Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno

Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc

OUTDOOR 2011

Sborník příspěvků z konference

1

Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno

Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc

OUTDOOR 2011

Sborník příspěvků z konference učitelů vysokých škol, kateder tělesné výchovy a sportu

pořádané v Brně 5. 5. 2011 Vydání tohoto sborníku bylo finančně podpořeno z projektu ESF „Vytvoření a implementace edukačního systému podpory pohybové aktivity na českém akademickém poli“ (CZ.1.07/2.2.00/07.0119). Sborník bude sloužit jako školící materiál studentům na Univerzitě Palackého a Ostravské univerzitě v inovovaných předmětech Rekreologie II, Teorie rekreace v přírodě a Předpis pohybové aktivity.

2

Recenzenti: Prof. PhDr. Vladimír Hellebrandt, PhD. Doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc. Editoři: Doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc. Mgr. Taťána Straková, PhD. © Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno © Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc ISBN

3

OBSAH Odborná sekce 1 Outdoor v programech odborných kateder vzdělávajících v oblasti kinantropologie na vysokých školách

1. Jan Neumann: Současné problémy v oblasti zvané „outdoor“ 7

2. Oto Louka: Outdoor ve výukových programech KTV PF UJEP v ÚSTÍ n.L. 13

3. Jan Hnízdil: Orientační sporty a jejich aplikace ve studijních programech KTV PF UJEP v Ústí nad Labem 16

4. Zdenko Reguli, Michal Vít, Čihounková Jitka: Úpolové outdoorové aktivity ve studiu Speciální edukace bezpečnostních složek 24

5. Luboš Charvát: Obsah letního výcvikového kurzu v oborovém studijním programu tělesné výchovy 29

6. Jaroslav Kupr, Klára Pochobradská, Václav Bittner, Radim Antoš: Koncepce výuky sportů v přírodě na Technické univerzitě v Liberci 31

7. Taťána Navrátíková, Soňa. Formánková: Outdoor v programech tudijních oborů tělesná výchova a sport na FTK UP v Olomouc 36

8. Oto Louka, Jan Hnízdil: Využití potápění na nádech ve výuce oboru TVS a AVP 39

9. Ondráček, J., Hřebíčková, S., Fialová, H., Paugschová, B: Longitudinální sledování úrovně dovedností studentů FSpS při výuce běhu na lyží. 43

10. Jan Kresta: Outdoorové aktivity a rozhodčí sportovních her 54 Odborná sekce 2 Inovace předmětů v oblasti výzvových sportů v rámci studijního programu tělesné výchovy a sportu

1. Jana Hoffmannová: Biodromální pohled na výzvové sporty 59

Odborná sekce 3 Outdoor ve studijních programech všeobecných kateder a ústavů tělesné výchovy a sportu na vysokých školách

1. Marek Cvikl, Jiří Helešic, Michal Sebera: Transformace tělovýchovných kurzů na Outdoor animační programy na Slezské univerzitě Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné 68

2. Došla Jan: Multimediální učebnice orientačního běhu 75

4

Odborná sekce 4 Outdoor na nižších typech škol

1. Jan Kresta, David Cihlář: Outdoorové aktivity v rámci kurzovní výuky na nižších typech škol 79

2. Ladislav Vomáčko, Jiří Baláš, Lenka Nováková:Využívání umělých lezeckých stěn na ZŠ a SŠ na území hlavního města Prahy 82

Odborná sekce 5 Bezpečnost při outdoorových aktivitách na školách všech stupňů.

1. Sylva Hřebíčková, Jan Ondráček, Lucie Šťastná: Diagnostika optimální pozice jezdce na jízdním kole 100

2. Jiří Skoumal, Luděk Šebek: Bezpečnost při outdoorových aktivitách 108

3. Jan Šťastný: Bezpečnost při in-line bruslení 117

4. Pavel Korvas: Východiska bezpečného pohybu při outdoorových aktivitách 123

5. Jan Došla, Taťána Straková: Bezpečnost při lezení na umělých stěnách 126

6. Taťána Straková: Jistící pomůcky v lezení 129

7. Eduard Hrazdíra, Taťána Straková: Bezpečnost při snowboardingu 134

8. Oto Louka: Vybrané bezpečnostní aspekty při výuce lyžování a snowboardingu 139

5

ODBORNÁ SEKCE 1

Outdoor v programech odborných kateder vzdělávajících v oblasti kinantropologie na vysokých školách.

6

SOUČASNÉ PROBLÉMY OBLASTI ZVANÉ „OUTDOOR“

Jan Neuman

Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze

Úvodem je třeba říci, že oblast skrývající se pod názvem „outdoor“ je velmi členitá a zasahuje do velké množiny lidských činností. Vzhledem k narůstající důležitosti bychom se měli společně zamyslet nad tím, které odborné problémy je třeba v této oblasti řešit. Náš příspěvek považujeme proto za podnět k této odborné diskusi.

Některé z důvodů pro větší zájem společnosti Z prognostických úvah ve vyspělých zemích víme, že lze očekávat další růst zájmu o aktivity spojené s prožitkem a pobytem v přírodě. Zřejmě dále poroste počet organizací nabízejících různé typy programů využívajících aktivity v přírodě pro volný čas. Poroste zájem o kvalitní programy, což bude spojeno s jejich hodnocením i určitou regulací (bezpečnost, kvalifikace atp.). Nabídka programů se bude stále více přizpůsobovat potřebám klientů, což bude vyžadovat tvůrčí přístup i připravenost organizátorů. Souběžně bude vznikat stále více prožitkově a dobrodružně laděných programů v umělém prostředí. Rozroste se paleta profesí, která bude ovlivňována i společným postupem v rámci EU. Pobyt a aktivity v přírodě jsou už dnes ve vyspělých státech spojovány se zdravím mladé generace, zdravým životním stylem, odolnosti a zdatnosti. Je třeba mít na zřeteli pozitivní vliv pobytu v přírodním prostředí na rozvoj vzdělání , formování hodnot i osobnostní rozvoj. To vše by mělo podpořit další rozvoj školních i mimoškolních aktivit v přírodě i odpovídající programy pro vzdělávání pedagogů a vychovatelů. Nezanedbatelný je i ekonomický přínos aktivit a sportů v přírodě spojený s formováním tzv. outdoorového průmyslu. Vztah k přírodnímu prostředí a aktivitám v něm bude stále více spojován s udržitelným rozvojem. To vše se ale může uskutečňovat jen při koordinovaném postupu k využívání přírodních zdrojů k rekreaci, sportu i učení. Zhodnocení historie Řadu let si uvědomujeme skutečnost, že jsme se ne zcela dostatečně poučili z jedinečného historického vývoje pobytu v přírodě v českých zemích. Chceme připomenout jen některé skutečnosti, které jsou zajímavé i z celoevropského pohledu : * Jedinečná koncepce aktivní turistiky, již od konce 19. století. Zdůrazňuje propojování pohybu a pobytu v přírodě s poznáváním; * Sokolský pobyt v přírodě a táboření, od počátku 20. století, včetně podnětů k budování překážkových přírodních areálů; * Transformace zahraničních vlivů do českého prostředí -Skauting-Junák, Woodcraft-Liga lesní moudrosti, Tramping – touha po volném a dobrodružném životě v přírodě,YMCA – nové formy cvičení v přírodě; * Životní styl v souladu s přírodou – Eubiotika prof. Růžičky a pionýrské kroky E. Štorcha; zajímavé a málo známé programy reformních škol ; * Foglarův vliv na mladou generaci, využívání romantiky, dobrodružství v přírodě i ve městě k formování charakteru mladých lidí; * Moderní pohled na rekreaci v bývalém Československu, zahrnující i rozvoj rekreace v přírodě ;

7

* Sporty a aktivity v přírodě v osnovách škol, pobyt v přírodě, kursy lyžování i studijní programy na vysokých školách atp. Z mnohých historických zdrojů můžeme stále čerpat poučení pro dnešní život i budoucnost. Ožehavé téma terminologické a možnosti pro odbornou diskusi Ve sledované oblasti stále trvají nejasnosti terminologické i obsahové. Terminologické problémy řešíme již celou řadu let i v oblasti tělesné výchovy a sportu. Poslední důležitá diskuse proběhla kolem termínu „Kinatropologie“. V této etapě bychom považovali za úspěch, kdybychom se domluvili na termínech, které budeme používat na odborné úrovni. Je třeba osvětlit, co znamenají přijímané zahraniční termíny a jaký vztah mají k tradiční české terminologii – turistika, sporty v přírodě, pobyt v přírodě, tělocvičné či tělovýchovné aktivity v přírodě, či aktivity v přírodě. V zahraniční literatuře nalézáme často termíny, které zavádí jeden autor nebo malá skupina odborníků. Ty nejdůležitější termíny uvádíme v dalším textu. Takzvaný „Outdooor“ Oblast, kterou jsme nazvali pro konferenci „outdoor „ je velmi široká a dynamicky se rozvíjí. Je sporné, zda vůbec je vhodné, abychom tento termín používali v uvedené formě. V anglicky mluvících je v odborných kruzích toto slovo obvykle doprovázeno dalším termínem, který vymezuje předmět zájmu, či oblast o které se mluví. Aktivity v přírodě (AP), Outdoor Activities V české terminologii je to poměrně nový termín. AP jsou pohybové aktivity, které využívají přírodní prostředí a co nejméně je narušují. AP jsou v této koncepci využívány jako prostředky učení i prostředky osobnostního rozvoje. Vyskytují se v názvech odborných organizací i studijních programů vysokých škol.Ve Velké Británii i u nás najdeme studijní programy s názvem „Outdoor Activities“, „Management of Outdoor Activities“ atp. Sporty v přírodě(SP), Outdoor Sports SP tvoří samostatnou oblast, která je zaměřena na rozvoj potřebných pohybových dovedností a růst výkonnosti. Příroda je v tomto pojetí spíše pojímána jako velká a krásná tělocvična. Rekreace v přírodě(RP) – Outdoor Recreation RP je forma rekreace využívající přednostně přírodní zdroje. Zahrnuje celou paletu aktivit prováděných v přírodním prostředí, tedy od rybaření až po jízdu motorovými vozidly v terénu. Aktivity jsou zaměřeny na odpočinek, zábavu,rozvoj dovedností, znalostí, k vytváření vztahu k aktivitám volného času v přírodě a podpoře celoživotního zájmu. Nově se rozvíjí v oblasti rekreace v přírodě, např. v USA, starost o zdatnost populace i snaha preferovat aktivity konané vlastní silou. Zdůrazňuje se udržitelnost provozování aktivit v turistických oblastech. Existuje úzké propojení s tzv. „outdoor industry“. Rekreace v přírodě je také zavedený studijní obor na mnoha univerzitách. V EU se ustanovila „Evropská konfederace zaměstnavatelů v oblasti „outdoors“ (od roku 2008). Snaží se definovat „outdoors“ a určit roli aktivit v přírodě v aktivním prožívání volného času Je zde zřejmá snaha umožnit volné podnikání v rámci EU a k tomu je třeba kompatibilita kvalifikací, mobilita pracovníků i organizace celoživotního vzdělávání.V tomto směru byly už navrženy standardy pro tzv. „Outdoor Animator“.

8

Sportovní turismus (ST) - Sport Tourism Je to do jisté míry samostatná oblast, která však mnoha směry zasahuje i do sportů v přírodě i rekreace v přírodě. ST zahrnuje dle jedné definice všechny formy aktivní i pasivní účasti ve sportovní aktivitě pro kterou je účastník nucen z různých důvodů (komerčních i nekomerčních) opustit místo bydliště a místo pracoviště Objevuje se názor, že ST má několik hlavních směrů : zaměření na atrakce, resorty, na sportovní aktivity a pobyty (aktivní ST-lyžování, cyklistika atp.), cesty na sportovní události,akce- velké i místní události, zaměření na dobrodružství (Sport Adventure Tourism). Výchova v přírodě (VP) – Outdoor Education Termín, který se u nás objevil už počátkem 20. století, ale dále se nerozvíjel. Nyní je to v mezinárodním měřítku uznávaný výchovný směr, který využívá k ovlivňování účastníků aktivity v přírodě, pobyt v přírodě s prvky environmentální výchovy a dynamické procesy probíhající v malých skupinách při řešení problémových situací. Učení se v přírodě(UP) , Outdoor Learning Učení se v přírodě je teoretická koncepce i praxe spojená s různým zaměřením, různými výstupy i s různým prostředím. Je zaměřeno na učení se o přírodě, o společnosti, o vztahu společnost-příroda. Je využíváno v terapii, v práci malých skupin a v učení se nových dovedností v aktivitách v přírodě. Výstupy se týkají znalostí a porozumění spojených s poznáváním a využíváním přírody, zahrnují vztahy, hodnoty a pocity ve vztahu k prostředí, dovednosti, chování jednotlivců i skupin, osobnostní rozvoj. Učení se v přírodě a přírodou lze sledovat z několika hledisek : - Probíhá v terénních studiích, při návštěvách přírodních oblastí, parků a zahrad – často spojované s výukou na různých typech škol i s výzkumem; -Využívá se k osobnostnímu rozvoji, situace jsou často spojovany s dobrodružstvím; - Je zahrnuto také v projektech a studiích spojených s přírodním prostředím, učebními předměty, zdravím, hrou i sociální výchovou. Klasické sportovní pojetí zahrnující rozvoj dovedností a výkonnosti se obvykle s termínem „outdoor learning“ nespojuje. Koncept „outdoor learning“ , učení se v přírodě , se týká mnoha oblastí- výchova v přírodě, výchova dobrodružstvím, environmentální výchova, zkušenostní (zážitková) výchova, terénní studie, přírodní studie atp. V této koncepci dochází k naplnění potřeby efektivního učení. Výchova dobrodružstvím(VD) - Adventure Education Původně spojována jen s divočinou. Jsou to nejrůznější aktivity (nemusí to být jen aktivity v přírodě), které jsou nabízeny formou výzvy. Hledá se optimální vztah mezi velikosti rizika a úrovní kompetencí účastníků. Stále častěji se v tomto směru využívá umělé dobrodružné prostředí. Model učení se pomocí dobrodružství je rozpracováván i v jiných vědních oborech. Terapie dobrodružstvím(TD - ,Adventure Therapy Nový obor ve kterém trvají problémy s terminologií a interpretací. Jeden z nový přístupů zdůrazňuje podporu a udržování zdraví pomocí dobrodružství. Přiklání se k použití termínu „Adventure Wellness“. Využití široké koncepce „wellness“ by dle některých odborníků umožnilo sdružení klinických i terénních praktiků z různých zemí, což by vedlo k vzájemnému obohacení.

9

Výzkumná práce Stejné nedostatky, které zjišťujeme v jiných vědních oborech i v kinatropologii se vyskytují v oblasti aktivit v přírodě. Je možné říci, že ve výzkumných pracích převažuje extenzita a kvantita nad kvalitou. Tento trend má spíše narůstající tendenci. Mnoho výzkumných prací v této oblasti se věnovalo přínosu výchovy v přírodě k osobnostnímu rozvoji účastníků. V posledním období je velký zájem o zkoumání tzv. green exercises (UK) -aktivit v přírodě spojených se zdravým způsobem života. Ekonomické propočty spojené s výzkumy už nyní ukazují na značné výhody takto prováděné prevence. Stále větší pozornost je také věnována výzkumům v předškolnímu věku. Zjistilo se,že kontakt s přírodou a pohyb v přírodě je důležitý pro všestranný rozvoj mladých lidí. To je nesmírně důležité z hlediska celé společnosti. S výzkumem a rozvojem teoretické práce souvisí prostor pro publikování. Ten je z jednoho pohledu dostatečný, neboť téměř každá větší fakulta má vědecký časopis, včetně celorepublikového časopisu Česká kinatropologie. Mohli bychom teoreticky usilovat o „Suplementa“ u některého ze zavedených časopisů. Domníváme se však, že tato velká roztříštěnost by odborné diskusi výrazně neprospěla. Určitým přechodným řešením by mohlo být soustředění teoretických i výzkumných prací do jednoho či dvou už existujících časopisů – Gymnasion či Journal of Outdoor Activities . To by však znamenalo širší shodu vztahující se k vedení těchto časopisů. Dalším brzdícím elementem efektivity výzkumné práce je nedostatečná informovanost a kvalitní oponentura dosud zpracovaných a publikovaných pracích z oboru. Naše snaha zavést před řadou let „Outdoor Information Center“ ztroskotala na nedostatečné podpoře z vlastních řad. Nyní je situace taková, že rychleji zjistíme přehled publikací z anglicky mluvících zemí než z České republiky. Na adrese „theses.cz“ najdeme řadu zajímavých závěrečných prací z oboru, často i několik prací stejného či podobného názvu. Čerpání informací z těchto zdrojů by však zasluhovalo opravdu kritický pohled. Rozvoj profesního zaměření Dalšímu rozvoji odborného přístupu brání nedostatečná diskuse, je třeba hlubší pohled a usilovné hledání širších souvislostí. Pro takovou práci chybí odborné zázemí, které by sdružovalo odborníky z různých oborů. Je třeba poznamenat, že rozvoj všech výše uvedených směrů není v žádné z vyspělých zemích veden pracovníky tělovýchovných fakult. Ve srovnání se zahraničím chybí organizace pro rozvoj oboru. Specifické studijní obory na VŠ např. UK FTVS, UP FTK, UJEP PF se postupně formují a jejich rozvoj prověří připravované reorganizace VŠ. Chybí nám také provázanost kvalifikací i odborné rozhodování o udělování akreditací. Je zřejmé, že mnohé kvalifikace i certifikace by měly být celorepublikově srovnány a měly by mít návaznost na evropské a další mezinárodní kvalifikace i standardy. Profesionální organizace existují pro jednotlivé sporty či disciplíny. V oboru pracují mnohá občanská sdružení. Bylo založeno „Profesní sdružení pro zážitkového vzdělávání“, rozvíjí se „Zážitková pedagogika“. Pro učení a výchovné aplikace aktivit v přírodě však není v ČR konstituována žádná specifická odborná či profesionální organizace typu „ Institut for Outdoor Learning“ ve Velké Británii. Závěr Studie chce přispět k dalšímu zkvalitnění celé oblasti, která využívá aktivity v přírodě pro rekreaci, učení, výchovu i terapii.

10

Stručná shrnutí problémů vychází z rozsáhlých rešerší odborné literatury i z vlastních našich poznatků. Domníváme se, že příští odborná fóra by se měla zabývat řešením některého z uvedených problémů: 1) Shromážděním poznatků, které přesvědčí řídící i odbornou sféru o důležitosti aktivit v přírodě a potřeby vytváření podmínek pro koordinované a udržitelné využívání přírodního prostředí ke zvýšení kvality života v ČR; 2) Znovu se zamyslet nad odkazy minulosti a využít všech podnětů ke zkvalitnění odborné i teoretické práce v oboru; 3) Kriticky zhodnotit zahraniční vlivy, které ovlivňují současnou terminologii a shodnout se na klíčových odborných termínech s cílem zkvalitnit komunikaci v rámci ČR i EU; 4) Posoudit možnosti specializovaného řešení některých nastíněných směrů aplikujících aktivity v přírodě; zamyslet se nad možnou koordinaci a zkvalitnění výzkumu; 5) Podniknout potřebné kroky k nalezení publikační platformy a prověřit provozování určitého typu odborné databáze teoretických a výzkumných prací; 6) Podnítit diskusi o založení organizace, která by podněcovala teorii i praxi zaměřenou na nejrůznější aplikace aktivit v přírodě (rozvoj, učení, výchova, zdraví atp.) Referenční seznam ATARIAN, A. Trends in outdoor adventure education. Journal of Experiential Education 24,2001, č.3, s.141-149. EWERT, A. W. Outdoor adventure pursuits: Foundations, Models, and Theories. Scottsdale: Publ. Horizons,1989. FRIEDMAN,T.L. Hot, Flat and Crowded. Why we need a green revolution- and how it can renew America. New York : Farrar, Straus and Giroux, 2008. JIRÁSEK,I. (Editor) Fenomén Foglar. Praha : Prázdninová škola Lipnice, 2007. JIRÁSEK, I. (Editor) ZET Miloš Zapletal.Pět životů. Olomouc : UP v Olomouci, 2010.

LOUV,R. Last Child in the Woods. Saving Our Children from Nature-Deficit Disorder. Chapel Hill : Algonquin Books, 2006. LYNCH,P.,MARTIN,A.,NEUMAN,J., TURČOVÁ,I. Termíny a praxe ve výchově v přírodě na Novém Zélandu. Gymnasion, 2004, č. 1,s. 17-23 . MARTIN, A., NEUMAN, J., & TURČOVÁ, I. The Czech Outdoor Experience: Turistika and connections to Friluftsliv. In HENDERSON, B. and VIKANDER, N. (Eds.): Nature First: Outdoor Life the Friluftsliv Way. Toronto : Natural Heritage Books, 2007. 322 str. MILES, J. C., PRIEST,S. Adventure Programming. State College: Venture Publishing,1999.

NEUMAN, J.: Outdoor activities - various opportunities of application and development.In. NEUMAN,J.,BRTNIK,J.,MYTTING,I. (Editors) Proc. int. Seminar Prague 1994. Lüneburg : Edition Erlebnispädagogik,1996, s. 23 – 31.

NEUMAN, J.: Aktivity v přírodě - význam a vývojové tendenc .In BUNC,V., MARVANOVÁ, Z. (Editoři) Sborník sportovní sekce FTVS UK. Praha:UK FTVS, 1996, s. 11-16.

NEUMAN, J. Zur wissenschaftlichten und fachlichen Arbeit auf dem Gebiet Erlebnispädagogik in der Tschechischen Republik. In PAFFRATH, F.H., SALZMANN, A., SCHOLZ, M. (Editors) Wissenschaftliche Forschung in der Erlebnispädagogik. Tagung Hochschulforum Erlebnispädagogik. Augsburg : ZIEL, 1999, s. 173-179. NEUMAN,J .Rekreace a výchova v přírodě ve vztahu k trvale udržitelnému rozvoji. In DOLEŽAL,T.,TILINGER P.(Editoři) Ekologické aspekty tělesné výchovy a sportu. Sborník referátů ze semináře.Praha:ČOV, 1999,s. 53-63.

11

NEUMAN,J. et all Turistika a sporty v přírodě .Přehled základních znalostí a dovedností pro výchovu v přírodě. Praha: Portál, 2000, 197 s. NEUMAN,J. Možnosti začleňování ČR do EU v oblasti „Aktivity v přírodě,výchova v přírodě a učení v přírodě. In TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků národní konference Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS 2001,s.56-6. NEUMAN,J. Outdoor-problémy teorie,kvalifikace a spolupráce In TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků národní konference Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS 2001,s. 299. BARTŮNĚK,D.,NEUMAN,J. Co vypovídají současné koncepce a výzkumy o vztahu výchovy v přírodě k tělesné zdatnosti,zdraví a kvalitě života In TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků národní konference Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS 2001,s.93-96. NEUMAN,J. Contemporary problems in outdoor activities. In VAVERKA, F. (Editor) Proceedings of 3 rd International Conference Movement and Health UP FTK Olomouc 2003. Olomouc : UP Olomouc 2004, s. 402-406. NEUMAN,J. European Institute for Outdoor Adventure Education and Experiential Learning ( EOE) .Gymnasion 2004, č. 2, s. 57- 62 . NEUMAN,J. Campaign for Adventure. Gymnasion 2005, č. 3, s. 71-72 NEUMAN,J. Nadace a manifest podporující dobrodružství. Gymnasion 2005,č.3,s.73-75 NEUMAN,J. The Institute for Outdoor Learning. Gymnasion 2005,č.4,s. 69-73 NEUMAN,J., BARTŮNĚK,D.,VOMÁČKO,S.TURČOVÁ,I. ŠAFRÁNEK,J. Aktivity v přírodě – nový studijní směr na UK FTVS Praha.In BAHUTKOVÁ, M.(Editor) Sport a kvalita života 2006 . Sborník abstrakt mezinárodní konference 9.-10.11.2006 Brno. Brno, Masarykova univerzita 2006,s. 79-80 NEUMAN,J. Future trends in Outdoor Activities. In TURČOVÁ,I.,MARTIN,A.(Editors) Outdoor Activities in Educational and Recreational Programmes. Praha: IYNF, 2009, s. 65-69 NEUMAN, J. Wellness a aktivity v přírodě. In HOŠEK,V.,TILINGER,P.(Editoři) Wellnes jako odbornost. Sborník z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů.Praha: Palestra, 2010,s.19-27. STRASDAS, W., JAROSCH, T. A., SCHARPF, H. Auswirkungen neuer Freizeittrends auf die Umwelt. Aachen: Meyer und Meyer Verlag, 1994. TURČOVÁ,I. Diverzita české a anglické terminologie výchovných přístupů a směrů využívajících přírodu jako edukační prostředí. Disertační práce . Praha : UK FTVS, 2005, 160 str.

12

OUTDOOR VE VÝUKOVÝCH PROGRAMECH KTV PF UJEP V ÚSTÍ NAD LABEM

Oto Louka, Jan Hnízdil,

Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Úvod V našem příspěvku jsme se zabývali problematikou tzv. OUTDOORU v současných výukových programech na PF UJEP v Ústí n. L. v prezenční i kombinované formě studia. Pojem tzv. outdooru, chápeme v našem sdělení, jako problematiku pohybových aktivit v přírodě, jak v praktické , tak i teoretické rovině výuky. Cílem sdělení bylo přispět k lepší informovanosti ve výše zmíněné oblasti. Naše sdělení vychází ze zkušeností tříletého průběhu výuky bakalářského oboru Aktivity v přírodě a z aktuální situace ve studijních oborech garantovaných Katedrou tělesné výchovy na PF UJEP, (Nežerka, 2011, Hnízdil, 2011). Především se nám jednalo o celkové posouzení situace s předchozím obdobím do roku 2008/09, (Louka, 2000, 2003, 2004) . Hlavní studijní obory garantované KTV PF UJEP Bakalářské studium tělesné výchovy a sportu (dvouoborové) Bakalářské studium tělesné výchovy a sportu (jednooborové) Bakalářské studium Aktivity v přírodě Magisterské studium učitelství pro 1. stupeň ZŠ Magisterské studium učitelství pro 2. stupeň ZŠ Magisterské studium učitelství pro střední školy Přehled letních kurzů 2010/2011 Povinné kurzy: Kurz úvod do studia aktivit v přírodě (AVP) Kurzy aktivit v přírodě, základní kurz (TVS, AvP, 1. st. ZŠ, PVČ, MŠ) Kurz vysokohorské turistiky, letní (AvP) Kurz základů horolezectví (AvP) Kurz vodní turistiky Povinně volitelné kurzy: Kurz základů horolezectví Turistický kurz Kurz kanoistiky a vod. turistiky Cykloturistický kurz Kurz potápění Kurz kardiofitness Výběrové kurzy Instruktor letních turistických kurzů Instruktor skalního lezení Instruktor horské turistiky Instruktor cykloturistiky Instruktor lanových překážek Kurz Instruktor základů potápění na nádech

13

Přehled zimních kurzů 2010/2011 Povinné kurzy: Lyžování Snowboarding a carving Zimní kurz ( 1.st., PVČ ) Bruslení 4 dny Kurz aktivit v přírodě zimní (AVP) Vysokohorská turistika zimní (AVP) Kurz přežití (AVP) Povinně volitelné kurzy: Lyžování a snowboarding Vysokohorská turistika zimní Horolezectví zimní Turistika zimní Volitelné kurzy: Instruktor lezení na um. stěně Instruktor snowboardingu Instruktor lyžování Přípravný kurz základů lyžování 5 dní Pokud není uvedeno, trvají kurzy 7 dní. Přehled dalších předmětů souvisících s outdoorem: Teorie aktivit v přírodě Filosofické a historické zákl. aktivit v přírodě Plavání, užité plavání Facilitační dovednosti a skupinová dynamika Orientační sporty a jejich aplikace Stavba a konstrukce lanových překážek Dramaturgie programů Přírodní víceboje Organizace aktivit v přírodě I Organizace aktivit v přírodě II Terapeutické aplikace aktivit v přírodě Outdoor management training Praxe 3 týdny Závěr Celkově můžeme konstatovat nárůst celkového objemu kurzovní výuky, především v oblasti povinných kurzů, dále zařazení nových aktivit, např. skialpinismus, zlepšení vybavení a tedy i zlepšení bezpečnostních standardů, např. v oblasti lavinové prevence – využívání lavinových vyhledavačů, atd. Studijní obor Aktivity v přírodě sehrál jasně pozitivní úlohu a výrazně ovlivnil i tuto oblast výuky i u ostatních oborů tělesné výchovy a sportu. Podstatně se zlepšila podpora sponzorů – firem s outdoorovým zaměřením v oblasti materiální podpory, což zase přispělo ke zlepšení bezpečnosti výuky.

14

Použité zdroje: LOUKA, Oto Výuka snowboardingu na PF UJEP v Ústí n. L. Těl. Vých.Sport. Mlád., 66, 2000 č. 8, s. 6 – 8. ISSN 1210 – 7689 LOUKA, O. Vybrané bezpečnostní aspekty při výuce horolezectví. In. Sborník ze semináře Pohyb a výchova KTV PF UJEP 2003. ISBN 80-7044-563-7 LOUKA, O. aj. Use of outdoor activity with adventure elements in student’s education. Využití outdoorových aktivit s prvky dobrodružství při výchově studentů. Sborník z konference Outdoor Sport Education. Hr. Skála. 2004. ISBN 80-903577-1-7 LOUKA, Oto Stav výuky lyžování na PF UJEP v Ústí n. L. Těl. Vých.Sport Mlád., 2004 č. 5, s. 6 – 8. ISSN 1210 - 7689 Hnízdil, Jan [online] c 2011, [cit. 2011-04-30]. Dostupné z http://pf.ujep.cz/ktv/ Nežerka, Josef [online] c 2011, [cit. 2011-04-30]. Dostupné z http://aktivity.podcisarem.cz

15

ORIENTAČNÍ SPORTY A JEJICH APLIKACE VE STUDIJNÍCH PROGRAMECH KTV PF UJEP v ÚSTÍ NAD LABEM

Jan Hnízdil, Oto Louka, Martin Škopek

Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

ÚVOD

Ve většině všech studijních oborů a programů, které jsou realizovány v rámci Katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem jsou v různé míře vyučovány předměty, jejichž náplň vychází obsahově z principů orientačního sportu. Cílem příspěvků je podat sumarizující přehled těchto předmětů a prezentovat metody výuky, didaktické formy, kontroly studia obsahovou náplň a materiálně technické podmínky pro výuku těchto předmětů. Největší počet takovýchto předmětů je realizován v rámci studijního oboru Aktivity v přírodě, kterému se v tomto příspěvku věnujeme detailněji. Předměty s prvky orientačních sportů jsou realizovány v následujících studijních oborech a programech:

o Učitelství pro první stupeň ZŠ o Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání o Tělesná výchova dvouoborová o Tělesná výchova a sport o Aktivity v přírodě

 

UČITELSTVÍ PRO 1st. ZŠ:

V rámci výuky na konci 2. semestru na Letním výcvikovém kurzu jsou v rámci praktické výuky prezentovány dovednosti spojené s pohybem v přírodním prostředí s využitím mapy (jak turistické, tak speciální orientační) a buzoly. Kontrola studia spočívá v absolvování závodu v orientačním běhu na úrovni obtížnosti kategorií HD-10, délka 1850 m, převýšení 30 m, 5k. (

) a splnění teoretického testu, jehož obsahem jsou základní principy orientace.

Vyučovací  metody:  Monologická  (výklad,  přednáška  instruktáž),  Aktivizující  (hry),  Demonstrace, 

Nácvik dovedností. 

Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod) 

16

Obrázek 1 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia (viz text)

V rámci studijního programu Učitelství pro první stupeň ZŠ je dále ve 3. semestru realizován předmět „Orientační hry“ s dotací 0/2. Obsahovou náplň tvoří orientační hříčky, jejichž cílem je seznámit studenty se základními principy orientace, s mapou respektive plánkem zájmového území a pravidly a postupy při vytváření těchto hrových aktivit. Student je po absolvování kurzu a splnění kontrol studia schopen konstruovat, materiálně a technicky zabezpečit a organizovat tyto „hříčky“ s orientační tématikou nejen pro prostředí 1. stupně ZŠ. Základní studijní oporou je publikace Orientační hry nejen do přírody (KIRCHNER & HNÍZDIL, 2004).

Vyučovací metody: Monologická (výklad, instruktáž), Aktivizující (hry), Nácvik dovedností. 

Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta (realizace hrové aktivity s orientační tématikou) 

 

TĚLESNÁ VÝCHOVA A TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT

Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání a tělesná výchova dvouoborová jsou studijní obory učitelského směru, předpokládá se pokračování studentů v navazujícím magisterském, učitelském typu studia. Tělesná výchova a sport je neučitelský bakalářský studijní obor.

17

V těchto dvou studijních programech je výuka předmětů s tématikou orientačních sportů realizována shodně, v průběhu prvního semestru je v rámci předmětu Teorie aktivit v přírodě v jednohodinové přednášce posluchač seznámen se základní teorií, systematikou a principy orientačních sportů. Tyto vstupní poznatky jsou nadále rozšířeny a doplněny o praktická cvičení v rámci pětidenního letního výcvikového kurzu na konci 2. semestru:

Letní výcvikový kurz. Pro praktickou výuku a následný štafetový závod (Obrázek 2), sloužící jako kontrola studia je využíván prostor Ostrova u Tisé. Tento je charakteristický velkou členitostí terénu, značným výškovým převýšením a skalnatým charakterem. Prostor byl využit pro uspořádání MČR v orientačním běhu roce 1999. Mapová díla vytvořená pro tento závod a jejich aktualizace jsou základním mapovým podkladem pro realizaci praktické výuky. Vyučovací  metody:  Přednášení,  Monologická  (výklad,  instruktáž),  Aktivizující  (hry),  Demonstrace, 

Nácvik dovedností. 

Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test. 

Obrázek 2 Mapa se s jedním úsekem štafetového závodu, sloužící jako kontrola studia (viz text)

18

STUDIJNÍ OBOR AKTIVITY V PŘÍRODĚ Tento studijní obor v rámci studijního programu Tělesná výchova a sport je, jak vyplývá z názvu, primárně zaměřen na problematiku sportů a aktivit v přírodě. Ve všech ročnících tohoto bakalářského typu studia jsou realizovány předměty, jejichž náplň obsahově vychází z principů orientačního sportu. 1.ročník Předmět: Úvod do studia aktivit v přírodě Prvním kurzem, který studenti oboru Aktivity v přírodě absolvují je kurz „Úvod do studia aktivit v přírodě“ na ostrově Murter v Chorvatsku. V rámci výuky jsou prezentovány základní dovednosti spojené s orientací pomocí speciální mapy. Tato slouží i jako mapový podklad pro závod, který je zároveň jednou z kontrol studia. Mapa není typickou orientační mapou, ale základní principy orientačních sportů jsou zde již využity – charakter tratě, pořadí kontrol, popisy, kódy apod. (obr. 3). Závod absolvují dvojice, měřen je čas. Podmínkou je nalezení všech kontrolních stanovišť. Vyučovací metody: Monologická (instruktáž), Aktivizující (hry) 

Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod dvojic) 

Obrázek 3 Mapa s tratí závodu dvojic, sloužící jako kontrola studia (viz text)

Předmět: Teorie aktivit v přírodě V tomto předmětu s dotací 1/3 jsou prezentovány v rámci přednášek a na ně navazujících cvičení jednotlivé aktivity a sporty v přírodě, které jsou v následujících semestrech vyučovány detailněji v jednotlivých předmětech a blocích. Pro prezentaci problematiky orientačních sportů je vyhrazena jedna přednáška a 3 hodiny cvičení. Obsahově vychází

19

z poznatků, které byly prezentovány a osvojeny v průběhu úvodního kurzu Úvod do studia aktivit v přírodě (viz výše). Vyučovací metody: Monologická (přednáška),  

Hodnotící metody: Písemný test 

Předmět: Letní výcvikový kurz Na závěr studia 1. ročníku je zařazen kurz v rozsahu 5 dnů se zaměřením na cykloturistiku, orientační běh a aktivity v přírodě. Koná ve výcvikovém středisku UJEP na Bukovině u Hrubé skály. Výcvikový prostor situovaný v CHKO Český ráj je charakteristický velkou členitostí terénu, množství pískovcových skal a skalních měst. Poloha v CHKO také přináší určitá omezení pro provozování orientačních aktivit v tomto prostoru. V návaznosti na úvodní kurz studenti prohlubují své znalosti a dovednosti v oblasti orientace. Na rozdíl od prvního kurzu je již využívána pro nácvik a kontrolu studia speciální mapa pro orientační běh. V souladu s didaktickou zásadou postupu od jednoduššího ke složitějšímu je první seznámení s mapou prostřednictvím jednoduché mapy s potlačenou informací v prostoru výcvikového střediska (Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška instruktáž), Aktivizující (hry), Demonstrace, Nácvik dovedností. Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test 

). Vyučovací  metody:  Monologická  (výklad,  přednáška  instruktáž),  Aktivizující  (hry),  Demonstrace, 

Nácvik dovedností. 

20

Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test 

Obrázek 4 Mapa s potlačenou informací

Na závěr výcvikového kurzu absolvují studenti v rámci kontroly studia „zápočtový závod“ dle pravidel OB na mapě v měřítku 1:75 000, e=5m. Parametry tratí: Muži: 4550 m. 175 m. 12 k. (Obrázek 5 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia pro studijní program „Aktivity v přírodě“Ženy: 3890 m 115 m 7 k.

21

Obrázek 5 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia pro studijní program „Aktivity v přírodě“

2.ročník. Předmět: Orientační sporty a jejich aplikace Tento předmět je zařazen do čtvrtého semestru v dotaci 1/1. Cílem předmětu je přiblížit studentům problematiku orientačních sportů. Studenti se seznámí se všemi typy těchto aktivit z pohledu technického a materiálního vybavení, zásad fyzické složky výkonu a zejména s možnostmi aplikace těchto poznatků při konstruování dalších aktivit tohoto typu. Důraz je kladen na pochopení principu orientačních sportů a další schopnost posluchače tyto principy aktivně využívat při organizování, řízení, rozhodování i samotné účasti na těchto aktivitách. Studenti si prohloubí základní znalosti a dovednosti v oblasti orientačních aktivit a jejich aplikací. Vyučovací  metody:  Monologická  (výklad,  přednáška  instruktáž),  Aktivizující  (simulace,  hry), 

Demonstrace. 

Hodnotící  metody:  Písemný  test.  Analýza  výkonu  studenta  („zápočtový“  závod  –  podmínkou  je 

absolvování závodu pořádaného ČSOS obtížnosti minimálně na úrovni kategorie P2, respektive T3,4) 

Program přednášek:

22

1. Orientační sporty, klasifikace, rozdělení, historie 2. Mapa, měřítko, druhy map, postup zpracování map 3. Orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací 4. Lyžařský orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací 5. Orientační závody na horských kolech charakteristika, možnosti aplikací 6. Rogaining, horský orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací 7. Rádiový orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací 8. Orientační potápění charakteristika, možnosti aplikací 9. Orientační sport pro handicapované, charakteristika, možnosti aplikací 10. Trénink v orientačních sportech, fyzická složka výkonu 11. Trénink v orientačních sportech, technická a taktická složka výkonu 12. Orientační hry I dramaturgie, mezipředmětové vztahy 13. Orientační hry II v letní a zimní přírodě, v budově 14. Průběh a organizace orientačního závodu, příprava, provedení, zpracování výsledků 15. Principy konstrukce plánků a jednoduchých map pro orientační aktivity, využití GPS 3. ročník Předmět: Aplikovaná kartografie a topografie Cílem předmětu je přiblížit posluchačům teoretické koncepty geografické kartografie jako podkladu pro praktické vyústění v podobě samostatné tvorby mapového díla velkého měřítka. Okruhy přednášek: 1. Úvod do kartografie, dělení, instituce, literatura 2. Mapa, měřítko, druhy map, postup zpracování map 3. Matematická kartografie, souřadnicové systémy, klasifikace zobrazení 4. Geodetické práce, mapování, fotogrammetrie 5. Dálkový průzkum země, letecké snímkování, GPS 6. Generalizace a vyjadřovací prostředky, značky diagramy, barva, písmo 7. Obsah map, doplňkové a konstrukční prvky, kartografické a prostorové vyjadřovací

prostředky 8. Tematická kartografie, klasifikace tematických map 9. Mapám příbuzná zobrazení, snímky a fotomapy, pohledové mapy, jiná zobrazení 10. Redigování a kartografické zpracování map, redakční příprava, sestavitelský originál,

vydavatelský originál 11. Reprodukce map, sazba, reprografické techniky 12. Počítačová kartografie, hlavní principy a zařízení, postup zpracování konkrétní mapy 13. Užití map, orientace, čtení a interpretace map, chyby při měření, morfometrie 14. OCAD I 15. OCAD II Vyučovací metody: Monologická (přednáška instruktáž), Demonstrace. 

Hodnotící metody: Zkouška, Zápočtovou prací je zmapování konkrétního území dle výběru studenta, 

hodnotí  se  celý  proces  od  výběru  mapových  podkladů  pro  kvalitu  finálního  produktu  ‐    mapy 

vytvořené v programu OCAD. 

Studijní opory a bibliografické zdroje Pro výuku výše uvedených předmětů využíváme jak klasických tištěných publikací a

zdrojů tak formátů elektronických. U orientačních sportů, jejichž charakteristikou je i dynamický rozvoj a implementace nových technologií a postupů (elektronický záznam průchodu kontrolním stanovištěm, mapování a tvorba map za využití speciálních software,

23

využití GPS aplikací apod.) nepřekvapí, že výraznější podíl studijních opor čerpáme z prostředí internetu. Jsou to jednak multimediální učebnice –Orientační sporty (HNÍZDIL, 2006) a Orientační běh nejen pro začátečníky (DOŠLA, 2010), jednak elektronické dokumenty, například–50 let historie OB v ČR 1950-2000 (ŽEMLÍK, 2000) či Mapy pro orientační sprint (BEDNAŘÍK, 2007). Z tištěných publikací, které sloužící jako studijní opory uvádíme jako příklady díla LENHARTA (1991) HNÍZDILA a KIRCHNERA (2005, 2006, 2011) ZÁVĚR

V našem příspěvku jsme se pokusili sumarizovat a systematizovat zařazení předmětů, které svou obsahovou náplní vychází tematicky ze sportovní disciplíny orientační běh (resp. O. sport) ve výuce v rámci studijních programů a oborů realizovaných na katedře tělesné výchovy PF UJEP v Ústí nad Labem. Tyto aktivity v sobě mají značný potenciál zejména v oblasti mezipředmětových vztahů a mají své uplatnění nejen v edukační praxi učitele všech stupňů škol ale i v jiných oblastech práce s dětmi mládeží a kolektivy. I v době bouřlivého rozvoje GPS technologií zůstávají základní dovednosti spojené s orientací a práci s mapou základními dovednostmi, kterými by měl každý člověk v nezbytné míře disponovat. SEZNAM LITERATURY BEDNAŘÍK, L. (2007). Mapy pro orientační sprint - ISSOM2007. Načteno z

http://obmapy.shocart.cz/ISSOM2007cz.pdf DOŠLA, J. (2010). Orientační běh nejen pro začátečníky. Získáno 15. 2 2011, z

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/beh/web/index.html HNÍZDIL, J. (2011). Orientační běh a orientační sporty. V O. LOUKA, Základy turistiky a

sportů v přírodě. Ústí nad Labem: PF UJEP. HNÍZDILl, J. (2006). Orientační sporty. Načteno z PF UJEP:

http://pf.ujep.cz/ktv/hnizdil/OB_multimedia/start.htm KIRCHNER, J., & HNÍZDIL, J. (2004). Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada. KIRCHNER, J., & HNÍZDIL, J. (2005). Orientační sporty. Praha: Grada. LENHART, Z. (1991). Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia. ŽEMLÍK, J. (2000). 50 let orientačního běhu v ČR 1950-2000. Načteno z

http://www.orienteering-history.info/50letob.pdf ÚPOLOVÉ OUTDOOROVÉ AKTIVITY VE STUDIU SPECIÁLNÍ

EDUKACE BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK

Zdenko Reguli, Michal Vít, Jitka Čihounková

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Úvod

24

Speciální edukace bezpečnostních složek (dále jen SEBS) je v současnosti akreditován jako samostatný obor ve studijním programu Tělesná výchova a sport. Vědecký a pedagogický základ Fakulty sportovních studií tvořila Katedra tělesné kultury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, jako akreditované pracoviště pro vědní obor Kinantropologie. Vznik Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně (2002) umožnil další rozvoj vědního oboru a možnost rozšíření a diverzifikace studijních oborů. SEBS byl a zůstává inovativním oborem, který je bezkonkurenční nejenom v České republice, ale také Evropě. S rozvojem oboru souvisí i vytvoření oddělení úpolů na Katedře sportovní edukace (od r. 2003) a pozdější vznik samostatné Katedry gymnastiky a úpolů (od r. 2008), která je garantujícím pracovištěm tohoto oboru. Předměty studijního oboru jsou vyučovány průřezově všemi katedrami Fakulty sportovních studií, jakož i externími odborníky z praxe.

Cílem tohoto příspěvku je analyzovat úpolové outdoorové aktivity ve studiu Speciální edukace bezpečnostních složek a na základě empirických zkušeností poukázat na nenahraditelnost těchto aktivit.

Tak jako jsou outdoorové aktivity důležitou součástí pohybové výchovy (Gilbertson, 2006), tak jsou v oboru SEBS úpolové aktivity důležitou součástí outdoorových aktivit.

Cíle a profil absolventa oboru

V souladu s aktuálními trendy plynoucími z boloňského procesu definujeme cíl a profil absolventa a jednotlivé výstupy z učení (Reguli, Sebera, 2009).

Posláním tříletého bakalářského studia speciální edukace bezpečnostních složek je připravit kvalifikované, vysokoškolsky vzdělané odborníky pro bezpečnostní složky nejširšího zaměření.

Studijní obor je koncipován tak, aby připravil absolventy v oblasti teoretických disciplin společenskovědních, lékařsko-biologických, občansko-právních, teoreticko-sportovních a technických. Mimo oblast obecných i speciálních teorií budou absolventi speciálně fyzicky připravováni a získají účelové dovednosti v oblasti úpolových sportů, sebeobrany a bojových umění a také horolezectví a parašutismu. Průběh studia bude vytvářet u studentů způsobilost tvořivě a samostatně pracovat a komunikovat v mimořádných situacích.

Absolventi tříletého bakalářského studia speciální edukace bezpečnostních složek najdou uplatnění jako vysokoškolsky vzdělaní odborníci v oblasti praktického uplatňování právních a účelově-pořádkových norem života prostřednictvím bezpečnostních složek. Trh práce jim nabídne široké uplatnění v civilních bezpečnostních službách (CBS), justiční stráži, nápravně výchovných zařízeních, ochraně letišť a železnic, jako soukromým učitelům sebeobrany a bojových umění, ale také u Policie ČR, městské policie a speciálních ozbrojených jednotkách.

Výstupy z učení oboru

Jednotlivé výstupy z učení oboru SEBS jsou koncipovány tak, aby zahrnovaly kognitivní, psychomotorickou, i afektivní doménu učení (tabulka 1)

Tabulka 1. Výstupy z učení studijního oboru Speciální edukace bezpečnostních složek Absolvent po úspěšném ukončení studia: 1. Dokáže předvést praktické dovednosti v jednotlivých sportech, je schopen odpozorovat

a zopakovat nové sportovní dovednosti 2. Přirozeně (bez přemýšlení) aplikuje praktické dovednosti v modelových

sebeobranných situacích, spojuje dílčí pohyby, mění strukturu pohybu tak, aby vyřešil daný pohybový problém

3. Má základní znalosti z teoretických disciplín Tělesné výchovy a sportu a také ze

25

základů bezpečnosti a práva, dokáže reprodukovat a vysvětlit jednotlivé pojmy a vztahy mezi nimi.

4. Akceptuje morální východiska sebeobrany, respektuje platné právní normy, jednoznačně rozlišuje mezi společenskými a osobními potřebami.

5. ovládá základní poznatky metodologie kinantropologického výzkumu, aplikuje je ve výzkumném projektu, analyzuje získaná data a dokáže je shrnout a vyvodit všeobecné závěry

Outdoorové předměty ve studiu SEBS

Jak je zřejmé z cíle a profilu absolventa, studium SEBS je v praktické části zaměřeno na získání dovedností z různých úpolových systémů a sebeobrany. K povinným předmětům aplikovaného základu také patří zimní kurz Lyžování a letní kurz Turistika a sporty v přírodě. K oborovým předmětům dále Horolezectví a Kurz horolezectví. Tyto předměty nejenom rozvíjejí specifické dovednosti, jsou také k úpolovým aktivitám důležitým doplňkem k rozvoji celého spektra pohybových schopností (Zvonař et al., 2011). Pro rozvoj kompetence k sebeobraně je také důležité nacvičovat úpolové dovednosti v různých podmínkách mimo tělocvičnu, aby se nácvik co nejvíc přibližoval k reálným podmínkám sebeobrany (Miller, 2008; Grossman a Christensen, 2007).

Díky spolupráci Katedry atletiky, plavání a sportů v přírodě a Katedry gymnastiky a úpolů se na letním kurzu Turistika a sporty v přírodě (Ondráček, Hřebíčková, 2007) zabýváme také outdoorovými úpolovými aktivitami. Tyto aktivity tvoří dvě skupiny, které v dalším textu podrobněji analyzujeme:

1. Taktické hry v přírodním terénu 2. Úpolové aktivity ve vodě

Taktické hry

Používáme zde pojem taktické hry. V minulosti se používali také názvy bojové hry, branné hry, vojenské hry (například Rovný et al., 1966). Pojem taktické hry vyjadřuje kompetence, které pomocí těchto her rozvíjíme. Taktické hry jsou také jedním z nejlepších prostředků, jak poznat skupinu. Analyzuje i rozvíjí se schopnost spolupráce ve skupině, prosazuje se taktické myšlení, schopnost využívat terén, anticipace soupeřova jednání projevuje se charakter členů skupiny i postavení a role jednotlivců ve skupině. Vyčleňují se velitelé, „tahouni“ i výkonné charaktery.

Vlajka

Vlajka je jednou z tradičních taktických her. Hráči jsou rozděleni do dvou skupin, každé skupině je přiděleno poměrně velké území, do jehož prostoru na obou stranách stejně daleko od dělicí čáry je umístěna vlajka. Při této hře využíváme terén lesa a dělící území představuje lesní cesta. Vlajka je umístěna na viditelném místě, domácímu týmu není dovoleno ji maskovat nebo přemísťovat. Hráči pohybující se na území soupeře mohou být vyřazeni ze hry a to dotekem soupeře.

Role hráčů: většinou se hráči rozdělí na několik útočných a obranných týmů, kdy útočné týmy se snaží odlákat soupeře, proniknout na jeho území a zmocnit se vlajky, obranné týmy pak střeží vlastní území a prostor vlajky a snaží se vyřadit co nejvíce soupeřů.

Cílem hry je zmocnit se soupeřovy vlajky a dopravit ji na svoje území. Stane-li se tak, hra končí. Strategie využité studenty SEBS:

1. Ochrana vlajky – defenzivní strategie zaměřená na ochranu území v blízkosti vlajky a vyřazení co největšího počtu soupeřů. Strategie spočívala ve vytvoření silné obrany a hustém rozmístění hráčů v území kolem vlajky, pouze malá skupinka tvořila útočný tým.

26

2. Velký obchvat – skupina třech studentů se vydala na dlouhou cestu s cílem obejít hlídané území soupeře a překvapit ho útokem z nečekané strany. Bohužel ale zapadla do blízké bažiny a vrátila se až po ukončení hry.

Princezna

Druhým typem taktické hry, která je studentům zařazena do programu výcvikového kurzu, je přeprava důležité osoby. Hráči jsou rozděleni do dvou týmů. První tým bodyguardů má za úkol dopravit důležitou osobu z bodu A do bodu B, druhý tým teroristů se snaží důležité osoby dotekem zmocnit.

Role hráčů: většinou se hráči rozdělí do několika skupin. Týmy bodyguardů se snaží zmást soupeře a zajistit bezpečnou přepravu důležité osoby, intrikuje a vymýšlí léčky. Týmy teroristů hlídají okolí a přístupové cesty k cíly cesty důležité osoby.

Hra končí, ji-li důležitá osoba přepravena do cílového bodu nebo je-li zajata teroristy. Strategie využité studenty SEBS:

1. Odlákání teroristů. Hráči se rozdělili do několika skupin, jedna skupina doprovázela princeznu, dvě skupiny měly falešnou návnadu. Zatímco se skupina s princeznou vydala bezpečnou cestou velkým obchvatem, ostatní skupiny se pomalu přibližovaly z různých stran. Strategie selhala na dvou faktorech. Prvním byla anticipace soupeře, kdy teroristické hlídky byly rozmístěny i na nepravděpodobných místech a i přes poplach, který vyvolala falešná princezna, se ze svých pozic nestáhly. Druhým faktorem bylo špatné načasování příchodu skupiny s princeznou. Skupina se nestihla dopravit do tábora v době rozruchu kolem falešné skupiny.

2. Přemístění cílového bodu. Podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ přemístila jedna z teroristických skupin cílový bod, jímž byl zahradní altán, do ohraničeného prostoru, kde se dobře střežil. Vymezením prostoru si skupina zajistila zvýhodněnou pozici a proto vyčkávala, až se princezna s doprovodem přiblíží. Všichni hráči se soustředili na hájení tohoto prostoru.

3. Podle stejné zásady zvolila jiná skupina převoz princezny automobilem, do kterého v rámci bezpečnosti nastoupilo 10 bodyguardů. Autem vjeli až do cílového místa - altánu – ale přesto se jednomu teroristů podařilo princezny dotknout dříve, než vystoupila.

Pro ozbrojené složky je schopnost spolupráce jedním z nejdůležitějších předpokladů

úspěšného vykonávání profese, proto je potřeba tyto schopnosti v jedincích rozpoznat, utužovat a rozvíjet. Taktické hry nabízejí nenásilnou formu jak analýzy skupiny, tak rozvoje spolupráce a soudržnosti skupiny, taktiky, pohybu v terénu i kondičních schopností a volních vlastností. Při jednoduchých úkolech se studenti dostávají do podobných situací, se kterými se mohou potkat v profesi bezpečnostních složek.

Pro následující kurzy uvažujeme o zařazení nočních taktických her, aby byla zátěž na spolupráci skupin komplexní.

Úpolové aktivity ve vodě Při pobytu v přírodě je vhodné využívat pro úpolové aktivity také vodní prostředí. Úpolové

aktivity jsou přípravou nejenom pro řešení sebeobranné situace, ale i pro nácvik záchrany tonoucího (Baran, 2008). Při organizaci cvičení ve vodě je třeba klást zvýšenou pozornost na bezpečnostní opatření. Učitel musí jasně vysvětlit principy provádění jednotlivých cvičení a zásadu vzájemné zodpovědnosti obou partnerů. Studenti následují pokyny vyučujícího a při cvičení ve dvojících navzájem zodpovídají za bezpečnost partnera. Druhý vyučující sleduje cvičení ze břehu, aby mohl situaci přehledně kontrolovat.

Úpolová cvičení ve vodním prostředí rozdělujeme do následujících skupin:

27

1. Průpravné úpoly a úpolové hry 2. Základní úpolová technika (bez partnera) 3. Technické prostředky (s partnerem) 4. Boj ve vodě 5. Záchrana tonoucího (s využitím úpolových technik)

Průpravné úpoly a úpolové hry Rozmanité úpolové hry pro kondiční rozvoj, rozvoj koordinačních schopností, otužování,

zlepšování pohybu ve vodním prostředí (v dosažné i hluboké vodě). a) Dvojice b) Skupina (všichni proti všem) c) Skupiny (proti sobě)

Základní úpolová technika (bez partnera) Nácvik základní úpolové techniky s využitím hydrodynamického odporu jako přirozené

zátěže. Vhodný je zejména nácvik úderové techniky (údery, seky, kopy) s překonáváním odporu vody. Rozvíjíme jak kondiční předpoklady, tak technické provedení – špatné provedení vede k většímu odporu vody. Voda dává studentovi „zpětnou vazbu“ o správné či nesprávném provedení. Tato metoda tréninku je známa z tradičních bojových umění, např. karate. V současnosti ji využívá moderní pohybová aktivita aqua combat, kde je účinek hydrodynamického odporu a hydrostatického vztlaku zesílen používáním speciálním pěnových pomůcek (Rutarová, Vít, 2009). Rovněž je možné provádět nácvik technik hodů způsobem tandoku renšú. Princip cvičení je stejný jako u úderové techniky – rozvíjíme především výbušnost provedení techniky. Technické prostředky (s partnerem)

Specifikem provedení úpolových technik ve vodě je snížení adheze na těle (partner při provedením klouže, je těžké ho hodit) a působení hydrostatického vztlaku, který oba partnery nadnáší. Provedení technik v dosažné vodě se proto liší od provedení na souši. Studenti se učí modifikovat provedení techniky tak, aby byli schopni je aplikovat při boji ve vodě. Boj ve vodě

Nácvik boje ve vodě je důležitý především pro účely profesní sebeobrany. V určitých situacích může dojít k zápasu dvou nebo více osob, jehož součástí se může stát i příslušník bezpečnostní složky. V takovém případě je nutné, aby měl osvojené základní dovednosti boje ve vodním prostředí. To mu umožnila předchozí základní cvičení ve vodě. Nyní je vhodné zkoušet různé formy cvičného boje ve vodě s přihlédnutím k následujícímu dělení:

a) Boj bez oblečení b) Boj s oblečení c) Boj v dosažné vodě d) Boj v hluboké vodě

Záchrana tonoucího Příslušník bezpečnostních složek může být rovněž účastníkem situaci, kdy je nutné

zachránit tonoucího. Tato dovednost by měla být součástí jeho výcviku (Baran, 2008). Jak je známo, v některých situacích se tonoucí snaží chytit nebo přemoci zachránce, který se může stát sám obětí situace. Je vhodné nacvičovat základní strategie a technické prostředky vhodné pro záchranu tonoucího útočícího na zachránce.

Literatura

28

Baran, I. (2008). Úpolové zručnosti ako nevyhnutná súčasť profesnej prípravy plavcov záchranárov. In Prínos úpolových aktivít na rozvoj osobnosti človeka. Bratislava : Peter Mačura-PEEM. s. 115-128.

Gilbertson, K. (2006). Outdoor education : methods and strategies. Champaign, IL : Human Kinetics. 214 s. ISBN 0736047093.

Grossman, D.,Christensen, L. W. (2007). On Combat : The Psychology and Physiology of Deadly Conflict in War and in Peace. USA : PPCT Research Publications. 403 s.

Miller, R. (2008). Meditations on Violence : A Comparison of Martial Arts Training & Real World Violence. Boston : YMAA Publication Center. 181 s.

Ondráček, J., Hřebíčková, S. (2007). Turistika I. Elportál, Brno, Masarykova univerzita. ISSN 1802-128X.

Reguli, Z., Sebera, M. (2009). Autoevaluační zpráva oboru Speciální edukace bezpečnostních složek. Brno : Masarykova univerzita. Interní dokument.

Rovný, M., Čechvalová, U. et al. (1966). Teória a metodika pohybových hier. Bratislava SPN. 141 s.

Rutarová, Ivona - Vít, Michal. Charakteristika aerobní aktivity aqua combat a její vztah k úpolům. In Rozvoj profesionálnych kompetencií učitel´ov telesnej výchovy na základných a stredných školách z úpolových športov. první. Banská Bystrica : Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici, 2009. od s. 49 - 57, 9 s. ISBN 978-80-8083-831-7.

Zvonař, M. Duvač, I., Sebera, M., Kolářová, K., Vespalec, T. Maleček, J. (2011). Antropomotorika pro magisterský program tělesná výchova a sport. 1.vydání. Brno : Muni PRESS. 231 s. ISBN 978-80-210-5380-9.

OBSAH LETNÍHO VÝCVIKOVÉHO KURZU V OBOROVÉM

STUDIJNÍM PROGRAMU TĚLESNÉ VÝCHOVY

Luboš Charvát

Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni

29

ÚVOD

Letní výcvikový kurz je určen pro všechny studenty tělesné výchovy a to jak v hlavním, tak ve vedlejším sloupu. Studenti v hlavním sloupu si jej zapisují ve druhém semestru, ve vedlejším pak ve čtvrtém semestru. Letní výcvikový kurz je postaven tak, aby studenti byli postaveni do situací, do kterých se mohou dostat během výuky tělesné výchovy na základní či střední škole nebo na školním výletě. Kurz trvá celkem 9 dní.

ROZDĚLENÍ KURZU DO TÉMATICKÝCH CELKŮ

Kurz je rozdělen do tří částí, které na sebe navazují. V první části se studenti seznamují s aktivitami, které jsou řízené pedagogem. Tyto činnosti mají studenty připravit na další činnosti, které na kurzu proběhnou. V tomto bloku si studenti vyzkouší seznamovací icebreakery, kooperační a interakční činnosti, techniku jízdy na kole po silnici i v terénu, nízké i vysoké lanové překážky, tábornické dovednosti, stavění provizorních přístřešků, lezení na skále a jištění lezce,kulturně poznávací činnost po okolí tábora, orientace v terénu podle mapy i bez ní.

Druhá část je umístěna mimo hlavní tábor a je rozdělena do tří dnů. V prvním dnu studenti absolvují cyklistický bodovací závod, který trvá celý den. Během něj se studenti pohybují po menší skupinách na kolech v rámci silničního provozu po komunikacích nižších tříd, večer přijedou do externího stanového tábora, kde postaví stany a odloží cyklistickou výstroj. Zabalí si věci nutné k přenocování venku a vyrážejí na přenocování venku „pod širákem“, opět nocují po skupinách, aby si mohli navzájem pomoci např. při nepřízni počasí nebo při nenadálé závadě na vybavení. Když přečkají noc pod širým nebem, ráno si zabalí všechny věci a absolvují pěší výlet po kontrolních bodech, které jsou stanoveny instruktory kurzu. Ti se během těchto dvou dnů pohybují rovněž na kole, aby mohli monitorovat pohyb studentů, kteří mají předepsané kontroly, jež musí během jízdy či pochodu navštívit. Po celodenním pěším výletu se vrací zpět do externího stanového tábora, kde přečkají druhou noc. Třetí den se vydávají na cestu zpět do hlavního tábora opět na kolech. Cesta vede terénem ne vždy sjízdným na kole. Studenti si během tohoto návratu opět vyzkouší kooperaci ve skupině při překonávání překážek jako je potok, skalka či strmý kopec. Při této činnosti se ukazují jednotlivé charaktery členů skupiny. Po návratu do hlavního tábora mají studenti čas na odpočinek, na programu jsou pouze drobné nenáročné hry, aby studenti stihli zregenerovat.

Poslední část kurzu je zaměřena na méně tradiční sportovní hry, které se dají hrát v přírodě na improvizovaných hřištích. Studenti si vyzkouší organizaci turnaje, do kterého se musí zapojit vždy celá skupina, aby mohla být odehrána utkání ve všech hrách.

Opět přichází na řadu kooperační a organizační schopnosti členů družstev. Odpoledne potom studenti absolvují orientační závod, který je součástí zápočtových požadavků.

Tabulka 1 Přehled činností a místo pobytu 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Přesun na kolech do tábora Činnosti po skupinách organizované v táboře a jeho okolí

Cyklistický bodovací závod, přenocování venku

Pěší pochod, přenocování ve stanu

Jízda v terénu na kole, návrat do

Turnaj ve sportovních hrách, zápočtový orientační

Úklid tábora, přesun zpět do

30

hlavního tábora

závod Plzně na kolech

Hlavní tábor Mimo hlavní tábor Hlavní tábor

PERSONÁLNÍ A MATERIÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ

Kurzu se pravidelně zúčastňuje okolo 80 studentů, kteří jsou rozděleni do 6 skupin. V první části, která trvá 4 dny kurz zajišťuje 6 instruktorů, protože tato část je organizačně poněkud náročnější. Studenti se přesouvají mezi stanovištěmi na kolech neboť lezení a jízda na kole se uskutečňuje mimo hlavní tábor. Ve druhé části, kdy se studenti pohybují mimo hlavní tábor již postačují instruktoři čtyři. Zajišťují kontrolu skupin během zaměstnání, hlídají externí tábor a převoz věcí, které studenti nevozí s sebou na kolech. Třetí část po zkušenostech zajišťují tři instruktoři, kteří dohlížejí či rozhodují jednotlivé hry. Práce instruktorů již začíná před zahájením samotného kurzu zajištěním materiálu nutného k realizaci kurzu a rozdělení studentů do skupin.

Materiálně je kurz dosti náročný jak z pohledu instruktorů, tak i z pohledu studentů. Studenti si na kurz musí zajistit kolo v dobrém technickém stavu, věci nutné k přenocování venku, stravu na druhou část kurzu, kdy se pohybují mimo hlavní tábor, oblečení do každého počasí. Jsou tak nuceni k plánování a zamyšlení o činnosti, kterou budou na kurzu provozovat. O tom jsou informování na schůzce, která se uskuteční cca 3 týdny před zahájením kurzu. Instruktoři zajišťují materiální vybavení na první a třetí část kurzu. Jedná se o mapy, buzoly, vybavení na lezení, nízké a vysoké lanové překážky, aj.

ZÁVĚREM

Přestože je letní výcvikový kurz zařazen do druhého semestru studia, snažíme se již část organizace přenést na studenty. Sami organizují skupinu a jsou nuceni řešit situace v terénu ať již v průběhu kulturně poznávacích vyjížděk na kole nebo v průběhu bodovacího cyklistického závodu, kdy jsou rozděleni do dvou skupin, které vzájemně spolupracují při získávání potřebného počtu bodů. Během času a s rozmachem fotoaparátů v mobilních telefonech se cyklistický bodovací závod transformoval na „fotorally“, aby byla zajištěna objektivita při bodování. Na tomto kurzu se ukáže charakter jednotlivců i schopnost skupiny spolupracovat při plnění zadaných úkolů. LITERATURA: Neuman, J. (1998). Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál. Pávková, J. a kol. (2002). Výchova zážitkem. Praha: Portál.

KONCEPCE VÝUKY SPORTŮ V PŘÍRODĚ NA TECHNICKÉ UNIVERZITĚ V LIBERCI

Jaroslav Kupr, Václav Bittner, Klára Pochobradská, Radim Antoš

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci

Cíl: Cílem příspěvku je seznámení s koncepcí výuky sportů v přírodě (outdoorových aktivit) na Technické univerzitě v Liberci (TUL).

31

Dílčí cíle: 1) Seznámení se systémem výuky na TUL. 2) Charakteristika cílové skupiny studentů. Představení KTV FP TU v Liberci:

Katedra tělesné výchovy, Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, Technické univerzity v Liberci (dále jen KTV) vznikla roku 1953 jako součást Vysoké školy strojní. Původně zajišťovala povinnou všeobecnou tělesnou výchovu a letní i zimní kurzy pro studenty vysoké školy. Po roce 1989 postupně vznikly fakulty pedagogická, mechatroniky, hospodářská a následně fakulta umění a architektury. KTV prošla proměnou - z rektorátního útvaru, katedry zajišťující pouze všeobecnou tělesnou výchovu se změnila na oborovou katedru Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické (FP). Počet pracovníků KTV se podle potřeb zvyšoval, v současné době má katedra 19 pedagogů a spolupracuje i s externími lektory a odborníky. Veškerá výuka (s výjimkou plavání) probíhá v prostorách sportovního areálu TUL nacházejícího se v těsné blízkosti kolejí, které bylo předáno do provozu v roce 1983 a postupně se modernizuje a rozšiřuje. V současné době spravuje KTV 2 velké tělocvičny, malý zrcadlový sál, posilovnu, hernu stolního tenisu, fotbalové hřiště, tenisové kurty, nafukovací halu s dalšími tenisovými kurty, saunu, spinningový sál, lanové centrum a horolezeckou stěnu.

Vědeckovýzkumná činnost KTV je zaměřena zejména na problematiku hodnocení tělesného stavu a základních složek tělesné zdatnosti mládeže včetně modelování jejího dalšího rozvoje, funkční zátěžovou diagnostiku vrcholových a výkonnostních sportovců a na Kineziologickou a biomechanickou analýzu pohybu člověka. Tuto oblast činnosti velkou měrou podporuje Laboratoř sportovní motoriky TUL (SLAB), která je výzkumným pracovištěm KTV a nachází se také ve sportovním areálu TUL (KTV, 2011).

Výuku oborové tělesné výchovy zajišťuje KTV pro magisterské studium Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, dále pro bakalářské studium oborů Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ, Sportovní management, Pedagogika volného času a nově od akademického roku 2011/2012 také pro obor Rekreologie. Součástí je i navazující magisterský program pro učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ.

Velká část činnosti KTV je směřována na výuku všeobecné tělesné výchovy pro studenty jiných než výše uvedených specializací (neoborový studenti KTV). Jedná se o studenty všech fakult a oborů TUL (OF). To představuje ročně přibližně 3000 studentů TUL. Tento počet reprezentuje: přibližně 500 studentů Hospodářské fakulty, 550 studentů Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, 100 studentů Fakulty strojní, 400 studentů Fakulty textilní, 80 studentů Fakulty umění a architektury a 1400 studentů Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické.

Výuka oborových studentů na KTV: Výuka oborové tělesné výchovy zahrnuje pro KTV studenty magisterského studia

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ (160 studentů denní formy studia, 146 studentů kombinované formy studia), dále pro bakalářské studium oborů Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ (120 studentů denní formy studia), Sportovní management (135 studentů denní formy studia), Pedagogika volného času (124 studentů denní formy studia, 81 studentů kombinované formy studia). Nově od akademického roku 2011/2012 také pro obor Rekreologie (cca 35 studentů v prvním ročníku). Součástí je i navazující magisterský program pro učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ (v současnosti 14 studentů, na akademický rok 2011/2012 přihlášeno 32

32

studentů). Celkový počet za akademický rok 2010/2011 představuje 780 oborových studentů.

Obrázek 1: Struktura zimních kurzů na KTV FP TU v Liberci

Struktura zimních a letních kurzů na KTV pro oborové studenty KTV:

Povinná struktura zimní a letních kurzů na KTV je jasně definovaná požadovanými výstupy a kompetencemi jednotlivých studijních oborů. Jednotlivé obory dosahují rozdílných vstupních i výstupních nároků na studenty. Celkový přehled zimních kurzů, včetně jejich prostupnosti a návaznosti je uveden v obrázku číslo 1.

Povinné kurzy:

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ - Základní zimní a Základní letní kurz; Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ – Kurz běžeckého lyžování, Základní letní kurz,

Kurz sjezdového lyžování (zakončený licencí Lyžařský instruktor); Sportovní management- Základní letní kurz, Kurz zimních sportů; Pedagogika volného času - Základní zimní kurz, nebo Základní letní kurz; Rekreologie – Základní zimní kurz, Základní letní kurz.

Současná struktura kurzů má jisté nároky z hlediska lokality, dopravy, materiálního zabezpečení i personální vytíženosti. Pro základní kurzy jsou voleny lokality v ČR a to Český ráj pro letní variantu a Jizerské hory pro zimní variantu. Obě lokality jsou velmi atraktivní a nacházejí se v blízkosti Liberce. Výjimku tvoří pouze kurz pro Sportovní management, který je pořádán v Chorvatsku. Ostatní navazující kurzy nemají tak přesně danou lokaci. Přehled letních kurzů z hlediska lokalit a obsazení osobními asistenty (OA) je v přehledu v tabulce 1. Zde je popsaný stav za akademický rok 2010/2011. Průměrný počet dní u OA je 17 na letním kurzu (maximum je 36 dní).

Tabulka 1: Přehled letních kurzů 2010/1011

33

         Čas. dotace 

OA  Počet S

Kurz     Místo

KCT  An.  Rak.  5  1+2  38 

LEK Ma.  Chor. 7  1+3  30 

LEK Ma.  Chor. 7 

1+3 30 

SPA1 

Ma.  Chor. 7  20 

KYA Ma.  Chor. 7 

1 15 

TSP, LKU 

An.  Sed.  7 

1+7 

50 

An.  Sed.  7  30 

An.  Sed.  7  5 

KLE, … 

Ku.  Sed.  7 

1+8 

45 

Ku.  Sed.  7  45 

Ku.  Sed.  7  10 

VHT Ku.  Rak.  7 

1+2 20 

Ku.  Rak.  7  18 

VOK  Dy.  Vlt.  5  1+1  18 

VOK  Kř.  Vlt.  5  1+1  25 

KYA Ma.  Chor. 7  1  18 

LKU Rj.  Chor. 7 

1+2 35 

Rj.  Chor. 7  5 

VOK  Kř.  Vlt.  5  1+1  20 

  Vysvětlivky: sloupec 1 - zkratka kurzu, sloupec 2 - zkratka vedoucího kurzu, sloupec 3 - lokalita kurzu, sloupec 4 – časová dotace kurzu ve dnech, sloupec 5 – počet asistentů na kurzu (vedoucí + počet), sloupec 6 – počet studentů na kurzu.

34

Všechny základní kurzy jsou pojaty hlavně z hlediska motivačního a seznamovacího. Např. Základní letní kurz (shodný náplní pro několik oborů) zahrnuje aktivity – kanoistika, cyklistika, lanové aktivity, orientační běh, netradiční sportovní hry apod. Tyto aktivity jsou pojaty a prezentovány v základní formě. Jednotlivé dílčí aktivity je možné rozvíjet v navazujících specializovaných kurzech. Vrcholem jsou navazující licenční kurzy. Celkový přehled letních kurzů, včetně jejich prostupnosti a návaznosti je uveden v obrázku 2.

Obrázek 2: Struktura letních kurzů na KTV FP TU v Liberci Výuka neoborových studentů (OF):

Po ustálení základních pravidel výuky tělesné výchovy na ostatních fakultách TUL, je stanovený povinný rozsah pro všechny studenty v nutnosti povinně absolvovat dva předměty tělesné výchovy během doby studia. Způsoby možnosti plnění jsou tři: semestrální výuka, víkendová výuka a kurzovní výuka.

Semestrální výuka obsahuje širokou nabídku sportovního vyžití v areálu KTV. V nabídce jsou tradiční pohybové aktivity (volejbal, fotbal, plavání atd.) i moderní formy pohybových aktivit (bosu, spinning, Sportovní lezení na umělé stěně).

Víkendovou výuku je možné absolvovat v různých kombinacích (in-line, cyklistika, raketové sporty, turistika, vodní sporty atd.), které si student zvolí dle svého zaměření. Pro splnění požadavků víkendové výuky musí absolvovat dvě výukové jednotky v plném rozsahu.

Kurzovní výuka do určité míry kopíruje možnosti a kurzovní výuku oborových studentů, umožnila však rozšíření a zatraktivnění nabídky. Kurzy jsou v různém rozsahu a několika stupních náročnosti a specializací. Grafické znázornění je v obrázcích 1 a 2.

Současné pojetí tělesné výchovy na OF vychází ze základního předpokladu, že podstatná část současné populace dospělého i dětského věku trpí tzv. hypokinézou, tedy nedostatkem pohybové aktivity (Suchomel, 2006). Snahou KTV je motivovat k celoživotní pohybové

35

aktivitě studenty, ktěří nejsou přímo spotrovně vyhranění a zaměřeni. Možnosti vyzkoušení a zažití vybraných aktivit podle našich zkušeností motivuje mnoho studentů k nepovinné docházce na výuku TV i v semestrech, kdy již nemají účast povinnou.

Literatura:

Historie Katedry tělesné výchovy TUL. [online]. c 2010, [cit. 2011-04-21]. Dostupné z: <http://www.ktv.tul.cz/>. SUCHOMEL, A. 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita. ISBN 80-7372-140-6.

36

OUTDOOR V PROGRAMECH STUDIJNÍCH OBORŮ TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT NA FTK UP V OLOMOUCI

Taťána Navrátíková, Soňa Formánková

Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci

1 Úvod Studijní program Tělesná výchova a sport vymezuje obsah vzdělání v jednotlivých studijních oborech a etapách studia. Jedná se o studijní obory, které mají společný všeobecný základ předmětů a po ukončení magisterské etapy umožňují absolventům vzdělávat žáky na základních a středních školách v předmětu tělesná výchova. Do studijního programu Tělesná výchova a sport řadíme studijní obory: Učitelství tělesné výchovy v aprobaci s druhým předmětem, Tělesná výchova a sport, Aplikovaná tělesná výchova a Ochrana obyvatelstva. Studium těchto oborů probíhá na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci formou prezenčního a kombinovaného studia. 2 Studijní obory Studijní obory Učitelství tělesné výchovy, Tělesná výchova a sport, Aplikovaná tělesná výchova a Ochrana obyvatelstva spojuje modul tělesné výchovy, který má společné povinné a povinně volitelné předměty. V modulu tělesná výchova se vyskytují předměty, které úzce souvisí s outdoorem a jejich výuka probíhá nejčastěji formou kurzů nebo seminářů. Druhý modul se týká specializace daného oboru (např. modul aplikované pohybové aktivity a speciální pedagogiky, modul specializace ve sportu, modul ochrany obyvatelstva), které se studují na FTK. Pouze u oboru Učitelství TV probíhá studium druhého předmětu na jiné fakultě podle aprobace (např. PřF - biologie, PdF – společenské vědy, FF - anglická filologie, atd). 2. 1 Prezentace studijních předmětů zaměřených na outdoor. 2. 1. 1 Bakalářská etapa (Bc.) Kurz lyžování 1, povinný A předmět, 8 dní. Předmět je zaměřen na alpské a běžecké lyžování, lyžařskou turistiku a pobyt v zimní přírodě s dodržováním bezpečnostních pravidel. Rozvíjí techniku a metodiku lyžování pro potřeby školní i mimoškolní tělesné výchovy. Lyžování licenční, povinně volitelný B předmět, 7 dní. Licenční program navazuje na základní dovednosti předmětu lyžování. Zaměřuje se na zdokonalování techniky v alpském a běžeckém lyžování. Umožňuje získat licenční kvalifikaci Instruktor nebo Cvičitel lyžování. Zabývá se didaktikou, diagnostikou a korekcí chyb, zaměřuje se na dodržování bezpečnostních pravidel na sjezdových i běžeckých tratích. Snowboarding B, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět je zaměřen na teorii a metodiku snowboardingu. Studenti získávají základní pohybové dovednosti v jízdě na snowboardu. Seznamují se s didaktikou, diagnostikou a korekcí chyb ve snowboardingu. Učí se zodpovědnému chování na sjezdových tratích a důslednému dodržování bezpečnostních pravidel. Kurz turistiky a sportů v přírodě, povinný A předmět, 9 dní. Předmět zahrnuje širokou škálu vědomostí a dovedností, které jsou spojeny se sportovními a herními činnostmi prováděnými v přírodním prostředí. Zaměřuje se na různé formy turistiky, zážitkovou pedagogiku, ekologii a další aktivity, které se dají provozovat ve školní i

37

volnočasové tělesné výchově. Vybavuje studenty základními vědomostmi, dovednostmi i organizačními principy pro uspořádání a realizaci sportovních aktivit, soustředění, kurzů, táborů a pobytů v letní přírodě. Kurz kanoistiky a windsurfingu, povinný A předmět, 7 dní. Předmět v sobě zahrnuje dvě sportovní činnosti – kanoistiku a windsurfing. Kanoistika se zaměřuje na techniku jízdy na všech typech plavidel (kajak, kanoe, raft), s důrazem na bezpečnost, organizaci a vedení plavby několika lodí. Windsurfing je zaměřen na techniku jízdy a ovládání windsurfingu. Seznamuje s bezpečnostními pravidly provozu na vodních plochách. Vysokohorská turistika, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Cílem kurzu je osvojit si pobyt ve vysokohorských podmínkách s využitím horolezeckého materiálu, umělých pomůcek a teleskopických holí. Zaměřuje se na zvládnutí bezpečného pohybu v exponovaném vysokohorském terénu. Seznamuje s bezpečnostními principy při organizaci vysokohorské túry a vedení družstva. Cyklistika a základy horolezectví, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět zaměřen na dvě sportovní činnosti – cyklistiku a horolezectví. Cyklistika se orientuje na techniku jízdy v horském terénu, vedení družstva a výběr etapy. Horolezectví je zaměřeno na základy lezení, jištění a slaňování s důrazem na metodiku, bezpečnost a technické zajištění výuky. Vodní turistika, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět je zaměřen na vodní turistiku, prohlubuje základní vodácké dovednosti na tekoucí a divoké vodě do obtížnosti wwIII. Hlavní důraz je kladen na bezpečnost, organizaci a vedení plavby několika lodí. Zaměřuje se na potřeby kurzů, výletů, vodáckých kroužků, které pořádají základní a střední školy v rámci školní i mimoškolní výuky. Windsurfing, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Cílem kurzu je naučit studenty bezpečně manévrovat a řídit windsurfing. Získat základní teoretické znalosti a praktické dovednosti v jízdě na windsurfingu. Seznámit se s bezpečnostními pravidly provozu na vodních plochách. In line bruslení, povinný A předmět, 13 S (pravidelná výuka) Cílem předmětu je získat základní dovednosti na in-line bruslích. Osvojit si metodické postupy s dodržováním všech bezpečnostních zásad a pravidel při výuce in-line bruslení. Seznamuje s dalšími sportovními aktivitami, které lze provádět na in-line bruslích (například hokej, lyžování, aerobic). 2. 1. 2 Navazující magisterská etapa (NMgr.) Lyžování a snowboarding, povinný A předmět, 7 dní. Předmět je zaměřen na didaktiku lyžování a základy snowboardingu. Výukový program se orientuje na zdokonalování techniky alpského lyžování v modifikovaných podmínkách. Využívá didaktické prostředky a korekční cvičení při odstraňování chyb v technice jízdy. Ve snowboardingu se zaměřuje na metodiku, organizaci a bezpečnost při výuce začátečníků. Učí dodržovat bezpečnostní pravidla, zásady a tolerantní chování lyžařů a snowboardistů na sjezdových tratích. Snowboarding 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět je zaměřen na nadstavbu, hlavně na didaktiku snowboardingu, zabývá se metodikou, diagnostikou a korekcí chyb v technice jízdy. Umožňuje získat licenci Instruktor snowboardingu. Vysokohorská turistika 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět se orientuje na přípravu, výběr a plánování vysokohorské túry. Zaměřuje se na strategii pohybu v exponovaném terénu, s uplatněním zodpovědnosti a dodržování všech pravidel a zásad.

38

Vodní turistika 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Předmět je zaměřen na kanoistiku a rafting. Zabývá se technikou a metodikou jízdy na nafukovacích lodích. Prohlubuje vodácké dovednosti na divoké vodě a umělém kanálu. Učí strategii plavby, výběru etapy, hodnocení a morfologii vodních toků při důsledném dodržování všech bezpečnostních principů. Windsurfing 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní. Zaměřuje se na rozšiřující program a zdokonalování jízdy WS za ztížených povětrnostních podmínek, jízda v trapézu. Cílem WS je bezpečně se pohybovat a orientovat na vodní ploše, s důsledným dodržováním bezpečnostních zásad při provozu různých plavidel. Golf, povinně volitelný B předmět, 13 S (pravidelná výuka). Předmět se zaměřuje na nácvik techniky golfu, seznamuje se základními údery a jejich uplatněním ve hře. Zabývá se strategií hry, používáním pravidel a etikety golfu, chováním a pohybem po golfovém hřišti. Literatura: BÍLÝ, J. & KRAČMAR, F. (2006). Kanoistika. Praha. Grada. BOŠTÍKOVÁ, S. (2004). Vysokohorská turistika. Praha. Grada. CREASEY, M. (2000). Horolezectví. Praha. Noctis studio. HAMSTER, R. (2005). Golf. Praha. KUTÁČ, P. & NAVRÁTÍKOVÁ, T. (2006). Cvičíme a hrajeme si na lyžích. Olomouc. Hanex. KUTÁČ, P. & NAVRÁTÍKOVÁ, T. (2005). Lyžařský kurz od A do Z. Olomouc. Hanex. LOUKA, O. (2002). Snowboarding. Ústí nad Labem. UJEP. NEUMAN, J. et al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha. Portál. SOULEK, I. & MARTINEK, K. (2000). Cyklistika. Praha. Grada. ŠTUMBAUER, J. & VOBR, R. (2005). Windsurfing. České Budějovice. Kopp.

39

VYUŽITÍ POTÁPĚNÍ NA NÁDECH VE VÝUCE OBORU TVS A AVP

Oto Louka, Jan Hnízdil

Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Úvod Na školách základních i středních se stále častěji objevují v nabídce letních kurzů

pobyty žáků a studentů v přímořských oblastech. Součástí programů, kromě běžných pohybových aktivit na souši, je i koupání, plavání a často i tzv. šnorchlování či potápění na nádech na otevřené vodě. Problémem je minimální úroveň znalostí i dovedností učitelů, kteří se žákům a studentům věnují, což může přinášet nežádoucí zvýšení bezpečnostního rizika. Proto se domníváme, že je na nejvýš důležité aby naši studenti získali potřebné znalosti a dovednosti v rámci svého studia.

Cílem našeho sdělení bylo přispět k lepší informovanosti ve výše zmíněné oblasti. Získání potřebných kompetencí pro potápění na nádech, významným způsobem přispěje ke zvýšení bezpečnosti žáků a studentů. V našem příspěvku se proto věnujeme možnostem využití nácviku potápění na nádech ve výuce studijních oborů Tělesná výchova a sport a Aktivity v přírodě. Podrobněji v našem příspěvku uvádíme přehled základní metodiky, kde klademe důraz především na zajištění bezpečnosti nácviku potápění na nádech a vytvoření správných návyků. Na závěr našeho sdělení prezentujeme naše dosavadní zkušenosti se zařazením potápění na nádech v kurzovní i semestrální výuce.

Základní pojmy

Apnea je stav kdy člověk ať už dobrovolně nebo nedobrovolně přestává dýchat. Potápěč se před apneou zhluboka nadechuje a klesá pod vodou. I když potápěč během potápění nedýchá atmosférický vzduch, neznamená to, že nedýchá vůbec. Důsledkem fyzické aktivity, snižování a zvyšování tlaku jsou procesy, které urychlují buněčné a plicní dýchaní, což způsobuje zkracování apney. Čas, na který je člověk schopen zadržet dech, závisí nejen na objemové kapacitě plic jedince, ale také na rychlosti šíření CO2 v těle a jeho množství. Diving reflex je psychofyziologická reakce vyvolávající snížení tepové frekvence, metabolismu, a tím i spotřeby kyslíku. Tuto reakci u člověka vyvolává apnea, přímý kontakt se studenou vodou a hydrostatický tlak. Barotrauma je poškození tkání a orgánů způsobené přetlakem nebo podtlakem v dutinách vyplněných plynem. Blackout - bezvědomí, ztráta kontroly dýchání Buddy systém – bezpečnostní systém založený na permanentním vizuálním kontaktu partnerů, kdy vzdálenost mezi nimi umožňuje okamžitou a účinnou pomoc či záchranu. Hyperventilace je záměrně zvýšená ventilace plic Tato technika se provádí asi deseti hlubokými vdechy rychle po sobě čímž se sníží obsah oxidu uhličitého v krvi. Nádechy se provádějí rovnoměrně a nesmějí přesáhnout více než 12-15 nádechů. Jelikož velmi nízký obsah oxidu uhelnatého není normální stav a mohl by způsobit závrať, nevolnost, nebo křeče. Freediving – viz potápění na nádech, někdy především soutěžní disciplíny. Potápění na nádech – potápění bez technických pomůcek /přístroje se vzduchem či jiným Povrchový interval – čas mezi vynořením a zanořením k dalšímu ponoru. Samba – ztráta motorické kontroly Šnorchlování – rekreační forma plavání na hladině s pomůckami /maska, šnorchl, event. ploutve / umožňujícími pozorovat dění pod hladinou, s občasným zanoření do cca 5 – 10 m, (Čáni, 2005, Hentschel, 2008, Štěpánek, 2008)

40

Metodika nácviku potápění na nádech Metodika nácviku potápění na nádech, zde uvedená, vychází z podmínek na tzv. volné

vodě, tzn. složitější podmínky, se kterými se můžeme setkat na kurzovní výuce u moře. K výuce na bazénu se vyjadřujeme v další části textu.

Teorie Úvodní přednáška - Základy teorie pohybu ve vodě, fyzikální zákony, fyziologie

potápění, barotrauma, základní vybavení, zvláštnosti pohybu v moři, bezpečnost a tzv. buddy systém, podrobněji viz např. www.AIDA.cz, www.FREEDIVING.cz.

Praxe Začínáme na břehu nácvikem správného dýchání, ukázkou plavání s ploutvemi,

zanoření atd. Na mělké vodě, kde všichni stačí, se přesvědčíme, že všichni umí uplavat alespoň 100m bez ploutví, pokud již tuto informaci nemáme z předchozí výuky. Následuje nácvik plavání s ploutvemi, s maskou a se šnorchlem, dále zkoušíme správné zanoření a vyrovnání tlaku. Pro pozvolné zanoření je velmi vhodné používat speciální bóji s lanem a zátěží, na hloubce do 10 m. Zanoření provádíme nejprve pomocí ručkování po laně nohama napřed pomalu a současně vyrovnáváme tlak v uších, při potížích zastavíme a zvolna vystoupáme. Pokud nám nedělá zanoření potíže, zkusíme se zanořit hlavou napřed s využitím lana a vykopnutí nohou nad hladinu. Nespěcháme, veškeré činnosti probíhají v klidu beze spěchu.Všechna cvičení děláme ve dvojicích a od začátku zkoušíme dopomoc a záchranu. Především dbáme na dodržení pravidel – jeden se potápí druhý ho sleduje a jistí. Základní pravidla bezpečnosti při freedivingu (www.AIDA.cz, www.FREEDIVING.cz) ABC – základní vybavení, maska, ploutve, šnorchl BUDDY SYSTÉM, vzájemná kontrola, pomoc, nikdy se nepotápěj sám! VYROVNÁNÍ TLAKU - včas, jemně a často, nikdy ne do bolesti! HYPERVENTILACE - nikdy neprovádět hyperventilaci! Hyperventilace snižuje hladinu CO2 v krvi (mnozí se domnívají, že zvyšuje hladinu kyslíku, což není pravda); za hyperventilaci se považuje více než 15 hlubokých dechů za minutu. ZÁKLON hlavy při ponoru může vést k porušení chrupavky hrtanu! POTÁPĚNÍ ukončíme po sambě, blackoutu nebo i při subjektivně nepříjemných pocitech. NEPOTÁPÍME se nikdy v únavě, či jinak idisponovaní /alkohol, drogy apod./ POVRCHOVÝ INTERVAL vždy dodržujeme mezi dalším ponorem alespoň trojnásobek času, k času stráveného pod hladinou! Ideální je pak interval 4-8 min v závislosti na délce a hloubce předchozího a následujícího ponoru. SAMBA – v případě ztráty motorické kontroly, cyanóza, křeče atd. je nezbytná asistence partnera, jeho těsný kontakt, mluvit, radit a očekávat blackout. BLACKOUT – v případě bezvědomí, ztráty kontroly dýchání apod. je opět nezbytná asistence partnera, těsný kontakt, následuje sundání masky, foukneme na obličej a mluvíme na partnera! Důležité je zachování klidu a rozvahy. NIKDY pod vodou nevydechujte a prudce nevydechujte ani na hladině. NIKDY se nepotápějte bez náležitého označení místa ponoru a bez sestupového lana VYHÝBEJTE SE příliš rychlým a zbrklým pohybům, např. otočkám NEZVYŠUJTE tempo v poslední části výstupu VYHÝBEJTE SE ponorům s prázdnými plícemi - velmi nízká hladina kyslíku může zapříčinit SWB v hloubce bez předchozího varování. DOPŘEJ si dostatek času pro adaptaci. VYHÝBEJTE se negativním myšlenkám, špatné duševní rozpoložení zvyšuje spotřebu kyslíku. NIKDY se nepotápějte, pokud jste unavení, prochladlí či jinak indisponovaní, např. nachlazení, rýma apod.

41

JÍDLO A PITÍ - nedoporučuje se potápět dříve než za 4 hod po hlavním jídle nebo 2 hod po lehké svačině - řádná hydratace je nutná pro nádechové potápění a proto by měl být zajištěn dostatek tekutin (nejlépe vody) i mezi ponory. SEBEREFLEXE – poznej dokonale sám sebe, nauč se rozeznávat signály svého těla, perfektní sebereflexe je základem.

Současný stav výuky potápění na nádech na KTV PF UJEP V podstatě máme na našem pracovišti v současné době dvě možnosti výuky potápění

na nádech: - v bazénu v rámci semestrální výuky plavání a tzv. užitého plavání. - v rámci kurzovní výuky na otevřené vodě – Kurz potápění, Kurz Instruktor základů potápění na nádech, kurz Úvod do studia AVP.

Výuka v bazénu, oproti výuce na otevřené vodě, nabízí řadu výhod především jednoduší organizace a vyšší bezpečnost. Metodika v úvodu probíhá shodně, důležité je důsledné trvání na tzv. buddy systému a jasném vysvětlení bezpečnostních rizik v úvodní přednášce. Je třeba zdůraznit, že chemicky ošetřená voda v bazénu je velmi agresivní a její vdechnutí má za následek vážné poškození plicní tkáně. U vody v přírodním prostředí toto riziko nehrozí. Proto je naprosto nezbytné důsledně vyžadovat od studentů přesné plnění pokynů učitele. Vybavení pro výuku na bazénu nemusí být kompletní ABC, postačí plavecké brýle, ale zvláště u bazénů s hloubkou větší než 3 m doporučujeme skřipec na nos, nejlépe potápěčskou masku. Ploutve nám usnadní pohyb, zvýší obratnost a rychlost, šnorchl umožní stálou kontrolu partnera pod vodou v bazénech s hloubkou okolo 5 m, kdy můžeme zkoušet řadu cvičení vhodných pro potápění do hloubky. Výuku je vhodné zpestřit lovením puků, kroužků, různých soutěží a po určitém zácviku lze zařadit i tzv. podvodní pólo. Při vodním pólu používáme míč o průměru cca 15 – 20 cm naplněný slanou vodou, tak aby byl těžší než okolní vodní prostředí.

Výuka na volné vodě Potápění na nádech jsme zařadili do tří bloků, jako součást programu Zahajovacího

kurzu studia Aktivity v přírodě, který byl realizován v Chorvatsku. Celkem se kurzu zúčastnilo 30 studentů, kteří byli rozděleni do tří skupin po 10 studentech. Po úvodní společné přednášce, absolvovala každá skupina postupně, instruktáž na břehu, následoval plavecký test na 100m, oblečení neoprénu a ostatního vybavení. Na mělké vodě si studenti vyzkoušeli své vybavení a doplavali s instruktorem k bóji. Ostatní dvě skupiny měly mezi tím jiný program. Bóje byly umístěny tak, aby maximálně dosažitelná hloubka nemohla překročit 10 m. Zde pokračoval výcvik dle výše uvedené metodiky, v nácviku zanoření, vyrovnání tlaku v uších atd.

První lekce trvala vždy přibližně 1 hodinu, pak se skupiny vystřídaly. Úspěšnost, tj. klidné zanoření alespoň do 6 m a plynulý výstup zvládlo 70% studentů, z toho polovina studentů se bez problémů dostala vlastní silou na dno do 10 m. Zbývajících 30% studentů mělo většinou potíže s vyrovnáním tlaku v uších, nebo měli nepříjemné subjektivní pocity. Večer při hodnocení celého dne, proběhla diskuse i k této problematice, kde byly vysvětleny případné nejasnosti.

Ve druhé lekci jsme opakovali a dále zdokonalovali základní činnosti. Studenti, kteří zvládli bez problémů hloubky do 10 m měli bóji umístěnou na hloubce 15 m, ostatní pracovali na osvojení základních návyků. Ve druhé lekci zvládlo plynulý sestup a výstup do 6m 90% studentů, z toho 50 % studentů se zanořilo do 10 m a 25% studentů dosáhlo hloubky 15 m.

Ve třetí lekci jsme využili výletu na lodi a na dvou zastávkách jsme se zaměřili na využití získaných dovedností při potápění podél pobřeží v hloubkách mezi 5 – 15 m. Pro

42

dodržení bezpečnosti jsme opět studenty rozdělili do několika družstev a především jsme kladli důraz na dodržení tzv. BUDDY SYSTÉMU.

Závěr V závěru našeho sdělení jsme shrnuli naše dosavadní zkušenosti a navrhli možnosti

dalšího vývoje. Především zkušenosti z oblasti kurzovní výuky přinesly velmi pozitivní a zajímavá zjištění. Freediving pracuje na zcela opačných principech ve srovnání s běžnými sportovními aktivitami, např. hry, atletika aj., které zcela převažují ve výuce našich studentů. Freediving vyžaduje opak, zklidnění, uvolnění, sebekontrolu, podobně jako např. horolezectví vyžaduje odpovědnost za partnera, schopnost koncentrace a vysoký stupeň kázně. Odezva od studentů byla maximálně pozitivní, především byli překvapeni, jak značným akvatickým potenciálem disponují, jak jej mohou využít a co zajímavého lze vidět pod hladinou. Pro mnohé z nich znamenalo potápění do „hlubin“ překonání strachu i zcela iracionální obav.

Pro nás učitele vyplynuly z experimentu některé zajímavé skutečnosti, např. i dobří plavci nemusí úplně snadno zvládat určitý stres nového prostření volné vody, vln, větru a hloubky pod sebou. Neplavci, či vyloženě slabí plavci by neměli být v žádném případě zařazeni do programu prováděného na volné vodě, přestože např. neoprén a ploutve výrazně zvyšují jejich výkonnost. Běžný plavecký program vyučovaný ve studiu tělesná výchova, i když obsahuje některé prvky záchrany a zanoření, neskýtá dostatečné kompetence pro tuto oblast. Proto doporučujeme pro učitele speciální seminář základů freedivingu, který umožní dokonalé zvládnutí základních dovedností a znalostí nezbytných pro bezpečný průběh výuky, nejlépe absolvování kurzu pro instruktory.

Ve spolupráci s Centrem celoživotního vzdělávání UJEP jsme vypracovali vzdělávací program Instruktor základů potápění na nádech, který jsme akreditovali v r. 2010 na MŠMT ČR, předpokládáme, že tento program nám umožní další vzdělávání pedagogických pracovníků i mimo rámec naší univerzity a budeme mít možnost přispět ke zkvalitnění výuky v dané oblasti, (Louka, 2010).

Při dodržení bezpečnostních pravidel je potápění na nádech velmi příjemná a bezpečná aktivita, která umožní nejen poznání krás podmořského světa, ale především přispěje k rozvoji osobnosti a poznání sebe sama. Použité zdroje: ČÁNI, D. Freediving, level II Praha. 2005 Výukový text. 120s. EXNER, Daniel Freediving - návrat k podstatě. Oceán 2003,1. Dostupné z www.freediving.cz[cit. 2011-04-30]. HENTSCHEL, M. Freediving – přehled disciplín. Bc. práce. 2008. UJEP. Ústí n.L. 72 s. LOUKA, O. Instruktor základů potápění na nádech, Vzdělávací program CCV a KTV PF UJEP. 2010 ŠTĚPÁNEK, M. Freediving, level III Praha. 2008 Výukový text. 108s. www.AIDA.cz2011, [cit. 2011-04-30]. www.FREEDIVING.cz [cit. 2011-04-30].

43

VÍCELETÉ SLEDOVÁNÍ ÚROVNĚ DOVEDNOSTÍ STUDENTŮ FSPS PŘI VÝUCE BĚHU NA LYŽÍCH

Jan Ondráček, Sylva Hřebíčková, Hana Fialová

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno

Božena Paugschová

Fakulta humanitných vied, UMB Banská Bystrica

Úvod

Současný způsob života většiny populace nezahrnuje dostatek pohybu. Již od raného dětství se děti seznamují s technikou, médii, sedavým způsobem života. Sedí mnohem častěji u televize a počítače než předešlé generace. Tyto technologie jsou dnes dostupné téměř všem lidem žijícím ve vyspělých zemích. Děti a mládež ztrácí pohybové návyky, obratnost a pohyblivost. „Deficit zdatnosti navzdory vysoké angažovanosti ve sportu: Evropské sportovní kluby mají již léta stále vysoký počet členů. Organizovanost dětí dosahuje 50 - 70% v západoevropských, skandinávských i v některých nově přistoupivších východoevropských zemí. U dospívající mládeže dosahuje organizovaná účast ve sportu 30 - 50%. Nicméně tato vysoká sportovní angažovanost nemůže nárůst každodenní tělesné pasivity - hypokineze zredukovat. Přibližně polovina evropských dospívajících nesplňuje doporučované ukazatele pro zdravotně orientovanou tělesnou aktivitu (denně kontrolované hodnoty mírné pohybové aktivity)“ (Vilímová, 2002). Pokusili jsme se zjistit, zda postupná změna životního stylu již zanechala následky na dnešní generaci mladých lidí, která však ještě není touto změnou zasažena tolik, jako právě vyrůstající děti. Zkoumání jsme zaměřili na studenty Fakulty sportovních studií, tedy na takovou kategorii mládeže, u které předpokládáme určitou úroveň provádění sportovní činnosti, ale přesto předpokládáme, že „nepohybování se mimo hřiště“ již i na nich zanechá následky, co se vstřebávání požadované pohybové dovednosti týče. Naším cílem tedy bylo ověřit otázku, zda se současný životní styl, s nedostatečnou pohybovou aktivitou, odrazí na zvládnutí pohybových dovedností v běhu na lyžích studenty FSpS. Metodika Zkoumanou skupinou byli studenti Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity z let minulých a na ně navazující studenti Fakulty sportovních studií téže univerzity. Tato skupina je specifická tím, že ji tvoří pohybově nadaní jedinci vybraní z běžné populace, kterou doplňují vrcholoví sportovci různých sportovních odvětví, kteří však netvoří základ skupiny. Zpracovaná data pocházejí z desetiletého období mezi roky 1999 - 2008. Zkoumaný soubor se tedy skládá ze studentů po sobě jdoucích deseti ročníků. Hodnocení jejich dovednosti ve zvládnutí techniky běžeckého lyžování probíhalo vždy v 1. ročníku jejich studia, tzn. že sledovaná skupina byla vždy přibližně stejnou věkovou kategorií asi 20 let. Výjimky jistě existovaly v každém ročníku, předpokládáme však přibližně stejné procento takovýchto studentů ve všech ročnících, proto tyto výjimky považujeme za zanedbatelné. Hodnocených studentů bylo celkem 1265, z toho 784 mužů a 481 žen. Počet studentů v jednotlivých létech byl odlišný (tab. 1).

44

Tab. 1: Počty studentů v jednotlivých zkoumaných letech Muži Ženy CELKEM

1999 44 45 892000 52 41 932001 51 34 852002 47 39 862003 97 49 1462004 103 58 1612005 86 44 1302006 92 30 1222007 124 65 1892008 88 76 164

Kritéria posuzování studentů dle úrovně zvládnutí techniky jsou dlouhodobě stanovena, základním cílem je takové jejich zvládnutí, aby mohl být udělen zápočet. Hodnocenými prvky jsou základní způsoby běhu na lyžích: střídavý běh dvoudobý, soupažný běh jednodobý, oboustranné bruslení dvoudobé symetrické (2:1) a oboustranné bruslení jednodobé (1:1). Hodnotitelé - učitelé běžeckého lyžování FSpS - se ve zkoumaném období téměř neobměnili, což lze považovat za argument pro zachování objektivity hodnocení. Počty studentů v jednotlivých letech se značně liší, údaje o hodnocení jsme proto zpracovali do grafů s procentuálním zastoupením uděleného hodnocení ve škále A, B, C, D, E. Vyučující hodnotili získané dovednosti již před zavedením systému hodnocení tohoto typu pomocí známek 1, 1-, 2, 2-, 3. Proto nebylo těžké přiřadit ke známkám ekvivalenty písmen : A = 1 / B = 1,5 / C = 2 / D = 2,5 / E = 3 / F = nesplnil požadavky zápočtu. Nebylo možné dohledat, jestli student obdržel hodnocení vícekrát. Proto jsme brali tento údaj pouze jako orientační. Nezahrnuli jsme jej ani do výpočtu aritmetických průměrů. Pokud student s hodnocením F nakonec požadavky splnil, je nové hodnocení zahrnuto v tabulkách i grafech jeho původního ročníku. V textu i popiscích tabulek a grafů jsme použili následující zkratky: K I = střídavý běh dvoudobý, K II = soupažný běh jednodobý, S I = oboustranné bruslení dvoudobé, S II = oboustranné bruslení jednodobé. Získaná data byla zpracována do přehledných grafů, z kterých je možné vyčíst změny v získaném hodnocení studentů. Vyhodnotili jsme zlepšení či zhoršení průměrných výsledků studentů z jednotlivých let, porovnali počáteční a konečné hodnoty a poté vyvodili závěry. Pro každou zkoumanou techniku jsme vytvořili tabulku s aritmetickými průměry vypočítanými z udělených hodnocení za jednotlivá léta, přičemž aritmetický průměr je - dle Králíka a Hartmanna (2000) - součtem hodnot kvantitativního statistického znaku, vydělených četností souboru. K této tabulce jsme pak vytvořili grafy vývoje výsledků studentů – mužů, žen, všech. Vyjádřili jsme rovněž střední hodnotu – medián. Ten leží v našem případě - opět dle Králíka a Hartmanna (2000) - mezi dvěmi prostředními statistickými jednotkami, z kterých jsme tudíž vytvořili průměr. Považujeme za důležité, že není ovlivněn extrémními hodnotami a můžeme jej tedy srovnat s počátečním a konečným hodnocením studentů z let 1999 a 2008.

45

Výsledky

Hodnocení střídavého běhu dvoudobého

Tab. 2: Aritmetické průměry hodnocení ze střídavého běhu dvoudobého K I. Muži Ženy CELKEM

1999 2,239 2,178 2,2082000 2,308 2,195 2,2582001 2,098 2,279 2,1712002 2,298 2,333 2,3142003 2,34 2,224 2,3012004 2,223 2,362 2,2732005 2,233 2,261 2,2422006 2,277 2,167 2,252007 2,403 2,215 2,3392008 2,352 2,309 2,332

Medián: Muži: 2,288 Ženy: 2,243 Celkem: 2,266

K I. - Muži

2,2392,308

2,098

2,298 2,342,223 2,233 2,277

2,403 2,352

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 1: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z K I. Vyjma roku 2001 sledujeme neustále nevýrazně se měnící křivku, která klesá i stoupá, má však tendenci (během zkoumaných deseti let) mířit spíše k horšímu hodnocení. Poslední dva roky je hodnocení nejhorší (tab. 2, obr. 1). Medián se nachází mezi počátečním hodnocením z roku 1999 a konečným v roce 2008.

46

K I. - Ženy

2,178 2,1952,279 2,333

2,2242,362

2,2612,167 2,215

2,309

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 2: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z K I. Hodnocení se mírně zhoršovalo první tři zkoumaná období, poté se zlepšování se zhoršováním střídají se stejnou intenzitou, v roce 2006 dokonce pozorujeme lepší výsledky než v roce 1999 (obr. 2). Medián se sice nachází mezi počátečním a konečným hodnocením a rozdíl mezi těmito hodnoceními také vykazuje značné zhoršení za zkoumané období, avšak průběh křivky se nevyznačuje jakoukoliv pravidelností a předvídatelností dalšího vývoje.

K I. - CELKEM

2,208 2,2582,171

2,314 2,301 2,273 2,242 2,252,339 2,332

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 3: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z K I. Pokud však posuzujeme studenty jako na jednu skupinu, dostaneme křivku, která prokazuje zhoršení hodnocení za sledovaných deset let, přestože od roku 2003 do roku 2006 dochází ke zlepšování výsledků, i když jen nepatrně (obr. 3). Medián se nachází mezi původním a posledním zkoumaným hodnocením studentů.

47

Hodnocení soupažného běhu jednodobého

Tab. 3: Aritmetické průměry hodnocení ze soupažného běhu jednodobého K II. Muži Ženy CELKEM

1999 2,205 2,211 2,2082000 2,192 2,329 2,2532001 2,225 2,397 2,2942002 2,16 2,628 2,3722003 2,222 2,316 2,2532004 2,112 2,284 2,1742005 2,221 2,25 2,2312006 2,136 2,167 2,1432007 2,238 2,146 2,2062008 2,341 2,342 2,341

Medián: Muži: 2,213 Ženy: 2,3 Celkem: 2,242

K II. - Muži

2,205 2,192 2,225 2,16 2,2222,112

2,2212,136

2,2382,341

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 4: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z K II. Hodnocení mužů ze soupažného běhu jednodobého za zkoumané období je po celou dobu vyrovnané. Vidíme lepší výsledky v letech 2004 a 2006. Až poslední dva roky dochází k značnému zhoršení hodnocení (tab.3, obr. 4). Nemůžeme z toho ovšem vyvodit závěr, že tato tendence bude pokračovat. Medián se nachází mezi hodnotou počátečního a konečného měření.

48

K II. -Ženy

2,2112,329

2,397

2,628

2,316 2,284 2,252,167 2,146

2,342

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 5: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z K II. Křivka hodnocení žen z běhu soupažného jednodobého nám neukazuje nic zajímavého, z čeho bychom mohli vyvodit jakýkoliv závěr. Vletech 2000, 2001 a 2002 pozorujeme značné zhoršení hodnocených studentek, naopak v dalších letech, až do roku 2007, viditelné zlepšení. Až poslední rok je hodnocení opět horší (obr. 5). Medián se nachází mezi první a poslední měřenou hodnotou.

K II. - CELKEM

2,208 2,253 2,2942,372

2,2532,174 2,231

2,143 2,2062,341

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 6: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z K II. Ani křivka charakterizující vývoj hodnocení všech studentů neprokazuje plynulé zlepšování či zhoršování hodnocení, přestože první a poslední hodnocení vykazují značný rozdíl a nachází se mezi nimi medián. Průběh křivky se v čase mění – stoupá i klesá (obr. 6).

49

Hodnocení oboustranného bruslení dvoudobého

Tab. 4: Aritmetické průměry hodnocení z oboustranného bruslení jednodobého S I. Muži Ženy CELKEM

1999 1,943 2,144 2,0452000 2,5 2,293 2,4092001 2,255 3,147 2,6122002 2,33 2,615 2,462003 2,206 2,347 2,2532004 2,228 2,526 2,3352005 2,32 2,58 2,4082006 2,201 2,3 2,2252007 2,343 2,231 2,3042008 2,307 2,283 2,296

Medián: Muži: 2,281 Ženy: 2,324 Celkem: 2,32

S I- Muži

1,943

2,5

2,2552,33

2,206 2,2282,32

2,2012,343 2,307

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 7: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z S I. Opět sledujeme markantní rozdíl mezi první a poslední naměřenou hodnotou, mohli bychom ovšem sledovat obdobný rozdíl mezí první a jakoukoliv ze zbývajících hodnot (obr. 7). Pokud bychom tedy nebrali v potaz maximální a minimální hodnotu (nejhorší a nejlepší hodnocení), mohli bychom pouze konstatovat, že ohodnocení mužů za oboustranné bruslení dvoudobé za poslední roky sledovaného období se mění jen mírně.

50

S I. - Ženy

2,1442,293

3,147

2,615

2,347

2,526 2,58

2,32,231 2,283

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 8: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 – S I. Kromě překvapivě špatného hodnocení žen z oboustranného bruslení jednodobého v roce 2001 (tab. 4, obr. 8) nevyčteme nic zajímavého ani z tohoto grafu. V tomto případě se dokonce medián nevyskytuje mezi hodnocením prvního a posledního zkoumaného roku, natolik je postup křivky rozkolísaný.

S I. - CELKEM

2,045

2,409

2,6122,46

2,2532,335

2,408

2,2252,304 2,296

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 9: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z S I. Vývoj křivky poukazuje opět na radikální zhoršení hodnocení první dvě léta od prvního hodnocení zahrnutého do výzkumu. Pak dochází ovšem opět k nepřehlédnutelnému zlepšení v letech 2002 a 2003. Další vývoj už tak výrazný není. Hlavně z grafu opět nevyčteme nic zajímavého kromě faktu, že mezi poslední a první sledovanou hodnotou existuje rozdíl a v tomto intervalu se také nachází medián (obr. 9).

51

Hodnocení oboustranného bruslení jednodobého

Tab. 5: Aritmetické průměry hodnocení z oboustranného bruslení dvoudobého S II. Muži Ženy CELKEM

1999 1,852 2,167 2,0112000 2,269 2,268 2,2692001 2,215 2,529 2,3412002 2,266 2,628 2,432003 2,242 2,357 2,2812004 2,209 2,517 2,322005 2,343 2,602 2,4312006 2,272 2,267 2,272007 2,355 2,338 2,3492008 2,341 2,428 2,381

Medián: Muži: 2,268 Ženy: 2,393 Celkem: 2,331

S II. - Muži

1,852

2,269 2,215 2,266 2,242 2,2092,343

2,2722,355 2,341

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 10: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z S II. Na této křivce pozorujeme zhoršující se průměr, některé roky (2000, 2002, 2003, 2005) pozorujeme mírné zlepšení, kterému ovšem předcházelo o to větší zhoršení hodnocení hlavně v letech v letech 2000 a 2005 (tab. 5, obr. 10). Ohodnocení zvládnutí pohybových dovedností se zde pomalu plynule zhoršuje.

52

S II. - Ženy

2,1672,268

2,5292,628

2,3572,517

2,602

2,2672,338

2,428

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 11: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z S II. Tato křivka jeví se značně rozkolísaně. Po prvním hodnocení se ženy po tři roky nepopiratelně zhoršují, pak přichází lepší hodnocení roku 2003 a opět dva roky horší klasifikace, zlepšení a zhoršení. Téměř to vypadá, že se pohybujeme v sinusoidě (obr. 11). Přesto je opět první hodnocení mnohem lepší než to z posledního roku a medián leží mezi nimi.

S II. - CELKEM

2,011

2,2692,341

2,432,281 2,32

2,431

2,272,349 2,381

1,85

2,05

2,25

2,45

2,65

2,85

3,05

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Roky

Kla

sifi

kace

Obr. 12: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 Přestože je možné pozorovat výrazná zlepšení v letech 2003 a 2006, celkově můžeme sledovat zhoršování hodnocení, zvláště pak v rozdílu první a poslední hodnoty. Pokud bychom ovšem první měření přehlédli, máme tu opět sinusoidu, i když ne tak výraznou, vývoj však inklinuje k horšímu hodnocení (obr. 12). Medián je mezi první a poslední hodnotou.

Diskuze

Práce obsahuje množství grafů, které nebylo jednoduché porovnat. Základními srovnávacími prvky pro nás byly aritmetické průměry.

53

Jsme si vědomi, že výsledky zkoumání mohly do určité míry ovlivnit vnější přírodní podmínky jednotlivých let, jako je kvalita a množství sněhu, kvalita stopy, pisty apod., Rovněž nelze stoprocentně vyloučit ani působení lidského faktoru při hodnocení, přes veškerou snahu o objektivizaci. Pokud posuzujeme grafy vývoje hodnocení, můžeme konstatovat, že jejich průběh není nikterak dramatický, i když v souhrnu k mírnému zhoršování uděleného hodnocení dochází.. Na základě tohoto zkoumání však nelze jednoznačně prokázat, že by se současný životní styl, s nedostatečnou pohybovou aktivitou, u studentů FSpS projevil výrazně negativně vzhledem ke schopnosti zvládnout pohybové dovednosti v běhu na lyžích.

Závěr

V předložené práci jsme se pokusili zjistit, zda se změnila úroveň zvládnutí pohybových dovedností studentů FSpS v průběhu konkrétních deseti let, přičemž zkoumanou oblastí byly základní techniky běhu na lyžích. Můžeme konstatovat, že hodnocení studentů je v čase proměnné. Hodnocení z roku 1999 je ve všech případech lepší než to z roku 2008 a střední hodnoty aritmetických průměrů klasifikace z jednotlivých let a jednotlivých technik se (až na jeden případ) vyskytují mezi průměry prvotního a posledního ze zkoumaných let. To by nasvědčovalo tomu, že studenti nezvládají naučit se jednotlivé techniky za stejných podmínek v té stejné kvalitě jako dříve. Křivka vývoje hodnocení ovšem tuto tendenci neprokazuje zřetelně. Předpokládali bychom přímou úměru zhoršujícího se hodnocení nebo konstantní vývoj s bodem zlomu, kde by proběhlo zhoršení hodnocení, které by se už radikálně nelepšilo. Namísto toho sledujeme určité výkyvy hodnocení, jejichž další vývoj lze jen stěží předpovídat. Můžeme tedy vyvodit závěr, že hodnocení studentů se v průběhu sledovaného desetiletí sice měnilo, ale, dle našeho názoru, nikterak prokazatelně v souvislosti se současným životním stylem. Literatura FIALOVÁ, H, Longitudinální sledování úrovně dovedností studentů FSpS při výuce běhu na lyžích, DP FSpS MU, Brno, 2009 KRÁLÍK, O., HARTMANN, J. Základy statistiky pro pedagogy. 1.vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. 39 s. ISBN 80-7204-152-5 VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002.103 s. ISBN 80-7315-033-6

54

OUTDOOROVÉ AKTIVITY A ROZHODČÍ SPORTOVNÍCH HER

Jan Kresta

Pedagogické fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

v Ústí nad Labem

Úvod Pohybové aktivity provozované člověkem v přírodě tvoří podstatnou část spektra celkové pohybové aktivity některých skupin lidí. Může se jednat o aktivity provozované v rámci organizovaného sportu, popř. provozované rekreačně. Tyto aktivity bývají provozovány lidmi z nejrůznějších profesních oblastí nebo dokonce se stávají profesí určitých skupin populace. Některé oblasti pohybové aktivity se mohou zdát vzájemně si vzdálené, ale nemusí to být pravdou. My se v našem příspěvku zaměříme na outdoorové aktivity, které provozují rozhodčí futsalu a pokusíme se přiblížit oblast sportovních her k aktivitám v přírodě. V odborné literatuře je v oblasti sportovních her značné množství poznatků o výkonu a dalších aspektech aktérů utkání – hráčů. Méně výzkumně zmapovanou oblastí se jeví oblast rozhodčích těchto sportovních her. V souladu s Šafaříkem a Stibitzem (1978) se domníváme, že rozhodčí je důležitou součástí každé sportovní hry, protože se přímo podílí na jejím průběhu a tím i na výsledném dojmu pro diváky, funkcionáře, hráče samotné. V neposlední řadě je mocí výkonnou i soudní při rozhodování o herních situacích dle pravidel. Rozhodování (myšleno činnost rozhodčího) ve sportovních hrách je složitým procesem, při němž je rozhodčí - člověk nucen, většinou při fyzické zátěži a pod psychickým tlakem rozhodovat o herních situacích (Šafařík a Stibitz, 1978; Slepička a kol., 2006; Helsen, 2004). A právě vzhledem k faktu, že rozhodčí je vystaven poměrně velké psychické zátěži před, při i po utkání (Castagna, 2009; Helsen, 2004), využívají rozhodčí pro odreagování i pro přípravu na utkání nejrůznější činnosti. Jednou z oblastí, která je i dle našich zkušeností rozhodčími využívána, je oblast pohybových aktivit realizovaných v přírodě. Cíl práce Cílem práce je přispět do problematiky využití outdoorových pohybových aktivit rozhodčími sportovních her jakožto prostředku pro přípravu na utkání. Metodika výzkumu V tomto dotazníkovém šetření s polouzavřenými otázkami, jsme v rámci případové studie určité skupiny respondentů oslovili vybrané futsalové rozhodčí (Thomas & Nelson, 2001). Výběr byl záměrný, vybráni byli rozhodčí ze Svazu futsalu v ČR. Jednalo se o 20 rozhodčích, kteří jsou pověřeni řízením pouze 1.ligy (muži ve věku 23-45let, s rozhodcovskou praxí 2-17let). Šetření proběhlo v březnu roku 2011 se svolením subkomise rozhodčích Svazu futsalu ČR. Byla zaručena anonymita při zveřejnění výsledků. Rozhodčí byli dotazováni jak využívají outdoorové pohybové aktivity při přípravě na utkání. Dotazování byl rozděleno do dvou oblastí. První byla oblast, ve které rozhodčí odpovídali jaké outdoorové pohybové aktivity využívají při přípravě na utkání z dlouhodobého hlediska („tréninkový proces“). Druhou oblastí bylo jejich využití outdoorových pohybových aktivit před utkáním, kdy se touto aktivitou mohou odreagovat (tedy nikoli v rámci tréninkového procesu). Využili jsme klasifikaci aktivit realizovaných v

55

přírodě podle Louky et al. (2010). Ve výsledcích budou uvedeny pouze aktivity, které rozhodčí vybrali alespoň jedenkrát. Výsledky V první oblasti, kde jsme se dotazovali na outdoorové pohybové aktivity využívané rozhodčími při přípravě na utkání z dlouhodobého hlediska, nám vyšly následující výsledky. Z celkového počtu dvaceti dotázaných rozhodčích se jich nejvíce věnuje cvičením v přírodě (na rozvoj kondičních předpokladů). Podrobnosti uvádí tab. 1. Ostatní pohybové aktivity v přírodě nebyly rozhodčími ani jednou označeny (např. bouldering). Tab. 1 Pohybové aktivity v přírodě provozované rozhodčími (n=20)

Mezi frekventované outdoorové pohybové aktivity rozhodčích patří cyklistika, která jednoznačně předčila běh a ostatní v létě realizovatelné sporty. Podrobnosti uvádí tab. 2 a 3. Ze zimních sportů je zastoupeno lyžování (30 %) a bruslení se snowboardingem (pouze jedním repsondentem). Ostatní sportovní odvětví zůstala nezastoupena. Tab. 2 Letní outdoorové sporty provozované rozhodčími (n=20)

Tab. 3 Zimní outdoorové sporty provozované rozhodčími (n=20)

Ve druhé oblasti jsme se zaměřili na využití outdoorových pohybových aktivit před utkáním, kdy se touto aktivitou mohou odreagovat. Může se jednat o aktivity několikadenní, popř. jednodenní, či kratší. Velké zastoupení (50%) mají u rozhodčích v oblasti pobývání v přírodě procházky (50%), houbaření (45%) a rybaření (25%). Ostatní aktivity nabídnuté rozhodčím v dotazníku jsou všechny zastoupeny v tabulce alespoň jednou kladnou odpovědí – oproti předchozím výsledkům. Oblíbenou aktivitou se ukazuje i turistika a její jednotlivé formy, kde převažuje cykloturistika společně s pěší turistikou (viz tab. 4 a 5).

odpovědi ANO %hry v přírodě  5 25,00%cvičení v přírodě 6 30,00%lanové překážky 4 20,00%běh v přírodě 2 10,00%

odpovědi ANO %cyklistika 9 45,00%běh 2 10,00%plavání 2 10,00%

odpovědi ANO %lyžování 6 30,00%snowboarding 1 5,00%bruslení 1 5,00%

56

Tab. 4 Pobyty v přírodě provozované rozhodčími (n=20)

Tab. 5 Formy turistiky provozované rozhodčími (n=20)

Diskuse Z vlastní zkušenosti víme, že nároky na rozhodčí sportovních her jsou čím dál vyšší. Toto souvisí s nutností zvýšení efektivity tréninkového procesu rozhodčích. Současná situace v přípravě rozhodčích ve futsale není ideální, nicméně se pracuje na jejím zlepšování. Z větší části je odpovědný za přípravu na utkání sám rozhodčí. Nadřízenými orgány je většinou kontrolována jeho výkonnost, bez ohledu na prostředky, které pro přípravu využije. Nás zajímalo využití outdoorových aktivit, protože s nimi máme pozitivní vlastní zkušenosti. V případě první oblasti, kterou jsme se zabývali (outdoorové pohybové aktivity využívané rozhodčími při přípravě na utkání z dlouhodobého hlediska), je nutno učinit několik poznámek. V této oblasti se ukázalo, že dominuje cyklistika společně s během v přírodě. Lze to brat za alternativu rozvoje zejména vytrvalostních schopností. Překvapila nás cvičení a hry v přírodě, které rozhodčí uvedli v třetinovém či čtvrtinovém zastoupení. Zde je možno spatřovat alternativu pro rozvoj rychlostních, koordinačních či silových schopností. Otázkou je, zda forma provozování těchto aktivit je vhodně řízena, aby bylo dosaženo efektu trénovanosti. V druhé oblasti (využití outdoorových pohybových aktivit před utkáním, kdy se touto aktivitou mohou odreagovat), nás nepřekvapily údaje o oblibě rybaření (houbaření), což jsou aktivity velmi opozitní vůči sportovním hrám. Proto považujeme tyto aktivity za velmi vhodné pro odreagování před utkáním. Naopak nás překvapily odpovědi od části rozhodčích o jejich oblibě zimních či letních přechodů. Velmi oblíbenou aktivitou se ukazuje turistika ve všech formách.

odpovědi ANO %letní přechody (hor, údolí) 5 25,00%zimní přechody (hor, údolí) 2 10,00%letní expedice 3 15,00%zimní expedice 2 10,00%táboření 3 15,00%procházky 10 50,00%rybaření 5 25,00%houbaření lov 9 45,00%

odpovědi ANO %pěší 11 55,00%cyklo 10 50,00%vysokohorská 3 15,00%lyžařská 4 20,00%vodní  3 15,00%

moto 7 35,00%

57

Závěr V příspěvku jsme chtěli obohatit problematiku využití outdoorových pohybových aktivit rozhodčími sportovních her, jakožto prostředku pro přípravu na utkání. Z výše prezentovaných výsledků lze vyvozovat určitou oblibu těchto aktivit u rozhodčích, stejně jako tomu je u obecné populace. Jejich využívání v oblasti tréninkového individuálního procesu je diskutabilní, zejména z hlediska řízení a efektivity tohoto procesu. Naopak je doporučujeme využití v oblasti psychické přípravy na utkání nebo psychické regenerace po něm. Literatura

CASTAGNA, C. et al. (2009). Match demands of professional futsal:case study. Journal of science and medicine in sport. vol. 12. HELSEN, W., BULTYNCK, J.B. (2004). Physical and perceptual-cognitive demands of top-class refereeing in association football. Journal of Sports Sciences. 179-189. LOUKA, O. et al. (2010). Základy turistiky a sportů v přírodě. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP. THOMAS, J. R., & NELSON, J. K. (2001). Research methods in physical activity. Champaign, IL: Human Kinetics.

58

ODBORNÁ SEKCE 2

Inovace předmětů v oblasti výzvových sportů v rámci studijního programu tělesné výchovy a sportu

59

BIODROMÁLNÍ POHLED NA VÝZVOVÉ (RIZIKOVÉ) SPORTY

Jana Hoffmannová

Fakulta tělesné kultury, Olomouc

Úvod Vycházíme z přirozeného východiska biodromální psychologie, kterým je to, jak svému životu rozumí ten, kdo ho žije a utváří. Čerpáme z přesvědčení, že vedení vlastního života je realizací osobní svobody, která patří k nejvyšším hodnotám moderního člověka. V životní cestě člověka dochází k přechodům, ve kterých se formují důležitá rozhodnutí a ty určují další směřování vývoje (Říčan, 2006). Jedná se jednak změny v rolích a postavení, které významně ovlivňují život jedince (začátek školy, přechod ze základní školy na střední, puberta, získání první práce, opuštění domova apod.), jednak se mění se okruh lidí, kteří člověka obklopují. Ve sportovní psychologii se problematikou tzv. life transitions (životních proměn) zabývá např. Murphy (1995), Lavalee a Wylleman (2006), Stambulova (2007). V životní dráze je sportovec konfrontován významnými událostmi (life events), které mohou být jak pozitivní, tak negativní a mají dlouhodobý dopad na život jedince (Morris & Summers, 1995). Rozdíl mezi životní proměnou a událostí spočívá v procesuální záležitosti a jednorázová akce, mnohdy nečekaná, s malou možností předvídání či ovlivnění. Přes 40 let se debatuje, zda jednání člověka je určováno spíše rysy jeho osobnosti (např. Vaněk, Hošek & Svoboda 1974; Kajtna, Tušak, Barič & Burnik, 2004; Breivik, 1999; Hoffmannová 2003), situačními vlivy (Kerr & Svebak, 1989) či jejich složitými interakcemi. Přehlíží se, že rysy osobnosti se mohou různě prosazovat v různých životních okolnostech. Pojem biodromální psychologie (řecky bios = život, dromos = běh) navrhl Josef Koščo (1987), který chápe vývoj jako neustálý proces změn, přičemž i v dospělosti a stáří má člověk potenciál pro růst. Životní cesta je pro každého člověka jedinečná a je ovlivňovaná řadou sociokulturních a socio-ekologických vlivů. S myšlenkou životní dráhy osobnosti, „ Lebenslaufpsychologie“, vystoupila německá psycholožka Charlotta Bühlerová (1933). Anglicky mluvící země používají označení „lifespan psychology“, což je psychologie životního rozpětí (Baltes, Staudinger & Lindenberger, 1999). Erikson (1999) pojmenovává existenci tzv. „normální“ vývojové krize a změny, kterými si za život každý člověk projde. Definuje každé životní stádium určitým úkolem, který má člověk ve svém duševním vývoji splnit. To, jak je zvládne překonat, závisí na úrovni osobnostní zralosti. Tyto vývojové krize považuje za bod obratu, za křižovatku, kde se člověk buď vydá cestou růstu, nebo se na nějakou dobu zastaví. Každé vývojové období obsahuje jak vývojové úkoly, které člověk řeší, tak i růstová nebezpečí. Nevylučují se navzájem, obohacují se. Z pojetí vyjadřujícího názor, že krizové situace jsou přirozenou výzvou k růstu člověka, rovněž vycházíme v naší práci, krize tedy znamená hrozbu, riziko i příležitost. Vývojová krize nastává, dostanou – li se hybné síly do ostrého rozporu. Je to stav, kdy už není možné zůstat takovým jako dosud, a přitom cesta kupředu není otevřena nebo je velmi nesnadná. Ze střetnutí protikladů vzniká nová kvalita. To zároveň znamená, že se ztrácí něco starého (Říčan, 2006). Zaměření na životní události může být prospěšné v úsilí o účinný podíl na utváření obecné teorie celoživotního vývoje člověka vysvětlující stávající projevy a umožňující i anticipaci pravděpodobného chování a prožívání v budoucnu. Jednou z metod jak tyto významné události v životě jedince zachytit představuje čára života (life line), na níž, na základě metafory životní stezky, je formována vizuální reprezentace životního běhu v grafické podobě

60

časové a emoční osy (Čermák, 2004; Vlčková, 2004; Schroots & ten Catová, 1989). Představuje příležitost k uchopení a objasnění individuálních osobnostních projevů a jejich změn v daném prostředí a časovém úseku života. Dále nám poskytuje cenné informace o pozitivním formování osobnosti, harmonizaci jejich stránek umožňující účinné zvládnutí kritických životních událostí, uspokojivou seberealizaci jedince během celé životní cesty. Pocit ovlivnitelnosti průběhu životních událostí odráží pocit schopnosti zvládnout situace a ovlivňuje také způsob hodnocení stresových událostí. Výzva také zahrnuje kognitivní hodnocení, názor, že změna patří k životu a je nutno chápat ji spíše jako příležitost k růstu než jako ohrožení. Každé rozhodování je obtížné a důvod spočívá v tom, že rozhodnutí v sobě vždy zahrnuje zamítnutí, tedy ke každému ano musí nutně existovat nějaké ne, každé rozhodnutí eliminuje nebo „zabíjí“ jiné možnosti. Rozhodnutí jsou drahá, protože vyžadují se něčeho vzdát. Učinit rozhodnutí znamená odříznout se od ostatních možností. Subjektivně nejkonfliktnější je rozhodování shledává Hošek (1999, 28) „v situaci, kde riziko je padesátiprocentní“. Tento názor rozvíjí logickou dedukcí, že „to, co může mít člověk se stoprocentní pravděpodobností, má pro něj nízkou hodnotu“. Naopak cíle, které jsou nedosažitelné, mají potom subjektivní hodnotu nejvyšší. Domníváme se, že každodenní běžné, všední, obvyklé situace většinou vedou k tomu, že se člověk projevuje rovněž stereotypně, jedná podle zavedených zvyklostí, nemá příležitost ukázat, co v něm je nebo čeho se mu nedostává. Mezní, náročné, neočekávané, nové situace naopak tento „výzvový“ ráz mají, člověk nemůže uplatnit navyklé stereotypní reakce. Jedinec má tedy dvě možnosti. Pohotově zmobilizovat a zkombinovat vhodné prvky svého dosavadního repertoáru způsobů chování v nový funkční celek nebo selhat a projevit svou nezpůsobilost, nepřipravenost ke zvládání situace či úkolu. V takovém případě lze nahlížet na neobvyklé situace jako příležitost ke zjištění toho, jak rychle se dokáže vpravit do nových podmínek, jak dokáže mobilizovat své zdroje a rezervy, jak rychle a efektivně se dovede učit ze svých chyb a novým zkušenostem. Výzkumné metody Základní metodu sběru dat tvoří polostrukturované interview v rámci focus groups a metoda životní křivky. V kontextu s focus group se opíráme o Morganovo (2001, 9) pojetí focus group jako „výzkumné metody, jejímž prostřednictvím získáváme kvalitativní data za využití skupinové interakce vzniklé a probíhající v debatě na téma určené badatelem“. Morgan (1997) uvádí na základě uskutečněných šetření (Morgan a Spanish 1984), že nejviditelnějším výsledkem pozorovatelným na základě interakce v rámci focus group je způsob, jakým na sebe participanti navzájem reagují, jak vyjadřují souhlas či nesouhlas, kladou otázky a odpovídají na ně a tak podobně. Proto také podle Morgana (2001) účastníci focus group často udávají, že nejzajímavějším aspektem diskusí je šance "sdílet a srovnávat" jejich představy a zkušenosti. V této souvislosti se domnívám, že tato skutečnost je velmi významným aspektem hovořícím ve prospěch využití uvedené metody v mém výzkumu. Focus group se tak stává přirozeným pokračováním procesu společného hledání smyslu významných životních událostí i jejich zobecnění ve vztahu ke sportovní činnosti. O možnostech a vhodnosti využití focus group v kinantropologickém výzkumu jsme pojednávali již dříve (Šebek & Hoffmannová, 2010). Metoda čáry života jako výzkumný nástroj se vyvíjela z původně projektivní techniky (Tyl, 1985), avšak v našem výzkumu není takovýmto způsobem pojata, a slouží nám především jako individuální prezentace subjektivního pojetí svého života. K datům získaných prostřednictvím křivky přihlížíme ve smyslu osobní výpovědi každého účastníka, tedy jak ji vnímají oni sami, aniž bychom dále jinak interpretovali křivku a hodnotili ji na základě skrytých významů. Data jsou zpracována a kódována v softwarovém programu Atlas.ti 5. Analýza dat probíhá prostřednictvím metody zakotvené teorie (grounded theory), kterou

61

vyvinuli Strauss a Glaser (Strauss & Corbinová, 1999). Tato teorie je založena na systematickém shromažďování údajů o zkoumaném jevu a jejich analýze. Zakotvená teorie reprezentuje realitu a údaje, které ji utváří, jsou srozumitelné a obsažné, čímž se teorie stává dostatečně pružnou, aby se dala aplikovat na různé situace spojené se zkoumaným jevem (možnost ovlivňovat zkoumaný jev) (Corbin & Strauss, 1999). Uvědomujeme si, že vzhledem k metodě zakotvené teorie (Bryant & Charmaz, 2008) nemůžeme utvářet obecné závěry. Avšak pokud se snažíme zejména o porozumění, nezříkáme se ani vysvětlení jevu, který zkoumáme. Jak uvádí Hendl (2005) „porozumění znamená rekonstrukci toho, jak někdo druhý propojuje skutečnosti pomocí jím uznávaných zákonitostí, zatímco vysvětlení znamená propojení událostí pomocí zákonitostí uznávaných námi“. Zkoumaný soubor Kritériem našeho účelového výběru je příslušnost ke skupině sportovců věnujících se rizikovým sportům, kterými jsou freeskiing a freestyle snowboarding na špičkové a lektorské úrovni. Uvědomujeme si, že tento způsob záměrného výběru je často kritizován, nicméně při využití metod triangulace a dalších metod kontroly validity „lze velmi účinně právě předcházet riziku nevyužití či zkreslení výsledku analýzy prvotních dat“ (Miovský, 135). Vzhledem ke zvolené metodě analýzy dat zakotvené teorie, je náš sběr dat řízen vznikající teorií. Takto teoreticky zaměřený výběr (theoretical sampling) „ je hlavním postupem při sběru dat v kvalitativním výzkumu“ (Hendl, 2005). V současné době pracujeme se třemi focus groups, z nichž každá byla tvořena šesti účastníky. Jedná se o skupinu freestylistů lyže a snowboard, kteří jsou výkonnostně orientováni, tj. účastní se seriálú závodů. Druhou skupinu tvoří opět lyžaři a snowboardisti freestylisti, kteří svým umem jsou na špici v ČR, účastní se exhibicí, v minulosti závodili a nyní se podílí se na výuce freestylu (pořádají různé kempy pro mladé). Třetí skupinu tvoří instruktoři freestylu, kteří učí freeskiing a skoky na snowboardu v komerční lyžařské škole. Cílem naší práce není komparace jednotlivých skupin, nicméně způsob složení může ovlivnit výsledky výzkumu, což bude předmětem naší diskuze. Dílčí výsledky V současné době pro lepší přehlednost pracujeme při konceptualizaci dat s kódy rozdělenými do čtyř skupin. Tyto skupiny se mohou, ale nemusí shodovat s kódovými kategoriemi, resp. v programu Atlas.ti 5 obsaženými families. Jedná se o skupiny zahrnující významné momenty, úlohu sportu v životní dráze, vnější a vnitřní faktory. U nejpočetnějších kódů jsme vytvořili síťové náhledy s jednotlivými citacemi ze strany účastníků výzkumu. Jde o krok, který nám umožňuje lepší přehled nejčastěji použitých kódů a vizualizaci pro kontrolu, zda se jednotlivé citace účastníků opravdu k tomuto kódu vztahují. Následující příklad síťového náhledu ukazuje vnímání pozice freeskiingu a freestylu snowboardingu v jejich životě ze strany účastníků v aktuálním čase výzkumu. Níže uvádíme další příklady síťových náhledů ve vztahu k dílčím výsledkům procesu konceptualizace dat.

62

dominance v životì

[1:39][11] všechno je to vlastnì jako o j..--------------------všechno je to vlastnì jako o ježdìní.

[1:50][4] všechno se snažímpøizpùsobova..--------------------všechno se snažím pøizpùsobovatsnowboardingu tak

[1:55][2] všecko, co se toho týèe mì zaj..--------------------všecko, co se toho týèe mì zajímá

[1:56][2] Podle toho se tak oblíkám, pos..--------------------Podle toho se tak oblíkám, poslouchámtakovou hudbu, kterou všichni ostatní, codìlají snowboarding

[1:65][5] a že jo, snowboardingem žiju--------------------a že jo, snowboardingem žiju

[1:67][7] Já to mám taky tak aji pøes to..--------------------Já to mám taky tak aji pøes to léto

[1:68][7] tak v podstatì se všechnomotá..--------------------tak v podstatì se všechno motá kolemtoho snowboardingu

[1:75][8] kteøí jenom jezdí nebo takhle--------------------kteøí jenom jezdí nebo takhle

[1:82][11] prostì snowboard je všechnook..--------------------prostì snowboard je všechno okolo

[1:88][12] Tak všichni mají tak nìjak ste..--------------------Tak všichni mají tak nìjak stejnej cíl

[3:1][5] udìlal bych pro to první posle..--------------------udìlal bych pro to první poslední

[3:2][5] Ne tak, tu nejvìtší--------------------Ne tak, tu nejvìtší

[3:24][8] To je tìžká závislost--------------------To je tìžká závislost

[3:149][315] Tebe to strašnì baví a tímžij..--------------------Tebe to strašnì baví a tím žiješ tadytakhle

[3:454][385] Ale to je prostì vìc, mytøeba..-------------------- Ale to je prostì vìc, my tøeba máme, ajiMojmír to má tak urèitì, tu zimu máš celouzátah, prostì.

Účastníci uvádí, že provozování freestylu na lyžích či snowboardu působí na ně formativním dojmem. Freestyle je součástí jejich života, ovlivňuje je a má určitý podíl na utváření jejich osobnosti.

formování života

[1:49][4] Mì v životì odvíjí už z èásti ..--------------------Mì v životì odvíjí už z èásti všechno odtoho

[1:52][2] mì svým zpùsobem ovlivòuje.--------------------mì svým zpùsobem ovlivòuje.

[1:66][6] A seš zase slušná--------------------A seš zase slušná

[1:78][9] Ta domluva s tìma kamarádapot..--------------------Ta domluva s tìma kamaráda potom,když jsme jezdili na ty snowboardy

[1:166][27] ty dìti to potøebujou, jo,oni..--------------------ty dìti to potøebujou, jo, oni potøebujounavést na ten správný smìr jako.

[3:3][5] je jako èásteènì mùj život--------------------je jako èásteènì mùj život

[3:7][6] ale je to nìco, je to prostì u..--------------------ale je to nìco, je to prostì už souèást

[3:8][7] ovlivòuje velkou èást mého živ..--------------------ovlivòuje velkou èást mého života

[3:26][10] Ale stálo to za to. Jízda, des..--------------------Ale stálo to za to. Jízda, deset let, uf

[3:27][11] Pro mì je to jako souèást urèi..--------------------Pro mì je to jako souèást urèitì života

[3:44][11] Takže je to velká souèástmého..--------------------Takže je to velká souèást mého života,protože je to spojený s pøírodou, kteroumám asi ráda nebo tak nìjak bych to øekla

[3:46][14] Já si myslím, že to dìlá lepší..--------------------Já si myslím, že to dìlá lepší, lepší nebolepší, z klukù to dìlá lepší lidi

[3:445][373] že jakoby sem byl ve stykus d..--------------------že jakoby sem byl ve styku s dospìlýmilidma a jakoby hnedka sem byl jakobystarší

[3:447][373] Ale øíkám, jakoby dalo mito h..--------------------Ale øíkám, jakoby dalo mi to hodnì

Důležitou úlohu ve freestylu na lyžích či na snowboardu hraje pocit vlastního vloženého úsilí.

vlastní vložené usilí

[1:140][21] Hlavnì takhle z toho mámdalek..--------------------Hlavnì takhle z toho mám daleko víc

[3:62][17] vás to motivuje a prostì tode..--------------------vás to motivuje a prostì to de anajednou to de prostì a je to lepší a lepšía tøeba zkusíte nìco úplnì inèího

[3:112][143] Když už je všechno faktvelký ..-------------------- Když už je všechno fakt velký už achceš do toho dát všechno

[3:186][132] jako to fakt zabiješ jednou,a..-------------------- jako to fakt zabiješ jednou, ale jakomusíš chtít

[3:189][133] tak si všechno vydobylúplnì s..--------------------tak si všechno vydobyl úplnì sám

[3:196][137] On si všechno taky vyjelsám--------------------On si všechno taky vyjel sám

[3:201][142] my sme si stavìli dvojáky,tro..--------------------my sme si stavìli dvojáky, trojáky

[3:306][58] Takže je to jenom v méhlavì, ..--------------------Takže je to jenom v mé hlavì, no

[3:368][77] a máš to jenom jeden skok ade..-------------------- a máš to jenom jeden skok a deš namùstek, a tam se do toho hecneš tøebasám

[3:390][245] Nic prostì. To je jenomjejich..--------------------Nic prostì. To je jenom jejich aktivita, jeto jenom jejich motivace, protože je tobaví, a že to chtìjí dìlat.

[3:600][80] mezi tìma lidma, já neøíkám,j..--------------------mezi tìma lidma, já neøíkám, jakožetøeba freeskieøi k tobì vzhlíží, ale ty se ktomu musíš propracovat.

[3:609][105] Udìlal sem pro to hodnì--------------------Udìlal sem pro to hodnì

[3:614][110] Ale ne, ale ne, tam de o tov ..--------------------Ale ne, ale ne, tam de o to v tý hlavì,tam de o tu motivaci, víš co?

63

Nejčastěji zmiňovaným faktorem v souvislosti provozování freestylu na lyžích či snowboardu je pestrost a variabilita aktivity. Tato sportovní činnost představuje prostor pro vlastní tvorbu, provedení a prezentaci jednotlivých triků. Významným faktorem se zdá být možnost sebevyjádření. Ke stejným výzkumným zjištěním dospěl Šebek (in press).

variabilita aktivity

[1:247][52] Tak to tak bývá aji na tìchzá..--------------------Tak to tak bývá aji na tìch závodech, žekdyž se jede bez trik, tak ti jezdci si totøeba mezi sebou èasto hodnotí sami,kdo to vyhrál.

[3:32][11] Mnì se na tom líbí ta variabil..--------------------Mnì se na tom líbí ta variabilita

[3:77][123] ale pøitom mùžu zùstat ufrees..--------------------ale pøitom mùžu zùstat u freeskiingu,protože tam je taková variabilita prostìvšech trikù a možností

[3:105][143] Ale u nás je taky vícmožností..--------------------Ale u nás je taky víc možností v tomfreestylu, no

[3:113][143] že to není prostì stejný--------------------že to není prostì stejný

[3:271][225] Mì baví to, že prostì seuèím ..--------------------Mì baví to, že prostì se uèím ty rùznévariace, co jsou

[3:277][230] Ty si mùžeš vybrat jedenskok,..-------------------- Ty si mùžeš vybrat jeden skok, že amùžeš si tam chytnout patku, potomšpièku a mùžeš dát nohu pod nohu

[3:278][232] Mùžeš dát nohu pøesnohu, mùže..--------------------Mùžeš dát nohu pøes nohu, mùžeš jetdozadu

[3:279][233] Mùžu se toèit doleva,doprava...--------------------Mùžu se toèit doleva, doprava. Já mùžufakt cokoliv.

[3:282][239] Prostì máš prostì vícmožností..--------------------Prostì máš prostì víc možností.

[3:284][242] Mùžeš skákat pøes trupku,pøes..--------------------Mùžeš skákat pøes trupku, pøes lavièku,pøes strom a všechno, že?[3:360][398] my tìch trikù máme hroznì

moc,..--------------------my tìch trikù máme hroznì moc, ale ještìse to vždycky mìní, když pøijedeš nìkamjinam.

[3:387][238] Je to variabilní.--------------------Je to variabilní.

[3:465][402] U vás se to liší, že vy mátep..--------------------U vás se to liší, že vy máte prostì každýjiný mùstek, že jo? Vy nemáte tohle, žeto musí být dvacet centimetrù doprava...

[3:468][405] Ale zase u vás to nehrajetako..--------------------Ale zase u vás to nehraje takovou roliextra moc velkou, když už vyletíš, tak užmùžeš skoèit jak? Buï naplocho nebotrochu jakoby na trochu koplém mùstkunebo prostì na normálním. U vás tonehraje roli,

V souvislosti s jinými sporty je mnohdy často uváděna důležitost cesty jako cíle oproti výsledku. Účastníci výzkumu uvádí, že freestyle na lyžích či snowboardu dělají proto, že je baví učení se novým trikům, zkoušení nových trendů apod.

cesta jako cíl výsledek jako cíl

[1:230][28] anebo samozøejmì, kdyby tošlo..--------------------anebo samozøejmì, kdyby to šlo, takbych byl rád, ale nejdu tam jako zatímnìjak cílevìdomì, abych se zlepšovalpoøád se chci zlepšovat, ale nedávámtomu to, co se prostì dává ve sportech.

[3:325][72] a to uèení se, sorry, to není..--------------------a to uèení se, sorry, to není jakože, tykdyž...víš jak to myslím? My se bavímetím uèením.

[3:404][259] Já ten sport dìlám, protožemì..--------------------Já ten sport dìlám, protože mì baví touèení se

[1:180][31] Mì celkovì závodìní pøestalob..--------------------Mì celkovì závodìní pøestalo bavit

[3:324][72] a nejen ten výsledek.--------------------a nejen ten výsledek.

[3:326][72] Zatímco u sportu, jako dìlášt..--------------------Zatímco u sportu, jako dìláš ty, je dobrýten výsledek

[3:327][261] Jeho sport je závislý nakvali..-------------------- Jeho sport je závislý na kvalitnímvýsledku

[3:403][259] protože to potom zavánítím, ž..--------------------protože to potom zavání tím, že to dìláškvùli výkonu.

[3:406][259] ne ten výsledek.--------------------ne ten výsledek.

[3:410][261] To je nìco jiného, on dìlájin..--------------------To je nìco jiného, on dìlá jiný sport. Jehosport je závislý na kvalitním výsledku.

[3:481][411] takže jako pøedpokládám,že pu..--------------------takže jako pøedpokládám, že pudu zasevýkonnostnì nahoru.

[3:482][413] A potom se dostáváme naolympi..--------------------A potom se dostáváme na olympijskéhry, v Soèi 2014, kde bych chtìl být,takže to by byl mùj absolutní vrchol

Další často citované výroky jsou ve smyslu osobní svobody, nezávislosti a zábavy. Důležitost je přisuzována faktu, že freestylisté si dělají sport po svém a s radostí.

64

nezávislost

[1:34][11] prostì snowboard je všechnook..--------------------prostì snowboard je všechno okolo oježdìní nìkam a na party

[1:80][9] tak mùžeš jet v podstatì sama--------------------tak mùžeš jet v podstatì sama

[3:11][6] nebaví mì tøeba poslouchat lid..--------------------nebaví mì tøeba poslouchat lidi a tak tynázory a televizi

[3:34][11] Je to prostì volný, a kdyžpro..--------------------Je to prostì volný, a když prostì èlovìkchce tak je s kamaráda, je s lidma, kterýto dìlaj

[3:45][11] A potom je ten freestyle, žem..-------------------- A potom je ten freestyle, že mùžu nositvolný gatì. Práce, ve škole, furt musíèlovìk nosit podpadky a nìjaký sukýnky apak si to prostì jako obrátí a je to fajn,takže tak.

[3:59][17] když prostì by tøeba aji ti li..--------------------když prostì by tøeba aji ti lidi nebyli okolo

[3:87][128] protože já v tom vzduchumùžu ..-------------------- protože já v tom vzduchu mùžu dìlatfakt, co chci.

[3:96][131] A mùže si u toho øíkat, cochc..--------------------A mùže si u toho øíkat, co chcem

[3:111][143] že každej dìlá nìco jinýho--------------------že každej dìlá nìco jinýho

[3:231][187] jedeš si své--------------------jedeš si své

[3:357][393] Vy fakt prostì jakobyobleèeš ..--------------------Vy fakt prostì jakoby obleèeš se jako,cigárko, trávièka, úplnì zhulení dete nazávody

zábava[1:45][28] Je to prostì zábava, že jápoø..-------------------- Je to prostì zábava, že já poøád berusnowboard spíš jako zábavu než jakosport

[1:229][28] ale mám to v sobìposkládaný t..--------------------ale mám to v sobì poskládaný tak, že jeto zábava, že to je mùj koníèek

[1:241][48] ti lidí, co zaèínali tak už ne..--------------------ti lidí, co zaèínali tak už nejsou úplnìmlaïáci a nehrnou se tak do tìch závodù,ale chcou si to spíš užít.

[1:243][49] Jo, to je pøesnì ono, užít si ..--------------------Jo, to je pøesnì ono, užít si to, co tì baví.

[3:4][5] Protože mì to v tom vzduchu ba..--------------------Protože mì to v tom vzduchu baví

[3:10][6] Je to dobrej pocit, prostì, ba..--------------------Je to dobrej pocit, prostì, baví mì to

[3:20][7] proto to dìlám a baví mì to--------------------proto to dìlám a baví mì to

[3:37][11] A baví mì to--------------------A baví mì to

[3:217][179] prostì jen tak ze srandy--------------------prostì jen tak ze srandy

[3:220][182] ty jo, mì to baví--------------------ty jo, mì to baví

[3:237][190] jedeš sem, pro zábavu--------------------jedeš sem, pro zábavu

[3:270][225] A zábava je, že my jichmáme f..--------------------A zábava je, že my jich máme fakt vícprostì než je u vás.

[3:272][225] Mì baví to, že prostì seuèím ..--------------------Mì baví to, že prostì se uèím ty rùznévariace

[3:592][294] Ten sport mají dìlat jenompro..--------------------Ten sport mají dìlat jenom pro radost

Ve výzkumu se opakovaně setkáváme s tématem úrazu. Účastníci se riziko zranění nejen uvědomují, ale i s tím do budoucna počítají, berou ho jako součást sportovní činnosti, které se věnují. Zároveň však mají vlastní způsoby minimalizace možnosti zranění.

65

stín úrazu

[1:249][61] ale jak je to zmrzlý, tak to n..--------------------ale jak je to zmrzlý, tak to neskáèuvùbec, když je jak beton, ale velký kiky,jak je to zmrzlý ,tak to neskáèu, to mámsvoje záda moc rád.

[1:251][70] Vždycky, dyž vidím nìcozmrzlý..--------------------Vždycky, dyž vidím nìco zmrzlýho, tak nato kašlu a radši si dávám pøekážky, natìch se mùžeš zranit sice taky, ale je torozhodnì míò nebezpeèný než to rozpálitna 15 m a kydnout na záda.

[1:255][74] Já si dávám bacha na tyfregme..--------------------Já si dávám bacha na ty fregmenty, tyneskáèu, po tìch bych se asi nepostavil.

[3:331][362] A pak je to tøeba blbý sitøeb..--------------------A pak je to tøeba blbý si tøeba øíct, že„mùže se ti nìco stát“

[3:333][362] takže to prostì všechnosmeteš..--------------------takže to prostì všechno smeteš a prostìjezdíš a seš rád, no

[3:371][77] Ale pøitom stejnì furt jakoby..--------------------Ale pøitom stejnì furt jakoby maximálnì simùžeš dát prostì na èuòu nebo na záda aprostì dobré, všechno oukej

[3:422][321] Tam je potom druhá vìc,když s..--------------------Tam je potom druhá vìc, když se zraníš.

[3:428][324] pak se tøeba se zraní--------------------pak se tøeba se zraní

[3:448][373] a jakoby èeho se nejvícbojím ..--------------------a jakoby èeho se nejvíc bojím jakoby,proè jakoby skonèit, tak je to zranìní

[3:453][385] Samozøejmì zranìní se bojívši..--------------------Samozøejmì zranìní se bojí všichni asiúplnì nejvíc.

[3:476][411] že sem vidìl neskuteènývidea,..-------------------- že sem vidìl neskuteèný videa, kde seprostì lidi totálnì zmasakrovali a zmìnili se knepoznání

[3:483][413] Potom sem tak jakobyèmárknul ..--------------------Potom sem tak jakoby èmárknul dolù,hodnì dolù tak jakože zranìní, protožeskoro každý sportovec má nìjaké zranìní,které ho omezí nebo spíš vìtšinasportovcù nebo v tom našem sportuskoro každý druhý

[3:598][77] U vás, když ty to vidíš, takt..-------------------- U vás, když ty to vidíš, tak ty to mùžešskoèit do té vody, že jo? Ty se prostì zetøech metrù rozplácneš na vodu a jevšechno oukej, když máš vestu, neopréma to

Závěr Již dílčí výsledky naší práce naznačují popření některých zavedených nebo ustálených mýtů týkajících se zkoumané skupiny sportů. Jednu kategorii výpovědí například tvoří výroky vztahující se k riskování jako takovému. Freeskieři a snowboardisté se podle řady výpovědí nechtějí zranit, naopak to je to poslední o co stojí. Jak je patrné z některých uvedených náhledů, jezdci se například nepouštějí střemhlav na skok, aniž by si předtím nepromysleli, jak a jaký skok provedou a nezhodnotili své kompetence. Riziko v tomto směru představuje stimulaci nejen po stránce fyziologické, psychické (ve smyslu působení podvědomých až nevědomých ochranných mechanizmů), ale i strategického myšlení a logického uvažování, které probíhá na odlišné bázi. Zkoumaný typ aktivit představuje jeviště, na kterém protagonisté objevují sebe sama v zátěžových situacích a možnost osvojení si účinných strategií vedoucích k jejich efektivnímu zvládání. Zřejmý psychologický potenciál těchto aktivit je možném přenosu do širších interpretací životního běhu účastníků. Referenční seznam ALFERMANN, D., STAMBULOVA, N., & ZEMAITYTE, A. (2004). Reactions to sport career termination: A crossnational comparison of German, Lithuanian, and Russian athletes. Psychology of Sport & Exercise, 5, 61–75. ALFERMANN, D., & STAMBULOVA, N. (2007). Career transitions and career termination. In G. Tenenbaum, & R. Eklund (Eds.), Handbook of Sportpsychology (pp. 712-733). New Jersey: John Wiley Sons. BALTES, P. B., LINDENBERGER, U., & STAUDINGER, U. M. (1998). Life-span theory in developmental psychology. In W. Damon & R. M. Lerner (Eds.), Handbook of child psychology I. (pp. 1029–43). New York: Wiley. BALTES, P. B., STAUDINGER, U. M., & LINDENBERGER, U. (1999). Lifespan psychology: theory and application to intellectual function. Annu. Rev. Psychol., 50, 471 - 507. BREIVIK, G. (1999). Sensation seeking in sport. Oslo: Norges Idrettshoegskole. BRYANT, A., & CHARMAZ, K. (2008). Grounded theory. London: SAGE publications.

66

BÜHLER, Ch.(1933). Der menschliche Lebenslauf als psychologisches Problem. Leipzig:Hirzel. CORBIN, J., & STRAUSS, A. (1999). Basic of qualitative research (3rd ed.). Thousand Oaks: Sage Publications. ČERMÁK, I. (2004). „Genres“ of life-stories. In D. Robinson, Ch. Horrocks, N. Kelly & B. Roberts (Eds.). Narrative, Memory, and Identity. Huddersfield: University of Huddersfield Press. ERIKSON, E. H., & ERIKSON, J. M. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Lidové noviny. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. HOFFMANNOVÁ, J. (2003). Extrémní sporty. Specifické aspekty osobnosti a motivace u sportovců. Rigorózní práce, Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Olomouc. HOŠEK, V. (1999). Psychologie odolnosti (2. vyd.). Praha: Karolinum. KAJTNA, T., TUŠAK, M., BARIČ, R., & BURNIK, S. (2004). Personality in high – risk – sports athletes. Kinesiology, 36, 24-34. KOŠČO, J. et al. (1987). Poradenská psychológia. Bratislava: SPN. LAVALLEE, D., & WYLLEMAN, P. (2006). Career Transitions in sport. International Perspectives. U. S.: Fitness Information Technology. MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. MORGAN, D. L. (2001). Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. MORGAN, D. L. (1997). The focus groups as qualitative research (2nd ed.). Thousand Oaks: Sage Publication, Inc. MORRIS, T., & SUMMERS, J. (1995). Sport psychology. Theory, applications and issues. NY: John Wiley and Sons. MURPHY, S. M. (1995). Sport psychology interventions. Champaign: Human Kinetics. ROBINSON, D. W. (1992). A descriptive mode of enduring risk-recreation involvenient. Journal of Leisure Research, 24(1), 52-63. ROBINSON, D. W. (1992). The risk - sport process: an alternative approach for humanistic physical education. QUEST, 44, 88-104. ŘÍČAN, P. (2004). Cesta životem. Vývojová psychologie. Praha: Portál. SCHROOTS, J. J. F., & ten KATE, C. A. (1989). Metaphors, aging and the Life-line Interview Method. In D. Unruh & G. Livings (Eds.), Current perspectives on aging and the life cycle(3). Personal history through the life course (pp. 281-298). London: JAI Press. STRAUSS, A., & CORBINOVÁ, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. ŠEBEK, L. (in press). Specifické aspekty učení, motivace a adherence ke sportovní aktivitě u subkultury bikerů. Disertační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. ŠEBEK, L., & HOFFMANNOVÁ, J. (2010). Metoda focus group a možnosti jejího využití v kinantropologickém výzkumu. Tělesná kultura, 33(2), 30–49. VLČKOVÁ, I. (2004). Formální zvláštnosti autobiografické paměti u různých věkových skupin. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Brno. VANĚK, M., HOŠEK, V., & SVOBODA, B. (1974). Studie osobnosti ve sportu. Praha: Univerzita Karlova.

67

ODBORNÁ SEKCE 3

Outdoor ve studijních programech všeobecných kateder a ústavů tělesné výchovy a sportu na vysokých školách

68

TRANSFORMACE TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ NA OUTDOOR ANIMAČNÍ PROGRAMY NA SLEZSKÉ UNIVERZITĚ OBCHODNĚ

PODNIKATELSKÉ FAKULTĚ V KARVINÉ

Marek Cvikl, Jiří Helešic, Michal Sebera

Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě

1. VÝVOJ POSTAVENÍ TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ V RÁMCI STUDIJNÍCH PLÁNŮ 

Obchodně podnikatelská fakulta Karviná byla zřízena zákonem České národní rady v roce 1991 jako součást Slezské univerzity v Opavě. V akademickém roce 1990/1991 fungovala jako součást Masarykovy univerzity v Brně. Fakulta má ekonomické zaměření a studují zde studenti studijních programů Hospodářská politika a správa, Marketing a management, Systémové inženýrství a informatika, Gastronomie, hotelnictví a turismus. Dříve jednostupňové magisterské studium je od roku 2002 rozděleno na bakalářský tříletý a navazující magisterský dvouletý stupeň. Studium se od roku 1997 řídí kreditovým systémem.

Fakulta zaměstnává tělovýchovné pracovníky hned od svého vzniku v roce 1990. Samostatná katedra tělesné výchovy byla zřízena v akademickém roce 1992/93. Od roku 2007 byl změněn název na Katedru tělovýchovných a sportovních aktivit. Od roku 1993 má stabilně 3 interní zaměstnance a zaměstnává dle aktuální potřeby několik externích spolupracovníků.

Vývoj studijních plánů jednotlivých oborů odráží záměry vedení fakulty v jednotlivých obdobích, podmínky ministerstva školství a akreditační komise pro tvorbu a realizaci studijních programů na vysokých školách. Odráží i celospolečenské vlivy jako je vstup do Evropské unie, přijetí boloňských dohod a zavedení vícestupňového terciálního vzdělávání v České republice. Z původně malé a elitní fakulty pro cca 1000 – 1200 studentů je v dnešní době instituce, jež má 14 bakalářských a 6 navazujících magisterských studijních oborů ve 4 studijních programech. V současnosti je zapsáno na fakultě cca 4300 studentů, tedy téměř čtyřnásobek původního záměru. Tento překotný extenzivní rozvoj počtu studentů se samozřejmě projevuje v konstrukci studijních plánů i v postavení tělovýchovy v jejich rámci. V následujících řádcích uvádíme vývoj postavení předmětů realizovaných katedrou tělesné výchovy či katedrou tělovýchovných a sportovních aktivit v rámci studijních plánů. Rok 1993 – 1999 Zařazení: studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu Rozsah: 5 semestrů, 2 hod. týdně, 2 kredity/semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat

12 kreditů za nižší stupeň magisterského studia Rozdělení: 1. - 2. semestr – základní TV program + plavecký výcvik

3. - 5. semestr – specializované TV 6. – 10. semestr – volitelné TV

TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia. Rok 1999 -2002 Zařazení: studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu Rozsah: 4 semestry, 2 hod. týdně, 2 kredity/semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat

10 kreditů za nižší stupeň magisterského studia Rozdělení: 1. semestr – základní TV program včetně plaveckého výcviku

2. semestr - specializované TV programy 3. - 4. semestr – výběrový program TV 5. – 10. semestr – volitelné TV (nepovinné)

TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia.

69

Rok 2002-2005 Zařazení: studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu Rozsah: 4 semestry, 2 hod. týdně, 2 kredity/ semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat

10 kreditů za nižší stupeň magisterského studia 2 semestry 2 hod. týdně, 2 kredity/ semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat

6 kreditů za bakalářské studium Rozdělení: 1. - 2. semestr – základní TV

3. - 4. semestr – výběrový program TV 5. – 10. semestr – volitelné TV (nepovinné)

TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia. TV kurz povinný v rámci bakalářského stupně studia. Rok 2005-2008 Zařazení: nezařazeno ve studijních plánech, volně volitelná Rozsah: 2 hod. týdně, bez kreditového ohodnocení TV kurzy povinné pouze pro obor: Hotelnictví Rozsah: 3 povinné 7 denní kurzy studijní programu: Gastronomie, hotelnictví a turismus – 3 povinné kurzy, 6 kreditů Rozdělení: ITVK891 Letní outdoor aktivity

ITVK892 Zimní outdoor aktivity ITVK893 Indoor aktivity a zahraniční pobyty

Rok 2008-2011 Zařazení: studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu Rozsah: 1 semestr, 2 hod. týdně, 2 kredity - nutnost získat 2 kredity za bakalářské

studium Rozdělení: 1. semestr – základní TV

2. - 6. semestr – výběrový program TV (nepovinný) – Bc. studium 7. – 10. semestr – výběrový program TV (nepovinný) – NMg. studium

TV kurzy povinné pouze pro obor: Hotelnictví Rozsah: 1 povinný 7 denní kurz studijní programu: Gastronomie, hotelnictví a turismus – 1 povinný kurz, 2 kreditů Rozdělení: TVASA/PLOA Letní outdoor aktivity nebo TVASA/PZOA Zimní outdoor

aktivity

Jak je patrno z výše uvedeného byly tělovýchovné kurzy vždy součástí činnosti katedry. Považovali jsme kurzy vždy za nedílnou součást vysokoškolského studia a „tělo-výchovných aktivit“ vysokoškoláků. Koncept katedry tělesné výchovy zahrnoval, a doufám bude dále zahrnovat, vzájemně propojenou kombinaci nabídky pohybových aktivit v rámci semestru – „pravidelná každotýdenní výuka“, bloková výuka sportovních a rekreačních aktivit –„tělovýchovné kurzy“ a činnost Vysokoškolského sportovního klubu – stavovského sportovně zaměřeného občanského sdružení.

Na OPF Karviná bylo celkem ke studiu zapsáno za 20 let cca 15 000 studentů a do letošního roku úspěšně absolvovalo 4700 studentů. Některý z tělovýchovných kurzů absolvovalo cca 4 500 studentů. Tabulka č. 1

70

Zdroj: 20 Obchodně podnikatelské fakluty v Karviné – propagační boržura Tabulka č. 2

Zdroj: záznamy katedry tělesné výchovy OPF Karviná

Z grafů je jasně patrný, postupně se zrychlující extenzivní rozvoj OPF Karviná. Zabezpečit výuku rostoucího počtu zapsaných studentů se neobejde beze změn v oblasti studijních plánů. Ty jsou konstruovány tak, aby minimalizovaly celkové náklady výuky, případně neobsahovaly „zbytné“ předměty či celé studijní obalsti mezi něž se na OPF v Karviné bohužel dostala i tělovýchova a sport (viz. roky 2005–2008). Skokový nárůst počtu přijímaných studentů není provázen nárůstem počtu tělovýchovných pracovníků na katedře. Vedení fakulty opakovaně přijalo rozhodnutí o snížení rozsahu nabídky tělovýchovných aktivit v rámci studijních programů nebo dokonce okamžitou změnou statutu předmětů vyučovaných katedrou na předměty volitelné a ještě bez kreditového hodnocení. V následujícím období (2008–2011) se nám podařilo do studijních plánů zařadit alespoň v prvním ročníku jeden semestr výuky tělovýchovných a sportovních aktivit se statusem

71

předmětu „povinný“ a kreditovým ohodnocením. V ostatních semestrech bakalářského studia a všech semestrech navazujícího magisterského studia pak se statusem volně volitelná a s kreditovým hodnocením (2 kredity). Tělovýchovné kurzy se staly volitelnými s výjimkou „Outdoor animačních programů“ pro obor Hotelnictví. Z grafů je zřejmé, že procentuální podíl absolventů obchodně podnikateské fakulty jež se aktivně účastní tělovýchovných kurzů či „Outdoor animačních programů“ neustále od roku 2003 klesá. V současnosti si tělovýchovné kurzy či outdoor animační programy zapisuje ani ne ¼ všech absolventů bakalářského studia. Přičemž jejich velkou část tvoří studenti oboru hotelnictví, pro něž je to závazný odborný předmět. Volně volitelný předmět „bloková výuka sportovních specializací“, jak jsou v současných studijních plánech evidovány tělovýchovné kurzy, si zapisuje odhadem 10 – 15% budoucích absolventů. S touto skutečností se katedra nechce smířit, hledá příčiny tohoto stavu a možnosti jeho změny. Nejprve jsme se zaměřili na obsahovou stránku tělovýchovných kurzů a Outdoor animačních programů.

2. OBSAHOVÁ NÁPLŇ TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ A OUTDOOR ANIMAČNÍCH PROGRAMŮ 

Předmět „tělovýchovný kurz“ byl od roku 1991 do roku 2005 zařazen jako povinná součást studijních plánů všech studijních oborů v rozsahu absolvování 1 týden za magisterské či bakalářské studium. Základní náplní tělovýchovných kurzů na OPF Karviná byly vždy především turistické aktivity spojené s putováním a pobytem v přírodě – vodní turistika, cykloturistika, vysokohorská a pěší turistika. Dále aktivity vázané na určitou sezónu a prostředí – lyžování, snowboarding, windsurfing, paragliding, lezení. Zařazovali jsme kurzy sportovních specializací, které smysluplně rozšiřují nabídku pohybových aktivit o kurzy aerobních cvičení, různých sportovních soustředění se zaměřením na tenis, baseball a softbal, odbíjenou apod. Rozsah kurzu je 7 dní se snahou aby zahrnoval minimálně 12 plánovaných půldenních programů. Obchodně podnikatelská fakulta není vlastníkem žádného rekreačního zařízení, proto si místa konání vybíráme dle vlastního uvážení s ohledem na vhodnost podmínek a finanční možnosti frekventantů. V realizaci zimních kurzů se bezvýhradně orientujeme na české a slovenské hory. U letních programů pak na Českou a Slovenskou republiku, případně moře v Chorvatsku. Ve výběru destinací jsme částečně omezováni pravidly OPF Karviná pro zahraniční služební cesty.

Struktura tělovýchovného kurzu (blokové výuky sportovních specializací) je následující. 1. Hlavní pohybový program - studentům je nabízena určitá sportovní specializace (kurz

vodní turistiky, lyžování, windsurfingu, vysokohorské turistiky apod.). Kurz je převážně monotematicky zaměřen na danou specializaci. Denní rozsah tematicky zaměřené činnosti je alespoň 7 h doplněné o činnosti navázané na pobyt v přírodě a „táboření“.

2. Doplňující teoretické poznatky - součástí kurzů jsou i přednášky, které se bezprostředně

váží k nezbytným teoretickým poznatkům dané sportovní specializace a bezpečnosti při jejím provádění. Rozsah nepřesahuje tři přednášky v celkovém objemu do 4,5 hod.

3. Společenský program - společenský program doplňuje hlavní pohybový program a

umožňuje neformální setkávaní účastníků i vedení kurzu. Snažíme se, aby naplňoval jeden z hlavních cílů našich tělovýchovných kurzů, a to budování motivační struktury k provádění pohybových a sportovních aktivit v dospělém věku a rozšíření pohybových zkušeností o sporty v přírodě.

72

Předmět „Outdoor animační programy“ je od roku 2005 povinným předmětem studijního programu Hotelnictví, gastronomie a turismus, studijního oboru Hotelnictví. Je realizován formou kurzu mimo místo studia v Karviné či Opavě. Vlastní program kurzu má jednotnou strukturu: 1. Hlavní pohybový program (pohybové vzdělávání) - studenti si v současnosti vybírají

jeden zimní nebo letní animační program s hlavní pohybovou aktivitou zaměřenou např. na lyžování, snowboarding, vodní turistiku, cykloturistiku, vysokohorskou turistiku, rekondiční a kondiční aerobní aktivity. Hlavním cílem jednotlivých pohybových programů je zábavnou a nenásilnou formou naučit studenty základním pohybovým dovednostem vybraných sportovních specializací. Studentům, kteří mají s vybranou pohybovou aktivitou již větší zkušenosti, se samozřejmě nabízí rozšiřující program dle možností katedry s využitím moderních materiálu a současných trendů. Tyto studenty se snažíme zapojit i do procesu realizace pohybových programů jako demonstrátory, pomocné instruktory či samostatné organizátory a rozhodčí. Tak získávají potřebnou praxi pro svůj budoucí profesní život. Nedílnou součástí hlavního pohybového programu je získávání základních poznatků o bezpečném chování při pobytu v přírodě, pohybu na sjezdových tratích či mimo ně, pohybu na řekách, pohybu ve skupině při cyklistice apod. Dle možností jsou představovány některá řešení a možnosti záchrany v případě krizové situace.

2. Vzdělávací program (teoretické vzdělávání) - přednášky a semináře zaměřené na realizaci služeb v dané oblasti cestovního ruchu jako jsou: činnost horské služby, střediska lavinové prevence, lyžařské školy, provozovatelů lanových drah a sjezdových tratí, půjčoven sportovního materiálu, činnost různých fitcenter a komerčních sportovních a rekreačních areálů, průvodcovské služby, činnost trenérů a sportovních učitelů apod. považujeme za nedílnou součást našich Outdoor animačních kurzů. Tyto praktické informace rozšiřují povědomí frekventantů o dané problematice. Vzhledem k jejich studijnímu oboru jsou zde zakomponovány i prakticky orientované besedy s problematikou gastronomických služeb, hotelového provozu či služeb ubytovacích.

3. Doplňkový animační program - jedná se o animační program odpovídající konkrétnímu

prostředí a dané sezoně. Důležitým úkolem doplňkového animačního programu je vzájemné seznámení studentů. Vytváření kolektivu je zásadní pro navození pozitivní atmosféry a zdárný průběh kurzu. Program je tvořen outdoor nebo indoor společenskými a prožitkovými hrami, zaměřenými na týmovou komunikaci, řešení problémů, schopnost rozhodování nebo rozdělení rolí v týmu. Hry navazují na hlavní ideovou linii celého kurzu. Například, nejedeme na lyžařský kurz, jedeme na „Zimní Olympijské hry“, „Hry mládeže“, „Zábavou proti ekonomické krizi“ apod. Během kurzu jsou soutěže průběžně vyhodnocovány a na konci následuje závěrečné vyhlášení výsledků a předání cen. Cílem animačních programů je navazování nových společenských vztahů, řešení navozených situací a získání zkušeností z práce v týmu. Ve snaze o podporu budování motivační struktury frekventantů se snažíme „vizualizovat“ prožitky formou digitálního obrazového záznamu, který promítáme přímo při večerním hodnocení. Jako další výborný motivační prvek se nám osvědčil předmět, vyjadřující příslušnost k dané skupině, který si student může po skončení kurzu ponechat. Konkrétním příkladem budiž obyčejné tričko (dres), který když si na sebe oblékne, rázem se stává identifikovatelným členem svého týmu.

4. Praxe studentů - odborná praxe studentů v rámci Outdoor animačních programů je

realizována formou praktických výstupů. Jedná se o samostatnou skupinovou realizaci zvoleného tématu v oblasti služeb cestovního ruchu. Příkladem takových výstupů mohou být: „hry bez hranic“, „dalmácká gastronomie“, „slovenské hody“, přednášky na téma

73

„fauna a flóra Roháčů“, vedení skupiny osob a zajištění bezpečnosti na řece Otavě, průvodcovská činnost ve vybraném regionu či městě. Praktické výstupy jsou po jejich realizaci v diskuzi oponovány a připomínkovány jak vedením kurzu, tak vlastními účastníky.

3. ZÁVĚR 

Vzhledem k tomu, že máme jen omezenou možnost ovlivnění opětovného zařazení blokové výuky sportovních specializací do studijních plánů, nezbývá nám než se soustředit na propagaci a zatraktivnění nabídky rekreačních, tělovýchovných a sportovních aktivit. Naše snahy jsou vedeny několika směry. 1. Propagace tělovýchovných kurzů a blokové výuky sportovních specializací je mimo jiné

prováděna i v rámci pravidelné výuky členů katedry. Tam, kde lze navázat na semestrální výuku určité sportovní specializace, nabízíme zapsaným studentů možnost ji dále rozvíjet či doplnit formou blokové výuky. Maximálně využíváme moderních médií a možností informačních technologií. V případě naší fakulty se snažíme oslovit studenty prostřednictvím nástěnných obrazovek, elektronické nástěnky, webových stránek fakulty a katedry, informačního systému univerzity, informačních kiosků apod. Od loňského roku má katedra také profil a stránky na sociální síti facebook. Potenciál sociálních sítí je značný, a my se jej snažíme využít v náš prospěch. Velkou předností sociální sítě je její interaktivita. Pokoušíme se navázat přímou spolupráci i se studentskými organizacemi AISEC, Nadace Student, ERASMUS Club a studentskou komorou akademického senátu.

2. Chceme vytvářet či podporovat vznik menších „komunit“ a neformálních skupin. Zde máme na mysli, že s přibývajícím počtem studentů na vysokých školách dochází k paradoxní situaci kdy se tento „dav“ spíše atomizuje než hledá uplatnění ve skupině. Tomuto trendu bohužel nahrává i neosobní výuka ve velkých posluchárnách, různé formy e-learningu, zprostředkovávání video přednášek apod. Právě důraz na neformální setkávání skupiny lidí společných zájmů nebo společných zážitků může být jednou z cest, jak propagovat a zatraktivnit naši práci. Snažíme využívat na kurzech pořízených fotografií a videozáznamů, z nichž se vlastními silami vytváříme audiovizuální záznam, který pak následně účastníkům i vedení školy dáváme k dispozici. V poslední době se pokoušíme užít i společná propagační trička, jež by mohla podpořit myšlenku sounáležitosti s určitou skupinou, prostředím, akcí a dát tak účastníků pocit jisté výlučnosti.

3. Zatraktivnění programu blokové výuky sportovních specializací je nezbytné. Vedou nás k tomu i zjištění, která ukazují na menší pohybovou zkušenost frekventantů, jejich mnohdy nedostatečnou fyzickou kondici a s tím spojenou menší chuť překonávat fyzickou a psychickou únavu. Naši frekventanti byli mnohdy v průběhu i po skončení kurzu „velmi unaveni“. Pro některé se obyčejný tělovýchovný kurz stal „kurzem přežití“. Takto fyzicky náročný program jsou studenti stále méně ochotni podstupovat. Proto musíme upravit objem i náplň hlavního pohybového programu a opustit myšlenku jeho monotématického zaměření. Takto „získaný“ čas věnovat programům doplňkovým, společenským a regeneračním. Na základě zkušeností s realizací Outdoor animačních programů u oboru Hotelnictví se nám jeví jako možnost zatraktivnění „blokové výuky sportovních specializací“ zařazení samostatných animačních programů i do jejich plánů. Tak jak byly naznačeny v textu výše.

74

Katedra tělovýchovných a sportovních aktivit Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné je rozhodnuta pokusit se zvrátit nepříznivý trend klesajícího počtu účastníků námi nabízené „blokové výuky sportovních specializací“. Jsme přesvědčení, že by měla být součástí vzdělávacího programu studentů ekonomicky zaměřených oborů a nejen jich. Absolvování takovéhoto tělovýchovného kurzu s pohybovým programem a jeho již zmíněnými doplňky by mělo patřit k praktickým zkušenostem každého vysokoškolsky vzdělaného občana. Tato zkušenost by mohla přispět k provádění pohybových aktivit v dospělém věku jako běžné součásti života, jako dobré příležitosti k navazování společenských vztahů nebo k vlastní seberealizaci.

75

MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNICE ORIENTAČNÍHO BĚHU

Jan Došla

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno

Úvod

Orientační běh je krásný a zajímavý sport, který se provozuje většinou ve zdravém prostředí přírody. Zejména lesy tvoří nejpřirozenější „hřiště“ této sportovní disciplíny. Orientační běh můžeme provozovat celý sportovní život, mezi orientačními běžci najdeme jak čtyřleté děti, které jdou do terénu s rodič, tak i 80leté veterány. Je to sport, který spojuje fyzickou složku výkonu s duševní. Podstatnou část výkonu tvoří rychlost a správnost rozhodování, volba postupu a vůbec celková mentální síla sportovce.

Obr. 1 Orientační běh je vhodný sport pro všechny generace

Orientační běh je relativně mladé, dynamické sportovní odvětví. Je to sport, při kterém se snažíme za pomocí mapy a buzoly proběhnout co nejrychleji trať danou kontrolami zakreslenými v mapě, které musíme v přesně stanoveném pořadí označit. Pro orientační běh je charakteristické, že se pohybujeme v neznámém terénu. Všechny podstatné informace, pomocí kterých volíme svůj postup, bychom měli vyčíst z mapy. Čím přesnější je mapa, tím lépe můžeme volit svůj postup v terénu.

V rámci projektu FRVŠ 223/2010 jsem v roce 2010 vytvořil multimediální učebnici orientačního běhu nazvanou Orientační běh nejen pro začátečníky, kterou bych chtěl ve svém příspěvku představit. Vzhledem ke značnému počtu předmětů (a tím i studentů) využívajících základy orientace a orientačního běhu, se studenti vždy potýkali s problémem, jak získat literaturu vhodnou ke studiu. V současné době lze ke studiu využít pouze tištěné práce Kirchnera a Hnízdila Orientační hry nejen do přírody (2004) a Orientační sporty (2005), popřípadě starší práce Douška a Lenharta Malá škola orientačního běhu (1991) nebo Koče

76

Škola orientačního běhu (1980). Právě v oblasti multimediálních materiálů byla oblast orientačního běhu dlouhodobě opomíjena. V současné době je prováděna výuka orientace v terénu a výuka orientačních sportů a her na více pracovištích Masarykovy univerzity. Výuka probíhá u studentů oborové tělesné výchovy na Fakultě sportovních studií, studentů učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě a v rámci povinné tělesné výchovy také u studentů ostatních fakult Masarykovy univerzity. V rámci Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity bude učebnice využita při výuce u studentů, kteří se učí základy orientačního běhu v rámci výcvikového kurzu Turistika I. U studentů ostatních fakult Masarykovy univerzity, zapsaných do TV, bude využita v povinné TV u předmětů Sporty v přírodě, Outdoorové aktivity a Aktivní formy ochrany života a zdraví v krizových podmínkách. Nově vytvořená multimediální učebnice bude sloužit samozřejmě nejen potřebám studentů Masarykovy univerzity, ale vzhledem k jejímu umístění na webu ji mohou používat i studenti a učitelé jiných škol a také další zájemci o tuto problematiku. V současné době je k dispozici na Elportále Masarykovy univerzity, což jsou webové stránky poskytující e-learningové materiály studentům. Webová adresa této multimediální učebnice orientačního běhu je http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/beh/web/index.html. Učebnice vedle úvodu obsahuje těchto osm kapitol: Historie orientačního běhu Základní pojmy Výstroj a výzbroj Výklad značek Základní manuál závodníka Orientační hry a možnosti mapového tréninku Malý orienťácký slovníček Doporučená literatura

Nebudu zde popisovat obsah všech kapitol, pouze bych se pokusil poukázat na to nejzajímavější, co tato učebnice nabízí.

V kapitole Výklad značek se seznámíme s Mapovým klíčem, který by měl ovládat každý, kdo chce orientační běh vyzkoušet. Nejpoužívanější značky jsem pro větší názornost doplnil fotografiemi z terénu. Jako příklad můžeme uvést rýhu:

109 Rýha

Erozní rýha nebo příkop, které jsou příliš úzké pro znázornění vrstevnicemi nebo značkou 106, se znázorní jedinou čarou. Šířka linie odpovídá šířce rýhy. Minimální hloubka 1 m. Konec čáry je zašpičatělý.

77

Kapitola Základní manuál závodníka nám přináší nejdůležitější informace potřebné ke zvládnutí startu v závodě. Orientační běh má na rozdíl od jiných sportů celou řadu specifických pravidel, jejichž nedodržení nebo porušení se trestá diskvalifikací. Proto by i naprostý začátečník, který se chce zúčastnit orientačního závodu, měl tato pravidla znát.

Poslední kapitoly nám pak přináší malý orienťácký slovníček a doporučenou literaturu, která obsahuje velké množství zejména internetových odkazů. Orientační běh je velmi úzce spjat s webovým prostředím, přes které se dostaneme k pravidlům, metodice, závodům a přihláškám na ně. Některé závody můžeme dokonce i sledovat on-line.

Doporučená literatura:

DVOŘÁK, F. Orientační běh. Praha: FTVS UK, 1986, 160 s. HNÍZDIL, J., KIRCHNER, J. Orientační sporty: běh, běh na lyžích, radiový, horská kola, potápění. 1. vyd. Praha : Grada, 2005, 97 s. ISBN 80-247-1058-7. KIRCHNER, J., HNÍZDIL, J. Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada, 2004, 100 s. ISBN 80-247-0798-5. KOČ, F. Orientační běh. Praha: Olympia, 1975, 205 s. LENHART, Z. a kol. Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia, 1991, 146 s. ŽEMLÍK, J. a kol., 50 let orientačního běhu v ČR – ke stažení na: http://www.orienteering-history.info/50letob.pdf Doporučené internetové zdroje: http://www.orientacnibeh.cz/ – oficiální stránky ČSOS http://www.orienteering.org/ – stránky Mezinárodní federace orientačního běhu – IOF http://zhusta.sky.cz/Jihomoravska_oblast/ – stránky Jihomoravské oblasti OB http://repreob.hyperlink.cz/ – stránky české reprezentace http://repreob.hyperlink.cz/ob/index.php – stránky časopisu Orientační běh http://www.orienteering-history.info/cfirst.php – stránky Centra historie OB http://obmapy.shocart.cz/ – stránky Mapové rady http://tvorbamap.shocart.cz/ – stránky o tvorbě map pro OB http://csob.tmapserver.cz/ – databáze map pro OB http://obmapy.shocart.cz/ISSOM2007cz.pdf – ISSOM 2007 – česká verze http://lazarus.elte.hu/tajfutas/isom2000/isom2000-cz.pdf – ISOM 2000 – česká verze

78

ODBORNÁ SEKCE 4

Outdoor na nižších typech škol

79

OUTDOOROVÉ AKTIVITY V RÁMCI KURZOVNÍ VÝUKY NA NIŽŠÍCH TYPECH ŠKOL

Jan Kresta, David Cihlář

Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

v Ústí nad Labem

Úvod V našem příspěvku se zaměříme na problematiku realizace pořádání kurzů aktivit v přírodě na základních školách (dále jen ZŠ). V současném pojetí základního vzdělávání dle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (dále jen RVP ZV) mají tyto pohybové aktivity bezpochyby své místo. Aktivity v přírodě napomáhají k plnění cílů základního vzdělávání dle RVP ZV. Rámcový učební plán pro základní vzdělávání „závazně stanovuje začlenění vzdělávacích oblastí a vzdělávacích oborů do základního vzdělávání na 1. stupni a na 2. stupni“ (VÚP Praha, 2007, 104). V oblasti kinantropologie se to týká zejména vzdělávací oblasti Člověk a zdraví a vzdělávacích oborů Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Zřejmý je i přesah do dalších vzdělávacích oblastí (např. Člověk a příroda) a Průřezových témat (např. Enviromentální výchova). Oblast pohybových aktivit v přírodě může být realizována kromě klasických vyučovacích jednotek i organizační formou kurzu. Kurzovní výuka se jeví výhodně pro některé učivo jako je turistika a pobyt v přírodě, plavání, lyžování, snowboarding, bruslení. Možná je realizace i dalších pohybových činností podle podmínek školy a zájmu žáků (VÚP Praha, 2007, 78). RVP ZV umožňuje i realizaci netradičních outdoorových aktivit, kterých stále do naší tělesné kultury přibývá. Podle Louky et al. (2010) nebo Hnízdila et al. (2005,2004) se může jednat o rozličné pohybové outdoorové aktivity jako jsou různé formy turistiky (cyklo, vodní, vysokohorská apod.) nebo sporty v přírodě (orientační běh, horolezectví, rafting apod.). Domníváme se, že v současnosti bývá velmi problematické realizovat kurzovní výuku aktivit v přírodě. Důvodů může být mnoho. Může se jednat o materiální či personální podmínky dané ZŠ. Taktéž participace (materiální, finanční), která bývá požadována po rodičích žáků, může negativně ovlivnit realizaci této formy výuky. Pro další vylepšení stávající situace může posloužit výsledek šetření v jednotlivých regionech, popř. v celé České republice. Cíl práce Cílem práce je přispět do problematiky realizace kurzovní formy výuky na ZŠ zjištěním aktuální situace kurzovní výuky na základních školách (2.stupeň) v Ústí nad Labem. Metodika výzkumu V naší případové studii určité skupiny repsondentů, jsme využili dotazníkového šetření (s polouzavřenými otázkami), které jsme realizovali elektronickou formou (Thomas & Nelson, 2001). Obrátili jsme se na ředitele jednotlivých škol, aby svolili vyplnění dotazníku jejich vyučujícími tělesné výchovy na druhém stupni. Ředitelé byli ujištěni o faktu, že výsledky nebudou zveřejněny konkrétně, ale v obecné rovině. Celkově bylo dotazováno všech 28 škol spadajících pod Asociaci školních sportovních klubů (dále jen AŠSK) okresu Ústí nad Labem (pouze dvě školy nemají školní klub AŠSK). Celek tedy dotazník vyplnilo 28 učitelů tělesné výchovy ve věku 24-65 let s praxí v rozmezí 1-32 let. Návratnost dotazníků

80

byla 100%, podařilo se získat vyplněný dotazník z každé školy. Šetření proběhlo v říjnu a listopadu roku 2010. Výsledky Zajímalo nás, které kurzy jsou v současné době (v posledních třech školních rocích) na ústeckých školách realizovány, proč jsou realizovány a co případně brání jejich realizaci podle vyučujících tělesné výchovy, kteří vycházeli ze svých zkušeností. Celkově se v odpovědích o realizaci objevují kurzy cyklistické, lyžařské, vodácké a turistické (zaměřené na pěší turistiku). Souhrnné výsledky uvádíme v tabulce č. 1. Ostatní pohybové aktivity v přírodě nejsou realizovány formou kurzovní výuky. Tab. 1 Realizace kurzů na ústeckých ZŠ a zájem žáků o tyto kurzy Cyklistický kurz Lyžařský kurz Vodácký kurz Turistický kurz Počet % Počet % Počet % Počet %

A 18 64,3 4 14,3 22 78,6 18 64,3B 0 0 2 7,1 0 0 0 0C 4 14,3 8 28,6 0 0 6 21,4D 6 21,4 14 50,0 6 21,4 4 14,3

Legenda: A – ZŠ kurz nepořádá, B – Žáci se účastní, ale bez většího zájmu, C - Žáci se chtějí účastnit, D - Žáci o tyto kurzy projevují velký zájem Cyklistické kurzy nepořádá 18 škol (64%), tj. přibližně třetina ústeckých ZŠ je realizuje. Zájem žáků o tyto kurzy ve školách, kde je kurz realizován, je u žáků zvýšený. Vyučující nejčastěji uvedli (62%), že důvodem nerealizace cyklistického kurzu je finanční participace rodičů na kurzu a neochota samotných vyučujících kurz poprvé realizovat. Problémem naopak nebylo materiální vybavení, jízdní kolo na kurz by si opatřila většina žáků. Žádná škola nemá k dispozici kola na půjčování žákům. Lyžařské kurzy nepořádá přibližně 15% ústeckých škol, zbytek škol je poměrně s úspěchem realizuje. Polovina škol uvádí velký zájem o tyto kurzy. Je nutno dodat, že pod pojmem lyžařský kurz je nutno zahrnout i snowboarding. Na některých kurzech je však realizován pouze sjezdový výcvik (běžecký nikoliv). Učitelé uvádějí dlouholetou tradici těchto kurzů na svých školách. Z ústeckých škol má 71% škol k dispozici lyže pro zapůjčení žákům. Vodácké kurzy jsou realizovány pouze na šesti školách, kde je o ně velký zájem. Jsou realizovány jak na raftech, kanoích, tak kajacích. Školy plně využívají služeb externích organizací pro pronájem materiálního vybavení (lodí, pádel apod.). Turistický kurz je realizován na deseti školách s poměrně zvýšeným zájmem žáků. Některé školy (5 škol) uvedly, že v rámci tohoto kurzu zařazují jednorázově vodácký výcvik nebo cyklo výlet. Z šetření dále vyplynulo, že některé školy (byť jich bylo minimum, konrétně 2) nerealizují žádný kurz aktivit v přírodě. Diskuse Z výše uvedených výsledků můžeme usuzovat, že velkou roli při (ne)realizaci kurzů na dané škole hrají tyto aspekty: tradice kurzu na škole, která je spojena s menší organizační náročností pro organizátora (většinou učitel tělesné výchovy); finanční částka, kterou musí uhradit za kurz rodiče; ochota učitele kurz organizovat, realizovat bez nároku na finanční

81

odměny v opozici se zvýšeným rizikem úrazu žáků a tím vzniklých problémů pro vyučujícího; materiální vybavení školy (zapůjčení vybavení zdarma žákům). Největší četnosti vykazovaly zrealizované lyžařské kurzy, což by mohlo být dáno nejen tradicí na dané škole (ta úzce souvisí s v minulosti povinným lyžařským výcvikem pro žáky sedmých tříd), ale i vzrůstající oblibou lyžování a snowboardingu ve společnosti. Naopak nejméně byly realizovány kurzy vodácké. Příčinou může být větší organizační náročnost pro vyučujícího při přípravě kurzu, zejména při nevyhovujících materiálních podmínkách školy (škola nemá vlastní lodě). Zřejmě to je dáno finanční náročností na jejich nákup. Z praxe víme, že např. některé výchovné ústavy tyto lodě vlastní a kurzy organizují (např. Výchovný ústav Boletice). Jistou možností je využití služeb externích organizací, které zajišťují komplexní služby v oblasti vodní turistiky. Překvapivě málo škol realizuje kurzy pěší turistiky. Většinou se však nejedná o pouhou pěší turistiku, kurz je doplněn i o jiné formy turistiky. Na některých školách se obsah dle nás spíše blíží „sportovně-turistickému“ kurzu, kdy obsahem jsou v místě konání sportovní klání a některý den výlet apod. Závěr

V našem příspěvku jsme se zaměřili na oblast realizace kurzovní výuky na druhém stupni ZŠ. Z výše uvedených výsledků je patrné, že kurzovní forma výuky aktivit v přírodě, má stále své místo v Rámcových učebních plánech jednotlivých škol. Vzhledem k velké problematičnosti nařízení účasti ředitelem školy žáky, jsou tyto kurzy spojeny s určitými problémy. Doporučujeme věnovat tomuto problému další pozornost nejen v regionálním, ale i v celorepublikovém měřítku. Literatura HNÍZDIL, J. et al.(2004). Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada.

HNÍZDIL, J. et al. (2005). Orientační sporty :běh, běh na lyžích, radiový, horská kola, potápění. Praha: Grada.

LOUKA, O. et al. (2010). Základy turistiky a sportů v přírodě. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP. THOMAS, J. R., & NELSON, J. K. (2001). Research methods in physical activity. Champaign, IL: Human Kinetics. VÚP PRAHA. (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP Praha.

82

VYUŽITÍ LEZECKÝCH STĚN NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

Ladislav Vomáčko, Jiří Baláš, Lenka Nováková

Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze

Úvod Lezení je sport jednak pro malé holky i kluky, ale stejně tak pro zralé muže a ženy. Stává se, že tento zdánlivě obyčejný sport přeroste v životní názor nebo dokonce styl. Jestliže lezení propadneme, není možné s ním přestat. Lezení je pro mnoho z nás droga odkrývající nám stále nové obzory. Je činností, ke které se rádi vracíme a jejímž prostřednictvím se snažíme přiblížit ke svým lezeckým cílům. Lezení je vlastně hra, hra s gravitací. Každým krokem se na stěně lezci ukazuje nová situace, při jejímž řešení si lezec nehraje pouze se stěnou, ale také sám se sebou. Obzvláště lezení nízko nad zemí (bouldering) lezcům přináší radostné prožitky. Lezení je činnost, která je spojována se strachem, ale i s důvěrou. Lano spojuje lezce s partnerem, který ho jistí. Jistič musí být plně soustředěn na pohyb lezce a odhadovat, co udělá a jak se asi zachová při jeho dalších krocích a postupech vpřed. Jak u lezce, tak i u jističe se rozvíjí citlivá forma spolupráce, která se odráží v sociálním vztahu mezi lidmi a v budování důvěry. Lezení s jištěním je celé založené na odpovědnosti a důvěře mezi lezcem a jističem. Kdo není schopen svěřit svůj život do cizích rukou, nemůže nikdy bezpečně lézt.

Historie lezení na umělých stěnách Počátek lezení na umělých stěnách je mnohdy uváděný v 80. letech 20. století, přičemž datován byl již dříve. S jakýmsi předchůdcem lezeckých stěn se můžeme setkat na přelomu 18. a 19. století v armádní přípravě. Nedaleko Seattlu v USA byla vybudována Schurmannova skála s umělými chyty. S další stěnou se můžeme setkat v Paříži počátkem 40. let 20. století, kterou vybudovali pařížští lezci. Postupem času se začaly objevovat další stěny a to především k pedagogickým účelům, bylo tomu tak v 50. a 60. letech. Vyučující D. Robinson společně se skupinou studentů postavil v roce 1957 ve vestibulu Katedry tělesné výchovy na Univerzitě v anglickém Leedsu umělou lezeckou stěnu, která ovlivnila mnohé zájemce o lezení. Další velmi stará stěna je v tělocvičně Uralského technického institutu v ruském Jekatěrinburgu, dříve Sverdlovsku. Zprvu se jednalo o dřevěné bariéry s dřevěnými chyty a lištami nebo naopak zdi s vystouplými kameny. Využívaly se k výuce základů lezení, k nácviku různých záchranných technik, k prožitkovým aktivitám apod. Postupně se stěny dostávaly do škol a různých sportovišť, avšak velice pomalu. Rozmach lezeckých stěn nastává v 80. a 90. letech s rozvojem soutěžního lezení. První soutěže světové úrovně na umělé stěně se konaly roku 1897 v Grenoblu. Od následujícího roku se pořádal každoročně světový pohár v lezení na rychlost a obtížnost. Historie lezení na umělých stěnách v českých zemích V českých zemích došlo k rozvoji lezení na umělých stěnách až s příchodem demokracie. Do roku 1989 se mu zde bohužel moc nedařilo. Nejdříve se začaly stavět stěny ve velkých městech, jedna z prvních stěn byla postavena v Ostravě přívoze v ve sportovní hale Hutních montáží. Vznik této stěny je datován na rok 1991, v roce 1994 vznikla stěna v hale TJ Ruzyně, přibližně současně vnikla umělá stěna v Liberci v tělocvičně TU. Nejvíce stěn se staví ve školách, ve víceúčelových halách či sportovních komplexech. V různých modifikacích nalezneme stěny i na dětských hřištích, dokonce i v mateřských školách v

83

podobě prolézaček. Díky rostoucímu počtu stěn ve školách se začalo lezení zařazovat do výuky tělesné výchovy a do volnočasových aktivit žáků. Pedagogické využití lezení na umělých stěnách v historii Lezení bylo řazeno mezi důležité činnosti již od začátku povinné tělesné výchovy u Filantropistů. Na první pohled je patrné, že z pedagogického hlediska je horolezectví vyzdvihováno v dějinách tělesné výchovy spíše jako forma lezení na uměle vytvořených překážkách, oproti formě lezení ve volné přírodě. Využívaly se především přírodní nebo zdánlivě přírodní překážky a stanoviště (ne vlastní rukou vybudovaná – stromy, hromady, kameny atd.), na nichž byly přidělány další pomůcky (žebříky, lana) zcela jako doplňková záležitost.

Lezení můžeme z pedagogického pohledu velice kladně hodnotit především z hlediska zvyšování účinnosti vzdělávacího procesu. U lezení se jedná o komplexní plnění pohybového úkolu, které od sebe nelze dělit na stránku fyzickou či psychickou, ale je nutné obě tyto části spojovat a plnit současně na dostatečné úrovni. Rozvoj tělesných cvičení v tělesné výchově vytlačil lezení a lezecké nářadí na dlouhou dobu z pedagogického procesu. Nyní se v mnoha zemích opět upírá na lezení pozornost. Dalo by se říct, že se vyvíjí ve dvou směrech. V jednom směru se jedná o součást gymnastických cvičení a v druhém směru jako horolezectví ve vysokých horách. Dnes je lezení akceptovaný druh sportu, který má vlastní pole působnosti a těší se velké pozornosti ve volnočasových aktivitách jak u mládeže, tak i u dospělých

Umělá „horolezecká“ stěna Přestože sportovní lezení patří mezi sporty v přírodě, ke kterému patří pohyb v přírodě, zábava, dobrodružství, adrenalin a jiné, lezení na umělé stěně by nemělo sloužit pouze jako tréninkové v době, kdy je venku k lezení nevhodné počasí. Umělá lezecká stěna je považována za nejvhodnější způsob seznámení začátečníků s tímto sportem. Odpadají nám zde rizika např. dlouhých pádů, dopadů na kamení, nerovného letu, atd., další výhodou může být teplo, sucho a pohodlí tělocvičny, které dokáže každý začátečník ocenit. Mnozí u umělých lezeckých stěn zůstávají a na skály se nikdy nedostanou, k tomu samozřejmě mohou vést různé důvody. Byť se jedná o psychické potíže (např. strach, úzkost, smutek, lítost, atd.) nebo jen nemají tu správnou příležitost a chuť zkoušet něco nového. Stěna, která se bude využívat pro výuku lezení ve školách, by měla být členitá, to znamená, že by měla být opatřena hranami, kouty a komíny pro lezení. Tyto profily umožňují postavení lezeckých cest podobných jako ve volné přírodě. Přesně na takovýchto cestách využívají děti více nohy a celé tělo. Velmi vhodné je ve výuce využívat stěnu v kombinaci s ribstoly, které bezprostředně navazují na prostor lezení. Dalším vhodným doplňkem mohou být šplhací lana nebo dokonce lezecké sítě

Z hlediska specifičnosti činnosti na umělé lezecké stěně se jeví jako nezbytné další vzdělání pedagogických pracovníků. Již od roku 1998 vybrané vysoké školy poskytují vzdělání pro instruktory lezení na umělých stěnách. Jedná se o určitou instruktorskou kvalifikaci, která opravňuje učitele vyučovat lezení, stejně jako jsou licence na lyžování, snowboarding, aj. Toto oprávnění „instruktor lezení na umělých stěnách“ se dá získat v současné době na akreditovaných pracovištích.

Cíle práce

Cílem práce je zjistit počtem umělých lezeckých stěn, na základních a středních školách v Praze. Dále zjistit, kolik ZŠ a SŠ vlastní svoji umělou lezeckou stěnu a využívají lezení v rámci výuky tělesné výchovy. Dalším cílem práce je, poukázat na využití lezeckých stěna

84

v prostorách škol. Posledním cílem je zjistit, kolik škol zařazuje lezení do výuky TV, ale nevlastní lezeckou stěnu. Charakteristika zkoumaného souboru

Záměrně vybraný soubor představující základní a střední školy v hlavním městě Praha. Celkový počet dotázaných škol byl 483; z toho 281základních škol a 202středních škol. Metody výzkumu

Dotazník směřující školám, které vlastní svoji lezeckou stěnu, byl dělen takto: 1) Obecné informace – informace o škole a umístění stěny apod. 2) Technické informace – výška, šířka, plocha, apod. 3) Výuka na stěně – intenzita využívání lezecké stěny při výuce TV, apod.

Dotazník směřující školám, které svoji lezeckou stěnu nevlastní, obsahuje pouze jednu část, týkající se umělé lezecké stěny v objektu, který navštěvují a dále se týká osob, podílejících se na výuce.

Formy otázek dotazníku:

a) uzavřené dichotomické – ANO či NE zaškrtávající - výběr z uvedených možností

b) otevřené pro respondenta velká volnost u odpovědí otázka nasměruje na dotazovaný jev, ale neurčuje alternativní odpovědi

Zpracování výsledků Pro získání dat byly vybrány a zpracovány pouze takové dotazníky, které odpovídají předem stanoveným kritériím:

1) zcela vyplněné dotazníky 2) správně vyplněné dotazníky 3) ty, které nebyly správně vyplněné, nebyly zařazeny do výsledků

Organizace terénního šetření: Ke zjištění počtu škol vlastnících umělou lezeckou stěnu jsme odeslali, elektronicky nestandardizovaný dotazník do 483 škol. Dotazník měl dvě části, v jehož první části bylo dvacet otázek a ve druhé části bylo otázek šest. Touto formou, odpovědělo 250 škol. Ke zjištění dalších informací, od zbývajícího počtu škol (233) jsme využili telefonického dotazování, kde jsme se nedovolali celkem do 46 škol. Potom tedy zkoumaný soubor, který zaslal či sdělil svoji odpověď, je 437 škol.

85

VÝSLEDKY

Výsledky dotazníku Následující grafy zobrazují výsledky vyplývající z provedeného výzkumu.

Graf č. 1. Přehled počtu škol v Praze 2009/2010

V grafu č. 1 vidíme znázornění celkového počtu zkoumaných základních a středních škol v Praze v roce 2009-2010.

Graf č. 2. Přehled odpovědí u základních škol v Praze

86

Graf č. 3. Přehled odpovědí u středních škol v Praze

U grafu č. 2 a č. 3, které znázorňují ZŠ a SŠ můžeme vidět, kolik škol z celkového počtu má či nemá vlastní lezeckou stěnu. Dále je patrné, které školy někam dochází nebo stěnu připravují. Můžeme také vidět, kolik škol neodpovědělo.

Graf č. 4. Přehled odpovědí u ZŠ i SŠ

Graf č. 4 znázorňuje odpovědi jak základních, tak i středních škol dohromady. Vidíme zde, jaká byla celková skupina ZŠ a SŠ škol. Z toho je nejvíce důležitou skupinou, skupina vlastnící svoji umělou lezeckou stěnu, kde tomu bylo 26:10 (ZŠ:SŠ). Právě touto skupinou se budou zabývat další grafy.

87

Graf č. 5. Využití stěny pouze jako prolézačky u ZŠ i SŠ

Graf č. 5 je zařazen z důvodu upřesnění vlastních lezeckých stěn na ZŠ a SŠ, na kterých probíhá např. výuka TV, volnočasové aktivity, kroužky aj. Některé základní školy (10) uvádějí, že vlastní umělou lezeckou stěnu, kterou využívají pouze o přestávkách jako tzv. prolézačky pro děti. Tyto „stěny“ se nacházejí pouze na základních školách a to především na prvním stupni.

Školy, vlastnící pouze tzv. „prolézačky“, nebudou dále zařazeny do následujících grafů. Níže uvedené grafy se týkají škol vlastnících svoji umělou lezeckou stěnu. Zde budou porovnány ZŠ (16) a SŠ (8) ve dvou částech dotazníku. Jedná se o část obecných informací a část výuky na stěně.

Graf č. 6. Upřesnění vlastnictví lezecké stěny

88

U grafu č. 6 vidíme, že pouze jedna ZŠ nemá ve vlastnictví umělou lezeckou stěnu. Jedná se o ZŠ Masarykova kde stěnu vlastní školní sportovní klub HO GEKON. U škol středních jsou všechny stěny majetkem školy.

Graf č. 7. Umístění umělých lezeckých stěn

Na grafu č. 7 můžeme vidět umístění lezeckých stěn. Pět ZŠ uvádí, že lezeckou stěnu mají umístěnou v jiných prostorách. Jedná se o školy ZŠ Emy Destinové (stěna se nachází v aule), ZŠ nám. Svobody (stěna umístěna v aule), ZŠ Nepomucká (stěna umístěna na chodbě), ZŠ Chvaletická (stěna je umístěna v předsálí tělocvičny) a nakonec ZŠ Londýnská, která uvádí, že se stěny nachází v aule a na dvorku. U SŠ jsou v jiných prostorách označeny tři školy a to jsou VOŠ - SPŠ Dopravní a SPŠ Stavební, obě dvě stěny se nachází v posilovně a Gymnázium Jana Keplera přičemž stěna se nachází ve světlíku, který je zastřešený polykarbonátem. Další možnou odpovědí byl sportovní areál školy. Zde se stěna nachází u dvou ZŠ a tří SŠ. Jsou to ZŠ Gutova, ZŠ Sdružení, SPŠ Strojnická, SŠ Aloyse Klara a VOŠE a OA Kollárova. Ve zbylých školách se stěny nacházejí v tělocvičně.

Graf č. 8. Rok postavení umělých lezeckých stěn

89

Na grafu č. 8 můžeme spatřit počátek umišťování umělých lezeckých stěn do škol v Praze. Zvláště potěšujícím faktem je to, že stěny neustále přibývají a přibývat i nadále budou. V Praze se nacházejí další tři školy, které stěnu plánují. Jedná se o Gymnázium a Sportovní Gymnázium Nad Štolou, Základní školu Generála Janouška a Základní školu U Roháčových Kasáren. Všechny tyto tři školy plánují stěnu postavit v roce 2010/2011, přičemž podle daných odpovědí velice záleží na grantech získání peněžní dotace.

Graf č. 9. Rok úpravy umělých lezeckých stěn

Graf č. 9 znázorňuje roky, kdy byly stěny naposledy upraveny. Všechny uvedené školy dbají na opravy či úpravy vlastních umělých lezeckých stěn. Nejčastější úpravy se týkají čištění či výměny chytů, nátěru, stavby nových či přestavby starých cest a výměny jistících prvků. U Gymnázia Jana Nerudy, kde byla stěna postavena v roce 1996, se v roce 2003 po povodních dělala kompletní rekonstrukce.

90

Graf č. 13. Bezpečnost na stěně

Podle grafu č. 13 můžeme říci, že žáci a studenti byli s bezpečností na stěně seznámeni převážně formou instruktáže. Pouze ve třech případech je tomu jinak. Na dvou školách byli žáci a studenti seznámeni s bezpečností písemnou formou a v jediné škole nebyli žáci a studenti s pravidly a chováním na stěně seznámeni vůbec.

Písemnou formou byly seznámeni žáci na ZŠ Satalice a na Gym. Jana Nerudy, kteří navíc měli i instruktáž.

Na ZŠ Sdružení, na které se lezení nevyučuje a stěnu využívá pouze družina, nebyli žáci a studenti s pravidly a bezpečností seznámeni vůbec.

Graf č. 14. Výuka na stěně

V grafu č. 14 je viditelné, kdo na stěně žáky vyučuje. Mezi školy, na kterých nikdo na lezecké stěně nevyučuje, patří ZŠ Sdružení, ZŠ Gutova, ZŠ Vojtěšská a ZŠ Londýnská. Tyto školy

91

sice umělou lezeckou stěnu vlastní, ale nevyužívají ji a nebo ji provozuje někdo jiný, jak je tomu u stěny ZŠ Gutova.

Poměrně velké zastoupení mají při vyučování lezení na školách také externisti. Je to především z důvodu nedostatku instruktorské kvalifikace „učitel školního lezení“ u učitelů. Mezi tyto školy, kam dochází vyučovat externí pracovník, patří ZŠ profesora Švejcara, ZŠ Emy Destlinové a ZŠ Satalice.

U dvou základních škol je vidět zastoupení výuky lezení i jinými učiteli, než-li jsou učitelé TV. Toto je praktikováno na ZŠ Masarykova a na ZŠ Nepomucká.

Nejčastěji se výuce lezení na umělých stěnách věnují učitelé tělocviku. Jedná se o ostatní školy, které zde nejsou vypsány.

Výjimkou je SŠ Aloyse Klara, na které vyučuje hodiny lezení vychovatel. Tato škola není v grafu č. 14 zobrazena.

Graf č. 16. Provoz na stěně

Na otázku „Jak je stěna provozována?“, bylo možno vybrat z několik odpovědí. Proto je také v grafu č. 16 vidět více odpovědí, než-li je celkový počet škol. Stěny umístěné ve školách se nejvíce využívají při výuce školní TV a při volnočasových aktivitách žáků a studentů. Stěny jsou rovněž uvolňovány pro Horo oddíl a veřejnost.

Pouze pro hodiny TV stěnu využívají ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Londýnská, VOŠE a OA Kollárova, VOŠ a SPŠ Dopravní a SPŠ Strojnická.

Pro lezení veřejnosti své stěny nabízí SPŠ Stavební Josefa Gočára, Gym. Jana Keplera, ZŠ Jižní IV a ZŠ Gutova.

Pro výuku ve školní TV a současně pro volnočasové aktivity své stěny využívají SPŠ Stavební Josefa Gočára, SŠ Aloyse Klara, Gym. Nad Kavalírkou, Gym. Jana Nerudy, Gym. Jana Keplera, ZŠ Nepomucká, ZŠ Masarykova, ZŠ Satalice, ZŠ Emy Destinové, ZŠ Profesora Švejcara, ZŠ Jižní IV, ZŠ nám. Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka (B1-B4), ZŠ Chvaletická a ZŠ Resslova.

92

Pro horo oddíl svoji stěnu zapůjčuje ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Satalice a ZŠ Jižní IV.

Graf č. 17. Četnost využití lezecké stěn

U grafu č. 17 Využívání lezeckých stěn cílovými skupinami.

Nejméně je stěna využívána pro veřejnost, a to jak u základních, tak i středních škol. Pro veřejnost se stěna využívá pouze na ZŠ Jižní IV a na SPŠ Stavební Josefa Gočára.

Pro Horo oddíl je stěna využívána pouze na základních školách, a to 1-2 hod/týden u škol ZŠ Masarykova, ZŠ Pr a PrŠ a ZŠ Jižní IV, a 3-4 hod/týden u škol ZŠ Emy Destinové a ZŠ Satalice.

Nejvíce využité jsou stěny pro výuku školní TV. 1-2 hod/týden stěnu využívají ZŠ nám. Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ Jižní IV, ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Resslova, Gymnázium Jana Nerudy, VŠE a OA Kollárova a SPŠ Strojnická. Na 3-4 hod/týden svoji stěnu využívají VOŠ a SPŠ Dopravní a SPŠ Stavební Josefa Gočára. Na 5-6 hod/týden je lezecká stěna využívána na ZŠ Chvaletická.

93

Graf č. 18. Způsob využití stěn

U grafu č. 18 je vidět, jakým způsobem je stěna využívána. K této otázce bylo opět možné vybrat více odpovědí.

Do výuky školní TV je stěna zařazena na 16 školách (10 x ZŠ a 6 x SŠ). Jedná se o ZŠ Londýnská, ZŠ profesora Švejcara, ZŠ Bítovská, ZŠ nám. Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ Jižní IV, ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Resslova, ZŠ Chvaletická, VŠE OA Kollárova, SPŠ Strojnická, VOŠ a SPŠ Dopravní, Gymnázium Jana Keplera, Gymnázium Jana Nerudy a SPŠ Stavební Josefa Gočára.

Pro volnočasové aktivity je lezecká stěna využita u škol ZŠ Satalice, ZŠ Emy Destinové, ZŠ Chvaletická, ZŠ Resslova, ZŠ Masarykova, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ nám. Svobody, ZŠ Bítovská, ZŠ Profesora Švejcara, ZŠ Nepomucká, ZŠ Jižní IV, SŠ Aloyse Klara, Gymnázium Jana Nerudy, Gymnázium Jana Keplera a Gymnázium Nad Kavalírkou.

Pro volný čas žáků a studentů mají stěnu k dispozici na ZŠ Jižní IV, ZŠ Sdružení, SŠ Aloyse Klara a SPŠ Josefa Gočára.

94

Graf č. 19. Žáci, kteří stěnu využívají

Graf č. 20. Studenti, kteří stěnu využívají

Výše uvedené grafy nám znázorňují, které třídy a ročníky stěnu nejvíce využívají.

V další části této práce jsou uvedeny školy, které na veřejnou umělou lezeckou stěnu dochází, a to buď v rámci TV, a nebo v rámci celodenních sportovních akcí.

Celkový počet škol, které dochází na stěnu je třicetjedna. Z toho je dvacetčtyři škol základních a sedm škol středních.

95

Graf č. 21. Školy docházející na stěnu

Ve výše znázorněném grafu jsou uvedeny školy, které dochází na veřejné lezecké stěny.

Graf č. 23. Návštěva stěn

Ve výše uvedené otázce bylo opět povoleno více možných odpovědí. Graf č. 23 nám tedy zobrazuje, kolik škol v jakém předmětu na stěnu dochází.

Při hodinách TV na stěnu dochází školy Gym. Omská, Trojské Gym. Sv. Čecha, ZŠ Malostranská (Malostranské Gym.), ZŠ Chodov a ZŠ Letohradská.

Při třídních aktivitách na stěnu dochází ZŠ Letohradská a při kroužku lezení na stěnu dochází Gym. Buďárna a Trojské Gym. Sv. Čecha.

96

Graf č. 24. Výuka na stěně

Další otázka opět umožňovala více variant odpovědí. Graf č. 24 nám tedy ukazuje více variant, než-li je celkový počet škol.

Instruktoři veřejných lezeckých stěn vyučují lezení ve škole Gym. Omská a ZŠ Chodov.

Učitelé tělocviku vyučují lezení na umělých stěnách v následujících školách Trojské Gym. Sv. Čecha, gym. Omská, ZŠ Malostranská a ZŠ Chodov. V tomto případě je jasné, že učitelé těchto škol musí být proškoleni a musí vlastnit oprávnění „Učitel školního lezení“.

Aby mohl doprovázející učitel na stěně vyučovat, musí rovněž vlastnit toto oprávnění. Do této skupiny se řadí ZŠ Letohradská a Gym. Buďárna.

SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A DISKUZE

Výzkum provedený ve školním roce 2009/2010 přinesl výsledky, jejichž zpracováním jsme dospěly k těmto zjištěním.

Pokud se zaměříme na obecné inormace, které byly první částí dotazníku, můžeme si všimnout u grafu č. 4, zastoupení umělých lezeckých stěn na Základních a středních školách v Praze. Z celkového počtu 483 škol bylo 36 škol se stěnou vlastní, 31 těch, které někam dochází a 4, které stěnu plánují. Přičemž u základních škol bylo zjištěno 26 umělých lezeckých stěn vlastních, 24 škol, které někam docházejí a 3 školy které stěnu plánují. Ovšem musíme zde brát v úvahu, že ještě 10 škol, ze skupiny stěn vlastních, připadá na prolézačky. Prolézačky, které jsou využívány pouze na základních školách a to především na prvním stupni jsou většinou umístěny na chodbách, kde je žáci mohou využívat zejména o přestávkách. Do výuky se tyto stěny nezařazují. U středních škol je 10 stěn vlastních, 7 škol, které někam docházejí a 1 škola, ketrá stěnu plánuje. Počet těchto škol, neustále narůstá, což je faktem toho, že je lezení oblíbeným sportem. Tento fakt, se nám potvrdil v grafu č. 8, vidíme zde první umělou lezeckou stěnu ve školách v Praze, která byla postavena v roce 1991 a to na SŠ Aloyse Klara. Naopak doposud poslední postavená stěna je na VOŠE a OA

97

Kollárova, která byla postavena v roce 2008. Je tedy patrné, že umělých lezeckých stěn neustále přibývá. V grafu č. 8 ještě vidíme, největší nárůst počtu umělých lezeckých stěn ve školách, zachycený v roce 1995/1996 a také v roce 2007/2008, kdy se počet stěn shoduje. Rok 1995/1996 přibyly tři školy základní a dvě školy střední, v roce 2007/2008, je tomu naopak. Z grafu č. 11, kdo stěnu spravuje, vyplývá poměrně velký rozdíl, mezi středními a základními školami. O stěny se v největším počtu základních škol stará specializovaná firma, kdežto u škol středních je to především učitel, který za spolupráce studentů stěnu spravuje. Výsledky, jsou především ovlivněny věkovou kategorií žáků a studentů.

Zaměříme-li se na výuku lezení, informace jsou znázorněny v grafu č. 14, kde je znázorněno, kdo lezení vyučuje. U škol středních, se jedná pouze o učitele tělesné výchovy, kdežto u základních škol se jedná jak o učitele TV, o ostatní učitele, tak i o externisty. Domnívám se, že u této otázky velice záleží na dané osobě a na vztahu jedince k samotnému lezení. Při výzkumu jsme se v mnoha případech osobně setkali například s absolventy UK FTVS a nejen s nimi, kteří díky tomu, že lezení mají rádi, lezení se věnují nebo se s lezením již dříve setkaly, se snaží zavést jej do škol, kde učí. Přičemž, dalším aspektem, který je v mnoha případech negativní ve stavbě nových umělých lezeckých stěn, je nedostatek financí. Kvůli tomuto faktu, byl výzkum zaměřen i na školy, které na stěny dochází. Když se zaměříme na graf č. 15, kolik osob se podílí na výuce, vyplývá z něj, že na největším počtu škol vyučuje jeden nebo dva učitelé. Z tohoto grafu je také znatelné, že jsou školy, kde se podílí na výuce šest, či sedm vyučujících. Mezi ně patří Gymnázium Jana Keplera, Gymnázium Jana Nerudy, ZŠ Satalice nebo ZŠ Bítovská. V opačném případě, jsou ve výzkumu objeveny školy, které sice stěnu vlastní, ale nevyužívají ji, protože se lezení nikdo nevěnuje, nikdo nemá potřebné školení. Mezi takové patří například základní škola Vojtěšská a základní škola Londýnská.

Další graf č. 16 nám ukazuje, jakým způsobem je stěna nejčastěji provozována. Nejčastějším využitím umělých lezeckých stěn ve školách jsou volnočasové aktivity žáků a výuka tělesné výchovy. Volnočasové aktivity jsou především kroužky lezení, kterých každoročně přibývá. Nejen na školách, které vlastní svoji stěnu, ale i na školách které na stěnu dochází. V příloze č. 1 můžeme vidět zařazení lezení do výuky tělesné výchovy u mladšího žactva na Gymnáziu Jana Keplera.

Při zaměření na školy docházející na umělé lezecké stěny, je z šetření znatelné, že školy docházejí ve větší míře pouze jedenkrát za rok, při celodenních, sportovních akcích školy. Jen v 7 případech z uvedených 31 škol, jsem se setkala s docházením na stěnu minimálně tři krát za rok. Především se jedná o návštěvy lezeckých stěn v blízkém okolí školy, v rámci tělesné výchovy, za doprovodu učitele, který danou hodinu vyučuje. Pouze dva případy uvádí, že na stěně vyučují místní instruktoři. ZÁVĚR

Ukázalo se, že umělé lezecké stěny, jsou součástí poměrně velkého počtu základních i středních škol, a že tyto školy neustále přibývají. Nejvíce lezeckých stěn postavených ve školách, jsou přímo majetkem školy, kde se o ně přibližně jeden krát za rok, starají učitelé tělocviku nebo objednané specializované firmy. Nejčastěji se stěny využívají při hodinách tělesné výchovy a volnočasových aktivitách žáků. Přičemž u největšího počtu škol je lezení vyučováno učiteli tělesné výchovy. Výsledků, kterých jsem díky této práci dosáhla si lze cenit hlavně proto, že nám dává ucelený přehled počtu a využití umělých lezeckých stěn na základních a středních školách v Praze.

98

POUŽITÁ LITERATURA

BALÁŠ, J., STREJCOVÁ, B., VOMÁČKO, L. Lezeme a šplháme. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 80-247-2272-6 NEUMAN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě, Praha: Portál s. r. o., 1998. ISBN: 80-7178-405-2 NEUMAN, J. a kol., Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem, Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-292-0 PRIEST, S., GASS, M. A. Effective leadership in adventure programming. Champaign: Human Kinetics. 1997 VÁGENKNECHT, P. Didaktika sportovního lezení v tělesné výchově na středních školách: diplomová práce. Praha: FTVS UK, 2000 VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-033-6 VOMÁČKO, L., BOŠTÍKOVÁ, S. Lezení na umělých stěnách. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 80-247-217-3 WURDINGER, S. D. Philosophical Issues In Adventure Education. Dubuque, IA: Kendall/Hunt Publishing Co, 1994

99

ODBORNÁ SEKCE 5

Bezpečnost při outdoorových aktivitách na školách všech stupňů.

100

DIAGNOSTIKA OPTIMÁLNÍ POZICE JEZDCE NA JÍZDNÍM KOLE

Sylva Hřebíčková, Jan Ondráček, Lucie Veselá Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Jízda na kole představuje svazek mezi dvěma prvky, kolem a cyklistou. Kolo je vyrobeno z tvrdých součástek, které ačkoliv se dají přizpůsobit, stále zůstávají jen kovovými tyčemi. Dá se říci, že i lidské tělo je tvořeno jakýmisi pevnými komponenty, které se však mohou hýbat díky souhře a stažitelnosti tkání [2]. Cílem je ovšem přizpůsobit jízdní kolo cyklistovi tak, aby se cyklista musel přizpůsobovat co nejméně (Burke 1994; Pruitt and Matheny 2001) [3]. Optimální posed na kole je rozhodující. Pro cyklistu to znamená pohodlí a lepší výkon. Správný posed zajišťuje efektivnost, výkonnost, komfortní jízdu a minimalizuje zranění. Účinná a správná pozice je ta, která umožňuje cyklistovi šlapat na kole, aniž by plýtval energií. Je třeba rozdělit cyklistovu hmotnost mezi sedlo, pedály a řidítka tak, aby nebyla přenášena na svalstvo zad a paží [3]. Podle Henkeho optimální posed musí zabezpečit [10]:

účinný a uvolněný pohyb nohou při šlapání 

aerodynamickou polohu těla 

racionální rozložení hmotnosti těla na řidítka a zadní kolo 

pocit volného dýchání 

lehké ovládání a řízení celého stroje  

Správným nastavením se může zajistit přesný individuální posed na kole. Předpokladem však je, aby fixní body jízdního kola (velikost a geometrie rámu, šířka řidítek, délka představce a délka klik) byly v souladu s vlastní výškou a somatotypem cyklisty. [15]. Seřízením výšky a sklonu sedla, délky sezení a výšky řidítek lze nastavit individuální posed, jehož cílem je umožnit provádět všechny pohyby během jízdy na kole volně a harmonicky. Při nesprávném posedu se mohou dostavit zdravotní potíže jako svalové bolesti paží, šíje a zad, bolesti stehen, lýtek a Achillovy šlachy [15]. Podle Boulder Center for Sports Medicine prostředky umožňující nastavení optimálního posedu [2]:

výška rámu 

délka kliky a poloha nohy na pedálu 

výška sedla 

pozice sedla v horizontální rovině 

poloha horní plochy sedla 

výška řidítek 

vzdálenost řidítek od sedla 

šířka řidítek, sklon řidítek 

 

Nastavení optimálního pozice Na jízdním kole jezdec převážně sedí. Výjimka nastává tehdy, když je stoupání tak prudké, že jej „v sedle“ nevyjede a musí se ze sedla postavit. Ale i v tomto případě se horní polovina těla pohybuje minimálně [17]. Trup cyklisty by měl vytvářet uvolněný oblouk – „luk“ nad středovou trubkou (obr. 1). Celá horní polovina těla by se měla na pohybu cyklisty podílet zejména tím, že nedělá vůbec nic.

101

Tělo (tedy trup) by mělo celou hmotností „sedět“ v sedle. Velkou a poměrně častou chybou je, že se v pedálech „stojí“ a tělo nespočívá celou vahou v sedle, což vede k rychlé únavě svalů dolních končetin [17].

Obr.15. Pozice trupu cyklisty [28]

Vybraná zdravotní rizika cyklistiky Jízda na kole má relativně nízké dopady na lidské zdraví. Velmi často přivedou cyklisty k zamyšlení nad polohou na kole až zdravotní problémy, které nejčastěji začínají bolestmi zad nebo kolenou [16]. Nejčastěji se vyskytující zdravotní problémy [2] spojené s nesprávnou pozicí jezdce na kole jsou:

syndrom iliotibiálního traktu, 

burzitida úponu stehenního svalu (zánět šlachy), 

bolest dolní části zad, 

bolest horní části zad, 

bolest rukou, paží a ramen,  

zánět Achillovy šlachy, 

plica syndrom, 

tlak na přední část rozkroku (Genitální tlak/odřeniny), 

tlak na močovou trubici. 

Cílem výzkumu bylo zjistit možnosti stanovení optimální pozice v ČR a dále zjistit způsoby výběru a nastavení jízdního kola různými výkonnostními skupinami cyklistů. Vzhledem ke složitosti problému se tento výzkum věnuje pouze silniční cyklistice. Výzkumná otázka Pro splnění cíle práce jsme stanovili následující výzkumné otázky:

1. Jaké jsou možnosti stanovení optimální pozice jezdce na jízdním kole v ČR? 2. Jaké jsou způsoby výběru a nastavení silničního kola jednotlivými výkonnostními skupinami 

cyklistů? 

Použité metody výzkumu Výzkumná otázka 1 byla zjišťována pomocí publikací a internetu a následně osobní návštěvou specializovaného centra pro sestavení optimálního posedu BG Fit Specialized. V centru proběhla prohlídka speciálních měřících pomůcek a fotodokumentace. Součástí výzkumu byla názorná ukázka sestavení optimální pozice. Dále byly získány podklady pro optimální sestavení pozice a prázdný formulář pro záznam vyšetření. K zjištění výzkumné otázky 2 bylo použito dotazníkového šetření. Anketní dotazník byl anonymní a obsahoval 2 typy otázek - uzavřené a otevřené. Tyto položky jsou jak dichotomického tak polytomického typu. Polytomické položky jsou typu výběrového.

102

0

10

20

30

40

50

60

70

80

Rekreační jezdci Závodníci amatéři Profesionální závodníci

Spodní hranice

Horní hranice

V předvýzkumu byly otázky konzultovány s odborníky z řad trenérů. Srozumitelnost jednotlivých otázek byla ověřována zkušebním vyplněným u 5 cyklistů pomocí interview. Dotazovaní vyplňovali anketní dotazníky za přítomnosti výzkumníka a vždy vysvětlili, jak rozumí dané otázce. Charakteristika zkoumaného souboru cyklistů Cyklisté a cyklistky byli rozděleni na tři výkonnostní skupiny dle využívání silničního jízdního kola. Cyklisté a cyklistky byly tedy rozděleni na rekreační jezdce, závodníky amatéry a profesionální závodníky. Výzkum byl proveden na dospělých cyklistech bez rozdílu pohlaví. Spodní věková hranice byla 18 let a horní hranice nebyla stanovena. Navrácených anketních dotazníků bylo celkem 82. Vyplnilo je 18 žen a 64 mužů (viz obr. 2).

obr.2: Graf věkového rozpětí ; obr.3: Vyšetření páteře BG fit

Bylo zjištěno, že existuje několik „asistovaných“ možností, jak docílit sestavení posedu na jízdním kole v ČR:

publikace s cyklistickou tématikou, 

nastavení kola v místě nákupu, 

využití webového kalkulátoru, 

služby soukromého trenéra, 

sportovní laboratoře, 

odborné nastavení jízdního kola. Pomocí internetu bylo zjištěno, že existuje několik systémů zabývajících se nastavováním správného posedu na kole – Bikefitting, Body Scanning CRM, Bike Fit System. V ČR nabízí tyto služby Specialized a Duratec. Tyto systémy se snaží najít optimální ergonomii1. Světovou jedničkou přizpůsobování sériového kola individuálním potřebám zákazníka je značka Specialized, která nabízí tříúrovňový program optimalizace posedu nazvaný „Body Geometry Fit“ (viz obr. 3)[16]. Duratec je firma česká, která je schopena nabídnout zákazníkovi dokonce optimalizovanou geometrii celého rámu („FOG systém“) [1]. Výzkumná otázka 2 Výzkumnou otázkou 2 jsme zjišťovali způsoby výběru a nastavení jízdního kola vybranými výkonnostními skupinami cyklistů. Pro výzkum bylo třeba stanovit 7 dílčích otázek. Odpovědi na dílčí otázky byly hledány v anketních dotaznících vyplněných třemi výkonnostními skupinami cyklistů bez rozdílu pohlaví. K výzkumu byly použity odpovědi od 20 respondentů z každé výkonnostní skupiny cyklistů, celkem tedy odpovědi od 60 cyklistů a

1 Ergonomie (z řečtiny ergon = práce a nomos = zákon) je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary předmětů tak, aby byly svým tvarem co nejvíce přizpůsobeny tvaru lidského těla a tak udržovaly jeho přirozené držení

103

cyklistek.

Otázka č.1: Jaké jsou tělesné rozměry jednotlivých výkonnostních skupin cyklistů? U profesionálních cyklistů je průměrná tělesná výška nejmenší (172,7 cm), ovšem tato hodnota je způsobena největším počtem žen v dané skupině (viz tab. 1) Průměrná tělesná výška závodníku amatérů je 179,2 cm a rekreačních jezdců 177,8 cm. tab. 1: Tělesné rozměry zkoumaného souboru

Respondenti

Tělesné rozměry (cm/kg) Rozpětí (cm/kg) BMI Rozpětí muži ženy

Rekreační jezdci 17 3 177,8/77,13 165-193/59-110 24,37 20,52-29,61

Závodníci amatéři 16 4 179,2/70,65 163-191/50-89 21,86 18,81-24,65 Profesionální závodníci 12 8 172,7/63,25 150-192/48-78 21,13 19,49-22,21

Otázka č.2: Používají jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů odpovídající velikosti jízdních kol vzhledem k tělesné výšce? U rekreačních jezdců se ukázalo, že z 85% používají vhodné velikosti jízdních kol. Pouze 15% jezdí na nevhodných velikostech. Odpovídající velikost jízdního kola mezi závodníky amatéry mělo 55%. 40% amatérů jezdí na velkých jízdních kolech vzhledem ke svojí tělesné výšce. Otázka č.3: Používají ženy dámská silniční jízdní kola? Výzkum ukázal, že dámská silniční jízdní kola jsou velice zřídka využívaná. 50% rekreačních jezdkyň používá jízdní kola uzpůsobená pro ženy a amatérky využívají tyto kola ze 14%. Profesionálky dámská jízdní kola „nejezdí“. Jedna z profesionálních závodnic uvedla, že využívá služeb speciálního kola vyrobeného na míru. Otázka č.4:Podle jakých kritérií si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů vybírají velikost silničního jízdního kola? Jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů odpovídaly na otázky týkající se způsobu výběru velikosti silničního jízdního kola. Vyhodnocení využití daného způsobu výběru velikosti jízdního kola proběhlo pomocí absolutní i relativní četnosti a bylo zaneseno do tab. 2. tab. 2: Absolutní a relativní četnost způsobu výběru velikosti jízdního kola

Doporučení od

výrobce Doporučení od prodejce Doporučení jiné

osoby Po osobní zkoušce

Rekreační jezdci 12/60% 14/70% 3/15% 15/75%

Závodníci amatéři 3/15% 3/15% 3/15% 18/90%

Profesionální závodníci 7/35% 2/10% 5/25% 14/70%

Rekreační jezdci se nejčastěji přiklánějí při výběru velikosti jízdního kola k osobní zkoušce. Ovšem vždy osobní zkoušku kombinují s radou od výrobce či prodejce popřípadě s doporučením od jiné osoby. Jejich výběr se neřídí jen jednou možností, nechávají si vždy radit. Závodníci amatéři podobně jako rekreační jezdci rádi kola zkouší. Radit si ve výběru velikostí ale nechávají jen velice zřídka. V případě, že si nejsou jistí velikostí, zjišťují si informace od více osob a ujišťují si tak správný výběr.

104

Profesionálové si velikost jízdního kola vybírají nejčastěji po osobní zkoušce (70%). Osobní zkoušku často kombinují s doporučením od výrobce či prodejce. U 25% závodníků velikost jízdního kola určila jiná osoba a závodník neměl možnost zasáhnout do výběru velikosti jízdního kola. Otázka č.5: Podle jakých kritérií si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů vybírají značku silničního jízdního kola? Rekreační jezdci si značku jízdního kola vybírají převážně dle ceny (95%). Způsoby výběru však kombinují, důležitý je pro ně i vzhled a geometrie rámu. Pouze u tří (15%) respondentů byl výběr ovlivněn jen z jednoho hlediska – 2x finance, 1x geometrie (viz tab. 3). Závodníci amatéři podobně jako rekreační cyklisté nemají jen jedno kritérium při výběru jízdního kola. Kombinují způsoby výběru. Z části se u nich projevila povinnost vůči svému týmu v použití určité značky kola, ale vždy měli na výběr model dané značky. U profesionálních závodníků se ukázala povinnost závodníků vůči svému týmu, kdy je jim značka a v mnoha případech i model jízdního kola určen. Avšak pět (25%) respondentů profesionálních závodníků uvedlo, že si jízdní kolo mohou vybrat ze sortimentu dané firmy a většina z těchto závodníků kombinuje u výběru vzhled a geometrii jízdního kola. tab. 3: Absolutní i relativní četnost výběru silničního jízdního kola

Vzhled Geometrie

rámu Finance

Určeno týmem

Rekreační jezdci 15/75% 12/60% 19/95% 0/0%

Závodníci amatéři 14/70% 17/85% 17/85% 8/40%

Profesionální závodníci 5/25% 4/20% 0/0% 20/100%

Otázka č.6: Jakým způsobem si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů nastavují posed? U každé výkonnostní skupiny byla provedena analýza odpovědí, která byla zpracována dle relativní četnosti využití, výsledky byly zapsány do tab. 4. Z výsledků vyplývá, že rekreační jezdci si svůj posed z 50% sestavili sami. 25% rekreačních jezdců si posed sestavilo dle publikace a 5% jezdců si nechalo sestavit posed ve specializovaném centru. 10% rekreačních jezdců si posed sestavilo samo a následně jim posed upravil kamarád a 10% jezdců si posed nechalo sestavit prodejcem. Mezi amatéry se také ukázala možnost osobního sestavení jako nejčastější metoda (35%). Někteří amatéři osobní sestavení provádí dle publikace (15%). 15% závodníků amatérů si nechalo sestavit posed trenérem. 15% amatérů využilo služeb specializovaného centra. Po 5% amatérů volilo za možnost sestavení posedu mechanika či kamaráda. 5% si nechalo sestavit posed od prodejce. 25% profesionálů si sestavilo posed samo. Stejný počet si nechalo sestavit posed ve specializovaném centru. 15% profesionálů si nechalo posed sestavit mechanikem. 35% profesionálních závodníků si sestavilo posed samo a konzultovalo ho s mechanikem, trenérem či kamarádem.

105

tab. 4: Absolutní a relativní četnost způsobů sestavení posedu

sám publikace mechanik trenér kamarád centrum

sám + mechanik

sám + trenér

obchod + sám

sám + kamarád

Rekreační jezdci

10/50%

5/25% 0/0% 0/0% 0/0% 1/5% 0/0% 0/0% 2/10% 2/10%

Závodníci amatéři

7/35%

3/15% 1/5% 3/15% 1/5% 3/15% 0/0% 1/5% 1/5% 0/0%

Profesionální závodníci

5/25%

0/0% 3/15% 0/0% 0/0% 5/25% 3/15% 3/15% 0/0% 1/5%

Otázka č7: Mají jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů zdravotní problémy spojené s optimálním posedem? Každá výkonnostní skupina cyklistů byla rozdělena dle nastavení posedu jízdního kola na jezdce s nastavením ve specializovaném centru a s nastavením mimo specializované centrum. Z výzkumu vyplývá, že rekreační jezdci, kteří si nechali sestavit posed ve specializovaném centru, netrpí žádnými bolestmi po jízdě na kole (viz tab. 5). Mezi amatéry jeden z respondentů uvedl potíže s dolní částí páteře. Nejvíce problémů s pohybovým aparátem uvedli profesionální závodníci, kteří mají problémy s dolní částí páteře a krční páteří. Po provedení analýzy u cyklistů, kteří si sestavili nebo nechali sestavit posed mimo specializované centrum, bylo zjištěno, že 9 rekreačních jezdců, 6 závodníků amatérů a 6 profesionálních závodníků nemají žádné problémy s pohybovým aparátem po jízdě na kole. U rekreačních jezdců se jako nejčastější problém ukázala bolest krční páteře, dále se objevuje bolest horních končetin, kolenních kloubů a dolní části páteře. Závodníci amatéři nejčastěji trpí bolestmi krční páteře. Objevují se ale i bolesti dolní části páteře, hrudní páteře, kolenních kloubů, hlezenních kloubů a horních končetin. Profesionální závodníci mají nejčastěji problémy s dolní částí páteře. Jeden z respondentů profesionálů uvedl problémy s krční páteří a kolenními klouby. tab. 5: Zdravotní problémy cyklistů po sestavení posedu ve specializovaném centru a mimo něj sestavení posedu v centru sestavení posedu mimo

centrum n dolní

část páteře

hrudní páteř

krční páteř

kolenní klouby

hlezenní kloub

horní končetiny

BP

n dolní část páteře

krční páteř

BP

b a č a č a č a č a č a č a č a č R 19 1 2 0 0 2 3 1 2 0 0 2 2 9 1 0 0 0 0 1 A 17 0 3 0 2 2 5 1 4 0 1 0 1 3 3 1 0 0 1 2 P 15 2 6 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 5 5 0 3 0 1 1

Závěr

Výzkumná otázka 1 byla zjišťována pomocí publikací a internetu. Následně bylo navštíveno specializované centrum zaměřené na sestavení optimální pozice. V centru bylo absolvováno odborné sestavení optimálního posedu s vysvětlením postupu a jednotlivých kroků. Zjistili, že možností sestavení optimální pozice je mnoho, ovšem mimo specializovaná centra může být sestavení nepřesné díky neodbornému měření nejen tělních segmentů. Odborná centra v ČR zaštiťují firmy Specialized a Duratec. Z nich první zmíněné má větší pokrytí.

Mezi systémy odborného sestavení posedu jsou rozdíly. Systém firmy Specialized se

Legenda: n - počet respondentů R - rekreační jezdci A - závodníci amatéři P - závodníci profesionálové b - bolest a - ano č - částečně BP - bez potíží

106

nazývá Body Geometry Fit Technology a zabývá se přizpůsobováním sériového kola individuálním potřebám cyklisty. Zahrnuje daleko více měření než systém firmy Duratec nazývající se FOG systém. Tento český systém se zabývá nabídkou výroby jízdního kola na míru. Cyklista tedy nejprve podstoupí měření, které probíhá na univerzálním stojanu a poté je mu vyrobeno jízdní kolo s optimalizovanou geometrií.

Na základě zjištění vyplývajících z výzkumné otázky 2 vyplývají následující dílčí závěry. Cyklisté využívají celé škály velikostí jízdních silničních kol a také speciálních kol vyrobených na míru. Vzhledem ke své výšce většina cyklistů jezdí na vhodné velikosti jízdního kola. Což dokazuje, že jsou si cyklisté vědomi, že je nutnost mít určitou velikost jízdního kola vzhledem ke svým tělesným rozměrům. Výsledky tohoto výzkumu však nemusí být zcela přesné. Měření by musel provádět specialista a počítat nejen s tělesnou výškou, ale i s délkou dolních končetin a také velikostí nohy. Odpovědi na dílčí otázku č.3 ukázaly, že dámský silniční rám nemusí být vždy ideálním řešením pro ženy ve výběru silničního jízdního kola. Dámská silniční jízdní kola jsou využívaná jen zřídka. Největší výskyt dámských kol se projevil u rekreačních jezdkyň. Výzkum se věnoval i způsobu, kterým si cyklisté vybírají velikost silničního jízdního kola a následně značku. Jako nejvyužívanější způsob výběru velikosti jízdního kola u všech výkonnostních skupin se ukázala osobní zkouška. Rekreační jezdci často využívají i doporučení od výrobce či prodejce. Tyto výsledky poukazují na fakt, že jsou závodníci informováni o vhodné velikosti jízdního kola vzhledem ke svým tělesným rozměrům. Naopak rekreační jezdci nemají takové znalosti, což ukazuje, že využívají doporučení. Méně jednoznačné odpovědi uváděly různé výkonnostní skupiny cyklistů na výběr značky jízdního kola. Z výsledků vyplývá, že u rekreačních jezdců a amatérů cyklistů není jen jedno kritérium při výběru. Často dochází ke kombinaci. U profesionálních cyklistů se projevila povinnost vůči svému týmu, kdy je jim značka a v mnoha případech i model jízdního kola určen. Jako nejčastější metodou sestavení posedu všemi výkonnostními skupinami cyklistů se ukázal způsob, kdy si jezdci posed sestavují sami. U profesionálních závodníků se často využívá i služeb speciálního centra. Rekreační jezdci využívají publikace s cyklistickou tématikou. Otázkou však zůstává, zda-li je posed optimální, jelikož při neodborném měření může docházet k zásadním chybám. Dílčí otázkou č.7 jsme zjistili, že cyklisté trpí bolestmi pohybového aparátu po jízdě na jízdním kole. Nejčastější problémy jsou s dolní částí páteře a krční páteří. Méně často se vyskytují bolesti hrudní páteře, kolenních kloubů, hlezenních kloubů a horních končetin. 25 respondentů uvedlo, že po jízdě na kole nemají žádné problémy s pohybovým aparátem. Mezi rekreačními jezdci se objevilo nejvíce respondentů, kteří uvedli, že nemají žádné bolesti pohybového aparátu. U závodníků amatérů a profesionálů se bolesti objevovali častěji. Tato skutečnost však může být způsobena častější a delší jízdou na jízdním kole oproti rekreačním jezdcům. Seznam použitých zdrojů

BERAN, V. Máte správný posed? [online]. c2008-2010. [2010-08-17]. Dostupné na WWW:http://www.alltraining.cz/informace/novinky/mate-spravny-posed-alltrai-ning-cz-oficialnim-mericim-centrem-firmy-duratec-770/ (1) BOULDER CENTER FOR SPORTS MEDICINE, PRUITT, A., Body geometry 5. vyd. 2008. 74 s. (2) BURKE, E., R., High-Tech Cycling 2. vyd. Human Kinetics, 2003. 317 s. ISBN 0-7360-4507-4. (3) CIBULA, K., Mechanika jízdního kola 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004. 93 s. ISBN 80-01-03016-4.

107

CYKLISTIKA KRNOV, Jak určit velikost rámu [online]. [cit 2010-08-17]. Dostupné na WWW: http://www.cyklistikakrnov.com/Clanky/09/urceni-velikosti-ramu.htm DURATEC, Rám na míru [online]. c2006-2010. [cit 2010-10-18]. Dostupné na WWW: http://www.duratec.eu/cs/ram-na-miru/ GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu Brno: Paido. 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. GRASGRUBER, P., CACEK, J. Sportovní geny 1. vyd. Brno: Computer Press. 2008. 480 s. ISBN 97-880-251-1873-3. HENDL, J. Kvalitativní výzkum 1.vyd. Praha: Portál. 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. HENKE, S. Skripta pro trenéry cyklistiky 1.vyd. Jičín: RK Tisk Jičín, 164s. (10) HRONZA, Styční důstojníci. Velo, 4/2004, od s. 37-39. ISSN 1213-113009. HRONZA, Šup, Kovářík. Aby jízda nebolela, nastavte správně posed na kole [online]. c2008-2010. [cit 2010-05-18]. Dostupné na WWW: http://cestovani.id-nes.cz/aby-jizda-nebolela-nastavte-spravne-posed-na-kole-fbb-/ig_kolo.asp?c= A080311_222235_ig_kolo_skr. CADIM, M. Body Geometry Fit na vlastní kůži I. [online]. c2010. [cit 2010-01-11]. Dostupné na WWW: http://www.roadcycling.cz/index.php5? str=clanek&id= 882&zpz=1. CHRÁSTKA, M. Metody pedagogického výzkumu 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. KONOPKA, P., Cyklistika 9. vyd. Reproart Liberec, s.r.o., 2007. 198 s. ISBN 978-80-254-0258-0. (15) Kuchler., K. Není posed jako posed. Velo, 2/2008, od s. 24-29. ISSN 1213-113009. (16) LANDA, P. Cyklistika – trénink a jeho plánování 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2005. 120 s. ISBN 80-247-0725-X. (17) LANDA, P., LIŠKOVÁ, J. Rekreační cyklistika 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s.. 2004. 91 s. ISBN 80-247-0726-8. LUKA BIKE, Nastavení posedu [online]. c2004-2010. [cit 2010-05-18]. Dostupné na WWW: http://www.lukabike.com/technika-jizdy/posed.php. MERIDA BIKE, Jak zvolit správnou velikost a nastavit posed [online]. c2009-2010. [cit 2010-08-17]. Dostupné na WWW: http://www.merida-bike.cz/ clanek/273. MILSON, F. Bike Manuál 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2008. 192 s. ISBN 978-80-247-2214-6. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. PAVLÍK, J. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita. 2003. 57 s. ISBN 80-210-2130-6. SIDWELLS, CH. Velká kniha o cyklistice 1. vyd. Nakladatelství Slováry. 2004. 240 s. ISBN 80-7209-585-4. SKEŘIL,M., ČEGAN, P. Cykloturistika pro všechny Ostrava: MONTANEX a.s. 2003. 56 s. ISBN 80-7225-108-2. SOBOTKOVÁ, K. Dokonalá symbióza aneb jak správně sedět na kole [online]. c2010. [cit 2010-05-18]. Dostupná na WWW: http://www.wild-cat.cz/clanek/ 131-dokonala-symbioza-aneb-jak-spravne-sedet-na-kole. SOULEK, I., MARTINEK, K. Cyklistika 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2000. 112 s. ISBN 80-7169-951-9. SOVNDAL, S. Cycling Anatomy Human Kinetice, 2009. 191 s. ISBN 0-7360-7587-9.

108

BEZPEČNOST PŘI OUTDOOROVÝCH AKTIVITÁCH

Jiří Skoumal, Luděk Šebek

Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci, Česká republika

Outdoorové aktivity provozované různými organizacemi představují velmi významnou oblast tělesné kultury. Tato činnost se vyznačuje jednak vlastním dynamickým vývojem, vlastními zákonitostmi, ale také se na druhou stranu propojuje se všemi vrstvami společenského života a jakoby v podvědomí se snaží vymanit z omezujících pravidel a legislativních opatření a fungovat na základě vlastních zákonitostí. Outdoorové aktivity jsou proto fenoménem, který lze jednoduše popisovat, ale mnohem hůře analyzovat. Outdoorové aktivity prošly v České republice za posledních několik desítek let rychlým vývojem a přinesly s sebou velkou spoustu problémů a komplikovaných vztahů, zejména na poli rychle rostoucího odvětví s podceňovaným ekonomickým dopadem. Provozování outdoorových aktivit rúznými organizacemi přispívá k vytváření pracovních míst, slouži jako nástroj pro místní a regionální rozvoj a je katalyzátorem rozvoje cestovního ruchu a může být i impulzem k modernizaci infrastruktury v dané oblasti. Outdoorové aktivity přestaly být pouhou rekreační tělesnou aktivitou, což mělo za následek, mj. že se staly obchodními aktivitami a komerční činností. Z výše uvedeného vyplývá potřeba poukázat na užitečnost vzájemného zkoumání vztahu outdoorových aktivit a bezpečnosti při jejich provozování a z ní vycházející ochrany zdraví. Dále se tento příspěvek snaží o posílení právní informovanosti v oblasti sportu, legislativy a sportovní úrazovosti. ÚVOD Současné provozování outdoorových aktivit přináší velmi složité problémy. Souhrnně je lze vymezit jako:

institucionální, 

materiální, 

personální,  

finanční,  

organizační.  

Jejich vyřešení vyžaduje analýzu o podstatě a vývoji outdoorových aktivit, jejich společenském působení, společenském zařazení, vlivu a funkcích. V kontextu historického vývoje mají outdoorové aktivity doposud málo zkušeností v soužití s právem. Tabulka 1 ukazuje počet vyhledaných právních předpisů v programu ASPI( ASPI – automatizovaný systém právních informací“ ve verzi STUDENT s datem aktualizace 16. 11. 2006, které obsahují komplexní pokrytí všech předpisů publikovaných na území ČR včetně předpisů měst a obcí a předpisů ES / EU. obsahujících zadané klíčové slovo v období od roku 1918 až do 16.11. 2006.) (Červinka, 2OO7)

109

Tabulka 1. Počty právních předpisů od roku 1918 až do 16.11. 2006, obsahující zadané klíčové slovo (Červinka, 2OO7)

Klíčové slovo Počet právních předpisů

Tělesná kultura 40 Sport 647 Tělesná výchova 811 Outdoorové aktivity 0 Rekreace 436 Tělovýchova 1128 Tělesná cvičení 20 Tělesná aktivita 14 Pohybová aktivita 37 Je zřejmé, že mnoho předpisů obsahuje více než jedno klíčové slovo, čímž se výrazně snižuje počet zkoumaných předpisů. Pečlivou hlubší analýzou všech těchto předpisů se dojde k další velké redukci jejich počtu, protože z dalšího zkoumání jsou vyřazeny prováděcí předpisy nízké právní síly (sdělení, metodické dopisy apod., pokud nejsou zvlášť významné) a předpisy, jejichž souvislost s outdoorovými aktivitami je i přes výskyt klíčového slova mizivá. Podle Prusáka (1984) je jednou z nejvýznamnějších cest rozvoje vzájemných vztahů mezi sportem a právem právní zodpovědnost, kdy ublížení a vážné újmy na zdraví jsou hybnou pákou těchto vztahů. V situaci, kdy nebyla ve sportu nijak porušena pravidla a dojde přesto například k těžkému ublížení či smrti, existují v podstatě tři možnosti nazírání na zodpovědnost sportovců:

1. právní zodpovědnost sportovců při provozování sportu je vždy naprosto vyloučena 

2. právní  zodpovědnost  sportovců při provozování  sportu existuje  jen  za  zvláštních okolností, například při hrubém porušení pravidel, těžkém ublížení na zdraví či smrti 

3. právní zodpovědnost sportovců existuje vždy, za všech okolností a řídí se trestním zákonem. (Prusák, 1985) 

První dvě skupiny názorů patří ovšem spíše do skupiny mýtů, naivních názorů a virtuální reality, je třeba se přiklonit až ke třetí skupině (Konečný, 1999). Dřívější zanedbávání zkoumání outdoorových aktivit a práva ustupuje příznivějším názorům a právní úprava týkající se sportovních problémů je již v některých zemích zakotvena buď přímo v zákonech, nebo se alespoň z právního hlediska věnuje pozornost některým problémům sportovního charakteru. CÍL Cílem příspěvku je nalézt hranice mezi oblastmi sportu a práva na základě specifických kritérií a vlivů outdoorových aktivit, zjistit jejich vzájemné působení a ovlivňování regulativních systémů a sankčních mechanismů. Podpůrným cílem je na základě odborných materiálů nalézát typy legislativního zakotvení práva v outdoorových aktivitách a provést třídění s ohledem na zákonodárnou situaci v České republice.

110

METODY Studie je založena zejména na analýze písemných dokumentů, a to právních předpisů a odborných publikací zaměřených na právo ve sportu. K doplnění a aktualizování informací bylo nezbytné studium a analýza publikovaných názorů, denního tisku a internetových zdrojů. Pro tuto práci teoretického charakteru jsme považovali za nejvhodnější použít následující teoretické metody, které se navzájem prolínají a úzce spolu souvisejí:

induktivní metoda- od jednotlivých informací postupně přecházíme k obecnějším údajům a vytváříme co možná nejpřesnější obraz skutečnosti; deduktivní metoda- na základě vlastních poznatků doplňujeme a upřesňujeme chybějící údaje; přímá metoda- na základě pramenů týkajících se přímo studovaného jevu sestavujeme vlastní studii; nepřímá metoda- doplňujeme fakta z dokreslujících zpráv; komparativní metoda- porovnáváme fakta z většího množství zdrojů; analýza- podrobujeme získané materiály rozboru a jejich zhodnocení; syntéza a interpretace- poznatky zpracováváme, časově zařazujeme a provádíme jejich výklad.

SYSTÉM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ PRO OBLAST OUTDOOROVÝCH AKTIVIT Právem rozumíme určitý soubor obecně závazných pravidel chování (právních norem) státem stanovených a sankcionovaných. Obecně lze tyto předpisy rozdělit v pořadí právní síly na :

normy o nejvyšší právní síle – ústava a ústavní zákony, přijaté mezinárodní úmluvy, 

zákony vydávané parlamentem, 

nařízení vlády, 

vyhlášky ministerstev, 

vyhlášky krajů, 

vyhlášky obcí. 

Tyto předpisy jsou doplněny dalšími normami: pokyny,  

metodickými pokyny, 

usnesením příslušného orgánu samosprávy,  

zřizovací listinou apod.  

Rozlišení podle právní síly neznamená, že např. "zákon platí více než pouhá vyhláška ministerstva, a musí se dodržovat více než vyhláška ministerstva", toto členění má pro nás význam pouze ten, že právní normy nižší právní síly musí být v souladu s normami vyšší právní síly a v případě rozporu platí předpis vyšší právní síly. Platnost všech těchto obecně nebo speciálně platných předpisů má limitovanou platnost a předpis nižší právní síly vychází ze zmocnění vyššího a nemůže měnit předpis vyšší právní síly. Pokud je určitý předpis schválen a vydán, neznamená to, že je hned závazný. U každého právního předpisu musíme rozlišovat tzv. účinnost, to jest den, od kterého se podle předpisu postupuje. To, kdy právní norma nabývá účinnosti, zjistíme zpravidla z jejího posledního paragrafu či článku. Každý právní předpis pak platí do té doby, dokud nebude zrušen, přičemž zrušen může být pozdějším právním předpisem (obvykle předposlední paragraf či článek uvádí, které právní předpisy tato norma zrušuje), nebo orgánem, který jej vydal. Zákony,

111

vládní nařízení a vyhlášky ministerstev vycházejí vždy ve sbírce zákonů a mají obvykle celostátní platnost, vyhlášky obcí a obecních úřadů mají pouze místní platnost. To znamená, že platí v tom kterém regionu a seznámit se s nimi můžeme na vývěsce toho kterého úřadu nebo na úřadě samotném. Jedeme-li tedy třeba na tábor, je vždy dobré se informovat, zda zde taková vyhláška, která by upravovala problémy daného regionu, neplatí. Obec může kupř. zakázat v době zvýšeného nebezpečí požárů rozdělávat ohně apod. Máme-li v ruce právní předpis, musíme vždy ještě prověřit, zda později nebyl vydán jiný předpis, který by ten dřívější pozměňoval nebo doplňoval. Pokud tomu tak je, musíme si sehnat i všechny tzv. novely. Každá outdoorová aktivita má svého provozovatele (pořadatele). Jedná se o právnickou, případně fyzickou osobu. Provozovatel outdoorové aktivity pověří konkrétní osobu, aby se o přípravu outdoorové aktivity postarala, a ta se stává organizátorem této outdoorové aktivity a vystupuje při jednání s klientem, rodiči, úřady apod. Provozovatel outdoorové aktivity s touto osobou uzavře pracovněprávní vztah, a ta je následně odpovědná provozovateli za přípravu, průběh a likvidaci outdoorové akce. Odpovědnost je v oblasti občanskoprávní, pracovněprávní i trestněprávní:

1. odpovědnost občanskoprávní mají všechny osoby, které mají co do činění s organizovanou outdoorovou akcí.

2. pracovně právní odpovědnost mají ti, kteří mají uzavřený pracovněprávní vztah s provozovatelem.

3. trestně právní odpovědnost mají ti, kteří se svým jednáním dopustili trestního činu, nebo jej umožnili spáchat a jsou starší 15 let.

Odpovědnost provozovatele outdoorové akce Odpovědnost provozovatele outdoorové akce se řídí Zákoníkem práce. Provozovatel odpovídá obecně a objektivně za všechny škody, které organizátor outdoorové akce utrpí při plnění svých pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů. Organizace za škodu odpovídá, pokud neprokáže, že si pracovník utrpěnou škodu zcela zavinil sám. Ve smyslu ustanovení § 306 zákoníku práce vydává subjekt (svaz, TJ/SK, regionální sdružení) jako zaměstnavatel se souhlasem odborové organizace pracovní řád (souhlas odborové organizace se vyžaduje tam, kde tato organizace působí). Pracovní řád blíže rozvádí ustanovení zákoníku práce, a to podle zvláštních podmínek zaměstnavatele. Pracovní řád je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny zaměstnance subjektu v pracovním poměru. Pro zaměstnance subjektu vykonávající pro zaměstnavatele práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je pracovní řád závazný v rozsahu stanoveném zákoníkem práce a v rozsahu stanoveném příslušnou dohodou o práci konané mimo pracovní poměr.V pracovně právních vztazích jedná jménem zaměstnavatele pověřený pracovník - personalista. Ten proškolí zaměstnance o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.(školení provádí pravidelně). Taktéž tento pověřený zaměstnanec uvedený v předchozím odstavci je povinen o provedeném proškolení každého zaměstnance sepsat protokol. V pracovním řádu jsou uvedeni vedoucí zaměstnanci, kteří jsou oprávněni podle ustanovení §106 odst. 4 písm. i) zákoníku práce dát zaměstnanci pokyn k tomu, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Ostatní práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se řídí zákoníkem práce. Práva a povinnosti, která nejsou výslovně specifikována v tomto pracovním řádu, se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce a případně dalšími vnitřními předpisy zaměstnavatele. Příslušnými ustanoveními platného občanského zákoníku se v pracovně právních vztazích řídí zejména právní postavení zaměstnavatele, který je právnickou osobou, náležitosti právních úkonů, zastoupení, bezdůvodné obohacení, podmínky promlčení a promlčecí doba, počítání času a závazky v pracovně právních vztazích.

112

Vlastník sportovního zařízení je povinen vydat a zveřejnit návštěvní řád, ve kterém stanoví pravidla pro vstup a chování návštěvníků a osob vykonávajících pořadatelskou službu ve sportovním zařízení. Provozovateli zařízení se ukládá povinnost zajistit bezpečnost osob a majetku ve svém zařízení. Sankce za nesplnění povinnosti je zákaz účasti návštěvníků až na dobu 1 roku. Při porušení zákazu půjde o správní delikt a pokuta činí až 2 000 000,- Kč. Upozorňuje se, že se jedná o obecně závazný právní předpis, který se vztahuje na všechny provozovatele sportovních zařízení s tím, že není rozhodující, na jaké sportovní úrovni se soutěž koná.( Zákonem č. 274/2008 Sb., došlo ke změně zákona o podpoře sportu č. 115/2001 Sb. Zásadní změnou je ustanovení o povinnostech provozovatele sportovního zařízení ( např. Trojský vodní kanál, lanové centrum,…) Zásady zdravotnického zajištění účastníků sportovních aktivit Zásady vycházejí především z Výnosu MZSV ČSR z 1.12. 1989, kterým se doplnila směrnice č. 3/1981Věst. MZ ČSR o péči o zdraví při provádění tělesné výchovy a sportu, ve znění směrnice č.5/1985 Věst. MZ ČR. Za zdravotnická rizika při provádění sportovních akcí a tělesné výchovy odpovídá sportovec, pořadatel a kvalifikovaný pracovník:

• potvrzení o zdravotním stavu by měl pořadatel vyžadovat u osob starších 40 let a účastníků náročných pohybových aktivit ( např. pochod 50 km, běh 10 km, běh na lyžích 30 km, závody v triatlonu a dalších vícebojích apod.)

• potvrzení o zdravotním stavu vyžaduje kvalifikovaný tělovýchovný pracovník (trenér, cvičitel) u všech sportovců, kteří jsou v soustavném tréninku, zúčastňují se pravidelných sportovních soutěží a jsou členy sportovní organizace

• povinnost lékařské prohlídky stanoví v rozpisu (propozice soutěže) vyhlašovatel akce, resp. pořadatel

• lékařská prohlídka platí jeden rok

• lékařské prohlídky sportovců zúčastňujících se soutěží celostátní úrovně (jejich označení určuje svaz) provádějí odborní tělovýchovní lékaři, u ostatních sportovců praktičtí lékaři, kteří mají možnost odeslat vyšetřované ke konsiliárnímu vyšetření u tělovýchovného lékaře

• náklady na lékařské prohlídky nad rámec Zdravotního řádu hradí svým pojištěncům některé zdravotní pojišťovny, ostatní pojištěnci si prohlídky hradí sami, případně s přispěním organizace

• lékařské prohlídky státních reprezentantů jsou hrazeny svazem ze státního příspěvku na sportovní reprezentaci

• za zdravotnické zabezpečení sportovních akcí odpovídá pořadatel akce

• rozsah zdravotnického zabezpečení sportovní akce může pořadatel konzultovat s tělovýchovným lékařem

• náklady na zdravotnické zabezpečení sportovních a tělovýchovných akcí nese pořadatel, náklady při ošetření zdravotnická pojišťovna sportovce.

Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních

113

zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (Č.j.: 37 014/2005-25 ). V něm se řeší bezpečnost a ochrana žáků při:

výuce tělesné výchovy  

výuce plavání 

lyžařském výcviku 

sportovně turistických kurzech (horolezectví, vodní turistika,..) 

bruslení organizovaném školou 

soutěžích a přehlídkách  

zahraničních výjezdech 

Dále uvádíme základní právní předpisy pro oblast outdoorových aktivit v oblasti školství:

Vyhláška MZ č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění zákona č. 148/2004 Sb.

Vyhláška MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů Vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání Vyhláška č. 55/2005 Sb., o podmínkách organizace a financování soutěží a přehlídek

v zájmovém vzdělávání Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení

a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. j. 14 269/2001-26, Věstník

MŠMT sešit 5/2001. Vyhláška č. 57/2010 Sb. ze dne 12. února 2010, kterou se mění vyhláška č. 64/2005

Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, stanoví, že záznam o úrazu a vyrozumění o aktualizacích záznamů o úrazu se zasílá České školní inspekci v elektronickém formuláři.

Úrazové pojištení členů sportovních organizací Úrazové pojištění zahrnuje výplatu pojistného plnění v případě, že v důsledku úrazu dojde k přechodnému nebo trvalému tělesnému poškození nebo smrti pojištěného. Úrazem se rozumí neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli pojištěného, ke kterému došlo během trvání pojištění a kterým bylo pojištěnému způsobeno tělesné poškození nebo smrt. Obecně se úrazové pojištění sjednává pro případ: • smrti následkem úrazu - pojistitel poskytne pojistné plnění oprávněné osobě, a to ve výši sjednané pojistné částky; • trvalých následků úrazu nebo trvalých následků úrazu s progresivním plněním - pojistitel poskytne pojistné plnění ve výši procentního podílu ze sjednané pojistné částky. Je-li sjednáno pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním, zvyšuje se plnění podle stupně hodnocení trvalých následků až na čtyřnásobek sjednané pojistné částky; • tělesného poškození způsobeného úrazem nebo pracovní neschopnosti následkem úrazu - dojde-li k úrazu pojištěného, vyplatí pojistitel pojistné plnění ve výši procentního podílu z pojistné částky stanoveného pro příslušné tělesné poškození podle příslušné oceňovací tabulky nebo ve výši součinu sjednané pojistné částky pro jeden den pracovní neschopnosti a počtu dnů léčení tělesného poškození, a to podle toho, co bylo sjednáno v pojistné smlouvě po odečtení případné karenční doby. (Šístková, D. (2005). FP guide:

114

Úrazové pojištění - Společný katalog odborných měsíčníků FP-Finanční poradce a bankovnictví, č. 1, s. 26 – 27. ) Úrazové pojištění rozděluje pojištěné osoby podle povolání a zájmové činnosti do různých rizikových skupin. Obecně platí, že čím vyšší riziková skupina, tím vyšší riziko pro pojišťovnu, a proto platí klient vyšší pojistné. V některých případech je uzavření smlouvy pro rizikovost nemožné, tj. klienta nelze pojistit vůbec (např. vyznavače adrenalinových a extrémních sportů). Výše pojistného v úrazovém pojištění tedy také závisí na zařazení pojištěného do rizikové skupiny, což znamená soubor činností pracovních, zájmových a sportovních se srovnatelným rizikem úrazu. Většina pojišťoven nenabízí „sportovní úrazové pojištění“ jako samostatný produkt, ale formou individuálního úrazového pojištění nebo skupinového úrazového pojištění členů sportovních organizací (resp. oddílů, TJ apod.).V individuálním úrazovém pojištění (pojistnou smlouvu uzavírá zpravidla člověk sám pro sebe), které zahrnuje pojistné krytí celých 24 hodin denně, je důležité, jak rizikovou pracovní činnost pojišťovaná osoba vykonává a také jak rizikovou sportovní (zájmovou) činnost provozuje ve volném čase a v jakém rozsahu (např. danému sportu se věnuje jen rekreačně, jako registrovaný sportovec nebo jako profesionální sportovec). Ve skupinovém úrazovém pojištění (pojistnou smlouvu uzavírá zpravidla sportovní organizace), které zahrnuje pojistné krytí pouze při činnosti v rámci sportovní organizace, je důležité, jak rizikovou sportovní činnost pojišťované osoby provozují a v jakém rozsahu. Český svaz tělesné výchovy má s pojišťovnou Kooperativa a.s. uzavřenu smlouvu o úrazovém pojištění členů ČSTV. Tato pojistná smlouva s číslem 495000830-7 je uzavřena na dobu neurčitou, je účinná od 1.1.2006. Smlouvou jsou pojištěni členové sportovních, tělovýchovných a turistických svazů, TJ/SK, sdružených v ČSTV, účastníci akcí pořádaných TJ/SK, svazy sdruženými v ČSTV i dalšími subjekty v ČSTV. Speciální pojištění úrazu vyžadují sportovní aktivity s vysokým rizikem vzniku úrazu. Jak prokazují statistiky Horské služby České republiky, mezi aktivity s největší úrazovostí řadíme sjezdové lyžování, které četností úrazů jasně obsazuje první příčku. (obrázek 1)

Obrázek 1 Celkový počet úrazů dle činnosti za období 2002 – 2005

115

Řád úrazové zábrany v tělesné výchově, sportu, turistice a horolezectví Řád úrazové zábrany je základním bezpečnostním pokynem pro provádění tělesné výchovy, sportu a turistiky v České republice. Úraz je událost, která působí na organismus náhle nebo v časově krátkém období a má za následek poruchu zdraví postižené osoby. Pod pojmem úrazová zábrana se rozumí dodržování povinností předepsaných tímto řádem jednotlivci, sportovním družstvům a tělovýchovným orgánům. Zásady úrazové zábrany by měli dodržovat i občané, kteří provádějí tělovýchovné aktivity neorganizovaně. Úrazovou zábranu provádějí všichni účastníci tělovýchovného procesu (sportovci, trenéři, cvičitelé, instruktoři, rozhodčí, tělovýchovní zdravotníci, další funkcionáři) a všechny organizace pořádající tělovýchovné akce (cvičení, trénink, závody, utkání, turistické a horolezecké akce). Všichni účastníci tělovýchovného procesu jsou povinni respektovat vyhlášku č. 3/1981 Ministerstva zdravotnictví v platném znění, která je základním materiálem pro oblast zdravotnického zabezpečení tělesné výchovy, sportu a turistiky (dále jen sportovní činnost). V ní se stanovují:

Povinnosti cvičenců a sportovců Povinnosti cvičitelů, instruktorů a trenérů Povinnosti rozhodčích Povinnosti zdravotníků Povinnosti ředitele závodu Úkoly organizací zajišťujících tělovýchovnou, sportovní, turistickou a horolezeckou

činnost Úkoly sportovních svazů Zásady organizace první pomoci

ZÁVĚRY Organizace provozující outdoorové aktivity jsou povinny zajistit odpovídající míru bezpečnosti a ochrany účastníků, kteří vykonávají outdoorové aktivity. Péče o bezpečnost při outdoorových aktivitách zejména u dětí je v popředí zájmu. Konstituování outdoorové legislativy je odrazem vnitřního vývoje jednotlivých outdoorových sportů. Proto jsou úvahy o unifikaci a integraci outdoorové legislativy dosud předčasné. Přijetí národních outdoorových legislativ, mají-li být funkční, je nemyslitelné bez důsledné kooperace outdoorových a právních odborníků. Jedná se o značně náročnou a obtížnou práci, při které by měly být vyřešeny následující problémy: důsledně dodržovat soulad pojmového aparátu outdoorových sportů s právnickou

terminologií vyřešení poměru právní a neprávní regulace vztahů u outdoorových sportů na úrovni právní regulace outdoorových sportů určit míru regulace zákonnými a

podzákonnými normami v právním předpise stanovit odpovídající poměr obecné a kazuistické úpravy s

ohledem na cíl právní úpravy v organizační struktuře sportovního hnutí vymezit práva a povinnosti jednotlivých

subjektů definovat a dodržovat pojmovou jednoznačnost používaných termínů dodržovat obsahovou a funkční provázanost s ostatními nesportovními právními

předpisy vytvořit odpovídající poměr mezi prevencí, smluvní volností a represivními

opatřeními vytvořit principiální soulad a provázanost právních norem

116

Vyřešení těchto problémů nás může přivést mezi vyspělé země s rozsáhlou outdoorovou legislativou, které již dávno pochopily, že investice do bezpečnosti se vždy vyplatí . LITERATURA BIĆOVSKÝ, J., HOLUB, M. (1991). Občanský zákoník – komentář. Praha: Linde ČERVINKA, J.(2007) Vývoj legislativy v oblasti tělesné kultury v letech 1918 – 2006: diplomová práce . Olomouc : FTK UP, 2007. CHODĚRA, O. (1997). Občanským právem krok za krokem. Praha: Grada, KONEČNÝ, A. (1999). Sport a právo. In Z. Hanelová & H. Válková (Ed.), Movement and health : international conference organized by the Faculty of Physical Culture, Palacký University in Olomouc, September 11-14, 1999. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci KRÁLÍK, M. (2001). Právo ve sportu. Praha: C. H. Beck PRUŠÁK, J. (1984). Šport a právo (Úvod do dejín, teórie a praxe právnej zodpovednosti v športe). Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavatelstvo. PRUŠÁK, J. (1985). Úrazy a poškodenia zdravia při športe a problém športového a právného deliktu. Bratislava: Právník, 124, č.9,s. 791 a násl. Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník). Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. ZUSKA, K. (1992). Sport na právo. Tělovýchovný pracovník, č. 1, s. 8. INTERNETOVÉ ZDROJE www.koop.cz/page.jsp?path=/produkty/urazove-pojisteni www.horskasluzba.cz/go.php www.csob.cz

117

VÝUKA IN-LINE BRUSLENÍ NA VUT V BRNĚ, CESA A PROBLEMATIKA VYUŽÍVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH POMŮCEK PŘI

IN-LINE BRUSLENÍ

Jan Šťastný

Centrum sportovních aktivit, Vysoké učení technické v Brně

1. Výuka a podmínky pro in-line bruslení na VUT v Brně

Nabídka výuky in-line bruslení má na VUT v Brně dvě podoby. První z nich je součástí letního kurzu druhého ročníku oboru Management v tělesné kultuře, který se letos uskuteční poprvé. Druhou podobou je semestrální volitelná výuka celouniverzitní tělesné výchovy.

Podmínky pro semestrální výuku umožnila rekonstrukce atletického areálu na Palackého vrchu, kde kolem tréninkového stadiónu vznikl 450m dlouhý okruh o šířce 3,5m na zcela rovném profilu tratě. Aktuálně se dokončuje rekonstrukce hlavního stadiónu, kolem kterého povede in-line okruh délky orientačně 500-600m, který bude propojen se stávajícím okruhem, profil tratě bude z poloviny svažitý. Oba okruhy jsou osvětleny „pouličním“ osvětlením a při souběhu s výukou fotbalů jsou osvětlovány i hlavními světlomety areálu. To umožňuje bruslení v podstatě kdykoliv do 22:00 večer.

Semestrální volitelná výuka běží druhým semestrem, kdy letošní podmínky umožňovaly bruslit od začátku semestru – tj. 14. února, a to i v teplotách kolem -8 stupňů Celsia. Výuka je vypisována pro začátečníky, pokročilé a mírně pokročilé – fitness. Nejstabilnější docházka je u skupiny začátečníků, která se udržuje i za nepříznivých klimatických podmínek. Celkem je do 4 vypsaných výukových hodin v týdnu zapsáno 63 studentů, z nichž se 39 podílelo na odpovědích v níže vyhodnoceném dotazníku.

Problémem je dodržování pravidel bezpečnosti ve výuce in-line bruslení, způsobené podceňováním rizik při nevyužívání ochranných pomůcek. V pokynech při zápisu pro výukové hodiny in-line bruslení jsou uváděny chrániče + přilba. Vymáhání dodržování těchto pokynů je složité, i proto se snažíme ku příkladu přilby dle možností studentům zapůjčit. Pokud i přesto někdo ze studentů nevyužívá některou z uvedených bezpečnostních pomůcek, je srozuměn s porušováním bezpečnostních pokynů.

2. Dotazník „In-line bruslení a bezpečnost“

Dotazník byl sestaven a zveřejněn díky službě Vyplňto FREE. Jeho úkolem bylo prozkoumat využívání bezpečnostních pomůcek při in-line bruslení, dále provozované aktivity a zájmy souvisejícími s in-line bruslením. Cílem bylo oslovit co nejširší a nejrůznorodější skupinu in-line bruslařů, s předpokladem dosažení nejvyššího počtu odpovědí od studentů VUT v Brně a ostatních VŠ.

Otázky dotazníku byly následujících typů – uzavřené, otevřené, polootevřené, segmentační (VUT, …), povinné a nepovinné. U většiny se jednalo o otázky typu „seznam“, výsledky otevřených otázek byly sjednoceny. Do příspěvku byly vybrány některé z těchto otázek a pro interpretaci byla data filtrována dle zadaných kritérií.

2.1. Oslovené skupiny, způsob propagace

Pro získání dostatečného počtu respondentů dotazníku byla využita propagace mezi studenty VUT v Brně, dále mezi studenty navštěvujícími výuku bruslení na VUT v Brně, a na skupinách sociální sítě Facebook zabývajících se především in-line bruslením. Účastníci

118

průzkumu byli požádáni o další propagaci mezi svými známými. Dotazník byl také dostupný a viditelný na stránkách www.vyplnto.cz. Tab. 1 – údaje o dotazníku

2.2. Vybrané segmentační otázky – charakteristika respondentů:

Tab. 2. - 1. Jaká je vaše úroveň dovedností na in-linech? počet % začátečník 63 22,18 mírně pokročilý 117 41,20 pokročilý 93 32,75 závodník / instruktor 11 3,87

Autor průzkumu: Jan Šťastný

Šetření: 13. 03. 2011 až 11. 04. 2011

Počet respondentů: 284

Vypovídací hodnota: (vypovídací hodnota je počítána pouze na základě počtu respondentů)

velmi dobrá

Počet otázek (max/průměr): 13 / 8.72

Návratnost dotazníků: (návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků)

86.4%

Průměrná doba vyplňování: 00.02:44

Tab. 3. - 2. Které disciplíny na in-line bruslích preferujete (jezdíte)? počet % fitness 206 72,54 speed skating 52 18,31 freestyle 48 16,90 jiné 30 10,56 agresive 10 3,52 alpine slalom 7 2,46 hokej 3 1,06

119

Tab. 5. - 13. Jaké je vaše pohlaví? počet % žena 167 58,80 muž 112 39,44

2.3. Dotazník - vyhodnocení 39 studentů navštěvujících výuku

Výhrady k výukovým hodinám nejsou dle dotazníků téměř žádné (otevřená nepovinná otázka „Máte návrh na zlepšení semestrální výuky in-line bruslení?“). Tato otázka byla zodpovězena 9x (z toho zaznamenala 5 pozitivních ohlasů, dále 2 doporučení pro úpravu výuky a 2 poznámky se týkaly samotného okruhu). U této skupiny bylo zaznamenáno nejvyšší procento využívání přilby.

3. Bezpečnostní pomůcky

Chrániče mají především funkci tlumení nárazu, zpevnění kloubu (především zápěstí) a díky plastovým „sliderům“ také postupného brzdění po pádu, díky jejich klouzání po podložce (asfaltu). Dle doporučení by bruslaři měli používat čtyři základní chrániče pro snížení rizika zranění, k čemuž se přikláníme. Ze zkušeností můžeme podle důležitosti chrániče seřadit následovně:

1. přilba

2. chrániče dlaní / zápěstí

3. chrániče kolen

4. chrániče loktů

5. další ochranné pomůcky - brýle, chrániče hýždí / pánve, …

Nejčastěji uváděné důvody pro nepoužívání chráničů jsou nepotřebnost, diskomfort, finanční náročnost, vnímání ostatními, nebo neznalost funkčnosti.

3.1. Zranění způsobená při in-line bruslení

Dle literatury (http://www.sportsinjurybulletin.com) bylo zjištěno, že 38% zranění z in-line bruslení je na horní části těla, 31% dolních části těla, 21% v oblasti boků a pánve, 10% zranění hlavy. Dále dle tohoto zdroje je 35% všech zranění otřes mozku, stejné procento je i kožních poranění. Úrazy vazů jsou uváděny v 10% a zlomeniny v 5% případů. Stejný zdroj shrnuje i další studie, kde se hovoří o nejčastěji ošetřovaných úrazech způsobených in-line bruslením. Pohybují se kolem 35% v případě zlomenin, 25% úrazů zápěstí, 5% úrazů hlavy.

Tab. 4. - 3. Vyberte prosím váš aktuální stav (studium / práce) počet % student jiné VŠ 76 26,76 student VUT v Brně 72 25,35 pracující 59 20,77 student VUT v Brně - navštěvuji výuku in-line bruslení s CESA 39 13,73 student SŠ, nebo ZŠ 25 8,80 mateřská dovolená 7 2,46 jiná možnost 6 2,11

120

Jiný zdroj (Sherker, S., Cassell, E., 2002) shrnující problematiku úrazů při in-line bruslení, uvádí i výsledky studií, které se zabývaly vyšším rizikem zlomenin v oblasti paže při používání chráničů zápěstí (lokální přetížení). Předpokládáme že se jednalo o starší typy chráničů. Jako nejohroženější věkovou skupinu úrazem uvádí 10 – 14 let. Úrazy je dle zdroje nejohroženější oblast zápěstí. Zdroj doporučuje všem skupinám bruslařů využívat všechny čtyři základní ochranné pomůcky.

3.2. Bezpečnostní pomůcky – výsledky dotazníku

Z výsledků dotazníku vyplývají následující nejčastěji používané chrániče (viz. Tab. 6):

Tab. 6. - 8. Když si jdu zabruslit (mimo výuku a jiné organizované akce), používám tyto ochranné pomůcky (povinná, seznam - alespoň jedna - polouzavřená) ODPOVĚĎ POČET LOKÁLNĚ GLOBÁLNĚ

chrániče dlaní a zápěstí 140 50.18% 49.3%

sluneční brýle 138 49.47% 48.59%

přilba 108 38.71% 38.03%

chrániče kolen 95 34.05% 33.45%

chrániče loktů 61 21.86% 21.48%

žádné 53 19% 18.66%

chrániče hýždí / stehen 4 1.43% 1.41%

ostatní odpovědi 5 1.8% 1,75%

Zajímavé je srovnání s využíváním cyklistické přilby při jízdě na kole (viz. otázka 10), kde

60,3% (167) respondentů uvedlo, že ji běžně používá, což nekoresponduje s jejím jen cca 39% procentním využíváním u in-line bruslení.

Po filtraci dat dostáváme tyto nejčastější kombinace (viz Tab. 7.): Tab. 7. – používané kombinace chráničů

POUŽÍVANÉ KOMBINACE CHRÁNIČŮ POČET GLOBÁLNĚ

přilba, dlaně, lokty, kolena 35 12,3%

přilba, dlaně, lokty 15 5,3%

dlaně, lokty, kolena 55 19,4%

přilba, dlaně 23 8,1%

přilba 33 11,6%

dlaně 28 9,8%

žádné 91 32%

121

3.3. Rozbor výsledků používání bezpečnostních pomůcek

Respondenti , kteří neoznačili žádný ze 4 základních chráničů (32%; 91) – tedy předpokládáme, že chrániče nepoužívají, označili svou bruslařskou pokročilost následovně (viz Tab. 8.):

Tab. 8. - 1. Jaká je vaše úroveň dovedností na in-linech? (povinná, seznam - právě jedna) ODPOVĚĎ POČET LOKÁLNĚ GLOBÁLNĚ

pokročilý 41 42.71% 14.44%

mírně pokročilý 41 42.71% 14.44%

začátečník 13 13.54% 4.58%

závodník / instruktor 1 1.04% 0.35%

U této skupiny mírně převažuje procento mužů.Z této skupiny přitom 36 % (33)

respondentů používá přilbu při jízdě na kole. Skupina využívající všechny 4 základní ochranné pomůcky se skládá lokálně (po

odfiltrování dat) téměř z devadesáti procent ze začátečníků a mírně pokročilých bruslařů. Procentuální rozložení mužů a žen je v této skupině vyrovnané.

Při pohledu a filtrování skupiny všech začátečníků 21,5% (61), dostaneme tyto výsledky (Tab. 9.), ze kterých je patrné tradiční „podcenění“ rizik z neznalosti. Využívání chráničů je v celkovém počtu sice vyšší, ale neodpovídá úrovni dovedností.

Tab. 9. – chrániče začátečníci

ODPOVĚĎ POČET LOKÁLNĚ GLOBÁLNĚ

chrániče dlaní a zápěstí 42 68.85% 14.79%

chrániče kolen 33 54.1% 11.62%

přilba 29 47.54% 10.21%

chrániče loktů 26 42.62% 9.15%

sluneční brýle 20 32.79% 7.04%

žádné 10 16.39% 3.52%

chrániče hýždí / stehen 3 4.92% 1.06%

4. Další směřování tématu

Otázky a úkoly pro pokračování v této práci by se mohly zaměřovat na další bezpečnostní faktory jako jsou používání brzdiček, znalost zastavování / brzdění, velikost koleček, frekvence bruslení, definice pokročilostí + disciplín, terénní sledování a záznam výsledků.

122

5. Literatura

Sherker, S., Cassell, E.,(2002). In-line skating injury: A review of the literature, Monash University,. Retrieved from http://www.monash.edu.au/muarc/reports/muarc133.pdf Sport injury bulletin,. Inline skating injury prevention Retrieved from http://www.sportsinjurybulletin.com/archive/inline-skating-injuries.html Šťastný, J. – In-line bruslení a bezpečnost (výsledky průzkumu), (2011). Dostupné online na http://in-line-brusleni-a-bezpecnos.vyplnto.cz

123

VÝCHODISKA BEZPEČNÉHO POHYBU PŘI OUTDOOROVÝCH AKTIVITÁCH

Pavel Korvas

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Pohyb v přírodě je ve společnosti vnímán jako standardní součást života, který umožňuje člověku fyzickou a psychickou relaxaci ve volném čase. Všechny volnočasové aktivity včetně outdoorových v průběhu celého roku v sobě zahrnují určitá nebezpečí a rizika, která jsou ale integrální součástí lidské existence a tudíž i volnočasových aktivit (Zvonař, Charvát 2008). Veřejnost bere outdoorové aktivity, a tedy i zimní turistiku za méně bezpečné, i když je v maximální míře prováděna prevence, jsou dodržovány bezpečnostní pravidla, zásady, standardy. Je to typický jev, protože běžná populace obtížně rozlišuje mezi reálným a vnímaným rizikem (Cooley 2000, Ajango 2000 aj.). Obvykle je riziko a úroveň nebezpečí posuzována na základě zkušeností před rozhodnutím o další aktivitě. Ve skutečnosti jsou aktivity v přírodě typicky méně riskantní než většina každodenních lidských aktivit, například každodenní doprava do zaměstnání, domácí práce nebo jiné volnočasové aktivity jako je sport, sportovní trénink apod. Ovšem outdoorové aktivity, a tedy i zimní turistka jsou významně bezpečnější než většina jiných tradičních pohybových aktivit. Ze sledování v zahraničí vyplývá poměrně významná skutečnost, že většina aktivit v přírodě jsou bezpečnými aktivitami s malou úrazovostí. Z dvacetileté studie vedené Project Adventure vyplývá (Furlong. Jilling, LaRhette, Ryan 1995), že u outdoorových aktivit bylo způsobeno v průměru 4,33 zranění na milión hodin pohybu v přírodě. To je nižší úroveň než například v běžném vzdělávacím procesu na školách, kde bylo zjištěno 8 zranění, u rekreačních aktivit 19 a při školní tělesné výchově na amerických školách, ve které jsou tradičně nejvíce využívány hry, gymnastika, atletika a plavání, bylo zaznamenáno 9,6 zranění na milión hodin (Project Adventure 1987). Také U.S. National Safety Council zjistil, že v tělesné výchově na školách je 2x více úrazů než při aktivitách v přírodě (Project Adventure 1987). U kurzů Outward Boundu (letní i zimní), které jsou velmi náročné a namáhavé, bylo zaznamenáno 37,5 zranění na milión hodin, což je podstatně méně než u fotbalu v USA ( 60 zranění/ mil. hodin). Cooley (2000) zjistil, že při pobytu a pohybu v přírodě (outdoor) je 18x menší pravděpodobnost způsobit si zranění než u fotbalu nebo cheerleading a o 50% menší úmrtí než u dopravních nehod u věkové kategorie 15 – 19 let. V ČR je jiná metodika pro hodnocení úrazovosti. Ze záznamů zdravotního registru úrazovosti vyplývá, že při školní tělesné výchově a školním sportu vzniká 27,7% všech školních úrazů, z toho na 2.stupni ZŠ 41,9% a na SŠ 20,8%. Z celkového počtu všech úrazů vzniká při školní tělesné výchově a sportu 3,1% , z toho u žáků ve věku 10 – 14 let 1,7% a u studentů ve věku 15-19 let 1%. Nejnižší úrazovost je zaznamenána v zimních měsících, i když zde probíhají zimní kurzy, jejichž součástí jsou všechny druhy lyžování, snowboarding nebo zimní turistika. Průměr za prosinec až březen je 6,6% úrazů z celoročního počtu. Ve zbytku roku je to měsíčně 10,2%. Na druhou stranu je zřejmé, že celková pohybová aktivita těchto věkových kategorií je v zimních měsících nižší než ve zbytku roku, tudíž je nižší i úrazovost. Při srovnání úrazovosti u jednotlivých sportů jsou na tom nejhůře všechny druhy aktivit na kole s 21% ze všech úrazů zaznamenaných při sportovní činnosti. Na druhém místě je kopaná se 17,7%. Ze zimních sportů je na tom nejhůře alpské lyžování 5,6%, bruslení 2,2%, sáňkování 0,7% a nejlépe je na tom běžecké lyžování a zimní turistika se 0,7% ze všech úrazů ve sportu (http://www.detske-urazy.cz/). Nehodu při pohybových aktivitách v přírodě můžeme definovat jako neočekávanou událost, která ústí ve zranění nebo ztrátu. Tyto ztráty mohou být fyzické, sociální, finanční

124

nebo emocionální. Proto je důležité omezovat nebezpečí na minimum při všech aktivitách v přírodním prostředí, což se na prvním místě týká školní TV, školních akcí jako jsou výlety, terénní výuka, kurzy a další mimoškolní akce. Prevence úrazů v zimním prostředí, které je méně přátelské než zbytek ročních období a ve kterém působí kumulovaně řada klimatických a přírodních jevů na člověka, je zcela zásadním předpokladem úspěšné akce. Základní znalostí pro prevenci úrazů a nebezpečných situací je vliv objektivního a subjektivního nebezpečí na vznik potencionálně nebezpečné situace. Ze statistiky HS vychází, že zhruba 80 procent nehod vzniklo společným působením obou druhů nebezpečí, u nichž primární příčinou bylo podcenění možnosti vzniku nebezpečné situace, na kterou se dále nabalují další problémy. Nebezpečí a riziko se zvyšuje s délkou a náročností akce. To znamená se zvyšujícím se časem stráveném v terénu, s celkovým převýšením, zhoršenou kvalitou sněhové podložky i hmotností zátěže, rychlostí přesunu, počtem účastníků ve skupině. K nižší nehodovosti přispívá i charakter akcí, které u zimní turistiky bývají obvykle v kratší časové dotaci. Pořádá se více půldenních než celodenních akcí. Prvním krokem k předcházení úrazům je znalost jeho vzniku a průběhu při programech zimní turistiky a způsobům, jimiž může být minimalizován (Ajango 2000). Podle Williamsona (1970) vzniká většina nehod při kombinaci tři typů nebezpečí, které vytváří potenciál úrazu nebo nebezpečné příhody:

1. nebezpečné podmínky přírodního prostředí 2. riskantní jednání vykonávané účastníky 3. omyly vedení akce

Při vedení akce zimní turistiky je nutné předcházet vzniku nebezpečných situací kontinuální analýzou jednotlivých prvků nebezpečí. To je ověřený způsob redukce vzniku potencionální možnosti příhody, zranění nebo minimalizování důsledků nehody na akceptovatelnou a obnovitelnou úroveň (Priest,Baillie 1987). Raffan (1984) popisuje roli vedoucího při outdoorové akci jako „slot machine“, který je při vedení akce neustále stresován a vymačkáván jako citron. Pro vedoucí je výhodné pracovat stále s deseti základními kroky analýzy nebezpečí: 1. Plán akce musí být vytvořen dopředu, akce musí být připravena, seznámit se dopředu s prostředím akce 2. Pátrej po nebezpečných situacích, okolnostech a podmínkách 3. Vyjmenuj potencionální nebezpečí, seznam s ním účastníky akce 4. Pokud je to možné, odstraň prvky, které mohou přispívat k nebezpečným situacím 5. Vyhýbej se nebezpečným situacím (nebezpečným částem trasy, změnou času průchodu oblastí, zrušením nebo změnou programu atd.) 6. Identifikuj a hodnoť nebezpečnou situaci a popiš ji účastníkům 7. Ohodnoť potenciální riziko a překlasifikuj nebezpečí 8. Odhadni potenciální ztráty 9. Minimalizuj ztráty 10. Proveď vhodnou úpravu, přizpůsobení Je důležité, že tímto způsobem mohou vedoucí minimalizovat riziko a možné zranění, které vyplývá z potencionálního nebezpečí vyplývajícího z různých druhů a forem pobytu a pohybu v přírodě (Ajango 2000). Není nutné se zabývat vždy všemi deseti kroky pro redukování nebezpečí. Důležité je provést preventivní opatření, zejména kvalitní plánování akce, brát v úvahu klimatické podmínky, fyzickou úroveň účastníků a jejich psychický stav. V zimním období jsou nejčastější příčiny problémů dehydratace, nedostatek občerstvení, hypotermie,

125

omrzliny (vítr, zima), vyčerpání, ztráta orientace, neznalost terénu, neschopnost vedoucího odhadnout fyzickou zdatnost účastníků a jejich psychický stav. Pro školní akce tradičně platí řada zásad, které konkrétněji doplňují uvedených deset kroků a pomáhají redukovat vznik nebezpečných situací při školních akcích: 1. Vedoucí jsou povinni poučit všechny účastníky o zásadách úrazové zábrany, o bezpečnosti při pohybu v daném terénu, 2. Nepovolit účast bez patřičné výstroje a vybavení pro danou aktivitu 3. Vedoucí musí dodržovat stanovené metodické postupy, předpisy, pokyny a principy, 4. Fyzickou zátěž stanovit přiměřeně k možnostem, technické úrovni a psychickému stavu účastníka akce, 5. Ovládat zásady první pomoci, znát kontakty na HS 6. V případě ohrožení zdraví přerušit akci 7. Dokonalá znalost technicko-odborné složky (orientace v terénu, mazání lyží, jednoduché opravy výzbroje, atd.) 8. Učitel, vedoucí akce se při jejím zahájení řídí pokyny HS nebo jiných odpovědných orgánů. 9. Na túru ZT by měli jít dva vedoucí., oznámí trasu túry, její cíl i předpokládané časové údaje jejího průběhu. 10. Základem prevence je více přemýšlet, než se začnu pohybovat v terénu. Závěrem je potřeba připomenout, že přes relativně nízkou nehodovost při outdoorových aktivitách v zimním období zaměřených na aktivní druhy turistiky je zejména při hromadných akcích potřeba dbát na možnosti nebezpečí, které vzniká zejména z prostředí a předcházet jeho vzniku dokonalou prevenční činností, jejíž základní principy byly v příspěvku zmíněny. Literatura: Bílek, F. a kol. (1971) Turistika mládeže. Olympia, Praha, 269 s. ISBN 27-070-71 Boštíková,S. (2004) Vysokohorská turistika. Grada, Praha, 115 s. ISBN 80-247-0696-2 Michalička,V.,Chrastina,R.(1977) Lyžařská turistika.Olympia, Praha,157 s.,ISBN 27-010-77 Neuman, J.a kol.(2000)Turistika a sporty v přírodě . Praha,Portál,200s. ISBN 80-7178-391-9 Seaborg,E., Dudley,E. (1994) Hiking and Backpacking. Human Kinetics Pub., Champaign, 145 s. ISBN 0-87322-506-6 Schneeweiss,Ch. (2007) Sněžnice. Grada, Praha,96 s. ISBN 978-80-247-1872-9 Vyškovský,J a kol. (1992) Turistika. Brno, PdF MU. skripta, 72 s.ISBN 80-210-0496-7 Watkins,D., Dalal,M. (1995) Táboření a turistika. Mladé léta,Bratislava, 128 s. ISBN 80-06-00617-2 Winter,S. (2003) Vysokohorská turistika. Kopp, Č.Budějovice, 128 s. ISBN 80-7232-201-X Zvonař, M., Charvát, M. (2008) Vliv pohybové aktivity na zdravotní stav střední a starší populace. In III. International Congress on Sport Medicine, Exercise Science and Physical Education. Gwalior, India : The Global Academic Network, s. 70 - 71. Internetové odkazy: http://www.detske-urazy.cz/ [cit. 25.4.2011]

126

BEZPEČNOST PŘI LEZENÍ NA UMĚLÝCH STĚNÁCH

Jan Došla, Taťána Straková

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Ačkoliv první umělé lezecké stěny můžeme v historii nalézt již v 19. století, kdy se využívaly při výcviku armády, jejich rozmach nastává až v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Tento rozmach souvisí zejména s rozvojem závodního lezení. Staví se umělé lezecké stěny sloužící při závodech a také při přípravě na ně. V lezení se objevuje pojem "sportovní lezení", kterým se rozumí volné lezení po cestách s fixním jištěním (borháky, nýty). První světově významné závody na umělé stěně se uskutečnily v roce 1987 v Grenoblu (Vomáčko, Boštíková, 2003). V roce 1990 se pak koná první mistrovství světa. Lezení společně se stavbou nových lezeckých stěn začíná pronikat také do výuky na základních a středních školách. V současné době existuje i v České republice řada škol, které zařadily lezení do svých osnov. Vedle větších lezeckých stěn určených pro lezení s lanem se staví také menší boulderingové stěny, které nejsou tak náročné na prostor a finance. Spolu s tímto rozvojem je také žádoucí zařazovat lezení do učebních programů studentů na vysokých školách, zejména do výuky budoucích učitelů a trenérů. Na Masarykově univerzitě máme lezení zařazeno jednak v odborné tělesné výchově, jednak v celouniverzitní tělesné výchově. Studenti Fakulty sportovní studií se s lezením seznámí v povinném kurzu Turistika I., který probíhá v oblasti Drátníku a Čtyřech Palic a dále ve volitelných kurzech probíhajících na umělých stěnách v Brně. Některé obory, jako Speciální edukace bezpečnostních složek, mají lezecké aktivity zařazeny častěji. V celouniverzitní tělesné výchově mají studenti možnost zapsat si jak bouldering, tak i lezení s lanem. V létě pak každý rok pořádáme lezecký kurz na Blatinách v oblasti Žďárských vrchů. Bohužel Fakulta sportovní studií má pouze menší boulderingovou stěnu, takže pro lezení s lanem jsme nuceni si stěnu pronajímat. Zájem studentů často převyšuje naše možnosti, a tak bývají seminární skupiny většinou obsazeny pár minut po otevření zápisu. Sportovní lezení je sport vyžadující perfektní zvládnutí určitých dovedností. Velmi důležitá je bezpečnost lezení. Tento pojem chápeme jako chování lezce, jističe i dalších lidí tak, aby nedošlo k nějakému zdraví ohrožujícímu jednání. Souvisí s tím i používání bezpečného a certifikovaného materiálu a pomůcek. Veškerý používaný lezecký materiál musí plnit evropskou normu EN. Další vhodné certifikace vydává Mezinárodní unie lezeckých organizací (UIAA), její požadavky na bezpečnost jdou většinou nad rámec evropské normy. Bezpečnostní standardy UIAA jsou k nahlédnutí na jejich webových stránkách na http://www.theuiaa.org/safety_standards.php. Necertifikovaný materiál nesmíme při výuce používat! Při lezení na umělých stěnách nastává u lezců často mylný pocit bezpečí na rozdíl od "nebezpečného" lezení na skalách. Tento pocit bývá spojen s množstvím lidí, příjemným prostředím, častým lezením s horním jištěním (toprope). Často pak dochází k chybám z nedbalosti nebo nepozornosti. Abychom se těmto zbytečným chybám snažili zabránit, řekneme si některé důležité zásady pro lezení na umělé stěně. Základním požadavkem při lezení je zvládnutí dovednosti navázání na lano a jištění. Proto se v prvních lekcích věnujeme zejména této problematice a až po jejích perfektním zvládnutí bychom měli přejít k dalším lezeckým dovednostem. Při navazování používáme výhradně osmičkový uzel, který provlékáme očkem opasku a nohavice. Při lezení toprope se ještě možnost spojení lezce s lanem pomocí dvou karabin s pojistkou zámku vložených

127

do centrálního oka karabiny a vůdcovského uzlu udělaného na laně. Tento způsob je vhodný při navazování se doprostřed lana. Prvolezec se tímto způsobem nikdy nesmí navázat. Při jištění je vhodné zpočátku začátečníky naučit jistit přes jednu, maximálně dvě jistící pomůcky. Za základ můžeme považovat jištění přes HMS karabinu a poloviční lodní uzel. Další vhodná jistítka jsou zejména některé jednodušší typy jako kyblík, Guide nebo Reverzo. Pozor na konstrukčně složitá jistítka typu Gri-gri nebo Cinch, která přes svou samoblokující funkci skýtají mnohá úskalí a jsou vhodnější spíše pro pokročilé lezce. Mezi mnoha lezci stále oblíbená osma je primárně určena jako slaňovací pomůcka a proto bychom ji k jištění neměli používat. Při používání každé nové jistící pomůcky je nutné se seznámit s návodem a doporučeními výrobce. Zvýšenou pozornost bychom měli dbát při přechodu od jištění přes HMS karabinu k jiným jistítkům. Zatímco u HMS karabiny můžeme jistit v tzv. poloze "V" (jistíci ruka svírá lano za karabinou, nicméně v horní poloze), u jistítek typu kyblíku musíme držet lano pod jistítkem. Některé metodiky už proto vyučují toto držení také u jištění přes HMS karabinu. Další rozdíl je ten, že v poloze "V" je palec jistící ruky směrem od jistítka, zatímco u kyblíku musí směřovat k jistítku Pro začátečníky je vhodné lézt ve trojicích, kdy jističe ještě zálohuje další osoba, která svírá lano přibližně 1-2 metry za jistící pomůckou. Tento třetí člověk jednak může dodat určitou psychickou podporu lezci a také samozřejmě může eliminovat případnou chybu jističe. Určitou pozornost věnujeme výběru lezeckého partnera, snažíme se, abychom byli na váhově podobné úrovni. Zejména začátečníkům by dělaly odchylky v hmotnosti o 20 a více kilogramů velké problémy. Jednou z dalších důležitých věcí je naučit začátečníky tzv. partnerské kontrole (partnercheck). Tato kontrola, kterou poprvé popsal rakouský instruktor Michael Larcher (Schubert, 2010), se stala všeobecně užívaným standardem. Jak název napovídá, jde o vzájemnou kontrolu lezce a jističe před započetím vlastního lezení. Jistič zkontroluje u lezce správné navázání a zapnutí úvazku, lezec u jističe pak správně založené jištění se zřetelem na zamčení karabiny. Partnerská kontrola je sice nejdůležitější u začátečníků, ale neměli by ji podceňovat ani zkušení lezci. Chybu může udělat každý a z praxe známe mnoho případů, kdy se zbytečných chyb např. u navazování dopustili i velmi zkušení lezci (Schubert, 1998, 2010). Vhodné je také udělat na konci lana pojistný uzel (např. vůdcovský), zejména když si nejsme jisti délkou lana nebo cesty. Pokud nejsou na stěně erární fixní expresky, musíme také zkontrolovat, zda jich má lezec dostatečný počet s sebou. Další důležitou věcí je dobrá a srozumitelná komunikace mezi jističem a lezcem. Je třeba znát základní lezecké povely "jistím", "lezu", "dober", "povol", "sedám", "zruš" a další. Zejména při komunikaci na dálku je vhodné se oslovovat jménem - "Honzo zruš", hlavně v přeplněných halách nám to ulehčí komunikaci. Spolu se správnou komunikací souvisí i koncentrace obou partnerů, která je hlavně u jističe životně důležitá. Mezi nejčastější chyby, se kterými se můžeme při lezení na umělých stěnách setkat, můžeme zařadit následující: - špatně zapnutý úvazek, zejména neprotažení bederního popruhu 3x bezpečnostní sponou. Tento problém do jisté míry eliminují novější typy úvazků s rychlozapínací sponou. při této chybě hrozí při odsednutí nebo pádu rozepnutí celého úvazku a vypadnutí z něj. V praxi jsme zažili už třikrát tuto situaci při odsednutí, pokaždé naštěstí lezec zůstal viset v nohavičkách. - špatně založené jištění, mezi časté chyby patří nezamčení šroubovací pojistky karabiny, opět tuto chybu může eliminovat použití karabiny s twistlock zámkem. Při této chybě hrozí otevření se karabiny a vypadnutí lana.

128

- špatné navázání na lano, fatální může být zejména navázání na materiálové poutko, případně nedokončení celého osmičkového uzlu. Při těchto chybám hrozí při jakémkoliv odsednutí pád až na zem. - špatné jištění, mezi nejčastější a nejnebezpečnější chyby patří puštění lana jistící rukou. Pokud lezec v tento okamžik lano zatíží, jistič dokáže případný pád odvrátit pouze za cenu spálených rukou nebo mu vůbec nezabrání. - špatné cvakání lana do expresky, při dalším postupu nad expresku hrozí její přetočení a při případném pádu vycvaknutí lana z expresky. - špatná práce jističe, těchto chyb může být celá řada, např. sem můžeme zařadit žádný nebo příliš velký průvěs lana při lezení "na prvním", stejně tak i špatné postavení jističe vůči stěně nebo sezení při jištění Při lezení toprope je to zejména špatné dobírání lana a tím vznikající průvěs lana. - nikdy nejistit toprope přes jednu expresku nebo karabinu bez pojistky zámku, vhodné je použít dvě karabiny s pojistkou zámku proti sobě. Nebezpečí zde vzniká zejména tehdy, když druholezec při pohybu vzhůru postupně vycvakává postupné jistící body a pak "v zápalu boje" vycvakne i ten poslední. - nikdy nezavěšovat lano do karabiny nebo expresky, kde již jedno lano je. Vzniklé tření hrozí přepálením lana a následným pádem. Z naší praxe registrujeme jako nejčastější chybu zejména nedostatečnou partnerskou kontrolu a z ní vyplývající další chyby - nezamčená pojistka zámku karabiny, špatně provlečená spona úvazku, špatně oblečený úvazek. Mezi další časté chyby patří špatné postavení jističe a držení lana v pozici "V" u jištění kyblíkem (tzv. čekání v této poloze na další dobrání lana při lezení toprope). Jedním ze světově nejuznávanějším a nejcitovanějších odborníků v oblasti bezpečnosti při lezení je bezesporu Pit Schubert, který byl více než 30 let vedoucím Bezpečnostní komise Německého horolezeckého svazu (DAV). U nás vyšly tři jeho práce nazvané Bezpečnost a riziko na skále a ledu I., II., III., které se sice zabývají hlavně lezením na skalách a v horách, ale některé pasáže se věnují i lezení na umělých stěnách. Tyto knihy můžeme doporučit každému, kdo se chce lezení věnovat. V rámci českého lezení se metodikou a bezpečností při lezení zabývá např. Radek Lienerth, jehož metodické materiály nalezneme na stránkách Českého horolezeckého svazu www.horosvaz.cz, a jeden z autorů Horolezecké abecedy Tomáš Kublák - www.horolezeckametodika.cz. Použitá literatura: Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu I., Praha 1998, Freytag Berndt, 272 s., ISBN 80-85822-27-X Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu II., Praha 2007, Freytag Berndt, 320 s., ISBN 80-7316-064-1 Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu III., Praha 2010, Freytag Berndt, 224 s., ISBN 978-80-7316-312-9 Vomáčko, S., Boštíková, S. Lezení na umělých stěnách. Praha 2003, Grada, 140 s., ISBN 80-247-0406-4 Internetové zdroje: www.horolezeckametodika.cz. www.horosvaz.cz www.theuiaa.org/safety_standards.php

129

JISTÍCÍ POMŮCKY V LEZENÍ

Taťána Straková, Jan Došla

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

ÚVOD: Sportovní lezení, stejně jako další „adrenalinové sporty“ v poslední době těší velkému zájmu a pozornosti veřejnosti. Lezecký sport se stává dostupnějším díky rostoucímu množství informací a možnosti vyzkoušet si začátky lezení pod dohledem placených instruktorů nebo průvodců. Ve veřejném podvědomí přestává být záležitostí excentrických dobrodruhů a mezi „nováčky“ najdeme zástupce snad všech generací. Jedna ze zásadních dovedností, se kterou se adept lezení musí seznámit je jištění. Snad nejpopulárnější a nejčastěji používanou jistící pomůckou je tzv. kyblík ( ATC, ATC XP, ATC Guide, Reverso atd.). Důvodem je jistě jednoduché založení do lana a poměrně snadná manipulace. Další možností jsou tzv.polo-automatická jistítka, jejichž výhodou je samoblokovací funkce (při zatížení jistícího lana sevřou automaticky brzdné lano) ovšem na úkor složitější konstrukce a nutnosti delšího tréninku manipulace s nimi. Brzdné lano při správné pozici rukou není nezbytné držet, ale přesto je to nutné jako pojistka špatného založení, proklouznutí, apod..

Provozovatelé některých stěn použití těchto jistítek přinejmenším nedoporučují, někteří údajně dokonce zakazují. V řadách lezců však mají mnoho příznivců oceňujících jejich výhody, zejména v případech, kdy do popředí vystupuje jejich samoblokovací funkce.

CÍL: V našem příspěvku jsme se soustředili právě na tento typ jistících pomůcek, speciálně na polo-automatické blokanty založené na principu pohyblivé vačky. Vybrali jsme 4 nejdostupnější typy, u kterých chceme poukázat jejich rozdíly, výhody i problémy jejich používání

GRI- GRI výrobce: PETZL Patrně nejznámější jistítko z této kolekce je již legendární GRI-GRI.

Často zdůrazňovanými nedostatky jsou nedostatečná brzná síla při použití lan nižšího průměru a zejména možnost snadného nechtěného otevření při přidržení páky při podávání lana prvolezci nebo při spouštění. Potenciální možnost nehody částečně odstranila metodika práce zvaná Gaswerk (INFO@HUDY noviny) Jistící ruka obepíná (drží jistítko v dlani a plní současně 2 úkoly, palcem zabraňuje zablokovaní při nečekaném tahu při podávání lana prvolezci a současně zbývající 4 prsty obepínají jistící lano.

GRI-GRI 2 výrobce: PETZL Od roku 2010 je na trhu inovace tohoto jistítka GRI-GRI 2, které by mělo zásadně

zlepšit funci a komfort (Obr.1). Ve srovnání s původním modelem je lehčí, nový design řeší již zmíněnou možnost přidržení páky a otevření segmentu. Páka je včleněna do povrchu jistítka a nejde již lehce přidržet, jak tomu bylo u předchozího typu. Podávání je zde řešeno pouze lehkým tlakem palce na vačku, tvar a velikost GRI-GRI k takové držení usnadňuje, také výrobce ho uvádí přímo v návodu a instruktáži k použití (www.petzl.com). GRI-GRI 2 pracuje stejně spolehlivě při jištění, spouštění i slaňování. Nový design rukojeti umožňuje vynikající kontrolu během sestupu a pozvolné uvolnění lana. Správné založení lana usnadňují ikony jak na vnitřní, tak vnější straně jistítka.

„Kvalitní a bezpečné jistítko, to je opravdu těžký technický oříšek, protože nároky na "handling" (to jak se s ním pracuje) jsou u sportovních lezců vysoké a bezpečnost versus lidský faktor je často kritická okrajová podmínka“. Steve McClure (www.lezec.cz) Výrobce upozorňuje na nezbytnost stálého držení brzdného lana jistící rukou (stejně je tomu i u všech ostatní uvedených pomůcek.

130

Hmotnost: 185 g o 20% lehčí než jednička a o 25% menší a je určen pro průměr Průměr lana: 8,9 – 11m (optimum 9,9 – 10,3).

Obr. 1. GRI-GRI (www.petzl.com)

CINCH výrobce: TRANGO

Na první dojem je proti GRI-GRI méně masivní, díky tomu, že oba segmenty do sebe nezapadnou (nezaklapnou jako v případě zavření GRI-GRI) a zůstávají pohyblivé (Obr.2). Páka otevírající vačku je umístěna na opačné straně, zdánlivě nelogicky. Pro podávání lana bez rizika nechtěného zaseknutí doporučuje výrobce podobný úchop v dlani jako u GRI-GRI 2 . Tvar je tomu přizpůsoben, je zde otvor pro palec na pravé straně jistítka.

Obr.2. CINCH (www.trango.com)

Malým natočením a sklopením dlaně s jistítkem je zajištěno plynulé povolování lana. Jakmile dojde k silnějšímu tahu za lano, CINCH se narovná a vačka zablokuje posun lana. Správné založení je i zde usnadněno symboly na vnitřní straně otočné části. Jistící lano není vedeno přes zaoblenou hranu směrem k lezci, ale drženo přímo směrem dolů. Při spouštění je páka držena levou rukou, celé jistítko se pootočí a bez problémů umožní manipulaci s pákou. http://www.trango.com/belay_rappel „Založení lana je velmi jednoduché a elegantní, stejně jako manipulace s jistící pomůckou. Plynulé spouštění vyžaduje trochu cviku“ (www.lezec.cz, 2008). Výrobce myslel i na to a návod k použití, stejně jako instruktážní video obsahuje i jednoduché triky, jak si poradit se spouštěním těžšího lezce. Situaci řeší přidáním karabiny do nohavičky sedáku a vedením lana přes tuto „ kladku“ Hmotnost : 182 g

131

Průměr lana: 9,4 – 11 mm Výrobce zdůrazňuje u tohoto jistítka především dynamické zachycení pádu (obzvláště

v případě použití lan nižšího průměru a v případě vyššího pádového faktoru) a tedy výraznou redukci zatížení celého jistícího řetězce, také možnost plynulého, bezpečného slanění či spouštění.

SUM výrobce: FADERS Další variantou může být jistítko SUM firmy Faders (Obr.3), hodnocené prestižním

americkým časopisem Rock & Ice jako nejlepší auto-blokant vhodný pro jakékoli lano do průměru 10 mm. (www.rockclimbing.com/.../Sum_Auto_Belay_Device)

Obr.3 SUM (www.roscklimbing.com)

SUM je určeno pro průměry lan 9,1 -10,5 což je výjimkou mezi podobnými typy blokantů, Podle řady referencí se vyznačuje vyjímečně dobrou schopností dynamického zachycení pádu.ve srovnání s GRI-GRI. Výrobce uvádí snížení rázové sily až o 75 % což je nejen těžko uvěřitelné , ale bohužel i těžko ověřitelné. http://www.planetfear.com/reviews/Faders_SUM_Belay_Device_730.html Podmínkou bezchybného fungování je pochopitelně správné založení lana, stejně jako u předchozích typů je dobře označeno ikonkami lezce a jistící ruky. Kromě toho výrobce upozorňuje na situace, kdy může dojít nesprávnou manipulací k nechtěnému zablokování (pokud se jistítko posune směrem k zámku karabiny a ta se vzpříčí) a nebo naopak v tom horším případě, k tomu, že lano není zablokováno v případě jeho zatížení a volně jistící pomůckou prochází (sklopení celého jistítka směrem dolů, např. při prověšení jistícího lana). Některá hodnocení také uvádějí problémy při spouštění nebo slaňování, díky menší funkčnosti páky otevírající vačku. http://storrick.cnc.net/VerticalDevicesPage/Belay/LeverBelayPages/LeverBoxBelay830.html Jistící pomůcka je ve srovnání s dvěma předchozími poměrně robustní a také těžší. Hmotnost: 260 g. Průměr lan: 9,1 – 10,5 mm

EDDY výrobce EDELRID Poslední jistítko, které v tomto výčtu uvádíme je EDDY firmy Edelrit (Obr.4). Proti

ostatním má jednu výjimečnou funkci tzv. Double-Stop. EDDY kromě klasického zablokování lana při rychlejším zatížení blokuje lano také na druhém konci dráhy páky ( při nekontrolovaném otevření). Cílem je zabránit nehodě v důsledku nepozornosti nebo např. úleku jističe (popř. slaňujícího lezce) http://www.fixeclimbing.com/index_contenidos.php?opcion=3

132

Velkou výhodou této jistící pomůcky je možnost využití pro nejširší škálu lan ze všech

srovnávaných jistítek , lze pracovat s lany od 9 do 11 mm průměru. Nevýhodou je jeho váha a velikost, také bývá kritizován komplikovaný způsob otevření zamáčknutím středového čepu.„Nedokážeme si představit otevření třeba s rukavicemi“ ,„Nedokážeme si představit otevření třeba s rukavicemi“ (www.lezec.cz , 2008) Správné založení lana usnadňují symboly na vnitřní i vnější straně. Podávání lana v případě nových lan je bezproblémové, stejně tak zachycení pádu a následné odblokování jistítka. EDDY se při povolování lana chová tak, jako by dokázalo odlišit pád od energetického dobrání lana a nezablokuje se v nejméně vhodném okamžiku, kdy prvolezec nabírá lano. http://www.ukclimbing.com/gear/review.php?id=489 Při spouštění nebo slaňování je třeba najít optimální pozici páky, protože při příliš velkém tlaku na páku se EDDY opět zablokuje. Díky této vlastnosti je výrobcem doporučováno I pro začátečníky. Hmotnost: 350 g Průměr lana: 9 – 11 mm

Obr. 4 Edelrid – EDDY ( www.edelrid.de) ZÁVĚR: Společným znakem všech těchto jistítek je důrazné doporučení výrobce nepoužívat jistící pomůcku bez prostudování návodu k použití. Obecně se lezecká veřejnost shoduje na faktu, že polo-automatická jistítka nepatří do rukou začátečníků, ale spíše zkušených lezců. Dá se však říct, použití jednoduššího jistítka nás lépe ochrání před možným omylem. Reinhold Scherer uvádí ve svém článku pro Berg&Steigern , statisticky ověřený údaj, že k většině úrazů na umělých stěnách dochází při použití kyblíku. „ Otázka tedy nebude znít..o jakou jistící pomůcku se jedná, ale jakých chyb se při manipulaci s ní můžeme dopustit.“ (Scherer, 2010) S tímto tvrzením se bez výhrady ztotožňujeme. Nezbývá než podpořit vlastní bezpečnost při lezení přinejmenším důsledným dodržováním známých a praxí ověřených pravidel, bez ohledu na to jak velkou snahu o naši bezpečnost vyvinuli výrobci našeho jistítka.

133

- Při používání každé nové jistící pomůcky je nutné se seznámit s návodem a doporučeními výrobce

- Věnovat dostatek času nácviku manipulace s jistítkem, vyloučit možnost přenosu nesprávného pohybového stereotypu např. při ztrátě soustředění nebo stresové situaci.

- Vybrat si spolulezce o jehož zdatnosti v jištění jsme se přesvědčili. - Neopominout „ partner check“ i v případě založení lana do jistící pomůcky a způsobu

jištění. (Schubert, 2011) SEZNAM ZDROJŮ: Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a v ledu III., Praha 2010, Freytag&Berndt, ISBN 978-80-7316-312-9 Jištění GRIGRI. Základy bezpečného lezení. INFO@HUDY, zvláštní číslo, 2006, HUDY sport. Cinch, uživatelský test [online] 2008 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW: www.lezec.cz Edelrit EDDY, uživatelský test [online] 2008 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW: www.lezec.cz http://www.fixeclimbing.com/index_contenidos.php?opcion=3 [cit 2011-20-4] http://storrick.cnc.net/VerticalDevicesPage/Belay/LeverBelayPages/LeverBoxBelay830.html [cit 2011-14-4] http://www.planetfear.com/reviews/Faders_SUM_Belay_Device_730.html [cit 2011-28-4] http://www.trango.com/belay_rappel http://www.ukclimbing.com/gear/review.php?id=489 [cit 2011-25-4] Scherer, R. Je jištění opravdu „easy“? [online] 2010 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW: http://www.hudy.cz/data/soubory/HUDYinfo_11.cele_cislo.pdf www.rockclimbing.com/.../Sum_Auto_Belay_Device [cit 2011-27-4] www.edelrid.de[cit 2011-28-4] www.petzl.com [cit 2011-15-4]

134

OCHRANNÉ POMŮCKY PŘI SNOWBOARDINGU

Eduard Hrazdíra, Taťána Straková

Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Úvod Masové rozšíření snowboardingu a jeho bezpečné soužití na sjezdovkách s vyznavači ostatních zimních sportů s sebou nese nutnost změn jak v chování jezdců, tak v jejich vybavení.

Možným zdravotním komplikacím při výuce a jízdě na snowboardu můžeme předcházet již při výběru a nákupu snowboardového vybavení ve specializovaných prodejnách. Výrobci dnes pamatují na bezpečnost snowboardistů nabídkou velkého množství ochranných prostředků, jejichž existenci a dostupnost by žádný zodpovědný uživatel svahu neměl ignorovat. Ty nejdůležitější, například přilba nebo chránič páteře, které pomáhají chránit před nejtěžšími úrazy, se dají pořídit za cenu jednodenního ježdění a jejich užitná hodnota se dá počítat na léta. Každoroční sledování rozšíření snowboardových ochranných prostředků mezi studenty na kurzech FSpS nás utvrzuje v názoru, že osvěta v oblasti jejich propagace, výběru a způsobu používání je nevyhnutelná. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na nejdůležitější ochranné pomůcky, chránící před nejvážnějšími úrazy, jako jsou přilba a chránič páteře, zdůraznit vlastnosti těchto ochranných pomůcek, na které se při jejich výběru zaměřit Přilba

Nejpoužívanější z chráničů je přilba, která se již mezi uživateli svahů zabydlela. Velký podíl na této skutečnosti nesou především mediální prostředky a propagace mezi lyžaři od přelomu tisíciletí. Původ snowboardových přileb hledejme v závodních lyžařských, jejich úpravou pro pohodlnější a delší použití vznikly přilby pro širokou lyžařskou veřejnost a úpravou designu i samotné přilby snowboardové. Jelikož přilba má především chránit, je nutno při výběru sledovat zda i ta snowboardová má kvalitní a lehkou skořepinu založenou na vstřikované technologii. Při výběru se lze úspěšně orientovat vedle historie značky i podle množství sportovních odvětví, pro které daná firma přilby vyrábí. Sebekvalitnější přilba nebude chránit, nesedí-li bezvadně na hlavě. Při výběru je zapotřebí nehledat prvně zrcadlo, ale třeba i s pomocí někoho druhého vyzkoušet, zdali se přilba nemá tendenci na hlavě posunovat v jakémkoli směru. Na hlavě musí sedět bez většího tlaku a volných míst i nezapnutá v poloze hlavou dolů. Design dnešních přileb je kompromisem mezi závodní bezpečností a uživatelským komfortem, přilba však musí bez výjimky chránit oblast spodiny lebeční. U přilby požadujme i ochranu uší, boční, minimálně připínací části by měly být standardem. Upevnění pomocí podbradového zapínání věnujeme pozornost, správné je nastavovací. Z hlediska používání jde o známý a až na výjimky v dnešní době neopomíjený ochranný prostředek. Vzorová přilba na Obr. 1 má vyznačena problematická místa - chrání týl, uši, a má i stavitelné zapínání.

135

Obr. 1 přilba pro snowboard (foto Hrazdíra)

Chránič páteře

Ochranný prostředek označovaný jako páteřák slouží k ochraně páteře a oblasti zad, která trpí především nárazy na předměty při nekontrolovaných pádech a velkých rychlostech. Jako výborná se ukazuje ochranná funkce páteřáku před nárazy a srážkami jinými uživateli svahu, zejména těmi nečekanými zezadu, tedy většinou seshora. Podobně jako u hokejových chráničů zde rozhoduje kvalita plastů, které musí snést i nízké teploty. I zde se můžeme orientovat dle šíře nabídky výrobce, třeba i pro jiné sportovní odvětví s podobnými nároky na ochranu, třeba motorismus. Pro dokonalou funkci musí páteřák dokonale přilehnout k ploše zad. První systém, který se o to stará, je fixace pomocí nastavitelných šlí nebo integrace do vesty. Fixace šlemi má své výhody v nastavování dle objemu svršků a v nastavení vertikální pozice, vesta zase pevněji drží chránič ve správné pozici, je však náročnější na výběr správné velikosti. Druhý systém je nastavitelný bederní pás, který fixuje páteřák v oblasti bederní páteře a zajišťuje její kopírování. Páteřák správné délky nezasahuje do krční páteře a nekoliduje s chráničem kostrče. Z nabídky vybíráme takové, které při pohybech paží z lopatek nesklouzávají. Profilem vybíráme tenčí a segmentů v krunýři volíme více, lépe kopírují tvar zad.Páteřák se pomalu dostává do povědomí snowboardistů, můžeme konstatovat, že doba jeho rozšíření podobně jako přilba dosud nenastala. Na Obr. 2 můžeme srovnat tvary stejných velikostí obou variant chráničů páteře.

136

Obr. 2 Chránič páteře (foto Hrazdíra) Chrániče zápěstí Snowboarding je disciplína, kde i drobná chyba v rovnováze vede k pádu. Ten zachycujeme reflexním nastavením rukou do směru pádu. Reflexům se dá při výcviku odolat zejména ze začátku jen velmi obtížně, a tak jsoufraktury či naštípnutí zápěstních kůstek častým strašákem začátečníků a konečnou sportovních snah – tedy pokud se nerozhodneme přenechat velkou část rizika úrazu chráničům zápěstí – buď integrovaným v rukavici anebo variantě skryté pod rukavicí. Chrániče integrované v rukavici nabízejí výrazně větší komfort co se týče nošení i ochrany, jsou však součástí rukavice a tudíž i dražší. Zejména pro začátečníky jsou velmi vhodné navlékací chrániče zápěstí, jsou velikostně univerzálnější, použitelné se stávající rukavicí a několikrát levnější, než integrované. U obou typů chráničů doporučujeme volit pomůcky s umístěním chrániče na spodní straně zápěstí. Ochrana zápěstí je pro začátečníka z hlediska rizika úrazu velmi podceňovaná, jen velmi málo začátečníků se chová zodpovědně a chráničem se vybaví. Zlomeniny v oblasti zápěstí patří mezi nejčastější úrazy při výuce snowboardingu. Na Obr. 3 je vlevo vnitřní rukavice s připnutým chráničem, vpravo je navlékací.

Obr. 3 Chrániče zápěstí (foto Hrazdíra)

137

Ochrana kostrče a stehen Pády bolí především na tvrdší sníh, na který v dnešní době umělého zasněžování narazíte opravdu všude. O tom, že pády vzad jsou pro kostrč bolestivé svědčí i časté a pro ruce chybné nastavování rukou pod zadek, kde jsou přisedávány. Naražená kostrč si dokáže vynutit třeba i čtyři týdny klidu. Jako výborná pomůcka se hodí speciální polstrované ochranné šortky ze síťoviny se všitými plastovými chrániči kostrče a bočních částí stehen, které ocení i pokročilí snowboardisté, např. při pádech při carvingu, kdy prkno podjíždí a jako první sníh kontaktují ve vysoké rychlosti právě stehna nebo při překonávání umělých překážek ve snowparku. Při výběru se soustředíme na kvalitu plastů, jejich vhodné rozmístění na kostrči stehnech a bocích, trvanlivost materiálu šortek a stahovacího pásu z hlediska kvality fixace chráničů. Používání tohoto chrániče můžeme bohužel rovněž zařadit mezi méně obvyklé. Na Obr. 4 vidíme ochranné šortky z pohledu zezadu s vyznačením kritických míst ochrany.

Obr. 4 Ochrana kostrče a stehen (foto Hrazdíra) Chrániče kolen

Snowboarding je svým charakterem sport, kde oporu při zastavení je možno vyhledat pouze přidržením, usednutím a nebo kleknutím. Časté nešetrné poklekávání na tvrdou podložku v nepříznivých podmínkách technického sněhu vede zejména u dospělých začátečníků k mnohačetným podlitinám a distorzím, oceníproto chrániče kolen, které svým polstrováním chrání exponovaná místa. Při výběru dbáme na umístění polstrování a tím pádem i velikost, malé zařezávající se nebo velké padající chrániče dokáží snowboarding značně znepříjemnit. Rozšířením je tento chránič opět nepříliš známý, nouzově je lze nahradit i volejbalovými chrániči, jeho použití si však pochvalují velmi především dospělí.

138

Obr. 5 Chrániče kolen (foto Hrazdíra Závěr Je nutno připomenout, že existence a samotné používání ochranných prostředků nemůže úraz zcela vyloučit, každý uživatel svahu je povinen respektovat a dodržovat pravidla FIS pro pohyb na sjezdovkách. Vzhledem k množství druhů sjíždění svahů je možné debatovat o selekci svahů pro různá odvětví, nikoli však násilnou formou, ale podporovat současný trend nabízet v zimních areálech dostatek specializovaných míst a svahů jako snowparky, boardercross, carvingové a freeride sjezdovky apod.

139

VYBRANÉ BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY PŘI VÝUCE LYŽOVÁNÍ A SNOWBOARDINGU

Oto Louka

Pedagogická fakulta, UJEP Ústí nad Labem

Úvod

V naprosté většině publikací pojednávajících o bezpečnosti při lyžování a snowboardingu je věnována pozornost především bezpečnostním pravidlům na upravených tratích, event. doplňujícím pravidlům pro skupiny osob, což stanovuje především "Bílý kodex", který platí ve všech alpských zemích a stojí za ním i Mezinárodní lyžařská federace FIS, viz. např. Kammler, 2001, Maršík, 2003, Částka, 2005, Benešová a Štumbauer, 2006, Gnad, 2006, Nosek, 2008, Louka, 2002, 2007, www.bezpecnehory.cz/bezpecne/na-sjezdovku/ aj. Bezpečnost při jízdě ve volném terénu řeší např. Louka, 2002, 2006, www.bezpecnehory.cz/bezpecne/do-freeridu) a běžeckých tratích, např. Gnad, 2006, Nosek, 2008.

Naším cílem bylo přispět k lepší informovanosti lyžařských pedagogů v uvedené problematice. Náš příspěvek se zabývá bezpečnostními aspekty lyžování a snowboardingu ve snowparku a to ze dvou důvodů: Prvním důvodem je rostoucí zájem studentů lyžařů i snowboardistů o ježdění ve snowparku, kde se chtějí seznámit se základy triků a skoků, které patří do tzv. freestyle disciplín. Zájem projevují žáci středních i základních škol, tudíž je vhodné aby budoucí instruktoři lyžování a snowboardingu, z řad našich studentů, měli alespoň elementární představu o bezpečném chování ve snowparku. Druhým důvodem, který souvisí i s rozvojem tzv. freeskiingu, jsou nové modely tzv. „freestylových lyží“ nebo také tzv. „twintip“ se zvednutou patou, které umožňují skoky, triky a jízdu pozadu, podobně jako při snowboardingu (Volák, Mikula, 2009). Podobné možnosti nabízí v současnosti stále více používané tzv. snowblades, krátké lyže, využívané i pro nácvik carvingu. Snowparky, které jsou už v téměř každém středisku, společně s novými modely lyží a určitou revoltou mladých ve vztahu k tradičním technikám sjíždění a carvingu, vedou ke zvýšenému zájmu o nové trendy v lyžování. Tato nově vzniklá situace připomíná počáteční nástup snowboardingu, kdy teprve řada úrazů na kurzech donutila příslušné instituce k adekvátní reakci, tzn. vznik metodiky výuky a bezpečnostním doporučením pro výuku. V našem sdělení jsme ponechali stranou metodiku nácviku základních skoků a triků a zaměřili jsme se na bezpečnostní pravidla a doporučení pro ježdění ve snowparku, ke kterým jsme dospěli na základě osobní zkušenosti a konzultací s dalšími instruktory.

140

Obr. č. 1 Skoky jsou radost… (archiv Louka)

BEZPEČNISTNÍ PRAVIDLA A DOPORUČENÍ PRO JÍZDU VE SNOWPARKU: Upraveno dle Volák, Mikula, 2009. SEZNÁMTE SE S PRAVIDLY A POKYNY, KTERÁ UVÁDÍ PROVAZOVATEL PŘI VSTUPU RESPEKTUJTE OSTATNÍ UŽIVATELE SLEDUJTE DĚNÍ OKOLO SEBE HLASTE SE O MÍSTO NA ROZJEZDU ZVOLTE SI PŘEKÁŽKU, ČI SKOK, ODPOVÍDAJÍCÍ VAŠÍM SCHPNOSTEM, ČI AKTUÁLNÍ KONDICI NA SKOK ČI PŘEKÁŽKU NAJÍŽDĚJTE AŽ VE CHVÍLI, KDY JASNĚ VIDÍTE, ŽE JEZDEC PŘED VÁMI BEZPEČNĚ ODJEL UDRŽUJTE PLYNULOST A LOGIKU JÍZDY NEZASTAVUJTE NA „TABLU“ (PLOCHA MEZI ODRAZEM A DOPADEM) SKOKU VOLETE SPRÁVNOU ROZJEZDOVOU RYCHLOST NA PŘEKÁŽKU ČI SKOK ODPOVÍDAJÍCÍ VAŠIM SCHOPNOSTEM A STÁVAJÍCÍM PODMÍNKÁM PŘI ROZJÍŽDĚNÍ ČI ZASTAVENÍ SE PŘESVĚČTE, ŽE NIKOHO NEOHROŽUJETE NAD SEBOU A POD SEBOU PŘI NEHODĚ JSTE POVINI MÍSTO NEHODY OZNAČIT, PŘIVOLAT POMOC A POSKYTNOUT 1. POMOC

141

Obr. č. 2 Označení místa nehody (archiv Louka) Z výše uvedených zásad vyplývá především dodržení základních principů ohleduplnosti a zvládnutí určitých specifických pravidel pohybu na skocích a překážkách, ale i při jízdě či zastavení mezi nimi. Jeden z nejčastějších problémů je netrpělivost a nedůslednost při kontrole, zda opravdu jezdec před vámi bezpečně odjel. Opravdu důležité je přesvědčit se zda jezdec neleží zraněný za hranou skoku. V případě zranění je třeba informovat ostatní jezdce – zkřížené ruce, a zajistit první pomoc a další nezbytnosti. Důležité je akceptovat aktuální podmínky a nesnažit se za každou cenu jezdit a skákat i v případě nevhodných podmínek, např. zledovatělý podklad, dramaticky změní nájezdovou rychlost vydřená místa na kámen či hlínu apod. Zvláště by měl tato pravidla ctít každý učitel a instruktor a důsledně by měl vyžadovat jejich dodržování i od svých žáků či klientů. Použité zdroje: BENEŠOVÁ, D.a ŠTUMBAUER, J. Školní lyžování II. Plzeň. 2006. ČÁSTKA, aj. Jak dokonale zvládnout carving. 2005. 1. vyd. Praha. Grada Publishing GNAD, T. aj. Kap. z lyžování. UK Praha. Karolinum. 2006. KAMMLER, J. Carving. České Budějovice : Kopp, 2001. LOUKA, O. Snowboarding. 1. vyd. Ústí n.L.: UJEP – AČS, 2002. ISBN80-7044-438-X

LOUKA, O. aj. Snowboarding – vyb. kapitoly. Ústí n. L. 2006 LOUKA, O. Aktuální term. pojetí výuky sjezd. lyžování. Sborník KTV PF 2007 Ústí n. L. MARŠÍK, J. Carving. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003 NOSEK, M., aj. Instruktor šk. lyžování. 2008. KTV a CCV UJEP. Ústí nad Labem. 2009. ŠTUMBAUER, J. a VOBR, R. Carving. České Budějovice. 2007. VOLÁK, J. a MIKULA, L. Freeskiing. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009

http://www.bezpecnehory.cz/bezpecne/do-freeridu/bh-desatero/

http://www.bezpecnehory.cz/bezpecne/na-sjezdovku/

142

Outdoor 2011 Sborník příspěvků z konference Editoři: Doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc. Mgr. Taťána Straková, PhD. Vydala Masarykova univerzita a Univerzita Palackého v roce 2011 Tisk: Tribun EU s.r.o. 1. vydání, 2011-06-01 ISBN