VLIV NEROVNOMĚRNÝCH OBJEMOVÝCH ZMĚN NA TVORBU...

PODLAHY

Doc.Ing.Václav Kupilík, CSc.

1) Vlastnosti podlah

2) Dělení podlah

3) Typizační a konstrukční zásady

4) Kontaktní plochy lepidla s podkladní vrstvou

5) Podklady pro nášlapné vrstvy

6) Povrchové úpravy podlah

7) Podlahy vytápěné

8) Podlahy zdvojené

9) Příklady poruch

1. VLASTNOSTI PODLAHPodlahy jako konstrukce uložené buď na vrchní plošeupravené zeminy nebo na podkladní vrstvě, popř. na stropníkonstrukci musí mít kvalitní pochůzný povrch a se svýmitechnickými vlastnostmi musí vyhovovat požadavkůmprovozu. Vlastnosti lze rozdělit do následujících skupin:

I. Mechanické:

a) odolnost proti opotřebení (obrusnost): vliv na trvanlivostpodlahy a její hygienické a vzhledové vlastnosti

b) odolnost proti nárazu: zajišťuje se u podlah, kde jepředpoklad nárazu při provozu

c) pevnost v tlaku: je rozdílná podle druhu provozu

d) pevnost v tahu za ohybu: vyžaduje se u dlažeb a mazaninvíce namáhaných

e) odolnost proti soustředěnému zatížení: uplatňuje se vprovozech se značně rozdílným lokálním namáháním

1. VLASTNOSTI PODLAHf) odolnost vůči dynamickému namáhání: je reakcí na otřesy,

opakovaná namáhání a statické účinky proměnné s časem

g) skluznost: bezpečnost chůze závislá na tvrdosti aměkkosti použitého materiálu, je-li povrch suchý, mokrý čizvlhlý a ovšem také na druhu podrážky, kola vozíku apod.

h) pružnost: je dána hodnotou přetvoření v oblasti pružnédeformace

i) odolnost proti vysokým teplotám: požadavek se vyskytujev hutích, válcovnách atd. Teploty mohou dosahovat200°C, v ojedinělých případech až 600°C

j) odolnost proti mrazu: vyžaduje se u podlah vystavenýmstálým či střídavým teplotám pod bodem mrazu

k) nejiskřivost: vyžaduje se u skladů hořlavin, výbušnin apodobných provozů

l) tvrdost: má důležitý význam při pojezdu kolových vozidel(nutno respektovat v průmyslových provozech)

1. VLASTNOSTI PODLAHII. Fyzikální:

a) hmotnost: má vliv na konstrukci stropu. Na hmotnosti jezávislá zvukoizolační schopnost stropu;

b) tepelný odpor: v místnostech s trvalejším pobytem osobse klade na podlahu požadavek daný ČSN 730540-2;

c) tepelná jímavost: některé podlahy odnímají značnémnožství tepla (betonové a teracové mazaniny).Vyvolávají nepříjemný pocit při teplotě ≤ 17°C. Teplotapovrchu je závislá na průteplivosti podlahoviny, na jejímspecifickém teple, hmotnosti, teplotě vzduchu těsně nadpodlahou a není-li vzduch ve výši nohou v pohybu.Podmínky dobré pohody lze zlepšit kobercovými povlakya zamezením průvanu nebo teplým obutím;

d) nasákavost: d1) podlahy nasákavé………...přes 12 %d2) podlahy málo nasákavé …3 až 12 %d3) podlahy nenasákavé ……..do 3 %

1. VLASTNOSTI PODLAHe) odolnost proti vodě a prostupu vodních par: z toho

důvodu se mezi strop a podlahu kladou izolační vrstvytam, kde v podlaze se používají tepelné či zvukové izolacenebo kde podlahy jsou z organických hmot, jimž vlhkostškodí. K zábraně se používají vhodné fólie, vložky čipenetrační nátěry. S hydroizolací pod nášlapnou vrstvouje nutno počítat v mokrých provozech (např. koupelny);

f) kročejová neprůzvučnost: strop včetně podlahy musísplňovat požadavky ČSN 73 0532 - v byt. místnostechmin. vážená hladina akustického tlaku L´

n,w= 63 dB.Podlahy s tloušťkou nulovou, tj. do 20 mm, lze uvažovatjen tam, kde vlastní nosná konstrukce stropu zabezpečípožadovaným zvukový útlum;

g) elektrická vodivost: uplatňuje se v prostorách s vysokýmnapětím a se zvýšeným nebezpečím úrazu. Zde mají býtpodlahy nevodivé např. dřevěné či povlaky z pryže, PVC

1. VLASTNOSTI PODLAH

h) objemová stálost: se vyžaduje zejména u podlahovýchpovlaků a textilií;

III. Chemické:

a) odolnost proti působení kyselin: přichází v úvahu připrovádění podlah v chemickém a potravinářskémprůmyslu. Důležitým hlediskem je hutnost anepropustnost horní vrstvy podlahy;

b) odolnost proti působení louhů: uplatňuje se opět vchemickém prostředí;

c) odolnost proti působení minerálních, organických olejůa solí: kromě chemických provozů též průmysl masný,potravinářský, autodílny atd.

d) hořlavost: kromě klasických podlah, kde je hořlavostzřejmá (mazaniny a dlažby s výjimkou dřevěnéšpalíkové dlažby jsou nehořlavé) je podstatná propodlahy povlakové, stěrkové a textilní nášlapné vrstvy;

1. VLASTNOSTI PODLAHIV. Ostatní

a) čistitelnost: životnost podlah je závislá na správnémošetřování. Způsob ošetřování je dán charakterempodlahoviny a provozem. Např. xylolitové mazaniny senemají čistit vodou, jelikož xylolit měkne a tím sezvyšuje obrusnost. Proto se povrch xylolitu napouštílněným olejem a po zatvrdnutí se pastuje a leští.Podlahy dřevěné se čistí vodou jen kdy odstraňujemekrycí vrstvou podlahové pasty. Jde-li o podlahy ztvrdého řeziva, je vhodnější drátkování a povrch seopatřuje tvrdým syntetickým průsvitným lakem;

b) vzhled: Barvu podlahy je nutno volit v souladu s celoukompozicí interiéru s přihlédnutím k provoznímpožadavkům. Barevnost podlahy se posuzuje zatakových světelných podmínek, při nichž se užívádenní či umělé osvětlení.

1. VLASTNOSTI PODLAHc) snadnost oprav: vhodné pro opravy jsou podlahy

menších prvků (z dlaždic), horší jsou podlahy bezesparé

d) bezesparost: ovlivňuje čistitelnost a zadržování nečistot

(čím méně spár, tím lepší čistitelnost),

e) svařitelnost: se vztahuje pouze k plastovým povlakům

f) trvanlivost: se více projevuje u podlah v exteriéru (zde

jsou podlahy vystaveny povětrnosti) než v interiéru,

f) pořizovací náklady: patří mezi rozhodující kritéria při

návrhu podlah,

g) zdravotní nezávadnost: u textilií se projevuje ve forměalergenů, u plastů v závislosti na jeho druhu, zpracovánía provozních podmínkách (teplota, vlhkost),

h) hmotnost: nejvíce ovlivňuje stropní konstrukce,

i) jiskřivost: ve speciálních provozech (např. u výbušnin)

2. DĚLENÍ PODLAH

1) Podle materiálu rozeznáváme:

A) Dřevěné: vyráběné ze dřeva nebo dřevní hmoty

– prkenné,

– fošnové,

– vlysové,

– parketové,

– mozaikové,

– třískové,

– dřevovláknité,

– korkové,

– plovoucí: a) laminátové

b) dřevěné vícevrstvé (třívrstvé)

2. DĚLENÍ PODLAH

B) Dlažby: 1) podle umístění: a) vnitřní,

b) vnější

2) podle materiálu: – dřevěné (ze špalíků),

– z cihel,

– keramické,

– betonové

– teracové,

– xylolitové,

– anhydritové,

– pryžové,

– z přírodních kamenů,

– mozaikové,

– z kovových desek

2. DĚLENÍ PODLAH

C) Mazaniny, potěry a stěrky: jsou celistvé podlahy bezespár prováděné pěchováním, válcováním, litím nebostíráním přímo na místě. Mohou být:

– betonové,

– teracové,

– plastbetonové,

– cementové,

– asfaltové,

– xylolitové,

– anhydritové,

– hliněné – zřídka se používá,

– sádrové – zřídka se používá

2. DĚLENÍ PODLAH

D) Podlahové povlaky: jsou podlahoviny malé tloušťky,

které se kladou jako ochranné krytí podlah. Podle druhu

použitých hmot a technologie kladení jsou to:

– linolea: a) korková,

b) papírová,

c) přírodní (lněný olej, přírodní pryskyřice, juta,korek) – např.Marmoleum,

– povlaky z pryže a PVC,

– stěrky na bázi plastů – běžně PVAc, polyester, epoxid,

– kobercové povlaky celoplošné (pokud jsou součástí

vybavení objektu),

– stříkané polyuretanové povlaky (např. tartan pro sport.

účely: stříkaná vrstva na pryžovém podkladu)

2. DĚLENÍ PODLAH

E) Zvláštní podlahy:

– skleněné dlaždice pro sklobeton,

– roštové povlaky plechové či mřížovinové,

– roštové konstrukce ocelové,

– umělé travnaté plochy s polypropylenovým nebo

polyetylenovým vlasem

2) Dělení podlah podle hmotnosti:

– velmi lehké: do 52 kg.m-2,

– lehké: do 100 kg.m-2,

– normální: do 170 kg.m-2,

– těžké: do 250 kg.m-2,

– velmi těžké: nad 250 kg.m-2

2. DĚLENÍ PODLAH3) Dělení podlah podle hořlavosti:

– hořlavé: nášlapná vrstva po zapálení hoří i po oddáleníplamene,

– nesnadno hořlavé: nášlapná vrstva působením příméhoplamene hoří, ale po oddálení plamene se hořenízastavuje

– nehořlavé: nášlapná vrstva nehoří ani se nezapálípůsobením přímého plamene

4) Dělení podlah podle konstrukčního řešení:– jednovrstvé: jen z nášlapné vrstvy přímo na podklad– vícevrstvé: a) normální: ze 2 nebo více vrstev,

b) plovoucí: s vysokým akustickým účinkem5) Dělení podlah podle tepelných účinků:

– tepelně izolační: zajišťují min.90 % hodnoty tepelnéhoodporu daného ČSN,

– z hlediska tepelné izolace neúčinné

2. DĚLENÍ PODLAH

6) Dělení podlah podle způsobu provedení

2. DĚLENÍ PODLAH7) Dělení podlah podle provozního zatížení:

– lehké provozy: do 15 MPa

– normální provozy: do 35 MPa

– středně těžké provozy: do 100 MPa

– těžké provozy: do 500 MPa

– velmi těžké provozy: nad 500 MPa

8) Podlahy mohou být prováděny na tyto podklady:

– stropní nosnou konstrukci,

– betonovou nebo jinou vhodnou mazaninu,

– podkladní prefabrikáty,

– betonovou, cihelnou a podobnou dlažbu,

– zpevňující vrstvu štěrku, štětu nebo makadamu,

– upravený terén, který se zhutňuje na požadovanou

únosnost

3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY

Podlahy jsou navrženy v tloušťkách 20,50,100 a 150 mm. Z hlediska modulového vztahu k ostatním konstrukcím se uvažují podlahy 20 mm tlusté jako by měly tloušťku nulovou.

Podlahy pro bytové a občanské stavby jsou řešeny převážně jako podlahy plovoucí – tj. že jsou od konstrukce stropu i od přiléhajících stěn odděleny zvukově izolačním i vložkami.

Bezespará povrchová vrstva může být položena na podkladním betonu buď bez separace nebo s oddělující fólií.


Podlahy z mazanin se dělí na pole v menších plochách spárami z hlediska tepelných a jiných vlivů. Dilatační spáry se provádějí buď na střih či na vazbu.

Rozměr dilatačních polí:

3,0 x 3,0 m až 9,0 x 9,0 m,

dilatační spáry 5 – 10 mm.

∆l = l . dl . ∆ t

∆l – změna délky [ m ]l – počáteční délka prvku [m]

αdl – teplotní součinitel délkové roztažnosti [K-1]

∆ t – rozdíl teplot [K]


Vzhledem ke zmenšení vlivu objemových změn se betonové podlahy rozdělují spárami, které mohou být:a) smršťovací neboli kontrakční,b) dilatační,c) oddělovací


3. TYPIZAČNÍ A

KONSTRUKČNÍ

ZÁSADY

Oddělovací spáry oddělují betonovou podlahovou desku především od konstrukčních prvků budovy

Obecně u litých podlahovin jsou objemové změnyprovázeny značným smrštěním, zejména tehdy, kdyžnášlapné stěrky obsahují málo plniva. Tvrdnutí pryskyřiceprobíhá ve 2 fázích – želatinaci a vytvrzování. V první fázismrštění probíhá velmi rychle, větší část lze zahrnout dodruhé fáze, avšak odezvy pokračují ještě dlouhou dobu(týdny, někdy i měsíce) v závislosti na druhu pojiva.

4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU

V kompozitním systému jako celku vznikají napětí tahová,v plnivu tlaková a na styku obou ploch smyková. Z hlediskapoměru Gpojiva / Gplniva je přípustné takové smrštěnípojiva, které umožní při daném pracovním postupurelaxaci vznikajících napětí díky creepu jednotlivých fází.Proto hraje roli vliv rychlosti tvrdnutí – čím pomalejiprobíhá vytvrzování, tím je napjatost kompozitníhosystému vlivem napětí od smršťování výhodnější.

Průběh smykových napětí

po výšce podlahového

systému:

a) podkladní beton,

b) kontaktní vrstva,

c) podlahovina

Průběh normálních napětí v

podlahovině a smykových

napětí na styku s podkladem

při lokálním porušení adheze:

a) podkladní beton,

b) kontaktní vrstva,

c) podlahovina


Na styku dvou materiálů dochází k jejich vzájemnému

spolupůsobení, na kterém se podílí:

• chemická soudržnost daná interatomovými silami,

• fyzikální soudržnost daná intermolekulárními silami,

• mechanická soudržnost daná kotevními účinky spojovaných ploch.

Z hlediska fyzikální soudržnosti je důležitá schopnost

pevného betonového povrchu přitahovat atomy či molekuly

tekutiny a vytvořit tak novou tzv. stykovou zónu, jejíž

tloušťka je rozhodující pro posuzování pevnosti v

soudržnosti a hlavně životnosti spoje.

Je ovlivňována teplotou, vlhkostí, smáčivou povahou

povrchu, nasákavostí atd.


Napětí [MPa] vlivem rozdílu teplot dílčích vrstev t se rovná:

22211122

11

2211 ........ EtEtEl

lE

l

lEE

kde - poměrné prodloužení + (zkrácení -)

E - modul pružnosti [MPa],

- koeficient délkové teplotní roztažnosti [K-1],

l - počáteční délka prvku [m]


Soudržnost je ovlivněna též tzv. kotevním efektem, který závisí na mikrotopografii povrchu a velikosti molekul.

Do nerovností a dutin zapadají molekuly vláčné nebo tekuté hmoty, působením chemicko-fyzikálních vazeb pokrývají celý povrch pevných látek.

Makro a mikrostruktura povrchu pevných látek s nerovnostmi

1 až 5 m


Při spojování polymerů k silikátům se mohou vyskytovat 3 základní typy poruch v přídržnosti spojovaných hmot.

U betonů se často v důsledku nesprávné technologie na povrchu vytváří vrstvička hmoty s nižší pevností než hmota uvnitř. Vzniklá vrstvička ztvrtdlého betonu na jeho povrchu vlivem rozmísení se musí před aplikací další vrstvy odstranit.

Základní typy poruch vrstevnatých konstrukcí


Poruchu v přídržnosti ve stykové zóně nebo přímo na styku

suchého podkladového betonu, čímž se změní fyzikálně

chemické vlastnosti jeho povrchu (např. alkalita, mechanická

přídržnost, alkalita, styková zóna apod.). Podle toho lze u

starých betonů aplikovat následující způsoby:

a) impregnaci, kdež molekuly spojované hmoty se soustřeďují na povrchu,

b) penetraci - molekuly spojované hmoty pronikají do větší hloubky, čímž zvyšují tloušťku stykové zóny, avšak póry zůstávají neutěsněny,

c) těsnění povrchu, které částečně povrchové póry utěsňuje a vytváří tenký povrchový film,

d) stěrku, která povrchové póry uzavírá a díky silnější vrstvě plní i vyrovnávací funkci povrchu.


Povrchové úpravy suchého betonového podkladu

Pro adhezní můstek mezi betonem a dalšími vrstvami je

rozhodující penetrace


Rozlišují se dvě skupiny podkladů:

a) mazaniny:

• cementové,

• anhydritové,

• asfaltové (používají se jen mimořádně),

b) suché podklady:

• OSB nebo dřevotřískové desky,

• z masivního dřeva,

• izolační dřevovláknité desky a jejich kombinace,

• suchá sádrová mazanina s různou úpravou,

• násypy v kombinaci s deskovými materiály,

• slepé (hrubé) podlahy na trámech.

5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY

Betonová mazanina:

• tloušťky min. 40 mm bez výztuže či 35 mm s výztuží při

menší tloušťce je nutno vyztužovat sítí,

• doba schnutí: cca 7 - 10 dnů na 1 cm tloušťky mazaniny při

50 – 60 % relativní vlhkosti vzduchu a při teplotě cca 20 °C,

• dilatační spáry do 3 m

Anhydritové lité potěry:

• na bázi síranu vápenatého lze pokládat v tl. od 30 mm (lépe

35 mm) mají samonivelační účinek

Dřevěné základové podlahy: vlhkost max. 6 - 12%.

Podklad musí být rovný, maximální možná odchylka by neměla přesáhnout 4 mm


Maximální dovolená vlhkost cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy


Nášlapná vrstva Cementový

potěr

Potěr na bázi

CaSO4

Kamenná či keramická dlažba 5 % 0,5

Lité podlahoviny na bázi cementu 5 % nelze provádět

Syntetické lité podlahoviny 4 % 0,5 %

Paropropustná textilie 5 % 1,0 %

PVC, linoleum, guma, korek 3,5 % 0,5 %

Dřevěné podlahy, parkety,

laminátové podlahoviny

2,5 0,5 %

Pokud je součástí podlahy systém podlahového vytápění, musí být požadavek na max. vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 %, u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %

Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy


Typ podlahy Mezní

odchylka

Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob 2 mm

Ostatní místnosti 3 mm

Výrobní a skladovací haly 5 mm

Typ podlah Mezní rozdíl

Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob 2 mm

Ostatní místnosti 2 mm

Výrobní a skladovací haly 2 mm

Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a mezní rozdíly ve výšce hran sousedních dlaždic

Ačkoliv tato skupina podlah s mokrým způsobem zpracování vyžaduje technologické přestávky, stále je nejrozšířenější. Kromě anhydritových potěrů a nejrůznějších stěrek stále převládají betonové podkladní vrstvy (tj.cementové potěry a mazaniny), které plní funkci:

a) roznášecí,

b) vyrovnávací (kompenzují nerovnosti vzniklé pokládáním předchozích spodních vrstev).

Podkladní betony mohou být prováděny jako potěry (do

tloušťky 40 mm) nebo mazaniny (nad 40 mm). Tenké potěry

≤ 30 mm obvykle spočívají na pevných podkladech a mají

vyrovnávací charakter. Tlustší potěry jsou obvykle vyztuženy

ocelovou výztuží (nejčastěji svařované kari sítě).

1) Podlahy na podkladech s mokrými procesy5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY

Potěry pokládané na dělící vrstvu (např. PVC fólie) nacházejí

uplatnění, kde je povrch nosné betonové desky vykazuje

dlouhodobé a neodstranitelné znečistění např. látkami

zabraňujícími kvalitní adhezi a jejichž odstranění nebo

zmírnění účinků by bylo velmi obtížné a finančně a časově

náročné, popř. i nemožné. U volně ležících krycích desek je

třeba počítat na okrajích se zvlněním, pokud nenastalo

pomalé, rovnoměrné vysychání čerstvě naneseného potěru.

Plovoucí potěr se používá především jako prvek izolace

kročejového hluku a tepelné izolace. Před aplikací další

úprav je nutno ověřit přítomnost izolační stavěcí pásky i na

stěnách, aby nedošlo ke vzniku akustického mostu.

1) Podlahy na podkladech s mokrými procesy5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY

Suché podlahy odstraňují mokrý proces, který prodlužuje délku výstavby. Mají nízkou hmotnost a lze po jejich položení velmi rychle chodit (po 24 hodinách již mohou být zatěžovány). Pro svoji nízkou hmotnost a rychlou a snadnou montáž jsou vhodné nejen pro novostavby, ale též pro objekty rekonstruované a nástavby. Položení suchých podlahových prvků vyžaduje celoplošný podklad a suchý nosný základ.

U podkladů mohou nastat tři typy:

– masivní strop (např. klenby, různé želbet. konstrukce),

– nepodsklepený masivní podklad např. základová betonová

deska,

– strop z dřevěných trámů

2) Suché podklady5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY

Masivní stropy se zabudovanou vlhkostí (např. u kleneb z čerstvého

zdiva či betonu), se musí chránit před zbytkovou vlhkostí PE fólií

(např. tloušťky 0,2 mm). Fólie se plošně klade na podklad s min.

překrytím pásů 200 mm, přičemž na okrajích se fólie přetáhne nad

úroveň budoucí suché podlahy.

Pokud samotný strop je bez zabudované vlhkosti, lze fólii vynechat.

Jestliže je suchá podlaha kladena v úrovni terénu, musí být trvale

chráněna v místě podlah a stěn proti zemní vlhkosti (plastovými

fóliemi nebo živičnými pásy).

U dřevěných trámových stropů se nejdříve musí zkontrolovat jejich

únosnost, stav napadení biologickými škůdci, nadměrné průhyby a

kvalitu spojení jednotlivých dřevěných prvků.

2) Suché podklady


Je-li nutno provést srovnání stávající úrovně, je možno to

uskutečnit pomocí vyrovnávacího podsypu. Instalační

rozvody je možno zasypat přímo, pouze je třeba v závislosti

na druhu podsypu dodržet minimální hodnotu převýšení

úrovně nad instalací (obvykle 100 mm).


Suchá podlaha

na dřevěném

trámovém

stropě


Suchá podlaha na masivním stropě se zásypem instalací

Suché podlahy

Podkladem je stará dřevěná podlaha z palubek

1 – podlahové díly

položené jako

plovoucí

2 – izolační deska z

měkkých vláken

(dřevovláknitá

deska)

3 – stará palubovka

4 – dřevěný trámový

strop

5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY – Suché podlahy

1 – podlahové díly položené jako plovoucí

2 – izolace proti kročejovému hluku

3 – slepá (hrubá) podlaha

4 – trámové uložení na izol. pásech s mezilehlou izolací

5 - masivní strop

Podkladem je slepá (hrubá) podlaha na

dřevěných trámech



2 – dílec suché desky, sádrová deska + dřevovláknitá izolační deska

3 – izolace proti vlhkosti

4 – masivní strop

Podkladem je deska se sádrou jako krycí vrstva a dřevo-vláknitá deska jako izolační vrstva (tl. 30 mm, γ = 650 kg.m-3)


Podkladem je násyp v kombinaci s deskovými materiály


2 – izolace proti kročejovému hluku

3 – deskový materiál

4 – suché násypy

5 - izolace proti vlhkosti

6 – masivní strop


Výškové vyrovnání je žádoucí z několika důvodů:

a) nerovný podklad,

b) dosažení požadované výšky podlahy,

c) zlepšení zvukové izolace,

d) zvýšení tepelné izolace.

Při celoplošném pokládání podlahových prvků, na masivní strop je možno malé nerovnosti do 10 mm vyrovnat sádrovou stěrkou. Na větších plochách se použije k vyrovnání úrovně samonivelační stěrka.

Pokud se použijí sendvičové podlahové prvky podlepené pěnovým polystyrénem nebo minerální izolací, nesmí nerovnosti stropů přesáhnout 2 mm.

2) Suché podklady


Pro hrubé vyrovnání sklonu podkladní vrstvy většího než 60 mm, lze aplikovat pórobetonové desky TSY. Při větším rozdílu nerovností nad 10 mm, provádí se vyrovnávací podsyp.

2) Suché podklady


Vyrovnání podkladu pórobetonovými deskami

Jestliže se na vyrovnání výšky, popř. kvůli dodatečné tepelné izolaci použijí polystyrénové desky, musí mít dostatečnou pevnost (EPS 30).

Při pokládání samolepicích kobercových krytin, které nejsou vodotěsné, se doporučuje penetrace. Pokud se má koberec nalepit po celé ploše, používají se lepicí systémy umožňující odlepení a opakované položení koberce. U tenkých podlahových krytin (např. textil) v pásech nebo ve čtvercích je nezbytné nanést tmel na celé ploše a případně provést vyrovnání.

Pod laminované lamely se obvykle vkládá ještě jedna mezivrstva (např. pěnová fólie Mirelon, korkové desky nebo plstěné pásy), aby se zvýšil kročejový útlum.

2) Suché podklady



Suchá podlaha na masivním stropě

Plovoucí podlaha sestává z lamel spojených na principu péro - drážka pouze k sobě, bez pevného spojení s podkladní vrstvou. Tato jednolitá deska z důvodu objemových změn musí být po celém obvodě oddilatována → může "plavat". Povrchovou vrstvu mohou tvořit jednak dřevěné podlahy s nalepenou dřevěnou dýhou tloušťky 0,6 mm, opatřenou několikanásobným lakem (celková tloušťka je pak 7 až 8 mm),jednak korková plovoucí podlaha s obdobnou úpravou lakem jako u dřevěných podlah.

Tam, kde je žádoucí lehká bezespará mazanina (teplé podlahy, podklady pro pochůzné plochy) je vhodné použít G-beton,který se připravuje vmícháním granulí polystyrénu do objemu pórobetonu v procesu jeho přípravy. Použití vhodných přísad garantuje objemovou hmotnost 300 kg.m-3, = 0,085 W.m-1.K-1


Děkuji

za pozornost

Date post:	08-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

VLIV NEROVNOMĚRNÝCH OBJEMOVÝCH ZMĚN NA TVORBU...

Documents