SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

SOCIOLOGICKÝ CASOPIS. Vydává vědecké kolegium filosofie C?AV~ Př-íkopy 29, ~rah~ 1 ­Staré Město, dod. PÚ 01, tel. 230-819 - Rozšiřuje poš~o:,ní novmova. sluz.ba, °vbJedn~vk:ya předplatné přijímá PNS, ústřední expedice tisku, administrace odborn.eho Jlsku, tr. Obran~~míru 2, Brno. Lze také objednat u každé po šty nebo. doruč~va!~~e. ?bJednavky do zah~alllclvyřizuje PNS - ústřední expedice tisku, odd. vyvoz hs.ku, Jmdns~ka 14, Praha 1.. - TlSk?~Knihtisk, n. p., provoz 4, Sámova 12, Praha 10 - V!"šovlce, .dod. p~. 101. - Časopis vycházíšestkrát ročně. - Cena výtisku Kčs 8.-, předplatne na cely rok ~cs 48.--:, US $, 6,60, ~ 2,7,0._ Rukopis tohoto čísla odevzdán do tiskárny v listopadu 1964. Číslo vyšlo v unoru 1965.A - 22 * 51007© Nakladatelství Ceskoslovenské akademie věd, 1965.

společnosti", ale i ona moderní sociologie,jež o sobě prohlašuje, že je "vědou o člo­

věku", specifickým výtvorem omezenostiživota? - nikoli přes, ale právě pro totoabstraktní, neměnné metodické výcho­disko.

Programatické úvahy o komunismu by­chom - ve srovnání s touto metodou ­museli označit spíše jako vědu o všeobec­ném společenském rozvoji člověka v pod­mínkách beztřídní společnosti, jako teoriivzájemného rozvoje člověka člověkem.

Tento rozdíl má velmi podstatný obsah:pohyb (rozvoj) na straně subjektu stejně

jako objektu je pro marxistickou metodo­logii tím určujícím - právě tak jako prokomunistickou společnost samu, jestliže jipochopíme podle Marxe jako "jedinou spo­lečnost, kde osobitý a svobodný rozvojindividuí není frází".3 Všimněme si, žeMarx ukazoval dokonce na buržoazní pod­statu Saint-Simonovy koncepce socialismuprávě podle toho, že hlásá stanovisko"osobitosti individua", kdežto od společ­

nosti žádá změnu, která nakonec ve sku­tečnosti může nastat jen budou-li se vy­víjet individua sama.sSamozřejmě pro určité úseky dějin, po­

kud se subjektivní síly podstatně nemění

(například v podmínkách třídních bojů,

pokud dělnická třída stále vystupuje ja­kožto třída), zůstává i sociologická metodarelativně stálá (v tomto případě třídní

analýza). Avšak čím hlubší a širší jsouzásahy komunistické revoluce do základů

dosavadních dějin, čím podstatnější sférylidského života se dostávají do pohybu,tím víc se každá metoda, jež spoléhá jenna dané, neměnné nazírací formy (nedo­vede programaticky přizpůsobovat své me-

vetius, Destutt de Tracy, Cabanis, Saint-Simon adalší chtěli vytvořit vědu O společnosti jako věduo abstraktním člověku.

• Marx-Engels; Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 448-9.

'Marx-Engels, Německá ideologie, Spisy sv. 3,str. 488 aj.

Úvahy o budoucnosti dělby práce

1 K. Marx, Úvod (Ke kritice politické eko­nomie), Marx-Engels, Spisy sv. 13, str. 677.

2 Jestliže někteří sociologové očekávají překo­ná,,:í všech mezí svých metod, jakmile jen založíSOCIologii jakožto "syntetickou vědu o člověku"(A. W. Green, Sociology, 1956, str. 2), pak ve~k;ttečnqsti jen opakují metodické předpoklady,Jez provázely buržoazní sociologii od počátku: Hel-

Kdybychom měli krátce vystihnout, cootevírá cestu marxistickému úsilí při so­ciologickém rozboru - a co jej zároveň

principiálně odděluje od buržoazní socio­logie a staví nad ni, ať už by disponovalajakýmikoliv prostředky a jakoukoli ruti­nou - je to ono zvláštní historické vědo­

mí, jež dovede pohlížet historicky nejenna objektivní společenské skutečnosti, ježmá před sebou, ale i na sebe sama, na svévlastní prostředky: neponechává ani sub­jekt v šeru abstrakce, neuplatňuje abso­lutní hledisko, ale užívá a mění své pro­středky podle vnitřního rozvoje předmětu

samého. Jeto prostě ona metoda, kterépři zkoumání objektu tane vždy společen­

ský subjekt na mysli jakožto přcdpoklad.!

která tedy uplatňuje třídní hledisko všudetam, kde sleduje akce tříd, která přistu­

puje ke zkoumání skupin uvnitř tříd vestruktuře socialistické společnosti, a která«onečně znovu vědomě přetváří a oboha-

-cuje své metodické prostředky, jakmile veskutečnosti dochází k rozvoji společnosti,

chce-li zachytit pohyb, vybíhající dalekokupředu až do podmínek vyzrálé komu­nistické společnosti s jejími kolektivy,v nichž už roztály všechny pozůstatky

třídních rozdílů.

Bezstarostnost, s jakou se v buržoaznísociologii už léta vyrábějí všeobsáhlé učeb­

nice o sociální struktuře apod., je veskutečnosti výsledkem hlubokých iluzítěchto specialistů o neměnnosti metod, dojejichž základů vkládají takové kategorie,jako "člověk" či "společnost" o sobě - tojest abstraktní všeobecné pojmy, jež veskutečnosti zrodila zcela určitá historická- totiž buržoazní - společnost. V tomsmyslu zůstává ještě všeobecná "věda o

"".- ..,-.;;~'~-

/ď.,:._.;n r~----------------------IIIIIIJ.··....•-..<s~~t~~)\' ·:"::i

'/

RADOVAN·iuCH"'~Filosofický ústav ČSAV

I1ľ~'

stati. Celý text se stránkuje průběžně (1,2,3,nikoli 2, 2a apod.). ,., k

Autor posílá redakci čisty ~troJopls.S 0-

nečnou verzí textu, bez poz~ame!<, ,":plsova­ných rukou, bez nepřehlednych skrtu .apodPřípadné změny textu je možno vlepit, J,evšak nepřípustné užívat sešívacích dratku.Nutné úpravy textu (přepis textu, ne?d­povídajícího normě) jdou na úko~ al;1.torskehohonoráře. Zvláštní sazba (pokud Je Jl ne~byt­ně třeba) se označuje takto (tužkou): zduraz­nění (kurzíva) - podtržení vlnovkou; prolo­žená slova - podtrhují se čárkovaně; petitse označuje svislou čarou na okraji rukopisus poznámkou "petit". Úprava matematickýchvzorců se řídí normou CSN 01 1001 a CSN88 0220. Případné obrázky musí být průběžněčíslovány. Rýsují se tuší na kladívkový nebopauzovací papír. Popisují se buď na strojinebo šablonou Č. 5; velikost obrázků 2: 1.Odkazy v textu na obrázky musí být prove­deny již při odevzdání rukopisu.

Redakce vyžaduje, aby jí byly všechny pří­

spěvky zasílány v 1 originále a 2 kopiích.

Vzhledem k možnostem časopisu stanovíredakční rada maximální rozsah příspěvků

takto:Stati - maximálně 25 stran strojopisu; re­

cenze - max. 10 stran; anotace - 1/2 stránky.Rozsah diskusních příspěvků při plánovitě

rozvíjených diskusích bude navrhován při

uvedení diskusí.K příspěvkům, určeným do rubriky statí,

vypracovává autor résumé v rozsahu 2, ma­ximálně 3 strojových stran.Příspěvky se píší na psacím stroji, jen po

jedné straně normalizovaného formátu. Nor­ma: píše se ob řádek, 30 řádek na stránku,60 písmen na řádku. Všechen text (tj. včetnětextu určeného pro přetištěni petitem, včet­ně p~známek apod.) se píše stejně hustě, tj.podle uvedené normy. Poznámky číslovatprůběžně, text poznámek zařadit na závěr

Autorům příspěvků pro Sociologický časopis

tody rozvoji skutečnosti), musí dostat dokolize s dějinným během: věší pak revo­luční metodě na paty závaží dosavadníchpoměrů a rozměrů pohybu.

Dialektika jako metoda se liší od dosa­vadních metod nikoli tím, že by vydávalasvé konkrétní formy za bezmezné, nýbržnaopak tím, že v každém případě "zná svémeze" (Marx).

K metodě zkoumání dělby práce

Snad nikde není toto historické vědomí

potřebnější než při posuzování oněch míst,kde se společenská revoluce, kterou pro­žíváme, dostává k cílevědomým převra­

tům až v nejhlubších sférách života, kamvítr podstatných změn zasahoval dosudjen v dlouhých přestávkách, anebo kde

. vůbec po staletí vládla tišina. To platípředevším o oblasti pracovní činnosti,

v níž ještě do počátku našeho století pře­

kračoval téměř vždy podstatný pohybhranici produktivního života jedné gene­race; přeměny v povaze práce a v dělbě

práce zůstávaly potud spíše záležitostí fy­logeneze, kdežto jednotlivci se tu setká­vali jen s danými, neměnnými předpokla­

dy svého vlastního života.Tak ovšem mohla být pro soudobé po­

třeby - pokud v dělbě práce dochází jenzvolna k principiálním změnám i na půdě

socialistické společnosti - kategorie dělby

práce stálou metodologickou oporou socio­logického zkoumání. V buržoazní sociolo­gii platí dosud kategorie dělby práce ne­jen v tomto historickém rozsahu, ale pře­

devším jako náhražka třídní analýzy:vezmeme-li do rukou kterékoliv kompen­dium současné sociologie, postřehneme

jistě, že v podstatě nejrůznějších metodiksociální stratifikace leží tak či onak právě

"věčná" kategorie dělby práce; pro tutovědu je proto vůbec nemyslitelné překro­

čit hranice dělby práce.Od čtyřicátých let až do nedávné doby

převládl však dokonce i v marxistické li­teratuře názor, že dělba práce a spolu s níexistence profesí a profesionálních skupinzůstane i ve vyšší fázi komunistické spo­lečnosti, prakticky do nedohledna.f zákla-

5 Toto tvrzení hájil především v diskusi sovět­

ských filosofů a ekonomů Maněvíě (Voprosy filo­sofii 6/1961), Novosělov (Voprosy filosofii 3/1963) '"řada jiných.

6 Voprosy filosofii 10/1961, 10/1962, 3/1963, 9/1963 aj.

dem života i metodologie. Obrat přinesla

teprve poslední léta, zvláště díky sovět­

ským vědcům Strumilinovi, Semeněvovi,

Jelmjejovi aj.6Argumenty, uplatňované ve prospěch

zvěčnění dělby práce, jsou v podstatě tři:

1. Kategorie dělby práce je velmi užitečná

při zkoumání dosavadních dějin a spole­čenských struktur, takže i pro budoucnostsi lze těžko představit společnost bez dělby

práce. Tato námitka by se ovšem dalaobrátit proti všem základním charakteris­tikám komunistického života, protože pře­

ce nic takového společnost dosud nepo­znala. Kolik lidí si dovede představit např.

společnost bez peněz, bez státu atd.? Ten­to obrat vlastně jen dává najevo, že lidémyslí v představách daných dělbou práce.2. Empirický materiál o naší dnešní socia­listické společnosti nenapovídá - pokudse omezíme na indukci - tendenci k mi­zení dělby práce, ale k změně profesio­nální struktury. Logicky vzato tato námit­ka ovšem předpokládá, že směr dnešníhovývoje výroby, v němž převládá mecha­nizace, se nebude měnit; jinými slovy ženedojde k rozvinutí vědecko-technické re­voluce, jejíž obrysy se teprve zvolna vy­nořují na pozadí současných číselných

dat. 3. Od několika století věda a tvůrčí

činnost směřuje k specializaci, kdežto in­tegrace byla dosud podřízenou složkou.Proč tomu tak je a jaké jsou hranice to­hoto jevu, zůstává spíše otázkou, kteroutřeba vyjasnit, než argumentem, kterýsám něco objasňuje.

Kde tedy nalézt kritéria, jež umožníposoudit perspektivy dělby práce v komu­nistické společnosti?

Především je nutno se pokusit analyzo­vat specifickou podstatu dělby práce. Čímstarší, všeobecnější, a tedy "samozřejměj­

ší" je určitý společenský jev, tím snázezaniká jeho pojem v abstraktní představě.

Běžně bývá dělba práce spojována s "vy­dělováním navzájem se odlišujících druhů

výrob a druhů pracovní činnosti, buď vy­rábějících různé materiální statky anebopředstavujících různá stadia a funkce pro­cesu výroby těchže materiálních statků"."

Zde nepochybně vycházejí najevo reálné

. 7 Uvádím tu charakteristiku, kterou podal B. D.Slejšk", v referátu O protesionátni dělbě práce zasocialismu na konferenci o sociální struktuře roku1964.

stránky dělby práce,. totiž t.Y' jež souvisís oblastí výrobních Sll. Mohli b~chom :otourčení tedy porovnat s Marxovym: "Delbapráce v jednom smyslu ne~í nic j~néh?než koexistující prace, to Jest soucasnapráce různých pracovních, způsobů, k:erv~se zračí v různých druzích produktu Clspíše zboží."s Toto, určení je o,:šem dílč~:vedle úzce výrobmho smyslu Je tu totižu Marxe ještě "jiný smysl" dělby práce,který se týká určitého historického vztahujednotlivců a společnosti, začlenění účast­

níků práce do určitých stálých poměrů vevýrobě; spočívá tedy v "osamostatňování

prací navzájem" a konstituování sociálníchvrstev na tomto podkladě: "kde existujedělba práce ve společenském měřítku, tamdochází k vzájemnému osamostatnění díl­čích prací".9 .

Zakladatelé marxismu si dobře všímalitoho, že dělba práce se vyvinula jako ur­čitá společenská výrobní síla,10 ale zároveň

nepřecházeli ani její určení jakožto urči­

tého výrobního poměru: v různých sou­vislostech dokazoval Marx "národohospo­dářskou povahu'P! dělby práce, organickéspojení dělby práce s různými poměry lid~

v produkci. "Dělba práce a soukromevlastnictví jsou totožné výrazy - v jed­nom se vzhledem k činnosti vyslovuje to­též, co se v druhém vyslovuje vzhledemk produktu činnosti".12 Jinde píše Marxo dělbě práce jako o ekonomické kategoriivedle konkurence a úvěru, jako o spole­čenském poměru, který je součástí "toho,co v dnešní době nazýváme vlastnic­tvím".13 Vytýká Proudhonovi, že "nepo­chopil, že ekonomické kategorie jsou jenabstrakce těchto skutečných poměrů, žejsou pravdivé jen potud, pokud tyto po­měry trvají. Upadá tak do omylu buržo-

• K. Marx, Theorien ilber den Mehru:ert, Stutt­gart 1921, III. str. 319. Tato současnost Je podrnín­kou: "když rolník nejprve pěstuje ,len, pak J~Jspřádá, pak tká, pak se, tu s~tkaváme s na.­sledností, ale nikoli se souc.asno~tl těchto,op<:racl,jak to předpokládá výro!'m ,:!?uSOb, 3'3'lozeny nadělbě práce uvnitř společností (tamtez, str. 335).

o B. Engels schmidtovi, 27. 10. 1890 (Marx-En~gels, Vybmné dopisy, ~tr. 382): "Co, ptedpoklád~dělba práce uvnitř spolecr;ostl p~ed<:v~~m, je takoveosamostatnění prací navz1!-Jem, ze },eJlch prod,:,kt~vystupují naproti sobě Jako zbOZl a pr-ocházejrsměnou." (K. Marx, Theor;en uber den Me~rw,:rt;lIL, str. 321) . .Jestliže zde. spojuje Marx r~zclenen~práce se směnou produktu delene práce, )mde zaspřipomíná, že může být založeno prav,e tak nabezprostřední autoritě pospoh~oS.u: "napr: v, p~rubyla práce také dělena; stejné v s?bestacnych(selřsupportrng) malých indických ObC1Ch. Ale toje dělba práce, jež není zal~žena n~ smě~né hod­notě, nýbrž. naopak, jež predpokladá vice neboméně p římo společenskou výrobu." (K. Marx: Grund­risse der Kritik der politischen t5konomte,. Ber-

azních ekonomů, kteří vidí v těchto eko­nomických kategoriích věčné zákony anikoli historické zákony, platné jen prourčité historické stadium, pro určitý vý­vojový stupeň výrobních sil."14 Téměř do­slova totéž čteme pak v Bídě filosofie, 15na niž se zase odvolává v Kapitálu'" atd.atd.

V dělbě práce máme před sebou prvouvšeobecnou výrobní sílu lidského spole­čenství (rozvíjející se zároveň s nejele­mentárnějšími výrobními nástroji) a záro­veň i nový a všeobecný výrobní poměr.

Spojení má tu nejprve povahu totožnosti,je nerozčleněné, bezprostřední, kdežto (atudíž) v dalším pohybu vystupuje dělba

práce jako zprostředkující článek obousfér, nesený určitým pohybem výrobníchnástrojů a představující vždy určitý stupeň

vývoje výrobních poměrů. Jako určitý his­torický výrobní poměr podléhá dělba prá­ce úplným a podstatným proměnám; aletotéž je o ní možno říci i jakožto o spo­lečenské výrobní síle. Představa, že vý­robní síly jsou na rozdíl od výrobních po­měrů něčím trvalým, neměnným, p0l!zekvantitativně narůstajícím, je jen optic­kým klamem.í? vyrostlým ze zvláštnostísoučasných proměn na tomto poli. Ve sku­tečnosti před našima očima stále vznikajía zanikají výrobní síly společnosti: tisíceručních nástrojů se stěhují do muzea, taž­ná zvířata mizí z povrchu země atd. - tovše byly výrobní síly společnosti a pře­

staly jimi být. Nemůže se stát, že tentoosud postihne i dělbu práce v dosavadnípodobě, jakmile se ukáže, že v zdrcujícímměřítku brzdí rozvoj lidských schopností,že se stala poutem rozvoje výrobních sil?

V pojmu dělby práce neleží jen povšech­ná skutečnost dělení, současnosti různých

lín 1953 str. 905). V této souvislosti svazuje Mfirxdělbu práce také s poměry přímé podřizenosUkastovní a třídní společnosti atd.

10 K. Marx, Grundrisse der Kritik der politischendkonomie, str. 479.

11 K. Marx, Ekonomicko-filosofické rukopisy, Pra­ha 1961, str. 118.

12 Marx-Engels, Německá ideolo{lie, Spisy sv. 3,str. 46.

13 Marxův dopis Anněnkovovi z 28. 12. 1846.Marx-Engels, Vybrané dopisy, str. 23.

" Tamtéž, str. 23-24.15 Ekonomové líčí buržoazní výrobní poměry,

dělb~' práce. úvěr, peníze atd. jako s.tálé, .nemě!1­né, věčné kategorie" - K. Marx, Btda fl10sof16,Marx-Engels, Spisy sv. 4, str. 144.

16 K. Marx, Kapitál, sv. 1, str. 389.17 Lze vůbec těžko pochopit, proč představa

něčeho obecného ve výrobě musí být stále spo­jována s výrobními silami, zatímco vše specifick4ve výrobě by tvořilo pouze výrobní vztahy?" ­O. sne, Ekonomie, zájmy, politika, Praha 1952, str.89.

Ot

tody rozvoji skutečnosti), musí dostat dokolize s dějinným během: věší pak revo­luční metodě na paty závaží dosavadníchpoměrů a rozměrů pohybu.

Dialektika jako metoda se liší od dosa­vadních metod nikoli tím, že by vydávalasvé konkrétní formy za bezmezné, nýbržnaopak tím, že v každém případě "zná svémeze" (Marx).

K metodě zkoumání dělby práce

Snad nikde není toto historické vědomí

potřebnější než při posuzování oněch míst,kde se společenská revoluce, kterou pro­žíváme, dostává k cílevědomým převra­

tům až v nejhlubších sférách života, kamvítr podstatných změn zasahoval dosudjen v dlouhých přestávkách, anebo kde

. vůbec po staletí vládla tišina. To platípředevším o oblasti pracovní činnosti,

v níž ještě do počátku našeho století pře­

kračoval téměř vždy podstatný pohybhranici produktivního života jedné gene­race; přeměny v povaze práce a v dělbě

práce zůstávaly potud spíše záležitostí fy­logeneze, kdežto jednotlivci se tu setká­vali jen s danými, neměnnými předpokla­

dy svého vlastního života.Tak ovšem mohla být pro soudobé po­

třeby - pokud v dělbě práce dochází jenzvolna k principiálním změnám i na půdě

socialistické společnosti - kategorie dělby

práce stálou metodologickou oporou socio­logického zkoumání. V buržoazní sociolo­gii platí dosud kategorie dělby práce ne­jen v tomto historickém rozsahu, ale pře­

devším jako náhražka třídní analýzy:vezmeme-li do rukou kterékoliv kompen­dium současné sociologie, postřehneme

jistě, že v podstatě nejrůznějších metodiksociální stratifikace leží tak či onak právě

"věčná" kategorie dělby práce; pro tutovědu je proto vůbec nemyslitelné překro­

čit hranice dělby práce.Od čtyřicátých let až do nedávné doby

převládl však dokonce i v marxistické li­teratuře názor, že dělba práce a spolu s níexistence profesí a profesionálních skupinzůstane i ve vyšší fázi komunistické spo­lečnosti, prakticky do nedohledna.f zákla-

5 Toto tvrzení hájil především v diskusi sovět­

ských filosofů a ekonomů Maněvíě (Voprosy filo­sofii 6/1961), Novosělov (Voprosy filosofii 3/1963) '"řada jiných.

6 Voprosy filosofii 10/1961, 10/1962, 3/1963, 9/1963 aj.

dem života i metodologie. Obrat přinesla

teprve poslední léta, zvláště díky sovět­

ským vědcům Strumilinovi, Semeněvovi,

Jelmjejovi aj.6Argumenty, uplatňované ve prospěch

zvěčnění dělby práce, jsou v podstatě tři:

1. Kategorie dělby práce je velmi užitečná

při zkoumání dosavadních dějin a spole­čenských struktur, takže i pro budoucnostsi lze těžko představit společnost bez dělby

práce. Tato námitka by se ovšem dalaobrátit proti všem základním charakteris­tikám komunistického života, protože pře­

ce nic takového společnost dosud nepo­znala. Kolik lidí si dovede představit např.

společnost bez peněz, bez státu atd.? Ten­to obrat vlastně jen dává najevo, že lidémyslí v představách daných dělbou práce.2. Empirický materiál o naší dnešní socia­listické společnosti nenapovídá - pokudse omezíme na indukci - tendenci k mi­zení dělby práce, ale k změně profesio­nální struktury. Logicky vzato tato námit­ka ovšem předpokládá, že směr dnešníhovývoje výroby, v němž převládá mecha­nizace, se nebude měnit; jinými slovy ženedojde k rozvinutí vědecko-technické re­voluce, jejíž obrysy se teprve zvolna vy­nořují na pozadí současných číselných

dat. 3. Od několika století věda a tvůrčí

činnost směřuje k specializaci, kdežto in­tegrace byla dosud podřízenou složkou.Proč tomu tak je a jaké jsou hranice to­hoto jevu, zůstává spíše otázkou, kteroutřeba vyjasnit, než argumentem, kterýsám něco objasňuje.

Kde tedy nalézt kritéria, jež umožníposoudit perspektivy dělby práce v komu­nistické společnosti?

Především je nutno se pokusit analyzo­vat specifickou podstatu dělby práce. Čímstarší, všeobecnější, a tedy "samozřejměj­

ší" je určitý společenský jev, tím snázezaniká jeho pojem v abstraktní představě.

Běžně bývá dělba práce spojována s "vy­dělováním navzájem se odlišujících druhů

výrob a druhů pracovní činnosti, buď vy­rábějících různé materiální statky anebopředstavujících různá stadia a funkce pro­cesu výroby těchže materiálních statků"."

Zde nepochybně vycházejí najevo reálné

. 7 Uvádím tu charakteristiku, kterou podal B. D.Slejšk", v referátu O protesionátni dělbě práce zasocialismu na konferenci o sociální struktuře roku1964.

stránky dělby práce,. totiž t.Y' jež souvisís oblastí výrobních Sll. Mohli b~chom :otourčení tedy porovnat s Marxovym: "Delbapráce v jednom smyslu ne~í nic j~néh?než koexistující prace, to Jest soucasnapráce různých pracovních, způsobů, k:erv~se zračí v různých druzích produktu Clspíše zboží."s Toto, určení je o,:šem dílč~:vedle úzce výrobmho smyslu Je tu totižu Marxe ještě "jiný smysl" dělby práce,který se týká určitého historického vztahujednotlivců a společnosti, začlenění účast­

níků práce do určitých stálých poměrů vevýrobě; spočívá tedy v "osamostatňování

prací navzájem" a konstituování sociálníchvrstev na tomto podkladě: "kde existujedělba práce ve společenském měřítku, tamdochází k vzájemnému osamostatnění díl­čích prací".9 .

Zakladatelé marxismu si dobře všímalitoho, že dělba práce se vyvinula jako ur­čitá společenská výrobní síla,10 ale zároveň

nepřecházeli ani její určení jakožto urči­

tého výrobního poměru: v různých sou­vislostech dokazoval Marx "národohospo­dářskou povahu'P! dělby práce, organickéspojení dělby práce s různými poměry lid~

v produkci. "Dělba práce a soukromevlastnictví jsou totožné výrazy - v jed­nom se vzhledem k činnosti vyslovuje to­též, co se v druhém vyslovuje vzhledemk produktu činnosti".12 Jinde píše Marxo dělbě práce jako o ekonomické kategoriivedle konkurence a úvěru, jako o spole­čenském poměru, který je součástí "toho,co v dnešní době nazýváme vlastnic­tvím".13 Vytýká Proudhonovi, že "nepo­chopil, že ekonomické kategorie jsou jenabstrakce těchto skutečných poměrů, žejsou pravdivé jen potud, pokud tyto po­měry trvají. Upadá tak do omylu buržo-

• K. Marx, Theorien ilber den Mehru:ert, Stutt­gart 1921, III. str. 319. Tato současnost Je podrnín­kou: "když rolník nejprve pěstuje ,len, pak J~Jspřádá, pak tká, pak se, tu s~tkaváme s na.­sledností, ale nikoli se souc.asno~tl těchto,op<:racl,jak to předpokládá výro!'m ,:!?uSOb, 3'3'lozeny nadělbě práce uvnitř společností (tamtez, str. 335).

o B. Engels schmidtovi, 27. 10. 1890 (Marx-En~gels, Vybmné dopisy, ~tr. 382): "Co, ptedpoklád~dělba práce uvnitř spolecr;ostl p~ed<:v~~m, je takoveosamostatnění prací navz1!-Jem, ze },eJlch prod,:,kt~vystupují naproti sobě Jako zbOZl a pr-ocházejrsměnou." (K. Marx, Theor;en uber den Me~rw,:rt;lIL, str. 321) . .Jestliže zde. spojuje Marx r~zclenen~práce se směnou produktu delene práce, )mde zaspřipomíná, že může být založeno prav,e tak nabezprostřední autoritě pospoh~oS.u: "napr: v, p~rubyla práce také dělena; stejné v s?bestacnych(selřsupportrng) malých indických ObC1Ch. Ale toje dělba práce, jež není zal~žena n~ smě~né hod­notě, nýbrž. naopak, jež predpokladá vice neboméně p římo společenskou výrobu." (K. Marx: Grund­risse der Kritik der politischen t5konomte,. Ber-

azních ekonomů, kteří vidí v těchto eko­nomických kategoriích věčné zákony anikoli historické zákony, platné jen prourčité historické stadium, pro určitý vý­vojový stupeň výrobních sil."14 Téměř do­slova totéž čteme pak v Bídě filosofie, 15na niž se zase odvolává v Kapitálu'" atd.atd.

V dělbě práce máme před sebou prvouvšeobecnou výrobní sílu lidského spole­čenství (rozvíjející se zároveň s nejele­mentárnějšími výrobními nástroji) a záro­veň i nový a všeobecný výrobní poměr.

Spojení má tu nejprve povahu totožnosti,je nerozčleněné, bezprostřední, kdežto (atudíž) v dalším pohybu vystupuje dělba

práce jako zprostředkující článek obousfér, nesený určitým pohybem výrobníchnástrojů a představující vždy určitý stupeň

vývoje výrobních poměrů. Jako určitý his­torický výrobní poměr podléhá dělba prá­ce úplným a podstatným proměnám; aletotéž je o ní možno říci i jakožto o spo­lečenské výrobní síle. Představa, že vý­robní síly jsou na rozdíl od výrobních po­měrů něčím trvalým, neměnným, p0l!zekvantitativně narůstajícím, je jen optic­kým klamem.í? vyrostlým ze zvláštnostísoučasných proměn na tomto poli. Ve sku­tečnosti před našima očima stále vznikajía zanikají výrobní síly společnosti: tisíceručních nástrojů se stěhují do muzea, taž­ná zvířata mizí z povrchu země atd. - tovše byly výrobní síly společnosti a pře­

staly jimi být. Nemůže se stát, že tentoosud postihne i dělbu práce v dosavadnípodobě, jakmile se ukáže, že v zdrcujícímměřítku brzdí rozvoj lidských schopností,že se stala poutem rozvoje výrobních sil?

V pojmu dělby práce neleží jen povšech­ná skutečnost dělení, současnosti různých

lín 1953 str. 905). V této souvislosti svazuje Mfirxdělbu práce také s poměry přímé podřizenosUkastovní a třídní společnosti atd.

10 K. Marx, Grundrisse der Kritik der politischendkonomie, str. 479.

11 K. Marx, Ekonomicko-filosofické rukopisy, Pra­ha 1961, str. 118.

12 Marx-Engels, Německá ideolo{lie, Spisy sv. 3,str. 46.

13 Marxův dopis Anněnkovovi z 28. 12. 1846.Marx-Engels, Vybrané dopisy, str. 23.

" Tamtéž, str. 23-24.15 Ekonomové líčí buržoazní výrobní poměry,

dělb~' práce. úvěr, peníze atd. jako s.tálé, .nemě!1­né, věčné kategorie" - K. Marx, Btda fl10sof16,Marx-Engels, Spisy sv. 4, str. 144.

16 K. Marx, Kapitál, sv. 1, str. 389.17 Lze vůbec těžko pochopit, proč představa

něčeho obecného ve výrobě musí být stále spo­jována s výrobními silami, zatímco vše specifick4ve výrobě by tvořilo pouze výrobní vztahy?" ­O. sne, Ekonomie, zájmy, politika, Praha 1952, str.89.

Ot

shrnující určitou, pravidelně vykonávanou čin­

nost pracovní v relativně jednotný a trvalý ce­lek". (Dodatky IV, 2, 1937, str. 1354).

30 K. Marx, Bída filosofte, Marx-Engels, Sptsy,sv. 4, str. 173.

31 K. Marx, Kapitár 1., str. 380.

výrobní síla, vznikající ze současnosti růz­

ných prací, jako živelný společenský po­měr osamostatňující jednotlivé práce aovládající a podřizující si celý život vý­robců. Takový plastický obraz už napo­vídá mnohotvárnost forem a vrstev dělby

práce i podstatné kvalitativní změny, ježse tu odehrají v procesu komunistické re­voluce.

se stává lovcem, jiný rybářem, pastevcematd. S rozvojem výrobních nástrojů pro­niká do této obecné dělby práce v odvět­

vích ještě zvláštní prvek, specializace:vznikají povolání ševců, krejčích atd.Směna rozvádí tento proces i mimo výro­bu, a tak se osamostatňují povolání lékařů,

písařů, kněží atd. a všechna povolání, vy­plývající z třídního členění.

Jak vidět, bylo by možno jako výcho­Účinky společenské dělby práce disko analýzy přijmout představu: "Povo-

Jádro a výchozí základnu veškeré dělby lání je společenskou skupinou pracovníků;

práce nesmíme hledat v rozdělení činnosti, kteří s relativní ustáleností vykonávajíjaká se vyskytuje uvnitř současných závo- určitý, rozvojem dělby práce vyvolanýdů, nýbrž v dělbě práce uvnitř společnosti, druh pracovní činnosti, jež je předpekla­kterou zakladatelé marxismu nazývali ta- dem jejich materiální existence a stává seké společenskou dělbou práce. jejich sociálně psychologickou vlastností. "29

Přímá kastovní hierarchizace nemohla Koneckonců vznik povolání znamenalovšem poskytnout základ pro všeobecné velký pokrok proti primitivnímu všeumě­

rozvinutí společenské dělby práce - jed- lectví antiky - a to jak svými výrobníminak byla tato základna přímé závislosti účinky (zmnohonásobil produktivní síly alidí příliš osobní a úzká pro trvalou spe- umožnil vývoj pracovního nástroje), takcifikaci pracovních funkcí a vývin výrob- i vlivem na vztahy mezi lidmi v důsledku

ních nástrojů, jednak samo odsunutí pro- osamostatnění soukromých existencí a roz":duktivní práce na okraj společnosti před- voje styků mezi nimi. Ale tyto přednosti

stavovalo nepřekonatelnoumez pro dělbu jsou zároveň mezemi: s dělbou povolánípráce: původní antický svobodný člověk každý dostává určitý nástroj a s ním vý­neměl povolání v pozdějším smyslu (pro- lučný okruh činnosti, který je mu vnucen,fese): jeho povoláním bylo nemít nutnost z něhož se nemůže vymanit. Každé povo­povolání, být svobodným - odtud podivu- lání v životě se rovná vyloučení nepovo­hodná univerzální povolanost antíckého laných a tedy také nepovolanost každéhoobčana. za hranicemi povolání. Dělba práce uvnitř

Všeobecnou podobu dostává společenská společnosti dělí lidi navzájem, ale zároveň

dělba práce teprve spolu se soukromým dělí i každého člověka. Vytváří speciali­vlastnictvím a zbožní výrobou. Trh pro- zaci, odborníky, ale s nimi i "odbornickýlamuje hranice dělby práce mezi občinami idiotímusv.š'' "Dělba práce" - čteme v Ka-či obcemi; zanáší dělbu práce dovnitř po- pítálu'! - "zachvacuje vedle ekonomickéspolitostí, mezi skupiny a jednotlivce; tím sféry i všechny ostatní sféry společnosti

ji přetváří, vtiskuje jí zprostředkovanou a všude klade základy onomu úzkému od­podobu a zároveň ji zobecňuje. Směnou bornictví a specializaci, k oné [ednostran­mezi různými osamostatněnými a na sobě nosti člověka, které pohnuly již A. Fergu­nezávislými výrobními sférami rozšiřuje sona, učitele A. Smitha, ke zvolání: ,Jsmese "dělba práce uvnitř společnosti" a jí národ Helotů a není svobodných lidí meziodpovídající omezení individuí na sféru námi l" ...---4furčitého povolání."28 r Př·i studiu rozvoje nové společnosti za. I

Povolání nemá původ v rozčlenění prá- t.?ranicí tříd nemůžeme jen tak pominout \ce a pracujících v dílně, nýbrž v rozpadu (tyto důsledky společenské dělby práce,společnosti na samostatné soukromé vý- která po tisíciletí omezovala rozvoj člově­

robce, připoutané existenční nutností ka, podrývala jeho schopnosti, mrzačila

k různým výrobním prostředkům: jeden jeho činnost jednostranností povolání. Sou-

28 K. Marx, Kapitál I., str. 378... Toto určení je vybráno z referátu D. Slejšky

O proteeioruun; dělbě práce za socialismu na kon­ferenci o sociální struktuře roku 1964. Je úplnějšínež představa, tradovaná např. v Ottově slovnlkunaučném: "povolání znamená z hlediska sociolo­gického především sociálně organizační útvar,

,.

na prahu rodové společnosti, a stává seskutečnou společenskou dělbou práce (sdělením povolání, měst a vesnic, duševnía fyzické práce atd.),22 působí jako odci­zená síla lidského společenství přes hlavylidí: "Součinnost těchto individuí není do­brovolná ale živelná a proto sociální moc,tj. znásobená výrob~í síla, vznikající tou­to součinností různých individuí, která jedána dělbou práce, se jim jeví ne jakojejich vlastní, spojená moc, nýbrž jakonějaká cizí síla mimo ně, o které nevědí,

kde se vzala, kterou už tedy nemohouovládat, která teď naopak prochází zvlášt­ní řadou fází a vývojových stupňů, nezá­vislou na chtění a počínání lidí, ba dokon­ce toto chtění a počínání řídící. Toto od­cizení ... "23

Toto odcizení provází dělbu práce vevšech jejích historických formách: spole­čenská práce (a masa pracujících) tu nenísubjektem dělení, ale jeho objektem. Ne­dělí - je dělena. A naopak: osamostatňo­

vání společenských poměrů je:' jen nevy­hnutelným průvodcem dělby práce.24 Opo­mineme-li tyto skutečnosti,vytratí se námpod rukama skutečné rozměry společen­

ského pohybu a zbude nám. jen plochýprůmět dělby práce: totiž současnost růz­

ných prací. V Kapitálu, kde Marx líčí

rozvinutou dělbu práce jako rozpad prácena různé činnosti, odlišné "rodem, druhem,třídou, čeledí, odrůdou",25 definuje jejípodstatu takto: "dělba práce je živelný(naturwůchsig - pozn. moje, R R) vý­robní organismus, jehož vlákna byla upře­

dena a spřádají se dál za zády výrobců

zboŽí".26 Obdol.ně Engels: "Dělba práce jepřímo nadvláda pracovního prostředku

nad dělníkem, i když ne v kapitalistickémsmyslu. "27

Je zřejmé, že v představách klasiků

marxismu byla dělba práce určitým histo­ricky vzniklým společenským výrobnímorganismem, procesem, ve kterém působí

""Dělba práce se stává skutečnou dělbou te­prve od chvíle, kdy dochází k dělbě mezi hmot­nou a duševní prací" (Marx-Engels, Německá ideo­logie, Spisy 3, 45-6); "Základem veškeré vyvinutédělby práce je odluka měst a venkova" (K. Marx,Kapitál, 1., str. 379).

2' Marx-Engel~, Německá' ideologie, Spisy sv.3, str. 48.

21 Marx-Engels, Německá ideologie, Spby sv. 3,str. 89.

25 K. Marx, Kapitál, I, str. 58."K. Marx, Kapitál, I, str. 124.27 B. Engels v dopise Kautskému z 26. 6. 1884,

Vybr. dopisy, str. 343.

. 1. V~ skutečnosti jde vždy zároveň o dělbu

práce mezi různými pospolitostmi. Sama směna

spe.cifikovaných výrobků na podkladě dělby práceprobíhá, jak dokázal Marx, zprvu nikoli mezi jed-onotlivci uvnitř pospolitosti, ale mezi různými po­spolítostmí,

I'. Dokonce ještě u neků a Rímanů v prvýchdobách byly tyto naturální okolnosti tak silné,že udávaly do značné míry tón nejen proporcímdělby práce, ale dokonce i populačním zákonům,

řatálrrí míře vystěhovalectví, kolonizaci a výbo­jům atd.

.. K.Marx, Grundrisse der Kritik der politlschenOkonomie, str. 76.

21 A. Smith, Pojednání o podstatě a puvodu bo­hatstvi, díl 1., Praha 1958,' str. 37.

prací, nýbrž zároveň specifické určení po­měru, který odpovídá na otázku kdo a co"dělí".

V původní, nerozvinuté podobě, pokudse dílčí dělba práce provádí přímo spole­čensky.í'' určují její povahu přes hlavylidí především naturální podmínky.t'' UžHegel věděl, že kde se takto ustalovaladělba práce, stávalo se to v podobě dělení

lidí, to jest, vedlo to k hierarchizaci kasta tříd, nadřízených a podřízených, heroů

a vasalů, pánů a otroků. Co tu bylo dánospolečensky, to byla nucenost práce prozákladní masu lidí, přiřazení k práci ne­svobodných a zbavení práce svobodných- tedy vyloučení práce ze společnosti aproměna pracujících v "instrumentum vo­cale", jež byly podstatou původní antickédělby práce.

Obvykle se má za to, že alespoň rozvi­nutá dělba práce (stejně jako směna, kteráji provází), je výrazem společenskosti prá­ce. Ovšem to je právě tak pravda jakonaopak, že existence dělby práce (a směny

zboží) dokazuje, že tento rozvoj společen­

ství dosáhl dosud jen velmi nízkého stup­ně, že "produkce není bezprostředně spo­lečenskou, není plodem (offspring) spole­čenství",20 jeho aktivním, cílevědomým

dílem. Ostatně už Adam Smith věděl, žedělba práce nevděčí ze svůj vznik lidskémoudrosti, která "předvídá a zamýšlí onovšeobecné bohatství, jež vyrůstá z dělby

práce".21 Spočívá naopak v povaze dělby

práce, že se dostává do života společnosti

a lidí jako vnější moc, se kterou se člověk

setkává jako s hotovou, nesmlouvavoupodmínkou své existence, která vniká mezilidi a dělí je, ovládá, uzpůsobuje jejichschopnosti k svému obrazu, udává tónjejich pracovnímu a pak i duchovnímuživotu.

Jakmile se dělba práce vymaňuje zesvých fyziologických počátků, z embryo­nální podoby, jakou si udržela v rodině či

92

"K. Marx, Kapitál I, str. 390." K. Marx, Kapitál I, str. H8."K. Marx, Bída tuosotte, Sp. sv. 4, str. 106-7.46 K. Marx, Kapitál I, str. 449.47 B. Engels, Zásady komunísmu, SP, sv. 4, str.

340-1.

48 K. Marx, Grundrisse der Krítík der polítíschenVkonomie, str. 506.

49 Tamtéž str. 480•

"předpokládá dělbu práce ve společnosti,

vně dílny, jakožto dělbu povolání" .42Máme-li na zřeteli původní formy dělby

práce uvnitř dílny, to jest manufakturnípoměry, pak se tu pracující přizpůsobuje

procesu jen tak, že proces byl už předtím

uzpůsoben pracujícímu, totiž dovednostijeho rukou, jež byla zase sama už dříve

vynucena nástrojem. Jde tu o kombinacidílčích dělníků a nástrojů, přičemž jednotacelého výrobního procesu spočívá na ná­strojářské zručnosti.

Dělba práce už v manufaktuře dostáváurčité prvky vědomé "organizace spole­čenské práce",43 i když se ještě uplatňuje

vcelku za zády jednajících osob.'Ve sťro}nrrvelkovýrobě "ruší se technická základna, +na níž spočívá dělba práce v manufak-tuře".44 Vyvíjí se tu taková organizacespolečenské práce, která přiděluje dělníky

ke strojům nikoliv podle jejich subjektiv­ního pracovního zaměření, ale podle ob­jektivních potřeb strojové soustavy. Při­

Jom stále víc "práce jednoho dělníka se, téměř ničím neliší od práce druhého děl­

níka".45 Dělba práce uvnitř dílny tu do­stává "čistě technický charakterv.š" vytrácíse z ní (abstrahuje se) původní společen­

ský obsah. V tom smyslu mluví Engelse?i Marxv' o podkopání dělby práce stroji,které jako hoblík srovnávají práci dělníků

v abstrakci, prakticky stejnou pro všech­ny. V manufaktuře převládá ještě dělba

práce, uvnitř továrny už analýza a kom­binace jakožto prvky organizace práce.š"Základna, na níž kapitalismus reprodukujedělbu práce, je jednoduchá činnost ab­straktních dělníků - skutečnost, jež nej­zřetelněji vystupuje v nejvyvinutější for­mě továrny - u pásu. Masa lidí tu získáváprofesi tím, že jejich práce ztrácí jakékolipozitivní rysy profese. Oproti manufaktu­ře, sestávající z dílčích dělníků zvláštníchprofesí (přadláků, tkalců atd.) pracujícíchse svými nástroji, skládá se továrna zestrojů, obsluhovaných masou dělníků, je­jichž povolání nakonec je nemít žádnézvláštní povolání. V nejvyspělejším kapi-

Osudy dělby práce v dílně

Od dělby práce uvnitř společnosti, vně

dílny, jež přikovala lidi k rozličným sku­pinám povolání, Marx a Engels odlišovali"dělbu práce uvnitř dílny" nebo také "je­dinečnou dělbu práce". Ačkoli ta vznikárovněž na půdě společenské dělby práce,je to pochod, který má poněkud jinoupovahu, hybné síly, formy a směr pohybu.Především pravidlo, které "působí při

dělbě práce uvnitř společnosti jen a po­steriori, jako vnitřní slepá přírodní nut­nost"39 - toto pravidlo "uplatňuje se při

dělbě práce uvnitř dílny a priori a plá­novitě".

To je důležité rozlišení, které Marx pro­vedl už v Bídě filosofieš" a dále rozvedlv Kapitálu. Ve skutečnosti je totiž velkýrozdíl, máme-li tu "anarchii společenské

dělby práce" anebo "despocii manufak­turní dělby práce".41 Oba tyto pochody seovšem vzájemně doplňují, přičemž dělba

práce uvnitř dílny, jakožto analýza zvlášt­ní práce, která produkuje určité zboží,v sumu jednoduchých, mezi různé dělníky

rozdělených a spoluúčinkujících operací

:a Vše~~lllY společenské teorie vykořistovatel­skych tnd.?d 'platóna až po moderní sociologiiospravedlňuJI delbou práce existenci tříd.

39 K. Marx, Kapitál I, str. 383.• 40 ,,~utorita V dílně a autorita ve společnost!JS~~ Sl, pokud jde o dělbu práce, nepfíino úmě1'­ne (MarX-Engels, Spisy, 4, str. 167).

.. K. Marx, Kapitál I, str. 392.<2 K. Marx, Theorien uber den Mehrwert III,

str. 320.

z dosavadní dělby práce svátost a nedo­tknutelný princip společností.ř"která usku­tečnila už značné přeměny v dělbě práce(odstranění vykořisťovatelských tříd

apod.), je tedy postavena před dvojí, roz­pornou skutečnost: historicky dochovanáspolečenská dělba práce představujev sou-

c časné době stále ještě nevyčerpaný zdrojvýrobní síly; ale zároveň si nelze zakrý­vat, že tato společenská dělba práce vy­tvořila také některé úmorné překážky prorozvoj výrobních sil, jež nemohly být do­sud revolucí nejen odstraněny, ale anipodstatně dotčeny. Sociální rozdíly mezidruhy práce, bariéry ve vzdělání a v kul­turní úrovni, to vše představuje meze vzá­jemného porozumění i vztahů mezi lidmi, tbalast, který se bude ozývat stále citel­něji na každém kroku cesty ke komunis-1"mu. i

k závěru, že každé povolání tu má svůj druhsportu: úředníci tvoří tam většinou kádr cvičenců

prostných, živnostníci mají absolutní převahu mezizápasníky, "svobodná povolání" nejvic hrají tenis,atd.

ss Viz K. Marx, Kapitál 1. str. 390.., H. de Balzac, Bratranec Pons.

Přes hranice staletí a tisíciletí ustálilokaždé povolání svůj zvláštní způsob prácei života, určitý omezený okruh pohybů

a znalostí, potřeb a schopností, smyslů avášní, rozumů a citů. Ale zároveň udělalo

z lidí doživotní "ekonomické odrůdy" (En­gels), jako je rolník, švec, architekt, při­

davač atd. z povolání. Postupem doby spo­lečenská dělba práce - i když' ztrácí ur­čité středověké insignie, erby, uniformy,obřady, tajemství a svaté orodovníky ­zasahuje stále širší masy a podřizuje člo­

věka stále beznadějněji abstraktním pod­mínkám povolání. Deformuje lidi pracu­jící jak duševně tak fyzicky. Omezujevenkovského člověka stejně jako městské­

ho. Ponechává-li řemeslníka v poetickýchiluzích o jeho činnosti, rozbíjí naopak udělníka u pásu jakékoli iluze o zvláštnímlidském obsahu tohoto druhu práce. Kom­binuje odbornický idiotismus se stejně

širokou a tupou lhostejností ke všem obo­rům lidského pokroku. Koncentruje úžas­né rozumové potence ve výlučných jed':'notlivcích a zbavuje celé skupiny lidívůbec potřeby a možnosti přemýšlet nadsvou činností. Rozvíjí umělecký talentv několika lidech za cenu potlačení umě­

leckého nadání, cítění a porozumění, badokonce zplanění kulturních potřeb vů­

bec u celé řady druhých. Postupem dobyto dochází tak daleko, že každé povolánímá nejen své specifické pracovní nástroje,ale také životní formy, svůj kruh návyků

a talentů, své způsoby zábavy a potěšení,

svůj sport,35 své nemocí-" - a dokonce,jak se posmíval Balzac, i své vlastní na-

. dávky.'?Jestliže tedy vcelku přineslo rozkousko­

vání společnosti dělbou práce obrovskounovou výrobní sílu, zpustošilo či zplanělo

zároveň dnes ještě nepřehledná kvantavýrobních sil a schopností jednotlivců askupin, podřízených dělbě práce. Na tomnic nemění skutečnost, že lidé si zvyklipovažovat tyto meze vlastního života aživotního obzoru za přirozené a nezničitel­

né, ba že je druhdy vůbec nepovažují zameze, nýbrž cítí se v nich jako doma.

Socialistická společnost, jež zpřetrhala

nejpodstatnějšítřídní hranice, které dělaly

~ .. Platón, O státu, kniha I, kap. 12.M K. Marx, Kapitál 1. str. 390.M A. Smith, Pojednáni o podstatě a původu bo­

hatství národů, sv. I, str. 39.35 Ve všech sociálních rozborech různých druhů

sportů, které byly provedeny v kapitalistickýchzemích, (viz např. "Studium generále"), se dochází

časná buržoazní sociologie stejně jako vul­gární představa - na rozdíl od velkýchhlav klasického buržoazního myšlení - jezcela v zajetí dávné Platónovy iluze, podlekteré společenská dělba práce vzniká zmnohostrannosti potřeb a jednostrannostivloh individuí. Ve skutečnosti ovšem Pla­tónovi šlo o něco zcela určitého: poukazemna mnohostrannost potřeb u pánů a jed­nostrannost vloh u otroků snažil se za­chránit rozkládající se bezprostřední antic­kou hierarchizaci. Platón měl nadto před

sebou úžasné výsledky tehdy vznikajícíspolečenské dělby práce na podkladě roz­padu původní pospolitosti a rozvoje smě­

ny: podivuhodná díla řemeslné dovednosti,která by byla nemožná před vznikem pro­fesí. Na rozdíl od Sparťanů, kteří si vy­ráběli své životní prostředky převážně

sami, nerozvíjeli trh a tedy - jak se jimsmál Perikles - nepoužívali peněz, půso­

bila už v Athénách Platónovy doby dělba

práce v důsledku rozvoje směny a trhus tak průraznou silou, že provozování ně­

kolika povolání se stalo pro řemeslníky

neúnosným. Platón si ovšem všiml, žev této nové dělbě povolání se přizpůso­

buje pracovník dílu, kdežto dřív či veSpartě u svobodného tvůrce se spíše dílopřizpůsobovalo pracovníkovi.P

Lidské účinky této skutečnosti (zvláště

v podmínkách třídního dělení) vyniklyvšak plně teprve mnohem později. Ohlásilije světu klasičtí představitelé buržoazníhomyšlení, Smith, Hegel a ostatní. I kdyžpřísně rozeznáváme důsledky dělby prácevůbec a jejího kapitalistického uplatnění,

přece je zřejmé, že určité "duševní a tě­

lesné zmrzačení" nese s sebou každá spo­lečenská dělba práce,33 dokonce i tam,kde zapouští své kořeny do přirozených

zvláštností pracovníků. To dobře věděl užAdam Smith: "velmi rozdílné nadání, kte­ré zdánlivě odlišuje dospělé lidi různého

povolání, není v mnoha případech ani takpříčinou dělby práce, jako spíše jejím dů­

sledkem . .. svým vzděláním a sklonem sefilosof původně od pouličního nosiče anizdaleka tak neliší, jako tarač od chrtanebo chrt od křepeláka nebo ten zase odpsa ovčáckého."34

94 95

talistickérn průmyslu nemá abstraktní k ostatním povoláním, k dílčím dělníkům

dělník povolání, nýbrž jen zaměstnání" ruční práce, k řídícím kádrům atd. a spo­nemá "Beruf", nýbrž "job".5o lu s tím všechny meze práce a života ab-

V přímém protikladu k dělbě práce straktního dělníka vůbec.

uvnitř společnosti "dělbu práce v továrně Tou měrou jak mechanizace rozčleňuje

charakterizuje to, že tu práce ztratila pracovní postup - a tedy roste dělba práce'všechen ráz specializace. Jakmile však uvnitř dílny - zjednodušuje se práce stáleustává všechen vývoj specializace, začíná většího počtu dělníků, zvláštní zručnosti

se objevovat potřeba univerzálnosti, snaha pozbývaji cenu, jednotlivec je měněn

po všestranném vývoji individua. Továrna v jednotvárnou výrobní sílu, od níž seodstraňuje odborníky a odbornický idio- nevyžadují zvláštní schopnosti ani fyzické,tismus.vš! ani duševní. Z jedné strany se ruší rozdíly

S dělbou práce je to jako s mnoha ji- povolání pro většinu společnosti, z druhénými společenskými kategoriemi: tam, kde strany se reprodukuje dělba práce tak, žeje dovedena do abstraktní rigoróznostiff. se prot~ cel.ému světu pov~lán,í st~Ví ~b- '\(jedinečná dělba v dílně), ztrácí s':~ kva- \ strakt~ll, existence pracovm SIly jakožto tlity a rodí svůj vlastní opak.52 Jestliže roz-(,Lp.Qvolay:~. , • v" Lvoj pracovních nástrojů rozšiřoval okruh Y de.Jmach se po sobe ,(a, v dnes~l s~u~profesí a specializací, pak na určitém tecno~tl ve?le s.ebe) setka:rame s .r~zn~mlstupni se vytrácí naopak z obrovské sumy stupni a fázemi delby prace uvnitř dílnyprofesí a specializací všechen obsah. Kata- -v p~dle toho; kolik řemesl.né kvality z?ylC?logy povolání a specializací, které kdysi delr:lkovu v~ko~1U vU ~troJ,e. Chcem:-h seobnášely několik set termínů, rozrostly se v teto technické ~velbe prace alespoň .tro­v době mechanizace do desítek tisíců. chu vyznat, nemuzeme sledovat Jen raduV německé systematice povolání je uve- skutečných a pak už jen zdánlivých pro­deno roku 1925 14.000 položek v sovět- fesí a specializací, nemůžeme zahltit svouském katalogu z padesátých let 10.000. pozorno~t rozmvanitostí, e~pivri~kého P?vr:Ale tyto soupisy zároveň prokazují nicot- chu, s Jeho, přechodnými .c1anky, ny?rznost rozepsaných rozdílů a totožnost nej- musime vzít v uvahu Looiku: hlubokychrůznějších termínů. Už nový sovětský ko- p:ocesů přemě~y společens.kýc~ ~ý:obníc?dex práce z posledních let mohl tyto tisíce sll vcelk~, zmen~ v technice, Jez Je ,nosl­shrnout do pouhých 187 povolání a 127 telem delby prace, a v povaze vyrobyspeciálností. vůbec.

Velký průmysl je počátkem konce pro- Kritick~ děojiny technologie a obecnáfesí. Tuto věc považoval Marx za "revo- technologie vu~ec dosu~ s,tále n:podaly

luční stránku továrny". Hovoříme-li ve rozbor..moderního str~~o~eho.pr~myslu,vyspělé mechanizované továrně stále o ne~laslflkoval~ u~Po~oJlve ruzne typydělbě práce, máme už na mysli ne tak roz- prac~. ~~ ma sve dusl~dky :re .zma~ku,díly mezi prací jednotlivých dělníků kt~ry lezl, kolem soudobeho v~voJe ,delbyu mechanizovaného pásu,53 mezi nimiž je prace v zav??ech. Vez~e~~-h v uva~u

vlastně už společenská dělba práce v jis- M~:xovy nacrtky. k VYVOJl ;e?hnologle:tém smyslu, to jest negativně vzato, zru- ~uzem~ se pokus~~ Ov sledov~m alesponšena: dělba práce mezi nimi pozbyla své- základních kategortí delby prace.ho vlastnického určení, často a snadno V hospodářském životě socialistickýchsi navzájem vymění své funkce, přecházejí zemí dosud existují pozůstatky výroby,z jednoho odvětví do druhého atd. Máme ustrnuvší pouze na ůrovni elementární,spíše na mysli celkové postavení všech obecné společenské dělby práce (jako jsouabstraktních dělníků ve společnosti, poměr zbytky individuálních rolníků), anebo spe- J'

ciální (jako jsou individuální řemeslníci,

ševci, krejčí atd.). Většina společnosti sevšak ůčastní hlubší, jednotlivé dělby prá-

. ce (uvnitř dílny).54

-Některé výrobní úseky (poměrně ještě

početné) vykazují jisté znaky manu­fakturní dělby práce (např. značná část

. činností v komunálech, některé procesy nastavbách, v mechanice, sklářství a zvláště

velká řada prací s nástroji v zemědělských

podnicích). Vcelku ovšem tyto profeserychle mizí.

Jistá část dělníků pracuje dosud u pra­covních strojů (kde většinu vlastních pra­covních operací provádí stroj, soubor ná­strojů, ale na člověka zbývá pohon a ve­dení materiálu vůči stroji a dozírání nastroj) - jako jsou různé pletací stroje,šicí stroje, ruční lisy, střihací stroje apod.;obsluha zvláštních hnacích strojů vstřebá­

vá nyní stále menší část sil. Připočteme-li

k těmto převážně ručně pracujícím dělní­

kům ještě řadu pracujících, odkázaných naprimitivní přístroje (nikoliv však pouhénástroje), zvláště v manipulaci s materiá­lem, bude tato elementární skupina děl­

níků u jednoduchých strojů ještě poměr­

ně početná. Výsledky sčítání profesív SSSR ukázaly, že v kategorii ruční prá­ce (do níž ovšem byli zahrnuti pracujícís nástroji, jednoduchými stroji i složitěj­

ším mechanismem) je stále pohlceno ko­lem 50% pracujících oproti 20-25% vyslo­veně mechanizované práce (to je u strojů

vyššího typU).55

Většina strojů používaných v nasi ny­nější produkci má patrně povahu činných

strojů, to je spojení pracovního strojes hybným strojem. Sem patří především

soudobé obráběcí stroje, soustruhy, frézyapod. - řazené někdy také ne příliš poda­řeně k "poloautomatům". Podle odhadusovětských autorů spotřebují pracovníciu takových strojů asi 20% času na pozo­rování a kontrolu, kdežto 70% času navlastní práci, přičemž jde většinou o prácispojenou s přemisťováním a vedením ma­teriálu, tedy s funkcí transmise, jež tuzbyla na člověka. Industrializace, zavádění

strojové výroby, se nejprve projevila (azvlášť v Evropě) právě v početním vzrůstu

těchto dělníků-operatérů, dělníků, obslu­hujících složený činný stroj.

Pravda je, že tato skupina dělníků mápoměrně vysokou kvalifikaci, avšak doznačné míry ještě speciálního řemeslného

typu (vyučení). Potíž dalšího vývoje těch­

to forem techniky bývá v tom, že tu neníprostor pro rozložení celého procesu a vy­užití třetího článku strojů, to je transmise.Jinými slovy běh produkce se tu dá těžko

zhromadnit pro atomizaci činných strojů;

zůstává tedy v slepé uličce malosériovévýroby. Máme před sebou charakteristickýobrys naší střední továrny, v níž ke kaž­dému stroji patří dělník a naopak.

Do jisté míry na roveň dělníku-opera­

téru u činných strojů možno postavit práciřidičů všeho druhu: šoférů, kombajnérů,

traktoristů, jeřábníků, bagristů atd.,i když svou povahou mnohem spíš patří

k následující kategorii seřizovačů.

Když konečně značná část práce, ježještě vyžaduje lidskou řemeslnou doved­nost - to je práce spojené s přemisťová­

ním, upevňováním a vedením suroviny kestroji - je oddělena od činnosti operatéraa vložena do stroje (ve velkém množstvípřípadů pomocí pobočních strojů a pří­

strojů), dostáváme se k práci na plně me­chanizovaném stroji.56 Zde už je téměř

všechna vlastní práce převzata pracovníma hybným strojem spolu s transmisnímiprvky.š? Podle odhadů o práci seřizovačů

- dělníků na takovém plně mechanizova­ném stroji (někdy nepodařeně nazývanémautomatem) - 53% času připadne nakontrolu a rozpočty, kdežto 47% na vlast­ní práci. Tady už vlastně prvky duševnípráce (a s nimi vypětí nervů) převyšují

obsah fyzické práce a tělesné námahy.Pravda, seřizovači nejsou ještě v socialis­tických zemích převládajícím typem děl­

nické profese. Teprve v posledních letechspolu s komplexní mechanizací začínají

jejich počty růst poněkud rychleji nežpočty operatérů.

Přitom je pozoruhodné, že práce seřizo-,

50 Rozdíl mezi "Beruf" (celoživotní povolání) a"job" (zaměstnání, jehož svazek s pracujícím jejen vnější a dočasný) není slovní záležitostí, aleobjektivnim historickým rozdílem mezi společen­

skou dělbou práce a dělbou. práce v kapitalistickétovárně.

5' K. Marx, Bída filosofie, Sp. sv. 4, str. 173.52 "Kvalitativní rozdíl dělníků, pokud není ži­

velný, dosazený pohlavím, stářím, tělesností atd.- tedy au fond nevyjadřuje kvalitativní hodnotu

96

práce, nýbrž dělbu práce, její diferenciací - jesám historickým rezultátem a je pro velkou masupráce opět překonán tím, že se práce stává jedno­duchou" - K. Marx, G1'undrisse der Kritik derpol. CJkonomie, str. 506.

53 Můžeme mluvit o dělbě práce a různosti po­volání např. ve škole, kde jeden učitel je latinář,

druhý matemattk atd.? A přece rozdíly jsou zdevětší než mezi dělníky u pásu.

M Zároveň se tu však reprodukuj e i specifická(oborová) a obecná (odvětvová) dělba práce.

55 Narodnoje chozjajstvo SSSR v 1960 godu,56Y índividuálních strojů - oproti strojovým

s:rstemům - se jen málokdy může podařit převéstvs~ch~y transmisní pohyby na mechanismus, pro­toze Je právě není možno nejprve rozložit azhromadnit.

57 Příležitostně nazývá Marx také jednotlivé spo­jení pracovního stroje, hybného stroje a transmiseautomatickým systémem. Ale za časů Marxovýchsi každé takové spojení vyžádalo obrovské ..že­lezné obludy", ve které všechny tři prvky bylypodle možnosti rozvinuty. Marx neznal uníverzamíhybatel (elektromotor), který umožňuje vytvoření

malých čínných strojů.

97

Pokusme se nyní stručně rekonstruovat,jaké byly skutečné představy klasiků mar­xismu-leninismu o budoucnosti dělby

práce.

Poznámky o hranicích dělby práce na­lézáme hned v prvních pracích Marxo­vých.62 V "Německé ideologii" však užzřetelně uzrálo Marxovo a Engelsovo pře­

svědčení o objektivní nutnosti překonání

společenské dělby práce - jakožto živel­ného výrobního organismu, který se ustá­lil v podobě dělení na povolání, "ekono­mické odrůdy" s různou sociální, kulturnía psychologickou úrovní - v průběhu ko­munistické revoluce: společenská dělba

práce rozvíjí schopnosti jednotlivce, alezároveň je rozvíjí jednostranně, tj. mrzačí

jej, když jej zařazuje do nějakého jedno­stranného povolání a vytváří překážky,

které by znemožnily vznik komunistickýchpoměrů, ve kterých "posláním, určením,

úkolem každého člověka je rozvíjet sevšestranně".63 Přeměnu osobních sil (vzta­hů) ve věcné síly, k níž došlo dělbou prá­ce, není možno zrušit tím, že si vyženemez hlavy povšechnou představu o tom, ný­brž jen tím, že si individua tyto věcné

síly znovu podrobí a dělbu práce zruší ..."Aby se poměry přestaly osamostatňovat

vůči individuím, aby individua přestala

být podrobena nahodilosti, aby osobní

vačů obvykle nevyžadují víc řemeslné kva- kého průmyslu je rozložit každý výrobnílifikace než u operatérů, nýbrž spíše mé- proces sám o sobě na prvky, z nichž seně. Zato se nemohou obejít bez určité zn a- skládá."59

losti celkové technologie. Dokonce tu prá- Pokud probíhá a není skončen prvotníce bývá jednodušší než například u sou- proces mechanizace (odpovídající kruhustružníků; seřizovač platí nejednou za pou- průmyslové revoluce), nemůže být považo­hou pomocnou sílu; mívá nižší plat než ván za výrobní pokrok rozhodujícího dru­operatér, ačkoli z technického hlediska hu přechod k pracím vysoké kvalifikace(z hlediska dělby práce uvnitř dílny) to subjektivního, polořemeslného typu, i kdy­může být činnost vyššího, pokročilejšího by se zdálo, že jakkoli obohacuje jednot­typu. livého pracovníka, nýbrž naopak rozčle-

Tento klam vyplývá z toho, že kategorie nění každé kvalifikované práce racionali­seřizovače se teprve v poslední době vy- zací v jednoduché, objektivní prvky - asoké mechanizace jen zvolna vyděluje. v souvislosti s tím zvětšování podílu ab­Vzhledem k tomu, že řízení a kontrola straktních dělníků, kteří se obejdou beztechnologického procesu nevyčerpává rnož- specializované řemeslné kvalifikace, a je­nosti seřizovače, bývají k jeho vlastní jichž vztah k práci je nijak zvlášť neobo­funkci přiřazovány (nebo v nich ponechá- hacuje. V tom smyslu je posledním slovemvány) ještě různé operační úkoly (v roz- mechanizace a nejvyšším typem plně me­sahu 15-20% pracovní doby, u individuál- chanizovaného stroje u nás často podce­ního stroje ještě víc) nebo zase bezpro- ňovaný běžící pás,6o ve kterém je i trans­střední ruční úkony pomocného dělníka misní soustava plně vyvinuta a zprostřed­

(v rozmezí ještě větším). Tyto skutečnosti kovatel se viditelně stává osou celého po­zatemňují citelně logiku moderní dělby hybu; tak jsou u pásu všechny práce roz­práce: nejsou rozpoznávány výsledné tvary loženy na jednoduché elementy a reprodu­(práce seřizovače, orientovaná na kontrolu kovány soustavou strojů, kdežto abstrakt­a regulaci) od pobočných a přechodných nímu dělníkovi zbývá buď jen zcela jed­zplodin mechanizačního procesu. Nedoko- noduchý doplňující pohyb v pórech tétonalost nynějších mechanických soustav si soustavy, anebo čistý dozor a regulacevynucuje prudké rozšiřování kádrů opra- chodu pásu. K těmto tvarům dospěla prů­

vářů, z nichž někteří pracují vlastně na myslová revoluce zvláště v Americe.úrovni seřizovačů, kdežto jiní zaskakují Jestli už u operatérů a řidičů bylo pa­spíše jako dočasné pomocné síly v pórech trné, jak překračují hranice dosavadnínevyvinuté či nespolehlivé techniky. Nic- společenské dělby práce, jak táž speciali­méně po vyvinutých okrajích současné vý- zace - jako kombajnér, šofér atd. působí

roby vidíme už zřetelně ostré kontury; ve všech odvětvích a oborech výroby, pakv pásové výrobě prudce klesá podíl operá- o seřizovačích a zvláště o abstraktních děl­

torů asi z 2f3 dřívějšího průměru pod 10%, ní cích u pásu je možno říci, že vůbec ne­kdežto počet seřizovačů vzrůstá z 5-6% přináležejí k některému oboru odvětvové

na polovinu, v moderních automobilkách a oborové dělby práce, že pro ně tytoSSSR dosahuje 65%, u Fordových linek okolnosti nemají zvláštní význam, že vy­70% dělníků.58 rábějí v podstatě stejnou prací naprosto

Vedle toho vývoj strojů bývá často cha- rozdílné výrobky v naprosto rozdílnýchpán jako lineární přirůstání, dodatečná odvětvích. Došli až na kraj společenské

syntéza strojových operací, zatímco sku- dělby práce. Další dělení funkcí už nijaktečným předpokladem automatické synté- nemění podstatu jejich činnosti. Zato na­zy a pravou cestou tovární techniky je prostá abstraktnost jejich práce vyvolávánaopak analýza, rozčlenění každé ruční"okamžitě potřebu univerzality.operace, každé kvalifikované práce v jed- Y Teprve odtud, od plně mechanizované'!noduché abstraktní prvky a nahrazení '!. strojní soustavy (Maschinerie),61 od pásu, •. 'těchto prvků mechanismem: "zásadou vel- "vede cesta ke skutečné komplexní automa-'i

tizaci, která teprve příkře obrací všechny ce uvnitř dílny a zbude tu nejvýš cílevě­dosavadní tendence v rozvoji techniky i domé technické členění v kolektivu inže­lidské práce a její dělby. Přípravou pro nýrsko-techníckého personálu, v němž zá­tento proces je vydělování zvláštních kon- kladní masa účastníků pracuje v podstatě l'trolních a regulačních operací, posledních" _ na stejné úrovni. )jež zbyly na dě~n~ka v s~us~av~ ~~su, a '~) Jestliže nepochopíme tuto dvojí vnitřnějejich n~hr?Z~Va~l, tech~l~kyml cl~ly a rozpornou tendenci, jež se dnes uplatňujekyberr;etlckyml . clanky, Jezv se vopet z.~ na půdě dělby práce, bude nás dnešní sk u­zprostred~ovatelu ?os~upne prevraceJ: tečnost svými povrchovými projevy a prů-v osu cel~ho automatIck~hosyste~u: Kdyz měrnými daty na každém kroku klamat:tak byly 1 tyto kontrolm a regulacm funk- z jedné strany se nám budou skutečné po-~e děl?íka přev~a!y automaty - a jen to kroky v analýze lidské práce jevit jakoJe n::ozn o skutecne ~azvvatvproc;sem auto- důvod pro lámání hole nad myšlenkoumatIz,?ce :- vys:upuJ; clovek vub~c z vbez- překonání dělby práce, z druhé strany bu­prostredmho, vy~~b,!"zho procesu" J,ehoz byl deme marně hledat v dočasných stupníchdosu.d ~lav,mm clmtele~. ~och~z~ z~e ~e a bezvýchodných uličkách polořemeslnék~ahta~IVmm~ z~rat~, jenz radlk~lne me- syntézy nejvyšší výdobytky současnéhoni cely pomer cloveka a techniky, Od výrobního pokroku.úplné analýzy práce v abstraktní elemen-ty, jež je podstatou mechanizace, se pře- Teorie o budoucnosti dělby prácechází k syntéze, jež tvoří nejvyšší článek

a zároveň specifiku automatizace a při­

náší s sebou vyšší stupeň lidské čínnosti.

Oba tyto stupně mají - pokud jde o dělbu

práce - opačné účinky.

Základní masa práce v automatické vý­robě se tak převrací v inženýrsko-technic­kou činnost, výzkum, řízení a zdokona­lování celého automatického procesu. Te­prve v tomto smyslu se opět mění poměr

objektu a subjektu ve výrobě, a to pocho­pitelně podstatně zasahuje povahu dělby

práce. Prakticky tento pochod automati­zace dnes teprve začíná, ale zároveň užnení hudbou budoucnosti. Některé elek­trárny, zkušební automatizované závodyv SSSR atd. dokazují, že je plně reálnépočítat pro budoucnost s přechodem veš­keré výroby k takové automatizaci, v nížse hlavní osobou stane pracovník inženýr­sko-technického typu, který už nemusí za­sahovat do běhu bezprostřední výroby, alejehož těžiště práce leží v přípravě a pře­

měně výroby, ve vědeckém výzkumu atd.Je pravděpodobné, že praxe přinese řadu

méně dokonalých a přechodných článků,

ale vcelku je možno říci, že jedině napodkladě zásadní proměny lidské prácei výrobních sil společnosti je možno oče­

kávat obrat i na půdě dělby práce: tímvlastně zmizí dělba práce uvnitř dílny,protože postupně zmizí bezprostřední prá-

50 Podle údajů CSU při radě ministrů SSSRz roku 1959 a J. Brrghta (Automation and Manage­ment, Boston, 1958).

5' K. Marx, Kapitdl J, str. 490... Charakter pásu jakožto mechanizovaného sys­

tému strojů mají ovšem právě tak některé vy-

98

spělé moderní hutní výroby, řada energetickýchcelků a chemických závodů.

'1 Marx hovoří v tomto smyslu o "System derMaschinerie" či "Automatische Maschinerie" (Grund­risse der Kritik der po!itischen Okonomie, str. 584aj.)

., "Dělba práce... z člověka dělá co možná ab­straktní bytost, stroj (Drehmaschine) atd. a pro­

měňuje jej až v duševní a fyzické n edochůdče

(Míssgeburt)" - K. Marx, Au& den Exzerptheften,MEGA r. 3, str. 540.

.. Marx-Engels, Německd ideologie, Sp. IV. J,str. 293.

99

Toto non plus ultra řemeslnické moudrosti ků, celá ,obyvatelstva' budou zaměstnána

se stalo hroznou pošetilostí od chvíle, kdy jediným výrobním odvětvím a lidstvo sehodinář Watt vynalezl parní stroj, holič bude i nadále dělit v množství různě zmr­Arkwright spřádací stroj, zlatnický dělník začených ,ekonomických odrůď, jako jsouFulton parník."69 ,přidavači' a ,architekti'. Společnost se má- Neuvádím tyto dlouhé citace pro slovní stát vládkyní výrobních prostředků jako

uznání překonání dělby práce v budoucnu. celek, aby každý jednotlivec zůstal otro­To konečně není podstatné. Jde tu o to, kem svého výrobního prostředku a mohlco Marx na podkladě tendencí vývoje spo- si jen volit, kterého výrobního prostřed­

lečenské výroby vidí jako obraz budouc- ku. "73 Aby nebylo omylu, uveďme tu ještě

nosti a klade na místo dosavadní dělby Engelsovu rukopisnou poznámku: " ... dě­

práce. Jeho myšlenka je zřejmá: bude to lení na druhy povolání se už i tu stávávšestranný rozvoj (a střídání) práce, orga- mezí pro výrobu, ježto způsobuje zmrza­nizovaný společností jakožto "všeobecný čení a zkostnatění individuí, avšak v bu­zákon společenské výroby", v níž tedy doucnu zcela odpadne.v"člověk není určen některým povoláním. Konečně, aby obraz byl úplný, i pokud

Engels v Anti-Důhringu cituje tato Mar- jde o poslední práce Marxovy, stačí snadxova slova a dodává k nim: "Společnost, uvést známá slova z Kritiky gothajskéhostávajíc se vládkyní všech výrobních pro- programu, kde se podmínky komunistíc­středků, aby jich plánovitě používaia, od-". kého života shrnují takto: \,Ve vyšší fázistraňuje dosavadní porobení lidí jejich<r komunistické společnosti, až již jednotlivcivlastními výrobními prostředky. Společ-" nebudou v zotročujícím područí dělbynost se ovšem nemůže osvobodit, aniž je práce a tím zmizí také protiklad mezi du­osvobozen každý jednotlivec. Starý výrob- ševní a tělesnou prací, až práce nebudení způsob musí být od základu převrácen jen prostředkemk životu, nýbrž sama sea zejména musí zmizet stará dělba práce. stane první životní potřebou, až s vše­Místo ní musí nastoupit organizace výro- .stranným rozvojem jednotlivců vyrostou iby .. ."70 Zase tu nejde o slova, zda tu výrobní síly ..."75Engels píše o překonání dělby práce či t, A tak bychom mohli pokračovat. Uveď­zrušení staré dělby práce atd.,71 nýbrž že, _.rne alespoň ještě citát z Lenína.j , ... pře- '7

proti tomu všemu staví pozitivní obrazv] cházet k odstraňování (uničtoženiju) dělby

téměř doslova stejný jako Marx v Grun- "práce mezi lidmi, k výchově, školení a pří­drissech: to jest "organizaci práce", "orga- pravě všestranně vyspělých a všestranně

nizaci výroby",· spojenou s všestranným vyškolených lidí, lidí, kteří dovedou všech­uplatněním a rozvinutím člověka. Oč jde, no. K tomu spěje komunismus, k tomupochopíme dále z Engelsových poznámek, \ musí spět a k tomu dospěje, ale teprve pov nichž se vysmívá - podobně jako kdysi, dlouhé řadě let."76Marx Proudhonovi - Důhringovu tvrzení, .2 . Bez ohledu na slovní interpretaci mámeže zmrzačení lidí není "důsledkem princi- tu tedy před sebou stále tutéž představu

I?~. dělby práce vůbec", nýbrž zvláštního komunismu (jeho vyšší fáze), jakožto spo­účinku, který "měla o sobě nevinná dělba lečnosti, ve které bude překonána starápráce ve spojení se společenskou nesvobo- společenská dělba práce - tento živelnýd~u".72 Engels to označuje za "dětinskou výrobní organismus, spřádaný za zády lidí,~reds~av~" ... "jako by vše bylo odčiněno, s jejím rozdělením na lidi fyzické a du­Ja~mll~ Jen ,se bere zřetel na přírodní pří- ševní práce, na lidi měst a venkova, s je­Iežitostí a osobní schopnosti' - přičemž jími relativně stabilními" povolánímii nadále celé masy existencí budou poro- která dominují člověku.'Z dělby práce t~bovány vyráběním jediného druhu výrob- , .vůbec zbude jen onen nejvšeobecnější po-

vztahy individuí přestaly být subsumová­ny pod obecné třídní poměry atd., je ko­nec konců podmíněno odstraněním dělby

práce. . .. Komunístická revoluce... zrušídělbu práce" atd.64

Marx a Engels si to představovali tak,že v komunistícké společnosti nikdo ne­bude mít "nějaký výlučný okruh činnosti,

nýbrž každý se bude zdokonalovat v kte­rémkoliv oboru". Společnost mi umožní,"abych dnes dělal to, zítra ono, abych ránolovil, odpoledne rybařil, večer se zabývalchovem dobytka, abych po jídle kritizoval,podle toho, na co mám zrovna chuť, a při­

tom se ze mne nikdy nestane lovec, rybář,

pastevec, ani kritik." "V komunistickéspolečnosti nebudou malíří, nanejvýš tambudou lidé, kteří mimo jiné také malují."CHi co se v komunismu uplatní "v podobě

nějakého povolání, určení, je právě po­pření povolání, prakticky dosud vytváře­

ného dělbou práce, popření jediného sku­tečně existujícího povolání - tedy popření

povolání vůbec. Všestranné uskutečňování

individua přestane být v představě ideá­lem, povoláním atd. teprve tehdy, až indi­vidua budou moci kontrolovat vlivy světa,

které naléhavě požadují od individuí, abyskutečně rozvíjela své vlohy; tak to chtějí

komunisté ..." atd, atd.65

Uvádím všechny tyto známé a přehnaně

vyhrocené citáty, aby byl vykreslen obrazpředstavo budoucnosti dělby práce, kterýv podstatě provází pak celé dílo Marxovoa Engelsovo, i když nabývá později mno­hem určitějších kontur. O několik let po­zději, v "Bídě filosofie", vytýká například

Marx Proudhonovi, že klade jen dělbu

práce jedné historické epochy proti dělbě

práce druhé historické epochy.š" místo coby postavil otázku existence dělby prácevůbec.

V době práce na Manifestu odpovídáEngels na otázku o budoucnosti dělby

práce již značně konkrétněji: "Společně

provozovat výrobu nemohou lidé, jakojsou dnešní - lidé, z nichž každý je pod­řízen jednomu výrobnímu odvětví, jek němu připoután, je jím vykořisťován,

může rozvíjet jen jednu svou vlohu naúkor všech ostatních a zná jen jedno od-

.. Tamtéž, str. 87, 387, 448-9 a j.; (v těchto citá­tech a v některých dalších jsem upravil některé ne­přesnosti překladu, které tu však pro nás nemajívýznam).

.. Marx-Engels, Německd ideologie, Sp. sv. 3,str. 46, 47, 293, 402 a j.

100

větví, nebo jen část jednoho odvětví z celévýroby. Už dnešní průmysl může takovýchlidí stále méně používat. A průmysl, pro­vozovaný společně a plánovitě celou spo­lečností, předpokládá lidi, jejichž schop­nosti jsou všestranně rozvinuty, kteří jsous to vyznat se v celém systému výroby.Dělba práce, už dnes podrytá stroji, kteráz jednoho člověka dělá rolníka, z druhéhoševce, z třetího továrního dělníka, z čtvr­

tého burziána, tedy úplně zmizí (wird alsoganzlich verschwinden). "67 .,Ydobě práce ?a ~apitálu. naléz.á ~oneč5'\

ne Marx definitivní formull. Popisuje kO-I:munistickou společnost, v níž se předpo-V

kládá "společenskost jakožto základna pro­dukce": "Místo dělby práce, která se plodínezbytně ve směně směnných hodnot, bytu existovala organizace práce, která byměla svým důsledkem podíl jednotlivce nakolektivní spotřebě."68

Táž myšlenka zní v Kapitálu: "Povahavelkého průmyslu podmiňuje proto stří­

dání práce, pohyb funkcí, všestrannou po­hyblivost dělníka ... jestliže se však nynístřídání práce prosazuje jen jako nepře­

konatelný přírodní zákon a se slepě niči­

vou silou přírodního zákona, který všudenaráží na překážky, činí naproti tomu sámvelký průmysl svými katastrofami otázkouživota a smrti, budou-li střídání práce atedy co největší mnohostrannost dělníků

uznány za všeobecný zákon společenské

výroby, jehož normálnímu uskutečňování

musí být přizpůsobeny poměry. Činí otáz­kou života a smrti, zda bude nestvůrnost

nešťastného rezervního dělnického obyva­telstva, chovaného v záloze pro měnící sevykořisťovatelsképotřeby kapitálu, nahra­zena absolutní pohotovostí člověka proměnící se potřeby práce; zda dílčí dělník,

pouhý nositel určité dílčí společenské

funkce, bude nahrazen všestranně vyvinu­tým individuem, pro nějž jsou různé spo­lečenské funkce střídavými způsoby život­ní činnosti ... Není pochyby ..., že kapi­talistická forma výroby a jí odpovídajícíekonomické poměry dělníků jsou v na­prostém rozporu s takovými převratnými'

fermenty a jejich cílem - zrušením staré ;dělby práce. i,Ne sutor ultra crepidam'.'

.6 K. Marx, Bída filosofie, Sp. sv. 4, str. 164.

"B. Engels,Zdsady komunismu, Sp, sv. 4, str.340-1.

• 8 K. Marx. Grundrisse der Kritik der politischenOkonomie, str. 89 (podtrženo mnou - R. R.).

".. R:. Marx, Kapitdl I, str. 517-19.

d 70 B. Engels, Anti Dilhring str. 251' MEGA, Son-e,;~usgabe, str. 305-6. '

a Z áuvedených 1 celé řady neuvedených citátůnop ozn mek soudím, že Marx a Engels myslili jed-

a totéž pod zrušením "staré dělby práce" či~~~sa;,!'-gní dělby práce", či "překonáním dělby prá­staré ~ř·~c·í Užívali přece často obratu "zrušen!pro no": n !lpolečnosti" - znamená to, že bylipíše E ou trídní společnost? V uvedeném textu

ngel~ o odstranění "dosavadního porobení

lidí jejich vlastními výrobními prostředky" - zna­mená to, že byl pro nové, jiné "poroben! lidí j e­jich vlastními prostředky"?

"B. Engels, poznámky k Anti-Dlihringu, ME­GA, Sonderausgabe, str. 443.

" B. Engels, Anti-Dilhring, str. 254." B. E;ngels, Anti-Dílhring, str. 321; MEGA, Son­

derausgabe str. 442.75 Marx-Engels, Kritikll pmgramů, str. 43.78 V. I. Lenin, Spisy, sv. 31, str. 43-4; rusky sv.

31, str. 32.

.ft.

čáteční rys, který ovšem netvoří její spe- jhranicemi.. Užívám-li pro takovou společ­

cifickou podstatu a který postupně vyčichl '\' no st - podle vzoru Marxe a Engelse ­v banální skutečnost, neschopnou už defi- I názvu organizace společenské práce na­novat změny v kvalitě - totiž současnost; místo dělby práce, je to tedy proto, žerůzných činností. tento termín je pro tuto skutečnost ade-

,'--_o Každý, kdo zná Marxův způsob myšlení, kvátnější a přesnější, vyjadřuje aktivnípochopí, že tu v žádném případě nemůže vztah ke spolupráci, kdežto dělba prácejít o "odmítnutí", "zničení", či "zavržení" vždy přípomíná poměr, do něhož lidédělby práce v tom smyslu, že se od dělby (přes všechny iluze) vstupují nezávisle napráce půjde zpět k nedělené, jednotné, pro své vůli; krom toho tento termín není vá­všechny stejné činnosti či snad Že se pře- zán na rozdílnost a osamostatněnost prací,depíše všem vystřídat v patřičném sledu jako je to u dělby práce, zachycuje mno­všechna povolání..' Celý vtip této negace hem účinněji změny, které tu nastaly; aspočívá naopak v tom, že vývoj směřuje konečně odpovídá požadavku vědecké kla­od plně provedené dělby práce v socia- sifikace, podle které "každé nové pojetílístické společnosti (a na tomto podkladě) vědy zahrnuje v sobě i revoluci v odbor­k vyšší formě spolupráce lidí, která zahr- ných výrazech této vědy."77

nuje všechny vymoženosti dělby práce, ale Zdá-li se nám snad Marxův a Engelsův

zároveň překračuje její hranice. Aktuál- i Leninův obraz budoucnosti dělby prácením úkolem socialistické společnosti je dnes - kdy stará společenská dělba prácetedy uplatnit, rozvést dělbu práce do všech i se svými povoláními je povětšinou ještě

důsledků, najít všechny její užitečné for- železnou nezbytností, a kdy představy, ježmy a tím připravit její překonání. Orga- plodí, nabyly podoby všeobecného před­

nizace spolupráce, jež může nastoupit na sudku - něčím přehnaným nebo řantastic­

její místo, může být jenom něčím mnohem kým, sotva je to důvod pro to, abychomvyšším a hlubším, co odstraňuje bariéru je prostě ignorovali.poměrů, konstituovaných nad hlavami Ostatně teoretícké prognózy, pokud jelidí ve formě povolání, určujících osud vypracovalo komunistické hnutí, v podsta­člověka - tedy systém vzájemného rozvoje tě vždy přijímaly za svůj Marxův, Engel­lidí, ve kterém současnost různých prací sův a Leninův nástin budoucích změn(a vůbec výsledky dělby práce) jsou jen dělby práce. Bylo by možno dokázat, žemomentem, zahrnutým a aplikovaným; ve dvacátých a třicátých letech se o něj

v té či oné podobě a v tom či onom roz- výslovně opírala také velká většina sovět­

sahu. ských teoretických prací. Změna nastalaPak se ovšem místo dělby práce obje- až v podmínkách kultu osobnosti: z per­

vuje před námi obraz společenské organi- spektiv vyšší fáze komunismu tu postup­zace práce, ve které lidé jsou zároveň cí- ně vymizel zvrat v postavení dělby prácelevědomým subjektem i objektem, ve které v budoucí společnosti a všechno se zredu­sami vědomě regulují rozličné úkoly, které kovalo dokonce jen na kvantitativní zrně­

jim připadají; ve které člověk není defi- ny uvnitř existující dělby práce. Původ

nován a omezen nějakým povoláním, ný- tohoto zkreslení Marxových, Engelsovýchbrž vyvíjí se přes jeho hranice; ve které a Leninových názorů souvisel se Stalino­všichni znají celý okruh výroby, prochá- vým podáním komunismu. Dnes poznává­zejí jako školením jeho cyklem, volí a me, že Stalin nepočítal s takovými kvali­mění obor činnosti podle potřeb svého tativními převratnými změnami na půdě

vlastního rozvoje, kde tedy už neexistují' výrobních sil, jako je vědeckotechnická

ani rolníci, dělníci a inteligenti, ani při- revoluce, jakožto s podmínkou dosaženídavači, ševci, soustružníci, architekti, ma- komunismu. Jeho model budoucí společ­

líři, o filosofech ani nemluvě, nýbrž lidé nosti se opíral spíše o lineární narůstání

širokého profilu, kteří hned tu, hned onde už existujících průmyslových výrobníchvykonávají funkce, jež připadaly těmto sil. Vezmeme-li za základ Stalinovy údajepovoláním, ale nejsou nijak vázáni jejich z XVIII. sjezdu VKS(b), později korigova-

77 B. Engels, Předmluva ke Kapitálu, Kapitál,sv. 1. str. 40. Přírodní věda používá s velkýmúspěchem tohoto principu a mění dokonce během

každého desetiletí velkou část své terminologie;kde je důvod, aby se mu společenská věda v pří­

padě objektivních změn vyhýbala jako čert kříži!

né v řeči k voličům roku 1946, mělo jíto materiální základnu, charakterizovanouasi trojnásobným převýšením předválečné

průmyslové úrovně, 60 mil. tun oceli, 500mil. tun uhlí a 50 mil. tun nafty atd. atd.Později, v "Ekonomických problémech so­cialismu", doplnil Stalin tyto podmínkypozvednutím reálných mezd na víc neždvojnásobek oproti roku 1951, což mělo

stačit k "možnosti provést přechod od prvéfáze komunismu k druhé jeho fázi".78Srovnáme-li tyto údaje s dnešními per­spektivami, stanovenými ProgramemKSSS, vynikne - dnes už překvapující ­ubohost oné úrovně zdrojů, na níž měl

být podle Stalina postaven komunistickýživot.

Produkce v průmyslu SSSR je dnes vícnež 6krát větší než před válkou (Stalinovahranice byla překročena už roku 1955)a Program KSSS žádá ještě šestinásobnézvýšení. V SSSR se vyrábí ne 60, alekolem 85 milionů tun oceli (Stalinův před­

poklad byl splněn už v roce 1959), a pro­gram KSSS žádá ještě čtyřnásobné zvý­šení. SSSR překročil už v roce 1959 hra­nici 500 mil. tun těžby uhlí, a přece toještě sovětské společnosti nijak nestačí.

50 mil. tun nafty vyrobil SSSR již roku1953, od té doby nechal za sebou Stalinův

požadavek čtyřikrát a Program KSSS žádáještě víc než čtyřnásobné zvýšení. V nej­bližších letech dosáhne už SSSR úrovně

reálných mezd 2krát vyšších než roku1951, to jest bude splněna podstatná Sta­linova podmínka komunistického života,ale Program KSSS žádá zvýšení reálnýchpříjmů sovětského obyvatelstva ještě tři­

apůlkrát. Skutečnost tak prokázala, žeúroveň výrobních sil a spotřeby, kterouStalin považoval za dostatečnou, nejen ne­stačí pro vytvoření komunistických vztahů

mezi lidmi, pro všeobecný rozvoj lidí atd.,.ale představuje jen zlomek potřebné ma­teriální základny pro tyto vztahy (např.

u nafty jen 7%, u objemu produkce 9%,u reálných mezd 18%, u oceli 24% atd.

73 J. V. Stalin, Otázky leninismu, 1948, str. 556;dále J. V. Stalin, Molotov, K voličům, 1950, str.19-20; J. V. Stalin, Ekonomické problémll socialis­mu v SSSR. 1952, str. 68.

"V. I. Lenin, Velká iniciativa, Vybr. spisII II.,str. 468.

80 Program KSSS, XXII. sjezd KSSS, Nová mysl,zvl. číslo, str. 453.

•• J. V. Stalin, Ekonomické problémll socialismuv SSSR, str. 30.

., Po pravdě je třeba říci, že Stalin slovněhájil marxistickou koncepci o překonávání firaníc

toho, co považuje Program KSSS za mini­mální předpoklad).

Je pochopitelné, že model komunismubez vědeckotechnické revoluce, třebaže senám zdál kdysi velkolepý, musel snížitcelý obsah komunistických přeměn, zkres­lovat vztahy budoucí společnosti, omezo­vat a restringovat zásadní změny a vracetcelé úseky komunistické revoluce do exis­tenčních a nazíracích forem současného

života. Tak byla citelně omezena myšlenkazákladní přeměny práce pro miliony lidí,tato nejpodstatnější proměna na cestě kekomunismu; tak se do budoucího životavyšší fáze komunismu převáděly některé

prvky státně-politické struktury nynější

společnosti atd. V této souvislosti si takévysvětlíme, proč Stalin změnil a faktickyznehodnotil Leninovou tezi o "úplném od­stranění jak rozdílů mezi městem a ven­kovem, tak i rozdílů mezi duševní a fyzic­kou prací";79 proč nahrazoval toto jasnéurčení tezí o udržení blíže nedefinovaných"nepodstatných rozdílů" (jde právě o so­ciální, ekonomické a kulturní rozdíly, onichž právem říká Program KSSS, žemusí zaniknout'v) mezi městem a vesnicía mezi lidmi duševní a fyzické práce, mezi'"podmínkami vedoucího personálu podni­ků" a "podmínkami dělníkův.š! Dnes víme,že Stalin prostě nezvládl celkový obrazkomunistické společnosti a v některých

směrech měl o velikosti a hloubce komu­nistické revoluce ploché, hubené předsta­

vy. Petrifikoval toto omezování úkolů vý­stavby komunismu tezí o zachování "ne­podstatných" sociálních rozdílů, založenýchna dělbě práce.

V tomto ovzduší, pod tímto dojmem sepak rodila většina úvah o zachování a dal­ším rozvoji dělby práce v komunismu,které známe z poválečné literatury. Ně­

které úvahy se dokonce snažily vyškrtnoutz Marxe a Engelse i požadavek zrušenípovoláníš- anebo dokazovaly, že to vše jenejvýš bezvýznamný hřích revolučního

mládí klasiků.

povolání, aby pracovníci za komunismu "nebylipo celý život připoutáni existující dělbou prácek jednomu povolání" (Ekonomické problémy socia­lismu v SSSR, str. 68) - ale omezoval tyto pře­

měny hranicí oněch "nepodstatných" rozdílů, ježmusela reprodukovat "ekonomické odrůdy" na no­vé základně. Svou tezí o zachování nepodstatnýchrozdílů mezí lidmi různé práce Stalin zavrhovalsvé vlastní dřívější správné vývody (např. v řeči

ke Stachanovcům z roku 1935) O odstranění roz­dílů mezi sociálními skupinami.

.1 Vypočteno podle údajů M. Rutzicka a S.Swerdloffa z úřadu pro statistiku práce USAv Monthly Labor Review 11/1962 (The occupational

Vyloučíme-li položky, které jsou v té či

oné míře ovlivněny specifickými podmín­kami a soustředíme-li se na obecné pohy­by, pak především jsou na první pohledpatrné dlouhodobé tendence, vyplývajícíz mizení některých kategorií obecné azvláštní dělby práce (rolníci"vůbec", řeme­slníci atd.); nepochybný a všeobecný jetaké rychlý ústup dělníků ruční práce(kopáčů, topičů, pomocných dělníků atd.).Mírně se zvyšují (SSSR) nebo mírně kle­sají (USA) počty tradičních dělníků-ope­

ratérů u činných strojů. Prudce se všakpohybují kupředu počty seřizovačů, opra­vářů (započítávaných též mezi montéry a

šoféři ., + 7,5%radiotelegraflste + 6,9%vědci + 6,6%inženýři o,. .. + 6,3%seřizovači a udrzban + 5,9%mistři + 5,3%laboranti + 5,3%kombajnéři + 5,2%lékaři + 5,1%traktoristé + 4,2%soustružníci kovu + 4,1%horníci + 3,3%učitelé + 3,1%průvodčí železnic + 3,1%agronomové + 2,5%prodavači + 2,5%pokladníci + 2,0%uklizečky + 0,5%pekaři 0,0%rolníci (bez spec.) 0,3%ševci - 2,0%kopáči - 2,2%

Uveďme ještě pro korekci některá čísla

ze statistiky povolání USA v letech 1950až 1960:9i

V Marxově díle existuje jen několik

zmínek o zachování dělby práce těsně poodstranění kapitalistických výrobních vzta­hů; např. zmínka, která se zřetelně týkánižší fáze komunismu, totiž socialismu amá ještě podmíněný tvar: "ačkoliv dělba

práce" - píše tu Marxř" - "by se tu ne­mohla historicky od počátku tak objevovat,spíše se může tak objevit teprve jakožtodůsledek kapitalistické produkce, přece bydělba práce byla možná právě tak, kdybyvýrobní prostředky náležely asociovanýmdělníkům, a ti by se k nim chovali jakok něčemu, čím in natura jsou, svým vlast­ním produktům, a předmětným prvkům

vlastní činnosti." Tento argument uplat­ňuje Marx v polemice s názory, že kapitálje jediný, kdo vůbec zavedl a udržuje děl­

bu práce. Rozhodně jej nelze považovat zadůkaz, že by Marx opustil myšlenku pře­

konání dělby práce ve vyšší fázi komunis­mu. Naopak, podmiňující způsob nasvěd­

čuje přímo opaku.

V celém díle Marxe, Engelse a Leninanelze skutečně nalézt zmínku, která bysvědčila o tom, že si klasikové představo­

vali vyšší fázi komunismu se zachovánímspolečenské dělby práce (její podstaty) adělení povolání. "Dokázat" něco takového,k tomu by bylo nutno přímo zkreslit, fal­šovat text jejich děl. A to se skutečně

stalo. Marx ve známém dopise Kugelman­novi z ll. 7. 1868 hovoří o formách roz­dělování v různých společnostechš- a do­dává: "je samozřejmé, že určitá forma spo­lečenské výroby naprosto nemůže tutonutnost rozdělování společenské prácev určitých proporcích zrušit, nýbrž že mů­

že změnit jen její jevovou formu. "85 Ačkoli

ještě v ruském překladu z roku 1934 jetento Marxův dopis uveden přesně asprávně, ve vydání z roku 1947 byla náhleprovedena změna a místo "rozdělování"

(Verteilung) byla dosazena "dělba práce"

sa K. Marx, Theorien uber den Mehrwert III,str. 326.

" Známý ekonomický termín "rozdělováni" (Ver­teílurig) se týká kvantítativně určených proporcí,v nichž musí probíhat reprodukční proces úhrnnéspolečenské práce, předpokládá právě abstrakciod kvalitativni povahy práce a nemá samozřejmě

nic společného s dělbou práce (Teilung der Arbeít),ss Marx-Engels, Dopisy o Kapitálu, 1957, str. 198.

.. Překladatel či redaktor tu využil blízkosti rUI­kých slov "rozdělenije" a "raspredělenije", kterámají zcela rozdllný obsah a změnil tak rozdělováni

v dělbu práce.17 Bolšaja sovětskaja ellcyklopedija, heslo Dělba

práce, sv. 35, Moskva 1955, str. 612... V podstatě správně byl Marxúv dopis pře-

104

(Teilung der Arbeitj.š" Tak byl vyrobenjediný "doklad", že Marx považoval dělbu

práce za věčnou průvodkyni lidské společ­

nosti i v nejvyšší fázi komunismu. Totozkréslení bylo pak mnohokrát citováno,zavedeno do encyklopedieš? a proniklo i dočeského překladu Marxova dopisu.řš ,

Teprve nedávno akademik Strumilin, je­den z opravdových znalců ekonomickéhodědictví a komunistického programu kla­siků, prokázal ve stati "Dělba práce a vše­stranný rozvoj osobnosti",89 že jde prostě

o "falšování"; uvolnil tak jen půdu proskutečné vědecké bádání v těchto otáz­kách.

Ostatně Strumilinova obhajoba Marxo­va, Engelsova a Leninova stanoviskav otázce budoucnosti dělby práce za ko­munismu byla jen výrazem úsílí, ve kte­rém se celá sovětská společnost zbavujeoněch úzkých představ o perspektiváchkomunismu, jež byly spojeny s poslednímiStalinovými pracemi - a mnohdy mali­cherných předsudků, vyplývajících z do­savadních forem života; úsilí, ve kterém siujasňuje - jak je vidět z Programu KSSS- náročnost, obrovitost svých vlastníchcílů v této epoše.

Organizace společenské práce a vědecko­

technická revoluce

Srovnejme nakonec představy klasiků

marxismu o budoucnosti dělby práces praktickými tendencemi, jak se projevujív naší době, abychom mohli posoudit, kte­ré nové prvky či změny vnáší do problé­mu soudobá technika.

Pohyby, jež nastávají v empirickémprůmětu dělby práce do jednotlivých po­volání a specializací, představují ovšem jenvelmi povšechný obraz. Průměrný roční

přírůstek či úbytek v SSSR byl v letech1939-59 tento ř'"

ložen do češtiny ve Vybraných spisech, sv. II.z roku 1950, str. 483 a v publikaci Dopisy o Kapi­tálu z roku 1957, str. 198. Zato do vydáni Vybra­ných dopisů Marxe a Engelse z roku 1952 přešlo

už í v češtině falešné znění (str. 190) vzaté zřej­

mě nikoli z originálu, ale z ruského překladu z ro­ku 1947 - ačkoli k tomu v češtině sotva může

dojít záměnou.

es Voprosy filosofii 3/1963.

'0 "O rozděleni obyvatelstva v SSSR podle spo­lečenských skupin, odvětvi národního hospodářství

a zaměstnáni a o úrovni vzdělání pracovníků fy­zické a duševní práce" (sdělení CSU při Radě

ministrů SSSR, Voprosy ekonomiky 1/1961) Narod­noje chozjajstvo SSSR 1960 s., Pravda 9. 8. 1960,22. 9. 1960 a j. prameny.

pracovníci u kancelářských strojů

pokladnícilaborantiinženýři

sekretářky

mistři

číšníci

mechanici a opraváři

přírodovědci

šoféři

nástrojaři

prodavači

lékaři

kovodělníci

pomocní dělníci

slévači

individuální soukromí podnikatelétopiči

zemědělští dělníci

farmáři

+8,5%+ 7,4%+ 6,0%+5,1%+ 3,8%+3,5%+2,6%+ 2,5%+2,5%+ 2,5%+ 1,8%+ 1,2%+ 0,8%

0,0%- 0,1%- 1,6%- 1,7%- 2,7%- 3,2%- 3,3%

mechaniky) a příslušníků jim analogickýchpovolání (šoféři, kombajnéři). Zvlášť mar­kantní je růst nejvyšších kvalifikací nazávodech, inženýrů, laborantů, techniků,

agronomů, mistrů apod. - stejně jako ana­logických povolání mimo bezprostřední

výrobu (vědci), případně některých kate­gorií "duševní práce" v administrativě,

službách a obchodu.Vcelku pod empirickými čísly z tohoto

období jsou agregovány rozdílné tendence:mechanizace (převážně) a automatizace(v počátcích); analýza tu objeví pohyby,jež náležejí různým vrstvám skutečnosti.

Někdy jsou dokonce opačné pohyby skrytyv jediné položce. Například v nejdynamič­

tější kategorii pracovníků u kancelářských

strojů v USA jsou započítáni nejenomřadoví administrátoři, jejichž počet vzrů­

stá, ale jejichž perspektiva je patrně se­stupná, nýbrž i obsluha moderních mate­matických počítacích strojů a informační

služby, jejíž čísla se naopak perspektivně

budou zvedat - ovšem zároveň bude na­bývat technického charakteru. Ve velkévětšině intelektuálních oborů (ve vědec­

kých, ekonomických, výpočtových i zdra­votních podnicích), které dřív stály mimozávody, byla někdejší pouze všeobecná děl­

ba práce (svobodná povolání) vytlačena

pokračující jednotlivou dělbou práce zá­vodního typu. V socialismu pokračuje

ovšem tato tendence mnohem rychleji asměřuje k všeobecné organizaci lidské sou­činnosti - jako v nějakém obrovském ce­lospolečenském podniku.

Největší nesnáze jsou spojeny S analý­zou důsledků automatizace. Je jisté, žeprakticky nejvyspělejší formou strojovévýroby, kterou mohli v době svého životaMarx a Engels pozorovat, byl "automatic­ký mechanismus" či "mechanizovaný sys­tém strojů" - to je celek mechanismů,

sestávajících z pracovních strojů, hybnýchstrojů i transmise, jež přebraly - jednuza druhou - rozložené jednoduché operacelidské práce. Marx sám definuje tento or­ganismus - který bychom dnes pravděpo­

dobně nazvali systémem komplexní me­chanizace - tak, že "stroj koná všechnypohyby, nutné k zpracování suroviny, bezpřispění člověka a potřebuje jen být kon-

. trolován dělníkem",92 tj. seřizovačem.

3tructure ot US employment 1940-1960) zpraco­vaných v informacích UTEINu.

92 K. Marx, Kapitdl 1, str. 407.

105

V Marxově době neexistoval univerzálníhybný stroj, který do jisté míry umožnilvyřazení transmise a zkrácený svazek pra­covního a hybného stroje. Ostatně Marx,který sledoval logiku vývoje technologiepředevším podle postupu základního pra­vidla velkého průmyslu, to je podle roz­členění pracovního procesu v jednotlivéobjektivní prvky, nezastavoval se u typučinného stroje a dělníka-operatéra (kterýpak převládl v evropském průmyslu nazačátku našeho století), ale orientoval senaprosto správně na výroby, v nichž stro­jová soustava vyplňovala celou dílnu93 avytvořila sama technickou jednotu, kostrucelého výrobního procesu, kdežto masadělníků zůstávala jen jako její doplněk,

jako "vědomé údy v různých bodech me­chanického systému. "94 Ačkoli tedy Marxvlastně nikdy neviděl pásovou výrobu,95popsal do podrobností její logiku dávnopřed Fordem a Taylorem. Dokázal, že právě

ona - a nikoli jednotlivé, ať už jakkolivvybavené stroje, u nichž zůstává stáledvojice stroj-dělník - představuje nejvyš­ší, poslední slovo mechanizace, průmyslovérevoluce. Vytušil dokonce v takových pri­mitivních zařízeních strojové soustavy,jako jsou různé zarážky a signalizace, po­čátek zvláštních automatických "intelek­tuálních orgánů" strojové soustavy" Tovšechno mu umožnilo předpoklad, že v bu­doucnu bezprostřední práce uvnitř dílnypřestane být základem produkce.?? že člo­

věk vystoupí z bezprostředního výrobníhoprocesu a "postaví se vedle něj, zatímcodosud byl jeho hlavním čínítelem",98 želidská práce bude tu změněna v "dohlíže­jící a regulující činnost". Marx ovšem ne­mohl předpokládat takový masový rozvojtechnických čidel, regulačních zařízení akybernetických buněk, jaký známe z ny­nější doby. Musel počítat s tím, že v pó­rech mechanické soustavy zbude ještě

dlouho mnoho dohližitelské a regulační

práce (typu seřizovačů a údržbářů). Nedě­

lal si přitom iluze o tom, že s pokračující

mechanizací může mít tento úsek práce ­byť i jí bude ubývat - stále jednoduššía abstraktnější charakter.

" To je vidět zřetelně např. z Marxových tech­nologických výpisku (viz ..Bolševik", 1-2/193~), i zeznámé pasáže o technice v Grundriuech. (str. 584a další).

" K. Marx, Grundrisse der Krtttk der poZttt.ch.entlkonomie, str. 585.

•• První pásy se objevily v 70 letech v Ame-

Překonání dělby práce, jež by otevřelo

volnou cestu masovému rozvoji lidí, vše­strannému růstu talentů, nemohl si tedýMarx představit jinak, než:

1. jako překonání veškeré řemeslné děl­

by práce a všech povolání vzniklých osa­mostatněním pracovních úseků v podmín­kách společenské dělby práce - tak, abyse každému otevřela možnost udělat z růz­

ných oborů čínností nástroj vlastníhorozvoje.

2. Jako odstranění abstraktní práce apřeměnu základní masy práce v činné se­beuplatnění na úrovni tvůrčí práce inže­nýrského, technického nebo vědeckého

typu.3. Společenské regulování veškeré zbylé

práce (pokud nemá a nemůže mít tvůrčí

charakter) tak, aby byla maximálně a provšechny podřízena potřebám rozvoje člo­

věka, tj. její omezení na minimum (zkrá­cení pracovní doby), střídání, převedení.

práce v jakýsi druh tělesného cvičení

(v tom rozsahu a smyslu i překonání dělby

práce uvnitř dílny).Myslím, že tento Marxův pohled na bu­

doucí organizaci společenské práce je vel­mi reálný a v podstatě stále aktuální. Cov něm nepochybně vyvolává a ještě vy­volá zrněny, to jsou některé výboje vědec­

kotechnické revoluce.Především se ukázaly mnohem širší

možnosti rozložit na elementy a pak pře­

vést na stroje značné části "dohlížející aregulační činnosti člověka" - pomocí tech­nických čidel, regulačních přístrojů a ky­bernetických zařízení. V tom smyslu o­pravdu přibývá nový rozměr strojové sou­stavy, nepřesně zvaný jejím "čtvrtým

stupněm". Spojení těchto nových elemen­tů s komplexně mechanizovanou soustavoustrojů (pásem, nikoli jednotlivým strojem),umožňuje počítat do budoucna s komplex­ní automatizací; automatické závody pou­žívají už dnes jen poměrně nepatrnéhokolektivu řídícího personálu (případně seobejdou vůbec bez provozního personálu)- a to nikoli na úrovni řemeslníka a ab­straktního dělníka, nýbrž dělníka-inženýra

a dělníka-vědce, který stojí vlastně mimo

ríce, ale jen jako velmi nedokonalé kuriozity (ja­ko vzdušná linka na jatkách v Cincinnaty r. 1870);teprve na konci století začaly ve výrobě něco zna­menat.

"K. Marx, Grundrtsse... str. 584.t7 Tamtéž. str. 597... Tamtéž. str. 593.

bezprostřední výrobu automatického zá­vodu.

K témuž důsledku smeruji 1 revoluční

změny v předmětu práce, které se rovnajípřechodu mnoha mechanických výrob(opracování atd.) na pudu řízených che­mických (a v budoucnu pravděpodobně ibiologických) výrobních procesů, v nichžje automatizace mnohem snadnější a kdeuž dnes podíl inženýrsko-technického per­sonálu je o celou třídu vyšší než v tradič­

ních zpracovatelských oborech.Tam, kde je důsledně rozvedena mecha­

nizace a skloubena s prvky regulačními,

zdvihá se očividně povolání seřizovače,

očištěné od pomocných úkonů a operátor­ských příměsí, vysloveně v činnost tech­nika. Totéž platí i o opravářích ve spoleh­livých automatických provozech. Dokoncei výzkumy západních sociálních psycholo­gů vedly v poslední době k překvapivě

jednoznačným (v marxismu ovšem už dáv­no předvídaným) závěrům: jestliže tradič­

ní mechanizovaná výroba nalézala svůj

adekvátní protějšek v dělníkovi-robotovi,

přizpůsobivém a úzce specializovaném, seželeznou kázní a bez sklonů k "vlastnímnápadům", pak dnes pro povolání seřizo­

vače je už málo vhodný "typ svalovce" ­zato tím užitečnější "typ pytláka",99 spoju­jícího řadu profesí, který se "vyzná v si­tuaci", může prý být třeba i "líný", ale mápohotový a samostatný úsudek a dovedesi poradit nezávisle na předpisech. Zdoko­nalení automatizačních prvků, spolehlivostcelého systému, opřeného o orgány zpětné

vazby, povede patrně k vyřazení jednéčásti práce seřizovače a k přeměně druhéčásti v typ technické činnosti širokéhoprofilu.

Tyto nové výsledky techniky posilujíočekávání, vkládaná do všeobecné přemě.,

ny lidské práce. Vzniká naděje, že základ­ní masa výrobní práce - včetně abstrakt­ního dohlížení a regulace - bude moci býtv budoucnu svěřena automatům a lidébudou moci být uvolněni pro tvůrčí prácipodobného druhu (ovšem nikoli stejného),

.. Essenský průmyslový psycholog W. Lejeunea další účastnící seriálu v čas. ..Spiegel" 14/1964,str. 39-42.

100 Program KSSS mluví v této souvislosti o "lik­vidaci veškeré nekvalifikované práce" (str. 445).

101 Program KSSS, str. 446.102 Vrátíme-li se nyní k shora uvedené definici

"povolání", vidíme, .jak nám všechna její určení

v komunistické společnosti mizí pod rukama: ne­ní tu už žádná skupina lidí, která by byla dánasférou povciání: specifikou tu není relativní stá-

jaká už dnes existuje pro kolektivy vý-t

zkumníků, techniků, vědců.P'' Tak ovšemustupuje - pokud jde o perspektivy - po­někud do pozadí význam oněch opatření,

která měla v představách klasiků kompen­zovat překážky a meze, stavěné do cestyvšeobecného vzájemného rozvoje lidí tisíci­letými důsledky dělby práce a zvláště

podmínkami abstraktní práce, která ještě

nemohla být překonána. Ovšem tyto na­děje se budou realizovat jen tou měrou,

jak se rozvine technický pokrok a alespoň

pro počátek jsme stále povinni počítat seznačnou mírou práce, jež nemůže sloužitrozvoji člověka přímo, nýbrž jen prostřed­

nictvím řízeného spojení s tvůrčí prací,střídání atd.

V Každém případě ovšem dosavadníprotichůdné procesy - pokud jde o dělbu

práce uvnitř společnosti a uvnitř dílny ­dostávají na svých nejzazších hranicích Vevyspělé organizaci společenské práce to,:,tožný výraz.

V tom smyslu vyslovuje Program KSSSjednoznačně myšlenku o úplném odstra-,nění rozdílů mezi lidmi v sociálním a kul­turním postavení i v charakteru práce,o splynutí dělníků, rolníků a inteligencě- o "skoncování s dělením společnosti natřídy a společenské vrstvy",1Oi tedy samo­zřejmě i dělením na vrstvy, vzniklé napodkladě dělby práce a povolání. Pohyb­livé, aktivně organizované tvůrčí kolektivynahradí pak pravděpodobně stabilní sku­piny, dané povoláním. Pro jednotlivce ko­munistické společnosti nebude určující

žádné povolání, jemuž by byl podřízen,

nýbrž naopak jeho vlastní rozvoj budeurčovat obory činnosti, kterými projde vesvém vývoji. Takto jistě možno hovořit opřekonání profesí vůbec.!o2 Co bude cha­rakterizovat člověka budoucnosti, to nebu­de povolání, nýbrž spíše ustavičný rozvoja tedy přeměna povolání - v nespočet­

ných variantách, odpovídajících stupňům

rozvoje techniky a potřebám rozvoje člo­

věka.

K těmto závěrům nás ostatně dnes už

Zost, ale naopak spíš ustavičný pohyb, slučování,roztučování, přetváření - v nejrůznějších varian­tách - odrůd, čeledi a skupin lidské činnosti;

pracovní činnost tu nadto není zdrojem mate­riální existence člověka. protože tu nevládne od­měňování podle práce. ale podle potřeb; ódpa~

dají pak rozdílné "sociálně-psychologické" vlast"nosti mezi lidmi, plozené povoláním. protože anivědomi není vázáno logikou nějakého povolání;nýbrž odpovídá logice všestranného rozvoje člo-'

věka.

t07

tlačí i empirická čísla. Marx při rozboruklasické továrny v Kapitálu hovořil o po­volání inženýrů a techniků (a dokoncei dnešních údržbářů) jako o "početně bez­významné" skupině, stojící mimo okruhvlastní tehdejší výroby. Kdybychom dnesprostě jen prodloužili křivky růstu tech­nických a vědeckých kádrů podle dlouho­dobého tempa posledních desítiletí (v po­sledních deseti letech je světový průměr

kolem + 8,0% ročně - v SSSR nad tímtočíslem, v USA pod ním), museli bychomdojít k závěru, že v nejbližších desítiletíchpohltí tato skupina masu činného obyva­telstva: v SSSR dosáhne 100% už za 50let, v USA kolem r. 2060.

Mohlo by se namítnout, že tyto trendynaznačují reprodukci dělby práce alespoň

na nějaké nové, užší základně mezi tech­nickými specialisty. Avšak hovoříme-li

o tom, že budoucí činnosti člověka jev dnešním světě nejbližší postavení vý­zkumníka, technika, vědce (a kolektivů

tvůrčí práce), pak to platí jen s jistýmivýhradami: nemůžeme totiž přenášet nor­my dnešní vědecké a technické činnosti

do budoucnosti a vztahovat dnešní systém, specializací a skupin na budoucí výzkum­né kolektivy. Dnešní hranice vědecké prá­ce (u jednotlivce jako u skupiny) jsoufakticky vynuceny jednak zoufalým nedo­statkem těchto kádrů (vzhledem k potře­

bám rychlého rozvoje vědeckotechnické

revoluce), a tedy nutností jejich maximál­ního "vytížení", jednak zavalením vědec­

kého a technického personálu funkcemi,operacemi atd., jež s podstatou jeho prácemají málo společného. Vědecká a technic­ke-výzkumná práce je sama ještě teprveve svých začátcích, z velké části dnešnístruktura této činnosti je barbarská a pri­mitivní. V budoucnosti sotva bude nutné,aby technik spořádával haldy administra­tivy, aby byl odváděn podmínkami výdě­

lečné činnosti, rozptylován úkoly admini­strativního řízení, aby si musel pořizovat

výpočty a podklady na koleně, nejvýš s lo­garitmickým pravítkem, aby musel pracně

shánět informace o úspěších techniky,aby musel zaskakovat nedostatky v kva­litě součástí a přístrojů, jež jej nutí k ja­kési řemeslné činnosti hluboko pod úrovnísoudobé techniky, aby musel vynalézatvynalezené, aby neměl po ruce téměř žád­né prostředky, nahrazující paměť, aby jehozatížení prakticky redukovalo na minimum

108

možnosti dalšího vzdělávání atd. atd. A uvědců je toto - z hlediska budoucnostineudržitelné - plýtvání talenty ještě hor­ší: všeobecně se počítá, že u řadového vě­

deckého pracovníka z povolání jen asi10-20% času zabírá vlastní tvůrčí činnost,

kdežto velká většina času propadá napřekonávání svízelů, spojených s "ruční"

přípravou předpokladů pro práci: nedo­statků v objemu informací a v prostřed­

cích sdělnosti, sháněním literatury, poři­

zováním výpisků atd. atd. Je pochopitelné,že celé toto zatížení, které mění značnou

část práce vědce a technika v jakýsi druhadministrativy či rukodělné činnosti velmizaostalého typu, bude moci v podmínkáchkybernetické techniky odpadnout - a bu­de muset odpadnout jako nesmyslné aškodlivé pro společnost, řídící se zákonemvzájemného rozvoje člověka člověkem.

Zároveň nepochybně vzroste úloha tvůr­

čích kolektivů; nebudou to však už sociál­ní skupiny, založené na dělbě práce, nýbržtvůrčí kolektivy, v nichž určité rozvinutíspolupráce a rozdělování úkolů nevytvoří

žádné osamostatnění prací, žádné pevnérozdíly a hranice. Dělení úkolů tu budevážit mnohem méně než společný přehled

o celém předivu úkolů, společný záměr

naopak víc než jednotlivé cesty. Kolektivbude spíš hranice různých úkolů a oborů

převažovat a vyvažovat, než by se jimpodřizoval.

Je ovšem jasné, že pokud jsme zcelapohlceni obrazem současné dělby práce vevědě, která už dnes nesmírně brání mnohanašim odvětvím v cestě kupředu, kteráplýtvá výrobními silami, danými vědou audržuje stále nejrůznější zplodiny odbor­nického idiotismu, pokud vězíme v zajetítéto tradice a tohoto myšlenkového okru­hu, nemůžeme si představit při pohledudo budoucna nic víc - a pak i jednoobo­rová specializace se musí zdát příliš mnohona jeden život člověka. Necháme-li defi­lovat před svým duševním zrakem společ­

nost, v níž všichni jsou vědci podle dnešníobecné normy - a pomyslíme-li na to,s jakými těžkostmi se musí v naší době

vědecký pracovník znovu a znovu vyrov­návat - pak nás ovšem obejde hrůza. Aleza takové kousky platíme vždy metodě,

jež absolutizuje současné formy života vevěčné nazírací kategorie.

Zkusme si představit" technika, vědce,

výzkumníka, který by nebyl zavalen zplo-

dinami a mezerami dosavadní dělby práce(jako je tomu už dnes u některých výji­mečných špičkových badatelů), a pak mů­

žeme zkusit odpovídat na otázku, zda ječi není v lidských silách zvládnout i při

dnešním rozsahu poznatků několik oborů,spojovat je, měnit, vytvářet nové obory

. atd., prostě rozvíjet se všestranně jako ba­datel, nevázaný žádnými škatulkami.

Je dávno známo, že specializace, pokudnení vyvážena širokým profilem a svobod­ným prostorem pro změnu, je obvyklestejně neplodná jako abstraktní povšech­nost a přelétavá libovůle. Ostatně nejge­niálnější hlavy i za dosavadních poměrů

prorážely hranice oborů a povolání. Stačí

snad připomenout Marxe, Engelse, Lenina- ale třeba i Einsteina, Russela, Bernala,Wienera, řadu žijících sovětských vědců

atd. atd.: Jaké povolání měl Marx? Aledokonce: jakou specializaci měl Wiener?103

Sotva náhodou také už dlouhou dobunejcennější poznatky vycházejí právě z řad

těch, kdo pracují na pomezí dvou nebovíce oborů. Jistě všechny tyto okolnostisouvisí s mírou nadání. Ale zde je právě

kořen otázky: bude třeba jistě ponechatpracovníkům budoucnosti, aby podle stup­ně svého rozvoje - a ničeho jiného - vy­řešili otázku šířky svého zaměření; myjsme však povinni říci, že žádné hranicev tom pro ně nebudou závazné.

Dnes už je možno považovat za proká­zané, že ustavičné a široce založené vzdě­

lávání (a už s tím spojená stálá proměna

práce) je nezbytnou podmínkou tvůrčí čin­

nosti. Dokonce i instituce, které před 20­30 lety horlily pro úzkou specializaci vevzdělání (hlavně inženýrů), žádají dnes na­opak široký teoretický základ. "Při exis­tenci dvou opačných tendencí" - shrnultyto zkušenosti K. Varšavskij - "speciali­zaci a integraci - je druhá vedoucí" ;104 jepravděpodobné, že toto pravidlo bude probudoucnost platit ještě výrazněji.

Neuvádím tyto skutečnosti, abych zakaždou cenu obhájil budoucí spojování as~řídání oborů činnosti, nebo abych poše­hle vyžadoval od komunistických lidí ja­kousi vnější, předmětnou encyklopedičnostv činnosti. Vždyť encyklopedické hlavybyly často velmi jednostranné. Je všeobec­ně známo, že Kant, jistě geniální člověk,

t03 Zde jde jen o dělení vědců, nIkoli mezi vědcia ostatními.

přednášel svého času nejméně 10 oborů

od . astronomie přes estetiku, dějiny ažk vojenské technice, ale odbornické jed­nostrannosti, omezenosti filosofa přesto

neunikl."Všestrannost" lze tu, myslím, chápat

jedině z hlediska vnitřních možností a lo­giky společenského rozvoje každého člo­

věka jakožto člověka a nikoli jako pří­

slušníka povolání. Jediným "povoláním"komunistického člověka může být rozvíjetsvé lidské schopnosti, zvyšovat je, přibírat

nové - nezávisle na jakémkoli jednotlivémpovolání a oboru a dokonce jim navzdory.Podstata, zákonitost takové organizacespolečenské práce - a tedy i rozměrů azměn v činnosti budoucích individuí - ne­mohou být vázány na hranice žádnéhopovolání, ať už širšího nebo užšího, musívycházet jedině z bohatství lidské osob­nosti a potřeb jeho rozvoje; mohou býtvyvozeny jedině ze zákonů vzájemnéhorozvoje člověka člověkem - tohoto jedí­ného absolutního zákona komunistickéhoživota.

Je potom druhořadou otázkou, zda seněkdo pro určitou krátkou nebo delší dobusoustředí na to či ono - a jak bude kom­penzovat každou jednostrannost - nebozda bude postupovat zároveň v mnohaoborech, či zda je bude střídat podle toho,jak bude vyrůstat jeho kvalifikace aschopnosti: Právě kolektiv komunistickéspolečnosti umožní nejen určité rozvrho­vání práce (a jeho změnu), ale zároveň

i spojení širokého profilu s úzkým zaostře­

ním pozornosti. Praxe patrně vytvoří v ži­votě lidí jak "horizontální" (současné), tak"vertikální" (následné) kombinace: kdyby­chom chtěli vyčíst všechny varianty, ježtu vzniknou, museli bychom pravděpodob­

ně pořídit soupis všech jednotlivců a mě­

nit jej každým rokem. A v tom je právě

celý vtip, celý rozdíl mezi starou struktu­rou dělby práce a organizováním součin­

nosti podle zákona všestranného rozvojelidí: nikde nejsou meze těchto možností.

Jistě není možno zapomenout na to, ženěkteré stránky lidské činnosti zůstanou

po poměrně dlouhou dobu do značné mírynevděčné, namáhavé či spíše lidsky málopovznášející. Zde a potud bude jedinámožnost: co nejrychlejší střídání činností

to< "Socialističeskij trud" 8/1962.

f09

8,51,825

24

a zkrácení pracovní doby tak, aby se člo­

věk mohl vyžít ještě mimo tuto práci,v jiné oblasti. Takže tyto prvky staré prá­-ce budou pravděpodobně začleňovány docelkové lidské čínnosti jen do té míry, abyji nepohltily, naopak,· aby se staly jenmomentem celkové tvůrčí práce - takjako je dnes např. málo povznášející ně­

kdy i úmorná laboratorní práce jen mo­mentem celkové práce výzkumníka. Cíli,jak si to představoval Marx: ve vztahu"k utvářejícímu se člověku" budou škole­ním, ve vztahu k "utvořenému člověku",

rozvíjejícímu se, budou experimentem ­a potud, "pokud vyžadují praktické přilo­

žení ruky k dílu a volný pohyb, jako v ze­mědělství", "budou zároveň tělesným cvi-čením".105 .

Naopak některé jiné -lidsky velmi citli­vé činnosti (jako je práce učitele, umělce,

filosofa) budou pravděpodobně,i když nev dnešní podobě - zahrnuty do činnosti

každého člověka - tu více, tu méně; mohlibychom k tomu dodat střídání v řídících

funkcích, které v nepolitické organizaci

společenského života bude nezbytně záko­nem. A řekněme hned i to, že proměna

lidského života v cílevědomý proces vlast­ního rozvoje, před jejíž nutnost staví člo­věka soudobá revoluce ve společnosti av technice, bude patrně nejnesnadnějším

a nejsvízelnějším problémem lidskýchdějin.

A tak, pokusíme-li se shrnout povahubudoucí činnosti lidí, pokud na ni můžemednes soudit, jak se jeví na základě logikyspolečenského vývoje a zvláště vědecko­

technické revoluce, vidíme před sebou in­dividua, mezi nimiž nepanuje zákon dělby

povolání. Naopak, nad všemi obory čin­

nosti vládne zákon lidského rozvoje. Bo­hatství lidských vztahů v práci není tuvtěsnáno do mezí dělby práce. Naopak,organizace společenské práce je tu pro­středkem vzájemného rozvoje člověka člo­

věkem.

Tento pohyb je vůbec jediný "pevnýbod", o který můžeme opřít své úvahyo komunistické budoucnosti.

.~

I

Práce a řízení

(Z výsledků sociologického výzkumu v praž­ském strojírenském závodě.)

1. Cíl výzkumu

Jednou ze základních otázek společenských

vztahů naší doby je problém působení těch

či jiných druhů práce a skupin povolánína poměr k práci, na tvořivost pracovní,technickou i organizační, na různé formyspolečenské aktivity, na rozvoj osobnostipracujícího člověka vůbec. Výzkum sovět­

ských sociologů, provedený na řadě prů­

myslových závodů gorkovské oblasti, zji­stil podstatné rozdíly v technické tvořivos­

ti u dělníků různých skupin diferencova­ných podle charakteru práce (určeného

především stupněm technické vybavenos­ti). Zlepšovatelskou činností se v jednotli­vých skupinách zabývají tyto podíly děl­

níků (v %):i

I. automatáři

II. dělníci mechanizované práceIII. dělníci ruční práce u strojů

IV. dělníci ruční práce mimo strojeV. opraváři a seřizovači

Jiný výzkum provedený v Leningradě

zjistil u velkých profesionálních skupindělníků značné rozdíly ve vztahu k práci,v porozumění pro společenský význampráce, v uspokojení praci i povoláním.šZde byly nejméně příznivé ukazatele uskupiny povolání nekvalifikované ruční

práce, nejpříznivější opět u automatářů,

opravářů a seřizovačů.

Tyto výsledky staví řadu podnětů prosměr dalších výzkumů, prováděnýchv prů­

myslových závodech. Zjištěné diference Jetřeba jednak detailněji ověřovat, jednakdoplňovat výzkumy dalších stránek pra­covní a společenské aktivity pracujících.V souvislosti s tím jedním z cílů výzkumu

DRAGOSLAV SLEJŠKA

Filosofický ústav ČSAV

aktivity pracujících při účasti pracujícíchna hospodářském řízení, jejž jsme na jaře

1963 provedli v pražském strojírenskémzávodě ZPA-Křižík, bylo zjistit vliv cha­rakteru a technické vybavenosti práce nadanou aktivitu.

V přítomnosti se v hospodářství uplat­ňuje dělba na činnost výkonnou a řídící.

Soudobé výrobní síly tuto dělbu stálev základě vyžadují, ale současně v per­spektivě předpokládají její překonání.

Různé formy iniciativy bezprostředních

výrobců ve sféře řízení představují proně cesty, jimiž se k jejich každodenní pra­covní výkonné činnosti postupněorganickypřipojuje i činnost řídící. Práce je ovšemzákladní činností člověka, je smyslem ří­

zení. To však neznamená ve jménu práceztotožňovat výkonnou a řídící činnost. Za­měření iniciativy pracujících jen na účast

na řízení by tuto iniciativu učinilo bezob­sažnou a formální, ta by ztratila svůj

smysl, který jistě spočívá ve zvyšováníproduktivity práce. Avšak v zájmu tohotozvyšování je právě třeba stále dokonalej­šího zaměření na řešení specifických prob­lémů iniciativy ve sféře řízení, neboť jenta umožní vidět vlastní pracovní výkonyz hlediska historické perspektivy, a tedys náležitou společenskou uvědomělostí.

K účelu výzkumu bylo třeba učlenit

vzorek dotázaných dělníků podle charak­teru jejich práce, zejména podle stupně

její mechanizovanosti, do několika skupin.Ty představovaly vlastně široké profesio­nální skupiny, shrnující celou řadu pří­

buzných povolání více méně stejného typua pracovního charakteru. Autor provedlrozbor tarifních katalogů strojírenských aprůběžných povolání.š Aby mohla být bezezbytku zařaděna do relativně ucelenýchskupin, bylo vyděleno sedm těchto skupin.

105 K. Marx, Grundrisse der Kritik der politischen tJkonomie, str. 600.

110

i údaje uvádějí G. Osipov, J. Kozyrev, v. Kol­b!1novskij, M. Ajvazjan ve sborníku Otázky orga­~<;ace a metodiky konkrétně sociologických výzku­

u, Rosvuzizdat 1963, str. 32-33.

• Údaje A. Zdravomyslova a V. Jadova, vizOtázky filosofie 1964, ě. 4, str. 77 ano

3 Podroněji o tomtéž ve srovnání se sovětskýmiklasifikacemi viz "Filosofický časopis" 1U64, ě, 5,str. 727-729.

11t