TVAROSLOVÍ Mgr. Soňa Bečičková

SLOVESA

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

VY_32_INOVACE_CJ_3_17

Druhy sloves, slovesné kategorie, slovesné tvary určité a neurčité, nepravidelná slovesa

Funkce sloves • slova dějového významu, vyjadřují děj: činnost,

stavy (ležím), změny stavu (usínám), ….ve

všech časech

• časují se, vyjadřují osobu, číslo, způsob, čas,

slovesný rod, slovesný vid, třídu a vzor

• ve větě plní slovesa v určitém tvaru funkci

přísudku, ostatní mohou být různými

větnými členy

Typy sloves • plnovýznamová: mají samostatný věcný

význam, bezpředmětová (jít, spát) - předmětná (pomáhat chlapci).

• pomocná: jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými – vlastní: být, mít, mívat, …

– modální: spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa, chtít, muset….

– fázová: vyjadřují jednotlivé fáze děje významového slovesa, začít, přestat…

• zvratná: – spojena s kratším tvarem 4. nebo 3.pádu

osobního zájmena zvratného

Slovesný vid • schopnost slovesa vyjádřit stejný děj z hlediska

jeho průběhu – ukončenost x neukončenost

děje

• nedokonavost - děj neohraničený

– slovesa nedokonavá - vyjadřují budoucnost

pomocným slovesem být (budu číst)

• dokonavost - děj časově ohraničený

– slovesa dokonavá, nemohou vyjadřovat přítomnost

(x gramaticky čas přítomný), ale jen děj dokončený

(dočetl jsem) nebo neuskutečněný (dočtu)

• vidové dvojice – viděl x uviděl, jde x vyjde

Slovesné tvary • určité - vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, vid,

rod

• neurčité - přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné

• jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa

– budoucí čas dokonavého slovesa, imperativ, infinitiv, přechodníky, oznamovací způsob přítomného času,…

• složené - obsahují navíc pomocné sloveso

– podmiňovací způsob, opisné tvary trpné, oznamovací způsob minulého času

Mluvnické kategorie sloves Osoba

•1. = já, my, 2. = ty, vy, 3. = on, ona, oni, ony

•některá slovesa mají pouze třetí osobu (Prší.)

•3.osoba - vyjadřuje i všeobecný podmět.

(Povídali, že mu hráli)

Mluvnické kategorie sloves Číslo

• jednotné X množné

• autorský plurál = mykání - zeslabení významu 1.os.j.č. použitím množného čísla

– O tom se ještě zmíníme.

• plurál majestatikus: zesílení významu

– My, Karel IV….

• vykání - vyjadřování úcty

• onkání - dříve řeč dospělých k mladším, dnes archaické

• onikání - vyjádření společenské nadřazenosti, dnes archaické

Mluvnické kategorie sloves čas

– objektivní - = časové zařazení slovesného děje vzhledem k okamžiku promluvy

– relativní – vzhledem k jinému ději

předčasnost – Viděl, jak spadlo jablko ze stromu.

současnost – Bylo teplo, ani lístek se nepohnul.

následnost – Lekl se, že se dítě zadusí. – vzhledem k probíhajícímu ději - přítomný, minulý, budoucí

• přítomný – gnómický prézens = mimočasové, obecně platné děje

(Lev je šelma.)

– historický prézens – aktualizovaný děj minulý do přítomnosti

– prézens dramatický Když jsem přišel k parku, někdo z něho vyrazí a volá o pomoc.

– prézens citový Já se tady dřu a taková odměna mě čeká!

Mluvnické kategorie sloves čas minulý

• děj se odehrál před okamžikem promluvy

• tvoří se z příčestí minulého (= kmen minulý +

koncovky -l, -la, -lo…) a tvarů přít. času

pomocného slovesa být (vezl jsem)

• zkrácená hovorová podoba: viděls, tys to

spletl.

Mluvnické kategorie sloves čas budoucí

• dvě formy - podle dokonavosti sloves

– složená

– jednoduchá

• vyjadřování

– nejistoty v přítomném ději - To bude asi pravda

– výzvy Budeš poslouchat?

– žádosti Budu prosit jídelníček

– výtky Ty si budeš ležet a já abych uklízel?

Mluvnické kategorie sloves •Způsob = vyjádření vztahu děje ke skutečnosti

• oznamovací: děj reálný ve všech časech

– s částicemi vyjadřuje přání (Ať přijde), má význam výzvy (Mlčíš?!)

• podmiňovací: nereálnost obsahu - podmínka, přání, nejistota…

– vyjadřuje také oslabení děje, vyjádření úcty, zdvořilosti, skromnosti

– by - slučování se spojkami a, kdy →aby, kdyby

• rozkazovací: výzva, pokyn, rozkaz, rada

– tři tvary (2.os.j.č., 2.os.mn.č., 1.os.mn.č.)

– pasivní imperativ (Buďme pozdraveni!)

Mluvnické kategorie sloves Slovesný rod: vztah mezi původcem děje a podmětem věty

• činný rod: podmět je původce děje

• trpný rod: s podmětem se něco děje – pasivum opisné: pom. sloveso být + příčestí trpné,

vyjadřuje stav, výsledek děje

– pasivum zvratné: sloveso nezvratné + se, vyjadřuje opakovanou činnost

– užití:

1) ze stylistických důvodů: pasivum opisné, aby nebylo nutno střídat podměty

2) napomáhá srozumitelnosti vyjádření, v projevech psaných

3) pasivum zvratné se používá v obecných předpisech a poučeních, živost…

Mluvnické kategorie sloves Slovesné třídy a vzory:

•I. třída: -e

Tvrdé vzory: nese, bere

Měkké vzory: maže, peče, tře (umře)

•II. třída: -ne

Vzory: tiskne, mine, začne

•III. třída: -je

Vzory: kryje, kupuje

•IV. třída: - í

Vzory: prosí, trpí, sází

•V. třída: - á

Vzor: dělá

Mluvnické kategorie sloves Nepravidelná slovesa být, mít, jíst, vědět, vidět, chtít, jít

Slovesné tvary neurčité

• přechodníky:

• infinitiv - slovníková forma slovesa, je nositelem vidu a rodu

• příčestí - vznik od kmene minulého

– příčestí činné (dříve minulé) - je vždy jen součástí složeného tvaru nebo kondicionálu (nesl, nesla, neslo…)

– příčestí trpné - nesen, nesena, neseno…

• podstatné jméno slovesné: patří k substantivům dějovým, tvoří se od příčestí příponou –í

• SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední

školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-

0950-6.

• SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce:

pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s.

Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.

• STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk

HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol:

(mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN -

pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.

Zdroje