21REFLEXE 52/2017

VRA PODLE KARLA JASPERSE A LADISLAVA HEJDNKA

Vclav Dostl

Z modernch svtovch filosof lze s uitkem porovnat dva nejvt myslitele evropsk tohoto stolet, Heideggera a Jasperse. Heidegger se noil do spletitch hloubek samotnho slova a mylen a hodn se orientoval na to, co nm sama e pedkv. Jaspers naproti tomu poddil vechen svj slovn a mylenkov apart jinmu rozhoduj-cmu cli: ukzat a popsat skutenou situaci, skutenou povahu djin-nho okamiku, souasnosti, ptomnosti. Budeme-li se uit pede-vm vidt a slyet, musme se uit u Jasperse (nebo tak u Schelera, pokud jde o vidn hloubky nap. etick problematiky); budeme-li se chtt uit lpe vdt, co dlme, kdy myslme, musme jt do uen k Heideggerovi. Ale obojho je zapoteb, nebo jednostrann orien-tace znamen vdy nebezpe, e zanedbme to druh.1

Pro srovnvat pojet vry prv v mylen Karla Jasperse a Ladislava Hejdnka? Mylenkm Karla Jasperse jakoto jedn z nejvraznjch postav nmeck filosofie uplynulho stolet se dostalo pomrn znan, vce i mn kritick odezvy i za hranicemi nmeckojazynho prostoru; jeho pojet vry vyvolalo nemalou pozornost zejmna v adch evange-lickch theolog. Psobnost Hejdnkova mylen je naproti tomu do-sud do znan mry omezena na okruh jeho eskch ten, a na prvn pohled se nezd, e by Hejdnka v jeho pstupu k tmatu vry pojila s vznanm pedstavitelem filosofie existence bezprostedn souvislost.

Pesto je Jaspers autorem, s nm Hejdnek prv ohledn pojet vry vede (zvl v uritch dobch) pomrn intenzivn dialog. Zejmna na zklad Hejdnkovch nevydanch rukopis lze sledovat, jakou pozornost vnoval Jaspersovm vahm o ve vedle dalch tmat Jaspersovy filosofie, kter mu poslouila jako inspirace (nap. tzn po

1 L. Hejdnek, Mylenkov denk 19851, 1, 8508221 (22. 8. 1985). Hej-dnkovy dosud nepublikovan rukopisy jsou dostupn na webovch strnkch Ar-chivu Ladislava Hejdnka (www.hejdanek.eu).

https://doi.org/10.14712/25337637.2017.15 2017 The Author. This is an open-access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution License (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0).

22 Vclav Dostl

monostech jinho ne objektivujcho mylen) a jak sv vlastn po-jet vry vymezoval prv tak vi koncepci Jaspersov. Tato polemi-ka ovem do znan mry zstala skryta veejnosti do publikovanch text pronikla jen v mal me a nejvtm dlem se (vedle jinch Hej-dnkovch rukopis) odehrvala v soukromch filosofickch seminch 80. let, nejvraznji v cyklu z roku 1985/86 vnovanm prv tmatu vry (a v rukopisnch ppravch k tmto seminm, kter tvo soust Hejdnkovch tzv. mylenkovch denk). Kritick poznmky, kter tu Hejdnek na adresu Jasperse in, pedstavuj k debat nad Jasperso-vm pojetm vry, kter je jinak orientovna spe theologicky, originln pspvek. Dky srovnn obou pojet se nadto ukazuje vznamn ki-ovatka, na kter se kad pokus o filosofickou reflexi vry ocit toti kiovatka tkajc se rozhodnut o tom, zda se vra nutn ve na svj urit pedmt.

Vztah nboenstv a vryOba pojednvan autoi pistupuj k tmatu z odlinch vchodisek: Jaspers jako filosof, kter se osobn do znan mry distancuje od kes-anstv a tvrd, e nelze bt zrove filosofem a vcm kesanem; Hej-dnek jako autor, kter se naopak pokld prv za filosofa i za vcho kesana zrove. Jak tento jejich rozdln pstup poznamenv jejich pojet vry? A jak dvody vedou oba k tomu, e pokldaj prv sv vlastn vchodisko za pijateln?

Pro Jasperse i Hejdnka stoj vra v poped jejich zjmu jako nen-boensk fenomn, majc svou platnost i mimo hranice jednotlivch konfes i crkv. Ani jeden nepokld nboenstv za instanci, v jejm rmci by vra mla sv vhradn msto a kter by jako jedin dispono-vala jakmsi monopolem na vru. Dle u ovem zanaj odlinosti: Jaspers je pesvden, e vedle nboensk vry (i vry ve zjeven, Offenbarungsglaube, jak tak k) m smysl mluvit o filosofick ve, a odliuje tak dv rzn podoby, jich podle nj vra nabv vru n-boenskho lovka a vru lovka filosofujcho (piem mezi nimi spatuje jen st pekroitelnou propast). Hejdnkovo pojet je daleko razantnj: sluitelnost vry s nboenstvm zcela popr a samu vru charakterizuje jako skutenost protinboensk povahy. Jaspers, a se sm nepovauje v plnm smyslu za kesana, tedy pipout smyslupl-nost hovoru o nboensk ve, zatmco pro Hejdnka, jakkoli se sm za kesana pokld, je u slovn spojen nboensk vra samo v sob

23REFLEXE 52/2017

rozporn.2 Co tedy je podle naich dvou autor nboenstv a v jakm vztahu k ve stoj?

Pro Jasperse je nboenstv instituc nutn svzanou s kultem, mtem a uritou pospolitost vcch (kter me nabt podoby crkve). Tm se li od filosofie, kter dn kulty ani spoleenstv veden knmi ne-zn a kter zstv vc jednotlivce.3 Vra ve zjeven, ji Jaspers s takto pochopenm nboenstvm spojuje, se vztahuje k Bohu i boskmu principu, kter skrze zjeven veel s lovkem v pm kontakt, zatmco vra filosofujcho lovka se vztahuje k transcendenci, kter k lovku me promlouvat jedin nepmo, prostednictvm ifer.4 Hlavn Jasper-sova nmitka vi ve ve zjeven ovem m proti nroku pravd vry na absolutnost a vlunost, kter je v pkrm rozporu s Jaspersovm idelem plurality. S nrokem na vlunou a absolutn platnost t i on pravdy vry se podle Jasperse toti asto poj tendence k nepijatelnm dichotomim nebo polarizacm, kter vystupuj v polaritch typu er-n bl, bu anebo, ptel neptel.5

Svou filosofickou vrou se tedy Jaspers vymezuje vi ve za-loen na zjeven nebo ve ve zjeven, jak charakterizuje zejmna kesanstv, ale vposled vbec vechny formy nboenskho pesvde-n, kter se opraj o njak typ zjeven. Jaspers tak asto mluv o bib-lickm nboenstv, kter mu je zasteujcm pojmem pro judaismus, kesanstv a snad jet i islm.6 Jeho pesvden o nesluitelnosti filosofie a nboenstv nachz vyosten vraz ve vroku, e tent lovk neme bt beze ztrty integrity zrove filosofem a zrove

2 L. Hejdnek, Co je to vra bez pedmtu?, in: Kesansk revue, 79, 2012, 5, str. 1011: Pozoruhodn je ona zdnliv konvergence s dost populrnm pojmenovnm nboensk vra, kter pipout, e jsou mon i vry jin ne n-boensk, tedy tak nenboensk, areligizn. Ale jde ve skutenosti o pitvrzen, radikalizaci, o vznamn krok ke koenm: nboensk vra nen vlastn dn opravdov vra, jen jaksi podivn vivost, povrivost.

3 K. Jaspers, Filosofick vra, pel. A. Havlek B. Horyna J. Sokol M. Stretti, Praha 1994, str. 49. Srv. t K. Jaspers, Philosophie, I: Philosophische Weltorientierung (= Philosophie, I), Mnchen Zrich 19945, str. 294296.

4 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 4950; srv. t K. Salamun, Karl Jaspers, Wrzburg 20062, str. 103.

5 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 5556.6 Tamt., str. 54.

24 Vclav Dostl

nboensky vcm.7 Filosofie je sluiteln s vrou, ale nikoli s nbo-enstvm;8 mezi nboenstvm a filosofi nen smru: dn stanovisko neme stt mimo tento protiklad filosofie a nboenstv. Kad z ns u stoj na jedn stran tto polarity a o t druh mluv v tom rozhodujcm bez vlastn zkuenosti.9 Tmto pesvdenm o nesluitelnosti filosofie s nboenstvm, jak m alespo za to Jaspersv interpret Kurt Salamun, je vrazn spoluureno cel Jaspersovo pojet filosofie jako takov.10

Kdy tedy Jaspers zkoum vru ve zjeven, pistupuje k n jako ke skutenosti, kter je jemu sammu vnj a ciz: Nevm ve zjeven, a nakolik jsem si vdom, nikdy jsem nevil ani jen v jeho monost.11 To jej ovem nevede k tomu, e by chtl odmtnout jako partnery do dia-logu ty, kdo ve zjeven v. Pro by ml vru ve zjeven brt vn i ten, kdo se s n neztotouje? Podle Jasperse jednak pro jej mohutn pso-ben v djinch, jednak pro vysokou mravn a duchovn rove mnohch lid, kte ve zjeven v, zejmna vak proto, e vra ve zjeven bhem svch dlouhch djin dala vzniknout podntm a dlm, kter jsou p-stupn i lovku bez tto vry (zde mysl Jaspers pedevm na bibli).12

Filosofick ve Jaspers rozum jako jedn z monch odpovd na otzku, z eho a k emu mme t.13 Filosofie v Jaspersov pojet znamen pedevm vn osobn sil jednotlivce, kter se nejplnji tk jeho mon existence tedy roviny, na n je lovk v nejvlastnjm smyslu sm sebou, protoe se odpoutv od pedmtnch danost a svo-bodn se vztahuje k transcendenci. lovk m v tomto smyslu auten-tickou podobu sebe sama stle ped sebou, neme j doshnout jednou

7 K. Jaspers, Philosophie, I, str. 294: Die Spannung ist gegenber der Reli-gion eine absolute: der eigentliche Religise kann Theologe, aber nicht ohne Bruch Philosoph, der Philosoph als solcher nicht ohne Bruch ein Religiser werden.

8 Tamt., str. 295, pozn. 1: Dem Philosophierenden als solchem ist Glaube, nicht Religion mglich.

9 K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung, Mn-chen 19632, str. 48. Srv. t novj vydn v rmci nedvno zzench Jasper-sovch sebranch spis, kter in margine uvd paginaci citovanho pvodnho vydn: K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung (Karl--Jaspers-Gesamtausgabe, I/13), vyd. B. Weidmann, Basel 2016.

10 K. Salamun, Karl Jaspers, str. 101.11 K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung, str. 35:

Ich glaube nicht an Offenbarung und habe es nie, soweit mir bewut ist, auch nur der Mglichkeit nach getan.

12 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 48.13 Tamt., str. 9.

25REFLEXE 52/2017

provdy a uskuteuje ji jen dky permanentnmu sebepekraovn skrze vztah k transcendenci. Prv tomuto vztahu existence k transcendenci rozum Jaspers jako pohybu vry ve vlastnm smyslu. Takto pochopen filosofie se li od vdy zejmna tm, e nevede k poznatkm, kter by mly donucujc povahu, a od nboenstv zejmna tm, e se neopr o zjeven a nevystupuje s nrokem na veobecnou zvaznost a vlunost svch tvrzen. Jaspersova koncepce tak m bt alternativou k obma po-stojm k ve ve zjeven, kter podle Jasperse tvrd, e ve krom n znamen jen nihilismus, i k vd, kter tvrd, e ve mimo ni jsou iluze.14 V tom smyslu se jedn o ambicizn pokus: Od filosofie Jaspers oekv, e bude schopna utvet spolenou platformu, na kter by si lid vyrostl v rznch nboenskch (i nenboenskch) tradicch mohli porozumt lpe ne dosud.

Vchodiska Hejdnkova een vztahu vry a nboenstv jsou pon-kud odlin. Na rozdl od Jasperse nemluv o dvou vzjemn nekompa-tibilnch podobch vry skutenost vry m podle nj jednotn jdro, kter Hejdnek nachz v uritm proudu i urit interpretaci idovsko--kesansk tradice. Tuto tradici ale nepokld za soust nboenstv, protoe samo kesanstv si v sob podle nj nese pvodn protinboen-sk zamen a vra prv v boji proti nboenstv sehrv klovou roli.

Nboenstv je pro Hejdnka pozstatkem nkdejho mtu, mytic-kho zpsobu mylen a vbec mytickho vztahovn se ke skutenosti. Nboenstv m bt padkovou i likvidan fz mtu, kter se vyzna-uje tm, e mtus ji nen schopen poskytnout lidskmu ivotu plnou integritu, jakou mu zajioval, kdy jet pronikal celm lidskm ivo-tem. Tato vudyptomnost mtu byla s nstupem nboenstv poruena. Dolo k oddlen sakrln a profnn sfry, ustoupen ritul pouze do omezenho asoprostoru (nap. do chrm a bohoslueb), piem za smrodatnou se zaala nadle pokldat pouze ona sakrln sfra, a ve, co se nachzelo mimo ni, se ocitlo v postaven ehosi pro lidsk ivot pouze perifernho a nevznamnho. K tomu mohlo dojt proto, e n-boenstv podle Hejdnka pedstavuje ji znan logizovanou podobu mtu tedy mtus, kter do sebe ji zapracoval adu prvk pvodn vlastnch logu, myto-logi apod. Co ovem i v tomto nboenskm stadiu mtu zstalo uchovno, je pvodn orientace mytickho lovka na ar-chetypy, tj. na vzory, jimi jsou iny boh, zbotnch prapedk i h-ro (Hejdnkovm inspiranm zdrojem tu je religionista Mircea Eliade

14 Tamt.

26 Vclav Dostl

a jeho pojet mtu).15 Jejich role v ivot prodchnutm mtem spov v tom, e se s nimi lovk ztotouje jakoto s archetypickmi vzory, resp. e je (pozdji) alespo napodobuje, nebo archaickmu lovku, kter se obv nicoty pichzejc z neznm budoucnosti, poskytuj je-dinou zchranu ped tm, aby se do on nicoty propadl. A prv s tmto vztahem mytickho lovka k budoucnosti, charakterizovanho stra-chem a zkost z neznma, stav Hejdnek do kontrastu vru jako zcela opanou ivotn atitudu, kter se k budoucnosti obrac nikoli v obavch i hrze, ale s oekvnm a dvrou.

Vra jakoto takovto odlin ivotn nastaven spovajc v aktivnm oekvn novho nen podle Hejdnka nm kadmu lovku piro-zen vlastnm, ale m svj zcela urit djinn potek lokalizovateln v mst a ase konkrtn ve starm Izraeli u nkterch prorok. Je je pro Hejdnka pokraovatelem tto prorock tradice; to, e se vra v kes-anskm prosted zaala pozdji chpat jinak, jako vra v Boha i vra v Jee, ppadn vra v posmrtn ivot apod., pokld Hejd-nek za posun, jeho se oproti Jeovu uen dopustila prvotn crkev. U v Pavlovch epitolch Hejdnek shledv posunut chpn vry pod vlivem zpedmtujc tradice hellnistickho mylen, dky nmu se ve zan rozumt jako intelektulnmu souhlasu s dogmatickmi formulacemi. V djinch crkve podle Hejdnka prv toto pojet dlou-hodob vtzilo nad pvodnm pojetm Jeovm.16

Ve zdrazovn toho, e vrou se v jeovskm smyslu mnilo cosi odlinho od pitakn uritmu vcnmu obsahu (vit, e je nco pravda, vit na nco), se Hejdnek opakovan odvolv na studii Gerharda Ebelinga Je a vra,17 kter zkoum uit slova , vit (a jeho odvozenin), v synoptickch evangelich. Podle Hejdnka

15 Srv. nap. M. Eliade, Mtus o vnm nvratu: archetypy a opakovn, pel. E. Strebingerov, Praha 20092. Eliade sm hovo nap. o tom, e ido-kesanstv poprv peshlo obzor archetyp a opakovn tm, e zavedlo do nboensk zkue-nosti novou kategorii: vru (str. 129). Pro Hejdnkovy odkazy na Eliadeho viz nap. L. Hejdnek, Vit a myslit, in: t, Filosofie a vra: nepedmtnost v mylen a ve skutenosti II (= Filosofie a vra), Praha 19992, str. 190; Tradice vry: napodobovn, nebo navazujc pekraovn?, in: Filosofie a vra, str. 46; Filosofie a vra: psp-vek k otzce monosti a legitimity filosofick reflexe vry jako alternativy reflexe theologick (= Filosofie a vra: pspvek k otzce), in: Filosofie a vra, str. 99100; Bios, mythos, logos, in: Filosofie a vra, str. 139141.

16 L. Hejdnek, Vra jako kosmick faktor, in: t, Filosofie a vra, str. 219.17 G. Ebeling, Jesus und der Glaube, in: Zeitschrift fr Theologie und Kirche,

55, 1958, str. 64110; novji otitno in: G. Ebeling, Wort und Glaube, I, Tbingen 1960, str. 203234. Pro Hejdnkovy odkazy na Ebelinga srv. nap. L. Hejdnek,

27REFLEXE 52/2017

z tto Ebelingovy statistiky vyplv, e u Matoue, Luke a Marka lze identifikovat skupinu patrn autentickch Jeovch vrok, v nich vra vystupuje jako skutenost absolutn povahy tj. kde nen vzna na urit konkrtn pedmt a kde sloveso vit (by pvodn nikoli v etin, ale zejm v aramejskm ekvivalentu) nevyaduje dnou gra-matickou vazbu typu v nco i na nco a obstoj samo o sob. Jedn se vesms o ppady uzdravovn (vra tv t uzdravila), a to i u lid, od nich dn vyznn vry (ve smyslu Je je Mesi) nelze oe-kvat, tj. od ne-id, jako je nap. msk setnk (Mt 8,513 a L 7,210) nebo kananejsk ena (Mt 15,2228). Hejdnek odtud vyvozuje: Z toho lze oprvnn soudit, e Je sm (a jeho okol) asi uval slov viti a vra absolutn, tj. bez pevn vazby na njakou osobu nebo pedmt, tedy ani by lo o vru, e, ale ani o vru v nkoho nebo v nco.18

Hejdnek tedy s Jaspersem sdl odstup vi nboenstv jako sku-tenosti v jdru mytick povahy, to mu ovem nebrn identifikovat se s kesanstvm a pojetm vry, kter nachz prv u samch potk kesanstv. Jaspers v idovstv i v kesanstv rozpoznv momenty zpasu proti kultu, ale stle jej zapotv do rmce nboenstv jako jeden z mnoha protiklad v bibli,19 ne jako vvojovou vtev nebo zvlt-n tradici, jak to in Hejdnek. Ten na rozdl od Jasperse nepokld kes-anstv za nboenstv, a nechv si tak otevenu monost bt zrove filosofem a vcm kesanem, kter je pro Jasperse uzavena. Hejdnek sice pipout, e kesanstv dlouho ilo s nboenstvm v symbize, e navenek vystupovalo jako nboenstv, e v mnohm pijalo nbo-ensk rysy a nboenskou podobu,20 pesto podle nj kesansk vra nen svzna s metafyzikou a nboenstvm o nic vc, ne byla crkev svzna se starm mem.21 Akoli by se tedy mohlo zdt, e si Hejdnek s Jaspersem jsou v odmtnut nboenstv a postulovn urit nenboensk vry velmi blzc, nejsou Jaspersova filosofick vra a vra v Hejdnkov pojet zdaleka ztotoniteln a odliuj se hned nkolika vznamnmi rysy, na n se nyn zamme.

Filosofie a vra: pspvek k otzce, str. 115116; Vit a myslit, str. 190; Co je to vra bez pedmtu?, str. 9.

18 L. Hejdnek, Co je to vra bez pedmtu?, str. 9.19 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 59.20 L. Hejdnek, Jet kesanstv a nboenstv, in: t, Filosofie a vra, str. 56.21 L. Hejdnek, Atheismus a otzky nov interpretace, in: t, Filosofie a vra,

str. 41.

28 Vclav Dostl

Vra podle JaspersePo hrubm nastnn zkladnho rmce, v nm se oba myslitel pohybu-j, se podvejme u podrobnji na jejich vlastn vymezen vry. Jak pesn Jaspers rozum filosofick ve, kter se podle nj li od nboensk vry jakoto pitakn uritmu zjeven? V prvn ad u nj nachzme rozli-en irho a uho smyslu, v nm je podle nj mon o filosofick ve mluvit. Pitom dospv ke tyem podobm vry, kter vychzej z jeho rozlien ty okruh objmajcho, jm jsme my pobvn, vdom vbec, ducha a existence , tedy ty pojm, jimi se sna postihnout neobjektivovateln byt lovka jako takovho: Jistotu reality, evidenci, ideu nazvme vrou v irm smyslu. Jakoto pobvn je vra nco jako instinkt, jakoto vdom vbec jistota, jakoto duch pesvden. Vlastn vra je ale ten akt existence, v nm si uvdomujeme skutenost transcendence.22

Jasperse vposled nejvce zajm ono u vymezen vry, vra ve vlastnm smyslu, kter m u lovka sv msto a na rovin existence. Zd se ale bt motivovn snahou poukzat na spolen jmenovatel, kter m psluet ve ve vech jejch podobch. Tmto spolenm jmenova-telem je ptomnost v polaritch subjektu a objektu, kter se vyznauje svou nevynutitelnost.23 Jaspers pedpokld, e pi snaze tematizovat pslunou rove objmajcho, jm jsme my nm vyvstvaj vdy urit polarity dan na mentln optikou, kter tp vekerou skute-nost na subjekty a objekty. Na rovni pobvn je touto polaritou vnitn svt a osvt, na rovni vdom vbec jde o vdom a pedmt, na rovin ducha o ideu ve mn a objektivn ideu vychzejc vstc z vc a na rovin existence o existenci a transcendenci.24 Jaspers pitom tvrd, e nae ptomnost v tchto polaritch, resp. samo jejich vyvstvn nen nijak vynutiteln za pomoci rozvaovn, tedy skrze intervenci vdom vbec, kter je u vech lid uzpsobeno toton. Tato ptomnost tak nen nm, emu bychom museli pitakat u na zklad naeho racionlnho ustrojen. To je pro Jasperse zjevn i dvodem, pro o n mluv prv jako o ve .

V citovan pasi Jaspers rozliuje tyi podoby, v nich se vra na jednotlivch rovnch objmajcho, jm jsme my projevuje: instinkt pobvn, jistotu vdom vbec, pesvden ducha, uvdomn si trans-

22 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 17.23 Tamt.24 Tamt., str. 16.

29REFLEXE 52/2017

cendence v existenci. Tuto odpov na otzku po povaze vry meme rozvst s vyuitm jeho popisu, k emu v jednotlivch okruzch obj-majcho dochz, pokud v nich vra pokad v pslunm zvltnm smyslu chyb.25

1) Na rovin pobvn mn Jaspers vrou jistotu reality i vdom reality, o nm hovo tak jako o emsi jako instinktu. Tedy ji to, e obyejn nepochybujeme o realit, v n se pohybujeme, a bereme ji jako nco spolehlivho, s m meme potat, je pro Jasperse jistm projevem vry (kter si ovem bn ani neuvdomujeme). e takovto spolehnut se na bnou realitu nemus bt pro kadho vdy samozej-most, ukazuj Jaspersem uvdn pklady toho, kdy je porueno, jako u duevn nemocnch, kte po jistou dobu ij s neodvratnm pocitem, e ve je jen zdn.

2) V oblasti vdom vbec vra nabv podoby pitakn tomu, co nahlme jako oividn, co nememe odmtnout jako nesprvn. Vra zde m povahu evidence (Evidenz) i jistoty (Gewiheit), tedy pisvd-en tomu typu platnosti, s jakm se v nejvlastnj podob setkvme u intersubjektivn sdlitelnch idealit, idelnch skutenost ve smyslu sel i matematickch obrazc, k nim se rzn lid mohou vztahovat jako k nemu pln identickmu. Pestoe to tak Jaspers sm vslov-n neformuluje, meme usuzovat, e ztrta tohoto typu jistoty by opt mohla mt podobu urit speciln poruchy osobnosti, pokozen mozku nebo i siln skepse i agnosticismu.

3) Ve sfe ducha mluv Jaspers o ve jako o ideji (Idee) i pesvd-en (berzeugung). Duch se sna o rozumn svtu z celkovjho po-hledu ne vdom vbec: Neomezuje se na to, co je pro vechny lidi pochopiteln jako tot, ale pokou se nae rozumn organizovat do smysluplnch celk (idej), kter ji postrdaj donucujc evidenci. Na rovni vdom vbec se nememe dobrat rozumn svtu jako celku, protoe se nm ve rozpad na jednotliv pedmty; kolem ducha je toto tpen pekonvat. Duchu, jemu chyb vra, se prv tento kol plnit neda bez idej se mu ze svta stv jen nahromadn pedmt, kter dn sla nedr pohromad.

4) Konen na rovni existence, tedy na rovin vry ve vlastnm smyslu, Jaspers vrou mn vdom vztah k transcendenci, akt exis-tence, v nm si uvdomujeme skutenost transcendence. L jej jako uvdomn si skutenosti, e tu nejsem ze svho vlastnho rozhodnut nejsem pinou sebe sama, sv byt si nemohu nijak vynutit, jsem si ze

25 Tamt., str. 17.

30 Vclav Dostl

strany transcendence darovn. Neptomnost vry na rovin existence by znamenala setrvn v imanenci a neproveden onoho transcendujcho skoku mimo sebe.

Ilustrativn pro vru v tomto vlastnm smyslu je pklad, na nm chce Jaspers sm vyloit rozdl mezi vrou a vdnm. Jde o srovnn Gior-dana Bruna a Galilea Galileiho jakoto dvou postav, kter se ob ocitly v podobn situaci ped inkvizinm soudem. Od obou se dalo vnj-n vzato tot: odvoln kacskch mylenek tkajcch se postaven Zem v kosmu. Ty ovem v ppad Bruna mly povahu metafyzickou a v ppad Galileiho ji fyzikln. Jaspers zde tak hodl pedvst rozdl mezi situac lovka vdoucho, hjcho pravdu, kter je dokazateln (Galilei), a lovka vcho, hjcho pravdu, kter existuje jen tm, e se s n ztotouji (Bruno). Galilei nepoteboval svou pravdu stvrzovat ivotem, a v tomto smyslu tedy nemusel vynakldat vru, aby sv pravd neublil. Jeho pravda me i po odvoln zstat bez hony, protoe m zcela jinou povahu ne pravda Brunova je intersubjektivn oviteln. Pro Bruna, kter se nakonec nebyl ochoten svho metafyzickho pe-svden veejn vzdt, nebyla jeho pravda oddliteln od jeho postoje: proto by odvolnm utrpla. Brunova metafyzick pravda nen podle Jasperse veobecn platn, je ovem nepodmnn. U Galileiho je tomu prv naopak jm zastvan pravda se vyznauje veobecnou platnost a nezvislost na ase, ale nikoli nepodmnnost, protoe se opr o ped-poklady a metody poznn platn jen v rmci konenho universa.26 Tuto Brunovu pravou vru Jaspers charakterizuje jako jistotu o pravd, kterou nemohu dokzat jako vdeck poznn o konench vcech.27

Rozlien nepodmnnosti (Unbedingtheit) a veobecn platnosti (Allgemeingltigkeit) hraje vznamnou roli v Jaspersov kritice nro-ku na vlunost, jm se podle nj vyznauje prv vra ve zjeven. Na kesanstv Jaspers kritizuje prv ambici spojit nepodmnnost s ve-obecnou platnost. Prv toto spojen, kter si pro sebe osobuj zjeven pravdy, je z Jaspersova pohledu vylouen. Veobecn platnost njak-ho poznatku, napklad prv o obhu Zem kolem Slunce, je v Jasper-sov koncepci vlastnost zjistiteln prv jen ve sfe vdom vbec, tedy na rovin, na n je lhostejn, kdo dan poznatek formuluje. Tato ge-nerln platnost ovem nem nepodmnnou povahu prv proto, e jej podmnkou je omezen se na jedinou z monch rovin, na nich je mon myslet. Nepodmnnost je naopak prosta veobecn platnosti; co

26 Tamt., str. 1011.27 Tamt., str. 11.

31REFLEXE 52/2017

je nepodmnn, je takov jen pro mne a pro nikoho dalho. Jaspers tedy nepodmnnost nem na mysli nap. syntetick apriorn vty v Kantov smyslu, kter by platily nezvisle na zkuenosti a zrove veobecn, tedy pro kadho. Nepodmnnost je tak podle nj mon a na rovin existence.28

Vra bez pedmtu?Na zklad tchto celkovch kontur Jaspersova pojet vry se nyn za-mme na nkolik nejvraznjch bod, v nich je meme postavit do kontrastu s Hejdnkovou koncepc. Prvn takov odlinost se tk ji zmnnho Hejdnkova rozhodnut interpretovat vru jako skutenost absolutn povahy, tj. bez vlastnho pedmtu. Takov rozhodnut Jaspers nein; dleitm bodem jeho koncepce je teze o jednot toho, o em mluv jako o subjektivn a objektivn strnce vry. Ve ve podle nj od sebe nelze odlouit na jedn stran samu skutenost, e vm, a na druh stran to, emu vm. Oboj Jaspers pokld za dva momenty jednoho celku, kter jsou rozliiteln, ale nikoli od sebe navzjem odluiteln. Tyto dv strnky vry oznauje tak jako fides qua creditur a fides quae creditur vru, j se v, a vru, v ni se v. Meme tak ci: jako akt vry a obsah vry. Pro podle Jasperse od sebe nelze tyto dva momenty oddlit? Pojmat subjektivn strnku vry samostatn by znamenalo redu-kovat ji jen na jakousi dvivost (Glubigkeit), vru bez pedmtu, kter by chyblo to bytostn na obsahu vry. Naopak izolovnm objektivn strnky vry bychom se dobrali jen obsahu vry jakoto pedmtu, vty, dogmatu, konstatovn, tedy ehosi takka mrtvho. Jaspers si na jedn stran neum pedstavit akt vry bez uritho obsahu, a na druh stran obsah vry bez aktu vry. Jak doslova k: Vra je vdy vrou v n-co.29 Vrou chce tedy Jaspers mnit celek tto subjektivn a objektivn strnky: Budeme-li mluvit o ve, budeme tedy mt na mysli to, co sub-jekt a objekt objm.30

Odtud je pochopiteln, e se Jaspers nerozpakuje uinit krok, kte-r Hejdnkovi jeho koncepce neumouje, toti vslovn tematizovat obsahy vry. Je-li vra vdy vrou v nco, meme o tomto nem pes vekerou nepimenost takovho ponn, protoe se jm podle

28 Tamt., str. 5556.29 Tamt., str. 12.30 Tamt., str. 13.

32 Vclav Dostl

Jasperse vdy ji dopoutme urit objektivace mluvit jako o uri-tm obsahu vyjditelnm ve vt i v tezi. Co to znamen konkrt-n? Obsahy filosofick vry lze vyslovovat ve vtch jako: Bh jest. Existuje nepodmnn poadavek. Svt m mizejc byt mezi Bohem a existenc.31 Pestoe Jaspers pipout, e dn z takovch vt nen dokazateln po zpsobu konenho vdn, a pestoe se brn jejich pli snadnmu vyslovovn (nebo pak se s nimi unhlen jedn jako s vdnm), na zklad sv koncepce, e vra je vdy vrou v nco, se takovmuto zpedmtnn vry v uritou tezi neme vyhnout. A tak, jakkoli na jedn stran tvrd, e s obsahy vry se nesm jednat jako se veobecnmi sprvnostmi,32 zavazuje se na druh stran k tomu, aby hovoil o ve ve jsoucnost Boha nebo v nepodmnn poadavek.

Tezi, e kad vra je vdy vrou v nco nebo na nco, Hejdnek zcela odmt. Jaspersovi v tomto smru vytk, e zstv poplatn mylnmu pochopen vry ptomnmu v kesansk tradici.33 Klov je pro nj ji zmiovan krok k absolutn povaze vry je-li sloveso vit po-chopeno jako sloveso nevyadujc pedmt, nevyznauje se takov vra nutnou vzanost k uritmu obsahu a nedisponuje dnm pedm-tem (ve smyslu teze, o jej pravdivosti by byla pesvdena). Jak tedy Hejdnek takov ve bez pedmtu rozum? Navrhuji, abychom vru interpretovali jako ivotn orientaci na osloven a vzvu, kter k nm pichz z budoucnosti a v n jsme oslovovni ryz nepedmtnost (tak interpretuji obecn nboensk termn bh, kter po specifickm pe-znaen a s nktermi vslovnmi omezenmi slouil jak v tradici sta-rho Izraele, tak v tradici kesansk crkve). Jak je vidt, nezavrhuji ve svm pojet pojem zjeven jako neppustnou a filosofi neakceptovatel-nou hypostazi (na rozdl od Jasperse, kter pro filosofii pijm pojem fi-losofick vry, ale oiuje jej od kadho nznaku vazby na zjeven).34

S Jaspersem by se tedy Hejdnek shodl v tom, e vru nechpe ani pouze jako aktivitu (akt vry),35 ani pouze jako urit ven obsah, ale

31 Tamt., str. 24 (upraven peklad).32 Tamt., str. 56.33 L. Hejdnek, Pravdavra jako filosofick problm, pednka na ETF UK,

17. 2. 1995 (nahrvka v Archivu Ladislava Hejdnka).34 L. Hejdnek, Pspvek k otzce vztahu mezi filosofi a theologi, in: L. Hej-

dnek J. S. Trojan, Filosofie a theologie: sbornk text (samizdat), Praha 1986, str. 122 (text je dostupn na webovch strnkch Archivu Ladislava Hejdnka).

35 Viz t L. Hejdnek, Mylenkov denk 1985.2, 85/241 (7. 12. 1985): Vra toti neme bt redukovan chpna jako akce, nebo aktivita subjektu je pouze jednou a navc nezbytn do velk mry kontrolovanou a omezovanou slokou

33REFLEXE 52/2017

jako celou ivotn atitudu i orientaci (vyznaujc se otevenm vzta-hem k budoucnosti).36 Stejn jako pro Jasperse je i pro nj vra msi irm, ne u ovem jednotou subjektu a objektu, ale jednotou kon-krtnho subjektu (napklad lovka) prv s ryz nepedmtnost, jak Hejdnek peznauje pojem Bh.37 U Jasperse lo v ppad vry ve vlastnm smyslu o uvdomovn si transcendence; pro Hejdnka jde o vztah i vazbu subjektu na ryz nepedmtnost, kter nem kognitivn, ale spe praktickou, takka existenciln povahu.38

Mm za to, e v tomto bod nm rozdlnost Jaspersova a Hejdnkova porozumn ve zptomuje rozcest, na nm se jakkoli reflexe vry me v principu vydat jen jednm ze dvou zastoupench smr. Pistou-pme-li (spolu s Hejdnkem) na interpretaci vry ne jako vry v i vry na (nco), ale jako skutenosti, kter nedisponuje dnou vhradn vaz-bou na ta i ona pesvden nebo lnky vry, pipoutme tm zro-ve, e obsahem vry nen dn propozice i teze. Jsme-li naproti tomu pesvdeni (spolu s Jaspersem), e vra sama je vdy vrou v nco i na nco, pak nm nezbv ne piznat, e vra vdy disponuje uri-tm propozin vyjditelnm obsahem, a tm pdem jsme v otzce po tomto obsahu vry nuceni vposled vyslovit tezi, kter tento obsah vry vyjaduje. (Otzkou nad rmec tto studie je, zda takov uchlen se k uritmu zpedmtnn vry je nm, co mus reflexi vry vdy prin-

vry jakoto integrovanho djstv, je nem pouze jedno integrujc ohnisko, n-br nutn hned dv. To ve pedstavuje doklad pro to, e vra jako skutenost mus bt hledna tam, kde se jet zcela neprosadilo rozpolcen na subjekt a objekt. Vra ekli bychom je akt, kter si nejprve musme osvojit, aby se stal nam vlastnm aktem. Proto to nen vhradn vc naeho vkonu, i kdy bez naeho vkonu toti bez onoho osvojen by se nam vlastnm aktem stt nemohla.

36 L. Hejdnek, Mylenkov denk 1988.2, 88/087 (17. 1. 1988): Vra je orien-tovna nepedmtn, nebo budoucnost nen pedmt, nen jsoucno, ale nejsoucno. Vra je orientovna na to, co nen (jet nen), ale m si je jista. Naproti tomu vra v Boha, tj. e Bh jest, je falenou vrou ve jsoucno (a u jde o jsoucno jak-koliv).

37 L. Hejdnek, Mylenkov denk 1985.2, 85/208 (3. 11. 1985): Vra je jednotou (sjednocenost) lidskho aktu intence oekvn a naslouchn a naplnnosti tohoto aktu obsahem, kter nen konstruktem v podob intencionlnho pedmtu. Je-li vra tm, co Jaspers nazv objmajcm, pak to nen jednota toho, co odliujeme jako subjekt a objekt, nbr jednota toho, co (my, ne Jaspers) odliujeme jako ryz nepedmtnost a konkrtn subjekt, piem prv tento subjekt chpeme jako jednotu subjektnho a objektnho.

38 L. Hejdnek, Mylenkov denk 19851, 8508252, 5 (25. 8. 1985).

34 Vclav Dostl

cipiln provzet, nebo zda je mon reflexe vry, kter by se takovmu zpedmtnn dokzala vyhnout.)

Vra a reflexe vryVidli jsme, jak Jaspers odliuje vru od vdeckho poznn. Ve sv sna-ze ohradit se proti pochopen vry jako neho iracionlnho vak zro-ve charakterizuje filosofickou vru jako vru myslcho lovka, kter jako takov usiluje jednak o vdn vbec, jednak speciln o to, aby rozumla sob sam. Protoe se ale vra prv od racionlnho vdn li, mus bt zjevn spojena s jinm typem vdn. Zatmco v ppad Galileiho ml Jaspers na mysli vdn i poznn vdeckho raen (do-kazateln, nedjinn, veobecn platn), pi sebeprojasovn vry m na mysli transcendujc mylen, kter se ji nepohybuje jen v rmci danm vdeckmi objektivacemi.

Toto filosofick poznvn pro Jasperse znamen nim neohranie-nou ochotu vystavit cokoli otzce a pochybnosti; dn tajemstv nesm bt chrnno ped vzkumem, nic se nesm obhajovnm zahalovat.39 Poznn m ovem sv hranice, kter se odhaluj kritikou, stejn jako smysl poznn a jeho istota. Kritika m slouit tomu, abychom neupadli do jen zdnlivho vdn, do vyinut vdy. Bezmezn poznvn se nesm vyhnout ani sam filosofick ve, a proto mluv Jaspers o jejm sebeprojasovn i prosvtlovn. Jaspers dokonce vzn poadavek na permanentn rostouc hloubku i kvalitu tohoto sebeprosvtlovn filosofick vry vra m bt neustle jasnj, vdomj a vdomm hnna dle kupedu.40 Filosofick vra je tedy pesvden, kter se ne-obejde bez mylenkovho vkonu; nen mon vit a nezamlet se nad tm, nepodrobovat tuto vru reflexi.

Narazili jsme u na to, e Jaspersovo obsahov (propozin) zabarve-n pojet vry se projevuje mj. tak v tom, e vru ve vlastnm smyslu charakterizuje jako uvdomovn si skutenosti transcendence.41 Podob-n vyjden u nj nachzme i pozdji, kdy hovo o mylench obsa-zch vry i mylen obsah vry: Vrou iji ze zdroje, kter ke mn promlouv v mylench obsazch vry. Vra, kterou vm, a obsah vry, kter si pedstavuji, jsou neoddliteln. Subjekt a objekt vry jsou jedno.

39 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 12.40 Tamt.41 Tamt., str. 17.

35REFLEXE 52/2017

t ve ve a t ve ve v nco je mon jen spolen. Vm-li, pak chci myslet obsah vry.42 Pro Jasperse tedy nen mon nevdom, nereflek-tovan vra, kter by neusilovala o porozumn sob sam.

Dvod, pro m Jaspers za to, e pmo ve ve sam u je ptomno i urit jej sebeporozumn, je zjevn zaloen ji v jeho tezi o neodd-litelnosti subjektivn a objektivn strnky vry, tedy vry jako aktu a vry jako obsahu. Proto u nj nenachzme explicitn rozlien mezi vrou samou a reflex vry, kter pokld za klov Hejdnek. Jaspers chce naopak oboj myslet v jedinm pojmu vra (resp. snad urit jej sloka) m podle nj vposled reflektovat sebe samu. Provzanost Jasper-sovch pedpoklad meme nahldnout i v obrcenm smru: Vzhle-dem k tomu, e reflexe jako mylenkov aktivita se mus vztahovat vdy k nemu mimo sebe, m Jaspers, jak se zd, za to, e k nemu mimo sebe se mus vztahovat tak vra (protoe reflexi vry pokld za soust vry sam). Proto je pro nj nepedstaviteln vra bez obsahu nebo v n vdy u pedpokld ptomnost reflexe. Jaspersovo pochopen vry jako vzan k uritmu obsahu a vry jako neoddliteln od reflexe vry se navzjem podmiuj.

Smovnm vry a reflexe vry se Jaspers z Hejdnkovy perspektivy dopout pojmov konfze. Sm povauji koncepci vry, kter by byla vybavena njakm svm vlastnm mylenm, za nedritelnou. Naopak jsem pesvden, e je teba dkladn rozliovat mezi vrou a jej refle-x.43 Hejdnek tak me soudit na zklad svho rozumn ve jako skutenosti, kter m vzhledem k sammu mylen zkladnj charak-ter: Nen tomu tedy tak, e by vra mla njak vlastn zpsoby mylen, ale e je schopna vnitn pestavt, pestrukturovat kad mylen, kter je schopno a ochotno se j otevt a dt k dispozici.44 Piznat ve sam schopnost mylen tedy to, o em podle Hejdnka me bt e a u reflexe vry by z jeho pohledu znamenalo vzdt se pojet vry jako nepedmtn orientovan ivotn atitudy a redukovat vru jen na jist druh pesvden o nem. Hejdnek sm ve svch mylenkovch dencch podotk, e Jaspersovo rozlien mezi fides qua creditur a fi-

42 K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung, str. 49: Durch Glauben lebe ich aus dem Ursprung, der in gedachten Glaubensinhalten zu mir spricht. Untrennbar ist der Glaube, durch den ich glaube, und der Glaubensin-halt, den ich mir vorstelle. Subjekt und Objekt des Glaubens sind eins. Glaubend zu leben und glaubend an etwas zu leben sind nur miteinander mglich. Glaube ich, so will ich den Glaubensinhalt denken.

43 L. Hejdnek, Pspvek k otzce vztahu mezi filosofi a theologi, str. 123.44 Tamt., str. 126127.

36 Vclav Dostl

des quae creditur se bl jeho odlien vry sam a reflexe vry. Vslovn se ale obrac proti Jaspersov tezi, e by jedno bez druhho bylo nemo-n.45 Tato dal Hejdnkova odlinost od Jaspersovy koncepce je tedy zce spojena s jeho rozhodnutm interpretovat vru jako skutenost beze svho specifickho pedmtu.

Snahu rozliovat mezi vrou samou a reflex vry nachzme u Hej-dnka opakovan ji od jeho relativn ranch text. Tak ve studii na-psan r. 1962 spolen s Petrem Pokornm tvrd, e bez tohoto rozlie-n nememe skutenosti vry vbec adekvtn porozumt: Tam, kde chyb iv pklad praktickho vztahu k lidem a k vcem, zaloenho na ve, tam je ve ztraceno, i kdy slova zstanou zachovna. A naopak tam, kde je praktick vztah k lidem a vcem v podku, kde vak chyb sprvn porozumn sob i svtu, me sice dojt i k vnm poruchm, ale ztraceno nen nic. V praxi dosvden vra je prvotn a hlavn; reflexe je na druhm mst.46 Hejdnek tedy (na rozdl od Jasperse) pot s monost, kdy lovk v, a pitom svou vru nereflektuje, resp. nereflektuje ji adekvtn. Zrove toti pipout, e vra existuje vdy jen prosycena docela uritm porozumnm sob sam a sv povaze, a proto vdy ve spojen s uritmi pedstavami vry.47 Mme-li to vyloit konzistentn, bude teba vzt v potaz, e reflexe pro Hejdnka neznamen jakkoli sebeporozumn, ale mylenkov vkon, kter se vyznauje specifickm odstupem od toho, co je reflektovno. Konkrtn reflexi vry Hejdnek charakterizuje jako zvltn schopnost, j se vra obrac k sob sam, hledc sama sob porozumt v rmci celkovho pochopen svta, ale souasn v odstupu od bezprostedn praxe, tj. na svt zamen aktivity.48 Vra ovem podle veho me disponovat uritm (pedreflexivnm) sebeporozumnm, kter samo jet nen v psnm smyslu reflex a kter me bt patrn samo reflektovno.

Jak pesn reflexi vry reflexi v onom psnjm smyslu u Hejdn-ka rozumt? Reflex obecn Hejdnek mn mylenkov pstup k urit (sv) aktivit, ne nap. k vci reflexe je tedy vdy reflex njak aktivity (i v Hejdnkov terminologii akce). Takov pstup m ovem za svou podmnku nejprve odstup od on aktivity. Tento pstup i odstup je podle Hejdnka zrove pstupem reflektujcho subjektu k sob sa-

45 L. Hejdnek, Mylenkov denk 1985.2, 85/207 (3. 11. 1985).46 L. Hejdnek P. Pokorn, Je vra christologie, in: L. Hejdnek, Filo-

sofie a vra, str. 1415.47 Tamt., str. 14.48 Tamt., str. 15.

37REFLEXE 52/2017

mmu i odstupem od sebe samho. K reflexi proto nle nutn oboj: odstup od sebe i pstup k sob. Ovem to nejdleitj v reflexi nen ani pstup k sob, ani odstup od sebe, nbr ta fze v reflexi, kdy jsme od sebe ji odstoupili, ale jet jsme se v novm pstupu k sob nevrtili. V tto fzi dojde k nemu rozhodujcmu, co nm umon bt takkajc nkm jinm pot, kdy se zase k sob vracme.49

Je-li tedy podle Hejdnka reflexe vdy reflex urit aktivity i akce, nabz se otzka, zda je vbec mon reflektovat vru jako takovou, nebo zda si meme v reflexi zjednat pstup nanejv k uritmu jednn ui-nnmu na zklad vry. Dotkli jsme se u skutenosti, e vra se podle Hejdnka nevyerpv aktivitou pslunho subjektu, protoe m bt jakmsi hlubm ivotnm zkladem. Je tedy vbec mon podniknout reflexi vry jakoto tohoto ivotnho zkladu samho, kter nen mou aktivitou? Nebo tento zklad zstv jakkoli reflexi principiln nep-stupn, a pokud Hejdnek mluv o reflexi vry, m tm na mysli jen refle-xi aktivit nesench vrou, ivota z vry? Odpov patrn zvis na tom, jak irok smysl meme reflexi pisoudit. Pokud by reflexe byla vdy intencionlnm aktem vztahujcm se k jinmu intencionlnmu aktu, je nasnad, e skutenost jako prv vra, kter se tto kategorii vymyk, by zstala mimo monosti reflexe. Takov vklad podporuje i Hejdn-kem asto citovan Rdlovo oznaen vry za naklonnost k inu (tedy nikoli za in sam).50 Ostatn to, e reflex vry m na mysli prv reflexi aktu vry, naznauje sm Hejdnek, kdy pe, e vra (tj. akt vry) me bt zsadn reflektovna tak jinak ne teologicky.51

Transcendence a ryz nepedmtnostJaspers i Hejdnek sdlej pesvden o tom, e vru nen mon ch-pat jen jako lidsk akt, k nmu by si lovk sm pln vystail, a e je zapoteb hledat sm zdroj vry mimo lovka jakoto vc sub-jekt. Hejdnek je ovem pesvden o nevhodnosti Jaspersova termnu transcendence, kterm by se tento zdroj ml oznaovat, a sm mluv radji o ryz nepedmtnosti. Termn transcendence odvozen od slov trans a scando Hejdnkovi nevyhovuje z etymologickch dvo-

49 L. Hejdnek, Reflexe vry ve Starm zkon, in: t, Filosofie a vra, str. 212.50 L. Hejdnek, Filosofie a kesanstv, in: t, Filosofie a vra, str. 86; Vit

a myslit, str. 194; Vra jako kosmick faktor, str. 237.51 L. Hejdnek, Vra jako kosmick faktor, str. 220.

38 Vclav Dostl

d: Nepedmtnou skutenost, tj. tzv. ryz nepedmtnost, nememe charakterizovat jako transcendentn, nebo slovo transcendentn je spja-to s aktivitou jakhosi transcendovn, tj. pelzn, plhn pes nco a nad i za nco. Tm by jednak byla ryz nepedmtnost uvdna ve vztah (a dokonce pinejmenm formln konstitutivn vztah) k na aktivit, toti plhn, lezen vzhru, a na druh stran by se vslovn pipoutlo, e cestou k ryz nepedmtnosti je aktivita z na strany, toti lezen a plhn.52 Hejdnek m za to, e ve vztahu k ryz nepedmt-nosti nen podobn vypjat aktivita na mst; jedinou aktivitou vry ve vztahu k ryz nepedmtnosti je lidsk otevenost: Z na strany lze proto mluvit leda o otevenosti k ve, kter nevychz z ns, kte (even-tueln) vme, nbr pichz k nm, aby ns skrz naskrz pronikla a cele ns prostoupila tm, e zmn nae zamen, nai orientaci a povede ns tam, kam m ona sama.53

Hejdnek si je vdom, e transcendence podle Jasperse nikdy ne-vstupuje pmo do tohoto svta, m ovem Jaspers podle Hejdnka podlamuje tradin pochopen inkarnace.54 Prv s tm Hejdnek pole-mizuje, kdy ryz nepedmtnosti piznv nikoli transcendentn, ale naopak spe descendentn povahu: Oznaen Boha (v kesansk tra-dici) jako plhajcho do vky je vysloven nevhodn a matouc, nebo Bh je naopak tm, kdo sestupuje (take pimenj, by redukujc by byl termn descendence).55 Zatmco tedy Jaspers, jak jsme vidli, trv na tom, e transcendence se ve svt nikdy neprojevuje nijak pmo, leda zprostedkovan (tm, e meme st skutenosti ve svt jako jej ifry), Hejdnkova ryz nepedmtnost m do svta sama aktivn vstupovat. Podle nj toti takov transcendence, kter nm nedovede a neme njak pomoci v naich dennch trablech a zpasech, kter ns nedovede zmocnit (vybavit moc) a poslit na na nezbytn a ovem doasn, provizorn cest svtem a do svta, na na ivotn pouti, nen k niemu. Myslm, e nejsem sm, kdo m nejen jaksi dojem i tuchu, ale spe sdvujc se jistotu i ujitnou dvru, e v takovch vypja-tch, meznch situacch tak docela bez pomoci nejsem a nezstanu.56

52 L. Hejdnek, Mylenkov denk 1985.2, 85/218 (10. 9. 1985).53 L. Hejdnek, Mylenkov denk 19851, 8508251, 4 (25. 8. 1985).54 L. Hejdnek, Jaspers jako filosof, in: t, Setkn a odstup, Praha 2010,

str. 161.55 L. Hejdnek, Problm filosofick theologie, pednka na ETF UK, 4. 10.

1996, 0.12 (text je dostupn na webovch strnkch Archivu Ladislava Hejdnka).56 L. Hejdnek, Jaspers jako filosof, str. 163.

39REFLEXE 52/2017

Hejdnkovo odmtnut nedostupn transcendence zde vychz z jeho bytostnho pesvden: Ve vztahu k transcendenci je vak pouze jeden legitimn a pln kladn smr, toti orientace elem k budoucnosti. Je zajist v pln shod s lidskou, tj. na osobn zkuenost, e vechny lidsk, tj. tak nae pokusy jt tmto smrem troskotaj; v tom m Jaspers naprostou pravdu. Chyb mi u nho nicmn smysl pro smr opan, toti pro protismr. Nen tomu tak, e transcendence, kter je za zd, nen vskutku k niemu jinmu dobr, ne abychom se niili, narejce na cest k n a za n na nepekonatelnou a pro ns pmo zniujc pek-ku. Zd se mi, e takov transcendence je zase jen novou iluz, kterou si vytv typ nonkonformisty jako ideologick zdvodnn vlastnch dosavadnch i potencilnch budoucch krach. Zejmna vak: Nen to vechno stle jet hodn star a pmo zastaral pedstava, zcela poplat-n schmatu antick eck provenience?57

Otzka zjevenJeden z bod, v nich se Jaspers svou koncepc filosofick vry zetel-n distancuje od vry nboensk, a zrove dal zajmavou odlinost mezi jeho a Hejdnkovm pojetm, pedstavuje jeho pomr ke zjeven. Zjeven Jaspers charakterizuje jako bezprostedn, asov lokalizovan, pro vechny lidi platn projev Bo skrze slovo, poadavek, jednn, udlost. Bh jm dv sv pikzn, ustavuje spoleenstv, zakld kult.58 Jaspers rozeznv ti podoby, kterch v jeho och vnjho po-zorovatele takovto zjeven nabv. Tak jako na jinch mstech je i zde zejm, e pitom vychz v prvn ad z idovstv a kesanstv (pesto-e pipout ptomnost zjeven tak v dalch nboenskch tradicch). Ony ti typy zjeven toti pedstavuj (1) proroci, kte tlumoili Bo vli a Bo poadavky; (2) apotolov, kte dosvdili, e Bh se v po-dob Jee Krista objevil na zemi, byl ukiovn a vzken; (3) crkve a kn, kte prohlsili biblick texty za inspirovan, ba za samo Bo slovo.59

U jsme se zmnili o tom, e hlavn Jaspersovou vhradou vi takto pochopenmu zjeven je jeho autoritativnost a nrok na vlunost, kter

57 Tamt., str. 162.58 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 52. Viz t K. Jaspers, Der philosophische

Glaube angesichts der Offenbarung, str. 4849.59 K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung, str. 45.

40 Vclav Dostl

podle Jasperse vede k neblahm nsledkm: Nrok na ovldnut svta je dsledkem nroku na vlunost pravdy.60 V pitakn tomuto zjeven Jaspersovi brn jeho liberln mylenkov zaloen a pesvden, e ivot lovka nem bt strukturovn autoritativn urenmi obsahy vry. Pitom ns nepekvap, e v souladu s Jaspersovou koncepc je pro nj postoj lovka ke zjeven (a u pitakvajc i odmtajc) zleitost vry ke zjeven se tedy vztahujeme tak, e mu bu vme, nebo nikoli (ve smyslu: jsme i nejsme pesvdeni o pravdivosti toho, co samo k). To je vedle ji dve citovan poznmky o Jaspersov neve ve zjeven zejm i z Jaspersovy odpovdi na otzku, jak postoj k obsa-hm vry ve zjeven me zaujmat ten, komu je tato vra ciz: Kdo nen s to vit dnmu zjeven jako takovmu, me si pece pisvojit biblic-k zdroj, nechat se proniknout jako lovk jeho pravdou bez zjeven.61 Mluv-li tedy Jaspers o zjeven, m pitom na mysli skutenost, kter je (resp. me bt) obsahem i pedmtem vry.

Hejdnkovo pojet zjeven je patrn nejsoustavnji vyloeno v jeho pednkch vnovanch vztahu mezi filosofi a theologi (urench pro posluchae theologie) z potku 90. let. Pro tento vztah filosofie a theo-logie pokld Hejdnek zjeven za otzku zkladn dleitosti.62 Zabvat se jm zan z perspektivy otzky po kontingenci pravdy, u n vid s problmem zjeven nerozlunou spojitost. Odmt toti dogmatick pedpoklad, zaloen navc na pedsudcch eck pojmovosti, e pravda je nco stlho a po vechny vky nemnnho.63 Zjeven, resp. zjevo-vn m toti podle nj smysl jen jako urit dn v ase, a takovto dn by stl a nemnn pravda nemohla sama uvdt v pohyb. Pedpoklad nemnnosti pravdy je poteba odmtnout, nebo mylenkov alternativy, kter jsou s nm spojeny, m Hejdnek za nedriteln. Pokud by tmto initelem zjevovn nehybn pravdy byl nkdo mimo samotnho lo-vka, pak by pro ns tento zjevovatel pokud by nm zjevoval celou pravdu byl nm vznamnjm ne sama pravda, nebo nad pravdou nehybnou a nm nepstupnou m zajist pevahu pravda zjeven, a nmi tedy poznan.64 Kdyby naopak tmto zjevovatelem ml bt sm lovk,

60 K. Jaspers, Filosofick vra, str. 57.61 Tamt., str. 28; viz t K. Jaspers, Der philosophische Glaube angesichts der

Offenbarung, str. 35.62 L. Hejdnek, Filosofie a theologie, pednka na ETF UK, 12. 4. 1991, 01

(text je dostupn na webovch strnkch Archivu Ladislava Hejdnka).63 Tamt., 05.64 Tamt., 08.

41REFLEXE 52/2017

kter se bude pokouet onu nemnnou pravdu poznvat, pestv mt e o zjeven vbec smysl cel otzka by se tak pevedla na otzku po lidskm poznvn a zjeven by pestalo bt platnm problmem.65

Proto je tedy mylenku vn, mimoasov a mimoprostorov platn pravdy zapoteb opustit. Tm se ohlauje prvn vznamn odlinost od Jaspersova pojet Hejdnek neztotouje samotn zjeven se zjevenm obsahem (nap. zapsanm v bibli). Takovto jednou ji zachycen sdle-n Hejdnek pokld pouze za sediment i reziduum nkdejho zjeven; k tomu si u nememe v plnosti zjednat pstup a jsme odkzni na jeho pozstatky. Zjeven jako takov je pro nj tak toton pmo s udlost i procesem zjevovn.66 Jinak eeno, zjeven je aktuln se zjevujc pravda, a ta je svobodn ve vztahu ke vem reliktm svch dvjch zjeven.67

Skuten zjeven (i zjevovn) tedy nen nim ji pln uskuten-nm a uzavenm, ale dochz k nmu i nadle, v naich konkrtnch ivotnch situacch: Nemme tedy nic, co by bylo jednou provdy zje-veno, nbr na zjeven musme vdy znovu ekat. Zjeven ovem tak nezan nikterak bez souvislosti se skutenost, a to ani se skutenost aktuln ptomnou, ani se skutenost ptomnou kdysi v minulosti. To je smyslem naeho drazu na adresnost zjeven, tedy na to, e zjeven je vdycky vzva, na kterou mme a musme odpovdt. A proto ani my sami nememe a nesmme odpovdat bez souvislosti se svou aktuln situac ani bez souvislosti se svou dobou, spolenost, kulturou atd. Zje-ven jakoto udlostn dn je proto vdy aktuln a vdy situan.68

Tm Hejdnek uvd v tsnou souvislost zjeven s djinami, resp. d-jinnost, co je krok, kter prv u Jasperse postrd. Jaspersovi vytk nedostaten smysl pro djinnost a jist jej podcenn.69 To jej vede a

65 Tamt., 09.66 Tamt., 20: zjevn nememe vbec mluvit o zjeven v tom smyslu, jako

by mohlo bt nco zjevenho. Zjeven je nutno chpat vdy jako dn, jako udlost. To, co po udlosti zbude, jaksi zbytky a relikty, to u nen udlost sama. Nic, co se v tomto naem svt vyskytuje, neme bt povaovno za zjeven.

67 Tamt., 7. 3. 1991, 06.68 Tamt., 12. 4. 1991, 22.69 L. Hejdnek, Filosofie a vra: pspvek k otzce, str. 117118: Jaspersova

filosofick vra, odmtajc zjeven jako vchodisko, ztrc v tm okamiku svou djinnost. Nov je bu pouh nhoda nebo m sv zakotven ve struktue ne-pedmtn skutenosti. Tam, kde se realizuje (a tedy: tam, kde na sebe pedmtnou podobu bere) nepedmtn skutenost, mme ped sebou skutenost novho; tam, kde toto nov nejenom pistupuje k tomu, co tu u jest, a kde nejenom toto ji dan

42 Vclav Dostl

ke konstatovn, e pro Jasperse jako by djinnost a djinn situova-nost byla pouze dlem, osudem; transcendovn existence v meznch situacch je u nho, zd se mi, stle ble opoutn djin a djinnosti, tedy jakmsi vytrenm z nich a ze skutenho svta.70 Pro pojet Jaspersovo z toho plyne otzka, zda jakoto poznamenan takovouto oddlenost od djin tv v tv samotnm djinm obstoj.

Hejdnkova kosmologizace vryPoslednm zde tematizovanm (a znan originlnm) rysem Hejdn-kova pojet vry je jeho snaha myslet vru jako skutenost, o jej p-sobnosti lze mluvit nejen ve spojen s lovkem, ale ji hluboko na pedlidskch rovnch. Vra by tak byla nm, co se uplatuje jednak u vech ivch bytost, zvat i rostlin, ale vposled i u bunk, molekul, atom, i dokonce snad nejmench fyziklnch stic v Hejdnkov terminologii tedy u vech pravch, tj. vnitn integrovanch jsoucen (na rozdl od jsoucen nepravch, jimi jsou nap. pouh hromady i jin seskupen pravch jsoucen jako v ppad nerost a vbec tzv. neiv prody, umle vzniklch artefakt apod.). Co Hejdnka vede k tto na pohled pekvapiv snaze o kosmologizaci fenomnu pipisovanho tra-din pouze lovku?

Pdu pro tento krok si Hejdnek pipravil ji svm zkladnm roz-hodnutm pochopit vru ne jako vdom pitakn uritmu obsahu, ale jako skutenost, kter je v jdru na jakkoli mylen i poznn nepevo-diteln. Po rozlien vry sam (jakoto otevenosti smrem k budoucnu a naklonnosti k inu) od reflexe vry (u n teprve lze mt za to, e se pohybujeme na rovni mylen) tak ji z Hejdnkova pohledu nen problematick pedpokldat ptomnost vry i na rovnch skutenos-ti, kde o reflexi vry jet zdaleka neme bt e. Dslednost, s jakou chce Hejdnek toto pojet vry aplikovat na sfru vech pravch jsou-cen, zdvoduje ve studii Vra jako kosmick faktor poukazem na irok kontext svho mylenkovho rozvrhu, v nm hraje vznamnou roli jeho pojet subjektu. Pojem subjektu Hejdnek opt kosmologizuje, tedy roziuje z lidsk roviny na celou i pravch jsoucen i udlost. Subjekt me bt ustaven jako jaksi nepedmtn sted udlosti, kte-

promuje, ale kde je ukazuje zrove v novm svtle, ve svtle pravdy, tam mme ped sebou skutenost zjeven. Zjeven je primrn tak mlo intelektuln zleitost jako vra; proto mus bt interpretovno (rovn jako vra).

70 L. Hejdnek, Jaspers jako filosof, str. 162.

43REFLEXE 52/2017

r ovem netvo soust udlosti sam, ale je trvale vysunut ponkud do budoucnosti.71 O tto vyklonnosti do budoucna mluv Hejdnek jako o ex-sistenci. Subjekt ovem mus bt ke sv ex-sistenci povoln i vyvoln, a to v odpovdi na uritou vzvu: Vztah mezi subjektem a mezi vzvou, kter jej vyvolv k ex-sistenci, nazveme vrou.72 Akt vry je tak nm, co umouje samo ustaven subjektu. Jak ovem me subjekt konstituovat sebe sama aktem vry, kter by mu ml zrove pedchzet? Akt vry m oboj strnku najednou a naprosto se vzpr bn logice, kter trv na tom, e jedno mus pedchzet druhmu. Bez aktu vry nen subjektu, bez subjektu nen dnho aktu, dn akce, bez akce nen mon vazba mezi udlostmi, tj. nen mon reaktibilita, bez reaktibility nen mon svt ani dn vnitrosvtn skutenost.73

Jedin zpsob, jak mylenkov pojmout ustaven subjektu, vid Hej-dnek v tom, e subjekt je ve sv ex-sistenci ustaven a upevovn akty vry.74 Stojme tu ovem ped paradoxem, e subjekt m bt teprve ustaven aktem vry, jeho by vlastn sm jakoto subjekt ml bt pvod-cem (aby bylo mon hovoit o jeho aktu). Tento paradox chce Hejdnek eit tak, e tento zkladn akt vry, jeho subjekt nen schopen, protoe jet neex-sistuje, je subjektu onm aktem konstituovanmu darovn i pesnji zapoten, jako by byl opravdu jeho vlastnm aktem. Subjekt se tak rod teprve v dsledku toho, e reaguje na vzvu, kter mu je adresovna jet pedtm, ne vbec zaal ex-sistovat.75

Hejdnek si uvdomuje, e takovto kosmologizovan pojet vry me budit odpor, a sm si klade otzku, zda je jeho koncepce oprvnn nejen co do vnitn logick koherence, ale i s ohledem na filosofickou tradici. Jako doklad, e se jeho pojet me odvolat na obdobn poku-sy v djinch mylen, uvd presokratiky, u nich rovn nachz kos-mologizaci pojm, kter byly pvodn vyhrazeny pro lidskou rove: Hrakleitv vn logos a lsku se svrem u Empedoklea. Vyjdeno nepimenmi termny (bohuel historicky spjatmi s nesprvnmi ko-notacemi) je vra stoicheion, anebo spe nco jako Lska a Svr u Em-pedoklea.76 i jinde: Me-li Hrakleitos svit tak dleitou funkci sjednocen, integrace vekerenstva logu, bez nho by i nejkrsnj

71 L. Hejdnek, Vra jako kosmick faktor, str. 234.72 Tamt., str. 235.73 Tamt., str. 235236.74 Tamt., str. 236.75 Tamt.76 L. Hejdnek, Mylenkov denk 1985.2, 85/192 (23. 6. 1985).

44 Vclav Dostl

svt byl pouze nahodilou hromadou vc, a me-li evangelista dokonce ztotonit se samotnm Bohem jakoto Stvoitelem, nemohou existovat zsadn filosofick ani theologick nmitky proti analogickmu ponn, toti proti kosmologizaci vznamu slova vra.77 (Vedle tto Hejdnkovy snahy opt legitimitu svho pojet mj. tak o nejstar filo-sofickou tradici ovem plat, e bezprostednj oporu pro svou kosmo-logizaci mohl nalzt u myslitel, kte mu stoj ble jak asov, tak co do svho filosofickho zaloen, zejmna u Emanuela Rdla a Teilharda de Chardin by nap. Teilhard se nepokou o vslovnou kosmologiza-ci vry, ale podobnou kosmologickou roli pisuzuje lsce.)

Tato pozoruhodn snaha o radikln rozen platnosti pojmu vry by si v plnm vypracovn vydala dal rozlien a projasnn, kter se v zatm dostupnch Hejdnkovch textech nachzej spe jen v n-znacch. Zstvaj tak otzky, kter u v rmci tto studie nen mon eit: Je-li ve vlastn vztah subjektu k ryz nepedmtnosti a zrove ryz nepedmtnosti k subjektu, jak konkrtn se tento vztah projevuje nap. na rovni atom? Jak se vbec mohla v ivot archaickho lovka prosadit ona mytick orientace na archetypy, pokud i o tomto lovku plat, e mu ji v urit me byla vlastn vra v onom kosmickm smys-lu? Jak me bt vra zrove vudyptomnm kosmickm faktorem a zrove ivotn atitudou, kter musela bt proroky teprve objevena, resp. dokonce vynalezena?78 Bylo by tedy zapoteb explicitn rozliit rzn stupn vry na rovni pedivho a ivho, na rovni subjekt ped reflex a subjekt reflektujcch?

ZvrClem tohoto textu nebylo provst vyerpvajc srovnn pojet vry u obou autor (to by vydalo na samostatnou knihu), ale vystihnout kl-ov rysy, kter od sebe ob pojet dl, a poukzat na hlavn kiovatky, z nich se Jaspersovy a Hejdnkovy odlin mylenkov cesty odvjej. stedn msto mezi tmito uzlovmi body zaujm Hejdnkovo roz-hodnut interpretovat vru jako skutenost absolutn povahy nevzanou na specifick pedmt a Jaspersovo trvn na pochopen vry jako pita-kn urit propozici i tezi (pes vekerou Jaspersovu snahu se z tohoto

77 L. Hejdnek, Vra jako kosmick faktor, str. 223.78 Srv. L. Hejdnek, Vra a modern svt, in: t, Filosofie a vra, str. 6768;

L. Hejdnek, Tradice vry: napodobovn, nebo navazujc pekraovn?, str. 48; L. Hejdnek, Filosofie a vra: pspvek k otzce, str. 120.

45REFLEXE 52/2017

schmatu vymanit). Na obou pedstavench pojetch meme sledovat monosti a skal filosofick reflexe vry, kter po mm soudu zatm nebyly pln prozkoumny.

Dal vraznou dlic linii pedstavuje otzka po vztahu nboenstv a kesanstv. Jeliko Jaspers pokld kesanstv za druh nboenstv a jeliko mezi nboenstvm a filosofi vid nesmiitelnou proluku, je ve-den k zvru, e filosof neme bt zrove vcm kesanem. Protoe skutenost vry pitom Jaspers len na vru filosofickou a nboenskou, stav tak sm sebe ped obt, na kterou stranu svho dlen (vposled psobcho ponkud umle) m zaadit nap. postavy velkch kesan-skch myslitel starovku a stedovku. Hejdnkovi naopak jeho vklad kesanstv jako v jdru nenboenskho fenomnu umouje mluvit o ve jako o skutenosti pipsateln kesanm i filosofm a nevyluu-jc personln unii obojho v jedinm lovku.

Mm za to, e filosofick snaha o reflexi vry bude moci v navzn na Hejdnkovy podnty hledat cesty, jimi se Jaspers sm nevydal. Bude moci napklad odmtnout Jaspersovo pochopen kesanstv jako nbo-enstv zaloenho na zjeven a tm pdem se i pokouet o naleze-n spolen ei mezi kesanstvm a filosofi ji na nenboensk pd, ani by tak zastnn kesan pestal bt kesanem a filosof filosofem. Bude moci pipustit, e mezi filosofi a kesanstvm nevede tak ostr d-lic ra, jakou mezi nimi vede Jaspers, kdy k, e nen mon bt z-rove filosofem a nboensky vcm lovkem. Bude moci tematizovat spojnice mezi vrou na lidsk rovni, na n se pohybuje Jaspers, a vrou jako pedpokldanm konstitutivnm initelem v celm kosmu. A ko-nen bude moci dkladn provit nosnost tohoto Hejdnkova rozvrhu a kriticky navzat na body, kter se v nm ukou jako perspektivn.79

ZUSAMMENFASSUNG

Jaspers und Hejdnek werden als Vertreter des philosophischen Ver-suchs, den Glauben als ein nicht-religises Phnomen zu reflektieren, aufgefasst. Obwohl sie sich philosophisch nahestehen, fallen in ihren jeweiligen Konzeptionen bedeutende Unterschiede auf, vor allem in An-betracht der Frage, ob der Glaube notwendigerweise ber einen eigenen

79 Studie vznikla v rmci zasteujcho projektu Krize racionality a modern mylen, projektu Filosofick reflexe vry jako nenboenskho fenomnu: Karl Jaspers a Ladislav Hejdnek eenho na Filozofick fakult Univerzity Karlovy z prostedk Specifickho vysokokolskho vzkumu na rok 2017.

46 Vclav Dostl

bestimmten Gegenstand verfgt, auf den er sich bezieht. Der Entschluss hinsichtlich des Wesens des Glaubens ist in diesem Punkte ein Scheide-weg, der in zwei Richtungen weist: Er fhrt einerseits zu Jaspers Kon-zeption des Glaubens als einer ausschlielich menschlichen Wirklich-keit, die letzten Enden in einem Denkakt grndet, andererseits aber zu Hejdneks Auffassung des Glaubens als einer kosmischen Wirklichkeit, die dem Denken vorausgeht.

SUMMARY

Jaspers and Hejdnek are two thinkers who reflect on the topic of faith as a non-religious phenomenon. Although mutually close, their philo-sophical positions differ in significant respects, especially concerning the question whether faith necessarily possesses its own particular object to which it refers. There are two basic answers to the question: whereas Jaspers conceives faith as a purely human reality which, ultimately, pre-sents a mere thought-act, on Hejdneks view it is a cosmic reality which precedes thinking.