1. Teorie všeobecné rovnováhy – rovnováha firmy, rovnováha v   odvětví, rovnováha na trhu, rovnováha ve spotřebě, rovnováha ve výrobě, výrobně-spotřební rovnováha.

- vytvořena koncem 19. století Léonem Warlasem, ve 20. století vylepšen Vilferdem Paretem- všeobecná ekonomická rovnováha je vyjádřena modelem 2x2x2x2 (dva vstupy, dvě firmy, dva výstupy, dva spotřebitelé):

1. mezní výstup (MQ´) z každého vstupu u všech firem je stejný2. mezní míra transformace produktu (MRTP) v případě všech firem je stejná3. mezní míra technické substituce (MRTS) všech výstupů je stejná4. mezní užitek ze spotřeby každého statku (MU) v případě každého spotřebitele je stejný5. mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) v případě všech spotřebitelů je stejná 6. mezí míra substituce každého ze spotřebitelů (MRSC) se rovná mezní míře transformace produktu každé z firem (MRTP)

- ekonomický systém ve stavu všeobecné rovnováhy je paretovsky efektivní – nelze v něm zvýšit ani produkci nějakého statku jinak než za cenu snížení produkce jiného statku, ani zvýšit užitek nějakého spotřebitele jinak než na úkor jiného spotřebitele - při paretovském zlepšení ve výrobě lze zvýšit produkci nějakého statku, aniž by se snížila produkce jiného statku, případně zvýšit produkci všech statků-při paretovském zlepšení ve spotřebě lze zvýšit užitek nějakého spotřebitele, aniž by se snížil užitek jiného spotřebitele, případně lze zvýšit užitek všech spotřebitelů - jakýkoliv vliv působící na systém vychýlí tento systém z rovnováhy, přičemž vyvolá řadu změn, např. změní se struktura výroby (jednoho statku se vyrábí více, druhého méně), má to tak dopad na příjmy spotřebitelů (vlastníků VF, kteří jsou zaměstnáni ve firmě)- při změně struktury výroby dochází i ke změně příjmů spotřebitelů – spotřebitelé, kteří jsou vlastníci VF pracují ve firmách, jež produkují více statků, tak budou dosahovat vyššího příjmu (díky vyšší poptávce po daném statku roste poptávka i po VF, které tento statek produkují, a díky této vyšší poptávce roste i odměna vlastníků daných VF- naopak spotřebitelé, kteří jsou vlastníci VF, pracují ve firmách, jež produkují méně statků, budou dosahovat nižšího příjmu - tato změna příjmů vlastníků VF, kteří jsou zároveň spotřebitelé, dále mění jejich poptávku po jednotlivých statcích, a vede k další nerovnováze-závěr: přizpůsobovací proces (obnovování rovnováhy) je nesmírně komplikovaným procesem, který má nejrůznější zpětné vazby, a je tudíž nesmírně citlivý jak z hlediska počátečních podmínek, tak z hlediska nejrůznějších vlivů, které mohou na ekonomický systém působit- narušení všeobecné rovnováhy v jedné oblasti (např. změna preferencí spotřebitele) vyvolá narušení rovnováhy v jiných oblastech (např. změna příjmů jednotlivých výrobců)- proces přizpůsobování rovnováhy je potom velmi komplikovaný proces - v realitě při směřování k všeobecné rovnováze závisí chování jednotlivých subjektů na chování dalších osob - většinou subjekty přesně nevědí, jak budou reagovat ostatní, nebo to vědí jen s určitou pravděpodobností- jejich rozhodování tedy probíhá ve stavu nejistoty či rizika

2. Teorie všeobecné rovnováhy. Co do ekonomického systému vnáší nerovnováhu, jak systém na nerovnováhu reaguje a co brání v   nastolení rovnováhy.

- jakákoliv změna vyvádí systém ze stavu všeobecné rovnováhy (pokud by se v něm nacházel) - k nejčastějším změnám přitom patří inovace- proces obnovování všeobecné rovnováhy je narušován řadou vlivů - k nejdůležitějším patří bariéry vstupu do odvětví a bariéry výstupu z odvětví - nerovnovážné situace významný způsobem ovlivňují příjem každého z nás- každé narušení rovnováhy vede k tomu, že některé firmy začnou dosahovat zisku, jiné se naopak dostanou do situace, ve kterém jim vzniká ztráta- v případě volného vstupu do odvětví vznikají zisky i ztráty jen dočasně- v důsledku vstupu/výstupu firem do příslušného odvětví, tj. v důsledku procesů, které bezprostředně souvisejí s obnovou rovnováhy, dochází jak k eliminování zisků, tak i k eliminování ztrát- v reálných ekonomických systémech se ovšem můžeme setkat s následujícím jevy:

- na ekonomický systém působí některé vlivy natolik intenzivně a často, že systém se není schopen dostatečně přiblížit rovnováze- v ekonomickém systému jsou natolik silné bariéry obnovy rovnováhy, že systém zůstává v nerovnovážné situaci dlouhodobě

- základní faktory vyvolávající nerovnováhu ekonomického systému:- inovace- vlivy přirozeného prostředí, ve kterém působí ekonomický systém- důsledky společenského kontextu ekonomického systému- státní zásahy

- základní bariéry působící proti obnově rovnováhy ekonomického systému:- transakční náklady na vstup do odvětví či výstup z odvětví- vlastnické bariéry vstupu do odvětví- administrativní bariéry vstupu do odvětví- efekt výnosů z rozsahu a nedokonalosti kapitálového trhu- informační bariéry mezi fungováním trhu statků a chováním výrobců či spotřebitelů, nedostatečná informovanost výrobců či spotřebitelů o situaci na trhu

3. Neoklasické pojetí užitku. Fisherův graf. Produktivní aspekty spotřeby. Kapitálový trh se 2 účastníky a paretovská zlepšení, která lze prostřednictvím tohoto trhu dosáhnout.

Neoklasické pojetí užitku- při objasnění přeměny současného příjmu v budoucí je důležité podrobně se podívat na jeden ze základních pojmů neoklasické ekonomie- neoklasická teorie chápe užitek:

- původně a převážně jako subjektivní fenomén typu pociťování požitku (prožitku, slasti, strasti)- někdy, a později, spíše jako projev preferencí, aniž by byla specifikována jejich povaha či podoba

- neoklasická teorie předpokládá, že lidé maximalizují užitek- tato maximalizace však dle této teorie nemá zpětnou vazbu na další (budoucí) ekonomické jevy

Fisherův graf- lidé mohou volit mezi současnou a budoucí spotřebou- pokud preferují budoucí spotřebu, tak proto, že očekávají, že v budoucnu mohou spotřebovávat více než v současnosti, díky úroku - Fisherův graf znázorňuje investiční příležitosti člověka a optimální kombinaci současné a budoucí spotřeby daného člověka- křivka investičních příležitostí zobrazuje budoucí výnos, který může nějaký subjekt získat, pokud investuje nějakou část svého současného příjmu. Tato křivka má konkávní tvar, protože se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů – dříve nebo později budou mít dodatečné investice daného subjektu nižší výnos než předcházející investice- indiferenční křivka současného a budoucího příjmu (spotřeby) je křivka, která v případě konkrétního spotřebitele znázorňuje jeho veškeré kombinace současného a budoucího příjmu, jež mu přináší stejný užitek

Produktivní aspekty spotřeby- spotřeba řady statků má produktivní charakter – přispívá ke zvyšování současné hodnoty budoucího příjmu- při současné spotřebě bere člověk do úvahy nejen současné, ale i budoucí prožitky, které s touto současnou spotřebou souvisí- řada statků a činností nutných k zajištění spotřeby statků je pro jedince nejen prospěšná, ale postupně se stává i příjemnými- domácnosti využívají současné příjmy k vytváření a provozování svých aktiv (svého majetkového portfolia), které sestávají z fyzických i finančních aktiv, z lidského i nikoli-lidského kapitálu tak, aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu- pokud připustíme, že člověk ve svém rozhodování maximalizuje současnou hodnotu svého budoucího příjmu, je zřejmé, že užitek z určité spotřeby v daném okamžiku nemůže být konečným, tento užitek dále ovlivňuje rozhodování člověka, jeho ekonomické uvažování a jednání- lidé disponují představivostním kapitálem – dokážou si představit budoucnost i budoucí prožitky a užitky, dokážou tedy oddiskontovat (převést) budoucí užitky na současné

Kapitálový trh se 2 účastníky a paretovská zlepšení, která lze prostřednictvím tohoto trhu dosáhnout- kapitálový trh je trhem, na kterém věřitelé nabízejí svoje dočasně volné investiční prostředky a dlužníci tyto prostředky poptávají, dlužníci zároveň na tomto trhu nabízejí svoje investiční příležitosti a věřitelé tyto investiční příležitosti dlužníka poptávají- kapitálový trh umožňuje transfer investičních prostředků od osob, které jich mají hodně, nedisponují ale vhodnými vlastními výnosovými investičními příležitostmi, k osobám, které mají výnosné investiční příležitosti, ale nemají dostatek investičních prostředků - tento transfer zároveň přináší paretovské zlepšení - kapitálový trh:

- dva účastníci, oba jsou stejně schopní- mají k dispozici stejné informace- jsou racionální (maximalizují svůj užitek)- oba jsou stejně bohatí (mají stejný příjem)

- na kapitálovém trhu vystupují dlužníci, kteří nabízejí vlastní investiční příležitosti a poptávají cizí investiční prostředky, a věřitelé, kteří nabízejí vlastní investiční prostředky a poptávají cizí investiční příležitosti- kdo se stane dlužníkem a kdo věřitelem, záleží na rozpočtovém omezení daného subjektu a mezním výnosu z jeho vlastních investičních příležitostí- prostřednictvím kapitálového trhu lze realizovat paretovské zlepšení – půjčka může zlepšit postavení dlužníka i veřitele, podmínkou je, že věřitel má méně výnosné vlastní investiční příležitosti než dlužník, který ale nemá dostatek investičních prostředků - na kapitálovém trhu mají jednotlivé subjekty příliš malý vliv na to, aby ovlivnily úrokovou míru

- prostřednictvím kapitálového trhu lze získat (vypůjčit si) investiční prostředky, a tyto prostředky použít k rozvoji investičních schopností a na základě rozvoje těchto schopností i k rozvoji investičních příležitostí člověka- půjčku je možné splácet z budoucích výnosů, které lidé získají díky svým rozvinutým investičním schopnostem

4. Kapitálový trh (trh investičních příležitostí). Křivky výnosu z   investičních příležitostí a subjekt v   pozici dlužníka nebo věřitele. Investování do schopností a investování do pozice.

- na kapitálovém trhu vystupují dlužníci, kteří nabízejí vlastní investiční příležitosti a poptávají cizí investiční prostředky, a věřitelé, kteří nabízejí vlastní investiční prostředky a poptávají cizí investiční příležitosti- kdo se stane dlužníkem a kdo věřitelem, záleží na rozpočtovém omezení daného subjektu a mezním výnosu z jeho vlastních investičních příležitostí - investiční prostředek je zdroj, který lze dlouhodobě použít za účelem získání budoucího příjmu- investiční prostředek má nejčastěji podobu peněz, peníze jsou potom investovány, aby v budoucnu přinesly vyšší příjem, než jaká je investována částka

Investiční příležitosti a schopnosti - investiční příležitosti je cokoliv, do čeho může člověk investovat nějaké zdroje (včetně peněz) a na základě dané investice získat větší výnos (např. vyšší příjem), než je hodnota nebo množství investovaného zdroje- investiční schopnost je schopnost danou příležitost využít- z hlediska klasifikace dělíme investiční schopnosti na primární (člověk je má od narození, naučí se číst, psát), sekundární (vycházejí z primárních schopností, práce účetního) a terciální (schopnost přicházet s něčím novým, schopnost objevit elektřinu a využít jí)- člověk potom disponuje primárními, sekundárními i terciálními investičními příležitostmi- podle toho, jakým způsobem lidé investují své investiční prostředky, lze investiční příležitosti rovněž dělit na vlastní a cizí - vlastní investiční příležitosti jsou veškeré investice, kdy subjekt, který disponuje investičními prostředky, nikomu tyto prostředky nepůjčuje, ale investuje tyto prostředky do aktiv, jež budou v jeho vlastnictví (investice do nemovitosti, kterou bude subjekt dále pronajímat a přinese mu to výnos)- cizí investiční příležitosti jsou veškeré investiční příležitosti někoho jiného, čili subjekt, který má investiční prostředky, tyto investiční prostředky půjčí, aby někdo jiný realizoval své investiční příležitosti

Investování do pozice - investování do pozice je investování do postavení určité osoby (např. prestiže dané osoby)- podstata pozičního investování spočívá v přeměně majetkové výhody ve výsadu (privilegium)- ten, kdo investuje do pozice, obvykle usiluje o to, aby ostatní subjekty do pozice investovat nemohly - fenoménem investování do společenské pozice (např. prestižní spotřeba) dochází k omezování konkurence v odvětví nabývání a uplatnění schopností

Paradoxy, které způsobuje investování do pozice- investování do společenské pozice a nedokonalosti kapitálového trhu v oblasti investování do lidského kapitálu jsou spojité jevy:

- nakolik je nerozvinutý kapitálový trh, natolik se otevírají možnosti a vznikají i podněty pro investování do společenské pozice- nakolik jsou odstraněny nedokonalosti kapitálového trhu, natolik je investování do společenské pozice „vytlačováno“ z ekonomického systému

Prestižní spotřeba- prestižní (okázalá) spotřeba je jednou z forem investování do pozice- při prestižní spotřebě některé osoby spotřebovávají určité statky, přičemž touto spotřebou ukazují, že disponují určitou pozicí (např. patří k určité společenské vrstvě)

Investování do schopností - člověk se svými schopnostmi něco vyprodukuje, výnos z investic do jeho schopností tak má reálnou protihodnotu- z ekonomického hlediska se jedná o „hru s nenulovým, respektive kladným součtem“- všude tam, kde taková situace vzniká, se nabízejí možnosti paretovských zlepšení - prostřednictvím kapitálového trhu lze získat (vypůjčit si) investiční prostředky, a tyto prostředky použít k rozvoji investičních schopností a na základě rozvoje těchto schopností i k rozvoji investičních příležitostí člověka- půjčku je možné splácet z budoucích výnosů, které lidé získají díky svým rozvinutým investičním schopnostem

Mladkův paradox- vyjadřuje situaci, kdy osoby, které mají málo investičních prostředků, mají zároveň i málo výnosných investičních příležitostí, a osoby, které mají hodně investičních příležitostí, mají zároveň hodně výnosných investičních příležitostí

5. Riziko, nejistota, pojištění. Funkce celkového užitku, spravedlivá hra, averze k   riziku. Podstata pojištění, další formy obrany proti riziku.

Riziko - o riziku hovoříme tehdy, pokud víme, že v budoucnu s určitou pravděpodobností (nikoliv však jistotou) nastane nějaká možná varianta- pokud například investujeme do svých schopností, nemáme jistotu, že tato investice vždy vyjde, že nám přinese nějaký zaručený výnos

Nejistota- o nejistotě hovoříme tehdy, pokud tušíme, že nějaká varianta může nastat, nevíme však, s jakou pravděpodobností nastane

Averze k   riziku (nejistotě) - lidé s averzí k riziku mají podproporcionálně rostoucí funkci užitku a odmítají hrát spravedlivé hry- většina lidí zpravidla nechce riskovat – protože hrozí nebezpečí, že by riskem ztratili - musíme porovnat, zda užitek z toho, co můžeme riskem získat, je vyšší než užitek z toho, co můžeme riskem ztratit- jinými slovy, musíme porovnat, jaký užitek pro nás má částka, kterou při rozhodování za rizika můžeme získat, a jaký užitek má částka, kterou můžeme ztratit- osoba s averzí k riziku odmítá hrát spravedlivou hru- osoba s averzí k riziku bude hrát jen takovou hru, kdy je:

- možná získaná částka ze hry a užitek z této získané částky je výrazně vyšší než možná ztracená částka a užitek z této ztracené částky- pravděpodobnost výhry je výrazně vyšší než pravděpodobnost prohry- hra nabízí vedle peněžních výnosů i nepeněžní výnosy (např. návštěva kasina aj.)- prostřednictvím hry se dotyčná osoba snaží prorazit bariéru rozpočtového omezení, což by při normálním vývoji příjmu nebylo možné – pokud např. investujeme do akcií, a tyto akcie se výrazně zhodnotí, získáme prostředky, které bychom jinak nezískali

Funkce celkového užitku - funkce užitku z toho, co můžeme získat a co můžeme ztratit má podproporcionálně rostoucí tvar- příčinnou tohoto tvaru je skutečnost, že se projevuje zákon klesajícího mezního užitku – obvykle dříve nebo později užitek z další jednotky, kterou můžeme získat, začne klesat- lidem s touto užitkovou funkcí se nevyplatí hrát tzv. spravedlivé hry, tj. hry, kdy pravděpodobnost výhry je stejná jako pravděpodobnost prohry a získaná částka v případě výhry je stejná jako ztracená částka v případě prohry- pokud někdo nemá averzi k riziku je jeho užitková funkce nadproporcionálně rostoucí

Spravedlivá hra- spravedlivá hra je hra, při které je pravděpodobnost výhry i prohry stejná- stejná je rovněž vyhraná i prohraná částka

Pojištění - pojištění je specifický typ statku, při kterém se pojištěný zabezpečuje proti výskytu určité události- pojistník (pojišťovna) potom předpokládá, že tato událost nenastane a že nebude muset platit pojistné plnění, respektive, že událost nastane s nízkou pravděpodobností, takže suma zaplaceného pojistného (to, co platí pojištění), převýší sumu vyplaceného pojistného plnění- pokud je pojistná částka, kterou je dotyčná osoba ochotna platit, větší než náklady pojišťovny spojené s pojištěním (na výplatu pojistného plnění, platy zaměstnanců apod.), vyplatí se, aby pojišťovací trh vznikl

Další formy obrany proti riziku- trh s informacemi – máme-li dostatek informací, snižuje se pravděpodobnost rizika – tj. pravděpodobnost, že nastane nějaká nepříznivá událost – díky informacím můžeme riziko eliminovat- investování do značky – pokud se značka rozšíří, znamená to, že je známá, a že produkt dané značky je méně rizikový (spotřebitel si pravděpodobně raději koupí auto známé značky než auto od neznámého producenta)- poskytování záruk – pokud je poskytnuta záruka, že bude nahrazena ztráta, poškození apod. snižuje to riziko, strana, kterou zasáhnou problémy nebude tolik zasažena, také bude ochotna zaplatit vyšší cenu, když má záruku- diverzifikace – člověk se snaží své majetkové portfolio rozdělit mezi více statků, pokud přijde o jeden statek, jeho ztráta bude menší, než když bude vše investovat pouze do jednoho statku

6. Teorie blahobytu. Hranice užitkových možností a problematika tzv. optimálního bodu na UPF. Vztahy mezi rovností a efektivností, důsledky přerozdělování.

Teorie blahobytu- zabývá se porovnáváním užitků určitých osob (skupin osob), přičemž předpokládá, že zvýšení užitku určité skupiny osob prostřednictvím přerozdělování je společensky přijatelné, pokud toto zvýšení užitku je větší než pokles užitku jiné skupiny osob- závěry této teorie jsou však diskutabilní- teorie blahobytu zkoumá užitky určitých osob na UPF (hranici užitkových možností)- bod blahobytu – je nedosažitelný, protože dochází k přerozdělení prostředků

Hranice užitkových možností (UPF) - křivka (hranice) dosažitelného užitku (UPF) zobrazuje veškeré kombinace, kdy nelze zvýšit užitek jednoho spotřebitele jinak než za cenu snížení užitku druhého spotřebitele- pokud se nacházíme na UPF, je systém z hlediska rozdělení statků mezi spotřebitele paretovsky efektivní - křivka UPF (podobný tvar jako křivka PPF) plyne ze zákona klesajícího mezního užitku, pokud se snižuje užitek jednoho spotřebitele a zvyšuje se užitek druhého spotřebitele tím, že jeden spotřebitel může spotřebovávat větší množství statků a zbývající spotřebitel menší množství statků, tak přírůstek jednoho spotřebitele bude mít klesající charakter- každá další jednotka statku, kterou daný spotřebitel získá, bude mít dříve nebo později pro tohoto spotřebitele menší užitek – bude uspokojovat jeho méně důležité potřeby - naopak, pokud se zbývající spotřebitel nějakých statků neustále vzdává, tak mu dříve nebo později bude každá obětovaná jednotka přinášet vyšší užitek, jejím obětováním nebude moci uspokojovat pro něj velmi důležité potřeby - důsledkem je konkávní tvar křivky UPF – získání menšího množství užitku jednoho spotřebitele lze jen za cenu větší ztráty užitku druhého spotřebitele

Problematika tzv. optimálního bodu na UPF - na hranici užitkových možnosti UPF nelze bez dalších informací o nějaké kombinaci rozdělení užitků ležících na této hranici říci, že je lepší než druhá (= stejně jako na hranici produkčních možností PPF nelze bez dalších informací o nějaké kombinaci statků ležící na této hranici říci, že je lepší než druhá)- na UPF nelze říci, že jeden bod je lepší než druhý- užitek je subjektivní veličina a navíc de facto neměřitelná veličina, proto nelze porovnat subjektivní užitek jednoho spotřebitele se subjektivním užitkem jiného spotřebitele a nelze tedy ani říci, že snížení užitku jednoho spotřebitele o malou hodnotu může být kompenzováno zvýšením užitku jiného spotřebitele o velkou hodnotu- daná společnost může rovněž preferovat vyšší užitek nějakých osob (skupiny osob – např. dětí, starých lidí) i za cenu snížení užitku jiných osob (jiné skupiny osob) včetně toho, že ti, jejichž užitek se snižuje, se snížením svého užitku dobrovolně souhlasí

Vztahy mezi rovností a efektivností- pokud zvyšujeme užitek jednoho subjektu (jedné skupiny obyvatel) a snižujeme užitek jiného subjektu (jiné skupině obyvatel), tak provádíme přerozdělování- např. jedné skupině statky (příjmy) odebíráme a jiné skupině tyto statky (příjmy dáváme) - přerozdělujeme od osob, které mají hodně statků (velký příjem) ve prospěch osob, které mají málo statků (malý příjem)- přerozdělování od bohatých k chudým – zvyšujeme efektivnost a snižujeme rovnost (dostáváme se pod hranici užitkových možností UPF)- zvýšení užitku s cílem dosáhnout větší rovnosti je obvykle doprovázeno poklesem efektivnosti daného systému- mezi rovností a efektivností ale nemusí být jednoznačný vztah – jsou situace, kdy lze přerozdělováním zvyšovat jak rovnost, tak efektivnost, ale i situace, kdy v důsledku přerozdělování rovnost i efektivnost klesá (přerozdělování od chudých k bohatým)

Důsledky přerozdělování- bod blahobytu je zpravidla nedosažitelný, protože pokud se dostáváme po UPF z A do B a přerozdělujeme tak užitky spotřebitelů, zároveň oslabujeme motivy k práci - dostáváme tak některý vnitřní bod I- preferujeme spravedlnost snižujeme efektivnost- nelze určit, který bod je pro společnost užitečnější záleží na preferencích společnosti

7. Teorie blahobytu. Hranice současné hodnoty budoucího příjmu (Y´PF), bod optima na Y´PF a paretovská zlepšení na Y´PF. Přímá a nepřímá role státu. Princip přenesené ceny.

Hranice současné hodnoty budoucího příjmu (Y´PF)- hranice příjmových možností (Y´PF) znázorňuje veškeré kombinace maximální současné hodnoty budoucích příjmů prvního a druhého spotřebitele- tato hranice má konkávní tvar, který je důsledkem vzácnosti (omezeného množství) zdrojů a zákona klesajících mezních výnosů- pokud jsou využívány všechny zdroje, jež má daný systém (např. společnost) aktuálně k dispozici, nelze současnou hodnotu budoucího příjmu jednoho spotřebitele (s příjmem Y´2) zvýšit jinak než přesunem určitého zdroje od jiného spotřebitele (s příjmem Y´1) ke spotřebiteli s příjmem Y´2- přesunem však zbavujeme spotřebitele s příjmem Y´1 možnosti daný zdroj využívat a snižujeme jeho příjem - pokud bychom neustále brali zdroje spotřebiteli s příjmem Y´1 a dávali je spotřebiteli s příjmem Y´2, začal by se projevovat zákon klesajících mezních výnosů – každá další jednotka by spotřebiteli s příjmem Y´2 přinášela menší výnos a spotřebitel s příjmem Y´1 by odebráním každé další přišel o zdroje, které mu zaručují vysoký příjem

Bod optima na Y´PF - je na hranici příjmových možností Y´PF, konkrétně je to bod, kde se přímka vedená pod úhlem 45° dotýká hranice příjmových možností- z kteréhokoliv jiného bodu na Y´PF se lze přesunout do bodu E tak, že se zvýší příjem jednoho spotřebitele o více, než o kolik se sníží příjem jiného spotřebitele

Paretovská zlepšení na Y´PF - na hranici příjmových možností (Y´PF) lze dosáhnout paretovského zlepšení obou spotřebitelů – lze zvýšit současnou hodnotu budoucího příjmu jednoho spotřebitele tak, aby se nesnížila současná hodnota budoucího příjmu druhého spotřebitele- v případě, že má spotřeba produktivní charakter, a spotřebitel využívá současný příjem ke zvýšení budoucího příjmu, může se jeden ze spotřebitelů ve vztahu k druhému stát věřitelem, a druhý dlužníkem- věřitel půjčí dlužníkovi část prostředků, které měly původně sloužit k jeho vlastní spotřebě- dlužník je využije lépe, vrátí dlužnou částku i s příslušnou částí výnosu, který tím (coby paretovské zlepšení) navíc vznikl, tj. i s úrokem.

Přímá a nepřímá role státuTrh= svobodná směna statků- existuje v určitém prostředí, přičemž parametry tohoto prostředí vytváří mj. stát- interakcí státu a trhu vzniká určitý tržní mechanismus, který se vyvíjí a ve kterém se role státu projevuje:

- při právní ochraně smluv uzavíraných mezi směňujícími stranami - při redukci transakčních nákladů - při zvýšení informovanosti směňujících stran - při omezování bariér vstupu do odvětví - při snižování rizika jako specifické formy transakčních nákladů

- role státu můžeme mikroekonomicky rozlišit na: - přímou, která spočívá v nahrazení role tržního mechanismu funkcí státu (alokací, redistribucí, regulací)- nepřímou, která spočívá v podpoře vývoje tržního mechanismu a odstraňování jeho nedokonalostí či nevyvinutosti

Princip přenesené ceny- uplatňuje se při investování do schopností apod., kdy ten, kdo dané schopnosti nabývá, platí tomu, od koho jej získává, ex post, až podle výše příjmu, který byl díky této investici získán- tento princip znamená, že:

1. každý platí až z toho, co mu poskytnuté prostředky vynesou2. každý platí podle toho, kolik mu prostředky vynesou3. každý platí přímo tomu, kdo mu příslušné prostředky poskytl

- platí se budoucím výnosem - jedná se o kontrakt, kterým je přenesen budoucí příjem do současnosti- přenesená cena se liší od normální ceny: výše příjmu, od které začíná odvod, procentuálně stanovená výše odvodu, doba splácení- uplatnění principu přenesené ceny umožňuje odstranit nedokonalosti kapitálového trhu

8. Teorie rozdělování. Trh výrobních faktorů (VF) a jejich oceňování. Clarkův graf. Problematika reprodukčních nákladů (RC) v   tomto grafu.

Teorie rozdělování - vysvětluje, jak vzniká příjem jednotlivých subjektů – vlastníků výrobních faktorů, firem- řeší otázky, jakou odměnu dostávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů- vychází z toho, že vlastníci jednotlivých VF mají rovnoprávné postavení a že k produkci je nutné, aby se jednotlivé VF spojily- každý vlastník VF na jedné straně nabízí svůj výrobní faktor, který je potřeba k produkci určitého statku, na straně druhé poptává ostatní výrobní faktory, které jsou rovněž potřeba k produkci tohoto statku- v praxi dochází k tomu, že vlastníci kapitálových statků mezi sebou soutěží o to, kdo z nich získá nejproduktivnější pracovníky (vlastníky výrobního faktoru práce)- produktivní pracovníci budou odměňováni mzdou, která je vyšší než jejich reprodukční náklady na práci

Trh výrobních faktorů a jejich oceňování- tradičně jsou za výrobní faktory považovány: práce, půda, kapitál- rozlišují se: - prvotní výrobní faktory dané přírodou - půda a práce

- druhotné výrobní faktory - fyzický kapitál a lidský kapitálClarkův graf= jak se rozděluje přebytek, který vzniká spojením dvou výrobních faktorů - máme dva VF- jeden je fixní a zaměstnáváme (používáme) celé jeho množství- druhý je variabilní, postupně zaměstnáváme vždy dodatečnou jednotku, přičemž jednotky jsou homogenní- jaká bude odměna jednotlivých VF?- druhý VF dostane odměnu rovnající se meznímu výnosu (v peněžním vyjádření příjmu z mezního produktu) poslední jednotky- graf: existuje omezená zásoba VF I (př.půda) a omezená zásoba VF II (př.práce), VF I považujeme za fixní (zaměstnává se celé jeho množství), VF II je zaměstnáván postupně (postupně se přidávají další jednotky tohoto VF) až do vyčerpání jeho zásoby- v daném případě si při tomto pohledu vlastníci půdy pronajímají další a další jednotku práce od vlastníků práce- mezní příjem z VF II postupně klesá – a to proto, že se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů, přičemž tento mezní příjem je nejnižší při zaměstnání poslední jeho jednotky- vzhledem k tomu, že VF II představuje homogenní vzájemně si konkurující nabídku, je příjem z jeho poslední jednotky rovný příjmu z kterékoli jiné jednotky- maximální cena, která bude vlastníkům VF II zaplacena, je potom rovna meznímu výnosu z poslední jednotky druhého VF- v tom případě se celkový příjem dělí na dvě části – důchod z VF II, tj. důchod II (v našem případě mzdy), a důchod z VF I, tj. důchod I (v našem případě renty)- stejný výsledek dostaneme, pokud budeme považovat VF II za fixní (zaměstnává se celé jeho množství) a budou k němu postupně přidávány další jednotky VF I - křivka mezního výnosu z příslušného VF je zároveň křivkou poptávky po tomto faktoruReprodukční náklady (RC)= náklady na reprodukci dané jednotky VF – na to, aby tato jednotka mohla být používána i v budoucnu- odměna žádné jednotky VF nesmí být nižší než RC- náklady, které je třeba vynaložit na to, aby daná jednotka VF mohla být používána po delší dobu, tj. aby se neopotřebovala apod. - v případě lidí jsou to náklady, které musí jednotliví zaměstnanci vynaložit na jídlo, bydlení, apod. - pokud by zaměstnanci nejedli, spali pod mostem atd., tak by jejich výkonnost prudce poklesla- v případě kapitálových statků (stroj, budova) je RC částka na obnovu kapitálového statku, respektive na pořízení nového kapitálového statku- graf: pokud je cena práce nižší než reprodukční náklady na práci, tak se ty osoby, jejichž příjem ze zaměstnání (jejich jednotky VF) je nižší než jejich RC na zaměstnání této jednotky VF, nenechají zaměstnat - celková zásoba práce se nám pak rozdělí na zaměstnané a nezaměstnané - zaměstnané budou ty jednotky VF, jejichž příjem z mezního produktu z dodatečné jednotky VF bude vyšší (nebo roven) než jejich reprodukční náklady

- nezaměstnané budou ty jednotky VF, u kterých příjem z mezního produktu z dodatečné jednotky VF bude nižší než jejich reprodukční náklady- pokud potom budou dostávat například zaměstnanci mzdu ve výši RC na práci, příjem z použití práce se dostane na úroveň RC a celý čistý přebytek si (v tomto případě v podobě ekonomické renty) přivlastní vlastníci druhého VF

9. Teorie rozdělování. Clarkův graf. Problematika nákladů obětované příležitosti (OPCC) v   tomto grafu. Důsledky možnosti

volného vstupu na čistý přebytek.

Teorie rozdělování - vysvětluje, jak vzniká příjem jednotlivých subjektů – vlastníků výrobních faktorů, firem- řeší otázky, jakou odměnu dostávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů- vychází z toho, že vlastníci jednotlivých výrobních faktorů mají rovnoprávné postavení a že k produkci je nutné, aby se jednotlivé výrobní faktory spojily- každý vlastník VF na jedné straně nabízí svůj výrobní faktor, který je potřeba k produkci určitého statku, na straně druhé poptává ostatní výrobní faktory, které jsou rovněž potřeba k produkci tohoto statku- v praxi dochází k tomu, že vlastníci kapitálových statků mezi sebou soutěží o to, kdo z nich získá nejproduktivnější pracovníky (vlastníky výrobního faktoru práce)- produktivní pracovníci budou odměňováni mzdou, která je vyšší než jejich reprodukční náklady na práci

Clarkův graf= jak se rozděluje přebytek, který vzniká spojením dvou výrobních faktorů - máme dva VF- jeden je fixní a zaměstnáváme (používáme) celé jeho množství- druhý je variabilní, postupně zaměstnáváme vždy dodatečnou jednotku, přičemž jednotky jsou homogenní- jaká bude odměna jednotlivých VF?- druhý VF dostane odměnu rovnající se meznímu výnosu (v peněžním vyjádření příjmu z mezního produktu) poslední jednotky- graf: existuje omezená zásoba VF I (př.půda) a omezená zásoba VF II (př.práce), VF I považujeme za fixní (zaměstnává se celé jeho množství), VF II je zaměstnáván postupně (postupně se přidávají další jednotky tohoto VF) až do vyčerpání jeho zásoby- v daném případě si při tomto pohledu vlastníci půdy pronajímají další a další jednotku práce od vlastníků práce- mezní příjem z VF II postupně klesá – a to proto, že se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů, přičemž tento mezní příjem je nejnižší při zaměstnání poslední jeho jednotky- vzhledem k tomu, že VF II představuje homogenní vzájemně si konkurující nabídku, je příjem z jeho poslední jednotky rovný příjmu z kterékoli jiné jednotky- maximální cena, která bude vlastníkům VF II zaplacena, je potom rovna meznímu výnosu z poslední jednotky druhého VF- v tom případě se celkový příjem dělí na dvě části – důchod z VF II, tj. důchod II (v našem případě mzdy), a důchod z VF I, tj. důchod I (v našem případě renty)- stejný výsledek dostaneme, pokud budeme považovat VF II za fixní (zaměstnává se celé jeho množství) a budou k němu postupně přidávány další jednotky VF I - křivka mezního výnosu z příslušného VF je zároveň křivkou poptávky po tomto faktoru

Náklady obětované příležitosti (OPCC)- na trhu výrobních faktorů vyjadřují skutečnost, že daná jednotka výrobního faktoru se obvykle nemusí nechat zaměstnat (použít) právě používaným způsobem, ale i jinými způsoby- na základě existence nákladů obětované příležitosti lze z hlediska odměny vlastníků výrobních faktorů rozlišit transferový výdělek a ekonomickou rentu- transferový výdělek udává, jakou odměnu obdrží vlastník dané jednotky VF, pokud by tuto jednotku použil (zaměstnal) nejlepším alternativním způsobem (příležitostí)- vlastníci VF nebudou pracovat za nižší částku, než jakou činí jejich transferový výdělek- ekonomická renta je rozdíl mezi skutečnou odměnou vlastníka dané jednotky VF a transferovým výdělkem- nabídka výrobního faktoru je ovlivněna náklady obětované příležitosti, respektive reprodukčními náklady jednotlivých vlastníků VF – žádný z vlastníků výrobních faktorů nenechá danou jednotku používat za nižší odměnu, než jaké jsou její náklady obětované příležitosti (transferový výdělek), případně reprodukční náklady- tím, že je nějaký výrobní faktor použit určitým způsobem, vznikají vlastníkovi tohoto výrobního faktoru náklady obětované příležitosti (OPC) v podobě ušlého výdělku

- určitým způsobem budou použity (zaměstnány) pouze ty jednotky, jejichž náklady obětované příležitosti jsou nižší nebo maximálně rovny jejich příjmu z mezního výnosu z dané činnosti, a může jim tedy být zaplaceno více, než kolik jsou tyto náklady obětované příležitosti- ostatní jednotky daným způsobem použity nebudou- znázorňují se poptávkovou křivkou po konkrétním výrobním faktoru – jedná se o poptávkovou křivku po práci (křivka příjmu z mezního výnosu) – graf

Důsledky možnosti volného vstupu na čistý přebytek graf str. 137- čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu včetně nákladů obětované příležitosti- v případě firmy má čistý přebytek podobu ekonomického zisku, v případě vlastníka výrobních faktorů podobu ekonomické renty- pokud je poptávka po VF vyšší, než je nabídka VF, mohou vlastníci VF realizovat čistý přebytek – mohou dostávat více, než kolik činí náklady spojené s použitím (zaměstnáním) daného výrobního faktoru- existuje-li volný vstup do odvětví, budou do odvětví s kladným čistým přebytkem vstupovat další subjekty- tento vstup sníží čistý přebytek všech subjektů působících v odvětví až na hodnotu rovnou 0 – jen tehdy se do odvětví nevyplatí vstupovat - pokud existuje možnost volného výstupu z odvětví, nebude existovat nezaměstnanost, protože dotyčný vlastník VF z odvětví odejde a začne svůj VF využívat jinde

10. Čistý přebytek a tržní struktura. Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z   toho plynoucí. Analýza přirozeného monopolu a monopolu na základě inovace.

Křivka krátkodobých průměrných nákladů a křivka dlouhodobých průměrných nákladů- SRAC – křivky, které uvádějí průměrné náklady (AC) firmy, kdy se některé vstupy (kapitálové statky – stroje, budovy) nemění (jsou fixní) a kdy s daným množstvím vstupů lze vyprodukovat maximálně určité množství výstupu- nejprve je každá křivka SRAC položena o něco níže než předcházející – projevují se rostoucí výnosy z rozsahu, kdy každé větší množství produkce lze vyrobit s menšími náklady na jednotku produkce- postupně začnou být křivky SRAC položeny výše než předcházející – začnou působit klesající výnosy z rozsahu, větší množství produkce bude možno vyrobit jen s většími náklady na jednotku produkce- LRAC – pro firmu mají všechny náklady variabilní charakter a firma si může zvolit, jaké množství všech vstupů bude používat a jaké množství výstupů bude produkovat - firma může měnit všechny vstupy- LRAC je obalovou křivkou křivek SRAC- LRAC je obvykle s růstem produkce nejprve klesající a potom rostoucí, kapacitu však nemůžeme zvyšovat do nekonečna, protože od určitého momentu začne působit zákon klesajících výnosů (klesající výnosy z rozsahu)

Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z   toho plynoucí - tvar křivky dlouhodobých průměrných nákladů (LRAC) jednotlivých firem působících v odvětví určuje druh konkurence, která v daném odvětví panuje:

- je-li křivka LRAC většiny firem úzká, znamená to, že firmy mohou s nízkými náklady na jednotku vyrábět malý objem produkce a odvětví bude mít charakter monopolistické konkurence a dokonalé konkurence – graf str. 155, křivka LRAC je úzká (vůbec neprotne) křivku D

- široká křivka LRAC jednotlivých firem značí, že jedna firma může s nízkými náklady na jednotku vyrábět velké množství produktů a odvětví tak bude mít charakter oligopolu – graf str. 156, křivka LRAC nějaké firmy protne křivku D, ale v horní části křivky D

- neustále klesající křivka LRAC potom značí, že firmě se vyplatí rozšiřování produkce – každou další jednotku produkce firma vyprodukuje s nižšími náklady, odvětví potom bude mít podobu přirozeného monopolu – graf str. 157, křivka LRAC protne křivku D ve své klesající části

Síťový monopol - síťový monopol vede ke vzniku dokonalých (přirozených) monopolů- vzniká v situaci, kdy určitý produkt využívá najednou řada spotřebitelů, přičemž produkt je spotřebitelům dopravován prostřednictvím nějaké sítě (elektrické sítě, sítě plynového potrubí, vodovodní sítě, apod.)

Přirozený monopol- vzniká v situaci, kdy je křivka LRAC firmy působící v odvětví klesající- potom je výhodné, aby v odvětví působila jediná firma – čím více tato firma vyrábí, tím nižší má náklady na jednotku- křivky průměrných i mezních nákladů přirozeného monopolu mají klesající charakter – další jednotku produkce lze vyrobit s nižšími náklady než předcházející jednotku produkce- rovnováha přirozeného monopolu: pro množství produkce platí: MR = MC - dlouhodobě realizuje čistý přebytek v podobě kladného ekonomického zisku - existence přirozeného monopolu je spojena s negativy - proto, že přirozený monopol není vystaven konkurenci, může zneužívat svého postavení- stát provádí u monopolu cenovou regulaci, zákony může zakázat i určité chování monopolu

Monopol na základě inovace- vzniká, pokud nějaká firma přichází s něčím novým, co ostatní firmy nenabízejí nebo nemají

- díky této novosti může firma lépe uspokojovat potřeby zákazníků (např. uspokojovat další potřeby), produkovat s nižšími náklady apod., takže může realizovat čistý přebytek v podobě ekonomického (monopolního) zisku- monopol na základě inovace je obvykle dočasný – trvá jen do doby, než další firmy přijdou s obdobnou nebo jinou inovací- další inovace způsobí pokles poptávky po produkci prvotního inovátora a pokles jeho ekonomického zisku- monopol na základě inovace bude po určitou dobu realizovat čistý přebytek - jeho ceny produkovaného množství jsou vyšší než náklady nutné na produkci daného množství statků- čistý přebytek bude monopol realizovat po dobu, než inovaci začnou realizovat ostatní

11. Nedokonalá konkurence. Charakteristika oligopolu, oligopol a problematika přebytku. Cenová diskriminace v   nedokonalé konkurenci.

Oligopol a problematika přebytku - na trhu působí několik málo výrobců (firmy v oligopolním postavení)- oligopolní trhy vznikají tam, kde jsou náklady na vstup do odvětví z jakéhokoliv důvodu vysoké- oligopolní firmy potom mohou dlouhodobě realizovat čistý přebytek v podobě kladného ekonomického zisku- čistý přebytek – v bodě rovnováhy firmy (kde se mezní náklady rovnají mezním příjmům) jsou průměrné náklady na jednotku nižší než průměrné příjmy- pokud na trhu vzniká čistý přebytek, tak by na daný trh měli začít vstupovat další producenti - v případě oligopolního trhu je vstup možný - každá firma se na celkové poptávce podílí značnou měrou- aby se firmě vstup do odvětví vyplatil z důvodu vysokých nákladů na vstup do odvětví, musí firma produkovat velké množství produktů- pokud však na oligopolní trh vstoupí další producenti a začne produkovat velké množství produktů, tak se může poptávková křivka d, která je zároveň křivkou průměrných příjmů, posunout až pod úroveň průměrných nákladů- vstup nového producenta tedy často způsobí, že alespoň u některých producentů bude rozdíl průměrné příjmy (AR) minus průměrné náklady (AC) pro každou velikost produkce záporný, oligopolisté tak budou dosahovat záporného ekonomického zisku (= ekonomická ztráta)- povede to k tomu, že některý z producentů z odvětví odejde a poptávková křivka d se posune zpět nad úroveň průměrných nákladů (AC)- u oligopolního trhu nelze, v důsledku vysokých nákladů na vstup do odvětví, zajistit takový počet firem, pro které by bylo možné dosáhnout nulového ekonomického zisku, tedy situace, kdy se u jednotlivých firem poptávková křivka po jejich produktech dotýká křivky průměrných nákladů - pokud nelze v oligopolním odvětví zaručit nulový ekonomický zisk, nelze ani dosáhnout toho, že oligopolní firmy nebudou dosahovat čistého přebytku- pokud oligopol dosahuje čistého přebytku, dosahují tohoto čistého přebytku i vlastníci VF, kteří působí v daném odvětví- producenti si mohou konkurovat – kvalitou, doplňkovými službami apod. - každý z producentů usiluje o to, aby poptávková křivka d po jeho produktech byla co největší- snaha získat pro sebe co nejvíce zákazníků zlepšuje postavení spotřebitelů, uspokojuje více jejich potřeb a může zvyšovat jejich užitek

Cenová diskriminace- stav, kdy jsou producenti schopni diferencovat jednotlivým zákazníkům cenu podle toho, kolik jsou tito zákazníci ochotni platit- prodávající zpravidla stanoví dvě nebo několik málo cen (např. ceny pro studenty a pro ostatní)- dvojí nebo několikeré rozlišení cen však rozšiřuje počet spotřebitelů, kteří jsou ochotni si daný statek koupit, aniž by přitom klesal zisk firmy- v důsledku cenové diskriminace zvyšují producenti svůj přebytek- úplná cenová diskriminace nastává tehdy, když každý zákazník platí zvláštní cenu, která je rovna maximální částce, již je ochoten a schopen zaplatit- v takovém případě producent (prodejce) maximalizuje svůj čistý přebytek a spotřebitel nerealizuje žádný (spotřebitelský) přebytek – platí maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit- veškerý přebytek připadá výrobci, který produkuje takové množství, pro které se mezní příjmy rovnají mezním nákladům, tedy produkuje množství, při kterém se protíná křivka mezních nákladů s poptávkovou křivkou- dalším způsobem diskriminace může být (částečná cenová diskriminace):

- cenová sleva, pokud si zákazník koupí více statků- sleva v určitých obdobích (např. „last minute“)- kupující získá nárok na slevu po splnění nějaké podmínky (např. slevový kupón)

- poskytnutí slevy je často spojeno s překonáním nějaké překážky – předložení průkazu studenta aj.

- producent bude diskriminovat jen tehdy, pokud se oproti situaci, kdy nediskriminuje, zvýší jeho MR, případně sníží jeho MC- pokud poté producent stanoví odlišné ceny různých skupinám spotřebitelů, musí platit, že v bodě rovnováhy (v bodě, kdy MR=MC) si jsou mezní příjmy, které producent získává od odlišných skupin spotřebitelů, rovny- v případě slevy pro studenty musí být MR získaný od studentů roven MR získanému od ostatních spotřebitelů- pokud by se tyto MR nerovnaly, tak se producentovi vyplatí preferovat tu skupinu zákazníků, od které získá vyšší MR – této skupině by snížil cenu tak, aby si statek mohlo koupit více zákazníku z dané skupiny

12. Reálná podoba poptávkové a nabídkové křivky, situace tržní rovnováhy. Co určuje přebytek na trhu statků. Engelova křivka a typologie statků.

Reálná podoba poptávkové křivky- obvykle má v různých svých částech odlišný sklon- v horní a spodní části je zpravidla velmi plochá- v ostatních částech zpravidla velmi strmá= křivka, jejíž průběh je v různých částech určován odlišnými faktory- za běžných podmínek je vyjádřením preferencí spotřebitelů a její tvar lze odvodit prostřednictvím indiferenčních křivek- horní část - při velmi vysokých cenách však začíná působit:

- buď faktor rozpočtového omezení spotřebitelů- nebo možnost substituce daného statku jiným

- spodní část - při velmi nízkých cenách (prakticky kteréhokoliv statku) bude docházet k jeho využití na jinéúčely, začne tedy působit faktor možnosti využití daného statku jako substitutu, poptávka po statku bude velmi vysoká a poptávková křivka bude mít plochý sklon

Reálná podoba nabídkové křiky- v různých svých částech má odlišný sklon – nejprve je obvykle velmi plochá, potom velmi strmá- výrobců, kteří jsou schopni a ochotni dodávat na trh určitý statek s nejnižšími náklady, bude určitý počet - v této části bude mít nabídková křivka výrazně plochý sklon- dříve nebo později (při vyšších hodnotách Q´) pak bude přecházet do strmého sklonu- bude se tak dít zejména v důsledku kapacitních či zdrojových omezení (pří.zdroje aj.)- náklady na vstup do odvětví budou vysoké, takže i přes růst ceny statku se do odvětví vyplatí vstoupit jen malému množství výrobců- proto bude nabídková křivka od určitého bodu velmi strmý sklon

Standartní situace tržní rovnováhyTato situace nastane, pokud je množství statků poptávaných spotřebiteli, kteří vytvářejí horní plochou část poptávkové křivky, větší než množství statků nabízených výrobci, kteří vytvářejí dolní plochou část nabídkové křivky. Tito výrobci potom nejsou schopni uspokojit celou poptávku po daném statku. Někteří výrobci dosahují značného přebytku nad náklady. Proto je přebytek výrobce podstatně větší než přebytek spotřebitele.

Tato situace nastane, pokud množství statků poptávaných spotřebiteli, kteří vytvářejí horní plochou část poptávkové křivky, je menší než množství statků nabízených výrobci, kteří vytvářejí dolní plochou část nabídkové křivky. Při každé ceně v strmé střední části poptávkové křivky je množství statků, které by mohli výrobci produkovat, větší než poptávka po těchto statcích. Jednotliví výrobci si přitom vzájemně konkurují, takže nikdo z nich není schopen prodat svou produkci za cenu vyšší, než která odpovídá průsečíku poptávkové křivky s nabídkovou křivkou v dolní strmé části poptávkové křivky. Vzniká tak značný přebytek spotřebitele.

Co určuje přebytek na trhu statků- přebytek spotřebitele, respektive přebytek výrobce realizuje ve větší míře ta strana, jejíž křivka (v případě spotřebitele poptávková křivka, v případě výrobce nabídková křivka) má v bodě tržní rovnováhy vyšší sklon (je strmější než křivka druhé strany)- příčinou vzniku přebytku spotřebitele či přebytku výrobce jsou inovace:

- pokud inovace snižuje náklady na dosažení jednotky užitečného efektu, pak vzniká situace, kdy po určitou dobu mají výrobci, kteří si již inovaci osvojili, přebytek (a to přebytek výrobce)- pokud inovace zvyšuje užitečný efekt (zvyšuje užitek spotřebitelům), spotřebitelé jsou ochotni zaplatit větší cenu, výrobu inovovaného statku si však ještě neosvojili všichni výrobci, tím pádem vzniká výrobcům, kteří si inovaci již osvojili, rovněž přebytek (a to rovněž přebytek výrobce)- pokud některý ze spotřebitelů najde způsob, jak efektivněji využít statek nabízený na trhu - tedy některý ze spotřebitelů inovuje spotřebu statku, který mu tak díky inovaci přináší vyšší užitek, aniž by spotřebitel za tuto inovaci platil, vzniká přebytek tomuto spotřebiteli (a to přebytek spotřebitele)

- při nepřímém zdanění (tzv. ztráta mrtvé váhy) dochází ke snížení přebytku spotřebitele i výrobceEngelova křivka - udává závislost poptávaného množství (Q´) na spotřebitelském důchodu (příjmu, Y)- důchodová elasticita říká, o kolik % se změní spotřeba nějakého statku, změní-li se spotřebitelský důchod o 1%- v případě normálních statků nezbytných platí, že s růstem důchodu o 1 % dříve nebo později vzroste spotřeba daného statku o méně než 1 %- v případě normálních statků luxusních platí, že s růstem důchodu o 1 % dříve nebo později vzroste spotřeba daného statku o více než 1 %- v případě podřadných statků má Engelova křivka brzy od počátku (obecně od malých hodnot důchodu) klesající charakter – s růstem důchodu poptávané množství podřadného statku klesá

Typologie statků- normální statek nezbytný - spotřebitel kupuje vždy, ať má jakýkoliv příjem- normální statek luxusní - spotřebitel kupuje pouze, pokud má vyšší příjem- podřadný statek - pokud příjem spotřebitele roste (a to i z počáteční nízké úrovně důchodu), spotřebitel jej přestává kupovat a volí jiné statky- griffenův statek je statek, pro který platí, že roste-li cena daného statku, jeho poptávané množství roste, a s poklesem ceny daného statku jeho poptávané množství klesá, v současnosti prakticky neexistuje

13. Teorie her. Základní pojmy. Jednotlivé modely her s   nekonstantním součtem. Teorie redistribučních systémů jako součást teorie her.

Teorie her - obecně se zabývá situacemi, kdy jednání nějakého subjektu závisí na jednání ostatních subjektů, přičemž zároveň platí, že jednající subjekt svým jednáním působí na jednání jiných subjektů

Základní pojmy teorie her TEORIE HER EKONOMICKÁ REALITAHra rozhodovací situace, konfliktHráč účastník konfliktu, rozhodovatel, firma, jedinec, politická stranaStrategie konkrétní alternativa, kterou může hráč zvolitOptimální strategie hráčem zvolená alternativa, která je pro něj nejvýhodnějšíProstor strategií seznam všech možných alternativ, které jsou hráči dostupné

Výplatní funkce výsledek hry, výhra (zisk), případně prohra (ztráta) hráče v závislosti na zvolených strategiích

Inteligentní hráč racionální účastník konfliktu (maximalizuje svůj užitek)

Dva nejdůležitější matematické modely teorie her:- hra v normálním tvaru – tzv. strategická hra – všichni hráči se rozhodují současně- hra v rozvinutém tvaru – tzv. tahová hra – hráči se rozhodují postupně

- rozhodující faktory pro dělení her – počet hráčů, racionalita, spolupráce, informace, strategie, výhra, počet tahů

Hry s   nekonstantním součtem - hra v   normálním stavu, nekooperativní dvou-maticová hra - hráči nemohou spolupracovat- matice jednotlivých hráčů lze spojit a vytvořit dvou-matici - v nekooperativní hře spolu jednotliví hráči nemohou spolupracovat (domlouvat se, apod.)- dominantní (rovnovážná) strategie je situace, kdy hráč má pro sebe jako nejvýhodnější jednu strategii, ať zbývající hráč uplatní kteroukoliv svoji strategii- sedlový prvek nalezneme, tak že v matici A nalezneme maxima ve sloupcích a v matici B maxima v řádcích- v případě dvou-maticových her (dva hráči, každý hráč má dvě strategie), potom mohou z hlediska rovnováhy (tzv. Nashova rovnovážného řešení) nastat následující možnosti:

1. nashovo rovnovážné řešení je jediné. V takovém případě mají oba hráči jednoznačný návod na to, jak jednat, oba uplatní tu strategii, která je pro ně za všech okolností (ať druhý hráč udělá cokoliv) nejvýhodnější

2. existuje více rovnovážných řešení, jedno z rovnovážných řešení je však pro hráče výhodnější než jiné. Potom oba hráči zvolí jako strategie ty, které vedou k dominujícímu řešení

3. rovnovážných řešení je více, hráči se však neshodnou na tom, které rovnovážné řešení zvolí, protože každý hráč preferuje jiné rovnovážné řešení

4. hra nemá žádné rovnovážné řešení

Modely nekooperativních dvou-maticových her s   nekonstantním součtem 1. Vězňovo dilema- vězňovo dilema je hra, kdy má každý z hráčů dominantní strategii- pokud však všichni hráči zvolí tuto dominantní strategii, tak na tom ve výsledku budou hůře, než, když ji nezvolí

2. Tragédie společenského vlastnictví- model je obdobou Vězňova dilematu, ale pro více hráčů

3. Černý pasažér- v tomto modelu se řeší situace, kdy se jednotlivec rozhoduje, zda přispět na společný cíl nebo nepřispět, protože existuje varianta, kdy i bez přispění jednotlivce bude cíle dosaženo

- pro konkrétního občana (se strategiemi v řádku) je výhodné, pokud ostatní občané spolupracují- v případě, že se najde dostatek občanů na přispění, bude tento konkrétní občan nejspíše černým pasažérem, protože tak maximalizuje svůj užitek

4. Lov jelena- model říká, že může být výhodné spolupracovat, než podvádět- když hráči budou lovit sami, tak uloví zajíce, ve spolupráci mají ale šanci ulovit jelena

5. Zbabělec- dva hráči volí strategii ustoupit od rozhodnutí nebo strategii neustoupit- ten, kdo ustoupí, prohrává6. Dilema dobrovolníka- základem je hra zbabělec, ale s více hráči, na jedné straně jednotlivec, na druhé straně skupina

7. Manželský spor- manželé můžou strávit večer společně nebo odděleně- oba rádi tráví čas společně, proto z večera mají alespoň nějaký užitek, i když nebyla vybrána jejich preference

Redistribuční systém - systém, ve kterém dochází k přerozdělování prostředků mezi členy systému oproti skutečnému výkonu systému- v důsledku tohoto přerozdělování klesá výkonnost systému- patří sem ty případy her, které se vyznačují:

- při těchto hrách se vyjednávají koalice, dohody, pozice hráčů – dohaduje se, kdo bude ve vítězné koalici (v čí prospěch bude přerozdělování) a kdo mimo tuto koalici (na čí úkor bude přerozdělování)- koalice a dohody mohou být zjevné i skryté, slouží k získání výhod jedněmi hráči, a tudíž i diskriminaci zbývajících hráčů- při těchto hrách hráči řeší dilema mezi vlastním prospěchem a výkonností celého systému- každý stav systému je výsledkem přecházejícího vývoje a výchozí pro další procesy vyjednávání, tvorbu koalic, aktivit systému, rozdělování výplat aj.

- z teorie plyne:- pokud se systém nenachází v konkurenčním prostředí, existuje v něm tendence ke spojení průměrných a nejméně výkonných hráčů- v případě, kdy se dva hráči snaží vytvářet koalice, které diskriminují třetího (zbývajícího) hráče, je postupně vyjednávána taková posloupnost rozdělení výplat, která konverguje k jedné ze tří jednoznačně určených diskriminačních rovnováh (kdy jeden hráč dostává minimální možnou výplatu (je diskriminován) a zbývající hráči dostávají výplatu rovnou výplatě, kterou by dostali, pokud by utvořili koalici s diskriminujícím hráčem- pro diskriminační rovnováhy lze spočítat průměrnou výplatu každého hráče. Ta je rovna součtu hodnoty výplat, kdy hráč je v situaci diskriminační rovnováhy ve vítězné koalici, a nejmenší možné výplaty, kdy hráč je mimo vítěznou koalici (je diskriminován) - hráči si mohou polepšit proti průměrné výplatě, kterou mají při vyjednávání diskriminujících koalic, pokud se budou řídit strategií vedoucí k dosažení společně přijatelné rovnováhy - společně přijatelná rovnováha je potom takový stav, kdy žádný hráč není diskriminován

14. Teorie veřejné volby. Rozhodování ve veřejném sektoru a příčiny neefektivity tohoto rozhodování, základní postupy veřejné volby. Hlasovací paradox.

Teorie veřejné volby - zabývá se problematikou rozhodování ve veřejném sektoru (stát, kraj, obec)- často poukazuje na problémy, které jsou s tímto rozhodováním spojeny- osoby, které rozhodují (hlasují) ve veřejném sektoru, nerozhodují o svých penězích- ostatní osoby, kterých se rozhodnutí týká, nemají důvod projevit své preference (jak by rozhodnutí mělo vypadat), případně je zjištění preferencí nákladné - důsledkem je, že ve veřejném sektoru nemusí být přijato efektivní rozhodnutí - prostřednictvím veřejné volby se rozhoduje o tom, které činnosti bude stát zajišťovat, na co budou použity peníze, o výši veřejných příjmů atd.

Základní postupy veřejné volby- rozhodují všichni občané = tzv. přímé rozhodování- takovéto rozhodování občanů je výjimečné, protože je extrémně nákladné- získání informací je opět nákladné včetně nákladů obětované příležitosti, protože osoba místo získávání a vyhodnocování informací, může dělat něco jiného- rozhodují zastupitelé, kteří jsou vybíráni:

1. systém poměrného zastoupení- kandidují zástupci, kteří jsou sdruženi v seskupeních (př. politické strany)- počet křesel, které získá dané seskupení v zastupitelském sboru odpovídá počtu hlasů, které dané seskupení získá ve volbách- vede ke slabé vládě – v tomto systému obvykle žádné z kandidujících seskupení nezíská nadpoloviční většinu, k zisku většiny je tudíž nutné vytvářet koalice a jednotlivá zvolená seskupení musí ustupovat ze svých programů- může také docházet k tomu, že menší členové koalice vydírají většího, překládají mu nejrůznější požadavky pro hrozbou odchodu z koalice

2. většinový volební systém - zvolen kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů- vede k silné, akceschopné vládě, složení zastupitelského sboru ale zpravidla není reprezentativní

Rozhodování (hlasování) zastupitelů- kvalifikovaná většina - k přijetí určitého rozhodnutí je potřeba více než nadpoloviční většina hlasů, obvykle se používá při rozhodování o závažných otázkách - nadpoloviční většina – k přijetí určitého rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většiny hlasů- prostá většina – je schváleno rozhodnutí, pro které je nejvíce hlasů

Neefektivita většinového rozhodování- plyne právě z toho, že lidé, kteří o dané věci rozhodují, nerozhodují o vlastních penězích- nemusí tedy porovnávat náklady a výnosy daného rozhodnutí a mohou přijmout i rozhodnutí, kdy jsou náklady vyšší než výnos (užitek) z daného rozhodnutí - rozhodnutí přijaté ve většinovém hlasování nemusí být efektivní

Hlasovací paradox - při většinovém rozhodování mohou nastat situace, kdy přijetí výsledné varianty závisí na pořadí, v jakém se o jednotlivých variantách hlasuje- podmínka: musí existovat poměr mezi počtem projednávaných variant, počtem rozhodovatelů a některý z rozhodovatelů musí mít tzv. dvouvrcholové preference- pokud podmínka není splněna, tak k hlasovacímu paradoxu nedochází

Hlasovací paradox – tři rozhodovatelé, rozhodovatel X preferuje variantu A před B a variantu B před C, rozhodovatel Y preferuje variantu C před A a variantu A před B, rozhodovatel Z preferuje variantu B před C a variantu C před A. K výsledku dospějeme tak, že porovnáme vždy dvě varianty mezi sebou a vybereme tu, pro kterou je více rozhodovatelů. Z obrázku je zřejmé, že každá varianta má právě jeden hlas na prvním místě, jeden hlas na druhém místě a jeden hlas na třetím místě.

15. Teorie veřejné volby. Boj o středového voliče, zájmové skupiny byrokracie a další aspekty ovlivňující veřejnou volbu. Asymetrie informaci a její řešení. Možná tržní řešení externalit.

Teorie veřejné volby - zabývá se problematikou rozhodování ve veřejném sektoru (stát, kraj, obec)- často poukazuje na problémy, které jsou s tímto rozhodováním spojeny- osoby, které rozhodují (hlasují) ve veřejném sektoru, nerozhodují o svých penězích- ostatní osoby, kterých se rozhodnutí týká, nemají důvod projevit své preference (jak by rozhodnutí mělo vypadat), případně je zjištění preferencí nákladné - důsledkem je, že ve veřejném sektoru nemusí být přijato efektivní rozhodnutí - prostřednictvím veřejné volby se rozhoduje o tom, které činnosti bude stát zajišťovat, na co budou použity peníze, o výši veřejných příjmů atd.

Boj o středového voliče- volič, který zastává umírněné (středové) názory- politici mohou usilovat (např. formou volebního programu) o získání středového voliče, protože tím mají větší šanci, že osloví i voliče s extrémističtějšími názory- může to vést ale k tomu, že naopak zvítězí extrémní názory, protože volič si u středových názorů nemůže de facto příliš vybrat

Zájmové skupiny a dobývání renty- zájmová skupina je skupina subjektů (lidí, firem, apod.) se společnými zájmy- dobývání renty je proces, ve kterém se určitý subjekt snaží získat výhodu na úkor jiných subjektů- zájmové skupiny často usilují o získání (dobytí) nějaké renty- největší šanci mají malé, dobře organizované zájmové skupiny – právě z důvodu, že přínos na jednoho jejich člena je velký a celkové náklady jsou relativně nízké

Byrokracie- součást výkonné moci, která přímo realizuje rozhodnutí dané moci- obvykle má postavení monopolu a informační převahu oproti jiným subjektům= zájmová skupina, která prosazuje své zájmy- stimulována k tomu, aby získávala co nejvíce pravomocí, aby řídila, rozhodovala, kontrolovala, usměrňovala co nejvíce činností

Politický cyklus- ve veřejné volbě může rozhodnutí záviset na politickém cyklu – např. době, která uplynula od voleb, zbývá do voleb, a dalších faktorech

Racionální neznalost voliče i politika- voliči obvykle nejsou dostatečně informováni – nedostatečná informovanost je pro ně ale racionální: náklady na získání informací jsou pro ně vyšší než užitek z těchto informací - politici jsou voleni proto, že mají tuto racionální neznalost odstranit, předpokládá se, že jsou o těchto otázkách informováni lépe než voliči- vzhledem k rozsahu a složitosti projednávaných témat ani politik nemůže být dokonale informován o každém z témat, které se právě řeší v zastupitelském sboru, jehož je členem- obvyklá je naopak situace, kdy relativně dokonale je informováno jen několik zastupitelů, a většina ostatních se řídí názory těch informovaných

Asymetrie informací = stav, kdy jedna ze stran nějakého kontraktu disponuje více informacemi než zbývající strana - strana, která má informační převahu, může své převahy zneužít

- důsledkem asymetrie informací je, že se nerealizují některé transakce, které by se ve stavu bez asymetrie informací realizovaly- v důsledku této nerealizace některých transakcí nedochází k maximalizaci přebytku spotřebitele a přebytku výrobce- asymetrie informací lze snížit:

- poskytnutím věrohodného závazku- prostřednictvím doporučení - daný statek je propagován televizí, doporučení známých a členství v nějaké organizaci (církev)

- asymetrie informací se projevuje například v těchto situacích:- vztah zaměstnance a zaměstnavatele – oba trpí asymetrií informací, zaměstnanec neví o plánovaném propuštění a zaměstnavatel nezná přesný výkon zaměstnance- rodiče a děti – rodiče trpí asymetrií informací, nemohou pořád kontrolovat děti- lékař a pacient - pacient trpí asymetrií informací, je hůře informován

Řešení asymetrie informací- v některých případech je nákladné, stát se proto snaží asymetrii informací snižovat- stát zakáže určité chování, přikáže prodejcům poskytovat informace (složení výrobku), aj.- přispěje tak k tomu, že se informace snadněji dostanou k té straně, která trpí deficitem infa- ve veřejné volbě může být stát subjektem jak s převahou informací, tak s nedostatkem - převaha informací je řešena legislativou (např. zákon o svobodném přístupu k informacím)- nedostatek informací – stát je závislý na zahraničních investorech, ohrožen jiným státem

Možná tržní řešení pozitivních i negativních externalit- externality jsou uváděny jako jeden z důvodů existence státu- problémy spojené s výskytem externalit, lze řešit bez státních zásahů = soukromým vyjednáváním- nutnou podmínkou je, že náklady subjektů na vyjednávání jsou nízké- náklady spojené s vyjednáváním, uzavíráním a dodržováním smluv = transakční náklady- soukromou dohodou lze stanovit optimální množství statků s pozitivní externalitou (včelař) i statků s negativní externalitou (továrna s popílkem) - skutečnost, že problematiku externalit lze v určitých případech řešit tržním řešením, se obecně nazývá Coaseův teorém

Coaseův teorém- konstatuje, že v případě nízkých transakčních nákladů je možno problematiku externalit řešit tržním vyjednáváním, přičemž nezáleží na tom, které straně kontraktu jsou přiznána určitá práva

1. Determinanty spotřebních výdajů: teorie životního cyklu spotřeby a úspor, krátkodobá a dlouhodobá keynesiánská spotřební funkce.

- výdajová metoda HDP: Y = C+I+G+NX- C významný podíl na HDP i AD (70 % HDP), kolísá-li C, kolísá HDP i AD

Keynesova teorie spotřeby- spotřeba (C) = spotřební výdaje domácností, má v uzavřené ekonomice podle Keynese dvě základní složky:

- autonomní spotřeba (Ca), jejíž výše je nezávislá na velikosti disponibilního důchodu domácností, i při nulovém disponibilním důchodu domácnosti něco spotřebovávají, což financují z dřívějších úspor- indukovaná spotřeba (cYD), jejíž výše závisí na disponibilním důchodu domácností

- funkce spotřeby: C = Ca + cYD- disponibilní důchod domácností (YD) je tedy důchod, který mají domácnosti skutečně k dispozici- disponibilní důchod dostaneme tak, že od produktu (Y) odečteme daně (autonomní daně (Ta) a důchodové (tY)) a přičteme transfery (TR): YD = Y – Ta – tY + TR- YD mohou domácnosti použít dvěma způsoby, bud utratit na spotřební výdaje nebo zbytek uspořit (S), neboli: YD = C + S - ze spotřební funkce (C = Ca + cYD) lze zjistit, že závislost spotřeby na YD je vyjádřena veličinou c- c = mezní sklon ke spotřebě (MPC) a udává, jak se změní spotřeba, jestliže se YD změní o jednotku: c = C/ YD, 0 < c < 1- velikost mezního sklonu ke spotřebě se pohybuje mezi nulou a jedničkou- pokud z dodatečného důchodu neutratí domácnost nic a vše uspoří, bude mezní sklon ke spotřebě nula- pokud naopak utratí za spotřebu celý dodatečný důchod, bude mezní sklon ke spotřebě roven jedné

- graf: spotřební křivka je lineární a její sklon je dán mezním sklonem ke spotřebě- při růstu autonomní spotřeby by se celá křivka posunula nahoru, při poklesu dolů- při růstu mezního sklonu ke spotřebě by se stala strmější, při poklesu plošší - YD0 = celý YD je použit na spotřebu- při nižším YD je spotřeba vyšší než YD- při vyšším YD než YD0 je spotřeba menší než YD

- průměrný sklon ke spotřebě (APC), nám řekne, jaká část celého YD připadá na spotřebu- APC = C/YD- s růstem YD spotřeba sice absolutně roste, ale její podíl na YD klesá, což znamená, že průměrný sklon ke spotřebě klesá

- graf: APC vyjadřuje sklon paprsků vedoucích z nuly a protínajících body na křivce spotřeby- čím vyšší je YD, tím nižší bude APC- klesající průměrný sklon je způsoben existencí autonomní spotřeby- navíc je APC vyšší, než je mezní sklon ke spotřebě, a s růstem YD se k meznímu sklonu přibližuje

- úspory, YD domácnosti používají na spotřebu (C) nebo na úspory (S)- funkce úspor: S = - Sa + sYD- Sa, autonomní úspory, jejich výše v absolutní hodnotě bude stejná jako je výše autonomní spotřeby- autonomní spotřeba udává velikost spotřeby při nulovém YD a je financována z dřívějších úspor, a proto mají autonomní úspory znaménko mínus- sYD, indukované úspory, které závisejí na velikost YD- mezní sklon k úsporám (MPS), který udává, jak se změní úspory, jestliže se změní YD o jednotku: s = S/ YD

- mezní sklon k úsporám se pohybuje od 0 až 1- mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám se musí rovnat jedné: c + s = 1- APS, průměrný sklon k úsporám, nám říká, jak velká část z celého YD připadá na úspory: APS = S/YD- průměrný sklon ke spotřebě a průměrný sklon k úsporám je roven jedné: APC + APS = 1- průměrný sklon k úsporám je však menší než mezní sklon k úsporám a s růstem YD roste a blíží se k meznímu sklonu k úsporám

- graf: při YD0, věnujeme celý tento důchod na spotřebu, a proto křivka úspor protíná horizontální osu- nalevo od tohoto bodu spotřeba převyšuje YD, a proto dochází k čerpání úspor- napravo od tohoto bodu je spotřeba nižší než YD, a proto dochází ke kladným úsporám- část spotřeby silně závisí na běžném YD, průměrný sklon ke spotřebě s růstem YD klesá a blíží se (svrchu) k meznímu sklonu ke spotřebě a průměrný sklon k úsporám s růstem YD roste a blíží se (zdola) meznímu sklonu k úsporámTeorie životního cyklu- uvažuje o spotřebiteli, jenž chce maximalizovat svůj užitek během celého života, a navíc předpokládá, že spotřebitel chce udržovat přibližně rovnoměrnou spotřebu ve všech období života- graf: pro zjednodušení předpokládejte nulovou úrokovou míru- přestože člověk nedostává za své úspory žádnou odměnu, část svého důchodu uspoří- v mládí člověk má zpravidla nižší důchod, než činí jeho spotřeba, a proto si pro její pokrytí musí vzít úvěr nebo si musí např. půjčit od rodičů- v produktivním věku má člověk naopak zpravidla vyšší důchod, než činí jeho spotřeba a spoří- část úspor, které vytvoří, musí jít na splácení úvěru z mládí a část úspor si člověk ponechá na dobu, kdy odejde do penze- důchod v průběhu života sice kolísá, spotřeba je ale stabilní- pokud dojde k jednorázové změně důchodu v určitém roce, rozprostře se tato změna do všech zbývajících let - pokud však změna důchodu bude trvalá a ovlivní důchody ve všech zbývajících letech práce, změní výrazně i spotřebu ve všech zbývajících letech života- roční změna spotřeby ale bude menší než roční změna důchodu, neboť nesmíme zapomínat na léta v penzi

- kolik se bude v ekonomice v souhrnu spotřebovávat a kolik spořit, když se zaměříme na skupinu a ne jedince- na makroekonomické úrovni bude teorie životního cyklu spojena s věkovou strukturou obyvatelstva- pokud by docházelo k výraznému stárnutí populace, mělo by docházet k poklesu podílu úspor a k růstu podílu spotřeby - pokud by rostl počet v produktivním věku, docházelo by k růstu podílu úspor na YD- vývoj úspor a spotřeby také závisí na sociální politice státu, zda stát poskytuje důchody- pokud ano lidé nemusí tolik spořit na stáří, jejich rozhodnutí závisí i na věku odchodu do penze (čím vyšší věk odchodu do penze, tím méně lidí na ni budou spořit)- vývoj spotřeby a úspor také závisí na možnostech lidí se zadlužovat (při dostupnějších úvěrech budou lidé méně spořit) a na vývoji akciového trhu (při růstu cen akcií jsou lidé bohatší) apod.

Krátkodobá a dlouhodobá funkce spotřeby podle teorie životního cyklu - graf: v dlouhém období je podíl spotřeby na běžném důchodu stabilní- křivka spotřeby pro dlouhé období je označena LC- krátkodobě však tento podíl stabilní není a krátkodobá křivka spotřeby je např. SC1- průsečík krátkodobé křivky spotřeby s vertikální osou je dán výší bohatství (majetku W)- s jeho růstem se krátkodobé křivky posouvají podél dlouhodobé křivky nahoru

Keynesova agregátní křivka spotřeby krátkodobá- graf: stále platí, že spotřeba s růstem běžného YD roste, ale její podíl na důchodu klesá- růst bohatství se projeví posunem celé křivky spotřeby nahoru, jako by se zvýšila autonomní spotřeba- při jakékoliv úrovni běžného důchodu bude věnováno na spotřebu více - při poklesu bohatství se samozřejmě křivka spotřeby posune dolů- růst bohatství tak, aby ovlivnil agregátní spotřebu, může mít např. podobu akciového boomu na burze

- zvýšení úrokové míry snižuje spotřebu, např. část dlouhodobé spotřeby může být financována z úvěrů- při zvýšení úrokové míry se křivka spotřeby posune celá dolů, při snížení úrokové míry se posune nahoru

2. Determinanty investičních výdajů: optimální zásoba kapitálu, poptávka po investicích. Fiskální a měnová politika a investice.

Optimální množství kapitálu- první graf: produkční funkce v podobě, kdy množství produkce závisí na množství kapitálu- množství ostatních vstupů a stav technologie budeme považovat za neměnné- produkční funkce má v sobě zakomponovány klesající výnosy z kapitálu, tzn. že produkce s růstem zapojovaného kapitálu roste, ale čím dál tím méně- druhý graf: klesající mezní produkt kapitálu (MPK)- mezní produkt kapitálu definujeme jako přírůstek produkce způsobený zapojením dodatečné jednotky kapitálu- každá dodatečná jednotka kapitálu přináší menší a menší dodatečný produkt

- pokud se mění zásoba kapitálu, posunujeme se po křivce produkční funkce a po křivce mezního produktu kapitálu- při růstu množství práce se posune křivka produkční funkce nahoru - při růstu množství práce se posune křivka mezního produktu kapitálu doprava - při poklesu množství práce to bude u obou křivek naopak- zlepšená technologie by umožňovala dosáhnout při stejném množství kapitálu vyšší produkce, a proto by se křivka produkční funkce posunula nahoru a křivka mezního produktu kapitálu doprava

- firma, která maximalizuje zisk, bude najímat takové množství VF, dokud se přínos z dodatečné jednotky VF nevyrovná nákladu právě na tuto dodatečnou jednotku VF - firma bude svou dodatečnou produkci prodávat neustále za stejnou cenu- příjem z mezního produktu kapitálu dostaneme, pokud mezní produkt kapitálu vynásobíme cenou produkce- příjem z mezního produktu kapitálu (MRP K) se musí vyrovnat meznímu nákladu na kapitál (MFC K)- mezním nákladem kapitálu bude úrok daný reálnou úrokovou mírou- firma bude brát jako náklad reálnou úrokovou míru (r), kterou spočítáme tak, že od nominální úrokové míry (i) odečteme očekávanou míru inflace (π): r = i - π

- graf: optimální zásoba kapitálu- v grafu je zachycen příjem z mezního produktu kapitálu (MRP K) i mezní náklad na kapitál (MFC K)- optimální množství kapitálu (K*) bude odpovídat takovému množství kapitálu, kdy se mezní náklad na kapitál vyrovná příjmu z mezního produktu kapitálu- pokud bychom se nacházeli nalevo od bodu E, firma by z dodatečné jednotky kapitálu dosahoval více, než kolik by ji dodatečná jednotka kapitálu stála, a proto by pro firmu maximalizující zisk bylo výhodné zvýšit zásobu kapitálu- pokud bychom se naopak nacházeli vpravo od bodu E, firma by měla vyšší dodatečný náklad než výnos, a proto by pro ni bylo výhodnější snížit zásobu kapitálu- snížení kapitálu si však nemusíme nutně představit jako např. prodej existujících strojů či budov, ale firma by mohla omezit nové hrubé investice, čímž by vinou znehodnocování kapitálu docházelo v podstatě ke snižování existující zásoby kapitálu (tj. čisté investice by byly záporné)

- graf: zvýšená produkce způsobená růstem množství zapojené práce zvýší mezní produkt kapitálu, a tím i příjem z mezního produktu kapitálu- zvýšení příjmu z mezního produktu kapitálu posune křivku MRP K doprava a při stejném mezním nákladu na kapitál se zvýší optimální zásoba kapitálu

- v jakém poměru práce a kapitálu bude firma zvýšenou produkci vyrábět, bude záviset samozřejmě nejen na mezním nákladu na kapitál, ale také na nákladu na dodatečnou jednotku práce, což je mzdová sazba (w)- optimální zásoba kapitálu: K* = v x Q- v – koeficient, zahrnuje i w, podíle mezních nákladů na práci- optimální zásoba kapitálu pozitivně závisí na velikosti produkce a na mzdové sazbě a negativně na reálné úrokové míře a na míře znehodnocení kapitálu

Poptávka po investicích- firma dosáhla na konci roku optimální zásoby kapitálu K* (t-1)- tato zásoba kapitálu byla spojena také s určitou úrovní produkce Q t-1- pro následující rok firma plánuje zvýšení produkce na Qt, tomu odpovídá optimální zásoba kapitálu, př. K* t- investice firem by ve sledovaném období (t) měly být rovny rozdílu mezi optimální zásobou kapitálu na konci sledovaného roku a optimální zásobou kapitálu na konci předcházejícího roku: I(t) = K*(t) - K*(t-1)- protože víme, že optimální zásoba kapitálu je ovlivňena i velkostí produkce, lze uvedenou rovnici přepsat na: I(t) = v x Q (t) – v x Q (t – 1); I(t) = v x Q- investice ve sledovaném roce reagují na změnu produkce násobné koeficientem v, který v sobě zahrnuje i podíl w/(r +δ) x PK- koeficientu v se říká akcelerátor, a reakce investic na změnu produkce popisuje tzv. model akcelerátoru- je zřejmé, že k čím větší má dojít změně produkce, k tím větším dojde investicím (zejména při neměnícím se podílu mezních nákladů na práci a kapitál- pokud však bude dosaženo vysoké úrovně produkce, ale ta se nebude meziročně měnit, pak se investice měnit také nebudou - ve skutečnosti v některých případech firma nepřizpůsobí úroveň kapitálu nové optimální zásobě kapitálu okamžitě, ale investuje postupně v delším časovém úseku- protože například postavit novou továrnu bude trvat déle než rok a urychlení by stálo značné dodatečné náklady- proto je pro firmu někdy výhodnější investovat postupně - I(t) = ε (K* t – K* t-1) neboli I(t) = ε x v x Q - ε (epsilon) vyjadřuje právě toto postupné investování, každý rok je přidávána pouze část investic nutných k dosažení nové optimální zásoby kapitálu - čím vyšší bude ε, tím rychleji bude docházet k zaplňování rozdílu mezi původní optimální zásobou kapitálu a novou optimální zásobou kapitálu, která vychází z očekávané nové úrovně produkce- pokud bude ε např. 0,5, pak se rozdíl mezi původní optimální zásobou kapitálu a novou optimální zásobou kapitálu každoročně zmenšuje o jednu polovinu- model s možným postupným přizpůsobováním investic jako reakce na změnu produkce se nazývá model flexibilního akcelerátoru- v modelu jsou prvky dynamického chování - prvním prvkem dynamiky je postupné přizpůsobování investic mezeře mezi optimální zásobou kapitálu v novém období a zásobou kapitálu ve výchozím období- druhým prvkem dynamiky je fakt, že optimální zásoba kapitálu v novém roce vychází z plánovaného (očekávaného) výstupu firmy v novém roce- dynamické chování znamená chování, které je ovlivněno ekonomickými proměnnými z jiného než pouze z výchozího období

Poptávka po investicích na agregátní úrovni- poptávku po investicích na agregátní úrovni dostaneme jako součet poptávek všech firem- optimální zásoba kapitálu bude závislá na velikosti hrubého domácího produktu (Y) a na poměru mezních nákladů na práci a kapitál (v)- optimální zásoba kapitálu na agregátní úrovni: K* = v x Y- hrubé investice podle modelu jednoduchého akcelerátoru zapíšeme: I(t) = v x Yt – v x Y (t-1) nebo I(t) = v x Y- model flexibilního akcelerátoru čili postupné přizpůsobování hrubých investic změně hrubého domácího produktu v čase, zapíšeme: I (t) = ε x v x Y- hrubé investice budou pozitivně reagovat na změnu hrubého domácího produktu, pozitivně na růst mezních nákladů na práci, negativně na růst mezních nákladů na kapitál a dále i na koeficient, který vyjadřuje postupné přizpůsobování hrubých investic jako reakci na změnu hrubého domácího produktu

Fiskální a měnová politika a investice- fiskální politika a investice, příklady: - pokud vláda zvýší své nákupy statků a služeb, podpoří tím ekonomiku a produkce vzroste- růst produkce skrze model akcelerátoru povede k růstu investic- zvýšení vládních nákupů statků a služeb a tím zvýšený produkt ale na druhou stranu zvýší na trhu peněz poptávku po penězích a při dané nabídce peněz dojde k růstu nominální úrokové míry

- pokud se nemění očekávaná míra inflace, růst nominální úrokové míry znamená i růst reálné úrokové míry (neboli nákladu na kapitál), optimální zásoba kapitálu bude klesat a firmy budou redukovat své investice- tomuto dopadu zvýšených vládních nákupů (nebo i snížení daní) se říká vytěsňovací efekt

- snížení daní na jednu stranu zvýší čistý příjem z mezního produktu kapitálu, takže investice by měly vzrůst- pokud jsou kapitál a investice financovány z úvěru, tak firmy při snížení daňové sazby ušetří na daních relativně méně, tzn. že dojde ke zvýšení mezního nákladu na kapitál - pokud jsou investice financované z vlastních zdrojů, tak snížení daňové sazby povede k poklesu nákladu na kapitál a investice by měly růst

- vláda může poskytnout daňové výhody (daňové prázdniny či daňový dobropis, firmy zaplatí na daních o určité procento z výše investice méně), které snižují náklady na kapitál, a proto dojde ke zvýšení investic

- vláda může oznámit, že v budoucnu rozšíří investiční pobídky, mohou firmy omezit investice v současnosti a počkat až tyto pobídky vstoupí v platnost

- měnová politika a investice, příklady:- CB omezí peněžní zásobu, a tím zvýší nominální úrokovou míru, a za předpokladu neměnné očekávané míry inflace, dojde k zvýšení mezního nákladu na kapitál a firmy následně omezí investice- při poklesu úrokové míry bude situace opačná- firmy při změně nominální úrokové míry upraví svá očekávání ohledně cenové hladiny, zde jsme předpokládali, že se nemění, ale pouze v krátkém období

3. Determinace měnového kurzu devizový trhem. Měnový kurz a čistý export: rovnice čistého exportu s   reálným kurzem, reálný kurz v   modelu IS – LM.

Determinace měnového kurzu devizový trhem- devizový kurz je cena jedné měny vyjádřena v měně jiné- devizová poptávka - devizový kurz x EUR/GBP, přičemž EURO považujeme za domácí měnu a libru za devizu- vyšší hodnota tohoto kurzu tedy znamená znehodnocení domácí měny – eura a nižší hodnota naopak zhodnocení domácí měny- při odvození devizové poptávky budeme zdůrazňovat motiv mezinárodního obchodu- jak se bude vyvíjet mezinárodní obchod z pohledu ekonomiky, jejíž domácí měnou je euro, jestliže kurz x EUR/GBP bude klesat?- pokles měnového kurzu x EUR/GBP znamená, že domácí měna zhodnocuje a importy z Velké Británie se stávají levnějšími- můžeme tedy očekávat růst importů z Velké Británie- aby mohla ekonomika spotřebovávat více importů z VB, bude více poptávat libru, což jí umožní za vyšší objem importů zaplatit- nižší hodnota měnového kurzu x EUR/GBP bude spojena s vyšším poptávaným množstvím libry- devizová poptávka je tak klesající (graf)

- devizová nabídka- zhodnocení domácí měny vede ke zdražení, a tak i k poklesu exportů domácí ekonomiky, což je totéž jako pokles importů VB z námi uvažované domácí ekonomiky- jestliže rezidenti VB budou poptávat méně zahraničních statků z naší domácí ekonomiky, klesne jejich potřeba platit eurem- jestliže budou poptávat méně eura, budou nabízet méně liber, kterými za euro platí- se zhodnocením domácí měny (eura) tak klesne nabízené množství liber- nižší hodnota měnového kurzu vedla k nižší hodnotě nabízeného množství liber- nabídka liber, obecně nabídka deviz, je proto rostoucí (graf)

- devizový trh - devizový kurz, při němž se poptávané a nabízené množství deviz shodují, považujeme za rovnovážný měnový kurz (graf, bod E)- bod E = x EUR/GBP0- odpovídající množství liber GBP0 pak je rovnovážné množství liber (obecně rovnovážné množství devizy)

- uvažujme příliv kapitálu zahraničních investorů do domácí ekonomiky v důsledku jeho vyššího očekávaného zhodnocení- zahraniční investoři, budou s ohledem na tuto skutečnost poptávat větší množství domácí měny při každé úrovni devizového kurzu- je to totéž, jako kdybychom řekli, že budou zvyšovat nabízené množství své domácí měny – devizy – při každé úrovni měnového kurzu – poroste nabídka deviz- růst nabídky deviz bude znehodnocovat zahraniční měnu, tj. bude zhodnocovat domácí měnu- situaci bychom znázornili jako posun nabídky devizy (libry) doprava, což povede k nastolení nové rovnováhy, avšak při nižší hodnotě devizového kurzu- to znamená, že domácí měna – euro – se zhodnotila

- uvažujme ekonomiku v režimu fixního měnového kurzu, jejíž měna má tendenci posilovat- CB musí v takovém případě zasáhnout

- má-li zabránit zhodnocení domácí měny, bude domácí měnu prodávat za devizy = poroste poptávka po devizách - růst poptávky po devizách povede k tlaku na znehodnocení domácí měny, což bude kompenzovat původní tendence ke zhodnocování- domácí měna (euro) má tendenci posilovat, což znamená, že hodnota devizového kurzu x EUR/GBP má tendenci klesat- CB začne prodávat domácí měnu za devizy (za libry) = poptávka po devize – libře bude růst- dojde k posunu křivky poptávky po devizách doprava - daná změna tlačí naopak na růst kurzu x EUR/GBP, tedy na znehodnocení eura

Měnový kurz a čistý export: rovnice čistého exportu s   reálným kurzem, reálný kurz v   modelu IS – LM - čistý export je rozdílem mezi exportem a importem: NX = Xa – Ma – mY- Xa - export je autonomní, tj. nezávislý na velikosti produktu- export bude ovlivněn celou řadou faktorů:

- nominální měnový kurz, při znehodnocení měny export vzroste, při zhodnocení export klesá- vývoj produktu v zahraničí, pokud vzroste produkt (důchod) v zahraničí, část tohoto zvýšení bude věnována na dovoz z domácí ekonomiky, a proto export ze sledovaného hospodářství vzroste, při poklesu produktu v zahraničí export klesá- poměr cenových hladin doma a v zahraničí, pokud v domácí ekonomice roste cenová hladina, stává se pro zahraničí domácí zboží dražší a export klesne, pokud v domácí ekonomice relativně klesne cenová hladina export vzroste- cla, kvóty a jiná ochranářská opatření

- import bude mít dvě složky: M = Ma + mY- část importu bude záviset na domácím produktu a nazývá se indukovaným importem- závislost indukovaného importu na produktu bude dána mezním sklonem k importu (m), který udává, jak se změní import, pokud se změní domácí produkt o jednotku- druhá část importu bude autonomní, nezávislá na velikosti domácího produktu a je označena Ma- import bude ovlivněn stejnými faktory, jako je tomu u exportu

- graf: křivka čistého exportu je klesající a její sklon je dán mezním sklonem k importu- se vzrůstajícím domácím produktem roste import a čistý export se zhoršuje- křivka čistého exportu vychází z průsečíku s vertikální osou, který odpovídá rozdílu mezi exportem a autonomním importem- uvedení faktory, které ovlivňují export a import (kromě domácího produktu), budou způsobovat rovnoběžný posun celé křivky NX

Rovnice čistého exportu s   reálným kurzem - NX = NX a – m x Y + v x R- NX – čisté exporty, NX a – autonomní čisté exporty, m – mezní sklon k importům, R – reálný měnový kurz, v - citlivost čistých exportů na reálný měnový kurz- reálný měnový kurz, jejž vyjadřujeme jako součin nominálního měnového kurzu a poměru zahraniční a domácí cenové hladiny, vyjadřuje konkurenceschopnost domácích statků- jestliže reálný měnový kurz roste, dochází k reálnému znehodnocování domácí měny a konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí se zvyšuje- domácí měna může reálně znehodnotit, jestliže nominálně znehodnocuje nebo roste zahraniční cenová hladina (a tak ceny zahraniční produkce), popřípadě klesá domácí cenová hladina (a tak ceny domácí produkce)- ve všech třech případech se domácí produkce stává v zahraničí konkurenceschopnější - v případě reálného zhodnocování domácí měny by se naopak domácí produkce stávala méně konkurenceschopnou v porovnání se zahraniční produkcí- reálné znehodnocování proto budeme považovat za impuls růstu čistých exportů, zatímco reálné zhodnocování za impuls poklesu čistých exportů - reálný měnový kurz ovlivňuje: nominální měnový kurz, domácí cenová hladina a zahraniční cenová hladina

Model IS-LM-BP- vezmeme-li v úvahu předpoklad modelu IS-LM-BP o fixní cenové hladině, potom může být reálný měnový kurz v rámci modelu IS-LM-BP ovlivněn pouze změnou nominálního měnového kurzu- to může nastat v případě, kdy uvažujeme systém flexibilního měnového kurzu- v systému fixního měnového kurzu tak čisté exporty nemohou být ovlivněny změnou reálného měnového kurzu, protože z pohledu modelu IS-LM-BP neexistuje faktor, který by jej mohl ovlivnit (znova zdůrazňujeme, že cenové hladiny jsou považovány za fixní)

- parametr v, jenž vyjadřuje citlivost čistých exportů na reálný měnový kurz, můžeme vyjádřit: v = NX/R

- definujeme jej jako změnu čistého exportu, jež byla vyvolána nekonečně malou změnou reálného měnového kurzu

Reálný měnový kurz- reálný devizový kurz: R D/F = E D/F x (P F/P D) - R D/F - reálný měnový kurz, E D/F – nominální měnový kurz, P F a P D – cenové hladiny v domácí, resp. zahraniční ekonomice- reálný měnový kurz udává poměr mezi množstvím statků, které můžeme zakoupit za jednu domácí peněžní jednotku v zahraničí, a množstvím statků, které můžeme za domácí peněžní jednotku zakoupit v domácí ekonomice- růst hodnoty reálného měnového kurzu budeme označovat jako reálné znehodnocení domácí měny- k tomu může dojít prostřednictvím nominálního znehodnocení, růstu zahraniční cenové hladiny nebo poklesu domácí cenové hladiny- např. vzroste-li zahraniční cenová hladina, je jasné, že vnější kupní síla domácí peněžní jednotky klesá- měna tak reálně znehodnocuje- reálné zhodnocení domácí měny může být naopak vyvoláno nominálním zhodnocením domácí měny, poklesem zahraniční cenové hladiny nebo růstem domácí cenové hladiny

4. Charakteristika a odvození křivky IS. Účinnost fiskální politiky v   modelu IS – LM: běžné a extrémní účinky.

- model IS-LM-BP umožňuje analyzovat dopady monetární a fiskální politiky z pohledu změn úrokové míry a reálného výstupu ekonomiky- model obsahuje trh statků a služeb, trh peněz, trh obligací a devizový trh- pod vnitřní rovnováhou si představíme rovnováhu na trhu statků a služeb, trhu peněz a trhu obligací- vnější rovnováhou rozumíme rovnováhu platební bilance, resp. rovnováha na devizovém trhu- z autonomních plánovaných výdajů jsou na úrokové míře závislé pouze autonomní spotřeba a investice

Odvození křivky IS- první graf: vztah mezi plánovanými autonomními výdaji a úrokovou mírou- graf znázorňuje klesající funkci plánovaných autonomních výdajů- s růstem úrokové míry klesá autonomní spotřeba a investice (autonomní výdaje)- celkové autonomní výdaje proto musí klesnout- druhý graf: rovnováha na trhu statků a služeb v modelu produktu – výdaje- rovnováha na trhu statků a služeb je v tomto modelu zachycena prostřednictvím rovnosti plánovaných agregátních výdajů a skutečného reálného výstupu ekonomiky- množina rovností plánovaných agregátních výdajů a reálného výstupu ekonomiky je představována linií 45°- třetí graf: rovnováha na trhu statků a služeb z pohledu modelu IS-LM-BP- na vertikální ose máme úrokovou míru a na horizontální ose máme reálný důchod

- rovnovážná situace:- úroková míra i0, při které dosahují plánované autonomní výdaje A0 (graf 1)- celkové plánované agregátní výdaje AE0, jež vycházejí z hodnoty autonomních výdajů A0, a jsou tedy závislé na úrokové míře i0 (graf 2)- při této výši plánovaných agregátních výdajů AE0 odpovídá hodnota rovnovážného důchodu ekonomiky výši Y0 – bod E0- kombinace rovnovážného důchodu Y0 (při němž je v rovnováze trh statků a služeb) a odpovídající úrokové míry i0 (graf 3)

- změna úrokové míry, a to její pokles na hodnotu i1:- pokles úrokové míry na hodnotu i1 povede k růstu plánovaných autonomních výdajů na A1- nová kombinace úrokové míry i1 a A1 (graf 1)- růst autonomních výdajů povede k růstu celkových plánovaných výdajů- vyšší plánované výdaje při každé úrovni reálného důchodu znázorňujeme prostřednictvím nové křivky plánovaných agregátních výdajů AE1, jež vychází z vyšších plánovaných autonomních výdajů A1- vyšší plánované agregátní výdaje budou vytvářet nový rovnovážný důchod Y1 – bod E1 (graf 2)- naneseme novou kombinaci nižší úrokové míry i1 a vyššího reálného výstupu Y1, při němž je trhu statků a služeb opět v rovnováze (graf 3)- jestliže spojíme tyto dvě kombinace úrokové míry a rovnovážného důchodu – bod E0 s E1 – získáme křivku IS (graf 3)

Charakteristika křivky IS = množina kombinací úrokové míry a reálného důchodu (výstupu), při nichž je trh statků a služeb v rovnováze- křivka IS je klesající, a to proto, že nižší úroková míra vytváří vyšší autonomní výdaje a jejich prostřednictvím vyšší agregátní výdaje, které vedou k růstu reálného výstupu ekonomiky- body na IS představují rovnovážné kombinace úrokové míry a reálného důchodu z pohledu trhu statků a služeb

- kombinace úrokové míry a reálného důchodu, jež leží nalevo od křivky IS, představují převis plánovaných agregátních výdajů (AD) nad reálným výstupem ekonomiky- je tomu tak proto, že při daném reálném důchodu je úroková míra příliš nízká, což vzhledem k danému reálnému výstupu vytváří příliš vysoké plánované autonomní výdaje- při dané úrokové míře, a tedy plánovaných autonomních a celkových výdajích, je vytvořený produkt nízký- kombinace úrokové míry a reálného důchodu ležící napravo od křivky IS představují nerovnováhu na trhu statků a služeb v tom smyslu, že vytvořený produkt je vyšší než plánované agregátní výdaje (AD)- při daném reálném důchodu je úroková míra příliš vysoká, což vytváří nízké plánované autonomní výdaje, a tedy i nízké plánované agregátní výdaje (AD)

Posuny křivky IS- posuny křivky IS jsou způsobeny:

- změnou plánovaných autonomních výdajů - změnou citlivosti čistého exportu na reálný měnový kurz- změnou reálného měnového kurzu

- uvažujme výchozí situaci IS0, posun do polohy IS1, může být tedy vyvolán:- růstem autonomní spotřeby - růstem transferů- poklesem autonomních daní- růstem autonomních investic- růstem vládních nákupů- růstem autonomních čistých exportů- růstem citlivosti čistých exportů na reálný měnový kurz- růstem reálného měnového kurzu

- opačné změny těchto parametrů by vyvolaly posun křivky IS doleva dolů z polohy IS0 (není v grafu)

Sklon křivky IS- faktory, které ovlivňují změny sklonu křivky IS, výchozí situace IS0- směrnice křivky IS je vyjádřena součinem výdajového multiplikátoru a citlivosti autonomních výdajů na úrokovou míru- zatímco změny citlivosti (b) ovlivňují sklon IS, takže se otáčí kolem bodu, kde protíná horizontální osu, změny výdajového multiplikátoru ovlivňují sklon křivky IS, takže se otáčí kolem bodu, v němž protíná vertikální osu- je tomu tak proto, že změna výdajového multiplikátoru mění nejen sklon křivky IS, ale i rovnovážný důchod při nulové citlivosti autonomních výdajů na úrokovou míru

- pokles citlivosti autonomních výdajů na úrokovou míru povede k vyššímu sklonu křivky IS, což je IS2- budeme-li uvažovat nulovou citlivost autonomních výdajů na úrokovou míru, bude křivka IS vertikální- naopak při velmi vysoké, nekonečné citlivosti autonomních výdajů na úrokovou míru bude IS horizontální

- pokles výdajového multiplikátoru povede k růstu sklonu křivky IS v tom smyslu, že se pootočí kolem průsečíku s vertikální osou doleva- budeme-li uvažovat výchozí situaci IS1, potom její změna do polohy čárkované IS2 představuje právě dopad poklesu výdajového multiplikátoru- růst výdajového multiplikátoru by měl opačný efekt- co způsobuje pokles výdajového multiplikátoru v otevřené ekonomice - pokles mezního sklonu ke spotřebě, růst sazby důchodové daně a růst mezního sklonu k importům

5. Charakteristika a odvození křivky LM. Účinnost měnové politiky v   modelu IS – LM: běžné a extrémní účinky.

Charakteristika křivky LM- zobrazuje rovnováhu na trhu peněz- křivkou LM v rámci modelu IS-LM-BP znázorníme rovnováhu na dvou trzích – na trhu peněz a trhu obligací- budeme předpokládat, že poptávka po reálných peněžních zůstatcích je ovlivněna pouze reálným důchodem a úrokovou mírou- v tomto modelu předpokládáme, že ekonomické subjekty mohou své bohatství držet pouze ve dvou typech aktiv: v penězích a v obligacích- oba dva trhy jsou provázány pohyby úrokové míry - rovnováha na trhu peněz automaticky znamená rovnováhu na trhu obligací- a také obráceně, rovnováha na trhu obligací znamená automaticky rovnováhu na trhu peněz- křivka LM zachycuje explicitně rovnováhu na trhu peněz a představuje implicitně rovnováhu na trhu obligací- stejně jako v případě rovnováhy na trhu statků a služeb budeme chtít rovnováhu na trhu peněz zachytit v dimenzi reálného důchodu a úrokové míry- nabídku peněz budeme považovat za nezávislou na změnách úrokové míry- zatímco poptávka po penězích je negativně závislá na úrokové míře a pozitivně na reálném důchodu- pokud je rovnováha na trhu peněz a dojde ke změně reálného důchodu, povede to k růstu reálného výstupu- růst reálného výstupu povede k růstu transakčních poptávky po penězích- růst transakční poptávky po penězích při dané nabídce peněz a úrokové míře povede k převaze poptávky po penězích nad nabídkou peněz- aby byla na trhu peněz obnovena rovnováha, musí vzrůst úroková míra (klesnout cena obligací), což sníží spekulační poptávku po penězích a vyrovná poptávku po penězích původní nabídku peněz- současně dojde k obnovení rovnováhy na trhu obligací- růst reálného důchodu musí být doprovázen růstem úrokové míry, má-li být zachována rovnováha na trhu peněz a trhu obligací- křivku LM definujeme jako množinu kombinací reálného důchodu a úrokové míry, při nichž je trh peněz (a trhu obligací) v rovnováze- růst reálného důchodu musí být doprovázen růstem úrokové míry, aby byla zachována rovnováha na trhu peněz- růst reálného důchodu totiž zvyšuje poptávku po penězích, což při dané nabídce peněz a úrokové míře vyvolá nerovnováhu na trhu peněz- růst úrokové míry, který způsobí pokles spekulační poptávky po penězích, povede opětovně k nastolení rovnováhy na trhu peněz- body napravo od křivky LM představují nerovnováhu na trhu peněz v podobě převahy poptávky po penězích nad nabídkou peněz- při dané úrokové míře je reálný důchod příliš vysoký- z pohledu trhu obligací jde přesně o opačný typ nerovnováhy, zde existuje převaha nabídky obligací nad poptávkou po nich- body nalevo od křivky LM představují kombinace reálného důchodu a úrokové míry, při kterých existuje na trhu peněz převaha nabídky peněz nad poptávkou- na trhu obligací naopak jde o nerovnováhu v podobě převahy poptávky po obligacích nad jejich nabídkou- při dané úrokové míře je totiž důchod příliš nízký- transakční poptávka po penězích, a tedy i celková poptávka po penězích je vzhledem k úrokové míře nižší než nabídka peněz

Odvození křivky LM- M/P = reálná nabídka peněz- křivka nabídky peněz je svislá – CB kontroluje nabídku bez ohledu na úrokovou míru- poptávka po penězích:

- závisí na Y: čím větší Y, tím více peněz potřebujeme- závisí na i: čím větší i: tím méně peněz chceme držet, držba je pro nás nevýhodná

- první graf: rovnováha na trhu peněz prostřednictvím vyrovnání poptávky po reálných peněžních zůstatcích (L0) a nabídky reálných peněžních zůstatků (M0)- druhý graf: kombinace reálného výstupu ekonomiky a úrokové míry, při nichž je trh peněz v rovnováze- vyjděme z původní rovnováhy na trhu peněz, kterou znázorňujeme průsečíkem křivky nabídky peněz M0 a křivky poptávky po penězích L0- rovnováha nastává při úrokové míře i0 v bodě E0, první graf- poptávka po penězích L0 má spekulační a transakční část- uvažujeme, že velikost transakční poptávky v rámci celkové poptávky po penězích L0 je závislá na reálném důchodu Y0- proto můžeme výchozí rovnovážnou situaci na trhu peněz znázornit na druhém grafu pomocí kombinace reálného důchodu Y0 a úrokové míry i0- růst reálného důchodu na hodnotu Y1 povede k růstu transakční poptávky po penězích, což při nabídce peněz M0 a úrokové míře i0 vyústí v převahu poptávky po penězích nad nabídku peněz (L1>M0)- nerovnováha bude odstraněna růstem úrokové míry, který povede k poklesu spekulační poptávky po penězích, což při původní nabídce peněz a vyšší transakční poptávce po penězích povede k nové rovnováze na trhu peněz- úroková míra vzrostla na i1 (bod E1)- růst reálného výstupu je při zachování rovnováhy na trhu peněz doprovázen růstem úrokové míry - novou rovnováhu na trhu peněz znázorníme i v druhém grafu, a to prostřednictvím kombinace reálného důchodu Y1 a úrokové míry i1- spojíme-li rovnovážné kombinace reálného důchodu a úrokové míry (E0 a E1), získáme křivky LM

Účinnost měnové politiky v   modelu IS – LM: běžné a extrémní účinky - běžné účinky:- posun křivky bude ovlivňován změnami peněžní zásoby- růst nabídky peněz povede k posunu křivky LM doprava, což je LM0 do polohy LM1 - posun křivky LM závisí na faktoru citlivosti poptávky po penězích na úrokovou míru- růst nabídky peněz posune křivku LM doprava tím více, čím nižší je citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru- čím vyšší je citlivost poptávky po penězích na důchod, tím vyšší je sklon křivky LM- důvodem je, že daná změna důchodu musí být z pohledu rovnováhy na trhu peněz kompenzována vyšší změnou úrokové míry- zvýšení citlivosti poptávky po penězích na důchod jsme znázornili LM2- extrémní účinky: - nulová citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru znamená vertikální křivku LM- vysoký sklon křivky LM (nízká citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru) odpovídá monetaristům- druhým extrémem je limitně nekonečně vysoká citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru, což koresponduje s horizontální křivkou LM- tato situace se běžně označuje jako past na likviditu- málo skloněná křivka LM (vysoká citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru) odpovídá keynesovcům

6. Křivka BP. Účinnost fiskální politiky v   Mundellově – Flemingově modelu s   dokonalou mobilitou kapitálu a fixním a flexibilním měnovým kurzem.

Křivka BP- množina kombinací reálného důchodu a úrokové míry, jež představují rovnováhu platební bilance- situace, kdy se součet čistých exportů a čistého toku kapitálu bude rovnat nule- v takovém případě nebude vznikat tlak na změnu rezerv- rovnováha platební bilance znamená současně rovnováhu na devizovém trhu- čisté exporty jsou ovlivněny reálným důchodem- růst reálného důchodu povede prostřednictvím růstu indukovaných importů k poklesu čistých exportů- čistý kapitálový tok je ovlivněn naopak vztahem domácí a zahraniční úrokové míry- jestliže domácí úroková míra roste nad zahraniční, investoři budou preferovat investice v domácí ekonomice, což bude mít za následek příliv kapitálu- v případě poklesu domácí úrokové míry pod zahraniční úrokovou míru, nastane čistý odliv kapitálu

- růst reálného důchodu povede s ohledem na růst indukovaného importu k poklesu čistého exportu- má-li platební bilance zůstat v rovnováze, musí dojít k růstu domácí úrokové míry, která povede k přílivu kapitálu ze zahraničí- příliv kapitálu ze zahraničí povede k růstu čistého kapitálového toku, který vykompenzuje zhoršení čistých exportů- rovnováha platební bilance tak bude obnovena

Odvození křivky BP- první graf: vývoj čistých exportů s ohledem na reálný důchod- růst reálného výstupu vede k poklesu čistých exportů - uvažujme výchozí výši reálného výstupu Y0, čemuž odpovídají nulové čisté exporty NX0- druhý graf: vývoj čistého kapitálového toku v závislosti na vývoji úrokové míry- růst úrokové míry vede k vyšší hodnotě čistého kapitálového toku- při úrokové míře i0 vidíme, že čistý kapitálový tok je nulový- jinak řečeno, odliv kapitálu z domácí ekonomiky se rovná jeho přílivu- třetí graf: odvození křivky BP- kombinace reálného důchodu a úrokové míry, při nichž je platební bilance v rovnováze

- z výchozí situace víme, že při reálném důchodu Y0 jsou čisté exporty nulové - aby byla platební bilance v rovnováze, musí být i čistý kapitálový tok nulový, ten je nulový při úrokové míře i0- kombinace reálného důchodu Y0 a úrokové míry i0 představuje jeden rovnovážný stav platební bilance (graf 3)

- uvažujme nyní pokles reálného důchodu na hodnotu Y1- pokles reálného důchodu povede k poklesu indukovaných importů, což způsobí růst čistých exportů- to je znázorněno v grafu 1, kdy nižšímu reálnému důchodu Y1 odpovídá vyšší hodnota čistých exportů NX1- jestliže se čisté exporty oproti výchozí rovnováze dostaly do přebytku, musí se čistý tok kapitálu snížit z vyrovnaného stavu do záporné hodnoty- jedině tehdy bude platební bilance opět vyrovnaná- čistý kapitálový tok klesne do záporných hodnot při poklesu úrokové míry (graf 2) - předpokládejme, že pokles úrokové míry na hodnotu i1 způsobí dostatečně silný odliv kapitálu, takže deficitní čistý kapitálový tok přesně vykompenzuje přebytkové čisté exporty- nová kombinace reálného důchodu Y1 a úrokové míry i1 představuje další situaci, kdy je platební bilance vyrovnaná- výchozí rovnováha platební bilance byla realizována při vyrovnávaných čistých exportech i nulovém čistém kapitálovém toku- za novou rovnováhou platební bilance stojí přebytkový čistý export a deficitní čistý kapitálový tok - kdyby nastal místo poklesu reálného důchodu jeho růst, opět by nastala nová rovnováha platební bilance

- tentokrát by však jejího vyrovnání bylo dosaženo s deficitními čistými exporty a přebytkovým čistým kapitálovým trhem - spojíme-li dvě znázorněné kombinace reálného důchodu a úrokové míry – bod E0 a E1, získáme křivku BP

- body nalevo od křivky BP jsou takové kombinace reálného důchodu a úrokové míry, při nichž je platební bilance v přebytku – při dané úrokové míře je reálný důchod příliš nízký- to znamená, že při daném čistém kapitálovém toku jsou indukované importy příliš nízké, a čisté exporty proto příliš vysoké, aby byla platební bilance v rovnováze- body napravo od křivky BP, představují naopak situace, kdy je platební bilance v deficitu- při dané úrokové míře, a tedy daném čistém kapitálovém toku je totiž reálný důchod příliš vysoký- to způsobuje nadměrné indukované importy, a tedy nedostatečnou výši čistých exportů

Posuny a sklon křivky BP- faktory, které způsobí posun křivky BP0 do polohy BP (doleva nahoru):

- růstem zahraniční úrokové míry- poklesem autonomních čistých exportů- poklesem citlivosti čistých exportů na reálný měnový kurz- poklesem reálného měnového kurzu (reálným zhodnocením domácí měny)- poklesem autonomního čistého kapitálového toku

- opačné změny těchto faktorů by vedly k posunu křivky BP doprava dolů- posun BP0 do polohy BP2 může způsobit pokles citlivosti čistého kapitálového toku na úrokový diferenciál - naopak růst citlivosti čistého kapitálového toku na úrokový diferenciál by vedl k posunu křivky BP doleva nahoru a ke snížení jejího sklonu- růst mezního sklonu k importům vede k růstu sklonu křivky BP- naopak pokles mezního sklonu k importům by vedl k poklesu sklonu křivky BP

Tvary BP- dokonalá kapitálová mobilita = kapitál může neomezeně (bez jakýchkoliv překážek) proudit přes hranice- strmá BP: domácí a zahraniční úrokové míry se hodně liší – kapitál neproudí přes hranice (existují některé překážky)- plochá BP: domácí a zahraniční úrokové míry se neliší – kapitál proudí přes hranice (neexistuje příliš mnoho překážek)

Současná vnitřní a vnější rovnováha v   modelu IS-LM-BP - graf: vnitřní i vnější rovnováha modelu IS-LM-BP – bod E0- rovnovážná situace nastává při reálném důchodu Y0 a úrokové míře i0- současně o vnitřní a vnější rovnováhu jde proto, že:

- reálný důchod ve výši Y0 a úroková míra současně dosahuje hodnoty i0 - trhu statků a služeb je v rovnováze, protože daná kombinace leží na křivce IS- současně je v rovnováze trh peněz a trh obligací, protože daná kombinace leží na křivce LM- konečně je v rovnováze i platební bilance, protože daná kombinace leží i na křivce BP

- bod A nám znázorňuje takovou kombinaci reálného důchodu a úrokové míry, při které je trh statků a služeb v rovnováze, ale trh peněz a platební bilance jsou v nerovnováze- na trhu peněz existuje převaha nabídky peněz nad poptávkou po penězích (na trhu obligací je naopak převaha poptávky nad nabídkou) a platební bilance je přebytková- převaha nabídky peněz nad poptávkou po penězích bude tlačit na pokles úrokové míry, což bude směřovat celý trh peněz zpět k rovnováze- dalším dopadem poklesu úrokové míry bude tlak na odliv kapitálu, a tedy tlak na pokles čistého toku kapitálu, což bude působit pozitivně na platební bilanci ve smyslu obnovení její rovnováhy- třetím efektem poklesu úrokové míry bude růst autonomních plánovaných výdajů, a tím i růst agregátních plánovaných výdajů (AD), což však povede dočasně k porušení rovnováhy na trhu statků a služeb

- růst AD bude postupně tlačit na růst reálného důchodu- s tím, jak poroste reálný důchod, trh statků a služeb se bude opět vracet k rovnováze- růst důchodu navíc povede k růstu transakční poptávky po penězích, a tedy celkové poptávky po penězích, což bude brzdit pokles úrokové míry a současně skrze růst transakční poptávky po penězích obnovovat rovnováhu na trhu peněz- růst reálného důchodu taktéž povede k růstu indukovaných importů, a tedy k poklesu čistých exportů, což spolu s poklesem čistého toku kapitálu, jenž bude způsoben poklesem úrokové míry, odstraní přebytek platební bilance

Účinnost fiskální politiky v   Mundellově – Flemingově modelu s   dokonalou mobilitou kapitálu a fixním a flexibilním měnovým kurzem- dokonalá kapitálová mobilita je taková situace, kdy kapitálové toky pružně reagují na změny úrokových měr- v jejich pohybu jim nestojí žádné překážky, a proto se domácí úroková míra malé otevřené ekonomiky musí rovnat zahraniční úrokové míře- ke znázornění se využívá Mundellův-Flemingův model

Fiskální expanze v   režimu fixního měnového kurzu - fiskální expanze (růst G, TR nebo snížení t), vede k posunu křivky IS doprava nahoru, Y roste- fiskální expanze tlačí na růst úrokové míry nad zahraniční úrokovou míru - tento růst úrokové míry vytváří tlak na příliv kapitálu, přebytek platební bilance, a tak i na zhodnocování domácí měny- ke zhodnocení však nemůže v režimu fixního měnového kurzu dojít- centrální banka musí, proto zasáhnou, a to tak, že prodává domácí měnu a nakupuje devizy (zahraniční měnu)- to však znamená, že zvyšuje nabídku peněz, čili provádí monetární expanzi- monetární expanze udrží domácí úrokovou míru na úrovni zahraniční úrokové míry- křivka LM se posouvá doprava dolů až do bodu nové rovnováhy IS-LM-BP a Y roste - fiskální politika je účinná (Y ve výsledku roste)- kurs se ve výsledku nemění, produkt (Y) ve výsledku roste, devizové rezervy (CB) rostou

Fiskální restrikce v   režimu fixního měnového kurzu - fiskální restrikce (pokles G,TR) vytváří tlak na pokles domácí úrokové míry pod zahraniční - křivka IS se posouvá doleva dolů, Y klesá- pokles povede k odlivu kapitálu, a tak deficitu platební bilance, což vytváří prostor pro znehodnocení domácí měny- centrální banka tomu zabrání tak, že nakupuje domácí měnu a prodává devizy - tím provádí monetární restrikci- křivka LM se posouvá doleva nahoru až do bodu nové rovnováhy IS-LM-BP a Y klesá- konečným efektem fiskální restrikce proto je nulová změna domácí úrokové míry a významný pokles reálného důchodu- fiskální politika je účinná (Y ve výsledku klesá)- kurs se ve výsledku nemění, produkt (Y) ve výsledku klesá, devizové rezervy (CB) klesají

Fiskální expanze v   režimu flexibilního měnového kurzu - fiskální expanze bude vytvářet tlak na růst domácí úrokové míry nad zahraniční úrokovou míru- křivka IS se posune doprava, z IS0 do polohy IS1- růst úrokové míry povede k přílivu kapitálu a přebytku platební bilance- ten bude vytvářet tlak na zhodnocování domácí měny, k němuž v režimu flexibilního měnového kurzu nakonec dojde- zhodnocení domácí měny však povede k poklesu konkurenceschopnosti domácí produkce v zahraničí, a tím k poklesu čistých exportů- v podmínkách dokonalé kapitálové mobility bude pokles čistých exportů natolik silný, že zcela vykompenzuje prvotní efekt v podobě růstu vládních nákladů- křivka IS se tak vrátí do původní polohy- je zde úplný mezinárodní vytěsňovací efekt, kdy vládní nákupy skrze zhodnocení domácí měny zcela vytěsňují čisté exporty- fiskální politika je neúčinná (Y se ve výsledku nemění)- kurs zhodnocuje, Y se ve výsledku nemění, devizové rezervy (CB) se nemění

Fiskální restrikce v   režimu flexibilního měnového kurzu - fiskální restrikce povede k tlaku na pokles domácí úrokové míry pod zahraniční úrokovou míru- křivka IS se posune doleva, z IS0 do IS1

- to bude příčinou odlivu kapitálu, deficitu platební bilance a znehodnocení domácí měny- znehodnocení domácí měny za předpokladu platnosti Marshallovy-Lernerovy podmínky způsobí růst čistých exportů- ten by měl být přesně tak velký, jako výchozí pokles vládních výdajů - křivka IS se tak vrátí do původní polohy - fiskální restrikce by stejně jako fiskální expanze neměla na reálný výstup ekonomiky žádný dopad- fiskální politika je neúčinná (Y se ve výsledku)- kurs znehodnocuje, Y se ve výsledku nemění, devizové rezervy (CB) se nemění

7. Křivka BP. Účinnost měnové politiky v   Mundellově – Flemingově modelu s   dokonalou mobilitou kapitálu a fixním a flexibilním měnovým kurzem.

Křivka BP- množina kombinací reálného důchodu a úrokové míry, jež představují rovnováhu platební bilance- situace, kdy se součet čistých exportů a čistého toku kapitálu bude rovnat nule- v takovém případě nebude vznikat tlak na změnu rezerv- rovnováha platební bilance znamená současně rovnováhu na devizovém trhu- čisté exporty jsou ovlivněny reálným důchodem- růst reálného důchodu povede prostřednictvím růstu indukovaných importů k poklesu čistých exportů- čistý kapitálový tok je ovlivněn naopak vztahem domácí a zahraniční úrokové míry- jestliže domácí úroková míra roste nad zahraniční, investoři budou preferovat investice v domácí ekonomice, což bude mít za následek příliv kapitálu- v případě poklesu domácí úrokové míry pod zahraniční úrokovou míru, nastane čistý odliv kapitálu

- růst reálného důchodu povede s ohledem na růst indukovaného importu k poklesu čistého exportu- má-li platební bilance zůstat v rovnováze, musí dojít k růstu domácí úrokové míry, která povede k přílivu kapitálu ze zahraničí- příliv kapitálu ze zahraničí povede k růstu čistého kapitálového toku, který vykompenzuje zhoršení čistých exportů- rovnováha platební bilance tak bude obnovena

- první graf: vývoj čistých exportů s ohledem na reálný důchod- růst reálného výstupu vede k poklesu čistých exportů - uvažujme výchozí výši reálného výstupu Y0, čemuž odpovídají nulové čisté exporty NX0- druhý graf: vývoj čistého kapitálového toku v závislosti na vývoji úrokové míry- růst úrokové míry vede k vyšší hodnotě čistého kapitálového toku- při úrokové míře i0 vidíme, že čistý kapitálový tok je nulový- jinak řečeno, odliv kapitálu z domácí ekonomiky se rovná jeho přílivu- třetí graf: odvození křivky BP- kombinace reálného důchodu a úrokové míry, při nichž je platební bilance v rovnováze

- z výchozí situace víme, že při reálném důchodu Y0 jsou čisté exporty nulové - aby byla platební bilance v rovnováze, musí být i čistý kapitálový tok nulový, ten je nulový při úrokové míře i0- kombinace reálného důchodu Y0 a úrokové míry i0 představuje jeden rovnovážný stav platební bilance (graf 3)

- uvažujme nyní pokles reálného důchodu na hodnotu Y1- pokles reálného důchodu povede k poklesu indukovaných importů, což způsobí růst čistých exportů- to je znázorněno v grafu 1, kdy nižšímu reálnému důchodu Y1 odpovídá vyšší hodnota čistých exportů NX1- jestliže se čisté exporty oproti výchozí rovnováze dostaly do přebytku, musí se čistý tok kapitálu snížit z vyrovnaného stavu do záporné hodnoty- jedině tehdy bude platební bilance opět vyrovnaná- čistý kapitálový tok klesne do záporných hodnot při poklesu úrokové míry (graf 2) - předpokládejme, že pokles úrokové míry na hodnotu i1 způsobí dostatečně silný odliv kapitálu, takže deficitní čistý kapitálový tok přesně vykompenzuje přebytkové čisté exporty- nová kombinace reálného důchodu Y1 a úrokové míry i1 představuje další situaci, kdy je platební bilance vyrovnaná

- výchozí rovnováha platební bilance byla realizována při vyrovnávaných čistých exportech i nulovém čistém kapitálovém toku- za novou rovnováhou platební bilance stojí přebytkový čistý export a deficitní čistý kapitálový tok - kdyby nastal místo poklesu reálného důchodu jeho růst, opět by nastala nová rovnováha platební bilance- tentokrát by však jejího vyrovnání bylo dosaženo s deficitními čistými exporty a přebytkovým čistým kapitálovým trhem - spojíme-li dvě znázorněné kombinace reálného důchodu a úrokové míry – bod E0 a E1, získáme křivku BP

- body nalevo od křivky BP jsou takové kombinace reálného důchodu a úrokové míry, při nichž je platební bilance v přebytku – při dané úrokové míře je reálný důchod příliš nízký- to znamená, že při daném čistém kapitálovém toku jsou indukované importy příliš nízké, a čisté exporty proto příliš vysoké, aby byla platební bilance v rovnováze- body napravo od křivky BP, představují naopak situace, kdy je platební bilance v deficitu- při dané úrokové míře, a tedy daném čistém kapitálovém toku je totiž reálný důchod příliš vysoký- to způsobuje nadměrné indukované importy, a tedy nedostatečnou výši čistých exportů

Posuny a sklon křivky BP- faktory, které způsobí posun křivky BP0 do polohy BP (doleva nahoru):

- růstem zahraniční úrokové míry- poklesem autonomních čistých exportů- poklesem citlivosti čistých exportů na reálný měnový kurz- poklesem reálného měnového kurzu (reálným zhodnocením domácí měny)- poklesem autonomního čistého kapitálového toku

- opačné změny těchto faktorů by vedly k posunu křivky BP doprava dolů- posun BP0 do polohy BP2 může způsobit pokles citlivosti čistého kapitálového toku na úrokový diferenciál - naopak růst citlivosti čistého kapitálového toku na úrokový diferenciál by vedl k posunu křivky BP doleva nahoru a ke snížení jejího sklonu- růst mezního sklonu k importům vede k růstu sklonu křivky BP- naopak pokles mezního sklonu k importům by vedl k poklesu sklonu křivky BP

Tvary BP- dokonalá kapitálová mobilita = kapitál může neomezeně (bez jakýchkoliv překážek) proudit přes hranice- strmá BP: domácí a zahraniční úrokové míry se hodně liší – kapitál neproudí přes hranice (existují některé překážky)- plochá BP: domácí a zahraniční úrokové míry se neliší – kapitál proudí přes hranice (neexistuje příliš mnoho překážek)

Současná vnitřní a vnější rovnováha v   modelu IS-LM-BP - graf: vnitřní i vnější rovnováha modelu IS-LM-BP – bod E0- rovnovážná situace nastává při reálném důchodu Y0 a úrokové míře i0- současně o vnitřní a vnější rovnováhu jde proto, že:

- reálný důchod ve výši Y0 a úroková míra současně dosahuje hodnoty i0 - trhu statků a služeb je v rovnováze, protože daná kombinace leží na křivce IS- současně je v rovnováze trh peněz a trh obligací, protože daná kombinace leží na křivce LM- konečně je v rovnováze i platební bilance, protože daná kombinace leží i na křivce BP

- bod A nám znázorňuje takovou kombinaci reálného důchodu a úrokové míry, při které je trh statků a služeb v rovnováze, ale trh peněz a platební bilance jsou v nerovnováze- na trhu peněz existuje převaha nabídky peněz nad poptávkou po penězích (na trhu obligací je naopak převaha poptávky nad nabídkou) a platební bilance je přebytková- převaha nabídky peněz nad poptávkou po penězích bude tlačit na pokles úrokové míry, což bude směřovat celý trh peněz zpět k rovnováze

- dalším dopadem poklesu úrokové míry bude tlak na odliv kapitálu, a tedy tlak na pokles čistého toku kapitálu, což bude působit pozitivně na platební bilanci ve smyslu obnovení její rovnováhy- třetím efektem poklesu úrokové míry bude růst autonomních plánovaných výdajů, a tím i růst agregátních plánovaných výdajů (AD), což však povede dočasně k porušení rovnováhy na trhu statků a služeb- růst AD bude postupně tlačit na růst reálného důchodu- s tím, jak poroste reálný důchod, trh statků a služeb se bude opět vracet k rovnováze- růst důchodu navíc povede k růstu transakční poptávky po penězích, a tedy celkové poptávky po penězích, což bude brzdit pokles úrokové míry a současně skrze růst transakční poptávky po penězích obnovovat rovnováhu na trhu peněz- růst reálného důchodu taktéž povede k růstu indukovaných importů, a tedy k poklesu čistých exportů, což spolu s poklesem čistého toku kapitálu, jenž bude způsoben poklesem úrokové míry, odstraní přebytek platební bilance

Účinnost měnové politiky v   Mundellově – Flemingově modelu s   dokonalou mobilitou kapitálu a fixním a flexibilním měnovým kurzem- dokonalá kapitálová mobilita je taková situace, kdy kapitálové toky pružně reagují na změny úrokových měr- v jejich pohybu jim nestojí žádné překážky, a proto se domácí úroková míra malé otevřené ekonomiky musí rovnat zahraniční úrokové míře- ke znázornění se využívá Mundellův-Flemingův modelMonetární expanze v   režimu fixního kurzu - monetární expanze, která ústí v růst nabídky peněz, posune křivku LM, z LM0 do LM1- monetární expanze v dané situaci tlačí na pokles domácí úrokové míry pod zahraniční (průsečík nové křivky LM a původní křivky IS)- tento pokles úrokové míry způsobí silný kapitálový odliv, jenž vede k deficitu platební bilance, a tedy k tlaku na znehodnocení (depreciaci) domácí měny- k znehodnocení domácí měny však nemůže dojít, neboť se pohybujeme v režimu fixního měnového kurzu- CB, která nyní musí zabránit znehodnocení domácí měny, bude nakupovat domácí měnu a prodávat devizy- skutečnost, že nakupuje domácí měnu, znamená, že provádí monetární restrikci, což zpětně tlačí na růst domácí úrokové míry na úroveň světové úrokové míry - křivka LM se vrací do původní polohy - monetární expanze je následována monetární restrikcí- dopad monetární politiky na reálný důchod v malé otevřené ekonomice v režimu fixního měnového kurzu je proto nulový- monetární politika je neúčinná (Y se ve výsledku nemění)- kurs se ve výsledku nemění, Y se ve výsledku nemění, devizové rezervy (CB) klesají

Monetární restrikce v   režimu fixního kurzu - monetární restrikce vyvolá tlak na růst domácí úrokové míry nad zahraniční, posun křivky LM, z LM0 do LM1- což však vede k silnému přílivu kapitálu, a proto k tlaku na vznik přebytku platební bilance a zhodnocení domácí měny- aby CB zabránila zhodnocení domácí měny, začne ji prodávat za devizy- tím však realizuje monetární expanzi – zvyšuje nabídku peněz- křivka LM se posouvá zpět doprava dolů až do bodu původní rovnováhy - monetární restrikce je proto automaticky následována monetární expanzí - monetární politika je neúčinná (Y se ve výsledku nemění)- kurs se ve výsledku nemění, Y se ve výsledku nemění, devizové rezervy (CB) rostou

Monetární expanze v   režimu flexibilního kurzu - monetární expanze se projeví posunem křivky LM doprava - z průsečíku křivek LM1 a IS0 vidíme, že monetární expanze vytvoří tlak na pokles domácí úrokové míry pod zahraniční, což povede k odlivu kapitálu a ke vzniku deficitu platební bilance- to bude dále ovlivňovat domácí měnu ve smyslu jejího znehodnocení- znehodnocení domácí měny však v režimu flexibilního měnového kurzu nic nebrání- jestliže dojde k znehodnocení domácí měny, můžeme očekávat růst čistých exportů, neboť domácí produkce bude pro zahraniční subjekty relativně levnější- růst čistých exportů se v modelu IS-LM-BP projeví posunem křivky IS směrem doprava- musí být dodržena Mashallova-Lernerova podmínka, což znamená, že ihned po znehodnocení dochází k poklesu čistých exportů - časem se začnou čisté exporty opět zlepšovat a mohou se nakonec dostat i nad svou hodnotu před znehodnocením domácí měny

- faktory, které zlepší čisté exporty: citlivost poptávky zahraničních subjektů po exportech domácí ekonomiky a poptávky domácích subjektů po importech ze zahraničí na změny měnového kurzu- jestliže je součet těchto dvou elasticit větší než jedna, je splněna Marshallova-Lernerova podmínka a čisté exporty se po znehodnocení nakonec zlepší- monetární politika je účinná (Y ve výsledku roste)- kurs znehodnocuje, Y ve výsledku roste, devizové rezervy (CB) se nemění- monetární expanze má schopnost silně zvyšovat reálný výstup ekonomiky

Monetární restrikce v   režimu flexibilního kurzu - monetární restrikce vyvolá růst domácí úrokové míry nad zahraniční úrokovou míru- posun křivky LM doleva, z polohy LM0 do LM1- růst domácí úrokové míry způsobí příliv kapitálu a povede k přebytku platební bilance- to se odrazí na zhodnocení (apreciaci) domácí měny- zhodnocování domácí měny bude snižovat konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí, a dojde proto k poklesu čistých exportů- pokles čistých exportů se znázorní posunem křivky IS doleva, z IS0 do IS1- konečným efektem monetární restrikce bude pokles reálného výstupu ekonomiky - monetární politika je účinná (Y ve výsledku klesá)- kurs zhodnocuje, Y ve výsledku klesá, devizové rezervy (CB) se nemění

8. Pravidlo měnové politiky (reakční funkce centrální banky); křivka MP (odvození a charakteristika).

Pravidlo měnové politiky (reakční funkce CB)- rovnováhu na trhu peněz popíšeme reakční funkcí CB, tuto funkci můžeme nazývat i jako pravidlo měnové politiky CB- funkce popisuje vazbu mezi krátkodobými úrokovými sazbami na mezibankovním trhu a mírou inflace- funkce vyjadřuje skutečnost, že CB reaguje na vyšší míru inflace zvýšením reálných úrokových sazeb- funkci budeme znázorňovat křivkou MP- CB je nejdůležitějším subjektem, který určuje výši úrokových sazeb v ekonomice- pravidlo měnové politiky vyjadřuje reakci CB prostřednictvím změn krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu na předpokládaný vývoj míry inflace a reálného produktu- pravidlo měnové politiky – vztah mezi mírou inflace a reálnými úrokovými sazbami- jde o to, že CB na růst nebo pokles míry inflace reaguje změnou reálné úrokové míry- reálnou úrokovou míru (r) získáme, když od nominální úrokové míry (i) odečteme očekávanou míru inflace (пe), tedy (r = i - пe) = Fisherova rovnice- takže pokud je nominální úroková míra např. 4% a inflace 2%, tak reálná úroková míra je 2%- v praxi jde pak o to, že když CB očekává vyšší inflaci, zvýší (r), tím sníží celkové plánované výdaje, a udrží tak cílenou míru inflace- opačně zase, když je např. záporná míra inflace (deflace), tak CB sníží (r), díky čemuž začnou lidé více utrácet a firmy více investovat, zvýší se produkt a inflace se opět vrátí na požadovanou míru

Křivka MP (odvození a charakteristika)- opatření CB si znázorníme křivkou MP čili křivkou pravidla měnové politiky- znázorňuje vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a mírou inflace, resp. vývoj reálných úrokových sazeb, které CB mění s určitou úrovní míry inflace- křivka MP je rostoucí, CB reaguje na vyšší míru inflace zvýšením reálných úrokových sazeb, tzn. že CB mění nominální úrokové sazby takovým způsobem, aby udržela požadovanou úroveň reálných úrokových sazeb- pokud roste míra inflace, CB zvyšuje nejen nominální úrokové sazby, ale mírně zvyšuje i úroveň reálných úrokových sazeb- cílem je udržet cenovou stabilitu tak, aby odpovídala představám CB o přijatelné míře inflace- toho lze dosáhnout pouze zvýšením reálných úrokových sazeb s následným vlivem na omezení spotřebních výdajů, investic, vládních výdajů a čistého exportu- tyto výdaje jsou negativně závislé na výši reálné úrokové sazby- rostoucí míra inflace, ale současně zvyšuje inflační očekávání ekonomických subjektů, a proto musí být reakce CB adekvátní, aby omezila celkové plánované výdaje ekonomiky- tento mechanismus funguje i opačným směrem- pokud dochází ke zpomalení míry inflace, CB může uvolnit měnovou politiku (snížit reálné úrokové sazby), a oživit tak celkové plánované výdaje- sklon křivky MP je určen citlivostí reálných úrokových sazeb, které určuje CB, na míru inflace- změna pravidla měnové politiky je znázorněna posunem křivky MP, to znamená, že CB přehodnotila cílový stav inflace

- graf: posun křivky z polohy MP0 do polohy MP1 – CB začala prosazovat restriktivnější měnovou politiku (např. snížila inflační cíl z 3% na 2%)- CB musí pro udržení tohoto cíle držet při každé úrovni míry inflace vyšší reálné úrokové sazby- vyšší sazby mají intenzivnější dopad na celkové plánované výdaje ekonomiky (AD)- posun křivky MP0 do polohy MP1 tak ilustruje reakci CB na rostoucí inflační tlaky- posuny křivky MP:

- MP doleva πCB (5% na 3%) r - MP doprava πCB (5% na 7%) r

- pravidlo měnové politiky – vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a produkční mezerou- potenciální produkt (Y) představuje jeho dlouhodobě udržitelnou úroveň, která zabezpečuje stabilní míru inflace- odchylku skutečně dosahované výše produktu od potenciálního produktu popisujeme jako mezeru výstupu (produkční mezeru)- pokud v hospodářství vznikne kladná produkční mezera (skutečně dosažený reálný HDP je nad úrovní potencionálního produktu), je nebezpečí, že v ekonomice dojde ke zrychlení míry inflace- CB z obavy před růstem cen zasáhne zvýšením úrokových sazeb, tato situace se označuje jako přehřátí ekonomiky, nebo jako inflační mezera (situace, kdy roste míra inflace)- pokud vznikne naopak záporná produkční mezera (skutečně dosažený reálný HDP je pod úrovní potencionálního produktu), CB může ekonomiku stabilizovat snížením úrokových sazeb- důvodem je její obava z příliš velkého poklesu reálného produktu, který může dokonce vyústit do tzv. deflace (absolutního poklesu cenové hladiny, tj. do záporné míry inflace- produkční mezera představuje komplexní ukazatel, který znázorňuje, v jaké fázi hospodářského cyklu se ekonomika nachází a jaká velikost AD tento vývoj doprovází- graf: předpokládejme, že se ekonomika nachází na úrovni (nebo blízko) potencionálního produktu (Y=Y*), který odpovídá určité úrovni tzv. rovnovážné reálné úrokové sazby (r0) - ta je slučitelná s určitou mírou inflace, kterou CB tzv. cíluje (např. 3%)- řekněme, že reálná úroková sazba je ve výši 1% (nominální 4%), za této situace dojde k výraznému zvýšení vládních a investičních výdajů, které zvýší celkové plánované výdaje (AD)- budou se vytvářet inflační tlaky a CB zasáhne a zvýší reálné úrokové sazby při každé úrovni současného produktu, křivka MP se posouvá z polohy MP0 do polohy MP1- měnová politika bude mít restriktivnější charakter, protože současná výše reálných úrokových sazeb (r0) nepostačuje pro udržení stabilní míry inflace

1) Y=Y* r*=Y*; π=πCB; AE=Y; zásoby=02) Y<Y* π<πCB; AE<Y; zásoby = +; r I Pπ3) Y>Y* π>πCB; AE>Y; zásoby = -; r

9. Agregátní poptávka s   mírou inflace – křivka AD: její odvození z   modelu IS – MP a její charakteristika.

Odvození AD z   modelu IS – MP - křivku AD získáme ze vztahu mezi rovnováhou na trhu statků a služeb a pravidlem měnové politiky CB- graf: v horní části obrázku vidíme výchozí rovnováhu, která je určená průsečíkem křivek IS a MP0 (bod A)- bod A promítneme do spodní části obrázku, kde na horizontální ose měříme velikost produktu a na vertikální ose míru inflace- úroveň reálných úrokových sazeb je určující pro velikost celkových plánovaných výdajů, je však současně ovlivněna mírou inflace, která má dopad na rozhodování ekonomických subjektů- předpokládejme, že v ekonomice vzrostou inflační tlaky v důsledku růstu reálného produktu nad potenciální produkt- kladná produkční mezera (Y>Y*) může být způsobena např. rostoucími plánovanými výdaji domácností nebo růstem poptávky zahraničních partnerů- produkční mezera zvyšuje míru inflace (současnou i očekávanou)- bankovní rada proto z obavy před rizikem zrychlení míry inflace rozhodne o zvýšení základní úrokové sazby, aby udržela míru inflace pod kontrolou (zvýší reálnou úrokovou sazbu, aby snížila celkové plánované výdaje)- rostoucí míra inflace dále vyvolává vyšší inflační očekávání- rozhodnutí CB se projeví posunem křivky MP0 do polohy MP1 - reálné úrokové sazby rostou a celkové plánované výdaje ekonomiky klesají- ekonomika se nachází v nové rovnováze (bod B) při vyšší reálné úrokové sazbě a nižší úrovni reálného produktu- také bod B promítneme do spodní části obrázku, nakonec spojíme bod A s bodem B a získáme tak zobrazení funkce agregátní poptávky

Charakteristika agregátní poptávky- AD budeme charakterizovat jako úroveň celkových výdajů ekonomiky při určité velikosti míry inflace- konkrétně představuje AD souhrn spotřebních výdajů (C), investičních výdajů firem (I), vládních nákupů (G) a čistého exportu (NX), a to při různých úrovních míry inflace- AD tak vyjadřuje negativní vztah mezi mírou inflace a reálným produktem- současně je rovnovážnou produkcí, protože je určena rovnováhou na trhu statků a služeb a reakcí centrální banky- pokud se reálný produkt odchyluje od potencionálního produktu, objeví se produkční mezera- pokud je mezera kladná (Y>Y*), CB reaguje zvýšením reálných úrokových sazeb, které snižují celkové plánované výdaje- pokud je produkční mezera záporná (Y<Y*), potom CB reaguje snížením reálných úrokových sazeb - je zřejmé, že existuje taková úroveň produkce, kdy reálný produkt je stejný jako potenciální produkt a kdy tato situace nevyvolá tlak na růst ani pokles míry inflace – je tedy v souladu i s očekáváními CB- křivka AD zahrnuje vztah mezi mírou inflace (π) a HDP (Y)- tento vztah je negativní – čím vyšší inflace (π), tím nižší Y a naopak- míra inflace je tak určující proměnnou pro velikost celkových plánovaných výdajů a současně reálného produktu

- je to proto, že pokud roste míra inflace a inflační očekávání, CB zvyšuje reálné úrokové sazby, které snižují úroveň celkových plánovaných výdajů a následně reálného HDP- pokud míra inflace klesá, CB snižuje reálné úrokové sazby, které zvyšují celkové plánované výdaje a velikost reálného HDP- míra inflace je tak jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují velikost reálného produktu (HDP)

Agregátní poptávka s   mírou inflace - negativní vztah míry inflace a reálného produktu je výsledkem vyšší míry inflace, inflačních očekávání a následně reálných úrokových sazeb, které mění CB- proč ale celkové plánované výdaje reagují na růst reálných úrokových sazeb:

- výdaje domácností, pokud dochází k růstu reálných sazeb, domácnosti jsou motivovány ke spoření- investiční rozhodnutí firem, růst reálných úrokových sazeb vede k růstu úrokových plateb dlužníka, investiční projekty budou nákladnější- mezinárodní substituční efekt, vyšší míra inflace může zvyšovat ceny exportovaných výrobků a služeb

Změny AD- AD není ovlivněna pouze mírou inflace a vývojem reálných úrokových sazeb, závisí také na dalších faktorech- pokud dojde k jejich změně, AD se posouvá- graf: posun křivky AD0 do polohy AD1, což neznamená nic jiného než to, že při stejné míře inflace roste reálný produkt- faktory, které ovlivňují změnu agregátní poptávky, a vedou k posunu křivky AD:

- změna vládních výdajů - růst vládních výdajů může mít krátkodobý vliv na růst reálného produktu, vyšší vládní výdaje zvyšují nákup výrobků a služeb- změna peněžní zásoby nebo změna měnové politiky v podobě jiného cíle než inflace – příliš rychlý růst peněžní zásoby krátkodobě zvyšuje reálný produkt- změna spotřebních výdajů – očekávání domácností ohledně vývoje ekonomiky zvýší ochotu „utrácet“ nebo si půjčovat- změna investičních výdajů firem – optimistické očekávání firem ohledně budoucího vývoje zvýší jejich ochotu investovat- změna čistých exportů – exporty závisí na velikosti poptávky v zahraničí, na měnovém kurzu a na vývoji cen, na velikost čistého exportu má vliv i administrativní překážka (clo, kvóta aj.)

10. Agregátní nabídka v   krátkém období: příčiny rigidity cen a rigidity mezd.

Agregátní nabídka v   krátkém období - znázorňuje velikost reálného produktu, jejž jsou firmy ochotny nabízet při různých mírách inflace- dlouhé období - dochází k přizpůsobování všech cen včetně mezd (trhy se tzv. vyčistí) – míra inflace se nemění- v dlouhém období se ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu (resp. roste tempem, které odpovídá růstu potenciálního produktu)- krátké období – firmy plně uspokojují poptávku po své produkci při současných cenách - míra inflace se nemění- v krátkém období je tak velikost reálného produktu určena agregátní poptávkou - v krátkém období může ekonomika vyrábět nad úrovní potenciálního produktu (existuje kladná produkční mezera) nebo pod úrovní potenciálního produktu (vzniká záporná produkční mezera)- růst reálného produktu nad úroveň potenciálního produktu (kladná produkční mezera) bude zvyšovat míru inflace (a současně inflační očekávání)- naopak pokles reálného produktu pod úroveň potenciálního produktu (záporná produkční mezera) bude spojen s poklesem míry inflace- do rozhodování firem zasahují i další faktory, které zrychlují a zpomalují míry inflace = nabídkové šoky- pokud nebude tržní ekonomika vystavena těmto šokům, míra inflace bude stabilní a krátkodobý růst poptávky nebude ovlivňovat růst cen firem- ceny, za které prodávají firmy, nemají tendenci se měnit okamžitě s růstem poptávky- rigidita (nepružnost) cen = jev, kdy ceny zůstávají stejné nebo se mění jen nevýrazně - firmy tak krátkodobě mění pouze objem produkce a přizpůsobují vyráběnou produkci agregátní poptávce

Příčiny rigidity cen a rigidity mezdNáklady jídelníčku, resp. náklady změn cen (menu costs) - N. G. Mankiw- menu costs = transakční náklady, které jsou spojené s přizpůsobením cen pod vlivem změn agregátní poptávky- transakční náklady = náklady na vytištění nových katalogů, informování prodavačů o změně cen apod. - podle dalších ekonomů patří do transakčních nákladů i:

- náklady spojené se ztrátou „jistoty“ fixních cen – propočítávání nomin. cen na požadované reálné ceny- náklady, kdy ke změně cen dochází u jiných firem - prohlubují nejistotu, pokud jde o vývoj cen vstupů, problémy s účetnictvím apod.

- firmy se pohybují v prostředí nejistoty a nejistých očekávání, protože transakční náklady komplikují používání peněz jako prostředku směny a účetní jednotky- firmy jsou ochotny krátkodobě obětovat část zisku, pokud to vede ke zvýšení tržního podílu firem- pevné ceny znamenají pro firmy jistotu- firmy často neodhadnou, zda-li je cena poptávky dlouhodobá a nepospíchají se změnou ceny- náklady jídelníčku vedou k tomu, že firmy místo snížení cen v případě poklesu poptávky snižují produkci na úrovni firmy dochází k malému poklesu produkce, pokud ale všechny firmy nesnižují ceny, je na agregátní úrovni (AL) pokles produktu značný vede to k růstu nezaměstnanosti

Koordinační selhání- základem této teorie jsou nedokonalé informace ve světě tzv. principiální nejistoty firmy- reakce firem na změnu cen je často závislá na rozhodování a chování ostatních firem

- firmy mají obavu změnit cenu jako první - pokud by např. firma reagovala na neočekávaný růst poptávky růstem cen a ostatní firmy by ponechaly ceny na původní úrovni, firma, jež změní ceny jako první, přijde o část spotřebitelů, kteří přejdou ke konkurenci- v ekonomice, kde existuje tisíce firem, je dohoda o změnách cen v krátkém období prakticky vyloučena- firmy tak prodávají své výrobky a služby za současné ceny, protože v krátkém období nemohou koordinovat svá rozhodnutí a obávají se zvýšení ceny jako první

Implicitní cenové kontrakty (tzv. klientské trhy)- implicitní kontrakty = nepsané dohody mezi prodávajícím (firmou) a zákazníkem o cenách- vztah mezi firmou a zákazníkem, je podle Okuna, vztah kde existuje určitá férová cena - férová cena = dohodnutá cena- férová cena je projev důvěry mezi firmou a zákazníkem- ztráta této důvěry (vyvolaná častými změnami cen) má pak vážné důsledky pro existenci firmy a velikost spotřebitelské poptávky- vztahy mezi zákazníky a firmou jsou ovlivněny rozhodováním spotřebitelů- vztahy mezi prodávajícími a kupujícími lze chápat jako bilaterální monopol, proto termín klientské trhy- do procesu tvorby cen vstupují marketingové strategie a s ní spojené doprovodné služby- na růst poptávky nebudou firmy reagovat zvýšením cen, ale využijí marketingových nástrojů k ovlivnění spotřebitelské poptávky a vytvoří si tím prostor pro růst cen v příštím období Vývoj mzdových sazeb (nepružnost mezd podmíněná dlouhodobými dohodami o mzdách)- součástí nákladů firem, jsou náklady na pracovní sílu, tedy mzdy (včetně sociálního a zdravotního pojištění)- růst mezd vede k vyšším nákladům firem, které musí tuto skutečnost promítnout do svých cen- většina mzdových kontraktů je uzavírána na určité období (např. jeden rok)- v průběhu tohoto období se výše nominálních mzdových sazeb (mzdových kontraktů) nemění- dohodnuté nominální mzdové sazby na určité období tak poskytují „určitou“ jistotu i pro firmy, že v průběhu tohoto období nedojde k změnám mezd- mzdové kontrakty se tedy okamžitě nepřizpůsobují vývoji míry inflace = rigidita mezd RIGIDNÍ MZDY = RIGIDNÍ CENY = RIGIDNÍ INFLACE

- model explicitních mzdových kontraktů – mzdy jsou dojednávány na několik období dopředu- výsledkem je časové překrývání mzdových kontraktů, takže ne všechny mzdové kontrakty se dokážou okamžitě přizpůsobit změnám agregátní poptávky a následně změnám cenové hladiny

- dohody o mzdách se odvíjejí také od inflačních očekávání- odbory se snaží udržet stanovenou výši reálných mezd - pokud budou inflační očekávání vysoká, potom se odbory budou snažit dojednat vyšší nominální mzdové sazby- změna (růst) mezd se promítá do cen firem (zvyšují se jim náklady), ale současně jde o důležitý faktor, který udržuje inflační očekávání- v delším časovém období se vyšší míra inflace musí nutně projevit ve zvýšených inflačních očekáváních

- teorie efektivnostních mezd – firmy nesnižují mzdy ani v období recese - vyšší reálné mzdové sazby zvýší produktivitu práce v důsledku zaměstnávání kvalifikovanějších pracovníků, sníží fluktuaci pracovníků a následně sníží náklady firem v podobě najímaní nových zaměstnanců, jejich zaučování, omezí náklady spojené s kontrolou výkonnosti zaměstnanců - přijímání nových zaměstnanců je spojeno s asymetrií informací a morálním hazardem, kdy je pro firmu nejisté, zda nový pracovník naplní očekávání o své výkonnosti- v podmínkách vyspělých ekonomik, kde převládá vysoce kvalifikovaná práce, jsou transakční náklady na přijímání nových zaměstnanců a jejich zaučování apod. poměrně vysoké

- dané teorie vysvětlují chování firem, které okamžitě nemění ceny pod vlivem růstu poptávky po své produkci- pokud bude ekonomika nad potenciálním produktem a firmy budou plně využívat svých kapacit, potom ceny a míra inflace budou daleko citlivěji reagovat na další změny poptávky- pokud se ale ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu, vývoj míry inflace bez nákladových šoků je stabilní a míra inflace je určena pouze očekáváními

- noví keynesiánci rozlišují nominální a reálné rigidity - nominální rigidity jsou spojeny s nepružnými nominálními cenami zboží a služeb a nominálními mzdami- příčiny nepružností spočívají v nákladech, které musí vynaložit firmy při změnách cen (tzv. náklady jídelníčku, menu costs), v koordinačním selhání či v implicitních cenových kontraktech- reálné rigidity souvisejí s reálnými cenami- může jít o relativní cenu jednoho zboží vzhledem k cenám ostatních zboží a služeb- relativní cenou je také reálná mzda,

11. Křivka agregátní nabídky (s mírou inflace) v   krátkém a dlouhém období. - agregátní nabídka znázorňuje velikost reálného produktu, který jsou firmy ochotny nabízet při různých mírách inflace- základní rozdíl je v chování firem při určování cen a při změně nabízené produkce- rozlišujeme zde krátké a dlouhé období

Křivka agregátní nabídky (s mírou inflace) v   krátkém období - firmy plně uspokojují poptávku při současných cenách, míra inflace se nemění- pokud je ekonomika na úrovni Y*, tak je míra inflace stabilní a je určena inflačními očekáváními v předchozím období- skutečná míra inflace je stejná jako očekávaná míra inflace- míru inflace zvyšuje fakt, že reálný produkt se zvyšuje nad úroveň potenciálního- míru inflace snižuje ji fakt, že se ekonomika pohybuje pod úrovní potenciálního produktu- velikost reálného produktu je určena agregátní poptávkou- ceny a mzdy jsou rigidní (neměnné), na poptávku firmy reagují změnou objemu produkce - grafické znázornění krátkodobé agregátní nabídky má podobu horizontální přímky, která odráží skutečnost, že v krátkém období je míra inflace stabilní a je určena pouze inflačními očekáváními- firmy v krátkém období mění objem produkce pod vlivem změn agregátní poptávky při existujících cenách, míra inflace se nemění- rozhodující faktory, které determinují míru inflace, jsou inflační očekávání a postavení ekonomiky v hospodářském cyklu, tj. produkční mezera- změna křivky (posun nahoru nebo dolů) je způsobena změnou inflace, změnou inflačního očekávání nebo produkční mezerou (Y > Y*) = posun nahoru a naopak

Inflační očekávání- mají zásadní vliv na rozhodování firem i ostatních ekonomických subjektů (domácností, centrální banky, vlády) a jsou klíčová pro pochopení vývoje míry inflace a určení produkce v krátkém i dlouhém období- inflační očekávání představují rozhodování ekonomických subjektů o příštím vývoji cen- inflační očekávání: adaptivní a racionální- adaptivní očekávání – firmy jsou ovlivněny dřívějšími zkušenostmi – v minulosti existující mírou inflace - racionální očekávání – firmy nevycházejí pouze z dřívější míry inflace, ale i z dalších dostupných informací (očekávaný vývoj cen surovin, měnového kursu, mezd apod.)- každá firma plánuje vývoj své produkce a cen a musí brát v úvahu faktory plynoucí z dřívějších zkušeností- současně musí také strategicky plánovat, tj. odhadovat budoucí vývoj na základě všech dostupných informací- inflační očekávání jednotlivých ekonomických subjektů jsou rozhodující pro výslednou míru inflace- pokud subjekty očekávají míru inflace v příštím období na úrovni 2%, potom tato očekávání promítnou do svých rozhodnutí, nejen firmy zvýší své ceny o 2%, ale i odbory budou požadovat 2% nárůst nominální mzdových sazeb, aby zachovaly úroveň reálných mzdových sazeb- graf: vyšší očekávaná míra inflace posouvá křivku SRAS nahoru, nižší očekávaná míra inflace posouvá křivku SRAS dolů

- pokud dojde např. pod vlivem deregulací a odstranění administrativních cen k růstu míry inflace, subjekty promítnou tuto situaci do svých inflačních očekávání a očekávaná míra inflace vzroste na 2,5%, SRAS se posune nahoru = očekávaná míra inflace je vyšší při každé úrovni reálného produktu a produkční mezery - pokud očekávaná míra klesne na 1,5%, SRAS se posune dolů = očekávaná míra inflace je nižší při každé úrovni reálného produktu a současně i produkční mezery

Produkční mezera- změny agregátní nabídky jsou významně spojeny s produkční mezerou, tj. odchylkou skutečného produktu od potenciální úrovně- graf: SRAS nahoru – skutečně vytvořený produkt se nachází nad úrovní potencionálního produktu (Y>Y*) a VF jsou přetěžovány, rostou jejich ceny a stávají se méně dostupné, dochází k vyšším tlakům na míru inflace a inflační očekávání se zvyšují, firmy budou zvyšovat ceny více než inflační očekávání – kladná produkční mezera- při kladné produkční mezeře, míra inflace a inflační očekávání mají tendenci růst - záporná produkční mezera – ekonomika v recesi, výrobní kapacity nevyužity (roste nezaměstnanosti), firmy se dostávají do odbytových potížích, do svých cen promítnou pouze menší míru inflace, než očekávaly- SRAS dolů, klesá míra inflace a inflační očekávání

Křivka agregátní nabídky (s mírou inflace) v dlouhém období- dochází ke změně cen i mezd, míra inflace se mění, ekonomika se nachází na úrovni potencionálního produktu- LRAS – křivka dlouhodobé AS, je vertikální a protíná vertikální osu na úrovni Y*- růst nebo pokles AD nahoru nebo dolů povede při dosažení Y* ke změně cenové hladiny- změní se i nominální produkt – reálný produkt se nemění ten se zvýší

pouze tehdy, pokud se posune LRAS do LRAS2 díky nabídkovým šokům- první graf: ekonomika se nachází v krátkodobé rovnováze E0, při úrovni reálného produktu Y, který je vyšší než potenciální produkt Y*- krátkodobá rovnováha je nad úrovní potencionálního produktu, existuje zde tady kladná produkční mezera- tato situace povede k vyšší míře inflace a k růstu inflačních očekávání- křivka SRAS0 se posune do polohy SRAS1, produkční mezera se bude postupně uzavírat- ekonomika se bude pohybovat do nové rovnováhy E1 podél AD- CB zvýšila reálné úrokové sazby, aby snížila celkových plánovaných výdaje- reálný produkt klesá zpět na úroveň potencionálního produktu, kdy se agregátní nabídka rovná agregátní poptávce (bod E1), tato rovnováha je dlouhodobá, ekonomika se nachází na úrovni potencionálního produktu- produkční mezera je nulová a tato situace nevyvolává tlaky na míru inflace- CB nemá důvod měnit (zvyšovat) reálné úrokové sazby - míra inflace je totožná s inflačními očekáváními- druhý graf: reálný produkt se nachází pod úrovní potencionálního produktu – záporná produkční mezera- ekonomika je v recesi, krátkodobá rovnováha E0 při úrovni reálného produktu Y a míře inflace 2,5% je z dlouhodobého hlediska nestabilní- firmy vyrábějí množství produkce, která odpovídá celkovým plánovaným výdajům, ale VF nejsou plně využity - ceny výrobků porostou pomaleji a bude docházet ke snižování inflačních očekávání a skutečné míry inflace- CB se snaží odstranit zápornou produkční mezeru - sníží reálné úrokové sazby, tím zvýší celkové plánované výdaje a poptávané množství, takže se bude záporná produkční mezera postupně uzavírat a ekonomika se posune do nové rovnováhy (bod E1), která odpovídá nové skutečné a očekávané míře inflace (2%)- v dlouhém období se bude ekonomika nacházet na úrovni potencionálního produktu a nulové produkční mezeře- ekonomika bude charakteristická stabilní mírou inflace (skutečná míra inflace se rovná očekávané míře inflace)

12. Změna agregátní poptávky a nabídky a makroekonomická rovnováha (model AD – AS s mírou inflace).

Změna agregátní poptávky a makroekonomická rovnováha- v krátkém období je ekonomika často vystavena různým poptávkovým a nabídkovým šokům (náhlým změnám agregátní poptávky a nabídky), které vedou k jejímu vychýlení z rovnovážného stavu- změny agregátní poptávky a agregátní nabídky souvisejí se změnami v míře inflace a inflačních očekávání- pokud se příčiny inflace nacházejí na straně agregátní poptávky, hovoří se o poptávkové inflaci či inflaci tažené poptávkou- agregátní poptávka není ovlivněna pouze mírou inflace a vývojem reálných úrokových sazeb, které mění CB- mají na ni vliv i faktory, které se označují jako exogenní- pokud dojde ke změně těchto faktorů, dochází ke změně AD, graficky tento jev vyjádříme posunem AD- příklad exogenního faktoru je fiskální restrikce v podobě snížení transferových plateb- graf: výchozí rovnováha (E0) – rovnováha je v tomto bodě charakteristická stabilní očekávanou mírou inflace na úrovni 2,5% a nulovou produkční mezerou (skutečný reálný produkt se nachází na úrovni potencionálního produktu)- restriktivní fiskální politika snižuje původní úroveň transferů a dochází k poklesu agregátní poptávky při každé úrovni míry inflace - pokles transferů si znázorníme posunem křivky AD0 do AD1- významný pokles AD budeme označovat jako tzv. negativní poptávkový šok- krátkodobě nedochází ke změně očekávané míry inflace a křivka SRAS0 se nehýbe- fiskální restrikce v podobě snížení transferů způsobí pokles AD při nezměněné SRAS a ustaví se nový bod rovnováhy E1- s novou rovnováhou je spojeno snížení skutečné vytvořeného reálného produktu pod úroveň potencionálního produktu (Y<Y*), ekonomika se nachází v záporné produkční mezeře- firmy neprodají část své produkce, dochází k omezení výroby, roste nezaměstnanost, pokles AD je doprovázen snížením spotřebních výdajů pod vlivem poklesu disponibilního důchodu, firmy odkládají investiční projekty- skutečná míra inflace bude klesat pod vlivem nižších inflačních očekávání způsobených pomalejším růstem cen

- úroveň produkce, která je nižší než potenciální produkt, vyvolá reakci CB, která snižuje reálné úrokové sazby ve snaze odstranit zápornou produkční mezeru- nižší reálné úrokové sazby povedou k postupnému oživení investičních a spotřebních výdajů, popřípadě k růstu čistého exportu- záporná produkční mezera se bude postupně uzavírat, ekonomika se bude vracet na úroveň potencionálního produktu při nižší míře inflace - křivka krátkodobé agregátní nabídky klesá, protože dochází k poklesu skutečné míry inflace a inflačního očekávání- v dlouhém období se ekonomika postupně navrací na úroveň potencionálního produktu, do nového bodu rovnováhy E2 při nižší úrovni inflace- graf: pozitivní poptávkový šok (např. zvýšení vládních nákupů) - bod E0 – rovnováha charakteristická stabilní očekávanou mírou inflace na úrovni 2% a nulovou produkční mezerou (skutečně vytvořený reálný produkt se nachází na úrovni potencionálního produktu)- v reakci na vyšší vládní nákupy se posune AD0 do AD1 a ustaví se nový bod rovnováhy E1- s novou rovnováhou je spojeno krátkodobé zvýšení skutečně vytvořeného reálného produktu nad úroveň potencionálního produktu (Y>Y*), ekonomika se nachází v kladné produkční mezeře- po přizpůsobení inflačních očekávání a zásahu CB v souladu s pravidlem měnové politiky rostou reálné úrokové sazby a ekonomika se postupně vrací na úroveň potenciálního produktu v novém bodě rovnováhy E2, při vyšší úrovni skutečné a očekávané míry inflace- pokud by CB chtěla udržet míru inflace na původní úrovni, musela by zvolit dezinflační politiku a razantněji zvýšit reálné úrokové sazby při existující míře inflace a návrat AD na původní úroveň

Změna agregátní nabídky a makroekonomická rovnováha- mezi další příčiny ovlivňující rovnováhu patří změny agregátní nabídky = tzv. nabídkové šoky - nabídkový šok = situace, kdy dochází k náhlým změnám cen vstupů (VF), což dále ovlivňuje náklady firem- nabídkové šoky mohou být negativní (růst cen vstupů) nebo pozitivní (pokles cen VF)- graf: negativní nabídkový šok, který vznikl v důsledku růstu cen ropy, což se citelně promítá do nákladů firem, protože se zvyšuje cena benzínu a dalších komodit- výchozí rovnováha v bodě E0, průsečík AD0 a SRAS 0- ekonomika se nachází na úrovni potenciálního produktu a produkční mezera je nulová- jde tak o dlouhodobou rovnováhu- neočekávaný a citelný růst cen ropy se projeví ve zrychlení míry inflace a současně v růstu inflačních očekávání- růstu míry inflace a současně inflačních očekávání odpovídá posun SRAS0 do SRAS1, jak ukazuje šipka 1- rovnováha se posouvá do bodu E2, jak naznačuje šipka 2, reálný produkt klesá pod úroveň potenciálního produktu a ekonomika se nachází v záporné produkční mezeře- nové rovnováhy je dosaženo při vyšší míře inflace- stagflace = jev, kdy současně dochází k poklesu reálného produktu při vyšší míře inflace- v dlouhém období bude tržní mechanismus navracet ekonomiku zpět na úroveň potenciálního produktu- nabídkový šok v průběhu času odezní, firmy se mu přizpůsobí, např. zaváděním nových a energeticky úspornějším technologiím - omezení celkových plánovaných výdajů postupně ovlivní ceny firem, které se budou přizpůsobovat nižším celkovým plánovaným výdajům- povede to k návratu ekonomiky na úroveň potenciálního produktu (do bodu E0, šipka 3), při nižší míře inflace a při stabilních inflačních očekáváních (přizpůsobovací mechanismus může mít dlouhé časové zpoždění)

13. Trh práce v   keynesiánském, monetaristickém a klasickém pojetí: verbální a grafická analýza.

Původní keynesiánský model trhu práce - založen na nepružných nominálních mzdách- ukazuje vliv nepružných nominálních mezd na zaměstnanost- graf: agregátní poptávka po práci se vyrovnává s agregátní nabídkou práce při rovnovážné reálné mzdě w0/P0 a objemu práce L*, to je výchozí situace, kdy existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost- předpokládejme, že se sníží cenová hladina na úroveň P1 a nominální mzda se nezmění- důsledkem je zvýšení reálné mzdy na úroveň w0/P1- při vyšší reálné mzdě má zájem pracovat L1 osob, firmy však chtějí najmout pouze L0 zaměstnanců- výsledkem je nezaměstnanost v rozsahu L1-L0- původně pracovalo L* osob- z práce tak v důsledku vyšší reálné mzdy bylo propuštěno L*-L0 osob- rozdíl L1-L* představuje nové zájemce o práci, které na trh přilákala vyšší reálná mzda a kteří zde práci nenašli- zároveň v hospodářství existují jevy, které zabrání poklesu nominální, a tedy i reálné mzdy zpět na její rovnovážnou úroveň- vzniká tak nedobrovolná nezaměstnanost – jde o osoby, které jsou ochotny a schopny při současné reálné mzdě pracovat, ale na trhu, přes své úsilí, pracovní místa nenalézají

- původní keynesiánský model vysvětluje pomocí nepružných nominálních mezd, proč se trh nečistí a proč dlouhodobě existuje nedobrovolná nezaměstnanost- model sám však neobjasňuje, proč jsou nominální mzdy nepružné- jako důvod nepružných nominálních mezd se často udává institucionální uspořádání trhu práce- klasický model předpokládá konkurenční trhy práce a formování rovnovážně mzdy působením poptávky a nabídky práce- v realitě, ale probíhají jednání o vývoji mezd mezi odbory a zaměstnavatelskými svazy

- nominální mzdy (resp. jejich růst) jsou potom určeny kolektivním vyjednáváním mezi odbory, zaměstnavateli a vládou a zafixovány na dohodnutou dobu- na rozhodnutí firem potom je, kolik zaměstnanců při dohodnutých mzdách přijmou - pokud jsou pak reálné mzdy vyšší než rovnovážné, důsledkem je zvýšení nezaměstnanosti- i firmy mají racionální důvody k uzavírání dlouhodobějších smluv, neboť se jim tak snižují náklady spjaté s jejich vyjednáváním, nemusí zaměstnávat tolik personalistů, když mají dlouhodobější smlouvy- vliv na rigiditu mezd má i konkurence mezi firmami - každá firma má zájem mít co nejnižší mzdové náklady- na druhé straně ale zvýší její konkurenceschopnost, když jiné firmy musí platit vyšší mzdy nebo nemohou najímat levnou práci (v důsledku změn pracovního zákonodárství, legislativy)

- model vychází z nepružných nominálních mezd a nízké pružnosti cen zboží a služeb- to vede k nízké pružnosti reálných mezd, které nedokážou vyrovnat poptávku a nabídku na trhu práce, a k nedobrovolné nezaměstnanosti- recese jsou charakterizovány poklesem HDP- v recesi lze také očekávat pokles cenové hladiny, současně však platí dříve dohodnuté nominální mzdy- to vede – podle původního keynesiánského modelu – k růstu reálných mezd - model tedy předvídá pro první část recese proticyklické chování reálných mezd, tj. že při poklesu produktu se zvyšují reálné mzdy- teprve až při uzavírání nových dohod může dojít k poklesu nominálních i reálných mezd a k vyčištění trhu

Trh práce z   pohledu nových keynesiánců - trh práce se nečistí, protože jsou nepružné nejenom nominální, ale také reálné mzdy- ceny a mzdy se nemění dostatečně rychle, aby se trh práce nebo zboží a služeb automaticky čistily- nově však zkoumají mikroekonomické příčiny pomalého přizpůsobování cen a mezd- přebírají z neoklasické mikroekonomie představu, že zaměstnanci maximalizují svůj užitek a firmy maximalizují zisky- pomalé přizpůsobování cen a mezd je často v zájmu zaměstnanců a firem- noví keynesiánci rozlišují nominální a reálné rigidity- nominální rigidity jsou spojeny s nepružnými nominálními cenami zboží a služeb a nominálními mzdami- příčiny nepružností spočívají v nákladech, které musí vynaložit firmy při změnách cen (tzv. náklady jídelníčku, menu cost), v koordinačním selhání či v implicitních cenových kontraktech- reálné rigidity souvisejí s relativními cenami- relativní cenou je reálná mzda, protože dává do poměru nominální mzdu k cenám zboží a služeb

Monetaristický model mylného vnímání cenové hladiny zaměstnanci - model je často označován jako model s asymetrickou informací- důvod spočívá v předpokládaném odlišném zpracování informací o očekávaném vývoji cenové hladiny firmami a zaměstnanci- v modelu firmy správně hodnotí dostupné údaje o budoucím vývoji cen, dokážou správně odhadnout úroveň očekávaných cen v ekonomice- jejich rozhodování o poptávaném množství práce tak závisí na vývoji skutečné reálné mzdy (w/P)- změny skutečné reálné mzdy jsou pak podmíněny změnami nominální mzdy (w) a cenové hladiny (P)- nabízené množství práce nezávisí na skutečné, ale na očekávané reálné mzdě (w/PE)- očekávaná reálná mzda je dána výší nominální mzdy (w) a zaměstnanci očekávanou úrovní cenové hladiny (P) - adaptivní očekávání – na základě skutečných hodnot v předcházejících obdobích si potom zaměstnanci utvářejí představu, jak se bude pohybovat cenová hladina v budoucnosti- statistická adaptivní očekávání – zaměstnanci setrvávají na stanovisku, že očekávaná úroveň cenové hladiny závisí na skutečné úrovni cenové hladiny pouze v jednom předcházejícím období - graf: poptávka po práci Ld je zde funkcí skutečné reálné mzdy a má obvyklý (klesající) tvar- nabídka práce závisí na očekávané reálné mzdě a má též obvyklý (rostoucí) průběh- ve výchozí situaci firmy i zaměstnanci správně rozpoznají cenovou hladinu- na trhu se realizuje L0 jednotek práce, skutečná a očekávaná reálná mzda je totožná (w0/P0 = P0E) - očekává se zvýšení cenové hladiny z P0 na P2- nárůst cenové hladiny správně rozpoznají pouze firmy - zaměstnancům zvýší nominální mzdy (na w1), ale méně než vzroste cenová hladina- firmám je jasné, že dojde k poklesu skutečné reálné mzdy, a jsou ochotny při nižší reálné mzdě (w1/P2) najímat větší množství práce (L1)- dojde k posunu křivky poptávky po práci z bodu E do bodu A

- zaměstnanci růst cenové hladiny nezaznamenali a domnívají se, že cenová hladina zůstane nezměněna na úrovni P0- firmy zvýšily nominální mzdy na úroveň w1, a proto se zaměstnanci domnívají, že se jejich očekávaná reálná mzda zvýší na úroveň (w1/P0)- v důsledku vyšší očekávané reálné mzdy budou ochotni nabízet více práce – posun z bodu E do bodu B – zaměstnanci jsou ochotni nabízet L1, jednotek práce- k uvedenému procesu mohlo dojít pouze proto, že zaměstnanci mylně odhadli novou výši cenové hladiny- jakmile zjistí svou chybu, budou požadovat takové zvýšení své nominální mzdy, aby získali zpět svou původní reálnou mzdu- nakonec se obnoví původní reálná mzda a výchozí objem práce realizované na trhu, avšak při vyšší cenové hladině i nominální mzdě (w2/P2)

Klasický model trhu práce- rovnováha na trhu práce a dobrovolná nezaměstnanost - předpokládá, že všechny ceny (i nominální mzda) jsou pružné- proces probíhá rychle a trh práce je stále vyčištěn - pokud se poptávka a nabídka vyrovnají, mzda a realizované množství práce nevykazují tendenci ke změně- na trhu se tak ustanoví rovnovážná reálná mzda a rovnovážně množství práce- trh se vyčistí, všichni, kdo chtějí pracovat při dané mzdě, práci nalézají- existuje jen dobrovolná nezaměstnanost, kdy odmítají pracovat pouze ti, co se jim zdá reálná mzda nízká- graf: rovnovážná situace, agregátní nabídka a agregátní poptávka se protíná v bodě E0 a existuje zde rovnovážná reálná mzda (w0/P0) při rovnovážném množství práce L0- jak bude reagovat trh práce, pokud dojde ke zvýšení cenové hladiny z P0 na P1- pokud se nezmění nominální mzdy (zůstanou na úrovni w0), růst cenové hladiny sníží reálné mzdy- při nižších reálných mzdách jsou firmy ochotny zaměstnat více lidí, vzroste poptávané množství práce- na druhé straně ale část pracovníků má zájem při nižší reálné mzdě pracovat pouze na částečný pracovní úvazky nebo vůbec ne, celkové nabízené množství práce se sníží- převaha poptávky po práci nad nabídkou práce odráží nedostatek pracovníků na trhu- jednotlivé firmy se snaží přilákat nové a udržet současné pracovníky zvýšením nominálních mezd- o to se ale snaží všichni zaměstnavatelé, a tak se na základě konkurence mezi firmami postupně zvyšuje nominální mzda na trhu práce na úroveň w1- růst nominální mzdy vede ke zvýšení reálných mezd, což způsobí pokles poptávaného množství práce a zvýšení nabízeného objemu práce- celý proces se zastaví, až se opět vyrovná poptávka s nabídkou (trh práce se vyčistí)- nezmění se reálná mzda, ani rovnovážné množství práce, změní se nominální mzda a cenová hladina

14. Phillipsova křivka: původní a modifikovaná verze. Okunův zákon.

Phillipsova křivka= vztah mezi inflací (π) a nezaměstnaností (u)- vyšší a neočekávaná míra inflace snižuje kupní sílu peněz a ovlivňuje příjmy ekonomických subjektů- zpravidla vyvolá zásah CB v podobě růstu úrokových sazeb s důsledky pro ekonomický růst- platí zejména: pokud je ekonomika blízko potenciálního produktu (tj. v ekonomice je málo nevyužitých zdrojů)- chceme-li snížit nezaměstnanost, musíme zaměstnancům zvýšit mzdy, aby chtěli pracovat - růst mezd znamená růst nákladů firem a tudíž i růst cen firem- firmy zvyšují ceny, a proto roste cenová hladina- pokud však roste cenová hladina (tj. inflace), firmy omezují produkci – reálně nic nezískají - firmy omezují produkci i proto, že při vyšší inflaci se špatně podniká nezaměstnanost se vrací na svou původní úroveň

Původní mzdová Phillipsova křivka- vztah mezi mírou změny nominálních mzdových sazeb a úrovní nezaměstnanosti- pokud nominální mzdové sazby rostly, byla tato situace spojena s nižší mírou nezaměstnanosti- a naopak, nižší míra jejich změny byla doprovázena vyšší nezaměstnaností- dodatečné osoby zaměstnáme tak, že jim zaplatíme vyšší mzdy- graf: negativní vztah mezi mírou změny nominálních mzdových sazeb a mírou nezaměstnanosti- existuje, zde taková úroveň nezaměstnanosti, která je spojena se stabilitou nominálních mzdových sazeb (bod, kde křivka protíná horizontální osu)- jinak řečeno, existuje taková úroveň míry nezaměstnanosti, která nezrychluje míru změny nominálních mzdových sazeb- stabilní tržní ekonomika bude vykazovat určitou míru nezaměstnanosti, což není problém, naopak to přispívá ke zvyšování konkurenčního prostředí na trhu práce

- míru nezaměstnanosti, která se vyznačuje stabilitou nominálních mzdových sazeb, budeme označovat jako přirozenou míru nezaměstnanosti (u*) nebo také jako míru nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci - při vyšší míře nezaměstnanosti rostou nominální mzdové sazby pomaleji- naopak, vyšší tempo růstu nominálních mzdových sazeb je spojeno s nižší mírou nezaměstnanosti- míru nezaměstnanosti vyjádříme odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od její přirozené míry (u-u*)- je-li skutečná míra nezaměstnanosti (u) vyšší než její přirozená úroveň (u*), dochází ke snižování tempa růstu nominálních mzdových sazeb - je-li skutečná míra nezaměstnanosti (u) nižší než její přirozená úroveň (u*), dochází ke zvyšování tempa růstu nominálních mzdových sazeb - vývoj nominálních mzdových sazeb tak souvisí s vývojem míry nezaměstnanosti

Cenová (modifikovaná) Phillipsova křivka- Samuelson a Solow- graf: existuje přirozená míra nezaměstnanosti, která je spojena s nulovou mírou inflace = bod A, ve výši 5% míry nezaměstnanosti- pokud poklesne míra nezaměstnanosti pod tuto úroveň, např. na 3% potom míra inflace vzroste na 4% = bod B- jak spolu souvisí změna míry růstu nominálních mzdových sazeb a míra inflace?- mzdové náklady tvoří podstatnou část celkových nákladů firem, a zasahují tak do tvorby cen, cena je utvářena jako přirážka k mzdovým nákladům - mzdové náklady ovlivňují rozhodování firem o stanovení cen a mají dopad na konkurenceschopnost firem

- vztah, který určuje změnu míry inflace v závislosti na vývoji míry nezaměstnanosti a produktivity práce- pokud připustíme skutečnost, že produktivita práce se vyvíjí stejným tempem jako mzdové náklady (popřípadě její tempo je nulové), potom je míra inflace určena pouze změnami v míře nezaměstnanosti (u-u*)- cenová PC současně vysvětluje mechanismus, jehož prostřednictvím vzniká v ekonomikách poptávková inflace (inflace tažená poptávkou)- předpokládejme, že ekonomika se nachází na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti- tato míra nezaměstnanosti je spojena s reálným produktem na úrovni potencionálního produktu- hospodářství se nachází v nulové produkční mezeře, která je charakteristická stabilní mírou inflace (π = 0%)- pokud dojde k poptávkové expanzi (růstu AD), reálný produkt vzroste nad úroveň potencionálního produktu (vzniká kladná produkční mezera) a míra inflace roste- současně míra nezaměstnanosti klesne pod úroveň přirozené míry nezaměstnanosti- pokles míry nezaměstnanosti pod úroveň přirozené míry nezaměstnanosti je spojen s vyšší poptávkou firem po práci a následně s růstem nominálních mzdových sazeb, které firmy promítnou do cen produkce

- pokud nedochází ke změnám cen ostatních VF a nákladů, produktivita práce se nebude měnit a firmy tvoří ceny ziskovou přirážkou, musí se rostoucí mzdové náklady promítnout do cen produkce- rostoucí ceny produkce budou zvyšovat míru inflace- pokles skutečné míry nezaměstnanosti pod úroveň přirozené míry nezaměstnanosti je spojen s vyšší mírou inflace

Okunův zákon- vysvětluje souvislost mezi produkční mezerou a změnou v míře nezaměstnanosti - Okun zkoumal souvislost odchylky reálného produktu od potencionálního produktu s odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od její přirozené míry- jeho závěr: pokles míry nezaměstnanosti o jeden procentní bod pod přirozenou míru je doprovázen růstem reálného produktu nad potenciální úroveň o více než 1 procentní bod- odchylka skutečného reálného produktu od potenciálního produktu (produkční mezera) bude spojena s určitou změnou v míře nezaměstnanosti (odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od její přirozené míry)- jak velká bude tato nezaměstnanost (odchylka), závisí na koeficientu- koeficient je určen možností a ochotou firem propouštět a najímat zaměstnance v období recese a expanze

- Okunův zákon však říká, že odchylky reálného produktu od potenciálního produktu (produkční mezera) nejsou doprovázeny stejnou změnou v míře nezaměstnanosti- v období expanze tak firmy nezvyšují poptávku po práci proporcionálně k růstu produkce- obdobně v období recese neklesá ve stejném poměru poptávka po práci, resp. firmy nepropouštějí zaměstnance adekvátně k poklesu produkce- pokud se ekonomika dostane do kladné produkční mezery (Y>Y*), u<u*), firmy nebudou přijímat stejné množství pracovníků, o kolik zvýšily množství produkce (v%)- některé činnosti může zabezpečovat stejný počet pracovníků (marketing, prodej, administrativa apod.)

- naopak v období recese, kdy je ekonomika v záporné produkční mezeře (Y<Y*), u>u*) a firmy snižují produkci, nedojde k proporcionálnímu propouštění, ale firmy snižují počet pracovníků zejména u méně kvalifikovaných profesí- zaměstnance s vyšší kvalifikací si firma snaží udržet, protože jsou s nimi spojeny vyšší náklady v podobě jejich vyhledávání, zaškolování apod. - firmy tak zvažuje náklady a přínosy, které jsou s propouštěním spojeny- po skončení recese by firma tyto zaměstnance opět hledala na trhu práce, což vyžaduje vyšší náklady, než by dosahovaly náklady na udržení těchto zaměstnanců v období recese - také častá fluktuace pracovníků má negativní dopad na produktivitu práce ve firmě

15. Phillipsova křivka: rozšířená verze s adaptivními a racionálními očekáváními.

Rozšířená Phillipsova křivka a inflační očekávání- inflační očekávání vstupují do rozhodování firem i ostatních subjektů (domácností, odborů, CB, vlády)- jsou určující pro pochopení vývoje míry inflace nejen v současném období, ale i v budoucnosti- inflační očekávání ekonomických subjektů mají zásadní vliv na skutečnou míru inflace- rozhodování o příštím vývoji cen má stejnou podobu jako jakékoliv rozhodování a prognóza- snažíme se shromažďovat a vyhodnocovat dostupné informace, které zpravidla vycházejí z našich zkušeností nebo odhadu budoucího vývoje- adaptivní očekávání – vychází z předcházejících zkušeností, tj. z vývoje míry inflace v minulém období- např. míra inflace v minulém období 3%, je zřejmé že tuto zkušenost ekonomické subjekty promítnou do svých rozhodnutí např. při vyjednávání o mzdách, při stanovení cen apod. - racionální očekávání – rozhodování je založeno na shromažďování všech dostupných informací, např. o vývoji poptávky, cen surovin a energií, měnového kurzu, měnové politiky CB apod. - v obou případech je důležité, že míru inflace určují očekávaní ekonomických subjektů o příštím vývoji cen- pokud budeme očekávat, že míra inflace v příštím období poroste v průměru o 3%, tato informace se stane součástí našich ekonomických rozhodnutí a dojde k naplnění těchto očekávání- tato očekávání se pak promítají do praktických rozhodnutí o požadovaných mzdách, do rozhodnutí firem o stanovení cen apod. - je však zřejmé, že očekávání sehrávají důležitou roli pro vývoj míry inflace v příštím období- inflační očekávání vysvětlují, proč existuje míra inflace i bez vnějších šoků, které narušují cenovou stabilitu- očekávání jsou základem pro vysvětlení tzv. setrvačné inflace, která odráží fakt, že míra inflace je v čase stabilní a je určena inflačními očekáváními - inflační očekávání se stávají důležitou součástí vysvětlení vztahu mezi inflací a nezaměstnaností

- skutečná míra inflace je tak ovlivněna třemi faktory:- očekávanou mírou inflace- odchylkou skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené míry nezaměstnanosti (cyklická nezaměst.)- nákladovými (nabídkovými šoky)

- existuje jen jedna úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace a stabilními očekáváními- je to míra nezaměstnanosti, která je na úrovni potenciálního produktu, pokud je trh práce v rovnováze- Milton Friedman nazval tuto nezaměstnanosti přirozenou mírou nezaměstnanosti- proč a jak dochází k substitučnímu vztahu jen v krátkém období, vysvětlili ekonomové jako tzv. peněžní iluzi

- graf: ekonomika se nachází v nulové produkční mezeře, to znamená, že reálný produkt je na úrovni potencionálního produktu- současně je tak míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti - tato situace je charakteristická stabilní a současně očekávanou mírou inflace (setrvačnou mírou inflace)- skutečná míra inflace je stejná jako očekávaná míra inflace (π0 = 2%)- CB se rozhodne zvýšit AD prostřednictvím růstu peněžní zásoby (poklesem úrokových sazeb)- růst AD a pokles skutečné míry nezaměstnanosti (u1) pod úroveň přirozené míry (u*) dostane ekonomiku do kladné produkční mezery (Y > Y*)- dochází ke zvyšování cen produkce, které se promítne do zvýšení míry inflace, např. na π1 = 5%- krátkodobě tak dochází k substituci mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti- pohybujeme se po krátkodobé Phillipsově křivce SPC0, ale skutečná míra inflace vzrostla na 5%- firmy zvyšují svou poptávku po práci a zaměstnanci jsou ochotni více pracovat, protože firmy nabízejí vyšší nominální mzdové sazby- proč jsou ale zaměstnanci ochotni pracovat více, když růst nominálních mzdových sazeb neznamená, že budou reálně více vydělávat (neboť nominální mzdové sazby sice rostou, ale roste také míra inflace)- zaměstnanci totiž podléhají peněžní iluzi a zaměňují vývoj nominálních a reálných veličin- peněžní iluze může krátkodobě zvyšovat reálný produkt, protože zaměstnanci si neuvědomují, že jejich mzdy rostou pomaleji, než roste míra inflace a jsou ochotni nabízet více práce- dlouhodobě si ale zaměstnanci uvědomí peněžní iluzi a budou požadovat kompenzaci reálných mzdových sazeb a růst nominálních mzdových sazeb, který zabezpečí stabilní vývoj reálných mzdových sazeb - růst nákladů firmy v podobě vyšších nominálních mzdových sazeb navrací ekonomiku zpět na úroveň potenciálního produktu a úroveň přirozené míry nezaměstnanosti- zaměstnanci byli ochotni krátkodobě více pracovat, protože vycházejí z adaptivních očekávání- jejich rozhodování vycházelo z předchozí míry inflace, a proto byli ochotni více pracovat i za nižší reálné mzdy, protože se domnívali, že jejich reálné mzdy vzrostly- rozpoznání peněžní iluze ale vede k růstu nominálních mzdových sazeb, které prosazují zaměstnanci, a současně klesá ochota firem za tyto mzdové sazby zaměstnávat- klesá poptávka po práci, která navede ekonomiku zpět na úroveň potenciálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti - důsledkem bude pouze vyšší míra inflace a současně vyšší inflační očekávání - pokud růst AD zvýšil míru inflace o 3 procentní body, potom v příštím období a po návratu ekonomiky na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti budou všichni očekávat tuto míru inflace, to je π1 = 5%- proto v příštím období ji promítnou do cen produkce a dohod mzdových sazbách- inflace se tak stává setrvačnou- růst inflačních očekávání také změnil krátkodobou Phillipsovu křivku- nová Phillipsova křivka SPC1 se posunula směrem nahoru, tj. při každé úrovni nezaměstnanosti bude vyšší míra inflace- současně bude také přirozené míry nezaměstnanosti dosaženo při vyšší míře inflace, která je dána inflačními očekáváními předchozího období- spojením krátkodobých Phillipsových křivek, které jsou vždy určeny určitou mírou očekávané inflace a přirozené míry nezaměstnanosti dostaneme dlouhodobou Phillipsovu křivku (vertikální)- dlouhodobá Phillipsova křivka je spojena se stabilní mírou inflace, a proto je skutečná míra inflace rovna očekávané míře inflace

Racionální očekávání - graf: situace, pokud by ekonomické subjekty tvořily svá očekávání plně racionálně- CB uskuteční expanzivní měnovou politiku a zvýší AD

- v tomto případě ekonomické subjekty okamžitě přizpůsobí svá očekávání – racionálně očekávají, že v budoucnosti vzroste pouze míra inflace (na 5%) a tuto úvahu okamžitě promítnou do změn cen a mezd- reálný produkt a míra nezaměstnanosti se proto nemění- pouze dojde k rychlému růstu skutečné a očekávané míry inflace- v případě racionálního očekávání vlastně neexistuje krátkodobá Phillipsova křivka- přesněji řečeno, krátkodobá Phillipsova křivka je stejná jako dlouhodobá, tj. neexistuje substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností