VEČER NA ZÁMKUV NOVÝCH HRADECHA NIGHT ATTHE NOVÉ HRADY CHATEAU

fest

ival s

gen

iem lo

cife

stiva

l with

gen

ius l

oci

58. Mezinárodní operní festival58th International Opera Festival

Festivalová stagiona v kouzelném prostředí rokokového zámečku Nové Hrady.Kromě ukázek dobové zábavy a občerstvení bude v přírodním divadle prováděna novodobápremiéra výpravné holdovací latinské opery jaroměřického skladatele Františka Antonína Míčiz roku 1735 /The fifth festival season in the enchanting surroundings of the rococo Nové Hrady Chateau.Aside from samples of period entertainment and refreshment, the modern premiere of the epicLatin opera by Jaroměřice composer František Antonín Míča from the year 1735

František Antonin Míča: Operosa terni Colossi Moles(1696–1744) gratulační opera o třech jednáních /

congratulatory opera in three acts

Trigoniana Kristýna Vylíčilovářímská zakladatelka kolosů / Roman founder of the colossi

Aganippaea Lucie RozsnyóBohyně pramenů / Goddess of springs

Geodesius Stefan KunathGenius Rakouska / Spirit of Austria

Policardus Lukáš HacekGenius Moravy / Spirit of Moravia

Eudoxus Jaromír NosekGenius Čech / Spirit of Bohemia

Ensemble DamianUmělecký vedoucí, dirigent / artistic leader, conductorTomaš Hanzlik

sbor / choir Juliana Synková, Šimon Hron, Marek Řihák,Matěj Gregor

housle / violin Alena Strojilová, Jana Spáčilová, Sarah Flögel,Helena Vedralová, Branislav Lariš

viola Tomáš Hanzlíkvioloncello / cello Petra Machková Čadovákontrabas / double bass Šimon Jakubíček

VEČER NA ZÁMKU V NOVÝCH HRADECHA NIGHT AT THE NOVÉ HRADY CHATEAU

22. 6., 23. 6., 24. 6., 25. 6 / 21.00 Středa, čtvrtek, pátek a sobota / Wednesday, Thursday, Friday and Saturday Nové Hrady u Litomyšle

3

theorba / theorbo Marek Kubátpozitiv, cembalo / positive organ, harpsichord

Martin Smutný flétna / recorder Irena Ošťádalováhoboj / oboe Petra Ambrosiklariny / clarinos Jaroslav Kocůrek, Petr Jurášek

Scéna a kostýmy / Vendula Johnová, Tomáš Hanzlíksets and costumes

Produkce / executive producer Kateřina Zahradníčková

Hudební nastudování a režie / Tomáš Hanzlíkmusical staging and direction

V rámci vstupného lze využít možnost dopravy z Litomyšle /Price of ticket includes optional transfer from Litomyšl to the venue and back

V případě nepříznivého počasí se celé představení koná v budově zámecké sýpky / In case of bad weather the performance will take place indoors

Pořadatelé děkují za bezplatné zapůjčení prostor a nezištnou pomoc majitelům zámku Magdě a Petru Kučerovým / The organizers thank chateau owners Magda and Petr Kučera for the loan of the premises and their generous assistance

Předpokládaný konec ve 24.00 hodin / Expected end at midnight

4

K povinnostem Františka Antonína Míči patřilotaké upravování partitur pro jaroměřické pro-vozní podmínky a podílel se rovněž na scénickérealizaci prováděných děl, to vše v Questen-bergových intencích, neboť ten měl při pří-pravě představení vždy poslední slovo. Míča bylrovněž vynikajícím tenoristou, jak dokládajíčetné role, v nichž vystupoval. Komponoval dledobového zvyku především skladby holdova-cího charakteru, určené oslavám jmenin a na-rozenin členů Questenbergovy rodiny, a takésepolkra – pašijová oratoria provozovanáv chrámu u efemérních kulis Božího hrobu.

Holdovací serenata Operosa terni colossimoles (Usilovná stavba tří kolosů) vzniklav r. 1735 a je posledním kompletně dochova-ným Míčovým dílem. Autorem libreta je jaro-měřický kaplan Jakub Želivský. Text je proholdovací skladby netypický, je totiž napsánv latině. Je výrazně inspirován libretem jezuityAntonína Saletky Fama sancta vocali Vaticanaegloriae tuba orbe resona universo, které bylozhudebněno zřejmě Šimonem Brixim pro sva-tořečení Jana Nepomuckého v Praze v říjnu1729. Je pravděpodobné, že Questenbergmohl Želivskému sám určit Saletkovo libreto

František Antonín Míča (1696–1744), od jehožnarození v Náměšti nad Oslavou na podzimroku 1696 si letos připomínáme 320 let, byljednou z nejvýznamnějších skladatelskýchosobností na Moravě v 1. polovině 18. století.Jeho otcem byl varhaník Mikuláš Míča, kterýpo působení v Třebíči a krátce též v Náměštizakotvil natrvalo v Jaroměřicích nad Rokytnou.Tam se jeho rodina stala jedním z pilířů boha-tého hudebního života, který v tomto malémmoravském městečku inicioval hrabě JohannAdam z Questenbergu. Zásadním způsobempřispěl k tomu, že se Morava stala v první po-lovině 18. století velmi důležitým centrem pro-vozování opery, což jej řadí k evropskéhudbymilovné aristokratické elitě. Existují doklady pro takřka dvě stovky hudebnědramatických představení, které se uskuteč-nily v Jaroměřicích v letech 1722–1752. V rocepremiéry Míčovy holdovací skladby Operosaterni colossi moles zaznělo v Jaroměřicíchkromě nejméně dvou oratorií také několikoper po Velikonocích (mezi nimi také Siroe redi Persia známého italského skladatele Do-menica Sarra), dvanáct operních představenív podzimním období (mj. též Pirro slavnéhoJohanna Adolfa Hasseho), a též šest oper o Vá-nocích, z toho jedna na sv. Štěpána. Nastudování všech v Jaroměřicích provozova-ných hudebních děl bylo hlavním úkolemFrantiška Antonína Míči. Jeho hudební nadáníse projevilo záhy: již v r. 1711 – tedy v patnáctiletech – byl v soupisu sloužících Questenber-gova paláce v hlavním městě habsburské mo-narchie Vídni zaznamenán jako hudebník.Jeho kompoziční a pěvecké školení, napříkladu některého ze členů vídeňské dvorské kapely,se ovšem dosud nepodařilo doložit. Přes jehozjevné hudební nadání nebyla původně funkcekapelníka na Questenbergově dvoře určenajemu, ale synovi jaroměřického rektora JanuJakubovi Freyovi. Po náhlé smrti tohoto naděj-ného hudebníka však padla Questenbergovavolba právě na Františka Antonína Míču; volbato byla nepochybně dobrá, neboť spolehlivýMíča na místě kapelníka a komorníka setrvalaž do své smrti. Společně s funkcí hofmistraa správce představovalo místo komorníkajeden z nejvyšších postů na hraběcím dvořea de facto tak byl Míča v pozici důvěrníka hra-běte.

Hrabě Johann Adam z Questenbergu

5

Tvrdočka právě z konce roku 1735 za kostýmy„vor kleine vier Sing-Madeln“ (tedy pro čtyřimladé zpěvačky). Ve vystupování těchto takřka ještě dětí, kterébyly teprve na počátku své pěvecké kariéry, lzejednoznačně spatřovat inspiraci vídeňskýmdvorským prostředím. Zatímco u dvora ovšemv podobných dílech účinkovaly přímo císařovydcery, v Jaroměřicích to byly jaroměřické hu-debně nadané dívky, a Questenberg tak nasebe symbolicky převzal roli jejich duchovníhootce. Je pravděpodobné, že se jednalo o stejnédívky, které účinkovaly v Der glorreiche Nah-men Adami: Rosinu Míčovou (dceru JakubaMíči, varhaníka v jaroměřickém chrámu sv.Markéty), Johannu a Pavlínu Catullusovy(dcery hudebníka Nikodéma Catulluse);nejmladší účinkující byla pravděpodobně dva-náctiletá Františka Gravaniová (vnučka jaro-měřického rektora Václava Freye).Operosa terni colossi moles je uvedena násle-dující instrukcí: „Protože se trojí questenber-ské panství nachází v trojí zemi, totiž české,moravské a rakouské, jsou ve shodě se syme-trií trojbokého srdce třemi Genii vztyčovány třikolosy slávy, k nimž přichází Aganippaea, jeli-kož srdce je básníky připodobňováno k slad-kému prameni řečenému Aganippé.“ Z libretaje patrné, že nejvíc leželo hraběti na srdci jehomoravské panství, které považoval za cen-trální, tj. nejvýznamnější. K Jaroměřicím velmilnul a byl také výrazným moravským zemskýmpatriotem, jak plyne i z některých dalších dělkomponovaných Míčou i některými vídeňskýmiskladateli na přímou Questenbergovu objed-návku a uvedených v jaroměřickém zámeckémdivadle. Z úvodní instrukce (označené Theatrirapraesentatio) také plyne, že přímo na jevištimá stát triumfální vůz: „Budiž triumfálníbrána, kterou jsou přiváženi na triumfálnímvoze taženém dvěma lvy oni tři Geniové.Kromě toho uprostřed jeviště visí zručně vyve-dené srdce se dvěma křídly, jež rozžehne po-chodní Trigoniana, a rovněž se [tam] tyčí třivysoké pyramidy aneb kolosy a pramen Aga-nippé.“

V první části serenaty vystupuje pět postav.Ústřední postavou je Trigoniana, tvůrkyně řím-ských kolosů, scénicky ztvárněných jako třivysoké pyramidy. Jejím atributem je srdce.

jako výchozí text, který jistě znal a vlastnil,neboť se slavností v Praze zúčastnil. Několikjmen postav, ba i některé verše Želivský do-konce přímo přebírá, stejně tak jako symboltrojstranného srdce, který je obsažen ve scé-nické realizaci obou děl. Převzaté je i žánrovéoznačení ovlivněné jezuitskými dramaty (Sa-letka: „melodico-theatrali dramate“, Želivský:„theatrale melo-drama“).Serenata byla v r. 1735 provedena u příležitostijmenin hraběte Questenberga, které slavil 24.prosince. Skladba se dochovala v partituřeuložené dnes ve vídeňském archivu Společ-nosti přátel hudby (Gesellschaft der Musik-freunde). V rámci Míčových holdovacích děl setoto dílo řadí k rozměrnějším skladbám, po-dobně jako Der glorreiche Nahmen Adamiz r. 1734. Na podzim r. 1735 byl Questenberg císařemustanoven principálním komisařem u morav-ského zemského sněmu, který se konal v Brněv následujícím roce 1736. Tento komisař mělnejvyšší postavení v rámci tříčlenné komise,jež reprezentovala na sněmu panovníka; ne-jednalo se ovšem o nijak prestižní nebo žáda-nou funkci, spíše naopak, a Questenberg o ninestál. Jeho nový post je nicméně již zohled-něn uveden na titulní straně partitury Operosaterni colossi moles („ad regium tribunal ca-esareus commissarius principalis“). Hrabě sesvým déletrvajícím pobytem v Brně v každémpřípadě ještě těsněji přimkl k Moravě, stejnětak jako ke šlechtě trávící zde čas v zemskýchúřadech a na svých statcích. Operosa terni colossi moles se skladá ze dvoučástí, přičemž je nápadná jejich značná samo-statnost (vystupují v nich zcela jiné postavy).Nejedná se tedy o jedno tematicky sevřené dílove dvou částech a obě části spolu souvisí spíševolně. Zajímavá je rovněž pro dobovou pro-dukci netypická asymetričnost formy (prvníčást je značně delší než druhá), která se vesrovnatelných holdovacích dílech hraných na-příklad u vídeňského císařského dvora nevy-skytuje. Identickou formu použil Míča ostatnějiž o rok dříve v serenatě Der glorreicheNahmen Adami. V druhých částech obou dělzpívaly přitom velmi mladé jaroměřické zpě-vačky; zatímco v Der glorreiche NahmenAdami jejich jména známe, v Operose nikoliv.Jejich účinkování však potvrzuje účet krejčího

6

a Alžbětě Havlínové. V postavách géniů vystou-pili kromě Františka Antonína Míči (Policar-dus) altiska Alžběta Havlínová (Geodesius),která rovněž patřila k oporám Questenbergovasouboru, a basista Antonín Löhner (Eudoxus),jenž přišel do Jaroměřic z nedalekého panstvíTavíkovice; jako operní zpěvák účinkovalpozději také ve slavném vídeňském divadleU Korutanské brány.V druhé části serenaty se k holdu pevniny při-dává i mořská hladina prostřednictvím čtyřSirén. Také na jejím začátku se v partituře vy-skytuje scénická instrukce: „Celé jeviště sepřemění v moře a na obloze zaplanou čtyři pís-mena A D A M.“ Tato čtyři písmena odpovídajípočtu vystupujících Sirén. Pravděpodobnounarážkou na ne příliš příznivou osobní situacihraběte v té době a na nemilost, které byl v tédobě vystaven u dvora, je hned první číslodruhé části – duet první a druhé Sirény. Hovoříse zde o smutku, který Sirény zaplaší, a o oka-mžiku, kdy na moři pominou mračna. Násle-dují tři árie a jeden duet, opět koncipovaný jakoarioso, přičemž jako obligátní nástroj v áriitřetí Sirény je použit chalumeau (předchůdceklarinetu). Ten podporuje pastorální charaktertéto árie, stejně tak jako „pastorální“ tóninaF dur. V závěrečném sboru se za zvuků orches-tru rozšířeného o trubky a tympány zpíváo Adamově slávě.

Jana Perutková

Potrojnost je obsažena i v samotném jménuTrigoniana (z řeckého výrazu pro trojhran).Další postavou je bohyně pramenů Aganip-paea. K těmto dvěma postavám, které vystu-pují v roli jakýchsi průvodkyň, se řadí třigeniové – ochranitelští duchové míst, v nichžhrabě vlastnil své statky: Geodesius, Policar-dus a Eudoxus. V symbolice první části se-renaty hrají významnou roli heraldické znaky– český lev, moravská orlice (nazývaná v li-bretu též markomanská) a červenobílá polerakouského arcivévodství (v libretu je využitoi konotace na skutečná pole zavlažovaná bo-hyní Aganippaeou). První část se skládá z devíti árií, dvou duetů(jeden má ariosní charakter) a dvou sborů. Poúvodní třívěté předehře v radostné a triumfálnítónině D dur zažehne Trigoniana symbol srdceozdobený dvěma křídly a přednese svůj úmysl:vybudováním tří kolosů uctít oslavencovojméno. Snad se jedná o narážku na ohromnýstavební rozmach Jaroměřic za hraběte Ques-tenberga. Bohyně Aganippaea svolává před-stavitele Čech, Moravy a Rakouska. Geniovépřijíždějí za zvuku slavnostní intrády na trium-fálním voze oslavovat Adamovo jméno. Expo-zice serenaty je zakončena výstupem sboru,završeným v partituře nenotovanou intrádou.Poté geniové postupně vztyčují na počest osla-vence tři pyramidy. Ne náhodou je v árii Poli-carda věnované Moravě řeč o „naší milovanédomovině“, přičemž poslední slovo (latinsky„patria“) je v mnohonásobném opakování hu-debně zdůrazněno obtížnými koloraturami.Árie, která je výrazem Questenbergova patri-otismu, je také jako jediná v první části kom-ponovaná s obligátním nástrojem – sólovýmvioloncellem. Po áriích všech zmíněných po-stav následuje arioso Aganippaey a Geodesia,pak každá postava zazpívá svou druhou árii,přičemž Trigoniana vystupuje ještě rovněžv duetu s Geodesiem. K oslavě jsou Trigoni-anou pozvány i cizí národy, které mají „našemujásajícímu sboru svými tanci dodat ozdobu“,jak je uvedeno v libretu. Zde jde nepochybněo režijní pokyn, neboť při následujícím sboruuzavírajícím první část díla byl s největší prav-děpodobností proveden i balet. Role obou průvodkyň – Trigoniany a Aganip-paey – byly svěřeny zkušeným jaroměřickýmzpěvačkám, sopranistkám Johanně Míčové

7

This year we are celebrating the 320th anniver-sary of the birth of František Antonín Míča(1696–1744) in Náměšt nad Oslavou in au-tumn 1696, one of the most significant musicalpersonalities in Moravia of the first half of the18th century. His father was the organistMikuláš Míča, who settled in Jaroměřice nadRokytnou. There his family became one of thepillars of the rich musical life of that smallMoravian town, initiated by Count JohannAdam of Questenberg. He played a clear rolein making Moravia an important centre for theproduction of opera in the first half of the 18th

century. There are documents recording two hundredmusical-dramatic performances that tookplace in Jaroměřice in the years 1722–1752. Inthe year of the premiere of Míča’s tributarycomposition Operosa terni colossi moles atleast two oratorios were heard in Jaroměřiceas well as several operas after Easter (amongthem also Siroe re di Persia by the Italiancomposer Domenico Sarro), twelve opera per-formances in the autumn (including Pirro bythe famous Johann Adolf Hasse), and six op-eras about Christmas. The staging of all the musical works per-formed in Jaroměřice was the main task ofFrantišek Antonín Míča. His musical talentswere soon evident: as early as 1711 – at the

age of fifteen – he was recorded among theQuestenberg Palace servants in Vienna asa musician. Despite his evident musical gift hedid not originally get the post of Kapellmeisterat the Questenberg court, only being appointedafter the sudden death of his predecessor. Thiswas clearly a good choice and reliable Míča re-mained in the posts of Kapellmeister andchamberlain until his death. His roles madehim the count’s trusted confidant.The tributary serenade Operosa terni colossimoles was written in 1735 and is the last ofMíča’s fully preserved works. The libretto wasby the Jaroměřice chaplain Jakub Želivský.The text is unusual for a tributary composition,as it is written in Latin. It is significantly influ-enced by the libretto by the Jesuit AntonínSaletka Fama sancta vocali Vaticanae gloriaetuba orbe resona universo, for which the scorewas apparently written by Šimon Brixi. It ispossible that Questenberg himself suggestedŽelivský’s libretto as a model. Several of thenames of characters as well as some versesby Želivský were used directly, as was thesymbol of the three-sided heart. The serenade was performed in 1735 on theoccasion of the name-day of Count Questen-berg, on December 24. The score is preservedin the Viennese archives of the Gesellschaftder Musikfreunde. Jana Perutková

Jaroměřicenad Rokytnou

8

Synopse operyLibreto serenaty je typickým holdovacím tex-tem, plným symbolů a dnes již mnohdy nezcela jasných skrytých narážek. Vystupujezde pět postav. První z nich, Trigoniana, jeoznačena jako římská zakladatelka kolosů.Tyto kolosy jsou popsány v úvodu partituryjako tři vysoké pyramidy, jde tedy o sloupy vetvaru štíhlého trojbokého jehlanu. Potrojnostje obsažena i v samotném jménuTrigoniana (z řeckého trigon =trojhran, používá se hlavněv astrologii). Trojúhelní-kový tvar má i její atri-but – srdce. Dalšípostavou, která tvoříjakousi protiváhuTrigonianě, je bo-hyně pramenů Aga-nippaea. K těmtodvěma postavám,které vedou hlavnídialog a představujítak jakési průvodkyněcelým dějem serenaty,přistupují tři Géniové – Eu-doxus, Policardus a Geode-sius. Tito Géniové reprezentujíjednotlivé země, v nichž měl hrabě Ques-tenberg své statky: Čechy, Moravu a Rakou-sko. Významnou roli hrají v symboliceserenaty heraldické znaky těchto tří zemí –český lev, moravská orlice a červenobílá polerakouského arcivévodství.V úvodu serenaty Trigoniana zažehne po-chodní symbol srdce ozdobený dvěma křídlya přednese svůj úmysl: vystavěním tří kolosůuctít jméno oslavencovo. Bohyně Aganippaeasvolává představitele Moravy, Čech a Rakou-ska, kteří mají svou moudrostí a učeností při-spět k zamýšlené stavbě. Géniové přijíždějí zazvuku slavnostních intrád na triumfálnímvoze. V tom okamžiku zazní poprvé oslaven-covo jméno – Adam. Expozice serenaty je za-končena výstupem sboru, zakončeným opětfanfárami.

První kolos vztyčuje Eudoxus, Génius če-ského království. Jeho role je charakterizo-vána důrazem na statečnost a nebojácnost(chrabrý český lev). Druhý přichází na řadumoravský Policardus. Jeho symbolem je or-lice, která svým zvučným hlasem hlásájméno oslavencovo. Třetí kolos je vystavěnGeodesiem, který přirovnává červenobílá

pole rakouského zemského znakuk rudým růžím a bělostným li-

liím, symbolům horoucíhosrdce a čistého srdce.

K trojímu provoláníslávy se připojuje Aga-nippaea, zavlažujícítato pole životadár-nou vodou. Spoje-nými hlasy jerozličným způsobemvzdáván hold osla-venci. Trigoniana na-

konec pozve k oslavěi cizí národy, které se

připojí zpěvem a tancem.Ve druhé části serenaty

se scénický obraz proměnív moře, na němž vystoupí čtyři Si-

rény. Dekorace je doplněna slavnostníiluminací ve formě čtyř písmen, které dohro-mady dávají jméno Adam. Ve výstupech jed-notlivých Sirén se objevuje řada příměrůa symbolů – když nad Adamovým jménemjásá celá pevnina, připojuje se i moře; takjako všechny řeky stékají do moře, tak majívšechna srdce svorně milovat; sladkým ko-nejšivým zpěvem zaženou Sirény smuteka mračna apod. Celé dílo uzavírá sbor dopro-vázený zvukem trubek a tympánů.

Tomáš Hanzlík

9

Synopsis of the OperaThe serenade’s libretto is a typical text payinghomage, full of symbols and what are todayoften unclear hidden references. Five figuresappear. The first of these, Trigoniana, is la-belled as the Roman founder of the colossi.These colossi are described in the introduc-tion to the score as three high pyramids - thatis slender columns in the form of triangularpyramids. This pattern of threes isalso present in the name Trigo-niana (from the Greek trigon= trihedral, used mainly inastrology). The triangu-lar shape is also pres-ent in her attribute –the heart. Anotherfigure who formsa counterpart toTrigoniana, is thegoddess of springsAganippaea. Thesetwo characters wholead the main dialogueand act as a kind of guideto the events of this sere-nade, are approached by threespirits – Eudoxus, Policardus andGeodesius. These spirits represent the in-dividual lands in which Count Questenberghad his estates: Bohemia, Moravia and Aus-tria. A significant role in the symbolism of thisserenade is played by the heraldic signs ofthese three lands – the Czech lion, the Mora-vian eagle, and the red and white field of theAustrian archduchy.In the introduction to the serenade Trigonianaignites the torch symbol of a heart decoratedwith two wings and explains its significance:the construction of the three colossi in hom-age to the name of the honouree. The goddessAganippaea summons the representatives ofMoravia, Bohemia and Austria, who with theirwisdom and erudition are to contribute to theintended construction. The spirits enter to thesound of a ceremonial fanfare in a triumphalcarriage. It is at this moment that we first hear

the name of the honouree – Adam. The expo-sition of the serenade is completed with thechoir, finishing with another fanfare.The first colossus is erected by Eudoxus, thespirit of the Bohemian kingdom. His role ischaracterised by an emphasis on courage andfearlessness (the valiant Czech lion). The secondto arrive is the Moravian Policardus. His

symbol is an eagle, which with hissonorous voice announces the

name of the honouree. Thethird colossus is set up by

Geodesius, who com-pares the red and whitefield of the Austriansymbol to the redroses and whitelilies, symbols ofa fervent and pureheart. Aganippaeajoins the three pro-

claiming his fame irri-gating this field with

life-giving water. Theseunited voices are used in

varied ways paying tribute tothe honouree. Trigoniana at the

end invites also foreign nations to the cel-ebration, and they join in with song and dance.In the second part of the serenade the back-drop is exchanged for the sea, against whichfour sirens appear. The decoration is supple-mented with illumination in the form of fourletters which together make up the nameAdam. In the appearances of the individualsirens there are a range of analogies and sym-bols – when on Adam’s behalf the entire con-tinent celebrates, the sea joins in; just as allthe rivers flow into the sea, so all heartsshould love in unison; the sweet soothingsinging of the sirens banishes sadness andgloom. The entire work concludes with thechoir accompanied by the sound of trumpetsand timpani.

Tomáš Hanzlík

10

Sopranistka původem z Bys-třice pod Hostýnem jeabsolventkou KonzervatořeBrno, kde vystudovala oborzpěv pod pedagogickýmvedením Mgr. I. Sobolové –Hýlové, a Vysoké školymúzických umení v Brati-slavě, kde absolvovala v roce2012 ve třídě doc. H. Štolfové– Bandové ArtD. V předsta-veních VŠMU účinkovala na-příklad v roli Donny Elvíry(Don Giovanni) nebo jako Mi(Země úsměvů). Své vokálníschopnosti opakovaně roz-víjela například na Mezinárodních mistrovskýchpěveckých kurzech v Karlových Varech, naLetní škole barokní hudby v Holešově a naMistrovských pěveckých kurzech Adama Pla-chetky a Kateřiny Kněžíkové v Litni. Je laure-átkou několika mezinárodních pěveckýchsoutěží, mezi jinými IUVENTUS CANTI Vráble,Pěvecká soutěž Olomouc 2012 a 2014, Pě-vecká soutěž Antonína Dvořáka (písňová kate-gorie). Kristýna Vylíčilová je pravidelnýmhostem českých a slovenských operních scén.V Moravském divadle Olomouc ztvárnila roliFrasquity (Carmen) a trojroli Pepi, Valenciea Mi (Operetní soirée). V červnu 2015 se před-stavila ve Slovenském národním divadle jakoLisetta v opeře Giovanniho Paisiella KrálTeodor v Benátkách. V roce 2016 vystupujev Jihočeském divadle v hlavní ženské roli

v opeře Vojtěcha HřímaléhoZakletý princ. V tomto rocetéž debutuje v Národním di-vadle moravskoslezskémjako Ludiše (Braniboři v Če-chách). Kristýna je inter-pretkou děl od baroka posoučasnost. Kromě klasic-kého operního repertoáruspolupracuje s ansámblyspecializujícími se na sou-časnou a barokní hudbu.S brněnským souboremEnsemble Opera Diversazaměřeným na interpretacisoudobé hudby nastudovala

operu Miloše Štědroně Chameleon. Ze sou-časné hudby uveďme též neobarokní operuT. Hanzlíka a V. Zouhara Torso, v níž se před-stavila v roce 2014 společně se souborem En-semble Damian na festivalu Olomouckébarokní slavnosti. Na tento festival se pravi-delně vrací i v barokních operách, např.v hlavní sopránové roli v díle Antonia VivaldihoLa Senna festeggiante. S Ensemble Damianvystoupí v létě 2016 na barokní scéně Smeta-novy Litomyšle v hlavní roli novodobé premi-éry opery F. A. Míči Operosa terni ColossiMoles. Kromě účinkování v divadelních insce-nacích se Kristýna Vylíčilová věnuje bohatékoncertní činnosti s rozličnými soubory,s nimiž uvedla již mnohá stěžejní díla du-chovní vokálně instrumentální literatury.

Kristýna Vylíčilová

Vystudovala operní zpěv a postgraduální stu-dijní program na JAMU v Brně (A. Barová,I. Medek). Absolvovala studijní stáže na Uni-versität für Musik und darstellende Kunst veVídni (C. Visca), na Anton Bruckner Privatuni-verzität v Linci (K. Beranová) a pracovní stážna ZHdK v Curychu. Jako stipendistka sezúčastnila mnoha mezinárodních kurzů (L.Spitzer, R. Hanssmann, P. Olech, K. Beranová,

P. Rozario, J. Hassler, C. Pelon, M. Ch. Kiehr,D. York, E. Tubb). Na mezinárodní pěveckésoutěži Leoše Janáčka získala 1. cenu a takéocenění za nejlepší interpretaci české soudobéskladby. Další ocenění získala na Internati-onale Sommerakademie Prag-Wien-Budapestza nejlepší interpretaci díla L. Janáčka.a 1. cenu ABA Music Award (Austria BarockAkademie Gmunden). Hostovala v Národním

Lucie Rozsnyó

11

divadle v Brně v roli „Adela-ide“ v opeře La belle et labête (P. Glass) a v opeře Mai68 jako „Jane Fonda“a „Studentka“ (P. Kofroň).Dále se představila v rolíchLady Macbeth v opeře Mac-beth (M. Košut) „Reiny“a „Princessy“ v opeře Apo-idea (J. M. Delgado) a LaLlorony ze stejnojmennéopery (O. Rojas). V barok-ních inscenacích ztvárnilarole „Coryphee“ a „La Dis-corde“ z opery Amadis deGaule (J. Ch. Bach), „Ermi-nia“ v opeře Siface (N. Porpora) se souboremHoffmusici a s Ensemble Damian vystoupilav roli „Epicureus Primus“ karnevalové opeře

Facetum Musicum (A.Vi-valdi, G.F.Händel a A. Lotti).Dále se představila v opeřeTerpsichore v roli „Apolla“(G. F. Händel) a „Rinalda“z opery Armida (G. Scarlatti)se souborem Musica Florea.Zabývá se převážně inter-pretací barokní hudby sesoubory: Musica Florea(M. Štryncl), Capella Regia(R. Hugo), Ensemble Inégal(A. Viktora), Hoffmusici(O. Macek), Concerto Aven-tino (J.Kydlíček), EnsembleDemian (T. Hanzlík). Je spo-

luzakladatelkou Ensemble Fiorello, dua Au-rette a L&M. Se souborem ISHA trio se věnujehudbě 20. a 21. století.

Německý kontratenoristaStefan Kunath se narodilv Drážďanech, kde se rovněžzačal hudebně vzdělávat,jako člen známého chlapec-kého sboru DresdnerKreuzchor. Studoval zpěvu Margret Trappe-Wielovéna Drážďanské konzerva-toři, kterou absolvovalv roce 2012. V létě roku 2011debutoval v Národním di-vadle v Brně jako Amor vesvětové premiéře opery LaDafne autorů Víta Zouharaa Tomáše Hanzlíka. Dalšímdůležitým momentem v jeho rozvoji byla do-plňková studia a kurzy se zaměřením na sta-rou hudbu a historické interpretační postupy.Jako sólista pravidelně spolupracuje s řadoudirigentů, jako např. Hans-Christoph Rade-mann, Frieder Bernius, Matthias Jung, Wolf-gang Katschner, Ludwig Güttler, AnsgarMüller-Nanninga, Ludger Rémy a MichaelSchönheit a s hudebními tělesy BatzdorferHofkapelle, Cappella Sagittariana Dresden,

Lautten Compagney Berlin,Les Amis de Philippe a Mer-seburger Hofmusik. Projeho pozoruhodné sborovéschopnosti spolupráci s nímvyhledávají soubory jako en-semble amarcord, CapellaAngelica, Dresdner Kam-merchor, Sächsisches Voca-lensemble a KammerchorStuttgart. Dalším důkazemjeho plodné uměleckétvorby je skutečnost, žese jako sólista nebo členhudebních těles objevuje navelkém množství CD. Od

roku 2010 se podílí na rozsáhlé a prestižní sériinahrávek, která bude představovat první kom-pletní dílo Heinricha Schütze, pod vedenímHans-Christopha Rademanna, společně s vy-davatelstvím Carus-Verlag Stuttgart. VášníStefana Kunatha je stará hudba, zejménahudba 17. a 18. století. Jako člen tělesa Audi-tivVokal Dresden, pod vedením Olafa Katzera,se rovněž zaměřuje na interpretaci soudobéhudby.

Stefan Kunath

12

Barytonista Lukáš Hacek senarodil v Čadci na Sloven-sku. Po dokončení studia naSoukromé obchodní akade-mii studoval zpěv na kon-zervatoři Jána LevoslavaBellu v Banské Bystrici.Nyní absolvuje poslední rokmagisterského studia oper-ního zpěvu na Janáčkověakademii múzických uměnív Brně u sopranistky Natá-lie Romanové-Achaladze.Spolupracuje s brněnskouFilharmonií, Moravskou fil-harmonií Olomouc, se Stát-ním komorním orchestrem Žilina, s hudebnímansámblem Musica Figuralis, Musica aeterna,Ensemble Damian a s barokním souboremCzech ensemble baroque. V roku 2014 zpíval

a hrál ve filmu Magueritefrancouzského režiséra Xa-viera Giannoliho. V červnu2015 jako laureát pěveckésoutěže Antonína Dvořákav Karlových Varech učinko-val na festivalu Hudba tisíců– Mahler 2015 s Komornífilharmonií Pardubice s di-rigentem Petrem Altrich-trem. Od sezóny 2015/16hostuje v Národním divadlemoravskoslezském v Os-travě v inscenaci opery Třipřání B. Martinů a v Národ-ním divadle v Brně, kde

zpíva v inscenaci režiséra J. A. PitínskehoOtvírání studánek Alfreda Radoka (kántátaOtvíraní studánek Bohuslava Martinů).

Lukáš Hacek

Vystudoval nejprve sbormistrovství na Peda-gogické fakultě UK v Praze a poté klasickýzpěv na Pražské konzervatoři ve třídě JiříhoKotouče a na Hudební fakultě AMU v Prazeu Romana Janála a Kataríny Bachmannové.Absolvoval stipendijní stáže na Dartington In-ternational Summer School ve Velké Britániis Emmou Kirkby, Accademia Chigiana v italskéSieně u Christopha Rousseta a na Conserva-torio Santa Cecilia v Římě pod vedením Re-beccy Berg a Sary Mingardo. Jaromír sevěnuje především interpretaci renesančního,barokního a klasicistního repertoáru. Je čle-nem souborů Collegium Vocale 1704 a Cap-pella Mariana a jeho dosavadní koncertnízkušenosti zahrnují spolupráci i s mnoha dal-šími českými a zahraničními ansámbly jakoMusica Florea, Ensemble Inégal, Vox Luminis,Wrocławska Orkiestra Barokowa, Doulce Mé-moire, Les Talens Lyriques, Gli Angeli Genèveči Collegium Vocale Gent. Jako sólový i ansám-blový zpěvák účinkoval na mnoha mezinárod-

ních hudebních festivalech – např. PražskéJaro, Festival d‘Ambronay, Settimana MusicaleSenese, Festival Alte Musik Zürich, FestivalOude Muziek Utrecht ad. Opernímu publiku sepředstavil např. v titulní roli Vivaldiho serenatyLa Senna Festeggiante, jako Riccardo v opeřeJohanna Josepha Röslera Assassino per Ven-deta, Mozartův Komtur v Donu Giovannimnebo Sarastro v Kouzelné flétně.

Jaromír Nosek

13

Hudební skladatel a muzikolog Tomáš Hanzlík(nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucímEnsemble Damian (zal. 1996) a zároveň im-presáriem kočovného divadla TheatrumSchrattenbach (2004). Je dramaturgem a pro-ducentem tří olomouckých festivalů: Baroko(od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouc-kého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005),Olomoucké barokní slavnosti (od r. 2013). Zá-roveň je uměleckým vedoucím Dětské operyOlomouc při SGO (zal. 2006), pro kterou napsalřadu původních titulů. Je odborným asisten-tem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedruabsolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UPv roce 1998. Tématem jeho disertace bylahudba piaristických skladatelů 17. a 18. století(KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty pi-aristů pak využil i při kompozici řady vlastníchděl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) sevěnuje kritickým edicím staré české hudby(T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve ReginaCapucinorum ex d, Litaniae de SanctissimoNomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manu-skript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. –2003). V letech 1996 – 98 byl zaměstnán jakoredaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českémrozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje ex-terně doposud. Od roku 1993 pravidelně kon-certuje jako dirigent, vokalista a hráč nasmyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádívedle staré hudby a vlastních děl také soudobéautory z minimalistického okruhu. Účinkovalna festivalech Maraton soudobé hudbyPraha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Os-trava, Janáčkovy Hukvaldy, BezručovaOpava ad. Se souborem prezentoval ČR ne-tradičními operami také na turné v Pobaltí,Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a ora-torium pražského FOK (2004) uvedl operuJohanna Huga Wilderera La Nascita del Di-amante (Zrození diamantu) a v rámci festivaluHudební fórum Hradec Králové (2006) českoupremiéru opery Three Tales Steva Reicha.V roce 2004 premiéroval Hanzlík v projektuNárodního divadla Bušení do železnéopony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta)Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vy-

stoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar:Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a ob-jednávku na celovečerní operu pro Národní di-vadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens docelovečerního formátu, uvažoval o kompoziciopery na námět Šimona Abelese, ale nakonecse rozhodl pro zhudebnění anonymního textuLacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Ve-likého). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlíkoznačuje jako neobarokní minimalismus, cha-rakteristický zacyklením historizujících har-monických a melodických fragmentů. Výrazněse také podílí na vizuální stránce produkcí En-semble Damian a to jak po stránce pohybové(rétorická barokní gestika) tak výtvarné (ná-vrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše)ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí VendulouJohnovou. V letech 2005 – 2010 vlastním ná-kladem zrekonstruoval klasicistní kovárnuv Doubravici, kde žije a tvoří opery, sochya obrazy.

Tomáš Hanzlík

PODĚKOVÁNÍACKNOWLEDGEMENTS

Our thanks for their support and co-operationgo to Ministry of Culture of the Czech Republic,Pardubice Region, City of Litomyšl,National Landmark Institute, Litomyšl Castleand of course all the companies, firms, agencies, institutes and media partners,whose contributions, gifts and goodwillmade the successful organisationof the 58th Smetana’s Litomyšl possible.

Za podporu a spolupráci děkujemeMinisterstvu kultury České republiky,Pardubickému kraji, Městu Litomyšl, Národnímu památkovému ústavu,Státnímu zámku Litomyšl a také všemdalším společnostem, firmám, agenturám, institucím a mediálním partnerům,jejichž příspěvky, dary a přízeň napomohly zdárné realizaci 58. Smetanovy Litomyšle.

fest

ival s

gen

iem lo

cife

stiva

l with

gen

ius l

oci

Redakce: Vojtěch StříteskýPřeklady: Simon Hooper, Ilija DorovskýV nákladu 500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p. s. 2016Grafika a tisk: H.R.G. Litomyšl

www.smetanovalitomysl.cz

Generální partner festivalu