Mgr. Jiří Osadník

Úvod do problematiky práva

PRÁVO

Právo je systém všeobecně závazných pravidel chování (norem) vydaných státem ve zvláštní státem stanovené a uznané formě, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí.

Funkce práva

regulativní (základní funkce - právo reguluje vztahy ve společnosti)

výchovná (právo usměrňuje potřeby a zájmy jednotlivce se zájmy celospolečenskými)

právní jistoty (právo nám poskytuje informace, které usměrňují naše rozhodování a umožňují snažší orientaci v budoucích situacích)

Cíl práva

vytvořit určitý standart chování člověka ve společnosti

předcházet možným konfliktům, případně řešit již vzniklém konflikty mezi individuálními zájmy subjektů

(subjektem = fyzická osoba, právnická osoba, stát)

Upozornění

Od pojmu práva v objektivním smyslu musíme odlišit právo v subjektivním smyslu.

Právo objektivní = souhrn všeobecně závazných pravidel lidského chování

Právo subjektivní = míra možného chování účastníka určitého právního vztahu (možnost fyzické nebo právnické osoby chovat se určitým právem stanoveným způsobem – např. právo požadovat odměnu za vykonanou práci)

Znaky právních norem

Právní norma je pravidlo chování, které je: všeobecně závazné státem vydané a státem také vynutitelné má zvláštní státem stanovenou a uznanou formu

(formu tzv. pramene práva)

Prameny práva

Pramen práva = forma, ve které jsou vyjádřena (obsažena) právní pravidla chování.

Druhy pramenu práva:1. právní obyčej

2. právní precedens

3. normativní smlouva

4. normativní právní akt

Prameny práva

1. Právní obyčej (není pramenem českého práva) nejstarší pramen práva tzv. právo nepsané vzniklo živelně - dlouhodobým faktickým

uskutečňováním určitého konkrétního chování je zabezpečeno státním donucením

Prameny práva

2.Právní precedens (není pramenem českého práva, typický pramen angloamerického práva)

právo soudcovské precedens je první rozhodnutí soudu ve věci, která

není upravena obecně závazným předpisem stává se do budoucna závazným pro rozhodování

ostatních soudů precedenty řeší tzv. mezery v právu (případy, kdy

právo určitou situaci neupravuje)

Prameny práva

3. Normativní smlouva smlouva, která zavazuje blíže neurčený okruh

subjektů méně významný pramen českého práva existuje např. ve formě kolektivní smlouvy nebo

mezinárodní smlouvy

Prameny práva

4. Normativní právní akt základní pramen českého i evropského kontinen-

tálního práva výsledek činnosti státního orgánu – projev pravomoci

státního orgánu tvořit, měnit nebo rušit právní normy vydávány ve zvláštní formě – ve formě ústavy,

ústavních zákonů, zákonů, vyhlášek a nařízení vlády

Prameny práva

Normativní právní akty

původní odvozené

ústava ústavní zákony zákony vyhlášky nařízení vlády

vyšší právní síla

zákonná opatření senátu

nižší právní síla

Právní systémy

Existují čtyři základní právní systémy, které vycházejí z různých právních pramenů:

1. kontinentálně evropský právní systém

2. anglosaský (angloamerický) právní systém

3. islámský právní systém

4. systém tradičních a náboženských práv

Kontinentálně evropský právní systém

založen na normativních právních aktech (právních normách vydaných v rámci legislativní činnosti státních orgánů)

nejvyšší právní sílu v systému normativních právních aktů má psaná ústava, která tvoří právní základ pro ostatní zákony i podzákonné akty

vychází z římského práva, kde už ve starověku vedle obyčeje měl velký význam i zákon (tedy psané právo), jehož význam přetrval po celou dobu vývoje kontinentálního právního systému až do dneška

Kontinentálně evropský právní systém

Pro tento právní systém je typická kodifikace velkých právních odvětví – vytváření obsáhlých kodexů (zákoníků) – nejstarší je tzv. Zákon dvanácti desek (5.st. př.n.l.), ve kterém bylo sepsáno veškeré tehdejší soukromé a veřejné právo, z pozdějších je to např. Francouzský občanský zákoník (1804) nebo Rakouský obecný občanský zákoník (1811).

Anglosaský právní systém

založen zejména na právních precedentech a v menší míře na právních obyčejích

Nevýhodou tohoto systému je jeho strnulost. Zatímco zastaralý právní předpis je možno zrušit nebo novelizovat, precedent je neměnný a nemůže být bezdůvodně měněn, a to ani tím soudem, který ho přijal. Tím je zajištěna stabilita práva.

Od precedentu je však možno se odchýlit, jestliže se podstatně změnily okolnosti oproti těm, za kterých byl přijat, nebo pokud nově řešený případ má odlišné znaky.

Islámský právní systém

typický pro islámské země, vychází ze svaté knihy Koránu - největším zákonodárcem je bůh, jediným božím právem je šaria, stát nemůže tvořit právo, boží zákon musí zůstat neměnný (tzv. zásada taklíd)

Šaria není právním předpisem, ale souborem univerzálních pravidel pro věřící. Tato pravidla interpretují učencí (uláma), kteří tím vytvářejí tzv. fikh, tj. soustavu obecně závazných pravidel, která se blíží našemu chápání práva.

Jednotlivé školy (rity) se od sebe poměrně výrazně liší – dvě hlavní větve sunnitská (převažuje) a šiitská (pouze Irák, Irán).

Většina islámských zemí má i kodifikované právo nad rámec islámského práva – obchodní a zejména procesní právo obvykle převzato od kolonizátorů.

Systém tradičních a náboženských práv

Opírá se o obyčejové právo a náboženské normy. Indie Pákistán Nepál Sri Lanka Keňa Uganda

Systém právního řádu

Podle charakteru upravovaných vztahů dělíme právní řád na jednotlivá právní odvětví:

právo ústavní (státní) Ústavaprávo správní správní řádprávo finančníprávo občanské hmotné občanský zákoník

procesní občanský soudní řádprávo rodinné zákon o rodiněprávo obchodní obchodní zákoníkprávo pracovní zákoník práceprávo trestní hmotné trestní zákoník

procesní trestní řádprávo mezinárodní veřejné mezinárodní smlouvy

soukromé zákoník o mezinárodním právu soukromém a procesním

Systém právního řádu

Další dělení právního řádu: právo veřejné právo soukromé

Právo veřejné

Upravuje vztahy mezi státem a fyzickými nebo právnickými osobami.

Charakteristické rysy veřejného práva: nerovnoprávné postavení subjektů (stát je ostatním

účastníkům nadřazen) stát může jednostranně uložit povinnosti kogentní normy

Právo soukromé

Upravuje vztahy mezi rovnoprávnými subjekty.

Charakteristické rysy soukromého práva: rovnoprávné postavení účastníků (i když jedním

z účastníků je stát) povinnosti lze uložit pouze na základě dohody dispozitivní normy

Legislativní proces

Formální, právem upravený proces tvorby právních norem.

Fáze legislativního procesu:1.podání návrhu zákona

2.projednání návrhu zákona

3.schválení zákona

4.podepsání zákona

5.vyhlášení (publikace) zákona

Legislativní proces

Podání návrhu zákonaPrávo zákonodárné iniciativy (právo podávat návrhy

zákonů) mají: poslanci senátoři vláda krajská zastupitelstva

Legislativní proces

Projednání návrhu zákonaNávrh zákona se projednává (čte) v Poslanecké sněmovně 3 krát.

Legislativní proces

Schválení zákona Zákon je schválen, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina

přítomných poslanců. Ke schválení ústavy a ústavního zákona je nutná

tzv. kvalifikovaná většina, tj. souhlas 3/5 většiny všech poslanců (alespoň 120 hlasů).

Schválený zákon se postupuje k projednání Senátu. Pokud Senát návrh zákona zamítne nebo schválí

s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm znovu Poslanecká sněmovna.

Legislativní proces

Poslanecká sněmovna přehlasuje Senát 101 hlasy. Schválený zákon musí být postoupen prezidentovi republiky. Prezident republiky má právo veta – do 15 dnů od postoupení

může návrh zamítnout. Veto prezidenta může přehlasovat Poslanecká sněmovna 101

hlasy.

Legislativní proces

Podepsání zákonaSchválený zákon podepisuje prezident republiky, předseda

Poslanecké sněmovny a předseda vlády.

Legislativní proces

Vyhlášení (publikace) zákona Schválený zákon musí být publikován (vyhlášen) ve Sbírce

zákonů ČR. Dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů zákon nabývá platnosti.

Účinnosti nabývá dnem, který je v zákoně uveden, nebo 15 dnů po vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Výjimečně může nabýt účinnosti dnem vyhlášení.

Legislativní proces

Platnost zákona - vyjadřuje, že zákon byl stanoveným způsobem schválen kompetentními orgány a vyhlášen ve Sbírce zákonů (stal se platnou součásti českého právního řádu).

Účinnost zákona = okamžik, od kterého jsme povinni se zákonem řídit.

schválení zákona publikace zákona ve SZ účinnost zákona

14 dnů

právní závaznostplatnost

den uvedený v zákoně, případně 15 dnů od publikace zákona

Právní vztahy

Vztahy mezi lidmi = vztahy společenské.

Společenské vztahy, které jsou upraveny právními normami, jsou vztahy právní.

Právní vztah = vztah upravený právní normou.

Právní vztahy

Předpoklady vzniku právního vztahu: existence právní normy musí nastat určitá skutečnost, se kterou právní norma

spojuje vznik tohoto právního vztahu – tzv. právní skutečnost

Právní vztahy

Právní skutečnosti

nezávislé na naší vůli (čas, smrt, narození, živelná pohroma)

úkony (uzavření smlouvy, sepsání závěti)

závislé na naší vůli

individuální právní akty (rozhodnutí státních orgánů)

Struktura právního vztahu

1. Subjekt (účastník)právního vztahu • osoba fyzická

• osoba právnická

• stát

2. Obsah právního vztahu = vzájemná práva a povinnosti účastníků

3. Předmět právního vztahu (objekt) :• věci (movité a nemovité)

• práva (lidská práva a svobody)

• lidské chování a jeho výsledky (právní zastoupení)

• výsledky duševní činnosti (vynálezy)

• hodnoty lidské osobnosti nemateriální povahy (čest, život, zdraví,lidská důstojnost)