Vývoj a historie jaderných zbraní a jejich význam v dnešní ... · využitelnost, atom se stal...

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta

Ústav radiologie, toxikologie a ochrany obyvatelstva

Bakalářská práce

Vývoj a historie jaderných zbraní a jejich význam v dnešní době

Vypracoval: Jiří Krafka Vedoucí práce: Mgr. Renata Havránková, Ph.D.

České Budějovice 2016

Abstrakt

Pojem atom fascinoval filozofy již ve starém Řecku. Od té doby se o atom čím dál

více zajímali vědci ze všech koutů světa, kteří zkoumali jeho strukturu, vlastnosti a

využitelnost, atom se stal také základním prvkem pro sestrojení jaderné zbraně. Tu se za

druhé světové války pokoušelo sestrojit mnoho států z celého světa. V roce 1945 se

podařilo ji sestrojit Spojeným státům. Ty je použily proti civilnímu obyvatelstvu, a to

hned dvakrát. Byly shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki. Od roku 1945

bylo provedeno více než 2 000 jaderných testů. A proto vznikly mezinárodní smlouvy,

které upravují testování a používání jaderných zbraní.

V teoretické části bakalářské práce na téma „Vývoj a historie jaderných zbraní

a jejich význam v dnešní době“ se zabývám nejprve atomem, jeho historií, dále

radioaktivitou. Další část bakalářské práce je věnována vývoji jaderných zbraní

v různých zemích, které se snažily sestrojit jadernou zbraň za války. Poté jsem popsal

válečné použití jaderných zbraní proti civilnímu obyvatelstvu v Japonsku ve městech

Hirošima a Nagasaki, což vedlo k ukončení druhé světové války. Dále následuje část

bakalářské práce, která je věnována vývoji jaderných zbraní od poválečného období až

do současnosti. Ihned po válce započal „závod“ v jaderném zbrojení. „Závodu“

jaderného zbrojení se účastnily světové mocnosti, které chtěly udržet svůj vliv ve světě

a demonstrovat svou sílu. Popsal jsem použití jaderných zbraní mocnostmi, které

zkoušely jejich možné použití a účinnost. Následně jsem rozebral mezinárodní smlouvy,

které omezují používání jaderných zbraní a jaderné zbrojení.

Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit možnosti použití jaderných zbraní případně

jaderné války, ověřit a porovnat znalosti studentů studijního programu Ochrana

obyvatelstva o jaderných zbraních a jejich účincích v bakalářském a navazujícím

magisterském studiu.

V rámci práce byly stanoveny hypotézy: „Znalosti studentů studijního programu

Ochrana obyvatelstva mají normální rozdělení“ a „Znalosti studentů navazujícího

magisterského studia budou statisticky významnější než u studentů bakalářského

studia“.

K dosažení vymezených cílů bylo nutné analyzovat literární prameny a další zdroje.

Dále bylo nezbytné vytvořit dotazník, a provést dotazníkové šetření. Výzkumný soubor

představovalo 126 studentů bakalářského studijního programu a 50 studentů

magisterského studijního programu. Dotazník, který byl předložen studentům,

obsahoval 14 otázek. Dotazník byl zaměřen na zjištění znalostí v oblasti jaderných

zbraní a na základě výsledků jsem porovnával znalosti studentů mezi bakalářským

a magisterským studijním programem. Studenti navazujícího studijního programu oboru

Ochrana obyvatelstva prokázali lepší znalosti ve zkoumané problematice než studenti

bakalářského studijního programu. Avšak studenti v některých otázkách projevili

nedostatečnou znalost. Zejména u druhé otázky, protože pouze 33 % dotazovaných

respondentů vědělo, jak se v Německu nazýval jaderný program. Další problémová

otázka je třináctá, a to proto, že 53 % studentů ví, že nejvíce jaderných testů provedly

Spojené státy a 47 % studentů se domnívalo, že jich nejvíce provedl Sovětský svaz. U

čtvrté otázky správně zodpovědělo 55 % studentů. Otázka zněla „Jak se nazývala první

jaderná bomba“. Také u šesté otázky pouze 55 % studentů dovede odpovědět, kdy byla

tato bomba otestována. Naopak studenti prokázali největší znalost u sedmé a osmé

otázky. U sedmé otázky 96 % studentů zná, že po výbuchu jaderné bomby se vytvoří

atomový hřib. U osmé otázky 100 % studentů ví, že jaderné bomby byly svrženy na

japonská města Hirošima a Nagasaki. Získaná data z dotazníků byla statisticky

zpracována. Následně byly potvrzeny zvolené hypotézy, znalosti studentů studijního

programu Ochrana obyvatelstva mají normální rozdělení a znalosti studentů

navazujícího magisterského studia budou statisticky významnější než u studentů

bakalářského studia.

Přínosem práce je získaný obraz znalostí studentů studijního programu Ochrana

obyvatelstva o jaderných zbraních a jejich účincích v bakalářském a navazujícím

magisterském studiu. Výstupy práce budou sloužit jako výukový text pro studenty

studijního programu Ochrana obyvatelstva v bakalářském i navazujícím magisterském

studiu.

Klíčová slova: jaderné zbraně, ochrana obyvatelstva, jaderné zbrojení, znalosti studentů,

bakalářské a navazující magisterské studium

Abstract

The term atom has fascinated the philosophers since Ancient Greece. Since this

period the scientists from the whole world have been more and more interested in the

atom. They have researched its structure, properties and applicability. The atom has also

become the basic element for constructing nuclear weapons. Many states all over the

world tried to construct these weapons during the Second World War. In 1945 the

United States of America managed to design ones. The Americans used them against

the civil inhabitants twice. The weapons were dropped over the Japanese cities of

Hiroshima and Nagasaki. Since the year 1945 more than 2 000 nuclear tests have been

taken. That is why international contracts which adjust the testing and use of nuclear

weapons have emerged.

In the theoretical part of my bachelor’s thesis on the topic “The development and

history of nuclear weapons and their significance for today’s world” I deal with the

atom, its history and radioactivity. The next part of the bachelor’s thesis is dedicated to

the development of nuclear weapons in various countries which tried to design a nuclear

weapon during the war. Afterwards I described the war use of nuclear weapons against

the civil inhabitants in two Japanese cities, Hiroshima and Nagasaki, which lead to the

end of the Second World War. Then there is a part of the thesis which pays attention to

the development of nuclear weapons from the post-war era up to the present.

Immediately after the war the “nuclear arms race” started. The world powers which

wanted to keep their influence in the world and demonstrate their power took part in it. I

also described the use of nuclear weapons by these world powers which tried possible

application and effectiveness of these weapons. Subsequently I analysed international

contracts which limit the use of nuclear weapons and nuclear armament.

The aim of the bachelor’s thesis was to evaluate possible use of nuclear weapons,

alternatively a nuclear war, and to verify and compare students’ knowledge of nuclear

weapons and their effects. These students involved in the research were the ones

studying the programme Population Protection in the bachelor’s as well as in the

master’s study. Within the thesis the following hypotheses were stated: “The knowledge

of students of the study programme Population Protection has normal distribution” and

“The knowledge of students of master’s study will be statistically more prominent than

of the ones studying the bachelor’s study.

To reach defined aims it was necessary to analyse literary and other sources. Next, it

was indispensable to create a questionnaire and perform a questionnaire survey. The

research ensemble comprised 126 students of the bachelor’s study programme and 50

students of the master’s study programme. The questionnaire which was presented to

these students consisted of 14 questions. It was aimed at finding out the knowledge in

the sphere of nuclear weapons and on the basis of the results I compared the knowledge

of the students of the bachelor’s study programme and the master’s one. The students of

the programme Population Protection in the master’s study proved better knowledge of

examined issues than the students of the bachelor’s study. However, the students

showed unsatisfactory knowledge in some of the questions. Especially in the second

one, only 33 % of the respondents knew what the name of nuclear programme in

Germany was. The next problematic question was the one number 13, in view of the

fact that 53 % of the students know that the most nuclear tests were performed by the

United States and 47 % of the students thought that it was the Soviet Union which

carried out the most tests. The question number 4 was correctly answered by 55 % of

the students. The question was: “What was the name of the first nuclear bomb?”. The

sixth question concerning the year of testing this first bomb was also correctly answered

by only 55 % of the students. On the other hand, the students proved the best knowledge

when responding to the seventh and eighth question. When answering the question

number 7, 96 % of the students know that after the explosion of a nuclear bomb a

mushrooms cloud is formed. The eighth question proved that 100 % of the students

know that nuclear bombs were dropped over the Japanese cities of Hiroshima and

Nagasaki. The gained data from the questionnaires were statistically processed.

Subsequently, the given hypotheses were confirmed, the knowledge of students of the

study programme Population Protection has normal distribution and the knowledge of

students of master’s study will be statistically more prominent than of the ones studying

the bachelor’s study.

The benefit of the thesis is an obtained picture of knowledge of nuclear weapons

and their effects of the students of the study programme Population Protection in the

bachelor’s as well as in the master’s study. The output of the work will be served as a

study text for the students of the study programme Population Protection in the

bachelor’s and master’s study.

Key words: nuclear weapons, population protection, nuclear armament, students’

knowledge, bachelor’s and master’s study

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím

pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím

se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých

Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského

práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž

elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby

kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s

databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 3. 5. 2016 .......................................................

Jiří Krafka

Poděkování

Velice rád bych zde poděkoval paní Mgr. Renatě Havránkové, Ph.D. za veškerou

pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce.

9

Obsah

1 Teoretická část ....................................................................................................... 14 1.1 Druhy a principy jaderných zbraní ....................................................................... 15 1.1.1 Štěpné zbraně ..................................................................................................... 15 1.1.2 Termojaderné zbraně ......................................................................................... 18 1.1.3 Třífázová jaderná nálož ..................................................................................... 20 1.2 Vývoj jaderných zbraní během druhé světové války ............................................ 21

1.2.1 Vývoj jaderných zbraní v Německu .................................................................. 21

1.2.2 Vývoj jaderných zbraní v Japonsku ................................................................... 22

1.2.3 Vývoj jaderných zbraní ve Velké Británii ......................................................... 23 1.2.4 Vývoj jaderných zbraní v USA .......................................................................... 23 1.2.5 Jaderný program v SSSR ................................................................................... 25 1.3 Bombardování Japonských měst .......................................................................... 25 1.3.1 Přípravy na svržení atomových bomb ............................................................... 25

1.3.2 Následky výbuchu jaderných bomb ................................................................... 26 1.4 Vývoj jaderných zbraní po válce .......................................................................... 27 1.4.1 Poválečný program v USA ................................................................................ 28 1.4.2 Poválečný program v SSSR ............................................................................... 29

1.4.3 Poválečný program ve Velké Británii ................................................................ 31

1.5 Poválečný program ve Francii .............................................................................. 33 1.6 Poválečný program v Číně .................................................................................... 34 1.7 Státy vlastnící jaderné zbraně ............................................................................... 35

1.8 Kontrola jaderného zbrojení ................................................................................. 36 1.8.1 Smlouva o nešíření jaderných zbraní ................................................................. 37

1.8.2 Smlouvy SALT .................................................................................................. 38 1.8.3 Smlouvy START ............................................................................................... 39

2 Cíle práce a hypotézy ............................................................................................ 40 3 Metodika ................................................................................................................. 41

3.1 Metody deskriptivní statistiky .............................................................................. 42 3.2 Metody matematické statistiky ............................................................................. 43

3.2.1 Neparametrické testování hypotéz ..................................................................... 43 3.2.2 Parametrické testování hypotéz ......................................................................... 44

4 Výsledky ................................................................................................................. 45 4.1 Výsledky dotazníkového šetření ........................................................................... 45

4.2 Statistické zpracování výsledků dotazníkového šetření........................................ 68 4.2.1 Statistické zpracování výsledků studentů bakalářského studia .......................... 68 4.2.2 Statistické zpracování výsledků studentů navazujícího magisterského studia .. 75 4.2.3 Porovnání znalostí studentů bakalářského a navazujícího magisterského studia

.................................................................................................................................... 83

5 Diskuze .................................................................................................................... 85 6 Závěr ....................................................................................................................... 90

7 Seznam použité literatury ..................................................................................... 92 8 Seznam obrázků ..................................................................................................... 95 9 Seznam tabulek ...................................................................................................... 96

10

10 Přílohy .................................................................................................................... 97

11

Seznam použitých zkratek

MAUD Military Application of Uranium Detonation (vojenské

použití uranového výbuchu)

TNT trinitrotoluen

MIRV Multiple independently targetable reentry vehicle

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

ICBM Intercontinental ballistic missile (Mezikontinentální

balistická střela)

SLBM Submarine-launched ballistic missile

SALT I a SALT II Strategic Arms Limitation Talks – Smlouvy o omezení

strategických jaderných zbraní

START I a START II Strategic Arms Reduction Treaty – smlouvy o redukci

jaderných strategických zbraní

12

Úvod

Na vývoj první jaderné zbraně bylo vynaloženo mnoho prostředků a touha vynalézt

jí stále rostla. Ve vývoji jaderných zbraní vznikl jakýsi „závod“ mezi světovými

mocnostmi během druhé světové války. Státy chtěly vynalézt jadernou zbraň, a tím

dosáhnout nadvlády nad ostatními státy a vyhrát druhou světovou válku.

Jak všichni víme, tak jadernou zbraň jako první sestrojily Spojené státy, jaderné zbraně

byly vzápětí také použity ve druhé světové válce proti civilnímu obyvatelstvu. Což bylo

naštěstí jediné použití jaderných zbraní na civilním obyvatelstvu v historii lidstva, ale

po válce probíhalo mnoho jaderných pokusů. Ty probíhaly hlavně během studené války.

Pomocí nich a jaderným zbrojením státy demonstrovaly svou sílu.

I přes pokusy o kontrolu jaderného zbrojení, skrze smlouvu o nešíření jaderných zbraní,

smlouvy START a SALT si myslím, že riziko použití jaderných zbraní je i v dnešní

době veliké. Bohužel se stalo mnoho případů, kdy se mezinárodní dohody stále porušují

a nedodržují, takže nemáme jistotu, že se jaderné zbraně nemohou stát nástrojem pro

použití násilí v budoucnu. Jaderné zbraně vlastní i nedemokratické státy, ve kterých

převládá komunismus a autoritářský režim, nebo je u nich vládní nestabilita.

A samozřejmě existuje i určité riziko, že se jaderné zbraně zmocní nějaká teroristická

skupina a použije je k teroristickým činům. Jelikož jaderné zbraně patří ke zbraním

hromadného ničení, tak jejich použití by mělo tragické následky, proto se domnívám, že

jedno použití jaderné zbraně proti civilnímu obyvatelstvu by zapříčinilo sérii dalších

incidentů a mohlo by to vyústit až v jadernou válku, jejíž následky by byly katastrofální.

Svou bakalářskou práci na téma „Vývoj a historie jaderných zbraní a jejich význam

v dnešní době“ jsem si vybral proto, že toto téma je velice zajímavé a v dnešní době

aktuální. Získanými poznatky a materiály bych rád informoval čtenáře a doufám, že

bude použita jako studijní materiál.

13

Cílem předložené bakalářské práce bylo:

1) Zhodnotit možnosti použití jaderných zbraní, případně jaderné války.

2) Ověřit a porovnat znalosti studentů studijního programu Ochrany obyvatelstva

o jaderných zbraních a jejich účincích v bakalářském a navazujícím magisterském

studiu.

V úvodní části této práce se zabývám druhy a principy jaderných zbraní. Prvním

typem jaderné zbraně jsou štěpné zbraně, u kterých je základním principem štěpná

neboli řetězová reakce těžkých atomových jader. Druhým typem jsou termojaderné

(vodíkové) zbraně, které jsou založeny na jaderné syntéze. Dalším typem jsou třífázové

jaderné nálože, jak už z jejich názvu vyplývá, v náloži probíhají tři fáze: štěpení v

roznětce, termojaderná reakce a následné štěpení. Další část práce se zaměřuje na vývoj

jaderných zbraní během druhé světové války. Bombardování japonských měst Hirošima

a Nagasaki je věnována samostatná kapitola z důvodu významnosti této události v

kontextu vývoje jaderných zbraní. Následující část je věnována vývoji jaderných zbraní

v poválečných programech USA, SSSR, Velké Británie, Francie a Číny.

V posledních kapitolách teoretické části jsou vyjmenovány státy oficiálně vlastnící

jaderné zbraně a státy podezřelé z jejich držení. A dále jsou popsány dokumenty

stahující se ke kontrole jaderného zbrojení.

Výzkum byl proveden pomocí dotazníků, které byly rozdány posluchačům studijního

programu Ochrana obyvatelstva, které byly následně zpracovány a vyhodnoceny.

Vyhodnocení stanovených hypotéz bylo testováno prostřednictvím metod deskriptivní

a matematické statistiky.

14

1 Teoretická část

Již ve starém Řecku se pojem atom objevoval. Leukippos a Démokritos byli

přírodní filozofové, kteří přišli s atomistickou teorií. Démokritos se domníval, že hmota

je tvořena mnoha nepatrnými tělísky, které nejsme schopni našimi smysly vnímat.

Předpokládal, že se tyto tělíska nedají dělit a nazval je atomy. Atom pochází z řeckého

slova atomos, což znamená nedělitelný. Ovšem toto bylo mylné tvrzení, ale na tuto

dobu to bylo zcela převratné. (1, 3, 4)

Na počátku 19. století přišel John Dalton s hlavními principy atomové teorie. Tyto

principy se staly základem pro moderní fyziku a chemii. Inspiroval se Isaacem

Newtonem a tvrdil, že všechny látky se skládají z atomů, jsou k sobě vázány

přitažlivými silami, atomy stejného prvku jsou zcela totožné, od jiných atomů se

odlišují hmotností a velikostí. (1, 3, 4)

Na konci 19. století Thomson vyvrátil teorii o nedělitelných atomech. Bylo to proto,

že objevil elektron. Tento objev zapříčinil vznik Thomsonova (pudinkového) modelu

atomu. Thomsonův model na počátku 20. století překonal Rutherford. Přišel

s planetárním modelem atomu, u kterého kolem jádra obíhají elektrony, jako je tomu

u planet, které obíhají Slunce. Posléze přišel Bohr s Bohrovým modelem atomu. (1, 3,

4)

Dále následoval důležitý krok, který vedl k sestrojení jaderných zbraní, a tím je

objevení radioaktivity neboli radioaktivní přeměny, což je jev, při kterém dochází k

samovolné vnitřní přeměně složení, nebo energetického stavu atomových jader.

Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. K objasnění podstaty

radioaktivity zásadním způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre Curie a Marie

Curie Sklodowska.(1, 3, 4, 10)

Radioaktivita se rozděluje na přirozenou a umělou. Přirozená radioaktivita je

důsledkem samovolné přeměny atomového jádra. V přírodě se vyskytuje poměrně velké

množství radioaktivních látek. Včetně tkání živých organismů.(1, 3, 4, 10)

15

1.1 Druhy a principy jaderných zbraní

Princip jaderných zbraní je založen na uvolnění energie z atomového jádra. Pro lepší

představu, při rozštěpení jader 1 kilogramu uranu se uvolní taková energie, která se

uvolní při spálení 3 000 tun uhlí. Teoreticky by se dalo štěpit jádro jakéhokoliv prvku,

ale pro získání jaderné energie jsou prakticky významné jen izotopy některých těžkých

prvků. Zejména to jsou dva izotopy uranu, což je 235U a 233U a izotop plutonia 239Pu.

Tyto radionuklidy jsou základním materiálem pro jadernou bombu. (2, 3, 4, 5)

V jaderné bombě probíhá štěpná reakce, což je fyzikální princip nejstaršího druhu

jaderné zbraně, která se nazývala jako „atomová puma“. U novějšího typu jaderných

zbraní je štěpná reakce iniciátorem jaderné syntézy, která se projevuje daleko větším

množstvím uvolněné energie. Jedná se o typ jaderné zbraně, který se označoval jako

vodíková puma, ale dnes se označuje jako termojaderná zbraň.

Dále se vyvíjely jaderné zbraně, které mají vyšší efekt, jako u tzv. třífázové nálože,

ale upravovaly se ničivé faktory. Také se začaly vyvíjet i miniaturní jaderné nálože,

které se řadí do taktických jaderných zbraní. Tyto zbraně jsou velice nebezpečné, a to

zejména proto, že nejsou dostatečným způsobem zabezpečeny proti zneužití či

náhodnému použití. Tudíž existence těchto miniaturních jaderných náloží zvyšuje

možnost jaderné války a zároveň hrozí jaderný terorismus.

Jak už bylo řečeno, jsou dva zásadní principy jaderných zbraní. U štěpných zbraní je

základní princip jaderné štěpení. Zatímco u termojaderných (vodíkových) zbraní je

základní princip jaderná syntéza. (2, 3, 4, 5, 9)

1.1.1 Štěpné zbraně

Princip klasické jaderné bomby je štěpná neboli řetězová reakce těžkých atomových

jader. Tato reakce probíhá tak, že ostřelováním jádra radionuklidu uranu 235U

primárním neutronem vnikne tato částice do nestabilního jádra, a to se rozpadne na dvě

stejná jádra. Z jádra se uvolní 1 až 3 sekundární neutrony. Pokud máme dostatek čistého

16

235U, tak každý sekundární neutron vyvolává štěpení dalších jader. Toto štěpení je

provázeno velkým množstvím energie. Štěpná reakce je znázorněna na obrázku 1.

Obrázek 1: Štěpná reakce (5)

Neutrony, emitované při štěpení mají velkou rychlost asi 2.107 m.s-1. Náraz neutronu

do dalšího radionuklidu trvá měně než miliontinu sekundy (10-8 s). Pokud máme

k dispozici více než jeden neutron, tak jejich počet narůstá exponenciálně, totéž platí

i pro uvolněnou energii. Ve skutečném uspořádání štěpné nálože může být 56 generací

štěpení. To znásobí počet neutronů tak, že dojde k 3,2.1024 štěpení. Úhrnná uvolněná

okamžitá energie na jedno štěpení je 29 pJ. Pokud proběhne k štěpení všech

56 generací, úhrnná uvolněná okamžitá energie bude 92 TJ, což odpovídá síle

22 kilotun TNT (trinitrotoluen). Celý tento proces proběhne v kratším čase než je jedna

mikrosekunda. Z toho vyplývá, že průběh štěpné reakce je ovlivňován množstvím

použitého materiálu, ale i jeho tvarem. Při malém množství štěpného materiálu je

produkce neutronů nízká, i když tvar materiálu je kulovitý, což je nejvhodnější tvar

materiálu. (2, 3, 4, 5, 7, 9)

Pokud je štěpný materiál v tenké vrstvě, tak nedojde k rozvinutí řetězové reakce,

protože většina sekundárních neutronů vylétne do okolí.

17

Pokud je množství štěpného materiálu větší, než je střední volná dráha neutronů

rozvíjí se štěpná reakce lavinovitě a označuje se jako kritické množství. Kritické

množství štěpného materiálu limituje výbušnou sílu u štěpných zbraní, což je

maximálně 500 kilotun TNT.

Při štěpení jader 1 kilogramu 235U se uvolní okolo 9.1013 J energie. Plutonium 239Pu

se rozpadá obdobně jako 235U, přičemž se uvolňují 2 až 3 i více neutronů.

Velikost kritického množství se může určovat dle koncentrace příslušného radionuklidu,

a také dle konstrukčního uspořádání. Jak jsem uvedl výše, nejvhodnější je kulovitý tvar.

Ale pokud do nálože umístíme i odražeč (nazývaný jako zrcadlo), můžeme bilanci ještě

zlepšit. Stanovit kritické množství je základní problém, co se týče konstrukce jaderné

výbušné nálože, protože v tomto množství proběhne štěpná reakce lavinovitě

explozivním způsobem. Toto množství je nutné v bombě rozdělit na dvě či více

podkritické množství a zajistit jejich spojení se na nadkritické přímo v okamžiku

výbuchu. Aby se toho docílilo, je využitá energie tlakové vlny, která je vyvolána

výbuchem klasické výbušniny.

U jaderné bomby Little Boy byla jaderná nálož vytvarovaná kulovitě, obsahovala

235U a rozdělena na dvě podkritické části. Ta menší část byla do okamžiku exploze

uložena vzdáleně a momentě výbuchu byla vstřelena jako projektil na své místo. Tento

konstrukční typ je charakteristický pro uranové pumy. Označuje se jako „kanonový

typ“, je znázorněn na obrázku 2. (2, 3, 4, 5, 11, 13)

Obrázek 2: Kanonový typ konstrukce (2)

a – odražeč neutronů, b – konvenční výbušná nálož

18

U jaderné pumy Fat Man byl použit implozní typ konstrukčního uspořádání, který

odpovídal prvnímu pokusnému výbuchu jaderné pumy Trinity. Jaderná nálož byla

vytvarovaná do duté koule s podkritickou hustotou. Obsahovala 239Pu. V centru střední

dutiny byl umístěn startovní neutronový zdroj. Plutonium bylo obklopeno trhavinou

a při odpálení došlo k stlačení plutonia nadkritickou hustotu.

Implozní typ je vhodný pro pumy s plutoniem, ale i pro pumy s uranem. Zatímco

kanonový typ je vhodný pouze pro pumy s uranem. Implozní typ je znázorněn na

obrázku 3. (2, 3, 5, 11, 13)

Obrázek 3: Implozní typ konstrukce jaderné nálože (2)

a – odražeč neutronů, b - konvenční výbušná nálož,

c – ovladače výbušného systému, d – roznětky

1.1.2 Termojaderné zbraně

Termojaderné zbraně jsou nazývané i jako vodíkové nebo fúzní zbraně. Energii

uvolňují opačně než štěpné zbraně. V podstatě těžší jádra vznikají z lehčích. Vodík je

jediný prvek, který byl doposud používán pro tuto syntézu.

Existují pouze čtyři typy fúzních reakcí mezi těžšími izotopy vodíku, což je

deuterium (2D) a tritium (3T). Tři z těchto reakcí jsou doprovázeny emisí neutronů, viz

tabulka 1.

19

Tabulka 1: Fúzní reakce (2)

Reakce Uvolněná

energie

(pJ)

1) 2D + 2D = 3He + 1n 0,15

2) 2D + 2D = 3T + 1H 0,64

3) 3T + 2D = 4He + 1n 2,82

4) 3T + 3T = 4He + 1n + 1n 1,81

U štěpné reakce stačí pouze jeden neutron, který je schopen nastartovat řetězovou

reakci, ale u vodíkových zbraní jaderná syntéza nemůže začít, pokud jádra nemají

dostatečnou energii, která je nutná k překonání odpudivých sil, které mezi sebou mají.

Jaderná syntéza je znázorněna na obrázku 4. U termojaderných zbraní potřebnou energii

zajistíme zvýšením teploty reagujícího materiálu. Podle toho se reakce nazývá

„termojaderná. (2, 3, 5, 11, 14)

Obrázek 4: Princip jaderné syntézy (2)

1 – fúze lehkých jader, 2 – vznik labilních jader, 3 – uvolnění energie

Nejsnadněji využitelná reakce je reakce deuteria a tritia, což je reakce číslo 3

v tabulce 1. Pro tuto reakci je třeba vyvinout teplotu přibližně 100 milionů stupňů

Kelvina. Toho lze dosáhnout při jaderném štěpení. A proto je každá termojaderná zbraň

založena na dvoufázovém principu, což je jaderné štěpení a jaderná syntéza. Tedy každá

20

termojaderná zbraň obsahuje štěpnou nálož a syntetickou nálož. Štěpná nálož slouží

jako roznětka, která teplem přivede k reakci syntetickou nálož. Tento princip je

znázorněn na obrázku 5.

Obrázek 5: Konstrukční princip termojaderné nálože (2).

A – štěpná nálož jako roznětka, B – termojaderná nálož, C – plášť nálože

Teoreticky fúzní proces není limitován kritickým množství, tudíž není nijak

omezena celková energie, která je uvolněná při výbuchu termojaderné nálože. Avšak

v praxi nelze použít neomezené množství směsi, protože pak by byla část směsi jen

rozptýlená do okolí a nijak by nereagovala. U termojaderné zbraně nám nepomůže ani

použití odražeče, jako je tomu u štěpných zbraní. Problém je hlavně v dodání dostatečné

energie velkému objemu syntetické směsi k nastartování fúzní reakce. Energie by

musela být dodána rychlostí světla. Tento problém byl vyřešen tím, že větší část směsi

je emitována paprsky X. Tím celý objem fúzní směsi obdrží současně energii, která je

potřebná k nastartování reakce. Díky tomuto způsobu je možné dosáhnout vysokou

výbušnou sílu.

Největší termojaderná zbraň byla vyzkoušena v roce 1961 v Sovětském svazu,

v prostoru Novaja Zemlja. Její ničivá síla byla 60 megatun TNT.(5, 11, 13, 15)

1.1.3 Třífázová jaderná nálož

Třífázová jaderná nálož je další významný typ jaderných zbraní. Nazývá se tak

proto, že v náloži probíhají tři fáze: štěpení v roznětce, termojaderná reakce, následné

21

štěpení. Při třetí fázi se tvoří radioaktivní materiál, ale ve větším množství, než ve fázi

první.

Třífázová jaderná nálož je výhodná, protože obsahuje stejné množství fúzního

materiálu jako termojaderná nálož, ale má podstatně vyšší účinek.

Termojaderná nálož uvolňuje pouze malé množství radioaktivního materiálu,

zatímco třífázová jaderná nálož uvolňuje o dost vyšší množství radioaktivního materiálu

i oproti štěpné náloži. Třífázová jaderná nálož je považována za velmi „špinavou“.

Pak také máme další typy jaderných zbraní, které jsou modifikované. Patří mezi ně:

štěpná nálož se zvýšeným účinkem, štěpná nálož se zvýšenou radioaktivní kontaminací

(slaná bomba, špinavá bomba), nálož se zvýšeným tokem neutronů, zbraň s intenzivním

elektromagnetickým impulsem. (2, 3)

1.2 Vývoj jaderných zbraní během druhé světové války

V minulém století se odehrály dvě světové války, díky kterým se začaly vyvíjet

zbraně hromadného ničení. Do kterých mimo jiné patří i jaderné zbraně. Jako první byly

využity v první světové válce chemické zbraně a údajně i biologické zbraně. Avšak

u biologických zbraní to jsou pouze spekulace, protože neexistuje mnoho důkazů na

použití těchto zbraní. V druhé světové válce nebyly tyto zbraně použity, ale byly

vyvíjeny zbraně zcela jiné, u kterých nebyly využity chemické ani biologické vlastnosti

nýbrž byla použita síla atomového jádra. Ve druhé světové válce byly použity veškeré

možné zdroje, aby mohla být sestrojena jaderná zbraň. Ve druhé světové válce se de

facto odehrála jakási soutěž mocností, která jako první vyrobí jadernou zbraň.(2, 5, 11,

13, 18)

1.2.1 Vývoj jaderných zbraní v Německu

Je zcela bez pochyb, že nacistické Německo chtělo jako první sestrojit jadernou

zbraň, protože chtělo dosáhnout „velkého vítězství“. Musíme vzít v úvahu výbornou

úroveň německých znalostí v jaderné fyzice, radiochemii a jejich nejvyšší stupeň

22

zbrojení. V Německu byl jaderný projekt nazýván Uranový projekt. Ale jeho rozsah,

charakter a cíle nejsou doposud zcela známy a existuje mnoho domněnek. Někteří tvrdí,

že němečtí vědci zcela záměrně zpomalovali vývoj vědeckých prací, protože si

uvědomovali závažnost a ničivou sílu jaderných zbraní. A věděli, co by pro lidstvo

znamenalo, kdyby jaderné zbraně mělo nacistické Německo k dispozici. Jiní zase tvrdí,

že Německo nechtělo sestrojit jadernou zbraň, ale pouze chtělo využít jadernou energii

pro pohon jejich válečných strojů, a tím zvýšit jejich válečnou efektivitu. Ale vzhledem

k tomu, že jaderná zbraň nebyla nacistickým Německem sestrojena, tak někteří jsou

přikloněni k názoru, že se Německo nesnažilo sestrojit jadernou zbraň. Ale v podstatě

dnes převládá názor, že tehdejší neúspěch německých vědců je spíše zásluha. Protože,

kdyby Německo mělo k dispozici jadernou zbraň, mohlo by je využít i na území

Evropy, a to by mělo nedozírné následky.(3, 16, 17, 20, 22)

1.2.2 Vývoj jaderných zbraní v Japonsku

Japonsko bylo německým spojencem a mělo za cíl ovládnout celou Asii. Japonsko

tudíž také vyvíjelo zbraně hromadného ničení. Ve 20. letech minulého století vyvíjeli

chemické zbraně a ve 30. letech minulého století začali masivní vyzbrojování bojových

biologických zbraní. Japonsko pracovalo taká na vývoji jaderných zbraní.

Japonsko se začalo zabývat problematikou jaderných zbraní již před válkou se

Spojenými státy. Generálporučík Takeo Jasuda nařídil provést průzkum surovinových

zdrojů, které mají a zahájit první experimenty. Jaderný program v Japonsku byl

oficiálně zahájen v dubnu roku 1941. Vedením jaderného programu byl pověřen

profesor Jošio Nišinu, který studoval u Nielse Bohra. V jeho týmu pracovalo přes sto

mladých vědců, a to i dva, kteří později získali Nobelovu cenu.

Po porážce Japonska v námořní bitvě o Midway a poté, co získalo informace od

zpravodajců o americkém projektu Manhattan, tak chtělo Japonsko ještě více získat

jadernou zbraň a jejich úsilí o získání jaderné zbraně ještě více zvýšilo. V Japonsku

proběhlo mnoho zasedání, která řešila otázku, zda je vůbec možné vyrobit jadernou

zbraň a jsou-li schopni vojensky jí využít. Protože to bylo opravdu obtížné, měli

23

nedostatek surovin a lidských zdrojů, tak nebylo reálné vyrobit jadernou zbraň dříve,

než za deset let. Jelikož výzkum jaderných zbraní nebyl pro Japonsko perspektivní, tak

byl roku 1943 zastaven. Vývoj jaderných zbraní v Japonsku probíhal jen v laboratorních

podmínkách.(2, 3, 27)

1.2.3 Vývoj jaderných zbraní ve Velké Británii

Velká Británie si byla vědoma důležitosti problematiky jaderných zbraní, ale poté

co vypukla 2. světová válka, tak Velká Británie musela řešit podstatnější problémy, jako

například vývoj radaru na obranu proti letectvu.

Avšak důležitým zvratem bylo, když dva němečtí emigranti vypracovali památné

memorandum zvané „O vytvoření superbomby založené na jaderné štěpné reakci

v uranu“. Toto memorandum je mělo přesvědčit, že sestrojení jaderné bomby je reálné.

Zároveň oba vědci varovali před použitím jaderné bomby, protože bombu nelze použít

bez toho, aby nezabila velký počet civilních obyvatel, a proto by použití jaderné bomby

mohlo být pro Velkou Británii nepřípustným. Velká Británie měla silné obavy

z německého útoku a hlavně měla strach, že Německo použije jaderné zbraně. A tak si

Velká Británie mohla omluvit vývoj jaderných zbraní. Vznikl výbor MAUD (Military

Application of Uranium Detonation – vojenské použití uranového výbuchu), jeho úkol

byl, aby sjednotil výzkum jaderné zbraně. Vytvořil dvě závěrečné zprávy, v první

ustanovil, že vývoj jaderné zbraně je reálný a ve druhé, že je nutné s vývojem začít

ihned, protože hrozí, že Velká Británie by mohla ve vývoji zaostávat vůči jiným zemím

a hlavně proti Německu. I když by válka skončila dříve, než by byla jaderná zbraň

vyvinuta, tak vynaložené úsilí na vývoj nebude marné, protože vždy bude určité riziko

války. (2, 3, 7, 19)

1.2.4 Vývoj jaderných zbraní v USA

Vzhledem k situaci, která panovala v Evropě po nástupu Německa k moci,

zareagovaly Spojené státy tím, že přijaly stovky vědců z Evropy, mezi kterými byli

24

i jaderní fyzici. Hlavně tedy admiralitu zajímala atomová energie jako možnost využití

k pohonu plavidel a jaderným výzkumem byla pověřena Námořní výzkumná laboratoř

ve Washingtonu, která zahájila vývoj metody čištění uranu tepelnou difusí.

Albert Einstein, Leo Szilard a Eugene Wigner zasáhli do dějin jaderných zbraní tím,

že napsali prezidentovi Frankline Rooseveltovi dopis, ve kterém uvedli důležité

a přesvědčivé argumenty, proč by měl být zahájen americký vojenský jaderný program.

Ačkoli Albert Einstein toho později litoval, protože v následujících letech se věci

vyvinuly tak, že přiznal chybu a řekl: „Kdybych věděl, že se Němcům nepodaří

atomovou bombu vyvinout, vývoj naší bomby bych nepodpořil.“(3)

Projekt Manhattan

Ministerstvo války zřídilo Manhattanský ženijní útvar a celý projekt převedlo pod

vojenskou správu. Veškeré práce, které se týkaly jaderných zbraní, probíhaly pod

názvem Manhattan Engineer District (MED). V listopadu 1942 byla zahájena výstavba

experimentálního střediska Los Alamos v Novém Mexiku. Řízení střediska převzal

Julius Robert Oppenheimer. V Los Alamos pracovalo 5 000 vědců, kteří řešili zásadní

otázku, a to jak přivést bombu k výbuchu.

Koncem června 1945 byla konečně sestrojena jaderná bomba zvaná Gadget. Byla to

implozivní plutoniová bomba. Tato bomba byla testována poblíž městečka Alamogordo,

které leží západně od Los Alamos. Zkušební test se nazýval Trinity a byl spuštěn 16.

července v 5:30. Tehdy byla „zažehnuta jiskra prvního atomového ohně v lidských

dějinách“(3). Výbuch spatřilo mnoho očitých svědků, kteří z výbuchu byly takřka

unešení. Vznikla tlaková vlna, ohnivá koule se zvětšovala a v místě výbuchu se vytvořil

atomový hřib, který se stal symbolem jaderné války. Efekty jaderného výbuchu byly

viditelné až 200 kilometrů od místa výbuchu. Přičemž obyvatelstvo bylo uklidněno

prohlášením, že došlo k výbuchu velkého množství výbušných látek. Ocelová věž, na

kterou byla bomba umístěna, zmizela a vznikl kráter, který měl v průměru 300 metrů.

V okruhu

1 500 metrů byla půda sežehnuta. Výbuch dosáhl účinnosti 20 kilotun TNT. To bylo

100krát více, než se předpokládalo.(2, 3, 13)

25

1.2.5 Jaderný program v SSSR

Sovětský svaz se obával použití jaderné zbraně nepřítelem, což bylo pro Sovětský

svaz jistým nebezpečím. Sovětský svaz měl informace o Uranovém projektu

a o projektu Manhattan. Laboratoře měli přímo v Moskvě. Začátky jaderného programu

byly poměrně skromné, protože ještě v dubnu 1944 zde pracovalo pouze 70 lidí. Vývoj

jaderné zbraně v Sovětském svazu intenzivně pokračoval i po válce. Bylo to obtížné

období, protože v Sovětském svazu panovaly podmínky nedostatku a probíhala

poválečná obnova. Avšak Sovětský svaz si dal, jako cíl, v co nejkratším možném

termínu prolomit jaderný monopol USA. Roku 1947 V. M. Molotov oznámil, že pro

Sovětský svaz už neexistuje tajemství jaderné zbraně. Jenže na Západě toto oznámení

považovali pouze jako sovětskou propagandu. První zkoušku jaderné pumy Sovětský

svaz provedl 29. srpna 1949. (2, 3)

1.3 Bombardování Japonských měst

Při bombardování Japonských měst byly jaderné zbraně poprvé válečně použity.

Bombardována byla Japonská města Hirošima a Nagasaki Spojenými státy.

1.3.1 Přípravy na svržení atomových bomb

Bylo nezbytné vytvořit útočnou jednotku a zcela nutné upravit bombardéry.

Speciální bombardovací bojová skupina měla přísně utajovaný výcvik, který podléhal

podmínkám nejvyššího utajení. Byla vybavena 15 bombardéry B-29, což byly tehdy

největší americké bombardéry. Tyto bombardéry byly odlehčeny a mohly dosahovat

výšky až 12 000 metrů, aby nehrozil útok nepřátelských stíhaček. Výcvik trval celkem

3 měsíce, ve kterém měly jediný cíl, a to svrhnout bombu na určený cíl z výšky

10 000 metrů s přesností 150 až 300 metrů a opustit prostor výbuchu. Cvičně shazovaly

bomby, které měly stejnou hmotnost jako připravovaná jaderná bomba. Na svržení

26

jaderné bomby byla vybrána čtyři Japonská města: Kokura, Hirošima, Niigata a Kjóto.

Jelikož město Kjóto bylo starobylé a kulturně cenné, tak bylo ze seznamu odebráno

a bylo nahrazeno městem Nagasaki. Dne 4. července 1945, což je Den nezávislosti, byl

vydán souhlas s jaderným útokem na Japonsko.

K jadernému útoku na Japonská města byly použity 2 jaderné bomby Little Boy

a Fat Man. Little Boy byla uranová bomba tři metry vysoká, vážila 4 100 kilogramů

a obsahovala 64,1 kilogramů obohaceného uranu. Bomba Little Boy byla použita pro

jaderný útok na město Hirošima, vybuchla 6. srpna 1945 přesně v 8 hodin a 16 minut.

Po výbuchu se objevila obrovská ohnivá koule, atomový hřib a celé město prakticky

zmizelo, což bylo pro posádku bombardéru šokující. Po úspěšném jaderném

bombardování bylo japonské obyvatelstvo informováno o bombardování pomocí letáků

a zároveň bylo vyzváno ke kapitulaci.

Fat Man byla plutoniová bomba, vážila 4 500 kilogramů a obsahovala 6,2 kilogramů

vojensky čistého plutonia. Bomba Fat Man byla použita pro jaderný útok na město

Nagasaki. Původně se bombardování mělo odehrát 12. srpna 1945, ale z politických

důvodů byl termín přesunut na 9. srpna. Bomba vybuchla přesně v 11 hodin a 2 minuty.

Obraz výbuchu byl prakticky identický tomu v Hirošimě. (2, 3, 5, 8, 13)

1.3.2 Následky výbuchu jaderných bomb

Následky výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki jsou ještě dnes zájmem

různých studií, sporů a dohadů. Zejména jsou posuzovány z hlediska vojenského,

politického a morálních hodnot, a to vzhledem k počtu obětí, které mají na svědomí

pouze dvě bomby.

Ničivá síla jaderné bomby Little Boy, která vybuchla nad Hirošimou, byla

12,5 kilotun TNT. Zatímco ničivá síla jaderné bomby Fat Man, která vybuchla nad

Nagasaki, byla 22 kilotun TNT. Ale ztráty v Nagasaki byly nižší, než v Hirošimě, a to

zejména proto, že v Nagasaki je terén o něco členitější a hornatější oproti Hirošimě, viz

tabulka 2. (3)

27

Tabulka 2: Následky výbuchu jaderných bomb v Japonsku (3)

Hirošima Nagasaki Celkem

Počet obyvatel 255 000 195 000 450 000

Zóna zničení 12 km2 4,8 km2 16,8 km2

Počet mrtvých 70 000 36 000 106 000

Počet raněných 70 000 40 000 110 000

Účinek jaderných bomb, které vybuchly v malé výšce nad japonskými městy, je

založen na tlakové vlně, světelném záření, pronikavé radiaci a radioaktivním zamoření.

Energie výbuchů byla 80 biliónů joulů, což je 80.1012 J. Tlaková vlna tvořila asi 60 %

energie, světelné záření 30 % a zbylých 10 % připadá na pronikavou radiaci

a radioaktivní zamoření. Takže za hlavní ničivý faktor se považuje tlaková vlna, která

by se dala přirovnat k úderu obrovského kladiva. V Hirošimě tlaková vlna zničila 60 %

budov na celkové ploše dvanácti kilometrů čtverečních. Zdrojem světelného záření je

ohnivá koule, kterou bychom mohli přirovnat malému uměle vytvořenému slunci, ale

trvá jen pár sekund. Při výbuchu dosahuje teploty několika miliónů stupňů. Zjistilo se,

že 20 až 30 % smrtelných poranění v Hirošimě a Nagasaki má na svědomí přímé

světelné záření, které ještě ve vzdálenosti čtyř kilometrů od epicentra výbuchu

způsobovalo popáleniny. Další smrtelná poranění vznikala díky vznikajícím požárům,

které v Hirošimě tvořily tzv. „ohnivou bouři“. I pronikavá radiace a také radioaktivní

kontaminace se podepsaly na spoustě úmrtí. V Hirošimě a Nagasaki to bylo zejména

gama záření. Smrtelnou dávkou mohli být zasaženi lidé ještě 1 300 metrů od epicentra

výbuchu, což bylo 400 rentgenů (4 Gy). Také vzniklo velké množství radioaktivního

prachu, který zamořil velké plochy na dlouhou dobu. Byly zamořeny zemědělské

plochy a zdroje pitné vody. (3, 6, 8)

1.4 Vývoj jaderných zbraní po válce

Za války se podařilo vyrobit jadernou zbraň a byla válečně využita Spojenými státy.

Díky tomu po válce započal doslova závod v jaderném zbrojení. Hned po ukončení

28

války vývoj jaderných zbraní pokračoval v zemích, ve kterých probíhal před válkou či

za války. I když samozřejmě vývoj nepokračoval v Německu a Japonsku. Jaderné

zbraně postupně mělo k dispozici více zemí a zároveň rostl i počet jaderných zbraní,

které země měly k dispozici.

1.4.1 Poválečný program v USA

Po ukončení druhé světové války jaderný program ve velkém pokračoval. Spojené

státy provedly mnoho jaderných testů. Do roku 1963 Spojené státy provedly

316 jaderných výbuchů, což je asi 30 % všech testů, které byly provedeny do roku

1992. Tím Spojené státy demonstrovaly zbytku světa jejich vojenskou sílu. Ke

zkouškám Spojené státy vybraly atol Bikini, který leží v Marshallových ostrovech

v Tichomoří. Na atolu vznikla rozsáhlá zkušební základna. První zkušební výbuch

zvaný Able proběhl 1. července 1946, jaderný výbuch měl sílu 23 kilotun TNT. Spojené

státy sledovaly i účinky výbuchů na živý organismus. Účinky sledovaly na zvířatech,

například na ovcích a kozách. Později v roce 1951 byl otevřen další zkušební prostor

v Nevadě. Spojené státy se snažily snížit hmotnost u jaderných zbraní obsahujících

štěpnou náplň, a také zvýšit jejich účinnost. Přišla nová generace jaderných bomb, které

nakonec měly asi šestkrát nižší hmotnost, ale vyšší účinnost, než předchozí generace.

Spojené státy vyčlenily asi 10 milionů ročně na vývoj jaderných zbraní. Mezi lety

1945 – 1990 vyrobily zhruba 70 000 jaderných hlavic.(2, 3, 11, 18, 28)

Vodíková bomba

Termonukleární reakce byla objevena roku 1934. Myšlenka nové superbomby

(vodíkové bomby) pro Spojené státy byla velice lákavá, avšak nejprve byla odsunuta do

pozadí. První dvoustupňovou nálož vyzkoušely 1. listopadu 1952 na atolu Eniwetok. Na

ostrůvku Elugelab umístily agregát Mike. Agregát umístily do betonové krychle, takže

k použitelné bombě měl hodně daleko. Po výbuchu se nad Tichým oceánem objevila

ohnivá koule o průměru 6 kilometrů, do výšky 40 kilometrů vystoupal prach ve tvaru

hřibu. Ostrůvek prakticky zmizel a vznikl obrovský kráter, dlouhý 1 600 metrů, široky

29

600 metrů a hluboký 60 metrů. Síla výbuchu dosahovala 10,4 megatun TNT. Pak

proběhlo ještě několik pokusných výbuchů. (3)

Tabulka 3: Atmosférické testy Spojených států (3)

Rok

Místo Počet

1946 Bikini 2

1948 Eniwetok 3

1951 Nevada, Eniwetok 23

1952 Eniwetok 2

1953 Nevada 11

1954 Bikini, Eniwetok 6

1955 Nevada, Pacific 19

1956 Bikini, Eniwetok 17

1957 Nevada 32

1958 Nevada, Bikini, Eniwetok,

ostrov Johnston, jižní

Atlantik

77

1961 - 1963 Nevada, Vánoční ostrov,

Johnston, Nellis, P0acifik

124

1.4.2 Poválečný program v SSSR

V Sovětském svazu v poválečném období pokračoval masivní vývoj jaderných

zbraní. Jaderné zbraně vyvíjely hlavně na „obranu socialistické vlasti“, což byl jejich

propagandistický pojem. Hlavně od poloviny 50. let minulého století se Sovětský svaz

snažil demonstrovat svou sílu především díky jejich přesvědčení a strachu z toho, že

silné kapitalistické státy chystají jadernou válku a chtějí Sovětský svaz zničit.

V Sovětském svazu byl vybudován obrovský komplex na vývoj jaderných zbraní, ve

kterém bylo zaměstnáváno 6 milionů lidí.

První jadernou zbraň se Sovětskému svazu podařilo sestrojit roku 1949. Jednalo se

o kopii bomby Fat Man, takže to byla plutoniová bomba, její označení bylo RDS – 1.

V malé osadě na řece Irtyš vznikla zkušební základna, která se nazývala

Semipalatinsk – 21 a později Kurčatov. Test této atomové bomby proběhl 29. srpna

1949 a bomba byla odpálena z věže, dosahovala síly 20 kilotun TNT. V okolí epicentra

30

výbuchu různě rozmístil techniku, stavby, detektory ionizujícího záření a zvířata. To

hlavně proto, aby mohl zjistit průběh výbuchu, a aby zjistil ničivé účinky. Tím Sovětský

svaz dosáhl svého cíle a ukončil americký atomový monopol. Další testy atomových

bomb se odehrály až 2 roky po prvním testu. První bomba byla odpálena 24. září 1951

klasicky z věže. Druhá vybuchla 18. října 1951, byla svržena z bombardéru. (3, 11, 19,

29, 30)

Vodíková bomba

Když v Semipalatinsku proběhl úspěšný test jaderné bomby, tak byl vývoj

termonukleární zbraně pro Sovětský svaz prioritní. V roce 1953 se podařilo Sovětskému

svazu sestrojit termonukleární bombu a 12. srpna proběhl již čtvrtý jaderný test, který

proběhl na Semipalatinské základně. Výbuch měl sílu 400 kilotun TNT. Byla to

jednostupňová nálož. 22. listopadu 1945 byla svržena dvoustupňová bomba o síle

1,6 megatun TNT. Důležité sovětské jaderné výbuchy, které probíhaly v letech

1949 – 1961 můžete vidět v tabulce 4. (3, 18, 19)

31

Tabulka 4: Důležité sovětské jaderné výbuchy v letech 1949 – 1961 (3)

Číslo testu Datum Místo Síla a druh

1 29. 8. 1949 Semipalatinsk plutoniová, 20 kt

3 18. 10. 1951 Semipalatinsk Vzdušný výbuch

4 12. 8. 1953 Semipalatinsk termojaderná, 400 kt

9 14. 9. 1954 Tockoje štěpná, 40 kt

22 21. 9. 1955 Novaja Zemlja 1. podvodní výbuch,

250 kt

24 22. 11. 1955 Semipalatinsk 1. superbomba, 1,6 Mt

25 2. 2. 1956 Aralsk raketa, 0,3 kt

34 19. 1. 1957 Kapustin Jar raketa, 10 kt

117 11. 10. 1961 Semipalatinsk 1. podzemní výbuch

127 27. 10. 1961 Kapustin Jar kosmický test

130 31. 10. 1961 Novaja Zemlja nejmohutnější, 50 Mt

1.4.3 Poválečný program ve Velké Británii

Po válce chtěla i Velká Británie získat jadernou zbraň, protože se utvářelo nové

silové rozložení světa, kterému silově dominovaly Spojené státy a Sovětský svaz. Velká

Británie chtěla být také jednou ze světových mocností. V podstatě vlastnictvím jaderné

zbraně si chtěla Velká Británie udržet svůj vliv ve světě. Chtěla tím demonstrovat svoji

vědeckou a technologickou sílu. Vývoj nové zbraně byl přísně utajován, byl hrazen ze

státního rozpočtu. Výdaje se různě maskovaly, protože obyvatelstvo, ale ani parlament

o vývoji nevěděl.

Jako potenciálního nepřítele měla hlavně Sovětský svaz, protože politický vliv

Sovětského svazu ve světě rostl i na země, které byly pod britskou koloniální správou.

Britové byli překvapeni a zaskočeni potenciálem Sovětského svazu. Po povedeném

32

jaderném testu v Sovětském svazu. Nemohli uvěřit, že v tak krátké době Sovětský svaz

byl schopen vyřešit technické problémy týkající se jaderné zbraně, ale taky tomu, že byl

schopen postavit továrnu a započít vývoje v tak velkém rozsahu. Na základě těchto

informací a obav ze Sovětského svazu měly vývoj a výroba jaderné zbraně nyní

nejvyšší státní prioritu. Velká Británie si postupně začala uvědomovat, že za Sovětským

svazem zaostává ve velikosti armády, v množství zbraní, ale také technologicky. Velká

Británie usilovala o získání amerických jaderných bomb. Roku 1948 bylo do Velké

Británie vysláno několik bombardérů B-29, které byly určeny k případnému odvetnému

jadernému útoku na Sovětský svaz.

První jaderný test, který Velká Británie provedla, byl v Indickém oceánu

u australských ostrovů Monte Bello na palubě fregaty. Test se nazýval Hurricane,

odehrál se 3. října 1952. Jednalo se o plutoniovou bombu typu Fat Man o síle 25 kilotun

TNT. Po výbuchu z lodi nic nezůstalo. Tímto testem Velká Británie vstoupila do dějin

jako třetí země, která vlastní jadernou zbraň, a tím se stala třetí jadernou mocností.

O rok později proběhly další 2 jaderné testy v Jihoaustralské poušti. Byly to plutoniové

bomby o síle 10 kilotun TNT. Protože testy byly úspěšné, tak Velká Británie chtěla

sestrojit ještě účinnější zbraně, což byly termonukleární zbraně. První termonukleární

bomba byla odpálena 15. května 1957 u ostrova Malden. Bomba měla sílu

200 – 300 kilotun TNT. Avšak první bomba, která mohla být vojensky využita,

vybuchla

8. listopadu 1957 u Vánočního Ostrova o síle 1,8 megatuny TNT. Po té následovalo

ještě několik pokusů.

Velká Británie provedla dohromady 27 jaderných testů, z čehož 9 testů bylo

termonukleárních. Nejdůležitější jaderné testy Velké Británie jsou vypsány v tabulce

5.(2, 3, 14, 29)

33

Tabulka 5: Jaderné testy Velké Británie (3)

Datum Místo Počet Síla

3. 10. 1952 Monte Bello 1 25 kt

10/1953 Emu Field 2 8-10 kt

5 – 6/1956 Monte Bello 2 15-60 kt

9 – 10/1956 Maralinga 4 1-15 kt

5 – 6/1957 Malden 3 150 – 720 kt

9/1957 Maralinga 3 1 – 25 kt

8. 11. 1957 Vánoční ostrov 1 1,8 Mt

4 – 9/1958 Vánoční ostrov 5 1 kt – 3 Mt

1.5 Poválečný program ve Francii

Francie měla po válce k dispozici jen málo vědců a fyziků, tak cesta k jaderné

zbrani byla pro Francii poměrně dost obtížná. V září 1951 vzniklo výzkumné zařízení

přibližně 15 km na jih od Paříže zvané Batterie de Limeil.

Francie byla čtvrtou mocností, která vstoupila do atomového klubu. První jaderný test,

který Francie provedla, proběhl 13. února 1960 na saharském polygonu Reggane.

Jednalo se o plutoniovou bombu o síle 60 až 70 kilotun TNT. Druhý jaderný výbuch,

který Francie provedla, proběhl 2. dubna 1960, krátce po prvním.

Nové zkušební středisko vzniklo ve francouzské Polynésii. Mezi 2. červencem

a 4. říjnem 1966 proběhlo pět zkušebních testů na atolech Morura a Fangotofa. Proti

těmto testům protestovala Austrálie, Nový Zéland a Japonsko. Tyto testy sloužily pro

vývoj munice o zvláště velké hmotnosti.

Francie se snažila získat termonukleární bombu, což se podařilo. Termonukleární

bomba byla testována 24. srpna 1968 na atolu Muroroa. Její síla dosahovala 2 megatun

TNT. Nejdůležitější francouzské jaderné testy jsou vypsány v tabulce 6.(3, 5, 28)

34

Tabulka 6: Francouzské jaderné testy Francie (3)

Datum Místo Test

13. 2. 1960 Sahara 1. francouzský test, plutoniová

bomba 60-70 kt

2. 4. 1960 Sahara Plutoniová bomba 20 kt,

1. 5. 1962 Sahara Plutoniová bomba 60 kt pro

Mirage-IV

Léto 1966 Polynésie Další verze štěpné nálože a

taktické výzbroje

Léto 1967 Polynésie Spouštěcí zařízení vodíkové

bomby

24. 8. 1968 Polynésie První termonukleární zbraň

1.6 Poválečný program v Číně

Čína také chtěla být jednou z velmocí vlastnící jaderné zbraně a chtěla, aby jí je

Sovětský svaz, se kterým v oblasti vojenství spolupracovala, pomohl získat. To

Sovětský svaz odmítl, ale Číně byl v roce 1954 nabídnut tzv. „atomový deštník“.

Později v roce 1955 se Čína a Sovětský svaz dohodly, že budou společně využívat

čínských nalezišť a Sovětský svaz Číně dodá experimentální jaderný reaktor a štěpný

materiál. Sovětský svaz se smířil s čínskými jadernými ambicemi a začal Číně pomáhat.

Mnoho čínských vědců a jaderných fyziků začalo studovat v Dubné a absolvovalo

výcvik v sovětských závodech a specializovaných laboratořích. Sovětský svaz souhlasil

s tím, že dodá Číně prototyp jaderné bomby, avšak dodání se nikdy neuskutečnilo,

protože vzájemné vztahy v 60. letech minulého století ochladly. I když vývoj čínské

atomové bomby to nezastavilo.

První čínský jaderný výbuch proběhl 16. října 1964 poblíž jezera Lop Nur. Jednalo

se o uranovou bombu o síle 20 kilotun TNT. Tímto výbuchem Čína vstoupila do

atomového klubu. Čína do března 1972 provedla celkem 14 jaderných testů. Čína se

35

začala takticky vyzbrojovat díky sporům s Indií a Sovětským svazem. Dle amerických

zpravodajců, Čína započala v roce 1988 s testováním neutronových zbraní. Čínské

jaderné testy viz tabulka 7. (3, 5, 18, 19)

Tabulka 7: Čínské jaderné testy do roku 1968 (3)

Test Datum Síla

CHIC – 1 16. 10. 1964 25 kt

CHIC – 2 14. 10. 1965 35 kt

CHIC – 3 09. 05. 1966 250 kt

CHIC – 4 27. 10. 1966 10 kt

CHIC – 5 28. 12. 1966 300 kt

CHIC – 6 17. 06. 1967 3,3 Mt

CHIC – 7 24. 12. 1967 20 kt

CHIC – 8 27. 12. 1968 3 Mt

1.7 Státy vlastnící jaderné zbraně

V současné době vlastní jaderné zbraně USA, Čína, Rusko, Velká Británie a Francie.

Další dva státy, Indie a Pákistán provedly testy jaderných zbraní, ale nepodepsaly

Dohodu o nešíření jaderných zbraní. Severní Korea od dohody odstoupila a provedla

jaderné testy. Izrael je podezříván, že jadernou zbraň již vlastní, ale nikdy se k tomu

oficiálně nepřiznal. Írán a Sýrie jsou podezříváni z vývoje jaderných zbraní. Na obrázku

6 je mapa světa, na které jsou vyznačeny země disponující jadernými zbraněmi (23)

36

Obrázek 6: Země disponující jadernými zbraněmi (23)

1.8 Kontrola jaderného zbrojení

První varianta, která se naskytla, jak kontrolovat jaderné zbrojení byla, že USA se

podělí s Velkou Británií a se Sovětským svazem. Podmínky měly stanovit, že

s použitím jaderných zbraní budou souhlasit všechny tři strany a budou se nacházet na

území Spojených států. Samozřejmě z této myšlenky sešlo a nic takového se

neuskutečnilo.

Jako druhá varianta byla založit agenturu pro jaderný rozvoj. Agentura by

kontrolovala celou oblast výzkumu, vývoje a výroby jaderných zbraní.

V roce 1946 vznikla Komise OSN (Organizace spojených národů) pro atomovou

energii (UN Atomic Energy Commission). Komise vznikla na návrh Spojených států,

Velké Británie a Sovětského svazu. Komise měla za cíl poskytovat výměnu vědeckých

informací a zajistit, aby jaderná energie byla využívána pouze pro mírové účely.

Podle čtrnácti bodů Baruchova návrhu měla mít mezinárodní agentura pro jaderný

rozvoj neomezené právo kontroly nad světovými zásobami uranu a thoria i nad všemi

podniky jaderného průmyslu včetně chemických a metalurgických závodů na

37

zpracování potřebných surovin a materiálů. Měla disponovat mezinárodní dozorčí sítí,

jejíž nálezy by nepodléhaly vetu Rady bezpečnosti OSN. Jenomže tajemství jaderných

zbraní zatím vlastnily a znaly pouze Spojené státy. Tudíž nemohlo být o kontrole

jaderného zbrojení ani řeči, protože tím by si Spojené státy zajistily svůj monopol.

Zástupce sovětské delegace navrhl, aby jaderné zbraně nebyly použity za žádných

okolností, aby byla zakázána jejich výroba a skladování a aby do tří měsíců byly

zničeny všechny stávající zásoby. Nakonec v prosinci roku 1946 byl Baruchův návrh

komisí schválen a proti hlasovali pouze zástupci Sovětského svazu a Polska.

Velký rozdíl byl především mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v strategické

situaci a oba státy měly nerovnou úroveň rozvoje jaderného programu. Tudíž byly

návrhy na kontrolu atomové energie zcela nepřijatelné. Kompromis mohl nastat tehdy,

až když Sovětský svaz se sám stal jadernou mocností a vznikla mezi oběma státy

strategická rovnováha. (3, 11, 13, 14, 15)

1.8.1 Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Díky množství jaderných reaktorů ve světě bylo velké riziko, že jaderné zbraně bude

vlastnit více a více státu. Všeobecně platí, že 1 MW reaktor dokáže vyrobit 1 gram

plutonia za den. To znamená, že 100 MW reaktor dokáže vyrobit 100 gramů za den.

Tudíž jadernou výbušninu pro jadernou zbraň je možné teoreticky vyrobit asi za dva

měsíce. V polovině 60. let minulého století vlastnilo více než 40 zemí výrobní nebo

experimentální reaktory. Odborníci předpokládali, že do konce 20. století by jaderné

zbraně mohlo vlastnit více než 30 zemí. V roce 2004 bylo ve světě provozováno

440 energetických a 284 experimentálních reaktorů v 56 zemí světa, ale jadernou zbraň

údajně vlastnilo jen 8 zemí.

První jakýsi náznak světa bez jaderných zbraní je Smlouva o Antarktidě, která

vstoupila v platnost v roce 1961. V této konvenci stálo, že Antarktida může být

využívána pouze pro mírové účely a nesmí se na Antarktidě odehrávat nic, co by mělo

vojenský charakter.

38

V roce 1961 OSN vytvořila komisi pro odzbrojení (tzv. komisi osmnácti zemí). Tato

komise sehrála klíčovou roli při přípravě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Smlouvu

o nešíření jaderných zbraní schválilo v červnu 1968 Valné shromáždění OSN. Smlouva

byla předložena k podpisu 1. července 1968, kdy jí podepsaly Spojené státy, Velká

Británie, Sovětský svaz a dalších 59 zemí. Smlouva je platná od 5. března 1970.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní byla v roce 1995 prodloužena na dobu neurčitou

a již v roce 2000 s ní souhlasilo 187 zemí, ale bez Kuby, Izraele, Pákistánu a Indie.

Dodržování smlouvy garantuje Mezinárodní agentura pro atomovou energii.(3, 19, 21,

30)

1.8.2 Smlouvy SALT

V Moskvě v roce 1972 byla podepsána dočasná dohoda mezi Sovětským svazem

a Spojenými státy o některých opatřeních v oblasti omezení útočných strategických

zbraní. Tato dočasná dohoda spolu s tehdy uzavřenou Smlouvou o omezení systémů

protiraketové obrany je známá jako SALT – 1. Její trvání bylo stanoveno na pět let.

Obě strany se dohodly, že nebudou stavět nová stacionární odpalovací zařízení

mezikontinentálních balistických raket (ICBM), nebudou je přemísťovat a ani

přebudovávat odpalovací zařízení lehkých a starých typů, zavedených do roku 1964, na

odpalovací zařízení těžkých typů. Obě mocnosti se dále zavázaly omezit odpalovací

zařízení balistických raket na ponorkách (SLBM) a omezit i počty samotných ponorek.

Dva roky po vypršení smlouvy SALT – 1 byla podepsána smlouva SALT – 2. Její

podstatou bylo omezení počtů všech prvků strategické triády a stanovení maximálního

počtu bojových hlavic na jednotlivé zbraňové systémy. Obě strany mohly disponovat

maximálně 2 250 odpalovacími zařízeními strategicky významných balistických raket

všeho druhu a těžkých bombardérů.

Podobně jako předcházející smlouva, také smlouva SALT – 2 zakazovala budovat

další stacionární odpalovací zařízení mezikontinentálních balistických raket,

přemísťovat je a přebudovávat odpalovací zařízení lehkých typů na těžká. Dále

zakazovala zavádění mobilních odpalovacích zařízení pro těžké typy těchto prostředků,

39

zavádění těžkých balistických raket odpalovaných z ponorek a letadel a zvyšování počtu

bojových hlavic na stávajících typech mezikontinentálních balistických raket. (3, 21, 23,

26)

1.8.3 Smlouvy START

V roce 1994 vstoupila v platnost Smlouva o snížení stavu strategických sil

(START – 1). Smlouva zavazovala Spojené státy a Sovětský svaz ke snížení počtu

jaderných hlavic během sedmi let o 30 %. Každé straně mělo zůstat 1 600 strategických

nosičů a 6000 hlavic.

Smlouva START – 2 byla podepsána v roce 1993. Smlouva stanovovala snížení

stavu počtu jaderných náloží na strategických nosičích na 3 000 do roku 2002. Dále

zavazovala obě země k likvidaci multihlavicových systémů MIRV.

Na rusko-americkém summitu v Moskvě v roce 2002 podepsaly obě strany dohodu

o radikálním snížení svých strategických jaderných arzenálů na 1 700 až 2 200 hlavic na

každé straně během deseti let, avšak dohoda má několik úskalí. Například USA

prosadily, že část vyřazených bojových hlavic (až 2 400) si ponechají pro případnou

potřebu ve skladech. Dohoda rovněž obsahuje ustanovení, která umožní oběma stranám

od dokumentu ustoupit "v případě ohrožení národních zájmů". V tabulce 8 můžete vidět

počty amerických a ruských strategických jaderných hlavic v roce 1998.(3, 21, 23, 25)

Tabulka 8: Porovnání počtů amerických a ruských strategických jaderných hlavic v roce

1998 (3)

Nosič USA Rusko

ICBM 2451 3630

SLBM 3776 2480

Bombardéry 1755 564

Celkem 7982 6674

40

2 Cíle práce a hypotézy

Cílem předložené bakalářské práce bylo:

1) Zhodnotit možnosti použití jaderných zbraní případně jaderné války.

2) Ověřit a porovnat znalosti studentů studijního programu Ochrana obyvatelstva


studiu.

Pro splnění vymezených cílů byly formulovány následující hypotézy:

Znalosti studentů studijního programu Ochrana obyvatelstva mají normální rozdělení.

Znalosti studentů navazujícího magisterského studia budou statisticky významnější než

u studentů bakalářského studia.

41

3 Metodika

Zadané téma bylo zpracováváno pomocí odborné literatury, internetových zdrojů

a článků týkajících se jaderných zbraní a jejich problematiky. Tyto zdroje byly nejprve

prostudovány a z nich získané poznatky a informace jsou shrnuty v teoretické části

bakalářské práce.

Praktická část byla zpracovávána na základě dotazníkového šetření. Dotazník

obsahoval 14 otázek zaměřených na problematiku jaderných zbraní. Byl ve formě testu,

každá otázka měla čtyři možnosti, z nichž vždy byla pouze jedna možnost správná. Dále

obsahoval jednu otázku, ve které byla zjišťována forma studia, aby následně bylo

možné porovnat, zda studenti navazujícího magisterského studia oboru Ochrana

obyvatelstva mají staticky významnější znalosti než studenti bakalářského studia.

K uskutečnění statistického šetření je zapotřebí dosažení dostatečného počtu

statistických jednotek, z toho důvodu byli osloveni studenti českých univerzit

poskytujících vzdělání v oboru Ochrana obyvatelstva. Prostřednictvím emailu byla

požádána studijní oddělení o přeposlání odkazu webové stránky obsahující dotazník

studentům prvního až třetího ročníku prezenčního i kombinovaného studia. Byly

osloveny následující univerzity:

- Fakulta biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Kladně,

- Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita

Ostrava.

Na výzvu odpověděli studenti z Fakulty biomedicínského inženýrství Českého

vysokého učení technického v Kladně.

Dále byly osloveni studenti Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, kterým

byl rozdán dotazník v tištěné formě.

Odpovědi studentů k jednotlivým otázkám byly vyhodnoceny a pro lepší přehlednost

byly znázorněny na grafech. U každé otázky je výsečový graf, na kterém je znázorněn

počet správných a špatných odpovědí v procentech. Dále u každé otázky je sloupcový

graf, na kterém je znázorněn počet správných a špatných odpovědí studentů

42

bakalářského a navazujícího magisterského studia oboru Ochrana obyvatelstva. U každé

otázky je uveden i krátký slovní komentář.

Stanovené hypotézy budou testovány prostřednictvím metod deskriptivní

a matematické statistiky.

3.1 Metody deskriptivní statistiky

a) Formulace statistického šetření

Je třeba vymezit následující pojmy:

- hromadný náhodný jev (HNJ)

- statistická jednotka (SJ)

- statistický znak (SZ)

- hodnoty statistického znaku (HSZ)

- základní statistický soubor a jeho rozsah (ZSS)

b) Škálování a měření

Ke škálování bude využita kvantitativní metrická škála. Počet k prvků škály bude

vypočítán pomocí Sturgesova pravidla k =1+3,3log n, kde n je rozsah VSS.

Měřením je proces přiřazování prvků škály každé statistické jednotce VSS.

Výsledkem měření je zápis, který nám vyjadřuje, kolikrát byl prvek škály xi naměřen (ni

krát). Součet všech absolutních četností (ni) musí být roven celkovému počtu všech

statistických jednotek (n) výběrového statistického souboru (VSS). Pravděpodobnost, že

při měření nastanou výsledky xi je vyjadřována relativní četností (ni/n).

Pravděpodobnost, že nastane výsledek menší nebo rovný xi je nazýván kumulativní

četnost (Σni/n).

c) Elementární statistické zpracování

Výsledky měření se přiřadí do škál, zapíší do tabulky a následně se vyjádří graficky

a empirickými parametry. V práci bude tabulka, která má 10 sloupců:

1. sloupec xi prvky škály

43

2. sloupec xi (a;b) interval

3. sloupec xi střed (a;b) střed intervalu

4. sloupec ni absolutní četnosti škály

5. sloupec ni/n relativní četnosti prvků škály

6. sloupec Σni/n kumulativní četnosti

7. sloupec nixi, pomocný součin

8. sloupec nixi2 pomocný součin



Dále se sestrojí polygony absolutních a kumulativních četností.

Budou použity následující empirické parametry: parametr polohy (vážený

aritmetický průměr) parametr variability (empirický rozptyl a směrodatná odchylka)

a parametr šikmosti.

3.2 Metody matematické statistiky

3.2.1 Neparametrické testování hypotéz

Pro neparametrické testování nejdříve bude nutné provést intervalové rozdělení

četností. V dalším kroku bude zvolen vhodný test neparametrického testování pro

zpracování dat. Bude zvolen χ2-test dobré shody. Následně bude provedeno testování

normality. Postup spočívá ve výpočtu integrálů (výpočet jednotlivých ploch pod

křivkou za pomoci zavedení proměnné ui, použití primitivní funkce Фui, kdy data budou

získána ze statistických tabulek a následně použití χ2-testu (potřeba určit χexp2 a χteor

2).

44

3.2.2 Parametrické testování hypotéz

Zvolená hypotéza bude ověřena za pomoci dvojvýběrového t-testu. Pro jeho výpočet

bude použit vztah:

W = (-∞; -tn1+n2-2(α/2)⟩ ∪ ⟨tn1+n2-2(α/2); ∞)

45

4 Výsledky

4.1 Výsledky dotazníkového šetření

V této kapitole jsou shrnuty výsledky dotazníkového šetření, které jsou pro větší

přehlednost znázorněny v grafech. Dotazníkové šetření probíhalo mezi studenty oboru

Ochrana obyvatelstva v bakalářském a navazujícím magisterském studiu.

Otázka č. 1: Který stát jako první vynalezl jadernou zbraň?

A) Německo

B) SSSR

C) USA

D) Velká Británie

Na obrázku 7 je zastoupení správných a špatných odpovědí a na obrázku 8 je

rozdělení odpovědí dle studijních programů.

Obrázek 7: Zastoupení správných a špatných odpovědí; zdroj – vlastní výzkum

Správnou odpověď označilo 85 %, tj. 133 respondentů (91 studentů bakalářského

studia, 42 studentů navazujícího magisterského studia). 24 respondentů označilo

chybnou odpověď (15 %).

46

Obrázek 8: Rozdělení odpovědí dle studijních programů; zdroj – vlastní výzkum

Otázka č. 2: Jak se v Německu nazýval jaderný program?

A) Plutoniový projekt

B) Uranový projekt

C) Jaderný projekt

D) Atomový projekt



47


Správnou odpověď na tuto otázku označilo 62 respondentů (33 %), tj. 46 studentů

bakalářského studia, 16 studentů navazujícího magisterského studia. Zbylých 114

respondentů označilo chybnou odpověď (67 %).


48

Otázka č. 3: Jak se v USA nazýval jaderný program?

A) Jaderný projekt

B) Projekt Manhattan

C) Projekt Washington

D) Atomový projekt




Správnou odpověď na otázku číslo 3 označilo 137 respondentů tedy 78 %, což je 90

studentů bakalářského studia 47 studentů navazujícího magisterského studia. Zbylých

39 respondentů označilo otázku špatně (22 %).

49


Otázka č. 4: Jak se nazývala první jaderná bomba?

A) Bomb

B) Nuclear Bomb

C) Explosion

D) Gadget



50


Správnou odpověď označilo 106 respondentů (55 %), tedy 71 studentů bakalářského

studia, 35 studentů navazujícího magisterského studia. Zbylých 70 respondentů označilo



51

Otázka č. 5: Kde byla otestována první jaderná bomba?

A) Poblíž města Las Vegas

B) Poblíž města Alamogordo

C) Poblíž města New York

D) Poblíž města Ohio




77 studentů bakalářského studia a 37 studentů navazujícího magisterského studia ví,

kde byla otestována první jaderná bomba (65 %). Zbylých 62 studentů neví, kde byla

otestována (35 %).

52


Otázka č. 6: Kdy byla otestována první jaderná bomba?

A) 18. května 1942

B) 26. ledna 1943

C) 12. prosince 1944

D) 16. července 1945



53


Správnou odpověď označilo 97 respondentů (55 %). Tuto otázku označilo špatně 66

studentů bakalářského studia a pouze 13 studentů navazujícího magisterského studia.


54

Otázka č. 7: Co se vytvoří po výbuchu jaderné bomby?

A) Zápach

B) Nic

C) Atomový hřib

D) Černé mraky




Správnou odpověď označilo 169 respondentů (96 %). Pouze studenti bakalářského

studia označili chybnou odpověď (4 %).

55


Otázka č. 8: Která Japonská města byla bombardována?

A) Kawasaki, Yokohama

B) Kokura, Kjóto

C) Hirošima, Nagasaki

D) Tokyo, Nigaata

Na obrázku 21 je zastoupení správných a špatných odpovědí.

Obrázek 21: zastoupení správných a špatných odpovědí; zdroj – vlastní výzkum.

Správnou odpověď označilo všech 176 respondentů (100 %).

56

Otázka č. 9: Kdy byla Japonská města bombardována?

A) 2. a 8. května 1944

B) 6. a 9. srpna 1945

C) 12. a 17. března 1945

D) 7. a 8. září 1945




Devátou otázku „kdy byla bombardována japonská města“, správně označilo 127

respondentů (72 %), což je 89 studentů bakalářského studia a 38 studentů navazujícího

magisterského studia, 49 respondentů označilo chybnou odpověď (28 %).

57


Otázka č. 10: Jak se jmenovali bomby, kterými bombardovali japonská města?

A) Little Man a Big Boy

B) Fat Man a Little Boy

C) Old Man a Young Boy

D) Slim Man a Fat Boy



58


Správnou odpověď označilo 68 % respondentů, tj. 120 studentů (84 studentů

bakalářského studia, 14 studentů navazujícího magisterského studia). Zbylých 56

respondentů označilo chybnou odpověď (32 %).


59

Otázka č. 11: Kdy se Sovětskému svazu podařilo sestrojit jadernou zbraň?

A) V roce 1944

B) V roce 1942

C) V roce 1960

D) V roce 1949




Správnou odpověď vědělo 41 studentů bakalářského studia a 35 studentů

navazujícího magisterského studia (68 %) Zbylých 56 studentů označilo chybnou

odpověď (32 %).

60


Otázka č. 12: Kdo jako třetí vstoupil do atomového klubu?

A) Velká Británie

B) Německo

C) Austrálie

D) Česká republika



61


Správnou odpověď označilo 81 %, což je 143 respondentů (101 studentů

bakalářského studia, 42 studentů navazujícího magisterského studia), 33 respondentů

(25 studentů bakalářského studia a 8 studentů navazujícího magisterského studia)

označilo chybnou odpověď (19 %).

Obrázek 29: Rozdělení odpovědí dle studijních programů; zdroj – vlastní výzkum.

62

Otázka č. 13: Kdo provedl nejvíc jaderných testů?

A) SSSR

B) USA

C) Čína

D) Velká Británie




63 studentů bakalářského studia a 30 studentů navazujícího magisterského studia

ví, který stát provedl nejvíce jaderných testů (53 %), zatímco 83 studentů neví, který

stát provedl nejvíce jaderných testů (47 %).

63


Otázka č. 14: Které radionuklidy se využívají u štěpných jaderných zbraní?

A) 60Co, 137Cs, 90Sr

B) 131I, 137Ba, 14C

C) 235U, 233U, 239Pu

D) 137Cs, 14C, 60Co



64


Správnou odpověď označilo 81 %, tj. 142 respondentů (101 studentů bakalářského

studia, 42 studentů navazujícího magisterského studia) 34 respondentů označilo



65

Tabulka 9: Výsledky bez rozlišení oboru.

Počet

správných

odpovědí

Počet

respondentů

Procentuální

vyjádření

Průměr

Rozptyl Směrodatná

odchylka

0 0 0 %

8,43 6,73 2, 59

1 0 0 %

2 0 0 %

3 7 3,98 %

4 6 3,41 %

5 13 7,39 %

6 17 9,66 %

7 18 10,23 %

8 21 11,93 %

9 36 20,45 %

10 22 12,50 %

11 14 7,95 %

12 10 5,68 %

13 9 5,11 %

14 3 1,70 %

66

Tabulka 10: Výsledky respondentů bakalářského oboru.

Počet

správných

odpovědí

Počet

respondentů

Procentuální

vyjádření

Průměr


odchylka

0 0 0 %

7,67 5,1 2,26

1 0 0 %

2 0 0 %

3 7 5,56 %

4 6 4,76 %

5 13 10,32 %

6 14 11,11 %

7 15 11,90 %

8 15 11,90 %

9 34 26,98 %

10 17 13,49 %

11 1 0,79 %

12 2 1,59 %

13 2 1,59 %

14 0 0 %

67

Tabulka 11: Výsledky respondentů magisterského oboru.

Počet

správných

odpovědí

Počet

respondentů

Procentuální

vyjádření

Průměr


odchylka

0 0 0

10,64 6,1 2,47

1 0 0

2 0 0

3 0 0 %

4 0 0 %

5 0 0 %

6 3 6 %

7 3 6 %

8 6 12 %

9 2 4 %

10 5 10 %

11 13 26 %

12 8 16 %

13 7 14 %

14 3 6 %

68

4.2 Statistické zpracování výsledků dotazníkového šetření

4.2.1 Statistické zpracování výsledků studentů bakalářského studia


Vymezení základních pojmů:

HNJ měření znalostí studentů bakalářského studia oboru ochrany obyvatelstva

SJ student

SZ rozsah znalostí studentů

HSZ rozsah znalostí studentů (0 – 14 bodů)

ZSS 126 studentů


Bylo provedeno 126 měření. Pomoci Sturgesova pravidla bylo zvoleno 7 prvků škály.

k počet prvků škály

n počet statistických jednotek

Sturgesovo pravidlo: k = 1+3,3log n

k = 1+3,3log126

k = 7,93

1. škála (2 body a méně)

2. škála (3 až 4 body)

3. škála (5 až 6 bodů)




7. škála (13 bodů a více)

69

c) elementární statistické zpracování

c1) tabulka

V tabulce 12 a 13 jsou výsledky elementárního statistického zpracování

Tabulka 12: Tabulka elementárního statistického zpracování

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ni/n Σni/n ni xi1 ni xi

2 ni xi3 ni xi

4

1 (-∞;2) 1 0 0 0 0 0 0 0

2 (3;4) 3,5 13 0,10 0,10 45,5 159 557 1951

3 (5;6) 5,5 27 0,21 0,31 148,5 817 4492 24707

4 (7;8) 7,5 30 0,24 0,55 225 1688 12656 94922

5 (9;10) 9,5 51 0,40 0,95 484,5 4603 43726 415398

6 (11;12) 11,5 3 0,03 0,98 34,5 397 4562 52470

7 (12;∞) 14 2 0,02 1 28 392 5488 76832

Σ126 Σ1 Σ966 Σ8055 Σ71482,5 Σ666279,75

c2) empirické rozdělení četností

Na obrázku 34 je znázorněn polygon absolutních četností a na obrázku 35 Polygon

kumulativních četností.

70

Obrázek 34: Polygon absolutních četností (studenti bakalářského studia); zdroj – vlastní

výzkum

Obrázek 35: Polygon kumulativních četností (studenti bakalářského studia); zdroj –

vlastní výzkum

c3) empirické parametry

O1 (x) = Σ nixi = x = 7,67

O2 (x) = Σ nixi2 = 63,93

O3 (x) = Σ nixi3 = 567,32

C2 = O2 – O12

C2 = Σ nixi2 – O1

2 = 5,1

Sx = 2 = 2,26

N3 = = - 0,110

71

d) neparametrické testování - Pearsonův χ2-test

Tabulka 13: Tabulka elementárního statistického zpracování

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ni/n Σ ni/n ni xi1 ni xi

2 ni xi3 ni xi

4

1 (-∞;2) 1 0 0 0 0 0 0 0

2 (3;4) 3,5 13 0,10 0,10 45,5 159 557 1951

3 (5;6) 5,5 27 0,21 0,31 148,5 817 4492 24707

4 (7;8) 7,5 30 0,24 0,55 225 1688 12656 94922

5 (9;10) 9,5 51 0,40 0,95 484,5 4603 43726 415398

6 (11;12) 11,5 3 0,03 0,98 34,5 397 4562 52470

7 (12;∞) 14 2 0,02 1 28 392 5488 76832

Sloupce, které nejsou využitelné pro výpočet, byly vyloučeny, viz tabulka 14.

Tabulka 14: Přehled důležitých hodnot pro neparametrické testování

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni

1 (-∞;2) 1 0

2 (3;4) 3,5 13

3 (5;6) 5,5 27

4 (7;8) 7,5 30

5 (9;10) 9,5 51

6 (11;12) 11,5 3

7 (12;∞) 14 2

72

Prvním krokem k výpočtu χ 2 testu je výpočet ui.

ui =

u1 = u2 = u3 = u4 =

u1 = - 2,50 u2 = - 1,62 u3 = - 0,72 u4 = 0,15

u5 = u6 = u7 =

u5 = 1,03 u6 =1,92 u7 = ∞

K výsledkům ui se ze statistických tabulek vyhledají příslušné hodnoty Фui.

Statistické tabulky obsahují hodnoty Фui pouze pro kladná ui . Pokud je ui záporné,

hodnota Фui se určí tak, že vyhledáme jeho kladnou hodnotu, kterou odečteme od čísla

1.

Фu1 = 1 – 0,99379 = 0,00621

Фu2 =1 – 0,94738 = 0,05262

Фu3 =1 – 0,77035 = 0,22965

Фu4 = 0,55962

Фu5 = 0,84850

Фu6 = 0,97257

Фu7 = 1

Následně jsou dopočítány hodnoty pravděpodobnostní funkce pi = Фui – Фui-1 a

teoretického absolutního rozdělení četností npi = 126 * pi.

p1 = Фu1 p2 = Фu2 – Фu1 p3 = Фu3 – Фu2

p1 = 0,00621 p2 = 0,04641 p3 = 0,17703

p4 = Фu4 – Фu3 p5 = Фu5 – Фu4 p6 = Фu6 – Фu5

p4 = 0,32997 p5 = 0,28888 p6 = 0,12407

73

p7 = Фu7 – Фu6

p7 = 0,02743

np1 = 126*0,00621 = 0,78 np2 = 126*0,04641 = 5,85

np3 =126*0,17703 = 22,31 np4= 126*0,32997 = 41,58

np5 = 126*0,28888 = 36,40 np6 = 126*0,12407 = 15,63

np7 = 126*0,02743 = 3,46

Vypočtené hodnoty jsou uvedeny v tabulce 15.

Tabulka 15: Přehled výpočtů χ 2 testu

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ui Фui pi npi

1 (-∞;2) 1 0 - 2,50 0,00621 0,00621 0,78

2 (3;4) 3,5 13 - 1,62 0,05262 0,04641 5,85

3 (5;6) 5,5 27 - 0,72 0,22965 0,17703 22,31

4 (7;8) 7,5 30 0,15 0,55962 0,32997 41,58

5 (9;10) 9,5 51 1,03 0,84850 0,28888 36,40

6 (11;12) 11,5 3 1,92 0,97257 0,12407 15,63

7 (12;∞) 14 2 ∞ 1 0,02743 3,46

Z tabulky vyplývá, že prvky škály x1 a x7 nesplňují podmínku, že absolutní četnost v

každé škále musí být větší nebo rovna 5. Proto je v další tabulce (tabulka 16) nutné

škály x1 a x2 sloučit do jedné. To je nutné udělat i u škály x6 a x7.

74

Tabulka 16: Tabulka splňující podmínku χ 2 testu.

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni npi

1, 2 (-∞;4> 1 13 6,63

3 <5;6> 5,5 27 22,31

4 <7;8> 7,5 30 41,58

5 <9;10> 9,5 51 36,40

6, 7 <11;∞) 14 5 19,09

Konečný pomocný výpočet, který nám pomůže stanovit experimentální hodnoty

testového kritéria χ 2exp.

Po sečtení těchto hodnot byla zjištěna experimentální hodnota testového kritéria.

75

Experimentální testové kritérium χ2exp je dále nutné porovnat s χ2

teoretické, odkud už

můžeme použít aparát nulových a alternativních hypotéz.

χ2teoretické = χ2

k-r-1


5-2-1

χ2teoretické = χ2 2

Kritický obor W

W = ⟨ χ2teoretické (α/2); +∞)

W = ⟨ χ2 2 (0,05); +∞)

W = ⟨5,99; +∞)

χ2exp ∈ W ⇒ Na hladině statistické významnosti α=0,05 lze odmítnout nulovou

hypotézu a přijmout alternativní.

4.2.2 Statistické zpracování výsledků studentů navazujícího

magisterského studia


Vymezení základních pojmů:

HNJ měření znalostí studentů bakalářského studia oboru ochrany obyvatelstva

SJ student

SZ rozsah znalostí studentů

HSZ rozsah znalostí studentů (0 – 14 bodů)

ZSS 50 studentů


Bylo provedeno 50 měření.

Pomoci Sturgesova pravidla bylo zvoleno 7 prvků škály.

76

k počet prvků škály

n počet statistických jednotek

Sturgesovo pravidlo: k = 1+3,3log n

k = 1+3,3log50

k = 6,60

1. škála (2 body a méně)

2. škála (3 až 4 body)





7. škála (13 bodů a více)

c) elementární statistické zpracování

c1) tabulka

V tabulce 17 a 18 jsou výsledky elementárního statistického zpracování.

Tabulka 17: Tabulka elementárního statistického zpracování.

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ni/n Σni/n ni xi1 ni xi

2 ni xi3 ni xi

4

1 (-∞;2) 1 0 0 0 0 0 0 0

2 (3;4) 3,5 0 0 0 0 0 0 0

3 (5;6) 5,5 3 0,06 0,06 16,5 90,8 499,4 2746,7

4 (7;8) 7,5 9 0,18 0,24 67,5 506,3 3797,3 28479,8

5 (9;10) 9,5 7 0,14 0,38 66,5 631,8 6002,1 57020

6 (11;12) 11,5 21 0,42 0,8 241,5 2777,3 31939 367298,5

7 (12;∞) 14 10 0,2 1 140 1960 27440 384160

77

c2) empirické rozdělení četností

Na obrázku 36 je znázorněn polygon absolutních četností a na obrázku 37 Polygon

kumulativních četností.

Obrázek 36: Polygon absolutních četností (studenti navazujícího magisterského studia);

zdroj – vlastní výzkum

78

Obrázek 37: Polygon kumulativních četností (studenti navazujícího magisterského

studia); zdroj – vlastní výzkum

c3)empirické parametry

O1 (x) = Σ nixi = x = 10,64

O2 (x) = Σ nixi2 = 119,324

O3 (x) = Σ nixi3 = 1393,556

C2 = O2 – O12

C2 = Σ nixi2 – O1

2 = 6,1

Sx = 2 = 2,47

N3 = = - 6,166

79

d) neparametrické testování - Pearsonův χ2-test

Tabulka 18: Tabulka elementárního statistického zpracování.

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ni/n Σ

ni/n

ni xi1 ni xi

2 ni xi3 ni xi

4

1 (-∞;2) 1 0 0 0 0 0 0 0

2 (3;4) 3,5 0 0 0 0 0 0 0

3 (5;6) 5,5 3 0,06 0,06 16,5 90,8 499,4 2746,7

4 (7;8) 7,5 9 0,18 0,24 67,5 506,3 3797,3 28479,8

5 (9;10) 9,5 7 0,14 0,38 66,5 631,8 6002,1 57020

6 (11;12) 11,5 21 0,42 0,8 241,5 2777,3 31939 367298,5

7 (12;∞) 14 10 0,2 1 140 1960 27440 384160

Σ50 Σ1 Σ532 Σ5966,2 Σ69677,8 Σ839705

Sloupce, které nejsou využitelné pro výpočet, byly vyloučeny, viz tabulka 19.

Tabulka 19: Přehled důležitých hodnot pro neparametrické testování

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni

1 (-∞;2) 1 0

2 (3;4) 3,5 0

3 (5;6) 5,5 3

4 (7;8) 7,5 9

5 (9;10) 9,5 7

6 (11;12) 11,5 21

7 (12;∞) 14 10

80

Prvním krokem k výpočtu χ 2 testu je výpočet ui.

u =

u1 = u2 = u3 = u4 =

u1 = - 3,50 u2 = - 2,68 u3 = - 1,88 u4 = - 1 ,07

u5 = u6 = u7 =

u5 = - 0,26 u6 = 0,55 u7 = ∞

K výsledkům ui se ze statistických tabulek vyhledají příslušné hodnoty Фui.

Statistické tabulky obsahují hodnoty Фui pouze pro kladná ui . Pokud je ui záporné,

hodnota Фui se určí tak, že vyhledáme jeho kladnou hodnotu, kterou odečteme od čísla

1.

Фu1 = 1 – 0,99977 = 0,00023

Фu2 = 1 – 0,99632 = 0,00368

Фu3 = 1 – 0,96995 = 0,03005

Фu4 = 1 – 0,85769 = 0,14231

Фu5 = 1 – 0,60257 = 0,39743

Фu6 = 0,70884

Фu7 = 1

Následně jsou dopočítány hodnoty pravděpodobnostní funkce pi = Фui – Фui-1 a

teoretického absolutního rozdělení četností npi = 50 * pi.

p1 = Фu1 p2 = Фu2 – Фu1 p3 = Фu3 – Фu2

p1 = 0,00023 p2 = 0,00345 p3 = 0,02637

p4 = Фu4 – Фu3 p5 = Фu5 – Фu4 p6 = Фu6 – Фu5

p4 = 0,11226 p5 = 0,25512 p6 = 0,31141

p7 = Фu7 – Фu6

p7 = 0,29116

81

np1 = 50*0,00023= 0,0115 np2 = 50*0,00345= 0,1725

np3 =50*0,02637= 3,185 np4= 50*0,11226= 5,613

np5 = 50*0,25512= 12,756 np6 = 50*0,31141 = 15,5705

np7 = 50*0,29116 = 14,558

Vypočtené hodnoty jsou uvedeny v tabulce 20.

Tabulka 20: Přehled výpočtů χ 2 testu

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni ui Фui pi npi

1 (-∞;2) 1 0 - 3,50 0,00023 0,00023 0,0115

2 (3;4) 3,5 0 - 2,68 0,00368 0,00345 0,1725

3 (5;6) 5,5 3 - 1,88 0,03005 0,02637 3,185

4 (7;8) 7,5 9 - 1,07 0,14231 0,11226 5,613

5 (9;10) 9,5 7 - 0,26 0,39743 0,25512 12,756

6 (11;12) 11,5 21 0,55 0,70884 0,31141 15,5705

7 (12;∞) 14 10 ∞ 1 0,29116 14,558

Z tabulky vyplývá, že prvky škály x1, x2 x3 a x4 nesplňují podmínku, že absolutní

četnost v každé škále musí být větší nebo rovna 5. Proto je v další tabulce (tabulka 21)

nutné škály x1, x2 x3 a x4 sloučit do jedné.

82

Tabulka 21: Tabulka splňující podmínku χ 2 testu.

xi xi

(a;b)

xi

střed

(a;b)

ni npi

1, 2, 3, 4 (-∞;8> 1 12 8,982

5 <9;10> 9,5 7 12,756

6 <11;12> 11,5 21 15,5705

7 <12;∞) 14 10 14,558

Konečný pomocný výpočet, který nám pomůže stanovit experimentální hodnoty

testového kritéria χ 2exp.

Po sečtení těchto hodnot byla zjištěna experimentální hodnota testového kritéria.

Experimentální testové kritérium χ2exp je dále nutné porovnat s χ2

teoretické, odkud už

můžeme použít aparát nulových a alternativních hypotéz.

83


k-r-1


4-2-1

χ2teoretické = χ2 1

Kritický obor W

W = ⟨ χ2teoretické (α/2); +∞)

W = ⟨ χ2 2 (0,05); +∞)

W = ⟨3,84; +∞)

χ2exp ∈ W ⇒ Na hladině statistické významnosti α=0,05 lze odmítnout nulovou

hypotézu a přijmout alternativní.

4.2.3 Porovnání znalostí studentů bakalářského a navazujícího

magisterského studia

K tomu, abych zjistil, zda rozdíl mezi vědomostmi mezi studenty bakalářského

a navazujícího magisterského studijního programu oboru Ochrana obyvatelstva je

statisticky významný, byl použit dvouvýběrový t-test. Pro statistické hodnocení byla

zvolena hladina významnosti α = 0,05.

H0: µ1 = µ2 Ha: µ1 ≠ µ2

84

Kritický obor: W = (-∞; -tn1+n2-2(α/2)⟩ ∪ ⟨tn1+n2-2(α/2); ∞)

W = (-∞; -t176 (0,025)⟩ ∪ ⟨t176 (0,025); ∞)

t176 (0,025) = 1,96 ⇒ W = (-∞; - 1,96 ⟩ ∪ ⟨ 1,96; +∞)

Na hladině významnosti α = 0,05 lze zamítnout nulovou hypotézu H0. Rozdíl mezi

znalostmi respondentů v první a druhé skupině je na hladině významnosti α = 0,05

statisticky významný.

85

5 Diskuze

Práce se zabývala historií, vývojem a použitím jaderných zbraní a jejich významem

v dnešní době. Vzhledem k historickým souvislostem a možným rizikům použití

jaderných zbraní v dnešní době je důležité, aby studenti oboru Ochrany obyvatelstva

měli určité penzum znalostí týkajících se problematiky jaderných zbraní. Jelikož je tu

určité riziko, že jaderné zbraně by mohly být zneužity, tak by měly studenti být

informování o účincích, následcích, a principech jaderných zbraní, aby byli případně

připraveni řešit tyto krizové stavy a z toho důvodu, byly stanoveny následující

hypotézy:




Na základě zjištěných faktů, které uvádím v teoretické části práce, si myslím, že

riziko použití jaderných zbraní je v dnešní době stále aktuální. Hlavně proto, že se stalo

mnoho případů, ve kterých došlo k nedodržování a porušování mezinárodních dohod.

Takže nemáme jistotu, že se jaderné zbraně nemohou stát nástrojem pro použití násilí v

budoucnu. Jaderné zbraně vlastní i nedemokratické státy, ve kterých převládá

komunismus a autoritářský režim, nebo je u nich vládní nestabilita. Dokonce některé

státy vlastní jadernou zbraň a nepodepsaly smlouvy. A samozřejmě v dnešní době je

obrovské riziko, že se jaderné zbraně zmocní nějaká teroristická skupina, která nebude

s použitím jaderných zbraní váhat. Jelikož jaderné zbraně patří ke zbraním hromadného

ničení, tak jejich použití by mělo tragické následky, protože se domnívám, že jedno

použití jaderné zbraně proti civilnímu obyvatelstvu by zapříčinilo sérii dalších výbuchů

a mohlo by to vyústit až v jadernou válku a následky by byly katastrofální.

Ke zjištění a porovnání znalosti studentů oboru Ochrany obyvatelstva mezi

bakalářským a magisterským studijním programem a následné potvrzení či vyvrácení

stanovených hypotéz bylo provedeno dotazníkové šetření. Výzkumný soubor tvoří

celkem 176 studentů z toho 126 studentů bakalářského studijního oboru a 50 studentů

navazujícího magisterského studijního oboru.

86

Dotazník předložený studentům obsahoval 14 otázek zaměřených na problematiku

jaderných zbraní.

Dotazníky potvrdily, že existuje určité všeobecné povědomí o použití jaderných

zbraní v japonských městech ve druhé světové válce. V otázkách týkajících se prvního

a jediného použití jaderných zbraní proti civilnímu obyvatelstvu studenti prokázali

vysokou procentuální úspěšnost správných odpovědí. Ale zároveň

z významného rozdílu špatných odpovědí mezi studenty navazujícího magisterského

studia a studenty bakalářského studia, na otázku týkající se jaderného programu USA

lze usuzovat, že studenti navazujícího magisterského studia mají vyšší povědomí o této

problematice. Toto i potvrzuje otázka číslo 6, která se týkala testování první jaderné

bomby, kdy studenti bakalářského studia ve více než polovině případů odpověděli

nesprávně. Naproti tomu u studentů navazujícího magisterského studia byl poměr

správných a špatných odpovědí opačný, pouze přibližně jedna třetina studentů

odpověděla špatně. Naopak u otázky týkající se jaderného programu v Německu za

druhé světové války studenti obou studijních oborů odpověděli v téměř 70 % nesprávně.

U testové otázky č. 1 správnou odpověď zvolilo 133 studentů (85 %). Otázkou byla

zjišťována znalost, který stát jako první sestrojil jadernou zbraň. Správná odpověď byla

C) USA. Předpokládal jsem, že správnou odpověď zvolí více studentů, ale i přesto se

podle mého názoru jedná o celkem uspokojivý výsledek.

Druhá otázka byla zaměřena na německý jaderný program za války. Správná

odpověď byla B) Uranový projekt. Tato otázka dopadla ze všech nejhůře. Správnou

odpověď zvolilo pouze 62 studentů (33 %). I když už při tvorbě dotazníků jsem tušil, že

tato otázka bude dělat studentům velký problém, protože tento název není úplně

všeobecně známý. Takže tato otázka naplnila moje očekávání.

U třetí otázky, která byla zaměřena na jaderný program v USA, vědělo správnou

odpověď podstatně více studentů, než u předchozí otázky zaměřené na jaderný program

v Německu. Správnou odpověď vědělo 137 studentů (78 %). Správná odpověď byla

B) Projekt Manhattan. Myslím si, že to je především proto, že to je všeobecně známý

fakt, který patří do všeobecné znalosti. Dále je velice zajímavé, že studenti navazujícího

87

magisterského studenti tuto otázku věděli ve 47 případech (94 %) a pouze 3 studenti

odpověděli jinak, což je krásný výsledek. Avšak celkový výsledek je dle mého názoru

uspokojivý jako u otázky č. 1.

V další testové otázce jsem zjišťoval, zda studenti vědí, jak se nazývala první jaderná

bomba. Správná odpověď byla D) Gadget. Správnou odpověď zvolilo 96 studentů

(55 %). U této otázky mě překvapilo, že studenti volili převážně odpověď D) Gadget,

což je správná odpověď, a odpověď B) Nuclear bomb jen ve výjimečných případech

zvolili jinou odpověď.

Pátá testová otázka byla zaměřena na to, zda studenti vědí, kde byla otestována první

jaderná bomba. Správná odpověď byla B) Poblíž města Alamogordo. Tu zvolilo

114 studentů (65 %). Je zvláštní, že studenti, kteří zvolili špatnou odpověď, se

domnívali, že první testování jaderné zbraně probíhalo poblíž města Las Vegas. Myslím

si, že studenty především zmátlo to, že Las Vegas se nachází poblíž pouště, která je

vhodná k testování jaderných zbraní. Ačkoliv město Alamogordo je známé tím, že

poblíž probíhaly jaderné testy v Nevadské poušti, tak jsem očekával o něco větší

úspěšnost studentů. Ale i přesto jsou tyto výsledky poměrně uspokojivé.

Šestá testová otázka patří k těm, které se studentům nedařily. Otázka se zase týkala

první jaderné zbraně. Tentokrát jsem chtěl zjistit, jestli studenti vědí, kdy byla

otestována první jaderná zbraň. Správná odpověď byla D) 16. července 1945.

Z dotazníkového šetření se ukázalo, že pouze 97 studentů (55 %) ví, kdy byla

otestována první jaderná zbraň. Což mě opravdu překvapilo, protože jsem se domníval,

že valná většina studentů bude vědět, že tento test se odehrál roku 1945.

Sedmé a osmé otázky byly ze všech otázek nejúspěšnější. Sedmá otázka měla

úspěšnost 96 %, což je výborný výsledek. Osmou otázku zodpověděli všichni studenti

správně, z čehož je patrné, že všichni studenti vědí, která japonská města byla

bombardována.

U otázek č. 10 a 11 byly naprosto shodné výsledky a to 120 správných odpovědí

(68 %). V desáté otázce měli studenti projevit znalost názvů bomb, které byly svrženy

na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Správná odpověď byla B) Fat Man a Little

88

Boy. A jedenáctá otázka byla zaměřena na to, zda studenti vědí, že se Sovětskému svazu

podařilo sestrojit jadernou zbraň v roce 1949.

Ve dvanácté otázce měli studenti velkou úspěšnost. Otázku správně zodpovědělo

143 studentů (81 %). Úspěšnost v této otázce považuji za nadprůměrnou.

Třináctá otázka je dle mého názoru jedna z nejzajímavějších. Otázka zněla „ Který

stát provedl nejvíce jaderných testů“? Správná odpověď byla B) USA. Avšak je velice

zajímavé, že 83 studentů (47 %) si myslí, že nejvíce jaderných testů provedl Sovětský

svaz. V bakalářském studijním programu si to myslelo přesně 50 % studentů. Pro

porovnání je celková procentuální úspěšnost studentů bakalářského studia

a navazujícího magisterského studia znázorněna v grafech na obrázcích 38 a 39.

Vyhodnocení stanovených hypotéz bylo testováno prostřednictvím metod

deskriptivní a matematické statistiky. Byl zvolen vhodný test neparametrického

testování. Jednalo se o χ2-test dobré shody, kterým se prokázalo, že znalosti studentů

mají normální rozdělení. Tím se potvrdila stanovená hypotéza. Další zvolená hypotéza

byla potvrzena za pomoci dvojvýběrového t – testu.

89

Obrázek 38: Procentuální úspěšnost studentů bakalářského studia v jednotlivých

otázkách

Obrázek 39: Procentuální úspěšnost studentů navazujícího magisterského studia

v jednotlivých otázkách

90

6 Závěr

Předložená bakalářská práce je na téma „Vývoj a historie jaderných zbraní a jejich

význam v dnešní době“, protože si myslím, že toto téma je v současné době velice

aktuální.

Teoretická část práce pojednává o dané problematice. Úvodní část je zaměřena na

jednotlivé druhy jaderných zbraní a jejich základní principy. Následně se zabývá cestou

k jaderné zbrani a jejím vývojem různými státy za války i v poválečném období

v podstatě až do současnosti. Jedna kapitola je věnována válečnému použití jaderných

zbraní proti civilnímu obyvatelstvu v japonských městech Hirošima a Nagasaki. Dále

jsou zmíněny i mezinárodní smlouvy, které omezují jaderné zbrojení a použití

jaderných zbraní. Součástí práce je i seznam a mapa států, které vlastní jaderné zbraně.

Praktická část práce se zabývá znalostmi studentů bakalářského a navazujícího

magisterského studia oboru Ochrany obyvatelstva. Na počátku byly stanoveny cíle

a formulovány hypotézy.

Cíle:

1) Zhodnotit možnosti použití jaderných zbraní případně jaderné války.

2) Ověřit a porovnat znalosti studentů studijního programu Ochrana obyvatelstva


studiu.

Hypotézy:




Cíle práce byly splněny. K potvrzení či vyvrácení hypotéz bylo nutné sestavit

dotazník, díky kterému mohlo proběhnout dotazníkové šetření. A následně proběhlo

statistické vyhodnocení. Za pomoci dvojvýběrového t – testu byla hypotéza „Znalosti

studentů navazujícího magisterského studia budou statisticky významnější než

u studentů bakalářského studia“ potvrzena. Dále bylo nutné za pomoci chí kvadrát testu

91

potvrdit hypotézu „Znalosti studentů studijního programu Ochrana obyvatelstva mají

normální rozdělení.“ Hypotéza byla potvrzena.

92

7 Seznam použité literatury

1) PITSCHMANN, V. Jaderné zbraně: nejvyšší forma zabíjení. 1. vyd. Praha:

Naše vojsko, 2005, 390 s., ISBN 80-206-0784-6.

2) MATOUŠEK, J., ÖSTERREICHER, J., LINHART, P. CBRN: jaderné zbraně a

radiologické materiály. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního

inženýrství, 2007, 216 s., ISBN 978-80-7385-029-6.

3) ZÖLZER, F., KUNA, P., NAVRÁTIL, L. Mechanismy účinků ionizujícího

záření. České Budějovice, 2007. 21 s. Doplňkové texty pro posluchače

kombinované formy studia studijního programu „Ochrana obyvatelstva“.

4) ÖSTERREICHER, J., VÁVROVÁ, J. Přednášky z radiobiologie. 1. vyd. Praha:

Manus, 2003, 112 s., ISBN 80-86571-01-7.

5) DUŠEK, Jiří a Jan PÍŠALA. Jaderné zbraně. Vyd. 1. Brno: Computer Press,

2006. Stručná historie. ISBN 8025108171.

6) ULLMANN, V. Jaderná fyzika a fyzika ionizujícího záření. [online]. 2007 [cit.

2011-02-02]. Dostupné z: http://astronuklfyzika.cz/Fyzika-NuklMed.htm.

7) KUNA, P., NERUDA, O., NAVRÁTIL, L. Jaderné zbraně. České Budějovice.

Pomocné studijní texty pro posluchače Jihočeské univerzity.

8) DIENSTBIER, Z. Hirošima a zrod atomového věku. 1. vyd. Praha: Mladá fronta,

2010, 312 s., ISBN 978-80-204-2224-8.

9) DANIŠ, L. Bioterorismus. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 99 s., ISBN 80-246-

0693-3.

10) HÁLA, Jiří. Radioaktivita ionizující záření, jaderná energie. 1. vyd. Brno:

Konvoj, 1998. ISBN 8085615568.

11) LUDVÍK, Jan, Hrozba jaderných zbraní v současnosti, Vojenské rozhledy,

2010, roč. 19 (51), č. 3, s. 16–23, ISSN 1210-3292.

12) Navrátil, V. Vliv ionizujícího záření na živé organismy, Brno: Masarykova

univerzita Brno, 1996. ISBN 80-210-1405-9.

13) HODER, Lukáš, ROJČÍK, Ondřej a Petr VILÍMEK (eds.). Proliferace

jaderných zbraní: problémoví aktéři. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

Mezinárodní politologický ústav, 2006. ISBN 80-210-4119-6.

http://astronuklfyzika.cz/Fyzika-NuklMed.htm

93

14) STŘEDA, Ladislav. Šíření zbraní hromadného ničení - vážná hrozba 21. století.

Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského

záchranného sboru ČR, 2003. ISBN 8086640035.

15) VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN

978-80-204-1986-6.

16) GLATZEL, Markus. Atomwaffen für alle?!: Bedrohung durch Nuklearwaffen

zur Jahrtausendwende. Münster: Agenda, 2009. ISBN 9783896883773.

17) GEORG, Friedrich. Hitlers Siegeswaffen. 2., uberarb. Aufl. Schleusingen:

AMUN, 2004. ISBN 3930588714.

18) PACNER, Karel. Atomoví vyzvědači studené války. 1. vyd. Praha: Epocha, 2009.

ISBN 978-80-7425-001-9.

19) SYRUČEK, Milan. Na prahu atomové války: svět mohl být mnohokrát zničen,

aniž to tušil. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. ISBN 978-80-87027-86-8.

20) BERTELL, Rosalie. Kriegswaffe Planet Erde. Originalausgabe. Gelnhausen-

Roth: Fischer, 2011. ISBN 9783941956360.

21) BŘÍZA, Vlastislav. Kontrola, regulace a úprava jaderného zbrojení. Vyd. 1.

Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1864-7.

22) SCHMIDT, Helmut. Menschen und Mächte. 1. Aufl. München: Pantheon, 2011.

ISBN 9783570551578.

23) Země disponující jadernými zbraněmi. BBC [online]. [cit. 2016-04-13].

Dostupné z:

http://www.bbc.co.uk/czech/specials/1117_global_nuclear/page4.shtml

24) Strategie zajišťování činností oddělení: Smlouva o nešíření jaderných

zbraní. SUJB [online]. [cit. 2016-04-13]. Dostupné z:

http://www.sujb.cz/nesireni-jadernych-zbrani/strategie-zajistovani-cinnosti-

oddeleni/

25) The New START Treaty and Protocol. Whitehouse [online]. [cit. 2016-04-18].

Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/blog/2010/04/08/new-start-treaty-and-

protocol

http://www.bbc.co.uk/czech/specials/1117_global_nuclear/page4.shtml

http://www.sujb.cz/nesireni-jadernych-zbrani/strategie-zajistovani-cinnosti-oddeleni/

http://www.sujb.cz/nesireni-jadernych-zbrani/strategie-zajistovani-cinnosti-oddeleni/

https://www.whitehouse.gov/blog/2010/04/08/new-start-treaty-and-protocol

https://www.whitehouse.gov/blog/2010/04/08/new-start-treaty-and-protocol

94

26) TREATY BETWEEN THE UNITED STATES OF AMERICA AND THE UNION OF

SOVIET SOCIALIST REPUBLICS ON THE LIMITATION OF STRATEGIC

OFFENSIVE ARMS: SALT. State.gov [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z:

http://www.state.gov/www/global/arms/treaties/salt2-1.html

27) NÁLEVKA, Vladimír. Druhá světová válka. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2003.

Dějiny do kapsy. ISBN 80-7254-390-3.

28) VOKÁČ, Petr. Hirošima nebyla první. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2005. ISBN

8072683152.

29) FUČÍK, Josef. Stín jaderné války nad Evropou: ke strategii vojenských bloků,

operačním plánům a úloze Československé lidové armády na středoevropském

válčišti v letech 1945-1968. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN

9788020421999.

30) NÁLEVKA, Vladimír. Horké krize studené války. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad,

2010. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 9788074290114.

31) HAVRÁNEK, Jiří. Základy zdravotnické statistiky. 1. vyd. České Budějovice:

Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2004. ISBN 80-7040-663-1.

http://www.state.gov/www/global/arms/treaties/salt2-1.html

95

8 Seznam obrázků

Obrázek 1: Štěpná reakce ............................................................................................................ 16 Obrázek 2: Kanonový typ konstrukce ......................................................................................... 17 Obrázek 3: Implozní typ konstrukce jaderné nálože ................................................................... 18 Obrázek 4: Princip jaderné syntézy ............................................................................................. 19 Obrázek 5: Konstrukční princip termojaderné nálože ................................................................. 20 Obrázek 6: Země disponující jadernými zbraněmi ..................................................................... 36 Obrázek 7: Zastoupení správných a špatných odpovědí ............................................................. 45 Obrázek 8: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ........................................................... 46 Obrázek 9: Zastoupení správných a špatných odpovědí ............................................................. 47 Obrázek 10: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 47 Obrázek 11: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 48 Obrázek 12: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 49 Obrázek 13: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 50 Obrázek 14: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 50 Obrázek 15: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 51 Obrázek 16: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 52 Obrázek 17: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 53 Obrázek 18: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 53 Obrázek 19: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 54 Obrázek 20: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 55 Obrázek 21: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 55 Obrázek 22: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 56 Obrázek 23: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 57 Obrázek 24: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 58 Obrázek 25: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 58 Obrázek 26: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 59 Obrázek 27: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 60 Obrázek 28: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 61 Obrázek 29: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 61 Obrázek 30: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 62 Obrázek 31: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 63 Obrázek 32: Zastoupení správných a špatných odpovědí ........................................................... 64 Obrázek 33: Rozdělení odpovědí dle studijních programů ......................................................... 64 Obrázek 34: Polygon absolutních četností (studenti bakalářského studia) ................................. 70 Obrázek 35: Polygon kumulativních četností (studenti bakalářského studia) ............................ 70 Obrázek 36: Polygon absolutních četností (studenti navazujícího magisterského studia) .......... 77 Obrázek 37: Polygon kumulativních četností (studenti navazujícího magisterského studia) ..... 78 Obrázek 38: Procentuální úspěšnost studentů bakalářského studia v jednotlivých otázkách ..... 89 Obrázek 39: Procentuální úspěšnost studentů navazujícího magisterského studia v jednotlivých

otázkách ...................................................................................................................................... 89

96

9 Seznam tabulek

Tabulka 1: Fúzní reakce .................................................................................................. 19

Tabulka 2: Následky výbuchu jaderných bomb v Japonsku ........................................... 27

Tabulka 3: Atmosférické testy Spojených států ............................................................. 29

Tabulka 4: Důležité sovětské jaderné výbuchy v letech 1949 – 1961 ............................ 31

Tabulka 5: Jaderné testy Velké Británie ......................................................................... 33

Tabulka 6: Francouzské jaderné testy Francie ................................................................ 34

Tabulka 7: Čínské jaderné testy do roku 1968 ............................................................... 35

Tabulka 8: Porovnání počtů amerických a ruských strategických jaderných hlavic v roce

1998 ................................................................................................................................ 39

Tabulka 9: Výsledky bez rozlišení oboru. ...................................................................... 65

Tabulka 10: Výsledky respondentů bakalářského oboru. ............................................... 66

Tabulka 11: Výsledky respondentů magisterského oboru. ............................................. 67

Tabulka 12: Tabulka elementárního statistického zpracování ........................................ 69

Tabulka 13: Tabulka elementárního statistického zpracování ........................................ 71

Tabulka 14: Přehled důležitých hodnot pro neparametrické testování ........................... 71

Tabulka 15: Přehled výpočtů χ 2 testu ............................................................................ 73

Tabulka 16: Tabulka splňující podmínku χ 2 testu. ........................................................ 74

Tabulka 17: Tabulka elementárního statistického zpracování. ....................................... 76

Tabulka 18: Tabulka elementárního statistického zpracování. ....................................... 79

Tabulka 19: Přehled důležitých hodnot pro neparametrické testování ........................... 79

Tabulka 20: Přehled výpočtů χ 2 testu ............................................................................ 81

Tabulka 21: Tabulka splňující podmínku χ 2 testu. ........................................................ 82

97

10 Přílohy

Dotazník

Jsem studentem: A) Bakalářského studijního programu

B) Magisterského studijního programu

1. Který stát jako první vynalezl jadernou zbraň?

A) Německo

B) SSSR

C) USA

D) Velká Británie

2. Jak se v Německu nazýval jaderný program?

A) Plutoniový projekt

B) Uranový projekt

C) Jaderný projekt

D) Atomový projekt

3. Jak se v USA nazýval jaderný program?

A) Jaderný projekt

B) Projekt Manhattan

C) Projekt Washington

D) Atomový projekt

4. Jak se nazývala první jaderná bomba?

A) Bomb

B) Nuclear Bomb

C) Explosion

D) Gadget

98

5. Kde byla otestována první jaderná bomba?

A) Poblíž města Las Vegas

B) Poblíž města Alamogordo

C) Poblíž města New York

D) Poblíž města Ohio

6. Kdy byla otestována první jaderná bomba?

A) 18. května 1942

B) 26. ledna 1943

C) 12. prosince 1944

D) 16. července 1945

7. Co se vytvoří po výbuchu jaderné bomby?

A) Zápach

B) Nic

C) Atomový hřib

D) Černé mraky

8. Která Japonská města byla bombardována?

A) Kawasaki, Yokohama

B) Kokura, Kjóto

C) Hirošima, Nagasaki

D) Tokyo, Nigaata

9. Kdy byla Japonská města bombardována?

A) 2. a 8. května 1944

B) 6. a 9. srpna 1945

C) 12. a 17. března 1945

D) 7. a 8. září 1945

99

10. Jak se jmenovali bomby, kterými bombardovali japonská města?

A) Little Man a Big Boy

B) Fat Man a Little Boy

C) Old Man a Young Boy

D) Slim Man a Fat Boy

11. Kdy se Sovětskému svazu podařilo sestrojit jadernou zbraň?

A) V roce 1944

B) V roce 1942

C) V roce 1960

D) V roce 1949

12. Kdo jako třetí vstoupil do atomového klubu?

A) Velká Británie

B) Německo

C) Austrálie

D) Česká republika

13. Kdo provedl nejvíc jaderných testů?

A) SSSR

B) USA

C) Čína

D) Velká Británie

14. Které radionuklidy se využívají u štěpných jaderných zbraní?

A) 60Co, 137Cs, 90Sr

B) 131I, 137Ba, 14C

C) 235U, 233U, 239Pu

D) 137Cs, 14C, 60Co

Date post:	22-Oct-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Vývoj a historie jaderných zbraní a jejich význam v dnešní ... · využitelnost, atom se stal...

Documents