KaštánekVlasta Švejdová

Pro začínající čtenáře

Kastanek.indd 1 27.4.2006 13:58:14

KaštánekVlasta Švejdová

Pro začínající čtenáře

Kastanek.indd 1 27.4.2006 13:58:14

2

Byla neděle. Sluníčko svítilo, ale hřálo jenom sla-bounce. Už dávno byl podzim a listí ze stromů doce-la opadalo.

Dlouhou alejí jdou dvě postavy. Vysoký starší pán vede za ruku malého chlapce.

„Dědo,“ říká Péťa, „proč tamhle ty stromy vzadu jsou zelené, a tady ty už nemají žádné listí?“

Kastanek.indd 2 27.4.2006 13:58:17

3

„To máš tak. Listnaté stromy na podzim opadají, ale jehličnaté ne,“ vysvětluje děda.

„A proč?“„To abys mohl mít pěkný vánoční stromek,“ mrk-

ne děda na Petra.„A jaké jsou tohle stromy?“„To jsou kaštany. A pořádně staré!“Péťa se podívá nahoru do koruny vysokého stromu.

Sluníčko ho zalechtá v očích. A tak raději zas kouká po zemi. Najednou se se-hnul a rychle něco zvedl. A šups do kapsy. To je poklad!

„Copak to máš?“„Ale... něco jsem našel,“

rozpačitě odpovídá Petr.„Aha,“ kývne hlavou

děda. A víc se neptá. Chlapi přece musí mít svá tajemství.

Petr žmoulá v kapsičce zelený pichlavý předmět.

„Nemám ho dneska ani komu ukázat,“ stěžuje si v duchu.

Kastanek.indd 3 27.4.2006 13:58:19

4

„A Pavlíka uvidím až zítra ve školce...“ Ukazováč-kem pohladil pichlavou slupku kaštanu.

„Já bych si tak moc přál, abych měl brášku... Nebo aspoň sestřičku...,“ vzdychne si znovu smutně.

Petr se u oběda nedočkavě vrtí. Občas sáhne do kapsičky u kalhot.

Tam si totiž zelený kaštánek schoval. Těší se, jak si ho odpoledne vyloupne.

Táta se na Petra významně zamračí. „Maminko, máme doma miminko. Umí jíst jen lžící... A to má jít za rok do školy!“

Petr si vezme příbor. Do levé ruky vidličku, do pra-vé nůž. A způsobně dojídá nedělní oběd.

Tatínek si přitáhl křeslo blíže k oknu. Otevřel vel-ké tlusté noviny. „Budu si číst,“ řekl důležitě a dlouze zívl. A než se maminka pus-tila do nádobí, spadly mu no-viny na nos.

Kastanek.indd 4 27.4.2006 13:58:20

5

Petr se potichoučku vytratil do svého pokoje. Peč-livě za sebou zavřel dveře. Sedl si na podlahu. Sáhl do kapsy a vyndal kaštánek.

Jak ho nejlépe rozloupnout? Otáčel jím na všech-ny strany. Pak ho položil na parkety a bušil do něj pěstičkou. „Au! Ten píchá!“ A na slupce ani puk-linka.

Co takhle zuby? To se tedy nemá! To Petr dobře ví. Ale kdepak! Slupka drží jako přišitá. „Zkusím to ve-čer,“ povzdychl si. Zklamaně uložil kaštánek do zásuvky.

„Tak, Péťo, umýt se a spát. Ráno jdeš do školky,“ říká maminka. „Babička tě

vyzvedne v poledne.“Petr chodí do školky moc rád. Má tam svůj věšáček

se zelenou želvičkou. A svoji přihrádku na oblečení. Ale hlavně tam má kamarády. Svého nejlepšího ka-

Kastanek.indd 5 27.4.2006 13:58:20

6

maráda Pavlíka! Už se těší, jak mu zítra ukáže lesklý hnědý kaštan. Jestli se mu ovšem podaří ho vyloup-nout.

Teď leží vymydlený Péťa v posteli. Peřinku má při-taženou až k nosu a dělá, že spí. Maminka se sklání, aby mu dala pusu na čelo... Vtom Petr vyskočí a chy-tí mámu kolem krku.

„Mám tě moc rád,“ šeptá jí do ucha. „Přijď zítra domů brzy...“ zaškemrá.

Maminka chodí do práce, kde se prodává nábytek. Kreslí lidem výkresy. Aby věděli, kam si potom ten koupený nábytek mají v bytě postavit. Ráda by pra-covala doma. Měla by na Péťu více času.

Kastanek.indd 6 27.4.2006 13:58:21

7

Jejich prázdná půda je na pracovnu jako stvořená. Tatínek má za úkol to všechno vymyslet a zařídit. Ale nějak se k tomu nemůže dostat. Nemá čas.

„Pokusím se přijít zítra dřív, Péťo,“ slibuje mamin-ka. „Mám tě taky moc ráda, ale teď už spinkej.“

Když se za maminkou zavřely dveře, Petr opatrně rozsvítil lampičku. Sáhl do šuplíku a nahmatal ma-lou zelenou kuličku. Položil ji na stolek vedle poste-le. Lehl si na břicho a podepřel tváře dlaněmi.

„Jak teď na ni?“Prstem pohladil bodliny... Kaštan se zachvěl!?Petr si v postýlce klekl. Napjatě pozoroval kaš-

tan. Kaštan se chvěje, mele, dvakrát sebou trhl, trošku povyskočil... A najednou... PINK... PUK... a PRÁSK!

Kastanek.indd 7 27.4.2006 13:58:22

8

Kaštan se rozletěl na dvě půlky!A uvnitř? Jéminkote... tam není vůbec žádná hně-

dá kaštánková kulička. Tam spinkají dvě maličké, mrňavounké děti. Kluk a holčička! Jen hlavičky jim koukají z peřinek. Mezi sebou mají takovou tu pře-pážku, jako když je kaštan dvojčátko.

Páni! Petr nevěřícně kulí oči.Kluk se právě pohnul a rozespale zamrkal na Péťu.

„Ahoj, Petře. Jak se máš?“Péťa zavřel pusu a naprázdno polkl. Štípl se do

ruky. Au! Ne, nespí!Kluk se ve skořápce trochu protáhl. Dal si ruce

pod hnědovlasou hlavu. „Já jsem Kaštánek,“ před-stavil se. „A tohle,“ podíval se vedle, „to je moje sest-řička Kašťulka. Ale ta ještě spí.“

Petr jen udiveně přikývl. „Jo, ta ještě spí.“Kašťulka má růžové buclaté tváře. A vlasy hnědé až

dočervena. Spí jako dudek.„Vy tu bydlíte?“ vyptává se Petr. Zvědavě kouká do

kaštanové slupky.„Bydlíme“, přikyvuje Kaštánek. „Spíme a čekáme.“„A na co?“„Na správnou chvíli. Ty jsi nás už v poledne budil.

Ale to nebyla ta správná chvíle.“„A teď už je?“ ptá se Petr.

Kastanek.indd 8 27.4.2006 13:58:23

9

„Ano, zrovna teď už je.“I Kašťulka se probouzí. Protahuje se, rozkoukává.

Najednou řekne: „Ahoj, Péťo! Víš, že jsem moc ráda, žes nás našel zrovna ty?“

„Vy mě znáte?“ diví se zase Petr.„To se ví, že známe!“ překřikují se dvojčata.„Vlastně, my ani tak ne. Ale náš strom tě zná! Také

tvoji maminku a tatínka. I dědu a babičku. A tebe, když jsi byl takhle maličký a vozili tě v kočárku.“

Kastanek.indd 9 27.4.2006 13:58:23

10

„Váš strom?“„Ano, ten velký kaštan, pod kterým jsi nás našel.“Petr chvíli přemýšlí. „Ten strom je kouzelný?“„Hmm,“ přikyvují dvojčata. „Je kouzelný!“Petr je naprosto vyvedený z míry. Povídá trošku

z cesty: „Babička říká, že odvar z kaštanového listí je dobrý, aby rostly vlasy.“

„No jo, jasně. To je pravda,“ souhlasí Kaštánek. A zatřepe svou hustou kšticí.

„Víte co? Jdeme spát! Petr je unavený. Zítra večer si zase budeme povídat,“ rozhodla Kašťulka.

„Tak dobře. Dobrou!“ Petr doufá, že tomu oprav-du tak zítra bude.

„Dobrou noc!“ řeknou dvojčata. Ťuknou do víčka kaštanu... a klap! Na stole leží kulatý zelený kaštan. Po nějaké puklince nebo skulince ani stopy.

Petr vloží kaštánek hluboko do šuplíku. Zhasne lampičku a kouká do tmy. Moc to všechno nechápe.

„Ach jo,“ vzdychne si a sáhne po Típáku. Tak říkal malému polštářku pro usínání, když byl malý. Najde si odřený, skoro prošoupaný rožek.

Palečkem a ukazováčkem ho típá, típá, až usne.Ráno maminka jemně vytáhne polštářek Péťovi z ru-

ky a pomyslí si: „To je zvláštní. Vždyť už dávno usíná bez Típáku!“ Dá Péťovi pusu na čelo a odejde do práce.

Kastanek.indd 10 27.4.2006 13:58:24

11

„Péťo, jdeš domů!“ volá paní učitelka Libuška. Vidí z okna babičku Smejkalovou procházet bran-kou školní zahrádky.

Ale Petr už ve třídě není. Stojí připravený u svého věšáčku s želvičkou. Převlečený, čepici naraženou po uši. Boty zavázané na kličku. Tepláky a bačkory uklizené v poličce.

Babička nevěří vlastním očím. „Nejsi nemocný?“ sahá Petrovi starostlivě na čelo. „Není,“ usmívá se paní učitelka. „Byl moc hodný.“ Petrův kamarád Pavlík se ještě honem přibíhá rozloučit. „Přines zítra

Kastanek.indd 11 27.4.2006 13:58:24