VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková

ČÁRKA VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

VY_32_INOVACE_CJ_1_13

ČÁRKA VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Interpunkce ve větě jednoduché

Čárka mezi:

• větnými členy

• ve větách s odchylkami a zvláštnostmi ve větné stavbě

Členicí znaménka

• znaménko za větou – tečka, otazník, vykřičník

• ve větě – středník (silnější předěl ve výpovědi), dvojtečka (naznačuje další obsah – před přímou řečí, citátem), pomlčka (přestávka v řeči), trojtečka (nedokončená výpověď, přerušovaná, expresivní řeč), závorky (vložené vysvětlení, doplnění textu, poznámky, vsuvky), uvozovky (přímá řeč, citát, vyjádření odlišnosti významu slova, nepatřičné slovo)

Čárka ve VJ

1. několikanásobný větný člen

2. volně připojené větné členy – PK, DK

3. přístavek

4. oslovení

5. citoslovce

6. vsuvka

7. samostatný větný člen

8. infinitivní konstrukce

několikanásobný větný člen 1. v poměru slučovacím - bez spojek

– Honza Alena i Verča zvládli maturitu dobře.

– Radostí se nám chce ječet dovádět skákat, ale i se jen tak

smát.

– Všichni jsme ječeli výskali řvali do oněmění.

2. dvojice spojovacích výrazů ve větě

jak - tak, nejen - ale i, i - i, jednak – jednak, stejně jako atd.

– Učil jsem se jak češtinu tak fyziku.

– Pojedeme nejen na výlet ale i na dlouhou dovolenou.

– Probírali jsme jednak brigády jednak školu.

– Jeho schopnost dobře se obléknout stejně jako výborně

komunikovat jsou obdivuhodné.

/

/

/

/

/ /

/

/ /

několikanásobný větný člen

3. větné členy v poměru stupňovacím,

odporovacím, vylučovacím, důsledkovém

– Byl schopný až dokonalý řečník.

– Příze je pevná ale (přesto) jemná, takže

neškrábe.

– Buď se začnu učit nebo propadnu

z českého jazyka.

– Vyhněte se chybám při pozdravu a tedy i

trapným situacím. /

/

/

/

volně připojené větné členy

• přívlastek, doplněk

• jestliže jej vypustíme, nemění se smysl

věty

– Chlapec běhající před domem zavolal

každou chvíli na matku soustředěnou na

lavičce na četbu. (…který běhá,… která je

soustředěná)

– Chlapec šel domů obávaje se výprasku.

zpravidla přechodník

/

/ /

/

přístavek

• stojí za rozvíjeným výrazem

• označuje stejnou skutečnost jako řídící člen, ale jinými slovy

• uvozován slovy totiž, a to, tedy, zkrátka

– Jana naše vedoucí ve skautu vyhlásila novou soutěž.

– Dnešní menu tedy čočková polévka, rybí filé s bramborem a kompot mi moc nechutnalo.

– Připravíme si nůžky, lepidlo, tužku a papír zkrátka pomůcky na výrobu draka.

/ /

/

/

/

vsuvka

• není gramaticky ani významově začleněna

do věty

• ustálené jednoslovné výrazy (prosím,

tuším, myslím) se čárkou oddělovat

nemusí.

• Bylo to tuším v létě. Zavři prosím dveře.

• Mám abych tak řekl trochu strach. Já

jsem musím přiznat udělal chybu.

Přinesl jsem jednou bylo to určitě v létě

plný košík borůvek.

/

/ /

/

/ /

samostatný větný člen

• čárka musí být vždy

• vyčleněn ze základní věty a nahrazen

odkazovacím zájmenem

• na začátku nebo na konci věty

• Afrika je země snů.

• všichni jsou velmi pracovití tihle lidé. /

/

Ti

to

oslovení

• vložené do věty

• vždy oddělené čárkou z obou stran

• Matěji počkej na mne!

• Počkej na mne Matěji!

• Počkej Matěji na mne.

• Nezapomeňte pane Nováku přijít. / /

/ /

/

/

citoslovce

• není zpravidla větným členem →nevytváří

větnou dvojici s jiným členem

• vždy oddělené čárkou

– A jéje to je průšvih.

• neoddělujeme

– když citoslovce zastupuje větný člen

Ozvalo se hlasité crrr. (podmět)

Koník hop přes překážky. (přísudek)

/

dodatečně připojený větný člen

• upřesňuje, doplňuje informace ve větě

• vždy oddělit čárkou

– Jsem ráda doma sama.

– Chodím rád do divadla na muzikály.

• (někdy záleží na pisateli, jestli větný člen

oddělí)

Chodím rád do divadla na muzikály.

/

/

interpunkce v přímé řeči

• Uvozovací věta „Přímá řeč.“

• „Přímá řeč “ uvozovací věta.

• „Přímá řeč.“ uvozovací věta.

„Přímá řeč!“ uvozovací věta.

„Přímá řeč? “ uvozovací věta.

• „Přímá řeč “ uvozovací věta „přímá

řeč.“

• Petr mi oznámil: „Večer nepřijdu,“ a šel.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ho.

:

/

/ /

Čárku nepíšeme:

1. mezi větnými členy několikanásobnými v poměru slučovacím se spojkami a, i, ani, nebo, či Půjč mi nůžky a lepidlo. Mám nůžky i lepidlo. Nemám nůžky ani lepidlo. Mám nůžky nebo nožík.

2. mezi postupně se rozvíjejícími přívlastky Do přístavu dorazila naše největší výletní loď.

3. v přívlastku těsném Děti shromážděné před školou mohou už odejít.

(pouze ty, které stojí před školou)

4. před spojkami, které vyjadřují totožnost

čili, neboli, aneb Chlorid sodný neboli kuchyňskou sůl najdeme v každé kuchyni.

Naučný slovník aneb encyklopedie je stále třeba.

Čárku nepíšeme:

5. v některých ustálených případech

Neohlížel se napravo nalevo a šel za svým.

Nasliboval mi hory doly.

Prošel město křížem krážem.

6. údaj o datu, času a místě

V Paříži dne 15. března 2012

V Paříži 15. března 2012

Pracovní list

• Pracovní list obsahuje cvičení, cílené na

procvičení a upevnění probíraného učiva.

• Klikni:

• SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-0950-6.

• SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.

• HLAVÁČOVÁ, Eva a Bohumil SEDLÁČEK. Opakujeme si pravopis VII.: [pomůcka k procvičení pravopisu s poučením a klíčem] : [učební pomůcka pro základní školy, střední ...]. 3. vyd. Praha: Blug, 1998?, 37 s. ISBN 80-85635-02-x.

• STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 85 s. Učebnice (Fortuna). ISBN 80-716-8473-2.

Zdroje