Věčná filosofie - Ničeho se neboj! · 2018. 5. 29. · XI.kapitola Dobro a zlo XII. kapitola...

Věčnáfilosofie

PhilosophiaperennisAldousHuxley

Anglickýoriginálvyšelroku1944podnázvemTheperennialphilosophy.

PřeložilapoznámkamiopatřilKarelMakoň(1959)

Obsah:

Prvníkniha

Úvod

I.kapitola

Tojsity

II.kapitola

Podstataprazákladu

III.kapitola

Osobnost,svatost,Božskévtělení

IV.kapitola

Bůhvesvětě

V.kapitola

Láska(Charitas)

VI.kapitola

Umrtvování,odpoutanost

Správněvedenýzpůsobživota

VII.kapitola

Pravda

Druhákniha

VIII.kapitola

Náboženstvíapovaha

IX.kapitola

Sebepoznání

X.kapitola

Milostasvobodnávůle

XI.kapitolaDobroazlo

XII.kapitola

Časavěčnost

XIII.kapitola

Vykoupení,osvobození,osvícení

XIV.kapitola

Nesmrtelnostaživotposmrti

XV.kapitola

Mlčení

XVI.kapitola

Modlitba

XVII.kapitola

Utrpení

XVIII.kapitola

Víra

XIX.kapitola

Bohusenelzeposmívati

XX.kapitola

Tantumreligiopotuitsuaderemalorum.

XXI.kapitola

Modlářství

XXII.kapitolaMrhánícitem

XXIII.kapitolaZázračné

XXIV.kapitolaRituál,symbol,svátost

XXV.kapitolaDuchovníexercicie

XXVI.kapitolaVytrvalostapravidelnost

XXVII.kapitolaNazíravost,denníživotasociálníužitek

PrvníknihaÚvod

Philosofiaperennis - tentovýraz razilLeibnitz[1],alevěcsama -metafyzika,

která poznává Božskou skutečnost za světem věcí, život a lidského ducha,psychologie, která nachází v duši něco, co je tétoBožské skutečnosti podobnonebodokoncejesnítotožné,etika,kteráspatřujekonečnýcílčlověkavpoznáníimanentního a transcendentálního základu každého bytí - tato věc existuje odnepamětných dob a je universální. Základní pojmy věčné filosofie lze objevit vústnímpodáníprimitivníchnárodůvevšechčástechzeměkoule.Vplněrozvinutéformě mají své místo v každém z vyšších náboženství. Jedna verze tohotonejvětšíhospolečenskéhočinitelebylazapsánapoprvépředvícenežpětadvacetistoletími.Odtédobybylototonevyčerpatelnétémaprobíránostáleznovu,atozhlediskakaždénáboženské tradiceavevšechhlavních jazycíchAsieaEvropy.Následujícístránkyobsahujíurčitýpočetvybranýchvýrokůzoněchspisů.Citátybyly vybrány hlavně pro jejich důležitost - protože účinně vysvětlují některývýznamný bod věčné filosofie, - ale též pro jejich krásu a pamětihodnost. Jsouzařazeny do různých rubrik a do určité míry vloženy do mého komentáře.Poslední má za úkol spojovati a poskytovati příklady, rozvíjeti myšlenkovépochodyakdejetohozapotřebí,vysvětlovati. Poznání je funkcí bytí. Změna v bytí poznávajícího je doprovázenaodpovídajícízměnouvpodstatěarozsahupoznávaného.Napříkladdětskábytostvzrůstem a výchovou se mění v muže. Výsledkem této změny (proměny) jepřevratnázměnapoznání,jakožirozsahuapodstatypoznávanýchvěcí.Čímvícejednotlivec roste, tím je jehověděnípřesnějšíasrovnalejší.Upotřebitelnývěcnýobsah tohoto vědění se mocně zvětšuje. Ale tento zisk doznává určitou újmuzhoršenímjakostibezprostředníhovnímáníaztrátouintuitivnísíly.Propříkladtétozměny jeho bytosti můžeme si jít k vědci, který mechanickou cestou dokážeprovésti změnu pomocí svých nástrojů. Opatřen spektroskopem ašedesátipalcovým refraktorem, stává se astronom co do zřivé schopnostinadpřirozenou bytostí. A jak se dá přesně očekávat, liší se vědění tétonadpřirozenébytostijakvelikostí,takhodnotouodvěděníněkoho,kdojeopatřenjenkukátkemnebosedíváprostýmokem.Avšakzměnyvefyziologickéaintelektuálníbytostipoznávajícíhonejsouvůbec

tím jediným, co působí na jeho vědění. Pokud víme, záleží také na tom, čímpřispěje naše etická složka. “Praxe,” abychom mluvili s Williamem Jamesem,“může změnit náš teoretický obor, a to dvojím způsobem: může nás vésti donovýchsvětůamůženámdobýtinovoumoc.Vědění,kněmužnemůžemenikdydospěti,pokudzůstanemetakovými,jakýmijsme,jevšakdosažitelnédíkvyššímsilámavyššímuživotu,knímždospějememravnícestou.”Kratšímzpůsobemsedávěcvyjádřitslovy:“Blahoslaveníčistéhosrdce,neboťoniBohavidětibudou.”Atutéž myšlenku vyjádřil sufijský básník Džalal ladin Rumi vědeckou metaforou:AstrolabiumtajemstvíBožíhojeláska.”

Tatoknihaje-toopakuji-anthologiívěčnéfilosofie.Ačkolivjetoanthologie,obsahujemálo výtažků ze spisů literátů z povolání, a přestože se tu vysvětlujefilosofie,téměřniczperafilosofazpovolání.Důvodprotojejednoduchý.VěčnáfilosofiesezabývávprvnířaděBožskouskutečností,nacházejícísezamnohostísvětavěcí,životaalidskéhoducha.Avšakpodstatatétoskutečnosti jetakovéhodruhu,že jimohoubezprostředněpostihnout jen ti,kdodajípřednost tomu,abysplnili určité podmínky, že totiž milujíce se navzájem, učiní své srdce čisté a

stanousechudýmiduchem.Pročtomutakmábýt?Tonevíme[2].Jsoutoprostě

takovéskutečnosti,že jemusímepřijmouti,aťsenámlíbíneboneaaťsenámzdají být pravděpodobné nebo nepravděpodobné.Nic z dennodenní zkušenostinásnepřivádíktomu,žesevodaskládázvodíkuakyslíku.Přece,podrobíme-livodu jistým značně drastickým procesům, projeví se povaha jejich součástek.Podobnějemálotohovdennískutečnosti,conáspřivádíktomu,abychompřijaliza své mínění, že duch člověka smyslově postřehnutelného (homme moyensensuel)jakojednuzesvýchsložekvlastnítéžněco,coserovnáskutečnostizamnohostísvěta,neboněco,cojesnítotožné.Apřece,je-liduchpodrobenjistýmznačnědrastickýmprocedurám,projevísevněmBožskápralátka,znížaspoňzčástipozůstává,atonikolivjenduchusamému,avšakodrazemvzevnímchovánítéž ostatním duchům. Jen fyzikálními pokusy můžeme odhaliti nejvnitřnějšípodstatuhmotya jejímožnosti.Zaobvyklýchokolnostíprůměrnéhosmyslovéhoživota zůstávají tyto možnosti ducha skryty, neprojevují se. Chceme-li jeuskutečnitimusímesplniturčitépodmínkyadbáturčitýchpravidel,jejichžplatnostdokázalazkušenostzískanáempirickoucestou.Umálo filosofů z povolání a literátů se shledáme s důkazy toho, že hodně

učinili, aby splnili podmínky, na nichž závisí bezprostřední duchovní poznání.Pojednávají-libásníciametafysikovéoobsahuvěčnéfilosofie,činítovětšinouzdruhéruky,nezvlastnízkušenosti.Alevkaždémvěkubyloněkolikmužůažen,jež z vlastního rozhodnutí splnili podmínky, za nichž jediných, jak učí holázkušenost, dá se dosáhnout takové bezprostřední poznání. A zas málokteří ztěchto lidí zanechali po sobě popisy skutečnosti, kterou se jim podařilo tímtozpůsobem vnímat. Pokoušeli se také, aby dané skutečnosti těchto svýchzkušenostíuvedli vsouladsdanýmiskutečnostmisvýchostatníchzkušenostíavytvořilitakdohromadyucelenýmyšlenkovýsystém.Tytozastáncevěčnéfilosofiez první ruky jejich současníci obyčejně nazývali svatými nebo proroky, mudrcinebo zasvěcenci. A hlavně v dílech takových lidí, a ne filosofů z povolání aliterátů,jsemhledalsvécitáty,neboťsedápředpokládat,žeoniznalivěcionichžmluvili. V Indii se uznávají dva druhy svatých Písem: Šruti neboli Bohem zjevená

Písma, která čerpají autoritu sama ze sebe, neboť jsou výslednicíbezprostředního nazírání na poslední skutečnost; a Smriti, která vycházejí zeŠruti a opírají se o jejich autoritu. Jak praví Šankara: “Šruti vzniká zbezprostředníhopochopení.Smritimápodobnourolijakoindukce,neboťjakoonaodvozuje svou autoritu od jiné autority než ze sebe.” Tato kniha je tedy

vysvětlujícím komentářem opatřená anthologie míst ze Šruti a Smriti mnohýchvěkůamnohýchzemí.BohuželzběhlostvtradičníchsvatýchPísmechzpůsobuje,nikoliv sice pohrdání, ale něco, co je téměř stejně tak špatné - jakýsi druhneuctivého bezvědomí, omámení duše, vnitřní hluchotu vůči významu

posvěcených slov[3]. Z toho důvodu jsem při výběru příkladů, jak je přinesly

naukyvěčnéfilosofienaZápadě,téměřvždyckysáhlpojinýchpramenechnežpoBibli.KřesťanskéSmriti,kteréjsempoužil,spočívajínaŠrutikanonickýchPísem,mají však velkou přednost, že jsou méně známé, a proto poutavější - jistýmzpůsobemslyšitelnější-nežony.OstatnětytoSmritinapsalivětšinoumužiaženyopravdu svatého smýšlení, kteří sami učili, aby se poznalo to, o čemmluvili. Ztoho důvodu tyto spisy je třeba považovat za jakýsi druh vnuknutých a sebepotvrzujícíchŠruti-atovdalekovětšímířenežmnohéznynějšíchkanonickýchknihBible.Vposledníchdnechseporůznučinilypokusyvypracovatisystémempirickétheologie. Pokus ten vedl jen k částečnémuúspěchu přes ostrovtip spisovatelůjakoSorley,OmanaTennant.Dokoncev rukou jejichnejschopnějšíchzastáncůnení empirická theologie příliš přesvědčující. Důvod toho, podle mého soudu,nutnohledativ tom,žeempiričtí theologovéupřelisvoupozornostvícečiméněvýlučně na zkušenost těch, které theologové starší školy nazývalineznovuzrozenými - tj. na zkušenost lidí, kteří se při splňování předpokladůduchovníhopoznánínedostalipřílišdaleko.Jevšakskutečností,kterábylastáleznovu dokazována běhemdvou až tří tisíciletí náboženské tradice, že poslednískutečnost byla jasně a bezprostředně vnímána jen těmi, kdo se vzájemněmilovali, byli čistého srdce a chudí duchem. Protože tomu tak je, nemělo bypřekvapovat, že theologie, která je založena na dobrých, průměrných,neznovuzrozených lidech, jemálopřesvědčující.Tentodruhempirické theologiesepřesněpodobáempirickéastronomii,vybudovanénazkušenostipozorovatelepouhým okem. Bez pomůcek lze v souhvězdí Orionu pozorovat malou, slabouskvrnu.Nenípochybotom,žebysedalavybudovatnapodkladěpozorovánítétoskvrnyimpozantníteoriekosmologická.Aležádnésebebystřejšíteoretizováníbynámneposkytlonikdytolikvěděníogalaktickýchamimogalaktickýchmlhovináchjako bezprostřední poznání pomocí dobrého dalekohledu, fotoaparátu aspektroskopu. Obdobným způsobem nemůže nám žádné sebeobsáhlejšíteoretizování přinésti poučení o tom, co v rámci obvyklé, neznovuzrozenézkušenostizesvětamnohostisejevíjenjakotemnétušeníoBožskéskutečnosti,neboť tu může vnímati jen lidský duch ve stavu osvobození, milosrdenství apokory.Přírodnívědyjsouempirické,aleneomezujísenazkušenost lidív jejichčistě lidském nezměněném stavu. Je hádankou, proč empiričtí theologovépovažují za nutné podřizovat se tomuto omezení. Přirozeně, pokud vězní svézkušenostiv těchtopřísně lidskýchmezích,potudodsuzujísvénejlepšísnahykneustálé neplodnosti. Z materiálu, který si usmyslili pozorovat a posuzovat,nemůže ani nejnadanější duch odvoditi nic jiného než řadu možností nebo vnejlepšímpřípadě,věrohodněsejevícípravděpodobnosti.Sebepotvrzující jistotu

přímého vnímání nelze dosáhnout z přirozeného běhu věcí, nýbrž jen pomocíonohomravníhoastrololabia tajemstvíBožích.Pokudsaminejsmemudrcinebosvětci,učinímenapolimetafysikytonejlepší,kdyžstudujemespisytěch,kdojimibyli. Ti změnili svou lidskou podstatu tak, že se stali schopnými hodnotou imnožstvímdosáhnoutipoznánípřesahujícíběžnélidskémožnosti.

I.kapitolaTojsityStudiumvěčnéfilosofiemůžemezačítbuďupraxeamorálky,nebopotomurozjímání ometafyzických pravdách, nebo konečněuprostřed, v onomohnisku,kdesesetkáváduchshmotouajednánímamyšlenímnapolilidsképsychologie.Dolní bráně dávají přednost přísně praktičtí učitelé -mužové jakoGautama

Buddha neponechávají místa spekulacím a především jim záleží na tom, abyvyhladiliz lidskéhosrdcehroznéplameny lakoty,mstivostiazaslepenosti.Horníbranoukráčejínaprotitomuti,kteříjsoupovolániktomu,abymysliliapřemýšleli-rozenífilosofovéatheologové.Prostředníbránasloužíjakovchodzastáncůmtzv.duchovního náboženství. Jsou to nazíraví zbožní lidé Indie, sufiové islamu,katoličtímystikovépozdějšíhostředověkuavprotestantskétradicitakovímužovéjako Denck a Fanck a Castellic, jako Everard a John Smith a první kvekři aWilliam Law. Prostřední branou, právě proto, že je ústřední, vejdeme nyní doobsahutétoknihy. Psychologie věčné moudrosti vychází z metafysiky a ústí logicky docharakteristického životního postoje a do etického systému. Z tohoto základuučenímůžeseduchlehcepohybovatioběmasměry.Vtétokapitolevšakvěnujemepozornostjenjedinémuzákladnímurysutradicí

uchovanépsychologie.Tentorys,kterýzdůrazňujívšichnizastáncivěčnéfilosofiesnejvětšímdůrazemjenejdůležitější-apřinejmenšímmácodělatspsychologií.Avšak učení, které je v této kapitole ukázáno, náleží spíše sebepoznání nežpsychologii - vědě, nikoliv o osobním já, nýbrž o onom věčném Já, v hloubceoddělené, individualizované bytosti. Toto já je totožné s Božským prazáklademnebopřinejmenším jesnímspřízněno.Tatopoučka,vyplývajícízbezprostřednízkušenosti lidí, kteří splnili podmínkyprodosaženíonohopoznání, je vyjádřenanejstručnějivsanskritskéformulitattvamasi(“Tojsity.”).Atman, věčné, imanentní Já, jest jedno s Brahmanem, absolutním původemveškerého bytí; a konečným cílem každého člověka, je, aby sám odhalil tutoskutečnost,abypřišelnato,kýmvlastněje.Bůhjevevšechvěcech.Čímvícejevevěcech,tímvícejemimověci;čímvíce

jeuvnitř,tímvícejevně.

Eckhart[4]

Jen transcendentní,dokonale jiné,můžebýtzároveň imanentní,anižbyzměnilovývojtoho,včemsídlí.Philosophiaperennisučí,žeježádoucí,banutné,abychompoznávali duchovní prazáklad věcí, a to nikoliv jen uvnitř duše, nýbržtakévněvesvětěamimosvětaduši, v jeho transcendentním jinémstavu - “vnebi”. Ačkoliv je Bůh všude přítomen, v tobě je přítomen v nejhlubší anejústřednějšíčástitvéduše.PřirozenésmyslynemohouBohaanivlastnit,anise

s ním spojit. Nikoliv, tvé vnitřní dary porozumění, vůle a vzpomínkymohou jentoužitpoBohu,alenemohoubýtmístemJehopobytuvtobě.Vtoběvšakjekořennebolihloubkatvébytosti,znížvšechnytytodaryvycházejíjakočáryzjedinéhoprůsečíkunebovětvezjedinéhokmenestromu.Tatohloubkajejednota,věčnost-dnoduše.Vždyťjetaknekonečná,žejínicnemůžeuspokojiti,nebonicdodatiklidukroměnekonečnostiBoží,

WilliamLaw[5]

Tentovýrokzdáseodporovatitomu,cobylonahořeřečeno,alerozpornenískutečný.Bůhuvnitř aBůhvně - to jsoudvěpojmovépředstavypřechovávanérozumemavyjádřenéslovy.Aleskutečnosti,znichžse tytopředstavyodvozují,mohou se zkusit a prožít jenom v “nejhlubší a nejústřednější části duše”. A toneplatí méně o Bohu uvnitř než o Bohu vně. Avšak přestože obě abstraktnípředstavy,(abychomužiliprostorovémetafory),musíbýtiuskutečněnynatémžemístě,jepodstatnásložkazpřítomněníBohauvnitřkvalitativněrozdílnáodtéžeuBoha vně, a tato sama o sobě je rozdílná od zpřítomnění prazákladu zároveňvnitřního i zevního - jakožto jávnímajícíhoazároveň (slovyBhagavadgity) jako“toho,čímjesvětproniknut.”KdyžbyloSvataketovidvanáctlet,poslalihokučiteli,uněhožstudovalaždosvýchčtyřiadvaceti let.KdyžsenaučilvšemVédám,vrátilsedomůkaždéhokárajeavelmisevynášeje,neboťbylpřesvědčen,ženabylvýtečnéhovzdělání.Jehootecmuřekl:“Svataketu,médítě,kdyžjsitaknaplněnučenostíakaždéhokáráš, nalezls ono vědění, jímž neslyšitelné slyšíme, nevnímatelné vnímáme anepoznatelné poznáváme?” “Jaké je to vědění otče?” ptal se Svataketu. Otecodpověděl:“Hromadouhlínyjepoznávánovšechno,cozhlínypochází,rozdíl jejenom ve jménu, zatímco pravda jest, že všechno pozůstává z hlíny. Toto, mé

dítě,jestvědění,kterénásčiníschopnými,abychomvšechnověděli.”[6]

“Avšakmojiúctyhodníučiteléjistěneznalitotovědění,neboťjinakbymijesdělili.Naučměproto,otče,tomutovědění.”“Budiž,”řeklotec….Apravil:“Přinesmiplodstromunyadgrodha.”“Tujestjeden,otče.”“Rozlomjej:”“Jerozlomen.”“Covidíšuvnitř?”“Několiksemen,otče.Jsoumimořádněmalá.”“Rozlomjednoznich!”“Rozlomiljsemje,otče.”“Covidíšuvnitř?”“Vůbecnic.”Pakřeklotec:“Můjsynu,zonéesence,kterouuvnitřnemůžešspatřit-zté

pozůstává podstata nesmírně velikého stromu nyagrodha. V jemné esenci mávšechno,covzniká,svéJá.Tojetopravé,tojetoJá;aty,Svataketu,tysto.”“Prosímtě,otče,”řeklsyn,“řeknimiotomvíce.”“Budiž,médítě,”odpovědělotecapravil:“Vložtutosůldovodyapřijďkemněbrzoráno.” Synučinil, jakmubyloporučeno.Příštího ránařeklotec: “Přinesmisůl,kteroujsivložildovody.”Synhledalsůl,nemohljivšaknalézti,neboťtasepřirozeněrozpustila.Otecřekl:“Vezminěcovodyzpovrchuaochutnejji.Jakchutná?”“Slaně.”“Okusvoduzprostředka.Jakoumáchuť?”“Slanou.”“Ochutnejtrochuzespodu.Jakéjechuti?”“Slané.”

Otecřekl:“Vylejvoduapakpřijďkemně.”[7]

Prakpravilotec.“Takézdevtomtosvémtěle,můjsynu,nepoznávášpravé.Avšakpřecetuje.Vtom,cojejemnouesencí,všechnomásvéJá.Tojetopravé,tojeJá,aty,Svataketu,jsito.”ZeChandogya-upanišady.Kdotoužípoznati“TO”,kterým“ty”jsi,můženastoupitjednuzetřícest.Nechť

začne s tím, že nahlíží do nitra, na vlastní, zvláštní “Ty”, umrtvováním já - jáuvažujícího,jávolního,jápocitového,-nakonecmůžepoznatiJá,královstvíBoží,které je uvnitř. Nebo, chce-li,může začít s těmi Ty, které jsoumimo jeho já, apokoušetise,abysipředstavil jejichpodstatnou jednotusBohemaskrzeBohamezi sebou a s jeho poznávající bytostí. Nebo konečně (a to je bezpochybynejlepšícesta),můžesepokoušeti,abyseknejzákladnějšímu“TO”přiblížiljakzvnitřku, tak z vnějšku, takžedojde k tomu, že si představíBohaexperimentálnícestou jako původ zároveň vlastního Ty i všech jiných Ty, oduševnělých čineoduševnělých.ÚplněosvícenálidskábytostvísLawem,žeBůh“jepřítomenvnejhlubšíanejústřednějšíčástivlastníduše.”Jevšaktakéazároveňbytost,kterádleslovPlotinovýchvšechnyvěcividí,atonejenvevývojovémstavu,nýbrživexistenci,vidísebevostatních.Každábytostobsahujevsoběcelýpochopitelnýsvět.Proto jevesmírvšudypřítomný.Každý je tamvesmírem,avesmírem jekaždý.Člověk, jakým jenyní, přestal být vesmírem. Ale když přestává být individuem, znovu se

pozdvihujeapronikácelýsvět.[8]

Víceneboménětemnénazíráníjednoty,kterájeprazáklademapůvodemveškeré mnohosti, tvoří základ každé filosofie. A nejenom filosofie, nýbrž také

zároveň přírodní vědy. Každá věda, jak praví Meyerson, převádí mnohost najednotu. Když tušíme jediné uvnitř mnohého a zamnohým, považujeme každévysvětlenírůznéhojedinýmpůvodemsamoosobězahodnověrné.Filosofieupanišad,objevujeseznovu,rozvinutaaobohacenavBhagavadgítě

a dostává konečně v devátém století naší éry u Šankary logickou stavbu.Šankarovo učení - zároveň teoretické i praktické, jako každé všech pravýchzastáncůvěčné filosofie -bylokrátceshrnutoveveršovanémpojednáníViveka-Čudamani (“Ozdoba přilby moudrosti.”). Všechny následující odstavce jsoupřevzatyztohotopohodlněkrátkéhoalehcesrozumitelnéhodíla.Atmanjeto,čímjepromítnutvesmír.Jejvšaknicneproniká.Způsobujeleskvšechvěcí,jemuvšakžádnávěcleskunepřidává… Podstata jediné skutečnosti musí být pochopena vlastním jasnýmduchovním poznáním člověka; nemůže ji za někoho poznat pandit (Učenec).Podobněmůžečlověk spatřit tvarMěsíce vlastnímaočima. Jak jejmůžeuvidětcizíma očima? Kdo, ne-li Atman může strhnout okovy nevědomosti, vášní azištného jednání?…Osvobození nelze dosáhnouti jinak než poznání jednotyjednotlivé duše s vesmírovou duší. Nelze jí dosáhnout ani jogou (tělesnýmcvičením), ani sankhyjou (spekulativní filosofií), ani prováděním náboženskýchobřadů, ani pouhou učeností…Nemoc se nevyléčí vyslovováním jména léku,nýbržužíváním léku.Spásysenedosáhneopakováním slova “Brahman” (Bůh),

nýbržbezprostřednímvnímánímBrahmána(Boha)…..[9]

Brahman jesvědkem individuálního lidskéhoduchaa jehopůsobení.Jedokonalýmpoznáním…Mudrcemjeten,kdoví,žepodstatouBrahmanaaAtmanaječistévědomí,apřesvědčíseojejichdokonalétotožnosti.TotožnostBrahmanaaAtmanajepotvrzenastovkamisvatýchPísem…Kasta,náboženskévyznání,rodinaapůvodnejsouvBrahmanu.Brahmannemáani jméno, ani tvar, je nad zásluhami a proviněním, je mimo čas, prostor apředmětysmyslověvnímatelné.Takovépovahyjeatmana“tojsity”.Přemýšlejvesvém vědomí o této pravdě. Ačkoliv je vznešený a nepopsatelný, může býtBrahman vnímán okem čistého osvícení. Čistá, absolutní a věčná skutečnost -takovýjeBrahmana“tojsity”.Přemýšlejvesvémvědomíotétopravdě…Ačkolivjejediný,jeBrahmanpříčinoumnohosti.Neníjinépříčiny.ApřestoneníBrahmanpodrobenpříčinnosti.TakovýjeBrahmana“tojsity”.Přemýšlejvesvémvědomíotétopravdě…PravduoBrahmanulzepochopitirozumem.Avšakdokonceiutěch,kteřímutaktorozumějí je touhapoosobnímodloučeníhlubokáamocná,neboťtrvá jižodčasubezzačátku, tovytvářízdání“já jsemjednající, já jsemten,kdoprožívá.” Toto zdání je příčinou zotročení podmíněnou existencí, zrozením asmrtí,amůžebýtvymýceno jenvážnousnahoupoživotěneustálespojenémsBrahmanem. Mudrci jmenují vymýcení tohoto zdání a touhy po osobnímodloučeníosvobozením.Jetonevědomost,kterádávápodnětk tomu,abychomseztotožňovalistělem,sjá,sesmyslynebosněčímconeníAtmanem.KdotutonevědomostpřekonáodevzdanostíAtmanovi, jemoudrýmčlověkem.Ubírá-li se

člověksvětskoucestou,nebocestoumasa,nebocestoutradic(tj.jestližespatřujesvouspásuvnáboženskýchobřadechaveslabikáchsvatýchPísem,jakobytytosamyosoběbylysvaté),nemůžepoznatiskutečnost. Mudrcipraví,že tato trojícestasepodobá řetězukolemnohoučlověka,který se pokouší, aby se dostal z vězení tohoto světa. Kdo se zbaví řetězu,dosáhneosvobození.Šankara

Vtaoistickýchformulacíchvěčnéfilosofienenívyzdvihovánaménědůrazněnež v upanišádách, v Gítě a ve spisech Šankarových všeobsahující imanenceduchovníhozákladuvšehobytí.Cozdenásleduje jevýňatekz jednohozklasickýchspisů taoistické literatury,z

knihyodČuang-Tse[10]

,kterápodlevšehozvětšíčástibylanapsánanasklonkučtvrtéhostoletípředKristem.Neptej se, zda je původ v tom či onom. Je ve všech bytostech. Proto je

nazývámenejvyšším,všeobsahujícím,úplným…Zařídil,ževšechnyvěcimajíbýtomezené, on jediný je však neomezený, nekonečný. Pokud se týče projevení,způsobuje původ, že všechno postupně vzniká, ne však tomuto postupunepodléhá.Jetvůrcempříčinanásledků,avšaknenítěmitopříčinamianásledky.Je tvůrcem zhuštění a rozpouštění (zrození a smrt, změny stavu), není všaktěmitozhuštěnímiarozpouštěními.Všechnozněhopochází,onvšaknepodléhážádnému vlivu. Je ve všech věcech, není však s nimi totožný, neboť není anidiferencovaný,aniomezený.Üang-Tse.

Od taoismupřejdemekmahajánskémubuddhismu, který senadálnémVýchoděponenáhlu takspojovalvevzájemnémpřejímáníprvkůs taoismem,ženakonecobasměrysplynuly.VýslednicitohotospojeníznámednespodjménemZen. Lenkavatara sutra, z níž je vzat následující výňatek, byl svatý spis, kterýzakladatelZen-buddhismuvýslovnědoporučilsvýmučedníkům.Ti, kdomarně usuzují, aniž rozumí pravdě, jsou ztraceni v pralese vidžnan

(různé druhy relativního vědění) a pobíhají sem a tam, pokoušejíce se, abyospravedlnilisvůjnázornapodstatu já.Ve tvémnejvnitřnějšímvědomívnímanéJá se jeví ve své čistotě. Je toTathagata -Barbha (doslovaBuddha - děloha),který není říší pouhého rozumového člověka…Čistý ve své vlastní podstatě aprostvšehokonečnéhoanekonečného,všechnoobsahujícíDuchjeTathagata-Barbha,kterýjevnímavýmčlověkemnesprávněvnímán.ZLankevatara-sutra

Přirozenostdokonaláapronikaváobíhávevšechpřirozenostech,skutečnostvšechnoobsahujícíobsahujevsoběsamévšechnyskutečnosti.Měsícsezrcadlívšude,kdejenějakávodníplocha,

avšechnyMěsícevevodáchpocházejízjedinéhoMěsíce.Dharmickétělo(Absolutno)všechBuddhůvstupujedomévlastníbytosti.Amávlastníbytostjespojenasjejich…Vnitřnísvětlojenadchválouapohanou,jakoprostorneznáhranic,avšakpřecejestizde,vnás,přebývajícívždyckyvesvémkliduaplnosti.

Jenomže,kdyžsezanímženeš,ztrácíšje.[11]

Nemůžešjeuchopiti,alezároveňsejejnemůžešzbavit,azatímconicztohoobojíhonemůžešučinit,onojdesvoucestou.Mlčíšaonomluví,mluvíšaonozůstáváněmé.Velkábránamilosrdenstvíjestširokootevřenapřednínenípřekážek.Jung-cisTa-ših.Anisenecítímpovolán,anizdeneníktomumísta,abychsezabývalrozdílem

mezi učením buddhismu a hinduismu. Zde stačí podotknouti, že zdůrazňoval-liBuddha,že lidskébytostisvoupřirozenostínejsouvAtmanu,mluvilzřejměo jáosobním, nikoliv o universálním Já. Brahmanští polemikové, kteří se objevují vurčitýchPísmechPali,nezmiňujíseanijedenkrátovedantickémučení,ojednotěAtmanasBožstvímaonejednotějásAtmanem.CoonitvrdíaGautamapopírá,tojelátkovápodstataavěčnásetrvačnostindividuálníduše.“Jakoomezenýčlověksimyslí,žehudbapřebývávedřevěloutny,takhledádušiuvnitř skandhas (ve hmotných a duševních shlucích, z nichž pozůstáváindividuální duch a tělo).” O existenci Atmana, který je Brahmanem, jakož i ovětšinějinýchmetafyzickýchvěcech,odmítáBuddhamluvitispoukazemnato,žetakové úvahy nepodporují povznesení mysli nebo duchovní pokrok příslušníkůtakovéhomnišskéhořádu,jakýzaložil.Ačkolivjevtomnebezpečí,protožejezevšech nejvážnější a nejvznešenější, přece jen metafysické myšlení zůstávánevyhnutelné a konec konců nepostradatelné. Dokonce hinajani přišli k tomuzávěruapozdějinahajanivespojeníspraxísvéhonáboženství,rozvinuliskvělýaúčinnýsystémkosmologického,etickéhoapsychickéhomyšlení.Tentosystémseopíral o postulát přísného idealismu a obešel se domněle bez představyBoha.Avšak mravní a duchovní zkušenost předčila filosofickou teorii. Pod vlivembezprostředních zkušeností tvůrcimahajánských suter brzy se začali zabývati sveškerouvynalézavostívysvětlovánímnekonečnéhomilosrdenství,jakjerozvinulTathagataaBodhisattvové,protožetotomilosrdenstvísepřipisujebytostem,kterévlastně vůbec neexistují. Zároveň rozšířili rámec subjektivního idealismu, abyučinilimístoprovšeobsahujícíhoducha.Omezilipředstavubezduševnaučením,že individuální lidský duch, jestliže je očištěn, může se ztotožniti se

všeobsahujícím Duchem nebo s Tathagata - Barbhou. Dále, ačkoliv trvali nabezbožectví,bylpodlenichvšechnoobsahujícíDuch,kterýsedávnímativnitřnímvědomím věčného Buddhy a Buddha - Duch se spojuje “s velkým, soucitnýmsrdcem,” které si přeje osvobození každé vnímavé bytosti a věnuje Božskoumilost všem, kdo se vážně snaží, aby dosáhli konečného lidského cíle. Krátceřečeno,nejlepšímahajánskésměryobsahujípřessvounešťastnouzásobuslovpravou formulaci věčné filosofie - formulaci, která v některých ohledech (jakuvidímevkapitole“Bůhvesvětě”)jeúplnějšínežkterákolivjiná. V Indii jako vPersii bylomohamedánskémyšlení obohaceno učením, že je

Bůh zároveň imanentním i transcendentním, přičemž mohamedánská praxepřidala mravní discipliny a “duchovní cvičení”, jimiž se duše připravuje naponořenínebolinaspojivépoznáníBožství.Je todůležitáhistorickáskutečnost,žesvětce -básníkaKabirapovažují jakmohamedáni, takhindovézasouvěrce.Kdo má svůj cíl nad časem, jest v politice vždy pacifistou. Jsou to uctivateléminulosti nebo budoucnosti, reakčních vzpomínek nebo utopistických snů, kteřízpůsobujípronásledovánínebovedouválky.Mějnazřetelijenjedinévevšechvěcech,neboťdruhétěklame.KabirŽetentopohlednapodstatuvěcíapůvoddobraazlanenívyhrazen jenpro

světce, nýbrž že se k němu nutně dopracovává i každý člověk, o tom mámedůkaz dokonce ve stavbě naší řeči. Vždyť řeč, jak už dávno ukázal RichardTrench,ječasto“moudřejšínejennežobecnýlid,aledokoncenežnejmoudřejší,kteříjímluví.Mnohdydosebepojímápravdy,kterékdysibylyvšeobecněznámé,ale pak byly zapomenuty. V jiných případech obsahuje zárodek pravd, které,ačkolivnikdynebyly jasněpoznávány,genius tvůrcůslovvešťastnémokamžikutušilpokrátkoudobu.Jakjenapříkladvýznamné,ževindoevropskýchjazycích,podle poukazůDarmateterových, kmeny s významem “dvě” zároveň znamenajíšpatně.Řeckápředponadys-(jakvdyspepsii)nebolatinskýdis-(jakovdistorze)jsouodvozenyodduo(dvě).Příbuznébis-způsobujeumoderníchfrancouzskýchslov jakobevue(přehmat,naklavíruchybnýhmat,vlastně “dvojvid”)zhoršovacívýznam. Stopy onoho “druhého, který tě klame” lze nalézti v dubious, doubt a“Zweifel” (pochybnost), neboť když pochybně jsme “dvojací”.Bunyanmá svéhoMr.Pacing-both-ways(PanaHleďnaoběstrany)amoderníamerickýslangsvétwo-timers. Temně a nevědomkymoudře potvrzuje naše řeč poznánímystiků aprohlašuje, že division (dělení, rozdvojení) - slovo, mimochodem řečeno,obsahující opět onohonašenepřítele “dvě” - svoupodstatoumusí ukazovat nazlo. Zde je třeba podotknout, že kult politické jednoty představuje pouhounáhražku modlářovu za pravé náboženství jednoty na osobním a duchovnímstupni.Totalitnírežimyospravedlňujísvouexistencifilosofiípolitickéhomonismu,podle níž stát je Bohem na zemi, spojení pod podpatkem božského státu

znamená spásu a všechny sebenečestnější prostředky k takovému sjednoceníjsou správné a oprávněné amají být použity bez hnutí svědomí. V praxi dávátentopolitickýmonismusmalémupočtu lidí přílišnáprivilegiaanesmírnoumoc.Naproti tomu vede k potlačení mnohých, k neklidu ve vnitrozemí a k válce zahranicemi.Přílišnáprivilegiaamoctrvalepokoušejíkhrdosti,klakotě,kješitnostiakrutosti.Utlačovánízpůsobujestrachazávist.Válkazpůsobujenenávist,bíduazoufalství. Všechny záporné city tohoto jsou pro duchovní život osudné. Jen ti,kdo jsou čistého srdce a chudí duchem,mohou dospěti ke spojivému poznáníBoha.Pokusvnutiti společnosti více jednoty,nežkolik jí jsouochotni jednotlivcipřijmouti, psychologicky jednotlivci téměř znemožňuje spojení s Božskýmzáklademavzájemněmezisebou. Křesťané a sufiové, k jejichž spisům se nyní vracíme, starají se hlavně o

lidskéhoduchaajehoBožskoupodstatu.MéjájeBůhaneuznávámjinéjákroměméhoBoha.Sv.KateřinaJanovská.

Voněchvztazích,vnichždušenenírovnaBohunenírovnaanisamasobě.Sv.Bernard.ŠeljsemodBohakBohu,ažzeměvemněkřičeli:“ÓtyJá”.BajazidalBistami.

Dvě,tradicídochovanéanekdotyotomtosufistickémsvětcisizasluhují,abyzde byly uvedeny. “Když se Bajazida ptali, jak je stár, odpověděl: “Čtyři roky.”Řeklimu:“Tonenímožné.”Odpověděl:“SvětmizastíralBohaposedmdesátlet,aleběhemposledníchčtyř let jsemhoviděl.Obdobízastřenínepatřídonašehoživota.”Jindyněkdoklepalnasvětcovydveřeakřičel:“JetamBajazid?”Bajazidodpověděl:“MůžetubýtněkdojinýkroměBoha?”Kdochceměřitiduši,májiměřitipodleBoha,neboťzákladBožíazákladdušejsoutéžepodstaty.

Eckhart[12]

DuševlastníBohapodstatněvnahépřirozenosti,aBůhduši.

Ruysbroeck[13]

Neboťačkolivtamklesá,sestupujícúplnědojednotyBožípodstaty,přecenikdy nemůže dostihnouti dna…Neboť taková je všeobecně povaha duše, ženedokážeprobádatisvéhoTvůrce.Nechciuždálemluvitioduši,neboťtamonavjednotěBoží podstaty ztratila své jméno.Proto se tam již nenazývá duší nýbržnekonečnoubytostí.

Eckhart[14]

Poznávajícíapoznávaný jsou jedno…Pošetilí lidésipředstavují,žemajíBoha vidět, jakoby stál tam a oni zde. Tak tomu není. Bůh a já jsme jedno v

poznání.

Eckhart[15]

“Žiji,aleužnejá,nýbržživjevemněKristus.”[16]

Nebobysnadbylopřesnější,kdybychomužiliSlovaařekli:“Žiji,aleužnejá,

neboť je toSlovo,kteréměžije”, -měžije, jakoherecžijesvouroli.V takovémpřípaděpřirozeněherecnekonečněvynikánadsvou roli.Kde jdeodenníživot,tamnejsouShakespearovskéfigury,nýbržjenKatonovéalaAddisonnebočastějigroteskní páni Perrichonové a Karlovy tety, kteří se považují za Julia Caesaranebozaknížetedánského.Aledíkmilostiplnémuřízeníkaždádramatispersonamávždyckymožnost,abysejejíobyčejná,hloupároledalapřednášetavykládatjejímbožskýmprotějškemnějakéhoGarricka. Ó,můjBože,cosedějev tomtobídnémazvrácenémsvětě,žeTys takvelikýanikdoTěnenalézá;takhlasitěmluvíšanikdoTěneslyší;každémujsitakblízkoanikdoTěnevidí;každémusedávášpoznatianikdoneznáTvéjméno…ZvráceníutíkajíodTebeaříkají,žeTěnemohounalézti;obracísekTobězádyapraví,žeTysejimnechcešukázat;zacpalisiušiaříkají,ženeslyšíTvůjhlas.

HansDenck[17]

Mezikatolickýmimystikyčtrnáctéhoapatnáctéhostoletíakvakrysedmnáctéhostoletí zejevelkáčasovámezera,kterábylavnáboženskémohleduznetvořenaválkami o náboženské vyznání a pronásledováním. Ale tato mezera bylapřeklenutařadoumužů,kteréRufusJonesvjedinečněpřístupnémanglickémdíleo jejich běhu života a učení nazval duchovními reformátory. Denck, Franck,Castellic, Weigel, Everard, Cambridští - Platonikové - přes masové vraždy ašílenstvíapoštolskáposloupnostnebylapřerušena.PravdyobsaženévTheologieDeutsch - v oné knize, kterouúdajněLuther takmocněmiloval a z níž, soudícpodle jeho životní dráhy, se takmálo naučil, - byly znovu vysloveny Angličanyběhem anglické občanské války aCromvellovy diktatury.Mystická tradice, dálenesená reformátory protestantismu, do určité míry vešla do náboženskéatmosféry doby, když Jiří Fox zažil své první velké zjevení a dověděl se zbezprostřední zkušenosti: …..že každý muž byl osvícen Božským SvětlemKristovým, a viděl jsem je všemi prosvítati; a že v ně věřící z odsouzení a doSvětlaživotašli,astalisejehodětmi;ažeti,kteříjenenáviděliananěnevěřili,Světlem byli odsouzeni, přestože se neznali ke Kristu. To jsem viděl v jasnýchzjeveníchSvětla,bezpomocikteréhokolivčlověka.Tehdyjsemtakénevěděl,kdebychoněm(oSvětle)něcomohlnaléztivesvatýchPísmech,avšakdodatečnějsemotomtamnašelpsáno.

ZdeníkuJiříhoFoxe[18]

Učení o vnitřnímsvětle bylo jasněji formulováno ve spisechdruhégenerace

kvakrů.“Jestněco”,psalWilliamPenn,”cojenámbližšínežPísmosvatéatoje

Slovo v srdci, z kteréhožto Slova povstala svatá Písma.”[19]

O něco pozdějipokoušel se Robert Barclay vysvětliti bezprostřední poznání tat tvam asi řečíaugustiniánské theologie,kterámuselabýtsamozřejmědalekosáhlerozšířenaapřizpůsobena,abyseshodovalaseskutečnostmi.Člověk,tvrdívesvýchslavnýchthesích, jest padloubytostí, dobréhoneschopnou,dokudsenespojí sBožskýmSvětlem. Toto BožskéSvětlo jest Kristus v lidské duši a je tak universální jakosemenohříchu.Ospravedlněníbudou ti, kdoseneprotiví vnitřnímuSvětlua takumožňujínovézrozenísvatostivsoběsamých.Jedinétéžnepotřebujevejítdoduše,protožejenynívní,alenepoznáno.

TheologiaDeutsch[20]

Rozjímáme-liodesetitisícíchvěcechvjejichjednotě,vrátímesekpůvoduapobývámetam,kdejsmeodevždybyli.SenTsen. Protože nevíme kým jsme, protože netušíme, že království Boží je v nás

samých, chováme se hloupě, bláznovsky a mnohdy zločinně, jak jecharakteristicképročlověka.Budemespaseni,osvobozeniaosvícenipoznánímdosud neznámého, už v nás existujícího dobra, návratem ke svému věčnémuprazákladu a přebýváním tam, kde jsme vždycky byli, aniž jsme o tom věděli.Platonrozvíjístejnémyšlenky,kdyžpravívesvéRepublice,že“ctnostmoudrostivícenežvšechnyostatníobsahujeBožskýprvek,kterýjetrvalý.”AvTheistetaisezmiňujeobodu,kterýpraktikovéduchovníhonáboženstvítakčastozdůrazňují,žetotiž můžeme Boha poznat jen tehdy, když se mu připodobníme - a státi sepodobnýmBohuznamenáztotožnitisesBožskýmprvkem,kterýjeveskutečnostinaší pravou podstatou, i když my raději, hlavně vlivem z vlastní vůle zvolenénevědomosti,tutoskutečnostponechávámemimosvévědomí.Jstenacestěkpravdě,kterájest,vnímatiBohaBohem,SvětloSvětlem.Philo. Philo byl zastáncem helenistického tajného náboženství, které, jak ukázal

profesorGoodenough, povstalomezi Židy v disspořemezi rokem200 poKr. a100poKr.Tím,ženověvyložilPentateuchpojmymetafyzickéhosystému,kterýpocházel od Platona, novopythagorejců a stoiků, změnil Philo dokonaletranscendentního a téměř antropomorfně-osobního Boha Starého Zákona naimanentně-transcendentního, všechno obsahujícího Ducha věčné filosofie. Aledokonce se stranyortodoxních znalcůPísmaa farizeůonohoosudného století,které zažilo zároveň s rozšířením Philova učení první začátky křesťanství azboření Jerusalema; dokonce ze strany strážců Zákona slyšíme významnémystické projevy. Hiller, velký rabín, jehož učení o pokoře a lásce k Bohu a klidemsečtejakodřívějšíhrubšíverzekázánízevangelií,mělřícipřishromážděníve dvoře chrámovém tato slova: “Jsem-li Já zde (Jehova mluví ústy svého

proroka),jsoutuvšichni.Nejsem-litu,nikdotunení.”Milovanýjevšechnovevšem;pouzemilujícíJezastírá.Milovanýjevšechno,cožije,milujícíjemrtvávěc.Džalalal-dinRumi.Vdušijesíla,jížsečasamasonedotýká,kterávycházízDucha,vDuchuzůstává, sama je duchovní. V této síle je Bůh, stále svěží, stále kvetoucí veveškeré radosti a cti svého pravého Já…Mnohdy jsem nazval tuto sílu - chýšíDucha,mnohdy Světlem Ducha, mnohdy jiskřičkou. Nyní však pravím,…že jevznešenější než všechno to, a výšenežnebenadzemí.Proto ji nyní nazývámušlechtilejšímzpůsobem…Jeprostávšechjmenavšechtvarů…takzcelaprostáa jednoduchá, jako je Bůh jediný a jednoduchý, že na ni nemůžeme vůbecpohlédnouti.

Eckhart[21]

Hrubéformulaceněkterýchpoučekvěčnéfilosofielzenaléztivmyšlenkových

soustaváchnecivilizovanýchatakzvaných“primitivních”národůzemě.Napříkladu kmene Maori každá lidská bytost je považována za směs čtyř prvků - zBožského,věčnéhoprincipu,zvaného toiora,z já,kterépřismrtizmizí,zestínuDucha(neboliduše),kterýpřečkásmrt;akonečněztěla.MeziindiányOglalasejmenujeBožskýprveksican,atensepovažujezatotožnýstounebosBožskoupodstatousvěta.Jinéprvkyjájsounagičiliosobnost,anijaneboližijícíduše.Posmrti se sican znovu spojí s Božským prazákladem všech věcí, nagi zůstávánaživuvříšiduchůpsychickýchprojevůanijazmizívehmotnémvesmíru.U žádné z “primitivních” společností dvacátého století nemůžeme vylučovat

možnost,žebynebylaovlivněnanějakouvyššíkulturou.Následkemtohobybyloneoprávněné činiti z přítomnosti závěry o minulosti. Protože mnozí divoši majímonotheistickoufilosofii,atenmonotheismusmnohdyjetypu“tojsiTy”,nesmímez tohobezdalšíhovyvozovat,že takéneolitickýapaleolitickýčlověkmělstejnénázory.Spolehlivějšíasvoupovahouvěrohodnějšíjsouzávěryztohocovímezesvé fysiologie a psychologie. Víme, že lidský duch je všeho schopen, odbláznovstvíažpokvantovouteorii,odMeinKampfasadismuažposvatostFilipazNeri,odmetafysikyažpokřížovky,odmocensképolitikyažpoMissasolemnis.Vímetéž,že lidskýduch jenějakýmzpůsobemspojens lidskýmrozumemaužmámedostivážnýchdůvodůknázoru,ženenastalyžádnézměnyvevelikostivestavbě lidského mozku během několika tisíciletí. Zdá se, že z toho můžemevyvodit,žeselidskýduchvyžívalvevzdálenéminulostiprávětakrůznorodějakozanašichčasů.Jevšakjisté,žemnohé,codnespodnikámnohýduch,vevzdálenéminulosti

se vůbec nedělalo. O tom máme řadu zřejmých důkazů. Určité myšlenky jsouprakticky myslitelné jen pomocí vjemů vhodné řeči v rámci vhodné klasifikačnísoustavy.Kdenejsouporucevhodnénástroje,spornémyšlenkyseaninevyjádří,ani nevymyslí. K tomu přistupuje ještě něco jiného. Ne vždycky je k dispozicipopud k vývoji nástrojů určitých kategorií myšlení. Během dlouhých obdobíhistorieaprehistorie,lidé,ačkolivtohobylidokonaleschopni,nemělivůbecchutizabývati seproblémy, kteréu jejichpotomků vzbuzovaly vrcholný zájem.Chybínám například podklady pro to, že lidský duch mezi třináctým a dvanáctýmstoletímprodělalnějakouvývojovouzměnu,kterábysedalasrovnatspodobnouzměnoufysickéstrukturykoňskénohypozorovanéběhemsnadmnohemdelšíhorozpětí geologického času. Lidé věnovali svou pozornost brzy jedněm, brzydruhým aspektům skutečnosti. Výsledkem toho bylo, kromě jiného, že serozvinuly přírodní vědy. Naše postřehy a náš rozum se řídí převážně vůlí.Pozorujemevěciapřemýšlímeověcech,kteréchcemevidětnebo jimžchcemeporozumět.Kdejevůle,tamjetakécestakporozumění.Možnostilidskéhoduchajsou téměř neomezeně velké.Cokoliv chcemepočíti, ať už chcemedosáhnoutispojivého poznání Boha nebo chceme sestrojiti samočinný plamenomet -můžemetoučiniti,avšakvždyzapředpokladu,ženaševůlejedostatečněsilnáavytrvalá. Následkem toho zůstávají neobjeveny i prostředky, jak o těch věcechjasněaplněmyslet,-atonejenprehistorickédoby,nýbržaždozačátkumoderníéry.Nedostatekvhodnéslovnízásobyadostačujícíhorámce,jakonedostateknějakéhosilnéhoavytrvaléhopřání,abysevynalezlyžádoucínástrojemyšlení,-to jsoudvadostačující důvody,proč takmnohéz téměřnekonečnýchmožnostílidského ducha, zůstávají tak dlouho nevyužity. Jiný na své úrovni právě taknaléhavý důvod je, že ve světě velká část nejoriginálnějších a nejplodnějšíchmyšlenekpocházíodlidísméněcennoustavboutělaasvlastnostmiduchaskrznaskrznepraktickými.Protože tomutak jeaprotožehodnotačistéhomyšleníaťuž analytického nebo integrujícího, všude vždycky více nebo méně bylauznávána,snažilaseasnaží sekaždá lidskáspolečnosto to,abymyslitelédourčité míry zůstali ušetřeni od obvyklého napětí sociálního života. Poustevna,klášter, kolegium, akademie a výzkumná laboratoř, almužnická miska, nadace,patronátnebopřídělberníchpeněz- to jsouhlavníprostředky,kterýchpoužívajípracující,abychránilionyvzácnéptáky,nazíravélidináboženských,filosofických,uměleckých směrů nebo vědeckých směrů. V mnohých primitivníchspolečnostech je život tvrdý a neskýtá přebytečného bohatství. Nazíravýdomorodec je bezbranný a musí se podrobiti boji o život a o společensképostavení. Většinou umírá v mladých letech nebo je příliš zaneprázdněnudržovánímholéhoživota,nežabymohlvěnovatpozornostněčemujinému.Je-litomutak,pakpřevládnefilosofieztvrdléhoextravertníhomužečinu. Všechno to vrhá něco světla - ovšem slabého a jen následkyrozdmychaného - na problém věčnosti věčné filosofie. V Indii se nepovažovalasvatáPísmazazjeveníučiněnévurčitémhistorickémokamžiku,nýbržzavěčnáevangelia, která trvají od věků do věků, ačkoliv byla stejně stará s některým

člověkem nebo s nějakou jinou, tělem opatřenou nebo nehmotnou, rozumemobdařenou bytostí. Aristoteles zaujímá podobné hledisko. Považuje základnínáboženské pravdy za věčné pravdy a nerozborné. Byly vzestupy a poklesy,periody(doslova“Cestykolemdokola”)nebolicyklypokrokuaústupu;alevelkéskutečnosti o Bohu jako původci vesmíru, který se podílí na jeho Božství, bylyvždyckyznámy.Cosimámeponechatiztěchtostarýchpodánívesvětleznalostípředhistorického člověka, (a co víme, omezujeme se na pár opracovanýchkamenů a několikmaleb, kreseb a soch) jakož i s ohledem na to, comůžemeusouditi z jiných, lépe dokumentovaných oblastí vědění? Podlemého vlastníhonázorutytonaukymělybýtpravdivé.Myvíme,žerozenínazíravílidé(mystici)seobjevovali v průběhu dějin jak v oblasti analytického, tak integrálního myšlenípravidelně a v netušeném počtu. Proto je možno zastávati názor, že sevyskytovaly psané historie. Je jisto, že mnozí z těchto lidí zemřeli mladí, a ženemohlivyužítsvéhonadání.Aleněkolikmálo jichpřece jenzůstalonaživu.Vtomto smyslu je nejvýš významné, že se mezi mnohými primitivy současnostisetkávámesdvěma rozličnýmidruhymyšlenkovésoustavy - sexoterickýmipronefilosofující dav a s esoterickými pro několik málo zasvěcených (tento druhmyšlení je často mnohamonotheistický, s vírou v jediného Boha nikoliv jenmocného,ale takémoudréhoadobrého).Nenídůvodukdomněnce,žebybylyokolnostivůčipředhistorickémučlověkutvrdšínežvůčidivochupřítomnosti.Kdyžvšak jemožný v současných společnostech divochůonenmonotheismus, kterýrozenémumystiku připadá zcela přirozený, přestože ostatní příslušníci uznávajíčlověkačinutypupřizpůsobenéhopolytheistickéfilosofii,pakmohlystejněběžněexistovat podobné esoterní nauky v předhistorických společnostech. Esoternínauky nové doby mohly být zajisté odvozeny od vyšších kultur. Avšaknejvýznamnější skutečností zůstává, že i když jsou takto odvozeny, přesto prourčité členy primitivních společností měly takovou důležitost a jevily se takcennými, že si je pečlivě uchovali. Viděli jsme, že mnohé myšlenky jsounemyslitelné, nemají-li k dispozici vhodnou slovní zásobu a vhodný rámec. Alezákladní myšlenky věčné filosofie lze vyjádřit velmi prostou slovní zásobou, azážitky, k nimž se tyto myšlenky vztahují, mohou a musí být bezprostřední aprobíhají nezávisle na jakékoliv sebeumělejší zásobě slov. Zvláštních zjevení ateofanií (Zjevení Božích) bylo dopřáno zcela malým dětem, které byly jimi vbudoucnutrvaleahluboceovlivněny.Nenípotomtřebapochybnostiotom,žecose přihodilo lidem s malou slovní zásobou nyní, mohlo se státi i ve vzdálenéminulosti.Vmodernímsvětě(jaknámmezijinýmivyprávěliVaughan,ReherneaWordsworth) má dítě tendenci vyrůstati ze svého bezprostředního vnímáníjediného prazákladu věci. Neboť zvyk analytického myšlení působí neblaze nanazírání integrálního myšlení jak na stupni “psychickém” tak i duchovním.Psychické předsudky mohou být a často jsou největší překážkou na cestěpravéhoduchovníhonazírání.Dnes(apodlevšehoivnejvzdálenějšíminulosti)jevprimitivníchspolečnostechvelkýzájemopsychickémyšleníarozšířenonadáník němu. Ale jen málokteří jedinci se propracují psychickými zážitky k čistěduchovním - právě tak jako v moderních průmyslových kulturách málokdo

pronikne vládnoucím zaměstnáním se hmotou a převládajícími zvyklostmianalytickéhomyšleníkbezprostřednímuvnímáníduchovníhoprazákladuvěcí. To jsou ve vší krátkosti důvody, pročmohou býti pravdivá historická podání

východníhoinašehovlastníhoklasickéhostarověku.Jezajímavésivšimnout,žeaspoň jeden vynikající současný etnolog souhlasí s Aristotelem a s učenímVedanty. “Ortodoxní etnologie”, píše dr. Paul Radin v díle Primitive Man asPhilosopher, “nebyla ničím jiným než nadšený a nekritický pokus použítiDarwinovu vývojovounaukupři skutečnostech sociálních zkušeností.”A k tomudodává,že“sevetnologiinedosáhnepokroku,dokudseučencinezbaví jednouprovždyckymyšlenky,ževšechnomásvouhistorii;ažuznají,žeurčitémyšlenkya pojmy jsou pro člověka jako sociální bytost tak elementární, jako specifickéfilosofické reakce pro něj jako biologickou bytost. Mezi těmito elementárnímipojmy jest podle dr. Radina monotheismus. Takovým monotheismem častonemusíbýtnic víc,nežpoznání, žeexistuje jediná temná,Bohupodobnámoc,kterářídísvět.Alemohlbybýttakéetickýaduchovní.Následkemsvéhistorickémánieavěšteckýchutopiímělodevatenáctéstoletí

sklonktomu,abyslepotoudokonceraniloinejbystřejšímysliteleobezčasovýchduchovních skutečnostech. Shledáme např., jak H. T. Green píše omystickémspojeníjakobytobylvývojovýpochod,ane,jaksezdázevšechznámek,stav,kterýjeschopenčlověksivždyckypřivoditi.“Zvířecíorganismus,kterýmáhistoriiv čase, stává se postupně nositelem věčně dokonalého vědomí, sám o soběnemůžemíthistorii,kroměhistoriepostupu,jímžsezvířecíorganismusstávájehonositelem”. Ve skutečnosti však existuje právě historický vývoj jen v oblastiperiferijního vědění. Bez proběhnutí dlouhých časových úseků a bez navršenítechnikyazkušenostímůžeexistovatjennedokonalépodáníhmotnéhosvěta.Alepřímávnímání“věčnědokonaléhovědomí”,prazákladuhmotnéhosvěta,jestčasodčasuuskutečňovanámožnost-uskutečněnálidskoubytostítéměřnakaždémstupnisvéhoosobníhovývojeoddětstvíaždonejvyššíhostáří,vkaždémobdobílidskýchdějin.1.1.1959

II.kapitolaPodstataprazákladu Našímvýchodiskembylapsychologickápoučka“To jsiTy”.Teďpovstávázcelapřirozeněmetafysickáotázka: “Jak je tomusonímTo,snímž, jakmůžešodhaliti,jsipříbuzný?” Na tuto otázku plně rozvinutá philosophia perennis za všech dob a všude

odpovídala stejně. Božský prazáklad každého bytí je duchovní Absolutno.Nemůžebýtipopsánopojmydiskurzivníhomyšlení,avšaklidskábytostmápřece(za určitých okolností) k němu přístup bezprostředním poznáním a vnímáním.AbsolutníjeBůhbeztvarujakvmystickéřečiHindů,takikřesťanů.Konečnýcílčlověka, nejvyšší ospravedlnění lidské existence, je spojivé poznání Božskéhoprazákladu-vědění,kteréjentěmjesouzeno,kteříjsouochotnisebe“umrtviti”atímtozpůsobemjaksiučinitimístoBohu.Vkterékolivgeneraci jenmálokteří lidédosahujíposledníhocílesvéexistence.Avšakpříležitost jejdosáhnoutsenabízínějakým způsobem pořád, pokud všechny rozumné bytosti nepochopí, kýmvlastnějsou.Absolutníprazákladkaždéhobytímáosobníaspekt.PůsobeníBrahmanase nazývá Išvara. Išvara se projevuje v trojici hinduismu a nepřímo v ostatníchbožstvechneboandělechindickéhoPantheonu.Podobněsepodlekřesťanskýchmystiků projevuje nepopsatelné, bezpřívlastkové Božství v Trojici Božích osob,kterýmsesmějípřipisovat,avšak jenvnejdokonalejšímstupni, lidskévlastnostijakodobrota,moudrost,milostaláska.Konečně jeBoží vtělení v lidské podobě. Totomá tytéž povahové vlastnosti

jakoosobníBůh,avšakjenucenoprojevovati jenomezenoujejichmíru,protožeje vázáno na tělo, které bylo v určitém časovém údobí přivedeno na svět. Prokřesťanyexistovalojenjednotakovévtělení,baexhypothesimůžebýtjenjedno.ProIndymohoubýtimnoháatakémnohábyla.NaZápaděprávjakonaVýchoděpředstavují si nazíraví lidé (mystici), kteří se ubírají cestou zbožnosti, vtělení(inkarnaci) jako stále se obnovující empirickou skutečnost a tímto způsobem jibezprostředněvnímají.Kristus jeneustáleplozenvdušiOtcověaKrišnovahralásky je pseudohistorický symbol věčné psychologické a metafyzické pravdy -skutečnosti,ževpoměrukBohuseosobníduševždyckyjevíženskyapasivně.Mahajánskýbuddhismusučítěmžemetafysickýmzásadámpomocípředstavy

“Třítěl”Buddhových: 1. absolutní - Dharmakaja, známého též jako Prabuddha nebo jasné světlo

prázdnoty; 2. Sambhogakaja, jenž odpovídá Išvarovi nebo židovskému, islamskému a

křesťanskémuosobnímuBohu;akonečně 3.Nirmanakaja,hmotné tělo,vněmžsenazemiSlovostává tělem jakoživý,historickýBuddha.

Mezisufiijaksezdá,AlHaqq,Skutečné,platízapropastBožstvízaosobnímAllahem,zatímcoProrok(Mohamed)jevyňatzhistorieajepovažovánzavtěleníSlova.NevyčerpatelnébohatstvíBožípodstatymůžemezačít tušit,kdyžrozebíráme

slovozaslovemzvolání, jimžzačínáOtčenáš. “Otčenáš, jenž jsinanebesích.”Bůhjenáš-nášvestejnémvnitřnímsmyslu,jakonámnáležínaševědomíanášživot. Ale Bůh není jen imanentní a náš, je také transcendentním způsobemosobním Otcem, který miluje své tvory a kterému oni naopak jsou povinovániláskou a věrností. “Otče náš, jenž jsi”, když posuzujeme sloveso samoo sobě,poznáváme, že imanentně - transcendentní Bůh je zároveň tak imanentně -transcendentní Jediný, Esencí a Původem života. A konečně je Boží jsoucnost“nanebesích”.Božípodstatajejinéhodruhuaneporovnatelnáspodstatoutvorů,v nichž je Bůh imanentní. To je důvod, proč můžeme dospěti ke spojivémupoznáníBohajentehdy,kdyžsedourčitémírypřipodobnímeBohu,staneme-lisekrálovstvímBožím,upustíme-liodsvéhokrálovstvítvorstva. Bůh smíbýti vzývána zřen ve všechaspektech. Jsmevšak ve velkémnebezpečí, když trváme na tom, že budeme uctívati jen jediný jeho aspekt, svyloučenímvšechostatních.KdyžsetedypřibližujemekBohuspředempojatýmmíněním,žejevýlučněosobním,transcendentním,všemohoucímvládcemsvěta,vydáváme se v nebezpečí, že se zapleteme do rituálního náboženství, dokonejšivýchobětí(častoodpusujícípovahy)adozákonodárnýchzvyklostí.Těmtověcem se potom nevyhneme, neboť je-li Bůh skutečně tam někde vněpotentátem, k němuž se nelze přiblížit, pak vskutku onen druh náboženstvínejlépevystihujekosmickousituaci.Nejlepšínazákonodárnémritualismujeto,žezlepšujechováníčlověka.Zmůževšakjenmálo,abyzměnilpovahuasámosoběnedokáže,abysezměnilovědomí.Je touždaleko lepší, když transcendentního,všemohoucíhoosobníhoBoha

považujemetéžzamilujícíhoOtce.UpřímnéuctívánítakovéhoBohaměnínejenchování, ale i povahu a dokáže dále poněkudmodifikovat i vědomí. Ale úplnázměnavědomí,“osvícení”,“osvobození”,“vykoupení”sedostavíjentehdy,kdyžsiBoha představíme, jak jej líčí philosophia perennis - jak imanentního taktranscendentního, jak neosobního, tak osobního - přizpůsobíme-li náboženské

zvykytéžepředstavě.[22]

KdyžsenaBohadíváme jakonavýlučně imanentního[23]

,upustímeodnařizujícíhonáboženstvíazevníchpraktikaomezímesenavnitřnísvětlo.Jsme

pak v nebezpečí kvietismu[24]

a antimonismu[25]

, stojíme před nebezpečímčástečnéproměnyvědomí,která jeneužitečná,nebodokonceškodlivá,protoženení doprovázena změnou povahy - což je podmínkou obsáhlé, dokonalé aduchovněplodnéproměnyvědomí. Konečně jemožnémysliti naBoha jakonavýlučněneosobnípodstatu.Mnohým lidempřipadá tato představa příliš “filosofická”, než aby je taková víra

přiměla k nějakému jednání. Následkem toho je taková představa pro něbezcenná.Bylobyovšemchybné,kdybychomsimysleli,žese lidé,kteříuctívají jediný

aspekt Boží a vylučují ostatní, nevyhnutelně musí dopustit některé z právěvyjmenovanýchchyb.Neupínají-lisetvrdošíjněknekritickypojatýmčlánkůmvíry,vpravují-li se tiše do toho, co se děje během nábožného rozjímání, snad Bůh,kterýjejakimanentní,taktranscendentní,jakosobní,taknadosobní,plněsejimprojeví.Vždyckysnázedosáhnemesvéhocílekdyžnámnepřekážínesprávnéanedostačující věroučné zásady o správné cestě k cíli a o povaze toho, cohledáme.KdojeBůh?Nemohupřijítinalepšíodpověďnež“Ten,kterýjest.”Niclépeneodpovídá věčnosti, kterou je Bůh. Jmenujeme-li Boha dobrým nebo velikýmnebo požehnaným nebo moudrým nebo nějakým takovým způsobem, je tovšechnoužobsaženovoněchslovech“Ten,kterýjest.”Sv.Bernard.

Smyslemvšechslovjevysvětlovativýznampředmětu.Kdyžseposlouchají,umožňují posluchači, aby porozuměl významu podle čtyř kategorií: substance,činnosti, vlastnosti a poměru. Na příklad “kráva” a “kůň” náleží do kategoriesubstance, “vaří” nebo “modlí se” patří k činnostem, “bílý” a “černý” jsouvlastnosti,“majícípeníze”nebo“vlastnícíkrávy”náležíkekategoriipoměru.Nenívšak žádný druh substance, který náleží Brahmanovi, žádná společná rodina.Nemůže být označen slovy, která znamenají “bytí” v běžném slova smyslu aoznačují kategorii věcí, aniž může být označen vlastností nebo činností, neboťnemážádné-“jevklidu,bezúdůačinnosti”jaksepravívPísmech-aninemůžebýt osvětlen jako poměr, neboť je “bezčasový” a není objektem něčeho kroměsamasebe.Následkemtohonemůžebýtdefinovánslovemnebomyšlenkou.JakjepsánovesvatýchPísmech,jeJediným,“předkterýmvšechnaslovaustupují.”Šankara.

ZBezejmennéhopovstalonebeizemě;Pojmenovanéjejenmatkou,kterávytahuje deset tisíc tvorů, každého svým způsobem. Vskutku “jen ten, kdo senavždy osvobodil od tužeb, může zříti tajné kořeny všeho.” Kdo se nikdyneoprostilodtužeb,můževidětijennásledky.

Lao-tse[26]

Jednaznejvětšíchmilostívtomtopomíjejícímživotějest,vidí-ličlověktakjasněachápe-litakhluboce,žeBohavůbecnemůžepochopit.Takovédušejsouna tom asi tak, jako svatí v nebi, kde tito zažívají Boha co nejdokonalejšímzpůsobem a zároveň co nejjasněji poznávají, že zůstává nekonečněnepochopitelný.Neboť,kdomáméně jasnýpohled,nepoznává tak jasně jako ti

ostatníavtémířejepředčívpohledu.Sv.JanzKříže.

KdyžjsemvyplynulzBoha,zvěstovalimněvšechnyvěci:“JeBůh”(osobníTvůrce).Avšaktomněnemůžeučinitblaženým,protožetímsebepoznávámjakotvora.Alepřiosvícení…jsemvícenežvšichni tvorové;nejsemaniBůh,ani tvor,ale jsem, čím jsembyl a čímmámzůstat nyní ažna věky.Tunastává vemněobrat,kterýmnemápozdvihnoutnadvšechnyanděly.Tímtoobratemstávámsetak bohatým, že mi už nedostačuje ten Bůh, který jest jen Bohem ve svýchBožskýchdílech.Tujsem,čímjsembyl,tuměanineubývá,aninepřibývá.Neboťtu jsem ono nepohnutelné, které hýbá vším. Zde nenachází Bůh příbytek včlověku, neboť člověk svou chudobou znovu nabyl, čím byl a čím na věkymázůstat.ZdejeBůhvDuchupřijímán.

Eckhart[27]

Božstvíopustilovšechnyvěci;jetakchudé,nahéaprázdné,jakobyvůbecnebylo;nicnemá,nicnechce,nicnepotřebuje,nepracuje,nerodí.Bůhmávsoběvěnoanevěstu,Božstvíjetohoprosto,jakobyvůbecnebylo.

Eckhart[28]

Můžemeponěkudporozumětitomusčímmámezkušenost,vezmeme-livúvahupodobnépřípady,které jsouvoblastinašichzkušeností.TakvztahymezisvětemaBohemamezi BohemaBožstvím zdají se podobati aspoň do určitémíry vztahům, které jsou mezi tělem (a jeho prostředím), a psychou a mezipsychouaduší.Vesvětlenašehověděníodruhémpřípadu,-anenítobohuželmnoho, co víme - můžeme si snad učiniti o prvém nikoliv beznadějněnedostačujícípředstavu. Duch ovlivňuje tělo čtverým způsobem - nevědomě, oním neuvěřitelnějemným, fysiologickým rozumem, který Driech uvádí pod jménem “netelechie”;vědomě pomyslnými volenými akty; opět nevědomě odrazem na psychickýorganismus citovaných stavů, které nemají nic společného s orgány, na něžzpětně působí; a vědomě nebo nevědomě při některých “nadnormálních”projevech.Vnětělamůžebýthmotaovlivněnaduchemdvěmazpůsoby-zaprvétělem - a za druhé “nadnormálním” pochodem, který byl nedávno proveden vlaboratoříchabyl nazván “PK - působením”.Stejnýmzpůsobemsemůžeduchuvéstidospojenísesoběrovným,buďnepřímo,ženutítělovůlí,abyprovádělotakovésymbolickéčinnostijakomluvenínebopsaní;nebopotom“nadnormálním”způsobem, bezprostředním čtením myšlenek, telepatií a “mimosmyslovýmvnímáním”.Všimněmesinynítěchtovztahůponěkudpodrobněji.Vurčitýchoblastechpracuje fysiologický rozum z vlastní vůle. Jako když například řídí nikdynepřestávajícípochodydýchánínebotrávení.Jindepůsobízrozkazuvědomého

ducha,kdyžsilouvůleprovádímenějakýúkon,avšaknechcemeaninemůžemeříditipříslušnésvaly,žlázy,nervyacévy,kterépředstavujíprostředkykdosaženícíle.Zdánlivě jednodušeprobíhajícímimikryvelmidobře ilustrujemimořádnýrázschopností fyziologického rozumu.Jestližepapoušek,který (dobře rozumějte, sipři tomvystačísptačímzobákem, jazykemahrdlem),napodobujehlásky,kterépronášejí rty, zuby, patro a hlasivky vyslovujícího člověka, co se vlastně děje?Když dosud neznámým způsobem na požádání vědomého ducha reaguje tak,abynapodobilvpamětiuloženouvzpomínkunebov tuchvílivnímanouudálost,uvádífysiologickýrozumdopohybuvelkýpočetsvalůakoordinuje jejichprácistakvybranouzručností,ževýsledektohojevícečiménědokonalákopieoriginálu.Kdybypracovalnasvévlastníúrovni,bylobyzcelanemožnévědomémuduchunikoliv jen pouhého papouška, ale i duchu nejvýš nadané lidské bytosti, abyrozřešiltakkomplikovanouúlohu.Jakopříkladtřetíhodruhu,jímžnášduchpůsobínahmotu,můžemeuvéstvšeobecněznámou“nervozníporuchutrávení”.Ujistýchlidíprojevujísepříznakydyspepsie,kdyžjevědomýduchrušentakovýminegativnímipocityjakojestrach,závist, vztek nebo nenávist. Tyto city platí událostem nebo osobám ve vnějšímokolí,alenějakýmzpůsobempůsobínepříznivěnafysiologickýrozumazpůsobujíkromějinéhotéžnervozníporuchutrávení.Četnétělesnézávadyodtuberkulosyažaludečníchvředůažksrdečnímchorobámadokoncekzubnímkazům,jsouvúzkémvztahunežádoucíchstavůvědoméhoducha.Naprotitomuvíkaždýlékař,žeklidnýaveselýpacientsemnohemsnázeuzdravínežjiný,kterýjerozčilenasklíčen.Nakonecpřejdemekpochodům,jakokléčenímodlitbouazrušenípřitažlivosti

zemské - k nadnormálním a zvláštním pochodům, které však přesto jsoupotvrzenyhromadnými, těžkovyvratitelnýmidůkazy.Jakuzdravujevíra (aťužvLurdech nebo v hypnotiserově místnosti), jak mohl svatý Josef nedbat zákonůtíže, nevíme. (Ale uvědomněme si, že jsme stejně nevědomí, pokud se týčevztahů mezi tělem a duchem při dennodenním jednání.) Stejně tak sinedovedemeudělatiobrázekomoduoperandiotom,coprofesorRhinenazývá

působením PK[29]

. Přesto se zdá skutečností, že jsou nepochybně prokázányduchovnístavyurčitých individuí, jimižurčují, jakmajípadnoutkostky.Amůže-libýtpůsobeníPKpředváděnovlaboratořiaměřenostatistickýmimetodami,pakjezřejmé, žemůžebýt značně vystupňována vnitřní pravděpodobnost porůznu sevyskytujícíchanekdetickýchsvědectvíopřímémpůsobeníduchanahmotunejenuvnitř těla, ale i na vnější svět. Totéž platí o “mimosmyslovém vnímání”.Pravděpodobnédůkazyseneustálevyskytují.Avšakvědastálenenísto,abysechopila ojedinělého příkladu. Zatím, co vytváříme své metodologickéneschopnostikriteriumpravdy,dogmatičtívědcipranýřujívšechno,cosenacházímimo dosah jejich omezené schopnosti, jako neskutečné a dokonce nemožné.Avšak, bude-li se moci znovu provésti test o “mimosmyslovém vnímání” zanormovanýchpodmínek,dostanesepředmětdooblastizákonapravděpodobnostiadosáhne(avšakzajakéhorozhořčenéhoodporu!)jistéhovědeckéhorázu.

Takovépovahy jsou, řečenostřízlivěastručně,našenejdůležitějšíznalostioschopnostiduchaovlivňovathmotu.CosmímevyvoditiztohoskromnéhověděníosoběsamýchvzhledemktéměřdokonalénevědomostioBožskémpředmětě? Především vzhledem ke stvoření. Může-li lidský duch bezprostředněovlivňovat hmotu, a to nejen uvnitř, ale i mimo tělo, pak nutno připustiti, žeBožský, ve vesmíru imanentní nebo vesmír transcendující duch je schopenvtisknouti tvaru dříve existujícímu chaosu beztvaré hmoty nebo snad dokoncevytvořitizároveňsubstanciitvarynějakýmmyšlenkovýmpochodem.KdyžbylvesmírjednoustvořenaBožskýmzpůsobemzformován,musíbýtudržován. Nutnost pokračujícího nového tvoření světa je zřejmá, podle

Descarta[30]

, “kdyžuvažujemeopodstatěčasua trvání věcí.Neboť to iono jetakového druhu, že části obojího nejsou na sobě závislé a nikdy současněneexistují.Taknapříkladnámvyplývánutněznašínynějšíexistence,žebudemeexistovatještěpříštíokamžik,kdybynásnějakápříčina,napříkladta,kteránásnapočátku stvořila, neustále tak říkajíc nereprodukovala, to znamená kdyby nás

nekonservovala[31]

.” Zde bychom mohli předpokládat něco, co na kosmickéúrovniodpovídáonomufysiologickémurozumu,kterýplníbdělesvouúlohu,kterýudržujetělalidíazvířatvmezíchúčelnéhochování.Vskutkumůžemeoprávněněfysiologický rozum považovat za zvláštní aspekt všeobecného nově tvořícíhoLogosu. Kdybychom použili čínského slovního pokladu, řekli bychom, že tentorozumjeTaem,jakseprojevujenastupnižijícíchtěl.Tělolidskébytostijeovlivňovánodobrýminebošpatnýmistavyducha,kterýv

němsídlí.PodobněexistenceBožskéradostiadobrévůleBožsképovahyvsrdcivěcí může být považována za jeden z důvodů, proč nemoc světa, ačkoliv jechronická, neukázala sebýt smrtelnou.A jestliže v psychickémvesmíru je jiná,nadlidská mnohotvárnost vědomí, pronásledovaná zlými, sobeckými arebelantskýmimyšlenkami,byloby tomožnévysvětleníprozcelaextravagantnínepravděpodobnouzlobuvlidskémchování. Skutky, které náš duch provádí silou vůle, jsou vykonány buď pomocífysiologického rozumu a těla nebo zcela výjimečně v omezené míře přímými“nadnormálními”schopnostmi, jako jepůsobeníPK.Podobněpsychickésituace,které si přála Boží prozřetelnost, by mohly být způsobeny nepřetržitě tvořícímduchem, který udržuje vesmír, v kterémžto případě podle všeho prozřetelnostpracujezcelapřirozenoucestou.Nebopak,úplněvýjimečněmůžeBožskýDuchpřímopůsobiti na vesmír, - jaksi z vnějšku, - přičemžpůsobení prozřetelnosti adary milosti se budou jevit jako zázraky. Stejným způsobemmůže dát Božskýduchpřednost tomu,abysespojil skonečným lidskýmduchembuďmanipulacísvětačlověkaavěcízpůsoby,kterébudevtuchvílidosažitelnýduchpovažovatza závažné, nebo potom přímou sdělovací cestou, podobnou přenášenímyšlenek.Bůh, Tvůrce a ustavičný Znovutvořitel světa “wird und entwird” (stává se a

přestávábýt”),jaksevyjádřilEckhart.Jinýmislovy,Onjest,aspoňdourčitémíry,v čase. Časovým Bohem by mohla být bytost tradičního hebrejského Bohastaréhozákona.NebopakbymohlbýtomezenýmBožstvím,asitohodruhu,jakJejpopsaliněkteřítheologovéfilosofickéhosměruvtomtostoletí.NebovevznikuobsaženýBůh,kterýneduchovnězačínáualfaastávásepostupněbožštějšítouměrou, jak přechází kolem aeóny směrem k hypothetickému omega. (Pročmápohybsměřovatikvíceaklepšímuspíšenežkméněakhoršímu,vzhůrumístodolůnebovevlnovémpohybu, kupředumístodokola, toopravdunevíme.Neníjasno, pročBůh, který je výlučně časový, - Bůh, který se jen stává a nemá vevěčnosti základ, - by neměl být právě tak úplně vydán na pospas času, jakojednotlivý, od duše oddělený duch. Bůh, který se stává, je taky Bohem, kterýnebudeexistovat,ajetoodtělení,kterésnadnakonecvítězí,takžeposlednístavodtělenéhoBožstvíjehoršínežsnadjeprvní.Prazáklad,zněhožpocházímnohostrannáačasempodmíněnápsycha,jejednoduché, bezčasové jsoucno. Tím, že nabudeme čisté srdce a staneme sechudí duchem, můžeme toto jsoucno odkrýti a s ním se ztotožniti. V dušinevlastnímejenspojivépoznáníBožskéhoprazákladu,nýbržtakéJímjsme.PodobněmáBůh,který jevčasu,svůjzákladvevěčnémNyníBožství,bez

jakéhokolivprojevu.VBohumajívěci,života lidskýduchsvébytí,naproti tomupomocí Boha se vyvíjejí, a smyslem tohoto vývoje jest návrat k věčnémuprazákladu.Nynívásprosím,přivěčnéanepomíjejícípravděapřisvéduši,pochoptetoto,

…cojsemnikdyneřekl.BůhaBožstvíjsoutakrozdílnéjakonebeazemě…Nebeje tisícemilvysokonadzemí.Právě tak vysoko jeBožství nadBohem.Bůhsestáváapřestáváexistovat(Gottwirdundentwird)….Kdotomukázáníporozuměl,tomublahopřeji.Ikdybytunikdonebyl,muselbychpřestokázatprototoobětiště.

Eckhart[32]

Jako svatý Augustin byl Eckhart do určitémíry obětí svého literárníhonadání. Le style c est l homme. Nepochybně. Ale též obráceně je ta větačástečně pravdivá. L homme c est le style. Protože máme schopnost psátzvláštnímzpůsobem,připodobňujemesesvémuzpůsobupsaní.Přetvářímesedověčného obrazu své zvláštní výmluvnosti. Eckhart byl jedním z otců německéprózy a jeho nově objevené mistrovství silného výrazu jej pokoušelo, aby seodvážilextrémníchposic-abyhledalvoblastidoktrinvěrnýobrazsvýchsilnýchapříliš vznícených vět. Takové tvrzení jako je předešlé uvádí k domněnce, žepohrdá tím, co nazývají učitelé Vedanty, “nižším poznáním” Brahmana (jakoosobního Boha, ne jako absolutního prazákladu všeho). Ve skutečnosti všakEckhartuznává,právějakoučiteléVedanty,nižšípoznáníjakopravéapovažujeuctívání osobního Boha za nejlepší přípravu na sjednocující poznání Božství.Nemělo by se zapomínat, že vedantský a mahajanskobudhistický Bůh bezpřívlastkůjevkřesťanskéasufijskémysticePrazáklademvšechbytostí,kterémá

osobní Bůh a inkarnace (vtělení Boží). “Bůh není dobrým, já jsem dobrý”,[33]

praví Eckhart svým mocným a přehnaným způsobem; chtěl vlastně říci toto:“Jsemdobrýpouze lidskýmzpůsobem;Bůh jevysokopovznesennad tutomírudobroty.Božstvíjest,atatojehoexistenceobsahujevesenciavprincipudobro,lásku,moudrostavšechnyostatnívlastnosti.”PodobněneníBožstvíprozastáncevěčnéfilosofienikdypouhýmAbsolutnem

akademické metafyziky, nýbrž ještě něčím čistším a dokonalejším, něčím, conutnouctívatiještěsvětšíúctounežosobníhoBohanebolidskouinkarnaci.Jetopodstata, u níž je možné, aby vnímala nejvnitřnější uctívání. Vůči ní je třebadodržovati klopotnější a vytrvalejší kázeň, než jakou vnucuje církevní autorita,máme-li dospěti k onomu spojivému poznání, které představuje poslední cíllidskéhoživota. Podle představ našeho rozumu je rozdíl a rozlišuje semezi Bohem aBožstvím, mezi činností a klidem. Plodná podstata osob stále působí v živémrozlišování.Ale jednoduché bytíBoží je svou povahou věčný klidBoží a všechstvořenýchvěcí.

Ruysbroeck[34]

(Vzhledemkeskutečnosti,kteroumystikspojivěvnímá)nemůžememluvitani o Otci, Synu a Svatém Duchu, ani o nějakém stvoření, nýbrž jen o jedinépodstatě, která tvoří pravlastní substanciBožských osob. Tam jsmebyli všichnijedno před naším stvořením, neboť to byl náš prazáklad. Tam je Božství jakojednoducháesencebezčinnosti.Ruysbroeck.Svatésvětlovíryjetakčisté,ževesrovnánísnímzvláštnísvětlajsoujennečistotami,adokonceviděnísvatých,PannyMarieazjeveníJežíšeKristavjeholidstvíjsoupřekážkounacestěkezřeníBohavjehočistotě.J.J.Olier.

Totoposlednítvrzenímělobytrochupřekvapit,zvláštěproto,žepocházíodzbožnéhokatolíkazdobyprotireformace.Musímesivšakpřipomenout,žeOlier,člověk, který žil jako světec a byl jedním z nejvlivnějších náboženských učitelůsedmnáctéhostoletí, tumluvíostavuvědomí,kněmuždospějímálokteří.Těm,kdo se nacházejí na obvyklých úrovních bytí doporučuje jiné způsoby poznání.Jednomu ze svých duchovních žáků poradil jako opravný prostředek k dílůmsvatého Jana zKříže a jiných zastánců čistémystické theologie, aby si přečetlzjevení svaté Gertrudy o vtělení a dokonce o fysiologickém aspektu Božství.PodleOlierovamínění, právě jako podle názorů většiny katolických a indickýchduchovníchvůdcůjestčistýmbláznovstvímdoporučovatiuctíváníBohabeztvarulidem, kteří jsou schopni porozuměti jedině osobním a vtěleným aspektůmBožskéhoprazákladu.To je zcela rozumnýpostoj, amy jsmeoprávněnipoužítipolitiky,kteráses tímshoduje -předpokládajíce,žesi jsmestále jasněvědomi

toho, žepoužití tétopolitiky jedoprovázenourčitýmiduchovníminebezpečímianevýhodami.Povaha těchtonebezpečíanevýhodbudevyloženaa rozebránavnásledujícíkapitole.ProzatímstačíuvéstvarovnáslovaPhilonova:“Kdověří,žeBůhmánějakouvlastnostaneníjediným,neškodíBohu,nýbržsobě.”MilujBohatakovéhojakýje:Nebůh,Neduch,Neosoba,Neobraz;jeněčímvíce,

ječistým,jasnýmJediným,odloučenýmodveškerédvojnosti,avtomtoJedinémsemámevěčněnořitizNičehokNičemu.

Eckhart[35]

CoEckhartpopisuje jakočisté jediné, jakoabsolutníhoNeBoha,vněmžsemusíme nořiti z Ničeho k Ničemu, to se jmenuje v mahajanském buddhismujasným světlem prázdnoty. Následuje část formule, jíž tibetský kněz oslovujeumírajícího:Ó,tyvznešenéhozrodu,nynípřišelčas,kdymášhledatcestu.Tvůjdechmáprávěustati.Vminulosti tě postavil učitel před Jasné světlo.A nyní jemášzažíti ve tvaru bardo (je to přechodné stadium hned po smrti, během něhož jeduše vedena, nebo sama sebe vede, aby ve shodě se svým životem na zemizvolilasvůjbudoucíživot).Vonomstavubardojsouvšechnyvěcijakobezmračnénebea nahý neposkvrněný rozumsepodobáprůhlednéprázdnotě bez obsahunebostřediska.Vtomtookamžikupoznejsamasebeazůstaňvonomstavu.TakéjátěnynístavímpředJasnésvětlo.

Tibetskáknihamrtvých[36]

KdyžsevrátímedálenaleznemevjednéznejrannějšíchupanišadklasickýpopisabsolutníhoJedinéhojakožtonadbytostnéhonic.VýznamBrahmanasevyjadřujenetineti(netak,netak),neboťkromětoho,žeříkáš, tonení tak,nenínic.Jeho jméno jepřece“skutečnostskutečnosti”.Toznamená,žesmyslyskutečnějsouaBrahmanjejejichskutečností.Brhadaranjaka-Upanišad.Jinýmislovy,jehierarchieskutečnosti.Mnohost denně prožívaného světa jest relativní skutečnost, která je na své

úrovninepopiratelná.Avšaktutorelativnískutečnost,kterouvlivemnesrovnatelnéodlišnostijejívěčnépodstaty,nebudemeasinikdymocidefinovat,můžemepřestovnímati. Následující citát má velkou historickou důležitost, především proto, že dílo

MystickátheologieaBožíjménoonohospisovatelepátéhostoletí,kterýpsalpodjménem Dionýsius Areopagita, zjednala středověkému křesťanstvu styk snovoplatonismem a s metafysickou disciplinou Indie. V devátém století přeložiloběknihyScotusErigenadolatinyaodtédobyjejichvlivhluboceablahodárněpronikl do západních filosofických spekulací a do západního náboženskéhoživota. Byla to autorita Dionýsia Areopagity, na níž se odvolávali křesťanštízastánci věčné filosofie, když byli ohrožováni (a oni byli stále ohrožováni) těmi,

jejich hlavní zájem platil obřadu, zákonu a církevní organizaci. A protožeDionýsius byl omylem považován za žáka svatého Pavla, kterého tento světecobrátil na víru v Athénách, nabyla jeho autorita téměř apoštolského významu.PodlekatolickýchpravidelhrynemohlobýtodvolánínaDionýsiajentakodsunutostranou,a toani těmi,proněžknihyznamenalyméněnežnic.A takmuselibýttrpěniiti,kdosevšílenépřepjatostiubíralicestouDionýsiovou.Akdyžužjednoumohlisvobodněnéstiovocesvéhoduchovníhoživota,dosáhlurčitýpočetznichtak dokonalého stupně svatosti, že ani vůdcové španělské inkvizice nedokázaliporazitistrom,naněmžvyrostlytakovékvěty. Jednoduchá,absolutníanezvratná tajemství svatépravdy jsouskrytavpřejemné temnotě onoho mlčení, které se tajně zjevuje. Neboť tato temnota,ačkoliv je to nejhlubší stupeň tmy, jest přesto zářivě jasná. A protože se nedáhmatat ani vidět, poskytuje našemu slepému duchu svou nádherou více nežplnost transcendentní krásy…Mimořádně toužíme, abychom zůstávali v tétoprůhlednétemnotěapomocínašehoneviděníanašehonepoznáváníviděliToho,který jenadnašíschopnostívidětapoznávata-právětím,žehoaninevidímeani nepoznáváme. Neboť to znamená skutečně vidět a poznávati a pomocíodevzdánívšehochválititoho,kterýjenadvším.Tojeuměnípodobnéprácitěch,kteřízkamenevytesávajívěrnýobrazskutečnosti.Odstraňujívšechno,cobráníjasnémupoznánískrytého tvaruazjevujískrytoupravduabstrahováním.Neboť,jak věřím, je případnější, Jej chváliti ubíráním místo připisováním vlastností.Připisujememuvlastnosti,kterézačínajíuvšeobecnýchpojmůapřesmezistupnědospíváme k jednotlivostem. Ale zde mu odnímáme všechno, neboť odjednotlivostí vystupujeme k všeobecným pojmům, abychom mohli otevřeněpoznati nepoznatelné, jež je skryto ve všech poznatelných věcech a se všemipoznatelnýmivěcmi.Apakpoznávámeonutemnotunadbytím,kterájeskrytazakaždýmpřirozenýmsvětlem.

DionýsiusAreopagita[37]

Svět,jaksejevízdravémulidskémurozumupozůstávázneurčitéhomnožstvíze sebe vyplývajících a domněle příčinně svázaných událostí týkajících seneurčitéhopočtujednotlivých,individuálníchvěcí,existencíamyšlenek,zatím,cocelekpředstavujedomněleřízenýkosmos.Právěpopisovánívýkladuaovládánítohotovesmíruzdravéholidskéhorozumuvyvinulyselidskéřeči. Chceme-liz jakéhokolivdůvodumluvitiosvětu,ne jakse jevízdravémulidskémurozumu,nýbržjakooněčemnepřetržitém,poznáváme,ženevystačímes tradičními větnými pravidly a se slovním podkladem. Matematici jsou protonuceni, aby vynalézali ze základu nové soustavy symbolů pro tento účel. AleBožský prazáklad všeho bytí není jen pouhá nepřetržitost, nýbrž je také mimočas.Není jen stupněm, nýbrž i druhem rozdílnýmod oblastí, v nichž dostačujetradiční řeč amatematický způsob vyjadřování. Tímse vysvětluje, proč jsou vevýkladechvěčnéfilosofietakčastéparadoxyaslovnípřepínání.Aždosudnikdonevymyslel duchovní počet (podle příkladu integrálního počtu), který by nám

dovolil logicky mluvit o Božském prazákladu a o světě jako o zjevení. Zatímmusíme mít trpělivost s jazykovými zvláštnostmi těch, kteří jsou nuceni, abypopisovali kategorii zážitků, pojmy soustavy symbolů, které se vztahují naskutečnostijinýchazcelaodlišnýchkategorií. Když tedy jde o úsporné adekvátní zobrazení věčné filosofie, vzniká

semantickýproblém,který jekoneckoncůneřešitelný.Tutoskutečnostmusímítstálenapaměti ti,kdočtou tyto formulace.Jen takbudoumociaspoňvzdáleněporozuměttomu,cotu jeřečeno.Jakopříkladymohousloužitnegativnídefinicetranscendentníhoaimanentníhoprazákladuvšehobytí.VtakovýchtvrzeníchjakoEckhartových se Bůh staví na roveň Ničemu. A v jistém smyslu je přirovnánísprávné,neboťBůhnenížádnávěc.PoScotemErigenoupoužitémvýroku-Bůhnení Něco, nýbrž je To. Jinými slovymůžeme o prazákladu říci, že je zde, alenemůžeme ho určiti jako něco, co má vlastnosti. To znamená, že diskurzivnívědění o prazákladu právě jako všechno úsudkovou formou získané vědění jevíce či méně vzdáleno skutečnosti bezprostředního zážitku. Je to paradoxnívědění a musí jím být se zřetelem k osobité povaze naší řeči a normálníchmyslících forem. Bezprostřední poznání prazákladu lze dosáhnout jensjednocením. Sjednocení se dosahuje zničením já, které samo sebe pozoruje,

kteréjepřehradoumezi“Ty”a“To”.[38]

25.1.1959

III.kapitolaOsobnost,svatost,Božskévtělení Vangličtiněslova latinskéhopůvodunabývají lehcepříchuť intelektuální,morální a estetické ryzosti - co se zpravidla nestává při jejich anglosaskýchekvivalentech.Materiál znamená totéž comotherly (mateřský), intoxicated totéžco drunk (opilý) - ale jaké jsou to důležité rozlišovací jemnosti! A kdyžShakespeare potřeboval jméno pro veselou osobu, jehož volba padla na siraRobyBelchaanikolivnaCavalieraTobiasEructation(belch=krknutí,říhnutí).Slovo personality (osobnost) je latinského původu a genealogie jest nejvýše

vznešená. Pro nějakou zvláštní náladovost filologie se téměř nepoužíváodpovídajícíhoanglosaskéhoslovaselfness.Kdybysepoužívalo-takčastojakobelchmísto aruktacion, - mohli by lidé přikládati tolik uctivé důstojnosti tomutostavu, jako před nedávnem učinili jistí anglicky mluvící filosofové, moralisté atheologové? “Osobnost”, jak nám stále chtějí namluviti, jest prý nejvyšší námznámá formaskutečnosti.Ale jistěbychomsi takové tvrzení dvakrát rozmysleli,dřívenežbychomvyslovilinebopřejalizasprávné,kdybysemísto“personality”(osobnosti) užívalo germánského synonyma s kmenem self (já). “Já”, ačkolivznamená přesně totéž, nemá onen vznešený zvuk “personality” (osobnosti).Naopak do jeho hlavního významu je vložen pazvuk, podobný hlasu praskléhozvonu. Jak všichni zastánci věčné filosofie stále vyzdvihovali, jest oddělenostlidského vědomí a jeho stálé zdůrazňování, že člověk je zvláštní já, poslední anejvážnější překážkouna cestě k spojivémupoznáníBoha.Býti já je dědičnýmhříchem, býti prost já v citech, vůli a rozumu, to jest nejvyšší a nejobsáhlejšíctností. Právě vzpomínky na tyto výroky dává slovu “já” nedobrý smysl. Přílišdobrý smysl slova “personality” (osobnost) pochází částečně z jeho slavnostílatinskostiapaktéžzreminiscencínaTrojici,ježbylyvysloveny.AleosobyTrojicenemají nic společného s osobami z masa a krve naší denní zkušenosti - nickroměoné imanentníBožské jiskry,snížsemámeztotožnit,kterouvšakmnozíraději zanedbávají, všímajíce si jen odděleného já. Že toto Boha zastírající aprotiduchovníjádostalostejnéjméno,jakéhopoužívámeproBoha,kterýjeDuch,představuje, mírně řečeno, neštěstí. Jako všechny takové omyly nastal tentopravděpodobně chtěně a účelově - přirozeně ale nějakým nejasným apodvědomým způsobem. Milujeme své já. Snažíme se tuto lásku ospravedlnit.Proto dáváme svému já totéž jméno, jako theologové Otci, Synu a Duchusvatému. “Ale nyní se mne ptáš, jak může zničiti toto nahé poznání a cítění svého

vlastního já.Vždyťsimožnámyslíš,žekdybybylozničeno,bylybyzničeny téžvšechny ostatní překážky. A myslíš-li tak, myslíš vskutku správně. Ale na toodpovímapravím,žebezplnéazvláštní,Bohemzcelasvobodněudělenémilostia bez plné jí v tobě odpovídající schopnosti nemůže být vůbec zničeno nahépoznáníacítění tvého já.A tatoschopnostnenínic jiného,nežsilnýahluboceduchovní smutek…Všichni lidémají důvod ke smutku.Ale zvlášť pociťuje tento

důvodkesmutku,kdopoznáváacítí,že jest.Vesrovnánímstímtosmutkemjekaždý jiný pouhouhrou vedle skutečnosti.Neboť ten smí být skutečně smutný,kdopoznáváacítí,nejenčímje,alečímjest.Akdotentosmuteknikdynepocítil,teprvehočekáskutečnýzármutek.Vždyťtenještěnikdynebyldokonalesmuten.Tento smutek jednou pocítěný, očišťuje duši nejen od hříchu, nýbrž také odbolesti, kterousi vysloužilahříchem,ačiní ji schopnouzískationu radost,kteráosvobozuječlověkaodvšehopoznáváníacítíjehojá.Tentosmutek,je-lisprávněpociťovánjeplnsvatétouhy.Jinakbyjejčlověkvtomtoživotěnikdynemohlsnésta vydržet. Kdyby duše nezískala svým správným jednáním přemíru útěchy,nemohlabysnéstismutek,kterýpociťujezpoznáníacítěnísvéhojá.KdykolivbyčlověkmohlmítipravépoznáníacítěnísvéhoBohavčistotěsvéduše(pokudjetonazemimožné)apakcítí,že je tonemožné, téměřšílízármutkem.Vždyckyshledává, že jeho poznání a cítění je jistým způsobem zaujato a naplněnoodporným a páchnoucím bahnem jeho já. To musí být stále nenáviděno apohrdáno,má-li se člověkBoží státi dokonalejším,odBohapřímopoučovanýmučedníkemocestědokonalosti.Tentosmutekatutotouhumusímítkaždádušeamusíjivsoběpociťovati(buďvylíčeným,nebo jinýmzpůsobem),neboťBůhráčípoučovatisvéduchovníučedníky podle své dobré vůle a podle stupně jí odpovídajících tělesných aduševních schopností, dříve než se mohou spojiti s Bohem v dokonalémmilosrdenství-čehožlzenasvětědosáhnouti,pokudsetočlověkuudělí.”

-Oblaknevědění-[39]

O jaké “páchnoucí bahno našeho já nebo osobnosti” jde, když jehoexistence tak vášnivě litujeme a které musíme dokonale umrtviti, dříve nežmůžeme dospěti k “pravému poznání Boha v čistotě duše?” Nejběžnější anejnezávaznější domněnku v tom vyslovil Hume. “Člověk, praví, “není nic nežuzlíknebosbírkanejrůznějšíchvjemů,ježzasebounásledujísnepochopitelnou

rychlostíajsouvneustálémpohybu.”[40]

TéměřtutéžodpověďdávajíBuddhisté.Jejich učení o Anatta popírá existenci trvalé duše za tokem zážitků a různýchpsychologických skandhas (odpovídajících Humovu uzlíčku), které dohromadytvoří trvalejšíprvkyosobnosti.HumeaBuddhistépodávajídostirealistickýpopisjednajícího já,alezapomínajívysvětliti, jakanebopročse tyuzlíkystalyvůbecuzlíky.Skládajísejejichsoučásti, jejichzážitkovéatomysamyodsebe?Jestližeano, jakpročauvnitř kteréhoneprostorovéhovesmíru se to stalo?FormulovativěrohodnouodpověďnatytootázkynapodkladěnaukyoAnattajetaktěžké,žejsmenucenise jívzdátiveprospěchpředstavy,žezazmíněnýmtokemauvnitřuzlíku je jakýsi druh stálé duše, která organizuje zkušenost a používá tétozkušenosti, aby se sama stala zvláštní jedinečnou osobností. To je názororthodoxníhohinduismu,jemužsebudhistitickémyšleníodcizilo,alenejenjemu,ale téměř celému evropskému myšlení, počínajíc předchůdci Aristotelovými akončíc současností. Avšak zatímco většina současných myslitelů se snažívysvětlit lidskou přirozenost jako dualismus psychy a těla, jež se vzájemně

ovlivňují, nebo jako nevyhnutelný celek těchto dvou prvků uvnitř zvláštních,vtělených individiuí, tvrdí všichni zastánci věčné filosofie tím nebo onímzpůsobem,žečlověkjeurčitýdruhtrojice,pozůstávajícíztěla,psychyaduše.Já,neboli osobnost je výslednicí obou prvních prvků. Třetí prvek (ono quidquid

increatum et increabile[41]

, jak to nazval Eckhart, jest příbuzné nebo dokoncetotožnésBožskýmprazáklademvšehojsoucna.Člověkůvkonečnýcíl,jehosmyslživotaje,abymiloval imanentníatranscendentníBožstvíajepoznalasnímsespojil.AtotoztotožněníjásduchovnímNe-jálzedosáhnoutijentak,žečlověkjevůčitomutojá“mrtev”ažijevduši.Cobymohlozačítpopíratijá,kdybyvčlověkunebyloněco,conenítímtojá?WilliamLaw.Coječlověk?Anděl,zvíře,prázdnota,svět,nicobklopenéBohem,jemužBůh

scházínebojeschopnoBohaaBohemnaplněno,přeje-lisito.

Bérulle[42]

Oddělený život tvora jest, na rozdíl od života spojeného s Bohem, pouzerůznýmivášněmi,hlademabídoupostiženýživot,a jenemožné,abybylněčímjiným. Bůh sám nedokáže přivésti tvora k tomu, aby v sobě nebo ve svépřirozenosti byl něčím jiným než stavem prázdnoty. Nejvyšší život, který jepřirozenýapřiměřený tvoru,nemůžedospětivýšenežk tomu.Může tobýti jenskromnáschopnostkdobru,avšaknenímožné,abytobyldobrýašťastnýživot,pokud to není život v Bohu, který přebývá v tvoru a v jednotě s ním. A to jedvojnásobnýživot,kterýmusíbýtnutněvkaždémdobrémadokonalémšťastnémtvoru.WilliamLaw.Písmoučíolidech,žejevnějšíčlověkakroměněhovnitřníčlověk.Kzevnímu

člověkunáležíonyvěci,kterésicezávisínaduši,avšakjsouspojenysmasemasmíchány, a též spolupůsobící funkce různých údů, jak oka a ucha, ruky apodobné. To všechno jmenuje Písmo starým člověkem, pozemským, zevnímčlověkem, nepřítelem, sluhou. V nás však je jiný, vnitřní člověk. Toho nazýváPísmonovýmčlověkem,nebeskýmčlověkem,mladíkem,přítelem,vznešeným.

Eckhart[43]

SíměBoží je v nás. Je-li rolník rozumný a pracovitý, semeno vzklíčí avzrostekBohu, jehožsemenemon je.Následkem tohoplody jeho jsouBožsképovahy. Semeno hrušky vyroste do hrušky, semeno ořechu v ořech a semenoBožídoBoha.

Eckhart[44]

Vůle je svobodná a je na nás, zda své já považujemebuď za výlučně

nezávislé na imanentní Božské jiskře a na transcendentním Božství a jehozájmech nebo zda je ztotožňujeme se zájmy Božími v nás a kolem nás nebokonečnězdaseněkdyavurčitémohledusduchovním jáztotožňujemea jindyne. V prvním případě jsme zpropadeně pasivní nebo ďábelsky činní, v druhémjsme světci, ve třetím jsme průměrnými občany, kteří jsou příliš theocentričtí azcelaztracení,apřílišegocentričtí,nežabybylischopninabýtosvíceníaúplnéhoosvobození. Protože lidská touha nikdy nemůže být uspokojena jinak nežspojivým poznáním Boha a protože duch-tělo je schopen ohromnéhomnožstvízážitků, jenanás,zdaseztotožnímes téměřnekonečnýmpočtempředmětů,shýřivýmiradovánkaminapříklad,nebosopilstvímnebosesmyslností;spenězi,mocí,neboslávou;sesvourodinoujakosnějakýmmajetkemnebodokoncejakospromítnutímasrozšířenímsvéhojá;sesvýmipohledávkamiadluhy,sesvýmikoníčkyasbírkami;sesvýmuměleckýmnebovědeckýmnadáním;soblíbenýmvědnímoborem,snějakýmspeciálnímoborem;sesvýmpovoláním,spolitickýmistranami,scírkvemi;sesvýmutrpenímnebonemocemi;sesvýmivzpomínkaminaúspěchneboneúspěch,sesvýminadějemi,obavamiaplánydobudoucnosti;nebo konečně s věčnou skutečností, v níž a skrze níž všechno to existuje. Azáleží přirozeně též na nás, zdali se ztotožňujeme s více než jedním z těchtopředmětůnajednou,nebosjednímpodruhém.Odtudpocházízcelapřekvapujícía nepravděpodobná spojení vlastností, jaké vykazuje komplexní osobnost. Takmůže být člověk současně nejprohnanější mezi politiky a může sebe klamatvlastním tlachem,můžesiopatřitvášeňzakořalkuapeníze,amůžemítstejněvášnivěrádbásněGeorgeMeredithaanedospěléděvčátkoajehomatku,koňskézávody a kriminální romány a stát o záchranu vlasti - to všechno doprovázenoplouživým strachem z čistého ohně, nenávisti proti Spinozovi a proti nejlepšípověsti ve vztahu k nedělní cestě do kostela. Někdo s určitým vrozenýmpsychologickýmzaložením je v pokušení, aby se ztotožnil s něčímzcela jiným.Avšak těmto pokušením nemusíme podlehnouti, pokud má člověk dosti vůle.Můžemejimodolati,atosetakéstává.Lidémohouodmítnouti,abyseztotožnilistím,cose jimzdábýtpříliš lehkéapřirozené,apodletohosezařídí.Mohousestáti lepšími a zcela jinými než jejich já, a také tak jednají. V tomto ohledu jenejvýšdůležitýnásledujícíkrátkýčláneko tom“jakse lidéchovajív rozhodnémokamžiku” (článek vyšel nedávno v jednom čísle Harper a Magazine). Mladýpsychiatr, který se jako lékařský pozorovatel zúčastnil pěti bojových nasazeníosméamerickévzdušné flotilyvAnglii, vypravuje,ževdobáchvelkénámahyanebezpečí, lidé podle jeho zkušeností, reagují úplně jednotně, i když zanormálních okolností se projevují jako velmi různé osobnosti. Byl přítomenjednomu nasazení, během něhož letadlo B-17 a jeho posádka byli tak silnězasaženi, že se jejich záchrana zdála být nemožná. Lékař užměl prostudovánnormálníosobníprojevposádkyashledal, že ti lidépředstavujímnoho lidskýchtypů.Ojejichchovánívrozhodujícímokamžikupravítoto: “Podobnost jejich reakcebylahodnápovšimnutí.Běhemurputnéhobojea v

naléhavýchpřípadechnouze, které seudály běhemněho,mluvili všichni klidněpřesnědopalubního telefonua jednali rozhodně.Střelec na zádi, pravý střelec

přednípalubyanavigátorbylitěžceraněnínapočátkuboje,avšakvšichnitřiplnilisvé úkoly dále, a to účinněa bezpřestání.Hlavní tíže prácepřipadala pilotovi,mechanikovi a bočním střelcům. Všichni pracovali rychle, výkonně bezzbytečných pohybů. Tíha rozhodnutí běhemboje, ale zvlášť po něm, spočívalahlavně na pilotovi a vrhačích bomb. Rozhodnutí byla učiněna pečlivě a rychle,nikýmnebylapotíránaaukázalose,žejsouvýborná.Zatím,cosekaždouminutuočekávala katastrofa, byly jasně stanoveny alternativní plány. Jediným jejichsmyslembylajistotaceléhomužstva.Všichniteďbyliklidní,nenápadněbdělíanavšechno připravení. Ani chvíli se neprojevilo mezi nimi ochromení, panika,nejasnémyšlení,chybnénebozmatenéusuzováníasobectví.”“Nebylobybývalomožnévyčístzjejichchování,kterýznichjenáladovýnebo

plachý,kterýklidnýaintrovertní.Všichnisezdálibýtiklidnými,přesněmyslícímiarychlejednajícími.”“Takovéjednáníjetypicképromužstvo,jemužjedobřeznámstrach,aproto,

anižbyse jímdalo rušitmůževyužít jehoprůvodních fysiologickýchprojevů, jedobřetrénováno,aprotoumísvéčinydokonaleovládatakaždýzjehočlenůmáonunadosobnídůvěru,kterájeznakemkaždéhojednotnéhomužstva.” Vidíme tedy, že v rozhodujícím okamžiku každý z těchto mladých lidízapomnělnasvouzvláštníosobnost,vytvořenoujejichpůvodem,dojmyzmládíaprostředím.Jedenodolalnormálněneodolatelnémupokušení,abyseztotožnilsesvounáladou,jinýodolalpokušení,abyseztotožnilsesvýmsněnímzabděníatd.Chovalisevšichnistejně,dokonalepodivuhodnýmzpůsobem.Byloto jakobyjekrizenebopřípravanakrizivytrhlazodlišnýchosobnostíapozdvihlajenatutéžvyššíúroveň. Někdy stačí jedna krize bez přípravnédiscipliny, aby člověka přiměla ktomu,abyzapomnělnasvéobyčejnéjáanaurčitýčassestalněčímzcelajiným.V průběhu katastrofy stávají se lidé, kteří na to nejméně vypadají, přechodněhrdiny, mučedníky, pracovníky nesobecky pracujícími pro užitek bližního. Velmičasto i blízkost smrti má podobné účinky. Samuel Johnson se např. chovalurčitým způsobem po celý život, ale pak během poslední nemoci úplně jinak.Fascinující komplexní osobnost, která udivovala šest generací Bosweliánů -učený klacek a hýřil, dobrosrdečný trapič, pověrčivý intelektuál, přesvědčenýkřesťan, který byl fetišistou, statečný muž, který se bál smrti, stal se, kdyžopravduumíral,prostým,klidnýmaBohuodevzdanýmčlověkem.Můžesetozdátprotismyslným,alepromnohélidijeznačnělehčí,kdyžsevobdobí krize chovají méně sobecky, než v dobách, kdy život běží v obvyklýchkolejích. Když všechno jde dobře, není tu nic, co by nás nutilo, abychomzapomněli na své drahocenné já, nic (kromě naší touhy po sebetrýznění a popoznání Boha), co by našeho ducha odvrátilo od rozptylování, při němžprovádímelibovolnáztotožnění.Můžemezcelasvobodnědosytostihýřitivesvéosobnosti. Z toho důvodu zdůrazňují všichni mistři duchovního života tak silněvýznammaličkostí.

Bůh vyžaduje od nás, abychom plnili sebenevýznamnější maličkost, kterounámuložil,dřívenežbychomsehnalizasebepalčivějšítouhoupověcech,knimžnejsmepovoláni.

Sv.FrantišekSaleský[45]

Není nikdo na světě, kdo by láskyplným plněním neokázalých a běžnýchpovinnostíbezpotížínedospělknejvyššídokonalosti.

JeanPierredeCaussade[46]

Někteří lidéměřícenudobrýchskutkůpodlepřirozenýchvlastnostínebopodleobtížnosti a dávají přednost tomu, co je výjimečnéa výtečné.Takoví lidézapomínají, že křesťanské ctnosti, které jsou vnuknuté Bohem nedají seposuzovatpodlepřirozenosti,alepodlemilosti.Hodnotaatěžkostdobréhoskutkujistěovlivňujíto,covodbornéřečisenazývánahodiloucenou,alejejípodstatnáhodnotaspočívájenvlásce.JeanPierreCamus(citujesv.FrantiškaSaleského) Ten jesvětcem,kdoví,žekaždýokamžiknašehoživotapozemského jeokamžikem krize. Neboť každým okamžikem jsme vybízeni, abychom učinilirozhodnutí ze všech nejdůležitější - abychom volili mezi cestou, která vede kesmrtiakduchovnítemnotěamezicestou,kterávedekživotuakesvětlu,mezivysloveně časnými zájmy a věčným řádem, mezi osobní vůlí nebo nějakýmpromítnutím naší osobnosti s Božskou vůlí. Aby se připravil na těžkosti svéhoživota, podrobuje se světec vhodné výchově, právě jako to činí voják. Avšak,zatím co cíle vojenského výcviku jsou omezené a velmi jednoduché, aby totižčlověkodvážně,klidněaúčinněspolupracovalpřizabíjení jiných lidí,sekterýminikdy nebyl v rozporu, jsou cíle duchovního výcviku daleko méně úzcespecializovány.Vprvnířadějepřiněmcílem,abylidévyloučilivšechnypřekážkymezisebouaskutečností,ježzastírajíBoha,auvědomovalisinepřetržitěbožskýzákladvlastní ivšechostatních lidí.Vdruhéřadě jeprostředkemkprvnímucíli,když nahlížíme na všechny okolnosti denního života, a dokonce i na tynejpodřadnější, veskrze s láskou a s porozuměním, nikoliv obmyslně, chtivě,domýšlivě nebo se záměrnou nevědomostí. Protože duchovní cíle jsouneomezené, protože pro toho, kdo miluje Boha, každý okamžik je okamžikemkrize, je duchovní výcvik nesrovnatelně těžší než výcvik vojenský. Je mnohodobrýchvojáků,naprotitomumálosvatých.Vidělijsme,ževkritickýchokamžicíchvycvičenvojácimajísklonktomu,aby

sezřeklivrozenýchapřijatýchzvláštností,snimižseobvykleztotožňují,achovalisevlivempřekonání jástejným, jednomyslným, lepšímnežosobitýmzpůsobem.Coplatíprovojáky,platíiprosvětce,alestímdůležitýmrozdílem-žeduchovnívýchovamázaúčel,abyučinilalidinesobeckýmivkaždéživotnísituaci,zatímcovojenská výchova činí lidi nesobeckými jen ve zcela zvláštníchpřípadecha jen

vůčiurčitýmkategoriímlidí.Nemůžetomubýti jinak,neboťvšechno,čímjsmeacochcemeaděláme,závisíkoneckoncůnatom,jaksipředstavujemepodstatuvěcí. Filosofie, která racionalizuje mocenskou politiku a ospravedlňuje válku avojenský výcvik, jest vždycky, (bez ohledu na to, jaké je oficiální náboženstvípolitikůaválečnýchštváčů),nějaké fantastickénerealistickéučenínacionálního,rasistickéhoaideologickéhomodloslužebnictví,atotoučeníobsahujevsobějakovedlejšíprůvodnízjevypředstavynadřazenéhonárodaa“nižšíchraspostavených

mimozákon.”[47]

Životopisy svatých svědčí jednoznačně, že duchovní výchova vede ktranscendenciosobnosti,a tonikoliv jenzazvláštníchbojovýchokolností,nýbržzavšechokolnostíavůčivšemtvorům,takžesvětec“milujesvénepřátele”nebo,je-li buddhistou, neuznává je ani za nepřátele, nýbrž jedná se všemi cítícímibytostmi, podlidskými i lidskými, se stejným soucitem. Ti, kdo pronikají až kespojivémupoznáníBoha,začínajísvouživotnídráhuznejrůznějšíchvýchodisek.Jeden jemužem,druháženou; jeden je rozenýmužčinu,druhý rozenýmystik.Ani dvaznichnezdědili stejnoupovahua stejné fysické založení, a jejich životprobíhá za zcela různých hmotných, mravních a intelektuálních podmínek.Nicméněsesoběpodobajípřekvapujícímzpůsobem,pokudjsoutosvětci,pokudmají jednotící poznání, které je “činí dokonalé, jako je dokonalý jejich Otec

nebeský”.[48]

Jejich jednání jsou stejnoměrně nesobecká a jsou vždyckyrozvážliví,takževždyckyvědí,kýmjsouajakýjejejichpravývztahkvesmíruakjejichduchovnímuprazákladu.Dokonceoprostémprůměrnémčlověkujemožno

říci,že jeho jméno jeLegie[49]

,acopotomozvlášťkomplexníchosobnostech,kteréseztotožňujísnesmírnýmmnožstvímnálad,choutekamínění.Svatínaprotitomu nejsou ani svárliví, ani náladoví, nýbrž jednoduší, prostí, do hloubky senořící lidé, bez ohledu na to, jak velké jsou jejich intelektuální schopnosti.Množství pluku učinilo místo cílevědomosti - avšak ne zlé, ctižádostivécílevědomostinebohrabivostinebomocenskýmaslavomanskýmchoutkám,aniovšemjemnějším,alepřecejenzcelalidskýmctižádostemvumění,vučenostiav samoúčelné vědě, nýbrž nejvyšší, nadlidské cílevědomosti, která tvořínejvlastnější základ oněch duší, které jdou za poznáním věčné skutečnosti. Vjednom z Písem Pali nacházíme hluboce významnou anekdotu o BrahmánuDronovi(Drona),kterýseptalOsvíceného,sedícíhopodstromem:“Jsideva?”Avznešenýodpověděl:“Nejsem.”“Jsigandharva?”“Nejsem.”Jsijakša?”“Nejsem.”Když se jej Brahman ptal, kým vlastně je, odpovědělOsvícený: “Zničil jsem užúplněonyšpatnévlivyachoutky,jejichnezničenízemnedělalodévu,gandharvu,jakšu(třitypynadpřirozenýchbytostí)nebočlověka.Vizproto,žejsemBuddha.”Jetřeba,abychomtutakmimochodemřekli,žejencílevědomíjsouopravduschopni toho, aby uctívali jediného Boha. Monotheismus mohou považovat zasprávnýityosoby,jejichžjménojeLegion.Avšakjde-lioto,abysepřešlozteoriedo praxe, od diskurzivního vědění o jediném Bohu k bezprostřednímu vnímáníjednoho Boha, pak bez prostoty srdce není monotheismus. Velikost poznání

poznávajícího je dána mírou jeho podstaty. Je-li poznávající polypsychický,zůstávápro něhopolytheistický i vesmír, který vnímábezprostřední zkušeností.Buddha se zdráhal něco říci o poslední Božské skutečnosti. Chtělmluvit jen onirváně, jak nazýval zážitek, který je udělován dokonale nesobeckým acílevědomým. Tentýž zážitek jiní nazývali spojení s Brahmanem, s Al Hawy, simanentním a s transcendentním Božstvím. V této věci se postavil Buddha nastanovisko přísně praktické a mluvil jen o duchovním zážitku, nikoliv ometafysické jednotě, kterou theologové všech náboženství také pozdějšíhobuddhismu považují za objekt a (protože vmystickém soustředění poznávající,poznávanýapoznáníjsoujedno)zároveňzasubjektasubstancionohozážitku.Jestližečlověkuchybíúsudek(schopnostrozeznávací),bloudíjehovůlevšemi

směry za bezpočetnými cíli. Ti, kdo nemají úsudek, mohou rozebírati slabikysvatých Písem, avšak popírají ve skutečnosti jejich vnitřní pravdu. Jsou plnisvětskýchtužebahladovíponebeskýchodměnách.Učísložitýmobřadům,kterémajíjejichzastáncůmpřinéstradostamoc.Veskutečnostivšaknerozumíničemujinémunežzákonukarmy,kterýčlověkapřipoutávákznovuvtělování.Ti, jímžúsudekbylvzattakovýmitlachy,velmilpínaradostechamoci.Atak

nejsou schopni, aby vyvinuli ono cílevědomézahuštění vůle, které lidi přivádí kponořenídoBoha.

Bhagavadgíta[50]

Mezi kultivovanými a duchovně čilými lidmi je dnes životopis svatého velmineoblíbeným literárním žánrem. Kultivovaní a duchovně čilí mají neuhasitelnoutouhu po novém rozličném a rozptylujícím. Ale svatí, ať je jejich nadánísebedojímavější a ať je jejich povolání jakékoliv, zabývají se neustále jednímpředmětem - duchovní skutečností a prostředky, jimiž oni a jejich bližnímohoudospětikspojivémupoznáníonéskutečnosti.Acosetýčejejichskutků-jsoutaknudně jednotné jako jejichmyšlenky, neboť za všech okolností jsou nesobečtí,trpěliví aneúnavněmilosrdní.Nenídivu, ženečtouživotopisy takovýchmužůažen.Na jednoho vzdělaného člověka, který něco ví oWilliamuLawovi, připadá

dvěstěažtřista,kdočetliBoswellůvživotopismladšíhosoučasníkaLawova[51]

(51).Proč?Protože si Johnsonaždo své smrti popřál přepych vnejvyššímířepoutavé,mnohostrannéosobnosti,zatímcoLawvzdorsvémuvynikajícímunadáníbyltéměřabsurdnímzpůsobemprostýmaprostoduchým.LegieradějičteoLegii.Z tohodůvodubychomvcelémrepertoárueposů,dramata románůsotvanašlijedinélíčeníopravdového,theocentrickéhosvětce.Ó,příteli,doufejvNěho,dokudžiješ,poznejHodokudžiješ,porozumějMu,dokudžiješ;neboťvživotětkvíspása. Nebudou-li tvá pouta zlomena během života, jakou naději ke spáse tiposkytnesmrt? Když je nalezen teď, bude nalezen i potom; ne-li, jdeme jen, abychompřebývalivměstěsmrti.

KabirTentoútvarveforměslunce(popissetýkátitulníhoobrazukprvnímuvydání

The Rule of Perfection[52]

představuje Božskou vůli. Postavy zde ve sluncipředstavují duše, které žijí podle vůle Boží. Postavy jsou seskupeny do třísoustřednýchkruhů,které ukazují tři stupně tétoBoží vůle. První vnější stupeňobsahujedušečinnéhoživota;druhýdušenazíravéhoživota;třetídušenadevševznešeného života.Okolo prvního kruhu jsoumnohé nástroje, kleště a kladiva,jakosymbolyčinnéhoživota.Okolodruhéhokruhujsmenepřistavilinic,abychomdali najevo, žeonen způsobnazíravéhoživotamusí sedržeti vedeníBoží vůlebezjinýchpřemítáníapraktik.Nástrojejsounazemiavestínu,neboťvnějšídílasamaosobějsouplnatemna.Těchtonástrojůsevšakdotýkáslunečnípaprsek,abychomukázali,žedílamohoubýtiozařovánaaobjasňovánavůlíBoží. SvětloBožísvítí jenmálonapostavyprvníhokruhu;dalekovícena tyvdruhémkruhu;zatímcoonyvtřetímanejvnitřnějšímkruhuzáří.Tahyvobličejíchpostavvprvnímstupni jsounejzřetelnější,vedruhémménězřetelnéavetřetímstupninejsou téměřpatrny.Toznamená, žedušeprvníhostupněmnoho lpí nasobě, duše druhého stupněméně na sobě a více na Bohu, ony třetího stupnětéměř nelnou k sobě a zcela k Bohu, jsou rozpuštěny v podstatné vůli Boží.VšechnypostavymajíočiobrácenykBožívůli.BenediktzCanfieldu.Dík svémuponořenídoBohaaprávěproto, žesvouosobnostneztotožnil s

vrozenýmiapřijatýmiprvky,můžesvětecvykonávatidokonalenenásilnýaprotoúplně dobrodějný vliv na jednotlivce a dokonce na celé společnosti lidí. Nebo,abychom se přesněji vyjádřili, Božská skutečnost jej může použít jakozprostředkovatelemilostiamoci,protožeseosvobodilodsvéhojá.“Nežijiužjá,aleživjevemněKristus.”-věčnéSlovo.Jestližetotoplatíosvatém,musítotímspíše platit o avataru neboli o Božském vtělení. Jestliže svatý Pavel, jakožtosvětec,byl“ne já”,zajisté iKristusbyl“ne já”.Jetedynesmyslmluvitouctívání“osobnostiJežíšovy”, jakčinímnozí liberálníduchovní.Ježíšbybylnikdyneměltenvliv,kterýskutečněměl,anikohobytonenapadlo,abyhopovažovalzaBožívtělení a ztotožňoval jej s Logosem, kdyby se byl spokojil s osobností, jakoumámemyvšichni. Žebyl považován zaKrista, to sedápřipsat skutečnosti, žedlel nad svým já a stal se tělesnýmaduchovnímmostem, poněmžproudil dosvětanadosobní,nadpřirozenýživot.Duše,kterédosáhlyspojivéhopoznáníBoha,podleslovBenetazCanfieldu“nelnoutéměřksobě,alezcelakBohu”.Tentomizivýzbytekjázůstává,protožesevmalémířejáještěztotožňujesnějakouvrozenoupsychologickouzvláštností,s nějakou přijatou zvyklostí myšlení nebo vnímání, s nějakou konvencí nebo snějakým v jeho společnosti módním předsudkem. Ježíš byl téměř úplněpozdvižen do podstatné vůle Boží, mohl si však přesto zachovat prvky já. Dojakéhostupněexistujeještějávespojenísnadosobním,Božským“ne-já”,tolzejen těžko posouditi podle stávajících svědectví. Vykládal na příklad Ježíš svůj

zážitekBožskéskutečnostiasvéspontánníuzávěryzonohozážitkuvesmysluoněch fascinujících apokalyptických představ, které byly tehdy v židovskýchkruzíchběžné?Někteřívýznamníučenci tvrdili,žemyšlenkyoblížícímsekoncisvětatvoříjádrojehoučení.Jiní,právětakučení,jsouspíšetohomínění,žetatomyšlenkamubylapřisouzenaautorysynoptickýchevangelií,ažeJežíšsámsvůjzážitekatheologickémyšleníneztotožňovalslidskýminázorysvéhookolí.Kterástrana má pravdu? Kdož ví? V této věci, jako v tolika jiných, nedovolují nám

existujícísvědectví,abychomsivytvořilijistouajednoznačnouodpověď.[53]

Ztohovšehostránkamravníjejasná. Početa jakostdochovanýchživotopisnýchdokumentů je tohodruhu,ženemáme možnost se dozvěděti, jak ve skutečnosti vypadal zbytek osobnostiJežíšovy.Jestliževšakevangelianámvelmimálovypravujío já, jímžJežíšbyl,napravujítentonedostatekzasetím,ževelmimnohoříkajíoduchovním“Ne-já”,jehožzřejmáexistencevesmrtelnémčlověkubylapříčinou,že jehoučedníci jejnazývaliKristemaztotožňovalijejsvěčnýmLogosem. Životopis světce nebo avatara jest cenný jen potud, pokud objasňujeprostředky,jimižvrámcioddělenéholidskéhoživotabylovypuzenojá,abyučinilomísto Božskému “Ne-já”. Autoři synoptických evangelií nechtěli napsat takovýživotopis.Žádnákritikatextu,žádnáduchaplnádomněnkajejnemůževyčarovat.Běhemposledníhostaletbylavynaloženapřemíraenergiekpokusům,abysezpodkladůvytěžilovíce,nežkolik jevnichobsaženo.Jakkolivpolitováníhodný jenezájem synoptiků o životopis, a přestože lze vznášeti námitky proti theologiisvatéhoPavlaaJana,nemůžebýtpochybotom,žejejichinstinktbylvpodstatězdravý.KaždýpsalsvýmzpůsobemověčnémKristovu“Ne-já”,spíšenežojehohistorickémjá.Každýzdůrazňovalsvýmzpůsobemonuchvíli,naníž,protožejenadpřirozená,semohoupodílet všichni lidé. (Podstata já je takuspořádána,žejednaosobanemůžebýtčástí jinéosoby.Jedno jámůženěcoobsahovatnebotím být naplněno, co je více čiméně než já, nemůže však nikdy obsahovati jánebojímbýtobsáhnuto).Učení, že Bůh v lidské podobě se stal tělem, objevuje se ve většině

historických líčení věčné filosofie - hinduismu, v mahajanském buddhismu, vkřesťanském náboženství a mohamedánském sufismu, a tohoto Boha prorocistavínaroveňLogosu.Kdyžzbožnostupadáanespravedlnostvzrůstá,tehdysezrozuji.

Vracímsevkaždémvěku,abychosvobodildobré,

abychzahladilhříchyhříšníkůaupevnilspravedlnost.

KdopoznápodstatuméúlohyaméhoBožskéhozrození,

nezrodíseznovu,ažopustísvétělo.Přijdekemně,Ardžuno.Osvobozeniodstrachu,vášněahněvu,naplněnimnouhledajíceumnězáštitu,mnohébytosti,vytříbenéohněmpoznánínajdouvemněsvouvlast.

Bhagavadgita[54]

Pak promluvilOsvícený a řekl: “Věz, Vasetho, že čas od času Tathagata jepřivedennasvět,dokonaleosvícený,blaženýaúctyhodný,bohatýnamoudrostadobro,šťastnývpoznánísvětů,nepřekonatelnývevedeníhříšnéholidstva,učitelBohů i lidí,blahoslavenýBuddha.Rozumícelémuvesmíru, jakoby jejmělpředsvým zrakem. Hlásá jak slova, tak ducha pravdy, která je lahodná ve svémpůvodu, lahodnávpokroku, lahodnávdokonalosti.Hlásávyššíživotvceléjehočistotěadokonalosti.TeviggaSutta.Krišna je vtělením Brahmána, Gautama Buddha, kteréhojmenují Dharmakajou, “takovostí”, všeobsáhlým Duchem, duchovnímprazákladem všeho jsoucna. Křesťanské učení o vtělení Božství liší se odindickéhoučení a od učeníDálného východupotud, že tvrdí, že byl jen jedenavataravícejichnemůžebýt.Cočiníme,závisídalekosáhlenatom,cosimyslíme,kdyžtocočinímejezlé,

pak je tu dobrý empirický důvod k tomu, že našemyšlení, týkající se hmotné,duchovéneboduchovnískutečnosti, jenedostačující.Protožekřesťanévěří,žemůže být jen jeden avatar, jsou dějiny křesťanství více znetvořeny krvavýmikřížovými taženími, intekonfesionálními válkami, pronásledováními, aimperialistickými přemlouváními jinověrců, než dějiny hinduismu nebobuddhismu.Nesmyslnéamodlářskénauky,kteréhlásalytéměřBožskoupovahusuverénníchstátů a jejichvládců,způsobilivíceuorientálních jakuzápadníchnárodů nesčetné politické války. Protože však orientální národové nevěřili navýlučné zjevené v jediném časovém období nebo na téměř Božskou povahucírkevní organizace, mohli se do značné míry vyvarovat masových vražd ve

jménu náboženství, které se vyskytovaly v křesťanstvu v hrozivém množství.Zatím, co úroveň veřejné mravnosti na Západě byla nižší než na Východě,mimořádná svatost a běžná soukromá mravnost, soudíc podle existujícíhodůkaznéhomateriálu,nebylapříslušnýmzpůsobemvyšší.Jestližemámestrom

skutečněpoznávatipoovoci[55]

,paksenámjevíodklonkřesťanstvaodnormyvěčnéfilosofiezfilosofickéhohlediskajakozcelaneospravedlnitelný. Logosneopouští věčnost do času z jinéhodůvodu, nežaby bytostem,jejichžhmotnýtvarpřijímá,dopomohlktomu,abyopustilyčasaodebralysedověčnosti.Žejeobjeveníavataranahistorickémjevištimimořádnědůležité,tosevysvětluje tím, že jeho učení lidským bytostem ukazuje cestu k překonáníhistorickýchpřehrad,apokudpředstavujezdrojmilostiaBožskémoci,jeavatarsámtoutocestou.Autorčtvrtéhoevangeliatvrdí,žeSlovosestalotělem.Alenajinémmístě dodává, že tělo nic neprospívá - nic samo o sobě, přirozeně, alevelmi mnoho jako prostředek ke spojení s imanentním a transcendentálnímDuchem. V této spojitosti je zajímavé sledovati vývoj buddhismu. “Ve forměnáboženských nebo mystických slovních obrazů,” píše R. E. Johnston v díleBuddhistChina,“vyjadřujemahajanuniversálnost,zatímcohinajanasenemůžeosvoboditiodvládyhistorickýchskutečností.”VeslovechuznávanéhoorientalistyAnandyK.Coomaraswamiho”sevarujemahajanskývěřící.-právějakovarovánje ve vajšnavistických svatých písmech uctivatel Krišnův, že Krišnova neníhistorie, nýbrž v lidském srdci věčně se rozvíjející pochodeň, - že historickéskutečnostinemajínáboženskéhovýznamu,”(ledatehdy,žebychomrádidodali,kdyžukazujínaprostředky,nebo jsousamyprostředky, -vzdálenými,blízkými,politickými nebo duchovními prostředky, - pomocí nichž lidémohou dospěti kosvobozeníjáodčasovéhořádu.).NaZápaděučiniliněcomystikové,abykřesťanstvíčástečněosvobodilizjehoneblahézávislostinahistorickéskutečnosti;(napředbychommělipromluvitiotěchrůznýchsměsíchzáznamůvrstevníkůspozdějšímiuzávěryafantasiemi,jež byly považovány za historické skutečnosti). Ze spisů Eckhartových,Tanlerových,Ruysbroeckových,WilliamaLawaakvekrůbyloby možnovyvoditduchovní a universalující křesťanství, jehož vyprávění se nevztahuje k historii,kteráseskutečněstalanebo,jakseněkdopozdějidomníval,kterásemělastát,nýbrž “k pochodům věčně se rozvíjejícím v lidských srdcích.” Bohužel vlivmystiků nebyl nikdy dosti velký, aby rozpoutal na Západě takovou pronikavoumahajanskourevoluci.Jimnavzdoryzůstalokřesťanstvínáboženstvím,vněmžčistá philosophia perennis byla více či méně zaplavena modlářským řešenímčasovýchudálostíavěcí-toudálostíavěcí,ježnebylypouzeprostředky,nýbržposvěcenými ba božskými cíli.Ostatně zlepšování historie, které se prováděloběhemstaletíbylovelmineopatrné,takžesepotomstalomocnouzbranívrukouprotestantských a později racionalistických polemiků. Oč chytřejší by bylopřiznati dokonale známé skutečnosti, že lidé, když nadměrně zdůrazňovalipřísnost Kristovu jako soudce, pocítili potřebu, Božské milosrdenství vtělili donovéhoaspektu,takžesedopopředídostalapostavaPannyMarie,prostřednice

prostředníkova.Akdyžsepostupemčasukrálovnanebesjevilapřílišúctyhodně,nově se vtělilo milosrdenství do prosté postavy svatého Josefa, který se tímzpůsobem stal prostředníkem prostřednice prostředníkovy. Stejně se jevilbuddhistickýmzbožňovatelůmhistorickýSakjamunipřílišpřísnýaintelektuálnísesvým zdůrazňováním, nazíravostí a nutností, úplně umrtviti já, jako hlavníhoprostředku k osvobození. Následkem toho láska a slitování, jak Sakjamunirovněžhlásal,postupněbylyztělesňoványvBuddháchjakAmidoviaMaitrajovi-vBožskýchtoosobáchúplněsevymykajícíchhistoriineboťjejichčasováživotnídráha leží ve vzdálené minulosti nebo v daleké budoucnosti. Zde třebapodotknouti,že nesčetníBuddhovéaBodhisattvové,onichžmluvímahajanštítheologové, jsou srozumitelní s rozšířením jejich kosmologie. Podle tohotoobrazusvětačasnezačíná.Nesčetnáuniversa, znichžkaždý jednotlivývesmírobsahujevnímavébytostivšechmožnýchdruhů,serodí,vyvíjejí,rozpouštějíse,umírají, jen aby popisovali vždy znovu stejný kruh, až do nepochopitelnýchvzdálených provedení, kdy každá vnímavá bytost ve všech světech budeosvobozena z času a vejde do věčné existence, do Buddhovství. Totokosmologické pozadí má mnoho společného s obrazem světa moderníastronomie-zvláštěsonouverzíotom,coříkánedávnouveřejněnátheoriedr.Wieszáckera o tvoření planet. Kdyby Weiszákerova hypotesa se ukázala býtsprávnou,bylbyvzniksystémuplanetnormálníepisodouvživotěkaždéhvězdy.Je čtyřicet tisícmiliónů hvězd jen v našem galaktickém sytému, kroměněhožexistují jiné mléčné dráhy až do neurčita. Nemůžeme jinak než přiznati, žeduchovnízákonyvědomívšudevevesmíru,jenžprodukujeplanety,ajaksezdá,obsahuje život, jsou stejné. Pak je zajisté dosti místa pro ony bezpočetnévykupitelské inkarnace, v jejichž zářivé množství tak rádi mahajanci myslí, azároveňjetéždostinejbolestivějšíanejzoufalejšípotřebytěchže.Hlavnímdůvodem,pročseneviditelnýBůhstaltělemapěstovalstykslidmi,

bylo,podleméhomínění,žechtělpřivésttytělesné,kteříjentělesněumímilovat,kezdravéláscesvéhotělaapotompostupněkduchovnílásce.

Sv.Bernard[56]

Učení svatéhoBernardao “tělesné lásce keKristu” výborně shrnul EtienneGilsonvesvéknizeLaTheologiemystiquedeSaintBernard.“Sebepoznání, jižrozšířené až k sociální tělesné lásce ve své bídě tak podobného bližního,dvojnásobněserozšiřujektělesnéláscekeKristu,předobrazuvšehoslitování,neboťpronašispásustalsetrpícímčlověkem.Tojetedymísto,jakézaujímávcisterciánské mystice rozjímání o viditelném lidství Kristově. Jde jenom ozačátek, který však je naprosto nepostradatelný…Milosrdenství je samozřejměúplně duchovní a láska zmíněného druhu nemůže být ničím jiným než prvníokamžikmilosrdenství.Jepřílišsvázánasesmysly,takžeseučíme,abychomjipoužívalisopatrnostíaopíraliseoni jen jakooněco,comusíbýtpřekonáno.Když se tak vyjádřil, chtěl svatý Bernard jenom formulovat učení podle vlastnízkušenosti; vždyť víme od něho samého, že na začátku svého obrácení bylvelmi nakloněnpraxismyslové lásky.Pozdějipovažovalzapokrok,že se ocitl

nadní.Ne,žebybylnanizapomněl.Ne,přidalkníjinou,kteránabylapřevahy,jakorozumnéaduchovnípřevažujenadtělesným.Nicménětentozačátekužbylvyvrcholením.“TotosmyslovépřilnutíkeKristusv.Bernardvždyckylíčiljakoláskupoměrně

nižšíhořádu.Takovoujeprávěprosvousmyslovoupovahu,neboťmilosrdenstvímáčistěduchovní podstatu.Poprávumělabydušedík jejímduchovnímsilámumětvstoupitpřímodospojenísBohem,kterýječistýDuch.Nadtomělabyseinkarnacepovažovatza jedenznásledků lidských hříchů, takže láska kosoběKristově jeskutečněspojenashistoriípádudohříchu,kterýsenemuselstátataké by se byl neměl stát. Dále poznamenává svatý Bernard na různýchmístech, že toto přilnutí nemůže dobře samo existovat, nýbrž musí býtpodporovánotím,conazývávědou.Mánamyslipřípadyzmatků,kterýmmůžepropadnout i nejvroucnější modlitba, není-li podpořena a ovládána zdravoutheologií.”Mohoumnohéfantastickéavzájemněsevylučující teorie ohříchu,kterése

naroubovaly na křesťanské učení o Boží inkarnaci být považovány zanepostradatelné součásti “zdravé theologie?” Těžko pochopím, že někdo, kdoprozkoumalhistoriitěchtopředstav,jakbylyvyloženyautoremepištolykŽidům,AthanasiemaAugustinem,AnselmemaLutherem,Calvinem aGrotiem,můževěrohodně na tuto otázku odpovědět kladně.V této spojitosti stačí ukázat na znejtrpčíchzevšech trpkých ironií dějin. EvangelickémuKristovi připadali znalcizákona vzdálenými od království nebeského, beznadějnými, nepřístupnýmiskutečnostmi než téměř všechny ostatní kategorie lidí kromě boháčů. Alekřesťanskátheologie,zvláštěvzápadníchcírkvích,byladílemmyslitelů,kteříbyliproniknuti duchemžidovskéhoa římskéhozákona.Nejčastěji byla spořádávánado systému bezprostřední vnuknutí avatarů a theocentrických svatých nefilosofy,nýbržrýpavýmizastánciametafysikuprovozujícími juristy.Pročbymělbýt tak těžký “Problém smíření (nejen spojení) mystiky a křesťanství”, jak jenazývá opat John Chapmann? Prostě proto, že tolik katolických aprotestantských myslitelů pocházelo z těchže znalců zákona, které považovalKristus za zvlášť neschopné, aby poznali pravou podstatu věcí. “Opat(ChapmannukazujezřejměnaopataMarmiona)praví,že svatýJanzKříže jejakohoubaplnákřesťanství.Můžemejizcelazmáčknoutiacelámystickáteorie(jinýmislovyčistá philosophiaperennis)zůstane.Proto jsemnenávidělsvatéhoJanazKřížeasipatnáctletajmenovaljsemjejbuddhistou.MilovaljsemsvatouTerezii a vždy znovu jsem ji četl. Ona je v první řadě křesťanka, a jen takmimochodempřívrženkyněmystiky.Pakjsemobjevil,žejsempromarnilpatnáctlet,pokudsetýčemodlitby.”Dejpozornadvěvěty,kteréřeklKristus.Jednu:“NikdonepřicházíkOtci,nežskrzemě”,tojestmýmživotem…Druhávěta:“Nikdonepřicházíkemně,ledakdyžhoOtecpřitáhne”,tojestchopí-liseživotaamněnásleduje,budedotčenapřetažen Otcem, tj. prostým a dokonalým dobrem, o němž svatý Pavel praví:“Kdyžpřijdedokonalé,rozdělenésezničí.”

TheologiaDeutsch[57]

Jinýmislovy,musíbýt tunásledováníKristadřívenežsemůže dostavitztotožněnísOtcem. Amusíexistovatpodstatnájednotanebopodobnostmezi lidskoudušíaBohem, který je čistý Duch, aby vůbec někdy mohla napadnouti člověkamyšlenka, žebymohl napodobiti svým pozemským chováním vtělenéBožství.Křesťanští theologovémluví o možnosti “zbožštění”, popírají však, že existujetotožnost substancemezi duchovní skutečností a lidskou duší. Ve Vedantě amahajanskémbuddhismu,právějakovsufismujedušeačistýDuch(dušesvěta)jednoatotéž.AtmanjeBrahman.Tojsity. Když nejsou osvíceni, nejsou Buddhové ničím jiným než obyčejnýmibytostmi.Jsou-liosvíceni,stávajíseobyčejnébytostiBuddhy.HuiNepe Každá lidskábytostmůžesetímtozpůsobemadopcístáti avatarem,nevšak svoumocí. Musí jí být ukázána cesta, amusí se jí dostati pomoci Božímilosti. Aby Božství lidem poskytlo takovou nauku a pomoc, přijímá tvarobyčejnéhosmrtelníka,kterýsimusízasloužitisámosvobozeníaosvícení,jakjepředepsáno Božskou povahou běhu věcí - to znamenámilosrdenství, tím, žeumrtvídokonalesvéjá,rozsáhlýmcílevědomýmpoznáním.Taktoosvícen,můžepakavatarjinýmukazovaticestukosvíceníajimpomáhati,abysestaliskutečnětím,čímužpotenciálnějsou.

TelquenLui-méneenfinléternitélechange.[58]

A přirozeně není věčnost, která nás v nás samé přeměňuje zážitkempouhéhotrvánípotělesnésmrti.Nebudezážitků bezčasovéskutečnosti,není-listejnéhonebopodobnéhopoznánívčasovémahmotnémsvětě.Svýmučenímapříklademdokazuje avatar, že jemožné toto přetvořující poznání, že všechnyvnímavé bytosti jsou k němu povolány a že k němumusí dříve nebo pozdějivšechnydospětitouneboonoucestou.10.2.1959

IV.kapitolaBůhvesvětě“Tosity.”Vizjenjedinévevšechvěcech.”-BůhuvnitřaBůhvně.Jestcesta

ke skutečnosti v duši a skrze duši, a jest cesta ke skutečnosti ve světě skrzesvět.Zdá sebýt pochybné, zda lze dosáhnouti posledního cíle, když se jednaobejdeadruhá ponechá stranou. Třetí, nejlepší a nejtěžší cesta jest ta, kterávedekBožskémuprazákladuzároveňpřespoznávajícíhoipřespoznávaného.VšeobsáhlýduchnenínicjinéhonežBuddha,aBuddhanenínicjinéhonežvnímající jsoucno. Když duch vezme na sebe tvar vnímající bytosti, nezakusížádnéhozmenšení.KdyžsestalBuddhou,nepřidalksoběnic.Huang-Po.

VšechnybytostiexistovalyvěčněvBožskéesenci,jakovesvýchvlastníchpředobrazech. Pokud se řídily Božskou myšlenkou byly všechny bytosti předsvýmstvořenímzajednosBožskouesencí.(Bůhvytvářívčasu,covevěčnostibyloaje.)NavěkyjsouvšechnybytostiBohemvBohu…PokudjsouvBohu,majítentýžživot,tutéžesenci,tutéžmoc,stejnoujednotuaničehoméně.JindřichSeuse.

ObrazBožíexistujevevšech lidechpodstatněaosobně. Každýhomácele,úplněanerozděleněapřecevšichnidohromadymajíjenjedenobraz.Tímtozpůsobem jsmevšichni jedno, vnitřně spojeni ve svém věčnémobraze, což jeobrazBožípramenveškeréhonašehoživota.Našestvořenáesenceanášživotzávisíbezprostředněnaněm,neboťonjejejichvěčnoupříčinou.Ruysbroeck. Bůh,kterývesvé jednoduchésubstancivšudetýmžzpůsobem jevšemivěcmi,jestjakopůsobícísílajinakvrozumnýchbytostechnežnerozumných,avdobrých rozumnýchbytostech jinak než ve zlých. Je v nerozumnýchbytostechtakovým způsobem, žemu nerozumějí. Rozumné bytostimu rozumějí pomocípoznání.Alejenomdobřímumohouporozumětitakéláskou.Sv.Bernard.“Kdystojímenapouhémrozumu?“Řeknutito:Kdyžrozeznávámejednuvěc od druhé.” “A kdy stojíme nad pouhým rozumem?” Řeknu ti to: “Kdyžpoznávámevšechnovevšem,pakstojímenadpouhýmrozumem.”

Eckhart.[59]

Jsoučtyřidruhydhyany(duchovníchdisciplin).Kteréjsouto?Předevšímjetodhyana,kteroucvičínevědomí,pakjedhyana,věnovanázjišťovánídůležitosti,potom dhyana, jejímž předmětem je nejvyšší jsoucno, a posléze dhyanaTathagatů (Buddhů). Co rozumíme dhyanou, kterou cvičí nevědomí? To je taková, k níž se uchylují jogini, kteří se cvičí v disciplinách sravakas apradjekabuddhas (nazíraví a “poustevničtí” Buddhové hinajanské školy).

Poznávají,ženenísubstancejá,žetělojestínapomíjivý,nečistýkostlivecplnýbolu,lpějítvrdošíjněnatěchtopředstavách,kterépovažujízapřesnětakovéane jiné, z toho vycházejí a ponenáhlu postupují, až dosahují stavu, kdy už nenímyšlenek.To jedhyana, kteroupěstují nevědomí. Čímpak je dhyana, která sevěnujezjišťovánídůležitosti?To je taková, kteroucvičí ti, kteří se jiždostali zabezjáství věcí, za individualitu a universalitu, za neudržitelnost filosofy zastávaných představ jako “já”, “jiné”, a “oba”. Zkoumají a sledují významrůzných aspektů Bodhisattvovství. To je dhyana, která se věnuje zjišťovánídůležitosti.Co je dhyana, jejímž předmětem je tathagata (nebo takovost)? Když jogin

poznává, že rozlišování obou forem bezjáství je iluzí a že, kde se spouštískutečnosti “takovosti”, nenímožnoúspěšně rozlišovati - to jmenuji dhyanou a“takovostí”jakosesvýmpředmětem. Co je dhyana Tathagaty, Když jogin dosahuje stupně Tathagaty, mění

sebepoznánídosaženéušlechtiloumoudrostívtrojnásobnoublaženostavěnujeseveprospěchvšechbytostíprovedenínesrozumitelnýchkousků- tonazývámdhyanouTathagaty.LankavataraSutra. Když se učedníci cesty Zen nedokáží dostat za svět svých smyslů amyšlenek,jestveškeréjejichchováníapočínáníbezvýznamné.Kdyžvšakjejichsmysly amyšlenky jsou zničeny, zůstávají všechny průchody k všeobsáhlémuduchuucpányaneprostupné.NestvořenýDuchmusíbýtpoznán,dokudpracujísmyslyamyšlenky.On jimnenáleží, anenínanichani závislý. Nestavte svénáhledy na svých smyslech a myšlenkách. Nehledejte však ducha daleko odsvých smyslů a myšlenek, neusilujte o to, abyste dosáhli skutečnosti tím, žebyste zavrhli své smysly amyšlenky.Když ani na nich nelpíte, ani se od nich neodpoutáte, budete požívat dokonalou, ničím neomezenou svobodu, pakbudeteovládatsvézdrojeosvícení.Huang-Po.Každoujednotlivoubytost,odatomuažponejsložitějšíorganizovanétěloapo nejvznešenějšího konečného ducha, můžeme si podle René Guénonapředstaviti jako bod, kde se paprsek původního Božství setkává sdiferencovanými, tělesnými emanancemi z téhož Božství. Tvor jako tvorposuzovaný, může být hodně vzdálen od Boha, v tom smyslu, že se munedostává rozumu, aby objevil podstatu Božského prazákladu vlastního bytí.Avšak tvor ve své podstatné esenci - jakomísto, kde se střetává stvořené apůvodníBožství-jestjedinýmbodem,mezinekonečnýmsvětemjiných,vněmžjeBožískutečnostzcelaavěčněpřítomna.Protomohourozumnébytostidospětik jednotícímu poznání Božského prazákladu a nerozumné jakož i oduševnělébytosti mohou zjevovati rozumným bytostem plnost Boží přítomnosti. ViděníbásníkovonebomalířovoBožskéhovpřírodě,zbožnémuvesvatosti,vsymboluneboobrazuzprostředkovanáexistenceBožípřítomnosti,-tonejsoujenvýlučně

subjektivní vjemy.Zajisté takových vjemů se nedostane každému vnímajícímu,neboťpoznáníje funkcíbytí.Avšakpoznávanéjenezávislénastavuapovazepoznávajícího. Co básník a malíř vidí a pokouší se, aby pro nás zachytil, jeskutečně tuačeká jenna to,aby toněkdovnímal, kdomák tomuschopnosti.Víraamodlitbapřipravujíduchauctívatelektomu,abyvnímalpaprsekBožstvívjeho průsečíku se zvláštním, právě vnímaným zlomkem hmoty. Mimo to sepozorují takové symboly uctíváním střediska silového pole. Touha, city apředstavivost všech těch, kdo klečí před svatostánkem a po generace klečelizpůsobujeněcojakotrvalýmírvpsychickémmediu.Obrazžijejaksekundárním,nižším,avšakpřestoBožskýmživotem,kterýmupropůjčili jehouctívatelé, tak iprimérním Božským životem, který má dík svému Božskému prazákladuspolečný se všemi ostatními i oduševnělými i neoduševnělými bytostmi.Náboženskýzážiteksvátostíposedléhoauctívateleobrazůmůžebýtzcelapravýaobjektivní.NenítovšakvždyckyabezpodmínečnězažitíBohaaBožství.Můžeto býti a také to ve většině případů je zážitek v duchu byvšího a jsoucíhouctivatelevytvořenéhosilovéhopole,promítnutéhonasvatostnípředměta tamtkví jistýmzpůsobemve stavu, kterýmusímenazvat objektivním z druhé ruky,pokudjevnímánduchemnacházejícímsevpříhodnénáladě.Zdatentozážiteksám o sobě je žádoucí, o tom budeme muset promluvit v některé pozdějšíkapitole.Zdenutnojentrvatinatom,žeopovrženíobrazoborcevůčisvátostemasymbolismu,kterépovažujezabezhlavémaškarády,jezcelaneoprávněné.Sochařiještěváhají,cosemápočít.Světcetesatneboprasečížlab,co?Světecpakvyšelztomboly,

ataksicenímLoyoly.[60]

Přílišprotestantskýsatirikzapomněl,žeBůhneníméněvprasečímžlabunežvobrazuvytvořenémpodlezvyklosti.“Pozdvihnikámenanajdešmne”tvrdíse o Ježíšovi v jedné z nejznámějších zpráv nalezených na papyru vOxyrhinchos;“rozštípnidřevo,ajsemtam”.Ti,kdopoznalipravdutěchtovýrokůjakožipravdubrahmanismu“Tojsity”osobněapřímo,jsoudokonalespaseni. Sravaka (doslova “posluchač”, jméno, které mu dali mahajanští nazíraví

buddhistéhinajánskéškoly)nedokážepoznat,žeVšeobsáhlýDuchneznásámosoběstádiavývojeapříčinnosti.Bádajepopříčině,dosáhlvýsledkuapřebývávsamadhi prázdnoty během nespočetných eonů. Ať je jakkoliv osvícen v tomtosměru, není sravaka vůbecnapravé cestě.ProBodhisattvabybyl tento stavpekelnýmutrpením.Sravakajepohřbenvprázdnotěaneví,jakbymohlvyjítizesvého klidného ponoření, neboť nemůže nahlédnouti do vlastní Buddhovypodstaty.

Mo-Tsu.[61]

DokonalýmosvícenímosvobozujeseBodhisattvazotroctví věcí,nepokouší

sevšak,abyseosvobodilodvěcísamých.Samraru (budoucí svět) nezná,aninemiluje nirvánu. Když zazáří dokonalé osvícení, není to ani otroctví, aniosvobození.PrunubuddhaSutra.

StyksezemíposilujevždyznovuSynazemě, ikdyžhledá nadsmyslnépoznání.Nutnodokonceříci,ženadsmyslnévesvé plnostimůžebýtvůbec jentehdy ovládnuto, - jestliže oběma nohama pevně tkvíme ve smyslovém světě.“Zemějejakostanoviště”,pravíupanišada,kdyžmluvíojá,kteréseprojevujevevesmíru.ŠriAurobindo.“Kjehovýšinámmůžemevždyckydospěti.”Proty,kdosebrouzdajívnižším

bahnu, má tato věta ironický přízvuk. Přece však ve světle i nejvzdálenějšíznalosti výšin a plnosti lze porozuměti, co tím člověkmyslí. Je snazší odhalitikrálovstvíBožíjenvsobě,nežjejnaléztinejentam,aleivzevnímsvětěducha,věcíažijícíchbytostí.Jetosnazší,protoževnitřnívýšinyseprojevujívšem,kdojsou ochotni zevní vyloučiti z obzoru. A i když by toto vyloučení zevního bylospojenostrpitelskýmzpůsobemsebetrýznění,přecejeméněnamáhavějšínežproceszahrnutí všehodohromady, jímždospívámekpoznání plnosti, jakož i kvýšinámduchovníhoživota.Kdyžsesnažímevýlučněovnitřnívýšiny,můžemesevyhnoutipokušením a odchýlením.Při tomto způsobu se všechno popírá apotlačuje.Alechceme-limítnaději,žebudemepoznávatavnímatBohavevšemjakoBožskýzákladsvětajakožiduše,nebudemesesmětvyhýbatpokušenímaodklonům.Musímesejimpodrobitapoužítjichjakopříležitostkpokroku.Nesmíse potlačovat jednání mířící navenek. Je nutno je tak proměnit, aby se staloposvěceným. Sebekázeň se stane pátravější a přísnější. Je třeba stále bdělépozornosti,jakoživýcvikunaúrovnimyšlení,cítěníachování,něcopodobnéhotaktuavkusuumělcovu. Vmahajanské literatuře -aspeciálněvZen-buddhistické, - nacházímenejlepšílíčenípsychologiečlověka,proněhožsamsaraanirvánačasavěčnostjest jedno a totéž. Snad systematičtějším způsobem, než kterékoliv jinénáboženstvíbuddhismuDálnéhoVýchoduučícestěkduchovnímupoznáníjakvjehoplnosti,takvjehovýšinách,jakvesvětě,taksvětem,jakvduši,takduší.Vtéto souvislosti je třeba ukázat nanejvýš důležitou skutečnost. Nedostižnékrajinkářsví čínských a japonských malířů je svou podstatou náboženskémalířství a čerpá inspiraci z taoismu a ze Zen-buddhismu. Naproti tomu nazápadě vzniklo krajinkářskémalířství a “zbožňování přírody” básnictvím teprvekdyžkřesťanstvízačaloupadat,takžeobojíuměníjenmáločerpalonebovůbecniczkřesťanskýchideálů.“Slepý,hluchý,němý!

Nekonečnědalekomimodosahvynálezůpředstavivosti!”V těchtoveršíchSecchopro tebevšechnosmetl -covidíš a conevidíš, co

slyšíš a co neslyšíš, čemu rozumíš a co nedokážeš objasnit. Všechno to je

odsunutostranoua tyse dostáváškživotuslepých,hluchýchaněmých.Tu jenavždyodzvoněnotvýmdomněnkám,vynálezůmavýpočtům.Totoužnenídálezapotřebí.ZdejevrcholZen,tomámepravouslepotu,pravouhluchotuapravouněmost, každou v jejím neumělém a neúčinném aspektu. “Nad nebem a podnebem!Jaksměšnéazastrašující!”ZdeSecchojednourukouvyzdvihujeadruhouponižuje.Řeknimi,conachází

směšným,cozastrašujícím.Jestsměšné,žetentoněmýnenípřeceněmý.Jestzastrašující, že ten, kdonení slepý, je přece jen slepý a ten, kdonení hluchý,přecejehluchý.“Li-lounedokázalrozeznávatisprávnoubarvu.” Li-lou žil za vlády císaře Huanga. Vypravuje se o něm, že dokázal na sto

krokůrozeznatikonecjemnéhovlasu.Jehozrakováschopnostbylamimořádná.Když císařHuangpodnikal jízdupro zábavu po řeceČ ih, hodil do řeky svůjdrahocenný skvost a nařídil Li-louovi, aby jej nalezl. Tomu se to nepodařilo.CísařjejpakdalhledatČih-kouovi,aleanitenjejnemohlnajít.PozdějipřikázalHaiang-wangovi,abyjejpřinesl.Atenjejopravdupřinesl.Neboť“KdyžHaiang-Wangsešeldolůzářildrahocennýskvostnejjasněji,

avšakkdesekolemprocházelLi-lou,tamsezdvíhalyvlnyažknebi.” Dospějeme-li k těmto nejvyšším sférám, nemohou ani oči Li-louovyrozeznatisprávnoubarvu.“JakmůžeŠih-kuangpoznatitajuplnoumelodii?” Ših-kuang byl synem Čing-kuangovým z Čin v provincii Čiang za časů

dynastieČou.JehojinéjménobyloTsu-jeh.Uměldobřeodseberozeznávatipěttónůapětnot.Slyšeldokoncebojmravencůnaprotilehlémúbočí.KdyžČinaČuspoluvedliválkupoznalŠih-kuangpouhýmjemnýmdotekemstrunsvéloutny,že výsledek její bude pro Č u zaručeně nepříznivý. Přes svou mimořádnoucitlivostnebylschopenrozeznati tajuplnoumelodii. Přesevšechno tedy,ačkolivnebylhluchý,veskutečnostibylhluchý.Nejvybranější tónvevyššíchsféráchjemimodosah sluchuŠih-kuangova.Seccho pak praví, že nebude ani Li-louemaniŠih-kuangem,neboť“Kterýživotbysedalsrovnatistímto?Klidněsedímuona,přihlížím,jaklistypadajíakvětinykvetou,podletohojakmíjejíročníobdobí.”

Kdyždosáhnemetohotostupněpoznání,viděníneníviděním,slyšeníneníslyšením, kázání není kázáním. Jsme-li hladoví, jíme, jsme-li unaveni, spíme.

Padají-lilisty,vím,žejepodzim,kvetou-likvětiny,vím,žejejaro.Kdyžpředtebouvšechnosmetl,otevírányníSecchoprůchod,kdyžpraví:“Rozumíš,nebone?Železnáhůlkabezdíry!”

Učinilprotebenejvíccomohl.Jevyčerpán-můžesejenobrátitapředattituto železnou hůl bez díry. To je nejvýš významný výrok. Dívej se vlastnímaočima!Váháš-li,minešnavždycíl.Jengo(autortohotokomentáře)zdvihltedyhůlapravil:“Vidíš?”Uhodilpotom

dosvéžidleařekl:“Slyšíš?”Zdvihlsezežidleaděl:“Byloněcořečeno?”Jaký jevlastněvýznamtétoželeznéholebezdíry?Nemyslímsi,že tovím.

Byla toodjakživaspecialitabuddhismuZen, přiměti nesmyslemducha k tomu,abybylčinnýmimosmysly.Snadsmyslonéholejeprávěten,ženemážádnýaženatutonesmyslnostreagujetakzmateně.V koření je Boží moudrost vesmírným Brahmanem, v řapíku je vesmírnou

iluzí,vkvětiněvesmírovýmkvětemavovocivesmírovýmosvobozením.TantraTattwa.

Sravakové a Pratjakabuddhové jakmile dosáhnou osmého stupně Boddhisattvovy disciplíny, tak se opíjejí blažeností duchovního klidu, žeopomíjejípoznávati,jakviditelnýsvětnenínicjinéhonežVšeobsáhlýduch.Jsouještě v oblasti individua; jejich úsudek není ještě čistý. Naproti tomu jsou siBodhisattvovévědomisvýchprapůvodníchslibů,kterépocházejízevšeobsáhléláskyv jejichsrdcích.Nevstupujídonirvány (jakodostavu,který jeoddělenodstvořeného světa). Vědí, že viditelný svět není nic než projev VšeobsáhléhoDucha.ShrnutízLankavataraSutry. Jenvědomábytoství,coznamenápohyb.Oněmbezvědomí je pohybnepochopitelný.Cvičíš-li sev tom,abysudržel svého ducha nepohnutého, jestteboudosaženanepohnutostnehnutostíbytostibezvědomí.Toužíš-lipoopravdunehybném,jestnehybnévsamotnémpohybu,

atotonehybnéjeopravdunehybnéJediné.SemenoBuddhovstvínenítam,kdenenívědomí.Dejdobřepozor,jakrozličnéjsouaspektynehybnéhoJediného.Apoznej,žeprvnískutečnostjenehybná.Jenkdyždojdemektétoskutečnostiporozumímepravéfunkci“takovosti”.HuiNeng.

Tytovětyonehybnépravépohnutce(příčině)připomínajínámAristotela.AvšakmeziAristotelemazastánci věčné filosofie uvnitř velkých náboženskýchtradicjeobrovskýrozdíl.Aristotelessezabývávprvnířaděkosmologií,filosofovévěčnéfilosofievprvnířaděosvobozenímaosvícením.Aristotelovistačí,kdyžjezevně a teoreticky poučen o první nehýbající se příčině. Cílem filosofů věčnéfilosofie je, přímo ji spatřit, poznat ji spojením s ní, a tak se moci státi jí askutečněnovým nehybnýmJediným.Toto spojivépoznánímůžebýt poznánímvýšek i plnosti. Duchovní poznání výlučně na výši duše (vnitřně) mahajanskýbuddhismuszavrhovaljakonedostačující.Opodobnémzavrženíkvietismuuvnitřkřesťanské tradice bude pojednáno v kapitole “Nazíravost a činný život.”Prozatímjentolik,žejezajímavé,žeproblém,kterývyvolalvsedmnáctémstoletítak rozhořčené rozpory, vynořil se daleko dříve u buddhistů. Avšak zatímco vkatolickéEvropěvýsledkybojesMolinosem,madameGuyonovouaFénelonemmělzanásledekvyhlazenímystiky téměřnadvěstě let,bylyoběstranyvAsiinatolik tolerantní, že se v klidu rozešly a dále se přidržovaly svých opačnýchnázorů. Duchovnost hinajany pokračovala v bádání ve vnitřních výšinách,zatímco mistři mahajany nezvolili za svůj ideál Arhata, nýbrž Bodhisattwu aukazovalinaduchovnípoznání jakv jehoplnosti, takv jehovýšce.Následujícícitát,zperasvětcecestyZenzosmnáctéhostoletí,jepoetickýpopisstavutěch,kdouskutečniliideálcestyZen.Přebývajícívneodděleném,kteréjevodděleném,odcházejíceavracejícese,

jsou tak nepohnuti. Nemyšlenku postihujíce, která je v myšlence, slyší hlaspravdyvkaždémzjejichčinů.Jakneomezenéjenebenazíravosti!Jakprůzračnéjesvětloměsícečtyřnásobnémoudrosti!Pokud se pravdaprojevuje v jejím věčnémklidu jest i tato země lotosovou

zemíčistotyatototělotělemBuddhovým.Hakuin.

Příroda by nemilovala ani jídlo, ani pití, ani oděv, ani obydlí, nic na všech

věcechkdybynebylBůhuvnitř;hledá,tajně hnánaapuzenak tomu,abyuvnitřnalezlaBoha.

Eckhart.[62]

Vezmeme-limuškujakájevBohujeušlechtilejšínežnejvyššíandělésamiosobě.

Eckhart.[63]

Mémuvnitřnímučlověkunenínicpochutijakotvor,nýbržvšechnojemumilé

jakodarBoží.AlemémunejvnitřnějšímučlověkunenítopochutijakodaryBoží,nýbržjakoněcověčného.

Eckhart.[64]

Vepřijedížaludy,avšaknemyslíaninaslunce,kteréjimdaloživot,aninavlivnebe,kteréžaludyživilo,aninavlastníkořenystromu,zněhožpocházejí.

ThomasTraherne.[65]

Neužívášsprávněsvěta,kdyžneprocitáškaždéránovnebi.PociťujsebýtvpalácisvéhoOtceamějoblohu,zemiavzduch zanebeskéradosti,všehosiceň s takovou úctou, jako bys byl mezi anděly. Králova nevěsta v komořemužově nemá pak důvodu k takové radosti jako ty. Neraduješ se ze světasprávně, když tvými žilami neprotékámoře, nejsi-li oděn oblohou a korunovánhvězdami.Apoznej, žes jedinýmdědicemceléhosvěta -bavíce, jsouvněmlidé, z nichž každý sám o sobě jest jediným dědicem právě jako ty. DokudneprozpěvuješasebenerozveseluješaneumíšsetěšitzBohajakolakomeczesvéhozlataajakokrálzesvéhožezla,dotudsenetěšíšzesvěta.Nevyplňuje-litvá dušecelýsvětahvězdynejsou tvýmiklenoty,nejsi-li scestami Božími zavšech dob tak obeznámem, jako se svou cestou a stolem, neseznámíš-li sevnitřněsonímstinnýmNic,zněhožbylsvět stvořen inemiluješ-li lidi tak,žesipřeješjejichštěstítakhorlivějakovlastní,neraduješ-lisevBohu,protožejevůčivšemtakdobrý,nikdysezesvětanebudeštěšit.Takétehdyne,neceníš-lisijejvíce než vlastní dobro a jsi-li více přítomen v hemisféře a pozoruješ-li tamnádheruakrásuvícenežvevlastnímdomě;nevzpomínáš-lisinato,jakpozdějijsibylstvořena jaktobylonádherné,když jsipřišelnasvět, netěšíš-liseužzpalácevlastnínádhery,jakobybyldnesránopostaven.Adálenebudešsenikdyopravdutěšitzesvěta,jestližekrásutétoradostitaknemiluješ,žejsijíchtivýasnažíšseoto,abysjinépřemluvilktémužpožitku,ajestližeodpornouzkaženostlidí, kteří opovrhují světem, tak dokonale nechováš v nenávisti, že bys radějivešeldopekelnýchplamenů,nežabysesvědoměproviniljejichomylem.Světjezrcadlonekonečnékrásy,alenikdotonevidí.Světbybyl oblastísvětlaamíru,kdyby lidéneupadli doneklidu.Svět je rájemBožím.Člověku je po jeho páduještěvětšíhodnotou.Jesídlemandělůabranounebeskou.KdyžJakubprocitlzesvéhosnapravil:“Bůhjezdeajájsemtonevěděl.”Jakúctyhodnéjetotomísto!ZdenenínicjinéhonežBožídům,zdejebránanebes.

ThomasTraherne[66]

Nežsepustímedáleapojednámeoprostředcíchpomocínichžlzedospětikplnosti právě jako k výšce duchovního poznání, prozkoumejme krátce zážitektěch,kterýmsedostaloprivilegia“Jedinézřítivevšechvěcech”,alekteříneučinilipokuspoznatijetéžvsobě.MnohozajímavéhomateriáluotomtopředmětulzenaléztvBuckověCosmicConsciousness.Chceme-lisetujenzmíniti,žetakové“kosmickévědomí”můžebýtudělenoanižseoněžádáapaksepodobátomu,co katoličtí theologové nazývají gratia gratuita (milost zdarma daná). Gratiagratuita(jakotřebasdaruzdravováníneboproroctví)můžesedostavitivestavutěžkéhohříchu,a takovýdarneníprospásudušeani nutný,ani dostačující.V

nejlepšímpřípadějsoutakovézáchvaty“kosmickéhovědomí”,jakBuckpopisuje,pouhýmivýjimečnými vyzvánímivširšíosobnísnaze jakpovnitřníchvýšinách,takpozevníplnostipoznání.Vevelmičetnýchpřípadechvyzvánínení přijato.Darsehodnotípodleextatickéhopočitku,snímžjespojen.Vzpomínkanajehopříchodjenostalgická.Je-lipřijímajícínáhodoubásníkem,výmluvněotompíše-jakoByronnapříkladvjednéskvělépasáživChildeHaroldoviaWordsworthvTinternAbbeyaThePrelude.Vtěchtozáležitostechnemělbysižádnýlidskýtvortroufat, aby nadobro odsoudil svého bližního. Přece však je dovoleno napodkladěživotopisnýchdokladůmítzato,ževeprospěchjimipopsanýchzjeveníani Wordsworth, ani Byron nic vážného nepodnikli. Není tedy důvodu kdomněnce, že tato zjevení dostačovala, aby změnila povahu básníků. Onennestvůrnýegoismus,kterýjedoloženuDeQuinceye,KeatseaHaydonajaksezdá, neopustili ani do smrti aniWordwortha.AByron zůstal i potom, co spatřilJedinéve všech věcech jako dříve, zase onímokouzlujícím a tragickomickýmByronem. V této souvislosti je zajímavé srovnati Wordswortha s jiným velkým

milovníkem přírody a literátem, se svatým Bernardem. “Učiň přírodu svýmučitelem”,pravíprvní,apokračujetvrzením,žeJednaratolestjarníholesavkvětuvícetiříkáomuži,

ozluadobru,

nežtimůžeřícikterýkolivmudrc.[67]

SvatýBernardpíše,jaksezdá,podobnýmzpůsobem.“CovímoBožskýchvědáchaSvatýchspisech,naučiljsemsevlesíchanapolích.Neměljsemjinýchučitelůnežknihyadub.”Avjinýchzesvýchdopisůpraví:“Poslyšzkušenéhomuže.Vícesenaučíšv lesíchnežzknih.Stromyakamenynaučí těvíce, nežsemůžešdozvědětizústnějakéhomagistra.”Výrokyjsoupodobné,alevnitřnísmysljevelmirůzný.Vřeči Augustinově smíme se těšiti jen z Boha. Z tvorů se nesmíme těšiti.Wordsworth, jako téměřvšichnizbožňovatelépřírodyv literatuře,káže radostztvorů,spíšenežabysejichpoužívalokdosaženíduchovníchcílů-použití,kteréu používajícího, jak uvidíme, předpokládá mnoho sebekázně. Bernardovi jesamozřejmé, že se jeho korespondenti mocně cvičí v této sebekázni, a žepříroda,ačkolivjemilovanouaváženouučitelkou,sepoužívájencoprostředkukpoznání Boha, ale ne aby z ní byla taková radost jako by to byl Bůh. Krásakvětinakrajinsenesmíjenvychutnávatapřitomputovatsinadzemí“samoten

jakomrak”[68]

. Je tu jen k tomu, abychom si na ni zavzpomínali, když po čaji

ležíme v knihovně “v zahálčivé a přemýšlivé náladě”[69]

. Následek musí býtponěkud namáhavější a účelnější. “Zde, moji bratři,” praví starý buddhistickýspisovatel, “jsoukořenystromu,zde jsouprázdnámísta. Rozjímejte.”Vpravdě

ovšemjesvětjenproty,kteřísihozasloužili.VeslovechPhilonových-“ačkolivječlověktřebaneschopen,abysestalhodnýmTvůrcovavesmíru,přecebysemělsnažit,abysevesmírustalhodným.Mělbysezčlověkaproměnit vkosmickoupřirozenost,možno-litakříci,vmalývesmír.”Proty,kteřísinezasloužilisvětanitím, že svoje já úplně umrtvili, (ani méně namáhavým způsobem, že se stalihodnými vesmíru tím, že vnesli pořádek a úměrnost do různorodého zmatkunedisciplinované lidské osobnosti), je tento svět v duchovním smyslu velminebezpečnýmmístem. Že nirvána a samsara jsou jedno, jest vesmírová skutečnost. Avšak tato

skutečnostmůžebýtplněpoznánanebobezprostřednězažitajendušemi,kterédalekopokročilyvduchovnosti.Kdyžobyčejní,dobří,neznovuzrozeníznají tutopravduzdoslechua jednajípodlenívpraxi,vydávajísenapospaskatastrofě.Celásmutnáhistorieantinomistůjetuktomu,abynásvarovalapředtím,cosestane, když lidépraktickyuplatňují pouze intelektuální a nepoznanou teorii, ževšechno je Bůh a Bůh je vše. Jest téměř více zdrcující hra, než jakou námposkytli antinomisté, když dobrý občan, žijící vážným, spořádaným, dobřevedenýmživotem,učinívšechnomožné,abyžilpodlesvátostí,alenenabudeaninejmenšíznámostotom,kčemusloužísvátostnéúkonyjakosymboly.Dr.Omanpíšezevrubněvknize-TheNaturalandtheSupernaturalnathema,že“smířenís pomíjejícím je zjevení věčného”. A v nedávno uveřejněné knize Science,ReligionandtheFuturekanovníkRavenvzdávápochvaluDr.Omanovi,protoževyslovil zásady theologie, v níž konec konců není rozporů mezi přírodou amilostí, mezi vědou a náboženstvím, a dokonce se v ní jeví svět vědců atheologůstejně.Tose dokonale shoduje s Taoismem, sBuddhismemZen a s

křesťanskými naukami jako “Ama et fac quod vis”[70]

svatého Augustina a s

radou pátera Lallemanta[71]

theocentrickým nazíravcům, aby šli do světa ajednali, neboť jejich činy jsou tím jediným, čím mohou světu opravdu prospěti.Avšakani kanovníkRaven,anidr. Omandostatečněneobjasňují, žepřírodaamilost, samsara a nirvana, ustavičné hynutí a věčnost, ve skutečnosti aempiricky jsou jednou jen pro ty, kdo splnili určité podmínky. Fac quod vis včasovém světě - ale jen tehdy, když ses naučil nekonečně těžkému umění,

milovati Boha z celého srdce a z celé duše a bližního jako sebe samého[72]

.Když ses tomu nenaučil, staneš se buď excentrickým antinomistou nebozločincem nebo spořádaným občanem “krásně vyrovnaného typu”, kterémunezbylo časuk tomu,abyporozumělpříroděamilosti.Evangeliamluví jasnouřečíopostupu,jímžčlověkzískáváprávo,abyžilvesvětě,jakobytambyldoma.Musí dokonale zapříti své já a podrobiti se dokonalému umrtvení. V určitémobdobísvéhoživota, jaksezdá,pěstovalJežíšnejenumrtvováníducha,ale itěla.Jehočtyřicetidennípůstjetohodokladem,lehovýrok,žedémonimohoubýtivymítání jen těmi, kdo se právě tak dlouho postili jako modlili, zakládá se na

osobní zkušenosti, (Farář Arský[73]

, jehož znalosti o zázracích a tělesném

pokání právě tak pocházely z osobní zkušenosti, zdůrazňuje úzkou spojitostmezipřísnýmtělesnýmumrtvovánímasilou,pomocínížlzečastonadpřirozenýmzpůsobem dostati odpověď na otázku, o jejíž zodpovězení jsme prosili).

FarizeovéJežíšovivyčítali,že“jedlapil”astýkalses“celníkyashříšníky”[74]

.Nedbalina to nebonevěděli, že tento zdánlivě světský prorok dříve pokud setýčeumrtvovánísoupeřilsJanemKřtitelemasámpěstovalduchovníumrtvování,které nám hlásal. Příklad Ježíšova života je v podstatě příkladem mudrcovaživota,jehožběhbuddhistéZenznázorňovalitakoblíbenými“obrazyopastýřích

stád”.[75]

Divokýskot,kterýsymbolizujeneznovuzrozenéjá,sechytí,donutísezměnitchování,potomsezkrotía jehočernábarvazbělí.Znovuzrození jde takdaleko, že za nějaký čas skot úplně zmizí. Na obraze není nic kromě úplňkuměsíce,jakosymboluVšeobsáhléhoDucha,“Takovosti”Prazákladu.Aletoneníposlední stupeň. Nakonec přichází pastýř skotu, přijíždí na zádech jednohodobytčete, zpět do světa lidí. Protože nyní miluje, miluje do té míry, že seztotožňujesBožskýmpředmětemsvélásky,aprotomůžedělatcochce.Stýkásespijákyvínaase řezníky,a ti všichni se stanouBuddhy.Proněhonastaloúplnésmířeníspomíjejícímapomocí tohotosmířenínastalozjevení věčného.Ale slušní, neznovuzrození průměrní lidé se smiřují jinak než světci spomíjejícím, neboť podléhají svým zhýčkaným vášním a sklonům a jsouodváděni ropztylováním, které jim vyhovuje. Jest zcela nežádoucí, aby setakovým lidemříkalo,že pomíjejícíavěčnost jsou jednoa totéž, kdyžsehnedřečenéneomezí,-neboťvpraxiobojínenístejné,kroměusvětců.Amynevímeožádnémtakovém,kterýbysenebylnapočátkusvédráhychoval tak, jakobypomíjející a věčnost, přírodaamilost ze základu nebyly rozdílné a vmnohýchohledechneslučitelné.Jakovždyckyduchovnícestasepohybujenaostřínožemezipropastmi.Najednéstraněčíhánebezpečíprostéhozavrženíaúniku,nadruhéstraněpouhéhopřijetíapožitkuzvěcí,kterýchjetřebaužívatjakonástrojůnebosymbolů.VeršovanáIrgendakposlednímuobrazu“řadypastýřůskotu”znítakto:Zrovnazaposledníhranicívedecesta,ponížsevracíkšestiříšímjsoucna.

KaždýsvětskýobchodjeteďdílemBuddhovýmakamkolivjde,tamnacházídomácíovzduší.

Jakoklenotvynikáizbláta,jakočistézlatozáříivpeci.Podílnekonečnécesty(zrozeníasmrti)kráčísoběstačný.Zavšechokolnostísepohybujeklidněaodloučeně.Prostředkykekonečnémucíličlověkabudoupopsánypodrobněvkapitole“Umrtvováníaodloučenost”.Tatokapitolasevšakzabýváhlavněkrocenímvůle.

Toto krocení vůle musí však být doprovázeno neméně důkladným ovládánímvědomí.Musí nastat - náhle nebo ponenáhlu obrácení, nikoli jen srdce, ale ismyslů apoznávajícíhoducha.Conásleduje, jestpoutavé líčení metancie, jakŘekovénazývalitutoúplnoudůkladnouzměnupovahy. Ve formulacích indických a na Dálném Východě pojednává philosophia

perennis o tomto tématu systematicky. Přepisuje se tam proces vědoméhorozlišování mezi osobním já a Já, které je totožné s Brahmanem, mezioddělenýmjáaTathagata-gerbaneboliVšeobsáhlýmduchem.Výsledkemtohotorozlišování je více či méně náhlý “převrat” vědomí a uskutečnění stavu “bezducha”(no-mind),kterýlzepopsatjakoosvobozeníodpoznávacíaintelektuálnípoutanostiaprincipemjá.Tentostav“bezducha”nacházísejaksinaostřínožemezi bezstarostností průměrného smyslového člověka a usilovnou a přílišnouhorlivostí člověkaposedlého touhoupospáse.Abychom tohotostavu dosáhli,musíme postupovat bedlivě. Abychom si jej zachovali, musíme se naučiti,abychomspojovalinejintensivnějšípozornost sklidnousebezapírajícípasivitou,neúnavnou rozhodnost s dokonalou poslušností vůči direktivám duše. “Když,Bez-duch je hledánduchem,”pravíHuang-Po,“stanesezvláštnímpředmětemmyšlení.Jediněmlčenímůžeoněmvydatsvědectví,neboť,“Bez-duchjemimomyšlení.”Jinýmislovy,nesmímesesnažit,jakoodděleníjednotlivci,nanějmyslit,

alespíšemudovolit,abynásmyslel.Takčtemevsutřeměřičediamantů,[76]

žekdyž Bodhisattva během svého pokusu o dosažení “takovosti” zachová simyšlenkujá,osobnosti,oddělenébytostinebodušeneníužBodhisattvou.TakéAl-Chazzali, filosof sufismu, zdůrazňuje potřebu intelektuální pokory aposlušnosti.“Jestliženěkomunapadnemyšlenka,žejeunesenzesvéhojá,kdyžse nachází ve stavu fana ( tento odpovídá přibližně “bez-duchu” nebomušinbuddhismuZen),jetochyba.Nejvyššístupeňjebýtivytrženzvytržení.“ExistujeextatickévytrženízvytrženívevnitřníchvýšináchAtmana-Brahmana.Ajejinéobsáhlejšívytrženízvytrženínejenvevnitřníchvýškách,nýbržtakévesvětěaskrzesvět,vebdělém,dennodennímpoznáníBohavJehoplnosti.Má-libýtčlověkvskutkuchudý,musíbýttakproststvořenévůle, jakbyl,kdyžnebyl.Aříkámvámpřivěčnépravdě,pokudmátevůli,abysteplnilivůliBožíanějak toužítepověčnosti apoBohu,potudnejsteskutečněchudí.Neboť jentenjechudýčlověk,kterýnicnechce,nicnepoznává,poničemnetouží.

Eckhart.[77]

Kdojdedokonaloucestu,neznátěžkostí,ledažeodmítá,abyněčemudávalpřednost. Jen když se osvobodí od nenávisti a lásky, objeví se mu celá cesta

nezakrytě.Rozdílmezidesetinoupalce

anebemazemíjerozdvojen.Přeješ-lisijejvidětpředvlastnímaočima,nemějpevnémyšlenky,aniproněj,aniprotiněmu.

Cochcešstavětiprotitomu,conemášrád-tojenemocducha.Není-lipochopenhlubokýsmyslcesty

jezbytečněrušenklidmysli…Nesledujzevnízápletky,nepřebývejvevnitřníprázdnotě,buďveselvjednotěvěcí,

advojnostzmizísamasebou.Snažíš-lisedosáhnoutikliduzastavenímpohybů,jesttakdocílenýklidvždyckyvpohybu.

Jakmůžešuskutečnitijednotudokudprodlévášvtakovédvojnosti?Anení-lijednotadokonalepochopena,trpíšztrátoudvojíhodruhu.Zapřenízevnískutečnostijestjejímpotvrzením

apotvrzeníprázdnoty(Absolutna)jestjejímpopřením…Proměny,kterésedějívprázdnémsvětěpřednámi,zdajísebýtskutečnýmiznevědomosti.Nenamáhejseshledánímpravého,přestaňpouzedržetisedomněnek.

TydvaexistujíkvůliJedinému,aleneupínejseanikJedinému.Není-limyslrušena,desettisícvěcíneuráží.

Kdybyokonikdyneusnulo,snybypřestalysamysebou.KdybyVšeobsáhlýDuchzůstalabsolutním,

bylobydesettisícvěcízjedinésubstance.Kdyžsedoberemehlubokéhotajemství“Takovosti”zapomenemenajednounazevnízápletky.Posuzujeme-lidesettisícvěcívjejichjednotě

vracímesekPůvoduazůstáváme,kdejsmeodevždybyli.Jednovevšem,všechnovjediném.Tomujenkdyžserozumí,odpadnoustarosti,ženejsmedokonalí!KdyžVšeobsáhlýDuchavšichnivěřícínejsouoddělenianeoddělenjekaždývěřícíduchaVšeobsáhlýDuch,tehdyvšechnaslovaselhávají

neboťsetonedějeanivminulosti,anivpřítomnosti,anivbudoucnosti.TřetípatriarchaZen.Čiňte,conyníčiníte,trpte,čímdosudtrpíte.Abysetovšedělalosvatě,ktomujetřebajenproměnyvevašemsrdci.Svatostspočívávtom,abychomchtělito,cosenámdějezpříkazuBožího.JeanPierredeCaussade

SlovnípokladFrancouzůsevelmi lišíod téhožuČíňanů vsedmémstoletí.

Avšakrada,kteroudávají jevpodstatěstejná.PřizpůsobitsevůliBoží,podříditse,poslouchatdirektivyDuchasvatého-vpraxi,ikdyžnedoslova,jsoutímtéžjako přizpůsobit se dokonalé cestě, odříci se zálib a mínění, bdít, aby snypřestalyazjevilasepravda.Svět obývaný slušnými neznovuzrozenými, průměrnými lidmi, je povětšinou

nudný (tak nudný, že se lidémusí od něho odvracet všemimožnými umělýmirozptýleními),tuatamnakrátkýčasneposkytujenejvětšípotěšení,aobčas,badosti často nepříjemná muka. Proč ti, kdo si zasloužili svět tím, že se stalischopnými zříti v něm Boha jako ve vlastní duši, má tento svět zcela jinévzezření. ObilíbylonesmrtelnoupšenicíVýchodu,kterásenikdy nemělakositanizasévat.Připadalomi,žesetáhloodVšudypřítomnéhoažkVšudypřítomnému.Prach a kameny cesty byly tak cenné jako zlato. Brána byla napřed koncemsvěta.Zelenéstromy,kdyžjsemjespatřilbranou,mneuchvacovalyauvádělyvevytržení.Jejichsladkostanezvyklákrásarozechvívalymé srdceradostí, téměřjsemšílelvesvéextasi,bylototakzvláštníapodivné.Lidé!Ó,jakúctyhodnýmistarcimipřipadali!Nesmrtelnícherubové!Amladšímužisemizdálibýtjasnýmianděly, mladá děvčata zvláštními serafinskými zlomky života a krásy! Kluci aděvčátka jaksepraliahrálisena ulici,bylipohyblivýmiskvosty.Nevěděl jsem,žesekdyzrodili nebožemajíumřít.Spíševšechnyvěcipřebývaly, věčné, jakbyly, na svýchdědičnýchmístech.Věčnost seprojevovala v denním světle, aněco Věčného zdálo se, že bylo za vším. Mluvilo to dle mého očekávání avzbuzovalotomoutouhu.Městopřipadalobýtvnebinebovráji.Ulicebylymými,

chrámmým, lidémými, jejichšaty,zlato,stříbromé,a rovněž jejich zářící oči,jejichjasnápleťarozumnálíce.Nebebylomé,ajájsembyljedinýmdivákemapoživačem…Ataksestalo,žejsem bylsvelikounámahouzkaženadonucen,abychsenaučilšpinavýmčinůmsvěta.Natovšechnonynízapomínámastanuseopětmalýmdítětem,abychsmělvstoupitidokrálovstvíBožího.

ThomasTraherne[78]

Protovámpravímještěojinémsmyslu,kterýjejasnějšíaduchovnější:pravím,žekrálovstvíBožíjevšechnovevšem,avšechnojejedno,avšechnojenaše.

Eckhart[79]

Zučení,žeBůh jevesvětě,vyplývádůležitýpraktický uzávěr - svatostpřírodyahříšnostabláhovostpyšnýchpokusůlidí,abysestalyspíšejejichpánynež jejími inteligentními učenlivými spolupracovníky. S životem pod úrovnílidskouadokoncesvěcmi je třeba jednatohleduplněasporozuměním,ne jesurověpotlačovat,abysloužilynašimlidskýmcílům.VládcemJižníhooceánubylŠu,vládcemSeverníhooceánubylHuavládcem

středubylChaos.ŠuaHusespolustálesetkávalivzemiChaosově,kterýsnimivelmidobřenakládal.Radilise, jakbymu jeho laskavostoplatiliapravili: “Lidémajísedmotvorů,abyviděli,slyšeli, jedliadýchali,zatímcotentovládcenemáani jediný.Udělejme jeproněho”.Takvyvrtalido něhokaždý jeden.PosedmidnechvšakChaoszemřel.Čuang-Tse.V tomto jemněkosmickémpodobenstvípředstavujeChaospříroduvestavu

wu-wei-netvrzeníčilivrovnováze.ŠuaHujsoupodobyoněchčinnýchlidí,kteřísedomnívají,žezlepší přírodu, když suchéprériepřeměnili v pšeničnápoleaoseli pouště;prohlásilihrdě,žedobyli vzduchapakzjistili, že porazili kulturu;vykácelirozsáhlélesy,abydodalinovinovýpapírpsavémusvětu-tentosvětmělčístapsát,abysezajistilavláda rozumuademokracie -avšudesklízelerozipůdy, oplzlé časopisy a tisk fašistické, komunistické, kapitalistické anacionalistické propagandy. Krátce řečeno Šu a Hu jsou přívrženciapokalyptickéhonáboženstvínevyhnutelného pokroku.Jehočlánekvíryzní,žekrálovstvínebeskéjemimotebeavbudoucnosti.NaprotitomuČuang-Tse,jakovšichni dobří taoisté, si nepřeje, aby byla příroda znásilňována ve prospěchšpatně promyšlených časných cílů, které nejsou ve shodě s konečným cílemlidstva, jak jej formulovala philosophia perennis. Přeje si spolupracovati spřírodou,abysezavedlyhmotnéasociálnípodmínky,zanichžmohoujednotlivciuskutečnitiTaonakterémkolivstupni,odfysiologickéhoažpoduchovní.Vesrovnánís taoistyasbuddhistyDálnéhoVýchodubyl křesťanský postoj

vůčipříroděpodivněbezcitnýačastopřímodomýšlivýanásilnický.Opírajeseoneblahou poznámku v Genesi, považovali katoličtí moralisté zvířata za pouhévěci, které člověk právem využívá k vlastním účelům. Jak krajinářství, tak i

humanitní hnutí v Evropě bylo téměř výlučně světskou záležitostí. Na DálnémVýchoděobojímělonáboženskýzáklad.Řekovévěřili,žepoHybriděvždyckynásledujeNemesis,žezajdeme-lipříliš

daleko,dostanemeránudohlavyza to,že bohovénesnášínadutostzestranysmrtelníků. Ve sféře lidských vztahů konečně moderní člověk rozumí poučceHybridině a považuje ji za správnou. Přejeme si, aby pýcha poznala pádu avidíme,žeskutečnětakétakovýmipádytrpí. Mít příliš mnoho moci nad bližními, být příliš bohat, příliš ctižádostiv - to

všechnovyžaduje trestu.Avšaks tímseŘekové nespokojují.Protožepovažujípřírodu zaněcoBožského,mají pocit, žemusí být ctěn. Jsou přesvědčeni, žehybristickýnedostatekúctyvůčipříroděbybylztrestánpomstychtivouNemesis.Vehře“Peršané”udáváAischylosdůvody-nejzákladnějšímetafysickédůvody-pročbylibarbařiporaženi.Xerxesbylpotrestánzadvazločiny-prosvůjpyšný,proti Athéňanům namířený imperialismus a pro svůj pyšný imperialismusnamířený proti přírodě. Pokoušel se zotročit své bližní a pokoušel se zotročitmořetím,žepostavilmostpřesHellespont.Attosa:“OdbřehukebřehupřeklenulHellespont.”DuchDareův:“Cože!JakmohlspoutatimocnýBosporus?”Attosa:“Nejinak,nežženěkterýbůhpodporovaljehozáměr.”

DuchDareův:“Některýbůhmoci,abyzamlžiljeholepšípřirozenost.”Dnesznámeaodsuzujemeprvnídruhimperialismu.Avšakvětšinaznásnedbá existence nebo dokonce nepřipouští možnost druhého. A přece nebyl

autor knihy Erewhon[80]

blázen. Ve chvíli, kdy platíme hroznou cenu za svémnohovynášení“dobytípřírody”jepronásjehoknihaještěaktuálnější.AButlernebyl jediným skeptikem devatenáctého století ohledně nevyhnutelnéhopokroku. Jednu nebo dvě generace před ním psal Alfred de Vigny o novémtechnickémzázrakusvédoby,oparnímstroji -zcela jinýmzpůsobemnež jehovelkýsoučasníkViktorHugo,sesvouhlučnouchválou.Natohotoželeznéhobýka,kterýkouří,soptíabučínasedlčlověkpřílišbrzo.Nikdoještěneví,jakébouřemupřinášítentokrutýslepec,aveselýcestovatelmudávásvépoklady.Atrochudálevestejnébásnipřipojuje:Všichnizajásali,avšaknikdonenípánemřvoucíhodraka,anivědec,kterýmudalzrod.

zahrálijsmesivícenežjeradno.[81]

Pohlédneme-lizpětnařežeapustošení,vidíme,žeVignymělzcelapravdu.Žádnýzoněchveselýchcestujících,neměltušení,kampovedetaprvníveselá,

maláprojížďka.Nebosnadužotomměli jasnoupředstavu,aletabylachybná.Vždyť byli přesvědčeni, že tato vymoženost je plnou parou povede kesvětovémumíruakbratrstvílidí.Anoviny,najejichžčetbubylitakhrdi,zatímcovlak dodrkotal k utopistickému, sotva padesát let vzdálenémumístu, měly býtzárukoutoho,žesvobodaarozumzvítězíbrzyvšude.Výletníprostředeksenynízměnil ve čtyřmotorové bombardovací letadlo, naložené bílým fosforem, avysocetřaskavýmivýbušninamiasvobodnýtiskstalsevšudeslužebnicískupinyzájemců nebo vlády. A přece, z nějakého nevysvětlitelného důvodu, cestující(dneszcelajinínežveselí)lpějínanáboženstvínevyhnutelnéhopokroku-cožjekoneckoncůnadějeavírapříčícíselidskézkušenosti,žemůžemeněcodostatza nic. Oč zdravější a realističtější je názor Řeků, že každé vítězství jepožadovanácenatakvysoká,žejedalekovětšíneždosaženýúspěch.Moderníčlověkužnepovažujepříroduzaněconějakýmzpůsobembožskéhoapovažujezasprávné,kdyžsekníchovájakopyšnýdobyvatelatyran.Kořisttechnickéhoimperialismu naší doby je ohromná.Mezitím se však Nemesis postarala o to,abychom dostali jak rány tak odměnu. Tak na příklad, připravila lidstvu většípotěšenímožnost doletět z New Yorku do Los Angeles za 12 hodin, než muzpůsobilo utrpení vrhání bomb a ohně?Není nám známametoda, jíž bychomspočítali množství štěstí a dobra ve světě. Jest však zřejmé, že nedávnýmitechnickýmivymoženostmizískanépřednosti -Řekovébyonich mluvili jakoonových útocích Hybridiných na přírodu - jsou obvykle doprovázeny úměrnýmiškodami,žeziskynajednéstranězpůsobujíškodynastranědruhé,aženikdynicnezískáme zdarma. Zda čistý výtěžek tohoto komplikovaného účetnictví naMádátiaDalpředstavujeopravdovýpokrokvectnosti,veštěstí,milosrdenstvíav inteligenci, nedá se nikdy určit s konečnou platností. A právě proto, že seskutečnostpokrokunedánikdyprokázat,muselodevatenáctéadvacátéstoletípokrokprohlásitzačlánekvíry.Prozastáncevěčnéfilosofienemáotázka,zdajepokroknevyhnutelnýčizdajevůbecskutečný,přílišvelkoudůležitost.Jimjdeoto,zdalidémajídospětikespojivémupoznáníBožskéhozákladu.Nasociálnímprostředí je nezajímá, zda je pokrokové či nikoliv (beztak těmto slovům sepodkládá různý význam), nýbrž do jaké míry napomáhá jednotlivci nebo muzabraňuje,abyproniklkekonečnémucíličlověka.2.3.1959

V.kapitola

Láska(Charitas)[82]

Kdonemiluje,Bohanepoznal;neboťBůhjeláska.I.JanIV.8

Láskoumůžebýtidosaženapodržen,alemyšlenkaminikdy.MraknevědomostiKdokolivstuduje,abydosáhlponoření(tj.spojivépoznání),mělbyzačítitím,

žeby se sebe zkoumavěptal, kolik miluje. Vždyť láska je hybnou silou ducha(machinmentis),kterájejzesvětavytahujeapozdvihuje.

Sv.ŘehořVeliký[83]

Astrolabiumtajemstvíbožíhojeláska.Džalal-al-dinRumi.Takjetosprávné,bohové!Jenvždyrychlebujnému,rozkošíopojenémumuži,kterývášpříkaznohamašlapeanechcevidět,protoženemiluje,dejtepocítitsvoumoc.

Shakespeare[84]

Láskajeneomylná.Nedopouštísechyb,neboťvšechnyomylyzpůsobujenedostateklásky.WilliamLaw.

Můžememilovat jen to,coznáme,anemůžemedokonale poznávat,conemilujeme. Láska je způsob poznávání. Když je tato láska dostatečněnesobeckáasilná,stanesepoznáníspojivýmpoznánímataknebudevlastnostineomylnosti.Kdenenínesobeckáláska(nebokratčejiřečenomilosrdenství)tamje sebelásky plné předsudků, a proto jen částečné a znetvořené poznání jaknašehojá,taksvětavěcí,existencí,psychadušímimojá.Rozkošíopojenýmuž“nohama šlape příkaz Boží” - to znamená, že podrobuje přírodní a duševnízákonysvýmchtíčům.Proto“nemiluje”ajeneschopenpoznávat.Jehoslepotajekonec konců dobrovolná. Jestliže nemůže vidět, je to proto, že “nechce vidět”.Takovédobrovolnéslepotěodpovídánevyhnutelnězápornáodplata.PoHybriděpřicházíNemesis-častonápadnýmzpůsobem,jakokdyžsvýmjáoslepenýmuž(Macbeth,Othello, Lear) upadne do léčky, kteroumu nastražila vlastní hrdost,jeho žádostivost, nebo jeho svévolná ješitnost. Osud se však naplňuje takéméně nápadnýmzpůsobem.Moc,štěstíapověstmohouvydržetaždokonce.Alebudouvykupoványzacenustálevzrůstajícíhonedostatkumilostiaosvícení,

stálevzrůstajícíneschopnostiuniknoutinyníavzáhrobízdusivéhovězení jáaoddělenosti. Chování kardinála Richelieu na smrtelném loži nám ukazuje, jakhlubokájeduchovnínevědomost,kteroujsoutrestániti,“kdošlapajípopříkazechBožích”.Kněz, kterýmuposkytoval útěchu, vybídl velkéhomuže, aby připravilsvoudušinablížícísezkouškuaodpustilsvýmnepřátelům.“Neměljsemnikdynepřátel”,odpovědělkardinálsesamolibouslepostí,kterouutvářelyroky intrik,lakoty, ctižádosti tak absolutně, jako jeho moc “vedle moci státní”. JakoNapoleon, ale jiným způsobem “cítil moc bohů”, protože se zdráhal pociťovatmilosrdenstvíataknepoznávalceloupravduovlastnídušiaovšechvěcech.ZdenasvětějeláskakBohulepšínežpoznáváníBoha,avšakjestnaprotitomu lepší poznávat nižší věci než je milost. Tím, že je poznáváme,pozdvihujemesejaksinaúroveňsvéhorozumu,zatím,coláskaknimnásmáktomu, abychom se k nim snižovali a snad se stali jejich služebníky, jako jelakomecsluhousvéhozlata.Parafrázejednohomístazesv.TomášeAkvinského Tato poznámka se zdá být na první pohled neslučitelná s předešlým. Veskutečnosti však sv. Tomáš pouze činí rozdíl mezi různými formami lásky apoznání.JestlepšíBohamilovati-poznávati,nežprostěoněmvědětibezláskya četby theologických traktátů. Zlato naproti tomu nikdy nemůže být poznánoláskou,arovněžne lakotou lakomcovou,nýbržbuďzcelaabstraktně, jak točinívědeckýpracovník,nebopotomnesobeckou láskou-poznánímumělcovýmnebodivákovým,kterýmiluje-poznáváprácizlatníkovu,buďpro její cenuzlata,neboprostě proto, že je krásná. A stejně je tomu se všemi stvořenými věcmi,existencemi a psychami. Je špatné milovati-poznávati je s egocentrickoupřipoutaností a žádostivostí. Nejlepší však je, když se doplňuje abstraktnípoznáváníbezžádostivostianesobeckouláskou-poznáním,naplněnéestetickouradostínebomilosrdenstvímnebooběmadohromady. Dělám modlu ze samotné pravdy. Vždyť pravda bez milosrdenství není

Bohem,nýbržmodlou,kterounesmímemilovataniuctívat.Pascal

Nějakýmdruhemfilologickénáhody(kterápravděpodobněnebylanáhodou,nýbrž subtilním působením v člověku hluboko zakořeněného sklonu knevědomosti a duchovní temnotě) vyvinulo se slovo charity (milosrdenství) vmoderní anglické řeči v synonymumalmsgiving (poskytování almužen). TéměřnikdyseužnepoužívávpůvodnímvýznamunejvyššíaBožskéformylásky.Prototo ochuzení naší v nejlepším případě nedostačující slovní zásobypsychologických a duchovních výrazůmuselo slovo love (láska) na sebe vzítidoplňkovou tíhu. “Bůh je láska”opakujemehladce,právě tak jako, že “musímemilovatisvébližní jakosebe”.Ale“láska”znamenánaneštěstíprávětak to,cosestává,kdyžsenaplátnězaníceněsrazídvaclose-ups, jakoto, coseděje,kdyžnějakáJohnWoolmanneboPetrClaver se strachujeo černošskéotroky,protožejsouchrámemDuchasvatého-právětak to,coseděje,kdyždavy lidí

křičí a zpívají ve Sportovním paláci, jako to, co se děje, když se nazíravýpoustevník ponoří do modlitby čistého nazírání. Dvojí význam slov vede kezmatkuvmyšlení.Pokudsetýčeláskypřispívátoto slovokezmatkuvmyšleníprávě tím, že slouží cílům neznovuzrozeného a rozdvojeného lidstva, které jerozhodnutozískatizobousvětůtonejlepší-tojestúdajněsloužitiBohu,avšakveskutečnostisloužitiMammonu,MarsuneboPriapovi. Systematicky nebo v krátkých aforismech a podobenstvích popsali mistři

duchovního života povahu pravého milosrdenství (lásky) a rozeznávají je odjiných nižších forem lásky. Především je milosrdenství (láska) nesobecká,nehledá odměny, nedá se zmenšit zlou oplátkou za své dobro. Bůh má býtmilovánproněhosamotnéhoneprosvédary.Osobyavěcimajíbýt miloványproBoha,protožejsouchrámemDuchasvatého.Ostatněprotožejenesobecké,musíbýtmilosrdenstvínutněuniverzální.Láskanehledápříčiny,nehledáovocekromsebe.Jesivlastnímplodem,jesiužitkem.Miluji,protožemiluji.Miluji, protožesmímmilovat.Zevšechhnutíasklonů duše je láska jediná, pomocí níž tvorstvo, i když ne na této úrovni,vstupujedospojenísBohemamůževrátitněco,podobnéhotomuco přijalo…KdyžBůhmiluje,žádá jen,abybylmilován,neboťví, že láskaoblažívšechny,kdoJejmilují.Sv.Bernard Protože láskanemážádnévedlejšíúčely,nechcenicnežaby vzrůstala,protože jí všechno slouží jako olej plameni. Musí míti co chce, a nemůže býtzklamána, neboť všechno (včetně nedostatku lásky ze strany milovaného) jípomáhápřirozeně,abyžilasvýmzpůsobemadokonalavlastnídílo.WilliamLaw

Ti,kdoomnězlemluví,jsouvskutečnostimýmidobrýmipřáteli.Budu-lipomlouvánanebudu-lichovatianinepřátelstvíanináklonnost,vzrostevemněmocláskyapokora,kterouzrodínezrozený.Kung-čia-Ta-šihAvšakvšichnilidéchtějívidětBohaočimajakovidíkrávu,achtějímilovatiBohajakomilujíkrávu.Tumiluješpromléko asýraprovlastníužitek.Takčinívšichni lidé, kteří milují Boha kvůli bohatství nebo kvůli vnitřní útěše. NemilujíBoha správně, neboť milují Boha kvůli vlastnímu požitku. Vpravdě pravímvšechno,čemuvduchudávášpřednost,coneobsahujeBoha,aťjetosebelepší,stanesetipřekážkouknejbližšípravdě.

Eckhart[85]

Žebrák,óPane,žádámodTebevícnežtisíckrálůbychtítmohlo.Každýněcochce,coodTebesivyprošuje.Jápřicházím, bychTebeprosil,Toběbychmohsebedát.

AnsarizHoratu.NebudumítnicspolečnéhosláskouvůčiBohu,nebovněm.Tojeláskasekterousepraváláskanesnáší.VždyťčistáláskajeBůhsám.Sv.KateřinaJanovská Jako matka, i když její život je v nebezpečí ochrání svého syna, svého

jedinéhosyna,taknechťvládnebezomezenídobrávůlevcelémsvětě,nahoře,dole, kol dokola, bez překážky, nesmíchaná s nějakým pocitem různých nebovzájemněsepotírajícíchzájmů.Kdyžčlověkstálevytrvávávtomtorozpoloženíducha, pokud je bdělý, splnilo se úsloví: “Dokonce na této zemi se nalezlasvatost.”MettaSuttra.UčsestejnýmokempohlížetinavšechnybytostiazříšJávevšem.

SrinadBhagavatamDruhýmznakemlásky(charitas)je,ženarozdílodnižšíchforemlásky,není

citem (afektem). Začíná jako úkon vůle a dokonává se jako čistě duchovnívnímání, jakosjednocující láska-poznáníesence jejíhoobjektu.Všichnibymělipochopit,žepraváláskakBohunespočívávproléváníslzanivonésladkostianěžnosti,ponížtoužíme,poněvadžnásutěšuje,nýbržvtom,žesloužímeBohuspravedlně,celousiloudušeaspokorou.Sv.Terezie.

Hodnota láskynepozůstávávpřehnanýchcitech,nýbrž v odpoutanosti,trpělivostivevšechzkouškáchkvůliBohu,kteréhomilujeme.Sv.JanzKřížeLáskounerozumímnějakoupřirozenouněžnost,jakouznajílidévrůznémíře

podle své povahy. Rozumím jí spíše obsažnější zásadu duše, která staví narozumuazbožnosti,činínásněžné, dobrotivéamírnévůčivšemspolutvorům,neboťjsoutvoryBožími,akvůliNěmu.WilliamLawPodstatamilosrdenstvínebolilásky-poznáníkBohujepopisovánaŠankarou,

velkým světcem a filosofem vedantským devátého století ve 32. popěvku svéViveka-Čudamani.Znástrojůosvobození jenejvyššímodlitba.Zřenípravépodoby pravéhoJá

(Atmana),kterýjetotožnýsBrahmanem),tojemodlitba.Jinýmislovynejvyšší formou láskykBohu jepříméduchovní poznání, jímž

“poznávající, poznávaný a poznání se stávají jedním”. Cesty k této nejvyššílásce-poznání k duši světa, jakož i její první stupně popisuje Šankara vpředcházejících verších své filosofické básně. Pozůstávají z úkonů vůle, kterásměřuje k zapření já v myšlenkách, citech a skutcích, ke zničení vášní a k

odpoutanosti, nebo, abychom použili odpovídajícího křesťanského výrazu, ke“svaté lhostejnosti”, k radostnému nesení bídy, bez soucitu se sebou a bezpomyšlení, abychom zlé spláceli zlým a konečně ke stále bdělému a ostrémuvnímání Božství,které jezároveňtranscendentní,aprotože transcendentní i vdušiimannentní.Jejasné,žežádnýurčitýpředmět,kterýselíbívůli,nemůžebýtBohem.Ztohodůvodu,má-lisevůlesNímspojit,musísevyprázdnit,všechnynespoutanésklony, každé uspokojení vznešené nebo nízké, časné nebo duchovní, jež bymohla mít, musí odhodit, takže, vytříbena, očištěna od všech neovládnutýchuspokojení, radostí a tužeb, s veškerou náklonností se zaměstnává tím, abymilovalaBoha.Může-livůlenějakýmzpůsobem chápatBohaasnímsespojit,nedokáže to nějakou žádostivostí, nýbrž láskou. A protože všechna slast,sladkost a radost, jež vůle pociťuje, není láskou, nemůže být žádný z těchtopříjemných pocitůdostačujícímprostředkem, jímžbysevůlespojila sBohem.Účinným prostředkem je úkon vůle. A protože úkon vůle je úplně odlišný odcítění, spojuje sevůleprávěúkonemsBohem a jím v němodpočívá.Spojenínenínikdydílemcítěnínebonámahytouhy,neboťtytozůstávajívdušijakocíleaúčely. Jen jakopohnutkyk lásce, trvá-li na tomvůle,abyseubírala navenek,mohou být city užitečné a k ničemu jinému se nehodí…Kdo si myslí, když hosladkosti a duchovní požitky opouští, že byl Bohem opuštěn, ten je velminerozumný. Nedaří se mu lépe, když je znovu najde, z nich se těší a raduje,jelikož sedomnívá,ženějakvlastníBoha.Ještěhůředopadl ten,kdo vBohuhledá sladkosti, z nichž se těší a na nich lpí. Činí-li tak, nehledá Boha vprázdnotě víry a vmilosrdenství, nýbrž v duchovní sladkosti a slasti, což jsoustvořené věci.Řídí se svou vlastní vůlí a oblíbenou zábavou…Vůle nemůže ksladkosti a k blaženosti Božského spojení dospěti jinak než odpoutaností,jestližesizakážekaždouradostznebeskýchipozemskýchvěcí.Sv.JanzKříže(Láska (citová láskamysli) nespojuje.Spojujesice sdílem,ale s podstatou

nikoliv.

Eckhart[86]

Citová láska,dokonceknejvyššímuobjektu,nemůžeduši spojit s jejímBožským základem v duchovní esenci, neboť právě jako ona, tak i všechnyostatní city srdce, posilují poslední překážku spojení vytvořenou naším já.“Zatracení jsou ustavičně v pohybu, bez chvíle klidu. My smrtelníci, kteří senacházímena tétopouti,brzy jsmevpohybu,brzyvklidu…JenBůh je vklidubezpohybu”.Následkemtohomůžemevpoznánío lásceav láscekBohu jentehdyvytrvat,kdyžpřebýváme“vmíruBožím,kterýpřesahujeveškerérozumové

poznání.”[87]

. Akmíru,kterýpřesahujerozum,musímedospětipřesskromný,zcelaobyčejnýmír -přesmírmezinárodyauvnitřnich,neboť válkyanásilnépřevraty mají za následek, že Bůh více či méně dokonale mizí z obzoru

účastníků. Je nutno, aby panovalmír též mezi jednotlivci a uvnitř duší, neboťosobnírozporyasoukromýstrach,láskaanenávist,pýchaarozptýleníprosvoumalichernost neméně brání rozvoji duchovního života než největší neštěstí.Musíme si přát onen mír, který dokážeme udržeti pro sebe a pro ostatní,abychom byli hodni dosáhnout onoho jiného míru, který jest bázní duše a jaknaznačilsvatýPavel,jestpodmínkousjednocujícíholáskyplnéhopoznáníBoha. Klidemmysli dokážeš tohoto klamného ducha smrti a znovuvtělováníproměnitivjasnéhointuitivního,Všeobsáhléhoduchaatakuskutečnitipůvodníaosvěcující esenci posledního. Zde bys měl vidět východisko při duchovníchcvičeních.Jestližejetvévýchodiskoatvůjcílveshodě,dosáhnešsprávnoupraxípravéhocíledokonaléhoosvícení.Přeješ-lisi,abysuklidnilmyslaobnovilpůvodníčistotu,musíšpostupovattak,jakobysčistilhrnecbahnitévody.Nechášjinapředstát,ažsebahnousadína dně, čímž se voda vyčistí. To odpovídá stavu ducha, který byl před tímzakalenznečišťujícívášní.Pakopatrněsliješčistouvodu.Kdyžjemysluklidněna v dokonalé jednotě soustředěna, pak se jeví všechny věci nikoli ve svéoddělenosti,nýbržvjejichjednotě,atunenímístoprovášněaplněseshodujestajemnouanepopsatelnoučistotounirvány.SurangamaSutra.

RovnostJedinéhovJedinémasJedinýmjestzačátkemapůvodemžhavéhoroucílásky.

Eckhart[88]

Duchovnípokrok,jakjsmejižmělipříležitostodhalitpřijinýchpříležitostech,jest vždycky spirálovitý a vzájemný. Vítězství nad odklony a citovými rozruchypředstavujecestu kmilosrdenství (k lásce).Milosrdenstvínebospojující láska-poznání, jest cesta knejvyššímumíruBožímu.A totéž platí o pokoře, která jetřetí známkou milosrdenství (lásky). Pokora je nezbytnou podmínkou nejvyššíformy lásky a nejvyšší forma lásky umožňuje dovršit pokoru totálnímsebezničením.Chcešsestátipoutníkemnacestělásky?Prvnípodmínkoujest,abysesstaltakpokornýmjakoprachapopel.AnsarizHeratu.Řekljsemvámoláscekbližnímujenjediné,ato,žeknínemůževychovatnicjinéhonežpokora.Jenvědomívlastníslabostimůževásučinitshovívavéhoasoucitného vůči slabosti jiných.Odpovíte: Chápu ovšem, že pokora způsobujeshovívavost vůči jiným, jak se ale mám stát pokorným? Jsou k tomu dva prostředky, a neměl byste je od sebe oddělovat. První je úvaha o hluboképropasti, znížVásvyzdvihlavšemocná rukaBožíanad nížVás neustále, takříkajícvisícíhodrží.Druhýmprostředkem jevšepronikajícípřítomnostBoží, jenrozjímáníoláscekBohuaJeholáskanásmůženaučit,abychomzapomnělinajá,abychompoznalitonic,kterénászaslepilo,abychomsizvyklibýtvděčniza

to,žejsmepomíjivívedlejehoVelebnosti,kterávšechnovsoběobjímá.MilujteBohaastanetesepokorným.MilujteBohaazbavítesesebelásky.MilujteBohaabudetemilovativšechno,covámdávákmilování,abudetetomilovatizláskykNěmu.

Fénelon[89]

Jakjsmeviděli,mohoubýtcityjakopohnutkakmilosrdenství(lásce)užitečné.Alemilosrdenství (láska) jako takovámásvůjpočátekvevůli -vevůlikmíruapokoře v sobě, ve vůli k trpělivosti, k dobru vůči bližnímu, ve vůli k onénesobecké lásce k Bohu, která “nic nepožaduje a nic neodmítá”. Avšak vůlemůžebýtposilovánacvičenímautvrzovánavytrvalostí.TovidímevelmijasněnaboswelskyživémstrhujícímzáznamuřečimezimladýmbiskupemzBelleyajehomilovanýmpřítelemamistremFrantiškemSaleským.Jednoujsemseptalženevskéhobiskupacobychměldělat,abychdosáhldokonalosti. “Musíš milovat Boha z celého srdce svého” odpověděl, “a svéhobližníhojakosebe.”“Neptaljsemsevčemspočívádokonalost”odpověděljsem,“nýbržjakbychknímohldospět.”“Láska”,řeklpak,“jejakprostředek,takcíl,jetojedinácestakonédokonalosti,kterákoneckoncůnenínicjinéhonežláska.Zrovna tak jako je duše životem těla, tak je láska životemduše.” “To všechnovím”, řekl jsem, “ale toužím po tom, abych poznal, jakmámemilovati Boha zcelého srdce a bližního jako sebe.” “Nedostávám se z místa”, odvětil jsem. “Řekni mi jak mám nabýt takové lásky!” “Nejlepší cesta, nejkratší a nejlehčícesta,jakmilovatiBohazceléhosrdcejest,milovatiJejzcelaazesrdce”.Jinouodpověď nechtěl dáti. Konečně však biskup řekl: “Jemnoho takových jako ty, kteří mne nutí, abych jim odhalil metody a systémy a tajné prostředky kdokonalosti.Mohujimjenomříci,ževroucíláskakBohujestjedinýmtajemstvíma že jediná cesta k oné lásce vede přes lásku. Učíme se mluvit mluvením,studovat studiem, běhu běháním, práci prací. Stejným způsobem se učímemilovatiBohaačlověkatím,žejemilujeme.Všichni,kteřísimyslí,že setomunaučíjinoucestou,mýlíse.Chceš-limilovatBoha,milujjejstálevícavíc.Začnijakoučedníkamocláskysamatědovedekmistrovskécti.Pokročilístálesevnízdokonalujíanikdysinemyslí,žedosáhlicíle.Vždyťláskamusístálevzrůstat,aždonašehoposledníhodechu.JeanPierreCamus.

Přechod,cosvatýBernardnazval“hmotnouláskou”posvěcenéholidství,klásceBožství,zcitovélásky,kterámůžepouzespojitmilujícíhosmilovanýmveskutku, k dokonalé lásce (milosrdenství), která spojuje k duchovní substanci,obrážísevnábožensképraxijakopřechodzdiskurzivníhoacitovéhorozjímáníkvlitémunazírání.Všichnikřesťanštíspisovatelézdůrazňují,žeduchovníláskakBožstvípředčíhmotnouláskukčlověku,kteráslouží jakouvedeníaprostředekkekonečnému cíli člověka ve spojovací lásce-poznáníBožského základu.Alevšichni říkají neméně důrazně, že hmotná láska je nutným úvodem anepostradatelnýmprostředkem.Východníspisovatelébydodali,žetotoplatípro

mnohé,aleneprovšechny.Vždyťjsouvrozenínazíravci(mystici),kteří“uvádějívsouladsvévýchodiskoscílem”kteřísemohoupřímověnovatjozepoznání.Zestanoviska rozeného nazíravce píše následující citát největší ze všechtaostickýchfilosofů. Ti, kdo zvláštním způsobempovažují nebe za otce a lpí na něm jaksiosobníláskou,očvícenežotcebymělimilovatto,cojenadnebem.Projinéplatíjejichvládciza lepšínež jsou samiaoni jaksiproněumírajíosobnísmrtí.Tímspíše by měli umírati pro to, co je opravdovější než vládce! Když pramenyvyschnou,ležírybypohromaděnasuchémdně.Navlhčujísevzájemněaudržujísevlhkésvýmslizem.Tosevšaknedásrovnatsjejichchovánímvřecenebovmoři,kdynasebezapomínají.ČuangTse. Sliz osobní a citové lásky má vzdálenou podobnost s vodou duchovního

jsoucnaBožství,jealehoršíjakostia(právěproto,želáskapocházízcituaprotoje osobní) vyskytuje se v nedostatečném množství. Když lidé dobrovolnouslepotou, falešnými skutky a nepravou existencí způsobili vyschnutí pramenů,mohousvéhroznépostavenízlepšititím,žese“udržujímokřívlastnímslizem”.Vtakových dobách však není štěstí a jistoty a není věčné spásy, dokudnepřestanou věřit, že sliz jim stačí a dokud nepřivolají věčné vody tím, že seodevzdají tomuto, jim nejvlastnějšímu živlu. Těm, kdo hledají předevšímkrálovství Boží, všechno to jim bude přidáno. Těm, kdo jako modernímodloslužebníci pokroku napřed hledají všechno jiné v očekávání, že (pozavedení atomové síly a po nějaké čtvrté revoluci) se k tomu přidá královstvíBoží,budevšechnovzato.Apřeceinadálevěřívpokrok,aosobníslizpovažujíza nejvyšší formu duchovní mokroty a dávají přednost bídné a nemožnéexistencinasuchémdnupředláskou,radostíamíremvnašemrodnémOceánu.Sektamilujícíchselišíodvšechostatních.Milujícímajínáboženstvíavíruzcelajimvlastní.Džalal-el-dinRumiDušežijeztoho,comiluje,spíšenežvtěle,kteréoživuje.Vždyťonaneznáživotvtěle,nýbržspíšejejpropůjčujetěluažijevtom,comiluje.Sv.JanzKříže.Mírnost je láska,kterásezcelaoddáváTomu, jejžmiluje. Odvaha je láska,

kterávšechnoveselesnášíkvůlitomu,jenžjejejímpředmětem,aprotosprávněvládne.Rozvážnostjeláska,kteráchytřerozlišujemezitím,cojejízábranou,atímcojíprospívá.Sv.Augustin.Známkymilosrdenství(lásky)jsounesobectví,klidapokora.Kdevšakjenesobectví, tam není ani touha po osobním užitku, ani strach z osobní ztrátynebozosobníhotrestu.Kdejeklid, tamnenížádostivostaniodpor,nýbržstálávůle podrobovati senakaždémstupni jsoucnaBožskémuTauneboLogosu a

stálápozornostvůčiBožské“takovosti”,jakoživůčitomu,čímbymělybýtvlastnívztahykní.Kdejepokora,tamneníanizálibyvhanění,anipřikrašlováníjánebopromítnutého alter ego ve prospěch jiných. Tehdy nahlížíme, že ostatní majítytéž slabosti a chyby, ale též tutéž schopnost jako my, aby je překonávalispojovacímpoznánímBožství.Zřečenéhovyplývá,žemilosrdenství(láska)tvoříkořeny podstatu mravnosti. Kde je málo milosrdenství (lásky), tam je mnohozbytečnéhozla.TosedáshrnoutiAugustinovouformulí“Milujadělejcochceš”.Z pozdějších zpracování Augustinových themat lze uvést následující ze spisůJohna Everarda. Byl to jeden z duchovně smýšlejících theologů sedmnáctéhostoletí, jehož učení dopadalo na hluché uši vzájemně se potírajících stran popřejití revoluce a vojenské diktatury Cromwellovy, po nichž následovaly ještěhluššíušiduchovníchúdobírestoration(restaurace)ajejichnásledovníkůonohoaugustovského(uměníavěděnakloněného)století.(Jakhluchébylyasionyušimůžemevytušitztoho,coSwiftnapsalosvýchoblíbenýchamravnědokonalýchHouynhnhams. Obsah těchto rozhovorů, jakož i tehdejších básní, skládal sedohromady z takových věcí jako “přátelství a dobromyslnost, viditelné účinkypřírodynebostarétradice;hraniceakoncectnosti,neomylnápravidlarozumu”.Ani jednousenezabývaly představami oBohu, o lásce (milosrdenství) neboospáse.Tojasněukazuje,jakémíněnímělděkankatedrálysv.PatrickavDublíněonáboženství,kterýmsivydělávalpeníze).Poskytnisvobodučlověku,kterývsoběnalezlživoucíhovůdceauvidíš,zda

může zanedbávat vnější svět! Je tomu zrovna tak, jako bys řeklmuži, který sveškerouněhoumilujesvou ženu:“Můžešsivybrat,buď jibít,zranitnebozbít,jaksetizlíbí.”

JohnEverard[90]

Z toho vyplývá, že kde je láska (milosrdenství) tamnení násilí. Bůh nenutínikoho, neboť láska nemůže nutit, a služba Bohu je proto zcela svobodnouzáležitostí.

HansDenck.[91]

Avšakprávěproto,že láskanečinínásilí,máautoritu, nenásilnoumoc,kterousehájíaprokazujesvětusvoudobrodějnouvůli-samozřejměnevždyckya také ne nevyhnutelně nebo automaticky (neboť jednotlivci, a tím spíšeorganizacesemohouneproniknutelněozbrojitprotiBožskémuvlivu,přecevšakvpodivuhodněvelkémpočtupřípadů.)Nebeozbrojujesoucitemty,kteréchcezachránitipředzničením.LaoTse.“Oklamalmě,natlouklmě,zbilmě,okradlmě”-vtěch,kdopřechovávajítakovémyšlenky,nemáhněvkonce. “Oklamalmě, natloukl mě, zbil mě, okradl mě” - v těch, kdo lpějí natakovýchmyšlenkách,nikdyhněvneuhasne.

Vždyťhněvusenikdynezbavímehněvem-tojestaré(přísloví)pravidlo.Dhammapada.Našesoučasnázařízenívoblastihospodářské,sociální amezinárodní jsou

založena ve velké míře na organizované bezcitnosti. Začínáme s tím, žepostupujemenemilosrdněprotipřírodě.Místo,abychomsepokoušeli,abychomsTaemnebo s Logosemspolupracovali na vývoji neoduševnělých a podlidskýchstupňů, snažíme se, abychom tyto stupně ovládli a vykořisťovali. Mrhámepoklady země, pustošíme jejich povrch a lesy, vyléváme neřád do řek avypouštíme jedovatépáry do vzduchu.Od bezcitnosti vůči přírodě přecházímedálekbezcitnostivůčiumění.Tatobezcitnostjetakextrémní,ženičímevšechnazákladníaužitnáuměníastavímenajejichmístorůznéstrojnízpůsobymasovéprodukce.Apřirozenětatobezcitnostvůčiuměníjesttakébezcitnostívůčilidskýmbytostem, které musí vykonávati práce, vnucené jim bezpečností provozu a“milostiplnými” náhražkami umění a nekonečnou papírovou válkou masovéprodukceamasovédistribuce.Smasovouvýrobouamasovýmrozdělovánímjderukuvrucemasovéfinancování.Tototriopředstavujespiknutí,jehožúčelemje,aby se vyvlastňoval stále větší početmalých držitelů půdy a vlastníkůmalýchpodniků. Tím se však zmenšuje celková svobodamezimnohými a zvětšuje semocmenšiny, která provádí nucenou kontrolu nad životem spoluobčanů. Tatotřída,násilímvládnoucíchjednotlivcůpozůstávázesoukromýchkapitalistůneboz vládních úředníků nebo z obou typů bonzů vzájemně spolupracujících.Podstatněbezcitnápovahakontrolyzůstávásamozřejměpořádstejná,aťužsebonzové jmenují správními rady nebo vládními úředníky. Jediný rozdíl mezioběmadruhyoligarchických vládců je ten, žeprvní čerpají svoumoc spíše zesvéhobohatství než ze svéhopostavení uvnitř konvenčně uctívané hierarchie,druzínaproti tomuspíšezesvéhopostavenínežzbohatství.Na tomtozákladubezcitných vztahů jsou postaveny jiné, které jsou v každé společnosti různé,vždy podle místních okolností a zvyklostí. Zde několik příkladů: Opovržení avykořisťování barevných menšin, které žijí mezi většinou bílých, a barevnýchmenšin, jež jsou ovládány bílými imperialisty; nenávist vůči židům, katolíkům,svobodným zednářům nebo vůči kterékoliv jiné menšině, jejíž řeč, zvyklosti,vzezření nebo náboženství se liší náhodou odmístní většiny. Korunu této celéstavbybezcitnosti tvoří organizovaná bezcitnost vztahůmezi jednotlivými státy.

Tasevyznačujeaxiomatickou[92]

domněnkou,žejesprávnéaslušné,kdyžsenacionálníútvarychovají jakozlodějiavrahové,ozbrojísepozubyačíhajínaprvnínejlepšípříležitost,abykradlyazabíjely.(DějinyStředníAmerikydokazují,jak axiomatická je tato domněnka o podstatě národa. Dokud zcela libovolněohraničená území Střední Ameriky byla provinciemi španělské koloniální říše,panovalmeziobyvatelstvemmír.Alezačátkemdevatenáctéhostoletíodtrhlaserůzná správní území od “mateřské země” a rozhodla se, že se stanou národypodleevropskéhovzoru.Výsledek:Ihnedsemeziseboudostaladoválky.Proč?Protožesuverennínacionálnístátjesvoupodstatouorganizace,kterámáprávoapovinnost,donutitsvéčleny,abyvconejvětšímměřítkukradliazabíjeli.)

“Neuveďnásvpokušení”musíbýtvůdčímyšlenkoukaždéhospolečenského

zařízení. Pokušení, jichž je nutno se vyvarovati a které nutno vyloučit pomocívhodných hospodářských a politických opatření, jsou pokušení, která se stavíproti milosrdenství anesobecké láscekBohu.Předevšímpřispěje rozšíření avšeobecnépřijetíjakékolivformyvěčnéfilosofiejižktomu,abybylilidéuchráněnípředmodloslužebnickýmuctívánímčasnýchvěcí-přeductívánímcírkve,státu,revolučníhosjezdu,humanistickéhosebezbožnění,cožvšechnostojípodstatněanutněprotimilosrdenství(lásce).Potompřicházívúvahudecentralizace,širocerozvětvenévlastnictvípůdyavýrobníchprostředkůvmalémměřítku,podvázánímonopolitických tendencí se strany státu nebo hospodářství, rozděleníhospodářské a politickémoci, (jak lord Acton neúnavně zdůrazňoval, to že jejediná záruka občanské svobody uvnitř právního řádu). Tato společenskápřevrstvení by hodně přispěla k tomu, aby uchránila ctižádostivé jednotlivce,organizaceavládypředpokušenímchovatisetyransky.Naprotitomudružstva,demokratickyřízenésvazyzaměstnancůaměstskáshromážděníbyosvobodilamasy od pokušení, aby jejich příliš decentralizovaný individualismus nenabylpřílišhrubézabarvení.Avšakjepřirozené,žežádnáztěchtožádoucíchreforemnemůže být zavedena, dokud se považuje za správné a slušné, aby sesuverenní státy připravovaly na vedení mezinárodních válek. Vždyť moderníválkamůžebýtvedenajentěmizeměmi,kterémajípřebujelouvýrobuzboží;těmizeměmi,vnichžhospodářskámoc je buďv rukoustátunebov rukouněkolikamálomonopolistickýchspolečností,které lzesnadnozdanitavpřípaděpotřebydokonce přechodně znárodnit; těmi zeměmi, kde masy pracujících nemajímajetkuajsouvykořeněny,snadnosedajípřemístitzmístanamístoajsouveznačné míře ovládány tovární disciplinou. Každá decentralizovaná společnostsvobodných vlastníků, nežijících pod násilím, se správně vyvažovanýmhospodářstvímmusíbýtvydánanapospas,vtakovémválečnickémsvětějakojenáš,užnapředspolečnosti, jejichžvýrobajevevysokémířemechanizovánaacentralizována a jejíž členové nemají vlastnictví, a proto mohou být snadnoujařmeniajejížhospodářstvíjepředimenzováno.Tojedůvod,pročjedinásnahatakovýchhospodářskynevyvinutýchzemí,jakojeMexikoaČínasměřujektomu,abysestaly tím,čím jeNěmecko,AnglieaUSA.Dokud existujeorganizovanábezcitnost války a přípravy na válku, nemůže nastat ve většímměřítku nějakézmírněníorganizovanébezcitnostivnašichhospodářskýchapolitickýchvztazích.Válkaapřípravanaválkujsouneustálýmipokušeními,abysesoučasné,špatné,Boha neznající zařízení společnosti stala ještě horšími, a to takovouměrou, vjakéjetechnikavýkonnější.18.3.1956

VI.kapitola

Umrtvování,odpoutanost[93]

Správněvedenýzpůsobživota

KrálovstvíBožítu jepodkladem,kterýskrylčasamnohost avlastnídíladušeastvořenépřírody.Ačímvíceseduše rozlišujeodvší tétomnohosti, tímvícesevníodhalujekrálovstvíBoží…TujedušeaBůhjedno.

Eckhart[94]

“Naše království zaniká”, to je nutný a nevyhnutelný protějšek k “přijďkrálovstvíTvé”.Vždyťčímvícepocházízjá,tímménějezBoha.Božská,věčnáplnost života může být dosažena jen těmi, kdo úmyslně opustili nedokonalý,rozlučujícíživotvášníaosobníhoužitku,egocentrickéhomyšlení,cítění,chtěníajednání. Umrtvování “být mrtev vůči svému já” učí s neústupnou přísnostíkanonické spisy křesťanství, hinduismu, buddhismu i ostatní hlavní a vedlejšínáboženství světa, jakož i theocentričtí světci a všichni duchovní reformátoři,kteří kdy vykládali a prakticky používaly poučky věčné filosofie. Avšak toto“sebezničení”,aspoňpovolaníučitelé,nikdynepovažujízasamoúčelné.Mácenujen jakoprostředek,neboť je nepostradatelnýmprostředkemkněčemu jinému.Podle slovmuže, z jehož děl jsme citovali v dřívějších kapitolách, je pro násvšechny žádoucí, abychom znali pravou podstatu a pravou cenu veškeréhosebezapíráníaumrtvování.Cose týče jejichpodstaty, nemají ani dobraani svatosti. Neberou podíl na

našemposvěcení,aninapravémpokrmuBožíhoživotavnašíduši.Samyosoběnemajíoživující,posvěcujícímoc.Jejichjedináhodnotatkvívtom,žeodstraňujípřekážky acestykesvatosti,odstraňujívšechno,costojímeziBohem amezinámi a razí cestu, aby se oživující, posvěcující duch Boží mohl stát v našichdušíchúčinný.Vždyť totopůsobeníBoží je to jediné, co rozněcujevdušiBožíživotnebo jiaspoň přivádíknejnižšímustupnipravésvatostineboduchovníhoživota…Zřečenéhomůžemepochopit,pročmnozípřicházejínejen oužitekzesvého umrtvení, ale i proč se právě umrtvováním dostávají ještě do horšíhostavu.Jetomuproto,ženerozumícelépodstatěahodnotěumrtvování.Cvičísevněmproumrtvení, jakoby totosamoosoběbylodobré.Považují je začástsamotnésvatosti,libujísivněmanehledídále,nýbržsezcelasoběobdivujíprosvůjpokrokvtétopraxi.Následkemtohosestávajísebepřeceňujícími,mrzutými,přísnýmisoudcivšech,kdojsouméněpokročilívpraxiumrtvovánínežoni.Jejichsebezáporjejimužitečnýjentolik,jakoodpustkyjinýmlidem.OdporujípůsobeníBožímu,vesvýchdušíchabránímu.Místo,abyskutečněsebezapřeli,posilujíapodporujíkrálovstvísvéhojá.WilliamLaw.Přestožejeužitečnáporážkaazničenívášní,přestonepřinášínejvyššíužitek.

Odhalenímoudrosti je užitečnější než cokoliv jiného.Až se naleznemoudrost,všichnilidébudouzpívat.Philo.

Vedeme-linábožnýživot,anižbychomdbalinasprávnýsměr modlitbyaostatnícvičenívevztahukpoměrumeziBohemanaší duší,stanesenášstavještěhorší, (jakmohudosvědčiti zvlastní zkušenosti)než jakýbyl, kdybychomžilivesvětě.Pýchaasebeláska,kteréžtoobězasívajíhříchydoduše,vynalézajíprostředky, aby se v náboženství nadměrně posílily, jako by se duše ubíralasměrem,kterýpřinášípravoupokoru.Vlivemkáráníaodporuvůle(jimžseněkdonebudemoci v náboženské společnosti uvarovat),mé srdce jak vidím, ztvrdlotakjakokámen,smím-litotakříci.Anicbyjebylonezměkčilonežtakovýdruhmodlitby,jíždušetoužípoBohuaodněhoseučí,jaksemásprávněpokořovat.PaníGertrudaMore.Jednou,kdyžjsemsistěžovala,žemusímjístmasoanemohučinitpokání,slyšela jsempoznámku,ženěkdypři takovém zármutku jdespíšeosebeláskunežokajícnost.SvatáTerezie.Žeti,kteřísecvičívumrtvování,častovmnohýchohledechjsouhoršínežti,

kteří tonečiní, to jespolečnépole historie, románové literaturyapsychologie -Puritán může pěstovati všechny hlavní ctnosti - obezřetnost, zdrženlivost,cudnost a přece může zůstat zcela špatným člověkem. Příliš často tyto jehoctnostidoprovázejíhříchyaony jsouvskutkukausálněspojenyshříchypýchy,závisti, chronického hněvu a zatvrzelosti, jež se někdy vystupňují až k aktivníkrutosti. Puritán, který zaměňuje prostředek za cíl, považuje sebe za svatého,protože je stoickým způsobem zdrženlivý. Ale zdrženlivost stoického druhu jepouhépovzneseníchvalitebnějšíčástijánaúkorčástiméněchvalitebné.Svatostjenaproti tomuúplnézapřeníodděleného já, a to jak jehochvalitebnější, tak ijehoméněchvalitebnéčástiaodevzdánívůleBohu.Pokudselpína“já”,“mně”,“moje”, nelze lpěti na Božském základu, a proto nenastává spojivé poznánítohoto.Umrtvování semusí vystupňovatažkodpoutanosti nebo (jak říkásvatýFrantišekSaleský) ke “svaté lhostejnosti”. Jinak pouze přemísťuje vlastní vůli zjedné dráhy na druhou. Nejen, že se nezmenšuje objem vlastní vůle, nýbržmnohdysedokoncezvětšuje.Jakovždypokaženítohonejlepšíhojetonejhorší.Rozdíl mezi umrtveným, ale ještě pyšným a egocentrickým stoikem aneumrtveným hedonikem je tento. Poslední, protože je chabý a neobratný, aprotože se v hloubi duše sám před sebou stydí, nedostává se mu energie apohnutek,abyzpůsobilmnohoškod,vyjmanasvémtěle,navlastnímduchuanavlastní duši. První, protože má všechny vedlejší ctnosti a pohrdá všemi, kdonejsou takovými jako jeon, máduchovní výzbroj, která jej činí schopným, abychtělškodit a způsobil škody - a to dokonce ve velkémměřítku a s dokonale

klidným svědomím. To je známá skutečnost. A přece slovo “nemravný”[95]

vběžné náboženské mluvě našich dnů je používáno téměř výlučně těmi, kteří

podléhajísmyslovýmchoutkám.Žádostiví,ctižádostiví,řádnírváčiati,kdosvoutouhu po moci a postavení zastírají pravým druhem idealistického pokrytectví,zůstávají nejennechybujícími, ale jsoupokládáni za vzor ctnosti a pobožnosti.Zástupci organizovaných církevních společností obklopí napřed hlavy těchsvatozáří, kteří nejvíce podporují vypuknutí válek a povstání, a ptají se potomudiveněaponěkudnaříkavěpročsvětdospělktakovémunepořádku. Umrtvování nespočívá v první řadě, jakmnozí chtějí věřit, v přísnémtělesném týrání. Je možné, že pro určité lidi za určitých životních okolnostíprovádění přísného tělesného umrtvování je užitečné, a že je přivede blíže kekonečnémucíli.Vevětšiněpřípadůvšakvýsledkemtakovéhoumrtvovánínezdásebýtosvobození,nýbržněcozcelajiného-získání“psychickýchschopností”.Schopnost, aby v modlitbě vyslovená prosba byla vyslyšena; léčivá síla;schopnostzpůsobitjinédivy;uměníhledětidobudoucnostinebočístimyšlenky:-tovšechnojevnějaképříčinnésouvislostispůstem,snočnímimodlitbamiasesoběpřivoděnoubolestí.Většinavelkýchtheocentrickýchsvatýchaduchovníchučitelůuznalaexistencinadnormálníchschopností,avšakjenslítostí.Jetopodlenich nebezpečný blud mysliti si, že takové siddhis, jak je Indové jmenují, majíněcospolečnéhososvobozením.Tytověcijsoubuďvevztahuk hlavnímu účelu života nevýznamné, nebo, je-li na ně příliš dbáno, jsoupřekážkou na cestě duchovního pokroku. To však nejsou jediné námitky protitělesnémuumrtvování.Kdyžsetotopřehání,můžepoškoditizdraví.Abezzdravíjevelmitěžkévynakládatiklidné,vytrvaléúsilí,kterésivyžadujeduchovníživot.Protože je tělesné umrtvování těžké, bolestné a obyčejně nápadné, je člověkstálepokoušenkješitnostiakonkurenci,která lámerekordy.“Kdyžsesvěnovaltělesnémuumrtvování,bylsveliký,bylsiobdivován.”TaknapsalSeusozvlastnízkušenosti-zeskutečnosti,kterájejvedlaktomu,právějakomnohostoletípředním Gautama Buddhu, aby se vzdal tohoto způsobu pokání. A svatá Terezieuvádí,očlehčíjeukládatisivelkápokánínežtrpělivě,sláskouapokorounéstiběžné,denníkřížerodinnéhoživota.(Tovšejí,mimochodemřečeno,nebránilovtom,abyaždodne své smrti nepěstovalanejmučivější způsoby sebetrýznění.Zda jí toto umrtvování skutečně pomohlo, aby dospěla k spojivému poznáníBoha,nebozdasi jecenilaadále sevněmcvičila,abysidopomohlakvývojipsychickýchschopností,tosedátěžkourčit.) Náš milý světec (svatý František Saleský) neschvaloval přílišné posty.

Říkával, žedušenemůžesnéstpřekrmené tělo, že však rovněžnemůžesnéstpodvyživenétělo.JeanPierreCamus.Jestliževůle,jakmilenacházíradostvesmyslovýchvěcech,stoutoradostíse

pozvednekBohuakdyžjismyslovévěcimajíkmodlitbě,nemájezanedbávat,nýbržpoužívatjichprotaksvatécvičení.Zatakovýchokolnostísloužísmyslovévěci tomu účelu,pronějž jeBůhstvořil,aby totižnámbylypříležitostí ho lépechápatamilovat.SvatýJanzKříže.

Kdonepociťujesvobodudušepřipohledunasmyslovéaoblažujícívěci-na věci, které byměly sloužit jako pohnutky kmodlitbě - a kdo neví čí vůle vtěchtověcechtkví,nemájichpoužívati.VždyťproněhojsoupřekážkounacestěkBohu.SvatýJanzKříže.

Člověkmůže tvrdit, žesenemůžepostit.Můževšak tvrdit, že nemůžemilovat? Jiný může ujišťovat, že nemůže panensky žít a že nemůže prodatvšechno své jmění, aby výtěžek rozdal chudým. Může však říci, že nemůžemilovat? Musíme pohledět do vlastního srdce. Co Bůh od nás chce, neleží vdálavách.SvatýHieronymus.

Každý,komusezlíbímůžesiveškeréumrtvování,které potřebuje -bamnohemvíce - obstarat z událostí všedního života, aniž by k tomu potřebovalhledatpříležitostvpřílištvrdémtělesnémtrestání.Zdejsoupravidla,kterásložilautorknihy-HolyWisdompropaníGertruduMore:Předevšímbystemělavykonativšechno,covámbylouloženo jakýmkolivať

lidským neboBožským zákonem. Za druhé se zdržet provést ty věci, jež vámbyly zakázány lidskýmneboBožským zákonem neboBožským vnuknutím. Zatřetí,snášejtesnejvětšímožnoutrpělivostíaodříkánímvšechnykřížeaprotivašívůlivzniklénepříjemnosti.Takovéhodruhubylanapříkladduchovníprázdnota,pokušení,zármuteknebo

tělesná bolest, nemoc nebo křehkost. Nebo pak ztráta přátel nebo nedostateknutných věcí a pohodlí. Všechno to by mělo být snášeno trpělivě, ať křížepřicházejí přímo od Boha nebo prostřednictvím tvorů…Ty znamenaly zajistédostatečnéumrtvení,jakpropaníGertruduMore,takiprokteroukolivjinouduši,anebylozapotřebí,abyjimněkdoradilneboukládaldalšízpůsobumrtvování.AugustinBaker.

Vcelku lze říci, ženejlepší je takovéumrtvování, které vedekezničenísvéhlavosti, zištnosti, sobeckéhomyšlení, chtění a domýšlivosti. Hodně přísnétělesnétrestánínenívhodnéktomu,abysedosáhltentodruhumrtvení.Přijímánívšeho,cosedějevdennímživotě(samozřejměsvýjimkouhříchu)naprotitomumuselo by přinésti žádoucí výsledek. Chceme-li podniknouti určitá cvičení vsebezáporu,nesmítatobýtaninápadná,anisoutěžní,anizdravíškodlivá.Pokudse týčediety,provětšinu lidí jedosti trýznivé, kdyžnemají jíst všechno to, coodbornícivevýživěpovažujízaškodlivé.Apokudjdeospolečenskévztahy,mělby sebezápor být ovládáním jazyka a nálad, nikoliv domněle pokornouchlubivostí.Všechnynelaskavépouze frivolní řeči, tj.praktickypadesátprocentobvyklých rozmluv, měl by odpadnout. Máme-li následkem zevních okolnostínebostavusvého tělasklonkbázni, trudnomyslnostinebo kpřílišpovznesenénáladě,mánašechovánízůstatklidnéaveselé.

Je-li člověk milosrdný proto, aby se znovuzrodil v nebi nebo pro slávu či

odměnunebozestrachu,nelzetakovýmmilosrdenstvímdosáhnoutjehočistéhovlivu.Sutraorozeznáváníaochranědharmy.Když kníže Wang Wang dlel na inspekční cestě v Taangu, uviděl starého

muže. Ale jeho lovení ryb nebylo pravým lovením, neboť on nelovil, aby chytilryby,nýbržabysiukrátilčas.ProtohochtělWangWangzaměstnativeveřejnéslužbě,obávalsevšak,žebyseprotitomuohradilijehoministři,strýciabratři.Nadruhéstraněnemohlsnéstimyšlenku,žebyjeholiduzůstalupřentakovývliv,kdybystarcenechalstranou.Čuang-Tse.ÓBože,uctívám-litězestrachupředpeklem,spalměvpekle.Uctívám-litěznadějenaráj,vyžeňmězráje.Jestliževšaktěuctívámkvůlitobě,uchovejpromnevšudypřítomnoukrásu.Rabia. Rabi a a sufijský světecmluví,myslí a cítí v rámci zbožného theismu,buddhistický theolog v rámci osobního mravního zákona, čínský filosof scharakteristickýmhumoremvrámcipolitiky,alevšichnitřizdůrazňujínutnost,abyse nelpělo na vlastním prospěchu. To zdůrazňují stejně důrazně jako Kristus,kdyžfarizeůmpředhazovalsobeckouzbožnost,nebojakoKrišnavBhagavadgitě,když vybízel Ardžunu, aby Bohem uložené povinnosti nevykonával z osobnítouhypoodměněnebozestrachupřednásledkysvýchčinů. Svatý IgnáczLoyolybyl jednouotázán, jakébybyly jeho pocity,kdybypapež zakázal jeho Tovaryšstvo Ježíšovo. “Čtvrthodinku bych se pomodlil,”odpověděl“apakbychužnavěcvícenepomyslil.” To je snad nejtěžší při všem umrtvování, abychom zachovali “svatoulhostejnost”vzhledemkčasnémuúspěchučineúspěchuvěci, jíž jsmevěnovalisvénejlepšísíly.Jestliževěczvítězí,tímlépe.Jestliževšaknemáúspěchu,takédobře, i když se to stane způsobem, který je nyní a zdeúplně nepochopitelnýproomezenéhoačasempodmíněnéhoducha.Mluvím-liočlověkubezcitu,myslímtakového,kterýnedovolujeanidobruanizlu,abyporušilyjehovnitřnírovnováhu,akterýspíšedržíkroksudálostmianestupňujesouhrnsvésmrtelnosti.Čuang-Tse.SprávnýstavspojenísBohemnespočívávtom,žedušeněčemuzpodstaty

Božímáporozumět,něcoznícítit,chutnat nebovymyslet,nýbržžepřebývávčistotě a lásce, jež jsou dokonalýmodříkáníma úplnýmodpoutánímod všechvěcíkvůliBohu.

SvatýJanzKříže. Nejen každý den, ale i každé místo má dosti na svém soužení.Zneklidněním kvůli událostem, které nejsme schopni změnit buď proto, že seještě vůbec nestaly, nebo že se odehrávají v nedostižné vzdálenosti od nás,nedosahujesenickromětoho,nežžesizpřítomnímevzdálenénebopředvídanézlo, které je předmětem našeho utrpení. Čtyřikrát nebo pětkrát denněodposlouchávatrozhlasovézprávy,čístidennítisk,všechnytýdeníkyaměsíčníky-todnesznamená“mítirozumnýzájemopolitiku”.SvatýJanzKřížebyvšakbyl řekl,že je to neužitečnázvědavostapěstovánínekliduproneklid.Potřebujivelmimáloavelmimálotoužímpotom,copotřebuji.Téměřnemám

přání, ale kdybych se ještě jednou narodil, neměl bych vůbec žádná. Nemělibychomsinicpřátanicodmítat,nýbržmělibychomseodevzdatdonáručeBožíprozřetelnosti,anižbychommařiličasnějakýmipřáními,kromětoho,abychomsipřálito,coodnásBůhchce.SvatýFrantišekSaleský.Snažsedostisilněovyprázdnění,upnisedostipevněkeklidu,azdesetitisícůvěcíaťneníanijediná,kterounedokázalzpracovati.

Viděljsemje,viděl,kamsevracejí.viz,všechnyvěci,aťjsousebezdařilejší,vracísekekořeni,zekteréhovzešly.Tentonávratkekořenijeklid.Klidsejmenujepodřízeníseosudu.Cosepodrobiloosudu,stávásečástí“Stáletakového”.Poznávati“Stáletakové”znamenábýtosvícen.Nepoznávatijeznamenáslepěsevrhatidoneštěstí.Lao-Tse.Mohlbychachtělbychsepřipojitik“poustevníkům”(naostrověCaldey),místo

abych byl představeným a musel psát knihy. Avšak je samozřejmé, že bychnechtělmítcosipřeji.OpatJohnChapman.Nesmímenic jiného chtíti, než co se právě děje, avšak mezi tím semáme

neustálecvičitvdobru.SvatáKateřinaJanovská.

Vpraxiumrtvování,jakovmnohajinýchoborechvedepokrokpřesostřínože.Najedné straně číháScylla egocentrického umrtvování, na druhé straněCharibdisbezstarostného kvietismu. Svatá lhostejnost, které učí zastánci věčné filosofie,není ani stoicismus, ani pouhá pasivita. Je to spíše aktivní odevzdanost.Odříkáme se vlastní vůle, aby Božská vůle mohla použíti umrtveného těla aumrtvenéhoduchajakonástrojekdobrému.NebopotommůžemeřícisKabirem,že “vroucně hledající jest ten, kdo v srdci směšuje dvojenecké proudy lásky aodpoutanosti, jako se smíchávají proudy Gangu a Džammuny.” Dokud senevzdámeosobníchpout,dotudvnásnemůžebýtláskakBohuzceléhosrdce,zcelédušeazevšísíly, jakož ivšeobecnáláskavůčivšembytostemkvůliBohu.Protosevyskytujevevangeliíchonentvrdývýrokonutnostivzdátseúzkýchrodinnýchvztahů.AjestližeSynčlověkanemá,kamby

hlavysklonil[96]

,jestližev Tathagatovi a Boddhisatvách “se vzbudí myšlenky ke vnímání podstatyskutečnosti,anižbymuselyvčemkolivpřebývat”, je toproto,žeopravduBoží láska,kterásepodobáslunci

ježsvítínaspravedlivéhoinespravedlivého[97]

znemožňuje,abyduchbylpoutánsoukromýmizálibamianelibostmi.Duše,kteránaněčemlpí,ikdyžjevníhodnědobra,nedosáhnesvobodyBožskéhospojení.Vždyť je zcelanerozhodné, zdapoutáptákasilné lanonebotenké a jemné vlákno, v obou případech je stejně spoután. Dokud provaznepřetrhne, nemůže létat. Podobně duše, která je zdržována pouty lidskénáklonnosti, i když tato jsou velmi slabá, nemůže nalézti svou cestu k Bohu,dokudtatoexistují.SvatýJanzKříže.Jsou lidé, kteří se rychle zbavili hříchů, a přece, ačkoliv jsou rozhodnuti, že

budoumilovatiBoha, jsou ještěnoviciaučedníky,ba jsouměkcíaslabí…Milujínejen našeho Pána, avšak také zároveň množství zbytečných, planých anebezpečnýchvěcí.AčkolivBohamilujínadevše,přecejenpořádmajízálibuv mnoha věcech, které nemilují podle Boha, nýbrž kromě něho - jako lehkévýstřednostiveslovech,vposudcích,odívání,vmařeníčasuavmalichernostech.SvatýFrantišekSaleský.Jsouduše,kterémohouučinitnějaképokrokyvBožskélásceakteréodložili

veškerouláskuknebezpečnýmvěcem.Apřecestáleještělpínanebezpečnéazbytečnélásce,protože užmilují, co Bůh chce, abymilovaly, činí to však nesmírně a s láskoupříliš křehkouahoroucí…Láskaknašimpříbuzným,přátelůmadobrodincům jesamaosoběbohulibá,můžesevšakstát,žejejípřílišmnoho.Totéžplatíonašempovolání, i když je sebeduchovnější.Amůžeme takénemírněmilovati

svéhodinyrozjímání,(ačkolivbychomjemělimítrádi),kdyžjimdávámepřednostpředposlušnostíaobecnýmužitkemnebojepěstujemesamoúčelně,ačkolivjsoupouhýmprostředkem.SvatýFrantišekSaleský. Dobra Boží, která přesahují všechnu míru, mohou nalézti místo jen v

prázdném,osamělémsrdci.SvatýJanzKříže.Předpokládejme,ženějakýčlunjedepřesřekuajinýčlun,prázdný,právěsesnímmásrazit.Aniprchlivý člověkbysenerozlobil.Avšakdejme tomu, ženěkdobybylvdruhémčlunu.Pakbynaněhoposádkaprvníhočlunukřičela,abyuhnulzcesty.Akdybypoprvéneposlechl,baanipotřechvýzvách,nevyhnutelněby následovaly nadávky. V prvním případě by nevznikla mrzutost, kdežto vdruhémpřípaděano-protoževprvnímpřípaděčlunbylprázdný,vdruhémvšakbylněkýmřízen.Takjetomuisčlověkem.Kdybymohljítživotemprázdný,kdobybylschopen,abymělněcoprotiněmu.Čuang-Tse.Pláče-lisrdceproto,coztratilo,smějesedušeproto,conašla.

Anonymnísufijskýaforismus. Ztrácíme-liegocentrickýživot,získávámedosudskrytýaneprozkoumanýživot,kterýsdílímevduchovníčástisvépodstatyskutečněsBožskýmzákladem.Tentoneobjevenýživotje“bohatší”nežjinýamározdílnéavyššívlastnosti.Mítijejznamenábýtinavěkysvoboden,aosvobozeníjeblaženost.Nutnějetomutak,protožeBrahman,kterýjejednosAtmanem,jenejenpodstataapoznání,aletéžvytržení.Polásceamírujeradostposlednímovocemduše.Umrtvováníjebolestné,aletatobolestjepodmínkoublaženosti.Tatoskutečnostduchovníhozážitkujemnohdysetřenazpůsobem, jakým je popisována. Na příklad, když Kristus říká, že jen ti, kteříbudou jako děti, mohou přijít do království (nebeského) Božího, zapomínámepovětšinou, (pro takpohnutýobraz, jakývzbuzuje jednoduchávěta),žesevšakčlověk nemůže státi dětským, když nepodniknenejnamáhavější a nejdůraznějšícvičení sebezáporu. Prakticky je příkaz, býti jako dítě, stejný jako příkaz ztratitisvůjživot.JaktoobjasňujeTrahernevonomkrásnémmístě,kterébylocitovánovkapitole “Bůh ve světě”, nemůžeme přírodu poznat v její celé, podstatněposvěcenékráse,dokudseneodnaučímešpinavýmkouskůmdospělého lidstva.Díváme-li se na vesmír brýlemi zabarvenými hnojem zištnosti, pak se zoufalepodobáhnojišti.Aprotožebrýledlouhýmnošenímpřirostlykezřítelnicím,jevíse

postup “čištěníbranpoznání”[98]

,aspoňnaprvníchstupníchduchovníhoživotačastotakbolestivě, jakochirurgickýzákrok.Pozdějiovšemdokoncesebezničenímůžebýt doprovázenoduševní radostí. Tuto věc osvětluje následujícímísto ze

Žebříkukdokonalosti[99]

,zespisu14.století.

Mnozí lidé mají vlastnosti pokory, trpělivosti a lásky vůči bližnímu jenom vrozumuavevůli,nemajívšakztohožádnouradostažádnouláskuktomu.Vždyťčasto, když to vykonávají, pociťují odpor, trudnost a trpkost, přesto však toprovádějí, avšak jenomdík rozumovýmdůvodům, ze strachu předBohem. Titolidémajíctnostivrozumuavevůli,alenikolivvcitovélásce.Pakale,kdyžmilostíJežíšovou a duchovní a tělesnou kázní rozum se promění ve světlo a vůle vlásku,dostanoujejichctnosticitovýzáklad.Vždyťhryzalidohořkékůrynebodoskořápkyořechu,ažtutonakonecprolomili,takžesemohouživiti jádrem.Jinýmislovyctnosti,kterésenapředprovádělytěžko,nynísezměnilyveslastavlibouchuť.WalterHilton. Dokud jsemtímneboonímnebomámtonebono,dotudnejsemvšímanemámvše.Odlučuj,abysnebylanitím,anionímanemělanito,aniono.Pakjsivšude.Akdyžjednounejsianitímanioním,pakjsivším.

Eckhart[100]

Co Eckhart drasticky vyzdvihuje těmito slovy, často bylo zdůrazňovánomoralisty a psychology duchovního života. Jen když jsme se zřekli svéhozaměstnání,a“já”,a“mým”a“mě”,můžemeskutečněmítisvět,vněmžžijeme.Všechno nám náleží, pokud nic nepovažujeme za svůj majetek. Nejenom, ževšechnojenaše,alenáležítoiostatnímlidem.

Praváláskaseodlučujeodzlataahlínytak,žedělenínanínicneubírá.[101]

Nemůžebýtdokonaléhokomunismu,kroměvevztahukduchovnímuaaždourčitéhostupně,kduchovnímdobrům.Apak jen tehdy,když tatodobra jsouvmoci lidí,kteřísenacházejívestavuodpoutanostiasebezáporu.Nemělobysezapomínat,žebezjistého umrtvení i pouhá intelektuální a estetická dobra nemohou být anivytvořenaaniužívána.Ti,kdosivolípovoláníumělce,filosofanebopřírodovědce,vmnohýchpřípadechsizvoliliživotvchudoběatvrdouneodměňovanoupráci.Tovšaknení jejichodříkání,kterémajínasebevzít.Pozoruje-liumělecsvět,musíodložitběžnýlidskýsklonvidětvěcivutilitaristickémksoběvztahujícímrámci.Stejnýmzpůsobemmusíkritickýfilosofumrtvovat zdravý lidský rozum. Badatel musí naproti tomu neustále vzdorovatpokušení, aby všechno nezevšeobecňoval a nemyslel konvenčním způsobem.Dálesemusísklonitpředtajuplnouskutečností.Acoplatíotvůrcíchestetickýchaintelektuálních dober, platí i pro ty, kdo těchto dober užívají, když už jsou tatovytvořena. Vždy znovu se ukazovalo během dějin, že toto umrtvování nenínevýznamné.Pomyslemenapříkladna intelektuálněumrtvenéhoSokrataačíšijedu z bolehlavu, kterou jej odměnili jeho krajané (neumrtvení). Pomysleme nahrdinné úsilí Galileho a na jeho současníky, jak se vypořádal s tehdejšímaristotelovskýmzpůsobemmyšlení, na neméněhrdinnéúsilí každéhodnešníhovědce, který věří, že ve vesmíru je toho víc, než kolik by bylo možno odhaliti

časemposvěcenýmireceptyDescartovými.Takováumrtvováníjsouodměňovánastavem vědomí, který odpovídá nižšímu stavu duchovní blaženosti. Umělec - afilosof a vědec je také umělcem - zná blaženost estetického pozorování,odhalováníanepřipoutanéhovlastnictví.Dobraintelektuální,citováapředstavovájsoupravádobra,alenejsoudobrem

posledním.Jednáme-li snimi jakoskonečnýmcílem,upadnemedomodlářství.Umrtvování vůle, žádostí a ve skutcích nedostačuje. Umrtvení musí nastat i voblastipoznání,myšlení,cítěníavobrazotvornosti. Pádemdo hříchu se dostala intelektuální schopnost člověka do dalekohoršíhostavunežjehozvířecíchoutkyavyžadujísidalekovětšísebezapření.Ajestliže se vyhoví vlastní vůli, vlastnímu rozumu a představivosti, jsou-li tytouspokojenyazdánlivěbohatyačestněobdařenypokladystudiakrásnéliteratury,pomohou ubohému padlému člověku ke křesťanskému smýšlení přibližně tolikjakozevrubnéstudiumkuchařskéhouměnímůžepomocikprováděníkřesťanskézdrženlivosti.WilliamLaw.Protožetobyloněconěmeckéhoapsalosetosvelkým“K”,byloslovokultura

během první světové války v anglosaských zemích předmětem posměšnéhopohrdání.Dnessesituacezměnila.VRusku jsou literatura,uměníavěda třemiosobaminovéhumanistickétrojice.Akultkulturyseneomezuje jennaSovětskýsvaz.Chytří,otrlížurnalistépíšíovšemjinémsnadutýmcynismemlidí,kteřísevyznajívBohu,vlidechavevesmíruanedajíseničímodraditiodsvýchzcelaabsurdníchtlachů.Jde-livšakokulturu,horlíoní,divžesenepřerazí.Svážnostíasnadšenímnásvybízejí, abychom sdíleli jejich vpravdě náboženské city týkající se vysokéhoumění, které se právě vtělilo do posledních státních fresek nebo do nejnovějšíradnice. Trvají na tom, že dokud paní X bude pokračovati v psaní svýchnenapodobitelnýchrománů,apanYvesvévícnežcoleridgovskéliterárníkritice,světpřesopačnézdání,máještěsmysl.Stejnýmpřeceňovánímkultury,téževíry,že umění a literatura jsou samoúčelné a žemohou vzkvétat bez rozumného arealistického životního názoru, nakazily se dokonce školy a vysoké školy.Mezi“pokrokovými” specialisty vychovateli jsoumnozí, kteří zřejmě věří, že všechnobudenejlepší,dokudsemládežidovolí,aby“sesamavyjadřovala”apovzbuzujímaléděti,abybylyvhodiněumění“tvůrčími”.Bědavšak!Plastelinouapéčíojásenevyřešíproblémyvýchovy,právě tak jakosenevyřeší technikouaradoupřivolběpovolání,klasikyastovkounejlepšíchknih.Následujícíkritikavýchovybylanapsánapředvíceneždvěstěpadesátiléty,alejednesstejněvýstižná,jakobylavsedmnáctémstoletí. Neví nic, jako by to měl vědět, kdo si myslí, že něco ví, když přitomnepoznává správnou hodnotu toho a způsob, jakým je zpřízněn s Bohem, sanděly a s lidmi a se všemi bytostmi na světě, na nebi a v pekle, v čase i navěčnosti.

ThomasTraherne. Přesto nebyly určité věci v pořádku (na Oxfordské universitě za doby

Cromwellovydiktatury).Nikdytamnebylodocenta,kterýbybylvýslovněučil,jakbýtšťastným,ačkolivtakovévěděníjenadvšechnaostatní.Studovalijsmetéžjenjako cizinci ony věci, které bychom byli měli studovat pro vlastní obveselení.Studovali jsme kvůli vědění, nevěděli jsme však, k jakému účelu studujeme. Aprotosenámnedostávalourčitéhocíle,mýlilijsmesevmetoděsvéhostudia.ThomasTraherne.

V Trahernově slovním podkladu znamená “býti šťastným” tolik jako“blaženost”, která v praxi je totožná s osvobozením. A osvobození je spojivépoznáníBohanavnitřníchvýšináchavplnostijakvnitřnítakvnější.Následujepopisduchovníhoumrtvování,kterémusíbýtpěstováno těmi,kdo

sechtějízabývativprvnířaděpoznánímBožstvínavnitřníchvýšináchduše.Šťastnýčlověk,kterýstálým zahlazováním všech obrazů a ponořováním do nitra a pozdvihovánímducha kBohunakonec zapomínána všechny takovépřekážkya překračuje je.Vždyťjentakdokážedovnitřpůsobitisvýmčirým,čistým,jednoduchýmintelektemasvýmicityvůčinejčistšímuanejjednoduššímupředmětu-totižvůčiBohu.Zapamatujsiproto,žecelésvécvičeníoBohavtoběmábýtzcelaavýlučně

závislé odonoho čirého intelektu, citu a vůle.Vždyť ve skutečnosti toto cvičenínemůžebýtprováděnonějakým tělesnýmorgánemnebozevními smysly, nýbržjentímpodstatnýmvčlověku-poznánímaláskou.Protopřeješ-lisirychlýpostupakrátkoucestukcílipravéblaženosti,snažsevážněanamáhejseoto,abytvésrdce a tvůj duch byly neustále čisty. Připoj k tomu stálý klid smyslů asoustředěnosthnutímysli.Řiď tytostálevzhůru.Snažse,abyssvésrdceučinilprosté, bys tak byl nepohnut a osvobozen od všech vtírajících se klamnýchobrazů,stáleupevněnvPánu,kterývtobějest.Točiňvtakovémíře,jakobyužtvá duše vstoupila do stále přítomného “nyní věčnosti” - to znamená do stavuBožství. Stoupati k Bohu znamená v sobě zahynouti. Vždyť kdo stoupá apřekračuje své já, stoupá skutečně kBohu.Duch semusí povznésti nad samasebe a říci: “Toho, koho především potřebuji, jest nade vším, co poznávám”.Tímtozpůsobemdotmyvnesen,samasebeztahujedosoběstačnéhodobra,učíseduchzůstávatidomaalpícelousvoupříchylnostínanejvyššímvnitřnímdobru,kdesivyvolísvéobvyklémísto.Pokračujtímtozpůsobem,ažužnebudeškolísata dospěješ k onomupravému životu, jímž jeBůh sám, k věčnému, bez změnyprostoru nebo času, odpočívajícím v onom vnitřním, tichém a tajném příbytkuBožství.

AlbertusMagnus[102]

Aprototakučínepravé,přirozenésvětlolásky,žemámemítirádipoznávánía

vědění jakonejlepšíanejvznešenější.Viz, tu jevícemilovánopoznáníavědění

nežto,cosepoznává.Anenímožné,abytotonepravésvětlopoznávaloBohaaprostou pravdu, když se nevzdá své vlastnosti, to znamená, neopustí-li sebe asvé.

TheologiaDeutsch.[103]

Vztah mezi mravným skutkem a duchovním poznáním je jistým způsobemkruhový a vzájemný. Nesobecké jednání umožňuje rozšířiti poznání, a totorozšíření poznání umožňuje jiné skutky, ještě častěji nesobecké, které vjednajícím ještěstupňujípoznání.Tímtozpůsobem,kdyžvše jdedobře,dostavíse dokonalá poddajnost a poslušnost až na věky. Postup je v několika řádcíchshrnut v Maitrayaniya-upanišádě. Člověk jedná správně, (k tomu se přirozeněpočítátakésprávnéduchovnínazíráníasprávnérozjímání),aprotomůžespatřitiJá,obsaženévjehooddělenéindividualitě.“KdyžspatřísvéjájakoJá,stanesenejá (a proto jedná nesobecky) a pro své nejáství je považován zanepodmíněného. To je poslední tajemství, z něhož vychází najevo osvobození.Dík nejáství, nemá podílu na radosti a bolesti, (jinými slovy, vstupuje do stavuodpoutanosti nebo svaté lhostejnosti), nýbrž dosahuje Absolutního, (nebo jakvyjádřilAlbertusMagnus: “jižnekolísáadospívákpravémuživotu, jímž je sámBůh.”)Je-liumrtvenídokonalé,jestjehocharakteristickouznámkouprostota.Prostésrdcebudemilovativšechno,cojenasvětěnejcennější,manželanebo

manželku,rodičeneboděti,bratranebopřítele,apřecezůstanesamo.Zevnívěciho nebudou přitahovati, leda když by k Bohu přiváděly lidské duše. Každépřepínání a každá nepravost musí od takového srdce odpadnout, jako serozpouští rosa v záři slunce. Zůstává jediná pohnutka, líbiti se Bohu. Z tohovyplývá dokonalá lhostejnost ke slovům a myšlenkám jiných. Mluva i jednánístávají se dokonale jednoduchými a přirozenými, neboť se dějí před tváří Boží.Takovákřesťanskáprostotajestdokonalostvnitřníhoživotasama.Bůh,jehovůleajehoradostjsoujedinýmcílem.

N.Grou.[104]

A nyní zevrubnější popis z pera jednoho z největších mistrů psychologickéanalysy: Když ve světě lidé jmenují někoho prostým, myslí obvykle pošetilého,

nevědomého,důvěřivéhočlověka.Avšakpraváprostotajevzdálenapošetilostiajetéměřvznešená.Všichnidobřílidéjimilujíaobdivují, jsmesivědomitoho,žeprotiníhřeší,poznávajíjinajinýchavědí,coznamená.Apřecejisotvadovedousprávně definovat. Řekl bych, že prostora je upřímnost duše, která zamezujepředpojatosti. Není tímtéž, čím je upřímnost, neboť tato je daleko skromnějšívlastností.Mnozíupřímnílidénemajítutoprostotu.Neříkajínic,conepovažujízapravdivé, a nesnaží se, aby vypadali jinými, než jakými skutečně jsou. Avšakmyslístálenasebe,vážíkaždéslovoamyšlenku,azdržujísevsoběvestrachu,aby neučinili příliš mnoho nebo příliš málo. Tito lidé jsou upřímní, ale nikoliv

prostí.Cítíseomezováni,kdyžsecítís jinýmipohromadě,astejně taksedějejiným v jejich přítomnosti. Není na nich nic volného, otevřeného, nenucenéhonebopřirozeného.Mámepocit, že by námbylimilejší lidéméně znamenití, aletakéméněstrozí.Otevřítisezcelaprostředíanikdynepohlédnoutidovnitř, to jeslepýstavtěch,kteříjsoupoutánipožitkyahmotnýmivěcmi.Zdemámejedenodprostotyvzdálenýextrém.Astálesepohřižovatidosebe,aťuž jdeopovinnostvůči Bohu nebo vůči lidem, to je jediný extrém.V tomto stavu považuje člověksebe ve své domýšlivosti za moudrého. Žije v ústraní, je sebevědomý, cítí senevolný ipřimaličkostech,které ruší jeho ješitnost.Tatonepravámoudrost jest,přessvévážnévzezření,sotvaméněplanáapošetilánežhlouposttěch,kdosestřemhlavvrhajídosvětskýchradovánek.Někdojeopojensvýmvnějšímokolím,jinýtímočemsimyslí,žeuvnitřdovršuje.Aleobojíjeopojení,aposlednístavjehorší než první, (protože vypadá rozumně, ačkoliv takový ve skutečnosti není),takžesenepokoušíme,abychomsezlepšili.Praváprostotasenacházívezlatémstředu, stejně zbaveného bezmyšlenkovosti i přetvářky. Zde není dušepřemáhána ani zevními věcmi, takže nemůže přemítati, ani se nepoutánekonečnýmischytralostmi,kterépodporujepředpojatost.Takováduše,kteránasvou cestu dává pozor, aniž by ztrácela čas tím, že by o každém krokuargumentovalaastálepohlíželadozadu,mápravouprostotu.Takováprostotajevelkýmpokladem.Jakknímámedospěti?Dalbychzanivšechno,comám.Jesttoonadrahocennáperla,onížsemluvívPísměsvatém.Prvníkrok tedy je,žedušeodsunezevnívěcistranouapohlížídonitra,abypoznalasvůjpravýzájem.Potudjevšechnosprávnéapřirozené.Jetosvýmzpůsobemsebeláska,kterásesnažíuvarovatsvětskéhoopojení.NadalšímstupnimusídušekpozorovánísebesamépřidatirozjímáníoBohu,kteréhosebojí.Topřinášílehkýpokroknacestěkpravémoudrosti,aledušeinadálezůstávásebousilnězaujata.Jespokojenatím,žesebojíBoha.Chcesibýtjista,žeseJejbojí,abojíse,žeseJejdostnebojíavstupujedověčnéhokruhusebevědomí.Všechnototopřebýváníusebejevelmivzdáleno odmíru a klidu pravé lásky. Tato je ještě ve velké dálce. Dušemusíprojítdobouzkoušek.Kdybybylanáhleuvedenadostavuklidu,nevědělaby,jakjejmápoužíti.Třetímkrokem je,žeseduševzdáneklidnéhosebepozorováníamístotohozačínápřebývatiuBoha.Postupněvněmzapomínánasebe.Naplníse Jím a přestane se živit ze svého já. Taková duše není slepá vlastnímnedostatkům a nejsou jí lhostejny její chyby. Je si vědoma jich víc než dříve azvětšené světlo jí je ukazuje ještě jasněji. Avšak toto sebepoznání přichází odBoha,aprotoneníanineklidnéanivynucené.Fénelon. Jak podivuhodně důvtipné a bystré je tohle všechno! Jedním znejdivnějších,protožetéžnejsvévolnějšíchpříkladůnašípřepjatostivedvacátémstoletí je tvrzení, že nikdo před Freudem ničemu z psychologie nerozuměl.Pravdouvšak je,žemnozímodernípsychologovéménědobřerozumějí lidskýmbytostemnežjejichnejnadanějšípředchůdci.FénelonaLaRochefoucauldzceladobře rozuměli vlivu hluboce skrytých, škodlivých pohnutek v podvědomí napovrchovémyšlení. Takéměli zcela jasno o tom, že sexualita a touha pomoci

jsou velmi často rozhodnými silami za zdařilou maskou osoby. Machiavelli užvysvětlil Paretovo rozlišování mezi “residui” (zbytky) a “derivacemi”(odvozeninami) a mezi skutečnými sobeckými pohnutkami politických činů afantastickými teoriemi, zásadami a ideály, jimiž jsou takové činy vysvětloványlehkověrnémudavuapřednímospravedlňovány.MyšlenkyBuddhovyasvatéhoAugustina o lidských ctnostech a lidském rozumu nejsou méně realistické anejsou horší než mínění Pascalova. Ale všichni tito mužové, ba dokonce LaRocherfoucauld a Machiavelli, byli si vědomi určité skutečnosti, kterou by bylibývalipsychologovédvacátéhostoletírádinechalistranou-skutečnosti,želidskápodstata je trojí, že pozůstává z duše, ducha a těla; skutečnosti, že žijeme nahranici dvou světů, časného a věčného, fysicko-vitálně-lidského a Božského;skutečnosti, že ačkoliv sám o sobě člověk ničím není, přece je “ničím, kteréobklopuje Bůh, které Boha postrádá, Boha je schopno, Bohem se naplňuje,

jestližeontochce.”[105]

Křesťanskáprostota,onížpíšeGronaFénelon,jetotéžjakoLao-Tsemajeho následovníky tolik obdivovaná ctnost. Podle těchto čínských mudrcůpocházejí všechnyosobní hříchya špatná společenská zřízení od toho, že lidéodpadliodsvéhoBožskéhozákladuažijípodlevlastnívůleapodle libostianepodleTaa-podlevelkécesty,podleLogosu,podlepodstatyvěcí,jakseprojevujena každéúrovni, počínajíc psychickou, přes zvířecí a duchovouaž k duchovní.Osvícenípřichází,kdyžsevzdámevlastnívůleapodrobímesepůsobeníTaavokolnímsvětěavtěle,vduchuavduši.Mnohdytaoističtífilosofovépíšítak,jakobyvěřilinaRouseauovaušlechtiléhodivocha,protoževšak jsouČíňany,aprotosevícezabývajíkonkrétnímapraktickým,rádipředpisujímetody, jimižvládcovézmenšujímnohostcivilisaceatakmohousvépoddanéuchránitipředrozkladnýmivlivyčlověkemvytvořenými,aprotoTaozastírajícími,starýminávykyvmyšlení,cítěnía v jednání.Avšakvládcové, kteří byměli splnit tutoúlohuv zájmumas,sami by museli být mudrci. A chceme-li se státi mudrcem, musíme opustitiztuhlost neznovuzrozenéhodospělého člověkaa znovu se státimalýmdítětem.Neboť jen to skutečně žije, co je měkké a poddajné. Co všechno přemáhá avytrvává je to, se všemu přizpůsobuje, co vždycky vyhledává nejnižší místo -nikolivtvrdáskála,nýbržvodaodplavujepevnéhory.Prostotajeprávěpodstatoudokonalého mudrce a plodem umrtvení - umrtvení vůle pomocí nazírání arozjímání. Jen nejdisciplinovanější umělec dokáže ve vyšší míře se svoumalířskou skříňkou znovu získati spontánnost dítěte. Nic není těžšího, než býtprostý.“Smímsezeptat”řeklJanHui,”včempozůstávápůstsrdce?”

“Pěstujprostotu”,odpovědělKonfucius. “Neslyšíšušima,nýbržduchem.Nikoliv duchem, nýbrž jádrem duše. Zanech však slyšení uším. Zanech úlohuduchausebesama.Paksedušestanenegativnípodstatou,kterásechovávůčizevním věcempasivně.V takové negativní podstatěmůže se držeti jenTao.Atentonegativnístavjepůstemsrdce.”

“Potom”, řeklJanHui, “způsobujemá individualita,žesinemohuosvojit tutometodu. Kdybych se jí naučil, zmizelo by mé oddělené já. Jmenujete totonegativnímstavem?”“Právěto”,odpovědělmistr.“Dovol,abychti tovysvětlil.Můžeš-livstoupitido

zemětohotoknížete(špatnéhovládce,kteréhochtělJanHuinavštívit),anižbysurazil jeho amour propre (ješitnost), budeš-li vesel, když ti bude naslouchati atrpný,když toneučiní,když tamprostěbudešžítvestavudokonalé lhostejnostibezvědyabezléků;pakjsiblízkoúspěchu…Podívejsenatotookno.Díkjemusvětlo přicházející z krajiny ji osvětluje, ale krajina zůstává venku. Stejnýmzpůsobemsmíšpoužívatočíauší,abysudrželspojenísesvýmnitrem,alevylučvšechnuučenost (vesmysludávnýchškolníchknižníchpouček) z tvéhoducha.Tojemetoda,jakznovuzroditiceléstvoření.ČuangTse. Umrtvování se smí považovat za studium, při němž se nakonec učíme

reagovatinaudálostnevyumělkovanýmzpůsobem-veshoděsTao,s“takovostí”,s vůlí Boží. Kdo se podrobí Božské povaze všech věcí, koho životní okolnostinenaplnítouhouaodporem,nýbržláskou,kterámudovolí,abypřímodělal,cosemu líbí, ten může vskutku říci: “Už ne já, ale živ je ve mně Bůh.” Takové lidizastánci věčné filosofie srovnávají s dětmi, s blázny a prosťáčky, ba dokonceobčassopilci,jakovnásledujícímcitátu: Opilec, kterýspadnezesvéhovozu,nezemře, třebasnad trpínásledkypádu. Jeho kosti jsou stejné jako kosti jiných lidí, přežije však nehodu jinýmzpůsobem.Neuvědomujesiani,žejedenavoze,anižezněhopadá.Představyživota, smrti, strachu atd. nemohou vniknout do jeho srdce.Proto netrpí vlivemstykusobjektivnímživotem.Kdyžsedátakovábezstarostnostpřivoditvínem,tímspíšepotomBohem.ČuangTse. Dlouhotrvající poslušností a tvrdou prací dosahuje umělec svůj nenucený,

bezprostřední výraz a svou dokonalou schopnost. Jsa si plně vědom toho, ženikdy nemůže něco vytvořit z vlastního popudu, nýbrž nějak z horních vrstevsvéhoosobníhovědomí,podrobujeseposlušněpůsobení“vnuknutí”.Jelikožmuje též jasno, že prostředek, jímž tvoří má svou povahu, která nesmí být anipomíjena,aninásilněpřehlížena,stávásejehotrpělivýmsluhou,atímdosahujedokonalé svobody výrazu. Avšak život je také umění a ten, kdo chce býtdokonalým umělcem, musí na všech úrovních své podstaty sledovati tentýžproces, pomocí něhož malíř, sochař nebo kterýkoli řemeslník dospívá ke svéomezenédokonalosti.KuchařknížeteHuiseprávěrozřezávalvolanakousky.Každýřez jehonože,

každézdvihnutí ramen,každýz jehokroků,každéšhřezanéhomasa,každéčksekyry,bylydokonaleharmonické-takrytmickéjakotanecmorušovéhohájevtakdokonalémsouzvukujakoakordyČingŠouovy.“Vskutkuzdařilé!”volalkníže.“Tojeskutečnéumění.”

“Pane”,odpovědělkuchař,“odjakživajsemsevěnovalTau.Tojenadtímtouměním.Kdyžjsemzačalčtvrtivola,viděljsempředseboupouzeceléhovola.Potřech létechcvičení jsemneviděl celé zvíře.Anynípracuji duchemaneokem.Jestližemnesmyslynutíkzastaveníamůjduchmnepobízídále,najduútočištěvevěčnýchzásadách.Sledujiotvorynebodutiny,kterépodlepřirozenévlastnostizvířetemusíbýt.Nepokoušímseproseknoutikloubatímménětlustékosti.Dobrýkuchařvyměňujesekerujednouzarok-protožekrájí.Obyčejnýkuchařjednouzaměsíc,protožeseká. Jávšakmám tutosekerudevět let.Ačkoliv jsem rozčtvrtilmnohotisícvolů,jejíostříjeještětakostré,jakobybyloprávěnasazeno.Vždyťvkloubech jsou vždycky malé mezi-prostory. Protože ostří sekery není tlusté, jetřeba pouze to, co nemá tloušťku uvést do takové meziprostory. Tak se dámeziprostora rozšířiti a ostří získává vícemísta.Tímto způsobem jsemuchovalsvou sekeru po devět let tak ostrou, jako by byla nově nasazena. Když přestopřijdu na tvrdou část, jsem velmi opatrný. Pomáhám si přitom zrakem. Krotímsvou ruku, abyostří působilo jemně, až část povolí s jakýmsi kvah, jako země,kterásesesypaladolů.Pakvyprostímostří,narovnámsea rozhlédnukolem.Anakonec očistím sekeru a opatrně ji uložím.” “Bravo!” zvolal kníže. “Dík slovůmtohotokuchařejsemsenaučilsprávnězaříditsvůjživot.”ČuangTse. V sedmi prvních stupních své osmidílné stezky popisuje Buddha podmínky,

kterémusí splnit každý, kdo chce dospěti k onomu správnému ponoření, kterépředstavujeosmýaposlednístupeň.Splněnítěchtopodmínekmástejnývýznamjakopraktikovánínejpřísnějšíhoanejobsáhlejšíhoumrtvování-umrtveníintelektuavůle, tužeba citů,myšlení,mluvení, jednáníana konecprostředkůkobživě.Jistá povolání jsou více neboméně neslučitelná s konečným cílem člověka. Aurčitémetodyvyděláváníchlebazpůsobujítoliktělesnýchapředevšímmravních,intelektuálních a duchovních škod, že když by měly být prováděny snepřipoutaností ducha (což ovšem většinou není možné), měli by se jichvyvarovatinejen lidé, kteří sesnažíovlastníosvobození,ale i ti, kdosevěnujíosvobození jiných. Zastánci věčné filosofie se nespokojují s tím, že zakazujíprovozování kriminálních povolání, jako udržování nevěstinců, padělání,gangsterstvíatd.Střehouseavarujíjinétéžpředzaměstnáními,kteráseobvyklepovažujízaoprávněné.Vmnohýchbuddhistickýchspolečnostechvýrobazbraní,přípravaopojnýchnápojůarozdělovánímasavevelkémbývalyjakovkřesťanskésoučasnostiodměňoványbohatstvím,šlechtickýmititulyspolitickýmvlivem.Mělose za to, že tyto činnosti, právě jako obchod, všem, kteří jej provozují prospolečnost v níž žijí, velice znesnadňují osvícení a osvobození.Stejně tak bylokřesťanůmvestředověkéEvropězakázáno,abyseživilitím,žepůjčovalipenízena úrok, nebo si opatřili zbožnímonopol. Jak dokázal Tawney a jiní, teprve poreformacistříháníkupónů,lichvaaburzovníhracennýmipapíryasurovinamibylauznánaadosáhlapožehnánícírkve. Pro kvekry bylo a ještě je vojenské povolání úplně špatným způsobem

povolání (života), neboť v jejich očích je válka nekřesťanská, ne tolik, že

způsobujeutrpení,jakopronenávist,kterouzasévá,žestanovíodměnuzaklama krutost, infikuje celé společnosti hněvem, strachem, pýchou a bezohledností.Takovévášnězatemňují vnitřní světlo.Protomusí války, jimiž jsouprobuzenyaposilovány, nehledě k jejich příčinám, být považovány z křížová tažení, kterázajišťujísvětuduchovnítemnotu.Zkušenostnaučila, že jestnebezpečnéstanovitpřesnáapevnápravidlapro

správnýzpůsobživota-nebezpečná,protoževětšinalidínepochopí,pročbymělibýt nadměrně ctnostní, a proto na zavedení příliš přísného zákoníkumravníhoodpovídají pokrytectvím a otevřeným odporem. V křesťanském podání se napříkladčinírozdílmezimravnímipříkazy,kteréjsouzávaznéprovšechnyameziradami k dokonalosti, které jsou závazné jen pro ty, kdo se cítí přitahováni kabsolutnímu vzdání “světa”. Předpisy obsahují obvyklý mravní zákon a příkazmilovatiBohazceléhosrdce,zcelédušesveškerousilouabližníhosvéhojakosebesamého.Někteří,ježsepokoušejívážně,abyžilipodletohotoposledníhoanejdůležitějšíhopříkazu,shledávají,žejejnemohouprovádětzceléhosrdce,kdyžnenásledují rad a když se nevzdávají veškerého spojení se světem.Mužové aženymohouvždyckydosáhnoutoné“dokonalosti”,kterápozůstávázosvobození,ježvedekespojivémupoznáníBoha,anižbysevzdalimanželstvíneboprodalivšechen svůj majetek, aby výtěžek rozdali chudým. Efektivní chudoba (nemítpeníze)nenívždyckytotéžjakoafektivníchudoba(býti lhostejnývůčipenězům).Někdomůže být chudým, ale přitom se zoufale zabývati tím, co se za penízemůžekoupit.Můžebýtpřitomplnzávisti, touhyasoucitusesebou.Evangelickáchudoba je spojení efektivní a afektivní chudoby. Pravé duchovní pokory jsouschopni ti, kdo nejsou efektivně chudí. Vidíme tedy, že problémy správněvedeného života jsou příliš osobní povahy, pokud leží mimo oblast obvyklýchmravníchpravidel.Jaksejevíkaždýjednotlivýproblémajakýmzpůsobemsemávhodně řešit, záleží na stupni poznání, na etické vnímavosti a na duchovníchnázorech příslušného jedince. Proto nelze kromě rámcového pojetí stanovitvšeobecněplatnápravidla.“Zdejsoumétřipoklady”,pravíLao-Tse.“Chraňjeapodržsi je!První jesoucit,druhýskromnost, třetíodřeknutíse toho,býtiprvnímzevšehopodnebem.”AkdyžbylJežíšpožádán,abyurovnalspormezinějakýmcizincemajehobratrem,odmítlbýtisoudcem,protoženeznalokolnosti,aomezilsenato,ževyslovilvšeobecnouvýstrahuprotilakotě.Ca-Sanpoučovaljednohodnesvéučedníkytakto:“Ti,kdomluvíprotizabíjení

a chtějí zachovati život všech vědomých tvorů, mají pravdu. Je dobré chránitidokonce zvířata a hmyz. Ale jak je to s lidmi, kteří ubíjejí čas, s těmi, kdo ničíblahobyt, a s těmi, kdo ničí hospodářství? Neměli bychom je nechat bezpovšimnutí.Ajakjetostím,kdokážebezosvícení?Jestozabítibuddhismus.ZestojednohovyprávěníZen.Jednou,kdyžnatrůně,

uslyšelšlechetnýIbrahimhlukavolánínastřeše.

Téžslyšetbylokrokynastřešepaláce.Řeknesiksobě.“Číjsoutotěžkékroky?”

Zavolázokna:“Kdojetam?”Strážnícirozpačitěvystrčilihlavuapravili:“Hledámetady.”Onřekl:“Cohledáte?”Oninato:“Naševelbloudy.”Onzase:Zdalipakněkdoněkdyhledalvelbloudynastřeše?”Onimuřekli:“Následujemetvéhopříkladu,neboťsedíšnatrůněasnažíšseospojenísBohem.Džalal-al-din-Rumi Ze všech sociálních, mravních, duchovních problémů nejnutněji si vyžaduje

řešeníproblémmoci,avšakjezároveňnejtěžší.Vůlepomocinenížádnáosobnínepravost,aprotonenípodrobenažádnýmomezením,jakáukládáunavenýnebonasycený fysiologický aparát hýřivosti, pijáctví nebo chlípnosti. Protože každýmuspokojenímseještěstupňuje,můžesetouhapomociudržetipourčitýčasbezpřerušení a důvodů tělesné únavy nebo nemoci. Ostatně společnost je takutvořena,žečímvýšesečlověkvyšplháv politické, hospodářské nebo náboženské hierarchii, tím více se mu otevírajímožnostiaprostředkykvykonávánímoci.Avšakvzestupuvnitřhierarchie jeobvyklepomalýprocesactižádostivcidospějínahoruobyčejněažtehdy,kdyžuždostidalekopokročilinasvéživotní dráze.,Čím je starší, tímvícepříležitostímápomoci bažící člověk,abypovolilsvýmzvykovýmhříchům,atyjejtímvíceoslepují,čímnepřetržitějijevystavenpokušení.Vtomtoohledujestjehopostaveníúplnějinénežchlípníkovo.Tenbysesvéneřestinikdydobrovolněnevzdal,zažívávšakaspoň,žeslétyjehoneřest ochabuje. Bažící po moci se své nepravosti ani nevzdá, ani jí neníopuštěn. Místo, aby ho stáří milostivě osvobodilo od jeho slabostí, má sklon ktomu,aby je stupňovalo tím, žemuulehčujeuspokojovati jeho tužbyvevětšímměřítku a nápadnějším způsobem. To je důvod, proč ve slovech Actonových“všichnivelcímužové jsoušpatní”.Mělobynáspotompřekvapovat,žepolitickájednání, která v příliš mnoha případech nevedou k blahu společnosti, nýbržvýhradně nebo aspoň v první řadě se provádějí proto, aby uspokojila touhu pomocišpatnýchlidí,majípotomkatastrofálnínásledky? “Létat, céstmoi” (Stát jsem já), říká tyran.A toplatípřirozeněnejenoautokratechnavrcholupyramidy,ale iočlenechvládnoucímenšiny,pomocínížvládne a která je ve skutečnosti pravým vládcem. Ostatně dokud je politikaúspěšná,uspokojujevládychtivostvládnoucích tříd,adokudcenaúspěchunenípříliš vysoká, budou mít dokonce vládnoucí masy pocit, že oni jsou státem -obludnáazářováprojekceindividuálníhojá,kteréjesamoosoběbezvýznamné.

Malý muž může jaksi uspokojiti svou vládychtivost, jsa zastupovánimperialistickým státem, právě jak to dělá velký. Rozdíl mezi nimi je ve stupni,nikolivvezpůsobu. Nebyla dosud nikdy vymyšlena neomylná metoda kontroly politickýchnásledků vládychtivosti. Protože moc svou povahou může být neomezeněrozšířena, může být zastavena jen srážkou s jinou mocí. Proto každá lidskáspolečnost, která záleží na tom, aby v ní byla svoboda ve smyslu vlády právamístozájmu třídnebovýsad jednotlivců,musídbáti toho,abymoc jejichvládcůbylarozdělena.Národníjednotaznamenánárodníotroctvípodjedinýmčlověkema pod oligarchií, která jej podporuje.Organizovaná a vyvážená nejednotnost jepředpokladem svobody. Králi věrná opozice je nejvěrnější, protože jenejblahodárnějšísoučástíkaždésvobodymilovnéspolečnosti.Dále,protožetouhapomociječistěduchováaprotonenasytná,právějakoje

nezávislá nanemoci nebo stáří, žádná společnost, která si cení svou svobodu,nepřizná svým vládcům dlouhá úřední období. Kartuziánský řád, který “nikdynebyl reformován, protože nikdy nebyl deformován” děkoval za svoudlouhotrvající imunituvůčikorupci téskutečnosti,že jehopředstaveníbylivolenipouze na jeden rok. Ve starémŘíměměnila se zákonná svoboda podle délkyúředníchobdobímagistrátů.Pravidloprokontroluvládychtivostisestanovívelmisnadno,vpraxivšakse

těžko prosazují, jak ukazují dějiny. Prosazují se zvlášť těžko v době jako jednešní, kdy politický aparát, posvěcený tradicí velmi rychle zastará vlivemrychlýchzměnvtechniceazdravýprinciporganizovanéavyváženénejednotnostinutnévtělitidonových,časovějšíchzařízení. Acton,učenýkatolickýhistorik,byl tohomínění,ževšichnivelcímužovéjsou špatní. Rumi, perský básník a mystik zjišťoval, že má sotva větší smyslsnažitiseospojenísBohemztrůnu,nežhledativelbloudymezikomíny.PoněkudoptimističtějšítónrazilFrantišekSaleský,jehožnázorvtétověcizaznamenaljehoBoswellovipodobnýučedník,mladýbiskupzBalley.“Monpére,”řekljsemjednohodne,“jakmohouti,kdosamizastávajívysokýúřadprovádětctnostposlušnosti?”FrantišekSaleskýodpověděl:“Dělajítovětšímavýznamnějšímzpůsobemnežjejichpoddaní.”Protožejsemtétoodpovědinerozuměl,pokračovaljsem:“Ti,kdojsouvázániposlušnostímajíobvyklejednohopředstaveného…Aleti,kdojsousamipředstavenými,mají kprováděníposlušnosti širšípole,dokonceuprostředvladaření, vzpomenou-li si na to, že je Bůh vyzdvihl nad ostatní lidi a že jimpropůjčilmoc, provádějí ji z poslušnosti vůči Bohu. Tak se stanou poslušnými ikdyž vládnou. Kromě toho není tak vysokého postavení, které by nepodléhaloduchovní vrchnosti ve věcech svědomí a duše. Je však ještě vyšší stupeňposlušnosti,onějžsmějívšichnipředstaveníusilovat,a to je ten,oněmžmluvísvatý Pavel, když praví: “Ačkoliv jsem totiž nezávislý na všech, stal jsem se

služebníkem všech.”[106]

Tak svou všeobsáhlou poslušností staneme se všem

vším.[107]

Sloužíme-li všem kvůli našemu Pánu, máme všechny za svépředstavené. Na potvrzení tohoto pravidla jsem si často všiml, jak FrantišekSaleský jednal s lidmi i s těmi nejnepatrnějšími, kteří k němupřišli, jako by byljejich podřízený. Nikoho nikdy neodmítl, nikdy neodepřel navázati rozmluvu,promluviti nebo naslouchati, nikdy neprozradil nejmenší známku únavy,netrpělivostineborozladění,ikdyžbylpřerušennevhodněavtíravě.Těm,kdosehoptali,proč takovýmzpůsobemmaříčas,odpovídalvždycky:“Je tovůleBoží.Žádásitoodemně.Cosimohuvícepřáti?Dělám-litoto,nepotřebujidělatjižnicjiného.Božísvatávůlejestřed,zněhožbymělyvyzařovativšechnynašeskutky.Všechnoostatníjejennudaavzrušení.JeanPierreCamus.Vidímetedy,že“velkýmuž”můžebýtdobrý-dostidobrý,abydokoncemohl

přemýšletnaspojivépoznáníBožskéhozákladu, -předpokládaje,žepřivýkonusvémocisplnípodmínky.Předevšímsemusívzdátvšechostatníchvýhod,kterépřináší moc a pěstovati trpělivost (a mystickou) nazíravost, bez nichž nemůžeexistovatianiláskakBohu,aniklidem.Zadruhémusípochopiti,žeokolnost,proníž získal časnou moc mu nepropůjčuje duchovní moc. Tato je vyhraženavěštcům,aťmrtvýmneboještěžijícím,kteřízískalipřímýpohlednapodstatuvěcí.Společnost,jejížbonzjedostipomatený,abyvěřil,žejeprorokem,jeodsouzenakzániku.Vestabilníspolečnosti,ti,kdosezrodilivěštci,udávajícíle,zatímcoti,kdo mají vládnout, dbají na autoritu a radu věštců. Aspoň teoreticky se tomuvšemu dobře rozumělo až do reformace, kde “nebylo tak vysokého postavení,kterébynepodléhaloduchovnívrchnostivevěcechsvědomíaduše.”Církvesebohuželsnažily,abyzískalyzobousvětůtonejlepší-duchovníautorituspojovalyse světskou mocí, která byla prováděna buď přímo nebo nepřímo za trůnem.Avšakduchovníautoritajesouzenajentěm,kdojsoudokonalenesobečtíajejichpohnutkyvtomsměrunejsoupodezřelé.CírkevníorganizacesemůžejmenovatmystickýmtělemKristovým,alejsou-lijejíprelátiotrokářiavládcistátů,jaktomubylovminulosti,nebokdyžjetakováorganizacekapitalistouvevelkémměřítku,jako dnes, nedokáží ani nejúctyhodnější tituly skrýti skutečnost, že vynese-lirozsudek, činí jej jako zúčastněná strana pro nějaký zvláštní politický nebohospodářský zájem. Zajisté ve věcech, jimiž se světská moc přímo nedotýkáorganizace,mohoubýt jednotlivízástupcicírkvedokonalenesobečtí,atakovýmiskutečně byli. Proto dokázali vykonávat pravou duchovní autoritu. TakovýmpříklademjepřípadFilipazNeri.Ačkolivnemělvůbecsvětskoumoc,mělmocnývliv naEvropu šestnáctého století. Je pochybné, zda by námaha atridentskéhokoncilu,abyseobnovila římskácírkevzvnitřku,bylaměladostiúspěchu,kdybynebylotohotovlivu.Kolikvelkýchmužůvůbeckdyskutečněsplnilopodmínky,zanichžmocjakpro

vládce,takproovládanéhojeneškodná?Ajepravděpodobné,žejesplní?Zřejmětakových bylo málo. Problém moci může být nakonec vyřešen světci. Protoževšakpravásamovládajemožnájenvmalýchspolečnostech,budespolečnostemvládnutonazákladěnárodnímnebonadnárodnímvždyoligarchickýmimenšinami,

jejichž členové dospějí k moci, protože touží po moci: z toho důvodu budeproblémmocistáleživý.Aprotožebudemocibýt rozřešen jedině lidmi jakobylsvatý František Saleský, bude moc pořád způsobovat zlo. A následkem tohonemůžeme očekávat, že společnosti velkých rozměrů budou v budoucnostimnohemlepší,nežbylyspolečnostiminulostiběhemjejichnejlepšíchazároveňkrátkýchobdobí.14.4.1959

VII.kapitolaPravda

MlčoníanežvaňoBohu,neboťkdyžoněmžvaníš,lžeš,dělášhřích.

Eckhart.[108]

Vnáboženskéliteratuřejeslovo“pravda”používánobezvolbynejméněvetřech určitých a od sebe rozdílných významech. Tak se mnohdy používá jakosynonyma“skutečnosti”,jakokdyžsetvrdí,žeBůhjepravda-vesmyslu,žeOnjepraváskutečnost.Avšaktotozřejměnenívýznamslovvtakovémvýrazujako

“Boha v duchu a v pravdě uctívati”[109]

(109). Zde znamená “pravda” přímévnímáníduchovnískutečnosti-vědění,kteréseformulujedozásadapřijímásekvůli nějaké autoritě nebo že nějaký důkaz na podkladě napřed připuštěnýchhypotéz byl logicky přesvědčivý. A konečně existuje častější význam slova vevětě,jako:“totovysvětleníodpovídápravdě.”Tímsemáříci,žeslovnísymboly,znichžsevětaskládáodpovídajískutečnostem,knimžsevztahuje.KdyžEckhartvkázání prohlašuje: “Lžeš, když žvaníš o Bohu,” chce tím říci, že všechnatheologická tvrzení jsou klamná. Pokud vůbec může být společný jmenovatellidských symbolů z Božských skutečností, jsou určitá theologická tvrzení takpravdivá,jakjedovedemevytvořiti.JelikožbylEckharttheologem,jistěbytobylpřiznal. On však nebyl pouze theologem, nýbrž také mystikem. A protože bylmystikem, rozumělvelmiživě,cosemodernísemantika takhorlivě -a také takbezvýsledně-snažívštípitisoučasníkůmto,žeslovanejsoutímtéžcověciaževědění ve slovech o skutečnostech není totéž jako přímé a okamžité vnímánískutečnostísamých.Eckhartvlastnětvrdítoto:“CoseříkáoBohu,nemůžebýtzažádných okolností “pravda” v prvních dvou významech onoho mnohozneužívanéhoadvojsmyslnéhoslova.NepřímořeklsvatýTomášAkvinskýpřesnětotéž,kdyžsepoprožitívlitéhonazíránízdráhalpokračovatvesvýchteologickýchpracech a prohlásil, že všechno, co předtím napsal není nic než sláma vesrovnáníspřímýmpoznáním,kterémubylodáno.Dvěstě letdříveobrátilsevBahdadě velký mohamedánský theolog Al-Chazzali od rozjímání o pravdách oBohu a od čistě intelektuální discipliny filosofů, aby se přiklonil k rozjímání abezprostřednímuvnímání pravdy jakožto skutečnosti a kmravnímaduchovnímdisciplinámsufijů.Smyslvšehotohojejasný.Kdykolivslyšímenebočtemeo“pravdě”,mělibychomonídostdlouhopřemýšletaptátsesamasebe,vekterémze tří výšezmíněných výrazů je slovo použito v daném případě. Budeme-li dbát tohotomaléhobezpečnostníhopravidla,(kterépředstavujectnostnýskutekintelektuálnípoctivosti), ušetříme si hodně duchovního zmatku, který je rušivý a zcelazbytečný.Vúmyslu,abypřilákalslepé,

dalBuddhavyklouznoutizesvýchzlatýchústhraváslova;

nebeazemějsouodtédobynaplněnybodlavýmhouštím.Dai-oKokušiNikdenenínicpravého,

pravésenikdenenajde.Pravíš-li,ževidíšpravé,nenítvéviděnípravé.Je-lipravéponechánosamosobě,nenívněmnicnepravého,neboťjeto

sámvšeobsáhlýDuch.KdyžvšeobsáhlýDuchneníodloučenodklamného,nenínicpravého,nikdesepravénenajde.HuiNeng.Ve skutečnosti Buddha nikdy nekázal o pravdě, neboť tu musí každý sám

postihnouti.Sutralamkara.Čímdálecestujeme,tímméněvíme.LaoTse.

“Slyšte!” křičel Monkey. “Po veškeré námaze, kterou jsme vynaložili,abychomsempřišlizČínyakdyžjstepřesněnařídil,abynámbylyvydányspisy,předalinámAnandaaKasypapodvodnézboží.Dalinámkodnesenínepopsanéexempláře.Ptámsevás,zdalijsoukněčemu?”“Nemusíškřičet”,pravilBuddhasúsměvem.“Chceš-livědět, tak tyčiré role jsoupravéspisy.Vidímvšakuž,žečínský lid je příliš hloupý a nevědomý, než aby tomu věřil. Nemůžeme tedyopomenouti,abychommudalipsanéexempláře.”

WuČeng-ěn.[110]

(110)Filosofovéjsousicedostichytří,alenedostávásejimmoudrosti,pokudsetýčeostatníchbuď,jsounevědomínebodětinští!

Zaměňujíprázdnoupěstsjinou,kteráněcoobsahuje,aukazujícprstsukázanýmpředmětem.Protožesektomutoprstuupnou,jakobytobylměsíc,

jevšechnajejichnámahamarná.TokaDaiši.CojeznámojakoBuddhovoučeníneníučenímBuddhovým.Sutraměřičediamantů.“Cojepodstatnounaukoubuddhismu?”“Neporozumíšjí,dokudjinebudešovládat.”ŠihTou Předmětem věčné filosofie jest podstata věčné duchovní skutečnosti. Avšak

řeč, kterou musí být tento předmět popisován, vyvinula se vlivem rozporu sprojevyvčase.Protosevtakovýchpopisechshledávámesparadoxnímprvkem.Podstatapravdyjakožtoskutečnostinemůžebýtpopsánaslovnímisymboly,kteréjí dostatečně neodpovídají. Může být v nejlepším případě jen naznačenaklamnými závěry a protiklady. K těmto nevyhnutelným paradoxům přidávajíněkteří duchovní spisovatelé úmyslné a záměrné nehoráznosti, ironické ahumorné výstřednosti, které jsou vypočteny na to, aby čtenáře překvapily avyhnali ho z jeho samolibé spokojenosti, která je dědičným hříchem intelektu.TentodruhýdruhparadoxujezvlášťoblíbenumistrůtaoismuaZen-buddhismu.Poslední užívají klamných závěrů a dokonce nesmyslů jako prostředků, jimiž“dobývají násilím království nebeské”. Nápadníci dokonalého života bylipodněcováni, aby pěstovali diskurzivní rozjímání o úplně nelogické formuli.Výsledkembyl jakýsidruh redictioadabsurdumceléhonasebesevztahujícíhodiskurzivníhoprocesu, jakýsináhlýúnikz “rozumu”(v řečischolastické filosofie)do intuitivního “intelektu”, který je schopen pravého nazírání na Božský základkaždéhojsoucna.Tatometodasenámzdábýtzvláštníapřemrštěná.Tovšaknicneměnínatom,žebylatakúspěšná,žeumnohalidízpůsobilaposlednímetanoiunebopřeměnuvědomíapovahy.Dobrý příklad, jak Zen-buddhismus používá téměř směšné výstřednosti, aby

vyzdvihl filosofické pravdy jevící se jako nejdůležitější, nachází se v prvním zprávě uvedených citátů. Nemáme vážně věřit, že avatar kázal, aby si z lidstvadělal blázny. Avšak touto cestou se autorovi podařilo probudit nás z obvykléspokojenostisvesmírem,který jsmesisamivykonstruovalizeslov,avekterémstrávímevelkoučástživota.Slovanejsouskutečnosti,tímménějsoutozákladnískutečnosti.Bereme-li je příliš vážně, ztratíme svou cestu v tom trnitémhouští.Když je naproti tomu nebereme dost vážně, nenabudeme ponětí o tom, že jemožnosejítiznějakécestynebožejenějakýcíl.Kdybyosvícenínekázali,nebylobyvůbecspásy.Protoževšaklidskýduchalidskéřečijsoutakutvořenianejinak,jsou ona nepostradatelná kázání spojená s nebezpečími. Dějiny všechnáboženství se sobě podobají v jednom bodě: Někteří z jejich zastánců jsouosvíceni a spaseni, protože se jim zalíbilo příhodně reagovati na slova, kteráproneslijejichzakladatelé;jinídospělijenkčástečnéspáse,protožejenčástečněpříhodně reagovali, jiní škodí opět sami sobě a bližním, protože reagují zcelanevhodnýmzpůsobem - buď, že úplně ignorují slova, nebopotom, což se děje

častěji,berousepřílišvážněajednajísnimi,jakobybylytotožnéseskutečností,kníž se vztahují. Že slova jsou zároveňnepostradatelnáa vmnohýchpřípadechosudná, to věděli všichni zastánci věčné filosofie. Ježíš mluvil o sobě jako o

někom,kdojehoršínežtrní,kdonasvětpřivádídokoncemeč.[111]

SvatýPavel

rozeznává literu,kterázabíjíaducha,kterýoživuje[112]

.Aběhemnásledujícíchstoletípovažovalimistřikřesťanskéhoduchovníhoživotazanutnéstáleznovusevracetk tomuto tematu.Vždyťhomo loquax,mluvícízvíře,máhlavníschopnostnaivněsenadchnout, vydat senapospasvlastnímslovům, tak jako tomubylo,kdyžsestavělababylonskávěž.Vposledníchletechbylauveřejněnamnohádílao semantice. Také jsme si museli dát líbit ohromné množství nacionalistické,rasistické a válečné propagandy. Nikdy dřív tolik nadaných mužů nevarovalolidstvo před nebezpečím špatné řeči - a nikdy politici neužívali slov taklehkomyslně a nikdy dříve je publikum nebralo tak vážně. Tato skutečnostdostatečně dokazuje, že přes všechny nové formy staré problémy zůstalytakovými jakými vždy byly - naléhavými, nevyřešenými a podle všeho téžneřešitelnými.Všechno,cosiv tomtoživotěpředstavivostpředstavujeacorozumchápea

můžepochopit,neníanemůžebýtpřímoucestoukespojenísBohem.SvatýJanzKříže.Suchopárné a neplodné spekulování může rozestříti záhyby oděvu pravdy,

nemůževšakodhalitijejíkrásnoutvář.

JohnSmith,Platonik[113]

Vevšechobličejíchseukazujeobličejvšechobličejů,alezahalenýajakovhádance. A za žádných okolností nebude spatřen nezahalený, dokud člověkneunikne všemobličejům, v určitém tajemnémamystickém tichu, v němžnenípoznávání a pojetí obličejů. Tato mlha, tento mrak, toto temno nebo tatonevědomost, do které vstupuje, kdo Tvůj obličej hledá, když jde za hranicipoznáníapojmů,tojestav,mimonějžTvůjobličejmůžebýtspatřenjenzastřeně.AvšakvonétemnotěsezjevujeTvůjobličejvolněbezzávoje.Protouznávám,jakje pro mne nutné, abych vstoupil do temnoty a uznal shodu všech protiv zahranicemi rozumových možností a tam hledal pravdu, kde stojíme tváří v tvářnemožnosti.MikulášzCues.PrávějakojeBožstvíbezejmennéamimojmen,takjetakédušebezejmenná

jakoBůh.Vždyťonajetímtéž,čímjeBůh.

Eckhart.[114]

JelikožBůhjenepochopitelný,nezdržujeseupozorovánípředmětů,kterémohou býti vnímány smysly a pochopeny rozumem. To by znamenalo býtspokojensněčím,cojeméněnežBůh.Činíš-litak,zničíšduševníenergii,která

jepotřebná,abyssnímmohlchoditi.SvatýJanzKříže Není tisouzenoanizdenazemi,anivzáhrobí,abysnašelnebopoznalBoha prostřednictvím důkazů smyslových nebo pomocí něčeho jiného nežpomocíBoha.VždyťaniBůh,aninebe,anipeklo,aniďábel,anihmotanemohoubýtv toběa teboupoznáváni jinaknež jejichvlastnípodstatoua jejichvlastnímprojevem.Avšechnoúdajnévěděníotěchtověcech,kterénevzniknetím,žebysetytověcisamyvtobězrodilyaprojevily,jepouhýmvěděnímjakémáslepecosvětludoněhožnikdynevnikl.WilliamLaw.

Následujestručnýobsahučeníodžnanězperavýznamnéhoučence,oosvobozujícímpoznáníBrahmananeboBožskéhozákladu. …džnana je věčná, jest obecně siddha a svasiddha, poznání v Atmanu

samém,které jeskrytozaveškerýmavidja (zanevědomostí), jakonezrušitelné,jen zastíněné, nedokazatelné, protože samo sebe dokazující, nepotřebujícížádného důkazu, protože všechny důkazy podávají teprve možnost něčehotakového. Tyto věty jsou podobné zásadám Eckhartova poznání a učeníAugustinovuoneternaveritasinanima(ověčnépravděvduši),kterájsoucsamabezprostředníjevůbeczáklademveškeréjistoty.

RudolfOtto.[115]

Vědění o estetice není totožné s přímou cestou k provádění a kezhodnoceníumění.Jaksemůžemenaučitmítimalířskéokonebostátsedobrýmmalířem?Jistěnetím,žesipřečtetedílaBenedettaCroceho.Malířstvíseučímemalováním, a správnému hodnocení obrazů návštěvou uměleckých galerií aprohlídkoumaleb.Tovšakneznamená,žeCroceajehokolegovépromarniličas.Musímejimbýt vděčni za jejich díla, v nichž vypracovalimyšlenkovou soustavu, která námumožňuje, abychom hodnotili přímo vnímanou důležitost umění ve světleobecnéhopoznáníauvedli totohodnocení v souladsostatními zkušenostmi, atak,případnědotémírysi“vysvětlili”umění. Coplatíoestetice,toplatí iotheologii.Theologickáspekulacemápotudcenu,pokuddovolujetěm,kteříprožilirůznéaspektyBoží,učinilisisrozumitelnépředstavyopodstatěBožskéhozákladuaovlastnímzážitkuvevztahukostatnímzážitkům.A jestližebyl jednouvypracovánspoznánímBohasouvisejícísystém,uspokojujepotřebu,pokudpřesvědčujety,kteřítensystémstudovali,žepostulátBožskéhozákladuneobsahujesámosoběnicsoběodporujícíhoažeutěch,kdojsouochotnisplniturčitépodmínky,tentopostulátsemůžepřevéstnaskutečnost.Zažádnýchokolnostínemůževšakstudiumtheologieasouhlasstheologickýmipoučkaminahraditi to,coLawnazývá“zrozenímBohauvnitř”.Vždyť teorienenípraxíaslovanejsouvěcmi,jejichžmístozaujímají.

Theologie, jak ji známe, byla studována velkými mystiky, svatýmAugustinema svatýmTomášem.Mnoho jiných velkých theologů - zvláště svatýŘehoř a svatý Bernard, ba dokonce Surarez, - nebyli byměli taková vnuknutí,kdybybylinemělinavícmysticképoznání.OpatJohnChapman.

Dr.Tennantjenaprotitomuopačnéhonázoru-ato,ženáboženskýzážitekje sice něco skutečného a jedinečného, že však v tomto zážitku obsaženépoznání nic nepřidává k poslední skutečnosti, která musí být vysvětlenaprostřednictvímapomocí jinýchpramenů, jež námposkytují představuoBohu.Studiumskutečnostídává,jaksezdá,dourčitémíryzapravduoběmanázorům.Skutečnosti mystického nazírání (společně se skutečnostmi toho, co platí zahistorické zjevení) jsou zracionalizovány podle obecného poznání a slouží jakozáklad theologie. A naopak stávající, na obecnémpoznání postavená theologievykonává hluboký vliv na ty, kdo se věnovali duchovnímu životu, neboť jimumožňuje,abyzamítlianespokojilisesnižšímvývojovýmstupněmsvéhozážitkunebodokoncesvyspělým,pokudnevykazujeznámkyspojenísBohem,jakjsoupopsányvknihách.Takmystikvytvářítheologiiatheologiemystika.Kdopřikládávírufalešnýmdogmatůmnebocelousvoupozornostapříchylnost

upnena jediné, z celého systémuvyňaté, správnédogmaaostatní zanedbává(jako činí např. mnozí křesťané, když se soustřeďují na lidství druhé Božskéosoby a nechávají bez povšimnutí Otce a Ducha svatého), vydávají se vnebezpečí,žesiznemožní jižnapředpřímépoznánískutečnosti.Vnáboženstvíjakovpřírodnívědějezkušenostdánajensamotnouzkušeností.Jenesprávnéužnapřed ji posuzovat, vtěsnávat ji do tvarů, které buď vůbec neodpovídajískutečnostem nebo jen některým z nich. “Nesnaž se najít pravé”, píše mistrsystémuZen.„Přestaňpouzelpětinanázorech.”Jepouzejedinýprostředek,jakse vyhojiti z následků víry ve falešnou nebo neúplnou theologii. Je to tentýžprostředek,kterýsámosobědostačuje,abychomvyřešilipřechodzvíry(dokoncez víry v theologii vykazující nejvyšší stupeň pravdy) k poznání, případně kpraskutečnosti - a tímto prostředkem je nezištnost, poslušnost, otevřenost vůčidanévěčnéskutečnosti.Názorsivytvářímesami.Můžeme jimproto rozumětiaformulovati je,diskutovationich.Ale“zdržovatisepozorovánímpředmětů,kterése vnímají smysly a mohou býti pochopeny rozumem”, znamená, abychom sevyjádřilizpůsobemsvatéhoJanazKříže,“spokojovatisesněčím,cojeméněnežBůh.”“SpojivépoznáníBohajsouschopnijenti,kdopřestalilpětinanázorech”-též na názorech, které abstraktními pojmy vyjadřují nejvyšší možný stupeňpravdy. Jen kráčej ušlechtilá duše, navlékni cestovní obuv! To je intelekt a láska.

Překročjimidílavzniklátvousilouarozumem…askočdosrdceBožího,dojehoskrytosti.Vněmseskryješpředveškerýmstvořením.

Eckhart[116]

S lampou slov a rozeznávánímusíme putovati za slovo a rozlišování,abychomnastoupilistezkuuskutečnění.LankavataraSutra.Slova“intelekt”Eckhartzdeužívávescholastickémsmyslupříméhopoznání.

“Intelekt” (intelectus) a “rozum” (ratio) píše Tomáš Akvinský, “nejsou dvě síly,nýbrž liší se od sebe tak, jako dokonalé od nedokonalého…Intelekt znamenádůvěrnéproniknutípravdy, rozumnaproti tomupoptávánía rozhovor…”Jestliženapředsledujemerozumovouacitovoucestuapotomsejíodřekneme,můžemevkročiti na intelektuální a intuitivní “stezku uskutečnění”. A přece, přes výstrahytěch, kteří dík své nezištnosti pokročili od litery k duchu, od teorie k přímémupoznání, zachovali si organizované křesťanské obce neblahý zvyk zaměňovatiprostředek za cíl. Slova, do nichž teologie odívá více či méně uspokojujícíracionalizacenáboženskéhozážitkubylabránapřílišvážně.Stáleznovusešířilomylné domnění, že duše budou spasena, když budou souhlasiti na místě sformulí, která platí za správnou, a budou zavrženy když nebudou souhlasiti.Zacházeli s nimi s hlubokou úctou, která právem náleží jen skutečnosti, kterou

měl popisovat. Slovo filioque[117]

nebylo asi jedinou příčinou rozkolu mezivýchodníazápadnícírkví,alenepochybněbylozáminkoukněmuacasusbelli.[118]

Přehnanéoceňováníslova formulínutnosnadpovažovatzazvláštnípřípadonoho přehnaného oceňování časných věcí, které je pro dějiny křesťanství takosudné.Poznávatipravduvesmysluskutečnosti,poznávatijispojivě”,vduchuavpravděvesmyslupříméhozažívání”-tojespasení,vtom“jenášvěčnýživot”.Bráti pravdu podle zvyku ve formě slov, která odpovídají symbolům pravdy vesmyslu skutečnosti, pokud tuto známe jako pravdu ve smyslu přímého poznánínebojakopravduvesmysluhistorickéhozjevenínebojízněhomůžemeodvodit-vtomneníspásaduše,nýbržjetopouzestudiumzvláštníhoodvětvífilosofie.Aniběžnýdennízážiteknějakévěcineboudálostivčasenemůžebýtnikdyplněneboaspoň dostatečně popsán. Zažití oblohy nebo neuralgie nedokážeme sdělit.Nejlepší,comůžemeučinit, jsouslova“modrá”nebo“bolest”,amůžemedoufat,žeti,kdojeslyší,mělipodobnézážitky,aprotojsousto,abysidoplniliomezenýsmyslslovzvlastnízkušenosti.Bůhvšaknenívěc,nenítoudálostvčase.Časempodmíněnáslova,kteránevyhovujíanipopisučasovýchvěcí,tímménědostačujívnitřnípodstatěspojivéhozážitkutoho,conáležínesouměřitelnémupořadupodlevelikosti. Domněnka, že lidémohou najíti spásu v tom, že studují formule a jeschvalují,podobásevíře, žemůžemecestovatidoTimbuktu, kdyžsesklonímenad mapou Afriky. Mapy jsou symboly. I ty z nejlepších jsou nepřesné anedokonalésymboly.Kdyžvšakněkdochcedosáhnouti vytčenéhocíle,máproněho mapa nepostradatelný význam, neboť mu udává směr, kterým se mácestujícídát,acesty,jimižmusíprojít. V buddhistické filosofii pozdější doby jsou slova považována za jeden z

nejdůležitějšíchurčovacíchčinitelůvtvůrčímvývojilidskýchbytostí.Vtétofilosofii

se uznává pět druhů jsoucna - pojmenování, projevení, rozlišení, správnépoznání, “Takovost”.První třise týkajízla,druhédvědobra.Projevyse rozlišujísmyslovýmiorgány,stávajísepředmětypojmenováním,takžeslovaplatízavěcia symbolů se užívá do míry skutečnosti. Podle tohoto názoru je řeč hlavnímpramenempocituodlišeníarouhavépředstavyindividuálnísoběstačnostisjejímivnitřními, nepostradatelnýmiprůvodními zjevy: s žádostivostí, závistí, touhoupomoci,hněvemakrutostí.Aztěchtošpatnýchvášnívyplývánutnostopakujícíse,oddělené, na určitý čas omezené existence za stejných sebezvěčňujícíchokolnostívášněazaslepení.Jedinévýchodiskojevtvůrčím,buddhovskoumilostípodpořenémtvůrčímaktuvůle,kterývedepomocínezištnostikpravémupoznání.Totopozůstávákromějinéhotéžzpřiměřenéhohodnocenípojmenování,projevůarozlišování.Vesprávnémpoznáníaskrzeněseosvobozujemeodzaslepujícíhobludu o “já”, “mne”, “mém”. Odoláme-li pokušení popříti svět v ukvapeném ajednostranném vytržení nebo mu přisvědčovati životem podle vzoru hommemoyen sensuel, dojde nakonec k osvěcujícímu poznání, že samsara a nirvanajsou jedno, ke spojivému vnímání čiré “Takovosti” - posledního základu, kterýslovnímisymbolymůžebýtjennaznačen,nikolivvšakdostatečněpopsán.V souvislosti s mahajánským názorem, že slova hrála důležitou a dokonce

tvůrčí úlohu ve vývoji neznovuzrozených lidských bytostí, nutno se zmínit oHumovýchargumentechprotiskutečnostipříčinnosti.Tytoargumentyvycházejízpředpokladu,žeudálostijsou“volné”a“odloučené”apronikajísnutícílogickouažkuzávěru,kterýděládokonalýnesmyslzkaždéhoorganizovanéhomyšleníneboúčelového jednání. Chyba na níž ukázal profesor Stout, je už v předpokladu.Ptáme-li se co Huma přivedlo k tomu, aby schvaloval tento úplně zvláštní anerealistickýpředpoklad,žeudálostijsou“volnéaodloučené”,ujasnísenám,žejedinýmdůvodemprotakovétoznásilněnípříméhozažitískutečnostibylo,ževěcia události jsou symbolizovány v našem myšlení podstatnými jmény, slovesy apřídavnými jmény.Tatoslova jsouvskutku “volnáaodloučená”způsobem,kterýzcela zřejmě neplatí pro věci, na jejichžmístech slova stojí. Protože považovalslovazamíruvšechvěcí,místoabyvěcimělzamíruvšechslov,podřídilHumediskretní, jaksi pointillistický vzor řeči neustále pokračující skutečné zkušenosti.Výsledekbyl, jakvíme,nemožněparadoxní.Většina lidínejsou filosofyavůbecse nestarají o důslednost v myšlení a v jednání. Za určitých okolností sedomnívají, že události nejsou “volné a odloučené”, nýbrž, že existují současněnebo jedna po druhé následují uvnitř organizovaného a organizujícího silovéhopole nějakého kosmického celku.Ale za jinýchokolností když seopačnýnázorlépe kryje s jejich vášněmi a zájmy, přijímají zcela nevědomě Humův postoj ajednánísudálostmitak,jakobybylynezávislénasoběanaostatnímsvětějakoslova,kterájimsloužícosymboly.Totosejimhodíobvykleuvšechudálostí,kterésetýkají“já”,“mne”,“mého”.Jestliže“volnáaodloučená”pojmenovánípřetvářímena předměty, považujeme věci také za “volné a odloučené” a za nepodléhajícížádnému zákonu, za osvobozené od vztahů, které se zřejmě spojují s jejichfysickým, sociálním a duchovním prostředím. Považujeme za nesmyslnoumyšlenku, že v přírodě není příčinnosti a organizovaného vztahumezi věcmi a

událostmi v životě. Zároveň považujeme za samozřejmou představu, že našesvaté já je “volné a oddělené” od vesmíru a jest si samo sobě zákonem naddharmou mravnosti a dokonce v mnohých ohledech nad přírodními zákonypříčinnosti. Jak buddhističtí, tak katoličtí mniši a jeptišky byli vyzývání, aby sevyhýbali osobnímu zájmenu a mluvili o sobě pomocí opisů, které jasněnaznačovaly jejich pravý vztah k vesmírové skutečnosti a ke společníkům vetvoření.Tatobezpečnostnípravidlabylamoudřevymyšlena.Reagujemereflexněnaběžnáslova.Změníme-lipodnětnýprostředek,můžemeučinitiněco,abychommodifikovali reakci. Bez Pavlova zvonku není činnosti slinných žláz. Beznepřetržitého zdůrazňování takových slov jako “mě” a “mé” není čistěautomatického, nepředloženéhoegoismu. Jestližemnichnemluví o sobě jakoo“já”, nýbrž jako o “tomto hříšníku” nebo o “neužitečném sluhovi” ponenáhlupřestává se považovat za “volné a oddělené” já a uvědomuje si sebe veskutečném,organickémvztahukBohuabližnímu.Vpraxiseužíváslovtakék jinýmúčelům,nežkúdajůmvřečnickémumění,

abyroznítilavášněazaměřilavůlinanějakýžádoucízpůsobjednání.Mnohdysejich užívá takébásnicky - to znamená, že se jich užívá takovýmzpůsobem, ženeposkytujíjenúdajeoskutečnýchapomyslnýchvěcechaudálostechařečnickysedovolávají vůleavášní,nýbržchtějí čtenářepřiměti k tomu,abyvnichvidělkrásu. Krása v umění nebo v přírodě je závislá na vztazích mezi věcmi, kterésamy o sobě nejsou krásné. Na slůvkách “čas” a “slabika” není nic krásného.Použije-li se jich však v takovém výroku jako “po poslední slabiky všech lhůt

času”[119]

vnímásejakokrásnývztahmezizvukemspojenýchslov,mezinašimipředstavamiověcech,najejichžmístěslovastojímezivsouzvukustojícímislovyavýrokemjakocelkem.O řečnickém použití slov není třebamnoho říkat. Řeční se pro dobrou věc

neboprošpatnouvěc-řečnictví,kteréčinípoprávuskutečnostemhýbajícmyslí,a řečnictví, které je vědomě či nevědomě lživé. Je hlavní úlohou intelektuálnímravnosti, rozeznávati různé druhy řečnictví. A intelektuální mravnost je stejnědůležitým předpokladem duchovního života jako ovládaná vůle a dohled nadsrdcemajazykem. Nyní se musíme pustit do těžšího problému. Jak by mohlo být uvedeno v

souladbásnickéužití slov s duchovnímživotem? (Coplatí pro básnicképoužitíslov,platísamozřejměstejnouměroupropoužitíbarevvmalířství,tónůvhudbě,hlínynebokamenevplastice-toznamenáprovšechnaumění).

“Krása jepravda,pravda je krása”[120]

.Keatsbohužel nezodpovídáotázku,vekterémzhlavníchvýznamůpoužíváslova“pravda”.Někteříkritikovémínili,žeslova použil ve třetím na začátku této kapitoly uvedeném významu, a protopovažovalijehoaforismuszanesmyslný.ZnaH2SO4=ZnSO4+H2.Tojepravdavetřetímsmysluslova.Zřejměnení

taková pravda totožná s krásou. Je však neméně jasné, že Keats nedával

“pravdě” tento smysl. Použil slova především v jeho prvním významu jakosynonymapro “skutečnost”,potomvšak takévesmysluJanovavýroku “Bohavpravdě uctívati”. Jeho věta může být také vysvětlena dvěma různými způsoby.“Krásajepraskutečnostapraskutečnost jekrása,principvšechzvláštníchkrás”.Potomvšaktéž:“Krásajepřímýzážitek,atentopřímýzážitekjetotožnýskrásoujakožtoprincipem,skrásoujakožtopraskutečností.” První tvrzení dokonale souhlasí s učením věčné filosofie. Mezi trojicemi, v

nichž se projevuje nevysvětlitelné Jediné, nachází se trojice dobra, pravdy akrásy.Mypostihujemekrásuvharmonickýchvzdálenostechmezijednotlivýmidílycelku. V této souvislosti by mohl být Božský základ definován paradoxnímzpůsobem jakoČistá vzdálenost - nezávisle na tom, co je uvnitř celkuod seberozdělenoacojevněmuvedenovsoulad.SpodřadnýmvýznamemKeatsovyvětyvšakzastáncivěčnéfilosofiejistěnejsou srozuměni. Zážitek krásy v umění nebo v přírodě může se jakostněpodobat bezprostřednímu, spojivému poznání Božského základu, případněBožství. Přesto však není s tímto poznáním totožný. Zvláštní skutečnost krásy,která seprožívá, jeněkolik stupňůvzdálenaodBožství.Básník, zpodobňovatelpřírody, estét vnímá skutečnost, která je obdobná skutečnosti, na níž nazíránesobeckymystik.Aletakovílidésenesnaží,abysestalidokonalenesobeckými,aprotojsouneschopnipoznatiBožskoukrásuvjejíplnosti.Básníkmávrozenouschopnosttakdohromadysestavovatislova,žeiostatnílidédokážíjaksizmezemezijehoveršivyčístiněcozjehopřírodoumuposkytnutémilostiavnuknutí.Jetovelkýacennýdar.Spokojí-lisevšakbásníkstímtodarem,kdyžtrvánatom,abyuctívalkrásuvuměníavpřírodě,anižbysenesobeckostístalschopentoho,aby vnímal krásu, jak existuje v Božském základu, potom je pouhýmmodloslužebníkem.Zajistépatří jehomodloslužebnictvímezinejvyšší, jichž jsoulidéschopni,alepřecejenzůstávámodlářstvím.Zážitekkrásyječistý,sámsebeprojevující,složenýstejnouměrouzradostia

vědomí, prostý všeho jiného vnímání, pravý dvojníkmystického zážitku, a jehonejvnitřnější podstata jest nadpřirozený obdiv…Je požíván těmi, kdo ho jsouschopni,vjednotě,právějakotvarBožíjeradostsama,jížjepoznáván.Visvanatha.NásledujeposledníbáseňjeptiškysektyZen.Bylavmládívelmihezkáabyla

nadanoubásnířkou.Šestašedesátkrátvidělyméočistřídajícíseobrazypodzimu.Dostijsemřeklaoměsíčnímsvitu,nechtějodemnevíc.Naslouchejjenhlasuborovicacedrů,

nevane-livítr.Ryo-Nen.

Mlčení pod stromy za bezvětří by Mallarmé nazval creux néant

musicien[121]

. Avšak zatímco z hudby, jíž naslouchal básník, vznikla čistěestetickáapředstavivásíla,otevřelsenazíravéjeptišce,kteráumrtvovalasvéjá,

čistá“Takovost”.“Ustaňteapoznejte,jážejsemBůh.”[122]

Tatopravdamusíbýtprožita,nikolivpouzevyslovovánaústy…Vtomtoučenínenínic,očembysemohlodiskutovati;žádnádiskusebysesnímzaručeněnesrovnávala.Učení,kterásižádajípolemikyarozboru,vedoubezdalšího kezrodua

smrti.HuiNeng.Pryč s fikcemi a s působením diskurzivního rozumu jak pro křesťanství, tak

protiněmu!Tojsoupouhévýstřednostiducha,kterýjeneznalýBohaanecitelnývůčivlastnípodstatěastavu.Jdeosamotnýživotasmrt.ŽivotjeBůh,kterýžijevdušia tvoří.Smrt jeduše,kterátvoříažijepodlesmyslůarozumuzezvířecíhomasa a krys. Jak tento život, tak tato smrt samy vyrůstají z vlastního semene,nikolivjakpravíaurčujebedlivýrozum,nýbržjaksesrdcepřikláníbuďkjednomunebokdruhému.WilliamLaw.Dokážiněkomuvysvětlitipřítele,pronějžOnnenípřítelem?Džalalal-dinRumi.

Kdyžmatkavolánakojence:Pojďsynu,jsemtvámatka!”Zdalidítěodpoví:“Matko,dejmidůkaz,žetvémlékobudepromneobčerstvením?”Džalalal-dinRumi.

Velképravdynedobudousrdcemas.Anyní,kdycelýsvětsešelzpravécesty, jakmohubýtivůdcem, ikdyžznámpravoustezku?Vím-li,žeseminěconepodaří,apřestosebudusnažitvynutit siúspěch,stanese topouzezdrojemdalšíchchyb.Pakje lepší,setohovzdátadálesenenamáhat.Alenebudu-lisenamáhat,kdotoučiní?Čuang-Tse.

MeziScyllouaCharibdouČuangTseovouneníjinécestynežcestylásky,míruaradosti.Jenti,nanichž jepatrno,ženesouaspoňvskromnémířeplodyduše,mohoujinévtompřesvědčiti,žeživotdušestojízato,abybylžit.Sporyapolemikyjsoutéměřbezužitku.Vmnohýchpřípadechjsoupřímoškodlivé.Chytřílidésnadánímprosyllogismyakousavousatirutoovšemjensvelkounámahoupřiznávají. Nepochybně Milton upřímně věřil, že pracoval pro pravdu,spravedlnost a ke ctiBoží, když spustil ručej pošetilé učenosti proti nepřátelům

svéhooblíbenéhodiktátora[123]

asvéoblíbenésekty.Veskutečnostijakon,takiostatní bojovníci za víru šestnáctého století a sedmnáctého století jen uškodili

věcipravéhonáboženství,zaněžsebilinaténebonaonéstraněstoužučenostía nezadržitelnou a oplzlou řečí. Následující spory pokračovaly během dvoustoletí,ajentuatamnastalyrozumnépřestávky.Papežencisepřelisprotivníkypapeže, protestanti s jinými protestanty, jezuiti s kvietisty a jansenisty. Když sehlukkonečněutišil, bylokřesťanství téměřporaženo,neboťmůžeseudržet jentehdy, když se projeví plody jeho života. Pravým náboženstvím většinyvzdělanýchEvropanůbylopaknárodnímodlářství.Běhemosmnáctéhostoletí,ponelidskostech,kteréspáchaliValdštejnaTillyvejménukřesťanství,zdálsetentopřechod k modlářství být obratem k lepšímu. Vládnoucí třídy byly rozhodnutynedopustit, aby se už opakovaly hrůzy náboženských válek a zmírnili svoumocenskoupolitikudobrýmimanýry.Tento“dobrýtón”sepociťovalještěvhistoriinapoleonskýchválekavkrymskéválce.Alenárodnímolochovésechystalipozřítiideálosmnáctéhostoletí.Běhemprvníadruhésvětovéválkyjsmezažili,žebylyúplně obětovány staré zábrany a omezování. Následky politické modloslužbyrozmohly se nyní, aniž by je sebeméně zeslabil buď humanistický zákoník ctinebo transcendentní náboženství. Následkem vražedných sporů a slova,organizačníformy,penízeamocdokonalohistorickékřesťanstvoničivoupráci,knížseodsoudilotím,žeseodzačátkupřílišzaměstnávaločasnýmivěcmi.Prodej svou chytrost a kup si za ni zmatek; chytrost je jenom mínění, ale

zmatekjenaprotitomupřímépoznání.Džalalal-dinRumi.Rozumje jakodůstojník,kdyžseobjevíkrál,pakdůstojníkztratísvoumoca

ztáhnesezpět.Rozumjestín,kterývrháslunce;Bůhjeslunce.Džalalal-dinRumi.

Nerozumnébytostinenahlížejíanidopředu,anidozadu,nýbržžijívezvířecívěčnosti ustavičné přítomnosti. Instinkt je jejich zvířecí milost a z něho berouustavičně vnuknutí. Nikdy nejsou v pokušení, aby žili jinak než podle vlastnízvířecí dharmy nebo podle imanentního zákona. Dík své soudnosti arozumovémunástroji,řeči,žiječlověkomezenýnasvůjčistělidskýstavkroměvpřítomnosti ještě v nostalgické, bojácné a na dějeplné existenci vminulosti a vbudoucnosti.Nemáinstinkty,kterébymuřekly,comáčinit,musístavětnavlastníchytrostispíšenežnavnuknutízBožsképovahyvěcí.Nacházíseuprostředmezivyšším stupněm chování a estetickou vnímavostí, mezi egoismem a klíčící

duchovností. Tento “trudný stav lidstva”[124]

jest nezbytným předpokladem proosvíceníaspásu.Člověkmusížítvčasu,abymohldospětdověčnostineužnazvířecí, nýbrž na duchovní úrovni. Musí bojovat s nižším já, aby se ztotožnil svlastním vyšším Já, zpřízněným s Božským Ne-Já. Musí k tomu užíti též svéchytrosti, aby zaskočil chytrost, a kráčí k duchovní visi pravdy, k přímémuspojivémupoznáníBožskéhozákladu.Rozumjehodíla“nejsouatakénemohou

být přímou cestou ke spojení s Bohem”.[125]

Přímá cesta přináší “intelekt” (vescholastickém slova smyslu). Konec konců je účelem rozumu, aby připravoval

zevníokolnostiprovlastníproměnuazduchovnění.Jestsisámsvětlemnacestěk sebepřekonávání. Vidíme rovněž, že diskursivní rozummá velkou cenu jakocestakpřímécestěkcíli.Jednáme-lisnímvšakvesvépýšeazaslepenostijakospřímoucestoukBožskémucíli,(jaktočiniliadosudčinímnozínáboženštílidé)nebo popíráme-li Božský cíl zároveň jako cestu pokroku a jako stále v časeunikajícícíl,stávásechytrostnepřítelem,zdrojemduchovníslepoty,mravníhozlaasociálnízkázy.Nikdyvdějináchnebylachytrost takvysoceceněnaa různýmisměry tak všeobecně a účelně rozvíjena, jako je tomu dnes. A nikdy nebylaintelektuálníprozíravostaduchovnostnatakovénízkéúrovni,anikdynebylcíl,kekterému vedou, tak vážně všeobecně pomíjen. Protože technika dělá pokroky,domnívám se, že stejně daleko jsme pokročili v jiných oblastech. Protožedokazuje značnou moc nad neživou přírodou, jsme přesvědčeni, že jsme

nezávislýmivládcisvéhoosuduakapitánysvýchduší.[126]

Protože jsmechytří,rozvinuli jsmetechnikuamoc.Následkemtohověříme,přesopačnédůkazy,žemusíme být stále a systematičtěji chytřejšími, abychom uskutečnili správnéspolečenskézřízení,světovýmíraosobníštěstí.VeWuČěng-ěnověmistrovskémdíle(kterétakpodivuhodněpřeložilArturWaley),jeepisoda,zároveňkomickáishlubokýmsmyslem,běhemnížMonkey,(kterývpodobenstvízosobňujelidskouchytrost),dospějedonebeatamzpůsobítolikneklidu,žemusíbýtizavolánnapomocBuddha.Končítotakto:“Chcistebouuzavřítisázku,”řeklBuddha.“Jsi-liopravduchytrý,seskočzmé

pravé dlaně dolů. Podaří-li se ti to, řeknu císaři Jademo, aby přišel kemně dozápadního ráje. Potom bez okolků dostaneš jeho trůn. Jestliže se ti to alenepodaří,vrátíšsenazemaběhemmnohakalpbudešmusetčinitpokání,nežzase ke mně přijdeš se svým tlachem.” “Tento Buddha,” myslel si Monkey, “jehotovýblázen.Mohu skočit stoosmtisícmil, naproti tomu jehodlaňnemůžebýtširšínežosmpalců.Jakbyseminepodařilozníseskočit?”“Jetojisté,žejstestopromnetotoučinit?“Přirozeně”,řeklBuddha.Napřáhlpravouruku,kterásezdálabýtvelkájakolitisovýlist.Monkeysistrčil

hůlzauchoaskočil,comusílystačily.“Teďužjetodobré,”řeklsi,“skočil jsemhodnědaleko.”Svištěl takrychlevzduchem,žebyl téměřneviditelný,aBuddha,kterýjejpozorovalokemmoudrosti,viděljenvystřelenýchumáč.Monkey se nakonec dostal k pěti růžově červenýmsloupům, které trčely do

vzduchu.“Tojekonecsvěta”,řekl.“Jepouzetřeba,abychseteďdostalnazpětkBuddhoviapožadovalzástavu.Trůnjemůj!” “Počkat,” pomyslel potom. “Bude lépe, když po sobě zanechámnějakéznamenípropřípad,žebychmělsBuddhounějakétěžkosti.Vytrhlsivlasafouklnanějčarovnýmdechemazároveňzakřičel“proměňse!”Vlasseokamžitěproměnil vperonamočenédohustého inkoustu.Napatuprostředníhosloupunapsal: “Velký,nebesůmrovnýmudrcdosáhl tohotomísta.”Potom, na důkaz svého opovržení, vykonal proti prvnímu sloupu svou tělesnoupotřebu a valil se stejnou cestou zpět.Když stál naBudhově dlani, pravil: “Tak

jsembyl pryč a už jsem zase zde.Můžete jít a říci císaři Jademu, žemněmápředatnebesképaláce.“ „Tysmrdutáopice!” řeklBuddha. “Celou tudobu jsibylnamédlani.”“Zcelasemýlíte,”řeklMonkey.“Doletěljsemažnakonecsvěta,kdejsemuvidělpětpleťovězbarvenýchsloupů,kteréčnělyknebi.Napsaljsemněconajedenznich.Doveduvástamaukáživámto,chcete-li.”“Tohonenívůbectřeba,”řeklBuddha.“Jensepodívejdolů.Monkeyslídilohnivýmaočimadolů.TamnakořeniBuddhovaprostředníhoprstuvidělslova:“Velký,nebesůmrovnýmudrcdosáhltohotomísta,”azúžlabímezipalcema

ukazováčkempocítilzápachopičímoče.

WuČhén-ón.[127]

Když se byl tedy triumfálně vymočil na nabízenou dlaň moudrosti, vrací seopičákdonásasnažíse,plndomýšlivévíryvesvouvšemohoucnost,předělatipodle svého svět a lidi a věci. Mnohdy jsou jeho úmysly dobré, někdy jsouvědoměšpatné.Aleaťužjsoutytoúmyslyjakékoliv,jsouvýsledkyinejchytřejšíchpočinů všeobecně špatné, nejsou-li osvíceny Boží povahou věcí a nejsou-lipodřízeny duchovnímu. Důkazy, že lidstvo to odjakživa vědělo, nacházíme vesvých jazykových zvyklostech. Cunning (lstivý) a canny (chytrý, opatrný)znamenají vlastně totéž jako knowing (ve smyslu “prohnaný”). Všechna třipřídavná jménavydávajízmravníhohlediskavícečiméněpříznivýsoudo tom,nanějžsevztahují.Conceit(domýšlivost) jestpouháconcept(představa)psanájiným pravopisem. člověk nejlépe chápe všechno přesahující cenu vlastního já.Shrewd (původně “zlomyslný”), příčestí od toho shrew (případně beshrew -zlořečiti) používá se dnes jako pochybná poklona prohnaným obchodníkům aprávnímzástupcům.Wizards(kouzelníci)jsouprototakjmenováni,protožejsouwise(moudří) - “moudří”přirozeně jenvesmysluslangovéhovýrazuawiesguy(prohnaný chlapík). Naproti tomu idiot byl dříve v ústech lidu označován zainnocent(zanevinného).“Totoužitíinnocent,”píšeRichardTrench,“předpokládá,žezraňováníapoškozování jsouhlavnímzaměstnánímduchovníchsil člověka,že,jsou-lititomoudří,jsoutakovýmivětšinouproto,abydělališpatně.”Jeovšemsamozřejmé, že chytrost a nastřádané vědění jsou nepostradatelné, ale pouzejakopřímácestakpřímécestě,nikdyjakopřímácestasamanebodokoncejakokonečný cíl. Quid faceret eruditio sine dilectione? píše svatý Bernard. Inflaret.Quid, absque, eruditione dilectio? Erratet. Co by si počala učenost bez lásky.Nadýmalabyse.Aláskabezučenosti.Zbloudilaby.Jacíjsoulidé,takovýsejimjevísamotnýBůh.


Lidskýduchpoznávávedlejšípříčiny.Jenprorocipoznávajípůsobenízákladu.Džalalal-dinRumi.Množstvíadruhnašehonashromážděnéhovědění jsouzávislépředevšímna

vůli a pak na psychofysických vlohách a na jejich modifikacích způsobených

prostředím a vlastním výběrem. Pokud se týká technických vynálezů, profesorBurkittukázal,že“lidskétužbybylyvždyckysměrodatnýmčinitelem.Jakmilebyloněčeho opravdu zapotřebí, mohlo to být vyrobeno vmimořádně krátkém čase.Naproti tomu je zcela vyloučeno, aby se Křováci v jižní Africe přiměli k orbě apěstování dobytka. Netouží po tom.” Totéž platí o etických a duchovníchobjevech. “Jste tak zbožni, jak chcete být, byla devisa, kterou dal Ruysbroeckstudentům, kteří jej navštívili. Vždyť poznání v poznávajícím se řídí způsobempoznávajícího,azpůsobpoznávajícíhojevjistýchnejdůležitějšíchoblastechpodkontroloupoznávajícího.OsvobozujícípoznáníBohanáležítěm,kdojsoučistéhosrdceaduchovněchudým.Apřestožejevelmitěžkéuskutečnittakovouchudobu,přecejetouvšechmožné.Ostatněřekla,že,chceme-lidospětikčistotěduchaježádoucí,abychomupustiliod jakéhokolivsouzeníbližního, jakož iod jakékoliv řečio jehochování.VetvorechsemámeohlížetijenpovůliBoží.Velminaléhavěpravila:“Zežádnéhoanizmravníhodůvodunemámeposuzovati jednánínebopohnutkytvorů.Ikdyžvidíme,ževeskutečnostibylspáchánhřích,nemámeotomvynéstisoud,nýbržmámepociťovatsvatéaupřímnéslitováníaobrátitisekBohuspokorouavroucímodlitbou.Zezávětisv.KateřinySienské.ZávěťsepsalTommasodiPetra.

Vzdáti se posuzování bližních je pouze jedna podmínka vnitřní očisty.Ostatníbylyužvyjmenoványvkapitoleoumrtvování.Učenostspočívávtom,žesedenzedneněcopřidávákjejímustavu.PraxeTaanaproti tomu spočívá v tom, že se den ze dne něco ubírá.Vždy znovu seubírá,ažsedosáhnenečinnosti.LaoTse. Jetonečinnostsvéhlavostiaegocentrickéchytrosti,kteráumožňuje,abyvěčnáTakovostbylačinnáuvnitřočištěnéduše.Ajestližejepoznánavěčnostvevnitřníchvýšinách,paksepoznátéžvplnostizkušenostivněvesvětě.Poznalskdynádhernouvěčnostuvnitřokřídlenéhookamžikuvčase?Vidělskdy jasnénekonečnonaúzkémhrotupředmětu?Jestližeano,pakvíš, co je toduchovno-vrcholovýbodšpičkyvěže,kamharmonickyspějívšechnyvěci,kdesesetkávajíakdeusedajívbezednéhloubceživota.PeterSterry.

DruháknihaVIII.kapitolaNáboženstvíapovahaTeďbybylonejlépevrátitsezetikyzpětkpsychologii.Vždyťtamnanásčeká

velmi důležitý problém, kterému zastánci věčné filosofie věnovali velmi mnohopozornosti. Čím jsou přesné vztahy mezi individuální tělesnou vlastností aindividuálnípovahounajednéstraněazpůsobemastupněmduchovníhopoznánína straně druhé? Hmotné vědění, které by nám dovolovalo odpovědětivyčerpávajícímzpůsobemapřesně,nemáme,ažsnadnaonuformunaintuiciadlouholetém cvičení vybudovaného vědění, které ovládali zkušení directeurs deconscience (vůdcové svědomí) a které se nedá slovy naučiti. Avšak odpověď,kteroumůžemedát,jepřessvouneúplnostnejvýšdůležitá.Jakjsmeviděli,jestvšechnopoznánífunkcíbytí.Nebopotom,bychomsevyjádřilischolastickouterminologií,jestpoznanévpoznávajícímzávislénamodu(způsobu)poznávajícího.Vúvodusemluviloopůsobenínapoznánízměnyve jsoucnu jaksipodél jehosvisléosy,vesměrusvatostinebojejíhoopaku.Jetakézměnanavodorovnéúrovni.Jetonezměrné,dosud neprobádané území, kontinent, který se nepřetržitě táhne odslabomyslnostiažkegeniovi,odbázlivéslabostiažpoútočnousílu,odukrutnostiažk lidumilosti á la Pickwick, od samovolně se odhalující družnosti až poostýchavostskoupounaslovoapozálibuvsamotě,odtéměřfrenetickéchtivostiažpozdrženlivost,kterájesisotvavědomapokušení.Z každého bodu tohoto nesmírného území lidských možností vzmáhá sejednotlivec téměř neomezeně vzhůru, ve směru spojení s Božským základemvlastníhojsoucna,kterénáležítéžvšemostatnímbytostem,nebodolůdooněchposledních, pekelných stupňů odlišení a individuality. Pokud se však týčevodorovného pohybu, je tam daleko méně volnosti. Žádný typ tělesnýchzvláštnostínemámožnostsezměnitvjiný.Zvláštnítemperament,kterýodpovídádané tělesné povaze, může se změnit jen uvnitř úzkých mezí. Když jestjednotlivec vybaven nejlepší lidskou vůlí a vychází z nejvhodnějšíhospolečenskéhoprostředí,můžepouzedoufati,ževydobudezesvéhovrozenéhopsychofysického založení to nejlepší. Základní skutečnosti tělesné povahy atemperamentunaprotitomunedokážezměnit. Během posledních třiceti let se často děly pokusy vypracovati systémklasifikace,jehožterminologiebydovolovalazměřitilidskérozdílyapopsatije.Jenapř. stará hinduistická metoda, rozdělovati lidi podle psychofysiosociálníchkategorií kastonického systému. Jsou také v první řadě lékařské kategorie,pocházejí od Hippokrata, je to dělení na dvě hlavní “tělesné vlastnosti” -phthisickouaapoplektickou-nebonačtyři“náleda”(krev,hlen,černážluč,žlutážluč)anačtyřivlastnosti (horkouastudenou,vlhkouasuchou).Vnovějšídoběexistovalyrůznéfysiognomickésystémyosmnáctéhoazezačátkudevatenáctého

století;hrubáajenpsychologickádvojdílnostintroverseaextraverse;úplnější,aleještěnedostačujícípsychologickáklasifikace,kterénavrhliKretschmer,Stockard,Violaajiní;aposlézeWilliamemShedonemajehospolupracovníkyvypracovanýsystém, který je obsažnější a úplnější než ohebnější a přizpůsobivější systémyjehopředchůdců. V této kapitole se chceme zabývat klasifikací lidských rozdílů v poměru k

problémům duchovního života. Podané systémy popíšeme a vysvětlíme napříkladech, srovnáme náhled věčné filosofie se závěry nejnovějšího vědeckéhobádání. Na Západě se zakládá katolické třídění lidských bytostí na vyprávění z

evangelia o Marii a Martě. Cesta Marty představuje dosažení spásy dobrýmiskutky, cesta Marie kontemplací - (mystickým nazíráním). Jakožto učedníciAristotelovi,jehožučeníseshodujejakstímto,taksmnohýmijinýmibodyvěčnéfilosofie,považovalikatoličtímyslitelékontemplaci(JejížnejvyššíformajespojivépoznáníBožství,)zakonečnýcílčlověka,aprotomělicestuMariinuzaskutečnělepší.Vtétosouvislostijevýznamné,žedr.Radinklasifikujeahodnotíprimitivnílidi,

pokud vnímají filosoficky a nábožensky, podle celkem stejných hledisek. Podlejehonázorunemůžemepochybovat,ževyšší,monotheistické formyprimitivníhonáboženstvíjsoudílem(nebobychommohliřícisPlatonem:bylyobjeveny)členůprvníchzobouvelkýchpsychofysickýchtřídlidskýchbytostí-dílemyslivýchlidí.Příslušníkům druhé třídy, lidem činu, můžeme děkovat za vytvoření, případněobjevenínižších,nefilosofických,polytheistickýchdruhůnáboženství.Tatojednoduchádvojdílnoststačíuvnitřjejíchvlastníchhranicjakoklasifikace

lidských rozdílů. Avšak jako všechny takové dvojdílnosti, ať už fysické (jakoHippokratovo dělení lidí na phthisiky a apoplektiky) nebo psychologické (jakoJangova klasifikace na inversi a extraversi) nesplňují požadavky dělenínáboženských lidí a myslící a jednající, na následovníky Marty a následovníkyMarie. Ve skutečnosti není ani jednoho duchovního vůdce, ani hlavy nějakénáboženské organizace, jež by se spokojil s takovým příliš jednoduchýmsystémem. Pod povrchem nejlepších katolických spisů o modlitbě a v nejlepšíkatolicképraxi, týkajícísetoho, jakpoznatvolání(Boží)avevýkladupovinnostíuhádneme nevyslovené, neformulované označení lidských rozdílů, a to dělenídokonalejšíarealističtějšínežztrnuládvojdílnostnaskutkyanazírání. V indickém myšlení jsou obrysy tohoto dokonalejšího a přiměřenějšího

rozdělení jasně naznačeny. Cesty ke správnému spojení s Bohem nejsou dvě,nýbrž tři - cesty dobrých skutků, cesta poznání a cesta zbožné oddanosti. VBhagavadgítě je Ardžuna poučován Krišnou o všech třech stezkách - oosvobození“odpoutanou”činností;oosvobozenípoznánímJáasnímtotožnýmAbsolutním základem každého jsoucna; a o osvobození vnitřní oddanostíosobnímuBohuneboBožskémuVtělení. Čiň bez lpění, co máš činiti. Vždyť člověk, který koná svou práci bez

připoutanosti, jistě dojde k nejvyššímu cíli. Pouhým jednáním, mužové jako

Janaka(Džanaka)dosáhlidokonalosti.[129]

JevšaktakécestaMariina.Prostivášně,strachuahněvu,Mnounaplněni,veMněskryti,plamenypoznání

očištěni,mnozísesjednotilismouPodstatou.[130]

Aopět:Ti,kdodokonaleovládajísmyslyazachovávajíklidmyslizavšechokolností,

takže zří Nepomíjející Nepopsatelné, Neprojevené,Všudypřítomné,Nepochopitelné aVěčné - ti, kdo se věnují blahu všech bytostí,

dosáhnouMnesamotnéhoanikohojiného.[131]

Avšakcestanazíránínenísnadná.KdousilujíoNeprojevené,majítěžkouúlohu.Kdojeuvězněnvtěle,jentěžko

může pochopiti Neprojevené. Avšak těm, kdo všechny své činy zasvěcují Mně(jakoosobnímuBohuneboBožskémuVtělení),kdoMnepovažujízanejvyššícíl,kdoMneuctívajíaoMnězáměrněrozjímají-proty,jejichžduchveMněspočívá,

stanusebrzySpasitelemvoceánusmrtelnosti.[132]

Tyto třipříkazyspásypřesněodpovídají třemkategoriím, ježShaldonovidovolily,abyvypracovalnepochybnělepšíavíceuspokojivouklasifikaci lidskýchrozdílů.Jakukázal,pohybujíse lidskébytostibezpřesnéhorozlišenímezi třemiživota schopnými extrémy trojdílného systému. Mohou si vynalézti fysické apsychologické způsoby měření, které umožní přesně určiti postavení každéhojednotlivcevevztahuk těmto třemkoordinátům.Nebo tomůžemevyjádřit jinak,když řekneme, že každé dané individuum je směsicí tří typů a tří s ním úzcepříbuznýchpsychologickýchsložek.Dávkakaždésložkybudemocibýtzměněnaempiricky určenými procesy. Třem fysickým složkám dává Shaldon jména:endomorfie, mesomorfie a ektomorfie. Vysokou míru endomorfie vykazujícíjednotlivec jest převážně měkký a zakulacený a může se snadno státi otylý.Vyslovenýmesomorfikjesttvrdý,tuhýchkostíasvalnatý.Převahouektomorfikjehubený a má malé kosti, jakož i slabé, nevyspělé svaly. Endomorfik má velkástřeva,víceneždvakráttěžšíadelšínežmůžemítextrémníektomorfik.Jehotěloje vskutku zbudováno okolo trávících systémů (orgánů). Hlavní známkoumesomorfní stavby tělanaproti tomu je silné svalstvo, zatímcouektomorfiků jenápadný přecitlivělý a - následkem vyšších proporcí povrchu ke hmotě -ménědobřechráněnýnervovýsystém. Úzcesendomorfnípovahou těla jespojenpovahový typ,kterýSheldonnazývá viscorotonií. Významnou viscerotonickou známkou je záliba v jídle azvlášťcharakteristickázálibavespolečném jídle,vpohodlíapřepychu,zálibavoslavách, nerozdílná dobromyslnost a láska k člověku vůbec; strach předsamotouatouhapolidskéspolečnosti.Nespoutanévýbuchycitů;láskakdětství,

která nabírá podobu nostalgické vzpomínky na vlastní minulost, a záliba vrodinném životě; touha po lásce a společenské pomoci a po pomoci jiných vneštěstí. S mesomorfií spojená povaha se jmenuje somatonie. Jejími hlavnímiznámkami je záliba v tělesné námaze; útočnost a touha po moci; přihlíženíbolesti;bezcitnostvůčijiným;zálibavsoubojíchasoutěžíchvšehodruhu;vysokýstupeň tělesné odvahy; nostalgický cit, ne pro dětství, ale pro mládí, obdobínejvětšítělesnésíly;potřebačinnostivneštěstí.ZpředešlýchpopisůvyplývánedostatečnostJungovapojmuextraversejakoprostého opaku introverse. Extraverse není jednoduchá, nýbrž projevuje sedvěma od sebe se zásadně lišícími způsoby. Je city podmíněná, družnáextraverse viscerotonika a endomorfika - člověka, který ustavičně hledáspolečnostavšempřesnělíčícocítí.Ajeextraversesvalovitéhosomatotonika-člověka,kterýnahlížínasvět jakonapolepůsobení,kdemůžeuplatňovatsvoumoc,podřizovatlidisvévůliapřetvářetvěcipodlesvévůle.Prvníjedobromyslnáextraverse obchodního cestujícího, družného rotariána, protestantskéhoduchovníholiberálníhosměru.Druhájeextraverseinženýra,kterýsvoutouhupomocivybijevehmotě,sportovceavojákaodkostiazpovolání,hrdéhořediteleapolitika,diktátorajakdoma,takhlavněstátu. S cerebrotonií, povahou, která odpovídá ektomorfické stavbě těla,opouštíme dobromyslný svět Mr. Pickwicka a Hotspursův napínavý světkonkurenceaubírámesedoúplnějiného,značnězneklidněnéhosvěta-dosvětaHamletovaa IvanaKaramazova.Extrémnícerebronik jepřílišbdělý,přílišcitovýintroversnítyp,kterýsevícezabývátím,cosedějezajehoočima,myšlenkovýmia představovými konstrukcemi, obměnami citů a vědomí, než oním zevnímsvětem,jemužviscerotonikasomatotonikrůznýmzpůsobemvěnujevprvnířaděsvou pozornost a jemuž je věren. Cerebrotonikové mají malou nebo vůbecžádnou touhupomoci,nepociťují také tutéž láskuk lidem jakoviscerotonikové.Naproti tomupřejí si žít a dát jiným žít. Velmi si cení života v ústraní. Samota,která je nejstrašnějším trestem pro měkkého, oblého, dobromyslného člověka,není pro cerebrotonika vůbec žádným trestem. Pro takového jsou naopakinternáty a kasárny nejhorší ohavností. Ve společnosti jsou cerebrotonikovénervosníaplaší,jsousvýmizábranamistáleudržovánivnapětí,ajejichnáladysenedají nikdypředvídat. (Důležité je, že žádnýextrémní cerebrotonik senestanedobrýmhercemneboherečkou.)Cerebrotonikovéneradibouchajídveřmianeradimluví hlasitě a velmi trpí nespoutaným řvaním a cupotem somatotonika. Jejichchování je zdrženlivé, a když jdeo to, abyprojevili své city, ukládají si největšírezervu. Protiví se jim citová snivost viscerotonika a připadá jim povrchní aneupřímná. Také netrpí viscerotonickou zálibou v oslavách, přepychu a lesku.Těžkoněčemupřivykajíapřipadájimzatěžko,abysvůjzpůsobživotaproměnilivrutinu, jak se tak dobře daří somatotonikům. Pro svou přecitlivělost jsoucerebrotonikové nejvýš ba téměř šíleně pohlavně popudliví. Naproti tomunepřicházínikdydopokušení,abysestalipijáky.Alkohol,kterýposilujevrozenouútočnost somatotonikovu, způsobuje u něho pouze nevolnost a poraženectví.Viscerotonikovéasomatotonikovéjsou,každýsvýmzpůsobem,dobřepřipraveni

prosvět.Cerebrotoniknaprotitomusejistýmzpůsobemnesrovnávásvěcmiaslidmi a s organizacemi kolemsebe.Následkem toho se téměř neshledávámescerebrotonikymeziprůměrnýmiobčanyazáštitamispolečnosti.Navysokýchškolách,vklášteříchavpokusnýchlaboratořích-všude,kdeti,

jimžkrátkástřevaaslabésvalynedovolují, abyobstáli ve tvrdémživotnímboji,nacházejí chráněný pobyt - všude tam je vždy vysoké procento mimořádněnadaných a schopných cerebrotoniků. Všechny kultury si byly dobře vědomytěchtoextrémněpřevyvinutýcha téměřživotaneschopných typů lidía tímneboonímzpůsobemjechránili.DíktěmtopopisůmmůžemelépeporozumětipříkazůmspásyvBhagavadítě.

Cesta zbožné odevzdanosti je přirozená pro člověka se silnou viscerotonickousložkou.Jehovrozenýsklon,abydal volnýprůchodcitům,kterévněmvzbudilibližní,můžebýtukázněnapřetvářen tak,žepouhýzvířecístádnýpudapouhálidská dobromyslnost se mění v milosrdenství, v lásku k osobnímu Bohu a kupřánívšeobecnéhoprospěchuakeslitovánívůčivšemcítícímbytostem.Cestadobrýchskutkůnáležítěm,kdojsousomatotonickyextraversní,těm,kdo za všech životních okolností mají pocit, že musí “něco učinit”. Vneznovuzrozených somatotonicích spojuje se tato touha po činu vždycky sagresivitou, domýšlivostí a touhou po moci. Úloha rozeného kšatria čili vládcebitvy je, jakKrišnapravíArdžunovi, abysezbavil onohoneblahéhoprůvodníhozjevuláskychtivéčinuapracovatvestavudokonaléodpoutanosti,nedbajeovocesvépráce,-cosepřirozeně,jakovždy,dalekosnázeřeknenežprovede. Konečně je cesta poznání, která mění vědomí, takže přestává býtegocentrické, věnuje se Božskému základu a s ním se spojí. Vyslovenýcerebrotonikjestodpřírodyvábentoutocestou.Jemusouzená,zvláštnídisciplinanaproti tomuspočíváv tom,abypřekonalsvůj sklonk introversiproni samu,kmyšleníakpředstavámakehloubání jakokekonečnémucíli (spíšenežabyjemělzaprostředkykekonečnétranscendencipředstavyarozmlouvavéhorozumuvbezčasovémaktučistéintelektuálníintuice.)Jakjsmeviděli,jeuvnitřlidskérasynepřetržitýřetězvariant.Uvětšinylidísevyskytují všechny tři složky ve značně rovnoměrné směsi. Jednotlivci, v nichžněkterésložkyjsousilnězastoupeny,vyskytujísepoměrnězřídka.Apřestojsouto charakteristické formymyšlení, které aspoň z teoretického hlediska, ovládajítheologii a etiku. Příčina toho je nasnadě. Každý extrémní postoj se jevínekompromisněajasně.Můžemehoprotosnázepoznataporozumětmuspíšenežmeziextrémypoloženýmiformámmyšlení,kterénáležejí jednotlivci,vněmžsložkyosobnostisenacházejívrovnováze.Jevšaktřebamítnapaměti,žetytomezistupněvůbecneobsahujíextrémnípostojeanijemezisebounesmiřují.Jsouto prostě další formy myšlení, které se připojí k seznamu možných systémů.Výstavbavšeobsáhléhometafysického,etickéhoapsychologickéhosystémujestúloha,kterounikdynemůževykonatjedinýčlověk,atoztohodůvodu,žejeprávějednotlivcem,kterýmázvláštní vlastnost tělaazvláštnípovahu,aprotodokážepoznávat jenpodle způsobu svébytosti. Z této úvahy vyplývají přednosti, které

umožňujípřístupkpravdě,kterýbychommělinazvatonthologickým.Sanskritskéslovodharma- jednozezákladníchslovv indických formulacích

věčné filosofie -mádvahlavní významy.Dharma jednotlivce jepředevším jehopodstatná přirozenost, vnitřní zákon jeho bytí a jeho vývoje. Avšak dharmaznamená také zákon spravedlivosti a zbožnosti. Z tohoto dvojího smysluvyrozumívámesveškerou jasností, žepovinnosti člověka, jakmážít, čemumávěřit, co má vlivem své víry činit - všechno to je určeno jeho podstatnoupřirozeností, jeho povahou těla a temperamentem. Indové, kteří na tomto polipokročiliznačnědálenežkatolíciholdujícísvémuučeníovoláníBožím,uznávajíprávorůznýmidharmamivybavenýchjednotlivců,abyuctívalirůznéaspektynebopředstavy Boha. Protomezi Indy a buddhisty vůbec nedocházelo ke krvavémupronásledování,knáboženskýmválkámakimperialismuveznameníšířenívíry. Mělo by se však poznamenati, že katolicismus uvnitř své vlastní obce byl

téměř tak tolerantní jako hinduismus nebo mahayanský buddhismus. Každédomněle jednotné vyznání ve skutečnosti uvnitř obsahuje řadu různýchnáboženství.Tatopředstavujíceloustupnicimyšleníachováníodfetišismupřespolytheismus,odzákonasedržícíhomonotheismualáskykposvěcenémulidství,avataru,ažpopraxičistěduchovníhonáboženství,kteréhledáspojivépoznánísabsolutním Božstvím. Tato trpěná podnáboženství nejsou samozřejmě všechnapovažována za stejně hodnotná nebo stejně pravdivá. Může být dharmoujednotlivcovou, aby uspokojil svou náboženskou potřebu polytheistickou cestou.Nicméně spojující poznání Božství zůstává posledním cílem člověka. Všechnyhistorické formulacevěčné filosofie se shodují v tom, žekaždá lidskábytost byměla dosáhnout tohoto cíle, a že snad jej také nějakým způsobem dosáhne.“Všechnyduše”,píšedominikán,knězGarrigou-Lagrango, “jsouzcelaobecněanepřímo volány k mystickému životu. Kdyby se všichni věrně vyvarovali nejentěžkýchhříchů,aleilehkých,jaktakémají,kdybysepodlesvéhostavupodrobiliDuchusvatémuadostidlouhožili,nastalbydřívenebopozdějiden,vněmžbybyli povoláni bezprostředně a působivě k vysokému stupni dokonalosti a kvlastnímu mystickému životu.” S tímto tvrzením by pravděpodobně souhlasilihinduističtí a buddhističtí theologové. Připojili by však, že každá duše skutečnědosáhnetéto“vysokédokonalosti”.Všichni jsoupovoláni,málokteří jsouvšakvdané generaci vyvoleni, protože málokteří sami sebe vyvolí. Avšak řadavědomých existencí, ať už se odehrávají uvnitř tělesné schránky nebo ne, máneurčitě dlouhé trvání. Každý má tedy čas a příležitost, aby se naučil všemupotřebnému. Ostatně dostane se mu pomocníků. Čas od času uskutečňují se“sestupy”Božstvídofysickéhotvaru.Vždycky jsoubudoucíBuddhovéochotniuvstupu do jasného světla se vzdáti blaženosti okamžitého osvobození a vždyznovu se vraceti jako Spasitelé a učitelé do světa utrpení, času a zla, dokudnebudespasenaposlednícítícíbytostadokudnevejdedověčnosti.Praktickénásledkytohotoučeníjsoudostijasné.Nižšíformynáboženství,ať už jsou podmíněny citem nebo rozumem, či činem nemohou mít nikdykonečnouplatnost.Zajistékaždáztěchtoforemvyhovujeurčitétělesnéskladběa

určité povaze.Ale dharmaneboli povinnost jednotlivcova nespočívá v tom, abysamoliběsetrvávalunedokonaléhonáboženství,kterésemunáhodouzamlouvá.Spíše jemusípřekonat,a tonikolivkneúspěchuodsouzenýmpokusem,zapřítisvévrozenézpůsobymyšlení,chováníacítění,nýbržtím,žetěchtopoužívá,abydík přirozenosti se ocitl mimo přirozenost. Tímto způsobem používá introversníčlověk “rozlišování” (v indickém smyslu) a učí se při tom rozeznávati od sebeduchovníčinnostjáodpodstatnéhojsoucnapravéhoJá,kteréjezpřízněnénebototožné s Božským základem. Na citech závislý extrovertní člověk se učínenávidět “své rodiče”, (jinými slovy, vzdát se svého sobeckého lpění nanerozlišujícílásceaoblíbenosti),soustřeďujesvouláskunaosobnímavtělenémaspektu Božím, a dokáže nakonec aktem, nikoliv citovým, avšak poznánímosvícenouvůlímilovatabsolutníBožství.Akonečnějsoujiníextrovertnílidé,kteřísenezaměstnávajípožitkemdávánía

přijímání lásky,nýbržuspokojovánímsvé touhypomocinadvěcmi,událostmiajedinci.Používají-livlastnípřirozenostiktomu,abypřekonalisvévlohy,musejíjítcestou, která byla ukázána v Bhagavadgitě zmatenému Ardžunovi - cestoudobrýchčinůbezlpěnínaovocitěchtoskutků,cožsv.FrantišekSaleskýjmenuje“svatoulhostejností”,cestou,kterájdepřeszapomenutínajákobjeveníJá.Během dob se často stávalo, že toto nebo ono nedokonalé náboženství bylobráno příliš vážně a považováno za pravé samo o sobě, místo aby bylopovažováno za prostředek ke konečnému cíli. Následky takových omylů bylyčastokatastrofální.Třebamnohéprotestantskécírkvezdůrazňovalynutnost,neboalespoňvelkoupřednostnáhléhoobrácení.Avšaknáhléobrácenínastávátéměřvýlučněuvyslovenýchsomatotoniků-tojeskutečnost,nanížpoukázalSheldon.Titolidéjsoutakextrovertní(obrácenínavenek),ževůbecnejsouvědomitoho,cosedějenanižšíchstupníchjejichducha.Je-lijejichpozornostznějakýchdůvodůobrácena dovnitř, dostavuje se výsledné sebepoznání pro svou novost anezvyklostsesilouasvlastnostmizjeveníajehometanoiačilizměnasmýšleníjenáhlá a úchvatná. Taková proměnamůže dopadnout ve prospěch náboženstvínebo také něčeho jiného, na příklad psychoanalysy. Trvati na nutnosti náhléhoobrácení jako na jediné cestě ke spáse, je téměř tak rozumné, jako trvati nanutnosti velkého obličeje, těžkých kostí a silných svalů. Těm, kdo od přírodypodléhajítomutodruhucitovéhopřevratu,propůjčujeučení,podleněhožspásajezávislánaobrácení,opravduproduchovnívývojneblahousamolibost.Naopak,ti,kdojsouneschopniobrácení,jsouprotonaplněnineméněneblahýmzoufalstvím.Snadno lze uvést jiné příklady nedostatečných, na chybných psychologiíchpostavených theologií. Vzpomeňme si na smutný případ Calvinův, který bylcerebrotonikem a bral své intelektuální myšlenkové konstrukce tak vážně, žeztratilvšechensmyslprolidskouaduchovnískutečnost.Apotomjetunášvlastníliberální protestantismus - převážně viscerotonické kacířství, které, jak se zdá,úplně zapomnělo na existenci Otce, Ducha svatého a Logosu a křesťanstvoztotožňuje s citovým sklonem lidství Kristovi nebo (abychom užili dnešníhomoderníhovýrazu)s“osobnostíJežíšovou”,kterouuctívámodloslužebně,jakobynebylojinéhoBoha.Dokoncezvnitřkuobsažnějšíhokatolicismusestáleozývají

hlasitéstížnostinanevědoméaegocentrickézpovědníky,kteříukládajídušímjimsvěřeným dharmu, jež vůbec neodpovídá jejich povaze. Výsledky takovéhopostupubyspisovatelé,jakosvatýJanzKříže,považovalizavelmiškodlivé.Dásetedyjenočekávat,žesiBohapředstavujeopatřenéhotakovýmivlastnostmi,knimžnásvybízínašepovaha,abychomjevNěmuznávali.Nenajde-livšaknašepřirozenost žádnou cestu, kterou by se prostřednictvím sama sebe překonala,jsme ztraceni. Nakonec má zcela pravdu Philo, když praví, že ti, kdo si Bohajednoduše představují jako Jedničku, neškodí přirozeně Bohu, nýbrž sobě akromětohoještěostatnímlidemkolemsebe. Cesta poznání vyhovuje nejvíce těm, jejichž povaha je převážněcerebrotonická.Nechtělbychvšaktímříci,žecerebrotonikjdepotétocestěbezobtíží. Je pro něho zrovna tak těžká, aby se zřekl svých osobních zvyklostníchhříchů, jako pro somatotonika, aby netoužil po moci a pro vyloženéhoviscerotonika,abysezbaviltouhypojídle,pohodlíapospolečenskémuplatnění.Spíše bych chtěl tím říci, že cerebrotonikovi sama přichází na mysl představatakovécesty,jakožimyšlenka,žebysejímohlubíratbuďpomocívnuknutínebodík nepřipoutané práci a vzepjetí láskou. Na každém stupni kultury je svoupřirozeností monotheistou. A tento monotheista, jak jasně ukazují příkladyprimitivní theologiedr.Radina,náležíčastokeškole tat tvamasinebokeškoleVnitřníSvětla.Lidé,jejichžpovahajenutíkjednomuzoboutypůextroverse,jsouod přírody polytheisté. Avšak polytheisté mohou být také lehce od přírodypřesvědčeniopřevazemonotheismu.Lidský rozum je takuzpůsoben,žekaždádomněnka, jíž se vysvětluje mnohost jednotou, jíž se snažíme zdánlivourozličnostzredukovatnapodstatnoutotožnost,mápronějvnitřnívěrohodnost.Aztohototeoretickéhomonotheismudokážepoloobrácenýpolytheistapřidobrévůlia pomocí cvičení, která odpovídají jeho osobní povaze, proniknouti až keskutečnému poznání Božského základu svého i všech ostatních jsoucností.Dokáže to a také to mnohdy učiní. Avšak velmi často nikoliv. Je mnohoteoretickýchmonotheistů, jejichžcelýživotakaždýskutekdokazuje,že jsouveskutečnostiještětím,kčemujepředurčujejejichtemperament-totižpolytheisty,uctivateli nikoliv jednoho Boha, o němž čas od času mluví, nýbrž mnohanacionalistickýchatechnologických,finančníchadomácíchbohů,jimžsevpraxivýlučněklaní.VkřesťanskémuměníbylSpasiteltéměřbezvýjimkyznázorňovánjakoštíhlý

bez významného svalstva. Velký a silný Kristus připadal vždycky jako udivujícívýjimka z velmi starého pravidla. O Rubensově ukřižování píše William Blakepohrdavě:Mysleljsem,žeKristusbyltesařemanesládkovýmpomocníkem,člověče![133]

JednímslovembylJežíšpovažovánzamužespřevážněektomorfnítělesnoustavbou, a proto též převážně cerebrotonického temperamentu. Jádro předkřesťanskéhoučenípotvrzuje, že ikonograficképodánímělo vpodstatěpravdu.Náboženství evangelií odpovídá tomu, co bychom očekávali od cerebrotoniků -

přirozeněnikolivodvšechcerebrotoniků,nýbrž jenod těch, kteří psychologickézvláštnosti vlastní přirozenosti používají k tomu, aby překonali přírodu; kteříosobnídharmuvedouažkjejímuduchovnímucíli.Tvrzení,žekrálovstvínebeskéje uvnitř; pohrdání rituálem; lehce pohrdavý postoj vůči zákonu, ceremonielnírutiněorganizovanéhonáboženství,zasvěcenýmdnůmamístům;všeobecněnaposmrtný život zaměřený pohled; důraz na ovládání nikoliv jen zjevného činu,nýbrž také žádosti a nevyslovených záměrů; lhostejnost vůči lesku materiálnícivilizace a záliba v chudobě jako v jednom z nejvyšších statků; učení, podleněhožsemáodpoutanostpěstovatdokonceivrodinnýchvztazíchapodleněhoždokonce odevzdanost nejvyšším cílům pouhého lidského idealismu, dokoncespravedlnostznalcůPísmaafarizeůmohoubýtmodlářskýmiodklonyodláskykBohu-tojsounápadněcerebrotonicképředstavy,kterébyextrovertnímu,pomocitoužícímunebotéžextrovertnímuviscerotonikovinikdyaninemohlynapadnout. Původní buddhismus byl neméně cerebrotonicky zaměřen jako prvotní

křesťanství, a totéž platí o Vedantě, o metafysické disciplině, která tvoří jádrohinduismu.Naproti tomusystémKonfuciův jevpodstatěviscerotonický-připínáse k rodině, je ceremonielní a namnoze zaměřený na tento svět. Vmohamedánstvíjsouobsaženysilnéprvkysomatotonické,cožvysvětluješpatnoupověst islámu,pokudse týčesvatýchválekapronásledování -pověst,kterásedá srovnat s pověstí pozdějšího křesťanství z doby, kdy toto náboženství takdalece vyšlo vstříc neznovuzrozeným somatotonikům, že se její církevníorganizacenazvalaEcclesiaMilitans.Pokudsetýčedosaženíkonečnéhocílečlověka,jeprávětakškodlivébýtvysloveným cerebrotonikem nebo vysloveným viscerotonikem jako vyslovenýmsomatotonikem. Avšak zatím, co cerebrotonik a viscerotonik obvykle škodí jensobě a svému nejbližšímu okolí, vyslovený somatotonik pobouří svou vrozenouútočností celou společnost.Mohli bychom vlastně kulturu definovat jako souhrnnáboženských, zákonných a vychovatelských úskoků, aby se vyslovenýmsomatotonikům zabránilo páchati příliš zla a jejich nezničitelná energie aby sesvedla k účelůmpro společnost žádoucím.Konfuciánská filosofie a celá čínskákultura se pokoušely dosáhnouti tohoto cíle, když vštěpovaly zbožnost, dobrémanýry dobromyslně viscerotonické a epikurejské vedení života. Tento celýsystémbyl potom trochunepřiměřený cerebrotonické duchovnosti a disciplinámbuddhismu a klasického taoismu. V Indii představují kasty pokus podříditivojenskou, politickou a finanční moc duchovní autoritě. Tamním všem kastámudělované vzdělání zdůrazňuje pořád ještě naléhavě skutečnost, že konečnýmcílemčlověkajespojivépoznáníBoha,adnes,přesdvanáctsetletponenáhlusezrychlujícího poevropštění, stává se ještě často, že se úspěšný somatotonik vestředníchlétechvzdábohatství,postaveníamoci,abyvečersvéhoživotazasvětilhledání osvícení. Jako v Indii, i v katolické Evropě byl činěn pokus podrobitisvětskoumocduchovníautoritě.Protoževšakcírkevdovolilasvýmknížatům,abyhráli politickou nebo obchodní úlohu, mohl se pokus zdařit jen částečně. Poreformacibylodokonceúplnězanechánozbožnéhopřání,abysvětskámocbyladrženavšachumocíduchovní.JakpravíStubbs,stalseJindřichVIII.díksvým

snahám“papežem,celýmpapežemaněčímvícenežpapežem.”Jehopříkladbylškolou pro většinu hlav států. Moc byla omezena jen jedinou mocí, nikoliodvolávánímsenazásady,jaktytojsouvykládánylidmimravněaduchovnědostivyspělými,abyvěděli,očjde.Mezitímzájemonáboženstvívšudeupadl.Dokoncemezi věřícími křesťany byla věčná filosofie nahrazena do značné mírymetafysikou nevyhnutelného pokroku a vyvíjejícím se Bohem, vášnivýmzaměstnáváním se nikoliv věčností, nýbrž budoucností. A náhle se běhemposlední čtvrtky století dokonalo, coShaldonnazývá “somatotonickou revolucí”.Ta je namířena proti charakteristickým cerebronickým znakům v teorii a praxitradičníkřesťanskékultury.Uvedemesiněkolikmálopříznakůtétosomatotonickérevoluce.Vtradičnímkřesťanství,jakvevšechvelkýchformulacíchvěčnéfilosfoie,bylo

axiomatické, že kontemplace (mystické nazírání) je cíl a účel jednání. Dnespovažuje dokonce velká většina přesvědčených křesťanů skutek, zaměřený khmotnému a společenskému pokroku za cíl, a analytické myšlení (integrálníhomyšlení,okontemplaciužnynínenívůbecřeči)zaprostředekkcíli.V tradičním křesťanství, jako v jiných formulacích věčné filosofie, hledalo se

tajemství štěstí a cesta ke spáse nikoliv v zevním okolí, nýbrž ve stavu duchajednotlivcova vzhledem k okolí. Dnes je podstatný stav okolí a ne stav ducha.Štěstíamravnípokrokzávisípodlevšeobecnéhonázorunalepšíchtechnickýchúskocíchanavyššíživotníúrovni.Vtradičnímkřesťanskémvzdělánísekladlhlavnídůraznaovládání.Dnes,jak

dokazujeúspěch“pokrokových”škol,mávýznampředevšímjednánía“rozvinutíosobnosti”. V křesťanské tradici dobré mravy zakazovaly každý projev potěšení při

uspokojování tělesných potřeb. “Smíš mít rád houkající sovu, nikoliv pečené

stehno,”[134]

byl verš, který před pouhými padesáti léty náležel k výchovnýmprostředkůmanglickýchdětskýchsvětnic.Dnesmládežprohlašujebezpřestání,jak “božskými” shledává různé pokrmy a nápoje. Mládež a dospělí mluví o“nervovém vzrušení”, jež jim způsobuje vzbuzení jejich sexuality. Životní názorlidu se přestal odvolávat na klasiky vzdělávací literatury a na pravidla dobréhotónuaaristokracie.Dnes jejvytváříreklamníodborníci, jejichž jedinýmúmyslemje, všechny svésti k tomu, aby se stali co nejvíce extravertními a bezmezněchtivými. Neboť samozřejmě jen chtiví, neklidní, rozptýlení vydávají peníze zazboží nabízené lidmi při reklamě. Pokrok techniky je zčásti výsledkemsomatotonickérevoluce,zčástipodporujeapovzbuzuje tuto revoluci.Extroversevedektechnickýmvynálezům.(Jezajímavé,ževysokáúroveňhmotnécivilizaceje vždy doprovázena oficielně schvalovaným polytheistickým náboženstvím).Technické vynálezy přinášejí potom sebou masovou produkci. Zřejmě všakmasová produkce se může udržet na plné obrátky jen tehdy, když všechnoobyvatelstvo je přivedeno k přijetí somatotonického světového názoru a k jemuodpovídajícímujednání.

Jakotechnickýpokrok,snímžjetolikazpůsobyspoutána,moderníválkatvořízároveňpříčinuarozvinutísomatotonickérevoluce.Nacionálněsocialistickávýchova, která byla čistou výchovou k válce,měla hlavní dva cíle: podporovatisomatotonii v těch, kdobyli nejštědřeji obdařeni takovými složkamiosobnosti, aostatníobyvatelstvopřimětiktomu,abysestydělozasvoumdloudobromyslnostnebo introvertní citlivost a za svůj sklon k sebeovládání a za měkkost srdce.Běhemválkypřirozeněbylinepřátelénacionálníhosocialismunucenivypůjčitisiprvky z jeho výchovné filosofie. V celém světě byly milióny mladých mužů adokonceimladýchženvychováványsystematickyktomu,abybyli“tvrdí”ajejichtvrdost aby stála nad všemi ostatními mravními vlastnostmi. S toutosomatotonickou etikou se pojí modloslužebnická a polytheistická theologienacionalismu-pseudonáboženství,kterétohočasudalekosilnějipracujeprozloa pro rozdvojení, než křesťanství nebo kterékoliv monotheistické náboženstvímůže činit pro dobro a jednotu. V minulosti se pokoušely společnosti lidísystematickyomezovatsomatotonii.Byl tosebeobrannýprostředek.Nechtělibýtzničeni ani po moci toužící útočností svými nejaktivnějšími menšinami, aninechtělibýtuvrženidoduchovníslepotypřemírouextroverse.Běhemposledníchpár let tomubylo jinak.Starosti,plněbychomseměliptát jaké,budounásledkysoučasného,pocelémsvětěrozšířenéhopřevratuprastaréspolečensképolitiky.Jenbudoucnostnámmůžedátodpověď.28.6.1959

IX.kapitolaSebepoznáníVždyť jevpovazevšechživýchbytostí,žeseneznají.Učlověkasetostává

následkemnepravosti.

Boethius[135]

Nepravostmůžemedefinovatjakodruhchování,kterénacházísouhlasvůleanesešpatnénásledky-špatnévprvéřaděproto,žezatemňujepřístupkBohu,a v druhé řadě, že je škodlivé činiteli nebo jeho spoluobčanům fysicky nebopsychologicky. Nedostačující sebepoznání má své místo v rámci této definice.Soudíme-lipodle jehopůvodu,vznikáúmyslně.Vždyťsebekritikouadáme-linaúsudek jiných o svém charakteru, můžeme se podle libosti dopracovat velmipřiléhavého názoru o svých chybách a slabostech a o pravých (na rozdíl odúdajných a rozhlašovaných) pohnutkách svých činů. Jestliže většina z nás senezná,jetojenproto,žesebepoznáníjebolestné.Dáváme-lipřednostradostemz iluse. Co se týče následků takové nevědomosti, jsou, podle kteréhokolivměřítka, ať utilitaristického či transcendentního, zcela špatné. Špatné, protožechybějícísebepoznáníznemožňujejakoukolivpravoupokoru.Abezpravépokorynenípůsobivéhozničeníjá,aprototéžžádnéhospojivéhopoznánívnitřníhoJáaobvyklezatemnělého,Božskéhozákladu. Důležitost, ba bezpodmínečná důležitost sebepoznání byla zdůrazňována

světciaučencikaždéhovelkéhonáboženství.NámnaZápadějeznámzoněchhlasů Sokratův. Indičtí zastánci věčné filosofie však znovu a znovu pojednávalisystematičtějšímzpůsobemostejnémthematu.PříklademnámmůžebýtBuddhajehož řeč v Piliřích nazírání obsahuje celé umění sebepoznání po všechstránkách - znalost vlastního těla, vlastních smyslů, vlastních citů, vlastníchmyšlenek, (a to oním neúprosně vyčerpávajícím způsobem, který jecharakteristickýprospisyPali).Totoceněnísebepoznánísepěstovalozdvojíhodůvodu.Nejbližšímcílemje,že“mnichbdíutělanadtělem,neúnavně,sjasnoumyslí, rozumně,popřemoženísvětskýchžádostíastarostí.”Aprávě tak,pokudse týče citů, mysli a projevů, uvažuje o nich tak, že zůstává “neúnavný, jasné

mysli, rozumný, po překonání světských žádostí a starostí.”[136]

. Za tímtožádoucím psychologickým stavem a pomocí něho dosažitelný je konečný cílčlověka, poznání toho, co se nachází za zindividualizovaným já. Jim vlastnímzpůsobemvyjadřujíkřesťanštíspisovatelétutéžmyšlenku.Člověkmávsoběmnohokoží,kterépokrývajíhloubkysrdce.Člověkznámnohověcí.Sebevšaknezná.Batřicetnebočtyřicetkožítakovýchjakémáoselnebomedvědaprávětaktlustýchatvrdýchpokrýváduši.Sestuptedovlastníhonitraaučtesetampoznávatisamisebe.Eckhart.

Blázni sebe považují za rozumné - tak vypadá jejich poznání. Ať jsouknížatynebopasákykrav,vždyjsousisamiseboujisti!Čuang-Tse.Metafora probuzení ze sna se vyskytuje vždy znovu v různých formulacích

věčnéfilosofie.Vtétosouvislostibymohlobýtosvobozenídefinovánojakoprocesprobuzeníznerozumu,zmůryazklamnýchradostí,ježseobyčejněpovažujízaskutečně správný život, abychom se stali podílníky na věčné existenci. “Vážná

jistotabděléslasti”[137]

- onen podivuhodný výraz, jímžMilton popisuje zážiteknejjemnějšíhudby -vystihuje takblízko, jaksemizdá -osvobozeníaosvícení,jakjenslovavůbecmohou.Ty(lidskábytosti)jsitímkýmnejsi.Jsem,kterýjsem.Uskutečníš-litutopravdu

vesvéduši,nepříteltěnikdyneoklame.Ujdešvšemjehonástrahám.Sv.KateřinaSienská. Sebepoznání nás poučuje, odkud přicházíme, kde jsme a kam jdeme.Přicházíme od Boha a jsme ve vyhnanství. A protožemoc naší lásky touží poBohu,uvědomujemesitotovyhnanství.Ruusbrueck. Duchovnípokroksedosahujevzrůstajícímpoznánímonicotnosti jáaovšeobsáhlostiBožískutečnosti.(Takovépoznáníjepřirozeněbezcenné,je-ličistěteoretické.Abysestalopůsobivé,musíseprojevovatjakobezprostřední,intuitivnízážitek a jemu odpovídající jednání). Profesor Etienne Gilson píše o jednomvelkém mistrovi duchovního života: “Ovládnutí strachu milosrdenstvím cestoupokory - v tom tkví celá askese svatého Bernarda - její začátek, vývoj a cíl.”Bázeň, starost, strach tvoří jádro zindividualizovaného já. Strach nemůže býtspoutánosobnísnahou,nýbrž jentím,že je jáspoutáněčímsilnějším,než jsoujeho vlastní zájmy. Když se duch v něčem zcela ztratí, pozbude část svéhostrachu. Ale jen když se ztratí v lásce a poznání Božského základu, pozbudevšechenstrach.Nejde-lionejvyššívše,bázeňastrachsepřenášíz jánavěc-jakonapř.hrdinnésebeobětovánízamilovanoubytostnebomilovanouspolečnostjedoprovázenostarostíomilovanouvěc.KdyžvšakjeoběťpřinášenaproBohanebo pro jiné kvůli Bohu, nemůže se tu vyskytnout bázeň nebo trvalý strach,protože nic nemůže ohromiti Božský základ a neúspěch a katastrofa musí sepřijímatijakoněco,určenéhovůlíBoží.UmálalidíjeláskakBohudostisilná,abypoutala tuto promítnutou obavu o milovanou bytost nebo společnost; neboťmálokteří jsoudostpokorní, aby takmilovali, jakbyměli.A jinýmsenedostávážádoucípokoryproto,žeplněnepoznalivlastní,osobnínicotnost.Pokoranespočíváv tom,žeskryjemesvéschopnostiactnosti,asamisebe

budeme považovat za horší, než skutečně jsme, nýbrž v tom, že nabudemejasnéhopoznánítoho,conámchybí,anebudemesevyvyšovatproto,comáme;vždyťBůhnámtodobrovolnědalamyjsmepřesjehodarypřecejennekonečněbezvýznamní.

Lacordavie.Kdyžvzrůstáosvícení,shledáváme,žejsmeveskutečnostihoršínežjsmesi

mysleli. Jsmezděšeninadsvoudřívějšíslepotou,kdyžzřímecelý rojohavnýchcitůvystupovatizasvéhosrdce- jakoplazícíse,nečistázvířatazpekla.Nemělibychom však být ani zděšeni, ani ustaráni. Nejsme horšími, než jsme byli.Naopak,zlepšilijsmese.Avšak,kdyžsechybyzmenšují,stávásesvětlojasnějšíadovolujenám,abychomchybypoznali,amyjsmeztohoúplnězděšeni.Dokudneníznámekuzdravení,dotudsinejsmevědomivážnostisvénemoci.Nacházímesevestavuslepédomýšlivostia tvrdosti,stávámeseobětmisebeklamu.Dokudplujeme po proudu, neuvědomujeme si svou rychlost. Avšak, když se opřemetrochuprotiněmu,pociťujemeproud.Fénelon.Má dcero, postav si dvě komůrky. Napřed skutečnou komůrku, abys příliš

nepobíhalakolemanemluvilavíc,nežjetřeba,nebo,pokudtočiníš,jenzláskykbližnímu.Pak si postav duchovní komůrku, kteroumůžešmít vždy umě. Je tokomůrkapravéhosebepoznání.Vlastně jsou tudvěkomůrkyv jedné.Bydlíš-livprvní,musíšpřebývativdruhé.Jinaksidušezoufá,nebojepyšná.Kdybysdlelajenvsebepoznání,zoufalabysis.KdybysdlelajenvpoznáníBoha,upadlabysvpokušení, aby ses stala pyšnou. Jedno musí jít pohromadě s druhým. Takdospěješkdokonalosti.Sv.KateřinaSienská.6.10.1959

X.kapitolaMilostasvobodnávůle Osvobozením se rozumí vysvobození z času a věčnosti a dosahuje se jej

poslušností vůči věčnépodstatě věcí.Bylanámdánasvobodnávůle, abynaševlastní vůle odešla od sebe a my tímto způsobemmohli žít neustále ve stavumilosti.Koneckoncůmusívšechnynašečinydospěti k tomu,abychomsestalipasivními vůči činnosti a vůči Božské skutečnosti. Jsme jakýmisi Aeolovýmiharfami,kterémajíschopnost,buďseotevřítivětruDuchasvatéhonebosepřednímzavříti.Údolníduchnikdyneumírá.

Jmenujesetajuplněženskýmabránatajuplnéhoženskéhojezáklad,zněhožpocházínebeizemě.Jepořádvnás.Ikdyžjejvyčerpáš,nikdynevyschne.LaoTse.VkaždémvýkladuvěčnéfilosofiesepovažujelidskáduševevztahukBožství,

k osobnímu Bohu a dokonce k přírodnímu řádu za ženskou. Hybris, která jedědičnýmhříchem,spočívávtom,žeosobníjávevztahukdušiuvnitřakpříroděvněsepovažujezamužskysoběstačnouapodletohojedná.SvatýPavelrozeznávávelmiužitečnýmapřípadnýmzpůsobempsychuodpneuma.Poslední výrazsevšaknetěšil přílišnéoblibě.Beznadějnědvojznačnéslovo“psycha”bylonásledkemtohobezrozdílupoužívánojakproosobnívědomí,takproduši.Apročvzápadnícírkvipisatelévzdělávacíchspisůvždyckymluviliolidské anima (pro Římany nižší, zvířecí duše) místo, aby užívali slova animus,které bylo v podání rezervováno pro rozumovou duši? Myslím proto, že chtělizdůrazniti podstatnou ženskost lidské duše ve vztahu k Bohu a povahuprostředků,kterémákdispozici.Pneuma,gramatickystředníhorodu,aanimus,slovo mužského rodu se k tomu méně hodily než anima a psyche. Z tohovyplývající konkrétní úvaze je třeba věnovati pozornost. Vzhledem ke struktuřeřečtinyalatiny,bylobybývalovelmizatěžkotěm,kdotěchtojazykůužívaliústně,někohojinéhonežgramatickyženskoudušipostavitnaroveňhrdinceVelepísně-což je alegorická postava, která během staletí hrála v křesťanském myšlení acítěnístejnourolijakoděvčeGopivtheologiiamodlitbáchhinduistických. Dbej tétozákladnípravdy:Všechno,copůsobívpříroděavestvoření,svýjimkouhříchů, je činnostBoží v přírodě a ve stvoření.Moci tvorstva není nicjinéhopodrobenonež svobodnépoužití jehovůle. Jehosvobodnávůlenemůženic než souhlasit s působením Božím v přírodě nebo se proti němu postavit.Tvorstvonemůžesvousvobodnouvůlínicstvořitaninemůžezpůsobitzměnuvpůsobení přírody. Může jen změnit svůj stav nebo své postavení v působnosti

přírody a tímto způsobem Něco ve svém stavu cítit nebo odhalit, co před tímnecítiloanineodhalilo.WilliamLaw.Podlepsychologickédefinicejemilostněcomimonašejásebesiuvědomující,

něco, co nám pomáhá. Podle zkušenosti jsou tři druhy této pomoci - zvířecímilost,lidskámilostaduchovnímilost. Zvířecí milost je nám souzena, když žijeme na biologické úrovni v úplném

souhlasu s vlastní přirozeností - když prostopášně nezneužíváme svého těla,když nepřekážíme funkcím našeho intuitivního, zvířecího rozumu vědomoutouhouavědomýmodporem,nýbržvedemezdravýživotavystavujemese“síleslunceaduchůmvzduchu”.Odměnazato,žežijemetímtozpůsobemvsouhlasus Taem nebo Logosem v jeho fysických a fysiologických aspektech, je pocitblahobytu,pojímáníživotajakodobra-nikolivznějakéhourčitéhodůvodu,nýbržjednodušeproto,žejetoživot.Jsme-livestavuzvířecímilosti,nemůžebýtřečio

tom,proptervitamvivendiperderecausas[138]

.Vždyťvtomtostavunenírozdílumezidůvody,pročžijemeaživotemsamým.Jakoctnost,takéživotjesivtéchvílisám sobě odměnou. Plnost zvířecí milosti je však samozřejmě vyhraženazvířatům.Člověkjetakstvořen,žemusívéstisebevědomýživotvčase,anikolivnějaké blažené věčnosti mimo dobro a zlo, kde je vyřazen rozum. Následkemtoho je zvířecí milost něčím, co poznává jen přechodně, když ho opustísebeuvědomování, a potom jako průvodní zjev k jiným stavům, v nichž život sineníodměnou,nýbržmusíbýtprožívánznějakéhojinéhodůvodu. Lidské milosti se nám dostává buď pomocí osob, pomocí sociálních

společnostíneboznašichpřání,nadějíapředstav,kterésepromítajímimonašejáatrvajídálejaksivpsychickémprostředívestavu,kterýbychommohlinazvatobjektivitou z druhé ruky. Všichni jsme zažili různé druhy lidské milosti. Je například milost, která během dětství vyzařuje z matky, z otce, z chůvy nebo zmilovaného učitele. Později zažívámemilost od přátel; milost od lidí, kteří jsoumravně lepší a moudřejší než my; milost gurua nebo vůdce duší. Pak je námdánamilost,kterájenámposkytovánapronašipříchylnostkvlasti,straně,církvinebo k nějaké sociální vrstvě - milost, která pomohla dokonce i nejslabším anejbázlivějším jednotlivcům k tomu, aby dosáhli toho, čeho by jinak nemohlidosáhnout.Akonečnějemilost,kteroučerpámezesvýchideálů,bezohledunato, zda je formulována v abstraktních pojmech nebo zda se vtěluje dofantastických obrazů. K tomuto poslednímu druhu náležejí, jak se zdá, mnohémilosti, kterých se dostává zbožnýmpřívržencům různýchnáboženství.Pomoc,kterouobdržíti,kdovroucněuctívajínebovolajísvětce,osobníhoBoha,avatara,není podle lidských měřítek pravou duchovní milostí, nýbrž milostí lidskou.Přicházísvíroupsychickéhosilovéhopole,kterézpůsobujíopakovanéúkonyvíry,touhyapředstavivosti(atojehovlastníúkonyiúkonyjiných).Duchovnímilostnemůžebýtpřijímánanepřetržitěnebovceléplnosti,ledatěmi,kteřívůlítakvymýtívlastnívůli,žemohouřícisveškeroupravdivostí:“Užne

já, nýbrž Bůh ve mně žije.” Je však málo lidí, kteří nejsou neodvolatelněodsouzeni k samovazbě své osobnosti; takže jsou úplně neschopni přijmoutmilost,kteráseposkytujecochvílikaždéduši.Snepravidelnýmodstupemčasuvětšinaznásdokáže,ikdyžjenčástečně,zapomenoutinasvézaměstnánís“já”,“mně”as“mým”atímseučinitischopnýmipřijmouti,ikdyžjenčástečně,milosti,kterésenámvtéchvílinabízejí. Duchovní milost pochází z Božského základu každé jsoucnosti, a je

propůjčovánazatímúčelem,abyčlověkupomohladosáhnoutkonečnéhocíle-tj.vrátit se z času a z já k onomu Základu. Je podobna potud zvířecímilosti, žepocházízpramenů,zcelaselišícíchodnaší,sebesiuvědomujícípřirozenosti.Veskutečnosti je to tatáž milost jako zvířecí, avšak projevuje se na vyššímmístěstoupající spirály, která vede zehmoty kBožství.Každá lidskámilostmůžebýtdokonale dobrá, pokud jejímu příjemci pomáhá k tomu, aby dosáhl spojujícíhopoznání Boha, ale pro svůj původ ve zindividualizovaném já je vždycky trochupodezřelá.Vmnohýchpřípadechjepomoc,kterouposkytuje,zaměřenakcílům,kterésevelmilišíodpravéhocílenašehopozemskéhoživota.Všechno,comáme,jennámpropůjčeno.Bůhjevlastníkem,BůhpůsobíajehodílojeBůh.Sv.JanzKříže.Ustavičnévnuknutíjeprodobrý,svatýašťastnýživottaknepostradatelnéjako

nepřetržitáčinnostdechuprozvířecímilost.WilliamLaw. Anaopak,dobrý,svatýablahoslavenýživot jenezbytnýmpředpoklademustavičnéhovnuknutí.Vztahmezičinnostíamystickýmnazíráním(kontemplací),etikouaduchovnostíjsouvzájemné.Každáztěchtojednotekjezároveňpříčinouinásledkem.Byloto,jakobyseztratilaVelkástezka,jakobyseztratilylidsképřednostiamravnost.Lao-Tse.Čínská slovesa nemají času. Toto prohlášení o domnělé historické události

vztahuje se zároveň na přítomnost i na budoucnost. Znamená toto: Jakmile seprobudísebeuvědomění,nestačíužzvířecímilost,abysivživotěudrželavedení,amusí být doplněna vědomýmuváženýmvýběremmezi právema neprávem -výběrem,kterýsemusíshodovats jasněstanovenýmietickýmizákony.Přes tojsou, jakneúnavněopakují taoističtímudrci,etickézákonyavědomározhodnutívůle na povrchu jen náhražkou. Vůle jednotlivcova a inteligence na povrchumusejí se používat k tomu, aby znovu zbudovaly starý, zvířecí vztah k Tau na“vyšší”,duchovníúrovni.Cílemjeustavičnévnuknutízpramenůnacházejícíchsemimo já, aprostředky k tomu jsou “lidsképřednosti amravnost”, které vedoukonélásce,kterájespojujícímpoznánímTaa-ZákladuLogosuzároveň.Pane,Tysmoupřirozenost takovýmzpůsobemuspořádal, aby se stále lépe

hodila kpřijímáníTvémilosti aTvé lásky.A toutosilou, kteroumámodTebeapomocí níž jsem živým obrazem Tvé Všemohoucnosti, jest svobodná vůle.Pomocí ní mohu buď vystupňovat nebo zmenšit svou schopnost přijímat Tvoumilost.MikulášzGues. Šun se ptal Č enga: “Jemožno získati Tao pro sebe?” “Ani tvé tělo,”odpovědělČ eng,“nenítvýmvlastnictvím,jakbyjímmohlobýtTao?”“Není-limétělo,” pravil Šun, “mým vlastnictvím, komu náleží?” “Je to přenesená podobaBoží,” odpovědělČ eng. Tvůj život není tvým. Tvá individualita není tvá. Je topřenesená přizpůsobovací schopnost Boží. Tvé potomstvo není Tvé. Je topřenesená slupka Boží. Pohybuješ se, ale nevíš jak. Ochutnáváš, ale nevíšpříčinu. Zde se projevuje působení Božích zákonů. Jak bys potommohl získatTaozasvévlastnictví.Čuang-Tse.JevmémociBohubuďsloužitinebonikoliv.Sloužím-limu,přidávámněcoke

svéspáseakespáseceléhosvěta.Nesloužím-limuvšak,vzdávámsesvéspásyaspásysvěta,kteroujsemmohlzpůsobit.

LevTolstoj[139]

Bůhtineodepřelpožiteksvélásky,tysespřipravilospoluprácisním.Bůhbytěbylnikdynezavrhl,kdybysnebylodmítl jeholásku.ÓnejdobrotivějšíBože,opouštíšnásjentehdy,kdyžmyTěopouštíme.Odnímášjentehdysvédary,kdyžsenašesrdceodTebevzdálí.Sv.FrantišekSaleský.

Č ing, vrchní truhlář, řezal ze dřeva stánek pro hudební nástroje. Když bylaprácehotova,připadalopřítomným,žejeprovedenanadpřirozeněkrásně.Knížez Lu se ptal truhláře:” Jaké je tajemství tvého umění?” “Žádné tajemství, vašejasnosti,”odpovědělČ ing. “Apřece jeněcov tom.Kdyžmámzhotoviti takovýstánek,bránímsezmenšenísvéživotnísíly.Napředuvedusvoumysldostavuabsolutního klidu (ticha.) Jsem-li tři dni v tomto stavu, nehledím už namožnouodměnu.Popětidnechzapomenunaslávu,kteroubychmohlzískat.Aposedmidnech si již neuvědomuji své ruce a nohy a své tělo. Potom, aniž myslím naknížecídvůr,rozšíříseúplněméschopnostiaodpadnouvšechnyrušivémyšlenkyzvnějšku.Odeberusedohorskéholesaahledámpříhodnýstrom.Tenobsahuježádoucíformu,kterásepotomvypracuje.Vidímstánekduchovnímokem.Jinakvtomnicnení.Vytvořímvztahmezi vlastní, vrozenoupovahouapovahoudřeva.Cobylopovažovánonaméprácizanadpřirozenépůsobení, je třebapřipisovatijentétoskutečnosti.Čuang-Tse.

Umělcova inspiracemůže být buď lidskou nebo duchovnímilostí nebodokonce směsí obou. Velký umělecký výkon není možný aspoň bez umrtvení

rozumu, pocitů těla, jaké odpovídají příslušnému druhu umění. Kromě tohoněkteří umělci nepěstovali jen toto z povolání vyplývající umrtvení, nýbrž i druhsebezničení, které je nezbytnou podmínkou sjednocujícího poznání Božskéhozákladu.FraAngelico,například,sepřipravovalnaprácimodlitbouarozjímáním.ZpředešléhocitátuČuang -Tseovavidíme, jaképodstatněnáboženské (nikolivjenodborné)pojetísvéhouměníovládalitaoističtířemeslníci. Mimochodembychomsiměli zapamatovat,žezmechanisovánívylučujevnuknutí. Řemeslník mohl často dodat špatnou práci. Když však miloval svéumění jako truhlářskýmistrČing, dokázalmnohdy provést tak dobrou práci, ževypadala, jako by to bylo “nadpřirozené provedení”. Mezi mnoha velkýmipřednostmivýkonného,samostatnéhostroje jeskutečnost,že jeprovozněúplnějistý. Ale každý zisk nutno nějak zaplatit. Automatický stroj má provozně jistývýkon. Právě proto je však také “nepřístupen milosti”. Člověk, který obsluhujetakový stroj, je nepřístupen jakémukoliv druhu estetického vnuknutí ať lidskéhonebo čistě duchovního původu. “Průmysl bez umění je zvířecí,” Ruskin všakzvířetikřivdí.Každýčilýptáknebokaždýhmyzdostávápřisvéprácineomylnouzvířecímilostinstinktu-Tao,jakseprojevujenabezprostředněnavrstvenéúrovni.Průmyslový pracovník na svém stroji bezpečném v provozu a milosti prostémvykonáváprácivevesmírupřesnýchautomatů,kterýbylstvořen lidskourukou-vevesmíru,kterýjestranouTaanakaždéúrovni,aťzvířecí,aťlidskéčiduchovní.Vtétosouvislostijetřebasezmínitotěchnáhlýchtheofaniích,jimižbývajíobčasobdařeniděti,občasdospělí.Jejichpříjemcimohoubýtbásnícinebofilistři,učenci nebo nevědomí. Jenom jediné mají společné, - a to, že nejsou vůbec

připraveni na to, co se s nimi děje. Tento druh gratia gratuita[140]

, kterýoduševňujemnohá díla literatury a umění - částečně nádherný, částečně (tam,kde vnuknutí není podporováno vrozenýmnadáním), dojemnědostačující - zdásemíti zpravidla dva hlavní rysy. Jednak způsobuje náhlé a hluboké působivévnímání poslední skutečnosti jako lásky, světla a blaženosti, jednak neméněpůsobivé vnímání oné skutečnosti jako temné, bázeň vzbuzující nevyzpytatelnémoci. Wordsworth vyjádřil svůj zážitek těchto dvou aspektů Božského základupodivuhodnouformou.Cobylčas,conivy,řeka,hájezemě,každýpohled

promněobsahoval

zářjasnéhosvětlanebes.[141]

Atakdále.Tovšaknebylajedinávise.Mocněsenořiloméveslodotichéhojezeraajakjsemjejprorážel,tutříštilmůjvzednutýčlunvodujakohrdálabuť.Apotomtamzaonouskálouažkokraji

obzoru,horatakmocná,temná,jakospevnýmzáměremssetyčila.Biljsemabilznovuasevzrůstajícísilouhrůznýtvartensetyčilvysokotampodhvězdami…Poonévznešenéhřevtíralsedenzadnemdoskrání

apochmurnýmneurčitýmsmyslemcizíchzpůsobůživota.Anademnoutemnota-jápoušťjizovu

neboopuštěnost.[142]

Je významné, že se primitivní lidé zřejmě ukázali být vnímavější pro tentodruhýaspektskutečnosti.StrachvzbuzujícíBůh,jemužsenakonecpodrobilJob,jest “cizí způsob života”, jehož charakteristickými bytostmi jsou Behemoth aLeviathan. Je toBožský typ, který, abychommluvili jakoKierkegaard, vyžaduje“teologické zrušení mravnosti” - ponejvíce ve formě krvavých obětí dokoncelidskýchobětí.VděsivějšíchaspektechjehinduistickábohyněKalijinýmtakovýmzjevenímtéhožcizíhozpůsobuživota.MnohadivochynašídobyjeZákladchápánateologickypromyšlenjakopouhá,nespoutanámoc,kterousimusímeuctívánímdobřenaladitapokudmožnosepokusit ji využít k vlastnímuužitkukouzelnýmiformulacemiaobřadydonucovacípovahy. Představovat si Boha jako pouhou moc, ne zároveň jako moc, lásku, a

moudrost, připadá být lehké obyčejnému, neznovuzrozenému lidskému duchu.Jen dokonale nesobečtí lidé jsou sto, aby se zkušenostně dověděli, že přesevšechno“všedobředopadne”avlastněnějakýmzpůsobemužteďjedobré.“Profilosofa,kterýpopíráBožíprozřetelnost,”píšeRumi,“jechápánísvatýchcizí.”Jenten, kdo chápe věci jako svatý, může neustále z vlastní zkušenosti vědět, žeBožskáskutečnostseprojevuje jakomoc,která jemilující,milosrdnáamoudrá.Ostatní lidstvo ještě dost duchovně nepokročilo, aby mohlo nabýt zkušenostisvatýchjinaknežúkonemvíry.Kdybybylisvětcinezanechalidůkazů,bylibychomspíšeochotnizastávatimíněníJobovoadivochů. Vnuknutí nás předchází.Dříve než je našemyslmůže pochopit, už seprojevuje.Jakmilesi jevšakuvědomujeme,mámenavybranou,buď jepřijmoutnebo zavrhnout. Můžeme jeho lákání následovat nebo pak je zavrhnout.Uvědomujeme si je, aniž bychom k němu něco přičinili, ale ono nás nenutí,abychomjebezevšehopřijali.Sv.FrantišekSaleský.Našesvobodnávůlemůžepřekážetiprojevuvnuknutí.KdypříznivývítrBoží

milosti naplňujeplachtynaší duše, jenanás, zdaodmítnemedát svolenía tímzabráníme,abypůsobilodobrodinívětru.Kdyžvšaknašedušeplachtídopředuatěšísezdobréplavby,nejsmeanipříčinou,pročvítrvnuknutípronásvěje,anitoho,proč seplachtynadýmají, ani tonejsmemy, kdodávápohyb lodi našehosrdce. My prostě přijímáme vítr, souhlasíme s jeho pohybem a necháme svůjkorábjímpohánět,anižseprotitomustavíme.Sv.FrantišekSaleský.Milost je ke spáse nepostradatelná stejně jako svobodná vůle. Avšakmilost

způsobuje spásu, a svobodná vůle ji přijímá. Proto bychom neměli část dobréprácepřipisovatimilostiačástsvobodnévůli.Vždyťtatoprácejeprováděnazcelaspolečnouanerozlučitelnoučinnostíobou-zcelamilostíazcelasvobodnouvůlí,avšakmilostpocházízesvobodnévůle.Sv.Bernard. Svatý Bernard rozeznává mezi voluntas communis (společná vůle) avoluntas propria (vlastní vůle). Voluntas communis je “společná” ve dvojímsmyslu.Jetovůlekděleníatakévůle,kterájespolečnáBohui lidem.Voluntaspropria jevůlekzískáváníakudrženízískanéhoprosebe,aproto jekořenemvšechhříchů.Ve svém teoreticky poznávacímaspektu je voluntaspropria totéžjakosensumproprium-vlastnímínění,kterésiproto,žejevlastní,uchováváme,ajetedyzmravníhohlediskavždyzavržitelné,ikdyžjeteoretickysprávné. Dvastudenti pařížskéuniversitynavštíviliRuysbroeckaaprosili jej, abyvyslovil krátcenějakouzásadu,podlenížby sedal zařídit život. “Vosestis tamsancti sicut vultus,” odpověděl Ruysbroeck. “Jste do té míry svatí, jak si jimipřejete být.” Bůh musí působit a sebe do tebe vylíti, jakmile tě shledápřipraveného.

Eckhart[143]

Vůlemáveškeroumoc.Způsobujenebeazpůsobujepeklo,neboťnenípekla, leda tam,kdesevůle tvorstvaodvrátilaodBoha,anenínebe, leda tam,kdevůletvorstvaspolupracujesBohem.WilliamLaw.Člověče,rozjímejosobě!Zdestojíšuprostředvážnéhoaneustáléhobojemezi dobrem a zlem. Celá příroda stále pracuje k tomu, aby způsobila velkouspásu. Celé stvoření se namáhá v bolestech a pracně, aby se osvobodilo znicotnostičasu.Atybyspřitomspal?Všechno,coslyšíš,nebovidíšneříkánicaneukazujenic,kromětoho,cozpůsobilobuďvěčnésvětlonebověčnátma.Vždyťjakodenanocrozdělujínášcelýčas,taknebeapeklorozdělujínašemyšlenky,slova a skutky. Pohni se kam chceš, čiň nebo zamýšlej, co chceš, musíš býtnástrojem jednoho nebo druhého. Nedokážeš zastavit se v klidu, neboť žiješuprostřed neustávající činnosti časné a věčné přirozenosti. Nepracuješ-li sdobrem,odnesetězlo,které jevpřírodě.Mášvýšku ihloubkuvěčnostivsobě.Následkemtoho,aťdělášcokoliv,vkomoře,napoli,vobchodunebovkostele,

zaséváš,corosteamusíbýtsklizenovevěčnosti.WilliamLaw.

NicvícesiodtebeBůhnežádá,nežabysjakotvorvyšelzesvéhojáaBůhsmělvtoběpřebývati.

Eckhart[144]

Proty,kdomajíradostztheologickéspekulacepostavenénatextechzBibleanadogmatech,existují tisícestránekkatolickýchaevangelickýchkontroversníchspisů o milosti, skutcích, víře a ospravedlnění. Pro studující srovnávacínáboženskévědy jsouučenévýkladyBhagavadgíty,dělRamanudžovýcha těchpozdějších vajšnavitů, jejichž učení o milosti vykazuje nápadnou podobnost snaukouLutherovou.Jsoubuddhistickéhistorie,vnichžselíčípěkněpopořádkuvývoj onoho náboženství, počínaje hinajánským učením, že spása je ovocemnamáhavépomocisoběsamému,akončícučenímmahajany,podleněhožspásanemůže být dosažena bez pomoci Prabuddhů, jejichž vnitřní vědomí a “velkémilosrdnésrdce”vytváří“takovost”věcí.Avšakpodleméhomíněnínámostatnímpředešlécitátyzkřesťanskéhoataoistickéhopodáníposkytnoudostačujícípopispoznatelných skutečností o milosti a vnuknutí, jakož i o jejich vztazích kpoznatelnýmskutečnostemsvobodnévůle.20.10.1959

XI.kapitolaDobroazloTouhajeprvnízkušenostnašehovědomí.Zrodímesekživotusympatieaantipatie, přání a chtění. Napřed nevědomky, pak vědomě všechno hodnotíme:“Toto jedobré, toto ješpatné.”Aponěkudpozdějiodhalujemepovinnosti: “Toto,protožejetodobré,mělobyseudělat;totojezléanemělobysetoučinit.” Všechny úsudky nejsou stejně platné. Budeme nuceni hodnotiti to, co naše

tužbyaodporpovažujízadobrénebozlé.Velmičastoobjevujeme,žerozhodnutívrchníhosouduse lišíod toho,co tak rychleas lehkýmsrdcemproneslaprvníinstance.Vesvětletoho,covímeosobě,svýchspoluobčanechaostatnímsvětě,objevujeme,žeto,cosenámnapředzdálobýtdobré,běhemdobyapřivětšímrozhledumůžebýtšpatné.Anaopak,cosezprvuzdábýtšpatné,jedobré,takžesecítímepovinnitočiniti.Říkáme-li,ženějakýčlověkmámravnísmysl,mínímetím,žejehohodnotícírozhodnutí jsou jistá; žedobře ví, comá říci, co zdlouhodobéhohlediskaapřinejširším rozhledu je dobré. Řekněme-li, že člověk má silný mravní charakter,myslíme,že jeochoten jednativeshoděsnázorovými rozhodnutími, ikdyž tatorozhodnutí se nepříjemně nebo dokonce velmi trapně liší od jeho prvních,přirozenýchhodnocení.VpraxinenímravnínázorpřísněosobnízáležitostíSoudcevykládázákonya

dá se při tom ovlivnit precedenčními případy. Jinými slovy, každý jedinec ječlenem společnosti, která má etický zákoník. A tento zákoník je založen nadosavadníchzkušenostecho tom,cosedlouhodoběavširšímměřítkuukázalobýt skutečně dobré. Téměř za všech okolností dá se většina členů danéspolečnostivéstuznanýmetickýmzákoníkem.Málokteřízavrhujíkodexbuďcelýnebozčásti.Naprotitomuněkteřídávajípřednostživotupodlenějakéhovyššího,náročnějšího zákoníku. Vyjádřeno řečí křesťanů, je málo těch, kdo tvrdošíjněsetrvávají na tom, aby žili ve stavu smrtelného hříchu a protisociálnínezákonnosti, mnoho těch, kdo jsou poslušny zákonů, kdo uznávají mravnípředpisyzasprávné,litujísmrtelnýchhříchů,jichžsedopouštějí,alenenamáhajísemnoho,abysevyvarovalilehkýchhříchů;akonečnějemalýpočettěch,jejichžspravedlivost je “lepší než spravedlivost zákoníků a farizejů”. Tito se dají říditiradami dokonalosti; mají dosti rozumu, aby si všimli lehkých hříchů a dosticharakteru,abysevyvarovalijakjich,takdokonceinejmenšíchslabostí.Filosofovéatheologovésepokoušeli,abydaliteoretickouzákladnustávajícím

mravnímzákonům,pomocínichžjednotlivcirevidujísváspontánníhodnocení.OdMojžíšekBethamovi,odEpikurakeKalvínovi,odkřesťanskýchabuddhistickýchnaukažknesmyslnýmnaukámnacionalismuarasistickénadřazenosti-jedlouhýseznam a značná rozdílnost vmyšlení. Naštěstí však nemusíme zkoumati tytorůzné teorie. Stačí se zabývat věčnou filosofií a systémem etických zásad,kterého ti, kdo v něj věřili, používali k revizi svých vlastních i cizích hodnocení.Otázky,kterésimusímeklástv tétokapitole, jsoudosti jednoduché,a takovými

jsouiodpovědi.Jakovždyckyzačínajíobtížeteprvetam,kdepřecházímezteoriekpraxi,zetickýchzásadkezvláštnímupoužitítěchže.Dejmetomu,žezákladjednotlivédušejepříbuznýnebototožnýsBožskýmprazákladem všeho jsoucna, předpokládejme, že tento Božský prazáklad, jenevyslovitelné Božství, které se projevuje jako osobní Bůh nebo dokonce jakozosobněný Logos, co je potom vlastní podstata dobra a zla a co je pravý cíl akonečnýsmysllidskéhoživota. Odpovědi na tyto otázky následují z větší části ve slovech nejvýšpřekvapujícíhoproduktuanglickéhoosmnáctéhostoletí,atímjsouslovaWilliamaLawa. (Jak podivný je náš výchovný systém! Studující anglické literatury jsounuceniktomu,abyčetliozdobnéfejetonySteelovyaAddisonovy.Očekáváseodnich,ževědívšechnoomálodůležitýchrománechDefoaaotištěnýchpointáchMathewaProira.Mohouvšakpři všechzkouškáchobstáti summacum laude (svyznamenáním), i když si vůbec nepovšimli děl muže, který není jen mistremanglicképrózy,nýbrž i jednímznejzajímavějšíchmyslitelůsvédobya jednouznejdojemnějších a nejsvětějších postav v celé historii anglikánské církve.)Zanedbávání Lawa jest dnes jenom dalším důkazem toho, že vzdělávacíodborníci dvacátého století se přestali zabývat problémy nejvyšší pravdy adůležitosti.Kroměpouhévýchovykpovolání je zajímápouzešíření kulturybezkořeneabezvztahu,jakožipodporováníslavnostnímaškarády,kterásejmenujebádánímprobádánísamo.Nicnehořívpeklekroměvlastnívůle.

TheologieDeutsch[145]

Duch,myšlenky spalují. Vědomí ducha a dojmy, které duch získává, apocity,kteréjsouzpůsobenydojmyducha-tyspalujítakévše.Acospalují?Oheňlakoty,oheňhněvu,oheňzaslepení.Vezrodu,stáříasmrti,vesmutkuanářku,vbíděazármutkuazoufalstvíspalují.ZohnivéhokázáníBuddhova.

Neviděl-lisještěďábla,podívejsenasebesamého.Džalalal-dinRumi.TvévlastníjájetvůjKain,kterézabíjítvéhoAbela.Vždyťkaždýčin,každéhnutíjájenesenoduchemAntikristovýmazabíjíBožskýživotvtobě.WilliamLaw.BožísímějezaloženonaláscekBohustupňovanéažkopovrženínašímjá,

pozemskýstátnaprotitomunasebeláscestupňovanéažkopovrhováníBohem.SvatýAugustin.Rozdíl mezi dobrým a špatným člověkem není v tom, že jeden chce, co je

dobré, a druhý nikoliv, nýbrž jedině v tom, že jeden uvnitř sebe spolupracuje s

živým, Bohu oddaným duchem, druhý naproti tomu se protiví tomuto duchu, aprotožesemuprotiví,můžebýtobviněnzezlého.WilliamLaw.

Lidébyužnemělipřílišmnohopřemýšletotom,comajíčinit.Mělibyalepomýšletnato,kýmbymělibýt.Kdybyjimlidéajejichzpůsobybylidobré,jejichdílabybylazářivá…Nepomýšlejnato,abyssvousvatostpostavilnajednání.Mělibychom svatost postavit na bytí…Příčina toho, čím je způsobeno, že lidskápodstataazákladjsoudobré,azčehopocházídobrolidskéhodíla,tkvívtom,želidskámysljeúplněobrácenakBohu…Ba,vskutku,jsi-litohosmýšlení,mohlbysespostavitnakámen,abylobytobohulibějšídílo,nežkdybyspřijímaltěloPáněapřitomjsivícemyslelnasvéanemyslelbystakodpoutaně.

Eckhart[146]

Člověkjevytvořensvouvírou.Jakvěří,takovýtakéje.

Bhagavadgíta[147]

Duchdávávěcemjejichvlastnosti,základajsoucnost.Kdomluvísnečistýmduchem a s ním jedná, toho pronásleduje zármutek, jako kolo následuje osla,kterýtáhnevůz.

Dhammapada. Lidská bytost určuje povahu jejího jednání. A lidská bytost projevuje se

předevšímvduchu.Coonsi žádáanacomyslí, v cověříacocítí - to je takříkajícLogos,jímžzákladnícharakterjednotlivcezpůsobujetvůrčíčiny.Tytočinybudoukrásnéamravné,jestližebytostbudeobrácenakBohu,špatnéaošklivé,jestližebudeobrácenakosobnímujá.“Jehodílo”,pravíEckhart,“zvěstujekámenbezpřestání dnem i nocí.” Vždyť i když právě nepadá, neztrácí svou váhu.Podstata člověka je jeho potencionální energie obrácená k Bohu nebo pryč odněho.Apodletétopotencionálníenergiestávásečlověkbuďdobrýmnebozlým-neboť (abychommluvili slovyevangelia), jestmožnosevesvémsrdcidopustiticizoložstvíavraždy,přestožepřitomvšechnyzevníčinyzůstávajíctnostné. Lakota, závist, pýcha a hněv jsou čtyři prvky já nebopřirozenosti nebopekla. Žádný z nich nelze odděliti od já. A musí tomu být tak ne jinak, neboťpřirozený život tvorů byl vytvořen proto, aby tvorové v tvůrci se podíleli nanadpřirozeném dobru. Přirozený život tvora by však nebyl schopen přijmoutitakovédobro,kdybyužsámodsebenepředstavovalnejvyššípotřebuatouhuponějakémnejvyššímdobru.KdyžjetedyBůhtomutopřirozenémuživotuvzatnebotento život od Boha odpadne, nemůže samo od sebe vzniknout nic jiného nežzevní potřeba, která stále touží, a zevní touha, která stále potřebuje.Aprotožepřirozenýživotjetakový,nemůžejehoexistencebýtničímjinýmnežsouženímamuka lakoty, závisti, pýchy a hněvu - což je přesně přirozenost, já nebo peklo.Nejsou tedy lakota, pýcha a závist tři různé věci, nýbrž jen tři různá jména proneklidnépůsobenívůlenebotouhy.Hněv,čtvrtývýplodtohototrojhvězdí,nemohl

byvůbecexistovat,dokudbyseoněmtřemněconeprotivilonebodokudbysejimněconestalo,cosepříčíjejichvůli.Tytočtyřivlastnostisamysizpůsobujítrápení.Nedokáží se změnit ani zevní příčinou, ani vnitřní silou. Proto musí každé já,každápřirozenostsetrvativtomtostavu,dokudsevněmneobjevínebonezrodínějakénadpřirozenédobro.Dokudsečlověkzabýváčasnýmimaličkostmi,můžemít jeho lakota, závist, pýcha a hněv snesitelný rozsah.Mohoumu poskytovatsměskliduaneklidu.Mohoumuněkdypřinéstijakuspokojenítakzármutek.Kdyžvšak jednou smrt ukončila nicotnost pozemského klamu, je duše, která nebylaznovuzrozena nadpřirozenýmSlovem a duchemBožím, násilně pohlcena nebouchopena do nenasytných, neproměnných, sebetrýznících chapadel své lakoty,závisti,pýchyahněvu.WilliamLaw.

Jepravda,ženemůžesprávněoznačiti stupeňsvéhříšnosti.Vždyť jevtomtoživotěnemožné,zobrazitihříchvjejichpravéošklivosti.Takéjenepoznámetakové, jakéveskutečnosti jsou, ledavesvětlebožím.Bůhobdařímnohoudušipředstavouonestvůrnostihříchů.Takjipohnektomu,abypocítila,žejsouhříchydalekovětší,nežsezdajíbýt.Takovédušemusísvýmhříchůmtakrozumět,jakjsouvěroupředkládány,(toznamená,jakýmiveskutečnostijsou),spokojísevšaktím,žejevyjádřítakovýmilidskýmislovy,jakjejichústajedokážívyslovit.CharlesdeCondren. KdyžLuciferbylvesvépřirozenévrozenosti, jak jejstvořilBůh,bylzcelaušlechtiloubytostí.Protoževšakzůstalsámvsoběavesvéurozenostisámsebevlastnil sobecky,padlazandělasestalďáblem.Taksestalo takésčlověkem.Když stojí na výši své přirozenosti a je prost všeho přidaného, pak je jehopřirozenostzcelaušlechtilá.Zůstane-li všaksámvsoběavlastnísebesobeckyvesvépřirozenéurozenosti,padáazčlověkaastáváďábel.

Knihaoduchovníchudobě[148]

Kdybychutnéavonnéovoceměloschopnostoddělitiseodbohatéesence,odjemnéchuti, vůněabarvy, kterépřijímázeživotní síly vzduchuaslunce,nebe,kdybysemohlonazačátkusvéhovzrůstuodklonitodslunceanepřijímatodněhožádnésíly,přebývalobyvesvémprvnímzrozeníhněvua trpkostistejně jakotočiníďáblové,kteřísevrátilikesvémutemnémupůvoduazavrhliSvětloaDuchaBožího. Pekelná podstata ďábla není nic jiného než jeho první forma životaztažená a oddělená od nebeskéhoSvětla a nebeské Lásky. Zrovna tak trpkostovoce není ničím jiným než první tvar jeho vegetabilního života, dříve než sepodílelo na síle slunce a vzduchu. A jako ovoce, kdyby mělo sebevědomí,pociťovalobyvelikoubolest,kdybybylouzavřenodosvéprvotníformyživotní,dosvé ostré trpkosti, tak i andělé stali by se sami sobě peklem, kdyby se vrátili ktěmžeprvnímživotnímformám,akdybyodpadliodnebeskéhoSvětlaaodLáskyBoží. Žádnépeklo nebylo proďábly stvořeno, žádnénové vlastnosti jim nebyly

dány,nepostihlajeanipomstaanibolestseslanáodmilujícíhoPána.Stálijenvestavu oddělenosti a rozlišenosti odSyna a odSvatéhoDucha - v onom stavu,kterýsisamizpůsobilisvýmikroky.Nic jinéhoneměli,nežcoobdrželiodBoha,totiž první tvary nebeského života. Avšak vlastnili tyto formy ve stavusebetrýznění,neboťseodděliliodzrozeníLáskyaSvětla.WilliamLaw.Mezimnohýmimožnostmivěcíjest,ajentakmůžebýti,štěstíastrast.Jedinou

strastí je,kdyžpřirozenosta tvorzůstanousamiprosebe, jedinéštěstí ježivot,světlo, Duch Boží, kteří se projevují v přirozenosti a v tvorstvu. To je pravý

významslovnašehoPána:“Nikdonenídobrý,kroměBohasamého.”[149]

WilliamLawLidénejsouvpekleproto,žesenaněBůhhněvá.Nacházejísevhněvuazatemnění,protožesesvětlem,kterézBohavěčněvyzařujejednalitak,jakotisesvětlemslunce,kteréjeoslepilo.WilliamLaw

Ačkoliv světloaútěchazevníhosvětadokoncenejhoršíhozevšech lidíchrání před trvalým a vtíravým vědomím oné hněvivé, ohnivé, temné asebetrýznícípodstaty,která jeesencíkaždépadlé,neznovuzrozenéduše,přecekaždý člověk na zemi dostává více či méně častá a silná napomenutí, že vnejvnitřnějšímzákladujehodušeseoněhobojuje.Koliksebeklamůsimusí lidévymysleti, aby se ubránili určité vnitřní nevolnosti, které se bojí, a jejíž původneznají. Ó běda, je tomu tak, protože v nich přebývá padlá podstata, temnýbolestivý oheň. Pro něho nikdy neexistovalo pravé zmírnění.Namáhá se samasebepoznatiavoláopomocpokaždé,kdyžpozemskáradostzklame.WilliamLaw

Vhebrejskokřesťanskémpodánípřicházípáddohříchuažpostvoření.Pochází též výlučně z egocentrickéhopoužívání svobodné vůle, kteráměla býtobrácena k Božskému prazákladu a ne k oddělenému já. Myrhus Geneseztělesňuje velmi důležitou psychologickou pravdu, přece však nám neposkytujeúplněuspokojující symbol, protože seani nezmiňuje o existenci zla a utrpení vpodlidskémsvětě,anijinevysvětluje.Kdybyseměltentomythusshodovatisnašívlastní zkušeností,muselbybýtopravenvedvoubodech.Předevšímbymuseljasně ukazovat, že stvoření je oním nepochopitelným přechodem zneprojevenéhojedinéhokprojevenémnohostipřírody,zvěčnostidočasu,nejennezbytnýmpředpokladempádudohříchu,nýbržaždourčitémíry tímtopádemsamotným. Potom by musel ukazovat, že něco jako svobodná vůle můžeexistovattakénapodlidskéúrovni.Vbuddhistickýchahinduistickýchpojetíchvěčnéfilosofiesejasněvykládá,žepřechodz jednotyduchovnípodstatykmnohosti časnéhoživotapředstavujepodstatnoučástpádudohříchu.Utrpeníazlojsounerozlučněspojenysživotemnačasnézemi.Totonevyhnutelnéutrpeníanevyhnutelnézloseprolidskébytosti

stupňuje, když je žádost více upřena na já a na mnohost, než na Božskýprazáklad.Zdesmímeuvéstdomněnku,podleníždokoncepodlidskáexistence(jak jednotlivě, tak kolektivně, jako druhy a rody) jsou vybaveny něčím, co sepodobá schopnosti výběru. Nalézáme se před překvapující skutečností, že“člověk stojí sám” - že, pokud to můžeme posoudit, každý jiný rod je rodemfossilií, které se ještě zvrhají a vymírají, naproti tomu se nemohou dále vyvíjet.Použijeme-li terminologie aristotelovské scholastiky, má hmota chuť po tvaru -nikoliv bezpodmínečně po nejlepším tvaru, nýbrž po tvaru jako takovém.Rozhlédneme-liseposvětěživýchbytostí,vidíme,(snadšenýmúdivem,kterýalebýváněkdyvystřídán,tomusímepřiznati,tázavýmzděšením)nespočetnétvary-vždyckykrásné,častofantastickyzvláštníaněkdydokonceneštěstímhrozící,-vnichžnenasytnýhladhmotynalezlsvéuspokojení.Zevšechživýchtkaninjenta,která je organizována ve tvaru lidské bytosti, mohla najít obal, který aspoň postránce duchovní je schopen dalšího vývoje. Všechno ostatní je uvězněno vetvarech, které mohou zůstati jen tím, čím již jsou, nebo potom, když se chtějízměniti, musí se prostě zvrhnouti. Zdá se, jako by v kosmickém testu veškeréžijící tkanivo, s výjimkou lidského, v určitém čase během své biologické dráhypodlehlo pokušení, nezaujmouti konec konců nejlepší, nýbrž bezprostředněnejužitečnějšíformu.Úkonemněčeho,coodpovídásvobodnévůli,dalkaždýrodsvýjimkoulidského,přednostrychlémuužitkuzespecializace,současnéslastizdokončenosti-rozumíseomezenédokonalosti.Následkemtohoocitajíse,pokudse týčevývojovýchmožností, všechny tyto rodynakonecveslepéuličce.Vedlekosmického prvotního pádu do hříchu stvoření, postavily temný, biologickýekvivalent chtěného, lidského pádu do hříchu. Jakožto rod dali přednostbezprostřednímu uspokojení já před schopností znovu se spojiti s Božskýmprazákladem. Pro tuto chybnou volbu jsou nelidské životní formy trestánynegativně tím, že jsou vyloučeny z uskutečnění nejvyššího dobra, jehož jsouschopny jen nespecializované, a proto svobodnější, uvědomělejší lidské formy.Buďmesivšakvědomi toho,žeschopnostinejvyššíhodobradosáhnemejenzatakovoucenu,žemůžemedosáhnouttéžnejhoršíhozla.Zvířataaninetrpítolikarůznými způsoby, ani, jaksi tím smíme být téměř jisti, ve stejnémíře jako lidé.Takénejsouschopnaonédoslovněďábelskézloby,kterádohromadysesvatostítvořícharakteristickoustránkulidskéhorodu.Vidímetedy,ževevěčnéfilosofiidobrojeshodouoddělenéhojásBožskýmprazáklademakonečnězničeníjevtomtozákladu,kterýmupropůjčujebytí.Zlonaproti tomu je stupňování oddělenosti, je to odpírání uznat, že existujeprazáklad.Tatonauka jezcelaslučitelnásvytýčenímmravníchzásad jako řadyzápornýchakladnýchpříkazůBožípovahynebo jakospolečenskýchúčelovýchpravidel. Zločiny, které jsou všude zakázány, pocházejí z takových rozpoloženíducha,jakájsouvšudepovažovánazašpatná.Atytošpatnéstavymysli,jakučízkušenost, jsouzcelaneslučitelnésespojivýmpoznánímBožskéhoprazákladu,kteréžtopoznánípodlevěčnéfilosofiepředstavujenejvětšídobro.2.12.1959

XII.kapitolaČasavěčnostVesmírjeustavičnýmsledemudálostí.JehoprazáklademvšakpodlevěčnéfilosofiejebezčasovéNyníBožíhoDucha.KlasickáformulacevztahůmezičasemavěčnostísedánaléztvposledníchodstavcíchÚtěchyz filosofie.TamshrnujeBoethiuspředstavysvýchpředchůdců,zejménaPlotinovy. Jednojestbýtvedenživotembezkonce…aněcojinéhopostihnoutceloupřítomnost bez konce zároveň, což zřejmě je vlastní Božímu Duchu…Onennekonečnýpohybčasnýchvěcí…zdáseaždourčitémírysoupeřiti sněčím,conemůže ani vyplnit ani vyjádřit tím, že se upírá na jakoukoliv přítomnost, jakámůže existovat v tomto nejvýš krátkéma pomíjejícím okamžiku. A protože tatopřítomnostobsahujeurčitýobrazonétrvajícípřítomnosti,propůjčujetěm,jichžsetýká, vlastnost, že se zdají býti. Protože však nedokáže zůstati, odkvačila nanekonečnoucestučasem,astalose,žesvýmodchodemprodlužujeonenživot,jehožplnostbynemohlapostihnout,kdybyzůstalastát.

Boethius[150]

….JelikožBůhjepořádsoučasněvevěčnémapřítomnémstavu,zůstávákaždé jeho hnutí času přesahující vědění v prostotě jeho přítomnosti, jelikožobsahuje nekonečné prostoryminulosti a budoucnosti, pohlíží na všechny věcijakobyseužvJehoprostémpoznánívšechnystaly.

Boethius[151]

Poznánítoho,cosenyníděje,neurčujeudálost.ConazývámeobvykleBožípředvídavostí, jest vlastně bezčasová znalost nynějška, která je zcela dobřeslučitelnásesvobodnouvůlílidskébytostivčase. Vznik všech věcí a celý pokrok proměnlivých bytostí a všechno, co senějakým způsobem pohybuje, bere svou příčinu, řád a tvary ze stálosti BožíhoDucha. Tento, ohražen v pevnosti své prostoty, zřídil mnohotvárnou vládu.Uvažuje-li se o něm jako o oné čistotě Božího poznání, dostává jméno“Prozřetelnost”.Vztahuje-lisenaprotitomukvěcem,kterýmiBožíDuchpohybuje,bylstarýmijmenován“Osudem”…ProzřetelnostjestvnejvyššímPánuvšechvěcíztělesněný rozum, který všechno řídí. Osud naproti tomu je pohyblivým věcemnáležející vloha, pomocí níž Prozřetelnost všechno podřazuje svým příkazům.Vždyť věčnost obsahuje všechny věci stejným způsobem, ať jsou různé nebonekonečné,zatímcoosud rozdělujenapohyb jednotlivé, ježse lišípodlemísta,tvaruačasu.Takvytvářítentovývojčasnéhořádu,vzornémpoliBožíhoDucha,Prozřetelnost, zatímco totéž spojení, rozděleno v čase a rozvíjeno, jmenuje seOsud. Jako umělec, když v duchu pojal tvar předmětu, který chtěl zpodobniti,pokračujevprovedeníato,cospatřiljakojednoduchéasoučasné,provádířádemčasu, tak určuje Bůh pomocí Prozřetelnosti prostě a pevně, co semá udáti, a

spravuje v mnohosti a v čase pomocí osudu všechny věci, které určil…Tímtozpůsobem všechno, co podléhá osudu, je podřazeno i prozřetelnosti - kterépodléhádokonce i osud, čímžněkterévěci, které jsoupodrobenyprozřetelnostistojí mimo dosah osudu. To jsou ty, které v blízkosti pevného Božství stále seupevňujíapřesahujířádosudovépohyblivosti.

Boethius[152]

Pojem hodin obsahuje každý sled času. V tomto pojmu nepředchází šestáhodinasedmouaosmou,ačkolivhodinynikdynebijí,lečkdyžjimtopojemnařídí.MikulášzCuesOdHobbsenepřátelévěčnéfilosofiepopíraliskutečnostvěčnéhonyní.Podle

míněnítěchtomyslitelůčasaproměnajsouprapříčiny.Neníjinéskutečnosti.DálejsoubudoucíudálostizcelanejistéaaniBůhjenemůžeznátnapřed.Následkemtoho nemůže býtBůh alfa a omega, nýbrž jen alfa a lambda, nebo nějaké jinépísmeno časné abecedy, které jsme právě schopni vyslovit. Ale anekdotické

důkazy,kterésesbíralaSocietyforPsychicalResearch[153]

astatistickédůkazy,kterésenastřádalyběhemmnohatisícůpokusů,vedounevyhýbavěkzávěru,žeilidskýduch je schopen vědění napřed.A jestliže konečné vědomímůže věděti,kterákartapadnezatřivteřinynebokteréztroskotánínastanepříštítýden,nelzesedivitexistencinekonečnéhovědomí,kterémůžepoznatnekonečněvzdálenébudoucí události. “Oslepující přítomnost”, ve které žijí lidé, může být a snadvždycky je něčím více než přechodným úsekem mezi známou minulostí aneznámou budoucností, který je pro svou svěžest vzpomínky považován za“nyní”.Mělbyobsahovatasnadtakéobsahujevždyckytéžčástbezprostředníadokoncepoměrnébudoucnosti.ProBožstvíasijeoslňujícípřítomnostprávěonou

interminabilisvitaetotasimuletperpetuaposseassio,onížpíšeBoethius.[154]

Oexistencivěčnéhonyníseněkdypochybujeztohodůvodu,žedomnělečasový řádnemůžesoučasněexistovats jinýmnečasovýmřádema taképroto,že prý je nemožné spojovat proměnlivou substanci s nepromněnnou. Tatonámitkabyzřejměplatilatehdy,kdybynečasovýřádbylmechanicképovahynebokdybyneproměnnásubstancemělaprostorovéahmotnévlastnosti.Podlevěčnéfilosofie však věčné nyní jest vědomí. Božský prazáklad je duchovní. PodstataBrahmanaječitnebolipoznání.Žečasnýsvětjepoznávánatímtakéudržovánaneustále vytvářen věčným vědomím jest představa, která neobsahuje nicnesmyslného.Konečněpřicházímekargumentům,kterýmisemajívyvrátitti,kteřítvrdili,žeBožskýprazákladmůžebýtspojivěpoznánlidskýmduchem.Tatomožnostsepovažuje za nesmyslnou, protože v sobě obsahuje dvojí tvrzení: “Jednou jsemvěčný, podruhé časný.” Avšak toto vysvětlení je jen tehdy nesmyslné, když ječlověktvoremsdvojípřirozenostíamůžežítjennajednéúrovni.Jestliževšakje,jakvždyckychtělizastáncivěčnéfilosofie,nejentělemapsychou,nýbrživěčnouduší a jestliže podle výběru může žíti buď jen na lidské úrovni nebo potom v

souzvukunebodokoncespojensBožskýmprazákladem,pakjevysvětleníúplněsprávné.Tělojevždyckyvčase,duševždyckybezčasováapsychejetakříkajíc“amfibickou”bytostí,kterázákonylidskéjsoucnostijedonucenapřidružitiseaždourčitémíryktělulidskému,kterávšak,kdyžsitopřeje,zažívádušiapomocínísedokáže ztotožniti s Božským prazákladem. Duše zůstává tím, čím je po celouvěčnost. Člověk však je tak stvořen, že jeho psycha nezůstává vždyckyztotožněnasduší.Vprohlášení: “Jednou jsemvěčný, jindyčasný”, vztahujeseslovo“já”kpsyše,kterápřejdezčasudověčnosti,kdyžsepřidružíkduši,aopětsebuddobrovolněnebonuceněvrací z věčnostidočasu, kdyžse jí zlíbínebokdyžjedonucena,abyseztotožnilastělem. “Sufi”, píše Džalal al-din Rumi, “jest synem přítomnosti.” Duchovní pokrok

uskutečňujesevpodoběstoupajícíspirály.Začínámesvouexistencijakokojencivezvířecí věčnosti života, v téchvíli bezstrachuzbudoucnosti abez touhypominulosti. Rosteme do charakteristického lidského stavu těch, kteří se dívajídopředu a dozadu, kteří nežijí z větší části v přítomnosti, nýbrž v paměti a vpředsevzetích pro budoucnost, nikoliv spontánně, nýbrž podle pravidel aobezřetně,vzármutkuavestrachuavnaději.Achceme-litomu,můžemedospětiaž k bodu, který odpovídá našemu začátku, avšak nachází se neporovnatelněvýše.Opětseodehráváživotvokamžiku -nikolivživotpodlidskébytosti,nýbržbytosti, v níž láska vítězí nad strachem, vnuknutí střídá naději, odosobněnízdržuje positivní egoismus samolibé vzpomínky a negativní egoismus lítosti.Současný okamžik je jedinýmalý průlom, jímž semůže duše dostat z času dověčnosti,jímžmilostzvěčnostimůžeproniknoutdodušeajímžláskasemůžezjednéčasovédušepřevéstdojinéčasovéduše.Tojedůvod,pročsufi,asnímikaždýjinýaktivnízastáncevěčnéfilosofie,jestsynempřítomnosti,nebosesnaží,abyjímbyl.MinulostabudoucnostzahalujíBohapřednašimizraky.Spalobojísžíravýmplamenem!Dášseještějakorourarozkládatnačásti?Jsi-lirozdělenjakoroura,nemůžešbýtanizasvěcendo tajemství,aninemůžešodpovídatnaumění rtůadechu.Džalalal-dinRumi. Toto vyprázdnění paměti, i když jeho přednosti nejsou tak významné jako

přednostistavuspojení,jestvskutkuvelkýmdobremprostěproto,žeosvobozujedušeodstrastí,zármutkuasmutku,jakožiodslabostiahříchů.Sv.JanzKříže.

V idealistickékosmologiimahajanskéhobuddhismuhrajevzpomínka roliznačnězléhodemiurga(stvořitele).“Přehlíží-liBodhisatvatrojitýsvět,poznává,ževděčí za svou existenci od nekonečné minulosti střádaným, avšak mylněvykládanýmvzpomínkám,”(LankavataraSutra).Slovo,kterésezdepřekládájako“vzpomínka”, znamená vlastně “parfumování”. Duch-tělo vláčí s sebounesmazatelnýpachvevšem,nacomyslelběhemsvérasovéaosobníminulostiacoběhemníčinil,počemtoužilacocítil.Číňanépřekládajítotosanskrtskéslovo

dvěmaznaky,kterédohromadyznamenají“návykovouenergii”.Světjetím,čímje(v našich očích) vlivem vědomých nebo nevědomých nebo psychologickýchvzpomínek na mnohé, našimi předky nebo námi samými v současných nebodřívějšíchexistencíchpřijaténávyky.Tytošpatnézvyky,naněžsivzpomínáme,způsobují, že věříme, žemnohost je jediná skutečnost a že představao “já”, o“mně”a“mém”představujeposlednípravdu.Nirvanaspočívávtom,že“vhlížímedopříbytkuskutečnostitakové,jakáje,”-aneskutečnostiquoadnos,jaksenámjeví. Zřejmě se tak nemůže stát, dokud existuje “my”, k němuž se vztahujeskutečnost.Protoježádoucí,jakzdůrazňujekaždýzastáncevěčnéfilosofie,sámsebetrýznitaodumřítsvémujá.Amusítobýtnejenumrtvenívášní,citůavůle,aleirozumu,samotnéhovědomíatoho,copodmaňujenaševědomí-totižnašíosobní paměti a naší zděděné návykové energie. Aby se dosáhlo úplnéhoosvobození,ktomunestačíobráceníhříšníka.Musínastatitakéobráceníducha,Paravriti, jak jej jmenují mahajánci, převrat v hlubinách vědomí. Dík tomutopřevratuzničísenávykováenergienahromaděnýchvzpomínek,asnimipocit,žejsme odděleným já. Skutečnost už není poznávána quoad nos, (z tohojednoduchéhodůvodu,žeužnenížádnéhonos, -my,kterébychompoznávali),nýbrž tak, jaká sama o sobě je. Ve slovech Blakeových, “kdyby brány poznáníbyly očištěny, všechno by se jevilo ve svém pravém tvaru, to znamená

nekonečné.”[155]

Ti,kdojsoučistéhosrdceaduchovněchudí,zažívajísamsaruanirvany,zdáníaskutečnost,časavěčnostjakojedinéatotéž.

Aliquando (kdysi)[156]

, kdo to slovo může pochopiti, pro toho má přibližněvýznam“jednou”azároveňoznačuječas,kterýnámbránívtom,abychompřijalisvětlo.NicnestojíprotiBohutak,jakočas.Anejenčas,(svatýPavel)myslítakélpěníčasu.Avšaknemánamysli jen lpěníčasu,nýbržtéžstyksčasema ještěvíc,čichachuťčasu.

Eckhart[157]

SvatýPavelpraví:“RadujtesevPánuvždycky”[158]

.Tenradujesevždycky,kdo se raduje nad časem a mimo čas. Tři věci překáží člověku, že nemůžežádným způsobem poznati Boha. První je čas, druhá je tělesnost, třetí jemnohost.Tytověcimusíven,kdyžmáBůhpřijítidovnitř,cožznamená,žebysjemělvyššímlepšímzpůsobemamnohostbysestalajediným.

Eckhart[159]

KdykolivjeBůhpovažovánzcelazanějakoubytostvčase,jenasnadě,žejechápánjako“numinosní”,spíšnežjakomravníbytost,jechápánjakoBůhpouhésíly spíše než Bůhmoci, moudrosti a lásky, než nevyzpytatelný a nebezpečnýpotentát, ane jakoduchovněuctivatelnýDuch.To je zcelapochopitelné, neboťčasjehynutíbezustání,aBůhzcelavčasujestBohem,kterývestejnémrytmu

ničí jakotvoří.Příroda jeprávětaknepochopitelněděsivá jako jemiláakrásná.Nepřesahuje-liBožskéčasovýřád,vněmžjeimanentní,jestližeduchovníobsahvčlověku nepřevyšuje časem podmíněnou duši, pak není možné “ospravedlniti

cestyBoží před lidmi”.[160]

Bůh, jak se projevuje ve vesmíru, jest všemohoucíbytostí, která mluví z bouře k Jobovi a jeho pravými znaky jsou Behemoth aLeviathan, válečný oř a orel. Tato bytost se popisuje v apokalyptické jedenáctékapitole Bhagavadgity. “Ó, nejvyšší duchu,” praví Ardžuna onomu Krišnovi,kterého nyní poznává jako vtělení Boží, “toužím po tom, abych spatřil tvůj tvarIšvary!” - to znamená, jeho tvar jakoBoha světa, jako přírodu, jako časný řád.Krišnaodpovídá:“Mášvmémtělezříticelývesmír,všechnyživéineživétvory.”Ardžunapřijímázjevenísezděšenímastrachem.Ach,můjBože,vidímvšechnybohyveTvémtěle,každéhonasvémmístě,množstvítvorů.

VizBrahmanaPánanasvémlotosusedícího,vizvšechnymudrceasvatéhady!Všeobsahujícítvar,vidímTěbezkonce,nekonečnéjsouTvéoči,paže,ústaabřicha-Vizanenajdeškonce,prostředkuazačátku. Následuje dlouhý odstavec, ve kterém je široce líčen všemohoucí avšudypřítomnýBůhvesvémtvaruIšvary.Pakseměnítón,aArdžunasezabývásúzkostíastrachemtím,žeBůhvesmírujeBohemjakzničení,takstvoření.JakskřípajícíTváústashroznýmitesáky,planoujakojitřnízářeposledníhosoudu-sever,jih,východazápadsevšechnydohromadymísí-

Panedévů,útočištěvesmíru,mějslitování.Rychlejakomnohéřeky,kteréspějídooceánu,řítísehrdinovédoTvéohnivétlamy,abyjakojepicehledaliplamensvéhozničení.ŘítíseprudcedoTebeazanikajl…

Řeknimi,kdojsi,kterýjsizačátekvšeho,pročjsitakhrozný.Ó,Božebohů,buďmimilostiv!PřijmimůjprojevúctyPane!Tvécestyjsoupromnenevyzpytatelné“Řeknimi,kdojsi.”Dostávájasnouanedvojznačnouodpověď.Jsemnežbylčas,ničitelkounárodů,připravujizkázu,pronížonizrají.

Avšak Bůh, který je tak strašný, jakmile přichází do času, existuje též jakobezčasové Božství, jehož podstata je Sat, Čit, Ananda - jsoucnost, vědění,blaženost.Auvnitřavněčlověkačasemzmučenápsychajeduše“nestvořenáa

nestvořitelná”[161]

, jak to vyjadřuje Eckhart, Atman, který je s Brahmanemspřízněnnebodokonce totožný.Bhagavadgita,právě jako jiné formulacevěčnéfilosofie, ospravedlňuje cestyBoží před člověkemneboť tvrdí - a toto tvrzení jepostavenonapozorováníanabezprostřednízkušenosti-žečlověk,kdyžtochce,dokáže umrtvit své oddělené, časné já, aby se tímto způsobem spojil sbezčasovoudušísvěta.Tvrdítaké,žeavatarsestávátělem,abyčlověkupomohlk tomuto spojení. To dělá trojím způsobem - že učí pravému učení ve světězaslepeném dobrovolnou nevědomostí; že zve duše, aby “pozemsky milovaly”jehovlastnílidství-nikolivsamoúčelně,nýbržjakoprostředekkduchovnílásce,-poznánívšeobsahujícíhoducha;akonečně,žesloužíjakoprostředníkmilosti.Bůh,kterýječistýduch,můžebýtuctívánjendušíakvůlisobě.AvšakBůhv

časeobyčejnějeuctívánhmotnýmiprostředkyakčasnýmúčelům.Bůhvčasejezřejmě ničitel jakož i stvořitel. A jelikož tomu tak je, zdálo se vždycky znovuvhodné, uctívat Jej způsobem, který je právě tak strašný jako ničení, kteréOnsámzpůsobuje.Proto sepřinášejí krvavéoběti bohyniKali, jakoničivépřírodě.Molochové, odsouzení židovskými proroky, požadovali také dětské oběti; dáleobětovali např. Féničané, Karthagiňané,Druidové aAztékové svým bohům lidi.Obřadtenmělzpůsobitbudoucídobrodinínebomělzabránithroznýmneštěstím,jimižčasapřírodastálehrozí.Abyse tohodocílilo,považovaloseza rentabilníplatiti oním utrpením, kterého si ničitel zřejmě tak cení. Důležitost časných cílůospravedlňovalapoužití prostředků, kterébyly samyosoběstrašné,neboťbylypodobné času. Sublimované stopy, těchto ctihodných forem myšlení a jednánínalézámeještědnesvurčitýchteoriíchtýkajícíchseKristovaobětovánísebezahříchavpředstavěomši,jakoostáleopakovanémobětováníBohočlověka. V moderním světě nejsou bohové, jimž jsou přinášeny lidské oběti,

zosobněnímpřírody,nýbržjsoutolidské,domavyrobenépolitickéideály.Všechnysevztahují přirozeněke skutečnýmudálostemvminulosti nebovpřítomnosti adomnělýmudálostemvbudoucnosti.Zdetřebapodotknout,žefilosofiepodlenížvěčnostskutečněexistujeamůžebýtpřímovnímána,vedevpoliticekjinéteoriiapraxi než filosofie, dle níž časné události jsou jedinou skutečností, a téžospravedlňuje zcela jinou praxi. Toto bylo jasně přiznáno marxistickými

spisovateli[162]

.Poukázalinato,že,zabývá-lisekřesťanstvíhlavněudálostmivčase,jeto“revolučnínáboženství”avyzdvihuje-lisepodmystickýmvlivemvěčnéevangelium, v němž jsou dějinné nebo pseudohistorické, v bibli zapsanéskutečnostijensymboly,jetovpolitickémsmyslu“statické”a“reakční”.Tato“marxistická”představajetrochunaivní.Nedásezceladobřeříci,žeteologieafilosofie,kterésevprvnířadězabývajíčasematovícenežvěčností,jsourevolučnějšípovahy.Cílemvšechrevolucí je,vytvořitzásadně jinoua lepšíbudoucnostnežjakábylaminulost.Aleněkteréčasemposedléfilosofiezabývají

sepředevšímminulostíanikolivbudoucností.Jimodpovídajícípolitickésystémyomezují se výjimečně na to, aby chránily nebo znovu budovaly status quo anavrátilysekdobrýmstarýmčasům.Avšakzpěthledícízbožňovateléčasuvždyspolečně s revolučními zastánci větší a lepší budoucnosti projevovali ochotupoužít neomezenémoci k uskutečnění svých cílů. Zde vidíme podstatný rozdílmezipolitikouvěčnostníchfilosofůapolitikoučasovýchfilosofů.Posledníhledajínejvyššídobrévčasovémsvětě -vbudoucnostiažvšichni lidébuďbudoučinitněconovéhoabezpříkladnéhonebopotombudouvykonávatněco tradičníhoaposvěceného a tím způsobem budou také myslit. A jelikož nejvyšší dobro senachází v čase, cítí se oprávnění k tomu, aby použili libovolného časnéhoprostředkuk jehouskutečnění. Inkvisicepálíamučí,abyzvěčnilavíru,obřadacírkevně - politicko-finanční organizaci, která je považována za žádoucí prověčnouspásu lidstva.Bibliuctívajícíprotestantivedoudlouhéapustošivéválky,abysvětupevnilivtom,cobláhověpovažujízapravéprakřesťanstvíapoštolskédoby. Jakobíni abolševici jsouochotni obětovatmilióny lidí svédoby za skvělerozdílnoupolitickouahospodářskoubudoucnost.Aprávěmuselabýtobětovánacelá Evropa a velká část Asie visi jako jasnovidce o jakési věčné prosperitě atisícileté říši (narážka na Hitlerovy ideály. Pozn. překladatele). Zdá se, že zprůběhudějin jasně vyplývá, že většina náboženství a filosofií, které čas beroupříliš vážně, svazují se s politickými teoriemi a učí používat a ospravedlňovatnásilívevelkémměřítku.Jedinouvýjimku tvoříonyprosté,epikurejskénauky,vnichžreakcenapřílišskutečnýčaszní:“Jezme,pijmeaveselmese,vždyťzítrazemřeme.” To není ani příliš ušlechtilá, ani příliš realistickámorálka. Avšakmápřece jendaleko lepší smysl než revoluční etika: “Zemři (a zabíjej), neboť zítraněkdo bude jinak jíst a pít a veselit se.” V praxi však je samozřejmě vyhlídkadokonce na budoucí radost jiných nejvýš pochybná. Vždyť masová smrt azabíjení způsobuje hmotné, sociální a psychologické okolnosti, které téměřzajišťují,žerevolucenedosáhnesvýchbláhovýchcílů.Pro ty,které filosofienenutí,abybraličaspřílišvážně,netkvínejvyššídobro

anivrevolucionářověpokrokové,sociálníapokalypse,anivreakcionářověznovazavedenéaprodlužovanéminulosti,nýbržvevěčném,BožskémNyní,kterékdosi tohoto dobra dosti přejí,mohou uskutečnit přímou zkušeností. Samotná smrtnenípropustkoudověčnosti.Takémasovávraždanepodpoříosvobozenívrahů,vražděných a jejich potomků. Mír, který přesahuje rozumové schopnosti, jeovocem osvobození pro věčnost. Ale ve své denní formě jemír také kořenemosvobození. Kde panují mocné vášně a vynucená odmítání, tam nemůže býtuskutečněno nejvyšší dobro. Proto věčnostním filosofům odpovídá politikatolerantní a nikoliv násilnická. Jiným důvodem toho je, že věčnost, jejížuskutečněníznamenánejvyššídobro,vytváříkrálovstvínebeskéuvnitř.TojsiTy.Ačkoliv“TO”jenesmrtelnéanecitelné,mázabíjeníamučenítěch“Ty”kosmickývýznam, pokud ony události ruší normální a přirozené vztahymezi jednotlivýmidušemiabožskýmavěčnýmzáklademveškeréjsoucnosti.Každánásilnáčinnostjepředevšímzločinnávzpouraprotibožímuřádu.Přecházíme-lizteoriekdějinnéskutečnosti,uveďme,žeonanáboženství

jejichž teologie se zabývají nejméně událostmi v čase a co nejvíce věčností, vpolitické praxi se projevovala důsledně co nejméně násilně a co nejlidštěji. Takdřívějšímu judaismu, křesťanství a islámu předcházející hinduismus abuddhismus nebyly nikdy pronásledovatelskými náboženskými náboženstvími,nikdy nekázaly svaté války a neobsahovaly proselyty přivádějící, náboženskýimperialismus, který provázel politické a hospodářské ujařmování barevnýchnárodů.Běhemčtyřsetletodzačátku16.aždozačátku20.století,použilavětšíčástkřesťanskýchnárodnostíEvropysvéhočasuaenergiektomu,abynapadla,ujařmilaavykořisťovalasvénekřesťanskésousedyvjinýchkontinentech.Běhemoněch století učinili sicemnozí duchovní lidé všemožné, aby zmírnili následkytakových zločinů, přesto však tyto zločiny nebyly žádnou velkou křesťanskouspolečnostíoficielněodsouzeny.Prvníkolektivníodporprotiotrokářství,kterébylozavedenoAngličany aŠpaněly vNovém světě, vyjádřila r. 1688 obec kvakrů vGermántownu.Tojenejvýšdůležitáskutečnost.Zevšechkřesťanskýchsekt17.století byli Kvakři nejméně v zajetí dějin, nejméně nakloněnimodloslužebnémuuctíváníčasnýchvěcí.Věřili,ževnitřnísvětlopřebývávevšechlidechažespásajesouzenavšem,kteřížijíveshoděstímtosvětlem.Podlenichspásanezáviselaani na vyhlašované víře v historické nebo pseudohistorické události, ani vevykonávání určitých obřadů, ani v podpoře nějaké zvláštní náboženskéorganizace. Dále je jejich věčnostní filosofie uchránila před materialistickouapokalyptikou uctívání pokroku, která by v novověku chtěla ospravedlnit každýdruh zločinu, začínajíc válkou a revolucí a končíc prací za hladovou mzdu,otroctvím a vykořisťováním divochů a dětí - a to proto, že nejvyšší dobro je vbudoucnosti,akaždéhočasnéhoprostředku,ať jesámosoběsebeodpornější,mělobybýt použito, abyseonodobrouskutečnilo.Protože teologie kvakrůbyldruhvěčnostnífilosofie,politickáteoriekvakrůzavrhovalaválkuapronásledováníjako prostředky k ideálním účelům, odsuzovala otroctví a hlásala rovnost mas.Členové jiných společností udělali rovněž dobrou práci ve prospěch africkýchobětí bílého lupičství. Vzpomínáme např. na sv. Petra Clavera v Cartageně(Kolumbie). Avšak tento hrdinněmilující “otrok otroků” nezdvihl nikdy hlas protizločinnému obchodu, jimž se samotné otroctví udržovalo. Ani se nepokoušel,(pokud nám to dovolují zjistit existující dokumenty), jako John Woclman, abypohnulotrokáře,abypropustilisvůjlidskýmajetek.Snadtobyloproto,žeClaverazavazovala příslušnost k jezuitskému řádu k přísné poslušnosti a k tomu, abyurčitoupolitickouacírkevníorganizacipovažovalzamystickétěloKristovo.Hlavytéto organizace se nevyslovily ani proti otroctví, ani proti obchodu s otroky.Náleželo jemu, Padrovi Claverovi, aby vyjádřil své myšlenky, když to jehopředstaveníoficiálněneschválili? V praxi také vznikla z velkých historických věčnostních filosofií jako zHinduismu a z Buddhismu mravnost, která učí lásce k zvířatům. Judaimus aortodoxní křesťanství naproti tomu učí, že zvířata smějí být použita lidmi kuskutečněníčasnýchcílůjakopouhévěci.Dokoncepostojsv.FrantiškazAssisivůčizvířecímtvorůmnebyltakúplněnedvouznačný.Jistěženapravilvlkaakázalptákům, avšak když bratr Juniperus odsekal žijícímu praseti nohy, aby upokojil

touhunějakéhonemocnéhopopečenýchprasečíchnohách,spokojilsesvětecstím,žepokáralsvéhoučedníkazapřílišnouhorlivost,neboťpoškodilcennýkussoukroméhomajetku.Teprvenakonci19.stol.kdyžortodoxníkřesťanstvíztratilovětší částmoci nadduchemevropských lidí, rozšířila sepředstava, že snadbybylodobré,kdybysesezvířatyjednalodobře.Tatonovámorálkašlarukuvrucese sílícím zájmem o přírodu, který byl probuzen básníky romantismu a vědci.Protože však nebyla založena na věčnostní filosofii, na učení o božství ježpřebývávevšechbytostech,bylomoderníhnutízablahovolnéjednánísezvířatyzcela dobře slučitelné s intolerancí, s pronásledováním a se systematickoukrutostí vůči lidem a je tomu tak dodnes. Mladí nacionalističtí socialisté bylivychováváni k tomu, aby sepsy a kočkami jednalimírně, seŽidy naproti tomuzcelabezohledně.Nacionálnísocialismusbylovšemtypickýčasnoufilosofií,kteránejvyšší dobro nehledá ve věčnosti, nýbrž v budoucnosti. Židé ex hypothesi(domněle) překáželi k uskutečnění nejvyššího dobra, avšak psi a kočky nikoliv.Ostatníbylojenlogickýmnásledkemtétodomněnky.Sobectvíastranictvíjsouvelminelidskéaničemnévlastnosti,dokonceivevěcechtohotosvěta.Největším,zrozkolucírkvevzešlézloje,žesevkaždéobcišířísobecká,stranickáortodoxie(pravověrnost).Tatopozůstávázhrdinnéobranytoho, co obecmá, a ze zavrhování všeho co nemá. Tak je vychováván každýbojovníkkobraněvlastnípravdy,vlastníučenostiavlastnícírkve.Tenmánejvětšízásluhy,kdovevlastníobcishledávávšechnodobréahájítoaupříslušníkůjinévíry nenalézá nic bez chyby. Mohla by jednota, pravda, dobro a náboženstvíutrpěti bolestnější ránu, než právě od takových zastánců? Ptáte-li se, jakmohlvelký biskup z Meauxs napsat tolik učených knih proti všem stránkámreformačníhohnutí,odpověďzní:ProtožesenarodilveFranciiabylvychovánvlůněcírkve.KdybysebylnarodilvAnglii,kdybybylajehoalmamaterOxfordneboCambridge, byl by možná závodil s naším biskupem Stillingflestem a byl bynapsalprávětolikučenýchsvazkůprotiřímskécírkvi.Apřecesitroufámtvrdit,žekdyby obě církve měly každá po jednom muži se zbožností apoštola a sespravedlivou láskou prvního křesťana z první křesťanské obce v Jeruzalemě,tentýž protestant a tentýž katolík by nepotřebovali ani půl archu papíru, abypodepsalismlouvuosjednocení.Zapůlhodinybyoběnáboženstvíbylajediným.Tvrzení, že církve rozdělila, odcizila a proti sobě nepřátelsky naladila učenost,logika,historieastranickákritika,potvrdilo sechování každé jednotlivécírkevníobce.Pročlzedokonceinejlepšíkatolíkytěžkopřimětiktomu,abyuznaliplatnostnařízení a svěcení naší církve? Protože mají strach, že by tím mohli zmenšitnenávistprotireformace.Pročnikdynepřistoupíprotestantinaotázkuovýchověcelibátu pro ty, kteří stojí stranou světského obchodování, aby hlásalievangelium? Protože by se zdálo, že by chtěli zmenšovat římský omyl, že jekněžím nepřípustno se ženit. Proč se bojí ti, úcty nejhodnější a nejzbožnější

duchovníEstablishedChurch[163]

toho, aby uznali článek učení, žeBůh světlostáčí ke spáse a je žádoucí hledat jenom vedení a vnuknutí Ducha svatého?Protože Kvakři, kteří odpadli od církve, učinili z této věty základní pilíř svého

učení. Milujeme-li pravdu jako takovou, hledáme-li ji pro ni samu, milujeme-lisvéhobližníhojakosebe,netoužíme-lizískatsvýmnáboženstvímnicjiného,nežabychomsezalíbiliBohu,přejeme-lisistejnouměrouspásuvšechlidí,obáváme-li se omylu jen pro jeho škodlivý vliv na nás a na bližní, potom nic z tohotostranickéhoduchanemůžemesobězachovat.Jetedyjedenkatolický(obecný)smysl,jednaspolečnostsvatýchvláscekBohu a ke všem dobrům, kterým se nelze naučit tzv. ortodoxií vyznání, nýbržspíšejelzenabýtiúplnoulhostejnostíkevšemsvětskýmmíněním,čistouláskoukBohuaonímposvěcenímshora,kteréduchaosvobozujeodveškeréhosobectvíamájejktomu,abypravduadobrotumilovalstejnouměrouakaždéhočlověka,aťje křesťanem, židem nebo nevěřícím. Kdo chce nabýti v tomto rozervaném arozdvojeném světě tohoto božského, obecného smyslu a chce žít jako členodpadlé části jediné církve, aniž by bral účast na tomto odtržení, musí pevněpřihlížet k následujícím třem pravdám. Především je všeobsáhlá láska, kterározdává celou sílu božského srdce amá nás k tomu, abychom každou lidskoubytostmilovalijakosebe,atojenejvznešenější,nejbožštější,Bohupodobnýstavduše a nejvyšší dokonalost k níž nás může pozdvihnout nejdokonalejšínáboženství.Tatopravdanámdokazuje,žepravouortodoxiinelzenajítjindenežvčisté,nesobeckéláscekBohuanašimbližním.Zadruhé:Dokoncepravdajevsoučasněrozdvojenémstavucírkve rozpolcenaa rozdělena.Proto jepouze tenpravým katolíkem, kdo má více pravdy a méně omylu než může obsahovatněkterázrůznýchčástícírkve.Tatopravdanásučiníschopnýmpřebývatvjednézrozdělenýchčástí,anižbynámtotorozdělenízpůsobiloškodyapropůjčínámpravousvoboduaschopnost,abychombylivychovávániapodporovániveškerýmdobrem, které zříme a slyšíme v druhé části církve…Za třetí: Musí mít pravýkatolíkpředočimavelkoupravdu,ženejvětšíslávaBožíspravedlnosti jev tom,ženedbánastranya jednotlivceaměřístejnouměrouprávoaomyl jakuŽidů,takuNežidů.Kdochcemilovat jakoBůhasouditsBohem, tennesmípoužívatočípapežencůneboprotestantů.Nesmísicenitpravduvýšeaniproto,žejihlásalIgnáczLoyolyneboJohnBunyan,anisenesmíméněodvracetodomylu,kdyžjejšířilDr.TrappneboGeorgeFox.WilliamLaw. Dr. Trapp byl autorem náboženského traktátu nazvaného: O přírodě,bláznovství,říšíchanebezpečípřílišnéspravedlivosti.ProtitétoknizenapsalLawcitovanédílo.Benáres ležínavýchodě,Mekkanazápadě.Zkoumejvšaksvésrdce,neboť

tamuvnitřsídlíjakRamatakAllah.Kabir.

Jakovčelasbírámedzrozličnýchkvětin,takmudrcuznávápravdyrůznýchnáboženskýchspisůajendobrévidívevšechnáboženstvích.ZeSrimadBhagavatam

Takjehosvatýkrálovskýmajestátpoctíválidisekt,aťjsoutoadvokátinebootcovérodindaryarůznýmijinýmiznámkamisvévysokéúcty.Jehosv.královskýmajestátsivšakpřílišnecenídarynebozevnípocty,nýbržspíšeto,ževevšechsektáchserozvíjípodstatnéjádro.Tentovývojpodstatnéhojádramůževykazovatrůzné formy.Základemtoho jemírnostv řeči, tzn.žečlověknesmíbezdůvodněprokazovatúctuvlastnísektě,anižnesmíhanobitsektu jiného.Podceňováníbyseměloomezovatjennaněkterébody,neboťsektyjinýchsivždyckyznějakéhodůvoduzasluhujívysokouúctu…Kdosivysocecenívlastnísektuahanobísektyjinýchlidíjenznáchylnostikvlastní,škodívlastněnejvícevlastnísektě.Protojezáslužná svornost, tj.: Zákona zbožnosti jak je uznáván různými lidmi, má seúmyslněposlouchat.NařízeníAšokovo. Bohužel sotva které nařízení některého křesťanského krále by se mohlo

postavit vedle nařízení Ašokova. Na západě platilo vždy dobré, staré pravidlo,jednoduchá metoda, okrašlování vlastní sekty a hanobení, ba dokoncepronásledování sekt ostatních. Před nějakou dobou vlády však změnily svoupolitiku. Přemlouvání jinověrců a pronásledování se nyní omezuje napseudonáboženství, jako humanismus, fašismus a nacionalismus. Pokud senepokládají různé formy věčné filosofie za překážku k dosažení časných cílůtakovýchpseudonáboženství,paksesnimijednáaspoňspodceňujícítolerantnílhostejností. Děti boží jsou velmi milé, avšak velmi zvláštní, velmi pěkné, ale velmi

omezené.SadhuSundarSingh.

Tobyluzávěr,kekterémudospělnejslavnějšíindickýkonvertitaponěkolikaletech styku se spolukřesťany. Dokonce u učených protestantů a katolíků sepravidelněvyskytujeurčitý lichotivědomýšlivýprovincialismus. I kdyžsnadnenívážnýmprohřeškemproti lásceapravdě,přecejenevýslovněsměšný.Předstolety byly tak říkajíc sanskrit, pali a čínština neznámé. Nevědomost evropskýchučencůdostatečněvysvětlovalajejichprovincialismus.Dnes,kdyjemnožstvívícečiménědostačujícíchpřekladů,neníanizdůvodnitelný,aniomluvitelný.Apřecevětšinaevropskýchaamerickýchpisatelůnáboženskýchametafysickýchdělpíšetak, jako by o tomto předmětě nikdo nepřemýšlel kromě Židů, Řeků astředomořskýchazápadoevropskýchkřesťanů.Totodivadlomůžebýtve20.stol.jen úplně dobrovolnou a úmyslnou nevědomostí a nepůsobí jen nesmyslně anuceně, nýbrž představuje též sociální nebezpečí. Jako každý jiný druhimperialismu také theologický imperialismus ohrožuje světový mír. Vláda násilínebudehrozit teprve tehdy, až zaprvé většina lidí uzná stejnou, pravou životnífilosofii,ažzadruhé tatověčná filosofiebudeuznánazanejvětšíhospolečnéhočinitelevšechsvětovýchnáboženství,ažzatřetí,příslušnícivšechnáboženstvísezřeknoumodloslužebných časných filosofů; až za čtvrté na celém světě budou

zavržena ona politická pseudonáboženství, která překládají nejvyšší dobro dobudoucnosti, a proto ospravedlňují a schvalují každý nynější zločin jakoprostředekkonomucíli.Dokud tytopodmínkynejsousplněny,dotudpolitickéahospodářské plánování, ať je sebeobsáhlejší a sebezručnější, nebude mocizabránitopakováníválkyavzbouření.29.12.1959

XIII.kapitolaVykoupení,osvobození,osvíceníVykoupení-alezčeho?Osvobození-zjakéhozvláštníhopostaveníazajakýmúčelem?Lidédalina tutootázkuvelmimnohéodpovědi.Právěproto, želidský temperament je tak různý, protože sociální postavení individua je takrozličné a protože myšlenkové a citové zvyky vykonávají takový tlak, pokud sizachovávajísvoumoc,protojetolikodpovědívzájemněsiodporujících. Všimněme si napřed touhy po hmotném prospěchu. Ve své nejjednodušší

formě jezpůsobovánapudemsebezáchovy jimžsevýslovněusilujevyhnoutiseokolnostem, jež ohrožují život. Prakticky závisí splnění takové snahy od dvouvěcí:Odinteligentníhonakládánísurčitýmihospodářskýmiapolitickýmiproblémya od vytvoření a zachování určité blahovolné nálady, za níž může inteligencenejlépepracovat.Lidévšaksenespokojujístím,žejednajívnějakémkonkrétnímpostavení pouze dobrotivě a chytře. Snaží se, aby zkoordinovali své jednání amyšlenkyapocity,kterédoprovázejíonajednání,sevšeobecnýmizásadamiasfilosofiíkosmickéhouspořádání.Kdyžtatovedoucíaosvěcujícífilosofieneníanivěčnou filosofií, ani jednou z historických, s věčnou filosofií více čiméně úzcesvázaných theologií, zvrhnesevpseudonáboženství, v systémorganizovanéhomodloslužebnictví. Tak jednoduchá přání, aby nebylo třeba zemřít hladem,odůvodněnépřesvědčení,žejevelmitěžkébýtdobrý,moudrýnebošťastný,kdyžzoufale trpíme hladem, jsou vlivem metafysicky nevyhnutelného pokrokuvypracovánaažkpokrokovémuutopismu.Touhapoosvobozeníodutlačovatelůjevysvětlovánaařízenapomocívíryvapokalyptickýrevolucionismus.Tatovíra,ikdyž ne vždy teoreticky, tu přece jen vždy je v praxi doprovázena obludnýmuctívánímnároda jakonejvyššíhodobra.Vevšech těchtopřípadechdík různýmpolitickýmahospodářskýmúskokům,jevykoupenívykládánojakoosvobozeníodbídy a od špatných hmotných poměrů. Výsledkem osvobozenímá být budoucízavedení jinýchhmotnýchpoměrů,kterébudouo tolik lepšínež jsousoučasné,že nějakým způsobemučiní všechny lidi dokonale šťastné,moudré a ctnostné.Totovyznánívíryseoficiálněschvalujevevšechtotalitníchstátechpravicovýchalevicových.Vúdajněještěkřesťanskémsvětěkapitalistickádemokraciemázprvupolooficiálnípovahu.Zdetovtloukajídolidunejenzástupcistátunebocírkve,aleinejvlivnějšízevšechlidovýchmoralistůafilosofů,reklamníodborníci(jediníautořiceléliterárníhistorie,jejichždílačtedenněvšechnoobyvatelstvo.)Různéteologiepovažujítakévykoupenízaosvobozenízbláznovství,zezlaa

bídy,avěří, žepřináší štěstí, dobroamoudrost.Avšakpolitickéahospodářsképrostředky se tu považují za méně důležité než péče o osobní zbožnost, nežzískáváníosobníchzásluhaudrženíosobnívíryvnějakýbožskýzákladnebovnějakou osobu, a ty dopomohou lidskou duši posvětit.Ostatně cíl, který semádosáhnout, neleží v nějaké utopické budoucnosti - dosáhl by se ve 22. stoletínebo dokonce ještě dříve, jen když zůstanou umoci naši oblíbení politikové a

vydajísprávnézákony-cílje“vnebi”.Tentovýrokmádvaodsebesesilnělišícívýznamy. Pro většinu příslušníků velkých náboženství dějin znamenápravděpodobně odevždy šťastný stav neomezeného osobního přežití smrti,odměnuzadobréchováníasprávnouvíru,odškodněnízabědy,bezkterých ježivot v těle nemyslitelný. Pro ty však, kteří uvnitř různých náboženských tradicuznávajívěčnoufilosofiizateoriiakteříznídlesvéhonejlepšíhosvědomíučiníživotnípravidlo,znamená“nebe”něcojiného.Toužípotom,abybylivykoupenizodděleného, časem podmíněného já a mohli vejíti do nějaké věčnosti pomocínějakého druhu spojivého poznání božského Prazákladu. Protože Prazákladmůže a má být poznán během pozemského života, (jehož posledním cílem aposledním účelem je, aby se došlo k tomuto poznání), není “nebe” výlučněposmrtnýmstavem.Jenkdozdeanyníje“osvobozen”,tenjetéžskutečněúplněosvobozen. Pokud se týče prostředků ke spáse jsou povahy jak mravní, takintelektuální a duchovní. S podivuhodnou jasností a krátkostí jsou shrnuty vevznešené,osmidílnéstezceBuddhově.Podmínkyspásyjsou:1.Správnávíravezřejmoupravdu,žepříčinautrpeníazlaspočívávtouzepo

oddělené egocentrické existenci, a naopak, žádného vykoupení ze zla nelzedosáhnout, neodstraníme-li tuto touhu a pokud se stále zaměstnáváme naším“já”,“mým”,a“mě”.2.Správněchtěnávůlesámsebeaostatníspasit.3.Správnémluvení,vedenésoucitemaláskoukevšemcítícímbytostem.

4.Správnékonáníjehožcílemjezachovatazaložitmírablaženost. 5. Správný život, čili výběr jen takových povolání, jejichž provozováníneškodížádné,anilidské,apokudmožnoanijinéživoucíbytosti.6.Správnásnahaposebeovládání. 7.Správnémyšlení,které je třebaprovádětzavšechživotníchokolností,abychom nikdy nepáchali zlo z pouhé bezmyšlenkovitosti, když “nevíme, co

činíme”[164]

.8.Správnéponořenídosebe,spojivépoznáníprazákladu,kněmužsprávné

myšleníapopsanýchšeststupňůstezkytj.etickésebezničenívytvářejípřístup.To jsoutedyprostředky,kterémají lidskébytostiporucek tomu,abydosáhly

konečného cíle lidstva a byly “osvobozeny”. O prostředcích, kterých používábožský Prazáklad, aby člověku přitom pomohl, zdráhá se Buddha kánonu Pálimluvit, neboť to byl učitel, kterému se ošklivily “nepodstatné otázky” právě tak,jako experimentálnímu fyziku 20. století. Byl ochoten mluvit jen o “utrpení” a“konciutrpení”, tedyonesmírnébrutálnískutečnostiutrpeníazla, jakož ikaždéjiné,neméněnutnézkušenostipodloženéskutečností,žejetometoda,dlenížsejednotlivecmůžeosvoboditodzlaamůžezmenšitvelikostzlavesvémokolí.Jenvmahajánskémbuddhismusepojednáváponěkudzevrubněotajemstvíchmilostijako v hinduistickém a zvláště v křesťanské teologii. Původní učení hynajany,týkající se osvobození je prostě rozpracování posledních slov Buddhových:

“Zmizetmusí každý projev, za to zde neúnavně bojujte.[165]

Jako ve známémcitátu,kterýnásleduje,veškerýdůrazsekladenaosobnísnahu.Proto však, Anando, chovejte se sami jako světlo, sami jako útočiště, bez

jinéhoútočiště,učeníjakosvětlo,učeníjakoútočiště,bezjinézáštity…. Ti tedy,Anando,kteříseumíchovatnynínebopomémúmrtísami jakosvětlo, sami jako útočiště, bez jiného útočiště, učení jako světlo, učení jakoútočiště,bezjinéhoútočiště:Vtakovémpřípaděbudoutito,Anando,mnichy,kteří

milujíhorlivécvičení.[166]

Co následuje je volný překlad jednohomísta z Čandogja - upanišády.Pravda, kteroumá tentomalýmythusvysvětlit, je, že je tolik představo spáse,kolikjestupňůduchovníhopoznání.Způsobosvobození(nebozotročení),kteréhoskutečnědosáhnejednotliváduše,závisínamíře,jakésitatodušepřejeodstranitvpodstatědobrovolnounevědomost.OnoJá,kteréjeprostonečistot,stáříasmrti,zármutkuažízněihladu,jehož

touhajepraváajehožtužbabudesplněna-onoJámábýthledánoavypátráno,onoJámábýtuskutečněno.Jakdévové(bozineboandělé),taksaurové(démoninebotitáni),slyšeliotétopravdě,myslelisi:“HledejmetotoJáauskutečněmeje,abychommohlinabýtvládunadvšemisvětyasplnilasevšechnapřání.” Nato se odebral Indra z kruhu dévů a Viročána z kruhu asurů kPradžapatimu,slavnémuučiteli.Pobývaliuněhojakožácipo23let.PaksejichPradžapatizeptal:“Zjakéhodůvodujstevydvaumnebydleli?” Odpověděli: “Slyšeli jsme, že tenkdouskuteční svéJá,obdrží všechnysvětyadojdesplněnívšechsvýchpřání.Bydlelijsmezdeponěvadžjsmesipřáli,abychomsepoučilioJá.”Pradžapatiodpověděl:“Podstata,kterouokovidí-tojeJá.Jenesmrtelné,nebojíseajetoBrahman.”“Pane,”ptaliseučedníci,“kdosebevidívevoděnebovzrcadle?” “On,Atman,”bylaodpověď. “Onsevnichvskutkuvidí.”PakPradžapatidodal:“Pohleďtenasebedovody.Conepochopíte,vyprávějtemipotom.”IndraaViročána sepoklonili a nadlouho se sklonili před zrcadlovýmobrazemve vodě.Kdyžbylidotázáni,couvidělizJáodpověděli: “Pane,vidímeJá.Vidímedokoncevlasyanehty.”Potom jimPradžapatinařídil,abysiobléklisvénejkrásnějšíšatyaještějednousepodívalinasvé“Já”.Učinilito.Kdyžbylidotázánicouviděli,odpověděli:“VidímeJá,přesnějakosamasebe,ozdobenéavnašichnejlepšíchšatech.”PakřeklPradžapati:“Jálzevtomtovskutkuvidět,OnoJájenesmrtelnéabezestrachuajetoBrahman”.Ažáciodešlisradostnýmsrdcem.Kdyžsevšakzanimidíval,stěžovalsiPradžapatitakto:“Obaodešli,anižvypátrali,rozeznaliapoznalisvépravéJá.KdoseřídítímtoučenímoJá,musízahynout.”

Viročanabylspokojen,ženalezlJá,vrátilsekAsurůmazačaljeučit,žesemáuctívatjedinětělesnéjáažeten,kdouctívájáasloužítělu,získáobasvěty,tentoizáhrobní.AtojeveskutečnostiučeníAsurů.AvšakIndranazpátečnícestěkdévůmpochopil,žetotopoznáníjebezcenné.

“Vždyť toto já,”myslel si, “zdá sebýt ozdobené, když je tělo ozdobeno, krásněoděné,kdyžjetělokrásněoděno,takbudeslepé,kdyžbudetěloslepé,chromé,bude-li tělochromé,zmrzačené,bude-lizmrzačenotělo.Totojádokoncezemře,kdyžzemře tělo.Nevidímmocdobréhov tomtopoznání.”A takse IndravrátilkPradžapatimu, aby se u něho dále učil. Pradžapati jej u sebe nechal strávitdalších33let.Pakjejzačalznovujaksistupňovitěpoučovat.Pradžapatiřekl:“Kdose ve snách kolem pohybuje, sebe těší a okrašluje - to je Já. Ono Já jenesmrtelné a bez bázně, je to Brahman.” Potěšen v srdci Indra znovu odešel,avšakdříveneždospěl k andělskýmbytostempochopil též neužitečnost onohopoznání. “Je pravda”, pomyslel “že toto nové já neoslepne, je-li slepé tělo, anineochromne, je-li tělo chromé nebo poraněné. Avšak i ve snu si já uvědomujemnohou bolest. Proto nespatřuji nic dobrého v tomto učení.” Proto se vrátil kPradžapatimuaPradžapatijejpřimělktomu,abyuněhostrávildalšíchtřicettřilet.Nakonci tétodobypoučil jejPradžapati takto: “Když jednotlivecspí,odpočívávdokonalém klidu a nemá snů, pak uskuteční Já. Ono Já je nesmrtelné, bezestrachua jetoBrahman.” Indraspokojeněodešel.Avšakdříveneždošeldomů,pochopilneužitečnosttohotopoznání.”Spíme-li,pomyslel,“nepoznávámesejako“tojsemjá”.Paksinejsmevlastněsebevůbecvědomi.Onenstavjetéměřúplnézničení.Takévtomtopoznánínespatřujinicdobrého.Protosevrátilještějednouzpět,abysedalpoučit.Pradžapatisijejusebeponechalještěpětlet.NakoncitétodobyjejPradžapatipoučilonejvyššípravdě,o Já. “Toto tělo”, pravil, “je smrtelné, odevždy a na věky je ve spárech smrti.AvšakvtělepřebýváJá,nesmrtelnéabeztvaru.TotoJá,spojí-lisevevědomístělem, jest podrobeno radosti a utrpení. A dokud toto spojení trvá, dotud senemůžežádnýčlověkosvoboditiodradostiahoře.Ukončí-lisevšaktotospojení,přestane radost i zármutek.Povzneseme-li senad fyzické vědomí, rozlišímeJáodsmyslovýchorgánůaodducha,poznámejejvpravémsvětle,radujemeseajsmesvobodní.”ZČandogja-Upanišády.Poznal-ličlověksvévlastníjájakoJá,zbavujesesvéhojá.Aprotožesezbavil

svého já,nenínaničemzávislý.To jenejvyšší,osvobozenízvěstující tajemství.Dík bezjáství nepodílí se ani na radosti, ani na zármutku, nýbrž dospívá kAbsolutnu.Maitrajania-Upanišáda.

Jetřebasiuvědomitavědětvcelépravdě,ževšechnyctnostiadobraataké věčné dobro jsou Bůh sám a nikdy neučiní člověka ctnostného, dobréhoneboblaženého,poněvadžsečlověknacházívněduše, toznamená,poněvadžsesvýmismyslyarozumemstýkávněanevstupujedosebeanaučísepoznávat

vlastníživot,kýmačímje.TheologiaDeutsch. Vskutku osvobozující pravdaBuddhovanebyla nikdy kázána, protože jimusímeuskutečnitvsobě.Sutralamkara. Včempozůstáváspása?Anivhistorickémvyznánívíry,anivevěděníoněčemnepřítomnémnebovzdáleném,ani v řadězákazů, pravidel ametodprovykonávání ctností, ani v dogmatech týkajících se víry a díla, lítosti, prominutíhříchuneboliospravedlněníčiposvěcení,anivžádnépravděnebospravedlivosti,které můžeš nabýt sám od sebe, nebo pomocí nejlepších lidí nebo nejlepšíchknih,nýbržzcelaapouzevživotěBožím,totižvKristuvtoběoživenémaznovunarozeném, jinými slovy ve znovuvybudování a v dokonalém spojení původnědvojíhoživotavlidstvu.WilliamLaw.

LawzdepoužíváslovníhopokladuBöhmovaaoněchostatních“duchovníchreformátorů,”kteréignorovalishodněortodoxníprotestanti-Luteráni,kalvinistéaanglikáni - (Byl to jeden z mála bodů, v němž byli stejného mínění.) Je všakpřesto zřejmé, že jeho (a jejich) znovuzrození Boží v duši je v podstatě toutéžzkušeností, kterou hindové před více než dvěma tisíci lety různě popsali podpojmem jasného pochopení Já existujícího uvnitř já a přece vůči němutranscendentního.Anilenoch,aniblázenanerozumnýčlověknedosahujeonénirvány,kteráznamenározvázánívšechuzlů.Iti-vuttaka.Tozřejměstačí.Mnozíznásjsouspokojenísesvoulenivostíanenamáhajíse,

aby byli vždycky rozvážní, avšak přesto žádají, aby byli zbaveni následků svélenosti a nerozvážnosti.Proto je vždycky velká sháňkapo spasitelích, (a víra vně),kteříbyvstoupilidonašíexistence,předevšímv jejíposledníhodiněa jakoAlexandr, rozťali všechny gordické uzly, k jejichž rozvázání jsme byli příliš líní.Avšak Bůh sobě nenechá vysmívat. Podstata věcí je tak stvořena, že spojivépoznání Prazákladu, které závisí na úplném zbavení se sobectví, nemůže býtdosaženospomocísvnějškatěmi,kdonejsousobečtí,kdosenezbavujísvéhojá. Spása, která byla dosažena vírou ve spasitelskou moc Amidovu, neboJežíšovu, není úplná, jak zřejmo z popisů osvobození v Upanišádách, vbuddhistickýchspisechavdílechkřesťanskýchmystiků.Jetoněcojiného,nikolivjencodostupně,nýbržicododruhu. Mluvkolik chceš i filosofii, uctívejBohů, kolik je ti libo,podrobsevšemobřadům, zpívej oddané chvalozpěvy k nespočetným božským bytostem -osvobozenísenedostavíanipostoeonech,neuskuteční-lisejednotaJá.

Šankara.TotoJásenedáuskutečnitanistudiem,ani inteligencíaučeností. Jáodhalí

svoupodstatujentěm,kdoseJávěnují.Kdosenevystříhácestynepravosti,kdose neovládá, kdo nemá vnitřního klidu, kdo má rozptýlenou mysl, ten nemůžeuskutečnitJá,anitehdy,ne,kdyžjeplnsvětskéučenosti.Kathaka-Upanišáda.

Nirvánajetam,kdenenízrození,kdenenízániku.Jetopohleddostavu“takovosti”,která jepovznešenanadvšemihodnotamiducha,neboť je tovnitřnívědomíTathagaty.LankavataraSutra. Klamná nebo v nejlepším případě nedokonalá v Čandogja - Upanišádě

popsanáspasení jsoutrojíhodruhu.Předevšímjetoklamnévykoupení,které jespojenosvírouvehmotujakožtojediněskutečnou.Viročena,démonickábytost,která představuje apotheosu pomoci toužící, extrovertní somatotonie, shledávázcelapřirozeným,žeseztotožňujes tělem,a vrací sekostatnímTitanům,abyhledalačistěhmotnévykoupení.Kdybysevtělildonašehostoletí,bylbyViročanahorlivým komunistou, fašistou nebo nacionalistou. Indra prohlížímaterialistickounaukuospasení,ajemupotomnabídnutospasenísnem,osvobozenízhmotnéexistence a pobyt v soumračném světě mezi hmotou a duší - onen oslnivězvláštníavzrušujícípsychickýsvět,zněhožzázrakyapředvídání,“zprávyduchů”amimosmyslové vjemypřekvapivě se přenášejí do našehodenního života.Aletento volnější druh individualisující existence jest ještě příliš osobní aegocentrický,nežabyuspokojilduši,kterájesivědomasvévlastnínedokonalostiakterá toužípodokonalosti.Protose Indrapustildáleaupadlvpokušení,abypřijal nerozlišené vědomí v tvrdémspánku, falešné samadhi a kvietistický transjako konečné vykoupení. Vzpíral se však tomu, podle slov Brahmanandových,abynezaměniltamasnamístosattvas,lenivostapodvědomínamístorovnováhya nadvědomí. Tak dospěl rozeznáváním k uskutečnění Já, k prozáření onétemnoty, která se nazývá nevědomost, a k osvobození od jejich smrtícíchnásledků. Ilusorní vykoupení, přednimiž varují následující citáty, jsou jinépovahy.Zde

byla vyzdvižena nebezpečí modloslužebnictví a pověry - předevšímmodloslužebnéhouctíváníanalytickéhorozumuajehopojmů,apověry,podlenížobřady,dogmataavyznánívírysamyosoběkouzelněpůsobí.Mnozíkřesťané,jak ukazuje Law, provinili se tímtomodloslužebnictvím a touto pověrou. Pro něneníaninatétozemi,aniposmrtidokonaléosvobození,kterévedekespojenísBožským Prazákladem. Nejlepší več mohou doufat, je vysloužený, avšak ještěegocentrický život v těle a nějaký šťastný, posmrtný “dlouhý život”, jak říkajíČíňané, jakýsi druh života po smrti, snad rajský, ale ještě vázaný s časem,oddělenostíamnohostí.Blaženost,kjejímužzažívánídospívádušeosvícenáosvobozením,můžeprotobýtzažívánabezsyceníabeznechuti.Jestsoučástívěčnosti,protonikdy

nekolísáanezmenšujese.Odnynějškaje(svobozenáduše)zdokonalovánavpravémBrahmanuajinak.

Jejíovocejerozvázánípout.Beztouhydospívákvěčnéanezměrnéblaženostiazůstávávní.Mitrajania-Upanišáda. ZBohasemámetěšiti, tvorůvšakmámepoužívati jen jakoprostředkůkOnomu,zněhožsemámetěšiti.Sv.Augustin. Existuje ten rozdíl mezi duchovními a tělesnými radostmi, že tělesnézpůsobují touhu, dříve než je získáme, a po nich odpor, zatím co duchovní,naopakbezohledunato,zdajemáme,jakmilejeobdržíme,přejemesijich.Sv.ŘehořVeliký.Jeněcojinéhonežradost.Cojejejípodstatou?Následujícícitátyposkytujíaspoňčástečnouodpověď.Blaženostzávisínaodpoutanostianesobectví.A když duše z těchto dvou jedním (blaženost nebo temná noc smyslů) jest,

daří se jí dobře, ať už je tak jistě v pekle jako v království nebeském, neboťkdekolivčlověkvtomtočaseje,aťužčastopřecházízjednohostavudodruhéhodneminocí,jevždybezsamasebe.JestliževšakčlověkjevonomNikom,obírásevšemitvoryapotácísesematamaneví,jaknatomjest.TheologieDeutsch.Literaturasufismu ječastopoetická.Mnohdy je tatopoesie trochupřepjatáa

výstřední, mnohdy ve své zářící prostotě krásná, mnohdy temná a zásadnězneklidňující.KtétoposledníkategoriipatříceláNiffariegyptského,moslimskéhosvatéhodesátéhostoletíospásepíšetoto: Bůhmidalpohlédnoutnamoře,a jávidělpotápětise lodi,plovatiprkna.Pakiprknabylazaplavena.ABůhmiřekl:“Ti,kteřícestují,nebudouzachránění.”A On mi řekl: “Ti, kteří, místo aby cestovali, vrhají se do moře, vystavují senebezpečí.”A řeklmi: “Ti, kdo cestují a nevystavují se nebezpečí, zahynou.”Ařeklmi: “Povrchmoře je lesk, kterého nemůžeme dosáhnout. Amořské dno jeneproniknutelnátma.Amezioběmadržísevelkéryby,kterýchjetřebasebát.” Podobenství je dosti průhledné. Lodi, které nesou jednotlivé cestující přes

mořeživota,jsousektyacírkve,sbírkydogmatanáboženskéspolky.Prkna,kteráse nakonec rovněž potopí, jsou všechna dobrá díla, která neobsahují úplnásebeodevzdání, a ona víra, která jeméněabsolutní než spojivé poznáníBoha.Abychomsemohlisvobodněpodíletnavěčnosti,musíme“sevrhnoutidomoře”.Vřečievangeliínutnoztratitivlastníživot,abychomsezachránili.Alevrhnoutisedo moře je nebezpečná věc - ne tak nebezpečná, jako když se cestujenejnovějšímdogmatickýmkomfortemanejnovějšíliturgickoudekoracívybavenouQueen Mary, jejíž určení je zánik nebo, při nejlepším, nepravý přístav, avšak

vždyckydostnebezpečný.Vždyťpovrchmoře-Božskýprazákladjakseprojevujevesvětěčasuamnohosti, -zářízpětnýmodleskem,kterýnemůžebýtuchopenprávějakoodrazkrásyvzrcadle.Adnomoře,Prazákladvesvévěčnosti,jestproduchadohlubinanalytickyhledícíhopouhoutemnotou.Kdyžseanalytickýduchrozhodne,abysepřidružilkvůli,abyseodvážilposledníhoskokudosebezničení,musí, ještě ponořen, proběhnouti rychlostí švihnutí proutku kolem všech těch vČangogja - Upanišádě popsaných, stravujících klamných spás - kolem spásyspánkem v onom fascinujícím psychickém světě, v němž se já podílí ještě našťastnějším a svobodnějším životě nebo kolem spásy spánkem klamnéhosamadhi,kolemspojeníspodvědomímnebosnadvědomím. Niffarihohodnoceníšancíkteréhokoliv individua,aždosáhnekonečnéhocíle lidstva, nemůže být viděno z nadměrného optimismu. Žádný světec nebozakladatel náboženství, žádný zastánce věčné filosofie není příliš optimistický.

“Vždyťmnozí jsoupovoláni,málokteřívšakvyvoleni.”[167]

Ti,kdonechtějí,abybyli vyvoleni, nemohou se nadáti ničeho lepšího než nějakého druhu částečnéspásy za okolností, které jim dovolí, aby prošli zbytkem cesty k úplnémuosvobození.6.2.1960

XIV.kapitolaNesmrtelnostaživotposmrtiNesmrtelnostjepodílnavěčnémNyníBožskéhoPrazákladu.Životposmrtije

trvánívnějakéčasempodmíněnéformě.Životposmrtijeúdělemtěch,kteříjsoučástečně osvobozeni a vstupují do nějakého nebe nebo vůbec nejsouosvobozeni,aprotozákonemsvévlastnínepřekonanépřirozenosti jsounuceni,abyzvoliliještěbolestnějšípoddanstvíočistcenebonovéhozrodu.Dobroactnostpobízejíčlověkak tomu,abypoznávalamilovalsvouvlastní

nesmrtelnost, aby na ni věřil a těšil se z ní. Je-li duše vytříbena a vyčištěnapravouzbožností,jestpřístupnějšíoněmBožskýmosvícením,jimižsiuvědomujesvésjednocenísBohem.Poznává,ževšemocnáláska,znížžije,jemocnějšínežsmrt.Poznává,ževlastníBožíživot,kterýOnprobudilvduši,nikdy jineopustí.Onotouženíasténánípověčnémúčastenstvínaněmnenínicjinéhoneženergiejehodechuvnás.


Kdysijsemřeklaříkámtodosud,ženynímámvšechno,comámmítvěčně.VždyťBůh s veškerou svou blažeností a s veškerým svýmBožstvímdlí nejvýšdokonale,avšakskrytěvduši.

Eckhart[169]

Ať zčeřená či tichá voda vždycky zůstává vodou. Jaký rozdíl proosvobozeného je ve vtělení nebo odtělení? Ať je bezvětří nebo bouře, rovnostoceánutímneutrpí.Jogavasistha.Naotázku:“Kamsepodějeduše,kdyžtělozemře,”odpovědělJakubBöhme:

“Nepotřebujesenikampodít.”[170]

SlovoTathagata(jednozejmenBuddhových)označujeněkoho,kdonikdynezaniká a nikdy nevzniká, proto se jmenuje Tathagata “tak jsoucí”, svatý adokonaleosvícený.SutraměřičediamantůVidíme-lijenBoha,překonávámesmrt.Neníjinécesty.SvetasvataraUpanišádaBůh,vjehožpoznáníspočívánášživot…Modlitebníknihaanglikánskécírkve.

Zemřeljsemjakokámenastaljsemserostlinou.Zemřeljsemjakorostlinaaznovu jsempovstal jakozvíře.Zemřel jsem jakozvířeastal jsemsečlověkem.

Pročbychsemělbát?Zmenšiljsemsesmrtí?Aještějednoujakočlověkzemruapozdvihnusekblaženýmandělům;dokonceandělsképrostředíbudumusetvšakopustit.Všechnozaniká kroměBoha.Ažobětuji svouandělskouduši, stanu setím,cožádnýčlověkdosudnepoznal.Ó,aťnejsem!Nebýtiznamená:“KNěmusevrátiti.”Džalalal-dinRumi.Navýchodě inazápadě jeshodav tom,žeživotv těleposkytuje jedinečně

výhodnou příležitost, abychom dosáhli spásy a osvobození. Jak katolická, takmahajanskánaukaprohlašuje,žeduševodtělenémstavuposmrtisiužnemůžezískatizásluh,nýbržsnáší jenvočistnémohninásledkyminulýchčinů.Zatímcoortodoxníkatolicismustvrdí,ževzáhrobínenívývojovýchmožnostíažestupeňblaženosti jednotlivé duše je dán jenom činy a myšlenkami jejího pozemskéhoživota, trvají východní exchatalogové na tom, že jsou posmrtné stavy, kteréumožňují zasloužilým duším, aby pronikli z nebe šťastného, osobníhopokračování života do pravé nesmrtelnosti se spojením s bezčasovým, věčnýmBožstvím.Samozřejměsetakénaskýtámožnost(bamnohánutnost)vrátitiseknějakémutvaruhmotnéexistence,abybylomožnoposlézedospětažkdokonaléblaženosti nebo osvobození osvícením. Kromě toho, jak praví Šankara, mělibychomBohudenněděkovatzato,žejsmesezrodilivlidskémtěle. Duchovní tvor, jakým jsme, potřebuje tělo. Bez něho by nemohl vůbecdospěti k onomu poznání, kterým si opatřuje přístup k oněm věcem, jejichžpoznáváníjejčiníblaženým.Sv.Bernard. Když moudrý dosáhl zrození v lidském tvaru, ve vzácné to a požehnané

inkarnaci,mělbyse,zanechavmarnostmarnivým,snažit,abypoznávaljenajenBoha,dřívenežsmrtvystřídáživot.SrimadBhagavatam.Dobřílidézduchovňujísvátěla;špatnílidévtělujísvouduši.

BenjaminWhichcote.[171]

Přesněji řečeno, dobří lidé zduchovňují své duchy - těla; zlí lidé se vtělují aintelektualizují své duše. Dokonale zduchovnělý duch - tělo je Tathagata, kterýnikamneodchází,kdyžzemře,atoproto,žeuž jeskutečněavědomětam,kdevšichnipotencionálněužodevždybyli,anižotomvědí.Jedinec,kterýnedospějeběhem pozemského života do “takovosti”, do věčného principu všechjsoucnostních stavů, vstupuje po své smrti do zvláštního, buď ohnivého nebonebeskéhostavu.Vhinduistickýchspisechajejichkomentáříchserozlišujírůznédruhyposmrtnéhospasení. “Takpřišlá”dušedospívá,dokonaleosvobozena,dodokonalého spojení s Božským Prazákladem. Naproti tomu je možno docílit ijinýchdruhůmukti(osvobození),dokoncekdyžsezachovávytříbenévědomí já.Jak bude jednotlivec osvobozen po smrti, závisí na třech činitelích: na stupnisvatosti, již dosáhl, dokud byl v těle, a zvláštním aspektu Božské skutečnosti,

jemuž byl v první řadě oddán, a na zvláštní cestě, kterou si zvolil. Podobněobsahuje nebe Dantovy Božské komedie rozličné kruhy. Zatím co však vzápadních eschatologiích spasená duše může dokonce vyjít ze zjemněléindividuality,zeživotaposmrtivnějakémnebeskémčasovémřádu,abydospělakúplnémuosvobozenív lůněvěčnosti, zůstávajíDantovydušenavždyavěčně(kdyžmajízasebounezaslouženáutrpeníočistce),kdeseoctlivlivem jedinéhovtělení.Podleortodoxníkřesťanskénaukynenímožnovposmrtnémstavunebovnějakém jinémvtělenídosáhnoutipokrokynacestěkposlednídokonalosti, tj. kspojení s Božstvím. V hinduistickém a buddhistickém pojetí věčné filosofie jeBožská trpělivost právě tak velká jako Boží láska. Obě jsou nekonečné. Protheologyvýchodunenívěčnéhozavržení.Znají jenočistceapakneurčitouřadudalších příležitostí, jimiž se dosahuje nejenom konečný cíl lidstva, ale nýbrž iceléhostvoření-ato,úplnéznovuspojenísprazáklademvšehojsoucna.Nadměrné zabývání se posmrtným osvobozením není prostředkem k

osvobození. Naopak lehce se může stát překážkou. Nemáme důvodů k tomu,abychomsedomnívali,žehorlivíspiritistébudouspíšespaseninežti,kdonikdynebyli přítomni seanci a nikdy se neseznámili s příslušnou literaturou aťspekulativnínebodokazující.Nechtělbychtuničímpřispěti této literatuře.Spíšesi přeji, abych podal stručný přehled o tom, co bylo napsáno uvnitř různýchnáboženskýchtradicoživotěasmrti. Ve východních pojednáních o tomto tématu se praví, že osobnostnepřetrvávásmrt.Buddhismuspřijímánaukuopřevtělování,avšaknenítoduše,která jdedál, (protožebuddhismuspopíráexistenci duše), nýbržpovaha.Co jenám libo, abychomučinili během svého pobytu na zemi z našeho duševního atělesného založení, to ovlivňuje psychické médium, v němž individualizovanýduch vede aspoň část své amfibické existence. A tato modifikace médiazpůsobujeposmrtitělazačáteknovéexistence,buďvnebi,vočistcinebovjinémtěle. V kosmologii vedanty existuje vedle atmanu a nad atmanem, tj. nad

duchovním,sBožskýmPrazáklademtotožnýmJá,něcojakoduše,kterásebuďvtěluje do nějakého hrubého nebo jemného těla, nebo se projevuje v nějakémbeztělém stavu. Tato duše není osobností zemřelého, nýbrž spíše zvláštnímvědomímJá,zněhožosobnostberesvůjpůvod.Oběpředstavyživotaspoluvzájemněsouhlasíamohoubýtpoužíványpoursauver les apparences (abychom vysvětlili úkazy) - jinými slovy, abychomvysvětlili zvláštní a temné skutečnosti spiritismu. Jediné osobnosti, které přímoznáme,jsouvtělenébytosti,složeninytělaanějakéhoneznáméhox.Kdyžalexplus tělo dává osobnost, pak je zřejmě nemožné, aby xmínus tělo bylo totéž.Zdánlivěosobníbytosti,onichžspiritismusmnohdytvrdí,žejeobjevil,mohoubýtpovažovány jen za efenérní, z x a těla média sestávající bytosti. Tyto dvěpředstavy se navzájem nevylučují, a život po smrti může býti produktem jaktrvaléhovědomí, tak ilmodifikacípsychickéhomédia.Jestliže tosouhlasí,pak jemožné, aby daná lidská bytost existovala ve více než posmrtném stavu. Jeho

“duše”-neosobníprazákladaprincipminulénebobudoucíosobnosti-můžesnadpokračovati v nějakém způsobu jsoucna, zatímco v psychickém médiu z jehomyšlenek a projevů vůle zanechané stopy představují východisko pro novéindividualizovanéexistencevezcelajinýchzpůsobechjsoucna.

XV.kapitolaMlčení Otec řekl Slovo; ono Slovo jest jeho Syn, a Onmluví k Němu věčněustavičnýmmlčením;avmlčenímusídušenaslouchati.Sv.JanzKříže.

Duchovníživotnenínic jinéhonežpůsobeníBožíhoDuchavnás.Protomusínaševlastnímlčenípředstavovat velkoučástnašípřípravynaněj.Mnohořečiaradostizněhostanesečastonepodceňovatelnoupřekážkouonohodobra,které může mít, jen když nasloucháme, co duch a hlas boží v nás mluví…Krasořečněníakvětnatámluva, týkající seduchovníchvěcí, nejsouničím jinýmnež planým žvatláním. Kdo se domnívá, že posloucháním nebo pronášenímplamenných slov nebo nápadných výrazů, které jsou nyní tolik v módě, učinípokroky v pravém dobru, ten ať vysloví nebo poslechne sebevíce řečí, jehorozmluvymuvelmimáloprospějívnebi.WilliamLaw.Kdoví,nemluví.

Kdomluví,neví.LaoTse. Výstřední a nepředložené řeči jsou mravně špatné a představují duchovní

nebezpečí. “A pravím vám: Z každého neužitečného slova, které lidi pronesou,

budouseodpovídatvdensoudu.”[172]

Tentovýroknámpřipadábýtvelmitvrdý.Apřece,jestližezkoušímepřesněslova,kterávyslovímeběhemobyčejnéhodne,shledáme, že většina z nich patří do tří skupin. Slova, která byla vnuknutazlomyslností a neláskou vůči našim bližním; slova, která byla vnuknutažádostivostí, smyslnostíasebeláskou;slov, kteránámvnuklapouháhloupostakterá byla vyslovenabezúčelně a bez příčiny, jen aby způsobila odmítavý hluk.Všechnotojsouneužitečnáslova.Apřibližšímuváženívidíme,žemajítendencizaujmout více místa než slova podložená rozumem, láskou a nutností. Apřičteme-li k tomu nevyslovená slova nekonečného, idiotskéhomonologu, kterývedemevduchu,pakuvětšinyznásznačněpřevažujíprázdnáslova.Všechnatatoneužitečnáslova,neméněhloupánežsobeckáanemilosrdná,jsoupřekážkaminacestěkespojivémupoznáníBožskéhoprazákladu,jetotanecprachu, který zatemňuje vnitřní a vnější světlo. Ovládání jazyka, (které jesamozřejmě též ovládánímmyšlenek), je nejen jedním z nejtěžších a smyslemnejhlubšíchtříbení,alejetakézevšechnejužitečnější.Jestližeslepicesneslavejce,musíbezpodmínečněkdákat.Acoztohomá?Ihned se přichomýtne kavka a ukradne jí vejce, s ní všechno, z čeho mělavzniknoutjejíživámláďata.ZrovnatakkradezlákavkaĎábel,všechnodobré,co

kdákající poustevnice snesly.Bylo by je to jakoptáky vyneslo až k nebi, kdybybylynekdákaly.

ZAncrenRiwle.[173]

(modernisováno)Cosetýčekouzlasvětskékonverzace,nesmítejejpřehánětiprávějakopůst.

Fénelon.Pročpotřebujemetolikzprávzciziny,kdyžvšechnocosetýkáživotaasmrti,

odehráváseapůsobívnássamých.WilliamLaw.Mámilámatko,dbejdobřeradsvatých,kteříupozorňovalivšechny,kdotoužili

posvatosti,abymálomluviliosoběasvýchzáležitostech.Sv.FrantišekSaleský.

(vdopisusv.JanězeChantalu). Pes se nepovažuje za dobrého psa proto, že dobře štěká. Člověk senepovažujezadobréhočlověkaproto,žedobřemluví.ČuangTse.Pesštěká;karavanajdekolemněhodál.ZArabskéhopřísloví.

Nepsal jsem ti, žebychbylnechtělpsát, vždyť tipřejiopravduvšechnodobré,nýbržproto,žesemizdá,že jižbylodosti řečeno,abyvzbudiložádoucípůsobení.Co je žádoucí (pokud jeněco žádoucí), nenímluvenénebopsané, -tohoobyčejněnikdynechybí-nýbržmlčeníapráce.Vždyťmluveníruší,mlčeníma prací se naproti tomu sbírají myšlenky a upevňuje se duch. Jakmile člověkpochopil,comubylo řečenok jehoužitku,neníužnutné,abyněcoslyšelnebovyjadřoval. Musí se spíše snažit, aby převedl do praxe pokoru, lásku asebepohrdání,jímžsenaučilmlčkyapozorně.Sv.JanzKříže.

Molinos(abezpochybynebylprvní,kdopoužiltétoklasifikace)rozeznávátřistupněmlčení -mlčení úst,mlčenímyšlenkové amlčení vůle. Zříci se planéhomluvení je těžké. Přiměti kejhání paměti a představivosti ke klidu, jest dalekotěžší.Nejtěžšíjeuklidnithlasytouhyaodporuvsamotnévůli.Dvacátéstoletí jemeziostatnímivěkemhluku.Fysickýhluk,duchovníhluka

hluktužeb-vesvětovýchdějináchmámerekordvtěchtodisciplinách.Ajakýdiv!Všechny prostředky naší téměř nadpřirozené techniky provedly dnes generálníútoknamlčení.Onennejoblíbenějšíanejvlivnějšízevšechvynálezů,rádio,neníničím jiným, než vedením, jímž se prefabrikát hřmotu může dostat do našichdomovů.Atentohřmotpronikáovšemdalekohloubějinežvířeníbubnů.Pronikádoducha,matejejzmatenýmiúchylkami-zprávami,spolunesouvisejícímizrnky

vědění, údery korybántské nebo sentimentální hudby, stále se opakující dávkydramat, které nepřinášejí žádnou kathorsis, nýbrž způsobují jen denní nebodokonce hodinovou touhu po citovém klystýru. A kde jsou stanice financoványprodejem programovaného času k reklamním účelům, (jak je tomu ve většinězemí), nese se hluk z uší královstvím fantazie, vědění a citů k žádoucímu atoužícímujá.Mluvenynebotištěny,rozšiřoványéteremnebonadřevě-všechnyreklamní textymají jen jeden smysl, aby zabránily vůli, aby vůbec kdy dosáhlamlčení. Vítězství nad žádostmi jest předpokladem k osvobození a osvícení.Systémmasové produkce, který se šíří a ke zralosti přivádí technické pokroky,vyžaduje universální nenasytnost. Reklama je organizovaný prostředek krozšiřování a k zintenzivňování chtíče - to znamená onu sílu, která jak vždyukazovali všichni světci a učitelé všech vyšších náboženství, je hlavní příčinouutrpeníazločinuanejvětšípřekážkoustojícímezi lidskoudušía jejímBožskýmprazákladem.

XVI.kapitolaModlitbaSlovem“modlitba”seoznačujípřinejmenšímčtyřirůznépochody-žádost(prosba),přímluva,uctívání, ponoření.Žádostí si přejemeněcoprosebesamé,přímluvou něco pro jiné. Uctívání je použití rozumu, citů, vůle a obrazivosti kecvičenímvpobožnosti,jejichžpředmětemjeBůhvesvémosobnímaspektunebov lidském tvaru. Ponoření je onen stav bdělé pasivity, v němž se duše otvíráBožskémuprazákladuvněiuvnitřimmanentnímuBožství. Vlivem psychologických okolností je člověku tak říkajíc nemožné, aby cvičil

ponoření,anižbysenaněpřipravilnějakýmzpůsobemuctíváníma téžanižbypotřebovalvícečiméněčastějipoužívatinějakéformyžádosti.Naprotitomujejakmožné,taklehkésáhnoutipožádosti(prosbě)nejenbezponoření,nýbržtakébezuctívání, dokonce i bez přímluv. Můžeme modlitby používati jako prosby nebojakopřímluvyzaněco,copovažujemeobvyklezaúspěch,anižnaBohaberemeohledjinaknežnejvýšpovrchně.Abysiosvojilzpůsob,jímžmůžebýtjehoprosbavyslyšena,nepotřebuječlověkaniuznávati, animilovatiBoha.DokoncenemusíaniuznávatnebomilovatobrazBoží.Jestpouzežádoucí,abybylhoroucípocitdůležitostivlastního jáa jeho tužeb,doprovázenpevnýmpřesvědčením,že tamvenku ve vesmíru je něco jiného, co může být přemluveno nebo donucenouspokojitonutouhu.Kdyždostičastoopakuji“staňsemávůle”snutnouvírouasnutnoutvrdošíjností,pakmámdobrouvyhlídkunějakdřívenebopozdějidostatto,po čem toužím. Zda se kryje má vůle s vůlí Boží a zda obdržím v úspěšnémpřípadě,coduchovně,mravněnebodokoncehmotně jepromnedobré, to jsouotázky, které předem nemohu zodpověděti. Pouze čas a věčnost to mohouprokázat. Udělali bychom dobře, kdybychom dbali napomínání v lidovýchpohádkách.Onianonymnírealisté,kteřípsalipohádkysvětovéliteratury,vědělisiradyspřánímiasjejichvyplněnímPředevšímvěděli,žezaurčitýchokolnostíjsoupřání vyslýchána. Věděli však také, že nikoliv sám Bůh je vyslýchá a že kdyžžádámeněcosešpatnýmúmyslem,můžesenámtohodostati jaknámnáležíanikoliv od Božího dárce. Dík sobeckému přání, aby se dostalo toužebné, je todruhHybridy,kterávolápopříslušnéNemesis.Taknapř.folklorseveroamerickýchIndiánů oplývá historkami o lidech, kteří se postí a sobecky semodlí, aby vícedostali, než by rozumně člověk mohl mít a připravují si vlastní zničení tím, žeobdrží,očprosili.Zdruhépolokoulepocházejívyprávěníolidech,kteřípoužívajínějakéhokouzla,aby jejichprosbabylavyslyšena -vždysešprýmovnýminebozhoubnýminásledky.Téměřvždyckytřipřánínašichpohádekvedoukešpatnémukonciprotoho,jehožpřáníbylasplněna.Představsi,žeBůhtipraví:“Můjsynu,pročvstáváškaždýdenamodlíšseaukláníšse,adokoncesedotýkáščelemzemě,badokonceprolévášslzy,kdyžměprosíš: “MůjOtče,MůjBože,dejmibohatství!”Kdybych ti jedal,považovalbyssvouosobuzadůležitou.Domýšlelbyses,žesdosáhlněčehovelmivelkého.Jelikožsi jedosáhl,máš jenyní.Aledejpozor,abys jedobřepoužil.Než jsi je

měl,bylspokorný;nyní,kdyžjsizačalbýtbohatým,pohrdášchudými.Jakéjetodobro,kterétěčiníhorším?Jsihorší,protožeuždřívejsibylšpatný.Nevěděls,žetě toučiní ještěhorším.Protosis jeodemnevymodlil.Dal jsem ti jeavystaviljsemtězkoušce.Nalezlsabylsodhalen!Žádejsivětšíalepšíodemne.HádejsiodemneMnesamotného.Sv.Augustin.ÓPane,jážebrák,žádámodtebevícenežtisíckrálůbysměloodtebechtít.

Každý považuje za nutné, aby od tebe něco chtěl; já jsem přišel, abych těpožádal,abysmidalSebe.AnsarizHeratu.AbychomsevyjádřilipodleTomášeAkvinského,jenámdovoleno,abychomse

modlilizato,cosismímepoprávupřát.Určitévěcisinikdonesmípřát-napříkladovoce zločinua zločin sám.Určité věci simůže člověkprávempřát naurčitémstupni duchovního vývoje, avšak ve vyšším stupni duchovního vývoje si jenemámepřát(atakésijenepřejeme).Taknapř.FrantišekSaleskýdosáhlstupně,kdymohl říci: “Nemám téměř přání, ale kdybych se ještě jednou zrodil, nemělbychvůbecžádná”.Nemělibychomsiničehožádatianicodmítati,nýbržsvěřitiserukámBožíprozřetelnosti,anižbychommrhaličasemnějakýmipřáními,ajentochtíti,cosiodnáspřejeBůh.”AvšakdosudtřetíprosbaOtčenášejepronášenamilióny lidí, kteří nemají ani nejmenší úmysl, aby si přáli jinou vůli než svouvlastní.Příchuť putování oceánem od smrti osvobozeného života zbavil mne všech

mýchotázek.Jakostromvsemeni,takvšechnynemocitkvívtěchtootázkách.Kabir.Pane,nevím,cosimámodTebepřáti.Tysámvíš,copotřebuji.Miluješmne

lépe,než já sámsebeumímmilovati.Otče,dej svémudítěti to,o cosamoprosebe neumí prosit. Postihni mne utrpením nebo mne uzdrav, poniž mně nebopozdvihni.ProsímoTvécíle,aniž jepoznávám.OdevzdávámseTi.Nechcimítjinéhopřání,nežabychplnilTvouvůli.Naučmnemodliti.Modlisesámvemně.Fénelon.(Jedendervišbylpokoušenďáblem,abynevolalAllahaatoztohodůvodu,že

Allah nikdy neodpověděl: “Zde jsem”. Prorok Khadir se zjevil dervišovi sposelstvím Božím) Nepovolal jsem tě k tomu, abys mi sloužil? Nepodněcovaljsem tě,abyseszabývalmým jménem?Že jsi volal “Allahu”, tobyloužmé “tujsem”.Džalalal-dinRumi.Modlím se kVšemohoucímuBohu, aby nás přijal do řad svých vyvolených,

mezi ty, které vede cestou jistoty; v nichžprobouzí žhavou touhu, abynaněhonikdynezapomněli,kteréočišťujeodveškerénečistoty,takževnichnezůstávánic

jiného kromě něho samotného; ba které tak oduševňuje, že nikoho neuctívajíkroměNěho.Al-Ghazzali.Oprosbě,právějakootolikajinýchpředmětechmluvínejjasněji,nejjednodušeji

anejpřípadnějiWilliamLaw. Když se považuješ za zástupce svým nejbližším a známým před Bohem,

nepřipadnetinikdyzatěžké,abyssámsnimižilvmíru.Bylobyprotebelehkésedohodnoutaodpustittěm,proněžsižádášbožímilosrdenstvíaBožíodpuštění.WilliamLaw.Prosbajenejlepšímsoudcemvevšechsporech,nejlepšímpodporovatelempravého přátelství, nejlepším lékem a nejlepší ochranou proti zlovolnýmzáchvatůmcitu,protivšemhněvivýmadomýšlivýmvášním.WilliamLaw.Nemůžešsechovatzleanepřátelskyvůčičlověku,ojehožblahosestarášvtakovémíře,žesvtichujehozástupcempředBohem.Vždyťnemůžešpohrdatitakovým člověkem a takového člověka zesměšňovati, jehož ve svých osobníchmodlitbáchporoučíšdoláskyBožíadobrotyBoží.WilliamLaw. Prosba za někoho je tedy zároveň prostředkem k lásce k bližnímu a jejím

výrazem. Podobným způsobem uctívání prostředkem lásky k Bohu a jejímvýrazem - výrazem lásky, které nachází své vyvrcholení ve spojivém poznáníBožství, toznamená,vovociponoření.Jsouto tytovyšší formystykusBohem,kterémajínamysliautořinásledujícíchvýtahů,kdyžpoužívajíslova“modlitba”.Účelem a cílemmodlitby je uctívati všemohoucí nádheru boží, ji uznávati a

zbožňovati,atotak,žeOnjepovažovánspíšezato,čímjesámosoběnežčímjevevztahuknám.SpíšemábýtjehoDobrotamilovánazláskyktédobrotě,nežprodary,kterénámposkytuje.Boutgoing.

Přimodlitbě(CharlesdeCorden)senedrželsvéhověděníasvéhorozumu.UctívalBohaajehotajemstvítaková,jakájsou,anejakjimrozuměl.Amelot.“KdoBůhsámosoběje,”“Bůhajehotajemstvíjakásamaosobějsou”-tyto výroky způsobují, že si vzpomeneme na Kanta.Měl-li však Kant pravdu aDingansich(věcsamaosobě)nemůžebýtpoznána,pakBourgoing,deCordenavšichniostatnímistřiduchovníhoživotajsounazcestí.Kantvšakmělpravdujenpokudse týče ještěneosvícenéhoaneosvobozeného lidskéhoducha.Tomusejeví skutečnost ať hmotná, psychická či duchovní ve tvaru vlastní přirozenostizatemnělém,jinakzbarvenémazkaženém.Avšakvtěch,jejichžsrdcejsoučistáa kdo jsou chudí duchem, neprobíhá pokřivení skutečnosti, neboť v nich neníoddělenéhojá,kterézatemňujenebolámepaprsky,nenívnichbarevnýdiapozitiv

intelektuálních pojmů a tradičních obrazů, který “bílému lesku věčnosti” můžedodat osobní a historické zabarvení. V takovém duchu jak praví Olier “jsoudokonceobrazovépředstavysvatých,svatéPannyazjeveníPánaJežíševjeholidstvípřekážkounacestěkezřeníBohavjehočistotě.”DasDingansichmůžetedybýtpoznána,alejentím,kdosámosoběnenívěcí. Modlitbou nemíním prosbu mého úpěnlivého lkání, které podle učeníscholastiků jehlavněčinností rozumuasdělovánímtoho,cosi individuumpřejedostatiodBoha.Modlitba,onížjezvláštězdemluveno,jeposkytováníadáváníBohuzevšeho,coOnodnásprávemmůžepožadovat.Můžetedybýtmodlitbazcelaobecnědefinována jakopozdviženíduchakBohunebopotomobsáhlejiapřesněji,jakřečenodále.ModlitbajepřimknutíintelektuálněnadanédušekBohu,atotopřimknutívyjadřujenebopřinejmenšímvsoběobsahuje:plnouzávislostnaNěm, jakožto naStvořiteli a prazdroji dobra; vůli a pohotovost, dátiMu, coMupatří - cožneníničímméněnežveškerá láska, veškeráúctaa zbožnění - a topomocípokořeníazničeníjáavšehostvořenéhovjehopřítomnosti;akonečněpřáníaúmysl,snažitseosjednocenídušesNím. Následkem toho semodlitba jeví být nejdokonalejším a nejbožštějšímpočínáním,jehožracionálnídušejeschopna.Jenejnezbytnějšízevšechjednáníapovinností.AugustinaBakerová.Ó,Pane,naučmě,abychTěhledal,azjevsemi,kdyžTěhledám.VždyťTě

nemohuhledat,neučíš-limnetomu,aniTěnemohunajít,pokudseminezjevíš.NechťTětoužebněhledám,aťpřihledánípoTobětoužím.AťTěnaleznuvláscea v nalezení ať Těmiluji.Ó, Pane, uznáváma děkuji ti, žesmne podle tohotoobrazuTvéhostvořil,abychTěbylpamětliv,abychTěmohlpochopitamilovat.Onenobrazbylvšaknepravostítakzpitvořenaponičen,kouřemzlýchskutkůtakzatemněn,žeužnemůžeplnitsvůjúčel,pokudjejneobnovíšaznovunepřetvoříš.Jest oko duše zatemněno vlastní slabostí nebo Tvým leskem? Zajisté jest jaksamosebouzatemněno,takTebouoslepeno.Ó,Pane,tojenepřístupnésvětlo,vněmžvidíš.Vskutku jejnevidímproto,že jepromnepříliš jasné.Apřecedík jemuvidímvšechno,covidím,jakoslabéokoto,covidí,díkslunečnímusvětluvidí,které však přímo ze slunce nemůže snést. Ó, nejvyšší a nepřístupné světlo, ósvatáapožehnanápravdo,jakjsivzdálenodemne,kterýjsemTitakblízko,jakdaleko jsi odešel z mého zraku, ačkoliv jsem Ti tak blízko! Všude jsi ve svécelistvostipřítomenajáTěnevidím.VToběsepohybuji,vTobějemébytí,přecevšaknemohukTobě.JsivemněaokolomneajáTěnetuším.SvatýAnselm.

Ó,Pane,neskládejvemnedůvěru,neboťzaručeněbychjizklamal,kdybysmineposkytlsvoupodporu.Sv.FilipzNeri.Dělatisinároknazbožnostbezvelképokoryabezodříkánívšechsvětských

vznětů,znamenápomýšletinaněconemožného.Kdochcebýtzbožný,musíbýt

především pokorný amusí si být vědom vlastní bídy a potřebnosti. Pak naplnítouhapoBohujehoduši.Pyšný,marnivýahmotařskyzaloženýčlověk,ikdyžsechopí modlitební knížky, nemůže se stát zbožným neboť zbožnost znamenávěnovatpokornésrdceBohuavidětvtomjedinéštěstí.WilliamLaw.

Abydušemohlapůsobiti,musejíjíbýtodňatyvšechnysmyslovéobrazy,jakdobré tak špatné. Kdo začíná duchovní školení, používá napřed dobrýchsmyslovýchobrazů;neboťjenemožné,abyduchovníškolenízačaloduchovnímiexerciciemi…duše, kterénevykazují sklon k vnitřnímuživotu,musípak zůstat ucvičení, v nichž se používá smyslových obrazů, a ony shledají, že tato cvičeníjsouvelmiužitečnáproněiprojiné.Tojecestaaktivníhoživota.Jinívšak,kteřímajísklonkvnitřnímuživotu,nezůstávajívždyckypřismyslovýchcvičeních.Tatojsou po určité době vystřídána duchovními exerciciemi, která nejsou závislá nasmyslechanapředstavivostiaspočívajípouzevtom,žekBohupozdvihujívůliintelektně nadané duše…Duše pozdvihuje svou vůli k Bohu, chápe rozum jakoducha a nikoliv jako pomyslný objekt, a snaží se tímto způsobem o spojení sBožskýmDuchem.AugustinaBakerová

Říkášmi,žepřimodlitběnicneděláš.Alecochcešpřimodlitbědělat,nežBohustáleznovupředkládatisvounicotuabídu?Kdyžnámžebráciukazujísvévředyasvoubídu,jetonejlepšívoláníopomoc.Aleztvýchslovvycházínajevo,žemnohdynicz tohoneděláš,nýbržprostě tu ležíš jakostínnebo jakosocha.Sochy se staví do paláců pouze proto, aby byly pastvou pro oči princů. Buďspokojen,žemůžešhráttutorolipředBohem,Onoživísochu,zlíbí-lisemu.Sv.FrantišekSaleský

Poznalajsem,žesenedostprostěomezujinamodlitbuažesamachcipřinípořádněcozařizovat,což jevelkáchyba…Přejisinynívelmi jasně,abychsevšeho zbavila a s veškerou silou v rámci možností tkvěla přímým pohledem amířila k prosté jednotě. Dám-li se proniknouti strachem z neúspěchu při svémodlitběachci-lisamaněcopořídit,pokazímvšechno.Sv.JanazeChantalu.Pokudhledášbuddhovstvíazvláštěsenaněpřipravuješ,dotudse tinedaří

uskutečnittvůjzáměr.Jung-čiaTa-ših.“JaksevedečlověkuvsouzvukusTaem?”“Užnejsemvsouzvuku.”Čih-Tou.

Jaktomámpochopit?Nechápejto.Cozůstává,kdyžužnenípochopení,jeJá.Pančadasi.

Nařizuji, abyspřebýval vBohuneboblízkoNěho,anižby sespokoušel tamněcopoříditiatéžanižbysodNěhoněcopožadoval,ledakdybysitoOnpřál.Sv.FrantišekSaleský.Uctíváníječinnostmilujícího,avšakještěoddělenéhojednotlivce.Ponořeníje

stavspojenísBožskýmprazáklademvšeho jsoucna.Nejvyšší formamodlitby jenejpasivnější.Nevyhnutelně;neboťčímménějestzjá,tímvícejestzBoha.Protojecestaktrpnémuaodevzdanémuponořenítaktěžkáapromnohétakbolestná.Jetoprůchodřadouposoběnásledujícíchnebosoučasnětemnýchnocí,zanichžmusí poutník odumřít svému smyslovému životu jako něčemu samoúčelnému,životusoukromémuadokoncetradičněposvěcenýmmyšlenkámačlánkůmvíryakonečněhlubocepoloženémuprameniveškerénevědomostiavšehozla,životuoddělenéaindividualizovanévůle.

XVII.kapitolaUtrpeníBožstvínenídotčenoutrpením,neboť, kde jedokonalosta jednota,nemůže

být utrpení. Schopnost trpěti vynořuje se tam, kde se vyskytuje nedokonalost,nejednotnostaoddělenostrozsáhléhocelku.Atétoschopnostisevyužívástejnouměrou,jakounedokonalost,nejednotnostaoddělenostjsoudoprovázenytouhoupo stupňování těchto tvorům odpovídajícím stavům. U jednotlivce, který dosáhljednotyvesvémorganismuaspojenísBožskýmprazákladem,přestáváutrpení.Cílemstvoření jenávratvšechcítícíchbytostídocelkuvěčnéskutečnosti.Tentonávratzoddělenostiazonébláznivésnahypooddělenosti,jejichžvýsledkemjeutrpení,jeumožněnpomocíspojivéhopoznání.Prvky,zekterýchčlověkpozůstává,způsobujíschopnosttrpěti.Utrpenípovstáváztouhypoindividuálnímživotě.Osvobozeníodtétotouhyzbavujenásutrpení.

Cesta,přinížsezbavujemeutrpeníjeosmidílnástezka.Čtyřivznešenépravdybuddhismu.Touhapooddělenostinebotouhaponezávisléindividualizovanéexistencimůže se projeviti na všech úrovních života, počínajíc čistě buněčnou afysiologickou, přes instinktivní až k plně uvědomělé. Jeví semnohdy v podobětouhypostupňováníoddělenostiodprostředíaodBožskéhoprazákladu.Nebotomůžebýttouhajednéčástiorganismupostupňovánívlastníhočástečnéhoživotana úkor celého organismu. V prvním případě mluvíme o pudu, vášni, touze,svévoli, hříchu, v druhém popisuje celý postup jako nemoc, zraňování, funkčníneboorganickouporuchu.Voboupřípadechzpůsobujetouhapooddělenostijenutrpení,nikolivjenužádajícího,aletakéujehocitlivéhookolí-ujinýchorganismův zevním světě nebo u jiných orgánů v témže organismu. V jistém smyslu jeutrpení dokonale soukromou záležitostí, v jiném je neblaze nakažlivé. Žádnáživoucí bytost nemůže zažívat utrpení jiné bytosti. Avšak touha po oddělenosti,která dříve nebo později, přímo nebo nepřímo způsobí toužícímu nějakésoukromé utrpení, které nikdo jiný nemůže sdílet, přinese dříve nebo později,přímonebonepřímo, taképroostatníutrpení,které jeprávě taksoukroméananikohonemůžebýtrozděleno.Utrpeníamravnízlomajístejnýpůvodvtouzepovystupňováníoddělenosti,kterájeprvořadýmčinitelemuvšechtvorů. Vnucuje se potřeba, abychom si všechna tato zevšeobecněnídokumentovali několika příklady. Uvažujme napřed o utrpení, které žijícíorganismy způsobují sobě nebo jiným živým organismům už tím, že se pouzeudržujípřiživotě.Příčinoutohotoutrpení jetouhapoindividuálníexistenci,kteráse vyznačuje specifickou touhou hladu. Hlad je dokonale přirozený - je to částdharmykaždéhostvoření.Utrpení,kteréjezpůsobenohlademvšemhladovícímatěm,kdojejichhladukojují,jestnedílnousoučástíexistencevšechcítícíchtvorů.Tatoexistencemázacílaúčelkoneckoncůnejvyššídobrokaždéhojednotlivého

tvora. Vlivem toho zůstává utrpení tvorů skutečností, nutnou součástí všehostvořeného. Pokud toto platí, jest stvoření začátkem pádu do hříchu. Dokonánípádu do hříchu nastane tehdy, když se tvorové snaží, aby vystupňovali svouoddělenostzahranicedanézákonemjejich jsoucnosti.Nabiologickéúrovnizdásepáddohříchubýtdokonávánběhemvývoje.Každýdruh,svýjimkoulidského,zvolil si krátkodobý výsledek, který s sebou přináší specializace. Avšakspecializace přivádí do slepé uličky. Jenom když zůstává při nespecializovanénestálosti, může organismus proniknouti ve směru toho rozumu, který jejodškodňujezato,ženemážádné,zvláštnímuzpůsobuživotavjedinémprostředídokonale přizpůsobené tělo s instinktymu přináležejícími. Rozumumožňuje najednéstraněnesrovnatelnýhmotnýprospěchanadruhéstranědalšípokrokvesměru duchovnosti, jakož i, dík spojivému poznání, návrat k BožskémuPrazákladu.Protože se lidskýduch vzdal dokonání pádudohříchunabiologickéúrovni,

majíjehojedincinyníosudovoumoc,buďsizvolitodosobněníaspojenísBohemnebopotomstupňování oddělenosti individuality jistým způsobema do určitéhostupně, jež jsou nižším žijícím bytostem dokonale neznámé. Člověk mánekonečnouschopnostkdobru,neboťmůže,chce-lipopřátivsoběmístoBožskéskutečnosti.Zároveňjeschopenzla,sicenenekonečného,(neboťzlojevlastněvždycky sebezničující a proto časově omezené), avšak přece velmi obsáhlého.Peklo je dokonalé oddělení tvorů od Boha, a ďábel je vůle po onom oddělení.Jelikož jsou rozumné a svobodné, mohou být lidské bytosti ďábelské. To jeschopnost, kterou nemůže napodobit žádná zvířecí bytost, neboť žádné zvířenenídostchytré,dosticílevědomé,nemádostsilnouvůlianenídostmravné,abybyloďáblem.(Mělibychomzdepoznamenat,žemáme-libýtvnejvětšímměřítkuďábelští,musímemítjakoMiltonůvSatan,vevysokémířevšechnyctnostiažnaláskuamoudrost). Schopnost lidí, píditi se mocněji než kterékoliv zvíře po stupňování své

odlišnosti,způsobujenejenmravnízloautrpení,kterémorálnízlozpůsobujetímnebo oním způsobem svým obětem a svým nástrojům, nýbrž i určitécharakteristickéfunkčníporuchy.Zvířatatrpíhlavněnakažlivýmichorobami,kterédosahujíepidemickéhorozsahu,kdykolivserozmůžerozmnožovacípudzároveňs nadměrně vhodnými životními podmínkami druhu, a morem, který se dávysvětlit zavšivením. (Tyto poslední choroby představují pouze zvláštní případutrpení,kterýmusínastatnevyhnutelně,kdyžmnohotvorůžijepohromaděakdyžmohou existovat jen na úkor svých spolutvorů.) Kulturní člověk se značněúspěšně chránil před těmito mory, ale na jejich místě byl postižen bezpočtemzrůdných chorob, které mezi nižšími tvory ani nejsou známy. Většina těchtozrůdných chorob pochází z toho, že kulturní člověk nežije na žádné úrovni veshodě sTaem, tj. sBožským, přirozenýmběhemvěcí.Rád vystupňovává svousebelásku až k hýření a jí přitom nevhodná jídla, k tomu ještě v nadměrnémmnožství. Trápí ho chronický nedostatek peněz, neboť touží po nervovýchvzrušeních, která přinášejí chronické podráždění. Trpí během pracovní dobychronickounudouachronickýmzklamáním,ježjsouzpůsobenyprací,kterámusí

být provedena, aby se uspokojila uměle živená poptávka po výrobcíchmechanisované masové produkce. Pod vlivem zneužívání psychologickéhoorganismu vznikají zrůdné zjevy v určitých ústrojích jako např. u srdce, ledvin,slinivkybřišní,u střeva tepen.Tím,žezrůdnáústrojí vyhlašují jakýmsidruhemprohlášení o nezávislosti svou dílčí individualitu uvnitř celého organismu,způsobují utrpení soběa svému fysiologickémuokolí.Stejnýmzpůsobemhlásálidskýjedinecvlastnídílčí individualituatakoddělenostodbližních,odpřírodyaodBoha-anásledkytohoprolidi,projehorodinu,projehopřátele,avšeobecněpro společnost jsou katastrofální. Opačně zas do nepořádku upadnuvší, podlešpatné filosofie žijící společnost, společenská třída nebo rodina má svépříslušníky k tomu, aby zdůrazňovali svou individualitu a oddělenost právě tak,jakošpatněžijící jedinecmásvévlastníorgányk tomu,abyzdůrazňovalysvoudílčíindividualitunavrubceléhoorganismu. Následkyutrpenímohoubýtmravněaduchovněšpatné,neutrálnínebodobré, podle toho, jak je utrpení snášeno. Jinými slovy, utrpenímůže v trpícímvzbuditi vědomou nebo nevědomou touhu po stupňování sobectví, nebo můžetuto touhuponechatnezměněnu,nebo jimůžezmírnita tímzpůsobitpokrokvesměruodříkání,láskyapoznáníBoha.Kteráztěchtotříalternativseskuteční,tozávisí nakonec na výběru trpícího. Zdá se, že toto je pravdou i na podlidskéúrovni. Vyšší zvířata, v mnoha případech, jak se zdá, vypořádají se stejnýmzpůsobem s utrpením, nemocí a smrtí tím, že klidně přijímají, co pro ně určilBožskýřádvěcí.Vjinýchpřípadechpozorujemeunichpanickýstrachavidíme,že kladou osudu zoufalý odpor. Při nejmenším do určitého stupně, jak se zdá,můževtělenézvířecíjávolitimeziodevzdanostíasebezáchovou.Nenípochybotom, že lidský jedinec má tuto možnost výběru. Vybere-li si při utrpeníodevzdanost, umožní mu to přijetí milosti Boží - milosti na úrovni duchovní, vpodobě přírůstku lásky a poznání Boha, a milosti na úrovni duchovní afysiologické, v podobě zmenšení strachu, starosti o sebe a dokonce zmenšeníbolesti.Jestliže přijmeme lásku k utrpení, ztratíme citlivost smyslů a budememrtví,

budemežítdálemrtvívonézahradě.Sv.KateřinaSienskáKdovšakzláskytrpí,tennetrpíajehoutrpeníjeplodnépředBohem.

Eckhart[174]

Vtomtoživotěneníočistcovéhoohně,nýbržjennebenebopeklo.Kdotrpělivěsnášísvéutrpení,máráj,kdojenesnáší,mápeklo.Sv.FilipzNeri.

Mnohosetrpíbezprostředníminásledkymravníhozla.Totoutrpenínemůženatrpícíhonijakdobřepůsobit,dokudnejsouodstraněnypříčinyjehoutrpení.

….Každýhříchpřinášízvláštníduchovníutrpení…autrpeníjerovnopeklu:čímvíce(bohatílidé)trpí,tímsestávajíhorší.Stejněsedějehříšníkům:čímvícetrpísvýmihříchy, tímvíce jsouotravováni a tímvíce se vracejí kehříchům,aby seosvobodiliodutrpení.

Knihaduchovníchudoby[175]

Představa smírné oběti byla velmi často formulována hrubou právní neboobchodnířečí.Asedopustilpřestupku,pronějžzákonpředpisujeurčitýtrest.Bsiodpykávádobrovolně trest.Smysluproprávoacti zákonodárcověbyloučiněnozadost.Anemůžeztohovyjítbeztrestně,nanejvýšjdeopůjčkuasplátku.AdlužíCčástku,kterounemůžesplatit.Bposkytnepenízea tímzabráníC,abypoužilzástavy. Když tyto poměry uplatňujeme při lidském poměru k BožskémuPrazákladu,nejsou tytovztahyanipoučné,anipovznášející.Ortodoxnínaukaosmírnéobětipřipisujevlastnosti,kterébyzneuctiliipozemskéhoknížete.Schemavesmíru není produktem duchovního osvícení, které bylo rozumu zpřístupněnofilosofickou spekulací, nýbrž je promítnutím fantazie, jež povstala v právnickyvzdálenémmozku. Přes tyto politováníhodné hrubosti formulace jest představasmírné oběti, zároveň s jinou, úzce příbuznou představou, že zásluha jepřenosná,založenanasprávnézkušenosti.NesobeckýaBohemnaplněnýčlověkmůže jako prostředník milosti posloužiti nešťastné bytosti, která se stalanepřístupnouBožskémutím,žestáletoužila,abyvystupňovalasvouoddělenostaindividualitu.Ztohodůvodumohousvatíprovádětivlivnaspolubližní,kterýjetímvětší, čím je dokonaleji nenásilný. “Přenášejí zásluhu” na ty, kterým se jínedostává.Avšak zásluhasvatéhonespočívá v tom, že svouobětí vůlepřivádíjiné na víru a na cestu osvobození, nýbrž spočívá v tom, že svatý se stalschopnýmpřivádětiprojinévěčnouskutečnostpodobnějakopročištěnárourajeschopna přivést vodu.Dá se říci, že světecmá v soběBožský náboj, který dosebepřejal,tj.skutečnostjejímžvodičemsestal.Podobnýmzpůsobemnepůsobíspásně světci prodělaná utrpení - neboť to by bylo ponižování Boží podstaty,kdyby se věřilo, že hříchy Boha hněvají a že jeho hněv může být zmírněnnabídnutímurčitéhomnožstvíutrpení.Nikoliv.Cospásněpůsobí,jedarpřinesenýz nadčasového řádu lidem, kteří jsou spoutáni ve svém já, je dar obětovanýnesobeckýmiaBohemnaplněnými lidmi,kteříbyliochotnivzítinasebeutrpení,aby pomohli svým bližním. Slib Boddhisattvův jest zaslíbení, že se vzdábezprostředníchplodůosvíceníaženasebevezmeznovuvtělenísevšemijehoprůvodnímizjevy,sutrpenímasesmrtíaždotédoby,kdydíkjehosnazeadaru,který zprostředkuje odosobněná bytost, všechny cítící bytosti dospějí kekonečnémuaúplnémuspasení.Viděljsemmnožstvíkalnéatemnéhmotymeziseveremavýchodem.Bylomiřečeno,žetotomnožstvílidskýchbytostížijevnejvětšíbídě;ajájsembylmezinimianeměljsemseuždáleprotopovažovatzaoddělenoubytost.JohnWoolman. Pročmusí spravedliví a nevinní nezaslouženě trpět? Lidé, kteří jakoHume,

události a věci považují za “nezávislé a oddělené”, nenacházejí přijatelnouodpověďnatutootázku.Veskutečnostivšaklidénejsou“nezávislíaoddělení”,ajedinýdůvod,pročsi je takovépředstavujeme, lzenajít vešpatněpochopenémosobnímprospěchu.Prosazujemesvouvůli: “ať se stane, co chci.”Chcemese“za každou cenu pobavit” a nechceme nésti žádnou odpovědnost. Následkemtohosenámhodí,abychombylisváděninedostačující řečíavěřili (samozřejměnikolivneustále,nýbržjenkdyžjetopronáspohodlné),ževěci,lidéaudálostiseodsebe takdokonale lišía jsouodděleni jakoslova,pomocínichžmyslíme.Veskutečnosti jsme všichni organicky spojeni s Bohem, s přírodou a sespolubližními. Kdyby lidská bytost stále a vědomě udržovala správný vztah kesvémuBožskému,přirozenémuasociálnímuprostředí,byloby jen tolikutrpení,kolikjehonevyhnutelněvestvoření.Veskutečnostivšakvětšinalidímáchronickýchybný vztah k Bohu, k přírodě a při nejmenším též k části spolubližních.Následky tohoto chybného vztahu projevují se na sociální úrovni jako války,revoluce, vykořisťování a nepořádek; na přírodní úrovni jako mrhání a ničenínenahraditelných pokladů země; na biologické úrovni jako zrůdné choroby azkažení ras; na mravní úrovni jako vypínavost a domýšlivost; a na duchovníúrovnijakoslepotavůčiBožískutečnostiajakodokonalánevědomostosmysluaúčelu lidské existence. Za takových okolností by bylo nejvýš podivné, kdybynetrpělinevinníaspravedliví,právě jakobybylonejvýšpodivné,kdybynetrpělynevinnéledvinyaspravedlivésrdcezahříchyrozmlsanéhojazykaapřetíženéhožaludku - což jsouhříchy, jakdlužnododati, kterébyly vnucenyoněmorgánůmvůlížravéhoindividua,jemužnáleží,právějakonáležíspolečnosti,abyzbudovalav jiných jednotlivcích,vsoučasnícíchavpředchůdcíchobrovskou, jejímčlenůmutrpení způsobující a nevědomostí a zlobou nakazující inkarnaci nepořádku.Spravedlivý člověkdokážeuniknouti utrpení jen tím, že topřijímáaopomíjí.Tomůžedokázatijentehdy,kdyžseotočízádyvůčipouhéspravedlnostiaobrátísek dokonalé odpoutanosti a theocentrickému způsobu života; když přestane býtpouhýmfarizeemnebo“dobrýmobčanem”astanese“dokonalým,jakovášOtec

v nebesích jest”.[176]

Těžkosti, které se hromadí před takovou přeměnou, jsou

zřejměobrovské.Avšakkdomezitěmi,kdomluví“jakoněkdo,kdomámoc”,[177]

kdyřekl,žepřístupkdokonalémuosvobozeníjelehkýabránakněmujejinánež

“úzká”,ažecestatajejinánež“úzká”?[178]

XVIII.kapitolaVíra Slovo “víra” má řadu významů, jejichž rozbor je důležitý. V určitých

souvislostech je synonymem slova “důvěra” - když např. říkáme, že věříme naneomylnost diagnos dr. X nebo na čestnost právního zástupce Y. Podobnéhodruhu je naše “víra” ve slova expertů - víra, že to, co nám určití lidé říkají ourčitých věcech, vzhledem k zvláštní jejich způsobilosti je pravděpodobněsprávná. V jiných případech je “víra” věrou v závěry, které jsme si sice nikdyneověřili,kterébychomsivšakmohliověřit,kdybychomchtěli,neboměliktomupříležitostnebožádoucívědomosti.V tomtosmysluslova“věříme”pevněna to,ačkoliv jsmenikdynebylivAustrálii,žeexistujeptakopysk.Je tonaše“víra”,žeatomováteoriejesprávná,ačkoliv jsmenikdyneprováděliexperimenty,nanichžje založena, a nejsme schopni, abychom porozuměli matematickým poučkám,které ji potvrzují. A konečně jest ona “víra”, při níž se věří ve tvrzení, která jakzcelapřesněvíme,bychomsiani tehdynemohliověřitkdybychomchtěli - třebatvrzení Athanasiova vyznání víry nebo poučky o neposkvrněném početí. Tentodruhvírydefinujíscholasticijakoúkonrozumu,kterýsedalpřimětksouhlasuvůlí.Prvnítřivýznamyslova“víra”hrajívelmidůležitourolinejenvdennímživotě,

ale i v teoretické a použité vědě.Credo ut intelligam - ale také bychommuseli

dodat,utagamautvivam[179]

.Víra jestpředpoklademsystematickéhovědění,každého účelného jednání a každého slušného způsobu života. Lidskéspolečnosti se neudržují pohromadě v první řadě strachem, nýbrž všeobecnouvěrou ve spořádanost sousedovou. Taková víra má tendenci státi sesamozřejmostí, zatímco daleko rozšířená vzájemná nedůvěra, pocházejícínapříklad z války nebo rodových sporů, způsobují všeobecnou nedůvěru.Přejdemezmravnínaintelektuálníúroveň,shledáme,ževíratvoříkořenkaždéhoorganizovaného myšlení. Věda a technika by nemohly existovat bez víry vespolehlivostvesmíru-veslovechClerkMaxwellovýchmusímepevněvěřitnato,že kniha přírody je skutečně knihou ne časopisem, že je to souvislé uměleckédílo, ne směsice vzájemně nesouvisejících součástí. K této všeobecné víře vrozumněuspořádanýaspolehlivýsvětmusíten,kdohledápravdu,připojiti ještědvadruhyvíry-víruvautoritukvalifikovanýchexpertů,kterámusíbýtdostsilná,abyjejpřimělaktomu,abypřijaljejichvýpovědi,přestožesijiosobněneověřil;avíruvevlastnípracovnídomněnky,kterámusíbýtdostisilná,abyhopřiměla,abysipřezkoušelsvéprovizornípojetípomocívhodnýchpočinů.Totopočínánísnadpotvrdínázory,kteréhokněmupodnítily.Nebosnadsejímdokáže,žepůvodnípracovníhypotézabylaklamná.Vtomtopřípaděsebudemusetpozměňovattakdlouho,ažsebudekrýtseskutečnostmiatakpřejdezříševírydoříševědění.Čtvrtýdruh“víry”seobyčejnějmenuje“náboženskávíra”.Užívánítohotoslova

seospravedlňujeneproto,žeostatnídruhyvěrvnáboženstvínemajívýznamu,který jim náleží v světských věcech, nýbrž proto, že je to úmyslný souhlas spoučkami, které jsou známy jako neověřitelné, vyskytují se v náboženství, ale

nejen v náboženství, nýbrž jsou charakteristickým přídavkem k víře jakožtodůvěře, k víře v autoritu a k víře v neověřitelné poučky. To je víra, která podlekřesťanských teologů ospravedlňuje a spasí. Ve své nejextrémnější anejneústupnějšíforměmůžebýttatonaukavelminebezpečná.Budižzdeuvedenjako příklad výňatek z Lutherova dopisu: Esto peccator, et pecca fortiter; sedfortius crede et guade in Christo, qui victor ext peccati, mortis et mundi.Peccandum ext quamdiu sic sumus; vita haec non est habitatio justitiae. (“Buďhříšníkem a hřeš silně. Ještě silněji však věř a raduj se z Krista, z vítěze nadhříchy, smrtí a světem. Dokud zůstáváme tím, čím jsme, dotudmusíme hřešit.

Tento život nením místem spravedlnosti.”)[180]

K tomuto nebezpečí, že víra vučení o “ospravedlnění věrou” může omlouvat hřích a dokonce k němu zvát,přidružujesedalšínebezpečí,a to,žeúdajněspasitelnávíra jevěrouvpoučky,kteréjsounejenneověřitelné,nýbržseipříčírozumuamravnímucituapřímoseprotivízkušenostemtěch,kteřísplnilipodmínkyvnuknutíduchovníhorázu.“Tojevrcholvíry”,pravíLuthervesvémDeservoArbitrio”,“ževěříme,žeBůh,kterýtakmálokteréspasilamnohéodsoudil,jeplnmilosti,žejetosprávné,protožesemuto líbilo, aby nás stvořil jako nuceně proklaté a měl radost z běd trpících azasloužísispíšenenávistnežlásku.Kdybychmohlnějakýmnamáhánímmozkupochopit,jakmůžebýtBůhmilostivýaspravedlivý,kdyždávánajevotolikhněvua tvrdosti, nebyla by víra nutná.” Zjevení, (které je-li pravé, je výrazem pouzepřímézkušenostitěch,kdomělidostčistésrdceabylidostduchovněchudí,abymohliBohauzřít),neobsahujenicztěchtoodpornýchnauk,snimižvůlípřinucenýrozum zcela přirozeně a právem souhlasí jen nerad. Takové představy nejsouvýsledkemvnuknutísvatých,nýbržčinné fantazieprávníků,kteříse tolikvzdálilipřekonání já vlivem předsudků vzniklých vzděláním, že byli dosti bláhoví apovýšení,abysidovolilivykládativesmírjimnáhodněznámýmipojmyžidovského

a římského práva.” “Běda vám zákoníkům”, volal Kristus.[181]

Žaloba tato bylaprorockáaplatíprovšechnyčasy.Jádro,duchovnísrdcevšechvyššíchnáboženstvíjestphilosophiaperennis;alzesouhlasitisvěčnoufilosofiíaučinitznínávodproživotbezpomocionévíry,onížpíšeLuthervcitovanýchvýňatcích.Musítuovšembýtvíravpodobědůvěry- neboť důvěra ve spolubližní je základem vzájemné láskymezi lidmi a důvěranejen vehmotnou, ale i v etickouaduchovní spolehlivost vesmíru je začátkemláskynebolipoznávající láskyvevztahukBohu.Je třeba téžvíryvautoritu - vautoritu těch, jejichžnesobectví jimdáváschopnost,nejenabyhlásaliduchovnízákladvšehojsoucna,nýbržabyhotéžpoznávalidíksvémuzážitku.Akonečněmusíexistovatvíravonypoučkyoskutečnosti,ježvyslovujífilosofové,díksvětupravéhopoznání-poučky,které,jakvívěřící,můžesičlověksámprosebeověřit,chce-lisplnitk tomužádoucípodmínky.Uzná-lisevšakphilosophiaperennisvesvépodstatnéprostotě,nenítřeba,abysesilouvůlesouhlasilospoučkami,kteréjsou už napřed známy jako nedotknutelné. Zde je třeba dodati, že takovéneověřitelnépoučkypotudmohoubýtověřeny,pokudpevnávíraovlivňujefysickýsubstrát a v tom smyslu může vytvořit existenci, jejíž odvozená objektivita

skutečně “tam venku” může být odhalena. Musíme si však připomenout, žeexistence,kteráodvozujesvouobjektivituodduchovníčinnosti těch,kteřípevněvěří,ženikdynemůžebýtduchovníprazákladsvěta.Potomduch,kterýsezabývádobrovolnouaintelektuálníčinností,kterounazýváme“náboženskouvírou”,nikdynemůže být v onom stavu odpoutanosti a bdělé pasivity, který je nezbytnýmpředpokladem spojivého poznání prazákladu. Proto tvrdí buddhisté, že “věřícíláskavedeknebi,poslušnostvůčidharměvšakvedeknirváně.”Víravexistencia moc nějaké nadpřirozené bytosti, která je menší než poslední duchovnískutečnost,avíravnějakýdruhuctívání,kterázdenasvětězdržujesebezničení,zajisté,pokud jejípředmětsámosobě jedobrý,uzpůsobujezlepšenípovahyapravděpodobně další život po smrti zušlechtěné osobnosti za “nebeskýchpodmínek”.Avšak tento osobní život po smrti v rámci něčeho, co stále ještě ječasovým řádem, není souměřitelný s věčným životem bezčasového spojení, sPrazákladem. Tento věčný život “pozůstává z poznání” Božství, nikoliv z víry vněcomenšíhonežBožství. Nesmrtelnost, které se dosahuje získáním nějakého objektivního stavu(např. stav spojení s uctívaným - způsobený dobrými skutky, které bylymotivovány láskou k něčemu nižšímu než k nejvyššímu Božství a věrou v ně)muselbykončit,neboťsevPísmechsjistotoupraví,žekarmanenínikdypříčinouosvobození.Šankara.

Karmajepříčinnýnásledekvčase,zněhožmůžemebýtspasenijentím,že“umřeme”svémučasnémujáaspojímesesvěčnýmmimočasapříčinu.“PokudsetýčepředstavyPrazákladuneboCausacui”(tojsouslovaváženéhotheologaafilosofa dr. F. R. Tennanta), “musíme si jednak připomenout, že se samivyvracíme,kdyžsepokoušíme,tutopředstavuposílit tím,žerozšiřujemepoužitípříčinných kategorií; vždyť příčinnost, když je zuniverzalizována, sama siodporuje.Jednaknesmímezapomenout,žePrazáklad je jednoduchý“jenproto,že “je” individuum také jednoduché, dík spojení s prazákladem poznávajícíláskou”můžememluvitodokonalémavěčnémosvobození.

XIX.kapitola

Bohusenelzeposmívati[182]

Proč jsi říkal: “Tolik jsem hřešil a Bůh ve svém slitování mé hříchy

nepotrestal?”Jakčastotětrestemnavštěvujiatyotomnevíš!Tysodhlavyažkpatěspoutándomýchřetězů.Okolotvéhosrdceseusazujerez,vrstvapovrstvě,takže jsi vůči Božským tajemstvím slepý. Je-li člověk tvrdošíjný a dopouští sezlýchčinů,házísiprachdoočísvéhorozlišování.NestydíseužzasvéhříchyanikdyužnevoláBoha. Pět vrstev prachu se usadí na jeho zrcadle, skvrny rzi hlodají na jehoželezu,leskjehoklenotustávásestálematnější.Džalal-al-dinRumi.Je-linaševůlesvobodná(adokoncedeterministé jednajívždycky, jakobysi

tím byli jisti) a jestliže (jak každý, kdo si osvojil k probrání thématu nutnépředběžné znalosti, odjakživa byl o tom přesvědčen) existuje duchovnískutečnost,kterouuznávatjestkonečnýmcílemvědomí,apakježivotněcojakotest (zkouška). Čím větší je duševní rozhled a schopnosti tvora, tím jsou mudáványtěžšíotázky.VždyťdleslovBagehotových“nemohlibychombýtitím,čímbychom měli být, kdyby vesmír neodpovídal našemu očekávání… Skrytáprozřetelnost, zmatený život, podivný hmotný svět, náhle uprostřed přetrženáexistence, nejsou překážky, nýbrž ve skutečnosti pomoc. Toto všechno, neboněco podobného, je nezbytným předpokladem mravního života v podřadnémtvoru.”Jelikožjsmesvobodní,můžemeotázkyživotazodpovídatibuďdobře,nebošpatně.Zodpovíme-li je špatně, zhloupneme.Povětšině toto zhloupnutí berenasebe jemné a ne hned znatelné formy, jako naše nemožnost dáti správnéodpovědi, nám znemožňovala rozvinutí vyšší. Naopak mnohdy se projevujezhloupnutínahmotnéúrovnianezachvacuje jenom jednotlivce jako takové,alecelé společnosti, které potom zanikají buď katastrofálně nebo pomalu upadají.Správné odpovědi bývají odměňovány v první řadě duchovním růstem apostupnýmrozvíjenímskrytýchschopnostíazadruhé(kdyžtookolnostidovolují)přidáním všeho ostatního k uskutečnění království Božího. Karma sice působí,avšakodplatazachovánínenítakzřejmáamnohdytakhmotná,jaksitonaivněpředstavovali dřívější buddhističtí a židovštví spisovatelé. Špatný člověk můžebýt, anižo tomví, uprostředblahobytupostižena zničenduchovní rzí, zatímcodobrý, osudem tvrdě zkoušený člověk senachází ve stadiu, kdy je odměňovánduchovnímrůstem.Ne,Bohusenesmíposmívati.Pomýšlejmevšakpořádnato,žemuvždyckynerozumíme.Perénellajusticiasemptiernalavistachericevevostromondo,

comocchiroperlamar,dentrosinterna,

ché,benchédallaprodaveggiailfondo,inpelagonenvede,enondimeno

éli,macelaluilesserprofondo[183]

(“Avšakschopnostviděttentosvětseztrácívevěčnéspravedlnostijakookovmoři,neboťokoikdyžubřehuspatřujedno,nedokážejevidětvhloubceoceánu.A přece je tam dno, hlubina však je skrývá.”) Láska je právě tak olovnicí jakoastrolabiem tajemství Božího. Ti, kdo jsou čistého srdce, mohou hlubocevzhlédnouti do propasti Boží spravedlnosti, aby mohlo zachytit lesk, sice nejednotlivosti kosmického postupu, ale přece jen jeho principy a podstatu. Tyto

intuicemu dovolují, vyjádříme-li se slovy Juliany z Norwiche,[184]

aby řekl, ževšechnobudedobré,ženavzdorčasuvšechnojedobré,ažeproblémzlanajdevevěčnostiřešení,kterélidézažívají,chtějí-li,alenikdyjejnemohoupopsati.Tvrdíšvšak,žekdyžjsoulidépuzenikehříchuvlastnípřirozeností,žesemají omluvit. Neříkáš však, co z této skutečnosti vyvozuješ. Snad, že to bráníBohu,abysenaněhněval?Nebospíše,žebysizasloužilipoznáníBohaaláskuboží?Myslíš-lisitoprvní,paksesteboudokonaleshoduji,žeseBůhnehněváaže se všechnoděje podle jeho usnesení.Avšak neuznávám, že by všichni lidénásledkem toho měli být blažení. Lidé mohou být zajisté omluveni a přestonedosáhnoublaženostiabudoumnohýmizpůsobytrápeni.Kůňsedáomluvit,žeje koněm a nikoliv člověkem. Nicméně musí zůstat koněm a nemůže býtčlověkem. Kdo je pokousán psem a dostane vzteklinu, jest omluven, že jesprávnéapochopitelné,ževytrpísmrtzadušením.Kdoanineovládajísvévášně,anisevúctěnedržípřikázání,ikdyžmohoubýtomluveniprosvouslabost,přecenemohou zažívat duchovní harmonii, poznání Boha a lásku Boží a jsounenávratněztraceni.Spinoza.Vevodorovnéasvisléose,fysickyapodletemperamentu,jakožipodlestupně

vrozených schopností a vnitřního dobra, hluboce se lidé od sebe liší. Proč? Kjakémuúčeluazjakýchminulýchpříčin?“Mistře,kdohřešil,žesenarodilslepý,onči jehorodiče?”Ježíšodpověděl-“Nezhřešilanion,ani jehorodiče,alemají

se na něm zjevit skutky Boží.”[185]

Vědec by naproti tomu řekl, že jsouzodpovědni rodiče, kteří způsobili slepotu dítěte tím, že měli nesprávné geny,nebožetrpělichorobou,jížsemělivystříhat.Hindovénebobuddhisté,kteřívěřívnaukuopřevtělovánípodlekarmickýchzákonů(kterézpůsobujíosudjednotlivcůiskupinajejichpotomků,podleskutků)bydaliopětjinouodpověď.Řekliby,žesislepecsvýmidřívějšímivtělenímipředurčilvolbutakovýchrodičů.Tyto třiodpovědisevzájemněnevylučují.Rodiče jsouodpovědiza to,čím je

dítě dědičně a výchovou. Duše, neboli charakter dítěte jest tak utvořen, že jenucen zvolit si právě takové rodiče. A pak spolupracuje s hmotou a působícípříčinou také ještě konečný cíl, teleologický tah kupředu. Tento teleologický tah

kupředu pochází od Božského prazákladu věcí, který působí na částbezčasovéhoJá,kterékonečnýduchmusípovažovatzabudoucnost.Lidéhřešíajejich rodičehřeší,aleskutkyBožísemajízjevitnavšechvnímavýchbytostech(buďmimořádnýmzpůsobem, jakov tomtopřípaděnadpřirozenýmuzdravením,nebo obvyklým průběhem věcí) - musí se projevovat znovu a znovu snekonečnoutrpělivostívěčnosti,dokudsetvorstvonepřipravínadokonaléaúplnézjeveníspojivéhopoznání,nastav“jižnejá,aleBůhvemně”. “Karma”podleHindů, “nikdynezapudínevědomost,neboťobě jsou téžekategorie.Jenvěděnízahánínevědomost,právějakosvětlotemnotu.” Jinými slovy, příčinný postup se děje uvnitř času a nemůže způsobitosvobozeníodčasu.Takovéosvobození lzedosáhnout jen tehdy,kdyžvěčnostzakročí v časné říši. A věčnost může zasáhnout jen tehdy, když individuumprovedetvůrčíčinsebezáporuajistýmzpůsobemzpůsobíprázdnotu,dokterésemůže vlíti věčnost. Domněnka, že by příčinný postup mohl způsobit v časeosvobození,podobásedomněnce,žebyvodamohlastoupatvmístnosti,znížnapřednebylvyčerpánvzduch. Modlitba a chování, nejsou k sobě v takovém poměru, že chovánímáprvořadou důležitost a modlitba by mu mohla být nápomocnou, nýbrž tak, žemodlitbajevelmidůležitáachováníjepodrobujezkoušce.ArcibiskupTemplezCanterbury.CílemlidskéhoživotajespojivépoznáníBoha.Mezinezbytnýmiprostředkyktomutocílijesprávnéchování.Podlestupněadruhudosaženíctnostimůžebýtoceněnstupeňosvobozujícíhopoznáníajehojakosti.Jinýmislovy:Každýstrompoznátepodleovoce.Bohusenelzeposmívati.Náboženskéčlánkyvíryapraktikyzajisténejsoujedinýmimomenty,kteréurčujíchovánídanéspolečnosti.Právětakjistě však se nacházejí mezi určujícími činiteli. Při nejmenším až do určitéhostupnějekolektivníchovánínárodatestemvnáboženstvíuněhopřevládajícího,zkušebním kamenem, jímž právě měříme doktrinářskou platnost onohonáboženstvíajehopraktickoupůsobnostjakožtopodporovatelepokrokusměremkcílilidskéexistence.Vminulostikřesťanskénárodypronásledovalykacířevejménuvíry,vedlyválkyakřížovévýpravyprotipohanům.Dnespřestalybýtkřesťany,ajsoujimijenpodle jména. Jediné náboženství, k němuž se hlásí, jest nějaké omezenémodloslužebnictví, jako např. nacionalismus, oslavování státu a jeho bonzů anáboženství povstání. K jakým záměrům ze vztahu k podstatě stromu, který jezplodil,opravňujínástytoplody(mezi jinými)historickéhokřesťanství?Odpověďjižbyladánavkapitole“Časavěčnost”.Jestližekřesťanébylipronásledovatelianyní už nejsou křesťany, stalo se tak proto, že do jejich náboženství pojatáphilosophia perennis byla zatlačena chybnými představami, které vzhledem ktomu, že se Bohu nelze posmívati, vedly k chybnému způsobu jednání. Tytochybné představy mají něco společného - a to přílišné přeceňování událostí včaseanedostatečnéoceňováníustavičné,bezčasovéskutečnostivěčné.Zvíryv

převažujícívýznamhistorickýchudálostívyplývajípřispásedušíkrvavérozepřeovýkladu ne dost osvobozujících a často i odporujících prostředků. A víra vesvatost,nevpravéBožství,přešlapopáduŘímskéříševetvrdýbojoovládnutícírkevně-politickofinančních institucí, a dospěla až k tomu, že ospravedlňovalanejhoršívýstřednostitěch,kdobojovaliopostavení,bohatstvíamocuvnitřcírkve.To však není vše. Totéž nadsazené oceňování časových událostí, které kdysisvedlo křesťany k tomu, aby pronásledovali kacíře a vedli náboženské války,vrcholilonakonecvširocerozšířenoulhostejnostvůčináboženství,kterésepřesevšechnopřecejenčástečnězabývalověčností.Avšakpřírodanenávidíprázdnotua tak do zející propasti lhostejnosti vlila se vlna politického modloslužebnictví.Praktické následky takového modloslužebnictví, jak nyní vidíme, jsou války,revoluce,diktatury. Kromě toho nacházíme na aktivní stránce bilance takové položky jako“nebývalý rozmach technických a politických schopností a vědeckých znalostí -obojínásledektoho,žesepozornostzápadníchlidívšeobecněpřesunula,atentopřesun,zvěčnéhodočasnéhořádusedělnapředuvnitř,apaknevyhnutelnětéžmimorámeckřesťanství.

XX.kapitola

Tantumreligiopotuitsuaderemalorum.[186]

Rádbysvěděl,pročsena tomtosvětěobjevilo tolik falešnýchproroků,proč

klamali sebe a jiné falešným světlem, a dělali si nároky na vědění, osvícení azjevení Božského života, zvláště na to, že byli mimořádně k tomu povolániBohem,abyčinilizázraky?Tujevysvětlení.PřiklonilisekBohu,anižseodkloniliodsebe.ChtělibýtvůčiBohuživí,dřívenežumrtvilisamasebe.Našemujánebozkažené přirozenosti slouží však náboženství jen k tomu, aby se objevily horšínepravosti, než jaké se vyskytují v přirozenosti ponechané sobě samé. Odtudpocházejívšechnypřebujenévášněnáboženskýchlidí,kteréhořídalekomocnějinež vášně upnuté pouze k světským věcem. Pýcha, nadsázka, nenávist apronásledovatelskámanieospravedlnípodpláštěmnáboženskéhorlivostičiny,knimžbysejenshanboupřiznávalaipouhápřirozenost.WilliamLaw.

“PřiklonitisekBohubezodklonuodsebesama”jezřejměformulkavelmijednoduchá,avšakpřes tutoprostotuvysvětluje,proč tolikhloupostía špatnýchskutkůbyloprovedenovejménunáboženství.Ti,kdosekBohuobracejí,anižbyseodvrátiliodsebe, jsourůznýmzpůsobempopouzenikezlu.Takovápokušeníjsoucharakteristickáalehcepoznatelná.Předevšímmají tito lidésklonprovádětmagické rituály a doufají, že pomocí nich si vynutí vyslyšení svých proseb aposlouží vůbec povšechně svým soukromým nebo kolektivním účelům. Celýošklivý obchod s obětmi, zaklínáním a s tím, co Ježíš jmenuje “neužitečnou

mnohomluvností,”[187]

jest výplodem tohoto přání, užíti Boha jako prostředku kneomezenému sebepovýšení a nikoliv přání, aby se Bůh stal cílem úplnéhosebezapření. Pak upadají v pokušení, aby zneužívali jména Božího kospravedlňování hlouposti, jíž se dopouštějí při honbě za postavením, mocí abohatstvím. A protože se domýšlejí, že Bůh si jejich skutky přeje, přistupují sklidným svědomím k ohavnostem, “k nimž by se styděla přiznat i pouhápřirozenost”. Během celé psané historie bylo způsobeno neuvěřitelněmnoho zctižádostivými idealisty. Svedeni svou mnohomluvností a touhou po moci, bylipřesvědčeni,že jednajíknejlepšímuprospěchusvýchspolubližních.Vminulostise takové zlo ospravedlňovalo “Bohem”, nebo “Církví” nebo “pravou vírou”.Idealistédneškazabíjejíatrýzníavykořisťujívejménu“revoluce”,“novéhořádu”,“stoletílidu”nebopotomprostěvejménu“budoucnosti”.Nakonecpřicházejíještěpokušení, která se stávají zřejmě tehdy, když začíná nabývat sil nepravánábožnost, kterou představuje ovoce jejich zbožných a magických praktik.Nemůžebýtpochybotom:Oběti,zaklínání,a“neužitečnámnohomluvnost”nesouuž ovoce, zvlášť když vystupují ve spojení s tělesným trýzněním. Lidé, kteří seobracejíkBohu,anižbyseodvraceliodsebe,přirozeněBohanedosahují.Věnují-lisevšaksdostatečnouenergiísvémupseudonáboženství,budoumítúspěchy.

Mezi těmito úspěchy jsou mnohé nepochybně plodem autosugesce.(“Neužitečnoumnohomluvností”přimělConesvépacientyktomu,abysevyléčilize svých chorob.) Jiné lze zřejmě přisouditi onu v psychickém médiu senacházejícímu“něčemu, jimžmysaminejsme” -onomuněčemu,conenínutněspravedlivost, avšak vždycky podporuje moc. Zda toto něco je kus objektivy zdruhé ruky, cobylodomédiapromítnuto jednotlivýmiuctivateli a jejichpůvodci;zda je to kus objektivity z první ruky, odpovídající na psychické úrovni údajůmhmotnéhovesmíru;nebozdajetosmíšeninaoboudvou,nelzeurčit.Zdejetřebajen říci,že lidé,kteříseobrátíkBohu,anižbyseodvrátiliodsebe, jaksezdá,naučili se způsobu, jakým jejich prosby jsou vyslýchány a mnohdy majínadnormálníschopnosti,jakopřimodlitbězazdravíavmimosmyslovémvnímání.Přesto však se otážeme: Je nutně dobré, abychom způsobili, že může býtvyslyšenanějakáprosbazpůsobem,který jsmesisamiurčili?Ado jakémíry jeduchovně užitečné vlastnit tyto “zázračné síly?” O těchto otázkách bylo užpojednanévkapitoleomodlitběabudeonichřečještěpřizázracích.Velkývěštecvplnémslavnostnímoděníodebralsena jatkya taktomluvil k

vepřům:“Jaksemůžetevzpíratizemřít?Buduváspotřiměsícekrmiti.Jásámsebudupodeset dní trýznit a po tři dni postit.Rozestelu pod vás jemnou trávuavašetělopoložímnavyřezanouobětnímisku.Neuspokojujevástovšechno?”Potompokračovalzestanoviskavepřů:“Správněvzato,jelepšížrátiotrubya

ujíti jatkám.”“Avšakpotom”,dodalzvlastníhostanoviska,“abychomvectidožiliživot, bylopronás radostnézemříti naválečnémštítěnebov koši katově.”Takzavrhlstanoviskovepřůaschválilvlastní.Jednalpřitomlépenežvepři?”ČuangTse. Každý, kdo kromě svého já a vlastních zájmů něco obětuje, nachází se na

stejné úrovni jako Čuang-Tseovi vepři. Vepři hájí vlastní zájmy, pokud dávajípřednost životu a časným otrubám před jatkami. Obětující jdou za vlastnímužitkem, když dávají přednostmagické,Bohapřinucující smrti vepřů před smrtívlastníchvášníavlastnívůle.Acosedějepřináboženskýchobětech,nedějesevmenšímířepřizaklínání,obřadecha“neužitečnémnohomluvnosti”,kdyžjsoutytopoužívány, jak je tomu velice často dokonce při vyšších náboženstvích, jakodruhupřinucovacímagie.Obřadya“neužitečnámnohomluvnost”hrajívýznamnouroli vnáboženství jakopomůckyvnouzikpodpořenazíravosti, jakopřipomínkyna přechodně zapomenutou pravdu ve víru světských rozptylování. Jsou-lipoužíványjakodruhmagie,jestjejichužitíúplněnesmyslné;nebopotommohou,což jehorší, posílit jáa tímtozpůsobemnijaknepřispějí kdosažení konečnéhocíle.OděvIsidinjepestrobarevný,abyseznázornilvesmír;oděvOsiridůvjebílý,abysesymbolisovalosvětlovevesmíru.PlutarchPokudvpředstavěuctívajícíhoexistujepevnásouvztažnostmezisymbolema

symbolizovaným předmětem, a první zůstává podřízeno druhému, potud

nemohoutakovévěcijakobíléapestréoděvyzpůsobitimnohoškody.Kdyžvšakse symbol nějak odtrhne a stane se samoúčelný, vyjde z toho při nejlepšímkřehké,sentimentálníethétstvíapřinejhoršímdruhpsychologickyúčinnémagie.Všechny zákonymají ustupovat před láskou, neboť jsou tu kvůli lásce a ne

láskaproně.

HansDenck[188]

Slavnostinejsousamyosoběhříčky.Kdovšakvěří.Kdovšakvěří,žemůžekpravému životu dospět buď křtem nebo přijímáním chleba, nachází se ještě vpověře.

HansDenck[189]

Vládnete-lipísmenyslovaastále jeolizujeteapřežvykujete,čehose tudopouštíte?Nenídivu,žetrpítehladem.

JohnEverard[190]

KdyžještěvládlSprávnýzákon,mohlinesčetníkonvertitévyzkoumatihloubkydharmyjednodušetím,žesiposlechlipolovičnístrofunebodokoncejedinouvětuzBuddhovynauky.Kdyžvšakseblížímekvěkupodobnostiaktěmtoposlednímdnůmbuddhismu,ocitámesevskutkuhodněvzdáleniodmoudrosti.Lidésetopívmořislabik.Nevědí,jakmajídospětkjedinépodpoře,kterájejedinápravdivá.Ztohotostavuvěcívysvětlujeseprojevotců(Zenbuddhismu).Odkazovalipřímonalidského ducha, a učili nás, abychom v něm spatřovali prazáklad věcí a tímtozpůsobem, abychom dospěli k buddhovství. Toto se označuje jako zvláštní, nasvatých písmech nezávislé podání pravdy. Máme-li výtečné schopnosti nebozvláštníostrostducha, stačíposunek,neboslovo,abynámbylo sdělenopřímépoznání pravdy. Jelikož oba přijali zvláštní podání, zacházel Ummon s(historickým) Buddhou naprosto neuctivě a Yakusan zakázal vlastnímnásledovníkůmdokoncečetbusuter.Zenznamenátuvětevbuddhismu,kterásevzdalujeodBuddhy.Jmenujesetakémystickouvětví,protožesenedržíslovníhovýznamusuter.ZtohodůvoduseposmívajíZenuti,kdoslepěnásledujíBuddhu,zatímco ti, kdo nemilují slova, cítí se přitahováni k mystické cestě. Příslušníciobouškolvědívelmidobře,jakpochybovaliosvýchprotivnících,alenedovedoupochopit,žesevlastněvzájemnědoplňují.CožneníZenjednouzešestictnostídokonalosti? Je-li tomu tak, jak by nesouhlasila s naukamiBuddhovými?PodleméhonázoruvyplýváZenzučeníBuddhova,mystickézeslov.Nenídůvodu,pročbychommělipomíjetiZenkvůliučeníBuddhovu,aninepotřebujemenedbatislovkvůli mystickému učení Zen. Studenti, tradicí dochovaného Buddhismu sevystavujínebezpečí,žesebudoudržetpedantskypísma,jehožprvývýznamjimzůstaneskryt.Takovílidénikdynepostihnouposlednískutečnost,aZenbyproněznamenal spásu. Naproti tomu ti, kdo studují Zen, mají sklon k prázdnémupovídání a sofismům. Nedokáží postihnout smysl slov. Aby se dosáhlo jejichspásy, prospěl by jim kurs v buddhistických písmech. Jen když se opraví tyto

jednostrannénázory,porozumímedokonaleBuddhověnauce.Čiang-čih-či. Těžkobychomnalezli lepšíshrnutí těchtouzávěrů,knimžmusídospětidřívenebopozdějikaždý,o duchovních a psychologických vztazích přemýšlející duch, právě jako k nimdospěltentomistrbuddhismuZenvjedenáctémstoletí. Následující citát je působivý protest proti zločinůma hloupostem, kterépáchali ve jménu náboženství reformátoři šestnáctého století - oni reformátoři,kteříseobrátilikBohu,anižseodkloniliodsebe,protomělivyššízájemočasnéaspektyhistorickéhokřesťanství-ocírkevníhierarchii,opuntičkářskou logiku,oslovapísma - nežoBožskéhoDucha, kterýmábýt uctíván v duchu, o věčnouskutečnost,najejímžpoznáníspočíváživot.BylsepsánSebastiánemCastelliem,kterýbylnějakoudobuoblíbenýmučedníkemKalvínovým,kterývšakseodsvéhomistra oddělil, protože, ačkoliv byl sám kacíř, odsoudil své vlastní kacířství kupálení. Naštěstí žil Castellio v Baselu, když napsal svým vrstevníkům svéposelství láskyasprávnéhochování.Kdyby jebylnapsalvŽenevě,bylabyhočekalamučírnaasmrt. Jestliže vy, osvícený kníže (je oslovován vévoda würtemberský), oznámíte

svýmpoddaným,žebystejenavštívilvčaseblížeurčenémakdybystejimnařídil,žebysemělikvašemupřivítáníodítdobílýchšatů,cobysteučinil,kdybystepřisvém příjezdu zjistil, že oni, místo aby se bíle oblékli, by strávili všechen čashádkami o vaší osobě - a jedni trvajíce na tom, že jste ve Francii, jiní že veŠpanělsku; někteří by tvrdili, že přijedete na koni, jiní, že ve voze; jedni byujišťovali,žepřijedetesveškerounádherouajiní,žebezdoprovoduabezsuity?Acobyste řekl teprve tomu, kdyby senepřeli jen slovně, aleužívali bypři tompěstíamečů,akdybyseněkterýmpodařilo, jiné, kteřínejsoustejnéhonázoru,zabítnebozničit?“Přijedenakoni”.“Ne,vůbecne,vevoze.”“Tylžeš.”“Ne,tyjsilhář.” “Tumáš něco” a rána pěstí. “A tumáš tady také něco,” a prohnanýmečtělem.Kníže,cobystesipomyslelo takovýchobčanech?Kristusodnásžádal,abychomseodělibílýmšatemačistýmasvatýmživotem.Covšakzaměstnávánašemyšlenky?PřemesenejenocestěkeKristu,nýbržiojehopoměrukBohuOtci, o Trojici, o předurčení, o svobodnou vůli, o podstatě Boží, o andělích, oosudu duše po smrti - o mnoha věcech, které pro spásu duše nejsoubezpodmínečně nutné. A tyto věci ostatní nemohou být nikdy poznány, dokudnašesrdcenejsoučistá,neboťtojsouvěci,kterémusíbýtpochopenyduchovně.

SebastianCastellio[191]

Lidévždyobdrží to,cosipřejí.Bohužel, teprve tehdysedovídají,až todostanou,cotojest,cosipřáli.Protestantibylibysemohli,kdybybylichtěli,svěřitivedeníCastellianeboDencka.DalivšakpřednostKalvínoviaLutherovi-protoženauka o ospravedlnění vírou a o předurčení - byla zajímavější než philosophiaperennis a nejenom, že byla zajímavější, ale kladla na člověka též menšípožadavky. Kdyby byla odpovídala pravdě, mohla spasiti jejich duše, aniž by

muselpodstoupitonennepříjemnýprocessebezáporu,kterýjenepostradatelnýmpředpokladem poznání věčné skutečnosti a s ním spojené spásy. A kladly senejenmenšípožadavky,nýbržbylailépeuspokojenaintelektuálnípotřebapřísněvymezenýchformulekasyllogickýchdůkazůabstraktníchpravd.Jenudnéčekatina Boha. Jak je však vzrušující příti se, umlčovati protivníky, ztratiti hlavu anazývati to “spravedlivým hněvem” a konečně z rozepře přejít k boji, od slov ktomu, co svatý Augustin tak deliciésně nazval “dobrotivou krutostí”, kpronásledováníatrestům! Jakmile protestantská Evropa zvolila Luthera a Kalvína místo jejich

současníků, duchovních reformátorů, obdržela theologii, kterou si přála mít.Obdržela také vedle jiných neočekávaných vedlejších produktů, též třicetiletouválku,kapitalismusaprvníobrysymoderníhoNěmecka.Chceme-linajítnějakéhoobětníhoberánka,naněhožbychomsvedlibědy,kterézpůsobiloNěmecko,…paknejhorším andělem této země jak jsem o tom stále více přesvědčen, nebyl aniHitler, ani Bismark, ani Bedřich Veliký, nýbrž Martin Luther…Lutheráni uctívajíBoha, který není ani spravedlivý, ani milosrdný…Přírodní zákon měl by býtisoudem, k němuž se lze odvolati proti rozsudku nespravedlivé autority. Luthervšak jej ztotožňoval se stávajícím společenským zřízením, vůči němuž se mázachovávat úplná poslušnost. Atd. Pravá víra je prvním stupněm osmidílné, kespáse vedoucí stezky. Kořen a příčinu zotročení způsobuje nepravá víra anevědomost (nezapomínejme na to), která nikdy není úplně nepřekonatelná,nýbrž vždycky konec konců chtěná. Nevědomost ve své původní podobě adědičnýhříchjsoujednoatotéž.

XXI.kapitolaModlářství Pro vzdělané lidi ztratily primitivní formymodlářství přitažlivost. Takovímohou lehce obstáti pokušení, aby zbožňovali zvláštní předmět v přírodě neboabyvěřili,žedokoncesymbolyaobrazy jsouBožsképodstatyaprotomusíbýtuctíványapříznivěnaladěny.Zajisté idnesnamnozevládne fetišistickápověra;avšaknenívúctě.Primitivní formymodloslužbyjsoutrpěnyprávějakopitíneboprostituce,alenejsouschvalovány.Jejichpostavenívřáduhodnotjevelminízké. Zcela jinak je tomusvyvinutými,moderními formamimodloslužebnictví.Tyto nejen trvají, ale jsou dokonce vysoce váženy. Vědci je doporučují jakočasovounáhražkuzanáboženstvíamnozínáboženští učitelé je stavína roveňuctívání Boha. To je velmi politováníhodné, ale v žádném případě to nenípřekvapující. Naše vzdělání snižuje primitivní formymodloslužby. Zároveň všaksnižujevěčnoufilosofiiaduchovnost,nebojevnejlepšímpřípaděponechávábezpovšimnutí. Nevěnuje se ani nižším hokuspokusům, ani immanentnímu atranscendentnímu Božství, nýbrž stanoví si za cíl svého obdivu pantheonvyhraněně lidskýchmyšleneka ideálů.Vakademickýchkruzíchamezi těmi,donichžbylonapumpovánovyššívzdělání,shledávámesejensnepatrnýmpočtemfetišistůapobožnýchmystiků.Naprotitomujetamtolikzastáncůpolitickéhonebosociálního modloslužebnictví, jako strakatých psů. Zajímavé je, jak jsem mohlzjistit, že knih o duchovním náboženství se méně půjčuje v universitníchknihovnáchnežveveřejných.Veřejnéknihovnynavštěvují lidé,kteřínepoužívajíanipřednostídlouhéhoakademickéhovzdělání,aninetrpíjehonevýhodami. Četné odrůdy vyššího modloslužebnictví lze rozdělit na tři kategorie:

technologické,politickéamravní.Technologickémodloslužebnictvíjenejnaivnějšíanejprimitivnější,neboťjehozastáncivěříjakonejnižšímodláři,žejejichspásaaosvobození závisí na hmotných předmětech - v tomto případě na technickýchúskocích. Technologickémodlářství jest náboženství, jehož nauky jsou hlásányjasně a klidně na reklamních stránkách našich novin a časopisů - a z těchtopramenů milióny mužů, žen a dětí kapitalistických zemí čerpají svůj praktickýživotní názor. V sovětském Rusku se hlásá technologie modlářství se zvláštníhorlivostí, takže v letech industrializace se stalo jakýmsi druhem státníhonáboženství.Moderníčlověk takodevzdaněvěřív technologickémodly,že je (ipřesučenímechanizovanéválky)nemožné,byseodhalilavlidskémmyšlenínašídobysebenepatrnějšístopaantické,hlubocerealistickénaukyoHybriděazanínevyhnutelněnásledujícíNemesis.Panujezcelaobecnýnázor,žetam,kdejdeotechnickéúskoky,možnojezískatizdarma,žemožnopožívativšechnypřednostikomplikované,velmiobtížnéastálesevyvíjejícítechniky,anižbychomjemuselizaplatitvodpovídajícíchškodách.Jenoněcoméněnaivníjsoupolitičtímodláři.Namístouctíváníspasitelnýchtechnických úskoků postavili uctívání spasitelných sociálních a hospodářskýchinstitucí.Jenvnuťčlověkusprávné instituce,azmizívšechny jehoproblémy,od

hříchupřesbíduažknacionalismuakválce.Většinapolitickýchmodlářů je téžtechnologickými modláři - i vzdor skutečnosti, že tato dvě pseudonáboženstvíkonec konců jsou přece spolu neslučitelná, neboť technický pokrok v dnešnímtempu i sebezručněji vypracovaný politický plán se během řady generací, aleběhemletadokonceměsícůpřivedeadabsurdum.Mravnímodlářijsourealisté,pokudpochopí,ženepostačíanitechnologickéúskokyani instituce,abyzajistilyvítězstvíctnostíapřibýváníblaženosti.Vidí,žejednotlivci, kteří vytvářejí lidské společnosti a potřebují stroje, nakonec samirozhodují, zda vztahy mezi jednotlivci budou řádné a zda ve společnosti budevládnout pořádek nebo nepořádek. Materiální a institucionální nástroje jsounepostradatelné,adobrémunástrojijetřebadátpřednostpředšpatným,avšakvbojácných nebo zlých rukou nejlepší nástroj je buď neužitečný, nebo jeprostředkemzla. Moralisté přestávají být realističtí a proviňují se modlářstvím, jakmileneuctívají Boha, nýbrž své vlastní mravní ideály a jakmile považují ctnost zasamoúčelnou a nikoliv za prostředek k poznání Boha a k lásce k Němu. Beztohotopoznáníaláskyneníctnostanidokonaláanitřebasisociálněpůsobivá. Co následuje, je výňatek z pozoruhodného dopisu, který napsal Thomas

Arnold[192]

1836svémubývalémužákuabudoucímuživotopisciA.P.Stanleyovi.“Fanatismus je modlářství, a stejný rys mravní zavržitelnosti poskvrňuje obojí.Fanatikuctívástvořenívlastnížádosti.Jehosebeobětováníprotutověcjesttedyjenzdánlivé.Veskutečnosti zanecháváčásti vlastní přirozenosti nebovlastníhoducha,kterésinejméněcení,apřinášíobě tomu,cosinejvícecení.Jaksemizdá, spočívá hlavní chyba modlářství samého v tom, že postavíme vlastnímyšlenku, která se nám nejlépe zamlouvá, na místo Krista, který jediný senemůžestát takovoumodlou,anemůžetakovéuctívánívyvolat,protoževsoběobsahuje všechny představy dokonalosti a má je ve správném souzvuku a vesprávném složení. Co se mne týče, - posuzuji-li svou lepší stránku - byly bypravdaa spravedlnostmodlami, jimžbych sedal nejsnázeupsat.Byly by všakpravými modlami, neboť by nemohly poskytnout úplný pokrm, který potřebujeduch. Kdybych je uctíval, zůstala by úcta a pokora a jemnost bez povšimnutí.Kristussámvšakobsahujezároveňpravdu,spravedlnostatakévšechnyostatníctnosti…Úzkostlivost, jelikož nekontroluje celou naši mravní podstatu, vede kšpatnostemvoněchčástechnašehojá,kterénejsoukontrolovány.”Zhlediskapsychologickéanalysyjetentocitátvýtečný.Jedinýnedostatekjev

tom,ženeníúplný,neboťpřihlížíkoněmproudům,kterézvěčnostivplývajídočasnéhořáduajsouznámyobvyklejakomilostnebovnuknutí.Milostavnuknutíjsoupropůjčenyvtakovémíře,vjakésečlověkvzdávávlastnívůleaspojujesedík stálé nazíravosti a odpoutanosti s vůlí Boží. Vedle zvířecích a duchovníchmilostí,kterépocházejízBožskéhoběhuvěcí, jsoutakélidskénepravémilosti-jako například zmnožení síly a ctnosti, které pochází ze sebeobětování veprospěchnějakéhopolitickéhonebomravníhomodlářství.Častojetěžkérozeznat

pravoumilostodnepravémilosti.Jakmilečasaokolnostiodhalívplnémrozsahunásledky pro duši, dokáží i pozorovatelé bez zvláštního nadání obojí rozeznati.Jde-liopravou“supranaturalistickou”milost,nemusísezlepšenínajednéstraněosobnosti zaplatit zakrněním nebo zhoršením na druhé straně. Láskou apoznáním Boha doprovázená ctnost jest něco zcela jiného než “spravedlivostznalcůpísmaafarizeů,”kteřívočíchKristovýchbylijednímznejhoršíchmravníchzel. Tvrdost, fanatismus, nemilosrdnost a duchovní pýcha jsou obvyklé vedlejšíprodukty stoického sebezlepšování, je-li ponecháno samo sobě nebopodporováno jen určitými nepravýmimilostmi, jestli jednotlivec se zaslíbí účelu,který není pravý, zvolí-li cíl, který neníBohem,nýbrž jenomzvětšenouprojekcívlastníchoblíbenýchteoriínebomravníchpředností.Modlářskéuctívánímravníchhodnot na sobě a kvůli sobě samo se ruší, a to nejen proto, že se jímznemožňuje, jak říkáArnolds, harmonicky vyrovnaný vývoj, avšakapředevším,že dokonce nejvyšší formy mravního modlářství zatemňují přístup k Bohu avylučují proto modloslužebníka z osvěcujícího a osvobozujícího poznánískutečnosti.

XXII.kapitolaMrhánícitem Strávil jstecelýživotvevíře,byl jste jinýmdokonaleoddánanikdy jstenebyl sobecký. Nic tolik nepodporuje vypínavost, než když stále sobědokazujeme, že jsmezcelaprosti sebeláskya že jsmebližnímstálenesobeckyoddáni. Avšak celá tato oddanost vůči jiným prospívá vlastně jen Vám. Vašesebeláskavrcholí tím, že si k tomustáleblahopřejete, že jste jí prost.Všechnavaše citlivost soustřeďuje se na to, že dbáte, abyste nikdy nebyl se sebounespokojen.Tu jepůvodvšechvašich vrtochů.Držeti se stálepozorněa citlivěsvého já.Chcete,aby jakBůh, tak lidébylistálesvámispokojeni,achcetebýttakésámsesebouspokojenvestykusBohem. Ostatněnejstespokojenobvyklýmblahem-Vašesebeláskasižádáživécitovévzrušení,zklidňujícípotěšení, jakýsidruhvzruchu.Jstepřílišnatozvyklý,svěřovatisevedenísvépředstavivostiadomnívatise,žeVášduchaVaševůlejsounečinné,,kdyžsineuvědomujetejejichpráci.Následkemtohojstenezávislýnaurčitémdruhuvzrušení,kterésevelmipodobávzrušenízpůsobenémuafektemnebodivadelnímpředstavením.Následkemtétorafinovanostipodléhátenakonecopačnémuextrému-pravéhrubostipředstav.Nicjinéhotolikneškodíjakvěřícímuživotu, tak pravé moudrosti, jako toto. Není nebezpečnějšího bludu, než živá,vznětliváobraznost,vlivemnížlidésimyslí,žesezbaviliiluzí.Představivostnásklame,ajistota,kterouhledámeprostřednictvímpředstavivosti,dobrýmvkusemasvými city, jest jedním z nejnebezpečnějších pramenů, z nichž pocházífanatismus.Tojepropastnicotyazkázy,kteroumátepodlevůleBožíodhalitivesvémsrdci.Musítesijiuvědomovatsklidemaprostotou,jaknáležípravépokoře.Být zarmoucen pohledem na vlastní chyby, to je pouhá sebeláska. Avšakpohleděti jimdotváře,nemazlitisesnimianetrpěti je,pokoušetiseozlepšení,nestátisevšakpřitommalicherným-toznamenásnažitiseoto,cosamoosoběazvůleBožíjedobré.Fénelon.

DopisodarcibiskupazCambrai- jakáudálost, jakávysokápocta!Přecevšak byla asi pečeť rozlomena s určitou nevolností. Vyžadovati si rady abezohlednéhoúsudkuodmuže,kterývsoběspojujecharaktersvětcesnadánímMarcelaProcesta-znamená,žejemožnopřipravitisvésebeláscemocnouránu.Avskutkusedostavilavpodoběnejvybranějšíanejjasnějšíprózyrána,kterábyladuchovnímprotijedemprotisebelásce.Fénelonnikdyneváhalzničitsebemilujícísrdcekohokoliv,kdobylsnímvpísemnémspojení.Zničenívšakvždyckymířiloktomu,abyseznovuzačalosestavbounavyššímnesobeckémstupni.Tentodopisvšak představuje jenom skvělý povahový rozbor. Obsahuje též některé velmizajímavépoznámkyorozčilenémyslivpoměrukduchovnímuživotu. Výraz “zažité náboženství” má dva, vzájemně se vylučující významy. Je

“zážitek”, o kterém pojednává philosophia perennis - bezprostřední vnímáníBožskéhoprazákladupomocíintuitivníhokonu,atoseplněotevřejenutěch,kdo

jsoučistéhosrdce.Ajetéž“zážitek”,kterýjevyvolávánpovzbudivýmimodlitbami,působivýmiobřadynebovědomousnahouvlastníobrazotvornosti.Tento“zážitek”jestavvzrušenímysli,vzrušení,kterésemůžeprojevovatslaběnebomůžetrvat,nebomůže být krátký amít epileptickou prudkost, a být doprovázen zoufalýmitónyazpěvema tancem,neboplačtivoukřečí.Avšakvzrušenímysli,ať je jehopříčinaadruh jakákoliv, jevždyckyvzrušením já, jemužmáodumřítikaždý,kdochcebýtživývůčiBohu(cožjenejvyššíformatohotovzrušení)nesnesesrovnáníse “zážitkem”bezprostředníhovnímáníBohačistýmsrdcem,kterédokoncesvánejvznešenější citová vzrušení vymýtilo. Z toho důvodu zdůrazňuje Fénelon vpředcházejícímcitátu,že “klidaprostota” jsounutné.Z tohodůvodukážesvatýFrantišek Saleský neúnavně onumírnost, kterou sám tak důsledně pěstoval. Ztohodůvoduvracísebuddhistickéspisystáleznovuktématuklidumyslijakožtopředpokladu k osvobození.Mír, který přesahuje veškerý rozum, jest duchovnímplodem. Je však také mír, který nepřesahuje veškerý rozum, skromnější mírsebeovládání v citech a sebezáporu; ten není duchovním plodem, nýbržnezbytnýmpramenemduchovníhoživota. Nedokonalí ničí pravou pobožnost, neboť hledají smyslovou sladkost v

modlitbě.Sv.JanzKříže. Moucha, která se dotkla medu, nemůže už použíti křídel. Tak ničí svou

svoboduduše,kteráseupínákduchovnímsladkostem,aznemožňujesijakékolinazírání(kontemplaci).Sv.JanzKříže.Coplatíosladkýchcitovýchvzruších,totéžplatíotrpkých.Jakourčitílidémají

radostzešpatnéhozdraví, tak jinímajípotěšenízešpatnéhosvědomí.Lítost jemetanoia, “změna smýšlení”. Bez ní nemůže duchovní život ani začít - neboťduchovní život je nesrovnatelný s životem “starého člověka”, jehož jednání amyšlenky, ba jehož existence vůbec jsou tím překážejícím a zlým, co má býtlitováno.Tatožádoucízměna jeobvykledoprovázenasmutkemaodporemvůčijá. Ale takové city nesmí trvat a nesmí se vyvinout ve zvyklostní lítost.Středoanglicky jest “lítost” označována pro moderního čtenáře zároveňpřekvapujícímapovzbudivýmdvojslovímagain-bite(zpětnékousnutí).Kdokohokouše při tomto lidojedském střetnutí? Pozorování a rozbor sama sebe dávajíodpověďna tutootázku.Záslužnéčásti jákousajínectné,samy jsoukousányadostávají rány, které jsou infikovány bacily zoufalství a nepotlačitelným pocitemhanby.Ale, jak říkáFénelon, “je topouhásebeláska, když jsmezarmoucenipřipohledunasvévlastníchyby.“Výčitkyvůčisobějsoubolestné,aleutrženábolestjest útěšným důkazem toho, že já zůstalo ještě nezraněno. Dokud pozornostzůstane obrácena na hříšné já, potud se nemůže pozdvihnout k Bohu, ani já(kteréseživípozorností,ateprvepotomumírá,kdyžjemutatopotravaodňata)nemůžebýtrozpuštěnovBožímsvětle.Vyvarujse jakomoru jakéhokolivpozorovánísvého jáasvýchhříchů.Nikdy

nemámeotěchtověcechpřemýšleti,svýjimkoutoho,kdyžsechcemepokořitiamilovatisvéhoBoha.Stačí,kdyžsezcelaobecněpovažuješzahříšníka.Mnozísvatí,kteříjsounynívnebi,bylitakéhříšní.CharlesdeCondren.Chyby nám budou k dobrému konci velmi prospěšné, a to tehdy, když já

použijemektomu,abychomsepokořiliakdyžnepovolímevesnazesepolepšiti.Malomyslnostneníkničemu;jetopouhézoufalstvíporaněnésebelásky.Správnácesta,jakvyužítivlastníchchyb,jest,spatřitijevplnéjejichohavnostiapotomsespolehnoutinaBoha,avšakneočekávatinicodsvéhojá.Fénelon.Sestoupila(MarieMagdalena)svýšesvétouhypoBohudopropastihříšného

života a hledala v bahnitémmočálu a ve smrdutém hnojišti své duše?Ne, takzajisté neučinila. A proč?Protože jí Bůh svoumilostí dal v duši poznati, že bytímto způsobem nikdy nedosáhla cíle. Vždyť by tím spíše rozvinula schopnostčastohřešit,nežabydosáhlaprostéodpuštěnívšechsvýchhříchů.Mraknevědomosti. Vezmeme-li v úvahu, co bylo nahoře řečeno,můžeme poznati zvláštníduchovní nebezpečí, která stále hrozí převážně citovému náboženství. Vírarozdmychána pekelnými plameny a považující divadelní techniky nápravnýchkázání, jimiž se vyvolává lítost anáhlé, krisovéobrácení; spasitelský kult, kterýneustále rozněcuje to, čemu svatý Bernard říká amor carnalis, to znamenásmyslovou láskukavataruakosobnímuBohu, rituální tajnénáboženství,kterésvými svátostmi, hudbou a vůní kadidla, numinosní temnotou a svatými světlyvyvolávápocityhlubokéúctyaestetickévytržení-tovšechnojevnebezpečí,žesestanepsychologickýmmodloslužebnictvím,vněmžcitovýpostoj jávůčiBohuse zamění za Boha samotného. Nakonec se stane cit mocně sledovaným auctívanýmsamoúčelem.Podobnýmzpůsobempromrhávajíotrociomamnýchjedůsvůj život, když hledají umělý ráj. To všechno je zřejmé.Neméně zřejmé je, ženáboženství,kteréposkytujemenšímírucitu,mámálopřívrženců.Ostatně,kdyžnepravánáboženstvíseobjevujínascéněsvelkoupřitažlivousilouprocity,ihnednacházejímiliónynadšených,věrnýchmezimasami,proněžpravánáboženstvípřestala mít význam a útěchu. Jestliže však příslušníků klamného náboženství(jako na příklad se v jednom z takových vládnoucích modlářství snoubínacionalismus s revoluční touhou) jest zcela nemožno aby si prorazil cestu kpravéduchovnosti,zůstává tatocestastáleotevřenacituplnýmdruhůmpravéhonáboženství. Ti, kdo skutečně sledují tuto cestu až do jejího konce, až kspojivému poznání Božského prazákladu, tvoří nepatrnoumenšinu. Mnozí jsoupovoláni, aleprotožemálokterýmsezalíbí, abybyli vyvoleni, jsou jenmálokteřívyvoleni. Ostatní, jak praví orientální zastánci věčné filosofie, vysluhují si dalšíšanci,abyobstálivkosmickézkoušcezaokolností,kterépodlejejichzásluhjsouvícečiméněpříznivé.Jsou-li“spaseni”,přivedejejejichnedokonaléavždynikolivkonečné osvobození k nějakému stavu svobodnější osobní existence, z níž

(přímo nebo pomocí dalších vtělení) mohou dospěti ke konečnému, věčnémuosvobození.Jsou-li“zavrženi”,jestjejich“peklo”dočasnýmapřechodnýmstavemhustšítemnotyatíživějšíhozotročenívlastnívůlí,kořenemaprincipemvšehozla.Vidímetedy,žecitovénáboženství,setrvává-liseuněho,vedekmnohémudobrému,avšaknemůževéstiknejvyššímudobru.Cestacitůvšakústídocestyspojivéhopoznání.Ti, jimž je libo,abysedali toutonovoucestou, jsounasvouúlohudobřepřipraveni,pokudpoužilivstupupřesmyslanepodlehlipokušením,kteránaněčíhají.Jendokonalenesobečtíaosvícenímohoudobréprovéstitak,že za ně nemusí nějakým způsobem zaplatit skutečným nebo potencionálnímzlem. Náboženské světové systémy byly vypracovány hlavně lidmi, kteří nebylidokonale nesobečtí a osvícení. Proto mají všechna náboženství své stinnéstránky, ba dokonce odporný vzhled, neboť dobro, které konají, málokdy činízdarma, nýbrž chtějí za ně zaplatit buď za hotové nebo ve splátkách.Nauky apraktiky, sloužící k povzbuzení mysli, které v organizovaných světovýchnáboženstvích hrají tak velkou roli, netvoří výjimku z tohoto pravidla. Konajídobro, alenikoliv zadarmo.Požadovanácenase řídí podlepovahy jednotlivýchuctivatelů.Některýmsezalíbípřejíti doplýtvánícity.Protožesecitověupínají kbůžkům,musí zároveň s dobrým ze svého náboženství převzíti i duchovní zlo,kteréonodobrémůžedokoncepřevážit.Jiníodolávajípokušení,abysamisebepovyšovali, a kráčejí dále k ničení já a jeho citů a k uctívání Boha (a nikoliv kuctívánívlastníchcitůvůčiBohunebosvýchpředstavoNěm).Čímdálepostoupívtomtosměru,tímméněbudoumusetzaplatitzadobré,kteréjimpřinášelojejichcitovénáboženstvíbezněhožbysnadbylitotonáboženstvíaninepřijali.

XXIII.kapitolaZázračné Zjevení jsouscestívíry.Jsoutozahálčivékratochvíle,kteréničíprostotupoměrukBohu,zatěžujídušiaodvádějí jiodpřímé touhypoBohu.Zneklidňujídušianaplňují ji jinýmipředmětynežBohem.Zvláštníosvícení,hlasy,věštbyajiné,spíšejsouznámkouslabostiuduše,kteránemůžeodolatiútokůmpokušenínebostrachuzbudoucnosti.Věštby jsou téždůkazem lidskézvědavosti vduši,kterásevůčiBohuprojevujeshovívavě.Jakootecobtěžujícímudítěti,strčíOnpárbezcennýchsladkostí,abyutišiljehohlad.J.J.Olier.Nejmenšízlomekposvěcujícímilostipředčízázrak.Tentojenadpřirozenýdík své příčině, dík způsobu jakým povstal (quoad modum), nikoliv svoupodstatnou skutečností. Život, který se věnuje znovu mrtvému, jest pouhýpřirozenýživot-dostiskromnývesrovnáníseživotemmilosti.R.Garrigou-Lagrange.Můžeškráčetipovodě?Dokázalsprávětakmálojakověchetslámy.Můžešlétativzduchem?Neprovedlsnicvícenežšpinavámoucha.AnsarizHeratu.Abnormálnítělesnéstavy,kteréčastodoprovázejípřímévnímáníBožskéhoPrazákladu nejsou přirozeně neodlučnými součástkami onoho zážitku. Mnozímystikovédokoncelitují takovýchprojevů jakožtoznámkynikolivBožskémilosti,nýbržslabostitěla.Vznášetisevevzduchu,upadnoutidotransu,ztrácetismysly,toznamená-jakpravíCondren-“působeníBožíajehosvatáposelstvípřijímatizpůsobemnejvýšzvířecímahmotným.” “Jedinýgramposvěcujícímilosti,” říkával (svatýFrantišekSaleský), “mávětšícenunežtunaonémilosti,kterétheologovédávajínázevgratiagratuita,donížnáležídardělatizázraky.Jestzcelamožnépožívatitakovýchdarůapřecesenacházetivestavutěžkéhohříchu.JeanPierreGamus. Sufiové považují zázrak za “závoj” mezi duší a Bohem. Mistři duchovnosti

hinduistickémají svéžákyk tomu,abynedbalinasiddhisčilinapsychickésíly,kterésemohoudostavitibezjejichpřáníjakovedlejšíproduktponoření.Vědomépodporování těchto sil, tak znějí tato varování, odvádějí duši od skutečnosti akladeosvíceníaosvobozenídocestynepřekonatelnépřekážky.Podobnýpostojzaujímajínejlepšíbudhističtíučitelé,avjednompísmuPalinacházímeanekdotu,která vyjadřuje charakteristicky suchou poznámku k podivuhodnému výkonuvznášenísevevzduchuujednohoBuddhovažáka.“Tohle”,pravil“nesloužíanikobrácení neobrácených, ani není k užitku obráceným”. A pak dále mluvil oosvobození.Protoženerozumějíničemuzespiritismu,apovažujíhmotnýsvětajehovlastní

domněnky o něm za nejvýš důležité, soustředili se racionalisté na to, aby sepřesvědčilio tom,žesezázrakyaninedějí,anisenemohoustát.Protožesamimohlinasbíratizkušenostioduchovnímživotěajehovedlejšíchproduktech,jsouzastánci věčné filosofie přesvědčeni, že se zázraky skutečně dějí. Považují jevšakzamálodůležitéapředevšímzanegativníaprotispirituální.Zázraky,kterésednesnejvícežádají,aponichžjenejvětšípoptávka,týkajíse

uzdravování.Za jakýchpodmínekado jakéhostupněmábýtpoužitopsychickéléčebnésíly, jestvevangeliu jasněuvedeno. “Co jesnadnější: říciochrnutému”

“Odpouštějísetihříchy,”čiříci:“Vstaň,vezmisvélůžkoachoď.”[193]

Jestliněkdomůže “odpouštěti hříchy”,pakmůžeklidněpoužíti své léčebnésíly.Odpouštěníhříchůvjehoplnostizastanoujenti,kteřímluví“smocí”,neboťjsounesobeckýminositeliBožskéhoducha.Vůči theocentrickýmsvětcůmpociťujeneznovuzrozenýprůměrnýčlověksměsláskyaúcty.Snažíse,abyseknimpřiblížil,apřecejepro

jejich svatost nucen zvolati: “Odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk.”[194]

Taková svatost posvěcuje, jelikož odpouští hříchy těm, kdo se přiblíží. Tito seoctnou v postavení, z něhož mohou rychle začít se bránit následkům svýchdosavadních špatných činů (neboť následky samozřejmě zůstávají) novýmpostojem ducha a mohou dokonce zlo neutralizovat, ba i je proměnit v dobro.Ménědokonalýzpůsobodpouštěníhříchůmůžebýtposkytnut těmi,kteřínejsoupříliš svatými, avšak mluví jako právoplatní zástupci nějaké instituce, kterouhříšník považuje zanositele nadpřirozenémilosti.V tomtopřípaděnení kontaktmezi neznovuzrozenou duší a Božským duchem přímý, nýbrž nastáváprostřednictvímpředstavivésílyhříšníkovy. Ti, kdo jsou svatí, protože jsou nesobeckými nositeli Božího Ducha,mohou

způsobitipsychickéuzdravení,anižbynaněpomýšleli,neboťbudouvědět,kdomezi nemocnými je schopen přijmout nejen pouhý zázrak tělesného uzdravení,nýbrž i odpuštění svých hříchů. Ti, kdo nejsou svatí, mohou však odpouštětihříchy, protože náleží instituci, která platí za nositele milosti, měli by býti přivykonávánísvé léčebnésílyznačně jistí,abynezpůsobilivíceškodynežužitku.Bohužel, zdáse, žezpůsobpsychické léčby jeněkterým lidemvrozen, zatímcojinísihomohouosvojitibeznejmenšíhostupněsvatosti. (“Jestmožnopoužívatitakovýchdarů,apřecesenacházetivestavutěžkéhohříchu.”)Takovílidébudoupoužívat tohotozpůsobuzcelanerozdílně,abyse jímchlubilinebosivydělávalipeníze.Častodocilujíúctyhodnýchúspěchů.Protoževšaknemajímocodpouštětihříchy,anerozumějípsychologickýmsouvztažnostem,podmínkámnebopříčinámsymptomů, kterým tak zázračným způsobem dali zmizeti, nechávají dušiprázdnou,vystavenouvtaženísedmijinýchďáblů,znichžjedenjehoršídruhého.

XXIV.kapitolaRituál,symbol,svátostAswala: Ladžnavalkjo, jak může obětující překonat smrt, když všechno, co

souvisísobětí,jezastíněnosmrtíasmrtijepodrobeno?Ladžnavalkja:Poznáním,žeobětující,oheňaobřadníslovojsoujednoatotéž.

Neboťvskutku,rituálníslovojestobětující,arituálníslovojestoheň,aoheň,kterýje jedno s Brahmanem, jest obětující. Toto poznání vede k osvobození. Totopoznánípřevádíčlověkapřessmrt.UpanišadaBrhadaranjaka

Jinýmislovy,obřady,svátostiaceremonielyjsoudotakovémírycenné,dojaké věřícím připomínají, co by mělo být jejich vlastním vztahem ke světu a kjejich Božskému Prazákladu, ba co by mohlo být (kdyby se podrobili jenimmanentní a transcendentní duši světa). Teoreticky jsou všechny obřady nebosvátosti stejně dobré, avšak s výhradou, že symbolisovaný objekt je stejněaspektemBožskéskutečnostiaževztahmezisymbolemaskutečností je jasněnarýsován a stálý. Právě tak je jakákoliv řeč právě tak dobrá jak jiná.O lidskézkušenosti lze právě tak dobře myslet čínsky, jako anglicky nebo francouzsky.Čínštinavšakjepraktickynejlepšířečíproty,kdobylivychovánivČíně,angličtinaproAngličanyafranštinaproFrancouze.Jesamozřejmědalekosnazšínaučitiseřádu obřadu a jeho význam pochopiti z dogmatického hlediska, než ovládatijemnosti cizího jazyka. Nicméně do značné míry se hodí to, co bylo řečeno ojazykutéžpronáboženskézvyky.Lidem,kteříbylivychováni,abynaBohymyslelipomocíurčitéskupinysymbolů,jezatěžké,abyonněmmyslelipomocíjiných,vjejichočíchvůbecneposvěcenýchslovech,ceremoniíchaobřadech. BuddhavarovalSubhutihoapravilmu: “Subhuti, nemysli, žeTathagataněkdypřemýšlelotom,jakbymělvypracovatinějakýučebnísystémkvysvětlenídharmy. Takovoumyšlenkou se nesmíš nikdy zabývat. A proč?Neboť učedník,který má takovou myšlenku, nejen nerozumí učení Tathagaty, nýbrž by jejdokoncepomlouval.Ostatněvýrok“učebnísystém”neznamenánic,neboťpravda(ve smyslu skutečnosti) nemůže být rozkrájena na malé kousky a spojena dosystému.Výrazulzepoužívatjenobrazně.Sutraměřičediamantů.Přes svou nedostatečnost a zásadní jinakost vzhledem k jim odpovídajícím

skutečnostem,zůstávajíslovanašiminejspolehlivějšímianejpřesnějšímisymboly.Kdykoliv potřebujeme přesnou zprávu o skutečnostech nebo myšlenkách,musíme sáhnout po slovech. Ceremonie, řezaný nebo malovaný obraz mohousice míti více významů a jemností při menším rozsahu a také mohou býtvýraznější než slovní formulky, mohou to však učiniti jen daleko neurčitějšímzpůsobem.Vmoderníliteratuřesečastosetkávámespředstavou,žestředověkékostelybylystavebnímauměleckýmekvivalentemtheologickésummy,atehdejšívěřící,kteříokolosebeobdivovaliuměleckádíla,bylitímtozpůsobemvyučovánio

dogmatu. Tento názor nebyl zřejmě uznáván vážně smýšlejícím středověkýmkněžstvem.Coultoncitujeslovakazatelů,kteřísiztěžujínato,žejejichvěřícímajízcelašpatnoupředstavuokatolictví,protožesiprohlížejíchrámovéobrazy,místo,aby sledovali kázání. (Dnes se dělo totéž u katolických Indiánů ve středníAmerice, kteří vymysleli nejnesmyslnější bludy při studiu vyřezávaných amalovanýchsymbolů, jimiž španělští dobyvatelénaplnili kostely),SvatýBernardse postavil proti nádheře architektury, sochařství a obřadů, které podporovaloopatství v Cluny, a to nikoliv jen z přísného mravního hlediska, ale ne též vposlední řadě po rozumné úvaze. “Tak velká a podivuhodná mnohost různýchforemsetkáváse sokem, že jsmevpokušení, abychomspíše četli vmramorunež v knihách, abychom po celý den podrobně prohlíželi umělecké dílo,místo,abychom přemýšleli o zákonu Božím.” V bezobrazném ponoření naproti tomudosahuje duše spojivého poznání skutečnosti. Čím tedy méně je odvádějícíchsymbolůproty,kteří,jakosvatýBernardajehocisterciáni,skutečněpomýšlejínato,abydosáhlikonečnéholidskéhocíle,tímlépe. Většina lidí semodlí kbohům,protože toužípoúspěchuvpozemskémpodnikání. Tohoto druhu hmotného úspěchu se dá velmi rychle zde na zemidosáhnout(pomocítakovémodlitby.)

Bhagavadgíta[195]

Mezi těmi, kdož jsou tříbeni dobrými činy, jsou čtyři druhy lidí, kteří Mneuctívají: světem znavení, po poznání toužící, po blaženosti toužící a člověkduchovnězralý.“Duchovnězralýjemeziniminejvýše.Jesemnoustálespojen.Mněsevěnujeaničemujinému.VždyťJájsemmunejdražšíaonMně.Zajistévšichnijsouvznešení,alenaduchovnězraléhonahlížímjakonasvéJá. Vždyť on jediný Mnemiluje, neboť Já, Já sám jsem, posledním a jedinýmcílemjehooddanéhosrdce.Pomnohédlouhéživotyrostejehozralost;jsemmuzáštitou,poznává,žeBrahmanjevesmír.Jakvzácníjsoutakovívelikáni!Lidé,jejichžrozlišovacíschopnostjestotupenasvětskýmižádostmi,věnujíse podle svého vnitřního tomu nebo onomu rituálu, tomu nebo onomu kultu avolají různá božstva. Ať se však věřícímu zalíbí uctívání kteréhokoliv božstva,posilujijehovíru,pokudnějakoumá.Obdařenvírou,kteroumudávám,modlísekonomubožstvuadostáváodněhovšechno,cožádá.VeskutečnostivšakjenJádávám.Avšaktitolidésemodlí jensmalýmporozuměnímoto,cojepomíjející.Uctivatelédévůodejdoukdévům.Ti,kdouctívajíMne,přijdoukeMně.

Bhagavadgita[196]

Kdyžjsousvátostnéobřadystáleopakoványsvírouaodevzdaností,vyplyneztohovícečiménětrvalépůsobenínaprostředí,kteréobklopujejednotlivépsychy(zevní duše) a z něhož se vykrystalizovávají, podle více či méně vyvinutéosobnosti. (O tomtopsychickémprostředínapsalvýznamnýsoučasný filosofDr.C. D. Broad v pojednání o telepatii v Proceedings of the Society for PsychicalResearch toto: “Jsme proto nuceni, vážně bráti na zřetel možnost, že zážitky

jednotlivcovyzpůsobujívícečiménětrvaléproměnyvněčem,coneníani jejichduchem,anijejichrozumem.Nenídůvodukdomněnce,žetentosubstrátbymohlbýtněčím,nacobysedalopoužítpřivlastňovacíhozájmena“mé”, “tvé”a “jehojako u mysli nebo těla… Proměny, které byly v substrátu způsobeny určitýmiminulýmiudálostmiuM.,znovuoživujípřítomnýmizážitkynebozájmyN.Majípřiurčení nebo ovlivnění pozdějších zážitků N. kausální účinek”) Uvnitř tohotopsychického prostředí nebo neosobního substrátu individuálního ducha zůstáváněco, co simůžemepředstavit pomocí přirovnání o víru jakonezávislý, vlastní,odvozenouasekundárníobjektivouopatřenýcelek,takžetam,kdesedějíobřady,ti,jejichžvíraaodevzdanostjsoudostsilné,skutečněodhalujíněco“tamvenku”,co se liší od subjektivního něčeho v jejich vlastní představě. A pokud totopromítnutépsychickéněcosedáživitvíroua láskouuctivatelů,potudmánejenobjektivnískutečnost,aleisílu,abyvyslýchalomodlitby.Koneckonců,přirozeně,“jeJádávám”vesmyslu,žetotovšechnosedějeveshoděsBožskýmizákony,které ovládají v jeho psychických a spirituálních, avšak neméně i ve hmotnýchaspektech. Nicméně dévy (ony nedokonalé formy, v nichž lidé vlivem vlastní,chtěné nedokonalosti uctívají BožskýPrazáklad) si lze představit jako poměrněnezávislémocnosti.Primitivníteorie,žeboziseživípřinášenýmiobětmijepouzehrubé vyjádření velké pravdy. Když jejich kult padá, když víra a zbožnostpozbývají síly hynou tím dévové a nakonec umírají. Evropa je plna starýchsvatyní, jejichž světci a obrazymatky Boží a relikvie ztratily sílu a objektivitu zdruhé rukyvpsychickémprostředí,kterémělydříve.KdyžžilabásnilChaucer,vyplnil déva Thomas Becket všechny prosby každého poutníka, který přišel doCanterburyaměldostatekvíry.Totodřívetakmocnébožstvo,jenyníúplněmrtvo.JsouještěněkterékostelynaZápaděaněkterémešityakostelynaVýchodě,kdedokonce nejnezbožnější a nejnepsychičtější turista musí pocítit přítomnostněčeho, co je v nejvyšší míře “numinósní”. Samozřejmě bylo by chybné,kdybychomtotoněcozaměňovalizaBoha,kterýječistýDuchamusíbýtuctívánduchovně.JetospíšepsychickápřítomnostmyšlenekacitůomezenépodobyoBohu,knimžseobrátilmyslícíacítící“podlesvéhovnitřníhozaložení”- jsoutomyšlenky a city, které se obdrží promítnutím předmětnosti a přebývají naposvátnýchmístech,právě jakomyšlenkyacity jinéhodruhu,alestejnésíly,sedajípociťovat ještědlouhonadějištiminuléhoutrpenínebospáchanýchzločinů.Přítomnost něčeho na oněch posvátných místech; provozováním tradičníchobřadů vykouzlená přítomnost; předmětem, jménem nebo formulí svátostnépovahyzpůsobenápřítomnost- tovšechnojsoupravépřítomnosti.Nenítovšakpřítomnost Boha nebo avatara, nýbrž přítomnost něčeho jiného, co, ačkoliv tomůžeobrážetiBožískutečnost,jepřecijenněčímméněaněčímjinýmnežtato.DulcisJesumemoriadasveracordigaudia:sedsupermeletomniaeiusduelispraesentia. “Sladká je vzpomínka na Ježíše, způsobuje srdci pravou radost; avšak nad

med a všechno ostatní sladší je jeho přítomnost.” První strofa slavné hymny zdvanáctéhostoletístrhujevpatnáctislovechpoměrrituálukpravépřítomnostiazpůsobjakýmuctivatelreagujenaobojí.Napředpřispívásystematickypěstovanámemoria(kterájesamaosoběplnásladkosti)kvykouzlenípraesentia.Vurčitýchdušíchzpůsobí sepotompřímévnímánípraesentia, kteréseboupřináší radostizcelajinéhoavyššíhořádu.Tatopřítomnost(jejížpromítnutáobjektivitajeněkdytak dokonalá, žemůže být vnímána nejen vroucně zbožným, ale více čiménělhostejným opodál stojícím), jest vždycky přítomnost Boží Podstaty, předemvyvolanápamátkouzdeJežíšovou,tamKrišnovouneboAmitabhaBuddhy.Hodnota tohoto cvičení (opakování jména Amitabha Buddhy) je následující.Dokud dva lidé pěstují různé metody (duchovnosti), dokud se mezi sebouvyrovnávají, a je jedno, zda se též setkají či nikoliv. Naproti tomu, když dvapoužívají téže metody, jejich vnuknutí se stále prohlubuje a oni mají tendenciběhem různých inkarnací navzájem si na sebe vzpomenout a rozvinoutipříbuzenství. Ostatně kdo vyslovuje jméno Amitabhy Buddhy teď nebo vbudoucnosti,nepochybněuvidíAmitabhuBuddhuanikdyseodněhoneodloučí.Díktomutospojení,právějakoněkdo,kdosepřidružíkvýrobcivonnýchlátek,jeproniknut týmiž vůněmi, bude i on navoněn slitováním Amitabhovým a budeosvícen,anižmuselsáhnoutpojiných“užitečnýchmetodách.”SurangamaSutraVidímetedy,ževroucívíraaodevzdanost,podporovanávytrvalostímnohalidí

u stejných forem zbožností nebo při stejném duchovním cvičení zpředmětňujícípředstavu nebo vzpomínku, která je jim pokladem, a tímto způsobem nějakvytvořípravounuminosnípřítomnost.Tutonalézáuctivatelneménězřídka jinýmzpůsobem“tamvenku”než“zdeuvnitř”.Pokudsetotoděje, jeobřadníkúplněvprávu,kdyžpřipisujeposvěcenýmslovůmačinůmsílu,kterávjinéspojitostibysemusela nazvat čarovnou silou. Mantra je působivě, oběť opravdu něčehodosahuje,svátostpropůjčujemilostexopereoperato:tojest,lépeřečeno,mohouto být věci bezprostřední zkušenosti, skutečnosti, které si je každý schopenempiricky prokázat, pokud je ochoten splnit stanovené podmínky. Ale ex operaoperato propůjčenámilost není vždycky duchovní, a posvěcené činy a formulemají sílu, která nepochází nutně od Boha. Zbožným je k dispozici, a oni častopoužívají možnosti, aby vzájemně od sebe obdrželi milost a sílu a od svýchpředchůdců víru a oddanost. Tato víra a odevzdanost způsobují na určitýchmístech, ve slovech a činech skutečné, nezávislé psychické jsoucno, které jepodobno návštěvě duchů. Mnohé rituální náboženství není spirituální, nýbržokultní, je to zušlechtěná odrůda bílémagie s dobrými úmysly. Jako umění například, nebo přírodní věda nejsou samy o sobě nebezpečné, nýbrž obsahujímnohodobrého,pokudjsoupovažoványnikolivzacílnýbržzapouhýprostředekk poslednímu životnímu cíli, tak také v bílé magii není něco bezpodmínečněškodlivého, nýbrž dokonce potencionálně mnoho dobrého, pokud nevystupujejako pravé náboženství, nýbrž jako jedna z cest k pravému náboženství - jakomocnýprostředek,abyselidésurčitýmpsychologickýmzaměřením(založením)

upamatovalinato,žejejedenBůh“vjehožpoznáníspočívánášvěčnýživot…”.Je-li rituální magie sama považována za pravé náboženství, když pravé zjevy,které vyvolává, jsou zaměňovány za Boha jako takového a nejsou poznáványjakopromítnutílidskýchmyšlenekacitůoBohunaNěho,adokoncenaněco,cojeméněnežBůh;a jestližesesvátostnéobřadyprovozujíananichsetrvápro“duchovní sladkost”, která je při nich pociťována a kvůli jimi uděleným silám apřednostem - pak je to modloslužba. Takové modloslužebnictví je v nejlepšímpřípadě vznešený a po mnoha stránkách dobrodějný způsob náboženství. Alenásledkytoho,žeBůhneníuctívánjakoDuchajinaknežvduchuavpravdě,jsouproto nežádoucí, že vedou jen k částečnému vykoupení a oddalují konečnéspojenídušesvěčnýmPrazákladem.Náboženské dějiny ukazují, že velmimnozí lidémají neuhasitelnou potřebu

obřadů a ceremonií. Téměř všichni hebrejští proroci byli odpůrci ritualismu.

“Roztrhnětesvásrdceanesvéoděvy”.[197]

“Neboť

v láscemám zalíbení a nikoliv v krvavých obětech.”[198]

“Nenávidím, pohrdám

vašimi svátky a nemohu ani cítit vaše oslavy.”[199]

A přestože Písma prorockábylapovažovánazavnuknutíodBoha,zůstaljerusalemskýchrámještěpostaletía po jejich smrti středem náboženství, ceremonií, rituálů a krvavých obětí.(Mimochodem řečeno, prolévání krve, nerozhodno zda jde o vlastní krev nebozvířecínebojinýchlidí,zdásebýtzvlášťmocnýmprostředkem,kterýmsedonutí“okultní” nebo psychický svět k vyslyšení proseb nebo k propůjčenínadpřirozených sil. Jestliže se toto děje - a antropologické a staré historickédůkazy , zdá se, to potvrzují - měli bychom ještě o jeden důležitý důvod více,abychom se vystříhali zvířecích obětí, krutých tělesných trýznění a dokonce,jelikožmyšleníjejistýmzpůsobemjednání,ioné,vurčitýchkřesťanskýchkruzíchtakčastétendencepástisevmyšlenkáchnaprolitoukrev).CodělaliŽidésvýmprorokům navzdory, to dělali navzdory křesťané Kristu. Kristus evangelií jekazatel; ani nerozděluje svátosti, ani neprovádí obřady; odsuzuje “neužitečnoumnohomluvnost”; zdůrazňuje, že nade všechno je důležité individuální uctívání;proobětinebylnakloněnaprochrámjenmálo.Tovšaknezabránilohistorickémukřesťanstvu,abysedalovlastnípřílišlidskoucestou.Právětentýžvývojseudálvbuddhismu. V Buddhově kánonu Pali byl obřad pouty, které duši překáží, abymohladospětikosvíceníaosvobození.Nicméněnáboženstvíjímzaloženéhojněpoužívaloceremonií,“neužitečnémnohomluvnosti”asvátostnýchobřadů.Zpozorovanéhohistorickéhonáboženskéhovývoje,zdáse,ževyplývajídvě

hlavní vysvětlení. Především většina lidí si nepřeje žádnou duchovnost, žádnéosvobození, nýbrž spíše náboženství, které by uspokojilo jejichmysl, vyslyšelojejich modlitby, dalo jim nadpřirozené síly a poskytlo jim nějaké částečnévykoupení v nějakém posmrtném nebi. Potom objevují někteří zmála lidí, kteříopravdutoužípoduchovnostiaosvobození,ženejlepšícestaktomujevedepřesceremonie,“neužitečnoumnohomluvnost”asvátostnéobřady.Kdyžsepodílejínatěchto jednáních a vyslovují tyto formule, připomínají si nejmocněji věčný

Prazákladsvé jsoucnosti.Tím,žesezaberoudosymbolů,nejsnázedospívajíktomu, co ony symbolisují. Každá věc, každá událost, každá myšlenka jeprůsečíkemtvoraaBoha,průsečíkemvícečiméněvzdálenéhoprojevuBožího,nějakprojevempaprskuneprojevenéhoBožství.Každávěc,každáudálost,každámyšlenka může sloužit jako brána, kterou duše dospívá z času do věčnosti.Zároveň každý člověkmilujemoc, rád se nadouvá hrdostí, a každý posvěcenýobřad, každá svatá formule, každý svátostný obyčej dokáže svést moc zoslňujícíhopsychického vesmíru k našemukosmuvtělených jednotlivců.Z tohodůvodunásmůžerituálníasvátostnénáboženstvítakéodvádětodosvobození.Dalšíújma,kteroupřinášíkaždýorganizovanýritualismus,spočíváv tom,že

kněžskémustavupropůjčujemoc,kterouzneužívati,mupřipadáažpřílišsnadné.Vespolečnosti,kterásenaučila,žespásasezprostředkujevýlučněnebohlavněpomocíurčitýchsvátostí,aže jenkněžízpovolánímohouúčinněudělovationysvátosti, budoumoci kněží zpovolání vykonávatimocný tlak.Vlastnictví takovémoci představuje stálepokušení, aby sehopoužilo k vlastnímuuspokojení a kposílení vlastního postavení. Takovému pokušení, je-li dosti často opakováno,podlehnetéměřnevyhnutelněvětšinalidí, ikdyžjsoutosvětci.ProtoKristusučilsvéučedníky,abysemodlilizato,abyjeBůhneuvedlvpokušení.Tojevedoucímyšlenkazakaždousociálníreformou,nebobyjímělabýt-abysehospodářské,politickéaspolečenskévztahymezilidmiutvořilitak,abykterýkolivjedinecneboskupina jednotlivcůuvnitřspolečnosti takzřídka jak jen jemožnébylipokoušenipýchou,povýšeností,krutostíatouhoupomoci.Protoželidéjsouprávějenlidmi,mohouselidskéspolečnostiaspoňdourčitémíryzbavitizlajenzmenšenímpočtua intensitypokušení.Avšakprávě takovápokušení,kterápostihujíkněžskýstavvespolečnosti, kteráuznávápřevážněsvátostnénáboženství, jsoupokušeními,kterým mohou trvale odolati jen nejsvatější lidé. Historie římské církve jasněukazuje,cosestane,je-likněžstvovystavenooněmpokušením.Jelikožkatolickékřesťanství učilo jedné verzi věčné filosofie, dalo vznik řadě velkých světců.Protoževšaksenavrstvilopřílišmnohoritualismuamodloslužebnickéhozabýváníse světskými věcmi na věčnou filosofii, byl malý počet svatých příslušníkůhierarchievystavenmocnémuazbytečnémupokušení.Žemutéžpodlehli,jaksedaloočekávat,oddalisepronásledování,svatokupectví,mocensképolitice,tajnédiplomacii,vysokýmfinancímaspoluprácisdiktátory. Velice pochybuji, že od chvíle, kdymnePán svoumilostí přivedl k vířesvého milovaného Syna, bych byl někdy lámal chléb nebo pil víno, a to i zaběžného denního života, aniž bych si nevzpomněl přinejmenším s jakýmsizbožným pocitem na zničené tělo a prolitou krev mého milovaného Pána aSpasitele.

StephenGrellet[200]

Viděli jsme, že obřadnictví nepřináší jen požehnání, učiní-li se z něho jádroorganizovanéhonáboženství.Avšak,abysepracovnídenčlověkazměnilvjakýsidruhnepřetržitéhoobřadu,abykaždýpředmětokolníhosvětabylpovažovánza

symbolvěčnéhozákladusvěta,abyvšechnajednáníbylaprováděnajakosvátosti- to se zdá být dokonale žádoucí. Všichnimistři duchovního života, od pisatelůUpanišádažpoSokrata,odBuddhyažposvatéhoBernarda,shodujísevtom,žebez sebepoznání není dostačujícího poznání Boha, že bez stálého vnitřníhonazíránínenídokonaléhoosvobození.Kdosenaučilvěcichápatjakosymboly,lidijako chrámy Ducha svatého, a skutky jako svátosti, nabyl schopnost, aby siustavičně vzpomínal, kým jest, kde je jeho místo vzhledem k vesmíru a jehoprazákladu, jak se má chovat ke svým bližním a co musí dělat, aby dospěl kposlednímucíli. “Této imanenci Logosu”, píšeMr.KennetSaunders v cennéstudii o čtvrtém

evangeliuGítě a Lotosové sutře, “děkují všechny věci za tuto skutečnost. Jsousvátostmi,nikoliv ilusemi jakoslovozjevenévedántou.”ŽeseLogosnacházívevěcech, v živých bytostech a ve vědomém lidském duchu, jak tyto jsou též vLogosu,bylodalekonaléhavějiavýslovnějiučenozastáncivedántynežpisatelemčtvrtého evangelia. A stejnou představu má přirozeně podklad taoistickétheologie. Ačkoliv však všechny věci ve skutečnosti leží v průsečíku Božskéhozjevení,nenítímřečeno,ževšichnivždyvědí,žetomutakje.Naopak,všichnilidétéměř věří, že jejich vlastní já a okolo nich se nacházející sami o sobě jsouskutečné a dokonale nezávislé na Logosu. Tato víra je svádí k tomu, aby seztotožňovali sesvýmismyslovýmivjemy, touhamiasoukromýmipředstavami.Atotoztotožněnís tím,čímnejsouzahražujezcelacestuBožímuvlivuabere jimjakoukolivmožnost,abyseosvobodili.Provětšinuznásnejsouvěcisymbolyajednánínejsousvátostmi. Tohosimusímebýt vědomiaúmyslněsemusímesnažitabychomsizvyklisipřipomínatjakéskutečnějsou. Svět jevesvéčinnostiuvězněn,svýjimkou toho,kdyžprovádíuctíváníBoha. Proto musíš všechno jednání provádět svátostně (jako by bylo jadžnou,obětí,kterájepodlesvéBožsképodstatytotožnásBožstvím,proněžseprovádí)amusíšseosvoboditodlpěnínajakémkolivvýsledku.

Bhagavadgita[201]

(206) Zcela podobná naučení nacházíme u křesťanských spisovatelů. Tito

doporučují,abychomlidiadokoncevěcipovažovalizachrámDuchaSvatého,avšechno,cočinímeačímtrpíme,abychomstále“obětovaliBohu”. Sotva je ještě třeba dodat, že postup, podle něhož všechno je vědomě

svátostné, může se zachovat jen při takových jednáních, která sama o soběnejsoušpatná.NaneštěstínebylaGítauveřejněnapůvodnějakosamostatnédílo,nýbrž jako theologická vložka uvnitř eposu. Protože však Mahabharata jakovětšinaeposůdalekosáhlepojednáváohrdinskýchčinech,jsouvGítěobsaženyrady, které se týkají “odpoutaného” jednání kvůli Bohu, v první řadě sděleny sohledem na válku. Válka šíří mezi lidmi mezi jiným hněv a nenávist, hrdost,krutostastrach.Mohouvšakvůbec(jelikožpřirozenýběhvěcíjetakovéhodruhu)býtprováděnysvátostnéčiny,jejichžvedlejšíproduktyjsoutolikBohazatemňujícívášně, jako jsou uvedené? Buddha kánonu Pali by byl tuto otázku zodpověděl

jistězáporně.KrišnaGíty (který tak říkajícz literárníhoprovizníhoúkazu je takéKrišnou Mahabharaty), odpovídá kladně. Nesmíme však zapomenout, že jeho“ano” je silně omezeno. “Odpoutané” zabíjení se doporučuje jenom těm, kteřípříslušíkekastěválečníkůa jímžválka jepovolánímapovinností.Covšakprokšatriu je povinností neboli dharmou, jest dharmou pro brahmíny a je jimzakázáno;nenítotakésoučástípovolánínebokastovnípovinnostíobchodnickýchapracujícíchtříd.Každésmazáníkastovníchhranic,každéstrženínebonasebepovolání a občanských povinností jednoho druhým je vždy, praví Hindové,mravním zlem a ohrožuje sociální rovnováhu. Je povinností brahmínů, aby sevychovalinamudrce,abybylischopnivysvětlovatsvýmspoluobčanůmpodstatuvesmíru, konečný cíl člověka a cestu k osvobození. Jestliže válečník, státníúředník, lichvář, továrníknebodělníkstrhnounasebe funkcebrahmínůachtějírozvíjet ve shodě se svými různě strávenými představami o vesmíru nějakýsvětovýnázor,pakspolečnostupadnevezmatek.Podobnýzmatekvládne,kdyžbrahmín, jemuž náleží nenásilná, duchovní autorita, si osobuje násilnou mockšatrija;nebocož,kdyžpotomvladařsképovinnostikšatrijovypřevezmoubankéřia bursovní makléři; nebo konečně když se vnucuje dharma válečnické kastypomocí služební vojenské povinnosti jak brahmínům, tak vaišiům a sudrům.Historie při východu ze středověku a během renesance je především historiísociálního zmatku, který nastává; ti, kteří byměli býtmudrci, zaprodávají svouduchovní autoritu za peníze a politickou moc. A současná historie je věcnýmdokladem toho, co se stane, když političtí bonzové, obchodníci nebo třídněuvědomělí proletáři si přivlastňují funkci brahmínů a rozvíjejí svůj životní názor;kdyžlichvářidiktujípolitikuarozhodujíomíruaválce,akdyžkastovnípovinnostjevnucenavšem,bezohledunajejichpsychofysickézaloženíapovolání.

XXV.kapitolaDuchovníexercicieRituály,svátosti,ceremonie,liturgie-tyvšechnynáležejíveřejnébohoslužbě.

Jsou tuproto,abyupamatovávaly jednotlivépříslušníkycírkvenapravýpřírodnízákonajejichsprávnývztahkněmu,k vesmíru, k Bohu. Čím je rituál vůči veřejné bohoslužbě, tím jsou duchovníexercicievůčiosobnípobožnosti.Používájichčlověk,kdyžvejdedosvékomůrky,

zavředveřeaveskrytusemodlíkesvémuOtci.[202]

Jakovšechnyvynálezy,odžalmů až ke švédské gymnastice a od logiky až ke spalovacímu motoru iduchovní exerciciemohou být použity buď dobře nebo špatně.Mnozí, když sepodřizují duchovnímexerciciím, dosahují pokroky v duchovnímživotě; jiní týmižcvičeníminedosahujíničeho.Jetopouhámodloslužbanebopověradomnívatse,ženěčízařízeníjetotožnésosvícenímnebosezaručuje.Úplnějezanedbávati,zdráhatisejevyhledat,zdaajakmohouposloužitnašemukonečnémucíli,nenínicjinéhonežztrnuládomýšlivost. Svatý František říkával: “Všude slyším jen o dokonalosti, kdybychmělpopřáti víry lidským řečem; vidím však málo lidí, kteří se cvičí v dokonalosti.Každý má o tom svou představu, jemu vlastní. Jeden věří, že ji lze nalézt vdobrémstřihuoděvu,jinývpůstu,třetívrozdáváníalmuženavhojnémpřijímánísvátostí, nebo vmimořádných darech nebomilostech - podleméhomínění sevšakvšichnibezvýjimkymýlí,neboťzaměňujíprostředkynebovýsledkysúčelemapříčinou.Cosemnetýče,pozůstávájedinámněznámádokonalostvsrdečnéláscekBohuatakévtom,žemilujemebližníhojakosebesamé.Láskajejedináctnost,ježnássprávněspojujesBohemaslidmi.Takovéspojeníjenáškonečnýcíl,avšechnoostatníjepouhádomýšlivost.JeanPierreCamus. Svatý František sám navrhoval duchovní exercicie, neboť podporují lásku k

Bohuakspolubližním,atvrdil,žetakovácvičenísizasluhujítoho,abychomsijichvysocevážili.Varovalnásvšakpřed tím,abychomhnalidokrajnosti tutozálibupropevnéformyahodinyvnitřnímodlitby.Naléhavouvýzvukláscenebokposlušnosti nechat nepovšimnutu jen kvůli svéduchovnímodlitbě, znamenalobyzanedbaticílapříméprostředkykvůliprostředkům,kterénejsoupřímé,nýbržjenvzdálenéodkonečnéhocíle.Duchovníexercicie jsouzvláštnídruhemaskeze, jejímžúčelemvprvní řadě

jest,připravovatirozumacitynaonyvyššíformymodlitby,vnichžsedušechovákBožské skutečnosti vysloveně trpně. Za druhémají pozměniti povahu tím, ževystavují já tímto způsobemBožskému světlu a způsobují sebepoznání a hnusvůčijá.Na Východě se začalo se systematickou vnitřnímodlitbou neznámo kdy, ale

nepochybněužvelmidávno.JakvIndiitakvČíněduchovnícvičení(doprovázenévíce čiméněkomplikovanými tělesnými cvičeními, hlavnědechovými cvičeními,nebo jimi uváděné) byla prokazatelně prováděna již několik století přednarozením Kristovým. Na Západě thebaiští mniši věnovali značnou část dnerozjímání jakožto prostředku k ponoření do sebe nebo ke spojivému poznáníBoha.Azavšechdobpocelédějinykřesťanstvíbylovelmičastopoužívánovíceči méně soustavné modlitby, aby se zdokonalily mluvené modlitby veřejnýchbohoslužeb. Avšak systemisace vnitřní modlitby v dokonale vypracovanáduchovnícvičeníbylaprovedenazřejměažnakoncistředověku,kdyžreformátořizevšeobecnili z pokladů církve novou formu duchovnosti ve snaze, aby vdechlirozvětvenému mnišství nový život a upevnili náboženské cítění velkýmschismatemazkaženostíkněžstvapoděšenýchlaiků.Mezidřívějšípodporovatelesystematiky byli nejúspěšnější a nejvlivnější sboroví páni windesheimskékongregace,kteříbyli vúzkémspojenís “bratryspolečnéhoživota”.Nasklonkušestnáctéhoanazačátkusedmnáctéhostoletístalyseduchovníexercicietéměřmódou,možno-li tak říci. První jezuité ukázali, jakémimořádné změny povahy,jakénadlidskévůleaoddanostimohlidosáhnoutmužové,jejichžvzdělánípomocísystematickysvatýmIgnácemzLoyolyvypracovanýchduchovníchexerciciídbalorozumuaobrazotvornosti.ProtožejezuitébylitehdyvEvropěvelmiváženi,těšilise velké vážnosti i duchovní exercicie. Během celého prvního stoletíprotireformacebylysystémyvnitřnímodlitby(mnohéznich,oproticvičeníIgnácezLoyoly,vysloveněmystickéhosměru).Pokvietistickémrozporuupadlamystikav nemilost, a s ní mnohé, kdysi oblíbené systémy, které jejich skladatelévypracovali jako pomocný prostředek duším na cestě k mystickému nazírání.Chce-lisičtenářopatřitidalšíúdajeotomtozajímavémadůležitémtématu,nechťpoužijenásledujícíchspisů:Pourrat:LaSpiritualitóchrétienne,BedeFrost:TheArtofMentalPrayer,EdwardLeen:ProgressthoughMentalPrayeraAlfridaTillyard:SpiritualExercises.Zde možno uvésti jen několik charakteristických příkladů a různých

náboženskýchpodání. Musíš tedy vědět, žeučíš-li se ztratiti, dosáhnešMilovaného.Žádnémujinémutajemstvísenemusíšučit.Vícenežtomineníznámo.AnsarizHeratu.

Ošeststoletízpět,jakjsmeviděli,řeklsvatýFrantišekSaleskýtéměřtotéžmladému Camusovi a všem těm, kteří k němu přišli s naivní nadějí, že jimprozradí nějaký lehký a neomylný způsob, jímž by mohli dospět ke spojivémupoznáníBoha.Neníužjinéhotajemství,nežztratitisvéjávMilovaném.Apřecesufiové,jakokřesťanštíbratří,velmihojněužívaliduchovníchexercicií-přirozeněani samoúčelně,ani jakopříméhoprostředku,nýbrž jakoprostředkukpřímémuprostředkukespojenísBohem,tj.jakoprostředku

knesobeckémuamilujícímuponoření. Podvanáct let jsembylkovářemsvéduše.Vložil jsem jido tavícípecetrýznění a pálil jsem ji ohněmboje.Položil jsem ji na kovadlinu výčitky a kovaljsemjikladivemhany,ažjsemzduševykovaljasnézrcadlo.Popětletbyljsemzrcadlem svého já a leštil jsem toto zrcadlo stále různými způsoby modlitby azbožnosti. Potom jsem rok pěstoval uvnitřnění.Okolo svého těla jsem zřel páspýchy, ješitnosti, sebepovyšování, důvěry ve svou zbožnost a záliby ve svýchdílech.Bojovaljsemdalšíchpětletnežjsemonenpásopotřebovalaznovujsemse přihlásil k islámu.Pohlédl jsem kolem a spatřil jsem, že všichni tvorové bylimrtvi.Vyslovil jsemčtyřiakbirynadnimi,vrátil jsemsez jejichpohřbuadospěljsemkBohu,bezpřimíchánítvorů,jendíksamépomociBoží.Bayasidal-Bistami. Nejjednodušším a nejčastěji používaným duchovním cvičením jestopakováníBožíhojménanebonějakévěty,kterápotvrzuje,žeBůhjestažedušejenaněmzávislá.Kdyžtedyzamýšlíšvěnovatisetomutodílu(ponoření)azmilosticítíš,žeTě

Bůhksoběvolá,pozdvihnisrdcekBohuv jemnéhnutí lásky.AmyslipřitomnaBoha,kterýtěstvořilavykoupil,amilostivětěknynějšímustavupovolal,anemějžádnou jinou představu o Bohu. A to všechno udělej, jen když po tom toužíš;neboťnahý,kBohuobrácenýúmysl,bezjinépříčinykroměNěho,úplněpostačí. Akdybys tentozáměrmohlvidětobsaženýveslově,abyshomohl lépevystihnout, chop se pouze krátkého slovíčka, neboť jednoslabičné je lepší neždvouslabičné. Čím kratší slovo, tím lepší pro práci duše. A takové slovo je například Bůh nebo Láska (Law). Vyber si z obou, které chceš, nebo jiné, krátkéslovo, které se ti nejlépe líbí. A upni toto slovo na své srdce, aby se už nikdynemohloodtrhnouti,aťsedějecoseděje.Slovomábýtitvýmštítemakopímveválcenebovmíru.Tímtoslovemmášbojovatprotionomumrakuatemnotěnadsebou. Tímto slovem máš sraziti každou myšlenku pod Mrakem zapomenutí.Souží-li tě nějaká myšlenka, abys zkusil, co bys mohl mít, odpověz jen onímslovem (Bůh nebo Láska). A kdyby ti myšlenka nabízela velkou učenost, abysvyložil to slovo, řekni jí, že to chcešmít celé a nikoliv násilně nebo okázale. Azůstaneš-li věren tomuto předsevzetí, můžeš si být jist, že ona myšlenka těpřestanepronásledovat.Mraknevědomosti.V jiné kapitole navrhuje autor Mraku, že mnohdy náš cíl symbolizující slovo

zaměňuje za slovo, které popisuje náš nynější vztah k onomu cíli. Slova, kterámajíbýtběhemtohotocvičeníznovuopakovánajsou“hřích”a“Bůh”. Nemáš tatoslova rozumovouzvědavostíani rozkládati, ani vkládati, aninemáš zkoumati jejich vlastnosti v domnění, že svou zbožnost vystupňuješ.Shledávám,žebyse tov tomtopřípaděapři tétoprácinemělodělat.Podrž jecelá,tatoslova.Tím“hříchem”rozumějnějakouhromadu,nevíšjakéhodruhu,nicjiného než sebe sama…Jelikož pokud pobýváš v tomto bídném světě, vždycky

někdevsoběmusíšcítititutoodpornoupáchnoucíhromaduhříchů,kterájejistýmzpůsobemspojenasesubstancítvébytosti,mělbysstřídavěmysletnaonadvěslova “hřích”a “Bůh”.Tusimusíš zcela zpřítomňovat, žekdybysmělBoha,bylbysbezhříchu;akdybysbylbezhříchu,mělbysBoha.Mraknevědomosti.Šejkměvzalzarukuaodvedlmědokláštera.Posadiljsemsevesloupovésíniašejkvzalknihuazačalčísti.Jaksestáváučenci,byljsemzvědavojakouknihujde.Šejkuhádlmoumyšlenku.“AbuSaíd”,řekl,“všechstodvacetčtyřitisícprorokůbyloposláno,abykázali jedinéslovo.Vyzývajílid,abyvzývali“Allaha”asamisemuvěnují.Ti,kdototoslovovnímalijenuchem,vypouštělihodruhým.Tivšak,kdohovnímaliduší,tisklijejdodušeaopakovalijej,ažjejvtisklidodušeajejich celá bytost se stala tímto slovem. Pak jej už nepotřebovali vyslovovat.Protožepochopiliduchovnísmyslslova,zahloubalisedoněhotak,žesiuždálenebylivědomisvénejsoucnosti.”AbuSa id Chopsekrátkéhoveršezežalmu,anechťti ještítemaochráncemprotivšemtvýmnepřátelům.Cassian(kterýcitujeopataIseaca).VIndiisejmenujeopakováníjménaBožíhonebomantramu(krátkározjímací

nebo poučná věta) džapam. Je to oblíbené duchovní cvičení u všech sekthinduismuabuddhismu.NejkratšímantrajeÓM,vyslovenýsymbol,kterývsoběobsahuje celou filosofii vedánty. Tomuto nebo jiným mantram připisují hindovéjakýsi druh kouzelné moci. Opakování téhož jest svátostné jednání, kterépropůjčuje milost ex opera operáto. Stejná působnost byla a jest připisovánaposvěcenýmslovůma formulímbuddhistickým.A přirozeně, právě jako tradičnínáboženské rituály, jak se zdá, mají sílu, aby vyvolaly pravou přítomnostskutečnostiapsychickéobjektivity,kterávzniklapomocívíryazbožnostícelýchgenerací, tak také mohou již odedávna posvěcená slova a věty sloužiti jakonositelsil,kteréjsoudalekovětšíminežsílyjednotlivce,kterýjevyslovuje.Stáléopakovánítohotoslova“Bůh”nebo“Láska”,můžezapříznivýchokolnostíhlubocepůsobitinapodvědomíanaonoodosobněnésoustředěnívůle,myšlenekacitů,bezněhožnenímožnéspojivépoznáníBoha.Dále, je-lislovoopakováno“celé,nenásilně a neokázale”, jednoduše, pomocí rozmlouvavého rozumu, může sestát, že skutečnost, na jejímž místě stojí, se nakonec projeví duši pomocíintegrální intuice.Stanese to, “jsoudveřehlásek tohotoslovaotevřena”, jaksevyjadřují sufiové, a duše vstoupí do skutečnosti. Toto všechno se může stát,nedějesetovšaknásilně.Nenístandardníhoduchovníholéku,nenípříjemnéhoajistého univerzálního prostředku pro duše, které trpí odcizením od Boha. Neníneomylné léčby, je-li lék duchovních exercicií špatně užit, může vyvolat novounemoc nebo starou zhoršit. Možná, že pouze mechanické opakování Božíhojménapřineseomámení, které takhlubocestojípodanalytickýmmyšlením jakorozumovévnuknutínadním.Aprotožeposvěcenéslovopředstavujeneurčitýdruh

předsudku o zážitku vyvolaném jeho vyslovováním, místo přímého vnímánískutečnostizáměnouseprovádítotooznamováníneboselidésnažíonějakýjinýabnormální stav, který se modloslužebnicky pěstuje. A dříve než vůle bylaodvedenaodjá,bylaobrácenaktomu,cosemylnějevíjakoBůh.Kdosevěnujedžapamuajejaknedostatečněvytříben,takinedostatečněpoznalý a nazíravý, vystavuje se nebezpečí, které číhá i na ty, kteří se věnujípokročilýmduchovnímexerciciím.Vroucí koncentracenaobraznebomyšlenku,jak je doporučována tolika východními a západními učiteli, může jistým lidemvelmiposloužiti, jinýmvšakmůževelmiškodit.Pomáhá,kdyžznívyplýváonenklidmysli, onomlčení rozumu, vůlea citů, při němžmůžebýt vyslovenovdušiBožíslovo.Ješkodlivé,kdyžobraz,nanějžsesoustřeďujeme, takhalucinačněskutečně vystupuje, že je považován za objektivní skutečnost a jemodloslužebnickyuctíván.Škodí též,kdyžkoncentračnícvičenípřinášínezvyklépsychologickévýsledky,naněžjejednotlivec,kterýjezakouší,hrdý,jakokdybytobyly zvláštní milosti a Boží poselství. Nejobvyklejší z těchto nezvyklýchpsychologických událostí jsou vidění a hlasy, předvídání, telepatie a jinépsychickéschopnostiazvláštníprojevsilnéhotělesnéhotepla.Mnozí,kdokonajísoustřeďovací cvičení, pociťují časem toto horko.Někteří křesťanští svatí,mezinimi nejznámější svatý Filip z Neri a svatá Kateřina Sienská, pociťovali jenepřetržitě. Na Východě vypracovali techniku, aby se regulovalo a využilointenzivní koncentrací vzbuzené teplo, aby například chránilo mystika předchladem (mrazem). V Evropě, kde tento zjev není správně chápán, pociťovaliněkteří vážení nazíravci toto teplo a považovali je za nějaké zvláštní Božídobrodiní a dokonce za spojivý zážitek. Protože nebyli dostatečně umrtveni anebylidostpokorní,podlehlimodlářstvíaBohazatemňujícíduchovnípýše. Následující místo jednoho z největšíchmahajánských písem obsahujepřísnou kritiku mahajanskými učiteli duchovních cvičení - soustředění nasymbolické předměty, rozjímání o pomíjejícnosti a úpadku (aby odvykli dušipřipoutávati se k pozemským věcem), o různých doporučených ctnostech, ozákladníchpoučkáchbuddhismu. (Mnoház těchtocvičení jsoupopsánavknizeStezka čistoty, přeložené do angličtinyDwightGoddarem a vydané společností

PaliTextSociety[203]

vesvazkuYogaa tibetská tajnáučení,vydanédr.Evans-Wentzem.Běhemsvéhocvičenívidíjogin(vmyšlenkách)podobuslunceneboměsíce,neboněcojakolotosovoukvětinunebopodsvětí,neboněcojakooblohu,oheňapodobné. Všechny tyto zjevy jej odvádějí z cesty filosofů, srážejí jej do stavusravaka,doříšepratyekabuddhy.Kdyžsevšechnotoodložíanastoupísestavbezobraznosti, dostaví se podle založení duše jedna z “takovostí” a sejdou seBuddhovézevšechzemíadotknousesvýmasvětelnýma rukama lebky tohotodobřejednajícího.LankavataraSutra. Jinými slovy je intenzivní soustředění na jakýkoliv obraz (i když je to svatý

symbol, jako lotos) nebo na jakoukoliv myšlenku, od představy pekla až kpředstavěnějakéžádoucíctnostinebo jejíoslavynanějakémBožímpřívlastku,vždyckysoustředěnímnaproduktvlastníhoducha.Mnohdyústíuumrtvenéhoanazíravéhočlověka,uměnísoustřeďovacídostavupřímostiabdělétrpnosti,vnížjemožnépravénazírání.Mnohdyvšak,protožepředmětemsoustředěníjeněco,co je produktem soustřeďující se mysli, dospěje k nějaké klamné nebonedokonalénazíravosti.“Takovost”,Božskýprazákladjsoucna,odhalísejentěm,jejichž vůle, představivost, city a rozum nejsou egocentrické (a také nealteregocentrické).Pravím,žeintroverse(nahlíženídonitra)musíbýtzavržena,protoženikdynesmíbýtpřipuštěnaextroverse.SpíšejenutnostáležítvpropastiBožíesenceav nicotě věcí, a když někdy člověk objeví, že je od nich (od Božské esence astvořenénicoty)oddělen,musíseknimvrátit,nikolivintroversí,nýbržzničením.BenetzCanfielduLankavataraSutraodsuzuje introversi jakocestu joginovu,kterávnejhorším

případě vede k modlářství, v nejlepším pak k částečnému poznání Boha vevnitřníchvýšinách,nikdyvšakkdokonalémupoznánív jehoplnosti jakvně, takuvnitř.Zničení (otecBenet rozeznávádvojí,pasivníaaktivní) jepromahajance“stavem bezobraznosti” v ponoření a v činném životě stavem odpoutanosti, vněmžvěčnostmůžebýt vnímána v časua samsaru lzepoznat jako totožnou snirvánou.Aprotožechcešstátanechcešupadnout,neupusťnikdyodsvéhoúmyslu,nýbrž zasáhni vždycky tento mrak nepoznání, který se nachází mezi tebou aBohem ostrým šípem dychtivé lásky. A oškliv simyslit na něco nižšího než naBoha.Anepolevujvtom,aťsestanecochce.Neboťjeto jedinédílo,kteréničízákladakořenyhříchu.No,acopotom?Proléváš-liještětolikslzlítostinadsvýmihříchyanadutrpenímnašehoPána,nebomyslíš-liještětoliknanebeskéradosti,k čemu ti to prospívá? Zajisté to způsobilo hodně dobrého, přineslo hodněpomoci,užitkuamilosti.Alevesrovnánístímtoslepýmhnutímláskypomáhátitojenmálo.Vždyťsamotnétotohnutí,bezčehokolivjiného,jenejlepšíúdělMariin.Bezněhoostatnípomáhábuďmálonebovůbecnic.Ničínejenzákladakořenyhříchůvmíře,vjakéexistují,aleizpůsobujectnosti.Je-lisprávněpojato,budoutaké všechny ctnosti správně pochopeny, procítěny a zjemněny bez tvéhopřičinění. Ať má člověk kolik chce ctností, jsou zakaleny jediným neupřímnýmzáměrem, a proto jsou nedokonalé. Vždyť ctnost není nic jiného než řízený apřiměřenýsklon,kterýjeobrácenkBohukvůliNěmusamému.Mraknevědomosti.Jestližesoustřeďovacícvičení,opakováníBožskýchjmenneborozjímáníopřívlastcích Božích nebo o událostech ze života světcova nebo avatarova, těmkteří jichpoužívají, slouží k tomu, abydospěli k nesobectví, k přímosti a (slovyAugustinyBakerové)koné “láscečistéhoBožství”, ježumožňujíspojenídušesBožstvím,pakjsoutakovácvičenízceladobráažádoucí.Projevují-lisevýsledky

jinéhodruhu,pak-každýstromsepoznápodleovoce.BenetzCanfieldu,anglickýkapucín,kterýnapsalPravidladokonalostiabylduchovnímrádcempaníAcarieakardinálaPierredeBérullenaznačujevesvémpojednánímetodu,podlenížsoustředěnínaobrazmožnopoužítjakopřechodukbezobrazovémuponoření, ke “slepémuzření”, k “láscečistéhoBožství”.HodinyvnitřnímodlitbymajízačínatintenzivnímsoustředěnímnanějakouscénuzutrpeníPáně. Pak musí modlitebník tuto představu posvěceného lidství jaksi zrušiti apřejítizníkBožstvíbeztvaruapřívlastků,kteréjevtělenodokaždéhočlověka.Nápadně podobné cvičení je popsáno v Bardo Thödolu nebo v Tibetské knizemrtvých(dílozcelavýjimečnéhloubkyakrásy,které jepřeloženodoangličtiny idoněmčiny.)AťjetvýmochrannýmBožstvímkdokoliv,rozjímejdlouhoudobuojehotvaru- který je zřejmý, avšak ve skutečnosti tu není jako kouzelníkem vyvolanápředstava.PakrozpusťpředstavuochrannéhoBožství,začínajíckončetinami,ažz ní už není nic vidět. A převeď se do stavu jsoucnosti a prázdnoty - kterou simůžešpředstavitjakoněcokonkrétního-apřebývejnějakoudobuvtomtostavu.RozjímejpakznovuosvémochrannémBožstvíaopětvJasnémsvětle.Dělejtostřídavě. Potom dovol svému rozumu, aby se postupně rozpustil, začínajíckončetinami.

Tibetskáknihamrtvých[204]

JakoshrnutícelélátkycitujmevětuEckhartovu:“KdoBohahledávnějakém

způsobu,chápesezpůsobuazanecháváBoha,kterýjevezpůsobuskryt”.[205]

“Způsob”jezdeklíčovéslovo.JestpřípustnopřechodněhledatiBohavnějakémtvaru,kterýodzačátkujeuznávánzasymbolskutečnosti,zasymbol,kterýdřívenebopozdějimusíbýtodloženstranouveprospěchsymbolizovaného.Hledatijejv nějakém “způsobu” - v nějakém tvaru, který považujeme za pevnou aprapůvodní skutečnou postavu - znamená oddávati se bludu a druhumodloslužebnictví.Pravýminepřátelivnitřnímodlitbyjsouneznalostpravépovahyvěcí(neznalost,

která samozřejměnikdynebyla takpropastná jako v tomtoobdobí povinnéhoabezplatného vyučování) a pohřížení se do vlastních zájmů, do vášnivýchpozitivních a negativních hnutí citu a do toho, co obyčejně platí za “spokojenýživot”.Zvykneme-lisivšaknavnitřníživot,jsouvýkyvyodněhohlavníminepřátelipokroku.Pravděpodobně jsouvšichni lidé,dokoncenejsvatější,aždourčitéhostupně

ohrožení výkyvy. Jest však zřejmé, že nikdo, kdo se přímo nevěnuje vnitřnímodlitbě, vede rozptýlený, nenazíravý, egocentrický život, musí bojovat protičetnějšímahoršímvýkyvůmnežněkdo,kdožijecílevědoměanikdynezapomíná,že je ve spojení s vesmírem a jeho Božským prazákladem. Při některých znejužitečnějších duchovních exerciciích používají se výkyvy, a tyto překážkysebezapomenutí,duchovníhomlčeníatrpnostivůčiBohusepřeměňujívnástroje

pokroku.Napředúvodemk tématu těchtocvičeníbudižuvedeno,ževšichniuctivatelé

vnitřnímodlitbyjsouvjednombodějednotni.Radísvýmžákům,abysenesnažilpovrchovou vůlí přemoci výkyvy, které se vynoří běhemhodin nazírání.Proč jetomutak,poutavěvyložilBenetzCanfielduvesvýchPravidlechdokonalosti.“Čímvícečlověkpůsobí, tímvíce jestaexistuje.Ačímvíce jestaexistuje, tímménějest a existuje v něm Bůh.” Každé posílení odděleného, osobního já má zanásledek, že si úměrně méně uvědomujeme Božskou skutečnost. Ale každámocná reakce vůle na povrchu proti výkyvům posiluje automaticky oddělené,osobníjáatímzmenšuješancejednotlivcovy,abydospělkpoznáníláskyBožíakní.Tím,žesepokoušímerozptýlitsvé,Bohazatemňujícíbdělésny,stupňujemepouze temnotu své vrozené nevědomosti. Jelikož tomu tak je, musíme přestatbojovat proti výkyvům a místo toho vynalézt, jak bychom je mohli obejít nebonějak jichpoužít.Když jsmeužnapříkladdosáhliurčitéhostupněbdělé trpnostivůči skutečnosti a jsme postiženi výkyvy, můžeme jednoduše přehlížet tohozlomyslného a chtivého slabomyslníka, který stojí mezi námi a cílem našeho“cílevědomého pohledu.” Výkyvy se projevují nyní v popředí vědomí,uvědomujeme si jeho existenci, potommírně a bez přepínání vůle přenesemeohnisko své pozornosti na skutečnost existující v pozadí, kterou spatřujeme atušíme nebo o níž jenom víme (dík dřívějším zážitkům nebo úkonům vůle). Vmnohých případech toto nenamáhavé přesunutí pozornosti zbaví výkyvy jejichmučivé“přítomnosti”apřinejmenšímnanějakoudobuzpůsobí,žezmizí.Kdyžsrdceodbočujenebojerozptýleno,pozvi jezcelamírněkrozjímanému

předmětuapostavjeznovuněžněpředsvéhomistra.Adokoncekdybyspocelouhodinu nic nepořídil, než že bys své srdce vzal zpět a postavil je před svéhomistra,bylabyhodinadobřevyužita,ačkolivsesrdcepokaždéznovuodchyluje.Sv.FrantišekSaleský.Vtomtopřípaděpředstavujeneutralizováníodklonůcennoulekcivtrpělivostia

vytrvalosti. Jiná přímější metoda, jak opice v našich srdcích přiměti k práci, jepopsánavMrakunevědomosti.Cítíš-li,žeje(odklony)nemůžešvůbeczvládnout,schulsepodnějakopsisko

apřemoženýzbabělec,mysli,žebybylohloupédáleprotinimbojovat,aporučseBohu,kdyžupadášdorukousvýchnepřátel…Amyslisi,žekdyžsetatometodadobřepochopí,nenípotomničímjinýmnežpravýmpoznánímtvéhojá,takovýmjakým skutečně jsi, padouchem a špinavou věcí, daleko horší než nic. Totopoznání a cítění je pokora. A tvá pokora si zasluhuje, aby Bůh ve své mocisestoupil,apomstiltěnatvýchnepřátelích,abytěvzalksoběapečlivěosušiltvéduchovní oči, jak to činí otec dítěti, které by bylo málem připraveno o životdětskýmiprasatyavzteklými,trhajícímimedvědy. Konečně je třeba připomenout cvičení, které je oblíbeno v Indii, kteréspočívávtom,žesevznikléodklonypozorujíbezvášněapřitomsepřipomínajízvláštnímyšlenky,cityapočiny,čímžsemyslvrací

k původnímu tématu v temperamenty v charakteru, v založení a přijatýchzvyklostech.Totocvičeníukazujeduši,pročjeoddělenaodBožskéhoprazákladusvéhojsoucna.Otevřesejísvětloaonapochopí,žejejíduchovnínevědomostjezaviněna trpnýmodporem nebo přímým spolehnutím na já. Zvláště odhalí, kdeonozatemňujícíjátvořínejtvrdšíanejhustšísedlinu.Potomkdyžserozhodla,žeučiní během dne všechno, aby se zbavila těchto překážek na cestě ke světlu,odstavíklidněmyšlenkynaněstranou,aprázdná,vyčištěnáamlčícívystavísetrpněonomuNěčemu,cojemimoauvnitřNí. “Noverimme, noverimTe,”měl ve zvyku opakovat svatý František zAssisi.

Sebepoznání, které vede k odporu vůči já a k pokoře, je předpokladem láskypotřebnékpoznáníBoha.Duchovnícvičení,kterávyužívajíodklony,majívelkoupřednostvtom,žestupňujísebepoznání.Každáduše,kteráseblížíkBohu,musívědět kým a čím je. Používat nějaký druh vnitřní nebomluvenémodlitby, kterámravně převyšuje toho, kdo ji používá, znamená hráti lživou úlohu. Následkytakových lží jsou klamné představy o Bohu, modloslužebnická uctívánísoukromých a neskutečných představ, a jelikož chybí pokorné sebepoznání,vládneduchovnípýcha.Aninenízapotřebíještědodat,žetatometoda,právějakovšechnypodobné,

má jak nebezpečí, tak přednosti. Ti, kdo jí používají, jsou stále v pokušení, žeuprostředpříliš špinavýchosobníchprostředků zapomenounaúčel - zahloubajíse do očistného a lítostného autobiografického pokusu a vyloučí z něho čistéBožství,přednímž“zlostnéopice”klamněhrály,ananějžsinyní takpoživačně

vzpomínají.[206]

Dospěli jsmenyník tomu,comožnonazvatduchovnímiexerciciemidenníhoživota.Zde jeproblémdosti jednoznačný- jaksimámeběhempracovnídobyavevolnýchchvílíchuvědomovat, že vevesmíru jemnohemvíce,nežcovnímáoko člověka, jenž se zaměstnává svými záležitostmi nebo zábavami. Tentoproblémsenedávyřešit jedinýmzpůsobem.Určitépráceauvolnění kladou taknízképožadavky,žepřinichjemožnéneustáleopakovatposvěcenéjménonebovětu,nebo,čemujesttřebadátpřednost,jestpřinichmožnénepřetržitéduchovní

mlčeníapozorná trpnost.Onazaměstnání,kteráprováděliLorencovi[207]

bratři(jehož“ŽivotvBožípřítomnosti”dosáhljakýsidruhslávyvkruzích,kterésejinakvůbec nezajímaly o vnitřní modlitbu nebo o duchovní exercicie), byly všechnyonoho jednoduchého a nenáročného rázu. Jiné úlohy jsou však přílišmnohostranné,nežabydovolovalynepřetržiténazírání.JakEckhartpraví:“Kdybykněz chtěl přimši vzbuditi přílišnou vroucnost,mohl by učinit něco, co by byloškodlivé.Nejlepšíradajest,žesesnažímepředtímapotomovroucnost,akdyž

něco děláme, činíme to pečlivě.”[208]

Tato rada se vztahuje na každézaměstnání, které si vyžaduje celou pozornost. Ale takové nerozdělenépozornosti se dosahuje zřídka, a sotva může být tak jako tak dlouhou dobuudržena.Jsouvždyckymezidobyuvolnění.Každýjichpodlelibostimůževyužítke

sněnízabdění(kebdělýmsnům)nebokněčemulepšímu.…KdotedyvevšechvěcechjennaBohamyslí,takovýčlověkpřinášíBohadovšechsvýchdělanavšechnamísta,avšechnototolidskédíloprovádípouzeBůh…Neboť (takovýčlověk)nanicnemyslíanicnehledá,animunicnechutnákroměBoha.VždyťBůhsespojísčlověkemvevšemjehomyšlení,ajakoBohanemůžerozptýlitžádnározmanitost,takanipotomtakovéhočlověkanemůženicrozptýlitanirozrůznit.

Eckhart[209]

Nejsem tohomínění, že semáme dobrovolně vystavovat odbočujícímvlivům.Bůhchraň!TobybylBůhpokoušenavelminebezpečně.Všechnytakovéodklony, které se nějakým způsobem dostavují na rozkaz prozřetelnosti, jsoudobrodějné, když se k nim přibližujeme s přiměřenou opatrností a v pečlivěhlídaných hodinách modlitby a čtení. Často poslouží vaší pokoře a vašemusebezáporu více ony věci, při nichž vzdycháte po samotě, než sama nejhlubšísamota…Mnohdy může nějaká podnětná kniha nábožných rozjímání, nějakécituplné rozjímání, nějaký významný rozhovor zalichotit Vaší chuti a uspokojitiVašejá,protožesedomníváte,žejstehodněpokročilnacestědokonalosti.Tím,žesekrmítefalešnýmipředstavami,stupňujetestálesvoupýchuachováteseposvých duchovních exerciciích ještě netrpělivěji ke všemu, co překříží Vaší vůli.Přálbychsi, abystesedržel tohoto jednoduchéhopravidla.Nevyhledávejtenic,covásodvádí,snášejtetrpělivě,coVámBůhbezVašívůlepřisoudíodvádějícíhonebopřerušujícího.JetovelkýbludhledatiBohavdálceavevěcechsnadzcelanedosažitelných a nedbati, že je při nás v našich denních souženích, pokudsnášímepokorněastatečněvšechno to, copochází z rozličnýchnedokonalostínašichbližníchanássamých.Fénelon

Pomni,žetvůjživotjeustavičnápomíjejícnost,apozdvihnisvoumysl,přikaždémodbíjeníhodin, předevšímkBohu, říkaje si: “ÓBože, klanímse tvémuvěčnémuBytí; jsemšťasten, že svébytí každýmokamžikempomíjí, abymohlokaždouchvílioslavovatiTvouvěčnost.J.J.Olier.Kráčíš-lisám,neboať jsikdekoliv,vrhnipohlednaobecnouvůliBoží,kterou

chcevšechnadílasvéhoslitováníaspravedlnostinanebi,nazemiapodzemí,aschvaluj a chval a pak miluj tuto suverenní, nejsvětější nejspravedlivější anejnádhernější vůli. Pohleď pak na zvláštní vůli Boží, kterou své miluje a jeovlivňujerozmanitýmzpůsobem,útěchouanavštívením.Apotombysměltrochupomysliti,jakrůznéjsouzákladyútěch,předevšímvšaktakéjakspravedlivájsounavštívení.Apotom,svelkoupokorouschvaluj, chvalamiluj všechnu tutovůli.Rozjímejovůli,jakseprojevujevetvévlastníosobě,vevšemdobrémnebozlém,nikolivohříších,cosetistáváacobysetimohlostát.Potomschvaluj,chvalamiluj všechno to, a prohlašuj, že se vždycky této suverenní vůle chcešdržet, ji

uctívataklanět,asvěřsedovůleBožíaodevzdejmuvšechnysvé,mezinimižjsem také já.Měj velkou důvěru v onu Boží vůli, buď přesvědčen, žeOn námnadělí dobro a štěstí. Připojuji, že jakmile jsi toto cvičení provedl dvakrát nebotřikrát,smíšhozkrátit,obměnitapřizpůsobitpodlesvéhomínění,neboťbyměločastovpodobětouhypronikatidotvéhosrdce.SvatýFrantišekSaleský Žijeme-li vesvětle,nepotřebujemeklopýtati, neboťvesvětle jevšechnoodhaleno.Kráčíš-li, jevetvýchprsou,atynepotřebuješříkat:Pohleďsemnebopohleďtam.Aležíš-livposteli,jesttam,abytěpoučovaloapřivádělodotvémyslivysokémyšlenky,brzyseztratíš.Žiješ-lipakv tomtosvětle,ukáže ti tvéhříchy,špatnostatvůjstav,vekterémsenacházíšjakopadlábytost.Přebývejtedyvtomsvětle,kterétivšechnoukazuje.Neodchylujseodsvéhopaprskuanivpravoanivlevo.GeorgeFoxNásledujícívýňatekpocházízEaitaovaaGoddardovapřekladučínskéverse

AšvagošovaProbuzenídomahajanskévíry-původněsanskritskypsanéhodílazprvníhostoletínašeho letopočtu, jehožoriginál sevšakztratil.Ašvagošavěnujejeden oddíl svého pojednání “užitečným prostředkům” jak buddhistickáterminologie jmenuje ty prostředky, jimiž se dosahuje spojivého poznání“takovosti”. Seznam těchto nezbytných prostředků obsahuje lásku a soucit vůčivšemcítícím lidskýmapodlidskýmbytostem,sebezničenínebotrýznění,osobníodevzdanost absolutní Buddhově přirozenosti, a ona duchovní cvičení, kteráosvobozují mysl od jejího zaslepujícího toužení po oddělenosti a neomezenéindividualitěamajíjejučinitschopným,abypochopiltotožnostvlastníjsoucnostisvšeobsáhlýmduchem.Zpopisůtěchtorůzných“užitečnýchprostředků”uvedujenposlednídvaprostředkycestykliduacestymoudrosti.Cestaklidu.Účeltohotocvičeníjedvojí:Vysušitivšechnyrušivémyšlenky(arušivýmijsouvšechnyrozlišujícímyšlenky),uklidniti(vysaditi)všechnypoutajícínáladyahnutímysli,abybylomožnéznovuupoutatimyslnameditaciavnímatijeho předsevzetí. Za druhé: když se mysl uklidní, zastavením jakéhokolivrozmlouvavéhomyšlení,nechťsepěstuje“nazírání”nebomeditace,nikolivvšakorozlišujícím,analytickém,nýbržspíšeintelektuálnějšímzpůsobem(srovnejrozdíl,

kterýčiníscholastikovémezi“rozumem”-ratio-a“intelektem”-intellectus),[210]

že se vystihne smysl a význam vlastních myšlenek a zážitků. Tímto dvojímzpůsobem “vysazování” a “pochopení” rozvine se již probuzená vlastní víra.Postupněoběčástitohotocvičeníserozpustí-duchjedokonaleklidný,avšakvnejvyššímířepřivnímáníčinný.Vminulostijsmemělidůvěrukvlastnímuúsudku(k analytickému myšlení), tento však nyní musí být beze zbytku vykořeněn azničen.Kdosechcevěnovat“vysazování”,mělbysestáhnoutidotichéhomísta,atam zpříma sedět, měl by se vážně pokoušeti, aby uklidnil a soustředil mysl.Ačkolivnazačátkusmímemysletinadech,nedoporučujese,abychomsidlouho

zachovávalitentozvyk,anisenemámyslzdržovatiuzvláštníchprojevů,zjevůapojmů,kterépocházejízesmyslů, jako jsounapř.praprvkyzemě,vody,ohněavzduchu (objekty, na něž se hinajnci soustřeďují v určitém stadiu duchovníhoškolení)anisenemázastavovatiuvjemů,stanovenípojmů,rozlišování,náladahnutímysli.Všechnymyšlenkovéútvarymusíbýtodloženy,jakmilesevyskytnou.Dokonce je třeba zrušiti představy o ovládání a odkládání. Mysl musí být jakozrcadlo, kteréodráží, avšakani nesoudí, ani si neponechává.Myšlenkyo sobějsou bezpodstatné. Nevšímej si jich. Myšlenky, které pocházejí ze smyslů a znižšíchčástímysli,samynenabudouforem.Nevšímáme-lisijich,aniseneobjeví,aninezmizí.Totéžplatíostavechmimomysl.Těmsenemádovolit,abyupoutalypozornostarušilytakcvičení.Myslnemůžebýtúplněprázdná.Protoževšakjsouodkládánystranoua ignoroványmyšlenkypocházející zesmyslůaznižší částimysli, musí na jejich místo nastoupit správná činnost mysli. Pak se vynořujeotázka:“Cojetosprávnáčinnostmysli?”Aodpověďzní:“Správnáčinnostmyslijesprávné uchopení mysli samé, její čisté nerozlišené esence. Jakmile se myslpřidržuje vlastní, čisté esence, neměly by zůstati žádné představy o já, badokonceaniojá,kterévykonáváúkonuchopení,aniouchopeníjakoprojevu…Cestamoudrosti.Účeltohotocvičeníjest,abysičlověkzvyklnato,abyzdřívějšíchcvičenízískanécvičenívyužil.Vstaneme-li,stojíme-li,jdeme-li,činíme-liněco,měli bychomsestále soustřeďovati načinnosta konání samo,nikolivnasvůjvztahk jednánínebopovazeaceně těchže.Mělibychomsimyslet: “To jechůze,tojepostojvklidu,tojepochopení”ane:“Jdu,dělámto,jetodobré,jetopříjemné,získávámsizásluhu, já jsemto,kdochápe, jak je topodivuhodné.”Ztohopocházejíodvratnémyšlenky,pocityzpupnostineboneúspěchuaneštěstí.Místotohomělibychomcvičiti jednodušesoustředěnímyslinajednánísamotné,a to v přesvědčení, že je užitečným prostředkem k dosažení duševního klidu,vnuknutíamoudrosti.Potétocestěbychommělijítvevíře,pohotovostiaradosti.Po dlouhém cvičení se otroctví starých zvyků zeslabí a zmizí. Na jeho místěobjevísedůvěra,spokojenost,osvíceníaklid.Sjakýmúmyslembylavypracovánatatocestamoudrosti?Stavytrojíhodruhu

brání pokroku na cestě osvícení. Za prvé, lákadla smyslů, zevních stavů arozlišujícímysli. Za druhé vnitřní stavymysli,myšlenky, tužby a nálady.Všemutomu mají zamezit dřívější (mravní a asketická) cvičení. Do třetí kategoriepřekážeknáležejí instinktivníazákladnípudyjednotlivcovy-pudsebezáchovyatouhapopožitku,úsilíuhájitsvouosobnost,pudrozmnožovací-kterévyvolávajílakotuachlípnost,bázeňahněv,zaslepují,pýchuaegoismus.Cvičenímoudrostiparamita mají za úkol ovládání a vyřazení těchto základních a instinktivníchpřekážek. Pomocí nich se mysl stává ponenáhlu jasnější, osvícenější amíruplnější. Vnuknutí se stává ostřejší, víra se prohlubuje a je obsáhlejší, ažvyústí v nepředstavitelného samadhi čistá esence mysli. Jdeme-li cestoumoudrosti,podléhámestáleméněmyšlenkámnaútěchunebobezútěšnosti.Vírajepevnější,pronikavější,dobrodějnáaradostná.Strachzpádumizí.Nedomnívejse však, že se splnění dostaví rychle. Bude možná zapotřebí mnohoznovuvtělení, mnoho eonů bude muset přejít. Dokud trvá pochybnost, nevíra,

pomluva, zlomyslnost, karmické překážky, bázlivost, pýcha, lenivost a duchovnívzrušeníadokoncedokudzůstávají třeba jen jejichstíny,dotud jest vyloučeno,dospětiksamadhiBuddhů.Kdovšakdosáhllesknejvyššíhosamadhi-spojivéhopoznání - bude moci pochopit společně se všemi Buddhy dokonalou jednotuvšech cítících bytostí s dharmakajouBuddhovství. V čisté dharmakaje není anidualita, ani stín rozlišování.Všechnyvnímající bytosti,mohou-li to jenpochopitijsou už v nirváně. Čistá esence mysli jest nejvyšší samadhi, je to anuttara -samjak-sambodhi,jetopradžnaparamita,nejvyššídokonalámoudrost.Ašvagoša

XXVI.kapitolaVytrvalostapravidelnostKdo přeruší průběh svých duchovních cvičení a modliteb, jest jako člověk,

jemužuletělpták:sotvajejznovuchytí.Sv.JanzKřížeSivolumusnonredie,currendumest.(Nechceme-lisklouznoutzpět,musímepospíchati).

Pelagius Kdybys řekl: “Teď postačí, že jsem dosáhl dokonalosti,” bylo by všechno

ztraceno, neboť je v podstatě dokonalosti, aby každému ukazovala jehonedokonalosti.Sv.Augustin

Buddhisté říkají přibližně totéž o arhatu. Když se tento domýšlí, že jearhatem,užjímnení. Totozrození (zrozeníBohavduši)nemůženikdonalézti,anisekněmupřiblížit, leda by se to stalo s velikým úsilím. Člověk nemůže dospěti k tomutozrození,ledažebyodtáhlvšechnysvésmyslyodvšechvěcí.

Eckhart[211]

Bylo-limikdyuloženopřísnépokání,spíšebychbylaradějikaždéjinénasebevzala,nežpřipravovatisenazíravostíkmodlitbě.Azajistébylamoc, jakounamnedoléhalSatan,takneodolatelná,neboméšpatnézvykytaksilné,žejsemse nemohla rozhodnout k modlitbě. A smutek, který mě přepadl při vstupu dooratoře, byl tak velký, že to vyžadovalo celé mé odvahy, abych se donutilavstoupit.Říkajíomně,ženejsemmalomyslná,a jeznámo,žeBůhmipropůjčilodvahu na ženu neobvyklou. Avšak špatně jsem jí užila. Nakonecmi přišel napomocPán,aikdyžjsemstálemělacočinitsonoumocí,mělajsemvětšímíravětšíradostneždříve,jakmilejsempocítilatouhusemodliti.Sv.Terezie. Jednomu ze svých duchovních dětí řekl náš milý otec (sv. FrantišekSaleský): “Měj trpělivostsevšemi,alepředevšímsesebou.Myslím tím,abysisnedalvzítchuťsvýmichybami,nýbržvzchopsevždyckysnovouodvahou.Mámradost, že každý den začínáš znovu; vždyť není lepší cesty, jak dospěti kduchovnímu životu, než vždy znovu začínati a nikdy si nemysleti, že jsme užvykonali dost. Jak můžeme trpělivě snášet chyby svých bližních, když nejsmetrpěliví vůči vlastním? Kdo se vlastní chybou dá vyvést z míry, nedokáže sezlepšiti.Každézlepšení,kteréjeužitečné,pocházízklidnéamírnémysli.

JeanPierreCamus.Téměřneníduší,kterépěstujívnitřnímodlitbu,adřívenebopozdějinepocítí

velkýodporvůčiní, takžepocítívduchuvelkénejasnostiavcituvelkoutupost.Když tedy nedokonalé duše nejsou dobře vzdělány a dobře připraveny, ztratíodvahupřidelšímtrvánítakovýchnižšíchpřekážek,badokoncejsouzdržovány,aby dále nepokračovaly; pomyslí si snad, že jejich nazíravost jest bezúčelná,protožepodle jejichmíněnívšechno,nacomyslí,nebocovůčiBohuuvedouvčinnost, jezcelabezcenné,žejetoztrátačasu,takžebybyloužitečnější,kdybysvůj čas ztrávily jinak. Ba, určité duše řídí všemohoucí Bůh nejinak než tímtozpůsobem - onou suchou modlitbou. Necítí se při žádném nazírání spokojeni,nýbržnaopakpociťujíbolestaodpor.Apřecedíkzvláštnímilostiavdušihlubocezakotvenéodvaze,pokračují,překonávajíhrdinněvšechny těžkostiavykonávajísvávnitřnícvičenítakdobře,jakmohou,kvelkéspásesvéduše.AugustinaBakerová.

XXVII.kapitolaNazíravost,denníživotasociálníužitek Podlehistorickýchformulacívěčnéfilosofie je jisto,žemystickénazírání,příméa intuitivnízažíváníBoha jestkonečnýmcílem lidskéhoživota;žečinnostjestjenprostředkemkcíli;žespolečnostjejenpotuddobrá,pokudsvýmčlenůmumožňuje nazíravost; a že aspoň menšina nazíravých je nezbytná pro blahokterékolivspolečnosti.Vlidovéfilosofiinašídobyplatízasamozřejmé,žečinnostje konečný cíl lidského života; že nazíravost (především její nižší druhyrozmlouvavéhomyšlení)jeprostředkemkcíli;žespolečnostjepotuddobrá,kdyžčinnost jejich členů podporuje technický pokrok a organizační proces (pokrok,který-jaksemázato-jepříčinněspojensmravnímakulturnímpokrokem);ažemenšina nazíravých je společnosti, která je toleruje, bez užitku nebo snaddokonce škodlivá. Není třeba, abychom se stále zaměstnávali modernímsvětovýmnázorem.Výslovně nebo tiše je rozváděn na každé reklamní stráncenovin a časopisů. Následující citáty byly vybrány, aby vrhly světlo na starší,pravdivéamáloznámépoučkyvěčnéfilosofie. Práce způsobuje tříbení ducha, nikoliv vnímání skutečnosti. Pravduchápemerozlišováním,anikolivnesčetnýmičiny.ŠankaraKonečnýmcílemkaždéjednotlivévěcijeto,cozamýšlítvůrceneboliprvnípříčina každé věci. Tvůrce, první příčina vesmíru, byl Intelekt. Následkem tohomusíbýtnejvyššídobrointelektu,atojepravda.Protomusíbýtpravdakonečnýmcílem tohoto vesmíru, a rozjímání o pravdě musí být tedy hlavním cílemmoudrosti. Z toho důvodu prohlašuje Boží vtělená moudrost, že sestoupila nasvět, aby zvěstovala pravdu. Dále definuje Aristoteles prafilosofii jako poznánípravdy-nikolivkaždépravdy,nýbržonépravdy,kterájepramenemkaždépravdy,oné pravdy totiž, která se týká prvního jsoucnostního principu všech věcí. Tatopravdajetedyprincipemvšehopravdivého,neboťřádvěcívpravdějetentýžjakořádvejsoucnu.Sv.TomášAkvinskýJednavěcmůženáležetinazíravémuživotudvojímzpůsobem,podstatněapak jako vloha…Mravní ctnosti predisponují k nazíravému životu; neboť úkonnazíravosti, v němž nazíravý život podstatně spočívá, jest rušen jak prudkostíafektů, tak i zevními poruchami. Mravní ctnosti však dokáží zkrotiti prudkostafektů a odstraniti zevním zaměstnáním způsobená rušení. Následkem tohopredisponujímravníctnostiknazíravémuživotu.Sv.TomášAkvinský

Dílalásky(slitování)ikdyžnáležejípouzekčinnémuživotu,přecejsouvelkou

pomocíapřipravujídotyčnéhonazíravéhočlověkanajehokonečnýcíl.

WalterHilton V buddhismu jako ve Védantě a ve všech formách křesťanské víry, kromě

nejnovějších forem, jest správné jednání prostředkem, jímž duch připravuje nanazíravost.Prvnízesedmistupňůosmidílnéstezkyjsouaktivní,mravnípřípravanaspojivépoznání“Takovosti”.Jenti,kdostálevykonávajíčtyřictnostnájednání,která obsahují všechny ostatní ctnosti - a to nenávist splácejí láskou, pěstujíresignaci, “svatou lhostejnost” neboli osvobození od všech tužeb, poslušnostdharmě neboli vůči pravé povaze věcí - mohou se nadáti osvobozujícíhopochopení pravdy, že nirvána a samsara jsou jedno, že duše a ostatní bytostijakožtoprincipživotamajíSrozumitelnésvětlo(čiliBudhovudělohu).Zdevyvstávázcelapřirozeněotázka:“Kdojepovolánkonénejvyššíforměmodlitby, která se nazývá kontemplace (nazírání)?” Odpověď je nedvojznačná.Všichnijsoupovolánikekontemplaci,kteráneníničímjinýmnežpoznáním,kteréspojuje poznávajícího s poznávaným, tj. s věčným prazákladem neboli sBožstvím.Východnízastáncivěčnéfilosofiebyvelmipravděpodobněpopírali,žekaždýzdeanyní jepovolán.Vtomtooddělenémživotě,řekliby, jeprourčitéhojedincepraktickynemožné,dosáhnoutivícenežčástečnéhoosvobození,jakonapříkladnějakéhoosobníhoživotaposmrtivnějakémdruhu“nebe”,cožjestadiumnacestěbuďkúplnémuosvobozenínebopotomknávratudooněchhmotnýchokolností, jaktvrdívšichnimistřiduchovníhoživotashodně,které jsou jedinečněpříznivé pro obstání v kosmické, k osvícení vedoucí zkoušce. Ortodoxníkřesťanskánaukapopírá,žedušezačínávícenežjedinévtěleníažebyposmrtimohla dělat pokroky. Přijde-li do pekla, zůstane tam. Dospěje-li do očistce,odpyká si tam pouze minulé špatné činy, aby se učinila schopnou blaženéhozření.Apřijde-lidonebe,jestprávěnatolikobdařenaoblažujícívisí,dojakémírytoospravedlňuje jejíchovánízakrátkéhopobytunazemi,anavěkynedostanevíce.Z tohoplyne-přijmeme-li tytopostuláty-žekdyž jsouvšichnipovolánikekontemplaci,žetakévšichnislyšítotovolánínamístěvhierarchii jsoucna,kteréjim bylo prokázáno dohromady podstatou, výchovou, svobodnou vůlí a milostí.Podle slov vynikajícího současného theologaGarrigou-Lagrance, “jsou všechnyduševšeobecněanepřímovolánykmystickémuživotu.Uvšech,kdosevěcněvystříhali nejen těžkýchhříchů,ale i lehkých, jakbyměli, podlesvéhostavusepodrobovaliDuchusvatémuadostidlouhožili,dostavísedřívenebopozdějiden,v němž budou povoláni přímo a účinně k vysokému stavu dokonalosti a kvlastnímu mystickému životu.” Tento názor - podle něhož život mystickéhonazírání je správným a normálním výsledkem vnitřního života nazíravosti aodevzdanosti Bohu - bude potvrzen dalšími úvahami. Za první, princip obouzpůsobů života je stejný. Za druhé, vnitřní život se dovršuje jen v životěmystického nazírání. Za třetí, cíl obou je tentýž, a to věčný život. Jen životmystickéhonazíránípřipravujepřímoadokonalenaonencíl.Jestmálonazíravých,protožemálodušíjedokonalepokorných.

NásledováníKrista. Bůhvyhražuje takvysokévolání (kmystickémuzření) jenpro jednotlivé

duše.Naopak,přejesi,abyjepřijalivšichni.Nacházívšakjenmálokteré,kteřímudovolují, aby pro ně mohl způsobiti tak vznešené věci. Mnozí, když jim uložízkoušky,vyhnousepráciazdráhajísevzítinasebesuchostatříbení,místoabyseodevzdalisdokonaloutrpělivostí,jakbymuseli.Sv.JanzKříže.

Toto tvrzení, podle něhož všichni jsou povoláni ke kontemplaci, zdá seodporovati tomu, co víme o vrozených rozdílech povahy, jakož i učení, že přinejmenším jsou tři cesty ke spáse - kromě cesty poznání ještě cesta dobrýchskutků a cesta zbožné odevzdanosti. Rozpor ten však je spíše zdánlivý nežskutečný. Vede-li cesta zbožné odevzdanosti a cesta dobrých skutků kosvobození, je to proto, že obě ústí do cesty poznání. Vždyť dokonaléhoosvobození se dosahuje jen spojivým poznáním. Duše, která nepronikne kpoznání,neníúplněspasena,nýbrždosahujevnejlepšímpřípadě jenčástečnéspásyv“nebi”.Pokudsetýčepovahy,skutečnězjišťujeme,žeurčitíjedincisvýmzaloženímtíhnouktomu,abykladlidůraznaněkterébodyučeníamravnosti,jiníjedincizasenazcelajiné.Ačkolivjsourozenílidéčinuarozenínazíravci,dokážípřesto i lidésextrémně jednostrannýmzaloženímkráčeti jinýmicestaminežpotěch, k nimž se cítí přitahováni. Jestliže rozený nazíravec je poslušen světla,můžesenaučit, jakvytříbitsvésrdcepracíajaklzeříditimyslvroucímodlitbou.Člověk s vrozenoupobožností a rozený člověk činumůže se podrobiti příkazu:“Ustaňte a poznejte, že jsem Bůh.” Nikdo není nucen, aby byl obětí svéhozvláštníhonadání.Každému jepropůjčenovpatřičnémmnožstvívšechno,čehomázapotřebí.Jestnanás,zdalitohoužijemedobřenebošpatně-lehčím,horšímnebotěžšímalepšímzpůsobem.Ti,kdoselépehodípročinnýživot,mohousepřipravovatuprostředčinného

životanakontemplaci,zatímcoti,kdoselépehodípronazíravýživot,mohounasebevzítidílačinnéhoživota,abydokázali ještěvystupňovatsvouschopnostkekontemplaci.Sv.TomášAkvinskýKdomá silnou víru a slabý rozum, obyčejně věnuje svou důvěru nehodným

lidem a věří na klamný objekt. Kdomá silný rozum a slabou víru, má sklon knepoctivosti a dá se těžko vyléčiti ze své slabosti, jako z nějaké chorobyzpůsobenélékem.Kdomáobojívestejnémrozsahu,věřínasprávnýobjekt.Kdomá hodně soustřeďovací schopnosti a málo energie, bude přemožen lenivostí,neboťschopnostkoncentračnízahrnujevsobě lenivost.Kdomápřílišenergieamálokoncentračníschopnosti,podléháodchylkám,neboťenergievsoběchováodchýlení.Protobymělybýt obě v rovnováze, neboť z této rovnováhypocházíkontemplace a vytržení…Vnuknutí by mělo být vždycky silné, neboť vnuknutíchrání ducha od úchylek, jejichž by se mohl stát obětí, neboť víra, energie arozumnesoussebouodchylování,avnuknutíchránípřed lenivostí,kteráby jejmohlapřemoci,neboťkoncentračníschopnostnesesseboulenivost.Buddhaghosa.

Na tomto místě by bylo dobře podotknouti, že Bůh není jediným možnýmpředmětemkontemplace.Odevždyexistovalimnozí filosofičtí,estetičtíavědečtínazíravci, a jsou dosud. Cílevědomé omezení na něco, co není nejvyšší, bymohlovéstknebezpečnémudruhumodloslužebnictví.VdopisuKookerovinapsalDarwin,žejeto“proklatézlo,kdyžseněkdotakzahloubádosvéhooboru,jakojádo svého.” Je to zlo, protože z toho může vzejít cílevědomé omezení, více čiméněúplnéatrofie(zakrnění)částiducha.Darwinsámzaznamenáváskutečnost,ževpozdějšíchlétechvsoběnemohlvzbuditnejmenšízájemobásnictví,uměnínebo náboženství. Pokud se týče povolání, s ohledemna obor, který si vyvolil,můžebýtčlověkzralýduchovněamnohdydokoncemravně,vzhledemkBohuakbližnímu,nenívšakčastoničímvícenežfetus(zárodek,embryo). Dokoncevpřípadech,kdykontemplace jenamířenanapředmět, jako je“Bůh”, nastává nebezpečí, že se úplně ochromí duchovní schopnosti, jichž senepoužívá. Nazíravost poustevníků tibetských a thebaiských měla zajisté jenjedinýpředmět,dosahovalivšaktohoprocesemodloučenostiazmrzačení.Můžebýt,žekdybysebylipravýmzpůsobem“přimklikDuchuSvatému”,bylibydospělikpoznání,žekontemplace,kteráodlučuje,vnejlepšímpřípadějestpřípravounakontemplaci, která v sobě slučuje, - na uskutečnění Boha v plnosti jehokosmickéhobytí, jakož inavnitřnívýšku jednotlivéduše.JakoTaoistickýmudrcbyli by se nakonec vrátili do světa, jedouce na zkrocené a znovuzrozenéindividualitě;byliby“přišli”,byliby“jedliapili”,bylibysepřidružilik“celníkůmahříšníkům” nebo k buddhistickým stejně hodnotným “pijákům vína a řezníkům”.Proplněosvícenéhoaosvobozenéhojednotlivce jsousamsaraanirvana,časavěčnost, projev a skutečnost, podstatně jedno. Jako celý život je bdělou acílevědomoukontemplacíBožstvínavěc,existenci,duchaaudálostpomocínich,jak existují ve světě projevů. Tu se nezmrzačuje duše, ani nenastává ochrnutíjejich sil a schopností. Spíše se způsobuje všeobecné stupňování a zesilovánívědomíazároveňjehorozšířeníapřeměna.Žádnýsvětecsinemůžestěžovat,žeponořenídoBohaje“proklatézlo”.NapočátkubyloSlovo;patřinaň, jemužMarienaslouchala.Aslovosestalo

tělem;patřinaň,jemužMariesloužila.Sv.AugustinBůhnásvdechujepřikontemplacidosebe,apřitommusímebýtcelíjeho;alepozdějinásopětvydechujeDuchBožíklásceakdobrýmskutkům.Ruysbroeck. Jednání, praví Tomáš Akvinský, by mělo být něčím, co nás připravuje na

modlitbu,neněčím,conászníodnímá.Jedenzdůvodů,pročsetotodoporučujejepřísněutilitaristický.Jednání,kterénás“odnímáživotumodlitby”, jest jednání,kterénebyloprosvětlenostykemseskutečností,jednáníbezvnuknutíabezřízeníshora. Proto je často neúčinné a dokonce škodlivé. “Mudrci všech dob”, pravíČuang Tse, “přivlastnili si napřed Tao; jen pak je mohli vštěpovat ostatním.”Nemůžebýt řečio tom,žebychomtahalistřípekzoka jiných,dokudnámbrání

trámvevlastnímoku,abychomhledělidoBožskéhoslunceapracovali jakopřisvětle.O těch,kteřídávajípřednostokamžitému jednánípředpravým jednánímsilou získanou kontemplací, se táže svatý Jan z Kříže: “Co dělají?” Odpovídá:Pocomásquenada,yavecesnada,yaunavecesdano.”(“Málovícenežnic,amnohdynic,amnohdydokonceškodu.”)Příjmyavydánímusíbýtvrovnováze.Tonenížádoucíjennastupnihospodářském,nýbržtakénastupnifysiologickém,intelektuálním,mravnímaduchovním.Nemůžemevyvinoutitělesnousílu,kdyždoorganismunezatopímepalivemveforměpotravy.Nemůžemedoufati,žeřeknemeněcohodnéhoposlechu,jestližesinepřečteme,cořeklinašipředchůdci,avnitřněsi to neuzpůsobíme. Nemůžeme správně a účinně jednat, když nejsme zvyklísvěřovati se do děníBožího přirozeného běhu věcí.Musíme nahromadit věčnéstatky,abychombylischopnidodávatčasnéstatky.Věčnéstatkyvšakdostanemejentak,ževěnujemeněcočasu,abychomnaněčekali.Toznamená,žeběhemživota,vněmžmravnívýdajejsouvyrovnányduchovnímipříjmy,střídásejednánísklidem,mluvenísbděletrpnýmmlčením.Otiumsanctumquaeritcaritatveritatis;negotiumjustumsuecipitnecessitascaritatis(“Láskakpravděvyhledávásvatouzahálku;nutnost láskyzpůsobujesprávnéčiny.”)Lidskáazvířecí těla jsouparnístroje,přinichžpotlakuvždynásledujerozpětí.Dokoncenikdyneusínajícísrdcesi odpočívá mezi jednotlivými tepy. Uvnitř živoucí přírody není nic, co by sepřibližně podobalo největším lidským technickým vymoženostem: stále setočícímukolu.(Tatoskutečnostmožnávysvětlujenudu,únavuaapatiitěch,kdovmoderníchtovárnáchmusípřizpůsobitsvůj tělesnýaduchovnírytmuskruhovýmpohybům mechanicky rovnoměrné rychlosti. “Vyléváme z lásky to, co jsme v

nazírání přijali,” praví Eckhart.[212]

Dobře smýšlející humanista a pouze“somatotonický”křesťan,domnívajícíse,žemohoužítpodledruhéhonejvětšíhopřikázání (milovat svého bližního jako sebe), aniž by věnovali trochu časupřemýšlení,jakbymělinejlépemilovatiBohazceléhosrdce,zcelédušeaceloumyslí, jsou lidé,kteřísezabývajíneřešitelnouúlohou,vylítiněcoznádob,kteránikdynebylanaplněna.Dcerymilosrdenstvímělybymilovatilásku,jakotělomilujeduši.Aprávějako

tělo nemůže žít bez duše, tak duše nemůže žít bezmodlitby. Dokud se dceramodlí, jak by se měla modliti, bude všechno dobré. Nebude kráčet, ale utíkatcestouPáněadosáhnevysokéhostupněvláscekBohu.Sv.VincenczPaulyDomácnosti,města,zeměanárodyužívalyvelkéblaženosti,kdyžjedenjediný

člověksiuvědomovaldobroakrásu…Takovílidénejenosvobozujísamisebe,alevěnujítakétěm,snimižsesetkají,svoboduducha.PhilonPodobnénázorymělAl-Ghazali,kterýmystikypovažovalnejenzaprazdrojnašehověděníoduši,o jejichschopnostechanedostatcích,nýbržzasůl,kteráchrání lidskou společnost před úpadkem. “V dobách filosofů,” píše, “jako vkterékoliv jiné době, žili někteří z těchto vroucích mystiků. Bůh je neodnímá

tomuto světu, neboť jsou jeho podporou.” Protože jsou sami sobě mrtví, jsouschopniustavičnéhovnuknutí.Tímtozpůsobemsestávajínástroji,pomocínichžseBožímilostpředává těm, jejichžhříšnábytost jenecitliváproněžnépodnětydušesvěta.

*********

[1]Pojempochází odAugustinaStuevo, jehož knihaDeperreni philosophia vyšla v Lyoně 1540. U něho

znamenáphilosophiaperennisnerozborné jádrozápadní filosofiepočínajícstarověkem,kdežtovkatolickénovoscholasticeznačínejdůležitějšízásadyzfilosofiesv.TomášeAkvinského.[2]

Víme.Tatostránkavěděníbohuželvtétoknizescházíapochybuji,žejibudemožnopřeklenoutpouhýmipoznámkami. Kromě toho citelně bude chybět vlastnímystická zkušenost autorova, a té je třeba, protožednešnímystik žije v jinémprostředí než středověkýmystik a než všichni klasikovémystiky, jogy, sufismu,buddhismuataoismu,jakjetuautorcituje.Přestojetodílovelmicennésevzácnýmporozuměnímprovýběrcitátů.[3]

Taknapř.selidémodlíOtčenáštakovýmzpůsobem,žebytakneuctivěnemluvilianisčlověkem,kteréhosi nijak neváží. Drmolí něco, při čem nejsou svou myslí. Třebas nejde o neuctivost, ale o něco stejněšpatného,otupostahluchost,omechanizaciažkúplnébezmyšlenkovitosti,ostrojovouvýrobumodliteb,omechanickémodlitebnímlýnky,nadnimižsejinakusmíváme,kdyžjevidímevrukouTibeťanů.[4]

FranzPfeiffer,DeutscheMystikerdesVierzehntenJahrhundrts-MeisterEckhart,Leipzig,1857(Původnítext),str.206[5]

WilliamLaw(1686-1761)jedenznejhlubšíchmystikůAnglie,vynikajícízároveňstylistickouschopností,pronížzískaltrvalémístovanglickéliteratuře.JehomystikavycházízJakubaBöhma.Onjakoprávěmnozíjinímystikovémluvíotom,žeBůhsídlívnejvnitřnějšíčástiduše,vjejímzákladuapodobně.Jetojednazběžnýchpomůcek,jakvysvětlit,pročseBůhneprojevujevnašemběžnémbdělémvědomí. Bylo by správnější, kdybychom řekli, že i naše bdělé vědomí je projevem Boha, alemy ho jakotakovýnepoznáváme,protoženášorganismusapředevšímmozek transformujevysokénapětí (úplnýBožíprojev)nanepatrnénapětí(projevylidskéinteligence,mozkovéasmyslovéčinnosti),jímžsestačíosvětlitjenhmotnáoblast.

[6]InteligenceBožíprosetáa transmilovaná,přeměněnámozkem,má tuvlastnost,žechápe jenhmotu,a

všechno,cosníbezprostředněsouvisí,co jena téžeúrovnihmotnénebocomázpůsobpostupující, jakosledmyšlenek.Rovnésestýkásrovným.Hmotnéchápezasehmotné,stejnáúroveňsestejnouúrovní,hlínashlínou.Vtomjezákladvěděnívšeho,protožeobdobněBožíchápezaseBoží,protoževíme,žeinteligence,která chápe v nás tento hmotný svět, je transformovaná inteligence Boží, projdeme pomocí nítransformátorem,kterýjevtétoještěhmotouaocitnemesezanímnaprahuBožství.

[7]Bůhjepřidánvcelémstvořeníjakosůlvevodě.Jenžemyvíme,žeslanostvodypocházíodsoli,neboť

takovouzkušenostlidstvodávnonabyloodpařovánímslanévody,avšaknemůžemesetaksnadnopřesvědčitotom,ženapř.život lidský jeodvozenodBožího,aexistencevesmíruodexistenceBoží.Ale jetomutak.Zkušenostmystikovatodokazuje.

[8]Plotin(205-270)zAlexandrie,velkýnovoplatonskýfilosof.Jehomystikamělasilnývlivnasv.Augustina

(345-430).Plotinrozeznávádvastavy.Jedenvývojový(dnesvíme,žejetocelývesmír)adruhýabsolutní,statický(to jeBůh,Jediné).Mysvýmismyslyarozumemchápemejenvývojovýstav ikdyžvývojvevšemnevidíme, pro jeho pomalost a pro krátkost našeho pozorování (života).Cítíme-li se oddělenou bytostí odostatního vesmíru a i od Jediného, přestáváme být vesmírem, začínáme být individuem v tom neblahémslovasmyslu,žesenaševědomíomezujenanássaméanadosahrozumuasmyslů.

[9]Tentovýroknemluvíproti správnosti tzv.písmenovýchcvičení,protiopakování jménaBožího.Myvíme

přímozmodlitbyOtčenáš,žejménoBožísamoosoběnenísvaté.Jenprotosemodlíme“PosvěťsejménoTvé.” Jméno Boží je třeba posvětit. V době, kdy žil Šankara, byl buddhismus ve velkém úpadku. Lidé simysleli, že slabiky svatých písem jsou svaté, snažili se je vyslovovat a tím nabýt spásy. Šankara protosprávněbojoval proti takovýmpošetilostem.Něco jiného je např. správné vyslovováníÓM, pomocí něhožmůžečlověknapodobovattvůrčí(schopnost)činnostBožíataksespojitstvůrcem.TomuseříkáposvěceníjménaBožího.

[10]NejdůležitějšíkomentátorLao-TsehoajehodílaTao-te-king.

[11]Tentovýrokdobřeodpovídánapalčivéotázkymnohamystickýchžáků.Pročnezažívajívědoméspojení

sBohem,kdyžmajítakdobrousnahu,toliktoužíatakpilněkonajívnitřnímodlitbu?ProkohochtějíBoha?Prosvézevníjá,proněco,copomíjí.Nevědíprokohobyjevlastněmělichtítanevědí,jakjechtítiprosvounesmrtelnouduši,kterouneznají.ProtodlouhoudobusejejichpokroknejevíjakovědoméspojenísBohem,ale jako odstraňování toho zevního já, oné oddělené bytosti, která dosud zůstává, způsobuje, že nejsmecelým vesmírem. Jaká chyba byla např. u Buddhy, že nedosahoval vědomého spojení s Bohem žádnoujogou?Bylatomalávnitřnípřipravenost?Malátouha?Ne:“HnalsezaNímaztrácelJej.”Aletatohraláskynemohlatrvatvěčně.Kdyžužsepřestalhnátzasvouzevníosobností,projevilaseveškeráváhajehodřívějšísnahy.Ukázalose,ženebylamarná.Okamžitěbezzásahusvé lidskévůlezažívánejvyššídruhspojenísAbsolutnem.Taksedějeskaždýmmystickýmžákem.Když trvá jakoochrnutýu rybníkaBethesda(ev.sv.Jana),přijdeJežíšvechvíli, kdyzevní jábudemrtvonebopolomrtvo.Všechnymystickéstavy, kterépředtímtospojenímpředcházely,mělyprávěcenuvnitřníhoumírání.

[12]Pfeiffer,str.467

[13]JanvanRuysbroeck(1293-1381)zFlander,jedenznejvětšíchmystiků.

[14]Pfeiffer,str.387;BüttnerI,str.115

[15]Pfeiffer,str.206;BüttnerI.,s.119;Schulze,s.271-2

[16]GalII,20.

[17]VomGesetsGottess,vydáníbezmístaaroku(1526)

[18]Zakladatelkvakrů(1624-1690)

[19]Works,London1726,ii,str.782

[20]Nejdokonalejšítraktátmystický14.století,pocházejícíodBožíchpřátel.

[21]Pfeiffer,s.44-6;BüttnerII,126-8;Schutze310a312

[22]TranscendentníBůhjetakový,jejžnelzepoznat,oněmžnelzenabýtžádnouzkušenostsmyslya

rozumem.Myslmusízaniknout,musíbýtnabytstavčiréhooproštěnéhovědomí,atojeBůh„Jsem,kterýJsem“.Aleotompojednávácelákniha.[23]

Immanentní(zlatinského“immanere”-zůstávatiuvnitř)jeopaktranscendentníhoBoha.Názorotom,žeBůh je immanentní, spočívá v tom, že Bůh je poznatelný v nejhlubším nitru člověka. Immanentismus jenábožensko-filosofický směr, který považuje náboženství za spontánní výslednici neuhasitelných tužeblidskéhoducha,tužby,kterénacházejísvéuspokojenívintimní,osobníacitovézkušenostiopřítomnostiBožív nás. Tento směr proto zavrhuje (jako konvenční) abstraktní a zlomkovitou představu o skutečnosti; anepřipouští úsudkové a diskursivní důkazy o existenci Boží. Tuto teorii odsoudil Pius X. v encyklice“Pascendi”8.září1908.

[24]Kvietismus,náboženskýsměr,podleněhožduše,zahloubanádočisté láskykBohu,nepodléhápřitom

nemravnýmvzruchům,aniž je jiminakažena.Církev jejmnohokráteodsoudila.ZakladatelembylšpanělskýteologMigueldeMolinos(1628-1696).Roku1675vydalknihu“Duchovnívůdce,kterýodpoutáváduši”,vnížtvrdí, že člověk, jenž se spojí s Bohem v modlitbě ticha, nezodpovídá za chyby smyslů. Chování tohotomnicha, které bylo zcela jiné než duchovní, odhalil P. Segneri. Na podkladě tohoto zjištění byl Molinosuvězněnr.1685adonucenkslavnostnímuodvolání13.9.1687.

[25]Antinomismusjenaukahlásanáluteránskousektou,vedenouAgricolou.Hlásali,žejediněvíravedeke

spáse.JohannSchneiderneboSchniterřečenýAgricola(1494-1566)neboMagierIslebiusbylprotestantskýtheolog,kterýseoddělilodLuthera,jehožbylžákem.

[26]Lao-ce(Lao-ze,Lao-cu)čínskýmudrcv6.stoletípředKristem,odpůrceKonfuciův.JehospisTao-te-king

mluvíozákladnímprincipuanejvyšším jsoucnu“Tao”,kněmužsemáčlověkvrátit,abynaplnilsvůjosud.ZastánciLao-tsehosenazývajítaoisté.

[27]Pfeiffer,str.284,BüttnerI,s.185-6;Schulzes.355-6

[28]JanEckhart,řečenýMistrEckhart,mystickýfilosof(1260-1327),dominikán,povolanýdoŘímajakorádce

papežeBonifáceVIII.zaválkys Filipem Krásným. Byl provinciálem svého řádu pro Sasko a generálním vikářem pro Čechy. VyučovaltheologiiveStrasburgu.Bylobviněnzkacířstvíapovolánpředinkvisičnísoud.Tamodvolalvšechno,coinkvisicepovažovalazakacířství.

[29]vizJ.B.Rhine:TheRearchof theMind,NewYork,1947,neboDasbesteausReader´sDigest,únor

1949,s.113

[30]DescartesRenéduPerron(1596-1650),slavnýfrancouzskýfilosof,matematik,astronomanaturalista.

[31]MéditationstouchantlaPhilosophiapremiére

[32]

Pfeiffer,s.180-1;BüttnerI,163-4,Schulze335.

[33]Pfeiffer,s.318;BüttnerI.,s.177

[34]

JanRuysbroeck(1293-1387),belgickýmystik.V60.létechvstoupildoklášteravGröndalu.JehohlavnídílajsouOzdobaduchovnísvatby,OpočtučiodokonalostisynůBožíchcestatd.

[35]Pfeiffer320,BüttnerI.,179;Schulze,s.392

[36]DasTibetianischeTatenbuch,Zürich,VerlagRascher,1938,s.48

[37]Omystickétheologii,kap.1.a2.DionysiusAeropagitajepatrněpisatelzeškolyplatoniků,kterýžilv5.

stoletívPalestině.JinévýrokyDionysiovy:“Duše,kterávšechnoopustíasamanasebezapomene,ponořísedooceánubožíholeskuabudeosvícenavznešenoupropastíbezednémoudrosti.”(OBožskýchjménechVII,3)

[38]Semantikajestudiumvýznamuslovajejichvariací.

[39]Oblaknevědění(TheCloudofUnknowing) jestznámýmystickýtraktátneznáméhoanglickéhomystika

neboskupinymystiků.Jímvedruhépolovině14.stol.vstupujedoanglickémystickéliteraturyduchDionysiůvaduchškolysvatéhoViktora(vPaříži).

[40]PartIV,Sect.VI.

[41]Ono“nestvořenéanestvořitelnéněco”.VizPfeiffer,s.195;Schulze,s.418

[42]Pierre deBérulle (1575-1629), kardinál a diplomat francouzský, který uvedl do Francie karmelitány a

1613založilKongregacioratoriánů.

[43]BüttnerII,s.89;Schulze,s.164

[44]BüttnerII,s.90;Schulze,s.166

[45]

Jeden z nejvýznamnějších křesťanských mystiků (1567-1622). Neznal spisů sv. Jana z Kříže. Jehonejlepšížačkasv.JanazeChantal(1572-1641)[46]

JeanPierredeCaussade (1693-1751), jihoafrický jezuita.Napsal Instructionsspirituellesen formededialoguessurlesdiversétatsd’Oraison,Duchovnípoučkyorůznýchstavechvevnitřnímodlitbě.

[47]NarážkanabáseňRudyardaKiplinga:Recessional,řádka22.

[48]Mat.,V,48.

[49]

Mar.V.9.Jdeonázevďábla,kteréhovymítalJežíš:Legion,legie,pluk,žetotižjetumnožstvídémonů.Legiemělakolem6000pěšícha120jezdců.[50]

2.kapitola[51]

JakubBoswell (1740-1795) byl přítelSamuela Johnsona (1705-1784), anglického spisovatele.Napsalkromějiného“ŽivotJohnsonův”.[52]

“Pravidlodokonalosti”vizA.Huxley,Šedáeminence.PravidlodokonalostinapsalBenediktzCanfieldu,kapucín, napřed anglický protestant (+1610). JehoPravidlo je vylíčení duchovního života převedeného najedinýbod,navůliBoží.Dílosedočkalomnohavydání,avšakbylo r.1689odsouzenozkvietismu.Jižsv.FrantišekSaleskýpoznal,žetřetíkniha“bymohlabýtšpatněpochopena”.

[53]Takovédohadymusípřipadatsměšnékaždému,kdoznámystickýsmyslvýrokuJežíšovýchoblízkém

koncisvětaa jehoznámkách.VždyťpodleslovJežíšovýchužza jehoživotasnímchodili lidé,kteřízažiliposlednísoudakonecsvěta.Jakýtotedybylkonecsvěta.Byltopřechodzestvořenéhodonestvořeného,bylotoajetosjednocovacízkušenostsBohem,vědomýpřechodzčasudobezčasovosti.NeníprototřebatytovýrokyJežíšiupírat.Jejichvýznamjezcelajinýnežhistorický.

[54]4.kapitola

[55]Mat.XII.,33

[56]Sv.Bernard,opatzClairvaux(1091-1153)

[57]TheologiaDeutschjemalýtraktátze14.století, jedenznejúspěšnějšíchpokusů,jakvysvětlitmystické

základyobyčejnémučlověku. Je to téžněmecký literární klenot, kterývyšel zperaneznáméhoautora.TřicitovanétextyzBiblejsou:JanXIV.,6;JanVI,44;,I.Kor.XIII.10.

[58]StéphaneMallarmé,LeTombeaudÉdgarPoe.

[59]Pfeiffer,s.648.

[60]The workmen still in doubt what course to take,Whether I´d best a saint or hog-troughmake, After

debateresolvedmeforasaint;AndsofameLoyolaIpresent.

[61]případněMo-Tsi.

[62]Pfeiffer,s.143,Schulze,s.304

[63]Pfeiffer,s.180,BüttnerI.,s.164,Schulze,s.335

[64]Pfeiffer,s.311;Schulze,s.249.

[65]CenturiesofMeditations,London,1008

[66]op.cit.,i.28-31

[67]Oneimpulsefromavernalwood

Mayteachyoumoreofman,Ofmoralovilandofgood,Theanallthesagescan.W.Wordsworth,TheTablesTurnest.

[68]W.Wordsworth,Deffedils,ř.1(Iwanderdlonelyasacloud).

[69]ib.,ř.20(Invacantorinpensivemood)

[70]“Milujapakčiňcochceš.”(Diligeetquodvisfac.Augustin,InLoann,vii,8.)

[71]P.Lallemant(+1635),významnýmystikzeškolysv.IgnácezLoyoly.

[72]SrovnejIII.Mojž.XIX,38;V.Mojž.,VI,5;Mat.XXI,37-38.

[73]JanzVianeuil,franc.mystikasvěteczminuléhostoletí.

[74]

Mat.XI,19.[75]

VizRudolfOtto,Vest-ÖstlicheMystik,Gotha1926, s.379.Obrazy jsouvprvnímvydáníSuzukihodieGrosseBefreiung,Leipzig1939.

[76]VadžrakčedikaPradžnaparamita

[77]

Pfeiffer,s.281;BüttnerI,s.181,Schulze,s.350.[78]

po.cit.iii,I/3.

[79]Pfeiffer,s.39.

[80]

SamuelButler(1853-1902)známýanglickýromanopisec,satirikkárajícíspolečnost.[81]

A.DeVigny,LamaisonduBerger,I.[82]

V anglickém originálu je kapitola nadepsána “charity”, slovo odvozené od latinského “charitas”, vyššídruhlásky,narozdílodláskysmyslové,latinsky“amor”.Včeštiněexistujestejnápotížseslovemláska,love,jakovangličtině.Slova láskapoužíváme jakpro láskusmyslovou, takpro láskukbližnímu, kBohuapromilosrdenství, dobročinnost, pro křesťanskou lásku vůbec. Překládali jsme někdy charity místomnohoznačnějšíhoslovaláskaužšímpojmemmilosrdenství.Čtenářnechťslovu“milosrdenství”tedyrozumíšířejijakokřesťanskáláska.[83]

Sv.ŘehořVeliký (540nebo542-604), syn římskéhosenátoraGordianaa sv.Sylvie.Ve30 letechbylřímským pretorem, ale vzdal se tohoto významného postavení a věnoval se klášternímu životu. Pak bylvyslándoVýchodořímskéříše,abyopatřilpomocŘímuprotiLongobardůmaroku590nastoupilnapapežskýstolec,kdyžpředtímpo6měsícůodmítalpřijmouttutopoctu.DostalnázevVeliký,protožeobrátilAngličanynakřesťanstvíabylprvnímpapežem,kterýpřijaltitul“servusservorumDei”(služebníkslužebníkůBožích).Světlojehoduchaosvítilocelouepochulidstva.Církevjejprohlásilaprojehohlubokémyšlenkyzacírkevníhoučitele.[84]

KrálLear,IV.,l.Schulze,s.392[85]

Pfeiffer,s.701[86]

Pfeiffer

[87]Rhil,4.7.

[88]

Pfeiffer,s.430;BüttnerII,s.64;Schulzes.132(BuchdergögttlichenTröstung-KnihaBožskéútěchy).[89]

Fénelonvydal1697knihu“LéxplicationdesmaximesdesSaintssurlavieintérieure”(Vysvětlenízásadsvětcůovnitřnímživotě),vekteréformulovalumírněnýkvietismus.

[90]SomeGospelTreassuresOpened,London,1653,s.144.JohnEverard(asi1575-1650)přeložilmnohá

dílaněmeckémystiky.

[91]

Widerruf,1527,iv.[92]

Axioma,všeobecnězasprávnoupovažovanápoučka,kterounikdonevyslovuje,protožesevšeobecněvěří,žejesprávná.[93]

VorigináluNon-attachment,slovnívýraz,kterýHuxleyvprvníkapitoleEndsandMeans(London1937)popisuje takto: “Je těžké nalézti slovo, které případně popisuje ideálního člověka, osvobozeného filosofa,mystika,zakladatelenáboženství.“Nepřipoutaný” jesnadtonejlepší. Ideálníčlověk jenepřipoutanýčlověk.Nepřipoutaný ke svým osobním pocitům a choutkám. Nepřipoutaný ke své touze po moci a majetku.Nepřipoutaný hněvem a nenávistí. Nepřipoutaný ke svým schopnostem kromě lásky. Nepřipoutaný kbohatství,umění,k filosofickéspekulaci,k filantropii…”Pro jednoduchostpoužívámEckhartůvodpovídajícíterminustechnicus,“Abgeschiedenheit”,nepřipoutanost.[94]

Büttner, II, s. 169; Schulze, s. 144. Původní text Franz Lostes. Meister Eckhart und seine Jünger,Freiburg(Švýcarsko)1895,s.96.[95]

Voriginálu:immoral.

[96]Mat.VIII,20;Luk.IX,58.

[97]

Mat.V,45.[98]

WilliamBlake,TheMarriageofHeavenandHell.

[99]TheScaleofPerfection.

[100]

Pfeiffer,s.162.[101]

Shelley,Epilpsychicion.

[102]DeAdherendoDeo, dnespřipisovánoobyčejněokolo r. 1400žijícímubavorskémubenedektinskému

mnichuJohannuvonKastl.

[103]Ed.cit.s.170

[104]Jean-NicolasGrou,francouzskýjezuita(1731-1803),kterýzemřelvAngliivexilu.

[105]vizstr.…

[106]I.Kor.IX,19.

[107]I.Kor.IX,22.

[108]Pfeiffer,s.319,BüttnerI.s.177.

[109]JanIV.24.

[110] Z knihy Monkey, přel. Arthur Walley, Londýn 1942, s. 186-7. Německé vydání má název Monkeys

Pilgerfehrt,Zürich,Artemig-Verlag1946,s.433.

[111]Mat.X,34

[112]II.Kor.III,6.

[113]SelectDiscourses,roku1673,s.7.

[114]BüttnerII,s.169;Schulze,s.345.PůvodnítextuJostes,pocit.s.96-97.

[115]West-ÖstlicheMystik,Gotha1926,s.98-9

[116]Paradisus anime intelligentis, vydal Philip Strauch, Berlin 1919, č. 5, s. 38. Toto kázání se připisuje

Eckhartovi.

[117]Filioque znamená “i zeSyna” vycházíDuch svatý.Katolíci zastávali toto hledisko, zatímco východní

církev byla toho názoru, žeDuch svatý vychází jen zBohaOtce. Tento rozličný názor znamenal rozchodzápadníavýchodnícírkve,církveřímskéapravoslavné.

[118]Casusbelli-podnětkválce,důvod,příčina.

[119]

Shakespeare,MacbethV,5(tothelastsyllabeofrecordestime).[120]

JohnKeats,OdeonaGrecianUrn.

[121]Unedentelleaabolir…(pomíjejícíkrajka)creuxnéantmussicien,prázdnáhudebnínicota.

[122]ŽalmXI,11.

[123]

Cromwell.

[124]FulkeCreville(1554-1628).Mustapha.

[125]

Sv.JanzKříže.[126]

W.E.Henley(1849-1903),Invictus,(Iamthemasterofmyfate:Iamthecaptainofmysoul).[127]

Monkey,ang.vyd.s.75-76,švýc.vyd.109-11.[128]

(?-1627)Jedenztzv.“CambridgeskýchPlatoniků”.ZespisuRise,RaceandRoyalityoftheKingdomofGodintheSoulofMan,1683,s.24.

[129]Bhagavadgíta,3.kap.nebolizpěv

[130]4.kapitola

[131]12.kapitola

[132]12.kapitola

[133]OnArtandArtist,XXVI

[134]Youmayloveascrecchingowl,butyoumustnotlovearoastedfowl.

[135]DeConsolationePhilosophiae,2.kniha,V.[136]

Karl Eugen Neumann, Die redenbuddhas aus der Mittleren. Sammlung. Majjhimanikayo des Pali-Kanons,2.A.,München,1921,I.Od.,S.98(I.Teil10.Rede).Satiapatthana-suttam).TakénajinýchmístechPalijskéhokánonu.[137]

Comus,verš263(Suchsobercertainlyofvakingbliss).

[138]Kvůliživotuobětovaticíleživota.Juvenal,Satiry,viii,83.

[139]VizMeinGlaube,Jena1917,s.218.

[140]Milostzdarmadaná.VizkapitolaIV.

[141]IntimationsofImmortality,i.(Therewasatimewhenmeadow,groveandstream,Theearthandevery

commonsight,Tomedidseem.)

[142]ThePrelude,1.kniha,řádky374-388a390-395(Lustily)

[143]Pfeiffer,s.27;Büttner,I,s.105

[144]Pfeiffer,s.66;BüttnerI,s.127-8,Schulze,s.182

[145]Ed.cit.s.128.

[146]Pfeiffer s. 546-7; Büttner ILI, s. 70; Schulze s. 139-140 (Buch der göttlichen Tröstung - Kniha Boží

útěchy)

[147]17.kap.neboliZpěv17.

[148]DasbuchvongeistlicherAmuth(Knihaoduchovníchudobě)vydánoF.H.S.Deniflem,Mnichov1877,

s.32.JdeodíloNachfolgungdesarmenLebensChristi(NásledováníchudobnéhoživotaJežíšeKrista),ježbylomylněpřipisovánoJanuTaulerovi.

[149]MarekX,18.

[150]DeConsolationePhilosophiae,5.knihaVI.

[151]

Op.cit.5.knihaVI.[152]

Op.cit.,4.knihaVI.[153]

Společnostpropsychickástudia.[154]

Op.cit.,5.knihaIV.(úplnéadokonalévlastněnínekonečnéhoživota).

[155]WilliamBlake:TheMarriageofHeavenandHell

[156]

Eckhartůvtextzněl:“Neboťkdysi(aliquando)bylijstetemnotou,nynívšakjstesvětlemvPánu(Ef.V.,8)

[157]Pfeiffers.308

[158]FilIV,4

[159]Pfeiffer296,Schulze225-6

[160]H.Milton,Ztracenýráj,Ikn.verš26(AndjustifythewaysofGodtoMen).

[161]viztřetípoznámkuveIII.kapitole.

[162]Viznapř.díloprofesoraJ.B.S.HaldaneaTheMarxistPhilosophyandtheSciences(pozn.autorova)

[163]Státnícírkev,tj.anglikánskácírkev

[164]Luk23,34

[165]

KarlEugenNeumann,DieRedenGotamaBuddhasausdeLänderenSammlungDighanikayoKanonPalli,Mnichov1912,II.sv.2.díl,3.řeč,str.199

[166]Neumann,op.cit.,II.sv.,s.139-40

[167]MatXXII,14

[168]

SelectDiscourses,1673,s.97-8.[169]

BüttnerII.s.169;Schulzes.344[170]

VomÜbersinnlichtenLeben,in:DerWegzuChristo,vyd.1635,s.191-2[171]

1609-1683anglickýtheologafilosof,zakladatelškolyCambridgeskýchPlatoniků.ZAphorisms,Londýn1753,č.367[172]

MatXII,36[173]

Známestředoanglicképojednánívpróze,kterébylosepsánopromalounáboženskouspolečnosttříženajejichslužebníků.(1.čtvrtina13.stol.)

[174]Pfeiffer,s.463(takés.604)

[175]

Denifle,s.149[176]

MatV,48

[177]MatVII,29

[178]

MatVII,14[179]

Věřím,abychrozuměl…abychjednal…abychžil.

[180]DopisMalanchtonovi.EpistoaleM.LutheriJena,1556,i.345

[181]

LukXI,52

[182]GalVI,7

[183]

Paradiso,XIX,58-63

[184]Anglickámystičkaze14.století

[185]JanIX,2

[186]Tolikšpatnéhomohlovnuknoutnáboženství.Lucretius,DeRerumNaturae,I,101

[187]Mat.VI,7

[188]VomGesetzGottes,ed.cit.,FolioD2verse(OzákonuBožím).

[189]Widerruf,vii(Odvolání).

[190]GospelTraesuresOpened,str.286

[191]ZpředmluvykDehaereticis,ansintpersequendi,atd.,Magdeburg1554.TakéfrancouzskySébastien

Chateillon,Traitédeshérétiques,Ženeva1913

[192] 1792 - 1842. Slavný headmaster rugby, tvůrce moderní anglické public school a praděd Aldouse

Huxleyho.

[193]MarekII,9

[194]LukV,8

[195]4.kapitolanebolizpěv


[197]JoelII,13

[198]HosVI/6

[199]AmV,21

[200]1773-1855, francouzskýšlechtic (EtiennedeGrelletduMabillier),kterýseběhemrevolučníchválek

vystěhoval doAmeriky a tam se stal kvakrem.Mezi 1797a 1834 podniklmnohémisijní cesty vUSA, doKanady,doEvropy(takédoŠvýcarska)adoRuska.


[202]MatVI,6

[203]Nyanatiloka,Visuddhi-MagganeboliStezkačistoty,I.svazek,Mnichov-Neubiberg1931.Úplnévydání

anglicky(thePathofPurity)vydanéPaliTextSociety,Londýn1923-1931

[204]

Vizcitovanévydánístr.117[205]

Pfeiffer,s.66,BüttnerI,s.127,Schulze182[206]ShakespeareMírazamíruII[207]

FréreLaurentdelaRésurrection(MikulášHerman) laickýbratrupařížskýchkarmelitánův17.století.VizBrüderLorenz,LebeninGottesGegenswart(Zürich,Gotthalf-Verlag,1948)[208]

Paradisusanimaeintelligentisč.64,s.104,připisovánoEckhartovi.(Laskavéupozorněníodslečnydr.M.Bindscheldlerové,Zürich)[209]

Pfeiffer.s547,BüttnerII,s.11-1;Schulzes.61-2[210]

vizVII.kapitolazacitátemzLankavatarasutry.[211]

Pfeiffer,s.16.BüttnerI.,s.92[212]

Pfeiffer,s.18;BüttnerI.s.94

Date post:	01-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Věčná filosofie - Ničeho se neboj! · 2018. 5. 29. · XI.kapitola Dobro a zlo XII. kapitola...

Documents