veterinarstvi 3-2015 zlom - Energie 21...Prospektivní studie Dr. Manuela Martina-Florese a jeho...

32015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Stomatologie psů a koček

www.vetweb.cz

Nemoci prasat

Další články z časopisu:

• Vliv fenobarbitalu na biochemický

profil periferní krve u psů

• Prevalence kvasinek v mléce

u klinicky zdravého mléčného

skotu

Téma hospodářská zvířata

Téma malá zvířata

veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 1 3.3.2015 16:23:50

VETERINÁRNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI

MALÁ ZVÍŘATA 23. května 2015 Míčovna Pražského hradu

Vážená paní doktorko, vážený pane doktore,dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární medicína pro praxi se zaměřením na malá zvířata.

Pro letošní ročník jsme zvolili místem konání kongresu Velkou Míčovnu Pražského hradu. Naší snahou je ukázat veterinární medicínu, jako významný moderní obor, který má velký potenciál a své významné místo ve společnosti. Svědčí o tom nejen to, že nad kongresem převzal záštitu ministr zemědělství ČR Ing. Marian Jurečka a místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., ale také to, že zdravici přednese prezident společnosti WSAVA prof. Colin Burrows (USA) a to vše v prostorách Velké Míčovny Pražského hradu.

Letos je tomu již 20 let, co Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat WSAVA odstartovala v Česku, Polsku, Maďarsku a Slovensku projekt na podporu vzdělávání lékařů, specializujících se na problematiku malých zvířat. Za zmíněné roky se WSAVA CE projekt stal klíčovou vzdělávací akcí. Dvacet let je významné výročí, které si zasluhuje kvalitní odborný program a mimořádné prostředí společenského významu. A to vše jsme se Vám pokusili zabezpečit.

Prezidentem kongresu Veterinární medicína pro praxi je MVDr. Jiří Beránek, Ph.D. a odborným garantem kongresu je prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.. Program kongresu je opět sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky.

Pokud se tedy chystáte do Prahy, nemusíte jezdit sami. Pro Váš doprovod jsme připravili doprovodný program po památkách Pražského hradu a Starého Města pražského s odborným průvodcem.

Tel: +420 261 215 542, +420 724 797 633 (p. Mydlil) Email: [email protected] Web: www.veterinapropraxi.cz

09:00-09:15: Zahájení kongresu09:15-09:30: Zdravice prezidenta WSAVA Colina Burrowse (USA) a zamyšlení nad HE 09:30-10:30: Význam a možnosti oftalmologie v klinické praxi malých zvířat (David Wilkie, USA)10:30-11:00: Přestávka na občerstvení11:00-12:00: Sekce oftalmologickáa) Použití A-CELL v terapii hlubokých rohovkových defektů (Jiří Beránek)b) „Suché oko“ – nejčastěji přehlížený oftalmologický syndrom (David Wilkie)c) Uveitida – oko jako okno do pacienta (David Wilkie)12:00-13:00: Sekce chirurgie malých zvířat

a) Management prostatopatií (Michal Vlašín)b) Neoplazie v oblasti konečníku - adenokarcinom paranálních žláz (Jan Beránek)c) Management obstrukce močových cest (Michal Vlašín)13:00-14:00: Přestávka na oběd14:00-15:00: Sekce onkologickáa) Kožní non-epiteliotropní LGL lymfom (Ondřej Škor)b) Subkutánní mastocytom (Jan Beránek)c) Felinní nazální lymfom (Ondřej Škor)15:00-16:00: Sekce nefrologie a urologiea) Co s těmi "stouny"? aneb Reálná urolitiáza v praxi (Jaroslav Kučera)b) Bakteriální infekce močového traktu - víme jak na ně? (Simona Kovaříková)

c) Je to velké a jsou to ledviny! (Jaroslav Kučera)16:00-16:30: Přestávka na občerstvení16:30-17:30: Sekce dermatologickáa) Hepatokutánní syndrom u psa: kůže jako otevřené okno pro internistu (Jan Rybníček)b) Svrab u psa: je to skutečně banální problém? (Jan Rybníček)c) Atopická dermatitida psa (Miroslav Svoboda)17:30-18:10: HOT TOPICa) Použití Vetericynu v každodenní praxi (Zuzana Boldižárová)b) Rizika kožních onemocnění člověka od psa a kočky 18:10-18:20: Závěr kongresu

PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM


VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 153

Editorial

Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány.

Vydavatel nenese odpovědnost za údaje

a názory autorů jednotlivých příspěvků

a inzerci. Současně si vyhrazuje právo

na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných

textů.

© 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto

časopisu nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování

v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez

písemného souhlasu vlastníka autorských práv.

Veterinářství

– zakládající člen Evropské asociace

veterinárních redaktorů v roce 1996

Ilustrační foto na titulní straně: MVDr. Tomáš Fichtel, Ph.D.

Angličtina pro Veterináře

Myslím, že nikdo z nás nepochybuje o tom,

jak velice d ležitá je pro p íslušníky malého

národa znalost cizích jazyk , zvlášt angli ny.

V oboru veterinární medicíny, jímž se v naší

zemi zabývá rela vn malý po et lidí, je

mezinárodní odborný kontakt zvláš d ležitý.

Ú ast na kongresech v zahrani í je pro mnoho

našich koleg b žnou sou ás profesního

života a na v tšin domácích konferencích

a seminá ích p ednáší zahrani ní odborníci.

Protože spole ným jazykem všech odborných akcí je angli na, rozhodli jsme se v naší redakci po átkem

letošního roku oboha t náš m sí ník o další novou, jazykovou rubriku.

Od lednového vydání, je proto pravidelnou sou ás každého Veteriná ství jazykový kurz, který jsme nazvali

„English for vets od Radka Kašpara.“

Naším cílem je v tomto p ípad zaujmout tená e neobvyklou formou výuky angli ny, se zam ením

na odborné výrazy, se kterými se v našem oboru pravideln setkáváme. Tlumo ník a p ekladatel MVDr.

Radek Kašpar pro nás se svými spolupracovníky každou lekci sestavuje p ímo k danému odbornému

tématu, jemuž je konkrétní íslo Veteriná ství v nováno. Vzhledem k tomu, že autor této rubriky má bohaté

tlumo nické zkušenos z celého sv ta v oboru veterinární medicíny a je zárove sám zkušeným u itelem

angli ny, jsem p esv d en, že vás ve svých pravidelných lekcích nejen zaujme, ale také i pobaví svým

typickým humorem.

Karel Veselý


MALÁ ZVÍŘATA 158 Lonský Z.: Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxillárního řezáku

161 Janalík P., Fichtel T.: Periodontální vyšetření a ošetření: Běžné = jednoduché?

172 Šimerdová V., Hájek I.: Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární přehled

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 177 Nedbalcová K.: Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál

184 Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A.: Vztah množství IgA proti S. Typhimurium v séru a

kolostru prasnic

186 Svoboda M., Chmelová L.: Oxidační stres u prasnic a selat

190 Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z.: Otravy prasat rostlinami

195 Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M.: „Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál jako

doplňku stravy pro prasata

198 Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š.: Transgenní miniprasata pro

Huntingtonovu nemoc

206 Nedbalcová K., Kuchařovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P.: Sledování rezistencí

k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů

212 Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z.: Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého mléčného

skotu

INFORMAČNÍ SERVIS

216 Management praxe

218 Anketa měsíce

219 Představujeme

Vzdělávací a společenské akce

Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky

248 English for Vets

ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 158 Lonský Z.: Orthodontic solution of right polyodontia of 201 maxillar incisor

161 Janalík P., Fichtel T.: Periodontal examination and treatment: common = easy?

172 Šimerdová V., Hájek I.: The influence of phenobarbital on biochemical profile of peripheral blood in

dogs a literary review

177 Nedbalcová K.: Streptococcus suis infections in pigs and their zoonotic potential

184 Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A.: Relationship between serum and colostrum

Salmonella specific IgA in sows

186 Svoboda M., Chmelová L.: Oxidative stress in sows and piglets

190 Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z.: Plants poisoning in pigs

195 Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M.: „Multifunctional protein“ lactoferrin and its potential as

a food supplement for pigs

198 Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š.: Transgenic minipigs for

Huntington´s disease

206 Nedbalcová K., Kuchařovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P.: Monitoring resistance to

antimicrobials in veterinary important pathogens

212 Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z.: Prevalence of yests in milk in clinically healthy dairy cows

158 174 218Odborný a stavovský měsíčník3/2015 Ročník 65

Adresa redakce a inzerceMášova 2, 602 00 Brnotel.: 541 213 551e-mail: [email protected]://www.vetweb.cz

Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselýtel.: 541 218 705mob.: 724 249 926e-mail: [email protected]

Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninovátel.: 541 218 702 mob.: 724 268 766e-mail: [email protected]

Redaktor:MVDr. Karel Kovaříktel.: 541 218 705mob.: 724 268 786e-mail: [email protected]

Manažerka inzerce:MVDr. Eva Lokajovátel./fax: 541 213 551mob.: 602 118 883e-mail: [email protected]

Grafika:Ilona FrčkováRoman MatušekScan foto: Jiří KadlecVedoucí grafik: Jiří Hudec

Jazyková korektura:Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová

Poradní kruhMVDr. Jan Bernardy, Ph.D.MVDr. Jiří BeránekProf. MVDr. Alfréd Hera, CSc.Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.MVDr. Jiří JahodaProf. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc.Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc.MVDr. Miloš SkřivánekProf. MVDr. Jiří Smola, CSc.Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D.Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc.Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D.MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D.Státní veterinární správa ČRPředplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatnéJana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2tel.: 277 001 600e-mail: [email protected]@profipress.cz

Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 €Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 €Sleva pro studenty 50 %

Tiskne:

Tiskárna H.R.G. spol. s r. o.

VydavatelProfi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2

VeterinářstvíProfessional Veterinary Journal© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b,120 00 Praha 2 – VinohradyEditorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech RepublicTelephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Registrační značka MK ČR E 3327ISSN 0506 8231

Modrá linka: 844 111 999

Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby)



Malá zvířata

Slepota u koček po použití rozvěračů

Prospektivní studie Dr. Manuela Martina-Florese

a jeho kolegů z Cornellovy univerzity, kterou publikují

v posledním čísle Veterinary Journal (Martin-Flores

a kol., 2014)1 hodnotí důsledky širokého otevření duti-

ny ústní na průtok krve v čelistních tepnách u koček.

Jejich výsledky vrhají nové světlo na to, na co již stejní

autoři a další vědci, kteří zjišťovali příčiny dočasné

a trvalé slepoty u koček po anestezii, měli podezření.

V jedné retrospektivní studii dvaceti koček s posta-

nestetickou slepotou byly za účelem stomatologické-

ho ošetření nebo endoskopického vyšetření u šestnác-

ti koček použity rozvěrače na bázi pružiny (Stiles et al.,

2012).2 V této práci odhalila pitva mrtvých koček roli

čelistní tepny v zásobení extrakraniální arteriální sítě

(rete mirabile), která přiléhala k lebce a zasahovala od

úrovně foramen rotundum přes fissura orbitalis na úro-

veň foramen opticum. Rete mirabile se nacházelo mezi

mediálním a laterálním musculus pterygoideus ventrál-

ně a dorsolaterálně u musculus temporalis. Vycházelo

z něj několik tepen, které procházely přes fissura orbi-

talis do sinus cavernosus, kde vytvořily nitrolební arte-

riální síť, ze které vycházely mozkové tepny. I když

Stiles a kol. (2012)2 nemohli dokázat porušení cév při

použití rozvěrače s pružinou, který doširoka rozevíral

dutiny ústní kadáverů, autoři ve studii naznačují, že

užívání rozvěračů představuje potenciální riziko pro

rozvoj slepoty u koček.

Prospektivní studie šesti anestetizovaných koček zjišťo-

vala, zda by maximální otevření dutiny ústní mohlo nepříz-

nivě ovlivnit průtok krve v arteria maxillaris (Barton- Lamb

et al., 2013).3 Byly kvalitativně vyhodnoceny: elektroretino-

gramy (ERG), evokované sluchové odpovědi mozkového

kmene (BAER) a magnetická rezonanční angiografie (MRA),

a to se zavřenou tlamou (tj. v přirozené poloze dutiny ústní

se zavedenou endotracheální kanylou) a s maximálně roze-

vřenou dutinou ústní s použitím pružinového rozvěrače. Při

vyšetření dynamickou počítačovou tomografií (CT) se kvan-

tifikovalo detekované množství kontrastní látky v čelistní

tepně za použití Hounsfieldových jednotek (HU). Zatímco

u žádné kočky se po anestezii nevyvinula slepota, u někte-

rých jednotlivých koček způsobilo maximální rozevření

tlamy změny v několika ukazatelích průtoku krve v a.

maxillaris (Barton- Lamb et al., 2013).3

V další prospektivní studii šesti anestetizovaných

koček bylo CT vyšetření použito k objasnění toho,

jak je na základě morfologických rozdílů mezi poloha-

mi dutiny ústní možná komprese cév a k posouzení

toho, zda otevření dutiny ústní indukovalo kolaterální

cirkulaci; použita byla neselektivní digitální subtrakční

angiografie (Scrivani et al., 2014).4 Bylo zjištěno, že

když byla tlama maximálně otevřena za pomoci pruži-

nového rozvěrače, vzdálenost mezi processus angularis

(podle NAV také angulus mandibulae, pozn. překlada-

tele) dolní čelisti a rostrolaterální stěny bulla tympani-

ca se zkrátila, případně docházelo ke změně morfolo-

gie a. maxillaris v jejím průběhu mezi těmito dvěma

kostními strukturami. Zatímco u uzavřené tlamy byla

sekvenční opacita extrakraniálních a intrakraniálních

tepen silná a zvýraznění mozku a mozečku jednotné,

u několika koček s otevřenou tlamou bylo pozorováno

snížené zvýraznění těchto struktur. To vedlo k závěru,

že když je tlama kočky maximálně otevřena, anatomic-

ké umístění maxilárních tepen předurčuje jejich stlače-

ní (Scrivani a et al., 2014).4

Obr. 1 – Mezi levý maxilární a mandibulární špičák hlavy

kadáveru je vložena krytka jehly o délce 42 mm. Zatímco horní

pysk se dá odtáhnout s určitým omezením, odtažení spodního

pysku tak, abychom zpřístupnili kaudální mandibulární stoličky,

je téměř nemožné. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním

pyskem a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem

©Alexander Reiter


kadáveru je vložena krytka jehly zkrácená na délku 30 mm.

Oba pysky, horní i dolní, je možné odtáhnout dostatečně pro to,

abychom měli dobrý přístup k maxilárním i mandibulárním

stoličkám. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním pyskem

a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem

©Alexander Reiter


156 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015

Malá zvířata

Martin-Flores et al. (2014)1 anestetizovali šest zdravých

dospělých koček. Autoři prováděli ERG a MRA se zavřenou

tlamou, pak se submaximálně otevřenou dutinou ústní

pomocí plastového rozvěrače tlamy velikosti 20 mm, 30 mm

a 42 mm a maximálně otevřenou s pomocí rozvěrače dutiny

ústní s pružinou. Rozvěrače dutiny ústní byly umístěny mezi

špičáky horní a dolní čelisti. Maximální otevření úst s pruži-

novým rozvěračem a tlama rozevřená plastovým rozvěra-

čem délky 42 mm (stejné délky jako kryt jehly délky 1

palce, palec = 2,54 cm, pozn. překl.) vedly ke změnám ERG

křivek, které odpovídaly omezení oběhu a snížení intenzity

signálu během MRA u některých koček, zatímco u koček,

u kterých se použily rozvěrače 20 až 30 mm nedošlo

k žádným změnám. Autoři došli k závěru, že použití men-

ších rozvěračů dutiny ústní vedlo k menšímu počtu změn

indikátorů průtoku krve v a. maxillaris.

Série článků o možných příčinách postanestetické

slepoty u koček, většinou publikovaných ve Veterinary

Journal (Stiles et al., 2012; Barton-Lamb et al., 2013;

Martin-Flores et al., 2014),2,3,1 by měly zalarmovat

všechny, kteří se věnují stomatologii koček a stomato-

chirurgii. Rozvěrače a klínovité rozvěrače zajisté pomá-

hají udržet rozevřenou dutinu ústní a oropharynx

(Reiter, 2013).5 Rozvěrače bývají na principu pružiny

nebo se aktivují šroubem a často se umísťují mezi

maxilární a mandibulární špičáky. Dostupné jsou různé

velikosti a tvary a plastové vložky na koncích kovových

rozvěračů chránící korunky zubů před poškozením.

Klínovité rozvěrače (angl. props., pozn. překladatele)

jsou navrženy tak, aby se vklínily mezi maxilární a man-

dibulární premoláry a moláry. Je možné také použít

jako rozvěrače upravené předměty, jako jsou krytky

jehel a tubusy stříkaček, které je možné zkrátit na

požadovanou délku; vložit se dají mezi jakékoliv zuby

horní a spodní čelisti. Stejně jako klínovité rozvěrače

jsou radiolucentní a neinterferují tak se zobrazovacími

metodami (Reiter, 2013).5

Nicméně pokud je potřeba doširoka rozevřít tlamu,

mělo by se tak činit s obezřetností a doba trvání roze-

vření by se měla minimalizovat, aby se omezilo riziko

poškození žvýkacích svalů a traumatu temporomandi-

bulárních kloubů. Rozevírání dutin ústních do široka

může snížit průtok v a. maxillaris, který může potenci-

álně vést k dočasné nebo trvalé postanestetické slepo-

tě. Přesto, že by se než použití pružinového rozvěrače

jevilo bezpečnější použití krytky na jehly v délce 42

mm (obr. 1) mezi maxilární a mandibulární špičáky,

není ke zpřístupnění důležitých oblastí dutiny ústní

koček nezbytné. Čím více je dutina ústní rozevřená, tím

více jsou napjaté pysky a tváře, takže při zákrocích,

jako je čištění zubů nebo jejich extrakce, může být

obtížnější tyto tkáně odtáhnout. Vložení 30mm nebo

20mm plastových rozvěračů (obr. 2 a 3) mezi maxilární

a mandibulární špičáky umožňuje pro tyto zákroky

dostatečné rozevření.

Martin-Flores et al. (2014)1 nejen že poskytují další

důkazy o omezení průtoku krve maxilární artérií,

pokud je tlama kočky rozevřena do široka, ale také

nabízí jednoduchou strategii k omezení rizik vzniku

postanestetické slepoty použitím upravených plasto-

vých rozvěračů kratších než běžné víčko od jehly. Je

krásným příkladem aplikovaného výzkumu, který je

možné snadno ušít na míru každodenní veterinární

praxi.

Literatura:1. 1. Martin-Flores, M., Scrivani, P. V., Loew, E., Gleed, C. A., Ludders, J. W.,

Maxima and submaximal mouth opening with mouth gags in cats:

Implications for maxillary artery blood flow. Vet J 2014;200:60-64.

2. 2. Stiles, J.,Weil, A. B., Packer, R. A., Lantz, G. C. Post-anesthetic cortical blind-

ness in cats: Twenty cases. Vet J 2012;193:367-373.

3. 3. Barton-Lamb, A. L., Martin-Flores, M., Scrivani, P. V., Bezuidenhout, A. J.,

Loew, E., Erb, H. N., Ludders, J. W. Evaluation of maxillary arterial blood flow

in anesthetized cats with the mouth closed and open. Vet J 2013;196:325-

331.

4. 4. Scrivani, P. V., Martin-Flores, M., Van Hatten, R., Bezuidenhout, A. J.

Structural and functional changes relevant to maxillary arterial blood flow

observed dutiny computed tomography and nonselective digital subtrac-

tion angiography in cats with the mouth closed and opened. Vet Radiol

Ultrasound 2014;55:263-271.

5. 5. Reiter, A. M. Oral surgical equipment for small animals. Veterinary Clinics

of North America Small Animal Practice 2013;43:587-608.

Alexander M. Reiter, Dipl. Tzt., Dr. med. vet.,

Dipl. AVDC, EVDC

Associate Professor of Dentistry and Oral Surgery

Director of the Dentistry and Oral Surgery

Residency Program

Head of the Dentistry and Oral Surgery Service

MJR-VHUP #3115

University of Pennsylvania School of Veterinary Medicine

3900 Delancey Street

Philadelphia, PA 19104

Email: [email protected]

www.vet.upenn.edu

Publikováno se svolením nakladatelství Elsevier.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Kateřina Slabá,

Klinika Arvet Písek www.veterinarni-stomatologie.cz


kadáveru je vložena krytka jehly zkrácená na délku 20 mm. Oba

pysky, horní i dolní, je možné odtáhnout dostatečně pro to,

abychom měli dobrý přístup k maxilárním i mandibulárním

stoličkám. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním pyskem

a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem

©Alexander Reiter


Inzerce

KB_profi_uver_Veterinar 210x148 VeterinarniKlinika.indd 1 18.02.15 12:04

Jakým způsobem dokáže Komerční banka zohlednit spe-

cifické požadavky svých klientů?

KB se dlouhodobě věnuje problematice podnikání

členů jednotlivých profesních komor. Například pro vete-

rináře máme v naší nabídce samostatné produkty a služ-

by, které splňují jejich specifické požadavky. Naši bankov-

ní poradci, kteří mají kromě kvalifikace v oblasti financí

také zkušenosti s konkrétními požadavky těchto profesí,

jim dokážou přizpůsobit nabídku přímo na míru.

Můžete uvést nějakou aktuální nabídku?

V současné době představujeme nabídku zvýhodněné-

ho financování, které je určeno všem členům Komory

veterinárních lékařů ČR. Zajímavá je nejen úrokovou saz-

bou, která je pouze sedm procent ročně, ale také výší

nezajištěného limitu až do 600 tisíc korun. Prostředky lze

využít na libovolný účel související s podnikáním, ať se

jedná o provoz či investice. Úvěr si může sjednat nejen

existující a zavedený podnikatel, ale i ten, kdo s podniká-

ním začíná. Komerční banka nabízí financování pro členy

KVL ČR, od kterých nevyžaduje doložení historie podniká-

ní a účetní výkazy, jak tomu obvykle bývá u jiných bank.

Jakým způsobem mohou čerpat finance členové Komory

veterinárních lékařů ČR?

Záleží na jejich rozhodnutí, zda využijí klasický podni-

katelský úvěr, nebo dají přednost kreditní kartě či povo-

lenému debetu na podnikatelském účtu.

Garantujeme jim rychlý a jednoduchý schvalovací pro-

ces, širokou možnost využití úvěru a možnost sjednání

pojištění schopnosti splácet.

Jakou další zajímavou novinku nebo nabídku připravila

Komerční banka pro veterináře?

Žhavou novinkou je podnikatelská kreditní karta

Business World, která jako jediná na českém trhu vrací 1

% z každé platby na podnikatelský účet. Do konce letoš-

ního května s ní navíc lze soutěžit o osobní vůz Peugeot

308 SW a další ceny.

Více informací o soutěži naleznete na webových strán-

kách www.kb.cz/soutez.

Pro více informací volejte bezplatnou infolinku KB

800 521 521 nebo navštivte www.kb.cz.

Komerční banka – partner profesionálůJen málo bank v ČR dokáže poskytnout skutečně komplexní služby pro specifické obory podnikání. Patří

mezi ně i Komerční banka, která se této oblasti věnuje dlouhodobě a systematicky. V současné době přichází

KB s další novinkou – zvýhodněným úvěrem, který mohou využít již aktivní i začínající podnikatelé.

Podrobnější informace nám sdělil Martin Ehrenberger, manažer Segmentového řízení – malé podniky.



Malá zvířata

MVDr. ZBYNĚK LONSKÝ

Veterinární stomatologická ordinace, Praha

SOUHRN

Lonský Z. Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxilárního řezáku. Veterinářství 2015;65:158-160.

Článek popisuje ortodontické ošetření případu pravé polyodoncie maxilárního řezáku 201 u šes-

timěsíčního štěněte stafordšírského bulteriéra. Autor po klíčovém rozhodnutí, který zub je nutno

extrahovat, a provedené extrakci bezodkladně postupoval metodou modelovaných kompozito-

vých zámků a ortodontického řetízkového tahu. Ortodontický posun byl v tomto případě velice

úspěšný a po velmi krátké době jednoho měsíce byl řezák 201 v korektním postavení.

SUMMARY

Lonský Z. Orthodontic solution of right polyodontia of 201 maxillar incisor. Veterinářství 2015;65: 158-160.

The article describes the orthodontic treatment of the case of right polyodontia of maxillary incisor

201 in a six-month-old puppy of Staffordshire Bull Terrier. The author after key decisions which tooth

to be extracted and after undertaken extraction immediately proceed by using a method of modeled

composite locks and orthodontic chain tension. Orthodontic shift in this case was very successful and

after a very short time for one month the incisor 201 was in the correct position.

Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxilárního řezáku

Úvod

Termín polyodontia pochází z řeckých slov polys

mnohý, odus-odontos zub a označuje výskyt nadpo-

četných zubů v dentici. Polyodontia pravá vzniká,

pokud dojde k založení a prořezání nadpočetného

zubu v trvalé dentici, který má tedy vlastní alveol

a kořen. Nepravá polyodontia je stav, kdy nedochází

k resorpci kořene mléčného zubu první dentice,

a ten pak setrvává na místě spolu s prořezaným

zubem trvalé dentice. S touto diagnózou nepravé

polyodoncie se setkáváme ve veterinární stomatolo-

gii i každodenní praxi velmi často, zvláště u malých

a trpasličích plemen psů, konkrétně nejčastěji u per-

zistujících špičáků, často však i u řezáků a dalších

zubů, někdy i v rozsahu postihujícím velkou část

dentice. Pravá polyodoncie se objevuje též poměrně

často, nesouvisí s velikostí plemene a roli zde hraje

stejně jako u oligodoncie dědičný faktor. V praxi se

setkáváme s pravou polyodoncií spíše u malých pre-

molárů, ale nevyhýbá se ani oblasti řezáků, jako

v tomto popisovaném případě.

Popis případuPrezentovaným pacientem byla šestitiměsíční fena

stafordšírského bulteriéra s polyodoncií 201 prvního

levého maxilárního řezáku. Řezák 201 trvalého chru-

pu byl nadpočetným dvojníkem vytlačen mediálním

a labiálním směrem, mírně rotován v podélné ose

(obr. 1). Nadpočetný zub se vtlačoval mezi tento

řezák a řezák 202, byl téměř v pozici v normálním

zubním oblouku, a přestože byl dostatečně prořezán,

neměl plně vyvinutou korunku. Pokud by nedochá-

zelo k takové dislokaci a oba zuby by byly v zubním

oblouku vedle sebe, nebyl by pro ortodontické řeše-

ní důvod. V současné situaci pacienta se však inter-

dentální prostor mezi řezáky 101, 201, nadpočetným

zubem a 202 stává predilekčním místem pro hroma-

dění zbytků potravy, tvorby zubního plaku a kamene

a též vzniku zánětlivého onemocnění dásně a paro-

dontu. Po důkladném zvážení stavu, rentgenologic-

kém vyšetření a rozhodnutí, který zub extrahovat

jsem přikročil k extrakci nadpočetného zubu (obr. 3).

Extrakci provádíme v analgosedaci a lokální aneste-

zii. Řezák u šestiměsíčního štěněte stafordšírského

MVDr. Zbyněk

Lonský,

zakládající člen

CVDS

Obr. 1 – Pravá polyodoncie 201 řezáku, nadpočetný zub

označen šipkou



Malá zvířata

bullteriéra je poměrně masivní zub s kořenem až trojnásob-

né délky, než je korunka zubu. Nutno podotknout, že je

třeba zub pozvolna extrakční pákou uvolnit a poté vyjmout

kleštěmi z lůžka, a vyvarovat se fraktury kořene. Pokud by

byla část kořene ponechána v alveolu, došlo by vedle obli-

gátních postextrakčních komplikací k narušení posunu

zubu v rámci ortodontické terapie. Mírnou výhodou při

extrakci byl věk pacienta. Uvolnění zubu ze zubního lůžka

u takto mladého jedince je výrazně snazší než u dospělého

zvířete. Extrakční rána je poměrně velká a hluboká, výrazně

krvácející. Protože ortodontické ošetření bezprostředně

následovalo, bylo nutno účinně zastavit krvácení, což se

velmi dobře při takovéto extrakci daří s pomocí kolagenové

houbičky.

Po extrakci nadpočetného řezáku ihned následoval orto-

dontický zákrok. Svoji metodu použití kompozitových

zámků jsem poprvé publikoval v posteru na světovém

kongresu WSAVA 2006 v Praze pod názvem Ortodontická

korekce postavení řezáků pomocí pevného oblouku a kom-

pozitových zámků.6 Metoda vyvinutá klinickým výzkumem

autora spočívá ve využití ortodontických zámků modelova-

ných ze světlem tuhnoucího kompozitu namísto zámečků

kovových či plastových humánní provenience. Výhodou

metody je možnost volby velikosti a tvaru zámečku a při-

způsobení rozdílným velikostem zubů různých plemen

psů. V nyní popisovaném případě jsem umístil kompozito-

vé zámky na řezáky 201, 202 a 203 (obr. 4). Řezák 201 je zub,

u kterého má být proveden ortodontický posun. Pokud

bychom jako oporu použili pouze řezák 202, mohlo by dojít

naopak k mediálnímu posunu tohoto řezáku směrem

k řezáku 201, čímž by byl narušen maxillární zubní oblouk.

Proto jako opora sloužily nejméně řezáky 202 a 203 a uva-

žováno bylo i o zámku na špičák 204, což jsem nakonec

nerealizoval. Zámky byly umístěny na labiální ploše řezáků

a spojeny ortodontickým řetízkovým tahem (obr. 5). Tahem

byla vytvořena smyčka okolo řezáku 201 a oba konce této

smyčky byly zpočátku pod mírnějším tahem zachyceny za

zámky na řezácích 202 a 203. Pokud by řezák 201 nebyl ve

smyčce a tah by byl umístěn pouze na zámek na labiální

ploše 201, síla tahu by řezák rotovala v podélné ose, což by

nebylo žádoucí. Tah ve tvaru smyčky naopak působil na

celý zub v požadovaném distálním směru a způsobil orto-

dontický posun 201 směrem k prázdnému alveolu po

extrahovaném nadpočetném řezáku. Vzhledem k nízkému

věku jedince proběhl kompletní ortodontický posun 201

řezáku do korektní pozice ve velice krátké době 30 dnů

Obr. 2 – RTG snímek maxilárních řezáků, nadpočetný řezák

označen šipkou

Obr. 3 – Stav po extrakci nadpočetného řezáku, 201 řezák určený

pro posun označen šipkou

Obr. 4 – Kompozitové zámky na řezácích 201, 202, 203

Obr. 5 – Stav po nasazení řetízkového tahu



Malá zvířata

(obr. 6). To souvisí s vysokou schopností remodelace alveo-

lární kosti v tomto věku. Celé ortodontické ošetření vyžado-

valo pouze tři analgosedace (první pro extrakci, nasazení

zámků a tahu, druhou pro jednu výměnu tahu a třetí pro

sejmutí tahu a odstranění zámků) Úspěšnost posunu

v tomto případě byla velmi vysoká, jak je zřejmé z fotogra-

fické dokumentace.

ZávěrV kazuistice popsané ortodontické řešení pravé polyo-

doncie 201 maxilárního řezáku uvádí poměrně jednodu-

chou metodu použití řetízkového ortodontického tahu

a kompozitních zámků pro distální posun 201 řezáku do

korektní pozice. Toto ošetření, prováděné ze zdravotních

důvodů, bylo velmi účinné a proběhlo v poměrně krátkém

časovém úseku. I tento případ prokázal, že použití modelo-

vaných kompozitových zámků ve veterinární ortodoncii

(metoda publikovaná autorem poprvé v roce 2006) je účin-

né a opodstatněné. Tyto modelované zámky totiž lze vytvo-

řit prakticky na jakkoli velkém zubu, což je při extrémní

hmotnostní variabilitě plemen psů velmi důležité. Použití

ortodontických zámků humánní provenience, ať již plasto-

vých či kovových, je právě vysokou hmotnostní variabilitou

plemen a velikostí jejich zubů silně limitováno.

Literatura:1. Belows, J: Orthodontic equipment, materials and techniques. Small Animal

Dental Equipment, Materials and Techniques. Oxford, Blackwell 2004:263-296.

2. Konoo, T., Kim Y. J., Gu, G. M., King, G. J. Intermittent force in orthodontic tooth

movement. J. Dent Res 2001;80(2):457-60.

3. Wiggs, R. B., Lobprice, H. B. Basics of Orthodontics. Veterinary Dentistry,

Principles and Practice, Philadelphia, Lippincot-Raven 1997:435-481.

4. Harvey, C. E., Emily, P. P. Occlusion, Occlusive Abnormalities and Orthodontic

Treatment, Small Animal Dentistry, St. Louis, Mosby 1993:266-96.

5. Wise, G. E., King, G. J. Mechanism of Tooth Eruption and Orthodontic Tooth

Movement. J Dent Res 2008;87(5):414-34.

Adresa autora:

MVDr. Zbyněk Lonský,

Veterinární stomatologická ordinace,

Počátecká 5,

Praha 4

dr.zbynek@tiscali. cz,

www.zbyneklonsky.com

Obr. 6 – Řezák 201 v korektním postavení po 30 dnech




Malá zvířata

P. JANALÍK,1 T. FICHTEL2

1Veterinární klinika Kaděra, s. r. o.

2Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN

Janalík P., Fichtel T. Periodontální vyšetření a ošetření: běžné = jednoduché? Veterinářství

2015;65:162-166.

Onemocnění závěsného aparátu chrupu je u psů a koček velmi časté, a tudíž má potenciál tvořit

významný podíl denně prováděných vyšetření a ošetření. Přestože jsou tyto procedury považovány

za rutinní, je třeba mít na paměti, že jde o výkon v celkové anestezii. Článek se zabývá běžnými

riziky stomatologických zákroků a zodpovědným přístupem k jejich předcházení. K nejvýznamněj-

ším problémům patří nebezpečí průniku vody a nečistot do dýchacích cest pacienta, jeho podchla-

zení, opomenutí patologických stavů v průběhu vyšetření, ohrožení měkkých tkání dutiny ústní,

postižení zubních tkání a nedostatečné ošetření. Ve veterinární stomatologii – stejně jako v ostat-

ních odvětvích veterinární medicíny – platí, že ani takřka dokonalá profesionální péče o pacienta

nepřináší maximální účinek, pokud není podpořena důvěrou a spoluprací ze strany klienta.

SUMMARY

Janalík P., Fichtel T. Periodontal examination and treatment: common = easy? Veterinářství

2015;65:160–164.

Incidence of the periodontal disease is very high in dogs and cats, therefore its diagnosis and

treatment is common in the everyday practice. Although it is generally regarded as a routine procedure,

it still needs to be performed under general anaesthesia. The article reviews common risks and

discusses the ways of their prevention. The most significant complications are presence of water and

debris in the patient’s airways, hypothermia, omission of important symptoms/disorders, trauma to the

oral soft tissues, damage to the dental tissues, and insufficient extent of the treatment. Professional

veterinary dentistry procedures – as well as procedures in other branches – cannot have the best effect

possible as a sole way of care. It is highly important to gain the client’s confidence and compliance.

Periodontální vyšetření a ošetření: běžné = jednoduché?

ÚvodVe stomatologii psů a koček zaujímá bezesporu

výsadní postavení onemocnění závěsného apará-

tu chrupu (periodontální onemocnění, periodontal

disease). Zastoupení v populaci je tak velké, že jej

někteří autoři považují za nejrozšířenější onemoc-

nění psů a koček vůbec.1,2 K jeho vzniku přispívá

více faktorů včetně poruch celkového zdravotního

stavu, zvažován je i vliv genetické výbavy (podob-

ně, jako je tomu u člověka). Hlavním problémem je

nicméně nerovnováha mezi bakteriálním osídle-

ním dutiny ústní a reakcí obranného systému

organismu.2 Ošetření provádíme v celkové aneste-

zii a sestává z odstranění supragingiválních náno-

sů, ošetření subgingiválního prostoru a závěrečné-

ho vyleštění korunek.3

Provádění veterinárního stomatologického ošetře-

ní při vědomí pacienta je sice některými klienty

požadováno, ale veterinární lékař by se k němu

neměl nechat přemluvit. Při takovém postupu nelze

garantovat správné provedení vyšetření, zvíře se

v průběhu zákroku většinou brání, hrozí jeho poraně-

ní ostrými nástroji a nejsme schopni provést ošetření

v plném rozsahu. Mezinárodní spolky veterinárních

stomatologů již před časem vydaly svá prohlášení,

v nichž postup označují z odborného hlediska za

nedostatečný!4,5

Běžná rizika při stomatologickém vyšetření/ošetření

Zhodnocení stavu před anestezií: Základní

stomatologické vyšetření je možno provést u paci-

entů při vědomí, stav velké části periodontálních

tkání ale nelze zhodnotit pouze adspekčně. Jelikož



Malá zvířata

celková anestezie sama o sobě představuje poměrně

velký zásah do přirozených pochodů v organismu,

neměli bychom k ní s výjimkou nezbytných případů při-

stupovat u pacientů, jejichž stav není stabilní. Ideální

pacient před anestezií nevykazuje závažné projevy jiné-

ho celkového onemocnění či poranění.6 Vhodná jsou

paraklinická vyšetření (rozbory krve, ev. rentgenové

zhodnocení hrudníku, EKG aj.), zvláště pokud celkové

vyšetření odhalilo potenciální zdroj komplikací. Ani

jejich výskyt však nutně nevylučuje proveditelnost anes-

tezie. Není správné, jestliže např. u starých pacientů

veterinární lékař kvůli nedostačujícímu technickému

zázemí či personálnímu zajištění anestezie klientovi

automaticky poradí, že periodontální ošetření již nemá

smysl provádět (a to i v případě velmi závažného stupně

choroby!).7-9 Jako veterinární lékaři totiž máme zodpo-

vědnost i za kvalitu života pacientů a rovněž za správnou

informovanost klientů. Je proto v naprostém pořádku, že

v případě pochybností vysvětlíme klientovi závažnost

stavu jeho zvířecího člena rodiny a nutnost součinnosti

s kolegy, kteří mají s anestetickou péčí o rizikové pacien-

ty více zkušeností.

Podchlazení a dehydratace pacienta: Anestezie

ovlivní udržování tělesné teploty a distribuci tekutin

v těle zvířete. Je proto důležité, aby oběma těmto aspek-

tům byla věnována pozornost – a to nejen při zákroku

samotném, ale i v období přípravy pacienta a jeho

následného zotavování. Při zákroku navíc pracujeme

s větším množstvím vody a dochází k namočení srsti

pacienta. To zvyšuje tepelné ztráty. Nitrožilní podávání

tekutin a zahřívání pacientů (např. pomocí vyhřívacích

podušek, teplovzdušných ventilátorů apod.) proto patří

k dobré péči o pacienta v celkové anestezii.9

Průnik vody a nečistot do dýchacích cest pacienta:

Jak bylo zmíněno výše, periodontální ošetření s sebou

zpravidla nese nutnost používání velkého množství

vody. Ta slouží jednak k chlazení nástrojů, jednak k výpla-

chu dutiny ústní. Voda i jí unášené nečistoty v žádném

případě nesmí kontaminovat dýchací cesty.

Nezabráníme-li tomu, ohrožujeme pacienta tak výrazný-

mi komplikacemi, jako je aspirační pneumonie, dyspnoe,

v extrémních případech až smrt utopením. Je proto

nanejvýš důležité, abychom před započetím stomatolo-

gických úkonů pacientovi zavedli endotracheální kanylu.

Výhodné jsou kanyly s těsnicí manžetou a vyztužené

drátem zabraňujícím zalomení. Okolí kanyly utěsníme

savým materiálem (např. gázové kompresy), který podle

potřeby v průběhu ošetření vyměňujeme. Před odsátím

vzduchu z těsnicí manžety kanyly absorpční materiál

vyjmeme a vatovými tampony vysušíme okolí hrtanu,

neboť se v tomto prostoru může přes všechna opatření

nacházet tekutina a nečistoty.6,8,9

Opomenutí patologických stavů v průběhu vyšet-

ření: Profesionálnímu ošetření musí předcházet správné

a důkladné vyšetření závěsného aparátu. Diagnostiku

zakládáme na adspekci a palpaci (včetně použití perio-

dontální sondy k vyšetření subgingiválního prostoru

a dentální sondy k ověření stupně mobility zubů).

Stomatologické vyšetření a ošetření je extenzivním úko-

nem – každý zub je jednotlivým orgánem a vyžaduje

zvláštní pozornost. Odborný stomatologický zákrok

nelze založit na vyšetření několika “reprezentativních“

zubů, podle nichž bychom ošetřili celý chrup. Stupeň

onemocnění závěsného aparátu podle indexu PDI větši-

nou nelze přiřadit chrupu, může se lišit i na jednotlivých

plochách jednoho zubu, typicky např. u vícekořenových

zubů. Správné a pečlivé vyplnění stomatologického pro-

tokolu je tudíž nejsnazší v součinnosti s poučeným asis-

tentem.6

V současné době je silně akcentována nutnost rentge-

nového vyšetření dutiny ústní, jež často doplní celkový

obraz vyšetření o cenné údaje.10-12 Vypovídací hodnota

snímku je silně omezena (často spíše eliminována),

pokud se pokoušíme o jeho zhotovení u pacienta při

vědomí či v sedaci. Při extraorálním snímkování jsou

nutné šikmé projekce s rozevřenými čelistmi, při intrao-

rálním hrozí poškození kazety/čidla.13 Zvíře buď pohybu-

Obr. 1 – Zanícený dásňový okraj, mírné nánosy zubního kamene

na některých zubech; při vyšetření sondou nebyly zjištěny

hluboké defekty. Přestože ještě nejde o příliš závažné postižení,

důsledná domácí péče je nutná

Obr. 2 – Ortodontické vady mohou typicky predisponovat zuby

k městnání cizorodého materiálu v zúžených mezizubních

prostorech, a tudíž k rychlejší progresi onemocnění



Malá zvířata

je hlavou, nebo se na snímku zobrazí též ruce osoby, jež

se pokouší hlavu fixovat. Nevhodná je i snaha o snížení

nákladů dohnaná ad absurdum – tzv. snímek “na všech-

no“, kdy je zvláště u koček a menších psů snímek pořízen

tak, aby zobrazil pokud možno celé tělo zvířete.

Nejkvalitnějšího snímku samozřejmě dosáhneme, pokud

svazek primárních paprsků zaměříme na konkrétní (a co

nejmenší) oblast.14

Ohrožení měkkých tkání dutiny ústní: V případě,

kdy se například snažíme odstranit část dásně kvůli pří-

tomnosti příliš hlubokého defektu, provádíme otevře-

nou kyretáž takového defektu, odstraňujeme hyperplas-

tickou část dásně aj., může malá neopatrnost či chyba

vést k poškození dásně či sliznice dutiny ústní, jazyka

a podjazyčí, pysků apod. ostrými hranami nástrojů.

Nevýrazné krvácení se buď rychle zastaví samo, nebo

provedeme tamponádu rány na několik desítek sekund.

Větší cévy podvážeme, u plošného krvácení lze využít

lokální prostředky pro podporu zástavy krvácení (např.

tampon navlhčený roztokem adrenalinu, přípravky

s kolagenem, celulózou apod.). Vzniklé rány měkkých

tkání ošetříme suturou.15,16 Při použití elektrokauteru

nastavujeme přístroj na co nejnižší proud a nepoužívá-

me jej v blízkosti kostní tkáně.17 Chronické onemocnění

vysokého stupně může narušit hemodynamiku a proces

srážení krve.18 Předpokládáme-li tedy rozsáhlé ošetření

s četnými extrakcemi, je na místě navrhnout klientovi

vyšetření srážlivosti krve.

Postižení zubních tkání: Ošetření závěsného aparátu

chrupu vyžaduje odstranění cizorodého materiálu ze

supra- a subgingiválního povrchu zubu a eventuální

odstranění poškozené subgingivální zubní tkáně.

K supragingiválnímu ošetření používáme nástroje ruční

i s vlastním pohonem. U všech zmíněných nástrojů exis-

tuje nebezpečí, že povrch zubu bude mechanicky poško-

zen více, než je nezbytně nutné. Míra rizika poškození

ručními a poháněnými nástroji je obtížně hodnotitelná,

většina dostupných studií se zaměřuje na poškození

povrchu kořene, případně keramických modelů.19-21

Vzájemné srovnání jednotlivých studií je ovšem nutně

ovlivněno též volbou metodiky konkrétního experi-

mentu.

V případě poháněných odstraňovačů zubního kamene

je na výběr z přístrojů ultrasonických (magnetostrikční

a piezoelektrické) a sonických. Možné narušení povrchu

zubu ovlivňuje mnoho proměnných, jež působí na cha-

rakteristiku pohybu pracovního hrotu (jeho tvar, nasta-

vení výkonu a přívodu chladicí vody apod.). Základními

pravidly pro bezpečné použití jsou neustálý pohyb hrotu

po ošetřovaném povrchu, důsledné používání boční

plochy pracovního hrotu, velmi lehký přítlak na povrch

zubu, nepřetržité chlazení pracovního hrotu, je-li v čin-

nosti, časté střídání ošetřovaných zubů a čištění povrchu

zubu nad dásňovým okrajem.2,22 Pro ilustraci: Setrvání

boční plochy hrotu sonického odstraňovače po dobu

pěti sekund na jednom místě zubní korunky způsobilo

ve studii provedené na VFU Brno poškození o střední

hloubce 10,03 mikrometru, zatímco špička vyhloubila

defekt o střední hloubce 44,11 mikrometru. Při deseti-

sekundovém působení byl rozdíl již 24,63 mikrometru

(boční plocha) proti 108,93 mikrometru.23 Vezmeme-li

v úvahu, že dřívější studie uvádí maximální tloušťku

zubní skloviny u psů zhruba 600–800 mikrometrů,24 vidí-

me, že porušení zásad práce může vážně ohrozit integri-

tu skloviny jakožto důležité ochranné vrstvy zubní

korunky.

Při subgingiválním ošetření odstraňujeme cizorodý

materiál a eventuální poškozenou zubní tkáň. K tomu

jsou dobře uzpůsobeny subgingivální kyrety, lze samo-

zřejmě použít i poháněné odstraňovače s různými hroty,

možností (byť málo rozšířenou) je též využití laserového

přístroje. Povrch by po ošetření neměl být zcela hladký,

aby nedošlo k zpomalení či zamezení sekundárního při-

pojení měkkých tkání k povrchu kořene při hojení.

Někteří autoři neshledali významný rozdíl mezi ošetře-

ním subgingivální kyretou a ultrasonickým přístrojem,25

Obr. 4 – A to i v případě, kdy korunky ani dásně na pohled

nevykazují výrazné příznaky onemocnění

Obr. 3 – “Vidět znamená uvěřit“ – předvedení klinického nálezu

klientovi může velmi pomoci v získání souhlasu s rozsáhlejším

zákrokem



Malá zvířata

léčba:

Infi kované rány a abscesy

Infekce dutiny ústní a zubů

Perioperační profylaxe při chirurgickém

ošetření zubů

Osteomyelitis

Clindamycine Vele 200 mgtablety pro psy v balení 2×10 nebo 8×10 tablet

dávkování:

5,5 mg/kg každých 12 hodin – 7dní

5,5 mg/kg každých 12 hodin – 10 dní

5,5 mg/kg každých 10 hodin – 10 dní

11 mg/kg každých 12 hodin – 28 dní

Výhradní dovozce pro ČR: Vele, spol. s r.o. , Ústí 88, 588 42 Větrný Jeníkovtel.: +420 567 275 046, +420 567 275 200, 774 099 557, www.vele-leciva.cz

jiná studie zjistila výhodný účinek piezoelektrického pří-

stroje se zvláštním hrotem.26

Nedostatečné ošetření: Vážné problémy závěsného

aparátu vyžadují odpovídající ošetření, mnohdy jsou

nutné i četné extrakce zubů.2,15 I v případě, že máme

odpovídající technické zázemí a dovednosti, může být

překvapivě obtížné přesvědčit klienta o důvodech a nut-

nosti zákroku. Je proto nanejvýš vhodné věnovat dosta-

tek času vysvětlení, jaký problém jsme v pacientově

dutině ústní nalezli, proč je to pro něj silně obtěžující

stav, jak mu lze z našeho pohledu nejlépe pomoci a jak

bude zákrok nákladný. Rekonvalescence většinou nebý-

vá ani po rozsáhlém ošetření komplikovaná. Komerčně

vyráběná krmiva podle našich zkušeností zvířata tolerují

přinejmenším podobně jako před ošetřením, v případě

krmiv připravovaných chovateli je vhodné doporučit

podávání drobných kousků. I po kompletní extrakci

chrupu psi zpravidla po několikadenním navyknutí

nemají trvalé problémy. U koček může občas dojít k pře-

trvávajícímu odmítání potravy např. u silně bolestivé

chronické lymfoplazmocytární gingivostomatitidy.

Diskuse a závěrOšetření závěsného aparátu chrupu u psů a koček je

bezesporu běžným zákrokem, nelze je ovšem automatic-

ky označit za rutinní. Tento pojem totiž závisí na znalos-

tech, zručnosti a zkušenostech konkrétního ošetřujícího

lékaře/technika. Možné negativní dopady nemusí o hro-

žovat pouze omezený úsek tkání (rány v dutině ústní,

ztráta zubu aj.), ale může dojít k závažnému poškození

orofaciální oblasti (zlomenina čelisti, poranění oka aj.) či

dokonce celkového zdravotního stavu (aspirační pneu-

monie, krvácivé stavy aj.). Samozřejmou součástí péče

o stomatologické pacienty by měla být korektní a věcná

komunikace s klienty – pokud od nich chceme souhlas

s plánovanými zákroky (mnohdy rizikovými anebo

nákladnými) či následnou spoluprací, musíme jim

poskytnout podstatné relevantní informace. Kladný

Obr. 5 – Laterolaterální projekce se zavřenou tlamou, ruce

pomocníka v projekčním poli – chyby, jež znemožňují správné

posouzení snímku



Malá zvířata

dopad profesionálního zákroku může být poměrně rych-

le eliminován, pokud klient neakceptuje svůj díl zodpo-

vědnosti za zdravotní stav zvířete. Optimálního účinku

totiž nelze dosáhnout „pouhým“ odborným ošetřením –

je nutno jej zkombinovat s domácí péčí, aby byl stav

dutiny ústní udržován průběžně. V případě, že není

dostatečná (či možná), odborné ošetření musí být prová-

děno častěji.

Literatura:1. Bellows, J. Periodontal Equipment, Materials, and Techniques. In: Bellows, J.

Small Animal Dental Equipment, Materials, and Techniques – A Primer.

Ames, Wiley-Blackwell, 2004:115-174.

2. Caiafa, A. Canine infectious, inflammatory and immune-mediated oral con-

ditions. In: Tutt, C., Deeprose, J., Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and

Feline Dentistry. Gloucester; BSAVA, 2007:96-126.

3. McMahon, J. Cleaning the Teeth Using the Power Scaler. In: Perrone, J. R.

Small Animal Dental Procedures for Veterinary Technicians and Nurses.

Ames, Wiley-Blackwell, 2013:74-75.

4. AVDC Board of Directors: American Veterinary Dental College Position

Statement: Companion Animal Dental Scaling Without Anesthesia.

URL: <http://http://avdc.org/Dental_Scaling_Without_Anesthesia.pdf>

[2004; cit. 17. 11. 2014].

5. Board of the EVDC, EVDS, BVDA: A Statement on “Anaesthesia-Free Dental

Procedures” for Cats & Dogs. URL: < http://176.32.230.22/evdc.info/wp-con-

tent/uploads/2013/09/2013-Anaesthesia-Free-Dental-Procedures-EVDC.pdf

> [2013; cit. 17. 11. 2014].

6. Tutt, C. Clinical Examination. In: Tutt, C. Small Animal Dentistry: A manual of

techniques. Ames, Wiley-Blackwell, 2006:33-58.

7. Richey, M. Anesthesia and Pain Management in Dental and Oral Procedures.

In: Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Veterinary Dental Techniques

for the Small Animal Practitioner. St. Louis, Saunders, 1998:601-625.

8. Mills, A. Anesthesia and the Dental Patient. In: Perrone, J. R. Small Animal

Dental Procedures for Veterinary Technicians and Nurses. Ames, Wiley-

Blackwell, 2013:45-58.

9. Joubert, K., Tutt, C. Anaesthesia and analgesia. In: Tutt, C., Deeprose, J.,

Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and Feline Dentistry. Gloucester;

BSAVA, 2007:41-55.

10. Verstraete, F. J., Kass, P. H., Terpak, C. H. Diagnostic value of full-mouth radio-

graphy in dogs. Am J Vet Res 1998;59:686–691.

11. Verstraete, F. J., Kass, P. H., Terpak, C. H. Diagnostic value of full-mouth radio-

graphy in cats. Am J Vet Res 1998;59:692–695.

12. Kim, C. G., Lee, S. Y., Kim, J. W., Park, H. M. Assessment of dental abnormalities

by full-mouth radiography in small breed dogs. J Am Anim Hosp Assoc

2013;49:23–30.

13. DuPont, G. A., DeBowes, L. J. Technique. In: DuPont, G. A., DeBowes, L. J. Atlas

of Dental Radiography in Dogs and Cats. St. Louis, Saunders, 2009:229-254.

14. Muhlbauer, M. C., Kneller, S. K. Production and use of diagnostic x-rays. In:

Muhlbauer, M. C., Kneller, S. K. Radiography of the Dog and Cat: Guide to

Making and Interpreting Radiographs. Ames, Wiley-Blackwell, 2013:44-58.

15. Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Periodontal Therapy and Surgery.

In: Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Veterinary Dental Techniques

for the Small Animal Practitioner. St. Louis, Saunders, 1998:233-290.

16. Ostermeier, S. Other oral and dental conditions. In: Tutt, C., Deeprose, J.,

Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and Feline Dentistry. Gloucester;

BSAVA, 2007:160-177.

17. Yalamanchilli, P. S., Davanapelly, P., Surapaneni, H. Electrosurgical applicati-

ons in Dentistry. Sch J App Med Sci 2013;1:530-534.

18. Papapanagiotou, D., Nicu, E. A., Bizzarro, S., et al. Periodontitis is associated

with platelet activation. Atherosclerosis, 2009;202:605-11.

19. Yousefimanesh, H., Robati, M., Kadkhodazadeh, M., Molla, R. A comparison of

magnetostrictive and piezoelectric ultrasonic scaling devices: an in vitro

study. J Periodontal Implant Sci 2012;42:243-247.

20. Jepsen, S., Deschner, J., Braun, A., Schwarz, F., Eberhard, J. Calculus removal

and the prevention of its formation. Periodontology 2011;55:167-188.

21. Lee, S., Lai, Y., Morgano, S. M. Effects of ultrasonic scaling and periodontal

curettage on surface roughness of porcelain. J Prosthet Dent 1995;73:227-

232.

22. Niemiec, B. A. The Complete Dental Cleaning. In: Niemiec, B. A. Vet

Periodontology Ames; Wiley-Blackwell, 2013:129-153.

23. Janalik, P., Fichtel, T., Sperka, P., Omasta, M., Rauser, P. Three-dimensional

optical assessment of experimental iatrogenic mechanical damage to cani-

ne dental enamel caused by a sonic scaler. Veterinarni Medicina, 2014;59:293-

298.

24. Crossley, D. Tooth enamel thickness in the mature dentition of domestic

dogs and cats – preliminary study. J Vet Dent 1995;12:111-113.

25. Amid, R., Kadkhodazadeh, M., Fekrazad, R., Hajizadeh, F., Ghafoori, A.

Comparison of the effect of hand instruments, an ultrasonic scaler, and an

erbium-doped yttrium aluminium garnet laser on root surface roughness of

teeth with periodontitis: a profilometer study. J Periodontal Implant Sci

2013;43:101-105.

26. Busslinger, A., Lampe, K., Beuchat, M., Lehmann, B. A comparative in vitro

study of a magnetostrictive and a piezoelectric ultrasonic scaling instru-

ment. J Clin Periodontol 2001;28:642-649.

MVDr. Petr Janalík

Veterinární klinika Uherské Hradiště

Lomená 1389

686 01 Uherské Hradiště

E-mail: [email protected]

Obr. 6 – Přestože jsou brachycefalická plemena predisponována

k onemocnění závěsného aparátu chrupu, nemusí to

automaticky znamenat ztrátu všech zubů v útlém věku.

Důsledná dlouhodobá péče ze strany klientů tomuto

devítiletému mopsovi jednoznačně prospívá



Anotace


Periodontální onemocnění u malých kníračů

Periodontální onemocnění je nejčastějším problémem

dutiny ústní u psů a jeho prevalence se podle výsledků

různých studií pohybuje v rozmezí 44–63,6 %. Výskyt

a závažnost onemocnění se zvyšuje s věkem. U pudlů

bylo zjištěno, že 90 % jedinců mladších čtyř let a všichni

psi starší než čtyři roky měly minimálně jeden zub posti-

žený onemocněním závěsného aparátu. Studie provádě-

ná na bíglech ukázala, že u všech psů bez ohledu na věk

byla na základě krvácení diagnostikována gingivitida.

V případě 162 psů různých plemen byla marginální peri-

odontitida zjištěna u 37 % jedinců mladších dvou let,

u tří- až pětiletých psů to bylo již 55,2 % a psů starších

šesti let již byla incidence 82,3 %. Periodontitida je častěj-

ší u malých plemen psů. Významnější postižení je popiso-

váno u brachycefalických plemen.

Cílem této studie bylo popsat výskyt a progresi gingivi-

tidy a periodontitidy u malých kníračů. Do studie bylo

zařazeno 52 malých kníračů ve věku 1,3–6,9 roku s prů-

měrnou hmotností 8,8 kg. Jednalo se o 28 fen (19 kastro-

vaných, 9 nekastrovaných) a 24 psů (všichni kastrovaní).

U všech psů se obden čistily zuby přibližně od jednoho

roku věku. Čištění zubů bylo ukončeno jeden týden (u 42

psů) nebo 18 týdnů (u 10 psů) před zařazením do studie

a prvním vyšetřením zubů. U všech psů bylo před zařaze-

ním do studie provedeno celkové klinické vyšetření,

rutinní vyšetření krve a zhodnocení anamnézy. Vyšetření

zubů probíhalo v celkové anestezii. Na vyšetření se podí-

lelo celkem šest lidí, každý pes byl po celou dobu studie

hodnocen jedním člověkem. Hodnotitelé si nemohli pro-

hlížet předchozí záznamy.

Každý zub byl hodnocen samostatně. Pomocí paro-

dontální sondy byl posuzován gingivální okraj. Stav dásní

byl popisován pomocí pětistupňové škály: G0 – bez gin-

givitidy, růžové nebo pigmentované zdravé dásně, bez

zánětu nebo krvácení; G1 – velmi mírná gingivitida,

dásně oteklé, červené, bez krvácení; G2 – mírná gingivitis,

dásně červené, oteklé, s krvácením po sondáži; G3 –

střední gingivitis, dásně červené, oteklé, s okamžitým

krvácením při sondáži; G4 – vážní gingivitis, ulcerace,

spontánní krvácení, profuzní krvácení při sondáži.

Zaznamenána byla hloubka parodontální kapsy a tloušť-

ka gingivy. Každý pes byl vyšetřován v odstupu šesti

týdnů a to po dobu až 60 týdnů (trvání celé studie).

Jakmile bylo zjištěno periodontální onemocnění, zub byl

ošetřen tak, aby se zabránilo progresi onemocnění

a takový už nebyl znovu do studie zařazen. Postižené

zuby byly takto ošetřovány při pravidelných kontrolách

až do doby, než pacient opustil studii. Jakmile došlo

k rozvoji periodontálního onemocnění u více než 12

zubů, pes byl ze studie vyloučen. Počet kontrol, které

byly u jednotlivých psů provedeny, se pohyboval v roz-

mezí 3–11 vyšetření během 60 týdnů. Počet zubů u jed-

noho psa, u kterých došlo k progresi periodontitidy,

kolísal od 0 do 21.

U všech psů byla při prvním vyšetření zjištěna gingi-

vitida. Periodontitidou byly nejčastěji postiženy řezáky,

nejméně často špičáky. Při posuzování jednotlivých

zubů dolní čelisti byly postihovány nejméně často špi-

čáky, mírná periodontitida byla zjišťována u 1., 2. a 3.

premoláru a 2. a 3. moláru. Významná periodontitida

postihovala všechny řezáky a 4. premolár a 1. molár.

Podobný vzorec se opakoval i u zubů horní čelisti.

Periodontitida postihovala řezáky zejména na palatál-

ní/linguální straně, u premolárů na distální straně,

zatímco u molárů byla zjišťována na meziální a palatál-

ní/linguální straně.

Byl zjištěn významný lineární vliv věku na čas, který

je nutný pro progresi k periodontitidě, u starších psů

je progrese signifikantně rychlejší. S každým rokem

věku se doba progrese zkracovala o 5,5 týdne. U zubů

s nejvyšším výskytem periodontitidy je současně zjiš-

ťována nejrychlejší progrese.

Výsledky ukazují, že u těchto plemen dochází k roz-

voji gingivitidy již ve velmi mladém věku, pokud není

dodržována zubní hygiena. Gingivitida však nemusí

vždy vyústit v periodontitidu. Ze všech zubů s perio-

dontitidou tvořily více než polovinu (54 %) řezáky.

Linguální strana řezáků byla postihována častěji.

Pouze u jednoho psa z celé skupiny nedošlo během

60 týdnů k rozvoji periodontitidy u žádného zubu.

Na základě výsledků této studie je zřejmé, že chybě-

jící účinná péče o dutinu ústní vede k rychlému rozvo-

ji pe riodontálního onemocnění. To, pokud není řeše-

no, může dále progredovat a vyústit ke ztrátě zubů

a přispět k významnému diskomfortu pacienta. Podle

dřívějších studií je periodontitida spojována s dalšími

systémovými chorobami, jako jsou endokarditida

nebo onemocnění ledvin a jater. Je tedy nutné udržo-

vat závěsný aparát zubu v pořádku. Toho se dosáhne

pravidelnou péčí o dutinu ústní a ideálně četnými

prohlídkami zubů. Výsledky této studie naznačují, že

prohlídky zubů by měly být prováděny minimálně

dvakrát do roka tak, aby se onemocnění zachytilo

v časné fázi. Můžeme předpokládat, že podobně by se

mělo postupovat i u dalších malých nebo toy plemen

psů.

Marshall, M. D., Wallis, C. V., Milella, L., Colyer, A., Tweedie,

A. D., Harris, S. A longitudinal assessment of periodontal

disease in 52 miniature schnauzers. BMC Vet Res

2014;10:166.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-

-Kovaříková


Anotace


Bovinní laktoferin a piroxikam v terapii lymfocytárně-plazmocytární gingivitidy/stomatitidy koček

Kočičí lymfocytárně-plazmocytární gingivitida/stomati-

tida (LPGS) představuje obtížně řešitelné onemocnění

dutiny ústní s incidencí přesahující 3 %. Jedná se o devas-

tující, chronický zánětlivý proces, který způsobuje bolesti-

vé erozivní léze v gingivální a bukální oblasti. Kočky mohou

být postiženy již v mladém věku a onemocnění tak vyža-

duje doživotní řešení. Mezi klinické příznaky LPGS patří

slinění, bolest, halitóza, krvácení, ztráta hmotnosti a poru-

cha chuti. Problém může někdy vyžadovat řešení v podo-

bě eutanazie kvůli špatné kvalitě života. S rozvojem LPGS

bývají spojovány abnormální imunologické reakce způso-

bené genetickými predispozicemi, stres, fyziologické nebo

nutriční faktory a virové infekce. Obtížně zvladatelné one-

mocnění a neúplná znalost etio patogeneze LPGS vedla

k rozšíření empirických nebo symptomatických terapeutic-

kých postupů, u nichž však byla často zjišťována neuspo-

kojivá reakce organismu. Byla popsána léčba pomocí kor-

tikosteroidů, antibiotik, interferonu, cyklosporinu nebo

chemoterapeutik. V praxi se často využívá terapie pomocí

kortikosteroidů a chirurgie, nicméně časem může dochá-

zet ke snižování účinku. Lepší výsledky jsou dosahovány

při extrakci zubů včetně molárů i premolárů, kdy dochází

k vyléčení u 50 – 60 % případů.

Laktoferin je glykosylovaný protein o velikosti 80 kDa,

který obsahuje přibližně 700 aminokyselin. Má silnou

afinitu vázat železo a má antimikrobiální, imunomodu-

lační, protizánětlivé a protinádorové vlastnosti. Orální

aplikace laktoferinu kočkám s vážnou LPGS může bez

výrazných vedlejších účinků inhibovat expresi interfero-

nu γ a interleukinu 2, může omezit reakce spojené

s bolestí, tedy salivaci a anorexii. Cílem této studie je

zhodnocení kombinace nesteroidního antiflogistika piro-

xikamu a bovinního laktoferinu.

Do studie byly zařazeny kočky s histologicky potvrze-

nou diagnózou LPGS a přítomností klinických příznaků.

U koček byly zaznamenány údaje o stáří, pohlaví, pleme-

ni a věku, kdy se objevily klinické příznaky. Klinické vyšet-

ření zahrnovalo palpaci submandibulárních mízních

uzlin, bylo provedeno hematologické a biochemické

vyšetření krve. Bylo provedeno RTG vyšetření celé dutiny

ústní a byl odebrán vzorek sliznice na histopatologické

vyšetření. Nálezy byly charakterizovány přítomností

hyperplazie a infiltrace primárně plazmatickými buňkami

s menším počtem lymfocytů. Množství neutrofilů se mezi

zvířaty lišilo. Kritéria splnilo a následně tak bylo do studie

zařazeno 13 koček. Studie byla koncipovaná jako rando-

mizovaná, dvojitě zaslepená. Zvířata byla rozdělena do

dvou skupin. Jedna skupina byla léčena pomocí kombi-

nace piroxikamu a spreje s bovinním laktoferinem, druhé

skupině byl podáván pouze piroxikam a placebo sprej.

Vyšetření dutiny ústní, hodnocení lézí, jejich grading

(0–3) a biopsie probíhaly v celkové anestezii. Pro majitele

byl připraven dotazník týkající se příznaků: bolesti dutiny

ústní, slinění, inapetence, zánětů dutiny ústní, krvácení

a halitózy. Klinické příznaky byly charakterizovány jako

žádné, mírné, středně závažné a velmi závažné. Majitelé

měli dotazník vyplňovat každý týden.

Ze studie byly vyloučeny tři kočky (3/13, 23,1 %), došlo

u nich k rozvoji anorexie a majitelé požadovali terapii

pomocí kortikosteroidů. Ostatních deset koček dokončilo

12titýdenní léčebný protokol. Jednalo se o kastrované

domácí krátkosrsté kočky (osm kocourů a dvě kočky)

s průměrným věkem 6,93 ± 4,21 roku. Průměrný věk při

prvním výskytu klinických příznaků byl 5,47 ± 3,47 roku.

Skupina byla rozdělena na dvě části: pěti kočkám byl

podáván pouze piroxikam, zbylým pěti pacientům pak

piroxikam a bovinní laktoferin. Na začátku studie nebyly

mezi skupinami rozdíly.

Ke klinickému zlepšení došlo u 77 % koček. Výrazné

zlepšení nastalo již během prvních dvou týdnů, což zna-

mená, že piroxikam významně omezil klinické příznaky.

Kombinace piroxikamu a bovinního laktoferinu se jevila

jako účinnější než piroxikam samotný; vedla ke zlepšení

orálních lézí, současně se významně zmírnily klinické pří-

znaky, zlepšila se kvalita života a zvýšila se hmotnost.

Remise byla spojena se snížením počtu makrofágů.

Výsledky biochemického vyšetření neodhalily žádný

negativní vliv terapie na činnost ledvin nebo jater. Nebyly

zaznamenány průjem ani zvracení. Po 12 týdnech byla

ukončena terapie piroxikamem a pokračovalo se pouze

s bovinním laktoferinem. Po šesti měsících byli kontakto-

váni majitelé osmi koček: u čtyř se kvalita života a chuť

k příjmu krmiva nezhoršila, u jedné bylo nutné opět apli-

kovat piroxikam, jedna kočka přešla na terapii kortikoste-

roidy a u dvou koček samotný sprej s bovinním laktoferi-

nem postačoval k udržení kvality života a apetitu. U obou

koček došlo k opětovnému výskytu klinických příznaků, ty

však rychle odezněly po dvoutýdenní terapii piroxikamen.

Kombinace piroxikamu a spreje s bovinním laktoferi-

nem bylo vyhodnoceno jako bezpečné a může být využi-

to pro dlouhodobější podávání ke zmírnění klinických

příznaků spojených s LPGS koček.

Hung, Y. P., Yang, Y. P., Wang, H. C., Liao, J. W., Hsu, W. L.,

Chang, C. C., Chang, S. C. Bovine lactoferrin and piroxicam

as an adjunct treatment for lymphocytic-plasmacytic gin-

givitis stomatitis in cats. Vet J, 2014;202:76-82.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-

-Kovaříková


1/1


Anotace

BARF trend – výhody, nevýhody a rizika

Krmení psů a koček syrovou stravou se začalo rozmá-

hat v 90. letech po vydání knihy s touto tematikou od

australského veterináře a zkratka BARF (Biologically

Appropriate Raw Food nebo Bones and Raw Food) se

rozšířila po celém světě, je založena na principu predátor –

kořist, a sestává z krmení především syrovým masem

s významným podílem kostí a orgánů, jako doplněk se

používá ovoce, zelenina, ořechy, oleje a byliny, v malém

množství i vejce a mléčné produkty. Obiloviny nejsou

doporučovány, i když jiné zdroje sacharidů někdy povo-

leny jsou (brambory, luštěniny). Umělé doplňky jsou

zakázané (minerální či vitamínové přípravky), na trhu ale

existuje řada produktů určených právě jako doplněk

k BARF. Nejčastěji začne chovatel krmit metodou BARF,

protože chce pro své zvíře přírodnější a zdravější výživu,

další důvody mohou být chronické nemoci (kožní, gas-

trointestinální, alergie) a nedůvěra v komerční krmiva,

která údajně obsahují odpadní materiály a chemické

složky a způsobují podle propagátorů řadu nemocí.

Informační zdroje jsou pro majitele převážně internet

a knihy, bohužel jsou tyto zdroje psány často laiky

a obsahují zavádějící a nepřesné informace, i když

mohou být prezentovány velmi vědecky. BARF je často

propagováno velmi emotivně a slibuje vyřešení všech

nemocí, problémů a behaviorálních abnormalit. U někte-

rých majitelů vyvolávají propagátoři BARFu přesvědčení,

že krmení komerční dietou jejich zvířeti ublíží.

Je třeba zdůraznit, že neexistuje vědecká studie

o dlouhodobém krmení syrové stravy, diskuse o výho-

dách a nevýhodách může být tedy založena jen na zákla-

dě znalostí dietetiky a nutriční fyziologie. Dále jsou uve-

deny často citované výhody krmení podle BARF spolu

s vysvětlením: Známý původ a složení krmiva, což snad-

no vyloučí neoblíbené krmivo či alergen. Absence aditiv –

chovatelé často považují aditiva za něco velmi špatného

a chemického, často je nadhodnoceno přidávání ochu-

covadel do komerčních diet, která zvýší chutnost jinak

nekvalitní suroviny, dokonce údajně mohou i za závislost

na daném krmivu. Mnoho chovatelů nechápe, že mezi

aditiva patří i vitamíny a stopové prvky a že všechna

aditiva musí splňovat legislativní normy dané země.

Zákaz obilovin – myšlenka, že gluteny a obiloviny obec-

ně jsou pro psy a kočky devastující, je další oblíbený

argument bez vědeckého základu. Před rozmachem


Anotace


komerčního krmiva bylo mnoho psů krmeno velkým

množstvím obilovin (pečivo, pamlsky), podle posledních

studií došlo u psů ke genetické adaptaci na obiloviny,

i kočky dokážou v menší míře metabolizovat sacharidy,

obilovinám je tedy nutné se vyhýbat jen u vzácných pří-

padů glutenové intolerance. Efekt tepelného poškození

živin je dalším argumentem, je nepochybné, že některé

živiny (vitamíny skupiny B a vitamín A) nejsou tepelně

stabilní, přísun lze však snadno zajistit jejich přidáním až

po zahřátí. Dostupnost některých aminokyselin (lyzin) je

zahřátím snížena, v praxi však k deficitu esenciálních

aminokyselin nedochází, protože zvířata jsou krmena

kvalitním zdrojem proteinu. Destrukce enzymů je také

často citována, chovatelé se pak nesprávně domnívají,

že enzymy obsažené v krmivu jsou nezbytné k trávení.

Další uváděnou výhodou je menší obsah trusu a jeho

lepší kvalita, BARF strava je obvykle vysoce stravitelná

a obecně lépe stravitelná než komerční krmiva nízké

kvality. Lepší stav zubů díky zvýšenému žvýkání je zřej-

mě správnou domněnkou, protože se tím posiluje perio-

dont a stírá povrch zubů, při kousání kostí ale může dojít

k úrazům.

Většina citovaných pozitivních efektů, jako je zářivá

srst, živější chování a lepší konstituce, jsou subjektivní

dojmy a jejich objektivní průkaz není snadný. Nutriční

deficity nebo krmení nevhodného krmiva danému

jedinci jistě mohou vyvolat symptomy, jako je snížená

chuť k jídlu, poruchy trávení a kožní problémy, což ovšem

může být vyvoláno i řadou onemocnění. Zdá se, že maji-

telé zvířat jsou nyní velmi citliví na téma intolerance

krmiva z komerčních diet a při obtížích svého zvířete

přechází sami na syrovou stravu bez zvážení dalších

možných příčin.

Rizika krmení syrovou stravou představují čtyři skupi-

ny problémů: nutriční nerovnováha, hygienická rizika ze

syrového masa, problémy ze syrových kostí a nevhodné

a škodlivé ingredience. Zastánci tvrdí, že krmivo blízké

přirozené stravě automaticky pokryje nutriční požadav-

ky a umělé přídavky nejsou nutné, někdy jsou až považo-

vány za škodlivé. Obecně u jakékoliv stravy může organi-

smus přijímat jen ty živiny, které jsou skutečně v krmivu

obsaženy, znalost nutričního složení složek krmiva

a jejich kombinace je pro sestavení krmné dávky nezbyt-

ná. O krmení metodou BARF je napsáno mnoho knih

s recepty, ale mnohé informace jsou v nich nesprávné,

např. doporučení příliš velkého obsahu proteinu (pro

zdravé psy by neměl být nebezpečný, ale u starších zvířat

nebo při onemocnění ledvin či jater nevhodný), nízký

obsah proteinů (např. pokud je zkrmováno maso s vyso-

kým podílem tuku), příliš vysoký podíl tuku (nad 30 %

v sušině zvyšuje riziko pankreatitidy), špatné množství

vápníku nebo jeho poměr s fosforem (vysoký i nízký

obsah, rizikové hlavně u rostoucích štěňat), špatná dávka

vitamínu A (nízká i vysoká, kočky neumějí konvertovat

karotenoidy na vit A), deficit vitaminu E, deficit vitamínu

D (někdy je uváděno, že jej kočky a psi nepotřebují a umí

si jej vytvořit, což není pravda), nedostatek stopových

prvků (zinek, měď, jód, mangan) a použití nepotřebných

nebo škodlivých přídavků.

Mezi majiteli psů jsou populární různé potravní doplň-

ky založené na bylinách, řasách a dalších podobných

komponentech, které mají jako přírodní zdroje zajistit

vitalitu. Výrobci často ani neudávají u takových příprav-

ků přesné složení, obsah stopových prvků se přitom

může velmi lišit, např. v produktech z mořských řas

(Ascophyllum nodosum) bývá obsažen jód, což u sladko-

vodních (Spirulina, Chlorella) není. Nelze ani vyloučit

možné nežádoucí reakce a interakce.

Hygienická rizika ze syrového masa zahrnují viry, bak-

terie a parazity. Smrtelné riziko mezi viry představuje

virus Aujezskyho choroby ve vepřovém mase, z bakteri-

álních patogenů může jít o druhy E. coli, Salmonella,

Campylobacter a Yersinia, z parazitů např. Echinococcus.

Zvažovat je třeba riziko i pro osoby zpracovávající syrové

maso, je možný přenos tuberkulózy, tularémie a toxo-

plazmózy. Příznivci BARF argumentují tím, že psi a kočky

jsou vůči těmto patogenům imunní, je pravda, že se

u nich v porovnání s humánní medicínou méně často

objevují gastroenteritidy vyvolané salmonelou nebo

E. coli bakteriemi, ale vnímaví jsou k těmto infekcím rov-

něž a jsou popsány i případy septikémie, zvýšené riziko

mají imunokompromitovaní jedinci. Větším rizikem je

ohrožení lidského zdraví, nejen přímou manipulací se

syrovým masem, ale krmená zvířata se mohou stát

asymptomatickými přenašeči patogenů, např. Salmonella

přetrvává v trusu několik týdnů a může dojít ke kontami-

naci kůže zvířete, míst odpočinku a celé domácnosti.

Téměř ve všech publikacích o BARF se význam zdravot-

ních rizik podceňuje, zřejmě protože jsou potraviny nyní

obecně velmi bezpečné, syrové maso pro zvířata ale

často nepochází ze zdrojů pro lidskou výživu, navíc jsou

nyní i e-shopy zasílající maso a masné výrobky v mraže-

ném stavu, ty ale nesplňují parametry pro lidskou výživu,

takže nelze zjistit, zda jsou dodržována pravidla dezin-

fekce a skladovacích teplot. Některé zdroje uvádějí sil-

nou bakteriální kontaminaci prodávaných syrových diet.

Další riziko představují syrové kosti, mohou způsobit

poranění dutiny ústní, fraktury zubů, uvíznout v krku

nebo jícnu, vyvolat konstipaci, ileus nebo i perforaci GIT.

Neexistují přesná data o případném vyšším výskytu

těchto problémů v souvislosti se vzrůstajícím trendem

krmení BARF, ale někteří lékaři a kliniky je subjektivně

hodnotí v poslední době jako častější. Při přípravě domá-

cí stravy existuje také riziko použití nevhodných nebo

škodlivých doplňků, i když vzrůstá povědomí chovatelů

o negativních dopadech např. čokolády, hroznů či cibu-

le. Další produkty jsou ale naopak někdy doporučovány,

příkladem je česnek, který je hodnocen jako zdraví pro-

spěšný s repelentními účinky na ektoparazity; nejen že

takový účinek není prokázán, ale česnek poškozuje čer-

vené krvinky, stejně tak medvědí česnek nebo pažitka

jsou někdy krmeny jako zdravé bylinné doplňky. Zastánci

argumentují podáváním jen velmi malých dávek pod

toxickou hranicí, vliv dlouhodobého podávání v malých

dávkách ale zkoumán nebyl, a proto by podávání rostlin

příbuzných česneku nebo cibuli nemělo být doporučo-

váno. Další nevhodná krmiva jsou vejce (syrová obsahují

avidin, který váže biotin a vede k jeho deficitu, bílek


Anotace


obsahuje inhibitor trypsinu, narušuje trávení proteinu),

ryby (mnoho syrových ryb obsahuje thiaminázu, která

ničí thiamin a také trimetylamin, což je organická slouče-

nina vázající železo a při dlouhodobém podávání může

vést k anémii), fazole (obsahují lektiny a taniny, které

narušují sliznici střeva a kyanogenní glykosidy, uvařené

nebo tepelně ošetřené jsou bezpečné), maniok (syrový

obsahuje kyanogenní glykosidy, po uvaření neškodný).

V souvislosti s krmením BARF může vznikat thyreotoxi-

kóza, studiemi potvrzený vznik hyperthyreózy po zkr-

mování štítné žlázy, hormony štítné žlázy jsou termosta-

bilní, takže problém by nastal i po uvaření, v BARF se ale

často používá maso z hlavy a krku, v tomto ohledu jsou

nebezpečné i kousací pamlsky ze sušených tracheí

a hrtanů. Dávka nutná k vyvolání není známá a u koček

není thyreotoxikóza popsána, protože jsou tyto produk-

ty kočkám krmeny jen vzácně. Některé propagační

materiály BARF uvádějí, že po přechodu na syrovou stra-

vu může zvíře vykazovat zažívací obtíže a kožní změny,

což je deklarováno jako detoxikace a odstraňování škod-

livých chemikálií, které zvíře přijímalo v kupované gra-

nulované stravě. Tato teorie pochází z alternativní medi-

cíny a nemá vědecké opodstatnění, kožní i zažívací pro-

blémy mohou být příznakem intolerance krmiva a pou-

kazují pouze na to, jak jsou chovatelé o BARF přesvědče-

ni, když i takové příznaky považují za prospěšné. Pokud

je pomocí BARF krmeno nemocné zvíře, je nutné zhod-

notit, zda je takový typ stravy (vysoký podíl bílkovin

a tuků, vysoké hodnoty vápníku a fosforu, hygienická

rizika) při daném onemocnění vhodný. Při gastrointesti-

nálním onemocnění při narušení intestinální flóry

a možné zvýšené permeabilitě intestinální mukózy by

neměla být syrová strava podávána (zejména při hema-

temezi a hemoragickém průjmu), protože zvyšuje riziko

infekce. Syrová strava může být vhodná u zvířat s diabe-

tem (vlákninu lze přidat jako otruby nebo celulózu) nebo

při snižování hmotnosti. Při selhání ledvin je BARF kon-

traindikováno (vysoký obsah proteinu a fosforu). Při

neoplaziích majitelé často hledají zázračné uzdravení

a mohou vyžadovat speciální krmení, při imunosupresi

představuje syrové maso zvýšené riziko infekce, sachari-

dy jsou doporučovány pro podporu jaterní funkce a také

jako pohotový zdroj energie. Samotná změna stravy

může představovat další stres navíc.

BARF je jedna z možností výživy psů a koček, spojená

s různými riziky, která je třeba chovatelům vysvětlit, ale

je třeba zohlednit i názor chovatele. Majitelé zvířat chtě-

jí pro své svěřence to nejlepší, ale často nevolí podle

objektivních kritérií a jsou velmi ovlivněni internetem,

reklamou a dalšími chovateli. Je nezbytné obezřetně

volit zdroj a složení krmiva, protože recepty a doporuče-

ní na internetu a v oblíbených knihách jsou málokdy

korektní. Je nutné sledovat hygienická kritéria a omezit

rizika bakteriální kontaminace a vyvarovat se zkrmování

štítné žlázy. BARF by neměl být doporučen, pokud

v domácnosti se zvířetem žijí rizikové osoby (děti, těhot-

né ženy, senioři nebo chronicky nemocní lidé) ani pokud

zvíře s takovými osobami přichází do styku (např. tera-

peutičtí psi).

Handl S. The BARF trend – advantages, drawbacks and

risks. Vet Focus 2014;24(3):16-23.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková



Malá zvířata

V. ŠIMERDOVÁ1, I. HÁJEK2


2Sibra centrum, Bratislava

SOUHRN

Šimerdová V., Hájek I. Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární

přehled. Veterinářství 2015;65:174-176.

Sdělení obsahuje přehled literatury týkající se vlivu fenobarbitalu na biochemický profil periferní

krve psů. Tradičně je udáván vliv fenobarbitalu na aktivitu jaterních enzymů, kromě nich však feno-

barbital ovlivňuje i některé další biochemické analyty periferní krve psů, zejména koncentraci hor-

monů štítné žlázy a trigacylglycerolů. Neznalost tohoto vlivu může vést k nadbytečné léčbě pacien-

tů medikovaných fenobarbitalem nebo předčasnému ukončení léčby fenobarbitalem.

SUMMARY

Šimerdová V., Hájek I. The influence of phenobarbital on biochemical profile of peripheral blood

in dogs – a literary review. Veterinářství 2015;65:174-176.

The article contains a review of literature on the influence of phenobarbital on serum biochemical

profile in dogs. Traditionally, the influence of phenobarbital on liver enzyme activity is described.

Besides them, phenobarbital influences also other biochemical analytes of peripheral blood in dogs,

particularly thyroid gland hormone and triacylglycerol concentrations. Knowledge of this influence is

necessary to avoid excess therapy in dogs medicated with phenobarbital or early discontinuation of

phenobarbital treatment.

Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární přehled

Úvod

Ve veterinární medicíně je fenobarbital (PHE)

běžně používaným léčivem v terapii záchvatů.

Záchvaty představují jeden z nejčastějších neurolo-

gických symptomů psů.1 Určení prevalence záchvatů

u psů je obtížné, tradičně se udává prevalence mezi

1 a 2 %.2 Podle některých novějších studií činí preva-

lence záchvatů u psů 0,75 %.3 Tyto studie však zahr-

novaly idiopatickou epilepsii (IE) i symptomatické

záchvaty. Genetický podklad pro vznik IE byl popsán

u několika plemen psů, například u zlatého retrívra4,

labradorského retrívra5, boxera6, border kolie7 a bel-

gického ovčáka8. Obtížně kontrolovatelná IE je často

příčinou eutanazie.9 Terapie IE je symptomatická

a vyžaduje dlouhodobé podávání antiepileptik.

I když je v současné době dostupná řada antiepilep-

tik, pro psa jich je vhodných jen několik. Odlišná far-

makokinetika humánních léčiv u psa vede k velmi

krátkému biologickému poločasu, a není tak možné

dosáhnout stabilní koncentrace i při dávkování něko-

likrát denně.10

Za léčiva první volby v terapii IE byl dlouho pova-

žován PHE a bromid draselný (KBr). PHE je účinný

u 60–80 % psů s IE a selhání léčby je častěji způsobe-

no chybným podáním ze strany majitele nebo veteri-

nárního lékaře než farmakorezistencí vůči PHE.10

V recentní studii byla zjištěna srovnatelná účinnost

PHE a imepitoinu.11 Léčivy první volby v terapii IE tak

jsou v současnosti PHE a imepiton; KBr je doporučo-

ván až jako lék další volby, popř. jako součást kombi-

nované terapie IE.12 Za nejčastější nežádoucí účinky

PHE je považována polyfagie, polyurie a polydipsie,

sedace a hepatotoxicita. Úvodní dávka v terapii IE činí

2–5 mg/kg živé hmotnosti per os dvakrát denně.

Dávka je následně upravována podle sérové tera-

peutické koncentrace PHE, která by měla dosáhnout

stabilní hodnoty po 10–18 dnech léčby a činí 15–45

μg/ml (to odpovídá 65–194 μmol/l).13

Vliv fenobarbitalu na rutinní biochemické analyty

Většina informací týkajících se hepatotoxicity PHE

je založena na studiích provedených v sedmdesá-

tých a osmdesátých letech 20. století, ve kterých byl

podáván primidon (prekurzor PHE), kombinace

antiepileptik nebo PHE ve vysokých dávkách.14

MVDr. PharmDr.

Veronika

Šimerdová,

studentka DSP

(doktorského stu-

dijního programu)

MVDr. Ivo Hájek,

odborný asistent

Oddělení vnitř-

ních chorob



Malá zvířata

Závěry recentních studií jsou odlišné. U psů s IE vedlo podá-

ní PHE ke statisticky významnému zvýšení aktivity alkalické

fosfatázy (ALP) a statisticky nevýznamnému zvýšení alani-

naminotransferázy (ALT). Aktivita gama-glutamyltransferá-

zy (GGT) a aspartátaminotransferázy (AST) a koncentrace

bilirubinu, albuminu a celkové bílkoviny nebyly ovlivněny.14

Podobné výsledky byly zjištěny v dalších studiích.15,16 Muller

a kol. (2000a) ve své studii navíc prováděli ultrasonografické

a histopatologické vyšetření jater léčených psů, kterým byl

zjištěn normální nález.15 Ve studii hodnotící vliv podávání

zvyšujících se dávek PHE vedly až dávky vyšší než 13 mg/

kg/den u některých psů k laboratorním i klinickým proje-

vům hepatotoxicity.17 Doporučená dávka PHE přitom činí

při dlouhodobé terapii maximálně 10 mg/kg/den.13 Zvýšení

aktivity ALP a ALT pravděpodobně souvisí spíše se schop-

ností PHE indukovat řadu jaterních enzymů než s hepato-

celulárním poškozením a nemělo by tak být interpretováno

jako projev hepatotoxicity PHE.15 Podezření na hepatotoxi-

citu PHE by mělo být založeno na zjištění vysoké aktivity

AST, vysoké koncentrace žlučových kyselin a bilirubinu

a patologických změn při ultrasonografickém a histopato-

logickém vyšetření jater.16

Vliv fenobarbitalu na koncentraci hormonů štítné žlázy

Hypotyreóza je nejčastějším onemocněním štítné žlázy

a zároveň nejčastějším endokrinologickým onemocněním

psů. Diagnóza hypotyreózy by měla být založena na nálezu

nízké koncentrace celkového tyroxinu (TT4) a vysoké kon-

centrace tyreotropního hormonu (TSH).18 Euthyroid sick

syndrome (ESS) je charakterizován nízkou koncentrací TT4

bez odpovídajícího zvýšení TSH a příznaků klinické hypoty-

reózy. U lidí se jeho vznik vysvětluje jako protektivní mecha-

nismus snižující metabolické nároky během vážného one-

mocnění.19 ESS může u lidí dále vyvolat řada léčiv. Podobný

Ilustrační foto – odběr krve z vena jugularis externa

Ilustrační foto – kanylace vena cephalica antebrachii

Nemoc z kočičího škrábnutí Flebotomové

Bodalky stájové

Blechy

Klíšťata

Komáři

Tyfus

Tasemnice

Anémie

Babezióza

Lymská borelióza

Anaplasmóza

Leischmanióza

TularémieSrdeční červi

Nečekejte, až se zakousne!

Inteligentní ochrana znamená nečekat na kousnutí. www.vectravet.comCEVA ANIMAL HEALTH SLOVAKIA, s.r.o., Račianska 153, 831 54 Bratislava, [email protected]



Malá zvířata

vliv byl u psů dlouhodobě podceňován a mohl způsobit

falešně vysokou prevalenci hypotyreózy u psů.20 V součas-

nosti je ESS u psů běžným nálezem a souvisí s řadou one-

mocnění, která primárně štítnou žlázu nepostihují, a podá-

ním léčiv, mimo jiné PHE.21 U zdravých dospělých psů vedlo

podání PHE ke statisticky významnému snížení TT4 a volné-

ho tyroxinu a statisticky nevýznamnému zvýšení TSH.22

U psů se záchvaty léčených PHE bylo zjištěno statisticky

významné snížení TT4 a fT4. Koncentrace TSH nebyla ovliv-

něna.23 Gaskill a kol. (2000) ve své studii u psů s nízkou

koncentrací TT4 navíc prováděli TSH-stimulační test.

Výsledky tohoto testu potvrdily normální funkci osy hypo-

thalamus-hypofýza-štítná žláza.24 Změny v koncentraci hor-

monů štítné žlázy u psů léčených PHE přetrvávaly jeden až

čtyři týdny od jeho vysazení. Pro vyloučení falešně pozitiv-

ních výsledků by tak funkce štítné žlázy měla být hodnoce-

na nejdříve čtyři týdny od ukončení terapie PHE.25

Vliv fenobarbitalu na lipidový metabolismus

Podání PHE psům se záchvaty vedlo ke zvýšení koncent-

race triacylglycerolů (TAG) v séru. Vliv na koncentraci chole-

sterolu nebyl zjištěn.26 Vliv na koncentraci cholesterolu

nezjistili ani Foster a kol. (2000).14 V retrospektivní studii bylo

podávání PHE u 0,3 % psů spojeno se vznikem pankreatiti-

dy. V případě kombinované léčby PHE a KBr byla pankreati-

tida zjištěna u 10 % psů.27 Na retrospektivní část studie

Gaskill a Cribb (2000) navázali prospektivní studií, do které

bylo zařazeno 51 psů léčených PHE po dobu jednoho roku.

Žádný z těchto psů neuhynul na následky hepatotoxicity

PHE, ale dva psi uhynuli následkem pankreatitidy, která se

objevila po přidání KBr do jejich medikace.24 V jiné studii

činila prevalence pankreatitidy u psů léčených PHE 14,3 %,

u psů léčených kombinací PHE a KBr 42,8 %.28 Riziko pan-

kreatitidy při kombinované léčbě PHE a KBr je tak pravdě-

podobně vyšší, než je riziko hepatotoxicity při podání tera-

peutických dávek PHE.27

Závěr

Terapeutické dávky PHE vedou ke zvýšení aktivity ALP

a ALT na principu enzymové indukce. Nález tohoto zvýšení

by neměl vést k obavám z hepatotoxicity a přerušení léčby

PHE. PHE vede ke snížení hodnot TT4 bez klinických přízna-

ků hypotyreózy. Tyto změny by měly být interpretovány

jako ESS a neměly by vést k substituční léčbě levotyroxi-

nem. Jako ESS by měl být interpretován i nález nízkých

koncentrací TT4 u psů se záchvaty před zahájením medika-

ce. Snížená koncentrace TT4 u těchto psů by neměla být

považována za příčinu záchvatů, ale za jejich následek.

Podání PHE, zejména v kombinaci s KBr, může vést ke zvý-

šení koncentrace TAG a zvýšit tak riziko pankreatitidy.

Literatura:1. Knowles, K. Idiopathic epilepsy. Clin Tech Small Anim Pract 1998;13:144-151.

2. Schwartz-Porsche, D. Seizures. In: Braund, K. G., Clinical Syndromes in

Veterinary Neurology. Second Ed. St. Louis; Mosby, 1994:234-251.

3. Heske, L., Nodtvedt, A., Hultin Jaderlund, K., Berendt, M., Egenvall, A. A cohort

study of epilepsy among 665,000 insured dogs: Incidence, mortality and sur-

vival after diagnosis. Vet J 2014;202:471-476.

4. Srenk, P., Jaggy, A., Gaillard, C. et al. Genetic basis of idiopathic epilepsy in the

golden retriever. Tierarztl Prax 1994;22:574-578.

5. Jaggy, A., Faissler, D., Gaillard, C. et al. Genetic aspects of idiopathic epilepsy in

labrador retriever. J Small Anim Pract 1998;138:275-280.

6. Nielen, A. L., Jans, L. L., Knol, B. W. Heritability estimations for diseases, coat

color, body weight and height in a birth cohort of boxers. Am J Vet Res

2001;62:1198-1206.

7. Hulsmeyer, V., Zimmermann, R., Brauer, C., Sauter-Louis, C., Fischer, A. Epilepsy

in Border Collies: Clinical manifestation, outcome, and mode of inheritance. J

Vet Intern Med 2010;24:171-178

8. Berendt, M., Gullov, C. H., Christensen, S. L. et al. Prevalence and characteristics

of epilepsy in the Belgian Shepherd variants Groenendael and Tervueren born

in Denmark 1995-2004. Acta Vet Scand 2008;50:51.

9. Monteiro, R., Adams, V., Keys, D., Platt, S. R. Canine idiopathic epilepsy:

Prevalence, risk factors and outcome associated with cluster seizures and sta-

tus epilepticus. J Small Anim Pract 2012;53:526-530.

10. Chandler, K. Canine epilepsy: what can we learn from human seizure disor-

ders. Vet J 2006;172:207-217.

11. Tipold, A., Keefe, T. J., Loscher, W., Rundfeldt, C., de Vries, F. Clinical efficacy and

safety of imepitoin in comparison with phenobarbital for the control of idi-

opathic epilepsy in dogs. J Vet Pharmacol Ther 2014;doi:10.1111/jvp.12151.

12. Charalambous, M., Brodbelt, D., Volk, H. A. Treatment in canine epilepsya sys-

tematic review. BMC Vet Res 2014;doi:10.1186/s12917-014-0257-9.

13. Gandini, G., Jaggy, A., Kathmam, I., Bilzer, T., Lombard, C. Velký mozog. In:

Jaggy, A. Učebnica a atlas neurológie malých zvierat. 2. vydání. Bratislava; Pro-

Trade, s.r.o., 2009:451.

14. Foster, S. F., Church, D. B., Watson, A. D. J. Effects of phenobarbitone on serum

biochemical tests in dogs. Aust Vet J 2000;78:23-26.

15. Muller, P. B., Taboada, J., Hosgood G. et al. Effects of long-term phenobarbital

treatment on the liver in dogs. J Vet Intern Med 2000a:14:165-171.

16. Chauvet, A. E., Feldman, E. C., Kass, P. H. Effects of phenobarbital administrati-

on on results of serum biochemical and adrenocortical function tests in epi-

leptic dogs. J Am Vet Med Assoc 1995;207:1305-1307.

17. Andric, N., Popovic, N., Stepanovic P. et al. Biochemical changes in the blood

serum of dogs treated with phenobarbital. Acta Vet-Beograd 2010;60:573-584.

18. Dixon, R. M., Mooney, C. T. Evaluation of serum free and thyrotropin concent-

rations in the diagnosis of canine hypothyroidism. J Small Anim Pract

1999;42:72-78.

19. Ferguson, D. C. Testing for hypothyroidism in dogs. Vet Clin North Am Small

Anim Pract 2007;37:647-669.

20. Daminet, S., Ferguson, D. C. Influence of drugs on thyroid function in dogs. J

Vet Intern Med 2003;17:463-472.

21. von Klopmann, T., Boettcher, I. C., Rotermund, A. et al. Euthyroid sick syndrome

in dogs with idiopathic epilepsy before treatment with anticonvulsant drugs.

J Vet Intern Med 2006;20:516-522.

22. Muller, P. B., Wolfsheimer, K. J., Taboada J. et al. Effects of long-term phenobar-

bital treatment on the thyroid and adrenal axis and adrenal function tests in

dogs. J Vet Intern Med 2000b;14:157-164.

23. Kantrowitz, L. B., Peterson, M. E., Trepanier, L. A. et al. Serum total thyroxine, total

triiodothyronine, free thyroxine, and thyrotropin concentrations in epileptic

dogs treated with anticonvulsants. J Am Vet Med Assoc 1999;214:1804-1808.

24. Gaskill, C. L., Burton, S. A., Gelens, H. C. J. et al. Changes in serum thyroxine and

thyroid-stimulating hormone concentrations in epileptic dogs receiving phe-

nobarbital for one year. J Vet Pharmacol Ther 2000;23:243-249.

25. Gieger, T. L., Hosgood, G., Taboada J. et al. Thyroid function and serum hepatic

enzyme activity in dogs after phenobarbital administration. J Vet Intern Med

2000;14:277-281.

26. Kluger, K. E., Malik, R., Ilkin, W. J. et al. Serum triglyceride concentration in dogs

with epilepsy treated with phenobarbital or with phenobarbital and bromide.

J Am Vet Med Assoc 2008;233:1270-1277.

27. Gaskill, C. L., Cribb, A. E. Pancreatitis associated with potassium bromide/phe-

nobarbital combination therapy in epileptic dogs. Can Vet J 2000;41:555-558.

28. Bizzeti, M., Croce, I., Sgorbini, M. Acute pancreatitis in the dog secondary to

anticonvulsivant therapy with phenobarbital or with phenobarbital in associ-

ation with potassium bromide. Ann Fac Med Vet Pisa 2006;59:165-169.

Adresa autorky:

MVDr. PharmDr. Veronika Šimerdová

Klinika chorob psů a koček

FVL VFU Brno

Palackého tř. 1/3

612 42 Brno

e-mail: [email protected]



Prasata

K. NEDBALCOVÁ

Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.

SOUHRN

Nedbalcová K. Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál. Veterinářství 2015;65:177-180.

Streptococcus suis patří celosvětově k hlavním patogenům prasat s prokázanou možností přenosu na člověka

prostřednictvím kontaktu s infikovanými prasaty nebo masem. S. suis způsobuje meningitidy, septikemie, endo-

karditidy, artritidy nebo septický šok. U lidí i u prasat je průběh onemocnění vážný s různým stupněm mortality.

Onemocnění se S. suis se vyskytuje hlavně v rizikových skupinách lidí, které přichází často do styku s prasaty

nebo vepřovým masem. Epidemie lidských infekcí S. suis jsou vzácné, v posledních letech počet případů hro-

madných nakažení lidí stoupá, zejména v Číně.

SUMMARY

Nedbalcová K. Streptococcus suis infections in pigs and their zoonotic potential. Veterinářství

2015;65:177-180.

Streptococcus suis is a major porcine pathogen worldwide, and can be transmitted to human beings by

close contact with infected pigs or meat. S. suis causes meningitis, septicaemia, endocarditis, arthritis, and

septic shock in both pigs and human beings, and mortality is high. Human infection with S. suis occurs

mainly among certain risk groups that have frequent exposure to pigs or pork. Outbreaks of human S. suis

infection are uncommon, although several outbreaks have occurred in China in recent years.

Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál

Úvod

S. suis je významný zoonotický patogen, který je

původcem závažných infekčních onemocnění

prasat a také lidí. Hlavními hostiteli S. suis jsou

prasata (prase domácí). V současné době se infek-

ce S. suis vyskytují v chovech prasat na celém

světě a jsou odpovědné za vznik závažných one-

mocnění, často končících úhynem, zejména

u selat po odstavu s negativním dopadem na

ekonomickou situaci.1 S. suis může být izolován

i z klinických vzorků pocházejících z jiných druhů zvířat

(koně, zebry, psi, kočky, papoušci, kachny), včetně člo-

věka. Až do nedávna byly infekce S. suis u lidí pova-

žovány za relativně vzácné zoonózy, i když je pře-

nos infekce z prasat na člověka velmi snadný.

V posledních letech případů humánních infekcí

u lidí v některých částech světa dramaticky přibý-

vá. V Evropě a v Severní Americe jsou případy

onemocnění lidí způsobené S. suis stále spíše

sporadické, riziková skupina jsou zejména veteri-

nární lékaři, ošetřovatelé a chovatelé zvířat, pra-

covníci ve veterinárních i humánních diagnostic-

kých laboratořích, zaměstnanci v masném průmy-

slu, na jatkách a v kafileriích. V asijských zemích je

situace jiná, v Číně byly zaznamenány již dvě epi-

demie a infekce S. suis představují vážné ohrožení

pro obyvatelstvo i v okolních zemích. Opakované

případy intenzivních infekcí S. suis u lidí vyvolaly

velké obavy veřejnosti na celém světě.1,2,3,4

S. suis patří mezi grampozitivní fakultativně

anaerobní koky, šedé drobné kolonie produkují na

krevním agaru zónu α-hemolýzy, proto je S. suis

zařazován mezi viridující streptokoky. V mikrosko-

pickém preparátu můžeme pozorovat jednotlivé

bakterie, často se sdružují do páru nebo vytváří

krátké řetízky. Na základě kapsulárních polysacha-

ridů bylo původně popsáno 35 sérotypů (1–34

a 1/2)5, ale později bylo prokázáno, že sérotypy 32

a 34 tvoří jiný druh – Streptococcus orisratti.6

Onemocnění u prasat i lidí nejčastěji způsobuje

sérotyp 2, jehož výskyt je celosvětově prevalent-

ní.7,8 Je prokázáno, že v rámci sérotypu 2 jsou

virulentní i avirulentní kmeny, ale dosud není

přesně známo, čím je rozdílná virulence některých

kmenů způsobena. Za hlavní faktor virulence

u kmenů S. suis je považováno pouzdro a v něm

přítomné kapsulární polysacharidy, ale přítom-

nost pouzdra byla prokázána i u některých aviru-

lentních kmenů. Navíc jsou mezi kmeny izolova-

nými v různých částech světa zjišťovány poměrně

velké genotypové i fenotypové rozdíly, které

mohou být spolu se zoohygienickými podmínka-

mi v chovech prasat odpovědné za rozdílný výskyt

a průběh onemocnění ve východoasijských

zemích, v Evropě a Severní Americe. Například

MVDr. Kateřina

Nedbalcová,

Výzkumná pra-

covnice VÚVeL

Brno



Prasata

v Asii a v Evropě, kde jsou infekce S. suis u lidí i prasat

v naprosté většině způsobeny kmeny sérotypu 2, byla

pomocí MLST (multilocus sequence typing) prokázána

prevalence kmenů S. suis, sérotyp 2 náležících k sek-

venčnímu typu ST1, který je velmi virulentní, zatímco

v Severní Americe kmeny S. suis, sérotyp 2 byly zařazeny

k sekvenčním typům ST25 a ST28 s nižším potenciálem

virulence. Zde se také na vzniku vážných infekcí způso-

bených S. suis podílí kmeny sérotypu 3 a 1/2.1,9

Laboratorní diagnostikaIdentifikace izolátů S. suis ve veterinárních diagnostických labo-

ratořích většinou není problém, pokud byly izoláty získány z kli-

nických vzorků z prasat. Provádí se pomocí biochemických testů

a platí základní pravidlo, že pokud je izolován α-hemolytic-

ký Streptococcus spp. s produkcí amylázy na škrobovém

agaru a neprodukující acetoin ze vzorků pocházejících

z nemocných prasat, jedná se s největší pravděpodobností

o S. suis.10 Identifikace S. suis může být prováděna také lehce

dostupnými komerčně vyráběnými testy, například STREPTOTEST

16 (Lachema, ČR) nebo lze provést druhovou identifikaci izolátů

pomocí PCR nebo hmotnostní spektrometrií MALDI-TOF. Dalším

důležitým krokem v rutinním diagnostickém postupu je sérotypi-

zace izolátů S. suis. Může být prováděna sérologickými metodami,

z nichž nejjednodušší a nejrychlejší je koaglutinační test, nebo

může být sérotyp izolátu S. suis stanoven pomocí PCR.11-14

U izolátů z jiných živočišných druhů existují určitá rizika chybné

identifikace S. suis, pokud je provedena pouze na základě bio-

chemických testů, protože jiné streptokoky mohou mít podobné

vlastnosti a některé z nich mohou dokonce vykazovat i falešně

pozitivní reakce při sérotypizaci izolátu se sérotypově specifický-

mi antiséry S. suis. V těchto případech je doporučeno identifi-

kaci S. suis vždy potvrdit pomocí druhově specifické nebo

sérotypizační PCR.14

U humánních izolátů S. suis je situace podobná. Infekce S.

suis u lidí jsou popisovány jako sporadické, ale je velmi pravděpo-

dobné, že tato onemocnění nejsou dostatečně bakteriologicky

diagnostikována, především proto, že dosud není S. suis považo-

ván za typického původce onemocnění člověka a je často chybně

identifikován jako jiný mikroorganismus podobného vzhledu

a vlastností. Při použití standardních mikrobiologických metod

bývá S. suis někdy nesprávně identifikován jako Enterococcus spp.,

Streptococcus pneumoniae, Streptococcus viridans group nebo

třeba Listeria monocytogenes, případně v důsledku již zahájené

antibiotické léčby není zachycen vůbec.15-17 Při určení původce

onemocnění by měl být vždy zohledněn fakt, že je pravděpodob-

nost vzniku infekce S. suis u lidí, kteří jsou ve styku s prasaty či

tepelně neopracovaným prasečím masem, až 1500x vyšší než

u ostatní populace. Vzhledem k tomu, že klasická kultivace může

vést k chybné identifikaci, je nejspolehlivějším diagnostickým

nástrojem opět druhově specifický PCR test.2,13,18

Onemocnění prasatEpidemiologie a patogeneze

Prevalence morbidity a mortality infekcí S. suis v chovech

prasat je v různých chovech odlišná. Morbidita onemocně-

ní může být méně než 1 % nebo převyšuje až 50 %, ale

obvykle se pohybuje kolem 5 %. Ve většině případů se

infekce projeví jen u některých zvířat v chovu a trvá několik

týdnů. Pokud je včas zahájena účinná léčba, dochází k úhy-

nům postižených zvířat jen zřídka, ale pokud jsou zvířata

neléčená, může se mortalita onemocnění pohybovat až

kolem 20 %. Většinou se infekce objevuje u selat po odsta-

vu, ve věku 4 až 12 týdnů, nejčastěji kolem 6. týdne, ale

může postihnout prasata ve všech věkových kategori-

ích.19,20

Zdrojem infekce v chovu jsou obvykle prasnice. S. suis

přítomný v porodních cestách prasnic může kolonizovat

selata v průběhu porodu nebo těsně po něm. Po porodu

jsou selata krátce chráněna mateřskými protilátkami,

a proto se infekce většinou projeví až po odstavu vlivem

stresových faktorů působících na selata v tomto období.

Pasivně chráněná selata také v době odstavu působí jako

zdroj infekce pro selata od zdravých matek. S. suis je příto-

men ve stájovém prostředí, nachází se ve výkalech infikova-

ných zvířat, ale může kontaminovat i vodu nebo prach.

U selat po odstavu se infekce se přenáší nazální nebo orální

cestou. K rozvoji onemocnění S. suis, stejně jako u mnoha

dalších bakteriálních infekcí, dochází po předchozí koloni-

zaci zvířat vlivem různých predispozičních stresových fakto-

rů, jako jsou špatné zoohygienické podmínky v chovu,

špatná ventilace, přesuny a transport zvířat, náhlé změny

počasí a mnohé další. Další možnou vstupní bránou infekce

jsou různé povrchové rány nebo i drobná poranění, zejmé-

na u selat na porodně.21 Přenos infekce mezi chovy probíhá

většinou prostřednictvím kontaminovaných předmětů,

oblečení a pomůcek pracovníků, kteří přišli do styku

s nemocnými, ale i zdravými zvířaty. Jako vektor mohou

působit hmyz nebo hlodavci, i když pravděpodobnost

tohoto přenosu není vysoká.9,22,23 V ohniscích nákazy S. suis

se často se často objevují koinfekce virem prasečího repro-

dukčního a respiračního syndromu prasat nebo jiných

virových či bakteriálních patogenů.9

Klinické příznakyKlinické příznaky infekce S. suis se obvykle liší v závislosti

na patogenezi onemocnění. V perakutním stadiu onemoc-

nění může nastat náhlý úhyn bez zjevných klinických pří-

znaků, v akutní fázi onemocnění jsou klinické příznaky

zprvu nespecifické, vysokou horečku provází deprese,

nechutenství a malátnost. Později můžeme podle místa

manifestace infekce pozorovat ataxii, nekoordinovanost

pohybů, třes, opistotonus, slepotu, ztrátu sluchu, „pádlová-

ní“ končetinami, křeče nebo ochrnutí v případě postižení

CNS (nejčastějším projevem onemocnění jsou meningiti-

dy), dušnost u případů endokarditid (častěji u starších věko-

vých kategorií zvířat), kulhání nebo neochotu k pohybu

u artritid, u březích prasnic může dojít k potratům. Někdy

můžeme pozorovat i ztížené dýchání, cyanózu nebo jiné

respirační potíže, které obvykle provázejí pneumonie, ale

role S. suis jako primárního původce pneumonií bez spolu-

působení jiného infekčního agens dosud nebyla potvrzena.

Akutní stadium onemocnění může končit úhynem (v přípa-

dě neexistující nebo špatné léčby je mortalita až 20 %),

uzdravením nemocných zvířat nebo může přejít v chronic-



Prasata

kou formu onemocnění,

projevující se především

pohybovými obtížemi,

nechutenstvím, ale i respi-

račními komplikacemi.

V některých případech může

dojít i k vymizení klinických

příznaků a z původně

nemocných zvířat se stanou

subkliničtí nosiči.9,20,24

Patologicko-anatomické

nálezy

Nálezy při pitvě odpovídají

místu klinické manifestace

a průběhu infekce. V přípa-

dech meningitid nacházíme

zánětlivé změny na mozku,

prokrvení mozkových cév

nebo přítomnost purulentní-

ho exsudátu, artrididy prová-

zí zmnožení a zakalení kloub-

ní tekutiny v postižených

kloubech. Pokud je onemoc-

nění celkové, nacházíme

makroskopické léze na vnitř-

ních orgánech (plíce, játra,

slezina), přítomnost puru-

lentního exsudátu v dutině

hrudní i břišní, který je pozdě-

ji organizován ve fibrin.

Diferenciálně diagnosticky je

třeba odlišit především

Glässerovu chorobu, kterou

způsobuje Haemophilus

parasuis s velmi podobnými

patologicko-anatomickými

projevy.5,9,20,25

Léčba a prevence

Pro úspěšnost terapie je

nejdůležitější včasné zahá-

jení parenterální léčby

nemocných prasat vhodný-

mi antimikrobiálními látka-

mi. Léky volby jsou penicili-

nová antimikrobika, přede-

vším širokospektrální β-lak-

tamy – ampicilin a amoxici-

lin. Antimikrobika by měla

být podávána v pitné vodě

nebo v medikovaném krmi-

vu minimálně pět dní. I když

jsou peniciliny obecně proti

infekcím S. suis účinné, jsou

publikovány práce, ve kte-

rých je poukazováno na

záchyt rezistentních kmenů

k těmto antimikrobiálním

látkám. Rezistence jsou

nacházeny v různé míře,

většinou mezi 0–25 %. Proto

platí, že antimikrobiální

léčba by měla být apliková-

na až po stanovení citlivostí

nebo rezistencí aktuálního

izolátu v chovu k antimikro-

biálním látkám. K léčbě

infekcí S. suis dále přichází

v úvahu použití ko-trimoxa-

zolu, amoxicilinu v kombi-

naci s klavulanovou kyseli-

nou, florfenicolu, doxycy-

klin, nebo pokud není jiná

možnost, lze použít i anti-

mikrobiální látky s indikač-

ním omezením – enrofloxa-

cin a cefalosporiny.9,26

K prevenci onemocnění

jsou k dispozici komerční

vakcíny, většinou obsahují

bakterin (inaktivované celé

buňky), ale jejich účinnost

proti vzplanutí onemocnění

je variabilní, v některých pří-

padech relativně nízká, pro-

tože vzhledem k rozdílné

antigenní struktuře S. suis

nejsou sérotypově specific-

ké. Proto jsou hledány nové

možnosti a vyvíjeny moder-

ní vakcíny, založené např.

na rekombinantních protei-

nech. Při vakcinaci se uplat-

ňují různá vakcinační sché-

mata, mohou být vakcino-

vána pouze selata nebo

jsou vakcinovány prasnice

před porodem s následnou

vakcinací selat v různě

doporučovaných interva-

lech.9,27

Onemocnění u lidíInfekce S. suis se snadno

přenáší z prasat na člověka



Prasata

a onemocnění probíhá s podobnými klinickými příznaky,

nejčastěji formou meningitidy, ale jsou popisovány i septi-

kemie včetně septického šoku nebo různé formy pneumo-

nií. Infikovanými pacienty jsou nejčastěji dospělí. Inkubační

doba onemocnění je relativně krátká, pohybuje se v řádu

několika hodin až tří dnů. Charakteristickou komplikací je

oboustranné poškození až ztráta sluchu, které bývá často

trvalé. Bylo prokázáno u 66,4 % nemocných. Po vhodně

zvolené antibiotické léčbě dochází zpravidla k uzdravení,

ale jsou hlášeny i případy úmrtí v důsledku meningitidy

způsobené S. suis, které však nepřekračují 2 %.2,14,28 Dalším

vážným projevem onemocnění je septikemie, život ohro-

žující infekce s vysokou mírou mortality (až 25 %). Vlivem

septikemie dochází k selhání různých orgánů (játra, ledvi-

ny) a do krve se uvolňují toxiny, které způsobují rozklad

krevních cév. U progresivní septikemie může nastat toxic-

ký šok a akutní úmrtí. V některých případech jsou diagnos-

tikovány septikemie a meningitida současně.28,29 Kromě

výše uvedených dvou hlavních forem onemocnění může

S. suis způsobovat u lidí artritidy, endokarditidy, syndrom

toxického šoku. Tyto projevy onemocnění se však v důsled-

ku infekce S. suis objevují méně často.28

Lékem volby k terapii infekcí S. suis je penicilin, na které

je většina kmenů citlivá, dále jsou kmeny S. suis ve velké

většině citlivé na ampicilin, cefalotin, gentamicicn, ko-tri-

moxazol a vankomycin. Někdy je doporučena aplikace

těchto antimikrobiálních látek v kombinaci s aminoglyko-

sidy. Je prokázáno, že často pozorované poruchy sluchu

nemají s antimikrobiální léčbou řádnou souvislost.30

Vakcíny proti infekcím S. suis u lidí nejsou k dispozici.14

ZávěrI přes relativně nízký výskyt infekcí S. suis u lidí jsou nutná

preventivní opatření k zabránění přenosu infekce vzhle-

dem k vysoké míře výskytu S. suis u prasat. Zvlášť opatrní

by měli být lidé, kteří přicházejí do úzkého kontaktu s pra-

saty nebo s vepřovým masem. Zdrojem infekce je zejména

prostředí, S. suis přežívá v prachu, v exkrementech infiko-

vaných zvířat nebo v mase na jatkách za optimálních pod-

mínek několik dnů až dokonce týdnů. Ve vodě může S. suis

přežít až 10 minut při teplotě 60 °C. Je velmi pravděpodob-

né, že většina infikovaných osob nemusí mít žádné klinické

obtíže, ale vlivem zátěžových situací nebo v důsledku sní-

žení imunity u nich může onemocnění způsobené S. suis

kdykoliv v plné síle propuknout.14

Literatura:1. Goyette-Desjardins, G., Auger, J. P., Xu, J., Segura, M., Gottschalk, M. Streptococcus

suis, an important pig pathogen and emerging zoonotic agent – an update on

the worldwide distribution based on serotyping and sequence typing. Emerg

Microb Infect 2014;3:e45; doi:10.1038/emi.214; published online 18 June 2014.

2. Pýchová, M., Konrádová, M., Němcová, E., Freiberger, T., Husa, P. Streptococcus

suis: původce purulentních meningoencefalitid nejen ve veterinární oblasti.

Interní medicína pro praxi 2011;13:43-45.

3. Lun, Z. R., Wang, Q. P., Chen, X. G., Li, A. X., Zhu, X. Q. Streptococcus suis: an

emerging zoonotic pathogen. Lancet Infect Dis 2007;7:201-209.

4. Salasia, S. I. O., Lammler, C. Serotypes and putative virulence markers of

Streptococcus suis isolates from cats and dogs. Res Vet Sci 1994;57:259-261.

5. Stats, J. J., Feder, I., Okwumabua, O., Chengappa, M. M. Streptococcus suis: past

and present. Vet Res Commun 1997;21:381-407.

6. Hill, J. F., Gottschalk, M., Brousseau, R., Harel, J., Hemmingsen, S. M., Goh, S. H.

Biochemical analysis, cpn60 and 16S rDNA sequence data indicate that

Streptococcus suis serotypes 32 and 34, isolated from pigs, are Streptococcus

orisratti. Vet Microbiol 2005;47:113-115.

7. Higgins, R., Gottschalk, M., Mittal, K. R., Beaudoin, M. Streptococcus suis infecti-

on in swine. A sixteen month study. Can J Vet Res 1990;54:170-173.

8. Watkins, E. J., Brooksby, P., Schweiger, M. S., Enright, S. M. Septicaemia in a pig-

-farm worker. Lancet 2001;357:38.

9. Gottschalk, M.: Streptococcus suis infection. Merck manuals 2014. Available

online: www.merckmanuals.com.

10. Devriese, L. A., Ceyssens, K., Hommez, J., Kilpper-Balz, R., Schleifer, K.H.

Characteristics of different Streptococcus suis ecovars and description of a sim-

plified identification method. Vet microbiol 1991;26:141-150.

11. Higgins, R., Gottschalk, M. An update on Streptococcus suis identification. J Vet

Diagn Invest 1990;2:249-252.

12. Wang, K., Sun, X., Lu, C. Development of rapid serotype-specific PCR assays for

eight serotypes of Streptococcus suis. J Clin Microbiol 2012;50:3329-3334.

13. Kerdsing, A., Akeda, Y., Hatrongjit, R., Detchawna, U., Sekizaki, T., Hamada, S.,

Gottschalk, M., Oishi, K. Streptococcus suis serotyping by a new multiplex PCR.

J Med Microbiol 2014;63:824-830.

14. Gottschalk, M. Porcine Streptococcus suis strains as potential sources of infec-

tion in humans: an underdiagnosed problem in North America? J Swine Health

Prod 2004;12:197-199.

15. Michaud, S., Dupreval, R., Higgins, R. Streptococcus suis meningitis: first case

reported in Quebec. Can J Infect Dis 1996;7:329-331.

16. Donsakul, K., Charungthai, D., Witoonpanich, R. Streptococcus suis: clinical featu-

res and diagnostic pitfalls. South Asian J Trop Med Public Health 2003;154-158.

17. Wertheim, H. F., Nghia, H. D., Taylor, W., Schultsz, C. Streptococcus suis: an emer-

ging human pathogen. Clin Infect Dis 2009;48:617-625.

18. Dubanský, V., Drábek, J. Streptokokové infekce prasat jako zdroj onemocnění

lidí. Veterinářství 2005;55:620-630.

19. Lamont, M. H., Edwards, P. T., Windsor, R.R. Streptococcal meningitis in pigs:

results of a five-year survey. Vet Rec 1980;107:467-469.

20. Power, S.B.: Streptococcus suis type 2 infection in pigs. Ve Res 1978;102:215-216.

21. Robertson, I. D., Blackmore, D. K., Hampson, D. J., Fu, Z. F. A longitudinal study

of natural infection of piglets with Streptococcus suis types 1 and 2. Epidemiol

Infect 1991;107:119-126.

22. Enright, M. R., Alexander, T.J. L., Clifton-Hadley, F. A. Role of houseflies (Musca

domestica) in the epidemiology of Streptococcusn suis type 2. Vet Rec

1987;121:132-133.

23. Williams, A. E., Blackmore, W. F., Alexander, T. J. L. A murine model of

Streptococcus suis type 2 meningitis in pigs. Res Vet Sci 1988;15:352-362.

24. Guise, H. J., Penny, R. H. C., Duthie, A. N. S. Streptococcal meningitis in pigs. Vet

Res 1985;117:65-66.

25. Reems, R. Y., Harington, D. D., Glickman, L. T., Thacker, H. L., Bowesock, T. L.

Fibrinohemorrhagic pneumonia in pigs naturally infected with Streptococcus

suis. J Vet Diagn Invest 1996;8:119-121.

26. Varela, N. P., Gadbois, P., Tibault, C., Gottschalk, M., Dick, P., Wilson, J. Antimicrobial

rezistance and prudentu drug use for Streptococcus suis. Anim Health Res Rev

2013;14:68-77.

27. Gomez-Gascon, L., Cardoso-Toset, F., Amarilla, P. S., Tarradas, C., Carrasco, L.,

Olaya-Abril, A., Jimenez-Munguia, I., Rodriguez-Ortega, M.J., Luque, I. A new

recombinant SsnA protein combinated with aluminium hydroxide protects

mouse against Streptococcus suis. Vaccine 2014;32:6992-6999.

28. Feng, Y., Zhang, H., Wu, Z., Wang, S., Cao, M., Hu, D., Wang, C. Streptococcus suis

infection: An emerging/reemerging challenge of bacterial infectious diseases?

Virulence 2014;5:477-497.

29. Arend, S. M., van Buchem, M. A., van Ogtrop, M. L., Thompson, J. Septicaemia,

meningitis and spondylodiscitis caused by Streptococcus suis type 2. Infection

1995;23:128.

30. Lütticken, R., Temme, N., Hahn, E., Bartelheimer, E. W. Meningitis caused by

Streptococcus suis: case report and review of the literature. Infection

1986;14:181–185.

Rukopis byl vypracován v rámci projektu Ministerstva

zemědělství ČR (číslo grantu QJ1210119) a projektu

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR LO1218.

Výsledky projektu LO1218 byly získány za finanční podpory

MŠMT v rámci programu NPU I.

Adresa autorky:

MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství

oddělení imunologie

Hudcova 70, 621 00 Brno



Anotace


Epidemiologie a zoonotický potenciál

multirezistentních bakterií

a Clostridium difficile u prasat v EvropěStoupající rezistence bakterií proti antimikrobiálním

látkám je velkým problémem jak v humánní, tak ve

veterinární medicíně. Multirezistentní bakterie se sní-

ženou citlivostí na různé skupiny antibiotik mají

enormní klinický význam, jelikož možnosti léčby jsou

velice omezené nebo již vůbec neexistují.

Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA)

Staphylococcus aureus (SA) je významným fakulta-

tivním patogenem a příčinou nozokomiálních infekcí

u člověka. Je rezistentní ke všem β-laktamovým anti-

biotikům a běžně i k jiným (např. chinolonům nebo

makrolidům). MRSA způsobuje například infekce kůže

a měkkých tkání, pneumonii nebo sepsi. Kromě

nemocničních kmenů (HA-MRSA) existují také komu-

nitní kmeny (CA-MRSA) u nehospitalizovaných lidí.

Třetí skupinu tvoří MRSA spojený s hospodářskými

zvířaty (LA-MRSA).

Prase je důležitým rezervoárem přenosu infekce na

člověka. Na jatkách v Nizozemsku bylo 39 % testova-

ných prasat a 81 % stád prasat MRSA pozitivních.

Jedna skupina nalezla chovy s prevalencí 13 % u jed-

notlivých zvířat a 18 % pozitivních stád v Severním

Porýní – Vestfálsku a Dolním Sasku. Dvacet tři procent

osob s blízkým kontaktem se zvířaty bylo kolonizová-

no kmenem ST398, který se vyskytuje u hospodář-

ských zvířat a představuje riziko pro člověka. Jiná stu-

die provedená na hranici Nizozemska a Německa pro-

kázala 70 % stád kolonizovaných kmenem ST398.

Screening v chovech prasat v různých oblastech

Německa prokázal ještě vyšší prevalenci u stád – 82,5

%. Navíc 86 % osob pracujících s MRSA pozitivními

prasaty bylo také MRSA pozitivních, stejně jako 4,3 %

rodinných příslušníků a 45 % testovaných veterinářů.

Osoby bez blízkého kontaktu s prasaty nevykazovaly

zvýšenou kolonizaci. Zajímavé je, že prasata chovaná

alternativním způsobem nebyla MRSA pozitivní.

V roce 2008 stanovil Evropský úřad pro bezpečnost

potravin (EFSA) prevalenci MRSA u chovných prasat

v Evropě. Zatímco v některých státech nebyl MRSA

zjištěn (například Finsko, Dánsko), ostatní vykazovaly

relativně vysokou prevalenci – Španělsko 46 %,

Německo 43,5 %, Belgie 40 %. Průměr v Evropské unii

byl 14 % ve stádech chovných prasat a 26,9 % v užit-

kových chovech.

Kromě přímého kontaktu člověka se zvířaty se také

jeví jako možný přenos vzduchem na jiné zvířecí

druhy včetně hmyzu, které se pak mohou stát vekto-

rem. Riziko přenosu MRSA potravinami je velice nízké.

Bakterie tvořící beta-laktamázy s rozšířeným spektrem účinku (ESBL)

Jsou běžně tvořeny čeledí Enterobacteriaceae

a nefermentujícími bakteriemi. U lidí tito původci vět-

šinou způsobují infekce dolních cest močových, avšak

infekce ran nebo krevního oběhu jsou také možné.

Léčba těžkých infekcí bývá komplikována korezistencí

k jiným třídám antibiotik (např. chinolonům, amino-

glykosidům). Mezi nejdůležitější producenty ESBL

u zvířat patří E. coli, Salmonella spp. a Klebsiella.

Gramnegativní tyčky produkující ESBL se mohou

stát velkým problémem ve veterinární medicíně

v následujících letech, protože beta-laktamy jsou nej-

častěji používanou skupinou antibiotik u zvířat. Kromě

toho jsou také velice důležité v humánní medicíně.

Vankomycin rezistentní enterokoky (VRE)Enterokoky jsou běžní komenzálové střevní mikro-

flóry člověka i zvířat. Kromě své přirozené rezistence

na cefalosporiny mohou získat rezistenci například na

glykopeptidy (vankomycin) pomocí přenosných gene-

tických elementů. Zprávy o stoupajícím záchytu VRE

u hospodářských zvířat způsobily závažné obavy

v Evropě v 90. letech. Aplikace glykopeptidového anti-

biotika avoparcinu jakožto stimulátoru růstu byla

kontroverzně diskutována jako možná příčina.

Existovalo silné podezření na možnost zkřížené rezis-

Ilustrační foto (autor Martin Jedlička)


Anotace


tence na vankomycin a teikoplanin. To vedlo k zákazu

používání avoparcinu v celé EU od roku 1997.

Ve větší části evropských zemí stoupá od roku 2000

množství VRE (například Německo, Česká republika

a další). Závažnou obavou je potenciální přenos rezis-

tence na vankomycin na S. aureus.

Methicilin- rezistentní koaguláza negativní stafylokoky (MR-CoNS)

Představují heterogenní skupinu s obrovskou dru-

hovou diverzitou. Kromě jiného se jedná o komenzály

lidské a zvířecí kůže a sliznic. CoNS a zejména MR-CoNS

jsou významnými původci nozokomiálních infekcí

u lidí. V Německu je v dnešní době přibližně třetina

případů infekcí krevního řečiště spojených s centrál-

ním katetrem způsobena právě CoNS a téměř dvě

třetiny těchto vzorků jsou rezistentní na methicilin.

Hospodářská zvířata jsou obvykle asymptomatický-

mi nosiči, vyjma mastitidy u skotu a malých přežvý-

kavců. Přenos genů rezistence na stafylokoky s pato-

genním potenciálem pro člověka, stejně jako přenos

přímým kontaktem a potravinami živočišného půvo-

du, je možný.

Clostridium difficileInfekce C. difficile jsou primárně nozokomiální pro-

blém. Nedávno se však také ve vyšší míře objevily

komunitní infekce. Hospodářská zvířata a potraviny

živočišného původu jsou zvažovány jako hlavní rezer-

voár, ale přímé důkazy jsou ojedinělé. Prevalence

toxin produkujícího C. difficile u lidských novorozenců

je vysoká, až 70 %.

Multirezistentní bakterie jsou nově se objevující

patogeny se stoupajícím významem pro veterinární

i humánní medicínu. Protože obavy z antimikrobiální

rezistence mají vzestupnou tendenci jak v medicíně,

tak v očích veřejnosti, je třeba provést další studie

ohledně epidemiologie a přenosu na zvířata a lidi.

Dahms, C., Hübner, N. O., Wilke, F., Kramer, A. Mini-

review: Epidemiology and zoonotic potential of mul-

tiresistant bacteria and Clostridium difficile in lives-

tock and food. GMS Hyg Infect Control 2014;9(3):21.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Tereza Křížová

Ilustrační foto (autor Martin Jedlička)


ČERSTVĚ SMÍCHÁNO -ŠIROKÉ SPEKTRUM OCHRANY

Ingelvac MycoFLEX ve speciální lahvičce pro

jednoduché smíchání s Ingelvac CircoFLEX



Prasata

J. MATIAŠOVIC,1 H. KUDLÁČKOVÁ,1 J. GEBAUER,1,2 A. OSVALDOVÁ 1,3

1 Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.

2 Masarykova univerzita Brno

3 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN

Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A. Vztah množství IgA proti S. Typhimurium

v séru a kolostru prasnic. Veterinářství 2014;64:184-185.

Dostatečné množství IgA protilátek proti Salmonella Typhimurium získaných selaty kolostrem je

pravděpodobně důležité pro navození chráněnosti sajících selat před infekcí tímto patogenem.

Testovali jsme proto možnost odhadnout hladinu specifických IgA protilátek v kolostru a mléku na

základě hladiny IgA protilátek v séru prasnic v době porodu. Zjistili jsme korelaci hladiny IgA v séru

s hladinou IgA v kolostru, ale ne s hladinou IgA v mléku.

SUMMARY

Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A. Relationship between serum and colostrum

Salmonella specific IgA in sows. Veterinářství 2014;64:184-185.

Sufficient amounts of IgA antibodies against S. Typhimurium acquired by piglets via colostrum seem

to be crucial for the induction of immunity in suckling piglets against infection with this pathogen.

Therefore, we tested the possibility to assess the level of specific IgA antibodies in colostrum and milk

according to the level of IgA antibodies in serum of sows at the time of delivery. A correlation was

found between the level of specific IgA antibodies in serum and colostrum, but not in serum and milk.

Vztah množství IgA proti S. Typhimurium v séru a kolostru prasnic

Úvod

Nejčastějšími původci salmonelových infekcí

prasat v České republice i většině zemí Evropské

unie jsou netyfoidní sérovary Salmonella enterica,

zejména pak sérovary Typhimurium a Derby, které

se vyskytují v přibližně 65 % případů kultivačního

záchytu salmonel.6 Vakcinace prasat proti těmto

sérovarům se v poslední době ukazuje být naděj-

nou cestou, jak potlačit výskyt salmonelových

infekcí v chovech prasat.1,2 V projektu NAZV

QJ1210115 zaměřeném na vývoj inaktivované

vakcíny proti salmonelovým infekcím prasat jsme

identifikovali hladinu IgA protilátek jako pravdě-

podobně rozhodující faktor pro chráněnost sají-

cích selat vůči infekci.3 V této práci hodnotíme

vztah hladin specifických protilátek proti lipopo-

lysacharidu S. Typhimurium v séru k hladinám

těchto protilátek v kolostru. Cílem bylo zjistit, zda

lze u dosud březích prasnic odhadnout budoucí

hladiny specifických IgA protilátek v kolostru

a mléku.

Materiál a metody

K analýze byla využita séra a kolostra prasnic

z několika předchozích pokusů. Prasnice byly vždy

vakcinovány jeden měsíc před porodem a dva

týdny před porodem revakcinovány experimentál-

ní inaktivovanou vakcínou proti S. Typhimurium.3

Hladina IgA protilátek proti lipopolysacharidu

S. Typhimurium byla stanovena ELISA metodou

vyvinutou v rámci projektu NAZV QJ1210115.4

Krev byla prasnicím odebrána po porodu.

Kolostrum bylo odebráno ihned po porodu

a další odběr mléka následoval 6, 24 a 48 hodin

po porodu. Vyšetřované vzorky séra byly ředěny

100x, vzorky kolostra a mléka 1000x. K analýze

korelace byl použit program GraphPad Prism

5.04.

Výsledky a diskuseHladiny specifických protilátek v séru prasnic

v době porodu kolísaly v rozmezí hodnot absorban-

MVDr. Ján

Matiašovic,

Ph.D.,

Výzkzmný

pracovník



Prasata

ce 0,11–0,19 u nevakcinovaných prasnic a hodnot 0,63

–1,97 u prasnic vakcinovaných (tab. 1).

V době porodu hladina specifických IgA protilátek

v kolostru všech vakcinovaných prasnic dosahovala hod-

not absorbance 2,18 – 2,59, u nevakcinovaných prasnic

potom hodnot 0,18 – 0,28 (tab. 1). Překvapivě vysoké

hodnoty byly zaznamenány v kolostru a mléku odebra-

ném šest hodin po porodu u nevakcinované prasnice č.

20. Přestože v séru byly naměřeny nízké hodnoty absor-

bance, v kolostru byla naměřena hodnota 1,28 a šest

hodin po porodu 1,14. Je otázkou, zda se v tomto případě

jedná o zkříženou reaktivitu IgA na jiný antigen nebo pras-

nice byla v kontaktu se S. Typhimurium, ale nevytvořila si

dostatečnou hladinu protilátek v séru. Při zpětném dohle-

dání výsledků byla sérologicky negativní i při stanovení

IgG protilátek a nebylo u ní zaznamenáno vylučování sal-

monel.

Hladiny specifických IgA protilátek v séru a kolostru

v době porodu vzájemně korelovaly, Pearsonův korelač-

ní koeficient byl 0,8228 (graf 1). V dalších odběrech

kolostra (mléka) došlo k poklesu specifických IgA protilá-

tek a nejvýraznější pokles byl u dvou prasnic s nejvyšší

hodnotou IgA v séru. V odběrech 6, 24 a 48 h už hladina

protilátek v kolostru (mléku) s hladinou protilátek v séru

nekorelovala.

Nízké hladiny IgA protilátek proti lipopolysacharidu

S. Typhimurium v séru tak odpovídají nízkým hladinám

IgA protilátek v kolostru v době porodu, naproti tomu při

absorbanci IgA v séru vyšší než 0,5 je v kolostru v době

porodu vysoká hladina IgA protilátek proti lipopolysa-

charidu S. Typhimurium (graf 1). V dalších odběrech

kolostra (mléka) hladiny protilátek klesají, a to nezávisle

na počáteční hodnotě v době porodu. Přestože nemůže-

me vyloučit pokles hladin IgA také v séru, nepředpoklá-

dáme jeho výrazný pokles. Hladiny specifických IgA pro-

tilátek v pozdějších odběrech kolostra (mléka) tak prav-

děpodobně závisí na jiném zdroji, než je sérum. Je

známo, že do kolostra se IgA protilátky dostávají ze séra,

ale později do mléka také sekrecí B-lymfocytů usídlených

přímo v mléčné žláze (Porter a kol., 1970). Možné menší

zastoupení B-lymfocytů produkujících specifické IgA pro-

tilátky proti S. Typhimurium by mohlo vysvětlovat rych-

lejší pokles hladin IgA u dvou ze čtyř vakcinovaných

prasnic. Tuto hypotézu bude nutné testovat v dalších

pokusech.

ZávěrNa základě hladiny IgA protilátek proti lipopolysacha-

ridu S. Typhimurium v séru prasnice lze odhadnout hla-

dinu protilátek v kolostru, ale ne v mléku.

Poděkování

Tato práce byla vytvořena vytvořena pomocí projektu

QJ1210115 Národní agentury zemědělského výzkumu

a projektu LO1218 v rámci programu NPU I.

Literatura:1. De Ridder, L., Maes, D., Dewulf, J., Pasmans, F., Boyen, F., Haesebrouck, F.,

Méroc, E., Roels, S., Leyman, B., Butaye, P., Van der Stede, Y. Effect of a DIVA

vaccine with and without in-feed use of coated calcium-butyrate on tran-

smission of Salmonella Typhimurium in pigs. BMC Vet Res. 2013 Dec 4;9:243.

2. Leyman, B., Boyen, F., Verbrugghe, E., Parys, A.V., Haesebrouck, F., Pasmans, F.

Vaccination of pigs reduces Salmonella Typhimurium numbers in a model

mimicking pre-slaughter stress. Vet J. 2012;194:250-252

3. Matiasovic, J., Kudlackova, H., Babickova, K., Stepanova, H., Volf, J., Rychlik, I.,

Babak, V., Faldyna, M. Impact of maternally-derived antibodies against

Salmonella enterica serovar Typhimurium on the bacterial load in suckling

piglets. Veterinary Journal 2013;196: 114-115.

4. Matiašovic, J., Kudláčková, H., Gebauer, J., Osvaldová, A. ELISA test pro stano-

vení specifických prasečích IgA protilátek proti Salmonella enterica ssp.

Enterica sérovar Typhimurium. Funkční vzorek, 2013

5. Porter, P., Noakes, D. E., Allen, W. D. Secretory IgA and antibodies to

Escherichia coli in porcine colostrum and milk and their significance in the

alimentary tract of the young pig. Immunology 1970; 18:245-257.

6. The EFSA Journal 2008;135: 1-111.

Adresa autora:

MVDr. Ján Matiašovic, Ph.D.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.

Hudcova 70

Brno 621 00

[email protected]

Číslo prasnice Vakcinace Sérum porod Kolostrum 0 h Mléko 6 h Mléko 24 h Mléko 48 h

4 ne 0,11 0,25 0,25 0,11 0,19

11 ne 0,15 0,18 0,12 0,14 0,15

23 ne 0,15 0,28 0,27 0,21 0,17

20 ne 0,19 1,28 1,14 0,62 0,57

7 ano 0,63 2,18 2,05 0,43 0,53

18 ano 0,75 2,32 2,46 2,33 1,60

8 ano 1,26 2,33 1,29 0,69 0,71

5 ano 1,97 2,59 1,26 1,18 1,11

Tab. 1 – Hladiny specifických IgA protilátek v séru a kolostru (mléku) prasnic

Graf 1 – Vztah hladin specifických IgA protilátek v séru a kolostru

(mléku)



Prasata

M. SVOBODA, L. CHMELOVÁ

Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN

Svoboda M., Chmelová L. Oxidační stres u prasnic a selat. Veterinářství 2015;65:186-188.

Vysoce užitkové prasnice mohou být pod významným oxidačním stresem. To se může projevovat

negativně nejenom na fertilitě a zdravotním stavu prasnic, ale i jejich selat. Cílem článku je prezen-

tovat současné poznatky týkající se oxidačního stresu u prasnic, sajících selat a odstávčat včetně

diagnostiky a faktorů, které se zde podílejí.

SUMMARY

Svoboda M., Chmelová L. Oxidative stress in sows and piglets. Veterinářství 2015;65:186-188.

Highly productive sows may be under significant oxidative stress. This can manifest itself not only

negatively on health and fertility of sows, but also their piglets. The aim of this article is to present

current knowledge regarding oxidative stress in sows, suckling piglets and weaners including

diagnostics and factors that are involved here.

Oxidační stres u prasnic a selat

Nerovnováha mezi oxidačními procesy a antioxi-

dační ochranou organismu může vést ke zvýšené

tvorbě volných kyslíkových radikálů (ROS). Ty mohou

ovlivňovat mnoho fyziologických procesů včetně

zrání oocytů, zabřezávání, vývoje embryí a gravidity.1

Březost sama o sobě představuje stav oxidačního

stresu, který je charakterizován produkcí volných

kyslíkových radikálů placentou včetně tvorby super-

oxidu a peroxidu vodíku.2,3

Během březosti a laktace procházejí prasnice těž-

kým katabolickým stavem v důsledku zvýšené

potřeby živin pro růst plodů4 a následně i tvorbu

mléka.5 Takto vysoké nároky na energii a zvýšená

potřeba kyslíku přispívají ke vzniku oxidačního stre-

su následkem zvýšené tvorby volných kyslíkových

radikálů.3,6

Důležitým faktorem se ukazuje být i délka vypu-

zovací fáze při porodu. Podle údajů některých auto-

rů se zvyšuje úroveň oxidačního stresu prasnic

s prodlužující se délkou trvání vypuzovací fáze poro-

du.7 Bylo také zjištěno, že kratší délka trvání vypuzo-

vací fáze porodu má pozitivní vliv na snížení výskytu

onemocnění u prasnic a také příznivě ovlivňuje živo-

taschopnost a vývoj selat po porodu.8

Oxidační stres a nedostatečná antioxidační ochra-

na organismu se mohou podílet na vzniku infertility

nebo komplikací v průběhu gravidity.9

Novorozená selata mohou být vystavena působe-

ní volných kyslíkových radikálů během březosti, při

porodu a v poporodním období. Kromě toho k tomu

přispívá i přechod z intrauterinního do extrauterin-

ního prostředí a začátek dýchání plícemi.10

Dalšími negativními projevy působení oxidačního

stresu jsou poruchy metabolismu a imunosuprese.

To může přispívat ke vzniku zdravotních problémů

jak u prasnic, tak jejich selat.11,12

Vliv oxidačního stresu v porodním období je

dobře znám u krav mléčného skotu. Bylo zjištěno, že

v souvislosti s oxidačním stresem dochází k nárůstu

případů mastitid, metritid a zadrženého lůžka.12

Odstav a oxidační stres

Odstav selat představuje zvýšené riziko vzniku

oxidačního stresu. Odstavená selata proto potře-

bují větší úroveň antioxidační ochrany org-

anismu.13

Autoři Xu et al. prokázali, že odstavový stres má

za následek oxidační stres ve střevech a změny ve

střevní mikroflóře. Tito výzkumníci také zjistili, že

množství probiotických bakterií (Lactobacillus

a Bifidobacterium) je v pozitivní korelaci s celkovou

antioxidační kapacitou a aktivitou antioxidačních

enzymů glutation peroxidázy (GPx) a superoxid

dismutázy (SOD) ve střevě, a naopak v negativní

korelaci se zvyšující se koncentrací malondialde-

hydu, který je indikátorem lipoperoxidace tuků.14

Polynenasycené mastné kyseliny a oxidační stres

Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) jsou

nezbytné pro vývoj plodů.15 Jedná se zejména

Doc. MVDr.

Martin Svoboda,

Ph.D.,

Klinika chorob

přežvýkavců

a prasat



Prasata

o kyselinu docosahexaenovou (DHA), která je důležitá

jako strukturální komponenta membránových fosfolipi-

dů a je přítomna ve velkých koncentracích v mozku.16

Prasnice mohou získávat z krmiva přímo kyselinu DHA

(např. přidáváním rybího oleje do krmiva) nebo konverzí

z jiných prekurzorových mastných kyselin.

Velmi diskutovanou je otázka vlivu zkrmování polyne-

nasycených mastných kyselin (PUFA) na oxidační zátěž

organismu a zda přítomnost těchto kyselin může před-

stavovat riziko pro vznik oxidačního stresu. Je totiž

známo, že v důsledku svých dvojitých vazeb jsou PUFA

náchylné k oxidaci a jejich přidávání do krmiva tak může

zvyšovat oxidační stres.17

Tyto negativní účinky byly prokázány při zkrmování

PUFA u dojnic před porodem. Bylo zjištěno, že přídavek

vysokých koncentrací PUFA v krmivu zvyšuje vnívavost

dojnic k oxidačnímu stresu zvláště v případech, kdy

nejsou do krmiva přidávány navíc antioxidanty.18,19

K jiným závěrům dospěli někteří autoři při používání

PUFA u lidí a laboratorních potkanů. Tito autoři naopak

poukazují na možný vztah mezi mastnými kyselinami

a snižováním oxidačního stresu. Uvádějí, že n-3 polyne-

nasycené mastné kyseliny (např. DHA) mohou chránit

tkáně před oxidačním poškozením.20,21 Někteří autoři

předpokládají, že účinky PUFA jsou u přežvýkavců odliš-

né v důsledku biohydrogenace v bachoru.19

Jen velmi málo prací se zabývá touto problematikou

u prasat s doposud nejednoznačnými výsledky. Např.

Tanghe et al. zjistili, že přídavek jednoho procenta n-3

PUFA do krmiva nenarušuje oxidační status prasnic

a jejich selat a není přitom nutné zvyšovat obsah vitamí-

nu E v krmivu.22 Jiní autoři zjistili nárůst koncentrace

malondialdehydu v plazmě prasnic se zvyšujím se

množstvím rybího oleje v krmivu.23

K dispozici je doposud malé množství údajů týkajících

se doporučení vzájemného poměru mastných kyselin

a jejich množství v krmivu prasnic. Podle některých

autorů by mělo krmivo prasnic obsahovat pro zajištění

reprodukčních funkcí 0,5 % kyseliny arachidonové (AA)

a 0,7 % kyseliny linoleové (LA) na kg krmiva.24 Je však

zřejmé, že si tato oblast výživy prasnic vyžádá další

studie.

Antioxidační systém

Za účelem prevence oxidačního stresu jsou buňky

vybaveny enzymatickými a neenzymatickými obranný-

mi systémy. Mezi enzymatické faktory patří superoxid

dismutáza (SOD), kataláza (CAT) a glutation peroxidáza

(GPx). Do neenzymatické obrany patří vitamín C a E,

karotenoidy, kyselina močová a polyfenoly. Patří sem

i proteiny vázající kovy jako např. transferin a cerulo-

plasmin.3

U prasat hrají významnou roli vit. E a selen (glutation

peroxidáza – selenoenzym). Vit. E a selen zabraňují dege-

neraci a nekróze tkání, zvláště jater, srdeční svaloviny

a cév. Nedostatek těchto látek u prasat má za následek

degenerativní myopatii srdeční a kosterní svaloviny

a nekrózu jater (hepatosis dietetica). V praxi se deficit vit.

E a selenu projevuje u prasat nejčastěji jako tzv. onemoc-

nění morušovitého srdce (mulbery heart disease).25

Výše přídavku selenu v krmivu prasnic ovlivňuje kon-

centrace selenu v krevním séru prasnic, v kolostru

a mléce a v tkáních novorozených selat. Pro březí a laktu-

jící prasnice je v praktických podmínkách doporučován

standardní přídavek selenu 0,3 mg/kg.26

Placentární transfer vitamínu E je nedostatečný a sela-

ta se proto rodí s deficitem tohoto vitamínu. Za normál-

ních okolností vyrovnávají selata tento deficit v prvních

hodinách po narození sáním kolostra, ve kterém je vita-

mín E přítomen ve vysokém množství. Proto se doporu-

čuje provádět injekční aplikaci železa selatům až ve věku

2–3 dnů. Selata jsou v té době již dostatečně saturována

vitamínem E. Ten jim spolu s enzymem glutation peroxi-

dázou poskytuje antioxidační ochranu. V případě, že

prasnice během březosti dostávají krmivo s nízkým

obsahem vit. E, pak obsahuje kolostrum a mléko nedo-

statečné množství tohoto vitamínu. Následkem může

být až hynutí selat několik hodin po injekční aplikaci

železa.27

Tyto případy se však v praxi vyskytují pouze zřídka. Při

podezření na deficit vitamínu E u sajících selat se dopo-

ručuje jednorázová preventivní injekční aplikace α-toko-

ferolu v dávce 10–20 mg na kus jeden den před parente-

rální aplikací železa.27

Množství vitamínu E v bazální dietě je obvykle nedo-

statečné, a proto musí být tento vitamín přidáván do

krmiva v podobě doplňku. Za dostatečný se považuje

přídavek vitamínu v množství 66 I. U./kg krmiva jak pro

březí, tak i laktující prasnice.26 V důsledku příliš dlouhého

skladování krmiva může docházet ke snižování množství

vitamínu E následkem jeho oxidace.27

Hodnocení oxidačního stresu

Obecně lze biomarkery oxidačního stresu rozdělit do

dvou skupin:

• biomarkery poškození biologických systémů volnými

radikály,

• biomarkery antioxidační ochrany.



Prasata

Nejrozšířenějšími biomarkery poškození biologických

systémů volnými radikály jsou produkty peroxidace lipi-

dů (malondialdehyd) a karbonylové deriváty proteinů

sloužící jako markery oxidace proteinů. Dále se využívají

produkty oxidačního poškození DNA jako například pro-

dukty hydroxylace guanosinu (8-hydroxy-2-deoxygua-

nosin).28

Biomarkery antioxidační ochrany zahrnují enzymové

systémy schopné odstranit ROS. Nejpoužívanějšími anti-

oxidačními enzymy jsou superoxid dismutáza (SOD),

kataláza (CAT) a glutathion peroxidáza (GPx). Za účelem

zhodnocení oxidačního statusu zvířat lze rovněž stanovit

celkovou antioxidační kapacitu krevní plazmy (TAS).

Závěr

Z uvedého vyplývá, že je velmi důležité minimalizovat

vlivy, které by mohly narušovat rovnováhu mezi tvorbou

kyslíkových radikálů a jejich neutralizací pomocí antioxi-

dačního systému organismu.

Literatura:1. Sugino, T., Takiguchi, S., Umekawa, T., Heazell, T., Caniggia, I. Oxidative stress

and pregnancy outcome: a workshop report. Placenta 2007; 28:48–50.

2. Chen, X., Scholl, T. O. Oxidative stress: changes in pregnancy and with gesta-

tional diabetes mellitus. Curr Diab Rep 2005;5:282–288.

3. Zhao, Y. Oxidative stress status and reproductive performance of sows.

A dissertation. Raleigh; North Carolina State University, 2011:183.

4. Ji, F., Wu, G., Blanton jr., J. R., et al. Weight and compositional changes in

pregnant gilts and its implication to nutrition. J Anim Sci 2005; 83:366 – 375.

5. Kim, S. W., Hurley, W. L., Han, I. K., Easter, R. A. Growth of nursing pigs related

to the characteristics of nursed mammary glands. J Anim Sci 2000; 78:1313

–1318.

6. Agarwal, A., Saleh, R. A., Bedaiwy, M. A. Role of reactive oxygen species in the

pathophysiology of human reproduction. Fertil Steril 2003; 79:829–843.

7. Szcubial, M. The influence of the duration of the expulsive stage of parturiti-

on on the occurrence of postpartum oxidative stress in sows with uncompli-

cated, spontaneous farrowings. Theriogenology 2013; 80:706–711.

8. Huhn, U., Wahner, M. Influence of partus synchronization in sows on selec-

ted marks of vitality and development of piglets. Tierarztl Prax 1999; 27:279

–284.

9. Gupta, S., Agarwal, A., Sharma, R. K. The role of placental oxidative stress and

lipid peroxidation in preeclampsia. Obstet Gynecol Surv 2005; 60:807–816.

10. Gaál, T., Ribiczeyné – Szabó, P., Stadler, K., et al. Free radicals, lipid peroxida-

tion and the antioxidant system in the blood of cows and newborn calves

around calving. Compar Biochem Physiol 2006; 143:391–396.

11. Likkesfeldt, J., Svendsen, O. Oxidants and antioxidants in disease: oxidative

stress in farm animals. Vet J 2007; 173:502 –511.

12. Miller, J. K., Brzezinska-Slebodzinska, E. Oxidative stress, antioxidants and

animal function. J Dairy Sci 1993; 76:2812–23.

13. Hill, G. M., Mahan, D. C., Jolliff, J. S. Comparison of organic and inorganic zinc

sources to maximize growth and meet the zinc needs of the nursery pigs. J

Anim Sci 2014; 92:1582–94.

14. Xu, C. C., Yang, S. F., Zhu, L. H., et al. Regulation of N-acetyl cysteine on gut

redox status and major microbiota in weaned piglets. J Anim Sci 2014;

92:1504–11.

15. Innis, S. M. Essential fatty acids in growth and development. Prog Lipid Res

1991; 30:39–103.

16. Stillwell, W., Wassall, S. R. Docosahexaenoic acid: Membrane properties of

a unique fatty acid. Chem Phys Lipids 2003; 126:1–27.

17. L’Abbe, M. R., Trick, K. D., Beare-Rogers, J. L.: Dietary (n-3) fatty acids affect rat

heart, liver and aorta protective enzyme activities and lipid peroxidation. J

Nutr 1991; 121:1331–1340.

18. Gobert, M., Martin, B., Ferlay, A., et al. Plant polyphenols associated with

vitamin E can reduce plasma lipoperoxidation in dairy cows given n-3 poly-

unsaturated fatty acids. J Dairy Sci 2009; 92:6095–6104.

19. Wullepit, N., Hostens, M., Ginneberge, C. Influence of a marine algae supple-

mentation on the oxidative status of plasma in dairy cows during the peri-

parturient period. Prev Vet Med 2012; 103:298–303.

20. Kesavulu, M. M., Kameswararao, B., Apparao, Ch., Kumar, E.G.T.V., Harinarayan,

C.V. Effect of omega-3 fatty acids on lipid peroxidation and antioxidant

enzyme status in type 2 diabetic patients. Diabetes Metab 2002; 28:20–26.

21. Iraz, M., Erdogan, H., Ozyurt, B., Ozugurlu, F., Ozgocmen, S., Fadillioglu, E.

Omega-3 essential fatty acids supplementation and erythrocyte oxidant/

antioxidant status in rats. Ann Clin Lab Sci 2005; 35:169-173.

22. Tanghe, S., Millet, S., De Smet, S. Echium oil and linseed oil as alternatives for

fish oil in the maternal diet: Blood fatty acid profiles and oxidative status of

sows and piglets. J Anim Sci 2013; 91:3253–3264.

23. Cools, A., Maes, D., Papadopoulos, G., et al. Dose effect of fish oil substitution

in parturition feed on erythrocyte membrane characteristics and sow per-

formance. J Anim Physiol Anim Nutr 2011; 95: 125 – 136.

24. Close, W.H., Cole, D. J. A. Nutrition of Sows and Boars. Nottingham;

Nottingham University Press, 2000: 377.

25. Radostis, O. M., Gay, C. C., Blood, D. C. Veterinary Medicine: A textbook of the

diseases of cattle, sheep, pigs, goats and horses. London; Saunders,

1999:1519.

26. Meisinger, D. J., editor. National Swine Nutrition Guide. Ames, IA; U.S. Pork

Center of Excellence, 2010:37.

27. Plonait, H. et al.: Lehrbuch der Schweine Krankheiten. Berlin; Parey Buch

Verlag, 1997:400.

28. Shigenaga, M. K., Ames, B. N. Assays for 8-hydroxy-2´deoxyguanosine: A bio-

marker of in vivo oxidative DNA damage. Free Rad Biol Med 1991; 10(3-

4):211-216.

Článek vznikl za podpory Národní agentury pro zemědělský

výzkum, grant č. QI111A166.

Adresa autora:

Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.

Klinika chorob přezvýkavců a prasat

FVL VFU Brno

Palackého 1/3

612 38 Brno


ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE



Prasata

M. SVOBODA,1 Z. FAJT,1 P. BABULA,2 L. DIVIŠOVÁ,3 M. ŠKORIČ,1 Z. ŠIROKÁ3


2Farmaceutická fakulta, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

3Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN

Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z. Otravy prasat rostlinami.

Veterinářství 2015;65:190-194.

Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s otravami prasat rostlinnými toxiny. Klinické příznaky

a pitevní nálezy uváděné v této publikaci vycházejí z případů otrav rostlinami popsaných u hospo-

dářských plemen prasat. Součástí článku je i stručný popis rostlin včetně uvedení lokalit jejich

výskytu. Jednoduše a prakticky je shrnuta terapie, která je téměř vždy nespecifická a symptomatic-

ká. Konkrétně se jedná o otravy laskavcem ohnutým, bolehlavem plamatým, řepení durkomanem,

lilkem černým a lilkem hlíznatým.

SUMMARY

Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z. Plants poisoning in pigs. Veterinářství

2015;65:190-194.

The aim of this article is to present the current knowledge on plant poisoning in pigs. The clinical

signs and necropsy findings found in this publication are based on cases described in industrial pig

breeds. The prevention and therapy is included. The article deals with following plants amaranth,

hemlock, cocklebur, redroot pigweed.

Otravy prasat rostlinami

Otravy prasat rostlinnými toxiny zpravidla

nejsou tak časté a je to především díky technologii

chovu, která je uzavřená a zabraňuje tak zvířatům

dostat se do kontaktu s rostlinami. Nicméně může

existovat riziko, že se tyto rostliny dostanou do

krmiva vlivem chyby při zpracování nebo se jedná

o případy, kdy mají prasata možnost volného

výběhu. Níže jsou shrnuty nejčastější případy

otrav.

Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus L., Amaranthaceae)

Původem rostlina pochází ze Severní Ameriky.

Nacházíme ji hlavně na skládkách, rumištích,

polích a jiných suchých místech, zejména na dusí-

katých podložích.1,2

K otravám prasat může docházet, pokud mají

zvířata přístup do výběhů, kde tato rostlina roste.

K otravám dochází nejčastěji v období pozdního

léta a podzimu.3 V rostlinách tohoto druhu byla

nalezena celá řada sekundárních metabolitů,

poměrně velká pozornost je věnována betacyani-

nům, triterpenickým saponinům a polyhydroxylo-

vaným terpenům.4,5

Klinické příznaky se objevují náhle, obvykle za

5–10 dnů poté, co měla prasata přístup k této rost-

lině. Někdy se onemocnění, které takto vzniká,

označuje jako perirenální edém.3,6 Morbidita bývá

různá. Mortalita prasat, u kterých se vyvinuly kli-

nické příznaky, může být také různá. Salyi a kol.

(1996) uvádí ve svém případu 36% mortalitu u tří-

měsíčních prasniček, Kommers a kol. (1996) uvádí

mortality 17 % a 56 % ve dvou chovech s přípa-

dem otravy.7,8

Obr. 1 – Amaranthus

retroflexus – celkový vzhled

(foto doc. Babula)

Obr. 2 – Amaranthus

retroflexus – detail

(foto doc. Babula)

Doc. MVDr.

Martin Svoboda,

Ph.D.,

Klinika chorob

přežvýkavců

a prasat



Prasata

Mezi počáteční příznaky otravy patří anorexie, útlum,

slabost, třes a inkoordinace. Později dochází k poklesá-

vání v hlezenních kloubech. Konečnou fází je téměř

úplná paralýza zadních končetin a nakonec i ulehnutí ve

sternální pozici nebo na boku. Tělesná teplota zůstává

obvykle nezměněna.3 Ke kómatu a úhynu dochází

obvykle za 48 hodin od nástupu klinických příznaků,

úhyn byl popsán ale již po čtyrech hodinách od nástupu

příznaků.8 Část prasat může přežívat a vzniká u nich

chronická fibrózní nefritida.3

Přesný mechanismus toxického působení a obsahová

látka zodpovědná za otravu nejsou známy. Akutní úhyny

mohou souviset s hyperkalemií a následným srdečním

selháním.3 Harborne a Baxter (1996) uvádějí jako obsa-

hovou látku kyselinu šťavelovou, která negativně působí

na ledviny. Ta je dále v rozpustné formě nebezpečná tím,

že vyvazováním vápníku z krve vyvolává hypokalcemii.

Její vliv na vznik perirenálního edému ale není proká-

zán.9

Při pitvě nacházené patologické léze souvisí s akutní

nefrózou. Obvykle se zjišťuje značný retroperitoneální

perirenální edém. Množství nahromaděné tekutiny

v perirenální oblasti může být různě veliké. V některých

případech zaujímá větší část dutiny břišní. Někdy je zjiš-

ťován i hydrothorax, ascites, hydroperikard a edém ven-

trální stěny břišní. Samotné ledviny mají obvykle nor-

mální velikost a bledou barvu.3,10 U prasat, která umírají

až několik dní po objevení příznaků, mohou být patrna

také poškození v důsledku urémie jako fibronekrotická

glositida a ezofagitida.8

Histologickým vyšetřením je zjišťována degenerace

tubulárního epitelu, nekróza a deskvamace epiteliálních

buněk proximálních a distálních tubulů ledvin s nálezem

četných proteinových válců v tubulech. Glomeruly

mohou být atrofované s rozšířenými Bowmanovými

váčky. Někdy bývají nacházeny dvojlomné krystaly

v cytoplazmě buněk.7,8

Diagnostika je zpravidla založena na identifikaci rostli-

ny a zjištění, že k ní měla prasata přístup, dále na klinic-

kých příznacích a nálezu typických lézí v ledvinách.

Není k dispozici žádná specifická léčba. Je nutno

zabránit přístupu prasat k těmto rostlinám. V počátku je

možno vyvolat zvracení aplikací 3% peroxidu vodíku

v dávce až 50 ml pro toto per os. Jedinou terapeutickou

možností je podávání infuzních roztoků. Intravenózní

aplikace je u prasat velice nákladná a dosti náročná na

provedení, proto se u menších jedinců dá přistoupit

k infuzní terapii formou intraperitoneální aplikace fyzio-

logického roztoku nebo Ringerova roztoku. Lze podat až

100 ml/kg ž. hm./24 h.

U větších jedinců je jediná možnost podání roztoků

subkutánně nebo per os. Terapii je vhodné doplnit jed-

norázovou aplikací tablet carbo adsorbens v dávce 1 až

3 g/kg ž. hm. per os.

Řepeň durkoman (Xanthium strumarium L., Asteraceae)

Rostlina se v ČR vyskytuje spíše ojediněle, je zazname-

nán její sporadický výskyt na jižní Moravě, nicméně se

jedná o rostlinu s invazním potenciálem. Vyskytuje se na

polích, pastvinách a rumištích.1,2 Prasata se mohou

dostat do kontaktu s touto rostlinou při pobytu ve výbě-

zích.1,2

Jako toxikologicky nejvýznamnější byl určen kaureno-

vý derivát karboxyatraktylosid, toxikologicky významné

jsou rovněž seskviterpenické laktony různých typů, které

byly nalezeny zejména v listech.11,12,13 Jiní autoři připisují

toxikologický význam také hydrochinonu, který byl nale-

zen v plodech druhů rodu Xanthium.14

Toxin způsobující otravu, tzv. karboxyatraktylosid, je

obsažen v semenech a v mladých rostlinách. Starší rost-

liny obsahují tohoto toxinu menší množství.3

Karboxyatraktylosid inhibuje nosič ATP na vnitřní mem-

bráně mitochondrií. ATP tak nemůže opouštět mito-

chondrie a dochází k ovlivnění metabolismu – inhibici

oxidativní fosforylace. Letální dávkou je u prasat příjem

rostliny odpovídající 0,75–2 % jejich tělesné hmotnos-

ti.9,14 Podle Hrdiny a kol. (2004)15 má rostlina také nefro-

a hepatotoxické účinky.

Klinický průběh otravy bývá rychlý. K úhynu dochází

během několika hodin od nástupu klinických příznaků,

mortalita je vysoká. Klinické příznaky se objevují za 8–24

hodin po pozření toxické rostliny3 a podle Jiráska a kol.

(1957)16 pak trvají příznaky pouze 3–5 hodin, podle

Masvingwe a Mavenyengwa (1998)17 pak 6–96 hodin. Je

zjišťována deprese, anorexie, nauzea, slabost, ataxie,

tachykardie a snížená tělesná teplota. Mohou se dostavit

křeče krčních svalů, ulehnutí do sternální polohy, pádlo-

vací pohyby končetin, zvracení, hypoglykémie a ztížené

dýchání.3

Při pitvě jsou diagnostikovány efuze v tělesných duti-

nách a podkožní edém. Někdy se zjišťuje edém stěny

močového měchýře a mírná gastroenteritida (podle

Masvingwe a Mavenyengwa (1998)17 až hemoragická

gastroenteritida). Játra jsou překrvená, zvětšená, se zvý-

razněnými centry jaterních lobulů.

Histologicky je zjišťována zejména akutní centrilobu-

lární jaterní nekróza18,19 a diskoidní lýza svalových vláken

kosterních i srdečního svalu.17

Obr. 3 – Multifokální akutní tubulární nekróza

(ilustrační foto doc. Škorič)



Prasata

Diagnostika je někdy obtížná. Je založena na identifi-

kaci rostliny a zjištění, že k ní měla prasata přístup. Dále

na klinických příznacích, patologickém nálezu a histolo-

gickém vyšetření.10

Léčba zahrnuje perorální aplikaci carbo adsorbens

a minerálního oleje za účelem snížení absorpce toxinu.

Jako specifická léčba se v tomto případě doporučuje

intramuskulární aplikace physostigminu v dávce 5 až

30 mg pro toto a infuzní terapie s obsahem glukózy

a bikarbonátů.3

Bolehlav plamatý (Conium maculatum L., Apiaceae)

Rostlina se vyskytuje na rumištích, kompostech, okra-

jích vodních toků, a to zejména v teplejších oblastech. Po

zavadnutí páchne myšinou.1,2

Obsahuje piperidinové alkaloidy, z nichž majoritní jsou

koniin a γ-konicein (vyšší toxicita). Nejjedovatější jsou

nezralé nažky, které mohou obsahovat až 3,5 % těchto

alkaloidů.20 Mezi další sekundární metabolity patří kuma-

riny, polyacetyleny a fytosteroly.21 Obsažené alkaloidy

jsou těkavé, takže mohou vyvolat otravu již při inhalaci.

Sušením a skladováním sena jejich obsah v rostlině klesá

a riziko otravy se tak snižuje. Kromě orálního a inhalační-

ho vstřebávání je možná i absorpce kůží.14

Mechanismus účinku je duální. Na ganglia a senzitivní

neurony mají koniin a konicein efekt podobný nikotinu,

na nervosvalových zakončeních účinek podobný kura-

re.14 Vysvětlován je tím, že dochází k desenzitizaci niko-

tinových acetylcholinových receptorů. Při vstupu piperi-

dinových alkaloidů na synapsi dochází nejprve ke sti-

mulaci receptoru a postsynaptické struktury, později při

stálé perzistenci piperidinových alkaloidů v synapsi

dojde k desenzitizaci, snížení vedení vzruchu a následu-

je paralýza.22

Klinické příznaky vznikající po pozření této rostliny

prasaty zahrnují ataxii, tremor, salivaci, zvracení, průjem,

výraznou lakrimaci, častou urinaci, mydriázu, tachykar-

dii, tachypnoi a zvýšenou teplotu.23 Může dojít k dočas-

nému omezení až ztrátě zraku v důsledku přetažení tře-

tího víčka přes oko. Nervové příznaky byly pozorovány

u kanců i prasnic. U kanců se jednalo o tonicko-klonické

křeče zadních končetin. U prasnic byla pozorována ata-

xie a třes. Později nastupuje paralýza příčně pruhované

svaloviny, která začíná na periferii a pokračuje na hlavu

a trup, otrava končí smrtí udušením v důsledku paralýzy

dýchacích svalů.24 V případě, že otrava nekončí fatálně, je

možno někdy pozorovat rabdomyolýzu a poškození led-

vin až jejich akutní selhání.24

Piperidinové alkaloidy jsou také prokázanými terato-

geny. Otrava březích prasnic tak může mít vážné účinky

i u potomků, projevuje se postižením pohybového apa-

rátu narozených selat.25 Může se jednat o artrogrypózu,

deformace kostí končetin, skoliózu, případně deformace

hrudního koše a rozštěp patra.22

Diagnostika je založena na identifikaci rostliny a zjiště-

ní, že k ní měla prasata přístup. Moč při otravě bolehla-

vem zapáchá po myšině.14 Dále vychází z klinických pří-

znaků a v případě otrav březích prasnic ze zjištění terato-

genních vlivů na potomstvo.

Není k dispozici žádná specifická léčba. Je nutno zabrá-

nit přístupu prasat k těmto rostlinám. Dekontaminace se

provádí aktivním uhlím, zvíře je nutno rehydratovat. Pro

zmírnění neurologických příznaků je možno podávat

krátkodobě působící kortikosteroid dexamethazon

a vitamín B12

. U těžkých případů s nástupem intenzivních

křečí je nutno zvíře sedovat.

Obr. 4 – Akutní hemoragická nekróza v jaterním parenchymu

(ilustrační foto doc. Škorič)

Obr. 6 – Conium maculatum –detail stonku

(foto L. Divišová)



Prasata

Otravy steroidními alkaloidy

Jedná se otravy rostlinami rodu Solanum spp., které

obsahují množství toxických steroidních alkaloidů (sola-

nin, chaconin a jiné odvozené od aglykonů solanidinu,

solasodinu, soladulcidinu, tomatidenolu atd). Většina

z těchto alkaloidů inhibuje cholinesterázy, takže dochází

k nervovým příznakům, a mají také účinek podobný

saponinům, což znamená, že snižují povrchové napětí

buněk, dochází ke zvýšení permeability a lýze těchto

buněk. Nejčastěji jsou zasaženy buňky žaludeční a střevní

sliznice a erytrocyty. Příznaky otravy steroidními alka-

loidy zahrnují podráždění v dutině ústní, zvracení, bolest

břicha, silný průjem, vyčerpání, horečku, poškození led-

vin, depresi či omámení a cirkulační kolaps.14

U prasat byly popsány případy otrav lilkem černým

a lilkem hlíznatým (bramborami).

Lilek černý (Solanum nigrum L., Solanaceae)

Rostliny se vyskytují hojně v teplejších oblastech, jinde

jsou vzácné.1,2

Za toxické účinky je zodpovědný alkaloid solanin,9

podle jiných autorů pak solasonin a solamargin v kombi-

naci s vysokým obsahem dusičnanů.14 Účinné látky se

nachází hlavně v listech a zelených bobulích této rostliny.

Otrava se u prasat projevuje anorexií, průjmem, depre-

sí, inkoordinací a svalovým třesem. V terminálním stadiu

leží prasata na boku s plovacími pohyby končetin.

Následuje kóma a prasata hynou.26

Není známa žádná specifická léčba. Je nutno vyvolat

zvracení aplikací 3% peroxidu vodíku v dávce až 50 ml

pro toto per os a podat aktivní uhlí k dekontaminaci. Je

zapotřebí zabránit přístupu prasat k těmto rostlinám.

Lilek hlíznatý (Solanum tuberosum L., Solanaceae)

Rostlina pochází z Jižní Ameriky, je však známa spíše

jako okopanina. Poměrně často ji nacházíme na rumištích

a kompostech.1,2

Riziko otravy připadá v úvahu, pokud jsou používány

brambory nazelenalé nebo naklíčené. U takových bram-

bor se zvyšuje množství toxického alkaloidu solaninu.

Procento mortality může být v případě této otravy vyso-

ké.26

Mezi klinické příznaky otravy u prasat patří anorexie,

deprese, průjem, hypotermie a v terminální fázi kóma.26

Varem se snižuje množství toxického solaninu v brambo-

rách, var ale steroidní glykoalkaloidy neničí (jsou vysoce

termostabilní), solanin pouze z určité části (do 20 %, není

moc hydrosolubilní) přechází do tekutiny, ve které se

brambory vaří. Pokud se tekutina neslije, nemá vaření na

obsah solaninu vliv.27

Mezi preventivní opatření tedy patří zkrmování bram-

bor vařených. Abychom vyloučili možnost otravy, mělo

by být množství brambor zkrmovaných prasatům ome-

zeno na méně než 25 % krmné dávky. Specifická léčba

této otravy není známa.26

Literatura:1. Dostál, J. Nová květena ČSSR. Praha, Academia 1989. ISBN 21-059-89.

2. Kubát, K. a kol. Klíč ke květeně České republiky. Praha, Academia 2002. ISBN

80-200-0836-5.

3. Zimmerman, J. J., Locke, A. K. a kol. Diseases of swine, 10th ed. Willey

Obr. 5 – Conium maculatum –celkový vzhled

(foto L. Divišová)

Obr. 7 – Solanum nigrum –

celkový vzhled

(foto Doc. Babula)

Obr. 9 – Solanum tuberosum –

celkový vzhled

(foto doc. Babula)

Obr. 8 – Solanum nigrum –

detail

(foto Doc. Babula)

Obr. 10 – Solanum tuberosum –

celkový vzhled

(foto doc. Babula)



Prasata

Blackwell 2012:960-961.

4. Fiorentino, A., DellaGreca, M., D’Abrosca, B., Golino, A. a kol. Unusual sesqui-

terpene glucosides from Amaranthus retroflexus. Tetrahedron 2006;62:8952-

8958.

5. Pacifico, S., D‘Abrosca, B., Golino, A. a kol. Antioxidant evaluation of polyhyd-

roxylated nerolidols from redroot pigweed (Amaranthus retroflexus) leaves.

Lwt-Food Science and Technology 2008;41:1665-1671.

6. Osweiler, G. D., Buck, W. B., Bicknell, E. J. Production of perirenal edema in

swine with Amaranthus reflexus. Am J Vet Res 1969;30:557-566.4.

7. Salyi, G., Molna, T., Ratz, F. Renal injury caused by feeding redroot pigweed

(Amaranthus retroflexus L) in swine. Case report. Magyar Allatorvosok Lapja

1996;51(10):603-606.

8. Kommers,G D., Torres, M. B., Dantas, A. F. a kol. Poisoning by Amaranthus spp.

(Amaranthaceae) in pigs in Rio Grande do Sul, Brazil. Pesquisa Veterinaria

Brasileira 1996;16(4):121-125.

9. Harborne, J. B, Baxter, H. (Eds.). Dictionary of plant toxins. John Wiley and

sons Ltd, Chichester UK 1996:523.

10. Neumann, E. J., Ramirez, A., Schwartz, K. J. Swine Diseases manual, 4th ed.

2009. ISBN 978-0-9843503-0-8.

11. Mahmoud, A. A. Xanthanolides and xanthane epoxide derivatives from

Xanthium strumarium. Planta Medica 1998;64:724-727.

12. Roussakis, C., Chinou, I., Vayas, C., Harvala, C., and Verbist, J. F. Cytotoxic

activity of xanthatin and thu crude extracts of Xanthium strumarium. Planta

Medica 1994;60: 473-474.

13. Xue, L. M., Zhang, Q. Y., Han, P., Jiang, Y. P., Yan, R. D. a kol. Hepatotoxic consti-

tuents and toxicological mechanism of Xanthium strumarium L. fruits. J.

Ethnopharmacol 2014;152:272-282.

14. Frohne, D., Pfänder, H. J. Poisonous plants. Manson publishing Ltd., London,

UK 2005:469.

15. Hrdina, V., Hrdina, R., Jahodář, L., Martinec, Z., Měrka, V. Přírodní toxiny a jedy.

Galén/Nakladatelství Karolinum, Praha 2004:302.

16. Jirásek, V., Zadina, R., Blažek, Z. Naše jedovaté rostliny. Nakladatelství ČSAV,

Praha 1957: 384.

17. Masvingwe, C., Mavenyengwa, M. Toxicological evaluation of the plant

Xanthium strumarium in pigs in Zimbabwe, Journal of venomous animals

and toxins 1998;4(2):113-119.

18. Stuart, B. P., Cole, R. J., Gosser, H. S. Cocklebur (Xanthium strumarium L. var.

strumarium) intoxication in swine: review and redefinition of the toxic prin-

ciple. Vet Pathol 1981;18(3):368-383.

19. Burrows, G.E., Tyrl, R.J. Toxic plants of North America. Blackwell publishing,

Iowa, USA 2006:307.

20. Madaan, R., Kumar, S. Screening of Alkaloidal Fraction of Conium maculatum

L. Aerial parts for analgesic and antiinflammatory activity. Indian J. Pharm Sci

2012;74:457-459.

21. Vetter, J. Poison hemlock (Conium maculatum L.). Food and Chemical

Toxicology 2004;42:1373-1382.

22. Green, B. T., Lee, S. T., Panter, K. E., Brown, D. R. Piperidine alkaloids: Human

and food animal teratogens. Food and Chemical Toxicology 2012;50:2049-

2055.

23. Widmer, W. R. Poison hemlock toxicosis in swine. Vet Med1984;79:405.

24. Panter, K. E, Keeler, R. F., Baker, D. C. Toxicoses in livestock from the hemlocks

Lopez, T. A., Cid, M. S., Bianchini, M. L. Biochemistry of hemlock (Conium

maculatum L.) alkaloids and their acute and chronic toxicity in livestock.

A review. Toxicon 1999;841-865.

25. Radostits, O. M., Blood, D. C., Gay, C. C. Veterinary Medicine, A textbook of the

diseases of cattle, sheep, pigs, goats and horses 1994;1631-1676.

26. Ostrý, V., Ruprich, J., Skarkova, J. Glycoalkaloids in potato tubers: the effect of

peeling and cooking in salted water. Acta Alimentaria 2010;39(2):130-135.

Adresa autora:

Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.

Klinika chorob přežvýkavců a prasat

FVL VFU Brno

Palackého tř. 1/3

612 42 Brno




Prasata

N. BARTOŇKOVÁ, J. PRODĚLALOVÁ, M. FALDYNA

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno

SOUHRN

Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M., „Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál

jako doplňku stravy pro prasata. Veterinářství 2015;65:195-197.

Laktoferin je antimikrobiální glykoprotein ze skupiny transferinů s řadou biologických funkcí,

včetně aktivit vůči virům, bakteriím, houbám i parazitům. Tento přehledný článek naznačuje jeho

mechanismy působení, které nejsou založeny pouze na schopnosti vyvazovat železo. Pro tyto jeho

vlastnosti je laktoferin potenciálním suplementem krmné dávky pro prasata jako součást řešení

průjmových onemocnění infekční etiologie.

SUMMARY

Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M., „Multifunctional protein“ lactoferrin and its potential as

a food supplement for pigs. Veterinářství 2015;65:195-197.

Lactoferrin is an antimicrobial glycoprotein from group of transferrins with many biological functions,

including activities against viruses, bacteria, fungi and parasites. This review indicates its mechanisms

of action that are based not only on the ability to bind iron ions. For these properties, lactoferrin is

considered as potential food supplement for pigs as a part of solution of diarrheal disease of infectious

etiology.

„Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál jako doplňku stravy pro prasata

Laktoferin je antimikrobiální glykoprotein ze sku-

piny transferinů.1 O jeho existenci se ví už téměř 50

let. 2, 3, 4 Poprvé byl získán z kravského mléka v podo-

bě do té doby neznámé červené frakce.5

Nejvýznamnější vlastností laktoferinu je schopnost

vázat s vysokou afinitou železo. Pokud je laktoferin

saturovaný železem, nazývá se holo-laktoferin.

Pokud saturovaný není, jde o apo-laktoferin6

Laktoferin je produkován mukózními epiteliálními

buňkami různých živočišných druhů7 a lze ho nalézt

v slzách, slinách, vaginálním sekretu, spermatu,8

v nosním a bronchiálním sekretu, žluči, moči,9

v mléce a kolostru.10

Antimikrobiální proteiny jsou obecně produková-

ny širokou škálou organismů jako první stupeň

ochrany proti patogenům.11 Laktoferin vykazuje

aktivitu vůči virům, bakteriím, houbám i parazitům.

Antivirová aktivitaLaktoferin zabraňuje viru infikovat buňku přímým

kontaktem s virovou částicí nebo zabraňuje množe-

ní virových částic po tom, co už byla buňka infiková-

na.12 Inhibice infekce cílové buňky pomocí přímé

vazby laktoferinu na virovou částici byla popsána

u viru hepatitidy C, polioviru, rotaviru, herpes sim-

plex viru a viru lidské imunodeficience.13, 14 Dalším

mechanismem, kterým lze zabránit infekci buňky

pomocí laktoferinu, je obsazení vazebného místa

pro virus. Klíčovou roli zde hrají proteoglykany, které

lze najít ve všech typech tkání, v extracelulární mat-

rix15 i na buněčných površích.16 Jedna z nejdůležitěj-

ších vazebných molekul pro virus je proteoglykan

heparan sulfát. Laktoferin se váže na heparan sulfát

s vysokou afinitou a zabraňuje tak přímému kontak-

tu virové částice a buňky, a tudíž i infekci.

Laktoferin také dokáže modulovat odpověď hosti-

tele k viru a zmírnit tak účinky infekce. Myší perito-

neální makrofágy, které byly ošetřené laktoferinem

po infekci virem vezikulární stomatitidy, produkova-

ly interferon α/β, což vedlo k inhibici virové replikace

a tento obranný mechanismus byl účinný více než

přímá interakce laktoferinu a virové částice nebo

obsazení receptoru laktoferinem a zabránění vstupu

viru do buňky.17

Antibakteriální aktivitaVyvazování železa z prostředí a následná inhibice

růstu bakterií byly jedněmi z prvních vlastností obje-

Mgr. Naďa

Bartoňková,

odborný

pracovník

výzkumu



Prasata

vených u laktoferinu.18,19 Dlouhou dobu se předpokládalo,

že to je jediným antimikrobiálním účinkem laktoferinu,

což bylo podpořeno mnoha studiemi demonstrujícími, že

pouze apo-laktoferin vykazoval antibakteriální vlastnosti,

které byly potlačovány v závislosti na saturaci železem.20, 21, 22

Dalším popsaným typem antibakteriálního účinku lakto-

ferinu je interakce s vnější nebo cytoplazmatickou mem-

bránou bakteriální buňky, konkrétně s molekulami lipo-

polysacharidu, kdy dojde k jeho uvolnění a změně propust-

nosti vnější membrány u gramnegativních bakterií23,24,25

nebo s kyselinou teikoovou či lipoteikoovou u grampozi-

tivních bakterií.26 Navíc, protože laktoferin poškozuje

membránu bakterií, je také schopen zvýšit antibakteriální

efekt některých léčiv, jako je např. rifampicin.27 Laktoferin

také synergisticky působí společně s lysozymem a dalšími

proteiny secernovanými na sliznicích.28, 29 Bylo prokázáno,

že kombinovaný účinek laktoferinu a bakteriofágů redu-

koval počet bakterií více než každé agens zvlášť.30 Díky

interakci mezi povrchem buněk Salmonella typhimurium

a molekulami laktoferinu lze zamezit průniku bakterií do

buněk.31

Laktoferin inhibuje také tvorbu bakteriálního biofilmu,

a to i v koncentracích nižších, než které vykazují bakteri-

cidní nebo bakteriostatický účinek. Laktoferin také zvyšu-

je citlivost biofilmů k lysozymu.32, 33, 34 Je dobře známo, že

některé bakterie vyžadují vysoké dávky železa k tvorbě

biofilmu. Laktoferin vyvazující z prostředí železo lze proto

použít jako vhodný prostředek k efektivní inhibici biofil-

mu.35 Naopak při nedostatečném zásobení železem

mnoho gramnegativních bakterií vyvinulo mechanismy

pro získávání železa z laktoferinu jím saturovaným. Tento

mechanismus zahrnuje vazbu laktoferinu na specifické

receptory, které se nachází na povrchu bakterií.36,37

U Streptococcus pneumoniae bylo konkrétně prokázáno,

že dokáže rozpoznat a vázat laktoferin za použití povrcho-

vého receptoru homologního k pneumokokovému povr-

chovému proteinu A.38 Analogické laktoferinové recepto-

ry byly identifikovány na povrchu Helicobacter pylori.39

Nicméně soudě podle in vivo pokusů se zdá, že kombina-

ce laktoferinu a probiotik přidávaná k standardní terapii –

tj. omeprazol, clarithromycin, amoxicillin, která se používá

při léčbě infekce H. pylori, zlepšuje eradikaci a snižuje

vedlejší účinky této antibiotické léčby.40,41 Ze zmíněných

studií vyplývá, že laktoferin lze využít proti širokému spek-

tru patogenů bakteriálního původu díky jeho schopnosti

vychytávat železo, destabilizovat bakteriální membránu

a inhibovat mechanizmy bakteriální virulence.

Antimykotická aktivitaAntimykotický účinek laktoferinu spočívá ve vychytávání

železa nebo destabilizaci buněčné stěny hub. U každého

druhu houby se uplatňuje mechanizmus jiný. Přímá inter-

akce laktoferinu s buněčnou stěnou byla pozorována

u hub Candida42 a mechanismus vychytávání železa se

naopak uplatňuje při léčbě plísně Aspergillus fumigatus.

Laktoferin dokonce vykazuje synergické působení, pokud

je použit při léčbě této plísně clotrimazolem, flukonazo-

lem, amphotericinem B a 5-fluorocytosinem.42, 43, 44

Antiparazitární aktivitaLaktoferin má schopnost působit proti parazitům díky

vyvazování železa z prostředí. Tento účinek se uplatňuje

proti Pneumocystis carinii,45 Entamoeba histolytica,46

Babesia caballi a B. equi.47 Někteří parazité, jako je např.

Tritrichomonas foetus a Trichomonas vaginalis, ale začali

z vyvazování železa laktoferinem těžit a zpětně jej vyva-

zovat pro svoji potřebu.48,49 Přímou interakci laktoferin

využívá v boji proti Toxoplasma gondii.50 Podobně, jako je

tomu u antimykotik, laktoferin vykazuje synergické účin-

ky s klinicky užívanými antiparazitiky.

Laktoferin jako doplněk výživyUvedené vlastnosti laktoferinu předurčují tento protein

k tomu, aby byl využíván jako doplněk stravy nebo sou-

část komerčních potravinářských výrobků. Potenciál lak-

toferinu jako složky potravy proto přitahuje stále větší

pozornost.

Studie provedené in vitro prokázaly inhibiční efekt

proti širokému spektru bakterií.19,20 To souvisí s vlastnost-

mi laktoferinu popsanými v samostatné kapitole.

Experimenty, které byly provedeny na selatech po

odstavu, dokládají, že selata mají větší průměrné denní

přírůstky, pokud dostávají jako součást potravy laktofe-

rin v dávce 1 g/kg. Dále je u nich patrná menší incidence

průjmových onemocnění. Nezanedbatelný je také fakt,

že laktoferin má významný vliv na střevní mikroflóru

těchto selat. Vlivem laktoferinu bylo signifikantně sníže-

no množství patogenních bakterií, E. coli a Salmonella

v tenkém střevě ve srovnání s kontrolou. Naopak, u zdra-

ví prospěšných bakterií jako je Lactobacillus

a Bifidobacterium, došlo k signifikantnímu nárůstu oproti

kontrole.51,52 Dnes se ví, že laktoferin má také vliv na

strukturu sliznice střeva. Změny v morfologii střeva, jako

je zmenšení klků a zvětšení krypt, jsou spojeny s přítom-

ností toxinů. Stejná situace (zmenšené klky a zvětšené

krypty) nastává u selat po odstavu, což může vysvětlovat

zvýšenou incidenci průjmových onemocnění a zpoma-

lení růstu selat.53 Tyto změny jsou primárně zapříčiněny

nízkým příjmem potravy bezprostředně po odstavu.54, 55

V souvislosti se změnami v morfologii střeva bylo proká-

záno, že selata, která měla v potravě přidaný laktoferin,

měla také vyšší klky a menší krypty ve střevě. Tedy nasta-

la situace opačná k výše popsanému nežádoucímu

stavu.52

Obecně lze o laktoferinu říct, že je významným fakto-

rem rezistence ve střevě a má důležitou úlohu v rámci

přirozené imunity organismu. Reguluje růst bakterií

a pomáhá tělu ochránit integritu střevní sliznice.56

Tím, že laktoferin do určité míry zvýší bakteriální popu-

lace prospěšných bakterií (Lactobacillus a Bifidobacterium)

ve střevě, může zabránit průjmovému onemocnění, udr-

žuje zdraví selat po odstavu a zlepšuje jejich růst.

Poděkování

Práce vznikla za finanční podpory projektu Ministerstva

zemědělství ČR (QJ1310258) a Ministerstva školství, mlá-

deže a tělovýchovy ČR (LO1218).



Prasata

Literatura:1. Shanbacher, F. L., Goodman, R. E., Talhouk, R. S. Bovine mammary lactoferrin:

Implications from messenger ribonucleic acid (mRNA) sequence and regulati-

on contrary to other milk proteins. J Dairy Sci 1992;76:3812–3831.

2. Montreuil, J., Tonnelat, J., Mullet, S. Preparation and properties of lactosiderophi-

lin (lactotransferrin) of human milk. Biochim. Biophys. Acta 1960;45:413–421.

3. Groves, M. L.: The isolation of the red protein from milk. J Am Chem Soc

1960;82:3345–3350.

4. Johanson, B.: Isolation of an iron-containing red protein from human milk. Acta

Chem Scand 1960;14:510–512.

5. Sørensen, M., Sørensen, S. P. L. The proteins in whey. Compt Rendus Laboratoire

Carlsberg 1939;23:55–99.

6. Brissona, G., Brittenb, M., Pouliota, Y.: Heat-induced aggregation of bovine lac-

toferrin at -neutral pH: Effect of iron saturation. Int Dairy J 2007;6:617–624.

7. Torres, J.M., Concepción, J. L., Vielma, J. R. Detección de lysozima y lactoferrina

por western blot en ovas de trucha arcoíris (Oncorhynchus mykiss). Mundo

Pecuario 2006;2:57–59.

8. Van Der Strate B. W. A., L. Belijaars, G. Molema, M. C. Harmsen, D. K. F. Meijer.

Antiviral activities of lactoferrin. Antiviral Res., 52 (2001), pp. 225–239.

9. Öztaş Yeşim, E. R., Özgüneş, N. Lactoferrin: a multifunctional protein. Adv Mol

Med 2005;1:149–154.

10. Rodríguez, D. A., Vázquez, L., Ramos, G. Actividad antimicrobiana de la lactofe-

rrina: Mecanismos and aplicaciones clínicas potenciales. Rev Latinoam

Microbiol 2005;47:102–111.

11. Hancock, R. E. W. Cationic peptides: effectors in innate immunity and novel

antimicrobials. Lancet Infect Dis 2001;1:156–164.

12. García-Montoya, I. A., Cendón, T. S., Arévalo-Gallegos, S., Rascón-Cruz, Q.

Lactoferrin a multiple bioactive protein: An overview. Biochim Biophys Acta

2012;1820:226– 263.

13. Farnaud, S., Evans, R. W. Lactoferrin – a multifunctional protein with antimicro-

bial properties. Mol Immunol 2003;40:395–405.

14. Ikeda, M., Sugiyama, K., Tanaka, T., Sekihara, H., Shimotohno, K., Kato, N.

Lactoferrin markedly inhibits hepatitis C virus infection in cultured human

hepatocytes. Biochem Biophys Res Commun 1998;245:253–549.

15. Iozzo, R.V., Murdoch, A. D. Proteoglycans of the extracellular environment: clues

from the gene and protein side offer novel perspectives in molecular diversity

and function. FASEB J 1996;10:598–614.

16. Bernfield, M., Kokenyesi, R., Kato, M. a kol. Biology of the syndecans: a family of trans-

membrane heparan sulfate proteoglycans. Annu Rev Cell Biol 1992;8:365–393.

17. Oppenheim, F. G., Xu, T., McMillian, F. M. a kol. Histatins, a novel family of histi-

dine-rich proteins in human parotid secretion. Isolation, characterization, pri-

mary structure, and fungistatic effects on Candida albicans. J Biol Chem

1988;263:7472–7477.

18. Bullen, J. J., Rogers, H. J., Leigh, L. Iron-binding proteins in milk and resistance

to Escherichia coli infection in infants. Br Med J 1972;792:69–75.

19. Arnold, R. R., Cole, M. F., McGhee, J. R. A bactericidal effect for human lactoferrin.

20. Science 1977;197:263–265.

21. Arnold, R. R., Brewer, M., Gauthier, J. J. Bactericidal activity of human lactoferrin:

sensitivity of a variety of microorganisms. Infect Immun 1980;28:893–898.

22. Kalmar, J. R., Arnold, R. R. Killing of Actinobacillus actinomycetemcomitans by

human lactoferrin. Infect Immun 1988;56:2552-2557.

23. Yamauchi, K., Tomita, M., Giehl, T. J., Ellison, R. T. 3rd.: Antibacterial activity of

lactoferrin and a pepsin-derived lactoferrin peptide fragment. Infect Immun

1993;61:719–728.

24. Ellison, R. T. 3rd: The effects of lactoferrin on gram-negative bacteria. Adv Exp

Med Biol 1994;357:71-90.

25. Ulvatne, H., Vorland, L. H. Bactericidal kinetics of 3 lactoferricins against

Staphylococcus aureus and Escherichia coli. Scand J Infect Dis 2001;33:507-511.

26. Ulvatne, H., Samuelsen, Ø., Haukland, H. H., Krämer, M., Vorland, L. H.:

Lactoferricin B inhibits bacterial macromolecular synthesis in Escherichia coli

and Bacillus subtilis. FEMS Microbiol Lett 2004;237:377-384.

27. Vorland, L. H., Ulvatne, H., Rekdal, O., Svendsen, J. S. Initial binding sites of anti-

microbial peptides in Staphylococcus aureus and Escherichia coli. J Infect Dis

1999;31:467-473.

28. Ellison, R. T. 3rd, Giehl, T. J., LaForce, F. M.: Damage of the outer membrane of

enteric gram-negative bacteria by lactoferrin and transferrin. Infect Immun

1988;56:2774–2781.

29. Ellison, R. T. 3rd, Giehl, T. J. Killing of gram-negative bacteria by lactoferrin and

lysozyme. J Clin Invest 1991;88:1080–1091.

30. Singh, P. K., Tack, B. F., McCray, P. B. Jr, Welsh, M. J. Synergistic and additive killing

by antimicrobial factors found in human airway surface liquid. Am J Physiol

Lung Cell Mol Physiol 2000;279:799-805.

31. Zimecki, M., Artym, J., Kocieba, M., Weber-Dabrowska, B., Lusiak-Szelachowska,

M., Górski, A. The concerted action of lactoferrin and bacteriophages in the

clearance of bacteria in sublethally infected mice. Postepy Hig Med Dosw

2008;62: 42-46.

32. Bessler, H. C., de Oliveira, I. R., Giugliano, L. G. Human milk glycoproteins inhibit

the adherence of Salmonella typhimurium to HeLa cells. Microbiol Immunol

2006;50:877-882.

33. Odeh, R., Quinn, J. P. Problem pulmonary pathogens: Pseudomonas aeruinosa.

Semin Respir Crit Care Med 2000;21:331-339.

34. Singh, P. K., Parsek, M. R., Greenberg, E. P., Welsh, M. J. A component of innate

immunity prevents bacterial biofilm development. Nature 2002;417:552-555.

35. Leitch, E. C., Willcox, M. D. Lactoferrin increases the susceptibility of S. epidermi-

dis biofilms to lysozyme and vancomycin. Curr Eye Res 1999;19:12-19.

36. Weinberg, E. D. Suppression of bacterial biofilm formation by iron limitation.

Med Hypotheses 2004;63:863-865.

37. Lewis, L. A., Rohde, K., Gipson, M. a kol. Identification and molecular analysis of

lbpBA, which encodes the two-component meningococcal lactoferrin recep-

tor. Infect Immun 1998;66:3017–3023.

38. Pettersson, A., Prinz, T., Umar, A., van der Biezen, J., Tommassen, J.: Molecular

characterization of LbpB, the second lactoferrin-binding protein of Neisseria

meningitidis. Mol Microbiol 1998;27:599-610.

39. Shaper, M., Hollingshead, S. K., Benjamin, W. H. Jr., Briles, D. E. PspA protects

Streptococcus pneumoniae from killing by apolactoferrin, and antibody to

PspA enhances killing of pneumococci by apolactoferrin. Infect Immun

2004;72:5031-5040.

40. Dhaenens, L., Szczebara, F., Husson, M. O.: Identification, characterization, and

immunogenicity of the lactoferrin-binding protein from Helicobacter pylori.

Infect Immun 1997;65:514-518.

41. de Bortoli, N., Leonardi, G., Ciancia, E. a kol. Helicobacter pylori eradication:

a randomized prospective study of triple therapy versus triple therapy plus

lactoferrin and probiotics. Am J Gastroenterol 2007;102:951-956.

42. Bergamaschi, A., Magrini, A. Pietroiusti, A. Recent advances in the treatment of

Helicobacter pylori infection. Recent Pat Antiinfect Drug Discov 2007;2:197-205.

43. Wakabayashi, H., Abe, S., Okutomi, T., Tansho, S., Kawase, K., Yamaguchi, H.

Cooperative anti-Candida effects of lactoferrin or its peptides in combination

with azole antifungal agents. Microbiol Immunol 1996;40:821–825.

44. Zarember, K. A., Sugui, J. A., Chang, Y. C., Kwon-Chung, K. J., Gallin, J. I. Human

polymorphonuclear leukocytes inhibit Aspergillus fumigatus conidial growth

by lactoferrin-mediated iron depletion. J Immunol 2007;178:6367–6373.

45. Kuipers, M. E., de Vries, H. G., Eikelboom, M. C., Meijer, D. K., Swart, P. J.

Synergistic fungistatic effects of lactoferrin in combination with antifungal

drugs against clinical Candida isolates. Antimicrob Agents Chemother

1999;43:2635–2641.

46. Weinberg, G. A.: Iron chelators as therapeutic agents against Pneumocystis

carinii. Antimicrob Agents Chemother 1994;38:997–1003.

47. Beaumont, S. L., Maggs, D. J., Clarke, H. E. Effects of bovine lactoferrin on in vitro

replication of feline herpesvirus. Vet Ophthalmol 2003;6:245–250.

48. Ikadai, H., Tanaka, T., Shibahara, N. a kol. Inhibitory effect of lactoferrin on in

vitro growth of Babesia caballi. Am J Trop Med Hyg 2005;73:710–712.

49. Tachezy, J., Kulda, J., Bahníková, I., Suchan, P., Rázga, J., Schrével, J. Tritrichomonas

foetus: iron acquisition from lactoferrin and transferrin. Exp Parasitol

1996;83:216–228.

50. Lehker, M. W., Alderete, J. F.: Iron regulates growth of Trichomonas vaginalis and

the expression of immunogenic trichomonad proteins. Mol Microbiol

1992;6:123–132.

51. Tanaka, T., Abe, Y., Kim, W. S. a kol. The detection of bovine lactoferrin binding

protein on Toxoplasma gondii. J Vet Med Sci 2003;65:1377–1380.

52. Tang, X.S., Shao, H., Li, T. J. a kol. Dietary supplementation with bovine lacto-

ferrampin-lactoferricin produced by Pichia pastoris fed-batch fermentation

affects intestinal microflora in weaned piglets. Appl Biochem Biotechnol

2012;168:887-898.

53. Wang, Y. Z., Shan, T. Z., Xu, Z. R., Feng, J., Wangm Z. Q. Effects of the lactoferrin

(LF) on the growth performance, intestinal microflora and morphology of

weaning pigs. Anim Feed Sci Technol 2007;135:263–272.

54. Nabuurs, M. J. A. Etiologic and pathogenic studies on postweaning diarrhea.

PhD Dissertation, 1991, University of Utrecht, Utrecht, The Netherlands.

55. Kelly, D., Smyth, J. A., McCracken, K. J. Digestive development of the early wea-

ned pig; effect of level of food intake on digestive enzyme activity during the

immediate postweaning period. Br J Nutr 1991;65:181–188.

56. Pluske, J. R., Hampson, D. J. Williams, I. H. Factors influencing the structure and

function of the small intestine in weaned pig: a review. Livest Prod Sci

1997;51:215–236.

57. Ramanathan, B., Davis, E. G., Ross, C. R., Blecha, F. Cathelicidins: microbicidal

activity, mechanisms of action, and roles in innate immunity. Microbes Infect

2002;4:361–372.

Adresa autorky:

Mgr. Naďa Bartoňková,


Hudcova 296/70

621 00 Brno

email: [email protected]



Prasata

J. HODANOVÁ,1 J. JUHÁSOVÁ,2 I. VALEKOVÁ,2 P. RAUSOVÁ,2 M. JOZEFOVIČOVÁ,3,4 Š. JUHÁS2

1Gymnázium Jana Palacha, Mělník

2Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., Liběchov

3Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha

4Oddelenie NMR a hmotnostnej spektrometrie, FCHPT, STU, Bratislava, Slovenská republika

SOUHRN

Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š. Transgenní miniprasa-

ta pro Huntingtonovu nemoc. Veterinářství 2015;65:198-205.

Huntingtonova nemoc představuje jedno z méně známých, avšak smrtelných neurodegenerativ-

ních onemocnění, u které je jasná příčina – mutovaný protein huntingtin. V současné době s pokro-

kem v oblasti genového inženýrství je mnohem snadnější a levnější vytvořit vhodné zvířecí modely

pro simulaci mnohých závažných geneticky podmíněných lidských nemocí a testování jejich léčby.

Hlodavci a velká zvířata jsou po genetické stránce a velikosti orgánových soustav podobní lidem

a patří mezi hlavní modelové systémy Huntingtonovy choroby. Miniaturní prasata mimo jiné splňu-

jí etické i ekonomické předpoklady stát se ideálním preklinickým testovacím systémem pro toto

prozatím nevyléčitelné dědičné onemocnění.

SUMMARY

Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š. Transgenic minipigs for

Huntington´s disease. Veterinářství 2015;65:198-205.

Huntington´s disease represents one of the no well-known but fatal neurodegenerative diseases in

which the cause is clear – mutated huntingtin protein. Nowadays in context of gene engineering

progress is more easily and cheaper to create appropriate animal models for simulation of many

serious human disorders with genetic background and its cure testing. Rodents and large animals are

genetically as well as organ systems capacity similar to humans and belong to major model systems of

Huntington´s disease. In addition minipigs fulfill ethical and economic conditions to become an ideal

preclinical test system for this incurable hereditary disease.

Transgenní miniprasata pro Huntingtonovu nemoc

ÚvodHuntingtonova nemoc (HN) je autozomálně

dominantně dědičné neurodegenerativní one-

mocnění známé již od středověku, poprvé

popsané Georgem Huntingtinem v roce 1872

podle kterého má své jméno. Příčinou této

nemoci je zmnožení CAG repeticí v genu ozna-

čeném IT-15, který kóduje protein s názvem

huntingtin (Htt). Následkem této mutace je

masivní mozková neurodegenerace charakteri-

zovaná převážně ztrátou eferentních středně

trnitých neuronů striáta primárně zodpověd-

ných za typické symptomy. U většiny nositelů

mutace dochází k nástupu nemoci v produktiv-

ním věku, mezi 35.–45. rokem života, ovšem

u malého procenta, přibližně 10 % případů,

nastupuje jako juvenilní forma před dosažením

20 let. V časném stadiu nemoci dochází u paci-

entů k progresivním emocionálním, psychiatric-

kým a kognitivním poruchám, které mohou být

vysvětleny dysfunkcí hypotalamu. Později se

u pacientů začnou objevovat motorické přízna-

ky nemoci spojené s mimovolními pohyby kon-

četin a obličeje označované jako chorea nebo

tanec svatého Víta, dystonie, progresivní ztráta

tělesné hmotnosti a následně demence, dysfa-

gie a kachexie. Pacienti většinou umírají do 15 let

od projevení se prvních příznaků.

Mutovaný huntingtin, který je příčinou nemo-

ci, je přítomný ve všech lidských buňkách a jeho



Prasata

původní nemutovaná forma je nezbytná pro správnou

činnost buňky jako takové. Huntingtin se podílí na

časné embryogenezi, vývoji mozku, krvetvorbě a jeho

plné vyřazení vede k časné embryonální mortalitě.

Přestože byla mutace genu IT-15 identifikována vědec-

kým týmem pod vedením Dr. Guselly již v roce 1993,

dosud nebyla nalezena účinná terapie.1 Mimo jiné,

v důsledku mutace huntingtinu dochází k redukci

nemutovaného huntingtinu, který chrání striatální

neurony, což následně přispívá k patogenezi

Huntingtonovy nemoci a ztěžuje nalezení vhodné

léčebné strategie. Proto v současné době probíhá její

intenzivní výzkum pomocí nejnovějších molekulárně-

-genetických technik a postupů s využitím buněčných

kultur a zvířecích modelů. Předmětem klinického stu-

dia Huntingtonovy choroby je také nalezení neinva-

zivních markerů nástupu tohoto onemocnění. Výzkum

na zvířecích modelech, či už bezobratlých (kvasinky,

octomilka, nebo háďátko) nebo obratlovcích (zebřič-

ka, myš, potkan, ovce, prase a nehumánní primáti)

přinesl a přináší mnoho nových poznatků v patogene-

zi nemoci, což přispívá nejen k nalezení účinné terapie

HN, ale i dalších vzácných onemocnění způsobených

zmnožením polyglutaminů, jako jsou bulbospinální

svalová atrofie (Kennedyho nemoc, SMA), několik

druhů spinocerebelárních ataxií (SCAs) a dentatorub-

ropalidoluysická atrofie (DRPLA) aj.2,3

Hlodavci jako modely Huntingtonovy nemoci

Hlodavci nesporně představují hlavní modelové sys-

témy neurodegenerativních chorob včetně

Huntingtonovy nemoci. Disponují mnohými před-

nostmi, jako jsou rychlý nástup onemocnění, schop-

nost simulace a rekapitulace klinických příznaků,

genetické manipulace a screening potenciálních léčiv.

Počet myších genetických modelů HN dominuje nad

modely HN u potkanů. Nejpoužívanějším myším

modelem zlatým standardem pro studium HN je R6/2

myš, přičemž tento transgenní model byl vytvořen již

v roce 1996 a má náhodně zabudován exon 1, promo-

ter a část prvního intronu lidského huntingtinu nesou-

cího 144 CAG repetic. R6/2 linie myší je charakterizo-

vána časným nástupem nemoci přibližně okolo čtyř

týdnů, motorickým deficitem, ztrátou hmotnosti,

metabolickou dysfunkcí, přítomností agregátu v CNS

a krátkou dobou přežívání asi tři měsíce.4 Bohužel

R6/2 model není ideální pro dlouhodobé studie a za

vhodnější model pro studium presymptomatického

stadia HN a behaviorálních fenotypů se považuje R6/1

linie myší. Tato linie je charakterizována mírnějšími

příznaky, které nastupují mnohem později než u R6/2,

a to v průběhu sedmi měsíců. Mimo jiné pomocí R6/1

linie transgenních myší byla nedávno popsaná dopa-

minergní dysfunkce a depresivní chování vázané na

pohlaví,5,6 rovněž byl detekován pozitivní vliv cvičení

na kognitivní neuropatologii7 nebo potvrzen pozitivní

vliv mikroinfuze striatálního gliálního kondicionova-

ného média z myších fétů do striáta.8 Na vytvoření

myšího transgenního modelu exprimujícího plnou

délku (full-lenght) mutovaného proteinu pracovalo

mnoho vědeckých týmů.9-12 Transgenní myši exprimu-

jící plnou délku huntingtinu jsou totiž v některých

případech lepší než modely exprimující NH2-

terminální fragment huntingtinu, zejména pokud jde

o ztráty neuronů a schopnost přesněji shrnout sled

událostí vedoucí k propuknutí HN. Jedním z těchto

modelů je YAC128 (YAC – Yeast Artificial Chromosome),

u kterého se zdá, že má více specifický a pomalu se

rozvíjející fenotyp v porovnání s R6/2. Ve striátu těch-

to myší byla detekována přítomnost inkluzí, ztráta

buněk a atrofie doprovázena behaviorálním fenoty-

pem včetně motorického deficitu.12-14 U této transgen-

ní linie myší podobně jako u R6/2 a HdhQ150 knock-in

linie byla nedávno charakterizována narušená funkce

imunitních buněk (zvýšená odpověď myeloidních

buněk s produkcí cytokinů po stimulaci) podobná

pacientům s HN.15 Zajímavé a pro studium HN přínos-

né se zdá být zkřížení YAC128 transgenní myši s Rgs9-

EGFP myší, jež má selektivní expresi EGFP (Enhanced

Green Fluorescent Protein) genu v středně trnitých

neuronech striáta, což umožnilo měřit plochu striáta

a intenzitu EGFP v koronálních řezech. Tito kříženci

mohou také přispět k testování nových neuroprotek-

tivních látek.16 V roce 2008 byly v laboratoři Williama

Yanga vytvořeny myši nesoucí bakteriální umělý chro-

mozom (BAC) s plnou délkou lidského genu nesoucí-

ho 97 CAG repetic. Tyto myši vykazují progresivní

motorický deficit a selektivní neuropatologii v mozko-

vé kůře a striátu s pozdním počátkem nástupu, což

představuje nový a vhodnější in vivo model pro pato-

genezi HN a terapeutické studie.9,17 Mimo jiné na této

linii myší bylo demonstrováno propojení mezi expresí

mutovaného huntingtinu v hypotalamu a vývojem

metabolických a psychiatrických změn, před nástu-

pem motorického deficitu, narušením hypotalamic-

kých okruhů bez zapojení SF1 (steroidogenic factor 1)

neuronů ventromediálního hypotalamu.18 Knock-in

modely myší vytvořené homologní rekombinací,

podobně jako některé transgenní modely, exprimují

plnou délku mutovaného huntingtinu, ale na rozdíl od

transgenních modelů, cílenou inzercí expandovaného

CAG řetězce do myšího homologu genu pro hunting-

tin, čímž by měly geneticky mnohem přesněji napo-

dobovat stav při HN u lidí (předpokládá se, že myší

forma huntingtinu má podobné funkce a vlastnosti

jako lidský huntingtin). Knock-in myší modely, které

demonstrují symptomatologii HN, mají poměrně

dlouhé CAG (polyQ) řetězce zabudované do genomu,

z důvodů slabé patologie u knock-in modelů s kratší-

mi polyQ.19 Nejčastěji využívaným knock-in modelem

pro studium HN je HdhQ150 myš ( 150 CAG repetic)

vytvořena v laboratoři Petera Detloffa na Univerzitě

v Alabamě v Birminghamu. Tato linie vykazuje agregá-

ty mutovaného huntingtinu přibližně v devíti měsí-

cích věku, úbytek na váze, sníženou aktivitu, abnor-



Prasata

mální výkon na rotarodě, stejně tak i neurologický

deficit ve věku dvou let.20 Mimo jiné u tohoto knock-in

modelu byly v presymptomatické fázi detekovány

intranukleární inkluze v mozku, extranukleární agre-

gáty v hipokampu, snížení exprese DARPP32 (dopami-

ne- and cAMP-regulated neuronal phosphoprotein,

marker středně trnitých neuronů) proteinu a zvýšení

gliálních markerů spojených se zánětem, který ale

překvapivě nekoreloval s výskytem agregátů mutova-

ného huntingtinu.21 Podobné symptomy byly popsá-

ny i u HdhQ140 myší. Rané behaviorální abnormality

v široké škále motorických a nemotorických funkcí

u této linie začínají ve věku 1–4 měsíců a jsou následo-

vány přítomností agregátů v jádrech a neuropile

buněk striáta, postupnou gliózou (12 měsíců) a ztrá-

tou neuronů striáta ve věku dvou let.22,23 U tohoto

knock-in modelu, zkříženého s myší exprimující žlutý

fluorescenční protein (YFP-H) v některých subpopula-

cích neuronů, se nedávno zjistily také abnormality

axonů. Jednalo se o edém nejprve striatálních zakon-

čení axonů a následně o edém kortikostriatálních

axonů, který byl závislý na věku myší.24 Celkem nedáv-

no byl vytvořen a popsán nový knock-in model myší

s 250 polyglutaminy (HdhQ250), který byl vytvořen

selektivním šlechtěním z Hdh150 myši. HdhQ250

vykazuje progresivní motorický deficit, ztrátu objemu

striáta a mozkové kůry, akumulaci agregátů mutova-

ného huntingtinu, snížené koncentrace DARPP32

a BDNF (Brain-derived neurotrofic factor) a dysbalanci

metabolitů striáta, přičemž byla zjištěna narušená

myelinizace mozku už ve 14. dni po narození.25 Potkani

jako model pro HN mají oproti myším několik výhod

a to, že mají větší mozek vhodný pro in vivo zobrazo-

vací studie a transplantaci buněk. Také je u potkanů

možné využít většího spektra behaviorálních a zobra-

zovacích testů. V roce 2003 byl vytvořen první tran-

sgenní model potkana nesoucí 1962-bp cDNA frag-

ment potkaního huntingtinu s 51 CAG repeticemi pod

kontrolou endogenního potkaního promotoru hun-

tingtinu.17,26 Tento model vykazuje ztrátu buněk v stri-

átu, inkluzní patologii, deficity motorických a kogni-

tivních funkcí včetně psychomotorické výkonnosti,

narušenou expresi hypotalamických proteinů a elekt-

rofyziologické změny.26-31 V roce 2012 byla publiková-

na práce, která představila nový potkaní transgenní

model HN na bázi bakteriálního umělého chromozo-

mu (BAC – Bacterial Artificial Chromosome). Tento

chromozom nese plnou délku huntingtinu s 97 CAG/

CAA repeticemi a všemi regulatorními elementy. Tyto

potkani mají robustní a progresivní fenotyp podobný

HN s časným nástupem včetně motorického deficitu

a úzkostných symptomů. Distribuce agregátů v neu-

ropile a jaderná akumulace N-terminálního mutova-

ného huntingtinu u těchto potkanů byla podobná

pacientům s HN.32 Tyto BACHD transgenní potkani

také vykazovali hluboký deficit asociační paměti

a možná i deficit reverzního učení detekovaný v laby-

rintovém testu, přičemž časový průběh intenzity těch-

to symptomů (ještě před nástupem motorického defi-

citu) byl podobný s časovým průběhem u pacientů

s HN.33,34

Velké zvířecí modely pro Huntingtonovu nemoc

Mnohé neurodegenerativní choroby včetně HN jsou

jedinečnou lidskou záležitostí a u zvířat nebyly dosud

pozorovány. Proto bychom neměli předpokládat, že

některý geneticky modifikovaný organismus použitý

pro jejich simulaci bude schopen v celé šíři napodobit

patofyziologii a progresi onemocnění tak, jak ho

Obr. 1 – Porovnání velikostí mozku živočišných druhů

používaných pro modelování neurodegenerativních

onemocnění. Savci s hladkou mozkovou kůrou: myš domácí (Mus

musculus; a), potkan hnědý (Rattus norvegicus; b) a marmoset

(Callithrix jacchus; c). Savci s gyrifikovanou mozkovou kůrou:

makak rhesus (Macaca mulatta; d), prase domácí (Sus scrofula

domesticus; e) ovce domácí (Ovis aries domestica; f). Obrázek

z kolekce anatomického srovnání savčích mozků – univerzity ze

státu ve Wisconsinu a Michiganu



Prasata

známe u lidí.35 Modely hlodavců mají, díky své omeze-

né životnosti a velikosti mozku, řadu nevýhod (obr. 1).

Nejčastěji používaná myší linie R6/2 se vyznačuje čas-

ným nástupem příznaků a rychlým průběhem nemoci,

což odpovídá spíše juvenilní formě HN. Navíc i fenoty-

pové projevy navozené nemoci se velmi odlišují od

příznaků u člověka.36 Proto vznikla potřeba vytvoření

velkých genetických zvířecích modelů, které by svou

velikostí, dlouhověkostí, orgánovou kapacitou a fyzio-

logií hodnověrněji simulovaly HN lidí. Huntingtonova

nemoc je způsobena jednoduchou genetickou muta-

cí, proto v minulých letech bylo vyvinuto úsilí směrem

k terapeutickým postupům, jako jsou silencing jednak

mRNA nebo proteinu mutovaného huntigtinu. Také se

vynakládá úsilí v oblasti genových terapií, regulujících

trofické faktory, které by měly zpomalit neurodegene-

raci přítomnou u HN. BDNF a/nebo použití antisense

oligonucleotides, se zdají být velmi nadějnou mož-

ností léčby, a jejich efektivní dodání do potřebných

oblastí mozku a potenciální terapeutický účinek

budou muset být testovány na velkých zvířecích

modelech.35

PrimátiPrimáti představují velkou naději pro studium neu-

rologických onemocnění, pro něž jsou v současné

době dostupné experimentální modely zatím nedoko-

nalé. (Zuccato a kol., 2010). Vědeckému týmu Anthony

W. S. Chana na Univerzitě v Emory se podařilo vytvořit

první transgenní opičí model pro HN vnesením

pozměněné formy HTT genu do perivitelinního pro-

storu oocytů makaka (Macaca mulatta). K transgenezi

byl použit lentivirový vektor exprimující exon 1 genu

pro lidský huntingtin s 84 CAG repeticemi (HTT-84Q)

a gen pro zelený fluorescenční protein (GFP) pod kon-

trolou lidského polyubiquitin C promotoru. Z původ-

ních 130 nainjikovaných oocytů, jež byly následně

oplozeny intracytoplazmatickou injekcí spermií bylo

získáno 30 embryí, které byly přeneseny do osmi

náhradních matek, a výsledkem bylo pět novoroze-

ných transgenních opic (rHD-1 – rHD--5) nesoucích

oba geny jak pro lidský huntingtin, tak i pro GFP (obr.

2). Mláďata se lišila počtem opakování CAG repeticí,

v rozsahu od 28–88. Dvě mláďata (rHD-4 a rHD-5),

která uhynula do 24 hodin, vykazovala ihned po naro-

zení výrazné respirační problémy a hlavně změněné

motorické funkce. Vzhledem k jejich velmi časnému

úhynu nebylo možné určit, zda příčinou výše zmíně-

ných těžkostí byla právě přítomnost mutovaného lid-

ského huntingtinu. Mládě rHD-3, jež přežívalo čtyři

týdny, trpělo od dvou dnů po narození typickými

projevy HN, dystonií, choreou a poruchami polykání.37

Jedinec rHD-2 s 83 CAG repeticemi, který týden po

narození vykazoval sporadicky velmi mírné mimovolní

pohyby, zemřel v 11 měsících a zůstal pouze poslední

samec rHD-1 s 29 CAG repeticemi, což spadá do roz-

mezí opakování CAG tripletů vyskytujícího se u zdra-

vých lidí. Z transgenních makaků byly vytvořeny

embryonální kmenové buňky (rHD-ESCs) a indukova-

né pluripotentní buňky (rHD-iPSCs), které představují

vhodný buněčný model HN, jelikož exprese mutova-

ného huntingtinu u neurálních prekurzorů odvoze-

ných z těchto buněčných linií zapříčiňuje zvýšenou

apoptózu, tvorbu intranukleárních inkluzí a agregátů,

jejichž přítomnost v neuronech je charakteristickým

znakem HN [38-40]. Tento typický buněčný fenotyp

HN u GABAergních neuronů vydiferencovaných z rHD-

-iPSCs se podařilo v podmínkách in vitro zvrátit pomo-

cí nové genové a farmakologické léčby.41 Dvouletá

studie u nejdéle přežívajícího transgenního makaka

(rHD-1) odhalila progresivní kognitivní deficit a mor-

fometrické změny ve striátu a hipokampu.41

Předmětem další studie tohoto týmu vědců bylo

vytvoření transgenních opic s použitím ubiquitinové-

ho promotoru pod vlivem exonu 1 s mutovaným hun-

tingtinem nesoucím 147Q. Vzhledem k odumření

plodů již během prenatálního vývoje, je zřejmé, že tak

dlouhé polyQ je pro primáty toxické.35,43 U transgen-

ních makaků byla stejně jako u pacientů, transgenních

Obr. 2 – Transgenní opice modelu HN – rHD-1 (vlevo) a rHD-2 (vpravo). Obraz při přirozeném světle (a) a fluorescenční obraz při

ultrafialovým záření vykazující expresi GFP (b)

(Yang a kol., 2008)



Prasata

HN myší a u in vitro experimentálních modelů proká-

zána dysfunkce miRNA, zejména miR-128a, která hraje

klíčovou roli v patogenezi této nemoci a mohla by být

v budoucnu vhodným terapeutikem či biomarke-

rem.44

OvceRussell Snell na Univerzitě v Aucklandu (ve spolu-

práci s jižním australským výzkumným a vývojovým

ústavem Massachusetts General Hospital) vytvořil

první ovčí model HN exprimující plnou délku lidského

genu pro huntingtin se 73 CAG repeticemi.45 Ovce,

Ovis aries, byly jako model vybrány pro podobnost

jejich bazálních ganglií a mozkové kůry (míst primár-

ně postižených při HN) obdobným oblastem lidského

mozku. Další výhodou ovcí byla pro australské vědce

jejich dostupnost a chovatelská nenáročnost – mohou

být chovány pastevním způsobem v přirozeném pro-

středí a mají submisivní chování vůči člověku. Důležité

ale je, že žijí déle než deset let, což umožňuje studium

klasické formy nemoci s pozdějším nástupem neuro-

degenerativních změn a umožňuje sledovat chronické

účinky mutovaného genu. Kromě toho se očekává, že

ovce může být dobrým modelem pro farmakologické

testy, protože jejich mozek má přední mozek (prosen-

cephalon) srovnatelný s lidským. To umožňuje využít

chirurgické metody pro testování možných buněč-

ných náhrad nebo aplikaci genové terapie, což není

možné provádět u lidí. Metodou mikroinjekce DNA do

prvojádra jednobuněčných zygot bylo vytvořeno šest

transgenních ovcí – čtyři berani, dvě ovce, kteří slouži-

li jako zakladatelé chovu transgenních jedinců.17,45

Tato linie transgenních ovcí (OVT73) spolehlivě expri-

muje mutovaný huntingtin ve středních, ale jasně

detekovatelných množstvích v mozku včetně striata

a kortexu. Přenos transgenu se jasně potvrdil ve třech

generacích po sobě. U šestiměsíčních transgenních

zvířat (n = 7) byla detekována snížená imunoreaktivita

GABAAα1 receptoru a globus pallidus leu-enkefalinu.

Dvě ze tří 18měsíčních transgenních ovcí měly korti-

kální neuropilní agregáty, přičemž u 36měsíčního zví-

řete se mimo jiné detekovaly ještě intranukleární

inkluze v piriformním kortexu.46 U tohoto ovčího

modelu HN intenzivně probíhají různé behaviorální

testy. Zajímavé je, že u tohoto modelu se nejenom

zjistila schopnost diskriminačního a reverzního učení,

ale také schopnost změny z intradimenzionálních (ID)

na extradimezionální (ED) úlohy, což jsou senzitivní

testy kognitivních dysfunkcí u lidí. Protože ovce jsou

schopny výkonných kognitivních úloh, které patří

mezi důležité schopnosti primátů, mají obrovský

potenciál nejenom jako model HN, ale také pro studi-

um kognitivních funkcí a vývoje komplexního chování

u zdravých zvířat.47 Mimo jiné byly u OVT73 deteková-

ny poruchy v cirkadiálních rytmech, a to u mladých

ovcí, které se u nich zhoršovaly s věkem. Zajímavostí

je, že tyto poruchy byly pozorovány pouze u zvířat,

která byla ustájena odděleně od zdravých netran-

sgenních kusů.48 Problémem u ovcí, jako u velkého

zvířecího modelu HN, zůstává neúplná dokumentace

celého ovčího genomu, a proto následné problémy

Obr. 3 – Transgenní miniprase Adélka, zakladatelka linie

exprimující N-terminální fragment lidského mutovaného

huntingtinu

Obr. 4 – Magnetická rezonance a spektroskopie mozku transgenních a kontrolních wild type miniaturních prasat ve věku 24 měsíců



Prasata

s aplikací genomických technologií jako jsou

Affymetrix profilace a RNA seq pro analýzu genů

a patologických drah, které mohou být dysfunkční

v ovčích modelech.35 Nedávno byl trans genní ovčí

model využit k optimalizaci a ověření bezpečnosti

terapie HN na bázi AAV (adeno-associated virus) kon-

struktů, se zaměřením na jejich šíření v CNS a přestup

do neuronů.49

Prase – miniaturní praseVelkými výhodami použití miniprasat, oproti

ovcím jako velkých zvířecích modelů HN, je větší

počet potomků v jednom vrhu, vrh 2x do roka

a fyziologická podobnost trávicí soustavy s člově-

kem. První transgenní prasata pro zemědělský

výzkum byla vytvořena před třemi desítkami let,

přičemž 90 % z nich představují zvířata pro biomedi-

cínský výzkum. V současnosti probíhá neustálý pro-

gres v sekvenaci prasečího genomu. Mimo jiné

genetické manipulační techniky, jako je transgeneze

a homologní rekombinace, jsou u miniprasat poměr-

ně dobře vypracovány35 a umožnily vytvoření tran-

sgenních modelů u řady lidských chorob, jako je

pigmentosa retinis, cystická fibróza, diabetes melli-

tus, nádorová onemocnění, kardiovaskulární choro-

by a v neposlední řadě neurodegenerativní nemo-

ci.50 První transgenní miniaturní prasata jako model

HN byla vytvořena již v roce 2001 pomocí pronukle-

árních mikroinjekcí mutované huntingtonové cDNA

se 75 CAG repeticemi pod kontrolou potkaního

neuron specifického enolázového promotoru.51 Další

transgenní miniaturní prase pro studium HN bylo

vytvořeno na linii tibetského miniaturního prasete

metodou nukleárního transferu.52 Tato prasata expri-

movala N-terminální konec (208 aminokyselin) lid-

ského mutovaného huntingtinu s expandovaným

polyglutaminovým traktem (105Q). Počet kopií tran-

sgenu byl určen na 3–4. Pouze jediné prase přežilo

více než měsíc, a v čase vydání publikace bylo čtyři

měsíce bez neurologických symptomů. V mozku

uhynulých transgenních selat byl pozorován zvýše-

ný počet apoptotických neuronů (DNA fragmentace,

pozitivita na kaspázu 3). V důsledku poptávky po

velkých zvířecích modelech HN se prof. Jan Motlík

a jeho tým v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky,

Akademie věd České republiky pokusili vytvořit

trans genní miniaturní prasata nesoucí lidský muto-

vaný huntingtin.3 V roce 2009 se metodou lentiviro-

vé transgeneze narodilo první sele exprimující

N-terminální konec (548 aminokyselin) lidského

mutovaného huntingtinu se 124 CAG/CAA repetice-

mi. Počet kopií transgenu byl určen na jeden, při-

čemž jeho lokalizace byla zjištěna na dlouhém

raménku chromozomu 1 (1q24-q25). Transgenní

prasnička (obr. 3) dala vzniknout F1, F2 a F3 genera-

ci transgenních miniprasat, které také exprimují lid-

ský mutovaný huntingtin.53 V roce 2011 tým profeso-

ra Motlíka vytvořil také miniaturní prase nesoucí

kopii genu s plnou délkou lidského mutovaného

huntingtinu a 145CAG/CAA repeticemi, ale produk-

ce proteinu se u tohoto zvířete nepotvrdila, pravdě-

podobně v důsledku zabudování do nepřepisujícího

místa DNA.

U linie se zkrácenou délkou mutovaného hunting-

tinu byly zjištěny poruchy v samčích rozmnožovacích

orgánech, pokles kvantity a kvality spermií, snížená

schopnost oplodnění oocytů in vitro54 a srdeční

patologie.

U 24 měsíčních transgenních kanců byla provede-

na magnetická rezonance (MRI, obr. 4) mozků a var-

lat, přičemž pomocí magnetické spektroskopie (MRS)

se zjistil pokles kreatininu (tCr) v thalamu a zvýšení

poměru cholinu ke kreatininu (tCho/tCr) v striátu,

thalamu, hipokampu a bílé hmotě, což by mohlo

souviset se začínajícími patologickými změnami

a snížením energetického metabolismu na buněčné

úrovni. U těchto kanců byl ve varlatech také deteko-

ván pokles poměrů fosfomonoesterů a diesterů k ATP

(PME/tATP a PDE/tATP), což koreluje se sníženým

množstvím a kvalitou spermií a nižší proliferací

buněk.55,56 Ve striátu 24měsíčních transgenních zvířat

se také detekovalo zvýšení imunoreaktivity IBA-1

(Ionized Calcium-Binding Adapter Molecule 1, mar-

ker mikroglií – detekce zánětlivých procesů).

V krevním séru F2 a F3 generace transgenních pra-

sat do jednoho roku života byla detekována zvýšená

koncentrace IL-8. Monocyty izolované z těchto pra-

sat jsou patologicky hyperaktivní v odpovědi na sti-

mulaci, a rovněž u nich byla pozorována zvýšená

produkce IL-8. V krevním séru 36měsíčních transgen-

ních prasat byla zjištěna zvýšena aktivace komple-

mentového systému (klasická i MBL cesta). Mimo jiné

v krevním séru transgenních miniprasat byla pozoro-

vána dysbalance TGFβ1 (Transforming Growth Factor

beta 1), podobně jako u pacientů s HN v preklinické

fázi choroby. V cerebrospinální tekutině bylo také

zjištěno snížení IFNα, a to již v raném věku transgen-

ních miniprasat. Ve striátu (nucleus caudatus, puta-

men) 36měsíčních transgenních zvířat byly mimo

jiné pomocí MW8 protilátky (pro detekci agregátů)

sporadicky detekovány agregáty. V buňkách a tká-

ních těchto transgenních miniprasat se také zjistilo

narušení energetického metabolismu a struktury

mitochondrií a opravy DNA po poškození.53,57-9

Nicméně prasata všech transgenních generací jsou

zatím bez klinických příznaků HN. Prasata jsou ve

všeobecnosti považována za chytřejší než ovce, nic-

méně jasné důkazy o tom chybí. Tak či onak prasata

ani ovce nebyly nikdy předtím rutinně používány

v laboratořích pro kognitivní testování. Na druhou

stranu kognitivní testování je dobře etablováno

u opic, což je favorizuje.35 Nicméně miniaturní prasa-

ta a ovce stále nabývají na důležitosti jako velké ani-

mální modely. Díky své velikosti, orgánové kapacitě

a fyziologii podobné v několika aspektech lidem,

jsou tato zvířata vhodná pro preklinické experimenty

a dlouhodobé bezpečnostní studie.3,17



Prasata

Diskuse a závěrNeurodegenerativní nemoci postihují miliony paci-

entů a jejich rodin. V důsledku komplexnosti těchto

chorob a našeho limitovaného chápání jejich patoge-

neze, je vývoj designu terapeutických postupů, které

by je mohly efektivně léčit, poměrně náročný. Je prav-

děpodobné, že neexistuje a ani existovat nebude zví-

řecí model, který splní všechny požadavky týkající se

většiny nezodpovězených otázek ve výzkumu a vývoji

HN. Nicméně velké zvířecí modely jsou přínosným

doplněním ostatních modelů této nemoci (nižší orga-

nismy a hlodavci). Například u transgenního opičího

modelu způsobil fragment mutovaného huntingtinu

těžkou patofyziologii a histologické analýzy mozků

těchto opic ukázaly klasické agregáty v jádrech a neu-

ropilu, které jsou podobné agregátům u hlodavců.

Tato dlouhožijící zvířata jsou ale nepostradatelná pro

svoji schopnost napodobit pomalou a progresivní

premanifestační fázi této dědičné nemoci. Co je však

ještě důležitější, je možné u nich studovat průběh

nemoci pomocí senzitivních měření (MRI, PET, EEG,

elektrofyziologie, molekulární analýzy včetně RNAseq,

testy motorických a kognitivních funkcí), jejichž

výsledky by mohly být nápomocny při hledání marke-

rů HN. Velké zvířecí modely HN je potřebné zařadit do

preklinických testů zvláště pro genovou terapii, jeli-

kož získaná data z velkých zvířat budou cenná pro

předpovídání biodistribuce, bezpečnosti a účinnosti

u lidských pacientů. Jedním z mnoha příkladů slibné

terapie HN je RNAi (ALN-HTT), která je vyvíjena ve

spoluprácí s Alnylam Pharmaceuticals, Inc. Medtronic,

Inc. a CHDI Foundation, Inc. k utlumení mRNA hun-

tingtinu a snížení produkce mutovaného huntingtinu

(Alnylam Pharmaceuticals, 2011). Nicméně pro všech-

ny velké zvířecí modely HN existuje jedna limitace

a tou je, že všechny modely jsou transgenní, a proto

nesou dvě kopie vlastního normálního druhově speci-

fického huntingtinu a jednu extra kopii vneseného

lidského mutovaného. Proto žádný z těchto modelů

nerekapituluje HN na genetické úrovni jako u lidí, kde

je jedna normální a jedna mutovaná alela. V současné

době se snaží překonat tento problém firma Exemplar

Genetics (Sioux City, IA), která se pokouší o vytvoření

knock-in miniprasečího modelu HN na genetickém

pozadí liběchovského miniprasete.

Poděkování

Práce vznikla za finanční podpory grantů

Technologické agentury České republiky TA01011466,

7F – Finanční mechanismy EHP/Norsko (2008-2017)

7F14308, CHDI Foundation (A-5378, A-8248), projektu

ExAM –CZ.1.05./2.1.00/03.0124 a Institucionální pod-

pory RVO: 67985904.

Literatura:1. A nov el gene containing a trinucleotide repeat that is expanded and

unstable on Huntington’s disease chromosomes. The Huntington’s Disease

Collaborative Research Group. Cell 1993;72(6):971-83.

2. Roth, J. Huntingtonova nemoc. Cesk Slov Neurol N

2010;73/106((2):107�123.

3. Zuccat o, C., Valenza, M., Cattaneo, E. Molecular mechanisms and poten-

tial therapeutical targets in Huntington’s disease. Physiol Rev

2010;90(3):905-81.

4. Mangia rini, L. et al., Exon 1 of the HD gene with an expanded CAG repeat

is sufficient to cause a progressive neurological phenotype in transgenic

mice. Cell 1996;87(3):493-506.

5. Renoir , T. et al., Sexually dimorphic dopaminergic dysfunction in a tran-

sgenic mouse model of Huntington’s disease. Pharmacol Biochem Behav

2014;127C:15-20.

6. Du, X. et al. The influence of the HPG axis on stress response and depre-

ssive-like behaviour in a transgenic mouse model of Huntington’s dise-

ase. Exp Neurol 2015;263:63-71.

7. Harris on, D. J., et al., Exercise attenuates neuropathology and has greater

benefit on cognitive than motor deficits in the R6/1 Huntington’s disease

mouse model. Exp Neurol 2013;248:457-69.

8. Peruch o, J., et al. Striatal infusion of glial conditioned medium dimi-

nishes huntingtin pathology in r6/1 mice. PLoS One 2013;8(9):e73120.

9. Gray, M. et al. Full-length human mutant huntingtin with a stable poly-

glutamine repeat can elicit progressive and selective neuropathogenesis

in BACHD mice. J Neurosci 2008;28(24):6182-95.

10. Hodgs on, J. G. et al. A YAC mouse model for Huntington’s disease with

full-length mutant huntingtin, cytoplasmic toxicity, and selective striatal

neurodegeneration. Neuron 1999;23(1):181-92.

11. Reddy , P. H. et al. Behavioural abnormalities and selective neuronal loss

in HD transgenic mice expressing mutated full-length HD cDNA. Nat

Genet, 1998;20(2):198-202.

12. Slow, E. J. et al. Selective striatal neuronal loss in a YAC128 mouse model

of Huntington disease. Hum Mol Genet, 2003;12(13):1555-1567.

13. Van R aamsdonk, J. M. et al. Selective degeneration and nuclear localiza-

tion of mutant huntingtin in the YAC128 mouse model of Huntington

disease. Hum Mol Genet 2005;14(24):3823-35.

14. Bayra m-Weston, Z. et al. Light and electron microscopic characterization

of the evolution of cellular pathology in YAC128 Huntington’s disease

transgenic mice. Brain Res Bull 2012;88(2-3):137-47.

15. Trage r, U. et al. Characterisation of immune cell function in fragment and

full-length Huntington’s disease mouse models. Neurobiol Dis

2014;73C:388-398.

16. Liang , X. et al. An Automated and Quantitative Method to Evaluate

Progression of Striatal Pathology in Huntington’s Disease Transgenic

Mice. J Huntingtons Dis 2014;3(4):343-50.

17. Hladk ý, Š. Zvířecí modely Huntingtonovy nemoci. Česká zemědělská

univerzita v Praze. 2012:40.

18. Baldo , B.,. Cheong, R. Y, Petersen, A. Effects of deletion of mutant hun-

tingtin in steroidogenic factor 1 neurons on the psychiatric and metabo-

lic phenotype in the BACHD mouse model of Huntington disease. PLoS

One, 2014;9(10):e107691.

19. Truem an, R. C., et al. Early onset deficits on the delayed alternation task

in the Hdh(Q92) knock-in mouse model of Huntington’s disease. Brain

Res Bull 2012;88(2-3):156-162.

20. Lin, C. H., et al. Neurological abnormalities in a knock-in mouse model of

Huntington’s disease. Hum Mol Genet 2001;10(2):137-44.

21. Young , D. et al. Mutant huntingtin gene-dose impacts on aggregate

deposition, DARPP32 expression and neuroinflammation in HdhQ150

mice. PLoS One, 2013;8(9):e75108.

22. Menal led, L. B., et al. Time course of early motor and neuropathological

anomalies in a knock-in mouse model of Huntington’s disease with 140

CAG repeats. J Comp Neurol 2003;465(1):11-26.

23. Hicke y, M. A. et al. Extensive early motor and non-motor behavioral defi-

cits are followed by striatal neuronal loss in knock-in Huntington’s dise-

ase mice. Neuroscience 2008;157(1):280-95.

24. Maran goni, M., et al. Age-related axonal swellings precede other neuro-

pathological hallmarks in a knock-in mouse model of Huntington’s dise-

ase. Neurobiol Aging 2014;35(10):2382-93.

25. Jin, J. et al. Early white matter abnormalities, progressive brain pathology

and motor deficits in a novel knock-in mouse model of Huntington’s dise-

ase. Hum Mol Genet 2015.

26. von H orsten, S. et al. Transgenic rat model of Huntington’s disease. Hum

Mol Genet 2003;12(6):617-24.

27. Cao, C. et al. Progressive deterioration of reaction time performance and

choreiform symptoms in a new Huntington’s disease transgenic ratmo-

del. Behav Brain Res 2006;170(2):257-61.

28. Kanto r, O. et al. Selective striatal neuron loss and alterations in behavior

correlate with impaired striatal function in Huntington’s disease transge-

nic rats. Neurobiol Dis 2006;22(3):538-47.

29. Nguye n, H. P., et al. Behavioral abnormalities precede neuropathological

markers in rats transgenic for Huntington’s disease. Hum Mol Genet

2006;15(21):3177-3194.

30. Vlami ngs, R. et al. Metabolic and electrophysiological changes in the



Prasata

basal ganglia of transgenic Huntington’s disease rats. Neurobiol Dis

2012;48(3):488--494.

31. Cong, W. N. et al. Altered hypothalamic protein expression in a rat model

of Huntington’s disease. PLoS One 2012;7(10):e47240.

32. Yu-Ta eger, L. et al. A novel BACHD transgenic rat exhibits characteristic

neuropathological features of Huntington disease. J Neurosci

2012;32(44):15426--1538.

33. Abada , Y. S. et al. Reversal learning and associative memory impairments

in a BACHD rat model for Huntington disease. PLoS One 2013;8(11):e71633.

34. Abada , Y. S. et al. Assessment of motor function, sensory motor gating

and recognition memory in a novel BACHD transgenic rat model for

huntington disease. PLoS One 2013;8(7):e68584.

35. Morto n, A. J., Howland, D. S. Large genetic animal models of

Huntington’s Disease. J Huntingtons Dis 2013;2(1):3-19.

36. Gil, J. M., Rego, A. C. The R6 lines of transgenic mice: a model for scree-

ning new therapies for Huntington’s disease. Brain Res Rev

2009;59(2):410-31.

37. Yang, S. H. et al. Towards a transgenic model of Huntington’s disease in

a non-human primate. Nature 2008;453(7197):921-924.

38. Laowt ammathron, C. et al. Monkey hybrid stem cells develop cellular

features of Huntington’s disease. BMC Cell Biol 2010;11:12.

39. Chan, A. W. et al. Reprogramming Huntington monkey skin cells into

pluripotent stem cells. Cell Reprogram 2010;12(5):509-17.

40. Putkh ao, K. et al. Pathogenic cellular phenotypes are germline transmi-

ssible in a transgenic primate model of Huntington’s disease. Stem Cells

Dev 2013;22(8):1198-1205.

41. Carte r, R. L. et al. Reversal of cellular phenotypes in neural cells derived

from Huntington’s disease monkey-induced pluripotent stem cells. Stem

Cell Reports 2014;3(4):585-93.

42. Chan, A. W. et al. A two years longitudinal study of a transgenic

Huntington disease monkey. BMC Neurosci 2014;15:36.

43. Wang, C. E. et al. Accumulation of N-terminal mutant huntingtin in

mouse and monkey models implicated as a pathogenic mechanism in

Huntington’s disease. Hum Mol Genet 2008;17(17):2738-2751.

44. Kocer ha, J. et al. microRNA-128a dysregulation in transgenic

Huntington’s disease monkeys. Mol Brain 2014;7:46.

45. Jacob sen, J. C. et al. An ovine transgenic Huntington’s disease model.

Hum Mol Genet 2010;19(10):1873-1882.

46. Reid, S. J. et al. Further molecular characterisation of the OVT73 transge-

nic sheep model of Huntington’s disease identifies cortical aggregates. J

Huntingtons Dis 2013;2(3):279-95.

47. Morto n, A. J., Avanzo, L. Executive decision-making in the domestic

sheep. PLoS One 2011;6(1):e15752.

48. Morto n, A. J. et al. Early and progressive circadian abnormalities in

Huntington’s disease sheep are unmasked by social environment. Hum

Mol Genet 2014;23(13):3375-3383.

49. van d er Bom, I. M. et al. Finding the striatum in sheep: use of a multi-

-modal guided approach for convection enhanced delivery. J


50. Gun, G., Kues, W. A. Current progress of genetically engineered pig

models for biomedical research. Biores Open Access 2014;3(6):255-264.

51. Uchid a, M., et al. Production of transgenic miniature pigs by pronuclear

microinjection. Transgenic Res 2001;10(6):577-582.

52. Yang, D. et al. Expression of Huntington’s disease protein results in apo-

ptotic neurons in the brains of cloned transgenic pigs. Hum Mol Genet

2010;19(20):3983-3394.

53. Baxa, M. et al. A transgenic minipig model of Huntington’s Disease. J


54. Macak ova, M. et al. Reproductive parameters and mitochondrial function

in spermatozoa of F1 and F2 minipig boars transgenic for n-terminal part

of the human mutated huntingtin. Journal of Neurology Neurosurgery

and Psychiatry 2012;83:A16-A16.

55. Jozef ovičová, M. et al. Minipig model of Huntington´s disease: 1H MR

spectroscopy of the brain. ESMRMB 2013, 30th Annual Scientific Meeting.

Heidelberg; Springer Verlag, Toulouse 2013;481-482.

56. Jozef ovičová, M. et al. 31P MR spectroscopy of the testes of transgenic

minipigs with Huntington´s disease. ESMRMB 2013, 30th Annual

Scientific Meeting. Heidelberg; Springer Verlag, Toulouse 2013:485.

57. Benov a, I. et al. Activation of cytokine production in F1 and F2 generati-

on of miniature pigs transgenic for n-terminal part of mutated human

huntingtin. J Neurolog Neurosurg Psychiatry 2012;83:A16-A16.

58. Ondru skova, N. et al. Study of protein O-GlcNAcylation in the brain tissue

in Huntington’s disease. Glycobiology 2014;24(11):1207-1207.

59. Rauso va, P. et al. Genotoxic stress in fibroblasts and mesenchymal stem

cells isolated from miniature pigs transgenic for n-terminal part of muta-

ted human huntingtin. J Neurolog Neurosurg Psychiatry 2012;83:A7-A7.

60. Chmelík, F.,& Frömel, K. (2013). Manuál pro práci s programem EndNote.

Olomouc: Univerzita Palackého.

Adresa autorky:

Jana Hodanová

Gymnázium Jana Palacha Mělník

Mělník 27 601



Prasata

K. NEDBALCOVÁ,1 I. KUCHAROVIČOVÁ,2 T. ČERNÝ,3 L. POKLUDOVÁ,4 J. BUREŠ,4 A. HERA,4,5 P. ŠATRÁN6

1Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.

2Státní veterinární ústav Jihlava

3Státní veterinární ústav Praha

4Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

5Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

6Státní veterinární správa České republiky

SOUHRN

Nedbalcová K., Kucharovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P. Sledování rezis-

tencí k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů. Veterinářství 2015;65:206-211.

Od 1. 3. 2015 do konce roku bude v České republice probíhat pilotní studie sledování rezistencí

k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů. Cílem připraveného monitoringu je sledo-

vat rezistenci k antimikrobiálním látkám u veterinárně významných patogenů, sjednotit vyšetřova-

cí metody testování citlivosti na antimikrobiální látkáy, stanovit spektrum testovaných antimikrobi-

álních látek a interpretační kritéria a v neposlední řadě motivovat terén k laboratornímu testování

citlivosti ny antimikrobika. Na základě výstupů z tohoto monitoringu by měla být antimikrobika

v chovech používána efektivně a cíleně. Rezistence/citlivosti patogenních izolátů hospodářských

zvířat budou stanoveny definováním minimálních inhibičních koncentrací. Do přípravy, organizace,

provedení, financování a vyhodnocení studie jsou zapojeny Ministerstvo zemědělství ČR, Státní

veterinární správa, státní veterinární ústavy, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů

a léčiv a Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně. Vyšetření bude bezplatné, náklady bude

hradit stát prostřednictvím Státní veterinární správy.

SUMMARY

Nedbalcová K., Kucharovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P. Monitoring

resistance to antimicrobials in veterinary important pathogens. Veterinářství 2015;65:206-211.

Pilot study for monitoring of antimicrobial (ATB) resistance in veterinary important pathogens will be

carry out in the Czech Republic from 1st March to 31st December 2015. The main targets of the

monitoring are: monitoring of antimicrobial resistance in veterinary important pathogens in farm

animals, harmonization of methods used for ATB resistance testing, harmonization of cut-off values

and results interpretation, support of practical veterinarians for ATB resistance testing and use of ATB

in therapy according to best practice standards. The study is performed and evaluation of the results

will be done by the Ministry of Agriculture, State Veterinary Administration, State Veterinary Institutes

and Institute for State Control of Veterinary Biologicals and Medicines. Testing for ATB resistance is

supported by the state budget and testing for ATB resistance will be paid by the state.

Sledování rezistencí k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů

ÚvodVeterinární léčivé přípravky obsahující antimik-

robika jsou jedním ze zásadních nástrojů, které

slouží k efektivnímu zvládnutí infekčních bakteri-

álních onemocnění zvířat. V posledních letech se

však nejen v medicíně humánní, ale i ve veteri-

nární začínáme čím dále více setkávat s případy,

kdy terapie antimikrobiky nezabírá tak, jak

bychom očekávali. Jednou z příčin částečného či

úplného selhání léčby může být snížená citlivost

či přímo rezistence bakteriálních původců one-

mocnění. Dostupnost správné a přesné informa-

MVDr. Kateřina

Nedbalcová,

výzkumná

pracovnice VÚVeL

Brno



Prasata

ce o citlivosti nebo rezistenci daného původce nabývá

tak pro veterinárního lékaře rozhodujícího významu při

volbě antimikrobika. A to nejen z pohledu léčby jed-

notlivého zvířete či skupiny zvířat v momentu vzplanu-

tí onemocnění, ale napomáhá i vytvořit určitou strate-

gii používání antimikrobik a zdravotního managemen-

tu v chovu z dlouhodobější perspektivy a je předpokla-

dem pro naplnění principu odpovědného používání

antimikrobik ve veterinární medicíně, na které je

a v budoucnu bude kladen stále větší důraz.

Budou-li k dispozici potřebné a správné informace na

úrovni chovů, či regionů v rámci České republiky, vznik-

ne prostor pro vytvoření doporučení pro léčbu zdravot-

ně i ekonomicky závažných onemocnění hospodář-

ských zvířat. Tato doporučení by nejen měla pomoci

používat antimikrobika s větší racionalitou a zodpo-

vědností, ale ve svém důsledku i snížit neodůvodněné

použití antimikrobik.

Navíc je potřeba vnímat i mezinárodní kontext, kdy

řada států EU, ale i mimo ni již nastavuje či nastavila

pravidla pro zodpovědné a racionální používání antimi-

krobik.1,2 A to právě na základě

výsledků z daného regionu mapují-

cího stav a trendy ve vývoji rezisten-

cí k antimikrobikům. Je tedy zásadní

jak z hlediska ochrany zdraví lidí

a zvířat, tak i např. z hlediska mezi-

národního obchodu, že v blízké

budoucnosti mohou být pro bez-

pečnost potravin nastaveny kromě

kritérií chemické bezpečnosti (sta-

novující limity reziduí a tím potažmo

dodržení ochranné lhůty) i paramet-

ry biologické bezpečnosti zahrnující

např. limity pro výskyt multirezis-

tentních bakterií.

V České republice byla již před

mnoha lety ustavena společná anti-

biotická politika pro humánní

a veterinární sféru3 a od roku 2013 je

jmenována Pracovní skupina pro

antimikrobika při Ministerstvu

zemědělství (MZe)4, jejímž úkolem je

řešit zásadní otázky v oblasti zajiště-

ní dlouhodobě udržitelného použí-

vání antimikrobik zejména s důra-

zem na ochranu spotřebitele. Díky

aktivitám této pracovní skupiny

došlo k propojení pracovníků veteri-

nárních diagnostických laboratoří

Státních veterinárních ústavů

Jihlava, Praha, Olomouc, Státní vete-

rinární správy, VÚVeL Brno a ÚSKVBL

Brno s cílem zpracovat program pro

monitoring rezistencí k antimikrobi-

kům u veterinárně významných

patogenů.

Monitoring rezistencí u veterinárně významných patogenů

Pilotní program tohoto sledování bude probíhat od

1. 3. 2015 do 31. 12. 2015 za účasti SVÚ Praha, SVÚ

Jihlava a SVÚ Olomouc. Na základě zkušeností z tohoto

pilotního programu bude ustanoven regulérní víceletý

program, do kterého mohou být následně začleněna

i další pracoviště.

Cíle monitoringu:

• Sledovat rezistenci k antimikrobiálním látkám u vete-

rinárně významných patogenů.

• Sjednotit vyšetřovací metody testování citlivosti

na antimikrobiální látky ve veterinárních diagnostic-

kých laboratořích.

• Sjednotit spektrum použitých antimikrobiálních látek

tak, aby oproti stávajícímu stavu byly výsledky testo-

vání lépe využitelné v běžné klinické veterinární praxi

a aby současně posloužily k monitorování různých

typů rezistencí.

Chovatel zaplatí

Státem hrazeno



Prasata

• Sjednotit interpretační kritéria, a to podle mezinárod-

ně platných standardů5,6,7,8 s ohledem na izolovaný

bakteriální patogen a druh zvířete.

• Motivovat veterinární lékaře a chovatele k laborator-

nímu testování citlivosti na antibiotika.

• Poskytnout novou, vyšší kvalitu výsledků vyšetření

a jejich interpretace.

• Umožnit přípravu doporučených postupů a v případě

potřeby revidovat schémata dávkování (výše dávky,

interval podání, celková délka podání) v registrova-

ných léčivech.

Jak bude monitoring probíhatVeterinární lékař odebere vzorky, vyplní objednávku

laboratorního vyšetření a pošle vzorky do Státního

veterinárního ústavu do Jihlavy, Prahy nebo Olomouce.

Tam bude provedeno bakteriologické vyšetření zahr-

nující kultivaci a identifikaci bakteriálního původce

onemocnění. Tato část vyšetření je hrazena chovate-

lem. Pokud bude v rámci tohoto vyšetření izolován

veterinárně významný patogen zahrnutý do monito-

ringu ATB rezistence, bude tento izolát vyšetřen na

citlivosti na antimikrobiální látkáy diluční metodou ke

stanovení minimální inhibiční koncentrace (MIC).

Vyšetřen bude vždy jeden izolát z epizootologické

jednotky (hejno, stádo). Toto vyšetření bude plně hra-

zeno ze státního rozpočtu.

Protokol o vyšetření bude obsahovat výsledky jako

obvykle – bakteriologický nález a identifikaci patoge-

nu a také tzv. antibiogram = a to v tomto případě

bude výsledek vyjádřen stanovením MIC. Protokolu

bude muset terénní veterinář věnovat zvýšenou

pozornost, bude v něm uveden kvantitativní výsledek

(MIC antimikrobika v μg/ml), kvalitativní výsledek

(izolát je na antimikrobiální látky citlivý nebo interme-

diárně citlivý nebo rezistentní). Budou to potřebné

údaje, které veterinární lékař potřebuje pro antimikro-

biální terapii v praxi, a také výsledky monitorující rezi-

stence bakterií k antimikrobiálním látkám, což bude

v textu vysvětleno (formou vysvětlivek a poznámek

v každém protokolu). Pokud si bude veterinární lékař

takové výsledky uchovávat, může si následně srovnat,

právě porovnáním vývoje hodnot MIC, zda v určitém

časovém horizontu nedochází ke zvyšování MIC, a tím

tedy k postupnému snižování citlivosti, či dokonce ke

vzniku rezistence vůči dané účinné látky u vyšetřova-

né bakterie.

Výsledky budou zasílány jako obvykle veterinární-

mu lékaři, chovateli. Výsledky nebudou sloužit k dozo-

rové činnosti v chovech zvířat. Agregovaná data

budou využita k plošné analýze.

Veterinární patogeny zařazené do programu

Prasata:

Actinobacillus pleuropneumoniae, Pasteurella multo-

cida, Escherichia coli (klinicky významné izoláty),

Streptococcus suis, Staphylocuccus hyicus;

Skot:

Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida,

Escherichia coli (klinicky významné izoláty), Histophilus

somni;

Skot – mastitidy:

Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae,

Streptococcus uberis, Staphylococcus aureus, Escherichia

coli (klinicky významné izoláty), Klebsiella spp.

(Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, aj.,

Raoultella spp.)

Drůbež hrabavá:

Escherichia coli (klinicky významné izoláty),

Pasteurella multocida, Enterobacter spp., Enterococcus

spp., Staphylococcus aureus.

Co je potřeba, aby byly vaše vzorky zařazeny do tohoto monitoringu?

Pokud bude ve vašem chovu, na farmě, hospodář-

ství, obvodu podezření na bakteriální onemocnění

vyvolaná výše uvedenými původci, která si vyžádají

aplikaci antimikrobik, a budete mít zájem o vyšetření

uvedená v tomto článku, použijte tento jednoduchý

postup:

Vyplňte pečlivě žádanku

Doporučujeme objednávku laboratorního vyšetření

vzorku – vzor č.1 – viz: www.svscr.cz (formuláře pro

stažení/objednávky laboratorního vyšetření) nebo

jakoukoliv jinou objednávku, na kterou jste zvyklí,

vyplňte všechny údaje, ale především nezapomeňte

vyplnit v objednávce registrační číslo hospodářství –

tzv. CZ, označení haly nebo hejna (epizootologické

jednotky), ze kterého vzorek pochází a číslo vzorku,

např. CZ12345678/H1/vz.1. Pracovníci laboratoře pak

mohou provést vyšetření, kultivaci, izolaci a identifika-

ci patogenu a následně i testování citlivosti metodu

stanovení MIC a výsledky vyšetření zadat do systému

hodnocení rezistence.

Odeberte odpovídajícím způsobem vzorky

Odběru vzorků ze zvířat, kadáverů, jatek a prostředí

prosím věnujte náležitou pozornost. Na tomto kroku

a jeho správném provedení velmi záleží. V případě

nejasností využijte možnost konzultace s pracovníky

laboratoří, o tom jaký vzorek odebrat, kolik vzorků

odebrat do jaké vzorkovnice, jak vzorky uchovat

a transportovat do laboratoře. Většina laboratoří nejen

poradí, ale dodá i odběrový materiál.

V následujícím textu jsou uvedeny základní zjedno-

dušené informace k odběru vzorků pro bakteriologic-

ké vyšetření cíleně zaměřené na kultivaci, identifikaci

a testování citlivosti na antimikrobiální látky. Pro úpl-

nost je vhodné připomenout, že obecně platí potřeba

odebrat k vyšetření reprezentativní počet vzorků, který

vyplývá z počtu chovaných a z počtu nemocných zví-

řat. Doporučujeme odebrat 3–5 vzorků u velkých zvířat

při respiratorních nebo zažívacích onemocněních,



Prasata

u drůbeže asi 10–15 vzorků, u vzorků mastitid asi deset

vzorků mléka. Vzorky odebírejte pokud možno z nelé-

čených zvířat, na počátku onemocnění nebo v průbě-

hu bakteriemie.

PRASATA, SKOTRESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ:

• plíce – část, kde je rozhraní změněné a zdravé tkáně,

velikost 10 x 10 cm, nepropustný obal, co nejrychleji

do laboratoře;

• stěr z plic – ze změněné tkáně plic, trachey a bronchů,

uložit do transportního média (např. Amies transport-

ní médium s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC,

doporučuje se dopravit vzorek po odběru do 24 hodin

do laboratoře;

• hluboký naszlní výtěr – výtěr po odběru uložit do

transportního média, (např. Amies transportní médi-

um s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC, doporuču-

je se dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do labo-

ratoře;

• kadáver (čerstvý) nebo celé plíce doručit chlazené,

plíce ev. i mražené, co nejrychleji do laboratoře;

• jiné vzorky např. bronchoalveolární laváže (transtra-

cheální laváže), stěry z mandlí, hemokultury – platí

pravidla viz výše (po odběru doručit co nejrychleji do

laboratoře).

PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ:

• trus, část podvázaného tenkého nebo tlustého střeva

(v závislosti na rozsahu vyšetření a případně i virolo-

gické nebo jiná vyšetření), obsah střeva; nepropustný

obal, uchovat v chladu, co nejdříve do laboratoře;

• rektální výtěr – (např. Amies transportní médium

s aktivním uhlím), uchovat při 5 – 20 ºC, doporučuje se

dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do laboratoře;

MASTITIDY:

• Preferujeme čerstvý vzorek mléka. Do sterilní vzor-

kovnice (zkumavky) odeberte 5–10 ml mléka. Odběr

provádějte v rukavicích, po očistě struků, po oddojení

prvních tří střiků mléka do pomocné nádobky (obsah

pak neškodně zlikvidujte), vnitřní plochu víčka zku-

mavky udržujte v čistotě, bez dotyku rukou, směrem

k podlaze. Potom teprve nadojte vzorek mléka.

Odběru věnujte zvýšenou pozornost, aby nedošlo ke

kontaminaci z prostředí. Označte řádně zkumavku,

stačí pořadové číslo, identifikační číslo zvířete uveďte

až do žádanky – objednávky vyšetření. Možné je

zaslat čtvrťový, půlový nebo směsný vzorek ze všech

struků, z akutních, chronických, subklinických případů

mastitid, zkrátka podle potřeby.

DRŮBEŽ HRABAVÁ:• kadávery kuřat – dodat co nejrychleji do laboratoře,

chlazené; odběr materiálu ke kultivaci provádí větši-

nou patolog podle patologického nálezu nebo podle

instrukcí a anamnézy uvedené v žádance;

• stěry z orgánů – (např. Amies transportní médium

s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC, doporučuje se

dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do laborato-

ře;

• trus – stěry z trusu, pro jejich odběr platí pravidla již

zmíněná výše.

Jak bude vyšetření probíhat?Vyšetření bude prováděno v souladu s doporučený-

mi mezinárodními metodikami European Committee

on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST),5

Clinical Laboratory Standards Institute (CLSI)6,7 a Comité

de l’Antibiogramme de la Société Francaise de

Microbiologie (CA-SFM).8 Podle těchto metodik lze

vyšetření provádět buď kvalitativními, nebo kvantita-

tivními metodami. Z dilučních metod se v praxi nejvíce

používá diluční mikrometoda, která byla vybrána pro

plánovaný monitoring. Vyšetření probíhá na mikrotit-

račních destičkách, které obsahují ředicí řady vybra-

ných antimikrobiálních látek. Pro účely prezentované-

ho monitoringu byly navrženy tři sestavy antimikrobiál-

ních látek, které se budou testovat:

Sestava antimikrobiálních látek pro testování

gramnegativních bakterií:

(Enterobacteriaceae)

AMP ampicilin

CTX cefotaxim

EFT ceftiofur

CEQ cefchinom

KF cefalotin

TET tetracyklin

ENR enrofloxacin

FFC florfenikol

SXT trimethoprim/sulfamethoxazol 1/19

COL kolistin

MAR marbofloxacin

APR apramycin

DOX doxycyklin

GEN gentamicin

AMC amoxicilin/klavulanová kyselina 2/1

Sestava antimikrobiálních látek pro testování

grampozitivních bakterií:

(Staphylococcus spp., Streptococcus spp.)

PNC penicilin

AMP ampicilin

CEF ceftiofur

ERY erythromycin

CLI klindamycin

GEN gentamicin

SXT trimethoprim/sulfamethoxazol 1/19

ENR enrofloxacin

TET tetracyklin

FFC florfenikol

RIF rifampin

FOX cefoxitin

OXA oxacilin



Prasata

Sestava antinikrobiálních látek pro testování

veterinárně specifických patogenů:

(Actinobacillus pleuropneumoniae, Histophilus somni,

Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida,

Streptococcus suis)

PNC penicilin

AMP ampicilin

EFT ceftiofur

TUL tulathromycin

TILM tilmikosin

TIA tiamulin

TET tetracyklin

ENR enrofloxacin

FFC florfenikol

SPE spektinomycin

DOX doxycyklin

TILD tildipirosin

GAM gamithromycin

Co je potřeba vědět k interpretaci výsledků?

Výsledky jsou interpretovány jako minimální inhibiční

koncentrace (MIC) dané antimikrobiální látky pro určitou

bakterii. Umožňují rozlišit bakterie na citlivé a rezistentní

(podle EUCAST), případně i na intermediálně citlivé

(podle CLSI). Do které kategorie citlivosti vyšetřovaný

izolát patří, bude zadavateli vyšetření spolu s hodnotou

MIC písemně sděleno standardně používaným označe-

ním C/I/R. U některých antimikrobiálních látek existuje

zkřížená účinnost. To znamená, že výsledek testování

platí i pro jiné látky z téže skupiny, např. výsledek u ampi-

cilinu platí i pro amoxicilin nebo výsledek pro tetracyklin

je možné interpretovat i pro chlortetracyklin, oxytetracy-

klin a v případě citlivosti i pro doxycyklin. Některé kon-

krétní molekuly antimikrobik v sestavách nejsou v rámci

ČR a Evropské unie pro zvířata či pro daný cílový druh

nebo produkční kategorii (např. dojnice) vůbec registro-

vány a schváleny k použití. Ze sestavy antimikrobiálních

látek na destičce, která je pevně daná, je nelze vyřadit,

ale ve výsledcích vyšetření budou o relevantnosti výsled-

ku pro daný živočišný druh podrobné informace.

Testování některých antimikrobik v sestavách je zdánlivě

zbytečné, protože se ve veterinárním lékařství nepouží-

vají, ale v tomto projektu mají velký význam z pohledu

ochrany zdraví lidí. Jedná se o např. testování cefotaxi-

mu, z důvodu potřeby detekce specifických typů rezis-

tencí vůči beta-laktamovým antimikrobikům jako např.

ESBL (Extended Spectrum Beta-Lactamases) a AmpC.

Laboratoře na SVÚ mají k dispozici zevrubnou analýzu

interpretace jednotlivých druhů výsledků, spolu s pečli-

vě nastavenými instrukcemi, jak výsledky předat majite-

lům a chovatelům zvířat, jak jich lze nejlépe využít a čím

mohou přispět ke zkvalitnění antimikrobiální léčby

z hlediska efektivnosti léčby a snížení spotřeby neúčelně

používaných antimikrobiálních látek, což by se mělo

příznivě odrazit i ve snížení finančních nákladů na léčbu.

A co dostupné veterinární léčivé přípravky (VLP)?

Z laboratorních výsledků bude mít veterinární lékař

k dispozici přehled citlivostí na účinné látky, ze kterého

je možné vyjít při volbě odpovídajícího veterinárního

léčivého přípravku (VLP), který lze použít k léčbě. Na

základě zkušeností autorů veterinární lékaři v praxi,

kromě svých zkušeností, využívají i různé informační

zdroje pro volbu VLP – např. AISLPvet, tištěný seznam či

webové stránky ÚSKVBL.

V případě systému AISLP vet, který umožňoval i fulltex-

tové vyhledávání, je nutno upozornit na skutečnost, že

v polovině roku 2014 byla vydána poslední aktualizace

systému veterinárního AISLP. Rovněž tištěný seznam

„Registrované veterinární léčivé přípravky 2014“,9 ač je

publikací hodnotnou a obsahuje i jistou přidanou hod-

notu ve formě ATC vet kódů umožňujících vyhledávat

např. podle skupin antimikrobik registrované VLP, přeci

jen obsahuje pouze zestručněné články a informace

obnovované ve dvouletých intervalech.

Proto v současnosti zůstává jedinou komplexní a aktu-

ální databází (klinicky významné izoláty) VLP s platnou

registrací webová stránka ÚSKVBL: http://www.uskvbl.

cz/, kde je k dispozici ve formě souhrnu informací o pří-

pravku (SPC) nejkompletnější veřejně dostupná informa-

ce o daném veterinárním léčivém přípravku. Tato infor-

mace je rozšířená svým odborným obsahem oproti pří-

balové informaci a údajích na obalech a je primárně

určena pro veterinárního lékaře.

Do budoucna se počítá i s možností flexibilnějšího

vyhledávání, už nyní však potřebujete pouze pět kroků

k tomu, aby se před vámi zobrazila abecedně řazená

tabulka všech registrovaných VLP obsahující poslední

aktuálně platnou SPC. (Přesný postup: Rozklikněte

v horní liště „Registrace a schvalování“, objeví se vlevo

sloupeček s nabídkou, na jejímž prvním místě je

„Registrace VLP“, kurzorem na šipku rozbalíte další slou-

peček, zde „Seznam VLP“ a vyberete si „Registrované

vnitrostátním postupem a MRP/DCP“ nebo

„Centralizované“). Většina v ČR registrovaných VLP spadá

do předposledně jmenované skupiny. Vybraná nová

antimikrobika (např. valnemulin, aivlosin, tildipirosin,

tulathromycin, gamithromycin, pradofloxacin), nové

vakcíny, či jiné velmi recentně zaregistrované veterinár-

ně léčivé přípravky využívající např. nové technologie či

inovativní postupy, kde je registrace platná pro všechny

členské státy EU jsou umístěny pod hlavičkou

„Centralizované“.

Je možné někam hlásit selhání účinnosti antimikrobika

a jak?

V souvislosti s problematikou účinnosti antimikrobik

by bylo jistě dobré připomenout nutnost hlášení nedo-

statečné účinnosti VLP a ostatních údajů, které spadají

do působnosti veterinární farmakovigilance. Veterinární

farmakovigilancí se rozumí dohled nad veterinárními

léčivými přípravky směřující k zajištění bezpečnosti

a co nejpříznivějšího poměru prospěšnosti a rizika

veterinárních léčivých přípravků v období po jejich

registraci, tj. v rámci jejich širokého klinického použití.

Předmětem hlášení je (mimo jiné) nedostatečná

účinnost přípravku (například u antimikrobik či antipa-

razitik poukazující na možný vývoj rezistence) či pode-



Prasata

zření na nedostatečné ochranné lhůty, které mohou

mít za důsledek přítomnost reziduí veterinárních léčiv

v potravinách živočišného původu. Je důležité, aby

nežádoucí účinky byly hlášeny i v případech, kdy exis-

tuje pouhé podezření na možnou vazbu mezi příprav-

kem (či přípravky) a výskytem nežádoucího účinku,

a také v případech, kdy byl přípravek aplikován v roz-

poru s rozhodnutím o registraci přípravku (tzv. off label

use).

Spuštění internetových stránek Vettox a dostupnost

jednoduchých internetových formulářů pro hlášení

nežádoucích účinků ve farmakovigilanční části stránek

www.vettox.cz by měly pomoci počet hlášení v budouc-

nu zvýšit. Důležité je, aby všechna hlášení obsahovala

co možná nejvíce podrobností. Z důvodu maximálního

zjednodušení dalšího dotazování a šetření proto pod-

porujeme používání podrobného formuláře a v maxi-

málním rozsahu informací. Formuláře pro písemná

hlášení a další informace jsou rovněž dostupné na

webových stránkách ÚSKVBL: http://www.uskvbl.cz/cs/

farmakovigilance/veterinarni-lekai-a-chovatele/dali-

-formy-hlaeni/formulae-ke-staeni

Jak budou výsledky monitoringu publikovány a co

mohou přinést terénnímu veterináři?

Na tomto místě je třeba opět zdůraznit, že sledování

rezistencí veterinárně významných patogenů v tomto

projektu nebude v žádném případě sloužit ke kontro-

lám a represím v chovech, kde budou rezistence zjiště-

ny. Výsledky budou zpracovávány anonymně, formou

agregovaných výsledků, které nebudou vztaženy na

jednotlivá hospodářství. Veterinární lékaři budou mít

výsledky pouze ze „svého“ chovu, se kterými budou

moci pracovat, ale z celkových výsledků monitoringu

nebude možné veřejně zjistit výsledky jednotlivých

nebo „cizích“ farem.

Výsledky pilotní studie budou publikovány po jejím

skončení na začátku roku 2016 formou článku v odbor-

ném periodiku pro veterinární lékaře a chovatele nebo

jinou vhodnou formou, případně budou výsledky pre-

zentovány formou různých přednášek pro odbornou

veřejnost nebo budou k dispozici v různých propagač-

ních materiálech.

Na základě analýzy provedení a zpracování výsledků

této pilotní studie bude rozhodnuto, zda vůbec

a v jakém rozsahu by byla v následujících letech možná

realizace plošného sledování rezistencí k antimikrobiál-

ním látkám u patogenů zvířat v širším měřítku včetně

stanovení podmínek, za jakých by mělo probíhat. Je

třeba mít na paměti, že sledování rezistencí v delším

časovém horizontu přinese více informací než jen oka-

mžité aktuální výsledky. Bude možné sledovat trendy ve

vývoji a četnosti rezistencí k jednotlivým antimikrobi-

kům u jednotlivých druhů zvířat, porovnávat situaci

v ČR se situací v jiných zemích, kde je sledování prová-

děno, nebo např. analyzovat trendy rezistencí v závis-

losti na různých parametrech, například v souvislosti se

spotřebou antimikrobik. Plošné sledování rezistencí

k antimikrobiálním látkám má také význam při přesu-

nech a migraci zvířat nejen mezi chovy v ČR, ale i v mezi-

národním měřítku k možné predikci vývoje rezistencí

v důsledku selekčního tlaku, který je považován za

jeden z nejdůležitějších mechanismů jejich šíření.

ZávěrVzhledem k tomu, že pro rok 2015 SVS ČR pro tento

monitoring získala 1,5 milionu korun, je třeba počítat

s tím, že ve chvíli, kdy se tato částka vyčerpá, nebude již

testování citlivosti státem hrazeno. Předpokládáme

však, že budeme i nadále používat tento diagnostický

postup, protože jednoznačně představuje zvýšenou

kvalitu poskytovaných výsledků vyšetření. Pokud bude-

te mít jakékoliv dotazy nebo připomínky a náměty

k tomuto programu, bude vítáno jejich sdělení zainte-

resovaným odborníkům v této problematice nejen

z řad pracovníků laboratoří, ale i VÚVeL Brno a ÚSKVBL

Brno, či SVS ČR. Očekávaná je samozřejmě i diskuse

k této problematice. Vzhledem k tomu, že je to proble-

matika velmi obsáhlá a složitá, mohlo by být toto téma

zajímavé i pro organizátory vzdělávacích programů,

seminářů, školení a porad pro veterinární lékaře i cho-

vatele.

Literatura:1. The Lancet Infectious Diseases Commission, Antibiotic resistance – the

need for global solutions, Lancet Infect Dis 2013;13:1057-98

2. Speksnijder, D. C., Mevius, D. J., Bruschke C. J. M., Wagenaar J. A. Reduction

of Veterinary Antimicrobial Use in the Netherelands.The Dutch Success

Model. Zoonoses and Public Health, Blackwell Verlag GmbH;2014:1-9

3. Usnesení vlády ČR č. 595/2009 ze dne 4, května 2009 o ustanovení

Národního antibiotického programu,

4. Statut Pracovní skupiny pro antimikrobika při Ministerstvu zemědělství

5. EUCAST - Antimicrobial wild type distributions of microorganisms. Version

5.13. [Database online]. European Committee on Antimicrobial

Susceptibility Testing, [cit. 2014-11-14]. available in www:

<http://217.70.33.99/Eucast2/>

6. CLSI, 2013. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution

Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Informational

Supplement. Vet 01-S2, vol. 33, No 8. Clinical and Laboratory Standards

Institute, Wayne 2013: 3 pp.

7. CLSI, 2012. Performance Standards for Antimicrobial Susceptibility Testing;

Twenty Second Informational Supplement. M 100-S22, vol. 32, No 3. Clinical

and Laboratory Standards Institute, Wayne 2012:184 pp.

8. CA-SFM 2014. Comité de l’Antibiogramme de la Société Francaise de

Microbiologie. Recommandations 2014. Lyon, France 2014:122 pp.

9. Registrované veterinární léčivé přípravky 2014, Prion 2014:1200 pp.

Rukopis byl vypracován v rámci projektu Národní agen-

tury zemědělského výzkumu Ministerstva zemědělství ČR

(číslo grantu QJ1210119), za finanční podpory Ministerstva

zemědělství prostřednictvím Státní veterinární správy ČR

a projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR

LO1218. Výsledky projektu LO1218 byly získány za finanční

podpory MŠMT v rámci programu NPU I.

Adresa autorky:

MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství

oddělení imunologie

Hudcova 70

621 00 Brno




Prasata

D. ČERVINKOVÁ, H. VLKOVÁ, V. BABÁK, Z. JAGLIČ


SOUHRN

Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z. Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého

mléčného skotu. Veterinářství;2015:65:212-216.

V této studii byla sledována prevalence jednotlivých zástupců kvasinek v chovech mléčného

skotu v devíti krajích České republiky. Z celkem 729 individuálních vzorků mléka získaných od doj-

nic, které nevykazovaly klinické příznaky mastitid, bylo 63 (8,6 %) vzorků pozitivních na kvasinky.

Bylo identifikováno 67 izolátů kvasinek, přičemž nejčetnější byla Candida spp. (n = 42; 62,7 %),

následoval Trichosporon spp. (n = 13; 19,4 %) a Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %), další rody kvasinek se

vyskytovaly sporadicky. Výsledky naší studie potvrdily relativně četnou přítomnost kvasinek, pře-

vážně rodu Candida, ve vzorcích mléka, což zvyšuje riziko výskytu mastitid způsobených těmito

mikroorganismy.

SUMMARY

Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z. Prevalence of yests in milk in clinically healthy dairy

cows. Veterinářství;2015:65:212-216.

The prevalence of yeasts in dairy farms in nine regions of the Czech Republic was monitored in this

study. From a total of 729 individual milk samples collected from cows showing no clinical signs of

mastitis, 63 (8.6 %) samples were positive for yeast. Among 67 yeast isolates that were identified,

Candida spp. was the most common (n = 42; 62.7 %), followed by Trichosporon spp. (n = 13; 19.4 %)

and Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %). Other yeast genera occurred sporadically. The results of our study

showed on a relatively frequent presence of yeasts, mainly Candida spp., in milk samples, which increases

a risk of occurrence of mastitis caused by these microorganisms.

Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého mléčného skotu

ÚvodMastitidy u dojnic jsou zánětlivou reakcí mléčné

žlázy a představují jedno z nejčastějších a nejná-

kladnějších onemocnění mléčného skotu.

Mastitidy se vyskytují buď s klinickými příznaky

(klinické mastitidy), nebo bez nich (subklinické

mastitidy). Snížená produkce mléka, jako důsledek

subklinických mastitid, může být příčinou 70–80 %

z celkových ztrát.1 Výskyt subklinických mastitid je

zvlášť závažný, protože jsou 15–40krát rozšířenější

než klinické mastitidy, obvykle předcházejí klinic-

ké formě, mají dlouhý průběh a jsou těžko zjistitel-

né.2 Nejběžnější způsob detekce subklinických

mastitid je stanovení počtu somatických buněk

(SB) v mléce. Nicméně SB se obvykle stanovují

pouze jednou za měsíc a mikrobiologické rozbory

mléka v případě klinicky zdravých krav jsou ještě

méně obvyklé. Proto infekce mléčné žlázy bez kli-

nických příznaků onemocnění mohou vést k dlou-

hodobým ztrátám v produkci mléka.

Jako etiologické agens mastitid bylo identifiko-

váno více než sto různých druhů mikroorganismů.

Kromě bakterií, které patří k nejvýznamnějším

původcům tohoto onemocnění, mohou zánětlivé

změny kravského vemene vyvolat také kvasinky

a řasy. Kvasinky jsou zpravidla považovány za

oportunistické organismy, které jsou odpovědné

za infekce v případě, že přirozená obranyschop-

nost hostitele je snížená.3 Kvasinkové infekce

bývají zpravidla chronické a infikovaná zvířata

vylučují původce nepřetržitě po dlouhou dobu.4

Antibiotická léčba je zásadně neúčinná, ba přímo

kontraindikovaná. Mezi nejčastější organismy způ-

sobující mykotické mastitidy patří zástupci rodu

Candida. Další rody kvasinek, u kterých bylo

popsáno, že mohou být příčinou mastitid, jsou

např. Cryptococcus, Pichia a Trichosporon.5

Kvasinky jsou běžně přítomné v přirozeném pro-

středí mléčného skotu (ruce dojiče, dojicí zařízení,

ošetřující nástroje, podlaha, stelivo, krmivo, půda,

léčivé a dezinfekční roztoky) a rovněž se přirozeně

vyskytují na kůži vemena a struku, kde přežívají

v nízkém počtu.6 Kvasinky a plísně se nejčastěji

vyskytují na vlhkých místech, která jsou bohatá na

Mgr. Dana

Červinková

Ph.D. ,

výzkumná

pracovnice VÚVeL

Brno



Prasata

organickou hmotu, a bývají často izolovány z vemen

a mlékárenského zařízení.7 Kontaminace vemene a stru-

kového kanálku environmentálními kvasinkami, souvise-

jící s nedostatečnou hygienou během dojení a špatně

vyčištěným zařízením, vedou a mohou podpořit další

pronikání kvasinek a hub do mléčné žlázy.8 K přenosu

houbových infekcí dochází přímo ze zvířete na zvíře

nebo nepřímo z okolního prostředí prostřednictvím kon-

taminovaných předmětů.9 Některé intramamární infek-

ce, například Candida spp. mohou skončit i smrtí postiže-

ného zvířete.3

Obvykle je výskyt intramamárních infekcí (IMI) způso-

bených kvasinkami u mléčného skotu nízký, ale během

posledních desetiletí výrazně vzrostl. IMI způsobené

kvasinkami byly popsány v souvislosti s léčením jiných

patogenů s použitím kontaminovaných injekčních stří-

kaček, kanyl nebo kontaminovaného antibiotického pří-

pravku. Ke kvasinkové infekci mohou být náchylné pora-

něné struky. Bylo zjištěno, že kvasinky mohou být odpo-

vědné nejméně za 10 % všech klinických případů masti-

tid vyskytujících se ve veterinární praxi.10

Zahraniční studie týkající se mykotických infekcí mléč-

né žlázy krav jsou kvůli jejich narůstajícímu výskytu stále

běžnější. Na Slovensku sledovali mikrobiální kontamina-

ci syrového mléka a zaznamenali vyšší výskyt mastitid

způsobených kvasinkami než streptokoky.11 Používáním

širokospektrých antibiotik nebo různých kombinací anti-

biotik (např. při dlouhodobém a neúspěšném léčení

bakteriálních infekcí) může být výskyt kvasinek podpo-

rován.12 Přesto jsou v České republice kvasinky, které

mohou být příčinou mastitid, stále opomíjenou skupi-

nou mikroorganismů a je velmi málo informací o jejich

výskytu. Proto bylo cílem této studie zjistit prevalenci

jednotlivých zástupců kvasinek u mléčného skotu bez

klinických příznaků mastitid v České republice.

Materiál a metodika

Odběr a zpracování vzorků

V rámci této studie bylo v průběhu let 2012–2013 ode-

bráno 729 individuálních vzorků mléka pocházejících

ze 17 farem mléčného skotu v devíti krajích České repub-

liky (tab. 1). Vzorky byly náhodně odebírány od krav,

které nevykazovaly klinické příznaky mastitid, a to bez-

prostředně před dojením. Odběr vzorků mléka a jejich

následné zpracování byly provedeny v souladu s nor-

mou EN ISO 6887-5.

Izolace a identifikace kvasinek

Vzorky mléka byly naředěny v peptonové vodě (Oxoid,

Velká Británie) v poměru 1 : 10 a následně bylo 100 μl

zředěného vzorku kultivováno aerobně (25 °C, pět dní)

na Sabouraudově agaru (SAB2, LabMediaServis, Česká

republika) obsahujícím glukózu (40 g/l) a chloramfenikol

(50 mg/l). Nárůst kolonií byl hodnocen po 48 a 72 hodi-

nách a po pěti dnech. Kvasinky byly barveny podle

Grama, v mikroskopu byla pozorována jejich charakteri-

stická morfologie. Kvasinky byly dále identifikovány

pomocí biochemického testu Candidatest 21 (Erba

Lachema, Česká republika), který byl vyhodnocen pro-

gramem TNW verze 6.0. Izoláty byly uchovávány při

teplotě −80 °C v Nutrient Broth No. 2 (Oxoid, Velká

Británie) s přídavkem 20 % glycerolu.

Ve výše zmíněných vzorcích byly v předcházející stu-

dii13 publikovány výsledky prevalence majoritních bakte-

riálních patogenů, jako jsou Staphylococcus aureus a tzv.

mastitidní streptokoky (Streptococcus agalactiae,

Streptococcus dysgalactiae a Streptococcus uberis). V sou-

časné studii byla proto ověřována hypotéza, zda existuje

vztah mezi výskytem kvasinek a majoritních původců

bakteriálních mastitid. K ověření této hypotézy jsme

Kód farmy Počet vzorkůPočet pozitivních

vzorků

Procenta pozitivních

vzorků

Počet izolovaných

kvasinek a)

F01 80 4 5,0 4

F02 25 0 0,0 0

F03 60 12 20,0 15

F04 40 1 2,5 1

F05 5 0 0,0 0

F06 56 4 7,1 4

F07 30 0 0,0 0

F08 18 0 0,0 0

F09 56 4 7,1 4

F10 25 1 4,0 1

F11 38 17 44,7 18

F12 110 11 10,0 11

F13 59 0 0,0 0

F14 34 6 17,6 6

F15 30 0 0,0 0

F16 33 1 3,0 1

F17 30 2 6,7 2

Celkem 729 63 8,6 67a) počet izolátů odlišných druhů kvasinek z daného počtu pozitivních vzorků

Tab. – Počet a procenta pozitivních vzorků a izolovaných kvasinek



Prasata

výsledky statisticky zpracovali pomocí Fischerova exakt-

ního testu.

Výsledky

Ze 729 individuálních vzorků mléka bylo 63 (8,6 %)

vzorků pozitivních na kvasinky. U šesti ze 17 testovaných

farem mléčného skotu nebyly kvasinky izolovány vůbec,

u ostatních farem se podíl vzorků, obsahujících kvasinky,

pohyboval v rozmezí od 2,5 % do 44,7 % (tab. 1). Bylo

izolováno celkem 67 izolátů kvasinek, které byly zařaze-

ny do šesti rodů (obr. 1). Nejčetněji izolovaným rodem

byla Candida spp. (n = 42; 62,7 %), následoval Trichosporon

spp. (n = 13; 19,4 %), Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %),

Rhodotorula spp. (n = 3; 4,5 %), Sacharomyces spp. (n = 2;

3 %) a Geotrichum spp. (n = 1; 1,5 %). Z rodu Candida spp.

byly identifikovány druhy Candida krusei, Candida farma-

ta, Candida kefyr, Candida albicans, Candida catenulata

a Candida pelliculosa (tab. 2). Nicméně 50,7 % izolátů

rodu Candida bylo zařazeno do kategorie Candida spp.

U pěti farem byla nejčastěji izolována Candida spp.,

u jedné farmy převažoval Trichosporon spp. Souvislost

mezi výskytem kvasinek a majoritních bakteriálních

patogenů nebyla statistický prokázána (P > 0,05; tab. 3).

Diskuse

Přestože je většina kvasinek považována za saprotrofy,

které bývají nacházeny v zásobních tancích mléka,

v poslední době přibývají případy jejich nálezu ve vzor-

cích mléka zvířat trpících mastitidami.14 Za podmínek

snížené imunity může být narušena rovnováha mikro-

flóry vemene a kvasinky spolu s jinými organismy jsou

schopny překonat obranné mechanismy hostitele. V růz-

ných zemích se frekvence výskytu kvasinek v mléce

značně liší. Ve vyspělejších státech, jako jsou např.

Dánsko a Japonsko, je prevalence kvasinek poměrně

nízká a obvykle nepřekračuje 2 % vyšetřených dojnic.15,16

V méně vyspělých státech může být prevalence kvasinek

vyšší. Např. v Řecku byla zaznamenána 6,9% prevalen-

ce,17 v Polsku dokonce 9,6% prevalence.18 I když, v porov-

nání s bakteriálními původci mastitid je prevalence kva-

sinek poměrně nízká, v tropických zemích může dosaho-

vat vyšších hodnot. Např. v Brazílii byl pozitivní nález na

kvasinky zaznamenán u 10 až 22,1 % dojnic.19,5 V naší

studii jsme zaznamenali 8,6% prevalenci kvasinek, což

v porovnání s jinými studiemi není zanedbatelný výsle-

dek (tab. 1).

Výrazně vysoký počet vzorků pozitivních na kvasinky

(44,7 %) byl zaznamenán na farmě F11 (tab. 1). Lze proto

usuzovat, že na této farmě je aktuální enzootický výskyt

kvasinek. Relativně vysoký výskyt kvasinek byl pozoro-

ván i na dalších dvou farmách, tj. farmě F03 (20 %)

Rod n % Druh n %

Candida 42 62,7 Candida albicans 1 1,5

Candida catenulata 1 1,5

Candida famata 1 1,5

Candida kefyr 1 1,5

Candida krusei 3 4,5

Candida pelliculosa 1 1,5

Candida spp. 34 50,7

Cryptococcus 6 9,0 Cryptococcus albidus 2 3,0

Cryptococcus humicola 2 3,0

Cryptococcus spp. 2 3,0

Geotrichum 1 1,5 Geotrichum spp. 1 1,5

Rhodotorula 3 4,5 Rhodotorula glutinis 3 4,5

Sacharomyces 2 3,0 Sacharomyces cerevisiae 2 3,0

Trichosporon 13 19,4 Trichosporon spp. 13 19,4

Celkem 67 100 67 100

Tab. 2 – Rody a druhy kvasinek (n = 67) izolovaných ze vzorků mléka

Obr. 1 – Procentuální podíl rodů kvasinek izolovaných ze vzorků

mléka



Prasata

a farmě F14 (17,6 %). V případě podobně vysokého

výskytu kvasinek je třeba v postižených chovech brát

v úvahu několik rizikových faktorů, které mohou vést

k takovému stavu. Jedním z nich je nadměrná a dlouho-

dobá intramamární aplikace antibiotik, zejména v přípa-

dech, když jde o neadekvátní léčbu bakteriálních infekcí,

která není podložena tzv. antibiogramem.20,21

Dlouhodobá antibiotická léčba vede k porušení homeo-

stázy vemene, inhibici T-lymfocytů a neutrofilů, důsled-

kem čehož dochází ke stimulaci růstu kvasinek.22,23 Velké

dávky antibiotik rovněž potlačují bakteriální mikroflóru,

která u zvířat hraje důležitou roli v přirozené obranys-

chopnosti mléčné žlázy, což usnadňuje invazi houbo-

vých infekcí.24,25,26 Dalším významným faktorem, který

může vést ke zvýšenému výskytu kvasinkových infekcí,

je neadekvátní hygiena dojení.27 Navíc jsou mastitidy

způsobené kvasinkami často považovány za environ-

mentální mastitidy, a proto mohou být zapříčiněné

i špatnými zoohygienickými podmínkami.28 Costa a kol.29

ve své studii dávají do souvislosti vysokou prevalenci

kvasinkových mastitid s nedostatečně proškoleným per-

sonálem, opakovaným intramamárním ošetřením

a špatnou hygienou vemene před zavedením intrama-

mární infuze. Dworecka-Kaszak a kol.10 zjistili, že až 81 %

mikrobiologicky pozitivních vzorků mléka bylo současně

pozitivní na kvasinky a na některé z bakteriálních pato-

genů (včetně streptokoků a S. aureus). V této studii nás

proto zajímalo, zda existuje souvislost mezi výskytem

kvasinek na straně jedné a majoritních bakteriálních

patogenů (S. aureus a mastitidní streptokoky) na straně

druhé. Statistická analýza nám však tuto souvislost

nepotvrdila.

Etiologickým agens mykotických mastitid jsou převáž-

ně kvasinky. Candida spp. patří k nejčastěji izolovaným

kvasinkám s velkými rozdíly v prevalenci mezi stády

a v identifikaci jednotlivých druhů. Stejně jako v mnoha

jiných studiích6,15,19,30 i v této studii dominovaly izoláty

Candida spp. (62,7 % ze všech izolátů kvasinek patřilo

rodu Candida). I když kvasinky rodu Candida jsou běžně

vnímány jako oportunní patogeny vyskytující se v cho-

vech mléčného skotu, je důležité poznamenat, že počet

infekcí mléčné žlázy zapříčiněný těmito mikroorganismy

se v posledních letech zvyšuje.10 Další relativně význam-

ný rod kvasinek, který patří mezi potenciální patogeny,

je Trichosporon, a to zejména druhy Trichosporon capita-

tum a Trichosporon cutaneum31 Např. Akdouche a kol.32

ve své studii zaznamenali silný výskyt Trichosporon spp.

v Africe (43,6 %). Vysoký výskyt Trichosporon spp. byl

popsán i v jiných studiích. Např. v Itálii Moretti a kol.33

izolovali T. capitatum v 31,2 % případů a T. cutaneum

v 18,7 % případů. V naší studii jsme na jedné farmě

zaznamenali relativně vysoký výskyt Trichosporon spp.,

kde počet vzorků pozitivních na Trichosporon spp. (29 %)

byl dokonce vyšší než počet vzorků pozitivních na jiné

kvasinky včetně Candida spp. (15,8 %). Celková prevalen-

ce Trichosporon spp. byla v této studii 19,4%, což je druhá

nejvyšší prevalence po Candida spp. (obr. 1).

Kromě klinického dopadu, který mohou mít kvasinky

v chovech mléčného skotu, je třeba myslet i na další

negativní aspekty přítomnosti kvasinek v mléce.

Vzhledem ke schopnosti kvasinek růst i při nízkém pH,

nízké teplotě a nízké aktivitě vody, hrají některé kvasinky

významnou roli při kažení mléčných výrobků; jsou příči-

nou tvorby plynů, chuťových vad, ovlivňují jejich kvalitu

a trvanlivost.34 Kvasinkami vyvolané změny v mléce

a mléčných produktech jsou důsledkem uvolnění extra-

celulárních enzymů, jako jsou lipázy a proteinázy.16

Některé studie popisují výskyt a růst kvasinek v několika

typech sýrů,35,36 popř. zmiňují kvasinky v souvislosti

s kažením jogurtů a pasterovaných mlék.37,38 Tato zjištění

naznačují, že kvasinky mohou přežít zpracování mléč-

ných výrobků a mohou být šířeny v lidské populaci, což

představuje riziko pro veřejné zdraví.5 Kvasinky jako

oportunní patogeny mají totiž schopnost vyvolat různá

onemocnění u lidí.39

Výsledky naší studie ukázaly na relativně četnou pří-

tomnost kvasinek ve vzorcích mléka a také, že izolace

různých druhů kvasinek může naznačovat jejich význam

v etiologii mastitid. Je hned několik příčin, které mohou

vést k tomuto stavu, a které by měly být brány v potaz.

Jsou to např. environmentální kontaminace, neadekvát-

ní hygiena dojení a neopodstatněná intramamární apli-

kace antibiotik.

Poděkování

Studie byla uskutečněna za finanční podpory

Ministerstva zemědělství – NAZV (projekt QJ1210301)

a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy − NPU

I (projekt LO1218).

Seznam literatury:1. Philpot, W. N., Nickerson, S. C. Mastitis attack. Surge International–Babson

Bros Co Naperville, Illinois, USA, 1991:10-28.

2. Seegers, H., Fourichon, C., Beaudeau, F. Production effects related to mastitis

and mastitis economics in dairy cattle herds. Vet Res 2003;34:475-91.

3. González, R. N. Prototheca, yeast, and Bacillus as a cause of mastitis. In:

Proceedings of the 35th National Mastitis Council (U.S.) Meeting. Nashville,

Tennessee, USA, 1996:82-92.

4. Elad, D., Shpigel, N. Y., Winkler, M. et al. Feed Contamination with Candida

krusei as a Probable Source of Mycotic Mastitis in Dairy Cows. J Am Vet Med

Assoc 1995;207:620-2.

5. Spanamberg, A., Wunder, E. A., Brayer Pereira, D. I. et al. Diversity of yeasts

from bovine mastitis in Southern Brazil. Rev Iberoam Micol 2008;25:154-6.

Staphylococcus

aureus

Mastitidní

streptokoky a)

Staphylococcus aureus

a/nebo mastitidní streptokoky

Kvasinky

Pozitivní vzorky (n = 63) 9 (14,29 %) 6 (9,52 %) 13 (20,63 %)

Negativní vzorky (n = 666) 72 (10,81 %) 76 (11,41 %) 134 (20,12 %)

Významnost P > 0,05 P > 0,05 P > 0,05a) Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae a Streptococcus uberis

Tab. 3 – Vztah mezi výskytem kvasinek a majoritních bakteriálních patogenů ve vzorcích mléka



Prasata

6. de Casia dos Santos, R., Marin, J. M. Isolation of Candida spp. from mastitic

bovine milk in Brazil. Mycopathologia 2005;159:251-3.

7. Keller, B., Scheibl, P., Bleckmann, E., Hoedemaker, M. Differentiation of yeasts

in mastitis milk. Mycoses 2000;43:17-9.

8. Gaudie, C. M., Wragg, P. N., Barber, A. M. Outbreak of disease due to Candida

krusei in a small dairy herd in the UK. Vet rec 2009;165:535-7.

9. Cannon, R. D., Holmes, A. R., Mason, A. B., Monk, B. C. Oral Candida: clearance,

colonization, or candidiasis? J Dent Res 1995;74:1152-61.

10. Dworecka-Kaszak, B., Krutkiewicz, A., Szopa, D., Kleczkowski, M., Bieganska,

M. High prevalence of Candida yeast in milk samples from cows suffering

from mastitis in poland. ScientificWorldJournal 2012; vol. 2012, Article ID

196347.

11. Idriss, Sh. E., Foltys, V., Tančin, V., Kirchnerova, K., Zaujec, K. Mastitis patho-

gens in milk of dairy cows in Slovakia. Slovak J Anim Sci 2013;46:115-119.

12. Smola, J., Haas, D. Nové aspekty v etiologii mastitid. In: Mastitidy skotu.

Hradec Králové: kongresové centrum Aldis a.s., 2003:7-10.

13. Cervinkova, D., Vlkova, H., Borodacova, I., Makovcova1, J., Babak, V.,

Lorencova, A. Vrtkova, I., Marosevic, D., Jaglic, Z. Prevalence of mastitis

pathogens in milk from clinically healthy cows. Vet Med 2013;58:567-575.

14. Spanamberg, A., Fraga, C. F., Ferreiro, L., Aguinsky, M. S., Sanches E. M. C.,

Carlos Roehe, C., Lautert, C., Santurio, J. M. Yeasts in the Raw Ewe’s Milk. Acta

Sci Vet 2014; 42:1236.

15. Aalbaek, B., Stenderup, J., Jensen, H. E., Valbak, J., Nylin, B., Huda, A. Mycotic

and algal bovine mastitis in Denmark. APMIS 1994;102:451-6.

16. Hayashi, T., Sugita, T., Hata, E. et al. Molecular-based identification of yeasts

isolated from bovine clinical mastitis in Japan. J Vet Med Sci 2013;75:387-90.

17. Bourtzi-Hatzopoulou, E., Zdragas, A., Petridou, E., Filiousis, G. Yeasts as

a causative agent of bovine mastitis in Greece. J. Hell. Vet Med Soc

2003;54:105-110.

18. Krukowski, H., Tietze, M., Majewski, T., Rozanski, P. Survey of yeast mastitis in

dairy herds of small-type farms in the Lublin region, Poland. Mycopathologia

2001;150:5-7.

19. Costa, E. O., Gandra, C. R., Pires, M. F., Coutinho, S. D., Castilho, W., Teixeira, C.

M. Survey of Bovine Mycotic Mastitis in Dairy Herds in the State of Sao-Paulo,

Brazil. Mycopathologia 1993;124:13-7.

20. Perez, V., Corpa, J. M., Garcia Marin, J. F., Aduriz, J. J., Jensen, H. E. Mammary

and systemic aspergillosis in dairy sheep. Vet pathol 1998;35:235-40.

21. Crawshaw, W. M., MacDonald, N. R., Duncan, G. Outbreak of Candida rugosa

mastitis in a dairy herd after intramammary antibiotic treatment. Vet rec

2005;156:812-3.

22. Corti, S., Sicher, D., Regli, W., Stephan, R. Current data on antibiotic resistance

of the most important bovine mastitis pathogens in Switzerland. Schweiz

Arch Tierheilkd 2003;145:571-5.

23. Noris, M., Casiraghi, F., Todeschini, M. et al. Regulatory T cells and T cell deple-

tion: role of immunosuppressive drugs. J Am Soc Nephrol: JASN

2007;18:1007-18.

24. Perez, V., Corpa, J. M., Garcia Marin, J. F., Aduriz, J. J., Jensen, H. E. Generalized

aspergillosis in dairy sheep. Zentralbl Veterinarmed B 1999;46:613-21.

25. Las Heras, A., Dominguez, L., Lopez, I. et al. Intramammary Aspergillus fumi-

gatus infection in dairy ewes associated with antibiotic dry therapy. Vet rec

2000;147:578-80.

26. Seker, E. Identification of Candida species isolated from bovine mastitic milk

and their in vitro hemolytic activity in Western Turkey. Mycopathologia

2010;169:303-8.

27. Jensen, H. E., Aalbaek, B., Lind, P., Krogh, H. V. Immunohistochemical diagno-

sis of systemic bovine zygomycosis by murine monoclonal antibodies. Vet

Pathol 1996;33:176-83.

28. Krukowski, H., Saba, L. Bovine Mycotic Mastitis. Folia Vet 2003;47:3-7.

29. Costa, G. M., Pereira, U. P., Souza-Dias, M. A. G., Silva, N. Yeast mastitis out-

break in a Brazilian dairy herd. Braz J Vet Res Anim Sci 2012;49:239-243.

30. Krukowski, H., Lisowski, A., Rozanski, P., Skorka, A. Yeasts and algae isolated

from cows with mastitis in the south-eastern part of Poland. Pol J Vet Sci

2006;9:181-4.

31. Fameree, L. Swinne-desgain, D., Cotteleer, C. Mammites, antibiotiques, levu-

res. Ann Med Vet 1970;114:389-409.

32. Akdouche, L., Aissi, M., Zenia, S., Saadi, A. Yeasts in the mammary environ-

ment of the cattle in the region of Sidi M’hammed Ben Ali, Wilaya of

Relizane, Algeria. J Microbiol Antimicrob 2014;6:66-71.

33. Moretti, A., Pasquali, P., Mencaroni, G., Boncio, L., Piergili Fioretti, D.

Relationship between cell counts in bovine milk and the presence of mastitis

pathogens (yeasts and bacteria). Zentralbl Veterinarmed B 1998;45:129-32.

34. Fröhlich-Wyder, M. T. Yeasts in dairy products. In: Boekhout, T., Robert, V.

Yeasts in Food. Behr’s Verlag, Hamburg, Germany, 2003:209-237.

35. Gardini, F., Tofalo, R., Belletti, N. et al. Characterization of yeasts involved in

the ripening of Pecorino Crotonese cheese. Food microbiol 2006;23:641-8.

36. Suzzi, G., Schirone, M., Martuscelli, M., Gatti, M., Fornasari, M. E., Neviani, E.

Yeasts associated with Manteca. FEMS Yeast Res 2003;3:159-66.

37. Craven, H. M., Macauley, B. J. Microorganisms in pasteurized milk after refri-

gerated storage. Aust J Dairy Technol 1992;47:38-45.

38. Fleet, G. H. Yeasts in dairy products. J Appl Bacteriol 1990;68:199-211.

39. Fleet, G. H., Balia, R. The public health and probiotic significance of yeasts in

foods and beverages. In: Querol, A., Fleet, G. H. Yeasts in Food and Beverages:

the Yeast Handbook. Springer-Verlag, 2. Berlin Heidelberg, Germany,

2006:381-397.

Adresa autorky:

Mgr. Dana Červinková Ph.D.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.,

Hudcova 296/70,

Brno, 621 00

[email protected]


22015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Chirurgie psů a koček

www.vetweb.cz

Nemoci koní

Další články z časopisu:

• Centrální vestibulární syndrom psa

intoxikovaného metronidazolem

• Použitie furosemidu pri edému

pľúc

Téma hospodářská zvířata


ČASOPIS PRO KLINICKOU PRAXI ZVÍŘAT ZÁJMOVÝCH CHOVŮ

www.vetweb.cz


www.vetweb.cz

Téma malá zvířata 1 2015ročník 12

Téma měsíce: Nemoci uší psů a koček

Diagnostika otitid v ambulanci

Vestibulární syndrom

Operace na zevním zvukovodu a středním uchu

cena 60 Kč/2,40 €

Nabídka předplatného pro rok 2015 sleva 10 %

Platí při objednání obou časopisů

(sleva bude odečtena na faktuře)

Stavovský a odborný měsíčník pro veterinární lékařeOdborný veterinární měsíčník určený všem praktickým veterinárním lékařům v ČR i v SR. Časopis je rozdělen v poměru odpovídajícím požadavkům čtenářů na stálé rubriky, kterými jsou malá zvířata a hospodářská zvířata, včetně koní. Další část odborných rubrik zahrnuje témata exotických zvířat, hygieny potravin, drůbeže a volně žijících zvířat. Informační servis, management, legislativa a přehled nově registrovaných veterinárních léčiv doplňují komplexnost časopisu tak, aby byl nepostradatelným pro každého veterinárního lékaře. Rozsah časopisu je 68 až 72 stran. Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 12 čísel 1140 Kč

Časopis pro veterinární lékaře - specialisty zabývající se klinickou praxí zvířat zájmových chovůVysoce odborné články a anotace ze zahraničních časopisů monitorují nejnovější léčebné postupy uplatňované na špičkových domácích či zahraničních veterinárních pracovištích.Časopis se svým zaměřením specializuje na čtenářskou obec s nejvyšší odbornou erudicí a specializací v jednotlivých oborech. Časopis je dvouměsíčník, rozsah 28 až 32 stran.Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 6 čísel 360 Kč

Objednávkový kupon

Veterinářství roční předplatné 1140 Kč počet ks . . . . . . . . .

Veterinární klinika roční předplatné 360 Kč počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu

Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz


Reportáž

Veterinární nemocnice IVET

Struktura pracoviště:

Samostatně stojící budova veteri-

nární nemocnice disponuje vlastním

parkovištěm pro pět osobních vozů.

V prostorné čekárně vybavené

recepcí s prodejnou veterinárních

doplňků a krmiv mě přivítal majitel

nemocnice MVDr. Zdeněk Ošmera.

Z pohodlně zařízené čekárny pro

deset pacientů procházíme do spo-

jovací chodby, na kterou navazují tři

samostatné, paralelně fungující pří-

jmové ordinace, specializovaná rent-

genologická vyšetřovna a vyšetřov-

na počítačové tomografie. „V této

části nemocnice, která je přístupna

klientům, provádíme základní a spe-

cializovaná vyšetření“ popisuje pro-

voz nemocnice MVDr. Zdeněk

Ošmera a doplňuje: „ve třech příjmo-

vých ordinacích provádíme základní

veterinární vyšetření a zákroky, při-

čemž jedna z těchto ordinací slouží

zároveň jako specializovaná vyšet-

řovna pro sonografii.“

Přechod mezi první a druhou

vyšetřovnou tvoří spojovací míst-

nost, sloužící jako přípravna léků

a zdravotnického materiálu pro obě

ordinace. Na opačné straně chodby

je umístěna velká sonografická vyše-

třovna s plně vybaveným laborator-

ním koutem pro biochemická

a hematologická vyšetření.

V případě, že pacient potřebuje

další, specializované vyšetření, pře-

chází do prostor rentgenového pra-

coviště, na něž navazuje vyšetřovna

počítačové tomografie. Mezi oběma

místnostmi je umístěno společné

ovládací technické pracoviště

a zákoutí s horkovzdušným sterilizá-

torem a autoklávem. Tato místnost

i obě vyšetřovny jsou izolovány spe-

ciální bariovou omítkou od zbývající

části nemocnice.

Na konci spojovací chodby slouží

indikovaným pacientům rehabilitač-

ní místnost, vybavená rehabilitační

vanou s běžícím pásem s protiprou-

dem a nerezovým sprchovým kou-

tem. Opouštíme oddělení nemocni-

ce volně přístupné klientům a dru-

hou spojovací chodbou přecházíme

do operační přípravny, v níž je záro-

veň umístěna hospitalizace se dvěma

velkými a čtyřmi malými boxy.

Místnost je také vybavena zubním

Veterinární nemocnice IVET, zajišťující péči o zvířecí pacienty na jižním okraji Prahy, patří svým

nadstandardním vybavením, i širokým spektrem poskytovaných služeb mezi naše nejvýznamnější

veterinární, klinická pracoviště.


VETERINÁŘSTVÍ 3/2015

Reportáž

stolem a slouží ke stomatologickým

zákrokům a k infuzní terapii.

Na velkou přípravnu navazuje sál

pro nečistou chirurgii a endoskopii.

Plně vybavený, sterilní ortopedický

sál disponuje samostatnou předo-

perační přípravnou, s níž je propo-

jen podávacím okénkem. „Naše

nemocnice je specializovaným pra-

covištěm pro ortopedické a neuro-

logické pacienty, především

s poškozením páteře, ale většinu

naší práce tvoří běžné případy ze

spádové oblasti kliniky,“ vysvětluje

indikační spektrum pacientů Dr.

Ošmera.

Procházíme suterénem budovy,

kde je umístěno technické jádro

zajišťující provoz celého zařízení,

a vystupujeme do podkroví objek-

tu, ve kterém byla vybudována pro-

storná, pohodlně vybavená denní

místnost a sociální zázemí pro

zaměstnance.

Tým klinikyMVDr. Zdeněk Ošmera

Majitel kliniky. Zaměřuje se na

diagnostiku pohybového aparátu,

dg. nervového aparátu, chirurgii

kostí, kloubů a páteře, dále pak na

abdominální chirurgii a chirurgii

ostatních měkkých tkání.

MVDr. Pavlína Lukšovská

Zaměřuje se na onemocnění kůže,

kožní alergické testy, onemocnění žláz

s vnitřní sekrecí, krve, dále na cytolo-

gickou dg., ultrasonografická dg.

MVDr. Dušan Anděl

Zaměřuje se na onemocnění srdce

(včetně sonografické diagnostiky,

EKG, posouzení HCM pro chovatele

koček), chirurgie hrudníku, dále pak

dg. dýchacího aparátu, nádorová one-

mocnění včetně chemoterapie, cyto-

logickou a ultrasonografickou dg.

MVDr. Patricie Oravová

Zaměřuje se na choroby močopo-

hlavního aparátu, ultrasonografic-

kou dg.

MVDr. Zuzana Brodská

Zaměřuje se na medicínu drob-

ných zájmových zvířat jako např.

hlodavců a fretek a interní medicínu

psů a koček.

MVDr. Renata Kosinová

Zaměřuje se na vnitřní choroby

malých zvířat. Poradenství v oblasti

výstav a cestování se zvířaty.

MVDr. Petr Bogumský

Věnuje se interní medicíně, gast-

roenterologii, chirurgii měkkých

tkání, RTG a CT diagnostice.

MVDr. Andrea Damianová

Věnuje se interní medicíně.

Vendulka Větrovská

vrchní sestra

Hana Chvojková

ambulantní a sálová sestra

Radka Sivoková

sálová sestra

Lucie Melenová

recepční, ambulantní sestra

Monika Eliášová

recepční, ambulantní sestra

Markéta Stříbrská

ambulantní a hospitalizační sestra

Lucie Střešinková

ambulantní a hospitalizační sestra

Kristýna Růžková

ambulantní sestra

Typičtí pacienti: Pes, kočka, drobní savci. Exotická

zvířata referujeme specialistům.

Management praxe: I když jsem většinovým společní-

kem, v základních otázkách týkají-

cích se provozu, investic a budouc-

nosti našeho pracoviště, se vždy

radím s ostatními spolumajiteli spo-

lečnosti IVET.cz, s.r.o. Odborné

medicínské záležitosti řešíme se

svými kolegy jednou týdně na pra-

videlné schůzi zaměstnanců nemoc-

nice. Naše pracoviště udržuje nepře-

tržitou pohotovost formou nočního

režimu, za permanentní přítomnosti

veterinárního lékaře na klinice.

Karel Veselý

Vyšetření pacienta na CT RTG vyšetřovna

Pohled do čekárny



Anketa

Je současná veterinární stomatologie srovnatelná se stomatologií

v humánní medicíně? Zaznamenali jste rostoucí zájem majitelů

psů a koček o péči o zdraví ústní dutiny jejich zvířat?

MVDr. Zbyněk Lonský

Stomatologická veterinární ordinace Praha

Na tuto otázku existuje mno-

hoznačnější odpověď. Co se

týká používaných materiálů

a technik, myslím si, že ano.

Protože stejně jako v jiných obo-

rech i ve veterinární stomatolo-

gii došlo v posledních desetile-

tích k velmi rychlému rozvoji,

dnešní veterinární stomatologie

kopíruje tu humánní a velmi se jí

přibližuje. Trochu odlišná je otázka anesteziologie.

Prakticky všechny zákroky ve veterinární stomatologii jsou

prováděny v anestezii nebo v analgosedaci na rozdíl od té

humánní, a to navíc u různých druhů zvířat, takže pokud se

nejedná o stomatologické pracoviště se specialistou anes-

teziologem, musí veterinární stomatolog zvládat i tuto

specializaci. Pak jsou samozřejmě rozdíly v metodách

ošetření, například v ortodoncii, kde by některé typy rov-

nátek dlouho v dutině ústní psa nevydržely, a dále otázka

etiky ortodontických ošetření, která jsou prováděna u zví-

řat převážně ze zdravotních důvodů, kdežto u lidí z estetic-

kých. Jinak se jako člen veterinární stomatologické komu-

nity velmi rád pochlubím humánním stomatologům, se

kterými dlouhodobě spolupracuji, publikovanými výsled-

ky naší práce. Naposledy se jednalo o specializovanou

stomatologickou Veterinární kliniku 3/2014. Jejich nefalšo-

vané překvapení z toho, že veterinární stomatologie u nás

se pohybuje na takovéto, podle jejich vyjádření velmi

vysoké úrovni, mě příjemně překvapilo.

MVDr. Tomáš Fichtel Ph. D.

Klinika chorob psů a koček, FVL VFU Brno

Veterinární stomatologie je

poměrně mladý a dá se říci, že bouř-

livě se rozvíjející obor. Většinu základ-

ních postupů přejímá z „lidské“ sto-

matologie, což platí také o základ-

ních nástrojích a vybavení. Prakticky

výlučně pak využívá stomatologické

materiály produkované pro humán-

ní stomatologii. Nicméně zcela srov-

natelná s humánní stomatologií

není, a to v první řadě z důvodů biologických, stejně tak jako

ekonomických. K biologickým důvodům patří především

široké druhové spektrum s velkými rozdíly ve stavbě zubů

a ústní dutiny. To platí samozřejmě i z pohledu fyziologie,

protože různé živočišné druhy používají své zuby různě,

s ohledem na způsob života a charakter přijímané potravy.

I ty běžně ošetřované druhy, jako jsou psi a kočky, které jsou

základní strukturou zubů blízké člověku, mají natolik odliš-

nou anatomickou stavbu a způsob užívání dutiny ústní, že

nelze slepě přejímat a aplikovat postupy humánní stomato-

logie pro jejich ošetřování. Dvojnásob to pak platí pro vzdá-

lenější druhy, jako drobné hlodavce nebo koně. Ekonomické

důvody pak vedou k tomu, že mnohé postupy, které by byly

u konkrétního pacienta proveditelné, nejsou majitelem

akceptovány vzhledem ke své ceně. V lepším případě jsou

pak nahrazeny jednoduššími výkony, v horším případě

majitel problém neřeší vůbec. Nicméně vzhledem k zmiňo-

vaného bouřlivému vývoji oboru, podpořenému zájmem

klientů (majitelů), se začíná co do spektra výkonů humánní

stomatologii blížit. V posledních letech lze totiž pozorovat

stále vzrůstající zájem o veterinární stomatologii, a to jak ze

strany klientů, tak samozřejmě ze strany veterinárních léka-

řů. Tento trend započal v České republice přibližně před

deseti lety a zatím má stále vzrůstající tendenci.

V Z D Ě L Á V A C Í A S P O L E Č E N S K É A K C E 2 0 1 5

Datum Název akce Kontaktní adresa Místo

18. 3. 2015Webinář KVL ČR - Využití lokální anes-

tezie v praxihttp://penezenka.vetkom.cz/

info.phpOn-line

19. 3. – 20. 3. 2015 Dental extraction Pořádá iM3 Košice, Nitra

21. 3. 2015Oftalmologie – praktický kurz pro veterinární lékaře (5. výukový den)

www.vetkom.czPavilon prof. Klobouka,

areál VFU Brno

24. 3. 2015Aktuálna zdravotná problematika

v chovoch hydinyPořádá: SAAM Nitra

26. 3. – 27. 3. 2015Radiační ochrana pro veterinární

lékařePořádá Cymedica

VMK-RTG s.r.o.,Na Proseku 9/45, 190 00 Praha 9

27. 3. 2015Artroskopie psa (advanced)

praktický kurz Odborný garant: prof. DVM Peter Böttcher

www.medipet.czVeterinární klinika

Medipet, Zlín

28. 3. 2015Osteoarthritis Odborný garant: prof.

DVM Peter Böttcher www.medipet.cz

Veterinární klinika Medipet, Zlín

28. 3. 2015 Oftalmologie koní http://www.cehis.cz/ Hotel JEZERKA - Seč

17 – 18. 4. 2015 VetFair 2015 http://www.prion.sro.cz/ Hradec Králové


Paní inženýrko, vaše firma je

stále poměrně mladá, existu-

jete teprve tři roky. Představte

se našim čtenářům. Kdo jste?

Proč jste se rozhodli vstoupit

na trh s krmivy pro domácí

zvířata?

Společnost Nativia s. r. o.

vznikla v první fázi jako tým

nadšených odborníků, kteří

začali dokazovat světu, že lze

podnikat i jinak. Všichni jsme

už pracovali v oboru pet food

na různých pozicích a cítili jsme, že chceme výživu pro zvířa-

ta dělat poctivě, to znamená z kvalitních surovin, podle

platné legislativy a hlavně transparentně vůči zákazníkům.

Navíc jsme si chtěli dokázat, že i v dnešní složité době na

maximálně přeplněném trhu se dá podnikání založit na

„zelené louce“. Znalosti, kterými jsme disponovali, nám

umožnily najít tu správnou mezeru na trhu. Nakonec jsme

postavili krmivo na rýži, kvalitních surovinách, bez marketin-

gových zbytečností, které v mikroskopickém množství na

kilogram výrobku nehrají žádnou roli. Důležitá samozřejmě

byla i správně zvolená cena a celkově přívětivá, srozumitelná

a hlavně pravdivá komunikace značky a jejího poslání.

Jak jste se k těmto hlavním principům dostali? Co bylo tím

impulzem?

Chtěli jsme hlavně postavit zdravé krmivo a oslovit primár-

ně ty, kteří sami řeší, co jí a co je pro jejich organismus vzhle-

dem ke způsobu života dobré. Netvořili jsme žádnou specia-

litu, i když jistě každý ve svém okolí zná někoho, kdo je aler-

gický na obiloviny. Je například celiak a potřebuje speciální

výživu. Obdobné problémy se čím dál častěji objevují i u psů

a u koček. Není divu, protože přibližně 90 % psí a kočičí popu-

lace je krmeno něčím, co obiloviny obsahuje. Tím, že rýže

nezpůsobuje alergické potíže jako ostatní obiloviny a je

dobře stravitelná, byla pro nás jasnou volbou.

Znamená to tedy, že vaše produkty obsahují jako rostlin-

nou složku rýži. Čím ale zajišťujete samotnou chutnost

granule?

My jsme se v tomto ohledu vrátili k všeobecně známému

faktu, že pes i kočka jsou ve své podstatě masožravci.

Prostřednictvím kvalitních masových mouček se snažíme

dostat do krmiva maximální možné množství bílkovin živočiš-

ného původu a absolutně vynechat rostlinné bílkovinné

náhražky, jako jsou lepek, gluten, bramborové, hrachové či

sójové bílkoviny. Zároveň tuto informaci zákazníkovi sděluje-

me ve složení výrobku. Detailně v našem složení odkrýváme

suroviny i s jejich procentuálním zastoupením v sušině výrob-

ku. Každý se tak na našem obalu, webu nebo letáku dozví,

jaké a jak kvalitní bílkoviny jeho zvíře v granulích dostává.

To asi není příliš časté prozrazovat kompletní složení

výrobku?

To rozhodně ne. Jsme v tomto de facto osamocenými

bojovníky. Běžně se zákazník nedozví procenta obsahu

surovin v sušině výrobku vůbec nebo maximálně do 50 %.

Tato zvolená strategie se nám po počátečním výsměchu,

že vůbec nemůžeme být v dnešní marketingové džungli

konkurenceschopní, vyplatila a ti, co nás kupují, nám uvě-

řili. Navíc chovatelé i prodejci začínají číst složení výrobků,

vyptávají se a porovnávají jednotlivé značky mezi sebou.

Občas sami narazí na úplné nesmysly. Především u krmiv,

kde je uváděn obsah čerstvého masa, se výrobci předhání

se sotva uvěřitelnými procenty, které se pak často ve svém

součtu veškerých surovin špatnou interpretací lehce pře-

houpnou přes 100 %. A toho jsme se chtěli vyvarovat,

proto zákazníkovi pravdivě sdělujeme, co v krmivu reálně

je, co tam patří a hlavně kolik tam toho je v souladu s legis-

lativou EU. A věřte, že nás moc na trhu není.

Za tři roky působnosti vás můžeme potkat nejen

v Čechách, ale vyvážíte i do zahraničí. Kolik lidí se na

tom všem podílí? Jak velký je v současné době váš tým?

Na začátku nás nebylo mnoho. Každý přispěl svým

umem a nadšením a doslova dělal, co bylo třeba. A vznikl

tak velmi silný tým odborníků. O receptury a samotnou

výrobu se starají výživářští specialité, komunikaci zabez-

pečuje marketingové oddělení, samotný prodej zákazní-

kům obstarává obchodní tým. Nedílnou součástí je pečli-

vý back office. Nyní je nás deset a hledáme další kolegy,

které s plánovaným rozvojem nutně potřebujeme. V této

chvíli máme obchodní partnery na Slovensku, ve

Švýcarsku, v Rumunsku, Litvě, Španělsku a postupně se

rozšiřujeme i do dalších zemí Evropské unie. A rozhodně

nechceme své působení omezovat pouze na Evropskou

unii.

Chystáte pro blízkou budoucnost nějakou novinku, na

kterou se mohou čtenáři těšit?

Hned na samém začátku podnikání jsme věděli, že

jedna řada kvalitních krmiv nám dlouho nevystačí. Každý

rok se proto snažíme přijít s něčím novým, co zapadá do

myšlenky zdravé výživy a péče. A nemusí to být jen další

krmivo vyhovující specifickým potřebám psů a koček, ale

i různé formy opravdu funkčních přípravků a doplňků.

Na jaro tohoto roku jsme připravili novou řadu krmiv,

která jak doufáme, rovněž nezapadne. Ve svých aktivi-

tách se zaměřujeme na zdravý životní styl obecně. Proto

sledujte naše webové stránky www.nativia-pet.cz, kde

o našich aktivitách i novinkách v sortimentu pravidelně

informujeme.

Děkuji za rozhovor,

Eva Lokajová

Nativia – česká značka krmivV dnešním rozhovoru jsme oslovili Ing. Zuzanu Kulhavou, jednatelku spole nos Na via s. r. o., eského producenta vlastní zna ky krmiv pro psy a ko ky.

Ing. Zuzana Kulhavá

Představujeme




Informační servis

VÚVeL Fest 4 – respirační komplex u prasat

Dne 7. 1. 2015 se uskutečnil

ve Výzkumném ústavu veterinární-

ho lékařství, v. v. i., v letošním roce

poprvé další seminář z cyklu VÚVeL

Fest, tentokrát věnovaný respirační-

mu komplexu prasat.

Seminář začal přednáškou MVDr.

Martina Faldyny, Ph.D., (VÚVeL),

který představil hlavní patogenní

původce vyvolávající onemocnění

dýchacího traktu prasat. Mezi ně

patří zejména Actinobacillus pleurop-

neumoniae, Haemophilus parasuis,

Streptococcus suis, Pasteurella multo-

cida, Mycoplasma hyopneumoniae,

PRRS virus a Circovirus 2. Klinickou

formu onemocnění respiračního

traktu většinou nezpůsobuje pouze

jeden patogen, ale jde o infekce smí-

šené, na kterých se nejčastěji spolu-

podílí bakterie s virem nebo myko-

plazmou. Každý z představených

původců má přitom jiné vlastnosti,

tj. i jiný způsob, jakým napadá orga-

nismus, a z toho vyplývá i odlišná

reakce imunitního systému. Znát

tyto vlastnosti a tím také formu imu-

nitní odpovědi je potřeba zejména

při stimulaci aktivní imunity, resp. při

výrobě vakcín. U patogenů, kde jsou

faktorem virulence produkované

toxiny, lze vyrábět vakcíny stimulující

produkci neutralizačních protilátek

(např. u Actinobacillus pleuropneu-

monie), u intracelulárních patogenů

(např. Mycoplasma hyopneumonie) je

nutno pracovat na vakcínách poten-

cujících buněčnou imunitu.

Na odolnosti zvířat vůči infekcím

respiračního traktu se podílí nespe-

cifická a specifická imunita. Do

nespecifické imunity patří zejména

produkce hlenu v horních cestách

dýchacích, jenž patogeny zachycuje

a částečně i eliminuje díky obsahu

baktericidních látek. Dále pak řasin-

kový epitel, který odstraňování

patogenů významně napomáhá.

Tento typ imunity může být ale

výrazně negativně ovlivněn nevhod-

nými zoohygienickými podmínkami –

vysoká vlhkost nebo vysoký obsah

amoniaku. Specifická imunitní

odpověď zahrnuje produkci protilá-

tek a buněčnou odpověď a můžeme

ji aktivně ovlivňovat podáváním

specifických vakcín. Pro specifickou

ochranu dýchacích cest je ale důleži-

tý také tzv. slizniční typ imunity,

který je spojený zejména s produkcí

protilátek izotypu IgA, jejichž rolí je

bránit průniku nebo přilnutí pato-

genních původců k povrchu sliznice.

Indukovat tento typ imunitní odpo-

vědi ale není vždy jednoduché.

Vývoj vakcín zaznamenal významný

posun a dnes se kromě tradičních

vakcín lze setkat s rekombinantními

vakcínami, případně DNA vakcí-

nami.

Tradiční vakcíny dělíme na živé

atenuované, jejichž výhodou je

výrazná imunogenita a indukce pro-

tilátkové i buněčné imunity, nevý-

hodou je riziko virulence a šíření

infekce, a inaktivované, které jsou

méně imunokompetentní, vyžadují

přítomnost adjuvantní látky, jimi

vyvolaná imunita má kratší trvání,

ale je plně bezpečná. Podle posled-

ních výzkumů lze vakcinovat už

i mláďata ve věku od tří dnů, resp.

týdne, protože i tato zvířata jsou

schopna na aplikaci vakcíny (podle

úrovně kolostrální imunity) zarea-

govat, a to zvýšením koncentrace

protilátek v prvém okamžiku izoty-

pu IgM a po jejich revakcinaci až za

tři týdny je navozená dostatečná pro-

dukce protilátek izotypů IgG i IgM.

Dobu vakcinace by tedy bylo možno

variabilně upravit, podle nákazové

aktuální situace stáda a očekávané-

ho vývoje zdravotního stavu.

Dr. Faldyna připomněl, že kromě

aktivní imunizace, jejíž efekt se pro-

jeví nejdříve za čtyři týdny (a proto

musíme se znalostí nákazové situa-

ce volit správné vakcinační schéma),

lze použít v chovech i pasivní imuni-

zaci. Pasivní imunizace je podání

hyperimunního séra, což znamená

okamžité (i když krátkodobé) zvýše-

ní koncentrace specifických protilá-

tek v krevním řečišti.

Prof. MVDr. Miroslav Toman, CSc.,

(VÚVeL) představil nejvýznamnější

infekce dýchacího traktu prasat.

Patří mezi ně zejména reprodukční

a respirační syndrom prasat, který je

v ČR dobře zmapován, většina stád

je pozitivních a probíhá jejich ozdra-

vování repopulací stáda. Závažnou

komplikací tohoto onemocnění je

fakt, že původce způsobuje imuno-

supresi, tj. snížení odpovědi imunit-

ního systému, a tím predisponuje

zvířata k rozvoji jiných onemocnění.

Cirkovirová infekce prasat nebývá

primární infekcí, k vyvolání klinické

formy je potřeba stresu, či imuno-

suprese a samotný původce je také

imunosupresivní. Průkaz cirkoviru či Prof. MVDr. Vladimír Celer, Ph.D. hovořil o viru PRRS



Informační servis

protilátek v krvi není sám o sobě

průkazem akutního onemocnění.

Chřipka prasat je typickým onemoc-

něním přímo dýchacího traktu, jde

o akutní onemocnění horních i dol-

ních cest dýchacích, celková situace

v ČR není dostatečně sledovaná

a existují zde chovy s klinickou

manifestací. Sípavka prasat je také

přímým onemocněním horních cest

dýchacích, v ČR je však její výskyt

výrazně utlumen plošnou vakcinací

a dalšími opatřeními. Závažnější je situ-

ace u pleuropneumonie prasat způso-

bované bakterií Actinobacillus pleuro-

pneumoniae, kde ve vnímavém

stádu dochází u zvířat všech věko-

vých kategorií k akutnímu zápalu

plic a vysokým úhynům. Průběh

onemocnění se liší podle virulence

původce od perakutní formy až po

formu chronickou. Zvířata přeživší

infekci mohou být bacilonosiči.

Mezi další bakteriální infekce vysky-

tující se v ČR potom patří enzootic-

ká pneumonie prasat (Mycoplasma

hyopneumoniae), u níž chronicky

nemocná zvířata jsou přenašečem

původce, Glässerova choroba

(Haemophilus parasuis) jako systé-

mové onemocnění s afinitou i k plic-

ní tkání a infekce vyvolané

Streptococcus suis.

Při výskytu onemocnění respirač-

ního traktu a při jeho řešení je

potom zásadní správná diagnostika,

v níž má VÚVeL v Brně dlouholeté

nenahraditelné zkušenosti a erudi-

ci. Na tomto pracovišti vznikla i cer-

tifikovaná metodika, popisující

podrobně postup a možnosti dia-

gnostiky původců onemocnění

respiračního traktu prasat.

Existují tři úrovně diagnostiky:

1. Monitoring respiračních infekcí

na farmě (zjištění klíčových

patogenů klinických onemoc-

nění, sérologická depistáž

infekcí bez klinických příznaků).

2. Klinická a laboratorní cílená dia-

gnostika jednotlivých infekcí.

3. Monitoring v průběhu tlumení.

Pro odběr a transport vzorků jsou

definována jasná pravidla. Druh

vzorku a místo odběru se liší v závis-

losti na stanovení předběžné dia-

gnózy. Vzorky z živých zvířat je

nutné odebírat v raném stadiu one-

mocnění, vzorky z uhynulých či

utracených zvířat je nutné odebírat

asepticky bezprostředně po jejich

úhynu. Vzorky z plic se odebírají na

okraji nejvíce postižené tkáně.

Vzorky tkáně pro virologické

vyšetření musí být dopraveny do

laboratoře co nejdříve a to pouze

chlazené, nikoli mražené. Vzorky

pro bakteriologické vyšetření by

měly být uchovávány v transport-

ním médiu a lze je krátkodobě mra-

zit. Počet vzorků od různých katego-

rií zvířat závisí na závažnosti one-

mocnění a pohybuje se podle veli-

kosti stáda mezi 10–30, resp. 30–60

v závažných případech.

Při odběru vzorků za živa je dopo-

ručeno podle předběžné diagnózy

odebírat krevní sérum, sliny, hlubo-

ký nosní výtěr, seškraby mandlí, tra-

cheální výplašek, případně aspirát

z kloubu. U vzorků od utracených

zvířat se odebírají plíce, slezina,

mízní uzliny, výtěr bronchů, výtěr

průdušnice a další opět podle před-

běžné diagnózy.

Prof. Toman zdůraznil, že zásad-

ním úskalím je v řadě případů

nevhodná interpretace získaných

výsledků. Jako příklad uvedl, že

pouhý nález protilátek neslouží

k průkazu aktuální infekce, ale

pouze k zmapování situace v chovu.

K potvrzení diagnózy se někdy musí

vyšetřit titr protilátek, vyšetřovat

jednotlivé třídy imunoglobulinů či

dělat například opakovaná sérolo-

gická vyšetření v rozmezí tří týdnů.

Stejně tak samotný průkaz části

genomu viru pomocí PCR nemusí

vždy potvrzovat infekci, může se

zachytit již neživý virus apod.

Komplikací terapie bakteriálních

infekcí je narůstající rezistence pato-

genů k antimikrobním látkám

(AML), což ve svém vystoupení

demonstrovala MVDr. Kateřina

Nedbalcová, Ph.D., (VÚVeL). Podle

jejího vystoupení je za rezistenci

zodpovědná zejména aplikace anti-

biotik (ATB) bez stanovení citlivosti,

nerespektování farmakokinetických

vlastností ATB, užívání nevhodných

koncentrací, nedodržování délky

léčby apod. Ve všech zemích Evropy

včetně ČR je potřeba se aktivně při-

hlásit k racionálnímu použití antimi-

krobních látek, což je směr, který je

ukotven i v Národním antibiotickém

programu (MZe ČR, 4. 5. 2009)

a jehož cílem je zajistit, aby léčba

vedla ke zlepšení zdravotního stavu

a přitom nevedla k nárůstu rezisten-

ce k AML. Prostředkem k tomu je

přesná identifikace patogenů,

vhodná volba léku, správné dávko-

vání a doba léčby.

Byly vyjmenovány léky 1. a 2.

volby pro bakteriální původce respi-

račního komplexu prasat. Ze studie

provedené v předchozích letech na

několika stech izolátech bakteriál-

ních patogenů prasat byl zjištěn

vysoký stupeň rezistence proti tetra-

cyklinu u Haemophilus parasuis, vyso-

ký stupeň rezistence vůči tetracyklinu

a streptomycinu u Actinobacillus pleu-

ropneumoniae a Pasteurella multoci-

da. Alarmující nález byl u E. coli,

vysoký stupeň rezistence byl zjištěn

u tetracyklinu, streptomycinu, ale

i ampicilinu a oxolinové kyseliny.

Znepokojující je také zjištění, že se

zvyšuje počet rezistentních izolátů

E. coli k enrofloxacilinu, což je látka

s indikačním omezením. V ČR zatím

není vypracována a uplatňována

jednotná metodika sledování citli-

vosti, resp. rezistence veterinárně

významných patogenů. VÚVeL se

podílí na vývoji a výrobě setů pro

stanovení minimálních inhibičních

koncentrací AML u veterinárně

významných patogenů hospodář-

ských zvířat. Sety obsahují originál-

ní sady AML užívaných v praxi

k léčbě bakteriálních infekcí G- a G+

původců. V roce 2015 také proběh-

ne pilotní studie v rámci ČR k sledo-

vání výskytu rezistence veterinár-

ních patogenů, do nichž budou

zapojeny jednotlivé SVÚ a VÚVeL.

O viru PRRS hovořil prof. MVDr.

Vladimír Celer, Ph.D., (VÚVeL). I když

je tento virus znám již 30 let, stále se

objevují nové poznatky o něm, což

je zřejmě dáno i tím, že se virus neu-

stále vyvíjí. Například v Číně dnes

existují vysoce patogenní kmeny

způsobující vysoké ztráty. Proč si

s tímto virem stále nevíme rady a je

tak obtížné ho eliminovat?

Jsou za to zodpovědné čtyři faktory:

1. faktor – Vysoká antigenní

a genetická proměnlivost, která je

extrémně rychlá v porovnání s viry

DNA, ale dokonce i s viry RNA, kam



Informační servis

patří i PRRS virus. Virus se v různých

genetických variantách nachází

nejen v rámci jedné farmy, ale

dokonce i v rámci jednoho vyšetřo-

vaného zvířete! Formálně jsou

proto za rozdílné považovány ty

kmeny, které se liší o 2–3 % nukleo-

tidů v genu pro ORF5. Sekvenování

je proto nezbytné pro stanovení

příbuznosti kmenů a musí být sou-

částí vyšetření chovů na PRRS.

2. a 3. faktor – Snadnost šíření

a dlouhodobé vylučování viru.

Aerosolem se šíří až na vzdálenost

9 km, a to tři měsíce po prodělání

klinického onemocnění, šíření

semenem trvá až šest měsíců. Navíc

stačí relativně malá infekční dávka,

104 virových částic při aerogenní

infekci. Pozitivní chovy tedy mají

obrazně řečeno kolem sebe infekč-

ní „oblak“ a zásadní pro ochranu

chovů je důsledná biosekurita, a to

i v chovech, které jsou PRRS pozitiv-

ní. V USA jsou běžné zcela uzavřené

chovy s filtrací vzduchu.

4. faktor – Opožděný nástup pro-

tektivní imunity. Protilátky se tvoří

ve zvířeti již od 1. týdne po začátku

infekce, ale ty nejsou neutralizační.

Protektivní se vytvářejí až za jeden

měsíc.

Prof. Celer uvedl, že na trhu exis-

tuje řada PRRS vakcín živých i inak-

tivovaných. K plnohodnotné ochra-

ně chovu však podle něj musí cho-

vatel užívat vakcíny živé, protože

lépe napodobují stimulaci imunit-

ního systému infekcí a navozují tak

širší ochranu. Bohužel přinášejí pro-

blémy v oblasti diagnostiky – neroz-

lišení postvakcinačních a postin-

fekčních protilátek a hrozí u nich

určité nebezpečí vyvolání aktivní

infekce.

Co dělat? Chovatel by si měl sám

ujasnit, čeho chce a zároveň i může

v souvislosti s PRRS docílit. Zda eli-

minovat původce z chovu, či se

smířit s tím, že infekce je v chovu

přítomná a držet ji pod kontrolou.

Na každou z možností potom exis-

tuje jasně daný metodický postup,

který byl v rámci přednášky na zna-

čen.

V rámci následné diskuse se

potom dostaly posluchačům kon-

krétnější informace o přenášení

PRRS viru semenem a o možnos-

tech diagnostiky plemenných zví-

řat. Objasněna byla kritéria, za kte-

rých byly sestaveny přehledy ATB

1. a 2. volby u jednotlivých původ-

ců respiračního komplexu u prasat.

Posluchače také zaujala demon-

strovaná forma získávání vzorků

slin pomocí bavlněných provazů,

zavěšených v kotci.

Z bohatě navštíveného semináře,

který trval vzhledem k zájmu poslu-

chačů bezmála o hodinu déle, než

bylo v programu, si chovatelé

odnesli informace, které jim pomo-

hou v boji s onemocněními dýcha-

cího traktu prasat a v kontrole zdra-

ví jejich stád. Získali reálný příslib

pomoci v diagnostice, léčebných

postupech, kontrole prováděných

opatření apod. Současně mohou

počítat s tím, že v roce 2016 budou

mít veterinární lékaři k dispozici

první doporučení k praktickému

užití ATB v našich chovech na zákla-

dě provedeného monitoringu uží-

vání ATB a citlivosti původců na

AML.

MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D.,

VÚVeL,

garant projektu

III. setkání veterinárních lékařů pořádané společností VELE

Bývalý dominikánský klášter, nyní

Hotel Gustava Mahlera v Jihlavě, byl

17. ledna místem již III. setkání vete-

rinárních lékařů pořádaného spo-

lečností VELE. Kongresový sál se

zaplnil do posledního místa praktic-

kými veterinárními lékaři z různých

koutů naší republiky, povětšinou

z vysočiny. Cestu za nepovinným

vzděláním si ve zkouškovém období

našlo i několik studentů.

Úvodní slovo si vzal MVDr. Václav

Holzbauer, generální ředitel společ-

nosti. Přivítal účastníky semináře

a stručně shrnul uplynulý rok. Poté

předal slovo Ing. Alexandře

Kaválkové, která moderovala celou

zbývající část vzdělávací akce.

Prvním přednášejícím byla doc.

MVDr. Barbora Bezděková, Ph.D.,

DECEIM. Její přednáška Současný

pohled na laminitidu u koní byla

přehledem příčin a řešení tohoto

onemocnění. Docentka Bezděková

se zabývala jejich etiologickým děle-

ním, predispozicemi vzniku, patofy-

ziologií, rizikovými faktory a léko-

vým managementem. Největší

pozornost věnovala endokrinopatic-

kým laminitidám, neboli laminiti-

dám vyvolaným pastvou a endokri-

nopatiemi (equinním metabolickým

syndromem a Cushingovým syndro-

mem), protože endokrinopatie jsou

v absolutní většině příčinou schvá-

cení kopyt. Přednáška byla doplně-

na množstvím obrazové dokumen-

tace a videi. Na konci přednášky

docentka Bezděková zodpověděla

dotazy z řad veterinárních lékařů

a podělila se s nimi o své praktické

zkušenosti s touto nemocí. Po před-

nášce následovala krátká přestávka

s občerstvením. I během této doby

paní docentka odpovídala na četné

dotazy.

Přístup k pruritickému pacientovi

bylo téma přednášky MVDr.

Romana Zavřela. Úvodem se zabý-

val otázkou stanovení diagnózy,

predispozicemi vzniku pruritu

a sezónností jeho výskytu. Zdůraznil

nutnost vyloučení parazitóz a kva-

sinkových nebo bakteriálních infek-

cí při první návštěvě pruritického

pacienta. Podělil se o praktické zku-

šenosti z Veterinární kliniky PrimaVet

s diagnostikou, četností výskytu

a terapií kožních parazitóz, bakteri-

álních a malassesiových dermatitid

i s výskytem atopické dermatitidy

a alergií na krmivo. Uvedl, že pruri-

tického pacienta s atopickou der-



Informační servis

matitidou nelze léčit monoterapií

a je vždy nutné zvolit strategie,

jakou antipruritickou léčbu použít.

Bývá to kombinace častých koupelí,

dietních opatření, lokální antipruri-

tické léčby, omega-3 mastných

kyselin, kortikoidů, cyclosporinů

a desenzibilizace. Management

léčby atopického pacienta by měl

být zaměřen na zvládnutí sebepo-

škozujícího pruritu. MVDr. Zavřel

doplnil svoji přednášku o tři kazuis-

tiky pruritických pacientů léčených

na jejich klinice. Po neformální dis-

kusi na závěr přednášky následoval

coffee break.

Závěrečnou přednáškou III. setká-

ní veterinárních lékařů byla

Diagnostika úrazů a intoxikací zvířat

ve veterinární patologii přednesena

MVDr. Františkem Kostkou z SVÚ

Jihlava. Přednášku doprovázel čet-

nou fotodokumentací a podrobným

popisem jednotlivých případů, ať už

mediálně známých nebo méně

obvyklých. Vyzdvihl důležitost úvod-

ní dokumentace případu od nacio-

nále, anamnézy, okolností hynutí

přes angažovanost státních orgánů

až po vymezení příjemce výsledků

vyšetření. Pokud není známa doba

uplynulá od úhynu zvířete, je její

odhad vyžadován po patologovi. Ke

stanovení doby úhynu se používá

soubor vyšetřovacích metod, jako

např. doba nástupu rigor mortis,

posmrtný rozklad tkání nebo forenz-

ní entomologie. Přesnost stanovení

ale klesá se vzrůstající dobou a pro-

měnlivou teplotou prostředí. MVDr.

Kostka připomněl, že je při provádě-

ném vyšetření nutné odlišit jiné pří-

činy úhynu než úraz nebo intoxikaci

a vyjmenoval ty nejčastější. Poté se

zaměřil na jednotlivé typy úrazů

a intoxikací s obrazovou dokumen-

tací a jejich podrobným popisem.

Konec přednášky byl věnován disku-

si a dotazům.

Na závěr akce poděkovali zástupci

společnosti VELE přednášejícím

i účastníkům semináře a všechny

přítomné pozvali na raut a společné

posezení při hudbě. K poslechu

i tanci hrála country skupina

Znamení.

Jelikož zvířecí pacienti si nevybíra-

jí dne ani hodiny, muselo několik

veterinárních lékařů opustit setkání

předčasně z důvodu komplikované-

ho porodu krávy nebo poporodního

ulehnutí.

Seminář byl schválen do progra-

mu kontinuálního vzdělávání

Komory veterinárních lékařů ČR

a byl ohodnocen třemi kredity.

Eva Lokajová

MVDr. Václav Holzbauer vítá účastníky

setkání

MVDr. Roman Zavřel

Zaplněný kongresový sál



Informační servis

VÚVeL v Brně obhajoval řešení výzkumných projektů

Ve Výzkumném ústavu veterinár-

ního lékařství, v. v. i., proběhly 22.

ledna 2015 obhajoby zpráv výzkum-

ných projektů řešených v tomto

ústavu. Obhajoby byly hodnoceny

oponentní radou, jejímiž členy byli

učitelé VFU Brno (doc. MVDr. J. Illek,

DrSc., prof. MVDr. B. Koudela, CSc.,

doc. MVDr. P. Lány, Ph.D., prof. MVDr.

Z. Pospíšil, Dr.Sc., prof. MVDr. D.

Zendulková, CSc., doc. MVDr. B.

Tremlová, Ph.D., prof. MVDr. F. Treml,

CSc., prof. MVDr. V. Celer, Ph.D., prof.

MVDr. L. Vorlová, Ph.D., prof. MVDr.

J. Smola, CSc.). Dalšími členy opo-

nentní rady byli zástupci SVS ČR

(MVDr. R. Belza a MVDr. P. Kučínský),

zástupce ÚSKVBL MVDr. J. Bureš,

členové Rady instituce VÚVeL a doc.

RNDr. D. Růžek, Ph.D. Oponentní

radě předsedal ředitel ústavu MVDr.

M. Skřivánek, CSc.

První obhajovanou zprávou byla

Periodická zpráva o využití instituci-

onální podpory na dlouhodobý roz-

voj výzkumné organizace za rok

2014, kterou za ústav přednesl Dr.

Miroslav Machala. Představil struk-

turu čerpání finančních prostředků

přidělených Ministerstva zeměděl-

ství ČR a výsledky, kterých se poda-

řilo za rok 2014 v rámci RVO dosáh-

nout. Bylo publikováno 34 článků

v impaktovaných vědeckých časopi-

sech, sedm článků v recenzovaných

časopisech a byla publikována

jedna kapitola ve vědecké knize.

Výsledky byly dále prezentovány

v řadě odborných a popularizačních

časopisů a představeny na řadě

vědeckých konferencí v zahraničí

i v ČR. V rámci aplikovaného výzku-

mu byl udělen jeden mezinárodní

patent, byly podány dvě přihlášky

vynálezu se žádostí o udělení národ-

ního patentu a mezinárodního

patentu, byl podán jeden užitný

vzor, byly uplatněny dvě ověřené

technologie, dva funkční vzorky

a sedm certifikovaných metodik.

Dále byl vytvořen jeden prototyp

a jeden software. V oponentním

posudku doc. MVDr. J. Illka, CSc.,

bylo konstatováno, že využití přidě-

lených prostředků bylo účelné a že

bylo dosaženo kvalitních výsledků.

Po diskusi s plénem oponentní rada

předloženou zprávu schválila.

Po obhajobě zprávy Rozvoje

výzkumné organizace následovaly

obhajoby zpráv projektů přiděle-

ných Národní agenturou zeměděl-

ského výzkumu.

Dr. Alena Lorencová obhajovala

periodickou zprávu projektu Vliv

tradičních a netradičních způsobů

zpracování masa hospodářských

a volně žijících zvířat na výskyt nově

hrozících alimentárních virových,

bakteriálních a parazitárních agens

ve finálních produktech řešeného

za účasti MP Krásno, a. s., a Univerzity

Karlovy v Praze – Farmaceutické

fakulty v Hradci Králové. Cílem pro-

jektu je posoudit rizika konzumace

masa, včetně zvěřiny, a masných

výrobků z hlediska přítomnosti

méně obvyklých a legislativně

nesledovaných původců alimentár-

ních onemocnění (podmíněně

patogenní mykobakterie, enteropa-

togenní yersinie, noroviry, virus

hepatitidy A a E a Toxoplasma gon-

dii). Během prvních tří let řešení

projektu byly vypracovány a zave-

deny metody k detekci těchto

vybraných agens a odebírány

a vyšetřovány vzorky od hospodář-

ských zvířat domácích i divokých

a masných výrobků z tržní sítě.

Dr. Petr Králík obhajoval periodic-

kou zprávu projektu Rizika kontami-

nace surovin a produktů rostlinné-

ho původu vybranými virovými,

bakteriálními a parazitárními agens

řešený ve spolupráci s komerčními

pěstiteli jahod. Cílem projektu je

identifikovat rizika vedoucí ke kon-

taminaci potravin rostlinného půvo-

du nebezpečnými patogeny. Dosud

byly provedeny studie zabývající

mikrobiální kontaminací prostředí

čtyř vybraných farem, v drobném

ovoci odebraném na farmách

a v tržní síti v ČR a ve zpracované

a nezpracované zelenině vyskytující

se v tržní síti v ČR. Byl vytvořen pro-

totyp soupravy detekující noroviry

dvou genotypů a umožňující i jejich

kvantifikaci.

Dr. Ivana Koláčková obhajovala

periodickou zprávu projektu doc.

Renaty Karpíškové Zavedení metod

detekce MRSA v mase potravino-

vých zvířat a účinných opatření

proti jejich šíření v potravinovém

řetězci. Cílem projektu je sledování

výskytu, vlastností a metod detekce

meticilin rezistentních kmenů S.

aureus (MRSA) v mase a u potravi-

nových zvířat a zavedení účinných

opatření proti jejich šíření v potravi-

novém řetězci. V prvních letech

řešení projektu byly prováděny

odběry v chovech prasat, skotu,

malých přežvýkavců a na jatkách

a v masozpracujících podnicích.

Kmeny MRSA byly detekovány na

všech úrovních – prvovýroba, jatka

a zpracovatelské podniky a tržní síť.

Největší výskyt kmenů MRSA u zví-

řat byl detekován v chovech prasat,

ojedinělé záchyty byly i v syrovém

mléce dojnic. Převážná většina

dosud detekovaných kmenů náleží

do sekvenačního komplexu ST398

a vykazuje vícečetnou rezistenci

k antimikrobiálním látkám. Dílčí

výsledky byly prezentovány

v odborných i vědeckých publika-

cích a byl uspořádán seminář zamě-

řený na výskyt a charakteristiku

kmenů MRSA u potravinových zví-

řat v ČR.

Dr. Kateřina Nedbalcová obhajo-

vala periodickou zprávu projektu

Vývoj a výroba veterinárních setů

pro stanovení MIC antimikrobiál-

ních látek standardizovanou mikro-

diluční metodou a nový koncept



Informační servis

hodnocení účinnosti antimikrobiál-

ních látek stanovením MPC zaměře-

ného na inovaci stanovení citlivosti

bakteriálních agens na antibiotika

a vývoj nového konceptu hodnoce-

ní účinnosti antimikrobiálních látek.

Byly vypracovány dvě metodiky na

stanovení citlivosti nebo rezistence

veterinárně významných patogenů

prasat a skotu k antimikrobiálním

látkám, které počítají s využitím

vyvinutých MIC setů v rámci projek-

tu. Dále bylo dosaženo dvou výsled-

ků typu Z – ověřená technologie

výroby na stanovení MIC antimikro-

biálních látek u izolátů z prasat a ze

skotu.

Ing. Martina Trčková obhajovala

periodickou zprávu projektu Využití

huminových látek jako krmného

aditiva k prevenci průjmových one-

mocnění selat a zvýšení užitkovosti

prasat, který si klade za cíl vypraco-

vat nový způsob profylaxe průjmo-

vých onemocnění odstavených

selat vyvolaných enterotoxigenní-

mi kmeny Escherichia coli, které po

zákazu používání nutričních anti-

biotik způsobují závažné ekono-

mické ztráty v chovech prasat.

Ověřuje se možnost využití humi-

nových látek v komplexní vazbě se

stopovými prvky (zinek, měď)

v profylaxi průjmových onemocně-

ní selat a ke zvýšení užitkovosti pra-

sat. V rámci plnění dílčích cílů pro-

jektu byla ověřena aplikace oxyhu-

molitu (H-Zn) a lignitu (L-Zn) do

diety odstavených selat, při které

dochází ke snížení incidence, závaž-

nosti a trvání klinických příznaků

průjmu a mortality způsobené koli-

infekcemi při zachování dobrých

růstových schopností selat a záro-

veň je redukováno množství zinku

podávané selatům a následně vylu-

čované ve výkalech.

Dr. Ján Matiašovic obhajoval pe -

riodickou zprávu projektu Možnosti

vakcinace prasat inaktivovanou vak-

cínou pro tlumení výskytu salmonel

v chovech prasat řešeného ve spo-

lupráci s firmou Bioveta a. s., zamě-

řeného na imunoprofylaxi salmone-

lových infekcí prasat. V průběhu

řešení bylo zjištěno, že vakcinací

prasnic lze navodit zvýšenou odol-

nost na infekci u sajících selat. Byla

vypracována metodika rozlišení

postinfekčních a postvakcinačních

protilátek, nezbytná pro uplatnění

vakcinace v ozdravném plánu.

Projekt pokračuje testováním triva-

lentní vakcíny proti S. Typhimurium,

S. Derby a S. Infantis pro klinické

použití v chovech prasat a pro účely

registrace vakcíny.

Prof. Miroslav Toman obhajoval

periodickou zprávu projektu

Program zdravotní kontroly ekono-

micky významných infekcí v cho-

vech prasat řešeného ve spolupráci

s Veterinární a farmaceutickou uni-

verzitu Brno. Výzkumný projet je

zaměřen na možnosti diagnostiky

a imunoprofylaxe vybraných viro-

vých a bakteriálních chorob respi-

račního traktu prasat se zaměřením

na PRRS a Haemophilus parasuis, ale

i Streptococcus suis a další. V minu-

lém roce autoři vydali certifikova-

nou metodiku Systém komplexní

diagnostiky respiračních infekcí,

kterou prezentovali na několika

odborných fórech. Metodika je

dostupná na webových stránkách

VÚVeL. V roce 2014, který byl třetím

rokem řešení, dokončili standardi-

zaci dvou ELISA metod k průkazu

protilátek proti vybraným protei-

nům viru PRRS, které zpřesňují mož-

nosti sérologické diagnostiky

a umožňují mimo jiné i odlišit post-

infekční a postvakcinanční protilát-

ky při použití inaktivované vakcíny.

Vybrané výsledky jsou ověřovány

v modelovém podniku Agrofarm

a. s. Dosavadní výsledky také již

publikovali v pěti článcích časopisů

Veterinářství a Náš chov.

Doc. Ivan Rychlík obhajoval perio-

dickou zprávu projektu Trivalentní

salmonelová vakcína na ochranu

chovů drůbeže řešeného ve spolu-

práci s firmou Bioveta a. s. Projekt je

zaměřen na vývoj nových atenuova-

ných kmenů salmonel vhodných

k vakcinaci drůbeže. V roce 2014

byla dokončena příprava všech

kmenů, které budou součástí vakcí-

ny na ochranu chovů drůbeže před

salmonelami. V navazujících aktivi-

tách byly charakterizovány jednotli-

vé vakcinační kmeny in vitro a pro-

běhly experimentální vakcinace pro

hlubší charakterizaci imunitní odpo-

vědi. Dále byly provedeny experi-

menty požadované pro registraci

vakcíny odpovědnými autoritami.

Všechny uskutečněné pokusy potvr-

dily funkčnost jak jednotlivých vak-

cinačních kmenů, tak i kompletní

trivalentní vakcíny.

Dr. Martin Faldyna obhajoval závě-

rečnou zprávu projektu Metody tlu-

mení produkčních chorob skotu –

BVD-MD a paratuberkulózy, jehož

řešení bylo realizováno díky spolu-

práci VÚVeL s Masarykovou univerzi-

tou, Veterinární a farmaceutickou

univerzitou Brno a Svazem chovatelů

českého strakatého skotu. Cílem

projektu bylo sestavit, ověřit

a aplikovat metody tlumení a pre-

vence bovinní virové diarrhoey –

slizniční choroby (BVD-MD) a para-

tuberkulózy v chovech skotu

s různou kapacitou a technologií.

Zazněly sumární informace

o dosažených výsledcích za celou

dobu řešení projektu. Z tohoto pohle-

du lze považovat za nejdůležitější

vznik dvou certifikovaných metodik –

Postup při tlumení paratuberkulózy

v chovech mléčného skotu

a Ozdravování stád skotu od BVD-MD,

které jsou již prostřednictvím cho-

vatelských svazů realizovány

v praxi.

Dr. Martin Faldyna obhajoval také

periodickou zprávu projektu Vývoj

nové generace krmného přípravku

pro prevenci a podpůrnou terapii

enterálních infekcí selat jako cesta

ke snížení ekologické zátěže antibio-

tiky a/nebo sloučeninami zinku,

jehož cílem je vyvinout a otestovat

tři veterinárně – dietetické preparáty

pro prevenci a podpůrnou terapii

enterálních infekcí prasat na základě

tří různých přístupů: rekombinantní

antimikrobiální peptidy, protilátky

typu IgY a probiotické kultury se

zvýšenou produkcí exopolysachari-

dové matrix. Na řešení projektu se

podílí kromě VÚVeL také Výzkumný

ústav mlékárenský, s. r. o. a společ-

nost Pharmaceutical Biotechnology,

s. r. o. V prezentaci zazněly zejména

informace o výsledcích testování

biologických účinků laktoferinu,



Informační servis

vaječné melanže a o vlivu prebiotik

na tvorbu biofilmů potenciálních

probiotických kultur.

Poslední obhajovanou zprávou

byla zpráva o řešení projektu Interní

grantové agentury ministerstva

zdravotnictví ČR Současný výskyt

a epidemiologie viru hepatitidy E

v České republice; sérologická

a molekulárně biologická studie,

kterou přednesla Dr. Petra Vašíčková.

Projekt je řešen ve spolupráci

s Národní referenční laboratoří pro

virové hepatitidy (NRL pro virové

hepatitidy). Cíle projektu jsou zamě-

řeny na objasnění celkové situace

o výskytu a ekologii HEV v ČR. V NRL

pro virové hepatitidy byly zavedeny

dvě molekulárně-biologické meto-

diky pro přímou detekci viru hepati-

tidy E, které byly vyvinuty ve VÚVeL

– „Nested RT-PCR pro detekci RNA

viru s možností genotypizace

v rámci rodu Hepevirus a Reverzně

transkripční triplex real-time PCR

pro detekci a kvantifikaci viru hepa-

titidy E v biologických vzorcích.

Pokračoval odběr a analýza klinic-

kých vzorků pacientů se suspektní,

či sérologicky potvrzenou hepatiti-

dou E a biologických vzorků zvířecí-

ho původu. Byla dokončena studie

se zaměřením na volně žijící zvěř

a zvěř chovanou v oborách (např.

prase divoké, jelen lesní, srnec obec-

ný, daněk evropský a další). V rámci

epidemiologických šetření probíhal

také odběr a analýza vzorků mas-

ných výrobků.

Na základě oponentních posudků

vypracovaných k jednotlivým zprá-

vám a po diskusi se členy oponentní

rady i s dalšími přítomnými v jedna-

cí místnosti byly všechny prezento-

vané zprávy oponentní radou

schváleny. Členům oponentní rady

a oponentům zpráv děkujeme za

vynaložené úsilí. Všem, kteří se

podíleli na řešení projektů, děkuje-

me za odpovědnou práci a přejeme

jim mnoho úspěchů v další vědecké

činnosti.

MVDr. J. Matiašovic, Ph.D.,

MVDr. S. Šlosárková, Ph.D.

Kurz nitrooční chirurgieSpolečnost S & V Technologies

GmbH Acrivet uspořádala Kurz nit-

rooční chirurgie. Oftalmologové

z jedenácti zemí světa se sešli

v Henningsdorfu (Berlíně) od 23. do

25. ledna 2015. Přednášejícími spe-

cialisty byli profesor David A. Wilkie,

DVM, MS, DACVO (Ohio State

University) a Ingrid Allgoewerová,

DVM, MS, DECVO (specialistka na

oftalmologii z Berlína).

Dopoledne probíhaly přednášky

na téma principy FACO (fakoemulzi-

fikace) a nitrooční chirurgie, katara-

kta čočky, chirurgie rohovky. Velká

část teorie byla zaměřena na kom-

plikace při chirurgii katarakty, které

jsou velmi časté a přednášející

dávali přítomným posluchačům uži-

tečné rady ze své praxe, jak jim

předcházet. Po obědě následovaly

čtyři hodiny praktických cvičení.

Technické zázemí bylo velmi preciz-

ně připravené, veškerý servis zajiš-

ťovala specializovaná firma

z Rakouska. Pro dvojici operatérů

byl k dispozici operační mikroskop,

přístroj na FACO, veškeré instru-

mentárium, nitrooční čočky a tenzní

kroužky, šicí materiál, viskoelastické

materiály a jiné. Zákroky jsme pro-

váděli na očích z prasat. Po celou

dobu kurzu vládla mezi všemi účast-

níky velmi přátelská atmosféra.

Setkaly se zde různé národnosti

a o každé přestávce probíhaly dis-

kuse nejen na oftalmologické téma.

Prohlédli jsem si i výrobu nitrooč-

ních čoček, která je plně robotizová-

na. Závěrečná kontrola čoček probí-

há ve zcela sterilním prostředí, kam

má přístup jen vyškolený personál.

Acrivet kurz byl pro mne velmi uži-

tečný. Patřil díky přednášejícím,

skvělé organizaci a vysoké praktič-

nosti k těm nejlepším, kterých jsem

se zúčastnila.

MVDr. Lucie Míková

Technické zázemí bylo velmi precizně připravené

Pro dvojici operatérů byl k dispozici

operační mikroskop



Informační servis

Současná zdravotní problematika v evropských chovech prasat

V prostorách kongresového centra brněnského hotelu

Holiday Inn se uskutečnil 23. 1. 2015 novoroční seminář

s názvem Současná zdravotní problematika v evropských

chovech prasat, pořádaný společností Boehringer

Ingelheim, společně s Českou společností veterinárních

lékařů – specialistů na nemoci prasat (CPVS). Účastníky

semináře srdečně přivítal a program akce zahájil MVDr.

Martin Šanda ze společnosti Boehringer Ingelheim.

Odborný blok přednášek zahájil Prof. Tomasz Stadejek,

DVM, Ph.D., DSc, Dip. ECPHM, z fakulty veterinární medi-

cíny, Oddělení patologie a diagnostiky Univerzity přírod-

ních věd, ve Varšavě s prezentací „Důležitá virová one-

mocnění prasat: Africký mor prasat, PRRS, PCV2 – součas-

ný stav,“ ve které podle nejnovějších, současných poznat-

ků aktualizoval veškeré aspekty týkající se těchto one-

mocnění na celém světě.

Dr. med. vet. Lukas Schwarz, z univerzitní kliniky cho-

rob prasat, Oddělení hospodářských zvířat a veřejného

zdraví, Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, ve

svém příspěvku s názvem„ Epidemický průjem prasat

(PED), detailně popsal původ onemocnění, historii a sou-

časnost, aktuálně informoval o výskytu PED v Evropě

a celém světě.

Následující přednášku věnoval MVDr. Marek Žižlavský,

Ph.D., prezident CPVS a ředitel společnosti Sevaron, pora-

denství s. r. o., problematice „Role veterinárního lékaře

v SPF chovech prasat“ v níž podrobně popsal úroveň SPF

chovů prasat u nás, roli veterinárního lékaře v těchto zaří-

zeních, a vysvětlil zásadní rozdíly mezi chovy SPF a chovy

konvenčními.

Přednáškové odpoledne ukončil MVDr. Pavel Mikliš

z pořádající společnosti Boehringer Ingelheim firemní pre-

zentací, týkající se použití konceptu FLEXcombo® u prasat.

O úspěšnosti semináře svědčila vysoká účast poslucha-

čů a jednoznačný zájem účastníků o tuto problematiku

byl podtržen živou neformální diskusí.

Karel Veselý

Prof. Tomasz Stadejek, DVM, Ph.D., DSc, Dip. ECPHM

Dr. med. vet. Lukas Schwarz,

MVDr. Marek Žižlavský, Ph. D.MVDr. Martin Šanda

MVDr. Tomasz Trela



Informační servis

Podkovářský seminář

Živnostenské společenstvo pod-

kovářů a Podkovářská škola s. r. o.

uspořádaly v prostorách Kliniky

chorob koní VFU ve dnech 24. – 25.

ledna odborný seminář věnující se

problémům končetin hříbat a rov-

nováze kopyta a končetiny dospělé-

ho koně. Pozvání hlavního předsta-

vitele obou organizací a organizáto-

ra Ing. Jindřicha Vinčálka přijal Scott

Morrison, veterinární lékař a podko-

vář, který působí jako vedoucí oddě-

lení podiatrie na Rood & Riddle

Equine Hospital v Lexingtonu.

Odborný překlad po oba dny zajistil

MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS.

Jako první vyslechli podkováři,

veterinární lékaři a studenti VFU,

kteří téměř zaplnili posluchárnu,

přednášku věnovanou kongenitál-

ním i získaným flexním deformitám

a vrozené laxitě šlach. Na ni navazo-

vala problematika angulárních,

rotačních a dalších deformit.

Možnosti podkovářského řešení,

konzervativní a eventuálně chirur-

gické léčby byly ukázány na mnoha

klinických případech z vlastní praxe,

které byly doloženy bohatou foto-

dokumentací a krátkými videoukáz-

kami. Protože Rood & Riddle Equine

Hospital leží v centru chovu anglic-

kých plnokrevníků a Dr. Morrison se

svými spolupracovníky pečuje

o budoucí dostihové hvězdy od nej-

útlejšího mládí, opakovaně zdůraz-

nil fakt, že korektní postoj dospělé-

ho koně je základním předpokla-

dem pro plné využití jeho genetic-

kého potenciálu. Současně prozra-

dil zásady při posuzování postoje

hříbat různého věku a principy pro-

vádění korektury kopyt. Teoretická

část neděle se týkala rovnováhy

kopyta dospělého koně. Posluchači

byli seznámeni s příčinami deforma-

cí rohového pouzdra, které vznikají

nevyřešenou nebo neřešitelnou

vadou postoje, špatnou korekturou

a podkováním nebo intenzivním

vysokorychlostním tréninkem.

Diskutovány byly jejich následky

a různé typy podkov a podkování.

V neděli odpoledne byli demon-

strováni tři pacienti. U prvního hří-

běte se špalkovým kopytem a pro-

vedenou desmotomií přídatného

vazu hlubokého ohýbače prstu

předvedl Dr. Morisson konzervativní

ošetření v podobě úpravy kopýtka

a zhotovení ochranné podkůvky

z akrylátu. Jako druhý se představil

dospělý sportovní kůň se špalkový-

mi kopyty a Ing. Vinčálek s Dr.

Morrisonem demonstrovali správ-

nou úpravu kopyt a podkování

hrudních končetin při tomto pro-

blému. Také u něho bylo předvede-

no správné podkování hrudních

končetin. Třetím praktickým příkla-

dem byla sportovní klisna, u níž se

dlouhodobě nedařilo dosáhnout

rovnováhy kopyt. Také tento kůň byl

oběma specialisty správně ortope-

dicky podkován.

Odborný seminář byl účastníky

velmi kladně hodnocen a lze jen

doufat, že návštěva Dr. Morissona

nebyla u nás poslední.

Doc. MVDr. Jana Mezerová, Ph.D.

Přednášející Dr. Scott Morrison

Dr. Z. Žert, Dr. S. Morrison a Ing. J. Vinčálek (zleva do prava) řeší problémy končetin hříbat

a rovnováhy kopyta a končetin dospělého koně

BRAVECTO získalo Animal Pharm Award v kategorii

Nejlepší produkt pro společenská zvířata pro rok 2014

Ochucená žvýkací tableta Bravecto

proti blechám a klíšťatům od společ-

nosti MSD Animal Health vyhrála

cenu Animal Pharm Award v kategorii

Nejlepší produkt pro společenská zví-

řata pro rok 2014

Bravecto je první a jediný pří-

pravek s rychlým nástupem účin-

ku, který se ukázal jako velmi

účinný proti blechám a klíšťatům

po dobu 12 týdnů. Obsahuje účin-

nou látku fluralaner ze skupiny

isoxazolinů, u níž nebyla zazna-

menána rezistence nejčastějších

ektoparazitů.

Porotu složenou z nezávislých

odborníků z různých zemí světa

i odvětví, od vědeckých pracovní-



Informační servis

ků po praktikující veterinární lékaře, přesvědčilo

Bravecto hlavně díky dvěma faktorům:

• Bravecto má téměř okamžitý nástup účinku a likviduje

tak parazita velmi rychle.

• Ochrana proti blechám a klíšťatům trvá po dobu tří

měsíců, což je třikrát déle než u konvenčních produktů

proti blechám a klíšťatům, u kterých je potřebná opako-

vaná aplikace každý měsíc.

Tato tableta ve formě chutného pamlsku, který je psy

velmi dobře a ochotně přijímán, má účinnost 12 týdnů jak

proti klíšťatům (Ixodes ricinus, Dermacentor reticulatus

a Dermacentor variabilis), tak proti blechám

(Ctenocephalides felis).

Společnost MSD Animal Health získala souhlas Evropské

komise pro uvedení Bravecto tablet v únoru 2014. V dubnu

2014 pak společnost představila přípravek v České republi-

ce a na Slovensku, v Německu, Španělsku, Itálii, Francii,

Nizozemsku a Velké Británii. V květnu 2014 byl přípravek

Bravecto schválen pro použití v USA.

Vzhledem k tomu, že se jedná o přípravek, který je

dostupný výhradně na veterinární předpis, je tato tableta

veterinárními lékaři ve všech zemích vnímána jako příleži-

tost ke zvýšení profitu jejich pracovišť. Stala se tak mnohdy

nejprodávanějším výhradně veterinárním ektoparazitikem,

stejně jako je tomu i v České republice.

„Měníme způsob ochrany našich domácích mazlíčků”

„Jsme velmi hrdí na to, že naši zákazníci a významní před-

stavitelé průmyslu zvolili produkt společnosti MSD Animal

Health nejlepším produktem pro společenská zvířata pro

rok 2014,” říká Rick DeLuca, prezident společnosti.

„Každý den dostáváme od zákazníků z celého světa zprá-

vy o tom, jak Bravecto mění způsob ochrany našich mazlíč-

ků proti klíšťatům a blechám. Jsem velice hrdý na náš tým,

zvláště pak R & D, jehož neúnavná práce nám přinesla tuto

novinku – bezpečnou a účinnou žvýkací tabletu s účinností

až 12 týdnů a naplnila naše motto „The science of healthier

animals“, dodává Rick DeLuca.

Veterinární lékaři jako ředitelé ústavu v Ivanovicích na Hané

V roce 1918 byl vydán výnos

MZem č. 39 z 23. listopadu, kterým

byl zřízen Provizorní státní ústav pro

rozpoznávání zvířecích nákaz a výro-

bu veterinárních očkovacích látek

v Praze, kde byla diagnostická část

ústavu. Výrobní část ústavu sídlila

v Jezdecké kadetní škole v Hranicích

na Moravě. Vznikl zde Český, později

Československý ústav pro výrobu

sér, který byl členěn na část lékař-

skou vedenou podplukovníkem

MUDr. Karlem Amerlingem, který se

později stal profesorem Lékařské

fakulty univerzity Palackého

v Olomouci. Veterinární část vedl set-

ník MVDr. Karel Macek, pozdější pro-

fesor a rektor Vysoké školy veterinár-

ní v Brně.

Na jaře roku 1920 prosadil první

přednosta veterinární služby MVDr.

Jan Hamr, aby diagnostická část

ústavu z Královských Vinohrad a pro-

dukční pracoviště z Hranic na Moravě

byly sloučeny do jednoho pracoviště

se sídlem ve Vozatajské kadetní škole

v Praze na Hradčanech. Volba nové-

ho místa nebyla šťastná, došlo k pro-

testům proti ponechání veterinární-

ho ústavu v blízkosti Hradu a hrozilo

rozpuštění ústavu. Nakonec byl

Státní veterinární diagnostický

a serotherapeutický ústav přestěho-

ván do Ivanovic na Hané, kde zahájil

činnost 15. dubna 1922.

MVDr. František Pfaff, ředitel

v období od 23. listopadu 1918 do

22. listopadu 1921.

Narodil se 19. července 1875

v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Středoškolská studia absolvoval

v Třebíči, studium na Vysoké škole

zvěrolékařské (VŠZ) ve Vídni ukončil

v roce 1896. Byl městským veteriná-

řem, v letech 1901 až 1904 působil

jako asistent patologického ústavu

VŠZ ve Vídni. V roce 1903 podnikl

studijní cestu do USA. Je objevitelem

bakterie Pasteurella pfaffi. V letech

1906 až 1909 byl přidělen na místo-

držitelství v Praze, byl zvěrolékař-

ským delegátem v Chorvatsku. Vedl

(1909 až 1915) diagnostické labora-

toře při patologickém ústavu VŠZ ve

Vídni. V roce 1912 dosáhl hodnosti

doktora veterinárního lékařství.

Pracoval v ústavu pro výrobu očko-

vacích látek v Mödlingu u Vídně

(1915 až 1917). Koncem roku 1918

vstoupil do služeb Ministerstva

zemědělství v Praze a v období od

23. listopadu 1918 do 22. listopadu

1921 řídil Provizorní státní ústav pro

rozpoznávání zvířecích nákaz a výro-

bu veterinárních očkovacích látek

v Praze. Po ukončení činnosti v ústa-

vu byl poslán jako veterinární dele-

gát do Jugoslávie. V roce 1926 se stal

přednostou veterinárního odboru na

Ministerstvu zdravotnictví a v roce

1934 opět navštívil USA při příleži-

tosti Mezinárodního veterinárního

kongresu. V roce 1939 odešel do

penze, zemřel 27. srpna 1960.



Informační servis

Prof. MVDr. Karel Macek, ředitel

v období od 22. listopadu 1921 do 28.

února 1931

Narodil se 21. března 1885

v Zábřehu na Moravě, kde studoval

na gymnáziu. Byl vojenským stipen-

distou na Vysoké škole zvěrolékařské

ve Vídni, kde promoval v roce 1910.

Po promoci působil u různých vojen-

ských útvarů, vedl diagnostickou sta-

nici pro celé Rakousko, poté byl asis-

tentem ústavu pro bakteriologickou

hygienu a koncem roku 1917 byl při-

dělen do Státního ústavu pro výrobu

očkovacích látek v Mödlingu. Byl

u přednosty ústavu pro hygienu pro-

fesora Josefa Schnürera jeho prvním

asistentem, tam získal velké zkuše-

nosti v bakteriologii. Vytvořil sbírku

mikroorganismů, kterou využil

v nově budovaném ústavu k imuni-

zaci zvířat. Vedením ústavu byl pově-

řen 22. listopadu 1921. Na Vysoké

škole zvěrolékařské v Brně byl od

roku 1926 vedoucím patologicko-

-anatomického ústavu. Do Brna

dojížděl až do roku 1934.

V roce 1930 a 1931 se objevilo

několik článků v Lidových listech, Dni

a v Pražském večerníku, které ostou-

zely ústav a Dr. Karla Macka. V pozadí

stál asi MVDr. Vincenc Jelínek, MVDr.

Eduard Zach a lidová strana. V důsled-

ku uvedených publikací došlo

k několika interpelacím ministra

zemědělství B. Bradáče v Parlamentu

Československé republiky, kdy dne

28. února 1931 (č. j. 25.881/1931-11)

pověřil vedením ústavu MVDr. Jana

Černovského, který byl definitivně

jmenován ředitelem přípisem č. j.

109.447-VII D, ze dne 2. listopadu

1934. Možná tyto události měly

dozvuky v roce 1945.

Chybou Dr. Macka bylo, že za příči-

nu většiny virových infekčních one-

mocnění pokládal chřipku. V tomto

názoru byl neústupný a často se

dostával do sporů hlavně s profeso-

rem MVDr. Antonínem Kloboukem.

Od 24. 5. 1934 byl Dr. K. Macek

pověřen vedením Ústavu pro patolo-

gickou anatomii, bakteriologii, séro-

logii a veterinární hygienu. Ten řídil až

do uzavření vysokých škol v roce

1939. Byl univerzitním profesorem

pro obor všeobecné patologie

a patologické anatomie, vládním

radou ministerstva zdravotnictví, rek-

torem VŠZ Brně (1935 až 1937). Ve

funkci rektora byl přijat v roce 1937

na Hradě prezidentem republiky Dr.

E. Benešem. V roce 1939 byl pověřen

vedením Ústavu pro hygienu masa,

mléka a potravin. V roce 1943 vznikl

při patologickém ústavu vyšetřovací

ústav, do jehož čela byl postaven

prof. Karel Macek.

Po osvobození v květnu 1945 se

vedoucí osobností školy stává docent

Vincent Jelínek a profesor MVDr.

Karel Macek zůstává mimo činnost

Vysoké školy veterinární v Brně, stává

se zaměstnancem ministerstva zdra-

votnictví v hodnosti vládního rady.

Byl pověřen vedením Vyšetřovacího

ústavu v Brně. Ani po projednání

nálezu očistné komise, ve které byl

prof. Macek osvobozen z nařčení

o spolupráci s Němci, nezaujal profe-

sorský sbor kladné stanovisko k jeho

možnému návratu jako profesora, byl

penzionován. Dr. Karel Macek půso-

bil na Zemědělské technické škole

obor veterinární v Kroměříži od roku

1952, zemřel 20. listopadu 1964

v Brně a je pochován na ústředním

hřbitově.

MVDr. Jan Černovský, prozatímní

ředitel od 28. února 1931, ředitel od

10. října 1934 do 31. května 1939

Narodil se 15. května 1892

v obci Gross-Jedlersdorf, která je dnes

součástí Vídně. V dětství se s rodiči

přestěhoval do Kojetína, v Kroměříži

vystudoval reálné gymnázium

s vyznamenáním, a pak pokračoval

na Vysoké škole zvěrolékařské ve

Vídni. Zvěrolékařem byl promován

v roce 1915 ve Vídni. Jako vojenský

zvěrolékař se zúčastnil I. světové

války.

Doktorem veterinární medicíny byl

promován v Brně v roce 1921 na

Vysoké škole zvěrolékařské. Od roku

1920 působil ve Státním veterinár-

ním ústavu v Praze a v roce 1922 pře-

šel do Ivanovic na Hané. Od roku

1931 byl zastupujícím ředitelem a od

roku 1934 byl jmenován přednostou

ústavu. Ústav v Ivanovicích na Hané

dovedl na světovou úroveň. Jeho při-

činěním byl vybudován moderní

morový pavilon, který byl slavnostně

otevřen v roce 1936.

Zabýval se morem prasat, slintav-

kou a kulhavkou, tularemií, bruceló-

zou, infekčními nemocemi telat a hří-

bat, vypracoval postup výroby účin-

né vakcíny proti sněti šelestivé inakti-

vované formaldehydem.

Často a velmi dobře přednášel

v kurzech pro veterinární lékaře.

Zastupoval Československou repub-

liku v OIE v Paříži. Zemřel 31. května

1939 v Brně, pochován byl na hřbito-

vě v Kojetíně.

MVDr. Karel Hruška, ředitel od 31.

května 1939 do 6. dubna 1948

Narodil se 18. ledna 1894 v Praze,

studoval na českém klasickém gym-

náziu v Truhlářské ulici v Praze

v letech 1905 až 1912. Absolvoval

Vysokou školu zvěrolékařskou ve

Vídni v letech 1912 až 1916. Promován

na zvěrolékaře byl v roce 1917, ale ze

zdravotních důvodů se nestal vojá-

kem. Začal pracovat na doktorské

práci u profesora Kašpárka v Praze,

přechodně působil jako městský zvě-

rolékař v Pečkách.

Koncem roku 1918 byl minister-

stvem školství vyslán do Curychu,

kde se zapsal na univerzitě u profeso-

ra Waltra Freie (1882–1972). Na jeho

doporučení odjel v roce 1919 na

Pasteurův ústav v Paříži, kde pracoval

u prof. Alexandra Besredky (1870–

1940). Vynikající vědecké osobnosti

v Curychu a v Paříži ovlivnily rozho-

dujícím způsobem jeho další životní

osudy. V době jeho působení v Paříži

byl ředitelem ústavu Emil Roux



Informační servis

(1853–1933). V centru vědeckého

zájmu Dr. Hrušky byl antrax. Byl při-

dělen do Státního diagnostického

a serotherapeutického veterinárního

ústavu v Praze a v roce 1922 se pře-

stěhoval do Ivanovic na Hané, kde

prožil převážnou část svého života.

Výsledkem jeho mnohaletého úsilí

bylo vytvoření nové (Hruškovy) vak-

cíny s využitím glukosidů a způsob

výroby léčivých sér (antiagresinové-

ho a antibakteriálního). Cestu k tomu-

to cíli dokumentuje 27 publikací.

Nejvýznamnější z nich je Recherches

expérimantales sur le charbon, kte-

rou přednesl osobně ředitel

Pasteurova ústavu v Paříži Emil Roux

na půdě francouzské akademie věd

v roce 1931.

Tato přednáška postavila K. Hrušku

do role největší mezinárodní autority

v oblasti antraxu. Jeho antibakteriální

a antiagresinové sérum bylo mimo

zvířata použito také u lidí nemocných

snětí slezinnou. Zabýval se také slin-

tavkou a kulhavkou.

V roce 1936 byl požádán meziná-

rodním výborem mikrobiologickým

na doporučení prof. J. Bordeta (1870

až 1961, nositele Nobelovy ceny)

o přednášku na II. mezinárodním

sjezdu mikrobiologickém o sněti sle-

zinné, konaném v Londýně. Po rozbití

Československé republiky v červnu

1939, po smrti ředitele MVDr. Jana

Černovského, byl jmenován do funk-

ce ředitele ústavu, tato volba se

osvědčila, protože ve velmi těžkém

období protektorátu dokázal zacho-

vat existenci ústavu.

V roce 1946 byly organizovány

vzpomínkové slavnosti, o rok opož-

děné v důsledku II. světové války,

k 50. výročí Pasteurova úmrtí v Paříži

a v jeho rodné obci. Hruška patřil

k prominentním hostům. Navštívil

palác UNESCO. Návrat z velkolepých

oslav byl přes Belgii, Anglii a Skotsko,

kde jej velmi zaujal zvláště výzkumný

ústav v Pirbrightu. V roce 1947 před-

nášel ve Weybridge (Anglie) v kurzu

organizovaném Mezinárodní organi-

zací pro výživu (FAO) v Římě. O rok

později byl jmenován zástupcem

ČSR v Mezinárodním ústavu pro

nákazy (OIE) v Paříži.

V domácích poměrech po únoru

1948 však jeho evropské renomé

bylo spíše na závadu a 6. dubna 1948

byl zbaven vedení ústavu. Dopisem

ministerstva zemědělství z 3. května

1950 byl také zproštěn funkce stálé-

ho zástupce u Mezinárodního úřadu

epizootologického (OIE) v Paříži.

V roce 1955 byla odzkoušena jeho

vakcína proti července s fermentova-

vaným červenkovým antigenem

inaktivovaným formalínem a adsor-

bováným na gel hydroxidu hlinitého.

Od 1. 6. 1956 se stal zaměstnancem

Výzkumného ústavu veterinárního

lékařství v Brně.

Zemřel náhle 4. května 1958 upro-

střed práce.

MVDr. Karel Rašín, ředitel ústavu

od 6. dubna 1948 do roku 1962

Narodil se v Ústí nad Orlicí 18.

ledna 1898. Po maturitě nastoupil

vojenskou službu a prodělal útrapy I.

světové války. Po návratu z vojenské

služby započal studium veterinární

medicíny v prozatímních kurzech

v Praze a pokračoval ve studiu na

nově založené Vysoké škole zvěrolé-

kařské v Brně. Prof. MUDr. MVDr. E.

Babák přijal mladého studenta jako

nekvalifikovaného asistenta na ústav

pro fyziologii. Později přešel jako asi-

stent na ústav pro zoologii a parazi-

tologii k prof. PhDr. Emilu Sekerovi.

Po skončení studia 12. prosince 1924

se zapisuje na Přírodovědeckou

fakultu Masarykovy univerzity

v Brně. Již jako mladý asistent publi-

kuje. V roce 1927 pracoval na Volžské

biologické stanici v Saratově. Prof.

Sekera v roce 1933 doporučil jeho

habilitační práci, ale k habilitaci

nedošlo a dr. Rašín odešel z Vysoké

školy zvěrolékařské v Brně do Ústavu

pro výrobu očkovacích látek

v Ivanovicích na Hané. Zde pracoval

jako odborník v oblasti parazitárních

chorob hospodářských zvířat.

Věnoval se také studiu výskytu toxo-

plazmózy. Ředitelem byl jmenován

6. dubna 1948, do penze odešel

v roce 1962. Na pracovišti Drnovská,

se věnoval studiu toxoplazmózy.

Zemřel 3. listopadu 1974. Hrob má

v Ústí nad Orlicí.

MVDr. Vladimír Marjánek, ředitel

ústavu od roku 1962 do 23. srpna 1970

Narodil se 10. dubna 1912

v Dobromilicích u Prostějova. Po matu-

ritě a vojenské základní službě studo-

val na Vysoké škole zvěrolékařské

v Brně od roku 1934. Při studiích praco-

val ve Spolku veterinárních mediků,

jehož se stal později předsedou. Po

uzavření vysokých škol přešel jako

laborant do Výzkumného ústavu firmy

Baťa ve Zlíně a pak i do nového Ústavu

pro zkoumání potravin města Zlína,

vedeného MVDr. Janem Höklem. Od

počátku roku 1945 až do osvobození

byl vězněn.

Po ukončení studií v roce 1946 pra-

coval u prof. Klobouka na buiatrické

klinice VŠV v Brně. Po složení fyzikální

zkoušky odešel do Státního veterinár-

ního ústavu v Karlových Varech. Po

reorganizaci přešel na krajský národní

výbor a byl jmenován ředitelem kraj-

ské správy inseminačních stanic.

Zastával funkci krajského veterinární-

ho lékaře v Karlových Varech až do

reorganizace v roce 1960, kdy odešel

do Biovety v Ivanovicích na Hané jako

veterinární lékař pro styk s terénem.

V roce 1962 byl jmenován do funkce

ředitele.

V roce 1967 byla provedena v areálu

ústavu demolice starých nevyhovují-

cích stájí a jiných objektů, převedení

potoka protékajícím areálem ústavu

do podzemního potrubí. Tím byly

vytvořeny podmínky pro budoucí

budování nových objektů.

Zemřel náhle v neděli 23. srpna

1970.

MVDr. Květoslav Kozák, zastupující

ředitel ústavu od srpna roku 1970 do



Informační servis

března 1971 a od poloviny roku 1979

do března 1980

Narodil se 3. září 1922 v Brodku

u Prostějova v rodině veterinárního

lékaře MVDr. Floriána Kozáka. Po

maturitě na Arcibiskupském klasic-

kém gymnáziu v Kroměříži studoval

na VŠV v Brně v letech 1945 až 1949.

Po promoci nastoupil do Diagno-

stického a serotherapeutického vete-

rinárního ústavu v Ivanovicích na

Hané, kde působil 30 let v různých

pozicích ve výrobě. Později zastával

funkci vedoucího podnikové kontro-

ly. Dlouhá léta byl výrobním náměst-

kem až do předčasného odchodu do

důchodu. Podílel se na vývoji mnoha

léčebných a preventivních přípravků,

byl praktik a respektovaný odborník.

Po smrti Dr. V. Marjánka a ještě jed-

nou po prvním odvolání Dr. M. Šišáka

zastával funkci ředitele. Zemřel 10.

září 2009 ve věku 87 let.

MVDr. Miroslav Šišák, ředitel ústavu

od března roku 1971 do léta 1979 a od

října 1990 do října 1991. V obou přípa-

dech byl z funkce ředitele odvolán.

Narodil se dne 15. května 1934

v Terezíně u Čejče. Po ukončení gym-

názia v Hodoníně studoval v letech

1952–1958 na Vysoké škole veterinár-

ní v Brně, kde 28. března 1958 promo-

val. Pracoval jako vojenský veterinární

lékař v Žilině a později v Trnavě.

Na jaře roku 1965 nastoupil do

Biovety v Ivanovicích na Hané, kde

zastával funkci vedoucího podnikové

kontroly. Na podzim roku 1968

odchází pracovat na Státní kontrolu

veterinárních biopreparátů a léčiv

v Brně. Na jaře roku 1971 byl jmeno-

ván do funkce ředitele Biovety

v Ivanovicích na Hané. V jeho prvním

funkčním období nechal vybudovat

novou vrátnici, došlo k výstavbě nové

laboratorní budovy, která byla první

stavbou od konce II. světové války.

Angažoval se při vývoji nové vakcíny

proti trichofytóze skotu a při vývoji

antigenu Listeria monocytogenes

k aglutinačnímu testu.

V polovině roku 1979 byl z funkce

ředitele odvolán a odchází pracovat

na Státní veterinární ústav v Brně.

Počátkem října 1990 byl do funkce

ředitele znovu jmenován. Toto druhé

funkční jmenování bylo ukončeno

odvoláním počátkem října 1991.

Zemřel náhle 12. července 2004.

MVDr. Ing. Radomír Hromádko,

ředitel ústavu od jara roku 1981 do

roku 1986.

Narodil se 21. září 1930

v Chomutově. Po maturitě začal stu-

dovat vysokou školu veterinární

v Brně, kterou ukončil 18. října 1954.

Doktorát obdržel až v roce 1965.

Vystudoval ještě vysokou školu země-

dělskou v Praze, obor zootechnika

hospodářských zvířat. Působil jako

praktický veterinární lékař a později

byl jmenován ředitelem Okresní vete-

rinární správy v Tachově.

V roce 1980 byl jmenován ředitelem

Biovety v Ivanovicích na Hané. Funkci

ředitele vykonával do roku 1986, kdy

se na vlastní žádost vzdal funkce ředi-

tel Biovety a v témže roce byl jmeno-

ván ředitelem Ústředního státního

veterinárního ústavu v Praze, kde

působil až do roku 1991, kdy odešel

do důchodu. Zemřel 18. ledna 2003.

MVDr. Vratislav Krupka, ředitel ústa-

vu od roku 1986 do 1990

Narodil se 10. května 1948

v Tuchomyšli v okrese Ústí nad Labem.

Po maturitě pokračoval ve studiu na

Vysoké škole veterinární v Brně, kte-

rou ukončil 25. března 1972. V roce

1977 nastoupil do Biovety

na Ivanovicích na Hané. Pracoval na

oddělení vakcín a v letech 1978–1981

byl vedoucím podnikové kontroly.

Funkci výrobního náměstka zastával

v letech 1981 až 1986. Ředitelem byl

v letech 1986 až 1990. Byl z funkce

odvolán a z Biovety odešel. Měl podíl

na dvou autorských osvědčeních

v souvislosti s vakcínou proti myxo-

matóze králíků MXT. Na jaře roku

1989 dal podnět k řešení vakcíny proti

vzteklině k orální imunizaci lišek

a v tomto roce byla zahájena výroba

vakcíny proti moru králíků.

MVDr. Břetislav Macura, ředitel

ústavu od roku 1991 do roku 1998

Narodil se 14. března 1938

v Ostravě. Gymnázium absolvoval

v Ostravě, a pak pokračoval ve studiu

na Vysoké škole veterinární v Brně,

kterou ukončil 24. března 1962.

Nejprve působil na obvodě v oblasti

Hronova, a pak nastoupil dvouletou

základní vojenskou službu. Po jejím

ukončení v roce 1964 nastoupil do

Biovety v Ivanovicích na Hané, stře-

disku v Opavě. V letech 1966 až 1970

byl zástupcem vedoucího střediska.

Funkci vedoucího střediska v Opavě

zastával od roku 1970 do roku 1991,

kdy byl jmenován ředitelem Biovety

v Ivanovicích na Hané, kterou zastával

až do roku 1998.

V roce 1995 byla Bioveta v Ivanovicích

na Hané privatizována na společnost

s ručením omezeným a v roce 1996

byla transformována na akciovou spo-

lečnost. Zemřel 6. března 2008 a pocho-

ván je v Ratajích u Kroměříže.

MVDr. Ladislav Dedek, CSc., Klub dějin

veterinární medicíny

a farmacie, VFU Brno.

Oprava

V únorovém čísle Veterinářství 2015 byl v článku dr. Rybnikáře A.: Dermatofytózy koní v kapitole Desinfekce,

nesprávně uveden prostředek na desinfekci podlah síran vápenatý – správně je polysulfid vápenatý (Sulka).

Omlouváme se. redakce Veterinářství



Informační servis

Výstava obrazů koní akademické malířky Ivany Jurné- Lipské

Výstava této malířky s velmi hlu-

bokým vztahem ke zvěrolékařské-

mu stavu a především k jí obdivova-

ným koním se uskutečnila v prosto-

rách Kabinetu dějin veterinární

medicíny a farmacie v budově

Studijního a informačního centra

Veterinární a farmaceutické univer-

zity v Brně. Na vernisáži dne 10.

Prosince 2014 účastníkům výstavy

představila akademickou malířku

galeristka a keramička paní Daria

Nagyová.

V Čechách a na Moravě dokona-

lých malířů koní není mnoho. Z his-

torických osobností nemůžeme

nepřipomenout impozantní ztvár-

nění koní v kresbách Mikoláše Aleše.

Se zajímavým přístupem a hluboký-

mi prožitky tvořil své obrazy zvířat

a zvláště koní akademický malíř Emil

Kotrba (1912-1983). Ten při studiu

a i po jeho ukončení na Škole umě-

leckých řemesel v Brně měl úmysl

studovat zvěrolékařství. S nadšením

navštěvoval přednášky anatoma

profesora Jana Koldy na zvěrolékař-

ské škole v Brně. V Brně však nesetr-

val dlouho a přesto se spřátelil s pro-

fesorem chirurgie MVDr.Karlem

Pardubským a s asistenty na chirur-

gii. Jeho výtvarné nadání ho však

přivedlo ke studiu na Akademii

výtvarných umění do Prahy. Svou

inspiraci pro precizní obrazy získával

na zvěrolékařské škole a později

i častým pobytem v početných cho-

vatelských zařízeních koní a návště-

vou závodišť v terénu. Vytvořil četné

kresby , s oblibou koní v pohybu

a taktéž i řadu miniaturních obrázků

„exlibris“.

Podobně se udál vztah k portréto-

vání zvířat a zvláště pak koní u naší

vystavovatelky, akademické malířky

Jurné-Lipské. Její dědeček, profesor

MVDr. František Jurný byl vynikající

chirurg a velice oblíbený profesor

veterinární chirurgie na zvěrolékař-

ské škole v Brně v padesátých

a šedesátých letech minulého stole-

tí. Jeho posluchači kterým poutavě

přednášel a demonstroval operace

se jistě ještě dnes mezi námi starší-

mi veterináři u nás najdou. K ním

patří i autor tohoto článku.

Vystavovatelka trávila dětství

a vyrůstala především u svého

dědečka profesora Jurného v Brně

a často, téměř denně ho navštěvo-

vala na chirurgické klinice, na jeho

pracovišti a velmi ochotně se zapo-

jovala do provozu jak jen to bylo

možné. Láska ke zvířatům a zvláště

koním se u ní projevovala i později

a to i touhou studovat zvěrolékař-

ství. To se ovšem nepovedlo. Syn

profesora Jurného, otec naší malířky

paní Jurné-Lipské však byl v roce

1956, když jí bylo necelých deset

roků, z politických důvodů uvězněn

na 16 let. Tím pro ní skončila veškerá

možnost ucházet se o studium na

vysokých školách. V souvislosti

s touto realitou byl profesor Jurný

v roce 1959 nuceně penzionován

a vnučka Ivana na studia doporuče-

na nebyla. Podařilo se jí později

uplatnit svůj talent, který zdědila po

své mamince. Byla v roce 1963 přija-

ta na Střední odbornou výtvarnou

školu na Hollarově náměstí v Praze.

Po ukončení studia na této střední

škole pokračovala ve studiu na

Akademii výtvarného umění

v Praze. Absolvovala zde v roce 1974

s diplomovou prací na téma cirkus,

což byly především obrazy zvířat

a klaunů. Bylo to ovlivněno jejím

tréninkem v jízdě na koni a aktivní

činností v cirkuse ve funkci jezdkyně

v sedle koně. Chodila totiž ze zvyku

z Brna i v Praze za koňmi do cirkusu

což ji velice uspokojovalo. Jako

malířka byla velmi pilná a úspěšně

pronikala do světa umění. V dalších

letech se zúčastňovala četných spo-



Informační servis

lečných výstav a akcí Svazů československých výtvar-

ných umělců a zde byla několikrát oceněna. Samostatné

výstavy realizovala v četných městech naší republiky

a i v zahraničí. Bylo to v Bratislavě, ve Velké Británii,

v Bahrainu, na Kubě v Havaně a v Německu. Některé její

kresby jsou dokonce i ve sbírkách naší Národní galerie.

Již dlouhou dobu převažují v tématech její obrazů

figurální náměty a náměty z prostředí dostihového spor-

tu a cirkusů. Naše vystavovatelka maluje i portréty ,

nástěnné malby a v posledním čase se věnuje též sochař-

ské tvorbě. Od roku 1982, tedy již přes 30 let, se speciali-

zuje hlavně na malování koní jak volných kompozicí tak

i portrétů vítězů klasických dostihů včetně Velké

Pardubické.

V rozhovorech s malířkou jsme se dozvěděli, že jejím

snem byla profese dědečka, zvěrolékařství. Ten ji ke

koním a zvířatům vůbec přivedl. Okolnosti, které se

udály v rodině však toto nedovolily a tak se věnovala

a věnuje nadále svému talentu. Svůj talent, ale již dávno

podřídila úspěšně a rozvíjí nadále právě pod vlivem

v mysli hluboce zakotvených vjemů z mládí.

Lásku ke zvířatům a koním ztvárnila akademická malíř-

ka Ivana Jurná-Lipská i množstvím krásných tématicky

nápaditých obrazů, které potěší obdivovatele jejího díla

a vůbec. Její tvůrčí činnost ve výtvarném umění jistě

rozvine tvůrčí myšlení řady kolegyní i kolegů našeho

stavovského společenství.

S přáním příjemných chvil v soužití s koňmi při její

tvorbě!

Prof., MVDr. Čeněk Červený, CSc.

Profesor MVDr. Milan Lebeda, CSc.: 90 let od jeho narození

V těchto dnech si připomínáme

nedožité devadesátiny profesora

MVDr. Milana Lebedy, CSc. Celé

veterinární obci je znám jako výbor-

ný pedagog, velmi úspěšný vědec,

spoluzakladatel oboru Patologická

fyziologie a od roku1961 jeho

vedoucí, který této disciplíně vytýčil

směr a dal náplň. Kromě základů

patologické fyziologie, jako výuko-

vé disciplíny, od samého začátku

také rozvíjel patofyziologický

výzkum a budoval moderní labora-

toře. Byl velmi pracovitý, měl ujas-

něný směr rozvoje pracoviště

a navazoval spolupráci s řadou

významných zahraničních pracovišť

ve světě.

Milan Lebeda se narodil 26. února

1925 v Bratislavě. Studium na Vysoké

škole veterinární v Brně absolvoval

v roce 1950. V průběhu studia půso-

bil jako pomocná vědecká síla na

Ústavu patologické morfologie,

který vedl prof. MVDr. Vincenc

Jelínek. Již v té době se jako student

zajímat o vědeckou práci a postup-

ně nacházel zalíbení v patologické

fyziologii, kterou od roku 1951 vedl

prof. V. Jelínek. Brzy po absolutóriu

v roce 1951 byl MVDr. Milan Lebeda

přijat do vědecké přípravy, kde se

věnoval studiu imunologie a vakci-

noprofylaxe leptospiróz. Disertační

práci obhájil v roce 1953 a jako první

v Československu získal hodnost

kandidáta veterinárních věd (titul

CSc.). V roce 1958 se habilitoval

a jako docent byl v roce 1961 usta-

noven do funkce vedoucího Ústavu

patologické fyziologie, který vznikl

v rámci Katedry patologické morfo-

logie. V roce 1964 (1. května) pak

vznikla samostatná Katedra patolo-

gické fyziologie, jejímž zakladatelem

byl prof. M. Lebeda. Katedra se zača-

la intenzivně rozvíjet, byly nakoupe-

ny moderní přístroje a výzkum byl

orientován na studium acidobazické

rovnováhy a poruch metabolizmu.

Kromě jiného byl v roce 1966 zakou-

pen Astrupův přístroj – acidobazický

analyzátor od firmy Radiometr

z Dánska, což byl jeden z prvních pří-

strojů dovezený do Československa.

Pomocí tohoto přístroje byly studo-

vány acidobazické ukazatele

u skotu, drůbeže i laboratorních zví-

řat. Získané hodnotné a prioritní

výsledky umožnily uspořádat v roce

1969 mezinárodní konferenci, které

se zúčastnili významní vědečtí pra-

covníci z Anglie, Německa, Dánska

a Maďarska. Konference měla velký

ohlas v Československu i v zahrani-

čí. Profesor Lebeda se zúčastnil

i řady zahraničních konferencí, kde

prezentoval své výsledky. Výzkum

se postupně orientoval na skot. Byly

studovány vztahy matka-mládě, aci-

dobazická rovnováha a minerální

metabolizmus u telat při různých

dietách a rozdílném zdravotním

stavu telat. Byl studován diarhoický

syndrom telat a jeho vliv na poru-

chy acidobazické rovnováhy. V roce

1966 byl doc. MVDr. Milan Lebeda,

CSc. jmenován profesorem. Tato

skutečnost ho přiměla k dalšímu

zapojení a to jak na úseku pedago-

giky, tak i výzkumu. Prof. Lebeda byl

zvolen prorektorem pro vědu

a výzkum Vysoké školy zemědělské

(VŠZ) a byl statutárním zástupcem

rektora VŠZ v Brně prof. ing. M.

Vyskota, DrSc. Přechodné zlepšení

politické atmosféry v druhé polovi-

ně 60. let 20. století umožnilo rozví-

jet ve větší míře i zahraniční spolu-

práci. Prof. Lebeda navázal blízké

pracovní kontakty s veterinárními

fakultami v Londýně, Kodani,

Stockholmu, Mnichově, Záhřebu

a účastnil se řady vědeckých konfe-

rencí na uvedených fakultách. Úzké

vztahy udržoval s veterinární fakul-



Informační servis

tou v Košicích. Zasloužil se o zřízení

Katedry patologické fyziologie na

košické fakultě. Několik let dojížděl

na přednášky do Košic a pomohl tak

vybudovat moderní pracoviště

i v Košicích. Prof. Lebeda dokázal

vzbudit zájem o studium patologic-

ké fyziologie u studentů a rovněž

zájem o vědeckou práci. V průběhu

krátké doby desítky studentů zpra-

covali diplomové práce na jeho

katedře. Velký zájem o práci na

katedře měli i absolventi fakulty,

kteří se hlásili na doktorské studium.

Týmová práce, kterou prof. Lebeda

podporoval a rozvíjel, přinesla

mnoho pozitivního. Řešily se zají-

mavé výzkumné projekty, které se

týkaly především skotu. Byla navá-

zána spolupráce s katedrou výživy

na VŠZ v Brně (s prof. Tylečkem).

Z úspěšně řešených projektů vznikly

významné publikace, disertační

práce i monografie. Katedra patolo-

gické fyziologie se stala známým

a uznávaným pracovištěm ve světě.

Kvalitní publikace, účast na zahra-

ničních konferencích a časté návště-

vy zahraničních profesorů, to vše

přispělo k vysokému standardu

výzkumu i pedagogiky.

Prof Lebeda ve spolupráci s prof

K. Boďou napsali první českosloven-

skou učebnici patofyziologie hos-

podářských zvířat. Dále se prof.

Lebeda podílel jako spoluautor na

zpracování učebnice fyziologie hos-

podářských zvířat. Prof Lebeda

napsal i celou řadu monografií. Za

významnou považuji „Acidobazická

fyziologie a patofyziologie hospo-

dářských zvířat se základy detekce

a terapie poruch“. Je také spoluau-

torem německé učebnice „ Innere

Krankheiten der Haustiere, Band II.

Funktionelle Störungen“. Se svýmí

spolupracovníky sepsal řadu mono-

grafií týkajících se poruch minerál-

ního metabolizmu, metabolizmu

dusíkatých látek, metabolizmu beta

karotenu a další. Prof. Lebeda často

přednášel na různých seminářích

pro veterinární i zemědělskou veřej-

nost. Byl nejen uznávaným vědcem,

ale i odborníkem, jehož si vážila

široká veterinární a zemědělská

praxe. Publikoval více jak 150

původních vědeckých prací, 130

odborných sdělení, 23 knih, učebnic

a monografií. Řadu publikací uveřej-

nil i v zahraničních časopisech.

Za normalizačního procesu

počátkem 70. let 20. století, musel

prof. Lebeda přestat vyučovat a byl

zbaven vedení katedry. V té době se

stal vedoucím Laboratoře pro studi-

um metabolických poruch u hos-

podářských zvířat. Laboratoř byla

jedním z oddělení Katedry diagnos-

tiky, terapie a prevence. Zde pokra-

čoval v řešení výzkumu, publikoval,

přednášel pro veterinární a chova-

telskou veřejnost. Bohužel mu

nebylo dovoleno nadále udržovat

a rozvíjet jeho rozsáhlé styky se

zahraničím, což vedlo ke snížení

prestiže celé VŠV. Ve svých 60 letech

odešel do důchodu, ale výzkumné

a poradenské činnosti se nevzdal.

V JZD Bánov vybudoval laboratoř,

kde ve své práci, byť za ztížených

podmínek, pokračoval.

Prof. Lebeda měl rád přírodu a ve

volném čase se věnoval myslivosti.

V této sféře zájmu měl i řadu před-

nášek a publikací.

Práce Prof. Lebedy byly ve své

době velmi žádané a známé. Byly

oceněny řadou světových společ-

ností. Prof Lebeda byl zvolen čle-

nem World University, American

Association for the Advancement of

Science, The New York Academy of

Sciences. V roce 1985 bal zařazen do

publikací „International Book of

Honor“ a „Five Thousand

Personalities of the World“.

Profesor Lebeda náleží mezi

významné pedagogické a vědecké

osobnosti Veterinární a farmaceu-

tické univerzity Brno.

Předčasně zemřel 6. června 1989

ve svých 64 letech. Osobně jsem si

prof. Lebedy velmi vážil. Pracoval

jsem na Katedře patologické fyzio-

logie 3 roky jako student pod jeho

vedením a krátkou dobu po ukon-

čení studia i jako asistent. Oceňuji

jeho pracovitost, preciznost ve

vědecké práci i přímé a slušné cho-

vání. Do života mi dal mnoho.

Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.,Dipl.

ECBHM

Přednosta klinické laboratoře pro

velká zvířata FVL VFU

Prezident ČBS

Uplynulo 130 roků od narození profesora Rudolfa Dostála

Profesor PhDr. Rudolf Dostál, DrSc.,

MVDr. h. c. patří mezi významné

osobnosti vysokého veterinárního

učení v Brně. Byl zakládajícím členem

profesorského sboru nově vzniklé

Vysoké školy zvěrolékařské (VŠZv)

v Brně, v letech 1929 až 1931 byl jejím

rektorem. Formoval základy veteri-

nární botaniky a podstatně přispěl

k jejímu rozvoji.

Rudolf Dostál se narodil 28. března

1885 v Prorubech na okrese Rychnov

nad Kněžnou. Maturoval v roce 1903

na piaristickém gymnáziu v Rychnově

nad Kněžnou. Po maturitě studoval

přírodní vědy na Filosofické fakultě

Karlo-Ferdinandovy University

v Praze. Studium zde ukončil v roce

1908 jako doktor filosofie. O rok poz-

ději zde získal též aprobaci pro příro-

dopis, matematiku a fyziku. Na experi-

mentální morfologii rostlin se začal

zaměřovat již jako univerzitní student

na Ústavu pro anatomii a fyziologii



Informační servis

rostlin. Velký vliv na něj měl mladý

profesor Bohumil Němec (∗1873-

†1966), který ústav vedl. Přes nespor-

né výsledky výzkumné práce tohoto

období našel po promoci zaměstnání

„pouze“ jako gymnaziální profesor.

Působil na gymnáziích v Praze, Opavě

a Třeboni. Práce ho však neuspokojo-

vala. Ve spolupráci s ústavem profeso-

ra Němce realizoval nadále výzkum-

nou činnost. Objevil význam regulač-

ního působení rostoucích pupenů

pro tvorbu adventivních kořenů.

Výsledky své práce o morfogenezi hlíz

využil a shrnul v habilitační práci

nazvané O formativní činnosti rezerv-

ních orgánů rostlinných. Na

Přírodovědecké fakultě Univerzity

Karlovy v Praze u profesora Bohumila

Němce v roce 1919 habilitoval a jako

docent odešel do Brna.

V Brně na VŠZv nastoupil jako

vedoucí nově zřízeného samostatné-

ho Botanického ústavu. Samostatnost

ústavu na VŠZv odrážela nutnost zna-

lostí botaniky u budoucích zvěroléka-

řů. Výuka veterinární botaniky byla

zaměřena na pícniny, rostliny určené

k potravinářským účelům, rostliny

léčivé a jedovaté. Tedy na osvojení

znalostí potřebných pro úspěšný

výkon zvěrolékařské praxe. Od roku

1927 přednášel nový předmět

Vegetabilní potraviny a v roce 1929

vyšla jím sepsaná učebnice stejného

názvu. Ústav sídlil ve druhém poscho-

dí budovy č. 32 (což byla původně

Zemská vychovatelna, která byla

upravena na rektorát a prostory zde

využívaly i ústavy – Biologický,

Z o o l o g i c k o - p a r a z i t o l o g i c k ý,

H i s t o l o g i c k o - e m b r y o l o g i c k ý

a Fyziologický, kaple vychovatelny

byla upravena na posluchárnu). Dnes

se v této budově nachází Ústav biolo-

gie a chorob volně žijících zvířat.

Na VŠZv se s nadšením věnoval

vědeckému bádání a budování ústa-

vu a botanické zahrady. Značnou

pozornost věnoval studiu mořských

řas. Při pobytu ve Francii, v přímořské

výzkumné stanici ve Villefranche-sur-

Mer (v druhé polovině 20. let), studo-

val regenerační schopnost a růst zele-

né řasy Caulerpa prolifera. Svůj objev

publikoval ve Francii, což pomohlo

jeho známosti ve vědecké veřejnosti.

Od těchto poznatků se odvíjely jeho

pozdější objevy fytohormonů. Právě

jeho inaugurační rektorská přednáška

na VŠZv s názvem Otázka vnitřní

sekrece u rostlin vycházela z jeho

výsledků zkoumání fytohormonů.

V Rostlinopise nakladatelství

Aventinum je jeho Experimentální

morfologie rostlin velmi významným

dílem a taktéž i Fysiologie rostlin

v kompendiu Zemědělská botanika.

Některé výsledky svého bádání shrnul

v publikaci O celistvosti rostlin. Na

Botanickém ústavu VŠZv byl obklo-

pen řadou schopných spolupracovní-

ků, mj. například MVDr. Vladimírem

Kubešem (∗1904-†1982), známým

svým působením v Latinské Americe

(ke konci své profesní dráhy byl profe-

sorem bakteriologie a virologie

v Guatemale). V roce 1921 dosáhl doc.

Dostál titulu mimořádného a v roce

1927 řádného profesora na Vysoké

škole zvěrolékařské v Brně.

Při reformě veterinárního studia

v roce 1933 byl rozsah výuky botaniky

na VŠZv zredukován a Botanický

ústav byl zrušen. Prof. Dostál přešel na

Vysokou školu zemědělskou (VŠZ)

v Brně, kde se ujal v roce 1934 vedení

tamějšího Botanického ústavu.

Pracovní etapa prof. Dostála na VŠZ se

vyznačovala vedle intenzivní pedago-

gické činnosti pestrou výzkumnou

a organizátorskou činností. Ve výzku-

mu byly řešeny otázky stimulace

růstu a morfogeneze. O stimuláto-

rech růstu napsal knihu s názvem

Rostlinné hormony a jejich praktické

využití v zemědělství (1940). Dalším

velkým tématem bylo studium folt-

operiodismu a hormonálních vlivů na

opadávání listů. Po skončení války se

pustil do znovuvybudování

Botanického ústavu na VŠZ, neboť

vybavení bylo z velké části zničeno.

Na Vysoké škole zvěrolékařské byl

pověřen výukou botaniky od roku

1934 až do roku 1949 (s přerušením

během okupace) docent, pozdější

profesor PhDr. Jan Macků (∗1881-

†1964). Od roku 1950 do roku 1952

přednášel externě botaniku na VŠZv

opět prof. Dostál. V roce 1953 byla

vydána učebnice Veterinární botanika

za vydatného autorského přispění

prof. Dostála. Po něm nastoupil RNDr.

Jaromír Šikula (∗1924-†2000), který

byl jeho asistentem na VŠZ v Brně.

Rokem 1956 končí období externího

zajišťování výuky botaniky, neboť

v tomto roce byl znovu obnoven na

VŠZv Botanický ústav. Byly vybudová-

ny pracovny, cvičebny pro praktickou

výuku a výzkumná laboratoř. Do

funkce vedoucího ústavu byl jmeno-

ván RNDr. Ing. Jaromír Šikula.

Prof. Rudolf Dostál dosáhl světového

věhlasu v oboru experimentální mor-

fologie rostlin. Obor spoluzakládal

a po celý život aktivně rozvíjel. Vedle

pozice vedoucího Botanického ústavu

Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

vykonával od roku 1934 tuto funkci

i na Vysoké škole zemědělské v Brně.

Byl vynikajícím pedagogem a vědec-

kým pracovníkem. V letech 1929 až

1931 vykonával funkci rektora Vysoké

školy zvěrolékařské v Brně. Prof. Dostál

byl již za mladých let členem Královské

české společnosti nauk, která se v roce

1952 stala součástí Čs. akademie věd.

Dále byl členem Moravské přírodově-

decké společnosti v Brně,

Československé botanické společnos-

ti, Československé biologické společ-

nosti v Brně a Německé botanické

společnosti v Berlíně. Jeho experi-

mentální práce byly uveřejněny nejen

v tuzemských, ale také v předních

zahraničních vědeckých časopisech té

doby a vydobyly si značný ohlas. Za

výsledky práce byl jmenován členem

tehdejší Československé akademie

zemědělské a členem koresponden-

tem Československé akademie věd.

Jeho vědecká a pedagogická činnost

byla oceněna řadou vyznamenání.

Prof. Dostál zemřel 19. 8. 1973. Je

pohřben na Ústředním hřbitově

v Brně.

Prof. Jaroslav Doubek, CSc.,

prof. Čeněk Červený, CSc.

Krajská veterinární správa

Státní veterinární správy

pro Kraj Vysočina

oznamuje,

že dne 18. ledna 2015 zesnul ve věku 83 let

pan

MVDr. Roman Zachovalokresní veterinární hygienik

OVS Jihlava v. v.


Informační servis

R E G I S T R O V A N É V E T E R I N Á R N Í L É Č I V É P Ř Í P R A V K Y A S C H V Á L E N É V E T E R I N Á R N Í P Ř Í P R A V K YNově registrované veterinární léčivé přípravky

Název a RČ Základní informace

Adaxio šampon pro psy

Chlorhexidini digluconas

Miconazoli nitras

96/006/15-C

DR: SOGEVAL, 200 avenue de Mayenne, Zone Industrielle des Touches, 53000 LAVAL,

FRANCIE

V: SOGEVAL, 200 avenue de Mayenne, Zone Industrielle des Touches, 53000 LAVAL,

FRANCIE, THEPENIER PHARMA INDUSTRIE, ROUTE D’ALENCON, 61400 ST LANGIS LES

MORTAGNE, FRANCIE

S: každý ml obsahuje:

Léčivé látky: Chlorhexidini digluconas 20 mg (odpovídá 11,26 mg chlorhe-

xidinum), Miconazoli nitras 20 mg (odpovídá 17,37 mg miconazolum),

Methylchloroisothiazolinon 0,0075 mg, Methylisothiazolinon 0,0025 mg, kyselina ben-

zoová (E210) 1,35 mg

I: Léčba a tlumení seboroické dermatitidy provázející infekce Malassezia pachydermatis

a/nebo Staphylococcus pseudintermedius

CD: Psi

OL: Není určeno pro potravinová zvířata

Ancesol 10 mg/ml injekční

roztok pro skot

Chlorphenamini maleas

96/001/15-C

DR: Richter Pharma AG, Feldgasse 19, 4600 Wels, Rakousko

V: Richter Pharma AG, Durisolstrasse 14, 4600 Wels, Rakousko

S: 1 ml obsahuje:

Léčivá látka: Chlorphenamini maltas 10 mg, (odpovídá 7,03 mg chlorphenaminum)

Pomocné látky: Methyparaben (E218) 1,00 mg, Propylparaben 0,20 mg

I: Symptomatická léčba stavů spojených s uvolňováním histaminu

CD: Skot

OL: Maso: 24 hodin, mléko: 12 hodin

Carprosol 50 mg/ml injekční

roztok pro psy a kočky

Carprofenum

96/002/15-C

DR + V: CP-Pharma Handelsges. mbH, Ostlandring 13, 31303 Burgdorf, Německo

S: 1 ml obsahuje:

Léčivá látka: Carprofenum 50,0 mg

Pomocné látky: Benzylalkohol (E1519) 15,0 mg

I: Psi: tlumení pooperačních bolestí a zánětu po ortopedických operacích a operacích

měkkých tkání (včetně nitroočních).

Kočky: Tlumení pooperačních bolestí.

CD: Psi, kočky


Deltanil 10 mg/ml roztok pro

nalévání na hřbet – pour-on

pro skot a ovce

Deltamethrinum

96/005/15-C

DR + V: VIRBAC, 1ère avenue – 2065m – L. I. D., 06516 Carros, FRANCIE

S: 1 ml obsahuje:

Léčivá látka: Deltamethrinum 10 mg

I: Pro zevní podání k léčbě a prevenci napadení vešmi, všenkami a mouchami u skotu;

napadení klíšťaty, vešmi, všenkami, kloši a rozvinuté myiázy u ovcí a vešmi a klíšťaty

u jehňat.

Skot: Léčba a prevence napadení vešmi a všenkami zahrnující druhy Bovicola bovis,

Solenopotes capillatus, Linognathus vituli a Haematopinus eurysternus. Také jako pro-

středek při léčbě a prevenci napadení bodavými a obtížnými mouchami zahrnujícími

druhy Haematobia irritans, Stomoxys calcitrans, Musca spp. a Hydrotaea irritans.

Ovce: Léčba a prevence napadení klíšťaty Ixodes ricinus a vešmi a všenkami

(Linognathus ovillus, Bovicola ovis), kloši (Melophagus ovinus) a rozvinuté myiázy (vyvo-

lané obvykle Lucilia spp).

Jehňata: Léčba a prevence napadení klíšťaty Ixodes ricinus a všenkami Bovicola ovis.

CD: Skot a ovce

OL: Skot: maso 17 dní, mléko: bez ochranných lhůt

Ovce: maso: 35 dní, mléko: bez ochranných lhůt

Nifencol 300 mg/ml injekční

roztok pro skot a prasata

Florfenicolum

96/004/15-C

DR VETPHARMA ANIMAL HEALTH, S.L., Les Corts, 23, 08028 BARCELONA, Španělsko

V: MEVET S. A. U, Pol. Ind. El Segre, P.410, 25191 Lleida Španělsko

Distribuce: WERFFT, spol. s r. o., Kotlářská 53, 602 00 Brno, Česká republika

S: 1 ml obsahuje:

Léčivé látky: Florfenicolum 300 mg

I: Skot: Prevence a léčba infekcí respiračního traktu způsobených Histophilus somni,

Mannheimia haemolytica a Pasteurella multocida citlivými na florfenikol

Preventivní léčba smí být zahájena až poté, kdy se ve stádě prokáže výskyt onemoc-

nění

Prasata: Léčba akutního respiračního onemocnění vyvolaného kmeny Actinobacillus

pleuropneumoniae a Pasteurella multocida citlivými na florfenikol




Informační servis

Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků

Změny registrace veterinárních léčivých přípravků



Florfenicolum

96/004/15-C

CD: Skot a prasata

OL: Skot: maso: po i. m. aplikaci: 30 dnů, po s. c. aplikaci: 44 dnů, mléko: nepoužívat

u zvířat, jejichž mléko je určeno pro lidský konzum anebo jsou v období zaprahnutí

Prasata: maso: 18 dnů

Vetmedin 10 mg žvýkací

tablety pro psy

Pimobendanum

96/003/15-C

DR Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, Binger Strasse 173, 55216 Ingelheim/

Thein, Německo

V: Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, Binger Strasse 173, 55216 Ingelheim/

Thein, Německo

MEDA Manufacturing GmbH, Neurather Ring 1, 51063 Köln, Německo

S: 1 žvýkací tableta obsahuje:

Léčivé látky: pimobendanum 10 mg

I: Léčba městnavého srdečního selhání u psů vyvolaného dilatační kardiomyopatií

nebo nedostatečností srdečních chlopní (nedomykavost mitrální a/nebo trikuspidální

chlopně). (Viz také bod Dávkování pro každý druh, cesty a způsob podání).

CD: Psi


NázevDržitel platnosti rozhodnutí

o registraciRČ Prodlouženo do

Dolorex 10 mg/ml injekční roztok pro

koně, psy a kočky

Intervet International B. V.,

Nizozemsko96/018/07-C na dobu neomezenou

Fypryst 50 mg roztok pro nakapání na

kůži – spot-on pro kočky


kůži – spot-on pro psy







Krka, d. d., Novo město,

Slovinsko

96/011/10-C

96/012/10-C

96/013/10-C

96/014/10-C

96/015/10-C

na dobu neomezenou

Nelio 2,5 mg tableta pro kočky SOGEVAL, Francie 96/003/10-C na dobu neomezenou

Nuflor Minidose 450 mg/ml injekční roz-

tok pro skot

Intervet International B. V.,

Nizozemsko96/053/08-C na dobu neomezenou

Poulvac ND Hitchner B1 lyof.Zoetis Česká republika, s. r. o.,

Česká republika97/272/95-C na dobu neomezenou

PRACETAM 200 mg/ml roztok pro podání

v pitné vodě pro prasataSOGEVAL, Francie 96/010/10-C na dobu neomezenou

Název Držitel platnosti roz-

hodnutí o registraci

RČ Změna

Alzane 5 mg/ml injekční roz-

tok pro psy a kočky

Dorbene 1 mg/ml injekční roz-

tok pro psy a kočky

Laboratorios SYVA S. A. U.,

Španělsko

96/089/11-C

96/087/11-C

Změny na obalu nebo příbalové

informace, které nesouvisí se sou-

hrnem údajů o přípravku

Antirobe 25 mg tvrdá tobolka



Zoetis Česká republika,

s. r. o., Česká republika

96/234/94-C

96/234/94-C/10-A

96/234/94-C/10-B

Změna mimo rozsah schválených

limitů specifikací. Zpřísnění limitů

specifikací. Změna zkušebního

postupu pro konečný přípravek.

Vypuštění nevýznamného para-

metru specifikací u konečného

přípravku

AviPro MD MARIS suspenze

a rozpouštědlo pro injekční

suspenzi pro kuřata

AviPro ND C131 lyofilizát pro

přípravu suspenze

Lohmann Animal Health

GmbH, Německo

97/007/14-C

97/045/07-C

Zavedení nového systému farma-

kovigilance



Informační servis

AviPro SALMONELLA DUO lyo-

filizát pro podání v pitné vodě

AviPro SALMONELLA VAC T

lyofilizát pro podání v pitné

vodě

AviPro THYMOVAC lyofilizát

k rozpuštění v pitné vodě

Lohmann Animal Health

GmbH, Německo

97/050/11-C

97/002/06-C

97/066/09-C

Zavedení nového systému farma-

kovigilance

Baycox 2,5 % (W/v) perorální

roztok

Bayer s. r. o.,

Česká republika

96/377/92-C Změna parametrů a/nebo limitů

specifikací pro pomocnou látku.

Změna zkušebního postupu pro

konečný přípravek. Přidání nové

zkoušky v průběhu výrobního

procesu konečného přípravku

Biocan DHPPi+LR lyofilizát pro

přípravu injekční suspenze

s rozpouštědlem

Biocan LR injekční suspenze

Biocan R, injekční suspenze

Biocan Novel DHPPi/L4R,

lyofilizát a rozpouštědlo pro

injekční suspenzi pro psy

Biofel PCHR injekční emulze

pro kočky

Bioveta, a. s., Česká

republika

97/016/04-C

97/008/04-C

97/086/02-C

97/054/14-C

97/006/06-C

Přidání nové zkoušky a limitů

v průběhu výrobního procesu

Biocan R injekční suspenze Bioveta, a. s., Česká

republika

97/086/02-C Změna výrobního procesu účinné

látky

BIOSUS M. hyo, injekční sus-

penze pro prasata

Bioveta, a.s., Česká

republika

97/099/11-C Změna stávajícího systému farma-

kovigilance

Deltanil 10 mg/ml roztok pro

nalévání na hřbet – pour-on

pro skot a ovce

Virbac, Francie 96/005/15-C Změna vnitřního obalu koneč-

ného přípravku. Změna neovliv-

ňující informace o přípravku.

Prodloužení doby použitelnosti

konečného přípravku. Změna

doby použitelnosti přípravku po

prvním otevření. Změna mecha-

nizmů uvolňování šarží. Změna

zkušebního postupu pro konečný

přípravek

DENAGARD 450 mg/g granule

pro přípravu perorálního roz-

toku

Novartis Animal Health

d. o. o., Slovinsko

96/331/91-C Malá změna výrobního procesu

Duramune Plus DHPPi/L3R

Vanguard R injekční suspenze

pro psy, kočky, skot, prasata,

ovce, kozy, koně a fretky



97/008/12-C

97/040/05-C

Podstatná změna nebo nahrazení

biologické/imunologické/imuno-

chemické zkušební metody

Duramune DAPPi + LC

Lyofilizát pro přípravu injekční

suspenze s rozpouštědlem pro

psy

Duramune Pi + LC Lyofilizát

pro přípravu injekční suspen-

ze s rozpouštědlem



97/009/04-C

97/029/07-C

Vypuštění nevýznamné zkoušky

v průběhu výrobního procesu.

Podstatné změny výrobního pro-

cesu, které mohou mít významný

dopad na jakost, bezpečnost

a účinnost léčivého přípravku

Effitix 26,8 mg/240 mg roztok

pro nakapání na kůži – spot-

-on pro velmi malé psy

Effitix 67 mg/600 mg roztok


-on pro malé psy



-on pro středně velké psy



-on pro velké psy



-on pro velmi velké psy

Virbac S. A., Francie 96/076/14-C

96/077/14-C

96/078/14-C

96/079/14-C

96/080/14-C

Změna mimo rozsah schválených

limitů specifikací



Informační servis

EFFIPRO 2,5 mg/ml kožní

sprej, roztok pro kočky a psy

EFFIPRO 50 mg roztok pro

nakapání na kůži – spot-on

pro kočky



pro malé psy



pro středně velké psy



pro velké psy



pro velmi velké psy

Virbac S. A., Francie 99/069/09-C

96/070/09-C

96/071/09-C

96/072/09-C

96/073/09-C

96/074/09-C

Zavedení výrobce účinné látky

podložené základním dokumen-

tem o účinné látce (ASMF). Změna

mimo rozsah schválených limitů

specifikací pro účinnou látku

EQUIP EHV 1,4 injekční sus-

penze



97/088/03-C Změna zkušebního postupu pro

biologickou účinnou látku. Změna

limitů specifikací účinné látky

v průběhu její výroby. Změna

výrobního procesu imunologické-

ho konečného přípravku

Forthyron 200 μg tableta

Forthyron 400 μg tableta

Eurovet Animal Health B.

V., Nizozemsko

96/010/06-C

96/011/06-C

Změna doby použitelnosti nebo

podmínek skladování

FUCHSORAL perorální suspen-

ze pro lišky

IDT Biologika GmbH,

Německo

97/609/97-C Změny stávajícího systému farma-

kovigilance

Chemisole 200 mg/ml perorál-

ní roztok

Chemisole 300 mg/g prášek

pro podání v pitné vodě

Tylosina 20 mg/ml perorální

roztok

Chemifarma SpA, Itálie 96/090/01-C

96/001/02-C

96/047/01-C

Změny na obalu nebo příbalové

informace, které nesouvisejí se

souhrnem údajů o přípravku

IVERMIX 3 mg/g premix pro

medikaci krmiva

Tekro, spol. S r. o., Česká

republika

98/095/11-C Změna doby použitelnosti nebo

podmínek skladování konečného

přípravku

Nobivac KC lyofilizát pro pří-

pravu nosní suspenze s roz-

pouštědlem

Receptal 4 μg/ml injekční

roztok

Intervet International B.

V., Nizozemsko

97/074/00-C

96/1013/95-C

Změny stávajícího systému farma-

kovigilance

LECTADE PLUS prášek pro pří-

pravu perorálního roztoku

Eli Lilly Operations

GmbH, Elanco Animal

Health, Rakousko

96/521/94-C Změna připojení příbalové infor-

mace. Příbalová informace bude

součástí textu na vnějším obalu

LINCO-SPECTIN 22/22 mg/g

premix pro medikaci krmiva



98/147/82-C Zkrácení doby použitelnosti

konečného přípravku v prodejním

balení. Přidání nového parametru

do specifikace spolu s odpovída-

jící zkušební metodou. Změna

mimo rozsah schválených limitů

specifikací

LINCO-SPECTIN 22/444,7 mg/g

prášek pro podání v pitné

vodě pro prasata a kura domá-

cího



99/237/72-C Změna souhrnu údajů o příprav-

ku, označení na obalu nebo příba-

lové informace, jehož cílem je pro-

vést výsledek postupu postoupe-

ní Unie. Aktualizace dokumentace

týkající se jakosti. Prodloužení

doby použitelnosti přípravku po

prvním otevření. Předložení nové-

ho certifikátu shody s Evropským

lékopisem

MICROAMOX 300 mg/g pre-

mix pro medikaci krmiva

Industria Italkiana

Integratori TREI S. p. A.,

Itálie

98/064/4-C Změna mimo rozsah schválených

limitů specifikací



Informační servis

MITEX ušní kapky, suspenze Richter Pharma AG,

Rakousko

96/080/01-C Upřesnění adresy výrobce zod-

povědného za propouštění šarží

v příbalové informaci. Předložení

nového nebo aktualizovaného

certifikátu shody s Evropským

lékopisem pro léčivou látku



VETPHARMA ANIMAL

HEALTH, S. L., Španělsko

96/004/15-C Změna balení konečného příprav-

ku. Nahrazení a/nebo přidání místa

výroby konečného přípravku.

Změna velikosti šarže konečného

přípravku. Změna zkušebního

postupu pro konečný přípravek.

Nahrazení nebo přidání výrobce

odpovědného za dovoz a/nebo

uvolňování výrobních šarží

Nobivac DHP lyofilizát pro pří-

pravu injekční suspenze

Nobivac DHPPi lyofilizát pro

přípravu injekční suspenze



pouštědlem

Nobivac Lepto injekční sus-

penze pro psy

Nobivac Puppy DP lyofilizát

pro přípravu injekční suspenze

Nobivac Rabies inj.

Intervet International

B. V., Nizozemsko

97/080/92-S/C

97/427/92-C

97/074/00-C

97/380/91-C

97/081/92-S/C

97/428/92-C

Změna vnějšího obalu – přidání

plastové krabičky



pouštědlem

Intervet International

B. V., Nizozemsko

97/074/00-C Vypuštění aplikátoru z balení

(k dispozici na vyžádání)

OESTROPHAN 0,25 mg/ml

injekční roztok

Bioveta, a. s., Česká

republika

99/238/80-C Změna velikosti šarže konečného

přípravku

Poulvac IB Primer lyofilizát pro

přípravu suspenze

Poulvac IBMM + ARK prášek

pro přípravu roztoku k rozpra-

šování pro kuřata brojlerů

Poulvac IB QX lyofilizát pro

přípravu suspenze pro sprejo-

vání na kuřata

Poulvac Marek CVI + HVT

Zamražený virus pro přípravu

injekční suspenze s rozpouš-

tědlem

Poulvac Marek HVT lyofilizát

pro přípravu injekční suspen-

ze s rozpouštědlem

Poulvac ND Hitchner B1 lyof.

Poulvac NDW lyofilizát pro pří-

pravu suspenze

Poulvac TRT lyofilizát pro pří-

pravu suspenze



97/685/92-C

97/057/03-C

97/014/13-C

97/004/00-C

97/681/92-C

97/272/95-C

97/375/92-C

97/003/00-C

Změna zkušebního postupu pro

konečný přípravek

Ukončení platnosti rozhodnutí o registraci léčivého přípravku

Zrušení registrace veterinárního léčivého přípravku

Název Držitel ukončení platnosti rozhodnutí

o registraci

RČ

AviPro IB-ND LaSota lyofilizát

pro přípravu orální suspenze

Lohmann Animal Health GmbH, Německo 97/761/94-C

Název Držitel zrušení registrace RČ

Leukocell 2 injekční suspenze Zoetis Česká republika, s. r. o., Česká republika 97/023/04-C

Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.

Redakční uzávěrka těchto informací byla 30. 1. 2015


244 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015242444 VVETETERRERININININÁŘÁŘÁŘŘSTSTSTVÍVÍVÍV 3333/2/2/22/201001010 555

Informační servis

Veterinary stomatology (dentistry)

Zuby u Čechů nemají dobrou pověst (teeth have

a bad reputation). Již český génius J. C. říkával: zuby

pohroma huby (teeth - nightmare in the mouth). Proč

si vlastně tak stěžujeme? (Why do we complain?)

Důvodem je strach ze zubařů, ne ze zubů. Čeští stomato-

logové neváhají použit bolestivé metody (painful

methods), jsou to drsní muži a ženy. A veterinární zuba-

řina? Ta je úplně jiná kapitola (it is a different cup of

tea). Zubům zvířat se věnují sympatické ženy (nice

women), znalci vína a samorostové (mavericks). Rád

bych vám tentokrat představil jednu milou a krásnou

zubařku doktorku Anu Nemec (German). She gradua-

ted from the University in Ljubljana, Slovenia. She

then continued (pak pokračovala) with her PhD stu-

dies focused on (zaměřená na) periodontal disease

(onemocnění parodontu). Anna is currently (v součas-

né době) working as an Associate Professor (docent-

ka) at the University. She is also a member and past-

-treasurer (vykonávala funkci pokladníka) of the

European Veterinary Dental Society. Slovní záso-

ba This surgeon has a good/bad reputation …Ten

chirurg má dobrou/špatnou pověst. It is a nightmare…

je to pohroma, noční můra They complained about the

treatment I used….Stěžovali si na moji léčbu. It is

a painful procedure….Je to bolestivý zákrok. It is not

my cup of tea …To není moje parketa. It is a different

cup of tea ….To je něco úplně jiného. He is a maverick

….Je to samorost (původně kovbojský výraz pro zatoula-

né tele).

Revision (opakování),

complete sentences with English words

I am not sure, I have butterflies………..My business

has been going ……..recently. I am at home

once………What ……….with your dog, Mr. Martin?

Doctor, he suddenly lost…….He was s……..ing,

making ………with his limbs. I noticed …….in the

face. Is it s……..s? OK, ….. me ……..a complete exa-

mination. Collocations (ustálená spojeni)Sudden

…..of disease……..seizuresGain……….

Idioms with teeth and face (anglická rčení, která se

týkají zubů a částí obličeje)

Teeth

Teeth are associated with hard work/determinati-

on/struggles (zuby jsou spojovány s tvrdou prací/

odhodláním/bojem)I escaped by the skin of my teeth.

Vyvázl jsem o chloupek. We have to grit our teeth and

do our best. Musíme zatnout zuby a dělat, co můžeme.

Paul is lying through his teeth. Pavel lže, jak když tisk-

ne. TongueTongue is associated with speaking (jazyk

je spojen s mluvením).I have it on the tip of my tongue.

Mám to na jazyku. I was upset but I bit my tongue. Byl

jsem naštvaný, ale držel jsem jazyk za zuby.

Nose

Nose is associated with feelings/reac ons (nos je spojován s pocity/reakcemi).

Stop poking your nose into my business. P esta strkat nos do mých v cí.

Ear

Ears are associated with hearing/listening (uši představu-

ji schopnost naslouchat, slyšet)

You should play it by ear. Měl bys nějak improvizovat.

The presentation? It went in one ear and out the other.

Ta přednáška? Mně to šlo jedním uchem dovnitř a druhým

ven.

Užitečná slovíčka:

(alveolar) socket- zubní lůžko

gingival sulcus- dásňový sulkus

junctional epithelium – spojovací epitel

cementoenamel junction, (CEJ) – cementosklovinná hranice (CSH)

periodontal ligament – periodoncium , parodontální vaz

periodontitis – parodontitida

periodontal – parodontální

root scaling/root planing – scaling/ohlazení povrchu kořene,

dohromady také instrumentace povrchu kořene

tooth mobility – viklavost zubu

gingival recession – dásňový recesus

dental block – lokální anestezie v dutině ústní (svodná nebo

infi ltrační)

restoration, fi lling – výplň

mouth gag – rozvěrač dutiny ústní

draining (sinus) tract – píštěl

dental caries, tooth decay – zubní kaz

shedding deciduous teeth – vypadávání dočasných zubů

Radek Kašpar

(Radek Kašpar, kvalitní odborné překlady,

tlumočení a výuka angličtiny na [email protected])

MVDr. Kateřina Slabá,

kvalitní veterinární lékařka z Písku,

www.veterinarni-stomatologie.cz

English for Vets od Radka Kašpara



DESIGNED FOR PETS MADE FOR VETS*

Lahodný pamlsek inovace, který hubí blechy a klíšťata

Měkké žvýkací potěšení pro psa, které opravdu chrání!• Obsahuje afoxolaner, novou účinnou látku ze skupiny

isoxazolinů, vyvinutou výhradně pro veterinární použití.

• Usmrcuje blechy rychle, po dobu nejméně pěti týdnů.

• Usmrcuje klíšťata napadající psy po dobu až jednoho měsíce.

• Vynikající bezpečnostní profil.

• Vysoká palatabilita pro ochotný příjem.

www.mevet.eu


Date post:	19-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	1 times

veterinarstvi 3-2015 zlom - Energie 21...Prospektivní studie Dr. Manuela Martina-Florese a jeho...

Documents