Velký lékařský sloVník

Doc. MUDr. Martin Vokurka, Csc.MUDr. Jan Hugo

a kolektiv

Velký lékařský

sloVník10. aktualizované vydání

maxdorf jessenius

Důležité upozorněníAutoři i nakladatel vynaložili velkou péči a úsilí, aby všechny informace v knize obsažené týkající se dávková-ní léků a forem jejich aplikace odpovídaly stavu vědy v okamžiku vydání. Nakladatel však za údaje o použití léků, zejména o jejich indikacích, kontraindikacích, dávkování a aplikačních formách, nenese žádnou odpovědnost, a vylučuje proto jakékoli přímé či nepřímé nároky na úhradu eventuálních škod, které by v souvislosti s aplikací uvedených léků vznikly. Každý uživatel je povinen důsledně se řídit informacemi výrobců léčiv, zejména informací přiloženou ke každému balení léku, který chce aplikovat.

Ochranné obchodní známky (chráněné názvy) léků ani dalších výrobků nejsou v knize zvlášť zdůrazňovány. Z ab-sence označení ochranné známky proto nelze vyvozovat, že v konkrétním případě jde o název nechráněný.

Toto dílo, včetně všech svých částí, je chráněno zákonem. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepří-pustné a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografického či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla. Písemný souhlas je nutný i pro případy, ve kterých může být udělen bezplatně.

Předchozí vydáníPrvní vydání 2002Druhé vydání 2002Třetí vydání 2003Čtvrté vydání 2004Páté vydání 2005Šesté vydání 2006Sedmé vydání 2007Osmé vydání 2008Deváté vydání 2009

Martin Vokurka, Jan Hugo a kolektivVelKý léKAřSKý SlOVNíK. 10. vydání

© Martin Vokurka, Jan Hugo, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015© MAXDORF, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015Illustrations © MAXDORF, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015Cover layout © MAXDORF, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2015Cover photo © iStockphoto.com / bernie_moto

V edici JeSSeNIuS vydal MAXDORF s. r. o., nakladatelství odborné literatury, Na Šejdru 247/6a, 142 00 Praha 4internet: www.maxdorf.cz, e-mail: info@maxdorf.cz

Odpovědná redaktorka: Ing. Veronika PátkováOdborná a jazyková redakce: Ing. eva Hugová, PhDr. Zdeňka JuránkováRedakční spolupráce: Mgr. Jana SmrčkováGrafická úprava a sazba: Denisa HonzalováTisk: Books Print s.r.o.Printed in the Czech Republic

ISBN 978-80-7345-456-2

Hlavní autoři

Doc. MuDr. Martin Vokurka, CSc.MuDr. Jan Hugo

spoluautoři a odborní konzultanti*)

Prof. MuDr. Petr Broulík, DrSc.Prof. MuDr. Blanka Brůnová, DrSc.Doc. MuDr. Milan Černý, DrSc.†MuDr. Tomáš DoležalProf. MuDr. Milan Doskočil, DrSc.†Doc. MuDr. Petr Hach, CSc.†MuDr. Markéta HechtováMuDr. Renata HlaváčováMuDr. Jan Hugo, jr.MuDr. Anna JedličkováProf. MuDr. Pavel Kalvach, CSc.MuDr. Josef KarbanMuDr. Viktor KašákProf. MuDr. František Kornalík, DrSc.Prof. MuDr. lidka lisá, DrSc.Prof. MuDr. lubor Malina, DrSc.MuDr. Michaela MatějkováProf. MuDr. emanuel Nečas, DrSc.MuDr. Jiří PreslMuDr. Martin RehákMuDr. Jiří SlívaProf. MuDr. et RNDr. luboslav Stárka, DrSc.MuDr. ladislav StrnadProf. MuDr. Sylvie Dusilová Sulková, DrSc.MuDr. Ivana ŠirokáProf. MuDr. Jiří Tichý, DrSc.MuDr. Mgr. Igor ulčRNDr. Alexandra VokurkováProf. MuDr. Jaroslav Živný, DrSc.

l a b o r a t o r n í p ř í l o h aProf. MuDr. Tomáš Zima, DrSc.MuDr. Kateřina Mrázová

Hesla z oboru sociálního lékařství zpracovali*)

Prof. MuDr. Ivan Gladkij, CSc.Prof. MuDr. Jan Holčík, DrSc.Doc. MuDr. Ilona Koupilová, DrSc.Mgr. Ing. lukáš Prudil, CSc.Prof. RNDr. PhMr. Jan Solich, CSc.Doc. Ing. ladislav Strnad, CSc.

*) Vzhledem k nutnosti redakčního krácení některých hesel a jejich dodatečných úprav nenesou odborní konzul-tanti odpovědnost za eventuální chyby či nejasnosti. Hesla z oboru sociálního lékařství jsou připravována pro samostatný výkladový slovník tohoto oboru, do stávajícího slovníku byla proto použita v redakčně zkrácené formě.

Předmluva k desátému vydání

Po několika letech vychází v nakladatelství Maxdorf další, tentokrát již desáté, vydání Vel-kého lékařského slovníku. Je rozšířeno o mnoho nových hesel, velký počet původních hesel byl upraven a aktualizován. Tyto změny odrážejí vývoj medicíny, který se neustále urych-luje, a to nejen v oblasti základního výzkumu, zrychluje se i aplikace nových poznatků do klinické praxe.

lékařská věda má velký přesah do ostatních lidských činností s výraznou medializací a popularizací. Na jedné straně tu je pozitivní efekt šíření informací mimo úzkou oblast odborníků, na druhé straně tato volnost vytváří prostor pro pronikání iracionality a ničím ne-podložených domněnek. Pokud by šlo pouze o nezávaznou diskusi, byly by některé takové názory nanejvýš úsměvné. Protože však jde o zdraví lidí, autoři se domnívají, že existence ověřených informací je mimořádně důležitá a s tímto úkolem přistupují k tvorbě slovníku. Když před 20 lety vyšel první český výkladový slovník lékařských pojmů (Vokurka M., Hugo J., Praktický slovník medicíny, Maxdorf 1994), někteří lékaři kritizovali fakt, že široká veřejnost získává přístup k do té doby neveřejným informacím. A tak jak jsme tehdy hájili právo pacienta na srozumitelné informace, musíme v době záplavy informací prosazovat do-stupnost spolehlivých a ověřených informací. Náš postoj se přitom za oněch 20 let nezměnil.

Je samozřejmé, že i medicína v rámci svého rozvoje přehodnocuje své dosavadní postupy, každý rok se např. objevuje řada principiálně nových léků, které někdy doplní stávající léčeb-né možnosti, někdy však nové léky nahradí ty starší a méně účinné. Podobně jsou průběžně starší diagnostické postupy nahrazovány novějšími, dokonalejšími. Medicína průběžně také objevuje své omyly a slepé uličky, děje se to však neustálým zkoumáním, přehodnocováním a usilovnou prací, a to v rámci racionálního systému, který se vyvíjí a zdokonaluje po ge-nerace. Jeho základem je přitom spolupráce vědců, klinických lékařů, učitelů na lékařských fakultách a vlastně i nemocných a uzdravených.

Proto je snahou autorů a nakladatelství připravovat nová vydání slovníku vždy tak, aby zachycovala tento vývoj a poskytla uživatelům spolehlivý zdroj informací a vodítko k jejich dalšího prohlubování. A i když je Velký lékařský slovník určen především odborné zdravot-nické veřejnosti a studentům medicíny a biomedicínských oborů, naší snahou je, aby sloužil jako referenční příručka komukoli, kdo se potřebuje orientovat v současné medicíně.

Praha, říjen 2015 Doc.MUDr.MartinVokUrka,cSc. MUDr.JanHUgo

VIII

Předmluva k prvnímu vydání

Nakladatelství Maxdorf předkládá ve své edici Jessenius české odborné veřejnosti lékařský výkladový slovník ve snaze vyplnit letitou mezeru v české lékařské literatuře. Slovník chce být nejen pomocníkem lékařům a farmaceutům, ale i dalším odborným pracovníkům půso-bícím ve zdravotnictví a v biomedicínském výzkumu. Nakladatelství i autoři věří, že slovník bude užitečným průvodcem také pro studenty medicíny a farmacie.

Slovník vznikal souběžně s Praktickým slovníkem medicíny (určeným laické veřejnosti), částečně z něj též vychází, zejména z 6. vydání, obsahujícího 11 000 hesel (Maxdorf 2000). Od něj se však podstatně liší nejen větším počtem hesel (kterých obsahuje přibližně 35 000), ale zejména definicemi používajícími standardní odbornou terminologii.

Slovník nechce co do rozsahu i hloubky soutěžit s některými stěžejními díly anglo-ame-rické či německé literatury, která se již dočkala několika desítek vydání. Přesto tyto slovníky byly podstatnou inspirací, která autory před mnoha lety vedla k rozhodnutí vytvořit český lé-kařský výkladový slovník. Z řady těchto slovníků je třeba uvést alespoň Stedman’s medical dictionary, Dorland’s medical dictionary, z německých pak klasický Pschyrembel klinisches Wörterbuch (který se od roku 1894 dočkal již 259 vydání) a Roche Lexikon Medizin.

Slovník není koncipován jako výuková příručka ani jako návod k diagnostice a léčbě. Jeho cílem je poskytnout základní informace o významu a obsahu slov, s nimiž se lze setkat v odborné lékařské literatuře, a to nejen české, ale i zahraniční. Proto jsou uváděny i pojmy, které nejsou v české terminologii obvyklé (apostema, posologie apod.). Podobně je uveden větší počet zkratek, s nimiž se lze setkat v anglicky psané literatuře. Slovník by měl být po-mocníkem ve vyhledávání dalších a hlubších informací.

Podobně jako v případě velkých zavedených zahraničních slovníků, i zde byli autoři, redakce i nakladatelství nuceni řešit dilemata plynoucí z existence termínů tradičních a běž-ně lékaři užívaných vedle termínů jazykově a odborně (v souhlase s příslušnou oficiální terminologií daného oboru) jednoznačných. Významným pozadím těchto problémů je např. rychlý vývoj pravidel českého pravopisu, jejichž poslední vydání z r. 1993 češtinu sice mo-dernizuje a odstraňuje relativně nedávno zavedený pochybný pravopis četných odborných termínů, avšak ponechává v platnosti dvojí psaní pojmů přecházejících do češtiny z cizích jazyků. V té souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry má česká lékařská terminologie re-spektovat obecný trend k fonetizaci pravopisu, a do jaké míry by měla hájit tradiční pravopis. V některých případech (snad ne zcela konzistentně) jsou v tomto slovníku použity tradiční tvary slov, např. tam, kde je „th“ pociťováno jako podstatný prvek slova (thalamus, thorax, thymus). Věříme, že tento slovník přispěje k diskusi o moderní české lékařské terminologii.

Dalším prvkem terminologických problémů je obecně pomalé přijímání (ostatně stále se vyvíjejících) oficiálních vědecky podložených a většinou též mezinárodně sjednocovaných názvosloví oborů lékařských, biologických, chemických či fyzikálních v kruzích s odlišnou specializací. Značný vliv zde má též masivní pronikání angličtiny do odborné mluvy i psa-ných textů, které překrývá tradiční roli latiny a řečtiny. Pravopisně nezdůvodněné počešťo-vání anglických slov proniká dnes do lékařské mluvy v rozsahu a s četností, která uživateli pojmu často brání rozlišit korektní slovo od slangu.

Pokud jde o pojmy z klasického lékařství, slovník v plné míře respektuje klíčovou roli la-tiny, v českých ekvivalentech latinských či řeckých výrazů se přidržuje tradičně zavedených

Předmluva k prvnímu vydáníIX

zvyklostí. Respektuje jazyk české lékařské univerzitní výuky, výukových textů a klíčových monografií. latinské termíny nejsou ve slovníku hlouběji zpracovány, ani z hlediska grama-tiky, ani co do důslednosti paralelního uvádění latinských tvarů nemocí u všech počeštěných termínů (dermatitida/dermatitis apod.), neboť latinskou a řeckou lékařskou terminologii lze nalézt v Kábrtově Lexicon medicum v hloubce a dokonalosti, které se vyrovná jen několik málo slovníků zahraničních.

V tzv. moderních lékařských oborech se vyskytuje mnoho pojmů, které jsou přebírány např. z molekulární biologie, chemie resp. z biochemie, fyziky a biofyziky. V těchto pří-padech se slovník vesměs řídí specifickými názvoslovnými pravidly těchto specializací, vždy však s ohledem na základní principy a strukturu českého jazyka. Specifickou skupinou pojmů jsou názvy chemických a biochemických látek. Zde může docházet k některým ko-lizím mezi jednotnou speciální nomenklaturou a tradičně zavedeným výrazivem. V napros-té většině případů se slovník přizpůsobuje požadavkům mezinárodních organizací IuPAC a IuBMB, resp. českých verzí příslušného názvosloví, nevyhýbá se však některým v českém jazyce pevně usazeným pojmům. V kontextu počeštěné terminologie primárně lékařských termínů může na první pohled působit dojmem nekonzistence např. koncovka „-óza“ ve slo-vech typu „diagnóza“ vedle koncovky „-osa“ v názvech cukrů (glukosa, hexosa). Vzhledem k tvorbě odvozených termínů (glukosidy, glukosaminy apod.) však není jiná volba, než se přidržet vnitřně konzistentní terminologie chemické. Výjimkou je snad jen uvádění enzymů s koncovkou „-áza“ , nebo „z“ ve slovech „inzulin“ či „eozin“. Ne zcela jednotné je užívání řeckých písmen. Celkový trend (patrný např. i v německé literatuře) směřuje k užití roze-psaných forem (gamaglobulin), u naprosté většiny chemických individuí jsou však použita řecká písmena.

Slovník nechce být úzce utilitární příručkou. V tomto duchu obsahuje kromě čistě odbor-ných pojmů také informace podstatné pro pochopení původu slov a souvislostí mezi nimi. etymologické poznámky nejsou uváděny důsledně u všech termínů (na rozdíl od Praktic-kého slovníku medicíny, který je určen laické veřejnosti). u některých pojmů však bylo ponecháno důsledné rozepsání jednotlivých skladebných částí slova, zejm. u hesel, která by mohla být užitečná pro studenty v nižších ročnících. Důraz je však naopak kladen na uvá-dění původu slovních kmenů; ten vychází v převážné většině z Marcovecchiova Dizionario Etimologico Storico dei Termini Medici, který je dnes považován za autoritativní příručku lékařské etymologie. Součástí lékařské terminologie je také několik tisíc názvů spojených s vlastními jmény objevitelů (tzv. eponyma), do slovníku jsme proto doplnili základní bio-grafické poznámky o některých z nich. Věříme, že díky těmto poznámkám vystoupí mnoho jmen, známých od prvních ročníků studia medicíny, z anonymity.

Autoři i nakladatelství věří, že česká odborná veřejnost toto dílo přijme v míře umožňující průběžné zdokonalování v dalších vydáních respektujících rychlý rozvoj poznání i náměty a připomínky z řad čtenářů.

Praha, září 2001 MUDr.MartinVokUrka,cSc. MUDr.JanHUgo

X

Jak pracovat se slovníkem

abecední pořadí

Hesla jsou řazena v abecedním pořadí, které zohledňuje mezery. Termín in vitro je tedy řa-zen před inaparentní. Naproti tomu interpunkce ani spojovník nemají na pořadí vliv.

Pro řazení chemických názvů nemá vliv označení pořadí uhlíku, optické izomerie ani vzájemné polohy substituentů na benzenovém jádře; β-hydroxypyruvát je tedy řazen jako hydroxypyruvát, l-hyoscyamin je řazen jako hyoscyamin a p-aminohippurová kyselina je řazena jako aminohippurová. Výjimkou je all-trans-retinal (správně trans-retinal), který by měl být řazen jako retinal, je však uveden pod „all-“.

Jména začínající předložkami „von“, „van“, „de“ apod. jsou ve většině případů jako hlav-ní hesla uvedena bez předložek (von Gierkeova choroba je řazena jako Gierkeova); je-li však předložka z tradičních důvodů uvedena, pak je heslo řazeno podle této předložky (např. van den Berghova reakce). Indexy pořadí neovlivňují s výjimkou situací, kdy se hesla liší právě tímto indexem, podobně přehlasované samohlásky.

struktura hesel

Heslo je vyznačeno půltučným písmem, v eponymických heslech navíc kapitálkami. Zá vor-kou je vy zna če no event. hlavní synonymum, zkratka, popř. al ter na tiv ní část poj mu. Heslo je od zbytku heslové stati odděleno pomlčkou, za ní ná sle du je v re le vant ních případech sku pi-no vá charakteristika hesla – jazyk původu (lat., angl. aj.), zkratka (zkr.), hovorový výraz (ho-vor.) apod. Základní část heslové stati je vysázena stojatým pís mem, kur zí vou je vyznačen příklad užití; kurzíva dále označuje latinské taxonomické názvy. Odlišné významy v rámci hesla jsou vyznačeny půltučnou řadovou číslovkou, v případě hnízdování hesel jsou také jednotlivá podhesla vyznačena půltučným písmem (celkový počet hesel slovníku je vždy udáván včetně odlišných významů a podhesel). Hra na tá závorka na konci hesla ob sa hu je etymologické, resp. jazykové po znám ky.

názvy léků

Generické názvy jsou uvedeny s malým počátečním písmenem, příklady odpovídajících specialit jsou uvedeny zkratkou „L.“. Speciality jsou uvedeny s velkým počátečním písme-nem a obsahují odkaz na příslušný generický název, resp. účinnou látku.

odkazy a souvislosti

Text obsahuje následující druhy odkazů➪ upozorňuje čtenáře, že daný výraz je zpracován jako samostatné hesloviz odkaz nezbytný k správnému pochopení heslasrov. odkaz upozorňující na heslo s určitou souvislostí Je-li „srov.“ v hranaté závorce, upozorňuje na příbuznost jazykovouopak pojem opačného významupříč. příklad nejčastějších příčin

Jak bylo uvedeno výše, příklady nebo doplňující informace k heslu jsou vysázeny kurzívou.

Jak pracovat se slovníkemXI

etymologie

latinská slovesa jsou uvedena klasickým způsobem v 1. os. sg., překládána jsou však pro češtinu typičtějším infinitivem. Je-li to nutné pro srozumitelnost, je uvedeno i perfektum (fundo, fusum; stringo, strictum). Podobně je u substantiv uváděn i genitiv v těch případech, kdy se kmen liší od nominativu (adeps, adipis; calx, calcis).

V řeckých kmenech jsme se vyhnuli užití řecké abecedy (přestože to je v zahraničních slovnících běžné), snažili jsme se však alespoň v minimální míře zachovat původní hlás-kovou strukturu. Tradiční způsob přepisu řeckých slov vychází z některé varianty přepisu latinského, kdy je řecké ϕ přepisováno jako ph, κ jako c atd. (řec. ϕακος odpovídá přepis phacos).

Pro zachování hláskové struktury jsme zde zvolili způsob přepisu, v němž řeckým písme-nům odpovídají příslušná písmena česká, tj. ϕ přepisujeme jako f, κ jako k atd. Nejsou rozli-šována písmena ε a η (epsilon a eta) resp. ο a ω (o-mikron a o-mega). Tradiční výjimkou je přepis řeckého Y (vysl. ü) jako u, tedy au, eu, ou (důsledně by bylo ay, ey, oy). Také nosovky gg, gch, gk, gx přepisujeme foneticky ng, nch, nk, nx: angeion – céva – by v důsledném pře-pisu bylo aggeion (αγγειον), podobně bronchos – průduška – by bylo brogchos (βρογχος).

Jak již bylo uvedeno v předmluvě, etymologie po obsahové stránce vychází převážně z publikace e. Marcovecchio Dizionario Etimologico Storico dei Termini Medici, ze kterého vychází i většina zahraničních výkladových slovníků. V některých případech je uveden také alternativní výklad.

errata, připomínky, spolupráce

Rozsáhlé výkladové slovníky se málokdy úplně vyhnou chybám, nepřesnostem a nekon-zistencím. Autoři velmi ocení upozornění na event. chyby či nejasnosti, stejně tak náměty na další oblasti, které by měly být zpracovány v dalších vydáních, i upozornění na jednotli-vá hesla. event. chyby budou průběžně zveřejňovány na webové stránce www.slovniky.cz v oddíle „errata“. Na této stránce je také místo pro zasílání informací o chybách a námětech hesel k doplnění.

XII

Přehled použitých zkratek*)

a. arteriaaa. arteriaeakut. akutníam. americkýanat. anatomickýangl. anglickyanglosas. anglosaskýant. anteriorarab. arabskýatom. atomovýaustr. australskýbelg. belgickýbezprostř. bezprostředníbibl. biblickýbiol. biologickýbrazil. brazilskýbrit. britskýcca circačerv. červenýčes. českýdán. dánskýdefin. definovanýdn. dnes, dnešnídosl. doslovadrg. dražédř. dříve, dřívějšídůlež. důležitýdých. dýchacídynam. dynamickýegypt. egyptskýel. elektrickýelektr. elektrickýemb. embryonálníembryol. embryologickýenzymat. enzymatickýepid. epidemiologickýev. eventuální, eventuálněext. externusfarm. farmakologickýferomagnet. feromagnetickýfr. francouzskýfunkč. funkčnífyz. fyzikálníggl. gangliongl. glandulahebr. hebrejskyhind. hindskyhistol. histologickýhl. hlavníhol. holandskýhovor. hovorovýcharakt. charakteristickýchem. chemickýchir. chirurgickýchron. chronický

ind. indickýindián. indiánskýinerv. inervovanýinf. inferiorinj. injekčníinkub. inkubačníint. internusir. irskýit. italskýjader. jadernýjap. japonskýjedn. jednotkajihočín. jihočínskýjm. jménokardiol. kardiologickýkarib. karibskýklas. klasickýkonc. koncentracekryst. krystalickýkys. kyselinal. lék (obchodní název)lab. laboratornílat. latinskýlig. ligamentumligg. ligamentamalaj. malajskýmater. materiálmax. maximálnímed. v medicíněmechan. mechanickýmikrob. mikrobiologickýmin. minimálnímytol. mytologickýn. nervusnalez. nalezenýnar. narozenncl. nucleusnejč. nejčastější, nejčastějinejdůl. nejdůležitějšíněkt. některýněm. německýnepřít. nepřítomnýnerozp. nerozpustnýnn. nervinor. norskýobč. občasnýobec. obecnýobv. obvyklýodb. odbornýodp. odporoftal. oftalmologickýonem. onemocněníorig. originálníorg. organickýortod. ortodontický

*) Nejsou uvedeny běžně používané zkratky (aj., atd., apod.) ani chemické a fyzikální symboly a značky. Při opa-kování v textu odstavce je heslo zkracováno pouze prvním písmenem.

XIII Přehled použitých zkratek

patol. patologickýperif. perifernípers. perskýplast. plastickýplatin. platinovýplic. plicnípodob. podobnýpopř. popřípaděpouž. používanýprakt. praktickýprášk. práškovýproc. processusprotet. protetickýpř. příkladpřen. přeneseněpříb. příbuznýpříč. příčinypříd. přídavnýpřipr. připravenýpřiroz. přirozenýpsych. psychologickýpůs. působípův. původnír. ramusradioakt. radioaktivnírak. rakouskýreklam. reklamnírel. relativníresp. respektiverevmat. revmatickýrozp. rozpustnýrozt. roztokRp. receptrr. ramirtg rentgen, rentgenovýrum. rumunskýrus. ruskýřec. řeckýřidč. řidčejiřím. římskýskup. skupinaslang. slangový výrazslit. slitinaslouč. sloučeninaSol. solutiosouč. současnýsoust. soustavaspec. specifickýsrov. srovnejst. statusstč. staročeskýstol. stoletístomat. stomatologickýstp. status poststř. střední

sumár. sumárnísup. superiorsupf. superficialissusp. suspenze, suspektnísyn. synonymumšpan. španělskýštěp. štěpeníšvéd. švédskýšvýc. švýcarskýt. teplotatab. tabulkatbl. tabletatepl. teplotatermoel. termoelastickýtrv. trvánítř. třídatur. tureckýum. umělýung. unguentumurč. určenýv. venavar. variantavč. včetněvětš. většinouvirol. virologickývlast. vlastnostvs. versusvv. venaevých. východnívýj. výjimka, výjimečnývýr. výroba, výrobnívysl. vyslovvýsl. výslednývyšetř. vyšetřenízač. začátekzahr. zahraničnízák. zákonzákl. základnízast. zastaralý výrazzdrav. zdravotnízdrob. zdrobnělinazemř. zemřelzhotov. zhotovenýzkr. zkratkaznač. značnýzool. zoologickýzpoč. zpočátkuzpůs. způsobenýzř. zřídkazřed. zředěnýzub. zubnízvl. zvláštězvýš. zvýšenýžen. ženský

XIV

Ilustrace

Ilustrace byly vytvořeny v grafickém studiu Maxdorf, většina z nich pro Velký lékařský slovník, resp. pro Praktický slovník medicíny.

Část ilustrací byla převzata z následujících publikací edice Jessenius, některé ilustrace vytvořené pro účely slovníku byly naopak použity v těchto publikacích:

• Bartoš V., Pelikánová T. a kol.: Praktická diabetologie (2. vyd.), Maxdorf-Jessenius, 2000: Inzulin

• Broulík P.: Osteoporóza, Maxdorf-Jessenius, 1999: Osteoporotické změny na páteři• Češka R.: Cholesterol a ateroskleróza, Maxdorf-Jessenius, 1999: Schéma lipoproteinové

částice• Havlík J., Beran J.: Chřipka, Maxdorf-Jessenius, 2002: Influenza virus (virus chřipky)• Havrdová e. a kol.: Neuroimunologie, Maxdorf-Jessenius, 2001: Fagocytóza bakterie

makrofágem, Molekula imunoglobulinu, Neuromuskulární ploténka, Obaly periferního nervu, Rozdíl mezi apoptózou a nekrózou, Vazba superantigenu, Vývoj buněk imunitního systému

• Hoch J.: Akutní chirurgie tlustého střeva, Maxdorf-Jessenius, 1998: Operace dle Billrotha• Chronické hepatitidy, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma původců virových hepatitid• Kalita Z. a kol.: Parkinsonova choroba, Maxdorf-Jessenius, 2000: Bazální ganglia v or-

todiagrafické projekci, pohled shora, Capsula interna a bazální ganglia na šikmo skloně-ném řezu, Pohled na část mozkové baze, Příčný řez středním mozkem

• Komínek P., Červenka S., Müllner K.: Nemoci slzných cest, Maxdorf-Jessenius, 2003: Nazolakrimální kanálek, Stavba zevního nosu

• Kvapilík J. a kol.: Cestování a zdraví, Maxdorf-Jessenius, 1996: Heimlichův manévr, Ma-sáž srdce, Stabilizovaná poloha na boku, Umělé dýchání z úst do úst

• Malina l.: Fotodermatózy, Maxdorf-Jessenius, 1999: Schéma melanogeneze• Nevšímalová S., Šonka K.: Poruchy spánku a bdění, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma

mechanismu působení CPAP• Rozsíval V.: Intervenční katetrizace věnčitých tepen, Maxdorf-Jessenius, 2000: PTCA,

Schéma dopředné aterektomie• Stárka l. a kol.: Aktuální endokrinologie, Maxdorf-Jessenius, 1999: DNA• Stárka l. a kol.: endokrinologie, Maxdorf-Jessenius, 1997: Fytosteroly, Nadledviny –

schéma steroidogeneze• Svačina Š.: Obezita a diabetes, Maxdorf-Jessenius, 2000: Androidní a gynoidní typ obe-

zity• Seidlová D.: Kontracepce pro praxi, Maxdorf-Jessenius, 1997: Fáze menstruačního cyklu

a jejich fyziologické rozpětí, Schéma uložení nitroděložního tělíska (IUD)• Višňovský P.: Farmakologie do kapsy (1. vyd.), Maxdorf-Jessenius, 1998: Předpokládaný

účinek kardiotonik• Zamrazil V. a kol.: Časná stadia diabetes mellitus, Maxdorf-Jessenius, 1997: Schéma

membránových proteinů HLA třídy I. a II.

IlustraceXV

anatomické ilustrace:

Anatomické ilustrace byly upraveny podle následujících publikací:• Borovanský l. a kol.: Soustavná anatomie člověka, Avicenum, 1976

Capsula interna a capsula externaBazální ganglia v ortodiagrafické projekciPohled na část mozkové bazePříčný řez středním mozkem

• Feneis H.: Anatomický obrazový slovník, Avicenum, 1981Bauhinova chlopeňBulbus vestibuliMeziobratlová ploténkaObratelOkohybné svalyPankreasPáteřPohled na část mozkové bazeProstata

• Romanes G. J.: Cunningham’s Textbook of Anatomy, 12th edition, Oxford Medical Publishing, 1991NadledvinaOrgány malé pánve u muže a ženyDouglasův prostor

na ilustracích se podíleli:

Vektorová grafika• MuDr. David Zogala• Mgr. Martina Bubáková

Perokresby• MuDr. Tomáš Doležal• Jan Köhler• Ilona Komárková• MuDr. Šárka Poupětová• Dana Svobodová• Kateřina Šulcová• MuDr. Zuzana Vančíková• Pavla Vokounová

a‑ – lat. i řec. předpona označující opak, zápor, chybění. Např. afázie, apnoe aj. V řeckých slovech má před samohláskou tvar ➪an-, např. analgezie

a – zkr. 1. ➪adenin 2. ➪alanin (srov. Ala)a. – zkr. pro ➪arterii, tepnu (lat. arteria). A. carotis – krkavice (karotida). Srov. aa.

a‑buňky (alfa‑buňky) – buňky ➪langerhansových ostrůvků pankreatu produkující ➪glukagon

a. h. – lat. zkr. alternis horis (každé dvě hodiny)a. j. – lat. zkr. ante jentaculum (před snídaní)a‑linie – ➪linie Aa. m. – lat. zkr. 1. ante mortem (před smrtí) 2. ante meridiem (dopoledne)

a. p. – lat. zkr. 1. ante partum (před porodem) 2. ante prandium (před obědem)

a‑vlákna – vlákna periferních nervů s nejrychlejším vedením vzruchu

a1aT – zkr. ➪alfa-1-antitrypsina2M – zkr. ➪alfa-2-makroglobulina2C, a4C, a5C – angl. zkr. v dvourozměrné ➪echokardio-grafii používané zkratky pro apikální projekci se 2, 4 resp. 5 dutinami (tj. vč. aorty)

aa – lat. zkr. ana partes aequales – po stejných dílech. užívá se na receptu, předepisují-li se dvě nebo více látek ve stejném množství. Rp. zinci oxydati, talci aa 20,0 – pokyn lékárníko-vi, že má vzít 20 g oxidu zinečnatého a 20 g talku

aa – zkr. 1. alergická ➪anamnéza 2. aplastická ➪anemie 3. ➪arachidonová kyselina (angl. acid)

aa. – zkr. pro ➪arterie, tepny (dvě a více). Aa. intercostales – mezižeberní tepny. Srov. a.

aaa – zkr. ➪aneurysma abdominální (břišní) aorty aaD – angl. zkr. available antiarrhytmic drugsAAgenAes Oystei (nar. 1925) – norský pediatr, diabetolog. Viz A. syndrom

aagenaesův syndrom – dědičný lymfedém s opakující se cholestázou

aaI(R) – angl. zkr. druh ➪kardiostimulátoru. elektroda je umístěna v pravé síni, která je stimulována a z níž se prová-dí i detekce. Reakce je inhibiční (ev. je přítomna frekvenční odpověď)

aaT – zkr. alfa1-antitrypsinaaV – zkr. 1. adenoasociované viry, malé viry, jejichž repli-kace je závislá na přítomnosti adenovirů, např. Dependovirus (Parvoviridae). Nevyvolávají zjevná onemocnění, jsou však vhodným vektorem pro genovou terapii 2. aNCA-asociova-né vaskulitidy, např. ➪Wegenerova granulomatóza, syndrom Churga-Straussové, mikroskopická ➪polyangiitida

ab‑ – lat. předpona s významem od, pryč. Např. ablace, abo-rální aj. Před „c“ či „t“ má formu abs‑: srov. absces, absti-nence

ab – angl. zkr. ➪protilátka (antibody)aB0 systém – viz krevní skupinaabacavir (zkr. aBC) – nukleosidový ➪inhibitor reverzní trans kriptázy (NRTI), antiretrovirotikum. L.: Ziagen, Trizivir (v kombinaci)

AbAdie ChArles (1842–1932) – francouzský oftalmolog, působil v Hôtel Dieu v Paříži. Zakládající člen francouzské oftalmologické společnosti; pravděpodobně jako první apli-koval alkohol do ganglion trigeminale u neuralgie trigeminu. Viz A. příznak 1

AbAdie JeAn A. (1873–1946) – francouzský neurolog, profe-sor neurologie a psychiatrie na univerzitě v Bordeaux (je zde po něm pojmenováno lékařské centrum – Centre Jean Aba-die). Viz A. příznak 2

abadieho příznak 1 – při ➪tyreotoxikóze je nad horním okrajem rohovky vidět proužek skléry v důsledku spasmu m. levator palpebrae superior. Syn.: Dalrympleův příznak, Gra-efeho příznak [Ch. Abadie]

abadieho příznak 2 – necitlivost Achillovy šlachy na stisk nebo tlak při ➪tabes dorsalis [J. Abadie]

abaktal – ➪pefloxacin, širokospektré chinolonové chemote-rapeutikum

abakteriální – bez přítomnosti či působení ➪bakterií. Např. a. tubulointersticiální nefritida na rozdíl od bakteriálně způso-bené pyelonefritidy. Srov. sterilní [➪a-; ➪bakteriální]

abakteriurie – nepřítomnost bakterií v moči. Opak: bakteri-urie [➪a-; ➪bakterie; ➪-urie]

abasia – lat. neschopnost chůze, ➪abázie [➪a-; řec. basis chů-ze, baino jít]

abasia atactica – lat. neschopnost chůze (➪abázie) jako dů-sledek poruchy koordinace pohybů

abasia choreiformis – lat. porucha chůze způsobená chore-atickými pohyby jako důsledek poruchy extrapyramidového systému. Srov. chorea

abasia paralytica – lat. neschopnost chůze v důsledku úplné obrny pohybového systému

abasia psychogenica – lat. porucha, resp. neschopnost chůze jako důsledek psychických poruch

abatacept – molekula imunoglobulinu fuzovaná s částí extra-celulární domény ➪CTlA-4, vazbou na kostimulační mo-lekuly inhibuje stimulaci T lymfocytů a imunitní odpověď. Využívá se zejm. k léčbě revmatoidní artritidy. Srov. belata-cept. L.: Orencia

abázie – neschopnost chůze, obv. spojena s ➪astázií. lat. aba-sia [➪a-; řec. basis chůze, baino jít]

Abbe ernst KArl (1840–1905) – německý fyzik a astronom. Významně zdokonalil optický mikroskop, zasloužil se také o vývoj komůrky pro počítání krvinek tím, že spočítal její geometrické parametry (➪Thomova-Zeissova komůrka). Viz A. komůrka, A. kondenzor, A. refraktometr

Abbe rObert (1851–1928) – americký chirurg. Průkopník nově vzniklé radiologie (rtg detekce nefrolitiázy, terapeutické využití radioaktivního záření v onkologii aj.), věnoval se též plastické chirurgii, kde navazoval na práci J. A. Estlandera. Viz A.-Estlanderova operace

abbeova‑estlanderova operace – korekce defektu rtu naši-tím proužku sliznice z ústní dutiny jednoho rtu k druhému při zachování krevního zásobování [R. Abbe]

abbeova‑Zeissova komůrka – viz Thomova-Zeissova ko-můrka [e. Abbe]

abbeův kondenzor – nastavitelná optická soustava mezi zdrojem světla a objektovým stolkem optického mikroskopu pro dokonalejší osvětlení preparátu [e. Abbe]

abbeův refraktometr – univerzální přístroj k měření indexu lomu kapalných a tuhých látek [e. Abbe]

AbbOtt WilliAm Osler (1902–1943) – americký internista (synovec W. Oslera, po kterém dostal křestní jména), absol-vent lékařské fakulty pensylvánské univerzity ve Filadelfii, kam posléze nastoupil na gastroenterologickou kliniku vede-nou T. Millerem, spolu s nímž vyvinul známou sondu. Zemřel předčasně na leukemii získanou pravděpodobně v důsledku

a

a

2Abbottova sonda

častého rtg ověřování polohy sondy. U Abbotta pracoval jako mladý lékař Franz Ingelfinger, pozdější editor New England Journal of Medicine („Ingelfingerovo pravidlo“ – odmítnutí článku, z něhož bylo cokoli již dříve zveřejněno). Viz A. sonda (Millerova-A. sonda)

abbottova sonda – viz Millerova-Abbottova sondaaBC – zkr. 1. ➪abacavir 2. angl. trias prevence sexuálního přenosu ➪HIV: abstinence, být věrný jednomu partnerovi a kondom [angl. abstain, be faithful, condomise]

aBC resuscitace (terapie) – angl. mnemotechnická po-můcka pro postup, který je nutno zachovat při (základní, tj. laické) kardiopulmonální resuscitaci. a – airways (zajištění průchodnosti dýchacích cest), B – breathing (umělá ventila-ce), C – circulation (zajištění oběhu). Dále D – drugs (podání léků), e – natočení eKG, F – zjištění a zejm. léčba fibrilace (viz ABCD-terapie). Syn.: BlS

aBC transportéry – rozsáhlá skupina transportních proteinů v membráně buněk využívajících ATP (angl. ATP-binding cassette). Dělí se do několika podrodin (A-G). Transportují velké množství látek a u některých z nich je dobře prozkou-mán vztah k lidským onemocněním. Patří k nim např. CFTR, MDR, BSeP

aBCD – angl. zkr. arizona Battery for Communication Di-sorders in Dementia, soubor testů k vyšetřování poruch jazy-kových a komunikačních schopností

aBCD‑terapie – mnemotechnické označení pro resuscitaci prováděnou lékařem (popř. speciálně vyškoleným zdravot-níkem). Základní resuscitaci (viz ABC-terapie) může lékař v případě potřeby doplnit podáním léků (angl. drugs). Syn.: AlS

abciximab – látka působící proti trombocytárním ➪glykopro-teinům IIb/IIIa (část protilátky), injekční antiagregans. Použí-vá se např. u koronárních výkonů. L.: ReoPro

AbderhAlden emil (1877–1950) – švýcarský fyziolog a bio-chemik, spolužák Emila Fischera na basilejské univerzitě, profesor biochemie v Bernu a od r. 1911 v Halle. Objevil re-akci probíhající v těle po vstupu cizího proteinu do krve a za-vedl první sérologický test na těhotenství (1912). Byl jedním z průkopníků enzymologie. Viz A. reakce, A.-Kaufmannův-Lignacův syndrom

abderhaldenova reakce – výskyt proteolytických enzymů specifických pro cizí proteiny přivedené do těla parenterálně

abderhaldenův‑kaufmannův‑lignacův syndrom – ➪cy-stinóza, u níž je v popředí rachitis renalis

abdomen – lat. břicho. Část trupu pod hrudníkem. V břišní dutině jsou zejm. orgány trávicího, močového a pohlavního systému s příslušnými cévami a nervy. V horní části je břišní dutina oddělena bránicí od dutiny hrudní, dolů přechází ply-nule do pánve. Pro účely popisu lokalizace nálezu, bolesti aj. se břicho dělí na ➪břišní krajiny

abdominalizace – chirurgické rozštěpení bránice v její ten-dinózní části, kterým se vytvoří v prostoru nad bránicí stejné tlakové poměry jako v břišní dutině. Tímto nepříliš častým zákrokem lze dosáhnout usnadnění srdeční činnosti u ICHS [➪abdomen]

abdominální – břišní [➪abdomen]abdominální dýchání – břišní dýchání (srov. ventilace), při kterém je nádech vyvoláván stahem bránice, jehož zevním projevem je vyklenování a zatahování břišní stěny. Podílí se na běžném dýchání spolu s ➪kostálním dýcháním, čistě a. d. je fyziologické u kojenců, patologicky se vyskytuje u interko-stální paralýzy (např. u poliomyelitidy nebo při celkové an-estezii). U mužů převažuje fyziologicky a. d., u žen kostální dýchání. Syn.: brániční dýchání

abdominoplastika – plastická operace prováděná k odstranění povislé kůže břicha a povolené ➪břišní stěny (nejč. po těho-tenství nebo výrazném zhubnutí), popř. abdominální ➪pani-kulitidy. A. je operací nejenom estetickou, ale řeší i funkční nedostatky břišní stěny, tj. ➪diastázu přímých břišních svalů. Operační řez je veden těsně nad pubickým ochlupením v celé šíři mezi oběma kyčelními kostmi. Operace zahrnuje odstra-nění přebytečné povislé kůže, přesazení pupku do nové pozice, zpevnění břišní stěny sešitím rozestouplých přímých břišních

svalů a je-li to nutné, i zeslabení podkožní tukové vrstvy [➪ab-domen; ➪-plastika]

abducens – lat. VI. hlavový nerv, ➪nervus abducens [lat. ab-duco odtahovat: ➪ab-; duco vést, srov. ➪abdukce]

abdukce – odtažení, pohyb směrem od osy těla, resp. konče-tiny. A. v rameni – upažení. Opak: addukce [➪ab-; ➪-dukce]

abdukce mandibuly – ➪deprese mandibulyabduktor – sval, který provádí v daném kloubu abdukci. Viz musculus abduktor. A. v ramenním kloubu je např. deltový sval [➪ab-; ➪-dukce]

abduktory paže (ramena) – skupina svalů, které provádě-jí odtažení (➪abdukci) paže – rozpažení a obv. další pohy-by v ramenním kloubu. Patří k nim např. deltový sval, m. supraspinatus

abduktory stehna (kyčle) – skupina svalů, které provádějí odtažení (➪abdukci) stehna. Jejich svalové snopce začínají na kostech pánve a upínají se na zevní část stehenní kosti. Patří k nim např. m. glutaeus, m. piriformis, m. obturatorius internus

abecarnil – anxiolytikum obsahující v molekule karbolinový kruh (srov. karbolinové alkaloidy), působí jako parciální ago-nista GABAA receptorů

abelcet – ➪amfotericin B, polyenové antimykotikum v lipido-vém komplexu s nižší nefrotoxicitou

abembryonální – označení pólu ➪blastocysty odvráceného od ➪embryoblastu [➪ab-; ➪embryoblast]

aberace – odchylka 1. chromozomální a. – narušení ➪chro-mozomů (např. jejich zlomy, ➪delece, ➪translokace) zjistitel-né při ➪cytogenetickém vyšetření. Prokazují se u vrozených chorob či nádorů 2. chyba reflektoru nebo čočky, jejímž dů-sledkem je geometrický nesoulad mezi objektem a jeho obra-zem [➪ab-; lat. erro chybovat, srov. error chyba]

aberantní – odchylný. A. cévy mají odchylný průběh, než bývá obvyklé (má význam při operacích) [➪aberace]

AberCrOmbie JOhn (1780–1844) – skotský lékař a filozof, vy-studoval lékařství na univerzitě v Edinburgu a záhy zde jako praktický lékař získal přední pozici. Nehledě na úspěchy v po-znání nemocí mozku a míchy získal popularitu jako filozof zaměřený na pravdu a svědomí. V r. 1821 byl zvolen za člena Royal College of Surgeons. Jako lékař-filantrop se stal rekto-rem v Marishal College. Viz A. syndrom

abercrombieho syndrom – hromadění amyloidu v tkáních, obv. pro generalizovanou ➪amyloidózu

Abernethy JOhn (1764–1831) – anglický chirurg, který pů-sobil v londýnské nemocnici Sv. Bartoloměje, jeden ze zakla-datelů lékařské školy spojené s touto nemocnicí. Od r. 1787 pracoval jako chirurgický asistent, v r. 1814 byl vybrán jako lektor anatomie v Royal College of Surgeons, o rok později se stal vedoucím chirurgem. Byl znám vynikajícími přednáška-mi, ale také rigidním postojem k odborným problémům i ne-příliš přátelským chováním vůči svým žákům i pacientům. Viz A. fascie, A. sarkom

abernethyho fascie – ➪fascia iliopsoasabernethyho sarkom – maligní nádor (obv. však ohraniče-ný) tvořený tukovou tkání, obv. se vyskytuje na trupu

abetalipoproteinemie – autozomálně recesivně dědičná po-rucha lipidového metabolismu způsobená defektní syntézou ➪apoproteinu B vedoucí k absenci chylomikronů, VlDl a lDl v plasmě. K projevům choroby patří malabsorpce tuků a vitaminů v tucích rozpustných, steatorea, neuropatie, retinitis pigmentosa, ataxie, mentální retardace, akantocy-tóza. V léčbě se používá specifická dieta (tuky se středně dlouhými mastnými kyselinami), substituční léčba vitaminy. Syn.: Bassenův-Kornzweigův syndrom [➪a-; ➪beta-frakce; ➪lipoprotein; ➪-emie]

aBH‑systém – systém antigenů odpovídající ➪krevním sku-pinám systému AB0

aBI – zkr. ➪ankle brachial indexabilify – ➪aripiprazol, atypické antipsychotikum pro léčbu schizofrenie, nověji užívané rovněž v léčbě bipolární poruchy

‑abilita, ‑abilní – koncovka označující schopnost, možnost. Např. (in)kurabilní, (in)operabilní [lat. habilis schopný]

A

Abrams Albert 3

abiogeneze – vznik živých organismů z neživých látek 1. v historii medicíny představa tradovaná od Aristotela (vy-cházející z pozorování, že se v hnijícím mase objeví larvy much, na tlejících zbytcích rostlin se objeví houby apod.) byla od poloviny 17. století zpochybňována (při zabránění přístupu much se larvy neobjeví, mikroskopická pozoro-vání mycelia hub apod.) a definitivně vyvrácena začátkem 19. stol. buněčnou teorií (omne vivum ex ovo) 2. moderní věda zkoumá a. ve smyslu vzniku života, je již známa řada mechanismů samoorganizace organických i anorganických látek, na rozhraní neživé a živé přírody mohl existovat tzv. ➪RNA svět

abiotický – vytvořený jinak než živým organismem či za jeho účasti [➪a-; řec. bios život]

abiotrofie – ztráta či snížení vitality tkáně v důsledku poklesu (či zástavy) krevního zásobení, projevuje se zástavou růstu a degenerací. Tradiční, ale ne přesně definovaný pojem. Srov. atrofie, hypotrofie [➪a-; řec. bios život; ➪-trofie]

abl (abelsonův) protoonkogen – ➪protoonkogen umístě-ný na 9. chromozomu, kóduje tyrosinkinázu. Při reciproční translokaci s oblastí ➪bcr na 22. chromozomu vzniká tzv. ➪filadelfský chromozom a tyrosinkinázová aktivita nového proteinu (p190 nebo p210) je zesílena

ablace – 1. snesení, odnětí. Odstranění části těla či tkáně. Druh chirurgického výkonu. A. nehtu, a. prsu (mastektomie). Kromě chirurgické a. se provádí a. nehtu chemická (např. 40%ní močovinou). Srov. amputace 2. řidč. ubývání hmoty (zejm. z povrchu tělesa) způsobené různými (zejm. fyzikální-mi) procesy [➪ablatio]

ablace, radiofrekvenční katétrová – viz RFAablační katétr – cévka k provádění ➪ablace, zejm. v invazivní léčbě některých srdečních arytmií (např. použitím velmi níz-kých energií se docílí odstranění některých arytmogenních oblastí)

ablaktace – odstavení dítěte, odvyknutí kojence na mateřský prs [lat. ablactatio: ➪ab-; ➪laktace]

ablatio – lat. odstranění, oddálení 1. viz ablace 2. a. retinae – viz amotio retinae [➪ab-; lat. ferro, latum nést]

ablativní – vztahující se k ablaci, vzniklý chirurgickým od-straněním orgánu nebo jeho části [➪ablace]

ablefarie – chybění očního víčka. Označuje se tak vrozené nevyvinutí (event. neúplné vyvinutí) očního víčka nebo jeho ztráta (např. při karcinomu) [➪a-; ➪blefaron]

ablepsie – zast. ➪amauróza [➪a-; řec. blepo vidět]ablovat – provést ➪ablaciabnormalita – odlišnost od ➪normy, výjimečnost, mimořád-nost. Méně vhodný, i když rovněž běžně užívaný, je termín abnormita. V anglicky psané lékařské literatuře se „abnor-mity“ proti „abnormality“ užívá zřídka, v německé se užívají obě varianty, zde však více „Abnormität“ než „Abnorma-lität“[➪ab-; ➪norma]

abnormální – odchylný od ➪normy, srov. normální. Termín abnormní je nevhodný a v srovnání s příslušným substanti-vem se používá pouze ojediněle (nejvíc v neurologii a psychi-atrii) [➪ab-; ➪norma]

abnormita – odlišnost od ➪normy. Přednost se dává termínu ➪abnormalita se stejným významem [➪ab-; ➪norma]

abnormní – odchylný od ➪normy. Přednost se dává termínu ➪abnormální se stejným významem [➪ab-; ➪norma]

aborální – vzdálený od úst. Opak: orální. A. část tenkého střeva je kyčelník (➪ileum), orální část je dvanáctník (➪duo-denum) [➪ab-; ➪os2]

abortifaciens (mn. č. abortifaciencia) – látka navozující po-trat, srov. mifepriston, misoprostol

abortiva – látky působící potrat. Tzv. potratovou pilulkou je ➪mifepriston (RU 486), antagonista progesteronu [➪abortus]

abortivní – 1. ne plně vyvinutý. Při a. průběhu nemoci nejsou patrny všechny příznaky a průběh je netypický. Probíhají tak některé infekční nemoci, zejm. je-li organismus včas schopen infekci potlačit 2. způsobující potrat➪srov.➪abortiva [➪abortus]

abortus – lat. potrat. Vypuzení či odstranění takového plodu z dělohy, který v podstatě není schopen přežití (tato hranice se v posledních letech výrazně změnila); tj. cca 500 gramů,

resp. 22 týdnů. Zahrnuje potrat samovolný (spontánní) a po-trat umělý (➪interrupci) včetně kriminálního. Samovolný nekomplikovaný potrat se projevuje obv. krvácením, tlakem či bolestmi, později otevřením děložního hrdla a odtokem plodové vody (abortus imminens, incipiens, completus). Vy-mizí rovněž ostatní známky těhotenství. Velmi časné potraty nemusejí být ani zachyceny a mohou se projevovat jen jako opožděné silnější menstruační krvácení. u některých poruch se potraty opakují (habituální potrat). Komplikovaný potrat může být protrahovaný (a. protractus) či např. zamlklý (mi-ssed abortion). Příčin samovolných potratů je mnoho. Může jít o defekt zárodku či plodu neschopného života (závažné chromozomální aberace či časná poškození) nebo je příčina v organismu matky (gynekologická onemocnění či vady, cel-kové choroby a infekce – např. ➪toxoplasmóza, hormonální poruchy, ➪antifosfolipidový syndrom aj.). Důležitá je pre-vence spočívající v prekoncepční péči a léčbě, event. chorob matky (tj. před početím, nejlépe v rámci plánovaného rodi-čovství). u nedostatečnosti děložního hrdla je možné provést jeho ➪cerkláž [➪ab-; lat. oriri vznikat]

abortus completus – lat. úplný potratabortus criminalis – lat. kriminální potratabortus imminens – lat. hrozící potrat. Projeví se krvácením, tlakem v podbříšku, hrdlo je dosud zavřené. Těhotenství lze někdy léčbou zachránit (hospitalizace, cerkláž, léky proti kr-vácení aj.)

abortus incipiens – lat. počínající potrat. Je výraznější kr-vácení a značné bolesti, hrdlo je již rozšířené a zkrácené. Těhotenství již nelze zachránit, léčba spočívá v podpoře do-končení potratu a revizi děložní dutiny

abortus incompletus – lat. neúplný potrat; plod je potracen, obaly zůstávají v děloze

abortus inductus – lat. indukovaný potratabortus protractus – lat. protrahovaný potrat; může být pro-vázen značným krvácením

abortus retentus – lat. zamlklý potrat, missed abortionabortus tubarius – lat. tubární potrataBP – angl. zkr. androgen binding protein; vzniká přepisem stejného genu jako ➪SHBG s odlišnými posttranskripčními a posttranslačními úpravami

aBPM – angl. zkr. ambulatory blood pressure monitoring; ambulantní monitorování ➪tlaku krve po dobu 24 hodin v pravidelných intervalech

aBR – zkr. ➪acidobazická rovnováhaabradát – materiál získaný ➪abrazí [lat. abrado, abrasum od-škrabat: ➪a-; rado škrabat]

abradovaný – obroušený, viz abraze [➪abraze]abrachia – úplný vrozený defekt horní končetiny se zachová-ním rudimentárních částí kostí končetiny. Obecně se taková vada nazývá ➪amelia [➪abrachius]

abrachiocefalie – vrozené chybění hlavy a horních končetin (paží) [➪a-; ➪brachium; ➪kefale]

abrachiocefalus – abort s ➪abrachiocefalií [➪a-; ➪brachium; ➪kefale]

abrachius – plod, kterému při porodu chybí jedna nebo obě paže [➪a-; ➪brachium]

AbrAms Albert (1863–1924) – americký lékař, kdysi známý jako vynálezce přístrojů pro údajnou diagnostiku a léčení nejrůznějších nemocí. Jeho manipulace byly podobné chi-ropraktickým a osteopatickým technikám. Většina jeho lé-čebných postupů byla chybná. Ve smyslu tehdejších názorů obdivoval německou vědu, lékařskou kvalifikaci prý získal na heidelbergské univerzitě a záhy prohlásil za klíčový prvek všeho života elektrony, které tvořily základní klíč ke všem jeho přístrojům. Jeho „dynomizér“ měl diagnostikovat jakoukoli nemoc z kapky krve a z rukopisu pacienta. Prosazoval léčení a zjišťování osobnosti pacienta pomocí telefonního spojení. Hlásal „Abramsovy elektronické reakce – ERA“. Tento pří-stup uplatňovalo tehdy v USA bez ověření několik tisíc prak-tických lékařů, nehledě na všeobecnou kritiku. Technologie ERA byla zdrojem značných příjmů. Časopis Scientific Ame-rican a Americká lékařská asociace se zasloužily o následný výrazný pokles popularity kultu ERA. Viz A. srdeční reflex

a

4Abramsův srdeční reflex

abramsův srdeční reflex – kontrakce myokardu při pod-ráždění prekordia, snad zejm. u osob s velmi tenkou hrudní stěnou (děti, kachektiční pacienti)

abraxane – ➪paclitaxel, cytostatikumabraze – mechanické narušování povrchu tělesa a odstraňová-ní jeho hmoty v podobě malých částic (odíráním, broušením, vzájemným třením dvou povrchů) [➪ab-; rado škrabat]

abraze zubů – postupné obrušování zubů. Vzájemným pů-sobením antagonistů a potravy dochází k postupnému obru-šování žvýkacích plošek zubů (okluzální a.), což může vést až k úplné ztrátě skloviny na okluzi s následným ohrožením dřeně zubu. Vzhledem k přirozenému nepatrnému pohybu zubů při žvýkání dochází k jejich obrušování i v mezizubních prostorech (a. intersticiální), z původního bodu kontaktu se stávají plošky, zkrácení podélného rozměru korunky má za následek putování zubů směrem meziálním. V důsledku některých parafunkcí (➪bruxismus) může dojít ke vzniku jed-notlivých nefyziologických abrazních plošek

abrazivní – brusný, způsobující ➪abrazi, obrušující, leptající. Např. některé bělicí zubní pasty [➪abraze]

abreakce – odreagování (např. v průběhu psychoterapie). Srov. katarze [➪ab-; ➪reakce]

abreografie, abreuografie – viz snímkování ze štítu [M. Abreu]

Abreu mAnOel de (1892–1962) – brazilský lékař. Viz abreo-grafie

AbriKOsOv AlexeJ i. (1875–1955) – ruský patolog, působil v Moskvě; v zahraniční literatuře je přepisován také Abriko-soff. Viz A. nádor

abrikosovův nádor (myoblastický myom) – nádor s nejas-nou histogenezí, řadí se k ➪rhabdomyomům, předpokládá se zde neurogenní původ. Jeví se jako šedorůžový uzel na jazy-ku či ve rtu, tužší konzistence, lehce vyvýšený. Nemetastazu-je, působí-li obtíže, odstraňuje se širokou excizí k zamezení recidiv

abrupce – odtržení. Např. a. šlachy od úponu [➪ab-; lat. rum-po, ruptum zlomit, prasknout]

abrupce artikulačního disku – viz ruptura discus articularisabrupce placenty (abruptio placentae) – předčasné od-lučování ➪placenty vznikající nejč. v posledním trimestru těhotenství. K příčinám patří např. cévní změny (v rámci gestózy), trauma, akutní zmenšení velikosti dělohy. K a. může dojít v centrální (se vznikem retroplacentárního hema-tomu) nebo marginální (s patrným vaginálním krvácením) oblasti. Klinická závažnost souvisí s rozsahem a. (do jedné třetiny plochy jde o lehkou formu, která nemusí způsobovat závažné klinické obtíže); těžké formy vedou k ohrožení plo-du (hypoxie) i matky (koagulační poruchy, apoplexie dělo-hy – ➪Couvelaireův syndrom). Klinicky mohou být bolesti, krvácení, hypertonus dělohy, může však dojít i k úmrtí plodu bez větší předchozí symptomatologie. V těžkých případech je obv. nutné rychle ukončit těhotenství císařským řezem

abruptio – lat. ➪abrupceaBs – angl. zkr. amniotic band syndrome (syndrom amni-ových pruhů), viz Streeterova dysplazie

abscedovat – dát vznik ➪abscesu, měnit se v absces [➪absces]absces (abscessus) – chorobná dutina vzniklá zánětem a vypl-něná hnisem. Může vzniknout v jakémkoli orgánu, způsobuje jeho poškození a místní příznaky (okolní otok, útlak apod.) a vyvolává i celkové příznaky chronického zánětu (horečku, hubnutí, nechutenství, anemii aj.). Tvoří se buď přímo (místní vniknutí infekce při poranění, lékařském zákroku, v důsled-ku postupujícího zánětu apod.) nebo metastaticky. Může být i mnohočetný. léčba závisí na rozsahu, lokalizaci a event. původu. Někdy může spontánně perforovat, což může přispět k dalšímu rozsevu infekce, v případě vyprázdnění hnisu na-venek může dojít k zmírnění obtíží. Obv. je nutné chirurgické řešení, drenáž; dále léčba antibiotiky podle citlivosti. Srov. empyém, flegmona, cysta, mikroabsces, pseudoabsces, stu-dený absces [lat. abscessus odchod: ➪ab(s)-; cedo jít]

absces, stomatologie – ve stomatologii se s ohledem na šíře-ní abscesu v oblasti ústní dutiny rozlišuje několik typů. Pala‑tinální a. – absces tvrdého patra. Větš. je periapikálního pů-

vodu. Nepřesahuje nikdy na druhou polovici patra. Při jeho léčbě je nutno vést incizi paralelně s průběhem a. palatina. Perimandibulární a. – absces v oblasti dolní čelisti, který přestupuje přes dolní okraj těla mandibuly. Terapií je zpravi-dla zevní incize. subkutánní a. – absces šířící se v podkoží. submukózní a. – absces podslizniční. subperiostální a. – absces šířící se ze zánětlivého ložiska pod okostici (periost)

abscessus stercoralis – lat. absces ve střevní stěně se sterko-rálním obsahem

abscessus sudoriparus – lat. absces vzniklý zhnisáním za-nícené potní žlázy v podpažní jamce, u kojenců též v oblasti hýždí

abscisa – vodorovná osa grafu, osa úseček, hovor. „osa x“. Srov. ordináta [lat. abscissus odříznutý, useknutý, odtud čes-ké „úsečka“; ➪ab(s)-; caedo řezat, bít; srov. -cize]

absence – nepřítomnost, chybění 1. krátká ztráta vědomí, která není provázena pádem. Objevuje se u ➪epilepsie, zejm. u dětí. Viz petit mal 2. řidč. deficit, defekt, nevyvinutí orgánu (častěji užíváno v angl.) [lat. absentia nepřítomnost, absens nepřítom-ný; ➪ab-; lat. sum, esse být; srov. praesens přítomný]

absidia – lat. rod hub z řádu ➪Mucorales, saprofytické houby, které mohou vyvolat ➪mukormykózu. Např. A. corymbifera

absolutní – naprostý, ničím nepodmíněný. Opak: relativní. Např. a. indikace, a. kontraindikace [lat. absolvo uvolnit; ➪ab-; lat. solvo, solutum uvolnit, oprostit (od všech podmínek)]

absolutní alkohol – viz absolutní ethanolabsolutní arytmie – arrhythmia absoluta, klasické označení pulsu při ➪fibrilaci síní

absolutní ethanol – bezvodý (stoprocentní) ethanolabsolutní nula – teoretická hodnota absolutní teploty (0 K) odpovídající úplné absenci tepla, –273,15 °C (–459,67 °F). V blízkosti této teploty se objevují kvalitativní změny chování látek, např. supravodivost nebo supratekutost

absolutní riziko – ➪atributivní rizikoabsolutní síla žvýkacího svalstva – síla, kterou jsou schop-ny vyvinout žvýkací svaly, dosahuje hodnoty až 4000 N. Při ➪žvýkání je zužitkována asi 1/5 jako tzv. žvýkací síla. Na vět-ší zatížení reaguje ozubice bolestivě a chrání tak zuby před možným poškozením (např. kamínkem v potravě)

absolutní teplota – teplota vyjádřená na stupnici začínající ➪absolutní nulou, jednotkou na této stupnici je kelvin (K)

absolutní vlhkost vzduchu – množství vodní páry v obje-mové jednotce vzduchu

absolutus – lat. 1. absolutní; např. arrhythmia absoluta 2. uvolněný [lat. absolvo uvolnit; ➪ab-; lat. solvo, solutum uvolnit, oprostit]

absorbance – pohlcení monochromatického záření při prů-chodu hmotou (dříve extinkce) [ab-; lat. sorbeo srkat, pohl-covat]

absorbovat – vstřebávat. Viz absorpceabsorpce – 1. vstřebávání. Zejm. a. z trávicího ústrojí (srov. malabsorpční syndrom), ale i kůží, sliznicemi apod. 2. pohl-cení. A. světla, záření. Srov. adsorpce, reabsorpce, resorpce [➪ab-; ➪-sorpce]

absorpce světla, absorpce záření – pohlcování světla, při němž se vzájemným působením světla a prostředí mění svět-lo v jiný druh energie. Z opačného hlediska jde o ubývání hustoty toku záření (elektromagnetického, korpuskulárního apod.) při průchodu prostředím v důsledku přeměny zářivé energie nebo rozptylu

absorpce zvuku – pohlcování zvuku, zmenšení energie zvu-kových vln při průchodu látkami

absorpciometrie – metoda založená na měření míry absorp-ce. A. používaná k zjišťování kostní denzity

absorpční koeficient – koeficient absorpce, podíl energie dopadajícího záření pohlcené látkou (vztažený na tloušťku, hmotnost apod.)

absorpční spektroskopie – spektroskopické metody, při nichž nastává charakteristická absorpce kvant elektromagne-tického vlnění měřenou látkou (infračervená spektroskopie, jaderná magnetická rezonance, spektrofotometrie atd.)

absorpční spektrum – elektromagnetické spektrum modifi-kované průchodem selektivně absorbující látkou

A

aceklofenak 5

abstinence – zdrženlivost, střídmost, obv. ve smyslu zdržení se alkoholu, popř. pohlavního života [➪ab(s)-; lat. tenere držet]

abstinenční syndrom – souhrn příznaků, které jsou důsled-kem odnětí, resp. nedostatku drogy (vč. alkoholu, nikotinu či kofeinu), na niž je vytvořena ➪závislost (viz drogová zá-vislost). Rozlišuje se mezi a. s. psychickým a fyzickým, konkrétní příznaky se liší podle drogy. Psychický a. s. se projevuje např. neklidem, podrážděností, úzkostí, emoční labilitou, psychomotorickým neklidem, skleslostí, útlumem, subdepresivním až depresivním laděním, poruchami spán-ku aj. u fyzického a. s. jsou v popředí bolesti hlavy, svalů a kloubů, četné vegetativní příznaky (průjem, nauzea, zvrace-ní, slzení, mydriáza, žaludeční křeče, poruchy oběhu – tachy-kardie, arytmie, poruchy tlaku krve), třes, křeče někdy až cel-kové, halucinace atd. Významnou roli má struktura osobnosti postiženého, jeho tolerance vůči droze, rodinné či partnerské zázemí atd. V léčbě se užívá substituce (nikotinem, methado-nem či buprenorfinem), jinak je léčba pouze symptomatická

Abt Arthur FrederiK (1867–1955) – chicagský pediatr, je-den z autorů popisu diseminované formy histiocytózy X. Viz Abtova-Lettererova-Siweova nemoc

abtova‑lettererova‑siweova nemoc – diseminovaná forma ➪granulomatózy z langerhansových buněk (➪histiocytózy X) vznikající nejč. v raném dětství. Postižena je kůže, mízní uzliny, plíce, játra, slezina, kosti. Nemoc má maligní charakter, vzniká akutně s vysokými horečkami, anemií, hepatosplenomegalií, kostním zduřením, petechiemi na kůži. Bez léčby má letální průběh, terapie kortikoidy a cytostatiky prognózu zlepšila

aBU – zkr. asymptomatická ➪bakteriurieabulie – ztráta vůle a iniciativy, neschopnost zahájit činnost. Provází např. těžkou depresi či schizofrenii. Srov. hypobulie [➪a-; řec. boulé vůle, pův. rada, bouleuo vědět si rady]

abundans – lat. nadměrný, abundantní [lat. abundare přetéci]abundantia – lat. přebytek, nadměrnost, abundance [lat. abundare přetéci]

abúzus – nadměrné užívání, zneužívání, nejč. nadužívání drog nebo také jejich užívání v nevhodnou dobu (práce, tě-hotenství). Může jít o stav jednorázový, málo častý, či trvalý, pravidelný. Kromě drog v běžném slova smyslu se a. týká i alkoholu, kofeinu, tabáku, některých léků aj. Srov. misúzus, úzus [➪ab-; lat. usus užití]

aC – angl. zkr. 1. assist control. Podpůrný ➪ventilační režim, který je schopen provádět řízenou ventilaci nebo při dostateč-ném spontánním dýchání pacienta jeho ventilaci podporovat. Srov. AV 2. obvod bříška (abdominal circumference), jeden z parametrů ultrazvukové ➪biometrie plodu

ac. – zkr. 1. acutus, ➪akutní 2. ➪acidum (kyselina)aCa – zkr. 1. ➪acrodermatitis chronica atrophicans 2. ➪ade-nokarcinom (adenocarcinoma)

academia Medica Pragensis – instituce zaměřená na ce-loživotní vzdělávání lékařů. Srov. Česká lékařská akademie

acamprosat – lék používaný k léčbě závislostí, zejm. alkoho-lismu a nikotinismu. Nepůsobí na opioidní receptory, ovliv-ňuje zřejmě GABA. Podle některých studií příznivě působí v profylaxi relapsů alkoholismu. L.: Campral

acanthamoeba – lat. volně žijící jednobuněčný organismus (améba) vytvářející cysty. Žije ve vodě a v půdě, zahrnuje několik druhů. Způsobuje infekce CNS (encefalitidu, srov. GAe, akantamebóza) a amébovou keratitidu. u infekcí CNS jsou postiženi obv. oslabení jedinci. Diagnostika může být přímá (mikroskopie, kultivace) i nepřímá (sérologická). Např. A. castellanii. Též Hartmannella

acanthoma fissuratum – lat. bolestivá granulomatózní či mozolovitá ložiska za boltci či u kořene nosu způsobená tla-kem brýlí. Syn.: granuloma fissuratum

acanthosis nigricans – lat. kožní změny charakterizované zdrsněním a ztluštěním kůže, tmavou pigmentací a bradavič-natými výrůstky aj. Je buď projevem některých dědičných poruch, nebo průvodním jevem některých nádorů (➪parane-oplastický projev)

acardius – zrůda s nedostatečně vyvinutým krevním oběhem, obv. jako parazitický plod k (normálně vyvinutému) dvojčeti [➪a-; ➪kardia]

acarina – lat. roztoči. Patří k nim mj. též klíšťata, zákožka svrabová, sametka podzimní. Další r., v podstatě všudypří-tomní, mají význam jako původci alergií

acarus – lat. roztoč. A. scabiei – zákožka svrabová. Srov. akaricida

aCaT – zkr. acyl-CoA-cholesterolacyltransferáza. enzym katalyzující esterifikaci ➪cholesterolu. Srov. lCAT

acaulium – lat. druh plísně příbuzné druhu Penicillium [➪a-; lat. caulis stonek, lodyha]

acc – ➪acetylcysteinaCC – zkr. 1. angl. american College of Cardiology 2. lat.

➪arteria carotis communisaccelerans – lat. urychlující [➪ad-; ➪celer]accessorius – ➪nervus accessorius, XI. hlavový nerv (nerv přídatný) [lat. accedo, accessum přistupovat]

accolate – ➪zafirlukast, antileukotrienaccouchement – fr. porod [fr. accoucher slehnout, porodit]accretio – lat. srůst, patologické pevné spojení. Např. accretio pericardii – srůst perikardu s okolím, tj. s pleurou, bránicí apod. [lat. accresco, accretum srůst s něčím]

accretus – lat. srostlý, přirostlý, pevně spojený. Např. placenta accreta [➪accretio]

accumulatio ceruminis – lat. ➪cerumen obturansaccupro, accuzide – ➪quinapril, ACe inhibitoraCD – 1. lat. zkr. ➪arteria coronaria dextra. aCD1 je prv-ní úsek, k odstupu ➪r. ventricularis dexter. aCD2 je druhý úsek, k odstupu ➪r. marginalis dexter, aCD3 je distální část 2. angl. zkr. ➪anemie chronických chorob (anemia of chronic disease)

aCD stabilizátor – roztok citronové kyseliny a dextrosy uží-vaný ke konzervování čerstvé krve [acidum citricum; dex-trose]

aCe – zkr. 1. angl. ➪angiotenzin konvertující (converting) en-zym 2. lat. ➪arteria carotis externa

aCe inhibitory (zkr. aCeI) – ➪IACeacebirex – ➪acebutolol, antihypertenzivum, betablokátor, an-tiarytmikum

acebutolol – látka ze skupiny ➪betablokátorů (selektivní, s ➪PAA). L.: Acebirex, Sectral

acecor – ➪acebutolol, antihypertenzivum, antiarytmikum, se-lektivní betablokátor

acefalus – zrůda bez hlavy [➪a-; ➪kefale]aCeI – viz IACeacekarbromal – organická sloučenina obsahující atom bro-mu dř. užívaná jako sedativum a hypnotikum, dnes ojed. sou-část směsí na podporu potence. L.: Afrodor

aceklofenak – látka ze skupiny ➪nesteroidních antirevmatik. L.: Biofenac

acanthamoeba

����������

����������������

�����

�����������

a

6acelulární

acelulární – nebuněčný, neobsahující celé buňky. Např. a. vak-cína (proti pertussi). Srov. hypocelulární [➪a-; ➪cellula]

acemetacin – látka ze skupiny ➪nesteroidních antirevmatikaceruloplasminemie – vzácné autozomálně recesivně pod-míněné chybění ➪ceruloplasminu, spojeno s neurologickými příznaky vč. demence, poruch chůze, třesu, degenerace sítnice, diabetu, akumulace železa v různých orgánech (hemosideróza), např. pankreatu, bazálních gangliích, sítnici, játrech aj. (ceru-loplasmin působí rovněž oxidaci železa při jeho výstupu z bu-něk a vazby na transferin). Příznaky vznikají obv. ve středním věku. Mutován je gen pro ceruloplasmin (3q23-25). léčba je zaměřena na snížení množství železa chelátory [➪a-; ➪ceru-loplasmin; ➪-emie]

acervulus cerebri – lat. mozkový písek, usazeniny tvořené převážně solemi vápníku a hořčíku v různých částech mozku, v epifýze, plexus chorioideus apod. [lat. acervus hromada; ➪-ulus]

acesulfam k – neenergetické (nekalorické) ➪alternativní sla-didlo

acetabulum – lat. kloubní jamka kyčelního kloubu. Podílejí se na něm všechny tři kosti pánevní. uprostřed je jamka (fo-ssa acetabuli, kterou vyplňuje tukový polštář, pulvinar ace-tabuli) obklopená facies lunata (kloubní plochou kyčelního kloubu doplněnou labrum acetabulare, přecházejícím v ➪lig. transversum acetabuli), nikoliv ovšem po celém obvodu (pře-rušuje ji incisura acetabuli). Srov. labrum [pův. mělká miska na ocet: ➪acetum]

acetacetát – anion (sůl) ➪acetoctové (3-ketomáselné) kyseli-ny. Patří ke ➪ketolátkám

acetaldehyd – CH3CHO, ➪aldehyd vznikající oxidací (dehyd-rogenací) ➪ethanolu účinkem ➪alkoholdehydrogenázy v ját-rech a částečně v žaludeční sliznici. Je pro řadu tkání, včetně jater, ještě toxičtější než ethanol, je také snad odpovědný za příznaky kocoviny. A. je velmi rychle konvertován na ne-toxický acetát za účasti acetaldehyddehydrogenázy, reakce vyžaduje dostatek glutathionu a lze ji blokovat ➪disulfiramem (akcentace příznaků „kocoviny“). A. také vzniká spolu s gly-cinem z threoninu účinkem threoninaldolázy. Srov. formalde-hyd, metaldehyd [➪acet(át); ➪aldehyd]

acetaldehyddehydrogenáza (zkr. alDH) – enzym oxidu-jící acetaldehyd na acetát, jeho inhibitorem je ➪disulfiram a některé pesticidy

acetaly – organické sloučeniny s dvěma atomy kyslíku váza-nými jednoduchou vazbou k témuž uhlíkovému atomu. Kaž-dý z těchto atomů kyslíku nese uhlovodíkový zbytek, jestliže jeden z nich nese místo uhlovodíkového zbytku pouze vodík, jde o ➪hemiacetal. A. jsou odvozeny od aldehydů, ketonů a je-jich hydrátů. Hemiacetalový uhlík hexos se vazbou dalšího sacharidu (tj. při vzniku di-, oligo-, či polysacharidu) stává uhlíkem acetalovým

acetamid – CH3CONH2, amid octové kyseliny, za normál-ních podmínek bílá krystalická látka, stabilizátor peroxidů, rozpouštědlo

acetaminofen – ➪paracetamolacetanilid – N-fenylacetamid, látka vznikající reakcí anilinu a octové kyseliny, dříve antipyretikum a antirevmatikum, nyní farmaceutický meziprodukt (sulfonamidy); též anti-febrin

acetát – ester nebo sůl ➪octové kyseliny, v biochemii se tak označuje i samotný acetátový anion. Po spojení s ➪koenzy-mem A vzniká ➪acetyl-CoA (tzv. „aktivní“ octová kyselina), který je dále metabolizován např. v ➪Krebsově cyklu nebo naopak slouží k syntéze (např. mastných kyselin, steroidů). Název a. se užívá v biochemii, tradiční český název je ➪octan (viz octan olovnatý) [lat. acetum ocet; ➪-át]

acetazolamid – antiglaukomatikum, diuretikum. látka blo-kující karboanhydrázu. L.: Diamox, Diluran

acetoacetát – ➪acetacetátacetoctan – ➪acetacetátacetoctová kyselina (acetacetát) – 3-oxobutanová kyselina, vzniká v organismu při katabolismu tuků (➪β-oxidaci mast-ných kyselin); ve větší míře při vystupňovaném katabolismu (zejm. při diabetické ➪ketoacidóze). Patří ke ➪ketolátkám.

Její redukcí (tj. hydrogenací ketoskupiny) vzniká β-hydroxy-máselná (3-hydroxymáselná) kyselina. Anion (sůl) a. k. je acetacetát. Dekarboxylací a. k. vzniká ➪aceton

acetofenon – fenylmethylketon, acetylbenzen; bezbarvá lát-ka původně používaná jako hypnotikum, nyní v parfumerii (vůně střemchy)

acetohexamid – derivát cyklohexylmočoviny, sulfonylmočo-vinové perorální antidiabetikum

acetoin – 3-hydroxy-2-butanon; kondenzační produkt dvou molekul acetaldehydu, vzniká z různých sacharidů kvaše-ním. Srov. Vogesova-Proskauerova reakce

acetolýza – rozklad organické látky při simultánní acetylaci a hydrolýze

aceton – dimethylketon, propanon (CH3COCH3), organická látka, která v organismu vzniká při nadměrném spalování tuků (při hladovění a těžkém diabetu – viz ketoacidóza). lze jej prokázat v moči a u diabetického kómatu je cítit v dechu. Rovněž běžné rozpouštědlo [odvozen od octové kyseliny: lat. acetum ocet; srov. keton]

acetonemie – přítomnost, resp. koncentrace ➪acetonu v krvi [➪aceton; ➪-emie]

acetonurie – přítomnost ➪acetonu v moči. Např. u diabetes mellitus, při hladovění [➪aceton; ➪-urie]

acetum – lat. ocet, tekutina kyselé chuti, zředěný roztok ➪oc-tové kyseliny (cca 5%)

acetyl‑ – chem. označuje přítomnost zbytku octové kyseliny (CH3CO–) v molekule. Srov. acyl- [lat. acetum ocet; ➪-yl]

acetylace – navázání, vložení ➪acetylu do sloučeniny, a to v biochemických dějích v organismu i v procesech umělých (a. salicylové kyseliny – srov. acetylsalicylová kyselina). A. může probíhat např. na proteinech vč. histonů – zde jako ➪epigenetický mechanismus ovlivnění (obv. zvýšení) tran-skripce (srov. histonacetyláza). enzymy katalyzující a. se obecně nazývají ➪acetylázy (např. ➪histonacetyláza). Opak: deacetylace

acetylázy – ➪acetyltransferázy, enzymy katalyzující acetylaci nebo deacetylac

acetyl‑Coa – zkr. acetyl-koenzym A, významná sloučenina ➪intermediárního metabolismu („aktivní octová kyselina“), která je produktem a východiskem metabolismu řady látek (např. ➪β-oxidace mastných kyselin, je též vstupní látkou do ➪Krebsova cyklu) [➪acetyl-; ➪CoA]

acetyl‑koenzym a – viz acetyl-CoAacetylcystein – ➪acetylcysteinacetylcystein – mukolytikum (snižuje viskozitu hlenu), an-tidotum (používá se např. při otravě paracetamolem). Obsa-huje thiolovou (sulfhydrylovou) skupinu. L.: Acc, Acetylcys-tein, Broncholysin, Fluimucil, L-cimexyl, Solmucol

acetylen – ethyn (dř. ethin), HC≡CH, bezbarvý hořlavý plyn s anestetickými účinky při koncentraci 40 % objemových

acetylfenylhydrazin – krystalická sloučenina méně toxická než fenylhydrazin, používaná někdy k testování při hemoly-tických anemiích (dř. užívána při symptomatické léčbě po-lycytemie)

n‑acetylgalaktosamin – sacharid obsažený v ➪glykosami-noglykanu

n‑acetylgalaktosamin‑6‑sulfatáza, deficit – viz Morquioův syndrom

n‑acetylgalaktosaminidáza, deficit – viz Schindlerova ne-moc

n‑acetylglukosamin‑6‑sulfatáza, deficit – viz Sanfilippův syndrom (III D)

n‑acetylglukosaminidázy – enzymy ze skupiny ➪peptido-glykanhydroláz (➪autolysinů)

n‑acetylglutamát – aktivátor karbamoylfosfátsyntetázy bě-hem syntézy močoviny

n‑acetylhexosaminidáza, deficit – ➪Sanfilippův syndrom (III B)

acetylcholin – trimethylamoniová sůl (kation), látka pře-nášející vzruchy v nervové soustavě (neurotransmiter). Je neurotransmiterem postgangliových vláken ➪parasympatic-kého nervového systému, pregangliových vláken obou ve-getativních systémů a některých postgangliových zakončení

A

acidemie7

sympatického nervového systému. Dále se uplatňuje při ner-vosvalovém přenosu na neuromuskulární ploténce a na čet-ných synapsích v mozku. Působí na ➪cholinergní receptory dvojího typu. Syntéza probíhá z cholinu a acetyl-CoA (srov. cholinacetyltransferáza). Je inaktivován (rozkládán) ➪acetyl-cholinesterázou [➪acetyl-; ➪cholin]

acetylcholinesteráza (zkr. aChe) – enzym, který rozkládá ➪acetylcholin, a snižuje tak jeho působení na synapsi. Inhibi-ce a. se používá léčebně při potřebě zesílit přenos a působení acetylcholinu na kosterních či hladkých svalech (např. neo-stigmin, pyridostigmin) zejm. při atonii hladkých svalů nebo myasthenia gravis; v CNS se inhibice a. používá v léčbě de-mencí (➪inhibitory a.). A. je inhibována také ➪organofosfáty. V těhotenství se vyšetřuje v plodové vodě po amniocentéze, odchylky mohou být při poruchách vývoje nervové trubice. Srov. cholinesteráza, cholinacetyltransferáza

n‑acetylmuramidázy – enzymy štěpící vazby mezi cuker-nými jednotkami ➪peptidoglykanu v bakteriální stěně (kyse-linou N-acetylmuramovou a N-acetylglukosaminem), patří k nim ➪lyzozymy a část bakteriálních ➪autolysinů. Někdy zjednodušeně označovány jako ➪muramidázy. Srov. peptido-glykanhydrolázy

n‑acetylmuramoyl‑l‑alaninamidázy – enzymy ze skupiny ➪peptidoglykanhydroláz (➪autolysinů)

n‑acetylneuraminová kyselina (zkr. nana) – sialová kyselina, součást mukopolysacharidů, obsažená ve slinách; patří k látkám izolovaným z glykopeptidů a z oligosacharidů lidského mléka

acetylsalicylát hlinitý – analgetikum a antipyretikumacetylsalicyláty – soli nebo estery acetylsalicylové kyselinyacetylsalicylová kyselina – 2-acetoxybenzoová kyselina, významná látka s analgetickým, antipyretickým a antiflogi-

stickým účinkem, který vyplývá z její schopnosti blokovat ➪cyklooxygenázu. Jeden z nejběžnějších léků, jehož použi-tí je velmi široké: chřipka a podobné virózy, bolesti kloubů a hlavy, horečka, potné kúry aj. K nežádoucím účinkům patří zejm. zažívací obtíže s nebezpečím vzniku eroze či peptic-kého vředu (blokáda syntézy prostaglandinů v žaludeční sliznici) a alergie u některých citlivých jedinců. Velké dáv-ky mohou vyvolat i závážnou otravu. Je součástí i některých kombinovaných léků. V malých dávkách vykazuje také an-tiagregační působení (snižuje syntézu tromboxanu v krevních destičkách, čímž narušuje jejich funkci), využívá se proto k prevenci trombózy a infarktu myokardu (➪antiagregační léčba). Je také součástí preparátů pro zmírnění kocoviny (Al-ka-Seltzer). Srov. paracetamol, salicyláty. L.: Acifein, Acyl-coffin, Acylpyrin, Alnagon, Anopyrin, APO-ASA, Aspirin, Aspro, Ass, Astrix, Mironal, Thomapyrin, Upsarin

n‑acetyltransferáza (zkr. naT) – enzym, který je limitující při syntéze ➪melatoninu. Katalyzuje acetylaci ➪serotoninu na N-acetylserotonin [➪acetyl-; ➪transfer; ➪-áza]

acetyltransferázy – transacetylázy, enzymy, které katalyzují přenos acetylových skupin [➪acetyl-; ➪transfer; ➪-áza]

aCI – zkr. 1. ➪aciklovir 2. ➪arteria carotis internaacida – skupina léků používaných při některých poruchách trávení potravy v žaludku (➪achlorhydrii, ➪achylii). Obsahují některé enzymy a látky uvolňující zředěnou kyselinu chloro-vodíkovou [➪acidum]

acidaminococcus – lat. rod gramnegativních anaerobních nesporulujících nepohyblivých bakterií kokovitého tvaru vy-skytujících se na lidských sliznicích

acidemie – nadbytek kyselin (kyselých iontů) v krvi, při němž hodnota pH krve je nižší než 7,36. A. je projevem akutní či

syntéza acetylcholinu a jeho uvolňování na synapsi

��������������������

�� �����������

����������

�����

�����

�����

����������

�����

����

������ ��������

������������ �����

� ���������

�������������������������

��������������� ��������������������

�����

�����������������

a

8acidifikace

nedostatečně kompenzované ➪acidózy. Opak: alkalemie [➪acidum; ➪-emie]

acidifikace – okyselení, snížení pH. Opak: alkalizace [➪aci-dum; ➪-fikace]

acidifikační test – test sloužící k vyšetření acidifikační schopnosti ledvin (tj. schopnosti ledvin okyselovat moč vy-lučováním protonů). Test se provádí např. podáním chloridu amonného (NH4Cl)

acidigen – chlorid amonný (amoniumchlorid), infundabiliumacidita – chem. kyselost, stupeň kyselosti, srov. pH. Např. žaludeční a. (srov. hypacidita, hyperacidita). Srov. acidemie

acidobazická rovnováha (zkr. aBR) – rovnováha mezi ➪ky-selinami a ➪zásaditými látkami (bázemi) v těle, tj. mezi jejich tvorbou na jedné straně a vylučováním na straně druhé. Její přesné udržení v určitém rozmezí je nezbytné pro správnou činnost organismu. K mechanismům, které větší výkyvy mi-nimalizují, patří jednak ➪pufry (nárazníky, tlumivé roztoky) vyrovnávající okamžité změny, jednak plíce a ledviny, které mohou poruchy kompenzovat po dlouhou dobu. Za normál-ních okolností má organismus tendenci se okyselovat – kyse-lé látky však dokáže pufrovat a vyloučit močí (která je proto obvykle kyselá), oxid uhličitý pak vydýchat plícemi. Porucha rovnováhy ve prospěch kyselin vede k ➪acidóze, porucha ve prospěch zásaditých látek k ➪alkalóze. Oba typy poruchy mohou být vyvolány buď ➪metabolickými ději (metabolická acidóza či alkalóza), nebo jsou důsledkem poruchy ➪dýchá-ní (respirační acidóza či alkalóza). K vyhodnocení ABR se užívá ➪Astrupovo vyšetření. Srov. pH, vnitřní prostředí [➪aci-dum; ➪báze]

acidofilní – 1. barvitelný kyselými barvivy 2. preferující kyse-lé prostředí, prospívající v kyselém prostředí (např. a. bakte-rie). a. mléko – mléko fermentované některými bakteriemi, používané mj. k úpravě střevní flóry [➪acidum; ➪-filní]

acidofilní mléko – mléko obsahující kulturu bakterie Lacto-bacillus acidophilus, která fermentuje ➪laktosu na mléčnou kyselinu. Kromě větší trvanlivosti v důsledku nízkého pH je a. m. vhodnější pro osoby s laktosovou intolerancí vzhle-dem k nízkému obsahu laktosy (pokud ovšem bakterie jeho většinu spotřebovaly) [mléko v pravém slova smyslu není acidofilní, název je odvozen od acidofilní bakterie, proto se v angl. užívá přesnější termín acidophilus milk]

acidogeneze – vznik kyselin, kyselých látek. Fyziologické vy-lučování vodíkových iontů v distálním tubulu ledvin, slouží k udržení ➪acidobazické rovnováhy v organismu. Porucha tohoto mechanismu (anacidogeneze) vede k vývoji metabo-lické acidózy, srov. Albrightův syndrom [➪acidum; ➪-geneze]

acidogenní – tvořící kyselinuacidopeptický – kombinující kyselé a trávicí (proteolytické) působení. A. účinek žaludeční šťávy [➪acidum; řec. pepsis va-ření, trávení, pepto vařit, trávit]

acidorezistence – odolnost proti kyselému prostředí. Test a. erytrocytů – ➪Hamův test. Srov. alkalirezistence [➪acidum; ➪rezistence]

acidorezistentní – odolný vůči kyselinám. K a. bakteriím pa-tří ➪mykobakterie, které jsou odolné např. i proti žaludeční kyselině. K jejich obarvení se musí použít speciálních postu-pů (např. ➪Ziehlovo-Neelsenovo barvení) [➪acidum; ➪rezis-tentní]

acidostabilní – stálý v kyselém prostředí. Např. a. penicilin je fenoxymethylpenicilin [➪acidum; ➪stabilní]

acidotický – vztahující se k ➪acidóze. A. dýchání – ➪Kuss-maulovo dýchání

acidóza – porucha ➪acidobazické rovnováhy ve prospěch ky-selin, tj. jejich zvýšená tvorba či jejich zadržení při sníženém vylučování, popř. zvýšené ztráty či diluce látek zásaditých s tendencí k poklesu pH. Dělí se na a. metabolickou a respi-rační. Kromě celkové a. může docházet k a. lokální, často spojené s ischemií dané oblasti (např. v ložisku infarktu). Organismus obecně toleruje a. lépe než alkalózu, zejm. po-stupně vznikající a. může být dobře snášena. Těžší a. zhoršuje funkce organismu, dochází k narušení metabolismu, k přesu-nům iontů (zejm. hyperkalemii, ovšem s tendencí k depleci

kalia), zhoršení funkce orgánů (např. srdeční kontraktility), objevuje se slabost, únava až poruchy vědomí v těžkých sta-vech. Při akutně vzniklé a. klesá pH (➪acidemie), organis-mus se snaží a. kompenzovat, čímž přibližuje pH normálním hodnotám (viz a. kompenzovaná). K hodnocení stavu a. proto nestačí pouhé stanovení pH (používá se ➪Astrupovo vyšetře-ní, různé nomogramy, koncentrace iontů a anion gap apod.). léčebná korekce a. musí být opatrná a musí přihlížet k etiolo-gii a. V zásadě se podává hydrogenuhličitan (bikarbonát), a to postupně. Opak: alkalóza [➪acidum; ➪-óza]

acidóza, alkoholová – druh metabolické acidózy vznikající při odbourávání ethanolu

acidóza, diabetická – viz ketoacidózaacidóza, diluční – druh metabolické acidózy vznikající rela-tivním zředěním pufrů při zvýšeném přísunu tekutin

acidóza, hyperchloremická – druh metabolické acidózy se zvýšenou koncentrací chloridů v séru (➪hyperchloremií). Zvýšení chloridů souvisí s úbytkem bikarbonátů (➪anion gap se nezvyšuje). Vzniká např. ztrátou bikarbonátů průjmy či při renální tubulární acidóze

acidóza, kompenzovaná (ustálená) – acidóza, při níž or-ganismus dokáže vyrovnat přebytek kyselých látek. u me-tabolické a. se kompenzace děje respirací (dochází k hy-perventilaci a snížení parciálního tlaku oxidu uhličitého), u respirační a. dochází k zvýšenému vylučování protonů ledvinami a k tomu odpovídající retenci bikarbonátů. Poměr bikarbonátů k oxidu uhličitému se tak přibližuje k normě, i když jejich koncentrace jsou zvýšené či snížené a hodno-ta pH krve se přibližuje normálním hodnotám. Respirační odpověď je rychlejší (hodiny, maxima je dosaženo do 12 hodin), metabolická se rozvíjí v průběhu několika dnů. Při zhoršení původního stavu či selhání možnosti kompenzace dochází k dekompenzaci s opětovným poklesem pH

acidóza, laktátová – ➪laktátová acidózaacidóza, metabolická – acidóza způsobená metabolickými ději, tj. nadměrnou tvorbou a retencí kyselin či úbytkem alka-lických látek. Hlavními kyselinami jsou ketolátky (➪ketoaci-dóza), mléčná kyselina (➪laktátová acidóza), sulfáty, fosfáty aj. při selhání ledvin. exogenně vznikají či se retinují kyse-liny např. při intoxikaci ethanolem a methanolem, salicyláty, ethylenglykolem. Ztráty bikarbonátu jsou např. při proximál-ní renální tubulární acidóze či těžších průjmech. Tyto dvě skupiny acidóz lze odlišit pomocí ➪anion gapu, resp. chlo-remie (srov. acidóza hyperchloremická, normochloremická). Při a. m. je negativní base excess (base deficit), pH klesá, pCO2 je normální. Při kompenzaci dochází k hyperventilaci a poklesu pCO2

acidóza, normochloremická – druh metabolické acidózy vznikající zadržováním silných kyselin. Jejich vodíkový kation (proton) je pufrován bikarbonátem, anionty zůstávají a nahrazují (z hlediska elektroneutrality) úbytek bikarbonátů; koncentrace chloridů proto „může“ zůstat normální, zvyšuje se ➪anion gap. Příkladem je ➪laktátová acidóza či ➪ketoaci-dóza

acidóza, renální tubulární – ➪renální tubulární acidózaacidóza, respirační – acidóza vzniklá zadržením oxidu uh-ličitého při alveolární ➪hypoventilaci. Je hyperkapnie, klesá pH (acidemie), dochází k vzestupu bikarbonátů. Dochází k ní při ➪respirační insuficienci II. typu, např. při těžkém astmatic-kém záchvatu, plicní obstrukční nemoci, otravách s útlumem dechového centra, poruchách nervového a nervosvalového přenosu aj. Často je kombinována s jinou poruchou (např. metabolickou laktátovou acidózou v důsledku současné hypoxemie). Kompenzací je zvýšení acidity moči a retence bikarbonátů

acidóza, uremická – druh metabolické acidózy vznikající při těžkém selhání ledvin (výrazně snížená glomerulární filtrace vede k retenci silných kyselin – sírové, fosforečné)

acidum – lat. ➪kyselina [lat. acidus ostrý, kyselý]acidum aceticum – lat. ➪octová kyselinaacidum acetylsalicylicum – lat. ➪acetylsalicylová kyselinaacidum alginicum – lat. ➪alginová kyselina

A

acne necrotica (acne varioliformis)9

acidum aminomethylbenzoicum – lat. para-aminomethyl-benzoová kyselina (➪PAMBA); hemostyptikum, antifibrino-lytikum. L.: Gumbix, Pamba

acidum ascorbicum – lat. askorbová kyselina, ➪vitamin Cacidum azelaicum – lat. azelaová kyselina, dermatologikum (používá se např. při akné). L.: Skinoren

acidum boricum – lat. ➪kyselina boritá (srov. borová voda)acidum clavulanicum – lat. ➪klavulanová kyselina, inhibitor beta-laktamázy

acidum clodronicum – lat. viz clodronátacidum folicum – ➪listová kyselina (v lékové formě)acidum folicum – lat. ➪listová kyselina; antianemikum, vita-min skupiny B. L.: Acidum folicum [lat. folium list]

acidum folinicum – lat. ➪folinová kyselinaacidum formicum – lat. ➪mravenčí kyselina [lat. formica mravenec]

acidum fusidicum – lat. ➪fusidová kyselinaacidum lacticum – lat. mléčná kyselina, viz laktát [lat. lac, lactis mléko]

acidum linoleicum – lat. ➪linolová kyselina; esenciální nena-sycená ➪mastná kyselina s dvěma dvojnými vazbami. Zevně se rovněž používá jako dermatologikum, (indiferentní hydro-krém). L.: Linola-fett

acidum niflumicum – lat. niflumová kyselina; lokální anti-revmatikum, antiflogistikum. L.: Niflugel, Nifluril

acidum oxolinicum – lat. ➪oxolinová kyselinaacidum peraceticum – lat. ➪peroctová kyselina acidum polystyrensulfonicum – lat. polystyrensulfonová kyselina. Používá se jako iontoměnič, zejm. k léčbě hyper-kalemie. Je v podobě sodné nebo vápenaté soli. L.: Calcium Resonium, Resonium A, Sorbisterir

acidum salicylicum – lat. ➪salicylová kyselinaacidum thiocticum – lat. thioktová (lipoová) kyselina. Za-sahuje do metabolismu (např. aktivace ➪koenzymu A), má antioxidační účinky. Používá se jako hepatoprotektivum a k léčbě diabetické neuropatie. L.: Thioctacid

acidum tiaprofenicum – lat. tiaprofenová kyselina; neste-roidní antirevmatikum (derivát propionové kyseliny). L.: Surgam

acidum tranexamicum – lat. tranexamová kyselina (AM-CHA); antifibrinolytikum, hemostatikum. L.: Cyklokapron, Exacyl

acidum undecylenicum – lat. ➪undecylenová kyselina; der-matologikum, nespecifické lokální antimykotikum. L.: Devi-lan, Hexadecyl, Myko-Decidin, Mykoseptin

acidum uricum – lat. ➪močová kyselinaacidum valproicum – lat. ➪valproová kyselina; antiepilepti-kum, antikonvulzivum. Srov. valproát. L.: Depakine

acidurie – přítomnost kyseliny v moči, kyselá reakce moči [➪acidum; ➪-urie]

acidus – lat. kyselý. Např. gastromalacia acidaaCIF – zkr. antikomplementární imunofluorescence. Vyšetřo-vací metoda sloužící např. k stanovení protilátek proti HHV-6

acifein – kombinované analgetikum (acetylsalicylová kyseli-na, paracetamol, kofein)

aciklovir (acyklovir, zkr. aCI) – antivirotikum, látka působí-cí místně či celkově proti viru ➪herpes simplex i ➪VZV. L.: Herpesin, Virolex, Zovirax

acinetobacter – lat. rod gramnegativních bakterií s ubikvi-térním výskytem (častým též na kůži zdravých osob). Jde o striktně aerobní krátké tyčky, někdy kokoidního tvaru a ve dvojicích; běžně se vyskytují v přírodě a u člověka jako komensály na kůži a sliznici dýchacího ústrojí. Mohou způ-sobit onemocnění při lokálním či celkovém oslabení (např. při popáleninách, po transplantaci kostní dřeně, u osob na jednotkách intenzivní péče) – vyvolávají např. pneumonie a sepse. Jsou přirozeně rezistentní na penicilin, ampicilin, cefalosporiny 1. a 2. generace, nitrofurantoin. K lékařsky významným druhům patří a. baumannii, a. calcoaceticus

acinus – lalůček (žlázy), např. slinivky břišní či slinných žláz, srov. alveolus [lat. acinus zrno vína]

acipimox – derivát ➪nikotinové kyseliny používaný jako hy-polipidemikum; má méně vedlejších účinků než sama nikoti-nová kyselina. L.: Olbetam

acitretin – dermatologikum, syntetický analog retinové ky-seliny. u psoriázy a poruch keratinizace kůže vede podávání acitretinu k normalizaci proliferace, diferenciace a keratini-zace buněk epidermis, mechanismus působení je dosud z vel-ké části neznámý. L: Neotigason

acix – ➪algeldrat, antacidumACKermAn lAuren v. (1905–1993) – americký patolog pů-sobící v St. Louis, významný histopatolog, autorita v oblasti onkologie. Viz A. nádor

ackermanův nádor – verukózní karcinom hrtanuaCla – angl. zkr. ➪antikardiolipinové protilátky (anti cardio-lipin antibodies). Srov. APA

aclasta – ➪zoledronát, bisfosfonát pro léčbu Pagetovy cho-roby kostí

aclotin – ➪tiklopidin, antiagregansacne – lat. akné, kožní onemocnění charakterizované zánětem mazových žláz. Nejč. vzniká u dospívajících (a. vulgaris, a. iuvenilis) vlivem hormonálních změn (androgeny), půso-bením bakterií (v zanícených žlázkách jsou bakterie ➪Pro-pionibacterium acnes) a určitých vrozených dispozic. Bývá spojena s výrazným mazotokem (➪seborea, „mastná pleť“). Příznaky jsou od jednoduchých ➪komedonů, papulopustu-lí až po rozsáhlejší hnisavé a jizvící projevy. Nejvíce bývá postižen obličej, hrudník a horní část zad. S dospělostí a. většinou sama ustupuje, v pozdějším věku může vznik či přetrvávání souviset i s kosmetickými přípravky. S ohledem na výskyt v období dospívání má i výrazný efekt na psychi-ku a sociální adaptaci. K léčbě se používají zevní přípravky (např. benzoylperoxid, ➪retinoidy), v těžších případech se podávají antibiotika, retinoidy celkově, některé hormonální přípravky, vč. kontraceptiv obsahujících antiandrogeny. A. může být vyvolána i vlivem léků či zevních látek [obv. vy-světlováno chybným přepisem z řec. akme vrchol či z knao škrabat; nejspíše však z achne pleva]

acne abscedens – lat. těžší forma ➪akné charakterizovaná tvorbou abscesů

acne aestivalis – lat. kožní onemocnění připomínající ➪akné, vznikající po intenzivním oslunění za spolupůsobení fotopro-tektivních či kosmetických prostředků. Syn.: Mallorca acne

acne bromina – lat. akné způsobená látkami obsahujícími brom

acne comedonica – lat. ➪akné charakterizovaná tvorbou ➪ko-medonů. Též acne punctata

acne conglobata – lat. závažná forma ➪akné s rozsáhlými, splývavými hnisavými projevy vč. abscesů a píštělí

acne cosmetica – lat. ➪akné způsobená některými kosmetic-kými přípravky, častěji u osob s mastnou (seboroickou) pletí. Též acne kosmetogenes

acne cystica – lat. forma ➪akné charakterizovaná tvorbou hlouběji uložených cyst obsahujících maz nebo zrohovělou hmotu

acne excorieé (des jeunes filles) – fr. ➪akné druhotně změ-něná neodbornými manipulacemi prováděnými postiženými (zejm. mladými, častěji neurotickými dívkami). Dochází ke zhoršení projevů, četným exkoriacím, krustám a jizvení

acne fulminans – lat. těžká forma ➪akné s výraznými celko-vými zánětlivými příznaky

acne chlorina – lat. ➪akné způsobená látkami obsahujícími chlor

acne indurata – lat. těžší forma ➪akné charakterizovaná tuh-ými bolestivými hrboly

acne infantum – lat. ➪akné nejasného původu na tvářích ma-lých dětí (batolat)

acne iodina – lat. ➪akné způsobená látkami obsahujícími jodacne kosmetogenes – lat. ➪acne cosmeticaacne medicamentosa – lat. ➪akné způsobená léky, nejč. ste-roidními hormony (kortikoidy) – steroidní akné

acne necrotica (acne varioliformis) – lat. druh chronického hnisavého kožního onemocnění (➪pyodermie) se zánětlivými

a

10acne neonatorum

papulkami zanechávajícími jizvičky. Vyskytuje se na přecho-du čela a kštice, popř. na hrudníku. Nejde o akné

acne neonatorum – lat. ➪akné novorozenců. Na vzniku se zřejmě podílejí androgeny mateřského původu

acne oleosa – lat. ➪akné způsobená olejovitými látkamiacne papulopustulosa – lat. typická forma ➪akné s tvorbou papul a neštoviček („hnisavých pupínků“)

acne picea – lat. ➪akné způsobená ➪dehtemacne punctata – lat. ➪acne comedonicaacne rosacea – lat. ➪rosacea (růžovka) acne tetrada – lat. forma ➪akné (acne conglobata) s postiže-ním oblasti sakrální, axilární, tříselné či kštice

acne varioliformis – lat. ➪acne necroticaacne venenata – lat. ➪akné způsobená účinkem některých látek (např. sloučenin chloru, oleje, dehtu apod.). Srov. acne bromina, chlorina, iodina, oleosa, picea

acnekeloid – správně ➪aknekeloidacoin (akoin) – derivát guanidinu používaný jako lokální an-estetikum

acomplia – ➪rimonabantacormus – rudimentární plod bez těla. Srov. acefalus [➪a-; řec. kormos trup]

aCP – angl. zkr. 1. american College of Physicians 2. kyselá fosfatáza (acid phosphatase) 3. ➪acyl carrier protein

acquired immunodeficiency syndrome – angl. ➪AIDSacquisitus – lat. ➪získaný [lat. acquiro, acquisitum získávat:

➪ad-; quaero hledat]aCR – angl. zkr. american College of Rheumatologyacranius – lat. bez lebky, bez hlavy. Užívá se u vrozených vý-vojových vad, resp. u zrůd [➪a-; řec. kranion lebka]

acremonium – druh plísně, příbuzné s rodem Cephalospori-um [řec. akremon větev]

acrivastin – antihistaminikum II. generace. L.: Semprexacro‑ – ➪akro-acrocephalus – viz oxycefalusacrodermatitis – ➪akrodermatitidaacrodermatitis continua suppurativa – lat. hnisavé chro-nické onemocnění posledních článků prstů nohou i rukou s možnou ztrátou nehtů. Zařazována k ➪psoriasis pustulosa

acrodermatitis enteropathica – lat. vzácné kožní onemoc-nění spojené s nedostatkem zinku. Rozsáhlé projevy charak-teru erytému s puchýři, pustulami a krustami vznikají zejm. v oblasti anogenitální a na dolních končetinách. Mnohdy se sekundárně infikují. Bývá rovněž alopecie, průjmy apod. Může být geneticky podmíněná s rozvojem od časného dětství nebo vzniká v dospělosti při těžkém nedostatku zinku. Syn.: Danboltův-Clossův syndrom

acrodermatitis chronica atrophicans (zkr. aCa) – lat. chronické kožní onemocnění charakterizované výraznou atrofií (ztenčením) kůže. Jeden z pozdních kožních projevů ➪lymeské borreliózy. Též Herxheimerova nemoc

acrodermatitis papulosa eruptiva infantilis – lat. kožní onemocnění provázející virovou hepatitidu B, popř. jiné in-fekce (eBV). Zánětlivá, nesvědivá papulózní vyrážka na ob-ličeji, končetinách a hýždích, provázená zvětšením mízních uzlin. Kožní projevy se po čase hojí i spontánně. Syn.: Gia-nottiho-Crostiův syndrom

acrodermatitis suppurativa Hallopeau – lat. Hallopeauova nemoc, viz pemphigus vegetans

acroerythrosis paraesthetica – lat. červené zbarvení kůže končetin spojené s paresteziemi, často i s bolestí

acrokeratosis paraneoplastica Bazex – ➪akrokeratózaacrokeratosis verruciformis Hopf – v mládí, nezřídka fami-liárně se vyskytující polygonální narůžovělé papuly na hřbe-tech rukou a nohou, splývající a činící dojem bradavic. Jde patrně o zvláštní formu ➪Darierovy nemoci

acromion – lat. nadpažek, nadpažkový výběžek. Kostní vý-běžek na lopatce (➪scapula), který je pokračováním hřebe-nu lopatky (spina scapulae) a končí nad hlavicí humeru. Má styčnou plošku s klíční kostí (articulatio acromioclavicula-ris). Je místem úponu vazů, je hmatný. Vzdálenost pravého a levého a. se označuje ➪distantia biacromialis [řec. akron vrchol; omos rameno]

acropathia ulceromutilans familiaris – lat. ➪Thévenardův syndrom

acropigmentatio symmetrica – lat. zvýšená pigmentace dorzálních partií prstů rukou i nohou. Původ této odchylky není znám, soudí se na fylogenetický atavismus, vyskytuje se zejm. u Japonců

acrp30 – viz adiponektin (adipocyte complement-related protein of 30 kDa)

aCs – zkr. 1. lat. ➪arteria coronaria sinistra 2. angl. ➪břišní kompartmentový syndrom (abdominal compartment syndro-me)

aCT – angl. zkr. ➪aktivovaný koagulační čas (activated coa-gulation time)

actemra – ➪tocilizumabaCT‑HIB – vakcína proti ➪Haemophilus influenzae b. Roz-tok obsahuje purifikovaný polysacharid, který je konjugován na membránu tetanického proteinu. u dětí do 6 měsíců se očkuje ve 3 injekcích, od 6 do 12 měsíců ve 2 injekcích, a to v intervalech 1–2 měsíců, od 1 do 5 let a u dospělých pouze 1 injekcí i.m. nebo s.c. Kontraindikace a nežádoucí účinky – viz Pedvax HIB

aCTH – angl. zkr. hormon předního laloku ➪hypofýzy, který řídí činnost kůry ➪nadledvin (adrenokortikotropní hormon, kortikotropin). Peptid tvořený 39 aminokyselinami, vzniká z ➪proopiomelanokortinu. Produkce řízena z hypothalamu (srov. CRH, kortikoliberin). Aktivní analoga se využívají lé-čebně či v endokrinologickém funkčním vyšetřování (adre-nocorticotropic hormone)

act‑Hib Vaccine – ➪polyribosylribitol konjugovaný s tetano-vým anatoxinem, vakcína k aktivní imunizaci proti bakterii Haemophilus influenzae typu b

actilyse – ➪aktivátor plasminogenuactinobacillus – lat. rod gramnegativních nesporulujících nepohyblivých tyčinkových až kokoidních bakterií. a. ligni‑eresii, a. equuli, a. suis se nacházejí u zvířat, někdy je lze vykultivovat např. i ze sputa člověka. Mohou být izolovány z ran po pokousání zvířaty. a. actinomycetem comitans bývá běžně v dutině ústní, je sdružen s ➪aktinomycetami (Ac-tinomyces israelii) a vyskytuje se v aktinomykotických lézích nebo při endokarditidě. Má imunosupresivní účinky

actinomyces – lat. aktinomycety, rod grampozitivních, nepo-hyblivých, nesporulujících mikroaerofilních bakterií charak-teristických tvorbou někdy větvených vláken připomínajících plísně (mycelium); patří do čeledi Actinomycetales. Jsou kul-tivačně náročné, rostou pomalu, vyžadují spec. půdy a ana-erobní prostředí. Jsou potenciálně intracelulárními parazity, ovlivňují rovněž imunitní funkce. Běžně se vyskytují v duti-ně ústní (zejm. při špatné hygieně, parodontóze), za určitých okolností mohou způsobit onemocnění – ➪aktinomykózu. Z druhů se nejč. popisují a. israelii, a. bovis, a. naeslundii, a. odontolyticus, a. meyeri. Srov. Rothia, Actinobacillus [řec. aktis, aktinos paprsek; mykes houba; podle mikrosko-pického vzhledu]

actinomycetae – čeleď bakterií, viz Actinomycesactinomycetales – řád bakterií zahrnující ➪Actinomyces,

➪Nocardiaactivelle – hormonální přípravek kombinující estrogen (➪es-tradiol) s progestinem (➪norethisteron)

actonel – ➪risedronátactos – ➪pioglitazonactrapid – lidský monokomponentní ➪inzulinacuminatus – lat. špičatý, hrotitý. Např. ➪condyloma acumi-natum [lat. acumen špička]

acusticus – lat. sluchový, týkající se sluchu. Např. agnosia acustica, nervus acusticus

acutissimus – lat. velmi ➪akutní. Srov. perakutníaCV (assist control ventilation) – regulovaná ventilace s asistencí; typ mechanické ventilace, při které je pacientovi umožněno dýchat spontánní frekvencí s předem nastaveným objemem. Ventilátor dodá synchronizovaný vdech při kaž-dém pacientově pokusu o nádech (srov. IMV), automaticky plně dýchá za pacienta, pokud je jeho spontánní frekvence nižší než frekvence nastavená na ventilátoru