NA ZATLANCE 11, 150 00 PRAHA 5 8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM VARŠAVSKÉ POKLEKNUTÍ Akt Willyho Brendta oceněný roku 1971 Nobelvou cenou za mír. ČTĚTE NA STRANĚ 3 MATURITNÍ PLES Slavnostní událost očima studentek prvního ročníku. ČTĚTE NA STRANĚ 2 Zdá se, jako by Vánoce začínaly každým rokem dříve. Ač první adventní neděle připadla na 29. listopadu, v obchodech a reklamách jsou Vánoce minimálně od Dušiček. Všeobecný nákupní shon se stupňuje, až v posledních dnech před Štědrým dnem vygraduje téměř v šílenství. Všeobecné tvrzení - Vánoce jsou svátky klidu a míru - nabývá v naší postmoderní éře ironického rázu. I přesto se najdou tací, kteří mají vánoční svátky spojené nejen s nákupy dárků, ale především s vánočními tradicemi. V minulém roce, ve vánočním čísle Vlaštofky, jsme mimo jiné uvedli článek, který se věnoval zejména českým vánočním zvykům. Tentokrát jistě stojí za přečtení článek Martiny Vachalové, který se věnuje vánočním zvykům jiných zemí. Dozvíte se tak, co pro španělské dítě znamená jméno Caga Tió či proč jsou na Ukrajině Vánoce spojeny s pavouky. A pokud nepatříte mezi příznivce českého kapra, jistě bych Vám doporučil trávit Vánoce v Grónsku. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, jménem celé redakce Vlaštofky Vám přeji příjemné prožití vánočních svátků a mnoho štěstí a zdraví v roce 2016. autor článku: JAN PŘIBÁŇ třída 4.V Pár slov o Vánocích Tak jako každý rok se blíží magické datum 24. 12., den zrození Ježíše Krista v Betlémě a pro nás 12 měsíců očekávaný den Vánoc. Děti se těší na dárky, cukroví a štědrovečerní hostinu. Ale co dělá tento svátek tím, čím je? Co je ten duch Vánoc? Pro mnohé z nás je to nekonečný shon za dárky pro toho druhého, kilometrové fronty v obchodních domech na Heru na pečení cukroví a úmorné hodiny s vysavačem, když honíme sebemenší smítko na koberci, který stejně nakonec musí strpět hromadu jehličí ze stromečku a sklíček z rozbitých ozdob. Kaskadérské lovení kapra z vany a noční jízda na chirurgickou ambulanci kvůli kosti, kterou nám ten darebák šikovně a zákeřně poslal do krku se svým masem. Ale i to patří k Vánocům a zamyslete se, co to je v porovnání s krásným okamžikem při rozbalování dárků. Když se opravdu důkladně zadumáme nad pojmem duch Vánoc, vybaví se nám spíše zdobení stromečku. Není to krása, když se celá rodina sejde a u stromečku věší ozdoby na každou volnou větvičku? Z mnohých stromečků se line až neuvěřitelně omamná vůně jehličí. Tuto vůni překoná snad zdroj: djkt.eu jen vůně a chuť kapříčka Frantíka, jenž se nakonec z vany dostal až na talíř při štědrovečerní večeři. A ten maminčin salát, jak na něj pomyslím, hned se celý den stává delším. Někdy jsou Vánoce jediným dnem, kdy se celá rodina sejde, a každý člen tomu druhému vykouzlí líbezný úsměv něčím krásným, co si přál a co najde právě v oné zabalené krabici s jeho jmenovkou, která se nachází pod ozdobeným stromečkem. Podle mého názoru nejsou Vánoce o dárcích, večeři nebo kapřicích ve vaně. Vánoce jsou o pocitu rodinného kruhu a radosti. Mé největší přání je a napořád bude, abychom se u štědrovečerní večeře pokaždé sešli všichni. Ale některá přání nesplní ani mocný duch Vánoc. Vždy bude u stolu někdo chybět. Někdo, na koho si vzpomeneme v těch chvílích, kdy uvidíme na tvářích druhých spokojené výrazy z toho, že před sebou konečně mají jídlo a pod stromkem leží dárky. Zavzpomínáme na ty, jenž už mezi námi nejsou. Na chvilku si budeme přát, abychom s nimi mohli znovu hovořit, nebo trávit čas. Uvědomíme si, že to už není možné. Splín nás však brzy přejde, protože čas Vánoc je léčebný i na tyhle rány, které se mohou otevřít. Ony svátky jistě mají své opodstatnění. A každý si v nich najde to, co je mu blízké. autor článku: PAVEL ŠOMAN třída 4. V Kulturní tipy Adolf Born: Habsburkové a ti druzí do 10.1. Galerie MODERNA Zabít Johnnyho Glendenninga 19. 2. Švandovo divadlo Černá komedie o tom, že zdání někdy klame a není gangster jako gangster. Reklama jako nástroj, média jako prostředek do 25.1. DOX Centrum současného umění Vzdělávací program zaměřený na vliv a nástroje reklamy. autor článku: LUCIE HOŠKOVÁ třída 3.D Zajímavosti ze světa - Meteora V tomto čísle se společně podíváme na velmi krásnou a zajímavou stavbu, kterou ve svém vlastnictví skrývá Řecko. Je to klášter s názvem Meteora. Meteora – název v přesném překladu znamená „vznášející se mezi nebem a zemí“, tzn. že kláštery postavené na špičkách pískovcových skal jsou natolik krásné, že se nechce věřit, že jsou pozemské, ale stále jsou to výtvory lidských rukou, tudíž ani nebeské. Nacházejí se v oblasti Thesálie, poblíž města Kalambaka. Nejstarší kláštery byly postaveny už ve 14. stol. a postupem času je zde začali budovat i členové bohatých rodin, mezi nimi i srbský mnich Joasaf, který se zřekl srbského trůnu a odešel do kláštera. Podstatný význam začaly kláštery ztrácet na začátku 19. stol. Postupně jim byl zabavován majetek státem a následně byl věnován novým přistěhovalcům z Malé Asie. Dnes slouží jako obydlí pro mnichy a jeptišky pouze 2 z řeckých klášterů - mužský Varlaam a ženský Roussanu. V roce 1998 byly zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. autor článku: KATE H třída 2.G
Transcript
NA ZATLANCE 11, 150 00 PRAHA 5
8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
VARŠAVSKÉ POKLEKNUTÍAkt Willyho Brendta oceněný roku1971 Nobelvou cenou za mír.ČTĚTE NA STRANĚ 3
MATURITNÍ PLESSlavnostní událost očima studentekprvního ročníku.ČTĚTE NA STRANĚ 2
Zdá se, jako by Vánoce začínalykaždým rokem dříve. Ač prvníadventní neděle připadla na 29.listopadu, v obchodech areklamách jsou Vánoceminimálně od Dušiček.Všeobecný nákupní shon sestupňuje, až v posledních dnechpřed Štědrým dnem vygradujetéměř v šílenství. Všeobecnétvrzení - Vánoce jsou svátkyklidu a míru - nabývá v našípostmoderní éře ironického rázu.I přesto se najdou tací, kteřímají vánoční svátky spojenénejen s nákupy dárků, alepředevším s vánočnímitradicemi. V minulém roce, vevánočním čísle Vlaštofky, jsmemimo jiné uvedli článek, který sevěnoval zejména českýmvánočním zvykům. Tentokrátjistě stojí za přečtení článekMartiny Vachalové, který sevěnuje vánočním zvykům jinýchzemí. Dozvíte se tak, co prošpanělské dítě znamená jménoCaga Tió či proč jsou naUkrajině Vánoce spojeny spavouky. A pokud nepatřítemezi příznivce českého kapra,jistě bych Vám doporučil trávitVánoce v Grónsku. Vážené čtenářky, vážení čtenáři,jménem celé redakce VlaštofkyVám přeji příjemné prožitívánočních svátků a mnoho štěstía zdraví v roce 2016.
autor článku:JAN PŘIBÁŇ
třída 4.V
Pár slov o VánocíchTak jako každý rok se blížímagické datum 24. 12., denzrození Ježíše Krista vBetlémě a pro nás 12 měsícůočekávaný den Vánoc. Dětise těší na dárky, cukroví aštědrovečerní hostinu. Ale codělá tento svátek tím, čím je?Co je ten duch Vánoc? Pro mnohé z nás je tonekonečný shon za dárky protoho druhého, kilometrové frontyv obchodních domech na Heruna pečení cukroví a úmornéhodiny s vysavačem, kdyžhoníme sebemenší smítko nakoberci, který stejně nakonecmusí strpět hromadu jehličí zestromečku a sklíček z rozbitýchozdob. Kaskadérské loveníkapra z vany a noční jízda nachirurgickou ambulanci kvůlikosti, kterou nám ten darebákšikovně a zákeřně poslal dokrku se svým masem. Ale i topatří k Vánocům a zamyslete se,co to je v porovnání s krásnýmokamžikem při rozbalovánídárků. Když se opravdu důkladnězadumáme nad pojmem duchVánoc, vybaví se nám spíšezdobení stromečku. Není tokrása, když se celá rodina sejdea u stromečku věší ozdoby nakaždou volnou větvičku? Zmnohých stromečků se line ažneuvěřitelně omamná vůnějehličí. Tuto vůni překoná snad
zdroj: djkt.eu
jen vůně a chuť kapříčkaFrantíka, jenž se nakonec z vanydostal až na talíř přištědrovečerní večeři. A tenmaminčin salát, jak na nějpomyslím, hned se celý denstává delším. Někdy jsouVánoce jediným dnem, kdy secelá rodina sejde, a každý člentomu druhému vykouzlí líbeznýúsměv něčím krásným, co si přála co najde právě v oné zabalenékrabici s jeho jmenovkou, kteráse nachází pod ozdobenýmstromečkem. Podle mého názoru nejsouVánoce o dárcích, večeři nebokapřicích ve vaně. Vánoce jsouo pocitu rodinného kruhu aradosti. Mé největší přání je anapořád bude, abychom se uštědrovečerní večeře pokaždésešli všichni. Ale některá přání
nesplní ani mocný duch Vánoc.Vždy bude u stolu někdochybět. Někdo, na koho sivzpomeneme v těch chvílích, kdyuvidíme na tvářích druhýchspokojené výrazy z toho, žepřed sebou konečně mají jídlo apod stromkem leží dárky.Zavzpomínáme na ty, jenž užmezi námi nejsou. Na chvilku sibudeme přát, abychom s nimimohli znovu hovořit, nebo trávitčas. Uvědomíme si, že to už nenímožné. Splín nás však brzypřejde, protože čas Vánoc jeléčebný i na tyhle rány, které semohou otevřít. Ony svátky jistěmají své opodstatnění. A každýsi v nich najde to, co je mublízké.
autor článku:PAVEL ŠOMAN
třída 4. V
Kulturní tipyAdolf Born: Habsburkové a tidruzído 10.1. Galerie MODERNA Zabít Johnnyho Glendenninga19. 2. Švandovo divadloČerná komedie o tom, že zdáníněkdy klame a není gangsterjako gangster. Reklama jako nástroj, médiajako prostředekdo 25.1. DOX Centrumsoučasného uměníVzdělávací program zaměřenýna vliv a nástroje reklamy.
autor článku:LUCIE HOŠKOVÁ
třída 3.D
Zajímavosti ze světa - MeteoraV tomto čísle se společněpodíváme na velmi krásnou azajímavou stavbu, kterou vesvém vlastnictví skrýváŘecko. Je to klášter snázvem Meteora.Meteora – název v přesnémpřekladu znamená „vznášející semezi nebem a zemí“, tzn. žekláštery postavené na špičkáchpískovcových skal jsou natolikkrásné, že se nechce věřit, žejsou pozemské, ale stále jsou tovýtvory lidských rukou, tudíž aninebeské. Nacházejí se v oblastiThesálie, poblíž městaKalambaka.Nejstarší kláštery bylypostaveny už ve 14. stol. apostupem času je zde začali
budovat i členové bohatýchrodin, mezi nimi i srbský mnichJoasaf, který se zřekl srbskéhotrůnu a odešel do kláštera.Podstatný význam začalykláštery ztrácet na začátku 19.stol. Postupně jim byl zabavovánmajetek státem a následně bylvěnován novým přistěhovalcům zMalé Asie. Dnes slouží jakoobydlí pro mnichy a jeptiškypouze 2 z řeckých klášterů -mužský Varlaam a ženskýRoussanu. V roce 1998 bylyzapsány do seznamu světovéhodědictví UNESCO.
autor článku:KATE H
třída 2.G
STRANA 2 / 5
8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
PlesPředpokládám, že všichnizaznamenalimaturitní/imatrikulační plesZatlanky. Jako prváci jsme setedy konečně oficielně stalistudenty Zatlanky. No není to úžasné? Jistě si i vyvzpomínáte na svou imatrikulaci,popřípadě maturitní ples. Jakájste měla očekávání? Bylanaplněna? Já osbně byla lehcezaskočena, jak celým dnem, taki samotným plesem. Pokud tentočlánek čte nějakánezainteresovaná osoba,dovolím si mé překvapenívysvětlit v následujících řádcích.Začala bych průběhem onohodne. V pátek 27.11. jsme jakokaždý den přišli do školy, alemísto sedmi vyučovacích hodinnás čekaly pouze čtyři, z toho seučilo jen jednu. A co, že se dělozbylé tři? Měli jsme přednášku ohistorii školy, protože jestlichceme být studenty Zatlanky,tak o škole musíme také něcovědět. Další hodinu na nás prozměnu čekaly organizačníinformace a poslední hodinabyla, alespoň z mého úsduku,pro všechny rána pod pás.
Hodina tance. Několik akčníchjedinců chodí do tanečních jižletos, tudíž mohli excelovat, alemy méně akční jsme měli strachv očích. Musím přiznat, že tonakonec nebyla taková tragédie,jak jsme si mysleli na začátku,ale s těmi tanečními si to ještědobře rozmyslím. A teď už kvečeru. autor článku:EMA BARTALSKÁ
Musím se přiznat, že jsem sipůvodně myslela, že z plesubudu nervózní, ale nebyla.Nebyl k tomu totiž důvod.Přišli jsme do Lucerny okolo17:30, abychom stihli krátkouzkoušku našeho slavnostníhonástupu. Všechno bylo přesně podleplánu tak, jak to mělo být, a my,prváci, jsme byli připraveni. Pakuž stačilo jen čekat, až přijdesedmá hodina večerní, která pleszahájí. To byl podle mě úplněnejhorší úsek, měla jsem totiždojem, že to trvá celou věčnost.Sál se postupem času plnildiváky, kteří obsazovali židle ustolů na galeriích i v přízemí. Tímse ta nekonečně dlouhá hodinachýlila ke svému závěru a dozačátku už zbývaly posledníminuty. Nastal trochu zmatek.Všude byl hrozný hluk a každýse ptal, jestli už jdeme, neboještě ne, a kde a za kým mápřesně stát.Konečně se rozeznělGuadeamus,studentská hymna, amy jsme se po dlouhém stání apřešlapování na místě dali dopohybu. Nejdříve nastoupila 1.K
spolu s 1.L a hned za nimi 1.J s1.M. Lidé, kteří se na nás zvýšky dívali, se tvářilipovzbudivě a mile. Naštěstí jsemnemusela mít obavu z toho, žese nějak hloupě zesměšním,protože jsem se raději dopředuvzdala plusového bodu do testunejmenovaného profesora zaprvní "rozpláclou" dívku plesu, arozhodla se obout si poměrněpohodlné boty. Po obdrženínašich imatrikulačních listin se knám přidali maturanti. Dostalijsme od nich malé dárky proštěstí a dobré rady, které nám(alespoň doufám) pomohounásledující roky úspěšněabsolvovat.Další věcí, co nás čekala, byloprofesionální fotografování. Tojsme si celkem užili. Ani nevím,kolik fotek z toho večera vlastněmám. Poté, co dostali šancifotoaparáty našich rodičů, jsmese znovu seřadili na svá místa achystali se ke slavnostnímuodchodu.A pak už zbývalo si ples jenpořádně užít... autor článku:JOHANA VENDLOVÁ
Předvánoční divadelní sen?Stále pro mě není jednoduchévybavit si onu příhodu úplněpřesně a do všech detailů. Vnásledujícím článku se o toalespoň pokusím, protože simyslím, že by byla škoda se otak nádherný sen nepodělit.Nebo to přeci jen nebyl sen? V tom to vlastně celé vězí, stálesi nejsem jistá, zda se mi tovšechno jen nezdálo. Pouzemlhavé, nejasné obrysy minapovídají, jak to bylo. Chvílemijsem si stoprocentně jistáskutečností a pravostí mýchmyšlenek, pak mám zase pocitnaprostého chaosu.Mám-li být konkrétní, děj méhosnu (?) je zasazen do jednohopražského divadla. I když, jaktak přemýšlím, mohlo to býtvlastně jakékoliv divadlo, vůbecnemuselo být pražské. Důležitéje pouze to, že šlo o večerstrávený v hledišti.Pamatuji si červené koberce vefoyer, prostorné chodby a šumspousty hlasů. Poté zvonekoznámil začátek představení,všichni se usadili a tiše čekali.Najednou se v tichu rozezněl
zvuk saxofonu, ale jen tichý apřívětivý. Melodie mi v mysliokamžitě evokovala vánočníatmosféru. Rozhlédla jsem se.Kam až jsem dohlédla, na všechtvářích se objevil úsměv. Náhlese zdvihla opona a před námistál Herec. Shrbený, šedé vlasy,hůl a jakoby posměšný výraz vetváři. „Marley je mrtvý!“,pronesl tiše. Jen tato jedna celávěta mi utkvěla v paměti. Pakznovu jen útržky.Vybavuji si úchvatnou živouhudbu, zvláštní akrobaty aakrobatky spouštějící se zestropu a pohybující se vezvláštní harmonii, herce míhajícíse přede mnou a uklidňující hlasvypravěče, nebo to snad bylažena-vypravěčka? Nevím. Asnad to ani není důležité. Co alevím určitě, příběh, který seodehrával na jevišti, jsem znala,jen jsem si nemohla a nemohuvzpomenout odkud.Děj se odehrával v přítomnosti,minulosti i budoucnosti, ale anina vteřinu nebyl nepochopitelnýnebo zmatený. Měla jsemdokonce dojem, jako bych samahru důvěrně znala a věděla, co
foto: Kateřina Pavlíková, třída 2.E
přijde, přesto mě každá nováscéna znovu a znovupřekvapovala.Žánr inscenace je stejně takzáhadný, jako večer celý. Občasjsem se zasmála, rozhodně všaknešlo o komedii, občas mi běhalmráz po zádech, tragédie to aletaké určitě nebyla. Zvláštní ne?Pomalu se blížil konec. Najeviště se v tu chvíli pomalu alíně začala valit skutečná mlha.Proplétala se mezi kotníky hercůa plazila se směrem k prvnířadě. Tam pohltila hlavy divákůa pokračovala pořád dál. Vjeden moment jsem seděla meziostatními v hledišti, poté mě
zahalila mlha. A dál už nic.Ráno jsem se probudila ve svéposteli a dlouze přemýšlela, cose vlastně stalo. Dodnes sinejsem úplně jistá a myslím, žeani nikdy nebudu. Vlasně tomožná nechci vědět. Vím jen, žeto bylo krásné a vánoční, tostačí.
autor článku:BARBORA SEDLÁKOVÁ
autor článku:ADÉLA VOLDRÁBOVÁ
STRANA 3 / 5
8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
Pražská zákoutí
Nad klenbou (A. Voldrábová)
Vždycky jsem chodila kolema říkala si: ,, Podívat sejednou až nahoru, to by bylzážitek.´´ Ale upřímně řečeno,nikdy jsem si nepomyslela, žese mi to podaří. Až jednoujsme byly na správném místěve správný čas a štěstí se nanás usmálo - měly jsem šancinahlédnout do nejvyššíchzákoutí jednohonejmenovaného přažskéhokostela a řeknu Vám, bylo toněco. Nejdříve jsme vystoupaly povcelku zachovalých schodech napůdu přilehlého kláštera.Nekonečné podkroví serozprostíralo všemi směry. Kamse tedy vydat? Dospěly jsme klogickému závěru, ke kterému
nám pomohl půdorys kláštera,že všechno bude propojené,takže ať se vydáme kamkoliv,projdeme vše a dojdeme nastejné místo. Náhlédla jsem skrzzaprášné okno do zelené oázyklidu, která slouží jakoodpočinkové místo přímouprostřed města, a uvědomila si,že nás může kdokoliv spatřit.Proto jsme se nadále držely dálod oken a procházely jsmepůdou s velkou opatrností.Najednou se před námi zničehonic vynořily schody a za nimibyly další a další (chtělo se misamou radostí křičet, ale naštěstíjsem se udržela). Poslední, kterévedly k malému otvoru ve zdibyly příkré, bez zábradlí avysoko nad podlahou, takževýstup nebyl nikterakjednoduchý. To, co jsem spatřilaza otvorem, bylo ohromující. Nacházely jsme se přímo nadgotickou klenbou onohokostela (tady jsem měla codělat, abych udržela své emocena uzdě). Co víc si přát? Snadjen ještě nějakou děsivoupříhodu z historie, která se zdeodehrála. Zhruba uprostřed
klenby byl mříží přikrytý otvor,který umožnoval průhled dointeriéru kostela. K čemu asisloužil? Vítr profukoval skrze střešnítašky a vytvářel takjedinečnou atmosféru. Bohuželse chýlil čas k odchodu. Zbývalouž jen pořádně prozkoumatpůdu kláštera. Na zdechkostela, který měl být vpůvodních plánech ještě vyšší,jsme našly spousty zajímavých adobových nápisů - Karel 1995pokrývač (kdyby tak Karelvěděl, kdo to bude za pár letčíst) nebo dataci z roku 1884podepsanou švabachem.Zkrátka místo plné vzkazů ahistorie.Člověk se cítí naprosto skvěle,když je na vrcholu takové masycihel, kamení a může shlížet dolůna ty maličké lidi, kteří stáleněkam spěchají. Cítí se, jako by byl jedinýmstromem na vysoké hoře, kekteré můžou všichnivzhlédnout, ale strom neuvidí.Hora ho zastíní.Na ulici jsem mohla dát konečně
Bývalá gotická klenba (A. Voldrábová)
volnost mým hlasivkám a tyupřímnou radostí křičely.Otvor v klenbě mi stále ležel vhlavě, a tak jsem usedla kinternetu a zjistila jsem, že kostela klášter byl 15.2.1611 napadenPasovskými vojsky, která zabilamj. čtrnáct mnichů, z nichž čtyřibyli svrženi tímto otvorem nadlažbu kostela.Bohužel byli na nesprávnémmístě v nesprávný čas...
autor článku:BARBORA SEDLÁKOVÁ
autor článku:ADÉLA VOLDRÁBOVÁ
Varšavské pokleknutíIncident, v němčině známýjako Kniefall von Warschau,je významným vyjádřenímsolidarity. 7. listopadu 1970 došlo veVaršavě k podpisu smlouvy,která potvrdila hranice meziNěmeckem a Polskem na liniiřek Odra a Nisa. Ač bylaustanovena Spojenci běhemkonference v Postupimi (1945),jednalo se stále o velice ožehavétéma. V Polsku převažovalyobavy, že by se Německo mohlopokusit získat zpět svá východníúzemí, o která přišlo po 1.světové válce - hlavně centrumbývalé Německé říše v Prusku. Podpis této smlouvy byldůležitým bodem tzv. NeueOstpolitik, kterou prosazovalzápadoněmecký kancléř WillyBrandt. Základem bylonormalizování vztahů meziZápadním Německem (SRN) aVýchodním blokem, hlavněVýchodním Německem (NDR).Ostpolitik byla protikladem kpolitice, kterou praktikovaloZápadní Německo za kancléře
Konrada Adenauera a jehostrany CDU, jejichž cílem bylboj s komunistickým režimem veVýchodním Německu. Oprotitomu Brandt a Sociálnídemokraté chtěli dosáhnout jistémíry spolupráce mezi oběmaněmeckými státy. V ten samý den, kdy se odehrálpodpis smlouvy, došlo také kincidentu známému jakoKniefall von Warschau. Běhemnávštěvy Brandta ve Varšavědošlo i k návštěvě pomníku,který je věnován obětempovstání ve varšavském ghettu.Brandt během své návštěvypoložil na pomník věnec nauctění památky. Ale poté, kvelkému překvapení všechpřítomných, Brandt zcelaspontánně poklekl. V této pozicizůstal několik krátkých chvil,obklopen velkou skupinouhodnostářů a fotografů z tisku. Ač byly pozitivní reakce menší,než by se dalo očekávat, ukázkatakovéto pokory byl velicedůležitý krok k překlenutípropasti, která vznikla po 2.
zdroj: DPA
světové válce mezi Německem astáty východní Evropy. WillyBrandt byl za tento akt oceněnNobelovou cenou za mír v roce1971. V Západním Německu alevyvolal celkem negativní reakce.Během ankety si 48%Západních Němců myslelo, žepokleknutí bylo až přílišpřehnané. Na druhou stranu41% mělo názor zcela opačný,že to bylo vhodné. Rád bych na konec připojil citátWilliho Brandta o tomto aktu
pokory:"Unter der Last der jüngstenGeschichte tat ich, wasMenschen tun, wenn die Worteversagen. So gedachte ichMillionen Ermordeter."("Pod tíhou nedávné historie,udělal jsem, co lidé dělají, kdyžje zklamou slova. Touto cestoujsem uctil miliony mrtvých.")
autor článku:PAVEL PETRIC
STRANA 4 / 5
8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
Podivné vánoční zvyky
jiných národů.Ve Španělsku se děti celýprosinec starají o polínko zvanéCaga Tió, které má namalovanýobličej a je překryté dečkou.Dávají před něj misku s jídlem,kterou rodiče později tajněodklidí. Polínko musí být duté arodiče ho naplní sladkostmi. NaŠtědrý den se donese ke krbu,tluče se metličkou a je vyzváno,aby se pořádně „vykakalo“.Jako poslední by měl vypadnoutslaneček, nebo česnek, aby dětivěděly, že se Caga Tió užvyprázdnilo a další sladkosti užje nečekají.Na Ukrajině zase hází lidé oŠtědrém večeru jídlo na strop.Prý se jim díky tomu pomůžedostat požehnání. Dále věří, ženajít ve sváteční ráno pavoukaznamená veliké štěstí, protoněkteří věší na stromeček umělépavučiny a pavouky. Jsou však itací, kteří několik dní předŠtědrým dnem vypouštějí na
stromek živé pavouky, aby tamvybudovali pavučiny skutečné.Tomu se tedy říká vzít štěstí dovlastních rukou! Doslova.Ve Venezuele v Caracasu bruslívěřící časně zrána do kostela.Vednech od 16. do 24. prosincejsou do osmi hodin dokonceuzavřené některé cesty probezpečnější jízdu.Na Havajských ostrovech prýpanuje zvyk pořídit si domůakvárium s ostencemběloskvrnným. Domorodé jménotéto ryby jehumu-humu-nuku-nuku-a-pua-a.V Grónsku je vánočnípochoutkou kiviak. Kiviak jesyrové maso z alky, řádnězabalené do tulení kůže, které senechává několik měsíců dozrátpod kamenem. K oblíbenýmjídlům patří také mattak, což jevelrybí kůže s vrstvou tuku. Potomto zjištění jsem vděčná, že sev Česku na Štědrý večerkonzumuje kapr.
Poslední, co bych ráda zmínila,není vánoční, ale silvestrovskýzvyk v Dánsku. Lidé osilvestrovské noci chodí podomech svých přátel a za dveřmijim rozbíjejí porcelán. Pokudnebudete zrovna v dobrémrozpoložení, neváhejte a zajeďtesi na Silvestr do Dánska!Rozbíjení věcí je prý skvěláterapie a majitelé domů vám zastřepy ještě poděkují. Vícestřepů totoiž znamená více štěstív dalším roce. Některé z těchto zvyků se námmohou zdát bizarní. Ale jak seříká, proti gustu žádný dišputát.Většina cizinců si stejně nejspíšťuká na čelo, když se slyší oněkterých našich tradicích, kterémy už dlouho považujeme zapříjemnou vánoční rutinu.
autor článku:MARTINA VACHALOVÁ
třída 2.E
Všichni moc dobře víme, co kVánocům neodmyslitelněpatří, a většina z nás siVánoce spojuje se spoustouzvyků a tradic, bez kterýchbychom si vánoční časnedokázali představit. České domácnosti bývají naŠtědrý večer plné magie - todíky několika tradicím, kterénám pomohou vyvěštitbudoucnost. Se Štědrým dnemse u nás spojuje i spousta pověr.To a mnoho dalšího pro násvšak není žádnou novinkou,Vánoce jsme přeci prožili užtolikrát a české tradice a zvykyjsou nám velice blízké. Co nám ale vůbec známé býtnemusí, jsou vánoční zvyky
8, 18/12/2015, ŠKOLNÍ ČASOPIS WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
Kulinářské okénko- Jablkové řezy s kakaem
•2 lžíce holandského kakaa•2 hrsti vlašských ořechů•2 vejce•1/2 hrknu oleje•cca 1 a 1/2 lžičy Amaretta(popř. rumové aroma)•4 jablka POSTUP:Ve větší míse smícháme všechnysypké ingredience. Ořechynasekáme na menší kousky aještě jednou důkladněpromícháme. Přidáme vejce aolej. Jablka oloupeme, zbavímejádřinců a nastrouháme nahrubo.Poté přidáme k ostatnímsurovinám. Nakonec do těstapřidáme Amaretto a směs opětdůkladně promícháme, aby sevše dobře spojilo.Vznikne nám řidší těsto, kterénalijeme do pekáčku vystlanéhopečicím papírem. Koláč pečemev troubě předehřáté na 160stupňů asi 15 až 20 minut.Po vyjmutí z troubyzkontrolujeme špejlí, jestli jemoučník již hotový. Necháme hovychladnout a před podávánímnakrájíme na řezy.
Pomalu se nám blíží jeden znejkrásnějších a takénejoblíbenějších svátků v roce-Vánoce. K tomuto obdobíkromě volna, klidu, pohádek,stromku a hřejivých vůníneodmyslitelně patří takéspoustu sladkých dobrot. Snadkaždý z nás se těší, až se nastole zase po roce objevívánoční cukroví, ale jak to jenudělat, aby nezmizelo už v půlceprosince? Jednoduše! Prostě siupečeme něco, co nám honahradí a zkrátí to nekonečnéčekání... POTŘEBUJEME:•2 hrnky polohrubé mouky•1 prášek do pečiva•1/2 lžičky jedlé sody•1/2 hrnku krupicového cukru
foto: Johana Vendlová
►CO JE TO AMARETTO?Amaretto je italský likér(obsahuje 25-28% alkoholu)vyrobený z mandlí, meruňkovýchjader, vanilky, bylin a koření.Historie jeho výroby sahá až doroku 1525.Má jedinečnou sladkohořkouchuť, v Itálii se pije jen tak,
jako digestiv. S oblibou se všakpřidává také do kávy či dotradičních dezertů, jako jsouzmrzlina nebo tiramisu.
autor článku:JOHANA VENDLOVÁ
třída 1.M
ilustrace: Lucie Hošková, třída 3.D
Partneři
Podpora:DĚKUJEME! Přispět můžete i vy! Více informací na: www.schoolpressclub.com
