Listy lípy

Listy lípy

Advent 2017

Místo úvodníku...

Virginii O'Hanlonové z New Yorku bylo osm let, když chtěla mít v jedné záležitosti úplně jasno. A protože měla důvěru v noviny, napsala do deníku Sun: „Někteří mí kamarádi říkají, že Ježíšek /Santa Claus/ neexistuje. Tatínek zas tvrdí, že všechno, co píše Sun, je vždycky pravda. Odpovězte mi, prosím – existuje Ježíšek, nebo ne?“ Tato otázka připadala šéfredaktorovi Sunu Francisi Churchovi natolik závažná, že děvčátku odpověděl na titulní straně svého deníku.

Milá Virginie,

Tvoji kamarádi nemají pravdu. Věří jenom tomu, co mohou vidět na vlastní oči. A jsou přesvědčeni, že neexistuje nic, co by nemohli zjistit svým malým rozoumkem. Jenže lidský rozum je vždycky malý, ať už patří dospělému nebo dítěti. Nestačí na to, aby pochopil či obsáhl celou pravdu. Ano, Virginie, Ježíšek existuje. Existuje stejně jako láska, statečnost a věrnost. Protože všechno tohle je, může být náš život šťastný a krásný. Představ si, jak ponurý by byl svět, kdyby Ježíšek neexistoval. To by pak nebyla ani Virginie, ani víra, ani krása. Nebylo by vůbec nic, co by dělalo náš život snesitelnějším. Zůstával by jen odlesk plamínku něčeho opravdu krásného. Ale paprsek dětství, který osvětluje náš život a svět, by zhasl.

Ježíšek existuje, jinak bys nemohla věřit pohádkám. Samozřejmě bys mohla poprosit tatínka, aby jej o Štědrém dnu poslal někoho hledat. Zatím se však nikomu nepodařilo Ježíška uvidět. Co to dokazuje? Nic. Nejdůležitější věci na tomto světě zůstávají pro naše oči neviditelné. Představit si všechny tyhle zázraky, natož je spatřit na vlastní oči, to nezvládne ani ten nejmoudřejší člověk na světě. Ať uvidíš, co chceš, nikdy neuvidíš všechno. Můžeš sice rozbít krasohled a hledat pak ve střepech všechny ty krásné obrazce, které jsi v něm viděla. Najdeš však jen barevné střepy. Proč? Protože náš opravdový svět je pro nás zahalen závojem, který ani ta největší síla na světě nemůže roztrhnout. Jedině víra, poezie a láska mohou tento závoj poodhrnout. „Copak tohle je taky pravda?“ můžeš se ptát. A já odpovídám: Nic na světě, Virginie, opravdu nic na celém světě není skutečnější.

Ježíšek žije a bude žít věčně. Dokonce i za desetkrát deset tisíc let bude stále mezi námi, aby naplňoval děti a každé otevřené srdce radostí.

Přeji Ti veselé Vánoce roku 1897.

Tvůj Francis P. ChurchFráňa Šrámek

Prosinec Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou. Vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, až lesní půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící, a malý náhle, dětinný, a v rukou žmole beranici, včarován v ticho mýtiny, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva, v němž vůl a oslík klímají, světýlka stříknou zprava, leva, noc modrá vzlykne šalmají, tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již, snad pastýři mne poznají…

A jak vidí prosinec a zimu děti - Akrostich

What was the meaning of those daysIn the coldNow under the snow your body laysTo the fact you have been so boldEven your heart as cold as stoneRising to meet your icy throne

Magda Hošková, 6. B

V ledových dnechLetí třpytivá smítka

O - vítr smítka odnášíČekaje na teplo, co mizí, co se vytrácíKrutá zima však teplu nedovolí vstoupitA vločky letí dál...

Tereza Lomecká, 6. B

Škola a umění

Letos zdobí naši školu díla umělce Filipa Turka. Foto z vernisáže - jak má být - i s hudebním vystoupením Lensy Tesfayeové z 9. C

Komentář Filipa Turka k výstavě

Můžeš si něco přát......

JEDINÉ MÉ PŘÁNÍDobře. Za 2 měsíce jsou už Vánoce. To by už asi chtělo napsat nějaké to přání ,,Ježíškovi“, pomyslela si Nela. Dobře. Tak co bych si tak mohla přát. Tak třeba: 1. Gucci kabelku2. koťátko3. iPhone X4. Nike air max 975. Anti social social club mikinu6. Supreme obal na nový mobil… „Oh, ne! Za půl hodiny mi začíná hip hop! Tak to dopíšu potom… vzpomene si Nela.Nela byla čtrnáctiletý teenager. Nejvíce se zajímala o módu a značkové věci. Vždycky měla potřebu mít momentálně nejpopulárnější věci a ani si asi neuvědomovala kolik to tak stojí peněz, protože jí to všechno kupovali rodiče. Byla to vina rodičů, kteří ji od malička rozmazlovali a kupovali každou věc, na kterou si zrovna pomyslela. Každý týden, na rozdíl od ostatních, dostávala pět tisíc korun bez jakýchkoliv povinností, které by musela splňovat.

V posledních dvou letech si to ale její rodiče začali uvědomovat. Asi proto, že její přání rostla věkem čím dál tím rychleji. Za jedničku z testu si vyžadovala věci, které by leckdo nedostal ani k Vánocům. Smutné na tom bylo to, že jí rodiče vždycky chtěli udělat radost. Proto jí to vše kupovali a svůj názor jí nikdy nahlas neřekli.

Nela se jako vždy z hip-hopu vrátila domů okolo 6:30. ,,Jsem domaa!!!!“ zařvala, hodila tašku na gauč a šla do svého pokoje dopsat přání.

„Kde jsem to skončila? Jo už vim….“

7. Palace tričko8. Louis Vuitton batůžek-(Nelina maminka onemocněla.)-Od té doby, co se přihodila tato nehoda, Nela úplně zapomněla na nějaké hloupé Gucci kabelky a zbytek vánočních přání. Její jediné přání bylo, aby se její mamka uzdravila a byla doma na Vánoce. A přání se jí nakonec splnilo. Mamka se šťastně vrátila na Vánoce k rodině domů. Všichni byli veselí a šťastní, a dokonce stihli udělat veškerou výzdobu a upéct a ozdobit cukroví a perníčky.

Od té doby se Nela úplně odnaučila přát si jakékoliv dárky a doufala jen v to, že její rodina zůstane navždy zdravá.Anessa Čajko, 7. A - Text krácen

Trocha poezie nikoho nezabije, obzvláště té makarónské

Je Christmas Eve,tak přijdu dřív,venku je hodně snow, děti ven rády jdou.You and me stavíme Christmas tree,používáme všechny decorations,jsou fakt full of inovations.

Adam Paška a Lauren van Luyk, 9. C

Cadeaux ti dám velmi ráda,dobrá je i čokoláda.Buche de Nöel, rybička,doma voní svíčička.Decorations na stromečku,kostelíček na kopečku.Christmas time je skoro tady, už si s tím fakt nevím rady.

Nela Řeháková, Běla Přibylová, 9.C

Už se blíží rožděstvo,vzpomínám tak na detstvo.Chystáme se na bakingso we are making cukroví a darčeky,Vánoce mám v srdci navěky.

Papa Noël už zas přijel, jsou tu zase Weihnachten.Rychle sežeň pěkný darček,ať mám co dát pod stromček.Schneemann už je postaven, buche de Noël nakrájen.

Johana Jindrová a Max Fleischhans, 9. C

Vánoce už klepou na dveře,všude kolem spousta neige.Do obchodu běží Tery,a zpívá si „Merry, Merry,“Brodí se v bílém Schnee,ponožky už letos  neee.

Max Tjunikov,  9. C

Na dnešní Christmas Eve ,koupili jsme spoustu piv,Nekoukej tam Láďo, mám tam tvoje cadeau,venku poletuje la neige, nevím, čemu se směješ.Naštve se zas lesa pán,že mu kradu le sapin.

Sofia Kratinová, 9. CJohanka Rudolfová, 9.C

Za dlouhých zimních večerů/Les longes soirées d´hiver

Quand quelqu’un dit : Les longues soirées d’hiver, j’imagine que je suis assise près de la cheminée sur le canapé avec une couverture. Il neige dehors et il fait vraiment froid mais à l’intérieur de ma maison il fait chaud et j’observe la neige qui tombe du ciel. Je prépare du thé et je prends deux biscuits de Noël  et je regarde une série préférée à la télé. Je ,e sens bien et je pense aux cadeaux que je recevrai . Je ferme les yeux et je les imagine. Peu à peu je commence à m’endormir. La neige tombe toujours et je dors calmement. Et ça c’est la façon dont j’imagine les longues soirées d’hiver.Agáta Gőtzová, 9. D

L’hiver c’est la saison où le soleil se couche tôt et tout à coup il fait sombre. Pendant l’hiver nous avons beaucoup de temps parce que les soirées sont longues. Il n’y a pas si longtemps que l’électicité n’était pas dans nos maisons. Les longues soirées d’hiver, nous les passions assis à la table de la cuisine sous l’éclairage tamisé d’une lampe à huile, à dessiner des bonhommes de neige et des maisons sous un tas de neige, des maisons recouvertes de neige, ou assis près du feu en écoutant les contes avec toute la famille. Et les enfants comptaient les jours qui restaient jusqu’à Noël.Běla Přibylová, 9. C

Pendant les soirées d’hiver on fête Noël et le Nouvel An. Mais ce sont aussi des soirées calmes. On en profite avec mos amis et surtout avec notre famille. La nuit tombe plus vite. Quand il y a le Novel An, on fête avec beaucoup de bruit. Par contre Noël est plus calme. D’abord on mange tranquilement et après on reçoit des cadeaux. On est tous ensemble et on mange. Moi personnellement j’aime beaucoup les soirées d’hiver parce que moi, je ne fête pas seulement Noël et le Nouvel An, mais aussi mon anniversairedeux jours avant Noël, le 22 décembre. Valerio Caruccio Caporale, 9. C

C’était Noël dernier. Il faisait froid et des flocons de neige sont tombés sur la terre. Il n’ était pas trop tard mais il faisait déjà sombre. Vous pouviez voir des étoiles brillantes dans le ciel. C’était vraiment une soirée formidable. La famille était assise devant la cheminée et il faisait très chaud grâce à ces flammes. Toute la famille, la mère, le père et leurs enfants bavardaient, s’amusaient beaucoup. Ils ont passé vraiment des moments très agréables. Pendant ce bon temps ils buvaient du chocolat chaud avec de la crème et des petites guimauves en haut et ils mangeaient des petits pains d’épices qu’ils ont fait pour Noël. Les enfants ont attendu avec impatience l’arrivée de Petit Jesus. Soudain, ils ont attendu le son

de la cloche donc ils sont rapidement allées au sapin de Noël voir leurs cadeaux. Les enfants ont trouvé tous ce qu’ils ont souhaité et toute la famille était très heureuse de pouvoir passer des soirées formidables comme ça.Alena Salátová, 9. D

Takový jiný adventní kalendář

Pár hezkých slov i rad na každý den namísto čokolády. Číst postupně!!! Nepředbíhat!

1. prosince: Už jen 24 dní - začni připravovat dárky pro své blízké!

2. prosince: Užívej si nádhernou předvánoční atmosféru!

3. prosince: Zapal si svíčku a užij si den!

4. prosince: Dnešek může být tvůj šťastný den, ale neuspěchej to!

5. prosince: Pozor na čerta, dnes s Mikulášem a andělem vyráží do ulic!

6. prosince: Dnes je u nás trh. Můžeš tam jít!

7. prosince: O svatém Ambrožu ucpi v seknici každou díru!

8. prosince: Dnešek si užij bez mobilního telefonu :-)

9. prosince: Začni péct nějaké cukroví!

10. prosince: Už sis zapálil 2. svíčku? Jestli ne, tak ji zapal a něco si přej!

11. prosince: Ode dneška vždy večer cvič!

12. prosince: I dnes si zacvič! :-)

13. prosince: Dnes se přestává zkracovat den díky Lucii - všem , které znáš,

popřej!

14. prosince: Dnes můžeš přestat cvičit :-)

15. prosince: Jdi si zabruslit!

16. prosince: Dnes je svaté Albíny, může začít sněžit.

17. prosince: Už je tady 3. svíčka!

18. prosince: Sněz si svoje cukroví!

19. prosince: Napeč si další cukroví a udělej někomu radost!

20. prosince: Další dny choď dříve spát!

21. prosince: Zkus dneska prožít den bez sociálních sítí!

22. prosince: Užij si poslední den školy (pokud tam chodíš)!

23. prosince: Nezapomeň zítra ráno zapálit svíčku, ať večer hoří všechny čtyři.

24. prosince: Dnešek si hezky užij, hlavně na sebe dávej pozor a dej všem svým

milovaným dárky.

Veselé Vánoce!!! Matyáš Himmer, 7. B

Vyprávění pro černou hodinku

Krásné strasti tmy

Byla to krásná noc. Vanul chladný, ale osvěžující větřík. Vše okolo mne bylo ponořené ve tmě, jen paprsky měsíce, prosvítající korunami stromů, odkrývaly jinak pro mne neviditelné překážky. Přesto jsem občas klopýtal přes kořeny a větve. Najednou mi zazvonil telefon. Lekl jsem se. Volal mi kamarád, kterého jsem už přes čtyři hodiny hledal.Stalo se to tak, že si zapomněl na místě, kde jsme si udělali malou přestávku v naší večerní procházce lesem, baterku, pro kterou se rozhodl vrátit. Přepadla ho však tma, a tak se ztratil i on sám. V dálce jsem uviděl bliknutí baterky a náhlé dupání a praskání větví, vzdalující se do hloubky lesa. Zajásal jsem a vydal se tím směrem. Dostal jsem se až na malý palouček, o kterém jsem předpokládal, že z něj kamarád blikal baterkou.Ale palouček byl prázdný. Po krátkém prohledání jsem narazil na stopy zvěře, odhaduji kančí. V tu ránu mi to došlo - jeden z této skupiny kanců, kteří se procházeli klidně lesem, šlápl na baterku a to, jak baterka blikla, je tak vyděsilo, že raději rychle utekli. Našel jsem tedy jen baterku, ale stále jsem nemohl najít jejího majitele.Byl jsem zoufalý, a tak jsem vykřikl. Les mi však nepodal žádnou srozumitelnou odpověď. Jediné, čeho jsem tím docílil, bylo vyplašení sovy, která hledala potravu. Hodiny ubíhaly jako voda a nastával východ slunce...Vzdal jsem to - vždyť teď už baterku nebude potřebovat. Vrátil jsem se domů - tam už na mne kamarád čekal - a vše mi vysvětlil...Na rozdíl ode mne kamarád to vzdal již po hodině hledání baterky. Na místě našeho rozchodu mě nenašel a myslel, že jsem se vrátil domů. Vrátil se také.... Jan Cuhra, 9. D

Sen, nebo realita?

Je noc. Procházím se po lese, abych si provětral hlavu. Od snů. Od zlých snů, které se mi zdají už týden. Noc co noc se opakuje. Ten samý sen, co mě všude pronásleduje. Bojím se. Bojím se o sebe i o svou rodinu a přátele. Ten sen je znamení.

Najednou za mnou něco šustne. "Haló?" volám. "Je tam někdo?" Hloupé otázky. Samozřejmě, že mi TO neodpoví. Proč by taky mělo. Naivně se přesvědčuju, že to byla jen hloupá paranoia. Zase se za mnou něco stane. Tentokrát křupne větev. Jak moc bych chtěl přidat do kroku, abych byl co nejdříve doma. Ale nesmím. Nemůžu. Jinak by si TO všimlo, že o něm vím.Z ničeho nic zakopnu. Rychle se ale zvedám. Všímám si, že je to lebka. Lidská lebka. Polekaně vyjeknu a pohlédnu před sebe. Na první pohled to vypadá, že prostor je prázdný, ale když přimhouříte oči, všimnete si dvoumetrové postavy v černém. Rychle a trhaně se nadechnu. Začne se to přibližovat, tak se okamžitě otočím a upaluju směrem k domu. Ale zdá se mi, že čím déle běžím, tím víc se ztrácím. Už nezvládnu dál běžet, tak padnu na kolena, přijímaje svůj osud. Najednou se ale objeví něco, co mi zachrání život. Východ slunce.Je příjemné teplo a sluneční paprsky mě šimrají na tváři, když ještě rozespalý zjišťuji, že je sedm ráno, čas se jít chystat do školy. Ještě chvilku si ale pospím. Probouzím se celý rozlámaný, jak jsem celou noc spal v lese na zemi. Když se ale zvedám, zjišťuji, že jsem spal spíš celý den, jelikož je hluboká noc....?

Kateřina Vačkova, 9. D

My endless sighs I count as I go,along the path to death.The beauty all around me I savor though,I´ll soon take my final breath.Who knows why my life will end,in God´s eyes I am blessed.You have been my only friend,and I can´t stand you so distressed.

Magda Hošková, 6. B

Na Dušičky vzpomínáme!

Nejdříve jsem ucítila chlad. Potom něco studeného začalo kapat na můj obličej. Kap, kap. Když jsem otevřela oči, chtěla jsem křičet, ale nic se z mého krku nevydralo. Ani zvuk. Ležela jsem na zemi, za křovím v šeru a kapal na mě déšť. "Za chvíli se snese noc, " proklouzla mi chladivá, slizká myšlenka, která zanechala husí kůži na mé páteři. Najednou jsem slyšela někoho vzlykat.Stěží jsem se postavila a vykoukla zpoza keře. Vysoká dívka, celá v bílém, s bílou papírovou, skoro průsvitnou kůží a bílými vlajícími vlasy stála před náhrobním kamenem. Vzlykala a volala, prosila a klela, a její perlové slzy padaly na šedý kámen a mísily se s kapkami deště. Žhavý, bolavý pocit najednou probodl můj hrudník. Bolest, nevíra, zlost...

"Ne, ne, ne, prosím, prosím!!! Neodcházej! Prosím...!" Horké a hořké slzy mi začaly téct po tvářích.Beznaděj... Už se nevrátí. Nepůjde to. Najednou dívka zvedla svoji tvář a koukla na mě. Slzy mi ještě tekly, ale strach zaplavil celé nitro. Dívka měla prázdný obličej. Nic tam nebylo. Jen zašité oči, ze kterých tekly slzy jako perly. Cukla jsem sebou, rychle jsem ucouvla a začal stírat slzy. Divné kouzlo, nebo co že to bylo, se přetrhlo. Prázdnota a bolest, kterými mě nakazila dívka, se vytratily. jen strach!Zvedla ruku. Mé srdce začalo bušit, jako by chtělo probít můj hrudník. Udělala rychlý krok ke mně. "Nestihnu utéct! Nestihnu!"Ale najednou na její hrudi rozkvetl krvavě červený květ. Dívka vydala poslední vzlyk a rozpadla se na prach. Nestihla jsem se ani leknout její smrti, jak jsem stála náhle tváří v tvář muži. Byl oblečen celý do černého. Vlasy dlouhé po ramena, široký klobouk mu zakrýval půl obličeje. Ucítila jsem klid. Smíření. Ano, bolí to, ale už s tím nic neudělám. Už není na tomhle světě. Musím se s tím smířit... Muž se otočil k náhrobnímu kameni a dotkl se ho rukou v černé kožené rukavici. Zhluboka se nadechl a já ucítila všechnu bolest a tíhu, co nesl.Radši se neptej, slunce," pronesl a já sebou cukla překvapením a strachem."Pojď, prchá nám čas," natáhl ruku, abych se jí chytila.Podala jsem mu roztřesenou ruku. Co mám čekat? Jak to, že mi prchá čas? Kam mě chce odvést? Proč mi řekl....slunce???Ale na druhou stranu - mám na vybranou? Moje bledá a slabá ruka se dotkla jeho rukavice."Ano."Darja Markova, 9. D

Texty (kromě básně) vznikaly jako volné psaní na postupně zadávaná slova: noc, volat, prázdný, rychle, slunce.

Na přípravě časopisu se podíleliMagdalena Kašpaříková

Markéta ŠafránkováEva Wolfová

a žáci ZŠ Brána jazyků s RVM

prosinec 2017