Vydání 01, 2013 Budoucnost magazín voestalpine · 2017-09-08 · Budoucnost Bereme budoucnost do...

1

BudoucnostBereme budoucnost do svých rukou!

Město budoucnostiPřipojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti. — strana 28

Pět národů, jedna vize?Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř — strana 48

Energie – vždy napředInteligentní inovace pro příští generace — strana 33

Vydání 01, 2013magazín voestalpine

www.voestalpine.com

2

Informace o voestalpine

Pod heslem „Bereme budoucnost do svých rukou“ zdůrazňuje naše nová kampaň zaměřená na propagaci image a značky z roku 2012 to, co nás činí jedinečnými – jsme to my, zaměstnanci, naše síly a schop-nosti! Naše mnohostrannost je výsledkem pracovního nasazení, smyslu pro detail a radosti z výzvy – ať v profesním nebo soukromém životě.

Díky přiloženému DVD se všemi 12 filmy ve 12 jazycích můžete lépe poznat všechny naše „hlavní hrdiny“ a na okamžik se sta-nete součástí jejich života. Zaručujeme vám autentické a dojímavé pohledy do našich všedních dnů a nabízíme vám šanci odhalit překvapivá a nečekaná témata související s naším koncernem.

3

Drazí čtenáři,

spisovatel William Gibson jednou řekl: „Budoucnost je již tady – jenom není rovnoměrně distribuována.“ Gibson se nemýlil, ovšem jeho komentář přesto vyjadřuje prav-du pouze z poloviny: budoucnost není někde jinde – na-příklad v Japonsku nebo v Silicon Valley – je přítomná všude a přelévá se sem a tam. K novým přelomovým objevům dochází nejen ve vyspělých ekonomikách, ale i v hospodářsky postupně sílících zemích skupiny BRICS.

K opravdovým inovacím dochází tam, kde jednotlivci i společnosti dělají něco více, než jen pasivně monito-rují probíhající změny – sami se na nich podílejí. Díky tomu, že součástí skupiny voestalpine je 500 společností a výrobních závodů ve více než 50 zemích na 5 konti-nentech, napomáháme dalšímu vývoji tohoto procesu na celém světě. Naše projekty se týkají věcí nenápadných i okázalých, od obyčejných železničních výhybek až po pláště motorů raket Evropské kosmické agentury. Ať už je význam těchto produktů jakýkoli, takováto řešení dokazují, že přelomové inovace jsou možné i v případě zdánlivě jednoduchých zařízení. Přestože se železniční výhybky na první pohled nezdají být nijak zajímavé, bez nich by nebyla doprava v celosvětovém měřítku možná. Bez nich by se globální logistika doslova zastavila.

I přesto, že jsou tyto součásti mechanické, jedná se o součást lidského myšlení. Geniální nápad, který byl u počátku jejich vzniku, se zrodil v hlavě člověka, a i díky nim lidstvo postupuje vpřed. Pro jejich úspěch je významný každý jednotlivec – od konstruktéra, přes výrobce až po uživatele. Problémy řešíme společně jako tým a zabýváme se přitom jejich podstatou. Zavádění no-vých standardů je jen nevelkou součástí tohoto procesu.

Význam detailů a angažovanost jednotlivců je něco, co se odehrává i v širší společnosti. V tomto časopise na-jdete příběhy z celého světa, které popisují pozoruhodný proces změny, který právě probíhá. Lidé spolu spolupra-cují a zakládají virtuální komunity, které jim přinášejí vzájemný prospěch – od kazašského studenta, který stu-duje genetiku online, až po nizozemskou učitelku hud-by, která objevila ve vesmíru oblaka plynů. S tím, jak k sobě vzdálené komunity nacházejí prostřednictvím globalizace cestu, dozvídají se více o své společné pod-

statě i o kulturních rozdílech. Brazilská babička i čín-ské dítě, s nimiž jsme hovořili, pocházejí z rozdílného prostředí a kultur, nicméně jejich životní cíle si jsou pozoruhodně podobné.

Součástí výzvy pro společnost voestalpine je si tyto roz-díly uvědomit a reagovat na ně. Energie, mobilita a síla mohou mít v zemích, v nichž působíme, velmi odlišné významy. Díky týmovému duchu, zápalu a otevřenosti jsme schopni tuto rozmanitost přeměnit v inspiraci ke změnám. Naše řešení se objevují díky diverzitě a nikoli jí navzdory. Vůle překonávat výzvy nás činí jedinečnými a umožňuje nám vzít budoucnost do vlastních rukou. Ne vždy je to snadné, ovšem domníváme se, že udržitelná řešení za tuto námahu stojí.

Nezáleží na tom, co nám zítřek přinese, jsme připraveni. Je to právě tato tichá síla, tento smysl pro detail, co nás spojuje, a umožňuje nám redefinovat limity toho, co je dnes i v budoucnu možné. Nemáme čas na to, abychom se prostě spokojili s našimi úspěchy, protože nám již v hlavách víří množství dalších nápadů – a proto jsme vždy o krok napřed. Doufáme, že vás čtení o tomto pro-cesu a jeho pozoruhodných ohlasech ve světě zaujme.

Se srdečným pozdravem

„Bereme budoucnost do svých rukou”

Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG

4

Naše budoucnostCo očekávají lidé ve společnosti voestalpine od budoucnosti

Co nás žene vpředSíla jedince

Občanská vědaJak se každý z nás může stát vědcem

Kdo by si to byl pomyslel...Čtyři lidé, jejich kariérní plány a dosažené úspěchy

Génius provozující tai-čiNeurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit

Proměna mozkuRozhovor s Normanem Doidgem

Jsme zdeObsah

Jak budeme žít

v budoucnosti?

Nové vize města

budoucnosti.

(str. 28)

Jsou online kurzy

předzvěstí konce

tradičních univerzit?

(str. 56)

Nevídané vynálezy,

které usnadňují náš

život!

(str. 70)

Vydání 01 / 2013

Naši přispěvateléAutoři a fotografové, kteří se podíleli na vzniku tohoto magazínu

Tiráž

6

6

10

12

15

18

23

24

5

Myslíme napřed

Město budoucnostiPřipojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti.

Energie – vždy napředInteligentní inovace pro příští generace

Koloběh oceliMateriál s více životy, než byste tušili

Koleje budoucnostiVlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?

Pět národů, jedna vize?Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř

Revoluce ve vzděláváníJak přispěje internet k celosvětové demokratizaci vzdělávání

Zůstáváme zvědaví

Vynálezy, které nezaujaly ... a proč. Vždy jde o detaily!

Trendy ve vizuálních efektech Temný rytíř, Avatar a podobné filmy

Maličkosti, které mají velký významNevídané vynálezy, které usnadňují náš život

Humanizace vesmíruJak je díky novému skafandru možné podnikat turistické cesty do vesmíru

Expo 2015Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti?

28

33

38

40

48

56

64

66

70

72

74

6

Tiráž

ANdREA FENNSpisovatel, Šanghaj/Čína

Andrea Fenn se narodil v Itálii a působí jako novinář a fotograf. V Číně studuje a pracuje od roku 2005, žije v Šanghaji. Hovoří plynně mandarínsky a ve vol-ném čase pracuje na svém prvním románu v čínštině. Společně s Richardem Macauleyem se zaměřili na

budoucnost železnice.— STRANA 40 —

JOHANNA BlOOMFiEldOVáKonzultantka designu, New York/USA

Johanna Bloomfieldová se již více než deset let spe-cializuje na oblast funkčního oblečení a technického vybavení. Je zapojena do projektů věnujících se vý-voji nových technologií, například co se týká nových skafandrů pro komerční cesty do vesmíru, které nám

přibližuje v tomto vydání časopisu — STRANA 72 —

Novináři píšící pro náš

časopis

Ať bude budoucnost jakákoli, na každého z nás čeká něco jiného. V tomto vydání vám chceme ukázat, jak svět a jeho budoucnost vidíme nejen my ve společnosti voestalpine. Cestujte s námi z Brazílie do Indie a z New Yorku do Johannes-burgu. Využili jsme jedny z nejlepších novinářů na světě, kteří vám přiblíží své příběhy a podělí

se s vámi o své názory a sny.

Na této dvoustránce vám představujeme někte-ré novináře, kteří pro nás píší. Jsou zde však i mnozí další, například Xenia Stroganova, která vypráví o životě v Rusku (strana 54), německý rodák Dr. Niklas Schaffmeister se svou manžel-kou Zhe Wangovou popisující změny v Číně (strana 52) nebo Anne Kammerzeltová a André Uhl působící v Berlíně, kteří nám představu-jí svůj pohled na to, jak bude vypadat město

budoucnosti (strana 28).

Naši přispěvatelé:

MAJiTEl A MEdiálNí VlASTNíK:voestalpine AG

voestalpine-Straße 14020 Linec

VydAVATEl:Gerhard Kürner

ŠéFREdAKTORKA:Maria ReibenbergerováT. +43/50304/15-5432

[email protected]

KONCEPCE, REdAKCE A dESiGN:Commandante Berlin GmbH

Majitel: Toni KappeszSchröderstraße 11

10115 Berlín

PřEKlAd:Audi Akademie GmbH, Ingolstadt

TiSK:Kontext Druckerei GmbH, Linec

Tiráž

7

Přispěvatelé

PAul SulliVANSpisovatel, Berlín/Německo

Paul Sullivan působí v Berlíně a pracuje jako spiso-vatel, autor, editor a fotograf. Zaměřuje se především na hudbu, cestování a kulturu. Jeho články a foto-grafie se objevují například v deníku The Guardian, v britském vydání časopisu National Geographic, v deníku The Independent a v BBC. Do tohoto čísla

přispěl článkem o Expu 2015 v Miláně.— STRANA 74 —

REMO BiTziSpisovatel a vydavatel, Luzern/Švýcarsko

Remo Bitzi se narodil ve Švýcarsku, dnes zde žije ve městě Luzern. Původně pracoval v bance, ale později začal s psaním a nyní vydává vlastní časopis s ná-zvem Zweikommasieben, který se věnuje aktuálnímu dění. V tomto vydání našeho časopisu popisuje, jak

se každý může stát vědcem.— STRANA 15 —

ANA CAROliNA MiNOzzOVáNovinářka, Londýn/UK a Porto Alegre/Brazílie

Ana Carolina Minozzová se narodila v brazilském městě Porto Alegre. Od roku 2007 pobývá střídavě ve své rodné zemi a v Londýně. Je novinářkou se zamě-řením na umění a módu a v současné době studuje obor psychoanalýzy. Ana nám představuje svůj po-hled na život v Brazílii jako v jedné ze zemí BRICS.

— STRANA 51 —

JudiTH REKEROVáSpisovatelka, Johannesburg/Jihoafrická republika

Judith Rekerová pochází z Německa. Od roku 2007 žije v Johannesburgu, předtím pobývala v Keni a Kongu. Pracuje na volné noze jako spisovatelka a věnuje se kulturnímu dění či ekonomii, píše napří-klad pro časopis Architectural Digest nebo pro deník Financial Times. Našim čtenářům přibližuje, co pro Jihoafrickou republiku znamená být jednou ze zemí

BRICS.— STRANA 55 —

8

Section

9

10

Naše budoucnostCo očekávají lidé ve společnosti

voestalpine od budoucnosti

12

Co nás žene vpředSíla jedince

15

Občanská vědaJak se každý z nás může stát vědcem

18

Kdo by si to byl pomyslelČtyři lidé, jejich kariérní plány

a dosažené úspěchy

23

Génius provozující tai-čiNeurobiolog Norman Doidge

nám radí, jak si udržet mozek fit

24

Proměna mozkuRozhovor s Normanem Doidgem

Jsme zdePřinášíme lidem stabilitu a bezpečí.

Díky své decentrální struktuře můžeme fungovat a reagovat rychleji, zůstáváme blízko všem našim partnerům a snažíme se uspokojovat jejich potřeby

s maximální flexibilitou a dynamikou. Problémy řešíme od základů a nepolevujeme, neboť bojovat za budoucnost se vyplatí.

10

Jsme zde

BOO RuNdqViST (57)Ředitel odboru komunikace

Uddeholms AB

Hagfors, Švédsko

„Žít dneškem

a vychutnat si

okamžik“

1. Letos v březnu budu znovu dědečkem a přál bych si být zdravý. 2. Nikdo neví, co nám budoucnost přinese. Proto je důležité žít a užívat si přítomnost. 3. Pokud máte na mysli pouze zítřek nebo příští týden, to ano. Život vyžaduje spoustu plánování a určitou strukturu, to je pravda. Ve svém volném čase jsem ale nejraději svobodný a bezstarostný. 4. Samozřejmě takové události jako je svatba, narození po-tomků a tak dále. V profesionální rovině byla velkou změ-nou změna povolání – přestal jsem se živit jako novinář a začal pracovat pro společnost Uddeholm. 5. Obecně úplně všechno! Protože pokud v to přestanete věřit, určitá část vašeho já přestane žít. 6. Mám rád život na venkově, kde se mohu věnovat pěší turistice i lyžování. A také moje zdraví, které je klíčem k bohatému a pestrému životu. 7. Kameru, s níž bych mohl všechno zdokumentovat!

yi GAO (4) mateřská škola

Wujiang, Suzhou, Čína

„Chci vědět,

co se stane“

1. Chtěla bych být lékařkou. 2. Ano, chtěla bych vědět, co se stane. 3. Ano, půjdu ven a budu si hrát s tátou a mámou 4. Maminka mne přivedla na svět do téhle šťastné a spo-kojené rodiny 5. Vyrostu a budu ještě větší 6. Láska rodičů 7. Samozřejmě, lízátko

Naše budoucnostFOTOGRAFiE Rony Zakaria, Andrea Fenn, Daniel Ha, Claus Sjödin, Rafael Bastos

Co očekávají lidé ve společnosti voestalpine od

budoucnosti

1. Na co se v budoucnosti těšíte?2. Chtěli byste vědět, co přesně vám budoucnost přinese?3. Už víte, co budete dělat zítra?4. Pokud se ohlédnete zpět, jaké události ve vašem životě byly pro vaší budoucnost rozhodující?5. Co si myslíte, že se ve vašem životě v budoucnu zlepší?6. Jaké věci by se v budoucnu měnit neměly?7. Představte si, že byste se mohli do budoucnosti vydat ve stroji času. Co byste si vzali s sebou?

11

Jsme zde

J. C. ABBOTT (15) Student

Surrey, Kanada

ANGElA dE MARTiNO CASANOVA (77) Žena v domácnosti

Campinas, Brazílie

„Budoucnost

není nikdy

jistá“

„Věřím v

lepší svět“

NElly SiMAMOROVá (35) Manažerka nákupu

Cikarang, Bekasi

„Vytvářím

svou vlastní

budoucnost“

1. Že budu úspěšná v osobním i pracovním životě. 2. Ano, a myslím si, že už to vím, protože svou budoucnost ovlivňuji jen já sama a nikdo jiný. 3. Ano, minimálně v zaměstnání, protože náplň mé práce se nemění, ovšem u všech ostatních věcí to závisí na okolnostech. 4. Moje zkušenosti z posled-ních dvou zaměstnání mi pomohly najít lepší přístup k prá-ci, motivaci i způsob myšlení. 5. Můj osobní život – rodina, finanční otázky a zejména můj způsob uvažování o vlastní budoucnosti 6. Myslím, že změnit by se mohlo všechno. Pokud je něco dobré, pak to může být ještě lepší. Pokud už to lepší je, proč by to nemohlo být nejlepší? Změnám se nekladou žádné meze. 7. Svou matku.

1. Přeji si lepší zítřek, žádné násilí a dostatek zdraví. 2. Po-kud by to bylo jisté, tak ano. Jinak je ale lépe věci nechat, aby se děly podle Boží vůle. 3. Dnes vím, co budu dělat zítra, ale v delším horizontu již neplánuji. 4. Do Brazílie jsem se přistěhovala společně se svým manželem. Dlouhou dobu pracoval a já jsem pečovala o dům. Teď je ze mne vdova a mé děti už mají vlastní rodiny. Zbytek mé rodiny žije v daleké Itálii a tak se o dům starám sama. 5. Dobré zdraví pro mne, mé děti, vnoučata i pravnoučata. 6. Jediné, co nemůžeme změnit, je smrt. To, co uděláme teď, může změnit budoucnost všeho ostatního. 7. Vzala bych s sebou i svou rodinu a doufala, že svět bude lepší, bez korupce a násilí, a bude v něm více vzájemné slušnosti a úcty.

1. Těším se, že budu nezávislý na rodičích a budu žít v jiných městech. 2. Nechci vědět, co mi budoucnost přinese. 3. Vím sice poměrně dobře, co budu dělat zítra, ovšem budoucnost není nikdy úplně jistá. 4. Různé momenty, napří-klad když jsem začal chodit hrát fotbal, byl jsem na studij-ním pobytu v Quebecu a v páté třídě jsem vyhrál městské kolo soutěže Speechfest. Tyto chvíle výrazně ovlivnily můj život, osobnost i to, čemu dávám přednost. 5. Věřím, že v budoucnu budu nezávislejší a moje sociální situace se zlepší. 6. Vztahy s mými přáteli a má sebedůvěra, když mám vystupovat před větším počtem lidí, by se měnit nemě-ly. 7. Pokud bych měl možnost cestovat do budoucnosti, vzal bych si s sebou poznámkový blok a tužku, abych si mohl dělat poznámky.

12

Co nás žene vpřed

TExT Natalie Holmesová FOTOGRAFiE Christoph Dammast

13

V roce 1955 odmítla v americ-kém státě Alabama černoška Rosa Parksová přenechat své

místo v autobuse vyhrazené pro „ba-revné“ bílému cestujícímu. Tento její akt neposlušnosti se stal symbolem amerického hnutí za občanská práva a klíčovým momentem v boji proti rasové segregaci v USA. „Lidé vždy říkají, že jsem se odmítla zvednout, protože jsem byla unavená, ale to není pravda,“ vzpomínala později. „Unavená jsem byla, ale jenom z toho, že jsem musela neustále ustupovat.“Odhodlání povstat (nebo v případě Parksové zůstat sedět) kvůli něčemu, v co věříme, je součástí naší přirozenos-ti. V dějinách je možné najít mnoho příkladů, kdy obyčejní lidé dokázali pro-sadit trvalou pozitivní změnu. Nástup moderních informačních technologií na-pomohl odstranění mnohých tradičních bariér, usnadnil lidem vyjádření jejich morálního přesvědčení a umožnil jim prožít naplněnější a spokojenější život.Dnes ráno jsem dostala e-mail, který mne velice potěšil. Poslala mi jej orga-nizace Change.org. Byla jsem jedním

z 30 000 signatářů, kteří podepsali on-line petici proti privatizaci a uzavření jedné z nejkrásnějších veřejných za-hrad v mém rodném městě. Jednalo se o výsledek tříletého projektu, v jehož

průběhu byl nevyužitý pozemek na katastru města transformován na úrod-nou bio zahradu. Díky mně i mnoha dalším signatářům zůstane tato zelená oáza v centru města i do budoucna zachována.

Odhodlání povstat

kvůli něčemu,

v co věříme, je

součástí naší

přirozenosti

Podpis petice je pochopitelně mnohem méně riskantní než odvážné činy jed-notlivců jako Rosa Parksová, díky nimž se náš svět měl stát lepším místem pro život. Ovšem v současnosti jsme vzájem-ně mnohem více propojeni – především díky internetu, který lidem přináší mož-nost dosáhnout opravdové změny jedním kliknutím myší. Na povrchu se může zdát, že nás internet izoluje, protože jsme ve fyzickém kontaktu jen se svými elek-

tronickými přístroji. Ovšem v situacích, kdy jsme dříve museli postupovat samo-statně, nám nyní pomáhá bezpečná síť, jejíž existence mnohé jednotlivce moti-vuje, aby začali pracovat na nezištných

sociálních projektech a nabídli virtuální pomocnou ruku. Tato jedinečná pouta mezi námi přinášejí naději, inspiraci a podněty pro konání dobrých skutků. Tyto vazby jsou navíc dále zesíleny a rozšířeny díky technologii, která reali-zaci těchto změn umožňuje.V dnešní době může kdokoliv s dob-ře prezentovanou myšlenkou dosáhnout realizace svého snu – pokud získá pod-poru dalších jednotlivců, jejichž mnoh-dy jen symbolické příspěvky mohou nakonec vyústit v získání poměrně vysoké částky. Je možné zmínit vel-ký počet případů, kdy byla realizace zajímavých projektů možná jen díky příspěvkům drobných dárců – a zdale-ka se nejedná jen o komerční produk-ty. Stejně oblíbené jsou i charitativní a sociálně přínosné projekty – možná dokonce ještě více. V roce 2008 napří-klad britská režisérka Franny Armstron-gová dokázala shromáždit téměř 700 000 liber za účelem natočení a uvedení přelomového snímku o klima-tických změnách Čas hlupáků. Ve dru-hé polovině roku 2012 získal interdis-ciplinární tým vedený Philem Bosuou s pomocí platformy Kickstarter (platfor-ma pro sdružování příspěvků drobných dárců) mnohem více než potřebných 100 000 amerických dolarů. Překvapivě vysokou částku 1,3 milionu dolarů vyu-žije k financování vývoje wi-fi žárovky,

Jsme zde

ČÁSTKA V AMERICKÝCH DOLARECH, KTEROU ZÍSKAL

KICKSTARTER PRO VÝVOJ WI-FI ŽÁROVKY

1,3milionů

14

kterou bude možné ovládat pomocí mo-bilního telefonu.V dnešní době jsou pro mnohé lidi stej-ně jako v minulosti podstatnější jiné věci než peníze. Angažovanosti drobných dárců je možné využít i k získání cen-ného kulturního kapitálu. Jednotlivcům to umožňuje, aby se vzájemně sdružova-li a sehráli významnou roli v realizaci pozitivních sociálních změn – ať už se jedná o záchranu populárního lokálního projektu, jakým byla například moje ob-líbená veřejná zahrada, nebo ovlivnění nějaké mezinárodně významné otázky prostřednictvím koordinované kampaně. Armstrongová se například ze všech sil snaží zvýšit povědomí veřejnosti o kli-matických změnách, což je činnost, kte-rá jí přináší vnitřní uspokojení. „Patřím k tzv. MTV generaci – vždycky nám všichni říkali, že smyslem našeho života je utrácet a hrát počítačové hry,“ svě-řila se deníku Guardian. „Je pro mne velkým překvapením, že můj život je dnes mnohem smysluplnější, než bylo původně v plánu.“Přestože lidstvo dodnes pátrá po smyslu své existence, mnozí lidé se shodnou

na tom, že činy jednotlivců inspirované statečností nebo soucitem jsou dobrým odrazovým můstkem. Přibližně před 100

lety prohlásil Albert Einstein se svou charakteristickou prozíravostí: „Všechno hodnotné v lidské společnosti závisí na příležitostech k rozvoji, kterých se dosta-ne jednotlivci.“ Ještě nikdy jsme nemě-li tolik příležitostí k osobnímu rozvoji ani jsme nebyli jako jednotlivci sociálně hodnotnější než v roce 2013.

Dnes jsou pro

mnohé lidi

podstatnější jiné věci

než jen peníze

Na všechny problémy 21. století (kte-ré jsou zcela určitě početné a závažné) jsme velmi dobře připraveni – ať už jako jednotlivci nebo jako řada rozmanitých lidských společenství. Máme příležitost provádět dlouhodobé a efektivní změny a adekvátně reagovat na všechny výzvy, ať už jsou lokální nebo globální. Nové technologie – nebo spíše způsob, jakým s nimi pracujeme – rozšiřují škálu do-stupných příležitostí k sebevzdělávání,

řešení problémů, rozhodování i osobní interakci. V době, kdy se mnozí z nás musejí vyrovnat s finanční nejistotou,

a kdy nás všechny ohrožuje ekologická nestabilita, nám tento nový způsob vzá-jemné komunikace a spolupráce posky-tuje důvod k optimismu, který vyváží všechny nedostatky. Naše budoucnost je zde s námi již dnes a přináší nám nové a vzrušující příležitosti, jak proměnit náš svět. Zbývá jen zodpovědět jedinou otázku: Co proto uděláte vy osobně?

Jsme zde

Fakta o voestalpine

Tak rozmanitě, jak rozmanitý je svět, tak rychle, jak rychle se svět pohybuje a mění,musíme dnes rozhodovat o tom, jak má vypadat budoucnost.K tomu přispíváme i my ve voestalpine – každý den, všude na světě – s našimi zkušenostmi a spolehlivým smyslem pro budoucí vývoj, ale především s naším zaujetím pro ocel.Už dnes totiž poznáme, co bude zítra standardem po celém světě.Poskytujeme lidem oporu a bezpečí, zásobujeme je energií, umožňujeme pohyb a vdechujeme život nápadům.To všechno je součástí stálého vývoje, protože ocel je 100% recyklovatelná a nabízí do budoucna ještě řadu možnostíA tak zkoumáme a vyvíjíme ocel stále dál, abychom chránili zdroje a snížili zatížení našeho životního prostředí.Je to právě ocel, díky níž neustále měníme svět, ve kterém žijeme.Je to právě smysl pro detail, radost z výzvy, která nás všechny žene dopředu.Na nic nečekáme, bereme budoucnost do svých rukou.

15

A ž do 18. století se mohli z lidí bez jakéhokoliv akademického vzdělání velmi snadno stát věd-

ci. Tito tzv. amatérští badatelé uskutečnili řadu přelomových objevů. Pak si ovšem začali právo na provádění vědeckého vý-zkumu osobovat akademici a na počátku 19. století se jednotlivé vědní obory zača-ly ve stále větší míře specializovat.V období několika posledních let je ovšem možné postřehnout jakýsi trend směřující k opětovnému zapojení amatér-ských nadšenců: jedná se o to, že vě-decké týmy z celého světa ve stále větší míře spoléhají na pomoc široké veřejnosti. V posledních letech vznikla celá řada we-bových stránek pro amatérské badatele, kteří na nich mohou najít různé nástroje a instrukce. Samotný vědecký výzkum pak mohou následně provádět doma na monitoru svého počítače. Co do obsahu a komplexnosti není jejich úsilí prakticky ničím omezeno, protože každý uživatel se sám rozhoduje o tom, zda se bude za-bývat studiem souhvězdí nebo měřením teploty, a zda bude shromažďovat nebo naopak analyzovat dostupné údaje.

Pozorování hvězd

Vítán je zde skutečně každý a názorným dokladem toho je i tzv. Hannyin voorwerp, což je oblak plynu osvětlený kvazarem. Tento fenomén neobjevili astronomové ve svých teleskopech, ale nizozemská učitel-ka hudby jménem Hanny van Arkelová na svém domácím počítači. Hanny se za-jímala o astronomii, zaregistrovala se na portálu Galaxyzoo pro amatérské vědce

a následně začala třídit různé fotografie vesmíru. V souhvězdí Malého Lva nara-zila na neobvyklý objekt svítící modrým světlem. Tento objekt, který později do-stal jméno „Hannyin voorwerp“ (voorwerp znamená v nizozemštině „objekt“), se stal na fóru Galaxyzoo předmětem vášnivých diskuzí laiků i profesionálních astrono-mů. Hanny van Arkelová není zdaleka jedinou dobrovolnicí, která na stránkách Galaxyzoo pátrá po neobvyklých vesmír-ných tělesech. Na tomto portálu se jen v prvním roce jeho existence zaregistrova-la online komunita přispěvatelů čítající na 150 000 osob. To bylo v roce 2007 a od té doby se tento portál – díky více než

110 000 návštěvníků měsíčně – stal jed-nou z nejčastěji navštěvovaných webo-vých stránek svého druhu.

Matka Země

Existují ale i výzkumné příležitosti pro ty, kteří před mihotavým světlem ze vzdálených galaxií dávají přednost stu-diu naší planety. Například německý portál Naturgucker motivuje amatérské přírodovědce k pozorování ptáků, sav-ců, hmyzu, rostlin a dalších organismů žijících v našem okolí. Každý uživatel zde má možnost sdílet svá pozorování s ostatními návštěvníky online a své komentáře a hodnocení pak mohou připojit i další členové této komunity. K dnešnímu dni zde bylo zveřejněno a diskutováno již více než 3,2 milionu

pozorování z více než 52 000 různých oborů. Jiným projektem, který se rov-něž týká flóry a fauny, je tzv. Snapshot

Občanská vědaTExT Remo Bitzi FOTOGRAFiE Christoph Dammast, galaxyzoo.org, NASA/ESA

Jak se každý z nás může stát vědcem

Jsme zde

16

Serengeti. Vědci z různých univerzit studují již více než 45 let život lvů v jejich přirozeném prostředí v národ-ním parku Serengeti v Tanzanii a vy-cházejí přitom z pozorování provádě-ných přímo na místě. V současnosti je v rámci tohoto projektu na území par-ku rozmístěno i 225 tzv. fotopastí. Díky tomu je realizace této studie mnohem efektivnější a přínosnější. Na vyhodno-

cování těchto snímků se ovšem musí podílet i početná komunita amatér-ských vědců. Chris Lintott z Oxfordské univerzity, který je jedním z vedoucích tohoto projektu, vysvětluje: „My sami bychom nikdy nedokázali vyhodnotit 3 000 000 fotografií od lidí, kteří do parku přijíždějí na dovolenou.“

Pojďme se bavit o počasí

Lintott se na poli amatérské vědy anga-žuje i v jiných oblastech. Pomoc svých spoluobčanů využívá i při realizaci ji-ných studií – například projektu Old Weather (Počasí v minulosti). Dobro-volníci podílející se na tomto projektu dostávají 150 let staré palubní deníky amerických mořeplavců a následně pro-čítají jejich obsah. Historici doufají, že z těchto palubních deníků dokáží vytě-

žit nové poznatky o životě námořníků i o dopravních trasách. Lodní deníky navíc zajímají i klimatology, protože v nich bývají přesně zaznamenány kli-matické poměry, čehož je možné využít při předpovědi budoucích klimatických scénářů.Momentální údaje o počasí považují za důležité i vědci z různých institu-cí v okolí kalifornského San Francisca:

a to jak pro jednotlivce, tak i pro vědu. Při realizaci projektu Urban Atmosphe-res (Městské atmosféry) se vědci poza-stavili nad tím, proč by se lidé měli spokojit s průměrnou teplotou pro celé město, když ta se může na různých konkrétních lokalitách významně lišit. Klíčovým prvkem pro realizaci tohoto projektu je první masově dostupný vý-konný přístroj: smartphone. Primárním cílem vědeckého týmu je momentál-ně distribuce aplikace, která umožní sběr a vyhodnocování dat. Pokud tuto aplikaci začne používat většina obyva-tel města, kvalita získaných informací bude mimořádně vysoká. Kromě zave-dení nových komunikačních paradig-mat je obecným cílem tohoto projektu i podpora pozitivních změn ve společ-nosti prostřednictvím zvýšení povědomí o našem klimatu a o životním prostředí.

Nové vnímání komunity

Všudypřítomným tématem všech projek-tů, na nichž se amatérští badatelé podí-lejí, je učinit z našeho světa lepší místo k životu. Téměř vždy se jedná o přímé nebo nepřímé zlepšování našeho životní-ho prostředí. Z výsledků těchto projektů obvykle profitují všechny zúčastněné stra-ny. Amatérští vědci poskytují významnou pomoc profesionálním vědcům, zejména v oblasti sběru dat a naopak amatérští vědci zase dostávají příležitost stát se součástí akademické obce a rozšířit si své znalosti. Propast oddělující vzděla-nou elitu od neakademické veřejnosti je díky tomu možné částečně překlenout a se specializovanými daty se díky tomu může seznámit i široká veřejnost. Výsled-kem je nejen nové pojetí komunity, ale i zvyšování obecného povědomí o daném problému. Ať už se pyšníte titulem Ph.D. nebo jste jen amatérský nadšenec, i na vás záleží – protože naše budoucnost je v rukou nás všech!

Jsme zde

Fakta o voestalpine

Do výzkumu a vývoje, v němž pracuje přes 500 odborníků, investujeme 132 milionů eur – to z nás činí firmu, pro kterou je výzkum v popředí zájmu. Řada našich nových patentů a oceněných špičkových aplikací mluví sama za sebe. Smysl pro detail je rozhodující i v našem výzkumu a vývoji, který probíhá ve spolupráci s více než 100 vědeckými ústavy na celém světě. Výzkum a vývoj je nedílnou součástí všech odvětví našeho koncernu!

Pozorování hvězd v Galaxyzoo, © galaxyzoo.org, fotografie: NASA/ESA

17

18

Kdo by si to byl pomyslel

TExT Remo Bitzi FOTOGRAFiE Christoph Dammast, Daniel Lucchiesi, Alex James, Caribou

Dříve to bývalo jednoduché: cesta od prvního

zaměstnání až k důchodu byla zcela rovná – více

než jedna kariéra v životě bylo jednoduše něco

nemyslitelného. V současnosti je ovšem profesionální

minulost i budoucnost každého jedince jen těžko

předvídatelná. S pomocí následujících příkladů vám

názorně ukážeme, co všechno se v životě může přihodit.

19

Jsme zde

Namísto stíhacího pilota řidičem - kaskadérem – Ben CollinsBen Collins si ještě jako dítě přál létat se stíhačkou. „Ovšem jediná návštěva u očního lékaře mne donutila zůstat nohama na zemi,“ říká tento Angličan. Díky svému otci se později stal automobilovým závodníkem. V této oblasti se mu poměrně dařilo, ovšem pak do jeho života opět zasáhla náhoda: stal se z něho filmový automobilový kaskadér. „K filmu jsem se dostal úplnou náhodou. Na jednom závodě v Rumunsku jsem měl kolizi s jiným vozem a zlomil si přitom čtyři žebra. Když mne propustili z nemocnice, někdo mi zavolal a nabídl mi roli ve filmu s Nicolasem Cagem. Protože jsem ještě nemohl závodit, kývl jsem

na to.“ Od té doby se již Ben podílel na natáčení celé řady filmů, včetně snímků s Jamesem Bondem a Batmanem.

20

Jsme zde

Ze světa módy do cukrárny – Rachel KhoováCo někoho donutí, aby se vzdal kariéry v oděvním průmyslu a stal se cukrářem? Rachel Khoová, která se přesně takto zachovala, na sebe prozrazuje: „Moje práce v oblasti propagace značkové módy a marketingu pro mne nebyla dostatečně atraktivní. Připadala jsem si, jako bych se odstěhovala do jiné země, učila se jiný jazyk a osvojovala si nové dovednosti. To, že jsem si otevřela cukrářství, určitě prospělo nejen mé profesní kariéře, ale i mně osobně. Rachel Khoová dnes nejen nabízí jedny z nejlepších cukrářských výrobků v Paříži, ale také píše kuchařky a má vlastní televizní show. Tato dáma ze světa marketingu a módy, která sama sebe proměnila v cukrářku, shrnuje svůj názor jednou větou: „Život je příliš krátký na to, abyste si mohli dovolit dělat práci, která vás nebaví.“

21

Jsme zde

Od matematiky k elektronické hudbě – Dan SnaithHoši, kteří vynikají v matematice, bývají v období dospívání jen málokdy „cool“. Možná je tomu tak proto, že jejich budoucí životní dráha se zdá být poměrně nudná – vystudovat univerzitu, udělat si doktorát, vyučovat na univerzitě až do důchodu, tečka. Dan Snaith ovšem v životě udělal úplně jinou zkušenost. Přestože na Imperial College London v roce 2005 získal doktorát z matematiky, je tento Kanaďan v současnosti velmi úspěšným klubovým diskžokejem a pod pseudonymy Caribou a Daphni komponuje elektronickou hudbu. Díky svým šesti oficiálním albům a koncertům v mnoha různých zemích si Dan

v hudebním světě zcela jistě získal minimálně tolik respektu jako ve světě akademickém.

22

Jsme zde

Z lékaře řidičem kamionu – Markus StuderMarkus Studer je původní profesí kardiochirurg – a dokonce patřil k nejlepším švýcarským lékařům v tomto oboru, jak by vám potvrdili jeho pacienti i kolegové. Ovšem srdce tohoto lékaře nebilo pro medicínu, ale pro nákladní automobily. Proto si Studer v roce 2000 pořídil řidičský průkaz nezbytný k řízení nákladních vozidel a o dva roky později pověsil lékařskou kariéru na hřebík. Dnes jezdí se svým 7,5 tunovým kamionem po celé Evropě a zásobuje různé potravinářské podniky

jedlým olejem, ovocným džusem a kakaovým máslem.

23

Jsme zde

V roce 2007 vydal kanadský psychoanalytik a integrativní neurobiolog Norman Doidge

bestseller Váš mozek se dokáže změ-nit. Tato kniha mu nejen vynesla řadu uznání ze strany lékařské komunity, ale také změnila způsob, jímž západní medicína nahlíží na fungování mozku.

Neurony, které se

společně aktivují,

jsou navzájem

spojeny

Tato kniha popisuje řadu případů, v nichž došlo k zázračnému uzdravení pacientů i poté, co lékaři jejich mo-zek označili za trvale nefunkční, např. po mrtvici nebo v případě vážného mentálního postižení, a položila provo-

kativní otázku: Mohli bychom jednou svůj mozek využít k zásadní proměně našeho já?Jedno ze základních pravidel neuro-plasticity zní: neurony, které se spo-lečně aktivují, jsou navzájem spojeny. Veškeré naše myšlenky, činy a životní projevy se proto mozkem spolehlivě šíří. Všudypřítomným tématem Doidge-ho knihy je možnost vykompenzování negativních účinků na náš mozek.Doidge žije v kanadském Torontu a je poměrně vytížený. Svůj čas dělí mezi své pacienty, kteří docházejí do nevel-ké ordinace v centru města, a práci na další knize, která by měla vyjít ještě tento rok. Než se doktora Doidgeho ze-ptáme na jeho poznatky (druhá strana

listu), pokládáme mu otázku, co dělá pro to, aby jeho mozek zůstal čilý.Součástí Doidgeva denního režimu je intenzivní kardiovaskulární cvičení. Pět-krát do týdne hned zrána cvičí na (elipsovitém) stroji, přičemž intenzivní pohyb prokládá v intervalu 15 minut přestávkami na odpočinek, který trá-ví poslechem podcastů. Norman tvrdí: „Náš mozek může fungovat pouze tak jako náš kardiovaskulární systém.“Protože mysl byla vždy v popředí Doidgeova zájmu, zajímalo nás, co přesně dělá pro to, aby ji udržel svěží a vyrovnanou. Jeho odpověď nás pře-kvapila: „Taiči, které je úžasné, zvětšu-je objem mozku a v mnoha směrech se podobá meditaci.“

Norman Doidge

Doidge byl ve věku 19 let oceněn cenou E. J. Pratta za poezii. Nejprve

studoval klasickou literaturu a filozofii a následně medicínu na University of Toronto. Pak získal atestaci v oboru psychologie a vystudoval psychoa-

nalýzu na Columbia University v New Yorku. Doidge v současnosti žije

v kanadském Torontu.

Génius provozující tai-čiTExT Ari Stein FOTOGRAFiE Malcolm Taylor

Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit

Norman Doidge: „Náš mozek může fungovat pouze tak jako náš kardiovaskulární systém.“

24

Jsme zde

V současnosti se nacházíme ve stádiu neurobiologické revo-luce, kterou způsobilo pře-

devším nové zjištění o tom, že náš mozek je neuroplastický. To v pod-statě znamená, že náš mozek je mož-né tvarovat a že jeho struktura se může měnit. Sešli jsme se s jedním z nejrenomovanějších badatelů v tomto novém zajímavém oboru, Normanem Doidgem, abychom se od něj dozvě-děli něco více o jeho převratných ob-jevech, poznali zdroje jeho inspirace a zeptali se, zda bude západní medi-cína schopna koncept neuroplasticity vůbec přijmout.

Vaši knihu mi v roce 2010 daroval můj otec a musím přiznat, že změnila můj názor na fungování mozku. Nasměro-vala mne na jakousi soukromou cestu, v níž dodnes nacházím potěšení.

Neuroplastická revoluce je relativně nedávného data a přesto již dnes mů-žeme hovořit o neuroplasticích nové generace. Souvisí to i s mými pokusy o řešení řady problémů v oblasti neu-roplasticity. Přestože jsme prokázali, že mentální prožitky a mentální cviky mají schopnost změnit strukturu moz-

ku, stále je zde řada tajemství ohledně toho, jakým způsobem se to děje.

Domníváte se, že tradiční zdravotnictví je na inovace v oblasti neuroplasticity připraveno?

Ano i ne. Lidé, kteří se podílejí na výzkumu neuroplasticity, nicméně zís-

kávají stále větší renomé.Významný pokrok jsme zaznamena-li zejména v oblastech souvisejících s rehabilitací. Jednou z věcí, s nimiž se setkáváme, je růst mozku u dětí s autistickým spektrem nebo jinými mentálními nedostatky – pokud se je-jich rodiče rozhodnou pro neuroplas-tický zásah.

Proměna mozkuTExT Ari Stein FOTOGRAFiE Vince Talotta / GetStock.com

Rozhovor s Normanem Doidgem

Norman Doidge: „Neuroplastická revoluce začala nedávno.“

25

Jsme zde

Co se týká služeb v oboru neuroplas-ticity, které by byly nabízeny i mimo nemocnice, i zde je možné sledovat určitý posun. Je zde například výji-mečný kanadský filantrop Jim Temer-ty, který si rovněž přečetl knihu Váš mozek se dokáže změnit, a na zákla-dě toho se rozhodl podpořit částkou 7,4 milionu dolarů založení simulační-ho centra zde v Torontu, v němž bude probíhat výzkum neuroplasticity.

Umožňují vám nové technologie dosa-žení dalších pokroků v oblasti neuro-plasticity?

Ano, a to významným způsobem. Jed-ním z důvodů toho, proč jsme toho o neuroplasticitě dosud věděli tak málo, je skutečnost, že změny mozku probí-hají na mikroskopické úrovni. A pokud je chcete dokumentovat, musíte nato-čit mikroskopický film. Nyní již máme k dispozici asi desítku různých techno-logií, které nám toto umožňují. A ně-které se již používají zcela standardně, například FMRI a mikroelektrody.Právě vývoj mikroelektrod nám vůbec poprvé umožnil dokumentaci průběhu těchto mikroskopických změn s pomo-cí výkonných mikroskopů.

A co vliv technologií na naše mozky?

Domnívám se, že technika je zodpo-vědná za značné množství úzkostných stavů v naší společnosti, protože za normálních okolností, tedy v době před vynálezem žárovky, v noci celý svět ztichl a vše se zastavilo. Dnes jsme neustále online, v globálním mě-řítku. Lidé mají své smartphony zapnuty 24 hodin denně, aby jim mohl kdyko-li zavolat jejich šéf, a pokud v USA dojde k nějaké přestřelce, okamžitě o tom ví celý svět. Proto náš nervový systém neodpočívá v přirozeném klido-vém stavu. Lidé přijdou z práce domů a začnou surfovat na internetu – ne-ustále po něčem pátrají, což je jistý druh hyperaktivního stavu.

Domnívám se, že z pohledu našeho nervového systému není právě rozumné, pokud jsme aktivní 24 hodin den-ně. Nervový systém potřebu-je i období klidu. Za naším zájmem o východní du-chovní praktiky patrně stojí i skutečnost, že se sami ne-dokážeme „vypnout“.

A na závěr – vzpomenete si na nějaký přelomový mo-ment při vašem výzkumu neuroplasticity?

Takových momentů bylo víc, ne jenom jedna chvíle zázračného osvícení. Dlou-hodobě jsem nebyl spokojen s mechanickým modelem, který je postaven na tom, že naše já je jakýsi malý stroj. Takovéto vysvětlení se mi vždy zdálo nedostateč-né, ovšem odmítal jsem jej nějak odsuzovat až do chví-le, kdy jsem se dostatečně seznámil s modely, s nimiž pracuje moderní mechanistická buněč-ná biologie. Ovšem čím víc jsem se s tímto modelem seznamoval, tím jas-něji jsem si uvědomoval, že zde exis-tuje i řada dalších věcí, které není model schopen vysvětlit.Vzpomínám si, že když jsem se rozho-doval, kde budu dále studovat psychi-atrii a psychoanalýzu, snažil se mne vedoucí katedry psychoanalýzy na Co-lumbia University přesvědčit. Proto mi poslal práci Erica Kandela a připojil svůj komentář, že toto je typ výzku-mu, který v této instituci provádějí. Když jsem dočetl, věděl jsem, že toto je typ práce, jaký hledám. Celkově je možné říci, že jsem v průběhu svého výzkumu zažil více okamžiků, kdy se mi v hlavě jakoby rozsvítilo, ovšem v jistém smyslu na svůj skutečně pře-lomový objev dosud stále čekám.

Dva příklady popsané v knize Váš mozek se dokáže změnit:

1. Michelle Macková se narodila doslova s polovinou mozku, ovšem funkční polovina se dokázala pře-programovat takovým způsobem, že dokáže chybějící hemisféru na-hradit. Michelle v současnosti žije zcela normálním životem.

2. Michael Bernstein byl lékař, u nějž v důsledku mozkové mrtvi-ce došlo k ochrnutí levé poloviny těla. Díky unikátnímu rehabilitač-nímu programu ovšem dokázal znovu obnovit poškozené neuro-mapy ve svém mozku, které byly považovány za nefunkční. Po svém uzdravení mohl opět vést prakticky normální život.

„Váš mozek se dokáže změnit“ (James H. Silbermann Books), autor Norman Doidge

26

Be There

27

Myslíme napředVytváříme pohyb a dodáváme energii.

28

Město budoucnostiPřipojené, tiché a neprodukující žádné emise –

takové jsou vize metropolí budoucnosti.

33

Energie – vždy napředInteligentní inovace pro příští generace

38

Koloběh oceliMateriál s více životy, než byste tušili

40

Koleje budoucnostiVlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?

48

Pět národů, jedna vize?Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika –

pohled zevnitř

56

Revoluce ve vzděláváníJak přispěje internet k celosvětové

demokratizaci vzdělávání

Díky výzkumu kráčíme kupředu, zůstáváme otevřeni novým věcem a se zvědavostí badatele uvažujeme vizionářsky, hledíme daleko za hranice

stávajícího světa. Naše výrobky a procesy, stejně jako vztahy k našemu okolí, jsou typické svou rozmanitostí nápadů. Neboť nic není tak dobré, abychom to

nemohli ještě zlepšit.

28

Město budoucnostiTExT Anne Kammerzeltová, André Uhl iluSTRACE Mathis Rekowski

Připojené, tiché a neprodukující žádné emise –

takové jsou vize metropolí budoucnosti.

Myslíme napřed

29

O brovské mrakodrapy se so-lárními panely; létající auta svištící městem sem a tam;

roboti vyřizující pro své majitele kaž-dodenní nákupy i pochůzky po úřa-dech. Opravdu bude město budoucnos-ti takto vypadat?

Největší změny ve

struktuře metropolí

budou mít souvislost

se změnami

organizace dopravy

Minimálně ohledně létajících aut zů-stává Dr. Karlheinz Steinmüller, fyzik, autor sci-fi literatury a jeden z nejre-nomovanějších německých futurologů, spíše při zemi: „Létající auta jsou co do energetické spotřeby technicky rea-lizovatelná, ovšem tento koncept bude přijatelný pouze za předpokladu, že dojde ke zdokonalení automatického řízení. Sebemenší vzdušná kolize by v případě těchto vozidel znamenala fatální katastrofu. Soukromá letecká doprava nejspíše nikdy nezačne fungo-vat z důvodu astronomicky vysokých pojistek.“Přesto budou mít největší změny ve struktuře metropolí patrně souvislost se změnami organizace dopravy. I bez létajících aut to bude v budoucnu jas-ně patrné. V průběhu příštích deseti až dvaceti let se ve městech pravděpo-dobně prosadí tzv. mikromobily. V uli-cích měst bude patrně k vidění velký počet těchto vozítek, z nichž některá

budou zcela bez kol, jiná budou mít až čtyři kola a bude je pohánět pře-devším elektřina. Díky jejich kompakt-ním rozměrům bude možné zaparkovat prakticky kdekoli. „Řadu těchto vozítek bude dokonce možné vzájemně spojo-vat a vytvořit z nich jakýsi vlak,“ říká Steinmüller.Individuální kyvadlová doprava, jejímž cílem bude dostat z ulic města auto-mobily, by mohla přispět k tomu, že města budoucnosti nebudou produko-vat žádné emise. Tzv. Personal Rapid Transit System, což je počítačově ří-zený systém pro osobní dopravu, kte-rý pasažéra automaticky dopraví až do konečného cíle jeho cesty, doplní kompaktní síť linek veřejné dopravy. V době, kdy bude probíhat naše au-tomatická přeprava po městě, si bude-me moci nakoupit různé zboží pomocí naskenování kódů nebo smartphonu. Ve stanicích podzemní dráhy budou podobně jako na poličkách v super-marketu vystaveny fotografie různých výrobků. Tento způsob nakupování je již dnes běžný v Soulu a postupně se patrně rozšíří i do dalších měst.Řada odborníků na oblast života v metropolích a globalizaci se domní-vá, že města budoucnosti budou zele-ná, tichá a především dobře dostupná. Jejich ulicemi se možná budou pohybo-vat i úklidoví roboti, kteří budou zod-povědní za svoz domovního odpadu. K těmto závěrům se přiklání i studie Fraunhoferova institutu.

V takovéto metropoli by neměly vzni-kat žádné emise CO2 ani odpady, čemuž napomohou inovativní tech-nologie a důsledná recyklace. Jedná se například o závody na odsolování mořské vody, jejichž fungování bude zajišťovat solární energie, a speciální desky vložené do země, které budou schopny využít kinetickou energii chodců a přeměnit ji na elektřinu. Pi-lotní projekty experimentující s využi-tím tohoto typu zařízení již proběhly v Tokiu a v Londýně. Jediná deska za-sazená do chodníku je schopna vyro-bit až 2,1 W za hodinu. Pět takových-to desek by tedy například dokázalo zajistit osvětlení autobusové zastávky.Není nepředstavitelné, že by města budoucnosti mohla být samostatnými a nezávislými enklávami. „Pokud by-chom se mohli přenést o 20 let do budoucnosti, je možné, že bychom

Myslíme napřed

MNOŽSTVÍ ENERGIE VE WATTECH VYPRODUKOVANÉ JEDNOU DESKOU

NA CHODNÍKU

2,1

30

31

32

Myslíme napřed

se tam setkali s prvními modelovými městy nebo čtvrtěmi, které budou zce-la energeticky soběstačné a dokáží si sami vytvářet zdroje potřebné pro je-jich běžné fungování,“ říká Dieter Spa-th, ředitel Fraunhoferova institutu pro systémové inženýrství a organizaci. Fa-sády potažené inteligentní membránou by mohly přispět k energetické opti-malizaci výškových budov. Akumulova-nou energii by mohly distribuovat dle aktuální potřeby, takže je například představitelné, že v okamžiku, kdy se obyvatelé bytu vrátí domů, bude na ně čekat čerstvě uvařená káva a příjem-ně klimatizovaný obývací pokoj. Mnozí vědci také vycházejí z předpokladu, že v nadcházejících desetiletích bude ve městech rozšířené pěstování různých plodin a že tedy města „rozkvetou“. Představitelné jsou několikapatrové zeleninové zahrádky, ale například i vertikální vinice.Důmyslné vynálezy často ovlivňují i drobné detaily našeho každodenního života – možná proto, že náš čas je příliš cenný na to, abychom jej trávili praním, uklízením nebo kartáčováním. Někteří vědci se vytrvale drží předsta-

vy, že úklid našich domácností budou jednou zajišťovat malí roboti. Karlheinz Steinmüller má následující představu: „Jakási úklidová mateřská loď vypustí velké množství drobných robůtků, kte-ří se budou pohybovat v jejím okolí a vysávat prach. Následně se vrátí zpět k hlavnímu robotu, do nějž vyprázdní své zásobníky a dobíjí své baterie.“

Obava, že roboti

v budoucnu nahradí

většinu lidských

pracovníků, je

neopodstatněná

Rodney Brooks, který je vedoucím ka-tedry umělé inteligence na univerzitě MIT, rovněž očekává vznik komunit domácích robotů. „Ještě praktičtější by bylo, kdyby vlákna koberce sama do-pravovala nečistotu na místo, odkud ji bude možné odstranit.“ „A pokud dojde k rozšíření nanotechnologií, bu-dou mít koberce takovou strukturu, že se na nich nečistoty vůbec nebudou držet,“ říká Steinmüller.Podobně jako tomu bylo v případě vy-tápění, je možné obdobný vývoj před-

pokládat i u osvětlení místností – od jednotlivých světelných zdrojů přejde-me k rovnoměrné distribuci světla. V minulosti zajišťovaly osvětlení pe-trolejové lampy, lustry a další světelné zdroje. V současnosti je v kurzu svítící tapeta, z níž vyzařuje uniformní světlo a která zároveň plní funkci obrazovky. Již dnes se vyrábí tzv. OLED tapeta, v níž jsou použity organické LED diody. V budoucnosti si tak budeme moci vybrat vzor tapety, který nám bude nejlépe vyhovovat například při snídani.Obava, že roboti v budoucnu nahra-dí většinu lidských pracovních sil, je podle prof. Steinmüllera neopodstatně-ná: „Roboti sice budou lidem ve stále větší míře asistovat, ovšem při větši-ně činností nemůže stroj člověka ni-kdy zcela nahradit.“ Dobrá rada nebo úsměv spolupracovníka nám proto budou nepochybně zpříjemňovat den i ve vzdálené budoucnosti.Dnes pochopitelně není možné před-povědět, jak přesně bude město bu-doucnosti vypadat, ovšem jeho obrysy se začínají rýsovat již dnes. Pojďme podobu budoucnosti ovlivnit již nyní – každý z nás má již dnes příležitost zasloužit se o to, aby se metropole bu-doucnosti stala místem, v němž bude příjemné žít.

Fakta o voestalpine

Strategie 2020: Výzkum pro budoucnost. Jako špička ve svém oboru a inovátoři rozeznáme již dnes, co bude zítra celosvětovým standardem. „I v budoucnu budeme vyvíjet a uvádět na trh stále více komponent, součástí a hotových dílů splňujících nejvyšší nároky zejména v oblasti dopravy a energetiky, ale i v dalších průmyslových odvětvích,“ říká s přesvědčením Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG.

33

Myslíme napřed

Svět se neustále zmenšuje a pro-jevuje se to například i při řeše-ní globálních problémů, jakým

je globální oteplování. Výzkum poten-ciálních obnovitelných zdrojů je zatím pouze v počátcích, nicméně pokud bu-dou vědci i nadále přicházet s novými originálními myšlenkami, mohlo by se nám v budoucnosti podařit přejít na nízkouhlíkové nebo zcela bezuhlíkové technologie výroby elektrické energie. Vědci, inženýři i technici celého světa se této výzvy odhodlaně chopili a je-jich úsilí již přináší první pozoruhodné výsledky.Jedna z těchto inovací pochází z nor-ského města Sunndalsøra, kde v sou-časnosti probíhá testování nové tech-nologie, která by toto město jednou mohla proslavit. Jedná se o výrobu energie založenou na tzv. gradientu salinity. Ve fjordu Tingvollfjord by měl v roce 2015 začít pracovat první pro-totyp takovéto elektrárny s výkonem 2 MW. To sice není nijak závratné číslo, ovšem až dojde k instalaci kom-pletní soustavy takovýchto zařízení, po-kryje elektřina vyrobená na principu gradientu salinity energetické potřeby 4 000 obyvatel města a okolní oblasti. Starosta Ståle Refstie je optimistický: „Zapíšeme se do historie.“ Prototyp této elektrárny se slanou vodou využí-vá známého přírodního jevu – osmózy. Po smíchání sladké vody se slanou vzniká tlak, protože slaná voda je ky-selejší a hmotnější, ovšem příroda vždy

usiluje o dosažení rovnováhy. Pokud tento proces uměle usměrníme pomocí membrány a několika tisíc výtlačných trubiček, vzroste tento tlak natolik, že dokáže roztočit turbínu. Díky tomu dochází k výrobě osmotické ener-gie. Norská elektrárenská společnost Statkraft odhaduje, že celosvětový po-tenciál elektráren na slanou vodu by mohl činit až 1 700 terawatthodin, což je asi polovina roční energetické spo-třeby v Evropě.

Kromě uhlí, ropy a jádra je k výrobě elektrické energie možné využít i bez-počet dalších zdrojů. Jednou z možností

je i energie mořských vln. U pobřeží skotských Orknejských ostrovů se na-chází experimentální elektrárna známá jako „Oyster“ (Ústřice), která byla do provozu uvedena v roce 2009. Tato mini-aturní elektrárna s mechanickými klou-by má podobu jakési nádrže plovoucí na mořské hladině, která je spojena s hydraulickými písty v hloubce 10 m pod hladinou. Nárazy vln touto nádrží pohupují sem a tam a písty na moř-ském dně se při tom pohybují podobně

jako měchy. Postupně zde narůstá tlak, který dokáží turbíny následně přeměnit na elektřinu. Experimentální zařízení

Energie – vždy napřed

TExT Charlotte Schumannová, Anne Kammerzeltová FOTOGRAFiE Statkraft, Steve Morgan

Photography, Fraunhofer ISE, Markel Redondo Photography, ANDRITZ HYDRO Hammerfest

Inteligentní inovace pro příští generace

Osmotická elektrárna firmy Statkraft v Tofte, Norsko © statkraft

34

Be There

Pelamis – síla vln, © Steve Morgan Photography

35

Myslíme napřed

u Orknejských ostrovů má jmenovitý vý-kon pouhých 315 kW, což pokrývá jen energetickou spotřebu 450 domácností, nicméně demonstrace toho, že tato tech-nologie může fungovat, vzbudila znač-ný zájem. Elektrárny využívající energie vln s kapacitou 19 MW by měly vyrůst u pobřeží australského státu Victoria a britská společnost „Crown Estate“ ozná-mila zahájení přípravy deseti projektů s celkovou kapacitou 1 200 MW.

Pozoruhodné výsledky by mohlo při-nést i využití energie mořských prou-dů, která bývá někdy označována za energii přílivu. Kupříkladu podvodní turbíny, které byly v hloubce 22 metrů instalovány na lokalitě Seaturtle Tidal Park v Jižní Koreji, vyrábějí elektřinu díky osmimetrovému výškovému rozdí-lu hladin při přílivu a odlivu. Svým výkonem 254 MW se tato elektrárna nacházející se asi 40 km jihozápadně od Soulu již vyrovná menšímu jader-nému reaktoru. Odhady říkají, že ener-gie přílivu, mořských vln a mořských proudů by jednou mohla pokrýt až 15 % celosvětové energetické spotřeby. V zemích jako je například Norsko, Kanada a Brazílie navíc již v součas-nosti hrají vodní elektrárny při výrobě elektrické energie významnou roli.

Vědci, inženýři

i technici celého

světa se chopili této

výzvy a dosahují

skvělých výsledků.

Kromě síly vody, větru, geotermální energie a biomasy se zdá být jednou z nejslibnějších oblastí energie Slunce. „Slunce naši zemi doslova rozmazluje. Díky tomu se současně jedná o ideální zdroj obnovitelné energie,“ říká Tidu Maini, který je ředitelem Katarského vědeckého a technologického parku. Pouštní žár, prach a vysoká vlhkost vzduchu bohužel možnosti využití so-lární energie v arabském světě znač-ně komplikují. Teploty kolem 50 °C zde nejsou nijak výjimečné, ovšem Mainiho tým již naštěstí pracuje na vývoji pouštního solárního článku.Účinnost solárních panelů nacházejí-cích se v tzv. slunečním pásu planety Země je teoreticky dvojnásobně vyšší než v oblastech s mírným klimatem, což by výrobní náklady snižovalo na

polovinu. Katar má proto ambiciózní plány. „Do roku 2020 bychom chtě-li vybudovat solární pole s kapacitou 800 MW,“ oznámil mluvčí katarské vlády Fahád Al-Atíja. Je ironií osudu, že většina této energie bude sloužit k chlazení. V roce 2022 bude v Kata-ru probíhat Mistrovství světa ve fotba-le a Fahád Al-Atíja ujišťuje: „Teplotu na stadionech snížíme na 27 °C.“Maročtí inženýři postoupili s realizací svého projektu dokonce ještě o něco dále. V Ouarzazate, 200 km východně od Agadiru, právě probíhá výstavba solární elektrárny o výkonu 500 MW. V tomto případě byla ovšem využita jiná technologie než v Kataru: para-bolický kolektor. Vydutá zrcadla kon-centrují sluneční paprsky a odrážejí je na absorpční trubku, v níž se cirku-lující olej ohřívá na teplotu 400 °C. Podobně jako v klasických elektrár-nách tato energie přeměňuje vodu na páru, která následně pohání turbíny vyrábějící elektřinu. Protože je značná část tepla odebraného z cirkulačního média přes noc uchovávána v obřích nádržích, mohou generátory pracovat nepřetržitě. „Přáli bychom si patřit ke světové špičce ve využívání této

Fakta o voestalpine

Přispíváme ke změně v energetice se svými komponenty pro vysoké výkony, jakými jsou např. lopatky turbín. Pro výstavbu celosvětových potrubních produktovodů dodáváme vysoce odolný hrubý plech, který je navíc předmětem dalšího vývoje. A společně s mezinárodními partnery pracujeme na řešeních optimalizace získávání energie.

Projekt přílivové elektrárny Islay © ANDRITZ HYDRO Hammerfest

36

Myslíme napřed

technologie,“ vysvětluje Said Mouline, který je výkonným ředitelem maroc-kého Centra pro rozvoj obnovitelných

zdrojů energie. První část elektrárny bude k rozvodné síti připojena ještě v letošním roce.Nejnovější německý hit měří jen 1 m na výšku a 60 cm na šířku – alespoň pokud máme věřit Andreasu Hinschovi, který pracuje jako fyzik ve Fraunhoferově institutu pro solární energetické systémy ISE, a který vyvi-nul nový solární modul využívající or-

ganická barviva. Ten dokáže společně s nanočásticemi přeměňovat sluneční záření na elektrickou energii. Využívá

přitom principu fotosyntézy probíhající v rostlinách. Tyto panely jsou díky nanočásticím průhledné – skrze Hin-schovy panely se můžete bez problé-mů dívat. To ovšem přináší zcela nové možnosti jejich využití, protože sluneč-ní články již nebude nutné instalovat na střechy domů. Bude je například možné zasadit do prosklených fasád domů a používat jako protihlukové bariéry, telefonní budky, autobusové zastávky nebo dokonce i jako okna.

Vize společné

budoucnosti bez

uhlí, ropy a jaderné

energie se může

jednou stát realitou

Na rozdíl od klasických solárních pa-nelů na bázi silikonu, jaké můžete najít na mnoha střechách, je panel ob-sahující organické barvivo levný, eko-logický a jeho výroba je snadná, pro-

tože potřebné dráhy je možné na sklo nanést pomocí sítotisku. Je možné jej dokonce namalovat na chodník, proto-že tento článek je elastický. Hinschův vynález zatím ještě trpí určitými nedu-hy a vyrobené prototypy mají v sou-časnosti účinnost jen 7 %. Standardní solární elektrárny, které v současnosti v Německu pokrývají 5 % energetické spotřeby, dosahují účinnosti 15-20 %. Hinsch je ovšem přesvědčen, že jeho článek s barvivem přinese převratnou změnu. „Díky jednoduchému výrobní-mu procesu budou tyto panely mimo-řádně levné,“ říká.Pozoruhodné inovace se v posled-ní době objevily i v oblasti využití energie větru. V USA vyvíjejí větrnou turbínu, která bude schopna vyrábět elektřinu i v okamžiku, kdy momentál-ně žádný vítr nefouká. Teplo vznikající v důsledku tření pohyblivých částí ro-toru neuniká do okolí, ale je uchováno v podobě ohřáté kapaliny. Toto teplo je pak využito k uvedení jiné tekuti-ny, např. vody, do plynného skupen-ství a vzniklá pára pak roztáčí turbíny vyrábějící elektřinu. Stojí za zmínku, že za tímto projektem nestojí žádná velká elektrárenská společnost, ale jen technologičtí nadšenci. Na vývoji toho-to „bezvětrného mlýna“ pracuje spo-lečnost Apple, jejíž zakladatel Steve Jobs se proslavil svým výrokem „one more thing“ (a ještě jedna věc). Je to tedy jedna z dalších věcí vypovídající o podobě naší budoucnosti a současně je zde určitá naděje, že podobných projektů se někde jinde realizuje ještě mnohem více.Většina energie spotřebovávané v dneš-ním světě pochází z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje velké množství oxidu uhličitého, což přispívá ke globálnímu oteplování. Ovšem díky tomu, že vědci, inženýři a technici ce-lého světa i nadále pracují na inova-cích při využívání zmíněných zdrojů v jednotlivých zemích, může se naše společná budoucnost bez závislosti na uhlí, ropě a jaderné energii jednou stát realitou.

PODÍL CELOSVĚTOVÉ ENERGETICKÉ SPOTŘEBY,

KTERÝ LZE POKRÝT Z ENERGIE PŘÍLIVU, MOŘSKÝCH VLN A MOŘSKÝCH PROUDŮ

15 %

Solární modul na bázi organických barviv (prototyp), © Fraunhofer ISE

37

Gemasolar, solární věžová elektrárna s výkonem 15 MW, © Markel Redondo Photography

38

Myslíme napřed

Koloběh oceliiluSTRACE Rafael Varona

Ocel je 100% recyklovatelná. Proto nemá tento

materiál pouze jeden život, ale hned několik…

Fakta o voestalpine

S přibližně 300 miliony eur ročně usilujeme o to, aby i naše děti mohly žít v nedotčeném světě. Počínaje recyklací, přes podporu obnovitelných energií, až po samozásobování našich závodů. Jsme proto ve věcech životního prostředí v našem odvětví nejen o krok napřed, ale přímo na špičce. Naším největším ekologickým argumentem je ocel – od výroby, přes použití, až po opětovné zhodnocení.

7

8

9

39

Myslíme napřed

1 Ocelárna: ocel Zhruba 250 kg šrotu se spotřebuje na vý-

robu jedné tuny surové oceli.

2 Ocelárna: ušlechtilá ocel Jeden odpich v ocelárně obsahuje 60 tun

nástrojové oceli.

3 Cívky

4 Blok ušlechtilé oceli: nástrojová ocelVýroba nového modelu automobilu vyža-

duje 1 500 různých nástrojů.

5 lisovnaPro jedny zadní (páté) dveře potřebujeme

kolem 30 kg ploché oceli.

6 zadní (páté) dveřeKaždé zadní (páté) dveře jsou rozděleny

asi na deset různých lisovaných dílů.

7 Náhradní díl: zadní (páté) dveře Vyrábíme komponenty pro nejnovější

modely vozidel i náhradní díly na příštích

10 až 15 let.

8 Recyklace/drcení: nástrojová ocel Tyto stroje mají v závislosti na výrobku 50

až 100 speciálních ocelových nožů.

9 Kostka šrotu

12

4

5

6

3

40

Vysokorychlostní vlak v Pekingu, Čína, © Qin Zong

41

Koleje budoucnostiTExT Andrea Fenn, Richard Macauley FOTOGRAFiE Qin Zong, iStockphoto.com/pop_jop,

iStockphoto.com/PhotoTalk, Mike Danneman, Bob Snyder, iStockphoto.com/WillSelarep

Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější

trend?

42

Myslíme napřed

„K dyž jsem v roce 2001 za-čal kvůli práci dojíždět do Šanghaje, žádné vysokorych-

lostní spojení neexistovalo,“ říká 34letý konzultant v oblasti obchodního mana-gementu Zhu Geqi. Pan Zhu žije ve městě Hangzhou, které leží asi 177 km jihozápadně od Šanghaje. Počet jeho obyvatel je přibližně stejný jako počet obyvatel Londýna.„Cesta autem mi kdysi trvala 3 hodi-ny,“ říká. „Od roku 2010 ale jezdím zpravidla vlakem a cesta mi díky tomu zabere jen 45 minut.“Čínská síť vysokorychlostní železnice sloužící k osobní přepravě vyrůstá v obdivuhodném tempu. Za posled-ních osm let v Číně vzniklo více vy-sokorychlostních tratí než v Evropě a Japonsku dohromady v posledních 50 letech. Na konci tohoto desetiletí bude v Číně v provozu 16 000 km vysoko-rychlostní železnice, která spojí zmrzlý sever se subtropickým jihovýchodem a vyprahlý západ s hospodářsky vyspě-lými městy na východním pobřeží. Smyslem vytváření těchto nových spo-jení je zajistit, aby se prudký rozvoj velkoměst na východě Číny přenesl i do satelitních městeček a menších měst v jejich okolí. Na východním po-břeží země je možné najít nejrozvinu-tější čínská města. Jedná se o města,

jimž přinesly prosperitu hospodářské reformy, které v Číně proběhly před 30 lety, a která nyní postupně vytvářejí

stále integrovanější urbánní síť, v níž vysokorychlostní železnice pochopitelně hrají významnou roli. Úřady provincie Guangdong, která se nachází přímo v srdci průmyslové Číny, v současnosti uvažují o integraci devíti velkoměst do jedné obrovské megame-tropole s více než 40 miliony obyvatel. Pokud celou tuto oblast, jejíž rozloha má být 26krát větší než tzv. Velký Lon-dýn, protká 5 000 km vysokorychlost-ních tratí, bude spojení mezi centry všech těchto velkoměst trvat vždy ma-ximálně hodinu.Čína usiluje o posílení hospodářského významu svých měst prostřednictvím vysokorychlostní železnice. Pokud bude větší množství podniků v kontaktu s větším množstvím obchodních partnerů, vzdělávacích institucí a dalších právních subjektů, bude z jejich hospodářského výsledku profitovat celá oblast. Nedáv-ný komentář Světové banky zdůrazňuje ekonomický přínos vzájemného propoje-ní měst prostřednictvím vysokorychlostní železnice: „Přináší prospěch podnikům i jednotlivcům, a to dokonce i v případech, kdy služeb železnice sami nevyužívají.“

Rozvoj nových vysokorychlostních tra-tí určených pro osobní dopravu ovšem souvisí i s nezbytností získat na klasic-

kých tratích více prostoru pro nákladní dopravu. Z oficiálních údajů vyplývá, že po zahájení provozu na vysokorych-lostní trati je možné po tradičních tra-tích vedoucích stejným směrem přepra-vit větší množství nákladu. Jedná se o přibližně 20 milionů tun nákladu roč-ně v každém segmentu město – město.Diverzifikace tratí pro osobní a náklad-ní dopravu představuje hlavní trend, jejž čínské železnice v současnosti sledují. V konečném důsledku možná ovlivní i další vývoj železnice v západ-ním světě. V Evropě se po kolejích momentálně přepravuje o 75 % méně nákladu než po silnicích a v prvním desetiletí 21. století se tento podíl do-konce ještě dále snižoval – a to i pře-sto, že železniční doprava je k život-nímu prostředí mnohem ohleduplnější než doprava silniční. Rozdělení tratí na tratě pro osobní a nákladní dopravu by mohlo napomoci vytvoření prostoru pro udržitelnou přepravu zboží. V Číně by ale mohly hledat inspiraci i Spojené státy americké. Pokud by rozšířily svou stávající síť vysokorychlostní železnice sloužící k osobní přepravě, již v součas-

Fakta o voestalpine

Naše vysokozátěžové a vysokorychlostní výhybky umožňují vysoké rychlosti na celém světě. Naše speciální komponenty pro automobilový průmysl v sobě sjednocují lehkou konstrukci a bezpečnost. Náš vývoj nových materiálů přispívá k rozvoji letecké techniky. Pro delší vzdálenosti a nižší spotřebu paliva.

Mapa Číny

43

Be There

44

Be There

45

Be There

Vlak projíždějící kolem města Clay v Coloradu, USA, © Mike Danneman

46

Be There

Vlak ve Filadelfii, USA, © Bob Snyder

47

Myslíme napřed

nosti tvoří pouhých 2 581 km, nabídlo by to nové možnosti spojení mezi vý-znamnými centry.

Vzdálenost určuje,

nakolik je reálný

rozvoj osobní

železniční dopravy

Ovšem zásadní vliv na to, zda bude osobní doprava smysluplná a zisková, má v Číně i ve všech ostatních zemích především vzdálenost. Profesor Zhao Jian z pekingské univerzity Jiaotong tvrdí, že hranice, do níž může vysokorychlostní železnice konkurovat letecké dopravě, je 500 km. Na delší vzdálenosti je jednodu-še pohodlnější cestovat letadlem.Například 160kilometrovou vzdálenost mezi městy Šanghaj a Hangzhou může pan Zhu velmi snadno přejet vlakem, ovšem i v případě cesty z Pekingu do Šanghaje, při níž vlak urazí 1 000 km za pět hodin, již nejsou výhody železnice tak patrné – letadlo potřebuje k překo-nání stejné vzdálenosti jen dvě hodiny.Rozvoji konkurenceschopné vysokorych-lostní železnice nejen v Číně ovšem brání i další faktory. V Evropě jsou to

rozdíly mezi západem a východem kon-tinentu a v USA velké vzdálenosti mezi pobřežími. Ovšem síť vysokorychlost-ní železnice spojující významná města by zintenzivnila komunikaci a zvýšila počet zákazníků i zdrojů, jež mohou podnikatelské subjekty využívat. V Ev-ropě může být určitým příkladem nově budovaná trať mezi Turínem a Lyonem, která čas potřebný k projetí této cesty přes Alpy zkrátí přibližně o 40 %.Gary Click je technickým ředitelem americké společnosti Nortrak, která pa-tří do skupiny voestalpine. Podle jeho názoru sice osobní železniční doprava zůstává v USA popelkou, ovšem exis-tuje zde několik výjimek. Například trať Northeast Corridor, která spojuje např. města Washington DC, Filadelfie a Boston, nabízí spojení mezi centry těchto měst, které je schopno konku-rovat letecké dopravě. Pravidelné lety

mezi městy Washington DC a Filadel-fie, které po několik desetiletí využívali především obchodníci a manažeři, dnes již prakticky neexistují. Nahradila je spolehlivá železnice.Podobné destinace, např. Los Angeles – San Francisco nebo St. Louis – Chicago, by mohly z výstavby vysokorychlostní železnice rovněž významně profitovat. Výše potřebných investic a trvale nízké

ceny paliv jsou příčinou toho, že osobní železniční doprava i nadále zůstává na okraji zájmu amerických zákonodárců, nicméně čínský příklad může USA po-skytnout určitou představu o tom, jaké přínosy vysokorychlostní železnice má.Pan Zhu prohlašuje, že k výhodám vysokorychlostní železnice patří i to, že se zvýšila jeho pracovní výkon-nost. „Po dokončení vysokorychlostní trati jsem náhle zjistil, že do Šangha-je jezdím mnohem častěji než dříve. V současnosti možná dvakrát častěji než předtím.“Pan Zhu z Hangzhou, jehož znalosti a zkušenosti nacházejí využití v Šanghaji, by mohl být snadno i panem Jonesem v St. Louis, který by ke svému překva-pení náhle zjistil, že cesta do Chicaga se výrazně zkrátila a že jeho pracovní výkonnost se díky vysokorychlostní že-leznici zvýšila.

Není tomu tak dávno, co jsme si mys-leli, že budoucnost dopravy patří létání. Čínský příklad nám ovšem ukazuje, že to nemusí být pravda. Dokonce i létá-ním posedlí Američané již naskakují do rozjetého vysokorychlostního vlaku. Vývoj na různých kontinentech nám umožňuje získat představu o tom, ja-kým způsobem technologie proměňuje mobilitu budoucnosti.

Fakta o voestalpine

Koncern voestalpine je díky svým špičkovým výrobkům z ploché oceli jedním z hlavních evropských partnerů automobilového, energetického, elektrotechnického a spotřebního průmyslu. Navíc je světovou jedničkou v technologii výhybek, u výrobků ze speciálních ocelí a speciálních profilů a v Evropě je špičkou v oblasti speciálních kolejnic.

48

Pobřeží u Kapského města, Jižní Afrika

49

Myslíme napřed

K oncept zemí BRICS symboli-zuje více než cokoli jiného změnu celosvětového rozlože-

ní hospodářské síly. Zkratkou BRICS se označuje uskupení zemí Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická re-publika. Ti, kteří ji používají, se spolu s řadou ekonomů domnívají, že těchto pět zemí svým složením obyvatelstva, přírodním bohatstvím a strategickým směřováním výrazným způsobem ovliv-ní vývoj 21. století.Odborníci se již zmiňují o tzv. Next Ele-ven (jedenáctce budoucnosti), jedenácti zemích, v nichž by mělo v dohledné době dojít k výraznému hospodářskému rozvoji. Země BRICS se však již nyní zařadily mezi deset nejvýznamnějších

hospodářských velmocí světa. Jaký vý-znam to přináší pro životy tamních oby-vatel a jaký to má dopad na podporu společné budoucnosti?Pět novinářů, z nichž každý žil v jed-né z těchto zemí, nám přináší osobní pohled na výzvy a příležitosti, s nimiž se lidé v dané zemi setkávají. Uslyší-me tak rozhovor se Sewelou, student-kou práv v Johannesburgu, setkáme se v Sao Paulu s evropskými přistě-hovalci, poznáme každodenní život Sa-meera, prodavače v obchodním centru v Bombaji, dozvíme se něco o životě Marie, moskevské manažerky logistiky, a dočteme se, k jakým změnám došlo v čínských hospodářských metropolích, jako je Peking.

PODÍL SVĚTOVÉ POPULACE ŽIJÍCÍ V ZEMÍCH BRICS

40 %

Pět národů, jedna vize?

TExTy Ana Carolina Minozzová, Judith Rekerová, Dr. Niklas Schaffmeister, Xenia Stroganova, Ronita

Torcatová, André Uhl, Zhe Wangová FOTOGRAFiE Christoph Dammast, Michael Jung, Maureen Barlin,

Nickolay Vinokurov, iStockphoto.com/Izabela Habur

Brazílie, Rusko, Indie, Čína a

Jihoafrická republika – pohled zevnitř

50

Myslíme napřed

V blízkosti jedné bombajské hlavní silnice, již z jedné strany lemuje

přistěhovalecký slum, se nevelký hlou-ček mužů oblečených do spodního prá-dla namáhá při výrobě ručních vozíků. Pracují před budovou, v jejímž okolí parkuje i řada luxusních automobilů. Ani obyvatelé slumu ani dělníci vyrá-bějící vozíky v životě neslyšeli zkratku BRICS (skupina zemí s rozvíjející se ekonomikou) a netuší, že jejich země právě prochází radikální proměnou.Sameer pracuje v jídelně luxusního ná-kupního centra, které se stalo jedním z nových chrámů moderní a sebevědo-mé Indie. Ovšem jídlo, které se tu prodá-vá, je pro Sameera „drahé, až příliš dra-hé“. Sameer proto zpravidla obědvá daal chawal (rýže s kari cizrnou) nebo subzi roti (zelenina s indickými plackami).V nově otevřených luxusních jídelnách, například v American Coffee Shop, se ovšem tvoří dlouhé fronty. Šálek kávy

zde zpravidla stojí více než 100 rupií, nicméně pro nově vznikající mobilní indickou střední třídu je to jen pakatel. Mnozí Indové včetně Sameera ovšem nadále vydělávají jen zlomek závrat-ných sum, o něž si mohou říci lidé pracující v perspektivních a prosperují-cích oborech, jako je například zábavní průmysl, informační technologie, reality nebo politika. Jinými slovy je možné říci, že rozdělení bohatství a příjmů je v Indii výrazně asymetrické.Indie je sice členem skupiny BRICS a tamní ekonomika je na vzestupu, ovšem ne vše probíhá zcela hladce. Růst in-dické ekonomiky v poslední době vý-razně zpomalil. Pokud je k vytváření nových pracovních příležitostí zapotřebí růst alespoň 7 %, v roce 2012 indic-ký HDP vzrostl pouze o 4,9 % (ještě v roce 2011 to bylo 6,8 %); míra inflace ve stejném období činila v průměru 8 %. Vzrostly ceny paliv, například benzínu, nafty a petroleje, ale i potravin, což představuje vážný problém především pro sociálně slabší vrstvy. Asijská roz-vojová banka (ADB) snížila předpověď hospodářského růstu Indie ve fiskálním roce 2012-2013 na 5,4 % a to jen krátce poté, co třetí největší asijské ekonomice předpověděla růst ve výši 5,6 %.

Přestože odhad dalšího vývoje indické ekonomiky byl snížen ze stabilního na negativní a i MMF následně revidoval svou predikci hospodářského růstu, in-dická ekonomika si nakonec udržela lepší kondici, než se předpokládalo. Někteří odborníci to ovšem považují jen za malou útěchu za situace, kdy dosud neproběhly potřebné reformy, infrastruktura zůstává nerozvinutá a dosud přetrvávají i negativní jevy, především korupce a laxní výkon stát-ní správy. Počítačový průmysl, který se koncentruje především ve městě Ban-galore, je jedinou oblastí, v níž Indie jasně určuje budoucí trendy. Jinak je ovšem nezpochybnitelným motorem dalšího rozvoje Čína.V prosinci roku 2012, kdy i poradní ekonomický orgán indického premiéra snížil odhad hospodářského růstu na 6,5-7 %, předpověděla banka Morgan Stanley Indii poněkud lepší budouc-nost. Společnost Goldman Sachs navíc dokonce předpovídá, že HDP zemí skupiny G4 (Indie, Brazílie, Japonsko

Indie— Země kontrastů

Tádž Mahal, Indie © Maureen Barlin

51

Myslíme napřed

a Německo) překročí dnešní HDP zemí skupiny G7 k roku 2035, a že čínská ekonomika předstihne všechny ostatní ekonomiky světa již v roce 2040. Podaří se tedy Indii spolu s dalšími podobnými státy (Brazílie, Rusko, Čína a JAR) skupinu G7 skutečně předstih-nout? V zemi, v níž vedle sebe najdete tolik do očí bijících kontrastů, je to určitě možné. Kde jinde můžete spatřit luxusní automobily a ruční vozíky bok po boku? Dnes můžeme říci jenom to, že Sameer a miliony jemu podobných na tom již pracují.

Ronita Torcatová je novinářka na volné noze, která spolupracuje s různými pe-riodiky, například s deníky The Free Press Journal a The Hindu. Pochází z Goy, nicméně v současnosti žije a pracuje v Bombaji.

„B razílie je budoucnost," řekl mi jeden francouzský přistěhovalec,

který do země přišel před několika lety. Při našem rozhovoru jsme se pro-cházeli čtvrtí Jardins, která patří k nej-bohatším v Sao Paulu. V našem okolí bylo možné najít mnoho luxusních ob-chodů. Na luxus jste mohli v Brazílii narazit vždycky – i dávno předtím, než se jméno tohoto státu stalo synonymem příležitosti k úspěchu. Nicméně před 6 lety, když jsem z Brazílie naposle-dy odjížděla, byla emigrace do Evropy nebo do Ameriky prakticky základ-ním předpokladem pro každého, kdo měl poněkud vyšší ambice. Situace se ovšem mezitím změnila a život v Riu je dnes velmi atraktivní: kromě pláží a bossy – proslulého brazilského klidu – jsou tu i příležitosti. Mluví všichni

o Brazílii jenom z tohoto důvodu? Vrá-tila jsem se, abych zjistila pravdu.Vzrůstající počet miliardářů možná do země přivádí další investice, ovšem skutečnými hvězdami dnešní Brazílie jsou společenské třídy C a D – tedy ti, kteří vydělávají přibližně dvojnásobek minimální mzdy – v současnosti se jedná o 54 % všech Brazilců. V jejich životech se za poslední roky odehrály dramatické změny. Z nuzných poměrů se postupně vyhouply do střední vrstvy a jejich kupní síla v současnosti napo-máhá posílení vnitřního trhu. Brazilská minimální mzda se za poslední deseti-letí zvýšila o 70 % – v současnosti se jedná o 675 brazilských realů měsíčně, což odpovídá asi 330 americkým do-larům (Dieese) – míra nezaměstnanos-ti přitom poklesla téměř na hodnotu 5,3 % (IBGE).„Život zaměstnanců a střední třídy se v poslední době skutečně změnil,“ po-tvrzuje analytička podpory průmyslu Cristieni Castilhosová. „Mnozí lidé již dnes nejsou ochotni vzít jakoukoliv prá-ci jen proto, aby přežili, a namísto toho se snaží pracovat na své kariéře.“ Dva-atřicetiletá hospodyně Janete Souzová z města Porto Alegre na jihu Brazílie je dobrým příkladem těchto probíhajících změn. „Manžel koupil domek na pobře-ží a já právě vyrážím na pláž,“ přizná-vá. Na dovolenou se těší a už si plánu-je, že si s sebou vezme i novou televizi s plochou obrazovkou. Koupila ji na 12 splátek, jak je v Brazílii zvykem. „Díváme se hlavně na seriály a na fot-bal,“ vysvětluje. Její manžel Wellington se živí opravami praček. Po vyučení si spolu s bratrem založil malou firmu. Příjmy jejich domácnosti se za poslední desetiletí zvýšily téměř trojnásobně.Všude je patrný pocit štěstí a pozitiv-ní nálada, přestože některé hospodář-ské údaje již tak povzbudivé nejsou: Brazílie se sice stala šestou největší ekonomikou světa, ovšem předpověď růstu HDP pro rok 2012 se nenaplnila a brazilské hospodářství nakonec rostlo jen o 1,75 %, díky čemuž za ostatními státy skupiny BRICS zaostalo. Na dru-

Brazílie— Roky Bossa

52

Myslíme napřed

hou stranu se Brazílii mezi státy sku-piny BRICS nejvíce dařilo při snižová-ní sociálních rozdílů. Překlenutí kdysi obrovské sociální propasti napomohlo posílení vnitřního trhu a přispělo k do-sažení vyšší úrovně vzdělanosti popula-ce a dokonce snížení míry kriminality.Cestu, díky níž se má z Brazílie jed-nou stát „perfektní stát“, pochopitelně i nadále komplikuje řada úskalí. Můj francouzský přítel přiznává, že v zemi i nadále vládne únavná byrokracie. „Ale jsme přece v Brazílii,“ svěřuje se mi, „a pokud právě čekáš ve frontě, dá se s tebou každý do řeči, jako byste byli nejlepší přátelé.“ Právě to je bos-sa - schopnost nepřipouštět si problémy k tělu a nacházet krásu všude. A Bra-zílie ještě nikdy předtím nebyla tak pohodovou zemí.

Anna Carolina Minozzová se narodila v Porto Alegre. Tato novinářka žije stří-davě v Brazílii a v Londýně. Jejím novinářským oborem je zejména umění a móda.

D o Pekingu jsem poprvé přijel kvů-li práci pro deník Handelsblatt

jednoho studeného dne na jaře roku 1998. Moje žena Zhe se v Pekingu narodila a v této třináctimilionové me-tropoli strávila začátek života. Bydlel jsem ve středu města v malém ho-telu, jen kousek od vodního příkopu obklopujícího Císařský palác. Vzduch byl prosycen kouřem ze starých kamen, v nichž lidé ve čtvrtích s tradičními hutongy topili uhlím.Dnes je město a zdejší život téměř k nepoznání. Proměně úspěšně vzdo-roval jen Císařský palác a tradiční

čtvrtě v okolí. „Rozvojem a růstem“, jichž jsme v posledních 15 letech v Číně přímými svědky, došlo k novému objevení Číny. Čína se postupně vyma-nila ze svírajícího korzetu autoritářství a plánovaného hospodářství a lidé pře-kypují energií a tvořivostí. Více než 86 % obyvatel měst dnes tvrdí, že jsou na tom lépe než v loňském roce.

V posledních letech Čína překonává jeden rekord za druhým. Nejprve na-hradila Německo jako největší světový vývozce a v roce 2011 se stala největ-ším automobilovým trhem. Nyní se zde dokonce vyrábí více automobilů než v Evropě. Čína navíc Evropě posky-tuje více služeb v oblasti výzkumu a vývoje, než kolik se sem dováží, počet kvalifikovaných pracovníků by se měl do roku 2020 zvýšit o 58 % a dosáh-nout 180 milionů. Tento rychlý přechod není bez následků. Ničí se životní pro-středí, dochází k dramatickým změnám v městských i venkovských oblastech a společnost je navíc pod obrovským tlakem.

Rychlé změny a náhlý boj o dosaže-ní pokroku ve společnosti podrobi-ly zkoušce mnoho tradičních hodnot. Spousta mladých vzdělaných lidí zís-

kala peníze, ale jiní i nadále žijí ve velmi skromných podmínkách. Prudce se zvýšil počet rozvodů a mnoho dětí má najednou jiné cíle než navázat na tradiční normy předchozích generací.

V tomto ohledu nás nepřekvapí, že podle 77 % obyvatel čínských měst naráží modernizace často na tradiční hodnoty. Tam, kde se střetává ideál

Čína— Konfucius a

kupní síla

Fakta o voestalpine

„Očekáváme dynamický růst zejména v jihovýchodní Asii včetně Číny, v jižní Americe, a v případě specializovaných oblastí i v USA a Kanadě. V Evropě je naším cílem trvalé zajištění naší dosavadní pozice. Ale již v následujících pěti až šesti letech zvýšíme svůj mimoevropský podíl na cca 40 %,“ předvídá Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG.

53

Be There

54

Myslíme napřed

vzdělávání podle konfuciánské filozofie s kupní sílou, se děti posílají již od tří let na angličtinu a matematiku. Tam, kde se rodiče vracejí pozdě z práce, se začínají prosazovat chutě západního světa a trh zaplavují smažená kuřata a hotové pizzy.Již od té doby, co byla reforma a poli-tika otevřených dveří zahájena, čekají pozorovatelé ze západních zemí, kdy se růst zastaví či kdy zemi zasáhne finanční krize. Čína však vyvrací ná-zor, že se nemůže rozvíjet dlouhodo-bě. Politickým špičkám se daří řídit hospodářství země, poskytovat stabilitu a umožnit tak, aby se Čína dostala do „nejvyšší ligy“. Spousta věcí ukazuje na to, že Čína bude i nadále poskytovat rozvoj, inovace a moderní trendy a že její čas teprve přichází.

Dr. Niklas Schaffmeister žil v letech 1998 až 2009 v Šanghaji, Pekingu a Hongkongu, kde působil jako novinář a konzultant, a poté začal podnikat jako konzultant Globeone. V současné době žijí s manželkou Zhe Wangovou v Kolíně nad Rýnem.

O smadvacetiletá vysokoškolačka Ma-ria žije v Moskvě. Podobně jako

mnoho jiných mladých lidí se do hlav-ního města přistěhovala za prací. Jako manažerka logistiky v mezinárodní firmě si dnes vydělá třikrát více než před čtyř-mi lety – přibližně 72 000 rublů měsíč-ně. V městě Tver, odkud pochází a kde by patrně práci hledala obtížně, by se jednalo o velmi dobrý výdělek. V Mosk-vě to ovšem není nijak závratný plat. Umožňuje jí postupně splácet hypotéku na malý byt a může si několikrát do roka dopřát krátkou dovolenou. Maria ví

o existenci hospodářské skupiny BRICS prakticky vše. První, co jí napadne, když se řekne hospodářský růst, je „všudypří-tomná ekonomická krize“. Pak se ale na chvíli zamyslí: „Na druhou stranu, před deseti lety bylo nemyslitelné, že bychom si mohli dopřát všechno to, co nyní.“A má pravdu. Od přelomu tisíciletí se Rusko řadí k nejrychleji rostoucím ekono-mikám na světě. Díky obrovskému nárůs-tu vývozu energetických surovin si udr-žuje impozantní tempo průměrného růstu téměř 7 %. Ředitel společnosti Goldman Sachs Asset Management Jim O'Neill měl kdysi pádné důvody k tomu, aby Rusko označil za zemi s nejslibnější bu-doucností ze všech zemí skupiny BRICS.To bylo ovšem ještě před tím, než udeřila světová hospodářská krize. Rusko se její obětí stalo velmi rychle, protože je příliš závislé na zahraničních finančních trzích. Malé a střední podniky prožívaly těž-ké časy. Musely se vyrovnat se složitou finanční situací a mnoho jich dokonce zbankrotovalo. Po letech nepřetržitého růstu ruský HDP v roce 2009 poklesl o 7,9 %.Tento výrazný propad odhalil největší slabiny ruské ekonomiky: strukturální nedostatky v hospodářském a finančním systému, přílišný důraz na vývoz surovin v kombinaci s nedostatečnou ekonomic-kou diverzifikací. Pokud se poptávka po

přírodních zdrojích sníží, snižuje se auto-maticky i životní úroveň obyvatel země.Vláda si je tohoto problému vědoma. Úvahy ruských politiků se postupně přesouvají od zaměření na krátkodobý zisk ke strategickým dlouhodobým cílům a hospodářským koncepcím se strukturo-vaným financováním.Přes tyto snahy je ovšem Západ ohledně investování v Rusku dosud velmi opatr-ný. Aby mohlo dojít ke konstruktivnímu ekonomickému dialogu, a aby zahraniční společnosti začaly v Rusku opět investo-vat, musela by vláda urychleně začít řešit politickou a ekonomickou izolaci země. Dlouho očekávané členství země v orga-nizaci WTO představuje krok správným směrem. Pokud tento trend zůstane za-chován, mělo by se Rusko nadále trans-formovat a využít svůj enormní potenciál. „Copak, Moskva,“ povzdychne si Maria za-myšleně, „není prakticky nic, co byste tu nenašli. Ale život je tu mnohem dražší a stresující než kdekoli jinde. Na druhou stranu ale máme nejnižší daně z příjmů na světě – všichni státu odevzdáváme jen 13 %! Dokonce i francouzský herec Gerard Depardieu si pořídil ruský pas a nechal si jej osobně předat prezidentem Putinem. Míra zdanění po reformě, která má proběhnout ve Francii, se mu zdála být příliš vysoká.“ Rusko

— Od zisku ke

strategiiMrakodrapy Mezinárodního obchodního centra v Moskvě © Nickolay Vinokurov

55

Myslíme napřed

Xenia Stroganova se narodila v Moskvě. Živí se jako tlumočnice a často se pohy-buje na trase mezi svým rodným městem a Bonnem.

L éto ve městě a teplota se má podle předpovědi vyšplhat až ke 30 °C.

V poledne jsou již všude rozevřené barev-né slunečníky, jimiž se lidé chrání před sluncem svítícím na bezmračné obloze. Ve čtvrti Braamfontein, která je součástí největšího jihoafrického města Johannes-burgu, právě panuje čilý ruch - zejména v okolí nově otevřených kaváren a čer-stvě natřených obchůdků. Sewela Mo-shomová postává ve skupince mladých žen před studentskou kolejí. Tato jedna- dvacetiletá studentka práv z odlehlé provincie Limpopo je jedním z mnoha mladých lidí, kteří se vydali studovat do hospodářské metropole Jihoafrické re-publiky. Podobní studenti se sem sjíždějí ze všech částí země.V roce 1994 – tedy v roce, kdy apar-

theid vystřídala demokracie – v JAR promovalo pouze 74 000 vysokoškoláků. V roce 2009 jich bylo již dvojnásobné množství. Seweliny rodiče jsou učitelé a mohli si dovolit poslat svou dceru na studia, ovšem Jihoafrická republika naštěstí přijala určitá opatření, která umožnila vysokoškolské vzdělání i stu-dentům ze sociálně slabších rodin. Díky různým vládním půjčkám a stipendiím tak ve školním roce 2011/2012 studuje přibližně 150 000 mladých lidí.Hlavním problémem JAR zůstává ne-dostatek kvalifikovaných pracovních sil a oficiální míra nezaměstnanosti ve výši 25 %. Ekonomika této země s více než 50 miliony obyvatel je nicméně největší v Africe. Díky bohatým nalezištím zlata, platiny, uhlí a diamantů a řadě rozví-jejících se oborů (např. turistický ruch, obchod a bankovnictví) je tato obrovská země umístěná strategicky mezi Atlan-tickým a Indickým oceánem atraktivní pro obchodní partnery z celého světa.Podobná je i situace v Brazílii, Rusku, Indii a Číně, které Jihoafrickou republi-ku vyzvaly, aby se na konci roku 2010 stala pátým členem skupiny BRICS. Obchodní výměna mezi Jihoafrickou re-publikou a těmito čtyřmi státy se v roce 2011 zvýšila o 29 %. Dr. Lyal White ovšem soudí: „Jedná se spíše o důsle-dek obecného vývoje globální ekonomi-

ky než o důsledek členství ve skupině BRICS.“ Podle ředitele Centra pro dy-namické trhy při University of Pretoria je členství Jihoafrické republiky proza-tím příliš čerstvé na to, aby se mohlo projevit v konkrétních číslech. Skupina BRICS je i přesto velmi důležitá: „Fakt, že JAR má kulturní, hospodářské a poli-tické styky s těmito zeměmi, je zárukou toho, že v těchto nových ekonomikách bude hrát svou roli.“Ze značného objemu finančních pro-středků, které Jihoafrická republika investuje do infrastrukturních projektů, například do budování přístavů nebo železniční sítě, budou profitovat nejen velké korporace, ale i obyčejní lidé – například Andy Nkosi. Ten v posled-ních dvou letech využívá novou expres-ní autobusovou linku Rea Vaya, která spojuje Soweto s Braamfonteinem, kde je zaměstnán v hotelu. „V současnosti mne cestování autobusem stojí jen po-lovinu toho, co jsem platil dříve, a do práce se dostanu dvakrát rychleji,“ říká tento třicetiletý Jihoafričan. Studentka Sewela Moshomová vyhlíží budoucnost se smíšenými pocity. „Jsem nervózní,“ říká, „bojím se, že najít dobrou práci nebude nijak jednoduché.“ Pak se ale li-šácky usměje: „Ale já si s tím poradím.“

Novinářka Judith Rekerová, která od roku 2007 žije v Johannesburgu v Jiho-africké republice, se zabývá především panafrickými tématy. Jihoafrická republi-ka je její třetí zastávkou v Africe – po Keni a Demokratické republice Kongo.

Podle těchto příkladů vidíme, že přemě-nu určují velmi odlišné faktory. Ozna-čení BRICS nemusí mít pro obyvatele těchto zemí zvláštní význam. Mnohem důležitější je, jak jejich životy ovlivňu-je pokrok. Životy těchto lidí jsou sice velmi odlišné, stejně jako výzvy, stojící před nimi, ale právě oni budou utvářet budoucnost celé společnosti.

Jihoafrická republika— Vycházející hvězda

56

57

Myslíme napřed

Revoluce ve vzdělávání

TExT Carole Cadwalladrová FOTOGRAFiE Christoph Dammast, Luciano De Polo / 123rf.com,

MelindaChan / gettyimages, iStockphoto.com / AndrewRich

Jak přispěje internet k celosvětové

demokratizaci vzdělávání

Před dvěma lety jsem měla na jednom střešním parkovišti v Kalifornii příležitost used-

nout na zadní sedadlo Toyoty Prius. Když se pak tento vůz odlepil od ob-rubníku, zamířil přímo k okraji stře-chy a pak v poslední vteřině změnil směr, aniž by přitom zpomalil, chytila jsem se bezděčně madla dveří. Na sedadle řidiče totiž nikdo neseděl. Jednalo se o prototyp auta bez řidi-če společnosti Google a já jsem se cítila tak trochu jako Buck Rogers, který byl katapultován do jiného sto-letí. Později jsem naslouchala slovům Sebastiana Thruna, což je profesor umělé inteligence na Stanfordově univerzitě, který pochází z Němec-ka. Nadšeně mi popisoval, jak toto auto zkonstruoval, jak již najezdilo 320 000 km po celé Kalifornii a proč se domnívá, že jednoho dne dopravní nehody zcela vymizí.

Není pochyb o tom,

že zejména vyšší

vzdělání projde

revoluční změnou.

O několik měsíců později přinesl deník The New York Times informaci o tom, že Thrun byl vedoucím supertajné ex-perimentální laboratoře Google X, která mimo jiného vyvíjela i Google brýle – vhodné pro rozšířené vnímání reality. A pak, o několik měsíců později, jsem se s Thrunem sešla znovu. Auto bez řidiče, brýle, akademická funkce na prestižní univerzitě – to všechno již byla minulost. Na svou funkci na Stanfordově univerzi-tě rezignoval a pro Google v současnos-ti pracuje již jen jediný den v týdnu. Zahájil ovšem nový projekt, přestože jej odmítá za projekt označovat. „Je to moje

mise,“ řekl. „Tohle je budoucnost. O tom jsem absolutně přesvědčen.“ Touto budoucností, v niž Thrun uvěřil a jež jej zaujala mnohem více než auto bez řidiče nebo přístroje ze sci-fi příběhů, je vzdělávání. Konkrétně online vzdělá-vání, které by bylo v masovém měřítku zdarma k dispozici všem. Hudební prů-mysl, vydávání tiskovin, doprava, maloob-chod – všechna tato odvětví se již mu-sela vyrovnat s velkým technologickým pokrokem. Nyní, jak říká Thrun, je na řadě i vzdělávání. „Musí se změnit. O tom nemůže být pochyb.“ Thrun se konkrétně domnívá, že princip získávání vyššího vzdělání musí projít určitou revolucí. Proto založil Udacity, což je jakási online univerzita, a zamýšlí poskytovat kvalitní vzdělání jak studentům v rozvojových zemích, kte-ří by k němu jinak neměli přístup, tak i studentům v západním světě, kteří si budou moci vybrat. Platit za vzdělání

58

Myslíme napřed

řádově tisíce liber ročně nebo jej získat zdarma přes internet? Vysoká škola pochopitelně nezname-ná jen vzdělávání. V průběhu studia můžete najít přátele na celý život nebo i svého budoucího partnera, naučíte se, jak vařit i prát – všechny tyto zkušenosti jsou, nebo alespoň mohou být, nedílnou součástí této životní etapy. Ale právě tak-to výrazné změny fungují: nejprve pře-ruší zaběhnutou praxi a vše ostatní se pak vyřeší v blíže nespecifikované době v budoucnosti.

Studia úspěšně

absolvovalo

23 000 studentů a

všech 400 studentů

s nejlepšími výsledky

studovalo online

K Thrunovu prozření došlo přibližně před rokem na konferenci organizace TED, na níž svět seznamoval s koncep-tem automobilu bez řidiče. „Vyslechl jsem příspěvek Salmana Khana, který zde představoval organizaci Khan Aca-demy (Khanova akademie), a byl jsem tou myšlenkou zcela unesen,“ říká. „A nadšení mne dodnes neopustilo.“ Sal-man Khan je tichý šestatřicetiletý muž, který byl původně analytikem jednoho hedgeového fondu. Tohoto zakladatele tzv. vzdělávací revoluce velebí prakticky každý včetně Billa Gatese (který jej ozna-čil za „nejoblíbenějšího učitele na světě“). Khan Academy vznikla v podstatě ná-hodou, když se Khan pokoušel vyučovat svou neteř a synovce. V současnosti má k dispozici 3 400 krátkých videospo-tů nebo výukových programů, z nichž většinu natočil Khan osobně, jejichž po-moci využívá 10 milionů studentů. „Byl jsem tím zcela uchvácen,“ říká Thrun, „a, upřímně řečeno, jsem se styděl za to, že mých studentů bylo jen 200 – on učil miliony.“ Thrun se pak rozhodl

nabídnout světu výuku svého předmětu umělá inteligence na Stanfordově uni-verzitě – CS221. Oznámil, že do výuky se bude moci zapojit skutečně kdokoli. Zájemci budou pracovat naprosto stej-ně jako studenti Stanfordovy univerzity a na závěr kurzu budou skládat stejnou zkoušku. CS221 je náročný a obtížný předmět. Na univerzitě si jej zvolilo 200 studentů a Thrun si původně myslel, že na internetu jich najde dalších několik tisíc. Ovšem v okamžiku, kdy tento kurz začínal, se již přihlásilo 160 000 zájem-ců. Tito studenti pocházeli ze všech států na naší planetě – s výjimkou Severní Koreje. Navíc 23 000 studentů studium tohoto předmětu skutečně zdárně dokon-čilo. A všech 400 studentů s nejlepšími výsledky studovalo online.

To bylo pro Thruna něco jako moment ze „země divů“. Díky tomu, že jednou vyučoval 160 000 studentů, již nikdy nemohl být spokojený s původním po-čtem 200. „Mám pocit, jakoby tu byla nějaká červená a modrá pilulka,“ pro-nesl o několik měsíců později. „Já jsem si vzal červenou pilulku a viděl jsem zemi divů. Pomocí vzdělávání opravdu můžeme svět od základů změnit“. V době, kdy se na Udacity registruji do

kurzu pro začátečníky, tj. jak vytvořit počítačový vyhledávač, již tento předmět úspěšně absolvovalo 200 000 studentů. Pokud ovšem říkám absolvovalo, mám tím na mysli, že jim byl e-mailem zaslán certifikát. Přesto se ovšem zdá, že někte-ré společnosti začínají tuto iniciativu brát vážně: několik společností (mimo jiné i Google) sponzoruje výuku organizova-nou serverem Udacity kurzy a studenty s nejlepšími výsledky následně osloví a nabídne jim zaměstnání. V Americe ovšem není Thrun jediný, kdo spolkl pilulku ze země divů. Dva Thrunovi kolegové vyučující informační technologie na Stanfordově univerzitě, Andrew Ng a Daphne Kollerová, se také zúčastnili obdobného experimentu a následky byly podobné. I oni zalo-

žili vlastní webové stránky, Coursera. A zatímco Udacity připravuje své vlast-ní kurzy, Coursera navazuje partnerství s různými univerzitami a nabízí kur-zy již existující – dosud se jednalo o 33 kurzů s celkem 1,8 milionu stu-dentů. Přestože je přístup těchto dvou institucí rozdílný, obě v sobě skrývají dy-namický revoluční potenciál, který bývá charakteristický pro největší a nejúspěš-nější podniky v Silicon Valley.

59

Myslíme napřed

Jde o největší

změnu ve

vzdělávání za

posledních 200 let.

„Milion registrovaných uživatelů jsme získali rychleji než Facebook, rychleji než Instagram,“ říká Kollerová. „Tohle je dalekosáhlá změna ve vzdělávacím ekosystému.“Mezitím spustil jiný profesor informačních technologií, Anant Argarwal působící na Massachusettském technickém institutu (MIT), projekt edX, v němž jsou k dispo-zici materiály z MIT, Harvardu, Berkeley a University of Texas. Argarwal rozhodně není muž, který by měl sklon věci podceňovat. „Vzdělávání bude díky tomuto projektu doslova zno-vuvynalezeno. Univerzity projdou trans-formací. Vzdělání bude demokratizováno a bude dostupné všem v celosvětovém měřítku. Jedná se o největší změnu, kte-rá se ve vzdělávacím procesu odehrá-la za posledních 200 let. Poslední takto významnou změnou byl pravděpodobně vynález tužky.“ Dále doufá, že do dese-ti let by mohl získat miliardu studentů po celém světě. „Získali jsme 400 000 studentů v průběhu čtyř měsíců bez jakéhokoliv marketingu, takže si nemys-lím, že by tento odhad nebyl reálný.“ První nabízený kurz navštěvovalo více než 155 000 studentů včetně celé třídy dětí v Mongolsku. Tento rok se podle Ar-garwala všechno změnilo. Už neexistuje cesta zpátky. „Tohle je přelomový rok.“Udacity, Coursera a edX jsou tři vel-cí hráči, kteří sídlí v USA a mají za sebou velké, prestižní a bohaté institu-ce a firmy. Ovšem i v mnoha jiných zemích je možné najít trendy ústící v podobné iniciativy, které demonstrují možnosti vyplývající ze spojení techno-logie a vzdělávání. V JAR například existuje pionýrská iniciativa Dr Math, která si klade za cíl pomáhat mladým lidem tím, že jim nabídne průběžné

doučování v matematice. Dobrovolníci v roli rádců odpovídají na otázky a po-skytují rady prostřednictvím MXit, což je platforma pro rychlou výměnu SMS

zpráv. Tyto služby již v JAR využívá více než 30 000 dětí ze základních i středních škol. Je pro ně typický ze-jména osobní rozměr: přestože se jedná o nástroj pro hromadnou komunikaci, studenti mohou využívat i individuálních konzultací. Před měsícem jsem se zaregistrovala do jednoho z kurzů společnosti Coursera: úvod do genetiky a evoluce, který vyu-čuje prof. Mohamed Noor působící na Duke University. Na rozdíl od Udacity je v případě Coursery datum zahájení kurzu pevně stanoveno a přednášky pro-bíhají podle rozvrhu. Jsem tu jen já, profesor Noor a mých 36 000 spolužáků. Pocházíme z celé-ho světa: Kazachstán, Manila, Doněck, Irák. Dokonce i Middlesbrough. Ovšem v okamžiku, kdy sleduji první video prezentaci a nechávám se nakazit Noo-rovým usměvavým entusiasmem, nejsem ještě zcela přesvědčena.Opravdu je tohle budoucnost našeho vzdělávání? Jsou to pouze videa z před-nášek. Jsou tu sice i nějaké úkoly na doma, ale já jsem přece novinářka. Blí-žící se datum odevzdání mne nechává

chladnou až do okamžiku, kdy mne v předtuše blížící se katastrofy polije stu-dený pot. Ignoruji to. A pak, asi o týden později, navštěvuji diskuzní fórum třídy.

A právě tady se dostavuje moment mého prozření. Intenzita komunikace probíha-jící na tomto fóru je neuvěřitelná. Jsou zde tisíce lidí kladoucích i zodpovída-jících dotazy na dominantní mutace a rekombinaci. A spontánně se tu utvoři-ly i různé studijní skupiny: kolumbijská, brazilská, ruská. Jedna komunikuje přes Skype a jedna se dokonce schází v reál-ném životě. A tito studenti jsou tak pilní! Pokud patříte mezi učitele, kteří přišli

POČET STUDENTŮ KHAN

ACADEMY

10 milionů

60

Myslíme napřed

o iluze, nebo někoho takového znáte, doporučte mu Courseru: najde tam lidi, které bude jednoduše chtít učit. Po čtyřech týdnech nám Noor oznamu-je, že zorganizoval jakési Google setká-ní, jehož se bude moci zúčastnit pouze omezený počet zájemců. Komunikace bude probíhat prostřednictvím webových kamer. Jedním z diskutujících je i Ri-chard Herring – strojvůdce ze Sheffieldu, který chce profesoru Noorovi především sdělit, jak moc je s jeho kurzem spokojen. A pak je tu i Aline – středoškolačka ze Salvadoru. Do kurzu se přihlásila, jak sama uvádí, protože chodí do katolické školy, kde se evoluce nevyučuje. „A vy jste ten nejlepší učitel, jakého jsem kdy poznala!“ říká Noorovi. Stále ještě existuje řada nejasností, které budeme muset v oblasti online vzdělává-ní vyřešit. Patří k nim i skutečnost, že za svá studia nebudete odměněni oprav-dovým titulem, přestože jedna americká univerzita před nedávnem oznámila, že bude kredity udělovat i svým online stu-dentům. V současnosti se většina zájemců do těchto kurzů hlásí pouze proto, že se chtějí dozvědět něco nového. „Dále získají certifikát, obvykle ve formě PDF, na němž stojí, že tato osoba může nebo nemusí být tím, za koho se vydávala,“ říká Noor.

Univerzity budou

nabízet smíšené

modely studia: jakýsi

mix klasické a online

výuky

A přestože počítače mohou být ideálními nástroji k hodnocení matematických pří-kladů, při známkování esejí o anglické literatuře jsou již méně využitelné. Pře-važují přírodovědné a technické obory, ovšem postupně se zvyšuje i počet kurzů z oblasti humanitních věd – díky tomu, co Daphne Kollerová označuje za „pře-kvapivě úspěšnou“ metodu hodnocení ze

strany spolužáků. Kurzy nabízené Udaci-ty, edX i Courserou jsou v současnosti v první řadě k dispozici zcela zdarma. Když se zeptám Kollerové, proč se vzdě-lávání tak náhle stalo dalším dítětem technického pokroku, říká: „Je to jako dokonalá bouře. Je to jako hurikán San-dy, všechny potřebné věci prostě přišly ve stejný čas. Je tu enormní globální po-ptávka po kvalitním vzdělání, které je pro mladé lidi stále nedostupnější. A sou-časně tu máme technický pokrok, který nám umožňuje poskytovat toto vzdělání velmi lacino.“ Studium na vysoké škole má i mnoho jiných výhod. Ovšem někte-ré věci – například navazování přátelství, zapojení se do společnosti, lekce v ovlá-dání pračky – jsou zdarma. Pouze vlastní studium je velmi drahé. Ovšem Udacity a další podobné iniciativy nám ukazují, že i to se může změnit. Jednou ze zatím posledních vysokých škol, které se k tomuto trendu připoji-ly, je univerzita ve skotském Edinburghu. Ta uzavřela dohodu s Courserou a jejím prostřednictvím začne od ledna nabízet 6 kurzů, do nichž se již zapsalo 100 000 studentů. Nebo, máme-li uvést určitou ilustraci, čtyřikrát více studentů, než kolik jich momentálně studuje na celé univerzitě. Tentokrát jsem se ovšem namísto online přednášky vypravila na přednášku sku-tečnou: koná se ve staré anatomické po-sluchárně Edinburghské univerzity. Jedná se o majestátní posluchárnu, která svému účelu slouží již od 19. století, kdy se v jejím středu nacházel stůl, na němž probíhaly pitvy. Dnes tu namísto stolu stojí Mayank Dutia, profesor klinické neurofyziologie, který právě přednáší o vnitřním uchu. Jedná se o jednoho z prvních akademiků, který se zapojí do kurzů organizace Coursera začínajících v lednu. Přesto brání i klasické přednáš-ky: „Univerzity jsou jedinečná místa. To, co zde děláme, není možné provádět onli-ne. Na tom, že navštívíte přednášku světo-vé špičky v daném oboru, je něco mimo-řádného. Nebo se můžete dát do hovoru s někým, kdo v daném oboru působí celý život. Toto není možné ničím nahradit.“

Náhrada se skutečně hledá jen těžko. Ovšem tyto nové webové stránky se ne-ustále ptají, co vlastně univerzity jsou a k čemu tu jsou. A jak za to zaplatit. Argarwal si dokáže představit budouc-nost, v níž budou univerzity nabízet smí-šené modely studia: jakýsi mix klasické a online výuky. Tyto internetové stránky jsou staré maxi-málně několik měsíců. Dosud ještě hle-dají svou konečnou podobu. Univerzity zatím ještě nemizí v propadlišti dějin. Ovšem kdo ví, jak budou vypadat za 10 let? Ještě před 10 lety jsem si mys-lela, že noviny nám budou dělat spo-lečnost navždy. Že knihu nedokáže nic nahradit. A že KITT, inteligentní auto Davida Hasselhoffa ze seriálu Knight Rider, je jen výplodem lidské fantazie.

Fakta o voestalpine

Koncern voestalpine je největším rakouským subjektem i v oblasti učňovského školství – na více než 800 pracovištích v Rakousku absolvuje svou praxi více než 1 300 mladých učňů. – Zřídili jsme učňovská místa i v zahraničních pobočkách, příkladem je Velká Británie.

Důsledně investujeme do dalšího vzdělávání, k čemuž aktivně využíváme i různá online média. Všech 45 000 našich zaměstnanců po celém světě je tak součástí jedné velké sítě. Navíc provozujeme HR programy pro rozvoj talentů, podporu rodin, individuální rovnováhu mezi profesním a soukromým životem a řadu dalších programů.

61

Be There

62

Be There

63

Zůstáváme zvědavíPřetváříme nápady ve skutečnost.

64

Vynálezy, které nezaujaly ... a proč. Vždy jde o detaily!

66

Trendy ve vizuálních efektech Temný rytíř, Avatar a podobné filmy

70

Maličkosti, které mají velký významNevídané vynálezy, které usnadňují náš život

72

Humanizace vesmíruJak je díky novému skafandru možné podnikat turistické cesty do vesmíru

74

Expo 2015Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti?

Díky nezávislým specialistům na celém světě dokážeme pro každý projekt vytvořit tým správných odborníků a nabízíme maximum v oblasti zkušeností a know-how. Rozmanitými způsoby dokážeme docílit náskoku a pokroku,

což je základem úspěchu našeho koncernu.

64


Příliš těžké – obojživelné jízdní kolo

Když se zmiňujeme o osobní dopravě, jak by se vám líbilo jízdní kolo, na němž byste mohli jezdit po vodě i po souši? První prototyp obojživelného kola vznikl již ve třicátých letech 20. století. Ovšem do dnešního dne se nikomu nepodařilo sestrojit takový model, který by neměl příliš vysokou hmotnost. Obojživelné kolo, které zkonstruovali dva čínští studenti, sice za-ujalo na Mezinárodní soutěži konstruktérů jízdních kol, ovšem o komerčně využitelný produkt se ani v tomto případě nejedná. Zařízení, které kolu umož-ňuje plout po hladině, zvyšuje při jízdě po souši příliš jeho hmotnost – a stejně to platí i naopak.

Vynálezy, které nezaujaly TExT Remo Bitzi iluSTRACE Benedikt Rugar

Intenzita lidské invence je téměř nepředstavitelná. Jen

v samotných USA je každý den zaregistrováno více než

1 000 nových patentů. V Číně je toto číslo dokonce ještě

trojnásobně vyšší. Přesto se ovšem z každého zajímavého

nápadu automaticky nestane komerčně úspěšný produkt.

Následující řádky vám pomohou získat určitou představu

o tom, proč mohou některé vynálezy zapadnout.

Příliš riskantní – raketový batoh

Již dlouho předtím, než americký zpěvák R. Kelly nazpíval svůj hit I Believe I Can Fly (Věřím, že umím létat), došlo k vynálezu revolučního přístroje, který měl lidem umožnit létání v oblacích: tzv. raketového batohu. Tento výrobek se ovšem nikdy příliš nepro-sadil – z pochopitelných důvodů. Jenom si představ-te, jak by asi vypadalo vaše město, kdyby měl každý z jeho obyvatel doma raketový batoh – poněkud dě-sivá představa, že? Proto není nijak překvapivé, že si žádná pojišťovna nedovolila podstoupit dané riziko a umožnit, aby měl raketový batoh k dispozici kaž-dý, kdo by zatoužil po poněkud dobrodružnější ranní cestě do práce.

65


Příliš nezdravé – přístroj na zkoušení bot za pomoci rentgenu

Rentgenové snímkování se začalo šířit ve dvacá-tých letech 20. století a jeho využití v prodejnách obuvi se zdálo být smysluplné. Představte si, že narazíte na pár bot, který se vám opravdu líbí … cena je přijatelná … boty vám padnou … ale přesto ještě nejste zcela rozhodnuti. Proto si na speciálním přístroji necháte udělat rentgenový sní-mek, který vás přesvědčí – opravdu geniální vý-robek! Pozor, ne tak docela. Ve čtyřicátých letech 20. století vědci bohužel odhalili i potencionálně nebezpečný vliv rentgenového záření na lidské zdraví. Proto dnes musíme při výběru obuvi spo-léhat jen na vlastní úsudek.

Příliš drahé – melouny ve tvaru krychle

Pro každý supermarket je důležité především vyu-žití prostoru. Pokud se některé zboží nenechá dob-ře skládat, znamená to nevyužitý prostor a tedy i finanční újmu. Japonští potravinářští technologové, kteří odmítli čekat na přirozenou evoluci, přišli na počátku osmdesátých let 20. století s převratnou novinkou – melouny ve tvaru krychle. K jejich pěstování postačovala pouze plastová bednička, v níž meloun postupně rostl. Loupání těchto melou-nů bylo sice také jednodušší, ovšem výsledná cena byla příliš vysoká a proto zákazníci o tyto melouny neprojevovali zájem.

Příliš otravné – perpetum mobile

V 8. století n. l. popsal jeden indický astronom stroj, který byl schopen pracovat bez jakéhokoli vnějšího zdroje energie – tedy perpetum mobile. Po něm se o vyřešení tohoto teoretického problé-mu pokoušeli i mnozí další badatelé. Z techno-logického hlediska je existence perpetua mobile nemožná, protože energie se při pohybu stroje ztrácí v důsledku tření, ovšem různé světové uni-verzity nepřestávala zaplavovat vědecká pojednání na toto téma. Kupříkladu Francouzská akademie věd jakékoli práce týkající se perpetua mobile od roku 1775 oficiálně ignoruje.

66

Be There

Filmová scéna – „Batman začíná“, © David James/Warner Bros/David James /Bureau L.A. Collection/Corbis

67


Ř íká se, že pokud si chcete ně-jaký sen zapamatovat, je nej-lepší si jej zapsat okamžitě po

probuzení. Takovéto pozoruhodné alter-nativní reality působí dojmem krátkých momentů zachycených v čase. Existují ovšem lidé, kteří tyto sny proměňují ve skutečnost – ve filmovém průmyslu jsou známi jako supervizoři vizuálních efektů.Film Cesta na měsíc režiséra Georgese Mélièse z roku 1902 bývá označován za vůbec první snímek, v němž byly použity i miniaturní modely – tedy první skutečné vizuální efekty. Méliès nastavil budoucím tvůrcům laťku sku-tečně vysoko. Kdyby měl příležitost se-známit se s dnešní filmovou produkcí, byl by jistě velmi pyšný.Pokud se přesuneme v čase o 110 let vpřed, bude nám okamžitě jasné, jak dlouhou cestu vizuální efekty urazi-ly. Filmy Avatar, Počátek, Temný rytíř a Hellboy je možné zmínit jako příklady epických příběhů, které vznik-ly díky využití vyspělé trikové tech-nologie, vedle níž působí historický snímek 2001: Vesmírná odysea velmi neotesaně. Ve filmu Deset přikázání z roku 1956 můžete najít scénu, v níž Charlton Hes-

ton přikáže moři, aby se rozestoupilo. Režisér Cecil B. Demille tehdy dosá-hl potřebného efektu tím, že nechal do nádrže nalít 300 000 galonů vody a pak celý záběr jednoduše přehrál pozpátku.Vzpomeňte také na sedmdesátá léta 20. století, kdy průkopník v oblasti vi-zuálních efektů John Dykstra a jeho tým neměli při natáčení Hvězdných válek k dispozici techniku odpovídají-cí jejich ambiciózním představám, pro-to si ji jednoduše vyrobili sami. Díky tomu vznikl typ kamery, známý jako „Dykstraflex“, který umožňoval natáčet několik různých prvků při jednom po-hybu kamery. V dnešní době je obor vizuálních efektů prosperujícím a komplikovaným molochem, v němž pracuje řada pra-covitých, odhodlaných a nebojácných renegátů. Lidí, kteří dokáží posouvat hranice, ale současně chápou, že se musejí vyrovnat s mnoha omezeními, například v podobě času a peněz, a bez nichž by mnohé filmy vůbec nevznikly.„Člověk musí být superkreativní a co nejoriginálnější, aby se vůbec dokázal prosadit,“ říká Paul Butterworth, který je jedním ze spoluzakladatelů austral-

ské společnosti na výrobu vizuálních efektů FUEL VFX a který se podílel například na natáčení filmů Prome-theus a Thor.Butterworth se do Austrálie přistěho-val před dvaceti lety z Velké Británie. V době, kdy v australském filmovém průmyslu začínal, se zde výrobě vi-zuálních efektů věnovala jen hrstka nadšenců.

Trendy ve vizuálních efektech

TExT Ari Stein FOTOGRAFiE David James / Warner Bros / David James / Bureau L.A. Collection / Corbis,

ScanlineVFX

Temný rytíř, Avatar a podobné filmy

POČET GALONŮ VODY POTŘEBNÝCH K VYTVOŘENÍ

TRIKU ROZESTOUPENÍ MOŘE

300 000

68


Dnes jich jsou tisíce. Podle Butterwor-tha tento obor sice prošel vývojem, ale: „Přestože dnes máme k dispozici velké množství různých technologií, jedná se především o řemeslo, a proto tato práce vyžaduje značné množství zkušeností. Nejvýznamnější nákladovou položkou při výrobě každého filmu proto budou vždy náklady na lidskou práci.“A jaká technologie dnes umožňuje specialistům na vizuální efekty vy-tvořit iluzi rozestupujícího se moře? Butterworth říká: „I dnes budete po-třebovat špičkové odborníky, kteří bu-dou schopni vyrobit vyspělé přístroje používané v našem oboru. Za určitých okolností můžeme například potřebo-

vat moře, které se rozestoupí určitým způsobem, nebo něco podobného jako ve filmu Prometheus, kde jsme tvořili vesmír pomocí rozsáhlé simulace prou-dění kapaliny.“

Pro přežití je

nutná mimořádná

kreativita a

originálnost.

Simulace kapalin patří k divácky nej-atraktivnějším efektům na obrazovce, protože vytváří iluzi proudících teku-tin, plynů nebo ohně, jako tomu bylo v případě vesmíru ve filmu Prome-theus. V pozadí těchto dokonalých scén je ovšem velké množství kom-plikované matematiky. Pohyb kapalin patří k nejobtížněji modelovaným po-hybům vůbec, protože kapaliny mají unikátní fyzikální vlastnosti. Bylo proto zapotřebí několika desetiletí matema-tického modelování, než bylo vůbec možné nasadit počítače. První pokusy o počítačovou simulaci pohybu kapalin byly velmi nerealistické. Teprve po zvý-šení výkonu počítačů, k němuž došlo

v devadesátých letech 20. století, jsme se dočkali alespoň částečně realistic-ké simulace. Od té doby ovšem vývoj pokročil natolik, že je dnes již možné zakoupit určité vizualizované moduly a využít je v konkrétním kompletu vi-zuálních efektů. Ovšem i pak budete potřebovat zkušeného odborníka, který dokáže jejich potenciál plně využít. Butterworth vzpomíná: „Okamžik, v němž David (Michael Fassbender) poprvé stiskne knoflík, zapálí vesmír a vstoupí do něj, je opravdu jedinečný. Sledujete, jak se objevují všechny hvěz-

Časová osa

1982

1990

1995

2009

Součástí hraného filmu se poprvé stala plně počítačová simulace (Star Trek II Genesis Effect)

První pokus o využití zachycení pohybu v hraném filmu, nakonec nahrazeno rotoskopií (Total Recall)

První zcela počítačově animovaný film (Příběh hraček)

Plně trikový snímek (Avatar)

Scéna z Atlasu mraků, © ScanlineVFX

69


dy, plyny a mlhoviny, a poprvé spatříte rotující měsíc Zeta II, který se přesouvá na své místo. Všichni jsme se tenkrát na sebe podívali a řekli si: ‚Hm, tohle je teda planetárium!‘“ A co budoucnost? Moderní technika je impozantní, ovšem hledání dokonalosti i nadále pokračuje pomocí neustálého postupného vylepšování i hledání dal-ších možností, které by nás výrazně posunuly vpřed. Jednou ze společností zodpovědných za tento vývoj je i německá triková společnost Scanline. Jejím dílem jsou například pozoruhodné vizuální efek-ty ve filmech 300: Bitva u Thermopyl, 2012 režiséra Rolanda Emmericha nebo Avengers a současně jí patří i přední pozice v oblasti simulace kapalin. Společnost Scanline si je vědoma nejen změn probíhajících v daném oboru, ale také toho, že vizuální efekty jsou dnes nedílnou součástí každého filmu. Ředi-tel společnosti Ismat Zaidi říká: „Ne-existuje žádný film, který by se bez těchto efektů obešel. Některé se spokojí jen s jednoduššími triky, jiné, například Atlas mraků, na němž jsme se také podíleli, na využití efektů a animace stavějí. Takový film by před 15 nebo 20 lety vůbec nebylo možné natočit.“Právě technologie kinematografii neu-stále posunuje vpřed a zajistila jí dosta-tečnou míru svobody, ovšem paradoxně také způsobila, že stále větší počet lidí kroutí pochybovačně hlavou. Může být film ještě o něco realističtější? Kam všechna ta dokonalá technologie vizuál-ních efektů vlastně směřuje?Lidem pohybujícím se v branži dělá největší starosti tzv. tajemný val (Uncan-ny Valley). Jedná se o místo, do nějž se lidé nehodí, o místo, kde do sebe počítačově vytvořená krajina a reálné akce zapadají tak dokonale, že živé her-ce nahrazují herci digitální. To se již do značné míry podařilo ověřit při natáče-ní snímků Podivuhodný případ Benja-mina Buttona a Polární expres. Pokud se skutečně dostaneme až do tohoto bodu, stane se z filmu podivné místo, v němž budou lidé ovšem i nadále hrát

svou roli. Bude jich třeba k tomu, aby filmy vyráběli, vymýšleli i sledovali.Pro tyto tvůrce fantastických filmů ovšem často není podstatné poslední řešení na klíč, Flame software nebo rychlost renderování, ale skuteční lidé a jejich emoce. Jsou to neopěvovaní hr-dinové filmového plátna. Kdy jste napo-sledy cestou z kina přemýšleli o týmu, který se podílel na vzniku vizuálních efektů, namísto toho, abyste hodnotili výkon herců nebo režiséra? Dan Glass vzpomíná na svou chvilku slávy: „Je-den z nejúžasnějších okamžiků v mém

životě [...] byla torontská premiéra filmu Atlas mraků, kdy všichni diváci povstali a vydrželi nám tleskat 37 minut.“ Při tomto rozhovoru o digitálních her-cích a futuristické technice se zcela určitě nacházíme v zajímavém časovém bodě. Ovšem Zaidi nás ochotně infor-muje i o určitých výhodách: „Po těch několik týdnů, kdy jsme pracovali na Pirátech z Karibiku, bylo docela pří-jemné mít na monitoru Johnnyho Dep-pa.“ Zdá se, že „tajemný val“ se zase o několik kroků přiblížil.

Atlas mraků po dokončení: animovaná scéna nahradila zelené pozadí

Vznik filmu Atlas mraků: natáčení před zeleným pozadím, © ScanlineVFX

70


Kolo u jízdního kola

Jízdní kolo je možné považovat za zcela banální technický prostředek, ovšem i v tomto případě má každá křivka, každý šroubek i každý paprsek svůj specifický význam. Vezměme si například vlastní kolo. Na první pohled se sice podobá starodáv-ným dřevěným loukoťovým kolům, jejichž paprsky byly vystaveny tlaku, ovšem u moderních závěsných kol je tento princip využit zcela opačně, protože všechny paprsky jsou naopak vystaveny stálému napětí, díky čemuž mohou být mnohem lehčí. Díky převrácení běžné logiky je náboj kola v podstatě zavěšen na horní straně obruče a kolo si drží svůj tvar díky tomu, že paprsky přitahují obruč k náboji. V důsledku změny jediného drobného detailu tak bylo kolo prakticky znovuvynalezeno.

Maličkosti, které mají velký význam

TExT Lucas Frost FOTOGRAFiE M.Rummenigge / fussball-raritaeten.de, nikeinc.com, Plotnikov / Dreamstime.com,

STEVENS Bikes, Stöckli, iStockphoto.com / David Morgan, www.guitarvillage.co.uk, www.guitarbitz.com, Washington State

Archives, Puget Sound Branch, Port of Seattle Photograph Collection

I maličkosti mohou být někdy nesmírně důležité, ovšem jejich

zdánlivá bezvýznamnost nám často brání uvědomit si, jaký

přínos pro naše každodenní aktivity jejich existence má.

V následujícím textu se seznámíte s pěti pozoruhodnými vynálezy,

které patrně všichni považujeme za naprostou samozřejmost.

Fotbalové kopačky

Na cestě od svých počátků v dobách tudorovské An-glie až k dnešním aerodynamickým modelům prošly fotbalové kopačky pozoruhodným vývojem, jehož sou-částí byla i řada drobných technických zdokonalení. Kopačky se původně vyráběly ze silné hovězí usně, ovšem v padesátých letech 20. století ji nahradila lehčí useň klokaní. Snaha o další snížení hmotnosti kopaček pak vedla k použití podešví vyráběných z plastu nebo uhlíkových vláken. V současnosti je každý centimetr čtvereční na této obuvi optimalizo-ván tak, aby plnil konkrétní funkci. Speciální gu-mové proužky na vnitřku hřbetní strany kopaček zvyšují tření a rotaci, což napomáhá vyšší přesnosti při kopání míče. Vývoj v budoucnu patrně povede k dalšímu odlehčení kopaček. Ty budou uzpůsobi-telné individuálním potřebám i bezpečnější, čemuž napomohou například odlamovací hřeby.

Fotbalové kopačky, model „Uwe

Seeler“, první pár kopaček M.

Rummeniggeho, 1970

© M.Rummenigge/fussball-

raritaeten.de

Nike Mercurial Vapor IX,

Christiano Ronaldo, © nikeinc.com

Kostitřas, cca 1870, Francie

© Plotnikov/Dreamstime.com

Kolo značky STEVENS, oficiálního sponzora Stefana

Nimkeho, světového šampiona v team sprintu

v roce 2011 a v team trailu v roce 2012, © STEVENS Bikes

71


Elektrická kytara

Jazzoví kytaristé se ve dvacátých letech 20. století museli vyrovnat s jedním vážným problémem. V hudebních skupinách té doby přestávaly být je-jich nástroje slyšet, protože na trubky a bubny se hrálo stále hlasitěji. Tradiční mikrofon ovšem ne-dokázal celé spektrum zvuků vycházejících z ky-tary plně zachytit. Řešení nakonec přišlo v podo-bě elektromagnetického snímače. Pokud je kolem magnetu ovinut tenký měděný drát a nad ním vibruje ocelová struna, vzniká elektrický proud. Tento elektrický signál je pak možné přivést do zesilovače a získat tak plnější a výraznější zvuk i řadu dalších efektů. U zrodu elektrické kytary tedy stál nevelký kousek kovu.

Lyže

Lidé používají lyže již několik staletí – coby dopravní prostředek i sportovní pomůcku. Jejich základní tvar zůstává neměnný: lyže jsou dlouhé a úzké. Nicméně vázání, které slouží k upevnění nohy lyžaře na lyži, se změnilo radikálně. S ohledem na snížení počtu úrazů při lyžování se moderní DIN vázání vypína-jí v okamžiku, kdy na ně padající lyžař zapůsobí dostatečně vysokým bočním kroutivým momentem. Určitou proměnou ovšem prošel i tvar vlastní lyže. Parabolická lyže, která je na boku výrazně „vykroje-na“, a má tedy tenký pas a rozšířené konce, dokáže na sněhu mnohem lépe zatáčet. Díky tomu je dnes ovládání lyží jednodušší a mimo jiné to umožnuje i dosažení vyšších rychlostí při projíždění slalomu.

Kontejnerová přeprava

Nárůst objemu obchodu ve 20. století přinesl nut-nost reorganizace dopravní logistiky. „Mezinárodní kontejner“ je možné přepravovat po vodě, po ko-lejích i po silnici, ovšem nikdy by to nebylo mož-né bez jedné jeho klíčové součásti – tzv. Twist Locku. Tento mechanismus umožňuje bezpečné spojení kontejneru s dopravním prostředkem nebo s jinými kontejnery, které je díky tomu možné skládat na sebe. Princip jeho fungování je násle-dující – ocelový čep se zasune do otvoru ve čty-řech rozích kontejneru a po jeho pootočení o de-vadesát stupňů dojde k jeho zafixování na místě. Jedná se o pozoruhodně jednoduché řešení, které přineslo odpověď na opravdu globální výzvu.

Historické lyže, dřevo a kov, cca 1930

© iStockphoto.com/David Morgan

Fender, Jaguar Kurta Cobaina: podle modelu kytary

Jaguar 1965, na kterou hrál Kurt Cobain počátkem

90. let, © guitarbitz.com

Gibson k 70. výročí narození

Johna Lennona, J160E Museum

© guitarvillage.co.uk

Smiths Cove Terminals, přístav v Seattlu, cca

1919, © Washington State Archives, Puget

Sound Branch, Port of Seattle Photograph

Collection

Kontejnerová loď, Holandsko 2012,

© Christoph Dammast

Lyže „Stöckli“, oficiální sponzor Mika Schmida, olympijského

šampiona ve skikrosu ve Vancouveru 2010

© Stöckli

72


Humanizace vesmíru

TExT Johanna Bloomfieldová iluSTRACE Benedikt Rugar

Jak je díky novému skafandru možné podnikat

turistické cesty do vesmíru

1 Vnější vrstva s nehořlavou a větruvzdornou úpravouOblek je z jednovrstvého teplem svaři-

telného nylonu, který je odolný vůči ohni

a větru.

2 Vnitřní membránaVnitřní membrána se při opětovném vstu-

pu či při sníženém tlaku v kabině naplní

kyslíkem, čímž se udržuje tlak v oblasti

břicha a krevní oběh.

3 Tkaninové omezující popruhyPopruhy zabraňují nadměrné změně ve-

likosti a zvětšení obleku v případě pře-

tlaku a umožňují tak kosmonautům lepší

pohyblivost.

4 Přenosná ventilační jednotkaToto je přívod kyslíku. Přenosná ventilač-

ní jednotka je nástroj, který kosmonauti

drží v ruce. Dodává obleku kyslík a po-

užívá se pro ochlazení a obnovení cirku-

lace kyslíku.

1

2

3

4

73


Po nedávném zveřejnění úvahy, že nebude trvat dlouho, a lid-stvo se přemístí ze Země do

mimozemských kolonií na Měsíci a Marsu, se běžný člověk asi podi-ví: ‚Budu snad žít ve sci-fi románu?‘ Realita je taková, že požadavek na komerční průzkum vesmírného prosto-ru plní nové zdroje z rychle se rozví-jejícího klubu podnikatelů. Mluvíme-li o průmyslu „nového prostoru“, je cílem zajistit přístup do vesmíru prostřednic-tvím soukromě financovaných společ-ností. Těžiště pozornosti je upřeno nejen na zajištění beztížného cvičiště pro ctižádostivé kosmonauty, ale také na zavedení inovativních a náklado-vě efektivních kosmických technologií. V závislosti na tom, jak se stále snižu-je financování vládních agentur, např. NASA, se dramaticky zvyšuje zapo-jování vnějších zdrojů, které umožni-ly, že se zrodilo malé, ale zásadní společenství firem, které jsou určeny k tomu, aby vynesly lidské bytosti do hloubi vesmíru.Dříve než si představíme odchod vel-kých mas do lunárních kolonií, je dů-ležité pochopit, co tyto firmy skutečně nabízejí. To, co se míní „vesmírem“, začíná fakticky 100 km nad zemským povrchem. Aby mohla vesmírná loď vystoupat na oběžnou dráhu, musí do-sáhnout výšky 160–320 km a vyvinout minimální rychlost 28 000 km/h čili Mach 23 (23násobná rychlost zvuku). Suborbitální lety jinak nabízejí výstup na „hranici vesmíru“, kdy můžete za-žít beztížný stav, ohromující pohledy na zakřivení země a nekonečnou čerň vesmíru. Takže otázka zní: Jak daleko jste ochotni jít?Pro vesmírné dobrodružství si můžete zvolit let s nulovou přitažlivostí, kdy zůstáváte v hranicích zemské atmosfé-ry, ale můžete ještě zažít stav beztíže. Odvážnějšího kosmonauta bude lákat suborbitální let s Virgin Galactic. Spo-jením tryskového letadla a raketami poháněného vynášecího tělesa dokáže loď Virgin Galactic vynést 6 zákaz-níků a 2 piloty do stavu blaženosti

na hranici vesmíru. Při strmějším stou-pání než u klasických letadel zažijí cestující „vyřinutí slz ze zrychlení“, ná-sledované za odměnu krátkým stavem beztíže. Co je k tomu potřeba? Kromě zapla-cení ceny 200 000 USD se pro tyto ambiciózní cesty požaduje lékařské a psychologické vyšetření. Pro překo-nání třídenní doby mohou být na ob-tíž kinetóza a nedostatek psychologic-ké přípravy. Astronauti totiž na svůj vesmírný let obvykle potřebují tisíce hodin tréninku!

Otázka tedy zní...

jak daleko jste

ochotni jít?

Jedním z rozhodujících prvků, které umožní cestujícím pohyb atmosférou, je tlakový oblek „Intra Vehicular Acti-vity“ (IVA), přenosný systém pro pře-žití, který se obléká v lodi k zajiště-ní nouzové ochrany při ztrátě tlaku v kabině. Na vnější straně sestává ze zpomalovače šíření plamene a prou-dění vzduchu, dále z vnitřní membrá-ny, tkaninových omezujících popruhů a přenosné ventilační jednotky. Mem-bránové přepážky omezují účinky tí-hového zrychlení a lze je upravovat knoflíky na vnější straně. Rukavice i helma jsou připojeny k obleku kovo-vými přírubami.Dvě firmy, které vyvíjejí propracované obleky IVA, jsou Final Frontier De-sign a Orbital Outfitters. FFD vytvořili v r. 2010 Ted Southern a Nikolaj Mojsejev na základě spolupráce mezi ruským inženýrem pro vesmírné oble-ky a odborníkem na zvláštní účinky a oblékání. Jejich oblek 3G Next Ge-neration včleňuje membránu a ome-zování do jednovrstvového tlakového obleku v ceně 50 000 USD. Prvním zákazníkem se stal Zero2Infinity, jehož héliem plněný výškový balon je určen k vynesení 4 pasažérů do výšek ko-lem 36 km.

Další nováček v průmyslu zvláštních účinků, Chris Gilman, založil v r. 2006 Orbital Outfitters. Předtím pracoval v Hollywoodu na tvorbě kostýmů pro film a televizi. Průmyslový oblek do suborbitálního prostoru (IS3) vyráběný společností OO slouží jako nouzový oblek posádky, o kterém Gilman tvrdí, že ‚je nejen schopen zachránit životy osob v nouzové situaci, ale současně jim musí zajistit dobrý vzhled a pocit.‘Co to znamená pro nejbližší budouc-nost průmyslu „nového prostoru“? Zatímco Elon Musk, výkonný ředitel SpaceX, hovoří o založení soběstačné lidské civilizace na Marsu, můžeme začít přistáním prvního komerčního plavidla bez posádky na mezinárodní vesmírné stanici v květnu 2012. Při senzačních rozhovorech o vesmírných hotelech a vesmírných výtazích je nepopiratelná skutečnost budoucnosti soukromě financovaných vesmírných cest.Od zařazení Richarda Bransona mezi řídicí pracovníky dřívějších letů Apol-lo slibuje „nový prostor“ najít nekon-venční alternativy, které nás posunou do pozice, kdy budeme nejen schopni prožít naše sci-fi fantazie, ale také od-halit zdroje energie, které by moh-ly nahradit ty omezené na Zemi, již v současné době obýváme.

MINIMÁLNÍ RYCHLOST VESMÍRNÉ LODI PŘI VSTUPU NA

OBĚŽNOU DRÁHU V KILOMETRECH ZA HODINU

28 000 km/h

74

75

Expo 2015TExT Paul Sullivan FOTOGRAFiE Paul Furst, Victoria and Albert Museum / London,

Cheng Min / Xinhua Press / Corbis, Wojtek Gurak, Expo Milan

Přípravy příští Světové výstavy, Expa Milán 2015, jsou

v plném proudu. Paul Sullivan se proto zajímal o historii této

akce, která patří k nejvýznamnějším platformám sloužícím

k navázání dialogu a realizaci inovací na naší planetě...

76


P ředstavte si svůj život za situ-ace, kdy nebylo možné pozná-vat zázraky moderního světa

prostřednictvím notebooku, smartpho-nu ani jiných technických vymoženos-tí, ale bylo třeba se za nimi vypra-vit osobně. Tak tomu ostatně bylo až donedávna: již od dob konání první Světové výstavy v roce 1851 cestovali lidé z celého světa vlakem, lodí nebo dokonce pěšky, aby si mohli na vlastní oči prohlédnout takové revoluční novin-ky, jako byly belgické vafle, elektrický zubní kartáček nebo počítače.„Zdánlivá konfrontace výrobků, ve skutečnosti ovšem konfrontace utopií,“ rozplýval se Viktor Hugo v úvodu ke katalogu pařížské výstavy Exposition Universelle, která se uskutečnila v roce 1867. Toto jeho konstatování nepochyb-ně platilo v případě všech Světových výstav – již od roku 1851, kdy v Křiš-ťálovém paláci v londýnském Hyde Par-ku proběhla první Světová výstava.Inspirací pro organizátory londýnské výstavy byla tradice pořádání fran-couzských národních výstav (zejména Francouzská průmyslová výstava z roku

1844) ovšem londýnské Expo bylo zcela jistě ojedinělé co do ambic i globálního dosahu. Organizátorem této výstavy byl

princ Albert (manžel královny Vikto-rie). Tato akce se pyšnila grandiózním názvem „Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations" (Velká vý-stava průmyslových výrobků všech národů) a dokázala oslovit 6 milionů návštěvníků z 25 zemí. Tento královský úspěch (doslova i obrazně) byl dosta-tečným impulsem pro pořádání výstav, které následovaly bezprostředně poté (Filadelfie, Sydney, Barcelona, Paříž), ale i výstav dnešních, jež se konají v zemích, které jsou velmi rozmanité – Austrálie, Brazílie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea nebo Čína.

Zdánlivá

konfrontace výrobků,

ve skutečnosti

konfrontace utopií

Po založení zastřešující organizace Bureau International des Expositions (BIE) v roce 1931 se interval pořádání Světových výstav ustálil na přirozeném

pětiletém cyklu. Každá z těchto výstav trvá 6 měsíců. BIE podporuje i pořá-dání tzv. Mezinárodních výstav, které

nejsou pojaty tak „velkoryse“, trvají jen 3 měsíce a probíhají v době mezi vý-stavami světovými. Poslední takovouto akcí bylo Expo ve městě Yeosu (Jižní Korea), které se uskutečnilo v roce 2012.Prozatím poslední Světová výstava, kte-rá se konala v roce 2010 v Šanghaji, dokázala přilákat 73 milionů návštěv-níků z 200 zemí – 98 % z nich byli Číňané. V roce 2008 se delegáti BIE sešli v Paříži, aby zde rozhodli o místě konání Světové výstavy v roce 2015. Vítězný Milán, který je nejseverněji položenou italskou metropolí, tehdy získal 86 hlasů. Jeho nejvážnějším sou-peřem bylo turecké město İzmir, jehož kandidaturu podpořilo 65 delegátů.

Rozvíjející se koncept

Světovým výstavám se pochopitelně nevyhýbaly ani problémy. Pro výsta-vu, která se uskutečnila v roce 1984 v americkém New Orleans, představo-valy vážnou konkurenci Letní olympij-ské hry, které probíhaly ve stejné době v Los Angeles. Navíc zde nebyly k vi-dění ani žádné pozoruhodné exponáty a výstava proto nakonec skončila vyhlá-šením bankrotu. Finanční závazky mu-sela uhradit americká vláda. USA se od té doby přestaly v oblasti pořádání Světových výstav výrazněji angažovat.Ovšem úspěchy výrazně předčily veš-kerá negativa. V Evropě i USA vznik-ly díky pořádání těchto akcí v pová-lečných letech tisíce pracovních míst a některá města (například Seattle

POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ VÝSTAVY EXPO 2010 V

ŠANGHAJI

73milionů

Crystal Palace, Velká výstava v roce 1851, © Paul Furst

77

v roce 1962) se díky pořadatelství Svě-tové výstavy velmi zviditelnila. Stáva-jící architektonická dominanta města – Space Needle (Vesmírná jehla) zde byla postavena právě u příležitosti ko-nání Světové výstavy. Architektonický odkaz Expa ovšem zahájila již výstav-ba proslulé Eiffelovy věže, která vyrost-la v roce 1889 u příležitosti pořádání Světové výstavy v Paříži.V průběhu let se cíle a zaměření Světových výstav postupně rozvíjely a zbavovaly své původní koloniální aury 19. století. Začaly se více zaměřovat na otázky kultury, národního image, na-vazování dialogu mezi národy a také na současné výzvy, s nimiž se naše planeta potýká.Od roku 1994 je oficiálním tématem těchto akcí životní prostředí a udržitel-ný rozvoj: šanghajské Expo 2010 se na-příklad zabývalo tématem „Lepší město, lepší život“ a zaměřilo se na problémy související s urbanizací. Výstava v jiho-korejském Yeosu se zase v roce 2012 věnovala tématu „Oceány a pobřeží“.Expo Milán 2015 se bude věnovat glo-bálnímu mottu „Uživit planetu, ener-gie pro život“. V současnosti na naší planetě přibližně jedna miliarda lidí hladoví, ovšem stejný počet lidí nao-pak trápí obezita a nadváha. Jedním z cílů Expa 2015 je vzbudit zájem veřejnosti o tyto skutečnosti a pod-pořit úsilí o řešení těchto problémů; bude se proto věnovat otázkám výživy a představě, že by každý obyvatel naší planety měl mít přístup ke zdravým a bezpečným potravinám i vodě v do-statečném množství.Itálie je velmi vhodným místem pro takovouto diskuzi. Italský potravinář-ský průmysl je druhý nejvýznamnější v zemi. Jeho součástí je i více než 36 000 rodinných podniků a společ-ností střední velikosti, v nichž pra-cuje půl milionu lidí a jejichž roční obrat činí více než 100 miliard euro. V Itálii navíc sídlí i 3 agentury OSN činné v oblasti produkce potravin, zemědělství a boje proti hladovění: Organizace pro výživu a zemědělství

(FAO), Světový potravinový program (WFP) a Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství (IFAD). Expo Milán 2015 je pro Itálii nepo-chybně významnou investicí do budouc-nosti. Bude se jednat o první větší akci v zemi přicházející po období vleklé hospodářské krize. Jedná se tedy o jedi-nečnou příležitost k povzbuzení finanč-ního systému a nasměrování italské ekonomiky do budoucna. Italská vláda opakovaně potvrdila, že realizaci Expa

2015 plně podporuje – a tím současně výrazně přispívá k modernizaci země.„Itálie, italská vláda, místní úřady, oby-vatelstvo i italské společnosti pořádá-ní Expa Milán 2015 plně podporují a k jeho úspěchu přispějí svými uzná-vanými organizačními schopnostmi i kreativitou,“ prohlásil italský premiér Mario Monti na akci International Par-ticipants’ Meeting (Setkání zahranič-ních účastníků), která proběhla v říj-nu roku 2012. „Jsme odhodláni učinit


Dánský pavilon, Expo 2010 v Šanghaji, © Wojtek Gurak

Zahajovací ceremoniál na Expo 2010 v Šanghaji, © Cheng Min/Xinhua Press/Corbis

78


vše pro úspěch této akce a zviditelnění hlavního tématu Expa, které je možné vyjádřit velmi stručně: ‚Neplýtvejme.‘“

Přelomové Expo

K dnešnímu dni již svou účast na Expu 2015 potvrdilo rekordních 113 zemí. 18 zemí již dokonce pode-psalo oficiální smlouvu definující pod-mínky jejich účasti. Jedná se napří-klad o Čínu, Rusko, Turecko, Německo, Švýcarsko, Spojené arabské emiráty a Thajsko. Německo oznámilo investici ve výši 45 milionů euro a Čína, kte-rá dosud žije úspěchem šanghajského Expa, prohlásila, že Expo 2015 navštíví více než jeden milion Číňanů. Švýcar-sko, které již dokonce prezentovalo svůj výstavní pavilon, investuje do své expo-zice přibližně 100 milionů amerických dolarů. S podobnou částkou počítají i Spojené arabské emiráty.

Výstava Expo 2015

se stane centrem

inovativní sítě

v oblasti šetrné

a udržitelné mobility

Předpokládaná návštěvnost výstavy činí v současnosti přibližně 20 milionů osob, přičemž většina z nich patrně přijede z evropských zemí. Na podo-bě výstavního areálu, který vyrůstá v oblasti severozápadně od centra měs-ta, pracují mnozí významní architekti – například Stefano Boeri, Ricky Burdett a Jacques Herzog. Samotný výstavní areál má ambici stát se významným mezníkem na poli ekologické udrži-telnosti. Podíl recyklovaných staveb-ních materiálů použitých při výstavbě výstavních pavilonů bude dosahovat 80 % a v areálu bude rovněž vysazeno více než 10 000 rostlin a keřů. Výsta-viště bude dopravně dostupné vlakem i metrem a návštěvníci zde dostanou

možnost řídit elektromobily nebo využít služby umožňující používaní automobi-lů nebo jízdních kol více lidmi.Výstavní areál se navíc stane centrem inovativní sítě tzv. šetrné a udržitelné mobility, díky čemuž bude zajištěno spojení s centrem Milána i okolními oblastmi. Součástí této sítě bude 35 km stezek pro pěší a cyklisty, a dále i parky a kanály. Aby bylo v tomto „chytrém městě“ možné zajistit i do-stupnost nejmodernějších technologií, organizátoři Expa uzavřeli smlouvy s místními společnostmi, které zde vybudují infrastrukturu potřebnou pro klasické telefonní linky, mobilní telefo-ny i přenos dat. Díky tomu zde bude k dispozici i poslední generace tech-nologických řešení včetně provádění plateb a nákupů vstupenek prostřed-nictvím mobilního telefonu. K dispozici budou chytrá řešení pro návštěvníky i veřejnou správu, vývoj a administrati-va webových stránek, operační manage-ment, podpora a poskytování hlasových a datových služeb.

V souladu se zaměřením Expa na zá-bavu a vzdělávání zde vyroste Park bi-odiverzity o rozloze 14 000 m², přírodní amfiteátr pro 11 000 diváků, Jezerní aréna s dodatečnou kapacitou 20 000 (stojících) diváků, v níž budou probíhat vodní show, koncerty a různá představe-

ní, a také Dětský park. Navíc zde bude zajištěn i průběžný dialog v podobě se-minářů, prezentací a diskuzí.Velkou otázkou zůstává, jestli Světové výstavy reflektují způsob našeho vnímá-ní budoucnosti nebo jsou spíše jakýmisi indikátory budoucího vývoje. Není vy-loučeno, že platí obojí. Na šanghajském Expu v roce 2010 představoval Pavilon budoucnosti různé podoby naší budouc-nosti tak, jak si ji představovali různí vi-zionáři v minulosti – jedná se například o filmy Blade Runner a Metropolis. Tyto představy se možná nerealizovaly, ovšem řada jiných předpovědí se naopak splni-la – namátkou připomeňme telefon, vý-konný parní stroj, žárovku, nylon nebo biograf. Důraz kladený na nové technic-ké vymoženosti je ovšem dodnes stejně intenzivní jako v minulosti – dokazují to například roboti, kteří hráli v roce 2010 na housle v japonském pavilonu.Statistiky návštěvnosti a všeobecný zájem o Světové výstavy dokazují, že tyto akce svůj význam neztratily ani ve 21. století. Možná nám ne ve všech případech při-

nášejí odpovědi na otázky, které se nám snaží přiblížit, ovšem přesto představu-jí platformu pro globální dialog, jehož se může fyzicky zúčastnit velká část obyvatel naší planety – jedná se tedy o příjemnou a snad dokonce i zásadní novinku ve věku online interakce.

79

„Víme, jak zkombinovat spolehlivost s odvahou.“Joe Gantley, Transport Manager, England

www.voestalpine.com

Jako dokonale koordinovaný tým můžeme reagovat během několika sekund, aniž

bychom se přestali soustředit na svůj cíl. Právě touto vytrvalostí, tímto nadšením,

s kterým čelíme novým výzvám, se odlišujeme. Bereme budoucnost do svých rukou.

voestalpine AGvoestalpine-Strasse 1 4020 Linec, RakouskoT. +43/50304/15-0F. +43/50304/55-0 www.voestalpine.com

Date post:	07-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Vydání 01, 2013 Budoucnost magazín voestalpine · 2017-09-08 · Budoucnost Bereme budoucnost do...

Documents