+ All Categories
Home > Documents > VĚT OČIMA GEOGRAFŮ 1 JIHOITALSKE SOPKY · re m, sy nem Au so na, kte rý by l mýt ickým krá...

VĚT OČIMA GEOGRAFŮ 1 JIHOITALSKE SOPKY · re m, sy nem Au so na, kte rý by l mýt ickým krá...

Date post: 28-Jul-2019
Category:
Upload: lykhanh
View: 213 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
2
, JIHOITALSKE SOPKY E lna a Eolské ostrovy v této Evropy byla v centru zájmu lidí od antických dob až do V dobách starého Í{ecka a Wma ležela antického a udivovala svou akti- vitou tehdejší i prosté lidi, jako udivuje dnes. Zdejší vulkanická souvisí s kolidujícím rozhraním africké a euroasijské litosférické desky. Proto toto území k nejvíce seizmicky i vulkanicky aktivním oblastem v Eolské ostrovy Poloha a jména Eolské ostrovy se n ach ázej í cca 25 km od Sicílie a jsou u nás zná- pod n ázvem Liparské ostrovy. Toto souost roví sedm (Li- pari - 37,6 km', Sal ina- 26,8 km', Vulcano - 21 km', Stromboli - 12,6 km ', Fi licudi - 9,5 km 2 , Alicudi - 5,2 km' a Panarea - 3,4 km') a mnoho dal ších a skali sek, které l í v j ihovýchodl'yrhén ského Všechny ostrovy jsou vulka- nickými horninami a za vznik zdejších sopek. Název Eolských v an- tické mytol ogi i, podle ktezde sídlil a patron navi gace - Aiol os. Dru- jméno "Liparské ostrovy" se vzta huj e k j nému obj eveLipa- re m, synem Au sona, kteby l mýtickým králem Itál i e. Jiná a nt iclegen da praví, že zde na Vulcan o) sídli l Hefai stos, Vulcano, od jehj ména byl odvozen t er mín charak- terizující vul kani smu s. Sopky a Eolské ostrovy se z l'yrhén ského pleisto- nu a od doby se neustále hl av- v závi slosti na a na erozní síle srážkové vody a V první fázi vývoje souostroví, kt erá 500 000 lety, se formovaly ostrovy P a- narea, Filicudi a starší Saliny a Lipari. dru hé f áze, která cca 1 25 000 let y, dlo ke konsolidaci Lip ari a Sali ny, z at ímco zbyostrovy Alicudi, Vulcano a Stromboli tepr- ve vznikaly. Avšak vývoj celého sou os troví do v roce 1 955 se u ostrova Stromboli objevil n ový vulka nický ostrt' tvek, který se rychle a náhle ztratil pod hl a- dinou. Ost rov Lipari vybudovalo 12 sopek, z ni- chž jako posledsvou aktivi tu M onte Pelato a Forgia Vecchia v roce 729 n. I. Na Lipari se lze set- kat se forma mi skl a. J sou to bílá nloutlá pemza, ktese zde a zbar- veobsidián, ktebyl ekvivalent em u n ás používaného pa zourku a ze kterého dnes mís tobyvatelé dekorativní sopkou Eolských je Stromboli (9 18 m n. m.) ležící na ste jno- jmenném Stro mboli je stratov ul- kán, t j. sopky je budováno mi se polohami sypkých hornin (pyrok las tik) a lávových sop- ky a t edy i ostrova je I 00 000 let. Výbuchy Stromboli, opakované v každých 15- 30 minut, n ejsou nikterak silné a j sou doprovázeny sl abými ze- o malé jeden z ších p osledních sta let (v roce 1930) zpt' t sobil velké a vznik ts unami s vl nami 30 m vysoký- mi. Strombol i považovat za nej- vyšší sopku Evropy, protože její základna leží ce jak 2 000 pod hl adinou l'yr- hénského a její vrchol dosahuje 9 18 m n. m., a tedy její výškový rozdí l me- zi vrcholem a bází je než u Etn y, je ž báze byla tektoni cky vyzdvižena do výšky I 000 m n. m. , a tedy celková výš- ka samot ného Et ny je o I 000 men ší. Aktivní sopkou, i když v je v tomto souostroví La Fossa Gran Cratere) na Vulcan o. La Fossa je 39 1 metrú vy - sokužel posledních I O 000 let. P osl ední erupce La Fossy pro- v l etech 1888- 90, kdy sopka vyv rho- vala materiál od velikosti prach o- vých po vel pumy, kt eré dodnes leží na okrajích kráteru. Od té doby se vul kán projev uje jen slabou seis- mickou akt ivitou a rony plynú z fumarol, kolem kterýc h vznikají krásné žlukoberce sírových La Fossy se na Vul- canu n achází jeden ku žel - Vulcane ll o ( 1 43 m n. m.), který se podle an- ti ckých z hlubin Tyrh én- ského v roce 1 83 n. 1., avšak dnes je Vulcanello bez j akéhokoliv projevu ak ti- vity. Etna Základní charakteri stika jako maj í více názvít Eol ské ostrovy, tak i Etna se honosí jm é- ny. Na mapách se l ze setkat s je- j ím druhým j m énem - M on gibell o, což se jako " Hora hor". Navíc ji mís tní obyvatelé nazývají "Velká matka", což pohl edu na množs t parazitických (kt erých je cca 250) na j ej ích svazích, n ad nimj ako nad svými je velmi výsti žné. Et na se n ach ází na Sicílie a j e evrop skou sop kou, j ej íž objem je 350 km 3 j ejí zákla dny j e ve východ-západ cca 40 km a ve se ver-jih cca 60 km. Et na je s opkou s nej vý- še položeným vrc h olem v s výška nejvýše pol oženého bodu se v sledku neustálé vul kani ca kt ivity na konci roku 1998 3 3 15 m n. m. Etna mezi vul kány, žije na j ej ích svazích a v okolí více jak I milion obyvatel, z cca 400 000 j ich ži je v Catani i. Vznik a s tavba Etny Vulkani cká aktivi ta, která dala vznik Et- v to obl as ti už kon cem levy láv v a pro- Avšak první Etny vznikla pou ze 1 70 000 lety. Od doby do n ásledo- valo etap bu- a destrukcí jejichž výs ledkem je morfologie asy m et ri ckého ští- tového vulkánu (tj. sopka lávovými proudy, je ž pl ochý tvar štít), na se nachází kužel stratovulká- nu. Tedy Etna je sopkou smíšeného typu, která zn aky ští tové sopky (spodn í i stratovul nu (horní 13 6 R OZ HL EDY 5 /2000 - 20 01 1
Transcript
Page 1: VĚT OČIMA GEOGRAFŮ 1 JIHOITALSKE SOPKY · re m, sy nem Au so na, kte rý by l mýt ickým krá lem Itál ie. Jin ant ic ká lege nda pr aví, že z de ... kaž dýc h 15-30 minu

VĚT OČIMA GEOGRAFŮ ,

JIHOITALSKE SOPKY E lna

a Eolské ostrovy Sopečná činnost v této části Evropy byla v centru zájmu lidí od

antických dob až do současnosti. V dobách starého Í{ecka a Wma ležela uprostřed antického světa a udivovala svou akti­

vitou tehdejší učence i prosté lidi, stejně jako udivuje dnes. Zdejší vulkanická činnost souvisí s kolidujícím rozhraním

africké a euroasijské litosférické desky. Proto patří toto území k nejvíce seizmicky i vulkanicky aktivním oblastem v Evropě.

Eolské ostrovy Poloha a původ jména

Eolské ostrovy se nacházejí cca 25 km severně od pobřeží Sicílie a jsou u nás zná­mější pod názvem Liparské ostrovy. Toto souostroví tvoří sedm větších ostrovů (Li­pari - 37,6 km', Salina- 26,8 km', Vulcano - 21 km', Stromboli - 12,6 km', Fi licudi -9,5 km2

, Alicudi - 5,2 km' a Panarea - 3,4 km' ) a mnoho dalších ostrůvků a skalisek, které leží v j ihovýchodní části l'yrhénského moře. Všechny ostrovy jsou tvořeny vulka­nickými horninami a za svůj vznik vděčí

činnost i zdejších sopek. Název Eolských ostrovů má původ v an­

tické mytologii, podle které zde sídlil řecký bůh větrů a patron navigace - Aiolos. Dru­hé jméno ostrovů "Liparské ostrovy" se vztahuje k báj nému objevení ostrovů L ipa­rem, synem Ausona, který byl mýtickým králem Itálie. Jiná antická legenda praví, že zde (konkrétně na ostrově Vulcano) sídli l bůh ohně, řecký Hefaistos, římský Vulcano, od jehož j ména byl odvozen termín charak­terizující sopečnou činnost - vulkanismus.

Sopky a sopečná činnost Eolské ostrovy se z l'yrhénského moře

začaly postupně vynořovat během pleisto­cénu a od té doby se neustále měni ly hlav­ně v závislosti na aktiv itě sopečné či nnosti a na erozní síle srážkové vody a moře.

V první fázi vývoje souostroví, která začala před 500 000 lety, se formovaly ostrovy Pa­narea, Filicudi a starší části ostrovů Saliny a Lipari. Během druhé fáze, která začala cca před 125 000 lety, došlo ke konsolidaci ostrovů L ipari a Saliny, zatímco zbylé tři ostrovy Alicudi, Vulcano a Stromboli tepr­ve vznikaly. Avšak vývoj celého souostroví

pokračuje až do současnosti. Například

v roce 1955 se u ostrova Stromboli objevil nový vulkanický ostrt'tvek, který se stej ně

rychle a náhle opět ztratil pod mořskou hla­dinou.

Ostrov Lipari vybudovalo 12 sopek, z ni­chž jako poslední zakonči ly svou sopečnou aktivitu Monte Pelato a Forgia Vecchia v roce 729 n. I. Na ostrově Lipari se lze set­kat se dvěma formami sopečného skla. Jsou to sněhově bílá až mírně nažloutlá pemza, která se zde průmyslově těží , a černě zbar­vený obsidián, který byl středomořským

ekvivalentem u nás používaného pazourku a ze kterého dnes místní obyvatelé vyrábějí

dekorativní předměty.

Nejakti vnější sopkou Eolských ostrovů je Stromboli (9 18 m n. m.) ležící na stejno­jmenném ostrově. Stromboli je stratovul­kán, tj. těleso sopky je budováno střídající­

mi se polohami sypkých sopečných hornin (pyroklastik) a lávových proudů. Stáří sop­ky a tedy i ostrova je přibližně I 00 000 let. Výbuchy Stromboli, opakované v současné době každých 15- 30 minut, nejsou nikterak silné a j sou doprovázeny slabými otřesy ze­mě o malé intenzitě. Přesto jeden z největ­ších výbuchů během posledních sta let (v roce 1930) zpt'tsobil velké zemětřesení

a vznik tsunami s vlnami až 30 m vysoký­mi. Stromboli můžeme považovat za nej­vyšší sopku Evropy, protože její základna leží více jak 2 000 metrů pod hladinou l'yr­hénského moře a její vrchol dosahuje 918 m n. m., a tedy její výškový rozdíl me­zi vrcholem a bází je větší než u Etny, j ejíž báze byla tektonicky vyzdvižena přibl ižně

do výšky I 000 m n. m., a tedy celková výš­ka samotného tělesa Etny je o těchto I 000 metrů menší.

Aktivní sopkou, i když v současné době odpočívaj ící , je ještě v tomto souostroví La Fossa (někdy označovaná Gran Cratere) na ostrově Vulcano. La Fossa je 39 1 metrú vy­soký kužel vytvořený během posledních I O 000 let. Poslední erupce La Fossy pro­běhly v letech 1888- 90, kdy sopka vyvrho­vala sopečný materiál od velikosti pracho­vých částic až po velké sopečné pumy, které dodnes leží na vnějších okrajích kráteru. Od té doby se vulkán projevuje jen slabou seis­mickou aktivitou a výrony plynú z fumarol, kolem kterých vznikaj í krásné žluté koberce sírových květ t't. Kromě La Fossy se na Vul­canu nachází ještě jeden sopečný kužel -Vulcanello ( 143 m n. m.), který se podle an­tických záznamů vynoři l z hlubin Tyrhén­ského moře v roce 183 př. n. 1., avšak dnes je Vulcanello bez j akéhokoliv projevu akti­vity.

Etna Základní charakteristika

Stejně jako mají více názvít Eolské ostrovy, tak i Etna se honosí někol ika j mé­ny. Na některých mapách se lze setkat s je­j ím druhým j ménem - Mongibello, což se dá přel ožit jako "Hora hor". Navíc ji místní obyvatelé nazývají "Velká matka", což při pohledu na množství parazitických kuželů (kterých je cca 250) na jejích svazích, nad nimiž ční jako nad svými dětmi , j e velmi výstižné.

Etna se nachází na východě Sicílie a j e nejmohutnější evropskou sopkou, jejíž objem j e téměř 350 km3

• Rozmět: j ej í základny je ve směru východ-západ cca 40 km a ve směru sever-jih cca 60 km. Etna je sopkou s nej vý­še položeným vrcholem v Evropě. Nadmoř­ská výška nejvýše položeného bodu se v dů­sledku neustálé vulkanické aktivity mění, na konci roku 1998 čini la 3 315 m n. m.

Přestože Etna patř í mezi nejaktivnější světové vulkány, žije na j ej ích svazích a v bezprostředním okolí více jak I milion obyvatel, z čehož cca 400 000 j ich žij e v Catanii.

Vznik a stavba Etny Vulkanická aktivita, která dala vznik Et­

ně, začala v této oblasti už koncem třetihor výlevy láv v podmořském a pobřežním pro­středí. Avšak pravděpodobně první před­chůdkyně Etny vznikla pouze před 170 000 lety. Od té doby až do současnosti následo­valo několik etap sopečných výlevů, výbu­chů a destrukcí sopečných kuželů, jejichž výsledkem je morfologie asymetrického ští­tového vulkánu (tj. sopka tvořená lávovými proudy, jejíž plochý tvar při pomíná římský štít), na němž se nachází kužel stratovulká­nu. Tedy Etna je sopkou smíšeného typu, která má znaky štítové sopky (spodní část) i stratovulkánu (horní část).

13 6 GEOGR A FIC K~ R OZ HL EDY 5 /2000 - 20 01

1

Page 2: VĚT OČIMA GEOGRAFŮ 1 JIHOITALSKE SOPKY · re m, sy nem Au so na, kte rý by l mýt ickým krá lem Itál ie. Jin ant ic ká lege nda pr aví, že z de ... kaž dýc h 15-30 minu

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

Složitá geologická si tuace této oblasti způsobuje, že vulkanismus Etny ještě není v současné době pl ně vysvětlen, přesto ví­me, že Etna leží na průsečíku několika hlavních zlomových systémtt a j e živena ze dvou magmatických krbů, které se nacháze­jí v hloubkách 9-24 km a 32-36 km.

Nejvýznamnějšími morfologickými zna­ky Etny j sou Valle del Bove, velká deprese na východním svahu sopky, velký počet pa­razitických sopečných kužel(t a čtyř i vrcho­lové krátery. Kromě těchto velkých tvarl! j e možno na svazích Etny spatřit spoustu men­ších sopečných tvar l!: koryta po utuhlých lávových proudech, hornitos (kuželovité útvary složené z volných nebo spečených úlomků lávy) až 4 m vysoké, rozsáhlá lávo­vá pole vytvářející strukturu podobnou pro­vazům (tzv. provazové lávy), nebo vytváře­jící hrubý a drsný povrch s ostrými kusy lávy (tzv. aa láva) a mnoho dalších. Rejstřík projevů současné sopečné činnosti Etny j e velmi široký. časté jsou erupce prachu a plyn(t společně s vyvrhováním sopečných pum a výlevy láv, které se kromě vrcholo­vých kráterl! vy lévají i z trhlin na svazích Etny.

I Foto: Vrcholová část Etny je pokryta sněhem a ledem, který může být i schován pod nánosy sopečného popele. Foto: V. Vilímková

Etna a člověk

I přes svou stálou aktivitu a husté osídle­ní okolí Etny je počet lidských obětí této sopky velmi malý. Je to zpttsobeno tím, že silné destrukti vní erupce Etny j sou j en vzácné a pohyb lávových proudl! je poma­lý, což poskytuje dostatek času na evakua­ci ohrožených míst. Výjimkou byl rok 1928, kdy lávový proud poničil město Mascali a zabil 5 lidí. Avšak největší počet

obětí za posledních 200 let si vyžádal vý­buch v roce 1843, kdy zemřelo 59 lidí. Ten­to výbuch byl tzv. freatického typu, tj. lá­vový proud překryje nějaký vodní rezervoár, který se začne vypařovat, a vod­ní pára, která neml!že nikam unikat, pak způsobí explozi a roztrhá tuhnoucí lávový příkrov. Stejného původu byl i výbuch v září 1979, který zabil 9 turistů u hlavního kráteru Etny - Bocca Nuova. Rezervoárem vody byl v tomto případě led, který se ve vrcholové části Etny nachází i během léta pod I 0-30 cm mocnou vrstvou sopečného materiálu. Pro budovy ležící na svazích sopky jsou nejnebezpečněj ší lávové proudy vy lévající se z nově vzniklých trh li n. Ná­zorným příkladem byl vý lev lávy v dubnu­květnu 1971 , kdy lávový proud zničil vul­kanologickou stanici ve výšce 2 935 m n. m., poškodi l lanovku a vali l se na měs-

SVĚT OČIMA GEOGRAFŮ

tečko San Alfio, před nímž se zastavil. Etna j e také první sopkou, které se člověk

postavi l a snažil se ubránit před jejími lá­vovými proudy. Stalo se tak roku 1669, kdy lávové proudy směřovaly na Catanii. Oby­vatelé Catanie udělali trhlinu v korytě, kte­rým proudila láva, a tak odklonili lávový proud. Ten však začal ohrožovat město Pa­terno, j ehož rozezlení obyvatelé zabránili catanij ským v udržování trhliny. A tak se láva znovu vali la na Catanii a částečně ji zniči la. Konečnou zkázu Catanie dovršilo zemětřesení z roku .1 693. První úspěšný zá­sah proti tekoucí lávě Etny se podařil v ro­ce 1983, při jehož realizaci bylo použito velké množství trhavin a více než sto těž­kých mechanismť:t.

Marek Křížek, katedra fyzické geografie

a geoekologie PřF UK Praha

Li I e ra 111 ra:

LEVA, T. cel. ( 1997): The Eolian lslands - Pea­rls of the Mcditcrranean. Societa Editrice Af­fin ita Elletivc, Mrssina, 143 s.

Smilhonian lnslilulion (1989): Global Volca­nism 1975 - 1985. Washington, 655 s.

TAZlEFF, H. ( 1995): L'Etna, Plurigraf, Narni­Terni , 63 s.

GE O GR A F I CK~ R OZ H LED Y 5 /2000-20 0 1 1 3 7


Recommended