Recenzovali:doc. Václav Huňáček, CSc.Mgr. Jitka Komendová, Ph.D.

Edici řídí: Michal Řoutil

Translation © Michal Téra, 2014Cover © Vladimír Mačinskij, 2014© Pavel Mervart, 2014

ISBN 978-80-7465-119-9

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republikya

Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti 9

Teorie o původu, vzniku a autorství letopisu 12Historický kontext vzniku letopisu 18Dochované texty 22Inspirační zdroje 24Obsah a koncepce letopisu 29Poznámka k překladu 43

Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera svatého Feodosije o uplynulých letech a o tom, jaký byl počátek ruské země, kdo v ní první panoval a jak vznikla ruská země 45

Poznámky a komentáře 222

Prameny a literatura 255Prameny 255Literatura 256

Summary 263Pезюме 265Jmenný rejstřík 267

Obsah

�

Dvanácté století představuje pro národy střední a východní Evropy období specifického kulturního a společenského rozvoje. Definitivně se konstituují státní celky mezi Baltským a Jaderským mořem a mezi Labem a Volhou. Skončila doba prvotní expanze a z ní vyplývající bouřlivé formace mladých států. Předchozí generace knížat – urozených banditů, kteří se se svými družinami hnali za kořistí a krvavě a bezohledně si zajišťovali svoji moc – jsou vystřídány novým pokolením. Rodové větve prvních knížat se roz-rostly a jejich příslušníci vstoupili na historickou scénu – jsou možná stejně krutí a dychtící po moci, jsou možná stejně nuceni svými družiníky hledat zdroje zisku a kořisti, ale jsou již také kultivováni novou vírou, novou civi-lizací a novým pojetím společnosti, které k nim přišlo z rozvinutého Stře-dozemí. Křesťanství hledající si dlouho a složitě místo ve slovanských soci-etách se od devátého století pevně uchytilo, proměnilo tvář nových území ve středu a na východě Evropy a stalo se nezpochybnitelnou součástí duchov-ního světa zdejších elit. Ruku v ruce s ním přichází i vzdělanost a literatura nesená v této části Evropy nejen řečtinou a latinou, ale především dědic-tvím geniálního Kónstantina-Cyrila: staroslověnským jazykem a pro něj uzpůsobeným písmem. Vzdělaná část slovanské společnosti se tak díky masivní překladatelské činnosti poměrně rychle seznamuje nejen se základ-ními texty křesťanské tradice, ale rovněž s celou paletou děl filozofického, teologického, historického či jinak orientovaného obsahu. A objevovaný svět poznání vede k touze, aby zazněl rovněž vlastní, domácí hlas – a tak

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti

10

záhy vznikají první originální díla: nejprve jsou to nesmělé počátky v podo-bě hagiografií a homiletiky, později se však přidávají rozsáhlejší díla, která jsou již umně koncipována a zrcadlí pohled na svět rodící se raně středově-ké slovanské společnosti a ideologii jejích vládnoucích vrstev.

Takto se rozvíjí společnost v celém slovanském světě. Čechy, Polsko, Chorvatsko, Duklja, Rus i Uhry1 zažívají období nových proměn: vznikají stabilní centra vzdělanosti, množí se kláštery, rostou protoměstská sídla, stratifikuje se sociální skladba společnosti. Rozrůstá se počet příslušníků dynastie, kteří se rozsídlují do nových center a ta díky přítomnosti vlád-noucí elity zažívají politický, stavební, obchodní i kulturní rozvoj. Roste síť biskupství a stabilizuje se církevní organizace. Činnost klášterů kultivuje městské prostředí i venkovskou krajinu a křesťanství si různými způsoby hledá cestu i k dosud pohanskému venkovu. Roste i počet obyvatelstva a tak přichází doba prvotní kolonizace. Vládnoucí rody si hledají své místo na mapě Evropy a snaží se vymezit vůči svým mocnějším a rozvinutějším sou-sedům: německé říši a byzantskému impériu. Právě dvanácté století roz-hodlo, které útvary přežijí a které zaniknou. Z mapy mizí státy Obodritů, Veletů a Pomořanů, Chorvatsko je donuceno k personální unii s Uhrami, naopak samostatnost si vybojuje Bulharsko a na samém sklonku století se zrodí srbský stát.

Můžeme tedy říci, že dvanáctým stoletím se završuje první období ve vývoji slovanských národů, a je proto čas na jistou bilanci, na pohled zpět. Pro slovanského vzdělance tohoto období je jistě přirozená otázka: kde jsme se

1 Mezi slovanské society raného středověku zařazujeme i Uhry, ačkoliv jsme si vědomi jejich etnické různorodosti. Nicméně přestože byla vládnoucí dynastie, značná část elity a část obyvatelstva ugrofinského původu, byla role slovanského obyvatelstva při vzniku uherského státu klíčová. Slované se podíleli nejen na vytvá-ření státních struktur, ale i na christianizaci maďarského obyvatelstva a na procesu jeho usazování a přechodu na zemědělskou a řemeslnou výrobu. Svědčí o tom především maďarská slovní zásoba, která přejala řadu termínů pro církevní správu, státní aparát, zemědělství i řemesla právě ze slovanských dialektů. Rovněž maďar-ská lidová kultura usazeného obyvatelstva vykazuje slovanské vlivy a slovanské prvky lze nalézt i v kultuře raně středověkých elit, což je rovněž dáno blízkými vazbami Arpádovců na okolní slovanské dynastie (Piastovci, Přemyslovci, Ruri-kovci, Trpimírovci, později Nemanjići a Asenovci). Etnická nejednoznačnost a smíšenost uherského státu se objevuje i v soudobých pramenech, které zařazují Uhry do slovanského světa, i když někdy s rozpaky.

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti

11

tu vzali, odkud jsme přišli a jaký má význam v univerzálních dějinách sku-tečnost, že existují naše státy, naše národy, náš „jazyk“. Přichází doba refle-xe povzbuzené příkladem rozvinuté historiografie latinské a syrsko-byzant-ské. Reflexe, která se snaží pochopit dějiny vlastní společnosti optikou dějin Spásy. Tak vznikají první kronikářská díla střední a východní Evro-py.

Je podivuhodné, ale nikoliv překvapivé, že se tato díla objevují takřka ve stejný okamžik. Na začátku 12. století píše svoji Kroniku Čechů pražský kanovník Kosmas a ve stejné době pracuje nad Kronikou a činy polských knížat a vládců neznámý duchovní v Krakově, v 16. století označený jako Gallus Anonymus. Na uherském dvoře krále Kolomana (1095–1116) prav-děpodobně vzniká dílo Činy Uhrů a v Kyjevě je sestaven letopis Pověsť vre-mennych let, později nazvaný Nestorův letopis. O několik desetiletí později se objevuje i první (dochované) kronikářské dílo jižních Slovanů – kronika neznámého dukljanského duchovního sepsaná v barském biskupství. A neu-děláme zřejmě chybu, pokud na konec této řady zařadíme i dílo biskupského sekretáře z Roskilde Saxa Grammatika Činy Dánů, neboť skandinávské stá-ty procházely v tomto období podobnými procesy jako slovanský svět.

Všechna tato díla mají za cíl jedno – popsat vznik svých států a legiti-mizovat jejich dynastie. K tomu jim slouží jak tradice biblická a poukaz na křesťanský charakter svého „národa“, tak domácí tradice, v níž se odráží starší, předkřesťanské, mytologické dědictví. Mýty vysvětlující původ lid-stva, národa i panovnické moci se ovšem v rukou kronikářů mění – histo-rizují se. Raně středověcí autoři tak dělají totéž, co před nimi učinili Titus Livius nebo Vergilius – tvoří počátky dějin z mýtů a na rozdíl od antických autorů je umně kombinují s biblickými motivy. Vytvářejí tak pochopitelnou lineární časovou linii, kterou ve vhodnou dobu napojí na to, co je pro ně nejdůležitější – na dějiny Spásy. Vstup mladých národů do křesťanského společenství tak tvoří další podstatný prvek v obhajobě jejich existence. A nejen vstup, ale také osobitý přínos realizovaný nejlépe konkrétní posta-vou domácího světce – i to je nezbytná část každého historického díla. Světci jsou nejen přímluvci před Boží Tváří za danou komunitu, ale rovněž argumentem pro okolí, svědectvím rovnoprávnosti daného národního spo-lečenství se staršími a rozvinutějšími křesťanskými státy. Není proto divu, že raně středověké kroniky obsahují celé hagiografické pasáže. Kroniky však nejsou pouze obhajobou, ale rovněž poučením – nevysvětlují pouze

Tzv. Nestorův letopis: jeho vznik a souvislosti

12

minulost, ale snaží se tvořit přítomnost a formovat budoucnost. Přinášejí své hrdiny, vzory pro současníky i pro potomky. Činí tak především pro-střednictvím postavy ideálního panovníka a podle tohoto vzoru popisují – a často kriticky – svoji současnost, aniž by šetřily mocné své doby. Kroniky jsou tak díla kombinující historickou vzpomínku s rozvinutou ideologií, kterou chtějí položit do základů zformovaných raně středověkých států.

Teorie o původu, vzniku a autorství letopisu

Výše zmíněné rysy nese i kyjevský letopis. Má však také několik zvláštností, díky kterým se liší od jiných kronik. Je to především způsob vzniku: jestliže Kosmova, Gallova nebo Saxonova kronika jsou díla jedné osobnosti, pak letopis je dílem několika tvůrců z různých generací. Text, který byl sesta-ven na počátku 12. století, je v podstatě redakcí a doplněním dřívějších záznamů, které vznikaly po celé 11. století. Vzhledem k tomu, že se nám právě tato první redakce nezachovala v čisté podobě, je velmi těžké určit, kdy přesně proběhla, z jaké doby pocházely původní texty a co k nim bylo doplněno tak, aby vznikla konečná podoba letopisu. Tento složitý vznik tex-tu činí problémy i při jeho žánrovém zařazení. Text ve své většině sleduje vývoj událostí rok po roku. Od roku 852 jsou všechna léta poctivě zazna-menávána, ať je u nich záznam rozsáhlý, krátký nebo žádný. Tím text splňuje základní požadavek analistické tvorby a tak vypadala zřejmě i jeho prvotní podoba. Letopisný žánr však byl stále více narušován rozšiřováním textu a jeho doplňováním do smysluplného a uzavřeného celku s úvodem a roz-sáhlými pasážemi nejrůznějšího typu (hagiografické texty, podrobné líčení bitev a událostí na knížecím dvoře) i osobními komentáři autorů. Když tedy došlo na počátku 12. století k první ucelené redakci textu, nešlo už o pouhý letopis, ale o skutečnou kroniku, která pouze nezaznamenávala události, ale vytvářela jistým způsobem definovanou ideologii staroruského státu a jeho společnosti, vysvětlovala původ jeho obyvatelstva i dynastie, obha-jovala jeho kulturní volby a směřování i jeho postavení mezi ostatními křesťanskými národy. Samotný letopis zůstal pouze „páteří“ textu a to, co vzniklo, můžeme označit jako „kolektivní kroniku“. Nemá jednoho autora, jako tomu bylo v polském, dánském, českém a jiných případech, proto jí

VYPRÁVĚNÍ MNICHA�

Z PEČERSKÉHO KLÁŠTERA SVATÉHO FEODOSIJE

O UPLYNULÝCH LETECH A O TOM, JAKÝ BYL POČÁTEK RUSKÉ ZEMĚ,

KDO V NÍ PRVNÍ PANOVAL A JAK VZNIKLA RUSKÁ ZEMĚ

1 V Chlebnikovovském rukopisu Ipaťjevského letopisu je doplněno „Něstěra“. Nepřímo poukazuje na tvůrce letopisu také Kyjevsko-pečerský paterik: v kapitole „O pous-tevníku Nikitovi“ se připomíná „Nester, který napsal letopis“. Slova „mnicha Pečer-ského kláštera svatého Feodosije“ neobsahuje Lavrenťjevský a Radziwiłłovský letopis. Pokud text Ipaťjevského letopisu (i bez upřesnění, které se nachází v Chlebniko-vovském rukopisu) vychází z autorské varianty, pak se jedná pouze o doplňující informaci o účasti Nestora na sestavení letopisu.

47

Zde začínáme naše vyprávění.

Po potopě si rozdělili zemi tři Noemovi synové: Šém, Chám a Jáfet. Východ-ní země získal Šém: Persii, Baktrii po celé délce až po Indii a po celé šíři až po Rinokorur, tedy od východu až po jih; Sýrii, Médii po řeku Eufrat, Baby-lónii, Kordunu, Asyřany, Mezopotámii, Starší Arábii, Elmais, Indii, Sil-nou Arábii, Kulii, Kommagenu a celou Fénicii.

Chám získal celou jižní část: Egypt, Etiopii sousedící s Indií, jinou Etiopii, z níž vytéká etiopská řeka Čermná směřující na východ, Théby, Libyi sou-sedící s Kyrenaikou, Marmarii, Syrtu, jinou Libyi, Numidii, Masurii, Maure-tánii, jež leží naproti Gadiru. Na východě pak Kilikii, Pamfylii, Pisidii, Mýsii, Lykaonii, Frýgii, Kamalii, Lýkii, Kárii, jinou Mýsii, Troadu, Eolidu, Bithýnii, Starou Frýgii. Sem patří i některé ostrovy: Sardinie, Kréta, Kypr a řeka Geona nazývaná Nil.

Jáfet získal země severní a západní: Médii, Albánii, malou a velkou Armé-nii, Kappadokii, Paflagonii, Galatii, Kolchidu, Bospor, Meoty, Dervy, Sarmaty, Tauridy, Skýthii, Thráky, Makedonii, Dalmácii, Molossy, Thesálii, Lokridu, Pelenii nazývanou také Peloponnés, Arkádii, Épir, Ilýrii, Slovany, Lychni-cii, Adriakii a Jaderské moře. Dostal také ostrovy: Británii, Sicílii, Euboiu, Rhodos, Chios, Lesbos, Kythéru, Zakinthos, Kefalonii, Ithaku, Korfu, část Asie zvanou Iónie a řeku Tigris tekoucí mezi Médií a Babylónii; [území] až po Pontské moře na severu,2 Dunaj, Dněstr, Kavkazské hory zvané Uherské

2 Dosavadní výčet zemí, které připadly Noemovým synům, nevychází z biblického textu, ale z kroniky Geórgia Hamartóla (kromě letopiscem doplněných Slovanů). Dále následuje popis, jehož autorem je sám letopisec.

Noe vstupuje s rodinou do archy. Kronika Geórgia Hamartóla (14. století), list 35. Ruská státní knihovna v Moskvě.

Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera…

4�

a odtud až po Dněpr a další řeky: Děsnu, Pripjať, Dvinu, Volchov, Volhu, která teče na východ do Šémovy části. V Jáfetově části žijí Rusové, Čudové a další národy: Merové, Muromové, Vepsové, Mordvinci, zavolžští Čudo-vé, Permové, Pečerové, Jaamové, Jugrové, Litevci, Zemgalové, Kuršové, Latga-lové, Livové. Lechové, Prusové a Čudové sídlí u Varjažského moře.3 U tohoto moře sídlí Varjazi: odtud na východ až k Šémovým hranicím a podél tohoto moře na západ až po Anglickou a Vlašskou zemi.4

Jáfetovým potomstvem jsou také: Varjagové,I Švédové, Normané, Gótové, Rusové, Anglové, Vlaši, Římané, Němci, Korlazové, Benátčané, Franko-vé a další, kteří sídlí na západě a sousedí s Chámovými národy.5

Šém, Chám a Jáfet si losem rozdělili zemi tak, aby nikdo nevstupoval do bratrova údělu, a žili každý ve své části.II Když se lidé na zemi rozmnožili, usmyslili si za dnů Joktána a Pelega6 postavit věž až do nebes. Shromáždili se na pláni v zemi Šineáru a začali stavět věž do nebes a kolem ní město Babylón; stavěli věž čtyřicet let a ta nebyla stále hotova. I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, i pravil Hospodin: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč.“ [Gn 11, 5–6] I zmátl Bůh jazyky, rozdělil je na sedmdesát a dva a rozptýlil je po celé zemi. Po zmatení jazyků zničil Bůh velikým větrem

3 Varjažské moře = Baltské moře, Čudové = Estonci, Merové (žili v okolí dnešního Rostova), Muromové (žili v okolí dnešní Muromi), Vepsové (žili mezi Ladožským a Bílým jezerem), Mordvinci, Permové a Pečerové (předkové Komijců), Jaamové (finské kmeny), Jugrové (předkové Mansů a Chantů) – ugrofinské národy ve východní Evropě, Livové – ugrofinský národ sídlící na území dnešního Lotyšska (dnes zbývá pouze 200 rodilých mluvčích), Zemgalové, Kuršové, Latgalové – baltské obyvatelstvo na území dnešního Lotyšska. Lechové/Ljachové – východo-slovanské označení Poláků.

4 Na tomto místě zřejmě letopisec reflektuje skandinávskou/vikinskou expanzi severogermánských národů jak do východní Evropy, tak na Britské ostrovy, do západní Evropy a do Středomoří. Varjagy jsou na tomto místě myšleny skandi-návské germánské národy.

5 Gótové – zde zřejmě míněni obyvatelé ostrova Gotland, Rusové – zde se nejspíše nejedná o slovanské obyvatelstvo, ale o původně severogermánskou elitu staro-ruského státu, Varjagové – nejspíše míněni ti skandinávští Germáni, kteří opus-tili svoji vlast a rozsídlili se na mnohých místech Evropy, Středomoří a Atlantiku, Vlaši – nejspíše obyvatelé Itálie nebo romanojazyčné obyvatelstvo vůbec.

6 V textu jmenováni jako Nektan a Faleg. Podle biblické tradice se jedná o potomky Hebera. Jméno „Peleg“ znamená „Rozčlenění“, což je odkaz na rozptýlení lidstva po stavbě babylónské věže. [Gn 10, 25]

Vyprávění mnicha z Pečerského kláštera…

50

věž a její zbytky jsou mezi Ašúrem a Babylónií, na výšku i na šířku měří 5433 loktů a tyto zbytky se uchovaly po mnoho let.7

Po zničení věže a po zmatení jazyků přišli Šémovi synové do východ-ních zemí a Chámovi synové do jižních zemí. Jáfetovi synové osídlili západ a severní země. Mezi těmito sedmdesáti a dvěma jazyky byl i jazyk slovan-ský z rodu Jáfetova – takzvaní Norikové, což jsou Slované.

Po dlouhou dobu sídlili Slované u Dunaje, kde je nyní uherská a bul-harská země.III Odtud se Slované rozešli po zemi a pojmenovali se vlastní-mi jmény podle toho, na jakém místě se usadili. Když přišli a usadili se u řeky jménem Morava, nazvali se Moravany a jiní se pojmenovali jako Češi. A všichni tito jsou Slované: bílí Chorvati, Srbové a Korutanci. Když Vlaši nalezli Slovany u Dunaje, usadili se mezi nimi a činili jim násilí. Proto tito Slované odešli, usadili se na Visle, nazvali se Lechové a od těchto Lechů pocházejí Polané a jiní Lechové jsou Lutici, jiní Mazovšané a jiní Pomořané.

Také tito Slované přišli, usadili se u Dněpru a nazvali se Poljany, jiní Drevljany, protože se usadili v lesích, další se usadili mezi Pripjatí a Dvinou a pojmenovali se Dregoviči a jiní se usadili u Dviny a nazvali se Poločany podle říčky, která se vlévá do Dviny a jmenuje se Polota – po ní se jmenují Poločané. Slověné se usadili u jezera Ilmeň, nazvali se svým jménem, vybu-dovali město a pojmenovali ho Novgorod. A jiní se usadili u Děsny, Sejmu a Suly a nazvali se Sěverjany. Tak se rozešel slovanský národ a po něm se i písmo nazvalo slovanským.

Když sídlili Poljané na těchto horách,8 vedla tu cesta od Varjagů k Řekům a od Řeků po Dněpru nahoru po řece, pak přívlakou9 do Lovoti a po Lovoti lze doplout do Ilmeně, velkého jezera. Z tohoto jezera pak vytéká Volchov a vlévá se do velkého jezera Něvo, jež ústí do Varjažského moře.10 Po tomto

7 Opět informace převzaté nikoliv z biblického textu, ale z apokryfní Knihy Jubilejí (viz vysvětlivku II.): „A Bůh seslal proti věži silný vítr a rozbořil ji na zemi. A hle, ta věž byla mezi Ašúrem a Babylónem v zemi Šineár a její jméno bylo nazváno ‚Pád‘.“ [Kniha Jubilejí 10, 26]

8 Jsou zde míněny „hory“, tedy návrší, na nichž vznikl Kyjev, v němž letopisec sepi-soval své dílo.

9 Přívlaka – místo vhodné pro přetahování lodí z jednoho toku do druhého. Tímto způsobem postupovaly válečné a obchodní výpravy ve východní Evropě.

10 Jezero Něvo = Ladožské jezero; řeku Něvu, která z něho vytéká a ústí do Baltského moře, považuje letopisec za součást jezera.

263

Summary

The oldest annals Povesť Vremennykh Let is the first chronicle created among the East Slavs. It was written by the members of the ecclesiastic elite of the Kievan Rus in the course of the 11th and at the beginning of the 12th century. The structure and contents of the text developed gradually and before the final version was achieved there had been several editions which changed the work from the original annals into a full-value chronicle. The chronicle is a comlicated and complex work and it is obvious that there were several authors of it.The traditionally mentioned monk Nestor of the Monastery of the Caves in Kiev could be one of them but his participation in compiling the chronicle is not certain. The chronicle contains many genres of literature typical of the European medieval literature: annals records, hagiographic texts, homilies, short novellets, legal documents, historicized myths or fragments of epistolary production. In this text the following basic line is pursued: the birth of the old Russian state and its integration into the history of Salvation. For this reason its authors pay close attention to the history of Christianity in Rus, esp. its early stage. Careful attention is devoted to the princess Olga, who was the first of the Kievan rulers to be baptised, and later even closer attention is paid to a baptism of the prince Vladimir and his christenizing activities. In the chronicle there is also inserted a hagiography of Vladimir’s sons Boris and Gleb who were murdered by their brother Svyatopolk and thus they became the first old Russian martyrs. Naturally, the authors took notice of the beginnnings of East Slavic monkhood, esp.

Summary

264

the history of the Monastery of the Caves in Kiev and its first superiors Antonii and Feodosii who also reached the rank of the first old Russian saints. In the chronicle the history of Rus is framed by two ethnogenetic legends, the one telling the story of the founder of Kiev, Kyi, the other the invitation of the Varangian Rurik and foundation of Rurik dynasty. The chronicle has no concrete ending, which allowed the later annalists to continue it in several traditions. Thus from the Povesť Vremennykh Let there stems a rich tradition of East Slavic annals writing which developed in many East European centres. From the preserved manuscripts of these annals, the most famous of them being Lavrentyev, Ipatyev, Academic, Radziwill and the First Novgorod annals, the text of the first old Russian chronicle was later restored.

This edition is only the second translation of the annals into Czech. The first one was executed by the poet and writer Karel Jaromír Erben (1811–1870) in 1867. The new translation also contains Introduction, in which contemporary historiography of the basic questions connected with this old literary document is taken into account, as well as necessary extensive notes.

265

Повесть временных лет является древнейшим восточнославянским летописанием. Она возникла в течение XI и начале XII веков в цер-ковной среде Киевской Руси. Структура и содержание текста образо-вались не сразу – раньше, чем получился окончательный вариант, текст подвергался нескольким существенным переработкам. В итоге из на-чальной простой летописи получилась полноценная хроника. Повесть временных лет представляет собою сложное произведение, над которым работали несколько авторов. Монаха Киево-Печерского монастыря Нестора о котором часто говорится как об авторе хроники, можно считать также ее со-автором, хотя его участие над составлением кни-ги невозможно доказать. Текст представляет собой сложное произве-дение, в котором соединено несколько типичных для средневековой литературы жанров – исторические летописные сведения, агиография, беседы, слова, краткие повествования, юридические тексты, фрагменты мифов и эпистолярных текстов и тд. Основная линия повествования – это возникновение древнерусского государства. Авторы также опи-сывают историю принятия христианства на Руси, крещение княгини Ольги и князя Владимира, возникновение культа мучеников Бориса и Глеба, зарождение восточнославянского монашества (основание Киево-Печерского монастыря препп. Антонием и Феодосием). История Древней Руси обрамлена двумя этногенетическими легендами – первая повествует об основании города Киева Кием, и вторая о приглашении

резюме

266

резюме

варяга Рюрика на княжение и основании династии Рюриковичей. По-весть временных лет стоит в начале богатой традиции восточносла-вянского летописания, которое развивалось в разных цетрах восточной Европы (Лаврентьевская, Ипатьевская, Радзивилловская, Первая нов-городская летописи и др.)

Настоящее издание представляет собою только второй перевод ле-тописи на чешский язык – первый осуществил в 1867 г. поэт и писатель Карел Яромир Эрбен (1811–1870). Новый перевод снабжен введением, в котором учтена современная историография основных проблем, свя-заных с этим литературным памятником, а также необходимым про-странным справочным аппаратом.

267

Jmenný rejstřík

AAbu l-Hasan ʽAlí al-Masʽudí, arabský

encyklopedista 37, 236Adolb, družiník 74Adun, kupec 74Agafija, ruská kněžna 218Agaton/Agathon z Říma 116Ahmad ibn Fadlán, arabský cestopisec

228, 233Ahmad ibn Túlún, egyptský

místodržící 37, 236Ajepa, polovecký náčelník 204, 205, 218Aktevu, družiník 64Aldan, družiník 74Aleškovskij M. Ch. 16Alexandr III. Veliký, makedonský král

24, 27, 56, 186, 206, 207Alexandros, byzantský císař 59, 63, 64Alexios I. Komnénos, byzantský císař

203, 218, 236Alfréd Veliký, anglosaský král 34, 250Álmoš, arpádovský kníže 203, 251Altunopa, polovecký náčelník 196,

198, 202Alvald, družiník 73Amfilochij, vladimirský biskup 203

Amfilochos, byzantský biskup 226Anastas, kyjevský kněz 133Anastas/Anastasios, chersonéský

biskup 117, 121, 122Anastasij/Anastasios, chersonéský

měšťan 113Anastasios ze Sinaje, exegeta 69Anatolij/Anatolios z Cařihradu 116Andrej Bogoljubský, suzdalský kníže

204Andrej Vladimirovič, ruský kníže 201,

218, 219, 220, 221Andronik/Oldřich, český kníže 123Andronikos, raně křesťanský biskup

60, 62Anglivlad, družiník 74Anna, byzantská princezna 113, 125Antonij Pečerský, ruský mnich 142–144,

163, 165–166Antonij, jurjevský igumen 172Antonín/Antónios Veliký, egyptský

poustevník 158Apolinarij/Apolinarios Alexandrijský

116Apollonios Tyanský, mág 69Apubkar, družiník 74

Jmenný rejstřík

268

Arios, heretik 115, 116Asen, polovecký náčelník 205Askold, varjažský náčelník 35, 57, 58Asmund, družiník 80Asparuch, bulharský chán 222Asup, polovecký náčelník 202Atanasij/Athanasios, alexandrijský

patriarcha 116Aurelianus, římský císař 215

BBajduk, služebník 183Balduin, jeruzalémský král 235Basileios I., byzantský císař 58, 59, 226Basileios, byzantský hagiograf 29Basilej/Basileios II. Búlgaroktonos,

byzantský císař 112Basilej/Basileios Veliký, církevní učitel

94, 116Bayer G. S. 225Béla II., uherský král 251Belduz, polovecký náčelník 202Berendi, služebník 191Blud, družiník 92–93Boleslav I., polský kníže 123, 239–240,

241Boleslav II., polský kníže 19, 152, 242,

244, 247–248Boleslav III., polský kníže 201, 250, 251Boluš, polovecký náčelník 145Boňak, polovecký náčelník 184–185,

196, 198, 203, 204Boris I., bulharský kníže 56, 94Boris II., bulharský car 229Boris Vjačeslavič, ruský kníže 19,

168–169, 248Boris, ruský kníže a mučedník 15, 17,

28, 38–40, 93–94, 119, 121, 125, 127–128, 130, 132–133, 156–157, 172, 179, 200, 216, 126

Boris, uherský princ 251

Brjačislav Svjatopolčič, ruský kníže 203Brjačislav, polocký kníže 125, 135, 141,

149Břetislav I., český kníže 241, 242Buda, vojevoda 133Bulan, chazarský kagan 37–38, 236Burchard, trevírský arcibiskup 247

CCelestýn/Celestinus Římský 44, 116Cyril, věrozvěst viz Konstantin-CyrilCyril Alexandrijský, alexandrijský

patriarcha 116Cyril Jeruzalémský, církevní učitel 116Cyril ze Skythopole, byzantský

hagiograf 28

ČČenegrep, polovecký náčelník 202Čerepnin L. V. 15Čudin, družiník 79, 151, 157

DDamasus I., římský papež 116Daniel, izraelský prorok 26, 83, 158,

207, 211–212Daniil, černigovský igumen 235Daniil/Danilo, jurjevský biskup 214Dareios III., perský velkokrál 206, 207David Igorevič, vladimirský knížeDavid Svjatoslavič 209Děmjan, presbyter 161–162Devgeněvič/León Diogenés, byzantský

vzdorocísař 182, 249Diocletianus, římský císař 27Dioskóros, křesťanský heretik 115Dir, varjažský náčelník 35, 57, 58Dmitr Igorevič, ruský kníže 205Dmitr, podkoní 191Dmitrij Konstantinovič, suzdalský

kníže 23

Jmenný rejstřík

26�

Dobroněga, ruská a polská kněžna 244Dobryňa Jadrejkovič/Antonij,

novgorodský bojar a arcibiskup 22Dobryňa Raguilovič, družiník 187Dobryňa, družiník 88, 94, 97, 133Domitianus, římský princeps 69Domnin/Domnénos Antiochijský 116

EEdmund, anglosaský král 34Efrem, perejaslavský metropolita 173,

174, 188, 220, 223Egri, družiník 73Elijáš Jeruzalémský 116Epifanios z Kypru, církevní učitel 27,

206, 250–251Erben K. J. 44, 105, 127Ervan, himjarský král 29Eufemie Vladimirovna, ruská kněžna

a uherská královna 213, 251Eupraxie, ruská kněžna a německá

císařovna 204, 205, 249Eustafij Mstislavič, ruský kníže 137Euthýmios Veliký 158Euthýmios Zigabénos 236Eutychij/Eutýchios 116Eutychios, křesťanský heretik 115Evagrios, křesťanský asketa 116Ezdráš, perský místodržitel 108Ezechiel, izraelský prorok 26, 106

FFarláfr, družiník 227Feodosij, pečerský igumen 17, 28, 40, 44,

144, 156, 157, 160–162, 165, 166, 167, 173–175, 185, 204, 205, 206

Feoktist, černigovský biskup 219Feoktist, pečerský igumen 205, 213Foka, patrikios 71Foma Ratiborič, družiník 218, 219Fost, družiník 64, 227

Fótios, konstantinopolský patriarcha 57, 225, 226

Frasten, družiník 74Frelav, družiník 64, 227Frutan, družiník 74

GGall Anonym (Gallus Anonymus),

polský kronikář 11, 12, 31, 239–240, 241, 242, 244, 250

Gedeón, izraelský soudce 27, 111, 135, 185

Gejza I., uherský král 203Geoffrey z Montmouthu, anglický

kronikář 33Georgij, služebník z Uher 128Georgij/Geórgios z Cařihradu 116Geórgios Hamartólos, byzantský

kronikář 15, 23, 24, 25, 30, 33, 47, 48, 53, 54, 69, 135, 212

Geórgios Synkellos, byzantský kronikář 25

Geórgios, kyjevský metropolita 144, 156, 157

German, igumen 156Gertruda, polská a ruská kněžna 244Gleb Svjatoslavič, ruský kníže 146, 156,

161, 168Gleb Vseslavič, minský kníže 203, 205,

217–218Gleb, ruský kníže a mučedník 15,

17, 28, 38, 40, 93, 94, 119, 121, 129–130, 132, 156–157, 172, 179, 200, 216, 246–247

Gorjasěr, družiník 129Grigentios, himjarský biskup 29Grigorij, igumen 216Grim, družiník 73Gudri, družiník 74Gudy, družiník 227Gurgen, polovecký náčelník 205

Jmenný rejstřík

270

Gurjata Rogovič, novgorodský měšťan 27, 186

Guthrum, dánský náčelník 34 Gytha, anglická princezna a ruská

kněžna 250

HHadrian/Hadrianus z Říma 116Hadrian/Hadrianus, římský princeps 70Harald II. Godwinson, anglosaský král

250Hasdaj ibn Šaprut, cordóbský úředník

37, 236Helena, římská císařovna 37Helmold z Bosau, německý kronikář

31, 252Herakleios, byzantský císař 53Herodes, judský král 109, 135, 211Hieroklés, novoplatonský filozof 69Hippolitus Římský, raně křesťanský

autor 212

ChChizkijáš, judský král 167Chlebnikov, kolomenský biskup 23Choriv, mytický kníže 51, 52, 57Chrosrov/Chusrav II., perský velkokrál

53

Iibn Rusta, arabský autor 228Ignat, pečerský mnich 160Ignatios I., konstantinopolský patriarcha

226Igor Jaroslavič, vladimirský kníže 18,

145–146, 201, 218Igor, kyjevský kníže 35–36, 56, 58, 62,

70–74, 76–78, 226, 228Igor, posel 73Igor, synovec Igora I. 73

Ilarion, kyjevský metropolita 16, 26, 142Imrich, uherský princ 38Inegeld, družiník 64, 227Ingeld, družiník 74Ingigørd/Irena, ruská kněžna 138Ióannés I. Tzimiskés, byzantský císař

228, 229Ióannés II. Komnénos, byzantský císař

218, 234Irina, ruská kněžna 203, 205Isaj, biskup 172Isakij, klášterní kuchař 166Isakij, pečerský mnich 17, 163, 165Isakios, byzantský princ 203Iskusevi, družiník 73Istr, družiník 73Istrin V. M. 15Itlar, polovecký náčelník 182–183Ivan Tvorimič, vojevoda 141Ivan Vojtišič, vojevoda 218Ivan Zacharič, družiník 203Ivan Žiroslavič, družiník 168Ivan, igumen 167Ivanko Zacharič 203Izajáš, izraelský prorok 26, 107, 108,

131, 167Izjaslav I., kyjevský kníže 16, 18, 38,

42, 137, 142–146, 149, 151–153, 156–157, 165, 168–169, 189, 243, 244, 247–248

Izjaslav Vladimirovič, muromský kníže 18, 94, 119, 125, 135, 141, 182

Izjaslav Vladimirovič, ruský kníže 183, 187

JJakov, presbyter 160Jakun/Håkon, varjažský náčelník 73,

136–137, 241Jan Damašský, teolog 116Jan Exarcha, bulharský učenec 245

Jmenný rejstřík

271

Jan Malala, byzantsko-syrský kronikář 25, 215, 252

Jan Vyšatič, družiník 40, 244Jan Zacharič, družiník 203Jan, pečerský mnich 203Janka, ruská kněžna a řeholnice 171,

172, 213Jarobeám, izraelský král 106Jaromír, pražský biskup 248Jaropolk I., kyjevský kníže 37, 56, 85,

88, 91–93, 141Jaropolk Izjaslavič, vladimirský kníže

147, 153, 159, 168–172, 189, 192, 200

Jaropolk Vladimirovič, perejaslavský kníže 201, 203–204, 214, 217–218, 221

Jaroslanopa, polovecký náčelník 202Jaroslav I, kyjevský kníže 13, 15–16,

18–19, 21, 39, 56, 58, 94, 119, 125, 129, 131–133, 135–142, 145, 146, 157, 167, 169, 170, 176, 203, 239, 242, 246, 248

Jaroslav Jaropolčič, ruský kníže 200–201Jaroslav Svjatopolčič, ruský kníže 196,

198–199, 209, 213, 218–220Jaroslav Svjatoslavič, ruský kníže

187–189, 203Jatvjag, družiník 73Jelovič, družiník 128Jereměj, pečerský mnich 162Jeremjáš, izraelský prorok 106, 107, 108Jindřich Dlouhý, markrabě 249Jindřich II., německý císař 239Jindřich III., německý císař 242Jindřich IV., římský císař 19, 247, 248, 249Joann, černigovský biskup 172, 174, 213Joann, igumen 172Joann/Ióannés I., kyjevský metropolita

171–172Joann/Ióannés II., kyjevský metropolita

172Josef Flavius, židovský historik 25, 207Josef, chazarský vládce 37, 236Julianus Apostata, římský císař 24Jurij/Georgij Vladimirovič, suzdalský

kníže 219, 221Juvenalij/Juvenalios 116

KKanicar, družiník 73Karamzin N. M. 23Karel III., západofranský král 34Karly, družiník 64, 227Karn, družiník 64, 227Karšev, družiník 73Kary, družiník 73Kazimír I., polský kníže 141, 241–242,

244Kitan, polovecký náčelník 182, 183Kitanopa, polovecký náčelník 202Kliment, římský biskup 117Kocel, blatenský kníže 59, 60Kočij, polovecký náčelník 202Kol, družiník 73Kolča, služebník 191, 193Koloman I., uherský král 11, 196, 251Konrád, německý princ 249Konstantin-Cyril, byzantský misionář

a slovanský věrozvěst 9, 28, 37, 60, 225, 236

Konstantin, posadnik 133Konstantin/Kónstantinos I., římský

císař 37, 56, 64Konstantin/Kónstantinos VIII.,

byzantský císař 90, 112–113Kónstantinos IX. Monomachos,

byzantský císař 141, 145Kónstantinos V., byzantský císař 148Kónstantinos VII. Porfyrogennétos,

byzantský císař 70, 73, 83, 226, 227–228, 231

Jmenný rejstřík

272

Kornélius, setník 126Kosmas, pražský kronikář 11, 12, 31,

33, 228, 242, 246, 250Kosňačko, vojevoda 151Kozarin, družiník 203Kubrat, bulharský chán 222, 223Kulměja, služebník 193Kunam, polovecký náčelník 202Kupan, uherský biskup 198Kurja, pečeněžský náčelník 91Kurja, polovecký náčelník 184Kurtyk, polovecký náčelník 202Kyj, mytický kníže 32Kýros, křesťanský heretik 116

LLampert Hersfeldský, německý

kronikář 247Lavrentij, mnich 23Lazar, igumen, perejaslavský biskup

172, 203, 216, 218Lazar, služebník 194–195Lazar, správce 157León III., byzantský císař 148León VI., byzantský císař 59Leontij/Leontius, biskup 116Lev IX., římský papež 248Lev, soluňský velmož 60Libiar, družiník 73Lidul, družiník 64Lichačov D. S. 15, 16Ljaško, družiník 128Ljut, družiník 91Lomonosov M. V. 22Lothar III., německý císař 251Luka Žiďata, novgorodský biskup 138Lukáš, evangelista 116Lybeď, mytická kněžna 32, 51, 52

MMakedonios, křesťanský heretik 115

Mal, drevljanský kníže 79Malachiáš, izraelský prorok 106, 107Malfrida 125Maluše, klíčnice 88Marie, byzantská princezna 145Marie, žena Jana Vyšatiče 174Marin, jurjevský biskup 174, 182Matfej, pečerský mnich 17Maurikios, východořímský císař 148Meletij/Meletios, biskup 116Menandros, mág 70Měšek II., polský král 241Metoděj, byzantský misionář, slovanský

věrozvěst 28, 60Metoděj/Methódios z Patary, biskup

185, 186Michaélos, studitský mnich 144Michail Jaroslavič, tverský kníže 23Michail, jurjevský biskup 156Michal/Michaélos III., byzantský císař

226Michal Tolbokovič, pečerský mnich 162Micheáš, izraelský prorok 108Mina, polocký biskup 203Mitrofan/Mitrofanés,

konstantinopolský patriarcha 116Mohammed, prorok islámu 24, 98, 99Mony, družiník 74Mstislav Davidovič, ruský kníže 198–199,

201, 218Mstislav Izjaslavič, ruský kníže 153Mstislav Svjatopolčič, vladimirský

kníže 196, 198–199Mstislav Vladimirovič, kyjevský kníže

14, 22, 167, 183, 187–188, 200–201, 204, 213, 214, 217–218, 219–221, 243, 250

Mstislav Vladimirovič, ruský kníže 94, 119, 121, 136–137, 182

Mstiš, družiník 79Mu’awíja, arabský chalífa 29

Jmenný rejstřík

273

Mutor, družiník 74

NNabúchadnesar, babylónský král 70Nennius z Walesu, waleský kronikář 33Něrjadec, služebník 171Nestor, ruský letopisec a hagiograf

9–44, 45Nestorios, konstantinopolský

patriarcha, heretik 115Nikéforos, konstantinopolský patriarcha

25Nikéforos I., byzantský císař 231Nikéforos II., byzantský císař 229Nikifor/Nikéforos, kyjevský metropolita

79, 203, 214, 216, 219Nikita, bělgorodský biskup 214, 216Nikita, novgorodský biskup 189Nikita/Nikétas, kyjevský metropolita 219Nikola, pečerský mnich 160Nikola/Nikolaos, kyjevský metropolita

192Nikolaj, igumen 156Nikon, pečerský igumen 13, 16, 163,

166, 172

OOlber Ratiborič, družiník 183Oldřich viz Andronik/Oldřich, český

knížeOleg, kníže u Drevljanů 85, 88, 91–92,

141Oleg, kyjevský kníže 25, 35, 56, 58–59,

61, 62–64, 67, 68, 70, 73, 77, 226–227Oleg Svjatoslavič, černigovský kníže

19, 167–171, 182–184, 186–189, 191–192, 200–201, 203–205, 214, 216–217, 248

Olga, kyjevská kněžna 15, 36–37, 39, 53, 62, 73, 79–88, 113, 229

Olma, kyjevský bojar 58

Olstin Alexič, turecký aristokrat 235Ondřej, apoštol 31, 51, 223Órigenés, raně křesťanský teolog 115Ostromir, vojevoda 146Ota, olomoucký kníže 250Otta III., německý císař 239Ozeáš, izraelský prorok 106, 108

PPanfirij/Panfirios, domestikos 71Pavel, apoštol 60, 62, 70, 114, 119, 247Pavel, ladožský posadnik 214, 215Petr Huhňavý 116 Petr I., bulharský car 73, 229Petr I., ruský imperátor 22Petr, apoštol 211, 247Petr, klovský igumen 216Petr, mnich 116Petr, pečerský biskup 156Piast, mytický zakladatel rodu 233, 240Piastovci, rod 10, 241Pogodin M. M. 23Politian Alexandrijský 116Pontius Pilát, římský prokurátor 60, 110Porěj, družiník 146, 168Pozvizd Vladimirovič, ruský kníže 119Prasten, družiník 73Prastěn, družiník 73Predslava Vladimirovna, ruská kněžna

129, 132Predslava, ruská kněžna 73Predslava, ruská kněžna a manželka

uherského prince 203, 218Pretič, vojevoda 86Probus, římský císař 215Prochor, pečerský igumen 213, 216Přemysl, mytický kníže 33, 233, 240Puťata, vojevoda 198, 199, 203, 214Puťša, družiník 127, 128

R

Jmenný rejstřík

274

Radim, hnězdenský arcibiskup 241Radim, mytický zakladatel rodu 32, 53Radziwiłł Bogusław, litevský magnát 22Radziwiłł Janusz, litevský magnát 22Ratibor, posadnik 170, 182, 183, 199Redeďa, kasožský kníže 136Rechabeám, judský král 106Rogněda, ruská kněžna 92, 94, 125Rogvolod, polocký kníže 92Rollo, normanský náčelník 34Roman, bulharský car 94, 229Roman Nezdilovič, turecký aristokrat

235Roman Rostislavič, ruský kníže 168, 170Roman Vladimirovič, ruský kníže 214,

218–219Roman Vseslavič, ruský kníže 218Roman/Rómanos I. Lakapénos,

byzantský císař 70–71, 73–74, 78Rómanos IV., byzantský císař 249Rörik Jutlandský 225Rostislav Davidovič, ruský kníže 219Rostislav Mstislavič, ruský kníže 182Rostislav Vladimirovič, ruský kníže

146, 148–149, 171, 176–179Rostislav Vsevolodovič, ruský kníže

153, 172, 176–177Rostislav, moravský kníže 59–60Ruald, družiník 64, 74, 227Ruar, družiník 64, 227Rulav, družiník 63, 64Rurik Rostislavič, peremyšlský kníže

171, 176Rurik, kníže 33–35, 57–58, 225, 226

ŘŘehoř Bohoslov, církevní učitel 116Řehoř Tourský, franský kronikář 33Řehoř VII., římský papež 19, 247

S

Saul, izraelský král 70, 83, 106, Sáva, igumen 216Savva Osvícený, igumen 28, 158Saxo Grammaticus, dánský kronikář

11, 33, 250Sbyslava, ruská a polská kněžna 201Sedov V. V. 232Sergios, křesťanský heretik 116Setěch, polský palatin 250Sfandr, družiník 73Sfirka, družiník 73Silvestr, igumen 13, 14, 16, 22, 216Silvestr, perejaslavský biskup 219Silvestr, římský patriarcha 116Sineus, varjažský náčelník 33, 57, 225Sinko, birič 73Slavjata, družiník 182, 183Sludy, družiník 73Snorri Sturluson, islandský autor 33Snovid Izečevič, podkoní 191Soběslav I., český kníže 203, 251Sofronij, igumen 156Sokal, polovecký náčelník 146Stanislav Vladimirovič, ruský kníže 119Stefan, igumen 185Stefan/Stěfan, pečerský igumen 17,

160–163, 165, 167, 173–174, 182, 205Stefan/Stefanos, byzantský spolucísař

73–74Steggi, družiník 73Stemid, družiník 63, 227Stemir, družiník 64Stir, družiník 74Sudislav Vladimirovič, ruský kníže 119,

138, 146Sugr, polovecký náčelník 204Surbar, polovecký náčelník 202Svatopluk, moravský kníže 59–60Svatoša Davidovič, ruský kníže 196,

198, 204Sven, družiník 74

Jmenný rejstřík

275

Sveneld, družiník 78, 79, 80, 90, 91Svjatopolk I., kyjevský kníže 38, 93, 94,

119, 125, 127–133, 135, 153, 168, 172, 177–179, 182–184, 189–196, 198–203, 204, 205, 207, 209, 210, 213, 214, 220, 239, 240

Svjatopolk II. Izjaslavič, 13, 19, 20, 21, 56, 233, 235

Svjatoslav I., kyjevský kníže 24, 35, 56, 72, 79–82, 84–91, 141, 223, 224, 228–231

Svjatoslav II., kyjevský kníže 18–19, 38, 137, 145–146, 149, 151–157, 161, 165, 167–168, 170, 187, 189, 204, 217, 247–248

Svjatoslav Olgovič, ruský kníže 205Svjatoslav Vladimirovič, perejaslavský

kníže 182–183, 204, 214Svjatoslav Vladimirovič, ruský kníže

93, 94, 119, 121, 131Symeón Metafrastés, byzantský politik

a učenec 24Symeon, bulharský car 62, 70, 71, 73

ŠŠachmatov A. A. 13, 14, 15, 16Šalamoun, izraelský král 25, 56, 83, 84,

88, 94, 96, 106, 123, 126, 127, 130, 139, 170, 232

Šarukan, polovecký náčelník 204, 209, 218

Šček, mytický kníže 51, 52, 57Šibrid, družiník 73Šimon, mág 70, 156Širobern, družiník 73Štěpán I., uherský král 38, 121, 240Štěpán II., uherský král 234, 251

TTalec, družiník 128Tarasij/Tarasios z Cařihradu 116

Tatiščev V. N. 17, 22Taz, polovecký náčelník 204Teodor, Theodóros Antiochijský 116Teopemt/Theopemtos, kyjevský

metropolita 141Theodóros z Edessy, byzantský

misionář 29Theofan/Theofanés Antiochijský 116Theofan/Theofanés, stratilatés 71Theofané, 170Theofilés, synkellos 90Theudés, lžiprorok 24Thietmar z Merseburku, německý

kronikář 233, 239Tichomirov M. N. 15Tilij, družiník 74Titus Livius, římský kronikář 11Toločko P. P. 15Torčin, družiník 199Torčin, kuchař 129Truan, družiník 64, 227Truvor, varjažský náčelník 33, 57, 225Tudor Satmazovič, turecký aristokrat

73, 235Tugorkan, polovecký náčelník 182,

184, 218Tuky, družiník 151, 168Tur, turovský kníže 92Turben, družiník 74Turjak, družiník 194, 195

UUdo II., markrabě 249Ulan, služebník 191, 193Ulěb, družiník 73, 74Uroš I., srbský župan 234Urusoba, polovecký náčelník 202

VVáclav, český kníže a mučedník 37,

38, 94

Jmenný rejstřík

276

Varjažko, družiník 93Varlam, pečerský igumen 143, 144Vasil, služebník 194–195Vasilij Rostislavič, ruský kníže 176Vasilij, klerik 14, 16, 193Vasilij, vladimirský posadnik 198Vasilko Rostislavič, terebovský kníže

14, 20, 30, 171, 189–194, 200, 218–220, 233, 235

Velmud, družiník 63Veremud, družiník 64, 227Vilém Dobyvatel, anglický král 250Viligius 116Vjačeslav Jaropolčič, ruský kníže 201, 203Vjačeslav Jaroslavič, smolenský kníže

18, 138, 145–146, 169, 248Vjačeslav Vladimirovič, smolenský

kníže 188, 204, 214, 217–218, 221Vjatko, mytický zakladatel rodu 53Vladimír I., kyjevský kníže 139, 141,

176, 232–233, 235–237Vladimír II. Monomach, kyjevský kníže

145, 167–168, 170–172, 174, 176–178, 182–184, 187–194, 199–205, 207, 209–210, 213–214, 216–221, 223, 233–234, 243, 248, 250, 251

Vladimír Jaroslavič, ruský kníže 138, 141, 144, 146

Vladimír, zetský kníže a mučedník 38Vladislav I. Herman, polský kníže 195,

201, 242, 248, 249Vladislav I., český kníže 250Vlčí Chvost, vojevoda 97Voistov, družiník 73Vojtěch, pražský biskup 241, 242Volodar Rostislavič, peremyšlský kníže

170, 171, 189, 193, 194, 195, 196, 200, 203, 214, 218, 219, 220

Volodislav, velmož 73Vratislav II., český král 248Vseslav Brjačislavič, polocký kníže 19,

42, 141, 146, 149, 151–153, 157, 165, 203, 242

Vseslav Izjaslavič, ruský kníže 125Vsevolod Davidovič, muromský kníže

218, 220Vsevolod I., kyjevský kníže 13, 18–19,

21, 38–39, 137, 145–146, 151–153, 156–157, 167–172, 175–178, 185, 187, 189, 192, 200, 204–205, 213–214, 216, 221, 223, 233, 248

Vsevolod II. Mstislavič 218Vsevolod Velké hnízdo, vladimirský

kníže 22Vsevolod Vladimirovič, ruský kníže

94, 119, 121Vsevolodko, ruský kníže 218Vuefast, družiník 73Vuzelev, družiník 74Vyšata, družiník 146Vyšata, vojevoda 141, 154Vyšeslav/Vjačeslav Vladimirovič, ruský

kníže 94, 119

ZZacharjáš, izraelský prorok 108, 109Zbygněv, polský kníže 204, 249–250Zenón Glak, arménský kronikář 32

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský

Nejstarší staroruská kronika

Ze staroruštiny přeložil, úvodní studií, poznámkami a komentáři opatřil Michal Téra

Odpovědný redaktor Michal ŘoutilJazyková korektura Dagmar Magincová

Sazba Jana A. NovákováNávrh obálky Vladimir Mačinskij

Na obálce využity miniatury z Radziwiłłovského letopis letopisu (fol. 14r)

Vytiskla tiskárna Akcent ve VimperkuVydalo nakladatelství Pavel Mervart,P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec,

v roce 2014Doporučená cena 349,-

www.pavelmervart.czwww.parresia.cz

ISBN 978-80-7465-119-9