Vladimír Papoušek – Petr A. Bílek

 CosmogoniaAlegorické reprezentace „všeho“

Vladimír Papoušek – Petr A. Bílek

 CosmogoniaAlegorické reprezentace „všeho“

Lektorovali:PhDr. Marie Langerová, CSc.doc. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.

Vychází v rámci řešení výzkumného záměru GA ČR405/09/0011 Re-prezentace a literární historie.

© Vladimír Papoušek, 2011© Petr A. Bílek, 2011© Graphic Design Zdeněk Trinkewitz, 2011František Kupka – © Národní galerie v Praze, © ADAGP, Paris 2012 Národní galerie v Praze, © ADAGP, Paris 2012© Bibliothèque nationale de France© Illustrations & Photos – all rights reserved!© Filip Tomáš – Akropolis, 2011ISBN 978-80-87481-61-5ISBN 978-80-7470-002-6 (MOBI)ISBN 978-80-7470-003-3 (ePUB)

Katalogizace v knize – Národní knihovna ČR

Papoušek, VladimírCosmogonia: alegorické reprezentace „všeho“ / Vladimír Papoušek, Petr A. Bílek. -- Praha : Akropolis, 2011ISBN 978-80-87481-61-5 (váz.)

82.0 * 82.09:165.21 * 82:111.61 * 808.543-027.21 * 82:81‘22 * 82.07— literární věda— mimésis (literatura)— realismus v literatuře— naratologie— literární sémiotika— interpretace a přijetí literárního díla— studie

82.0 – Literatura (teorie) [11]

ilustrace k Ivanhoe Waltera Scotta (1880)

aDoLF KosÁREK – Hřbitov u moře (1856)

THÉoDoRE gÉRiCaULT – Důstojník myslivců císařské gardy dává povel k útoku (1812)

aLEXEJ siTaRo – K zažitočnoj kultornoj žizni (1934)

LEV Hass – Na soud s americkými barbary! (1952)

anonYm – Radostne a spokojne z predajní Zdroj (počátek 50. let)

BŘETisLaV HanUŠ – Česká ženo (po r. 1945)

KonsTanTin iVanoV – Miru mir (1952)

KaZimiR maLEViČ – Suprematistická malba. Letadlo v letu (1915)

aUBREY BEaRDsLEY – Salome (1894)

EL LisiCKiJ – Bijte bílé rudým klínem (1919)

FRanCisCo goYa – Saturn požírající svého syna (1819–1823)

z filmu Easy Rider (1969)

gaETano PREViaTi – Stvoření světla (1913)

A TAK JE TO TADY SE VŠÍM ANEB PÁR SLOV NA ÚVOD 17

A TAK JE TO TADY SE VŠÍM ANEB PÁR SLOV NA ÚVODTěžko se lze smířit s představou, že umělec, který něco zobrazuje – barvou, hnětením hlíny nebo psaním – chce za každou cenu předvést všem kolem, jak umí namalovat zá-tiší či scénu s horským vodopádem, jak umí vyjádřit beatnickou radost ze zmrzliny, pří-padně že nás chce informovat o zvláštním chování podivína Roquentina, který nachází zalíbení ve sledování své vlastní pohybující se ruky. Zdá se spíše, že každý umělec, který nám ukazuje – často bizarní – jednotlivosti našeho světa, má mnohem významnější am-bici – jako by s odkazem na jednotlivost říkal: „A tak je to tady se vším.“

Umělec malující růži, píšící o úředníkovi z Petrohradu nebo znuděné dámě z fran-couzského maloměsta vždy tvoří alegorii „všeho“: veškeré univerzální zkušenosti té chví-le, toho času, celistvosti, kterou jistě nevidí, ale touží po ní, protože jedině uchopením celé té organiky a mechaniky, celého prostoru a času božího světa – či prostoru a času světa Boha zbaveného – se mu může dostat odpovědí na otázky po vlastní existenciální pozici v tomto vířícím pohybu prostoru a času.

Když my jako čtenáři či diváci sledujeme takový obraz, podléháme (nebo můžeme podlehnout, což závisí na dokonalosti, přesvědčivosti, emotivitě zobrazovaného) iluzi, že se před námi díky velkému uměleckému činu skutečně otevírá samo univerzum. A nám se chce přitakat spolu s umělcem: ano, a tak je to tady se vším.

Jenže za touto iluzí obrazu, který se zdá být oknem do našeho univerza, se skrývá pragmatický mechanismus nástrojů – znaků, tedy ikonů, symbolů či indexů, užívaných ve struktuře jistého historického a kulturního společenství, znaků a metafor nabývajících v různých pozicích různých významů, které však nelpí nikde stabilně, ale permanentně se stěhují; neztrácejí se ani v čase, ani v prostoru, ale nabývají v různých dobách a v růz-ných společenstvích různých hodnot. Tyto hodnoty se někdy sčítají, aby se ale vzápětí objevily třeba v kontradiktorické pozici, jež značí rozdíl. Proces, který zdá se být nyní ně-jakým rejem kosmických sil, lze vysvětlit poměrně prostě. Veškeré aktualizace i perma-nentní přeznačování těchto znaků probíhá v živé řeči dobového společenství. Není to ves-mír, který s nimi něco dělá a roztáčí rej znaků a metafor, ale lidé, kteří chtějí něco dělat se svou řečí. S tím souvisí další aspekt skrytý za iluzí obrazu – je tu celá plejáda strategií, jak dosáhnout věrojatnosti obrazu a jak tento věrojatný obraz pak dále používat tak, aby co nejvíce vnímatelů bylo přinuceno přitakat a říct: ano, a tak je to tady se vším.

Smyslem následujících textů je poodhalit souvislosti literárních obrazů a jejich skryté me-chaniky. Na obraz se lze dívat – ale také jej někdo někde musí instalovat a poté reinstalo-vat, obraz je přenášen, prodáván, někdy i ukraden. A tyto manipulace nastavují světelnost obrazu, a tím i jeho významy; manipulace, které zvyšují či snižují hodnotu (obraz umístě-ný v depozitáři a obraz vystavený v galerii, obraz často kradený, a tudíž mediálně známý), možná souvisejí s hlubšími vrstvami diskursivních nástrojů a činností, které organizují jisté způsoby zacházení, nasvěcování a vidění v kontextu epochy, v historické proměnlivosti.

VLADIMÍR PAPOUŠEK – PETR A. BÍLEK18

Předkládané studie – eseje nejsou ani v nejmenším pokusem o náčrt jakéhosi nové-ho systému literární vědy. K systémům obecně mají oba autoři přístup více než opa-trný. Tyto texty jsou spíše hrou s naznačenými proměnnými. Snaží se prostřednictvím této hry zkoumat nová možná čtení přeskupujících se znaků, které produkuje naše kul-tura, snaží se rovněž nacházet nové možností myšlení o literatuře, stavěné ovšem s po-korou na těch existujících.

V. P. a P. A. B.

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDA 19

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDAJonathan Culler v knize On Deconstruction: Theory and Criticism After Structuralism (1982) uvažuje o povaze současné literární vědy a s odkazem na J. Hillise Millera v podstatě přijímá jeho základní rozlišení na kritiku sokratovskou a apollinskou, tedy na literární vědu zaměřenou na vytváření systému (nová kritika či strukturalismus) a literární vědu směřující k odhalování aporií a limitů (dekonstrukce či moderní pragmatismus typu Stanleyho Fishe). Culler ovšem představuje oba tábory nikoli jako vzájemně protiklad-né; ukazuje na mnohé jejich komplementarity, stejně jako na ne zcela zřetelné hranice obou přístupů, třeba z hlediska problematického vymezení mezi Barthesem struktura-listou a Barthesem poststrukturalistou.

Z pohledu dnešního čtení Cullerovy knihy už člověku nicméně nepřipadá nijak zvláš-tě zajímavé dozvědět se, kdyže se strukturalista proměňuje v jinak orientovaného mys-litele nebo že dílo osobností obsahuje vlastní aporie a otevírá se vůči různým „misrea-

dings“. Zdá se, že tyto metamorfózy jsme si už přiřadili pod představu zcela přirozeného vývoje myšlení jednotlivých osobností soudobé literární teorie.

Jako relevantní se jeví spíše otázka, proč vesměs neuspěli budovatelé velkých systema-tických konceptů literární vědy a proč nicméně tito „systematici“ často dodnes obviňují druhý tábor – dekonstruktivistů a poststrukturalistických myslitelů všeho druhu – z ne-přípustného přitakávání chaosu. A jde naopak kritikům nové kritiky a strukturalismu o dekonstrukci pořádku, o negaci velkých systematických teorií, pořádajících svět lite-rárních textů v přehledné hierarchické struktury? Zřejmě nikoliv, soudě už jen z toho, co sám Culler svou analýzou ukazuje: mnozí z kritiků strukturalismu z něho buď vychá-zejí, nebo se k němu v některých svých textech znovu vracejí.

Není to spíše tak, že kritikové, upozorňující na rozpory v textech, na nemožnost iden-tifi kace sjednocujícího smyslu při interpretaci, na nemožnost postihnout v textu coko-li esenciálního, usvědčují velké systematické teorie z omylu a předčasné generalizace, kdy touha vytvořit velkou jednotu, univerzalizující systém či teorii neodpovídala zna-lostem o povaze a chování literárního materiálu? Touha přiblížit se vědecké systema-tice 18. a 19. století byla iniciací analogických systematik na poli uvažování o literatu-ře. Toto předčasné vytváření makrostruktur (už u Benjamina, Bachtina a během druhé poloviny 20. století pak vlastně už i jako hlavní proud) muselo nevyhnutelně narazit na konfrontaci s materiálem samým tam, kde převážil respekt k pečlivému čtení a myšlení před hledáním toho, co bylo třeba programově dokázat a z díla či dění vytěžit, vynést na povrch jako důkaz zapadající do systémového předpokladu. Řada de Manových stu-dií není například ničím jiným než jen velmi pečlivým čtením, které konfrontuje tradiční

VLADIMÍR PAPOUŠEK – PETR A. BÍLEK20

předpokládanou makrostrukturu s nově pozorovanou mikrostrukturou, odhalovanou při interpretaci, a vede ke konstatování, že obě entity, tedy ona tradiční a nově objevo-vaná, nejsou v korelaci.1

Na druhé straně ale tato atomizace prostřednictvím minuciózního čtení a jemného objevování rozporností v čtení jiných2 má dvojí efekt. Především se pozornost obrací k poměrně omezenému okruhu textů a jejich vzájemných čtení, přičemž se předpokládá jisté předrozumění vzniklé na základě předcházejících kanonizovaných čtení a interpre-tací. To vymezuje okruh povolaných k diskusi a vyděluje jej od území většiny, tedy „out-siderů“, kteří stojí mimo řeč „zasvěcených“. Druhým efektem – a zároveň reprezentací magické manipulace – je skutečnost, že pozornost čtenáře je poutána k operacím s ma-lými částmi textové výpovědi, v nichž jsou objevována velká tajemství, nebo, lépe řeče-no, neviditelné je přiváděno na světlo před oči čtenáře prostřednictvím jemné hry s vý-znamy slov a překvapivých kontextualizací a dekontextualizací. To vyvolává u zastánců velkých systémů pochyby, zda tyto operace nejsou jen samoúčelnou hrou malé skupiny intelektuálů a zda vůbec pracují s objevováním nějaké zákonitosti, řádu, mechanismu či pravidla, jež by fungovaly obecně, což lze stále pokládat za principiální étos vědecké-ho bádání. A zda jsou tedy výsledky takových pozorování opakovaně prokazatelné jako objektivizovaná vlastnost zkoumaného materiálu obecně.

Když J. Hillis Miller vydal v roce 1993 – symbolicky v tchajwanské Tchai-peji, nikoli ve Spojených státech či Velké Británii, soubor svých studií New Starts: Performative Topogra-

phies in Literature and Criticism, jednou z principiálních otázek, kterou se tu zabývá hned v úvodní studii Border Crossing: Translating Theory (Miller 1993: 1–26), je právě otázka dopadu teoretických studií takzvané Yaleské školy a transformovatelnosti a využitelnos-ti jejich poznatků v jiném kulturním prostředí. Je zřejmé, že Miller si velmi dobře uvě-domuje limity, jež představuje jazyk, kultura i soubor využívaných kanonických textů. V dalších zařazených textech vykládá o Faulknerovi či Wallaci Stevensovi a ukazuje kon-krétněji než v citované první studii (kde si pomáhá biblickou parabolou z knihy Rút), jak je vlastně tato transformace realizovatelná a co se při takovém transferu děje.

Ve studii Performative Realism: Faulkner’s Absalom, Absalom! (tamtéž: 45–66) využívá analýzy krátkého textu z Absolone, Absolone!, aby předvedl Faulknerův narativní vesmír jako v podstatě neinterpretovatelný jakýmkoli lineárním způsobem. Tato nemožnost dosažení jednoduché přehledné fabule platí jak pro čtenáře, tak i pro samotné posta-vy v díle. Navrstvení dějinného času jakoby v jediném bodě, v prolnutí mnoha časových a prostorových rovin směstnaných do jakési pomyslné singularity způsobuje, že jediným záchytným bodem jsou pro čtenáře reiterace, opakování stále stejného příběhu z růz-ných perspektiv. Zároveň však tento komplikovaný vesmír, který se odmítá chovat pře-dem stanoveným způsobem a který permanentně narušuje představu o euklidovsky pře-hlédnutelném prostoročase, může sloužit i jako jistý argument pro transformovatelnost a využitelnost „nesystematické“ teorie, ale také jako argument zpochybňující nárok sys-tematiků na generalizující obecné makrostruktury.

Millerova analýza především velmi přesvědčivě ukazuje, že Faulknerův vesmír je pří-stupný domácímu americkému čtenáři stejně jako každému dalšímu čtenáři jiného ja-zyka či jiné kultury jen jako specifi cká forma vlastního „misreading“, jako překvapivé setkání s jistým typem nepřístupnosti, kterou je ne každý ochoten podstoupit. Pokud taková ochota nastane, pak tento střet asi není příliš závislý na tom, zda čtenář žije v At-lantě nebo v Praze a zda v dětství četl Babičku nebo vyprávění strýčka Remuse. To, co

1 – Zvláště to platí pro jeho klíčové eseje typu The Rhetoric of Blindness: Jacques Derrida’s Reading of Rousseau (in de Man 1983: 102–141).2 – Přičemž se obvykle předpokládá precizní znalost materiálu, kterým je alespoň v případě významných dekonstruktivistů konvolut

textů pocházejících z pilířů západního kánonu – Shakespeare u všech, Wordsworth u Hartmana, Faulkner u Millera či Rousseau u de Mana. Srov. Hartman 1987; Miller: Performative Realism: Faulkner’s Absalom, Absalom! (in Miller 1993: 45–66).

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDA 21

je v knize reprezentováno – ačkoli se odkazuje ke konkrétním časům, konkrétní kultu-ře a konkrétní historii –, není tímto časem, kulturou a historií, ale proměnlivou kom-plexitou, která je ve své nedostupnosti a unikavosti výzvou k interpretaci i estetickému hodnocení. To ovšem umožňuje, aby byl Faulkner čten se zaujetím jak v Americe, tak třeba v Číně.

Kdyby reprezentace v knize ustavovaly konkrétní a pevný půdorys příběhu, pevnou strukturu historického časoprostoru, tedy kdyby smyslem vyprávění bylo ukázat jen to, co se dělo v jistém čase na jihu USA, pak by tento doslovně mimetický text byl přístup-ný pouze jako konstativní řečový akt, který o něčem informuje. Zároveň – a to je pod-statnější, protože zde už přistupujeme na pravidla fi kce – by pak platilo, že takto ustále-ná struktura může sloužit jako stavební kámen dalším vyšším strukturním prvkům pro vytváření určité superstruktury, vyjadřující prostřednictvím literárních textů obecnost určitého výseku dění ve světě vůbec.

Tradičním předpokladem systematiků je implicitní přesvědčení (a někdy i explicit-ní tvrzení), že text je transformovatelný z jednoho kulturního prostředí do jiného díky předpokladu existence jistého souboru esenciálních lidských hodnot,3 které se vyskytují nezávisle na tom, zda se jedná o čtenáře z toho nebo onoho konce světa, z té či oné his-torické periody. Tak Shakespeare může být čitelný proto, že postihuje základní emoce typu láska, nenávist, strach ze smrti, žárlivost či šílenství. To by ovšem znamenalo, že psaní se jaksi automaticky váže na tyto entity, že se nevyhnutelně zanořují či vrývají do textu, a že tedy psaní je mimetickou reprezentací obecných lidských emocionalit. Pod-statný problém ovšem spočívá v tom, že tento předpoklad existence zobecňující struk-tury hodnot je pouze jistým typem strategie, a nikoli „zákonem“, esenciálním mecha-nismem nalezitelným v kulturním dění jako organizující princip. Když Kurosawa natočí historický fi lm na motivy Krále Leara,4 vznikne dílo zcela jiného založení, dílo s jinými akcenty, jinými konsekvencemi a kompletně odlišným tvarem než text Shakespearova dramatu; a to nejen kvůli proměně média z dramatického textu/jevištní inscenace na fi lm. Preparování nějakých základních emocionalit nějakým způsobem nepovede k ja-kémukoli ztotožnění obou děl ani nepřispěje k porozumění jim. Stejně tak Sedm samu-

rajů (1954) není Sedm statečných (1960) a odkaz jedné látky na druhou je pouhou inici-ací, deklarativním gestem dobrovolného vzdání se pozice „originálu“, a nikoli něčím, co by se dalo identifi kovat na základě nějakých společných hodnot – pokud nebudeme chtít upadnout do povšechných, v tomto případě etických rastrů a vágních kategoriza-cí „idejí“ typu dobro-zlo a podobně.

Jan Mukařovský – ačkoli patřil mezi budovatele velkého systému – si toto nebezpečí zobecnění končícího v prázdnu velmi dobře uvědomoval; píše o něm například ve stu-dii Záměrnost a nezáměrnost v umění a vyjevuje se vlastně všude tam, kde cítí potřebu použít termín sémantické gesto: „Sémantické gesto může tedy být označeno jako konkrétní,

nikoli však kvalitativně predeterminovaná sémantická intence. Sledujeme-li je v určitém díle,

nemůžeme proto je prostě vyslovit, pojmenovat je jeho významovou kvalitou (jak to činívá běžná

kritika, mluvíc – s lehkým odstínem nechtěné komičnosti – o tom, že vlastním obsahem díla je

například výkřik zrození a smrti): můžeme toliko ukázat, jakým způsobem se pod jeho vlivem

seskupují jednotlivé významové prvky díla počínaje nejzevnější ,formou‘ a konče celými tema-

tickými komplexy (odstavce, akty v dramatě atp.)“ (Mukařovský 1966: 100). Ve studii z roku 1943 Mukařovský zřetelně eliminuje předchozí náplň sémantického gesta jako projevu jednotící systemizace všech složek díla5 i jako nástroje organizujícího vnější souvislosti

3 – Tyto hodnoty mohou být artikulovány na celé škále humanitních polí: může jít o určité antropologické konstanty, ale třeba i o schopnost ocenit realizaci estetické funkce.

4 – Ran (Japonsko, 1985).5 – Toto pojetí je patrné zřetelně například ve studii Genetika smyslu v Máchově poezii (1938) – viz Mukařovský 1948a.

VLADIMÍR PAPOUŠEK – PETR A. BÍLEK22

díla (společnost, jiné oblasti kultury)6 a pootevírá prostor představě dynamické séman-tické intence, jež funguje nejen v oblasti geneze, ale také recepce díla.7

Dílo tedy není čtenáři přístupné díky tomu, že by v něm byly zakódovány odkazy k an-tropologickým konstantám a obecnému souboru lidských hodnot; to, co je v textu re-prezentováno, nemá být nápodobou či otiskem jakési esenciální strukturace přirozené-ho světa. Dílo představuje specifi ckou komplexitu znaků a buď iniciuje, nebo neiniciuje aktivní čtení, jež subjekt vnímatele vábí svou zvláštností, nepřístupností, dynamickým pohybem odkazů uvnitř své komplexity. Právě to umožňuje jeho transformace a revita-lizace v různých jazycích i historických dobách. Zároveň to, co je v něm reprezentová-no, nepředstavuje jakoukoli pevnou strukturu sjednoceného „malého“ celku, odkazují-cí k aktuálnímu světu jako ke sjednocenému „supercelku“.

Pokud se nyní vrátíme k výchozí inspiraci studiemi J. Hillise Millera, je třeba říci, že mezi literárním textem jako specifi ckou – a vždy jen provizorní – komplexitou, kterou lze transformovat v jazyce i čase, a mezi teoretickou studií je jistý analogický vztah. I te-oretický text se totiž prezentuje – kromě jiného – svou transformovatelností. Práce sku-piny teoretiků, označovaných souhrnnou nálepkou Yaleská škola (Paul de Man, Geof-frey Hartman, J. Hillis Miller, Harold Bloom), představují soubor různorodých textů od různě zaměřených autorů, v nichž ani tolik nezáleží na tom, na jakém materiálu jsou budovány, jako spíše na těžko vyjádřitelném pohybu myšlení, který reprezentují a který umožňuje či iniciuje další způsoby čtení. Právě proto, že tu nejde o pevný absolutizují-cí systém, ale o sérii pozorných čtení objevujících rozličné aporie a rovněž ověřujících možnosti kontextualizace prostřednictvím různé čtenářské interpretace v různých his-torických obdobích, se zdá, že tato nesystematická a esejisticky pojatá literární teorie má k materiálu, tedy literárnímu textu, blíže než velkorysé a ambiciózní makrosysté-my. Ukazuje totiž, že povaha zkoumaných textových komplexit je složitější, než se zdálo v kontextu, kde byl text považován za dílčí projev obecně a univerzálně fungujících me-chanismů.8 Stěhování či transfer literárních textů z jedné kultury do druhé a z času do času je, zdá se nám, z dnešního pohledu stěží vyložitelný jako transformace, v níž si texty udržují svou stabilizovanou významovou strukturaci díky působení univerzální estetické funkce anebo díky koherentní antropologické vybavenosti vnímatelů.9 Koncepty iden-tického textu a stabilizovaných významů, které produkuje, implikují představu určitého systematického před-rozumění, ať už připisovaného soudržným silám textových struk-tur, nebo „superstrukturám“ fungování lidského rozumění či sdělnosti uspořádaného, univerzálně organizovaného aktuálního světa. Dekonstrukce nás – kromě jiného – upo-zornila i na zásadní různost čtení a rozumění vznikajících v rámci homogenní skupiny odborníků, kteří sdílejí své „teď a tady“. Transformace textu z jedné kultury či časové periody do jiného prostorového či časového kontextu pak pootevírá ještě větší – a tudíž už i nezanedbatelný – prostor pro stěžejní a produktivní nedorozumění, diferenciaci a jinakost, k nimž nutně dochází a jež by soudobé uvažování o literatuře nemělo elimi-novat jako doklady „špatné praxe“; mělo by je naopak brát v potaz jak z hlediska analýz materiálu, tak i z hlediska obecného mementa – rámce, který signalizuje umělé ohrani-čení dosavadního „čistého“ obrazu.

6 – Takové pojetí je letmo načrtnuto ve studii O jazyce básnickém (1940) – Mukařovský 1948b.7 – Mnoho dalších potíží s pokusy domyslet, pevně terminologicky zakotvit a v interpretační praxi využít pojem sémantické gesto

vzniká možná i z toho důvodu, že se jeho vykladači pokoušejí s ním pracovat jako s nějakým systémovým prvkem, který je nutno vkloubit do teorie strukturalismu, zatímco pro Mukařovského bylo spíše prvkem estetickým, metaforou umožňující únik z krunýře strukturalistického světa. A protože jde v podstatě o umělecký prvek, těžko ho lze jakkoli systemizovat. Ohledně systematizujícího výkladu srov. například výklad pojmu u Mojmíra Grygara (1999: 222–229), kde je Mukařovského rozvolněné vymezení sémantického gesta ze Záměrnosti a nezáměrnosti v umění zmíněno až v rámci Grygarova komentáře, a ne v antologii „kanonických“ vymezovacích textů, tedy jen jako jakýsi apendix. Navíc je i zde okamžitě provázáno k termínu dobová estetická norma a tvůrčí metoda.

8 – Srov. například Jakobsonův globální pojem literárnosti, novokritický pojem víceznačnosti (ambiguity) či Mukařovského představu určující role triády estetické funkce, normy a hodnoty.

9 – Představu takové antropologické konstanty implikuje i koncept kulturního transferu, jak jej v publikované přednášce Teorie literatury: Aktuální perspektiva (1991, česky 2004) nastínil Wolfgang Iser.

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDA 23

Zatím jsme se ovšem v příkladech zabývali jen dílčím výsekem „poselství“ dekon-strukce. Za pozornost jistě stojí i obviňování dekonstrukce z takzvané atomizace literár-ní vědy či z obsese jazykem a textovým fragmentem; stejně tak ale stojí za pozornost i otázka, v čem může dekonstrukce být nikoli jen deklarativním popřením jistých sys-tematizujících komplexů, ale jak odpovídá na současný obrat k různému typu kulturál-ních studií, které opět pracují i s komplexnějšími plány typu historická perioda, soci-ální energie, dějinný kontext, kulturní výměna a podobně. Jinými slovy: dekonstrukce je často vnímána jako specifi cká uzavřená kapitola s vlastní vnitřní řečí, která není pří-liš použitelná při jiných operacích s literárními texty, například při psaní literární his-torie.10 Ovšem nejen dekonstrukce, ale i jiné proudy současné literární vědy jako by se vyvíjely každý svou vlastní cestou v uzavřených diskursivních kruzích. Představitelé jed-notlivých metodologických škol jako by si vystačili s vlastními paradigmaty, s vlastním jazykem, který kdosi vytvořil a ostatní ho už jenom provozují v jistém rámci, který před-pokládá, že diskutující budou odkazovat v uzavřeném prostoru vždy pouze na obyvate-le tohoto prostoru.11

Přitom je ale potenciální propustnost mezi jednotlivými myšlenkovými koncepty pod-statně větší, než se na první pohled zdá. A v podstatě všechny tyto zdánlivě izolované ostrovy myšlení, jež podle některých názorů atomizují literární vědu do nepřehledné a nepoužitelné tříště, mají jisté rysy společné. Především ona atomizace potvrzuje fatál-ní střet literární vědy jako celku s podstatně komplikovanějším světem, než jaký se jevil být ještě klasickým badatelům na počátku 20. století, kdy systém zvládající svět literár-ních textů se zdál být na dosah, a to dokonce i s vidinou vysoké míry exaktnosti.

Ve vztahu literární teorie a literární historie se může zdát, že rozmanitý svět teoretic-kých hříček je pro literární historii nepoužitelný a zbytečný, že si literární historie vysta-čí s klasickými postupy evidence, katalogizace, kontextualizace v závislosti na linii obec-né historie a kritického hodnocení, které má k dispozici dostačující repertoár variant a kombinací od otevřeně prezentované libovůle přes subjektivitu skrývanou za recepční indikace až po deklarativní nabízení „objektivní pravdy“, „paměti národa“ či ilustrová-ní představy kulturní „nadstavby“, determinované zákonitě stavem ekonomicko-politic-ké „základny“. Literární historie se zdánlivě jeví jako nejobjektivnější část literární vědy právě proto, že se – zdánlivě – opírá o neoddiskutovatelná fakta a události, navíc stvrzo-vané archivními materiály, psanými názory jiných badatelů, dobovou kritikou a mnoh-dy i přímým svědectvím samotných autorů či kritiků.

Tento názor přináší ale více problémů než výhod. V první řadě každý historik píší-cí dějiny je subjektem s limitovaným horizontem vlastního čtení, rozumění, estetických i ideových preferencí; stojí před univerzem permanentně pohyblivým a obtížně postiži-telným v jeho celostnosti, pokud nám nepůjde o pouhou evidenci, třeba i s elementár-ním rozlišením objektů blízkých a vzdálenějších. To, co získává jako materiál ke studiu a následné historické kontextualizaci, jsou fragmenty nestejných energetických hladin a nestejné podstaty. Vedle textů uměleckých – a ve své uměleckosti různě hodnoce-ných – jsou tu pochopitelně texty „jiného“ druhu, odkazující k řadě dějinných souvis-lostí, zvykům, rituálům, tabu, manipulacím ideovým, politickým či ekonomickým. To vše představuje materiál, který se vynořuje před historikem, pokud není raněn totální slepotou, ve své neobsáhnutelnosti a v provedení vzpírajícím se jednoduché systemiza-ci. Literární historik je tedy ve stejné situaci jako teoretik: setkává s podstatně kompli-kovanějším a monumentálnějším světem, než očekávali původní „kronikáři“ literárních textů. Tento svět se nejeví být lineárně uspořádaný, jak historik-kronikář předpokládal, 10 – Nový historismus je někdy vymezován přímo proti dekonstrukci, jako metodologie protikladná.11 – I v českém prostředí je v tomto směru pozoruhodná neochota opustit naučený jazyk klasického strukturalismu, přičemž

jeho autority jsou neseny spíše jako bojová zástava než jako produktoři textů k dalšímu rozvíjení a inspiraci.

VLADIMÍR PAPOUŠEK – PETR A. BÍLEK24

ale více se podobá Faulknerovu textu navrstvenému až do neurčitelnosti trojrozměrné-ho prostoru a s mnoha časovými průběhy.

V této situaci je, zdá se, potřeba obrátit pozornost ke zkušenosti literární teorie, jež identifi kovala stejné univerzum různorodosti. Její roztříštěnost v tomto ohledu nemu-sí být vůbec fatálním limitem a zdá se, že tu ani není potřeba vybírat poslepu meto-dologické nástroje užitečné pro literárního historika, protože v mnoha případech už existují, byť někdy ne zcela přiznaně. Dotkli jsme se již vztahu nového historismu a de-konstrukce, který bývá interpretován jako ambivalentní. Nový historismus představuje spíše obecný přístup než komplexní a stabilizovanou metodu na zkoumání literárních dějin. Vytvořil – zase spíše nahodile – svoji řeč, v níž dominují slova jako společenská energie, textová stopa, cirkulace a výměna, ekonomická produkce a text. Jednou z pro-duktivních metod, navrhovaných Stephenem Greenblattem, je vyjednávání (negotiation) s texty. Právě Greenblattova Shakespearean Negotiations (1988), ale i jeho další práce (na-příklad Renaissance Self-Fashioning: From More to Shakespeare, 1980), však zároveň ukazu-jí, že strategie vyjednávání se zas tak zásadně neliší od pozorného čtení dekonstruktivis-tů a že i zde jsou hledány různé textové aporie, přičemž ovšem text je chápán odlišně. Zatímco dekonstruktivisté chápou text důsledně jako autonomní tištěný materiál, u no-vého historismu je toto pojetí zřetelně širší: pracuje s celou škálou od textu psaného a tištěného až po metaforický „text doby“. Cílem jim tedy není dekonstrukce zdánlivě koherentního textu, ale spíše dekonstrukce společenských vztahů a produktivních dis-kursů doby, reprezentované v různých typech textů.

Problém ovšem spočívá v tom, že takový cíl si žádá určité „meta“-operace. Nejprve je původní zkoumaný text analyzován z hlediska jeho autonomní výpovědi, v níž jsou ob-jevovány rozpornosti a temná místa, přičemž je badatelské čtení konfrontováno s jinými typy kritického čtení nebo s jinými typy uměleckých výpovědí, jež jim představují dobo-vě synchronní entity. V tomto ohledu je práce historikova dost blízká klasickým postu-pům dekonstrukce. Historik pak ale komparuje zkoumaný umělecký text s širším polem dobových výpovědí, které představují pomyslnou plochu myšlení, emocionality a ima-ginace analyzované periody v jejím každodenním „provozním“ projevu. Jinakost umě-leckého textu je konfrontována s všední diskursivitou doby, vnímanou i artikulovanou jako metafora historického dění, nepřístupného jinak než prostřednictvím textů. Zde už se tedy nepracuje pouze s elementy estetickými či s realizacemi narativních strategií zrozenými v univerzu uměleckých textů, ale také se sociologickými elementy, jako jsou postupy směřující k ovládnutí určitého společenského prostoru či naopak k tomu, aby se subjekt vyhnul konfl iktu s dobovou morálkou, ideologií či mocí obecně, promítají se tu dobové zvyky, normy chování, způsoby přesvědčování, svádění atd. Historikova po-zornost je orientována k vytěžení maxima z toho, co je přístupné – tedy z dostupných textů (pochopitelně představujících fragmenty), jejichž okolnostní prostředí a souvislosti je potřeba konstruovat. Toto vědomí konstrukce ovšem zároveň odkazuje k přítomnosti samotného badatele, jeho limitovanosti a jeho vlastnímu „misreading“ ve vztahu k pozo-rovanému materiálu. Novohistorismus tak s jistou licencí představuje dekonstrukci na druhou, která opouští areál akademicky situovaného čtení kanonických textů a jejich recepcí, jak to činí ještě klasická dekonstrukce například v podání Paula de Mana.

Zmiňovanou meta-operací je tedy metaforizace dějin prostřednictvím jiných typů textů, než jsou texty kanonické a texty výhradně umělecké. Řeč doby je metaforizová-na prostřednictvím co nejširšího spektra dostupných psaných textů vybraného období. Společné s metodologickými východisky dekonstrukce je přesvědčení o produktivitě po-stupu založeného na rozkrývání rozporností v textech: Paul de Man ukazuje na slepotu píšícího subjektu v eseji o Derridovi čtoucím Rousseaua, zatímco nový historismus se

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDA 25

pokouší poukazovat na různé typy slepoty produkované zmizelou společenskou „těles-ností“ a všednodenností. Oběma proudům je společná úzkost před mocenskými opera-cemi, jejichž stopy jsou vetknuty do textů a jimiž se neustále připomíná existence reálné moci a jejích permanentních nároků na svobodu jedince, a to včetně svobody výrazu.

Z uvedeného příkladu se snad zdá být zřejmé, že diskurs současné literární teorie může být pro historika literatury velice produktivní a že zdánlivě téměř mysteriózní uzavřenost teorie není na překážku provázanosti a synergické vzájemné inspirativnosti navenek velmi odlišných proudů. To ostatně přiznávají i představitelé těchto proudů. J. Hillis Miller v rozhovoru s editorem své knihy New Starts tvrdí, že nový historismus je v mnoha ohledech inspirován postupy dekonstrukce a že Stephen Greenblatt tento fakt nikdy nepopíral.12 U obou metodologií je zvláště patrné – a dosti podobné – poje-tí literárních textů nikoli jako dílčích prvků pro linnéovskou systematiku, ale jako kom-plikovaných komplexit o mnoha neznámých, jejichž zkoumání nabízí dosud netušené a nevyzkoušené možnosti.

Možný problém literárního historika inspirovaného novým historismem ovšem spočí-vá v obtížné uchopitelnosti některých jeho pojmů (stopa, cirkulace či společenská ener-gie), které slouží jejich autorům i uživatelům často spíše jen jako situační metafora, ale jsou obtížně transformovatelné a aplikovatelné, pokud badatel nechce být pouhým repro-duktorem magických zaříkadel. Otevřený koncept nového historismu ale i zde pootevírá možnost pokusit se tyto nejasnosti konfrontovat s koncepty a pojmy metodologií jiných, u nichž se možná nabízejí potřebné nástroje. Některé z těchto nástrojů vznikly opět na poli dekonstrukce, jiné se nacházejí na území dalších metodologických konceptů.

J. Hillis Miller se v tomto ohledu produktivně vrátil k pojmům řečový akt a performa-tivní akt (Miller 2001), od nichž se pootevírá cesta i k pojmům reprezentace či re-pre-zentace. Zdá se nám, že právě tyto pojmy a především myšlenkový okruh, který vytyčují a konceptualizují, mohou pomoci projasnit některé postupy nového historismu a snad literární historie obecně. Miller ve své knize odkazuje k etablovanému pojetí pojmu ře-čový akt, jak je navrhl John L. Austin, ale jádrem jeho výkladu je snaha přivést tento termín blíže k dekonstruktivnímu pojetí. Tedy ke zkoumání strategie řeči, toho, co řeč konkrétního subjektu dělá či chce dělat, čemu dostojí a čemu nikoliv. Je sledována ře-čová performace, to, co řeč předvádí.13

Právě sledování toho, co je řečí činěno, je jedním z možných analytických nástrojů, který se na jedné straně opírá o text a na druhé straně umožňuje transformaci z literár-ního světa k určité historické gesticitě spojené s jinými společenskými strukturami doby. Performace řeči ukazuje nejen na její lingvistickou povahu či na genetickou spřízněnost s jinými performacemi v rámci literatury, ale může být zároveň i strategickou operací odkazující k jejímu produktorovi a jeho historickému prostředí. Co řeč dělá, impliku-je i jisté možnosti toho, co chce či může dělat ztracené nebo nedostupné „tělo“, jež je jejím nositelem, přičemž nejde o to, do jaké míry je toto tělo metaforou a do jaké míry skutečnou psychofyzickou existencí. Například dobová norma chování, dobová tabu či možnosti imaginace mohou být rozpoznatelné jak ve strategii autora, tak ve strategiích postav, které vytváří a které tudíž i něco reprezentují.

Právě pojem reprezentace (a v provedení specifi kujícím jeho význam i ve smyslu re-pre-zentace) lze považovat za další z podstatných nástrojů, který jednak umožňuje praco-vat s textem jako s jistým druhem performace řeči, jednak ponechat ve hře i jiné než pouze literární typy dobových stop. Teoretická diskuse kolem tohoto pojmu je bohatá a dnes již i těžko přehlédnutelná. Každopádně si však lze dobře představit smysluplnost 12 – A Form of Parabasis: An Interview with J. Hillis Miller (in Miller 1993: 111–135). Srov. Greenblatt – Gallagher 2000.13 – Myšlenkově blízko má k tomuto konceptu třeba i Martin Hilský, který mluví v souvislosti se zkoumáním Shakespeara o „divadle

řeči“. Viz například jeho přednášku Shakespeare a divadlo řečí (Kruh přátel českého jazyka, FF UK v Praze, 12. listopadu 2008).

VLADIMÍR PAPOUŠEK – PETR A. BÍLEK26

pohledu na literární text z hlediska toho, jak reprezentuje jistou řeč (strategie řeči) a zároveň i re-prezentuje v této řeči nějaké stavy jevů a věcí (objekty, těla, události a je-jich hodnotové či jiné uspořádání), přičemž ale toto „znovuvyvolání“ není nějakým zo-pakováním nyní už nepřítomné, ale kdysi existující skutečnosti; je naopak vždy novým znakovým ztvárněním. Takže se re-prezentace skutečnosti vždy znovu jakoby vrací k re-prezentaci, k performaci řečové, a tudíž i znakové. Proto je, zdá se nám, užitečné a pro-duktivní umístit pojem re-prezentace na pole performativních řečových aktů, a nikoli na pole konstativních aktů ve smyslu mimetické nápodoby vybraných jevů aktuálního světa. Smyslem užívání tohoto konceptu tedy není postihovat prostřednictvím repre-zentace nějakou ztracenou „esenciální hmotu doby“ v nějaké objektivizované a verifi -kovatelné podobě; je jím konceptualizace zřetele, nakolik je tato doba přítomna právě jen v tušeném, v nepřítomném, v aporiích, ve vynechávkách, ve skrytém a nedostup-ném či nezastižitelném.

Mluví-li tedy nový historismus o dobové stopě, má na mysli řečové performativní akty dostupné prostřednictvím textu. Tyto performace mohou být čteny v několika úrovních toho, co reprezentují – jako inkluzivní řeč vedená v rámci nějakého literárního kon-textu, ale také jako strategická hra implikující širší historické souvislosti. Aby byl tento širší kontext zřetelnější, je nezbytné porovnávat specifi ckou řečovou performaci s jiný-mi typy performací v dobové produkci. Výsledkem těchto operací nebude nějaké jasné schéma doby, ale spíše jen ona stopa-fragment, jež se může stát prvkem nějaké násled-né konstrukce, která je spíše pomocným rámem této stopy samotné než postupem re-konstrukce minulého.

Greenblattův termín cirkulace společenských energií je pak skutečně spíše metafo-rou, která je ovšem produktivní v tom, že umožňuje vnímat různé typy výměn, které lze pozorovat prostřednictvím performace řeči v textu, nebo – jinými slovy – různou po-vahu a různý charakter reprezentací, které se sice nemohou nikdy dobrat zpřítomnění nepřítomného, ale jsou schopné ukázat na jazyk, činnost či gesto, a tím zprostředkova-ně a nepřímo i na ztracenou „matérii“ doby. Literární historik se ovšem ve světle těch-to možností musí vzdát představy nějaké systematické rekonstrukce dějinného proce-su v literatuře, ale zároveň tuto ztrátu nemusí pokládat za fatální, protože ziskem jsou nové možnosti zkoumání literární řeči a jejích bohatých pohybů v různých úrovních spo-lečenského univerza, pohybů oscilujících mezi přítomným, propadajícím se do minu-losti, a mezi dávno ztraceným, jež se znovu a znovu v nejrůznějších podobách vynořuje na horizont našeho vidění. Zde už ale nevyhnutelně dostává prostor i imaginace histo-rika a jeho schopnosti vyprávět příběh na základě více či méně autentických stop, pou-hých znaků ztraceného kontextu a nikoli vodičů, vedoucích bystrého hledače k centru labyrintu a skryté esenciální pravdě o minulosti.14 Literární historik v takovémto pojetí není archeologem, který z dílčích kostí či střepů rekonstruuje nejen původní předmět-né celky, ale dokonce i jejich původní fungování. Je spíše interpretem petroglyfů (na-příklad švédských hällristningar): vidí v relativní celostnosti jednotlivé obrazce, ale musí interpretačně konstruovat nejen to, co – možná – re-prezentují, ale i jejich možnou ně-kdejší funkci a v neposlední řadě i způsoby, jimiž se obrazce vztahují k sobě navzájem. A to jak z hlediska potenciální jedinečnosti jednotlivých petroglyfů (jejich výjimečnos-ti), tak z hlediska opakování, stejnosti, dílčího variování. A toto konstruování musí brát v potaz dílčí autonomní areál („jedno“ místo, „jedna“ doba) i interpretační potenciál výskytů v areálech geografi cky či časově radikálně vzdálených. Z hlediska této analogie může literární historik buď spočinout na jednom významově bohatém petroglyfu, který

14 – Situaci historika z tohoto pohledu nejzásadněji defi noval Hayden White. Viz jeho Metahistory (1973), The Content of the Form: Narrative Discourse and Historical Representation (1987) a Figural Realism: Studies in the Mimesis Effect (1999).

REPREZENTACE, PERFORMANCE HISTORIE A SOUČASNÁ LITERÁRNÍ VĚDA 27

zcela popíše a interpretačně vyčerpá, anebo může naopak brát v úvahu širší pole, v němž ovšem už jednotlivá zobecnění budou výsledkem interpretačního konstruování, tedy čin-nosti, v níž se systematizující přesnost snoubí s imaginací a rétoricko-narativním rámco-váním toku řeči. Literární historik buď může pietně respektovat autenticitu všeho, co se dochovalo, a trvat na nemožnosti přiblížit se k takovým petroglyfům, bránit se jejich zviditelňování a zpřístupňování oku neodborníka. Anebo může dělat totéž, co se stalo praxí švédského přístupu: zviditelňovat nezřetelné tvary červenou barvou, a tím vysta-vovat vybrané petroglyfy i oku turistického zájemce. Pochopitelně že se takovým vybar-vením ruší původnost a určité stopy se zviditelňují na úkor jiných, příliš slabých či neza-jímavých. Domníváme se, že toto přiznané konstruování nového, nepůvodního rámce vidění a vnímání je ale smysluplnější činností než pietní trvání na úžasu z nevyjádřitel-ných komplexit původního celku, který nesmí být znesvěcen jakýmkoli konstruováním. Proto nám přijde užitečné konstruovat dílčí propoziční celky z několika vybraných stop a hypoteticky koncipovaných vztahů mezi nimi; pokud budeme trvat na tom, že jedinou „vědeckou“ možností literárního historika je zohlednění stop všech, nikdy už od něho nemůžeme očekávat žádná výrok.

Přestože se současná literární teorie zdá často být kryptická, roztříštěná do mnoha „tajných“ jazyků, nepřestává být kvůli tomuto jevovému rysu myšlenkově produktivní; její roztříštěnost prostě jen představuje pozici humanitních zkoumání v okamžiku, kdy velká systematika zdá se být spíše hlasatelem názoru, že náš svět je vlastně jednoduchý. I historik literatury může stát před svým předmětem v rozpacích, pokud jej chce vidět jako souvislou a ve své komplexnosti postižitelnou linii; při takových rozpačitých po-citech může nacházet v současné teorii nejen myšlenkovou spřízněnost, ale i nástroje, které mu umožňují opouštět staré vyzkoušené břehy literárního kronikářství.

Na počátku jakékoli cesty literárního historika stojí principiální a v podstatě fi lozofi c-ké východisko, které implicitně nastínil již v úvodu zmíněný Jonathan Culler, když rozdě-lil literární vědu na dva proudy: jeden směřuje k systému, druhý k aporiím. Setkáváme se v literatuře s obrazem skutečnosti, který lze věrojatně rekonstruovat (a tedy univer-zum literárních textů je pro nás lépe nebo hůře klasifi kovatelnou makrostrukturou), nebo stojíme před morfologicky mnohem komplikovanějšími útvary a vztahy, které ne-jsme (zatím?) schopni uvidět v jejich celistvosti?

SUMMARY 203

SUMMARYThe essays collected in this book form a continuous process of thought that is in touch with something, or, to put it respectively, being “in touch” with something is the key constructive principle of this monograph.

First, this book aims to offer critical thinking on the issues of literary theory and his-tory that would stay in permanent touch with the actual world due to both its essential concept of representation(s) and its attempt to think about literature from the point of its application – scholarly as well as pedagogical – which is deeply rooted into contem-porary status of literary studies. Such a status refl ects the “crisis” of traditional structur-alist thought dwelling on the autonomy of a literary text as an omniscient producer of meaning. Based on that, the other dilemmas become apparent: Should literature stay isolated in its autonomy that allows just certain experts who share the same language and style of thinking to join the existing discursive practices? Or should it be freely used as an open archive by any other discipline from all the ranks of humanities and social sciences, notwithstanding that a specifi c literary material would be dissolved in an inter-disciplinary slush of trends running under the umbrella of cultural studies?

Thought in touch with something, nevertheless, explains also the genesis and com-position of this book. It has been written as a result of hundreds of hours the two au-thors spent talking over the issues covered inside, be it in Prague, České Budějovice, Doudleby, Glasgow or elsewhere. These talks, as well as written dialogues, served as an inspiration for texts which now bear – with the exception of the fi rst essay – individu-al authorship marks; however singular and signed up individually, all the texts fi x and develop some ideas coming from the other of the two authors.

These texts are also in touch with the previous texts and talks between authors. They stand for continuously developed approaches and they share some concepts and pro-

positions as they appeared in previous – individual or collective – publications, mainly in Dějiny nové moderny (Prague: Academia, 2010), where both the authors constructed the methodological part of the book.

The essays center on the term of representation(s). They consider distinct ways of mi-metically referential and performative aspect of representation inside the literary text. Next to that, they also analyze the possibilities of the term working inside the discourse of literary history and theory. That is why they deal with literary canons as attempts to represent certain types of literary universe (national literature, Weltliteratur, literature of a specifi c era or genre). They also consider recent theories of fi ctional worlds as well as anthropological concepts that focus on the notion of imagination.

The authors found their inspiration in different spheres of contemporary literary and cultural theories. They, nevertheless, borrow mostly from the impulses of New Historicism and recent pragmatism, since they share the notion of the absence of any metaphysical or essential qualities of literary texts or the whole literary and cultural universe. Michel Foucault and his concept of discursive practices bring into the consi-deration the notions of power, ideology and impact of literature upon its social con-text. The analyses consider not just the role of contextual political and social power but they also pay attention to the internal tensions of literature as a self-organizing entity, as it was brought into spotlight by Pierre Bourdieu. The other inspiration comes from

204 SUMMARY

the concepts and ideas of J. Hillis Miller or Richard Rorty as well as from contempo-rary narratology. Last but not least, some inspiration has been – although metaphori-cally – brought also from the realms of natural sciences.

Literary material brought into account covers both modern Czech and internatio nal literature. It considers high-brow literature but it pays attention to popular literature and culture as well. Moreover, some parts of the book focus also on intermedial aspects and on the relationship between literature and visual arts, comics, and media.

The linear composition of the book aims to proceed from more concrete interpre-tations of distinct literary material into more abstract, theoretical realms. The essays, however, focus al the time on practical contexts; they do not aim to construct coherent autonomous theories but they have in mind that the concepts and terminological tools developed here should allow application and should result in new considerations and interpretations of literary texts as a raison d’être of literary studies.

CITOVANÉ PRAMENY 205

CITOVANÉ PRAMENYAlda, Jan: A my s vámi zvítězíme, Nový život 1953, č. 3, s. XIVAndrejev, Leonid Nikolajevič: Propast, in: Červený smích, přel.

Zdeňka Psůtková, Praha 1970, s. 199–251 [1902]Brown, Dan: Šifra mistra Leonarda, přel. Dušek Zdík, Praha: Metafora 2003 [2003]Březina, Otokar: Větry od pólů, Praha: Moderní revue 1897Březina, Otokar: Básnické spisy, Praha: Československý spisovatel 1975Bunin, Ivan: Život Alexeje Arseňjeva, přel. Taťjana Hašková,

Jan Zábrana, Praha: Odeon 1989 [1930/1935]Buriánek, František – Ježek, Otto – Petrmichl, Jan – Stejskal,

Václav – Závada, Vilém (eds.): Stalin je život lidí budoucích:

Sborník poesie, Praha: Československý spisovatel 1954Céline, Louis-Ferdinand: Cesta do hlubin noci, přel. Jaroslav

Zaorálek, Brno: Atlantis 1995 [1932]Clostermann, Pierre: Velký cirkus, přel. Ladislav Jehlička,

Praha: Naše vojsko 1990 [1948]Crane, Stephen: Rudý odznak odvahy, přel. Jiří Valja, Praha: SNKLHU 1958 [1895]Deml, Jakub: Zapomenuté světlo, Brno: Jota 1991 [1934]Eliot, Thomas Stearns: Rapsódie na větrnou noc, přel. Jan Zábrana, in:

Poezie přelomu století, Praha: Mladá fronta 1984, s. 350–352 [1910]Flaubert, Gustave: Salambo, přel. Jiří Konůpek, Praha: Práce 1973 [1862]Frost, Robert: Nezvolená cesta, přel. Hana Žantovská, in: Poezie

přelomu století, Praha: Mladá fronta 1984, s. 334–335 [1914]Hanč, Jan: Události, Praha: Torst 1995 [1948]Hašek, Jaroslav: Osudy dobrého vojáka Švejka, Praha:

Československý spisovatel 1980 [1921–1924]Heller, Joseph: Hlava XXII, přel. Miroslav Jindra,

Praha: Euromedia Group 2005 [1955]Hůlová, Petra: Umělohmotný třípokoj, Praha: Torst 2006Chlebnikov, Velemir: Čmáranice po nebi. Výbor z prací Velemira

Chlebnikova, přel. Jiří Taufer, Praha: SNKLHU 1964Jirko, Miloš (ed.): Monumenty a květiny: TGM. Pozdravy, medailony,

smuteční kytice, Praha: Václav Petr / Fr. Borový 1937

Kafka, Franz: V kárném táboře, in: Povídky, přel. Vladimír Kafka, Praha: SNKLU 1964, s. 171–204 [1914]

Káňa, Vašek: Parta brusiče Karhana (Hra z první pětiletky), Praha: Umění lidu 1949Klíma, Ladislav: Slavná Nemesis, in: Vteřiny věčnosti. Prózy, listy,

eseje, sentence, Praha: Odeon 1989, s. 37–117 [1932]Kohout, Pavel: O pionýrském šátku, který plakal, in: O černém a bílém,

Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1951, s. 77–98 [1950]Kohout, Pavel: Úryvky ze hry Dobrá píseň, in: Verše a písně (z let

1945–1952), Praha: Mladá fronta 1952, s. 79–85 [1951]Kohout, Pavel: Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od

tanku k tanku, Praha: Mladá fronta 1997

206 CITOVANÉ PRAMENY

Kolář, Jiří: Jak se dělá báseň, in: Zábrana, Jan (ed.): Jak se dělá

báseň, Praha: Československý spisovatel 1970Kolář, Jiří: Očitý svědek, Praha: Mladá fronta 1997 [1949]Kontroverze / Controversies: Právní a etická historie fotografi e. Katalog (putovní

výstava Musée de l’Elysée v Lausanne; kurátoři: Daniel Girardin, Christian Pirker; Galerie Rudolfi num, 8. 9. – 13. 11. 2011), Lausanne: Musée de l´Elysée, 2008 / Praha: Galerie Rudolfi num 2011, přel. Jiří Pelikán

Kubka, František: Nezemřel, kdo pro lid bojoval, Nový život 1953, č. 3, s. XI–XIIKusák, Alexej (ed.): Gottwald je s námi: Náš první dělnický president

v zrcadle české a slovenské poesie a prózy, Praha: Naše vojsko 1953Lasker-Schülerová, Else: Tvé srdce je moje nebeská říše.

Básně z let 1910–1920, Praha: Alef 1989London, Jack: Martin Eden, přel. Eva Masnerová,

Praha: Euromedia Group 2006 [1909]Majakovskij, Vladimir Vladimirovič: Políček veřejnému vkusu, in:

Spisy 1, přel. Jiří Taufer, Praha: SNKLHU 1956 [1912]Mauriac, François: Klubko zmijí, přel. Josef Heyduk,

Jaroslav Zaorálek, Praha: Odeon 1980 [1932]McCarthy, Cormac: Cesta, přel. Jiří Hrubý, Praha: Argo 2008 [2006]Nabokov, Vladimir: Lolita, přel. Pavel Dominik, Praha/

Litomyšl: Ladislav Horáček / Paseka 2003 [1955]Neruda, Jan: Povídky malostranské, Praha: Státní

pedagogické nakladatelství 1960 [1878]Neumann, Stanislav Kostka: Ať žije život!, in: Konfese a konfrontace 2,

Praha: Československý spisovatel 1988 [1913]Neumann, Stanislav Kostka: Nové zpěvy, Praha: Svoboda 1947 [1918]Nezval, Vítězslav: Dada a surrealismus, in: Avantgarda

známá a neznámá 2, Praha 1972, s. 412 [1927]Pludek, Alexej: Vabank, Praha: Československý spisovatel 1974Procházka, Jiří: Třicet případů majora Zemana II, Praha: Cesty 1999Rais, Karel Václav: Zapadlí vlastenci, Praha: Česká grafi cká unie 1921 [1894]Rais, Karel Václav: Západ, Praha: Akropolis 2004 [1899]Roth, Philip: Portnoyův komplex, přel. Luba a Rudolf

Pelarovi, Praha: Odeon 1992 [1969]Rybák, Josef: Stalin, Nový život 1953, č. 4, s. 446Řezáč, Václav: Bitva, Praha: Československý spisovatel 1954Sartre, Jean Paul: Nevolnost, přel. Dagmar Steinová, Praha: Odeon 1993 [1938]Sedloň, Michal: Gottwaldův čas, Nový život 1953, č. 3, s. 259Sienkiewicz, Henryk: Ohněm a mečem, přel. Vendulka

Zapletalová, Brno: Blok 2003 [1884]Stevens, Wallace: Císař zmrzliny, in: Muž s modrou kytarou, přel.

Jan Zábrana, Praha: Odeon 1973, s. 18 [1922]Teige, Karel: Slova, slova slova, in: Avantgarda známá

a neznámá 2, Praha 1972, s. 331–354 [1927]Thomas, Dylan: Svlékání tmy. Výbor z veršů, přel. Pavel

Šrut, Praha: Československý spisovatel 1988Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová, přel. Taťjana

Hašková, Praha: Lidové nakladatelství 1989 [1878]

207CITOVANÉ PRAMENY

Unamuno, Miguel de: Ábel Sanchez, přel. Jana Zuluetová--Cahová, Praha: Vyšehrad 1988 [1917]

Václavek, Bedřich: Dojmy z SSSR, in: Milan Blahynka (ed.): Dobrá zvěst. Z cest za

poznáním SSSR ve dvacátých a třicátých letech, Praha 1987, s. 253–291 [1930–1931]Včelička, Géza: Dvě města na světě, in: Milan Blahynka (ed.): Dobrá zvěst. Z cest za

poznáním SSSR ve dvacátých a třicátých letech, Praha 1987, s. 405–427 [1935]Vonnegut, Kurt: Kolíbka, přel. Jaroslav Kořán, Praha: Euromedia Group 2005 [1963]Weiner, Richard: Cesta, in: Básně, Praha: Torst 1997, s. 155 [1914]Werfel, Franz: Ne vrah, zavražděný je vinen a jiné prózy, přel. František

Kafka, Hanuš Karlach, Praha: Odeon 1990 [1919]Woolfová, Virginia: K majáku, přel. Jarmila Fastrová, Praha:

Československý spisovatel 1965 [1927]

Literární noviny 2, 1953, č. 10–15Nový život 5, 1953, č. 3–5Rudé právo 33, 1953, 6.–20. 3.

208 LITERATURA

LITERATURAAbbott, Porter H.: The Cambridge Introduction to Narrative,

Cambridge: Cambridge University Press 2002Adams, Hazard: Canons: Literary Criteria / Power Criteria,

Critical Inquiry 14, 1988, č. 4, s. 748–764Adorno, Theodor W.: The Cultural Industries: Selected Essays

on Mass Culture, London: Routledge 1991Ahrens, Rüdiger – Volkmann, Laurenz (eds.): Why Literature Matters:

Theories and Functions of Literature, Heidelberg: C. Winter 1996Allen, Robert C.: On Reading Soaps: A Semiotic Primer, in: Kaplan,

E. Ann (ed.): Regarding Television, Los Angeles: AFI 1983Altieri, Charles: An Idea and Ideal of a Literary Canon,

Critical Inquiry 10, 1983, č. 1, s. 37–60Arbeit, Marcel: Každý svého Poea!, in: Poe, Edgar Alan: Bludná

planeta, Praha: Československý spisovatel 1991, s. 169–179Arnold, Matthew: Culture and Anarchy and Other Writings, ed. Stefan

Collini, Cambridge: Cambridge University Press 1993 [1869]Auerbach, Erich: Mimesis. Zobrazení skutečnosti v západoevropských literaturách, přel.

Miroslav Žilina, Vladimír Kafka, Rio Preisner, Praha: Mladá fronta 1968 [1946]Barthes, Roland: Mytologie, přel. Josef Fulka, Praha: Dokořán 2004 [1957]Barthes, Roland: Efekt reálného, přel. Tomáš Jirsa,

Aluze 10, 2006, č. 3, s. 78–81 [1968]Baudrillard, Jean: Simulacra and Simulations, in: Selected Writings,

Stanford: Stanford University Press 1988, s. 166–184 [1981]Baudrillard, Jean: Fatal Strategies, in: Selected Writings, Stanford:

Stanford University Press 1988b, s. 185–206 [1983]Benjamin, Walter: Selected Writings 2, 1927–1934, přel. Rodney Livingstone,

ed. Michael William Jennings et al., Cambridge: Belknap Press 1999Berger, Arthur Asa: Popular Culture Genres: Theories

and Texts, Newbury Park: Sage 1992Bílek, Petr A.: James Bond a major Zeman. Sémantika narativní ideologie,

in: Bílek, Petr A. (ed.): James Bond a major Zeman: Ideologizující vzorce

vyprávění, Praha: Pistorius a Olšanská / Paseka 2007, s. 100–118Blažek, Bohuslav: Tváří v tvář obrazovce, Praha: Slon 1995Bloom, Harold: The Anxiety of Infl uence, New York: Oxford University Press 1973Bloom, Harold: A Map of Misreading, New York: Oxford University Press 1975Bloom, Harold: Kánon západní literatury. Knihy, které prošly zkouškou věků,

přel. Ladislav Nagy, Martin Pokorný, Prostor: Praha 2000 [1994]Bourdieu, Pierre: Distinction: A Social Critique of the Judgment of

Taste, přel. Richard Nice, London: Routledge 1984 [1979]Bourdieu, Pierre: The Logic of Practice, přel. Richard

Nice, Cambridge: Polity 1990 [1980]Bourdieu, Pierre: The Field of Cultural Production: Essays on Art and

Literature, ed. Randal Johnson, Cambridge: Polity 1993

LITERATURA 209

Cawelti, John G.: The Concept of Formula in the Study of Popular Literature, The Bulletin of the Midwest Modern Language Association 5, 1972, s. 115–123

Certeau, Michel de: Heterologies: Discourse on the Other, přel. Brian Massumi, Manchester: Manchester University Press 1986

Cílek, Václav: Krajiny vnitřní a vnější, Praha: Dokořán 2002Colebrook, Claire: New Literary Histories: New Historicism and Contemporary

Criticism, Manchester: Manchester University Press 1997Connor, Stephen: Theory and Cultural Value, Oxford: Blackwell 1992Cowen, Tyler: In Praise of Commercial Culture, Cambridge:

Harvard University Press 1998Culler, Jonathan: On Deconstruction: Theory and Criticism after

Structuralism, Ithaca: Cornell University Press 1982Češka, Jakub: Kontrarevolucionářova hlubina bezpečnosti?,

Česká literatura 48, 2000, č. 3, s. 253–288Čmejrková, Anna: Obraz „pražského jara“ a roku 1968 v české literatuře 2. poloviny

20. století jako problém emblematické redukce, Diplomová práce, FF UK v Praze, 2008Davis, Robert Con – Schleifer, Ronald: Criticism and Culture: The Role

of Critique in Modern Literary Theory, Harlow: Longman 1991de Man, Paul: Blindness and Insight: Essays in the Rhetoric of Contemporary Criticism

(2. vyd.), Minneapolis: University of Minnesota Press 1983 [1971]de Man, Paul: The Rhetoric of Blindness: Jacques Derrida’s Reading of Rousseau, in:

Blindness and Insight, Minneapolis: University of Minnesota Press 1995, s. 102–141Derrida, Jacques: Writing and Difference, New York: Routledge 1978Derrida, Jacques: Texty k dekonstrukci, přel. Miroslav

Petříček, Bratislava: Archa 1993 [1967–1972]Dijk, Theun A. van: Ideology: A Multidisciplinary Approach, London: Sage 1998Doležel, Lubomír: Heterocosmica: Fikce a možné světy, Praha: Karolinum 2003 [1998]Doležel, Lubomír: Fikce a historie v období postmoderny, Praha: Academia 2008Dyer, Gilian: Advertising as Communication, London: Routledge 1988Easthope, Anthony: Literary into Cultural Studies, London: Routledge 1991Eco, Umberto: Trattato di semiotica generale, Milano: Bompiani 1975Eco, Umberto: Skeptikové a těšitelé, přel. Zdeněk Frýbort, Praha: Svoboda 1994 [1964]Eco, Umberto: Towards a Semiotic Inquiry into the Television Message,

in: Miller, Toby (ed.): Television: Critical Concepts in Media and

Cultural Studies, London: Routledge 2003, s. 3–19 [1972]Eco, Umberto: Teorie sémiotiky, přel. Marek Sedláček, Brno: JAMU 2004 [1976]Eco, Umberto: Lector in fabula. Role čtenáře aneb Interpretační kooperace

v narativních textech, přel. Zdeněk Frýbort, Praha: Academia 2010 [1979]Eldridge, Richard (ed.): Beyond Representation: Philosophy and Poetic

Imagination, Cambridge: Cambridge University Press 1996Fialová, Alena: Poučena z krizového vývoje. Obraz „pražského jara“

v „normalizační“ próze, Soudobé dějiny 12, 2005, č. 2, s. 309–333Fialová, Alena: Poslední krize majora Zemana: Televizní a knižní

podoba případů majora Zemana s tematikou tzv. Pražského jara, in: Bílek, Petr A. (ed.): James Bond a major Zeman: Ideologizující vzorce

vyprávění, Praha: Pistorius a Olšanská / Paseka 2007, s. 82–99Fish, Stenley: Is There A Text in This Class? The Authority of Interpretive

Communities, Cambridge: Harvard University Press 1980Fiske, John: Television Culture, New York: Routledge 1987

210 LITERATURA

Fiske, John: Understanding Popular Culture, Boston: Unwin Hyman 1989aFiske, John: Reading the Popular Culture, Boston: Unwin Hyman 1989bFoucault, Michel: Dějiny šílenství v době osvícenství. Hledání

historických kořenů pojmu duševní choroby, přel. Věra Dvořáková, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1994 [1961]

Foucault, Michel: Archeologie vědění, přel. Čestmír Pelikán, Praha: Herrmann & synové 2002 [1969]

Foucault, Michel: Slova a věci, přel. Jan Rubáš, Brno: Computer Press 2007 [1966]Francis, Mark (ed.): Pop, London: Phaidon Press 2005Frith, Simon: The Good, the Bad, and the Indifferent: Defending Popular

Culture from the Populists, Diacritics 21, 1991, č. 4, s. 101–115Fromm, Erich: The Anatomy of Human Destructivness, New York: Fawcett Crest 1973Gadamer, Hans-Georg: Problém dějinného vědomí, přel. Jiří Němec,

Jan Sokol, Praha: Parva Philosophica 1994 [1958]Gane, Mike (ed.): Ideological Representation and Power in Social Relations:

Literary and Social Theory, New York: Routledge 1989Goetzmann, William H.: J. F. Cooper: Prairie, in: Cohen, Henning (ed.):

Landmarks of American Writing, Washington: Voice of America 1969, s. 75–87Goodman, Nelson: Způsoby světatvorby, přel. Vlastimil

Zuska, Bratislava: Archa 1996 [1978]Goodman, Nelson: Jazyky umění: Nástin teorie symbolů, přel.

Tomáš Kulka a kol., Praha: Academia 2007 [1968]Gray, Richard J.: The Making of Western Myth, in: A History of

American Literature, Oxford: Blackwell 2008 [2004], s. 107–118Greenblatt, Stephen: Renaissance Self-Fashioning: From More to

Shakespeare, Chicago: University of Chicago Press 1984 [1980]Greenblatt, Stephen: Shakespearean Negotiations: The Circulation of Social Energy

in Renaissance England, Berkeley: University of California Press 1988 Greenblatt, Stephen: Towards a Poetics of Culture, in: Veeser, Harold

Aram (ed.): New Historicism, New York: Routledge 1989, s. 1–15Greenblatt, Stephen – Gallagher, Catherine: Practicing New

Historicism, Chicago: University of Chicago Press 2000Grygar, Mojmír: Terminologický slovník českého strukturalismu.

Obecné pojmy estetiky a teorie umění, Brno: Host 1999Guillory, John: Kanonické a nekanonické: Současná diskuse, přel.

Richard Müller, Česká literatura 55, 2007, č. 2, s. 179–218Hall, Stuart: Encoding and Decoding in the Television Discourse, in:

Culture and Education, č. 25, Strassburg: Council of Europe 1974Hall, Stuart (ed.): Representation: Cultural Representations

and Signifying Practices, London: Sage 1997Hall, Stuart et al. (eds.): Culture, Media, Language, London: Hutchington 1980Hallberg, Robert von (ed.): Canons, Chicago: University of Chicago Press 1983Harris, Wendell V.: Canonicity, PMLA. Publications of the Modern

Language Association of America 106, 1991, č. 1, s. 110–121Hartman, Geoffrey H.: The Unremarkable Wordsworth,

Minneapolis: University of Minnesota Press 1987Hawkins, Harriett: Classics and Trash: Traditions and Taboos in High Literature

and Popular Modern Genres, New York: Harvester Wheatsheaf 1990Chvatík, Květoslav: K otázce literárního kánonu, Tvar 13, 2002, č. 14, s. 5

LITERATURA 211

Ingarden, Roman: Umělecké dílo literární, přel. Antonín Mokrejš, Praha: Odeon 1989 [1931]

Iser, Wolfgang: Representation. A Performative Act, in: Krieger, Murray (ed.): The Aims of Representation: Subject/Text/History, New York: Columbia University Press 1987, s. 236–248

Iser, Wolfgang: Prospecting: From Reader Response to Literary Anthropology, Baltimore: Johns Hopkins University Press 1989

Iser, Wolfgang: The Fictive and the Imaginary: Charting Literary

Anthropology, Baltimore: Johns Hopkins University Press 1993Iser, Wolfgang: The Authority of the Canon, in: The Range of Interpretation,

New York: Columbia University Press 2000, s. 13–40Iser, Wolfgang: Teorie literatury: Aktuální perspektiva, přel. Johana

Gallupová, Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004 [1991]Jakobson, Roman: Co je poezie?, in: Poetická funkce,

Jinočany: H&H 1995, s. 23–33 [1934]Jankovič, Milan: Švejkova lhostejnost k dějinám, in: Nesamozřejmost

smyslu, Praha: Československý spisovatel 1991, s. 157–159Johnson, David (ed.): The Popular and the Canonical: Debating Twentieth-

Century Literature 1940–2000, London: Routledge 2005Kopeckij, Leontij Vasil’jevič et al. (eds.): Velký rusko-český

slovník 2, K–O, Praha: Nakladatelství ČSAV 1953Krieger Murray (ed.): The Aims of Representation: Subject/Text/

History, New York: Columbia University Press 1987Kripke, Saul A.: Naming and Necessity, Cambridge: Harvard University Press 1980Kristeva, Julia: Powers of Horror. An Essay on Abjection, New

York: Columbia University Press 1982 [1980]Kuhn, Thomas Samuel: Struktura vědeckých revolucí, přel.

Tomáš Jeníček, Praha: OIKOYMENH 1997 [1962]Kureishi, Hanif – Savage, Jon (eds.): Pop, London: Faber and Faber 1995Lacey, Nick: Image and Representation: Key Concepts in Media

Studies, New York: St. Martin’s Press 1998Lotman, Jurij Michajlovič: Štruktúra umeleckého textu, přel.

Milan Hamada, Bratislava: Tatran 1990 [1970]MacCabe, Colin (ed.): High Culture/Low Culture: Analyzing Popular

Television and Film, Manchester: Manchester University Press 1986Macura, Vladimír: Šťastný věk: Symboly, emblémy a mýty 1948–

1989, Praha: Pražská imaginace 1992Marris, Paul – Thornham, Sue (eds.): Media Studies: A Reader,

Edinburgh: Edinburgh University Press 1996Masaryk, Tomáš Garrigue: Rusko a Evropa 3. Studie o duchovních

proudech v Rusku, Praha: Ústav T. G. Masaryka 1996 [1913]McGregor, Craig: Pop Goes the Culture, London: Pluto Press 1984McLuhan, Marshall: Understanding Media: The Extension of

Man, London: Ark Paperbacks 1987 [1964]Merleau-Ponty, Maurice: Oko a duch, in: Oko a duch a jiné eseje,

přel. Oldřich Kuba, Praha: Obelisk 1971, s. 7–34 [1961]Michaels, Walter Benn: The Interpreter’s Self: Peirce on the Cartesian Object,

in: Tompkins, Jane P. (ed.): Reader – Response Criticism. From formalism to post-

structuralism, Baltimore: John Hopkins University Press 1980, s. 185–200 [1977]

212 LITERATURA

Miller, J. Hillis: New Starts: Performative Topographies in Literature

and Criticism, Taipei: Academia Sinica 1993Miller, J. Hillis: Speech Acts in Literature, Stanford: Stanford University Press 2001Mitchell, W. J. T.: „Representation“, in: Lentricchia, Frank –

McLaughlin, Thomas (eds.): Critical Terms for Literary Study, Chicago: University of Chicago Press 1995, s. 11–22

Moretti, Franco: Graphs, Maps and Trees, London: Verso 2005Mukařovský, Jan: Genetika smyslu v Máchově poezii, in: Kapitoly

z české poetiky 3, Praha: Svoboda 1948a, s. 239–310 [1938]Mukařovský, Jan: O jazyce básnickém, in: Kapitoly z české

poetiky 1, Praha: Svoboda 1948b, s. 79–142 [1940]Mukařovský, Jan: Záměrnost a nezáměrnost v umění, in: Studie

z estetiky, Praha: Odeon 1966, s. 89–108 [1943]Munns, Jessica – Rajan, Gita (eds.): A Cultural Studies Reader:

History, Theory, Practice, London: Longman 1995Newman, Karen – Clayton, Jay – Hirsch, Marianne (eds.):

Time and the Literary, New York: Routledge 2002Osolsobě, Ivo: Ostenze, hra, jazyk. Sémiotické studie, Brno: Host 2002Papineau, David: Reality and Representation, Oxford: Basil Blackwell 1987Papoušek, Vladimír: Hledání modelu literárních dějin a rozhovor Harvey

Bluma se Stephenem Greenblattem, in: Papoušek, Vladimír – Tureček, Dalibor: Hledání literárních dějin, Praha: Paseka 2005, s. 37–50

Papoušek, Vladimír: Spontánnost, manipulace, literární kánon a dobový horizont, Česká literatura 54, 2006, č. 2–3, s. 103–112

Peirce, Charles Sanders: The Essential Peirce: Selected Philosophical

Writings, Bloomington: Indiana University Press 1992Pijoan, José: Dějiny umění 8, Praha: Odeon 1981 Prokop, Dieter: Boj o média: Dějiny nového kritického myšlení o médiích, přel.

Barbara Köpplová, Monika Loderová, Praha: Karolinum 2005 [2001]Richterová, Sylvie: Jasnozřivý génius a jeho slepý prorok, in:

Slova a ticho, München: Arkýř 1986, s. 126–142Rimmon-Kenan, Shlomith: A Glance beyond Doubt: Narration, Representation,

Subjectivity, Columbus: Ohio State University Press 1996Sainsbury, Richard M.: Fiction and Fictionalism, New York: Routledge 2010Sartre, Jean Paul: Bad Faith, in: Being and Nothingness,

New York: Random House 1994, s. 47–70Sartre, Jean Paul: Polemika s Albertom Camusom, in: Štúdie

o literatúre, Bratislava: Tatran 1964, s. 159–179 [1952]Seyhan, Azade: Fractal Contours: Chaos and System in the Romantic Fragment,

in: Eldridge, Richard (ed.): Beyond Representation. Philosophy and Poetic

Imagination, Cambridge: Cambridge University Press 1996, s. 133–150Simpson, John A. – Weiner, Edmund S. C. (eds.): The Oxford English

Dictionary, 2nd ed., XII, Oxford: Clarendon Press 1989Sontag, Susan: Against Interpretation, London/New York: Vintage 1994 [1966]Storey, John: Cultural Studies and the Study of Popular Culture,

Edinburgh: Edinburgh University Press 1996Šalda, František Xaver: Jamese Joyce Ulysses, in: O předpokladech a povaze tvorby,

Praha: Odeon 1978, s. 309–312 [původně Šaldův zápisník, prosinec 1929]Šklovskij,Viktor: Teorie prózy, přel. Bohumil Mathesius, Praha: Melantrich 1933 [1925]

LITERATURA 213

Thibaudet, Albert: Symbolismus a román, in: Román

a kritika, Praha: Odeon 1986, s. 168–175 [1912]Trávníček, Jiří: „Jejich věc se mnou prostě nesouvisela“. Josef

Škvorecký jako středoevropský autor, in: Přibáň, Michal (ed.): Škvorecký 80, Praha: Literární akademie 2005, s. 32–44

Uhlig, Claus: Current Models and Theories of Literary Historiography, Arcadia 22, 1987, č. 1, s. 1–17

Valdés, Mario J.: World-Making: The Literary Truth Claim and the

Interpretation of Texts, Toronto: University of Toronto Press 1992Veeser, Harold Aram (ed.): The New Historicism, New York: Routledge 1989White, Hayden: Metahistory: The Historical Imagination in Nineteenth

Century Europe, Baltimore: Johns Hopkins University Press 1973White, Hayden: The Content of Form: Narrative Discourse and Historical

Representation, Baltimore: Johns Hopkins University Press 1987White, Hayden: New Historicism: A Comment, in: Veeser, Harold Aram

(ed.): New Historicism, New York: Routledge 1989, s. 293–303White, Hayden: Figural Realism: Studies in the Mimesis Effect,

Baltimore: Johns Hopkins University Press 2000 [1999]Williams, Raymond: Keywords: A Vocabulary of Culture

and Society, London: Fontana 1983 [1976]Wolfreys, Julian: Critical Keywords in Literary and Cultural

Theory, New York: Palgrave and Macmillan 2004

214 EDIČNÍ POZNÁMKA

EDIČNÍ POZNÁMKANásledující texty byly již v určité verzi publikovány v těchto časopisech či knižních souborech:

– Reprezentace, performance historie a současná literární věda, Slovo a smysl / Word and Sense 7, 2010, č. 13, s. 53–67

– „Plakaly spolu, plakaly radostně a hrdě“: Emblematické redukce mateřství v ideologizovaném prostoru české poúnorové kultury, in: Hanáková, Petra – Heczková, Libuše – Kalivodová, Eva (eds.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství

jako paradoxy modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, s. 249–260

– Zvěčnělí vůdcové: Literární re-prezentace J. V. Stalina a Klementa Gottwalda vytvářené bezprostředně po jejich smrti, Slovo

a smysl / Word and Sense 5, 2008, č. 9/10, s. 312–325

– Kánon, kanoničnost a kanonizace jako literárněhistorické konstrukty, in: Bílek, Petr A. – Janoušek, Pavel – Šmahelová, Hana – Papoušek, Vladimír – Tureček, Dalibor: Literatura a kánon, Praha: FF UK 2007, s. 7–18

– Strategie kanonizace, in: Jungmannová, Lenka (ed.): Česká literatura

rozhraní a okraje. IV kongres světové literárněvědné bohemistiky. Jiná česká

literatura, Praha: Akropolis – ÚČL AV ČR 2010, s. 17–26

– Diskurs, re-prezentace, narativita, textovost a další pole interdisciplinárního překryvu: Literární věda a mediální studia, Kultura – média – komunikace 1, 2009, č. 1, s. 147–164

– Možnosti naratologie v rámci kulturálních studií: Literární re-prezentace jako pole mezi ideologií a naratologií, Kultura – média – komunikace 1, 2009, č. 2, s. 37–52

– Diskursivní prostor popkultury aneb Proč by Otokar Březina neměl přejet krtečka, Slovo a smysl / Word and Sense 3, 2006, č. 6, s. 23–49

SEZNAM VYOBRAZENÍ 215

SEZNAM VYOBRAZENÍObálka: Obálka: František Kupka, Kosmické jaro I. (Barva a hloubka.

Barevné plány. Čáry, plochy a hloubka), 1913–1914, olej na plátně, 115 × 125 cm, Praha: Národní galerie, inv. č. 17454; fotografi e © 2012 Národní galerie v Praze, © ADAGP, Paris 2012

Reprodukce jsou citovány z následujících pramenů:

s. 5 ilustrace k Ivanhoe Waltera Scotta z vydání roku 1880, Jules Jean Marie Joseph Huyot podle kreseb Edouarda Rioua, Frédérica Théodora Lixe a Adriena-Emmanuele Marie – © Bibliothèque nationale de France

s. 6 Adolf Kosárek: Hřbitov u moře, 1856, olej na plátně, 32 × 53 cm, Plzeň: Západočeská galerie – Eva Reitharová, Adolf Kosárek, Praha: Odeon 1984, s. 34

s. 7 Théodore Géricault: Důstojník myslivců císařské gardy dává povel

k útoku, 1812, olej na plátně, 349 × 266 cm, Paris: Louvre, – José Pijoan: Dějiny umění 8, Praha: Odeon 1981, s. 185

s. 8 Alexej Sitaro: K zažitočnoj kultornoj žizni, 1934s. 8 Břetislav Hanuš: Česká ženo, po r. 1945 – Moc obrazů / Obrazy

moci, Praha: Galerie U Křižovníků 2005, s. 98s. 8 Lev Hass: Na soud s americkými barbary!, 1952 – Moc obrazů /

Obrazy moci, Praha: Galerie U Křižovníků 2005, s. 250s. 8 Anonym: Radostne a spokojne z predajní Zdroj, asi počátek padesátých let –

Moc obrazů / Obrazy moci, Praha: Galerie U Křižovníků 2005, s. 261s. 9 Konstantin Ivanov: Miru mir, 1952s. 10 Kazimir Malevič: Suprematistická malba. Letadlo v letu, 1915, olej na

plátně, 57 × 48 cm, New York: Museum of Modern Art – Gilles Néret: Kazimir Malevich and Suprematism, Köln u. a.: Taschen 2003, s. 59

s. 11 ilustrace Aubreyho Beardsleye k Wildově hře Salome, z anglického vydání 1894 – Otto M. Urban: V barvách chorobných. Idea dekadence

a umění v českých zemích 1880–1914, Praha: Arbor vitae 2006, s. 241s. 12 El Lisickij: Bijte bílé rudým klínem (Klinom krasnym bej belych), 1919,

plakát 23 × 19 cm – Sophie Lissitzky-Küppers: El Lissitzky: Maler,

Architekt, Typograf, Fotograf, Dresden: Verlag der Kunst, obr. 40s. 13 Francisco Goya: Saturn požírající svého syna, 1819–1823, olej na

plátně, 146 × 83 cm, Madrid: Museo del Prado – Rose-Marie a Rainer Hagenovi: Francisco Goya, Bratislava: Taschen / Slovart, s. 79

s. 14 z fi lmu Easy Rider, 1969s. 15 Gaetano Previati: Stvoření světla, 1913, olej na plátně, 205 ×

216 cm, Rome: Galleria Nazionale d’Arte Moderna – Rodolphe Rapetti: Symbolism, Paris: Flammarion 2005, s. 132

JMENNÝ REJSTŘÍK 217

JMENNÝ REJSTŘÍKRejstřík pokrývá všechny části publikace včetně poznámkového aparátu, resumé, pramenů a literatury, ediční poznámky, obrazové přílohy a seznamu vyobrazení. Zařazeny jsou i odkazy na adjektivní podoby jmen (např. jakobsonovský).

A

Abbott, Porter H. 208Adams, Hazard 208Adorno, Theodor W. 125, 208Ahrens, Rüdiger 208Achnaton 73Ajvaz, Michal 94Alda, Jan 67, 84, 85, 205Allen, Robert C. 208Allen, Woody 128Altieri, Charles 208Amenhotep IV. viz AchnatonAmis, Kingsley 125Andrejev, Leonid Nikolajevič 150, 205Arbeit, Marcel 174, 208Aristofanes 117Aristoteles 28, 81, 115Arnold, Matthew 125, 208Auerbach, Erich 29, 50, 181, 208Austin, John L. 25

B

Bacon, Francis 200Bach, Johann Sebastian 117Bachtin, Michail Michajlovič 19, 126Balzac, Honoré de 41, 76Barényi(ová), Olga 97, 182, 184Bart, Ilja 84, 85Barthes, Roland 19, 38, 51, 64,

100, 101, 112, 126, 208Bartoň, Oldřich 84Bartovský, Václav 162Baudelaire, Charles 75Baudrillard, Jean 126, 164,

193–197, 200, 208

Beardsley, Aubrey Vincent 11, 76, 144, 194, 215

Beckham, David 164Beneš, Vojtěch (Vojta) 104Benešová, Božena 96Benjamin, Walter 19, 122, 125, 126, 208Berger, Arthur Asa 208Bernanos, Georges 159Bezruč, Petr 118Bílek, Petr A. 18, 19, 28, 64, 81, 89,

99, 112, 122, 208, 209, 214Blahynka, Milan 207Blake, William 168Blanchot, Maurice 101Blažek, Bohuslav 208Bloom, Harold 22, 57, 58,

77, 89, 91, 95, 208Blume, Harvey 212Bolen, Václav 117Bondy, Egon 160Booth, Wayne C. 112Borges, Jorge Luis 40Bourdieu, Pierre 126, 128, 131, 203, 208Bouzek, Josef 84Bradbury, Ray 47, 200Breton, André 196Broch, Hermann 50Brömse, August 194Brown, Dan 190, 191, 205Březina, Otokar 75, 90, 99, 123,

132, 135, 144, 155–157, 168, 170–175, 177, 194, 200, 205, 214

Bukowski, Charles 92Bulgakov, Michail Afanasjevič 49Bunin, Ivan Alexejevič 157, 205Buriánek, František 205Burljuk, David 145

218 JMENNÝ REJSTŘÍK

Butler, Samuel 76Byron, George Gordon 55, 182

C

Cameron, James 191Camus, Albert 45, 79, 80, 184, 195, 212Capote, Truman 200Carroll, Lewis 39, 113Cawelti, John G. 209Ceauşescu, Nicolae 52Céline, Louis Ferdinand 45, 79, 139,

150, 151, 153, 177, 192, 195, 196, 205Certeau, Michel de 209Cílek, Václav 90, 91, 209Clayton(ová), Jay 212Clostermann, Pierre 61, 62, 205Coelho, Paulo 125Cohen, Henning 210Colebrook(ová), Claire 209Collini, Stefan 208Connor, Stephen 209Conrad, Joseph 139Cooper, James Fenimore 54,

56, 74, 75, 163, 210Cowen, Tyler 209Crane, Stephen 43, 44, 54–

57, 59, 63, 205Culler, Jonathan 19, 27, 209

Č

Čapek, Jan Blahoslav 83, 96Čapek, Josef 182, 184Čapek, Karel 95, 103, 160, 184Čapek Chod, Karel Matěj 96, 103Čarek, Jan 125Čep, Jan 160Černý, Václav 116Češka, Jakub 121, 209Čmejrková, Anna 121, 209

D

Dante Alighieri 97, 168Davidson, Donald 29Davis, Robert Con 209de Man, Paul 19, 20, 22, 24, 198, 209Delacroix, Eugène 55

Deleuze, Gilles 100, 101Deml, Jakub 95, 101, 151,

152, 184, 194, 205Derrida, Jacques 20, 24, 94,

100, 101, 199, 209Dickens, Charles 113, 114Dietl, Jaroslav 47Dijk, Theun A. 115, 209Doležel, Lubomír 113, 209Dominik, Pavel 206Doré, Gustave 170Dostojevskij, Fedor Michajlovič

42, 43, 45, 49, 76, 149, 187Doutnáč, Karel 196Doyle, Arthur Conan 191Dubček, Alexander 118, 120, 121Durrell, Lawrence 45Dvořák, Josef 83Dvořáková, Věra 210Dyer, Gilian 209Dyk, Viktor 104Dylan, Bob 125, 161, 163, 206Dzeržinskij, Felix Edmundovič 117

E

Eagleton, Terry 100Easthope, Anthony 209Ebbinghaus, Hermann 101, 109Eco, Umberto 100, 106, 113,

115, 122, 189–191, 209Effenberger, Vratislav 196Einstein, Albert 58, 95, 139Eldridge, Richard 209, 212Eliot, Thomas Stearns 141, 175, 205Emerson, Ralph Waldo 75Ensor, James 194Ernst, Max 196

F

Fastrová, Jarmila 207Faulkner, William 20, 21, 24,

45, 49, 52, 78, 79, 143Fialová, Alena 121, 209Fish, Stanley 19, 94, 209Fiske, John 209, 210Flaubert, Gustave 42, 43, 56,

57, 59, 63, 76, 205

JMENNÝ REJSTŘÍK 219

Foucault, Michel 36, 38, 73, 100, 102, 103, 131, 136, 203, 210

Francis, Mark 210Frege, Gottlob 29Friedrich, Caspar David 41, 44Frith, Simon 210Fromm, Erich 150, 210Frost, Robert 140, 205Frýbort, Zdeněk 209Fučík, Julius 148Fuks, Ladislav 49Fulka, Josef 208Fuller(ová), Margaret 75

G

Gadamer, Hans-Georg 210Gallagher(ová), Catherine 25, 103, 210Gallupová, Johana 211Gane, Mike 210Geertz, Clifford 102, 103Genette, Gérard 100, 112Géricault, Théodore 7, 55, 59, 215Gide, André 52, 78Ginsberg, Allen 92Girardin, Daniel 206Glazarová, Jarmila 84, 85Goethe, Johann Wolfgang von 168Goetzmann, William H. 74, 210Golding, William 45Golstücker, Eduard 116Goodman, Nelson 36, 37, 210Gott, Karel 33, 117, 127Gottwald, Klement 64, 66–68, 81–

87, 117, 120, 121, 206, 214Goya, Francisco de 13, 57, 151, 215Gray, Richard J. 74, 210Green, Graham 160Greenblatt, Stephen 24–26, 41, 73, 93,

94, 103, 136, 153, 154, 210, 212Greimas, Algirdas Julien 112Grice, Herbert Paul 29Grygar, Mojmír 22, 210Guillory, John 90, 210Guinness, Arthur 123Guthrie, Woody 163

H

Habermas, Jürgen 126Hagen, Rainer 215Hagen(ová), Rose-Marie 215Halas, František 116, 117, 141Hall, Stuart 35, 38, 125, 210Hallberg, Robert von 210Hamada, Milan 211Hamsun, Knut 77, 94, 103Hanáková, Petra 214Hanč, Jan 47, 162, 184, 205Hanuš, Břetislav 8, 215Harris, Wendell V. 210Hartman, Geoffrey H. 20, 22, 140, 210Hass, Lev 8, 215Hašek, Jaroslav 45, 49, 50, 60–62, 77–

79, 95, 96, 152, 153, 189, 190, 205Hašková, Taťjana 205, 206Havel, Václav 116, 164Havlíček, Jaroslav 49Hawkins(ová), Harriet 210Hawthorne, Nathaniel 56Heczková, Libuše 68, 214Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 144Hegerová, Hana 116Heller, Joseph 45, 60, 61, 205Hemingway, Ernst 159, 177Hesse, Hermann 49, 50Heyduk, Josef 206Hilský, Martin 25Hine, Lewis 39Hirsch(ová), Marianne 212Hitler, Adolf 39Hlaváček, Karel 75, 77, 168, 194Holan, Vladimír 128Hora, Josef 83Horkheimer, Max 125Horníček, Miroslav 127Hořec, Jaromír 85Hostovský, Egon 49, 158, 160, 182Hrabal, Bohumil 160Hrubý, Jiří 206Hughes, Langston 92Hugo, Victor 55Hůlová, Petra 185–189, 191, 197, 200, 205Hus, Jan 114Husák, Gustáv 33

220 JMENNÝ REJSTŘÍK

Huxley, Aldous 47, 139Huyot, Jules Jean Marie Joseph 215

Ch

Chaldej, Jevgenij 39Chammurapi 52Chlebnikov, Velemir 145, 205Chvatík, Květoslav 210

I

Ingarden, Roman 29, 35, 109, 211Iser, Wolfgang 22, 35–37, 81, 93, 98, 211Ivanov, Konstantin Konstantinovič 9, 215

J

Jackson(ová), Janet 127Jakobson, Roman 22, 28, 37, 103, 211James, Henry 48, 49, 77Jankovič, Milan 60, 77, 211Janoušek, Pavel 214Jariš, Milan 84, 85Jeanson, Francis 79Jeffers, Robinson 92Jefremov, Ivan Antonovič 47, 148Jehlička, Ladislav 205Jenewein, Felix 194Jeníček, Tomáš 211Jennings, Michael William 208Ježek, Otto 205Ježíš Kristus 39, 117, 136, 191Jílek, Bohumil 117Jindra, Miroslav 205Jindřich IV. 41Jirásek, Alois 96Jirko, Miloš 205Jirotková, Lucie 85Jirsa, Tomáš 208Johnson, David 125, 211Johnson, Randal 208Joyce, James 44, 45, 52, 77,

127, 143, 175, 212Jungmannová, Lenka 214

K

Kafka, František 207Kafka, Franz 47, 48, 50, 52, 77,

78, 98, 116, 117, 125, 132, 143, 164, 177, 183, 184, 205

Kafka, Vladimír 205, 208Kainar, Josef 86Kalista, Zdeněk 83Kalivodová, Eva 214Káňa, Vašek 66, 205Kaplan(ová), E. Ann 208Karásek ze Lvovic, Jiří 75, 77, 144, 194Karlach, Hanuš 207Kerouac, Jack 52, 161, 163, 184King, Stephen 125Klíma, Ladislav 95, 151, 194, 205Kobliha, František 156Kohout, Pavel 67–70, 84,

116, 119–121, 205Kolář, Jiří 47, 101, 161, 162, 196, 197, 206Konrád, Karel 85, 86Konůpek, Jiří 205Kopeckij, Leontij Vasiljevič 64, 211Köpplová, Barbara 212Kořán, Jaroslav 207Kosárek, Adolf 6, 55, 215Kozák, Jan 95, 116, 118, 127Kracauer, Siegfried 125Krieger, Murray 35, 81, 115, 211Kripke, Saul 29, 34, 35, 112, 211Kristeva, Julia 100, 139, 150, 211Krška, Václav 109Kručonych (Kručenych),

Alexej Jelisejevič 145Kuba, Oldřich 211Kubišová, Marta 116Kubka, František 67, 85, 206Kuhn, Thomas Samuel 169, 211Kulka, Tomáš 210Kundera, Ludvík 85Kundera, Milan 33, 45, 109, 116, 197Kupka, František 194, 215Kuprin, Alexandr Ivanovič 77Kureishi, Hanif 211Kurosawa, Akira 21Kusák, Alexej 206

JMENNÝ REJSTŘÍK 221

L

Lacey, Nick 211Lasker-Schüler(ová), Else 141, 206Legátová, Květa 131Lenin, Vladimir Iljič 64, 66,

84, 85, 87, 147, 188Lentricchia, Frank 212Leonov, Leonid Maximovič 50Lermontov, Michail Jurjevič 55, 74Levin, Ira 166Lewis, David 29Lewis, Matthew Gregory 74Liddell(ová), Alice 39Lincoln, Abraham 117Linhartová, Věra 78Linné, Carl 25Lisickij, El (Lazar Markovič) 12, 215Lissitzky-Küppers(ová), Sophie 215Livingstone, Rodney 208Lix, Frédéric Théodor 215Loderová, Monika 212London, Jack 158, 159, 206Lotman, Jurij Michajlovič 100, 211Loukota, Josef 194Lucas, George 133Lukács, György 29Lynch, David 125

M

MacCabe, Colin 211Macura, Vladimír 64, 87, 211Magritte, René 196Mácha, Karel Hynek 21, 74,

95, 96, 98, 103, 212Mailer, Norman 60–62Majakovskij, Vladimir

Vladimirovič 145, 146, 206Majerová, Marie 51, 85, 86, 148Malevič, Kazimir Severinovič 10, 143, 215Mallarmé, Stéphane 75, 76, 144Mann, Thomas 45Marcel, Gabriel 177Marek, Jiří 84, 85Marie, Adrien-Emmanuel 215Marinetti, Filippo Tommaso 145, 146Marris, Paul 211Masaryk, Jan 118

Masaryk, Tomáš Garrigue 42, 82–84, 87, 205, 211

Masnerová, Eva 206Massumi, Brian 209Mašek, Jiří 83Mathesius, Bohumil 212Mauriac, François 78, 159, 206May, Karl 118McCarthy, Cormac 191, 192, 206McGregor, Craig 211McLaughlin, Thomas 212McLuhan, Marshall 111, 125, 126, 211Merleau-Ponty, Maurice 55, 59, 211Mestek, Ferdinand 189, 190Michaels, Walter Benn 41, 211Mikulášek, Oldřich 84Miler, Zdeněk 129Miller, Joseph Hillis 19, 20,

22, 25, 204, 212Miller, Toby 209Milton, John 92, 168Mitchell, William John Thomas 30, 212Mohamed 72Mokrejš, Antonín 211Molière 103Montgomery, Bernard Law 61Montrose, Louis Adrian 103More, Thomas 200Moretti, Franco 212Mucha, Alfons 144Mukařovský, Jan 21, 22, 65, 104, 212Müller, Richard 210Munch, Edvard 104, 168Munns(ová), Jessica 212Musil, Robert 50, 77

N

Nabokov, Vladimir Vladimirovič 34, 206Nagy, Ladislav 208Napoleon Bonaparte 31, 113Němcová, Božena 28, 95, 96, 102, 103Němec, Hynek 102Němec, Jiří 210Němeček, Zdeněk 160Néret, Gilles 215Neruda, Jan 42–44, 86, 96, 206Neumann, Stanislav Kostka

84, 146–148, 206

222 JMENNÝ REJSTŘÍK

Newman(ová), Karen 212Nezval, Vítězslav 48, 84, 85, 147, 206Nice, Richard 208Nietzsche, Friedrich 144, 168, 179Noha, Jan 85Novotný, Antonín 119–121

O

Obama, Barack 164Olbracht, Ivan 51Oliva, Václav 104Orten, Jiří 101Orwell, George 47, 139, 200Osolsobě, Ivo 50, 212

P

Panuška, Jaroslav 75, 168, 194Papineau, David 37, 212Papoušek, Vladimír 18, 19, 40, 54, 72,

93, 136, 168, 176, 185, 193, 212, 214Parkman, Francis 163Pasolini, Pier Paolo 117Peirce, Charles Sanders 41, 136,

137, 154, 174, 211, 212Pelar, Rudolf 206Pelarová, Luba 206Pelikán, Čestmír 210Pelikán, Jiří 206Percy, Walker 165Perkins, Anthony 132Petrmichl, Jan 205Petříček, Miroslav 209Pia, Secondo 39Picasso, Pablo 72Pijoan, José 55, 212, 215Pilarová, Eva 116Pilař, Jan 84, 85Pirker, Christian 206Pirner, Maxmilián 156Pirsig, Robert M. 163Platon 200Plinius Mladší 127Plinius Starší 127Pludek, Alexej 118, 121, 127, 206Poe, Edgar Allan 74–76, 150, 174, 208Pokorný, Martin 208Pollock, Jackson 52

Preisner, Rio 208Previati, Gaetano 15, 168, 170, 171,

173–175, 177, 180, 194, 215Procházka, Jiří 115–118, 121, 206Prokop, Dieter 212Proust, Marcel 78Přibáň, Michal 213Psůtková, Zdeňka 205Pujmanová, Marie 85, 148Puškin, Alexandr Sergejevič 55

R

Rais, Karel Václav 31, 32, 34, 35, 206Rajan(ová), Gita 212Rapetti, Rodolphe 215Reed, Lou 125Reitharová, Eva 215Ricoeur, Paul 29Riefenstahl(ová), Leni 52Richard III. 41Richterová, Sylvie 77, 78, 212Rimmon-Kenan(ová), Shlomith 212Riou, Edouard 215Robbe-Grillet, Alain 48, 79, 163, 184, 186Rorty, Richard 204Roth, Philip 165, 166, 206Rousseau, Jean-Jacques 20, 24, 129, 209Rubáš, Jan 210Rushdie, Salman 97Russell, Bertrand 29Rybák, Josef 66, 67, 84, 85, 87, 206

Ř

Řezáč, Václav 66, 206

S

Sade, Donatien Alphonse François de 192

Sainsbury, Richard M. 212Saint-Exupéry, Antoine de 62Sarony, Napoleon 39Sarraute(ová), Nathalie 78, 163, 184Sartre, Jean-Paul 45, 50, 52, 79,

80, 143, 160, 176–180, 183, 184, 188, 195, 196, 206, 212

Saussure, Ferdinand de 29, 31, 38, 112

JMENNÝ REJSTŘÍK 223

Savage, Jon 211Scott, Walter 5, 54, 55, 61, 74, 215Sedláček, Marek 209Sedloň, Michal 66, 84, 206Seyhan, Azade 74, 212Shakespeare, William 20, 21, 24,

25, 41, 94, 97, 98, 125, 210Shelley, Percy Bysshe 55, 74Shelley(ová), Mary 55, 74, 125Schauer, Hubert Gordon 119Schleifer, Ronald 209Schwabe, Carlos 156Schwarzenegger, Arnold 51Sienkiewicz, Henryk 55–57, 61, 206Simpson, John A. 125, 212Sitaro, Alexej 8, 215Smetana, Bedřich 28Smith, A. V. 123Smrkovský, Josef 121Sokol, Jan 210Sontag(ová), Susan 161, 212Součková, Milada 52, 78, 95, 160Sova, Antonín 168Speer, Albert 52Stalin, Josif Vissarionovič 52, 64, 66,

67, 72, 81–87, 205, 206, 214Steel(ová), Danielle 125Steinová, Dagmar 206Stejskal, Václav 205Stevens, Wallace 20, 149, 152, 153, 206Storey, John 212Stravinskij, Igor Fedorovič 52Svoboda, Jiří Václav 85Svoboda, Ludvík 117Svobodová, Růžena 103Svozilová-Johnová, Herma 85, 86

Š

Šabach, Petr 131Šalda, František Xaver 44, 75,

144, 156, 171, 194, 212Šimsa, Jan 104Šklovskij, Viktor Borisovič 191, 212Škvorecký, Josef 152, 213Šmahelová, Hana 214Šolochov, Michail Alexandrovič 50Šrámek, Fráňa 103, 104Šrut, Pavel 206

Štyrský, Jindřich 196Šváb-Malostranský, Josef 104

T

Tarantino, Quentin 127Tarski, Alfred 29Taufer, Jiří 95, 205, 206Teige, Karel 48, 148, 196, 206Thám, Václav 123Thibaudet, Albert 52, 213Thomas, Dylan 161Thoreau, Henry David 75, 129Thornham(ová), Sue 211Todorov, Tzvetan 112Tolkien, John Ronald Reuel 51, 134Tolstoj, Lev Nikolajevič 31,

42, 43, 113, 142, 206sv. Tomáš Akvinský 168Tompkins(ová), Jane P. 211Topol, Jáchym 94Trávníček, Jiří 152, 213Tureček, Dalibor 212, 214Tyl, Josef Kajetán 30

U

Uher, Josef 104Uhlig, Claus 213Unamuno, Miguel de 45, 159,

177, 181–183, 207Urban, Otto M. 215

V

sv. Václav 114Václavek, Bedřich 148, 207Vaculík, Ludvík 121Váchal, Josef 168Valdés, Mario J. 213Valja, Jiří 205Van Damme, Jean-Claude 51Vávra, Otakar 47Včelička, Géza 148, 207Veeser, Harold Aram 54, 210, 213Verlain, Paul 103, 144Viewegh, Michal 94, 95, 131Vilém z Occamu viz William OckhamVodička, Felix 132

224 JMENNÝ REJSTŘÍK

Volkmann, Laurenz 208Vomáčka, Jaroslav 127Vonnegut, Kurt 166, 207Vostrý, Jaroslav 85Vrchlický, Jaroslav 161Vyskočil, Quido Maria 104

W

Weil, Jiří 148Weiner, Edmund S. C. 212Weiner, Richard 47–49, 139,

140, 143, 177, 182, 207Weiss, Jan 182Welles, Orson 132Wells, Herbert George 47, 144Werfel, Franz 48, 157, 158, 207Werich, Jan 127White, Hayden 26, 54, 106, 213Whitman, Walt 144Wilde, Oscar 39, 77, 215William Ockham 168Williams, Raymond 125, 213Wolfreys, Julian 213Woolf(ová), Virginia 47–49, 52, 58,

59, 78, 177, 180–182, 207Wordsworth, William 20, 74, 140, 210

Z

Zábrana, Jan 47, 205, 206Zamjatin, Jevgenij Ivanovič 47, 139Zaorálek, Jaroslav 205, 206Zapletalová, Vendulka 206Zápotocký, Antonín 120Zappa, Frank 52Zatloukal, Jaroslav 83Závada, Vilém 85, 205Zdík, Dušek 205Zelenka, Petr 187–189, 191, 197, 199Zola, Émile 76Zuluetová-Cahová, Jana 207Zuska, Vlastimil 210

Ž

Žáček, Jiří 125Žantovská, Hana 205Žilina, Miroslav 208Žižka z Trocnova, Jan 114Žukov, Georgij Konstantinovič 61

OBSAHA tak je to tady se vším aneb Pár slov na úvod 17

Reprezentace, performance historie a současná literární věda

(Petr A. Bílek – Vladimír Papoušek) 19

Reprezentace: metafora, pojem či koncept? (Petr A. Bílek) 28

Strategie reprezentací v literárních textech (Vladimír Papoušek) 40

Proměny imaginace a její textové reprezentace (Vladimír Papoušek) 54

„Plakaly spolu, plakaly radostně a hrdě“. Emblematické redukce mateřství v ideologizovaném prostoru české poúnorové kultury (Petr A. Bílek) 64

Symetrie a reprezentace moci (Vladimír Papoušek) 72

Zvěčnělí vůdcové. Literární reprezentace J. V. Stalina a K. Gottwalda vytvářené bezprostředně po jejich smrti (Petr A. Bílek) 81

Kánon, kanoničnost a kanonizace jako literárněhistorické konstrukty (Petr A. Bílek) 89

Strategie kanonizace (Vladimír Papoušek) 93

Diskurs, reprezentace, narativita, textovost

a další pole interdisciplinárního překryvu (Petr A. Bílek) 99

Možnosti naratologie v rámci kulturálních studií Literární reprezentace jako pole mezi ideologií a naratologií (Petr A. Bílek) 112

Diskursivní prostor popkultury (Petr A. Bílek) 122

Alegorické reprezentace „všeho“ (Vladimír Papoušek) 136

Cosmogonia. Slovník symbolistů (Vladimír Papoušek) 168

Maso, krev a kosti. Od alegorického řádu symbolu k indexu (Vladimír Papoušek) 176

Všechny formy prázdna. Řád ikonu (Vladimír Papoušek) 185

Inertia. Ikon a simulace (Vladimír Papoušek) 193

Summary 203

Citované prameny 205

Literatura 208

Ediční poznámka 214

Seznam vyobrazení 215

Jmenný rejstřík 217

Vladimír Papoušek – Petr A. Bílek

COSMOGONIAAlegorické reprezentace „všeho“

Vydal Filip Tomáš – Akropolis(Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41,www.akropolis.info)v roce 2011 jako svoji 201. publikaci

Odpovědná redakce: Stanislava FedrováJmenný rejstřík: Josef SchwarzGrafi cká úprava: Zdeněk TrinkewitzSazba písmem NewBaskerville: Ondřej Fučík

Tisk: Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice

1. vydání, 228 stran, TS 12

ISBN 978-80-87481-61-5ISBN 978-80-7470-002-6 (MOBI)ISBN 978-80-7470-003-3 (ePUB)Doporučená cena včetně DPH 249 Kč