WILLIAM FAULKNERABSOLONE, ABSOLONE!

2

Znění tohoto textu vychází z díla Absolone, Absolone! Williama Cuthberta Faulknera tak, jak bylo vydáno v Mladé frontě, nakladatelství ČSM v roce 1966.(Faulkner, William. Absolone, Absolone!1. vydání. Praha: Mladá fronta, nakladatelství ČSM, 1966. 308 s. ISBN 23-018-66)

TentočtenářskysnadnejnáročnějšíFaulknerůvromán jezároveň ijednou z jehonejdramatičjějších prací auznávanýmmis- trovskýmdílem svéhotvůrce. Opětvstupujeme doFaulknerovapoloreál- néhoapolofantastickéhoyoknapatawphaského ok-resu maseveru státuMississippi,abychom bylisvědky širocerozvedené atéměřoidipovskétragé- die jižníplantážnickéro- diny.Technikouněkolikavzájemně seprolínajícíchvypravěčů ačasových imyšlenkovýchrovin seseznamujeme

s jednou znejmarkantnějších po- stavFaulknerovyjižanské ságy,ThomasemSutpe- nem,plantážníkema plu-kovníkempovstaleckéarmády, kterýse z nuzné- hochlapcepovznesl namajitelenejvětšíplantáže vokrese, aledopustil se vesvé vlastnírodině zá-kladní vinyrasismu, na

kterou se pakvrší nová anová prokletícelého jehobílého ičerného ro-du. Ocitáme sejako ně- kde vtvorbě EdgaraAllana Poea vmagickémsvětě přízrakůa strašidel,kterými jezamořenamerický Jih, av časovémrozpětí téměřsta let sle-dujeme děsivédramaotrokářskéminulosti,která znovu aznovu zasa-huje anahlodávápřátomnost. Vtomto díleWilliamFaulkner složi-tým tvůrčímpostupempronikl snadnejhlouběji ksamé podstatěameric- kéhoJihu, z něhožjakobymohutnýmitahy štětcevytvořil

sugestivníhisto- ricképlátno ne vjedné di-menzi, alespíše jako mo-derní obraz oněkolikaprostupujícíchse vrst- vách.A teprve jejichcelek vytváříplnoubásnickoupravdu o tom,co WilliamFaulknernejvíce milovala nenáviděl.

MLADÁ FRONTA PRAHA 1966

WILLIAM

FAULKNER

ABSOLONE,

ABSOLONE!

Přeložil Jiří Valja

Copyright, 1936 by William Faulkner Copyright, 1951 by

Random House, Inc. Translation © Jiří Valja, 1966

IOd toho okamžiku krátce po druhé hodině až téměř

do západu slunce v dlouhém, nehybném, horkém,únavném, mrtvém zářijovém odpoledni seděli v místnosti,kterou slečna Coldfieldová ještě stále nazývalakanceláří, protože ji tak nazýval její otec – v šerém,parném, nevětraném pokoji s roletami, které byly užpo čtyřicáté třetí léto zcela stažené a zavřené,protože za jejích dívčích let se někdo domníval, že světloa proudící vzduch s sebou přinášejí horko a že tma jevždycky chladnější, a které (jak slunce stále prudčejisvítilo na tu stranu domu) jako by byly mřížovanéžlutýmijizvami plnými částeček prachu, jež Quentin považovalpřímo za skvrnky zašlého, starého, vyschlého nátěru,vanoucí dovnitř z loupajících se rolet, jakoby je tamzanášel vítr. Před jedním oknem se pnuly po dřevěnémřížce úponky wistarie, kvetoucí to léto už podruhé, ana okno občas přilétali jakoby v náhodných prudkýchzávanech vrabci a před odletem vydávali suchý prudkýprašný zvuk: a oproti Quentinovi seděla slečnaColdfieldová ve svých věčně černých šatech, jaké užnosila čtyřicet tři léta, nikdo nevěděl, zdali za sestru,otce, nebo za toho, kdo se nestal jejím manželem, sedělatak strnule vzpřímená na rovné tvrdé židli, která bylapro ni tak vysoká, že jí nohy svisle a strnuly visely, jakoby měla holenní kosti a kotníky ze železa, vůbec senedotýkaly podlahy a vyjadřovaly bezmocný a nehybný

vztek jako nohy dětí, a mluvila tím příkrým, úpornýmužaslým hlasem, až nakonec pozornost selhávala asluch se mátl a z ustrnulého, snového a vítěznéhoprachu se jakoby vyvolán rozhořčenou rekapitulací tiše,nevšímavě a neškod- ně vynořoval dávno mrtvý předmětjejího bezmocného, a přece neuhasitel- ného zklamání.

Její hlas neustával, jenom se ztrácel. Bylo tam šerétemno, páchnoucí rakví a sladkou, přesládlou vůnípodruhé kvetoucí wistarie při vnější stěně pod zběsilýmtichým zářijovým sluncem v jeho náporu, destilaci apředestilo- vání, a do toho občas pronikal hlasitý nejasnývrabčí ruch, jako když lelkující chlapec šlehá plochýmpružným klackem, a bylo cítit zatuchlý pach staréhoženského těla, dávno opevněného ve svém panenství,zatímco ho z příliš vy- soké židle, na které připomínalaukřižované dítě, pozoroval sinalý vychrtlý obličej nadnejasným trojúhelníkem krajek na zápěstích a na krku; aten hlas

neustával, ale ztrácel se do dlouhých odmlk a zase se znich vynořoval jako potok, stružka, řinoucí se od jednohokousku vyschlého písku k druhému, a ten přízrak se spřeludnou poddajností zahloubal, jako by dělal strašidlotomu hlasu, když by šťastnější přízrak měl na strašenídům. Náhle vyrážel z tichého dunění hromu (démon vpodobě člověka a koně) na scénu tak poklidnou aúpravnou jako vyznamenaný žákovský akvarel, ještěstále se slabým sírovým prachem ve vlasech, šatech a vevousech a za ním se kupila v divokých i poklidnýchpostojích tlupa jeho divokých negrů jako zvířata zpolazkrocená, aby chodila vzpřímeně jako člověk, a mezi nimistál spouta- ný ten francouzský architekt, který vypadalponuře, vychrtle a otrhaně. Jez- dec seděl nehybně, mělplnovous a ruku držel obráceně dlaní vzhůru; za ním stáliv tichém hloučku divocí černoši a zajatý architekt adrželi v nekrvavém paradoxu lopaty, krumpáče a sekyrymírového dobývání. Pak v tom dlouhém neúžasu jako byQuentin pozoroval, jak náhle přeběhli těch stočtverečních mil pokojné a užaslé země a prudce vytáhliodněkud z nezvučné nicoty dům a úpravné zahrady aplácli jimi na zem jako kartami na stůl pod tou vzhůruobrácenou dlaní, nehybnou a velekněžskou, a vytvořiliSutpenovu stovku, Budiž Sutpenova stovka jako tostarobylé Budiž světlo. Pak se sluch uzpůsobil a jako byteď naslouchal dvěma odlišným Quentinům – QuentinuCompso- novi, který se připravuje na Harvardovuuniverzitu, připravuje se na ni na Jihu, na hlubokém Jihu,který je od roku 1865 mrtvý a zalidněný užvaněnými,rozhořčenými a zklamanými přízraky, a naslouchá, musínaslouchat jednomu z těch přízraků, který odmítlnehybně ležet dokonce ještě déle než většina ostatních avykládá mu o starých přízračných časech; a QuentinuCompsono- vi, který je ještě příliš mladý, aby si užzasloužil stát se přízrakem, ale přece jen se jím musípřes to všechno stát, jelikož se narodil a vyrůstal natémž hlubokém jihu jak ona – dvěma odlišnýmQuentinům, kteří teď spolu roz- mlouvají v dlouhémmlčení nelidí a rozmlouvají neřečí, asi takhle: Zdá se, žetenhle démon – jmenoval se Sutpen – ( Plukovník Sutpen) – plukovník Sutpen. Který neočekávaně přišel odnikud s

tlupou cizích negrů na tu půdu a vybudoval plantáž – ( Ná-silnicky urval plantáž, říká slečna Rosa Coldfeldová ) –násilnicky si ji urval. A oženil se s její sestrou Ellenou azplodil syna a dceru, kteří – ( Zplodil je bez něžnosti,říká slečna Rosa Coldfeldová ) – bez něžnosti. Kteří seměli stát skvosty jeho pýchy a štítem a útěchou jehostáří, jenže – ( Jenže oni ho zničili nebo tak nějak, neboon zničil je nebo tak nějak. A zemřel ) – a zemřel. Nikdoho nelitoval, říká slečna Coldfeldová – ( Je- nom ona )Ano, jenom ona. ( A Quentin Compson ) Ano. A QuentinCompson.

„Protože ty prý odjíždíš a budeš studovat na universitě v Harvardu,“

řekla slečna Coldfieldová. „A tak bych neřekla, že se semještě někdy vrátíš a usadíš se jako venkovský advokátněkde na malém městě, jako je Jefferson, protože ti lidi zeSeveru se už postarali o to, aby na mladého muženečekaly na Jihu žádné zvláštní vyhlídky. A tak si možnávybereš spisovatelské povolání, jak si ho teď vybírá tolikjižních džentlmenů i dam, a jednou si možná na tohlevzpomeneš a napíšeš o tom. To už asi budeš ženatý atvoje

žena snad bude potřebovat nové šaty nebo do domu novékřeslo, a ty můžeš o tomhle napsat a nabídnout točasopisům. Možná že si pak dokonce vlídně vzpomenešna tu stařenu, kvůli které jsi musel sedět celé dopoledneuvnitř v domě a poslouchat řeči o lidech a událostech,kterým jsi sám měl to štěstí uniknout, ačkoli jsi toužil býtvenku mezi mladými přáteli, stejně starými jako ty.“

„Ano prosím,“ řekl Quentin. Jenže ona to nemyslí doopravdy, pomyslel si.

To protože chce, aby se to vyprávělo. Bylo tehdy ještěstále brzo. Měl dosud v kapse lístek, který mu těsněpřed polednem podal malý černošský chlapeca ve kterém ho žádala, aby ji přišel navštívit – strojenou,upjatě formální žá- dost, která byla vlastně předvoláním,téměř jako by z jiného světa – podivný starodávný aršíkstarobylého dobrého dopisního papíru, popsaného úhled-ným vybledlým sevřeným rukopisem, na němž v úžasunad tou žádostí od ženy, která je třikrát starší než on a skterou se zná odjakživa, aniž s ní pro-mluvil sto slov, nebo snad vlivem té okolnosti, že mu bylojenom dvacet let, nepoznal, že odhaluje chladnou,nesmiřitelnou a dokonce nelítostnou pova- hu. Vyhovělihned po obědě, ušel v suchém, prašném žáru začátkuzáří tupůl míle mezi svým a jejím domovem, a tak vstoupil dotoho domu. I ten byl jaksi menší, než byly jeho skutečnérozměry – byl jednopatrový – nenatřený a trochu sešlý, apřece na něm bylo něco, měl v sobě něco chmurněvytrvalého, jako by byl stejně jako ona vznikl proto, aby sehodil a zapadal do světa po všech stránkách poněkudmenšího, než ve kterém se nachází. Tady v temné chodběse zavřenými okenicemi, kde bylo ještě parněji nežvenku, jako by byly uvězněny jako v hrobce všechnyvzdechy pomalého a horkem zasaženého času, který se zatěch čtyřicet pět let stále opakoval, čekala postavička včerných šatech, které ani nezašustily, sinalý trojúhelník

krajek na zápěstí a na krku, nejasný obličej, který kněmu vzhlížel se zahloubaným, naléhavým a dychtivýmvýrazem, aby ho mohla pozvat dál.

To protože ona chce, aby se to vyprávělo, pomyslel si, aby si to lidé, které ona

nikdy nespatří a jejichž jména nikdy neuslyší a kteří nikdyneslyšeli její jméno ani nespat- řili její obličej, přečtli akonečně se dověděli, proč nás Bůh nechal prohrát válku:že jenom krví našich mužů a slzami našich žen mohl Bůhzastavit toho démona a vyhladit jeho jméno a plémě zpovrchu zemského. Pak téměř okamžitě usoudil, že anitohle ne- byl důvod, proč mu poslala ten lístek, a když jejposlala, proč jemu, neboť jestliže jenom chtěla, aby se tovyprávělo, sepsalo a dokonce i vytisklo, neby- la by si sempotřebovala nikoho zvát – žena, která si dokonce už zamladých let jeho (Quentinova) otce získala jménobásnířské laureátky města a okresu tím, že z jakési trpkéa nesmiřitelné výhrady neporaženosti posílala okresnímnovinám pro jejich přísné a skrovné odběratele básně,ódy, chvalozpěvy a epitafy.

Trvalo ještě tři hodiny, než se dozvěděl, proč pro něho poslala, proto-

že část toho, první část toho, Quentin už znal. Byla to částjeho dvacetiletého dědictví, kdy dýchal týž vzduch aslýchal svého otce vyprávět o tom člověku

Sutpenovi; část městského – jeffersonského –osmdesátiletého dědictví stejného vzduchu, jaký ten mužsám dýchal, mezi tímto zářijovým odpoled- nem roku1909 a tím nedělním dopolednem v červnu roku 1833, kdypoprvé přijel do města odněkud z nepoznatelné minulostia získal půdu, aniž kdo vě- děl jak, a zřejmě z ničeho sipostavil dům, své panské sídlo, oženil se s Elle- nouColdfieldovou a zplodil dvě děti – syna, jenž učinil vdovoudceru, která se ještě nestala nevěstou – a tak dovršil svoupřiřčenou životní dráhu až k ná- silnému (slečnaColdfieldová by aspoň řekla, že spravedlivému) konci.Quen- tin s tím vyrůstal; sama jména byla navzájemzaměnitelná a bylo jich téměř nesčetné množství.Zaplňovala jeho dětství; i samo jeho tělo bylo pustou síní sozvěnami zvučných poražených jmen; nebyl bytostí,jednotkou, byl celým soustátím. Byl kasárnami, plnýmitvrdošíjných, dozadu zahleděných přízraků, které se ještěstále zotavovaly, i po čtyřiceti třech letech, z horečky,která vy- léčila tu chorobu, probouzely se z té horečky,aniž vůbec věděly, že to, proti čemu bojovaly, byla samahorečka a ne choroba, ohlížely se s tvrdošíjnou ne-poddajností dozadu za tu horečku a s opravdovou lítostína tu chorobu, ze- sláblé horečkou, a přece vyléčené zchoroby, a ani si neuvědomovaly, že ta svoboda jesvoboda bezmocnosti.

(„Ale proč mi to má vyprávět?“ řekl svému otci ten večer, když se vrá-

til domů, poté co ho konečně propustila a on jí slíbil,že se pro ni vrátí s bryčkou; proč mi to má vyprávět? Coje mi po tom, že zemská kůra neboco vlastně ho mělo konečně už dost a obrátilo se to azničilo ho? Co je mi po tom, jestli to zničilo i její rodinu?Jednou se to obrátí a zničí nás to všecky, ať se užjmenujeme Sutpen nebo Coldfield nebo ne.“

Pan Compson si povzdychl. „Před lety jsme tady naJihu dělali ze

svých žen dámy. Pak přišla válka a proměnila dámy v

přízraky. A tak co jiného nám zbývá, když jsmedžentlmeni, než jim naslouchat, když k nám mluví jakopřízraky?“ Pak řekl, „Chceš znát pravý důvod, proč sivybrala te- be?“ Seděli po večeři na verandě a čekali,až nastane čas, který si slečna Coldfieldová určila, abypro ni Quentin zajel. „To proto, že bude potřebovatněkoho, kdo by jel s ní – muže, džentlmena, a přeceněkoho ještě dost mla- dého, aby udělal, co si ona přeje, aaby to udělal, jak si ona přeje. A vybrala si tebe, protožetvůj dědeček měl nejblíže k tomu, aby byl Sutpenovýmpříte- lem, pokud vůbec nějakého v tomhle okrese měl, aona se nejspíš domnívá, že snad Sutpen pověděl tvémudědečkovi něco o sobě a o ní, o tom zasnou- bení, kterénezasnubovalo, a o slibu, který nezavazoval. Snaddokonce pově- děl tvému dědečkovi, proč nakonec odmítlase za něho provdat. A že to tvůj dědeček snad povědělmně a já jsem to snad pověděl tobě. A tak v jistémsmyslu ta záležitost, ať už se tam venku dneska večerpřihodí cokoli, zůstane ještě pořád v rodině; to tajemství,ten kostlivec (jestli je to kostlivec), ještě pořád zůstanedoma v komoře. Ona se snad domnívá, že kdybynebylo přátelství tvého dědečka, Sutpen by se tu nebylnikdy uchytil, a že kdyby se nebyl takhle uchytil, nebylby se mohl oženit s Ellenou. A tak ti možná

přičítá trochu dědičné zodpovědnosti za to, co kvůliněmu potkalo ji a její rodinu.“)

Ať už si ho vybrala z jakéhokoli důvodu, ať už to bylo tohle nebo ne,

Quentin si pomyslel, že dopátrat se toho trvá dlouho.Mezitím jako by v obráceném poměru k tomuztrácejícímu se hlasu vyvolaný přízrak muže,kterému nemohla ani odpustit, ani se pomstít, začalnabývat téměř jakési hmotnosti, trvalosti. Ten přízrakobklopující se a ohrazený svou pekelnou emanací, svouaurou neznovuzrození, dumal (dumal, myslel, byl zřejměna- dán vnímavostí, jako by, ačkoli oloupen o klid –přičemž však odolával úna-vě – o klid, který mu odmítla dát, byl přece neodvolatelněmimo dosah jejích možností mu ublížit nebo uškodit) takpokojně a už neškodně a dokonce ani příliš pozorně – tapohádkově lidožroutská postava, jak hlas slečny Cold-fieldové zněl dál, rozvinula ze sebe Quentinovi předočima ty dvě zpola po- hádkové lidožroutské děti,přičemž ti tři tvořili neurčité pozadí pro tohočtvrtého. To byla matka, mrtvá sestra Ellen: tatoNioba bez slz, která v jakémsi děsivém snu otěhotněla stím démonem, která se i za svého života pohybovala bezživota a trápila se bez pláče a která teď měla výrazpokojnéa nevědomé bezútěšnosti, ne jako by byla buď přežilaostatní, nebo zemřela první, ale jako by nebyla vůbecnikdy žila. Quentin jakoby je viděl, ty čtyři seskupené vkonvenční dobové rodinné skupince s formální a neživouob- řadností, a teď je viděl, jako by viděl přímo tuvybledající starodávnou foto- grafii, zvětšenou apověšenou na stěně za tím hlasem a nad tím, ale jejichzdejší přítomnost si mluvčí toho hlasu dokonce anineuvědomovala, jako by byla slečna Coldfieldová tentopokoj ještě nikdy předtím nespatřila – obraz, skupinku,která i Quentinovi připadala podivná, rozporná a bizarní;ne dost pochopitelná, ne (dokonce i pro dvacetiletého)dost normální – skupinku, jejíž poslední člen zemřel před

pětadvaceti lety a první člen před padesáti, vy- volanouteď z dusného temna mrtvého domu mezi ponuře anesmiřitelně neúprosnou stařenou a trpně podrážděnýmdvacetiletým mladíkem, který si říkal i do toho hlasu,Možná že člověk musí některé lidi strašně dobře znát, abyje mi- loval, ale když člověk některé lidi nenávidí čtyřicettří léta, pozná je strašně dobře, a tak je to možná lépe,možná že je to tak skvělé, protože po čtyřiceti třechletech člověka už nemohou překvapit ani ho přílišuspokojit, nebo příliš rozzuřit. A možná že to (ten hlas,to vyprávění, ten nevěřící a nesnesitelný úžas) dokoncekdysi bývalo hla- sitým pláčem, pomyslel si Quentin, kdysidávno, kdy ještě byla mladá dívka – která mladě anezkrotně ničeho neželela a obviňovala slepé okolnosti abru- tální události; ale už ne: teď jenom to osamělé azmařené tělo stařeny, které se na čtyřicet tři létaopevnilo v té staré pohaně, v té staré neúprosnosti, roz-hořčené a zrazené závěrečnou a vrcholnou urážkou,kterou byla Sutpenova smrt:

„Nebyl to džentlmen. Nebyl to ani džentlmen. Přijel sem na koni, se

dvěma pistolemi a se jménem, které vůbec nikdo předtím neslyšel a o kterém

nikdo s jistotou nevěděl, že je to jeho pravé jméno, stejnějako nikdo nevě- děl, že je jeho ten kůň nebo i pistole, ahledal nějaké místo, kam by se ukryl,a yoknapatawphaský okres mu to místo poskytl. Hledalzáštitu mužů dobré-ho jména, aby se tím zabarikádoval před jinými cizinci,kteří později třeba přijedou zase hledat jeho, a Jeffersonmu to dal. Dále potřeboval úctyhod-nost, záštitu počestné ženy, aby i vůči mužům, kteří muposkytli ochranu, zajistil své postavení tohonevyhnutelného dne a hodiny, kdy dokonce i oni budoumuset v opovržení, v hrůze a v rozhořčení proti němupovstat; a to mu poskytl můj a Ellenin otec. Ne, já Ellenunehájím: byla to zaslepená ro-mantická hlupačka, která pokud měla něco na omluvu,pak jenom mládí a nezkušenost; zaslepená romantickáhlupačka, pak později zaslepená ženská a mateřskáhlupačka, když už neměla na omluvu ani mládí, aninezkušenost, když ležela na smrtelné posteli v domě,který vyměnila za svou hrdost i za duševní klid, a mělatam jenom dceru, která už byla něčím jako vdovou, anižkdy byla nevěstou, a měla se stát za tři roky jaksepatřívdovou, aniž předtím byla vůbec něčím, a syna, jenžzavrhl i sám krov, pod kterým se narodil a ke kterému,než zmizel nadobro, se vrátil už jenom jednou, a tojako vraha skoro bratrovrah; a on, zloduch, padouch a ďábel,bojoval ve Virgínii, kde byla největší naděje pod sluncem,že se ho země zbaví a on zmizí z jejího po- vrchu, jenže jakEllen, tak i já jsme věděly, že se vrátí, že to by muselinejdří- ve padnout všichni vojáci našich armád, než sikulka nebo dělová koule najde jeho; a byla jsem tu jenomjá, ještě děcko, děcko, nezapomeň, o čtyři léta mladšínež dokonce i ta neteř, kterou, jak mě Ellen žádala, jsemměla zachrá- nit, děcko, na které se Ellen obrátila seslovy, ,Ochraňuj ji. Ochraňuj aspoň Judith.‘ Ano,zaslepená romantická hlupačka, která ani neměla tustomílovou plantáž, jež zřejmě udělala dojem na našeho

otce, ani ten veliký dům, ani po- nětí o těch otrocích vedne v noci po ruce, což smiřovalo její tetu, nechci říciudělalo na ni dojem. Ne: jenom obličej muže, který jaksidokázal chovat se nadutě i na koni, se dvěma pistolemi ase stádem divokých zvířat, která ulovil docela sám,protože byl silnější v nebezpečí, než dokonce i oni byli vkdoví- jakém pohanském místě, odkud uprchl, a s tímfrancouzským architektem, který vypadal, jako by ho byliulovili a chytili zase ti černoši – muže, který sem uprchla skryl se, schoval se za úctyhodnost, za těch sto mil půdy,kterou sebral, nikdo neví jak, kmeni nevědomých Indiánů,a za dům tak veliký jako okresní budova, kde bydlel potři roky bez jediného okna nebo dveří nebo postele, apřece tomu říkal Sutpenova stovka, jako by to bylokrálovské léno v nezcizitelném majetku po pradědečkovi– domov, postavení: manželka a rodina, které potřebovalke svému úkrytu a které proto přijal spolu s ostat- nímistránkami úctyhodnosti, jako by byl z nezbytnosti přijalnepohodlné a dokonce bolestné hloží a trní v nějakéhouštině, kdyby mu ta houština mohla poskytnouthledanou ochranu.

Ne: dokonce ani džentlmen. Sňatek s Ellenou a ani sňatek s deseti tisí- ci takových Ellen z něho nemohl udělat džentlmena. Ne že by byl toužil se

jím stát nebo dokonce být za něho považován. Ne.To nebylo třeba, neboť potřeboval jenom Ellenino jméno ajméno našeho otce na oddacím listě (ne- bo na kterémkolijiném dekretu na úctyhodnost), aby se na to lidé mohlipodívat a přečíst si to, stejně jako by byl potřebovalpodpis našeho otce (ne- bo kteréhokoli jiného mužedobrého jména) na své vlastní směnce, protože náš otecvěděl, kdo byl v Tennessee jeho otec a kdo byl ve Virgíniijeho dě- deček, a naši sousedé a lidé, mezi kterými jsmežili, věděli, že to víme, a my jsme věděli, že oni vědí, žeto víme, a my jsme věděli, že by nám uvěřili, z koho aodkud pochází, i kdybychom byli lhali, stejně jako by bylokomukoli stačilo jednou se na něho podívat, aby poznal, želže, pokud jde o to, z koho, odkud a proč pochází, a to užz té pouhé skutečnosti, že by to byl zřejmě muselodmítnout vůbec říci. A právě skutečnost, že si muselzvolit úctyhod- nost, za čím by se skryl, dostatečnědokazovala (jestliže někdo potřeboval ještě nějakýdůkaz), že to, z čeho uprchl, musel být nějaký opakúctyhodnos- ti, příliš temný, než aby se o něm dalomluvit. Protože byl příliš mladý. Bylo mu teprvepětadvacet let, a pětadvacetiletý muž nepodstupujedobrovolně svízele a strádání spojené s mýcenímpanenské půdy a se zakládáním plantáže v novém krajijenom pro peníze; aspoň ne mladý muž bez jakékoliminulosti, o které by se mu zřejmě chtělo vykládat vroce 1833 ve státě Mississippi s řekou plnou parníkůnaložených opilými hlupáky, kteří jsou pokryti brilian- ty ajsou ochotni promarnit v hazardu svou bavlnu a otroky,ještě než loď dopluje do New Orleansu – aspoň ne, kdyžtohle všechno je tak blízko, že tam lze dojet za jednu nocusilovné jízdy, a jedinou nevýhodu nebo překážkuznamenají jiní padouši nebo riziko, že ho vysadí z lodi napísčinu uprostřed řeky, a v nejhorším případě konopná

oprátka. A nebyl to mladší syn vyslaný z nějakéhopoklidného kraje, jako je Virgínie nebo Karolína, snadbytečnými otroky, aby zabral půdu, protože každémustačilo podívat se na ty jeho čer- nochy, aby poznal, že ikdyby přišli (a asi přišli) z mnohem staršího kraje, než jeVirgínie nebo Karolína, nebyl to poklidný kraj. Akaždému by stačilo po- hlédnout mu jenom jednou dotváře a byl by poznal, že by si byl zvolil tu ře- ku adokonce i tu nepochybnou konopnou oprátku k tomu, abypodnikl to, co podnikl, i kdyby byl věděl, že najde ukrytézlato, které na něho bude čekat přímo na té půdě, cokoupil.

Ne. Nehájím Ellenu o nic více, než hájím sebe.Dokonce sebe hájím méně, protože jsem na to měladvacet let, abych ho pozorovala, kdežto Ellen jich mělajenom pět. A dokonce ani těch pět let na to, aby hoviděla, ale jenom aby slyšela z druhé ruky, co dělá, a toani polovinu z toho, neboť o polovině z toho, co v těchpěti letech skutečně dělal, zřejmě nikdo nevěděla polovinu z toho zbytku by byl žádný muž neopakovalvdané ženě, natož- pak mladé dívce; přijel sem a postaralse o atrakci, která trvala pět let, a Je- fferson mu zaplatilza to pobavení tím, že ho aspoň kryl natolik, že nevyprá-věl ženským členkám svých domácností, co dělá. Ale jájsem ho mohla pozo- rovat po celý svůj život, neboť zdůvodu, který nebesa nepovažovala za

vhodné prozradit, bylo zřejmě stanoveno osudem, abymůj život skončil jednoho dubnového odpoledne předčtyřiceti třemi lety, jelikož nikdo, kdo snad měl tak málo,co by mohl nazývat životem, jako jsem až do té doby bylajá, by byl už nenazval životem to, co jsem měla od tédoby. Viděla jsem, co potkalo Ellenu, mou sestru. Vidělajsem ji téměř jako řeholnici, sledující, jak vyrůstají ty dvěk záhubě určené děti, které nemohla zachránit. Vidělajsem, jakou cenu zaplatila za ten dům a za tu hrdost;viděla jsem, jak osobní směn- ky za tu hrdost, spokojenosta klid a za to všechno, co stvrdila svým podpi- sem, kdyžten večer vstoupila do kostela, začínají být postupněsplatné. Viděla jsem, jak se bez důvodu a zdůvodnění abez sebemenší omluvy zaka- zuje Judithin sňatek; vidělajsem, jak Ellen umírá a nemá se na koho jiného obrátitnež na mne, dítě, se žádostí, abych ochraňovala její zbyléděti; viděla jsem, jak Henry zavrhuje svůj domov asynovské právo a pak se vrací a takřka vrházkrvavenou mrtvolu milého své sestry na lem jejichsvatebních šatů; viděla jsem, jak se ten muž vrací –pramen a koruna toho zla, které přečkalo všechny svéoběti – on, který zplodil dvě děti, aby nejen zničilojedno druhé i jeho rod, ale stejně tak i můj rod, a přecejsem byla ochotna se za něho provdat.

Ne. Já se nehájím. Neomlouvám se svým mládím, neboť který tvor na

Jihu od roku 1861, muž, žena, negr nebo mezek, měl časnebo příležitost ne pouze být mlád, ale slyšet, co toznamená být mlád, od těch, kteří na to časnebo příležitost měli? Neomlouvám se jeho blízkostí:skutečností, že jsem já, mladá žena ve věku na vdavky av době, kdy většina mladých mužů, které bych normálněznala, padli na bojištích v prohraných bitvách, žila po dvaro- ky pod jednou střechou s ním. Neomlouvám sehmotnou tísní: tím, že jako sirotek, žena a nuzačka jsem

se přirozeně obrátila ne pro ochranu, ale opravdu kvůlijídlu na své jediné příbuzné: na rodinu své zemřelésestry: jen ať mě někdo haní, dvacetiletého sirotka,mladou ženu bez prostředků, která měla toužit nejenospravedlnit své postavení, ale i obhájit čest rodiny, jejížženy měly vždy neotřesitelně dobré jméno, tím, žepřijme čestnou nabídku k sňatku od muže, od kteréhobyla nucena se nechat živit. A co hlavního, já seneomlouvám sama sebou: mladou ženou, vynořující se zpohromy, která ji připravila o rodiče, bezpečí a o všechnoostatní, mladou ženou, která viděla, jak všechno, co proni znamená život, se rozpadá v trosky kolem nohouněkolika postav, které měly podobu mužů, ale jména avelikost legendárních hrdinů – mladou ženou, říkám,donucenou každého dne a každou hodinou se stýkat sjedním z těch mužů, který přes to, čím snad kdysi byl, apřes to, co se o něm mohla domnívat nebo dokonce vědět,po čtyři roky čestně bojoval za půdu a tradice země, vekteré se narodila. A muže, který tohle udělal, i když jeto poskvrněný ničema, měl v jejích očích, i když jenomspojitostí s těmi legendárními hrdiny, též jejich velikost apodobu, a teď se také vyno- řoval z té pohromy, kterouvytrpěla, nemaje se s čím posta vit proti tomu, cobudoucnost Jihu přinášela, než s holýma rukama amečem, který aspoň nikdy

nevydal, a s pochvalou za statečnost od poraženéhovrchního velitele. Och ano, byl statečný. To jsem nikdynepopírala. Ale že naše věc, sám náš život a budoucínaděje a ztracená hrdost, měla být vražena na vážky stakovými muži, aby ji podepřeli – s muži nebojácnými asilnými, ale bez slitování a cti. Jaký div, že nebesa náspovažovala za zralé na porážku?“

„To prosím ne,“ řekl Quentin.„Ale že to musel být náš otec, můj a Ellenin otec, z

těch všech, které znal, z těch všech, kteří jezdili tamven, popíjeli s ním a hazardně hráli a dívali se, jakzápasí s těmi divokými černochy, a jejichž dcery by bylsnaddokonce mohl vyhrát v kartách. Že to musel být náš otec.Jak mohl navázat styky s naším tatínkem, na jakémpodkladě; co tu mohlo být kromě běžné dvou mužů, kteříse potkají na ulici, mezi muže, který přišel odnikud nebosi netroufal povědět odkud, a naším otcem; co mohlo býtmezi takovým mu- žem a tatínkem – členem finančníkomise metodistické církve, obchodníkem,který nebyl bohatý a který nejenže nemohl udělat vůbecnic pod sluncem, čím by posílil jeho situaci nebo vyhlídky,ale nemohl ani při největším rozletu fantazie mít něco, coby byl on potřeboval, třeba i něco sebraného na ulici –mužem, který neměl ani půdu, ani otroky, až na dvěslužky v domácnosti, které osvobodil, jakmile je získal,koupil, který ani nepil, ani nelovil, ani nehrál hazardníhry – co jenom mohlo být mezi ním a muže, o kterém sjis- totou vím, že navštívil v Jeffersonu nějaký kosteljenom třikrát v životě – jednou, když poprvé spatřilEllenu, jednou, když měli zkoušku svatby, a jednou,když ji slavili – mužem, na kterého každému stačilo sepodívat, aby poznal, že i když teď zřejmě žádné penízenemá, je zvyklý mít peníze a za- mýšlí je zase mít anedělal by si žádné skrupule, jak si je opatří – tím mužem,který objevil v kostele Ellenu. V kostele, pomysli, jako by

na naší rodině ležel zlý osud a kletba a sám Bůh se staral,aby se ta kletba splnila a vykonala až do poslední kapky.Ano, zlý osud a kletba na Jihu a na naší rodině, jako by sebyl některý náš předek rozhodl usadit své potomstvo napůdě určené k zlému osudu a už jím prokleté, i když tukletbu před dávnými lety nepřivolala naše rodina,předkové našeho otce, a spíše je nebesa donutila usaditse v té už prokleté zemi a čase. A tak dokonce ani já,dítě ještě příliš mladé na to, aby vědělo více než to,třebaže Ellen byla moje sestra a Henry a Judith můj syno-vec a neteř, jsem tam nesměla jezdit, pokud se mnounebyl tatínek nebo teta, a nesměla jsem si vůbec hrát sHenrym a Judith, leda v domě (a to ne proto, že jsem bylao čtyři roky mladší než Judith a o šest let mladší nežHenry: cožpak se právě na mne Ellen neobrátila, a neřekla,Ochraňuj je‘?) – dokonce i já jsem se často v duchu ptala,co náš otec nebo jeho otec asi provedli, než se otec oženils naší matkou, abychom to musely Ellen a já odpykat aani jedna z nás na to nestačila sama; jaký spáchali zločin,že naše rodina zůstala prokletá a stala se nástrojemzkázy nejen pro toho muže, ale i nás samot- ných.“

„Ano prosím,“ řekl Quentin.

„Ano,“ řekl ten ponurý tichý hlas za nehybnýmtrojúhelníkem šerých krajek; a teď jako by Quentinviděl, jak se mezi těmi zadumanými důstojnýmizjeveními odděluje postava děvčátka v úpravnýchsukénkách a v kalhotách až po kotníky, s hladkýmiúpravnými a hezkými copy, děvčátko z toho mrtvéhočasu. Jako by stála, číhala za pěkným tyčkovýmplotem, který ohrazoval malý, nevlídně měšťanskýdvorek nebo trávník, a vyhlížela na ten ať užkdovíjak pohádkově lidožroutský svět té tichémaloměstské ulice s výrazem dětí, které se narodilyrodičům příliš starým a jsou odsouzeny pozorovatvšechno lidské chování médiem složitých azbytečných pošetilostí dospělých – s výrazemkasandrovským, neveselým a hluboce a přísněprorockým v naprostém ne- poměru k skutečnémuvěku dokonce i u dítěte, které nikdy nebylo mladé.

„Protože jsem se narodila příliš pozdě – dítě, kterémupodle zaslechnutýchhovorů dospělých obličeje z nějaké pohádky olidožroutech, vyprávěné mezivečeří a odchodem do postýlky, ještě dávno před tím, nežjsem byla dost sta- rá nebo dost velká, abych si s nimisměla hrát, a přece se na to dítě musela moje sestranakonec obrátit, když ležela na smrtelné posteli a jednoz těch dětí zmizelo a bylo odsouzeno stát se vrahem adruhé bylo odsouzeno stát se vdovou, ještě než se vůbecstalo nevěstou, a řekla, ,Aspoň ji ochraňuj. Za- chraňaspoň Judith.‘ Byla jsem dítě, a přece to dítě byloobdařeno instinktem, aby odpovědělo něco, co by staršílidé ve své zralé moudrosti zřejmě nemoh- li odpovědět.,Ochraňovat ji? Před kým a před čím? On je už přivedl nasvět: dál už jim nepotřebuje ubližovat. To před sebousamými potřebují ochranu.‘ “

Zdálo se mu, že je více hodin, než ve skutečnosti

bylo; zdálo se mu, že je už hodně hodin, a přece žlutéjizvy slunečního světla s vířícími částečkamiprachu netvořily o nic výše své mříže na té nepostižitelnéchmurné zdi, která byla mezi nimi; slunce jako by se bylosotva pohnulo na obloze. Připadalo to (ten hovor, tovyprávění), připadalo to (jemu, Quentinovi), jako by natom bylo něco snového, co se vysmívá logice a rozumu aco, jak spáč ví, se muse- lo přihodit, mrtvě narozené aúplné, ve vteřině, jenže právě to, na čem to musízáviset, aby to přimělo spícího (pravděpodobnost) ktomu, aby tomu uvěřil – hrůza nebo radost nebo úžas –závisí tak naprosto na formálním uznání a přijetíuplynulého a ještě stále plynoucího času jako hudba nebovy- tištěný příběh. „Ano. Narodila jsem se příliš pozdě.Byla jsem dítě, které si pamatovalo ty tři obličeje (a takéten jeho), jak je poprvé spatřilo v tom kočá- ře to prvnínedělní dopoledne, kdy si tohle město konečněuvědomilo, že si ze silnice od Sutpenovy stovky kekostelu udělal dostihovou dráhu. Byly mi tenkrát tři rokya nepochybně jsem je viděla už dříve; jistě jsem je viděla.Ale nepamatuju se na to. Dokonce se ani nepamatuju, žejsem Ellenu před tou nedělí někdy spatřila. Jako by seteď sestra, na které jsem nikdy nespočinula očima akterá ještě před mým narozením zmizela v pevnostinějakého lido- žrouta nebo džina, vrátila na jedinýpovolený den do světa, který opustila, a já jsem bylatříleté dítě, které kvůli tomu časně probudili,oblékli

a nakadeřili jako na vánoce, dokonce kvůli něčemuvážnějšímu než vánoce, neboť teď a konečně teď tenhlelidožrout nebo džin přivolil, že kvůli své že- ně a dětempůjde do kostela, aby jim aspoň dovolil přiblížit se nadosah spa- sení, aby poskytl Elleně aspoň jednupříležitost zápasit s ním o duše těchto dětí na bojišti, kdeji budou podporovat nejen nebesa, ale i její rodina a lidé jíblízcí; ano, dokonce se na tu chvíli podrobovalvykoupení; nebo když snad ne, aspoň se na ten okamžikchoval rytířsky, i když ještě stále nesmířený s Bohem.Právě to jsem očekávala. Právě to jsem viděla, když jsemstála tam před kostelem mezi tatínkem a naší tetoua čekala jsem, až přijede z dvanáctimílové dálky tenkočár. A i když jsem jistě viděla Ellenu a děti už předtím,takovýhle je obraz mého prvního pohledu na ně, který siodnesu do hrobu: záblesk kočáru jako předvoj tornáda a vněm Ellenin vysoký bílý obli- čej a po jejím boku ty dvěminiaturní kopie jeho obličeje, na kozlíku obličej a zubydivokého černocha, který dělal kočího, a on, jeho obličejbyl přesně takový jako obličej toho černocha, až na zuby(a to nepochybně proto, že měl vousy) – všechno to vdunění a zběsilosti koní s divokýma očima, v trysku a vprachu.

Och ano, byla spousta takových, kdo ho naváděli,pomáhali mu udělat z toho koňský dostih; v neděli v desethodin dopoledne se ten kočár přihnal na dvou kolech ažk samým dveřím kostela, ten divoký černoch ve svýchkřesťanských šatech vypadal přesně tak jako cirkusovýtygr v plátěném plášti a v cylindru, Ellen neměla vobličeji ani kapku krve a držela obě děti, které neplakalya ani nepotřebovaly držet, seděly každé po jednom jejímboku také naprosto nehybně a kterým se v obličejizračila dětinská zvrhlost, již jsme tenkrát dost dobřenechápali. Och ano, byla tam spousta takových, kteří mu

pomáhali a naváděli ho; dokonce ani on nemohluspořádat koňský dostih, aby s ním někdo nezávodil.Protože ho nezadrželo ani veřejné mínění, a do- konce anity muže, kteří snad měli v kočárech ženy a děti a jejichžženy a děti mohly být přejety a shozeny do příkopu: tosám duchovní promluvil jménem žen z Jeffersonu a zyoknapatawphaského okresu. A tak on sám přestal choditdo kostela; teď už bývaly v neděli dopoledne v kočářejenom Ellen a děti, a tak jsme teď věděli, že aspoň užnedojde k sázkám, neboť nikdo nepoznal, zdali to jeskutečný dostih nebo není, jelikož teď, když tam chyběljeho obličej, byl tam jenom zcela nevyzpytatelný obličejtoho divokého čer- nocha s trochu se lesknoucími zuby, atak jsme teď nemohli poznat, zdali je to dostih, nebosplašený kůň, a jestliže byla nějaká vítězosláva, pak sezračila dvanáct mil odtud na Sutpenově stovce v obličeji,který to ani nepotřeboval vidět nebo být při tom. To teďten černoch, když předjížděl jiný kočár, pro- mlouval i najeho spřežení stejně jako na své vlastní – něco beze slov,co asi nepotřebovalo slova, tím jazykem, s kterým spali vtom bahnitém močálu a který si sem přinesli zkdovíjakého temného močálu, kde je Sutpen našel aodkud je sem přivezl – prach, dunění, když se kočárpřiřítil ke dveřím kos- tela, zatímco se ženy a děti předkočárem rozprchávaly a ječely a muži popa-

dali opratě svého spřežení. A ten černoch nechalEllenu a děti u dveří vy- stoupit a zatočil s kočárem doháje, kde se přivazovali koně, a mlátil koně za to, že seplašili; našel se dokonce hlupák, který se jednou pokusilzasáhnout, ale černoch se na něho osopil se zdviženouholí, trochu vycenil zuby a řekl,,Pán říct; já udělat. Vy říctpánovi. ‘

Ano. Před nimi; před nimi samými. A tentokrát todokonce nebyl ani duchovní. Byla to Ellen. Naše tetahovořila s tatínkem a já jsem tam vešla a teta řekla,,Běž si někam hrát,‘ ačkoli i kdybych byla vůbec nicneslyšela dveřmi, byla bych po nich mohla opakovat tenrozhovor: ,Tvoje dcera, tvojevlastní dcera,‘ řekla teta; a tatínek: ,Ano. Je to mojedcera. Až bude chtít, abych zakročil, tak mě o to požádásama.‘ Protože tuhle neděli, když Ellen vyšla s dětmi zhlavního vchodu, nečekal na ni ten kočár, čekala tamEllenina bryčka se starou mírnou klisnou, s kterou Ellenjezdila, a s čeledínem, kterého Sutpen koupil, abynahradil toho divokého černocha. Ale sotva Ju-dith pohlédla na tu bryčku, uvědomila si, co toznamená, a začala vřískat a vřískala a kopala, ještě kdyžji odnášeli zase zpátky do domu a ukládali do postele.Ne, on při tom nebyl. Ani netvrdím, že za záclonou vokně číhalnějaký vítězoslavný obličej. Byl by asi užasl jako my,neboť jsme si teď všichni uvědomovali, že jsme sesetkali s něčím více než s dětským vzteká- ním nebodokonce s hysterií: že jeho obličej byl v tom kočáře pocelou tu dobu; že to Judith, šestileté děvčátko,podněcovala a opravňovala toho čer- nocha, aby nechávalspřežení plašit. Ne, Henry, víš, ne chlapec, když i to bybylo dost provokovalo, ale Judith, děvče.

Jakmile jsme to odpoledne tatínek a já vjeli do těchvrat a přijížděli jsme cestou k domu, cítila jsem to. Jakoby někde v tom nedělním odpoled-

ním klidu a míru ještě stále existovalo vřískání tohodítěte, prodlévalo už ne jako zvuk, ale jako něco, co slyšíkůže, co slyší vlasy na hlavě. Ale já jsem se hnednezeptala. Byly mi tehdy teprve čtyři roky; seděla jsem vbryčce vedle tatínka, jak jsem stála mezi ním a našítetou před kostelem tu první neděli, když mě nastrojili,abych se šla poprvé podívat na svou sestru a svého synov-ce a neteř, a dívala jsem se na ten dům. Byla jsem v němovšem už také dříve, ale už když jsem jej viděla poprvé,pokud se pamatuju, jako bych věděla, jak bude vypadat,stejně jako bych už byla věděla, jak budou vypadatEllen, Judith a Henry, ještě než jsem je spatřila v době,kdy, jak jsem si vždycky vzpomínala, jsem je uvidělapoprvé. Ne, nezeptala jsem se ani tehdy, ale jenom jsemse dívala na ten rozlehlý tichý dům a řekla jsem, ,Vekterém po- koji stůně Judith, tatínku?‘ s tou klidnoudětskou schopností uznat něco ne- vysvětlitelného, ačkoliteď vím, že dokonce i tenkrát jsem se divila, co Judithspatřila, když vyšla ze dveří a našla tam místo tohokočáru bryčku a místo toho divocha krotkého čeledína; cospatřila v té bryčce, která pro nás ostatní vypadala taknevinně – nebo co horšího, co jí tam chybělo, kdyžuviděla bryčku a začala vřískat. Ano, bylo nehybnéhorké tiché nedělní odpoledne jako tohle dnešní;vzpomínám si ještě, jaké bylo v tom domě naprosté ticho,

když jsme vstoupili, z čehož jsem ihned poznala,jakmile jsme s tatínkem překročili práh, že tam není;jako bych v jakémsi téměř vševědoucím pře- svědčenívěděla, že tam nepotřebuje zůstat, aby se díval na svůjtriumf – a že ve srovnání s tím, co se ještě stane, tohle jejenom bezvýznamná věc, která ani pro nás nestojí za to,abychom si jí povšimli. Ano, ten tichý zšeřelý pokoj mělstažené rolety, u lůžka seděla černoška s vějířem aJudithin bledý obličej spočíval na polštáři pod rouškou skafrem a Judith spala, jak jsem se tehdy domnívala: snadto byl spánek nebo by se to dalo nazvat spánkem: aEllenin obličej byl bledý a klidný a tatínek řekl, ,Běž siněkde venku najít Henryho a požádej ho, aby si s tebouhrál, Roso,‘ a tak jsem zůstala stát hned za těmi tichýmidveřmi v tiché horní hale, protože jsem se bála iodtamtud odejít a protože jsem slyšela ten nedělněodpolední tichý dům hlasitěji než hromo- bití, hlasitěji neždokonce i vítězoslavný smích.

,Mysli na děti,‘ řekl tatínek.,Myslet?‘ řekla Ellen. ,A co dělám jiného? Co

jiného dělám, než že v noci ležím a nespím a myslímjenom na ně,‘ Ani tatínek, ani Ellen neřekli: Vrať sedomů. Ne: Tohle se přihodilo ještě dříve, než přišlo domódy napra-vovat naše chyby tím, že se k nim obrátíme zády autečeme. Byly to jenom ty dva tiché hlasy za těmilhostejnými dveřmi, hlasy, které jako by debatovaly oněčem, co vyšlo v nějakém časopise; a já, dítě stojícíhned u těch dveří, protože jsem se bála být tam, aleještě víc jsem se bála od toho odejít, stála jsem nehybněu dveří, jako bych se pokoušela splynout s tím tmavýmdře- vem a stát se neviditelnou jako chameleón, anaslouchala jsem živoucímu du- chu, bytosti toho domu,neboť do něho už vstoupilo něco z Ellenina života a dechustejně jako z jeho života a dechu a vydechovalo to v

dlouhých smíše- ných zvucích vítězství a zoufalství,vítězoslávy a hrůzy.

,Ty miluješ tohohle…‘ řekl tatínek.,Tatínku,‘ řekla Ellen. To bylo vše. Ale já jsem tehdy

viděla její obličej tak jasně, jak jej mohl vidět tatínek, abyl v něm stejný výraz, jaký se v němzračil v tom kočáře tu první neděli a další neděle. Pakpřišel sluha a řekl, že naše bryčka je připravená.

Ano. Před sebou samými. Ne před ním, ne přednikým, tak jako by je nikdo nemohl zachránit, ani onsám. Protože on nám teď ukázal, proč muten triumf ani nestál za to, aby mu věnoval pozornost.Ukázal to Elleně, totiž: ne mně. Já jsem tam nebyla;uplynulo už šest let, kdy jsem ho sotva spatřila. Našeteta už odešla a já jsem vedla tatínkovi domácnost. Snadtak jednou za rok jsme tam s tatínkem zajeli a poobědvalitam, a snad tak asi čty- řikrát do roka přijela Ellen sdětmi a strávily s námi den. On ne; pokud vím,od té doby co se oženil s Ellenou, už nikdy nevstoupil dotohoto domu. Byla jsem tehdy mladá, abych se domnívala,že tohle i v něm způsobil nějaký tvr- došíjný žhavý uhlíksvědomí, jestliže ne výčitky svědomí. Ale teď už tomurozumím lépe. Teď vím, že to bylo prostě proto, žejelikož mu tatínek po- skytl sňatkem s Ellenouúctyhodnost, teď už od tatínka nic jiného nepotře-

boval, a tak ho ani pouhá vděčnost, natožpak vnější zdánínemohlo donutit, aby se natolik vzdal vlastního potěšení,že by se zúčastnil rodinného oběda s příbuznými svéženy. A tak jsem je vídala zřídka. Už jsem neměla čas nahraní, i kdybych na to měla vůbec chuť. Nikdy jsem senenaučila hrát si a ne- věděla jsem, proč bych se to teďměla učit, i kdybych na to bývala měla čas.

A tak teď už uplynulo čest let, ačkoli to vlastněnebylo pro Ellenu žád- ným tajemstvím, neboť to zřejměprobíhalo už od té doby, co zatloukl pos- lední hřebík vdomě, přičemž jediný rozdíl mezi touto dobou a mezijeho mládeneckými lety spočíval v tom, že teďpřivazovali spřežení a osedlanékoně a mezky v háji za stájí, a tak přicházeli přespastvisko, kam nebylo z domu vidět. Protože jich tamjezdila ještě stále spousta; jako by byl Bůh nebo ďábelvyužil i jeho neřestí k tomu, aby obstaral pro uskutečněníté klet- by nad námi svědky nejen mezi nejlepšími lidmi,lidmi našeho druhu, ale i mezi sebrankou a chátrou,která by se nebyla mohla za žádných jinýchokolností ani přiblížit k domu, dokonce ani zezadu. Ano,Ellen a ty dvě děti byly samy v tom domě dvanáct mil odměsta, a tam pod kopcem ve stáji bylo vidět ve světlelucerny dutý čtverec tváří, po třech stranách obličeje apočtvrté straně černé, a uprostřed zápasili dva z jehodivokých černochů, zápa- sili nazí a ne tak, jak zápasíběloši, podle pravidle a se zbraněmi, ale jak zápasíčernoši, aby jeden druhého rychle a ošklivě poranil, aEllen to věděla nebo se domnívala, že to ví; ale to nebyloono. Přijala to – nesmířila se s tím: přijala to – jakoexistuje chvilka oddechu v pohaně, kdy ji člověk můžepřijmout skoro vděčně, neboť si může říci, Díky Bohu, toje všecko; teď už to aspoň všecko vím – myslela si to,ještě stále na tom lpěla, když ten večer vběhla do stáje,kde i ti muži, kteří se tam vkradli zezadu, před ní

ustoupili aspoň s trochou slušnosti, a Ellen nespatřiladvě černá zvířata, jak očekávala, že spatří, ale místonich jedno bílé a jedno černé, jak se obě až po pásnahá pokoušejí jedno druhému vydloubnout oči z důlků,jako by ta zvířata nejenže měla mít stejnou barvu pleti,ale ještě k tomu by měla být pokryta srstí. Ano. Zřejměpři určitých příležitostech, snad ke konci večera, tépodívané, jako slavné finále nebo snad jako věc pouhévražedné prozíravosti, aby si udržel svou nadvládu,autoritu, vystupoval sám do ringu k zápasu s některým zčernochů. Ano. Právě to Ellen uviděla: její manžel a otecjejích dětí tam stál po pás nahý, udýchaný a zkrvavený aten černoch se zřejmě právě zhroutil, ležel mu u nohou arovněž krvácel, až na to, že na černochovi to vypadalojenom mastnota nebo pot – Ellen běžela prostovlasá skopce dolů od domu a ještě zaslechla ten zvuk, vřískot,slyšela jej, zatímco ještě stále běžela tmou, a než divácipoznali, že je tu ona, slyšela jej dokonce ještě dříve, nežjednoho divá- ka napadlo říci, ,To je kůň,‘ pak ,Je to žena,‘a potom ,Proboha, to je dítě,‘ – vběhla dovnitř a diváciustoupili, aby mohla spatřit, jak se Henry vynořil mezičernochy, kteří ho drželi, vřískal a zvracel – nezastavilase, ani nepohlédla na obličeje, které před ní couvaly, kdyžpoklekla ve špinavé stáji, aby Henryho zvedla, a ani naHenryho se nedívala, ale na něho, jak tam stál a teďdokonce

cenil pod vousy zuby a jiný černoch mu otíral s tělahrubým pytlem krev. ,Já vím, že mě omluvíte panstvo,‘řekla Ellen. Ale ti už odcházeli, negři i běloši, kradli sezase ven, jako se vkradli dovnitř, a Ellen se na ně už aninedívala, ale klečela v prachu, zatímco se Henry k nítiskl a plakal, a on tam ještě stál, zatímco mu nějakýtřetí negr strkal jeho košili nebo kabát, jako by ten kabátbyla hůl a on had v kleci. ,Kde je Judith, Thomasi?‘ řeklaEllen.

,Judith?‘ řekl. Och ne, nelhal; jeho vlastní triumf ho překonal; uspěl ve

zlu ještě lépe, než mohl vůbec kdy doufat. ,Judith?Cožpak není v posteli?‘

,Nelži mi, Thomasi,‘ řekla Ellen. ,To chápu, že jsi sempřivedl Henry-

ho, aby tohle viděl, chtěl jsi, aby se na tohle díval; budu sesnažit to pochopit; ano, budu se nutit, abych se snažila topochopit. Ale ne Judith, Thomasi. Ne moji dcerušku,Thomasi.‘

,Já nečekám, že to pochopíš,‘ řekl. ,Protože jsi žena. Ale já jsem sem

Judith nepřivedl. Já bych ji sem nevodil. Nečekám, že mito uvěříš. Ale přísa- hám ti to.‘

,Kéž bych ti to mohla věřit,‘ řekla Ellen. ,Chci tivěřit.‘ Potom začala volat. ,Judith!‘ volala klidným alahodným hlasem, plným zoufalství: „Judith,zlatíčko! Už je čas jít dopostýlky.‘

Ale já jsem tam nebyla. Já jsem tam tentokrátnebyla, abych viděla ty dva sutpenovské obličeje – jedenJudithin a jeden toho černošského děvčátka vedle ní –které čtverhranným vchodem na seník shlížely dolů.“

IIBylo to léto wistarie. Soumrak byl jí prostoupen a

také pachem doutní- ku jeho otce, jak seděli po večeři napřední verandě, dokud nebude čas, aby Quentin vyjel,zatímco ve vysokém huňatém trávníku pod verandouměkce a nazdařbůh proudily a poletovaly světlušky – a tuvůni, parfém, ponese za pět měsíců dopis panaCompsona z Mississippi přes plochu ocelově šedéhosněhu Nové Anglie do Quentinova obývacího pokoje naHarvardu. Byl to ta- ké den naslouchání – naslouchání,kdy v roce 1909 slyšel většinou o tom, co už znal, neboťse narodil a ještě stále dýchal ve stejném vzduchu, vekterémvyzváněly kostelní zvony toho nedělního dopoledne roku1833, a o nedělích dokonce slýchal jeden ze třípůvodních zvonů na téže kostelní věži, kde si vykračovalia vrkali potomci týchž holubů nebo kroužili v krátkýchdrahách, podobných měkkým, plynulým barevnýmšmouhám na hebké letní obloze. Toho červnovéhonedělního dopoledne zvony pokojně, rozhodně a poně-kud kakofonicky vyzváněly – souladné v souzvuku, ale nev melodii – a bylo vidět dámy, děti a černochy zdomácností, co nosili panstvu slunečníky a plá- cačky namouchy, a dokonce i několik mužů (dámy se mezidrobnými ploš- kami sukna malých chlapců a dlouhýmikalhotkami děvčátek pohybovaly v krinolínách, v sukníchté doby, v nichž dámy nechodily, ale vznášely se), kdyžtu ostatní muži, sedící opřeni nohama o zábradlí na

verandě Holstono- va hotelu, zvedli oči a spatřili tohocizince. Už zpola přejel náměstí, když ho uviděli, seděl nastatném uondaném grošáku a muž i zvíře vypadali, jakoby se byli zhmotnili ze vzduchu a uprostřed unaveného,pomalého poklusu byli vysazeni v jasném letním nedělnímslunci na zem – obličej a kůň, které ještě nikdo z nichpředtím neviděl, jméno, které ještě nikdo z nich neslyšel,a pů- vod a cíl, které se někteří z nich ani v budoucnostinikdy nedověděli. A tak v příštích čtyřech týdnech(Jefferson bylo tehdy maloměsto: Holstonův hotel,okresní budova, šest obchodů, kovárna a povoznickástáj, hostinec, navštěvovaný obchodníky s dobytkem apodomními obchodníky, tři kostely a snad třicet lepšíchdomů) poletovalo jméno toho cizince sem a tam mezimísty podnikání a zahálky a mezi lepšími domy ve vytrvaléstrofě a antistrofě: Sutpen. Sutpen. Sutpen. Sutpen.

To bylo vše, co se o něm město skoro za celý měsícdovědělo. Přijel do města zřejmě z jihu – asipětadvacetiletý muž, jak se město později dově- dělo,protože v té době nebylo možno uhádnout jeho věk,neboť vypadal jako člověk po nemoci. Ne jako člověk,který pokojně stonal na loži a uzdra- vil se, aby sepohyboval v jakémsi ostýchavém a zkoumavém úžasu vesvětě, kterého, jak se domníval, se už měl skoro vzdát, alejako člověk, který si pro- dělal v jakési výhni nějakouosamělou zkušenost, která byla něco více než pouháhorečka, třebas jako cestovatel, který musel čelit nejenobvyklým sví- zelům cesty za zvoleným cílem, ale jehožpostihla nádavkem i nepředvídaná překážka horečky,kterou překonal s nesmírnými oběťmi, ani ne tak fyzický-mi jako duševními sám a bez pomoci, a ne slepou,instinktivní vůli vydržet a přežít, ale aby získal a trvaleužíval jako hmotnou odměnu to, kvůli čemu přijal tenúvodní gambit. Muž mohutné konstrukce, ale teď vyhublýtéměř až k vychrtlosti, s krátkými nazrzlými vousy,kterými jako by se maskovala a nad kterými jeho bledé očipůsobily zároveň blouznivě i ostražitě, nelítostně i po-klidně v obličeji, jehož maso vypadalo jako vypálenáhlína, jako by je byla pod mrtvým a neprostupnýmpovrchem glazurované hlíny zbarvila ta horeč- ná pecduše nebo prostředí, a to hlouběji, než by je zbarvilosamo slunce. Tohle spatřili, třebaže trvalo léta, než seměsto dovědělo, že to bylo všechno, co v té době měl –statného vyčerpaného koně, šaty na sobě, malou tašku usedla, sotva dost velkou, aby se do ní vešlo rezervníprádlo a břitvy, a dvě pistole, o kterých slečnaColdfieldová vyprávěla Quentinovi; měly pažby tak hladceodřené jako držadla krumpáče a používal jich spřesností pletacích jehlic; Quentinův dědeček jej pozdějividěl, jak drobným klusem ve vzdále- nosti dvaceti stop

mladý stromek a zasáhl oběma kulkami hrací kartupřipev- něnou ke stromku. Najal si pokoj v Holstonověhotelu, ale klíč nosil u sebe, každé ráno krmil a osedlávalkoně a před svítáním odjížděl někam pryč, kam, to seměsto rovněž nedovědělo, asi protože se třetího dne posvém příjezdu takhle pochlubil svým střeleckým uměníms pistolí. A tak se museli spoleh- nout na dotazování, abyo něm vypátrali, co se dá, a to se nezbytně odehrá- valovečer u jídelního stolu v jídelně Holstonova hotelu nebo vhotelové ha- le, kudy musel procházet, aby se dostal dosvého pokoje a zase zamkl dveře, což činil, jakmile dojedl.S halou souvisel také výčep a to bylo nebo mělo být místo,kde by ho bylo možno oslovit nebo se ho dokoncedotazovat, jenže on do výčepu nechodil. Pověděl jim, ževůbec nepije. Neříkal, že kdysi pil a nechal toho, ani žese nikdy nedotkl alkoholu. Řekl jenom, že ho nebaví pít;trvalo léta, než se dokonce i Quentinův dědeček (i on byltenkrát mladý muž; uplynulo ještě mnoho let, než se stalgenerálem Compsonem) dověděl, že Sutpen nepil z tohodůvodu, že neměl peníze, aby mohl zaplatit svou útra- tunebo aby se jim revanšoval; to generál Compson siprvní uvědomil, že Sutpenovi v té době chyběly nejenpeníze, které by mohl utratit za pití a za družné veselé,ale i čas a nálada; že v té době byl naprostým otrokemsvého tajemství a zuřivé netrpělivosti, svého přesvědčení,ať už je získal v jakékoli

nedávné zkušenosti – v té duševní nebo fyzickéhorečce – přesvědčení, že je třeba spěchat a že mu časprchá pod rukama, které ho pohánělo v příštích pětiletech – jak to generál Compson odhadoval, zhruba až asido doby devíti měsíců před narozením jeho syna.

A tak ho chytali, pokoušeli se ho zaskočit v hotelové hale mezi jídel-

ním stolem a zamčenými dveřmi jeho pokoje, aby mu dalipříležitost povědět jim, kdo je a odkud přišel a co má zalubem, a on postupně a vytrvale před nimi couval, až sezády něčeho dotkl – sloupu nebo zdi – a pak tam zůstalstát a vůbec nic jim neřekl, přičemž se choval tak mile azdvořile jako nějakýhotelový úředník. Vyjednával se zástupcem IndiánůČikasó nebo jeho pro- střednictvím, a tak teprve když tusobotu v noci přišel probudit okresního zapisovatele apřinesl tu smlouvu, dekret na půdu, a zlatou španělskouminci, se město dovědělo, že mu teď patří sto čtverečníchmil s úseky nejlepší pa- nenské poříční půdy v okrese,ačkoli i tato zpráva přišla příliš pozdě, protožesám Sutpen odjel a oni zase nevěděli kam. Ale patřilamu teď u nich půda a někteří začali tušit, co generálCompson už zřejmě věděl: že španělská min- ce, kterouzaplatil ta zápis svého pozemkového dekretu, bylaposlední zevšech mincí, které měl. A tak teď nepochybovali, žeodjel, aby si obstaral další; někteří lidé se už napředdomnívali (a dokonce říkali nahlas, když teď byl pryč) to,co téměř za osmdesát let pověděla Quentinovi Sutpenovabudoucí a tehdy ještě nenarozená švagrová: že objevilnějaký jedinečný prak- tický způsob, jak ukrývat svůj lup,a že se vrátil k té skrýši, aby si znovu napl- nil kapsy, ikdyž vlastně ani nedojel s těmi dvěma pistolemi zpátkyk Řece a k parníkům plným hazardních hráčů aobchodníků s bavlnou a otroky, aby si zase naplnil svouskrýš. Aspoň někteří si navzájem vyprávěli, že když se podvou měsících opět neočekávaně vrátil, tentokrát ho

doprovázel krytý povoz s černým kočím a vedle něhoseděl drobný, ostražitě rezignovaný mužík s ponurým,usouženým románským obličejem, oblečený ve fraku, vkvětova- né vestě a v klobouku, který by byl nevyvolalžádné překvapení na pařížském bulváru, a to všechnopak neustále na sobě měl celé příští dva roky – tochmurně okázalé oblečení a výraz fatalistického aužaslého odhodlání – zatímco jeho bílý zákazník a partačernochů, které měl dávat pokyny, i když ne přímo,chodili až na kůrku z uschlého bahna docela nazí. To bylten fran- couzský architekt. Po letech se městodovědělo, že přijel celou tu dálku z Martiniku naSutpenův pouhý slib a živil se dva roky zvěřinou pečenouna táborovém ohni a bydlel ve stanu bez podlahy,vyrobeném z plachtového krytu vozu, než uviděl něco, coby se podobalo zaplacení. A dokud neprojíž- děl za dvaroky na zpáteční cestě do New Orleansu městem,dokonce už ani znovu nespatřil Jefferson; nejezdil, neboho Sutpen nepřivážel, do města do- konce ani při těchřídkých příležitostech, kdy tam vídali Sutpena, a ten prvníden neměl moc příležitostí podívat se na Jefferson,protože se tam povoz nezastavil. Zřejmě se stalo pouhouzeměpisnou náhodou, že Sutpen vůbec projížděl městem,a zastavil se tam jenom na tak dlouho, aby někdo (generál

Compson to nebyl) nahlédl pod plachtu povozu dočerného tunelu, který byl plný nehybných očních bulv akde to páchlo jako ve vlčím doupěti.

Ale legenda o Sutpenových divokých černoších se nezačala šířit hned,

protože povoz jel dál, jako by dokonce i dřevo aželezo, ze kterého se skládal, stejně jako mezci, kteří jejtáhli, už pouhou spojitostí s ním byli pro-niknuti duchem úporné a neúnavné jízdy, přesvědčenýmspěchem a vědo- mím prchajícího času; později Sutpenvyprávěl Quentinovu dědečkovi, že to odpoledne, kdyžpovoz projížděl Jeffersonem, byli už od minulé noci bezjídla a že se snažil dojet k Sutpenově stovce a do údolířeky, aby se pokusilzabít před soumrakem nějakého jelena, aby on, architekt ati černoši nemuseli strávit další noc bez jídla. A taklegenda o divokých mužích postupně znovu přicházela doměsta a přinášeli ji muži, kteří si tam vyjížděli podívat se,co se tam děje, a začali vyprávět, jak Sutpen zaujme spistolemi stanoviště u stezky zvěře a pošle černochy, abyjako smečka ohařů proslídili močál; to oni vyprá-věli, že v tom prvním létě a podzimu ti černoši dokonceani neměli (nebo ne- používali) při spaní pokrývek, a toještě než lovec mývalů Akers tvrdil, že narazil najednoho z nich v naprostém bahně jako na spícíhoaligátora a prá-vě v čas vykřikl. Ti černoši ještě neuměli anglicky anepochybně byli vedle Akerse ještě jiní, kdo nepoznali, žeřeč, ve které se se Sutpenem dorozumíva- jí, je jakásiodrůda francouzštiny a ne nějaký jejich tajemný azlověstný jazyk.

Vedle Akerse bylo ještě mnoho jiných, ačkoli ti ostatníbyli odpovědní

občané a statkáři, a tak nemuseli v noci slídit kolemtábora. Jak slečna Cold- fieldová vyprávěla Quentinovi,vlastně si smlouvali společné vyjížďky, že se sejdou uHolstonova hotelu a vyjedou si na koni, přičemž si častobrali oběd s sebou. Sutpen si postavil pec na pálení cihela zřídil si pilu a hoblíř, které si přivezl v tom povoze –

vratidlo s dlouhým otočným trámem z mladého stro- mu,ke kterému se ve směnách zapřahal potah povozu a tičernoši v nezbyt- ném případě, když bylo soustrojí přílišpomalé, i on sám – jako by ti černoši byli opravdu divoši;jak generál Compson vyprávěl svému synovi, Quentino- vuotci, když černoši pracovali, Sutpen na ně nikdy nekřičel,naopak je vedl a zaujal je v psychologickém okamžikusvým příkladem, jakousi převahou své trpělivosti spíšenež hrubým naháněním strachu. Aniž diváci seskočili skoně (Sutpen je obyčejně nepozdravil ani pokynem hlavy,zřejmě nebral na vědomí jejich přítomnost, jako by to bylynicotné stíny), setrvávali ve zvěda- vé tiché skupině, jakoby se potřebovali navzájem chránit, a sledovali, jak jehopanské sídlo roste, jak pro ně prkno za prknem a cihlu zacihlou přiná- šejí z močálu, kde byla po ruce cihlářskáhlína a stavební dřevo – vousatý běloch a dvacetčernochů a všichni docela nazí pod tím všezachvacujícím a pronikajícím bahnem. Jako muži si tihlediváci neuvědomili, že šaty, které měl Sutpen na sobě,když poprvé přijeli do Jeffersonu, jsou jediné, ve kterýchho vůbec kdy viděli, a jen málo žen z okresu ho vůbeckdy spatřilo. Jinak by byli někteří předběhli slečnuColdfieldovou i v tomhle: v tom, jak by vytušili, že si šetříšaty, neboť slušný, i když ne elegantní zevnějšek je jediná

zbraň (nebo spíše žebřík), kterou mohl Sutpen provéstposlední útok na to, co slečna Coldfieldová a snad iostatní považovali za úctyhodnost – tu úcty- hodnost,kterou se podle generála Compsona Sutpen zabýval vesvých skry- tých myšlenkách mnohem více než pouhýmzískáním paní domu pro své sídlo. A tak pracoval spolu stěmi dvaceti černochy, byli celí pomazáni bahnem protikomárům, a jak slečna Coldfieldová vyprávěla Quentinovi,byli k rozeznání jeden od druhého jenom podle jehovousů a očí a pouze ten architekt se podobal lidskébytosti, protože neustále nosil v jakési nezlomné fatalitěty francouzské šaty až do příštího dne poté, co byl důmdokončen s výjimkou okenních tabulek a předmětů zeželeza, které nemohli vyrobit ručně, a architekt odjel –pracovali v letním slunci a žáru a v zimním blátě anámraze s klidnou a neumdlévající zuřivostí.

Trvalo mu to dva roky, jemu s partou dovezených otroků, na které se

jeho nově získaní spoluobčané ještě stále dívalo jako namnohem nebezpeč- nější než jakékoli zvíře, které by mohlv tom kraji vyplašit a usmrtit. Pracovali od východu dozápadu slunce, zatímco přijížděli ve skupinách muži nakoni, seděli tiše v sedle a dívali se, a architekt ve svémobřadném kabátě, v paříž- ském klobouku a s výrazemponurého a rozhořčeného úžasu číhal v okolí toho jevištějako něco mezi náhodným a trpce lhostejným divákem aodsou- zeným svědomitým strašidlem – s výrazem úžasu,jak říkal generál Compson, ani ne nad jinými a nad tím,co dělají, jako nad sebou, nad tím nevysvětlitel- ným aneuvěřitelným faktem, že se tu octl. Ale byl to dobrýarchitekt; Quentin poznal ten dům v cedrovém a dubovémháji dvanáct mil od Jeffer- sonu sedmdesát pět let po jehodokončení. A nejen architekt, jak říkal gene- rálCompson, ale umělec, neboť jenom umělec by byl vydrželsnášet ty dva roky, aby postavil dům, který, jak

nepochybně nejen očekával, ale byl i pevně rozhodnut, užnikdy nespatří. Ne snášet, jak říkal generál Compson, tenpro smysly svízelný a pro citlivost urážlivý dvouletý pobyt,ale Sutpena: že jenom umělec dovedl snášet Sutpenovunelítostnost a spěch, a přece přitom uměl držet na uzdějeho sen o ponuré zámecké velkoleposti, o kterouSutpen zřejmě usiloval, neboť usedlost, jak ji Sutpenzamýšlel, by byla téměř tak roz- sáhlá jako celý tehdejšíJefferson; že ten drobný ponurý, usoužený cizinec bezcizí pomoci bojovně napadl a přemohl Sutpenovu zběsiloua přehnanou ješitnost nebo touho po velkoleposti čitouho něco pomstít, nebo ať už to bylo cokoli (dokonceani sám generál Compson to zatím ještě nevěděl), a takvytvořil přímo ze Sutpenovy porážky vítězství, které byani vítězný Sutpen nedokázal získat.

A tak byl dům dokončen až do posledního prkna acihly a dřevěného kolíku, které mohli vyrobit sami.Nenatřený a bez nábytku, bez jediné tabul- ky skla nebokliky nebo závěsu dveří, dvanáct mil od města a téměřstejně daleko od kteréhokoli souseda, stál ještě tři roky,obklopen úpravnými zahra- dami a promenádami,ubikacemi pro otroky, stájemi a udírnami; na míli oddomu se potulovali divocí krocani a vysoká zvěřpřicházela s lehkostí

a v barvě kouře a zanechávala jemné stopy vúpravných záhonech, kde ještě čtyři další léta nebylykvětiny. Teď nastalo období, fáze, kdy ho město a ok- ress ještě větším zmatkem. Snad to bylo proto, že příští krokke skrytému cí- li, o kterém generál Compson tvrdil, že jejzná, ale který město a okres jenom nejasně tušily nebovůbec ne, teď vyžadoval trpělivost nebo pasivní čekánímísto té dynamické zuřivosti, na kterou si u něho užpřivykly; teď to byly že- ny, které první hádaly, co chce ajaký příští krok podnikne. Nikdo z mužů, rozhodně ne ti,kteří ho tak dobře znali, že ho oslovovali jménem, netušil,že si chce opatřit manželku. Nepochybně byli mezi niminěkteří, jak ženatí, tak i svobodní, kdo nejenže by byliodmítli přijmout tu myšlenku, ale byli by pro- ti ní iprotestovali, protože v příštích třech letech žil tím, cojistě považovali za dokonalý život. Bydlel venku, vzdálenosm mil od kteréhokoli souseda, v mužné osamělosti vtom, co by bylo možno nazvat půlakrovou lodnídůstojnickou ložnicí, postavenou s feudální nádherou.Bydlel v sparťanské kostře nejrozsáhlejší budovy vokrese, nevyjímajíc ani samotnou okresní bu- dovu, vkostře domu, jehož práh žádná žena ani nespatřila, bezjakékoli zžen- štilé změkčilosti okenních tabulek nebodveří nebo matrací; nejenže tam nebyla žádná žena,která by něco namítala, kdyby se rozhodl nechat psy vdomě, aby s ním spali na slamníku na zemi, a dokonceani nepotřeboval psy na zabíjení dveře, která nechávalastopy na dohled od kuchyňských dveří, ale naopak ji lovils pomocí lidských tvorů, kteří mu patřili tělem i duší ao kterých se lidé domnívali (nebo říkali), že se dovedoupřiplížit k ležícímu jelenu a podříznout mu hrdlo, ještě nežse pohne.

V té době si začal zvát na Sutpenovu stovku mužskou společnost, o které slečna Coldfieldová vyprávěla Quentinovi, a tábořili tam ve vlněných

přikrývkách a v holých pokojích jeho zárodečného ajenom formálního bla- hobytu; lovili zvěř a v noci hrálikarty a pili, a příležitostně bezpochyby ne- chával zápasitsvé černochy jednoho s druhým a snad se dokonce v tédobě těch zápasů občas sám zúčastnil – což bylo divadlo,na které se podle slečny Coldfieldové jeho syn nemohldívat, zatímco dcera nevzrušeně přihlížela. Sutpen teďtaké sám pil, ačkoli si asi i jiní než Quentinův dědečekpovšimli, že pije velmi mírně, pokud se mu snadsamotnému nepodařilo obstarat něk- teré lihoviny. Hostési s sebou přiváželi whisku, ale tu pil s jakousi zdrženli-vou rozvahou, jako by v duchu udržoval, jak říkal generálCompson, jakousi rovnováhu duchovní solventnosti mezimnožstvím přijaté whisky a mezi množstvímprobíhajícího masa, které poskytl puškám.

Takhle žil tři roky. Teď už měl plantáž; v těch dvou letech vyrval z pa-

nenské bažiny dům a zahrady, zoral půdu a osel jibavlníkovou setbou, kte- rou mu půjčil generál Compson.Pak jako by všeho nechal. Jako by se prostě posadiluprostřed toho, co už téměř dokončil, a setrval tak třiroky, kdy se dokonce zdálo, že nezamýšlí ani nechce víc.Snad se není čemu divit, jestliže muži z okresu dospěli kpřesvědčení, že po celý ten čas usiloval o takový ži- vot,jaký teď vede; byl to právě generál Compson, kdo hozřejmě znal nato-

lik, že se mu nabídl půjčit pro začátek bavlníkovou setbu,kdo se v tom vy- znal trochu lépe a komu Sutpen vůbeckdy něco vyprávěl o své minulosti. To právě generálCompson se první dověděl, že ta španělská mince bylajeho poslední mince, stejně jako právě Compson (jak seměsto později doslechlo) nabídl Sutpenovi peněžní půjčku,aby mohl dům dokončit a zařídit, a byl od- mítnut. A taknepochybně generál Compson byl první muž v okrese,který si řekl, že Sutpen nepotřebuje půjčovat peníze, abymohl dokončit dům, dopl- nit jej vším, co dosud chybí,protože si je zamýšlí vyženit. Ne první osoba, která topoznala: spíše první muž, neboť podle toho, co popětasedmdesáti letech vyprávěla slečna ColdfieldováQuentinovi, ženy z okresu si vykládaly mezi sebou i svýmmanželům, že Sutpen nemá v úmyslu přestat a že se užpustil do příliš mnoha trampot, podstoupil příliš mnohostrádání a obtíží, než aby se usadil a žil přesně tak, jakžil, když se dům stavěl, až na to, že teď má místoplachtového krytu vozu bez podlahy střechu, pod kterouby se vy- spal. Ženy už asi pátraly v rodinách mužů, kteréteď bylo možno nazvat jeho přáteli, po budoucí nevěstě,jejíž věno by doplnilo podobu a podstatu té úc-tyhodnosti, ke které, jak slečna Coldfieldová rozhodněvěřila, směřoval. A tak když uplynulo tohle druhé období,tři roky po dokončení domu a po odjezdu architekta a opětv neděli dopoledne a zase neočekávaně město vidělo, jaksi to míří přes náměstí, tentokrát pěšky, ale ve stejnýchšatech, ve kterých přijel před pěti lety do města a kteréod té doby na něm nikdo nespatřil (on sám nebo některýz černochů mu vyžehlil kabát rozpálenými cihlami, jakvyprávěl generál Compson Quentinovu otci), a vstupujedo metodistického kostela, jen někteří muži bylipřekvapeni. Ženy jenom říkaly, že už vyčerpal možnosti vrodinách mužů, se kterými lovil zvěř a karbanil, a že teď

přijel do města, aby si našel manželku, přesně tak, jakoby jel do Memphisu na trh, aby na- koupil dobytek nebootroky. Ale když pochopili, za kým to zřejmě přišel doměsta a do kostela, aby ho poctil svou volbou, sebejistotažen splynula s údi- vem mužů a pak s něčím ještě větším: súžasem.

Protože město se už domnívalo, že ho zná. Dva rokyho pozorovalo, jak s tou ponurou a neumdlévajícízběsilostí zbudoval kostru domu a založil a pak po třiroky zůstal naprosto nečinný, jako by byl poháněnelektřinou a někdo přišel a odstranil, odmontovalelektrické vedení nebo dynamo. A tak když to nedělnídopoledne vstoupil ve vyžehleném kabátě dometodistického kostela, byli tam muži i ženy, kteří sedomnívali, že jim stačí jenom se roz- hlédnout poshromáždění věřících, aby předvídali, kterým směrem honohy zanesou, až si pak uvědomili, že si se stejněchladnou a nelítostnou uváže- ností, s jakou si asi vybraltoho francouzského architekta, zřejmě vybral otce slečnyColdfieldové. V pohoršeném úžasu pozorovali, jak začalzáměrně ob- léhat jediného muže v městě, s kterýmnemohl mít nic společného, a nejmé- ně ze všeho peníze– muže, který pro něho zřejmě nemohl udělat nic podsluncem, leda mu poskytnout úvěr v malém krámku nakřižovatce nebo hla- sovat v jeho prospěch, kdyby se snadněkdy ucházel o vysvěcení na metodis-

tického duchovního – muže, jenž byl členemmetodistické finanční komise a obchodníkem nejen vskromném společenském postavení a hospodářskýchpoměrech, ale jenž už musel živit manželku a rodinu adokonce na něm závislou matku a sestru z výtěžkuobchodu, který přivezl před deseti lety do Jeffersonu vjediném povozu – muže, který měl v kraji a v čase plnémpříle- žitostí k zločinu pověst naprosté, neúchylné apřímo puritánské poctivosti a který ani nepil, aninekarbanil a dokonce ani nejezdil na lov. Ve svém pře-kvapení zapomněli, že pan Coldfield má dceru navdávání. Dceru vůbec nebrali v úvahu. V souvislosti seSutpenem nepomysleli na lásku. Mysleli spí- še nanelítostnost než spravedlnost a na strach spíše než naúctu, ale ne na soucit nebo na lásku: mimoto byli přílišponořeni do svých užaslých dohadů právě o tom, jakSutpen zamýšlí nebo dokáže využít pana Coldfielda k pod-poře svých skrytých cílů, ať už má ještě jakékoli cíle. To senikdy nedověděli: dokonce se to nedověděla ani slečnaColdfieldová. Protože od toho dne se na Sutpenověstovce už nepořádaly společné hony, a pokud ho teďvídali, pak to byl v městě. Ale už nezahálel, nelenošil.Muži, kteří s ním předtím pod jeho střechou spali apopíjeli (někteří z nich ho už dokonce začali oslovovatSutpene bez formálního pane), viděli, jak prochází ulicípřed Holstonovým hotelem a s jediným zdvořilýmpohybem ruky ke klobouku jde dál a vstupuje do krámupana Coldfielda, a to bylo vše.

„Potom jednoho dne odjel z Jeffersonu podruhé,“ vyprávěl pan

Compson Quentinovi. „Město si už mezitím na to mohlozvyknout. Jeho si- tuace se však nepozorovaně změnila,což poznáš z toho, jak město reagovalo na jeho druhýnávrat. Protože když se tentokrát vrátil, proměnil se vjistém smyslu ve veřejného nepřítele. Snad to bylo kvůli

tomu, co si s sebou tento- krát přivezl: věci, které sitentokrát přivezl domů, ve srovnání s obyčejnýmnákladem divokých negrů, které si přivezl předtím. Ale jási to nemyslím. To- tiž já si myslím, že šlo o trochu vícenež o pouhou cenu jeho svíčkových lustrů, mahagonu akoberců. Myslím, že ta provokace vznikla z toho, že siměsto uvědomilo, jak do toho zaplétá i město; že ať užjakýmkoli hrdelním zločinem získal ten mahagon a křišťál,nutí město, aby ho krylo. Dříve, až do té neděle, kdy přišeldo kostela, jestliže někoho zneužil nebo poškodil, pak tobyl jenom starý Ikkemotubbe, od kterého získal půdu – tavěc se týkala jeho jenom jeho svědomí, Strýčka Sama aBoha. Ale teď se jeho situace změnila, protože když asi třiměsíce po jeho odjezdu vyjely z Jeffersonu čtyři povozy,aby se s ním setkaly u Řeky, bylo známo, že ty povozynajal a vypravil právě pan Coldfield. Byly to veliképovozy, tažené voly, a když se vrátily, město se na nědívalo a vědělo, že ať povozy obsahovaly cokoli, panuColdfieldovi by bylo nestačilo hypotekárně zastavitvšechen svůj majetek, aby je mohl napl- nit; nepochybněbylo tentokrát dokonce více mužů než žen, kteří si ho zaje- ho nepřítomnosti představovali, jak má přes obličejkapesník a jak se ty dvě hlavně pistolí třpytí podmnohoramennými svícny v hale nějakého říčníhoparníku, jestli to není dokonce něco horšího: jestli to neníněco, co provádí

číhaje ve tmě na bahnitém přístavišti, připraven k ráněnožem zezadu. Viděli ho projíždět na tom grošáku vedlejeho čtyř povozů; zřejmě i to, kdo u něho jedli a střílelijeho zvěř a dokonce ho oslovovali ,Sutpene‘ bez ,pane‘, hoteď ani neoslovili. Jenom čekali, zatímco do městapřicházely zvěsti a pověsti, jak se svými už poněkudzkrocenými černochy zařídil okna a dveře, v kuchynirožně a nádobí a v salónech křišťálové svíčkové lustry,nábytek, záclony a koberce; ten Akers, který před pětilety klopýtl o toho černocha sedícího si v bahně, přišeljednou večer s trochu vyjevenýma očima a s povážlivěpokles- lou bradou do výčepu Holstonova hotelu apovídá, ,Kluci, tentokrát ukrad celý ten zatracený parník!‘

A tak konečně občanská čest dostoupila bodu varu. Jednoho dne se

skupina osmi nebo deseti mužů, kteří si přibrali iokresního šerifa, vypravila po silnici k Sutpenově stovce.Nemuseli absolvovat celou cestu, protože asišest mil od města narazili přímo na Sutpena. Jel na tomgrošáku, na sobě měl šosatý kabát a cylindr, které užznali, a nohy měl zabalené do kusu dehtova- ného plátna;na hrušce sedla mu visel kufr a přes paži držel malýpletený ko- šík. Zastavil grošáka (byl tenkrát duben asilnice byla ještě stále hotové bah- nisko), seděl na koni vpocákaném dehtovaném plátně a díval se z jednohoobličeje na druhý; tvůj dědeček říkal, že jeho oči vypadalyjako kousky rozbi- tého talíře a že měl vousy tuhé jakohřebelec. ,Dobré jitro, pánové,‘ řekl.,Hledali jstemě?‘

Nepochybně se v té době odehrálo ještě něco více,ačkoli o tom nikdo z té dobrovolné občanské policie,pokud vím, nikdy nevyprávěl. Slyšel jsem jenom, žeměsto, muži na verandě Holstonova hotelu, vidělo, jakSutpen společně s občanskou policií přijíždí na náměstí,Sutpen poněkud vpředu a ostatní nakupeni za ním –Sutpen měl nohy až po chodidla úhledně zabale- né dodehtovaného plátna, pod obnošeným soukenným kabátem

se mu hra- natě rýsovala ramena a obnošenývykartáčovaný cylindr měl nasazený trochu na stranu,mluvil s nimi přes rameno a jeho oči byly tvrdé, bledé,bezohledné a asi posměšné a snad dokonce i tehdypohrdavé. Zastavil i dveří a vynořil se černý čeledín,uchopil grošáka za hlavu a Sutpen seskočil s koně, skufrem a košíkem vystoupil po schodech a slyšel jsem, žese tam otočil a opět na ně pohlédl, jak se tam kupili nakoních, nevědouce dost dobře, co mají udělat. A snadbylo dobře, že měl vousy a oni mu neviděli na ústa. Pakse otočil a podíval se na ostatní muže, kteří seděli snohama na zábradlí a rovněž ho pozorovali, muže, kteřího jezdili navštěvovat na jeho usedlosti, spali tam napodlaze a lovili s ním, a pozdravil je obřadným a nadutýmpohybem ruky ke klobouku (ano, neměl dostatečnévychování. Takhle se to projevovalo vždy- cky, jak říkaltvůj dědeček, při všem jeho společenském styku s lidmi.Byl tře- ba jako John L. Sullivan, jenž se pracně anamáhavě naučil tančit skotskou, kterou sám tajně takdlouho cvičil, až se domníval, že už není zapotřebí počí-tat hudební takt. Snad by býval uvěřil, že by to tvůjdědeček nebo soudce Benbow možná dokázali poněkudnenuceněji než on, ale nebyl by býval uvě-

řil, že by ho někdo překonal v tom, jak ví, kdy to máudělat a jak. A mimoto se to zračilo v jeho obličeji; tamspočívala jeho síla, jak říkal tvůj dědeček: každémustačilo se na něho podívat a mohl říci, Jestli se tomuhlemuži naskytne příležitost a bude to potřebovat, pak jeschopen všeho a taky to udělá). Potom vešel do domu aobjednal si pokoj.

A tak seděli na koních a čekali na něho. Snadvěděli, že bude muset někdy vyjít ven: asi tam seděli amysleli na ty dvě pistole. Protože ještě stále na něhonebyl vydán zatykač, rozumíš: bylo to jenom veřejnémínění v akut- ním stadiu špatného trávení; a tu přijelina náměstí další jezdci na konícha uvědomili si situaci, a tak když vyšel na verandu, čekaltam už celý oddíl pomocníků šerifa. Měl teď na soběnový klobouk a nový soukenný kabát, a tak poznali, cobylo v tom kufru. Dokonce teď také poznali, co bylo v koší-ku, protože ani ten si už nevzal s sebou. Nepochybně jeto v té době pouze mátlo více než kdy jindy, protože,rozumíš, příliš se zaměstnávali dohadyjenom o tom, jak se chystá využít pana Coldfielda, a odjeho návratu byli až příliš rozhořčeni, neboť bylipřesvědčeni, že teď vidí výsledky, i když jim by- lyprostředky dosud hádankou, než aby si vůbec vzpomnělina slečnu Ellenu.

A tak se bezpochyby zase zastavil a opět hleděl zjednoho obličeje na druhý, nepochybně si vštěpoval dopaměti nové obličeje, vůbec nespěchal a vousy ještěstále zakrývaly, co snad ukazovala jeho ústa, ať už tobylo cokoli. Ale teď zřejmě vůbec nic neřekl. Jenomsestoupil se schodů a kráčel přes náměstí, a občanskápolicie (tvůj dědeček říkal, že jejich počet mezitím stoupltéměř na padesát) se také dala do pohybu a jela za nímpřes náměstí. Prý se ani neohlédl. Jenom šel dál,vzpřímeně, nový klobouk měl na stranu a teď nesl v ruceněco, co jim muselo připadat jako konečná svévolnáurážka, když občanská policie jela dál ulicí vedle něho ane zcela souběžně s ním, a ji- ní, kteří náhodou s sebou

neměli v té chvíli koně, se přidávali a šli ulicí za ob-čanskou policií, a když procházeli kolem, dámy, děti aotrokyně přistupovaly ke dveřím a k oknům svých domovůa sledovaly, jak jdou v ponurém živém obrazu dál, aSutpen, který se ještě stále ani jednou neohlédl,vstoupil do branky k panu Coldfieldovi, dlouhými krokykráčel po cihlovém příchodu ke dveřím a nesl v kornoutu znovin jako v rohu hojnosti květiny.

Zase na něho čekali. Dav teď rychle rostl – další muži, pár chlapců

a dokonce i několik černochů z přilehlých domů se kupiliza osmi původními členy občanské policie, kteří seděli nakoni a upírali oči na páně Coldfieldovy dveře, dokud seSutpen neobjevil. Trvalo to dost dlouho a už nedržel vruce květiny, a když se vracel k brance, byl zasnouben.Ale oni to nevěděli, a jak- mile přišel k brance, zatkli ho.Odvedli ho zpátky do města a dámy a dětia černoši v domácnostech se na to dívali za záclonami aza ozdobným křo- vím na dvorcích a kolem rohů domů,přičemž se jídlo v kuchyních už nepo- chybně začalopřipalovat, a takhle ho vedli zpátky na náměstí, kdeostatní tě-lesně zdatní muži opustili své kanceláře a obchody, aby šliza nimi, a tak když Sutpen došel k okresní budově, mělvlastně větší průvod, než kdyby byl

uprchlý otrok. Pohnali ho před soudce, ale mezitím setam dostavil tvůj dě- deček a pan Coldfield. Podepsalimu záruku a pozdě odpoledne se vrátil s panemColdfieldem do jeho domu, kráčel stejnou ulicí jakodopoledne, při- čemž ho nepochybně sledovaly zazáclonami v oknech stejné obličeje, a šel na zásnubnívečeři, při které chybělo na stole víno a ani před večeří,ani po ní se nepodávala whisky. Když ten den třikrátprocházel tou ulicí, ani jednou se jeho chování nezměnilo– kráčel beze spěchu stejným dlouhým krokem, přičemžse na něm vlnil nový šosatý kabát, a nad očima a vousemměl nasa- zený ve stejném úhlu nový klobouk. Tvůjdědeček říkal, že z jeho obličeje částečně už zmizel tenfajánsový odstín, který měla tkáň jeho tváří, když předpěti lety přijel do města, a že měl poctivě opálený obličej.Ale nebyl o nic ma- sitější; tvůj dědeček říkal, že to nebylotím: bylo to jenom tím, že se maso na jeho kostechuklidnilo, jako by po nějaké době skutečného odporuovzduší jako při běhu zpasívnělo, a tak teď už opravduvyplňoval své šaty, ještě stále se choval nadutě, ale už nechvástavě ani bojovně, ačkoli podle tvého dědeč- ka senikdy nechoval bojovně, jenom ostražitě. A teď to zmizelo,jako by po těch třech letech mohl spoléhat jenom na svéoči, že obstarají tu ostražitost, aniž by stálo na stráži imaso na jeho kostech. Za dva měsíce se oženil seslečnou Ellenou.

Došlo k tomu v červnu roku 1838, téměř na den zapět let od toho ne- dělního dopoledne, kdy na tomgrošáku přijel do města. Oddavky se konalyv metodistickém kostele, kde podle slečny Rosy poprvéspatřil Ellenu. Ta teta dokonce donutila nebopopichováním dohnala (ne lichocením: to by bý- valo na tonestačilo) pana Coldfielda, aby dovolil Elleně napudrovatsi při té příležitosti obličej. Pudr měl ukrýt stopy slz. Alenež oddavky skončily, pudr byl zrýhovaný, slepený azbrázděný cestičkami. Ellen zřejmě vstoupila ten ve- čer

do kostela rovnou z pláče jakoby z deště, prodělala siobraz a pak vyšla z kostela zase do pláče, zase do slz,dokonce do stejných slz, do stejného deště. Nasedla dokočáru a odjela v tom dešti na Sutpenovu stovku.

Právě ty oddavky byly příčinou jejích slz: ne sňatekse Sutpenem. Ať už kvůli tomu sňatku prolila jakékoli slzy,jestliže to byly slzy, ty přišly pozdě- ji. Neměla to býtslavná svatba. Totiž pan Coldfield zřejmě nezamýšlel, abyto byla slavná svatba. Všimni si, že k většině rozvodůdochází v manželství se ženami, jež oddávali vevenkovských okresních budovách smírčí soudco- vé, kteřížvýkají tabák, nebo duchovní, které probudili po půlnocia kterým pod šosy visely šle a chyběl límeček, přičemž zasvědka šla nějaká provdaná žena nebo svobodná sestra spapírovými natáčkami. A tak se není čemu divit, kdyžtyhle ženy dospějí k touze po rozvodu ne z pocituneuspokojení, ale skutečného zklamání a zrady, a kdyžbez ohledu na dýchající důkaz dětí a všeho ostatníhoještě stále mají v hlavě svůj vlastní obraz, jak kráčejí vtaktu hudby, otáčejí hlavu a ve všech těch symbolickýchparádičkách a nádheře se slavnostně vzdávají toho, co uždávno nemají. A proč ne, jelikož pro ně sku- tečné a pravévzdání může být (a bylo) jenom takovým obřadem, jakokdyž

rozměníme bankovku, abychom si koupili lístek navlak. Z těch dvou mužů si právě Sutpen přál slavnousvatbu, kostel plný lidí a celý rituál. Vím to z to- ho, cotvůj dědeček jednoho dne prohodil a co nepochybněvěděl stejně náhodně přímo od Sutpena, neboť Sutpendokonce ani nikdy neřekl Elleně, že si to přeje, a její slzyse dají částečně vysvětlit tím, že v posledním okamži- kuodmítl podporovat ji v její touze a naléhání, aby mělislavnou svatbu. Pan Coldfield zřejmě zamýšlel použítkostela, do kterého investoval jisté množ- ství obětí anepochybně odříkání a rozhodně skutečné námahy apeněz pro to, co by se dalo nazvat rovnováhou nárokůduchovní solventnosti, právě tak jako by byl použil strojena čištění bavlny, ke kterému si podle svého názoru získalnárok na zodpovědnost, aby jím vyčistil všechnu bavlnu,kterou on sám nebo kterýkoli člen jeho rodiny, ať užpokrevní, nebo získaný sňatkem, vypěstoval – to a nic víc.Snad jeho přání, aby to byla skromná svatba, vznik- lo z ténudné a neúmorné hospodárnosti, která mu umožnilaživit matku a sestru, oženit se a pečovat o rodinu zvýnosu krámu, který se před deseti lety vešel dojediného povozu; nebo to snad byl nějaký vrozený smyslpro delikátnost a vhodnost (které mimochodem řečenojeho sestře a dceři zřejmě chyběly) kvůli budoucímu zeti,kterého teprve před dvěma měsíci pomáhal dostat zvězení. Ale nebyl v tom nedostatek odvahy vzhledem kještě stále nenormálnímu postavení jeho zetě v městě. Bezohledu na to, jaké byly jejich dřívější vztahy, a na to, jakésnad budou jejich budoucí vztahy, jestliže by pan Coldfieldv té době považoval Sutpena za vinného nějakýmzločinem, nebyl by hnul ani prstem, aby ho dostal zvězení. Nebyl by se snad vynasnažil, aby se Sutpen zvězení nedostal, ale nepochybně nejlepší morálnívykuřovací prostředek, který mohl Sutpen v té době

získat v očích svých spoluobčanů, byla skutečnost, že panColdfield za něho podepsal záruku – něco takového by bylneudělal, ani aby zachránil své dobré jméno, i kdyby tozatčení bylo přímým důsledkem obchodu mezi ním aSutpenem – té věci, ze které, jakmi- le dosáhla bodu, kdyji jeho svědomí odmítlo schvalovat, vystoupil, přičemžnechal Sutpenovi shrábnout všechen zisk a dokonceodmítl, aby ho odškod- nil za ztrátu, kterou svýmvystoupením utrpěl, ačkoli dovolil své dceři pro- vdat seza toho muže, jehož počínání jeho svědomíneschvalovalo. To bylo podruhé, kdy udělal něcotakového.

Při oddavkách bylo v kostele z té stovky lidí, co bylipozváni, jenom deset lidí, počítaje v to i svatebčany; jenžekdyž vyšli z kostela (bylo to večer: Sutpen si přivezl půltuctu svých divokých černochů, aby čekali u kostelníchdveří s hořícími borovými pochodněmi), zbytek z toho statvořili chlapi, mla- díci a muži z honácké krčmy na okrajiměsta – obchodníci s dobytkem, čele-dínové a takoví, kteří nebyli pozváni. To byla druhápolovina příčiny Elleni- ných slz. Právě ta tetapřemluvila nebo ulichotila pana Coldfielda, aby seuspořádala slavná svatba. Ale Sutpen si to přál. Přál si mítne anonymní ženua anonymní děti, ale ta dvě jména, neposkvrněnoumanželku a bezúhonného tchána, na oddacím listě, natom dekretu. Ano, byl by to dekret se zlatou pe-

četí i s rudými stuhami, kdyby to bylo proveditelné. Ale nekvůli sobě. Slečna Rosa by byla nazvala tu zlatou pečeť astuhy marnivostí. Ale vždyť právě marnivost si usmyslelaten dům a postavila jej na nezvyklém místě a téměřholýma rukama a dále jej poškodila možností apravděpodobností rušivých zásahů, které vznikají z toho,že žádná lidská společnost neschvaluje situaci, kterounechápe. A hrdost: slečna Rosa připustila, že je smělý;snad mu do- konce přiznala právo na hrdost: právě na tuhrdost, která potřebovala takový dům, která senespokojila s ničím menším a vytrvala, aby jej získala zakaž- dou cenu. A pak tam osaměle žil po tři roky naslamníku na podlaze, dokud dům nemohl zařídit tak, jakměl být zařízen – ne nejmenší složkou jeho zaří- zení bylten oddací list. Měla docela pravdu. Netoužil jenom popřístřeší, jenom po anonymní ženě a dětech, stejně jakonetoužil po tom sňatku. Ale když nastala ta ženská krize,když se Ellen a ta teta pokoušely ho získat na svoustranu, aby přemluvili pana Coldfielda pro slavnousvatbu, odmítl je podporovat. Bezpochyby si ještě lépenež pan Coldfield pamatoval, že byl přede dvěma měsícive vězení; že veřejné mínění, které ho v určité chvíli zatěch předchozích pět let strávilo, i když mu vůbec nikdyneležel docela klidně v žaludku, provedlo jeden zpřirozených, násilných a nevysvětlitelných zvratů vnázorech lidstva a vyvrhlo ho. A nijak mu nepomohlo, žeaspoň dva z ob- čanů, kteří měli tvořit dva zuby v térozhořčené čelisti, sloužili místo toho jako podpěry, kterédržely tu čelist rozevřenou a bezmocnou, aby z ní vyšelnezraněn.

Ellen a teta si to také pamatovaly. Teta si topamatovala. Jakožto žena patřila nepochybně do ligyjeffersonských žen, které se na zítří poté, co ho městopřed pěti lety poprvé spatřilo, usnesly, že mu nikdyneodpustí, že ne-

má žádnou minulost, a důsledně v tom vrtaly. Jelikožten sňatek byl už hotová věc, dívala se na něj asi jakona jedinou příležitost, jak nejen zajistit budoucnost svéneteře jako jeho manželky, ale také jak ospravedlnitpočínání svého bratra, že ho dostal z vězení, a své vlastnípostavení, že zřejmě schváli- la a dovolila sňatek,kterému by ve skutečnosti nebyla mohla zabránit. Snadto způsobil ten veliký dům a Sutpenovo postavení aokázalost, o kterých si ženy uvědomily ještě dávno předmuži, že k nim nejen směřuje, ale také jich dosáhne.Nebo snad jsou ženy ještě prostší a pro ně je každá svatbalepší než žádná svatba a slavná svatba s darebáčkem jevýhodnější než skromná svatba s nějakým světcem.

A tak teta dokonce i využila Elleniných slz; aSutpen, který asi věděl, co se stane, jak se ten čas blížil,byl stále vážnější. Ne znepokojen: jenombdělý, jak jistě musel být už ode dne, kdy se obrátil zádyke všemu, co znal – k těm obličejům a zvyklostem – a(bylo mu tehdy teprve čtrnáct let, jak vy- právěl tvémudědečkovi) vydal se do světa, o kterém ani teoreticky nicnevě- děl, s utkvělým cílem, který si většina mužů určí,teprve až se jim ve třiceti letech nebo později začnezpomalovat krev, a to ještě jenom proto, že ten obrazpředstavuje klid a lhostejnost nebo aspoň uspokojeníješitnosti. Už

tehdy vynikal ostražitostí, kterou si pak zachovával bezezměny ve dne v noci a kterou nikdy neodkládal, stejnějako šaty, ve kterých musel spát i žít, a to v kraji a mezilidem, jehož řeč se musel teprve naučit – bdělou péčí,která musela vědět, že si může dovolit jenom jeden omyl;ostražitostí, s níž měřil a vyvažoval události s možnýmvýsledkem, okolnosti s lidskou přirozeností, svůj klamavýúsudek a sama sebe ze smrtelné hlíny nejen s lidskými,ale i s přírodními silami, volil a zavrhoval a vyrovnávalse se svým snem a se svou ctižádostí, jako se člověkmusí vyrovnávat s koněm, s kterým si vyjede po kraji apřes les a kterého ovládá jenom svou schopností bránitzvířeti, aby si uvědomilo, že je vlastně nemůže ovládnout aže ono je vlastně silnější.

To on se teď octl ve zvláštním postavení. To on byl osamělý. Ne

Ellen. Měla na svou podporu nejen tetu, ale i skutečnost,že ženy nikdy ne- přiznají ani netvrdí, že jsou osamělé,dokud je neproniknutelné a nepřekona-telné okolnosti nedonutí vzdát se veškeré naděje nadosažení té určité cetky, po které v té chvíli právězatouží. A také ne pan Coldfield. Měl na podporu svéhonázoru nejen veřejné mínění, ale i svou nechuť k slavnésvatbě, a to bez nevhodnosti nebo paradoxnosti. Když pakvečer před svatbou (slzy zví- tězily; Ellen s tetou napsalysto pozvánek – Sutpen přivezl jednoho z těch divokýchčernochů a ten je osobně roznášel od domu k domu – arozeslaly i tucet dalších osobních pozvání na závěrečnouzkoušku na svatbu) přijeli do kostela na zkoušku a našlikostel prázdný a ve stínech přede dveřmi stála hrstkamužů z periférie města (byli mezi nimi i dva IndiániČikasó starého Ikkemotubbeho), znovu se spustily slzy.Ellen absolvovala tu zkoušku, ale pak ji teta odvezladomů ve stavu, který neměl daleko k hysterickémuzáchvatu, ačkoli se do příštího dne opět proměnil jenom

v tichý nepřetržitý pláč. Dokonce se vynořily pověsti, žese svatba odloží. Nevím, od koho po- cházely, snad odSutpena. Ale vím, kdo ty pověsti vyvrátil. Jako by si teďteta usmyslela ne už jenom, že donutí město Sutpenastrávit, ale donutí je strávit i tu svatbu. Celý příští denprochodila od domu k domu, v ruce držela seznamzvaných, byla oblečena po domácku a zahalena šálem aza ní šla jedna z těch dvou páně Coldfieldovýchčernošek, snad aby ji chránila, nebo snad tu černoškujenom sála jako list ve stopách své vzteklé, xantipovskyzu- řivé ženské uraženosti; ano, přišla i k našemudomu, ačkoli tvůj dědeček neměl vůbec žádný jiný úmyslnež se té svatby zúčastnit: ta teta nemohla mít o tatínkovižádné pochybnosti, neboť tatínek pomáhal dostatSutpena z vě- zení, ačkoli mezitím už asi ztratila všechenzdravý úsudek. Tatínek se tehdy právě oženil s tvoubabičkou a maminka byla v Jeffersonu cizinka a já nevím,co si myslela, ale nikdy nechtěla hovořit o tom, co sestalo: o té pomatené ženské, kterou nikdy předtímneviděla a která vtrhla do domu, ne aby ji po- zvala nasvatbu, ale aby jí řekla, jen ať si troufne nepřijít, a pak sezase vyřítila ven. Maminka zpočátku ani nevěděla, co seto vlastně přihodilo. Pro ni na tom nebylo nic komického.Tatínek ji tou věcí škádlíval, ale i když jí škádlíval dvacetlet od toho dne, vídal jsem, jak maminka zvedá ruku (najednom prstu

měla snad náprstek), jako by se chtěla chránit, a vobličeji se jí objevil stejný výraz, jaký tam asi měla, kdyžEllenina teta odešla.

Ta teta prošla to dopoledne celé město. Netrvalo jí to dlouho a nikoho

nevynechala; do soumraku se podrobnosti o té situaciroznesly nejen za ob- vod města, ale i do jeho podsvětí, apronikly do nájemní stáje a do honáckékrčmy, odkud se delegovali hosté, kteří se zúčastnilisvatby. O tomhle ovšem Ellen nic netušila, stejně jako otom nic netušila ani její teta, a ani by nebyla věřila, co sestane, i kdyby byla jasnovidka a mohla skutečně vidětzkoušku událostí, než je vytvořil čas. Ne že by se tetabyla považovala za chráněnouproti takové urážce, ale prostě by nebyla mohla uvěřit, žejejí úmysly a jedná- ní toho dne by mohly mít jinývýsledek, než pro který se pro ten čas vzdala nejenveškeré coldfieldovské důstojnosti, ale i veškeré ženskéskromnosti. Myslím, že by jí to byl mohl Sutpen povědět,ale nepochybně věděl, že by mu teta nevěřila. Asi se o toani nepokoušel: udělal jenom to jediné, co mohludělat, totiž poslal na Sutpenovu stovku pro dalších šestnebo sedm černo- chů, mužů, na které se mohlspolehnout, jediných mužů, na které se mohl spolehnout,a vybavil je hořícími borovými větvemi, které pak drželi udveří,když přijel kočár a svatebčané vystoupili. A tehdypřestala Ellen plakat, protože ulici před kostelem teďlemovaly kočáry a bryčky, ačkoli jenom Sut- pen a snad ipan Coldfield si všimli, že místo aby přijely přede dveřekostela a byly prázdné, zastavily na druhé straně ulice abyly ještě stále obsazené a že se teď chodník předkostelními dveřmi proměnil v jakousi arénu osvětlenoučmoudícími pochodněmi, které černoši drželi nadhlavami a jejich světlo se mihotalo a třpytilo na dvouřadách obličejů, mezi kterými budou muset sva- tebčanéprojít, aby se dostali do kostela. Lidé ještě nezačalipískat ani se vy- smívat; ani Ellen, ani teta zřejmě neměly

tušení, že něco není v pořádku.Ellen na chvíli vyšla z pláče, ze slz, a tak vstoupila do

kostela. Byl ještě prázdný, až na tvého dědečka a babičkua snad ještě půltucet dalších, kteří snad přišli z věrnostike Coldfieldovým, nebo snad aby byli nablízku a tak jimnic neušlo z toho, co město, reprezentované čekajícímikočáry, zřejmě očeká- valo, právě tak jak to očekávalSutpen. Kostel byl ještě prázdný, i když už ob- řady začalaa skončily. Ellen měla také trochu hrdosti, nebo aspoňješitnost, která může občas nahradit hrdost a statečnost;mimoto se ještě nic nestalo. Zástup venku ještě stálezachovával klid, snad z úcty ke kostelu, z té anglo- saskéschopnosti a dychtivosti naprosto mysticky respektovatto dříví a ka- mení obětované Bohu. Zřejmě vyšla zkostela do toho všeho naprosto nepři- pravená. Snad seještě pohybovala pod vlivem té hrdosti, která nedovolilalidem v kostele vidět ji plakat. Jenom vstoupila do tohovšeho a už asi spě- chala do odloučenosti v kočáře, kde sibude moci poplakat; snad byl pro ni prvním náznakemvýkřik, ,Pozor! Jenom ji neuhoďte!‘ a pak ji minul předmět

– hlína, nečistota, nebo co to vlastně bylo – nebo snadjenom posouvající se

světlo, když se otočila a viděla, jak jeden z černochůzvedá pochodeň a chys- tá se skočit na ten dav, na tyobličeje, když tu Sutpen promluvil v tom jazyce,

o kterém ani teď většina okresu nevěděla, že je tocivilizovaný jazyk. Tak tohle spatřila a tohle spatřili iostatní v kočárech, stojících na druhé straně ulice – jaknevěsta couvá do úkrytu jeho paže, když ji stahoval zasebe, a jak sám stojí a ani se nepohne, i když mu dalšípředmět (neházeli nic, co by mohlo opravdu poranit: bylyto jenom hroudy hlíny a odpadky zeleniny) sra- zil s hlavyklobouk a třetí ho zasáhl přímo do prsou – stál tamnehybně, s vý- razem, který se téměř podobal úsměvu,pokud mu bylo vidět pod vousy zu- by, a tím jedinýmslovem zadržel své divoké černochy (muži v davu měli ne-pochybně pistole; rozhodně nože: ten černoch by nebylžil ani deset vteřin, kdyby na ně skočil), zatímco kolemsvatebčanů okruh obličejů s otevřenými ústy a s odrazempochodní v očích jako by postupoval, váhal, přešlapovala mizel v čmoudící záři hořícího borového dřeva. Sutpenustoupil ke kočáru, chránil obě ženy svým tělem a dalšímslovem poručil černochům, aby šli za ním. Ale lidé už nicneházeli. Zřejmě to byl jenom ten první spontánní vý-buch, ačkoli přijeli ozbrojeni a vybaveni tím, co házeli.Vlastně se tím zřejmě dovršilo všechno to, co vyvrcholilotím, když ho ten den přede dvěma měsíci občanská policiedoprovázela k brance páně Coldfieldova domu. Protožemuži, kteří tvořili ten dav, ti kramáři, honáci dobytka ahonáci potahů, se vrá- tili, ztratili se zase v kraji, odkud sevynořili pro tuto jedinou příležitost – jako krysy; rozptýlilise, rozešli po kraji – obličeje těch, na které se ani Ellenne- mohla upamatovat a které bylo vídat, jak přenocujínebo jedí nebo jenom popíjejí v jiných krčmách,vzdálených dvacet a padesát a sto mil a ležících přineznámých silnicích, a pak se i odtamtud ztrácejí, a ti,kdo přijeli v kočárech a bryčkách, aby spatřili tusurovou podívanou, jezdili zase na Sutpenovu stovku nanávštěvu, aby (muži) lovili jeho zvěř a jedli jeho jídlo a

příležitost- ně se večer scházeli v jeho stáji, když stavělproti sobě k zápasu dva ze svých divokých černochů, jakolidé proti sobě stavějí bojovné kohouty, nebo snadvstupoval do ringu sám. Vyprchalo to, i když ne z paměti.Sutpen na ten ve- čer nezapomněl, i když na něj Ellenmyslím zapomněla, jelikož jej smyla ze vzpomínek slzami.Ano, už zase plakala; na svatbu jim opravdu pršelo.“

IIIJestli hodil slečnu Rosu přes palubu, myslím, že by se

jí o tom nechtě- lo nikomu vyprávět, řekl Quentin.Pan Compson si zase povzdychl. Když pan Coldfield roku 1864 zemřel,

slečna Rosa se přestěhovala na Sutpenovu stovku, abytam žila s Judith. Bylo jí tehdy dvacet let a byla o čtyřiroky mladší než její neteř, kterou, poslušna žádosti svéumírající sestry, se rozhodla zachránit z celé rodiny, jižjako by se Sutpen chystal zničit, zachránit ji zřejmě tím,že si vezme Sutpena. SlečnaRosa se narodila roku 1845, když byla její sestra už sedmlet provdána a mat-ka dvou dětí, a narodila se už stárnoucím rodičům (jejimatce bylo jistě už aspoň čtyřicet let a zemřela všestinedělí, a slečna Rosa to otci nikdy neod- pustila) a vdobě, kdy – jestliže slečna Rosa v sobě obrážela jenompostoj svých rodičů k zeti – rodina toužila jenom po mírua klidu a asi neočekávala a snad si ani nepřála další dítě.Ale narodila se, a to za cenu matčina života, a nikdy na tonesměla zapomenout. Vychovávala ji ta staropanenskáteta, kte- rá se pokusila donutit město, aby strávilo nejenženicha její starší sestry, ale i tu svatbu, i když si to městonepřálo, a vyrůstala v tom uzavřeném ženskémsvobodném zednářství, tak aby viděla ve skutečnosti, žesama dýchá, nejen jediné ospravedlnění za oběť životasvé matky, nejen žijící a chodící výčitku svému otci, ale iživoucí obvinění, všudypřítomné a dokonce přenosné,

celé- ho mužského plemene (plemene, které nechalotetu v pětatřiceti letech na ocet jako starou pannu). Atak prožila prvních šestnáct let života v tom po- nurém,těsném domku s otcem, kterého nenáviděla, aniž tověděla – podivného mlčenlivého muže, jehož jedinýmspolečníkem a přítelem bylo zřejmě jeho svědomí ajedinou věcí, na kterou dbal, byla bezúhonná pověst meziostatními muži – muže, který se později raději zabednil napůdě a umřel hlady, než aby se díval na svou rodnou zem,jak v nejvyšších mukách odráží pronikající armádu – a stetou, která se i po deseti letech mstila za fiaskoElleniny svatby tím, že slepou, iracionální zuřivostísvlékajícího se hada úto- čila na město, na lidský rod vkterémkoli a každém jeho tvoru – v bratru, v neteřích, vmanželu neteře, v sobě a ve všech. Teta naučila slečnuRosu dívat se na svou sestru jako na ženu, která zmizela,ne pouze z rodiny a z do- mu, ale i ze života, do budovyjakéhosi Modrovousa a tam se přetvořila

v masku, ohlížející se s trpným a beznadějným žalem nanezměnitelný svět, když ji tam drží ne jako v žaláři, ale vjakési výsměšné utkvělosti muž, který s prudkostí tornádavstoupil do jejího života a do života její rodiny, ještě nežse narodila, natropil neodčinitelné a nezměrné škody apokračuje v tom. Dět- ství slečny Rosy uplynulo v ponurémovzduší mauzolea, v ovzduší puritánské počestnosti auražené ženské mstivosti, ten starý, dávný a bezčasýnedostatek mládí, který se projevuje kasandrovskýmnasloucháním za zavřenými dveřmi a číháním v šerýchhalách, kde se presbyteriánsky vypařují žalostné a mstivépředtuchy, zatímco čekala na své rané dětství a dětství,ohledně kterých ji pří- roda zmátla a zradila, aby věkovědospěla k nesouhlasu, pokud jde o kterou- koli a každouvěc, která by mohla proniknout stěnami toho domupůsobe- ním nějakého muže, obzvlášť jejího otce, knesouhlasu, kterým ji teta zřejmě obdařila při narozenízároveň s dětskými peřinkami.

Snad viděla v otcově smrti a v tím pro ni vzniklénutnosti uchýlit se jako chudý sirotek k nejbližšímpříbuzným, aby jí poskytli potravu, přístřeší a ochranu –a touto příbuznou byla neteř, o jejíž záchranu bylapožádána – snad v tomhle viděla sám osud, který jiposkytuje příležitost splnit přání umí- rající sestry. Snad vsobě dokonce viděla nástroj odplaty: jestliže snad v soběneviděla činný nástroj dost silný, aby si s tím mužemuměla poradit, aspoň v sobě viděla jakýsi trpný symbolneuniknutelné připomínky, která nekrvavě a bez dimenzístoupá z obětního kamene toho manželského lože.Protože dokud se v roce 1866 nevrátil z Virgínie a nenašelji tam, jak tam žije s Judith a Clytií – (Ano, také Clytie bylajeho dcera: Klytaimnestra. Sám jí dal to jmé- no. Všem jimdal sám jména: všemu svému potomstvu a veškerémupotom- stvu těch divokých negrů, když si kraj začínal na

ně zvykat. Slečna Rosa ti ne- řekla, že toho dne v tompovozu dva z těch černých lidí byly ženy?

Ne prosím, řekl Quentin.Ano, dvě ženy. A nepřivezl je sem ani náhodou,

ani z přehlédnutí. Myslel na to, neboť nepochybně viděldokonce dále dopředu než ty dva ro-ky, které mu to vlastně trvalo, než si postavil dům aukázal sousedům své dobré úmysly, až mu pak dovolilizkřížit svůj divoký živý inventář s jejich krotkým, neboťrozdíl jazyka mezi jeho negry a jejich mohl býtpřekážkou jenom nějaký ten týden nebo snad pouzeněkolik dní. Ty dvě ženy přivezl zá- měrně; asi je vybralstejně pečlivě a chytře, jak si vybíral ostatní živý inventář

– koně, mezky a hovězí dobytek – který si pozdějinakoupil. A žil tam venku téměř pět let, než navázal styk ahovor s nějakou běloškou v okrese, stejně ja- ko neměl vesvém domě žádný nábytek, a to ze stejného důvodu: neměl vté

době nic, co by dal výměnou. Ano. Určil Clytii jméno,stejně jako je určil všem, dokonce i tomu potomku předClytií, Henrym a Judith, a to vždy se stejnou chlapskou asardonickou odvahou, když vlastními ústy dával jménosvé ironické plodnosti dračích zubů. Jenomže mně sevždycky chtělo věřit, že zamýšlel dát Clytii jménoKasandra, inspirován jakousi ryze dramatickouekonomií, aby nejen zplodil, ale i pojmenoval přednívěštkyni své zhouby,

a že si jenom ta jména popletl, což je přirozené pro muže,jenž se musel té- měř sám naučit číst) – Do té doby, nežse roku 1866 vrátil domů, slečna Ro- sa ho nespatřila anistokrát za celý svůj život. A tehdy spatřila jenom ten lido-žroutský obličej ze svého dětství, který jednou uviděla akterý pak vídala v obdobích a o příležitostech, kterénedovedla ani spočítat, ani si vybavit v paměti, jakomasku v řecké tragédii, vyměnitelnou nejen od scény kescéně, ale i od herce k herci, za kterou se ty události apříležitosti odehrávaly bez pořadí a bez posloupnosti,takže vlastně potom nemohla říci, jak často ho ojednotlivých příležitostech spatřila, protože teta ji naučila,že ať spala, nebo bděla, neviděla nic jiného. Při těchtoopatrných, žalostných a jen formálních příležitostech, kdyse s tetou vypravovala na Sutpenovu stovku, aby tam strá-vily den, a teta jí poručila, aby si šla hrát se svýmsynovcem a neteří, docela stejně, jako by jí snadporučila, aby před hosty zahrála nějaký kousek napiano, nevídala ho ani při obědě u stolu, protože tetazařídila návštěvu tak, aby se kryla s jeho nepřítomností vdomě; a slečna Rosa by se asi byla poku- sila vyhnout sesetkání s ním, i kdyby tam byl. A za těch čtyř nebo pětipříle- žitostí během roku, kdy Ellen přivezla děti, abystrávily den v domě jejího otce, teta (ta rozhodná,mstivá, důsledná žena, která zřejmě byla dvakrátmužnější než pan Coldfield a která v pravdě pravdoucínebyla slečně Rose jenom matkou, ale i otcem) obklopilatyto návštěvy také stejným ovzduším ponurého a k bojipřipraveného spiknutí a aliance proti těm dvěma protivní-kům, z nichž jeden – pan Coldfield – ať už by se byl mohluhájit nebo ne, už dávno stáhl své hlídkové čety,demontoval děla a uchýlil se do nedobytné tvrze svépočestnosti: a druhý – Sutpen – by asi byl uměl na něudeřit a do- konce je na hlavu porazit, ale ani nevěděl, že

je považován za nepřítele, kte- rého čeká boj. Protoženepřicházel do jejich domu ani na oběd. Příčinu jemožno hledat v tom, že byl jaksi přehnaně citlivý vůčisvému tchánovi. O pravé příčině a začátku vztahu mezipanem Coldfieldem a jím se ani teta, ani Ellen, ani slečnaRosa nikdy nedověděly a Sutpen to prozradil jenom je-dnomu muži – a to pod slibem mlčenlivosti, dokud panColdfield nezemře – z ohledu na páně Coldfieldovu pečlivěpěstovanou pověst neposkvrněné morálky – a jak říkaltvůj dědeček, ani pan Coldfield to ze stejného důvodusám nikdy neprozradil. Nebo to snad bylo proto, že teď,když dostal ze své- ho tchána všechno, co pan Coldfieldměl a čeho mohl Sutpen použít nebo co potřeboval,nejenže neměl odvahu podívat se tchánovi do obličeje, aleani tu laskavost a slušnost, aby aspoň čtyřikrát do rokadoplňoval obřadnou ro- dinnou skupinku. Nebo snad tobyl důvod, který uváděl sám Sutpen a které- mu tetaodmítala uvěřit právě kvůli té skutečnosti: že se nedostaldo města každý den, a když se tam dostal, dávalpřednost tomu, strávit jej (už chodil do toho výčepu) smuži, kteří se každé poledne scházeli v Holstonově hote-lu.

To byl ten obličej, který, pokud jej slečna Rosa vůbec vídala, býval na druhé straně stolu v Sutpenově jídelně – obličej nepřítele, který ani nevěděl,

že ho čeká boj. Teď jí bylo deset let, a když jeopustila teta (slečna Rosa teď pečovala otci o domácnost,jak to předtím dělala teta až do té noci, kdy vyle- zla zokna a zmizela), nejenže už nebyl nikdo, kdo by ji o těchformálních a truchlivých dnech nutil, aby se snažila hrátsi se svým synovcem a neteří, ale dokonce ani tamnemusela jezdit a dýchat stejný vzduch, který dýchal on av němž, i když nebyl přítomen, ještě stále zůstával,číhal s něčím, co jí připadalo jako sardonická a ostražitávítězosláva. Teď jezdila na Sutpenovu stovku jenomjednou do roka, kdy ona a otec oblečeni do svátečníchšatů ujeli těch dvanáct mil v masivní ošumělé bryčce zamasivním párem koní podřadné kvality, aby tam stráviliden. To teď pan Coldfield trval na těch návštěvách,ačkoli tam s nimi nikdy nejezdil, dokud tu byla teta,snad ze smyslu pro povinnost, což uváděl jako důvod ačemu by v tomto případě by- la věřila i teta, snad proto,že to nebyl pravý důvod, neboť nepochybně ani slečnaRosa by nebyla uvěřila pravému důvodu: ten spočíval vtom, že si pan Coldfield přál uvidět svá vnoučata, kvůlikterým se stále více znepokojoval myšlenkou na ten den,kdy jejich otec poví aspoň synovi o tom starém ob- chodumezi nimi, neboť pan Coldfield si nebyl ještě stále jist, žeo něm jeho zeť nikdy nevykládal. Ačkoli byla teta pryč,ještě stále dokázala propůjčit a vnuknout každé takovévýpravě něco z té staré příchuti ponurého výpadu, teďvíce než kdy jindy proti nepříteli, který neví, že je veválečném stavu. Protože teď, když byla teta pryč, Ellenvystoupila z toho triumvirátu, který se slečna Rosapokoušela přeměnit, aniž si to uvědomovala, na dva lidi.Teď byla naprosto sama, hleděla mu v jídelně tváří v tvářpřes stůl bez podpory dokonce i od Elleny (v té době siEllen prodělávala naprostou proměnu a vstupovala dosvého dalšího pětiletí po dovršeném skutečném přerodu);

– hleděla přes stůl tváří v tvář nepříteli, který si asineuvědomoval, že tam sedí ne jako hostitel a švagr, alejako druhý partner příměří. Podle všeho si ji anidůkladněji neprohlédl ve srovnání se svou rodinou a dětmi– to malé, drobné dítě, kterému ani když dorostla, nikdynedosahovaly nohy až zcela na podla- hu, dokonce anikdyž seděla na židlích u sebe doma – ve srovnání sEllenou, která i když měla také drobnou kostru, byla to,čemu se říká tělnatá (a která by byla, kdyby se její životnebyl chýlil ke konci v době, kdy dokonce i muži trpělinedostatkem jídla, a sklonek jejího života by byl uplynulbez strastí, op- ravdu tělnatá. Ne tlustá: jenom zaoblená aplná, bílé vlasy, oči ještě stále do- cela mladé, ještě ijakási svěžest na tom, co byly laloky a ne už tváře,drobné buclaté nepoškrábané ručky s prsteny založené vpokojném očekávání jídla na damašku předHavilandovým porcelánem pod mnohoramenným svíc-nem), a ve srovnání s Judith, která byla už větší než Ellen,a s Henrym, který i když nebyl v šestnácti letech takvysoký, jak byla Judith ve čtrnácti, přece sliboval, žejednoho dne dosáhne výšky svého otce; tento obličej,který při jídle jenom zřídka promluvil, s očima jako (jakby se to dal vyjádřit) kousky uhle vtlačené do měkkéhotěsta a se stroze upravenými vlasy toho zvláštního myšíhoodstínu, když na ně jenom zřídka svítí slunce, ve srovnánís ošlehaný-

mi obličeji Judith a Henryho: Judith měla matčiny vlasy aotcovy oči a Henry měl barvu vlasů někde uprostřed meziryšavými vlasy svého otce a Elleniný- mi černými a jehooči měly zářivý, poněkud tmavší odstín hnědožluté barvy– drobné tělo slečny Rosy vypadalo podivně a paradoxně

neohrabané jakokostým vypůjčený v poslední chvíli a z nouze promaškarádu, které se ne-chtěla zúčastnit: aura tvora, odloučeného teď záměrnýmrozhodnutím od světa a ještě stále v mučivé námazevnuceného učňovství v tom, jak se naučí dýchat, spíše nežaby se na dýchání dobrovolně nebo dokonce smířlivě podí-lela – vázaná služka těla a krve, která i teď čekala, žetomu unikne tím, že bu-de psát školácké básně o těch, kdo jsou také mrtvi. Tenobličej, nejdrobnější obličej v celé společnosti, hopozoroval přes stůl s nehybnou podivnou a hlubokouintenzitou, jako by opravdu měla nějaký náznak, získaný ztěsné- ho vztahu k plynoucí kolébce událostí (času), kterýnabyla nebo vypěstovala nasloucháním za zavřenýmidveřmi, ne tím, co tam slyšela, ale tím, že se stalanečinně vnímavou, neschopna ani rozlišení, ani vlastníhonázoru, ani nevě- řícnosti, naslouchajíc předhorečkovéteplotě pohromy, která vytváří proroky a někdy vytvářídocela dobré, a budoucí katastrofy, ve které tenlidožroutskýobličej z jejího dětství zřejmě zmizí tak naprosto, že budeochotna se provdat za jeho bývalého majitele.

To snad bylo naposled, kdy ho viděla. Protože tam přestali dojíždět. To pan Coldfield přestal. Ty návštěvy neměly nikdy svůj určený den. Jedno-ho rána se prostě objevil u snídaně v tom docela slušnémtěžkém černém ka- bátě, ve kterém se ženil a který od tédoby nosil dvaapadesátkrát do roka až do Ellenina sňatkua pak poté, co je teta opustila, třiapadesátkrát do roka, ažsi jej potom oblékl navždycky toho dne, kdy vystoupil napůdu, zatloukl za sebou dveře hřebíky, vyhodil kladivo zokna a tak tam zemřel. Pak po snídani se slečna Rosa

vzdálila a vrátila se oblečena v příšerném černém nebohně- dém hedvábí, které pro ni před lety vybrala teta akteré nosila dál o nedělích a o zvláštních příležitostech, ikdyž už bylo obnošené, a to až do dne, kdy otec usoudil,že se teta už nevrátí, a dovolil slečně Rose nosit šatstvo,které teta zanechala v domě tu noc, kdy utekla. Paknasedli do bryčky a odjeli, když pan Coldfield nejprveupřel těm dvěma černoškám oběd, který nebudou mu- setvařit, a (jak se město domnívalo) účtoval jim to hrubéjídlo ze zbytků, které budou muset jíst. Pak tam jedenrok nejeli. Pan Coldfield nepochybně nepřišel ke snídaniv tom černém kabátě a uplynula řada dní a ještě stále vněm nepřišel, a to bylo všechno. Snad cítil, že když jsouteď jeho vnoučata už velká, ta směnka na jeho svědomí jeuž splacena, neboť Henry je pryč na státní universitě vOxfordu a Judith se dostala dokonce ještě dále – do pře-chodného stadia mezi dětstvím a ženstvím, kdy bylaještě nepřístupnější k dědečkovi, kterého v životě vídalajenom zřídka a o kterého asi stejně dbala ještě méně – dostadia, kdy ač jsou mladé dívky ještě viditelné, vypadají,jako bychom je viděli za sklem, a kdy dokonce k nim aninedolehne náš hlas; kdy existují (tohle rozpustilé děvče,které umělo každého předběhnout a překo-

nat ve šplhání – a také to dělalo, a jezdit na koni aprát se jak se svým bratrem, tak po jeho boku) vperlovém třpytu bez stínů a samy se na něm podílejí; vmlhavé utkvělosti, podivné a nepředvídatelné, jsoudokonce i jejich postavy plynulé, jemné a nehmotné;samy o sobě se nevznášejí a ne- hledají, ale jenompříživnicky, mocně a klidně vyčkávají, přitahují k sobě beznámahy to postgenetivní, z čeho a kolem čeho se mohouformovat, nalévat v zadničkách, prsech; ňadrech, bocích,stehnech.

Teď nastalo období, které skončilo katastrofou, jež způsobila v slečně

Rose tak naprostý zvrat, že mohla přivolit ke sňatku smužem, na něhož sedívala, jak postupně dospívala, jako na lidožrouta. Nebylato naprostá změna povahy: ta se nezměnila. Dokonce anijejí chování se nijak nezměnilo. I kdy- by byl Charles Bonnezemřel, byla by se s největší pravděpodobností dřívenebo později po otcově smrti uchýlila na Sutpenovustovku, aby tam žila, a jakmile by to byla udělala, byla bytam asi strávila zbytek svého života. Alekdyby byl Bon zůstal na živu a oženil se s Judith a Henryby byl neopustil známý svět, byla by se tam odstěhovala,teprve až by k tomu byla ochotná, a byla by žila v rodiněsvé zemřelé sestry jenom jako teta, kterou také oprav-du byla. To se nezměnila její povaha: přestože uplynuloasi tak šest let od té doby, co ho skutečně vídala, arozhodně ty čtyři roky, kdy vždycky v noci no- sila tajnějídlo otci, který se skrýval na půdě předkonfederovanými veliteli vojenské policie. V téže doběpsala své hrdinské verše právě o těch mužích, předkterými se její otec skrýval a kteří by ho byli bez souduzastřelili nebo oběsili, kdyby ho byli našli – a shodouokolností ten lidožrout z jejího dětství byl jeden z nich, ato (přivezl si domů pochvalu za statečnost, kterou mu na-psal vlastní rukou generál Lee) jeden z nejlepších. Obličej,

s kterým tam sleč- na Rosa odjela, aby tam strávila zbyteksvého života, byl stejný obličej, který ho předtímpozoroval přes stůl v jídelně a o kterém by byl rovněž onnemohl říci, kolikrát jej spatřil, ani kdy a kde, ne proto,že na něj nedovedl zapome- nout, ale protože by si byl asina něj neuměl dostatečně vzpomenout, aby jej dovedlpopsat za deset minut poté, co se na něj už nedíval, azpoza toho obličeje ho teď pozorovala se stejnýmposupným a chladným zaujetím žena, která bývala tímdítětem.

Ačkoli Sutpena spatřila znovu až po letech, vídala nyní svou sestru

a neteř častěji než kdykoli jindy. Ellen teď dosáhlanejvyššího vrcholu toho, co by byla teta nazvala jejímodpadlictvím. Nejen jako by se byla vyrovnala, smířila sesvým životem a manželstvím, ale jako by na to bylavlastně hrdá. Rozkvetla, jako by osud vtěsnal to obvyklébabí léto, které mělo postupně rozkvétat a půvabněvadnout v průběhu šesti nebo osmi let, do tří nebo čtyřlet, buď náhradou za to, co mělo přijít, nebo aby osud daldo pořádku účetní knihy a proplatil šek, na kterýmanželka osudu, příroda, podepsala její jméno. Ellen seblížila ke čtyřicítce, byla kulaťoučká a obličej neměla ještěničím po-znamenaný. Jako by zatím uplynulé roky zpevňujícího sea nerušeného těla byly odstranily mezi lebkou a kůží,mezi souhrnem zkušeností a obalem,

v němž sídlí, veškeré známky, které na něm zanechal světaž do té doby, kdy teta zmizela. Její držení těla a vzezřeníbyly nyní poněkud královské – zajíž- děla teď často sJudith do města a navštěvovaly tytéž dámy, z nichžněkteré už byly babičkami, které se teta pokoušela předdvaceti lety donutit, aby se zúčastnily její svatby, aprohlížely si zboží či nakupovaly podle skrovnýchmožností, které město nabízelo – jako by se jí konečněpodařilo odklidit ne- jen to puritánské dědictví, ale i samuskutečnost; obětovala bohům násilnic- kého manžela anepochopitelné děti a proměnila je v stíny; uniklakonečně do světa čisté iluze a tam bezpečná předkaždým zlem žila a pohybovala se z postoje do postojejako paní největšího domu, manželka nejbohatšího mu- že,matka nejšťastnějších dětí. Když si prohlížela zboží činakupovala (v Jeffersonu bylo už dvacet obchodů), anižvůbec vystoupila z kočáru, celá roztála, byla půvabná asebejistá, vykládala nejdokonalejší nesmysly a proná- šelasvé veselé ustálené bezvýznamné fráze z role, kterou sisama pro sebe napsala, z role vévodkyně, která rozdáváze svého bohatství polévku a léky neutiskovanýmvenkovským bezzemkům – žena, která kdyby byla mělaodvahu snášet žal a svízele, by se byla stala skutečnouhvězdou v roli matriar- chy, rozhodující ze svéhostařeckého koutku u krbu o hrdosti a osudu své rodiny,místo aby se nakonec obracela k její nejmladší člence ažádala ji, aby ochraňovala ostatní.

Mnohdy dvakrát nebo někdy i třikrát týdně ty dvě přijížděly do města

a do toho domu – ta pošetilá, nereálná, hovorná, dobřeudržovaná žena, která se už šest let pohybovala mimotento svět – žena, která v záplavě slz opustila domov apříbuzné a v přízračné malarické krajině, trochu podobnéhořkým oblastem řeky Styxu, přivedla na svět dvě děti apak se vznesla jako z bažiny zrozený motýl, nerušený

tíhou břicha a všech těžkých orgánů utrpe- ní azkušenosti, do věčného jasného vakua zastavenéhoslunce – a Judith, mladá dívka, která snila, nežila, vnaprostém a nepřístupném odpoutání od skutečnostitéměř jako ve fyzické hluchotě. Pro ně slečna Rosa teďjistě vůbec nic neznamenala: ne to dítě, které bývalopředmětem a obětí mstivé a neúmorné péče a pozornostité zmizelé tety, a dokonce ani ženu, kterou by určovalajejí úloha hospodyně, a rozhodně ne tetu, kterou veskutečnosti byla. A dalo by se těžko říci, která z těchdvou, sestra nebo neteř, připadala zase slečně Rose méněreálná – ta dospělá, která unikla ze skutečnosti do po-kojné oblasti zabydlené loutkami, nebo ta mladá dívka,která spala v bdělém stavu v jakési utkvělosti takfyzické, že se podobala stavu před narozením a byla takvzdálena od té druhé krajnosti reality, jak byla Ellenvzdálena od té její krajnosti, když jezdily dvakrát nebotřikrát týdně do toho domu a jednou v létě, když byloJudith sedmnáct let, se tam zastavily cestou po souši doMemphisu, kam jely koupit pro Judith šaty; ano: výbavu.

To bylo v létě po prvním Henryho roce na universitě, poté, co s sebou

přivezl na vánoce domů Charlese Bona a pak znovu, abytam strávil tak asi týden z letních prázdnin, než Bon zajelk Řece, aby nasedl na parník jedoucí

domů do New Orleansu; v tom létě, kdy Sutpen sám odjel,za obchodem, jak říkala Ellen, která si nepochybně anineuvědomila, takovým životem už tenkrát žila, že neví,kam její manžel odjel, a které ani nepřipadlo na mysl, ženení zvědavá. Nikdo až na tvého dědečka a snad Clytii senikdy nedověděl, že Sutpen jel také do New Orleansu.Vcházely do domu slečny Rosy, do to- ho šerého,ponurého, těsného domku, kde dokonce ještě čtyři rokypo svém odchodu ta teta stále jako by číhala hned zakterýmikoli dveřmi a jako by už držela ruku na klice, akterý Ellen na deset nebo patnáct minut naplnila pro-nikavým povykem, než odjela, odvážejíc s sebouzasněnou dceru bez vůle, která nepromluvila ani slovo; aslečna Rosa, která vlastně ve skutečnosti byla dívčinoutetou a která by byla podle skutečného věku měla být jejísestrou, si nevšímala matky a s krátkozrakou a němoutouhou bez jediné kapky žárlivo- sti hleděla na odjíždějícínepřístupnou dceru, promítala si do Judith všechnynenaplněné sny a zklamání svého zničeného azmařeného mládí a nabízela Judith jediný dar (to Ellen otom nejednou s pobavenými výkřiky vyprávěla), který jímohla dát: nabízela se, že naučí Judith vést domácnost,sestavovat jídelníček a počítat prádlo, přičemž jí Judith natu nabídku odpověděla prázd- ným, nezbadatelnýmpohledem, tím nepozorným „Cože? Cos to říkala?“, za-tímco i teď Ellen ječela v uznalém úžasu. Potom odjely –kočár, rance, Ellen jako pobavená pávice, neteř vneproniknutelném zasnění. Když příště přijely do města akočár zastavil před páně Coldfieldovým domem, vyšla zdomu jedna z černošek a řekla, že slečna Rosa není doma.

To léto také znovu viděla Henryho. Nespatřilo ho odminulého léta, ačkoli přijel domů na vánoce s CharlesemBonem, svým přítelem z universi- ty, a slyšela o tanečníchzábavách a večírcích při těch svátcích na Sutpenověstovce, ale ona a její otec tam nezajeli. A když se Henry

zastavil s Bonem na zpáteční cestě do školy den poNovém roce, aby si popovídal se svou tetou, to opravdunebyla doma. A tak ho spatřila až příští léto, po celémroce. Byla ve vnitřním městě nakupovat; stála na ulici arozmlouvala s tvou babičkou, když Henry jel kolem.Neviděl ji; jel na nové klisně, kterou mu dal otec, a teď užměl mužský kabát a klobouk; tvoje babička říkala, že byltak vysoký jako jeho otec a že se držel na klisně stejněnadutě jako jeho otec, a i když měl křehčí kostru nežSutpen, jako by jeho kosti dokázaly unést tu nadutost, alebyly ještě stále příliš lehké a hbité, aby zachovávaly tupompéznost. Protože Sutpen také hrál svoji roli. ZkazilEllenu hned na několik způsobů. Byl teď největšíjednotlivý statkář a majitel bavlníkové plantáže v okrese,čehož do- sáhl stejnou taktikou, s jakou si postavil dům –stejným soustředěným, ne- utuchajícím úsilím anaprostou nevšímavostí k tomu, jak snad budou vypadatjeho počiny, které město uvidí, a jak musejí připadatměstu ty, které neuvidí. Někteří z jeho spoluobčanůdokonce ještě věřili, že je v tom nějaký háček, a byla jichcelá škála, od těch, kteří se domnívali, že plantáž jejenom zástěr- kou jeho skutečného temného povolání,přes ty, kteří se domnívali, že obje- vil nějaký způsob, jakošálit dokonce i trh bavlny a tak dostat za balík své

bavlny více, než dokáží počestní lidé, až k těm, kteří sezřejmě domnívali, že divocí negři, které si tam přivezl,mají schopnost opravdu vyčarovat více ba- vlny z akrupůdy, než kdy dokázali kdovíjací krotcí negři. Nebyloblíben (po čemž ostatně zřejmě ani netoužil), ale obáván,což jako by ho bavilo, jestliže ho to dokonce netěšilo. Aleuznávali ho; měl teď zřejmě příliš mnoho peněz, než abyho ještě stále dál zavrhovali nebo dokonce vážněobtěžovali. Doká- zal tohle – v deseti letech po svémsňatku zajistil hladký provoz na plantáži (měl tam teďdozorce; byl to syn šerifa, který ho v den zásnub zatklpřed brankou domu, kde bydlela jeho nastávající) a teď ion hrál svoji roli – roli nadutého pohodlí a zahálky, vekteré vystupoval, jak zahálkou a pohodlím ztloustl,poněkud pompézně. Ano, svedl Ellenu k něčemu více nežk odpad- lictví, ačkoli si stejně jako ona neuvědomoval, žei jeho rozkvět má vynucené květy, a že zatímco on ještěstále hraje svůj výstup před obecenstvem, za jeho zádyosud, sudba, odplata, ironie – režisér, nazývej si ho, jakchceš – už str- huje dekoraci a vytahuje umělé apředstírané přeludy a tvary pro příští.

– „Támhle jede –“ řekla tvoje babička. Ale slečna Rosa užHenryho spatřila. Stála tam vedle tvé babičky a hlava jí sotvadosahovala k jejímu rameni, byla

hubená a na sobě měla jedny z těch šatů, které ta tetanechala v domě a které slečna Rosa zabrala, aby jí padly, ikdyž se ani nikdy neučila šít, stejně jako se ujala vedenídomácnosti a nabízela Judith, že jí to naučí, ačkoli senikdy ne- učila vařit ani se nenaučila dělat nic, ledaposlouchat za zavřenými dveřmi, stála tam se šálem přeshlavu, jako by jí bylo padesát let a ne patnáct, dívala seza svým synovcem a říkala, „Ale… on je oholený.“

Pak přestala vídat i Ellenu. Totiž i Ellen přestala přijíždět k nim do do- mu, přestala přerušovat týdenní obřadnou pouť kočáru od obchodu k ob-chodu, kde Ellen, aniž vystoupila, přikazovala

obchodníkovi nebo příručí- mu, aby jí přinesl látku a tyskrovné cetky a trety, a oni je přinesli, i když věděli lépenež ona, že je nekoupí, ale jenom je ohmatá, vezme doruky, přehází a potom odmítne, všechno to v přívaluveselé a nedůtklivé hovor- nosti. Ne přezíravě, dokonceani ne doslova povýšeně, ale s mírným a do- koncedětským nátlakem na trpělivost nebo slušné chovánínebo pouhou bezmocnost těch mužů, obchodníků apříručích; pak přišla k nim do domu a naplnila jej takétím nesmyslným povykem marnivosti, nemožných a bez-podstatných rad ohledně slečny Rosy, jejího otce a domu,ohledně šatů slečny Rosy, ohledně uspořádání nábytku atoho, jak se vaří jídlo a dokonce v kterých hodinách se jí.Protože teď se blížila doba (byl rok 1860 a i panColdfield asi připouštěl, že válka je nevyhnutelná), kdyosud Sutpenovy rodi- ny, už dvacet let se podobajícíjezeru, které se z poklidných pramenů zvedá v tichémúdolí, téměř nepozorovaně se šíří a stoupá a ve kterém tičtyři čle- nové rodiny plují v prosluněné utkvělosti, pocítíprvní podzemní pohyb směrem k výpusti, k jícnu, cožbude katastrofou i pro celou zem, a ti čtyři pokojníplavci se náhle otočí jeden k druhému, ještě neznepokojeně ani nedůvěřivě, ale jenom ostražitě, pocítítu temnou situaci, ale žádný z nich

ještě nedospěje k okamžiku, kdy se muž ohlíží po svýchdruzích v pohromě a myslí si, Kdy se přestanu pokoušet jezachránit a budu zachraňovat jenom sebe?, a ani sineuvědomí, že se ten okamžik blíží.

A tak slečna Rosa nikoho z nich nevídala; vůbec nikdy nespatřila

Charlese Bona (a nikdy ho nespatří živého); CharleseBona z New Orleansu,Henryho přítele, který nejenže byl o několik málo letstarší než Henry, ale vlastně už trochu starý na to, abyještě studoval na universitě, a rozhodně se poněkudnehodil na tu, na které studoval – na malé novéuniversitě v missi- ssippském zázemí a k tomu v divočině,tři sta mil od světského a dokoncecizáckého velkoměsta, které bylo jeho domovem – mladýmuž světsky ele- gantní a sebejistý nepřiměřené svémuvěku, hezký a zřejmě bohatý, který měl za sebou spíšeneurčitou postavu zákonného poručíka než nějaké rodiče– osobnost, která v odlehlém státě Mississippi v té doběmusela působit téměř jako pták fénix, jenž celý vyvstalbez jakéhokoli dětství, nezrozený ze žádnéženy a vzdorující času, a když zmizí, nezanechá nikdežádné kosti a prach – muž nenuceného vystupování anadutě dvorného chování, vedle kterého Sutpenovapompézní arogance vypadala jenom jako neohrabanýpodvoda Henry vlastně jako nemotorný klacek. Slečna Rosa honikdy nespatřila; byl pro ni jenom obraz, socha. Ne podletoho, co jí Ellen vyprávěla: Ellen v na- prostém poklidusvého motýlího léta a teď se zvýšeným kouzlem ženy,která se půvabně a vybraně dobrovolně vzdává mládí veprospěch pokračovatelky své krve a pohlaví, a v postoji achování, které se objevují v době zasnoube- ní, kdy sematky, jestliže si to přejí, mohou téměř proměnit vnevěsty na svatbách svých dcer. Kdyby byl Elleněnaslouchal cizí člověk, téměř by se domníval, že tensňatek, o kterém, jak pozdější události ukázaly, nepadlamezi mladými lidmi ani zmínka, se vlastně už uskutečnil.

Ellen se ani jednou nezmínila o lásce mezi Judith aBonem. Nedělala kolem toho žádné narážky. Láska vsouvislosti s nimi bylo jenom vyřízené a dokonale mrtvétéma, jako se jím stane otázka panenství po narozeníprvního vnoučete. Mluvila o Bo- novi, jako by tvořil třineživé předměty v jednom nebo snad jeden neživýpředmět, pro který ona a její rodina najdou tři shodnápoužití: součástku oděvu, kterou by mohla Judith nosit,jako by nosila dámskou jezdeckou sukni nebo plesovéšaty, kus nábytku, který doplní a dovrší zařízení jejíhodomu a její postavení, a moudrého rádce a vzor, kterýopraví Henryho ven- kovské způsoby, vyjadřování aoblékání. Jak by byla překonala čas. Přijímala jako zásaduuplynulá léta, kdy nedošlo k žádným líbánkám ani kžádné změ- ně a z nichž těch (už) pět obličejů vyhlíželo vjakémsi neživém věčném roz- květu jako namalovanéportréty visící v jakémsi vakuu, každý zachycen ve svémočekávaném vrcholu, uhlazen a zbaven všech myšlenek azkušeností, neboť jejich originály žily a zemřely už takdávno, že na jejich radosti a žaly jistě už zapomněla isama prkna, po kterých si vykračovaly a zaujímaly pózy,smály se a plakaly. To vše, zatímco slečna Rosaneposlouchala a utvořila si svůj obraz podle prvníhoslova, snad podle jména Charles Bon; ta žena,

odsouzená v šestnácti letech na doživotí kstaropanenství, seděla pod tímto jasným třpytem přeludu,jako by to byl jeden z barevných elektrických paprs- ků vkabaretech a ona tam přišla poprvé v životě a tenpaprsek byl prostou- pen nehmotným třpytembleskotavých částeček, vrhajících se náhle na ni, nachvilku se zastavujících a pak plynoucích dál. Nežárlilana Judith. Nebyla to ani sebelítost, jak tam seděla aneustále mžourala očima na svou sestru, za- tímco Ellenvykládala, a sama byla oblečena v jedny z těch hudlařskypřeši- tých domácích šatů (šaty, někdy odložené, alevětšinou nové, které jí Ellen občas dávala, byly ovšemvždycky hedvábné), které tam zanechala teta, když uteklas tím koňským a mezčím handlířem, snad v naději nebov pevném úmyslu, že už nikdy nebude nosit něcopodobného. Bylo to asi jenom pokoj- né zoufalství a úlevav konečném a naprostém sebezapření, teď když seJudith chystala obětí bohům proměnit tuspoluprožívanou náhradu za její zmařený život v živoupohádku. Znělo to jako pohádka, když to Ellen poz- dějivyprávěla tvé babičce, jenomže to byla pohádka napsanápro elegantní dámský klub a tam provozovaná. Ale proslečnu Rosu to muselo být pravé, ne pouze věrohodné, alei oprávněné: proto pronesla poznámku, která znovuvyvolala u Elleny (také to vyprávěla jako dětinský žertík)výkřiky pobaveného a rozmrzelého úžasu. „My si hozasluhujeme,“ řekla slečna Rosa. „Zasluhuje- me? Jeho?“řekla Ellen, asi také vykřikla. „Ovšemže si ho zasluhujeme– jestli to chceš tak vykládat. Já rozhodně doufám aočekávám, že cítíš, že Cold- fieldovi nezůstanou nicdlužni žádné obzvlášť znamenité cti, kterou by jim mohlpřinést nějaký sňatek.“

Přirozeně nevíme, co na to odpověděla. Aspoň pokud o tom Ellen kdy vykládala, slečna Rosa se nepokoušela o žádnou odpověď. Viděla jenom

Ellenu odjíždět a potom si usmyslela dát Judith ten druhýdar, který byl ještě v jejích silách. Měla teď k darovánídvě své schopnosti a tuhle jí rovněž od- kázala ta teta,která ji naučila jak vést domácnost, tak i přešívat šaty, ato tím, že jedné noci vylezla z okna, ačkoli tato druháschopnost se rozvinula pozdě- ji (dalo by se říci zpětnýmodrazem) vlivem toho, že když teta odešla, slečna Rosanebyla ještě dost velká, aby mohla nosit její odloženéšatstvo, ani kdyby si ty šaty zabrala. Tajně se pustila došití prádla pro Judithinu výbavu. Látky si opatřila zotcova krámu. Nebyla by je mohla získat nikde jinde.Tvoje babička mi vyprávěla, že v té době slečna Rosavlastně neuměla počítat pení- ze a že znala postupnouřadu kovových mincí jenom teoreticky, avšak zřejmě nikdyneměla hotové peníze, a by je viděla, dotýkala se jich,vyzkoušela si je a ověřila, a že v určitých dnech v týdnuchodila do vnitřního města s košíkem a nakupovala vurčitých obchodech, které pan Coldfield předem určil,při- čemž neměla žádné mince ani obnos peněz, které by vřeči přecházely od úst k ústům a při placení z ruky doruky, a že ke sklonku dne pan Coldfield krá- čel v jejíchstopách podle pohledávek načmáraných na papír nebo nazeď či na pult a dluhy proplácel. A tak si musela opatřitlátky od něho, ačkoli jeho zásoba, která začala jakosoubor nejzákladnějších nezbytností a která zřejmě

nemohla ze svých regálů nasytit ani jeho a jeho dceru,nevzrostla, natožpak aby se zpestřila. A přece se tammusela obrátit, aby si obstarala látky a mohla ušít intimnídívčí prádlo, které mělo být náhradou za její vlastníspoluproží- vaný svatební obřad – a dovedeš si taképředstavit, jaká asi byla představa slečny Rosy o takovémprádle, natožpak jak asi její představa o něm vypada- la,když je došila bez cizí pomoci. Nikdo neví, jak se jípodařilo opatřit látky z otcova krámu. On jí je nedal. Bylby považoval za svoji povinnost obstarat své vnučce šaty,kdyby byla nepatřičně oblečena nebo kdyby chodilaotrhaná nebo prochladlá, ale ne šaty na svatbu. A tak sedomnívám, že látky ukradla. Nezbývalo jí nic jiného.Musela je ukrást téměř otci pod nosem (byl to malýkrámek a sám v něm prodával a z kteréhokoli místa vněm viděl na všechna ostatní místa) s tou amorálnísmělostí, která je v ženách obdobou loupež- nictví, alespíše, nebo bych si to tak rád myslel, nějakým trikem,který ve své nevinnosti zosnovala tak zhola a zoufaleprůhledně, že ho ošálila sama její prostoduchost.

A tak už ani víckrát neviděla Ellenu. Ellen teď zřejměposloužila své- mu účelu, dovršila to jasné nesmyslné poledne a odpoledne svého motýlíholéta a zmizela, snad ne z Jeffersonu, ale rozhodně zeživota své sestry, a ta ji spatřila už jenom jednou, nasmrtelném loži ve zšeřelém pokoji v domě, na kterýosudné neštěstí už položilo ruku natolik, že rozmetaločerné základy, na kterých byl zbudován, a odvedlo pryčjeho dvě mužské opory, manžela a syna – prvního dorizika a nebezpečí bitvy a druhého zřejmě do zapome-nutí. Henry prostě zmizel. Také o tom slyšela, zatímcotrávila své dny (a no- ci; asi musela čekat, dokud otecneusnul) tím, že do úmoru neobratně šila prádlo, kterépřipravovala pro výbavu své neteře a které muselaukrývat nejen před otcem, ale i před těmi dvěma

černoškami, které by to byly mohly prozradit panuColdfieldovi – háčkovala ze zamotanýchposchovávaných šňůrek a nití krajky a přišívala je naprádlo, zatímco přicházely zprávy o zvo- lení Lincolna a opádu pevnosti Sumpteru, a ona sotva poslouchala,slyšela a pouštěla z mysli umíráček zkázy své rodnézemě mezi dvěma únavný- mi a neobratnými stehy naprádle, které nebude nikdy nosit a nikdy nesvlék- ne předmužem, jehož dokonce ani neuvidí živého. Henry prostězmizel: sly- šela jenom to, co slyšelo město – že o těchtodalších vánocích Henry a Bon zase přijeli domů, aby tustrávili svátky, ten hezký a bohatý Neworleánec, jehožzasnoubením se svou dcerou matka už po šest měsícůohlušovala uši města. Přijeli znovu a teď město čekalo,kdy bude ohlášen den svatby. A pak se něco stalo. Nikdonevěděl co: zdali to bylo něco mezi Henrym a Bonem najedné straně a na druhé straně Judith, nebo mezi těmitřemi mladými lidmi na jedné straně a na druhé straněrodiči. Ale buď jak buď, když přišel Boží hod vánoční,Henry a Bon byli pryč. A Ellenu nebylo nikde vidět(zřejmě se uchýlila do toho zšeřelého pokoje, kterýneopustila až do své smrti za dva roky) a nikdo by tonebyl poznal ani ze Sutpenova, ani z Judithina obličejenebo jednání či chování, a tak ta historie pronikla naveřejnost přes ty černo-

chy: jak v předvečer vánoc došlo k hádce ne meziBonem a Henrym nebo Bonem a Sutpenem, ale mezisynem a otcem, a že se Henry formálně zřekl svého otcea vzdal se synovského práva i střechy, pod kterou senarodil, a že té noci odjel s Bonem odjel a že jeho matka ztoho onemocněla – ačkoli, jak se město domnívalo, ne zezmaření toho sňatku, ale z otřesné skutečnosti, kterávstoupila do jejího života: tohle byla milosrdná ránasekerou, než se dobytčeti podřízne hrdlo.

Tak to slyšela slečna Rosa. Nikdo neví, co si myslela. Město se domní-

valo, že Henry tak jednal jenom z mladické prchlivosti,nemluvě ani o tom,že byl Sutpen, a že to vyléčí čas. Sutpenovo a Judithinochování navzájem i vůči městu s tím nepochybně nějaksouviselo. Vídali je teď občas spolu v městě v kočáře, ato jako by se mezi nimi naprosto nic nebylo stalo, a tomuby tak rozhodně nebylo, kdyby bylo k té hádce došlo meziBonem a jejím ot- cem, a asi by tomu tak nebylo, kdybybylo k té nepříjemnosti došlo meziHenrym a jeho otcem, protože město vědělo, že meziHenrym a Judith je těsnější vztah než pouhá obvykláoddanost bratra a sestry; zvláštní vztah: něco z tohodivokého neosobního soupeřství mezi dvěma kadety velitnímpluku, kteří jedí ze stejné mísy, spí pod stejnoupřikrývkou a odvažují se do stejné záhuby a kteří byriskovali jeden pro druhého smrt ne kvůli tomu dru-hému, ale kvůli neposkvrněné cti pluku. To je vše, coslečna Rosa věděla. Nemohla o tom vědět nic více nežměsto, protože ti, kteří o tom opravdu věděli (Sutpennebo Judith: ne Ellen, té by o tom především nebyli nicpově- děli, a kdyby jí o tom byli pověděli, byla by tozapomněla, nedokázala by to pochopit – Ellen, ten motýl,pod kterým zmizel bez varování sám prosluně- ný vzduch,zůstala teď s buclatýma rukama složenýma na pokrývce na

posteli ve zšeřelém pokoji a nad nimi s očima, které asiani netrpěly, ale byly jenom plné zmatenéhonepochopení), by jí byli neřekli nic víc, než by byli řekliko- mukoli v Jeffersonu nebo kdekoli jinde. Slečna Rosatam asi zajela, pravdě- podobně jednou a pak už ne. Ajistě řekla panu Coldfieldovi, že je tam vše- chno vpořádku, a zřejmě tomu i sama věřila, neboť dál šilaprádlo pro Judithinu svatbu.

Ještě stále šila, když stát Mississippi odpadl od Spojených států a když se v Jeffersonu začaly objevovat první uniformy Konfederace jižních států,jak plukovník Sartoris se Sutpenem dávali dohromadypluk, který pak v roce 1861 odtáhl, přičemž Sutpen jakozástupce velitele jel na tom černém hřebci pojmenovanémjménem ze Scotta po levici plukovníka Sartorise a podplu- kovním praporem, který navrhl spolu se Sartorisem akterý příslušnice Sartorisovy rodiny ušily z hedvábnýchženských šatů. Fyzicky zesílil nejen vesrovnání s tím, jak vypadal, když tu neděli roku 1833poprvé přijel do Jeffer- sonu, ale i s tím, jak vypadal, kdyžse ženil s Ellenou. Nebyl ještě korpulentní, ačkoli munechybělo mnoho do pětapadesáti let. Tloušťka, břicho seu něhoobjevily později. Objevily se znenadání, z ničeho nic, vtom roce poté, co se něco stalo, ať už to bylo cokoli, sjeho zasnoubením se slečnou Rosou a ta

opustila jeho dům a vrátila se do města, aby žila sama votcovském domě, a dokonce s ním už nikdy nepromluvila,až na ten jeden případ, kdy ho oslo- vila poté, co jípověděli, že je mrtev. Najednou ztělnatěl, jako by to, co tičer- noši i Wash Jones nazývali pěknou mužskoupostavou, dosáhlo vrcholu a udržovalo se na něm, ještěkdyž základy povolily a něco mezi jeho, jak ji lidé znali, amezi neoblomnou kostrou toho, co skutečně byl, přešlo doteku- tého stavu a připoutáno k zemi se dalo omezit apotlačit jako nějaký nejistý a mdlý balón obalem, kterýzradilo.

Neviděla odchod pluku, protože jí otec zakázal opustit dům, dokud

pluk neodtáhne, a nechtěl jí dovolit, aby se podílela sostatními ženami a dív- kami na slavnosti při odchodupluku nebo se jí jen zúčastnila, ačkoli ne proto, že vpluku byl také jeho zeť. Nikdy nebýval popudlivý a předskuteč- ným vyhlášením války a odtržením státuMississippi od Unie jeho jednání a řeči na protest protitomu bývaly nejen klidné, ale i logické a docela rozum-né. Ale když byly kostky vrženy, jako by se přes noczměnil, stejně jako se před několika lety povahovězměnila jeho dcera Ellen. Jakmile se začalo v Jeffersonuobjevovat vojsko, zavřel svůj krám a nechal jej zavřený poceloutu dobu, co spírali a cvičili vojáky, a později, po odchodupluku, kdykoli se tam nějaký procházející oddíly vojskapříležitostně utábořily na noc, nechtěl za žádnou cenuprodat vojsku jakékoli zboží, a jak se říkalo, ani rodinámne pouze vojáků, ale i mužů a žen, kteří podporovaliodtržení a válku jenom řečmi a názorem. Odmítl dovolitsvé sestře vrátit se domů a bydlet tam, za- tímco jejímanžel, koňský handlíř, sloužil v armádě, a dokonce izakazoval slečně Rose, aby se dívala z okna napochodující vojáky. Natrvalo zavřel svůj krám a býval teďpo celý den doma. Bydlel se slečnou Rosou v zadní části

domu a přední dveře byly zamčené a přední okenicezavřené a zajištěné. Trá- vil den, jak říkali sousedé, zajednou z těch ne zcela stažených rolet jako hlídka nebostráž, ozbrojen ne mušketou, ale velikou rodinnou biblí, dokteré bylo řádně zapsáno jeho úhledným rukopisemmladého obchodníčka jeho a sestřino narození, jehosňatek, Ellenino narození a sňatek, narození jeho dvouvnoučat a slečny Rosy a smrt jeho ženy (ale ne sňatek tétety; ten tam zapsala slečna Rosa spolu s Elleninou smrtí,a to toho dne, kdy tma zapsala smrt pana Coldfielda,Charlese Bona a dokonce i Sutpena), a čekal, až budepřecházet oddíl vojska: potom otevřel bibli a předčítalpříkrým, silným hla- sem, kterým přerušoval i zvukpochodujících nohou, pasáže toho starého vášnivého amstivého mysticismu, které už měl označené, jako byskutečná hlídka měla na okenní římse srovnanou řádkunábojů. Pak jednou ráno zjistil, že se mu vloupali dokrámu a vyloupili jej, nepochybně setnina cizího vojska,přechodně utábořená na okraji města a nepochybněpovzbuzovaná, i když jenom slovy, jeho vlastnímispoluobčany. Tu noc vystoupil s kladivem a hrstí hřebíkůna půdu, zatloukl za sebou dveře a kladivo vyhodil zokna. Nebyl zbabělec. Byl muž nesmlouvavé morální síly,který přijel do neznámého kraje s malou zásobou zboží az toho aspoň pohodlně a bezpečně uživil pět lidí.

Jistě to dokázal skrblickým obchodováním; nebyl by todokázal jinak než skrblickým obchodováním nebonepoctivostí; a jak tvůj dědeček říkal, muže, který by vzemi, jakou byl tehdy stát Mississippi, omezil nepoctivostna pro- dávání slaměných, kleštinových řemínků asoleného masa, by byla jeho rodi- na dala dávno zavřítjako kleptomana. Ale nebyl zbabělec, i když se snad jehosvědomí stavělo, jak říkal tvůj dědeček, ani ne tak protipředstavě prolévání lidské krve a ničení životů, ale protipředstavě plýtvání: proti opotřebování, vyjídání avystřílení materiálu pro jakoukoli věc.

Život slečny Rosy teď spočíval v tom, že udržovala naživu sebe a své-

ho otce. Až do té noci, co byl krám vyloupen, žili z něho.Po setmění chodila s košíkem do krámu, aby si odnesladostatek potravy na den nebo na dva. A tak se zásobyzboží, už předtím po nějaký čas neobnovované, povážlivěscvrkly už před vyloupením; a záhy ona, kterou nikdynenaučili dělat nic praktického, protože teta ji vychovalave víře, že je na to nejen příliš křehká,ale že je to vlastně pod její úroveň, vařila z potravin, kterébyly postupem ča- su stále obtížněji k sehnání a stálehorší jakosti, a kladkou od studny a prova- zem,přivázaným k oknu podkroví, vytahovala v noci jídlonahoru k otci. Takto dělala po tři roky a krmila tajně a v noci muže,kterého nenáviděla, a to z potravy, jejíž množství stačilosotva pro jednoho. A snad ani předtím nevě- děla, že honenávidí, a snad to nevěděla ani teď, avšak první z těchód na jižní vojáky v té složce, která, když ji tvůj dědeček vrce 1885 spatřil, obsaho- vala tisíc nebo ještě více ód,měla datum z prvního roku dobrovolného vězení jejíhootce a byla datována ve dvě hodiny po půlnoci.

Potom zemřel. Jednou ráno se neobjevila jeho ruka, aby vytáhla naho- ru košík. Ty staré hřebíky ještě stále vězely ve dveřích a sousedé jí pomohli

vyrazit dveře sekyrami a našli tam muže, který se dočkaltoho, že jeho jediné prostředky obživy vyloupili obráncijeho věci, i když ji i s nimi zavrhl, a vedle jeho slamníkunašli na zemi nesnědené jídlo za tři dny, jako by bylprožil ty tři dny v jakési mentální bilanci svýchpozemských účtů, zjistil výsledek, ověřil jej a pak seobrátil k svému současnému prostředí pošetilosti, násilía bezpráví s mrtvou a důslednou apatií chladného aneochvějného nesouhla- su. Slečna Rosa teď nejenžeosiřela, ale byla i žebračka. Krám se proměnil v pouhéholé zdi, z opuštěného domu utekly i krysy a nezbývalonic, dokon- ce ani zákaznictvo, neboť pan Coldfield sesvým chováním neodvolatelně odcizil svým sousedům,městu a bojující zemi, všem. Dokonce už byly pryč i tydvě černošky – které osvobodil, jakmile se stal jejichmajitelem (mimochodem ne koupí, ale na zaplacenídluhu), napsal jejich osvobozovací doklady, které sineuměly přečíst, a zaměstnal je za týdenní mzdu, kteroujim celou strhoval na vyrovnání jejich běžné trhové ceny –a za to se mu odmě- nily tím, že patřily mezi prvníjeffersonské černochy, kteří zběhli a připojili se kyankeeskému vojsku. A tak když zemřel, neměl nic, nejenžádné úspory, ale ani žádný majetek. Jediné potěšení,které kdy měl, nepochybně nespočívalo v té skrovné,sparťanské zásobě, kterou nahromadil, než se jeho cestazkříži-

la s cestou jeho budoucího zetě – nespočívalo v penězích,ale v jejich účetní podobě v nějaké duchovní účtárně,která, jak věřil, jednoho dne proplatí jeho směnky nadoručitele za jeho sebezapírání a neochvějnost. A co seho v celé té záležitosti se Sutpenem nejvíce dotklo,nepochybně nebyla ztráta těch peněz, ale že muselobětovat to hromadění zásob, symbol své neochvějnosti asebezapírání, aby zachoval neporušenou tu duchovnísolventnost, kterou, jak se domníval, si už zajistil azabezpečil. Jako by měl proplatit týž dlužní úpis dvakrát,a to pro nějaké nicotné přehlédnutí v datu nebo v podpisu.

A tak byla slečna Rosa nejen na mizině, ale i sirotek, a neměla mezi

živými žádného příbuzného až na Judith a tetu, o kterése doslechli přede dvěma lety, kdy se pokoušela projítyankeeskými liniemi, aby se dostala do Illinoisu a mělablízko k vězení na Rock Islandu, kde se teď octl jejímanžel, který nabídl své schopnosti v obstarávání koní amezků konfederovanému oddílu pro doplňováníjezdeckých koní a byl při té práci zajat. Ellen byla uždva roky mrtva – ten motýl, můra, kterou zachytilavichřice a kterou mrštila o zeď a která tam utkvěla chabětlukouc křídly, ne že by nějak zvlášť houževnatě lpěla naživotě ani že by pociťovala nějaké zvláštní bolesti,neboť byla příliš lehká, než aby to byl tvrdý náraz, anidokonce že by se příliš pamatovala na to jasné vakuumpřed vichřicí, ale jenom ve zmateném a ne- chápavémúžasu – ta pestrá bezvýznamná slupka se ani přílišnezměnila, tře- baže prožila rok špatné stravy, neboť ivšichni Sutpenovi černoši zběhli, aby odtáhli syankeeským vojskem; ta divoká krev, kterou přivezl dokraje a po- koušel se smísit, prolnout s tou krotkou, kterátu už byla, stejně pečlivě a za stejným účelem, jako mísilkrev toho hřebce nebo svou vlastní. A se stejnýmúspěchem: jako by jenom jeho přítomnost nutila ten dům,aby přijal a udržel v sobě lidský život; jako by domy

opravdu měly vnímavost, osobnost a cha- rakter, získanéani ne tak od lidí, kteří v nich dýchají nebo dýchali, alevroze- né tomu dřevu či cihlám nebo zplozené z tohodřeva či cihel mužem nebo muži, kteří ty domyvymysleli a postavili – tento dům nevývratně hlásalprázdnotu, opuštěnost; nepřekonatelný odpor k tomu, abyjej někdo obýval, pokud se to neděje za schválení aochrany nemilosrdných a silných. Ellen ovšem trochupohubla, ale bylo to, jako když motýl podléhá rozkladutím, že se opravdu rozkládá: rozsah křídel a těla seponěkud stáhl dohromady, ale nebylo vidět žádné vrásky– na polštáři spočíval stejný hladký, téměř dívčí obličej(ačkoli slečna Rosa teď objevila, že si Ellen zřejmě už poléta barví vlasy), na přikrývce ležely stejné téměřbaculaté, měkké ruce (i když bez prstenů) a jenomzmatek v tmavých nechápavých očích naznačoval něco zpřítomného života, podle čehož by se dala předpokládatblížící se smrt, když požádala sedmnáctiletou sestru, abyochraňovala její zbývající dítě. (Henry až do této chvíleprostě zmizel, samovolně zavrhl své synovské právo;ještě se nevrátil, aby sehrál závěrečnou roli v zkázesvé rodiny – a tohle také, jak říkal tvůj dědeček, byloohleduplné k Elleně, ne že by to byla ta drtivá konečnárána, ale že by byla pro ni zbytečná, neboť ta utkvělámůra,

i když ještě naživu, by byla už neschopna vnímat ještěnějaký vítr nebo ná- silí.) A tak bylo přirozené, aby slečnaRosa odjela tam ven a žila s Judith, při- rozené pro ninebo pro kteroukoli jižní ženu, dámu. Nebylo by anitřeba ji o to žádat; nikdo by neočekával, že by čekalana požádání. Protože jižní dáma už je taková. To nenítím, že bez halíře a bez vyhlídky vůbec kdy na něcojiného než a vědouc, že všichni, kdo ji znají, to vědí, přecejen se nastě- huje se slunečníkem, s vlastním nočníkem ase třemi kufry do vašeho domova a do pokoje, kde vašežena používá ručně vyšívaného prádla, a ne- jenže seujme velení nad veškerým služebnictvem, které rovněžví, že od ní nikdy nedostane spropitné, protože vědístejně dobře jako běloši, že nikdy nebude mít nic, z čehoby jim dala spropitné, ale jde do kuchyně a zbaví pra-vomoci kuchařku a okořeňuje právě to jídlo, které budetejíst, aby vyhovova- lo její chuti – tím to není, ani tím, že semusí udržet nad vodou: je to tím, že jako by se živilapřímo skutečnou krví jako upír, ne z nenasytnosti,rozhodně ne z hltavosti, ale že si s pokojnou azahálčivou nádherou květin odpírá, protože tím jsounaplněny i její žíly, potravu z té staré krve, kterápřeklenula neznámá moře a kontinenty a bojovala sesvízelí divočiny a s číhajícím okolím a nebezpečím.

Právě tohle by se bylo od ní očekávalo, že udělá. Ale ona to neudělala.

A přece Judith měla ještě stále ty opuštěné akry půdy,aby z nich mohla čerpat obživu, a k tomu Clytii, aby jípomáhala a dělala jí společnici, a WasheJonese, aby ji živil, stejně jako Wash Jones živil Ellenu, nežzemřela. Ale sleč- na Rosa tam neodjela hned. Snad bytam nebyla nikdy jela. Ačkoli ji Ellen požádala, abyochraňovala Judith, asi cítila, že Judith ještě nepotřebujeochra- nu, neboť jestliže dokonce i odklad lásky jí mohldát vůli žít a vytrvat tak dlouho, pak stejná láska, i když

odložená, musí udržet a udrží Bona, než ta lidskápošetilost už z pouhého vyčerpání ustrne v mrtvém bodě aon se vrátí, ať už je kdekoli, a přivede s sebou Henryho –Henryho, také oběť stejné po- šetilosti a neštěstí. Jistě teďobčas vídala Judith a Judith asi na ni naléhala, aby seodstěhovala na Sutpenovu stovku, ale já se domnívám,že právě z toho důvodu tam nešla, i když nevěděla, kdejsou Bon a Henry, a Judith zřejmě nikdy nenapadlo, abyjí to pověděla. Protože Judith to věděla. Věděla to asi užnějakou dobu; i Ellen to snad věděla. Nebo snad to Judithnikdy neřekla ani své matce. Snad Ellen před svou smrtínevěděla, že Henry a Bon teď slouží jako prostí vojáci vsetnině, kterou utvořili jejich spolužáci z university. Prvnínáznak, že její synovec ještě stále žije, získala slečna Rosaza ty čtyři ro- ky to odpoledne, kdy Wash Jones přijel naposledním zbylém Sutpenově mezku, zastavil předdomem a začal ji volat jménem. Vídala ho už dříve, alenepoznala ho – vyvrtlého, vyčouhlého muže, trpícíhomalárií, s bledýma očima a s obličejem, který mohl patřitkterémukoli věku mezi pětadvaceti a šedesáti lety, aWash Jones seděl na mezku bez sedla na ulici předbrankou a s přestávkami volal „Halo! Halo!“, dokudnevyšla ke dveřím; potom poně- kud ztišil hlas, ačkoli nepříliš. „Vy jste Rosie Coldfieldová?“ řekl.

IVJeště stále nebyla dost velká tma, aby Quentin

vyjel, aspoň ještě ne dost velká tma, aby to vyhovovaloslečně Coldfieldové, i když se nebere v úvahu těchdvanáct mil tam ven a dvanáct mil zpátky. Quentin tověděl. Jako by ji téměř viděl, jak čeká v jednom z těchtemných nevětraných pokojů v nedobytné osamělostiponurého domku. Asi ani nerozžala světlo, protožebrzo odejde z domu, a asi nějaký duchovní potomeknebo příbuzný toho muže nebo ženy, kteří jí kdysitvrdili, že světlo a proudící vzduch s sebou přinášejívedro, jí také tvrdil, že se za elektřinu neplatí podleskutečné doby,co hoří světlo, ale podle zpětně účinkujícího překonáníprvotní nečinnosti, když se zmáčkne vypínač: žeelektroměr ukazuje tohle. Má už asi na sobě ten černýčepec s bleskotavými cetkami z černého jantaru; vědělto: a šál, sedí tam v houstnoucím mrtvém příšeří; má asidokonce už teď v ruce nebo na klíně síťkovanou brašnuse všemi klíči, od vchodu, od komůrky a od skříně, co máten dům, který se chystá opustit asi tak na šest hodin;a slunečník a také deštník, napadlo ho při myšlence, jakodolává počasí a ročním dobám, neboť ačkoli s ní za celýsvůj život nepromluvil před tím odpolednem ani sto slov, sjistotou věděl, že před dnešním večerem nikdy neopustilapo západu slunce ten dům, kromě nedělí a střed, kdychodí na večerní pobožnost, a to asi po celých těchtřiačtyřicet let. Ano, asi má deštník. Až se pro ni zastaví,

vyjde asi s deštníkem a ponese jej nepřemožitelně dovyčerpaného vzdechu večera, kdy ani nepadá rosa a kdydokonce i teď jediná změna, která ukazuje na tmu,spočívá v tom, že měkce a četněji nazdařbůh poletujísvětlušky pod verandou, na níž teď vstal ze židle, kdyžpan Compson vyšel z domu s tím dopisem a cestourozsvítil na verandě světlo. „Budeš asi muset zajítdovnitř, aby sis to přečetl,“ řekl pan Compson.

„Třeba to tady přečtu docela dobře,“ řekl Quentin.„Snad máš pravdu,“ řekl pan Compson. „Možná že dokonce i denní

světlo, natožpak tohle –“ ukázal na jediné lampovéstínidlo, které bylo po dlouhém létě špinavé a znečištěnébrouky a které, i když bylo čisté, propouš- tělo jen málsvětla – „by bylo na to, na ně moc silné. Ano, na ně: ztoho dne a času, z toho mrtvého času; byli to také lidé,jako jsme my, a také oběti, jako jsme my, ale obětiodlišných poměrů, jednodušších, a proto, když srovnává-

me jedince s jedincem, větších, heroičtějších, a typostavy byly proto také heroičtější, ne zakrslé a složité,ale zřetelné, nekomplikované, měly nadání jednoumilovat nebo jednou zemřít, místo aby to byli rozptýlení aroztrouše- ní tvorové, vytaženi slepě úd po údu z měšceŠtěstěny a daní dohromady jako původce i oběť tisícezabití a tisíce souloží a odpoutání. Snad máš pravdu.Snad trochu více světla, než je tohle, by na to bylo moc.“Ale nepo- dal Quentinovi ten dopis hned.

Zase se posadil, přičemž se Quentin také znovu posadil, a se zábradlí

verandy zvedl doutník, uhlík zase zazářil, kouř v barvěwistarie opět táhl ne-rozptýlen Quentinovi přes obličej, když pan Compsonznovu opřel nohy o zábradlí, v ruce držel dopis a jehoruka vypadala na pozadí plátěné nohavi- ce téměř taktemná jako ruka černocha.

„Protože Henry miloval Bona. Kvůli němu zavrhl pokrevní synovské

právo a hmotné zabezpečení, kvůli tomuto muži, kterýse přinejmenším hodlal stát bigamistou, i když nebylskrznaskrz padouch, a na jehož mrtvole Judith po čtyřechletech našla fotografii té druhé ženy s děckem. Miloval hotak, že mohl obvinit svého otce ze lživého tvrzení, okterém si musel uvědo- mit, že by jej otec nemohl učinita neučinil bez opodstatnění a důkazu. A přece to udělal,Henry sám vlastní rukou zasadil tu ránu, i když musel vě-dět, že to, co mu otec pověděl o té ženě a děcku, jepravda. Musel si sám říci, musel si říci, když tenkrát naŠtědrý večer naposled za sebou zavřel dveře knihovny, amusel si opakovat, když jeli s Bonem bok po bokuocelově še- dou tmou toho vánočního rána pryč od domu,ve kterém se narodil a který spatří už jenom jednou, ato s rukama potřísněnýma čerstvou krví muže, který teďjel vedle něho: Chci věřit; chci. Chci. I když je tomu tak, ikdyž to, co mi otec říkal, je pravda a já proti své vůli

musím vědět, že je to pravda, přece chci věřit. Protožeco jiného mohl doufat, že najde v New Orleansu, jestližene pravdu? Ale kdo ví, proč muž, i když trpí, lpí mnohemvíce než na všech ostatních zdravých údech na paži nebonoze, která, jak ví, se musí uříznout? Protože měl Bonarád. Dovedu si ho představit se Sutpenem ten Štědrývečer v knihovně, otce a bratra, náraz a odraz jakodunění hromu a jeho ozvěna, a tak těsně u sebe; totvrzení a obvinění ze lži, to okamžité a neodvolatelnérozhodnutí mezi otcem a přítelem, mezi (jak se Henryjistě domníval) tím, v čem spočívá čest a láska, a mezitím, kudy probíhá krev a prospěch, třebaže v tomokamžiku, kdy obvinil otce ze lži, věděl, že je to pravda.Právě proto bylo zapotřebí těch čtyř let, té zkušebnílhůty. Jistě věděl, že to bude marné, dokonce už tehdy naŠtědrý večer, nemluvě ani o tom, co poznal, viděl navlastní oči v New Orleansu. Dokonce snad zatím už takdobře znal Bona, který se do té doby nezměnil, a tak se snejvětší pravděpodobností nezmění ani později; a Henrynemohl říci svému příteli, Udělal jsem to z lásky k tobě;udělej tohle z lásky ke mně. Nemohl to říci, rozumíš –tenhle muž, mladík sotva dvacetiletý, který se obrátil zádyke všemu, co znal, aby spojil svůj osud s je- dinýmpřítelem, o kterém už tu noc, co odjížděli, musel vědět, žeje mu osu-

dem určeno a že je odsouzen ho zabít, jako věděl, že to,co mu řekl otec, je pravda. Musel to vědět, stejně jakověděl, že jeho naděje je marná, a ani by byl nemohl říci,jaká je to naděje a več doufá; jaká naděje a sen, že sezmění Bon nebo situace, jaký sen, z kterého se mlžejednoho dne probudit, aby poznal, že to byl jenom sen,jako je v horečném snu poraněného muže ta draháporaněná paže nebo noha silná a zdravá a jenom tyneporaněné jsou nemocné.

To byla Henryho zkušební lhůta; Henry udržoval všechny tři v tom

omezení, s kterým se i Judith až k jistému bodu smířila.Nevěděla, co se tenvečer přihodilo v knihovně. Myslím, že nic netušila až dotoho odpoledne po čtyřech letech, kdy je znovu spatřila akdy přinesli do domu Bonovu mrtvolu a ona našla v jehokabátě fotografii, na které nebyl její obličej a na které ne-bylo její dítě; jenom se nazítří ráno probudila a ti dva bylipryč a zbyl tam po nich jenom dopis, lístek, lístek napsanýHenrym, neboť nepochybně nedovo-lil Bonovi psát – tohle oznámení o příměří, o zkušebnílhůtě, a Judith se s tím až k jistému bodu smířila, ona,která by byla stejně rychle odmítla po- slechnout jakýkoliotcův příkaz, jak rychle se mu vzepřel Henry, a přecev téhle věci poslechla Henryho – ne jako mužskéhopříbuzného, bratra, ale kvůli tomu vztahu mezi nimi – téjedné osobě ve dvou tělech, která obě té- měř současněobloudil muž, jehož v té době Judith ještě ani nepoznala –ona i Henry věděli, že Judith bude respektovat tu zkušebnílhůtu a poskytne Hen- rymu výhodu té lhůty jenom až ktomu vzájemně uznanému, ačkoli nevyslo- venému aneurčenému bodu, a oba si nepochybně uvědomovali, žeaž dojde k tomu bodu, Judith stejně klidně, stejněodmítavě k tomu, aby kvůli nějaké tradiční slabosti svéhopohlaví něco přijala nebo dala, odvolá to příměří a po-staví se proti němu jako proti nepříteli, nebude žádat a

ani si přát, aby byl Bon při tom a podporoval ji, dokonceby mu nepochybně nedovolila zasáhnout, kdyby chtěl, avybojuje tu záležitost nejprve s Henrym jako s mu- žem,než bude souhlasit zase se stát ženou, tou milovanou,nevěstou. A Bon: Henry by byl právě tak neprozradilBonovi, co mu řekl otec, jako by se byl nevrátil k otci aneřekl mu a neřekl mu, že to Bon popírá; neboť kdybybyl udělal jedno, byl by musel udělat i druhé, a on věděl,že kdyby to Bon popřel, pak by to byla lež, a i kdyby bylsám snesl Bonovu lež, nebyl by snesl, aby ji slyšela Judithnebo otec. Mimoto Henry by byl nepotřeboval vykládatBonovi, co se přihodilo.

Bon se musel dovědět o Sutpenově návštěvě v New Orleansu, jakmile to první léto přijel domů. Musel vědět, že teď Sutpen zná jeho tajemství –jestliže se Bon, dokud neviděl, jak na to Sutpen reaguje,vůbec kdy na to dí- val jako na důvod k tajnosti, alerozhodně se na to nedíval jako na pádnou námitku protisňatku s běloškou – což byla situace, do níž se asi dostalirov- něž všichni jeho vrstevníci, kteří si to mohli dovolit, ao níž by ho právě tak nenapadlo zmínit se své nevěstěnebo manželce nebo její rodině, jako by jim neprozradiltajemství nějakého mužského bratrstva, do kteréhovstoupil, než

se oženil. Vlastně to, jakým způsobem rodina jeho budoucínevěsty reagovala na to odhalení, byl nepochybně první aposlední případ, kdy ho Sutpenova rodina vůbec kdypřekvapila. Bon mi připadá velmi zajímavý. Přijel do tézapadlé puritánské venkovské domácnosti téměř tak, jakSutpen přijel do Jef- fersonu: zřejmě už hotový člověk, bezpůvodu nebo minulosti nebo dětství – muž poněkud starší,než měl doopravdy let, a obestřený a obklopený jakýmsiskytským leskem, muž, který zřejmě obloudil tyvenkovské sourozence bez jakékoli námahy a bez nějakézvláštní touhy to dokázat a který způsobil všechen tenzmatek a pozdvižení, a přece od chvíle, kdy si uvědomil,že Sut- pen hodlá pokud možno zabránit tomu sňatku,Bon jako by se byl stáhl do pozadí jako pouhý divák,pasívní, poněkud sardonický a naprosto nevyzpyta- telný.Jako by se vznášel, přízračný a téměř nehmotný,poněkud v pozadí a nad těmi všemi přímými a logickými,i když (pro něho) nepochopitelnými ultimáty, tvrzeními,vzdory, výzvami a odmítnutími s výrazem sardonické alhostejné nezaujatosti, jako když mladého římskéhokonzula na tehdejší velké cestě na zkušenou mezihordami barbarů, které jeho dědeček přemohl, zastihlanoc v hádající se dětinské a docela příšerné domácnosti vhradu uplá- caném z bláta kdesi v malarickém pralesezamořeném duchy. Jako by mu celá záležitost připadala neovšem nevysvětlitelná, ale jenom zbytečná; jako by bylihned poznal, že Sutpen objevil jeho milenku s děckem, ateď mu připadalo Sutpenovo počínání a Henryho reakcejako fetišistické morální packalství, které si nezasloužíbýt nazýváno myšlením a které pozoroval s nezaujatoupečlivostí vědce, jenž sleduje svaly narkotizované žáby –sledoval je, pozoro- val je za přehradou své vytříbenosti,vedle které vypadali Henry a Sutpen jako troglodité.Nebyl to jenom vnějšek, způsob, jak chodil, mluvil a nosil

na sobě šaty, vodil Ellenu do jídelny, pomáhal jí dokočáru a (snad, asi) líbal jí ruku, což mu Ellen závidělakvůli Henrymu, ale ten muž sám – ten fatalistic- ký aneproniknutelný klid, s jakým je pozoroval, zatímco čekal,co udělají, ať už to bude cokoli, jako by byl po celý tenčas věděl, že vyvstane příležitost, kdy bude muset čekat,a že nebude potřebovat nic jiného než čekat; věděl, žeobloudil Henryho i Judith příliš dokonale, než aby semusel obávat, že by se mohl oženit s Judith, až se muzachce. Nebyla to ta pitomá mazanost, která je částečněinstinktem, částečně vírou v štěstí a částečně svalovýmnávykem smyslů a nervů hazardního hráče, jenž číhá, ažbude moci vzít z toho, co vi- dí, co se dá, ale jakýsirezervovaný a neochvějný pesimismus, zbavený předdávnými generacemi všeho braku a teatrálnosti lidí (ano,také Sutpena, Henryho a Coldfieldových), kteří se ještězcela neoprostili z barbarství a kteří se budou za dvatisíce let ještě stále vítězoslavně zbavovat jařma latinskékul- tury a inteligence, která je především nikdy přílištrvale neohrožovala.

Protože miloval Judith. Byl by k tomu nepochybně dodal ,na svůj způsob‘, neboť, jak jeho budoucí tchán brzy poznal, tohle nebylo poprvé, cohrál tuhle roli a slavnostně sliboval to, co slíbil Judith,natožpak poprvé, co si bude muset prodělat obřad, aby sijej připomněl, a pokud může, odlišil (byl

svého druhu katolík) tento obřad s běloškou od tohodruhého. Protože uvidíš ten dopis, ne ten první, který jíkdy napsal, ale aspoň první a jediný, který komu kdyukázala, jak tehdy věděla tvoje babička: a jak sedomníváme teď, kdy je mrtva, jediný, který si schovala,pokud ovšem slečna Rosa nebo Clytie nezničily po jejísmrti ostatní dopisy: a tenhleten se zachoval ne proto, žesi jej Judith uložila a uschovala, ale protože jej samapřinesla a dala jej po Bonově smrti tvé babičce, asi téhoždne, kdy zničila ostatní dopisy, které ji napsal (ovšemjestliže to byla ona sama, kdo je zničil), což se asi stalotehdy, když našla v Bonově kabátě obrázek té milenky sjednou osminou černošské krve a toho malého chlapce.Protože Bon byl její první a poslední láska. Musela hovlastně vidět přesně stejnýma očima, jakýma ho vidělHenry. A bylo by obtížné říci, kterému z nich připadalskvělejší – té, která si, i když podvědomě, dělala nadějizískat tu modlu tím, že bude její; nebo tomu, jenž siuvědomoval nepřekonatelnou překážku, kteroubeznadějně vytvořila sho- da jejich pohlaví – s tímtomužem, kterého Henry snad poprvé spatřil, jak projíždíuniversitním hájem na jednom z těch dvou koní, jež sitam choval, nebo snad jak kráčí universitnímprostranstvím v poněkud francouzském plášti aklobouku, které nosil, nebo snad (jak si spíše myslím)když ho for- málně představili muži, hovícímu si vkvětovaném, téměř zženštilém županu v prosluněnémokně svého mládeneckého bytu – s tímto hezkým aelegant- ním mužem, ve kterém bylo až něco kočičího akterý byl příliš starý na t, aby byl tam, kde byl, přílišstarý ne lety, ale zkušenostmi, jakýmsi hmatatelnýmvypařováním poznání, přesycenosti: vykonaných činů,prozkoumaných uko- jení a vyčerpaných a dokonce užzapomenutých rozkoší. A tak musel připadat ne pouze

Henrymu, ale všem studentům na té malé nové provinčníuniversitě jako pramen ne závisti, protože člověk závidíjenom tomu, o kom se domnívá, že nad ním něčím vynikápouhou náhodou: a člověk věří, že to jednoho dne budemít, jen když mu bude trochu více přát štěstí, než mu přá-lo doposud – ne závisti, ale zoufalství: pronikavého,otřesného, strašného a beznadějného zoufalství mladýchlidí, které se někdy projeví urážkou a do- konce fyzickýmútokem vůči tomu lidskému subjektu nebo v krajníchpřípa- dech, jako byl Henryho případ, urážkami a útokyvůči kterémukoli a všem pomlouvačům toho subjektu, očemž svědčí to, jak vášnivě zavrhl svého otce a synovsképrávo, když Sutpen zakázal ten sňatek. Ano, milovalBona, který ho obloudil právě tak bezpečně, jak obloudilJudith – jeho, rodem i vychová- ním venkovského chlapce,jenž se spolu s pěti nebo šesti jinými z nečetnýchstudentů, synů jiných plantážníků, kterým Bon dovolil se sním sblížit a kteří se opičili po jeho šatech, vystupování a(pokud to vůbec dokázali) a i po jeho způsobu života, dívalna Bona, jako by to byl hrdina z jakési jinošské Tisíce ajedné noci, který náhodou přišel na nějaký talisman neboprubířský kámen, ne aby ho obdařil moudrostí nebomocí nebo bohatstvím, ale schopností a možnostípřecházet bez přestávky či přerušení nebo přesycenosti zjeviště jedné sotva představitelné rozkoše na jiné. A užsama skutečnost, že si před

nimi hověl v cizokrajném a téměř ženském oblečení svéhosybaritského sou- kromí a dával tím najevo svoupřesycenost, jenom zvyšovala ten úžas a trp- kou abeznadějnou potupu. Henry byl venkovan, téměřneotesanec, náchylný spíše k instinktivnímu a vášnivémujednání než k přemýšlení, který si snad uvědomoval, žejeho hrdost zaníceného venkovana na panenství jehosestry je nepravá veličina, jež se nutně pojí sneschopností se udržet, aby byla vzácná, abyexistovala, a tak musí záviset na své ztrátě,nedostatku, aby vůbec kdy existovala. Tohle je snadvlastně čisté a dokonalé krvesmilstvo: když si bratruvědomuje, že panenství jeho sestry musí vzít zasvé, abyvůbec někdy existovalo, přičemž ji o to panenství připravíjeho švagr, muž, kterým by byl on sám, kdyby se mohlproměnit, přetvořit v milence, manžela; vybere si zalupiče toho, kým by byl oloupen, kdyby se mohl proměnit,přetvořit ve svou sestru, v milenku, nevěstu. Snad se totak odehrávalo ne v Henryho mysli, ale v jeho duši.Protože on nikdy nepřemýšlel. Cítil a okamžitě jednal.Dovedl být věrný a podle toho jednal, dovedl být hrdý ažárlivý; miloval, trápil se a zabil, přičemž se ještě stáletrápil, a jak se domnívám, ještě stále miloval Bona, muže,kterému poskytl čtyři roky zkušební lhůty, čtyři roky nato, aby se zřekl a zbavil toho druhého manželství,přičemž věděl, že ty čtyři roky nadějí a čekání budumarné

Ano, to Henry obloudil Judith: ne Bon, jak o tom svědčí celý podivně pokojný průběh Bonových a Judithiných námluv – zasnoubení, pokud tovůbec bylo zasnoubení, které trvalo celý rok, kdy přeceBon přijel jenom dvakrát na sváteční návštěvu jako hostjejího bratra, přičemž Bon zřejmě strávil ten časprojížďkami na koni a lovem s Henrym nebo vystupovaljako elegantní a lhostejný esoterický skleníkový květ,

maje jenom jméno nějakého velkého města pro svůjpůvod, historii a minulost, kterými se Ellen pyšnila avzrušovala po celé své nevědomé motýlí babí léto;rozumíš, zmocnila se ho, živého člověka. V těchpřeplněných dnech nezbýval čas, přestávka, mís- tečko,aby se mohl dvořit Judith. Nelze si ani představit, žebyli s Judith někdy o samotě. Pokus se představit si je osamotě a nanejvýš si je promít- neš, zatímco ti dvaskuteční lidé byli nepochybně od sebe oddělení a někdejinde – jako dva stíny, klidné a neznepokojované svýmtělem, procházející se letní zahradou – ty dva klidnépřeludy, které jako by se dívaly, vznášely, nestranné,pozorné a klidné, nad tím a za tím nevysvětlitelnýmbouřkovým mrakem zákazů, vzdorů a zavržení, ze kteréhojako skála pevný Sutpen a tě- kavý a vášnivý Henry vrhajíblesky a jiskří a zase utichají – Henry, který až do té dobynebyl ani v Memphisu a který nikdy neopustil domovpřed tím zá- řím, kdy odjel ve venkovských šatech, najezdeckém koni a s černým sluhou na universitu; těch šestnebo sedm studentů, stejného stáří a původu, kteří sejenom na povrchu vůbec nějak lišili jídlem, oblékáním adenním zaměstná- ním od černošských otroků, z kterýchbyli živi – stejný pot, přičemž jediný rozdíl spočíval v tom,že u jedněch tekl při polní práci, kdežto u druhých tekljako cena za ty sparťanské a skrovné rozkoše, které jimbyly dostupné, pro-

tože nemuseli prolévat pot na polích: ten vášnivý,namáhavý lov a jízda na koni; stejné zábavy: u jedněchhazardní hra o opotřebované nože, mosazné šperky,svitky tabáku, knoflíky a součástky oděvu, protože právěty byly nej- snáze a nejrychleji po ruce; u druhýchhazardní hra o peníze a koně, o střelné zbraně ahodinky, a to ze stejného důvodu; stejné společenské ve-čírky: stejná hudba ze stejných hudebních nástrojů,hrubých houslí a kytar, jednou ve velkém domě sesvíčkami, hedvábnými šaty a šampaňským, podru- hé vchatrčích bez podlahy, s čadícími borovými větvemi, vkalikových ša- tech a s vodou oslazenou melasou –takový byl Henry, protože v té době Bon ještě aninespatřil Judith. Neprokazoval asi dostatečnou pozornostHen- ryho nevýmluvnému vyprávění o svém krátkém akonvenčním rodinném pozadí a historii, aby sizapamatoval, že Henry má sestru – tenhle lhostejný muž,příliš starý i na to, aby si našel druhy mezi tou mládeží,dětmi, mezi nimiž teď žil; tenhle muž, který se sem v tédobě nehodil a který to věděl, smířil se s tím z důvoduzřejmě dost dobrého pro to, aby ho přiměl to sná- šet, azřejmě příliš vážného nebo aspoň příliš důvěrného, nežaby jej vyžvanil svým nynějším známým – tenhle muž,který později projevoval stejnou lhostejnost, téměřnezájem, stejnou odtažitost při rozruchu, který vzniklkolem zasnoubení, k němuž, pokud Jefferson věděl,vůbec nikdy formálně nedošlo a které sám Bon nikdynepotvrdil a ni nepopřel, a on sám se držel v pozadí,nestranný a pasívní, ne jako by šlo o něho nebo jako byjednal jmé- nem nějakého nepřítomného přítele, ale jakoby šlo o někoho a zakazovalo se to někomu, o kom nikdyneslyšel a o koho se vůbec nezajímá. Dokonce se zdá, ževůbec nikdy nedošlo k žádným námluvám. Zřejměprokazoval Judith tu pochybnou poklonu, že se ani

nepokoušel ji svést, natožpak aby naléhal na sňatek buďpředtím, nebo poté, co jej Sutpen zakázal – a tohle,pomysli, u muže, který si už za pobytu na universitě získalmezi ženami pověst schop- ného chlapíka dávno předtím,než Sutpen objevil opravdový důkaz. Žádné zasnoubení,dokonce ani žádné námluvy: s Judith se uviděli třikrát zadva ro- ky, dohromady na dobu sedmnácti dnů, počítajev to i čas, který pohltila Ellen; rozešli se dokonce bezrozloučení. A přece za čtyři roky Henry musel zabít Bona,aby jim zabránil v sňatku. A tak to musel být Henry, kdooblou- dil Judith, ne Bon: obloudil ji stejně jako sebe natu vzdálenost mezi Oxfordem a Sutpenovou stovkou,mezi ní a mužem, kterého ještě ani ne- spatřila, jako bytou telepatií, kterou jako děti zřejmě občas předvídalipočí- nání toho druhého, jako dva ptáci opustí v témžokamžiku větev; byl to těsný vztah ne jako běžný klamtěsného vztahu mezi dvojčaty, ale spíše takový těsnývztah, jaký by mohl vzniknout mezi dvěma lidmi, kteříbez ohledu na pohlaví nebo věk nebo rasové či jazykovédědictví byli při narození vysazeni na pustém ostrově: tímostrovem je v tomhle případě Sutpenova stovka; tasamota, stín otce, s kterým nejen město, ale i rodinajejich matky spíše jen uzavřely příměří, než aby ho přijalya smířily se s ním.

Rozumíš? Takoví jsou: tahle dívka, tahle mladá, povenkovsku vycho- vaná dívka, která po dvanáct dní svéhoživota vídá nějakého muže průměrně hodinu denně, a to vobdobí půldruhého roku, a přece tak touží se za něhoprovdat, že donutí svého bratra k poslednímu útočištizabití, jestliže dokonce ne vraždy, aby tomu zabránil, a topo uplynutí čtyř let, kdy nemohla vždycky s jistotou vědět,že ještě žije; tenhle otec, který jednou uviděl tohomuže, a přece měl důvod vykonat cestu šesti set mil, abysi ho prošetřil a buď obje- vil to, co už zřejmějasnovidně tušil, nebo aspoň něco, co stejně dobřeposloužilo jako důvod k zákazu toho sňatku; tenhle bratr,v jehož očích čest a štěstí té sestry a dcery, jestliže mezinimi existoval ten zvláštní a nezvyklý vztah, by jistě bylypředmětem větší žárlivosti a něčím drahocennějším neždokonce i pro otce, ale který přesto musel hájit tensňatek natolik, že zavrhl svého otce a krev i domov, abyse přidal k odmítnutému nápadníkovi a byl na něm počtyři roky závislý, než ho zabil zřejmě právě z tohodůvodu, na jehož obhajobu před čtyřmi lety opustildomov; a tenhle milenec, který se zřejmě bez své vůlenebo touhy zapletl do zasnoubení, když o ně patrně anineusiloval, ani se mu nevyhýbal, a který přijal svéodmítnutí stejně pasívně a sardonicky, a přece po čtyřechletech zřejmě tak toužil po tom sňatku, ke kterému bylaž do té doby naprosto lhostejný, že donutil bratra,který tensňatek podporoval, aby ho zabil a tím sňatku zabránil.Ano, za předpokladu, že i pro nezkušeného Henryho,natožpak pro jeho zcestovalejšího otce exis-tence té milenky s osminou černošské krve a synka sešestnáctinou černošské krve a dokonce i tenmorganatický obřad – kterážto situace patřila k elegant-nímu společenskému vybavení bohatého mladéhoNeworleánce právě tak jako jeho taneční střevíce – byly

dostatečným důvodem, což však znamená hnát otázku ctitrochu příliš daleko i u těch šerých vzorů, jimiž jsounaši předkové, kteří se narodili na Jihu a stali se kolemroku osmnáct set šedesát nebo šedesát jeden dospělýmimuži a ženami. To je prostě neuvěřitelné. Tím se prostěnic nevysvětluje. Nebo snad je to tím: oni to nevysvětlují au nás se nepředpokládá, že to víme. Známe pár starých,ústním podáním zachovalých příběhů; vyhrabáváme zestarých kufrů, krabic a zásuvek dopisy bez oslovení a bezpodpisu, v nichž mužové a ženy, kteří kdysi žili a dýchali,jsou teď je- nom začáteční písmena nebo přezdívky, ježvznikly z jakési teď už nepocho- pitelné náklonnosti anám připadají jako sanskrt nebo jazyk Indiánů Čoktó;nezřetelně vidíme lidi, lidi, v jejichž živoucí krvi asemenu jsme my sami v zárodečném stavu spočívali ačekali, jak v tomhle šerém a oslabeném čase, který teďmá hrdinské proporce, předváděli své projevy prostévášně a pros- tého násilí, nepřístupné času anevysvětlitelné – Ano, Judith, Bon, Henry, Sutpen: tivšichni. Jsou tu, a přece něco chybí; jsou jako chemickývzorec, vyhrabaný spolu s dopisy z té zapomenuté truhly,a to pečlivě, protože papír je už starý, vybledlý a rozpadáse, písmo je vybledlé, téměř nerozluštitelné, a přece plnévýznamu, důvěrně známé tvarem a smyslem, to jméno apřítom- nost prchavých a vnímavých sil; člověk je dá vžádaném poměru dohromady,

ale nic se nestane; člověk to čte znovu, namáhavě apozorně, soustředěně, přesvědčuje se, že na nicnezapomněl, nepřepočítal se: znovu je dává dohro- mady,a zase se nic nestane: jenom ta slova, symboly, tysamostatné podoby, přízračné, nevyzpytatelné a pokojné,na tom bombastickém pozadí strašného a krvavéhoneštěstí pro lidské osudy.

Bon a Henry přijeli z university, aby tam strávility první vánoce. Judith, Ellen a Sutpen ho uviděli poprvé– pro Judith to byl muž, s kterým se uvidí všeho všudydvanáct dní, a kterého si přece tak vryje v paměť, že začtyři roky (za tu dobu jí nikdy nenapsal. Henry by mu tobyl nedovolil; bylato ta zkušební lhůta, rozumíš), když od něho dostaladopis, kde psal, Čekali jsme už dost dlouho, Judith s Clytiízačaly okamžitě ze zbytků a odstřižků dávat dohromadysvatební šaty a závoj; pro Ellen to byl esoterický, téměřbarokní, téměř bezpohlavní umělecký předmět, který se sdětinskou hltavostí pokou- šela připojit k vybavení avýzdobě svého domu; pro Sutpena to byl muž, vekterém, když ho jednou spatřil, a ještě dříve, než došlo kzasnoubení někde jinde než v myšlenkách jeho ženy, vidělmožnou hrozbu pro (teď a konečně) vítězné dovršenísvých starých trampot a ctižádosti, a tou hrozbou si bylzřejmě tak jist, že mu byla dostatečným důvodempodniknout cestu šesti set mil, aby si ji ověřil – a to bylmuž, který by byl vyzval na souboj a zastřelil ně- koho,koho nemá rád nebo koho se obává, ale který bynepodnikl ani deseti- mílovou cestu, aby si ho prošetřil.Rozumíš? Člověk by se skoro domníval, že Sutpenovacesta do New Orleansu byla jenom pouhá náhoda, jenomdalší nelogická machinace zlého osudu, který sipřednostně vybral tu rodinu před všemi ostatními vokrese nebo v zemi, právě tak jako si malý chlapecvybere jedno mraveniště, kam naleje vařící vodu,přednostně před všemi ostatními, aniž vůbec ví proč. Bon

s Henrym se zdrželi dva týdny a vrátili se koňmo do školy,přičemž se zastavili na návštěvě u slečny Rosy, ale tanebyla doma; dlouhý semestr před letními prázdninamijim uběhl v společných hovorech, v jízdě na koni a vestudiu (Bon studoval práva. Jistěže je studoval, téměřmusel, neboť jen tím se mu mohl stát zdejší pobytsnesitelnější, bez ohledu na to, s jakým důvodem snadpřijel, aby tu zůstal – tohle bylo dokonalé pro- středí projeho liknavou lhostejnost; takhle se pohroužit dozatuchlého Blackstonea a Cokea, když ze studentů, jejichžpočet se dal ještě stále vyjádřit dvojmístným číslem,právnická fakulta měla vedle Henryho a jeho ještě asišest dalších žáků – ano, svedl Henryho také k studiupráv; Henry uprostřed semestru přesedlal), zatímcoHenry se opičil po jeho šatech a způsobu vyjad- řovánínebo je snad spíše karikoval. A Bon, třebaže už poznalJudith, zůstal nejspíše tím stejným líným, kočičímmužem, kterému teď Henry podstrčil úlohu nastávajícíhosvé sestry, stejně jako v podzimním semestru Henry a je-ho kamarádi podstrčili Bonovi úlohu svůdce žen; a Ellen sJudith teď jezdily do města, prohlížet zboží a nakupovatdvakrát nebo třikrát týdně a jednou se zastavily nanávštěvě u slečny Rosy cestou kočárem do Memphisu,přičemž před nimi jel povoz na odvezení té kořisti domů ana kozlíku jel s kočím ještě

jeden negr navíc, aby každých několik mil zastavili ačernoch rozdělal oheň a ohřál cihly, o které se Ellen aJudith opíraly nohama, když jely prohlížet zboží anakupovat výbavu pro tu svatbu, ačkoli formálnízasnoubení existo- valo jenom v Ellenině mysli; a kdyžBon příště navštívil jejich dům, Sutpen, který jednouspatřil Bona, byl v New Orleansu, aby si ho prošetřil: kdoví, co si myslel, na co čekal, na jakou chvíli, den, aby jeldo New Orleansu a objevil to, o čem zřejmě po celý tenčas věděl, že tam objeví? Neměl nikoho, komu by to mohlpovědět, neměl si s kým popovídat o svých obavách apodezření. Nevěřil žádnému muži ani ženě, on, kteréhožádný muž ani žena nemilovali, neboť Ellen nebylaschopna lásky a Judith mu byla příliš podobná a onmusel na první pohled poznat, že Bon, i když bude ještěstále možné zachrá- nit před ním dceru, už zkazil jehosyna. Dožil se příliš velkého úspěchu, ro- zumíš; octl se vpřezíravé a nedůvěřivé osamocenosti, kterou přinášíúspěch tomu, kdo jej získal, protože byl silný, místo abyměl pouze štěstí.

Pak přišel červen a konec školního roku a Henry s Bonem se vrátili na

Sutpenovu stovku, aby tam Bon strávil den nebo dva, nežpojede dál k Řece a odtamtud parníkem domů, do NewOrleansu, kam Sutpen už odjel. Zdrželse jenom dva dny, a přece teď, pokud vůbec někdy, mělpříležitost, aby se poznal s Judith a snad se dokonce do nízamiloval. Byla to jeho jediná příleži- tost, ačkoli to ovšemani on, ani Judith nemohli vědět, neboť Sutpen, třebažebyl teprve dva týdny mimo domov, nepochybně už objeviltu milenku s os- minou černošské a to děcko. A tak by sedalo říci, že Bon s Judith měli popr- vé a naposled volnépole – byli by je mohli mít, neboť to byla vlastně Ellen,kdo měl volné pole. Dovedu si představit, jak osnovala tynámluvy, dávala Judith s Bonem příležitosti ke schůzkám

a slibům s upejpavou a neumdléva- jící všudypřítomností,před kterou se jistě marně pokoušeli uniknout a uprch-nout, Judith s rozmrzelým, a přece ještě stále klidnýmznepokojením, Bon se sardonickou a udivenou nechutí,kterou se zřejmě obvykle projevoval ten neproniknutelnýa přízračný charakter. Ano, přízračný: mýtus, fantóm:něco, co celé vyvolali a stvořili oni sami; jakýsi výparSutpenovy krve a charakteru, jako by sám jako muž vůbecneexistoval.

A přece existovalo tělo, které slečna Rosa spatřila a které Judith pohř- bila na rodinném pozemku vedle své matky. A tohle: skutečnost, že dokoncei neurčité a nikdy nevyslovené zasnoubení vydrželo,výrazně potvrzuje před- poklad, že se milovali, neboť za tydva dny by byla pouhá romantika zahynu- la, zemřela zesamé přesládlosti a snadné příležitosti. Potom jel Bondál k řece a nasedl na loď. A teď tohle: kdo ví, snad kdybybyl Henry jel to léto s ním, místo aby čekal až na topříští, Bon by byl nemusel zemřít tak, jakzemřel; kdyby tak byl Henry tehdy jel do New Orleansu aobjevil tu milenku a to děcko; Henry, který, než bylopříliš pozdě, by byl asi reagoval na ten objev přesně tak,jak reagoval Sutpen a jak by se dalo očekávat, že buderea-govat žárlivý bratr, neboť kdo ví, třeba to nebylaexistence milenky a děcka, možnost bigamie, co Henryobvinil ze lži, ale skutečnost, že mu to tvrdil

jeho otec, otec, který ho předešel, otec, který jepřirozeným nepřítelem kaž- dého syna a každého zetě,jejichž je matka spojenkyní, právě tak jako se po svatběstane otec spojencem skutečného zetě, jemuž jesmrtelnou nepřítelky- ní matka jeho manželky. Ale Henrys ním tentokrát nejel. Doprovodil Bona k Řece a pak sevrátil; po nějakém čase i Sutpen se vrátil domů a až dopří- štích vánoc se nikdo nedověděl, kde byl a za jakýmúčelem, a to léto uplynu- lo, to poslední léto, ztracenéléto míru a spokojenosti, přičemž se Henry nepochybněbez uváženého úmyslu dvořil za Bona mnohem lépe nežBon, než se ten lhostejný fatalista vůbec kdy namáhaldvořit sám, a Judith naslouchala s tím klidem,neproniknutelným poklidem, který tak asi před rokembýval dívčí neurčitou, bezcílnou a zasněnounerozhodností, ale teď už byl poklidem zralé ženy –zamilované zralé ženy. Právě tehdy přicházely ty dopisya Henry je všechny četl, bez žárlivosti a naprostoodříkavě se přená- šel, přetvářel do těla, které se mělostát milencem jeho sestry. A Sutpen neříkal ještě nic otom, co se dověděl v New Orleansu, ale jenom čekal, nevy-volávaje podezření ani v Henrym a v Judith, čekal, nikdoneví na co, snad v naději, že až se Bon dozví, jak se tobude muset dovědět, že Sutpen odhalil jeho tajemství,uvědomí si, že je všechno ztraceno, a dokonce se anipříští rok nevrátí do školy. Ale Bon se přece vrátil. Opětse setkali s Henrym na universitě; Henryho sluha každýden odvážel dopisy – teď jak od Henryho, tak i od Bona;a Sutpen ještě stále čekal, rozhodně nikdo nevěděl, na coteď čeká, a je neuvěřitelné, že čekal až do vánoc, než hopotká ten kritický oka- mžik – tento muž, o kterém seříkalo, že nejen vychází svým nepříjemnostem vstříc, aleněkdy si je vychází sám připravit. Ale tentokrát čekal apotkalo ho to: byly vánoce a Henry s Bonem opět přijeli

na Sutpenovu stovku a Ellen dokonce přesvědčila už iměsto, že došlo k zasnoubení; přišel dvacátý čtvrtýprosinec roku 1860 a negerské děti, držíce na omluvuvětévky jmelí a cesmí- ny, už číhaly kolem zadního traktuobrovského domu, aby volaly na bělochy,Dejte něco k vánocům‘, ten bohatý velkoměstský mužse přijel ucházeto Judith, a Sutpen ještě ani teď nic neříkal, přičemž dosudnikdo neměl o ni- čem tušení, leda snad Henry, který totoho večera přivedl ke kritickému okamžiku, a Ellen seoctla na absolutním vrcholu svého neskutečného a bez-tížného života, který se měl příštího jitra pod ní prolomit asmést ji, vyčerpa- nou, užaslou a nechápavou, do tohopokoje se zavřenými okenicemi, kde pak za dva rokyzemřela – ten Štědrý večer, ten výbuch, a nikdo se nikdynedově- děl, proč nebo co se to vlastně mezi Henrym aotcem stalo, a jenom šeptem od jedné černošské chatrčeke druhé se šířila zpráva, že Henry s Bonem za tmyodjeli a že se Henry formálně vzdal svého domova asynovského práva.

Odjeli do New Orleansu. Jeli tím jasným chladnýmvánočním dnem k Řece, nastoupili na parník a Henry seještě stále ujímal vůdcovství, vedení, jak to vždycky dělalaž do samého konce, kdy poprvé v celém jejich vztahuBon vedl a Henry ho následoval. Henry nemusel jet.Dobrovolně se stal chu- ďasem, ale byl by se mohl uchýlitke svému dědečkovi. Ne, nemusel jet. Bon

jel vedle něho, pokoušeje se na něm poznat, co se stalo.Bon ovšem věděl, co Sutpen v New Orleansu objevil, alepotřeboval se dovědět, co právě a kolik toho Sutpenpověděl Henrymu, a Henry mu to neřekl. Henrynepochybně jel na té nové klisně, i které asi věděl, že se jítaké bude muset vzdát, obětovat ji, spolu se svýmostatním životem, dědictvím, jel teď rychle a byl strnule ane- odvolatelně obrácen zády k tomu domu, ke svémurodišti a k celému důvěr- ně známému prostředí svéhodětství a jinošství, které zavrhl kvůli příteli, k němužpřes oběť, kterou právě učinil z lásky a z oddanosti,přece nemohl být zcela upřímný. Protože věděl, že to, comu Sutpen řekl, je pravda. Musel to poznat právě v tomokamžiku, když otce obvinil ze lži. A tak si netroufalvyzvat Bona, aby to popřel; netroufal si, rozumíš. Dovedlčelit chudobě, vy- dědění, ale nedovedl by snášet tuBonovu lež. A přece jel do New Orleansu. Jel rovnou tam,na jediné místo, přímo na to místo, kde mu nezbývalonic jiného než nezvratně prokázat právě to tvrzení, kterénazval lží, když vyšlo z úst jeho otce. Jel tam za tímúčelem; jel tam, aby to prokázal. A Bon jel vedle něho apokoušel se na něm poznat, co mu Sutpen řekl – Bon,který teď už půldruhého roku sledoval, jak se Henry poněm opičí v oblékání a způso- bu řeči, který teď užpůldruhého roku v sobě viděl předmět naprosté a sebe-zapíravé oddanosti, jakou jenom jinoch, nikdy žena,prokazuje jinému jino- chovi nebo muži; který teď užpřesně rok sledoval, jak sestra podléhá témuž kouzlu,kterému bratr už podlehl, a to bez vůle ze strany svůdce,jenž nemusel ani pohnout prstem, jako by to byl vlastněbratr, kdo obestřel sestru tím kouzlem, obloudil ji prosvůj vlastní spoluprožívaný obraz, který chodí a dýchá vBonově těle. A přece je tu ten dopis, odeslaný čtyři létapoté a na- psaný na aršík papíru, zachráněný ze

zpustošeného domu v Karolíně, napsaný leštidlem nakamna, nalezeným někde v ukořistěných yankeeskýchskladištích; čtyři léta poté, co od něho neměla žádnézprávy, až na zprávy od Henryho, že Bon dosud žije. Atak ať Henry už ví nebo neví o té druhé ženě, musí seto teď dovědět. Bon si to uvědomil. Dovedu si jepředstavit, jak jeli, Henry ještě stále v tom prudkémzpětném návalu prokázané věrnosti a Bon, ten moudřejší,chytřejší, i když jenom bohatší zkušenostmi a několikamálo lety věku navíc, poznával na Henrym, aniž si toHenry uvědomoval, co mu Sutpen řekl. Protože Henryse to teď bude muset dovědět. A já se domnívám, že tonebylo jenom proto, aby si udržel v Henrym spojence prorozhodný okamžik v nějaké budoucí tísni. Bylo to proto,že Bon nejenže svým způsobem miloval Judith, alemiloval i Henryho, a já se domnívám, že v hlubším smyslunež pouze svým způsobem. Snad ve svém fatalismu milo-val z těch dvou více Henryho, snad viděl v sestře jenomstín, ženskou nádobu k dovršení lásky, jejímž skutečnýmpředmětem byl ten jinoch – tenhle mozkový Don Juan,který se v obráceném pořádku naučil milovat to, čemuublížil; snad to bylo dokonce něco více než buď Judith,nebo Henry: snad život, existence, kterou představovali.Protože kdo ví, jaký obraz míru snad spatřoval v téjednotvárné provinciální stojaté vodě; jakou úlevu a únik

pro vyprahlého poutníka, který putoval příliš daleko apříliš mlád, spatřoval v tom žulou spoutaném a prostémvenkovském prameni.

A já si dovedu představit, jak to Bon řekl Henrymu, opatrně ho s tím

seznámil. Dovedu si představit Henryho v New Orleansu,ačkoli ještě nebyl ani v Memphisu a jeho celá světskázkušenost spočívala v pobytech v jinýchdomech, na jiných plantážích, téměř zaměnitelných s jehovlastní, kde se řídil stejnými životními pravidly jako doma– byly tam stejné lovy a kohoutí zápa- sy, stejné amatérskékoňské dostihy na neumělých domácích závodištích, bylitam koně dost dobří krví a rodokmenem, a přece nevypěstovaní pro dostihy,koně, kteří snad nebyli ještě ani půl hodiny venku zvojek dvoukolé bryčky nebo možná dokonce kočáru;stejné řadové tance s docela stejnými a rovněž navzájemzaměnitelnými venkovskými pannami při hudbě zcelastejné jako ta doma, se stejným šampaňským,nepochybně tím nejlepším, ale neobratně servírovaným sburleskně pantomimickou elegancí černošských číšníků,kteří(a rovněž pijáci, kteří mezi květnatými nevtipnýmipřípitky polykali šampaň- ské jako čistou whisku) by bylizacházeli stejným způsobem s citrónovou limonádou.Dovedu si ho představit s jeho puritánským dědictvím –s tímdědictvím typicky anglosaským – prudkého, hrdéhomysticismu a schopnosti stydět se za nevědomost anezkušenost v tom cizím a paradoxním městě sovzduším zároveň osudovým i ochablým, zároveňzženštilým i ocelově tvrdým – tohohle chmurnéhovenkovského balíka beze smyslu pro humor, vyšlého zežulového dědictví, kde dokonce i domy, natožpak oblékánía cho- vání, vznikaly podle obrazu žárlivého asadistického Jehovy, když se Henry náhle octl v místě,jehož občané tvořili všemocný a bohumilý hierarchickýsbor krásných světců a půvabných andělů podle obrazu

svých domů, osobních ozdob a rozkošnického života. Ano,dovedu si představit, jak Bon k tomu směřoval, k tomuotřesu: tu obratnost, vypočítavost, s jakou připra- vovalHenryho puritánskou mysl, jako by připravovalzatarasené kamenité pole, osil je a vypěstoval úrodu,jakou si přeje. Je to asi skutečnost toho obřa- du, to jejedno jakého, co Henryho poplaší: tohle Bon věděl. Neníto asi ta milenka a dokonce ani dítě, dokonce aničernošská milenka a tím méně dítě jenom kvůli téskutečnosti, neboť Henry a Judith vyrůstali s černošskoune- vlastní sestrou; ta milenka Henryho nepoplaší,negerská milenka rozhodně nepoplaší mladíka Henryhopůvodu, mladého muže vyrostlého a žijícího v prostředí,kde bylo druhé pohlaví odděleno do tří ostřeohraničených sku- pin, oddělených (dvě z nich) propastí,kterou lze překlenout jenom jednou a jenom jednímsměrem – dámy, ženy a ženštiny – panny, s kterými sedžentlmeni jednou ožení, kurtizány, které navštěvovali,když si v čas odpo- činku zajeli do velkých měst, otrockédívky a ženy, na kterých spočívala ta první kasta akterým v určitých případech ta kasta nepochybně vděčilauž za samotný fakt svého panenství – tohle nepoplašíHenryho, mladého, krevna- tého, oběť tvrdého celibátujízdy na koni a lovu, aby se krev mladého muže rozehřálaa stala se neodbytnou, jak byl on a jemu podobní nucenitrávit čas,

když byly dívky jeho vlastní třídy zakázané anedostupné a ženy té druhé třídy z nedostatku peněz akvůli té dálce právě tak nedostupné, a proto zbývalyjenom mladé otrokyně, služky, které musely být pro svébíle velitelky upravené a vymyté, nebo snad dívky sezpocenými těly přímo z polí, když mladý muž přijel,pokynul na dohlížejícího dozorce a řekl Pošlete mi Junonebo Missylenu nebo Chlory a pak zajel mezi stromy,seskočil s koně a čekal. Ne: je to asi ten obřad; právětohle si Bon nepochybně myslel. A tak si ho dovedupředstavit, jakým způsobem to udělal: jakým způsobemvzal nevin- nou negativní fotografickou desku Henryhovenkovské duše a rozumu a po- malu a postupně jivystavoval tomuhle esoterickému prostředí, ponenáhlu jipřetvářel k obrazu, který si přál, aby si podržela, přijala.Dovedu si ho představit, jak Henryho postupně sváděl azaváděl do míst plných elegance, bez úvodu, bezpřípravy, přičemž se měl seznámit předpoklady té věciaž dodatečně a po faktech, a zvolna vystavoval Henryhovnější stránce věcí – architektuře poněkud podivné,poněkud ženský zvlněné, a proto pro Henryhopřepychové, smyslné, hříšné; dojmu obrovského asnadného bohat- ství, jestliže se mění lodními náklady ane zdlouhavým plahočením zpoce- ných lidských postavna bavlníkových polích; bleskotání a třpytu nesčetnýchkol kočárů, ve kterých ženy, sedící jako na trůně, nehybnéa rychle se míhají- cí před očima, vypadaly jakonamalované podobizny vedle mužů v prádle poněkudjemnějším, s brilianty poněkud jasnějšími, v sukněponěkud vybra- nějším a v kloboucích poněkud šikmějinasazených nad obličeji poněkud temnějšími anadutějšími, než jaké Henry kdy předtím vídal: a tenmoudrý rádce, muž, kvůli kterému zavrhl nejen krev apříbuzné, ale i potravu, přístře- ší a ošacení a po němž se

pokoušel opičit v odívání, v chůzi a ve způsobu ře- či spolus postojem k ženám i s představami o cti a hrdosti, se naněho díval s chladnou a kočičí nevyzpytatelnouvypočítavostí, díval se, jak se ten obraz vyhraňuje azaostřuje, a potom řekl Henrymu, ,Ale to není ono. To jejenom podklad, základ. To může mít každý‘: a Henry, ,Tychceš říct, že tohle není ono? Že je to něco nad tím,něco vyššího, něco vybranějšího než tohle?‘: a Bon, ,Ano.Tohle je jenom základ. Tohle má každý‘: dialog beze slov,řeči, který se vyhraňuje a pak vytrácí, aniž smaže jedinoučáru z toho obrazu, toho pozadí, a zanechá to pozadí,desku, opět připravenou a nevinnou: učenlivou desku stou puritánskou pokorou vůči všemu, co je spíše věcí citunež logiky, faktu, přičemž ten muž, to zápasící a dusící sesrdce za ním, říká, Já chci věřit! Já chci! Ať je to pravdanebo ne, já chci věřit! a čeká na příští obraz, který tenmou- drý rádce, ten svůdce, pro ně připravil: příštíobraz po zaostření a přijetí toho, o čem ten moudrýrádce zase řekne, teď snad slovy, přičemž ještě stálepozoruje ten vážný a zamyšlený obličej, který je všakještě stále bezpečný ve svém vědění a ve své důvěře v topuritánské dědictví a který musí projevit spíše nesouhlasnež překvapení nebo dokonce zoufalství a spíše vůbecnic, než aby se ten nesouhlas dal vyložit jako překvapenínebo zoufalství: ,Ale do- konce ani tohle není ono‘: aHenry, ,Chceš říct, že je to ještě něco vyššího

než tohle, ještě něco nad tím?‘ Protože Bon se teď asirozhovoří, lenivě, téměř záhadně, a načrtne teď sám natu desku obraz, který tam chce mít; dovedu si hopředstavit, jak to udělal – tu vypočítavost, bdělost achladnou objektivitu chirurga, ty krátké expozice, takkrátké, že jsou až tajuplné, téměř staccatové, přičemž tadeska netuší, co bude na celém obraze, sotva viditel-ném, a přece nesmazatelném – dvoukolá bryčka,jezdecký kůň stojící před zavřeným a podivně klášternímvchodem v sousedství poněkud dekadent- ním, dokonceponěkud zlověstném, a Bon mimochodem uvede jménomají- tele – tohle, nový lstivý svod tím, že vštípí Henrymudo mysli představu, že jeden muž světa znalý hovoří kdruhému, že Henry ví, jak Bon věří, že Henry pozná i zvytrženého slova, o čem to Bon hovoří, a Henry, tenpuritán, nesmí raději projevovat vůbec nic, než aby ukázalpřekvapení nebo nechápa- vost – nic neříkající průčelídomu se zavřenými okenicemi klímá v parnatémdopolední slunci, průčelí domu, které ten lahodný atajuplný hlas obdařil jakýmisi skrytými, zvláštními anepředstavitelnými rozkošemi. Aniž Henry věděl, co vidí,jako by mu ta nic neříkající oprýskaná přehrada, jak serozpou- štěla, vytvářela a odhalovala ne pochopení promysl, intelekt, který váží a za- vrhuje, ale místo tohopronikala přímo a přesně k nějakému prvotnímu slepémua nemyslícímu základu toho všeho, o čem mladé mužskébytostí sní a doufají – řada obličejů jako květinový trh,vrcholná apoteóza nevolnictví, lidského těla zrozeného ztěch dvou ras pro ten prodej – galerie odsouze- ných atragických květinových obličejů, sevřených meziponurou dueňov- skou řadou stařen a elegantnímipostavami mladých mužů, nastrojených, dravých a (v téchvíli) podobných kozlům: tohle Henry v rychlostispatřil, bylo to rychle exponováno a pak to zmizelo, hlas

moudrého rádce zněl ještě stále lahodně, příjemně,tajuplně, ještě stále předpokládal, že jeden muž světaznalý hovoří s druhým o něčem, čemu oba rozumějí, ještěstále spoléhal na puritánskou hrůzu venkovana předtím, ukázat překvapení nebo nevědo- most, a počítal stím, neboť znal Henryho o tolik lépe, než Henry znal jeho,a Henry nedával najevo jedno ani druhé, ještě stálepotlačovat ten první výkřik hrůzy a žalu, Já chci věřit! Jáchci! Já chci! Ano, proběhlo to tak krátce, než mělHenry čas poznat, co spatřil, ale teď stále pomaleji: teďasi přijde okamžik, který Bon připravoval – zeď, kterounelze přelézt, brána důkladně zamčená, přičemž tenvážný a zamyšlený venkovský mladík jenom čeká, dívá se,ještě se neptá proč ani co, brána je z masívních trámůmísto z krajkovité železné mříže a oni jdou dál, Bon klepena malý přilehlý vchod a z toho se vyřítí snědý mužpodobný tvorovi na starém dřevorytu z francouzskérevolu- ce, je znepokojen, dokonce trochu ohromen,nejprve pohlédne do denního světla a potom na Henryhoa mluví k Bonovi francouzštinou, které Henry nerozumí,a Bonovi se na okamžik zablesknou zuby, než odpovífrancouz- sky: ,S ním? S Američanem? Je to host; muselbych mu dovolit, aby zvolil zbraně, a já odmítám bojovatse sekyrami. Ne, ne; to ne. Jenom klíč.‘ Jenom klíč; a teďje ta masívní brána zavřena za nimi, ne už před nimi, nadvysoký-

mi tlustými zdmi není vůbec vidět nízké město ani žádnésvědectví o něm a sotva lze odtamtud něco zaslechnout,tyčí se tam labyrintová masa oleandrů a jasmínů, lantán aakácií, a přece je tu zase pruh holé země s učesa- nými ajakoby vyhřebelcovanými rozemletými lasturami,uhrabanými a nepo- skvrněnými, a teď je vidět jenom tunejčerstvější z těch hnědých skvrn, a ten hlas – tenmoudrý, průvodce, teď stojí stranou, aby sledoval vážnýobličej venkovana – říká mimochodem a příjemněanekdoticky: ,Obvyklý způsob je postavit se zády k sobě,držet v pravé ruce postilo a v levé cíp pláště tohodruhého. Potom na znamení vykročíš, a když cítíš, jak seplášť napíná, obrá- tíš se a střelíš. Ačkoli občas se najdoutakoví, kteří mají obzvlášť žhavou krev nebo mají ještěstále venkovskou krev, a ti dávají přednost nožům ajednomu plášti. Stojí jeden proti druhému v jedinémplášti, rozumíš, každý drží levou rukou toho druhého zazápěstí. Ale to nebyl nikdy můj způsob‘ – mimocho- dem,hovorně, rozumíš, a čeká na venkovanovu nechápavouotázku, kterou zná už teď, než ji vyslovil: ,Kvůli čemu byses – by se bili?‘

Ano, Henry, to teď bude vědět nebo se bude domnívat, že to už ví; teď by asi uvažoval o antiklimaxu,ačkoli to nebude antiklimax, bude tovšechno jiné než to, ta konečná, úder, dotek, ostréchirurgické sešívání, ale už otřesené pacientovy nervy toani neucítí, nepoznají, že první tvrdé otřesy byly tynáhodné a surové. Protože tu byl ten obřad. Bon věděl, žeprávě proti to- mu bude mít Henry námitky, bude muzatěžko to spolknout a strávit. Och, byl chytrý, tenhlemuž, o kterém si Henry už po celé týdny uvědomoval, žeho zná méně a méně, tohoto cizince, pohrouženého azahloubaného teď do formálních, téměř obřadnýchpříprav na tu návštěvu a vyběravého téměř jako žena,pokud jde o střih nového kabátu, který objedná pro

Henryho a donutí ho pro tu příležitost přijmout, čímž celýdojem, který si Henry udělá z té návštěvy, bude zajištěn,ještě než oni dva vůbec opustí dům, ještě než Henryvůbec spatří tu ženu: a Henry, venkovan, ten zmatený,když se pod ním už zvedá ten lstivý příboj a směřuje kbodu, kdy bude muset buď zradit sám sebe a celé svévychování a myšlení, nebo odmítnou přítele, kvůli které-mu už zavrhl domov, příbuzné a všechno; ten zmatený,ten (v té chvíli) bezmocný, který toužil uvěřit, a přecenevěděl, jak by mohl, kterého vedl ten přítel, moudrýrádce, jedněmi z těch nevyzpytatelných a podivněpustých dveří, jako jsou ty, před kterými spatřil toho koněnebo tu dvoukolou bryčku, a tak ho zavedl na místo, kdeje podle jeho puritánské venkovské mysli všechna čestmrtva – na místo, které si pro sebe vytvořila smyslnost,neza- hanbené a zahanbení neschopné smysly, a tenvenkovský chlapec se svým prostým a kdysinezmateným zákoníkem, podle kterého ženy jsou dámy,nebo děvky, nebo otrokyně, pohlédl na apoteózu dvouodsouzených ras za řízení své vlastní oběti – ženy sobličejem podobným tragické magnólii, té věčně ženské,věčně trpící; dítě, chlapec sice spal v hedvábí a vkrajkách, a přece byl naprostý nevolník toho, který tím, žeho zplodil, je jeho majitelem tělem i duší, aby ho mohlprodat (jestliže se mu zlíbí) jako tele nebo štěně

nebo ovci; a ten moudrý rádce ho zase pozoroval, snadsi dokonce ten hazardní hráč teď myslel, Vyhrál jsem,nebo prohrál?, když odtamtud vyšli a vrá- tili se doBonova bytu, a byl na tu chvíli bezmocný i se svou řečí,chytrostí, už nespoléhal na tu puritánskou povahu, kteránesmí projevit ani překvapení, ani zoufalství, musel teďspoléhat (jestliže vůbec na něco) na samotné svede- ní, nalásku; nemohl ani říci, ,No tak? Co tomu říkáš?‘ Mohljenom čekat, a to na naprosto nepředvídané počinymuže, který žije podle instinktu a ne podle rozumu,dokud Henry nepromluví, ,Je to jenom koupená žena.Děvka‘: a Bon, dokonce i teď mírně, ,Žádná děvka. Neříkejto. Vlastně nikdy neoznačuj v New Orleansu některou znich tím jménem: jinak by tě asi tak tisíc mužů donutilo,aby ses vykoupil za tu výsadu porcí své krve,‘ a snadještě stále mírně, snad teď dokonce i trochu soucitně: stím pesimistickým a sardonickým mozkovým souciteminteligentních lidí pro všechnu lidskou nespravedlnost,pošetilost nebo utrpení: ,Žádné děvky. A žádné děvkyproto, že jsme tu my, těch tisíc. My – těch tisíc, běloši –jsme je vytvořili, vyvolali a uvedli v život; dokonce jsmevydali zákony, které prohlašují, že jedna osmi- na určitéhodruhu krve převáží sedm osmin jiného druhu. Topřiznávám. Ale stejná bílá rasa by i z nich byla udělalaotrokyně, dělnice, kuchařky, snad do- konce polní dělnice,kdyby nebylo toho tisíce, těchto několika mužů jako já,bez zásad i beze cti, jak snad řekneš. My nemůžeme,snad ani nechceme, zachránit všechny: snad těch tisíc,které zachráníme, není ani jedna z tisíce. Ale myzachráníme tu jednu. Bůh snad nezapomíná na žádnéhovrabce, ale my nepředstíráme, že jsme Bůh, rozumíš.Snad si ani nepřejeme být Bohem, neboť žádný mužnepotřebuje víc než jednoho z těchto vrabců. A když snadBůh nahlédne do jednoho z těch podniků, jaký jsi viděl

dnes večer, ani by si nevybral žádného z nás na to, abydělal Boha, teď když už je sám starý. Ačkoli kdysi muselbýt mladý, jistě byl kdysi mladý, a někdo, kdo existuje takdlouho jako on, který se díval na tolik hrubých apromiskuitních hříchů bez půvabu, zdrženlivosti neboslušnosti, jako se musel dívat on, jistě nakonec rozjímal,ačkoli nejde ani o jeden případ z tisíce tisíců, o zásadáchcti, sluš- nosti a jemnosti v souvislosti s dokonalenormálním lidským pudem, který vy Anglosasovétvrdošíjně nazýváte vilností a v jehož službách sevracíte při svém odpočinku k těm prvotním jeskyním,přičemž ztrátu toho, co nazýváte milostí, zamlžujete azastíráte omluvnými a vysvětlujícími slovy, která se příčínebesům, a návrat do stavu milosti ohlašujete výkřikyukojeného pokoření a flagelantství k usmíření nebes, kdyžv ničem z toho – ve vzdoru ani v usmí- ření – nebesanenajdou zalíbení a po dvou nebo třech prvních případechdo- konce ani pobavení. A tak se snad Bůh, když už jestařec, ani nezajímá, jakým způsobem holdujeme tomu, conazýváš vilností, a snad od nás dokonce ani nepožaduje,abychom zachránili tohoto jednoho vrabce, stejně jakoneza- chraňujeme toho jednoho vrabce, kterého opravduzachráníme, aby nás za to nějak pochválil. Ale myopravdu zachráníme toho jednoho, kterého, kdyby nebylonás, by prodali nějakému surovci, jenž na to má peníze akterému by

ho neprodali na jednu noc jako bílou prostitutku, aledoživotně tělo i duši, jemu, který by jí mohl zneužívatbeztrestněji, než by si troufl zneužívat do- bytčete,jalovice nebo klisny, a potom by se jí zbavil nebo jiprodal nebo dokonce zavraždil, až ji opotřebuje nebo ažnáklady na ni nebudou už odpo- vídat její ceně. Ano:vrabec, na něhož sám Bůh nedbal nebo zapomněl. Pro-tože i když ji vytvořili muži, běloši, Bůh tomu nezabránil.Zasadil semínko, které ji přivedlo do květu – bělošskoukrev, aby dala podobu a pigment tomu, co bělochnazývá ženskou krásou, ženské podstatě, kteráexistovala, královská a dokonalá, ve žhavých rovníkovýchbedrech světa dávno předtím, než naše bílá podstatasestoupila ze stromů, ztratila srst a vybledla – podstatěschopné, učenlivé a oživené neznámými pradávnýmizvláštními rozkošemi těla (které je vším: neexistuje nicjiného), před kterými její bílé sestry, vyrostlé teprve včerajako houby po dešti, prchají v morální pohoršené hrůze –pod- statě, která, zatímco se její bílá sestra nutně musípokoušet udělat z toho hospodářskou záležitost jakoněkdo, kdo naléhá, aby se v obchodě nebo v živnostizřídil za určité procento ze zisku pult nebo váhy nebonedobytná pokladna, vládne, moudrá, malátná avšemocná, ze svého neslunečného hed- vábného lože,které je jejím trůnem. Ne: žádné děvky. Dokonce anikurtizány– tvorové vzatí do péče už v dětství, vyhledaní, vybraní a

vychovaní pečlivějinež kterákoli bílá dívka, kterákoli jeptiška, dokonce i nežkterákoli plnokrev- ná klisna, osobou, která jim poskytnebdělou péči a pozornost, jakou nikdyneposkytne žádná matka. Za určitou cenu ovšem, ale zacenu nabídnutou a přijatou nebo odmítnutou systémemformálnějším, než je kterýkoli z těch, v nichž se prodávajíbílé dívky, neboť jsou jako zboží cennější než bílé dívky a

jsou vychované a vycvičené, aby plnily ženin jediný cíl:milovat, být krásná, bavit; sotva vůbec kdy spatřímužský obličej, dokud ji nepřivedou na ples anenabídnou, aby si ji vybral nějaký muž, který na oplátkune může opatřit a ne opatří, ale musí jí opatřit vhodnéprostředí, ve kterém by mohla milovat, být krásná a bavit,a který musí pro tuto výsadu obvykle riskovat život neboaspoň krev. Ne, žádné děvky. Někdy se domnívám, že tojsou v Americe je- diné opravdu věrné a cudné ženy,neřkuli panny, a zůstávají věrné a oddané tomu muži nepouze, dokud on nezemře nebo je neosvobodí, aledokud nezemřou samy. A kde najdeš buď děvku, nebodámu, na kterou se můžeš spolehnout, že bude taková?‘ aHenry, ,Ale ty ses s ní oženil. Ty ses s ní ože- nil‘: a Bon –teď trochu rychleji, teď ostřeji, i když ještě stále mírně,ještě stále trpělivě, ačkoli ještě stále to železo, ocel –hazardní hráč, dosud ne zcela odkázaný na svůj poslednítriumf: ,Aha. Ten obřad. Rozumím. Tak to je ono. Formule,šibolet bezvýznamný jako dětská hra, sehraný někýmdodaným si- tuací, komu se tím pomáhá v tísni: nějakábabizna mumlá v podzemní kobce, osvětlené hrstí hořícíchvlasů, něco v jazyce, kterému už ani ty dívky nerozu- mějí,snad dokonce ani ta babizna, něco, co nemá žádnýhospodářský význam pro ni ani pro nějaké možnépotomstvo, neboť právě skutečnost, že jsme přijali apodstoupili tu frašku, byla pro ni důkazem a zárukoutoho, co

ten obřad sám nemohl nikdy vynutit; na nikoho senepřevádějí žádná nová práva, nikomu se neupírají stará– je to obřad tak bezvýznamný jako obřad chlapců zuniversity v noci v tajném příbytku, dokonce až k těmstejným sta- robylým a zapomenutým symbolům – ty tomuříkáš sňatek, když noc líbánek a náhodné setkání snajatou prostitutkou spočívá ve stejné svrchovanosti nad(dočasně) nějakým (dočasně) soukromým pokojem, vestejném pořádku své- kání stejných šatů, ve stejnémspojení v jedné posteli? Proč také tomu neříkat sňatek?‘ aHenry: ,Ach tak, já vím. Já vím. Ty vezmeš dvě a dvě ařekneš, že je to pět, a ono je to opravdu pět. Ale je tuještě pořád ten sňatek. Co když na sebe vezmu závazekvůči člověku, který neumí mluvit mým jazykem, zá- vazekvyjádřený mu v jeho zvláštním jazyce, a já s tímsouhlasím: jsem snad o něco méně zavázán, protoženáhodou neznám ten jazyk, ve kterém mě přijal jakopoctivce? Ne: tím víc, tím víc,‘ a Bon – teď ten triumf,teď mír- ným hlasem: ,Zapomněl jsi, že tahle žena, tohledítě jsou negři? Ty, Henry Sutpen ze Sutpenovy stovky vestátě Mississippi? Ty v tomhle případě přípa- dě hovoříš omanželství, o svatbě?‘ A Henry – teď to zoufalství,poslední trpký výkřik nezměnitelně neporaženého: ,Ano.Já vím. Já to vím. Ale ještě pořád to tu je. To nenísprávné. Nestává se to správným ani tím, že to děláš ty.Ani ty.‘

A tak to bylo vše. Mělo to být všechno; k tomu odpoledni po čtyřech letech mělo dojít hned příští den a tačtyři léta, ta přestávka, byla pouhý anti-klimax: bylo to oslabení a odklad závěru, který už bylzralý k tomu, aby k němu došlo, odklad způsobenýválkou, hloupým a krvavým poblouděním ve vznešeném (anemožném) osudu Spojených států, snad podnícený touro- dinnou osudovostí, která se vyznačovala spolu sostatními okolnostmi zvlášt- ním nedostatkem ekonomie

mezi příčinou a následkem, jakým se vždycky vyznačujeosud, když je nucen používat jako své nástroje, materiállidských bytostí. Rozhodně však Henry čekal čtyři roky,udržoval všechny tři v tom odkladu, v tom omezení ačekal a doufal, že se Bon zřekne té ženy a zruší tomanželství, o kterém Henry připouštěl, že to není žádnémanželství, a o kte- rém musel vědět, jakmile spatřil tuženu a dítě, že se ho Bon nezřekne. Vlastně jak plynulčas a Henry si zvykl na představu toho obřadu, kterýpřesto nebyl sňatkem, tohle asi Henryho trápilo – ne tydva obřady, ale ty dvě ženy; ne že Bon zamýšlí spáchatbigamii, ale že zřejmě zamýšlí učinit z Henryho sestryjakousi mladší družku v harému. Rozhodně však čtyřiroky čekal a doufal. To jaro se vrátili na sever, do státuMississippi. Bitva u potoka Bull Run byla už vybojována ana universitě se organizovala setnina ze stu- dentů.Henry a Bon se do ní přihlásili. Henry asi napsal Judith,kde jsou a co zamýšlejí. Dali se odvést spolu, rozumíš,Henry střežil Bona a Bon dovolil, aby ho střežil, tazkušební lhůta, to omezení: jeden, který si netroufalpustit toho druhého z očí ne z obavy, že se Bon ožení sJudith a Henry nebude při tom, aby tomu zabránil, ale žese Bon ožení s Judith a Henry pak bude muset žít až dosmrti s radostným vědomím, že se dal oklamat, s radostízbabělce,

že se vzdal, aniž byl poražen; druhý rovněž ze stejnéhodůvodu, když by byl nikdy nezatoužil po Judith bezHenryho, neboť jistě nikdy nepochyboval o tom, že semůže oženit s Judith, kdykoli se mu zachce, navzdory jakbrat- rovi, tak i otci, protože, jak jsem už řekl, předmětBonovy lásky nebo Henry- ho starostí nebyla Judith. Bylajenom prázdný tvar, nezaplněná nádoba, ve které sekaždý z nich snažil uchovat ne iluzi o sobě ani iluzi o tomdruhém, ale to, o čem se každý z nich domníval, že tendruhý věří, že on je – ten muž a ten mladík, svůdce asvedený, kteří znali jeden druhého, svedený a sváděný,kteří si střídavě vybrali toho druhého za oběť, vítězporažený svou vlastní silou, poražený vítězící svouslabostí, než Judith vstoupila do jejich spojených životůdokonce i jenom jako dívčí jméno. A kdo ví, teď bylaválka; kdo ví, ale třeba si ta osudovost i oběti téosudovosti myslely, doufaly, že válka všechno urovná,uvolní jednu z těch dvou neslučitelných možností, neboť tonebude poprvé, co mládí přijalo katastrofu jako přímédílo prozřetelnosti za tím jediným účelem, aby se vyřešilosobní problém, který mládí samo vy- řešit nemůže.

A Judith: jak jinak ji vysvětlit než takhle? Bon ji jistě nemohl za

dvanáct dní svést k fatalismu, když nejenže se nepokusilsvést její cudnost, ale dokonce ani ji svést, aby sevzepřela otci. Ne: byla všechno jiné než fata- listka, bylaz těch dvou dětí to sutpenovské s bezohlednýmsutpenovským zákoníkem vzít si, co bude chtít, pokud ktomu bude mít dost síly, jako byl Henry coldfieldovskédítě s coldfieldovskou změtí morálky a zásad o dobru azlu; zatímco Henry ten večer vřískal a zvracel, dívala seze seníku dolů na to divadlo, jak polonahý Sutpen zápasís jedním ze svých polonahých negrů, s chladným apozorným zájmem, s jakým by Sutpen sledoval Henryhozápas se stejně starým a těžkým černošským chlapcem.

Protože nemohla vědět, z jakého důvodu se její otecstaví proti tomu sňatku. Henry by jí to nebyl pověděl aona by se nebyla otce zeptala. Protože i kdyby to bylavěděla, nic by se tím pro ni nezměnilo. Byla by jednala,jak by byl jednal Sutpen s kaž- dým, kdo by se mupokoušel zkřížit jeho plány: byla by si stejně vzala Bona.Dovedu si představit, že by dokonce, kdyby to bylonezbytné, zavraždila tu druhou ženu. Ale rozhodně bynebyla podnikala žádné pátrání a pak by neprovádělamorální debatu mezi tím, po čem touží, a mezi tím, copovažuje za správné. A přece čekala. Čekala čtyři roky bezjediného slůvka od Bona, až na zprávy Henryhoprostřednictvím, že Bon žije. To byla ta zkušební lhůta, toomezení; všichni tři to přijali; domnívám se, že vůbecnikdy nedošlo mezi Henrym a Bonem k nějakémupožadovanému nebo nabízenému slibu. Ale Judith, kteránemohla vědět, co se přihodilo ani proč. – Všiml sis, jakčasto, když se pokoušíme rekonstruovat příčiny, kterévedly k jednání mužů nebo žen, v jakémsi úžasuzjišťujeme, že jsme občas odkázáni na domněnku, tujedinou možnou domněnku, že pramení z některé z těchstarých ctností? Judith, dávající bezpodmínečnou důvěrutomu, komu dala svou lásku, dávají- cí naprostou láskutomu, od něhož odvozovala svůj život a hrdost: tu pravou

hrdost, ne ten nesprávný druh hrdosti, který přetváříto, čemu v té chvíli nerozumí, v přezírání a urážku, a takpřechází v zraněnou pýchu a v drásání, ale pravou hrdost,která může říci sama sobě bez pokoření, Já miluju,nepřijmu žádnou náhražku; něco se stalo mezi ním amým otcem; jestli měl otec pravdu, už nikdy honespatřím, jestli se mýlil, přijde ke mně nebo pro mnepošle; jestli mohu být šťastná, budu, jestli musím trpět,dovedu. Protože čekala; nenamáhala se dělat nic jiného;vztah mezi ní a otcem se nezměnil ani za mák; když ječlověk viděl spolu, jako byl Bon nikdy neexistoval – tydva stejné klidné, neproniknutelné obli- čeje, jak je vpříštích několika měsících, když už byla Ellen upoutánana lože, mezi tím Hodem božím vánočním a dnem, kdySutpen odjel se svým a Sar- torisovým plukem, lidé vměstě vídali spolu v kočáře. Nemluvili, nic si navzájemneříkali, rozumíš – Sutpen to, co věděl o Bonovi; Judith,co věděla o tom, kde je teď Bon s Henrym. Nepotřebovalihovořit. Byli si příliš podob- ní. Byli takoví, jak se občasvyvinou dva lidé, kteří jako by se navzájem tak dobřeznali nebo jsou si tak podobní, že schopnost, potřebadorozumívat se řečí zakrní nepoužíváním, a jak sirozumějí bez potřeby zprostředkujícího ucha neborozumu, už ani nechápou skutečná slova toho druhého. Atak mu neodpověděla, kde je Henry s Bonem, a Sutpen toodhalil teprve, když uni- versitní setnina už odjela,protože Bon s Henrym se přihlásili k vojsku a potomse někde ukryli. Jistě to tak udělali, jistě se zdrželi vOxfordu jenom tak dlouho, aby se přihlásili k vojsku, nežpojedou dál, protože nikdo, kdo je vuď v Oxfordu, nebo vJeffersonu znal, v té době nevěděl, že patří k té set- nině,což by bylo jinak téměř nemožné utajit. Protože teďlidé – otcové a matky, sestry, příbuzní a milenky těchmladých mužů – přijížděli do Oxfor- du ještě z větší dálky

než z Jeffersonu – rodiny s jídlem, s ložním prádlem a seslužebnictvem, aby se přechodně utábořily mezi rodinamia domy přímo v Oxfordu a dívaly se, jak směle jejichsynové a bratři markýrují pochod a pochod proti směru,přičemž všechny, bohaté i chudé, aristokraty i bílézemědělské dělníky, přitahovalo to, co je asinejpůsobivější masové divadlo ze všech lidskýchmasových zážitků, mnohem působivější než podívaná nastejné množství kráčejících panen, které mají býtobětovány nějaké pozemské zásadě, nějakému Priapovi –pohled na mladé muže, na ty lehké, hbité kosti, na svěží,smělou svedenou krev a těla oděná ve válečný třpytmosazi a per, když pochodují do bitvy. A večer znělahudba – housle a triangl mezi plápo- lajícími svícemi, vdubnové temnotě se ve vysokých oknech vzdouvaly záclo-ny, krinolína se houpala stejně v okruhu hladkýchšedivých manžet prostých vojáků jako důstojnickýchzlatých pásek v té džentlmenské armádě, i když ne vdžentlmenské válce, kdy se prostý vojín a plukovníknavzájem oslovovali křestím jménem, ne jako jedenfarmář oslovuje druhého přes pluh zastavený na poli nebopřes pult v obchodě plném kalika, sýra a oleje nařemeny, ale jako jeden muž druhého nad líbeznými,napudrovanými ženskými rameny, nad dvěma zvednutýmisklenkami muškátového červeného vína nebo dove-zeného šampaňského – hudba, každou noc opakovanýposlední valčík, jak

dny plynuly a setnina čekala na odchod, smělý triviálnílesk v černé noci, která nebyla osudná, ale tvořila jenompozadí, věčné poslední navoněné jaro mládí; a Judith tamnebyla a Henry, ten romantik, tam nebyl a Bon, ten fata-lista, se někde skrýval, strážce a střežený; a stále nové,květinami obtížené úsvity toho dubna, května a června,naplněné zvuky polnic, vstupovaly do sta oken, kde stovdov, které se ještě nestaly nevěstami, snilo panenskynehlou- bavě nad kadeřemi černých, kaštanových neboplavých vlasů, a Judith nebyla jednou z nich: a pět vojákůté setniny na koni a jejich podkoní a osobní slu- hové vpícním voze vykonali ve své nové a neposkvrněné šedicestu po státě s vlajkou, praporem setniny, jehožhedvábné dílce byly nastříhány, složeny, ale ne sešity, ajeli od domu k domu, dokud milenka každého vojákasetniny neudělala na praporu několik stehů, a ani mezitěmi Henry s Bonem nebyli, neboť se připojili k setniněteprve po jejím odchodu. Museli se odněkud vynořit, aťuž číhali kdekoli, vynořili se takřka nepozorovaně zkapradí nebo houští při silnici, aby se zařadili dosetniny pochodující kolem; ti dva – mladík a muž, mladíkzbavený teď už dvakrát svého synovského práva, kterýměl tvořit jednoho z těch mezi těmi svícemi a houslemi,těmi polibky a zou- falými slzami a který měl tvořitpřímo jednoho ze strážců té vlajky, když cestovali postátě s nesešitým praporem; a muž, který tam vůbecneměl být, který byl příliš starý na to, aby tam vůbec byl,a to jak věkem, tak i zkušenost- mi: mentální a spirituálnísirotek, jemuž bylo zřejmě souzeno osudem, aby žil vjakémsi předpeklí na půli cesty mezi tím, kde dlel fyzicky,a mezi tím, kde svou mentalitou a morálním vybavenímtoužil být – student university, a pře- ce už nahromaděnímpříliš zralých let, která měl za sebou, donucený stát semimořádným učitelem v právnickém ročníku sestávajícím

ze šesti žáků; ve válce ho stejná síla odklidila do izolacedůstojnické hodnosti. Byl jmenován poručíkem, dokonceještě než si setnina prodělala svou první bojovou srážku.Myslím, že po tom ani netoužil; dokonce si ho dovedupředstavit, jak se pokouší se tomu vyhnout, odmítnout to.Ale už to bylo tady, znovu osiřel právě tou situací, kekteré a kterou byl odsouzen – ti dva teď byli důstojník aprostý vojín, ale ještě stále strážce a střežený, a čekalina něco, aniž věděli na co, na jaké řízení sudby, osudu,na jaký neodvolatelný rozsudek jakého soudce neborozhodčího mezi nimi, neboť nic menšího nepostačí, nicpolo- vičatého nebo změnitelného zřejmě nepostačí –důstojník, poručík, který měl nepatrnou zákonnouvýhodu, že může říci Vy tam jděte a že aspoň někdymůže zůstat za setninou, které velí; prostý vojín, který nazádech odnesl toho důstojníka s průstřelem ramene,když pluk ustupoval pod palbou yankee- ských děl uvesnice Pittsburgh Landingu, a odnesl ho do bezpečízřejmě jenom proto, aby ho střežil další dva roky,přičemž mezitím psal Judith, že oba žijí, a to je všechno.

A Judith. Žila teď osaměle. Snad žila osaměle už od toho Hodu boží-

ho vánočního loni a pak předloni a pak před třemi rokya pak před čtyřmi roky, neboť i když teď Sutpen byl sesvým a Sartorisovým plukem pryč

a černoši – to divoké plemeno, s kterým vybudovalSutpenovu stovku – odtáhli s prvními yankeeskými oddíly,které procházely Jeffersonem, přece to vlbec nebylasamota, když Ellen ležela v pokoji se zavřenými okenicemia vy- žadovala vytrvalou pozornost svého dítěte, zatímcočekala s užaslým a pasív- ním nepochopením na smrt; aJudith s Clytií zřídily a udržovaly jakous takouszelinářskou zahradu, aby nezemřely hlady; a WashJones, bydlící v opuštěné a trouchnivějící rybářské chatěv říčním údolí, kterou Sutpen po- stavil poté, co prvnížena – Ellen – vstoupila do jeho domu a poslední lovecjelenů a medvědů jej opustil, a ve které teď dovolil bydletWashovi s dcerou a malou vnučkou, vykonával těžkoupráci na zahradě a občas přinášel Elleně a Judith a potomJudith ryby a zvěřinu a dokonce teď už vstupoval do domu,ačkoli se až do Sutpenova odjezdu nikdy nepřiblížil vícenež k muškátové besídce za kuchyní, kde v neděliodpoledne popíjel se Sutpenem z demižónu a z vědrapramenité vody, kterou Wash přinášel z dálky téměřjedné míle, Sutpen v laťkovém visutém lůžku vykládal aWash seděl na bobku opřen o sloup, spokojeně sechichotal a hlučně se chechtal. Pro Judith to nebyla sa-mota a rozhodně ne zahálka: měla týž neproniknutelný apokojný obličej, teď jenom trochu starší, teď trochuhubenější, který se objevoval v městě v kočá- ře vedleobličeje jejího otce ani ne za týden poté, co se lidédověděli, že její snoubenec s bratrem opustili v noci důma zmizeli. Když teď přijížděla do města v přešitýchšatech, jaké nyní nosily všechny jižní ženy, ještě stále vko- čáře, ale teď taženém jediným mezkem, mezkem odpluhu, a brzy už jenom mezkem od pluhu bez kočího,který by s ním jezdil, zapřahal mezka do po- stoje avypřahal ho, aby pomáhala ostatním ženám – tenkrát byliv Jeffersonu ranění – v improvizované nemocnici, kde

(ta pěstěná panna, ta vrcholně a tradičně zahálčivá)omývaly a obvazovaly znečištěná těla cizích raněných amrtvých a vyráběly cupaninu ze záclon, z prostěradel az prádla z domů, kde se narodily; nebyl tam nikdo, kdo byse jí zeptal na bratra a na milence, zatímco si mezisebou vykládaly o synech, bratrech a manželech, snadse slzami a žalem, ale aspoň měly jistotu, věděly o nich.Judith také čekala, stej- ně jako Henry a Bon, nevědoucna co, ale na rozdíl od Henryho a Bona ani nevědělaproč. Potom zemřela Ellen, motýl ze zapomenutého léta,teď už dva roky mrtvý – ta nehmotná skořápka, duchnepřístupný jakékoli změně při svém zániku právě prosvou beztížnost: žádné tělo, které by mohli pohřbít: jenomtvar, vzpomínka, přenesená jednoho pokojnéhoodpoledne bez vyzvánění i bez katafalku do tohocedrového háje, aby ležela v prachu – lehoučký paradoxpod tisícilibrovým mramorovým pomníkem, který Sutpen(teď plukovník Sutpen, neboť Sartoris byl minulého rokupři každoročních volbách důstojníků pluku sesazen)přivezl v plukovním pícním voze z Char- lestonu v Jižníkarolíně a postavil nad nezřetelnou travnatouproláklinou, kterou mu Judith označila jako Elleninhrob. A pak zemřel její dědeček, k smrti vyhladovělý azabedněný na své vlastní půdě, a Judith nepochybnězvala slečnu Rosu, aby se přestěhovala na Sutpenovustovku, a slečna Rosa

odmítla, a zřejmě také čekala na tenhle dopis, tuhle prvnípřímou zprávu od Bona po čtyřech letech, a týden poté,co Judith také jeho pohřbila vedle ná- hrobku své matky,sama přivezla ten dopis do města v lehkém kočáře taže-mém mezkem, kterého se s Clytií naučila chytat azapřahat, a dala tvé babič- ce, přivezla jej úmyslně tvébabičce, ačkoli Judith teď nikoho nenavštěvovala, nemělauž žádné přátele, a nepochybně nevěděla o nic lépe, pročsi vybrala tvoji babičku, aby jí dala ten dopis, než tověděla tvoje babička; teď nebyla hubená, ale vychrtlá,sutpenovská lebka se teď opravdu rýsovala pod vyčer-paným coldfieldovským masem, obličejem, který uždávno zapomněl, co to znamená být mladý, a přecenaprosto neproniknutelný, naprosto pokojný: žádnýsmutek, dokonce ani žal, a tvoje babička řekla, ,Já? Vychcete, abych to vzala k sobě?‘

,Ano,‘ řekla Judith. ,Nebo abyste to zničila. Jak budete chtít. Přečtěte

si to, jestli chcete, nebo to nečtěte, jestli chcete. Protožečlověk zanechá tak malý dojem, rozumíte. Člověk senarodí a o něco se pokouší, a neví proč, jenže se o topokouší dál a narodil se ve stejné době jako spoustajiných lidí, dočista s nimi pomíchaný, jako když se pokoušía musí hýbat rukama a noha- ma na šňůrách, jenžestejné šňůry jsou připjaté ke všem ostatním rukám anohám a všichni ostatní se o to pokoušejí a ani oni nevědíproč, až na to, že ty šňůry překážejí jedna druhé, jakokdyby se pět nebo šest lidí najednou pokoušelo utkat nastejném tkalcovském stavu kobereček, jenže každý chcevetkat do koberečku svůj vlastní vzorek; a to nemůževadit, vy to víte, nebo by byli Ti, kdo postavili tentkalcovský stav, zařídili všechno trochu lépe, a přece tomusí vadit, protože člověk se dál pokouší nebo se musí dálpokou- šet, a pak z ničeho nic je po všem, a všechno, cočlověku zbývá, je kvádr kamene, na kterém je něco

vyškrábáno, pokud se našel někdo, kdo pamato- val na to,aby dal do toho mramoru něco vyškrábat a postavil jej,nebo měl na to čas, a prší na něj a svítí na něj slunce a zachvíli si lidé už ani nepamatu- jí to jméno, a co se tavyškrábaná písmena pokoušejí říci, a na tom nezáleží. Atak snad když člověk může k někomu zajít, k čímcizejšímu člověku, tím lépe, a něco mu dát – cár papíru –něco, cokoli, co samo o sobě nemá nic znamenat a cooni ani nemají číst nebo uschovat a s čím se dokonceani nemají tak obtěžovat, že to zahodí nebo zničí, aspoňto bude něco jenom proto, že se to stalo, že si tozapamatují, i když jenom, jak to přešlo z jedné ruky dodruhé, z jedné mysli do druhé, a bude to aspoňškrábnutí, něco, něco, co může zanechat stopu naněčem, co kdysi bylo, protože to může jednou zemřít,kdežto ten kvádr kamene nemůže být tím, co je, protožese nikdy nemůže stát tím, co bylo, protože nemůženikdy zemřít ani zanik- nout…‘ a tvoje babička se na nidívala, na ten neproniknutelný, klidný, naprosto pokojnýobličej a křičela:

,Ne! Ne! Tohle ne! Pomyslete na svoji –‘ a ten obličej se na ni díval,

chápavě, ještě stále pokojně,dokonce ani trpce:

,Ach tak. Já? Ne, to ne. Protože někdo se budemuset starat o Clytii a brzo taky o tatínka, který budechtít něco jíst, až se vrátí domů, protože to už nebudedlouho trvat, když teď začali odstřelovat jeden druhého.Ne. To ne. Tohle ženy z lásky nedělají. Já dokonce aninevěřím, že to dělají muži. A rozhodně ne teď. Protožeteď nebudou mít žádné místo, kam by se ode- brali, ať užje to kdekoli, pokud to vůbec je. Bude to tam už plné.Přecpané. Jako nějaké divadlo, opera, jestli člověkočekává, že najde zapomenutí, roz- ptýlení, zábavu; jakopostel, která je už moc plná, jestli člověk hledá jenommožnost klidně si lehnout a spát a spát a spát –‘ “

Pan Compson se pohnul. Quentin se nadzvedl a vzalod něho dopis a pod šerým stínidlem lampy, znečištěnýmod brouků, jej rozevřel, opatrně, jako by ten aršík, tenvyschlý čtverec, nebyl papír, ale neporušený popelsvého dřívějšího tvaru a hmoty: a mezitím hlas panaCompsona zněl dál a Quentin jej slyšel, aniž poslouchal:,Teď vidíš, proč říkám, že ji miloval.Protože byly ještě jiné dopisy, spousta dopisů, dvorných,květnatých, lhos- tejných, častých a neupřímných,posílaných po těch prvních vánocích poslem těch čtyřicetmil mezi Oxfordem a Jeffersonem – ten velkoměstskýgalán vesvém planém a vybraně lichotivém (a pro něhonepochybně bezvýznamném gestu) gestu vůči té bukolickéděvě – a bukolická děva s hlubokou a naprostonevysvětlitelnou pokojnou a trpělivou ženskoujasnozřivostí, vedle které to fintivé pozérstvívelkoměstského galána bylo jenom nezbedné skotačenímalého kluka, dostávala ty dopisy, aniž jim rozuměla,dokonce si je ani neschovávala přes všechny jejichelegantní, dvorné a jednotvárně vyumělko- vané formálnía metaforické obraty, dokud nepřišel ten příští. Aleuschovala si tenhle jeden, která jí jistě přišel po čtyřleté

přestávce jako z čistého nebe, a považovala tenhle jedenza tak závažný, že jej dala cizímu člověku, aby jejuschoval nebo zahodil, dokonce aby si jej přečetl nebo jejnečetl, jak ten cizí člověk uzná za vhodné, a aby učinil toškrábnutí, to nesmrtelné znamení na pusté tvářizapomnění, ke kterému jsme všichni odsouzeni, jak o tommluvi- la –“ Quentin slyšel, aniž musel poslouchat, kdyžčetl to nezřetelné, tenké písmo ne jako něco svěřenépapíru kdysi živou rukou, ale jako na papír vržený stín,který se vyhranil na papíře okamžik před tím, než na nějpohlédl, a který může vyblednout, zmizet v kterémkoliokamžiku, kdy bude ještě číst: ten mrtvý jazyk,promlouvající po těch čtyřech letech a potom ještě podalších téměř padesáti, jemný, sardonický, podivínský anevyléčitelně pesimistický, bez data nebo oslovení nebopodpisu:

Povšimneš si, že ani jednoho z nás neurážím tím, žebych tvrdil, že tohle je hlas od člověka už poraženého,neřkuli mrtvého. Vlastně kdybych byl filosof, čerpal bycha vyvodil bych podivný a vhodný komentář těch časů apředpověď budoucnosti z toho dopisu, který teď držíš vrukou – aršík dopisního papíru, který má, jak vidíš,nejlepší francouzský vo- dotisk, dotovaný předsedmdesáti lety, zachráněný (ukradený, jestli chceš) zezpustošeného panského sídla nějakého zruinovanéhoaristokrata; a napsaný nejlepším leštidlem na

kamna, vyrobeném ani ne před dvanácti měsíci vjedné továrně v Nové Anglii. Ano. Leš- tidlem na kamna.Ukořistili jsme je: to je příběh sám pro sebe. Představ sinás, sbírku docela stejných strašáků, neřeknu hladových,protože pro ženu, dámu nebo vůbec ženskou podMasonovou a Dixonovou linií mezi Severem a Jihem toholéta Páně 1865 by to slovo bylo zbytečné opakovat jakoříkat, že dýcháme. A já neřeknu otrhaní nebo dokoncebez bot, neboť tím obojím trpíme už tak dlouho, že jsmesi na to zvykli, jenomže díkybohu (a tohle mi vrací víru nesnad v lidskou přirozenost, ale aspoň v člověka) člověk siopravdu nezvykne na svízele a nedostatek: to si zvyknejenom mysl, ta hrubá, vše pohlcující, jako zdechlina těžkáduše; tělo samo se chválabohu nikdy nesmíří snedostatkem toho starého měkkého doteku mýdly ačistého prádla a něčeho mezi chodidlem a zemí,abychom svou nohu rozeznali od nohy dobytčete. A takřekněme, že nám chybí jenom munice. A před- stav sinás, ty strašáky, s jedním z těch plánů, zosnovaných zestrašáckého zoufalství, které nejenže se musejí povést,ale opravdu se povedou, z toho důvodu, že pro člověkaani pro nebesa nezbývá vůbec žádná jiná možnost, žádnémístečko na zemi ani pod ní, aby tam neúspěch našelkoutek, kde by se mohl buď usadit nebo vydechnout,nebo být pocho- ván a pohřben; a my (ti strašáci) jsme tos obrovským zápalem úspěšně provedli, nemluvě ani otom rámusu; jen si představ ten úlovek a kořist, těchdeset kulaťoučkých bezbran- ných markytánských vozů,a jak ti strašáci vyklápěli jednu bednu po druhé, jednukrásnou bednu po druhé, každou s namalovanýmipísmeny, s tím U a s tím S, která jsou pro nás už čtyřiroky symboly kořisti, jež patří poraženému, těchbochníků chleba a ryb, jako kdysi bylo to zářivé čelo, tatřpytivá svatozář trnové koruny; a ti strašáci rvali bednykamením a bajonety a dokonce holýma rukama akonečně je otevřeli a našli – Co? Leštidlo na kamna.Galony a galony toho nejlepšího leštidla na kamna,žádná krabice nebyla ještě ani rok stará a nepochybně seještě stále pokoušela dohonit generála Shermana snějakým opožděným a vylepšeným polním rozkazem, kdese žádá, aby nejprve vyleštil kamna, než vypálí dům. To

jsme se nasmáli. Ano, smáli jsme se, protože aspoň tohlejsem se za ty čtyři roky naučil, že je na to opravduzapotřebí prázdný žaludek, aby se měl člověk čím smát,a že jenom když je člověk hladový nebo vyděšený, tuopravdu vytáhne nějakou poslední esenci ze smíchu,stejně jako prázdný žaludek vytáhne poslední esenci zalkoholu. Ale aspoň máme leštidlo na kamna. Máme hospoustu. Máme ho příliš mnoho, protože se ho přílišnespotřebuje, když napíšu, co mám na srdci, jak vidíš. Atak ten závěr a proroctví, které z toho vyvozuju, i kdyžnejsem flosof, je tohle.

Čekali jsme už dost dlouho. Povšimneš si, že Tě ani neurážím tím, že bych říkal,

že já jsem čekal už dost dlouho. A proto jelikož Těneurážím tím, že bych říkal, že jenom já jsem čekal,nedodávám, abys mě očekávala. Protože nevím, kdy měmáš očeká- vat. Protože to, co BYLO, je jedna věc, a teďto už není, protože to je mrtvé, zemřelo to v roce 1861, aproto to, co JE – (Vida. Už zase spustili palbu. A to – kdyžuž o tom mluvím – je také zbytečné opakování, jako jedýchání nebo nedostatek munice. Protože siněkdy myslím, že to nikdy nepřestalo. Ovšem že tonepřestalo; to nechci říci. Chci říci, že to už nikdy vícnebylo, že byla ta jediná střelba z pušek před čtyřmi lety,která se roze- zněla jednou a pak byla zastavena,zdvižené ústí hlavně hypnotizované zdviženým ústímhlavně v strnulém postoji svého vlastního zděšenéhoúžasu, a už nikdy se neopakovala, a teď je to jenomhlasitá zděšená ozvěna, rozezvučená opuštěnou mušketouunavené stráže

nebo pádem vyčerpaného těla ze vzduchu, který leží nadzemí, kde se poprvé rozezněla ta střelba z pušek a kdeještě musí zůstat, protože žádný jiný prostor pod nebesy jinepřijme. A tak to znamená, že už zase svítá a že musímpřestat. Přestat co? řekneš. Nu, přemý- šlet, vzpomínat –všimni si, že neříkám doufat –; stát se zase znovu načasové období bez hranic nebo umístění v časebezduchým a nesmyslným společníkem a obyvatelem těla,které i po čtyřech letech s jakousi chmurnou aneúplatnou věrností, jež mi připadá neuvěřitelněobdivuhodná, je ještě stále pohrouženo a nevšímavězahloubáno do vzpomínek na starý mír a spokojenost,přičemž si ani neuvědomuju, že vzpomínám i na samajména jejich vůní a zvuků, a které jako by tajnýmpůsobením nějakého neklamného slibu a vědomínesmrtelnosti nedbá ani faktu a hrozby utržené paženebo nohy. Ale abych skončil.) Nevím, kdy mě mášočekávat. Jelikož to, co JE, je zase něco jiného, protožetenkrát se to ještě ani nezrodilo. A jelikož v tomto aršíkupapíru teď držíš to nejlepší z toho starého Jihu, který jemrtvý, a slova, která čteš, byla na něj napsána tímnejlepším (na každé kra- bici se praví, že opravdunejlepším) z toho nového Severu, který zvítězil a kterýproto, ať se mu to líbí nebo ne, to bude muset všechnopřežít, teď věřím, že my dva, což je dost zvláštní,patříme mezi ty, kdo jsou odsouzeni k životu.

„A to je všechno,“ řekl pan Compson. „Dostala tendopis a s Clytií ušila ze zbytků látek svatební šaty sezávojem – snad ze zbytků látek urče- ných na cupaninu,ze kterých se měla stát cupanina a nestala. Nevěděla,kdy Bon přijede, protože to ani sám nevěděl: a snad tořekl Henrymu, ukázal Henrymu ten dopis, než jej odeslal,a snad to neudělal; snad ještě stále pokra- čovali jenom vtom střežení a čekání a Bon říkal Henrymu, Už jsemčekal dost dlouho a Henry říkal Bonovi, Tak ty se tedyvzdáváš? Ty se vzdáváš? a Bon říkal, Já se nevzdávám. Užčtyři roky dávám osudu příležitost, aby se vzdal za mne,ale zřejmě jsem odsouzený k životu, ona i já jsme zřejmě

odsouzeni k životu – ten vzdor a ulti- mátum vyslovil Bonu ohně v táboře, to ultimátum pronesl před vraty, kekterým ti dva asi přijeli téměř bok po boku: jeden klidný aneúchylný, dokon- ce snad bez odporování, fatalista až dokonce; druhý nelítostný v nesmiřitel- ném anezměnitelném žalu a zoufalství –“ (Quentinovi se zdálo,jako by je opravdu viděl, jak u těch vrat hledí jeden nadruhého. Za vraty se to, co kdysi bývalo parkem, teďprostíralo neupravené a v ošumělé bezútěšnosti s výra-zem omámeným, nepřítomným a zděšeným jakoneoholený obličej muže, který se právě probudil znarkózy, až k obrovskému domu, kde čekala dívka vesvatebních šatech ušitých ze zpronevěřených zbytkůlátek, i dům se podí- lel na tom výrazu oprýskanébezútěšnosti, a i když neutrpěl nájezdem, byla to kostralodi, vyhozená u břehu a zapomenutá v stojaté voděneštěstí – kostra pozvolna rozpadávající sama sebe pokouscích nábytku a koberců, prádla a stříbra, abypomáhala umírat rozdrásaným a zmučeným vojákům,kteří věděli, dokonce i když umírali, že už po celé měsícejsou ta oběť a ta muka marné. Dívali se jeden nadruhého na těch dvou vychrtlých koních, dva muži,mladí, ne ještě dost dlouho na světě, ještě nedýchali dostdlouho, aby byli staří, ale měli staré oči, neupravenévlasy a obličeje vychrtlé a ošlehané,

jako by odlité nějakou sparťanskou a dokonceskoupou rukou z bronzu, v obnošených a záplatovanýchšedivých uniformách, vyrudlých už do barvy suchého listí,jeden se zašlým důstojnickým lemováním, druhý s holýmiman- žetami kabátu, pistole ještě ležela přes luk sedla ana nikoho nemířila, oba měli v obličeji klid a aninezvyšovali hlas, Nejezdi přes stín tohohle sloupu, téhlevětve, Charlesi; a Já přes něj přejedu, Henry) „– a pakWash Jones seděl na mezku bez sedla před brankouslečny Rosy, vykřikoval v prosluněné a pokojné tiché ulicijejí jméno a říkal, ,Vy jste Rosie Coldfieldová? Tak to radšipojeďte tam ven. Henry zastřelil toho zatracenýhofrancouzskýho chlapa. Voddělal ho jako dobytče.‘ “

VA tak ti už nepochybně vykládali, jak jsem poručila

tomu Jonesovi, aby zajel s tím mezkem, který nebyl jeho,za roh do chléva a zapřáhl ho do naší bryčky, zatímcojsem si brala klobouk a šál a zamykala dům. Nic víc jsemnemusela udělat, jelikož ti už bezpochyby pověděli, žejsem nepotřebovala ani kufr, ani brašnu, neboť všechno,co jsem měla na sebe, teď když už to šatstvo, které jsemšťastně zdědila laskavostí nebo spěchemnebo přehlédnutím své tety, bylo už dávno obnošené,sestávalo z toho, čím na mne občas pamatovala Ellen aco mi dala, a teď byla Ellen už dva roky mrtvá; že mijenom stačilo zamknout dům, usadit se v bryčce a ujettěch dvanáct mil, kudy jsem nejela od Elleninysmrti, vedle toho hrubce, kterému až do Elleniny smrtiani nedovolili přiblížit se zpředu k domu – toho hrubéhopředka hrubců, jehož vnučka mě později vystrnadila,jestliže ne z domu mé sestry, tedy aspoň z její postele, nakterou (jak ti budou povídat) jsem si děla- la naději –hrubce, který (hrubý nástroj spravedlnosti, který řídílidské osudy a která, za- čínajíc v jednotlivci, probíháhladce spíše jako samet než jako drápy: ale která, jestližese jí muž nebo žena vysmívá, pronikne jako žhnoucí ocela rozdrtí jak slabošsky spravedli- vého, tak nespravedlivěsilného, jak vítěze, tak i obětovaného nevinného,nelítostná k sta- novenému právu a pravdě), hrubce,který později nejen řídil různé podoby a ztělesněníďábelského osudu Thomase Sutpena, ale nakonec muposkytl i to ženské tělo, ve kterém bude pohřbeno jehojméno a rod – hrubce, který se zřejmě domníval, ževykonal a provedl svůj určený úkol tím, že na ulici předmým domem křičel o krvi a o pistolích, a který jako by se

domníval, že další informace, které by mi mohl dát, jsoupříliš hubené nebo příliš nejapné a nezávažné, než abybyly dostatečným důvodem k tomu, že by vyplivl z ústžva- nec tabáku, protože mi za celých těch dalších dvanáctmil ani neuměl povědět, co se stalo.

A jak jsem projížděla zase znovu těch dvanáct mil potěch dvou letech od té doby, co Ellen zemřela (nebo tobyly ty čtyři roky od té doby, co Henry zmizel, nebo tobylo těchdevatenáct let od té doby, co jsem spatřila světlo světa azačala dýchat?), a nevěděla jsem nic, mohla jsem sedovědět jenom tohle: dvě ženy, dvě mladé ženy, osamělé vtrouchnivějícím domě, kde po dva roky nezaznělymužské kroky, zaslechly výstřel, slabý a vzdálený adokonce i z neurčitého místa a zdroje – výstřel, a paknásledovala přestávka ohrome- ných dohadů nad látkou ajehlami, kterými se zaměstnávaly, pak kroky v hale apotomna schodech, běžící, spěchající nohy, mužské nohy: aJudith měla právě čas popadnout nedokončené šaty apodržet je před sebou, když se rozlétly dveře a dovnitřvrazil její bratr, ten divoký vrah, kterého po čtyři létanespatřila a o kterém se domnívala, že je (jestliže

vůbec je, ještě stále žije a dýchá) tisíc mil daleko: a pakti dva, ty dvě prokleté děti, na které právě v té chvílidopadla první rána jejich ďábelského dědictví, hledělipřes zdvižené a nedokončené svatební šaty jeden nadruhého. Ujela jsem těch dvanáct mil vedle tohodobytčete, které se dovedlo postavit na ulici před mýmdomem a klidně řvát na tu zalidně- nou a naslouchajícísamotu, že můj synovec zrovna zavraždil snoubence svésestry, a přece si nemohl dovolit donutit mezka, kterýnás táhl, aby šel rychleji než krokem, protože,není můj ani jeho a mimoto se pořádně nenažral vod týdoby, co nám v únoru došlakukuřice‘; a když konečně doopravdy zahnul do vrat,musel zastavit mezka a ukázal bičem, nejdříve odplivl apak řekl, ,Bylo to zrovna tamhle.‘ – ,Co bylo zrovnatamhle,hlupáku?‘ vykřikla jsem a on: ,To bylo tamhle,‘ až jsemmu pak vzala bič z ruky a šlehla mezka.

Ale nemohou ti říci, jak jsem jela cestou k domu kolem Elleniných zničených a zaplevelených květinových záhonů a dojela k domu, k těm holým stěnám, k té (jak jsemsi pomyslela) kukle i rakvi svatebního lože mládí a žalu, apoznala jsem, že jsem přijela ne příliš pozdě, jak jsemse před tím domnívala, ale přijela jsem příliš brzo.Dům s trouchnivějícím sloupovím a s oprýskanýmistěnami stál ne zpustošený, ne přepadený, nepoznamenaný kulkou ani vojákovou železnou patou, alespíše jakoby ušetřený pro něco většího: pro nějakouopuštěnost hlubší než zkáza, jako by byl stál v železnéspojitosti se železným plamenem, s obětí zápalnou,která si sama připadala méně krutá a méněnesmiřitelná a která nebyla odražena, ale spíšeustoupila před tou nepřístupnou a nezkrotnou kostrou,kterou si plameny v závěrečné krizi toho okamžikunetroufaly přepadnout; byl tam dokonce jeden schod,jedno prkno vyhnilé a naklánělo se pod nohou (nebo byse bylo na-klonilo, kdybych se ho nebyla jenom lehce arychle dotkal), když jsem běžela nahoru na chodbu, jejížkoberec se už dávno spolu s ložním a stolním prádlemproměnil v cupaninu, a uviděla jsem ten sutpenovskýobličej, a právě když jsem vykřikla,

,Henry! Henry Cos to udělal? Co se mi to ten hlupákvlastně pokoušel říct?‘, uvědomila jsem si, že jsem přijela,ne jak jsem se domnívala, příliš pozdě, ale přijela jsempříliš brzo. Protože to nebyl Henryho obličej. Byl todocela sutpenovský obličej, ale ne jeho; docelasutpenovský, kávově hnědý obličej tam v tom šerémsvětle, které mřížovalo schody: a já jsem běžela zjasného odpoledne do hřímavého ticha toho sklíčenéhodomu, kde jsem zpočátku nic neviděla: pak postupně tenobličej, sutpenovský obličej, který se nepřibližoval,nevynořoval se z temna, ale už tu byl, kamenný a pevný apředbíhající čas, dům, zhoubu a všechno, čekal tam (óano, dobře si vybral; sám se překonal v té volbě, když sivytvořil k svému obrazu chladného Cerbera svéhovlastního pekla) – obličej bez pohlaví i věku, protoženikdy neměl žádné pohlaví ani věk: ten sfingovitý obličej,se kterým se narodila, který se ten večer díval dolů zeseníku vedle Judithina obličeje a který teď v sedmdesátičtyřech letech ještě stále má, se na mne díval bezjakékoli změny, bez jakékoli proměny, jako by byl navteřinu přesně věděl, kdy vejdu dovnitř, čekal tam pocelých těch dvanáct mil za pomalu kráčejícím mezkem apozoroval mě, jak se stále více blížím a nakonec vcházímdovnitř, jako by byl věděl (ano, snad to nařídil, neboťexistuje ta spravedlnost, jejíž molochovská chuť apanděro nerozlišuje mezi chrupavkovitou kostí akřehkým masem), že vejdu – Ten obličej mě přibil k zemi(mé tělo ne; to ještě stále šlo, běželo dál: ale mne, mnesamotnou, tu hlubokou existenci, kterou vedeme a prokterou je pohyb údů

jenom neohrabaný a opožděný doprovod jako tak mnohozbytečných nástrojů, na kterých se hraje hrubě aamatérsky, a ne-dodržuje se ani takt melodie) v téholé hale s nepokrytými schody (i odtamtud zmizelkoberec), vedoucími do šeré horní chodby, kdepromlouvala ozvěna, která nebyla má, ale spíše tohoztraceného a neodvolatelného, co mohlo být, co straší vevšech domech, ve všech uzavřených stěnáchpostavených lidskýma rukama, ne aby to tam našlopřístřeší, ne aby to tam našlo teplo, ale aby se skrylypřed zvědavým pohledem a zrakem světa ty temnézatáčky, kterými se ubírají ty dávné mladé bludy hrdosti,naděje a ctižádosti (ano, a také lásky). ,Judith!‘ řekla jsem.,Judith!‘

Neodpověděla. Neočekávala jsem odpověď; snad ani tehdy jsem neočekávala Judi-

thinu odpověď, stejně jako dítě těsně před okamžikemuvědomění hrůzy volá otce nebo matku, o kterýchvlastně ví (a to ještě předtím, než ta hrůza zničí jakýkoliúsudek), že tu ani nejsou, aby to slyšeli. Já jsem zavolalana někoho, něco, ale (pokoušela jsem se volat) skrz něco,skrz tu sílu, ten zběsilý, a přece naprosto kamenný anehybný antagonismus, který mě zastavil – ta postava,ten dobře známý, kávově hnědý obličej, to tělo (ty bosé,kávově hnědé nohy nehybně stojící na holé podlaze, kdyžkřivka schodů stoupala přímo za ní), které nebylo většínež mé tělo a které bez pohybu, bez jakékoli změny vevizuálním rozvrstvení (dokonce ani neodvrátila upřenýpohled od mého, a to proto, že se nedívala namne, ale skrze mne, zřejmě ještě stále dumala o tompokojném obdélníku otevřených dveří, který jsemporušila) jako by prodlužovalo a promítalo něco vzhůru –ne duši, ne ducha, ale spíše něco, co je hluboce pozorné azneklidněně naslouchá něčemu nebo čeká na něco, co jásama jsem nemohla slyšet a ani jsem neměla slyšet –zadumané vědomí a uznání něče- ho neviděného, conelze vysvětlit, zděděného ze stáří a čistší rasy, nežmám já, která vytvořila, předpokládala a ztvárnila vprázdném vzduchu mezi námi to, o čem jsem sedomnívala, že jsem to sem přišla objevit (ne, co musímobjevit, nebo, jak jsem tu dýchala a stála, byla bych

popřela, že jsem se vůbec kdy narodila) – tu dlouhouzavřenou a za- tuchlou ložnici, postel bez prostěradel(svatební lože lásky a žalu) s bledou zkrvavenoumrtvolou v záplatované a vyrudlé šedivé uniformě, a tamrtvola karmínově barvila holou matraci a vedle níklečela skloněná neovdovělá vdova – a já (mé tělo) jsem seještě nezasta- vila (ano, na to bylo třeba té ruky, doteku)– já, sama sebou zhypnotizovaná hlupačka, která jsemještě stále věřila, že to, co musí být, se stane, nemůženež se stát, nebo bych musela popřít zdravý rozum iživot, jsem se rozběhla, vrhla jsem se do tohonevyzpytatel- ného, kávově hnědého obličeje, do téchladné, nesmiřitelné bezduché (ne, ne bezduché:všechno jiné než bezduché: byla to jeho vlastníjasnozřivá vůle, převedená do neúchylně a naprostoamorálního zla tou černou poddajnou krví, s kterou jizkřížil) kopie jeho obli- čeje, kterou vytvořil a ustanovil,aby to tu za jeho nepřítomnosti řídila, jako člověk můževidět plachého zneklidněného nočního ptáka, bijícíhokřídly o osudnou mosaznou lampu.,Počkejte,‘ řekla. ,Nechoďte tam nahoru.‘ Ještě stále jsemse nezastavila; to by bylo vyža-dovalo té ruky; a ještě stále jsem běžela dál, překročilajsem posledních několik stop, přes které jako bychomupíraly pohled jedna na druhou ne jako dva obličeje, alejako dva abstraktní protiklady, kterými jsme opravdubyly, a žádná z nás nezvyšovala hlas, jako bychom mluvilyjedna ke druhé bez omezení hranic řeči a sluchu. ,Cože?‘řekla jsem.

,Nechoďte tam nahoru, Roso.‘ Takhle to řekla: tak tiše, tak klidně, a opět to bylo, jako by to nebyla ona, kdo promluvil, ale sám dům, který pronesl ta slova – dům,

který on postavil, který kolem něho vznikl zjakéhosi hnisu, jako by byl pot jeho těla snad vytvořilnějakou (i když neviditelnou) kuklovitou doplňující ulitu,ve které Ellen musela žít a zemřít jako cizinka a vekteré Henry a Judith budou muset být oběťmi a vězni,nebo zemřít. Protože to nebylo tím jménem, slovem,skutečností, že mě oslovila Roso. Když jsme byli děti,oslovovala mě tak, stejně jako je oslovovala Henry aJudith; věděla jsem, že i teď ještě stále nazývá Judith (ataké Henryho, když o něm mluvila) křestním jménem. Abyla by mě mohla docela přirozeně oslovovat ještě stáleRoso, neboť pro každého jiného, koho jsem znala, jsembyla dosud dítě. Ale to nebylo tím. Tohle vůbec neměla namysli; vlastně v tom okamžiku, kdy jsme stály proti sobě(v okamžiku, než se mé ještě stále vpřed kráčející tělomihne kolem ní a dojde ke schodům), projevila mi vícepřízně a úcty než kdokoli jiný, koho jsem znala; poznalajsem, že od okamžiku, co jsem vstoupila do těch dveří,pro ni ze všech těch, kteří mě znali, jsem nebyla dítě.,Roso?‘ vy- křikla jsem. ,To říkáš mně? Mně do obličeje?‘Tu se mne dotkal a pak jsem znehybněla. Snad se ani pakmé tělo nezastavilo, neboť jako bych si byla uvědomovala,jak se mé tělo ještě stále slepě dere proti té pevné, apřece nezvážitelné tíze (ona nebyla její majitelkou:nástrojem; ještě stále to říkám) té vůle nepustit mě keschodům; snad nás už od sebe oddělil a odtrhl zvuk tohodruhého hlasu, jediné slovo pronesené nahoře naschodech nad námi, ještě než se mé tělo vůbec zastavilo.Já nevím. Vím jenom, že jako by má celá bytost v plnémběhu slepě narazila do něčeho nestvůrného a nehybného,s otřesným nárazem příliš brzo a příliš rychle, než aby tobyl pouhý úžas a rozhořčení z doteku černé zadržující anebojácné ruky na mém těle bělošky. Protože v dotekutěla s tělem je něco, co zrušuje, ostře a přímo přerváváklikaté a spletité dráhy důstojného uspořádání, což znajínepřátelé i milenci, protože tím jedni jak druzí vznikají –jednotlivými doteky toho, co je tvrzí toho ústředníhoosobního a vlastního Já jsem: ne duch, duše; ta chtivá anespoutaná mysl patří komukoli, kdo obývá jakoukolizšeřelou chodbu tohoto pozemského příbytku. Ale jen aťse tělo dotkne těla, a uvidíš, jak padnou všechny

skořápkové šibolety kasty i barvy. Ano, znehybněla jsem –žádná ženská ruka, žádná černošská ruka, ale nasazenáuzda, aby zdržela a vedla zběsilou a nepoddajnou vůli –nekřičela jsem na ni, na to; mluvila jsem k tomuprostřednictvím té černošky, té ženy, jenom následkemtoho otřesu, který se ještě neproměnil v rozhořčení,protože se brzo promění v hrůzu, a neočekávala jsem anedostá- vala žádnou odpověď, protože jsme obě věděly,že to nemluvím k ní: ,Sundej se mne tu svoji ruku,negerko!‘

Nedostala jsem žádnou odpověď. Jenom jsme tam stály – já nehybně v postoji

a v pohybu běhu, ona strnulá v zběsilé nehybnosti, oběspojené tou rukou a paží, která nás držela jako nějakázuřivá strnulá pupeční šňůra – dvojčata a sestry tésveřepé temnoty, která ji vytvořila. Jako dítě jsemnejednou vídala, jak se ona a Judith a dokonce i Henryrvali v surových hrách, které (snad všechny děti; jánevím) hráli, a (jak jsem slyšela) do- konce spávala sJudith ve stejném pokoji, ale naoko Judith v posteli a onana slamníku napodlaze. Ale slyšela jsem, že v nejednom případě jeEllen našla obě na tom slamníku a jednou spolu vposteli. Ale já ne. Už jako dítě jsem si dokonce aninechtěla hrát se stejnými předměty, se kterými si hrálaspolu s Judith, jako by ta pokroucená a sparťanskásamota, kterou jsem nazývala svým dětstvím a která měnaučila (a sotva něco více) naslou- chat, než jsem tomurozuměla, a rozumět, ještě než jsem vůbec slyšela, mětaké naučila

nejen se instinktivně obávat jí a toho, co byla, ale vyhýbatse i předmětům, kterých se před- tím dotýkala. Stály jsmetam tak. A pak najednou to nebylo rozhořčení, na co jsemčeka- la a ve které jsem instinktivně vykřikla; nebyla tohrůza; byl to jakýsi nahromaděný přesah samotnéhozoufalství. Vzpomínám si, jak když jsme tam stály spojenytou rukou bez vůle (ano: to byla také vnímavá oběť, stejnějako ona a já), vykřikla jsem – snad ne hlasitě, ne slovy (ane na Judith, víš: snad jsem poznala už v okamžiku, kdyjsem vstou- pila do toho domu a spatřila ten obličej,který byl zároveň více i méně než sutpenovský, snadjsem už tehdy poznala, co nemohu, nebudu, nesmímvěřit) – vykřikla jsem, ,A ty taky? A ty taky, sestro,sestro?‘ Co jsem očekávala? Já sama sebouhypnotizovaná hlupačka jsem přijela z dálky dvanácti mila očekávala jsem – co? Snad Henryho, že vyj- de zněkterých dveří, jež znají jeho dotek, jeho ruku na klice,váhu jeho nohy na prahu, který zná tu váhu: a že takobjeví, jak v hale stojí malé nehezké vylekané stvoření,na které se nikdy žádný muž ani žena ani pořádněnepodívali, které on sám nespatřil čtyři roky a dostzřídka předtím, ale které pozná, i když jenom podleobnošeného hnědého hed- vábí, jež kdysi slušelo jehomatce, a protože to stvoření tam stojí a oslovilo hokřestním jménem? Že Henry vyjde a řekne, ,Ale to jeRosa, teta Rosa. Probuď se, teto Roso; pro- buď se‘ ? – Já,snící, lpící ještě na tom snu, jako nemocný lpí naposledním nepatrném nesnesitelném extatickémokamžiku muk, aby lépe vychutnal konec bolesti, aprobouzející se do skutečnosti, do něčeho více, než jeskutečnost, ne do těch nezměnivších se a nezměně- nýchstarých časů, ale do doby změněné, aby se hodila ktomu snu, který, spojen s tou snící, se stane obětí aapoteózou: ,Maminka a Judith jsou s dětmi v dětskémpokoji a tatí- nek a Charles se procházejí po zahradě.Probuď se, teto Roso, probuď se‘ ? Nebo snadneočekávat, dokonce ani nedoufat; dokonce ani nesnít,neboť sny nepřicházejí ve dvojicích, a cožpak jsem semnepřijela z dálky dvanácti mil, tažena ne smrtelnýmmezkem, ale něja- kým chimérickým hříbětem samotnénoční hrůzy? (Ano, probuď se, Roso; probuď se – ne z

toho, co bylo, co bývalo, ale z toho, co nebylo, nemohlonikdy být; probuď se, Roso – ne do toho, co mělo, comohlo být, ale do toho, co nemůže, co nesmí být;probuď se z těch nadějí, Roso, která ses domnívala, žeexistuje jakési dekorum při ztrátě milované bytosti, i kdyžchybí zármutek; domnívala ses, že nebude třeba, abyszachránila ne snad lásku, na štěstí ani mír, ale co zůstalopo ovdovění – a poznala jsi, že tu není co zachraňovat;která jsi doufala, že ji zachráníš, jak jsi to slíbila Elleně(ne zachránit Charlese Bona, ne Henryho: žádného z nichpřed ním ani dokonce jednoho před druhým), a teď jepříliš pozdě, byla bys přišla příliš pozdě, i kdybys tambyla přišla přímo z mateřského lůna nebo tam byla vplném, silném, schopném vrcholu svého smrtelnéhoživota, už když se Judith narodila; která jsi přijela zdálky dvanácti mil a ze svých devatenácti let, abyszachránila něco, co nepotřebovalo zachránit, a místo tohojsi ztratila sama sebe). Já nevím a vím jenom, že jsem tonenašla. Našla jsem jenom ten snový stav, v němž člověkběží bez pohybu a hrůzy, ve kterou nemůže uvěřit, kbezpečí, ve které nevěří, zadržen tak ne pře- souvajícímse a bezedným tekutým pískem noční můry, aleobličejem, který byl vlastním inkvizitorem své duše,rukou, která byla průvodcem svého vlastního ukřižování,až pak nás ten hlas od sebe oddělil, zlomil to kouzlo.Řekl jediné slovo: ,Clytie,‘ takhle, tak chladně, takklidně: ne Judith, ale sám dům znovu promluvil, ačkoli tobyl Judithin hlas. Ach, já jsem jej dobře znala, já, kterájsem věřila na dekorum žalu; znala jsem jej tak

dovře, jak jej znala ony – Clytie. Nepohnula se; to jenomruka, ta ruka zmizela, ještě než jsem si uvědomila, že jiodtáhla. Nevím, zdali ji odtáhla ona, nebo zdali jsemunikla pod jejím dotekem. Ale zmizela; a také tohle tinemohu říci: Jak jsem běžela, prchala nahoru poschodech a nenašla jsem truchlící ovdovělou nevěstu, aleJudith ve vzorkovaných bavlněných šatech, které měla nasobě pokaždé, co jsem ji spatřila od Elleniny smrti, stálapřed zavřenými dveřmi toho pokoje a v jedné svěšenéruce něco držela; a kdyby byla cítila žal nebo úzkost, bylaby je také odložila, dovršené nebo nedovršené, to nevím,spolu s těmi nedošitými svatebními šaty. ,Ano, Roso?‘řekla zase stejným hlasem a já jsem se opět za- stavilauprostřed běhu, ačkoli mé tělo, slepý, nevědomý trakařoklamané hlíny a dechu, ještě stále postupovalo vpřed: Ajak jsem spatřila, že to, co nedbale drží v ochablé ruce, jefotografe, její podobizna v kovovém pouzdře, kterou mukdysi dala, a držela ji náhodně a nevědomky při boku jakonějakou rozečtenou zábavnou knížku.

Tak to jsem našla. Snad právě tohle jsem očekávala, věděla, jsem (i v devatenácti

letech jsem to věděla, řekla bych, i kdyby to nebylo mýchdevatenáct let, můj zvláštní druh devatenácti let), že tonajdu. Snad jsem si dokonce ani nemohla přát víc než to,nemohla jsem se smířit s ničím menším, já, která jsem i vdevatenácti letech musela vědět, že život je jediný trvalý avěčný okamžik, kdy čalounový závěs před tím, co se mástát, poddajně visí a dokonce rád přijme i nejlehčípřímou ránu, kdybychom se odvážili, byli dost smělí (nedost moudří; tady není zapotřebí žádné moudrosti),abychom jej rozřízli a protrhli. Nebo snad to není aninedostatkem odvahy: není to zbabělostí, která nebudečelit té chorobě někde v prvotním základu toho věcnéhoplánu, od kterého se uvězněná duše, malaricky sedestilující, kalně zvedá věčně vzhůru ke slunci, škubesvými útlými uvězněnými tepnami a žílami a sama zaseuvězňuje tu jiskru, sen, který, když ten kulovitý a úplnýokamžik její svobody zrcadlí a obráží (obráží? vytváří,převádí v křehkou mizející, duhovými bar- vami hrajícíkouli) všechen prostor a čas a hmotnou zemi, opouští tukypící anonymní malarickou masu, která se po všechna ta

léta v čase nepoučila o žádném požehnání smrti, alejenom, jak se přetvářel, obnovovat; a umírá, je pryč,zmizel: nic – ale to je ta pravá moudrost, která dovedepochopit, že existuje něco, co by bývalo mohlo být a co jepravdivěj- ší než pravda, a když se ten snící z tohoprobouzí, neřekne, ,To jsem jenom snil?‘, ale spíše řekne,obviní samu podstatu nebeských výšin slovy: ,Proč jsem seprobouzel, když teď bdělý už nikdy neusnu?‘

Jednou bylo – Všímáš si, jak ta wistarie, do které tadyna té straně praží slunce, prostupuje a proniká tímhle pokojem jakoby (bez překážky světla) skrytým postupnýmtřením od částečky k částečce z nesčetných součástekšera? To je podstata vzpomínání – vnímání, zrak, čich:svaly, kterými vidíme, slyšíme a hmatáme – ne mysl, nemyšlení: ne- existuje taková věc jako paměť: mozekvybavuje jenom to, po čem tápají svaly: nic víc, nic méně:a její výsledná suma je obvykle nesprávná a klamná azaslouží si jenom být nazvá- na snem. – Všimni si, jak sespící ruka, když se vymrští a dotkne svíčky u postele,upamatuje na bolest, odtrhne se a uvolní, zatímco mysl amozek spí dál a jenom vytvoří z tohoto blízkého žárujakýsi bezcenný mýtus úniku ze skutečnosti: nebo stejnáspící ruka se ve smyslovém spojení s nějakýmpříjemným povrchem přetvoří tím spícím mozkema myslí v právě taková nesmyslný výplod, vytržený zveškeré zkušenosti. Ano, žal odchá- zí, mizí; my to víme –ale zeptej se slzných žláz, zdali zapomněly plakat. –Jednou bylo

(ani tohle ti nemohli vyprávět) léto wistarie. Všudepronikala wistarie (bylo mi tenkrát čtrnáct let), jako byse byla ze všech jar, která ještě měla kapitulovat, zhutnilado jednoho jara, jednoho léta: toho jarního a letního času,který má každá žena, jež dýchala na zemi, zavázanéhovšem zrazeným jarům, odloženým ze všehoneodvolatelného času v odrazu a v novém rozkvětu. Bylto slavný rok wistarie: slavný rok znamená to sladkéspojení ko- řenů, květů, vnitřního puzení, hodiny a počasí;a já (bylo mi čtrnáct let) – já nechci trvat na květu, kterýještě žádný člověk neměl spatřit – a nikdy nespatří –dvakrát, jako bych nebyla dítě, ale i méně než dítě; jakobych nebyla více dítě než žena, ale dokonce jako bychbyla méně než nějaké ženské tělo. Ani neříkám list –pokroucený, trpký, bledý a zvlněný, zpola dospívající,zastrašený před jakýmkoli nárokem na zeleň, která bybyla mohla k němu přitáhnout něžné jepicovité dětskémilenecké hry nebo poskytnout přestávku sami- čímdravým vosám a včelám pozdější vilnosti. Ale já opravdulpím a trvám na kořen a na vnitřním puzení, neboť cožjsem také nedědila po všech těch nesesterských Evách odčasu hada? Ano, opravdu vnitřní puzení: pokroucenámotýlí kukla kdovíjakého slepého doko- nalého semena:neboť kdo řekne, který sukovitý zapomenutý kořennemůže ještě vykvést s nějakým kulovitým zhuštěním,ještě kulovitějším a zhuštěnějším a pokojně dokonalým,protože ten přezíravý kořen byl zasazen pokroucený a ležíne mrtvý, ale jenom spal zapo- menut?

To bylo to náležité léto mého pustého mládí, které (na ten krátký čas, krátký,

prchavý, nenávratný jarní čas ženského srdce) jsemprožila ne jako žena, dívka, ale spíše jako muž, kterýmjsem snad měla být. Bylo mi tehdy čtrnáct, čtrnáct let,jestli je bylomožno nazývat lety, zatímco jsem dlela v téneprozkoumané chodbě, kterou jsem nazývala dětstvím,což nebyl život, ale spíše jakýsi obraz samotného temnéholůna; já těhotná a úpl- ná, ne zestárlá, jenom opuštěná,protože jsem potřebovala jakýsi císařský řez, nějakéchladné, k hlavě se tisknoucí kleště divokého času, kterémě měly vyrvat ven, jsem nečeka- la na světlo, ale na tu

záhubu, kterou nazýváme ženským vítězstvím, totiž:vytrvat a ještě vytrvat, nesmyslně a bez naděje naodměnu – a pak ještě vytrvat; byla jsem jako slepápodzemní ryba, osamocená jiskra, na jejíž původ se rybauž nepamatuje, která pulsuje a bije do svéhosoumračného letargického příbytku těmi starýmiostražitými choutkami, které nemají jiná slova, jimiž bypromluvily, než ,Tohle se nazývalo světlo,‘ to ,vůně‘, to,dotek‘, to druhé něco, které neodkázalo ani jméno prozvuk včely nebo ptáka nebo vůni květiny nebylo světlonebo slunce nebo lásku – ano, dokonce ani růst a vývoj,milované světlem a milující světlo, ale vybrané jenom tímchytrým, tím zvráceným rakovinným růs-tem samoty, který dosazuje ten vše pohlcující a iracionálnísmysl sluchu za všechny ostatní: a tak místo abychdovršila původ pravidelných mezníků času dětství, číhalajsem, jakoby netušená, přikryta právě tím vlhkýmsametovým tichem lůna, nevytlačovala jsem žádnývzduch, nevydávala jsem žádný zrádný zvuk od jedněchzavřených, zakázaných dveří k příštím, a tak jsem siosvojila všechno, co jsem věděla o světle a prostoru, vekterých se li-dé pohybují a dýchají, jako bych (totéž dítě) mohla získatpředstavu o slunci tím, že bych se na ně dívala kouskemzačouzeného skla – čtrnáct let, o čtyři roky mladší nežJudith, o čtyři roky později než ta Judithina chvíle, kterouznají jenom panny: kdy celá ta jemnánáchylnost ducha je jediný anonymní nevyvrcholenýbezpohlavní sňatek bez poplenění – ne to vdovskékaždoroční znásilnění neuniknutelnými a pohrdavýmimrtvými, které je za-

slouženým údělem dvaceti, třiceti a čtyřiceti let, ale světnaplněný živoucím sňatkem jako světlo a vzduch, kterýžena dýchá. Ale to nebylo léto panenské roztouženéneuspokoje- nosti; žádná potřeba letního císařského řezu,který by mě vyrval, mrtvé tělo nebo dokonce embryo, odživých: nebo snad plenícím třením toho mužem rozrytéhotěla, také vyzbrojené- ho a vybaveného jako muž místojako dutá žena.

Bylo to v létě po těch prvních vánocích, kdy s nímHenry přijel k nim domů, v létě po těch dvou dnechčervnových prázdnin, které strávil na Sutpenově stovce,než jel dál k Řece, aby nasedl na parník směrem kdomovu, v tom létě, kdy poté, co od nás odešla teta,tatínek musel odjet za obchodem a mne poslal tak ven kElleně (otec asi pro mnevybral jako útočiště Ellenu, protože v té době byl ThomasSutpen rovněž pryč) k trvalému pobytu, aby se o mnemohla starat, o mne, která jsem se narodila příliš pozdě,narodila jsem se do jakéhosi podivně rozháraného obdobív životě svého otce a byla odkázána na jeho (teď užpodruhé) ovdovělou péči, já, která jsem byla dostschopná dosáhnout na ku- chyňskou polici, spočítat lžíce,obroubit prostěradlo a naměřit mléko do máselnice, apřecejsem se nehodila k ničemu jinému, ale ještě stále jsembyla příliš cenná, než aby mě nechal samotnou. Nikdypředtím jsem ho nespatřila (nikdy jsem ho nespatřila.Dokonce jsem ani nikdy nespatřila jeho mrtvolu. Slyšelajsem nějaké jméno, viděla jsem nějakou fotografi,pomáhala jsem vykopat nějaký hrob: a to bylo všechno),ačkoli byl jednou v mém domě, ten první Nový rok, kdyžs ním Henry přijel ze synovecké povinnosti, aby se mnoupoho- vořil na zpáteční cestě do školy, a já jsem nebyladoma. Až do té doby jsem ani neslyšela jeho jméno,nevěděla jsem, že vůbec existuje. A přece ten den, cojsem jela tam ven, abych tam strávila léto, to působilo,jako by bylo to náhodné zastavení u mých dveřízanechalo nějaké sémě, jakousi nepatrnou nákazu v tétomé sklepní půdě, snad ne schopné lásky (nemilovalajsem ho; jak jsem mohla? Nikdy jsem ani neslyšela jehohlas, věděla jsem jenom od Elleny, že takový člověk

existuje) a ne schopné špehovat, jak to nepochybněnazveš, a tím se za uplynulých šest měsíců mezi tímNovým rokem a červnem zhmotnil ten přelud se jménem,který se vynořil z Elleniny marnivé a povídavé pošetilosti,postava do- konce ještě bez obličeje, protože v té dobějsem ještě ani nespatřila tu fotografii, jak se ta postavaobrážela v skrytém a zahloubaném upřeném pohledudívky: protože já, která jsem nepoznala žádnou lásku,dokonce ani rodičovskou lásku – to něžné drahé nestáléporušo- vání našeho soukromí, to ohlupování našehopučícího a nenapravitelného já, které je odmě- nou aprávem všech savčích těl, nestala jsem se milenkou,nestala jsem se milovanou, ale dokonce víc než láskou;stala jsem se oboupohlavní zastánkyní veškeré učenélásky.

Jistě po sobě zanechal nějaké semínko, abyzpůsobilo, že v té zahradě ožila pro dítě jehonezabydlená pohádka. Protože já jsem nešpehovala,když jsem ji sledovala. A i kdyby to bylo špehování,nebylo to ze žárlivosti, protože jsem ho nemilovala. (Jakjsem ho mohla milovat, když jsem ho nikdy nespatřila?) Ai když jsem ho milovala, ne- milovala jsme ho tak, jakženy milují, jak ho milovala Judith, nebo jak jsme sedomníva-li, že ho miluje. Jestliže to byla láska (a já ještě stáleříkám, Jak to mohla být láska?), byla to láska, jakoumilují matky, když trestající matka neuhodí své dítě, alejeho pro- střednictvím uhodí sousedního chlapce, kteréhoprávě její dítě zbilo nebo od kterého bylobito; nemazlí se s odměněným dítětem, ale spíše sbezejmenným mužem nebo ženou, kteří mu dali tu pencizpocenou v dlani. Ale ne jak milují ženy. Protože jsemod něho nic

nežádala, rozumíš. A co víc: nic jsem mu nedala, což jevrchol lásky. Nu, vždyť jsem ho ani nepostrádala. Nevímani teď, zdali jsem si kdy uvědomila, že jsem vůbecnespatřila je- ho obličej, ale jenom tu fotografi, tenpřelud, podobiznu v dívčí ložnici: náhodnou podobiz- nu vrámečku na přeplněném toaletním stolku, a přeceovinutou a ozdobenou (nebo jsem si to myslela) všemitěmi panenskými neviditelnými neviditelnými bělostnýmirůžemi, protože dokonce ještě než jsem spatřila tufotografii, byla bych poznala, ne, dovedla popsat i sámten obličej. Ale nikdy jsem jej nespatřila. Dokonce aninevím z vlastního poznání, zdali jej Ellen kdy spatřila,zdali jej Judith kdy milovala, zdali jej Henry zabil: a takkdo mi bude odporovat, když říkám, Proč jsem si tenobličej nevymyslela, nevytvořila? – A já vím tohle:kdybych byla Bůh, vymyslela bych v této kypivé vřavě,kterou nazýváme pokrokem, něco (snad nějaký nástroj),co by ozdobilo ty pusté zrcadlové oltáře každé nehezkédívky, která dýchá, něčím jako tento – což znamená takmálo, neboť potřebujeme tak málo – obličej na podobizně.Nemusel by za sebou mít ani lebku; byl by téměřanonymní a potře- boval by jenom nejasný náznaknějakého chodícího těla a krve, po kterých touží někdojiný, i když jenom v nějaké neskutečné říši předstírání. –Tu podobiznu jsem potají vída- la, když jsem se v polednevplížila (mé dětství mě to naučilo místo lásky a to se midobře hodilo: vlastně kdyby mě bylo naučilo lásce, láskaby se mi nebyla mohla tak hodit) do toho tehdyopuštěného pokoje, abych se na ni podívala. Ne abychsnila, neboť já jsem žila ve snu, ale abych si osvěžovala,zkoušela tu úlohu, jako by se nějaký nedokonalý, i kdyždychtivý ochotník vkradl v nějaké přestávce postrannímikulisami na viditelné jeviště, aby na chvilku slyšelnápovědův hlas. A jestliže to byla žárlivost, nebyla tomužská žárlivost, žárlivost milence; dokonce ani vlastní jámilence, který špehuje z lásky, který špehuje, abysledoval, vychutnával, dotekem vnímal to panenské sněnísamoty, kterým začíná řídnout ta rouška, kterounazýváme panenstvím; ne vyskočit, násilím přemoci stud,který je také část vyzvání lásky, ale zrakem se naokamžik pást na nádherných ňadrech, už zrůžově- lých

zapýřeným spánkem, ačkoli sám stud se ještě nemusíprobudit. Ne, to nebylo takové; já jsem nešpehovala, kdyžjsem chodila těmi uhrabanými, pískem posypanýmizahradní- mi cestičkami a myslela jsem si, ,Tenhle otiskby byl jeho, kdyby jej nebyly smazaly hrábě, takže i přesty hrábě tu ještě stále je a vedle něho stopa její nohy vpomalém společném rytmu, při kterém srdce, mysl,nemusí hlídat poddajné (ano, ochotné) nohy‘: myslívalajsem si, ,Jakému vzdechu spojujících se duší naslouchalyševelivé nesčetné uši této odlehlé popína- vé rostliny nebokeře? Nad jakým slavnostním závazkem, jakým slibem,jakým uchváce- ným vytrvalým ohněm se pnul šeříkovýdéšť téhle wistarie, rozplývající se těžká vůně téhle růže?‘Ale nejlepší ze všeho, mnohem lepší než tohle, byl tenskutečný život a samo to zasněné tělo. Ach ne, já jsemnešpehovala, když jsem snila v číhavém útulku svéhokeře nebo popínavé rostliny, jak jsem se domnívala, žeona sní na odlehlém sedátku, na kterém je neviditelnýotisk jeho nepřítomných stehen, stejně jako ten všesmazávající písek, milión prstů-nervů vějíře kapradí nebolistu, samo slunce a souhvězdí ve svitu měsíce, kteréshlížely dolů na něho, a okolní vzduch obsahovaly ještěněkde stopu jeho nohy, jeho míjejí- cí postavu, obličej,promlouvající hlas, jeho jméno: Charles Bon, CharlesDobrý, Charles Už-Brzo-Manžel. Ne, žádné špehování,dokonce ani žádné skrývání, když jsem byla ještě přílišdítě, než abych se musela skrývat, a svou přítomnostíbych byla nic neporušova- la, i kdyby on seděl s ní, apřece jsem už byla dost žena, abych k ní šla s nárokem nato,

aby mě přijala (snad ráda a vděčně) do té dívčí apanenské bezostyšné důvěry, když dívky hovoří o lásce –Ano, ještě dost dítě, abych k ní přišla a řekla, ,Nech měspát s tebou‘; už dost žena, abych řekla, ,Nech mě ležet usebe v posteli a povídej mi, co je to láska,‘ a přece jsem toneudělala, protože bych byla musela říci, ,Nevykládej mi olásce, ale nech vykládat mne tobě, když už vím o láscevíc, než ty budeš kdy vědět nebo potřebovat.‘ Pak se otecvrátil, přijel pro mne, odvezl mě domů a já jsem se zasestala tím těžko popsatelným člově- kem, který byl přílišdlouho dítětem, jenže příliš krátce ženou, v nevhodnémšatstvu, které po sobě zanechala teta, a hospodařila jsemv nevhodném domě, já, která jsem nešpehovala,neskrývala se, ale čekala, číhala ne na odměnu, ne nadíky, která jsem ho nemilovala v tom smyslu, jak tomyslíme, protože láska takového druhu není možná beznaděje; která jsem (kdyby to byla láska) milovala tímdruhem lásky až za obzor hladce výmluv- ných: láskou,která se vzdává toho, co nikdy neměla – té haléřovétrošky, která je vše, co dárce má, a jejíž nepatrná váha onic nezvyšuje jmění milovaného – a přece jsem to dala. Ane jemu, jí; bylo to, jako bych jí byla řekla, ,Tu máš, vezmisi tohle taky. Ty ho nemů- žeš milovat tak, jak si zasloužíbýt milován, a i když on právě tak neucítí váhu tohodaru, jako nikdy nepozná, že mu chybí, přece může přijítve vašem manželském životě jednou chvíle, kdy on najdetuto atomovou částečku, jako můžeš najít ve známémkvětino- vém záhonu utištěný, malý, skrytý výhonek azastavíš se a řekneš, ,,Kde se to tu vzalo?‘‘; stačí ti jenomodpovědět, ,,Já nevím!‘‘ ‘ A pak jsem se vrátila domů azůstala jsem tam pět let, zaslechla jsem ozvěnu výstřelu,vyběhla jsem po jedněch děsivých schodech a našla –

Nu, ženu stojící klidně ve vzorkovaných bavlněných šatech před zavřenými dveřmi,

do nichž mi nechtěla dovolit vejít – ženu podivnější promne než pro to, že se tak málo podílí na nějakém žalu –ženu, která klidně řekla, ,Ano, Roso?‘ uprostřed méhoběhu, který (teď to vím) začal před pěti lety, neboť on byltaké v mém domě a nezanechal tam více stop, nežzanechal v Ellenině domě, kde tvořil jenom obrys, stín: nemuže, bytosti, ale nějakého esoterického kusu zařízení

domu – vázy nebo křesla nebo psacího stolu – po kterémEllen toužila, jako by už jeho otisk (nebo jeho přítomnost)na Coldfieldových nebo Sutpenových zdech v sobě skrývalzlověstné proroctví toho, co se stane – Ano, vyběhla jsemz toho prvního roku (toho roku, než vypukla válka), kdymi Ellen vykládala o výbavě (a to o mé výbavě), o celé térozkošné výstroji dívčího vzdání, které bylo mým dívčímvzdá- ním, když jsem měla tak málo, čeho se vzdát, že tobylo všechno, co jsem měla, protože existuje to co-mohlo-být, což je jediná skála, které se drží nad malströmemnesnesitelné skutečnosti – Ty čtyři roky, kdy jsem věřila,že ona čeká, jako já čekám, a kdy se pevný svět, kterýnás naučili znát, rozpadal v ohni a dýmu, až pak zmizelymír a bezpečí i hr- dost a naděje a zbývali jenomvysloužilci se zmrzačenou ctí, a láska. Ano, měla, muselaexistovat láska a víra: ty nám zanechali otcové, manželé,milenci, bratři, kteří nesli tu hrdost a naději v mír vpředvoji cti, jako nesli prapory; ty musejí existovat, neboza co jiného se muži bijí, co jiného si zaslouží, aby za toumírali? Ano, umírat ne kvůli plané cti, ne pro hrdost adokonce ani pro mír, ale pro tu lásku a víru, kterou zasebou zane- chali. Protože on měl zemřít; já to vím,věděla jsem to, stejně jako měla zemřít hrdost a mír: jakjinak dokázat nesmrtelnost lásky? Ale ne láska, ne samavíra, ty samy. Snad láska bez naděje, víra, ve které jemálo toho, nač je možno být hrdý: ale aspoň láska a ví- ranad tím vražděním a nad tou pošetilostí, aby se zachránilopřed pokořeným a obviňova-

ným hrobem aspoň vůbec něco z toho staréhoztraceného okouzlení srdce. – Ano, našla jsem ji, jakstojí před těmi zavřenými dveřmi, do kterých jsemnesměla vstoupit (a do kterých ona sama, pokud vím, užznovu nevstoupila, dokud Jones s tím druhým mužemnevynesli rakev nahoru po schodech), a ta fotografie jívisela při boku a obličej měla na- prosto klidný, nachvilku se na mne zadívala a zvýšila hlas právě natolik,aby ji bylo slyšet v dolní hale: ,Clytie. Slečna Rosa tuzůstane na oběd; měla bys sehnat ještě něco k jídlu‘: apak ,Nesejdeme dolů? Budu si muset promluvit s panemJonesem, aby obstaral nějaká prkna a hřebíky.‘

To bylo všechno. Nebo spíše ne všechno, jelikož neexistuje žádné všechno, žádný

konec; to není rána, čím trpíme, ale její nudný, zpětně seodrážející antiklimax, nicotné důsledky, které je třebaodstranit ze samého prahu zoufalství. Víš, nikdy jsem honespat- řila. Nikdy jsem ho ani nespatřila mrtvého.Zaslechla jsem nějakou ozvěnu, ale ne výstřel; viděla jsemnějaké zavřené dveře, ale nevstoupila jsem do nich:vzpomínám si, jak to odpo- ledne, kdy jsme vynášelirakev z domu (Jones s nějakým jiným bělochem, kteréhoněkdesehnal, vyhrabal, sbili rakev z prken, jež vytrhali z kůlnyna kočár; vzpomínám si, že zatímco jsme jedly jídlo,které Judith – ano Judith: nad kamny to byl ten stejnýobličej, klidný, chladný a pokojný – uvařila, a jedly jsmeprávě v pokoji, nad kterým ležel, slyšelyjsme, jak na zadním dvorku ti dva buší kladivy a řežoupilou, a že jsem jednou spatřila Judith ve vyrudlémbavlněném vzorkovaném čepci proti slunci, který sehodil k jejím ša- tům, když jim dávala příkazy, jak majírakev udělat; vzpomínám si, jak po celé to vleklé slunečnéodpoledne bušili kladivy a řezali pilou přímo pod oknemzadního salónu – to po- malé rozčilující skřip skřip skřippily, ty tupé, rozvážné rány kladivem, které zněly jako bykaždá byla poslední, ale nebyla, se opakovaly apokračovaly, právě když otupená ochablost unavenýchnervů, napjatých nad míru odolnosti, se uvolnila do tichaa pak muse- la znovu vykřiknout; až nakonec jsem vyšlaven (a uviděla Judith na dvorku u chléva uprostřed

mračna slepic, v zástěře měla shrnutá sesbíraná vejce) azeptala jsme se jich proč, proč to dělají tady, proč to musíbýt zrovna tady, a oba na tak dlouho a více než na takdlouho přestali, aby se mohl Jones obrátit, zase siodplivnout a říci, ,Protože se nebudeme muset tak dalekotahat s tou truhlou‘: a jak ještě než jsem vůbec otočilazáda, ten Jones– jeden z nich – k tomu v nějaké užaslé a neohrabanérozumářské netečnosti dodal, ,Bylo by ještě šikovnějšípřinést ho dolů a přibít ty prkna kolem něj, jenže možnáže by se to slečně Judy nelíbilo‘), – vzpomínám si, jakkdyž jsme ho snášeli dolů po schodech a nesli ho ven kčekajícímu povozu, pokoušela jsem se unést celou tíhurakve, abych se přesvědči- la, že je opravdu uvnitř. Anepoznala jsem to. Byla jsem jedním z nosičů pohřebníhopří- krovu, a přece jsem nemohla, nechtěla uvěřit něco,co, jak jsem věděla, muselo tak být. Protože jsem honikdy nespatřila. Rozumíš? Potkávají nás některé věci,které rozum a smysly odmítají, stejně jako žaludek někdyodmítá něco, co jazyk přijal, ale co trávení nedokážezvládnout – události, které nás přimrazí k zemi jakobynějakým nepozorova- telným zásahem, jako tabulka skla,skrz kterou pozorujeme, jak se všechny další událostiodehrávají jakoby v nějakém nehlučném vakuu a ztrácejíse, mizejí: jsou pryč, zanechávají nás nehybné, bezmocné,bezbranné, strnulé, dokud nemůžeme umřít. Taková jsembyla já. Byla jsem tam; něco ze mne kráčelo vodměřeném rytmu spolu s pravidelnými kroky Jonese,jeho společníka a Theophila McCaslina, který se v městěnějak doslechl tu zprávu,

– a Clytie, jak jsme nesli neohrabanou a nepoddajnoutruhlu úzkým záhybem schodů, zatímco Judith šla zanámi a vyrovnávala rakev zezadu, a tak dolů a ven kpovozu; něco ze mne pomáhalo zvednout na čekajícípovoz to, co by bylo nemohlo zvednout samo, a če- mupřece ještě stále nemohlo uvěřit; něco ze mne stálo vedlezející hlíny v pochmurném pří- šeří cedrů a slyšelonemotorný umíráček hrud o dřevo a odpovědělo Ne,když Judith u konce hrobu, kde byla hromada hlíny,řekla, ,Byl katolík. Ví někdo tady z vás, jak katolíci –‘ aTheophilus McCaslin řekl, ,Čert vem katolíky; byl tovoják. A já se umím pomodlit za každýhokonfederovanýho vojáka,‘ a pak vykřikl stařeckýmpronikavým, drsným, silným, disharmonickým hlasem:,Hej, Forreste! Hej, Johne Sartorisi! Hej!‘ A něcokráčelo s Judith a Clytií zpátky přes tu louko vzapadajícím slunci a odpovídalo v jakési podivné pokojnéutkvělosti pokojnému, tichému hlasu, který hovořil oorbě na kukuřičném poli a o naštípání dříví na zimu, a vesvětle lampy v kuchyni tentokrát po- máhalo uvařit jídlo apomáhalo je také sníst v pokoji, za jehož stropem užneležel, a šlo si lehnout (ano, vzalo svíčku z té pevné,nechvějící se ruky a pomyslelo si, ,Ona ani neplaka- la,‘ apak v zrcadle šeře osvětleném lampou to spatřilo můjobličej a pomyslelo si, ,Ani ty jsi neplakala‘) v domě, kdepobýval ještě jednou na krátkou (a tentokrát osudnou)dobu a nezanechal po sobě žádnou stopu, dokonce anislzy. Ano. Jednoho dne nebyl. Pak byl. Pak nebyl. Bylo topříliš krátké, příliš rychlé, příliš spěšné; šest hodinjednoho letního od- poledne to všechno spatřilo – dobapříliš krátká, než aby zanechala třebas jen otisk těla namatraci, a krev může vylévat odevšad – jestliže krvácel,protože jsem ho vůbec nespatři- la. Pokud mi bylodovoleno vědět, neměli jsme žádnou mrtvolu; nemělijsme ani vraha (dokonce jsme ten den o Henrym aninemluvily, žádná z nás; já – teta, stará panna – jsem senezeptala, ,Vypadal dobře, nebo nemocně?‘ Nevyslovilajsem žádnou z tisíce nico- tností, kterými nezkrotnéženské příbuzenstvo nebere na vědomí mužský svět, vněmž pokrevní příbuzný projevuje odvahu nebozbabělost, pošetilost nebo chlípnost nebo strach, za což

ho jeho druzi velebí nebo ukřižují), který přišel, práskldveřmi, vykřikl svůj zločin a zmizel a který přesto, že bylještě stále naživu, byl právě proto mnohem neskutečnějšínež ten pomysl, jejž jsme zatloukli hřebíky do truhly –výstřel, který jsme zaslechla jenom ozvěnou, podivnývychrtlý polodivoký kůň s otěží a s prázdným sedlem, vtaškách u sedla pistole, obnošená čistá košile, kus chlebatvrdého jako železo, a toho koně chytil za dva dny načtyři míle odtud nějaký muž, když se kůň pokoušelvyrazit dveře k jeslím v jeho stáji. Ano, ještě něco více:nebyl tu, a existoval; vrátil se, a neexistoval; tři ženyuložily něco do země a zasypaly to, a on nikdy neexistoval.

– Teď se mě zeptáš, proč jsem tam zůstala. Mohlabych říci, že nevím, mohla bych uvést deset tisícnicotných důvodů, všechny nepravdivé, a ty bys miuvěřil – že jsem tam zůstala kvůli jídlu, když bych bylamohla probírat okraje příkopů a záhony plevele, zřídit si aobdělávat zahradu právě tak dobře doma v městě jakotady, nemluvě ani o sousedech a přátelích, od kterýchbych byla mohla přijímat almužnu, neboť nouze umípotlačit– v našem chování všelijaké choulostivé skrupule, pokudjde o čest a hrdost; že jsem tam zůs- tala kvůli přístřeší,když jsem měla vlastní střechu teď opravdu ve svémvlastnictví; nebo že jsem tam zůstala, abych mělaspolečnost, když jsem mohla mít doma společnost souse-– dů,kteří byli aspoň z mé vrstvy, kteří mě znali odjakživaa dokonce ještě déle v tom smy- slu, že měli nejen stejnýzpůsob myšlení jako já, ale i jako moji předkové, kdežtotady

– jsem žila ve společnosti jedné ženy, které jsemnerozuměla, i když jsem s ní byla pokrevně spřízněná, akteré, jestliže byla pravda to, co mě mé pozorováníopravňovalo věřit, jsem netoužila porozumět, a ještě dalšíženy, která byla mně a všemu ve mně tak cizí, že jakobychom byly nejen různých ras (což jsme také byly),nejen různého pohlaví (což jsme ne- byly), ale i tvorovérůzného druhu, když jsme mluvily jazykem, kterému tadruhá nerozu- mí, přičemž i ze samotných prostinkýchslov, kterými jsme byly nuceny se den ze dne jedna druhépřizpůsobovat, se daly ještě méně vyvozovat myšlenkynebo záměry než ze zvuků, které na sebe mohouvyluzovat zvířata nebo ptáci. Ale já nic takového neříkám.Zůstala jsem tam a čekala jsem, až přijede domů ThomasSutpen. Ano. Ty řekneš (nebo se budeš domnívat), že jsemuž tehdy čekala, že se spolu zasnoubíme; kdybych řekla,že ne, domní- val by ses, že lžu. Ale já opravdu říkám, žene. Čekala jsem na něho právě tak, jak na něho čekalyJudith a Clytie; protože teď jsme nikoho jiného neměly ajenom on nám dával nějaký důvod, abychom pokračovalyv životě, abychom jedly, spaly, probouzely se a znovuvstávaly: věděly jsme, že nás bude potřebovat, a dobřejsme věděly (neboť jsme ho znaly), že ihned začnezachraňovat a obnovovat, co ještě zbylo ze Sutpenovystovky. Ne že ho bude- me potřebovat nebo že hopotřebujeme my. (Nikdy jsem ani na okamžik nemyslelana sňatek, nikdy ani na okamžik jsem si nepředstavovala,že se na mne podívá, uvidí mě, neboť mě nikdy neviděl.Můžeš mi věřit, protože s tím nebudu dělat žádné okolkya ře- knu ti to, až dospěju ve svém vyprávění k tomu, jakjsem na to myslela.) Ne. Nebylo na to zapotřebí ani tohoprvního dne života, který jsme pak žili společně, abychompoznaly, že ho nepotřebujeme, nepotřebujeme žádnéhomuže, dokud žije nebo neodejde Wash Jones– já, která jsem se starala o otcův dům ještě po téměřčtyři roky jeho života, Judith, která dělala totéž tadyvenku, a Clytie, která uměla naštípat sáh dříví nebovyorat brázdu lépe (nebo aspoň rychleji) než sám Jones. –A tohle je smutná skutečnost, jedna z nejsmutněj- ších; taunavený jednotvárnost, kterou pocítí srdce a duše, kdyžuž nepotřebují to, co je nezbytně potřebuje (tu duši a to

srdce). Ne. My jsme ho nepotřebovaly, dokonce ani spolu-prožíváním, když jsme se ani nemohly podílet na jehozběsilé (ten téměř šílený úmysl, s kterým přijel domů,jako by se z něho promítal, vyzařoval dopředu, ještě nežvůbec seskočil z koně) touze obnovit tu usedlost, kvůlikteré obětoval soucit, laskavost, lásku a všechny něžnéctnosti – kdyby je vůbec kdy býval měl, aby je mohlobětovat, pociťoval jejich nedostatek a toužil po nich ujiných. Dokonce ani to ne. Ani Judith, ani já jsme po tomnetoužily. Snad protože jsme nevěřily, že se to dáuskutečnit, ale myslím, že v tom bylo něco více: že jsmeteď žily v apatii, která byla téměř poklidná, jako jeapatie slepé a nevnímavé země, která netouží po žádnémstonku květiny ani po pupenu a nezávidí ra- šícím listům,jež živí, jejich vzdušnou, melodickou samotu.

– A tak jsme na něho čekaly. Žily jsme pilným jednotvárným životem tří jeptišek v pustém a zchudlém klášteře: stěny, které nás obklopovaly, byly bezpečné a docela nepro-– pustné, i když těm stěnám bylo lhostejné, zdali sevůbec najíme. A v přátelství ne jako bělošky a jednačernoška, ne jako tři černošky nebo tři bělošky, dokonciani jako tři ženy, ale prostě jako tři tvorové, kteří ještěstále neztratili potřebu jíst, ale nemají z toho žádnépotěšení, neztratili potřebu spát, ale bez radosti z únavynebo z obnovy sil, a pro které je pohlaví něcozapomenutého a zakrnělého jako ty rudimentární lalůčkyv krku, které na- zýváme mandlemi, nebo ještě stále kdlani obrácené palce, s jejichž pomocí jsme kdysi špl-

– hali. Udržovaly jsme dům, tu jeho část, kterou jsmeobývaly a užívaly; udržovaly jsme pokoj, do kterého seThomes Sutpen vrátí – ne pokoj, kde dříve bydlel jakomanžel, ale ten, do kterého se vrátí jako vdovec bezmužského potomka, bez potomstva, po němžnepochybně toužil, když vynaložil tu námahu a výdaje,že si pořídil děti a ubytoval je mezi dovezenýmnábytkem a pod křišťálovými lustry – právě tak jakojsme udržovaly Henryho pokoj, totiž jak jej udržovalaJudith s Clytií, jako by byl v tom letním odpole- dninevyběhl nahoru po schodech a neseběhl s nich zasedolů; pěstovaly jsme, ošetřovaly a sklízely vlastnímarukama potravu, kterou jsme jedly, zřídily jsme aobdělávaly tu za- hradu, stejně jako jsme vařily a jedlypotravu, kterou nám poskytovala: nerozlišovaly jsme mezinámi třemi podle věku nebo barvy pleti, ale jenom podletoho, kdo může rozdělat tenhle oheň nebo zamíchat vtomhle hrnci nebo vyplít tenhle záhon nebo odnésttuhle zástěru plnou kukuřice do mlýna, aby tam kukuřicisemleli, s nejmenší újmou na celko- vém prospěchu,pokud jde o čas nebo pokud to není na úkor jinýchpovinností. Jako bychom byly jediná bytost, vzájemnězaměnitelné a nerozlišené, když jsme obdělávalyzahradu, předly nit a tkaly látku, do které jsme seoblékaly, a hledaly, nacházely a před- kládaly jako přílohuk jídlu skrovné bylinky z příkopu, abychom ochraňovaly azajišťo- valy sparťanský kompromis, kterým jsme sitroufaly nebo měly čas čelit nemocem, a tak dlouho jsmetrápily a týraly toho Jonese, až obdělal kukuřici anaštípal dříví, abychom měly v zimě teplo a obživu – mytři, tři ženy: já okolnostmi povolaná v příliš časném věkuke skrblické péči o domácnost, která by byla mohla právětak existovat v majáku na ská- le a kde jsem se aninenaučila, jak vypěstovat záhon květin, natožpakzelinářskou za- hrádku, a kde jsem se naučila dívat se napalivo a na maso jako na něco, co se z vlastní vůle objevív truhlíku nebo na polici ve špíži; Judith zrozenáokolnostmi (okolnostmi? Sto- letou pečlivou výchovou, nesnad působením pokrevního příbuzenství, dokonce anikrve Coldfieldů, ale rozhodně té tradice, do kterénelítostná vůle Thomase Sutpena vytesala své místečko),

aby prošla pohodlnými oddělenými a nerušenými stadiikukly: zárodek, obslu- hovaná plodná královna; potommocná a hýčkaná matriarcha v pokojné a blahobytné spo-kojenosti stáří – Judith, která byla oslabena tím, co u mnebyla několikaletá nevědomost, ale u ní deset generacíželezného zákazu, která si neosvojila první zásadunouze, jež znamená šetřit a škudlit, jenom aby se šetřiloa škudlilo, a která (naváděna k tomu Clytií) tohonavařila dvakrát tolik, než jsme dokázaly sníst, a třikráttolik, než jsme si mohly dovolit, a rozdávala to každému,kterémukoli cizinci v zemi, jež se už začínala plnitpotulnými vojáky, kteří se u nás zastavili a požádali ojídlo; a (ale ne bezvýznamná) Clytie. Clytie, ne pošetilá,všechno možné, jen ne pošetilá: zarytá, nevyzpytatelná apara- doxní: svobodná a přece neschopná svobody, ona,která se sama nikdy nenazývala otroky- ní anezachovávala věrnost nikomu, jako lhostejný asamotářský vlk nebo medvěd (ano, divoká: zpolanezkrocená černá krev a zpola Sutpenova krev: a jestliže,nezkrocená‘ je jiné slovo pro ,divoká‘, pak ,Sutpenova‘znamená tichou bdělou zavilost krotitelova biče), jehožfalešné zdání ho udržuje v poddajnosti před rukou, z nížmá strach, ale který není poddajný a který, jestliže jetohle věrnost, je věrný jenom základní pevné zásadě svévlastní divokosti; – Clytie, která už samotnýmzbarvením těla představovala rozvrat, který přivedlJudith a mne k tomu, co jsme byly, a který učinil z Clytieto, čím odmítala být, právě tak jako odmítla být tím, coji chtělo samo od sebe osvobodit, jako by, když

– lhostejně dozírala na to nové, úmyslně nám chtěla dálpředstavovat hrozivé znamení toho starého.

– Byly jsme tři cizinky. Nevím, co si Clytie myslela, jaký život vedla, když se sytila

– jídlem, které jsme společně pěstovaly a jedly, a odívalase látkou, kterou jsme společně předly a tkaly. Aleočekávala jsem to, protože my dvě jsme byly otevřené,ano, čestné nepří-– telkyně. Ale nevěděla jsem ani, co si myslí a cítíJudith. Spaly jsme v jednom pokoji, všechny tři (a tonejen proto, abychom šetřily dřívím na otop, které jsmesi musely samy nosit. Dělaly jsme to kvůli bezpečí.Nadcházela zima a vojáci se už začínali vracet – po- tulnívojáci, sice ne samí tuláci, darebáčci, ale muži, kteří dalivšechno v sázku a všechno– ztratili, nesnesitelně trpěli a teď se vraceli do zničenézemě, ne stejní muži, kteří odtud od- pochodovali, aleproměnění – a tohle je nejhorší, vrcholné pokoření, kteréválky způsobí na duchu a na duši – v podobu muže, jenžze samého zoufalství a soucitu nadává milované manželcenebo milence, která byla za jeho nepřítomnostiznásilněna. Měly jsme strach. Dávaly jsme jim najíst;dávaly jsme jim, co jsme měly, všechno, co jsme měly, akdybychom– mohly, byly bychom na sebe vzaly jejich rány a vrátilyjim zdraví. Ale naháněli nám strach), probouzely jsmese a plnily ty nekonečné jednotvárné povinnosti, které ssebou přináší už samo lpění na životě a dechu; povečeři jsme usedaly u ohně, všechny tři ve– stavu, kdy kosti a svaly jsou příliš unavené na odpočineka kdy ochablý a nepřemožitelný duch změní a přetvořídokonce i beznaděj, aby bezstarostně zapomněla naobnošené šaty, a povídaly jsme si, povídaly jsme si ostovce věcí – ty únavné opětovné nicotnosti našehokaždodenního života, o tisíci věcí, ale o jedné ne. Povídalyjsme si o něm, o Thomasi Sut- penovi, o konci války (užjsme jej všechny předvídaly) a o tom, kdy se vrátí a cobude dělat: jak začít s tím herkulovským úkolem, který,jak jsme věděly, sám určí a do kterého nás (ó ano, i tohlejsme věděly) nepochybně požene se svou starounelítostností, ať budeme chtít nebo ne; povídaly jsme si oHenrym, tiše – ty obvyklé zbytečné, bezmocné ženské sta-

rosti o nepřítomnosti muže – a to, jak jak se mu daří azdali snad netrpí zimou nebo hladem, právě tak jako jsmesi povídaly o jeho otci, jako by ti dva i my jsme ještě stáležili v době, za kterou ten výstřel a zběsilý běh nohouudělaly tečku a kterou pak smazaly, jako by to odpolednenebylo nikdy existovalo. Ale ani jednou jsme se nezmínilyo Charlesi Bonovi. Koncem podzimu Judith po dvěodpoledne odešla a pokojně a klidně se vrátila v časvečeře. Nevyptávala jsem se a nešpehovala jsem ji, apřece jsem věděla a věděla jsem, že to ví i Clytie, že šlashrabat s toho hrobu suché listí a scvrklé hnědé smetí zcedrů – s té vyvýšeniny, která se zase zvolna ztrácela vhlíně, pod níž jsme nic nepohřbili. Ne, nedošlo k žádnémuvýstřelu. Ten zvuk bylo jenom prudké a konečnépřibouchnutí dveří mezi námi a vším tím, co bylo, všímtím, co mohlo být – zpětně působící přerušení prouduudá- lostí: navěky zkrystalizovaný okamžik v nezměrnémčase, dílo tří slabých, ale nezkrot- ných žen, okamžik,který předešel hotovou skutečnost, když jsme ji odmítlya zavrhly, a oloupil toho bratra o jeho oběť a připravilvraha o oběť jeho vlastní ruky. Tak jsme žily sedm měsíců.A potom jednoho lednového odpoledne přijel ThomasSutpen domů; obdělá- valy jsme zahradu, aby nás dalšírok živila, a některé z nás zvedla oči a spatřila, jakpřijíždí cestou k domu. A pak jednoho večera jsem se sním zasnoubila.

– Trvalo mi to jenom tři měsíce. (Nevadí ti, že neříkám jemu, ale mně?) Ano, mně, jenom tři měsíce mně, která jsem se dvacet let na něho dívala (když jsem se na něho dívala

– a také musela dívat) jako na lidožrouta, nějaképohádkové zvíře na strašení dětí; která jsem viděla, jak

jeho potomstvo, zrozené z těla mé vlastní sestry, už začínáničit jeden dru- hého, a která jsem přece k němu musela

při první příležitosti přijít jako pes na zahvízdá- ní tenkrátv poledne, kdy on, který mě vídal dvacet let, poprvé

zvedl hlavu, zastavil se a podíval se na mne. Och, já seneobhajuju, když bych ti mohla uvést (a uvedu; ano, nepo-

chybně jsem už uvedla) tisíc zdánlivě věrohodnýchdůvodů, dost dobrých pro ženy v rozmezí od přirozené

ženské nedůslednosti až k touze (nebo aspoň naději) pomožném bohatství, postavení, nebo dokonce ke strachu,

který (jak ti nepochybně řeknou) vždycky mají starépanny, že zemřou neprovdány, nebo k touze po pomstě.

Ne. Já se neobhajuju. Mohla jsem odjet domů, a neodjelajsem. Snad jsem měla odjet domů. Ale neodjela jsem.

Stejně jako Judith a Clytie jsem tam stála předtrouchnivějícím sloupovím a dívala jsem se, jak při- jíždí

na vychrtlém a ztrhaném koni, na kterém jako by anineseděl, ale spíše jako by se promítal dopředu jako fata

morgána v jakési zběsile a dynamicky strnulénetrpělivosti, na vychrtlém koni, v sedle, v holínkách a v

ošoupaném kabátě listově zelené barvy se zašlým aodchlíplým lemováním, jež obsahovaly tu vnímavou, i

když chabou tělesnou schránku, která jako by hopředcházela, když seskočil z koně, a ze které řekl, ,Nu,

dcero,‘ a sklo- nil se a dotkl se vousy čela Judith, jež senepohnula a nehýbala a jež stála strnulá, bez pohnutí a s

nehybným obličejem, když promluvili čtyři věty, čtyřivěty prostých a přímých slov, za kterými, pod kterými anad kterými jsem cítila stejný vztah společné krve, jaký

jsem tušila ten den, když mě Clytie nepustila na tyschody: ,Henry není –?‘ ‚Ne. Není tady.‘ ,Aha. A –?‘ ,Ano.Henry ho zabil.‘ A pak propukla v pláč. Ano, propukla v

pláč, ona, která ještě neplakala, která to odpolednesestoupla se schodů a od té doby vždycky chodila s tím

chladným, klidným obličejem, jímž mě zastavila vrozběhu k těm zavřeným dveřím; ano, propukla v pláč,

jako by všechno to, co se nahromadilo za sedm měsíců,samovolně vybuchovalo ze všech pórů a najednou se

neuvěřitelně uvolňovalo (Judith se nehýbala, nepohnula

jediným svalem), a pak to zmizelo, ztratilo se to takokamžitě, jako by ta zběsilá vyprahlá aura, kterou ji

ovinul, vysušovala slzy rychleji, než se objevo- valy: aještě pořád stál s rukama na jejích ramenou, pohlédl naClytii a řekl, ,Ach, Clytie,‘ a pak se podíval na mne – byl

to stejný obličej, který jsem viděla posledně, jenomtrochu hubenější, stejně nelítostné oči, vlasy už trochuprošedivělé a v jeho obličeji se vůbec nezračilo, že mě

poznává, až pak Judith řekla, ,To je Rosa. Tetička Rosa.Žije teď tady.‘ To bylo všechno. Přijel cestou k domu a

přijel opět do našeho života a nic se jeho příchodemnezčeřilo, až na ty náhlé a neuvěřitelné slzy. Protože on

sám tu nebyl, nebyl v domě, kde jsme trávily své dny,nezůstal tu. Byla tu jeho tělesná schránka, používala

pokoje, který jsme pro něho udržovaly, a jedla jídlo, kteréjsme vypěstovaly a připravovaly, jako by ta tělesná

schránka ani nevnímala měkkost lože, ani nerozlišovalamezi potravi- nami, a to ani podle kvality, ani podle chuti.

Ano. Nebyl tu. Něco s námi jedlo; mluvili jsme na to aodpovídalo to na naše otázky; večer to s námi sedělo u

krbu, zcela neočekáva- ně se to probouzelo z jakésihluboké a otupělé naprosté ochablosti a vykládalo to, ne

nám, těm šesti uším, třem myslím schopným hoposlouchat, ale vzduchu, té číhající ponuré byto- sti,

duchu samotného domu, vykládalo to něco, co znělo jakonabubřelé řeči šílence, který vytváří přímo mezi stěnami

své rakve vybájené nesmírné artušovské Cameloty aCarcas- sony. Nechyběl na té usedlosti, na tom

ovládnutém čtverci půdu, který nazval Sutpenovou

100

– stovkou: vůbec nic takového. Byl nepřítomen jenom vpokoji, a to protože musel být někde jinde, jeho částobjímala každé zanedbané pole, spadlý plot arozpadávající se stěnu chýše, skladiště bavlny nebostájových jeslí; sám byl rozptýlen a rozpuštěn touelektrickou zuřivou nehybnou naléhavostí a vědomím, žečasu není nazbyt a že je třeba spěchat, jako by byl jenomnabral dech, rozhlédl se a uvědomil si, že je starý (bylomu devětapadesát let), a byl znepokojen (neměl strach:byl znepokojen), ne že by mu stáří mohlo vzít sílu udělatto, co zamýšlí udělat, ale že snad nebude mít čas toudělat, že bude muset zemřít. Nezmý- lily jsme se v tom,co bude chtít udělat: že se ani nezastaví, aby si oddechl,než se pustí do obnovy domu a plantáže, aby je pokudmožno vrátil do předchozího stavu. Nevěděly jsme, jak sis tím bude vědět rady, a domnívám se, že ani on sám tonevěděl. Nemohl to vědět, když přijel domů s ničím a doničeho, do toho, co bylo o čtyři léta méně než nic. Ale toho nezastavilo, nezastrašilo. Měl chladnou, ostražitouzuřivost hazardního hráče, který ví, že může stejně takprohrát, ale jenom vteřinovým ochabnutím té zběsilévytrvalé vůle, na kterou spoléhá: a který vyčkává, než seto zcela vykrystalizuje pouhou zběsilou obratností skartami nebo s kostkami, až se cévy a žlázy štěstí zaseznovu rozproudí. Neodpočinul si, nepoužil toho dne nebodvou na to, aby dovolil svým devětapadesátiletým kostema tělu se zotavit – toho dne nebo dvou, kdy by si byl mohls námi povídat, ne o nás a o tom, co jsme dělaly, ale osobě, o uplynulých čtyřech letech (podle toho, co námkdy řekl, jako by vůbec nebyla bývala žádná válka nebojenom na nějaké jiné planetě a jako by byl v té vál- cenebyl nic riskoval, jako by v ní nebylo trpělo jeho tělo akrev) – toho přirozeného období, kdy by se byla trpkáporážka, i když bez zmrzačení, přeměnila vyčerpaností vněco jako poklid, jako mír v zběsilém a nevěřícímvyprávění (které umožňuje člověku smířit se s životem) oté nejistotě visící na nitce mezi vítězstvím a pohromou,která činí po- rážku nesnesitelnou a která, když se protiněmu obrátila, přece ho odmítla zabít, jeho, který ještěstále žije, a přece se nemůže smířit s tím, aby žil s touporážkou.

100

– Sotva jsme ho vůbec vídaly. Býval pryč od úsvitudo setmění, spolu s Jonesem a s ještě jedním nebodvěma jinými muži, které někde sehnal a kterým něčímplatil, snad stejnou mincí, jako zaplatil tomu cizímuarchitektovi – lichocením, sliby, hrozbami a ko- nečněnásilím. Tu zimu ještě začínali poznávat, co to jsoudobrodružní přivandrovalci ze Severu, a lidé – ženy –zamykali na noc dveře, zajišťovali okna a začínali senavzájem strašit historkami o černošských povstáních,kdy zanedbaná, po čtyři léta ladem ležící aneobdělávaná půda zahálela ještě více, zatímco se mužis pistolemi v kapsách denně scházeli na tajnýchshromáždištích v městech. Nestal se jedním z nich;vzpomínám si, jak jednou večer k nám zavítala deputace,přijela blátem na začátku března a přiměla ho k tomu,aby se rozhodně vyjádřil, zdali ano nebo ne, s nimi neboproti nim, přítel nebo ne- přítel; a on je odmítl, odmrštil,nabídl jim (beze změny ve vychrtlém nelítostném obličejinebo ve vyrovnaném hlase) svůj vzdor, jestliže si přejívzdor, a řekl jim, že kdyby si každý muž na Jihu počínaltak, jak si počíná on, a staral by se o obnovu své půdy,zachránily by se tím všechna půda i Jih: a vyvedl je zpokoje a z domu, zůstal prostě stát ve dveřích a drželnad hlavou svítilnu, zatímco jejich mluvčí přednášelultimátum: ,Tohle by mohlo znamenat válku, Sutpene,‘ aon odpověděl, ,Já jsem na ni zvyklý.‘ Ó ano, pozorovalajsem ho, pozorovala jsem ho, jak v osamělé stařeckézuřivosti zápasí ne už s tvrdošíjnou, aůe zvolna sepoddávající půdou, jak to činil dříve, ale teď proti dobřepatrnému tlaku

101

– samotné změněné nové doby, jako by se pokoušelzahradit řeku holýma rukama a jediným šindelem: a topro stejnou falešnou a klamnou odměnu, která ho užjednou zklamala (zklamala? Zradila: a tentokrát ho zničí);teď vidím tu analogii: osudně se stáčející dráhuzrychlujícího se kruhu jeho nelítostné pýchy a choutky pomarné nádheře, ačkoli tehdy jsem to neviděla. A jak jsemmohla? Sice mi už bylo pravdu dvacet let, a přece jsembyla ještě dítě, ještě stále jsem žila v té chodbě podobnémateřskému lůnu, kam svět nedoléhal ani jako živáozvěna, ale jako mrtvý nepochopitelný stín, a odkud jsemv tichém a pokojném dětském úžasu pozorovalafatamorganatické pitvoření mužů a žen – svého otce,sestry, Thomase Sutpena, Judith, Henryho, Charlese Bona– nazývané čest, zásada, manželství, láska, ztrátamilované bytosti, smrt; dítě, které při pohledu na něhonebylo dítě, ale jedna z toho mateřsko-ženskéhotriumvirátu, který jsme my tři, Judith, Clytie a já,tvořily a který krmil, odíval a zahříval tu utkvěloutělesnou schránku a tím dával volný průchod a volné poleté zběsilé marné iluzi, a tak jsem si řekla, ,Konečně mámůj život nějakou cenu, i když jenom chrání a střežígroteskní zběsilost šíleného děcka.‘ A pak jsem jednouodpoledne (byla jsem s motykou na zahradě, tam, kamvede stezka ze dvora před stájí) zvedla oči a viděla jsem,že se na mne dívá. Vídal mě dvacet let, ale teď se na mnedíval; v půli odpoledne tam stál na stezce a díval se namne. To bylo právě to: že to bylo zrovna v půli odpoledne,kdy vůbec neměl být někde v blízkosti domu, ale na míledaleko a nevi- ditelný kdesi na své stovce čtverečních mil,které se mu ještě nenamáhali postupně odejmout, a snadse ještě nerozhodl pro to nebo pro ono, ale byl rozptýlený(ne zesláblý k hubenosti, ale širší a mohutnější, jako by vprodlouženém a nepřerušeném okamžiku úžasného úsilíovíjel, objímal a držel neporušený ten deset mil dlouhý aširoký čtverec, když neporazitelně a nebojácně hleděl zesamého okraje katastrofy na to, co, jak musel vědět,skončí poráž- kou), ale naopak stál na stezce, díval se namne a v jeho obličeji se zračilo něco podivného azvláštního, jako by ten dvůr u chléva a ta stezka byly vtom okamžiku, kdy mě začal vidět, nějakou bažinou, ze

102

které se vynořil, aniž ho něco předem upozornilo, že sedostane na světlo, a pak šel dál – ten obličej, ten stejnýobličej: to nebyla láska; to neříkám, nebyla to laskavostani soucit: jenom náhlý příval světla, jasu u něho, který sedověděl, že jeho syn spáchal vraždu a zmizel, a který řekl:,Ach. – Nu, Clytie.‘ Šel dál k domu. Ale to neby- la láska:to netvrdím; já se neobhajuju, já to neomlouvám. Bylabych mohla říci, že mě potřeboval, byla jsem muprospěšná; proč bych se teď měla bouřit, protože chce,abych mu byla prospěšná víc? Ale neřekla jsem to; mohlabych to říct teď, já nevím, a řekla bych pravdu. Protožejá nevím. Odešel; dokonce jsem to ani nevěděla, neboťexistuje metabolis- mus nejen v útrobách, ale i v duchu,kdy se to, co se za dlouhou dobu nahromadilo a ulo- žoli,spaluje, rozplozuje, tvoří a protrhává nějakou panenskoublánu chtivého těla; ano, za pouhou vteřinu – ano, ztratilse celý ten šibolet, z kterého vybuchovala v divocezničujícím jediném rudém okamžiku slova: nemůže,nechce, nikdy nebude. Tohle byl můj okamžik, když jsemmohla uprchnout a neuprchla, když jsem poznala, že onšel dál, a nepamatova- la jsem si, kdy odešel, když jsempoznala, že jsem hotová se svým záhonem okry, anižjsem si pamatovala, že jsem jej dokončila, a když jsemten večer seděla u večeře s tou dobře známou, snověneurčitou tělesnou schránkou, na kterou jsme si užzvykly (během jídla se na m,ne už znovu nepodíval; bylabych si mohla tehdy říci, Do jaké oklamané sto- ky snůnás to nenapravitelné tělo zrádně vydává: ale neřeklajsem to), a potom jsme seděly

– jako vždycky v Judithině ložnici u krbu, až pak vstoupildo dveří, podíval se na nás a řekl, ,Judith, ty a Clytie –‘a odmlčel se, ještě stále nevešel zcela dovnitř a potomřekl,– ,Ne, to nevadí. Rose to nebude vadit, když to uslyšíte ivy dvě, protože máme málo času– a v tom čase, co nám zbývá, plno práce,‘ a přišel,zastavil se, položil mi ruku na hlavu a (nevím, nač sedíval, když mluvil, vím jenom, že podle zvuku hlasu senedíval na nás– ani na nic v tom pokoji) řekl, ,Můžeš si myslet, žejsem tvé sestře Elleně nebyl moc dobrým manželem. Asisi to opravdu myslíš. Ale i když si neodmyslíš skutečnost,že teď jsem už starší, domnívám se, že mohu slíbit, žetobě aspoň nebudu horším manželem.‘

– Takové jsem měla námluvy. Na minutu se v zelinářské zahradě střetly naše oči

– a v ložnici své dcery mi položil ruku na hlavu; bylo tonařízení, dekret, poklidná a květ- natá vychloubačnostjako nějaká věta (ano, a přednesená ve stejném postoji),která není určená k tomu, aby byla pronesena a slyšena,ale aby se četla vyrytá do netečného kamene, který tvořístříšku zapomenuté a bezejmenné soše. Já toneomlouvám. Nedovolávám se žádné obhajoby, žádnéhosoucitu, já, která jsem neodpověděla ,Ano‘ ne proto, žejsem ne-– byla tázána, ale protože nebylo žádné místo, žádnémístečko ani čas, kde a kdy bych mo- hla odpovědět.Protože bych si byla mohla takové místečko vytvořit. Bylabych si mohla to místečko sama vynutit, kdybych bylachtěla – místečko ne v takové podobě, aby se hodilo– k mírnému ,Ano‘, ale k nějaké šílené sečné ráně slepoua zoufalou ženskou zbraní, aby i sama ta zející ránakřičela ,Ne! Ne!‘ a ,Pomoc!‘ a ,Zachraňte mě!‘ Ne, žádnáobhajo- ba, žádný soucit, když jsem se ani nepohnula,seděla jsem pod tvrdou nedbalou rukou toho lidojeda zdětství a slyšela jsem, jak teď mluví k Judith, slyšela jsemJudithiny kroky, vi- děla jsem Judithinu ruku, ne Judith –dlaň, ze které jsem četla jako z tištěné kroniky o jejímosiření, o svízelích a o ztraceném milenci; o těchčtyřech těžkých, pustých letech s rozpadávajícím setkalcovským stavem, se sekerou a motykou a se všemi

ostatními ná- stroji, které jsou určeny k používánímužům: a na té dlani ležel prsten, který téměř předtřiceti lety dal v kostele Elleně. Ano, analogie a paradox ataké šílenství. Seděla jsem tam a cítila, nedívala jsem sena to, jak teď zase mně navléká ten prsten (i on seděl, a tov kře- sle, kterému jsme říkali Clytiino křeslo, zatímcoClytie stála u krbu právě mimo dosah světla z ohně), aposlouchala jsem jeho hlas, jak asi Ellena poslouchala vtom dubnu svého ducha před třiceti lety: nemluvil o mněani o lásce, ani o sňatku, dokonce ani o sobě, a ne- mluvilk žádnému rozumnému naslouchajícímu smrtelníkovi ataké vůbec ne rozumně, ale mluvil k samotným temnýmsilám osudu, které přivolal a vyzval k boji, mluvil z tohodi- vokého chvástavého snu, kde nedotčená Sutpenovastovka, která teď neexistovala ve sku- tečnosti o nic víc(a už nikdy nebude existovat), než existovala, když o tomsnu poprvé slyšela Ellen, jako by byl navrácením tohoprstenu živému prstu vrátil všechen čas o dvacet letzpátky a zastavil jej, zmrazil jej. Ano. Seděla jsem tam anaslouchala jeho hlasu a řekla jsem si, ,Ale vždyť ješílený. Nařídí tenhle sňatek na dnešní večer a vykoná sámsvůj vlastní obřad, sám bude představovat jak ženicha,tak i duchovního; sám tomu sňa- tku divoce požehná a vruce bude držet svíčku, s kterou chodí do postele: a jájsem také ší- lená, protože se s tím smířím, podrobím se;povzbudím ho a vrhnu se do toho.‘ Ne, já se neobhajuju,nežádám soucit. Jestliže jsem byla ten večer zachráněna(a já jsem byla za- chráněna; měla jsem později přinéstnějakou chladnější oběť, až budeme – já budu –zproštěni všech výmluv na překvapené neodbytné azrádné tělo), nestalo se to žádnou mou

– chybou, mým počínáním, ale stalo se to spíše proto, žejakmile zase navlékl ten prsten, přestal se na mne dívatjinak, než jak se na mne díval těch dvacet let před tímodpole- dnem, jako by byl dosáhl jakéhosi přechodnéhoobdobí zdravého rozumu, jak to znají šílenci, stejně jakorozumní lidé mají přechodná období šílenství, abyneztratili z paměti, že jsou rozumní. Bylo to dokonceještě něco více. Už po tři měsíce mě teď denně vídal,ačkoli se na mne nepodíval, neboť jsem byla jenomjednou z triumvirátu, který přijímal jeho drsnounevyslovenou mužskou vděčnost za ten sparťanskýpoklid, který jsme mu poskytovaly ne snad pro jehopohodlí, ale aspoň pro ten šílený sen, ve kterém žil. Alepříští dva měsíce mě dokonce ani neviděl. Snad byl důvoddocela zřejmý: měl příliš mnoho práce; když dosáhl tohozasnoubení (jestliže to ovšem opravdu chtěl), už měnepotřeboval vidět. Rozhodně mě neviděl: dokonce nebylani stanoven den sňatku. Jako by téměř samo to od-poledne nebylo existovalo, nebylo k němu nikdy došlo.Dokonce ani jako bych nebyla v tom domě. Něco horšího:byla bych mohla odjet, vrátit se domů, a on by mě nebylpostrá- dal. Znamenala jsem (ať už ode mne cokolipotřeboval – nepotřeboval mou bytost, mou přítomnost:jenom moji existenci, ať už Rosa Coldfeldová nebonějaká jiná mladá žena pokrevně s ním nespřízněná proněho cokoli znamenala pro to, co potřeboval, ať už tobylo cokoli – protože tohle mu přiznám: ani jednounepomyslel na to, oč mě požádal, až do chvíle, kdy mě oto požádal, protože vím, že by byl nečekal dva měsíce adokonce ani dva dny, než mě o to požádá) – má přítomnostpro něho znamenala jenom to, co znamená nepřítomnostčerného bahna, spletitých úponků a popínavých rostlinpro muže, který se prodíral bažinou, kde ho nic nevedloani nepohánělo – žádná naděje, žádné světlo: jenomjakési nenapravitelné vědomí neporaženosti – a nakonecnetušeně doklopýtal na suchou půdu, na slunce a navzduch – jestliže někdo nebo něco mohlo soutěžit s bílýmtřpytem je- ho šílenství. Ano, byl šílený, a přece ne takšílený. Protože neřest má svou praktičnost: zloděj, lhář,dokonce i vrah mají pohotovější pravidla jednání, než kdymá ctnost; proč by je nemělo i šílenství? Jestliže byl

šílený, pak byl bláznivý jenom sem, který ho poháněl, alene jeho metody: to nebyl šílenec, kdo handrkováním alichotkami získával těžkou fyzic- kou práci z mužů jakoJones; to nebyl šílenec, kdo se držel stranou těchprostěradel, kapu- cí a v noci tryskem uhánějících koní,jimiž muži, kteří kdysi bývali jeho známí, i když nepřátelé, uvolňovali hnisavé vředy porážky; to nebyl plán ataktika šílence, co mu získalo za nejnižší možnou cenujedinou příhodnou ženu, která by se za něho provdala, atím je- diným úskokem, kterým mohl dosáhnout svého cíle– nebyl šílenec, ne: neboť v šílenství je určitě něco,dokonce i v šílenství posedlém ďáblem, před čím Satanprchá zděšen svým vlastním dílem a na co se Bůhsoucitně dívá – nějaká jiskra, nějaký drobet, kterým kvasía vykupuje se to mluvící tělo, ta řeč, zrak, sluch, chuť abytost, které nazýváme lidským člověkem. Ale na tomnesejde. Povím ti, co udělal, a nechám ti to posoudit.(Nebo se po- kusím ti to povědět, protože existují některévěci, pro které jsou tři slova o tři víc, než je zapotřebí, atohle je jedna z těch věcí. Dá se to povědět; mohla bychpoužít právě tolika vět, opakovat ta nestoudná, nepokrytáa urážlivá slova zrovna tak, jak je pronesl, a zane- chat vtobě jenom tu zděšenou a rozhořčenou nevěřícnost,kterou jsem pocítila, když jsem pochopila, co má namysli; nebo bych mohla použít tří tisíc vět a ponechat tijenom to Proč? Proč? a Proč?, kterým jsem se ptala akterému jsem naslouchala téměř padesát let.) Ale já ti tonechám posoudit, abys mi pověděl, zdali jsem nemělapravdu.

– Víš, já jsem byla to slunce nebo jsem se za něpovažovala, a věřila jsem, že v šíle- nství je ta jiskra,drobet, který je božský, ačkoli šílenství nezná slovo prohrůzu nebo pro soucit. V mém dětství existoval lidožrout,který ještě před mým narozením odtáhl mou je- dinousestru do své ponuré obří říše a zplodil dvě zpolapřízračné děti, a nic mě nepovzbu- zovalo a netoužilajsem se s nimi stýkat, jako by mi má pozdně zrozenásamota dala předtuchu té neblahé zápletky, varovala měpřed tím osudným spletitým vyvrcholením, ještě než jsemvěděla, jak se nazývá vražda – a odpustila jsem jim to;existovala postava, která odjela pod praporem a (ať už tobyl démon nebo ne) odvážně snášela všechno utrpení – ajá jsem udělala více, než že jsem jenom odpustila:potlačila jsem to v sobě, protože to tělo, krev, vzpomínka,ve které přebýval ten lidožrout, se za pět let vrátila anatáhla ruku a řekla ,Pojď,‘ jak se to říká psovi, a já jsemšla. Ano, to tělo, obličej s pravým jménem a pamětí,dokonce i s přesnou vzpomínkou na věci a na lidi (jenomne na mne: a nebyl to jenom další důkaz?), které tu zasebou zanechal a ke kterým se vrátil: ale ne ten lido-žrout; rozhodně dost velký ničema, ale smrtelný achybující, který vzbuzoval spíše soucit než strach: ale nelidožrout; rozhodně dost velký šílenec, ale řekla jsem si,Proč by také ší- lenství nemělo být svou vlastní obětí?nebo, Třeba to není ani šílenství, ale samotářskézoufalství v titánském konfiktu s tím osamělým a předemodsouzeným nezkrotným, že- lezným duchem: ale nelidožrout, protože ten zemřel, zmizel, strávily ho někdeplameny a sirný pach, snad mezi těmi osamělýmiskalnatými horskými štíty mých dětských samo- tářskýchvzpomínek – nebo zapomenutí; byla jsem to slunce avěřila jsem, že on (po tom večeru v Judithině pokoji) neníke mně nevšímavý, ale jenom nevědomý a vnímavý jenomjako z bažiny zachráněný poutník, který znovu ohmatázem a vnímá slunce a světlo a nic z toho si neuvědomuje,ale jenom to, že už přestala ta tma a bahno – opravdujsem věřila, že existuje v nepříbuzenské krvi to kouzlo,které nazýváme chabým jménem láska a které bude,mohlo by pro něho být sluncem (i když jsem tu bylanejmladší a nejslabší), ve kterém by ani Judith, ani Clytie

nevrhaly stín; ano, já jsem tu byla nejmladší, a přece jsemměla tu moc nemít určité ani určitelné stáří, neboť jájediná z nich jsem mohla říci, ,Ó ty zuřivý a šílený starče,ve mně není látka, která by vyhovovala tvému snu, alemohu ti dát vzdušný prostor a volný rozběh pro tvétřeštění.‘ A pak jednou odpoledne – och ano, v tom bylosud: odpoledne a odpoledne a odpoledne: vidíš, smrtnaděje a lásky, smrt hrdosti a zá- sadovosti a pak smrtvšeho až na tu starou rozhořčenou a zděšenouneschopnost uvěřit, která mi vydržela čtyřicet tři léta –vrátil se k domu a zavolal mě, křičel ze zadní veran- dy,dokud jsem nesešla ze schodů; ó ano, řekla jsem ti, žena to nepomyslel až do toho okamžiku, tohoprodlouženého okamžiku, který obsáhl vzdálenost mezidomem a mí- stem, kde stál, ať už stál kdekoli, když na topomyslel: a i to s tím časově souviselo: bylo to právě tohodne, kdy určitě a konečně přesně věděl, jak mnoho zesvého sta čtverečních mil dokáže zachránit, udržet anazývat svým toho dne, kdy bude muset zemřít, a že ať semu teď přihodí cokoli, aspoň udrží tu kostru Sutpenovystovky, i když by se teď dala lépe pojmenovat Sutpenovajednotka – volal, křičel na mne, dokud jsem nesešla dolů.Nečekal ani, až přiváže koně; stál s otěžemi přes paži (ateď mi nedržel ruku na hlavě) a promlu- vil nepokrytými,urážlivými slovy docela stejně, jako by se radil s Jonesemnebo s některým jiným mužem o feně, o krávě nebo okobyle.

– Už ti asi pověděli, jak jsem se vrátila domů. Ó ano,já vím: ,Rosie Coldfeldová ho ztratila, oplakávala ho;ulovila mužského, ale nedovedla si ho udržet‘ – Ó ano, jávím (a také laskaví; budou laskaví): Rosa Coldfeldová, topokroucené zatrpklé osiřelé ven- kovské nemehlo, kterése jmenuje Rosa Coldfeldová, se konečně bezpečnězasnoubila, a tak přestala být břemenem městu, okresu;asi ti to už pověděli: Jak jsem odjela tam ven, abych tamžila až do smrti, a viděla jsem v synovcově vraždě díloboží, které mi v lidských očích umožnilo uposlechnoutžádost mé umírající sestry, abych zachránila aspoňjedno z těch dvou dětí, které zatratila už tím, že je počala,ale vlastně abych byla v domě, až se vrátí on, kterýprotože je démon, bude bezpečný před kulkou i předgranátem, a tak se vrátí; čekala jsme na něho, protožejsem byla ještě stále mladá (když jsem nepohřbila žádnénaděje v hlaholu polnic a pod praporem) a zralá navdavky v téhle době a na tom- hle místě, kde většinamladých mladých mužů padla a všichni živí byli buď staří,nebo už ženatí, nebo unavení, příliš unavení na lásku; onbyl moje nejlepší, moje jediná vyhlídka v tomhle: v okolí,kde bych byla i v nejlepším případě, a ani kdyby nebylobývalo války, měla dost chabé vyhlídky, neboť nejenžejsem byla jižní dáma, ale právě můj skromný pů- vod apoměry se tím nutně musely zdůrazňovat, neboť kdybychbývala dcerou bohatého plantážníka, byla bych se mohlaprovdat téměř za každého, ale jelikož jsem byla jenomdcera malého obchodníčka, nemohla jsem si ani dovolittéměř od nikoho přijímat květiny, a tak bych bylaodsouzena se nakonec provdat za nějakéhopříležitostného příručího na zaučenou v otcově krámě –Ano, asi ti to už pověděli: byla jsem mladá a pohřbila jsemsvé naděje jenom na tu noc, která trvala čtyři roky, kdyžjsem u svíce za zavřenými okenice- mi nespala abalzamovala válku a její odkaz utrpení, nespravedlnosti ažalu na zadních stranách listů staré účetní knihy,balzamovala a smazávala ze vzduchu pro náš dech tu je-dovatě a skrytě se vypařující chtivost, nenávist a zabíjení– asi ti to pověděli: dcera muže, jenž se vyhýbal válce, semusela uchýlit k démonovi, ničemovi: a proto právemnenáviděla svého otce, neboť kdyby nebyl býval zemřel na

té půdě, nebyla by se musela odstěhovat tam ven, abytam našla potravu, ochranu a přístřeší, a kdyby nebylamusela být závislá na jeho jídle a šatstvu (i když jepomáhala pěstovat a tkát), aby se udržela na živu a vteple, až nakonec už sama spravedlnost žádala, aby semu za to odvděčila čímkoli, co bude od ní žádat, pokud seto bude srovnávat se ctí, nebyla by se s ním zasnoubila,nebyla by mu- sela v noci ležet a ptát se sama sebe Proča Proč a Proč, jak to dělá už čtyřicet tři roky: jako bybyla měla už jako dítě instinktivně pravdu, že nenávidělasvého otce, a tak tato čtyřicet tři léta bezmocné anesnesitelné potupy byla jakousi vyumělkovanou aironickou neplodnou pomstou na ní za to, že nenávidělato, co jí dalo život. – Ano, Rosa Cold- feldová se konečnězasnoubila, přičemž kdyby jí nebyla sestra odkázalaaspoň jakési pří- střeší a příbuzenstvo, byla by se stalabřemenem pro město: a teď ho, Rosie Coldfieldová, ztraťa oplakávej ho; našla si mužského, ale nedokázala si houdržet; Rosa Coldfieldová, která měla pravdu, jenže mítpravdu ženám nestačí, a raději by se byla mýlila nežprávě tohle; a která si přeje, aby muž, jenž se mýlí, topřiznal. A právě proto mu nemůže odpustit: ne pro tuurážku, dokonce ani ne proto, že ho odmrštila: aleprotože je mrtvý. Ó ano, já vím, já vím: Jak se za dvaměsíce dověděli, že si sbalila své věci (totiž vzala si zasešál a klobouk) a vrátila se do města, aby žila sama vdomě, kde ji opustili a zemřeli jí rodiče a kam občaspřijížděla Judith a přivážela jí trochu toho jídla, co mělitam venku

– na Sutpenově stovce, když jenom naprostá nouze,houževnatá vůle k životu v tom zvířec- kémnepochopitelném těle přinutila slečnu Coldfeldovou, abyto přijímala. A opravdu to byla naprostá nouze: protožeteď město – kolemjdoucí farmáři a černé služebné, jdoucíza prací do kuchyní bělochů – ji vídalo před východemslunce, jak trhá zeleninu za ploty zahrad, škube ji skrzploty, neboť neměla vlastní zahrádku, neměla semena najejí osáze- ní, neměla nářadí na její obdělávání, i kdyby sev tom byla dokonale vyznala, ona, která si absolvovalajenom první začátečnický rok v zahradničení anepochybně by nebyla obdě- lávala zahradu, ani kdyby tobyla uměla; natahovala ruku za plot zahrady a trhalazeleninu, ačkoli by ji tam byli ochotně uvítali a dali jízeleninu, a dokonce by jí byli zele- ninu natrhali a poslali,neboť bylo více takových lidí jako soudce Benbow, kterýjí v noci nechával na přední verandě košík s potravinami.Ale nebyla by jim to dovolila a dokonce by na to aninebyla používala klacku, aby hrábla za plot a přitáhlazeleninu tam, kde by na ni dosáhla, neboť tam, kamdosáhla bez pomoci její ruka, byla hranice lupičství,kterou nikdy nepřekročila. To ji nevyháněla ven ještě předprobuzením města obava, aby ji někdo nespatřil přikrádeži, protože kdyby byla měla nějakého negra, byla byho posílala za bílého dne shánět jídlo a bylo by jí jedno,kam by šel, stejně jako by byli posílali své vojáky rekovéa kavalerie, o kterých psala básně. – Ano, RosoColdfieldová, zrrať ho, oplakávaj ho; ulovila galána, aleneuměla si ho udržet; (ó ano, budou ti o tom vyprávět)našla si galána a ten ji urazil něčím, co vyslechla aneodpustila, ani ne tak proto, že to řekl, ale že si to o nímyslel, takže když to slyšela, uvědomila si jako zahřměníhromu, že na to musel myslet celý den, týden, dokoncesnad měsíc, že se na ni denně díval s tou myš- lenkou aona to ani nevěděla. Ale odpustila jsem mu. Budou tivykládat něco jiného, ale já jsem mu odpustila. Proč bychmu neměla odpustit? Neměla jsem co odpouštět;neztratila jsem ho, protože jsem ho nikdy neměla; nějakýkus shnilého bahna vstoupil do mého živo- ta, řekl miněco, co jsem nikdy předtím neslyšela a už nikdyneuslyším, a pak odešel; to bylo vše. Nikdy jsem ho

neměla; rozhodně ne v tom stokovém smyslu, který bystím myslel a který, jak se snad domníváš (ale mýlíš se),mám na mysli já, Na tom nezáleželo. V tom nebylodokonce ani jádro té urážky. Chci říci, že napatřilnikomu a ničemu na tomto světě, nikdy předtím nepatřila nikdy nebude patřit, dokonce ani Elleně, dokonce aniJonesově vnučce. Protože nebyl sklouben s tímto světem.Byl to chodící stín. Byl světlem oslepený netopýří obrazsvých vlastních muk,vrhaný zběsilou, démonickoulucernou vzhůru zpod zemské kůry, a proto zpětně,obráceně; z bezedné a chaotické temnoty do věčné a be-zedné temnoty dovršoval svou klesající (pozoruješ tugradaci?) elipsu a držel se, pokoušel se držet marnýma,neskutečnýma rukama toho, co, jak doufal, ho udrží,zachrání, upoutá ho – Ellen (pozoruješ je?), já, pak jakoposlední ze všech ta nemanželská dcera jediného dítěteWashe Jonese, Jonesovy dcery, která, jak jsem kdysislyšela, zemřela v memphiském nevěstinci – až nakonecnašel odloučení (i když ne pokoj a mír) v úderu rezivékosy. Také to jsem slyšela, dověděla se, i když tentokrátne od Jonese, ale od někoho jiného, kdo byl tak laskavý,aby se otočil a řekl mi, že je mrtev. ,Mrtev?‘ vykřiklajsem. ,Mrtev? Ty? Ty lžeš; ty nejsi mrtevnebe nemůže apeklo si tě netroufne vzít!‘ Ale Quentin neposlou- chal,protože tu bylo ještě něco, co také nemohl pominout – tydveře, nohy běžící po schodech za nimi téměř jakopokračování toho nejasného výstřelu, ty dvě ženy,černoška a bílá dívka, ve spodním prádle (ušitém zpytlů od

– mouky, když byla mouka, a z okenních záclon, kdyžnebyla) se zastavily, po- hlédly na ty dveře, zažloutlá,krémově bílá spousta starého prolínajícího se saténu akrajek ležela pečlivě rozložena po posteli a pak to tabílá dívka rychle zvedlaa držela před sebou, když serozlétly dveře a stál tam bratr, bez klobouku, sneupravenými vlasy přiříznutými bajonetem a svychrtlým, vy- čerpaným neholeným obličejem, na soběměl záplatovaný a vyrudlý šedivý vojenský kabát a přiboku mu ještě stále visela ta pistole: oba, bratr a sestra, sibyli podivuhodně podobni, jako by byl rozdíl v pohlavíjenom ještě zdůraz- ňoval společnou krev do hrůzné atéměř nesnesitelné podobnosti, mluvili je- den k druhémuv krátkých, stručných, staccatových větách jako políčky,jako by stáli hruď proti hrudi, střídavě tloukli jedendruhého a ani jeden se nepo- koušel chránit se předranami.

– Teď se za něj nemůžeš provdat.– Proč se za něj nemohu provdat? Protože je mrtvý.– Mrtvý?– Ano. Zabil jsem ho.– Quentin tohle nemohl pominout. Ani ji

neposlouchal; řekl, „Prosím? Cože? Co jste říkala?“– „Něco je v tom domě.“– „V tom domě? To je Clytie. Copak ona –“– „Ne. Něco tam žije. Skrývá se to tam. Je to tam už

čtyři roky a žije to ukryté v tom domě.“

–VI– Shreve měl na rukávu zimníku sníh, který

postupně mizel, a jeho hranatá ruka bez rukavice aporostlá plavými chloupky byla červená a oznobenázimou. Potom ležela na stole před Quentinem narozevřené učebnici pod lampou bílá podlouhlá obálka,to dobře známé rozmazané razítko Jefferson 10. I. 1910Miss, a když pak obálku otevřel, slova Drahý synu,– napsaná otcovým ležatým pěkným rukopisem odtamtudz toho tíživého za- prášeného léta tam, kde se připravovalna Harvardovu universitu, takže jako by otcova rukaspočívala v Cambridgi na neznámém stole osvětlenémlam-– pou; ten tíživý letní soumrak – wistarie, kouř doutníku,světlušky – zeslabený cestou z Mississippi do tohotocizího pokoje, přes tento cizí, ocelově šedý sníh NovéAnglie:–

–– Drahýsynu,

– včera pohřbili slečnu Rosu Coldfeldovou. Téměřdva týdny byla v bezvědomí a pře- devčírem zemřela, anižnabyla vědomí, a prý bez bolesti, ať už se tím myslí cokoli,jelikož– se mi vždycky zdálo, že jediná bezbolestná smrt musí býtta, která přepadne rozum násil- ným překvapením a takříkajíc zezadu, neboť jestliže je smrt vůbec něco jinéhonež ten krátký a zvláštní citový stav truchlícího, pakmusí být také krátkým a právě tak zvláštním stavemumírajícího. A jestliže může být něco bolestnějšího proněkterý rozum

– nad úrovní rozumu dítěte nebo idiota než pomalé apostupné střetávání s tím, nač se– rozum po dlouhé údobí zmatku a hrůzy učil dívat jako naneodvolatelný a neprozkouma- ný závěr, pak nevím, co toje. A jestliže může přijít nějaká útěcha nebo ustat bolestpři tom konečném úniku z té tvrdošíjné a ohromenépohany, která jí po celých čtyřicet tři let byla družkou,chlebem, ohněm a vším, pak nevím ani to ––

–– – ten dopis přinášel s sebou i ten zářijový večer (a

on brzy potřeboval, měl za povinnost říci, „Ne, ani teta,sestřenice, ani strýc, Rosa. Slečna Rosa Coldfieldová,jedna stará dáma, která jednoho léta, roku 1866, zemřelamladá na urážku,“ a tu Shreve řekl, „Chceš říct, že stebou nebyla příbuzná, vůbec s tebou nebyla příbuzná,že opravdu existoval jeden jižní oř Bayard nebokrálovna Guenevera, kteří s tebou nebyli příbuzní? Takkvůli čemu zemřela?“ a to neřekl Shreve poprvé, nikdoto neřekl v Cambridgi od září poprvé:

– Vyprávěj o Jihu. Jaké to tam je. Co tam dělají. Pročtam žijí. Proč vůbec žijí ) – ten zářijový večer, kdy panCompson konečně přestal vykládat a Quentin sekonečně dostal z otcova vykládání, neboť už byl čas jet,ne protože to všechno slyšel, neboť neposlouchal, jelikožměl něco, co ještě stále nedokázal pominout: ty dveře,ten vychrtlý tragický, dramatický, sám sebouhypnotizovaný mladý obličej jako tragéd ve studentskémdivadelním představení, nějaký studentský Hamlet,probuzený z jakéhosi vytržení, způsobeného padajícíoponou, a klopýtající po zaprášeném jevišti, ze kteréhoostatní účinkující odešli při posledním slavnostnímukončením školního roku, sestra se na něho dívala přessvatební šaty, které si už neoblékne, dokonce aninedošije, a ti dva se navzájem bičovali dvanácti nebočtrnácti slovy a většina těch slov byla stejná a dvakrátnebo třikrát je opakovali, takže když to člověk shrnul,dělalo to jenom osm nebo deset slov.

– A slečna Coldfieldová měla na sobě šál, jak užpředem věděl, že jej bude mít, a čepec (kdysi černý, aleteď vyrudlý do ohavné tlumené kovové zeleně staréhopavího peří) a nesla černou síťkovanou brašnu, téměř takveli- kou jako cestovní brašna, a v té měla všechny klíče,co jich v domě bylo; od skříní, komůrek a dveří, klíče, znichž se některé ani neotáčely v zámcích, které, jestližeby byly zamčené, by dovedlo otevřít každé dítěvlásničkou nebo kouskem žvýkací gumy, klíče, z nichžněkteré už ani nezapadaly do zámků, pro které bylyvyrobeny, jako staří manželé, kteří už nemají nicspolečného, co by dělali nebo o čem by hovořili, až na tustejnou obecnou váhu vzduchu, kterou vytlačí a dýchají, atu obecnou netečnou, setrvalou ze- mi, která nese jejichváhu – Ten večer, těch dvanáct mil za tlustou kobylou vbezměsíčním zářijovém prachu, stromy při silnici, které se

netyčily, nevzná- šely, jak to mají dělat stromy, ale krčilyse jako obrovská drůbež, listí měly rozcuchané atěžkopádně oddělené jako peří namáhavě oddychujícídrůbeže a byly obtíženy šedesátidenním prachem, podrostpři silnici byl povlečen pra- chem, který byl vulkanizovánžárem, a skrz oblak prachu, kterým se pohybo- val kůň sbryčkou, vypadal jako kupy něčeho, co se jemně, strnule anehybně vzpíná vzhůru v absolutní kolmici v nějaké staréstojaté sopečné vodě, očištěné v bezkyslíkatý prvnízáklad tekutiny, oblak prachu, ve kterém se bryčkapohybovala, se neodvíval pryč, protože jej nezvedalžádný vítr a ne- podpíral jej žádný vzduch, ale jakovyvolaný duch se kolem nich zhmotňoval, okamžitý avěčný, kubická stopa za kubickou stopou prachu kekubické stopě za kubickou stopou koně a bryčky, kočovnýoblak prachu pod průhle- dy rozkouskovanými větvemi,průhledy na plochou černou, zběsile a mohu- tněohvězděnou oblohu, se pohyboval kupředu, obklopovalje ne doslova hrozbou, ale snad varováním, mírným,téměř přátelským varováním, jako by říkal, Pojeďte dál,jestli chcete. Ale já tam budu dříve; kupím se před vámi adostanu se tam dříve, zvednu se, jemně se naklonímvzhůru pod kopyty a koly, a tak vy nenajdete cíl cesty, alejenom se zlehka zarazíte na náhorní rovině v panoramatuneškodné a nevyzpy- tatelné noci a nezbude vám nicjiného než se vrátit, a tak bych vám radil, abyste tamneje-

– zdili, abyste se otočili teď a nechali to tak, jak toje; Quentin s tímhle souhlasil, se- děl v bryčce vedle ténesmiřitelné stařeny veliké jako loutka, která svíralabavlněný deštník, páchla zapařeným stařeckým tělem azapařeným kafrem ve starých vyžehlených záhybech šálu,připadal si v krvi a na kůži přesně jako elektrickážárovka, neboť bryčka nerozviřovala dost vzduchu, abyho svým pohybem ochladila, nevytvářela v něm dostpohybu, aby se mu zpotila kůže, a myslel si, MilosrdnýBože, nedopusť, abychom někoho nebo něco našli,abychom se po- koušeli někoho nebo něco najít, abychomsi troufali někoho nebo něco vyrušit; (pak zase Shreve,„Počkej. Počkej. Ty chceš říci, že tohle staré děvče,tahle teta Rosa –“

– „Slečna Rosa,“ řekl Quentin.– „No dobrá, dobrá. – že tahle stará ženská, tahle teta Rosa –“– „Říkám ti, slečna Rosa.“– „No dobrá, dobrá, dobrá. – že tahle stará – tahle

teta R – No dobrá, dobrá, dobrá, dobrá. – že tam nebyla,za čtyřicet tři léta ani nohou nevkročila do toho domu, apřece nejenže řekla, že se tam někdo skrývá, ale našlaněkoho, kdo jí uvěří, odveze ji těch dvanáct mil tam ven opůlnoci v bryčce, aby se přesvědčili, jestli má pravdu nebone?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „Že tahle stará ženská, který vyrostla v domácnosti

podobné přelidně- nému mauzoleu, přičemž ji po celý čas nic jiného neovlivňovalo a nezaměst-– návalo než v klidu a pohodlí nenávidět svého otce a tetua manžela své sestry a čekat na den, kdy dokáží nejensobě, ale i všem ostatním, že měla pravdu. A tak jednénoci slezla teta po okapové rouře a utekla s koňskýmhandlířem, a ona měla, pokud jde o tu tetu, pravdu a tímto bylo vyřízené: potom se její otec zabednil na půdě, abyho neodvedli do povstalecké armády, a umořil se hlady, atak to bylo vyřízené, až na tu nevyhnutelnou možnost, žekdyž přišla chvíle, aby si přiznal, že měla pravdu,

nemohl asi promluvit nebo tam asi neměl nikoho, komuby to řekl: a tak měla pravdu, i pokud šlo o jejího otce,jelikož kdyby byl nerozzlobil generála Lee a Jeffa Davise,nebyl by se býval musel zabedňovat a zemřít, a kdybynebyl zemřel, nebyl by ji zanechal v osiřelosti, vchudobě a v takové situaci, v takové choulostivé situaci,aby ji mohla postihnout tahle smrtelná urážka: a mělapravdu, pokud šlo o jejího švagra, protože kdyby nebyldémon, jeho děti by byly nepotřebovaly před ním chránita ona by nebyla musela odjet tam ven, nechat seoklamat tím starým tělem a najít místo ovdověléhoAgamemnóna pro sebe jako věštkyni Kasandru stařičkéhoPyrama se ztuhlými klouby pro sebe jako dychtivou, ikdyž ještě nedotčenou Thisbu, který se na ni mohl vtom nežádoucím dubnu obrátit v tomhle netrestanémdémonství a navrhnout jí, aby spolu jenom tak nazkoušku a na ukážku něco přivedli na svět, a jestli to budechla- pec, tak se vzali; nebylo by ji to v prvotním návalu téhrůzy a potupy muselo zanést zpátky do města, aby seživila pelyňkem a žlučí, které za úsvitu kradla zatyčkovými ploty. A tak tohle nebyla vůbec nadobrovyřízené, protože to

– ani nemohla vědět kvůli té, která se stala jejínástupkyní, ne protože si našel nástupkyni, hned jak seotočil na podpatku, a dokonce i bez jediného ztrace- néhodne, ale kvůli té, která se stala její nástupkyní, takže semohla dokonce docela dobře dostat do té nepříjemnésituace, kdy by mohla nebo musela od- mítnout jakékolipostavení, které by její nástupkyně mohla býtpovažována za způsobilou zastávat i podle názoru tohodémona; tohle nebylo vůbec vyří- zené, neboť až přijdechvíle, aby přiznal, že udělal chybu, bude s ním mítstejnou potíž, jako měla s otcem, bude také mrtvý,neboť nepochybně už napřed tušila tu kosu, když už zežádného jiného důvodu, než že to bude závěrečná urážkaa potupa, jako by to kladivo a hřebíky v případě jejíhootce– – ta kosa, symbolický vavřín césarova triumfu –rezivá kosa, kterou ten– démon sám více než přede dvěma lety Jonesovi půjčil,aby vysekal plevel od vchodu k té chýši a tím se uvolnilacesta jeho samčí říji – rezivá čepel ověn-– čená každý další den křiklavou stuhou nebo lacinýmkorálkem pro tu (jak to řekla? Neřekla jenom coura,nebo ano?), aby šla dovnitř – kosa, za jejímžsymbolickým tvarem se jí vysmíval, i když byl mrtev a ikdyž sama země ho už odmítla nosit?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „Že se tenhle Faust, tenhle démon, tenhle Belzebub

uprchl skrýt před prchavým blýskajícím pohledem vrozlíceném, nesnesitelně rozhořčeném obličeji svéhoVěřitele, ukryl se, utekl se do počestnosti jako šakal dohroma-– dy balvanů, jak si zpočátku myslela, dokud sineuvědomila, že on se neskrý- vá, nechce se skrývat,jenom se pustil do jediného posledního šíleného výbuchuzla a páchání škod, než ho příště jednou provždy anatrvalo dohoní ten Věřitel – tenhle Faust, který senáhle jednou v neděli objevil s párem pistolí a s dvaceti

pomocnými démony a podvodně vymámil sto mil půdy zubohého nevědomého Indiána a postavil na ní největšídům, jaký jsi kdy viděl, a odjel se šesti povozy a vrátil ses křišťálem, gobelíny a Wedgwood- ovými křesly nazařízení domu, a nikdo nevěděl, zdali neobral v hazardníhře zase nějaký parník, nebo zdali prostě jenom nevykopalještě něco víc z té sta- ré kořisti, on, který pod lidskýmhávem a cylindrem skrýval rohy a ocas a po třech letechzkoumání, vážení a srovnávání si vybral (koupil si ji, ošidilsvého tchána, neníliž pravda) manželku ne z některéhomístního vévodského do- mu, ale z nižší šlechty, jejížknížectví bylo už tak sešlé, že nehrozilo nebezpe- čí, žemu manželka přinese věnem přeludy vznešenosti, dřívenež na to bude zařízen, a přece ještě ne tak sešlé, aby jeoba uchránila toho, že si nebudou vědět rady s těminovými noži, vidličkami a lžícemi, které koupil –manželka, která nejenže zkonsoliduje to jeho skrývání,ale může mu porodit, porodí a také skutečně porodiladvě děti, aby chránily a kryly jak samy, tak i svýmpotomstvem křehké kosti a unavené těl starce před tímdnem, až ho ten Věřitel naposled dohoní a srazí k zemi aon nebude moci uniknout: a tak se dcera opravduzamilovala a syn byl činitelem, který měl zajistit živoubaštu mezi tím démonem a mezi rukou biřice tohoVěřitele, dokud se syn neožení

– a dvojnásob a hromadně ho nezajistí – a pak se tendémon musel obrátit ke všemu zády a nejen vyhnatsnoubence z domu a nejen vyhnat z domu syna, ale taknahlodat, svést a zhypnotizovat syna, že se ujme úlohyrozlíceného otce s pistolí v ruce, když hrozí smilstvo: atak se ten démon vrátí za pět let z války a najde hotovoua dovršenou situaci, kterou připravoval: syn teďnadobro uprchl a číhá za ním doma oprátka, dcera jeodsouzená stát se starou pannou – a pak skoro ještědříve, než ten démon vytáhne nohu ze třmene, pustí sedo toho a znovu se zasnoubí, aby nahradil to potomstvo,když naději na ně sám zničil?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „Vrátil se domů a poznal, že jeho naděje na

potomstvo jsou zmařené, a to přičiněním jeho dětí, a jehoplantáž v troskách, pole leží ladem a dávají jenomspoustu pěkného plevele na stojato, soudní vykonavateléSpojených– států a jiní podobní rozsévají daně, exekuce a tresty avšichni jeho negři jsou pryč, jak se o to postaraliYankeeové, a člověk by si byl myslel, že by mu to užstačilo: a přece ještě než vytáhl nohu třmene, nejenže sepustil do pokusů, aby uvedl plantáž do bývalého stavu,jako by snad doufal, že podvede toho Věřitele, oklame hoa zmate tím, když tím klamem, že neuplynul žádný čas anic se nezměnilo, ukryje skutečnost, že je mu už téměřšedesát let, dokud si nebude moci obstarat novou várkudětí, aby ho ochránily jako bašta, ale vybral si za tímúčelem poslední ženu pod sluncem, o které mohl doufat,že ji ovládne, tuhle tetu R – no dobrá, dobrá, dobrá –která ho nenávidí, která ho vždycky nenáviděla, a přece siji vybral v nějakém divokém chvastounství, jako by jakésizoufale přesvědčení o jeho neodolatelnosti anezranitelnosti tvořilo část ceny, kterou dostal za to, coprodal tomu Věřiteli, ať už to bylo cokoli, neboť podle té

staré ženské nikdy neměl duši; nabídl jí sňatek a onajeho nabídku přijala – pak za tři měsíce, když ještě nebylani stanoven den svatby a když se od té doby ani jednounezmínil o sňatku, a právě ten den, co definitivně zjistil,že si dokáže udržet aspoň část své půdy a kolik, se na niobrátil a navrhl jí, aby se spolu pářili jako párekpsů, čímž vymyslel s ďábelskou úskočností něco, co seženatí a zasnoubení muži pokoušeli vymyslet už desetmiliónů let: něco, co aniž jí ublíží nebo poskytne podklad,aby proti němu soudně nebo rodinně zakročila, nejenževyhodí ten drobný přelud ženy z holubníku, ale zůstaneneodvratně provdána za tu abstraktní zdechlinu pohany apomsty (a on sám, manžel nebo snoubenec, už bude mítbezpečně nasazené parohy, než ona bude moci nabratdech). Řekl to a byl teď volný, teď už navždy volný odhrozeb nebo vměšování kohokoli, neboť teď konečněvyloučil posledního člena rodiny své zemřelé manželky,byl teď volný: syn uprchl do Texasu nebo do Kalifornienebo snad dokonce do Jižní Ameriky, dcera je odsouzenažít v tom trouchnivějícím domě jako stará panna, dokudon nezemře, jelikož potom na tom už nesejde, bude oněho pečovat a bude ho živit, bude pěstovat slepice abude rozprodávat vejce, aby mohla kupovat to šatstvo,které s Clytií neumějí ušít: a tak teď ani nemusel

– být démonem, ale jenom šíleným bezmocným starcem,který si nakonec uvědomil, že jeho sen o obnověSutpenovy stovky nejenže je marný, ale že tím, co mu z nízbylo, nikdy neuživí sebe a svou rodinu, a tak si zřídil naroz- cestí malý krámek se zásobou radlic, kleštinovýchřemínků, kalika, petroleje a laciných korálů a pentlí prozákaznictvo z řad osvobozených negrů a (jak to je? Toslovo? Co bílého? – Ano, bílé chátry) a Jones mu dělalpříručího a kdo ví, možná že si kdovíjak namlouval, že vtom krámě vydělá peníze na rekon- strukci plantáže; uždvakrát unikl, zapletl se do toho a vysvobodil ho tenVěřitel, který ponoukl jeho děti, aby se navzájemzničily, ještě než získal potomstvo, a usoudil, že snadchybuje, když zůstává svobodný, a tak se do toho zasepustil, a pak usoudil, že chybuje, když není svobodný, atak se z toho zase vyvlékl – a pak se otočil na podpatku azaplatil si návrat do toho korály, kalikem a pruhovanýmibonbóny ze své vlastní vitríny v krámě a ze svých polic sezbožím?“

– „Ano,“ řekl Quentin. Mluví docela jako tatínek, pomyslel si, když na

– chvilku pohlédl (s obličejem klidným, pokojným akupodivu téměř zachmu- řeným) na Shreva, který senakláněl kupředu do světla lampy a jehož nahý– trup růžově zářil a byl dětsky hebký, andělský, téměř lysýa jehož dva měsíčky brýlí se třpytily na pozadíměsíčkovitého červenolícího obličeje, a Quentin cítil tendoutník a wistarii a viděl, jak v zářijovém soumrakuproudí a blikají světlušky. Přesně tak jako tatínek, kdybybyl tatínek o tom věděl tolik ten večer, než jsem sevypravil tam ven, kolik toho věděl ten den po mémnávratu, myslel si, Šílený bezmocný stařec, který sikonečně uvědomil, že musí existovat nějaká hranicedokonce i pro schopnosti démona ubližovat lidem, kdyžmusel spatřit svou situaci tak jako artistka na poníku,která si uvědomí, že základní melodie, při níž se s koněmvzpíná, nevychází z lesního rohu, houslí a bubnu, ale zhodin a z kalendáře, musel vidět sám sebe jako staré

opotřebované dělo, které si uvědomuje, že mlžeuskutečnit už jenom jeden prudký výstřel a při svémzuřivém výbuchu a zpětném nárazu se rozpadne v prach,když se díval na jeviště, které ještě stále stačilobsáhnout a pochopit, a viděl, že syn odešel, zmizel, teďpro něho nepřekonatelnější, než kdyby byl syn mrtev,neboť teď (jestliže syn ještě žije) bude mít jiné jméno a ti,kdo ho jím budou nazývat, budou cizinci, a ať jakou- kolidračí setbu Sutpenovy krve ten syn snad zaseje do tělaněkteré cizokrajné ženy, bude tím pokračovat v té tradici,dovrší to dědičné zlo a škodu pod jiným jménem a nalidech a mezi lidmi, kteří nikdy neuslyší jeho pravé jméno;dcera je odsouzena ke staropanenství, když si zvolilastaropanenství ještě dříve, než se objevil někdo, kdo sejmenoval Charles Bon, neboť ta teta, která ji přispěchalana pomoc v její bolestné ztrátě a žalu, na ní nenašlažádnou bolestnou ztrátu ani žal, ale naopak klidný,naprosto neproniknutelný obličej mezi šaty z doma tkanélátky a mezi čepcem proti slunci, spatřený předzavřenými dveřmi a znovu ve vířícím mračnu slepic,zatímco Jones vyráběl rakev, a ty šaty a čepec nosilacelý příští rok, když tam ta teta žila a ty tři ženy si samytkaly šaty a samy si pro sebe pěstovaly potravu a štípalydříví, na kterém to jídlo vařily (až na nějakou tu pomocJonese, jenž bydlel se svou vnučkou v opuštěné rybářskéchatě s propadávající se střechou a trouchnivějícíverandou, o kterou se bude dva roky opírat rezivá kosá,kterou mu Sutpen

– půjčí, donutí ho si vypůjčit, aby ode dveří vysekalplevel – a které ho nakonec donutí použít, ačkoli ne nasekání plevele, aspoň ne rostlinného plevele), a nosila jeještě stále dál, když tu tetu její rozhořčení zahnalo zpátkydo města, aby se tam živila ukradenou zele- ninou,pěstovanou pro prodej na zahradách, a obsahem košíků,které jí v noci nechávali na schodech před domemneznámí dárci, ty tři, dvě dcery, černá a bílá, a ta teta,která se dívala z dálky dvanáct mil, jako se ty dvě dcerydívaly zblízka, jak ten starý démon, ten stařičký,křečovými žílami trpící a zoufalý Faust vynakládá teďposlední síly, když mu žu na rameni spočívá ruka tohoVěřitele, a vede teď venkovský krámek, aby si mohlopatřit chléb a maso, únavně se handrkuje o pěticenty adeseticenty s chamtivými a nuzáckými bělochy ačernochy, kteří by byli kdysi mohli ujíždět deset milkterýmkoli směrem, aniž by překročili hranici jeho půdy,a používá ze svého skrovného skladu laciných pentlí,korálů a zvětralých, křiklavě zbarvených bonbónů,kterými dokonce i stařec může svést patnácti- letouvenkovskou holku, aby zkazil vnučku svého společníka,tohohle Jonese – tohohle vyčouhlého, malárií trpícíhobělocha, kterému před čtrnácti lety dovolil usadit se sroční vnučkou v opuštěné rybářské chatě – Jonese,společníka, nosiče a příručího, který na pří- kaz tohodémona vytáhl vlastní rukou z vitríny (a snad i doručil)ty bonbóny, korále a pentle, naměřil právě tu látku, z nížJudith (která neutrpěla žádnou bolestnou ztrátu anetruchlila) pomohla té vnučce ušít šaty, aby v nichchodila kolem lelkujících mužů, těch postranních pohledůa řečí, dokud jí rostoucí břicho nevnuklo rozpaky – nebosnad strach– – Jonese, který se před rokem 1861 nesměl ani přiblížitk průčelí domu a který se v pří- štích čtyřech letechnedostal dál než ke dveřím kuchyně, a to ještě jenomtehdy, když– přinášel zvěřinu, ryby a zeleninu, na kterých bylyzávislé žena a dcera toho budoucího svůdce (a takéClytie, jediná zbývající služka, černoška, jediná, kterámu nedovolovala překročit s tím, co přinášel, dveřekuchyně), aby se udržely naživu, ale který teď odpoledne

(a už dost často) vstupoval i do domu, když ten démonnajednou proklel prázdný krám bez zákaznictva, zamkldveře a odebral se dozadu a stejným tónem, jakým bylzvyklý oslovovat svého vojenského sluhu a dokonce idomácí služebnictvo, dokud je měl (a kterým nepochybněporučil Jonesovi, aby vytáhl z výkladu ty pentle, korále abonbóny), nařídil Jo- nesovi, aby přinesl džbán, a ti dva (aJones teď dokonce seděl na židli, ačkoli za starých časů,za těch starých, ztracených nedělních odpoledních vjednotvárném poklidu, která trá- vili v muškátové besídcena zadním dvoře, kdy ten démon ležel na visutém lůžku,Jones seděl na zemi opřen o sloup a občas vstával, abynalil tomu démonovi z demižónu a z vě- dra pramenitévody, kterou přinesl ze studánky vzdálené více než míli, apak zase seděl na zemi, spokojeně se chichotal achechtal a říkal, ,No jo, pane Tome,‘ kdykoli se tendémon odmlčel) – ti dva střídavě popíjeli ze džbánu a tendémon teď neležel a dokonce ani neseděl, ale po třetímnebo už druhém doušku dospěl do stařeckého stadiabezmocné a zu- řivé neporaženosti, kdy potáceje akomíhaje se vstával a křičel, aby mu přivedli koně apřinesli pistole a že pojede zcela sám do Washingtonu azastřelí Lincolna (asi tak o rok se v tom opozdil) iShermana, a křičel, ,Zabte je! Zastřelte je jako psy,protože to jsou psi!‘ a Jones říkal: ,No jo, paneplukovníku; to se ví,‘ a zachytil ho při pádu a přinutilprvní kolemjdoucí povoz, aby ho odvezl do domu, sám hovynesl po schodech k hlavnímu vchodu a nesl ho dovnitřoprýskanými parádními dveřmi nahoře s vějířovitýmokénkem, jehož všechny tabulky byly dovezeny z Evropy,dveřmi, které pro něho držela Judith ote-

– vřené, aby se dostal dovnitř, přičemž měla neměnný,stále stejně klidný a ztuhlý obličej, s kterým žila už čtyřiroky, a vynesl ho nahoru po schodech, zanesl do ložnice apoložil ho do postele jako děcko a pak si sám lehl napodlahu vedle postele, ale ne aby spal, neboť předsvítáním se muž na posteli zavrtí a zasténá a Jones řekne,,Tady jsem, pane plukov- níku. Všecko je v pořádku. Ještěnás neoddělali, viďte?‘ – tenhle Jones, který poté, co tendémon odjel s plukem, když jeho vnučce bylo jenom osmlet, vykládal lidem, že ,hlídá ma- jorovo panství a negry‘,ještě dříve, než měli čas se ho zeptat, proč není u vojska,a snad časem sám uvěřil té lži a byl mezi prvními, kteřípřivítali toho démona při jeho návratu, setkal se s ním uvrat a řekl, ,No, pane plukovníku, natřeli nám to, ale ještěnás neoddě- lali, viďte?‘ a dokonce pracoval, dřel se alopotil na příkaz toho démona v tom prvním zběsilémobdobí, kdy se ten démon domníval, že dokáže obnovitpouhou nezkrotnou vůlí Sutpenovu stovku, na kterouvzpomínal a kterou ztratil, dřel se bez naděje na mzdunebo odměnu a musel poznat dávno předtím, než topoznal (nebo přiznal) ten démon, že je to beznadějný úkol– zaslepený Jones, který zřejmě ještě stále viděl v tézuřivé smilné trosce tu starou skvělou postavu muže,který kdysi jezdíval tryskem na černém plnokrevníku popanství, k jehož oběma hranicím nemohlo oko ze žádnéhomísta dohlédnout.

– „Ano,“ řekl Quentin.– A tak přišlo to nedělní ráno a ten démon před

svítáním vstal a odjel, a Judith si myslela, že ví proč,neboť to ráno ten černý hřebec, na kterém odjel doVirgínie a na kterém přijel zase zpátky, měl syna, kdyžse ohřebila jeho manželka Penelopa, jenže ten démonnevstal tak časně, aby se podíval na hříbě, a trvalo téměřtýden, než chytili, našli tu starou černošku, porodní bábu,která v tom svítání seděla na zemi vedle toho lůžkaustlaného na zemi jenom na prošívané přikrývce, zatímcoJones seděl na verandě, o kterou se už dva roky opíralarezivá kosa, a tak mohla povědět, jak zaslechla koně, apak ten démon vešel dovnitř a zůstal stát nad lůžkem, v

ruce držel jezdecký bičík a podíval se na matku s děckema řekl, ,Nu, Milly, to je škoda, že nejsi klisna jakoPenelopa. Pak bych ti mohl dát ve stáji pěkné stání,‘ aobrátil se a vyšel ven a stará černoška tam seděla aslyšela je, ty hlasy, jeho a Jonesův:– ,Z cesty. Nedotýkej se mě, Washi.‘ – ,Já vás naučím,plukovníku,‘ a slyšela také bič, ale ne kosu, žádný svist vevzduchu, žádnou ránu, nic, neboť to, co jenom dovršujetrest, vždycky vyvolá výkřik, kdežto to, co vyvolá toposlední ticho, se odehrává v tichu. A ten večer hokonečně našli a odvezli ho povozem domů a nesli ho,tichého a zkrvaveného a s ještě stále vyceněnými zuby vrozčísnutém vousu (který byl sotva prošedivělý, ačkolivlasy měl už téměř bílé) ve světle luceren a borovýchpochodní, vynesli ho nahoru po schodech, kde taneplačící dcera kamenného obličeje zase drželaotevřené dveře pro něho, který tak rád jezdíval rychle dokostela a který tam tentokrát jel rychle, jenže nakonecvůbec nedojel do kostela, neboť dcera rozhodla, že hoodvezou do toho metodistického kostela v městě, kde měloddavky s její matkou, než se vrátí do hrobu v cedrovémháji. Judith už byla třicetiletá žena a vypadala starší, netak, jak stárnou slabí lidé, kteří jsou buď obepjati nehybněnafouklým a už mdlým tělem, nebo stárnou řadoustadií po-

– stupného hroucení, jehož jednotlivé částečky přilnoune k nějaké železné a ještě stále nepropustné osnově,ale jedna k druhé jakoby v nějakém společnémnevšímavém a bezduchém vlastním životě jako kolonielarev, ale jak zestárl ten démon: v jakémsi zhuštění, vmučivém nástupu toho prvotního nezkrotnéhozkostnatění, které ta měkká barva a tkáň, ta lehkáelektrická aura mládí, jenom dočasně zmírnila, ale nikdynezakryla. Ta stará panna v doma šitých, neforemnýchšatech, s rukama, které uměly nosit vejce nebo držet pluhrovně v brázdě, si vypůjčila dva polodivoké mladémezky, aby táhli ten povoz: a tak jel Sutpen rychle kekostelu, až tam, kam dojel ve své doma sbité rakvi, vuniformě, se šavlí a ve vyšívaných shrnovacích rukavicích,než se pak ti mladí mezci vzepjali, převrátili povoz avyklopili ho se šavlí, s chocholem a se vším ostatním dopříkopu, a odtamtud ho dcera vyprostila a dopravila hozpátky do cedrového háje a sama vykonala smutečníobřad. A i tentokrát bez slz, bez bolestné ztráty, ať už tobylo nebo nebylo proto, že neměla čas truchlit, neboť teďsama vedla ten krám, dokud na něj nenašla kupce,nenechávala jej otevřený, ale v kapse zástěry nosila kněmu klíče a museli ji přivolat z kuchyně nebo zezahrady nebo i z pole, neboť teď s Clytií obstarávalavšechnu orbu, kterou bylo třeba provést, když už ztratily iJonese. Následoval toho démona ani ne za dvanáct hodintéže neděle (a možná ho následoval na stejné místo;možná že tam dokonce pro ně mají i muškátovoupopínavou révu a už k ničemu je nenutí potřeba chleba anictižádosti, ani smilstvo, ani pomsta, a snad ani nemusejípít, jenže tohle občas postrádají, aniž vědí, co topostrádají, ale ne často; jsou pokojní, vlídní,nepoznamenáni časem ani změnami počasí, jenom seobčas objeví něco, nějaký vítr, stín, a ten démon se

odmlčí a Jonese se přestane spokojeně chechtat apodívají se jeden na druhého, nejistě, vážně, napjatě aten démon řekne, ,Copak to bylo, Washi? Něco se stalo.Co to bylo?‘ a Jones se podívá na toho démona, takénejistě, také střízlivě, a řekne, ,Já nevím, paneplukovníku. Copak?‘ a podívají se jeden na druhého. Pakten stín vybledne a vítr se ztiší, až nakonec Jones řekne,pokojně, dokonce ani ne vítězoslavně:– ,Aťsi nám to natřeli, ale přece nás ještě neoddělali,viďte.‘) Přivolávaly ji ženy a děti s vědry a s košíky a pakona nebo Clytie zašla ke krámu, odemkla jej, obsloužilazákazníka, zamkla krám a vrátila se: až pak nakoneckrám prodala– a za ty peníze pořídilajeden náhrobek.

– („Jak to bylo?“ řekl Shreve. „Tys mi to vyprávěl;jak to bylo? Stříleli jste s tatínkem křepelky, tenšedivý den poté, co celou noc pršelo, a koněnemohli přes příkop, a tak jste s tatínkem seskočili s konía podali jste– otěže – jak se jmenoval ten negr na mezku? Luster. –Lusterovi, aby je vedl kolem příkopu“) a on s tatínkem sedostali na druhou stranu, právě když zase začalo pršet,byl to šedivý, hustý a pomalý déšť, který nepůsobil žádnýhluk, a Quentin si ještě přesně neuvědomoval, kde tojsou, protože jel v té pršce s hlavou skloněnou, až pakpohlédl na stráň do deště jako roztavené zlato, a spatřilten háj, skupinu cedrů na hřebeni kopce, které serozplývaly v dešti,

– jako by ty stromy byly nakreslené inkoustem namokrém pijáku – cedry, za kterými a ještě dál zazpustlými poli stojí dubový háj a půl míle odtamtud tenšedivý obrovský trouchnivějící opuštěný dům. PanCompson se zastavil, aby se ohlédl po Lusterovi namezku, a Luster teď měl ovinutý kolem hlavy hrubýkonopný pytel, kterého používal místo sedla, a dole podním krčil ko- lena a vedl koně kolem příkopu, aby našelmísto, kudy by přejeli na druhou stranu. „Radši sedostaňme z toho deště,“ řekl pan Compson. „On se stejněnepřiblíží k těmhle cedrům víc než na sto yardů.“

– Šli dál nahoru po stráni. Vůbec nespatřili ty dva psy, jenom viděli ne-

– ustále rozbrázděnou ostřici, kde neviditelní psipobíhali po stráni, až pak jeden vymrštil hlavu, aby seohlédl. Pan Compson pokynul rukou ke stro- mům azamířili tam s Quentinem. Mezi cedry bylo tma, světlobylo dokonce spíše temné než šedivé, tichý déšť, jemnéperlové kuličky se usazovaly na hlavních pušek a na těchpěti náhrobních kamenech jako kapky z vyhaslých– svic, roztavené na mramoru a ještě ne zcela tuhé: bylyto dvě ploché těžké desky na hrobkách a ostatní třináhrobní kameny stály trochu nakřivo, tu a tam sepřechodně objevilo vyryté písmeno nebo dokonce celéslovo a bylo– čitelné v chabém světle, které dešťové kapky přinášelyčástečku za částečkou do šera a které tam uvolňovaly; tupřiběhli ti dva psi, přitáhli jako dým, srst měli vlhkempřilepenou k tělu a svinuli se na zem v jedinounerozeznatelnou a zřejmě nerozpletitelnou kouli, aby sezahřáli. Obě ploché desky byly uprostřed puklé vlastnítíhou (a v díře, kam se propadl cihlový vršek zdiva jednéhrobky, mizela hladká slabá cestička, vyšlapaná nějakýmzvířátkem – asi vačicí – generacemi nějakých zvířátek,neboť už dlouho nemohlo být v hrobě nic k snědku),ačkoli označení písmeny bylo docela čitelné: EllenSutpenová-Coldfeldová. Narozena 9. října 1817. Zemřela23. ledna 1863 a na druhé desce: Thomas Sutpen,

plukovník 23. pěšího mississippského pluku Konfederacejižních států. Zemřel 12. srpna 1869 : tohle poslední,datum, bylo připojeno později a hrubě vyryto dlátem,když ani mrtvý neprozradil, kde a kdy se narodil.Quentin mlčky pohlédl na ty kameny a pomyslel si, Nenítam napsáno Milovaná manželka toho a toho. Ne. EllenSutpenová-Coldfeldová. „To by mě bylo nenapa- dlo, žeroku 1869 měli peníze na kupování mramoru,“ řekl.

– „Ty kameny koupil on sám,“ řekl pan Compson. „Koupil ty dva ka-

– meny, když jeho pluk byl ve Virgínii a Judith mu poslalazprávu, že její matka zemřela. Objednal je z Itálie, tynejlepší a nejkrásnější, jaké se daly opatřit – ten promanželku úplný a ten jeho s nevyplněným datem: a topři aktivní službě v armádě, která nejenže měla většíztráty na životech než všechny předchozí i pozdějšíarmády, ale kde bylo ve zvyku volit každý rok znovu– všechny důstojníky pluku (a podle toho systému měl v téchvíli právo říkat si plukovník, neboť teprve loni v létěbyl zvolen on a plukovník Sartoris ve volbách propadl),takže, pokud věděl, než jeho objednávka mohla být vyříze-– na nebo dokonce doručena, mohl být už pod drnem ajeho hrob označen (jestli vůbec nějak) rozbitoumušketou vraženou do země, nebo v tom

– druhém případě mohl být podporučíkem nebo dokoncepouhým vojínem – ovšem pokud by byli jeho vojáci měliodvahu ho sesadit – a přece nejenže objednal ty kamenya podařilo se mu je zaplatit, ale co je ještě podivnější,podařilo se mu dostat je kolem mořského pobřeží takdůkladně blokované- ho, že přijíždějící podloudníciodmítali každý jiný náklad než munici –“ Quentinovi sezdálo, jako by je opravdu viděl: rozedrané a hladovévojáky bez bot, vychrtlé a střelným prachem zčernaléobličeje, ohlížející se přes otrhaná ramena, planoucí oči,ve kterých hořelo jakési nezkrotné zoufalstvíneporaženosti, hleděly na temná a pro ně zakalený oceán,kterým prchala po- nurá neosvětlená osamělá loď, jejížskladiště v podpalubí s prostorem na drahocenných dvatisíce liber neobsahovaly kulky, dokonce ani nic k jídlu, alestejnou váhu bombastického a netečného tesanéhokamene, který se na příští rok stal součástí pluku,doprovázel jej do Pensylvánie a zúčastnil se bitvy uGettysburgu, jel za plukem v těžkém voze řízenémosobním sluhou toho démona bažinami, rovinami ahorskými průsmyky, přičemž pluk táhl jenom tak rychle,aby mu stačil ten vůz, a vyhladovělí, vychrtlí vojáci avychrtlí, vy- čerpaní koně se až po kolena bořili doledového bláta nebo do sněhu, s ná- mahou a snadávkami to vezli močálem a bažinou jako nějaké dělo ahovoři- li o těch dvou kamenech jako o ,plukovníkovi‘ a o,paní plukovníkové‘; pak prošli Cumberlandskou průrvoua sestupovali tennesseeskými horami, putovali v noci,aby se vyhnuli yankeeským hlídkám a koncem podzimuroku 1864 se dostali do státu Mississippi, kde čekaladcera, které zakázal sňatek a která se v příštím létě stalavdovou, ačkoli zřejmě neutrpěla žádnou bolest- nouztrátu, a kde ležela jeho mrtvá žena a syn se sámvyobcoval do vyhnan- ství, a položil jeden kámen na hrob

své ženy a druhý postavil svisle v hale domu, kde se naněj snad (a možná nepochybně) denně dívala slečnaCold- fieldová, jako by to byla jeho podobizna, a snad (amožná i to nepochybně) si z těch písmen četla větší dívčínaději a panenské očekávání, než o tom kdy Quentinoviřekla, neboť se mu vůbec nikdy nezmínila o tom kameni,a ten démon vypil kávu z pražené kukuřice a snědlkukuřičnou placku, které mu Judith s Clytií připravily,pobídl Judith na čelo a řekl, ,Nu, Clytie,‘ a vrátil se doválky, a to všechno ve čtyřiadvaceti hodinách; Quentinsi to dovedl představit; téměř jako by tma býval byl. Paksi pomyslel, Ne. Kdybych tam býval byl, nebyl bych tomohl vidět tak jasně.

– „Ale to nevysvětluje ty zbývající tři kameny,“ řekl.„Ty také musely něco stát.“

– „Kdo by je asi zaplatil?“ řekl pan Compson. Quentin cítil, jak se na

– něho dívá. „Přemýšlej.“ Quentin se podíval na třistejné náhrobní kameny s nezřetelnými stejnými písmeny,trochu nakloněné v měkké hlíně s hnijícím napadanýmcedrovým jehličím, a i tyhle se daly rozluštit, když se naně po- zorněji zadíval, ten první: Charles Bon. Narozenv New Orleansu v Louisianě. Zemřel 3. května 1865 naSutpenově stovce v Mississippi ve věku 33 let a 5měsíců. Cítil, jak se na něho otec dívá.

– „To obstarala ona,“ řekl. „Za peníze, které dostala,když prodala ten krám.“

– „Ano,“ řekl pan Compson. Quentin se musel sklonita smést trochu

– cedrového jehličí, aby si přečetl další nápis. Přitom sezvedl jeden pes, přiblí- žil se k němu a vystrčil hlavu, abyse podíval, nač se to dívá, jak by to udělal– člověk a jako by spojením s lidmi získal zvědavost,která je jenom lidská a opičí vlastnost.

– „Jdi pryč,“ řekl a jednou rukou odstrčil psa, zatímco druhou smetal cedrové jehličí a uhlazoval nezřetelná písmena, aby byla čitelná, ta vyrytá– slova: Charles Etienne Saint-Valery Bon. 1859 – 1884 acítil, jak se na něho otec dívá, a než se narovnal, povšimlsi, že na třetím kameni je stejné datum 1884.– „Teď to už nemohl být ten krám,“ řekl. „Protože krámprodala v roce 1870 a mimoto rok 1884 je stejné datum,jaké je na jejím náhrobku,“ a pomyslel si,– jak by to asi pro ni bývalo strašné, kdyby byla chtěladát vyrýt na ten první náhrobek Milovaný manžel…

– Pan Compson si povzdychl. „Ten dal postavit tvůj dědeček. Judith přijela jednoho dne do města a přinesla mu na to peníze, část těch peněž,– a nikdy se nedověděl, od koho je dostala, ledaže jí zbylyz peněz za ten krám, který za ni prodal; přinesla typeníze s připraveným nápisem (ovšem až na datumsmrti), jak jej vidíš, někdy v těch třech týdnech, kdy Clytiebyla v New Orleansu, aby tam našla toho chlapce apřivezla ho domů, ačkoli tohle ovšem tvůj dědečeknevěděl, peníze a nápis ne pro sebe, ale pro něho.“

– „Ach tak,“ řekl Quentin.– „Ano. Ty mají krásný život – ženy. Život nejen

odpoutaný od veškeré skutečnosti, ale neodvolatelně z ní vyobcovaný. Právě proto, i když jejich– smrt, okamžik zániku, pro ně nic neznamená, neboť jsouodvážné a statečné tváří v tvář bolesti a zničení, přikterých by se i nejsparťanštější muž podobal kňourajícímuchlapci, přece jsou pro ně nesmírně důležité jejichpohřby a hroby, ta maličká nicotná potvrzení

předstírané nesmrtelnosti, vztyčená nad jejich spánkem.Jednou jsi měl tetu (nepamatuješ se na ni, protože ani jájsem ji nikdy neviděl, jenom jsem slyšel tu historku),kterou čekala vážná operace, o níž byla přesvědčena, žeji nepřežije, v době, kdy její nejbližší ženská příbuznábyla žena, s kterou ji už po léta poutalo jedno z těchtrpkých nevysvětlitelných (pro mužskou mysl)přátelských nepřátelství, k jakým do- chází mezi ženamitéže krve, a před odchodem z tohoto světa si dělala jenomjednu starost, aby se zbavila určitých hnědých šatů, okterých věděla, že její příbuzná ví, že je nikdy nemělaráda, a které se musejí spálit, ne dát pryč, ale spálit nazadním dvorku pod oknem, odkud, když ji někdo přidržík oknu (a ona přitom vytrpí muka bolestí), uvidí navlastní oči, že je spálili, protože byla přesvědčena, že pojejí smrti ji ta příbuzná, která se toho logicky ujme,nechá pohřbít v těch šatech.“

– „A zemřela?“ řekl Quentin.

– „Ne. Hned jak ty šaty shořely, udělalo se jílépe. Tu operaci přečkala, zotavila se a o několik letpřežila tu příbuznou. Pak jednou odpoledne tišezemřela bez nějakého zvláštního neduhu a pohřbiliji v jejích svatebních šatech.“– „Ach tak,“ řekl Quentin.– „Ano. Ale bylo jedno odpoledne v létě roku 1870,

kdy byl jeden z těch hrobů (tehdy tam byly jenom tři)opravdu skropen slzami. Viděl to tvůj děde- ček; bylo totoho roku, kdy Judith prodala ten krám a tvůj dědečekjí to zařídil a vyjel tam ven, aby ji kvůli tomu navštívil, abyl toho svědkem: té– mezihry, té pestré dramatické podívané na vdovskýobřad. V té době nevě- děl, jak se sem ta míšenka sjednou osminou černošské krve dostala a jak vůbec o nímohla Judith vědět, aby jí napsala, kde Bon zemřel. Alebyla tu a měla s sebou jedenáctiletého chlapce, kterývypadal spíše na osm let. Muse- lo to připomínat jednuzahradní scénu od irského básníka Wildea: pozdní– odpoledne, temné cedry prozářené vodorovnýmislunečními paprsky, dokonce i světlo bylo přesně to pravéa ty hroby, tři kusy mramoru (tvůj dě- deček poskytlJudith zálohou na prodej toho krámu peníze na zakoupenítře-– tího kamene), vypadaly, jako by byly vyčištěné,vyleštěné a postavené diva- delními kulisáky, kteří se spříchodem soumraku vrátí, strhnou je a odnesou, duté,křehké a bez tíhy, zpátky do rekvizitárny, dokud jich zasenebude zapo- třebí; ta podívaná, scéna, výjev vstupovalna jeviště – žena magnóliově bílé- ho obličeje, už trochuoblejší, žena stvořená z temnoty, temnotou a protemnotu, jako by ji byl tak vystrojil malíř Beardsley, vhebce splývavých šatech, určených ne k tomu, abyvyjadřovaly bolestnou ztrátu nebo vdovství, ale abyoblékaly nějakou mezihru ospalé a osudnénenasycenosti, vášnivé a neobměkčitelné tělesnéžádostivosti, kráčela pod krajkovým slunečníkem a za ní

šla obrovská bodrá černoška, nesoucí hedvábný polštářeka vedoucí za ruku malého chlapce, kterého by byl mohlBeardsley nejen vystrojit, ale i nakreslit – hubené křehkédítě s hebkým, slonovinově bílým, ani chlapec- kým, anidívčím obličejem, a který, když matka podala černošceslunečník a vzala si polštářek, poklekla u hrobu,narovnala si sukně a plakala, se vůbec nepustilčernoščiny zástěry, ale stál a tiše pomrkával, on, který senarodil a od narození žil v jakémsi hedvábném vězení,osvětleném neustále stíněnými svícemi, dýchal místovzduchu tu mléčnou a naprosto fyzickou záři, kterákaždý den a každou hodinu sálala z jeho matky, adoposud spatřil dost málo slunce, natožpak volnépřírody, stromů, trávy a půdy; a konečně ta druhá žena,Judith (která protože neutrpěla žádnou bolestnou ztrátu,nemusela truchlit, po- myslel si Quentin, pomyslel si,Ano, musel jsem to poslouchat příliš dlouho), která stálahned na kraji cedrů v kalikových šatech a v čepci protislunci ze stejné látky, což obojí bylo vyrudlé a beztvaré –ten klidný obličej, ruce, které uměly orat nebo štípat dřívía vařit nebo tkát látku, měla složené na prsou, stála vpostoji lhostejné průvodkyně v muzeu, čekala a asi seani nedívala. Pak přišla ta černoška a podala té míšencekřišťálovou lahvičku, aby si z ní přiči-

– chla, a pomohla jí vstát, zvedla hedvábný polštářek apodala míšence sluneč- ník a vrátily se do domu, tenmalý chlapec se ještě stále držel černošky za zástěru,černoška podpírala jednou paží tu ženu a Judith šla zanimi s tím obličejem podobným masce nebo mramoruzpátky k domu a přes vysoké oprýskané sloupoví dodomu, kde Clytie připravovala vejce a kukuřičný chléb,kterými se s Judith živily.

– Zůstala tam týden. Strávila zbytek týdne v jediném zbývajícím pokoji

– v domě, jehož postel měla lněná prostěradla, strávila jejv posteli, v nových krajkových, hedvábných a saténovýchnegližé v zmírněné světle fialové a še-– říkové smuteční barvě – nevětraný a zatemněný pokojbyl za zkroucenými staženými roletami prostoupentěžkou, malátnou vůní jejího těla, jejích dní, hodin, jejíhošatstva, kolínské vody ze šátku na jejích skráních akřišťálové lahvičky, kterou ta černoška bral do rukoustřídavě s vějířem, když seděla u postele mezijednotlivými cestami ke dveřím, aby přijímala tácy,které– Clytie přinášela nahoru po schodech – Clytie, kteráobstarávala to podávání a nošení, jak jí to Judithporučila, a která si musela všimnout, ať už jí to Judithřekla nebo ne, že ta, kterou obsluhuje, je takéčernoška, a přece– obsluhovala tu černošku právě tak, jak občas odcházelaz kuchyně a prohlí- žela pokoje v přízemí, až našla tohomalého podivného osamělého chlapce, jak tiše sedí narovné tvrdé židli v šeré a přízračné knihovně nebo salónuse svými čtyřmi jmény, se svou šestnáctinou černošskékrve a v drahých, vybraných šatech jako nějaký malý lordFauntleroy a hledí v ohromené, fata- listické hrůze na tuposupnou, kávově hnědou ženu, která bosýma nohamapřicházela ke dveřím a dívala se na něho a která munedávala žádné čajové koláčky, ale nejhrubší kukuřičný

chléb, namazaný stejně hrubou melasou (a to potají, neže by proti tomu matka nebo ta dueňa mohly mít námitky,ale protože ta domácnost neměla mezi jednotlivýmijídly co poskytnout k snědku), dávala mu to, strkalamu to s tlumenou zběsilostí a která ho jednouodpoledne našla, jak si na silnici před vraty hraje s asistejně velkým černošským chlapcem, a s klidnou avražednou prudkostí nadávkami zahnala černé dítě zdohledu a poslala chlapce zpátky do domu hlasem, kterýprávě nedostatkem káravého tónu a vzteku působil tímvražedněji a chladněji.

– Ano, Clytie, která po té druhé obřadné cestě ke hrobu s hedvábným

– polštářkem, slunečníkem a s lahvičkou vonné soli stálaapaticky ten poslední den u povozu, když matka s dítětema s dueňou odjížděly do New Orleansu. A tvůj dědeček senikdy nedověděl, zdali to byla Clytie, která to sledovala,nějakým prostředkem udržovala kontakt a čekala, ažpřijde ten den, chvíle, hodina, kdy ten malý chlapec osiří,a tak pro něho sama dojela; nebo zdali to– byla Judith, která obstarala to čekání a sledování a tuzimu, v prosinci roku 1871, pro něho poslala Clytii –Clytii, která jakživa nebyla ze Sutpenovy sto- vky dálenež v Jeffersonu, a přece vykonala sama cestu do NewOrleansu– a vrátila se s tím dítětem, teď dvanáctiletýmchlapcem, který vypadal na deset, v jednom tomfauntleroyovském oblečku, který mu byl malý, ale přes

– něj v novém příliš velkém, hrubém dětském kabátě,který mu koupila Clytie (a nutila ho nosit, ať už proti ziměnebo ne, to se ani tvůj dědeček nikdy ne- dověděl), a sevším ostatním, co měl, svázaným v barevném kapesníku– tohle dítě, které neumělo anglicky, stejně jakoneuměla francouzsky žena, která ho našla, vyslídila vefrancouzském městě a odvezla, dítě s obličejem, kterýnebyl starý, ale ve kterém se nezračil žádný věk, jakoby byl neměl žádné dětství, ne v tom smyslu, jak slečnaRosa Coldfieldová říká, že neměla žádné dětství, ale jakoby nebyl narozený člověk, a místo toho vznikl bezmužského působení i bez ženských porodních bolestí aneosiřel po žádném člověku. Tvůj dědeček říkal, že nikdynebyl zvědav, co se stalo s matkou, do- konce se o to aninezajímal: smrt nebo únos nebo sňatek: nerostla od jednémetamorfózy – smrti nebo cizoložství – ke druhé, táhnoucs sebou všechny ty staré nahromaděné odpadky let, kterénazýváme pamětí, poznatelným já, ale měnila se z fáze dofáze, jako se mění motýl, jakmile vylétne z kukly, ne-přenáší si nic z toho, čím byl, do toho, čím je, a nenechávánic z toho, čím je, za sebou, ale ruší a přechází celý,nedotčený a bez odporu do příštího ztělesnění, jako seruší a odkvétá růže nebo magnólie a přechází z jednohokypivého června do příštího, nezanechávajíc žádné kosti,hmotu, prach z ně- jaké mrtvé prvotní bezduché nádhernékapitulace někde mezi sluncem a ze- mí. Ten chlapec sevytvořil celý a nepodléhaje žádnému mikrobu v tompřecpaném a provoněném bludišti uprostřed zatmění a vhedvábí, jako by byl křehkým a zvráceným duchem asymbolem, nesmrtelným pážetem pravě- ké nesmrtelnéLilith, když vstoupil do skutečného světa starý ne jednuvteři- nu, ale dvacet, a vybrané šatstvo pážete bylo užzpola ukryto pod hrubou a beztvarou bavlněnou látkou,střiženou podle železného střihu a prodáva- nou po

miliónech – v burleskní uniformě a insigniích tragickéburlesky synů Chamových – drobné tiché dítě, které anineumělo mluvit anglicky, když je náhle ať už zkdovíjakého rozvratu, v nějž se rozpadl ten jediný život,jaký znal, vytáhlo stvoření, které kdysi viděl a na kterése naučil dívat s hrůzou a se strachem a kterému přestonemohl uprchnout, když se bezbranně a pa- sívně octl vestavu, který musel být jakousi neuvěřitelnou směsí hrůzya dů- věry, neboť i když s ní nemohl ani mluvit(vykonali, museli vykonat tu týdenní cestu parníkemmezi balíky bavlny na nákladní palubě, jedli a spali sčernochy a on ani nemohl říci své společnici, když mělhlad nebo musel jít na stranu), a tak mohl jenom tušit,hádat, kam ho veze, a nemohl vědět nic určitého, až nato, že všechno, s čím se kdy důvěrně seznámil, mizíkolem něho jako dým. A přece se nebránil, vrátil se tiše aposlušně do toho rozpa- dávajícího se domu, který užjednou viděl a kde bydlela ta zuřivá zadumaná žena,která přijela a odvezla ho, s tou klidnou běloškou, kterádokonce nebyla ani zuřivá, která nebyla vůbec nijaká,jenom klidná, a která se pro něho dokonce ještě aninijak nejmenovala, ale která s ním byla jaksi tak úzcespřízněna, že jí patřil jediný kout na zemi, kde kdy vůbecviděl svou matku plakat. Překročil ten cizí práh, tuneodvolatelnou hranici, a ta přísná, nelíto-

– stná postava ho nezavedla, nezatáhla, ale poháněla azahnala do té pusté a holé domácnosti, kde i samy jehozbývající hedvábné součástky oděvu, jemná košilka,punčochy a střevíce, které ještě stále vydržely, aby mupřipo- mínaly, čím kdysi býval, zmizely, uprchly s paží, stěla a s nohou, jako by byly utkány z přeludů anebo zdýmu. – Ano, spal v nízké postýlce na kolečkách vedleJudithiny postele, vedle postele ženy, která se na něhodívala a zacháze- la s ním s chladnou, nepoddajnou,odtažitou mírností, jež ho zastrašovala ví- ce než neustálézuřivé, nelítostné poručnictví té černošky, která v jakésinezdolné falešné pokoře spala na slamníku na podlaze,to dítě tam leželo mezi nimi v jakési průrvě trpného abeznadějného zoufalství a nespalo, vědomo si toho,vědomo si té ženy na posteli, jejíž každý pohled a počinvůči němu, jejíž každý dotek dovednýma rukama mupřipadal v okamžiku, kdy se dotkla jeho těla, jako byztrácel všechno teplo a byl prostoupen chladným anesmiřitelným odporem, a té ženy na slamníku, na kterouse už začal dívat, jako by se dívalo nějaké ušlechtilédivoké zvíře bez drápů a bez tesáků, schoulené v kleci abeznadějně a zoufale podobné čemusi dravému, nalidského tvora, který je krmí (a tvůj dědeček říkal, ,Nechtemaličkých přijíti ke mně‘: a co tím Kristus chtěl říci? Jestlichtěl říci, že malé děti potřebují, aby se jim nechaloobrátit se na něho, jakou zemi to stvořil; jestli se jimmusí nechat, aby se na něho obrátily, jaké to mánebe?), která mu dávala jíst, strkala mu jídlo, jež, jaksám mohl poznat, bylo to nejvybranější z toho, co měly,jídlo, které, jak si uvědomoval, se pro něho připravovalose záměrnou obětavostí v té podivné směsi divokosti asoucitu, touhy a nenávisti; která ho oblékala a myla ho,strkala ho do vany s vodou příliš horkou nebo příliš stu-denou, přičemž si však netroufal vykřiknout na protest,

drhla ho drsnými hadry a mýdlem a někdy ho drhla spotlačovanou zuřivostí, jako by se po- koušela smýt mu skůže ten hebký, slabý nádech, jako můžeme vidět dítě, jakotírá zeď ještě dávno poté, co ten přídomek, křídounapsaná urážka už byla smazána – ležel tam ve tmě mezinimi a nespal, cítil, že ani ony nespí, cítil, že o němpřemýšlejí, dělají s ním plány a zaplňují hřímavou samotujeho zoufalství něčím hlasitějším než řečí: Nejsi tadynahoře v téhle posteli se mnou, kde bys měl bez své vinya vůle být, a nejsi tady dole se mnou na tom slamníku napodlaze, kde bez své viny a vůle musíš být a budeš, a tone z naší viny a vůle, když neuděláme, co udělatnemůžeme.

– A tvůj dědeček ani přesně nevěděl, která z nichmu to řekla, že je, musí být černoch. On sám nemohlještě ani uslyšet ani pochopit výraz ,negr‘, když v jazyce,který znal, pro to ani neměl slovo, on, který se narodil avy-– růstal ve vypolštářované hedvábné vzduchoprázdné cele,která by byla mohla viset na kabelů tisíc sáhů pod mořem,kde zbarvení pleti nemělo větší morál- ní význam než tyhedvábné stěny, parfém a růžová stínidla svíček a kde isa- my abstraktní pojmy, kterých si mohl povšimnout –jednoženství, věrnost, slušnost, dobrota a náklonnost –byly tak naprosto zakořeněné v dílnách těla jako zažívacíprocesy. Tvůj dědeček nevěděl, zdali ho nakonec poslalyz té

– nízké postýlky na kolečkách spát jinam, nebo zdali jiopustil na vlastní přání a z vlastní vůle; zdali, když přišelčas, kdy jeho samota a žal znecitlivěly, sám se vzdálil zJudithiny ložnice, nebo ho poslala pryč, aby spal v hale(kam Clytie rovněž přestěhovala svůj slamník), ačkoli nena slamníku jako ona, ale na lůžku, ještě stále vyvýšeném,a snad ani ne z Judithina příkazu, ale z divo- ké,nesmiřitelné falešné pokory té černošky. A pakpřestěhovali lůžko do podkrovní komůrky a za závěsempořízeným z kusu starého koberce přibité- ho v rohuviselo těch pár kusů šatstva, cáry hedvábí ze sukna, vekterých přijel, a hrubé pracovní kalhoty a věci z látkyutkané z domácí příze, které pro něho ty dvě ženykoupily a vyrobily a které přijímal bez díků, bez po-známky, když stejným způsobem přijal i svou podkrovníkomůrku a nežádal a neprováděl v jejím sparťanskémzařízení žádné změny, pokud věděly, až teprve v druhémroce, když mu bylo čtrnáct let a jedna z nich, Clytienebo Judith, mu našla pod slamníkem ukryt střeprozbitého zrcadla: a kdo ví, kolik hodin užaslého žalu bezpláče snad strávil před tím střepem, když si v těchjemných a příliš malých cárech, ve kterých se snad nasebe ani nemohl upa- matovat, s tichou a nevěřícínechápavostí prohlížel sám sebe. A Clytie spala dole vhale, zahrazovala úpatí schodů k podkrovní světničce abránila mu v úniku nebo v odchodu tak neúprosně jakonějaká španělská dueňa, učila ho štípat dříví a pracovat nazahradě, a když pak zesílil, také orat. Spíše se jenomzotavil, neboť mu vždycky zůstala křehká kostra a téměřútlá postava – ať se ten chlapec křehké kostry a ženskýchrukou potýkal s kdovíjakým anonym- ním ztělesněnímnepoddajného mezka, ať kdovíjaký tragický a neplodnýmezčí neotesanec byl jeho určeným druhem adoplňkem v kletbě svého prvního otce, postupně se mu

dostával na kloub a ti dva, spjati tím divokým ocelovým adřevěným mužským symbolem, rvali z natažené kypréženské půdy kukuřici, aby je oba živila. Přitom ho s touzadumanou zběsilou, neum- dlévající žárlivou péčí hlídalaClytie, nikdy ho nepouštěla z očí a vybíhala, kdykoli seněkdo bílý nebo černý zastavil na silnici, jako by čekal, ažchlapec dokončí brázdu a zastaví se v práci na dostdlouho, aby ho mohl oslovit, a vyzývala chlapce k dalšípráci jediným tichým slovem nebo dokonce pohybemstokrát divočejším, než bylo klidné nabručené hubování,kterým poháněla kolemjdoucí k další cestě. A tak se tvůjdědeček domníval, že za to není zodpovědná ani jedna znich, jestliže se chlapec stýká s černochy. Ne Clytie,která ho střežila, jako by byl nějaká španělský panic, akterá dokonce ještě dříve, než mohla vůbec tušit, že semchlapec vůbec kdy přijede a bude tady žít, přerušila jehoprvní styk s negrem a poslala ho zpátky do domu; neJudith, která by byla mohla kdykoli odmítnout nechat hospát v té postýlce pro bílé dítě ve svém pokoji, která ikdyby se nebyla mohla smířit s tím, aby spal na podlaze,mohla donutit Clytii, aby s ním spala v jiné posteli, akterá by byla z něho udělala mnicha, celibátníka, i kdyžsnad ještě ne eunucha, a která by mu snad nebyladovolila nechat se považovat za cizince, ale která by hobyla rozhodně nenutila stýkat se s černochy. Tvůjdědeček to nevěděl,

– i když věděl více, než vědělo město, kraj, totiž že tamvenku žije neznámý chlapec, který se z toho domuzřejmě poprvé vynořil, když mu bylo asi dvanáct let, ajehož přítomnost nebyla dokonce ani pro město a okresnevy- světlitelná, neboť se teď domnívali, že už vědí,proč Henry zastřelil Bona. Jenom se divili, kde a jak sepodařilo Clytii a Judith po celý ten čas ho skrý- vat, a teďse domnívali, že Bona pohřbila jeho vlastní vdova, ikdyž to nemohla prokázat žádnou listinou, a jenom tvůjdědeček ve svých nevěřících (a pohoršených) dohadech(ačkoli v té době měl v bezpečnostní schránce těch stodolarů a Judithinou rukou napsané příkazy ohledně tohočtvrtého náhrobku, ještě si nespojil toho chlapce sdítětem, které spatřil přede dvěma lety, když tam přijelata míšenka s osminou černošské krve a plakala u hrobu)nemohl uvěřit, že by to mohlo být dítě Clytie, které jehootec zplodil z těla své vlastní dcery. Chlapce vídalivždycky poblíž domu a vždy byla nablízku Clytie, pak hovídali jako jinocha, který se učil orat, a i tehdy bylaClytie někde nablízku a brzo bylo všeobecně známé, sjakou zavilou a neumdlévají- cí ostražitostí objeví apřeruší každý pokus s ním promluvit, a jenom tvůj dě-deček si nakonec spojil toho chlapce, jinocha s dítětem,které tam před třemi nebo čtyřmi lety přijelo navštívithrob.

– Právě do kanceláře tvého dědečka přišla Judith to odpoledne po pěti

– letech a dědeček si nemohl vzpomenout, kdy předtím jispatřil v Jeffersonu – teď čtyřicetiletou ženu ve stejnémbeztvarém kaliku a vyrudlém čepci proti– slunci, která se ani nechtěla posadit, z které i přesneproniknutelnou masku, jíž používala jako obličeje,vyzařovala strašlivá naléhavost a která trvala na tom,aby za jejího vykládání zašli k okresní budově a kpřeplněnému sálu, kde zasedal pořádkový soud, a vešli

dovnitř a tam ho tvůj dědeček spatřil, toho chlapce(jenže teď to byl už muž), byl připoután řetízky kpolicistovi, druhou paži měl v pásce a hlavu ovázanou,neboť ho nejdříve zavedli k léka- ři, a tvůj dědeček sepostupně dovídal, co se přihodilo, nebo aspoň tolik, co semohl dovědět, protože ani soud nemohl dostat přílišmnoho ze svědků, z těch, kteří utekli a poslali pro šerifa,a z těch (až na jednoho, kterého příliš poranil, než abymohl být přítomen), s nimiž se popral. Došlo k tomu načernošské tancovačce, která se konala v chatrči vzdálenéjen několik mil od Sutpenovy stovky, a on tam přišel,zúčastnil se tancovačky a tvůj dědeček se nikdynedověděl, jak často si takhle počínal už předtím a zdalitam šel proto, aby se zúčastnil tance, nebo kvůli hře vkostky, která se rozvíjela v kuchyni, a tam v kuchynizačala ta výtržnost, kterou podle svědků vyvolal on a nečernoši, a to bezdůvodně, bez obvinění z falešné hry avůbec bez ničeho. A on to nepopíral, nic neříkal, odmítalvůbec mluvit, seděl před soudem za- rytě, bledý a mlčky:a tak se v tomto bodě všechna pravda, důkazy scvrkly nadivokou změť černošských zad a hlav a černých paží arukou, svírajících kusy palivového dřeva, kuchyňskénářadí a břitvy, středem toho byl ten běloch a použilnože, který odněkud vytáhl, neobratně a zřejmě s maloudovedností a zkušeností, a přece se smrtící opravdovostía se silou, která byla v rozporu

– s jeho drobnou postavou, se silou složenou z pouhézoufalé vůle a nedbání výprasku, těch úderů a sečnýchran, které dostával na oplátku a které jako by ani necítil.Nemělo to žádnou příčinu, žádný důvod; nikdo ani přesněnevě- děl, k čemu došlo, k jakým nadávkám a výkřikům,které by snad ukázaly, co ho k tomu ponouklo, a jenomtvůj dědeček neobratně a tápavě postihoval ten zuřivýprotest, obvinění nebeského řádu, rukavici mrštěnou doobličeje toho, co je, v zuřivém a nezkrotném zoufalství,jaké by byl mohl projevit sám ten démon, jako by to byloto dítě a pak jinoch získal od stěn, mezi kterými předtímten démon žil, a ze vzduchu, kterým kdysi chodil a kterýdýchal až do chvíle, kdy jeho vlastní osud, který pokoušel,zasáhl zase na oplátku jeho; to jenom tvůj dědečekvyciťoval ten protest, protože soudce a ti ostatní honepoznali, nepoznali toho útlého muže s obvázanouhlavou a paří, jeho zary- tý, apatický (a teď bezkrevný)olivový obličej, muže, který odmítl odpovídat na jakékoliotázky, učinit jakoukoli výpověď: a tak když vešel tvůjdědeček, soudce (byl to Jim Hamblett) už pronášel svůjobžalovací projev, využíval příležitosti a posluchačstva,aby si zařečnil, a oči se mu už leskly dočasnou ztrátouzraku lidí, kteří se rádi poslouchají na veřejnosti: ,V tétodobě, kdy se naše vlast s námahou snaží pozvednout zpodželezné paty tyranského utlači- tele, kdy samabudoucnost Jihu jako místa k snesitelnému životu našichžen a dětí závisí na práci našich vlastních rukou, kdynástroje, kterých musíme používat a na které musímespoléhat, jsou hrdost, poctivost a trpělivost čer- ných lidía hrdost, poctivost a trpělivost bílých lidí; jak to, že vy,pravím,– běloch, bílý –‘ a tvůj dědeček se pokoušel se k němudostat, umlčet ho, pokoušel se prodrat zástupem a řekl,,Jime. Jime. Jime! ‘ a bylo už příliš pozdě, a tu jako bybyl nakonec probudil Hambletta jeho vlastní hlas nebo

– jako by mu byl někdo luskl pod nosem prsty a probudilho, podíval se na zatčeného, ale řekl ještě jednou ,bílý‘, ikdyž mu už hlas skomíral, jako by byl jeho hlas, aby sezastavil, dostal elektrickou ránu z krátkého spojení, avšechny obličeje se obrátily k zatčenému, kdyžHamblett vykřikl, ,Co jste zač? Kdo jste a odkud jste? ‘

– Tvůj dědeček ho z toho dostal, ututlal tu žalobu azaplatil pokutu, při- vedl ho do své kanceláře a promluvils ním, zatímco Judith čekala v předpo- koji. ,Vy jste synCharlese Bona,‘ řekl. ,Já nevím,‘ odpověděl mladý muž– příkře a zarputile. ,Nevzpomínáte si?‘ řekl tvůjdědeček. Mladý muž mu neodpověděl. Tu mu tvůjdědeček řekl, že musí odejít, zmizet, a dal mu na topeníze: ,Ať jste cokoli, jakmile budete mezi cizími lidmi,mezi lidmi, kteří vás neznají, můžete si být, čím chcete. Játo zařídím; promluvím s – s – Jak jí ří- káte?‘ A teď zašelpříliš daleko, ale bylo už příliš pozdě přestat; seděl adíval– se na ten nehybný obličej, který byl stejně bez výrazujako Judithin a nevyja- dřoval žádnou naději ani bolest:byl jenom zarputilý a nevyzpytatelný a mla- dý muž sedíval na své mozolnaté ženské ruce s polámanýminehty, ve– kterých držel ty peníze, když si tvůj dědeček pomyslel,že nemůže říci ,slečna Judith‘, neboť tím by víc než čímjiným zdůraznil jeho rasu. Pak si pomyslel,

– Ani nevím, zdali se chce někde ukrýt nebo ne. A tak řeklslečna Sutpenová. ,Řeknu to slečně Sutpenové, ovšem nekam jdete, protože to sám nebudu vědět. Ale jenom žejste odešel a že jsem věděl, že odcházíte, a že s vámi budevšechno v pořádku.‘

– A tak ten mladý muž odešel a tvůj dědeček zajel tam ven, aby to

– oznámil Judith, a ke dveřím vyšla Clytie, dívala se muzpříma a pevně do obličeje a nic neříkala, šla zavolatJudith a tvůj dědeček čekal v tom šerém, povlakyzahaleném salónu a věděl, že by to nemusel říkat žádné znich. Ne- musel. Zanedlouho přišla Judith, zastavila se apohlédla na něho a řekla, ,Asi– mi to neřeknete.‘ – ,Ne, neřeknu, nemohu,‘ řekl tvůjdědeček. ,Ale má pení- ze; bude –‘ a odmlčel se, mezinimi neviditelně stál ten opuštěný chlapec, který sempřijel před osmi lety v hrubém dětském kabátě přes to, cozbývalo z jeho hedvábí a sukna, a který dorostl v jinocha vuniformě – v rozedraném klobouku a v pracovníchkalhotách – svého dávného prokletí, který dorostl– v mladého muže s možnostmi mladého muže, a přece bylve své jakoby per- gamenové, hrubě bavlněné řeholnickékošili ještě stále to osamělé dítě, a tvůj dědeček pronášelta chabá, marná slova, hledané a prázdné podvody, které– nazýváme útěchou, a myslel si, Bylo by lépe, kdyby bylmrtev, bylo by lépe, kdyby nebyl nikdy žil: pak sipomyslel, jaké marné a prázdné opakování by to pro nibylo, kdyby to měl říkat, když si to už nepochybně řekla,pomyslela a změnila jenom osobu a číslo. Vrátil se doměsta. A teď, příště, pro něho nikdo ne- poslal; dovědělse to, jako se to dovědělo celé město: z venkovskýchpovída- ček, jejichž pramenem jsou černoši, a on, CharlesEtienne Saint-Valery Bon se už vrátil (ne zpátky domů;vrátil se), než se tvůj dědeček dověděl, jak přijel zpátky,objevil se s ženou černou jako uhel a podobnou opici as pravým oddacím listem, dopravila ho zpátky ta žena,neboť ho nedávno tak ošklivě ztloukli a zřídili, že se ani

neudržel na tom mezku bez sedla a stiženém náko- lenicí,na kterém jel, zatímco jeho žena šla vedle něho apodpírala ho, aby nespadl; přijel k domu a zřejmě hodilten oddací list Judith do obličeje v ja- kémsi podobnémnezdolném zoufalství, v jakém zaútočil na ty černochy přihře v kostky. A nikdo se nikdy nedověděl, jakýneuvěřitelný příběh se skrývá za tou roční nepřítomností,o které se nikdy nezmiňoval a o které ta žena, jež i poroce a po narození jejich syna ještě stále žila v tomvyděšeném automatickém stavu, v jakém přišla,nevyprávěla a snad ani nemohla vyprávět, ale jako by topostupně vypocovala v procesu hrůzné a nevěřícíexkrece jako pot strachu nebo úzkosti: jak ji našel,vytáhl ji z kdovíjakého dvojrozměrného zapadákova (jehojméno, ať už to bylo město nebo vesnice, buď nikdyneznala, nebo jí její otřesný odchod vypudil to jménonavždy z mysli a z paměti), ze kterého byla při svéinteligenci schopna vynutit si po- travu a přístřeší, aoženil se s ní, nepochybně jí dokonce vedl ruku, když s ná-mahou dělala do matriky křížek, než vůbec znala jehojméno nebo věděla, že není běloch (a o tomhle nikdonevěděl ani teď, zdali to s určitostí věděla, do- konce ikdyž už se jim v jedné z rozpadlých otrockých chatrčí,kterou přesta-

– věl poté, co si od Judith pronajal kus půdy, narodil syn);jak následovalo něco jako rok složený z řady obdobínaprosté nehybnosti jako přetržený film v kině, kteráten muž bílé pleti, jenž se s ní oženil, trávil leže na zádecha zo- tavuje se z posledního výprasku, který dostal, a kdybydleli v špinavých, páchnoucích světnicích v místech –městech a velkoměstech – která rovněž pro ni nemělažádná jména, a ta období byla přerušována jinýmiobdobími, přestávkami zuřivého a nepochopitelného azřejmě nesmyslného pohybu, počínání – malströmuobličejů a těl, mezi nimiž se ten muž vrhal, táhna ji zasebou, k něčemu nebo od něčeho, co neznala, hnánnějakou zuřivostí, která mu nedávala pokoje, přičemž topokaždé končilo a dopadalo jako předtím, a tak to tvořilotéměř jakýsi obřad. Ten muž zřejmě vyhledával situace,aby ji chlubně ukázal lidem a mrštil opičí tělo své družky,černé jako dřevěné uhlí, do tváří všech a každého, kdopřikročí k odvetě: černošští dokařští dělníci, prostílodníci na parnících nebo ve velkoměstských putykách,kteří ho pova- žovali za bělocha a věřili tomu tím více,když to popíral; běloši, kteří, když ří- kal, že je černoch,se domnívali, že lže, aby si zachránil zdravou kůži, neboco horšího: z pouhého opilství pohlavní zvrácenosti; vobou případech byl výsledek stejný: ten muž s tělem aúdy tak křehkými a jemnými téměř jako u dívky dal prvníránu, obyčejně neozbrojen a nedbaje toho, kolik jich protiněmu stojí, a to vždycky se stejnou zuřivostí anesmiřitelností a s fyzickou odolností vůči bolesti avýprasku, přičemž nenadával ani nesténal, ale smál se.

– A tak ukázal Judith ten oddací list a zavedl svouženu, už v pokročilém těhotenství, do rozpadlé chatrče,kterou si vybral k opravě, a usadil ji tam, snad ji tamjenom pohybem zahnal jako do boudy, a vrátil se dodomu.– A nikdo se nedověděl, co se ten večer odehráli mezi ním

a Judith v některém tom pokoji bez koberce, zařízenémnějakými těmi křesly a podobnými věcmi, které nemuselirozštípat a spálit, aby si uvařili jídlo nebo aby se zahřá- linebo snad aby si v nemoci občas ohřáli vodu – mezitou ženou, která ovdověla dříve, než se stala nevěstou, asynem muže, kterého ztratila, a dě- dičné černošskékonkubíny, který si tak nehnusil svou černou krev, jakozapřel svou bílou, a to s podivným a urážlivýmpřeháněním, v němž se skrý- valo jeho neodvolatelnérozhodnutí, téměř přesně tak, jak by to byl udělal tendémon.

– (Protože tu existovala láska, řekl pan Compson. Byltu ten dopis, který přine- sla a dala do opatrování tvébabičce. Quentin jako by ten dopis viděl tak jasně, jakoviděl ten otevřený dopis na své rozevřené učebnici nastole před sebou,– jak se bělal v temné ruce jeho otce na pozadí plátěnénohavice v zářijovém soumraku, kterým táhl pachdoutníku, vůně wistarie a světlušky, a pomyslel si, Ano.Slyšel jsem příliš mnoho, příliš mnoho se mi vyprávělo;musel jsem poslouchat příliš mnoho věcí, příliš dlouho,pomyslel si, Ano, Shreve mluví téměř přesně tak jakotatínek; ten dopis. A kdo ví, o jaké morální nápravě snaduvažovala ten večer v soukromí toho domu, toho pokoje,o jakém překonání železných starých tradic, neboťviděla, jak

– téměř všechno ostatní, co se naučila nazývat pevným,mizí jako stébla slámy ve vichřici – seděla tam u lampyna rovné židli, vzpřímená, ve stejném kaliku, až na to,že nyní neměla čepec proti slunci, hlavu teď mělaprostovlasou, vlasy kdysi černé jako uhel byly už šedivěprokvetlé, a on stál proti ní. Nebyl by se posadil; snad byho ani nebyla požádala, aby se posadil, a ten chladnýklidný hlas nebyl asi hlasitější než zvuk plamene lampy:– ,Mýlila jsem se. Přiznávám to. Domnívala jsem se, žeexistují věci, které ještě stále něco znamenají jenomproto, že kdysi něco znamenaly. Ale mýlila jsem se. Nicnení důležité, jenom dech, dýchání, vědět a být naživu. Ato dítě, ten oddací list, ten papír. Co s tím? Ten papírexistuje mezi tebou a někým, kdo je neodvolatelněčernoška; ten papír je možné– odložit a nikdo se už neodváží na něj upozornit, stejnějako se neodváží upozornit na nějakou jinou darebnostmladého muže v jeho divokém mládí. A pokud jde o todítě, nu dobrá. Cožpak můj otec také jedno takovénezplodil, a byl proto o něco horší? Jestli chceš, tak sebudeme dokonce starat o tu ženu a o to dítě; mohouzůstat tady a Clytie bude…‘ a dívá se na něho, zírá naněho, a přece se nehýbá, strnulá, vzpřímená, ruce mánehybně– složené v klíně, sotva dýchá, jako by on byl nějakýplachý pták nebo živočich, který by se mohl při roztaženía stažení jejích nosních dírek nebo při pohybu prsou dátna útěk:– ,Ne: já. Já sama. Já ho vychovám, postarám se, aby…Nepotřebuje mít žádné jméno;– nebudeš ho ani muset už víckrát spatřit, ani si dělatstarosti. Požádáme generála Compso- na, aby prodal kusnaší půdy; udělá to a ty můžeš odejít. Na Sever, dovelkých měst, kde to nebude vadit, i když – Ale oni toneudělají. Oni si netroufnou. Řeknu jim, že jsi Henryhosyn, a kdo by si mohl troufnout nebo si trouf popírat –‘ aon tam stojí, dívá se na ni nebo se na ni nedívá, to onanemůže poznat, neboť on má skloněný obličej –nehybný, bezvýrazný hubený obličej, ona se na něhodívá, netroufá si pohnout se, šeptá, dost jasně a dostsilným hlasem, a přece se to sotva k němu donese:,Charlesi‘: a on řekne:

– ,Ne, slešno Sutpenová‘: a ona zase znovu, ještě stálebez pohnutí, nehýbajíc ani jediným– svalem, jako by stála u houští, kam lichotkami nalákalaživočicha, o kterém ví, že se na ni dívá, ačkoli ho nevidí,sice se právě nekrčí, nepociťuje hrůzu ani dokoncenepokoj, ale stojí tam v té poklidné, jasnénenapravitelnosti svobodného tvora, který nezanecháani otisk na zemi, jež ho zlehka nese, a ona si netroufnenatáhnout ruku, kterou by se ho mohla skutečnědotknout, ale místo toho k němu jenom mluví hlasemměkkým a skomí- rajícím, naplněným tím kouzlem,nebeským příslibem, který je ženskou zbraní: ,Říkej mitetičko Judith, Charlesi.‘) Ano, kdo může vědět, zdali něcořekl nebo nic, obrátil se, vyšel ven, ona tam ještě stáleseděla, nehnutě, bez pohybu, dívala se na něho, ještěstále ho viděla, pronikala stěnami i temnotou, aby sedívala, jak se vrací zaplevelenou cestou mezi opuštěnými,rozpadlými chatrčemi k chatrči, kde čeká jeho žena, šlapetu trnitou a kamenitou stezku ke Getsemanské za- hradě,kterou si sám pro sebe určil a vytvořil, kde se sámukřižoval, na chvíli sestoupil s kříže a teď se k němu vrací.

– Tvůj dědeček to nevěděl. Ten věděl jenom to, covědělo město, okres: že ten neznámý malý chlapec,kterého kdysi Clytie hlídala a naučila farmařit, který jakodospělý muž seděl ten den u pořádkového soudu sovázanou hla-– vou, s jednou paží v pásce a za druhou připoután, kterýzmizel a pak se vrátil s legitimní manželkou, podobnouněčemu v zoologické zahradě, se teď stal

– deputátníkem na části Sutpenovy plantáže, obdělával jivelmi zdatně, přičemž samotářsky a řádně hospodařil sesvými tělesnými silami, s tělem a údy, které ještě stálevypadaly příliš křehké na úkol, jejž si dal, žil jakopoustevník v cha- trči, kterou přestavěl a kde se muzanedlouho narodil syn, nestýkal se ani s bílými, ani sčernými (Clytie ho už nehlídala; nemusela) a v Jeffersonuho během příštích čtyř let spatřili jenom třikrát, a to seobjevoval, jak vykládali černoši, kteří jako by se báli aťuž jeho, nebo Clytie, nebo Judith, buď jako slepý, nebodůkladně opilý ve čtvrti černošských obchodů naNádražní ulici, a tvůj dědeček tam přicházel a odváděl ho(nebo když byl příliš opilý a počí- nal si násilnicky,městští policisté) a staral se o něho, až pak jeho žena,ten černý gotický okapový chrlič, zapřáhla zase do povozupotah a přijela, přičemž na ní nebylo nic živého než oči aruce, a naložila ho a odvezla domů. A tak ho zpočátku vměstě ani nepohřešovali; to okresní lékař řekl tvému dě-dečkovi, že dostal žlutou zimnici a že Judith ho nechalapřestěhovat do toho velkého domu, ošetřovala ho a teď iJudith dostala tu nemoc, a tvůj dědeček mu řekl, abyvyrozuměl slečnu Coldfieldovou, a jednoho dne tam tvůjděde- ček zajel. Neseskočil s koně; seděl na koni a volal,až pak Clytie k němu vy- hlédla z jednoho z horních okena řekla mu, že ,nic nepotřebujou‘. Do týdne se tvůjdědeček dověděl, že Clytie měla pravdu nebo aspoň teďmá pravdu, ačkoli první zemřela Judith.“

– „Ach tak,“ řekl Quentin. – Ano, pomyslel si. Příliš mnoho, příliš dlouho,

– a vzpomněl si, jak hleděl na ten pátý hrob, a pomyslelsi, že ať kdokoli pohřbil Judith, musel mít strach, žeJudith nakazí ostatní mrtvé, neboť její hrob byl naprotější straně plotu, tak daleko od ostatních čtyř, jak plotdovo- loval, pomyslel si, Tatínek by tentokrát nemuselříkat ,přemýšlej‘, protože on věděl, kdo objednal a koupilten náhrobní kámen, ještě než četl nápis na něm, pře-

mýšlel o tom, představoval si, jak se musela Judithzburcovat (snad z deliria), aby napsala pro Clytiitiskacími písmeny pečlivé pokyny, než poznala, žezemře; a jak Clytie musela žít v těch příštích dvanáctiletech, když vychováva- la dítě, které se narodila v staréotrocké chatrči, a šetřila a škudlila, aby mohla zaplatitvšechny splátky za ten kámen, na který předčtyřiadvaceti lety Judith zaplatila jeho dědečkovi těch stodolarů, a když se to jeho dědeček pokoušel odmítnout,Clytie postavila na psací stůl rezivou plechovku plnoupěticentů a deseticentů a roztřepených bankovek abeze slova odešla z kanceláře. I s tohoto kamene muselsmést lpící cedrové jehličí, aby si jej mohl přečíst,pozoroval, jak se mu také tato písmena vynořují podrukou, a tiše se divil, jak tam to jehličí mohlo ulpět anerozpadlo se v popel v okamžiku, kdy se dotklo té příkréa neúprosné hrozby: Judith Sutpenová-Coldfeldová.Dcera Elleny Cold- feldové. Narozena 3. října 1841. Po42 let, 4 měsíce a 9 dní trpěla urážkami a lopota- mitohoto světa a 12. února 1884 se konečně odebrala kodpočinku. Zastav se, smrtelníku; pamatuj, že všechno jemarnost a pošetilost, a měj se na pozoru a Quentin sipomyslel, Ano. Nemusel jsem se ptát, kdo to vymyslel,dal to dohromady, a pomyslel si, Ano, příliš mnoho, přílišdlouho. Nemusel jsem pak už poslouchat, ale musel jsemto

– slyšet, a teď to musím slyšet zase celé znovu, protožeon mluví stejně jako tatínek: Ženy mají krásný život –ženy ano. Už samotným dechem čerpají jídlo a nápoj znějaké krásné zředěné neskutečnosti, kde se stíny atvary faktů – narození a bolestné ztráty úmrtím, utrpení,zmatku a zoufalství – pohybují s nehmotnou důstojnostíživých obrazů na za- hradní slavnosti a s dokonalýmipohyby, bezvýznamné a neschopné ublížit. Tenhlenáhrobní kámen objednala slečna Rosa. Přikázala soudciBenbowovi, aby jej koupil. Byl vykonavatel pozůstalostipo jejím otci, neustanovený žádnou poslední vůlí, neboťpan Coldfield nezanechal ani poslední vůli, anipozůstalost, až na ten dům a vydrancované holé zdikrámu. A tak se ustanovil, vybral se sám, asi nanějakém konkláve sousedů a občanů, kteří se sešli, abyprodebatovali její záležitosti a poradili se, co s ní majíudělat, když si uvědomili, že nic pod sluncem, rozhodněžádný muž ani sbor mužů, by ji nikdy nepřesvědčilo, abyse vrátila ke své neteři a švagrovi – občané a sousedé,kteří jí v noci nechávali na schůdku u dveří košík sjídlem, přičemž příslušné nádobí (talíř, který obsa- hovaljídlo, a ubrousek, který je přikrýval) nikdy neumyla, alevracela špinavé do prázdného košíku a pokládala košíkzase na stejný schod, kde jej našla, jako by chtěladokonale prosadit iluzi, že ten košík nikdy neexistovalnebo že se ho aspoň nikdy nedot- kla a nevyprázdnila jej,nevyšla ven a nezvedla košík s tím výrazem, ve kterémnebyla vůbec kradmost a dokonce ani vzdor, nepochybněochutnala jídlo, zkritizovala jeho kvali- tu nebo úpravu,rozžvýkala je, spolykala a cítila, jak je zažívá, a přece ještěstále lpěla na tom klamu, na klidném nenapravitelném,důrazném přesvědčení, že to, o čem jí říkají všechnynezvratné důkazy, že to tak je, neexistuje, jak to dovedouženy – stejný sebeklam, jako když odmítá přiznat, že polikvidaci obchodu jí něco zbylo a že nezůstala naprostoužebračkou, a nechtěla přijmout od soudce Benbowahotové peníze z prodeje krámu, a přece přijímala jejichhodnotu (a po několika letech nadhodnotu) na tucetrůzných způsobů: pří- ležitostně používala černošskýchchlapců, kteří právě šli kolem jejího domu, zastavovala jea poroučela jim, aby jí uhrabali dvorek, a ti nepochybně

věděli tak dobře, jak to vědělo město, že od ní neuslyšíani zmínku o zaplacení a že ji dokonce už ani znovuneuvidí, ačkoli poznali, že je pozoruje za záclonou okna,ale že jim zaplatí soudce Benbow. Chodila do obchodůa objednávala si předměty z poliček a z vitrín, právětak jako objednala od soudce Benbowa ten náhrobníkámen za dvě stě dolarů, a odcházela s nimi z obchodu –a se stejnou úchylnou zchytralostí, jako když nemylanádobí a neprala ubrousky z těch košíků, odmítaladebatovat s Benbowem o svých záležitostech, neboť mu-sela vědět, že obnosy, které od něho dostala, jistě už předlety překročily výtěžek likvidace obchodu (Benbow mělve své kanceláři složku, tlustou složku, na které bylonapsáno nesmazatelným inkoustem Pozůstalost poGoodhue Coldfieldovi. Důvěrné. Když soudce zemřel, jehosyn otevřel složku. Byly tam zařazeny dostihovéprospekty a použité sázkové tikety na koně, jejichž kostiuž ležely bůhvíkde, tikety, na které před čtyřiceti lety namemphiské dostihové dráze vyhrál a prohrál dostihy, ahlavní kniha, pečlivé tabulky vypsané soudcovou vlastnírukou, a v každé položce bylo zaznamenáno datum,jméno koně a sázka na něj, a zdali vyhrál nebo prohrál; adalší tabulka ukazovala, že po čty- řicet let zanášelkaždou výhru i obnos ve výši každé prohry na tentajemný účet), ať už likvidace obchodu vynesla cokoli.

– Ale ty jsi neposlouchal, protože jsi to všechno užvěděl, poznal jsi to, vstřebal jsi to už do sebe bezprostřednictví řeči nějak z toho, že jsi se vedle toho a stím narodil a žil, jako to poznají a poznávají děti; a tak to,co tvůj tatínek říkal, ti ani tak mnoho neřeklo, když toslovo za slovem rozeznělo ozvučené struny paměti. Byl jsitam už dříve, nejednou jsi spatřil tyhle hroby zatoulavých chlapeckých výprav, jejichž cílem bylo něcovíce než jenom lov zvěře, stejně jako jsi viděl i ten starýdům, seznámil ses s ním, jak vypadá, ještě dříve, než jsijej spatřil, než jsi byl už dost velký, aby ses tam jednouvypravil se čtyřmi nebo pěti jinými stejně velkými astarými chlapci, a vyzývali jste jeden druhého, abypřivolal toho ducha, neboť v tom domě muselo strašit,ačkoli ten dům stál dvacet šest let pustý a neškodný anikdo nepotkal ani nehlásil žádný přízrak, až se tampokusil zasta- vit povoz plný cizích lidí, stěhujících se zArkansasu, a chtěli v tom domě přenocovat, a něco sepřihodilo, dokonce ještě než mohli začít vykládat věci zpovozu. Co to bylo, neřekli nebo nemohli nebo nechtělipovědět, ale zahnalo je to zase zpátky do povozu amezkové vyjížděli zpátky cestou od domu tryskem,všechno to se odehrálo asi v deseti minutách a zastavilise až v Jeffersonu. Ty jsi viděl tu trouchnivějící kostrudomu s hrou- tícím se sloupovím a s oprýskanýmistěnami, s bortícími se roletami a okny zabedněnýmiprkny, zasazenou doprostřed panství, které připadlo státua které někdo koupil a prodal a zase někdo koupil aprodal a znovu a znovu. Ne, ty jsi neposlouchal; nemuseljsi: pak se zavrtěli, zvedli ti psi; zvedl jsi oči a opravdu,právě jak to říkal tvůj tatínek, že to bude, Luster zastavilv dešti asi padesát yardů od těch cedrů mezka a ty dvakoně, seděl tam s koleny přitaženými pod hrubýmkonopným pytlem a byl obklopen mračnem páry zpařících se zvířat, jako by se díval na tebe a na tvéhotatínka z nějakého žalostného bezbolestného očistce.,Pojď sem z toho deště, Lustere,‘ řekl tvůj tatínek.,Nedovolím tomu starému plukovníkovi, aby ti něcoudělal.‘ – ,Tak pojďte vy a pojeďme domů,‘ řekl Luster.,Z toho lovu nebude dneska už nic.‘ – ,Promokneme,‘řekl tvůj tatínek. ,Já ti něco povím: zajedeme k tomu

starému domu. Tam budeme v pořádku a v suchu.‘ AleLuster se ani nehnul, seděl tam v dešti a vymýšlel sidůvody, aby nešli do toho domu – že střecha teče nebože se tam všichni tři bez ohně nastydnete nebo žebudete všichni tka promoklí, než se tam dostanete, že bybyl nejlépe jet rovnou domů: a tvůj tatínek se Luste- rovismál, ale ty ses tolik nesmál, protože i když nejsi černýjako Luster, nebyl jsi o nic starší, a ty i Luster jste tamoba byli ten den, když vás pět, pět stejně starých chlapců,za- čalo vyzývat jeden druhého, aby vešel do domu, ještědávno předtím, než jste k němu došli, a přišli jste zezadudo staré uličky mezi ubikacemi pro otroky – byla tamdžungle škumpy, černodrvu, šípkových růži a zimolezu amezi podrostem ležely rozpadávající se hromady toho, cokdysi bývalo stěnami srubů, kamennými komíny ašindelovými střecha- mi, až na jednu chatrč, až na tujednu; blížili jste se k ní; zpočátku jsi vůbec neviděl tustařenu, protože ses díval na toho chlapce, na JimaBonda, statného chlapce ochablých úst a koženě hnědépleti, který byl o několik let starší a větší než ty, vzáplatované a vyrudlé, a přece docela čisté košili a vpracovních kalhotách, které mu byly malé, a pracoval nakousku zahrádky u chatrče: a tak jsi ani nevěděl, že je tuona, až jste všichni společně vy- razili a rozběhli se apoznali jste, že se na vás dívá ze židle nakloněné dozaduke stěně chatrče – drobná vyschlá žena, která nebyla omnoho větší než opice a která mohla mít kterýkoli věk aždo deseti tisíc let, v širokých vyrudlých sukních a vdokonale čistém šátku

– přes hlavu, bosé kávově hnědé nohy měla ovinutékolem příčle židle, jak to dělají opice, kouřila hliněnoudýmku a pozorovala vás očima jako dva knoflíky odstřevíců, ukrytýma v nesčetných vráskách kávověhnědého obličeje, jenom se na vás podívala a řekla, anižvůbec vytáhla dýmku, hlasem téměř stejným jako hlasnějaké bělošky: ,Co si přejete?‘ a za chvilku jeden z vásřekl ,Nic‘ a pak jste všichni utíkali, aniž jste věděli, kterýz vás se rozběhl první ani proč, neboť jste byli přílišvyděšení, zase zpátky přes ta ladem ležící, dešti zničenáa šípkovými růžemi udušená stará pole, až jste přiběhli kstarému, prohni- lému klikatému plotu a přelezli jste jej,vrhli jste se přes něj, a pak země, půda, stromy a lesvypadaly zase jinak, zase v pořádku.

– „Ano,“ řekl Quentin.– „A to byla ta, o které teď Luster mluvil,“ řekl

Shreve. „A tvůj tatínek se na tebe zase díval, protože jsipředtím neslyšel to jméno a ani sis ten den, když jsi hoviděl na té zelinářské zahrádce, nepomyslel, že musí mítnějaké– jméno, a ty jsi řekl, ,Kdo? Jim jak?‘ a Luster řekl, ,To jevon. Trošku světlejší kluk, kterej žije s tou starou,‘ a tvůjtatínek se ještě stále na tebe díval a ty jsi řekl, ,Hláskujto jméno,‘ a Luster řekl, ,To je takový učený slovo. Jáhláskuju slova, když je čtu.‘ A byl to on, jmenoval se teďBond a bylo mu to jedno, když to, co byl, zdědil pomatce a jenom to, čím by nikdy nemohl být, po otci. Akdyby se ho byl tvůj tatínek zeptal, jestli je syn CharleseBona, nejen- že by to byl ani nevěděl, ale bylo by mu tojedno: a kdybys mu byl řekl, že je, bylo by se to jenomdotklo toho, co bys byl (on ne) musel nazývat jehomyslí, a pak by to z ní zase zmizelo dávno předtím, nežby to v ní bylo mohlo něco vyvolat, buď hrdost, nebopotěšení, zlost, nebo žal?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „A on bydlel v té chatrči za tím strašidelným domem šestadvacet let,

– on a ta stařena, které už muselo být přes sedmdesát, a

která přesto neměla pod šátkem na hlavě jediný bílý vlasa jejíž tělo se nezbortilo, ale místo toho vypadala, jako bybyla stárla až do určitého bodu právě tak jako normálnílidé, pak přestala stárnout, a místo a by zešedivěla aochabla, začala se scvrkat, takže jí pokožka na obličeji ana rukou rozpukala do miliónu dro- boučkých,vlásnicových vrásek a její tělo se prostě stálezmenšovalo jako něco, co se smršťuje ve vysoké peci, jakto na Borneu dělají s ukořistěnými hlavami – a kterámohla být docela dobře tím přízrakem, jestli bylo vůbecnějakého zapotřebí, jestli kdy měl někdo tak málo napráci, aby se plížil kolem domu, a tomu tak nebylo; jestliv tom domě mohlo být něco, co by jej chránilo předslídily, a tomu tak nebylo; jestli z nich zbyl ještě někdo,aby se v tom domě schovával nebo potřeboval ukrýt, atomu tak nebylo. A přece ti tohle staré děvče, tahle tetaRosa tvrdila, že se tam venku v tom domě někdo skrývá, aty jsi řekl, že je to Clytie nebo Jim Bond, a ona řekla, žene, a ty jsi řekl, že by to tak mělo být, protože tendémon je mrtev a Judith je mrtva a Bon je mrtev aHenry odešel tak daleko, že po sobě ani nezanechal hrob:a ona řekla Ne, a tak jste se tam vypravili, ujeli jstevečer v bryčce těch dvanáct mil a našli jste tam v domějak Clytii, tak i Jima Bonda a ty jsi řekl

– Vidíte? a ona (ta teta Rosa) ještě stále říkala Ne, a tak jste šli dál: a byl tam někdo?“

– „Ano.“– „Tak počkej,“ řekl Shreve. „Proboha počkej.“

–VII– Teď nebyl na Shrevově paži sníh a teď neměl na

paži ani žádný rukáv: bylo to jenom hebké, andělíčkovskybaculaté předloktí a ruka, která se vrátila do světlalampy a vzala z prázdné plechovky od kávy, kamukládal lulky, jednu lulku, nacpala do ní tabák a zapálilaji. A tak je venku nula, pomyslel si Quentin; Shreve brzovytáhne vzhůru okno a bude v něm se sevřenými– pěstmi a po pás nahý provádět dechová cvičení, v tomteplém růžovém ot- voru nad železným dvorem. Ale ještěto neudělal a teď od té chvíle, od té myšlenky uplynulauž hodina a lulka ležela vykouřená, převrácená a chladná– a kolem ní byl lehce rozsypán popel na stole předShrevovými založenými růžovými pažemi se světlýmichloupky, když se skrz dva neprůhledné a lam- pouozářené měsíčky brýlí díval na Quentina. „A tak onjenom potřeboval vnuka,“ řekl Shreve. „Nic jinéhonechtěl. Ježíšikriste, ten Jih je ale úžasný. To je přecelepší než divadlo. To je přece lepší než Ben Hur. Žádnýdiv, že odtamtud musíš občas odjet pryč, viď?“

– Quentin neodpověděl. Seděl zcela nehybně proti stolu a ruce mu spo-

– čívaly po obou stranách rozevřené učebnice, na kteréležel ten dopis: obdél-– ník papíru, uprostřed složeného a teď rozevřený, ze tříčtvrtin rozevřený, když se jeho plocha sama zpola zvedlapáčivou silou starého záhybu v bez- tížné a paradoxnílevitaci a ležela v takovém úhlu, že si dopis dost dobřenemohl přečíst, rozluštit jej ani bez tohoto dalšího

zkřivení. A přece jako by se na něj díval, nebo pokudmohl Shreve poznat, díval se na něj s trochu skloněnýmobličejem, zadumaný, téměř zachmuřený. „Vyprávěl otom mému dědečkovi,“ řekl. „Tenkrát, když utekl tenarchitekt, pokoušel se utéct do koryta řeky a vrátit se doNew Orleansu nebo kam vlastně, a on –„ („Ten– démon, co?“ řekl Shreve. Quentin mu neodpověděl,neodmlčel se, hlas měl klidný, zvláštní, poněkud zasněný,a přece s tím nádechem pochmurného za- dumání,doutnajícího v rozhořčení: a tak Shreve, také nehybný, akdyž neměl nic jiného na sobě než brýle (od pasu dolů hozakrýval stůl; a tak každý, kdo by byl vstoupil do pokoje,by ho byl považoval za docela nahého), podobný– barokní soše, vytvořené z barevného dortového těstaněkým s poněkud přízračným sklonem ke zvrácenosti, sena něho díval se zamyšlenou a napja- tou zvědavostí.) „–a on vzkázal dědečkovi,“ řekl Quentin, „a některým

– jiným a vzal psy a své divoké negry a vyslídil tohoarchitekta a za dva dyn ho donutil se ukrýt v jeskyni podbřehem řeky. To bylo v tom druhém létě, když už bylidocela hotovi s cihlami, měli položené základy a většinavelkých stro- mů na stavební dříví byla poražena aosekána, a jednoho dne to ten architekt už nemohlvydržet nebo dostal strach, že bude mít hlad nebo že tidivocí negři (a snad i plukovník Sutpen) už nebudou mítco jíst a snědí ho, nebo se mu snad začalo stýskat nebosnad prostě jenom musel pryč –“ („Možná že měl nějakéděvče,“ řekl Shreve. „Nebo možná jenom nějaké děvčepotřebo- val. Říkal jsi, že ten démon a ti negři mělidohromady jenom dvě ženské.“ Ani na tohle Quentinneodpověděl; zase jako by to byl neslyšel, mluvil tímzvláštním potlačovaným klidným hlasem, jako by mluvilke stolu před sebou nebo ke knize na něm nebo k dopisuna knize nebo ke svým rukám, ležícím po obou stranáchknihy. „– a tak šel. Jako by byl zmizel za bílého dne přímoze středu jedenadvaceti lidí. Nebo snad Sutpen otočilzáda a negři viděli architekta odcházet a domnívali se,že to nestojí za zmínku; ti divocí chlapi asi nevěděli, comá Sutpen v plánu a proč s nimi po celý den pracujenahý v bahně. A tak si myslím, že negři vůbec nevěděli,nač tam ten architekt je, co tam má dělat nebo co dělalnebo může udělat ani kdo to je, a tak se snad domnívali,že ho Sutpen poslal, poručil mu, aby se šel někam utopit,aby šel někam umřít, nebo možná jenom aby šel pryč. Atak to udělal, za bílého dne vyskočil v té vyšívané vestě, svázankou ve stylu malého lorda Fauntleroye a skloboukem baptistického kongresmana a klobouk asidržel v ruce, když utíkal do té bažiny, a negři se dívali,jak mizí z dohledu, a pak se zase pustili do práce aSutpen ho do večera dokonce ani nepohřešoval, asi až dovečeře, a negři mu to pověděli a on vyhlásil na příští den

svátek, protože bude muset odjet a vypůjčit si několikpsů. Ne že by byl potřeboval psy, když měl na stopovánínegry, ale snad se domníval, že ti hosté, ti ostatní, nejsouasi zvyklí stopovat s negry a budou očekávat psy. Adědeček (i on byl tenkrát mladý) přivezl pár lahvíšampaňského a někteří z ostatních přivezli whisku akrátce po západu slunce se tam začali sjíždět, uSutpenova domu, který ještě ani neměl stěny a kterýtvořilo jenom pár řad cihel zapuštěných do země, ale tonevadilo, protože, jak říkal dědeček, stejně si nešlilehnout. Seděli prostě kolem ohně se šampaňským awhiskou a se čtvrtí poslední zvěřiny, kterou Sutpenzastřelil, a kolem půlnoci přišel muž se psy. Pak serozednilo a psům to zpočátku dělalo trochu potíže,protože někteří ti divocí negři se rozběhli jenom tak prolegraci na míli od stopy. Ale nakonec se na stopu zasesoustře- dili, psi a negři běželi korytem řeky a většinamužů jela při jeho okraji, kde byla dobrá cesta. Aledědeček a plukovník Sutpen jeli se psy a s negry, proto- žeSutpen se obával, že by negři mohli toho architektachytit, dříve než by k nim dojel. Sutpen a dědečekmuseli jít hodný kus cesty pěšky a poslali jednohonegra, ab převedl koně kolem obtížných míst, než zasebudou moci jet. Dědeček říkal, že bylo pěkné počasí astopa docela jasná, ale Sutpen řekl,

– že by bývalo bylo dobře, kdyby byl architekt počkalaspoň do října nebo do listopadu. A tak vyprávěldědečkovi něco o sobě.

– Sutpenova potíž byla v jeho nevinnosti. Z ničeho nic objevil, ne co

– chce udělat, ale co prostě musí udělat, musí to udělat,ať chce nebo nechce, protože vědě, že jestliže to neudělá,pak až do konce života vůbec nevydrží– sám se sebou žít, nevydrží žít s tím, co všichni ti muži aženy, kteří zemřeli, aby ho vytvořili, uvnitř v němzanechali, aby to dal dál, když všichni ti mrtví čekají adívají se, aby se přesvědčili, zdali to udělá správně,zařídí všechno správně, aby se mohl podívat do tvářenejen těm starým mrtvým, ale všem– živým, kteří přijdou po něm, až on sám bude jedním ztěch mrtvých. A právě v té chvíli, když objevil, co to je,poznal, že je to ze všech věcí na světě ta, na kterou jenejméně vybaven, protože nejenže nevěděl, že to budemuset udělat, ale dokonce ani nevěděl, že to existuje, abyto chtěl, aby to potřebo- val udělat, dokud mu nebylotéměř čtrnáct let. Protože se narodil v Západní– Virgínii a v těch horách –“ („V Západní Virgínii ne,“ řeklShreve. – „Cože?“ řekl Quentin. „V Západní Virgínii ne,“řekl Shreve. „Protože jestli mu bylo v Mississippi v roce1833 pětadvacet let, narodil se roku 1808. A v roce 1808– nebyla ještě žádná Západní Virgínie, protože –“ „Nodobrá,“ řekl Quentin.– „– Západní Virgínie byla přijata –“ „No dobrá, dobrá,“řekl Quentin. „– do Spojených států až –“ „No dobrá,dobrá, dobrá,“ řekl Quentin.) „– kde se narodil, těch párjiných lidí, které znal, žilo ve srubech, v nichž se tohemžilo– dětmi jako v tom srubu, kde se narodil on – muži avýrostci, kteří lovili nebo leželi na podlaze u ohně,zatímco ženy a starší děvčata přes ně přecházely sem atam, aby se dostaly kvůli vaření k ohni, a kde jediníbarevní lidé byli Indiáni a na ty se člověk díval jenom přesmířidla pušky a kde dokonce nikdy ani neslyšel, neměltušení o nějakém místě, půdě, jež je úhledně rozdělena a

skutečně patří mužům, kteří jenom po ní jezdí napěkných koních nebo sedí v pěkných šatech naverandách velikých domů, zatímco jiní lidé pro něpracují; tehdy neměl ani tušení, že se dá nějakýmtakovým způsobem žít nebo po takovém životě toužit,ani že existují všechny ty předměty, po kterých lzetoužit a které tam jsou, ani že ti, kterým ty předmětypatří, nejen- že mohou shlížet svrchu na ty, kdo jenemají, ale v tom shlížení svrchu je mohou podporovatnejen ti ostatní, kterým také patří takové předměty, aledokonce i ti, na které shlížejí svrchu a kteří takovépředměty nemají a vědí, že je nikdy nebudou mít. Protožetam, kde žil, půda patřila každému a všem, a tak člověk,který by podstoupil tu námahu a práci, aby si kus tépůdy ohra- dil, a řekl, „Tohle je moje,“ by byl blázen; apokud jde o předměty, nikdo jich neměl o nic víc nežněkdo jiný, protože každý měl jenom to, nač mu stačilysíly a energie, aby si to vzal a udržel, a jenom tenblázen by podstoupil tu námahu, aby si vzal nebodokonce chtěl mít více, než může sníst nebovyhandlovat za střelný prach a za whisku. A tak aninevěděl, že existuje kraj celý rozdělený, upravený aúhledný a žijí tam lidé a také mají všechno rozdě- lené,upravené a úhledné, protože se náhodou narodili surčitou barvou pleti

– a náhodou mají nějaký majetek, a určitá hrstka mužůtam má nejen moc nad životem a smrtí jiných lidí a právosi je navzájem vyměňovat a prodávat, ale mají i živélidské bytosti na vykonávání donekonečna opakovanýchosobních služeb, jako je třebas i nalít whisku ze džbánu avložit sklenici tomu muži do ruky nebo mu stáhnoutholínky, než si půjde lehnout, což si od stvoření světavšichni lidé museli dělat sami a budou si muset dělatsami až do smrti a co žádný člověk nikdy rád nedělal anikdy nebude rád dělat, ale čemu se žádný člověk,kterého znal, nikdy nepomýšlel vyhnout, stejně jako senikdy nepomýšlel vyhnout námaze žvýkat, polykat adýchat. Jako dítě neposlouchal nejasné a mlhavé historkyo té nádheře na pobřeží, které pronikaly až k nim do hor,protože tehdy nechápal, co tím lidé, kteří o tomvyprávějí, myslí, a když už byl výrostek, neposlouchal je,protože daleko široko nebylo nic, s čím by se ty historkydaly srovnat a změřit, tak aby ta slova dostala život asmysl, a nebyla naděje, že někdy pochopí, co to znamená,protože byl příliš zaměstnán věcmi, které dělají výrostci; akdyž už byl jinoch a sama zvědavost vyhrabala tavyprávění, o kterých ani nevěděl, že je slyšel a o nichdumal, po- cítil zájem a zatoužil ta místa jednou spatřit,ale bez závisti a bez lítosti, pro- tože si prostě myslel, ženěkteří lidé se vylíhnou tady a jiní tam, někteří sevylíhnout bohatí (byl by mohl říci šťastní) a jiní ne, a že(jak to vykládal dě- dečkovi) lidé sami mají málo cospolečného s tou volbou a ještě méně čeho litovat,protože ho vůbec nikdy nenapadlo, že by některý člověkvyužíval nějaké takové slepé náhody, jako je zákonnámoc nebo právo, aby shlížel spatra na jiné, na některéjiné. A tak sotva něco slyšel o takovém světě, dokud doněho nespadl.

– Stalo se to takhle. Spadli do toho, celá rodina, vrátili se na pobřeží,

– odkud přišel první Sutpen (asi když loď z londýnskévěznice Old Bailey do- razila do Jamestownu), jenompůsobením výšky, svého vyvýšeného postave- ní a tíže sepo hlavě kutáleli zase zpátky na pobřeží, jako by se bylazlomila nějaká, ať už kdovíjaká chabá opora, která turodinu udržela tam na té hoře. Říkal dědečkovi něco vtom smyslu, že v té době mu umírala matka a že jeho tátaříkal, jaká je to skvělá udřená ženská a že mu budescházet; a něco v tom smyslu, že jeho otce přivedla až takdaleko na západ jeho manželka. A teď se celá ta rodinnákupa od otce přes dospělé dcery až k děcku, které ještěani neumělo chodit, zase sesunula dolů z hor, stálerychleji v jakési špinavé a ne- tečné soudržnosti jakobezcenná hromada plovoucích věcí na rozvodněné řece,pohybovali se nějakou zvrácenou samohybnou silou,jakou někdy pro- jevují mrtvé předměty, zpátky přímoproti směru toho lidského proudu, přes virginskounáhorní rovinu do malátných nížin u ústí Jamesovy řeky.Nevěděl, proč se stěhují, nebo si ten důvod nepamatoval,jestliže jej vůbec kdy znal – zdali to byl optimismus,naděje v prsou jeho otce, nebo nostalgie, neboť anipřesně nevěděl, odkud otec pochází, zdali z té krajiny,do které se vracejí, nebo ne, dokonce ani jestli to jehootec ví, upamatovává se na to, chce se na to upamatovata zase to místo najít. Nevěděl, zdali mu někdo, nějakýpout-

– ník, nepověděl o nějakém pohodlném místě nebo době,o nějakém úniku z těch svízelů, jak si po horácku sehnatjídlo a zahřát se, nebo zdali si snad někdo, koho jehootec kdysi znal, nebo kdo kdysi znal jeho otce a nezapo-mněl na něho, náhodou na něho nevzpomněl, nebo zdalinějaký jeho příbuz- ný, když se snažil na něhozapomenout a docela se mu to nepodařilo, pro něhoneposlal, a on poslechl, jel tam ne za tou slíbenou prací,ale za pohodlím, snad důvěřoval ve svou vlastní netečnosta ve své bohy, ať už nad ním doposud bděli kdovíjacíbohové. Ale pamatoval si jenom to –“ („Ten démon,“ řeklShreve) „– že jednou ráno otec vstal a poručil staršímdcerám, aby zabalily všechno jídlo, které měli, a někdozabalil nemluvně a někdo jiný zalil oheň vodou a sjížděliz hor tam, kde už byly silnice. Měli teď křivou dvoukoloukáru a dva voly stižené nákolenicí. Vykládal dědečkovi,že si už dost dobře nepamatuje, kde ani kdy, ani jak tovše jeho táta získal. Bylo mu tehdy deset let; oba staršíchlapci odešli před nějakým časem z domova a od té dobyo nich neslyšeli. Voly řídil on, neboť téměř hned, jaksehnali tu káru, jeho táta začal prakticky provádět tučást stěhování, kdy se mohl věnovat tomu, že cestovalnatažený na zádech v káře mezi prošívanými přikrývkami,lucernami, okovy na vodu, ranci šatstva a dětmi, o nicse nestaral a opile chrápal. Tak to vyprávěl.Nepamatoval si, zdali putovali týdny nebo měsíce nebocelý rok, ale pamatoval si, že jedna ze starších sester,která opustila jejich chatrč svobodná, byla ještě stálesvobodná, když se nakonec zastavili, ačkoli se dříve, nežztratili z dohledu poslední modré horské pásmo, stalamatkou. Nepamatoval si, zdali je cestou dohonila, apředhonila zima a potom jaro a potom léto, nebo zdali přisestupu z hor sami ty roční období pomalu a postupnědohonili a předhonili, nebo zdali to udělal sám sestup z

hor a oni nepostupovali rovnoběžně v čase, ale svislesestupovali teplotou a podnebím

– což bylo (nelze to nazvat obdobím, protože, jak se na topamatoval nebo jak vyprávěl dědečkovi, že se na topamatoval, nemělo to ani určitý začátek, ani určitý konec.Snad je lépe říci zmírnění) – nějaké zmírnění po jakési zuři-

– vé nečinnosti a trpělivé nehybnosti, kdy seděli na tékáře přede dveřmi hospod a putyk a čekali, až se otec doněmoty opije, do jakéhosi blouznivého bezcílnéhocestování, kdy toho starého vytáhli z nějaké kůlny,záchodku, chléva nebo příkopu a naložili ho zase na káru,a v té době zřejmě nepostu- povali vůbec, ale jenomnehybně utkvěli, zatímco se sama země měnila,zplošťovala a rozprostírala do šíře od toho horskéhoúdolíčka, kde se všichni narodili, stoupala a zvedala sekolem nich jako mořský příliv, v němž se cizí drsné ahrubé obličeje kolem dveří putyky, do které ten staráprávě vstupoval nebo ze které ho právě vynášeli nebovyhazovali (a tentokrát to byl obro- vský, jako býkmohutný negr, první černoch, otrok, kterého kdyspatřili a který vyšel s tím starým přehozeným přesrameno jako s pytlem mouky a hlasitě se smál ústyplnými zubů, jež vypadaly jako náhrobní kameny), vy-nořovaly a mizely a byly vystřídány jinými; země, světkolem nich stoupal a odplýval, jako by se ta kárapohybovala na nějakém šlapacím mlýnu. A už

– bylo jaro a už bylo léto a oni ještě stále táhli dál k místu,které nikdy nespatři- li a o kterém neměli žádnoupředstavu, natožpak ke kterému chtěli dospět; a to zmísta, malého zapadlého koutku po boku kopce, kam byje asi nikdo z nich neuměl zavést zpátky – až snad naotce, který obvykle býval namol opilý a který absolvovaljedno stadium té cesty v doprovodu malinově červe- nýchslonů a hadů, jež jako by byl lovil – vnímali a zase míjeliv střízlivém statickém úžasu venkovanů neznámé obličejea místa, jak obličeje, tak i místa– hospody a putyky se teď proměnily ve vísky, vísky se

teď proměnily ve– vesnice, vesnice teď v města, krajina se nyní zploštila abyly tam dobré silnice– a pole a na polích pracovali negři, zatímco běloši sedělina pěkných koních a dozírali na ně, a viděli další pěknékoně a muže v pěkných šatech a s jiným výrazem vobličeji, než měli horalé, kolem hospod, kam tomustarému ani nedovolili vstoupit hlavním vchodem a odkudho vyhazovali kvůli jeho cho- vání horáckého pijáka dříve,než měl čas pořádně se opít (a tak teď začali– opravdu postupovat pěkně rychle), a tady ho užnevyhazovali se smíchem a s pošklebky, i když ten smícha pošklebky bývaly dříve hrubé a nijak zvlášť vlídné.

– Tak se s tím seznámil. Poučil se nejen o rozdílumezi bělochy a černo- chy, ale poučoval se, že existujerozdíl i mezi bělochy a jinými bělochy, který se nedáměřit zvedáním kovadlin ani vydloubáváním očí z důlků,ani tím, kolik whisky člověk dokáže vypít a jak potomdovede vstát a vyjít z místnos- ti. Začal to rozlišovat, anižsi to zatím uvědomoval. Ještě stále se domníval, že záležíjenom na tom, kde se člověk vylíhl a jak; zdali má štěstínebo nemá štěstí; a že ti šťastní budou dokonce ještě víceváhat a s odporem se odvracet než ti nešťastní před tím,nějak toho využívat nebo se dát kvůli tomu uctívat nebomít pocit, že jim to dává něco více než to štěstí; a

ještě stále se domníval, že jestli budou cítit k těmnešťastným vůbec nějaký vztah, pak to bude laskavějšívztah, než ti nešťastní budou vůbec kdy muset cítit knim. Tohle všechno objevil později. Pamatoval si, kdy toobjevil, protože to bylo v téže vteřině, kdy objevil svounevinnost. Ta vteřina, okamžik mu tak dlouho netrval:trvalo mu dlouho dospět k tomu: k okamžiku, kdy simuseli konečně uvědomit, uvěřit, že už nebude dalšícestování, stěhování, putování někam – ne že sekonečně zastaví a nějak se usadí, protože to už dělalipředtím cestou; pamatoval si, jak jednou na jednommístě postupně objevil rozdíl mezi tím, co to znamená mítnebo nemít boty a teplé šatstvo: v krav- ském chlévě, kdejeho sestra porodila děcko a kde, jak vyprávěl dědečkovi,pokud se pamatoval, je také počala. Protože teď sekonečně zastavili. Nevě- děl, kde jsou. Po nějaký čas, vprvních dnech nebo týdnech nebo měsících, ten lesáckýinstinkt, jejž získal v okolí, kde vyrůstal, nebo jejž snadzdědil po těch dvou bratrech, kteří někde zmizeli a zkterých se jeden dostal jednou na západ až k řeceMississippi – instinkt, který zdědil spolu s odřenýmjelenico- vým šatstvem a podobnými věcmi, ježzanechali v chatrči, když naposled a nadobro odešli, akterý zbystřil chlapeckými zkušenostmi s drobnou zvěří

– a jinými živočichy – způsobil, že neztratil orientaci,takže by byl časem našel (jak říkal) zpáteční cestu k téhorské chatrči. Ale to už bylo pryč, daleko za ním bylachvíle, kdy by byl mohl naposled přesně říci, kde senarodil. Za ty týdny a měsíce, možná i celý rok, ztratilpojem o svém stáří a už nikdy se mu nepodařilo si to zasupřesnit, a tak vykládal dědečkovi, že přesně neví, kolikje mu let, a že ten rozdíl může činit o celý rok méně nebovíce. A tak nevě- děl, ani odkud pochází, ani kde je, aniproč. Prostě tam byl, obklopen těmi obličeji, téměř všemiobličeji, které kdy poznal (ačkoli jich ubývalo, řídly přesvšechno úsilí té neprovdané sestry, která pěkně brzo, jakvyprávěl dědečkovi, a ještě stále neprovdána měla dalšíděcko, ubývalo jich vlivem toho podnebí, vedra, vlhkosti),a bydlel v chatrči, která byla téměř kopií té horskéchatrče, až na to, že se nezvedala ve svěžím větru, alestála u veliké, široké řeky, na které někdy nebylo možnopozorovat vůbec žádný proud a která dokonce někdytekla nazpátek, kde jeho sestry a bratři jako by po večeřionemocněli a měli do příštího jídla umřít a kde plukynegrů hlídaných bělochy sázely a pěstovaly věci, okterých nikdy neslyšel. Ten starý teď vedle vedle pití takéaspoň něco dělal, po snídani odcházel z chatrče astřízlivý se vracel k večeři a nějak je dokázal uživit. Abyl tam muž, kterému patřila všechna ta půda a černošia zřejmě i běloši, co dohlíželi na práci, a který bydlel vnejvětším domě, jaký on kdy spatřil, a který trávil většíčást odpoledne (vyprávěl, jak se vždycky proplížilpropletenými křovinami na trávníku, ležel v úkrytu apozo- roval toho muže) na laťkovém visutém lůžku mezidvěma stromy, měl zuté střevíce a černoch, který denněnosil lepší šaty, než on nebo jeho otec a ses- try kdy mělinebo kdy doufali mít, nedělal nic jiného, než ho ovíval anosil mu nápoje. A on (bylo mu teď jedenáct nebo

dvanáct nebo třináct let, protože právě tehdy siuvědomil, že se už neodvratně nedopočítá svého věku)tam lehával celé odpoledne, zatímco sestry občaschodily ke dveřím chatrče vzdálené dvě míle a křičely naněho, aby jim přinesl dříví nebo vodu, a pozoroval tohomuže, který nejenže nosil střevíce i v létě, ale dokonce jeani nemusel mít na nohou.

– Ale ještě stále nezáviděl muži, kterého pozoroval.Toužil po jeho stře- vících a asi by byl rád, kdyby jehotáta měl takového opičáka v jemném sukně, aby mupodával džbán, aby nosil sestrám do chatrče dříví a voduna– mytí a vaření a aby udržoval v domě teplo, a tak tonemusel dělat sám. Snad si dokonce uvědomil, pochopil,jakou radost by to udělalo sestrám, kdyby sousedé (jiníběloši, jako oni, kteří bydleli v jiných chatrčích už ne takdobře postavených jako ty, ve kterých bydleli negerštíotroci, ale přece se svatozáří jasné aury svobody, kterouubikace pro otroky přes všechny své neděravé– střechy a vybílení neměly) viděli, jak je obsluhují.Protože nejenže ještě neztratil nevinnost, ale ještě anineobjevil, že je nevinný. Nezáviděl tomu muži stejně,jako by nebyl záviděl nějakému horalovi, kterému patřípěkná– puška. Byl by toužil po té pušce, ale byl by sámpodporoval a schvaloval vlastníkovu hrdost a radost zjeho vlastnictví, protože by ho bylo nenapadlo,

– že by vlastník tak hrubě zneužíval svého štěstí, kterédalo tu pušku jemu a ne někomu jinému, aby říkal jinýmmužům: Jelikož mi patří tahle puška, mám lepší paže anohy a krev a kosti než vy, leda při vítězném výsledkuboje s puškami: a jak by u všech všudy mohl člověkbojovat s jiným člověkem, který má na- strojené negry amůže celé odpoledne ležet se staženými střevíci navisutém lůžku, a kvůli čemu by s ním u všech všudyvůbec bojoval? Dokonce ani nevěděl o své nevinnosti tenden, kdy ho otec poslal něco vyřídit do toho velikéhodomu. Nepamatoval si (nebo neřekl), co měl vyřídit,zřejmě ještě stále přesně nevěděl, co vlastně otec dělá(nebo se snad o něm předpokláda- lo, že dělá), jakoupráci v souvislosti s plantáží ten starý vykonává. Byl buďtřináctiletý, nebo čtrnáctiletý chlapec, to nevěděl,oblečený v šatech, které jeho otec dostal ze skladiště naplantáži a které obnosil a které jedna jeho sestravyspravila záplatami a zkrátila na jeho postavu, auvědomoval si právě tak málo, jak v nich vypadá, nebo žesi to snad uvědomí někdo jiný, jako si uvědomoval svojikůži, šel po silnici, zahnul do vrat a šel cestou k domukolem ještě dalších pracujících negrů, kteří neměli pocelý den nic jiného na starosti než sázet květiny apřistřihovat trávu, a tak došel k domu, ke koloná- dě, khlavnímu vchodu a pomyslel si, že konečně uvidí, jak totam vypadá uvnitř, uvidí, co ještě jiného musí mítčlověk, který může mít zvláštního negra na to, aby mupodával pálenku a stahoval střevíce, jež ani nemusí nositna nohou, a ani na okamžik nezapochyboval, že ten mužmu stejně rád ukáže ostatní své věci, jako by mu byl horalukázal svou schránku na střelný prach a formičku na litíkulek. Protože byl ještě stále nevinný. Věděl to, aniž siuvě- domoval, že to ví; vyprávěl dědečkovi, jak než tennegerský opičák, který přišel ke dveřím, dokončil to, co

říkal, se mu zdálo, jako by se jaksi rozplýval a jedna jehočást se obrátila a hnala se zpátky těmi dvěma roky, cotu žijí, jako když člověk rychle projde pokojem, podíváse na všechny předměty v něm a obrátí se, jde pokojemzase zpátky, dívá se na všechny ty předměty z druhéstrany a pozná, že je nikdy předtím neviděl, hnal sezpátky těmi dvě- ma roky a viděl na tucet věcí, které sepřihodily a které předtím ani neviděl: ten určitý plochý,klidný a mlčenlivý pohled, kterým se jeho starší sestrya jiné bílé ženy jejich druhu dívaly na negry, ne sestrachem ani s hrůzou, ale s jakýmsi zahloubanýmodporem ne kvůli nějaké známé skutečnosti nebopříčině, ale tak, jak to obojí, bílí i černí, zdědili, přičemžten pocit, výpary probíhaly mezi běloškami ve dveříchbortících se chatrčí a mezi negry na sil- nici a nedalo seto dost dobře vysvětlit jenom tím, že černoši byli lépeoble- čení, a černoši to neopláceli antagonismem anižádnou vyzývavostí nebo špičkováním, ale jenom tím, žena to zřejmě nedbali, vůbec na to nedbali. Člověk věděl,že je může uhodit, jak vykládal dědečkovi, a oni mu toneopla- tí a ani se nebudou bránit. Ale člověku senechtělo je uhodit, protože negři nebyli to pravé, nebylito, co si přál uhodit; člověk věděl, že když je uhodí,uhodí jenom do dětského míče na hraní s namalovanýmobličejem, obličejem rovným, hladkým a nafouklým, kterývybuchne každou chvíli v smích, a tak

– si člověk netroufl ten obličej udeřit, protože by jenomvybuchl v smích, a člověk jej raději nechal odejít zdohledu, než aby tu musel stát uprostřed toho hlasitéhosmíchu. Pamatoval si hovory večer u ohně, když mělispolečnost nebo sami zašli po večeři na návštěvu do jinéchatrče, jak hlasy žen zněly docela střízlivě, dokonceklidně, a přece v nich bylo něco temného a pochmurného,a jenom některý muž, obyčejně jeho opilý otec, začínalpříkře připomínat svou vlastní cenu, úctu, kterou si jehofyzická dovednost vyžaduje od jeho druhů, a ten buďtřináctiletý, nebo čtrnáctiletý, nebo snad dvanáctiletýchlapec věděl, že ti muži a ženy hovoří o té určité věci,ačkoli ji nikdy nepojmenovali, jako když lidé hovoří ostrádání, aniž se zmíní o oble- žení, o nemoci, aniž vůbecvysloví slovo epidemie. Pamatoval si, jak jednouodpoledne šel se sestrou po silnici a zaslechl, jak se zanimi blíží kočár, a se- šel se silnice, a pak si uvědomil, žese sestra nechystá uvolnit kočáru cestu a že ještě stálejde uprostřed silnice v jakémsi chmurně nesmiřitelnémgestu už v úhlu hlavy, a křikl na ni: a pak jenom samýprach, vzpínající se koně, třpytivé přezky na postrojích apříče kol; spatřil v kočáře dva slunečníky a ne- gerský kočív cylindru křičel: ,Hej, holka! Z cesty!‘ a pak bylo povšem, zmi- zelo to: ten kočár a prach, ty dva obličeje podslunečníky, probodávající jeho sestru očima: pak začalmarně házet hroudy hlíny za tím prachem, jak vířil dálkupředu. Když mu teď ten jako opice nastrojený negerskýlokaj zahrazo- val dveře tělem, zatímco on mluvil, poznal,že ty hroudy neházel vůbec na toho negerského kočího,že je házel opravdu na ten prach, zvířený pyšnýmiušlechtilými koly, a právě tak marně. Pomyslel, jak jednoupozdě v noci přišel otec domů, doklopýtal se do chatrče;i když byl ještě otupělý přerušeným spánkem, cítil pachwhisky a slyšel v otcově hlase zase ten divoký jásot, msti-

vost: ,Dneska večír jsme zbili jednoho Pettibonovanegra,‘ a on se přitom zburcoval, probudil se a zeptal se,který to byl z Pettibonových negrů, a jeho otec řekl, ženeví, že toho negra nikdy předtím neviděl: a on se zeptal,co ten negr provedl, a jeho otec řekl, ,K čertu, takovejzatracenej, mizernej Pettibo- nův negr.‘ Jistě myslel tuotázku stejně, jako jeho otec myslel odpověď, a tehdyto ještě nevěděl, protože ještě nepoznal, jak je nevinný:nemyslel skutečného negra, živého tvora, živé tělo, kterécítí bolest, svíjí se a křičí. Do- konce jako by je viděl: tmumezi stromy rozrušenou pochodněmi, divoké, hysterickéobličeje bělochů, míčovitý obličej negra. Snad tomunegrovi sváza- li nebo drželi ruce, ale to by bylo vpořádku, protože to nejsou ruce, kterými by ten míčovitýobličej zápasil a kroutil se, aby se dostal na svobodu, neten míčovitý obličej: jenom spočíval mezi nimi, vznášelse, byl hladký a měl rozpětí tloušťky papíru. Pak někdojedinou zoufalou a zoufající ranou udeřil ten míč a potomjako by je viděl, jak prchají, běží se vším, co bylo kolemnich, a on je dohonil a předhonil a běžel dál a pak sevrátil, aby je znovu překonal, ty řvoucí vlny sytéhosmíchu, nesmyslného, děsivého a hlasitého. A teď stálpřed těmi bílými dveřmi a ten negerský opičák mu jezahrazoval a shlížel na něho v jeho záplatovaných,přešitých hrubých bavlněných šatech

– a bez bot a myslím, že ještě ani neměl žádné zkušenostis hřebenem, protože to asi byla jedna z věcí, které mělyjeho sestry dobře schované. Ještě nikdy nemyslel na svévlasy nebo šaty ani na vlasy nebo šaty někoho jiného,dokud nespatřil toho negerského opičáka, který měl tonezasloužené štěstí, že ho vychovali v nějakém domětřebas v Richmondu, a který – („Nebo dokonce vCharlestonu,“ vydechl Shreve.) – se na něho díval, avůbec si nepamatoval, co ten negr říkal, ještě než mělčas povědět, proč přichází, a jak mu to ten negr říkal,aby už nikdy nechodil k hlavnímu vchodu, ale aby toobcházel zadem.

– Ani si nepamatoval, jak odešel. Najednou siuvědomil, že běží, a uvě- domil si to už kus dál od tohodomu, a neběžel domů. Říkal, že neplakal. Dokonce anineměl vztek. Jenom potřeboval přemýšlet, a tak šelněkam, kde mohl v klidu přemýšlet, a znal takové místo.Šel do lesa. Říkal, že si neporu- čil, kam má jít: že tamprostě jeho tělo a nohy šly – na místo, kde stezka– zvěře vstupovala do rákosového houští a kde přes niležel vyvrácený dub a vytvářel jakousi jeskyni, v níž mělschovanou železnou pánev, na které si někdy pekldrobnou zvěř. Říkal, že zalezl do té jeskyně a sedělopřen zády– o vyvrácené kořeny a přemýšlel. Protože si s tím ještěnevěděl rady. Dokonce si ještě ani neuvědomoval, že jehopotíž, jeho překážka, spočívá v nevinnosti, protože si tonemohl uvědomit, dokud se v tom nevyznal. A tak hledalv té trošce, co musel nazývat svými zkušenostmi, pátralpo něčem, čím by to změřil, a nic nenacházel. Negr muporučil, aby obešel dům k zadním dveřím, ještě dříve, nežmohl oznámit, proč přichází, on, který pocházel z lidí,jejichž domy nemají zadní dveře, ale jenom okna, a proněž by se každý, kdo by při- cházel nebo odcházel oknem,buď skrýval, nebo utíkal, a on nedělal ani to, ani ono.

Opravdu vlastně přicházel obchodně, v dobré víře kobchodu, který, jak věřil, všichni lidé uznávají. Ovšemženečekal, že ho pozvou k jídlu, neboť čas, vzdálenost odjednoho kuchyňského hrnce k druhému se nepo-třebovala měřit na hodiny nebo dny; snad vůbec nečekal,že ho pozvou do domu. Ale čekal, že ho vyslechnou,protože přišel a byl poslán kvůli nějaké záležitosti, která,i když si nepamatoval, co to bylo, a snad to v té době(jak říkal) ani nepochopil, rozhodně nějak souvisela splantáží, jež živila a zajišťo- vala ten pěkný bílý dům apěkné bílé, mosazí zdobené dveře a dokonce i to jemnésukno, plátno a hedvábné punčochy, ve kterých tam stálten negerský opičák, aby mu poručil, že to má obejítdozadu, ještě dříve, než vůbec mohl oznámit, pročpřichází. Bylo to, jako by ho byl někdo poslal s kusemolova nebo dokonce s několika ulitými kulkami, aby snimi majitel té pěkné pušky mohl střílet, a ten člověk bypřišel ke dveřím a poručil mu, aby ty kulky nechal napařezu na kraji lesa, a dokonce ho ani nepustil dostblízko, aby se podíval na tu pušku. Protože neměl vztek.Tak to tvrdil dědečkovi. Jenom přemýšlel, neboť věděl, žese s tím musí něco udělat; bude s tím muset něco udělat,aby sám se sebou vydržel do konce života žít, a nemohlse rozhod- nout, co to je, protože byl tak nevinný, cožprávě na sobě objevil a s čím se

– bude muset vypořádat (s tou nevinností, ne s tímmužem, s tou tradicí). Mohl to srovnat a změřit jenomanalogií s tou puškou, a to by nedávalo žádný smysl.Říkal, že se na to díval docela klidně, seděl a rukamaobjímal kolena ve svém malém doupěti u stezky zvěře, kdeněkdy při správném větru spatřil na deset stop od sebeprocházet jelena, a tiše a klidně se přel sám se sebou,přičemž se oba diskutující shodovali v tom, že bypotřebovali ještě někoho, někoho staršího a chytřejšího,koho by se zeptali. Ale nebyl tu, byl tu jenom on sám, tidva uvnitř jednoho těla, kteří se tiše a klidně přeli: Ale jáho mohu zastřelit. (Ne toho negerského opičáka. Byl tostejně málo ten negr, jako to byl onen negr, kterého jehootec pomáhal ten večer zbít. Ten negr byl jenom dalšímíčovitý obličej, hladký a nafouklý tím sytým,hlasitým a strašným smíchem, takže si netroufal jejprotrhnout, jak na něho shlížel z pootevřených dveří vokamžiku, kdy ještě dříve, než to poznal, něco v němuniklo a – přičemž byl neschopen zavřít před tím oči –dívalo se z nitra toho míčovitého obličeje právě tak jakose ten muž, který ani nemusel nosit střevíce, jež mupatřily, a kterého ten smích, co byl v tom míči,ohrazoval a bránil před takovými jako on, díval zkdovíjakého neviditelného místa, kde v té chvíli (ten muž)právě byl, na chlapce v záplatovaných šatech a s bosýmaplochýma nohama za těmi nepřístupnými dveřmi, dívalse skrz a za toho chlapce, a on sám viděl svého otce,sestry a bratry, jak je ten majitel, boháč (ne ten negr)musel po celý ten čas vidět – jako dobytek, tupé anepůvabné tvory, hrubě vyvržené do světa, jenž jimneskýtá žádnou naději ani cíl, kteří se zase budourozmnožovat se zvířeckou a neřestnou rozvláčností,množit se, zdvojnásobovat, ztrojnásobovat a rozšiřovatgeometrickou řadou a zapl- ní prostor a zemi rasou,

jejíž budoucnost bude spočívat v postupné řadězkrácených, záplatovaných a přešitých šatů, koupenýchza přemrštěný úvěr, protože jsou běloši, v krámech, kdenegři dostávají šaty zadarmo, s jediným dědictvím tohovýrazu na mečovitém obličeji pukajícím smíchy, kterývyhlédl na nějakého zapomenutého a bezejmennéhopředka, jenž jako chlapec zakle- pal na dveře a jemužnějaký negr poručil, aby to obešel dozadu): Ale já homohu zastřelit: přel se sám se sebou a s tím druhým: Ne.To by nebylo nic platné: a ten první řekl: Co teda mámedělat? A ten druhý řekl: Já nevím: a ten první řekl: Ale jáho mohu zastřelit. Mohl bych proklouznout tím křovím ažtam a číhat, až vyjde ven, aby se lehl na to visuté lůžko, azastřelit ho: a ten druhý řekl: Ne. To by nebylo nic platné:a ten první řekl: Tak co teda mámě dělat? A ten druhýřekl: Já nevím.

– Už měl hlad. K tomu velikému domu šel už před polednem a tam, kde se krčil, už vůbec nesvítilo slunce, ačkoli ještě stále viděl slunce v korunách– stromů kolem sebe. Ale žaludek mu už řekl, že je pozděa že bude ještě poz- ději, až se dostane domů. A pak řekl,že začal myslet Domů. Domů a zpočátku si myslel, že se oněho pokouší smích, a dál si říkal, že je to smích, i kdyžuž tomu rozuměl lépe: domů, když vyšel z lesa apřiblížil se k domovu, ještě stále skrytý, a podíval se nasvůj domov – hrubé poloshnilé srubové stěny,propadávající se střecha, když shnilé chybějící šindelenedoplnili, ale jenom

– postavili pod ty díry pánve a vědra, přístavková místnost,které používali jako kuchyně a která byla docela dobrá,protože za pěkného počasí ani nevadilo, že nemělakomín, neboť se vůbec nepokoušeli používat té místnosti,když pršelo, a jeho sestra se na dvoře rytmicky jako připumpování zvedala a sklá- něla nad neckami, obrácena kněmu zády, beztvará v kalikových šatech, boty tohostarého bez tkaniček jí pleskaly kolem nahých kotníků av bocích byla široká jako kráva, když sama práce, kteroukonala, byla zvířecká a ve zcela pošetilém nepoměru kodměně: sama prvotní podstata práce, dřiny, se ome-zovala na své hrubé absolutno, které by sneslo a snesejenom dobytče; a teď ho poprvé (jak řekl) zarazilamyšlenka, co řekne otci, až se ho ten starý zeptá, jestlivyřídil vzkaz, zdali bude lhát nebo ne, neboť jestliže budelhát, možná se to hned odhalí, jelikož ten muž k nim asiuž poslal nějakého negra, aby se přesvědčil, proč otecneudělal to, co měl udělat, ať už to bylo cokoli, a kvůličemu měl vyřídit omluvu – jestliže ovšem právě tohleměl vyřídit v tom domě, jak tomu asi bylo (kdyžpřihlédneme k tomu starému). Ale k tomu ne- došlo hned,protože otec nebyl ještě doma. A tak tam byla jenomsestra, jako by čekala ne na dříví, ale jenom, až se onvrátí, na příležitost použít svých hlasivek, a pustila se doněho, aby přinesl dříví, a on jí to neodmítl, nic nena-mítal, jenom ji neslyšel, nevšímal si jí, protože ještě stálepřemýšlel. Pak přišel ten starý a sestra na něho žalovala astarý mu poručil, aby přinesl dříví: a ještě stále nepadloani slovo o tom vzkazu, když večeřeli, ani když si šellehnout na slamník, kde spal a kam chodil spát prostě tak,že si lehl na slamník, jenže teď nespal, jenom tam ležel srukama pod hlavou a ještě stále o tom nepadlo ani slovo aon dosud nevěděl, zdali bude lhát nebo ne. Protože, jakřekl dě- dečkovi, to hrozné na tom ho ještě nenapadlo,

jenom tam ležel, zatímco se ti dva v jeho nitru přeli,mluvili řádně jeden po druhém, oba klidní, dokonce se přitom všem snažil, aby byl klidný, rozumný a nebylškodolibý: Ale já ho mohu zabít. – Ne. To by nebylo nicplatné – Tak co s tím uděláme? – Já nevím: a on jenomposlouchal, bez zvláštního zájmu, jak říkal, slyšel ty dva,aniž musel poslouchat. Protože se na to neptal, co si teďmyslel. Bylo to prostě tu, přiro- zené u chlapce, u dítěte, aon tomu ani nevěnoval pozornost, protože právě to by sinějaký chlapec myslel, a on věděl, že aby udělal, co máudělat, aby vydržel žít sám se sebou, musel by tovymyslet přímočaře, jako by to vymy- slel muž, a myslelsi, Ten negr mi vůbec nedal příležitost, abych mu řekl, očjde, a tak se to on (ani teď ne ten negr) nedozví, a ať už jeto cokoli, zůstane to nevykonané a on se teprve až mocpozdě dozví, že se to nevykonalo, a tak to bude oplátkaza to, že tam postavil toho negra, aby to tak dělal, a cokdyby to tak byl vzkaz, že stáj, ten dům hoří, a ten negrmi ani nedovolil mu to vyřídit, varovat ho. A pak řekl, ženajednou už ne- přemýšlel, něco to křičelo téměř takhlasitě, aby to slyšely i sestry na druhém slamníku a otecv posteli se dvěma nejmladšími, který naplňovalmístnost opilým chrápáním: Vůbec mi nedal příležitost,abych to řekl; bylo to příliš rychlé, příliš zmatené, nežaby to bylo myšlení, všechno to na něho najednou jaksikřičelo, kypělo to v něm a přetékalo jako ten negerskýsmích: Vůbec mi nedal

– příležitost, abych to řekl, a táta se mě vůbec nezeptal,jestli jsem mu to vyřídil nebo ne, a tak ani nemůže vědět,jestli mu táta něco vzkázal, a tak ani nemůže záležet natom, dokonce ani tátovi, jestli ten vzkaz dostal nebo ne;přišel jsem tam k těm dveřím, ale ten negr mi řekl, abychuž nikdy nechodil k přednímu vchodu, a já nejenže jsemmu ničím neprospěl tím, že bych mu to řekl, ale ani jsemmu neuškodil tím, že jsem mu to neřekl, a já mu nemohuničím na světě prospět ani uškodit. Bylo to takové, říkal,jako nějaký výbuch – jasná záře, která zmizela a nic posobě nezanechala, žádný popel ani odpad; jenomnekonečná plochá rovina, ze které se jako nějaký pomníkzvedal přísný tvar jeho nedotčené nevinnosti; tanevinnost ho poučovala tak klidně, jak kdy vůbec mluvilijiní lidé, a používala na to jeho vlastní analogie s puškou,a jestliže místo on říkala oni, znamenalo to více nežvšechny ty chabé lidské smrtelníky pod sluncem, kteřímohou celé odpoledne proležet se staženými střevíci navisutém lůžku. Pomyslel si, ,Kdyby ses chystal bojo- vat stěmi, co mají ty pěkné pušky, první věc, kterou bysudělal, by bylo obstarat si pokud možno také tak pěknoupušku, kterou by sis mohl vypůjčit nebo ukrást nebovyrobit, viď?‘ a on řekl Ano. ,Ale tohle není otázka pušek.A tak abys s nimi bojoval, musíš mít to, co mají oni a cojim umožňuje dělat to, co dělá ten muž. Musíš mít půdu anegry a pěkný dům, abys tím s nimi zápasil. Rozumíš?‘ aon zase řekl Ano. Tu noc odešel. Před svítáním se pro-budil a zmizel stejně, jako si chodil lehnout: zvedl sese slamníku a po špičkách opustil dům. Už nikdy nikohoze své rodiny nespatřil.

– Vypravil se do Západní Indie.“ Quentin se nehýbal,ani aby zvedl hla- vu z polohy zadumaného zamyšlení nadotevřeným dopisem, který ležel na rozevřené učebnici, aruce měl před sebou natažené na stole po obou stra-nách té knihy a toho dopisu, jehož polovina se naklánělavzhůru od místa, kde byl přeložen napříč, aniž ji cokolipodpíralo, jako by byl dopis tak trochu ovládl tajemstvílevitace. „Tak to říkal Sutpen. Seděli teď s dědečkem navy- vráceném kmeni, protože psi ztratili stopu. Totiž

vyčenichali stopu na stro- mě – na stromě, ze kterého bybyl architekt nemohl uniknout, a na který přece jennepochybně vylezl, protože našli tyč z mladého kmínkus jeho šlemi ještě stále přivázanými na jednom konci, tyč,které použil k tomu, aby vylezl na strom, ačkoli zpočátkunechápali, k čemu potřeboval šle, a teprve za tři hodinypochopili, že architekt používal architektury, fyziky, abyjim unikl, jako se člověk v krizi vždycky uchyluje k tomu,co zná nejlépe – vrah k vraždě, zloděj ke krádeži a lhář kelži. Architekt věděl o těch divokých čer- noších, i kdyžnemohl vědět, že si Sutpen sežene psy; vybral si tenstrom a vytáhl tyč za sebou nahoru, odhadl si odraz,vzdálenost a dráhu a překonal mezeru k dalšímunejbližšímu stromu, kterou by nepřekonala ani veverkapo- letucha, a cestoval potom od stromu ke stromutéměř půl míle, než zase sestoupil na zem. Trvalo třihodiny, než jeden z těch divokých negrů (psi nechtěliopustit strom; tvrdili, že je na něm) objevil, kde sestoupil.A tak Sut- pen s dědečkem seděli na tom kmeni apovídali si a jeden z těch divokých negrů se vrátil dotábora pro jídlo a zbytek whisky, troubením na rohy

– přivolali ostatní muže a pojedli, a zatímco čekali,vyprávěl dědečkovi o tom ještě něco více.

– Vypravil se do Západní Indie. Tak to Sutpen říkal: nejak se mu zjistit,

– kde Západní Indie leží, ani odkud tam odplouvají lodi, anijak se dostal k těm lodím a na jednu nastoupil, ani jak semu zamlouvalo moře, ani o svízelích– lodnického života, a jistě to pro něho byly opravdovésvízele, pro čtrnáctile- tého nebo patnáctiletého chlapce,který se v roce 1823 vydal na moře a nikdy předtímnespatřil oceán. Jenom řekl, ,A tak jsem se vypravil doZápadní In- die,‘ seděl s dědečkem na tom kmeni, zatímcopsi ještě stále štěkali na strom,– kde se domnívali, že je ten architekt, protože by tambýval měl být – říkal to stejným způsobem jako ten denpo třiceti letech, když seděl v dědečkově kanceláři (teďuž v pěkných šatech, i když byly po třech letech válkytrochu špinavé a odřené, v kapse mu cinkaly peníze a ivousy měl dokonale uprave- né: vousy, tělo a rozum natom vrcholu, kterého dosáhnou všechny ty– rozličné složky, které dohromady vytvářejí muže, kdyžmůže říci, Udělal jsem všechno, co jsem si předsevzal, akdybych chtěl, mohl bych tady přestat a nikdo by minemohl vyčítat zahálku, dokonce ani já sám – a tohle snadprávě v tom okamžiku,– který si osud vždycky vybírá k tomu, aby člověkasurově srazil, jenže ten vrchol vypadá tak bezpečný apevný, že začátek pádu zůstane chvilku utajen

– říkal to s hlavou trochu zvednutou v poloze, o kterévůbec nikdo přesně nevěděl, po kom ji kopíruje, nebo zdalise tu polohu také snad nenaučil z té

– knihy, ze které se naučil ta slova, nabubřelé fráze,kterými, jak dědeček říkal, dokonce i někoho žádal opřipálení doutníku nebo nabízel doutník – a jak dědečekříkal, nebylo v tom nic ješitného ani komického, protože vněm byla ta nevinnost, kterou nikdy neztratil, neboť kdyžmu nakonec tu noc poradi- la, co má udělat, zapomněl nani a nevěděl, že ji ještě má) a vyprávěl dědeč- kovi –vyprávěl mu, rozumíš; neomlouval se, nežádal o

politování; nevysvět- loval, nežádal o ospravedlnění:jenom vyprávěl dědečkovi, jak zavrhl svou první ženu,jako to dělali králové v jedenáctém a dvanáctém století:,Poznal jsem, že se bez své vlastní viny nehodí anepřispívá a nikdy se nemůže hodit ani přispívat kuskutečnění plánu, který jsem si usmyslel, a tak jsem seo ni postaral a zbavil jsem se jí.‘ – vyprávěl dědečkovistejným tónem, když seděli na té kládě a čekali, až senegři vrátí s ostatními hosty a s whiskou: ,A tak jsem sevypravil do Západní Indie. Jednou v zimě jsem nějaký časchodil do školy a to mi stačilo, abych se něco dověděl oZápadní Indii a abych si uvě- domil, že se Západní Indiebude nejlépe hodit k uskutečnění mých požadav- ků.‘Nepamatoval si, jak k tomu došlo, že chodil do školy. Totižproč se jeho otec z ničeho nic rozhodl ho tam posílat, jakámlhavá vidina nebo zjevení se mohlo rozvinout z té mlhyalkoholu, mlácení negrů a plánů, jak se vyhnout práci,což ten starý nazýval svým rozumem – obraz ne ctižádostiani slávy, ne aby viděl, jak si jeho syn polepší, a asi aninějaký slepý okamžik vzpoury proti tomu domu, jehožstřecha tekla už asi na sto takových rodin jako ta jeho,které tam přišly bydlet a zmizely a nezanechaly po soběžádné stopy, nic,

– dokonce ani hadry nebo střepy hliněného nádobí, alebyla to podle všeho pouhá mstivá závist vůči jednomunebo dvěma mužům, plantážníkům, které musel občasnavštěvovat. Rozhodně ho však jednu zimu posílal asi třiměsíce do školy – třináctiletého nebo čtrnáctiletéhovýrostka ve třídě plné dětí o tři nebo čtyři roky mladšíchnež on a o tři nebo čtyři roky pokročilejších, a on nejenžebyl asi větší než učitel (ten druh učitele, jaký učil vevesnické jedno- třídce v takovém pobřežnímplantážnickém hnízdě), ale i jaksepatří mužnější, a asi sipřinesl s sebou do školy spolu se střízlivou a ostražitouhoráckou re- zervovaností i značnou dávku utajenéneposlušnosti, kterou si uvědomoval stejně málo, jako sizpočátku neuvědomoval, že se ho učitel bojí. Nebyla tonepoddajnost a snad bys to ani nemohl nazvat hrdostí,ale asi jenom to horské spoléhání na sebe sama aosamělost, neboť aspoň část jeho krve (jeho matka bylahoralka, Skotka, která, jak řekl dědečkovi, se nikdypořádně nenaučila mluvit anglicky) pocházela z hor, aleprávě to, ať už to spočívalo v čemkoli, mu nedovolovalosnížit se k tomu, aby se učil zpaměti suché po- četnípříklady a podobné věci, ale dovolovalo mu toposlouchat, když učitel nahlas předčítal. – Poslal ho doškoly, ,kde‘, jak vyprávěl dědečkovi, ,jsem se dovědělsotva něco víc než to, že většina velkých skutků, dobrých išpatných, kterým se dostane buď hany, nebo nadšenéchvály, nebo odměny a které jsou v dosahu lidskýchmožností, byla už vykonána a je možné se o nich jenompoučit z knih. A tak jsem poslouchal, když nám topředčítal. Uvědo- muju si teď, že se většinou uchyloval kpředčítání nahlas jenom tehdy, kdy viděl, že nastalachvíle, kdy se celá škola chystá vstát a opustit třídu. Aleať už byl důvod jakýkoli, předčítal nám a já jsemrozhodně poslouchal, ačkoli jsem nevěděl, že se tím

posloucháním vybavuju lépe pro to, co si později umínímvykonat, než kdybych se naučil z knihy všechno tosečítání a odčítá- ní. Tak jsem se dověděl o Západní Indii.Ne kde leží, ačkoli kdybych byl v té době věděl, že mi tavědomost jednou prospěje, byl bych se naučil i to.Naučil jsem se však, že existuje místo, které se jmenujeZápadní Indie, kam odplouvají chudáci a kde zbohatnou,nezáleží na tom jak, jenom pokud si ten muž zachováchytrost a odvahu: domníval jsem se, že odvahumám, a o chytrosti jsem se domníval, že jestli se dánaučit energií a vůlí ve škole úsilí a zkušenosti, tak se jínaučím. Pamatuju se, jak jednou odpoledne, když skončilaškola, jsem tam zůstal a čekal jsem na učitele, vyčíhaljsem si ho; byl to drobný mužík, který vždycky vypadalzaprášený, jako by se byl narodil a odjakživa žil na půděa ve skladištích. Vzpomínám si, jak ucouvl, když měspatřil a jak jsem si v té chvíli pomyslel, že kdybych homěl udeřit, nenásledo- val by žádný výkřik, ale jenom zvukté rány a závan prachu ve vzduchu, jako když člověkpraští do koberce, který visí na šňůře. Zeptal jsem se ho,jestli to, co nám četl o těch mužích, co v Západní Indiizbohatli, je pravda. „Proč ne?“ odpověděl a ucouvl.„Copak jsi mě neslyše, jak to čtu z té knihy?“ –– „Jak mohu vědě, že to, co jste četl, bylo v té knize?“ řekljsem. Byl jsem tako- vý zelenáč, takový venkovánek,rozumíte. Tenkrát jsem ani neuměl přečíst

– své vlastní jméno; ačkoli jsem chodil do školy skoro třiměsíce, nejspíš jsem neznal víc, než když jsem vstoupil dotřídy poprvé. Ale musel jsem to vědět, rozumíte. Člověkse snad připravuje pro svoji budoucnost víc než jednímzpůsobem, připravuje se nejen pro to tělo, které bude mítzítra nebo napřes- rok, ale i pro činy a pro dalšíneodvolatelný průběh z toho vyplývajících činů, které jehoslabé smysly a rozum nemohou předvídat, ale které zadeset nebo dvacet nebo třicet let od nynějška podnikne,bude muset podniknout, aby přežil ten svůj čin. Snad tobyl ten instinkt a ne já, kdo ho uchopil za paži, když seodtahoval (vlastně jsem nepochyboval o pravdivosti jehoslov. Myslím, že dokonce už tenkrát, i ve svém věku,jsem si uvědomil, že si to nemohl vymyslet, že mu chybíto něco, co člověk potřebuje, aby dokázal oklamat svoulží dokonce i dítě. Ale rozumíte, musel jsem sepřesvědčit, musel jsem použít kterékoli metody, jakoujsem měl po ruce, abych se přes- vědčil. A měl jsem poruce jenom jeho), zíral na mne a začínal se vzpírat, a jájsem ho držel a říkal – byl jsem docela klidný, docelaklidný; jenom jsem to musel vědět – říkal jsem, „Cokdybych tam odjel a poznal, že to tak není?“ a on teďječel, volal, „Pomoc! Pomoc!“ a tak jsem ho pustil. Protokdyž při- šel čas, kdy jsem si uvědomil, že abychuskutečnil svůj plán, budu především a hlavně potřebovatznačnou částku peněz, a to v docela bezprostřední bu-doucnosti, vzpomněl jsem si, co nám to předčítal, avypravil jsem se do Zá- padní Indie.‘

– Pak začali přijíždět ostatní hosté a za chvíli sevrátili negři s konvicí kávy, s jelení kýtou a s whiskou (a slahví šampaňského, kterou, jak dědeček říkal, předtímpřehlédli) a Sutpen na chvíli přestal vykládat. Už nic otom ne- vyprávěl, až pak dojedli, rozsadili se a kouřili,zatímco se negři a psi pátravě rozbíhali všemi směry.

Museli odtáhnout psy od stromu, ale hlavně od té tyče zmladého kmínku s přivázanými architektovými šlemi,jakoby ta tyč ne- jenže byla poslední věc, které searchitekt dotkl, ale jako by se jí dotkla jeho jásavá radost,když poznal novou možnost, jak jim uniknout, a tak psivyče- nichali nejen toho muže, ale i tu jásavou radost, ato je rozzuřovalo. Negři a psi zabíhali dál a dál, až paktěsně před západem slunce jeden negr zahou- kal aSutpen (už nějaký čas nepromluvil, jak říkal dědeček,ležel na jednom lokti v těch pěkných holínkách, ve svýchjediných kalhotách a v košili, kterou si oblékl, když vylezlz bahna a omyl se poté, co si uvědomil, že asi budemuset dopadnout architekta sám, jestli ho chce zpátkydostat živého, nemlu- vil a snad ani neposlouchal, když timuži hovořili o bavlně a o politice, jenom kouřil doutník,který mu dal dědeček, a díval se na oharky ohně a snadsi znovu prodělával tu cestu do Západní Indie, kterouvykonal, když mu bylo čtrnáct let a ani nevěděl, kampluje nebo zdali tam kdy dopluje, nemoha vě- dět, zdali timuži, kteří řekli, že tam ta loď pluje, nelhali, stejně jakonemohl vědět, zdali učitel ve škole říkal pravdu o tom, cobylo v té knize. A vůbec nevyprávěl, zdali ta plavba bylasvízelná nebo ne a jak mnoho musel při ní vytrpět. Aletehdy věřil, že potřebuje jenom odvahu a chytrost, a oodvaze

– věděl, že ji má, a o chytrosti věřil, že se jí můženaučit, jestliže se jí lze naučit, a utěšovaly ho asi svízelecesty a utěšovaly ho i v tom, že muži, kteří mu řekli, že taloď pluje do Západní Indie, mu nelhali, protože v té době,jak říkal dě- deček, by byl asi nevěřil na nic, co jesnadné) řekl, ,Tady to je,‘ a vstal a vši- chni šli dál anašli, kde architekt zase sestoupil na zem, když získalčasový náskok téměř tří hodin. A tak teď muselipostupovat rychle a nebylo mnoho času na hovor neboaspoň, jak říkal dědeček, Sutpen už zřejmě nehodlalznovu se ujmout slova. Pak slunce zapadlo a ostatní mužise museli vydat na zpáteční cestu do města; odjeli všichniaž na dědečka, protože ten toužil ještě něco uslyšet. A takvzkázal po jednom z ostatních (tehdy nebyl ani ženatý),že nepřijede domů, a spolu se Sutpenem jeli dál, dokudbylo ještě světlo. Dva negři (byli už třináct mil odSutpenova tábora) se mezitím vrátili pro přikrýv- ky aještě nějaké jídlo. Pak se setmělo, negři začali rozžíhatborové větve a chvilku ještě postupovali dál, aby získali,co ještě mohli získat, neboť vědě- li, že architekt muselbrzo po setmění zalézt někam do úkrytu, aby nebloudil vkruhu. Tak si to dědeček pamatoval: on a Sutpen vedlisvé koně (občas se ohlížel a viděl, jak koním září ve svitupochodní oči, pohazují hlavami a po plecích a bocích sejim táhnou stíny) a psi a negři (ti negři většinou ještě stálenazí, jenom tu a tam některý měl kalhoty) postupovalivpřed a nad nimi čadi- ly a plápolaly borové pochodně arudě ozařovaly jejich kulaté hlavy a paže a to bahno,které na sobě nosili v té bažině proti komárům, do tvrdauschlo a lesklo se, třpytilo se jako sklo nebo porcelán astíny, které vrhali, byly v je- dnom okamžiku delší než onisami, pak v příštím okamžiku zmizely, ačkoli člověk pocelý ten čas věděl, že tam jsou stále, protože je cítil svýmdechem, jako by, ač neviditelné, stlačovaly a zhušťovaly

neviditelný vzduch, který člověk dýchá. A dědeček říkal,že se Sutpen o tom zase rozhovořil, zase mu o tomvyprávěl, než si uvědomil, že teď mu o tom vyprávěl ještěněco více, a dědeček říkal, jak si pomyslel, že načlověkově osudu (nebo na člověku) něco je, co působí,aby se osud utvářel podle něho, jako se utvářejí jeho šaty,jako určitý kabát, když byl nový, mohl padnout tisícimužům, a přece když jej jeden muž nějaký čas nosí,nepadne už nikomu jinému a člověk jej pozná všude, kdejej uvidí, i když uvidí jenom rukáv nebo klopu: a tak semu jeho– –“ („démonův,“ řekl Shreve) „– osud přizpůsobil, jehonevinnosti, jeho pri-– mitivní schopnosti pro jevištní drama a dětinskouhrdinskou prostotu, stejně jako se ta pěkná soukennáuniforma, jakou bylo v těch čtyřech letech vídat nadeseti tisících mužů a kterou měl na sobě, když toodpoledne po třiceti letech přišel do kanceláře,přizpůsobila všem jeho nabubřelým gestům a jehorétorickému verbalismu, s nímž klidně a s upřímnounevinností, kterou nazý-– váme ,dětskou‘, až na to, že lidské dítě je jediný živoucítvor, jenž vůbec není upřímný ani nevinný, prohlašoval tynejprostší a ty nejurážlivější věci. Vyprá- věl o tom ještěněco více, už se do toho vžil, co vyprávěl, a přece ještěstále– nepověděl, jak se tam dostal, a dokonce ani, jak došlok tomu, do čeho se teď zapletl (v té době, kdy jakvyprávěl, se choulil ve tmě za oknem a pálil

– oknem z mušket, které mu někdo nabíjel a podával,mu zřejmě už bylo aspoň dvacet let), přenesl sebe idědečka do oblečeného pokoje na ostrově Haiti takprostě, jako přenesl sám sebe do Západní Indie tím, jakřekl, že se rozhodl vypravit se do Západní Indie, a tak setam vypravil. Tahle historka nebyla záměrnýmpokračováním té první, ale jenom mu ji připomněl obraztěch negrů a pochodní před nimi; nevyprávěl, jak se tamdostal ani co se při- hodilo v těch šesti letech mezi dnem,kdy se rozhodl vypravit se do Západní Indie azbohatnout, a touto nocí, kdy byl jako dozorce nebopředák nebo něco takového u francouzského majitelecukrové plantáže zabarikádován v domě s plantážníkovourodinou. A dědeček říkal, že se teď poprvé zmínil– jenom náznakem, který se na okamžik téměř vynořil a

pak se opět ztratil,– ale ne zcela – o té – („To je nějaké děvče,“ řekl Shreve.Nevykládej mi to. Jenom pokračuj.“)“ – ženě, o níž pakpo třiceti letech vyprávěl dědečkovi,– jak shledal, že se nehodí do jeho plánů, a tak se jí zbavil,i když se o ni posta- ral, a měli tam s sebou párvystrašených služebných, míšenek, které musel občaszahánět od okna a kopanci a nadávkami nutit, abypomáhaly dívce na- bíjet muškety, z kterých on aplantážník stříleli z okna. A myslím, že dědeček říkal,,Počkejte, počkejte, proboha počkejte,‘ asi jako ty, ažSutpen konečně zmlkl, zarazil se a začal zase znovu aspoňs trochou ohledů pro příčinu a ná- sledek, i když bezohledů na logickou následnost a spojitost. Nebo to snadbylo tím, že teď zase seděli, když usoudili, že pro dnešnívečer dorazili už dost daleko, a negři rozbili tábor auvařili večeři a oni (on a dědeček) vypili trochu whisky,pojedli a potom seděli u ohně, popíjeli ještě trochuwhisky a on to vyprávěl celé znovu, a ještě stále to nebylodocela jasné – jak a proč tam byl a čím byl – neboť

nevyprávěl o sobě. Vyprávěl příběh. Nechvástal se něčím,co vykonal; vyprávěl jenom příběh o něčem, co prožilmuž, který se jmenoval Thomas Sutpen, což by byl ještěstále stejný příběh, kdyby se ten muž nejmenoval vůbecnijak a kdyby se to vyprávělo večer nad whiskou vůbeco někom nebo o nikom.

– To snad trochu zvolnilo běh jeho vyprávění. Alenestačilo to, aby se tím nějak zvlášť objasnil ten příběh.Ještě stále nevyprávěl dědečkovi o život- ní dráze někoho,kdo se jmenuje Thomas Sutpen. Dědeček říkal, že jedinávěc, o které se v těch šesti nebo sedmi letech zmínil,která musela někde existovat a ke které muselo skutečnědojít, bylo, že se musel naučit nějakému žargonu, abymohl na té plantáži dohlížet, a že se musel naučitfrancouzsky, ne snad proto, aby se mohl zasnoubit aoženit, ale rozhodně to později po- třeboval, aby se mohlrozvést s manželkou, když ji už získal – že, jak vyprá- věldědečkovi, se původně domníval, že odvaha a chytrostpostačí, ale po- znal, že se mýlí, a jak litoval, že se spolu spoučením o Západní Indii ve škole také nenaučil, kdyžobjevil, že všichni lidé nemluví stejným jazykem, a uvě-domil si, že bude potřebovat nejen odvahu a chytrost,ale bude se muset naučit mluvit novým jazykem, nebojinak ten plán, kterému zasvětil svůj život, zemře jakomrtvě narozené děcko. A tak se myslím naučil ten jazyk,

– stejně jako se vyučil na lodníka, protože dědeček seho zeptal, proč si nenašel nějaké děvče, s kterým by žil,aby se tu řeč snadno naučil, a dědeček říkal, jak tam seděls obličejem a vousy ozářenými ohněm a oči měl klidné atak nějak rozzářené a řekl – a dědeček říkal, že to byljediný případ, kdy vůbec znal, kdy řekl něco klidně aprostě: ,Tu nov, o které mluvím (a mohu dodat, že až dosvého prvního manželství), jsem byl ještě pořád panic. Asimi to nebudete věřit, a kdybych se vám to pokoušelvysvětlit, tím spíše byste mi to nevěřil. A tak jenomřeknu, že i to patřilo k tomu plánu, který jsem siusmyslel,‘ a dě- deček řekl, ,Proč bych tomu nemělvěřit?‘ a on se zadíval na dědečka ještě stále s tímklidným rozzářeným výrazem kolem očí a řekl, ,Aleopravdu tomu věříte? Jistě mnou tak trochu nepohrdáte anedomníváte se, že jsem ve dva- ceti letech nemohl anipodlehnout pokušení, ani sám pokoušet?‘ a dědeček řekl,,Máte pravdu. Neměl bych tomu věřit. Ale věřím tomu.‘ Atak to nebylo vyprávění o ženách a rozhodně ne o lásce;ta žena, dívka, prostě ten zjev, který uměl nabítmušketu, ale kterému se nemohlo svěřit, aby z ní jednouvypálil z okna tu noc (nebo těch sedm nebo osm nocí, kdyse choulili ve tmě a pozorovali oknem, jak plápolají nebodýmají ty stodoly či sýpky, nebo do čeho se vlastněukládá cukr, a také pole: říkal, že jak to člověku páchlo,ne- páchlo mu nic jiného, ten hnusný sladký sytý pach,jako by byly ta nenávist a nesmiřitelnost, těch tisícskrytých temných let, která zrodila tu nenávist anesmiřitelnost, zesílily ten pach cukru: a dědeček říkal,že si tehdy vzpomněl, jak vídal Sutpena vždycky odmítatcukr do kávy, a tak teď dědeček znal příčinu, ale přesto sezeptal, aby se ujistil, a Sutpen mu řek, že je to pravda; žedostal strach teprve, když už všechna pole a stodolyshořely a oni dokonce i zapomněli na pach hořícího

cukru, ale že od té doby nikdy nesnášel cukr ) – ta dívkase ve vyprávění vynořila jenom na vteřinu, téměř jedinýmslovem, a tak dědeček řekl, že jako by ji byl v zábleskujedné z muš- ket také zahlédl jenom na vteřinu –skloněný obličej, jednu tvář, bradu na okamžik ukrytouclonou spadlých vlasů, zvednutou bílou štíhlou paži,jemnou ruku svírající nabiják, a to bylo vše. Stejně máloinformací o tom jako o tom, jak se dostal z pole, kdedozíral, do oblečeného domu, když se na něho negřihnali s mačetami, nebo o tom, jak se dostal zrozpadávající se chatrče ve Virgínii na ta pole, kde dělaldozorce: a dědeček říkal, že tohle mu připadalo ještěneuvěřitelnější, než jak se tam dostal z Virgínie, protožeto znamenalo čas, nějaké údobí, jehož překlenutínaznačovalo nějaký poklid, neboť čas je delší než jakákolivzdálenost, kdežto to druhé, odchod z polí dozabarikádovaného domu, se zřejmě odehrálo s jakousidrtivou prudkostí, která musela být téměř tak rychlájako jeho vyprávění o tom – skutečné zhuštění času,které bylo mírou své vlastní prudkosti, a on to vyprávěltím příjemným, poněkud rétorickým a anekdotickýmzpůsobem zřejmě tak, jak si na to vzpomínal, vnímal to sobjektivním a neosobním zájmem a zvědavostí, které anistrach (v tom jednom případě, kdy se zmínil o strachustejným obráceným postupem, neboť právě mluvil očase, kdy neměl strach, dříve

– než dostal strach, jak to řekl) nedovedl příliš povzbudit.Protože strach pocí- til teprve, když už bylo po všem, jakříkal dědeček, neboť to pro něho zna- menalo jenomjedno – divadlo, něco, co je třeba spatřit, protože snaduž nebude mít příležitost spatřit to znovu, neboť jehonevinnost ještě stále pů- sobila a on nejenže až teprvepotom poznal, co je to strach, ale dokonce ani nevěděl, žezpočátku nebyl nijak vyděšený; dokonce ani nevěděl, žeobjevil místo, kde se rychle dají získat peníze, jestliže ječlověk odvážný a chytrý (neměl na mysli chytrost, řekldědeček. Měl na mysli bezohlednost, jenže neznal toslovo, protože to by nebylo v té knize, ze které jim učitelve škole předčítal. Nebo snad pod slovem odvaha mysleltohle, řekl dědeček), ale kde průvodním jevem peněž bylavysoká úmrtnost a lesk dolarů nepocházel ze zlata, ale zkrve – kousek země, který jako by byla stvořila a oddělilasama ne- besa, jak říkal dědeček, jako divadlo násilí,nespravedlnosti a krveprolévání a všech těch satanskýchchoutek lidské chamtivosti a krutosti pro ten posled- nízoufalý výbuch zuřivosti všech párijsky prokletých avšech zatracených – malý ostrov zasazený do úsměvného,zuřivě číhajícího a neuvěřitelně indigo- vého moře, ostrovněkde uprostřed mezi tím, co nazýváme džunglí, a tím, conazýváme civilizací, na půli stezky mezi temným,nevyzpytatelným kontinen- tem, odkud byla násilněunesena ta černá krev, černé kosti a těla, myšlení avzpomínání, naděje a touhy, a tou chladnou známouzemí, jíž byl kletbou přiřčen, civilizovanou zemí a lidem,který vypudil část své vlastní krve, myš- lení a tužeb, ježse staly příliš hrubými, než aby je dále vydržel a snášel, avy- sadil je bez domova a zoufalé na opuštěný oceán –malý ztracený ostrov v zeměpisné šířce, kde budoupotřebovat deset tisíc let rovníkové tradice, aby snášelijeho podnebí, půda hnojená černou krví dvou set let

útlaku a vy- kořišťování, až se vzepjala v neuvěřitelnémparadoxu pokojné zeleně, karmí- nových květina cukrovétřtiny velikosti mladých stromků a třikrát vyšší nežčlověk a sice trochu objemnější, ale téměř tak cenné jakostejná váha stříbrné rudy, jako by příroda udržovalarovnováhu, vedla účetnictví a nabízela odškodné za tyrozdrásané údy a zneuctěná srdce, i když to člověknečinil, pěstování přírody i člověka bylo zkrápěno nejenvyplýtvanou krví, ale bylo ovíváno větry, ve kterýchmarně prchaly ty odsouzené lodi, z nichž se poslední cárplachty ponořil do modrého moře a zároveň doznělposlední marný zoufalý výkřik ženy nebo dítěte – taképěstování lidí; ty ještě nedotče- né kosti a mozky, vekterých ta stará ostražitá krev, která zmizela do půdy,kterou šlapou, ještě stále volala o pomstu. A on tam dělaldozorce, pokojně jezdil sem a tam na koni a učil se tu řeč(to skrovné a křehké vlákno, jak říkal dědeček, kterým jeteď možno občas na okamžik spojit drobné povrchovékouty a okraje skrytých a osamělých lidských životů, nežzase upadnou do temnoty, kde duch poprvé volal a nikdoho neslyšel a bude volat naposled a ani tehdy ho nikdoneuslyší), nevěděl, že jezdí po sopce, v noci slýchal, jak seve vzduchu rozechvívají a buší bubny a prozpěvování, anevěděl, že to slyší samotné srdce země, věřil (jak říkaldědeček, že země je laskavá a vlídná

– a že tma je jenom něco, co člověk vidí nebo v čemnemůže vidět; dělal do- zorce nad tím, nač dohlížel, anevěděl, že na to dohlíží, jak se denně vypravo- val zozbrojené tvrze, dokud nenastal ten den. A ani tonevyprávěl, jak k tomu dni došlo a co k němu postupněvedlo, protože dědeček říkal, že ve své nevinnosti zřejměnechápal, co to vlastně každý den viděl – prasečí kost skouskem ještě na ní lpícího shnilého masa, pár slepičíchpírek, potřísněný špinavý hadr s několika v němsvázanými oblázky, když to našli jednoho rána na polštářitoho starého šéfa a nikdo nevěděl (a nejméně ze všechsám plan- tážník, který spal na tom polštáři), jak se to tamdostalo, protože v téže době se dověděli, že všechnoslužebnictvo, míšenci, zmizelo, a on se to dověděl teprve,když mu plantážník řekl, že ty skvrny na hadru nejsouani špína, ani mastnota, ale krev, a že to, co považoval zaplantážníkův galský vztek, byl ve skutečnosti strach,hrůza, a on byl jenom zvědavý a docela zaujatý, protožese ještě stále díval na plantážníka i na jeho dceru jakona cizince. Vyprávěl dědečkovi, že až do té první nociobležení si ani neuvědomil, že nezná dívčino křestníjméno a zdali je vůbec kdy slyšel nebo ne. Vyprávěl takédě- dečkovi, utrousil to při vyprávění, jako třeba člověkvyhodí z balíčku nových karet žolíka a později si nemůževzpomenout, zdali žolíka vyndal nebo ne, že žena tohostarého šéfa byla Španělka, a tak ne Sutpen, ale dědečeksi uvědo- mil, že až do té první noci útoku snad tu dívkuneviděl ani desetkrát. Nako- nec našli mrtvolu jednoho ztěch míšenců; našel ji Sutpen, pídil se po ní po dva dny,aniž vůbec věděl, že se setkává jenom s nic neříkajícístěnou tajem- ných černých obličejů, stěnou, za kterouse mohlo chystat téměř všechno možné, a jak pozdějipoznal, také všechno možné se chystalo, a třetího dnenašel tu mrtvolu tam, kde by si jí byl jistě musel

všimnout v první hodině toho dne, kdyby tam byla.Dědeček říkal, že po celý ten čas, co mluvil, seděl na tomkmeni, vyprávěl o tom a přitom gestikulovat, ten muž,kterého i dě- deček viděl nahého zápasit hruď proti hrudis jedním z jeho divokých negrů ve svitu táborového ohně,když se stavěl jeho dům, a který s nimi ještě stále zápasilpři světle lucerny ve stáji, když měl konečně manželku,jež se hodila k uskutečnění plánu, který si usmyslel, a anis těmi zápasy nedělal žádné cavy- ky, žádné podávánírukou ani gratulace, když si omýval krev a navlékal košili,protože nakonec ležel ten negr natažený na zádech, prsase mu dmula a jiný negr ho poléval vodou. Seděl tam nakmeni a vyprávěl dědečkovi, jak nakonec našel tohomíšence nebo to, co bývalo tím míšencem, a tak začalchápat, že by se situace mohla stát vážnou; pak ten dům,barikáda a jich pět – plantážník, jeho dcera, dvě služebnéa on – bylo uzavřeno v domě a vzdu- chem pronikal dýma pach hořící cukrové třtiny, po obloze se táhla zář adým požáru a ve vzduchu bušily a zachvívaly se zvukybubnů a prozpěvo- vání – ten malý ztracený ostrov podobrácenou miskou střídajících se dní a nocí jako vakuum,kam nemůže přijít žádná pomoc, kam ani nepřicházelyvětry z vnějšího světa až na pasátní větry, vždy stejné,únavné větry vanoucí sem a tam přes ostrov a ještě stáleobtížené unavenými hlasy zavražděných

– žen a dětí bez domova a bez hrobu na odlučujícím apustém moři – zatímco ty dvě služebné a dívka, jejížkřestní jméno ještě neznal, nabíjely muškety, z kterýchon a dívčin otec stříleli ne na nepřítele, ale na tuhaitskou noc, vrhali své drobné, marné a chabé zábleskydo té tíživé, krví unavené a pulsu- jící temnoty: a to právěv roční době, v období mezi uragány a nějakou nadějí nadéšť. A on vyprávěl, jak osmé noci už neměli vodu aněco se muselo udělat, a tak odložil mušketu, vyšel vena zkrotil je. Tak to vyprávěl: vyšel ven a zkrotil je, a kdyžse vrátil, tak se s tou dívkou zasnoubil, a dědeček teďdocela jistě říkal, ,Počkejte, počkejte,‘ a řekl, ,Ale vy jsteji ani neznal; vyprá- věl jste mi, že když vás začaliobléhat, neznal jste ani její jméno,‘ a on se po- díval nadědečka a řekl, ,Ano. Ale trvalo mi nějaký čas, než jsemse z toho zotavil.‘ Ne jak to udělal. Ani o tom nevyprávěl,ani to nebylo pro ten příběh důležité; jenom odložilmušketu a poručil někomu, aby stáhl se dveří závoru apak za ním závoru spustil, a vyšel ven do tmy a zkrotil je,snad tím, že kři- čel ještě hlasitěji než oni, snad že tamstál a vydržel více, než se domnívali, že nějaké kosti a tělomohou a mají vydržet (ano, mají; to bylo to strašné: najíttělo, které vydrží víc, než by se na něm mělo žádat, abyvydrželo); snad se na- konec sami obrátili v hrůze auprchli před těmi bílými pažemi a nohama, kte- ré bylystejného tvaru jako jejich a z nichž bylo možno nechatstříkat a prou- dit krev jako z jejich paží a nohou a kterév sobě měly nezkrotného ducha, jenž by byl mělvzniknout ze stejného prvotního ohně, z něhož vzniklyjejich, ale nemohl, dost dobře nemohl. Ukázal dědečkovity jizvy, z nichž jedna, jak říkal dědeček, bezmálazpůsobila, že by byl zůstal panicem až do smrti. A pak serozednilo a poprvé za osm dní nezněly bubny a vyšli ven(asi ten muž s dcerou) a kráčeli po vypálené zemi, na

kterou zářilo jasné slunce, jako by se nic nebylo stalo,kráčeli teď s něčím, co se jistě proměnilo v neu- věřitelněbezútěšnou samotu a pokojný mír, a našli ho a odnesli hodo domu: a když se zotavil, zasnoubil se s tou dívkou. Pakskončil.“

– „No tak,“ řekl Shreve. „Vyprávěj dál.“– „Řekl jsem, že skončil,“ řekl Quentin.– „Já jsem tě slyšel. Skončil s čím? Zasnoubil se a

pak s tím skončil, a přece měl ženu, aby se s ní mohlpozději rozvést? Říkal jsi, že si nevzpomí- nal, jak sedostal na Haiti, a potom, si nevzpomínal, jak se dostal dotoho do-– mu, který obklíčil negry. A teď mi chceš tvrdit, že si aninevzpomínal, jak se oženil? Že se zasnoubil a pak serozhodl, že s tím skončí, jenže jednoho dne zjistil, ženeskončil, ale že je naopak ženatý? A ty ho nazýváš jenompanicem?“

– „Skončil s mluvením, s tím vyprávěním,“ řekl Quentin. Nehýbal se,

– zřejmě mluvil (jestliže vůbec k něčemu) k dopisu,ležícímu na rozevřené kni- ze na stole mezi jeho rukama.Naproti němu si Shreve naplnil lulku a znovu ji vykouřil.Ležela opět převrácená, z hlavičky se rozsypávalpoprašek bílého popele na stůl, před jeho zkříženýminahými pažemi, kterými jako by se záro- veň opíral iobjímal, neboť ačkoli bylo teprve jedenáct hodin, pokoj sezačí- nal a směřoval k tomu, že kolem půlnoci bude vtopných tělesech jenom

– tolik tepla, aby potrubí nezamrzlo, třebaže (dnes večervůbec neprovozoval dechová cvičení v otevřeném okně)musel ještě zajít do ložnice a vrátit se nejprve vkoupacím plášti a potom se zimníkem přes koupací plášť as Quen- tinovým zimníkem přes paži. „Jenom říkal, že seteď zasnoubil,“ řekl Quentin, „a potom skončil s tímvyprávěním. Prostě skončil, jak říkal děde- ček, takhlezkrátka a definitivně, jako by to bylo všechno, co bylo,všechno, co s tím mohlo být, všechno to, co se dobřeposlouchalo z úst jednoho muže k druhému v noci nadwhiskou. Snad to tak bylo.“ Quentin skláněl obličej.Mluvil ještě stále tím zvláštním, téměř pochmurným,jednotvárným tónem, který přiměl Shreva, aby ho odzačátku pozoroval s napjatým objektivním za- dumáním azvědavostí a aby ho ještě stále pozoroval za tím svýmvýrazem andělského a vzdělaného úžasu, který brýlezesilovaly nebo snad vlastně vyt- vářely. „Sutpen jenomvstal, podíval se na láhev whisky a řekl, ,To už dneskastačí. Půjdeme si lehnout: chceme zítra ráno brzo vyrazit.Možná že se nám podaří ho chytnout, než si rozproudíkrev.‘

– Ale to se jim nepodařilo. Chytili ho až pozdě odpoledne – myslím toho architekta – a to jenom proto, že když se pokoušel architektonicky– dostat přes řeku, poranil si nohu. Ale tentokrát si tošpatně vypočetl, a tak ho ti psi a negři zaskočili a negřiteď tropili povyk, jak ho tahali ven. Dědeček ří- kal, že sesnad ti negři domnívali, že se architekt svým útěkemdobrovolně vzdal právního postavení zakázaného masa,svým útěkem dobrovolně nabídl ten gambit a negřigambit přijali tím, že ho pronásledovali, a vyhráli tím, žeho chytili, a tak si ho teď budou smět upéci a sníst, cožjak vítězi, tak i pora- žený přijmou ve stejném sportovnímduchu pravých sportovců bez hořkosti nebo nevraživostina některé straně. Všichni muži, kteří včera zahájili ten

zá- vod, se vrátili až na tři a ti, kdo se vrátili, přivedli jiné,a tak jich teď bylo více, než když závod začal, jak říkaldědeček. A tak ho vytáhli z té jeskyně pod břehem řeky:drobného mužíka, kterému u fraku chyběl jeden rukáv akterý měl květovanou vestu zničenou vodou a bahnem,když spadl do řeky, a jednu nohavici kalhot po délceroztrženou, takže viděli, kde si obvázal kusem podol- kukošile nohu a že je ten hadr krvavý a noha oteklá, adočista přišel o klo- bouk. Vůbec jej nenašli, a tak mudědeček toho dne, kdy po dokončení domu odjel, darovalnový klobouk. Bylo to v dědečkově kanceláři a dědečekříkal, že architekt vzal ten nový klobouk, podíval se na něja rozplakal se. – drobného usouženého mužíka divokéhoobličeje s dvoudenním strniskem vousů, a když ho tahali zté jeskyně, přes tu poraněnou nohu a všechno ostatníbojoval jako divoká kočka, psi štěkali a negři houkali avolali s vražednou a radostnou na- dějí, jako by mělidojem, že jelikož ten závod trval déle než čtyřiadvacet ho-din, pravidla budou automaticky zrušena a oni nebudoumuset čekat s tím, že si ho upečou, až se pak Sutpen skrátkým klackem do nich pustil a ranami odehnalvšechny negry a psy, a architekt tam zůstal stát a nebyluž vůbec vy- lekaný, jenom trochu hekal a dědečekříkal, že podle obličeje mu nebylo zrovna dobře, protoženegři mu v zápalu lovu pohmoždili tu nohu, a pronesl

– k nim francouzsky projev, mluvil dlouho a tak rychle, žedědeček říkal, že asi ani nějaký jiný Francouz by nebyltomu všemu rozuměl. Ale znělo to pěkně; dědeček říkal,že dokonce i on – všichni – poznali, že se architektneomlouvá; bylo to pěkné, jak říkal dědeček, a říkal, že sek němu Sutpen obrátil, ale děde- ček se už blížil karchitektovi a podával mu odzátkovanou láhev whisky.A dědeček viděl ty oči ve vychrtlém obličeji, oči zoufalé abeznadějné, a pře- ce i nezkrotné a nepřemožitelné, ještěani zdaleka ne poražené, jak říkal děde- deček, a všechtěch více než padesát hodin ve tmě a v bažině, bezespánku, v únavě a bez jídla, když neměl kam jít a nemělani naději se někam dostat: jenom vůli vytrvat apředtuchu porážky, ale ještě ani zdaleka nebyl poražený: avzal jednou svou malou špinavou, jakoby černošskourukou láhev, zvedl druhou ruku a dokonce na vteřinu sineobratně hmatal kolem hlavy, než si vzpomněl, že užnemá klobouk, pak vymrštil ruku vzhůru v gestu, okterém dědeček říkal, že se prostě nedá popsat, potomjako by shrnul všechno neštěs- tí a porážky, které lidstvokdy vytrpělo, drobným sevřením prstů, jako by v nichdržel prach, a hodil ten prach přes hlavu dozadu a zvedlláhev, uklonil se nejprve dědečkovi a pak všem ostatnímmužům, sedícím v kruhu na ko- ních a dívajícím se naněho, a potom nejenže se poprvé v životě napil čistéwhisky, ale bylo pro něho stejně nepředstavitelné, že tendoušek vypije, jako je neuvěřitelné pro bráhmana, že byse snad někdy vyskytla situace, kdy by jedl psí maso.“

– Quentin zmlkl. Shreve ihned řekl, „No tak.Nezdržuj se tím, abys mi říkal, že teď skončil svyprávěním; jenom pokračuj.“ Ale Quentin hned ne-pokračoval – ten jednotvárný, podivně mrtvý hlas,skloněný obličej, uvolně- né tělo se ani nepohnuly, jenomdýchal; ti dva se nehýbali, jenom dýchali, oba mladí, oba

narození v témž roce: jeden v kanadské provinciiAlbertě, druhý ve státě Mississippi; narodili se půlkontinentu daleko od sebe, a přece se spojili, navázali dojisté míry styk v jakési geografické transsubstanciaci tímkontinentálním korytem, Řekou, která protéká nejenfyzickou zemí, jejíž geo- logický střed tvoří, nejen protékáduchovním životem bytostí ve svém pros- toru, ale je isamostatným prostředím, které se směje stupňůmzeměpisné šířky a teploty, ačkoli některé z těchto bytostí,jako Shreve, ji nikdy nespatřily– ti dva, kteří se před čtyřmi měsíci ještě vůbec neznali,

a přece od té doby– spali v témž pokoji, jedli bok po boku stejná jídla a učilise z týchž knih, aby se připravovali odpovídatprofesorům ve stejných kursech pro posluchače prvníhoročníku, hleděli jeden na druhého ve světle lampy přesstůl, na němž ležela ta křehká Pandořina skříňkapočmáraného papíru, který zaplnil tento útulný klášterníkout, zasněné a chladné útočiště toho, co považujeme zanej-– lepší myšlenky, vášnivými a nerozumnými džiny adémony. „Jenom se nezdr- žuj,“ řekl Shreve. „Jen vyprávějdál.“

– „To by trvalo třicet let,“ řekl Quentin. „Teprve za třicet let o tom

– Sutpen pověděl dědečkovi něco víc. Snad měl mocpráce. Všechen čas na zbytečné řeči mu zabralouskutečňování toho plánu, který si usmyslel, a jeho

– jediná zábava bylo zápasit se svými divokými negry vestáji, u které si mohli muži přivázat koně a kam mohlipřijít zezadu, aby je neviděli z domu, protože teď už bylženatý, dům měl hotový a už ho zatkli pro to, že ten důmzískal krádeží, a pět propustili, a tak bylo všechno vpořádku, měl v tom domě manželku a dvě děti – ne, tři– a půdu měl vymýcenou a osetou setbou, kterou mupůjčil dědeček, a teď pěkně a pravidelně bohatl –“

– „Ano,“ řekl Shreve; „pan Coldfield: jak to s ním bylo?“– „Nevím,“ řekl Quentin. „Nikdo to nikdy s určitostí

nevěděl. Bylo to něco s nějakým lodním nákladním listem a nějak přesvědčil pana Coldfielda,– aby zneužil své dobré pověsti: když se některá takovávěc podaří, člověk tím prokáže svou chytrost, a když senepodaří, změní si jméno a odstěhuje se do Texasu: atatínek říkal, jak pan Coldfield asi seděl tam ve svémkrámku a sle- doval, jak se ten jeho jeden vůz zbožíkaždých deset let zdvojnásobuje nebo aspoň nezmenšuje,a po celý ten čas viděl příležitost právě tohle udělat, jenže– mu to nedovolovalo svědomí (ne odvaha: tatínek říkal,že měl odvahy dost. Pak přišel Sutpen a nabídl mu, že toudělá, a že jestli se to podaří, rozdělí se s panemColdfieldem o kořist, a jestli se to nepodaří, on (Sutpen)na sebe– vezme všechnu vinu. A pan Coldfield mu to dovoliludělat. Tatínek říkal, že mu to pan Coldfield dovoliljenom proto, že nevěřil, že se to podaří a že s tím budoumít úspěch, jenže nebyl schopen přestat na to mysle, a takkdyby se o to pokusili a nepovedlo se to, pan Coldfieldby to pak dokázal pustit z hlavy; a kdyby se to nepovedloa byli přistiženi, pan Coldfield by naléhal, že vezme nasebe svůj díl viny jako trest a pokání za to, že po celá taléta v myš- lenkách hřešil. Protože pan Coldfield vůbecnevěřil, že se to podaří, a tak když viděl, že se to začínádařit a podařilo se to, to nejmenší, co mohl udělat, bylo

odmítnout svůj podíl na zisku; když viděl, že se topodařilo, nenáviděl své svědomí, a ne Sutpena – svésvědomí a kraj, zem, která stvořila jeho svě- domí a paknabídla tomu svědomí, které stvořila, příležitost vydělatvšechny ty peníze, a jeho svědomí to mohlo jenomodmítnout; nenáviděl tu zem tak, že byl dokonce rád,když viděl, jak se stále více žene do zhoubné a osudnéválky; byl by se přidal k yankeeské armádě, jak říkaltatínek, jenže nebyl voják a věděl, že by buď padl, nebozahynul na válečné útrapy, a tak by se nedočkal dne, až siJih uvědomí, že teď platí za to, že nepostavil svouhospodářskou budovu na skále přísné morálky, ale nasypkém písku oportunismu a morál- ního lupičství. A taksi zvolil jediné gesto, které ho napadlo, aby připomnělsvůj nesouhlas těm, kteří ten boj přežijí, a aby se tímpodílel na výčitkách svědomí –“

– „No jo,“ řekl Shreve. „To je pěkné. Ale Sutpen.Ten plán. Tak vyprávěj dál.“

– „Ano,“ řekl Quentin. „Ten plán. – Stále víc bohatnout. Měl teď už jistě pěkné a jasné vyhlídky do budoucnosti: dokončený dům, a dokonce– větší a bělostnější než ten, kde se ten den objevil udveří a přišel negr v opi- čích šatech a poručil mu, aby šeldozadu, a měl dokonce zvláštní sortu negrů,

– jaké neměl ten muž, co ležel se staženými střevíci navisutém lůžku, aby jednoho z nich vybral a vycvičil hochodit ke dveřím, až zase nějaký malý chlapec bez bot aoblečený do zkrácených kalhot svého táty přijde azaklepe na dveře. Jenže tatínek říkal, že teď to takovénebylo, že když ten den po tři- ceti letech přišel dodědečkovy kanceláře, nepokoušel se ospravedlňovat,stejně jako se o to nepokoušel ten večer v údolí řeky, kdyžhonili toho archi- tekta, ale jenom to teď chtěl vysvětlit,usilovně se to teď pokoušel vysvětlit, protože už byl starýa věděl to, věděl, že musí odporovat svému stáří: krátilse před ním čas, kdy by mohl podle svých příležitostí amožností něco doká- zat, i když pochyboval o svýchkostech a těle stejně málo, jak málo pochybo- val o svévůli a povaze, a vykládal dědečkovi, že to nebyl tensymbol chlapce u dveří, protože ten symbol chlapce byljenom výplod fantazie užaslého a zoufalého dítěte; žeteď by vzal toho chlapce dovnitř a ten by už nikdynemusel stát před bílými dveřmi a klepat na ně: avůbec ne jenom kvůli přístřeší, ale aby ten chlapec, tenkdovíjaký bezejmenný cizinec, mohl sám navždycky zasebou zavřít ty dveře před tím vším, co kdy poznal, apodívat se kupředu po ještě stále nezjevených světelnýchpaprscích, ve kterých jeho potomci, kteří třeba anineuslyší chlapcovo jméno, čekají na své narození, aniž sevůbec budou muset dovědět, že kdysi byli navždyvysvobozeni ze su- rovosti, jako by vyrvány jeho(Sutpenovy) děti –“

– „Neříkej, že zrovna já mluvím jako tvůj tatínek,“ řeklShreve. „Ale po-

– kračuj. Sutpenovy děti.Pokračuj.“

– „Ano,“ řekl Quentin. „Ty dvě děti,“ a pomyslel si,Ano. Snad jsme oba můj tatínek. Snad se vůbec nicnestane jenom jednou a tím to skončí. Snad se nikdy nic

nestává jenom jednou, ale je to snad jako vlnky na vodě,když tam padne oblázek, vlnky– se pohybují dál, šíří se a ten rybníček je spojen úzkouvodní pupeční šňůrou s dalším rybníčkem, který tenprvní rybníček zásobuje, zásobil a zásoboval vodou, natom nezáleží, jestli ten druhý rybníček má jinou teplotuvody, jinou hustotu molekul vlivem toho, že viděl, cítil,pamatoval si, obrážel v jiném tónu nekonečnouneměnnou oblohu: že vodní ozvěna oblázku, jehož pádrybníček ani neviděl, se pohybuje také po jeho hladině vpůvod- ním rozpětí vlnek podle toho staréhonevyhladitelného rytmu, a pomyslel si, Ano, my jsme obamůj tatínek. Nebo snad tatínek a já jsme oba Shreve,snad na to bylo zapotřebí tatínka i mne, aby vzniklShreve, nebo Shreva i mne, aby vznikl tatínek, nebo snadTho- mase Sutpena, abychom vznikli my všichni.

– „Ano, ty dvě děti, syn a dcera, pohlavím a věkemtak odpovídající tomu plánu, jako by si byl i tonaplánoval, duchovní a fyzickou podobu tak odpovídajícítomu plánu, jako by si je byl vybral z nebeského zástupuserafů– a cherubů, jako si vybral svých dvacet negrů přinějakém tom handrkování, ke kterému jistě došlo, kdyžse rozvedl se svou první manželkou s děckem, jakmileobjevil, že se mu nehodí k uskutečnění jeho plánu. Adědeček říkal, že si s tím Sutpen nedělal žádné svědomí,že Sutpen seděl to odpoledne po třiceti letech v jehokanceláři a vyprávěl mu, jak ho zpočátku trochu trápilosvědomí, ale že se klidně a logicky přel se svýmsvědomím, dokud se to nevy-

– řídilo, stejně jako se musel přít se svým svědomím kvůlisvému a páně Cold- fieldovu lodnímu nákladnímu listu(jenže tady asi ne tak dlouho, protože tady nebylo časunazbyt), dokud to nebylo vyřízené – jak připouštěl, že vurčitém světle je něco nespravedlivého na tom, co dělá,ale že to předešel, pokud bylo v jejich silách, tím, žejednal v té věci poctivě; že ji mohl prostě opustit, mohlvzít klobouk a odejít, ale neudělal to: a že měl, coždědeček musí při- pustit, dobrý a platný nárok, když ne nacelou plantáž, kterou on sám zachránil, stejně jakozachránil životy všech přítomných bělochů, aspoň na jejíčást, jež byla zvlášť popsána a jemu přiřčena ve svatebnísmlouvě, kterou podepsal v dobré víře, aniž co zatajil osvém temném původu a hmotných podmínkách, kdežtooni nejenže se dopustili zatajení, ale vlastně i zkreslenífaktů, a to tak hrubého zkreslení faktů, že nejen zrušili azmařili bez jeho vě- domí ústřední motivaci jeho celéhoplánu, ale i proměnili v ironický klam všechno to, cotrpěl a snášel v minulosti, a všechno to, čeho kdy může vbu- doucnosti dosáhnout pro splnění svého plánu, – a tohonároku se dobrovol- ně vzdal a vzal si jenom těch dvacetnegrů z toho všeho, nač si mohl dělat nárok a na čem bybyl mnohý jiný muž na jeho místě trval, že si ponechá, a(v tomto sporu) podporoval by ho souhlas zákona imorálky, i když ne útlocitný souhlas svědomí: a dědečekteď neříkal, ,Počkejte, počkejte,‘ proto- že to byla zase tanevinnost, nevinnost, která se domnívá, že složky morálkyjsou jako složky koláče nebo dortu, a jakmile je člověkjednou zváží, vyrovná, smíchá a dá do trouby, všechno jehotové a výsledkem nemůže být nic jiného než koláč nebodort. – Ano, seděl v dědečkově kanceláři a snažil se toutrpě- livou užaslou rekapitulací vysvětlit ne dědečkovi ane sobě, protože dědeček říkal, že už jeho klidnaznačoval, jak se už dávno vzdal jakékoli naděje, že to

někdy pochopí, ale snažil se vysvětlit okolnostem,samotnému osudu, jakými logickými kroky dospěl kvýsledku naprosto a navždy neuvěřitelnému, a opa- kovalten jasný a prostý přehled své historie (kterou teď znal jakon, tak i dě- deček), jako by se pokoušel ji vysvětlitnepoddajnému a nevypočitatelnému dítěti:

– ,Víte, měl jsem v hlavě svůj plán. Jestli to byl dobrýnebo špatný plán, o to nejde; otázka zní, Kde jsem se vněm dopustil chyby, co jsem v něm udělal nebo pokazil,koho nebo co jsem tím poškodil natolik, že by to na to– ukazovalo? Měl jsem plán. Abych jej uskutečnil,potřeboval jsem peníze, dům, plantáž, otroky, rodinu – av té souvislosti ovšem i manželku. Začal jsem to všechnozískávat, nežádal jsem od nikoho žádné milosti. Jak jsemvám vyprávěl, dokonce jsem jednou i riskoval život,ačkoli jsem vám taky vyprávěl, že jsem nepodstoupil toriziko čistě a prostě proto, abych získal– manželku, i když to mělo ten výsledek. Ale ani o tonejde: postačí, že jsem měl manželku, přijal jsem ji vdobré víře, nic jsem o sobě nezatajoval a stejně tak jsemto očekával od nich. Dokonce jsem se z nevědomosti otom, jak– uhlazeně se má jednat s urozenými lidmi, ani na nicnevyptával, jak by se bylo očekávalo od člověka taknízkého původu, jako jsem já (nebo by se mu

– to aspoň prominulo). Nevyptával jsem se; přijal jsem jepodle jejich vlastního ocenění, zatímco jsem sám ze svéstrany trval na tom, že jim podám plné vy- světlení o soběa o svých předcích: a přece mi úmyslně zatajili tu jednusku- tečnost, o které, jak mám důvod se domnívat, věděli,že by mě přiměla celou tu věc odmítnout, neboť jinak bymi to nebyli zatajili – skutečnost, kterou jsem se dovědělteprve po narození svého syna. Ani pak jsem nejednalukva- peně. Mohl jsem jim připomenout tahle ztracenáléta, léta, která mě teď zdrží v mém programu nejen ouplynulý čas, který svým počtem let představuje, ale i onáhradní čas představovaný počtem let, která teď budumuset oběto- vat na to, abych zase znovu dospěl k bodu,kterého jsem dosáhl a který jsem ztratil. Ale to jsemneudělal. Jenom jsem jim vysvětlil, že tahle nová skuteč-nost mi znemožňuje, abych tu ženu a dítě zahrnul dosvého plánu, a v důs- ledku toho, jak jsem vám řekl, jsemse nepokoušel si podržet ani to, o čem jsem se mohldomnívat, že jsem si zasloužil za cenu nasazení svéhoživota, ani to, co jsem podle podepsaných dokladů dostal,ale naopak jsem odmítl všechna práva a nároky na to avzdal jsem se jich, abych mohl napravit kdo- víjakounespravedlnost, které, jak by se snad lidé domnívali, jsemse dopustil, tím, že se takto postarám o ty dvě osoby,které bych, jak by se lidé domnívali, připravil o něco,čeho bych snad později nabyl: a na tom jsme se dohodli,– víte; na tom se naše obě strany dohodly. A přece, a tovíce než po třiceti letech, po více než třiceti letech, kdyžmě mé svědomí konečně ujistilo, že– jestliže jsem se dopustil nějaké křivdy, učinil jsem, cojsem mohl, abych ji napravil –‘ a dědeček teď neříkal,,Počkejte,‘ ale říkal, dokonce snad křičel:– ,Svědomí? Svědomí? Milosrdný Bože, člověče, co jinéhojste očekával? Cožpak vám samo pochopení a instinktpro neštěstí člověka, který strávil– tolik času jako řeholník, natožpak který prožil tolik let

života, jako jste prožil vy, neporadilo něco lepšího?Cožpak vás ta hrůza a strach z žen, hrůza a strach,které jste jistě už nasál s prvním mateřským mlékem,nepoučily nějak lépe? Co to asi bylo za propastnou azaslepenou nevinnost, kterou, jak vám někdo poradil, jstenazýval panictvím? S jakým svědomím jste se to han-drkoval, aby vás ospravedlnilo ve víře, že jste si od nímohl vykoupit své os- vobození jenom za mincispravedlnosti?‘ –“

– V této chvíli zašel Shreve do ložnice a oblékl si koupací plášť. Neřekl

– Počkej, jenom vstal a opustil Quentina, který seděl ustolu, u té rozevřené knihy a toho dopisu, a vyšel ven avrátil se v koupacím plášti, zase se posadil a zvedlvychladlou lulku, ačkoli si ji vlastně znovu nenacpal aninezapálil.– „No tak,“ řekl. „Tak o těch vánocích s ním Henrypřijel domů, do toho– domu, a ten démon zvedl oči a uviděl obličej, o kterémse domníval, že se před osmadvaceti lety od něhovykoupil a že se ho zbavil. Pokračuj.“

– „Ano,“ řekl Quentin. „Tatínek říkal, že ho asi pojmenoval sám. Charles Bon. Karel Dobrý. Nevyprávěl dědečkovi, že ho pojmenoval sám,– ale dědeček se domníval, že ho pojmenoval, musel toudělat. To patřilo k to- mu, jak dával všechno dopořádku, stejně jako by byl pomohl dát do

– pořádku tu místnost a pomohl vyházet vybuchlé kapsle amušketové náboje, kdyby nebyl poraněný (nebo snadzasnoubený); byl by snad na tom trval, zase to svědomí,které nemohlo povolit té ženě a dítěti žádné místo v jehoplánu, i když mohl přimhouřit oči, a jestliže nemohlpodvést okolní svět, jak oni podvedli jeho, aspoň mohlkaždého vyděsit, aby nevykládal to tajemství nahlas –svědomí, které nedovolilo, aby to dítě, neboť to bylchlapec, neslo buď jeho jméno, nebo jméno svéhodědečka z matčiny strany, a které mu přece zakázalouchýlit se k obvyklému postupu a obstarat té zavrženéženě honem nějakého manžela a tak dát svému synovinějaké pravé jméno. Vybral to jméno sám, jak se dědečekdomníval, stejně jak je pojmenoval všechny – ty KarlyDobré a Klytaimnestry, Henryho, Judith a všechny – celoutu úrodu dračích zubů, jak tomu říkal tatínek. A tatínekříkal –“

– „Ten tvůj tatínek,“ řekl Shreve. „Ten zřejmě dostal strašně rychle

– strašnou spoustu opožděných informací, když na točekal pětačtyřicet let. Jestli tohle všechno věděl, co ho ktomu vedlo, aby ti vykládal, že tu potíž mezi Henrym aBonem způsobila ta žena s osminou černošské krve?“

– „Tenkrát to nevěděl. Ani dědeček mu o tom všechno nepověděl,

– stejně jako o tom nepověděl docela všechnoSutpen dědečkovi.“

– „Tak kdo mu to pověděl?“– „Já jsem mu to pověděl.“ Quentin se nepohnul,

nezvedl oči, když se na něho Shreve díval. „Ten den poté, co jsme – po tom večeru, co jsme –“

– „Ach tak,“ řekl Shreve. „Po tom tvém večeru s tou starou tetou. Rozumím. Pokračuj. A tatínek říkal –“

– „– říkal, že asi stál to odpoledne tam na té přední verandě a čekal, až cestou k domu přijede Henry s přítelem, o kterém po celý podzim psal– domů, a že když snad Henry v tom prvním dopise napsaljeho jméno, Sutpen si asi řekl, že to není možné, že i

ironie osudu má své meze, za kterými se stává buďjenom zlomyslným, ale ne osudným hrubým žertíkem neboneško- dnou shodou okolností, neboť tatínek říkal, žedokonce i Sutpen asi věděl, že ještě nikdo nevymysleltakové jméno, které by už teď někdo neměl nebo kdysineměl: a konečně přijeli a Henry řekl, ,Tatínku, tohle jeCharles,‘ a on –“ („Ten démon,“ řekl Shreve) „– uviděl tenobličej a poznal, že existují situace, kdy shoda okolnostínení nic víc, než když vběhne na ragbyové hřiště malédítě, aby se zúčastnilo hry, a hráči běhají nad tounezraněnou hlavičkou a ko- lem ní, hrají dál a srážejí sespolu a v zuřivém zápolení o to, co se nazývá ví- tězstvínebo porážka, nikdo si ani nevzpomene na to dítě a aninevidí, kdo je přišel uchopit a vyrvat smrti – že tam stál usvých dveří, právě tak jak si to představoval, plánoval,zamýšlel, a opravdu po padesáti letech přišlo zaklepat nadveře to opuštěné, bezejmenné, ztracené dítě bez domovaa vůbec žádný negr nastrojený jako opice nepřišel kedveřím a nevykázal to dítě pryč; a tatí- nek říkal, že itehdy, ačkoli věděl, že se Bon s Judith dosud nespatřili,musel cítit a slyšel, jak se jeho plán – dům, postavení,potomstvo a všechno – hroutí, jako by to bylo vystavěnoz kouře, nepůsobí to žádný hluk, nevytváří

– to proud rozvířeného vzduchu a dokonce to aninezanechává žádné trosky. A on v tom neviděl odplatu,hříchy otce, které přišly zaklepat doma na dveře; dokoncev tom ani neviděl smůlu, ale jenom chybu: chybu, kterousám nemohl odhalit a kvůli které přišel za dědečkem, neaby se ospravedlňoval, ale jenom aby přehlédl fakta anějaký nestranný (a dědeček říkal, že, jak se domníval,také právnicky vyškolený) rozum je prozkoumal a našel aukázal mu tu chybu. Žádná morální odplata, rozumíš:jenom nějaká stará chyba ve faktech, s kterou odvážný achytrý muž (o odvaze teď věděl, že ji má, a o chyt- rosti sedomníval, že se jí už naučil, získal ji) může ještě stálebojovat, jenom když objeví, v čem spočívá ta chyba.Protože se nevzdal. Nikdy se nevzdal; dědeček říkal, žejeho další počínání (skutečnost, že nějaký čas nicnepodnikl, a tak snad pomohl vytvořit právě tu situaci,které se děsil) nepramenilo z to- ho, že by mu snadselhala odvaha, chytrost nebo bezohlednost, ale prameniloz přesvědčení, že to všechno způsobila nějaká chyba, aže dokud neobjeví, v čem ta chyba spočívá, nehodlalriskovat, že by se dopustil ještě nějaké další chyby.

– A tak pozval Bona do domu a ty dva týdny prázdnin (jenže to šlo

– rychleji; tatínek říkal, že paní Sutpenová si zasnoubilaJudith s Bonem už v tom okamžiku, kdy spatřila vHenryho prvním dopise Bonovo jméno) po- zoroval Bona,Henryho a Judith, nebo spíše pozoroval Bona a Judith,proto- že o Henrym s Bonem se už dověděl z Henryhodopisů ze školy; pozoroval je dva týdny, a nic nepodnikl.Pak se Henry s Bonem vrátili do školy a teď negerskýsluha, který každý týden vozil sem a tam mezi Oxfordema Sutpe- novou stovkou poštu, začal přivážet pro Judithdopisy, které nebyly psány Henryho rukou (a toho nebyloani zapotřebí, říkal tatínek, protože paní Sut- penová užzásobovala město i okres zprávami o tom zasnoubení, ke

kterému, jak tatínek říkal, dosud nedošlo), a on ještě stálenic nepodnikl. Ne- podnikal vůbec nic, až pak jaro téměřskončilo a Henry psal, že s sebou při- veze domů Bona naden nebo na dva, než Bon pojede domů. Potom Sutpenodjel do New Orleansu. Nikdo neví, zdali si vybral k cestětu dobu, aby měl Bona a jeho matku pohromadě aprodebatoval celou záležitost jednou provždy, nebo ne,stejně jako nikdo neví, zdali když tam byl, se vůbec s toumatkou setkal, nebo ne, zdali ho přijala, nebo hoodmítla přijmout; nebo jestli ho přijala a on se zaseznovu snažil s ní dohodnout, vykoupit se u ní teď snadpenězi, neboť tatínek říkal, že muž, který se můžedomnívat, že se u zavřené, uražené a rozhněvané ženymůže vykoupit formální logikou, se také domníval, že seta žena dá usmířit penězi, a to se nepovedlo; nebo jestlitam byl Bon a sám Bon odmítl tu nabídku, ačkoli nikdovůbec nevěděl, zdali Bon vůbec věděl nebo nevěděl, žeSutpen je jeho otec, jestli se zpočátku po- koušel pomstítsvou matku nebo ne a teprve později se zamiloval,teprve později podlehl tomu proudu odplaty aosudovosti, který, jak říkala slečna Rosa, Sutpen vyvolala ke kterému odsoudil všechno své pokrevní potom-stvo, černé i bílé. Ale zřejmě se mu to nepodařilo apřišly příští vánoce

– a Henry s Bonem zase přijeli na Sutpenovu stovku, a teďSutpen viděl, že se nedá nic dělat a že Judith jezamilovaná do Bona, a nezáleželo na tom, zdali Bon toužilpo pomstě, nebo byl jenom také polapen, zasažen aodsouzen. A tak zřejmě na Štědrý večer těsně předvečeří poslal pro Henryho (tatínek říkal, že se snadmezitím po té své cestě do New Orleansu konečně uždosta- tečně poučil o ženách, aby věděl, že by nemělovýznam zajít nejprve za Ju- dith) a Henrymu to pověděl.A věděl, co Henry řekne, a Henry to řekl a on se nechalod syna obvinit ze lži, poznal, že to, co mu otec tvrdil, jepravda; a tatínek říkal, že Sutpen asi také věděl, co Henryudělá, a počítal s tím, že to Henry udělá, protože se ještěstále domníval, že došlo jenom k menší taktic- ké chybě.A tak byl jako harcovník, který je v menšině, a přecenemůže ustoupit, ale věří, že jestliže jenom bude dosttrpělivý, dost chytrý, dost klidný a dost ostražitý, podaříse mu nepřátele rozptýlit a vyřídit je jednoho po druhém.A Henry to udělal. A Sutpen asi také věděl, co Henryudělá dál, že také Henry odjede do New Orleansu, aby sito sám zjistil. Pak přišel rok 1861 a Sutpen věděl, co teďudělají, nejen co udělá Henry, ale k čemu donutí Bona,aby udělal; snad (protože byl démon – ačkoli na to by teďnebylo za- potřebí démona, aby předvídal válku) dokoncepředvídal, že se Henry s Bo- nem přihlásí do téstudentské setniny na universitě; snad je nějakým způsob-bem sledoval a dověděl se, kterého dne se jejich jménaobjevila v seznamu příslušníků setniny, a nějakýmzpůsobem se dověděl, kde ta setnina je, ještě dříve nežse dědeček stal plukovníkem pluku, ke kterému setninapatřila, až pak utrpěl zranění v bitvě u PittsburghLandingu (kde byl Bon raněn) a vrátil se domů, aby sizvykal na život bez pravé paže, a Sutpen přijel v roce1864 domů s těmi dvěma náhrobními kameny a hovořil s

dědečkem v jeho kanceláři den předtím, než se oba vrátilido války. Snad po celý ten čas věděl, kde Henry s Bonemjsou, že po celý ten čas byli v dědečkově pluku, kde na němohl dědeček jaksi dávat pozor, protože Sutpen jistě věděli o té zkušební lhůtě, kterou teď Henry určil: udržovalvšechny tři – sebe, Judith a Bona – v tom provizóriu,zatímco se potýkal se svým svědomím, aby je přimělk souhlasu s tím, co chtěl udělat, právě tak jak to učiniltenkrát před více než třiceti lety jeho otec, snad se teďdokonce proměnil ve fatalistu jako Bon a dá- val válcepříležitost, aby vyřídila celou záležitost tím, že zabije jehonebo Bo- na nebo oba (ale bez pomoci, fušování z jehostrany, protože to on po bitvě u Pittsburgh Landinguodnesl Bona do týlu), nebo snad věděl, že Jih dostanevýprask a pak už nezbude nic, na čem by tolik záleželo,co by stálo za rozči- lování, co by stálo za to protestovatkvůli tomu nebo za to trpět nebo za to zemřít nebodokonce pro to žít. Toho dne přišel do kanceláře, o tésvé –“ („démonově,“ řekl Shreve) „– jednodennídovolené, když přivezl domů ty náhrobní kameny. Bylatam Judith a myslím, že na ni pohlédl a ona pohlédla naněho a on řekl, ,Ty víš, kde je,‘ a Judith mu nelhala a on(znal Henryho) řekl, ,Ale ještě od něho nemáš žádnouzprávu,‘ a ani v tom Judith nelhala a ani neplakala,protože oba věděli, co bude v tom dopise, až přijde, a takse

– nemusel ptát, ,Až ti napíše, že přijede, začneš s Clytiípřipravovat svatební šaty?‘, i kdyby mu byla Judith vtéhle věci lhala, což by byla neudělala: a tak položil jedenkámen na Ellenin hrob a druhý postavil v hale a přišelnavštívit dědečka, pokoušel se to vysvětlil a zjistit, zdalidědeček může odhalit tu chybu, která, jak se domníval,byla jedinou příčinou jeho problému, seděl tam ve svéobnošené a omšelé uniformě s obnošenými shrnovacímirukavi- cemi, s vyrudlou šerpou a (musel mít za každoucenu chochol. I kdyby byl musel odložit šavli, byl bymusel mít chochol) se zlomeným roztřepeným ašpinavým chocholem na klobouku, osedlaný kůň čekaldole na ulici a on měl před sebou tisíc mil jízdy, nežnajde svůj pluk, a přece tu seděl v tom jedinémodpoledni své dovolené, jako by jich měl tisíc, jako bynebyl žádný spěch ani nic naléhavého pod sluncem, aaž odjede, jako by nemusel jet nikam dál než těchdvanáct mil tam na Sutpenovu stovku a čekalo ho tisícdní nebo snad dokonce let jednotvárného a štědrého mírua on, i když už bu- de mrtvý, tu ještě stále bude, ještěstále se bude dívat, jak mu vyrůstají pěkní vnuci apravnuci, kam oko dohlédne; i když bude ležet mrtvý vzemi, bude ještě stále tvořit tu pěknou mužskou postavu,jak o něm mluvil Wash Jones, ale teď ne. Teď byl v zajetímlhy svého soukromého opevnění osobní morál- ky: tohonimravého hledání pomyslných hnid, zatímco (jak říkaldědeček) zanikal Řím a rozpadlo se Jericho, toho tohle bybylo správné, jestli nebo tamhleto by bylo špatné, alezpomalující se krve a tuhnoucích kostí a cév, k čemuž se,jak říká tatínek, uchylují ve stáří muži, kteří dokud bylimladí, pružní a silní, rea- govali jediným prostým Ano ajediným prostým Ne tak okamžitě, naprosto a bezpřemýšlení, jako se zapne a vypne elektrický proud,seděl a vykládal a dědeček nevěděl, o čem to hovoří,

protože dědeček říkal, že teď nevěřil, zdali to sám Sutpenví, neboť ještě ani teď mu Sutpen o tom docela všechnonepověděl. A zase to byla ta morálka, říkal dědeček:morálka, která mu nedo- volovala snížit nebo očernitpamátku jeho první ženy nebo aspoň památku tohomanželství, i když cítil, že ho tím podvedli, a to dokonceani před zná- mým, na jehož důvěru a mlčenlivostspoléhal natolik, že si přál se před ním ospravedlnit, adokonce ani před svým synem z druhého manželství,aby uhájil ten stav, kterého v životě dosáhl a po kterémtoužil, leda jako poslední útočiště. Ne že by potom váhal,říkal dědeček: ale až do té doby to neudělá. Jehosamotného to podvedlo, ale vyprostil se z toho, aniž odněkoho žádal nebo obdržel pomoc; ať někdo jiný, kdo bysnad byl tak oklamán, dokáže totéž. – Seděl tam amoralizoval nad skutečností, že ať si zvolí kteroukolicestu, výsledek bude takový, jako by byl ten úmysl a plán,na který obětoval, padesát let života, vlastně už téměřpřesně padesát let vůbec neexistoval, a dě- deček aninevěděl, o jaké volbě to mluví, jakou druhou volbu mápřed sebou, a to až do samého posledního slova, kterépromluvil, než vstal, nasadil si klobouk, stiskl dědečkovilevou ruku a odjel: tahle druhá volba, nutnost volit, byladědečkovi tak záhadná, jako byl důvod pro tu první, proten rozvod: a tak dědeček ani neřekl, ,Já nevím, co bystesi měl zvolit,‘ ne proto, že to

– bylo vše, co mohl říci, a tak to říci by znamenalo méněnež vůbec nějakou odpověď, neboť Sutpen honeposlouchal, neočekával žádnou odpověď, když si semnepřišel pro politování a neexistovala rada, kterou by bylmohl přijmout, a ospravedlnění si vynutil na svémsvědomí už před třiceti lety. A on ještě stále věděl, žemá odvahu, a i když mohl v poslední době zapo-chybovat, zdali si získal chytrost, o které se kdysidomníval, že ji má, ještě stále věřil, že se jí někde nasvětě lze naučit, a že jestliže se jí lze naučit, on se jí ještěnaučí – a snad dokonce i tohle, jak říkal dědeček: jestližeho chytrost nemůže teď podruhé z toho vyprostit, jak ho ztoho vyprostila předtím, mů- že se aspoň spolehnout naodvahu, že mu dá vůli a sílu, aby potřetí vyrazil zauskutečněním svého plánu, jako mu je dala, aby s nimivyrazil podruhé – když přišel do kanceláře ne propolitování a ne pro pomoc, protože dědeček říkal, že senikdy nenaučil žádat někoho o pomoc nebo o něco jiného,a tak by byl nevěděl, co počít s tou pomocí, kdyby mu jibyl dědeček mohl poskytnout, ale přišel jenom v tomstřízlivém a klidném zamyšlení a snad doufal (jestliževůbec doufal, jestliže dělal vůbec něco jiného, než žejenom přemýšlel nahlas), že ten právnický rozum snadpostřehne a objasní tu počá- teční chybu, na které ještěstále trval a kterou sám nedovedl objevit: ,Musel jsem sebuď smířit se skutečností, která mi byla podstrčena bezmého vědo- mí, když jsem pracoval pro splnění svéhoplánu, a která znamenala naprosté a neodvolatelnépopření mého plánu; nebo setrvat na svém původnímplánu za splněním toho záměru, při jehož uskutečňovánímě potkala ta věc, která můj plán popírala. Volil jsem apostaral jsem se o co nejúplnější výkupné, jaké bylo vmých silách, za jakékoli bezpráví, které jsem snadzpůsobil svou volbou, a zaplatil jsem za výsadu této své

volby dokonce více, než by se bylo dalo ode mne očekávatnebo i (podle zákona) považovat. A přece teď stojím předdruhou nutností volby, přičemž podivné na tom není to,jak jste na to upozornil a jak se mi to nejprve zdálo, ževyvstala nutnost nové volby, ale že obojí možnost, kteroumohu zvolit, ta nebo ona cesta, kterou si mohu vybrat,vede k stejnému výsledku: buď zničím vlastní rukou svůjplán, k če- muž dojde, jestliže budu nucen vyhodit svůjposlední trumf, nebo nebudu dělat nic, nechám věcemvolný průběh, který, jak vím, budou mít, a budu vidět,jak se před očima veřejnosti můj plán zcela normálně,přirozeně a ús- pěšně dovršuje, a přece v mých vlastníchočích v takové podobě, že to bude fraška a zrada na tommalém chlapci, který se před padesáti lety přiblížil ktěm dveřím a byl odehnán a pro jehož pomstu jsemvymyslel celý ten plán a prováděl jej až do okamžiku tétovolby, této druhé volby vyplývající z té první volby, kterámi zase byla vnucena jako výsledek úmluvy, dohody,kterou jsem uzavřel v dobré víře a při které jsem nicnezatajoval, kdežto druhá strana nebo strany mi zatajilyprávě tu okolnost, která by byla zničila celý můj plán azáměr, k jehož uskutečnění jsem pracoval, zatajily totak dobře, že teprve po narození dítěte jsem objevil, že taokolnost existuje‘ –“

– „Tvůj táta,“ řekl Shreve. „Když mu tohle tvůjdědeček vykládal, věděl stejně málo, o čem to tvůjdědeček vykládá, jako věděl tvůj dědeček, o čem to tendémon vykládá, když mu to ten démon povídal, viď? Akdyž ti to vy- kládal tvůj táta, nebyl bys býval věděl, očem vůbec někdo vykládá, kdybys nebyl zajel tam ven aneuviděl Clytii. Je to tak správně?“

– „Ano,“ řekl Quentin. „Dědeček byl jediný přítel, kterého měl.“– „Kterého ten démon měl?“ Quentin neodpovídal,

nehýbal se. V poko- ji bylo už chladno. Z topných těles užtéměř vyprchalo všechno teplo: ten chladný železnýžlábkovaný přísný signál vybízel ke spánku, k té malésmrti,– k obnově. Uplynul už nějaký čas od chvíle, kdy zvonyodbily zvonkovou hrou jedenáct hodin. „Tak dobrá,“ řeklShreve. Teď se choulil do koupacího pláště, jako sepředtím choulil ve své růžové nahé, téměř lysé kůži.„Zvolil. Zvolil smilstvo. Já taky. Ale pokračuj.“ Svoupoznámku nezamýšlel jako vtipálkovství ani dokonce jakozlehčování. Zrodila se (jestliže vůbec z něče-– ho) z té nenapravitelné nesentimentální sentimentalitymládí, která na sebe bere formu tvrdé a často hrubélehkovážnosti – ale Quentin, mimochodem řečeno, tohovůbec nedbal, znovu se ujal slova, jako by ho byl Shrevevůbec– nepřerušil, ještě stále skláněl obličej, zřejmě ještě stáledumal nad tím otevře- ným dopisem na rozevřené knizemezi svýma rukama.

– „Ten večer odjel do Virgínie. Dědeček říkal, že zašelk oknu a díval se, jak odjíždí na tom vychrtlém černémhřebci přes náměstí, vypíná se ve– vyrudlé šedivé uniformě a klobouk se zlomenýmchocholem má nasazený trochu na stranu, ale ani zdalekatak, jak za těch starých časů nosíval cylindr, jako by se(říkal dědeček) ani se svou vojenskou hodností avýsadami už zdaleka tak nenafukoval jako dříve, ne proto,

že byl vytrestán neštěstím nebo vyčerpán nebo dokonceunaven válkou, ale jako by i při jízdě na koni byl ještěstále pohroužen v myšlenky v tom stavu, ve kterém senamáhal udržet si nedostatečně a volně nad malströmemnevypočitatelných a iracionálních lidských bytostí nikolihlavu, aby mohl dýchat, a ne svých padesát let úsilí anámahy, aby si zajistil potomstvo, ale svůj zákoník logikya morálky, svůj vzorec a recept faktů a vývodů, jejichžvyrovnaný souhrn a výsledek se zdrá- hal, odmítal plavatnebo se aspoň udržet nad vodou. Dědeček viděl, jak seblíží k Holstonovu hotelu a jak se starý pan McCaslin adva jiní starci vybel- hali ven a zastavili ho, a on seděl nahřebci, mluvil s nimi a nezvyšoval hlas, jak říkal dědeček,a přece jeho velmi střídmá gesta a držení ramen bylyréto- rické, řečnické. Pak jel dál. Ještě stále mohl předsoumrakem dojet na Sutpe- novu stovku, a tak asi teprvepo večeři zamířil se svým hřebcem k Atlantic- kémuoceánu, on a Judith na sebe hleděli snad zase celouminutu, on nemu- sel říkat, ,Zabráním tomu, jestli mohu,‘a ona nemusela říkat, ,Tak tomu za- braň – jestli můžeš,‘ale jenom si dali sbohem, políbil ji na čelo a nebyložádných slz; slovo ke Clytii a k Washovi: pán k otrokyni,feudál k nevolníko- vi: ,Nu Clytie, starej se o slečnuJudith. – Washi, pošlu ti z Washingtonu kus šosu a kabátuAbe Lincolna,‘ a myslím, že Wash odpověděl, jak tobývalo

– pod tou muškátovou révou s demižónem a s vědremvody: ,No jo, pane plukovníku; vyhubte tu havěť dojednoho!‘ A tak snědl kukuřičnou placku a napil se kávy zpražených žaludů a odjel. Pak přišel rok 1865 a armáda(dě- deček se k ní také vrátil; byl teď brigádní generál,ačkoli myslím, že pro to bylo více důvodů, než že měljenom jednu paži) ustoupila přes Georgii do Karolíny avšichni věděli, že to už nebude dlouho trvat. Potomjednoho dne generál Lee poslal generálu Johnstonovi zjednoho svého armádního sboru nějaké posily a dědečekzjistil, že jedním z těch pluků je dvacátý třetímississippský. A dědeček nevěděl, co se stalo: zdaliSutpen nějakým způsob- bem objevil, že Henry konečněpřinutil své svědomí, aby se s ním smířilo, jako to učinilpřed třiceti lety jeho (Henryho) otec, zdali snad Judithnapsala otci, že konečně dostala zprávu od Bona a coona a Bon zamýšlejí udělat, nebo jestli všichni čtyřiprávě svorně dosáhli toho bodu, kdy se musí něco učinit,něco se musí stát, to dědeček nevěděl. Jenom se jednouráno dověděl, že Sutpen zajel na velitelství dědečkovastarého pluku, vyžádal si a získal do- volení promluvit sis Henrym a mluvil s ním a potom před půlnocí zaseodjel.“

– „A tak přece jenom uskutečnil tu svoji volbu,“řekl Shreve. „Přece jenom vyhodil ten trumf. A tak přijeldomů a zjistil –“

– „Počkej,“ řekl Quentin.– „– to, co si jistě přál zjistit nebo aspoň měl zjistit –“– „Říkám ti, počkej!“ řekl Quentin, ačkoli se ještě

stále nepohnul ani do- konce nezvýšil hlas – hlas napjatý,překypující a potlačovaný: „Vyprávím já.“ Budu to musetslyšel zase celé znovu? pomyslel si. Budu to musetuslyšet zase celé zno- vu, nebudu muset nikdy poslouchatnic jiného než zase věčně tohle, a tak zřejmě nejenžežádný člověk nikdy nepřežije svého otce, ale ani jeho

přátelé a známí – přijel domů a zjistil, že aspoň pokudjde o to, nebyl by potřeboval žádnou zprávu aniupozornění, i kdyby mu je byla Judith poslala, byla by muposlala přiznání, že je poražena, ona, která podle panaCompsona by mu byla stejně tak neposla- la přiznání, že jiporazil, jako ho čekala (slečna Coldfieldová říkala, ženeutr- pěla žádnou bolestnou ztrátu) a vyšla mu vstříc přijeho návratu ne snad se zuřivostí a zoufalstvím, které bybyl třeba očekával, i když věděl tak málo, tak málo sepoučil o ženách, jak říkal pan Compson, a přecerozhodně s něčím jiným než s tím ledovým klidem, sekterým mu podle slečny Coldfieldové vy- šla vstříc –téměř po dvou letech zase ten polibek na čelo; ty hlasy,hovor, klidný, zdrženlivý, téměř neosobní: ,A –?‘ ,Ano.Henry ho zabil,‘ a následoval krátký pláč a slzy ustaly vtom okamžiku, kdy začaly, jako by ta vlhkost měla jenomjednu plošku nebo vrstvu tenkou jako cigaretový papír ave tvaru lid- ského obličeje; to ,Ach, Clytie. Ach, Roso. –Nu, Washi. Nemohl jsem pro- niknout dost daleko zayankeeské linie, abych uřízl kus toho šosu od kabátu, jakjsem ti slíbil‘; Jones se hlučně zasmál, spokojeně sezachechtal v té staré imbecilní neochvějnosti mluvícíhobláta, které, jak říkal pan Compson, přečká jak vítězství,tak i porážky: ,Nu, pane plukovníku, natřeli nám to, ale

170

– ještě nás neoddělali, viďte?‘: a to bylo vše. Vrátil se.Byl zase doma a teď mu tam vyvstal problém spěchu,ubíhajícího času, nutnosti pospíšit si. Už ho ne-znepokojovala, říkal pan Compson, ta odvaha a vůle,dokonce už ani ta chytrost. Ani na okamžik seneznepokojoval obavami, zdali dokáže začít potřetí. Jenomho znepokojo- valo, že na to snad nebude mít dost času,aby to vykonal, aby zase získal ztracenou půdu podnohama. A také neplýtval časem, který mu ještě zbýval.Neplýtval ani svou vůlí a chytrostí, ačkoli se ještěnedomníval, že to byla buď jeho vůle, nebo jeho chytrost,co mu připravilo tu příležitost, čekající po ruce, až se jíchopí, a bylo v tom asi méně chytrosti a více odvahy neždokonce i vůle, co ho ani ne za tři měsíce zasnoubilo seslečnou Rosou, a to téměř dříve, než si to uvědomila –slečna Rosa, hlavní apoštolka a zastánkyně toho kultutrýznivého démona, jehož byl hlavním předmětem (i kdyžne obětí), se s ním zasnou- bila dříve, než si zvykla na jehopřítomnost v domě – ano, více odvahy než dokonce i vůle,a přece i trochu chytrosti: chytrosti získané za padesátlet strastiplných maličkostí, která náhle kapitulovala aúčinkovala zpětně nebo náhle vyrazila výhonky a kvetlajako seme- no, neplodně vložené do vakua nebo do jedinéželezné hroudy. Protože když bez přestávky procházeldomem v nepřerušeném pokračování té dlouhé cesty zVirgínie a zastavil se, ne aby se pozdravil s rodinou, alejenom aby popadl Jonese, odvlekl ho na ta hložím zarostlápole a ke zříceným plotům a vrazil mu do rukou sekerunebo krumpáč, zřejmě postřehl to jediné slabé místo,jediné útokem zranitelné místo v opevněnémstaropanenství slečny Rosy, a zaútočil a provedl to jen takmimochodem, tak trochu s nelítostnou taktickouzdatností svého starého velitele (třiadvacátý mississippskýpluk patřil jednou k armádnímu sboru ge- nerálaJacksona). A pak mu ta chytrost opět selhala. Zhroutilase, rozplynula se do té staré bezmocné logiky a morálky,která ho už dříve zradila: a který to asi byl den, ve kterébrázdě se to asi nehybně zastavil s jednou nohouvysunutou dopředu, drže nevnímavé rukojeti pluhu vnáhle nevnímavých rukou, kterou to asi držel výplňplotu ve vzduchu, jako by nic nevážila, držel ji svaly, jež ji

171

necítily, když si uvědomil, že jeho problém není jenom vnedostatku času, ale že ten problém obsahuje i jakousisuperdestilaci tohoto nedos- tatku: že je mu už přesšedesát let a že snad může mít už jenom ještě jednohosyna, jako staré dělo snad pozná, když má ve své hmotěnaději už jenom na jeden výstřel. A tak jí navrhl právě tujednu věc a ona udělala, co by byl musel vědět, že onaudělá, a asi by to byl věděl, kdyby byl zase nezabředldo té své morálky, která měla všechny potřebnésoučástky, ale odmítala běžet, fungovat. Proto ten návrh ata urážka, neuvěřitelná urážka; ten nával, výbuchrozhořčení a hněvu, a pak slečna Rosa zmizela zeSutpenovy stovky, její vzduchem vzedmuté sukně serozprostřely nad tím přívalem s lehkostí třísky a čepec(asi jeden z Elleniných, s kterým se vyplížila z podkrovníkomůrky) měla pevně nasazený na hlavě, strnulé a nejistévztekem. A on tam stál s otěžemi přes paži a pod vousy akolem očí měl snad něco jako úsměv, jenže to nebylúsměv, ale soustředěné vrásky zběsilého přemýšlení –ten spěch, nezbytnost; naléhavost, ale ne strach, neznepokojení: jenom to, že se tentokrát minul cíle, alenaštěstí to byl jenom zaměřovací výstřel s lehkýmnábojem a to- mu starému dělu, staré hlavni a lafetě sevůbec nic nestalo: jenomže příště snad nebude už doststřelného prachu jak na zaměřovací výstřel, tak anipotom na plný náboj – ta skutečnost, že se nitchytrosti, odvahy a vůle navinula na stejnou cívku, nakterou se navinula nit zbytku jeho života, a tu cívku mátéměř tak nablízku, aby natáhl ruku

– a dotkl se jí. Ale ještě se vážně neznepokojoval, neboť to(ta stará logika, stará morálka, které ho ještě nikdynezapomněly nechat na holičkách) už zapadalo dovzorce, už mu to nezvratně ukazovalo, že si počínalsprávně, stejně jako věděl, že si počínal správně, a pro- toto, co se stalo, bylo jenom přelud a vlastně to neexistuje.

– „Ne,“ řekl Shreve; „ty počkej. Nech mě teď chvilkusi s tím pohrát.

– Tak třeba Wash. On (ten démon) tam stál s koněm, stím osedlaným vojen- ským koněm, šavli měl v pochvě,šedivá uniforma čekala, až bude pokojně uložena kmolům, a všechno bylo ztracené a zbývala jenom hanba;pak se ozval hlas toho věrného hrobníka, který hruzahájil a uzavře ji, zazněl z po-– stranních kulis jako v opravdickém Shakespearovi:,Nu, pane plukovníku, aťsi nám to natřeli, ale ještě násneoddělali, viďte?‘ – Ani tohle nebylo vtipál- kovství. Byloto také jenom to ochranné zbarvení lehkovážnosti, zanímž se ukrývá mladistvý stud, ve kterém také promluvilQuentin, ten důvod Quenti- nova zachmuřenéhozadumání, to (u obou dvou) vtipálkovství, nucené šaš-– kování: ti dva, ať to věděli nebo ne, se v tomchladném pokoji (bylo už docela chladno) oddávali tomunejlepšímu rozumování, které se konec konců hodněpodobalo Sutpenově morálce a vymýšlení démonů uslečny– Coldfieldové – v tomto pokoji, nejen tomuzasvěceném, ale vyhrazeném tomu, a to docela vhodně,protože tady to (ta logika a morálka) mohlo ze všechmíst nejméně uškodit – ti dva o sebe opřeni zády, jako bybojovali do poslední kapky krve, říkajíce Ne Quentinovumississippskému přízraku, který za svého života jednal areagoval s minimální logikou a morálkou, který jim ve svésmrti unikl úplně a který k nim mrtvý zůstal nejenlhostejný, ale i ne- přístupný, jaksi tisíckrát mocnější aživotnější. Shreve nechtěl ublížit a také neublížil, neboťQuentin se ani neodmlčel. Ani neuvázl v řeči, jen takmimo- chodem bez tečky nebo dvojtečky nebo odstavce

Shreva dohonil.– „– už neměl žádnou rezervu, s kterou by mohl

riskovat zaměřovací výstřel, a tak se do tohohle pustil,jako když se člověk pustí do toho, aby vy- plašil králíka zkousku trní, a hodí tam hrudku suché hlíny. Snad to bylata– první šňůra korálů z jeho a Washova krámku, kde seněkdy rozzuřil na své zákazníky, na ty negry, na tu bílouchátrou a na to handrkování, a vyhodil je, zamkl dveře aopil se do němoty. A tatínek říkal, že Wash možnáodevzdal ty korále sám, on, který stál dole u vrat ten den,co Sutpen přijel domů z války, on, který, když Sutpenodjel s plukem, vykládal lidem, že hlídá plukovníkovi jehoplantáž a negry, až pak tomu za nějaký čas snad i sámuvěřil. Tatínkova maminka říkala, že když se Sutpenovinegři poprvé doslechli, co říká, zasta- vovali ho na silnici,která stoupala z údolí řeky, v němž stála ta stará rybářskáchata, kde Sutpen dovolil jemu a té vnučce (bylo jí tehdyasi osm let) bydlet. Bývalo jich na něho příliš mnoho, abyjim všem napráskal, aby se o to vůbec pokusil, abyriskoval pokusit se o to: a oni se ho ptali, proč není veválce, a on říkal, ,Jděte mi z cesty, negři!‘ a pak se rovnoudávali do smíchu, ptali se jeden druhého (jenže se neptalijeden druhého, ale jeho): ,Co je to zač, že nám nadávádo negrů?‘ a on se na ně hnal s holí a oni před nímjenom tak

– uhýbali a vůbec se nevztekali, jenom se smáli. A onještě stále nosil k domu ryby a zvěř, které zabil (nebosnad ukradl), a zeleninu, když to bylo téměř vše, co paníSutpenová a Judith (a také Clytie) měly k obživě, a Clytieho ani s košíkem nepouštěla do kuchyně a říkala,,Zůstaňte tam venku, bílý muži. Zůstaňte tam, kde jste.Ještě nikdá jste nepřekročil tenhle práh, když tu byl panplukovník, a ani teď ho nepřekročíte.‘ To byla pravda,jenže tatínek říkal, že v tom byla jakási hrdost: že se nikdynepokoušel vstoupit do domu, i když se domníval, žekdyby se o to pokusil, Sutpen by jim nedovolil hovyhnat; jako (říkal tatínek) by si řekl, Důvod, proč tonechci zkoušet, není, že nechci dát ňáký- mu černýmunegrovi příležitost, aby mi řek, že nesmím, ale protoženebudu nutit pana Toma, aby musel nadávat ňákýmunegrovi nebo aby mu kvůli mně nadávala jeho pani- čka.Ale v neděli odpoledne spolu popíjeli v té muškátovébesídce a ve všední dny vídal Sutpena (tu pěknoumužskou postavu, jak říkal), jak na tom černém hřebcitryskem objíždí po plantáži, a tatínek říkal, že v té chvíliWash pocítil v srdci mír a zároveň hrdost a že se mu snadzdálo, že tenhle svět, kde negři, o kterých bible říká, žeje Bůh stvořil a zatratil, aby byli hovada a rabové všechlidí bílé pleti, se mají lépe a bydlí lépe a dokonce jsoulépe ošaceni než on a jeho vnučka – že tenhle svět, v němžvždycky chodí v posměšných a uš- těpačných ozvěnáchnegerského smíchu, je jenom sen a mámení a žeskutečný svět je ten, kde se tryskem prohání (jak říkaltatínek) na tom černém plnokrevníku ta jeho vlastníosaměla apoteóza, a snad si myslel, jak říkal tatí- nek, žekdyž Písmo praví, že všichni lidé byli stvořeni k obrazubožímu, pak jsou všichni lidé rozhodně v jeho očíchstejní, vypadají aspoň před Bohem stejně, a tak se dívalna Sutpena a myslel si, Pěknej hrdej muž. Kdyby sám Bůh

měl sestoupit dolů a jezdit po obyčejný zemi, tak takhleby chtěl vypadat. Snad dokonce doručil tu první šňůrukorálů sám a tatínek říkal, že možná i všechny typentle potom v těch příštích třech letech, kdy to děvčerychle zrálo, jak tako- vé dívky rychle zrají; neborozhodně znal a poznal každou tu jednotlivou pentli,když ji na ní viděl, i když mu lhala, kde a jak jidostala, což asi nedělala, neboť by byla musela vědět, žekaždý den po tři léta vídal ty pentle ve vitríně a byl by jepoznal právě tak dobře, jako zná své boty. A poznal jenejen on, ale i všichni ostatní muži, zákazníci a povaleči,bílí a černí, kteří se- dávali a dřepěli na verandě krámu adívali se na ni, jak jde kolem, ne právě vzdorně a neprávě vylekaně a ne právě nafoukaně s těmi pentlemi akorály, ale téměř; ne právě něco z toho, ale trochu odvšeho: směle, zarytě a bázlivě. Ale tatínek říkal, žeWashovo srdce bylo asi ještě stále klidné, i když pak vidělty šaty a mluvil o nich, asi teď jenom trochu vážněji, apozoroval její tajemný vzdorný ustrašený obličej, kdyžmu vykládala (ještě než se zeptal, snad až přílišdůrazně, příliš rychle mu to říkala vez vyzvání sama), žety šaty jí dala slečna Judith a pomáhala jí je ušít: a tatínekříkal, že si snad najednou, neoče- kávaně uvědomil, žekdyž šel kolem těch mužů na verandě, i ti se za nímdívali a už věděli, že to, co si právě pomyslel, oni si už asimyslí. Ale tatínek říkal, že jeho srdce bylo ještě stáleklidné, i teď, a že to, co odpověděl, jestliže

– vůbec něco odpověděl, zcela zastavilo to její ujišťování azapírání: ,No tak jo. Jestli ti to pan plukovník a slečnaJudith chtěli dát, tak doufám, žes jim za to nezapomnělapoděkovat.‘ – Tatínek říkal, že nebyl znepokojený: jenomzamyšlený, jenom vážný; a tatínek říkal, že to odpolednedědeček zajel kvůli něčemu za Sutpenem a v předníčásti krámu nikdo nebyl a dědeček chtěl odejít a zajet kdomu, když tu zaslechl zezadu hlasy, a dědeček přistoupilblí- že, a tak jim rozuměl, ještě než mohl přestatposlouchat a než se mohl posta- rat, aby slyšeli, jak voláSutpenovo jméno. Dědeček je ještě nemohl vidět ani ještěnebyl tak blízko, aby ho slyšeli, ale říkal, že poznalpřesně, jak to s nimi vypadá: Sutpen právě poručilWashovi, aby vzal ten džbán, a pak promluvil Wash aSutpen se začal otáčet a uvědomil si, že Wash ten džbánnebere, ještě než pochopil dosah toho, co Wash říká, pakto pochopil a ještě stále stál po- otočen a pak se z ničehonic s couvnutím vztyčil a vypjal hlavu, zahleděl se naWashe a Wash tam stál, ani se nehrbil, stál v umíněném aklidném postoji a nehrbil se a Sutpen řekl, ,Co má být stěmi šaty?‘ a dědeček říkal, že Sutpe- nův hlas vyl psečnýa strohý: ne Washův; že Washův hlas byl jenom jedno-tvárný a tichý, ne pokorný: jenom trpělivý a pomalý:,Už vás budu znát pomalu dvacet let. Ještě nikdá jsemneodmítnul udělat, co jste mi poručil, že mám udělat. Aje mi už přes šedesát. A ona je jenom patnáctiletáholka,‘ a Sutpen řekl, ,Chceš říct, že bych té holce něcoudělal? Já, který jsem tak starý jako ty?‘ a Wash:,Kdybyste byl někdo jinej, tak bych řek, že jste tak starejjako já. Ale ať jste starej nebo ne, nedovolil bych jí nechatsi ty šaty ani nic jinýho, co je od vás. Jenže vy jste jinej,‘a Sutpen: ,Jak jiný?‘ a dědeček říkal, že Washneodpověděl a že teď zase znovu zavolal a nikdo z nichho neslyšel; a pak Sutpen řekl, ,Tak proto se mě bojíš?‘ a

Wash řekl, ,Já se vás nebojím. Protože vy jste statečnej.To ne že jste byl ve svým životě na jednu vteřinu nebominutu nebo hodinu statečnej a dostal jste od generálaLee lej- stro, kde se to dokazuje. Ale vy jste stejněstatečnej, jako žijete a dejcháte. V tom je rozdíl. Na tonení potřeba žádnej lístek od nikoho, aby mi to řek. A jávím, že čeho se dotknou vaše ruce, ať je to pluk vojáků,nebo hloupá holka, nebo jenom loveckej pes, tak touděláte správně.‘ Pak dědeček za- slechl Sutpenův náhlý,prudký pohyb a dědeček říkal, že přemýšlel, uvažoval, cosi asi Sutpen představuje, že si Wash myslí. Ale Sutpenřekl jenom, ,Vem ten džbán.‘ – ,No jo, pane plukovníku,‘řekl Wash.

– A tak přišla ta neděle, rok po tom dni a tři rokypoté, co navrhl slečně Rose, aby to nejdříve zkusili, ajestli to bude chlapec a zůstane naživu, aby se vzali. Byloto před svítáním a Sutpen čekal, že jeho klisna budemít hřívě– s tím černým hřebcem, a tak když ráno odešel ještěpřed svítáním z domu, Judith si myslela, že jde do stáje.Nikdo nevěděl, co a kolik toho Judith věděla o svém otcia o Washově vnučce, kolik se toho musela i proti své vůlidovědět z toho, co jistě věděla Clytie (snad jí to povědělanebo jí to snad ne- pověděla, zdali to tak je nebo není),neboť každý jiný, bílý nebo černý, v sou- sedství to věděl,kdo kdy viděl jít kolem to děvče s těmi pentlemi a korály,

– které všichni poznali, jak mnoho snad odmítla objevit přizkoušení a šití těch šatů (tatínek říkal, že je opravdu ušilaJudith; v tom to děvče Washovi nelha- lo; ty dvě byly asitýden po celé dny samy v domě: a nikdo nevěděl, o čemasi spolu hovořily, o čem asi Judith hovořila, když toděvče tam postávalo v tom, co mělo, aby to mohlonazývat spodním prádlem, a se zarytým, vzdornýmtajemným ostražitým obličejem odpovídalo to avykládalo ono, nad čím se snad Judith pokoušela nebonepokoušela přivírat oči). A tak teprve když se v polednenevrátil, zašla do stáje nebo tam poslala Clytii a zjis- tila,že se klisna v noci ohřebila, ale že tam otec není. Teprve vpůli odpoled- ne objevila nějakého výrostka a dala mupěticent, aby zašel do té staré rybář- ské chaty a zeptalse Washe, kde je Sutpen, a chlapec s hvízdáním šel kolemrohu rozpadávající se chaty a snad nejprve spatřil tu kosunebo snad nejprve spatřil tu mrtvolu ležící v plevelu,který Wash ještě neposekal, a jak vykřikl, zvedl oči aspatřil, že se na něho z okna dívá Wash. Pak asi za týdennašli tu negerskou porodní bábu a ta vykládala, žetenkrát za svítání vůbec nevěděla, že tam Wash je, kdyžzaslechla koně a potom Sutpenovy kroky, a Sutpen vešeldovnitř a zůstal stát nad slamníkem, kde leželo toděvče s děckem, a řekl, ,Penelope –‘ (to byla ta klisna) ,sedneska ráno ohřebila. Je to zatrace- ně pěkný hřebeček.Jako by z oka vypadl svému tátovi, když jsem na něm vjednašedesátém roce jel k Severu. Pamatuješ se?‘ a tastará černoška říkala, že řekla, ,Ano, pane,‘ a že ukázaljezdeckým bičíkem k slamníku a řekl, ,No tak? Tyzatracená černá kůže: je to hřebec, nebo klisna?‘ a že muto pověděla a že tam zůstal chvilku stát a ani senepohnul, při noze držel jezdecký bičík a nezamazanýmištěrbinami mezi trámy na něho jako mřížemi dopadalosvětlo, na jeho bílé vlasy a na vousy, které mu ještě

vůbec nezbělaly, a ta černoška říkala, že viděla jeho oči apak mezi vousy zuby a že by byla tenkrát utekla, jenženemohla, jako by nemohla přimět nohy k poslušnosti, abyvstaly a běžely: a pak se znovu podíval na děvče naslamníku a řekl, ,No, Milly: to je škoda, že taky nejsiklisna. Pak bych ti mohl dát ve stáji pěkné stání,‘ a otočilse a vyšel ven. Jenže ona byla ještě stále jako přikovaná aani nevěděla, že tam venku je Wash; slyšela jenom, jakSutpen říká, ,Z cesty, Washi. Nedotý-kej se mě,‘ a pakslyšela Washe, mluvil tichým hlasem a sotva tak hlasitě,že ho slyšela: ,Já vás naučím, plukovníku,‘ a zaseSutpena: ,Z cesty, Washi!‘, teď ostře, a pak slyšelašlehnutí bičíkem přes Washův obličej, ale nevěděla, zdalizaslechla nebo nezaslechla kosu, protože teď poznala,že se může hýbat, vstát, vyběhnout z chaty a rozběhnoutse do toho plevele, běžela –“

– „Počkej,“ řekl Shreve; „počkej. Chceš říct, že nakonec měl syna,

– kterého chtěl, a přeceještě pořád –“

– „– ušel před půlnocí ty tři míle zpátky, aby přivedltu starou černošku, pak seděl na té hroutící se verandě,až se rozednilo a vnučka v chatě přestala křičet adokonce i jednou zaslechl to děcko, a čekal na Sutpena.A tatínek– říkal, že i tehdy bylo jeho srdce klidné, i když věděl, cobudou do večera ří- kat ve všech chalupách po kraji,stejně jako věděl, co říkali v posledních

– čtyřech nebo pěti měsících, kdy se už nikdo nemohl mýlitohledně stavu jeho vnučky (který se on vůbec nepokoušelzatajovat): Wash Jones konečně dostal sta- rýho Sutpena.Trvalo mu to dvacet let, ale konečně starýho Sutpenazmáčknul, a teď se bude muset Sutpen buď rvát, nebokňourat. Tatínek říkal, že tohle si myslel, když čekalvenku na verandě, kam ho poslala, vyhnala ta staráčernoška, stál tam snad právě u toho sloupu, o který sedva roky opírala ta rezivějící kosa, zatímco výkřikyvnučky zaznívaly pravidelně jako hodiny, ale jeho srdcebylo klidné, vůbec ne znepokojené ani polekané; a tatínekříkal, že snad, zatímco tam zmateně stál ve svémneohrabaném tápání (v té své morálce, která byla hodněpodobná morálce Sutpenově a která mu řekla, že podleveškeré skutečnosti, zvyklostí a všeho ostatního je vprávu), jež bylo vždycky jaksi pomíšené a spletené stryskem kopyt už v tom starém míru, na který se užnikdo nepamatoval, přičemž v těch čtyřech letech války,které se nezúčastnil, byl ten trysk jenom ještě švarnější,hrdější a dunivější – tatínek říkal, že snad dostal odpověď;že snad za úsvitu vyrazil a v mírném trysku se objevilna žluté obloze ten skvělý, hrdý obraz muže na skvělém,hrdém obraze hřebce a že také to neohrabané tápání sevyhranilo a vyrazilo, ne b ospravedlňování anivysvětlování, v omlouvání ani vymlouvání, jak říkaltatínek, ale jako osamělá apoteóza, vysvětlitelná anepošpinitelná žádnými lidskými řečmi: On je větší nežvšichni ti Yankeeové, co nás pobili, nás a ty naše, cozabili jeho ženu, udělali vdovu z jeho dcery a vyhnali jehosyna z domova a co mu ukradli jeho negry a zničili jehopůdu: on je větší než celej tenhle okres, za kterej se bil, aza odměnu dostal malej venkov- skej krámek, aby si vněm vydělal na živobytí; větší než to pohrdání aodříkání, který přitiskl ke rtům jako ten pohár hořkosti vPísmu. A jak jsem mu moh žít dvacet let nablízku, abyna mě nepůsobil a nezměnil mě? Snad nejsem tak velkejčlověk jako on a snad jsem nedokázal takhle jezdittryskem. Ale aspoň mě to táhlo s ním, kam šel on. A mydva spolu to ještě pořád dokážeme a vždycky todokážeme, jenom když mi ukáže, co chce, abych udělal;snad tam ještě pořád stál a držel otěže toho hřebce, když

Sutpen vešel do chaty, ještě stále slyšel ten trysk, dívalse, jak ten hrdý obraz v trysku mizí a míjí, projíždítryskem ztělesněními, která označují nahroma- dění let,času, k tomu skvělému vyvrcholení, kdy uhání tryskembez únavy a bez postupu vpřed, věčně a věčněnesmrtelný pod šavlí, kterou mává, a pod prostřílenýmiprapory, ženoucími se po obloze v barvě blesku; stál tam askyšel, jak Sutpen uvnitř v domě pronáší k vnučcejedinou větu jako po- zdrav, dotaz a rozloučení, a tatínekříkal, že na vteřinu Wash jistě ani necítil půdu podnohama, když se díval, jak Sutpen vychází s jezdeckýmbičíkem z domu, a klidně si pomyslel jako ve snu: To jsemnemoh slyšet, co vím, že jsem sly- šel. Já jenom vím, žejsem to nemoh slyšet, myslel si, Kvůli tomu vstal z postele.Kvůli to- mu hřebečkovi. Ne kvůli mně ani kvůli mývnučce. Ani kvůli svýmu dítěti nevstal postele a snadještě ani necítil zem pod nohama, stabilitu, snad anineslyšel svůj vlastní hlas, když Sutpen spatřil jehoobličej (obličej muže, o kterém věděl, že dvacet let dělalvšechny pohyby na rozkaz stejně jako hřebec, na kterémjezdil) a zastavil se: ,Vy jste říkal, že kdyby byla klisna,tak byste jí

– moh dát ve stáji pěkný stání,‘ a snad ani neslyšelSutpena, když náhle ostře řekl: ,Z cesty. Nedotýkej semě,‘ jenže to musel slyšet, protože na to odpově- děl: ,Jávás naučím, plukovníku,‘ a Sutpen řekl znovu, ,Z cesty,Washi,‘ než ta stařena uslyšela bič. Jenže byly dvě ránybičem; ten večer našli na Washově obličeji dva šlehy.Snad ho ty dvě rány dokonce srazily k zemi; snad právěkdyž vstával, položil ruku na tu kosu –“

– „Počkej,“ řekl Shreve; „prokristapána počkej. Ty chceš říct, že on –“– „– seděl tam celý den za okénkem, odkud mohl

pozorovat silnici; asi odložil tu kosu a šel rovnou do domu, kde se snad vnučka na slamníku– nevrle zeptala, co to bylo, a on odpověděl, ,Cože?Jakej rámus, zlatíčko?‘ a snad se ji také pokoušelpřesvědčit, aby něco snědla – kousek bůčku, který asi vsobotu večer přinesl domů z toho krámku, nebo možnábonbóny, snad se tím snažil zlákat ji k jídlu – zvětralou,zrosolovatělou želatinou za pětatři- cet z pruhovanéhopytlíku, a snad pojedl a pak se posadil u toho okénka,– odkud měl výhled nad mrtvolou a kosou v pleveli amohl pozorovat silnici. Protože tam seděl, když tenvýrostek přišel s hvízdáním kolem rohu domu a uviděl ho.A jak tatínek říkal, musel si tehdy uvědomit, že neuplynemnoho– času po setmění, kdy k tomu dojde; musel tam sedět atušit, cítit, že se shro- mažďují s koni, se psy a s puškami– ti zvědaví a pomstychtiví – muži po- dobní Sutpenovi,kteří s ním kdysi jídali u jeho stolu, když se Wash ještěnesměl přibližovat k domu více než k té muškátovébesídce – muži, kteří šli příkladem napřed, ukazovalijiným a slabším, jak se má bojovat v bitvách, a snadtaké měli podepsané listiny od generálů, kde se pravilo,že byli mezi prvními a nejpřednějšími ze statečných –kteří se za těch starých časů také nadutě a pyšněprojížděli tryskem na pěkných koních po pěknýchplantážích

– také symboly obdivu a naděje, také nástrojezoufalství a žalu; to před těmihle by měl utéci, a jemu se asi

zdálo, že by měl utíkat před nimi stejně ja- ko k nim; žekdyby utíkal, prchal by jenom před jednou skupinouchvásta- vých a zlých přízraků k jiné, neboť ti muži jsouvšichni stejní po celé zemi, pokud ji znal, a on je starý, přílišstarý na to, aby utekl daleko, i kdyby běžel, když jim vůbecnemůže uniknout, to je jedno, jak dlouho a jak daleko byběžel; muž po šedesátce nemůže očekávat, že uteče takdaleko, dost daleko, aby unikl za hranice země, kde takovímuži žijí a kde stanovili pořádek a pra- vidla života: tatínekříkal, že snad poprvé v životě začal chápat, jak to bylomožné, aby jim Yankeeové nebo nějaká jiná armáda natřeli –těm skvělým, hrdým, statečným; těm uznaným a vybranýmjako nejlepší mezi nimi všemi, aby osvědčovali odvahu, čest ahrdost. Bylo už asi kolem západu slunce a po- dle všeho je užtušil zcela blízko; jak tatínek říkal, asi se mu zdálo, že jedokonce slyší: všechny ty hlasy, šepot zítřka a zítřků za toubezprostřední zu- řivostí: Starý Wash Jones nakonec šlápnulvedle. Myslel, že dostal Sutpena, ale Sutpen ho napálil.Myslel, že ho dostal, ale starej Jones se dal napálit, a pak tosnad dokonce říkal nahlas, vykřikoval to, jak říkal tatínek:,Ale to jsem vůbec nečekal, pane plukovníku! Vy víte, žejsem to vůbec nečekal!‘, až se snad vnučka zavrtěla

– a zase se nevrle ozvala a on ji šel uklidnit a vrátil se, abyopět rozmlouval sám se sebou, ale teď opatrně, teď tiše,neboť Sutpen byl docela blízko, aby ho snadno slyšel, ibez křičení: ,Vy víte, že jsem to vůbec nečekal. Vy víte,že jsem od žádnýho člověka pod sluncem nikdá nicnečekal ani nežádal, ani nechtěl, jenom to, co jsem čekalod vás. A nikdá jsem o to nežádal. Myslel jsem, že vás oto nebudu muset žádat: jenom jsem si řek, Já vás o tonemusím žádat. Copak potřebuje takovej chlap jako WashJones brát v pochybnost nebo v podezře- ní muže, okterým sám generál Lee napsal ve vlastnoručněnapsaným lístku, že je stateč- nej? Statečnej‘ (a snad tozase řekl nahlas, zase zapomněl). ,Statečnej! Radšikdyby žádnej z nich nebyl v pětašedesátým roce přijelzpátky,‘ pomyslel si, Radši kdyby jeho rod i můj rodnikdá nežil a nedýchal na zemi. Radši kdyby všichni, co znás zbývají, byli smetený z povrchu zemskýho, než abyňákej další Wash Jones měl vidět, jak mu vyrvali celejjeho život a ten se scvrká jako suchá slupka hozená doohně. Pak přijeli. Jistě poslouchal, když přijížděli po silnici,naslouchal zvukům koní a psů a viděl lucerny, neboť užbyla tma. A major De Spain, který byl tehdy šerifem,seskočil s koně a uviděl mrtvolu, ačkoli říkal, že nevidělWashe, ani nevěděl, že tam je, až pak Wash tiše vyslovil zokna jeho jméno jemu téměř do obličeje: ,To jste vy,majore?‘ De Spain mu poručil, aby vyšel ven, a říkal, žeWash měl docela tichý hlas, když řekl, že za chvilkupřijde; byl to příliš tichý, příliš klidný hlas; tak příliš tichýa klidný, že De Spain říkal, jak si v tom okamžikuneuvědomil, že je příliš klidný a tichý: ,Jenom zamoment. Hned co se postarám o svoji vnučku.‘ ,My seo ni postaráme,‘ řekl De Spain.– ,Pojďte ven.‘ ,No jo, pane majore,‘ řekl Wash, ,jenomza moment.‘ A tak před tím temným domem čekali apříštího dne, jak říkal tatínek, si stovka lidí vzpomněla naten řeznický nůž, který měl schovaný a ostře nabroušenýjako– břitvu – jedinou věc ve svém nepořádném životě, o kterékdy lidé věděli, že je na ni pyšný a pečlivý – jenže když sina tohle všechno vzpomněli, bylo už pozdě. A taknevěděli, k čemu se chystá. Jenom slyšeli, jak se

pohybuje v temném domě, pak zaslechli hlas jeho vnučky,popuzený a nevrlý: ,Kdopak to je? Rozsviť lampu,dědečku,‘ pak jeho hlas: ,Na to není potřeba světlo,zlatíčko. Za chvilku je to hotový,‘ pak De Spain vytáhlpistoli a řekl, ,Vy, Washi! Polezte odtamtud ven!‘ aWash ještě stále neodpověděl, ještě stále šeptal vnučce:,Kdepak jsi?‘ a ten popuzený hlas odpověděl, ,Tady. Kdejinde bych byla? Copak –‘ potom De Spain řekl, ,Jonesi!‘ auž tápal po polámaných schodech, když tu vnučkazaječela; a všichni ti muži tam tvrdili, že teď zas- lechli,jak nožem přetíná obě krční kosti, ačkoli to De Spainneslyšel. Jenom říkal, jak poznal, že Wash vyšel naverandu, a jak uskočil, dokud nepoznal, že Wash neběží kněmu, ale na konec verandy, kde ležela mrtvola, ale ženepomyslel na tu kosu: jenom běžel několik stop zpátky,když tu uviděl, jak se Wash shýbá a zase napřimuje, ateď běžel Wash k němu. Jenže běžel k nim ke všem, jakříkal De Spain, běžel do světla luceren, a tak teď viděli,jak nad hlavou zvedá kosu; viděli jeho obličej i jeho oči,jak běžel s kosou nad hlavou přímo do těch luceren ahlavní pušek, beze zvuku, bez výkřiku,

– zatímco De Spain před ním utíkal dozadu a říkal,,Jonesi! Stůjte! Stůjte, nebo vás zabiju! Jonesi! Jonesi!Jonesi! ‘ “

– „Počkej,“ řekl Shreve. „Chceš říct, že po všech těchtrampotách měl

– syna, kterého chtěl, a pak serovnou otočil a –“

– „Ano. Když to odpoledne seděl v dědečkově kanceláři a s hlavou tro-

– chu zakloněnou dozadu vysvětloval dědečkovi, jako snadkdysi Henrymu ve čtvrté třídě vysvětloval počty: ,Víte,chtěl jsem jenom mít syna. A když se tak teď rozhlédnukolem sebe, tak mi nepřipadá, že žádám od přírody nebood všech těch okolností nějaký přemrštěný dar –‘ “

– „Počkal bys laskavě?“ řekl Shreve. „– že když tensyn, s jehož pořízením měl tolik trampot, ležel hned zaním tam v té chatě, musel dráždit toho dědečka, abyzabil nejdřív jeho a potom i to dítě?“

– „– Cože?“ řekl Quentin. „To nebyl syn. Bylo to děvče.“– „Ach tak,“ řekl Shreve. „– Tak pojď. Vypadněme z

téhle zatracené lednice a pojďme si lehnout.“

– VIII– Dnes večer nebude žádné dechové cvičení. Okno

zůstane zavřené nad zmrzlým a pustým nádvořím, najehož protější straně byla okna až na dvě nebo třivýjimky už temná; zanedlouho budou zvony odvíjetzvonkovou hrou půlnoc, budou vydávat melodické apokojné tóny, v tom řezavém (už přestalo sněžit)nehybném vzduchu křehké a jasné jako sklo. „A tak tenstarý– poslal negra pro Henryho,“ řekl Shreve. „A Henry přišela ten starý řekl, ,Ne- mohou se vzít, protože on je tvůjbratr,‘ a Henry řekl, ,Ty lžeš,‘ asi takhle, tak rychle: mezitím neuplynul žádný čas, žádná přestávka, vůbec nic,jako když– člověk zmáčkne vypínač a rozsvítí v pokoji. A ten starýtam jenom seděl, ani se nepohnul a neudeřil ho, a takHenry už neopakoval, ,Ty lžeš,‘ protože teď poznal, že jetomu tak; jenom řekl, ,To není pravda,‘ ne ,Já tomunevěřím,‘ ale ,To není pravda,‘ protože už snad zase mohlvidět starcův obličej, a ať to byl démon nebo ne, byl v němjakýsi žal a soucit, ne nad sebou, ale nad Hen- rym,protože Henry byl jenom mladý, kdežto on (ten stařec)věděl, že ještě stále má tu odvahu a dokonce i všechnu tuchytrost –“

– Shreve stál u stolu a zase byl obrácen keQuentinovi, i když teď nese- děl. V zimníku nakřivozapjatém přes koupací plášť vypadal obrovský a bez- tvarýjako rozcuchaný medvěd, jak upíral oči na Quentina(Jižana, jemuž proudila krev v těle rychle, abyochlazovala, pružněji, aby snad vyrovnávala

– prudké změny teploty, a snad měla jenom blíže kpovrchu), který seděl– schoulený na židli, ruce měl vražené do kapes, jako byse snažil v teple se stulit mezi svými pažemi, a vypadaljaksi křehce a dokonce sinale ve světle lampy, v růžovézáři, ve které teď nebylo nic teplého, útulného, přičemždech jich dvou se poněkud srážel v páry v chladnémpokoji, kde teď nebyli oni dva, ale čtyři, ti dva, kteřídýchali, nebyli teď jedinci, a přece něco více i méně neždvojčata, srdce a krev mládí. Shrevovi bylo devatenáctlet, o ně- kolik měsíců méně než Quentinovi. Vypadalpřesně na devatenáct let; byl jedním z těch lidí, jejichžpřesný věk člověk nikdy nepozná, protože vypadají přesněna tolik, a tak si člověk řekne, že on nebo ona snadnemohou mít ten– věk, protože on nebo ona vypadají příliš přesně na tenvěk, než aby nevyuží- vali svého vzezření; a tak člověknikdy bezpodmínečně nevěří, že on nebo ona buď majíten věk, ke kterému se hlásí, nebo s kterým v čirémzoufalství

– souhlasí, nebo o kterém někdo jiný oznamuje, že jemají, dost silní a dost ochotní pro dva, pro dva tisíce, provšechny. Ne ti dva v obývacím pokoji na universitě v NovéAnglii, ale jeden před šedesáti lety ve státě Mississippiv knihovně, kde jsou ve vázách na římse krbu cesmína ajmelí nebo jsou za- strčené za obrazy na zdech a ovíjejí jea věnčí podle ročního období a času a nějaká snítka neboněco takového zdobí tu fotografii, skupinku – matku advě děti – na psacím stole, za kterým seděl ten otec,když vstoupil syn; a oni – Quentin a Shreve – si mysleli,že když otec promluvil a než to, co řekl, přestalo býtpouhým otřesem a začalo dávat smysl, Henry, jak sipozdě- ji vzpomínal, viděl oknem za otcovou hlavousestru s milencem v zahradě, kde se zvolna procházeli,sestra měla hlavu skloněnou, jak poslouchala, a nad ní senakláněla milencova hlava, když se zvolna procházeli vrytmu, který ur- čují ne oči, ale srdce, a pro který srdceudává a vyvolává tep a takt, až zvolna zmizeli za nějakýmkřovím nebo keřem posetým jako hvězdami bílými květy– jasmín, tavolník, zimolez a snad nesčetné bezvonné

neutržitelné bílé popí-– navé růže – jména, květy, které Shreve snad nikdyneslyšel a nikdy neviděl, ačkoli zpočátku přes něho vanulvzduch, který se uzpůsobil k tomu, aby je– sytil. Tady v Cambridgi na tom nezáleželo, že i v tézahradě bylo zimní obdo- bí, a proto tam nebyl žádný květani list, i když tam byl někdo, kdo tamtudy chodil a kohotam od té doby bylo vídat, jak se dá soudit podle dalšíchudá- lostí, a i v té zahradě byla noc. Ale na tomnezáleželo, protože to bylo už tak dávno. Rozhodně natom nezáleželo jim (Quentinovi a Shrevovi), kteří mohlibez pohybu, teď tak osvobozeni od těla jako tenotec, jenž poručil a zakázal, syn, jenž odmítl a zavrhl,milenec, jenž se podrobil, a milenka, která neutrpělažádnou bolestnou ztrátu, a bez nějakého únavného

přechodu od krbu a ze zahrady do sedla dusat přes zmrzlévyjeté koleje v té prosincové noci a ve vánočním svítání,v tom dni míru a radosti, cesmíny, dobré vůle a polen vkrbu; ani tam a tehdy nebyli dva, ale čtyři, jeli na těchdvou koních ocelově šedou temnotou, a ani na tomnezáleželo: co to bylo za obličeje a ja- kými se saminazývali jmény a byli nazýváni jmény tak dlouho, dokudprou- dila krev – krev, ta nesmrtelná dočasná čerstvánepomíjející krev, která dovede udržet čest nadnetečným nedostatkem soucitu a lásku nad tučnou apohodlnou hanbou.

– „A Bon to nevěděl,“ řekl Shreve. „Ten starý se aninepohnul a tento- krát Henry neřekl, ,Ty lžeš,‘ řekl, ,TOnení pravda,‘ a ten starý řekl, ,Zeptej se ho. Zeptej se tedyCharlese,‘ a tu Henry poznal, že právě tohle měl jeho otecpo celý ten čas na mysli a že právě to měl sám na mysli,když řekl otci, že lže, protože ten starý neříkal jenom, ,Onje tvůj bratr,‘ ale ,On po celý ten čas vě-– děl, že je tvůj bratr a bratr tvé sestry.‘ Ale Bon tonevěděl. Poslyš, nevzpomí- náš si, jak říkal tvůj tatínek,že se zřejmě vůbec nikdy ten – ten starý chlap, démon –nedivil, jak se té první manželce podařilo ho najít,vystopovat ho,– vůbec nikdy se zřejmě nedivil, co asi dělala po celý tenčas, těch třicet let ode dne, kdy u ní vyrovnal svůj účet adostal a dostal kvitanci, takže si myslel

– a viděl na vlastní oči, že je (jak se domníval) ten účetzničen, roztrhán a roz- hozen do větru; ani jednou setomuhle nedivil, ale jenom tomu, že to udělala, mohlachtít a chtěla ho vystopovat? A tak to nepověděla Bonoviona. Nebyla by mu to chtěla povědět, snad z toho důvodu,že věděla, že on – ten démon– se bude domnívat, že mu to pověděla ona. Nebo se

snad nemohla odho-– dlat mu to povědět. Snad prostě nikdy nepomyslela nato, že tu může být někdo jí tak blízký jako osamělé dítězrozené z jejího těla, komu bude muset povědět, jak bylazavržena a jak trpěla. Nebo snad mu to už říkala, než byldost velký, aby rozuměl slovům, a tak mu to do té doby,kdy už byl dost– velký, aby pochopil, co mu to říká, říkala už tak často atak důrazně, že už ani pro ni ta slova nedávala žádnýsmysl, protože pro ni nemusela dávat smysl, a takdospěla k vodu, že když se domnívala, že to říká, mlčela,a když se do- mnívala, že mlčí, byla to právě ta nenávista zuřivost, ta bdělost a neschop- nost na to zapomenout.Nebo snad nezamýšlela, aby se to tehdy dověděl.– Snad ho připravovala na tu hodinu a okamžik, kterýnemohla předvídat, ale o kterém věděla, že jednoho dnenastane, protože bude muset nastat, nebo by si muselapočínat jako teta Rosa a popírat, že vůbec kdy dýchala –oka-– mžik, kdy Bon bude stát bok po boku (ne tváří v tvář)svému otci a kdy se osud nebo šťastná náhoda nebospravedlnost, nebo ať to nazývala jakkoli, postará oostatní (a to se stalo, lépe, než by to byla vymyslela nebovydoufa- la nebo dokonce vysnila, a tvůj tatínek říkal, žejakožto ženu ji to asi ani nepřekvapilo) – připravovalaho sama, vodila ho sama za ruku, myla ho, krmila aukládala do postýlky, dávala mu cukroví a hračky,všelijaké dětské zábavy, rozptýlení a potřeby svou vlastnírukou v odměřených dávkách jako lék: ne že musela,když si mohla najmout tucet lidí nebo si jich stovku kou-

pit, aby to dělali za ni, za ty peníze, za ty prachy, kterýchse on (ten démon) dobrovolně vzdal a které odmítl, abyvyrovnal své morální účty: ale jako mi- lionář, který bymohl mít sto čeledínů a trenérů, ale který má jenomtoho jediného koně, jenž ještě nikdy nevyhrál žádnýzávod, ten jediný okamžik, to jediné spojení srdce, svalůa vůle s tím jediným okamžikem: a on sám (ten milionář)je v těch pracovních kalhotách, v potu a v hnoji ve stájitrpělivý, a matka ho vychovává k tomu okamžiku, kdyřekne, ,To je tvůj otec. Zavrhl tebe a mne a odepřel ti svéjméno. Teď jdi,‘ a pak se posadí a nechá Boha, aby todokončil: pistole nebo nůž nebo nějaká muka; zničenínebo žal nebo úzkost; aby Bůh přivolal ten výstřel neboaby otočil kolem. Ježíšikriste, člověk ho skoro vidí:malého chlapce, který už dospěl k tomu, že se naučil aočekává, ještě než si pamatuje, že se naučil své jménonebo jméno města, kde bydlí, nebo jak se to nebo onojméno vyslovuje, že ho matka každou chvíli vytrhne odhry a popadne, svírá ho rukama zběsilýma láskou (aspoňtím, co za ni pokládal) a tiskne ho k zběsilým strnulýmkolenům, když se k němu snáší v jakési zářivénehybnosti ten obličej, který, jak se pamatuje ještě zdoby, než začíná paměť, dohlížel nad všemi jehoživočišnými radost- mi jazyka, žaludku a útrob, tepla,potěšení a bezpečí: přijímal to přerušení

– jako samozřejmost, jako jenom další přirozený jev života;přijímal ten obličej, plný zuřivé a téměř nesnesitelnéneschopnosti odpustit, která byla téměř jako horečka (netrpkost ani zoufalství: jenom nesmiřitelná vůle sepomstít), jenom jako další projev savčí lásky – a nevěděl,co to má k čertu všechno znamenat. Byl příliš mladý, nežaby vyhmátl nějaký souvislý fakt z té zuřivos- ti, nenávistia překotného spěchu; nechápal to a ani na to nedbal:jenom byl zvědavý, vytvářel si pro sebe (bez pomoci,neboť kdo mu měl pomáhat) svou vlastní představu otom Portoriku nebo Haiti, nebo co to vlastně bylo, kde jaknejasně chápal, se narodil, jako si pravověrné dětivytvářejí představu o nebi nebo o záhonu zelných hlávek,nebo kde se to vlastně narodily, až na to, že to jeho místobylo odlišné v tom, že se u něho nepředpokládalo (jehomatka to rozhodně nezamýšlela), že se tam kdy vrátí (a ažbude tak starý jako ona, snad by se také vyděsil pokaždé,když najde ve svých myšlenkách ukryté něco, co prostěvoní nebo chutná, jako by to bylo přání se tam vrátit). Uně- ho se nepředpokládalo, že ví, kdy a proč odtamtudodešel, ale jenom že unikl, a že ať jakákoli moc stvořilato místo, aby je nenáviděl, stejně tak ho dostala z tohomísta pryč, takže je může pěkně v klidu ajednotvárnosti (ačkoli ne právě v tom, co by nazvalmírem) nenávidět a nikdy mu neodpus- tit; že musíděkovat Bohu, že si o tom místě nic nepamatuje, a přecezároveň nemá, snad si ani netroufá vůbec kdy na nězapomenout – snad ani nevěděl, že považuje zasamozřejmé, že všechna ostatní děcka také nemají otce,a že když ho někdo skoro každý den vytrhne zkdovíjakého neškodného počíná- ní, kdy nikohoneobtěžuje a dokonce na lidi ani nemyslí, protože tenněkdo je větší než on, silnější než on, a drží ho minutunebo pět minut pod jakousi prasklou vodovodní rourou

nepochopitelné zuřivosti a divoké tužby, pom- stychtivostia žárlivého vzteku, tvoří to část dětství, kterou všechnymatky dětí zase samy zakusily od svých matek a ty zaseod svých matek z toho Por- torika nebo Haiti, nebo kde tovlastně je, odkud všichni pocházíme, ale kde nikdo z násnikdy nežil. A tak až vyroste a bude mít děti, bude jim totaké muset odevzdat dál (a snad se tenkrát na místěrozhodl, že to dá moc staros- tí a trápení a že nebudemít žádné děti nebo aspoň doufá, že ne), a proto žádnýčlověk nemá otce, žádné osobní Portoriko nebo Haiti, alesamé mateř- ské obličeje, které kdy rodily a které se vtěch téměř předvídatelných okamži- cích střemhlavsnášejí z nějaké záhadné pradávné všeobecné urážky apotu- py, když ji to skutečně žijící a mluvící tělo anineutrpělo, ale jenom zdědilo; všechna chlapecká těla,která chodí a dýchají, pocházejí z toho jediného ne-vysvětlitelného a nepostiženého záhadného otcovství, atak jsou věčně a všu- dypřítomně sbratřena všude podsluncem –“

– Quentin a Shreve upírali oči jeden na druhého – spíše pronikavě zírali

– jejich klidný, pravidelný dech se v tom vzduchu teďjakoby někde v hrobce neustále zlehka srážel v páry. Byloněco zvláštního v tom, jak se dívali jeden

– na druhého, zvláštního, klidného a hluboce zaujatého,vůbec ne tak, jak by se na sebe dívali dva mladí muži, aletéměř jako by se na sebe dívali přímo ve

– svém panictví a panenství nějaký jinoch a velmi mladádívka – byla v tom jakási tichá a obnažená pátravost, obapohledy byly obtíženy tou od nepam- ěti existujícíposedlostí mládí ne z vlekoucí se tíhy času, s kterou žijístaří, ale z jeho plynulosti: jasných závěrů všechztracených chvil v patnácti a šestnácti letech. „Pak už bylstarší a proti její vůli (snad i proti své vůli; snad proti vůliobou) se jí už nedržel za sukně a dokonce na to aninedbal. Objevil, že matka má něco za lubem, a on nejenžena to nedbal, ale nedbal ani na to, že neví, co to je; byluž starší a objevil, že ho matka formovala a utvářela, abyse stal nástrojem něčeho, ať už se k čemukolinesmiřitelně chystala její ruka, a snad dospěl kpřesvědčení (nebo poznal), že ho podvodně přiměla, abypřijal tu formu a duševní tvar, a ani na to nedbal,protože mezitím se asi poučil, že existují tři věci a nicvíc: dech života, rozkoš, tma; a bez peněz nemůže býtrozkoš a bez rozkoše by to ani nebyl dech života, alejenom protoplasmatic- ké vdechování a zhroucení slepéhoanorganismu ve tmě, kde nikdy nezačalo svítat. A on mělpeníze, protože poznal, že ona ví, že peníze jsou jedinávěc, kterou ho může donutit a uchlácholit, aby vstoupil zaten mantinel, až přijde hlavní den dostihů, a tak sinetroufala ho v té věci omezovat a věděla, že on to ví: atak ji snad tím způsobem dokonce vydíral, musela sevykupovat: ,Ty mi dáš prachy, co potřebuju, a já se ještěnebudu ptát proč a k čemu.‘ Nebo snad byla takzaměstnána jeho přípravou, že teď vůbec nemyslela napeníze, když asi nikdy neměla příliš mnoho času na to,aby na ně pamatovala nebo aby se s nimi počítala neboaby se v duchu ptala o těch přestávkách v nená- visti a vzuřivosti, kolik jich má, a tak ho mohl v penězíchkontrolovat jenom ten advokát. Bon se asi jako první věcnaučil tohle: že může kdykoli přijít k matce a zmáčknout

toho advokáta, jako tomu milionářovu koni stačí jenomjednou přijít trochu víc zpocení, a zítra bude mít novéhožokeje. Ano, takový asi byl: advokát, ten advokát, kterýsi obhospodařoval svoji vlastní bláznivou milionářku, ježse asi nezajímala o peníze natolik, aby se přesvědči- la,zdali na těch šecích je napsáno ještě něco jiného, když jepodepisovala – advokát, který, když Bonova matka užještě dříve, než se Bon pamatoval, počítala s Bonem vesvých osidlech a plánech pro ten den, až se Bon rychlepřetvoří ve stejné množství kypré hnijící hlíny, už jeho ijeho matku oral, osa- zoval a sklízel, jako by tou hlínou užbyl – advokát, který snad měl v tajném sejfu tajnouzásuvku a v ní tajnou listinu, snad tabulku sezapíchnutými barevnými špendlíky, jako majígenerálové při svých polních taženích, a všechnyzáznamy šifrované: Dnes Sutpen definitivně oloupilopilého Indiána o sto mil panenské půdy v hodnotě 25000 dolarů. Dnes ve 2.31 hod. vyšel z močálu s posled-ním prknem pro dům v hodnotě spolu s půdou 40 000dolarů. Dnes v 7.52 hod. večer se oženil. Hrozba bigamiev hodnotě minus nula, pokud se rychle nenajde kupec.Není prav- děpodobné. Nepochybně někdy s manželkouobcoval. Řekněme 1 rok a pak snad i s da- tem a hodinou:Syn. Skutečná hodnota: možný, i když ne pravděpodobnýnucený prodej domu a půdy plus hodnota úrody minusjedna čtvrtina připadající dítěti. Citová hodnota plus 100% krát nula plus hodnota úrody. Řekněme 10 let, jednonebo více dětí. Skuteč-

– ná hodnota nucený prodej domu a zvelebené půdy plusvolná aktiva minus podíly dětí. Citová hodnota vzrůstáročně 100 % krát na každé dítě plus skutečná hodnotaplus volný aktiva plus provozovací získaný úvěr a snad itady s datem: Dcera a za tím slovem bylo snad dokoncevidět otazník a dokonce i další slova: dcera? dcera?dcera?, ztrácející se, ne protože se ztratila myšlenka, alenaopak myšlenka se právě tady zastavila, poněkud serozlila dozadu a rozprostřela se, jako když člověk položíklacek přes crček vody, rozlévala se a zvolna stoupalavšude kolem něho, až to bylo kdekoli, kde mohl za sebouzamknout dveře, klidně sedět a odčítat peníze, které Bonutrácel na své děvky a šampaňské, z toho, co měla jehomatka, a vykalkuloval, kolik z toho zbude zítra a příštíměsíc a příští rok nebo až do doby, kdy Sutpen budedostatečně zralý – myslel na ty dobré hotové peníze, kteréBon vyhazuje na koně, na šaty, na šampaňské, na hazardníhru a na ženy (byl by věděl o té míšence s jednouosminou černoš- ské krve a o tom morganatickém sňatkudávno předtím, než se to dověděla matka, i kdyby to bylonějaké tajemství; snad dokonce měl nějakého špeha vložnici, jako ho zřejmě měl v Sutpenově ložnici; snad tuženu dokonce podstrčil, řekl si, jako si to člověk říká opsu: Začíná se moc toulat. Potřebuje mít na soběpřivázané závaží. Ne k něčemu přivázat jako dobytek napastvě: jenom nějaké lehké závaží, aby se nemohl dostatnikam dovnitř, kde je kolem plot), a jenom on se topokoušel kontrolovat, nebo aspoň pokud si troufal, anezacházel daleko, pro- tože také věděl, že Bonovi stačízajít za matkou, a jestli ten dostihový kůň bude chtít,bude mít zlatý žlab na žraní, a jestli žokej nebudeopatrný, také nového žokeje – sečítal ty peníze,odhadoval, jaký bude při tomhle normál- ním průběhu vněkolika příštích letech jeho čistý zisk, a mezitím byl

napjat jako na skřipci mezi svými dvěma problémy: zdaliby snad neměl udělat to, že by si v té sutpenovské věciumyl ruce, shrábl, co zbývá, a upláchl do Texa- su. Jenžekdykoli pomýšlel na to, že to udělá, musel myslet navšechny ty peníze, které Bon už utratil, a že kdyby tak bylodešel do Texasu před deseti lety nebo před pěti letynebo dokonce loni, byl by vydělal víc: a tak snad v noci,kdy čekal, až začne v okně svítat, byl takový, jak o soběříkala teta Rosa, jaká je, a byl by musel popřít, že dýchá(nebo si snad přál, aby nedý- chal), kdyby nebylo každýNový rok toho dvousetprocentního násobku skutečnéhodnoty – ta voda se rozlévala od toho klacku dozadu,stoupala a šířila se pravidelně a tiše kolem něho jakosvětlo a on seděl tam v té skuteč- né bílé zářijasnovidectví (nebo druhého zraku nebo víry v lidskéneštěstí a pošetilost, nebo jak to vlastně chceš nazvat),která mu ukazovala nejen to, co se může stát, ale co seskutečně stane, a on odmítal uvěřit, že se to stane, nnneproto, že to k němu přišlo jako zjevení, ale protože by tobylo muselo mít v sobě lásku a čest, odvahu a hrdost; avěřil, že se to může stát, ne proto, že to je logické amožné, ale protože by to byla pro všechny zúčastněné tanejnešťastnější věc, která by se mohla stát; a i kdybymu člověk nemohl dokázat existenci zla či ctnosti neboodvahy či zbabělosti, aniž by mu ukázal pohybující se lidi,stejně jako by mu člověk nemohl dokázat existenci smrti,

– aniž mu ukázal nějakou mrtvolu, věřil na neštěstí,protože měl tu tvrdou a namáhavou školu zaprášenéhoeunucha, která učí přenechat lidské štěstí a radostiBohu, jenž zase na oplátku přenechá všechny své bědy,pošetilosti a neštěstí právnickým hnidám starýchanglických právníků Cokea a Littleto- na. A ta staráSabinka –“

– Zírali – upírali oči – jeden na druhého. T mluvilShreve, ačkoli až na nepatrný rozdíl, který do nich vložilymezi nimi ležící stupně zeměpisné šírky (rozdíly ne v tónuhlasu nebo v jeho výšce, ale ve větných obratech a ve vol-bě slov), to mohl být kterýkoli z nich a v jistém smysluto byli oba: oba– mysleli jako jeden a hlasem, který náhodou vyslovovalmyšlenku, se to myšlení jenom stávalo slyšitelným,zvučným; ti dva vytvářeli mezi sebou ze změti cárůstarých příběhů a vyprávění lidi, kteří snad vůbec nikdynikde ne- existovali a kteří jakožto stíny nebyli stíny tělaa krve, jež žily a zemřely, ale zase stíny toho, co byly(aspoň pro jednoho z nich, pro Shreva) také stíny,– tiché jako viditelný ševel jejich dechu srážejícího se vpáru. Za zavřeným, sněhem zapečetěným oknem začalyteď zvony melodicky, zvolna a slabě od- bíjet zvonkovouhrou půlnoc. „– ta stará Sabinka, která, ani kdyby jí šlo oži-– vot, by asi nebyla uměla povědět tobě nebo tomuadvokátovi nebo Bonovi ani komukoli jinému, co chce,očekává a věc doufá, protože byla žena anepotřebovala něco chtít, očekávat nebo věc doufat, alejenom chtít, očekávat a doufat (a mimoto tvůj tatínekříkal, že když má člověk spoustu pěkné silné nenávisti,nepotřebuje naději, protože ta nenávist stačí člověkaukojit) – ta stará Sabinka (ještě ne tak stará, ale asi sejenom udržovala v pro- vozu v tom smyslu, jako člověkudržuje stroje čisté a namazané a má v lod- ním bedněníto nejlepší uhlí, ale nenamáhá se už leštěním parádních

kovo- vých součástek ani drhnutím paluby pískovcem;jenom se udržuje navenek. Nebyla tlustá; asi to přílišrychle v sobě spalovala, než aby ztloustla, scvrkalo se jí tov jícnu mezi polknutím a žaludkem; nebavilo ji žvýkat;muset žvýkat bylo pro ni jenom další protivnápovinnost, jako ji nebavily šaty; muset obnosit staré avybrat si nové bylo jenom další protivná povinnost: anena- cházela žádné potěšení v té pěkné postavě, kterouon –“ ani jeden z nich neřekl ,Bon‘ „– vytvářel v těchpěkných kalhotách, jež mu padly na nohou, ani v těchpěkných kabátech, jež mu padly na ramenou, ani v tom,že měl více hodinek, manžetových knoflíčků, jemnějšíhoprádla, koní a bryček se žlutými koly (nemluvě ani oděvčatech) než většina ostatních, ale i to všechno bylataké nevyhnutelná protivná povinnost a něco, co si Bonmusí absolvovat prořezávání zoubků, plané neštovice akřehké chlapecké kosti, aby jí mohl být něco platný) – tastará Sabinka dostávala od advokáta falešné zprávy, jakojsou zprávy posílané do hlavního stanu z bitevní fronty, av ad- vokátově předpokoji byl snad zvláštní negr, kterýneměl nic jiného na práci než je nosti, a to třebas jednouza va roky, nebo pětkrát ve dvou dnech, což záleželo natom, kdy začala prahnout po zprávách a začala ho týrat –zprávu, komuniké o tom, že jsme mu (Sutpenovi) vTexasu nebo v Missouri nebo

– snad v Kalifornii (Kalifornie by byla dobrá, když je takdaleko; byla by vhodná, důkaz je obsažen už v samotnédálce, je nutné to přijmout a věřit tomu) téměř v patácha už ho každým dnem dohoníme, a tak si nedělejtestarosti. A tak si nedělala, vůbec si nedělala starosti:prostě si nechala připra- vit kočár a zajela k advokátovi,vrazila dovnitř v těch černých šatech, které vypadalyjako kus chatrné roury u kamen, a snad si nevzala aniklobouk, ale jenom přes hlavu šál, takže jediné věci,které jí chyběly, byly hadr na holi a kbelík – vraziladovnitř a řekla, ,On je mrtvý. Já vím, že je mrtvý, ale jakmůže být mrtvý, jak může být mrtvý,‘ neměla na mysli to,co měla na mysli teta Rosa: kde našli nebo vynalezlikulku, která by ho mohla zabít, ale: Jak smí zemřít, anižbude muset přiznat, že udělal chybu, a pykat za to alitovat toho. A tak v příštích dvou vteřinách ho téměřchytili (on – ten advokát – jí ukázala skutečný dopis,napsaný anglicky, takže si jej nemohla přečíst, kterýprávě přišel a kvůli kterému zrovna poslal pro toho negra,aby jí jej donesl, když tu přišla, a advokát se pokoušelpřipsat na dopis potřebné datum, až se mu to teďpodařilo, když k ní byl obrácen zády, v těch dvouvteřinách, co mu trvalo vytáhnout dopis z kartotéky) –chytili ho, dostali se k němu tak blízko, aby měla plnéuspokojení, že je naživu; opravdu tak blízko, že ji mohlvystrnadit z kanceláře, než se posadila, zavést zpátky dokočáru a poslat zase domů, kde mezi florentinskýmizrcadly, pařížskými drapériemi a živůtky s třapci ještěstále vypadala, jako kdyby přišla drhnout podlahy, v těchčerných šatech, na které by se kuchařka nepodívala, anikdyž byly před pěti nebo šesti lety nové, v jedné rucedržela, svírala dopis, který si nemohla přečíst (snadjediné slovo v něm, které mohla vůbec poznat, bylo slovo,Sutpen‘), a druhou rukou si sčesávala dozadu pletenec

zplihlých ocelově šedivých vlasů a nedívala se na dopis,jako by jej četla, i kdyby si jej byla mohla přečíst, alesnášel se na něj střemhlav, propalovala se do něhoplanoucím pohledem, jako by věděla, že bude mít jenomvteřinu na jeho přečtení, jenom vteřinu na to, aby dopiszůstal nedotčený poté, co se ho dotknou její oči, nežvzplane, a tak jej nepřečte, ale stráví ohněm, a ona tamzůstane sedět s černým drolícím se ne- čitelným uhelnýmpopelem v ruce.

– A on –“ (Žádný z nich neřekl ,Bon‘) „– se na ni díval, když už byl dost starý, aby se poučil, že to, co považuje za dětství, není dětství a že jiné děti– byly přivedeny na svět otci a matkami, kdežto on nověvznikl, když začal mít paměť, znovu nově vznikl, kdyždospěl k bodu, kdy jeho kostra přestala být děckem astala se chlapcem, a znovu nově vznikl, když přestal býtchlapcem a stal se mužem; vznikl mezi nějakýmadvokátem a ženou, o které si myslel, že ho krmí, myje,ukládá do postýlky a vyhledává zvláštní lahůdky pro jeho– jazyk a pro jeho potěšení kvůli němu samému, až pakbyl dost velký a po- znal, že vůbec nemyje, nekrmícukrovím a zábavami jeho, ale toho muže, který se ještěani neobjevil, kterého ani ona ještě vůbec nespatřila akterý– bude něco jiného než ten chlapec, až se opravdu objevíjako dynamit, který zničí ten dům a rodinu, a snad anicelá společnost nebude starý pokojný pa-

– pír, který by snad raději vanul bez cíle a lehce ve větru,ani staré veselé piliny, ani staré klidné chemikálie, kteréraději nehybně a ve tmě odpočívají v klidné zemi, jakodpočívaly předtím, než přišel ten všetečný chlapík sbrýlemi o de- seti dioptriích, vykopal je a přetvořil je,přeměnil a uhnětl je – vznikl mezi touto ženou a najatýmadvokátem (ženou, která ještě před dobou, kam sahajíjeho vzpomínky, jak si teď uvědomil, ho chystala apřipravovala k nějakému okamžiku, který přijde a mine apo kterém, jak viděl, bude pro ni znamenat sotva něcovíce než stejně velký kus kypré hnijící hlíny; advokátem,který ještě před dobou, kam sahají jeho vzpomínky, jak siteď uvědomil, ho oral, osazoval, zavlažoval, hnojil asklízel, jako by tou hlínou už byl), a Bon se na ni díval,hověl si opřen snad o římsu krbu a oblečen do pěknýchšatů v haré- mové kadidlové vůni toho, co by se dalonazvat snadnou svatostí, díval se na ni, jak hledí do tohodopisu, aniž si vůbec pomyslel, Dívám se na svoji matkunahou, neboť kdyby nenávist byla nahotou, nosila ji uždost dlouho, aby nahradila šaty, jak to prý dokáže a děláskromnost –

– A tak odjel. V osmadvaceti letech odjel do školy. A ani to nevěděl, a ani o to nedbal: kdo z těch dvou – matka, nebo advokát – rozhodl, že má– jet do školy, ani proč, protože po celý ten čas věděl, žematka má něco za lubem a že advokát má něco zalubem, a on na to dost nedbal, co se který z nich pokusíobjevit, když věděl, že advokát ví, že matka má něco zalubem, ale že matka neví, že advokát má něco za lubem,a že to bude s advokátem v pořádku, jestliže matkadostane to, co sama chce, ať je to cokoli, jestliže ovšemadvokát dostane to, co sám chce, o vteřinu dříve neboaspoň součas- ně. Odjel do školy; řekl, ,Tak dobrá,‘rozloučil se s tou míšenkou s osminou černošské krve aodjel do školy, on, jemuž za celých těch osmadvacet let

ještě nikdo neporučil, ,Dělej to jako tihle ostatní; tenhleúkol měj hotový zítra v devět hodin ráno nebo v páteknebo v pondělí‘: snad dokonce použili (nebo ten advokát)té míšenky – toho lehkého závaží (ne připoutávajícíhoprovazu), které na něho ten advokát pověsil, aby muzabránilo dostat se někam dovnitř, o čem by se snadpozději ukázalo, že je to ohrazené plotem. Snad matkaobjevila tu míšenku s děckem a ten svatební obřadodhalila více, než odhalil advokát (nebo čemu by bylvěřil, neboť považoval Bona jenom za tupce, ale ne zablázna), a poslala pro něho a on přišel, zase si hověl opřeno římsku krbu a snad věděl, co se děje a co se stalo,ještě dříve, než mu to řekla, hověl si tam s výrazem vobličeji, který bys mohl nazvat úsměvem, jenže to nebylúsměv, ale jenom něco, skrz co a za co není vidět, a onase na něho dívala a snad jí zase spadl ten zplihlý ocelověšedý pramen vlasů a už se ani nenamáhala si jej sčesatdozadu, protože se teď nedívala na žádný dopis, aleupírala na něho planoucí oči, v tom naléhavémznepokojení a strachu i je- jí hlas jako by se pokoušel naněho planout, ale podařilo se jí to utlumit, neboťnemohla hovořit o zradě, protože mu to ještěnepověděla, a teď, v této chvíli, si netroufala to riskovat –on se na ni díval zpoza toho úsměvu, který nebylúsměvem, ale prostě něčím, za co se nemá vidět, a říkal,přiznával

– to: ,Proč ne? To dělají všichni mladí muži. I ten obřad.Neměl jsem v úmyslu mít dítě, ale když už ho mám…Ostatně to není špatné dítě,‘ a ona se na něho dívala,upírala na něho oči a nebyla schopna říci to, co chtěla,protože už odkládala příliš dlouho to, co mohla říci: ,Alety. To je něco jiného,‘ a on (nepotřebovala to říkat. Vědělto, protože už věděl, proč pro něho poslala, i kdyžnevěděl a nedbal na to, co ona má za lubem od ještědřívější doby, než sahá jeho paměť, od ještě dřívější doby,než si mohl obstarat nějakou ženu, ať z lásky, nebo ne):,Proč ne? Muži se zřejmě jednou, dříve nebo později,musí oženit. A tuhletu znám a nedělá mi žádnénepříjemnosti. A pokud jde o ten obřad, ta protivná věc jeuž vyřízená. A pokud jde o takovou maličkost, jako jetroška černošské krve –‘ nepotřeboval mnoho hovořitani mnoho říkat, nepotřeboval říkat, Zřejmě jsem senarodil do tohohle světa s tak málo otci, že mám přílišmnoho bratrů, abych je zaživa urážel a zahanboval, aproto příliš mnoho po- tomků, kterým bych jako mrtvýodkázal svůj malý podíl ublížení a škody; to neřekl,jenom řekl, ,troška černošské krve –‘ a pak se museldívat na její obličej, na tu zoufalou naléhavost a strach, apotom odjet, snad ji políbil, snad její ruku, která ležela vjeho ruce a dokonce se dotkla jeho rtů jako nějaká mrtváruka, protože se tak zoufale vrhala po tom nebo po onomstéblu slámy; snad si při odchodu řekl, Ona půjde k němu(k tomu advokátovi); kdybych počkal pět minut, vidělbych ji v tom šálu. A tak se to asi dnes večer budu mocidovědět – jestli mě to zajímá vědět. Snad se to večerdověděl, snad ještě dříve, jestliže se jim podařilo honajít, vzkázat mu, protože ona šla k advokátovi. A to bylprávě úkol pro toho advokáta. Snad dokonce ještě dříve,než se dostala k tomu, aby to začala pořádně vykládat,objevila se ta jemná bílá záře, jako když se povytáhne

knot; snad dokonce jako by téměř viděl svou ruku,zapisující dál na to místo, kde se ta slova dcera? dcera?dcera? nikdy dost jasně neobjevila. Protože snad právě topo celý ten čas advokáta sužovalo, trápilo aznepokojovalo; jak už od té doby, co jí musel slíbit, ženikdy neprozradí Bonovi, kdo je jeho otec, čekal auvažoval, jak by to udělal, neboť snad věděl, že kdyby totřeba Bonovi pro- zradil, Bon tomu možná uvěří nebomožná ne, ale rozhodně půjde povědět matce, že mu toadvokát prozradil, a pak by byl on (advokát) v bryndě,ne protože by byl způsobil nějakou škodu, neboť v tom bynebyla žádná škoda, jelikož tím by se situace nezměnila,ale že jednal proti vůli své paranoické kli- entky. Snadzatímco seděl ve své kanceláři a sečítal a odčítal typeníze a připočítával k nim, co vymáčknou ze Sutpena(vůbec si nedělal starosti, co Bon udělá, až to objeví; asiuž dávno předtím udělal Bonovi tu poklonu, že si myslel,že i když je příliš tupý nebo příliš netečný, než aby sámněco vytušil nebo objevil o svém otci, není dost velkýblázen, aby toho nedokázal využít, jakmile mu někdoukáže správný tah; snad jestliže ho vůbec někdy napadlamyšlenka, že kvůli lásce nebo cti nebo čemukoli jinémupod nebesy nebo třeba kvůli právní vědě to Bonneudělá, odmítne to udělat, on (advokát) bude mít uždokonce připravený důkaz, že Sutpen nedýchá) – snad pocelý ten čas ho mučilo právě tohle: jak dostat Bona tam,že na to buď bude muset

– přijít sám, nebo že někdo – otec nebo matka – mu tobude muset povědět. A tak snad ještě nebyla docela pryčz kanceláře – nebo to aspoň bylo hned, jakmile měl řasotevřít sejf a podívat se do té tajné zásuvky a přesvědčitse, že Henry studuje na universitě státu Mississippi – kdyžjeho ruka začala vytrvale psát a dokonce i na to místo,kde se vůbec neobjevilo to dcera? dcera? dcera? – a takétady s datem: 1859. Dvě děti. Řekněme v roce 1860 20let. Vzrůst skutečné hodnoty 200% krát ročně plus volnáaktiva plus získaný úvěr. Přibližná hodnota 1860 100 000.Otázka: hrozba bigamie, ano nebo ne. Asi ne. Hrozbakrvesmilstva: spolehli- vě ano a ruka se vrátila zpět, nežudělala tečku, přeškrtla spolehlivě a vepsala tam určitě apodškrtla to.

– A on ani o to nedbal; jenom řekl, ,Tak dobrá.‘ Protože snad už poznal,

– že jeho matka neví a nikdy nebude vědět, co samachce, a tak ji nemůže porazit (snad se u té míšenkypoučil, že stejně nemůžeme ženy porazit, a že– jestliže je člověk moudrý nebo nemá řád nepříjemnostia povyk, ani se o to nepokouší), a poznal, že advokát chcejenom peníze; a tak jestli se jen nedo- pustí té chyby, abyse domníval, že stačí porazit to všechno, jestli jenombude pamatovat na to, aby byl klidný a ostražitý, může ztoho porazit aspoň něco. – A tak řekl, ,Tak dobrá,‘ anechal matku, aby mu zabalila do brašen a kufrů typěkné šaty a pěkné prádlo, a snad lenivě zašel doadvokátovy kan- celáře a díval se zpoza toho něčeho, cose dalo nazvat úsměvem, zatímco se advokát činil, abydostal ty jeho koně na parník, aby mu snad koupil ještěnavíc zvláštního osobního sluhu a aby to zařídil s penězia všechno možné; díval se zpoza toho úsměvu, zatímco siadvokát dokonce počínal jako těž- kopádný otec, vykládalo vzdělanosti, o kultuře, o latině a řečtině, které hovybaví a vytříbí pro postavení, které bude zaujímat vživotě, a že to muž jistě může získat všude, dokonce idoma v knihovně, když k tomu má pevnou vů- li; ale žeexistuje něco, jakási stránka kultury, kterou jenom

mnišská, klášterní jednotvárnost nějaké – řekněmeneznáme a malé (i když vynikající, vynikají- cí) university– a on –“ (žádný z nich neřekl ,Bon‘. Zřejmě mezi nimivůbec nikdy nedošlo k žádnému zmatku, pokud jde o to,koho Shreve myslí slovem– ,on‘) „– zdvořile a klidně poslouchal, ukryt za tímvýrazem, za který neměl nikdo uvidět, a nakonec sezeptal, snad ho přerušil, zdvořile a vlídně – ,Co jste říkal,že je to za universitu?‘: a teď se advokát hodně činil,když se– štrachal mezi listinami, aby našel tu, ze které by mohlpřečíst to jméno, jež se učil nazpaměť už od té doby, coprvně hovořil s matkou: ,Universita státu Mississippi v‘ –Kde jsi říkal, že to je?“

– „V Oxfordu,“ řekl Quentin. „To je asi čtyřicet mil od –“– „– ,v Oxfordu.‘ A pak ty listiny byly zase v klidu,

protože vykládal: o malé universitě teprve deset let staré,o tom, že tam nebude nic, co by ho rozptylovalo od studií(když tam v jistém slova smyslu i sama moudrost je asipanna nebo aspoň donedávna), a jak bude mít příležitostpozorovat jinou, provinční část země, kde je zakořeněnjeho hrdý osud; (dá-li to ovšem výsle- dek této války,která nepochybně hrozí a v jejíž úspěšný konec všichnibez

– jakýchkoli pochybností doufáme) jako muž, kterýmbude, a hospodářská síla, kterou bude představovat, ažjeho matka skoná, a on poslouchal ukryt za tím výrazem ařekl, ,Tak vy mi nedoporučujete jako povolání práva?‘ ateď se advokát jenom na chvilku odmlčel, ale ne dlouho;snad ne dost dlouho ani dost znatelně, aby to člověkmohl nazvat pauzou: a také se na Bona zadíval:– ,To mě nenapadlo, že by vás mohla lákat práva,‘ aBon: ,Nelákalo mě ani cvičení s rapírem, když jsem todělal. Ale vzpomínám si aspoň na jednu situaci ve svémživotě, kdy jsem byl rád, že jsem cvičil s rapírem,‘ a pakadvo- kát hladce a nenuceně: ,Tak teda ať to jsourozhodně práva. Vaše matka– budee souhla – bude potěšena.‘ ,Nu dobrá,‘ řekl, neřekl,sbohem‘; nedbal na to. Snad nedal sbohem ani témíšence s osminou černošské krve, těm slzám a nářkůma snad ani těm přilnavým, měkkým zoufalým magnóliověbílým pažím kolem svých kolenou, a (řekněme) tři a půlstopy nad těmito bezkost- nými ocelovými okovy nanohou měl ten svůj výraz, který nebyl úsměv, ale– jenom něco, co není možné prohlédnout. Protože člověknemůže ženy pře- konat: může jenom uprchnout (a díkyBohu, může uprchnout, může unik- nout z té masívní, pětstop tlusté, larvovitě sýrovité solidarity, která povléká– zemi, kde muži a ženy v párech jsou seřazeni arozestaveni jako kuželky; díky ať kdovíjakým bohům zaten mužský bezboký vybíhající kolíček, který lehce ahladce zapadá a pohybuje se tam, kde muže tak pevnějako nábojová komora svírají ženské boky) – bezrozloučení: nu dobrá: a jednoho večera vstoupil mezipochodněmi po lodním můstku a asi jenom advokát hopřišel vyprovodit, a to ne, aby mu přál šťastnou cestu,ale aby se přesvědčil, že opravdu nasedl na loď. A tennový, další negr otevíral v soukromé kabině kufry arozkládal ty pěkné šaty a dámy se už shromáždily vjídelně k večeři a muži ve výčepu, kde se připravovali k

večeři, ale on ne; stál sám u zábradlí, snad kouřil doutníka díval se, jak to veliké město odplouvá, kmitá se, třpytíse a zapadá a jak pak ustává všechen pohyb, loďnehybně utkvívá a těmi dvěma pletenci jiskřícího dýmu,proudícího vzhůru z lodních komínů, se ne- vzdaluje aniod hvězd. A kdo ví, jaké měl myšlenky, jak střízlivě vážil azavr- hoval některé myšlenky, když už po léta věděl, žematka má něco za lubem; že advokát má něco za lubem,a i když věděl, že to jsou jenom peníze, přece věděl, žeadvokát i při svých známých mužských nedostatcíchmůže být téměř tak nebezpečný jako ta neznámáveličina, kterou je jeho matka; a teď tohle – škola,universita – a jemu je osmadvacet let. A nejen to, aleprávě tahle universita, o které nikdy neslyšel a která předdeseti lety ani neexistova- la; a také věděl, že ji proněho vybral právě ten advokát – jaké to bylo střízlivé,soustředěné, jaké téměř zamračené Proč? Proč? Pročtahle universita, proč ze všech universit právě tahle? –snad se skláněl tam v té samotě mezi supícím dýmem astroji a téměř se dotýkal odpovědi, uvědomoval si, žejednotlivé složky té obrázkové skládačky čekají, téměřčíhají skoro na dosah, spletité, zpřeházené anepoznatelné, a přece už téměř zapadají do svého vzorce,který mu najednou odhalí jako zábleskem světla smyslcelého jeho života, minulos-

– ti – Haiti, dětství, toho advokáta, tu ženu, která je jehomatka. A snad ten dopis ležel přímo tady pod jehonohama, někde ve tmě pod palubou, na které stál –dopis adresovaný ne Thomasi Sutpenovi na Sutpenověstovce, ale velectěnému pánovi Henrymu Sutpenovi,bytem na universitě státu Mississippi u Oxfordu ve státěMississippi. Jednoho dne mu Henry ten dopis ukázal ajemu se nerozšířil po tváři lehký ruměnec, ale zášleh,vzplanutí (uká- zal ten dopis jemu, který nejenže nemělviditelného otce, ale poznal, že je a už jako malé dítěbyl obklopen bdělou kabalou, která se zřejmě snažilapoučit ho, že nikdy neměl žádného otce, že se jeho matkavynořila z pobytu v limbu, ze stavu blažené amnézie,kam se mohou slabé smysly utéci před bezbožnýmitemnými silami a mocnostmi, které slabé lidské tělonesnese, a probudila se těhotná, ječela, křičela a tlouklakolem sebe, ne proti nelítostně mučivým porodnímbolestem, ale na protest proti zneuctění svých vzdouva-jících se beder; že v ní byl počat ne přírodním postupem,ale že jím bylo její tělo poskvrněno a opět od něhoočištěno tím starým pekelným nesmrtelným mužskýmprincipem veškeré nepoutané hrůzy a temnoty), vzplanutí,ve kterém stál a díval se na nevinný obličej mladíkatéměř o deset let mladšího než on, zatímco jedna jehočást říkala, Má moje čelo, moji lebku, mé čelisti, mé rucea druhá říkala, Počkej. Počkej. Ještě nemůžeš vědět, zdalito, co vidíš, je to, nač se díváš nebo co se domníváš.Počkej. Počkej.

– Ten dopis, který on –“ teď Shreve neměl na mysliBona, a přece

– Quentin zřejmě opět bez obtíží a bez námahypochopil, koho tím myslí– „– napsal možná ihned, jak dopsal ten poslední záznamdo toho zápisu, do toho dcera? dcera? dcera?, zatímco simyslel, Zá žádnou cenu se to nesmí dovědět teď, nesmí se

mu to prozradit dříve, než se tam dostane a on a ta dcera,– ze svého vlastní-– ho mládí si nepamatoval nic o mladé lásce, a i kdyby sibyl pamatoval, nebyl by tomu věřil, a přece neváhal využíti mladé lásky, jako by byl využil odvahy a hrdosti, anemyslel přitom na nějakou potlačovanou, divokou,neodbytnou krev a pružné ruce prahnoucí po doteku, alena skutečnost, že tenhle Oxford a tahle Sutpenova stovkajsou od sebe vzdáleny jenom den jízdy na koni a že Henryuž bydlí na universitě, a tak snad jednou v životě tenadvokát dokonce věřil v Boha: Drahý pane Sutpene: Nížepodepsané jméno Vám nebude známé ani nejsoupisatelovo postavení a poměry přes všechnu svouodvozenou cenu a (jak doufám) hodnotu tak zjevné, abyzajišťovaly naději, že Vás vůbec kdy spatří osobně neboVy jeho– – cenu, jež je odvozena z jeho pánů, a hodnotu, jež jdek prospěchu těch dvou urozených a dobře postavenýchosob, z nichž jedna, dáma a ovdovělá matka, sídlí vodloučenosti od- povídající jejímu stavu ve velkémměstě, odkud je napsán tento dopis, a druhá, mladý– urozený pán a její syn, až toto budete čísti, buď bude,nebo se krátce poté stane uchazečem před stejnou stolicívědění a moudrosti jako Vy sám. Právě v jeho zájmu vámpíši. Ne: nechci říci v zájmu; rozhodně nepřipustím, abyjeho urozená matka ani ten mladý uroze- ný pán sámpojali podezření, že jsem užil, vážený pane, toho výrazu itřebas vůči jedné odnoži přední rodiny toho okresu,kterou být je Vaším šťastným údělem. Věru, bylo by promne lépe, kdybych Vám nebyl napsal vůbec. Ale já Vámpíši; napsal jsem Vám;

– nemohu to už odvolat; jestliže postřehnete v tomtodopise něco, co zavání pokorou, nemějte za to, že topochází od té matky a rozhodně ne od toho syna, ale zpera někoho, jehož nízké postavení právního poradce azástupce výše zmíněné dámy a mladého pána a jehožoddanost a vděčnost vůči osobě, jejíž velkodušnost (já tonepřiznávám; já to prohlašuji) mu zajišťuje veškeré jídlo,teplo a přístřeší po dost dlouhou dobu, aby se naučilvděčnosti a oddanosti, i kdyby mu nebyly dány, hopřivedly k počinu, jehož prostředky zůstávají pozadu zajeho úmyslem z toho důvodu, že on sám je jenom tím,kým se a za koho se hlásí, a ne kým by chtěl být. A tak,vážený pane, nepovažujte toto za neoprávněnouvtíravost, kterou by bylo nevyžádané sdělení z mé stranyVám, ani za prosbu o shovíva- vost ve prospěchneznámého člověka, ale za uvedení (ať kdovíjakneobratné) mladého pána, jehož postavení není třeba anirozvádět, ani znovu vypočítávat v místě, kde byl tentodopis napsán, k jinému mladému pánovi, jehož postavenínení třeba ani rozvádět, ani znovu vypočítávat v místě,kde bude tento dopis čten. – Bez rozloučení; správně, kdyžměl tolik otců, že neměl ani lásku, ani hrdost, kterou bypřijal nebo způsobil, ani čest, ani hanbu, které by sdílelnebo odkázal; když pro něho bylo jedno místo stejné jakodruhé, jako pro kočku – kosmopolitní New Orleans, nebobukolický stát Mississippi: jeho vlastní zděšené azděditelné florentinské lampy, pozlacená sedátka nazáchodě a zrcadla zdobená třapci, nebo někde vevnitrozemí malá universita, ani deset let stará;šampaňské v budoáru té míšenky s osminou černošskékrve, nebo whisky na tvrdém novém stole v mnišskécele a venkovský mladík, pravoplatný dědic nějakébukolické rodi- ny, který asi nestrávil ani tucet nocí mimootcovský dům (pokud snad neležel zcela oblečen v lese uohně a nenaslouchal, jak pobíhají psi), dokud nepřišel doškoly, a na kterém pozoroval, jak se po něm opičí všatech, chování, řeči a vůbec ve všem, přičemž si tenmladík vůbec neuvědomoval, že to dělá, a jednou večernad lahví řekl, vypleskl – ne, nevypleskl: byla to asineohraba- nost, tápání: a on (ten kosmopolita, téměř odeset let starší než ten mladík, si hověl v jednom ze svých

hedvábných županů, jaký ten mladík ohnivě zarděl, apřece se mu ještě stále díval do tváře, ještě stále muhleděl přímo do očí, zatímco neohrabaně a tápavě mluvila ukvapeně a naprosto nevhodně pleskal: ,Kdybych mělbratra, tak bych nechtěl, aby to byl mladší bratr,‘ a on:– ,No a?‘ a ten mladík: ,Ne. Chtěl bych, aby byl starší nežjá,‘ a on: ,Žádný syn statkáře nechce mít staršího bratra,‘a ten mladík: ,Ano. Já chci,‘ a podíval se– zpříma na svého druha, toho esoterického sybaritu, ateď mladík vstal, stál tam vzpřímený, hubený (protožebyl mladý) a rudý v obličeji, ale vypínal hlavu a oči mělpevné: ,Ano. A chtěl bych, aby byl zrovna takový jakoty,‘ a on: ,Opravdu? Ta whisky je na tvé straně stolu. Pij,nebo mi ji podej.‘

– A teď budeme hovořit o lásce,“ řekl Shreve. Ale anito nemusel říkat, stejně jako nemusel výslovně určovat,koho myslí pod slovem on, neboť žádný z nich nemyslelna nic jiného; na to všechno, co se odehrávalo předtím,stejně jako na to, co bylo třeba ještě překlenout, anikdo jiný tu nebyl, kdo by to překlenul, než oni, jakovždycky musí někdo nahrabat listí, než je možno rozdělattáborák. Právě proto nezáleželo žádnému z nich na

– tom, který z nich to vypráví, protože to nedělalosamo vyprávění, aby se pro- vedlo a dovršilo topřeklenutí, ale jakési šťastné manželství řeči a naslouchá-ní, přičemž každý z nich, ještě než to bylo žádoucí apotřebné, odpouštěl a promíjel omyl druhého azapomínal na něj – omyly jak ve vytváření toho přízraku,o kterém debatovali (spíše v něm žili), tak v tom, jakposlouchali, prosívali a vylučovali nesprávné azachovávali to, co jim připadalo pravdivé neboodpovídalo jejich předchozím představám – aby topřeklenuli k lásce, kde mohou být paradoxy anesrovnalosti, ale nic chybného ani nesprávného.– „A teď láska. Jistě o té dívce věděl všechno, ještě než jivůbec spatřil – jak– vypadá, jaké jsou její důvěrné chvíle v tom provinčnímženském světě, o kte- rém asi ani mužští členové rodinymnoho nevědí; jistě se s tím seznámil, aniž se muselvůbec na něco ptát. Ježíšikriste, jistě ho to doslovazaplavovalo. Jistě byla spousta večerů, kdy se Henry odněho učil, jak si má hovět v ložni- ci v županu a trepkách,jaké nosí ženy, a v slabě, ale neklamně se vypařujícím– parfému, jakého používají ženy, kouřit doutník téměřtak, jak by jej kouřila žena, a přece s výrazem lhostejné asmrtící sebejistoty, s jakou by mohli sou- těžit jenomnejtroufalejší muži (a přitom se sám nepokoušel ho učit,cvičit,– dělat ze sebe mentora – a ostatně možná ano; kdo snadmůže vědět, kolikrát pohlédl na Henryho obličej apomyslel si, ne Tady až na to, že zasáhly kvasnice tékrve, kterou nemáme společnou, je má lebka, mé čelo, méoční důlky, tvar a úhel čelisti a brady a za tím je něco zmého myšlení, a on by to mohl poznat zase v mémobličeji, kdyby se jenom uměl dívat tak jako já, ale Tady,jenom trochu v pozadí, trochu skryt tou cizí krví, jejížpříměs byla potřebná, aby existoval, je obličej muže, kterýnás oba vymode- loval z té slepé, nejisté temnoty, kterounazýváme budoucností; tady – tady – v každé chvíli,vteřině s trochou vůle a úsilí a ze strašlivé potřeby tím

proniknu a sloupnu ty cizí kvasnice s obličeje svéhobratra a podívám se ne na obličej svého bratra, o kterémjsem ne- věděl, že ho mám, ale na obličej svého otce,když mé duchovní pohrobectví nikdy neuniklo ze stínujeho nepřítomnosti – v té chvíli si myslel, když pozorovaltu dychtivost, ve které nebyla žádná poníženost, pokoru,která se nevzdávala hrdosti – toho celého nabízejícího seducha, u kterého bylo to podvědomé opičení v šatech, vřeči a v manýrách jenom vnější slupka – myslel si, Covšechno bych mohl udělat s tímhle ochotným tělem akostmi, kdybych chtěl; s tímhle tělem, kostmi a duchem,které pocházejí ze stejného zdroje jako mé tělo, kosti aduch, ale které vyrostly v klidu, míru a spokojenosti arozvíjely se v pravidelném, i když jednotvárnémslunečním světle, kdežto to, co odkázal mně, rostlo vnenávisti, rozhořčení a nesmiřitelnosti a rozvíjelo se vestínu – co všechno bych mohl uhníst z téhle tvárné adychtivé hlíny, co nemohl uhníst ani sám jeho otec – dojakého tvaru něčeho dobrého, co může, musí být v tékrvi, a já sám nikoho nemám, kdo by vzal a uhnětl tendíl toho ve mně, než bude příliš pozdě: nebo byly chvíle,kdy si snad říkal, že je to nesmysl, že to nemůže býtpravda; že k tako- vým náhodným shodám okolnostídochází jenom v knihách, myslel si – ta únava,fatalismus, ta nenapravitelná osamělá kočka – Tenmizerný mladý venkov- ský ťulpas. Jak se ho mámzbavit?: a pak hlas, ten druhý hlas: To nemyslíš vážně: aon: Ne. Ale myslím vážně toho mizerného venkovskéhoťulpasa), a ty dny, ta odpo-

– ledne, kdy si spolu vyjížděli na koni (a Henry se i tadypo něm opičil, ačkoli byl lepší jezdec, snad neměl nic ztoho, co by byl Bon nazval stylem, ale měl většíjezdeckou praxi a pro něho byl kůň tak přirozená věcjako chůze a jezdil na jakémkoli koni, kdekoli a přescokoli), zatímco si musel všimnout, že se propadá apotápí do jasného a neskutečného proudu Henryho řečía přenáší se (všichni tři: on sám, Henry a ta sestra,kterou nikdy nespatřil a snad ani nebyl vůbec zvědavspatřit) do světa podobného pohádce, ve kterémneexistuje nic jiného než oni, jel na koni vedle Henryho,naslouchal a nepotřeboval se na nic ptát ani nijakpovzbuzovat k dalšímu hovoru mladí- ka, který ani netušil,že on a ten muž vedle něho by mohli být bratři, a kterýpokaždé, kdy jeho dech procházel hlasivkami, říkal, Odnynějška můj dům a dům mé sestry bude tvůj dům a životmůj a mé sestry tvým životem, a Bon byl zvědav

– nebo snad vůbec nebyl zvědav – zdali by sám říkaltotéž, kdyby to bylo

– obráceně a Henry byl ten cizinec a on (Bon) odnož rodua přitom věděl to, co tuší; pak Bon nakonec souhlasil,nakonec řekl, ,Tak dobrá. Pojedu s tebou domů navánoce,‘ ne aby spatřil tu třetí obyvatelku Henryhopohádky, ne aby spatřil tu sestru, protože na ni vůbecnikdy nemyslel: jenom naslouchal vyprávění o ní: alemyslel si, Tak ho konečně uvidím, když jsem byl zřejměvychován tak, abych nikdy neočekával, že ho spatřím, akdyž jsem se dokonce naučil žít bez něho, myslel si snad,jak vstoupí do toho domu a uvidí muže, který hozplodil, a pak bude vědět; nastane ten záblesk, okamžik,kdy se navzájem nepopíra- telně poznají a on bude sjistotou a navždy vědět – myslel si snad, Nic víc nechci.Nemusí mě ani uznat; dám mu právě tak rychle nasrozuměnou, že mě nemusí uznat, že to neočekávám a žemě to neurazí, jak mi on dá rychle na srozuměnou, že

jsem jeho syn, myslel si snad, snad opět s tím výrazem,který by bylo možno nazvat úsměvem, ale který jímnebyl, který byl jenom něco, co neměl ani takovýmizerný venkovský ťulpas prohlédnout: Jsem aspoň synsvé matky: jako bych ani nevěděl, co chci. Protože onvěděl přesně, co chce; jenom to tak říkal – tem fyzickýdotek, i když tajný, skrytý – živý dotek toho těla,zahřívaného ještě před jeho narozením stejnou krví,kterou mu odkázalo, aby zahřívala jeho tělo a aby ji zaseon odkázal a probíhala horce a hlasitě v žilách a údech, ažto první tělo a potom jeho tělo budou mrtvé. A takpřišly vánoce a on jel s Henrym těch čtyřicet mil naSutpenovu stovku a Henry ještě stále vykládal, ještě stáleudržoval pravidelným dechem roztažené, lehké a duhověměňavé to pohádkové míčové vakuum, ve kterém onitři v netělesných postojích existovali, žili a dokonce sesnad pohybovali – on sám, přítel a sestra, kterou tenpřítel nikdy nespatřil a (ačkoli to Henry nevěděl) nakterou ještě ani ne- myslel, ale o které v pozadí svýchnaléhavějších myšlenek jenom poslouchal Henryhovyprávění, a Henry si asi ani nepovšiml, že čím vícese blíží k domovu, tím méně Bon mluvil, měl co říci knějakému tématu, a snad do- konce (a Henry by to bylrozhodně nebyl poznal) o méně poslouchal. A tak vstoupildo toho domu: a snad někdo, kdo na něho pohlédl, bybyl spatřil v jeho obličeji výraz hodně podobný tomu – tupokornou, a přece i hrdou

– nabídku naprostého vzdání – který vídal na Henryhoobličeji, a snad si řekl, Já nejenže nevím, co vlastně chci,ale zřejmě jsem také o mnoho mladší, než jsem se domní-val: a hleděl tváří v tvář muži, který je snad jeho otec, anic se nepřihodilo – žádný otřes, žádné žhavédorozumění těl, kdy by byla řeč příliš pomalá i k tomu,aby tomu překážela – nic. A strávil tam deset dní, nejenjako esote- rický sybarita, ocelová čepel v hedvábnékostkové pochvě, po které se Henry začal opičit nauniversitě, ale jako umělecký předmět, vzor a zrcadloformy a elegance, za který ho přijala (jak říkal tvůjtatínek) a tvrdošíjně považovala (copak to tvůj tatínekneříkal?) paní Sutpenová (a byla by si ho jako takovéhokoupila a byla by za něho zaplatila třebas i dcerouJudith, jestliže by mezi nimi čtyřmi nebyl žádný jinýuchazeč – nebo to tvůj tatínek neříkal?) a kte- rým pro nizůstal, dokud nezmizel a neodvezl s sebou i Henryho, a užnikdy ho nespatřila a válka, svízele, žal a špatné jídlozaplnily její dny, až si snad za nějaký čas aninepamatovala, že na něho vůbec zapomněla. (A tadívka, sestra, panna – ježíšikriste, kdo může vědět, cospatřila to odpoledne, když přijížděli cestou k domu,jakou modlitbu, jaký panenský hloubavý sen, který přijelz kdovíjaké vybájené země, ne v hrubém železe, z jakéhose dělají kamna, ale tragický Lancelot v hedvábí, blížícíse k třicítce, o deset let starší než ona, a unavený,nasycený kdovíjakými zážitky a rozkošemi, jak si to jistěpodle Henryho dopisů představovala. A nastal denodjezdu, a ještě žádné znamení; odjel s Henrym, a ještěstále žádné znamení, stejně málo znamení při rozloučení,jako když spatřil ten obličej poprvé, v obličeji, kde by simohl (jak věřil) pro sebe vyčíst pravdu, a tak bynepotřeboval žádné znamení, kdyby nebylo těch vousů;žádné znamení v očích, které viděly jeho obličej, protože

jej nezakrývaly žádné vousy, a mohly vidět pravdu,jestliže tam byla: a přece se ani nezableskly: a tak věděl,že ta pravda je v jeho vlastním obličeji, protože poznal, žeten muž ji tam spatřil, právě tak jako Henry napřesrok naŠtědrý večer v knihovně poznal, že jeho otec nelže, podletoho, že otec nic neřekl, nic neudělal. Snad si dokoncemyslel, v duchu se ptal, zdali snad právě proto nenosívousy, zdali se snad ten muž neukrývá za těmi vousyprávě před tím dnem, a jestliže ano, proč, proč, myslelsi, Ale proč? Proč?, neboť chtěl tak málo, byl byporozuměl, kdyby si ten muž přál, aby to znamení bylotajné, jednal by pohotově a byl by to rád ponechal vtajnosti, i když by nechápal proč, mezitím si pomyslel,Můj Bože, já jsem mladý, mladý, a ani jsem to nevěděl;ani mi to neřekli, že jsem mladý, cítil stejné zoufalství ahanbu, jako když se člověk musí dívat na to, jak jehootci selže fyzická odvaha, a myslel si, To já jsem mělselhat; já, ne on, která pochází z krve, kterou v sobě obamáme, ještě než se mohla pokazit a poskvrnit něčím zmatčiny krve, ať už to bylo cokoli, s čím se on nemohlsmířit. – Počkej,“ vykřikl Shreve, ačkoli Quentin nicneřekl: to jenom nějaká vlastnost, nějaké vzepjetí vQuentinově ještě stále uvolněné a shrbené postavě věštilořeč, protože Shreve řekl Počkej. Počkej, než mohlQuentin promluvit. „Protože on se na ni ani nepodíval. Óano, viděl ji docela dobře, měl k tomu spoustupříležitostí; nezbývalo mu nic jiného, protože

– paní Sutpenová se o to asi postarala – o deset dnítakového naplánovaného, zařízeného a připravenéhosoukromí, jako je polní tažení mrtvých generálů vučebnicích, a to v knihovně, v salóně a přiodpoledních projížďkách v bryčce – to všechno měla paníSutpenová naplánováno už před třemi měsí- ci, kdy četlaHenryho první dopis s Bonovým jménem, až si snaddokonce i Judith začala připadat jako jedna z páru zlatýchrybek: a on s ní dokonce také rozmlouval, nebo jakérozmluvy si mohl vymyslet pro venkovskou dívku, kteráasi nikdy předtím neviděla mladého ani starého muže,jenž dříve nebo později nezačal páchnout hnojem;rozmlouval s ní asi o takových věcech, o jakých by bylrozmlouval na zlatých křeslech v salónu s tou starouženskou, až na to, že s Judith musel obstarat všechenhovor sám a paní Sut- penové ani nedokázal uniknout, alemusel počkat, až přijde Henry a odvede ho. A snad na nidokonce v té dob myslel; v těch chvílích, kdy si říkal, Tonení možné; kdyby tomu tak bylo, nemohl by se na mnetakhle každý den dívat a nic neproje- vit, snad si dokonceříkal, S tou by to šlo snadno, jako když člověk opustíšam- paňské na jídelním stole a jde si pro whisku napříborníku a náhodou jde kolem sklenice citronovélimonády na tácu a podívá se na tu limonádu a ře- kne si,To by bylo taky snadné, jenže kdo to chce. – Vyhovuje ti totakhle?“

– „Ale to není láska,“ řekl Quentin.– „Pročpak by ne? Protože poslouchej. Co ti to

vykládala ta stará ženská, ta teta Rosa, o tom, že existují některé věci, které prostě musejí být,– ať existují nebo neexistují, musejí být setsakra víc nežněkteré jiné věci, které snad jsou, i když čerta staréhozáleží na tom, jestli existují nebo ne? To bylo ono. Onprostě ještě neměl čas. Prokristapána, on jistě věděl, žek tomu dojde. Jak si to o něm myslel ten advokát, on nebyl

blázen; potíž byla v tom, že nebyl ten druh nebláznivéhočlověka, jak advokát očekával. Jistě věděl, že k tomudojde. Bylo to, jako když člověk přejde kolem té limonádya snad ví, že zítra ráno bude chtít tu limonádu, pak dojdek whisce a ví, že tu limonádu chce teď; snad člověknezajde ani k příborníku, snad se dokonce ohlédne pošampaňském na jídelním stole mezi špinavýmHavilandovým porcelánem a zmačkaným damaškem anajednou pozná, že ani tam se nechce vrátit. To neníotázka volby, muset si vybrat mezi šampaňským nebowhiskou a limo- nádou, ale najednou (bylo pak jaro vtom kraji, kde ještě nikdy předtím nestrávil jaro, a tysříkal, že severní Mississippi je trochu drsnější kraj nežLouisiana, kvete tam dřín, fialky a rané bezvonnékvětiny, ale půda a noci jsou ještě stále trochu chladné ana olších, na žmarlikách, na bucích a na ja- vorech jsoutvrdé, sevřené, lepkavé pupeny jako prsní bradavkymladých dívek a něco mladého je dokonce i na cedrech,že nic podobného nikdy předtím nespatřil) člověk pozná,že chce jenom tu limonádu a že nechtěl nic jiného než toa že po ní už nějaký čas náramně toužil – a mimoto ví,že ta limonáda je tady proto, aby si ji vzal. Ne jenomproto, aby si ji někdo vzal, ale aby si ji vzal on, a on ví užpodle pohledu na tu číši, že to bude jako květi- na, která,když po ní sáhne některá jiná ruka, bude mít na sobětrny, ale ne

– pro jeho ruku; a on na to není zvyklý, neboť v žádnéjiné číši, která se mu ochotně a snadno nabízela, aby siji vzal, nebyla limonáda, ale šampaňské nebo aspoňdomácí víno. A ještě něco více. Věděl, že jeho tušenímůže být správné, nebo nevěděl, zdali to tak je nebonení. A kdo může říci, zdali to snad nebyla ta možnostkrvesmilstva, protože kdo (já nemám sestru: nevím, jak jeto u ostatních) byl zamilován a neobjevil, jak planěvyprchává tělesný styk; kdo si nemusil uvědomit, že kdyžje rychle po tom všem, člověk musí odstoupit jak odlásky, tak i od rozkoše, sesbírat své vlastní odpadky asmetí– ty klobouky, kalhoty a střevíce, s kterými se vleče po

světě – a vzdálit se,– neboť bohové tohle odpustí a provádějí to sami a toblouznivé nezměrné spojení, které se nevšímavě vznášínad tím poutajícím a mučivým okamži- kem, to: nebylo:je: bylo: je jenom zvláštní odměna v podobě míčovitěnafouklých a beztížných slonů a velryb: ale snad kdybytu také byl hřích, člověk by snad nesměl uniknout,odpoutat se z dvojice, vrátit se. – Není to– pravda?“ Odmlčel se, bylo už snadné ho přerušit.Quentin teď mohl promlu- vit, ale nepromluvil. Jenomseděl jako předtím, ruce měl v kapsách kalhot, ramenapřitažená k tělu a shrbená, skláněl obličej a vypadaljaksi podivně– menší, než ve skutečnosti byl, a to vlivem své skutečnévýšky a hubenosti – té útlosti kolem kostí a skloubeníúdů, které i ve dvaceti letech mělo v sobě ještě stále něcojinošského, jakousi poslední ozvěnu jinošství – totiž vesrovnání s andělskou robustností jeho druha, který stálproti němu, vypadal mladší a který právě svýmmohutnějším trupem a rozčleněním vypadal ještě mladší,jako baculatý dvanáctiletý chlapec, který je o dvacet nebotřicet liber těžší než čtrnáctiletý chlapec, přece vypadámladší než čtrnáctiletý, který kdysi býval také tak

baculatý a tu baculatost ztratil, prodal ji (ať už s tímsouhlasil nebo ne) za ten panický stav, který neníchlapecký ani dívčí.

– „Já nevím,“ řekl Quentin.– „To nevadí,“ řekl Shreve. „Možná že ani já to nevím.

Jenže prokrista- pána jednou se musíš zamilovat. Oni by těprostě takhle nepřekonali. To by– bylo, jako kdyby byl Bůh nechal se narodit Ježíši apostaral se mu, aby měl tesařské nástroje, a pak muvůbec nedal nic, co by jimi vytvořil. Nevěříš tomu?“

– „Já nevím,“ řekl Quentin. Nepohnul se. Shreve na něho pohlédl.

– I když nemluvili, jejich dech se v tom hrobkověstudeném vzduchu zlehka a klidně srážel v páry. Hodinyuž asi před nějakou chvílí odbily zvonkovou hrou půlnoc.

– „Chceš říct, že je ti to jedno?“ Quentin neodpověděl.„Správně. Neří-

– kej to. Protože bych poznal, že lžeš. – Tak teda dobrá.Poslouchej. Protože on si nemusel vůbec dělat starosti sláskou, neboť ta se o sebe postará sama. Snad věděl, žena něm spočívá zlý osud, zatracení, jako když ti ta staráteta Rosa vykládala, že některé věci prostě musejí být, aťjsou nebo nejsou, jenom aby se provedla v účetníchknihách uzávěrka, aby se na ten starý list papíru napsaloZaplaceno, takže každý, kdo ty knihy vede, jej můževytáhnout

– z hlavní knihy a spálit jej, zbavit se ho. Snad tehdypoznal, že ať ten starý co- koli udělal, ať to myslel dobřenebo špatně, ten šek nebude muset zaplatit tebn starý; akdyž teď byl ten starý vyřízený stařeckou neschopností,kdo jiný za to má zaplatit než jeho synové, jehopotomstvo, protože cožpak se to tak nedálo za těchstarých časů? Toho starého Abraháma, sešlého věkem,slabé- ho a neschopného ještě dál škodit, nakonec chytilia ti setníci a výběrčí říkali,– ,Starče, my tě nechceme,‘ a Abrahám řekl, ,Pochválenbuď Hospodin, zplodil– jsem syny, aby nesli břemeno mých nepravostí apronásledování; ano, snad i aby navrátili má stáda a hejnaz rukou únosce: abych mohl spočinout očima– na svých statcích a věcech, na jejich pokoleních a napokoleních svých po- tomků stokrát rozmnožených, ažvypustím duši.‘ Po celý ten čas věděl, že se láska o sebepostará. Snad právě proto nemusel myslet na Judith ty třiměsí- ce mezi tím zářím a vánocemi, když mu o nívykládal Henry a pokaždé, když vydechl, řekl, Její a můjživot musejí spočívat v tvém životě a na tvém životě;nemusel– vůbec plýtvat časem kvůli té lásce, když už k ní došlo aproti očekávání ho zaskočila, a proto se vůbec nenamáhalpsát jí nějaké dopisy (až na ten posled- ní), které by sichtěla schovat, a proto jí nikdy neučinil skutečnounabídku– k sňatku a nedal jí prstýnek, aby jej paní Sutpenovámohla ukazovat lidem. Protože ten zlý osud ležel i na ní:ten starý Abrahám, který byl už tak starý a slabý, ženikdo nechtěl jeho tělo na zaplacení nějakého dluhu; snadani ne- musel čekat, až ji o příštích vánocích uvidí, abytohle poznal; snad právě tohle vyplynulo z těch tříměsíců Henryho řečí, které slyšel, aniž jim naslou- chal:Neslyším o mladé dívce, o panně; slyším o úzkémušlechtilém oploceném panenském poli, které je užzorané a upravené v záhony, a tak mi jenom staří vložit doněho semena a zase něžně uhladit, viděl ji ty vánoce a s

jistotou to poznal a pak na to zapo- mněl, vrátil se doškoly a dokonce si ani nepamatoval, že na to zapomněl,protože tehdy na to neměl čas; snad to byl jenom tenjediný jarní den, o kte- rém jsi vykládal, kdy se zastavil adocela klidně řekl: Tak dobrá. Chci se vyspat s tou, kteráje snad moje sestra. Tak dobrá a potom zapomněl i nato. Protože neměl čas. Totiž neměl nic jiného než čas,protože musel čekat. Ale ne na ni. Tohle bylo docela vpořádku. Čekal na to druhé. Snad si pokaždé, když přijelnegr ze Sutpenovy stovky, myslel, že to bude v té brašně sdopisy, a Henry se domníval, že on čeká na dopis od ní,když si myslel tohle, Snad to on tedy napíše. Stačilo bymu jenom napsat, ,Jsem tvůj otec. Tohle spal,‘ a já bych toudělal. Nebo jestliže tohle ne, tedy aršík, kousek papíru stím jediným slovem ,Charlesi‘ napsaným jeho rukou, a jábych věděl, co tím chce říci, a nemusel by mě ani žádat,abych to spálil. Nebo kadeř jeho vlasů nebo odstřižek zjeho nehtu na ruce, a já bych je poznal, protože teďvěřím, že jsem odjakživa věděl, jak vypadají jeho vlasy ajeho nehty, a poznal bych tu kadeř a odstřižek mezitisícem jiných. A to nepřišlo a jeho dopis odcházel každýchčtrnáct dní k ní a její dopisy přicházely k němu a snad sipomyslel, Jestliže ně- který z těch dopisů se ke mně vrátíneotevřená, pak. To bude znamení. A to se nestalo: apotom začal Henry hovořit o tom, že by se Bon cestoudomů měl tak asi na den zastavit na Sutpenově stovce, aon s tím souhlasil, řekl, To Henry dosta-

– ne ten dopis, dopis, kde bude napsáno, že se to nehodí,abych tam v té době jezdil; a tak mě zřejmě nehodláuznat za svého syna, ale aspoň ho tím donutím, abypřiznal, že jsem jeho syn. A ani tohle nepřišlo, bylourčeno datum a rodina na Sutpenově stovce byla o němvyrozuměna, a ten dopis stejně nepřišel a on si pomyslel,To se stane pak; křivdil jsem mu; snad právě na točekal a snad mu tehdy srdce poskočilo a řekl, Ano. Ano.Chci se jí vzdát; chci se vzdát lásky a všeho; bude to mítlaciné, laciné, i když mi řekne, ,Už se mi nesmíš podívatdo tváře; tajně přijmi projev mé lásky a mého uznání zasyna a jdi,‘ já to udělám; nebudu na něm ani vyžadovatodpověď, co moje matka udělala, že to ospravedlňuje jehopočínání vůči ní a mně. A tak nastal ten den a on sHenrym ujeli zase těch čtyřicet mil, vjeli do vrat a blížilise cestou k domu. Věděl, co tam bude – ta žena, kterouviděl jednou a kterou prohlédl, dívka, kterou prohlédl,aniž ji vůbec musel někdy vidět, muž, kterého vídaldenně, kterého pozoroval ve své strašlivé vroucí potřeběa do kterého nikdy neviděl – matka, která si při té vánočnínávštěvě vzala Henryho stranou, když ještě nebyli ani šesthodin v domě, a vyrozuměla ho o tom zasnoubení téměřještě dříve, než měl snoubenec čas spojit si jméno jejídcery s dceřiným obli- čejem: a tak asi ještě dříve, nežvůbec zase dojeli do školy, a aniž si Henry uvědomoval,že to činí, už pověděl Bonovi, co matka zamýšlí (když užpově- děl Bonovi, co zamýšlí sám); a tak snad ještědříve, než vůbec vyjeli na Bonovu druhou návštěvu –(Teď byl červen, a jaký je na severu státu Missis- sippi , cojsi to říkal? Magnólie v květu a drozdi mnohohláskové, aza dalších padesát let poté, co šli do té války, vybojovaliji, prohráli ji a vrátili se zase domů, je svátek padlých zobčanské války a vyjdou veteráni v úpravných , vy-kartáčovaných a ručně vyžehlených šedivých uniformách

a s falešnými bron- zovými medailemi, které předevšímvůbec nic neznamenají, a vybrané mladé dívky v bílýchšatech s karmínovými šerpami kolem pasu a kapela hrajeDixie a všichni ti roztřesení staříci řvou, že by člověknevěřil, že měli dost dechu, aby se tam vůbec dostali,prošli městem a posadili se na pódium) – teď byl červen smagnóliemi a s drozdy mnohohlásky ve svitu měsíce,červnový vzduch rozechvíval v době slavnostníhozakončení školního roku záclony a uvnitř mezikroužícími a sklánějícími se krinolínami zněla hudba,housle a triangly: a Henry byl trochu podnapilý, když mělříci, ,Chci vědět, jaké máš úmysly s mou sestrou,‘ aleneřekl to, naopak se snad znovu zarděl i v měsíč- nímsvitu, ale stál zpříma a rděl se, protože když je člověkdost hrdý, aby byl pokorný, nemusí podlízat (on, kterýkdykoli vydechl přes hlasivky, říkal, Patříme tobě; naložs námi, jak chceš), říkal, ,Myslel jsem si, že budunenávidět muže, na kterého se budu muset dívat každýden a jehož každý pohyb a čin a promluvení mi budeříkat, Viděl jsem a měl jsem pod svýma rukama místa natěle tvé sestry, která ty nikdy neuvidíš a kterých se nikdynebudeš dotýkat: a teď vím, že ho budu nenávidět, aprávě proto chci, abys ten muž byl ty,‘ a věděl, že Bonpozná, co tím chce říci, pokouší se říci, pověděl mu,myslel si, říkal sám sobě (Henry): Nejen proto, že on jestarší než já a poznal víc, než já

200

– kdy poznám, a více si z toho pamatuje; ale z vlastnísvobodné vůle, a nezáleží na tom, zdali jsem to v té doběvěděl nebo ne, jsem dal svůj život i Judithin život jemu –“

– „To ještě pořád není láska,“ řekl Quentin.– „No dobrá,“ řekl Shreve. „Jenom poslouchej. – Ujeli

těch čtyřicet mil a vjeli do vrat a přijeli k domu. A tentokrát tam Sutpen ani nebyl. A Ellen ani– nevěděla, kam odjel, přívětivě a hovorně vyslovila názor,že obchodně odjel do Memphisu nebo dokonce snad doSaint Louisu, a Henryho a Judith to ani tak dalecenezajímalo, a jenom on, Bon, věděl, kam Sutpen odjel,říkal si, Ovšem; neměl jistotu; musel tam zajet, aby sepřesvědčil, říkal si to teď nahlas, nahlas– a také rychle, aby neslyšel, nemohl slyšet ty myšlenky,to Ale když měl tušení, proč mi to neřekl? Já bych to byludělal, šel bych nejdříve k němu, který má tu krev, ježpak byla poskvrněna a porušena něčím v matce, ať užto bylo cokoli; teď si nahlas a rychle říkal, To je ono;možná že jel napřed a čeká na mne; nenechal mi tadyžádnou zprávu, protože ostatní nesmějí mít ještě žádnépodezření, a on ví, že až se dozvím, že– odjel, okamžitě poznám, kde je, myslel na ty dva, na tuchmurnou, pomstychti- vou ženu, která je jeho matka, ana ponurého, kamenného muže, který se na něho desetdní denně díval, aniž vůbec nějak změnil výraz obličeje,když stáli– proti sobě v ponurém příměří téměř po třiceti letech vpřepychovém barokním salónu v domě, který nazývaldomovem, neboť zřejmě každý musí mít nějaký domov, aten muž, o kterém teď s jistotou věděl, že je jeho otec,nebyl ani teď pokorný (a on, Bon, byl na to hrdý),dokonce ani teď neříkal, Udělal jsem chybu, alePřipouštím, že je to tak – ježíšikriste, pomysli tedy najeho srdce v těch dvou dnech, když mu teď ta stará ženskákaždou minutu podstr- kávala Judith, protože už odvánoc důvěrně rozšiřovala po okrese zprávu o tomzasnoubení – neříkal tvůj tatínek, že na jaře dokoncezajela s Judith do Memphisu, aby nakoupila výbavu? – aJudith s tím ani nemusela souhlasit, jak mu jipodstrkávala, ani tomu odporovat, ale jenom byla, jenomexistovala a dýchala jako Henry, který se snad jednohorána v tom jaru probudil, ležel zcela nehybně na loži,

200

všechno v duchu zvážil, sečetl, udělal bilanci a řekl si,Tak dobrá. Snažím se udělat ze sebe něco, co, jak simyslím, on chce, abych byl; on se mnou může udělatvšechno, co chce; musí mi jenom říci, co mám dělat, a játo udělám; i kdyby mi to, oč mě požádá, abych udělal,připadalo nečestné, přece bych to udělal, jenže Judithjakožto žena a proto moudřejší by ani neuvažovala onetečnosti: jenom by řekla, Tak dobrá. Udělám všechno,oč mě on snad požádá, abych udělala, a právě proto měnikdy nepožádá, abych udělala něco, co považuju zanečestné: a tak (snad ji dokonce tehdy i políbil, snad tobylo poprvé, kdy ji vůbec někdo po- líbil, a ona byla přílišnevinná, než aby byla upejpavá nebo ostýchavá nebo abydokonce poznala, že s ní jenom opatrně taktizuje, snadpotom na něho jenom pohlédla v jakémsi pokojném aneuspokojeném údivu, že ji milenec při prvním políbenízřejmě políbil tak, jak by ji políbil bratr – jestliže byovšem na to bratr vůbec pomyslel, dal se přimět k tomu,aby ji políbil ústa) – a tak když ty dva dny uplynuly a onzase odjel a Ellen na ni křičela, ,Cože? Žádnézasnoubení, žádný slib, žádný prsten?‘, byla přílišohromena, než aby

201

– v té věci vůbec lhala, protože to bylo poprvé, co jinapadlo, že nedošlo k na- bídnutí sňatku. – Pomysli tedyna jeho srdce, když jel k Řece a potom byl na parníku,kde přecházel po palubě sem a tam a skrz palubu cítil, žeho ty stro- je ve dne v noci vezou blíž a blíže k tomuokamžiku, na který, jak si teď jistě uvědomil, čekal už odté doby, kdy byl dost velký, aby to chápal. Ovšemkaždou chvíli si musel pěkně rychle a nahlas říci, Nic vícv tom není. On se jenom nejdříve chce přesvědčit, abyutlumil to staré Ale proč to dělat takhle? Proč ne tamdoma? On ví, že si nikdy nebudu dělat žádné nároky nanějakou část toho, co teď má a co získal za cenukdovíjakých obětí, trpělivosti a pohrdání (tak mi tovykládali; ne on: oni), o kterých jenom on ví; ví to takdobře, že by ho to nikdy nebylo napadlo, stejně jako ví, žeby mě nikdy nenapadlo, že to je snad ten jeho důvod, kdyžje nejen velkomyslný, ale i nemilosrdný, a když muselvydat všechno, co mu s matkou patřilo, matce a mnějako cenu za to, že se s ní rozvedl, ne protože ho to, že onto dělá takhle, bolelo, urá- želo a nechávalo zbytečně otolik déle v nejistotě, protože na něm nezáleží; nezáležína tom, zdali ho to mrzí nebo dokonce mučí: byla to taskutečnost, že se mu tím muselo neustále připomínat, žeon sám, by to takhle neudělal, a přece pochází z té krve,kterou pak jeho matka poskvrnila a pokazila, ať už cokolibyla nebo udělala. – Stále více se tam blížil, až jako byse úzkostné očekávání, zmatek, spěch a všechno ostatnísmísilo v jedinou sublimaci pasívního vzdání, kdy si jenommyslel, Tak dobrá. Tak dobrá. Dokonce i takhle. Dokoncei když to on hodlá udělat takhle. Chci slíbit, že ji užnikdy neuvidím. Že už nikdy neuvidím jeho. Pak dojeldomů. A vůbec se nedověděl, zdali tam Sutpen byl nebonebyl. Nikdy to nevěděl. Domníval se, že ano, ale nikdy tonevěděl

– jeho matka zůstala stejnou chmurnou nezměněnouzuřivou paranoičkou, jak ji opustil v září, a nemohl se od nínic dovědět nepřímo a neodvažoval se

– jí zeptat přímo – sama skutečnost, že prohlédl obratnéadvokátovy otázky (třeba jak se mu líbila škola a lidé vtom kraji a zdali si tam snad – nebo snad ne? – našelpřátele z okruhu venkovských rodin), byla pro něho v té

202

době jen tím větším důkazem, že tam Sutpen nebyl nebože advokát o tom aspoň neví, že tam byl, neboť teď, kdyžse domníval, že odhalil advokátův záměr poslat hopředevším do té určité školy, nerozpoznal v těch otázkáchnic, co by mu naznačovalo, že se od té doby advokátdověděl něco nového. (Nebo pokud se mohl poučit zrozmluvy s advokátem, protože ta rozmluva byla asikrátká; byla to druhá nejkratší rozmluva, k jaké kdy mezinimi došlo, ze všech nejkratší, ovšem až na tu poslednírozmluvu, ke které došlo v příštím létě, kdy s ním bylHenry.) Protože advokát si asi netroufal zeptat se hopřímo, stejně jako si on (Bon) netroufal zeptat se matkypřímo. Protože i když ho advokát považoval spíše zablázna než za tupce nebo nekňubu, přece se ani advokátnikdy ani na okamžik nedomníval, že z Bona budedokonce takový blázen, jaký se z něho stane. A takneprozradil advokátovi nic a advokát ne- prozradil nicjemu, a minulo léto, nastalo září a advokát se ještě stále(a rov- něž matka) ani jednou nezeptal, zdali se chcevrátit do školy. A tak to nako- nec musel říci sám, že setam hodlá vrátit; a snad poznal, že ten tah prohrál,

– neboť advokátův obličej nevyjadřoval vůbec nic, až nasouhlas právního zástupce. A tak se vrátil do školy, kdena něho Henry čekal (ó ano; čekal) a ani neřekl,,Neodpovídal jsi na mé dopisy. Dokonce jsi ani nenapsalJudith,‘ on, který už řekl, Co moje sestra a já máme ajsme, patří tobě, ale snad teď Judith napsal, poslal jí dopisprvní negerskou poštou, která jela na Sutpenovu stovku,dopis o tom, že to léto bylo chudé na události, a protoneměl o čem psát, a na obálku snad jasně a nesmazatelněnapsal Charles Bon a myslel si, On to bude muset uvidět.Možná že pošle dopis zpátky a myslel si, Jestli ten dopispřijde zpátky, pak mě snad už nic nezadrží, a tak snadkonečně budu vědět, co udělám. Ale dopis nepřišelzpátky. A ani další nepřišly zpátky. A minul podzim anastaly vánoce a zase jeli na Sutpenovu stovku, atentokrát tam Sutpen zase nebyl, byl na poli, odjel doměsta, byl na lovu – zkrátka někde; když tam přijeli,Sutpen tam nebyl a Bon poznal, že neočekával, že tambude, a řekl si, Teď. Teď. Teď. Teď to přijde. Tentokrát topřijde, a já jsem mladý, mladý, protože ještě stále nevím,co udělám. A tak snad to, co tehdy za soumraku dělal(protože poznal, že se Sutpen vrátil, je teď v domě; bylo tojako vítr, něco temného a mrazivé- ho, dýchalo to na něhoa on se zastavil, vážný, klidný, ostražitý, a myslel si,Cože? Cože to je? Pak to poznal; cítil, jak ten mužvstupuje do domu, a on klidně a zlehka vypustil zadrženýdech, zhluboka vydechl a i srdce měl klid- né) v zahradě,zatímco se procházel s Judith a hovořil s ní, dvorný,elegantní a mechanický (a Judith si o tom myslela, jako simyslela o tom prvním polib- ku tenkrát v létě: Tak tohle jeono. Tohle je láska, zasažena znovu zklamáním, ale ještěstále mu nepodlehla) – snad to, co tam teď dělal, bylo to,že čekal, říkal si, Snad dokonce ještě teď pro mne pošle.Aspoň mi to řekne, i když věděl, že tomu tak nebude: Jeteď v knihovně, poslal negra pro Henryho, teď tam Henry

vstupuje: a tak se možná odmlčel a pohlédl na ni, něco vjeho obličeji se teď usmívalo a vzal ji nenuceně a něžně zalokty a otočil ji, až byla obrácená k domu, a řekl, ,Jdidomů. Potřebuju být sám, abych přemýšlel o lásce,‘ a onašla právě tak, jako ten den přijala polibek, a snad cítilavzadu na těle lehký chvilkový dotek jeho dlaně. A on tamzůstal stát obrácen k domu, až pak vyšel Henry, a chvílise na sebe dívali beze slova a pak se otočili a kráčelispolu zahradou, přes dvůr a do stáje, a tam snad bylnějaký negr nebo si snad sami osedlali ty dva koně ačekali, až negerský sluha přijde s jejich dvěma znovunaplněnými taškami k sedlu. A snad tehdy ani neřekl, ,Aleon mi nic nevzkázal?‘ “

– Shreve se odmlčel. Totiž pokud ti dva, Shreve aQuentin, věděli, zmlkl, neboť pokud ti dva věděli, vůbecnezačal mluvit, protože na tom nezáleželo (a snad sižádný z nich neuvědomoval ten rozdíl), který z nich– dvou to vykládá. A tak teď nejeli na těch dvou koních vetmě nad zmrzlými vyjetými prosincovými kolejemi naŠtědrý večer dva, ale čtyři: čtyři, a přece jenom dva –Charles-Shreve a Quentin-Henry, přičemž se obadomnívali, že si Henry myslí, On (myslel svého otce) násvšechny zničil, a ani na okamžik si nemyslel, On (myslelBona) to musel po celý ten čas vědět nebo aspoň tušit;právě proto tak jednal, právě proto mi minulé létoneodpovídal na dopisy ani nenapsal Judith, právě

– proto ji vůbec nepožádal o ruku; domnívali se, že tohlemuselo Henryho napad- nout, a to rozhodně v té chvíli,když Henry vyšel z domu a na nějaký čas se s Bonem nasebe beze slova zahleděli, pak zašli ke stáji a osedlalikoně, ale že to Henry přijal jenom tak mimochodem,protože tomu ještě nevěřil, i když věděl, že je to pravda,protože teď musel v naprostém zoufalství pochopittajemství svého celého vztahu k Bonovi od toho prvníhoinstinktivního okamžiku před rokem a čtvrt, kdy hopoprvé spatřil: věděl to, a přece tomu nevěřil, muselodmítnout tomu věřit. A tak tou nocí jeli na těch dvoukoních všichni čtyři a pak jeli jasným mrazivým Hodembožím vánočním na severu státu Mississippi, jaksi velmipárijsky jeli kolem obytných domů plantáží scesmínovými snítkami zastrčenými pod klepátky nadveřích, se jmelím visí- cím ze svíčkových lustrů a smísami s vaječným nápojem a punčem na sto- lech vhalách, a nad omítnutými komíny ubikací pro otroky stálv bezvětří modrý dřevěný kouř, jeli k Řece a k parníku.I na lodi byly vánoce: zase cesmína a jmelí, zase vaječnýnápoj a punč; snad, nepochybně vánoční večeře a tanečnízábava, ale to nebylo pro ně: ti dva stáli ve tmě a v ziměu zábradlí nad temnou vodou a ještě stále nic neříkali,neboť neměli co říci, Henry udr- žoval ty dva (všechnyčtyři) ve zkušební lhůtě a v čekání, když to věděl, aleještě stále tomu nevěřil, a úmyslně si jel prohlédnout adokázat něco, co, jak se Shreve a Quentin domnívali,bude pro něho jako smrt, až to pozná. A tak ještě všichničtyři vystoupili z lodi v New Orleansu, který Henrypředtím ještě nikdy nespatřil (jeho celou kosmopolitnízkušenost až na pobyte ve škole tvořily asi jenom jednanebo dvě cesty s otcem do Memphisu za náku- pemdobytka nebo otroků) a který teď neměl čas siprohlédnout – Henry, jenž to věděl, a přece tomu nevěřil,a Bon, kterého pan Compson nazval fa- talistou, ale který

podle Shreva a Quentina neodporoval Henryho rozhodnutía plánu, protože ani nevěděl, ani nedbal, co Henryzamýšlí udělat, neboť si už dávno uvědomil, že sám ještěneví, co udělá – všichni čtyři seděli v tom salónu plnémbarokní zatuchlé nádhery, kterou si vymyslel Shreve akterá asi docela odpovídala pravdě, zatímco ta na Haitinarozená dcera francouzského cukerního plantážníka,žena, o které řekl Sutpenovi jeho první tchán, že jeŠpanělka (drobná zanedbaná žena s neupravenýmiprošedivělými havraními vlasy, hrubými jako koňskýohon, s pergamenovou pletí a s váčky pod ne-smiřitelnýma černýma očima, jež jediné neprozrazovalyžádné stáří, protože neprozrazovaly žádné zapomenutí,kterou si Shreve s Quentinem rovněž vy- mysleli a kterárovněž asi docela odpovídala pravdě), jim nic neřekla,protože nemusela, protože to už vyslovila, když neřekla,,Můj syn je milenec vaší sestry?‘ ale ,Tak ona se do něhozamilovala,‘ a pak zůstala sedět a hrubě a vy- trvale sesmála Henrymu, který jí nemohl lhát, i kdyby byl musel,a který vůbec ani nemusel odpovídat Ano nebo Ne. –Oni čtyři byli tam v tom pokoji v New Orleansu v roce1860, právě tak jako v určitém smyslu byli oni čtyři tadyv tom hrobkově chladném pokoji ve státě Massachusettsv roce 1910. A Bon snad zavedl a asi opravdu zavedlHenryho na návštěvu k té mi-

– lence s jednou osminou černošské krve a k tomu děcku,jak říkal pan Comp- son, ačkoli se ani Shreve, ani Quentinnedomnívali, že ta návštěva zapůsobila na Henryho tak,jak si zřejmě pan Compson myslel. Quentin vlastně aniShrevovi nepověděl, co jeho otec říkal o té návštěvě.Snad Quentin ani neposlouchal, když pan Compson tenvečer doma o tom vyprávěl; snad to v té chvíli naverandě v horkém zářijovém soumraku Quentin vyslechljenom tak mimochodem, aniž to vůbec slyšel, stejně jakoby to byl udělal Shreve, neboť jak on, tak i Shreve sedomnívali – a asi i v tom měli pravdu – že ta míšenka adítě by byli pro Henryho jenom něco jiného na Bonovi, coby mu měl ne závidět, ale v čem by se měl po němopičit, kdyby to bylo možné, kdyby na to opičení byl čas aklid – klid ne mezi muži stejné rasy a národnos- ti, ale klidmezi dvěma mladými, k boji připravenými duchy a tounevývrat- nou skutečností, která je stavěla do boje, neboťani Henry a Bon, stejně tak jako Quentin a Shreve,nebyli první mladí muži, kteří se domnívali (nebo aspoňna základě té domněnky zjevně jednali), že války někdyvznikají za tím jediným účelem, aby vyřešily soukroméobtíže a nespokojenost mládí.

– A tak se ta stará ženská obrátila na Henryho s toujedinou otázkou

– a potom zůstala sedět a smála se mu, a podle toho totehdy poznal, oba to poznali. A tak teď to bylo krátké,tentokrát s advokátem, nejkratší ze všeho. Protožeadvokát ho asi pozorně sledoval; snad dokonce v tomdruhém pod- zimu přišel nějaký dopis, zatímco advokátčekal a ještě stále jako by se tam nic nestalo (a snadprávě kvůli tomu advokátovi Bon vůbec neodpovídal v lé-tě na Henryho a Judithiny dopisy; protože je vůbecnedostal) – dopis, dvě nebo tři stránky od Vašehopokorného a poslušného atd., které se daly shrnout vedvanácti slovech Já vím, že jste blázen, ale jak asi

bláznivě se budete chovat?, a Bon byl aspoň natolikrozumný, že si to shrnul. – Ano, pozorně ho sledoval, ještěne znepokojeně, jenom značně znechuceně, a věnovalBonovi spoustu času, kdy ho zval k sobě, věnoval mu snadcelý týden (když se mu – advokátovi – podařilo zmocnit seHenryho a vypátrat značnou část toho, co si Henrymyslel, aniž to Henry vůbec věděl), než se mu podařilozmocnit se i Bona, a snad se mu to podařilo tak dobře, žeani Bon hned nepoznal, co se blíží. Bylo to asi krátké. Užmezi nimi nebylo žádné tajemství; zůstalo jenomnevyřčeno: advokát za psacím stolem (a snad v tajnézásuvce ležela hlavní kniha, kde právě dokončil připsáníúroků za poslední uplynulý rok, vypočíta- ných i s úroky zúroků ze skutečné hodnoty: z lásky a hrdosti na dvě stěprocent.) – advokát byl mrzutý, znechucený, ale vůbecne znepokojený, neboť nejenže věděl, že má všechnyprostředky v rukou, ale ještě stále se doopravdynedomníval, že Bon patří k tomu druhu bláznů, ačkoli bylocho- ten změnit poněkud svůj názor na jeho tupost neboaspoň na jeho zaostalost

– advokát se na něho díval a říkal hladce a lichotivě,neboť to už nebylo tajemství, když teď věděl, že Bon vívšechno, co bude kdy vědět nebo bude

– potřebovat vědět, aby provedl ten tah: ,Víte, že jstevelmi šťastný mladý muž? I když máme takové štěstí, žese můžeme pomstít, většinou musíme za

– svou pomstu platit, a to někdy hotovými dolary. Ale vynejenže můžete do- cela dobře dosáhnout pomsty aočistit jméno své matky, ale balzám, který utiší jejípohanu, bude mít ještě vedlejší hodnotu, jež se dápřevést ve věci, které mladá muž potřebuje, na která mánárok a které, ať se nám to líbí nebo ne, lze získat jenomvýměnou za tvrdé dolary –‘ a Bon neříkal, Co tím chceteříct? a ještě se ani nepohnul; totiž advokát si asineuvědomil, že se začíná po- hybovat, a pokračovalhladce a nenuceně: ,A co víc, navíc k té pomstě, jako byto byl přívažek k té pomstě, je tu tahle vonička jednohoodpoledne, tahle bezvonná prérijní květina, kterounebude nikdo postrádat a která může stejně dobře kvéstna klopě vašeho kabátu jako na klopě někoho jiného;tenhle – jak tomu vy mladí muži říkáte? – pěkný malýkousek –‘ a potom spatřil Bona, snad jeho oči, snadjenom uslyšel pohyb jeho nohou. A pak pistole (krátkákapesní pistole, jezdecká pistole, revolver, nebo co tovlastně bylo) a tak dále, advokát se choulil zapřekoceným křeslem ke zdi a vrčel,– ,Zpátky! Tak dost!‘ potom ječel ,Pomoc! Pomoc! Po –!‘ apak už jenom ječel,– protože slyšel a cítil, jak se mu kroutí kosti, než mohluvolnit prsty s pistole, a také ucítil svůj vaz, když ho Bonudeřil dlaní přes jednu tvář a pak hřbetem– ruky přes druhou; snad dokonce také slyšel, jak Bonříká, ,Přestaňte. Ticho. Já vám nic neudělám,‘ nebo tosnad byl ten advokát v něm, kdo řekl Ticho, a onposlechl, zase se posadil do zvednutého křesla a sklánělse nad psacím stolem; advokát v něm, který ho varoval,aby neřekl, Tohle vás přijde draho, ale místo toho se tamskláněl a choval si zkroucenou ruku v kapesníku, zatímcoBon stál a díval se na něho, držel při noze za hlaveňpistoli a říkal, ,Jestli se vám chce žádat zadostiučinění,ovšem víte –‘ a advokát se už opřel v křesle a otíral si teď

kapesníkem tvář: ,To byla moje chyba. Špatně jsem sivykládal vaše city v té věci. Přijměte moji omluvu,‘ aBon: ,Přijímám. Jak si přejete. Přijmu buď vaši omluvu,nebo kulku, čemu dáváte přednost,‘ a advokát (zrudlátvář mu pomalu bledla, ale to bylo všechno: nic v hlaseani v očích):– ,Vidím, že se chcete odškodnit plnou odvetou za ménešťastné nedorozumě-– ní – dokonce i výsměchem. I kdybych cítil, že jsem vprávu (což necítím), přesto bych musel odmítnout vašinabídku. Nemohl bych se s vámi měřit s pistolemi,‘ aBon: ,A s noži nebo s papíry také ne?‘ a advokát hladce ane- nuceně: ,Ani s noži nebo s rapíry.‘ A tak teď advokátani nemusel říkat, Tohle vás přijde draho, protože Bon toříkal za něho, když tam stál, volně držel v ruce pistoli amyslel si, Ale jenom na nože nebo na pistole nebo srapíry. A tak ho nemohu porazit. Mohl bych ho zastřelit.Zastřelil bych ho se stejně malými výčitkami svědomí,jako bych zastřelil hada nebo muže, který by mi nasadilparohy. Ale on by mě stejně porazil. Myslel si, Ano. Onmě opravdu porazil, když on – on – (Poslyš,“ řeklShreve, vykřikl. „To se stalo, až když ležel za dva roky pobitvě u Pittsburgh Landingu v ložnici toho soukroméhodomu v Corinthu a měl rameno zase v pořádku, akonečně ho dostihl dopis od té míšenky s osminoučernošské krve (snad to byl dokonce ten dopis, vekterém byla fotografie její a toho děcka), škemrala openíze a oznamovala mu, že ten advokát nakonec odjel

– do Texasu nebo do Mexika nebo někam a že ona (tamíšenka) nemůže najít ani jeho matku, a tak ji advokátbezpochyby zavraždil a pak ukradl její pení- ze, neboť tovypadá právě tak, jako by byli oba uprchli nebo se nechalizabít a vůbec se o ni nepostarali.) – Ano, teď to věděli. Aježíšikriste, pomysli na něho, na Bona, který to chtělvědět, který měl největší důvod chtít to vědět, kterýpokud věděl, nikdy neměl žádného otce, ale nějakvznikl mezi tou ženou, která mu nedovolovala hrát si sostatními dětmi, a tím advokátem, který té ženě dokoncepokaždé radil, zdali má či nemá koupit kus masa nebobochník chleba – mezi dvěma lidmi, z nichž ani jedennepocítil rozkoš ani nenašel vášeň při jeho početí, aninetrpěl bolestí a porodními bolestmi při jeho narození –a kdyby mu snad byl jeden z těch dvou jenom řeklpravdu, nic z toho, co se stalo, by se nebylo vůbecmuselo přihodit, kdežto Henry měl otce, zabezpečení aspokojenost a všechno, a přece mu oba řekli pravdu,kdežto jemu (Bonovi) ji neřekl ani jeden z nich. A pomyslina Henryho, který zpočátku řekl, že to je lež, a kdyžpoznal, že to není lež, ještě stále říkal, ,Já tomu nevěřím,‘a který dokonce i v tom ,Já tomu nevěřím‘ našel dost síly,aby na obhajobu svého vzdoru zavrhl domov a pokrevnípříbuzenství, a při té obhajobě svého vzdoru prokázal, žejeho tvrzení je nesprávné, a nesměl se tím spíše vrátitdomů; ježíšikriste, pomysli, jaké to bylo pro něho břímě,když byli oba jeho rodiče metodisté (nebo se narodil zjedné dlouhé nezdolné linie metodistů), byl vychován naprovinčním severu státu Mississippi a stál tváří v tvářkrvesmilstvu, ze všech věcí, které snad byly pro něhouchystány, právě krvesmilstvu, proti kterému se v němmuselo ze zásady bouřit všechno zdě- děné i vštípenévýchovou, a to v situaci, kdy věděl, že ani krvesmilství,ani výchova mu to nepomůže vyřešit. A tak snad kdyžodtamtud ten večer odešli a kráčeli ulicemi a nakonec

Bon řekl, ,No tak? Co teď?‘ Henry řekl, ,Počkej. Počkej.Nech mě, musím si na to zvyknout.‘ A snad uplynuly dvanebo tři dny a Henry řekl, ,Ty nesmíš. Nesmíš,‘ a pak tobyl Bon, kdo řekl, ,Počkej. Já jsem tvůj starší bratr: tomně říkáš nesmíš?‘ A snad uplynul týden, snad Bon vzalHenryho na návštěvu k té míšence s osminou černošskékrve a Henry se na ni podíval a řekl, ,Co pak ti tonestačí?‘ a Bon řekl, ,Ty chceš, aby mi to stačilo?‘ aHenry řekl, ,Počkej. Počkej. Potřebuju čas, abych si nato zvykl. Budeš mi muset na to nechat čas.‘ Ježíšikriste,pomysli na to, jak asi Henry tu zimu a potom to jarohovořil, když byl zvolen Lincoln, došlo k zasedání vAlabamě a Jih se začal odtrhávat od Unie, pak byli veSpojených státech dva presidenti, telegraf přinesl zprávuo Charlestonu, Lincoln povolal svou armádu a do zbraněa byla to hotová věc, teď už neodvolatelná, a Henry sBonem se už rozhodli, že vstoupí do armády, aniž semuseli radit jeden s druhým, neboť by byli do ní vstoupilistejně, i kdyby nebyli nikdy poznali jeden druhého, aleteď rozhodně, protože si člověk přece nenechá ujít válku– pomysli, jak asi mluvili, jak Henry říkal, ,Ale musíš se s

ní oženit? Musíš to– udělat?‘ a Bon říkal, ,On mi to měl říct. On mi to měl říct,on mně. Já jsem se k němu choval slušně a čestně. Čekaljsem. Ty teď víš, proč jsem čekal.

– Poskytl jsem mu všechny příležitosti, aby mi to řekl sám.Ale on to neudělal. Kdyby to byl udělal, byl bych souhlasila slíbil, že ji už nikdy nespatřím, ani tebe, ani jeho. Aleon mi to neřekl. Řekl to jenom tobě a nechal mi vzkázat,jako se po negerském sluhovi vzkazuje nějakémužebrákovi nebo tulákovi, aby koukal zmizet. Copak tonevidíš?‘ a Henry řekl, ,Ale Judith. Naše sestra. Mysli nani,‘ a Bon: ,Tak dobrá. Myslet na ni. Nu a co?‘ protožeoba věděli, co Judith udělá, až se to dozví, protože obavěděli, že ženy projeví hrdost a čest téměř ve všem až nalásku, a Henry řekl, ,Ano. Chápu. Rozumím. Ale budeš mimuset nechat čas, abych si na to zvykl. Jsi můj staršíbratr; tohle málo pro mne můžeš udělat.‘ Pomysli na tydva: na Bona, který nevěděl, co udělá, a musel říkat,předstírat, že to ví; a na Henryho, který věděl, co udělá, amusel říkat, že to neví. Pak byly zase vánoce, potomnastalo rok 1861 a oni neměli žádnou zprávu od Judith,protože Judith dost dobře nevěděla, kde jsou, neboťHenry ještě nechtěl Bonovi dovolit jí psát; pak uslyšeli,že se v Oxfordu organizuje ta setnina, studenti vuniformách, a snad na to čekali. A tak zase jeli parníkemna sever a na lodi bylo teď dokonce ještě víc veselí avzruchu než o vánocích, jak je to vždycky, když vypukneválka, než scénu zastíní špatné jídlo, ranění vojáci, vdovya sirotci, a ani teď se toho nezúčast- nili, ale zase stáli uzábradlí nad pěnící se vodou, a snad uplynuly dva nebo třidny, když Henry náhle řekl, vykřikl: ,Ale králové todělali! Dokonce i vévo- dové! Byl ten lotrinský vévoda,který se jmenoval Jan Tak a Tak a oženil se se svousestrou. Papež ho dal do klatby, ale to mu nevadilo! Tomu nevadilo! Zůstali dál manželi. Žili si dál. Dál semilovali!‘, pak znovu, hlasitě, rychle:– ,Ale ty budeš muset počkat! Budeš mi muset na tonechat čas! Možná že to vyřídí válka a nebudeme tomuset vyřizovat my.‘ A snad tohle byl jeden bod,

– ve kterém měl tvůj táta pravdu: a aniž zavadili oSutpenovu stovku, dojeli do Oxfordu a přihlásili se do tésetniny a pak se někde ukryli a čekali, a Henry dovolilBonovi napsat Judith jeden dopis; poslali jej poprostředníkovi, po negrovi, který se vkradl v noci dočernošských ubikací a odevzdal jej Judithi- ně služce, aJudith poslala ten obrázek v tom kovovém pouzdře, ajeli dál kupředu, aby čekali, až setnina skoncuje se šitímpraporů, přestane jezdit po státě, loučit se s děvčaty avyrazí na frontu.

– Ježíšikriste, pomysli na ně. Protože Bon věděl, co Henry dělá, stejně

– jako vždycky věděl, co si Henry myslí, už od tohoprvního dne, co se poprvé spatřili. Snad věděl tím lépe,co Henry dělá, protože nevěděl, co sám udělá, a nebudeto vědět, až pak náhle jednoho dne se mu to jasně zjeví,a tu on pozná, že po celý ten čas věděl, co to bude, a takse sám kvůli sově nemusel trápit a stačilo mu jenompozorovat, jak se Henry pokouší usmířit se s tím,– co Henry věděl, že udělá, všechny ty hlasy svédědičnosti a výchovy, které říkaly, Ne. Ne. Nemůžeš.Nesmíš. Neuděláš to. Snad se teď dokonce ocitli vpalbě, nad hlavami se jim řítily a hřměly granáty avybuchovaly a oni tam– leželi a čekali, až zaútočí, a Henry zase vykřikl, ,Ale tenlotrinský vévoda to udělal! Ve světě byla jistě spoustalidí, kteří to udělali a o kterých lidé ani

– nevědí, že pro to možná trpěli a zemřeli pro to a teďjsou za to v pekle. Ale udělali to a teď už na tomnezáleží; dokonce i ti, o kterých opravdu víme, jsou teďjenom jména a teď už na tom nezáleží,‘ a Bon se naněho díval a poslouchal ho a myslel si, To je proto, že sámnevím, co udělám, a tak si on uvědo- muje, že nejsemrozhodnut, ale neví, že si to uvědomuje. Kdybych mu teďsnad řekl, co udělám, znal by svou vlastní mysl a řekl bymi, To nesmíš. A možná, že tvůj táta měl tenkrát pravdu aoni si snad mysleli, že to válka nějak rozhodne a nebudouto musel udělat sami, nebo snad na to aspoň doufalHenry, protože možná že tvůj táta měl i tady v tompravdu a Bon na to nedbal; že jelikož oba ti lidé, kteří bymu byli mohli dát otce, to odmítli udělat, na ničem mu teďnezáleže- lo, na pomstě ani na lásce a na ničem, neboť teďvěděl, že pomsta ho nemů- že odškodnit ani láskaukonejšit. Snad to dokonce ani nebyl Henry, kdo munechtěl dovolit psát Judith, ale Bon sám jí nepsal, protožemu bylo všechno lhostejné, i to, že ještě nevěděl, coudělá. Pak přišel další rok a Bon se už stal důstojníkem, aaniž to vůbec věděli, blížili se k Shilohu, a jak táhli vpocho- dovém proudu, zase spolu hovořili, ten důstojníkzůstal pozadu vedle řady, kde pochodoval ten prostývojín, a Henry zase křičel, tlumil svůj zoufalý analéhavý hlas: ,Cožpak ještě nevíš, co uděláš?‘, zatímcoBon na něho na chvilku pohlédl s tím výrazem, kterýmohl být úsměvem: ,Co kdybych ti řekl, že nezamýšlím sek ní vrátit?‘ a Henry kráčel vedle něho s batohem a sosmi- stopovou mušketou a začal popadat dech a stálepopadal dech, zatímco se na něho Bon díval: ,Teď jsemtam vpředu kus před tebou; až půjdeme do bitvy,zaútočíme, budu tam před tebou –‘ a Henry popadal dech,,Přestaň! Přestaň!‘ a Bon se na něho díval s tímslabým, lehkým výrazem kolem úst a očí:– ,– a kdo se to kdy dozví? Ani sám to nebudeš muset

s určitostí vědět,– protože kdo může říci, že mě snad nezasáhla nějakáyankeeská střela přesně v té vteřině, kdy jsi stisklspoušť, nebo dokonce dříve –‘ a Henry popadal dech adíval se, zíral na oblohu, cenil zuby, měl zpocený obličej akotníky na pažbě muškety mu zbělaly a říkal, popadaldech, ,Přestaň! Přestaň! Přestaň! Přestaň!‘ Pak přišelShiloh, druhý den a ztracená bitva a brigáda ustoupila odPittsburgh Landingu – A poslyš,“ vykřikl Shreve, „teďpočkej, počkej!“ (zíral na Quentina a sám popadal dech,jako by byl musel dát svému přízraku nejen pokyn, aletaké dech, kterým by jej poslechl): „Protože tvůj táta se i vtomhle mýlil! Říkal, že raněn byl Bon, ale to nebyl on.Protože kdo mu to řekl? Kdo řekl Sutpenovi nebo aspoňtvému dědečkovi, kterého z nich to zasáhlo? Sutpen tonevěděl, protože tam nebyl, a ani tvůj dědeček při tomnebyl, protože tam byl také on raněn, přišel o paži. Atak kdo jim to řekl? Ne Henry, protože jeho otec vidělHenryho jenom tehdy jednou a snad vůbec neměli čashovořit o zraněních a mimoto hovořit o zraněních varmádě Konfederace jižních států v roce 1865 by bylo,jako když horníci v uhelném dole hovoří o mouru; a Bonne, protože Sutpen ho vůbec nespatřil, neboť byl mrtev –nebyl to Bon, byl to Henry; Bon nakonec Henryho našel asklo- nil se, aby ho zvedl, a Henry se bránil, vzpíral aříkal, ,Nech mě! Nech mě

– umřít! Pak o tom nebudu muset vědět,‘ a Bon řekl,,Tak ty opravdu chceš, abych se k ní vrátil,‘ a Henry tamležel, vzpíral se a lapal po dechu, obličej měl zpocený aza rozkousaným rtem mu bylo vidět zkrvavené zuby, aBon řekl, ,Řekni, že opravdu chceš, abych se k ní vrátil.Snad to pak neudělám. Řekni to,‘ a Henry tam ležel avzpíral se, košilí mu prosakovala čerstvá krev, cenil zubya v obličeji byl zpocený, až ho pak Bon uchopil za paže azvedl si ho na záda –“

– Nejprve dva, pak čtyři; teď zase dva. Pokoj byl opravdu studený jako

– hrobka: zatuchlou, strnulou náladou umírání překonávalkaždý jenom svěží– a živý chlad. A přece tam zůstali, ačkoli ani ne třicetstop odtud byla postel a teplo. Quentin si ani neobléklzimní, který ležel na podlaze, kam spadl s opěradlažidle, na něž jej položil Shreve. Neustoupil z té zimy. Obaji snáše- li jakoby v záměrné flagelantské extázitělesného strádání, přetvořeného v duchovní muka dvoumladých mužů v té době před padesáti lety, nebo– spíše před osmačtyřiceti lety, pak čtyřiceti sedmi a pakčtyřiceti šesti, neboť byl rok 1864 a pak rok 1865 avyhladovělou a rozedranou zbylou armádu, kteráustoupila přes Alabamu a Georgii do Karolíny, hnala předsebou ne ví-– tězná armáda v jejích patách, ale spíše stoupající přílivjmen prohraných bitev na obou stranách – Chickamauga aFranklin, Vicksburg, Corinth a Atlanta – bitev prohranýchnejen vlivem početní převahy nepřítele a nedostatkumuni- ce a zásob, ale kvůli generálům, kteří se neměli státgenerály a kteří byli gene- rály ne výcvikem v soudobýchmetodách válčení ani schopností je ovládnout, alebožským právem říci ,Jděte tamhle,‘ které jim bylouděleno absolutním kastovním systémem; nebo protožejejich generálové nikdy nežili dost dlouho, aby se naučilibojovat masové opatrné postupné bitvy, neboť byli už tak

zastaralí jako Richard Lví Srdce nebo Roland nebofrancouzský velitel du Guesclin a v osmadvaceti a třicetia dvaatřiceti letech nosili chocholy a pláště lemovanéšarlatem a jezdeckými útoky zajímali válečné lodi, aležádné obilí, maso ani kulky, ve třech dnech porazili třijednotlivé armády, a potom strhli své vlastní ploty, aby siupekli maso ukradené ze svých vlast- ních udíren, a jednénoci s hrstkou mužů směle zapálili a zničili nepřátelskoupevnůstku se zásobami za milión dolarů, a příští noci jesoused přistihl se svou manželkou v posteli a zastřelilje – dva, čtyři, teď podle Quentina a Shreva zase dva, tidva, ti čtyři, ti dva ještě stále hovořili – ten jeden, kterýještě nevěděl, co udělá, ten druhý, který věděl, co budemuset udělat, a přece se s tím nemohl smířit – Henry,který se prohlašoval za autoritu na krvesmil- stvo avykládal o tom svém vévodovi Janu Lotrinském, jako bydoufal, že snad vyvolá toho zavrženého a do klatbydaného ducha, aby mu osobně řekl, že je to tak správné,jako se lidé už předtím i potom pokoušeli vyvolat Bohanebo ďábla, aby je ospravedlnili v tom, nač naléhajíjejich žlázy – ti dva, ti čtyři, ti dva proti sobě v pokojistudeném jako hrobka: Shreve, Kanaďan, dítě sněhovýchvánic a zimy v koupacím plášti, přes který měl zimník slímcem vyhrnutým kolem uší; Quentin, Jižan, zasmušilé akřehké to dítě dešťů a par-

– ného horka, v tenkých, tomu odpovídajících šatech,které si přivezl z Missis- sippi, a jeho zimník (tak tenký amarný pro tenhle účel jako jeho oblek) ležel na podlaze aani se nenamáhal jej zvednout:

– ( – teď byla zima roku 1864, armáda ustoupila přes Alabamu do Georgie; nyní

– měli právě za zády Karolínu a Bon, důstojník, si myslel,,Buď nás zaskočí a pobijí, nebo– nás starý Joe vyprostí a před Richmondem se spojíme sgenerálem Lee a pak budeme mít aspoň tu výsadu, že sebudeme moc vzdát,‘: a pak jednoho dne z ničeho nic na topomyslel, vzpomněl si, že jeffersonský pluk, kde je teďjeho otec plukovníkem, patří k armádnímu sborugenerála Longstreeta, a snad se mu od té chvíle zdálo,že celým údělem ústupu je– přivést ho do blízkosti jeho otce, dát otci ještě jednupříležitost. A tak se mu teď muselo zdýtm že konečně ví,proč nebyl schopen se rozhodnout, co chce udělat. Snadsi jenom na vteřinu pomyslel, ,Můj Bože, jsem ještě stálemladý; i po těchhle čtyřech letech jsem ještě stálemladý,‘ ale jenom na vteřinu, protože snad jednímdechem řekl, ,Tak dobrá. Jsem tedy mladý. Ale ještě stálevěřím, i když asi věřím jenom na to, že válka, utrpení,tyhle– čtyři roky, kdy on udržuje své mužstvo naživu a schopné,aby vyměnil jejich krev a těla za největší kus dobyté půdyza nejlacinější možnou cenu, ho změní (ačkoli vím, že setím ne- změní) natolik, aby mi neřekl: Odpusť mi: ale: Tyjsi můj starší syn. Chraň svou sestru;– už se nikdy s nikým z nás nesetkej.‘ Pak přišel rok 1865a ze západní armády zbývala už jenom schopnost pomalua tvrdošíjně ustupovat a snášet palbu z pušek aostřelování z děl; snad už ani nepostrádali boty, pláště ajídlo, a proto mohl psát o ukořistěném leštidle nakamna, tak jak to napsal v dopise Judith, když už konečněvěděl, co nakonec udělá, a řekl to Henrymu a Henryřekl, ,Díky Bohu. Díky Bohu,‘ ovšem ne za krve- smilstvo,ale protože konečně něco udělají, konečně může něčímbýt, i když to něco zname- ná, že se neodvolatelně zřekneté staré dědičnosti a výchovy a smíří se s věčnýmzatracením. Snad tehdy dokonce mohl už zanechat řečí o

tom svém lotrinském vévodovy, protože teď mohl říci, ,Tonení tvoje ani jeho, ani papežovo peklo, kam všichnijdeme: je to peklo mé matky a její matky a otce a jejichmatky a otce a nejdeš tam ty, ale my, my tři – ne:všichni čtyři. A tak aspoň budeme spolu tam, kampatříme, neboť i kdyby tam šel jenom on, budeme tampřece muset být také, jelikož my tři jsme jenom přeludy,které on zplodil, a člověkovy přeludy k němu patří jakojeho kosti, tělo a paměť. A my budeme všichni spolu vpekelných mukách, a tak nebudeme muset vzpomínatna lásku a na smilstvo a v pekelných mukách si člověksnad ani nevzpomene, proč tam je. A jestli nebudememoci na tohle všechno vzpomínat, nemohou to být velkámuka.‘ Pal byli v Karolíně, potom přišel leden a únorroku 1865 a to, co z nich zbývalo, už ustupovalo téměřrok a vzdále- nost mezi nimi a Richmondem byla menší,než jakou vzdálenost urazili; vzdálenost mezi nimi akoncem byla mnohem menší. Ale pro Bona toneznamenalo prostor mezi nimi a porážkou, ale prostormezi ním a tím druhým plukem, mezi ním a tou hodinou,oka- mžikem: ,On se mne ani nebude muset ptát; jenom sedotknu svým tělem jeho těla a řeknu to sám: Nebudeš simuset dělat starosti; ona mě už nikdy nespatří.‘ Paknastal v Karolí- ně březen a ještě stále pomalu atvrdošíjně ustupovali a naslouchali teď směrem k severu,protože ze žádné jiné strany nebylo nic slyšet, neboť navšech ostatních stranách byl už ko- nec, a očekávali, žeod severu neuslyší nic jiného než porážku. Pak jednohodne (byl důstojník; mohl se dovědět, doslechnout, žegenerál Lee odvelel některé oddíly a poslal jim

– je jako posilu; snad dokonce znal už před příchodemtěch pluků jejich jména a čísla) uviděl Sutpena. Snadtehdy poprvé ho Sutpen opravdu neviděl, snad tehdypoprvé si Bon mohl říci, ,To bylo proto; neviděl mě,‘ atak musel sám přijít Sutpenovi do cesty, využítpříležitosti a situace. Tehdy podruhé pohlédl do tohobezvýrazného, kamenného obličeje, na bledé pronikavéoči, ve kterých se nic nezablesklo, nic, do obličeje, vekterém viděl své vlastní rysy a to, že ho Sutpen poznává,ale to bylo všechno. To bylo všechno, už nic další- ho;snad jenom tiše vydechl a v obličeji měl ten výraz, kterýby bylo možno na první pohled nazvat úsměvem, když simyslel, ,Mohl bych ho donutit. Mohl bych jít k němu adonutit ho,‘ a věděl, že to neudělá, protože to všechnouž skončilo, teď to bylo konečně všechno vyřízené. Asnad téhož večera nebo večer za týden, když se zastavili(protože dokonce i ge- nerál Sherman se musel někdy vnoci zastavit) a vzplály ohně, aby bylo aspoň teplo, proto-že aspoň teplo je laciné a trvale se nespotřebuje, Bonřekl, ,Henry,‘ a řekl, ,Už to nebude dlouho trvat a pak užnic nezbude: dokonce nám ani nezbude, co bychomudělali, nezbude nám ani výsada pomalu ustupovat znějakého důvodu, kvůli cti a kvůli tomu, co nám zbývá zhrdosti. Ne kvůli Bohu; zřejmě jsme se po čtyři rokyobešli bez Něho, jenže On prostě nepomýšlel na to, abynám to oznámil; nejenže nemáme boty ani šaty, aledokonce je ani nepostrádáme, a nejenže nemáme žádnoupůdu ani žádný způsob, jak si vyrobit jídlo, alenepotřebujeme jídlo, neboť i to jsme se naučili, obejít sebez jídla; a tak když člověk nemá Boha a nepotřebujejídlo, šaty ani přístřeší, tu čest a hrdost nemají nic, počem by se pnuly, na čem by se držely a kde by rozkvétaly.A jestli člověk nemá čest ani hrdost, pak už na ničemnezáleží. Jenže v člověku je něco, co nedbá na čest ahrdost, a přece to žije, co dokonce po celý rok ustupuje,jenom aby to žilo; co asi dokonce, až tohle skončí anezbude nám ani porážka, bude ještě stále odmítatposadit se nehybně na slunci a zemřít, ale bude to venkuv lese, bude se to tam pohybovat a hledat, když by tímpouhá vůle a vytrvalost nepohnula, bude to tamvyhrabávat kořínky a podobně – to staré bezduché

vnímavé ne- blouznivé maso, které ani nezná žádnýrozdíl mezi zoufalstvím a vítězstvím, Henry.‘ A pakHenry začal říkat, ,Díky Bohu. Díky Bohu,‘ lapal podechu a říkal ,Díky Bohu,‘ říkal, ,Nesnaž se tovysvětlovat. Jenom to udělej,‘ a Bon: ,Ty mi to schvaluješ?Ty mi jako její bratr dáváš svůj souhlas?‘ a Henry: ,Bratr?Bratr? Ty jsi nejstarší: proč se mě ptáš?‘ a Bon: ,Ne. Onmě nikdy neuznal. Jenom mě varoval. Ty jsi bratr a syn.Mám tvůj souhlas, Henry?‘ a Henry: ,Napiš. Napiš. Napiš.‘A tak Bon napsal po těch čtyřech letech ten dopis aHenry jej přečetl a odeslal jej. Ale tehdy neodešli zarmády a nejeli za tím dopisem. Ještě stále ustupovali,pomalu a tvrdošíjně, a naslouchali směrem k severu, kdyto už vezme konce, protože to vyžaduje strašnou spoustucharakteru, zanechat něčeho, když člověk prohrává, a teďuž zvolna ustupovali celý rok, a tak všechno, co jim ještězbý- valo, nebyla vůle, ale jenom schopnost, vyjetý zvykvytrvat. Pak se jedné noci opět zastavili, neboť generálSherman se opět zastavil, a tábořištěm prošel nějakýdůstojnický sluha a konečně našel Henryho a řekl,,Sutpene, máte zajít za plukovníkem do jeho stanu.‘).

– A tak jsi tam s tou starou ženskou, s tou tetouRosou, ten večer zajel a ta stará černoška Clytie sepokoušela vás zadržet, zadržet ji; uchopila tě za pači ařekla, ,Nepouštějte ji tma nahoru, mladý pane,‘ ale ani tysji nemohl za-– držet, protože byla silná pětačtyřiceti lety nenávisti jakopětačtyřiceti lety sy- rového masa, a Clytie měla jenomčtyřicet pět nebo padesát let zoufalství

– a čekání; a ty, ty jsi tam především ani vůbec nechtělbýt. A ani tys ji nemohl zadržet, a pak jsi poznal, že Clytii

netrápí hněv a dokonce ani nedůvěra; byla to hrůza,strach. A ona ti to výslovně neřekla, protože ještě stále

udržovala to tajemství kvůli muži, který byl také její otec,stejně jako kvůli rodině, který už neexistovala, jejíž až

dosud neporušené zpuchřelé mauzoleum ještě stále stře-žila – výslovně ti to neřekla, stejně jako ti výslovně

neřekla, jak byla v tom pokoji ten den, když přinesliBonovu mrtvolu a Judith mu vytáhla z kapsy kovové

pouzdro, které mu dala se svou podobiznou; neřekla ti to,vyplynulo to jenom z té hrůzy a strachu, když tě pustila a

uchopila za paži tu tetu Rosu a teta Rosa se otočila,srazila její ruku a šla dál ke schodům a Clytie za ní zaseběžela a tentokrát se ta teta Rosa na druhém schodu

zastavila, obrátila se a srazila Clytii pěstí, jak by toudělal muž, a otočila se a šla dál nahoru po schodech: aClytie tam ležela na podlaze, víc než osmdesátiletá a ne o

mnoho větší než pět stop, a vypadala jako raneček čistýchhadříků, a tak jsi k ní při- stoupil, vzal ji za paži a pomohljí vstát a její paže byla na dotek jako hůlka, lehká, suchá

a křehká jako hůlka: a ona na tebe pohlédla a ty jsipoznal, že to není hněv, ale hrůza, a ne negerská hrůza,

protože to nebylo kvůli ní, ale bylo to kvůli někomu, ať užto byl kdokoli, kdo byl nahoře a koho tam už téměř čtyřiroky skrývala; a neřekla ti to skutečnými slovy, protože i

v té hrůze za- chovávala to tajemství; přece však ti tořekla, nebo aspoň jednou jsi poznal –“ Shreve se opětodmlčel. Mohl to docela dobře udělat, protože neměl

žádného posluchače. Snad si to uvědomil. Pak najednouneměl ani mluvčího, ačkoli tohle si snad neuvědomil.

Protože teď tam nebyl ani jeden z nich. Byli oba vKarolíně, a to před čtyřiceti šesti lety, a nebyli teď ani

čtyři, ale byli ještě více smíšeni, neboť teď byli obaHenry Sutpen a oba byli Bon, každý byl smíšen z obou, a

přece ani jeden z nich nebyl žádný, čichali kouř, kterýpřed čtyřiceti šesti lety vál a mizel od ohňů, hořících vtábořišti v borovém háji, kolem nichž seděli nebo leželi

vychrtlí a rozedraní vojáci, nehovořili o válce, a přecevšichni docela zvědavě (nebo snad vůbec ne zvědavě)

hleděli k jihu, kde kousek dál ve tmě stály hlídky – hlídky,

které hledíce k jihu viděly plápolání a třpyt ohňů vefederálním tábořišti, nesčetné nezřetelné ohně, které

obepínaly polovinu obzoru a kterých bylo deset na jedenoheň vojska konfederovaných a mezi nimiž (mezi

povstaleckými hlídkami a yankeeskými ohni) yankeesképřední stráže také sledovaly temnotu, a ty dvě čáry hlídek

byly tak blízko u sebe, že každá slyšela, jak protivníkovidůstojníci, kteří přecházeli od stanoviště k sta- novišti,

volají heslo a heslo doznívá: a když důstojník odešel, byloslyšet hlas, neviditelný,

– opatrný, ne hlasitý, a přecezřetelný:

– Hej, povstalče.– Jo.– Kam vy, chlapi, táhnete?– Do Richmondu.– My taky. Proč na nás nepočkáte?– Čekáme na vás.

– Vojáci kolem ohňů neslyšeli tuhle výměnu názorů,ačkoli zanedlouho uslyšeli doce- la zřetelně vojenskéhosluhu, jak přecházel od ohně k ohni a ptal se poSutpenovi, a uka- zovali mu cestu, a tak konečně dojde ktomu ohni, k doutnajícímu polenu, se svou jedno- tvárnouotázkou: ,Sutpen? Hledám Sutpena,‘ až se Henry posadía řekne, ,Zde.‘ Je vy- chrtlý, rozedraný a neholený; vlivemposledních čtyř let, a protože, když ty čtyři roky zača- ly,ještě cela nedosáhl své výšky, je o dva palce menší, než sezdálo, že bude, a o třicet liber lehčí, než asi bude za párlet, až přežije ty čtyři roky, jestliže je opravdu přezije.

– Zde, říká. – Co je?– Máte jít k plukovníkovi.– Vojenský sluha s ním nejde zpátky. Henry naopak

kráčí sám tmou po rozježděné silnici, silnici rozježděné,rozryté a rozbité tam, kde po ní odpoledne přejela děla, akoneč- ně dojde k tomu stanu, k jednomu z mála stanů,plátěná stěna se slabě třpytí od svíčky uvnitř, předstanem se rýsují obrysy stráže a ta na něm žádá heslo.

– Sutpen, řekne Henry. – Plukovník pro mne poslal.– Stráž ho posunkem vyzve, aby vešel do stanu. Shrbí

se ve vchodu a plátno za ním spadne, když tu někdo,jediný obyvatel stanu, vstane z polní židle za stolem, nakterém stojí svíce, jeho stín se vysoko a obrovitě vznášípo plátěné stěně. Henry se chystá salutovat– a stojí před šedivým rukávem s plukovnickýmlemováním, před tváří zarostlou vousem, před vyčnělýmnosem a neupraveně spadávajícími prošedivělými vlasy– před obličejem, který Henry nepoznává, ne proto, že jejčtyři roky neviděl a neočekává, že jej spatří tady a teď,ale spíše protože se na něj nedívá. Jenom zasalutuje télemované manžetě a zůstane tak stát, dokud mužneřekne,

– Henry.– Ani teď Henry nepromluví. Jenom tak stojí, oba dva

tak stojí a dívají se jeden na druhého. Nejprve se pohneten starší muž, ačkoli se setkají uprostřed stanu, a tamse– obejmou a políbí, ještě než si Henry uvědomí, že sepohnul, chystá se pohnout, pohne jím něco blízcepokrevně příbuzného, co v tom bezděčném okamžikuvšechno zrušuje a smi- řuje, třebaže to ještě neodpouští

(a snad nikdy neodpustí), když tu stojí, zatímco otec beredo dlaní jeho obličej a dívá se na něj.

– Henry, říká Sutpen. – Můj synu.– Pak usednou, každý po jedné straně stolu, na

židlích vyhrazených pro důstojníky, a mezi nimi stojí stůl(leží na něm rozevřená mapa) a svíčka.

– Byl jsi raněn u Shilohu, pověděl mi to plukovník Willow, říká Sutpen.

– Ano prosím, říká Henry.– Chystá se říci, že ho Charles odnesl do tábora, ale

neřekne to, protože už ví, co se blíží. Ani si nepomyslí:Judith mu jistě nenapsala o tom dopise, ani: To Clytie munějak poslala zprávu, že jí Charles psal. Nepomyslí siani jedno z toho. Pro něho je logické– a přirozené, že se jejich otec má dovědět o jeho aBonově rozhodnutí: ten vztah krve, který přiměl Bona krozhodnutí, že napíše, jeho k tomu, aby s tím souhlasil,a jejich otce k tomu, aby se o tom dověděl z veškeréhočasu právě v témž totožném okamžiku po uply- nutí čtyřlet. Teď to přichází, téměř přesně tak, jak věděl, že topřijde:

– Viděl jsem Charlese Bona, Henry.

– Henry nic neříká. Teď to přichází. Neříká nic,jenom zírá na svého otce – oba v šedivých uniformách,vyrudlých jako listí, jediná svíce, hrubý stan, který jesvou stěnou odděluje od tmy, kde bdělé stráže stojíjedna proti druhé a kde pod širým nebem spí unavenívojáci, čekají na svítání a na palbu, a až zase začne tenunavený ústup: a přece ve vteřině stan, svíce, šeďuniforem a všechno zmizí a je to cesmínami vyzdobenávánoční kni- hovna na Sutpenově stovce před čtyřmi lety aten stůl není polní stůl, vhodný pro rozkládá- ní map, aleten těžký, vyřezávaný z palisandrového dřeva doma a nastole stojí fotografie se skupinkou jeho matky, sestry ajeho, za stolem stojí otec a za otcem je okno nadzahradou, kde se Judith s Bonem procházejí v tompomalém rytmu, kdy se srdce vyrovnává krokům a očímstačí jenom dívat se jeden na druhého.

– Ty mu chceš dovolit, aby se oženil s Judith, Henry.– Henry ještě stále neodpovídá. Všechno bylo už

řečeno dříve a teď si prodělal čtyři roky úpornéhozápasu, ve kterém ať už získal vítězství, nebo porážku,aspoň to získal– a má teď mír, i když ten mírvětšinou znamená zoufalství.

– On se s ní nemůže oženit, Henry. To promluví Henry.– To jsi už říkal dříve. Tenkrát jsem ti to řekl. A teď, a

teď to už dlouho nebude– trvat a pak nám už nic nezbude: čest ani hrdost, aniBůh, neboť Bůh nás před čtyřmi ro- ky opustil, jenženepovažoval za potřebné nám to oznámit; nemáme botyani šaty, a ani je nepostrádáme; nejenže nemáme půdu,ze které by se vypěstovalo jídlo, ale nepostrádáme anijídlo, a když člověk nemá Boha ani čest, ani hrdost, naničem nezáleží, až na to, že tu je to staré bezduché maso,které nedbá ani na to, zdali to byla porážka, nebovítězství, které ani nezemře, které bude žít venku v lesícha na polích a bude vyhrabávat kořínky a plevel. – Ano. Jájsem to rozhodl. Bratr nebo ne, já jsem to rozhodl. Já chci.Já chci.

– On se s ní nesmí oženit, Henry.– Ano. Řekl jsem nejprve Ano, ale tenkrát jsem ještě

nebyl rozhodnutý. Nedovolil jsem mu to. Ale teď jsem nato měl čtyři roky, abych to rozhodl. Já chci. Jsem pro to.

– On se s ní nesmí oženit, Henry. Otec jeho matkymi řekl, že její matka byla Španělka. Věřil jsem mu;teprve když se narodil, objevil jsem, že jeho matka má vsobě– černošskou krev.

– Henry ani nikdy neříkal, že se nepamatuje, jakodešel ze stanu. Všechno si to pamatuje. Pamatuje si,jak znovu shrbeně prošel vchodem a znovu přešel kolemstráže; pamatuje si, jak se vracel rozrytou a rozježděnousilnicí, ve tmě klopýtal mezi vyježděnými– kolejemi, po jejichž obou stranách už pohasly ohně aproměnily se v žhavý popel, a tak sotva rozezná vojákyspící na zemi kolem zbytků ohňů. Musí být více nežjedenáct hodin, myslí si. A zítra dalších osm mil. Kdybyjenom nebylo těch prokletých děl. Proč nenechá starý Joeta děla Shermanovi? Pak bychom urazili za den dvacetmil. Pak bychom se mohli spojit s generálem Lee. Leese aspoň občas zastaví a bojuje. Pamatuje si to.– Pamatuje si, že se nevrátil ke svému ohni, alezanedlouho zůstal stát na osamělém místě a opřel se oborovici, klidně a pohodlně se se o ni opíral, zvrátil hlavu,aby viděl vzhůru na omšelé, rozsochaté větve, které sejako něco z tepaného železa nehybně pnuly k chladným– jasným hvězdám časného jara, myslel si, Doufám, ženezapomene poděkovat plukovníku Willowovi za to, ženám půjčil svůj stan, a nemyslel na to, co udělá, ale cobude muset

– udělat. Protože věděl, co udělá; to teď záleželo na tom,co udělá Bon, donutí ho udělat, neboť věděl, že to udělá.A tak musím zajít za ním, pomyslel si, myslel si, Už je podruhé hodině a brzo začne svítat.–

–– Pak se rozednilo nebo téměř a bylo chladno: chlad

na ně dorážel obnošenými, zá- platovanými tenkými šaty,jejich únavou a podvyživeností; tou pasívní schopností, neuvě- domělou vůli vytrvat; někde bylo světlo a toHenrymu postačilo, aby rozeznal obličej spícího Bona odostatních, když leže pod roztaženým pláštěm a ovinutpřikrývkami; dost– světla, aby vzbudil Bona a aby Bon poznal jeho obličej(nebo snad něco, co mu sdělila– Henryho ruka), protože Bon nemluví, neptá se, kdo to je:jenom vstane, přehodí si přes ra- mena plášť, přistoupí kdoutnajícímu ohni a rozkopává jej, aby vzplanul, když tuHenry promluví:

– Počkej.– Bon se zastaví a pohlédne na Henryho; teď rozeznává Henryho obličej. Řekne,– Prochladneš. Už teď jsi prochladlý. Ty jsinespal, viď? Tu máš. Strhne si z ramenou plášť a podává mu jej.– Ne, řekne Henry.– Ano, vezmi si ho. Já mám přikrývku.– Bon ovine Henryho pláštěm, jde zvednout

zmuchlanou přikrývku a přehodí si ji přes ramena, zajdoustranou a posadí se na kládě. Už svítá. Východ je šedivý;zanedlou- ho bude bledě žlutý jako petrklíče a pak rudýpalbou a zase znovu začnou unaveně– ustupovat, budou couvat před zničením, zbývá jim užjenom porážka. Budou mít ještě trochu času, aby vjasnícím se svítání bok po boku usedli na kládě, jeden vplášti, druhý ovinut přikrývkou; jejich hlasy nejsou omnoho než to tiché svítání:

– A tak ta nesnesitelná věc pro tebe není krvesmilstvo,ale míšení ras.

– Henry neodpovídá.– A on mi nic nevzkázal? Nechtěl po tobě, abys

mě k němu poslal? Žádný vzkaz pro mne, ani jedinéslovo? To by bývalo stačilo, teď, dnes; před čtyřmi roky

nebo kdykoli v těch čtyřech letech. Nic víc. Nebyl by měmusel o to žádat, požadovat to. Byl– bych mu to sám nabídl. Ještě než by byl mohl o topožádat, byl bych řekl, Už ji nikdy nechci vidět. Tohlenemusel dělat, Henry. Nepotřeboval ti říkat, že jsemnegr, aby mi v tom zabránil. Mohl mi v tom zabránit i beztoho, Henry.

– Ne! křičí Henry. – Ne! Ne! Já chci – chci –– Vyskočí; obličej má vzrušený; Bon vidí jeho zuby v

měkkém vousu, který mu zakrývá propadlé tváře, abělmo Henryho očí, jako by se oční bulvy vzpínaly vdůlcích, jako se mu těžký dech vzpínal v plicích – těžkýdech se uklidnil, Henry ovládl své plíce a jeho oči se užtaké dívají na Bona, jak sedí na kládě, a jeho hlas teď nenío mnoho slyši- telnější než výdech:

– Říkal jsi, že by ti byl mohl v tom zabránit. Co tím chceš říci?

– Teď neodpovídá Bon, sedí na kládě a hledí doobličeje, který se nad ním sklání. Henry řekne ještě stáletím hlasem ne zvučnějším než dech:

– Ale teď? Chceš říct, že ty –

– Ano. Co jiného mohu udělat? Dal jsem mu na vybranou. Dával jsem mu na vybranou čtyři roky.

– Mysli na ni. Ne na mne: na ni.– Myslel jsem. Čtyři roky. Na tebe a na ni. Teď myslím

na sebe.– Ne, říká Henry. – Ne. Ne.– Nemohu?– Nesmíš.– Kdo mi v tom zabrání, Henry?– Ne, říká Henry. – Ne. Ne. Ne.– Teď pozoruje Bon Henryho; vidí zase Henryho oční

bělma, jak sedí a dívá se na Henryho s tím výrazem,který by bylo možno nazvat úsměvem. Jeho ruka zmizípod přikrývkou a znovu se objeví, drží za hlaveň pistoli apažbu podává Henrymu.

– Tak to udělej teď, říká.– Henry pohlédne na pistoli; teď nejenže popadá

dech, ale chvěje se; když teď promluví, jeho hlas není ani výdech, je to překypující a dusivé vdechnutí:

– Jsi můj bratr.– Ne, nejsem. Já jsem ten negr, co bude spát s tvou

sestrou. Pokud mi v tom– nezabráníš, Henry.

– Henry náhle uchopí pistoli, vyškubne ji Bonovi zruky a stojí tak s pistolí v ruce a popadá dech, popadádech; jak Bon sedí na kládě a pozoruje Henryho s tímslabým výrazem kolem očí a úst, který by mohl býtúsměvem, opět vidí bělma jeho dovnitř obráce-– nýchočí.

– Udělej to teď, Henry, říká.– Henry se zapotácí; v témž pohybu odhodí od sebe

pistoli a opět se skloní, uchopí Bona za obě ramena a těžce oddychuje.

– Nesmíš! říká. – Nesmíš! Slyšíš mě?– Bon se nepohne pod rukama, které ho svírají; sedí

nehybně s tou slabou strnulou grimasou; jeho hlas je tišší než první závan, ve kterém se poněkud rozhýbají borové větve:

– Budeš mi v tom muset zabránit, Henry. „A vůbec se

odtamtud Henrymu– nevytratil,“ řekl Shreve. „Mohl, ale ani se o to vůbecnepokoušel. Ježíšikriste, snad dokonce přišel za Henryma řekl, ,Tak já jedu, Henry,‘ a snad odjeli spolu, jeli bokpo boku, vyhýbali se celou tu cestu zpátky doMississippi yankeeským hlídkám a dojeli až k těm vratům;bok po boku a teprve tehdy se stalo, že vůbec kdy jedenz nich jel napřed nebo zůstal pozadu, a teprve tehdypobídl Henry koně ostruhami, obrátil koně proti Bonovia vytáhl pistoli; a Judith a Clytie uslyšely výstřel a WashJones snad okouněl někde na dvoře za domem, a tak bylpo ruce, aby pomohl Clytii a Judith odnést ho do domu apoložit ho na postel, a Wash jel do města oznámit to tétetě Rose, a odpoledne přijede celá rozčilená ta teta Rosaa najde Judith, jak stojí bez je- diné slzy před zavřenýmidveřmi a drží kovové pouzdro, které mu dala se svoupodobiznou, a ve kterém teď nebyla její fotografie, alefotografie té mí- šenky s osminou černošské krve a tohoděcka. A tohle tvůj táta taky asi nevě- děl: proč ten černýmizera vytáhl její podobiznu a dal tam fotografii té

– míšenky, a tak si pro to vymyslel nějaký důvod. Ale játo vím. A ty to víš taky. Nebo snad ne? Nebo snad ne,co?“ Zíral na Quentina, teď se nakláněl přes stůj, zabalendo šatstva vypadal obrovský a beztvarý jako medvěd. „Tynevíš? To proto, že si řekl, ,Jestli Henry nemyslí vážněto, co říkal, tak to nebude vadit; mohu fotografiivytáhnout a zničit. Ale jestli to, co říkal, myslí vážně,bude to jediný způsob, jaký budu mít, abych jí řekl,,Nestál jsem za nic, netruchli pro mne.‘ Není to taksprávně? Není? Proboha, není?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „Tak pojď,“ řekl Shreve. „Vypadněme z téhle lednice a pojďme si

– lehnout.“

–IX– Zpočátku jim bylo ve tmě v posteli chladněji než

kdy předtím, jako by býval v té jediné žárovce, než jiShreve zhasil, nějaký nepatrný slabý žár a jako by teďta železná neochvějná tma splynula vjedno se železnýmledo- vým ložním prádlem, ležícím na těle uvolněném kspánku a příliš lehce oděném pro spánek. Pak jako bytma dýchala, odplouvala; okno, které– Shreve otevřel, se stalo viditelným na pozadí poněkudneskutečné záře sněhu zvenčí, když tíha temnoty nutilakrev, aby se vzepjala a proudila tepleji, teple- ji.„Universita státu Mississippi,“ řekl Shreve ve tměQuentinovi z pravé stra-– ny. „Bayard urval z divočiny čtyřicet mil (bylo to čtyřicetmil, že?); a z divoči- ny vyrostla hrdá studentská čest,která tam proudí zpátky.“

– „Ano,“ řekl Quentin. „Byli v desátém ročníku,který měl absolvovat universitu od jejího založení.“

– „To jsem nevěděl, že v Mississippi chodilonajednou do školy devět lidí,“ řekl Shreve. Quentinneodpověděl. Ležel a díval se na obdélník okna a cítil,jak mu hřejivě proudí žilami, pažemi a nohama krev. Aačkoli byl v teple a ačkoli když předtím seděl v tomstudeném pokoji, se jenom slabě a pravidelně chvěl, teďse začal klepat po celém těla, prudce a neovladatelně, aždokonce slyšel i postel a až to ucítil i Shreve a otočil se,nadzvedl se (při tom zvuku) na lokti, aby se podíval naQuentina, ačkoli samotnému Quenti- novi bylo doceladobře. Bylo mu dokonce pěkně, jak ležel a čekal v

pokojné zvědavosti, až jím to zase neočekávaně prudceškubne. „Prokristapána, to je ti taková zima?“ řeklShreve. „Nemám přes tebe přetáhnout naše zimníky?“

– „Ne,“ řekl Quentin. „Mně není zima. Je mi doceladobře. Je mi pěkně.“

– „Tak proč to děláš?“– „Nevím. Nemohu se tomu ubránit. Je mi pěkně.“– „Tak dobrá. Ale řekni mi, jestli nepotřebuješ ty zimníky. Prokristapá-

– na, kdybych měl strávit devět měsíců v tomhlepodnebí, určitě bych měl vztek, že jsem sem přišel zJihu. Snad bych sem vůbec z Jihu nejezdil, i kdy- bychtam vydržel zůstat. Počkej. Poslyš. Já se nesnažím býtzábavný, chytrý. Já to jenom chci pokud možno pochopit aneumím to říct líp. Nebo jestli to máme, to všechno sestalo už dávno tam za vodou, a tak se teď nemáme

– každý den na co dívat, co by nám to připomínalo. Mynežijeme mezi poraže- nými dědečky a osvobozenýmiotroky (nebo jsem to pochopil obráceně a to vaši lidé jsousvobodní a negři to prohráli?) a kulkami ve stole v jídelněa po- dobnými věcmi, co nám to bude vždyckypřipomínat, abychom na to nikdy nezapomněli. Co to je?Něco, v čem žiješ a v čem dýcháš, jako je vzduch? Jakésivakuum plné přízračného a nezkrotného hněvu, hrdosti aslávy z udá- lostí, které se přihodily a skončily předpadesáti lety? Jakési nezcizitelné vrozené právo, kterépřechází z otce na syna a dál z otce na syna, právonikdy neodpustit generálu Shermanovi, a tak vždycky aaž tak dlouho, jak budou děti tvých dětí rodit děti, budešjenom potomek dlouhé řady plukov- níků padlých přiPickettově útoku v Manassasu?“

– „U Gettysburgu,“ řekl Quentin. „Ty tomu nemůžeš rozumět. Musel

– by ses tamnarodit.“

– „Že bych musel?“ Quentin neodpověděl. „Ty tomu rozumíš?“– „Já nevím,“ řekl Quentin. „Ano, ovšemže tomu

rozumím.“ Ve tmě bylo slyšet jejich dech. Za chvilku řekl Quentin: „Já nevím.“

– „Ano. Ty nevíš. Ty to ani nevíš o té staré ženské, o tétetě Rose.“– „Slečně Rose,“ řekl Quentin.– „Tak dobrá. Ty to ani nevíš o ní. Až na to, že

nakonec odmítla být strašidlem. Že se po téměřpadesáti letech nemohla smířit s tím, aby ho nechalaležet mrtvého v pokoji. Že se dokonce i po padesátiletech nejenže– sebrala a jela tam dokončit to, co jak poznala, ještědocela neuzavřela, ale že našla někoho, kdo s ní jel, avtrhla do toho zamčeného domu, protože jí instinkt neboněco říkalo, že to není ještě skončené. Víš to o ní?“

– „Ne,“ řekl Quentin pokojně. Cítil v ústech ten prach.I teď s chladnou

– čistou tíhou sněhem dýšícího vzduchu Nové Anglie naobličeji cítil v ústech a v nose prach toho dusného (spíšepecí dýšícího) mississippského zářijové- ho večera. Cítil itu stařenu v bryčce vedle sebe, cítil zatuchlý, kafrempáchnoucí šál a dokonce i nevětraný černý bavlněnýdeštník, do kterého ukryla (to objevil teprve, když dojelik tomu domu) sekyru a baterku. Cítil pach koně; slyšelsuché kvílení lehkých kol v beztížném, vše prolínajícímprachu a jako by cítil, jak se sám prach líně a sušepohybuje po jeho zpoce- ném těle, a rovněž jako by slyšel,jak jediný hluboký vzdech zmučené, vypra- hlé zeměstoupá k nevypočitatelným a neúčastným hvězdám. Tupromluvila, poprvé od té doby, co vyjeli z Jeffersonu, cov jakési neohrabané, tápavé a roztřesené dychtivosti(která, jak si myslel, pocházela z hrůzy, znepokojení, ažpak poznal, že se zcela mýlil) vlezla do bryčky, než jí mohlpomoci, a po- sadila se v nejzazším koutě sedadla, drobná,ovinutá zatuchlým šálem a svíra- jíc deštník, a naklánělase kupředu, jako by tím nakláněním tam mohla dojetdříve, dojet hned za koněm a ještě před ním, Quentinem,ještě než se předtu- cha její touhy a potřeby bude mocipřipravit k splnění. „Teď,“ řekla. „Jsme na tom panství.Na jeho půdě, na jeho a Ellenině a na půdě Elleninýchpo- tomků. Mezitím mu ji vzali, já vím. Ale ještě stálepatří jemu, Elleně a jejím

– potomkům.“ Ale Quentin si to už uvědomil. Nežpromluvil, řekl si, ,Teď. Teď,‘ a (jako v tom dlouhémparném odpoledni v šerém parném domku) zdálo se mu,že kdyby zastavil bryčku a naslouchal, snad by dokonceuslyšet trysk kopyt; snad by teď dokonce v kterémkoliokamžiku spatřil, jak před nimi přes silnici přeběhnečerný hřebec s jezdcem a tryskem uhání dál – sjezdcem, kterému kdysi patřilo, jak to stojí a leží,všechno, co z určitého místa viděl, přičemž mu každýproutek a stéblo trávy, kopyto a pata na té půděpřipomínaly (kdyby na to někdy zapomněl), že on je vjejich dohledu ta největší věc a ve svém vlastním dohledutaké; on, který šel do války, aby to chránil, a prohrálválku, vrátil se domů a poznal, že prohrál víc než jenomválku, ačkoli ne naprosto vše; který řekl, Aspoň mi zbýváživot, ale neměl život, nýbrž jen stáří a dech života ahrůzu, opovržení, strach a rozhořčení: a vše, co ještězbývalo, aby se na něho dívalo s nezměněnou úctou, byloto děvče, které bylo ještě dítětem, když je vidělnaposled, a které se na něho nepo- chybně vždyckydívalo z okna nebo ze dveří, když jel kolem, aniž si jiuvědo- moval, asi jako by se dívala na Bona, neboťvšechno statní, kam dohlédla, patřilo také jemu. Snad sedokonce zastavoval v jejich chatrči a požádal o vo- du aona vzala vědro, šla pěšky tu míli ke studánce a zasezpátky, aby mu přinesla vodu čerstvou a studenou, avůbec ji nenapadlo mu říci „Vědro je prázdné,“ stejnějako by to neřekla Bohu – tohle nebylo všechno, neboťaspoň zbýval dech života.

– Teď začal Quentin zase těžce dýchat, když sepředtím chvíli choval v teplé posteli klidně, těžce dýchaltu opojnou, čistou, ze sněhu zrozenou tmu. SlečnaColdfieldová mu nedovolila vjet do vrat. Náhle řekla,„Zastav“; cítil, jak se její ruka třepe na jeho paži, apomyslel si, ,Vždyť ona má strach!‘ Slyšel teď její těžký

dech a téměř kvílivý hlas v ostýchavé, a přece železnérozhodnosti: „Nevím, co mám dělat. Nevím, co mámdělat.“ (,Já to vím,‘ pomyslel si. ,Vrátit se do města a jítsi lehnout.‘) Ale neřekl to. Pohlédl ve svitu hvězd na dvaobrovské ztrouchnivělé sloupy u vrat, mezi nimiž se užneotáčela žádná vrata, a byl by rád věděl, z které stranyten den přijeli Bon s Henrym, a v duchu se ptal, co vrhloten stín, který pak už Bon nepřekročil živý; zdali nějakýzašlý strom, zmizelý, spálený už před lety kvůli teplu avaře- ní, nebo snad jenom zašlý; nebo zdali to bylněkterý z těch dvou sloupů, a myslel si, přál si, aby tu teďbyl Henry a zastavil slečnu Coldfieldovou a po- slal jezpátky, říkal si, že kdyby tu teď byl Henry, nikdo byneslyšel žádný výstřel. „Ona mě tam nebude chtít pustit,“kňourala slečna Coldfieldová. „Já to vím. Možná že takhledaleko od města, když jsme tady venku o půlnoci sami,dokonce nechá toho černocha – A ty sis ani nevzal pistoli.Nebo ano?“

– „Ne prosím,“ řekl Quentin. „Co to tu Clytie skrývá?Co by to mohlo být? A co na tom záleží? Vraťme se doměsta, slečno Roso.“

– Na tohle vůbec neodpověděla. Jenom řekla, „To právě musím vypá-

– trat,“ nakláněla se dopředu na sedadle, teď se chvěla azírala cestou k domu pod klenbou stromů tam, kde seobjeví trouchnivějící kostra domu. „A teď

– to budu muset vypátrat,“ kňourala v jakési užaslésebelítosti. Náhle se po- hnula. „Pojď,“ zašeptala a začalavystupovat z bryčky.

– „Počkejte,“ řekl Quentin. „Dojedeme až k domu. Je to ještě půl míle.“– „Ne, ne,“ zašeptala, napjatě a divoce zasyčela ta

slova, proniknuta tou podivnou vyděšenou, a přecenesmiřitelnou odhodlaností, jako by to nebyla– ona, která tam musí jít a vypátrat to, ale jako by bylajenom bezmocnou zá- stupkyní někoho nebo něčehojiného, kdo se to musí dovědět. „Přivaž koně tady. Pospěšsi.“ Než jí mohl pomoci, vystoupila, neohrabaně sevyškrábala z bryčky, svírajíc deštník. Zdálo se mu, žeještě stále slyší její kňouravý těžký– dech odtamtud, kde čekala těsně u jednoho sloupu,zatímco on svedl klisnu ze silnice a přivázal jednu opraťk mladému stromku v zapleveleném příko- pu. Vůbec jineviděl, tak těsně stála u sloupu: když šel kolem azahnul do vrat, jenom vystoupila, přidala se k němu aještě stále dýchala s tím udýcha- ným kňouráním, kdyžkráčeli pod klenbou stromů vyježděnou cestou k do-– mu. Byla hustá tma; slečna Rosa klopýtala; zachytil ji.Uchopila ho za paži a sevřela ji mrtvolným tvrdýmstiskem, jako by její prsty, její ruka, byly hromádkadrátů. „Budu se muset do tebe zavěsit,“ šeptala, kňučela.„Ale ty– nemáš ani pistoli – Počkej,“ řekla. Zastavila se. Otočil se;neviděl ji, ale slyšel její rychlé oddychování a potomšelest látky. Pak do něho něčím šťouchla.– „Tu máš,“ zašeptala. „Vem si to.“ Byla to sekyrka;prozradil mu to ne zrak, ale hmat – sekyrka s těžkouodřenou rukojetí a s těžkou zubatou a rezem– otupenoučepelí.

– „Cože?“ řekl.– „Vem si to!“ zašeptala, zasyčela. „Nepřinesl sis

pistoli. Tohle taky něco je.“– „No tak,“ řekl; „počkejte.“– „Pojď,“ zašeptala. „Budeš mi muset dovolit, abych

se do tebe zavěsila, tak moc se třesu.“ Zase vykročili,

držela se jedné jeho paže, v druhé ruce nesl sekyrku.„Stejně ji asi budeme potřebovat, abychom se dostali dodomu,“– řekla, škobrtajíc vedle něho, a téměř ho vlekla. „Jájenom vím, že ona někde je a pozoruje nás,“ kňourala. „Jáji cítím. Ale jestli se jenom dostaneme k do- mu,dostaneme se do domu –“ Cesta k domu jako by bylanekonečná. Znal to tady. Chodíval od vrat k domu jakodítě, chlapec, kdy vzdálenosti připadají opravdu dlouhé (atak se dospělému muži dlouhá, přeplněná míle jeho chla-peckých let zkrátí na vzdálenost, ani ne co by kamenemdohodil), a přece se mu zdálo, že se dům nikdy neobjeví vdohledu: a tak zanedlouho poznal, že sám opakuje taslova: ,Jestli se jenom dostaneme k domu, dostaneme sedo domu,‘ a říkal si, vzchopoval se jedním dechem: ,Já senebojím. Jenom se mi nechce být tady. Já prostě nechci oničem vědět, ať je to cokoli, co tam ona ukrývá.‘ Alekonečně došli k domu. Rýsoval se, tyčil se hranatý aobrovský se zubatými, zpola zřícenými komíny, čárastřechy byla trochu propadlá; jak se blížili, spěchali kdomu, Quentin na okamžik docela viděl skrz střechunepra- videlný cár oblohy se třemi žhnoucími hvězdami,jako by dům měl jenom

– jednu dimenzi a byl namalován na plátěnou oponu, vekteré je trhlina; když už byli téměř pod domem, mrtvýdech vzduchu jako z pece, ve kterém se pohybovali, jakoby páchl v pomalém a prodlužovaném násilí pachem bez-útěšnosti a rozkladu, jako by dřevo, ze kterého byl důmpostaven, bylo maso. Teď vedle něho klusala, ruka se jíchvěla na jeho paži, a přece ji ještě stále svírala s toumrtvolnou, strnulou silou; nemluvila, nepronášela slova, apřece neustále vydávala jakýsi kňouravý a téměř kvílivýzvuk. Zřejmě teď vůbec neviděla, a tak ji musel vést tam,kde věděl, že jsou schody, a pak ji zdržovat, šeptající asyčící, přičemž nevědomky napodoboval její napjatýumdlévající spěch: „Počkejte. Tudy. Teď opatrně. Jsouprohnilé.“ Téměř ji zvedl, vynesl nahoru po schodech,podpíraje ji zezadu za oba lokte, jako zvedáme dítě;cítil, jak něco zběsilého, nesmiřitelného a dynamickéhoproudí těmi tenkými strnulými pažemi dolů do jeho dlanía vzhůru jeho pažemi; když teď ležel ve státěMassachusetts v posteli, vzpomněl si, jak si pomyslel,poznal, náhle si řekl: ,Ale vždyť ona nemá vůbec strach.Něco to je. Ale strach nemá,“ a cítil, jak mu uniká z rukou,slyšel její kroky přes verandu, dohonil ji, když teď stála uneviditelného předního vchodu a těžce oddychovala. „Coteď?“ zašeptal.

– „Vyraz je,“ šeptala. „Budou zamčené, zatlučené hřebíky. Máš sekyrku. Vyraz je.“

– „Ale –“ spustil.– „Vyraz je!“ zasyčela. „Patřilo to tu Elleně. Já jsem její sestra, její jediná

– živá dědička. Vyraz je. Honem.“ Strčil do dveří.Nepohnuly se. Těžce vedle něho oddychovala. „Honem,“řekla. „Vyraz je.“

– „Poslyšte, slečno Roso,“ řekl. „Poslyšte.“– „Dej mi to sekyrku.“– „Počkejte,“ řekl. „Vy opravdu chcete jít dovnitř?“– „Já jdu dovnitř,“ zakňourala. „Dej mi tu sekyrku.“– „Počkejte,“ řekl. Šel po verandě a orientoval se

podle stěny, šel opatrně, neboť dost dobře nevěděl, kde mohou být prkna v podlaze prohnilá– nebo dokonce chybět, až přišel k oknu. Okenice bylyzavřené a zřejmě zajiš- těné, a přece téměř okamžitěpovolily pod čepelí sekyrky, přičemž nezpůso- bily žádnývelký hluk – to chatrné a nedbalé zajištění bylo dílem buďnějaké- ho starého a slabého člověka – ženy –, neboneobratného muže; už vsunul ostří sekyrky pod spouštěcíokno, když tu poznal, že v něm není sklo, takže mu teďstačilo jenom projít prázdným rámem. Pak tam na chvilkuzůstal stát a říkal si, aby vlezl dovnitř, a říkal si, že nemástrach, že jenom nechce vědět, co je asi uvnitř. „Tak co?“zašeptala slečna Coldfieldová ode dveří. „Otevřel jsi to?“

– „Ano,“ řekl. Nešeptal, i když nemluvil přílišhlasitě; temná místnost před ním opakovala jeho hlas zduté hloubky, jak to dělá místnost bez nábytku. „Počkejtetady. Podívám se, jestli mohu otevřít dveře.“ – ,Tak teď– budu muset jít dovnitř,‘ pomyslel si, když přelézalspodní rám okna. Poznal, že místnost je prázdná;prozradila mu to ozvěna jeho hlasu, a přece se tu po-

– hyboval tak pomalu a opatrně, jako se předtím pohybovalna verandě, hmatal rukou po stěně a šel při stěně, kdyžzahýbala, a našel dveře a prošel jimi. Teď je asi v hale;téměř se domníval, že slyší hned za stěnou vedle sebedech slečny Coldfieldové. Byla tma jako v pytli; nicneviděl, věděl, že nic nevidí, a přece poznal, že jeho očnívíčka a svaly jsou rozbolavělé námahou, jak si spojují arozpouštějí rudé skvrny, které krouží a mizí na sítnici.Šel dál; konečně ucítil pod rukou dveře, a jak teď tápal pozámku, slyšel z druhé stra- ny kňouravý dech slečnyColdfieldové. Pak za ním zazněl jako výbuch, jako výstřelz pistole zvuk rozškrtávané zápalky; ještě dříve, než seobjevilo to ma- ličké rozškrtnuté světélko, s nevolností sev něm zvedly všechny vnitřnosti; chvilku se ani nemohlpohnout, i když mu cosi jako zdravý rozum tiše dunělov lebce: ,To nic není! Kdyby to bylo nebezpečí, nebyl byrozškrtával zápalku!‘ Pak se už mohl pohnout, otočil se aspatřil to droboučké, skřítkov- ské stvoření se šátkem nahlavě a v objemných sukních, zíral na něho sešlý, kávověhnědý obličej a tu zápalku držela nad hlavou v kávověhnědé ruce, podobné ruce loutky. Pak se na ni užnedíval, ale díval se na zápalku, jak jí dohořívá k prstům;klidně se díval, když se konečně pohnula a od první zá-palky zapálila další a obrátila se; jak pak zvedla cylindrlampy a přidržela zápalku u knotu, spatřil u stěnyčtvercově zakončený, pilou uříznutý špalek a na němlampu. Vzpomínal si na to, když teď ležel ve státěMassachusetts v posteli a zrychleně dýchal, neboť už zaseuprchl mír a klid. Vzpomínal, jak mu neřekla jedinéslovo, neřekla Kdo jste? Ani Co tu chcete?, ale jenompřišla se svazkem obrovských starodávných železnýchklíčů, jako by byla po celý ten čas věděla, že musí nastattato hodina a že se jí nelze bránit, a otevře- la dveře aponěkud ustoupila, když vcházela slečna Coldfieldová. Ajak Clytie a slečna Coldfieldová spolu nevyměnily ani

slovo, jako by byla Clytie jenom pohlédla na tu druhouženu a poznala, že to nebude nic platné; obrátila se kněmu, Quentinovi, položila mu ruku na paži a řekla,„Nepouštějte ji tam nahoru, mladý pane.“ A jak snad naněho pohlédla a poznala, že ani tohle ne- bude nic platné,protože se otočila, dohonila slečnu Coldfieldovou,uchopila ji za paži a řekla, „Nechoďte tam nahoru, Rosie,“a slečna Coldfieldová srazi- la její ruku a šla dál keschodům (a teď viděl, že má baterku; vzpomněl si, jak sipomyslel, ,Ta musela být taky v tom deštníku s tousekyrkou,‘) a Clytie řekla, „Rosie,“ a běžela zase za ní, apak se slečna Coldfieldová na schodu otočila a plnýmrozmachem paže srazila Clytii na zem, jak by to udělalmuž, a obrátila se a stoupala dál po schodech. Clytieležela v oprýskané a pusté hale na holé podlaze jakobeztvarý raneček nenápadných čistých hadříků. Když kní došel, poznal, že je zcela při vědomí, oči měla širocerozevřené a klidné; stál nad ní a myslel si, ,Ano. To onamá tu hrůzu.‘ Když ji zvedal, bylo to jako sbírat hrst hůlekukrytých v ranečku hadříků, tak lehká byla. Ne- mohla sepostavit na nohy; musel ji podpírat, přičemž siuvědomoval v jejích údech nějaký slabý pohyb nebozáměr, až pak poznal, že se pokouší posadit na nejnižšíschod. Spustil ji na něj. „Kdo jste?“ řekla.

– „Jsem Quentin Compson,“ odpověděl.– „Ano. Pamatuju se na vašeho dědečka. Jděte tam

nahoru a přemluvte ji, ať jde dolů. Přemluvte ji, ať jdeodsaď. Ať udělal bůhvíco, já a Judith a on jsme za tozaplatili. Jděte pro ni. Odveďte ji odsaď.“ A takvystoupil po schodech, po sešlých holých schodech, pojedné straně měl rozpraskanou– a oprýskanou stěnu, po druhé sloupkové zábradlí sobčas chybějícími slou- pky. Vzpomněl si, že se ohlédl aona tam ještě stále seděla, jak ji tam zanechal, a že teď(a on ho neslyšel vstupovat) stál v dolní haly ten statnýmladý černoch světlé pleti a v čistých vyrudlýchpracovních kalhotách a koši-– li, paže se mu klátily a v jeho žlutohnědém idiotskémobličeji s ochablými ústy se nezračil žádné překvapení,vůbec nic. Vzpomněl si, jak si pomyslel,– ,Ta ratolest rodu, dědic, přímý dědic (ačkoli nepravoplatný),‘ a že zaslechl kroky slečny Coldfieldové aspatřil, jak se horní halou blíží světlo baterky– a jak slečna Rosa přišla a prošla kolem něho, jak trochuklopýtla a přidržela se a zpříma na něho pohlédla, jako byho byla předtím ještě nikdy neviděla – oči měla široké ateď v sobě něco ještě hlouběji, něco téměř nesnesitelněbezkrevného – a on si pomyslel, ,Cože? Co to je teď? Tonení úděs. A nikdy to nebyl strach. Je to snadvítězosláva?‘ –, a jak kolem něho přešla a šla dál. Slyšel,jak Clytie říká tomu muži, ,Odveď ji k vratům, k bryčce,‘ aon tam stál a myslel si, ,Měl bych jít s ní,‘ a pak, ,Ale játo teď taky musím vidět. Budu muset. Snad toho buduzítra litovat, ale musím to vidět.‘ A tak když zasesestoupil se schodů (a vzpomněl si, jak si pomyslel, ,Snadmůj obličej vypadá, jak vypadal její, ale to nenívítězosláva‘), v hale byla jenom Clytie, ještě stále sedělana dolním schodu, ještě stále seděla v poloze, jak ji tamzanechal. Ani na něho nepohlédla, když šel kolem ní. Aani nedohonil slečnu Coldfieldo- vou s tím černochem.Byla příliš velká tma, než aby mohl jít rychle, ačkoli jezanedlouho uslyšel před sebou. Už si nesvítila baterkou;

vzpomněl si, jak si pomyslel, ,Přece se už nemůže bátukázat světlo.‘ Ale nesvítila si a on se v duchu ptal, zdalise teď drží za paži toho černocha; v duchu se na to ptal,až pak zaslechl černochův hlas, mdlý, bez důrazu a bezzájmu: ,Tudy se nám půjde líp,‘ a neslyšel její odpověď,ačkoli byl už tak blízko, že slyšel (nebo se domníval, žeslyší) její kňouravý těžký dech. Pak zaslechl ještě jedenzvuk a poznal, že klopýtla a upadla; téměř jako by viděl,jak se ten statný černoch s ochablým obličejem cestouzastavuje, ohlíží se po zvuku pádu a bez zájmu nebozvědavosti čeká, když on (Quentin) přispěchal dopředu,přispěchal k těm hlasům:

– „Ty, negře! Jak se jmenuješ?“– „Říkaj mi Jim Bond.“– „Pomoz mi vstát! Ty nejsi žádný Sutpen! Nemáš

právo nechat mě ležet v blátě!“– Když zastavil bryčku u její branky, tentokrát se nesnažila vystoupit

– sama. Seděla v bryčce, dokud nevystoupil a nepřešel najejí stranu; ještě stále tam seděla, svírajíc v jedné rucedeštník a v druhé sekyrku, dokud nevyslovil

– její jméno. Tu se pohnula; pomohl jí, spustil ji dolů; bylatéměř tak lehká jako Clytie; když se pohnula, byla jakomechanická loutka, a tak ji podpíral, vedl ji brankou akrátkým chodníčkem ji zavedl do toho domu maléhojako pro loutky, rozsvítil a hleděl na ten strnulýnáměsíčný obličej, rozšířené tmavé oči, jak tam stála,ještě stále svírajíc deštník a sekyrku, šál i černé šatyměla umazané, jak upadla, černý čepec posunutý šikmodopředu otřesem toho pádu. „Už jste v pořádku?“ řekl.

– „Ano,“ řekla. „Ano. Jsem v pořádku. Dobrou noc.“ –,Neřekla děku-

– ju,‘ pomyslel si. ,Jenom dobrou noc,‘ to už byl venkupřed domem, a když se– teď vracel k bryčce, dýchal zhluboka a rychle, poznal,že se chystá rozběh- nout, a klidně si pomyslel,,Ježíšikriste. Ježíšikriste. Ježíšikriste,‘ dýchal rychle atěžce temný mrtvý dech vzduchu jako z pece, noc, vekteré visely vášnivé neúčastné hvězdy. Jeho domov bylve tmě; ještě stále používal biče, když zahnul do uličky ana dvůr před stájí. Vyskočil a vypřáhl klisnu z bryčky, stáhl– s ní postroj a hodil jej do postrojovny, aniž se zdržovalzavěšováním postro- je, potil se, rychle a těžce dýchal;když se konečně obrátil k domu, rozběhl se. Nemohl setomu ubránit. Bylo mu dvacet let; neměl strach, protožeto, co– tam venku uviděl, mu nemohlo ublížit, a přece běžel;dokonce i v tom temné, důvěrně známém domě, kdyždržel v ruce střevíce, ještě stále běžel, vyběhl nahoru poschodech do svého pokoje a začal se svlékat, rychle, potilse přitom a zrychleně dýchal. ,Měl bych se vykoupat,‘pomyslel si: pak ležel nahý na posteli, neustále si utíraltělo svlečenou košilí, ještě stále se potil, těžce dýchal: atak když s rozbolavělými očními svaly namáhavě zíral dotmy, ještě stále svíral v ruce už téměř uschlou košili ařekl, ,Usnul jsem,‘ bylo to docela stejné, nebyl v tomžádný rozdíl: ať bděl, nebo spal, kráčel tou horní halou

mezi oprýskanými stěnami a pod rozpraskaným stropemk slabému světélku, které vycházelo z posledních dveří,a zastavil se tam a řekl, ,Ne. Ne,‘ a pak, ,Jenže jámusím. Musím,‘ a vešel dovnitř, vstoupil do holého za-tuchlého pokoje, jehož okenice byly rovněž zavřené akde na hrubém stole kalně hořela jiná lampa; ať bděl,nebo spal, bylo to stejné: ta postel, žlutá prostěradla apolštář, ten vysílený žlutý obličej se zavřenými, téměřprůhled- nými víčky na polštáři, vysílené ruce zkříženéna prsou, jako by to už byla mrtvola; ať bděl, nebo spal,bylo to stejné a zůstane to navždy stejné, dokud bude žít:

– A vy jste – ? Henry Sutpen. A vy jste tu –?– Čtyři roky.– A vy jste přišeldomů – ? Umřít.Ano.– Umřít?– Ano. Umřít.– A vy jste tu – ?

– Čtyři roky. A vy jste –?– Henry Sutpen.– V pokoji bylo teď docela zima; zvonková hra hodin

bude už každou chvíli odbíjet jednu hodinu; zima měla v sobě něco složeného, nashromáždě-– ného, jako by se připravovala na tu mrtvou chvíli předsvítáním. „A ona čekala tři měsíce, než se tam pro něhovrátila,“ řekl Shreve. „Proč to uděla- la?“ Quentinneodpověděl. Ležel nehybně a strnule na zádech, chladnánoc Nové Anglie mu ležela na obličeji a strnulým tělem aúdy mu teple probíhala– krev, dýchal ztěžka, ale pomalu, široce rozvíral oči koknu a myslel si, ,Už nikdy víc klid. Už nikdy víc klid. Užnikdy víc. Už nikdy víc. Už nikdy víc.‘– „Myslíš, že to bylo proto, že věděla, co se stane, ažto ohlásí, podnikne nějaké kroky, že to pak budeskončené, vyřízené, že nenávist je jako alkohol– nebo drogy a ona jí užívala už tak dlouho, že sinetroufala riskovat, že zastaví dodávku, zničí zdroj, sámkořen a semeno toho opia?“ Quentin ještě stáleneodpověděl. „Ale nakonec se s tím smířila, kvůli němu,aby ho zachránila, aby ho aby ho přivezla do města, kdeby ho lékaři mohli zachránit, a tak to pak ohlásila,sehnala sanitku a ty lidi a jela tam. A stará Clytie snadprávě kvůli tomu už tři měsíce pozorně vyhlížela zhorního okna: a dokonce snad i tvůj táta měl tenkrátpravdu, a když viděla, jak do vrat zahýbá sanitka, do-mnívala se, že je to ten černý povoz, na která už asi třiměsíce nechala číhat toho negerského mladíka, a přijíždí,aby odvezl Henryho do města a tam ho bílí lidé oběsili,protože zastřelil Charlese Bona. A já myslím, že to byltaké on, kdo po celý ten čas schovával v komůrce podschody plno hořlavých věcí a odpadků, jak mu poručila,snad tehdy ani nevěděl, oč jde, ale schovával v komůrceplno těch věcí přesně tak, jak mu poručila, petrolej a

takové věci, teď už tři měsíce, až do té hodiny, kdy budemoci začít výt –“ Teď spustila zvonková hra hodin,odbíjely jednu hodinu. Shreve se odmlčel, jako by byl nato čekal, aby se odmlčel, nebo snad jako by dokoncenaslouchal odbíjení. I Quentin ležel nehybně, jako by i onnaslouchal, ačkoli nenaslouchal; jenom slyšel odbíjení,aniž naslouchal, jako slyšel Shreva, aniž mu naslouchalnebo odpovídal, až pak zvonková hra hodin ustala,dozněla v ledovém vzduchu, jemně, slabě a hubeně jakopři úderu na sklo. A on, Quentin, v duchu viděl i to,ačkoli při tom nebyl – sanitku, v níž slečna Coldfieldováseděla mezi šo- férem a druhým mužem, který snad bylzástupce šerifa, jistě měla na sobě šál a snad si vzaladokonce i deštník, ačkoli v něm teď asi neměla sekyrkuani baterku, sanitka vjela do vrat a opatrně projíždělavyježděnou a zmrzlou (a teď částečně roztálou) cestou kdomu; a snad to bylo to vytí nebo to snad byl zástupcešerifa či šofér nebo to snad byla ona, kdo prvnívykřikl:– „Dům hoří!“, ačkoli to by byla ona nevykřikla; bylaby řekla, „Rychleji, rychleji,“ a i teď by se byla naklánělana sedadle kupředu – drobná zběsilá,– zavilá, nesmiřitelná žena, která nebylo o mnoho většínež dítě. Ale sanitka nemohla jet cestou k domu rychle;Clytie to nepochybně věděla, počítala

– s tím; trvalo dobré tři minuty, než sanitka dojela k domu,a z té nestvůrné, na troud vyschlé, ztrouchnivělé kostrydomu pronikal kouř pokroucenými pu- klinami vpřečnívajících okapních prknech, jako by byla vyrobena zdrátěné- ho pletiva, naplněna řevem a za nimi někde něcočíhalo, co řve, něco lidské- ho, neboť ten řev byla lidskářeč, ačkoli by se nebylo zdálo, že je pro to nějaký lidskýdůvod. A zástupce šerifa a šofér vyskočili a slečnaColdfieldová vyklopýtala ven a šla za nimi, i ona běžela,rovněž na verandu, a tam je sledo- valo to řvoucí stvoření,přízračné a nehmotné, dívalo se na ně z dýmu a zá-stupce šerifa se pak dokonce otočil a běžel za ním, a pakto stvoření ustoupi- lo, uteklo, ačkoli to vytí nezesláblo aani se nezdálo, že by se nějak vzdalova- lo. I oni běželina verandu, do pronikajícího kouře, a slečnaColdfieldová ostře křičela na toho druhého muže u dveří,„Oknem! Oknem!“ Ale dveře nebyly zamčené; otevřely sedovnitř; vyrazil na ně závan žáru. Celé schodiště bylo vplamenech. A přece ji museli držet; Quentin to v duchuviděl: to le- houčké, hubené zběsilé stvoření nevydávalovůbec žádný zvuk, vzpíralo se v mlčenlivé a úpornézuřivosti, rvalo, škrábalo a kousalo ty dva muže, kteří jidrželi a kteří ji táhli zpátky a dolů po schodech, kdyžprůvan způsobený ote- vřenými dveřmi téměř vybuchovaljako střelný prach mezi plameny, jak celá přízemní halamizela. On, Quentin, to v duchu viděl, viděl, jak jizástupce še- rifa drží, zatímco šofér couvl se sanitkou dobezpečí a vrátil se, ty tři obličeje vypadaly teď všechnytrochu divoce, neboť ji museli brát vážně – všichni třizírali, upírali oči na ten obrovský dům odsouzený kzániku: a pak se snad na chvilku objevila Clytie v okně,odkud po tři měsíce ve dne v noci jistě vytrva- le střežilavrata – ten obličej tragického skřítka pod čistým šátkemna rudém pozadí ohně, na okamžik ji spatřil mezi dvěmavíry dýmu, dívala se dolů na ně, snad dokonce ani teď

vítězoslavně a o nic zoufaleji, než kdy vypadala, snaddokonce pokojně nad rozpadávajícími se přečnívajícímiokapními prkny, než přes to zase zakroužil dým – a on,Jim Bond, ta ratolest, poslední svého rodu, to teď takéviděl a už vyl z lidského důvodu, neboť teď i on by bylmohl vědět, kvůli čemu vyje. Ale nemohli ho chytit.Slyšeli ho; zdálo se, že vůbec nikdy neutekl nikam dál,ale nemohli se k němu dostat o nic blíže a po chvíli snadnemohli už ani určit směr, odkud zaznívá vytí. Šofér azá- stupce šerifa drželi vzpírající se slečnuColdfieldovou: Quentin ji v duchu viděl, viděl je; tenkráttam nebyl, ale viděl ji, jak se vzpírá a zápasí jako nějakáloutka v tíživém snu, nevydává žádný zvuk, má trochupěny u úst a její obli- čej září i v slunečním světle jedinýmposledním divokým karmínovým odles- kem, jak se dům srachotem zhroutil a zbýval už jenom řev toho černošské-ho idiota.

– „A tak se vrátila do města v sanitce ta teta Rosa,“řekl Shreve. Quentin neodpověděl; neřekl ani, SlečnaRosa. Jenom tam ležel a zíral na okno, aniž vůbeczamrkal, dýchal mrazivou opojnou, čistou, sněhem setřpytící tmu.– „A šla si lehnout, protože už bylo všechno skončené, užnic nezbývalo, už nic tam venku nezbývalo, až na tohomladého idiota, který se skrýval kolem

– toho popela a čtyř ohořelých komínů a vyl, dokudněkdo nepřišel a neode- hnal ho. Nemohli ho chytit azřejmě před nikým nikdy daleko neutekl, jenom na chvilkupřestal výt. Pak ho za chvíli slyšeli znovu. A tak zemřela.“Quen- tin neodpověděl, zíral na okno; pak už nepoznal,zdali je to skutečné okno, nebo bledý obdélník okna najeho víčkách, ačkoli za chvilku se to začalo vynořovat.Začalo to ve své nezměněné, podivné lehké a beztížnépoloze na- bývat tvar – ten jednou přeložený aršík papíruz wistariového mississippské- ho léta, z vůně, doutníku, znazdařbůh přelétajících světlušek. „Ten Jih,“ řekl Shreve.„Ten Jih. Ježíšikriste. Žádný div, že vy lidi všichni přežijeteo celá léta samy sebe.“ Začínalo to být docela zřetelné;brzo, za chvilku bude moci rozluštit slova; dokoncetéměř už teď, teď, teď.

– „Já jsem ve dvaceti letech starší než spousta lidí, kteří zemřeli,“ řekl

– Quentin.

– „A víc lidí zemřelo, než se dožilo jednadvaceti let,“řekl Shreve. Teď to Quentin mohl přečíst, mohl to dočíst –ten ležatý zvláštní ironický rukopis z Mississippi, oslabeněpřenesený do ocelově šedého sněhu:

– – nebo to snad existuje. Jistěže nemůže nikomu škodit, když se bude domnívat, že

– ona snad vůbec neunikla výsadě být rozhořčená, užasláa neodpouštět, ale naopak dosáhla toho místa nebohranice, kde předměty toho rozhořčení a také soucitu užnejsou přízraky, ale jsou to skuteční lidé, aby byliskutečnými adresáty té nenávisti a toho soucitu. Neuško-dí doufat. – Vidíš, napsal jsem doufat, ne myslet. A tak aťje to doufat. – Že ten jeden nemůže uniknout haně, kterounepochybně zaslouží, že ti druzí už nepostrádají soucit, pokterém doufejme (když doufáme) toužili, i když jenom ztoho důvodu, že se chystají jej přijmout, ať chtějí nebone. Počasí bylo krásné, i když chladné, a aby zdolali hlínua vy- kopali hrob, museli použít krumpáčů, a přece vjedné z hrud z větší hloubky jsem spatřil žížalu, kterábyla nepochybně živá, když vyhodili hroudu nahoru,

ačkoli do odpoledne zase zmrzla.– „A tak na to bylo zapotřebí Charlese Bona a jeho

matky, aby se vyřídil starý Tom, a bylo zapotřebí Charlese Bona a té míšenky s osminou černošské– krve, aby se vyřídila Judith, a bylo zapotřebí CharleseBona a Clytie, aby se vyřídil Henry; a bylo zapotřebímatky a babičky Charlese Bona, aby se vyřídil CharlesBon. A tak je na to zapotřebí dvou negrů, aby sevyřídil jeden Sutpen, že?“ Quentin neodpověděl; Shreveteď zřejmě nepotřeboval odpo- věď; pokračoval téměř bezpřerušení; „A tak je to v pořádku, tak je to pěkné; tím sevyřizuje celá hlavní kniha a můžeš všechny stránkyvytrhat a spálit, až na jednu věc. A jestlipak víš, co toje?“ Snad tentokrát doufal, že dostane odpověď, nebo sesnad jenom důrazně odmlčel, neboť odpověď nedostal.– „Zbývá ti ještě jeden negr. Zbývá ti jeden negerskýSutpen. Ovšemže ho nemůžeš chytit a ani ho vždyckynevidíš a nikdy se ti nebude k ničemu hodit. Ale ještě hotam pořád máš. Ještě pořád ho někdy v noci slyšíš. Viď?“

– „Ano,“ řekl Quentin.– „A tak víš, co si myslím?“ Teď očekával odpověď a také ji dostal.– „Ne,“ řekl Quentin.

– „Chceš vědět, co si myslím?“– „Ne“, řekl Quentin.– „Tak já ti to povím. Já si myslím, že ti Jimové

Bondové časem dobudou západní polokouli. Nebude tosice hned za našich časů, a ovšem až se rozšíří k pólům,zase zbělají, jak se to stává králíkům a ptákům, a tak sene-– budou tak ostře odrážet od sněhu. Ale bude to ještěpořád Jim Bond; a tak za pár tisíc let, já, který se na tebedívám, budu taky odvozovat svůj původ od africkýchkrálů. Teď bych chtěl, abys mi pověděl už jenom jedno.Proč cítíš k Jihu nenávist?“

– „Já k němu necítím nenávist,“ řekl Quentin rychle, ihned a okamžitě;

– „já k němu necítím nenávist,“ řekl. Já k němu necítímnenávist, pomyslel si, lapal po dechu ve studenémvzduchu, v ocelově šedé tmě Nové Anglie; Já ne. Já ne! Ják němu necítím nenávist! Já k němu necítím nenávist!

– C H R O N O L O G I E––

– 1807 Thomas Sutpen se narodil v horách Západní Virgínie. Bílí nuzáci skotsko- anglického původu. Početná rodina.

– 1817 Sutpenova rodina se přestěhovala na mořské pobřeží ve Virgínii, Sutpenovi je deset let.

– 1818 Ellen Coldfieldová se narodila v Tennessee. 1820 Sutpen utekl z domova. Je mu čtrnáct let.– 1827 Sutpen se poprvé oženil na Haiti.– 1828 Goodhue Coldfield se přestěhoval do Jeffersonu v yoknapatawphaském okrese ve

– státě Mississippi: s matkou, sestrou, manželkoua dcerou Ellenou. 1829 Charles Bon se narodil na Haiti.– 1831 Sutpen se dozví, že jeho žena má černošskou krev, a zavrhne ji I s dítětem.– 1833 Sutpen se objeví v yoknapatawphaském okrese v Mississippi, získá půdu a postaví

– si dům.– 1834 Černá otrokyně porodila Klytaimnestru (Clytii).– 1838 Sutpen se oženil s Ellenou Coldfieldovou. 1839 Na Sutpenově stovce se narodil Henry Sutpen.– 1841 Narodila se Judith Sutpenová. 1845

Narodila se Rosa Coldfieldová.– 1850 Wash Jones se nastěhuje se svou dcerou do opuštěné

rybářské chaty na Sutpenově plantáži.– 1853 Dcera Washe Jonese porodila dceru Milly Jonesovou.– 1859 Henry Sutpen a Charles Bon se setkají na universitě státu Mississippi. O vánocích

– se seznámi Judith s Charlesem. V New Orleansu se narodil Charles Etienne St.-Va- lery Bon.

– 1860 O vánocích zakáže Sutpen sňatek Judith s Bonem. Henry se vzdá svých synov- ských práv a odjede s Bonem.

– 1861 Sutpen, Henry a Bon odejdou do války. 1862 Zemře Ellen Coldfieldová.– 1864 Zemře Goodhue Coldfield.– 1865 Henry zabije u vrat před domem Bona. Rosa Coldfieldová se nastěhuje na Sutpe-

– novu stovku.– 1866 Sutpen se zasnoubí s Rosou Coldfieldovou, urazí ji. Rosa se vrátí do Jeffersonu.

– 1867 Sutpen naváže styky s Milly Jonesovou.– 1869 Milly se narodí dítě. Wash Jones zabije Sutpena.– 1870 Na Sutpenově stovce se objeví Charles E. St.-V. Bon.– 1871 Clytie přiveze Charlese E. St.-V. Bona na Sutpenovu stovku, aby tam žil.– 1881 Charles E. St.-V. Bon se vrátí sčernošskou ženou. 1882 Narodil se Jim Bond.– 1884 Judith a Charles E. St.-V. Bon

zemřou na černé neštovice. 1910

– září Rosa Coldfieldová s Quentinem najdou Henryho Sutpena ukrytého v dome.

–– prosinec Rosa Coldfieldová jede pro Henryho, aby ho

odvezla do města, Clytie zapálí dům.

– G E N E AL O G I E

––

– T H O M A S S U TP E N

– Narodil se r. 1807 v horách v Západní Virgínii. Z početné rodiny bílých nuzáků skotsko- anglického původu. R. 1833 zřídil v yoknapatawphaském okrese ve státě Mississippi– plantáž Sutpenovu stovku. První sňatek r. 1827 s Eualií Bonovouna Haiti. Druhý sňatek– r. 1838 s Ellenou Coldfieldovou v Jeffersonu v Mississippi. Major, později plukov- ník --. mississippského pěšího pluku Konfederace jižních států. Zemřel r. 1869 na– Sutpenověstovce .

–– E U A L I E B O NO V Á

– Narozena na Haiti. Jediné dítě haitského cukerního plantážníkafrancouzského původu.– R. 1827 se provdala za Thomase Sutpena, r. 1831 s ním byla rozvedena. Zemřela v New Orleansu neznámo kdy.

–– C H A R L E SB O N

– Syn Thomase Sutpena a Eualie Bonové. Jediné dítě. Navštěvoval universitu státu Missis- sippi, tam se seznámil s Henrym Sutpenem a pak se zasnoubil s Judith. Vojín, později– poručík --. setniny (universitních dobrovolníků) --. mississippského pěšího pluku Konfe- derace jižních států. Zemřel r. 1865 na Sutpenově stovce.

–– G O O D H U E C O L D FI E L D

– Narodil se v Tennessee. R. 1828 se přestěhoval do Jeffersonu v Mississippi, zřídil si malý krámek. Zemřel r. 1864 v Jeffersonu.

–– E L L E N C O L D F I E LD O V Á

– Dcera Goodhue Coldfielda. Narozena r. 1818 v Tennessee. R. 1838 se provdala v Jeffer- sonu v Mississippi za Thomase Sutpena. Zemřela r. 1862 na Sutpenově stovce.

–– R O S A C O L D F I E LD O V Á

– Dcera Goodhue Coldfielda. Narozena r. 1854 v Jeffersonu.Zemřela r. 1910 v Jeffersonu.

–

– H E N R Y S U TP E N

– Narozen r. 1839 na Sutpenově stovce, syn Thomase Sutpena a Elleny, roz. Coldfieldové. Navštěvoval universitu státu Mississippi. Vojín --. setniny (universitních dobrovolníků)– --. mississippského pěšího pluku Konfederace jižních států.Zemřel r. 1910 na Sutpenově– stovce.

–– J U D I T H S U T P EN O V Á

– Dcera Thomase Sutpena a Elleny, roz. Coldfieldové. Narozena r.1841 na Sutpenově stovce. R. 1860 se zasnoubila s Charlesem Bonem. Zemřela r. 1884 na Sutpenově stovce.

–– K L Y T A I M N E S T R A S U T P EN O V Á

– Dcera Thomase Sutpena a černé otrokyně. Narozena r. 1834 na Sutpenově stovce. Zemřela r. 1910 ma Sutpenově stovce.

–– W A S H J ON E S

– Datum a místo narození neznámé. Usadil se v opuštěné rybářskéchatě Thomase Sutpena. Sutpenův noshled, za Sutpenovynepřítomnosti v letech 1861 – 65 pomocník na Sutpeno- věusedlosti. Zemřel r. 1869 na Sutpenově stovce.

– M E L I C E N T J O N E S O V Á

– Dcera Washe Jonese. Datum narození neznámé. Podle pověsti zemřela v memphiském nevěstinci.

–– M I L L Y J O N E S O V Á

– Dcera Melicent Jonesové. Narozena r. 1853. Zemřela r. 1869 na Sutpenově stovce.

–– B E Z E J M E N N É D Ě C K O

– Dcera Thomase Sutpena a Milly Jonesové. Narozena a zemřela téhož dne r. 1869 na Sutpenově stovce.

–– C H A R L E S E T I E N N E D E S A I N T - V A L E R Y B O N

– Jediné dítě Charlese Bona a jeho milenky s osminou černošské krve, jejíž jméno se neza- chovalo. Narozen r. 1859 v New Orleansu. Oženil se r. 1879 s plnokrevnou černoškou– neznámého jména. Zemřel r. 1884 na Sutpenově stovce.

–– J I M B O N D ( B O N )

– Syn Charlese Etienne de Saint-Valery Bona. Narozen r. 1882 na Sutpenově stovce.– R. 1910 zmizel ze Sutpenovy stovky. Pobyt neznámý.

–– Q U E N T I N C O M P S O N

– Vnuk prvního přítele Thomase Sutpena v yoknapatawphaském okrese. Narozen r. 1891 v Jeffersonu. V r. 1909–1910 navštěvoval Harvardovu universitu. Zemřel r. 1910 v Cam-– bridgi ve státě Massachusetts.

–– S H R E V L I N M c C A N N O N

– Narozen r. 1890 v Edmontonu v provincii Albertě v Kanadě. V letech 1909–1914 navštěvoval Harvardovu universitu. Kapitán lékařského sboru královské armády kanad-– ských expedičních sil ve Francii r. 1914–1918. Teď ordinuje jako chirurg v Edmontonu– v provincii Albertě.

––

– A N T I C K Á T R A G É D I EA M E R I C K É H O J IH U

––

– „Teď bych chtěl, abys mi pověděl už jenomjedno. Proč cítíš k Jihu nenávist?”– „Já k němu necítím nenávist,“ řeklQuentin rychle, ihned a okamžitě; „já k němunecítím nenávist,“ řekl. Já k němu necítímnenávist, pomyslel si, lapal po dechu vestudeném vzduchu, v ocelově šedé tmě NovéAnglie; Já ne. Já ne! Já k němu necítímnenávist! Já k němu necítím nenávist!–

–– Když se díváme dnes, několik let po autorově smrti, na

hotové a uzavřené dílo Williama Faulknera (1897 – 1962),můžeme z odstupu hodnotit objektivněji a sprave- dlivěji – a to vchválách i snad ve výhradách – umělecký odkaz tohotoobrovitého slovesného umělce, jehož úmrtí označil presidentKennedy za největší ztrátu americké literatury hned po HenrymJamesovi. Už ani čárku nelze připojit k dílu WilliamaFaulknera, což znamená nejen, že se nedočkáme žádného dalšíhooslňujícího výtvoru, ale také, že se mravokární a úzkoprsíameričtí nebo jiní kritikové nemusejí obávat žádných dalšíchFaulknerových provokací, ať už námětových nebo stylistických.Znamená to však také, že si u uzavřeného díla začínáme dalekoméně všímat všech možných jednotlivých zvláštností, odlišností azdánlivých nebo skutečných schválnos- tí a nedůsledností,přestáváme hledat, co Faulknerovu tvorbu rozděluje, ale tímbedli- věji si uvědomujeme, co ji spojuje. A výsledným dojmem jevzácná jednolitost a dů-– slednost Faulknerova literárního odkazu, jednolitost tak bohatá a mnohotvárná, že mu ji musí závidět všichni ti, jejichž jednolitost je jenom důsledkem šedosti a chudoby.

– A tak snad už nebudou Faulknerovi vykladači hledatrozpor mezi barbarskou drastičností jeho příběhů a mezi jehohumanitním uměleckým vyznáním při udělení Nobelovy cenyroku 1950, vyznáním lásky k člověku a víry v člověka. Tehdyvyjádřil jeden význačný americký kritik naději, že po tomhlevyznamenání začne konečně už Faulkner psát pořádně arozumně. Vysvětlení je totiž v tom, že si Faulkner volí ke svémuzkoumání člověka právě ty nejextrémnější situace zločinu,zvrácenosti a násilí, aby se dopátral nejskrytějších lidskýchhlubin, ke kterým přistupuje s dychtivostí zaní- ceného moralisty.Bývalo kdysi také populární tvrzení, že Faulkner projevuje třizákladní nenávisti, nenávisti spojené s obavami a úzkostí, a totižnenávist k Jihu, k že- ně a k černochovi. Dnes bychom marněpátrali po jediné Faulknerově řádce, kde to ti snaživí soudcové

vyčetli. Vždyť ženské postavy a tím více černošské charakterypatří k nejkladnějším Faulknerovým typům a Faulkner nejednoudává černochovu odol- nost a vytrvalost za vzor celé Americe.A Faulknerova láska k Jihu je příliš složitá a problematická, nežaby se dala definovat jedním slovem, je to bolestně žhavá láskasmíšená se žlučí, protože Faulkner Jih zároveň miluje a zároveňnenávidí. Miluje jej proto, že je to jeho Jih, nic jiného nemá a bezněho by byl citovým žebrákem. A nená- vidí jej proto, že se Jihposkvrnil rasismem a občanskou válkou ve jménu tohotorasismu, jehož dosud neodstraněné důsledky a dědictví dodnesnahlodávají celou jižní společnost a naplňují každého poctivěsmýšlejícího Američana úzkostí, ne jak to dopadne, protože jejen jediný možný výsledek, ale kdy k tomu konečně už dojde,neboť od občanské války uplynulo už zase celé století rasismu.

– Snad to Quentinovo přiznání v posledních větáchrománu, které je zároveň i motem těchto řádek, můžeme chápati jako vyznání Faulknerovy komplikované lásky k americkémuJihu, komplikované proto, že už sám předmět této lásky jekom-

– plikovaný, a proto je komplikovaný i její vyznavač. KFaulknerovým formálním složi- tostem, neschůdnostem azdánlivým schválnostem lze říci jen to, že bez nich by anineexistovalo Faulknerovo dílo. Faulknerův Jih je oblast plnáděsivých strašidel minu- losti a ještě nikomu se nepodařilo psát ostrašidlech nějak zvlášť jednoduše, leda snad v pohádkách.Faulkner nám však nechce vyprávět pohádky, a proto nezbývánic jiného než ho brát takového, jaký je, podat se magickémuproudu jeho dlouhých vět, jako se necháme unášet řekou, jejížkouzlo jenom tak vychutnáváme, protože proti jejímu dravémuproudu bychom stejně nic nepořídili.

– Román Absolone, Absolone! (1936) je považován za čtenářsky nejobtížnější

– Faulknerovu knihu nebo snad za druhou nejobtížnější, hnedvedle Hluku a vřava (The Sound and the Fury, 1929), s kterýmmá společnou i postavu Quentina Compsona, jenž tam spáchásebevraždu jako důsledek přecitlivělého přilnutí k vlastnísestře.– Komplikovanost Hluku a vřavy však spočívá spíše v kontrastněse ujasňujících složi- tostech vnitřních monologů, i když u vícepostav, kdežto tady vzniká dojem spletitosti prolínáním aprostupováním několika různých vzájemně se doplňujících iprotiklad- ných rovin příběhů z úst různých vypravěčů. Nevím,zdali znal Karel Čapek tyto dva Faulknerovy romány, ale bylo byzajímavé srovnání s podobně odstupňovanou technikoudoplňujících se monologů a různých vypravěčů v Čapkově trilogiiPovětroň, Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Aleprávě tak jako u Čapka jeho trilogie, tak jsou u Faulknera tytodva romány považovány za mistrovská díla. Složitosti knihyAbsolone, Absolone! dal Faulkner výraz i tím, že ji doplnil provětší srozumitelnost chronologií dějů a genealogií postav,protože nechce jenom mást čtenáře a jeho složitost je funkční,tj. přispívá ne k chudšímu, ale k bohatšímu pochopení. K románudokonce pořídil jako „svou poštovní známku“ na jihu Spojenýchstátů pozoruhodnou mapku okolí města Jeffersonu vyoknapatawphaském okrese, jehož je právem své fantazie„výhradním majitelem a vlastníkem“. Předlohou pro tentofiktivní okres mu byla oblast města Oxfordu na severu státuMississippi, kde Faulkner strávil převážnou část svého života. Namapce jsou odkazy i k jiným Faulknerovým románům: Sartoris(1929), už zmíněný Hluk a vřava, Když jsem umírala (As I LayDying, 1930), Svatyně (Sanctuary, 1931), Srpnové světlo (Lightin August, 1932) a Vesnice (The Hamlet, 1940), a mapkanaprosto přesně a plánovitě odpovídá i všem pozdějšímFaulknerovým románům a povídkám až k jeho poslední knizePobertové (The Reivers, 1962).

– Tento román bychom mohli nazvat jakousi antickou

tragédií amerického Jihu,– příběhem téměř oidipovským, v němž se na základ prvotní viny(rasismu) tragicky vrší vina za vinou, dokud nevyhyne celýprokletý rod. Nebo abychom nezacházeli až do antiky, je tumožno hovořit o tzv. gotickém románu, typu vyprávěnínaplněném stře- dověkou hrůzou přízraků a strašidel, jak se sním setkáváme u E. T. A. Hoffmanna,– N. Hawthorna, E. A. Poea, A. Bierce, H. Jamese až někam ksoučasným románům– hrůzy. Faulknerův Jih je totiž zaplněn strašidly a přízraky,strašidly, která přežívají z minulosti v živých lidech, nebopřízraky, přicházejícími k živým z hrobu nevykoupe- né minulosti,nebo konečně živými lidmi, kteří vnitřně odumřeli a existujízaživa dál už jenom jako přízraky. V tomto románě nacházímehned dva strašidelné domy, Sutpe- nův a slečny Coldfieldové,ale i řada postav jsou takové strašidelné domy, v jejichž nitruse zjevují fantastické přízraky, vyvolané v život zase jinými aprvotnějšími přízra- ky atd. až k zárodečné a základní vině, kchybě, která se kdysi stala a jejíž důsledky se stále vlekou, tj. krasismu.

– Zároveň však jde i o neobyčejně realistický obraz amerického Jihu v širokém časovém rozpětí od dvacátých let 19. století přes občanskou válku Jihu proti Severu až

– do prvního desetiletí 20. století a s typickými třemispolečenskými vrstvami Jihu, bílým aristokratickým panstvemnahoře, pod nimi černými otroky a ještě níže tzv. bílouchátrou, nuzáky, kteří jsou sice bílí a svobodní, ale žijí častohůře než černí otroci. V jejich bídě a trampotách se o ně nikdonestará a jsou vykořisťováni či sami vlastní vinou zabředají ještěhůře než otroci, kteří mají aspoň kupní cenu dobytka, živéhoinventáře, a proto o ně každý rozumný plantážník dobře pečuje,dá jim najíst a slušně je ubytuje, aby jejich předčasnou smrtínebo útěkem zbytečně neprodělal. Z této nej- ubožejší třídy sicenelze beztrestně přejít do té druhé, protože to jsou černoši, alelze se přes ně skokem životního úspěchu bezohledných asilných vytrvalců nebo neza- slouženým štěstím příznivénáhody přenést až do té první třídy, do aristokracie.

– Takový je příběh nuzáckého dítěte Thomase Sutpena, který si prožil otřesný pubertální zážitek, když byl ve svých roztrhaných hadrech vykázán nastrojeným– černošským sluhou od panských dveří, a z tohoto odrazovéhomůstku se vrhne do boje o životní úspěch. Ale stala se chyba,když si odvahou a statečností proti černoš- ské vzpouře naostrově Haiti získá za ženu dceru plantážníka, o níž se teprve ponaro- zení děcka dovídá, že má v sobě černošskou krev. Sutpenbezohledně škrtne a vyrve ze srdce tento životní úspěch a vefiktivním Jeffersonu v legendárním yoknapataw- phaskémokrese, dějišti většiny Faulknerových knih, se vrhá znovu doboje. Znovu si získá plantáž a postavení, znovu si vytvoří rodinu,ale na prvotní a základní chybu, na zárodeční vinu, se vrší nové anové chyby a viny, když on, kdysi sám odmítnutý černo- chem odpanských dveří, odmítá od svých panských dveří vlastního synaz prvního manželství – odmítá ho v postupně odhalované trojici agradaci vin, nejprve jako už jednou ženatého nápadníka svédcery, za druhé jako nevěstina bratra a konečně pro největšívinu, černošskou krev. Tím učiní ze svého syna z druhéhomanželství vraha a z dcery ještě před svatbou vdovu, ale ani teďse tento poražený jižanský plukovník nevzdává a uchyluje se stouhou po dědici k té bílé chátře, odkud se skokem přesčernochy vyšvihl nahoru, ale i tady se dopustí chyby, kterouzaplatí životem. Ani po jeho smrti neunikne jeho potomstvo natroskách kdysi slavné plantáže tragickému osudu, Sutpenůvmíšenecký vnuk v sobě vzdorně zavrhne bílou rasu a nakonecpodle všech pravidel tragédie kvílí na spáleništi Sutpenovyplantáže jeho idiotský pravnuk, černoch.

– Tento příběh nechává Faulkner vyprávět několika současným i minulým vypra- věčům, z nichž každý zná jenom částpravdy a skutečných událostí, nebo je zaslepen– svým osobním přístupem, jako např. staropanensky zhrzená

slečna Rosa, a tím dává svému vyprávění zcela zvláštníarchitekturu, jejíž složitost je jenom pomocníkem pravdy,umění a krásy. Postupně se stále více ponořujeme dofantastického tajemství Faulknerova Jihu, který, kdyby nebylovšech těch hádanek, by neměl ani řešení, nebo by to bylo jenomploché a bezbarvé řešení bez hádanky. Vyprávění se stálevíce soustřeďuje do dvojích úst v universitní koleji, do ústQuentina Compsona, jehož otec a dědeček rovněž přispěli kvyjasnění či zkomplikování celého příběhu, a jeho kanadskéhopřítele a spolužáka Shreva, jediného neangažovaného, a přecezaujatého komentátora, jehož ironické poznámky přispívají kpřesnější myšlenkové lokalizaci jednotlivých dějů, postav icelého Jihu („Vyprávěj o Jihu. Jaké to tam je. Co tam dělají. Pročtam žijí. Proč vůbec žijí. – Ježíšikriste, ten Jih je ale úžasný. To jepřece lepší než divadlo. To je přece lepší než Ben Hur. Žádnýdiv, že odtamtud musíš občas odjet– pryč, viď?“). Nakonec souzněním všech těchto hlasů, které všaknepůsobí jako jednotlivé nástroje, motivy nebo věty v symfonii,ale spíše jako jednotlivé barevné plochy obrazu, dospíváme kcelkovému pochopení příběhu, který nás strhne svou až

– výtvarnou plastičností. A autorova závěrečná předpověď jezcela jasná: budou to právě ti pokoření, černoši, kteří nakoneczvítězí a ovládnou celou západní polokouli, i když ovšem, až sedostanou až k pólům, zase zbělají.

– Nejpozoruhodnější však je, jak Faulkner dovedl tento přízračnýpříběh, tak

– komplikovaně vyprávěný v čtyřicetiřádkových větách aněkolikastránkových odstav- cích, zabydlet postavami z masa akostí, nesmírně konkrétními a životnými. Normální– spisovatel je šťastný, když se mu na jeden nebo třebas i naněkolik románů podaří vy- tvořit jeden lidský typ, ale Faulkner vtomto díle stejně jako jinde až marnotratně hýří ostřevykreslenými charaktery, z nichž každý má svou plnou existenci,takže by o něm bylo možno napsat ještě další knihy, jak to takéFaulkner ve své yoknapatawphaské sáze s oblibou dělá, kdyžpřenáší své hrdiny z románu do románu, jako by se s niminemohl nikdy rozloučit. Sutpen, Ellen, Judith, Henry, Clytie,Rosa Coldfieldová, pan Coldfield, Charles Bon, jeho synCharles, Jim Bond, Wash Jones, to všechno jsou postavy smonumentalitou antických soch, jejich jednolité životní postoje,zároveň v pohybu i jakoby navždy sošně utkvělé v čase, majíostrost filmových záběrů. Faulknerovo umění tedy nespočívá vtom, že dovedl používat tak dlouhých vět, někdy až se zbytečnýmsklonem k rétoričnosti, ale jak se mu nerozplizly,nezevšeobecněly, a nezabstraktivněly a uměl jimi ve věčnémsymbolu pevně uchopit konkrétní život,– a čím jsou jeho výrazové prostředky složitější a neschůdnější,uchopit život tím boha- těji, sytěji a mnohotvárněji. Český čtenářsi dosavadními překlady z Faulknera získal už dostatečnouprůpravu, aby si poradil i s tímhle na první pohled beztvárnýmbalvanem, který kupodivu při bližším seznámení tvoří nádhernousochu.

–– Jiří Valja.

––––––––––

– WILLIAM

FAULKNER ABSLONE, ABSOLONE!

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

– Z anglického originálu Absalom, Absalom! vydanéhonakladatelstvím Random House v New Yorku roku 1951přeložil a doslov napsal Jiří Valja. Přebal a vazbu navrhlVáclav Sivko s použitím fotografe J. V. Kolka. Grafickyupravil Jan Wild. Vydala Mladá Fronta, nakladatelství

ČSM, jako svou 2422. publikaci. Mimo edice.Odpovědná redaktorka Hana Žantovská. Technickáredaktorka Jana Šilfertová.– Vytiskl Mír, novinářské závody, n. p., závod 2, Praha 2,Legerova 22. 20,41 AA. 20,70 VA. 308 stran. Náklad30 000 výtisků. Vydání 1. Praha– 1966. D-12*60311. 13-34 23-018-66 Cena brož. výtiskuKčs 15,70. Cena váz. výtisku Kčs 20,- E.

–

239