V. Rostliny a prostředí

Co potřebují rostliny k životu? Světlo (PHAR)

Vodu

Živiny

CO2

O2

Rostliny ovlivňuje i

Teplo

Zasolení

pH půdy

Predace (pastva, okus)

Záření PHAR/FAR (photosyntetic active radiation)

400 – 700 nm fotosyntéza (cca 380 – 740 nm světlo)

Zdroj energie pro autotrofní organismy heterotrofní organismy X chemotrofní

organismy

Rostliny využívají jen 0,17 % celkové energie dopadajícího světla

Reflexe – odraz od listů

Absorpce – pohlcení

Transmise – propuštění listem

Přednostně pohlcena zelená, fialová a modrá složka → pod osluněnými listy

jiné složení světla

Fotosyntéza

Chlorofyl nejlépe pohlcuje červenou a modrou složku světla zelenou odráží proto

jsou chlorofyl/chloroplasty/rostliny zelené

Ve vodním prostředí záření exponenciálně ubývá se vzrůstající hloubkou

A mění se i jeho spektrum

Ve vodním prostředí odfiltrovávána červená a modrá složka, zbývající zelená

ty ruduch (červený fykoerytrin a

modrý fykocyanin)

Vliv záření na fotosyntézu

Rychlost fotosyntézy kolísá s různou vlnovou délkou světla

Stínobytné/světlomilné (kukuřice) rostliny

Využitelnost záření závisí na množství vody

Fotosyntéza spotřeba CO2 otevřené průduchy evaporace ztráta vody

Maximalizovat fotosyntézu a ztrácet vodu, nebo šetřit vodou a růst méně?

Růst za dostatku vody, jinak dormance

Tvoření listů pouze za dostatku vody, za sucha je shodí (akácie)

Dlouhověké listy neschopné intenzivní fotosyntézy a za sucha zadržující

vodu (stálezelené pouštní keře)

Úpravy metabolismu - C4 a CAM metabolismus → při stejném „využití

průduchů“ mnohem (až 2x) účinnější fotosyntéza (C3 rostliny z hlediska

fotosyntézy s vodou plýtvají)

o C4-rostliny koncentrují CO2 fixací do malátu, ze kterého je potom

uvolňován do Calvinova cyklu → výrazně snižují ztráty způsobené

fotorespirací, ale zároveň spotřebují více energie → proto jsou většinou

teplomilné nebo tropické, např. kukuřice a cukrová třtina.

o CAM cyklus je obměnou Hatch-Slackova cyklu (C4-cyklus) u

pouštních rostlin (např. sukulentů) → otevírají průduchy jenom v noci,

kdy vážou CO2 do malátu (spotřeba škrobu) → během dne se malát

štěpí na CO2, který vstupuje do Calvinova cyklu, a na pyruvát, ze

kterého se opět syntetizuje škrob.

Adaptace rostlin na nadměrné ozáření

Následek

Nebezpečí fotooxidace chloroplastových pigmentů

Řešení

Metabolické pochody

Xantofylový cyklus → nadbytek energie se převádí na teplo

Fotorespirace → vázání kyslíku v rostlinné buňce za vzniku CO2 a

odvodu energie

Modulační (krátkodobé) adaptace

Pohyby rostlin, listů (fototaxe)

Natočení chloroplastů

Modifikační (dlouhodobé) adaptace

Trvalé natočení listů (eukalypty)

Vnitřní stavba listu

Odrazivé povrchy (chlupy, vosky)

Nepropustné povrchy (korek)

Adaptace rostlin na nedostatečné ozáření

Následky

Netvoří se chlorofyl → listy bělavé až nažloutlé

Růst není brzděn UV → stonky i listy protáhlé

Buňky tenkostěnné, protáhlé, velké mezibuněčné prostory

Mechanická pletiva slabě vyvinuta

Řešení

Maximální využití záření → nepřekrývající se nebo rozšířené listy

Vysoký obsah chlorofylu → tmavě zelené listy

Grana v chlorofylech orientovaná všemi směry

Listy velké, tenké, s jednou vrstvou palisádového parenchymu

Kvetení brzy z jara (jarní aspekt)

Vytrvalá pletiva a zásobní orgány

Pohyby

Rostliny podle nároků na ozáření

Heliofyty – 100% ozáření, pouštní, stepní, tundrové a horské rostliny

Heliosciofyty – tolerují 100% ozáření, snesou i stín – druhy trávníků a lesů

Sciofyty – vyžadují zástin

Nadbytek i nedostatek světla rostlinu ovlivňuje → jeden ze stresujících faktorů, s

nimiž se musí vyrovnávat

Podle množství a složení slunečního záření na stanovišti rostliny utvářejí svou vnější

i vnitřní strukturu, metabolické i vývojové procesy (fotomorfogeneze)

Fotoperiodismus rostlin

Rostliny dlouhodenní

Nejrychleji vykvetou za dlouhého letního dne nebo stálého osvětlení

Špenát, salát, mrkev, cibule

Rostliny krátkodenní

Kvetou za krátkého jarního nebo podzimního dne

Jiřinka, chryzantéma, topinambur

Rostliny neutrální

Smetanka, ptačinec žabinec, pohanka, rajče

Fotosenzibilní rostliny → klíčení

Jmelí, tabák viržinský

Stará semena klíčí i ve tmě

U některých naopka světlo zabraňuje klíčení (laskavec ohnutý, durman)

Teplota Teplota a geografické rozšíření rostlin

Globální teplota

Extrémní teploty (zmrznutí, oheň)

Kolísání teplot

Mikroklima

Součinnost s jinými faktory (kompetice, zdroje, nemoci…)

Teplota zapříčiňuje vznik výškových vegetačních stupňů

Adaptace na kolísání teplot, tj. vysoký rozdíl mezi nočními a denními teplotami

kontinentální rozšíření (na našem území stepní druhy např. kavyl)

Rostlina a teplota

Teplota těla obvykle blízká teplotě prostředí (nejčastěji o 2-8° C vyšší), ale může se i

výrazně lišit (při intenzivní transpiraci může být i nižší než teplota vzduchu).

Teplota a klíčení rostlin

Přezimující semena → nutnost promrznutí (čistec, lípa srdčitá)

Ozimy → jarovizace klíčících obilek nutná pro další vývoj mladých roslin

Jarovizace

Působením nízkých teplot připravuje rostliny pro přechod ke kvetení

Při bobtnání semen (ozimé obiloviny)

Při růstu mladých rostlin (cukrovka, huseníček)

Různá teplota a délka

Teplota ovlivňuje

Dýchání

Příjem minerálních látek z půdy

Intenzitu fotosyntézy

U nás minimum obvykle kolem 0 °C (teplomilné 5 °C)

Severské rostliny hluboko pod bodem mrazu (smrk -35 °C)

Pak s teplem intenzita roste, při 40 °C opět rychle klesá

Různé části rostlin různě citlivé na extrémy

Důležitá je i rychlost změny (odolné vysokohorské rostliny, ale trpasličí růst)

Vysoké teploty

Důsledek vysoké ozářenosti → ochrana

Trichomy, žlázky, vosk…

Malé, členité nebo složené listy

Nastavení nebo svinování listů

Ochlazení → transpirace → ztráty vody

Adaptace na teplo jsou podobné jako na sucho

Vliv na vlastnosti membrán → „tání“ membrán → zvýšení její propustnosti →

ovlivnění osmotických jevů, transportu látek i metabolismu buněk → řešení

Nasycení zbytků mastných kyselin v membráně → zvýšení teploty tání

membrány

Narušení fotosyntézy denaturací enzymů

Proteiny teplotního šoku

Adaptace na oheň

Silná korková vrstva na stoncích (baobab)

Mohutné podzemní stonky → obnova po zničení nadzemní části

Klíčení semen po požáru

Nízké teploty

Chlad

Zpomalení životních procesů (fotosyntézy, transportu asimilátů, dýchání,

syntézy proteinů)

Narušení funkce membrán → „tuhnutí“ lipidové dvojvrstvy → narušení

funkce transportních proteinů → membrána „prosakuje“, únik iontů, změna

osmotických poměrů, ztráta membránového potenciálu → po několika

hodinách až dnech nevratné poškození buňky

Otužování = stabilizace membrán → zvýšení „tekutosti“ membrány, také

zvýšení obsahu osmoticky aktivních látek → zadržení vody v buňce

Mráz

Tvorba ledu v mezibuněčných prostorech nebo ve vakuolách

Rostliny odolné mrazu (cibule, česnek, pažitka, špenát)

Citlivé na mráz (rýže, podzemnice olejná, vodní meloun)

Odolnost stromků zvyšuje zakrytí a vápnění kmene, přihnojení draselným

hnojivem

Životní formy

Přezimování rostlin nutnost ochrany obnovovacích orgánů (pupenů)

6 základních životních (růstových) forem (Raunkiaer, 1905)

Epifyty (E 10 %)

obnovovací pupeny nad zemí, výše než 30 cm

10 % cévnatých rostlin (řasy, mechy, lišejníky, orchideje,

bromélie…)

Hlavně tropické deštné lesy

Fanerofyty (F 46 %)

obnovovací pupeny nad zemí, výše než 30 cm, chráněny obalnými

šupinami nebo pryskyřicí

Stromy, keře, velké pryšce, kaktusy, dřevinné liány (vinná réva,

břečťan), byliny (banánovník)

Hlavně tropické deštné lesy

Chamaefyty (CH 9 %)

obnovovací pupeny 10 – 30 cm nad zemí, v zimě je chrání sníh

Keříky, polokeře (vřes, borůvka), polštářovité rostliny, mechy,

lišejníky…

Hlavně tundra, vysoké hory

Hemikryptofyty (H 26 %)

Pupeny těsně při povrchu půdy, ochrana sněhem i vrstvou listů

Rostliny s přízemní růžicí (sedmikráska, jahodník), trávy, ostřice

Hlavně mírné oblasti a tundra

Kryptofyty (K 6 %)

Obnovovací meristémy chráněné v půdě a sněhem nebo ve vodě

Hlavně temperátní klima

Geofyty Byliny se stonkovými hlízami (dymnivky), oddenky

(kokořík), cibulemi (lilie), kořenovými hlízami (vstavače)

Helofyty (hygrofyty)

Rákos

Hydrofyty (akvafyty)

Lekníny, rdesty

Terofyty (T 13 %)

Rostliny bez obnovovacích pupenů, životní cyklus omezen an jedno

vegetační období

Nepříznivé období přežívají v semench/výtrusech

Mnoho plevelů (vlčí mák, penízek rolní, osivka jarní)

Časté v (polo)pouštích a oblastech s etéziovým klimatem

Životní forma je významnou charakteristikou každé rostliny

U některých druhů se ale může měnit podle stanovištních podmínek (např.

rdesno obojživelné tvoří akvatickou i terestrickou formu)

Každá oblast má specifické spektrum životních forem → hrubý ukazatel

stanovištních podmínek

Např. nárůst podílu jednoletých ruderálních terofytů → synantropizace

vegetace

Z hlediska adaptace a rezistence rostlin k teplotě lze rozlišit

termofyty – teplobytné rostliny

Morfologické adaptace na extrémní teploty

sukulenty - kulaté tvary – malý povrch – menší přehřívání

často adaptovány na teplo a zároveň nedostatek vody – xerotermní rostliny

psychrofyty – chladnobytné rostliny

Morfologické adaptace na extrémní teploty

rostliny s přízemní růžicí – parabolický tvar soustřeďuje záření a dochází ke

zvýšení teploty až o 32 °C (Larcher 1988).

kryofyty – rostoucí na sněhu

Voda Tvoří 70 – 80 % rostlinných těl

Plody až 95 %

Semena 13 %

Nutná pro klíčení semen

Příjem kořeny, ovlivněn

Teplotou

Množstvím vzduchu v půdě

Množstvím vody v půdě

Koncentraci půdních minerálních látek

Listy

Vzdušnými kořeny

Celým povrchem těla

Výdej Transpirace (pára)

Stomatární

Kutikulární

Gutace (kapalina) – za vysoké vzdušné vlhkosti

Transpirace Ztráta 97 – 99% vody přijaté z půdy

Stomatární (většina, regulovatelná)

Kutikulární

Ovlivnění Teplotou a vlhkostí vzduchu

Větrem

Světlem

Množstvím vody v půdě

Transpirační účinnost (koeficient) = podíl růstu (čisté produkce) a transpirované

vody – množství (g) sušiny vyprodukované na 1000 g (1 l) transpirované vody

Většina rostlin 2 a méně, suchu odolné kolem 4

Pouštní – hlavně schopnost upadnout do klidu

Nedostatek vody

Příčiny Nedostatek srážek a sucho

Zasolení

Vysoká transpirace (horko a vítr)

Mráz

Následky Vliv na fotosyntézu

Voda donorem elektronů pro proces fotosyntézy

Uzavření průduchů → snížení příjmu CO2 → nedostatek stavebních

látek → spotřeba organických látek z těla

Pokles turgoru v buňkách → vadnutí

Zavření průduchů → omezení transpirace → přehřívání

Vzrůst hydrolytických procesů (štěpení substrátu za vzniku produktu a

vody) → rozklad polysacharidů a proteinů → vznik amoniaku (pro rostlinu

jedovatý) → smrt

Zaražení růstu

Adaptace na nedostatek vody

Morfologické

Xeromorfózy Chlupaté nebo lesklé listy → kutikula, trichomy,

Průduchy Malé

zanořené do povrchu listů

jen na určité části listu (např. zespodu)

Úprava kořenového systému

Hloubka zakořenění Významné ekologické důsledky → určuje objem

půdy, který může být vegetací využíván

Např. hluboko kořenící trsnaté ostřice v tundře

získávají živiny ze spodní vody tekoucí pod

permafrostem

Přítomnost hluboce kořenících druhů prodlužuje

vegetační období a zvyšuje produktivitu ekosystému

Tvorba zásobních orgánů

Snížení plochy asimilačních orgánů – stáčení listů, afylie

Sklerofyty – vyšší zastoupení sklerenchymatických pletiv

Sukulence – hromadění vody v pletivech, kulatý tvar → menší transpirační

povrch

Stonkové sukulenty – kaktusy, pryšce

Listové sukulenty – rozchodníky, netřesky, agáve, aloe, Lithops…

Přizpůsobený životní cyklus Terofytní životní formy → sucho přečkají jako semena (prodloužená

dormance)

Dormance rostlin → opadání listů, pozastavení růstu

Fyziologické Zadržení vody – omezení evaporace

Metabolická specifika – fyziologické adaptace (CAM, C4…)

Adaptace na nadbytek vody

Následky Nedostatek kyslíku pro dýchání kořenů (zatopení půdy) → anoxie →

působení anaerobních půdních mikroorganismů

zvýšení denitrifikace → snížení množství dostupného dusíku

Redukce Fe na toxickou formu

Tvorba toxického sirovodíku

Zastavení růstu kořenů → snížení růstu nadzemní části, vodní deficit →

vadnutí

Adaptace mokřadních rostlin

Aerenchym (zásobení kyslíkem) a nepropustná hypodermis (zabránění ztrát

kyslíku)

Tvorba adventivních kořenů

Dormance během zaplavení

Naopak zvýšený růst nadzemní části (rýže)

Rostliny podle vztahu ke stanovištní vlhkosti

Hydrofyty

Vodní rostliny – submerzní, natantní, emerzní

Hygrofyty

Bažinné rostliny

Mezofyty

Mírně vlhké, čerstvé půdy

Xerofyty

Suché půdy

Minerální výživa Živiny v půdě

v půdním roztoku

Vázané v opadu a humusu

Vázané v těžko rozpustných anorganických sloučeninách a minerálech

Vázané na půdní koloidy

Schopnost adsorpce klesá v řadě kationtů

Al3+

→ Ca2+

→ Mg2+

→ NH4+

= K+ → Na

+

V řadě aniontů

PO43-

→ SO42-

→ NO3- → Cl

-

Příjem minerálních prvků rostlinou

Selektivně ve formě iontů

Bezprostředně závisí na dýchání kořenů

Nejvíce kořenem v zóně s kořenovými vlásky

Celým povrchem těla (hnojení na list)

C, H, O přijímány ze vzduchu a vody

CO2 Zdroj uhlíku pro fotosyntézu

Ve vzduchu (0,03 %)

Pro optimální fotosyntézu lepší vyšší koncentrace (umělé navyšování ve sklenících až

na 0,15 %)

Kyslík

S vodou a ze vzduchu

Množství ve vzduchu nadbytečné (brzdí růst nadzemní části)

9x rychlejší růst brambor při čtvrtinovém obsahu kyslíku

Pro kořeny limitující faktor

Dusík

Součást bílkovin, pyrolových jader (chlorofyly), bází nukleových kyselin, kofaktorů

NAD(P)H, fytohormonů a sekundárních metabolitů (alkaloidy)

Přijatelný v podobě nitrátového aniontu, amonného kationtu nebo aminokyselin

Nedostatek Inhibice růstu a vývoje nadzemní části, chloróza (nedostatek chlorofylu, světlé

skvrny)

Nadbytek Rostliny mohutné, stěny buněk slabé, listy temně zelené, kvetení opožděné

Atmosférický dusík využitelný jen za pomoci některých bakterií a sinic

Bakterie volně v půdě

Aerobní Azotobacter (může asociovat na povrchu nebo v kořenech trav,

hlavně typu C4), Azotomonas, Klebsiella, anaerobní Clostridium

Bakterie v symbióze na kořenech bobovitých (hlízkové bakterie)

Rhizobium leguminosarum

Bakterie Frankia ze skupiny Actinomyceta v symbióze s olší, hlošinou,

přesličníkem

Sinice

Nostoc v symbióze s tropickou krytosemennou rostlinou rodu Gunnera

Anabaena v symbióze s vodní kapradinou Azolla (pěstována současně s

rýží pro obohacení rýžových polí dusíkem

1 ha jetele či vojtěšky může zafixovat 200 – 400 kg dusíku za rok!

Fosfor Proteiny, fosfolipidy, ATP, regulace aktivity enzymů

Nejvíc potřeba při zakládání a zrání semen

Příjem ve formě fosfátového anionu H2PO4-

Často limitující na stanovišti Špatně rozpustný ve vodě

Málo pohyblivý v půdě

Silná vazba na koloidy

Dostupnost zlepšuje Endomykorhiza

Členitý hustý kořenový systém (lupina, akácie)

Vylučování organických kyselin do rhizosféry → vážou Fe a Al do

organických komplexů → uvolnění P z vazby v půdních koloidech

Vylučování kyselých fosfátáz do rhizosféry → enzymy odštěpující fosfát z

organických sloučenin v půdě →jeho uvolnění pro příjem do rostliny

Nedostatek fosforu Zakrslost

Listy tmavě zelené, s abnormálním tvarem, nekrotické skvrny, brzký opad,

Málo květů záhy odumírajících

Snížení účinnosti fotosyntézy

Síra Součást některých aminokyselin, koenzymů, sulfolipidů v membránách tylakoidů,

sekundárních metabolitů (allicin v česneku a cibuli), vitamínu B1 a H

Příjem aktivní ve formě síranových anionů SO42-

z půdy

Schopnost redukce a asimilace síry (živočichové nemají → v redukované formě síry

esenciální → odkázáni na rostliny)

Síra limitující nebývá

Kyselé deště poškozují listy

Draslík Nejčetnější kation v rostlinách, vyrovnávání náboje a osmotických poměrů v buňce,

udržování turgoru, otevírání průduchů, v kořeni tvoří kořenový vztlak → příjem vody

Příjem z půdy ve formě K+

Nedostatek Žloutnutí listů, na okrajích nekróza, kroucení, prohýbání

Stonky tenké a slabé → poléhání rostlin

Vápník

Zpevnění buněčné stěny (inkrustace u některých řas – parožnatka)

Regulace hydratace cytoplazmy → hospodaření s vodou, neutralizace toxických

účinků organických kyselin vznikajících v průběhu metabolismu, regulace pH

prostředí, podíl na katalytických procesech v rostlině

Nedostatek

Odumírání meristémů a vegetačních vrcholů kořenů

Opadávání plodů

Žloutnutí listů, deformace, hnědé skvrny

Zpomalení růstu

Rostliny kalcifilní a kalcifobní

Hořčík

Přijímán a rozváděn ve formě Mg2+

Složka chlorofylu, zajišťuje soudržnost podjednotek ribozómů → nezbytný pro

syntézu proteinů

Nedostatek

Blednutí listů, žloutnutí mezi žilnatinou

Snížení růstu

Železo

V půdě dostatek, ale ve špatně rozpustných železitých sloučeninách → mechanismy

pro zlepšení příjmu

Přenašeč elektronů v oxidačně redukčních reakcích při fotosyntéze a dýchání

Měď

Snadno přijatelná

Součást přenašečů elektronu při fotosyntéze a dýchání, součást enzymů katalyzujících

oxidačně redukční reakce

Vysoké koncentrace v půdě toxické (některé tolerance – silenka)

Další minerální látky

Důležité

jako součást enzymů

Mangan, zinek, molybden, nikl

pro osmotické poměry v buňce

Chlór, sodík

Pro zabudovávání jiných prvků

Molybden (S a N), kobalt (N)

Pro zpevnění buněčné stěny

Křemík

Pro ochranu před predátory

Selen

Jako toxické látky

Hliník (výjimka – čajovník), těžké kovy, ve vyšších koncentracích

sodík, chlór, měď…

Zasolení

Stanoviště s vysokým obsahem soli

Pobřeží moří, mořské močály, duny

Pouštní oblasti

Slaniska (nepropustné podloží, kde vysoko vzlíná podzemní voda)

Člověkem zavlažovaná území

Okraje solených silnic

Vliv na rostliny

Narušení proteinů a metabolických pochodů v buňce

Znesnadnění příjmu vody (adaptace jako na sucho)

Adaptace na zasolení

Sukulence (slanorožec Salicornia)

Sekreční žlázky → zbavení se přebytečné soli (sivěnka přímořská Glaux

maritima)

Měchýřkovité chloupky → naplnění solí → odpadnutí

Soustředění soli ve starších listech → odpadnutí

Ukládání soli do vakuol

Filtrace přijaté vody (kořenovník Rhizophora z mangrovů)

Kyselost půdního roztoku

Ovlivňuje

příjem iontů (pH mění rozpustnost anorganických solí)

Činnost půdní mikroflóry (kyselé půdy → úbytek nitrifikačních bakterií →

vyšší obsah NH4+ než NO3

-

Kvalitní půda výkyvy do jisté míry vyrovnává

Stanoviště

Vlhká → půda mírně kyselá až neutrální (pH 5 – 7)

Suchá → půda neutrální až zásaditá (pH 7 – 9)

Vápenité půdy → velmi zásadité (až pH 10)

Horská rašeliniště → velmi kyselé (pH méně než 4)

Rostliny

acidofilní (brusnice borůvka, vřes obecný)

bazifilní (podběl obecný, lilie zlatohlavá)

Většina rostlin euryhalinních

Predace (pastva, okus)

Býložravec rostlinu málokdy přímo zahubí, ale rozhodně zvyšuje její citlivost vůči

mortalitě

Záleží na tom, které konkrétní části rostliny jsou postižené a na načasování aktivity

býložravců vzhledem k vývoji rostliny

Býložravci mohou způsobit odklad kvetení, což může prodloužit délku života rostliny

Defoliace nemusí být takový problém

odstranění osluněných listů snížení zastínění jiných listů

odstranění zastíněných listů zlepšení poměru mezi respirací a

fotosyntézou

Okamžitou smrt zpravidla působí

Napadení semenáčku

Predace semen (ale nemusí ovlivnit početnost populace kompenzace větší

klíčivostí)

Rostlina zpravidla okamžitě nehyne, takže má možnost na napadení predátorem

reagovat kompenzace

Mobilizace zásobních glycidů

Změna v distribuci asimilátů – snaha o zachování vyrovnaného poměru mezi

mezi kořeny a prýty

Zvýšení rychlosti fotosyntézy na jednotku plochy přežívajícího listoví (unit

leaf rate ULR)

Snížení mortality přežívajících rostlinných částí

Např. stimulace vývoje pupenů, které by jinak byli ve stavu dormance

Kompenzace ale nikdy není úplná i přes kompenzaci jsou rostliny

býložravci poškozovány!

Někdy bývají následky mnohem horší, než bychom očekávali

Poničení vodivých pletiv (obvodové loupání kůry stromů) a ničení

meristému (slimáci) fatální následky i při relativně malém poničení

Býložravci mohou přenášet patogeny

př. kůrovci živící se na jilmech přenášejí houbu způsobující holandskou

jilmovou chorobu vymýcení jilmů na SV USA v 60. letech a v jižní

Anglii v letech 70. a 80.)

posílení konkurencí mezi rostlinami

Navenek může být působení býložravců nenápadné, ale vliv může být

hluboký

odebírání šťávy nebo xylému bez změny fyzické struktury rostliny –

např. mšice a lípa zastavení růstu kořenů

posílení znečištěním ovzduší

př. kůrovec a kyselé deště

Rostliny vytvářejí obranné reakce

Obranné struktury (ostny, trichomy)

Obranné látky (inhibitory proteázy, fenoly)

Je otázka, nakolik ovlivní populační dynamiku populace predátorů

Mnohé případy býložravosti reprodukčních tkání jsou ve skutečnosti mutualismem

Nektarivorní živočichové opylování

Frugivorní živočichové zvýšení klíčivosti semen, šíření semen