1601021400 <2/2 část až do 160308: Moudrost pro Síť až v Moudrosti Síť>

Odpovědnost nejbohatšího jedince je v zabezpečení lidskosti na vlastní náklady, neboť právě činnost ostatních lidí mu vytvořilo největší bohatství. Člověk méně bohatý je vždy jen z důvodu vlastní neschopnosti vyvíjet lidskost, a proto přenechává část svého bohatství právě někomu, o kom se domnívá, že takovou lidskost je schopen vyvíjet. Nejbohatší jedinec, který si tuto skutečnost neuvědomuje, získal bohatství vždy jen podvodem, přičemž podvodem je už jen přijetí bohatství od jiných v důvěře, že je tím vyvoleným, avšak vnucujícího vlastní odpovědnost někomu jinému ať už vyhrožováním, příkazy či vlastními umělými pravidly, předpisy a zákony. Taková odpovědnost však nelze přesouvat na jiného, neboť je ostatními už předplacena.

Lidskost správně vnímaná je ta ne-zvířecí a současně je opakem nelidskosti a to včetně té ne-zvířecí. Pochopitelně, že se lidskost také vyvíjí, takže co bylo dříve lidské, nyní lidské už nemusí být. Pokud by to platilo opačně, pak je v případě ne-zvířecí a současně nadpřirozeně vnímané skutečnosti, protože zvířecí vlastnosti jsou nám už dokonale známé a přirozeně zařaditelné, kdežto ne-zvířecí, přirozené a současně nelidské vlastnosti si právě učíme přisvojovat a tudíž také zařazovat. Pokud se nám jeví nějaká vlastnost zvířete nadpřirozeně, pak se ve skutečnosti jedná o vlastnost lidskou doposud nevyvinutou, a právě v takto vnímané přírodě může jen moudrý člověk vlastní vlohy pro svá pokolení vyvíjet. Člověk nemusí umět létat jako pták ale může se vznášet, až dokonale pochopí tažlivost (odtažlivost, přitažlivost, přetažlivost a jiné), pak jí také porozumí jako celku a pak pomocí stejné tažlivosti vymyslí způsob prostorového zobrazení a také přesouvání jednoduchých až složitých částic. Člověk sám o sobě je složitou částicí Světa, přičemž přesun je pouze pohyb po nějaké křivce či přímce. Vzhledem k tomu, že naše vnímání je omezené pouze na určitý prostor, neuvědomujeme si, že naše okolí se spolu s námi také pohybuje po určité křivce a proto námi vnímaný přímý pohyb je ve Skutečnosti pohybem nepřímým nějak zakřiveným nevnímanou vnější tažlivostí.

Nejkratší cesta je skutečně ta přímá, avšak už to není ta námi vnímaná, ale skutečně ta přímá námi ještě nevnímaná. Až se naučíme vnímat tu skutečnou přímost, pak budeme schopni také rychlejší cestu používat. S každou přímostí souvisí také určitá tažlivost a právě používáním různých tažlivostí se naučíme též vznášet. Dnes se nám jeví uvedené tvrzení jako něco nadpřirozené, avšak ve Skutečnosti se nejedná o tvrzení, ale o vysvětlení skutečné přímosti ve vztahu ke skutečným tažlivostem. V Síti se s touto Skutečností lze již pohrát.

1601051240 Vznik všem společné Sítě se vyznačuje tím, že kdo ji vytvořil a dále udržuje, ten také všechnu tuto svoji činnost do Sítě zaznamenává, protože jen tak ostatní cokoli tvořící jiného stejným způsobem si do Sítě zaznamenají a z vytvořené hodnoty mají samočinně prostředky na odměny těm, kdo Síť pro ně udržují. Není potřeba cokoli jinému přikazovat, řídit ho nebo jinak se mu vměšovat do života, protože též v Síti vytvořené postupy, jakožto výše uvedený postup odměňování za údržbu Sítě, jsou vzorem pro další činnosti a každá takto uskutečněná činnost podle vzorového postupu přináší odměny nejen tomu, co postup uskutečnil ale také tomu, co postup do Sítě zaznamenal. Kupující má tak dokonalý přehled za co a komu platí. Kdokoli tak může tvořit postupy obecnější až ty nejpodrobnější, protože nejobecnějším postupem je právě Moudrost se Sítí čísel, jakožto vzor pro všechny postupy ostatní. Kdo si k jakému číslu dané soustavy jaký pojem zařadí, není nikdy přesně dané, dokud se všichni na zařazení daného pojmu neshodnou, přičemž místní shoda je zákonem daného místa tak jako osobní shoda je zákonem vlastním jen ve vývoji vlastních vlastností a vloh.

Obecnější zákony mají vždy přednost před podrobnějšími zákony a jsou přímo vzorem pro ty podrobné. Všechny zákony jsou dané už přímo přírodou, která má už zkušenosti mnohověké a ukazuje nám tímto, co bylo špatné i dobré, jen to ukazované musíme objevit a zaznamenat do společné Sítě jakožto přirozená paměť. Pokud si však přírodu zničíme dříve, než ji do společné Sítě zaznamenáme, pak nebudou ani naše děti schopné ji správně obnovit dříve než naleznou přesně stejné podmínky bez umělých ničivých účinků. Některou obnovu musíme nechat na přírodě, a proto je nesmyslné těžit suroviny, které neumíme obnovit. Moudré je hledat obnovitelnou náhradu surovin neobnovitelných, přičemž nemoudří si samočinně vymezují trest právě v náhradě všeho vytěženého, což nejsou schopni na stejném těžebním místě současně obnovit. Děděný trest by měl správně trvat až do doby než jsou těžební místa uvedena do původního stavu, ale ve Skutečnosti nelze trestat jedince za skutky dřívější, než jsou uvedeni ve společné Síti a to i obecně všichni tito nemoudří samočinně. Chce-li člověk konečně zabránit v ničení Světa, musí všem vytvořit společnou Síť.

V Síti stačí pak jen všechny nemoudré odkázat na tento návod a to třeba i přímo na tato slova, protože pak už bude všem zřejmé, že i nemoudří vědí, že cokoli páchají, musí současně odškodnit do původního

1

stavu a je pouze na nich jak to vše bezeškodně učiní. Pokud nemají řešení, pak je řešením okamžitě přestat v ničení. Pokud se budou vymlouvat na ztráty jim vznikající, pak je řešením všechna zařízení a jiné související majetky ihned prodat, čímž si ztráty určitě dorovnají. Pokud jeho majetek nemá takovou hodnotu, pak na to měl myslet dříve, protože jen hlupák se zadlužuje více, než má svůj majetek k zástavě vůči dluhům. Když není schopen nemoudrý prodat svůj majetek, pak je to pouze známka jeho neschopnosti na trhu podnikat. Ale to si měl také uvědomit dříve, bez toho aniž by se bezhlavě pouštěl do podnikání, kde ničí přírodu a věřil slepě nějakým umělým předpisům či dokonce nesmyslným zákonům, které zákonitě neplatí od samotného počátku, neboť kdokoli přikazuje a uzákoňuje sebemenší ničení přírody, pak jedná vždy za účelem podvodů.

Zde se proto uplatňuje zákon nejobecnější právě ten přirozený všem, kterým se uvádí, že umělé zákony způsobující jakoukoli škodu, ve Skutečnosti nikdy přirozenými zákony nemohou být a proto ani jimi nejsou. Právě naopak se jedná o upozornění, která jsou také někde jinde v umělých zákonech tak chápána, jen se zpravidla neví kde přesně. Tento zmatek v umělých zákonech proto nemůže být nikdy ve smyslu skutečné spravedlnosti, ale jen ve smyslu Hry na pochopení skutečně přirozených zákonů. Z jiného pohledu; je Stát celosvětový s těmito přirozenými zákony neboli s Moudrostí vždy obecnější než zákon kteréhokoli státu ve Světě, a proto jsou také přirozené zákony svrchovanější až do sladění všech umělých místních zákonů se zákony přirozenými v Zákonu jediném neboli v Moudrosti. Sladění se neprovádí ve Skutečnosti nějakými úřady, soudy či vládou ale pouze ve Hře, protože s životem, ať už řízeným zákony, se nelze jen tak zahrávat.

Každý zákon se týká každého okamžiku lidského života ať už v nečinnosti nebo činnosti, přičemž během jednoho okamžiku nelze provádět dvě či více činností součastně. Taktéž kdo svojí činností škodí, součastně nemůže odškodňovat a to platí také opačně. Kdo však odškodňuje, pak také vyvíjí a to opakovaně, takže už podle nějakého vzoru v Síti zaznamenaném a dříve použitém. Kdo však vyvíjí něco nového, pak vyvíjí také nový vzor ze vzoru vždy dokonalého, k němuž přidá rozdíly a doplňky podle vzorů také jiných dokonalých. V tomto případě se však nic nového nevyvinulo, ale poskládalo ze vzorů dosavadních. Jen u rozdílů anebo doplňků neověřených uskutečněním se jedná o předpoklad a jiné nedokonalé tvrzení, které také není možné nijak ohodnotit a proto ani odměňovat. Dokonce není možné takové tvrzení ani uskutečnit a to bez souhlasu všech místně či jinak s tvrzením spojovaných. Zde už nejde o souhlas většiny, protože by tím byla menšina poškozena. Přirozenou Moudrostí však je, že se neškodí nikomu. Řešením může být třeba jen zmenšení účinku, tím že se uskuteční tvrzení v menší míře a uvedou se opět rozdíly a doplňky míry celkové.

Například společnost v menším měřítku než je celosvětová Společnost se stejným vzorem má rozdíly v hranicích, protože Společnost nemá žádné hranice jakožto doplněk ke společnostem. Mezi společnostmi se proto musí řešit vzájemně všechny odlišnosti buď násilným vymezením umělých hranic jakožto rozdíly nebo naopak přirozeným čili samočinným přetvářením hranic podle oboustranného vlivu neboli stejného tlaku z obou stran hranice. Toto se týká však jen míst či oborů s různými podmínkami, protože při stejných podmínkách se jedná o jedinou společnost bez hranic. Různé obory tak mají různé hranice a to třeba i bez vlivu územních anebo jazykových hranic. Obecně Společnost lidská nemá hranice ve společném vlastnictví celé Země společně s jinými žijícími druhy, které se také vyvíjejí stejně jako člověk podle stejných podmínek avšak jiným směrem a jinou rychlostí. Suroviny bezeškodně v krátkém období obnovitelné lze také vytvářet v přebytcích a proto také těmito přebytky dočasně nahrazovat suroviny neobnovitelné, ve Skutečnosti však obnovitelné za velmi dlouhou dobu, ve které je doba lidského života zanedbatelná. V Moudrosti lidstvo nespotřebuje suroviny, které během lidského života součastně neobnoví a také nezanechá odpad, který se během lidského života samočinně nerozpadne, čímž taktéž zachová rovnováhu přírody bez vlastního vlivu.

Pro zachování rovnováhy přírody si však musí člověk uvědomit také vlastní vyvážené množení a to bez poškozování podmínek na žití též jiných třeba už jen pozemských druhů. Všechno lze vyřešit se společnou dorozumívací Sítí, neboť jen tak bude každého tvrzení také projevem vlastního vytváření okolí, a když bude v daném oboru stejné jako u toho sousedního, pak se jedná samočinně o společné bez hranic až do doby změny svého názoru tvořící vlastní nové hranice nebo se přiklonivší stejným názorem k sousednímu okolí. Člověk může měnit názory kdykoli libovolně, protože názory nikomu neškodí a také nemají žádnou hodnotu či škodu dokud se neuskutečňují. Až uskutečňování názorů je škodlivé nebo prospěšné a zde jsou potom škůdci, kteří naletěli na špatné názory nebo tvořitelé, kteří prospěli svému okolí už za spravedlivou odměnu.

160107 V době, kdy nebyly počítače, bylo dobrým názorem tržní hospodářství, protože jinak nebylo možné si navzájem směnit jedno zboží za jiné, i když jeden byl zpravidla přechytračen a druhý na směně zbohatl. Dnes

2

však dokážeme všechno pomocí počítačů rychle a přesně spočítat a také zaznamenat pro složitější samočinné výpočty, které by bez počítače člověk počítal mnohonásobně delší dobu, přičemž počítač se nikdy nesplete, ale u člověka je to lidské. Nikdo nechce, aby počítač za nás vychovával třeba děti, bavil se, miloval partnera, ale na druhé straně téměř každý si přeje, aby počítač za něho vykonával veškerou stále se opakující nudnou práci a tím umožnil obsluhujícímu jedinci naopak vychovávat děti, bavit se a také třeba příjemně trávit se svým partnerem co nejvíce času. Dnes můžeme konečně nahrazovat tržní hospodářství samočinným, kde budou všechny údaje rychle zpracovány s takovou dokonalostí, s jakou si je sami zadáme.

Jak rychle lze provést přeměnu tržního na samočinné hospodářství už nezáleží na nejbohatších lidech, ale přímo na těch ostatních jednoduše pomocí všem lidem trvale společné dorozumívací, paměťové Sítě. Takovou Síť nelze nikde vést jako společnost podnikatelů, protože právě naopak, všichni podnikatelé si můžou v této Síti evidovat svůj vlastní podnik s místně společnou výrobou až zábavou. Síť je sama o sobě jako jeden celosvětový Podnik na všechno co (ne)známe a také jako jeden celosvětový Úřad (včetně vládní) na všechno co (ne)známe, ale také jako jedna celosvětová Hra na všechno co (ne)známe a nechápeme pro (ne)vývoj. Co už chápeme pro nevývoj je v Síti vždy upozorněním, kdežto to chápané pro vývoj se už pomocí Sítě vždy všemi samočinně doporučuje. Pochopitelně, že vývoj je vždy dobrý a proto také všemu přirozený.

Požaduje-li někdo nějaké zařazení či číslo síťové všem společné Pokladny, Podniku, Úřadu, Státu či jinak vnímané Společnosti, pak je bez označení neboli nulové označení stejně jako celého Světa. Správně řečeno; nějaké umělé světy pro Svět dokonale jediný a nejobecnější, jsou vždy zmatečně vnímané, avšak naopak podsvěty dílčí dokonale ve Světě sladěné v Síti jsou světy nejpodrobnější už jednotlivých jedinců. Takový svět si každý sám popisuje, obsluhuje a jinak přetváří pomocí svého osobního jedinečného účtu v Síti, v niž nejsou žádní zprostředkovatelé a jiní příživníci nijak odměňováni, protože jednoduše nic hodnotného nečiní.

160108 V Síti se však místo ohraničeného státu značí národ či národnost bez oblastních hranic podle jazyka v různých oblastech převažující nad ostatními jazyky a řazené dle času prvního zaznamenaného díla anebo slovníku anebo psaných i vyslovovaných znaků daného národa v Síti. Česko jakožto národ a také český jazyk z mnoha jiných je nyní v Síti označeno jedničkou, neboť jazyk neznámý nikdy nikomu dokonale srozumitelný má označení nulou. V nule je tak dokonalý Vzor či přímo Vzorec pro všechny lidské jazyky ostatní vždy jen v dané oblasti jednoduchý, srozumitelný a dokonalý. Protože nebyli ani čeští jazykovědci doposud schopni vytvořit a zavést takový jazyk, je v Síti uveden jazyk výchozí s dokonalostí znaků čtených stejně jak psaných. Jiný národ může mít stejnou dokonalost ve čtení a psaní, čímž bude zařazen ve stejném řádu pro čtení i psaní, protože národ, který jinak píše a jinak vyslovuje znaky, se samočinně zařazuje na řád nedokonalý neboli jinak složitější a proto i hůře srozumitelný a to dokonce do dvou či více úrovní. Jedna úroveň je pro čtení, druhá pro psaní a případně další úrovně jsou pro vzájemné sladění psaní a čtení. Například v nějakých slovech se může vlastním jazykem vyslovovat znak „c“ jako „c“ ale v jiných slovech jako „k“, přičemž takové slovo může obsahovat pro sladění ještě jiné odlišnosti v psaní a ve čtení avšak až zase v další úrovni sladěné.

Počítač ale i dítě nejrychleji a nejdokonaleji zpracuje vždy to jednodušší a srozumitelnější, protože právě pro takový stav umíme vytvořit jednodušší a srozumitelnější postup na bezchybný překlad jak mluvený tak psaný a to také ve směru opačném při překladu přeloženého do původního jazyka. Bezchybnost poznáme tak, že původní zdroj překladu je stejný jako zpět přeložený výsledek původního zdroje překladu. Pokud není výsledek stejný, pak méně dokonalý jazyk zjistíme podle vzájemných překladů pomocí třetího jazyka už třeba jen porovnáním rychlostí, protože ten nejdokonalejší jazyk se s ostatními dvěma jazyky překládá vždy rychleji a to v obou směrech ve smyslu psaném i mluveném, než se ostatní dva jazyky překládají navzájem. Dalším měřítkem v dokonalosti může být třeba počet odlišností a to také při dalším opakovaném překladu.

U českých slov je téměř každý znak vždy stejně vyslovován. Při psaní se však měkkost zapisuje chybně, některé znaky se nezapisují proto vůbec („ě“ místo „je“, „mě“ místo „mňe“). Dva znaky se zapisují jedním („kv“, „ks“) nebo naopak dva znaky se vyslovují jako jeden („ch“). Jednoznačná výslovnost se zapisuje dvěma způsoby („v/w“, „i/y“, „ú/ů“) a také některé cizí znaky jsou považovány mylně už za české („F“, „G“). Všechny tyto nedokonalosti jsou v Síti opraveny tím, že se bez Překladače nepoužívají cizí slova a to ani ta převzatá a každý znak používaný ve slovech má jednoznačnou výslovnost. Pokud nemáme český pojem pro cizí slovo, pak není nic jednoduššího než ho pomocí českých slov odvozením vytvořit (automat* = samočin).

Některá česká slova dokonce špatně chápeme jako třeba „prvek“, který ve Skutečnosti nepředstavuje mnoho stejných částí, ale právě naopak jednu jedinou a též jednotkovou část celé hmoty, protože prvek je

3

odvozen od slova první ve smyslu jednoho. Více prvků stejných pak chápeme už jako „látku“ a různých jako „sloučeninu“. Doposud je však mylně látka chápaná také jako plátno pro výrobu oblečení. Nejednoznačně chápeme také stejnorodou látku stejně jako prvek a naopak nestejnorodou látku jako sloučeninu, přičemž máme na mysli hmotu jakožto obecně všechny látky i sloučeniny. V Síti se pro dokonalou srozumitelnost učíme jednoznačnosti také ve významu jednotlivých pojmů stejně jako u znaků pro jejich zápis i výslovnost.

Bez jednoznačnosti se nelze ani dokonale dorozumívat, přičemž stačí jednoznačnosti přesně popsat a také v Síti čísel zařadit. Tímto získáme jazyk číselný, podle něhož bude mít každé číslo svůj význam pojmový. Zpočátku ani nezáleží na tom, zda daný význam bude zařazen na menším či vyšším čísle, hlavně, že budou všechny významy už nějak zařazeny. Potom bude následovat přeřazování jednotlivých významů podle toho, jak se význam používá a současně jak začneme přiřazovací čísla vzájemně vnímat v souladu také s přírodou. Pochopení přírody ve smyslu čísel je předpokladem také pro okamžité dorozumívání se všude ve vesmíru.

16010ʎ Člověk se musí naučit dokonale dorozumívat nejdříve navzájem mezi vlastním druhem, aby se pak mohl stejně dokonale dorozumívat také s jiným druhem ať už méně či více vyspělým. Méně vyspělý druh bude takové dorozumívání vnímat vždy jen jako něco nadpřirozené, vesměs nechápající, jak mu vyspělejší druh rozumí. Naopak vyspělejší druh bude vždy zaznamenávat postupy právě svého vývoje na vyspělejší úrovně. Některý druh odpovídá ve svých postupech jen řevem, křikem a jiným projevem na přirozená dění. Další druh už také podobně řve a na druh méně vyspělý, ale také na druhy ostatní ať už vlastní nebo vyspělejší. Možnosti řevu se proto odlišují různými zvuky. Jinak se řve na takové, kteří se řvoucích bojí, jinak na jejich soupeře a jinak na takové, kteří je nechají třeba jen v zábavě řvát a potom řvoucí násilně či přívětivě uklidní.

Násilné uklidnění dokonale svědčí o nižší vyspělosti než přívětivé uklidnění, neboť násilné uklidnění vede časem k nevraživostem a k jinému násilí, kdežto přívětivé uklidnění vede samočinně k důvěře a k jinému učení. Kdokoli uklidňuje řvoucích násilně, pak jen proto, že nemá jiný návod nebo jiné návody stále ještě nepochopil. Pokud jiný návod nemá, pak si ho může vytvořit, avšak skutečně přívětivým návodem na uklidnění je pouze takový, který nikdy a nikde nevyvolá násilí. Zde vznikne mnoho možností různého násilí až do doby, kdy bude násilník pouze sám sebe násilně uklidňovat a potom také naopak přívětivě uklidňovat. Člověk si tak konečně uvědomí, že vyspěl v člověka čtvrtého druhu nekřičícího, ale naopak samočinně se uklidňujícího podle vlastního návodu, které začne srovnávat s návody ostatních samočinně se uklidňujících.

Člověk konečně porozumí vlastnímu chování podle stejných návodů, které stačí všem jen zveřejnit a nechat samočinně pomocí Sítě zařadit návody podle obvyklosti stále používané nejvíce a pak také podle vhodnosti, která způsobuje u nejvhodnějšího návodu nejrychlejší posun k obvyklosti. Obvyklost ubývající na síle proto už nemůže být zákonem nejvhodnějším, přesto je stále platným, ale současně a také samočinně platným se zákonem nejvhodnějším. Dva takto přirozené zákony si budou v některých částech třeba i odporovat, avšak vždy budou mít také něco trvale společné jako třeba výše uvedené přívětivé uklidnění řvoucích. Odporovat si budou v přívětivém uklidňování jinými návody nebo vlastním vytvořeným návodem.

Kdokoli nerozumí vývoji druhu od řevu až po dorozumívání, pak bude vždy na všechny ostatní zpravidla řvát, aniž by zaznamenal všem veřejný návod s vlastní zkušeností ať už s odkazem na jiný vzorový návod už v Síti uvedený nebo bez odkazu se samočinným vzorem zde uvedeného návodu. Až bude možné pomocí Sítě samočinně vyhledat dílčí shody u různých záznamů stejného druhu, pak se také všechny tyto záznamy správně vzájemně zařadí ke svým vzorům a také jako vzory pro jiné záznamy svého druhu ale také s návazností na jiný druh záznamů, které už nejsou tak důležité pro vývoj ale o to jsou důležitější zase pro vývojově myslící jedince. Právě pomocí odchylek, po nichž se zpomaluje nebo dokonce zastavuje vývoj, lze najít tu správnou větev dokonalou bez odchylek v daném vývojovém prostředí a též jinou v jiném prostředí.

160111 Popis každého prostředí je vesměs dokonalou pamětí pro jedinečný vývoj a proto ve Skutečnosti ani nepotřebujeme popis vývoje, protože ten s dokonalou přesností už máme právě v daném prostředí. Výchozí nula je základem první soustavy, protože nultá soustava neobsahuje ani nulu a naopak obsahuje pouze nevyslovené a jinak nezaznamenané „Nic“. Nula ve Skutečnosti není ani číslo ale jen místem neboli bodem pro číselnou hodnotu ale stále bez této hodnoty. Od samého počátku je každé takové místo nikoho nebo naopak všech a to trvale ve stejném významu. V představách je to jako v nejkratším možném okamžiku vždy nikoho, v následujícím okamžiku vždy všech a tak neustále samočinně dokola bez možnosti jakéhokoli vlivu.

4

Člověk však vnímá sobě nejkratší okamžiky po mnohem delší dobu jakožto vlastní okamžik v rozmezí lidských schopností a právě ta mez nejdelší hraničí s protivývojem a ta nejkratší s vývojem. Člověk vnímající kratší okamžiky je proto vždy bystřejší a úlohou všech je pouze objevit způsob jak být nejméně tak bystrým, přičemž je důležité si uvědomit, že se nelze učit ihned podle postupu jak se stát nejbystřejším, ale pouze tím nejblíže o jednotku bystřejším. Jen tak se naučíme vnímat jednotky i podrobnějších řádů s chápáním vývoje.

Nejbystřejším jedincem se s touto myšlenkou může stát ten doposud patřící mezi nejbystřejší stejně jako ten patřící mezi nejméně bystré jedince. Bystřejším jedincům většinou brání v jejich vývoji chamtivost, nadutost, namyšlenost a též různé ponižování těch méně bystrých, kterým brání v jejich vývoji zase mylná představa svázanosti, nemohoucnosti a jiné závislosti na těch bystřejších, které pokládají méně bystří též za dobrodince, vysvoboditele a jinak vládnoucí a současně oslavované. Taková mámení však časem pominou, ale vláda stále zůstává. Sice už není oslavovaná ale naopak napadaná. Člověk zpravidla hledá způsob, jak se stát v daném řádu nejvíce oslavovaným, proto aby ho právě ti slavící mohli obohacovat a současně co nejméně otravovat. Oslavovaný stejně jako jeho slavící pak nemají ani čas na vlastní vývoj, přičemž stačí si všímat pouze ve vlastním okolí těch neblíže bystřejších a současně vnímat a pak si zaznamenávat odlišnosti.

Takové odlišnosti mají stejnou hodnotu jak u těch bystřejších tak i u těch méně bystrých. U bystřejších stačí jen přestat okrádat ty ostatní a vytvořit či udržovat společnou dorozumívací Síť také pro využití svého bohatství na další vývoj osobnosti. Méně bystrému stačí si uvědomit jen svoji dokonalou rovnost se všemi ostatními ve vývoji vlastní osobnosti, tím že si i několikrát a s přemýšlením znovu přečte tento dnešní popis. Bez vědomí o rovnosti všech v řádu, rodu ale i v druhu, nelze ani pochopit nejmenší přesně daný okamžik lidského vnímání, který byl právě vysvětlen na bystrosti vnímání tím nejobecnějším smyslem; „Moudrostí“.

160116 Člověk zpravidla používá postupy domněle moudré avšak ve Skutečnosti nemoudré a to až do doby než objeví postup skutečně moudrý. Jako příklad si můžeme uvést způsob volby třeba v dané oblasti u sta voličů mezi postupem běžně všemi dosud používaným a postupem zcela novým. Zde je však nutné si uvědomit, že dosavadní postup je stále dokola všemi používaný, takže vesměs samočinný a to i v případě, že byl objeven nový postup avšak stále nikým nepoužívaný. U voleb vítězí pak takový postup, který má většinu hlasů, což v našem případě znamená nejméně 51 hlasů. Takovou volbu jakožto postup dnes všichni používáme, ale přitom si ani neuvědomujeme, že je tento postup špatný právě v určení bodu, kdy vzniká většina. Na Volby se totiž díváme jen z pohledu počtu voličů, přičemž je ve Skutečnosti 101 možností. První možností je právě stav, kdy je ponechán v platnosti starý samočinný postup tím, že nikdo změnu nevolí. Pak je dalších 100 možností, kdy volí nový postup jeden volič až všichni voliči. Pokud volí nový postup všichni voliči, stává se také tento nový postup samočinným. Důležité však je, že prvních 50 možností volby obsahuje možnost, kdy nikdo dosud nový postup nevolí a taktéž dalších 49 možností znamenající nejvýše 49 voličů s volbou změny.

Až padesátá první možnost jako už většina ze 101 možností znamená přesně 50 voličů pro volbu změny. Pouze moudrý člověk si dokonale uvědomuje, že samočinný postup je neustále opakující všemi používaný a to bez vědomí nebo s vědomím si jeho nedostatků brzdící vývoj. Až samočinný postup umožňující vývoj bez nedostatků neboli beze zbytků a různých nerozhodností je dokonalým postupem. Při starém způsobu volby vzniká nerozhodnost při stejném počtu voličů na obou stranách, což způsobuje zastavení vývoje, kdežto u nového způsobu voleb je při párovém počtu voličů zcela jasný vývoj, protože obsahuje vždy nepárový počet možností, takže už také při rovnosti voličů se samočinně upřednostňuje nový postup. Při nepárovém počtu voličů je naopak vždy párový počet možností, a proto při shodě rozhoduje samočinně vždy už většina voličů.

Kdo stále nechápe nový způsob volby, může mu být pomůckou běžně používané zaokrouhlování, kde se už také přesně polovina zaokrouhluje nahoru neboli k vyššímu novému číslu. Člověku stačí jen rozumět nule jako výchozí možnosti všeho také záporného, špatného a jinak neskutečného a přesto dokonale známého a potom s vývojem už chápané také jako v Síti zaznamenaná jednotková hodnota v upozornění právě na to neskutečné více už nepoužívané. Každá způsobená škoda vzniká při obcházení daného upozornění, přičemž námaha či síla vynaložená na poškození je zpravidla nižší než na odškodnění, ale poškození s odškodněním dohromady vždy dávají zase výsledek nulový neboli opět výchozí. Po této výchozí možnosti v nule následují pak už možnosti vždy vývojové bez jakéhokoli poškozování a vždy také jen skutečně prováděné jako třeba pouhým hlasováním pro možnost s vývojem Moudrosti samočinně tak jak je to obvyklé též všude v přírodě.

Zaběhlý všemi používaný postup se stává také tím špatným ihned po objevení postupu jiného dokonale vysvětlujícího rozdíly jako upozornění a také doplňky jako nová doporučení, přičemž výchozí postup zůstává

5

dokonalým vzorem pro vznik dokonalého vzoru nového v postupu novém samočinně stejně dokonalém. U voleb to znamená, že používáním starého způsobu, budou voleny také stejně nedokonalé postupy, kdežto s novým způsobem voleb budou voleny také jemu odpovídající postupy. Způsob myšlení se tímto uchovává.

Každý špatný postup zůstane vždy jen součástí Hry, protože každý dobrý postup bude chtít jeho tvůrce vždy co nejrychleji zavést právě do Skutečnosti, neboť jen tak bude s každým uskutečněním svého postupu samočinně kupujícím spotřebitelem odměněn. Pouze v Síti se používají samočinně přesně počítané odměny z prodeje zboží a naopak mimo Síť se platí hotově či vlastním příkazem bezhotovostně ve výši dohadované. Z těchto dvou postupů je špatným právě ten mimo Sítě, protože zbytečně zatěžuje platícího při platbě a navíc není přesně spočítána ale jen odhadnuta cena zboží. V ceně tohoto zboží jsou i položky jiné tajemně započítané jako náklady na vábení spotřebitelů, zábavu a nad-obvyklý život majitele podniku a jeho rodiny, ale také všechny náklady na řízení státu a všech jeho úřadů včetně vládního a také na úředníky podnikové.

Protože není Síť nijak státní ale jen celosvětová, v níž se naopak jednotlivé státy se svými postupy přes své zaměstnance zveřejňují, nelze nijak žádnému státu odvádět žádnou daň či jiné platby. Ve Skutečnosti právě naopak, každý stát by měl v Síti své úřady nahradit přímo síťovým zřízením samočinně vyvíjející své občany tak aby měli všechny údaje jednoduše, srozumitelně a zdarma přístupné. Protože však stát jako takový není ničím živým, pak by právě daní státní odborníci udržovali celosvětovou Síť pouze pro své území podle nejlepších celosvětových postupů právě v Síti zaznamenávaných a za samočinnou odměnu právě dle počtu okamžiků údržby zaznamenaných v Síti stejně jako každý jinak činný zaznamenávající si svoji činnost.

Mylně se domníváme, že vývoj a údržbu Sítě by měli platit všichni uživatelé Sítě přesně podle množství jimi přenášených údajů. Ve Skutečnosti však brzdí vývoj právě ti, co se brání zaznamenávat svoji činnost do Sítě ať už z důvodu podvodného nebo jiného a potom také ti, kteří přenášejí nadměrné množství údajů třeba hraním a jinou zábavou, protože při vývoji je každý přenos obvyklý. Obvyklý přenos údajů je proto vždy zdarma, neboť je za účelem vývoje, kdežto pod-obvyklý a nad-obvyklý přenos údajů znamená směr proti vývoji a proto právě takoví, kteří takto neobvykle používají Síť, se dělí stejným dílem také o náklady na Síť. Pod-obvykle stejně jako nad-obvykle užívající Síť, přičemž ti blíže obvyklému užívání Sítě platí v poměru přenesených údajů méně. Pochopitelně, že náklady platí pouze takoví jedinci, kteří jsou dostatečně vyspělí Síť jednoduše používat a to bez ohledu na to, zda umí či neumí Síť používat. Umění je vesměs jen ve snímání vlastní činnosti obrazem i zvukem přímo do paměti Sítě s doplněním množství, objemů a jinak podle vzorů. Všichni poctivci pod-obvykle užívající Síť tak mají jednoduchou možnost stát se obvykle užívajícími Síť. Pak jen podvodníci zůstanou jakožto pod-obvyklí uživatelé Sítě, což je také účelem Sítě přesně označit poctivce i podvodníky neboli jinak řečeno, všichni se zařadí jednoduše podle toho, jak se chovají. Taktéž nad-obvyklí uživatelé Sítě budou od všech odlišeni jakožto marnotratníci a jinak lhostejní k vývoji, a proto ho také platí.

Vyšším uměním je pak nalezení vzorů, rozdílů a doplňků přímo v záznamech a pak jejich přeřazování a seskupování podle opačných, společných, souběžných, samočinných či jinak vnímaných vlastností jako třeba úrovňově, řádově, rodově a druhově. Nejvyšším uměním je pak jen vymyslet zřízení, jež všechna tato nižší umění provádí samočinně jen podle pro vývoj určitých činností každého člověka a to pochopitelně také se samočinnou ochranou před protivývojovými činnostmi. Samočinné zařazování a přeřazování záznamů v Síti o našich činnostech jen podle toho jak se chováme, ve Skutečnosti vnímané už jako obsluhu společné Sítě. Důležité pak je aby člověk při takové obsluze všem souvislostem jednoduše rozuměl, a proto je také postup zřízení všem veřejný, aby se v případě nejasností mohl kdykoli o správném postupu přesvědčit a případně ho všem doplněním též více do podrobností zjednodušit, srozumitelněji přeložit, objasnit a jinak zdokonalit. Dokonalá myšlenka však obsahuje také doplněk a zde je to Zřízení, dle něhož se učí člověk správně rozumět.

160117 Pokud chceme posunout Hru z nulté na první příčku vývoje, pak musíme Hru také vnímat jako dokonalé upozornění, přičemž nulou se stává dokonalé Vězení všem, kdo nějak způsobili škodu a doposud ji nestihli odškodnit. Na dvojku se však současně posouvá Skutečnost jakožto dokonalé doporučení všeho pro vývoj. S vývojem podle stejné Moudrosti si uvědomujeme nárůst samočinnosti ve všech oblastech, přičemž tato samočinnost bude sama o sobě vždy jen prostředkem k vyšší Moudrosti, protože by se jinak přestala lidská Moudrost vyvíjet a lidstvo by zaniklo. Ve Skutečnosti je lidstvu daná právě Moudrost včetně vývoje, a proto lidstvo nikdy ve Světě nezanikne, ale také nikdy ve Světě všechno neobjeví. Pokud se bude člověk domnívat, že už všechno objevil, pak se Svět jakoby samočinně rozepne na další možnosti přesně stejně jako poslední vysvětlená číselná soustava na soustavu s jednotkou následující opět konečnou avšak dosud nevysvětlenou.

6

Moudrost s dokonalým Vzorem svého vývoje je tímto jako jediná neomezená, protože vše ostatní je právě dosaženou Moudrostí vymezeno. Někdo může mít Moudrost jen na úrovni Vězení a jiný zase na jiné úrovni.

Při tomto novém myšlení (jediná neúroveň a dvě úrovně) si však musíme také uvědomit, že právě z nuly obsahující část neskutečného a také nehraného vzniká Hra i Skutečnost. Zbývající část neskutečného je ve Hře a zbývající část nehraného je ve Skutečnosti ale jen do okamžiku vývoje, kdy pochopíme už také více-úrovňové myšlení. Hra je proto vždy neskutečná a naopak Skutečnost je vždy nehraná, ale současně je Hra neuvězněná stejně jako Skutečnost. Kdokoli škodící je samočinně Sítí uvězněn do doby, než vše odškodní. Takové vězení však není vnímané jak doposud s uzavřením vězně do místnosti s mřížemi s nicneděláním bez nápravy osobně vězněm toho co poškodil. Naopak je vězením právě poškozená oblast, kterou napravuje na původní stav svojí činností přesně podle v Síti daných návodů. Vězni, který se vzdálí ze svého vězení, není přes Síť nic prodáno ani jinak umožněno cokoli činit do osobního vlastnictví ale naopak jakákoli činnost vně Vězení je použita právě na odškodňování. Ve vězení si však vlastní činností vězeň zajišťuje nejdříve své nejvyšší možné pod-obvyklé žití ve smyslu ošacení, bydlení a stravy, neboť to nejnižší obvyklé žití si zaslouží až po celém odškodnění všeho co poškodil. V Síti nečinným vězňům strádající hlady hradí stravu nejbohatší, neboť bydlet lze v místech na náklady nejbohatších a také pod mostem a ošacení si lze jednoduše vyžebrat.

Na každé škodě má svůj podíl také ten, který má nejvíce prostředků, aby škodám zabránil. A právě toto je také důvod k tomu, že co nestačí v daný okamžik odškodnit skutečný viník, zbytek samočinně odškodňuje nejbohatší jedinec nebo stejně nejbohatší jedinci. Odškodnění probíhá vždy nezávisle na žití škůdce, neboť poškození mají přednost dokonce i před vývojem na nejrychlejší možné odškodnění nejméně do původního stavu. Kdyby měl vývoj přednost před odškodněním, pak by se podporovala nejen bezcitnost ale také směr proti vývoji, neboť by se vývoje účastnilo stále méně skutečně odškodněných jedinců. Nikdo z poškozených se netouží účastnit vývoje dříve, než bude mít své poškození opraveno a kdyby se i chtěl vývoje účastnit, pak mu bude právě ve vývoji dané poškození neustále bránit. Upřednostňování vývoje před odškodňováním je proto proti vývoji, bránící poškozeným se stejně vyvíjet a tudíž špatným postupem; v Síti je upozorněním.

Mezi škody neodškodnitelné na původní stav patří těžba, zničení a jiné zpronevěření neobnovitelných surovin a také způsobení trvalého zdravotního poškození nebo přímo zabití. Těžbu surovin stačí jen zastavit nebo omezit na takovou úroveň, kdy si s obnovou surovin na původní stav poradí sama příroda, jinak se odškodnění rovná nákladům na dovoz zpronevěřených surovin z vhodného místa, kde se nepoužívá Síť. Při způsobení zdravotních potíží ať už dočasných či trvalých se odškodnění počítá po celou dobu trvání v podílu poškození daného smyslu vnímání v okamžiku, kdy se obvykle používá i s ostatními smysly, ale poškozený ho použít nemůže. Zde si však musíme uvědomit, že kdo nevidí, ten má také omezenu schopnost pohybu. Mezi smysly patří například moudrost, dech, čich, najedenost, chuť, stravitelnost, mluva, sluch, rovnováha, milovatelnost, zrak ale také pohyblivost či naopak klidnost, necitlivost či naopak cítění bolesti a jiných tlaků. Při zabití se odškodnění počítá stejně, avšak podle doby obvyklého dožití, během které si člověk též střádá na zajištění všech svého pokolení anebo jakoby takové obvyklé pokolení mohl mít. Na druhé straně však už není nijak možné započítávat běžné náklady na obvyklou dobu dožití. Vrah anebo nájemce vraždy svého příbuzného je vždy z dědictví zavražděného, jeho partnera a též všech z jejich pokolení samočinně vyloučen.

V Síti je dokonalou ochranou před vraždami a jinými zločiny související s dědictvím právě samočinnost dědictví. Dědictví náleží samočinně vždy jen vlohově příbuzným a to rovnoměrně rozpočítané ze zůstatku dědictví po dobu výplaty dědictví odpovídající dvojnásobku obvyklé doby života počítaného od doby dožití a s pravidelnou výplatou všem v pokolení stejně třeba každý týden v daný výplatní den. Vzniká-li děděnému další příjem také po době výplaty dědictví, je už vždy celý tento příjem a vždy též v nejbližší výplatní den dědicům vyplacen. Dědictví je vypláceno od každého děděného vždy jen živým nevyloučeným vlohovým dědicům tak, že každý z daného pokolení obdrží přesně dvojnásobek toho co každý z pokolení následujícího, přičemž všichni stejného pokolení dědí od stejného děděného vždy stejně. Tento způsob dědění dokonale nahradí příspěvky na děti, podporu v nečinnosti, nemocenské náhrady, důchod, všechna jiná pojištění nebo také spoření na zajištění všech vlastního vlohového pokolení ve stejné výši jak je sám zajištěn svými předky.

Protože má každý přesně dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů a tak stejně dvojnásobně další předky, dědí každý v každém pokolení dle uvedeného vlohového dědění pravidelně stejně, pokud by všichni předci zanechali stejná dědictví, měli ve stejném věku stejný počet dětí a také se dožívali stejného věku. Už

7

jen více dětí by znamenalo pro rodiče vytvořit si také větší dědictví, neboť by jinak vybočovali z obvyklostí při zajištění vlastní rodiny. Naopak méně dětí znamená nebezpečí, kdy je vlastní rod šlechtěn a tím zanikne.

Pro pochopení vlohového dědictví bude asi nejlepší, když si to vysvětlíme na příkladu. Představme si, že se všichni dožívají 78 let a přibližně v 26 letech mají vždy 2 děti právě proto, aby se lidstvo nepřemnožovalo, ale též nezaniklo. Každý si vytvoří a to také z dědictví předků vlastní dědictví ve výši 1.000.000 jednotek dané měny, což potomci pak dědí po dobu 2 78 let čili po dobu asi 8.112 týdnů po částkách 123 jednotek.∙ Protože žijí vždy jen 3 pokolení a tato dědí vždy z 6 pokolení, pak každý dědí 246 týdně (1068 měsíčně). Pár proto dědí 492 týdně (2136 měsíčně) a čtyřčlenná rodina 984 týdně (4272 měsíčně), což je v dnešní měně postačující na stravu i bez dalších příjmů. Z jiného pohledu je však potřebné každým jedincem po celý život včetně dětství stejnou výši spořit (246 týdně), protože jen takto budou též vlastní pokolení stejně zajištěna.

160118 V Síti je způsob dědění samočinný a proto také přesně daný bez možnosti jakékoli změny a proto se ani žádná závěť nesepisuje, žádný úřad ani úředník neplatí a přitom jsou daná také pravidla, kdy je samočinně z dědictví nepoctivý dědic vyloučen či jinak v dědictví samočinně omezen. Také je dané, že do dědictví nelze nikoho dalšího vlohově odlišného zařadit, což se může jevit někomu jako nelidské, ale ve Skutečnosti je to právě naopak dokonale nezvířecí a současně dokonale lidské, protože se tímto dokonale uhlídají vyloženě už lidské vlohy až do několika pokolení. Odklon zvířecích vloh od lidských je vesměs zaostalostí v Moudrosti, a proto se člověk nevyvíjí ze zvířat ale naopak, nepřizpůsobením zaostane jakožto zvíře za vývojem lidským. Skutečná lidskost ve smyslu všech v jediné Společnosti je právě myšlenka vývoje všech ale opravdu všech lidí tak, aby nikdo z nich už vícekrát nezaostával, všichni se naučili pomocí Sítě všemožnému vývoji a vyvíjeli se. Na druhé straně nebude bráněno zvěři zaostávat, což člověk rozpozná jednoduše tak, že zvíře není schopné společnou Síť používat podobně jako nemluvící či nesrozumitelně mluvící dítě anebo nějak postižený člověk.

Výše uvedené dědění řeší stravu. Ošacení lze jednoduše vyžebrat nebo lidštěji v daném místě jako třeba v obci přes Síť každý může všem oznamovat jaké oblečení má nadbytečné nebo jaké oblečení potřebuje. U bydlení se zase musíme naučit stavět takové domy v daných místech, kde si volné proudy z povrchu, z podpovrchu a možná i ze středu Země (řek, potoků, větru, mrazu, láv) a pak také ze Slunce (záření, teplo) přetvoříme na základní pracovní proud, tento uskladníme a pak dle potřeby použijeme v různých zařízeních anebo zpět přetvoříme na rozvod a čištění vody, osvětlení, ohřev, chlazení a různá záření. Domy budou mít místo běžných krytin přímo sluneční deskové sběrače, obvodové zdi budou měnit teplotní rozdíly povrchu vnitřního od vnějšího na pracovní proud, vytápět se bude také pomocí hloubkových čerpadel a rozvod vody bude doplňovat síť společných anebo osobních studen. Ve Světě je už několik takto podobně nezávislých obcí či jiných míst se soběstačnými domy a tento vývoj bude upřednostňovaný taktéž pomocí společné Sítě.

S touto myšlenkou si pouze moudrý člověk uvědomuje jak je lidstvo stále zaostalé avšak už vědomé si takové možnosti vývoje, čehož lze uskutečňovat opět jen pomocí společné Sítě všemi lidmi obsluhované se stejnými možnostmi. V Síti není vedený žádný skutečný řídící, podnikatel, vůdce, král či jiný panovník ale pouze tvůrce vývojové myšlenky, který má za její uskutečňování vždy samočinně odměny. Uskutečněním však ještě není zpracování surovin či výroba součástek ale až zavedení celého zboží ke spotřebě, neboť až člověk kupující si zboží do osobního vlastnictví platí všechny podílející se na výrobě včetně tvůrce myšlenek.

V dokonalé Společnosti dokonce ani při koupi zboží spotřebitel nic neplatí, ale platí jen opotřebení zboží nebo jeho úplnou spotřebu, a proto je všechno zboží dokonale sledované samotnou Sítí. Výrobce bude pak zajímat skutečně jen to, že si jeho obchodní zboží někdo vzal do osobního vlastnictví, protože do té doby je jakékoli opotřebení na vrub výrobce. Až od okamžiku doplnění obchodního vlastnictví o osobní vlastnictví platí spotřebitel jakékoli opotřebení výrobci, jenž si tím samočinně splácí případné dluhy zastaveného zboží.

Přesněji řečeno; výrobce si své obchodní vlastnictví zastavuje samočinně vůči vlastní spotřebě osobního sobě vzatého jiného zboží od jiného výrobce, přičemž toto jiné zboží je stále také takto vedeného výrobce obchodním vlastnictvím. Dokud se takové zboží úplně nespotřebuje či nerozpadne na zbytkové suroviny ke znovení, pak může být také samočinně zastavené jeho výrobcem nebo k takové zástavě použitelné. Zde už snad každý chápe, že osobní vlastnictví nelze zastavit ale jen převést na jiného osobního spotřebitele neboli uživatele, přičemž u výrobce se obchodní vlastnictví a také případná zástava nemění. Rozpad zboží je vždy na vrub toho kdo ho právě má dle pravidel Sítě v držení a proto mu říkáme majitel v případě převzetí zboží, vypůjčitel půjčeného zboží, nálezce ztraceného zboží, lupič uloupeného zboží nebo jinak pouze držitel zboží. Nálezci se počítá rozpad zboží jen do doby, než oznámí nález v Síti, což lze provést v dokonalé Síti okamžitě.

8

160119 V Síti je všechno dokonalé a samočinné, a proto také nikdo výši splátek nenastavuje a splátky odpovídají jen spotřebě, kterou počítá zřízení v Síti samočinně dle záznamů a obvyklostí ze záznamů plynoucích. Člověk může spotřebovat nejvýše tu hodnotu, kterou zdědil anebo vytvořil. Pokud člověk vytvořil během života své dědictví menší, než zdědil, je v rodině ostudou a naopak člověk přinášející větší dědictví je oslavovaným. Též je všem jasné, že člověk bez vlohových dětí nemusí tvořit žádné dědictví, přičemž nebude ostudou, ale také naopak, když má více dětí, než je v Síti obvyklé, pak ve stejném poměru by měl také vytvořit vyšší dědictví a to platí také naopak. Také je nutné zohlednit, zda se jedná o přelidněné nebo odlidněné oblasti, protože v přelidněných by neměl zplodit nikdo moudře přemýšlející více jak dvě děti a v odlidněných by měl každý převráceně zplodit nejméně dvě děti a potom vše naopak; v nevhodných oblastech je nevhodné děti plodit.

16011ʎ Pokud si vše ve Světě představíme jako vlastnictví, pak to v těle včetně jeho povrchu je nevnější, kdežto doplněk je vlastnictvím vnějším. Z vnějšího vlastnictví je však cokoli objevené vlastnictvím samočinně všem společným, kdežto cokoli lidmi přeskládané, pomíchané a jinak předělané doplňuje společné vlastnictví o soukromé. Zde je nutné si uvědomit, že soukromým vlastnictvím není už nic hmatatelného, neboť právě vše hmatatelné samočinně patří vždy jen přírodě, která se objevuje bez přičinění člověka, což samočinně značí, že právě příroda je všem společným vlastnictvím. Každá úprava přírody a také jejich proudů je vždy jen zase přírody avšak jen ve smyslu hmatatelném, protože právě ta činnost na změně proudů, tvaru přírody, na pěstování rostlin a chování zvířat je tou skutečnou hodnotou, se kterou se dá potom navzájem obchodovat.

Nikdo si nemůže přivlastňovat žádný prvek přírody ani proud přírody, ale může všechno toto společné použít se souhlasem všech v okolí na těžbu, výrobu, převoz a skladování částí či celého obchodního zboží. Potřeba takového zboží avšak už v celku, určuje spotřebitele, který si obchodní zboží objednal anebo už přímo převzal do osobního vlastnictví, avšak bez toho aniž by zaniklo obchodní, společné i vnější vlastnictví. Člověk proto nepotřebuje platit za zboží, avšak potřebuje mít neustále přehled o každé změně ve zboží. Tuto potřebu mají všichni obchodníci s daným zbožím související, protože až převzetím také do osobního vlastnictví může člověk zboží používat pro vlastní potřebu a proto také každé snížení životnosti čili lidské hodnoty na zboží musí spotřebitel obchodníkovi zaplatit. V Síti se platba provádí samočinně. Z pohledu přirozeného mají stejnou potřebu též všichni žijící a to včetně dětí, kteří si tuto potřebu ještě neuvědomují stejně jako mnozí dospělí, neboť je každé zboží složeno z prvků společných neboli ze společného vlastnictví.

U vnějšího vlastnictví si musíme také uvědomovat, že jím není stejně jako naše nevnější vlastnictví i jiné nevnější vlastnictví. Vesměs se jedná o vlastnictví rozumem řízené v duchu, víře neboli obecně ve smyslu společného vědomí, neboť právě v rozumu vznikají myšlenky na zachování druhu a to nejen toho vlastního. Už zvíře má pud sebezáchovy, ale až člověk má v takovém pudu doplněk ve smyslu vyšší úrovně projevující se všemu nejvhodnějším až nejlepším postupem, který dokáže s vývojem také obvykle používat a to tak dlouho až se stane lidskou vlohovou výbavou. U moudrých lidí tato doba odpovídá následujícímu pokolení, protože již nemoudrý člověk je pokolením stejným jako u zvířat a moudrý pokolením s počátkem vědomí na rozdíly i doplňky, další pokolení vědomí nabývá, další ho poznává, další chápe, další tomu rozumí, další tak přemýšlí, další podle myšlenek bystří schopnosti a další má tyto schopnosti dokonale už ve vlohové výbavě.

Jak daleko je pokolení každého z nás jen předpokládáme, ale zařadit neumíme, přičemž stačí jen u všech objevit způsob jak si sdělit to společné také z nevnějšího vlastnictví a tak vesměs všechno společné vnímat s předstihem. Jediným způsobem jak toho dosáhnout je právě společná Síť, kde se každý představuje všem veřejně svojí vývojovou činností, protože jen tak zjistí od ostatních, jak si ji může více anebo rychleji vyvíjet. Nebo také může tímto způsobem nejrychleji zjistit, že jeho činnost je naopak už proti vývoji a tak může včas beztrestně proti-činnost ukončit a třeba i jako první označit jakožto upozornění se všemi rozdíly a doplňky. Člověk nedbající na všem dané upozornění právě touto nedbalostí způsobuje danou škodu, kterou povinně musí odškodnit a za trest také odměnit všech, kteří ho právě jen odkazem na daná upozornění v Síti od toho podrobného až k tomu nejobecnějšímu vychovávají. Nejobecnější Upozornění upozorňuje na obcházení jakéhokoli upozornění v Síti uvedeném. Součástí Sítě je už samočinně jakkoli síťově označená zmínka o Síti.

Každé upozornění má už samočinně opak čili doporučení, přičemž nejobecnějším Doporučením je právě doporučení na neobcházení jakéhokoli upozornění v Síti uvedeném a také doplněné o činnost nezpůsobující nikdy žádné škody. Takovou činností je vysvětlování jakéhokoli postupu ve smyslu upozornění i doporučení.

160121 Každá jiná činnost způsobuje škody, odškodňuje škody nebo daný druh vyvíjí, a proto postup způsobující škody je samočinně upozorněním, postup odškodňující škody je samočinně výchozím doporučením, protože

9

až po odškodnění všech škod na původní stav se lze dle postupů vyvíjet. Až činnost vyvíjející je ve vysvětlení doporučeným pokrokem, neboť se tím tvoří něco nového všem potřebného, což zatím tak ani nevnímáme, ale naopak ke škodlivému s doplňkem to vnímáme jen tak, že to nijak neškodí a s nějakou nadpřirozeností dosud nechápanou to dokonce ulehčuje život. Pokrok se tak stává potřebným avšak bez pochopení také upozorněním, a proto je nutný všemi už chápaný též pro další pokrok ten nejobecnější Vzor, jímž je Síť čísel.

Síť čísel představuje nespočet pravidelností, přičemž dokonale vnímáme ty jednoduché už samočinně používané, kdežto ty složité vnímáme zmatečně jako něco nadpřirozené. Nemoudrý člověk vnímá dokonce záporná, kouzelná a jinak neskutečná čísla jako skutečná, což ho přivádí až k šílenostem, jimiž ostatní jen otravuje, protože se mylně domnívá, že jedná ve směru vývoje. Takto nemocný člověk se proto upozorňuje samočinně na neskutečné vzory, jež používá pro Skutečnost, že jsou ve Skutečnosti platné pouze pro Hru na Skutečnost, a proto jimi nesmí nijak škodit a také se mu doporučuje už více neobcházet toto upozornění, protože jinak nebude schopen se samočinně vyléčit a pochopitelně jako škůdce je povinen škody odškodnit. Bez pravidelností lze dosáhnout jen jediného pokroku a to samotné Sítě čísel. S pravidelností nedokonalou nedokážeme pochopit nevlastní soustavy, které též ve vlastních soustavách chápané nedokonalosti jakožto nechápané dokonalosti způsobují. S pravidelností dokonalou máme už všechny vnitřní soustavy samočinné, vlastní soustavu se snažíme jako samočinnost pochopit a vnější soustavy vydávají vše na takové pochopení.

Různé pravidelnosti na sebe vždy navazují ať už přímo nebo přes pravidelnosti ostatní, přičemž také tyto návaznosti jsou pravidelné, což pravidelně vnímáme nebo můžeme vnímat nebo jsme svými přirozenými schopnostmi k tomu ještě nedospěli. Člověk se naučil měřit různé pravidelnosti, ale vždy jen takové, které nějak ovlivňují lidské vnímání ať už z pohledu vyvinutých smyslů, zdravotního či jinak se projevujícího. To co se neprojevuje, to člověk ještě neobjevil, protože na to doposud nemá vyvinuté přirozené smysly anebo to nezpůsobuje změnu vnímání ani u jiných živočišných druhů nebo pravděpodobnější je, že takovou změnu člověk u jiných druhů ještě nezpozoroval. S čím se člověk ještě nesetkal, na to ani nemůže vymyslet žádný způsob měření, kdežto na každou známou obvyklost naopak vymyslet nějaký způsob měření lze. Každá pravidelnost jakožto celek je ve Skutečnosti také nějakou jednotkou v celku jiném jako třeba v obecnějším řádu nebo ve vnější soustavě. Vše takto přirozené je nám pak vzorem také pro vše umělé stejně, jako Síť čísel je nám v našem už jen moudrém myšlení samočinným vzorem pro všechno přirozené aniž si to právě teď uvědomujeme. Člověk používá různé číselné soustavy pro různé přirozenosti samočinně jako například pro měření času včetně dnů a roků je číselným druhem časovým, pro měření vzdáleností včetně výchozího místa je druhem souřadnicovým, dalším druhem může být třeba hodnota podle jakosti, surovin a životnosti. Číselným rodem je potom právě to podrobnější, jako třeba u času je číselným rodem rok, den a také každý okamžik dne. Číselný řád už běžně používáme, jako třeba, že v roce 366 dnů zapisujeme ve třech řádech jednoduše jen proto, že nemáme pro čísla 366 znaků se zápisem každé číselné úrovně (dne) v jediném řádu.

Doposud všemu zde uvedenému jakoby rozumíme, avšak jen tomu uměle nastavenému, protože to přirozené ať už přesně měřitelné všichni neznáme nebo jednoduše jen nepoužíváme, protože se nám to jeví složitě se zbytkem. Takový zbytek je jen důsledkem jiné pravidelnosti, kterou stále nedokážeme vysvětlit a také nikdy nevysvětlíme, dokud tyto přirozenosti nebudeme používat. Vzorec ve všech přirozenostech je vždy dokonalý, jen musíme takové přirozenosti na sebe navazující používat také ve Skutečnosti místo všeho umělého zavádějícího k nedokonalostem a jevícího se nám nyní mylně jako více dokonalé než to přirozené.

Myšlenka používání všeho přirozeného místo toho odpovídajícího umělého je ve Skutečnosti dokonalým vzorcem dané přirozenosti v představě jen přesných mezních hodnot daných opět v Síti čísel. Člověk tak začne používáním vzorců zbystřovat své smysly, neboť tím samočinně pozná také jiné souvislosti těchto vzorců, pochopí určité vazby a následně porozumí několika vzorcům jako celku s jediným vzorcem novým obecnějším či vnějším. Nový vzorec však není novou myšlenkou, ale jen stejnou myšlenkou s pravidelností vlastní jinak se opakující, což neznamená nový objev, ale pouze poskládání další části v celku jednoho Světa.

Zbystřováním svých smyslů už neobjevujeme nic nového, ale jen rychlejšího a jinak jakostnějšího a to do doby i v několika pokoleních, kdy už bude smysl dokonale zapsaný ve vlohách s počátkem smyslu nového.

Pouze s takto vnímanou Moudrostí, lze vyvíjet vše ostatní k dokonalostem, což nás potom samočinně dovede k Moudrosti vyšší úrovně, pak také obecnějšího řádu, zřejmějšího rodu a jiných druhů avšak v jejich vyspělejším stavu u druhů méně vyspělých nebo naopak v jejich zaostalejším stavu u druhů více vyspělých. Méně vyspělé druhy známe také na Zemi, kdežto více vyspělé druhy si můžeme představit jen dle stejného

10

nám nejlepšího způsobu myšlení. Pokud budeme myslet stále bez dokonalých vzorů a vzorců, které se nám všude v přírodě nabízejí, pak takto začne myslet nebo už začal myslet jiný druh. Člověk může být tím prvním tak myslícím ve Světě, ale také nemusí, přesto alespoň zde na Zemi má k tomu nejvhodnější podmínky jen dokud si je sám nezničí, protože jiným druhům na Zemi takové ničení Země už lidstvo také násilím nedovolí.

Ve stejné Moudrosti jsme si už vysvětlili několik vyšších úrovní i obecnějších řádů, ale zřejmějším rodem se lze stát jen osobními jednáními s ochranou proti vměšování. Každý může být vývojově činný jen sám za sebe a přitom podle nejobvyklejších nebo už také podle nejvhodnějších a pak také podle nejlepších postupů v Síti zaznamenaných, což může také každý sám do Sítě zaznamenat ať už mimo Síť se síťovým označením nebo přímo v Síti na vlastní síťový účet a to skrytě pod přezdívkou v síťové Hře nebo neskrytě pod osobním číslem. Jen pro připomenutí, každá síťově označená zmínka o Síti je už také součástí Sítě, i když je mimo Síť, protože jakmile bude v Síti ZMÍNĚNA, stává se odpovídající záznam samočinně také součástí Sítě, a proto má Síť vždy schopnost takový záznam mimo Síť převést do Sítě se všemi dostupnými údaji taktéž o souboru.

V každé oblasti jsou pak různá zřízení i zařízení řešena od toho nejobvyklejšího způsobu provádění až po způsob nejvhodnější tak, aby se co nejrychleji stal nejobvyklejším a proto také samočinně nejlepším. Takový postup je už dříve zde uvedený obecně ale také přímo pro různé oblasti. Například vlohové a samočinné dědictví prozatím jen nejvhodněji řeší nejen příspěvky na děti, podporu v nečinnosti jakožto i v nemoci či vyplácení důchodů, ale také řeší výchovu v opravě a pak také ve vývoji vlastních známých vloh oproti cizím neznámým vlohám. Člověk si tak začne uvědomovat rodovou přirozenost stejně dokonale, jak si uvědomuje okolní přirozenost, a když ji bude takto přirozeně také používat, začne ho samočinně léčit ze všech nemocí.

Dalším příkladem je dokonalé rozumění různým druhům vlastnictví, kde třeba společným vlastnictvím je vždy to odedávna všem druhům společné a právě přivlastnění si něčeho společného násilně a také koupení si něčeho takto přivlastněného je známkou neschopnosti myslet rozumně a také (ne)vědomým zločinem vůči všem ostatním. Pouze hlupák nevědomě páchá zločin, a proto je též hloupost nemocí v samotné Moudrosti. Kdo páchá zločin vědomě, pak zná také trest, což v převráceném myšlení znamená, že pouze hlupák pod pohrůžkou trestu cokoli činí. Toto přiřazuje všem zločincům jen neschopnost být v dané oblasti moudrými, protože obcházejí upozornění, nebo je ještě v Síti neznají, nebo je stále nechápou jako ochranu moudrých, nebo jim stále nerozumí jako směr vlastního vývoje, nebo ještě nemyslí na vlastní vývoj dle Sítě.

Každý má možnost vymyslet či objevit pro všechno dokonalejší Vzor než je Síť čísel, ale do té doby bude každý moudrý člověk používat vždy ten nejdokonalejší Vzor a nemoudrý člověk méně dokonalé vzory nebo nebude používat žádný vzor. Ve Skutečnosti nemoudří jen sami při zmoudření správně zařazují něco ostatní do Sítě čísel, čímž se ostatní moudří jen učí novým moudrostem nebo v rozdílu se stávají zase nemoudrými. Toto však bez Sítě skutečné nelze dále řešit, ale jen dokola jinak vyjádřit, z jiného pohledu poznat nebo Síť čísel zavrhnout a dále používat zastaralá tvrzení se všemi jejich nedostatky, odchylkami a jinými špatnostmi. Pomocí Sítě čísel lze všem jednoduše a srozumitelně vysvětlit také výjimečné či obecné tvrzení o vztažnosti při úrovňovém myšlení, nebo tvrzení o množstevních přesunech při řádovém myšlení, nebo tvrzení strun při rodovém myšlení, nebo při druhovém myšlení i jiná tvrzení. Taková vysvětlení jsou už na skutečném Vzorci obsahující všechna tvrzení i doposud netvrzená avšak očištěná od rozdílů a doplněná o uskutečněná využití. V Síti čísel se už nejedná o tvrzení, ale naopak o uskutečňování sice jen v podobě čísel avšak vzorem pro vše.

160122 Stále ve stejné Moudrosti se při zdokonalování dané oblasti rozdíly přeřazují samočinně mezi dobrá upozornění na špatnosti s doplněním o dobrá doporučení. V jazyce se upozorňuje na špatné psaní znaků, které jinak vyslovujeme a také na jiné rozdíly a současně se doplňuje přiřazování všech jednoznačných pojmů k Síti čísel pro vývoj dokonalého Překladače, protože nejednoznačné pojmy nelze přesně zařadit, ale lze každou značnost vysvětlit třeba jiným pojmem už jednoznačně. Jakoukoli úřední činnost lze provádět už samočinně jen pomocí síťového zřízení, protože se jedná jen o výpočty a jiná porovnání měřitelných údajů. Řemeslnou činnost si každý v Síti zaznamenává s popisem vytvořeného množství a jinak vnímaného objemu.

Účetnictví je proto všem stejné podle jediného zřízení v Síti vyvíjeného neustálým doplňováním složení, postupů výroby, údržby, znovení a také současného umístnění či přesunu každého síťového zboží. Takto hlídané zboží přímo přes Síť zabrání jeho loupežím, protože lup není možné nikde prodat ani jinak zveřejnit. Měnové jednotky jsou jen síťové a proto bezhotovostním platidlem, jež nelze proto ani nijak z účtů vybírat, ale také je nelze na jiný účet libovolně převádět. Jednotky se převádí vždy samočinně jen přesně v hodnotě samočinného dědictví, převáděného nebo spotřebovaného jen síťového zboží nebo také v hodnotě přes Síť

11

poskytnutých služeb. Takové jednotky nijak nelze proto uloupit ani napodobit, nelze s nimi podplácet, ani je skrytě převádět, nelze s nimi platit únosy, ani jinak pomocí nich ostatní vydírat, ani platit za neskutečnost a co je důležité, že za přesně zaznamenanou činnost, je odměna přesně také daná a opět samočinně jen v Síti.

V Síti se děje všechno veřejně a pouze přes osobní účty jakožto přes jedinečnou Pokladnu, kde je přesně vyjádřeno každého celé vlastnictví a to úředně samočinně všemi svěřené společné vlastnictví, obchodníky svěřené jejich obchodní vlastnictví avšak už také užívané jako osobní vlastnictví se záznamy o jeho úbytku na životnosti. Též vše ostatní se uvádí vždy jen na účtu daného jedince včetně samočinných dluhů omezené jen do výše hodnoty životnosti soukromého vlastnictví, přičemž jeho rozpad platí vždy držitel obchodníkovi ve smyslu splátek dluhu. Obchodník sobě poskytuje samočinně bezúročné půjčky na své zboží se splátkami přesně odpovídající snížené životnosti zboží a v Síti samočinně placené. Spotřebitel si může po objednání nebo ve výdejnách převzít jakékoli zboží, ale jen do výše v souladu se spotřebou neboli rozpadem vlastního dosud nezastaveného soukromého zboží. Různé zboží má různou dobu ale i hodnotu životnosti, což je také zohledňováno při výpočtech na síťová doporučení se všemi upozorněními tak, aby byl obchodník ochráněn při svých činnostech před nevhodným zadlužením. Přes Síť je každý upozorňován samočinně, že nemá třeba nárok na potřebné zboží jednoduše jen proto, že svojí pravidelnou činností, děděním a současně osobně vytvořeným soukromým vlastnictvím zaznamenaným v Síti nepokryje spotřebu či rozpad potřebného zboží.

Výhodou takového zřízení je, že člověk ručí svojí činností, pomocí níž už vytvořil nějaké zboží, i když ho doposud nikdo do osobního vlastnictví nepřevzal. Přepravci, skladníci a jiní provozní pracovníci se podílí na každé části zboží nejen hodnotou ale také délkou životnosti a proto také třeba stravování není konečnou spotřebou spotřebitelem, ale už také dalším dlouhodobým nákladem ve smyslu lidské činnosti na přípravě stravy a proto ve smyslu spolu-obchodníka na konečném zboží. Spotřebované suroviny jsou už okamžitým nákladem. Jednoduše řečeno; každá lidská činnost a to včetně sloužící se podílí vždy na konečném zboží, kdežto spotřebované suroviny ať už v podobě stravy či přirozeným vytracením a opotřebením při výrobě jsou okamžitým nákladem. Těžař, obnovovatel, znovovatel, bytný, zahradník, rolník, zemědělec, chovatel, kuchař, číšník, přepravce, dopravce, skladník, výdejce je proto ve Skutečnosti součástí výroby jako výrobce. V Síti jím však už není úředník a to včetně vládního, zprostředkovatel, rádce, právník a v dokonalé Síti není součástí výroby učitel, soudce, lékař a ochránce, neboť vše je nahrazeno jen samočinným síťovým zřízením.

Člověk k dokonalosti se vyvíjející jedinečné Společnosti je omezen přirozeně pouze lidským druhem kdekoli se vyskytujícího ve Světě oproti nepřirozeně vnímanému pojmu „občan“ s omezením v uměle ohraničeném státě. Národnost je omezena ve Společnosti zase jen obvykle používaným dnes už přirozeným jazykem a to samočinně bez jakýchkoli územních hranic. Každý člověk nevědomě či vědomě je vždy součástí Společnosti, neboť je to tak samočinně dané jakožto každým už vlohovou výbavou VOLENO. Člověk všechno už předem dávnověkem dané samočinně také volí, protože je tomu samočinně už vlohami přizpůsobený. Až cokoli nesamočinné může volit nesamočinně, takže součinně s ostatními různě jinak, spolučinně s ostatními všechno stejně nebo proti-činně volící nesamočinnost a dále nic jiného jakožto člověk bez názoru na vývoj.

Spravedlivá vláda kteréhokoli zřízení musí umožňovat vždy všechny možnosti voleb včetně samočinné přírodou dané, přičemž počet jakkoli vedených účtů v Síti je dokonalým počtem všech lidí volící samočinně samočinné hospodářství, pokud si sami v Síti neuvedou nesamočinně jinou neboli nesamočinnou možnost. Samočinné hospodářství představuje také samočinnou vládu neboli přesněji řečeno samočinnou obsluhu všeho bez jakékoli vlády, protože už také ten nejvyšší představitel Společnosti představuje ostatním vládám jen vývoj dokonale samočinné Sítě, což je však součástí samotné Sítě, protože obsahuje zřízení na takové představení sama sebe ve všech upozorněních, vzorech i doporučeních, čímž je lidský představitel zbytečný. V Síti se představitel druhu nevolí, avšak volí se samočinně samočinnost v Síti všem zdarma představovaná, přičemž stačí být člověkem vedeným v Síti Společnosti anebo požádat takového člověka, aby vše představil.

Pro jakoukoli vládu je proto doporučeno, aby se alespoň jeden z nich stal dobrovolně a zdarma taktéž člověkem už trvale vedeným v Síti Společnosti, který pak jednoduchým zapnutím spustí taktéž představení samočinnosti v Síti Společnosti. Neschopná vláda může požádat třeba i za úplatu také kohokoli jiného jako třeba občana svého státu v Síti už vedeného, který si v Síti taktéž toto všechno včetně žádosti zaznamená, neboť jen tak se může dokonale ochránit též před zneužitím samotného představení k podvodným účelům. V Síti je každá vláda považována jen jako prostředek místo Sítě potřebný k běhu daného zřízení, přičemž každá vláda je už dosaženým vrcholem daného řádu bez možnosti se dále vyvíjet bez Sítě, ale naopak se jen

12

ubíjet za účelem zabránit přemnožení vlastního druhu, protože jiné řešení na přežití ostatních už není. Při vzájemném ubíjení ve Skutečnosti nepřežívají ti nejsilnější ale pouze ti ze silnějších, kteří měli nějaké štěstí. Naopak ti ostatní bojující silní nepřežili a také s větším rozdílem takovým, že právě ti nebojující slabí přežili. Časem jediný přeživší silný nebude mít jinou možnost než se zkřížit s nějakým slabým a tak působit oslabení.

Kdo neustále jen bojuje, vesměs se také neustále oslabuje až na tu nejnižší úroveň. Kdo však vyčká, až vyspěje do určité síly a pak se zase bojem oslabí, jen pravidelně vymírá a zase ožívá avšak v bludném kruhu bez možnosti dalšího vývoje. Pouze nebojující a to také ti nejslabší se stanou těmi nejsilnějšími avšak v jiné než bojeschopné oblasti, protože se všichni nebojující dokonale samočinností ochrání právě před zbytkem bojujících, čímž právě tito bojující v nesamočinnosti dokonale vyhynou a všichni nebojující pro vývoj také síly budou mezi sebou soupeřit už vždy jen moudře v neškodných hrách všemi sledovanými až vyvíjenými. Před takovou zábavou však musí být dořešen a proto také samočinně zajištěn všem poctivým obvyklý život, všem nenapraveným zločincům pod-obvyklý život ale na úkor jen všech právě nejvíce nad-obvykle žijícími. Pokud však zločinec nemá prostředky na okamžité odškodnění, hradí vše samočinně právě největší boháči.

Všechno souvisí s odpovědností, a proto kdo volí nějakou nesamočinnou vládu, platí jim též daně, z nichž jednak vláda žije ale co je důležité, že ze zbytku má právě zvolená vláda zajišťovat poctivě platícím daně jejich ochranu. Tuto odpovědnost však vláda předává na své úřady, čímž zůstává méně na řešení ochrany. Protože však nikdo nemůže všechno splnit svým voličům, vznikají různé rozpory, které dané úřady řeší zřízením dalších úřadů, na které také převádí původní odpovědnost. Tak to pokračuje na další a další úřady, až k tomu poslednímu, na který však už nezbylo nic z daní, ale též nenese žádnou odpovědnost, a proto si je platí sami voliči a to ve smyslu pojištění odpovědnosti, která je původně ochranou v daních placených vládě.

Skutečně poctivá vláda proto buď z daní zajišťuje veškerou ochranu poctivě platícím daně, bez toho aniž by platili jakékoli pojištění, nebo naopak vláda nevybírá žádné daně, protože si veškerou ochranu platí sám volič přímo v daném pojištění, z něhož je placena také vláda. Ať tak či onak, vždy se jedná pouze o úřad zajišťující dokonale ochranu též poctivců poškozující sami sebe ať už schválně nebo z nedbalosti. Doposud je to řešeno určitým pojištěním na zdraví anebo na daný majetek ve smyslu však pravidelných sbírek všech takto pojištěných, jenže z nepochopitelných důvodů musí platit vesměs to samé ještě vládě v daních, na zdravotnictví, nemocenské, na důchod a jinak znovu na řízení státu jakoby další daň. Sice už neplatí vládě výslovně řečenou ochranu ve smyslu pojištění vozidel nebo budov a majetků, ale z dalšího pohledu nikdo už nechápe, co jiného vlastně v těch daních a v odvodech na řízení státu je! Ochranné složky jakožto vojsko a jiné, by si měl platit či splácet právě jen ten, co už porušil zákon, protože poctivec nic takového bez zločinců nepotřebuje. Školy učící všechno opačně, kde neskutečnost je místo za hru považována za skutečnost, také nikdo nepotřebuje. Učit se něčemu už též obecně, co člověk v životě ani potřebovat nebude, lze už přes Síť.

V Síti je přesto vyřešena nejen ochrana před třeba pouličním násilím ale také před válkami a s jednoduše setříděnými vědomostmi a pomocí síťových zřízení lze se také samočinně učit všemu potřebnému přímo z domova ve smyslu hry, kdy jeden soupeří s jiným přesně podle jednoduchých a srozumitelných návodů. Pokud se dítěti jeví takový návod už příliš jednoduchý, pak jednoduše a srozumitelně postupuje samočinně do vyšší třídy, kde může být na ostudu tím nejstarším nebo naopak na obdiv tím nejmladším. Takové řazení však je pro každého různé v různých oblastech a proto může patřit každý v nějaké oblíbené oblasti k těm obdivovaným, přestože v některých oblastech, kterým se nechce prozatím věnovat, bude zaostalejším. Po pravdě řečeno, nikdo nebude pokračovat ve vývoji něčeho, co ho nebaví více než je potřebné pro to co ho baví, a proto nikdo nikomu nezazlívá jeho zaostalost, pokud je alespoň ve dvou oblastech už dobrý. Moudrý člověk nikdy neodsuzuje u jiných jeho nedostatky, ale naopak se snaží pochopit a dále použít právě jeho výjimečnosti pro vlastní vývoj, protože jen tak se může stát sám výjimečným, určující další vývoj svého okolí.

160122 Člověk může mít třeba i na všechno více vyvinuté vlohy, ale pokud je nebude dále vyvíjet, jednoduše jen začne zaostávat a to časem také za vývojem ostatních. Není až tak důležité učit se všem možnostem dané oblasti a to třeba i všem možnostem uzdravení, aby pak mohl léčit ostatní. Důležitější je používání návodů s přesně seřazenými všemi možnostmi léčení, přičemž se samočinně doplňují o návody nové seřazované jak podle obvyklosti používání pro různé podmínky tak též podle vhodnosti používání ve stejných podmínkách. Doplňování však provádí už nejen léčitelé a lékaři, ale také sami nemocní, čímž si sami provádí také výzkum a jiné zkoušky bez toho aniž potřebují další zprostředkovatele. Pochopitelně, že k léčení jsou potřební také další pomocníci, ale už se nejedná o žádné výjimečnosti, které si léčitelé a lékaři sami provádějí a to třeba i

13

na dálku přes Síť pomocí pomocníků v podmínkách k tomu určených. V dokonalé Společnosti s dokonalými postupy v síťových zřízeních si dokážeme představit též léčení včetně úrazů a nesmyslů bez léčitelů a lékařů.

Jakékoli myšlenky způsobující zase neskutečnosti jsou ve Skutečnosti nesmyslem neboli nemocí myšlení ve směru vývoje smyslů vnímání znamenající nesmysl ve směru proti vývoji. Nesmysly je nutné v Moudrosti nejdříve přesně určit podle daného smyslu, pak pochopit celé zařízení takového smyslu, potom rozumět návaznostem na smysly ostatní ve smyslu zařazení pomocí Sítě čísel a až potom je možné vývojové zřízení vymyslet neboli myšlením přizpůsobit Síti čísel jakožto dokonalému Vzorci, podle něhož lze stejně vyvíjet každý smysl až do dokonalosti, což znamená samočinně až do sobě vlastní soustavy řídící se nejvyšší úrovní. Pak už jen stačí ve stále stejném Vzorci své smysly zbystřovat, případně s novým smyslem ostatní přeřadit. Uspořádání všech smyslů avšak jen těch přirozených bez umělých náhrad a bez umělého vyživování nám pak jakožto celek samočinně ukáže další úroveň lidské Moudrosti a s dalším zcela novým smyslem vnímání.

Ve Skutečnosti se vychází vždy z neskutečnosti, ale jen jedenkrát, na samém počátku s dokonalou nulou. Nula zde však nepředstavuje nic, ale naopak všechno nijak smysly vnímané jakožto beze smyslů, což nám v představách už nedává něco nadmíru hmotného v jediném bodě, ale naopak všechno jakoby nehmotné všude stejnoměrně rozprostřené jakožto nejvyšší možný počet těch nejjednodušších základních jednotek. Pokud si představíme jediný bod se vším hmotným, pak už samotná přitažlivost by se sobě nedovolila do ničeho rozprostřít, kdežto naopak všechny jednotky rozprostřené by se na okraji všeho musely samočinně chovat jinak než někde jinde, čímž by se začaly ovlivňovat stále více a ve větším prostoru, tak že by začaly vznikat nějaké shluky jednotek jakožto vazby. Různé vazby se skládají jako různé prvky s jádry a oběžnicemi, z různých prvků jsou složeny zase látky s různou tažlivostí, z různých látek sloučeniny různého skupenství, z různých sloučenin různá prostředí tvarů. Všechny tyto možnosti však představují vždy nějaký pohyb a to už samočinně od počátečního stále se samočinně opakujícího mezi základními jednotkami až po ten nám doposud nechápaného, kde jakoby ve volném prostoru obíhají nějaká tělesa kolem středu vnější soustavy.

Doposud nepochopené jevy si však už můžeme vysvětlit na Síti čísel, kde však nula je pouze na počátku a jen jako výchozí nehodnota, protože pak už vše ostatní je naopak vším jednotkovým a také obráceně je vše nevyčíslitelným společným vlastnictvím a s doplňkem pouze o jeho přetvořenou hodnotu v lidské činnosti. Pokud dovolíme tvořit také strojům hodnotu, ztratíme tím smysl myšlení o skutečné hodnotě, a proto stroje tvoří jen zboží společné všem ke spotřebě v hodnotě rovnající se přesně odměně jen v poměru skutečných okamžiků výroby, údržby a obsluhy stroje. Zde musíme chápat výrobu a údržbu stroje jakožto okamžiky lidí, které se však ve smyslu životnosti stroje časem rozpadají až na nulu a proto se až s rozpadem platí odměna. Člověk, který si nějaký stroj vyžadující obsluhu pořídí, nemůže proto obsluhovat třeba dva stroje současně, taktéž nemůže ani lhát, že se mu nějaký stroj oproti obvyklosti neopotřebovává či nadměrně opotřebovává.

V Síti je sledované jednak prostředí a jednak každé zboží v prostředí (ne)používané, protože nepoužívané zboží se rozpadá nejpomaleji, obvykle používané zboží se rozpadá obvykle a nadměrně používané anebo v nevhodném prostředí anebo nevhodně používané zboží se rozpadá nejrychleji. Na nevhodné používání se samočinně upozorňuje pomocí postupů a proto je takové používání jen chybou obsluhy, kdežto nadměrné používání není chybou nikoho ale spíše naopak výhodou, kdy se během zkrácené životnosti využije stroj více než při obvyklé životnosti. Nepoužívané zboží stejně jako stroje jsou zase nadbytečnými, a proto je také toto zboží sledované v Síti, čímž se dokonale zjistí důvody pořizování takového zboží, které se vývojem odstraní. V současnosti je přebytek všeho, a přesto není chudým zdarma přístupný, protože ho boháči raději nechají zkazit, shnít a jinak rozpadnout. Takzvaní výrobci jsou proto současně ničitelé, kteří si v současné zmatečné síti zboží sami hodnotí, různě zboží předražují, vyzdvihují pouze to dobré a špatné názory jiných naopak tají.

160125 V Síti se jednotlivci vyrábějící zboží hodnotí samočinně podle záznamů o spotřebě takového zboží přímo spotřebitelem, přičemž se takovým záznamem zveřejňuje rozpad daného zboží jakožto spotřeba anebo jiné opotřebení, což také samočinně vyjadřuje přesně odměnu samočinně spotřebitelem placenou výrobcům. Kdokoli nezúčastněný ve spotřebě tímto nemá možnost hodnotit dané zboží jinak než nemoudře a přesto pouze ve Hře nebádající k jeho spotřebě v postavení chytráka, který tomu však nijak nerozumí a dokonce ani nemůže chápat smysl používání takového zboží do těch nejpodrobnějších smyslů vnímání. Nemoudří hlupáci a chytráci proto nezveřejňují v Síti dokonalé záznamy zachycující přímo vlastní spotřebu pomocí síťových zařízení a zřízeních, ale naopak se snaží v Síti zveřejňovat nedokonalé záznamy dříve nesíťově pořízené čili

14

nepřímé jakožto přímé. Pouze vývojáři a údržbáři Sítě určují způsob síťového záznamu a podle toho si též každý může dokonale ověřit, zda se jedná o podvodníky s podvodnou sítí nebo poctivce už v Síti.

Stejně jako s údaji o jakémkoli zboží lze postupovat v Síti s údaji o jakémkoli dění. Donedávna byly zprávy ať už v tisku, v rozhlase a v jiných pořadech vnímané jako jediný způsob, jak se o novém děním co nejdříve dovědět. Dnes používáme už různé sítě se zdroji od různých vydavatelů zpráv, přičemž se různí vydavatelé ve stejné zprávě nějak shodují, ale také nějak rozcházejí. Člověk pak může dané zprávě věřit pouze u toho společného, neboť v tom rozcházejícím mu vzniká v mysli zmatek. V Síti jsou všechny pochybnosti vyjádřené vydavatelem ve zprávě pouze zdrojem k zaznamenání toho nezpochybnitelného ať už pouze opačného bez společného základu, anebo převráceného dle společného základu, anebo odlišného v rozdílech a doplňcích. Kdo pouze nesouhlasí či souhlasí s nějakým takto nemoudře nezařazeným názorem, je také stejně zařazen. Na nulu bez jakýchkoli hodnot se proto zařazují samočinně všichni nemoudří, protože moudří našli pojmy jednoznačné a k nim také už jednoznačné opaky, jinak moudrý zná už jednotku, dle které chápe převrácení a dále moudří v těchto moudrostech rozumí samočinnu v čištění vzorů od rozdílů a s doplňky na vzory nové.

V Síti vydává zprávy kdokoli ze zúčastněných a to všem zdarma, neboť už samotný záznam o své činnosti je zprávou, kterou dál popíše anebo namluví. Vývoj každého děje pak může zase kdokoli doplnit o vlastní činnost, neboť jinak mu nevznikne žádná odměna za činnost. Zpravodajci, mluvčí, vydavatelé a jiní nepřímo účastnění jsou v Síti proto jen zbytečnými zprostředkovateli zdražující činnost přímých účastníků zprávy. Každá zpráva má určitý dosah působnosti v dané oblasti, a proto je každá určena také jen určitým jedincům, přičemž některá je určena také všem na Zemi nebo dokonce ve Světě. Zařazení je tímto přesně dané, a když daná zpráva vyžaduje řešení, pak je také dané přirozenou samočinností, jako když ve válce bojující mají své bojiště a nebojující zase své hlediště včetně dokonalé ochrany před bojujícími a hradícími též tuto ochranu. Pouze diváci rozhodují, zda se jedná o placenou bezeškodnou zábavu nebo o nezábavu hrazenou bojujícími.

160126 Bojující sám se sebou v nezábavě si způsobuje sebepoškozování na vlastním majetku anebo na zdraví. V Síti je takové sebepoškozování vnímané jako nemoc pod ochranou zase jen těch nejbohatších, ale nejvýše do výše středně obvyklého života a nejméně na původní stav pod-obvyklého života pro pod-obvykle žijící a na nejméně na nejnižší úroveň obvyklého života pro obvykle žijící, přičemž právě u obvykle žijících je vše pojištěno nejbohatšími přesně na polovinu její hodnoty, kdežto u nad-obvykle žijících na střední obvyklost. S tímto myšlením nebude chtít nikdo podvádět, protože když si někdo cokoli zničí ať už neúmyslně nebo úmyslně, vždy jsou nejbohatšími uhrazeny u pod-obvykle žijících všechny náklady na odškodnění, u obvykle žijících jen polovina a nad-obvykle žijícím se doplatí vždy pouze rozdíly do střední obvyklosti běžného života.

Jako příklad si uveďme třeba zajištění při poškození vlastního vozidla. Pod-obvykle žijící rodiny zpravidla pojízdná vozidla nemají, protože už obvykle žijící na nejnižší úrovni mají vozidla už jen bez hodnoty avšak stále pojízdná, která však jsou také nepojistitelná. Pokud se takové vozidlo stane jakkoli nepojízdným, stane se daná rodina pod-obvykle žijící, jen pokud veškeré jejich vlastnictví také klesne pod hodnotu nejnižší úrovně obvyklého života. Toto jen znamená, že také pod-obvykle žijící může mít vozidlo, ale není nijak pojištěno, neboť není moudré pořizovat si lepší vozidlo než bydlení, pokud však není bydlením přímo samotné vozidlo a naopak obvykle žijící nemusí mít vozidlo třeba už jen proto, že ho nepotřebují. Lépe si obvykle žijící, který si zničí vozidlo určité životnosti klesající po určitou dobu až na nulu, má takové vozidlo samočinně pojištěno na poloviční životnost klesající na nulu za polovinu doby, než se počítá před zničením. Stejně je to také u obvyklých vozidel u nad-obvykle si žijících, protože až u nad-obvyklých vozidel životností anebo dobou obvykle žijících je pojištění přesně na částku středně obvyklé životnosti anebo doby. U žijících si nad-obvykle je to stejné, jen když tímto klesnou na obvykle si žijící, protože jinak je pojištění o rozdíl nižší.

Tento způsob pojištění je nyní nejvýše dokonalý, protože je samočinný též pro ochranu nejbohatších, přičemž nad-obvykle žijící, kteří si cokoli zničí a stále patří mezi nad-obvykle si žijící, pak není samočinně to zničené ani pojištěno. V Síti není možné, aby si boháči pojišťovali své rozmary anebo jiné nadhodnoty na úkor ostatních boháčů a natož pak na úkor neboháčů. Dnes jsou takové pojistky mimo Síť běžné a proto také proti vývoji, což způsobuje také nemoc se zbavováním se odpovědnosti za vlastní (zlo)činy. Naopak výše uvedený význam pojistek dokonale ponechává odpovědnost na těch nejbohatších, kterým právě ti méně bohatí takové bohatství umožnili získat avšak za cenu jejich nepřevoditelné odpovědnosti za škody ve smyslu však dokonalého samočinného odškodňování všeho co nelze už jinak v Síti samočinně odškodňovat. Boháči, kteří získali bohatství za jinou cenu, si neuvědomují vývoj závislý od jejich odpovědnosti k ostatním a naopak

15

vnímají vývoj ze všeho umělého, kdy se ochuzuje poškozováním to přirozené bez jakékoli obnovy. Takoví boháči si ani neuvědomují vzhledem ke své zaostalosti, že takovým jednáním proti vývoji všechny okrádají o něco neopravitelné a v budoucnu nezbytečné v určitém množství pro další bezproblémový vývoj.

V této myšlence je dána právě těm nejbohatším největší moc jak změnit svoji samočinnou odpovědnost na samočinnost všem společnou a v Síti nejvhodnější. Taková samočinnost všechny rychleji anebo jakostněji vyvíjí a proto také nijak neškodí, přičemž už jen pomalejší vývoj anebo méně jakostnější vývoj je škodlivý. V Síti má možnost se každý stát nejbohatším, avšak pouze pokud vymyslí nějaký stále používaný vývojový postup, neboť pouze běžnou řemeslnou prací nelze zbohatnout. Člověk při jakémkoli řemeslu musí nejen odpočívat, ale také si užívat své rodiny anebo přátel a pak se také na toto vše nějak připravovat. Člověk prospí obvykle třetinu dne, další třetinu dne by si měl užívat a až poslední třetina představuje obchodní činnost ať už při samotné činnosti nebo při jakékoli přípravě zahrnující veškerou očistu, stravu, nákupy a též k tomu potřebné cesty. Užívat si lze zase různým cvičením, sledováním a jinou zpravidla společnou zábavou.

Člověk, který vymyslí nějaký postup, bude ho chtít také co nejrychleji mezi všechny dané jedince rozšířit, což se právě jen v Síti děje samočinně s nejvhodnějšími postupy, neboť každý postup je určen na vývoj určitých smyslů vnímání stejně jako zde je samočinně určena Moudrost jakožto všemu výchozí smysl u lidí. Osvojit si takový smysl však není možné bez smyslů ostatních ať už v počátku doposud nevnímaných u lidí, ale jen u některých zvířat, avšak ve vlohách lidí zapsaných na jiném už správném místě na rozdíl od zvířat, která si vyvinula takový smysl třeba i rychleji avšak s mezerou u jiného smyslu, který lze dále vyvíjet, jen pokud se zvíře zbaví právě těch smyslů výše vyvinutých. U člověka se správně vyvíjí právě smysl Moudrosti a v něm už také jiné smysly jako třeba mluvení, vidění a zření, kdy sice vidíme jako i jiná zvířata ve snech, ale pouze v Moudrosti si uvědomujeme, že se lze naučit vidět též představy pomocí vývoje paměti a síťové Hry.

Moudrý člověk s vytvořením určité dokonalosti, v níž si též dokáže představit jinou dokonalost, neboť ji pro ni vytvořil, samočinně bez jakéhokoli chápání, prožije ve střízlivém stavu živé představy, a pokud si je také nějak zaznamená už jen proto, aby na ně nezapomněl, bude mít uchovaný výchozí bod své Moudrosti. Takový bod může pak v Síti zveřejnit a s ostatními různě srovnávat a zařazovat také v různých způsobech zobrazení až jednou bude nějaký způsob záznamu tak dokonalý a přitom jednoduchý a srozumitelný, že ho bude možné kýmkoli také stejně dokonale a přitom jednoduše a srozumitelně síťovým zřízením představit už současně při jeho prožití. Dokonalost takového zřízení pozná potom každý při vlastním záznamu svého bodu do Sítě okamžitě, protože všechno co prožívá, bude také přesně zaznamenáno samočinně bez mezer.

Člověk se však musí naučit to, co prožívá nejen přenášet do umělé paměti ale také si to uchovat ve své paměti, aby mohl kdykoli také později toto přenést do umělé paměti v nezměněné podobě a tak se ujistit o dokonalosti své paměti. Z jiného pohledu se musí také naučit nevlastní záznamy z umělé paměti přijímat a současně ukládat do vlastní paměti a později také zpět ukládat do umělé paměti, čímž si ověří dokonalost přenosů jakýchkoli záznamů už jen tím, že chce daný záznam načíst do své paměti vlastním prožitím nebo z umělé paměti prožitek někoho jiného a také naopak záznam ve vlastní paměti uložit do umělé paměti. Ve Hře pak bude možné stejně avšak s plným vědomím Hry různě neskutečné záznamy tvořit a s jinými také tak téměř současně přes Síť sdílet, přičemž jen hlupák nerozpozná odlišnosti mezi Skutečností, Hrou a také představami či jiným zaznamenaným viděním, protože pak bude možné si zaznamenávat už i sny a vidiny. Moudří lidé v každém záznamu dokonale poznají, pak chápou a pak také rozumějí každému myšlení pro zbystřování smyslů přesně podle Sítě čísel, kde mají přesně zařazenu Skutečnost, jinde zase Hru a stejně jinak také další způsoby stejného smyslového vnímání jako třeba vidění ve snu, v opojení nebo v představě.

V moudrosti je vždy nějaká dorozumívací síť. Ve skutečné Moudrosti je taková Síť jedinečná a tudíž všem společná a také všemi stejně obsluhovaná bez jakýchkoli výjimek. Potom také v podrobnějších moudrostech má každý možnost doplnit cokoli dalšího avšak vhodnějšího než je dosavadní obvyklé k takto obecné Síti v Moudrosti. V dokonalé Síti pak budou už takové vědomosti, že se pomocí Sítě budeme ve Hře pohybovat stejně jako ve Skutečnosti. Člověk se pak bude moci kamkoli podívat až v zaznamenaných podrobnostech přímo z domova a to také v době různě zaznamenané a proto bude moci také porovnat odlišnosti jako třeba rozpad památek, ale také jejich opravu. Každý rozumný člověk chápe, že čím dříve takovou Síť budeme mít, tím více si do největších podrobností uchováme také záznamy památek, protože v dosavadních sítích se takové záznamy občas vymažou nebo nenávratně změní, jako když se něco dobarví jinak, než bylo skutečné.

16

Záznamy skutečného prostředí bude možné také doplňovat o záznamy v představách a tímto vesměs bude možné navrhovat veškeré stavby a z(a)řízení až do nejpodrobnějších součástí a to včetně postupu výstavby, sestrojení a jiného tvoření. Člověk tvořící, udržující anebo obsluhující proto už nebude potřebovat žádné nákresy a jiné popisy, protože si postup tvoření bude moci přehrávat přímo s uskutečňováním a to včetně obvyklé potřebné doby. Tímto bude každá činnost s obvyklostí přímo při činnosti srovnávána, čímž si člověk bude uvědomovat nejen vlastní nedostatky ve schopnostech, ale i své přednosti v rychlejším anebo jakostnějším postupu. Člověk si pak bude umět vyhledat třeba knihu podle toho, kde vznikla nebo je právě uložena a pak si také v ní může číst nebo zpodobnit takovou knihu do představ a tyto zaznamenat či doplnit.

160126 Když se z těchto představ se vzorem v Síti čísel vrátíme do současnosti, známe už rozdíly, někdo chápe doplňky a někdo dokonce rozumí budoucímu vývoji. Každý má možnost věřit, že to tak bude, jiní to tak chtějí, někdo to dokonce tak už potřebuje, ale pouze ten, kdo dle těchto postupů něco činí, všechny vyvíjí. Ať už vznikne ze všech dosavadních jakákoli jedinečná Síť, vždy bude v Moudrosti všech, protože je všem právě jedinečná a proto už také samočinně společná. Kdo naopak takové Síti dovolí být nejedinečnou, pak nic nevyvinul, ale jen zapadl zpět do zmatku mezi sítě ostatní. Pouze pomocí jedinečné Sítě lze pochopit celosvětovou Společnost, v níž si každý druh tvoří vlastní paměti jednak z těch dosavadních nedokonalých a potom z těch dokonalých do Sítě přímo s dějem trvale zaznamenávaných a s možností vždy jen doplňování. Žádný návrh v Síti tak neupadne v zapomnění, jednak proto, že ten pod-časový už také byl dříve navržen a návrh je pouze další podporou a nad-časový je právě ten nový a možná pro vývoj v daný okamžik vhodnější.

Mnozí takové Síti ještě nevěří a současně ji nechtějí a současně ji nepotřebují, a proto nic ani nečinní, ale už jen jedna volba z těchto tří možností stačí na to, aby Síť začal podle stejného návodu jakkoli šířit či tvořit, nebo jiného přesně takto také oslovil, třeba též se schopnostmi Síť tvořit a udržovat. Nikdo nemusí nikomu znovu vysvětlovat to co je už v Síti vysvětlené, protože stačí jen na vysvětlující části ostatní jednoduše odkázat, a případně něco nové v Síti sám vysvětlit. V Síti je možné uvést cokoli jiné, čemu se věří, co chtějí ostatní nebo potřebují, avšak opět jen pomocí vlastních činností a každý může také později doplnit, že už od (ne)určitého okamžiku věří něčemu jinému, že chce něco jiné nebo něco jiné potřebuje. V Síti se nezazlívá žádná změna v názorech, ale právě naopak, každá zaznamenaná změna je vyjádřením svého směru (vý)voje.

Člověk si musí uvědomit, že jeho činností už je, když cokoli špatné pouze v Síti dokonale odsunuje mezi ostatní upozornění a to opačné dobré posouvá mezi ostatní doporučení. Všechno ostatní jsou pouze nulové hranice mezi špatným opravovaným na původní nulu a až pak dobrým vyvíjeným z nuly postupně a plynule na vyšší hodnoty z různých pohledů. Čím víc si všeho zničíme, tím později se začneme také vyvíjet, protože budeme mít větší starosti s opravami právě potřebnými pro další vývoj. Bez základů nelze ani domy stavět stejně jako bez zplození vlastních vlohových děti nelze vyvíjet skutečně přirozené dědictví. Pak také bez práce nejsou koláče, avšak s doplňkem, že kdo je má, ten je zdarma dostal nebo někde ukradl. V Síti není nic zadarmo, přestože se to může někomu jevit při dokonale samočinné výrobě zboží, kdy je zboží přesně za cenu obsluhy samočinného zařízení, neboť bez obsluhy je samočinné zařízení okamžitě samočinně vypnuto.

160127 Každý by chtěl všechno zadarmo, ale když se nad tím hlouběji zamyslíme, potom cokoli zadarmo musel někdo jiný nějak vytvořit vlastní činností a pak to dobrovolně darovat, nebo to musel ztratit, nebo mu to bylo uloupeno. Tyto tři možnosti lze doplnit pouze v samočinném hospodářství o možnost výroby zboží jen samočinným zařízením, které je lidem zdarma k použití avšak jen dle podílu záznamů vlastních činností v Síti uváděných. Kdo takovými záznamy do Sítě nijak nepřispívá, nemá už samočinně žádné právo na síťové dary.

160128 Lidé se už po tisíce-letí omezují povinnostmi a právy, které zahrnují do umělých zákonů, přičemž každá povinnost je pouze způsob k něčemu nedobrovolně svazující jakožto vynucovací, což se nejen v Síti vnímá jako omezování osobní svobody. Vlády a zákonodárci však takovými povinnostmi ve Skutečnosti pokřivují myšlení, přičemž si pro sebe zpravidla povolují výjimky a u ostatních porušování povinností proto trestají obvyklým vězením. Ve Skutečnosti si však povinnost pletou se slušností nebo dokonce s lidskostí, přičemž slušně se chovají i zdomácnělá zvířata, která lidskost mít nikdy nebudou. V nesamočinném zřízení nejsou jednotlivé pojmy přesně a jednoznačně řazeny, a proto se v umělých zákonech a jiných předpisech významy různých pojmů vzájemně zaměňují na stejnou úroveň. V samočinném zřízení je člověk povinen pouze žít, přičemž tvor žije buď divoce, nebo slušně, ale člověk ve slušnosti navíc ještě lidsky, z čehož jednoznačně plyne, že také kdo žije nelidsky, může být slušný jen jako domácí zvířata nebo divoký jakožto nedomácí zvěř.

17

Neslušný člověk je proto samočinně jen zvěří avšak násilně vniklé do domácnosti, kde též páchá škody, a proto se k domácnostem svazuje samočinnou povinností k dokonalému odškodňování napáchaných škod a tím samočinně také k výchově ke slušnosti. Na takovou výchovu však nepotřebujeme žádné umělé zákony, protože vše je dané jednoduše a srozumitelně takovýmto vysvětlením, kdy vzniká povinnost odškodňovat jen pro lidskou zvěř neboli pro zlo-čince. Slušný člověk proto nemůže být ničím povinován jednoduše už jen proto, že se vždy slušně ke všem chová. Kdo by chtěl takového člověka povinovat k něčemu, pak jen ke stejné slušnosti, což je zbytečné, nebo k rozdílům, které znamenají dle Sítě čísel vždy neslušnosti ve směru proti vývoji a to nejen u čísel. Kdo povinuje kohokoli k neslušnostem, sám je moudře řečeno „jednoznačně“ a v Síti navíc už samočinně neslušný neboli zvěří, která již nemá žádný nárok určovat lidem jeho povinnosti.

Člověk, který takovéto vysvětlení doposud nějak podvědomě jen vnímal, ale ještě nechápal, nyní snad už vše chápe, přičemž se nejedná pouze o umělé zákony, ale také třeba o nějaké dohody, smlouvy, které však nemůže jedna strana nijak doplnit, protože druhá strana má podle takových dokladů už vnitřně v podniku nebo v nějaké skupině nastavené pro první stranu jeho povinnosti. Pochopitelně, že každá činnost vyžaduje určité schopnosti přesně označované pouze jakožto požadavky, které proto nelze zaměňovat za povinnosti. Scházející požadavky jednoduše neumožňují danou činnost provádět, a kdo lže v tom, že splňuje požadavky, pak časem něco pokazí, což musí odškodnit, neboť se choval jakožto člověk svým lhaním k jinému neslušně.

Každá činnost má proto dokonalou ochranu před zločinci už jen v přesných požadavcích, a proto ji není potřebné víc jak dokonale chránit nějakými umělými zákony. Přibližně nebo přesně podle stejného Vzorce o slušnosti člověka, lze zařadit do Sítě čísel všechny ostatní jednoznačné pojmy a tím také všechny ostatní nejednoznačné pojmy přeřadit k jiné doposud nezařazené neboli k jiné doposud nechápané jednoznačnosti. Ve Skutečnosti patří povinnosti jen do Hry, neboť se tím ostatní mámí anebo skrývá neschopnost nebo také vychytralost všech, kdo takové povinnosti nejen tvoří, ale také používají, protože jen hlupák, který si neumí hrát, nerozumí slušnosti a po způsobení škod je musí také odškodňovat. Společná Síť ve smyslu též vývoje slušnosti je dokonalou samočinnou ochranou před všemi neslušnými jedinci, protože i dosavadní umělé zákony a s nimi spojené povinnosti daného státu nikdy nejsou víc jak přirozené zákony Státu s vlastní sobě dané povinnosti jen žít, protože bez života nikdo nic nedokáže, kdežto každý živý člověk právě pomocí Sítě vždy už samočinně ochraňuje všechny ostatní slušné lidi v Síti bez ohledu na to, zda je slušný nebo neslušný.

Neslušný člověk nikdy nebude chtít Síť používat, čímž se však jen sám v Síti usvědčuje ze své neslušnosti, a tím také samočinně chrání všechny slušné lidi používající Síť. Neslušná je také každá pomluva ale v případě pomluvy něčeho neslušného se jedná správně řečeno o upozornění na něco neslušné, což pomluvou už není. Naopak pomluva něčeho slušného v Síti zaznamenaného je samočinně stejné jako pomluvit sama sebe z pomlouvání a samotnou pomluvu obrátit na samočinné představení právě toho slušného. Pomluvač tímto samočinně zdůrazňuje míru slušného jednání neboli činnosti stejně jako když ji někdo doporučuje ostatním. Ve výsledku pomluvením vznikne samočinně pouze upozornění nebo doporučení jiného s vlastní pomluvou.

Každý má v takto dokonalém myšlení právo pomlouvat ostatní, což se však v Síti se stejným myšlením také tak už samočinně vyhodnocuje. Chytrák proto riskuje jen vlastní pomluvu, kdežto moudrý člověk přímo upozorňuje a současně doporučuje. Pouze hlupák pomlouvá obvyklá doporučení anebo naopak doporučuje to na co je upozorňováno bez jakýchkoli doplňujících doporučení vhodnějších než doposud. Každý má proto právo být hloupým, chytrým anebo moudrým pouze samočinně dle vlastního chování. Právo je dobrovolné.

160129 Pokud není ve vlastní úrovni nový neklad ještě tím přirozeně nejnulovějším, pak vývoj pokračuje v dalším nulování, jinak ve vlastní úrovni poslední neklad představuje vždy dovršení samočinnosti vším nekladným, čímž se vlastní úroveň uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená úrovňová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Pokud není ve vlastním řádu nová úroveň ještě tou přirozeně nejvyšší, pak vývoj pokračuje ve vyšší úrovni, jinak ve vlastním řádu poslední jednotková úroveň představuje vždy dovršení samočinnosti všemi úrovněmi, čímž se vlastní řád uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená řádová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Pokud není ve vlastním rodu nový řád ještě tím přirozeně nejobecnějším, pak vývoj pokračuje v obecnějším řádu nejnižší úrovní, jinak ve vlastním rodu poslední jednotkový řád představuje vždy dovršení samočinnosti všemi řády, čímž se vlastní rod uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená rodová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Pokud není ve vlastním druhu nový rod ještě tím přirozeně nejzřejmějším, pak vývoj pokračuje ve zřejmějším rodu nejpodrobnějším řádem a nejnižší úrovní, jinak ve vlastním druhu poslední jednotkový rod

18

Nic a jiné neklady včetně odškodňovanýc

h škod uvězněných do jediného bodu.

představuje vždy dovršení samočinnosti všemi rody, čímž se vlastní druh uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená druhová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Pokud není ve vlastní říši nový druh ještě tím přirozeně nejvyspělejším, pak vývoj pokračuje ve vyspělejším druhu nejtajemnějším rodem, nejpodrobnějším řádem a nejnižší úrovní, jinak ve vlastní říši poslední jednotkový druh představuje vždy dovršení samočinnosti všemi druhy, čímž se vlastní říše uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená říšová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Pokud není ve vlastní soustavě nová říše ještě tou přirozeně nejsvětovější, pak vývoj pokračuje ve světovější říši nejzaostalejším druhem, nejtajemnějším rodem, nejpodrobnějším řádem a nejnižší úrovní, jinak ve vlastní soustavě poslední jednotková říše představuje vždy dovršení samočinnosti všemi říšemi, čímž se vlastní soustava uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená soustavová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje.

Obecně potom pro vývojovou část s vlastní k dokonalosti stupňovanou vlastností platí; pokud není ve vlastní části vývoje nový stupeň vývojové vlastnosti ještě tím přirozeně nejdokonalejším stupněm, pak vývoj pokračuje v následujícím stupni s jednotkovými stupni všech dosavadních částí vývoje avšak od první stejně jako u vlastní části, jinak ve vlastní části vývoje poslední nejdokonalejší stupeň představuje vždy dovršení samočinnosti všemi stupni, čímž se vlastní část vývoje uzavírá v dokonalosti a současně samočinně jako nová přirozená vývojová jednotka ukazuje směr dalšího vývoje. Taková jednotka je pak prvním stupněm v nějaké další pak už vlastní části vývoje, protože se jako vlohová vlastnost vyvinula. Při vývoji se upozorňuje na uchování si vědomí i skutečně vlastní části na rozdíl od opakujících právě chovajících se jako vlastní části, protože když člověk zapomene, pak se to opakující jeví jako dříve prožité jen občas v důrazných okamžicích.

Nic vývoje úrovně čára vývoje řádu mřížka vývoje rodu kostka vývoje druhu(bod stání na nule) (přímka postupu z 1 bodu) (plocha šíření ze 2×2 bodů) (prostor růstu ze 33×3

„bodů“)

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, ʎ

Výše jsme si vysvětlili Síť čísel s vývojem až do jediné celosvětové soustavy, kterou můžeme vnímat jako všechny možné říše, což také znamená, že si prozatím neumíme představit jinou soustavu s nějakými jinými říšemi, protože by pak zmíněná soustava nebyla celosvětovou. Nic je stejným myšlením 0soustavou, jediná úroveň je už 1soustavou, více úrovní představuje už řád, což je myšlením 2soustavou. Až pro více řádů za sebou si uvědomujeme soustavu jinak číselnou avšak se stejnou hodnotou, což však do hodnoty „dva“ není ještě vyšší 3soustavou. Doposud s mámením nulou bez Sítě jsme si ji představovali jako soustavu dvojkovou s hodnotou 10 (dva), kterou však bez označení soustavy člověk přečte vždy jako „deset“. V Síti je však nula vždy nehodnotná, a proto se vyskytuje vždy jen na počátku jakéhokoli počítání před vznikem hodnoty a pak už je nula pouze paměťovým bodem ve smyslu jednotkové či vyšší hodnoty znamenající hodnotné soustavy.

160201 V Síti jsou vnímané dvě jednotky jako číslo 11 první 1soustavy zapisované ve dvou řádech, což v nulté 0soustavě zapisujeme jako 00 ve smyslu používaných paměťových bodů a ve druhé 2soustavě už se znalostí znaku pro dvojku jako 2 neboli jediným řádem avšak už také s myšlením pro dva řády jakožto 02. V Síti je vždy čtení stejné jako psaní a proto už také zmíněné dvě jednotky 111 (někdy zapisované 1.11) čteme jako „v první soustavě (jeden)desátjedna(jednotka)“. Se stejným myšlením pro jedinou jednotku 1 si ji ani jinak než v 1soustavě jako hodnotnou neumíme představit, protože 0 v 0soustavě je pouze místem pro jednotku. Ve vyšších soustavách už předpokládáme také volná místa v obecnějších řádech, přičemž dokonalým řádem

19

11 12 13 14 15 16 17 18 19 1ʎ21 22 23 24 25 26 27 28 29 2ʎ31 32 33 34 35 36 37 38 39 3ʎ41 42 43 44 45 46 47 48 49 4ʎ51 52 53 54 55 56 57 58 59 5ʎ61 62 63 64 65 66 67 68 69 6ʎ71 72 73 74 75 76 77 78 79 7ʎ81 82 83 84 85 86 87 88 89 8ʎ91 92 93 94 95 96 97 98 99 9ʎʎ1 ʎ2 ʎ3 ʎ4 ʎ5 ʎ6 ʎ7 ʎ8 ʎ9 ʎʎ

je jakákoli jeho hodnota, kde takový vlastní řád vyjadřuje vývoj také hodnot podrobnějších řádů avšak vždy od jednotkové hodnoty, protože nulová hodnota neboli nehodnota podrobnějších řádů znamená jen mezeru a tím také nedokonalost vývoje. Řád obsahující ve svých podrobnějších řádech Nic je ve Skutečnosti pouze neřádem, mylně se pokládající za řád. V Moudrosti není moudré, aby jakýkoli řád obsahoval neřády.

Srozumitelně a jednoduše řečeno; nula může být pouze před začátkem počítání hodnot na každém místě, kde se hodnoty můžou vyskytovat, protože při ztrátě hodnoty na kterémkoli místě, je vnímané jako směr opačný čili proti vývoji a proto třeba po čísle 9 nelze používat ve smyslu vývoje číslo 10, ale správně 11 u 9soustavy. V 9soustavě je 09 větší než 10, protože obě čísla vyplňují jen po jednom místě, ale s různou úrovní, kde jedno má 9 úrovní na podrobnějším řádu a druhé jen jednu úroveň sice už na obecnějším řádu ale bez jakékoli úrovně na podrobnějších řádech, což představuje vládu, řízení až obsluhu nikomu a ničeho. V Síti po 99 následující hodnota 911 představuje dokonalý smysl obsluhy avšak postupně a stejně jak se vyvíjela, a proto nejdříve základní jednotky, neboť obsluhovat Nic je hodnotou stále stejná číslice 99. V Síti se vždy poslední hodnota dané části vývoje považuje za dovršení dokonalosti a tudíž i samočinnosti, což je už vnímané jako obsluha sama sebe a současně ničeho jiného. V Síti se proto upozorňuje na počet „deset“ a jiný podobný počet obsahující mezery jakožto pro vývoj nepoužitelný. Počet skutečně hodnotných úrovní si obecně označíme „∞“, znamenající přirozeně také konečnou dosaženou úroveň, řád, rod, druh a případně též říši jakožto nově pojmenovanou soustavu všech druhů v říši. Kdo nezná jinou říši než tu vlastní, pak nemůže ani pochopit soustavu vývojovější než na místě říše. Stejně také králové a jiní panovníci či vládci nevnímají jiné rody rovnocenně s vlastním a proto zaostávají ve vývoji jen ve vlastním rodu, přičemž si snaží skutečnou říši násilím přivlastňovat stejně jako jiné rody v této říši, čímž projevují vlastní jen nelidské vlohy.

Protože se jednotlivé říše přetváří samočinně podle právě daného okamžiku výskytu jednotlivých druhů, je říše vnímána také jako dovršení a proto si neumíme ještě představit jinak celosvětovější soustavu. Svět ve smyslu celého Světa je tak nejúplnější současná představa všeho co v něm je, přičemž jen Nic je vně Světa. Naše dokonalé představy jsou proto ohraničeny právě Ničím až Světem, kdežto nedokonalé představy jsou pouze nesmysly, jež jsou ve Skutečnosti dokonalým „Nic“ a současně v neskutečnosti „Něčím“ čili „Ne-nic“. Tímto jakoby v našich představách máme „otevřeny zadní vrátka“ pro něco co ještě není námi vnímané a s vlastním vývojem se nám to bude samočinně představovat. Do té doby můžeme mít jakékoli představy ale jen ty nedokonalé a ve Skutečnosti nic neznamenající, protože představují stále jen „Nic“. Až objevíme s tím cokoli související, pak můžeme naše dříve zaznamenané představy porovnat se Skutečností a tak si ověřit, zda jsme už člověkem vyspělejšího druhu s představami dokonale už samočinnými jakožto zapsané vlohově.

V současnosti se děje také něco nově poznaného s lidmi. Už nechtějí všichni bojovat jako zvěř se zvěří, ale raději se vzdálí a to dokonce ze svého území jen proto, aby bojovat nemuseli. Toto však není zrada ani nic špatného, ale naopak je to nejlepší co lze ve smyslu lidskosti udělat. Člověk už nepotřebuje smečku ani nějak ohraničené území, ale vyspělejší vědomí společného druhu pro vzájemnou ochranu před zaostalým vědomím druhu žijícím ve „smečce“ anebo dokonce před vědomím druhu jednajícího proti vývoji se snahou ovládat svůj druh. Nyní se musí naučit lidstvo jen uhlídat bojující na nerozšiřujícím se území, kde se časem navzájem vybijí nebo zklidní a možná i pochopí, že boj lidský je možný už jen ve Hře, kde se nikomu neškodí.

Že lidé už netrvají na vyhraněném území, je známkou právě vyspělosti představující nám dokonale také další vývoj, kterému však žádná vláda už nemůže nejen rozumět, ale také to nikdy nepochopí, přestože se to vládě děje přímo před očima. Proto vládci staví ploty a jiné nákladné ubytování, místo toho, aby za stejné či dokonce menší náklady ochraňovali všechny běžence už přímo u jejich hranic tak aby se neohrožováni cítili ještě na svém pohraničním území. Taková ochrana je nejúčinnější a na náklady bojujících neboli vždy zadarmo, neboť jinak bude potřebná jako stejná později v době, kdy se boje rozšíří právě k těmto hranicím.

160202 Žádný vládce ani žádná vláda však neumí nikdy takto předvídat, protože jsou všichni vládnoucí z pohledu vývoje právě k takovému předvídání neschopní nebo jinak řečeno, nejsou k takové ochraně nijak vyvinuti. Sice nějaký pud sebezáchovy mají, ale jen ve smyslu osobním, kdy dělají všemožné kroky na vlastní ochranu, přičemž tím škodí ostatním a kdokoli se snaží také vládnout, toho pomlouvají nebo se ho snaží nějak omezit až odstranit. Toto všechno odpadne při obsluze společné dorozumívací Sítě, pomocí níž si všichni obsluhují jen své okolí a své zájmové oblasti, čímž si jakoby vládnou sami sobě s pravidly určovanými už samočinně všemi v dané oblasti. Člověk má možnost zjistit si v Síti přesně taková místa vyhovující jeho požadavkům, na která se může kdykoli přestěhovat. V dnešní době se lidé stěhují tak říkajíc „naslepo“ jen s vírou, že to snad

20

bude lepší anebo na základě nějaké nabídky, kterou nelze nijak jinak než po čase až po přestěhování ověřit. Za takovými nabídkami se zpravidla skrývají dosud nevyjádřené povinnosti a jiná omezení rodinných zájmů, takže ve Skutečnosti stěhující jen naletí na sliby uvedené v nabídce, čímž se vzdává dosavadní jistoty za víru.

160204 Pojem „soustava“ představuje v sobě už danou dokonalou samočinnost, bez níž by nebyla ani myslitelná. Taková samočinnost je přímo vlastností dané soustavy. U nuly je to neustálý boj mezi zlem a dobrem, avšak pouze ve smyslu dobra je jakékoli poškozování odškodňované škůdcem na jeho náklady, přičemž námahu vynaloženou na poškození zpravidla vnímáme jako menší než na odškodnění, přestože je výsledná změna v porovnání před poškozením a po dokonalém odškodnění vždy nulová. Pouze nedokonalé odškodnění způsobí odchylky ve smyslu trvalého poškození nebo už naopak omlazení, obnovení, znovení anebo jinak vnímané opravy anebo výměny na stav lepší než byl před poškozením. Při trvalém poškození se stává právě škůdce trvalým „otrokem“ v odškodňování. Nadměrné odškodnění má škůdce též na vlastní náklady, neboť není schopný přesně škody odškodnit, což je v Síti samočinnou dohodou každého poškozeného se škůdcem.

Škůdce nesouhlasící s takovou dohodou si může platit na náklady škůdce libovolné právníky a tak s nimi bojovat též o své výdaje, ale nikdy nesmí být v prodlení se svým odškodňováním, které je řešeno v Síti opět samočinnou nabídkou všem v okolí s danými činnostmi vedoucích k odškodnění samočinně na náklady opět škůdce. Škůdce tímto nemá žádnou nenásilnou možnost nejrychlejšímu a jinak nejvhodnějšímu odškodnění zabránit, což je plně v pořádku, protože i kdyby byl neprávem označen za škůdce, pak jsou všechny náklady později přeneseny na skutečného škůdce ihned samočinně, jakmile je v Síti kýmkoli i skrytě pod přezdívkou anebo samočinně přímo síťovým zařízením prokazatelně označen. V Síti podle vzoru hodnoty není žádné svědectví bez záznamů důkazem, protože je to jednoznačně důkazem naopak bez hodnot řazené jen v nule.

Pomocí samočinnosti nuly je tak vyřešeno všechno špatné dobrým na žádné, z čehož lze pak samočinně určit upozornění ale také doporučení pro skutečný vývoj z nuly už samočinně podle doporučujících návodů. V Síti vede jakákoli činnost bez přesného návodu k výrobě nesíťové části zboží a s návodem k výrobě síťové části zboží. Pokud je celé zboží složeno jak z nesíťových tak síťových částí, pak se také rozlišuje na tyto dva způsoby plateb, což v Síti nikomu nevadí, pokud je však ochoten platit také za část zboží tržně a za jiné části samočinně. V Síti lze všechno takto také přesně zaznamenat, čímž se umožní plynulý hospodářský přechod. Síťové části zboží je možné používat také v tržním hospodářství, ale se samočinnou dohodou s držitelem, že každé použití a jinou změnu včetně držitele současně zaznamenává v Síti. Používáním zboží lze tvořit už své hodnoty v síťových jednotkách. Nepoužívané anebo nehodnotné zboží je v Síti pravidelně doporučováno k prodeji anebo ke znovení. K tomu se držitel vyjadřuje odmítnutím či souhlasem, avšak též při odmítnutí označí důvod a uvede důkaz o jeho držení. Bez těchto důkazů musí držitel nahradit všem v Síti k použití zpronevěřené suroviny. Protože jsou všechny neobnovitelné suroviny odjakživa společným a neprodejným vlastnictvím všech bez ohledu na to zda jsou nevytěžené nebo vytěžené, nahrazuje je držitel z celého zboží.

Z uvedených samočinných dohod je zřejmé, že pouze vyloženě tržní zboží nebude zaznamenané v Síti, což je však dnešní stav a nikdo v Síti tomu také nijak nebrání. Jakmile však někdo v Síti toto čistě tržní zboží koupí, což i s dalším zhodnocením zaznamená, stává se tržní zboží zčásti i samočinným. Už při takové koupi jsou však samočinně objeveny zpronevěřené suroviny ve zboží obsažené, které může kdokoli podle tržního návodu či jiným měřením do Sítě jako první zaznamenat nebo ke stávajícímu záznamu zboží přiřadit. I když to není zakázané, nikdo nebude toužit nenásilně zpronevěřovat jakékoli tržně samočinné zboží, ale naopak bude mít potřebu právě přes Síť co nejjednodušším způsobem takové zboží hlídat a tím také samočinně do Sítě zaznamenávat jeho používání a jiné opotřebování. Až bude každé zboží anebo dokonce každá část zboží nějak napojena vzájemně přes prostředí přímo na Síť, bude hlídání a používání zaznamenáváno samočinně.

Dnes už dokážeme téměř do každé části zboží v podobě špendlíkové hlavičky zabudovat trvalé zařízení vlastního jednoduchého dobíjejícího zdroje pro příjem a vysílání údajů o používání a o prostředí a s pamětí na řízení zpráv a číslo čili síťový odkaz pro použití samotného zařízení a zboží. Každá část zboží tímto bude mít v sobě už daný způsob použití při výrobě celého zboží, které také samočinně vlastním složením se do celku dle údajů v zařízeních záznam v Síti doplní. Už nyní je běžné, že je při balení částí zboží určen přímo příjemce balíku pro další zpracování, mnohé zboží je vyráběno na objednávku spotřebitele a vyrábějící pracovníci jsou sledováni při své činnosti. Takže už ani nevymyslíme nic nového kromě poctivého myšlení při síťovém sledování veškerých surovin, přičemž si taková sledování každý sám obsluhuje samočinně při své

21

činnosti. Člověk už když skládá jednotlivé části zboží do celku, nic nemusí zaznamenávat, protože se to zaznamenává do Sítě samo pomocí právě zabudovaných zařízení v každé části zboží jednoduchým příkazem.

Každou činnost včetně nákupů a jiného předávání zboží si jedinci podepisují také přímo do Sítě pomocí otisku prstu nebo prohlédnutím zornice nebo už jen vzhledem obličeje, celé postavy či jinak předem daným postupem. Možností je nespočet a někdy v zájmu výchovy anebo dle důrazu na zabezpečení může být požadován podpis i více způsoby a to nahodile a v nahodilém pořadí. K podpisu je každý samočinně vyzván a to zpravidla na osobním obsluhovači Sítě, neboť jen tak se nejdokonaleji uchovají údaje na osobním účtu. Každý obchod je uzavřen až po podpisu oběma stranami a to jak všemi obchodníky na jedné straně tak na druhé straně kupujícím spotřebitelem. Všichni obchodníci od těžaře surovin, obnovitele či znovitele surovin, přes zpracovatele surovin, převozce, skladníky, výrobce, prodejce a jinak související provozníky jsou za svoji činnost vyplaceni až okamžikem prodeje celého zboží přímo spotřebiteli. Jen tak lze zabezpečit neustálé sledování své hodnoty z činností při pohybu od obchodníka jednoho k následujícímu dle výrobního postupu a také už dle síťových čili nejvhodnějších postupů. Tímto se zamezí jakémukoli plýtvání surovinami, protože jen hlupák bude vyrábět nedoporučované přebytky s většími náklady na skladování a s větším rizikem na ničení jakosti. A také z jiného pohledu, jen hlupák bude vyrábět méně, než mu je doporučováno Sítí, neboť tím vytváří mezeru pro uplatnění soupeřů s delší dopravou a tím také způsobuje zdražení potřebného zboží.

160205 V souhrnu člověk věří jen v taková čísla, která si vytváří a pokud si je budou vytvářet všichni společně veřejně a všem zdarma, pak budou také samočinným postupem pro další už ty nejdokonalejší předpovědi. Představa takové společné Sítě je proto dokonalou představou pro dokonalou předpověď, neboť už nyní lidé chápou v údajích všem stejnou pravdu, kterou se snaží pouze podvodníci nějak zneužít, a proto si právě podvodníci vymysleli, že údaje bez práce nebo někomu ukradené a pro jiné tajené mají nějakou hodnotu. Ve Skutečnosti mají všechny taje nějakou hodnotu, ale jen pokud se odtajní a nějak pro život všech použijí. Bez použití jsou veškeré údaje k ničemu a dokonce každý, kdo skrývá údaje o jiném, brání dalšímu vývoji. Vlastní údaje si může každý skrývat jen u sebe, pro partnery vlastní údaje si také skrývá jen daný pár a tak podobně pro jiné skupiny. Všechno však společné ať už ve smyslu všech jedinců, párů či jiných skupin nelze nijak tajit ani nijak zpoplatnit, a proto vše co je určeno všem je také samočinně všem zdarma k používání a co není určeno všem, jsou jen z toho všeho obecnějšího podrobnosti, podle nichž se stydíme či podvádíme.

Všechno tajené je proto jen Hrou, v níž se dále dokonale před všemi jinými utajuje to skutečně stydlivé a naopak se pouze dokonalými důkazy odhaluje všem to skutečně podvodné. Každý podvod, který obrátíme, přetočíme a jinak očistíme je už samočinným zdrojem také vývoje. Časem také zjistíme, že se stydíme právě za něco přirozené a naopak za slušné považujeme něco nepřirozeně umělé. Jednotvárné obleky proto už nemusí být tím slušným, ale naopak tím proti vývoji skrývající jakoby mámící neslušnost už pod šaty. Za špinavé a rozervané šaty se člověk stydí. Naopak, obyčejně oblečení lidé se stávají v Síti těmi nejslušnějšími. Svátečním oblečením může být pro někoho oblek, ale také je jím obyčejné oblečení čistě vyprané, což však neznamená, že když se někdo svátečně obleče, je samočinně také svátek. Zde je pravidlo svátku vždy jen jednosměrné, protože v daný den je svátek, který si ctí jen ten, který se svátečně a také dobrovolně obleče.

Vývoj Moudrosti je stejně jednosměrný, a proto v dané Moudrosti lze jen slušně žít a vývojově se činit ve všech různých oblastech až se jednou poctivost se slušností samočinně spojí v Moudrost další a to právě pro následující vývoj potřebnou. Mezi slušnost také už samočinně patří vždy jeden žijící partner, neboť víc partnerů při poctivém poměru všech opačně pohlavních lidí ke stejně pohlavním lidem ve Světě nežije. Pro stejně pohlavní dva jedince spolu žijící nelze používat pár ale dvojice, protože partneři stejného druhu plodí svoje potomky, kdežto dvojice může spolu žít jakkoli, avšak nemůže plodit a proto ani vychovávat potomky.

Pokud si zničíme také dokonalost myšlení v rozmnožování a předávání vlohové výbavy, pak nastane jen zmatek stejný jako u zvířat, kdy se jeden samec páří s několika samicemi anebo naopak se jedna samice páří s několika samci ve stejném období páření. Jedinci dospělí a přesto neschopní se pářit, jsou ve smečce jen nejslabším článkem odsouzeným k vymření, a proto není přirozené, aby svoji slabost „vychovávali“ u jiných. Člověk se naopak musí naučit přirozenostem dokonale rozumět, až je takto dokonale pochopí, protože pouhé poznání je dané už také zvěři, přičemž některý druh zvířat toto nedokonale v částech už také chápe, což poznáváme z jejich chování. Slabá zvířata jsou silnějšími nepřipouštěna, odháněna a jinak napadávána. Moudrý člověk už dokonale chápe uvedené přirozenosti, a proto se jim už též lze naučit rozumět pro vývoj.

22

Nemoudrý člověk dokonale nechápe anebo nedokonale chápe tyto přirozenosti, neboť rozdíl v nedokonalé nechápavosti je sám o sobě nesmyslem, kterým lze však ostatní nemoudré též dobře oblbnout až k šílenství.

V šílenství neboli při pomatení smyslů způsobuje jedinec škody, které pak ihned po uklidnění odškodní, neboť by jinak bez sebe-uklidnění zakrněl ve vývoji na stupni šílenství avšak silnějšími uzavřen do uklidňující zabezpečené místnosti, kde má vlastní volbu uklidnit se také uměle, protože jen šílená zvířata se utrácí. Zda šílenec setrvá ve svém stavu nebo se sám uklidní uměle či přirozeně, jednoznačně si tím sám určuje další (ne)vývoj. Člověk má vždy na výběr a to jak ve stavu šíleném tak také po odšílení, a proto se může uměle uklidněný člověk pohybovat už také mimo zabezpečenou místnost ale jen v místech k tomu pro uměle uklidněné určené. Zde už mají takto uklidnění jedinci možnost pracovat na údržbě takového místa a pak také na jednoduchých částech zboží a tak začít znovu sebe živit nebo dokonce odškodňovat napáchané škody. Až v přirozeném uklidnění se vrací odšílení mezi ostatní, kde jsou však svázáni odškodňováním škod.

V šílenství stejně jako v umělém uklidnění takoví jedinci nechápou ani co jedí, nevnímají ani to co je lahodnější, a proto je jim podávána strava jen ta základní, avšak právě uměle uklidnění si můžou už konečně uvědomovat také jinou lepší stravu, což sami dokazují vlastní činností stejně jako ostatní ohodnocovanou a proto si můžou také dovolit stravu lepší a lahodnější. Nikdo není nucen jíst jen to základní, ale na druhé straně není potřeba nikoho vyživovat víc jak v základu vším potřebným pro život. Je jen na volbě každého, zda si svojí činností zajistí prostředky na lepší život a to včetně pamlsků a jiné lahodnější než základní stravy.

160206 Všichni přirozeně uklidnění jedinci mají nejvyšší předpoklady znovu zešílet, a proto si sami platí správu a údržbu k léčbě určených zařízení. Při platbě se samočinně zohledňuje nejen doba přirozeného uklidnění, ale také celkové náklady na zatížení provozu daným jedincem v dobách kdy nebyl ještě přirozeně uklidněn. Pokud si tento způsob platby každý uvědomí ještě dříve, než zešílí, pak se také správně předpokládá, že se sám bude chovat slušně a poctivě podle pravidel v Síti uvedených, podle nichž nemůže nikdo zešílet, ale naopak se může vyvíjet. Uměle uklidnění si toto už také můžou uvědomovat, a proto se také tak můžou chovat, což dokazují opět vlastní činností s vysazováním uklidňujících prostředků na umělé uklidnění avšak nejdříve v zabezpečené místnosti a pak také v ostatních místech celého zařízení a pod dohledem veřejnosti.

V Síti může kdokoli přímo sledovat šílenství a tím také určovat, kdo se tak chová či už nechová a z jakých příčin. Současným šílenostem ještě nikdo nerozumí, a proto takzvané šílence uklidňují násilím zpravidla jen šílenci v přesvědčení nějakých pochybných postupů, které se bojí všem zveřejnit stejně jako svoji činnost. Šílenci mají samočinnou povinnost všem se předvádět, čímž si chrání také nejlepší způsob své léčby, a proto musí každé spravedlivé zřízení zabezpečit veřejnosti jejich přímé sledování, jinak se jedná opět o pochybný postup ať už ve smyslu předpisů či dokonce zákonů. Taková sledování však nemají význam pouze vzdělávací ale také výchovný, protože se mnozí takovým sledováním třeba jen zastraší před pácháním škod. Taková sledování mají v sobě daná přímo už upozornění na to, jak se léčí v případě páchání škod právě u těch, kteří si ani neuvědomují, že škody páchají, přičemž jsou na takové proti-činnosti v Síti už samočinná upozornění.

Ze zcela převráceného pohledu se také všichni hromadně šílení považují za obyčejné lidi, přičemž se jim jeví šílené právě něco vývojové jako třeba zde popsaná v Síti samočinnost. Takové mylné vnímání však není vhodné komukoli nějak vyvracet, ale protože všichni umí stejně počítat, všichni stejně vnímají stejný počet úrovní v nějakém daném řádu, všichni stejně vnímají, že oprava poškozeného na výchozí stav dá lidem i mnohem větší námahu než ničení, pak časem v dospělosti pochopí, že nestejně něco z toho všeho vnímané, znamená dospělého zaostalost nebo ještě nedospělost. Až dospělý chápe, že nedospělí stejně jako zaostalí můžou ostatní a dokonce i sebe jen bezeškodně bavit, a proto jim nelze věřit při nějaké smysluplné činnosti.

160206 Nevyspělost lze chápat už v samotných číslech, kdy je však nula 0, jakožto dokonalý vzor ničeho, vždy jen před počátkem jakéhokoli počítání. Už třeba jen před počítáním všech prstů na ruce musíme mít ruku sepnutou v pěst, protože až pak je prvním počátečním prstem právě ten první vztyčený, pak druhý a další až nakonec všech pět je vztyčených. Zde si uvědomujeme, že každý prst má též svůj znak 1, 2, 3, 4 a 5. Pokud však zapojíme v pokračujícím počítání druhou ruku, použijeme také další znaky 6, 7, 8 a 9, přičemž pro poslední prst jsme doposud žádný znak v tomto smyslu počítání neměli. Tento nedostatek jsme už dříve nahradili obecnějším řádem a na jednotkovém řádu jsme ponechali opět Nic s názvem jakožto „deset“ 10. Ve Skutečnosti je však takový zápis nesmyslem, protože obě ruce znamenají stále řád jednotkový, jen nám pořád schází znak pro poslední jednotku. Toto je v Síti vyřešeno znakem „chod“ zapisovaného jako opačné „Y“, což si můžeme zapisovat prozatím znakem „ʎ“ znamenající také chodní soustavu, protože právě pomocí

23

tolika prstů na nohou také chodíme. Vztyčíme-li další prst, pak musíme použít také jinou soustavu s prsty. Vesměs máme ruce a nohy jakožto dvě soustavy, přičemž tu obecnější, lze používat už také jako počet přímo opakování zobrazení stejných hodnot v soustavě jednotkové neboli podrobnější předcházející.

Jednodušeji a dětem určitě také srozumitelněji řečeno; že při zápisu třeba 24 máme jakoby vztyčené dva prsty na nohou a čtyři prsty na rukou a to v chodní soustavě a potom ʎʎ znamená vztyčení všech prstů. Zde si také musíme uvědomit, že po nějaké hodnotě vždy následuje další hodnota bez mámící nuly na řádech podrobnějších, a proto také po hodnotě ʎ nenásleduje polo hodnota a polo nehodnota 10 ale správně 11 čili vše hodnotně vnímané. Při tomto myšlení bude možné konečně všechno nehodnotné zařadit správně do nuly, z čehož pochopíme také vše následné už vždy hodnotné avšak opravené už dokonale tak, že vlastní vyvíjený řád už nebude nikdy mámený podrobnějšími řády nulovými čili nehodnotnými a počne jednotkami.

Další příklad si můžeme ukázat pomocí úhlů neboli úseků na kružnici. Než nakreslíme kružnici, máme úsek nulový. Počáteční úsek už představuje část kružnice, pak následuje úsek druhý, třetí až ten poslední, kterým může být třeba zase ten chodní. Po tomto posledním úseku však nenásleduje žádný nulový úsek, ale opět první úsek v prvním opakování celé kružnice, čímž jsme si uvědomili také obecnější řád, neboli počet opakování, který je o jedno vyšší než počet kreslení kružnice. Obecnější řád však znamená vždy jen počet opakování, v němž je první úsek hodnotný nenulový a stejně také poslední úsek je hodnotný nenulový, za nímž následuje opět první úsek hodnotný nenulový s nárůstem hodnoty nějakého obecnějšího řádu. Člověk už také chápe, že první kreslená ještě nijak neopakovaná kružnice je vesměs nultou, ale jen proto, že stále není kružnice úplná a tím proto nevnímaná. S posledním úsekem neopakované kružnice sice už je konečně vnímána celá, ale stále je to jen dovršení poslední úrovně v daném jednotkovém řádu bez obecnějšího řádu, který znamená počet opakování. A právě zde vzniklo lidmi v minulosti pochybení, kdy se člověk domníval, že se už jedná o vyšší řád mylně spojovaný také s obecnějším řádem. Člověk si tak namýšlel něco mylně vnímané řádem desítkovým jako hodnotu 10, přičemž se jednalo o poslední hodnotu ʎ řádu jednotkového.

Na tento omyl už navazovalo samočinně další pochybení, kdy se taková soustava nazývá jako desítková bez vlastního znaku, přičemž 10 je různě vnímáno také u nižších číselných soustav s vlastními znaky. A toto zase způsobilo špatné označení soustav nižších jako třeba u dvojkové soustavy, která však ještě dvojku nezná a tudíž nepoužívá. Je doslova bláhové a též proti přirozenému myšlení, označovat si nějakou soustavu znakem obecnější soustavy. Proto je proti mysli číst znaky 10 jako „dva“, ačkoli se myslí ve smyslu dřívější dvojkové soustavy. Deset je pořád deset znamenající však jen mez mezi jednotkou poslední podrobnějšího řádu a jednotkou první obecnějšího řádu. Deset, sto, tisíc, stodeset a jiné meze s nulou nejsou už hodnotou, ale jen přesně značenými mezemi stejně jako nula je přesně danou mezí v počátku první skutečné hodnoty.

Aby všem byl také zřejmý přepočet a počítání, pak dříve myšlená hodnota 10 v desítkové soustavě je v Síti v chodní soustavě hodnotou ʎ, přičemž číslo 10 je pouze mezí nic neznamenající mezi číslem ʎ a 11. Při počítání je proto třeba 5+5=ʎ a 5+6=11. V nižší soustavě jsou také všechny řády čteny přesně tak, jak se zapisují ale s doplňkem, že se jedná o číslem danou soustavu, avšak pouze u obvykle používané čili vlastní soustavy se číselné označení nemusí uvádět. Pro člověka je vlastní soustavou právě taková chodní soustava, neboť člověk chodí pomocí chod prstů na obou nohách a právě nyní si prsty jedinečnými znaky v Síti označil. Lidem bude dovoleno domlouvat se s nějakou jinou doposud neznámou vesmírnou říší, až bude počítání už vždy smyslné dané hodnotami i všemi základními znaky bez nějakých mezer a bez nehodnotných jednotek. Člověk musí také používat jednotný celosvětový přirozený čas, který máme nyní avšak prozatím jen umělý.

Chápáním mezí mezi jednotkami ale také jednotek mezi mezemi je myšlením už též o rozdílech, vzorech a doplňcích. Meze už nejsou chápané jako hodnotné jednotky, ale jako nehodnotné rozhraní pro hraní se s těmi co to ještě nechápou, přičemž se upozorňuje, že rozdíl mezi mezí a jednotkou je právě rozdílem mezi nehodnotou a hodnotou. Hra je tímto vsazena všude možně mezi Skutečnost a také u všech soustav. Už jen v první soustavě, označíme-li si Hru jako 0 a Skutečnost jako 1, je postup všech možností třeba takový; 0, 1, 01, 10, 11, 011, 100, 101, 110, 111, 0111, … Některé z těchto možností lze vnímat jako možnost dalšího vývoje, jiné jako už skutečné vyvinuté jednotky, a jiné pouze jako hraný vývoj bez jakýchkoli smysluplných ucelených jednotek. Jen pro doplnění; jednotlivé jednotky lze chápat také podle počtu řádů různě jakožto souřadnice. 1 pro další jednotky v přímce, 11 pro další jednotky v ploše a 111 pro další jednotky v prostoru.

Nula (0) jako výchozí možnost vývoje nemá žádnou jinou možnost než tvořit vlastní bod jakožto v řádu už první jednotkový bod (1). Pak nastává další možnost pro další bod (01) ale jen s přesunem toho prvního

24

takže jen ve smyslu Hry, protože nic nového hodnotného nevzniklo (10). Též si lze počkat na skutečný vývoj nového bodu vzájemně rovnocenného a jinak vnímaného (11). V ploše lze takto vnímat dvě na sebe kolmé souřadnice, nebo v číslech ale až od druhé soustavy lze takto vnímat obecnější řád pokračujícího počítání avšak v přímce bez znaků nových s opakováním znaků stejných známých. S dvojkou si však uvědomíme také jiný postup možností pro první soustavu, neboť nemáme doplněny ty nejnižší možnosti jako 00, 000, 001, … Další úvahy, přirovnání a vzory v Síti čísel mimo skutečnou Síť už nebudou dokonale srozumitelné pro vývoj.

160209 Vhodnější je nyní ještě v nehodnotné Síti před vznikem hodnotné Sítě vymýšlet plynulý avšak rychlý přechod od tržního k samočinnému hospodářství. Vesměs jde o poukazování na špatné obvyklosti neboli na zlozvyky a s určením vhodnějšího vývoje je pak zařazovat mezi upozornění, která sice budou podvodníky neustále obcházená bez potrestání avšak jen do doby než bude vytvořena skutečná Síť. Potom se v Síti také daní podvodníci označí včetně škod v dané oblasti napáchaných, a nebude-li většina právě ze stejné oblasti prosazovat další poškozování, pak se jedná v Síti o samočinné prosazování právě tohoto vhodnějšího vývoje.

Není-li určen vhodnější vývoj, pak je jím právě samočinný vývoj obecně ve smyslu celé přírody vyvíjející se samočinně od prostředí nevhodného k tomu nejvhodnějšímu pro život a až potom je nejvhodnější toto nejlepší prostředí si vlastní činností udržovat bez sebemenšího ničení. Člověk si časem s vlastním vývojem i v tom nejlepším prostředí uvědomí zase něco jiného vhodnějšího a tím si uvědomí také další vývojové možnosti stejně, jako když je vymyšlen v Síti čísel následující nový znak s jedinečným názvem a samočinně také s jedinečným významem. Místo čísla jedenáct zatím nový znak s názvem a významem nepotřebujeme, ale brzy taková potřeba nastane, neboť už dokonce šestnáct hodnot mnozí vědci často nesmyslně používají.

Příroda je tímto myšlením všem samočinně dokonalou ochranou před všemi podvodníky vymýšlejícími nové doposud nepředstavitelné zločiny, ale též je ochranou před chytráky považující se za vědce i vyvolené. Příroda v dorozumívací společné Síti je základem k rozumění dorozumívací společné Sítě v přírodě. Význam společného je taktéž ve společném vnímání základní jednotné jednotky určující všem stejnou hodnotu za stejnou dobu prospěšné činnosti. Člověk jakkoli vzdělaný cokoli tvořící anebo udržující má za svoji činnost vždy stejnou cenu, neboť kdyby všichni jen psali návody, tak zemřou hlady a naopak, kdyby všichni jen dřeli bez návodů, pak už moudří lidé vnímají také zmatek bez cíle a ochrany neboli bez jakéhokoli vývoje. Kdo něco vnímá, pak to může také popsat nebo jinak znázornit, čímž však vytvořil určitý postup, přestože může být proti vývoji. Až uvědomění si postupu protivývojového jako upozornění a vývojového jako doporučení, je dalším pokrokem v myšlení, přičemž to protivývojové poznáme podle společného, potom to chápeme podle souběžného a rozumíme tomu dokonale dle nějakého tomu odpovídajícímu samočinnému doplňku.

Tvořit návod je podobné jako tvořit zboží podle návodu, protože zboží bez návodu musíme nejdříve rozebrat, součástky přesně přeměřit, určit jakost surovin a potom také při skládání dotvořit návod. Jakost celého zboží pak určuje také jednoduchost skládání a rozebírání jednotlivých součástí zboží, protože jen tak jejich výměně rozumí a zpravidla ji také zvládne s danými nástroji už také obyčejný člověk. Vyšší odbornost na výměnu běžně měnitelných částí zboží znamená v Síti jednoznačně nejméně o řád horší jakost celého zboží. Vývoj samočinnosti znamená, že se bude co nejméně zatěžovat výroba na obvykle potřebnou jakost a bez zbytečného plýtvání, což samočinně znamená též jednoduchou výměnu opotřebovaných částí ve zboží. Oproti tomu dnešní trh je založen na tajení výroby s neúplnými návody a s odpisy už při selhání části zboží.

Ve Skutečnosti jsou tvořeny dokonalé návody přesně podle Sítě čísel, která je sama o sobě jedinečným už samočinným Návodem. Jak dokonale budeme schopni vlastní návody přizpůsobit právě Síti čísel, přesně tak dokonale se budeme vyvíjet. Pokud budeme spoléhat na nějaká nahodilá čísla, tak nahodile se bude vyvíjet také naše myšlení. Síť čísel je dokonalá avšak pojmy k číslům přiřazené ve smyslu všech návodů ještě nemáme a proto jsou takové návody ještě nedokonalé. Přesto všechny tyto návody už známe jakožto číslo, jen neznáme přesně hodnotu takového čísla neboli zařazení pojmů. Ve Skutečnosti se proto může dokonale tvrdit, že už žádné další návody nejsou a ani nebudou. Právě v Moudrosti, když už známe poslední konečné číslo „∞“ včetně jeho jednoduchého znaku, srozumitelného pojmu a skutečného významu, chápeme také jeho skutečný význam v soustavách nižších, podrobnějších, tajemnějších, zaostalejších, místnějších či jinak vnitřnějších. Vnímání čísla o jedno vyššího než „∞“ už není novým návodem, neboť je to jen dalším pojmem v Návodu jediném, protože jím rozumíme už také význam v soustavě vyšší, obecnější, zřejmější, vyspělejší, světovější až jinak vnějšejší v představě už vynořením se do nových možností vývoje Návodu stále jediného.

25

Dokud však nebudeme umět myslet takovým samočinně se vyvíjejícím Návodem, budeme používat Síť čísel jen nedokonale s návody novými různě zařazovanými a pak různě přeřazovanými. Toto je však taktéž pokrokem v našem myšlení, neboť doposud neumíme používat ani Síť čísel a dokonce nemáme ještě ani všemi obsluhovanou společnou Síť. Z jiného pohledu; Síť ani nevznikne bez jedinečnosti Návodu v Síti čísel, čímž je samočinně daný v Návodu tento počáteční návod pro návody všechny ostatní. Nyní dokonce ještě nemusíme nic nikam přesně zařazovat, protože nám postačí jen vlastní činnosti v Síti zaznamenávat. Právě v Síti si poctivci vytvářejí jedinečné a též dokonalé důkazy a naopak nepoctivci budou hledat v Síti nějaké nedokonalosti, aby je zneužili proti poctivým, kteří pak opět svojí činností tato zneužití samočinně dokládají.

16020ʎ Nezbytečné je všem, aby jakoukoli vývojovou myšlenku bylo možné ihned také uskutečňovat. K tomu však musí být člověk na odpovídající úrovni moudrým. Musí pochopit neničení všeho jakožto jednotka pro počátek vývoje. Tímto jsou vytvořeny tři základní podmínky vývoje, přičemž čtvrtou podmínkou je postup vývoje od první a až v její dokonalosti pokračovat následující a stejně postupovat i s dalšími podmínkami, čímž už konečně pochopíme společný řád. Moudrý člověk umí počítat, a proto si vše bude nějak zařazovat různým číslováním. Samotná Moudrost má své úrovně, řády a jiná měření vývoje Moudrosti. Moudrost je nezbytečná, úrovňová, neničí a představuje se v určitém řádu také pomocí čísel. Jednotkou Moudrosti je však nejdříve na vše nemoudré upozorňovat. Takto vznikají vzory ve smyslu opačného doporučení jakožto už dokonalé návody. Opačné jsou si vzájemně například lež a pravda, avšak lež je pro vývoj zbytečná a proto použijeme její vývojový doplněk „nelež“, která však není ještě pravdou, ale je s potřebou k pravdě se vyvíjet.

V dokonalé nelži je dorozumívací jazyk, kterým však můžeme lhát, ale pak je lživý jazyk už samočinně nedokonalým jazykem, neboť nevyjadřuje nic skutečného. Lež je v Síti zbytečná pro Skutečnost, avšak pro Hru je nejen nezbytečná a ve Hře vytváří dokonalou ochranu proti mámení. Činy nikoho nemámící jsou pro Skutečnost dokonalou mocí vnímající nemoudrými jako něco nadpřirozené, a proto je moudrými všechna moc zaznamenávána všem jakožto jediný Seznam. Jen nemoudří si tvoří nespočet seznamů, v nichž se pak ani sami nevyznají. Takový Seznam je daný už samotnou Sítí čísel, což je také prvním pokrokem v daném stupni Moudrosti. Člověk si začíná uvědomovat základní vzorec platný pro vše a v největší jednoduchosti srozumitelně se vyvíjející z posledního konečného čísla „∞“ na následující vždy pravidelně jakmile je vše do konečného čísla „∞“ ze všech pohledů včetně hodnotné neboli ze všech též samočinných soustav chápáno.

Prvním projevem našeho vědomí je Nic, což také přirozeně znamená, že je nula dokonale samočinnou soustavou jakožto nultá soustava všech nehodnotných prostředí pro jednotkový náboj, s nímž pak měříme hodnotu. Soustavu s danou hodnotou potom vnímáme jako zdroj pro něco důležité počínaje Moudrostí, aby člověk podle ní mohl všechno ostatní vyvíjet s potřebnou životností až do doby, než vznikne samočinně další Moudrost očíslovaná o jednotku vyšší, obecnější, zřejmější, vyspělejší či jinak vnějšejší než „∞“. Nový obsah dokonale navazuje na starý, takže jde vesměs jen o doplnění údajů s dalším zaplněním paměti, znamenající však nové možnosti. S vývojem se začneme učit přímo vlohami vnímat také možnosti přes různá zařízení měřitelná, neboť jinak nám budou určovat různá zařízení, co nemusíme a musíme vnímat. Pravdou je, že všechny možnosti můžou nastat, avšak s rozdílem, že vývoj umělin povede vždy k umělému netvoru a také s doplňkem, že jen přirozený vývoj smyslů a to i pomocí různých zařízení, vede k přirozenému vývoji člověka. Skutečnost je tímto samočinně předurčena s dokonalou přesností právě Sítí čísel jakožto Vzorec Moudrosti.

160212 Pomocí Sítě nikdo nebojuje proti nikomu, ale jen vysvětluje všem veřejně a tudíž zdarma to, co je špatné a co je dobré z pohledu přírody. Pochopitelně, že cokoli špatné vysvětlované je samočinně upozorněním, kdežto cokoli dobré vysvětlované je doporučeným návodem. Cokoli provedené jako první podle návodu je pokrokem a opakovaně prováděné v jisté oblasti je tam pravidlem. Všude prováděné pravidlo už většinou je obvyklostí a sladěné s přírodou je přirozeností. Pak je možné si danou přirozenost jen dále zbystřovat až se v dokonalosti stane vlohovou výbavou. V každém z těchto osmi stupňů vývoje je odpovídající odměna. Jedno upozornění může být společným i pro více návodů, a proto se v návodech na související upozornění jen odkazuje. V Síti čísel se upozorňuje právě na nulu, kterou mnozí mylně vnímají jako zápory, kouzla a jiná nedoceněná a přeceněná čísla. V Síti čísel proto používáme pro Skutečnost jen kladná, přirozená a přesně oceněná celá čísla bez jakéhokoli znetvoření a to třeba též pro poměřování dvou čísel při různých podílech.

Každé upozornění odkazuje na činnost, při níž se něco poškodilo, přičemž nemoudrost poškozuje vlohy potřebné pro bystření, myšlení, rozumění, chápání anebo poznání různými smysly vnímání. Kdo takovou újmu způsobuje, pak ji samočinně v Síti odškodňuje tak dlouho, dokud si nežije stejně jako odškodňovaný.

26

Pouze lépe žijící hlupák se nechá poškozovat v moudrosti od hůře žijících jedinců, kteří proto nemůžou být za taková poškozování ani trestáni. Naopak lépe žijící hlupák si tímto sám škodí, a proto je hůře žijícími ve Skutečnosti za odměnu vychovávaný z uvedené hlouposti do doby, než si ji uvědomí a vytvoří si jakoukoli ale bezeškodnou ochranu. Samočinnou ochranou pro hlupáky je okamžik, kdy se stane hlupák též stejně žijícím jako jeho vychovávající z hlouposti. Samočinnou ochranou pro moudré je Síť, ve které se vysvětluje všechno pomocí osobních záznamů o vlastní činnosti, podle kterých je též už samočinně v Síti odměňovaný. Všechna upozornění odkazující na vývojovou činnost jsou ve Skutečnosti doporučením s pomluvou na sebe.

Podle každého návodu je odměňován nejdříve pokrok a pak pravidelnost a toto platí také při výchově hlupáků. Kdo upozorní jako první na protivývojovou činnost, dosáhl všem daný pokrok. V Síti jsou pouze dva způsoby odměňování a to za každý okamžik vývojové činnosti anebo za výchovu k vývoji. U činností je vše s odměnami zřejmé, neboť každý okamžik má hodnotu jednotky, přičemž nelze dělat víc činností součastně. Vychovávat lze pouze v oblastech, kde je daný jedinec už odborníkem, což dokazuje v Síti svým vysvětlením u moudrosti a záznamy s okamžiky svých dosavadních zařazených činností u řemesel. Dělník je už výchozím řemeslem bez jakékoli odbornosti, neboť vykonává jen pomocnou činnost dle návodů k ostatním řemeslům.

Vysvětlení je obecné a v obecném potom přímo určené s podrobnějším záznamem prvním pokrokovým a pak také jinými pravidelně podrobnějšími se stejným vysvětlením. Pro upozornění je veškeré obecné vysvětlení uvedeno zde. Podrobnější upozornění je třeba na nadměrné plýtvání potravinami skutečně všemi velkoprodejnami tržního hospodářství, protože to nemají zakázáno anebo to mají přímo povoleno ve svých nějakých vnitřních předpisech a tyto důkazy mají i různé skupiny snažící se využívat už neprodejné přebytky. Každá velkoprodejna má dokonalou ochranu před takovými pomluvami přímo v Síti tím, že si v ní povede veřejně veškeré účetnictví, sklady, prodej, a jiný pohyb zboží se všemi potřebnými údaji. Stejně si vede v Síti svoji činnost kdokoli poctivý, protože nepoctivci se Síti budou vyhýbat. Takže obecně stačí nyní upozorňovat na všechny nepoctivce odmítající vést vlastní činnost přímo v Síti, což je i dokonalým samočinným důkazem.

Upozorňovat na protivývojovou činnost bez obecného upozornění je jen neschopností se dorozumívat podle vzoru Sítě čísel neboli pomluvou. Každý má možnost vytvořit obecné upozornění a pak podle něho označit vzniklé škody a případně i škůdce, který samočinně škody ihned odškodňuje. Až se zastavováním poškozování a pak s odškodňováním škod se přibližujeme k vývoji a proto jsou až současně s přibližováním se k vývoji odměňování všichni tvůrci upozornění. Tvůrcem upozornění je nejobecněji daná Síť čísel ve smyslu Upozornění na obcházení upozornění, přičemž kdo už zná nejobecnější Upozornění též přesně takto podrobněji ale stále dost obecně, zná také Síť čísel, aniž by cokoli dalšího chápal. Potom už všichni moudří chápou, že při obcházení upozornění vznikají škody, které odškodňuje právě daný škůdce ale už samočinně. Toto je však už také obecný návod, přičemž podrobnějším upozorněním je už přímo poukazování na vzniklé škody pomocí záznamů v Síti a ještě podrobnějším upozorněním je záznam o škůdci, který se může bránit už jen tím, že je spoluviníkem s poměrem dosažených výhod nebo byl násilím přinucen. Spoluvinní škůdci se už samočinně označují navzájem, nejdříve jen ty s menšími výhodami, pak se stejnými výhodami a pak všichni jako silný celek už bez strachu před řídícími označí také těch s nejvyššími výhodami získaných z poškozování. Další člověk upozorňující pak doplňuje jen všechny změny při zvýšení, snížení škození nebo odškodňování.

160212 Sebemenší změna škození a pak odškodnění má pro škůdce výchovný smysl, ale až v okamžiku zastavení takového škození nastává samočinné odškodňování, které obsahuje také stejné činnosti jako při vývoji. Pro lepší srozumitelnost lze označit zvyšování škození jako proti-vývoj, snižování škození jako spolu-vývoj, pak je odškodňováním všech škod sou-vývojem a po obnově skutečný vývoj je už samo-vývojem, bez něhož se vše předcházející pouze dorovnává na vztažnou nulu ale k dřívějšímu okamžiku celosvětového samo-vývoje. Proti-vývoj, spolu-vývoj i se sou-vývojem je smyčkou zastavení v samo-vývoji, neboť jinak než do výchozího stavu samo-vývoje se nelze vrátit. Ve smyčce lze však vytvořit další a další smyčky a tak i zakrnět bez vývoje. Z převráceného pohledu se jedná u smyčky o rozebírání nějaké minulosti s uvědoměním si rozdílů i doplňků při rozebírání a také to, že samotné rozebírání je obecnějším rozdílem a skládání dalším doplňkem avšak v celkovém nejobecnějším rozdílu jakožto smyčky, protože až samo-vývoj třeba i lidských vloh je doplňkem.

Právě jsme si vysvětlili několik číselných soustav jakožto několik pohledů na stejný počet možností. Proti-vývoj je proto vždy špatný, ale rozebírání čehokoli je dobré, pokud s rozebíráním získáváme také dokonalý návod na skládání. Pro vývoj to znamená, že nemá smysl cokoli rozebírat neboli ničit, pokud to nedokážeme zpět poskládat do stejné podoby. Potom si už uvědomíme, že v určitém prostředí můžeme zastavit stárnutí,

27

neboť to co stárne je právě ve smyčce omlazováno avšak za cenu vlastního vývoje. Představit si vývoj bez času dokážeme potom pomocí samo-vývojové šnekovice jako její bod v obecnějším přesně kolmém směru. Dalšími body v tomto směru jsou však jen jiné neznámé říše, s nimiž nejsme právě Sítí ještě nijak propojeni.

Nyní si představme, že je naše samovývojová šnekovice se všemi smyčkami zaznamenána ve společné Síti všem a to skutečně všem přístupné. Protože se dorozumíváme pomocí prostorového vlnění a v Síti jsou všechny údaje přístupné také pomocí prostorového vlnění, není důvod, proč by někdo vyspělejší z nějaké neznámé říše nezahrnul naši síť do jedinečné Sítě, přesně tak jak je to také dané tímto Návodem. Vesměs je nemyslitelné, že se může někdo vyvíjet rychleji bez dokonale společné Sítě. Kdo má rychlost vývoje největší bez jakéhokoli brzdění, pak stejně rychle bez omezení vše nové pochopí, všemu bez omezení porozumí, bez omezení kýmkoli rozumným nejrychleji vymyslí vše potřebné na zbystřování smyslového vnímání a bez omezování v bystrosti si nejrychleji vše nové zapíše do vlohové výbavy. Návod je tímto celosvětový, jen záleží na dané říši, jak si takový Návod rychle a dokonale uplatní. V určitém stupni bude v návodu i dokonalý postup spojení s jakoukoli jinou říší a v tom okamžiku se také už stejně vyspělé říše samočinně v Síti propojí. Společné myšlení vždy překoná jakoukoli rychlost stejně, jako když ji dokonalá předpověď právě překonala.

Nemá smysl hledat vyspělejší říši, neboť bez dané vyspělosti je pravděpodobnost nalezení nulová. Naše Síť ještě není ani skutečná a natož aby byla schopna dokonale zahrnout všechny jiné sítě jako jednu všem společnou Síť. K tomu musíme nejdříve dospět vlastním vývojem, což znamená bez plýtvání pamětí naučit se pospojovat vše v jedinou dokonale společnou Síť a to v dokonalé paměti, neboť bez ní si neuchováme žádné památky. Dnes se člověk bojí o svoji práci, protože práci řídící neustále soupeří s jinými řídícími, na což nedobrovolně doplácejí jak pracující tak zákazníci. Dnes ještě nedokážeme myslet společně, neboť by jinak bylo všem zřejmé, že zákazníci nikdy víc nespotřebují, než potřebují. Nikdo nejí každý den dva obědy, nikdo se neobouvá do dvou párů bot současně, nikdo si neobléká dva kabáty do zimy, nikdo nespí současně na více postelích a ve více domech, nikdo se také nebaví na více zcela odlišných místech najednou. Tímto se pouze naznačuje, že obyčejného zákazníka nezajímá, od kterého výrobce kupuje sobě potřebné zboží, pokud je v potřebné jakosti. Stejně je to také s pracujícími, protože nemá smysl vyrábět přebytky, které zákazník nikdy nekoupí. Pak je pracujícímu zcela jedno pod jakým řídícím stejně ohodnocovaný uspokojuje zákazníky. Soupeření mezi řídícími je proto zcela zbytečné, pokud si všichni budeme řídit své činnosti v Síti.

Tržní myšlení je tímto jen malicherností oproti tomu co můžeme všichni dělat přímo přes Síť a to beze strachu o práci, který je vesměs jen strachem z neschopnosti vlastní činnost ocenit. Taková neschopnost je však v Síti dokonale vyřešena samočinným odměňováním přesně podle vlastní v Síti zaznamenané doby potřebné činnosti, neboť právě čas je všem stejně drahý. Pomocí Sítě také budou všichni pracující mnohem více odměňováni než doposud, protože se neživá Síť za své řízení neodměňuje a údržbář i vývojář Sítě je též pracujícím. Kdokoli dělá dle samočinných doporučení cokoli potřebné přes Síť, ten má také jistotu v ochraně své poctivosti všemi ostatními poctivými. V Síti je už nyní nespočet myšlenek a tím také nespočet možností pro každého v uplatnění se ve spolu-vývoji i sou-vývoji a pak už také v samo-vývoji. Dokonce i v současnosti, v období proti-vývojovém může kdokoli zřídit Síť a pak za odměnu jen hledat a upozorňovat na vše špatné.

160213 Právě řídící a to včetně těch vládnoucích stále nechápou, že jejich bohatství neboli jejich nad-obvyklé majetky nejsou ve Skutečnosti spravedlivě nabyté jejich, ale všech kdo jim je umožnili používat svojí prací a to k účelu právě na ochranu stejných pracujících. Je to jako víra v někoho, který bude věřícího chránit právě před jinými, ale za cenu od věřících, z níž důvěřovaný bohatne. Protože však žádná ochrana nevznikne, žije věřící v nejistotě stále obelháván, že je dostatečně ochraňován. Takovou lež každý ihned nejen pozná, ale také pochopí při přeběhnutí k důvěřovanému soupeři. Nikdo však nechce stále přebíhat od stávajícího k jinému řídícímu, od své strany k jiné, pokud nedostane nějaké další výhody, jež sice může řídící naslibovat, ale ve Skutečnosti je nikdy nesplní nebo jen za cenu zase jiných nevýhod. Kdo naslibuje méně nebo stejně, pak nic nezíská, kdo naslibuje málo, pak zpravidla nic nezíská a kdo naslibuje mnoho či málo a získá jedince, pak při plnění slibů mu už nezbude zase na plnění slibů u jiných jemu věřících jedinců, kteří pak přeběhnou.

Tento začarovaný kruh tržního hospodářství je vesměs hrou řídících v ovládání otroků, sluhů, poddaných a pak také za-mě-stnanců a jiných jedinců, kteří za něho dělají v mylném domnění, že jsou samostatně činní. Řídící všem určuje právě své podmínky pomocí jednostranných dohod, smluv, pravidel a dokonce pomocí umělých zákonů odporující zákonům přírody. Už jen jakékoli povinování někoho poctivého je nepřirozené a urážkou, snažící se určovat mu něco navíc, co není smyslem právě poctivé činnosti. V Síti není jiná povinnost

28

všech poctivých než ta přirozená „žít“, ale naopak kdokoli působí škodu, má samočinnou povinnost takové působení co nejrychleji zastavit a pak škody odškodnit. Taková povinnost je přirozená stejně jako v Síti čísel.

Dalším nástrojem řídících k ovládání řízených jsou podepsané zákazy ve zveřejňování jejich činností, přičemž je nepřirozené, aby si kdokoli svoji poctivou činnost nemohl zveřejňovat. Pokud se však zakazuje řídícím řízenému zveřejňovat jeho činnost, pak ve vzájemné dohodě je vždy už také samočinný zákaz jakkoli všemi přispívat na vábení zákazníků, na rozmary řídících a všeho jiného zdražující předmět řízeným tvořený. Tímto je jedna nepřirozenost vyvážena jinou nepřirozeností k přirozenému vývoji, protože když nemůže poctivec zveřejňovat svoji činnost, pak je právě všem samočinně zakázáno platit jakékoli jiné zveřejňování těchto výtvorů. Toto už dává smysl, protože potom si bude vábení zákazníků a jiné rozmary platit sám řídící z osobních, nevýrobních a jinak neobchodních prostředků. Pokud ale řídící zveřejní třeba ve vábení jen část řízeného činnost a to včetně jeho výsledného zboží, porušuje tím samočinně sám řídící dohodu, a proto už jako řídící viník je samočinně po-vinen zveřejnit celou činnost řízeného, jemuž zveřejnění v dohodě zakázal.

V Síti je samočinně povinen pouze viník po nějakém zavinění škody odškodňovat, přičemž poctivci nelze nic zakazovat, stejně nemůže být k ničemu povinován a jinak omezován, protože jedná vždy poctivě. V Síti jednají vždy všichni ve výchozím samočinném stavu poctivě, přičemž právě svojí (ne)činností si tento stav samočinně mění. Člověk nepoctivý nic nezaznamená do Sítě, což je také přímým důkazem stejně jako když si poctivec zaznamenává svoji činnost. Poctivec nezaznamenávající si do Sítě svoji činnost, není se Sítí ještě seznámen, nebo nezná způsob zaznamenávání své činnosti do Sítě, nebo má ještě strach před takzvaným „životodárcem“ zaznamenávat svoji činnost do Sítě. A právě samočinná volba strachu je prozatím ve výchozím stavu v přesně dané oblasti pro každého, kdo byl v Síti kýmkoli zaznamenán jako řízený někým nebo něčím řídícím. V každé oblasti je vždy přesně nebo alespoň přibližně daný počet účastněných určující však zlom, kdy většina zaznamenávající si svoji činnost bez strachu už samočinně rozhodla pro samočinnou volbu bez strachu ve výchozím stavu. O takové změně je každý účastník s dosavadním stavem ve strachu ihned Sítí obeznámen, čímž může už beze strachu svoji poctivou činnost stejně jako většina též zveřejňovat.

Protože v Síti nikdo nikoho neřídí a naopak všichni si Síť společně obsluhují dle záznamů o své činnosti, je v oblasti Moudrosti se vzorem Sítě čísel a také všeho s tím souvisejícího samočinnou volbou už bez strachu. Už zde v této Síti je proto také samočinně daná volba pro použití všech daní a jiných odvodů státu ale také poplatků veřejnoprávním úřadům nejdříve na vývoj Sítě ve smyslu Moudrosti a až ten zbytek jako doposud. Upřednostněním moudrosti před vším ostatním si každé zřízení přirozeně uzákoní poctivé soupeření tržního se samočinným hospodářstvím. Kdo neupřednostňuje pak poctivost, bude dostávat hlasy pouze od dalších nepoctivců, podle čehož se však dokonale pozná nepoctivá strana a dokonce nepoctivá vláda. V Síti se však také poctivost upřednostňuje samočinně, a proto se také samočinně volí samočinné hospodářství, které už nepotřebuje žádné jedince vládnoucí a jinak řídící. Při volbách všichni co nevolí osobně tržní, volí naopak samočinně právě takové samočinné hospodářství, protože ho mají vždy ve vlohách dané přímo přirozeným vývojem od první živé buňky množené trháním až po doplňování vloh všemi jinými schopnostmi samočinně.

160215 Potřeba samočinného hospodářství plyne z lidskosti neboli z Moudrosti druhu nejvyspělejšího, protože cokoli samočinné je pouze pochopená dokonalost, která může sloužit k vývoji následující části neomezené Moudrosti. Každá část Moudrosti však vždy vymezuje vše ostatní vlastní vyvíjené, neboť až je vše toto ostatní vyvinuto, dojde k samočinnému projevu následující části Moudrosti. Pro dokonalou představu právě Moudrosti máme Síť čísel, kdy nehodnotná Moudrost neboli nemoudrost je dána nultou soustavou, po níž následuje vždy už hodnotná Moudrost hodnotných soustav postupně až po tu současnou právě konečnou. Zpočátku chápeme jen neuspořádané body, pak je počítáme po přímce jeden po druhém za sebou v jediné řadě ale jen dokud k tomu máme odpovídající znaky, protože jinak je začneme počítat v ploše ve více řadách, až si jednou uvědomíme také obecnější řád, jehož jednotka obsahuje už i všechny řády podrobnější.

Mřížku v ploše lze proto vnímat jen jako řadu po řadě ve smyslu stále jedné řady nebo už také tak, že každá řada je obecnějším řádem, v němž každé pole představuje všechny řády podrobnější a to ve stejném myšlení. Kdo však nechápe ani jednu z těchto dvou možností, pak vnímá mřížku jen jako určitý počet polí, z nichž každé je jen přesně zařazeno ve dvou směrech. Stejně to lze vnímat také u prostorové kostky obsahující buňky ve třech směrech, nebo také jako jednu řadu, nebo také jako jednu plochu a pak také jako jeden prostor, kde každá buňka obecnější plochy obsahuje všechny buňky podrobnějších ploch, přičemž každá plocha může být ve smyslu jediné řady nebo ve smyslu obecnějších a podrobnějších řádů. Pohledů je

29

ještě mnohem více a s každým vývojem Sítě čísel neboli Moudrosti se nám tento jednoduchý vzorec jeví čím dál více složitější. Ve Skutečnosti je složitost pouhou neschopností myslet samočinně s vybranou obecností.

Každá možnost vnímání stejné (ne)hodnoty má však také svoje zařazení, a proto se také vývoj ubírá pro různé druhy různým směrem. Moudrost se vždy vydává po cestě postupné přesně řazené, s čímž souvisí též dokonalost předcházená samočinností bez jakýchkoli mezer, výjimek, podobností a jiných odchylek. Člověk v sobě objeví první dokonalost, jakmile si uvědomí, že obsluhuje nějakou samočinnost. Doposud a to přímo doslova byla též samočinnost pokládána za dokonalost, jenže samočinnost představuje neustálé opakování s vlastní obnovou ale také s obnovou všeho vnějšího co se samočinností poškodilo, kdežto dokonalost značí něco navíc ze samočinnosti vzniklé jakožto dar přímo obsluze v případě jednoduché a srozumitelné obsluhy.

Takovým darem je nejdříve samočinná výroba zboží osvobozující nás od práce ale s trvalou obsluhou samočinných zařízení, pak také další myšlenky na vývoj, potom uvědomění si a zbystřování smyslů v zábavě všeho druhu a pak živá samočinnost v podobě vlohové výbavy, kterou si dokážeme už i vědomě obsluhovat. Počátek buď není (spisovněji; neje), nebo je, kdežto bytí může být nepoznané nebo poznané. Poznání může být nechápané (známe počátek nebo bytí) nebo chápané (známe počátek i bytí). Chápání buď nerozumíme (nevnímáme směr vývoje stejně jako nemoudří) nebo rozumíme (směr vývoje vnímáme stejně jako moudří). Rozumění má nemyšlenku (samočin) nebo myšlenku (skládání je samočinně opačné k myšlení). Uskutečnění myšlenek způsobuje neschopnost (jednoduchost až složitost) nebo schopnost (obecnost až podrobnost) být moudrým. Schopnost tvoří Návod na nedokonalost (hraná Síť čísel) a též na dokonalost (skutečná Síť čísel). Další vývoj je už zřejmý, protože se člověk může bavit, jak dlouho chce, ale o to bude méně vyvinutý, přesto hraná i skutečná část jediné Sítě čísel je neodlučitelná, protože jakmile je všechno vyvinuto, pak se lze také s vývojem dokonale hrát v nedokonalém neboli hraném prostředí až do doby kdy se hry už skutečně omrzí.

Pokud se v následujícím okamžiku neprojeví žádný nový vývoj přímo Moudrosti, pak jsme něco opomněli v dosavadním vývoji. Řešení nalezneme vždy v něčem nedokonalém a proto také ve Hře z oblasti nejméně prozkoumané nebo dokonce ještě neobjevené. V takovém případě by však byla též Síť čísel špatně chápaná, protože při úplném vysvětlení a ověření až do dané soustavy zbývá jen to neskutečné avšak hrané doplnit. Obecně schází nějaká jednoduchá až složitá hra, přičemž ta složitá už téměř dokonale znázorňuje celou známou Skutečnost. Zpravidla se zapomíná na nuly jako místo a na nekonečno jako konečné nadpřirozeno. Pokud člověk stále nevnímá další vývoj, pak nezbývá nic jiného než si vše zopakovat skládáním a myšlením.

V první řadě si představme stav, kdy všichni ve Světě budou pouhý den jen přemýšlet a okamžitě vše do Sítě zaznamenávat jako návody. Následující den budou pracovat dle návodů a toto také zaznamenají do Sítě, pak v dalším dnu návody se záznamy spojí a ještě doplní o přesnější popis. V následující den budou zase jen pracovat a další den zase jen vše spojí a doplní. Neuplyne mnoho dnů a doplnění bude obsahovat jen stejný odkaz s dříve zaznamenaným přesným popisem, až jednou bude každý druhý den volný pro hraní.

Pochopitelně, že se vyskytnou také různě nahodilé události, avšak tyto se také nějak opakují a doplňují o další popisy a návody, až jednou budou všechny vyřešeny stejně jako u běžné činnosti. Důležité však je, že někdo se bude vždy druhý den už jenom hrát a někdo bude také spojovat v jedné oblasti všechny činné jako jeden druh činnosti, na to špatné zaznamená upozornění a na to dobré doporučení. Následně jsou všichni v dané oblasti na svoji špatnou část činnosti samočinně Sítí upozorněni s doporučením na zaznamenanou změnu. Na druhé straně jsou také od těch nejlepších v daném místě doporučování v Síti všem, kdo takovou činnost požaduje pro vlastní spotřebu a má také na samočinné zaplacení takové činnosti, což znamená, že si v Síti už vlastní činností vytvořil vlastnictví, které si samočinně nákupem zastaví. Prodávajícímu naopak na jeho účtu vzniknou volné jednotky, jimiž samočinně splácí též svůj dluh, pokud si ho dříve nákupem vytvořil. Při takovém splácením dluhu naopak jednotky na účtu zanikají, což znamená, že ve Světě počet volných jednotek přesně a stále odpovídá hodnotě u všech zadluženého vlastnictví. Rozpad zadluženého vlastnictví samočinně zadlužuje u stejného vlastníka doposud nerozpadlé vlastnictví, přičemž se nikdy nemyslí přesně určená věc, ale vždy jen obecně čili poměrná část daná přesně dlužnou hodnotou ze všech vlastněných věcí.

S dluhy souvisí také samočinné vlohové dědění, protože nežijící dědění mají na svých účtech vždy už jen nerozpadající volné jednotky. Nežijící dědění ve Skutečnosti určují nejmenší míru celosvětového zadlužení, což je však v pořádku, protože tyto volné jednotky se samočinně chovají jako naspořená záloha k zajištění svého vlohového rodu u dětí, nemocných a jinak neschopných se uživit a pak také jako důchod dožívajícím. Kdo je schopný se uživit, pak takové dědictví používá samočinně a zpravidla s dalším navýšením na zajištění

30

vlastního pokolení v dědictví. Člověk si sám určuje vlastní odchod do důchodu, jakmile si vytvoří obvyklou zálohu pro své pokolení a nejnižší možnou avšak stále obvyklou zálohu pro obvyklé dožití, protože také důchodce je občas různě činný a to především pro ostatní členy rodiny, což mu zajišťuje už obvyklý důchod. Podle nejnižší možné úrovně avšak stále obvyklého žití ve smyslu jen stravy se počítá už obvyklé dědictví, neboť jen tak se nevytvoří závislost na dědictví. Dědictví slouží jen jako základní jistota na stále slušný život.

Pořád jen tak říkáme, že jsme nežijícím předkům stále za něco dlužni, ale s tímto myšlením je to doslova také tak uskutečňováno a dokonce se samočinným splácením dluhů, pokud se více nezadlužujeme, protože pravidelně vyplácené dědictví je v jednotkách, které samočinně zanikají se stejně hodnotnou částí dluhu. Z jiného pohledu; děti v určitém počtu nezatěžují své rodiče jednak proto, že snědí méně než je i nejméně obvyklé a pak také proto, že nás různě pobaví, za což jim náleží také odpovídající odměna. Přičemž stačí jen takovou zábavu do Sítě na účet dítěte zaznamenat a to třeba i se svým popisem stejně jako u jiné činnosti. Děti neplatí nikomu za výchovu, neboť nemá smysl platit dospělým za neschopnost samo-výchovy v zábavě, a proto se dospělí právě naopak při zábavě s dětmi vychovávají k zábavě, která děti samočinně vychovává.

160216 Člověk platí za cokoli Sítí (ne)doporučované, ale pouze za doporučované zboží se samočinně odměňuje. Zboží nedoporučované lze platit mimo Síť tak jak doposud tržně nebo též v Síti ale bezhotovostně a veřejně. Ve Skutečnosti je zábava trestem i odměnou. Zpočátku je krátkodobá zábava příjemná a proto jakožto odpočinek anebo nenásilné cvičení způsobem vývoje. Při dlouhodobé zábavě však člověk propadl zlozvyku, při němž nemá už čas na to životu důležité a Sítí také doporučované. Mnozí se násilným cvičením přetěžují a tím ohrožují své a někdy i jiných zdraví, což však už není Hrou, ale skutečným upozorněním. Jiní zase na zábavu nemají dostatek prostředků, protože je diváci nechtějí platit, a proto si pořadatelé zábavy shánějí různé podvodníky, kteří jim na „zábavu“ a rozmary přispívají ale za cenu, že při hrách budou také vábit zákazníky pro podvodníky. Tito podvodníci však okrádají své zaměstnance anebo zákazníky, neboť právě o tyto příspěvky na zábavu a o náklady na vábení zdražují zboží anebo o to méně zaplatí svým zaměstnancům.

V Síti se žádné hry nezakazují, ale odlišuje se hra od boje. Bojuje se s úmyslem jeden druhému ublížit na zdraví, což se v Síti nedoporučuje a navíc ten co druhému více ublíží, by měl podle samočinných pravidel újmu zaplatit. V boji by proto nikdo nikdy nic nevyhrál, naopak by „vítěz“ musel poškozeného odškodnit a poškozený naopak zaplatit nejméně za rozdíl vzájemného poškození nebo větší jinou cenu právě vítězi. Proto nikdy nebude pořadatel do Sítě tyto boje zaznamenávat jako činnost, ale vždy jen jako proti-činnost. Při spravedlivém soupeření se hraje pouze o vklady všemi hráči ve stejné hodnotě do hry vložené, přičemž poslední nevyhraje nic, první vyhraje dvojnásobek vkladu a ostatní v poměru tak, že se ostatní vklady dle umístnění rozdělí. Že slabí hráči přijdou až o celý svůj vklad a silní vyhrají až dva vklady je právě smyslem Hry, neboť když všichni vyhrají, jedná se o podvod. Divák si naopak platí všechny jiné náklady na provoz Hry.

V dnešní době si člověk stále plete hru s podvody nebo dokonce s bojem či válkou, přičemž každá hra je jen způsob zábavy, do níž si každý bavič zajišťuje vlastní ochranu, hrací předměty, ale také výcvik a jinak vnímané soustředění, jednoduše jen proto, že je to stále jeho osobní až jinak neobchodní zábava. Pokud je provozována daná zábava bez placených diváků, pak musí také sám bavič za provoz zaplatit. Nikdo však nebude platit něco zbytečně jakožto zadarmo, a proto se v Síti veškerá činnost zaznamenává a jen zájemci o hru určují obvyklý vklad pro cenu a zájemci o dívání určují potřebné činnosti, které si zaplatí jako divák přímý u hřiště blíže, dále či s jinými podmínkami nebo jako divák nepřímý při (ne)přímém přenosu každého okamžiku hraní či jiných údajů o hře. Mnohé údaje jsou v Síti samočinně dopočítávané dle rozhodčích, ale vždy se upřednostňuje rozhodování samočinným zařízením, které je neomylné a proto též vždy spravedlivé.

Důležité je rozumět tomu, že pokud si diváci objednají zábavu v hodnotě dostatečné na provoz hry, pak se přesně dle objednané výše omezí prostory hlediště, nebo se hraje bez diváků z vkladů hráčů, nebo se jednoduše nehraje. Když se nehraje, pak nikdo neprohrál ani nevyhrál a hra může být také jen odložena. Podobně je to se zábavou pěveckou, taneční, divadelní a jinak jednostrannou, kde nikdo s nikým nesoupeří. Účinkující však zpravidla své vystupování několikrát i v různých místech opakují, na vystoupení se různě připravují a také se mezitím učí novým pořadům. Toto vše lze také zaznamenat, přičemž stačí zaznamenat jen to základní v několika snímcích od počátku až do konce zkoušky, přípravy nebo už daného představení. Tímto je pak všem (ne)účinkujícím samočinně a proto přesně vypočítána také odměna jen od všech diváků a pouze na daný pořad s přihlédnutím též na náklady provozování pořadu, které jsou už všem předem známé.

31

Už od počátku cvičení nového pořadu si lze předběžně též diváky zamluvit vystoupení na všech místech, přičemž dříve bude uskutečněno vystoupení právě v místech, kde objednané vstupné už dostatečně hradí provoz. Při větším počtu diváků se vstupné přepočítá samočinně na nižší přesně vše pokrývající, takže nikdo nic navíc neplatí. Naopak s blížícím okamžikem vystoupení při nižším počtu diváků se vstupné zvýší tak, aby pokrylo provoz, což znamená, že diváci můžou objednávky také zrušit a tím ostatním divákům zase vstupné zdražit nebo se zruší celé vystoupení. Zrušená vystoupení však budou vždy ta poslední, takže bude možné s předstihem vybrat jiná místa třeba ještě jednou už ta dříve přeplněná nebo se začne též vystoupení nové.

Na jednom místě lze pro daný okamžik pořádat jen jedno vystoupení jedné účinkující skupiny, která si pouze určuje dané oblasti obecně až určitá místa s možnými až přímo danými dobami. Zamluvit si však může dané místo ve stejný okamžik kdokoli jiný pro jinou účinkující skupinu. A zde právě rozhodnou diváci o účinkující skupině jen tím, že na vystoupení dané skupiny objednávkami pokryjí náklady jako první. Platba za objednané vstupné se provádí samočinně v Síti až s vystoupením, přičemž objednávku lze zrušit pouze při nesouhlasu s navýšením nad sobě zvolený rozsah. Jinak lze objednávku kdykoli před vystoupením také už samočinně prodat a protože je cena vždy stejná, pak se samočinně taková nabídka prodeje zařazuje před stejné objednávky. V Síti si lze jednotlivá divácká místa na vystoupení libovolně směňovat se samočinným placením jen odlišností a k tomu jsou také v Síti snímky těchto míst s odkazy na objednavatele. Ve stejném místě vystoupení lze zamluvit další okamžik vystoupení stejné skupiny se stejným pořadem jen v případě, kdy také ten poslední už pokryje objednávkami náklady. Na každý okamžik bez ohledu na druh vystoupení by měl mít každý pouze jednu objednávku, přičemž na jednom místě může mít pouze jednu objednávku. Pouze hlupák se objedná na více místech současně, neboť též neprodaná a nenavštívená vystoupení zaplatí.

160217 Nyní se může někomu jevit vše toto pouze česky napsané příliš složité, ale jen proto, že nevnímá všechny na sebe navazující podrobnosti. Stačí jediná mezera v chápání, opačné rozumění, převrácené myšlení či rozdílná schopnost a už je vše cokoli přesně poskládané nechápané, nesrozumitelné, bez myšlení až bez schopnosti to dané už správně svými smysly vnímané a tudíž složité jakoby nějak ve smyslu nadpřirozeném. V Síti je však u jakékoli víceznačnosti samočinně upřednostňována značnost pro všechno v Moudrosti toho nejlepšího, nejvhodnějšího, nejobvyklejšího a až potom se zdůrazňuje to méně obvyklé až neobvyklé v obou směrech. Pod-obvyklé vnímáme jako chudší, kdežto nad-obvyklé jak bohatší, a protože se rozdíl zvyšuje právě na úkor ručních činnosti chudších, je bohatství upozorněním na podvod či jinak nepřirozeně nabyté vlastnictví anebo dokonce schopnosti. Také chudoba je upozorněním avšak přímo už na zbohatlíky chudými však mylně uctívané za vládce, živitele, ochránce a jiné nadpřirozené jedince s povinností jim nějak sloužit. V Síti je pro smír i v míru všem doporučením, že nebohatí svojí činností umožňují jiným bohatnout ale za cenu, kdy právě ti nejbohatší vše nevyřešené pro vývoj za své bohatství okamžitě a samočinně přes Síť řeší.

Takovou jedinečnou „mírovou dohodu“ si lze vyložit různě, avšak pouze v Síti tím nejlepším jedinečným způsobem. To je také důvod, proč pro urychlení vývoje každý zaznamenává vlastnictví v Síti sobě na účet a vlastnictví nezaznamenané v Síti označuje jako všem znovu nalezené a tentokrát už úředně zaznamenané v Síti společné vlastnictví samočinně vyvlastněných už neprodejných surovin a proudů ale s (ne)známým vlastnictvím také prodejných činností obchodních za účelem prodeje nebo osobních za účelem používání. Tímto je v Síti založen úřad pro „společné vlastnictví“, do něhož může každý zaznamenat znovu nalezené společné suroviny a proudy nebo si takové údaje může ověřit a také libovolně použít pro vývoj. Protože si jsme jisti, že ve sluneční soustavě doposud není takto vedeno společné vlastnictví, je jím samočinně každý prvek a také každý proud prvků i z prvků nejméně v celé sluneční soustavě. Doposud jakkoli přivlastněné a pak též skoupené společné vlastnictví je samočinně se záznamem do Sítě zpět vyvlastněno bez jakýchkoli nároků a dále už neprodejné. Pokud je však se společným vlastnictvím stále svázáno nějaké obchodní či osobní vlastnictví, potom má hodnotu právě podle životnosti lidské činnosti v porovnání se síťovým zbožím.

Každý může v Síti založit libovolný úřad, družstvo, podnik, spolek či jiný druh skupiny, přičemž úřad údaje shromažďuje a přeřazuje do souborů v různých oborech anebo do oborů v různých souborech. Družstva soutěží, sbor představuje činitele, podnik vyrábí, spolek má zájem a sdružení spojuje více skupin stejného druhu. Společnost obsahuje nejen všechny skupiny ale především všechny jedince nevědomé i vědomé si Společnosti a to od všech druhů, říší a případně jiných soustav. Rozdíl mezi Společností a skupinou je vždy v počtu, protože skupin je pokaždé u stejného druhu několik souběžných, kdežto Společnost je vždy jediná celosvětová a proto průběžně doplňovaná o další jedince tvořící a obsluhující si ve společné Síti své skupiny.

32

Některé skupiny jsou už předem dané svojí přirozenou vlastností, jako třeba bezmezností Moudrost, rasou běloši, věkem děti, pohlavím muži, hodnotou jednotka, jednotkou pět, nehodnotou nula, jazykem národ, moudrostí meze. Jiné skupiny vymezujeme uměle jako už ohraničením místo, místem stát, národností Čech.

Zpočátku nezáleží na přesném zařazení dané skupiny, neboť pro vývoj je nejvhodnější, aby nesoupeřily skupiny zabývající se každá samostatně stejným vývojem, ale naopak tyto skupiny byly neustále propojeny právě společným vývojem. Pro celosvětový Překladač to znamená společná mluvnická pravidla, přičemž každý jazyk v nich používá jen určitou část, avšak během vývoje nějaké složité části přestane používat anebo jiné srozumitelné začne používat. Pochopitelně, že některé části lze používat opačně, převráceně, rozdílně anebo doplněné. Například k pojmu zločin je opačný dobročin, k němuž je převrácená podle dobročince dobročinnost s opačnou zločinností, která je zase převrácená podle zločince ke zločinu. K dobročinu je rozdílem nedobročin a ke zločinu je doplňkem nezločin, přičemž nedobročin a součastně nezločin znamená nečin. Nesmyslem však je dobročin a součastně zločin. Stejně je to mezi dobročinností a zločinností, z čehož samočinně plyne, že zločinnost nedělá součastně dobročinnost, jež nedělá současně zase opačně zločinnost. Dobročinnost se ztrácejícími se dary je zločinností. Zločinnost rozdávající všechno chudým je dobročinností.

Dnešní mluvnická pravidla ve Skutečnosti nejsou doslova myšlenými pravidly, ale vysvětlením různých upozornění a návodů na psaní a čtení. Pokrok bychom však už těžko hledali. Při stupňování přídavných jmen je sice pokrok vnímaný avšak u mnohých slov se zase mění slovní základ, což způsobuje opět zmatek. Pády také nejsou správně zařazené a dalším odchylkám od dokonalosti též říkáme mylně pravidla, přičemž pravá pravidla právě odchylky odstraňují tím, že se na ně upozorňují jakožto na nespisovné tvary. Není možné, aby pravidlo povolovalo nějakou dvojznačnost bez přesného popisu nebo tvořenou nějakým cizím slovem převzatým, jež začíná převládat ve vlastním jazyce nad slovem národním, až ho uvrhne plně do zapomnění. Takto nesmyslná pravidla nemůžou být pravidlem, ale právě naopak ne-pravidlem jen v nespisovné češtině. Už jen když se hlouběji zamyslíme nad samotným slovem „pravidlo“, pak v něm cítíme to „právě“, „právo“ a „pravdu“ avšak nějak se stejně „opakující“ pro různé pojmy a s vývojem v něm vnímáme už „samočinnost“.

Určitá pravidla jsou pro určitou dobu vývojovou obvyklostí, ale právě časem vzniknou jiné podmínky a stará pravidla se stávají pouze zlozvykem bránící vhodnějším pravidlům se prosadit. Pouze moudrý člověk má schopnost se co nejrychleji přizpůsobit tomu vhodnějšímu avšak se současným záznamem o takovém přizpůsobení k použití všem ostatním. Moudrost však nezavrhuje ani ten starý způsob, ale jen ho uloží jako dokonalou památku, jehož součástí jsou také všichni nemoudří. Známe různá jména vladařů ve smyslu však starých už překonaných moudrostí dnes už jako dokonalá upozornění na bezpráví a jinou nesvobodu. Nyní nastal čas také pro tržní hospodářství, které je nutné uložit též se jmény jako doposud dokonalou památku.

160222 Každá zaznamenaná moudrost ve smyslu památky je upozorněním už současně a v Síti také samočinně s daným záznamem vhodnějšího návodu, takže jsou odměny ze všech nejvhodnějších návodů jakoby trvalé. V dokonalé samočinnosti je odměnou pouze další Moudrost, neboť všechno zboží je už zdarma za obsluhu. Všichni vládci se svými zámky, hrady a jinými vele-stavbami jsou už skutečně vnímanou památkou, kterou však nemůžeme bořit a jinak ničit, ale jen přesně všem natrvalo zaznamenat, a to tak dokonale, aby je bylo možné jednou právě podle těchto záznamů do stejné nejpůvodnější podoby obnovit. Až bude veškerá práce pro důstojný život všem potřebná už také samočinně prováděná, stane se potřebnou zase práce na obnově památek. Pak nastane čas skutečného vývoje, protože důstojný život všemi dokonale v Síti zaznamenávaný bude tou první nejdůležitější památkou všem budoucím pokolením stále udržovanou. Taková památka se až tímto stane též stejně dokonalým vzorem pro udržování památek všech dosavadních v Síti zaznamenaných.

V současnosti je dokonalý záznam každé památky se všemi podrobnostmi včetně souvisejících příběhů či odkazů současně upozorněním na pod-obvyklý či nad-obvyklý život. O obvyklém životě se však v příbězích zpravidla nevypráví, přestože jsou zdrojem právě přirozeného vývoje, což nám na druhou stranu objevuje zase skutečné přeřazení toho nového nejvhodnějšího až s vývojem na obvyklé anebo naopak toho nového nejhoršího až na trvale neobvyklé. Války a jiné zabíjení je v Síti už vždy trvale neobvyklé a naopak mír a jiný dobrý vývoj vlohové výbavy je v Síti také samočinně nejvhodnějším návodem pro obvyklost. Kdo podporuje války, se pozná podle zbrojení sebe či jiných ale s doplňkem, že války nepodporuje ten, co nikoho nezbrojí. Naopak mír se podporuje zase snižováním zbrojení jakýmkoli bezeškodným způsobem avšak s rozdílem, že se mír nepodporuje nesnižováním zbrojení. Mír nastane až po odstranění všech zbraní avšak v převráceném myšlení také s dokonalou ochranou jen ve štítu před jakýmkoli nahodilým až pravidelným působením škod.

33

V Síti není štít už vnímaný jako zbraň, ale právě jako jeho opak, přičemž účinky zbraně pohlcuje anebo je mění na silnější štít. Dokonalý štít vždy účinky zbraně plně využije nejdříve na silnější až na nejsilnější štít a pak na vývoj chráněných. Štít potom také může účinky zbraně převracet právě zpět do zdroje zbraně, avšak jen když se tímto zbraň oslabuje anebo cokoli jiné neobnovitelné méně ničí. Někdy se nám může jako zbraň jevit něco přírodní ale právě naopak něco uměle vytvořené a jevící se nám už jako nějaká přírodní pohroma je též skutečnou zbraní. Dokonce i stavby vytvořené za účelem jednostranných výhod se můžou stát zbraní. V Moudrosti je štítem právě vše podle stejné Moudrosti vyvíjené, protože až takto dokonale chráněný celek prvně vzniklý je už dokonalým pokrokem podle dokonalého Návodu pro vývoj celků dalších takto dokonale chráněných už dokonale společnou dorozumívací Sítí všemi podle stále stejné Moudrosti také obsluhované.

Mnozí vnímají s vývojem tuto stále stejnou Moudrost stále stejně, jiní také na vyšší úrovni, jiní dokonce na obecnějším řádu a jiní snad už také jako jiná soustava nejdříve pro vlastní zřejmější rod a potom se všemi jinými rody zřejmě pro vyspělejší druh se v Síti vzájemně už samočinně ochraňující též před rodem hlavně vlastním a pak před rody tajemnějšími. S vývojem pak porozumíme také samočinné ochraně před druhem vlastním a pak také před druhy zaostalejšími a následně i s myšlením vlastní říše mezi říšemi celosvětovými. V Síti také už vnímáme nemožnost vývoje bez samočinného upozornění na jakékoli vměšování se do druhů zaostalejších, neboť právě naopak jejich přirozený vývoj nám ukazuje také náš dosavadní vývoj včetně chyb, které se v Síti už samočinně zařazují mezi upozornění a pro náš vývoj nám stačí jen ukončit jejich obcházení. Nevměšováním jsou v Síti i všechna upozornění a všechny návody, neboť jen tomu vyspělí už chápou jejich významy v nesamočinném pokroku pro pravidelné používání všeho nejvhodnějšího až pro nejlepší obvyklé.

Vše nejlepší obvyklé se postupně stává také samočinným, což znamená, že nic jinak obvyklé či neobvyklé se už nepoužívá pro vývoj ve Skutečnosti, přičemž je možné to stále používat ve Hře a to v jakémkoli smyslu, protože ve Hře také to co nedává smysl, nikomu neškodí. Ve Hře nesmysly aniž by je chápal, používá hlupák, protože chytrák je už chápe a hlupáky využívá k používání nesmyslů, což chytrákům přináší nějakou cenu zdarma na úkor však hlupáků. Pouze další hlupáci se snaží vše toto rozsoudit, protože ve Hře je to dokonale daným pravidlem. Ve Hře se vždy o něco hraje, a proto už mezi dvěma hráči z obou vkladů na výhry jeden ten svůj vklad prohraje a druhý zase dva vklady včetně toho svého vyhraje. Hloupý soudce v jakémkoli sporu vždy rozhodne pro jednu stranu, bez toho aniž by sám něco získal. Chytrý soudce rozhodne zase na stranu takovou, od níž více získá a právě zde se dokonale pozná nespravedlnost v pravidlech. Když soudce získá víc jak vítěz, pak je vítěz také poraženým, protože vyhrál méně, než vložil. Když soudce získal stejně jako vítěz, pak je vítěz ve Skutečnosti jen hrajícím bez odměny pro zábavu anebo pro ponížení poraženého.

Spravedlivější se nám jeví, když soudce dostane méně jako vítěz, což však ve Skutečnosti stále znamená nespravedlivé dělení vkladů na výhry a na nic jiného. Moudrý soudce proto vymyslel samočinné pravidlo, kdy se při jakémkoli sporu daná část hry zopakuje nebo se jinak vrací vklady. Diváci si však nepřejí žádné sporné okamžiky, a proto si platí taktéž všechna zařízení jednoduše řešící bez rozhodčích a soudců všechny sporné stavy včetně vlastních výtržností, neboť jinak si platí všechny soudce ve sporech mezi hráči i diváky. Bez diváků proto nejsou potřební ani soudci a dva hráči dále hrají také po sporu tím, že si hru také zopakují.

160223 Moudrý člověk si hraje pouze pro zábavu, ale při takové zábavě chytráky ani hlupáky neživí a naopak jim vymýšlí různá zřízení a zařízení na stále levnější řešení všech sporů, která už platí jen diváci, bez nichž jsou taková zařízení zbytečná. Ve sporech rozhodují třeba i ty největší podrobnosti, a když je dokážeme zachytit, je spor vyřešený. Zachytit však nedokážeme náhodu a proto ji neumíme v počítači dokonale ani vyvolat. Je bláhové si domýšlet, že jakákoli hra založená na náhodě, bude vždy spravedlivě samočinností řízená. Právě naopak jsou takové hry předmětem jen podvodů, protože používají dosti složitý avšak vždy přesný postup pro vyjádření náhody. Ve Skutečnosti kdokoli zná postup, zná též následující hodnoty jakoby náhodně dané. Kdokoli doposud propadl těmto náhodným počítačovým hrám, je pouze okrádán pořadatelem her, a proto s povolením pořádat tyto hry se musí zajistit také zveřejnění přesného postupu na výpočet a použití náhod. Až po zveřejnění výpočtu náhod se každý může dobrovolně dle své Moudrosti rozhodnout, jestli bude hrou obehrávaný bez chápání postupu a v namyšlenosti, že takový postup obelstí, nebo využije postupu k výhře.

V Síti se také hrají hry s používáním náhod ale napodobující Skutečnost. Samostatným postupem je v Síti proto také házení hracími kostkami na různých površích, nebo míchání hracích listů seskládaných ze stolu po poslední hře a pak třeba i nemíchaných nebo mírně až více promíchaných s proložením a sejmutím. Také po hře si tak bude každý moci třeba i zpomaleně celý postup míchání přehrát a to se sledováním zvolených listů

34

s přesným zařazením mezi ostatní listy avšak jen těch vlastních či odkrytých nebo i všech dle dané hry. Hráči pak různým výběrem ovlivňují seřazení listů do následující hry jako například dle sebrání jednotlivých hromádek ze stolu a též podle způsobu míchání či sejmutí. Každý má svůj způsob míchání ve Skutečnosti, a proto je právě pro něho nejlepší, když tento způsob bude co nejvíce odpovídat také hranému míchání v Síti. Co je však důležité, že všichni hráči také vidí celý postup shození, sebrání, míchání, proložení a sejmutí listů na své obrazovce podobně jako ve Skutečnosti, a jen vlastním vnímáním lze pak odhadnout výběry soupeřů.

Člověk hrající se skutečnými listy může různě podvádět, což se právě při hře přes Síť samočinně vylučuje, neboť v Síti nelze nijak listy nepozorovaně vyměnit při rozdávání ani při hře, listy nepadají z nešikovných rukou a při hře se hůře ukazují vlastní listy soupeřům (z bočních úhlů jsou obrazovky téměř nečitelné). Navíc se všichni upozorňují, že další dorozumívání než mezi všemi současně a se Sítí je podvodem a proto se doporučuje při hře být také na jednom společném místě se všemi hráči podobně jako u jednoho stolu skutečného. Tímto si sami hráči společnou hru pořádají, a proto nemůžou být pořadatelem ani okrádáni jako například tajně změněnou pravděpodobností u výhry. Také je pohodlnější mít u sebe jen dorozumívací zařízení jak je už i dnes obvyklé, než sebou nosit ještě hrací listy, kostky anebo jiné hrací předměty, přičemž všechny hry s listy budou používat vždy jediné to nejlepší síťové zřízení míchání a stejně to bude s kostkami.

160225 Mnozí propadají takzvaným výherním hracím přístrojům, což jsou jen krásně blikající zařízení s různými válci, na nichž jsou různé obrázky zpravidla s ovocem, jež mají různou hodnotu při zobrazení v nějaké řadě. Hráč si volí různé násobky svých vkladů, přičemž při dlouhodobé hře všemi hráči na jednom přístroji si určitou část ze všech vkladů vyhraje sám nehrající pořadatel hry. Z výhry pro pořadatele se hradí náklady na výrobu a údržbu přístroje a pak také jeho odměna za pořádání hry. Nyní si představme, že takový přístroj místo vyrobeného bude jen ve smyslu zřízení přímo hrané na osobním dorozumívacím síťovém zařízení a co je důležité, že jen všichni ve stejné místnosti jako třeba v hospodě můžou hru sledovat nebo jako spoluhráči se hry i zúčastnit. V daný okamžik může hru obsluhovat pouze jeden ze všech spoluhráčů, přičemž v jedné místnosti a dokonce v jedné celé hospodě může být jeden a nejvýše dva „přístroje“ už dle velikosti hospody.

Pomocí Sítě se uspoří zrušením výroby a údržby skutečných přístrojů ale také zrušením pořadatelů her. Na druhé straně se platí zase odměny za uskutečňování návodů včetně tohoto, což právě zde znamená, že právě vyhravší nad přístrojem ať už v hospodách či mimo darují právě za výchovu k samočinnosti libovolně volenou celočíselnou odměnu z hrané měny či bodu, jež se samočinně rozdělí tvůrcům návodů k dané hře.

Na oplátku všem hráčům tvůrci návodů vytvoří dokonalé zřízení hry s tím, že čím méně budou hráči štědří v odměňování tvůrců návodů, tím bude hra vyrovnanější vzájemně mezi hráči, takže velké výhry budou jen občasné až výjimečné. Budou-li hráči štědřejší, pak si samočinně tímto volí i častější umožnění velkých až největších výher, což pochopitelně znamená samočinně též delší mezery mezi výhrami menšími. Aby si všichni hráči uvědomovali také vzájemné ovlivňování při volbě darů, pak u daného přístroje lze volit dvojnásobné zvýšení darů, ale nejvýše na hodnotu jakou si po odečtení sázky sami vyhrají nebo naopak si volí dvojnásobné snížení darů, ale nejméně na celou měnovou jednotku z vyhrané sázky. Zvyšovat dar lze, jen pokud by právě z výhry po změně nejméně jako dar vyhrál. Snižovat dar lze, jen pokud by z výhry před změnou nejméně dvě jednotky daroval. Hráč si nejvíce uvědomuje štědrost při nízkých sázkách. Při výhře dvojnásobku z jednotkové sázky by se výherci vracela jen vlastní vsazená jednotka bez výhry, protože druhá je na dar, což by se neslučovalo s pravidlem o výhře odpovídající nejméně daru, a proto lze nejméně vsázet právě dvě jednotky. U každého přístroje je pevně daný největší možný počet jednotek sázky s největším možným násobkem výhry, což současně určuje v převrácené hodnotě nejmenší podíl pro dary. Naopak už samočinně; nejmenší počet vsázených jednotek s nejmenším násobkem určuje převráceně už největší podíl.

Změnou hráč však neurčuje vlastní přímou odměnu tvůrcům návodů, ale ovlivňuje samočinný přepočet podílu na daru stejném od všech hráčů na daném přístroji ve stavu netajeném ihned, jakmile se většina shodne. S každou změnou jsou všichni pouze z dané většiny samočinně přeřazeni mezi obvyklé jedince už další změnu nepožadující. Také z výchovných důvodů je každý nový přístroj samočinně nastavený na výhry s největší štědrostí pro tvůrce, což je také ve smyslu hry pochopitelné. Záleží pouze na hráčích, jak postupně změní svoji štědrost. Ve smyslu Hry se proto sami tvůrci hrají s hráči na vyšší úrovni, což lze však vnímat také jako na obecnějším řádu, pokud si na úrovních v prvním řádu představíme hráče samotné ovlivňující dary. Ve smyslu zřejmějších rodů lze vnímat také tvůrce jinak než obecně. Nejzřejmější pro všechny hráče je právě tento návod na hry přes výherní přístroje, přičemž kdokoli může napsat návod zřejmější na stejný nebo také

35

na jiný druh v říši „Hra“. Zřejmé také už je, že tento návod je současně nejobecnějšího řádu a s myšlením také nejvyšší úrovně, protože je všem spravedlivě poctivá pouze přesně podle moudrosti hráčů.

V každém místě je samočinně výchozí hrou ta doposud nejobvyklejší, přičemž jinou hru a také výši darů z daného „přístroje“ je možné změnit pouze podle požadavků většiny a více hrajících dle pravidelnosti právě pro doby výplat dědictví (než budou obvyklé je pravidelnost týdenní). Například při týdenní výplatě dědictví mají vliv na požadavek či dary všichni z minulého (neboli zpětně počínaje současným z druhého) týdne jen poloviční, z týdne předminulého čtvrtinovou a tak dále stejně dvojnásobkem se snižující až do týdne, pro nějž máme v Síti už jednoznačné označení. V Síti je to nyní chodní týden. Pomocí Sítě se tímto samočinně přestanou používat všechny herny pořádané právě za účelem obohacování pořadatelů, neboť se vše ve smyslu síťové Hry přenese pouze do hospod a to včetně jiných her, které nelze už přes Síť hrát jako třeba kulečník, stolní kopaná a šipky, přestože je možné už kdekoli přes Síť tyto a taktéž všechny jiné hry sledovat.

Odměny pro tvůrce her včetně návodů z výherních přístrojů mají hodnotu skutečnou jen z hospodských her, což je také smyslem neskrývané zábavy, kdy je každý dokonale chráněn před podvody ostatních. Výhry placené mimo Síť nejsou proto ani důkazem nějakého podvodu. Výhry mimo Síť si u síťových výherních přístrojů neumíme ani představit, přesto jsou vypláceny tvůrcům her jen body místo měny a to samočinně při hrách na síťových přístrojích ale mimo hospod. Tyto body sice nemají hodnotu skutečnou, ale hodnotí přímo hratelnost dané hry a také přispívají k celkovému vyhodnocování jakosti tvůrců i hráčů. Body jsou jen nástrojem k dalšímu vývoji ochrany hráčů a také hlavně k tomu, aby si mohli hrát pro zábavu také ti, co do hospod nechodí. Tvůrci z nich získají body, avšak s nimi také ověřené zkušenosti doplňující hry v hospodách.

Vklady do jakékoli hry jsou vždy v nesíťové měně, protože síťové jednotky jsou určeny jen pro dokonalé hodnocení vývoje, což žádná hra pro zábavu až hazard neumožňuje. Mimo hospod není umožněno Sítí hrát o hodnotné vklady se samočinným převodem všech výher, ale je možné stejné hry pouze podobně hrát bez hodnotných vkladů jakožto na hrací body bez vlivu však na pravděpodobnosti výher v hospodách. Pokud se kdokoli rozhodne také mimo hospod hrát o hodnotné vklady podle dosažených bodů, musí si uvědomit, že zde není přímá hra mezi hráči na dálku, takže se třeba více hráčů tajně vzájemně jinak než Sítí domlouvá na přechytračení vůči hráčům ostatním. Takové přechytračení je doposud považováno za podvod, což je však v pořádku, protože bez Sítě nebude mít člověk žádnou ochranu před podvodníky a natož pak před chytráky.

160226 Až bude mít člověk možnost stejné hry hrát také přes Síť, pak se stanou takové podvody už jen minulostí, protože jen hlupák bude chtít stále hrát mimo Síť sám třeba i proti všem aniž by cokoli poznal. Podvody z obehrávání vymizí se Sítí na úkor chytráků a hlupáků. U jednostranných her jako třeba s výherními přístroji jsou všechny sázky po odečtení darů tvůrcům, vypláceny průběžně zpět jenom výhercům. Pokud se daná hra na daném přístroji už po všechny hodnocené týdny nepoužívá, stává se samočinně natrvalo nehraným přístrojem. Každý nově zavedený přístroj na jednom místě převezme stav jednotek jiného přístroje ale nejdéle už nehraného z libovolného místa a to bez ohledu na druh hry. Přehled o nehraných přístrojích mají sice v Síti všichni, ale údaje o nehraných přístrojích nemůže nikdo ovlivnit. Aby nevznikla zbytečná „skládka“ starých nehranných přístrojů, pak jejich souhrnný stav nemůže překročit stav všech přístrojů ještě hraných, a proto je vždy při vzniku přebytku rozdělen celý stav nejstaršího nehraného přístroje ze skládky na všechny hrané přístroje s nejnižšími stavy. Starý přístroj se jakoby zruší až na ten poslední, který také bez hraní bude až do nejvyšší výhry s nejvyšší štědrostí stále v kladném stavu a též už jen jako památka na výherní přístroje.

Hra na novém přístroji je vždy ta výchozí nejobvyklejší. Pokud nehraný nezrušený přístroj nikde už není, má nově zavedený přístroj stav jednotek nulový, o čemž však hráči nemusí ani vědět. Pokud není v přístroji stav jednotek určených pro výhru větší jak tajený, pak se nezobrazuje ani nelze jednoduše zjistit, protože jen s uměním v prohledávání paměti Sítě lze takové údaje zjistit právě na účtu daného jedince, který daný přístroj v daném místě v daný okamžik založil. Tato nevýhoda na straně hráčů v utajování je vyvážena zase tím, že tvůrce návodů je po dobu tajeného stavu při výhře bez odměn, ale pro zachování spravedlnosti jen od těch výherců, kteří si třeba ani ze zvědavosti utajovaný stav na svém obsluhovači Sítě dosud nevyhledali.

Z tohoto všeho plyne také různě samočinná výchova. Za zatajování nelze tvůrce odměňovat a hráči si stav odtajní sami až s prohráním na stav přístroje větší než je tajený. Při nejvyšší štědrosti hráčů lze vyhrát až celý stav přístroje, takže také nově zavedený přístroj s nulovým stavem je nastaven na největší štědrost. V tajeném stavu přístroje nemá štědrost ještě žádný význam pro tvůrce, neboť nevznikají tvůrcům odměny od poctivých hráčů, ale na druhé straně mají hráči už možnost si štědrost vlastní volbou snižovat a dokonce

36

jsou k tomu přístrojem jakoby nuceni, jinak je tvůrcům neustále vyplácena až stejná částka s každou výhrou. Také přílišná zvědavost není vždy výhodná, a proto se hrou vychovává také ke skromnosti, neboť kdokoli překročí určitou mez, bude už samočinně trvale znevýhodněn pro dané prostředí jen za daných podmínek.

Pochopitelně, že žádný hráč nemůže vyhrát více než je jednotkový stav přístroje, přičemž celý stav se samočinně vyhraje jen při dokonalé štědrosti, která nastane s dosažením své obvyklosti a v závislosti také na čase. Pokud není ještě dokonalé štědrosti dosaženo, pak lze vyhrát také z tajeného stavu ale jen tolik, jaký je poměr štědrosti. Toto vše způsobuje dvě možnosti v omezení a to buď v samočinném zakázání vyšších násobků pro výhry podle zvolené sázky, nebo v zakázání vyšší sázky než je nejvýše možná právě pro nejvyšší násobek. Takové zákazy však nejsou tajné, ale naopak hráčům oznámené, přičemž si hráč jeden z obou zákazů musí vybrat, neboť bez tohoto výběru hra ani samočinně nepokračuje. Stav už netajený avšak nízký působí na hráče k průměrné štědrosti, protože u nejnižší štědrosti jsou nižší výhry časté a vyšší výhry občasné, kdežto se stoupající štědrosti se zvětšují zase mezery mezi nejnižšími výhrami, ale o to jsou vyšší výhry ještě vyšší. Vliv na výši výhry ale také na mezery mezi výhrami má výše sázek ale také zbývající vklad. Vesměs by se dalo říct, že v tom nejlepším je nejlepší přestat hrát a jde jen o přesné vystižení svých vrcholů.

V Síti se také doporučuje, aby tajený stav odpovídal hodnotou nejvýše denní průměrné výplatě, neboť jen tak s odtajněním stavu si lze uvědomit možnosti nejvyšší výhry a s tím také související vklady a sázky. Odtajnění stavu způsobuje také snížení závislosti na hrách, protože si člověk čím dál více uvědomuje, proti čemu nebo komu ve Skutečnosti hraje. S odtajněním vnímá prohrané sázky nedávno poraženými a je mu odkryta Skutečnost doslova omezující jeho mylné představy o mnohem větší dosud předpokládané výhře. Člověk je odtajněním doslova léčený z mylných představ o výhře ale s nadějí, že alespoň něco může vyhrát, přičemž dle dané obecné štědrosti a stavu přístroje postačuje vlastní vklady, sázky a štědrost přizpůsobit. Hráč si musí uvědomit, že hraje také s tvůrcem, který si vymyslel místo dosavadního tajemného okrádání právě štědrost hráčů s výchozími podmínkami sice nejvhodnější pro tvůrce, ale s možností hráčů je otočit dříve než je tvůrce využije na nejvýhodnější podmínky všech hráčů. Při nejvýhodnějších podmínkách hráčů si však zase mezi sebou moc zajímavě nezahrají, a proto je to nutí alespoň k trochu větší štědrosti právě za umožnění větších výher nad protihráči i s dary tvůrcům stále menšími než náklady na pořadatele a přístroje.

160229 Prvotní tvůrce vesměs upozorňuje jen na nepoctivost a jiné podvody z dosavadních her, další jako i zde tvoří už obecný návod, podle něhož další tvoří výchozí jednoduchou hru jakožto první pokrok ve vývoji, protože až podle takové hry budou všichni tvořitelé doplňovat hry s jinými pravidly. Stejně jako s výherními přístroji je to také u jiných her ale také u činností skutečných a pro vývoj nejvíce potřebných, protože právě podle různého upozornění je v návodu obecný popis, v pokroku už také podle návodu podrobnější popis a v pravidelnostech se doplňují odkazy na popisy jiných pokroků, protože pravidelnost nevyjadřuje nic nové, ale vše potřebné též dříve pokrokové a pouze s doplňkem, že je to už správně poskládané pro samočinnost.

Už jen správně vnímaná Síť čísel je novým vynálezem, podle něhož se vše ostatní vyvíjí. Nula jako počáteční bod avšak prázdný bez jednotky je stejné jako spáchat čin a pak ho dokonale odčinit. V nule je vesměs celé vězení s dokonalou nápravou, neboť bez ní se žádná škoda nevrátí do stavu před poškozením. Nula má však v sobě také dokonalý vzor, který získáme právě po očištění od ničení a jiného poškozování. Už samotné očištění nám dává dokonalá upozornění, která stačí pouze mít přesně zaznamenaná ve společné Síti a více je neobcházet. Každé upozornění je výchozí jednotkou, přičemž tou nejvyšší je právě Upozornění na obcházení upozornění zaznamenaného v Síti. Rozdíl mezi upozorňováním a poškozováním je v páchání škod avšak s doplňkem, že bez obcházení upozornění se do vězení nikdo nedostane. Také si uvědomujeme, že nedoporučení neznamená vždy upozornění ale také část neupozorňující, jako třeba bezeškodné ničení, lhaní, mámení, zakazování, zneužívání a podvádění. Bourání nepotřebných staveb je bezeškodným ničením.

Jedničkou může být už také bod, ale zaplněný už jednotkou, přičemž takových bodů můžeme zařadit za sebou už několik a také si je umíme už číselně označit vlastními jedinečnými znaky (1, 2, …, 9, ʎ). Pro další bod už máme jen obecný znak konečnosti „∞“ ve smyslu však nadpřirozené konečnosti, přičemž tento znak pouze v nulté soustavě znamená opačné podpřirozené nekonečno. Pro lepší pochopení je přirozeným konečnem právě zde číslo chod (∞ = ʎ), které mnozí doposud nechápou a jeví se jim jako nadpřirozené konečno. Pak je právě jim zde pro nejjednodušší pochopení přirozeným konečnem devítka (∞ = 9). Každá pochopená soustava má svoji nejvyšší úroveň jakožto číslo přirozené a konečné, protože až ta následující soustava doposud nepochopená se jeví jako nadpřirozeně konečná ve smyslu poznaném, což též znamená,

37

že je přirozeně konečná ve smyslu však nepoznaném ale už nějak nabytém a ve smyslu počatém je soustava obvykle konečná, neboť přirozenost ještě nejsme schopni žádným přirozeným ústrojím vědomě ani vnímat.

Po čísle ʎ může následovat ve stejné řadě další číslo s jedinečným znakem dosud nevyzkoumaným a pak také postupně další a další číslo. Pro pochopení však jiného směru ve smyslu už plochy, musíme pochopit také další druhý řád, který vesměs značí násobek opakování řádu prvního a obecněji postupně ve smyslu prostoru (mocnění), jiného vnímání (vynoření), předvídání (?) a pak něčeho jakožto zatím nadpřirozeného také všech řádů podrobnějších. Při správném počítání proto po ʎ bodech v přímce (1, 2, …, 9, ʎ) následuje ʎ ʎ bodů v∙ ploše (11, 12, …, 1ʎ, 21, …, 99, 9ʎ, ʎ1, …, ʎʎ), potom ʎ ʎ ʎ bodů v∙ ∙ prostoru (111, …, ʎʎʎ), potom ʎ ʎ ʎ ʎ bodů jinak vnímaných jako třeba ve snu, v∙ ∙ ∙ opojení, ve Hře a také ve vlastní paměti a tím i v dokonale živých představách. Součástí jiného vnímání jsou stavy také uměle navozené, kdy se nám někdo „hrabe“ v hlavě s naším povolením a pak je to také stav, kdy si jsme jisti, že to co se nám právě událo, už též jakoby dříve stejně proběhlo. Dalších ʎ ʎ ʎ ʎ ʎ bodů však už nepatří mezi dohady a jiné nesmysly, ale∙ ∙ ∙ ∙ právě naopak jsou přirozeně se vyvíjejícími smysly pro dokonalé předpovědi a jiná předvídání okolního vývoje i v přírodě.

S takovým postupem myšlení se stále větším počtem bodů narazíme také jen na složitosti se zastavením vývoje na úkor samočinnosti, kterou však už nejsme schopni obsluhovat a naopak samočinnost obsluhuje nás. Tento protivývoj je nutné si zavčasu uvědomit a už v ploše pro prostor se naučit vnímat nejen úrovně a řády, ale také různé rody čísel se svými předky a potomky ale souběžně i s rody jinými vzájemně kříženými třeba též s vlastním rodem. Čas proto není rozměrem, ale pouze mírou postupu. V čase je též každý kousek prostoru, který už má své tři rozměry. Čas a prostor však musí vycházet z něčeho dokonale neměrného, v čemž je nejdříve čas, v čase pak něco dvěma způsoby měřené jako třeba změna otočením a pohybem, protože až ve změně je prostor. Pro toto vše je potom jen Moudrost tím výchozím, neboť bez ní nelze měřit. Moudrost jednoduše jen je a v Moudrosti se čas nijak nemění, protože pouze stále stejně plyne. Až v čase vnímáme změny dvojího významu jako třeba ochlazení či oteplení, zhmotnění a odhmotnění, nabití a vybití, zbarvení a odbarvení. Ve změnách pak vnímáme prostor jakožto skládačka všech změn za určitý čas podle dokonalé Moudrosti. Moudrost pro Čas a pak v Moudrosti Čas přesně podle změny je Prostorem už pro Síť.

Pak už je jednoduché pochopit, že je Moudrost pro jakoukoli změnu tak dlouho (ČAS), až je v Moudrosti změna, načež následuje Moudrost pro Prostor tak dlouho až je v Moudrosti Prostor a potom už následuje Moudrost pro Síť tak dlouho až je v Moudrosti také Síť. Nyní rozumíme také všude v Prostoru Síti, a pokud se s tímto myšlením budeme také vyvíjet, nemůže se nám stát, že propadneme zlozvykům ze samočinností, ale naopak budeme samočinnost využívat pro přizpůsobení se právě přírodě. Je důležité mít Čas pro změny, abychom pak měli v Čase změny, protože jen tak si uvědomíme také Čas pro Prostor, abychom pak uměli v Čase Prostor zaznamenávat, což nám dá skutečný smysl přímo v mozku už se stejně dokonalou Sítí i čísel. Času potřebného pro Síť jsme už měli dostatečně, nyní můžeme být konečně schopni vnímat též v Čase Síť.

160301 Naše schopnosti se vyvíjí stále podle stejné Moudrosti, v níž až časem při soustředění se právě na čas poznáváme změny. Každá změna je zpočátku pro prostor a to tak dlouho, až nám dají všechny změny odpověď na celý Prostor. V ten okamžik budeme znát Změnu jedinou ve smyslu jediného Vzorce, v níž je celý Prostor. Člověk konečně pozná jedinečnost Vzorce, který však stále nechápe jinak než jako změnu toho či onoho. Změna je proto základem pro mnohé sítě různě vnímané, ale jen proto, že si stále nepřipouštíme Vzorec jako něco dokonalého, co už dávno známe. Než začneme vnímat Vzorec dokonale, musíme si už uvědomit, že se jedná o něco obecně skutečné všemi stejně vnímané, protože takový Vzorec je pro všechno vzorem avšak v Čase. Právě v Čase se Vzorec vyvíjí jakožto základní změna ve stále stejné Moudrosti. Na Čas i na Moudrost sice vznikne nový pohled jakoby z jiného úhlu, ale na druhé straně vznikne také nový objev, který nechápající považuje za nadpřirozený, ale jen tak dlouho dokud ho sám osobně za přirozený nechápe.

Všichni vnímáme dokonale všeho počet, dokonce i děti vnímají daný počet daných předmětů, přestože neznají název takového počtu a natož aby znali znak takového počtu. Znaky a názvy znaků jsou pouze vzájemnou dohodou mezi lidmi, ale stejnou dohodu si může vytvořit jakýkoli tvor na odpovídajícím vývoji. V podstatě se jedná o něco uměle vymyšlené, což však pouze moudrý člověk považuje za přechodný stav do doby, než pochopí Síť čísel jako jedinečný Vzorec, podle něhož bude číslům přiřazovat jednotlivé pojmy a to z různých pohledů vysvětlované stejně jak lze vysvětlit danou stejnou hodnotu v různých soustavách podle různých číselných druhů, rodů, řádů a také podle různých číselných úrovní. Například 1453 dnů lze vysvětlit

38

také jako 3 roky a 357 dnů, z čehož každý pochopí, že je přestupný rok započítaný už v uvedených 3 letech, protože kdyby se vysvětlovalo 1461 dnů, pak se jedná pouze o 4 roky bez jakýchkoli dnů chybějících a navíc.

Dnes používáme čísla nejednoznačná, proto také 1461 dnů můžeme dnes vysvětlit ve stejné soustavě jako 3 roky a 365 dnů. Právě dvojsmyslnost nám v podvědomí vytváří zmatek a člověk se proto bude hádat s jiným člověkem ve stejné věci zcela zbytečně. Mnozí si říkají, že je to v pořádku, ale ve Skutečnosti takové dvojsmysly navozují nemoc s rozdvojením osobnosti. Tuto nemoc způsobuje neustálé používání nuly také tam, kde je pro vývoj nežádoucí a znehodnocující skutečnou hodnotu na zmatek více-smyslně vyjádřený. V Síti se proto nula používá jen před počítáním hodnot a proto u daného příkladu počítáme také poslední den stále do roku dokončujícího (1461 dnů = 3 roky a 365 dnů) a až následující den je prvním v dalším roce. Člověk si musí nejdříve uvědomit jedinečnost čísel a to znamená také jedinečný pohled na danou hodnotu v dané číselné soustavě, protože až v jiné číselné soustavě je na stejnou hodnotu jiný pohled, a pokud si to budeme stále mylně vykládat, nikdy se nebudeme moci shodnout ani na souvisejícím skutečném prostoru.

Nyní se zamysleme nad tím, jakou chybu takovou zbytečnou více-smyslností neustále vtloukáme do hlav dětí. Vesměs jim touto neznalostí způsobujeme nemoc rozdvojující jejich osobnost stejně, jak ji máme už sami rozpolcenou. My jsme si však na takovou rozpolcenost už zvykli a vyrovnali jsme se s ní tak, že někdo je bohatý na úkor chudých, kteří jsou však chudí, protože jsou umělými zákony k chudobě vychováváni. Je však nepřirozené poctivce povinovat, něco jim zakazovat, rozkazovat a jinak jim cokoli přikazovat, nebo se jim přímo vměšovat do jejich činností, určovat jim jejich práva nebo jinak je napadat, jednoduše a snad už také srozumitelně pouze proto, že poctivci vždy jednají poctivě. Poctivost je vždy nad jakýmikoli zákony, protože poctivost nikoho neohrožuje, ničemu neškodí, nikoho nezvýhodňuje před jinými, nikomu nic netají, nikoho neobelhává, nemámí, nezneužívá, nepodvádí a také jinak neomezuje. Proto se pomocí Sítě právě poctivost všech všem zveřejňuje samočinně. Kdokoli poctivce či poctivou činnost potřebuje, pak za ní platí poctivci v nesíťové měně právě tolik, kolik si sám vydělává za stejný počet okamžiků anebo v síťové měně právě tolik, kolik okamžiků byl poctivec činný. Do Sítě si každý může svoji poctivost zaznamenávat, bez toho aniž by vyžadoval po nepoctivcích dlužné částky, neboť tyto jsou počítány už samočinně i veřejně přímo Sítí.

Nikdo není nucený platit komukoli v nesíťové měně, ale pak si musí právě svojí poctivou činností síťové vlastnictví vytvořit, aby ho mohl za síťové jednotky prodat nebo vlastním nákupem už samočinně zadlužit. Také naopak není nikdo nucený platit síťovou měnou, ale pak musí mít do Sítě převeden odpovídající počet nesíťové měny a v Síti si musí také zveřejňovat všechen svůj příjem a čas, za který ho dosáhl, protože až dle těchto údajů lze samočinně počítat odměnu také „stejně“ poctivým lidem pro něho činných. Smlouva se v Síti samočinně (pře)sjednává nejvýše na dobu odpovídající volným prostředkům na placení požadovaných činností, přičemž výplata probíhá samočinně vždy s dokončením už takto pokryté části činností. Z pohledu činných se celková doba pro dokončení samočinně počítá právě podle obvyklé doby daného jedince pro danou činnost, protože jiný činný pro stejnou činnost může mít obvyklou dobu odlišnou. Plně jsou počítané všechny okamžiky pouze u obvykle činného s nejkratší dobou, přičemž se do činnosti započítává i nezbytná doba na obvyklou stravu a na nejrychlejší cestu. Pomaleji pracující ve Skutečnosti nepracují pomaleji, ale jen nejsou schopni dokonale využívat každý okamžik pro činnost, a proto mají během činnosti i okamžiky bez činnosti anebo okamžiky s proti-činností, během níž něco poškodí a další činností pouze zpět napravují.

Každý si zaznamenává svoji činnost veřejně v Síti, přičemž se posuzuje obvyklost činnosti s pravidelností odpovídající výplatám dědictví (jinak týdně). V minulém období má odpovídající obvyklost činnosti vliv na celkové posouzení vždy o jednotku nižší oproti novějšímu období, takže lenost nebo naopak přetěžování v jednom období nemá zase tak velký význam na celkové hodnocení. Protože musí být všechna počítaná období uzavřena a současně musí být výsledek nejvěrohodnější, pak poslední uzavřené období neboli to nejnovější je vždy uzavřeno s předcházejícím dnem, takže se též přepočet provádí každý den. S nejnovějším obdobím se posuzuje zpětně celkem tolik období, kolik číselných znaků pro hodnotné úrovně jednoho řádu obvykle užíváme. Upozorňuje se na pojem „deset“, který jednak obsahuje nehodnotnou nulu a navíc nelze vyjádřit jedním znakem. Protože se nižší soustavy nepoužívají obvykle, doporučuje se chodní (ʎ) soustava.

Hodnocení vlivu začíná vždy stupněm (nejstarší období, nejvzdálenější místo a podobně) s nejnižším a to právě s jednotkovým vlivem určeným přímo podle povahy následnosti a to zpravidla jedničkou nebo také jinou základní hodnotou. Následnost pak může mít svůj vliv postupně po úrovních, násobně po řádech, mocninně po rodech nebo vynořeně po druzích a jinak po soustavách se zvyšující od vlivu jednotkového, což

39

při stále stejném vlivu všech počítaných stupňů je jen součtem. V opačném směru je sestup po jednotkách či sestup vždy po více jednotkách jako třeba v obecném řádu o jednu či více úrovní, dělení po každém či více řádech, odmocnění po každém či více rodech a vnoření po každém či více druzích až na vliv jednotkový u stupně s nejnižším hodnoceným vlivem. Pak můžou být stupně s nulovým vlivem nebo dokonce s opačným vlivem, avšak tyto opačné vlivy se posuzují zase zvlášť jako samostatné stupně z odškodňování proti-vývoje.

Příklad třeba s jednotkovým vlivem v hodnotě tři po dobu pěti období pro stále stejný vliv je 3, 3, 3, 3, 3 s celkovým vlivem 15. Postupný vždy o tři vyšší je 3, 6, 9, 12, 15 s celkovým vlivem 45. Násobný vždy třikrát je 3, 9, 27, 81, 243 s celkovým vlivem 363. Mocněný vždy na třetí je 33, (33)3, ((33)3)3, …, což si umíme ještě představit, protože to umíme zaznamenat, přestože je nám tajemný začátek ale na druhé straně to umíme zapsat i jinak zřejměji 33, 33 3∙ , 33 3 3∙ ∙ , … . Zde už poznáváme v mocnění také násobení, které je možné zapsat také zřejměji pro počet násobků nebo také už se znalostí mocnění jako mocnění s postupem daným právě obdobím po jedné 3 = 31 = 3, 3 3 = 3∙ 2 = 9, 3 3 3 = 3∙ ∙ 3 = 27, 3 3 3 3 = 3∙ ∙ ∙ 4 = 81, 3 3 3 3 3 = 3∙ ∙ ∙ ∙ 5 = 243. V násobení tak poznáváme postupné sčítání, což zase v postupu vyjádříme zřejměji jako 3 = 3∙1 = 3, 3+3 = 3∙2 = 6, 3+3+3 = 3∙3 = 9, 3+3+3+3 = 3∙4 = 12, 3+3+3+3+3 = 3∙5 = 15. V postupu však není možné použít už mocnění, což nám napovídá, že také v násobení nebude možné používat vynoření. Důkazem je také skutečnost, kdy ve stálosti není možné použít násobení, avšak je možné v něm označit už jednotlivá období 31, 32, 33, 34, 35.

160303 Když se však podíváme na tento příklad pomocí třetí číselné soustavy, možná nás napadne také značení pro vynořování. Předně si musíme soustavu značit jinak než vše doposud a to také dříve než samotné číslo, protože nejdříve je myšlenkově soustava a až pak říše, druhy, rody, řády a nakonec úrovně. Soustavou je však myšleno vždy to konečné (∞) z pohledu řazení jakoby odzadu skládané ve smyslu urovnání. Myšlení je však ve smyslu pořádku to prvně nejobecnější, a proto se v Síti budeme učit všechno zaznamenávat zřejmě myšlenkově a ve směru opačném zase tajemně skládáním. Čísla znamenají ve čteném směru vždy způsob dokonalého myšlení a současně ve směru opačném dokonalý návod. Stálost; 331, 332, 333, 3311, 3312, postup; 33, 313, 323, 333, 3113, násobení; 33, 323, 3223, 32223, 322223, mocnění; 3223, 3222222223, 32…<27 míst>…23.

Právě jsme objevili jednodušší způsob pro mocnění čísel v určité následnosti a pro srozumitelnost nám stačí jen vymyslet způsob zápisu všech míst. Je zřejmé, že při postupu místa sice přibývají, ale jen podle hodnoty obecnějších řádů a také pouze od nuly, neboli posunuté o jedničku v porovnání s obdobími při stálosti. Při násobení však místa přibývají už skutečně postupně od jedničky vždy o jedničku stejně jako v postupu počet míst při sčítání. Při mocnění přibývají místa vždy trojnásobně, což nám konečně také dává smysl pro opravu s počátečním jednotkovým zápisem 33, 3223, 3222222223, 32…[ʎ27 míst]…23, …, protože 1 místo krát 3 jsou 3 místa, tato krát 3 je ʎ9 míst, těchto krát 3 je ʎ27 míst a stejné je to i pro další následnosti.

Zde si musíme konečně uvědomit, že každá soustava má vlastní pravidla, která z pohledu jiných soustav jsou nesmyslem (počátek), nebo je nevnímáme vůbec (bytí), nebo je už vnímáme ale pouze jako něco všem nevysvětlené a proto všem nadpřirozená poznání, jež až jako celek se všemi vysvětlenými částmi chápeme. Že nechápe pouze ten, kterému to není vysvětleno ať už z důvodu tajení nebo nezájmu, je však všem zcela zřejmé. Tajení odstraňuje všem veřejná a společná Síť, kdežto nezájem si musí odstranit každý sám, a proto je samočinně prvním dokonalým zájmem právě všem stejně dorozumívací Síť, kterou vlastní všichni všech druhů, říší a jiného posuzování odjakživa stejně společně tak jako každý prvek celého Světa a to včetně všech přírodních proudů. Že si někdo něco z toho přivlastnil poprvé, protože se to jevilo volné a neobsazené však neznamená, že to skutečně vlastnil. Právě naopak, takový jedinec pouze objevil něco všem společné, a kdo tomu stále nerozumí, ani nepochopí, že je rozum ve smyslu myšlení též podrobnější soustavou chápání.

S takto rozuměným společným vlastnictvím lze pak tvořit vlastnictví obchodní neboli souběžně vlastní více obchodníkům, kteří pomocí společného vlastnictví všem zveřejňovaného, tvoří jednotlivé části zboží za účelem prodeje až celého zboží právě do osobního vlastnictví avšak stále se složkou společného vlastnictví. Osobní vlastnictví slouží už jen ke spotřebě a to také při tvoření dalšího obchodního vlastnictví. V rozumu je potom takové myšlení stejné, jako když se ve společném vlastnictví tvoří nespolečné vlastnictví obchodní či osobní. Kdokoli s takovým myšlením nesouhlasí, pak si musí také uvědomit, že také Síť čísel je výhradou Sítě a to samočinně bez jakýchkoli záznamů někde na úřadech a tudíž chce-li někdo čísla používat, pak musí vše související do Sítě přesně zaznamenat. Stejně je výhradou zase Sítě čísel každá částice každého prvku a s tím souvisejících přirozených proudů a kdokoli pomocí nich cokoli uskutečňuje, musí to opět zaznamenat v Síti.

40

Ve smyslu pořádku je tímto dané, že kdokoli porušuje pravidla už také ty nejobecnější, je nyní už s touto znalostí samočinně podvodníkem, přestože je doposud podle nějakých úřadů pokládán za vládce, úředníka, zaměstnavatele, zprostředkovatele či jiného v Síti už nepotřebného jedince. Podvod je už jen v mámení, kdy podvodníci shromažďují od každého člena či zákazníka zdarma údaje, přičemž tyto údaje všem ostatním tají za účelem jakoby neprodejnosti, ale ve Skutečnosti pro tvoření vlastní výhrady, kterou pak prodávají anebo pomocí ní zdražují osobně vyráběné zboží. Kdo zde necítí okrádání, pak není ještě člověkem, ale stále pouze pračlověkem, který se snaží odedávna vše nové před ostatními tajit, aby našel způsoby, jak ostatní zneužít k získání údajů zdarma, aby je v jiné podobě stejným jedincům a ve stejné podobě jiným jedincům prodával. Schopnost být zlodějem je ve Skutečnosti neschopností být poctivým, a právě proto jedinci se schopností „poctivost“ se chlubí vlastní poctivou prací samočinně pomocí Sítě a to současně se zveřejněním činností i svými znaky obsahující samočinně údaje o narození neboli pohlaví, čas, místo, rodiče a případně další znaky.

Ve smyslu vyspělosti je všem zřejmé, že se zpočátku člověk naučil jen jednoduše mluvit, přičemž zůstal pračlověkem právě ten, který toho nebyl schopen. Pak se člověk naučil zaznamenávat vše, co slyšel a to nejdříve do kamene a později na různé látky a listy, přičemž pračlověkem zůstal také jen mluvící. Nyní je na řadě člověk, který svoji činnost zaznamenává co nejpřesněji do Sítě, přičemž pračlověkem zůstane stále ten jen (ne)mluvící a navíc ten, který zaznamenává stále něco nevlastního a zpravidla to, co mu jiní namluví, než to svoje. Právě svojí poctivou činností přesně zaznamenanou v Síti se lze chlubit, pyšnit, být na své dílo hrdý a nechat na Síti, aby právě tu poctivost všem zájemcům samočinně doporučovala. Vývoj se nikdy nezakládal na pomluvách a soudech ale na schopnostech svého rodu, které se tak dlouho prováděly a zdokonalovaly, až se zaznamenaly do vlohové výbavy. Vlohy představují vrchol čili dokonalost dané schopnosti, přičemž se myslí pouze ta vývojová, neboť protivývojová schopnost je ve Skutečnosti a už též samočinně neschopností. Poctivá Schopnost je proto v rozlišení neschopnosti od schopnosti a s tím i umění zaznamenat upozornění na neschopnost a doporučení na schopnost. Stejné je to také se schopností rozlišit (ne)počátek, (ne)bytí, (ne)poznání, (ne)chápání, (ne)rozumění a (ne)myšlení, neboť až Schopnost vloh vše rozlišuje už samočinně.

160304 Pokud si už uvědomujeme, že každá soustava má svá pravidla, pak se můžeme také vrátit do jakékoli jiné už samočinně chápané soustavy a použít ji na doposud nechápanou avšak dokonale známou soustavu. Vše co platí v chápané soustavě, bude platit také v doposud nechápané soustavě, avšak s nějakým doplňkem vlastní právě nechápané soustavě. Pokud však zjistíme naopak nějaké rozdíly při pochopení určité soustavy, pak jsme ani tu předcházející soustavu správně nepochopili. V Síti se všechno vyvíjí pouze v dokonalostech přesně podle pochopení dokonalosti Sítě čísel a cokoli nevyvinuté je stále jen na počátku jako upozornění. Naopak to vyvinuté avšak stále nikým než objevitelem neznámé, je pouze návodem, neboť až to vytvořené přesně podle návodu je pokrokem sice pro všechny mimo objevitele a tvořitele vnímané nadpřirozeně, ale už úplně se všemi doplňky, které jsou v návodu už myšlené a ve zboží uskutečněné skládáním i rozebíráním.

Návod je daný vždy jen správnou bezeškodnou následností při skládání a rozebírání, přičemž právě při rozebírání je důležité myslet také na to, jak vše zpět a přitom co nejjednodušeji ale dokonale složit. Protože vše přirozené už je, vymýšlí člověk jen to umělé dle nějakého vzoru, a protože zpočátku bylo vzorem jen to přirozené, jsou všechny vzory pouze v přírodě stejně, jako všechna přirozená čísla všech soustav samočinně označují celou přírodu neboli celý Svět ve smyslu všeho už počatého. Člověku stačí pouze najít to správné označení pro daný (pro)jev přírody aneb naopak přiřadit k danému označení jednoznačný přírodní (pro)jev. Co je však důležité, pokud začneme cokoli zaznamenávat, pak to musí být vždy samočinné vlastní soustavě a přesně označené nevlastní soustavě. Pokud je soustava vlastní přímo druhu anebo je jednoznačně řečeno jako i v tomto díle, že všechna čísla jsou v chodní soustavě, pak v ní budou samočinně i všechna neoznačená čísla, přičemž se při vysvětlování může předejít více-značnostem odlišně barevným zvýrazněním souvislostí.

Pro počátek je barva černá, pro bytí červená s posunem od černé, pro poznání žlutá kolmo od červené, pro chápání zelená s posunem kolmo od žluté a souběžně avšak opačně s červenou, pro rozumění kolmo k červené i zelené (zeleno-modrá s odstraněním černé), pro myšlení modrá (posun avšak zpět souběžně se zelenou), pro schopnost posun souběžně s červenou (modro-červená s odstraněním černé) a pro dokonalost bílá (posun souběžně se zelenou, což lze označit také jako modro-červeno-zelená po odstranění černé). Jen pro doplnění; žlutá je také červeno-zelená neboli zlatá po odstranění černé. Právě jsme si vysvětlili nejen pro prostor jednotkovou šroubovici na kostce z barev ale také pro přímost celou vnímatelnou škálu barev od černé až po bílou. Pro plochu je pak možné z různých pohledů na kostku vnímat čtyři, šest nebo sedm barev

41

ze všech osmi stejně zastoupenými v neprůhledných rozích kostky. Jen poloviční průhlednost při přímém pohledu na černou či bílou umožňuje vidět šedou barvu, kterou vnímáme jako dokonale nesytou barvu oproti doposud vysvětlovaným dokonale sytým barvám. Co je však důležité, že také při přímém pohledu jiných barev překrytých skrz kostku s poloviční průhledností, vnímáme stále stejně šedou. Při jiném pohledu s poloviční průhledností na dvě barvy vzájemně se překrývající vnímáme také dokonale syté barvy jakoby uprostřed na hraně nebo na stěně kostky s nulovým odstínem. Od středu hrany či stěny lze nazvat odstín už více způsoby a to podle barvy ve směru jejich kraje. Úplná průhlednost je součástí prostorové jednotky, přičemž škála průhlednosti samočinně určuje také „poloviční“ škálu odstínů a současně sytosti barev. Stejně jak se vnímá sytost barvy od šedé k povrchové, tak se vnímá i odstín od středové (hrany či stěny) ke krajové.

160307 Někdy člověk při svém myšlení jednoduše odbočí, přitom takové odbočení může být důležitější než něco přímé, protože se tím doplní právě nějaký celek. Odbočení je ve Skutečnosti pouze nějakou návazností, s níž se chápe zaostalost, vzor a také vývoj. Zaostalost se projevuje vlastní samočinností, která je však po odstranění právě toho vlastního dokonalým vzorem pro vlastní vývoj. Člověk uvědomující si samočinnost vlastní jen sobě dokazuje vlastní zaostalost, protože právě s uvědomováním si samočinnosti si člověk umí představit také to další ze samočinnosti se vyvíjející ve vlastních vlohách nebo naopak ze samočinnosti se nevyvíjející až něco ničící a to včetně vlastních vloh. Protivývojové vlohy se nedají nijak tvořit, jednoduše a srozumitelně jen proto, že vývojové vlohy lze také ničit. Vlohy ve smyslu protivývojovém dávají jen nesmysl.

Jindy si člověk uvědomí, že odbočení v nějakém myšlení není ve Skutečnosti odbočením, ale jen jiným souběžným pohledem na stejný vývoj. Proto se v jednom druhu vyskytuje více ras, podobně jako když je v jednom druhu více rodů avšak s tím rozdílem, že se do jednoho rodu může zkřížit i více ras. Z obecného pohledu se však každá rasa vyznačuje vlastním nejvyvinutějším znakem neboli vývojovou vlohou ve smyslu výhody nad jinými rasami a proto právě křížením všech ras jednoho druhu vznikne samočinně doplněk všem rasám společný. Ve Skutečnosti jsme změnili jen způsob myšlení, kdy vyřčený rozdíl vnímáme jako doplněk.

Občas člověka napadne výjimečná myšlenka, ale než ji zaznamená, zkříží se mu s jinými už obvyklými myšlenkami, takže ji pak musí dost dlouho mezi ostatními myšlenkami hledat, jinak ji objeví dříve či později někdo jiný. V druhu rod je proto něco vyvíjející se, kdežto rasa je rodem už vyvinutým. Rod si vyvíjí své nové vlastnosti, kdežto rasa je má už vyvinuté. V češtině se rozděluje rod také na mužský, ženský a střední, což je však ve Skutečnosti jen pohlavím samčím či samičím a to ve smyslu vyvíjejícím nedospělém nebo vyvinutém dospělém. V nevhodných podmínkám (i myšlenkově) může vývoj ustrnout na nedospělém stupni bez zájmu o pohlaví opačné nebo dokonce s odporem k opačnému pohlaví. Člověk jednoduše nedospěje k tomu co je přirozené pro obvyklé množení a proto je také nepřirozené, aby mohl děti vychovávat. Z jiného pohledu je nutné si uvědomit, že takové ustrnutí je způsobeno vždy jen nevhodným prostředím, takže to nemusí být ještě poznamenané ve vlohové výbavě. Pokud si však neobnovíme prostředí zpět na vhodné, pak si zničíme také vlohy potřebné k přirozenému množení, což všichni skutečně nechápou nebo chápou, přičemž z těch nechápajících to mnozí už chtějí pochopit a naopak někteří jen z těch chápajících to dále už nechtějí chápat.

Není důvod, aby se kdokoli vzdával přirozeného množení a začal jakkoli podporovat a jinak vytvářet umělé množení. Přirozené množení obsahuje v sobě radost, štěstí, lásku a jinak nazvané milování, kdežto umělé množení obsahuje strádání, úřadování, bezcitnost a jinak nazvané nemilování. Doposud jsme si neuvědomovali, že cokoli uměle tvořené nikdy v sobě nebude obsahovat život, přestože to může vypadat podobně až důvěryhodně jako život. Člověk ještě plně nechápe, že část nejzákladnější není nic hmotného jakoby umělého, ale naopak je to skutečný život vyjádřitelný též vzorcem Sítě čísel. Život je jako volný přesně daný přirozený prostor mezi prvky, který právě takovou přirozeností prvky ovlivňuje tak, že je přesně danými zákony otáčí, přetáčí a jinak pohybuje ve smyslu odtah, přítah, přetah, zátah, vtah, výtah, stah, protah, dotah, roztah, potah a jiný tah. Také změna je počáteční zrychlená z klidu na stejnoměrnou nebo opět zrychlená na jinak stejnoměrnou nebo na plynule se stále zrychlující postupně po úrovních nebo násobně po řádech nebo mocninně po rodech nebo vynořeně po druzích nebo jinak ještě nepředstavitelně po říších. Že je něco složeno ze stejných prvků, proto ještě neznamená, že je to stejné také ve smyslu života.

Dnes vnímáme právě naši říši nejen ve Sluneční soustavě ale i v Mléčné dráze a dokonce v Celém Světě prozatím jako jedinou žijící. Člověk se však nemůže vyvíjet, dokud bude už jen toužit ovládat jiný druh nebo dokonce druh vlastní, protože právě takové proti-myšlení otáčí vývoj proti vývoji. Nestačí proto jen vědět co je správné, člověk správně musí i myslet a potom také být správně činný, neboť právě tyto tři směry stejně

42

jako výška, šířka a hloubka nám v prostoru vytváří vývojové podmínky. Čas je soustavou jen jednosměrnou, a proto také všechny změny na něm závisí. Bez mezí a proto také bezrozměrnou je pouze Moudrost, v níž však právě čas je všem hodnotou stejný. Kdokoli si hodnotu svého času uměle zvyšuje, pak na úkor vlastní moudrosti, ale také naopak je na úkor vlastní moudrosti umělé snižování hodnoty svého času, protože by jinak nebyl v Moudrosti čas, ale v čase moudrost. Tímto máme samočinný návod i na výpočet odměn v čase.

Spočítat odměny za pravidelnou činnost dokážeme, jen když známe přesně dobu všech činností, což lze pomocí Sítě u ručních prací neboli u řemesel jednoduše zaznamenávat. U pokroku se sice také ručně vyrábí nějaký vzor, ale vždy poprvé podle daného návodu obsahující také různá upozornění. Pokrokem se pouze dokazuje neškodlivost výroby přesně podle návodu, protože se jinak návod s působením škod samočinně stává upozorněním a vyrobený předmět pro vývoj nepoužitelným. Upozornění zaznamenává pozorovatel, návod návrhář a pokrok výzkumník, přičemž už jen upozornění opačně myšlené je samočinně návodem, podle něhož lze převrácením myšlení na skutečnost pokrok také samočinně vyzkoumat. Pak je samočinným doplňkem už jen pravidelné opakování výroby pro potřeby ostatních už také samočinně dle jejich spotřeby.

Člověk tvořící je součástí samočinnosti tak dlouho, dokud si sám tuto samočinnou obvyklost neuvědomí a neoznačí jako upozornění, pak nenavrhne návod vhodnější, podle něhož potom vytvoří někdo pokrok se vzorem pro samočinnost tvořící, kterou bude člověk už jen obsluhovat. Dokud bude člověk odměňovaný za tvoření, bude samočinně odměňovaný také ten netvořící výzkumník, návrhář a pozorovatel a to pouze po dobu tvoření ale od všech tvořících a za všechna pozorování, navrhování a zkoumání rozdělená stejně, čímž v jednom okamžiku obdrží právě jedinou měnovou jednotku. Nezáleží na tom, kdo kolik zaznamená svých upozornění, návodů či pokroků, protože vždy jde až o dobu tvoření. Čím méně je takto netvořících, tím je výroba levnější a proto se započítávají upozornění ta obecná do vývoje a ta určitá do odškodňování. Stejně jsou také odměny počítané pouze z obecných návodů, neboť až vyzkoumaný pokrok popisuje podrobnosti.

160308 Jednotlivá upozornění stejně jako jednotlivé návody na sebe navazují podle stupňů zkoumání a tvoření. Upozornění však souvisí jen se škodlivostí a naopak návod s prospěšností obvyklou nebo jinak výchozí. Až pokrok popisuje a také doslova znamená to vhodnější neobvyklé, které se až pravidelným uskutečňováním stává obvyklým nejlepším. Kdokoli uskutečňuje to neobvyklé a méně vhodné, si musí také uvědomovat, že se tím samočinně podílí stále na odměnách pozorovatelů, návrhářů a výzkumníků a to také těch, kteří jsou třeba jinak už neodměňovaní, takže mnohem více zdražují zboží než to vhodněji neboli též levněji vyráběné. V Síti se na všechno méně vhodné upozorňuje samočinně a to nejen při výrobě ale také před prodejem, což jen znamená, že uskutečňování končí právě prodejem obchodního vlastnictví do osobního. Každý obchodník tím proto všechny obchodníky související s jeho částí zboží samočinně pomocí Sítě upozorňuje na nevhodný prodej, převoz, skladování a jinak nedostatečně vhodnou činnost, bez ohledu též na to, zda je stále obvyklá.

Čím více bude obchodník nahrazovaný nejvhodnějším samočinným zařízením při stejné (s)potřebě zboží, tím menší bude obecně obvyklá doba pro výrobní činnosti. Ve výsledku se pouze skutečný spotřebitel stane jediným obsluhovatelem takto jednoduše sloužících zařízení a za odměnu bude mít vyráběné zboží zdarma. Takové dary budou zpočátku jen na určitých místech a v určitém množství, protože není možné, aby takto samočinná zařízení vznikla všude najednou a pro všechny. V daném místě tak budou upřednostněni právě pozorovatelé, navrhovatelé, výzkumníci a také nahrazení tvořitelé, místo nichž tvoří stejné zboží samočinné zařízení. Až potom jsou na řadě zákazníci a to podle upřednostňování daného místa též pro nákupy ostatní, protože jen tak si nejrychleji převedou do svého vlastnictví také všechny prodejní prostory včetně zařízení nových a to už také těch pro zvýšení výroby samočinným zařízením přesně dle obvyklé potřeby a spotřeby.

Aby vše člověk pochopil, musí si uvědomit, že také stavby mají svoji životnost, a proto si ji udržuje buď vlastník vyrábějící osobně, nebo tím, že platí jinému za údržbu, protože kdyby si takové náklady na údržbu započítával do prodávaného zboží, pak je to stejné, jakoby své vlastnictví zákazníkům ve zboží též prodával. Všechny tři způsoby jsou možné a to bez ohledu na jedincích, kteří údržbářům platí, protože bez placení se stává částečným vlastníkem už také samočinně přímo údržbář. V současnosti vlastníci staveb a zařízení sloužící na výrobu započítávají náklady na údržbu právě do zboží, aniž by se měnilo vlastnictví, což je však ve Skutečnosti moudrými lidmi až v Síti vnímáno jako obohacování se zdarma. Spravedlivé bohatnutí však vždy souvisí s vlastní činností, a proto cokoli rozpadající už nepotřebné není ani potřeba opravovat. Pokud si to opravujeme osobně, pak si tím tvoříme i soukromé vlastnictví odpovídající také hodnotě právě své činnosti a také životnosti vlastnictví, které se opět rozpadá s klesající životností dle druhu surovin a seskládání zboží.

43

Mezi vlastníkem a uživatelem je proto odlišnost stejná jako mezi vlastníkem a majitelem, protože pouze ten kdo má právě v držení své nebo cizí vlastnictví ho může současně užívat. V opačném myšlení je takové cizí vlastnictví vlastníkem nepoužívané a právě vlastníkovi k ničemu, protože by ho jinak nepůjčoval či jinak nepředával do držení někomu jinému jakožto úředně mající majetek k jakémukoli používání. Vlastník se tím ve Skutečnosti dobrovolně vzdává nároku na náhradu za běžný rozpad jeho vlastnictví, ale naopak vlastníku zůstává nárok na náhradu za opotřebení vlastnictví vyšší, než je běžný rozpad. Je pouze chybou vlastníků, že si pořizují zbytečnosti, které se jim běžně rozpadají. Taktéž krásné vlastnictví se běžně rozpadá, a kdo ho opravuje, pak v hodnotě odpovídající své činnosti a tím také do svého vlastnictví předem daného ať už jako obchodní za účelem daného prodeje nebo jako osobní za účelem osobního či rodinného užívání vlastnictví.

Proto také prodejny, sklady, vozidla a jiné stavby a zařízení potřebné pro výrobu zboží, jsou jen osobním vlastnictvím rozpadající se přímo „pod rukama“ jednak běžně a jednak dalším používáním a proto právě vlastní používání je ve Skutečnosti též obchodní činností přinášející prostředky na tvoření i opravu těchto zařízení včetně krytí jejich rozpadu a co je důležité, že tyto prostředky musí také pokrýt veškeré náklady na obvyklou stravu, ošacení, bydlení během celého života, dále na případná léčení a jiná náhodná poškození a pak též mírně něco navíc potřebného pro předpokládaný vhodnější vývoj rodu. Bez vývoje by jinak zůstalo navždy vše stejné a bez pokrytí běžného rozpadu by nastal dokonce směr proti vývoji. Nyní už umíme všechny tyto okamžiky přesně spočítat podle běžného rozpadu surovin a taktéž podle dalšího opotřebení a podle předpokládané doby používání. Pak dokážeme spočítat také potřebnou dobu na opravy či jiný vývoj, čímž dostáváme také všechny potřebné údaje pro výpočet hodnoty právě tvořeného a rozpadajícího zboží. V Síti vypočítaná cena zboží už není tržní s nesmyslným zdražováním, ale skutečně samočinnou dokonale stálou vždy dle druhu použitých všem společných surovin a dle přesně zaznamenaných činností pouze v Síti.

následují výňatky, o nichž se zmiňuji až dne 160416, které zde není potřeba uvádět

160416+ Další výňatky může už kdokoli stejným způsobem doplnit avšak až ve skutečně společné Síti a pokud si současně označí i z dosavadních výňatků také ty nej-smysluplnější a současně si je zařadí v přímém postupu od toho nejhoršího k nejlepšímu. Nezáleží na počtu sobě zařazených výňatků, ale už samotné (ne)zařazení vypovídá o (ne)myšlení daného jedince, a proto má každý možnost stejné výňatky zařadit i v plošném šíření, v prostorovém růstu a dokonce v nadpřirozených představách nebo v (ne)určitých předpovědích. Jak tyto výňatky nejlépe a též nejjednodušeji zařadit, záleží jen na (ne)schopnostech tvůrců Sítě, protože nejlépe si je zařadí každý sám, kdežto nejjednodušeji se zařadí podle vyvinutých postupů. Avšak nikdo nikomu za zařazení nic neplatí, dokud se sám zařazující nepocítí na vývoji sobě lepším než je stejné jak dosud obvyklé.

Jestli jde o Hru nebo o Skutečnost na tom ještě nezáleží, avšak pro klid zmateným duším „jde o Hru“ s doplňkem ve smyslu „Moudrost pro Hru až v Moudrosti Hra“, což pochopí jen ten na vývoji lepším než dosavadním. Se stejnou Moudrostí pak tomu též porozumí, pokud pochopí taktéž „Moudrost pro Síť až v Moudrosti Síť“, protože už samočinně obsahuje „Síť pro Hru až v Síti Hra“ a pak „Hru pro Síť až ve Hře Síť“. Jestli je to správně takto nebo opačně či dokonce převráceně, záleží už jen na všech, kteří se k tomu vyjádří, přičemž vždy platí, že kdo si hraje tak neškodí, moudrý člověk neškodí a Síť je pouze nástrojem ke hraní a také k vývoji Moudrosti, podle níž se vše ostatní pro vývoj, ve vývoji a vyvinuté zaznamenává pro samočinný vývoj už „stejné“ Moudrosti. Zde si to už musíme představit pomocí vzoru jakožto Síť čísel různých soustav.

Nemá smysl něco už dříve vysvětlené znovu vysvětlovat k právě uvedené ukázce pro vývoj představivosti ale má smysl vyzvat všechny moudré i nemoudré, aby se vyvíjeli k Moudrosti a hned v takové Moudrosti tvořili společnou Síť jakožto nejlepší Památku lidského druhu obsahující vše možné způsoby vývoje, v nichž se může každý poctivec libovolně a zdarma vyvíjet na úkor všech nepoctivců bránících lidstvu ve vývoji. Že vše začíná výňatky doposud neznámého pozorovatele až tvořitele (též Sítě) není až tak podstatné, ale nějak se začít musí, nějak si slušní lidé musí uvědomit, že mají možnost být dokonale chránění ostatními slušnými lidmi před zlo-činci neboli před škůdci, před zlo-duchy neboli před chytráky ale také před jinou nemoudrostí nevlastní také všemu neživému a naopak vlastní zvířatům a netvorům. Ve vývoji na Zemi se člověk nemíní stát neživým, ale naopak touží, aby Moudrost neživé přírody byla vlastní živým lidem a převráceně byla zase nemoudrost vlastní živým zvířatům a jiným nelidským tvorům a byla vlastní naopak také neživým netvorům.

Zloduchy není potřeba nijak trestat, protože když jejich záměry budeme zaznamenávat do Sítě, tak se potrestají sami. Zloduch na rozdíl od zločinců nijak ještě neškodí, ale jen nabádá svými nesmyslnými návody

44

k dalšímu zlodušení a dokonce ke zločinům. Zlodušením je už také hra na dosavadní život neboli na tržní hospodářství, kde jedinci pod zástěrkou podniků a jiných umělých zřízeních mají povoleno zřízením státním okrádat poctivě pracující a pro zmatení tyto zlo-činy nazývají trhem. Pouze rozumný člověk bude souhlasit s následujícím vysvětlením; mějme podnikatele, jenž si postavil a zařídil prodejnu, kterou musí jako vlastník také udržovat zdarma v případě, že ji udržuje vlastní činností anebo za odměnu jinému údržbáři. Tento podnikatel však veškeré právě uvedené náklady na prodejnu započítává do zboží, neboť je to tak povolené umělými zákony. Doposud se to všem jeví jako přirozené, avšak přirozené také je, že když si ve zboží kupuje zákazník část nákladů na prodejnu, pak samočinně kupuje stejnou část prodejny a právě tato přirozenost už v umělých zákonech není uzákoněna, neboť je uzákoněna samočinně v přirozeném vlohami daném rozumu.

Doposud je zřejmé, že podnikatel hodnotu své prodejny zákazníkům ve zboží neprodává, ale přesto mu svoji prodejnu do zboží účtuje přesně podle umělých zákonů, což však rozumný člověk s přirozenými zákony dokonale chápe jako jednoznačné okrádání zákazníků podnikatelem. Pokud si to shrneme; protože umělé zákony povolují okrádání rychlými odpisy vlastnictví či okamžitým zaúčtováním všech nákladů na vlastnictví ještě nespotřebované, pak toto vše je samočinně pouze součástí Hry a dokonale vysvětlené právě zde v Síti.

45

Moudrost pro člověkaaž

v Moudrosti člověk

46

160311 V současnosti, když chce člověk pracovat jako zaměstnanec, pak musí podepsat smlouvu, kde jsou už předurčeny platební podmínky a pak jsou smlouvou předurčena také nepřirozená „průmyslová“ vlastnictví, jejichž vlastníkem je něco umělého, člověkem stvořené jakožto „podnik“. Člověk je přinucen něčím neživým úředně zapsaným a umělým zákonem zcela podporovaným, vzdát se zdarma a natrvalo svého duševního vlastnictví jakožto myšlenek a činností ve prospěch „svého“ podniku. Skutečný majitel takového podniku taktéž nemůže vlastnit taková vlastnictví, ale může je jako výhradní vlastník podniku používat ve jménu podniku a dokonce je může kdykoli prodat jinému podniku. Ve Skutečnosti podnik vlastní majitele podniku, protože právě majitel slouží podniku ve smyslu toho nejvyššího vladaře se všemi „svými“ podřízenými lidmi.

Pokud se nad tím vším ještě hlouběji zamyslíme, potom takové duševní vlastnictví už není nikdy možné prodat jednotlivci do osobního vlastnictví, protože by se tímto sám vlastník podniku, u něhož vzniklo takové vlastnictví, samočinně usvědčil z krádeže osobního vlastnictví „svého“ za-mě-stnance do průmyslového vlastnictví „svého“ podniku. Není možné, aby vzniklo průmyslové vlastnictví a toto se časem jakkoli změnilo na osobní, jednoduše už jen proto, že do průmyslového vlastnictví bylo ve skutečnosti osobní vlastnictví převedeno násilím. Zaměstnanec vesměs jen proto, že potřeboval sebe a rodinu „poctivě“ uživit, musel podepsat jednostrannou „nepoctivou“ smlouvu, neboť je to takto chybně též státem v zákonech povoleno.

Současná práva tvůrců a uživatelů, obchodní tajemství, ochranná známka, výhrada za vynález, užitný a průmyslový vzor a jiná omezování přirozenosti, jsou pouze umělými nástroji na zdražování zboží ještě dříve, než se vyrobí. Tato omezování přirozenosti mají smysl jen v tržním hospodářství, protože umožňují běžným lidem utrhnout více od huby a podnikatelům co takto tržně něco vymysleli, umožní si toto utrhnuté od huby přivlastnit, pokud státu z toho odvedou určitou daň. Současný člověk může něco nové vymýšlet pouze jako nezaměstnaný a dokonce nesmí být ani jako samostatně činný pro nějaký podnik, protože by opět musel něco podobného jako vzdání se svých myšlenek podepsat a tím se podílet na trhání od huby spotřebitelům.

Stát takto hraje roli ještě vyšší umělé „bytosti“, které všichni ve státě slouží buď přímo jakožto vládní úředníci včetně ochranných složek nebo nepřímo sloužící podnikům nebo samostatně činní pro úředníky a podniky. Dnes se ochranné složky už také chovají jako podniky. Podobné role hrají též různá „sjednocování“ více států do mezinárodních spolků, avšak doposud ještě nikdo nezavedl dokonalou jednotnost ve smyslu jediné Společnosti, kde nikdo nikoho neokrádá o nové myšlenky ani o jiné vlastnictví. V takové Společnosti práva tvůrců návodů a uživatelů tvořících či (s)potřebujících podle návodů, jsou daná samočinně bez úřadů, a taktéž nikdo nemá nárok na odměnu, dokud nevznikne užitek, požitek, zážitek a jiné životní spotřebování.

Bez spotřeby není ani zážitek a proto také zakoupením knihy ještě nevzniká spotřeba a dokonce též po přečtení knihy, často čtenář zjistí, že nejde o nový zážitek, ale jen o opakující už nežádoucí pravidlo toho, z čehož se čtenář už dříve vyvinul. Nikdo nemá zájem číst znovu o něčem, co ho už nezajímá, protože má myšlení už na podrobnějším řádu anebo schopnosti v sestavování na složitějším řádu než samotný tvůrce knihy. Pokud sám tvůrce knihy nezařadí své dílo do nějakého všem známého pořadníku ať už ve smyslu jen myšlení anebo též ve smyslu sestavování, pak nemá dílo stále žádnou hodnotu. Toto je však výzvou ke všem čtenářům, kteří sami ve společné Síti zařadí dílo nebo alespoň jeho část nejníže do nenulové úrovně, neboť právě nulová úroveň nulté soustavy je výchozím už samočinným zařazením všeho a už dokonale bez úřadů.

Pro pořádek; je toto dílo jen jednotkovým upozorněním pro všechny takzvané tvůrce děl druhé úrovně stejného řádu a dalších úrovní i vyšších řádů, rodů, druhů a říší dané soustavy, přičemž součástí zařazení je také vysvětlení právě daného zařazení. Takové vysvětlení obsahuje vždy odkaz na vzor už dříve zařazený s doplněním něčeho přirozeného, přičemž je takové vzorové zařazení už všemi považováno za obvyklé. Zde je vzorem Síť čísel avšak těch přirozených jako doplněk ke všem nepřirozeným číslům včetně k nekonečnu. Ve výchozí nulté soustavě je ∞=0, protože hodnoty zde nejsou nijak zařazené mezi známé přirozenosti, z nichž se nám jeví tak jako třeba jediná všem společná dorozumívací a paměťová Síť prozatím nadpřirozeně. Až v Síti má poslední dosažené přirozené číslo stejný znak „∞“ vyjadřující smysly obecně dosažené konečno.

Současné dorozumívací sítě nejsou ve Skutečnosti dorozumívajícími, ale naopak způsobující pouze větší zmatek. Jedinci sice v sítích upozorňují na jiné škodící, ale jaksi neuspořádaně takže bez řešení, protože se nikde žádné dokonale přesné výsledky nepropojují. Řešení je opět v Síti jakožto soubor všech upozornění, návodů, pokroků, pravidelností, obvyklostí, přirozeností, zbystřování a vývoje vloh všech už celé Společnosti.

47

Aby taková nikoho neokrádající celosvětová stále jediná Společnost byla objevena, musíme se nejdříve naučit používat skutečně dokonalé společné vědomí, což není nic nadpřirozeného, ale právě naopak to je nejjednodušší co už dokonale známe a chápeme jako Síť čísel. Ve směru protivývojovém to lze pochopit jen přes upozornění ve smyslu záporů a jiného škození, ale ve směru opačném neboli vývojovém dokonale už napravující způsobené škody z obcházení upozornění je to očištění zpět na výchozí nulový bod a vnímané škůdci jako jejich vězení. Očistec je však ve smyslu jen nápravy všeho do výchozího stavu právě zdarma jen škůdcem a pouze na škůdcovy náklady. Očistec však nemůže vzniknout bez předchozího upozornění, což je už jen správně vyjádřená a všem ale skutečně všem známá myšlenka, protože očistec je pouze skládání něčeho rozbitého a jinak poškozeného už samočinně škůdcem. Žádný škůdce se proto nemůže bez úplného očištění dále vyvíjet podle překročeného upozornění. Každé upozornění je jako hodnotná jednotka čili střed váhy, dle které až to dokonale očištěné lze na druhé straně také stejně dokonale ve prospěch všech vyvíjet.

Ve Skutečnosti vysvětluje tento návod nehodnotnou nulu jako očištění všeho poškozeného do výchozího stavu. Jedničkou je upozornění neboli střed váhy, kanál, brána či jinak zabezpečený průchod mezi špatným avšak s dokonalým očištěním od špatného a mezi vývojem avšak už dokonale dobrým bez poškozování. Pochopitelně, že je nejdříve tím vývojovým obecný návod jakožto dvojka, dle něhož se pro jistotu hodnotí také zvlášť jakožto trojka prvně vytvořené vlastnictví avšak dokonalé také přesně podle návodu, což je též pokrokem dokazující neškodnost. Pokud nějaká škoda vznikne, pak je návod samočinně upozorněním a nic jiného se nemění. Až když žádná škoda nevznikne, lze pravidelně (čtyři) stejným postupem podle stejného návodu vyrábět bez jakýchkoli škod další zboží přesně odpovídající také tomu prvnímu vždy jen vzorovému.

Co pravidelně provádíme, ještě neznamená, že to všichni považují už za obvyklé, ale když tím odstraníme jakékoli i titěrné poškozování bez toho aniž vznikne nějaké jiné, máme dokonalé řešení na vhodnější postup než je ten používaný obvyklý avšak už s upozorněním. Zde si musíme uvědomit, že obecný návod může být stále stejný, protože řešení třeba použitých surovin ve smyslu průmyslových vzorů je až u pokroku. Návod je v Síti uváděn jen jako výchozí řešení pokroku toho třeba nejvhodnějšího ze všech možností už dosavadních pokroků. Až pokrok používající se nejvíce a také přirozeně bez jakéhokoli násilí se také stane pravidelností nejsilnější v dané oblasti používání. Pokud stejná pravidelnost převažuje už obecně čili ve všech oblastech, pak se stává už samočinně obvyklostí. Oblastmi jsou zde myšlena nejen území ale i různé způsoby vnímání.

Také způsob myšlení může být samočinně upozorněním na nesmyslnost avšak buď ve smyslu bláznění, nebo hraní, protože až při smysluplném myšlení vznikají už také samočinně návody, přičemž stačí jen tyto myšlenky zaznamenávat do Sítě na svůj osobní účet. O další se postará už samočinně společná Síť, která všem potřebujícím danou myšlenku danou myšlenku samočinně doporučí. Současná změť sítí není schopná vše správně vyhodnotit a natož všem něco vývojové správně doporučit, a proto je Síť podle vzoru Sítě čísel také v počátku myšlenkou upozorňující na změť sítí pro Skutečnost ale doporučující je pouze pro Hru. Až nabytí myšlenky vnímáme jako vznik společné Sítě, jehož základem je taktéž návod „Moudrosti“ nijak neměnný avšak ve smyslu vývoje pochopitelně doplňovaný o další podrobnosti, které jsou obecností zase pro jiné podrobnosti, přičemž obecnější návod než je samotná „Moudrost“ nelze moudrým člověkem nijak vymyslet. Přirozenost je tímto také přirozeně daná samočinnou vlastností čili už vlohovou výbavou člověka.

Že je pokrokem v Moudrosti právě Síť čísel se všemi svými pravidelnostmi a všemi moudrými lidmi také správně používaná, znamená samočinně také to, že je i taková obvyklost potřebná pro další vývoj. Současné lidstvo však nepoužívá správná čísla pro různé přirozenosti, ale naopak znetvořuje smyslnost pomocí čísel záporných, pomocí záporné jednotky vytváří smysly nevnímatelné představy (kouzla) způsobující úzkosti a jiné pocity méněcennosti a též při poměřování krátí zlomky, čímž přetváří představu o celku už na nesmysl. Že je právě zde uvedeno zase několik podrobnějších upozornění poznává pouze člověk bystrý, avšak pro chápání a rozumění myšlence „přirozený vývoj Moudrosti“ je člověk již jinak bystrý ve smyslu už vývojovém.

Pokud není u lidí smyslem života v první řadě neboli v prvním řádu právě Moudrost, pak cokoli jiného je samočinně nemoudré. Mít smysl života založený na čemkoli nemoudrém nás přivádí k myšlence, že člověk je stále jen nečlověk, což zase nemusí být zvíře, ale potom to je samočinně nezvíře. Z obecného pohledu je nečlověk a současně nezvíře pouze netvor, protože zvíře i člověk je obecně tvorem. Dle vlohové výbavy se proto nemůže člověk vyvíjet ze zvířete, ale naopak se i zvíře dále už nevyvíjející odklonilo od vývoje člověka.

48

1604141223+

160314 Předně si musíme uvědomit, že ke všemu je nyní nadřízený člověk a ke všem lidem je nadřízena vloha lidství, což znamená, že člověka nemůže ovládat žádné umělé člověkem či jiným tvorem stvořené z(a)řízení, ale naopak člověk a tvorové taková z(a)řízení obsluhují. Aby bylo potom možné veškerou obsluhu vzájemně porovnávat a určovat její množství a jakost, pak musí být každá obsluha všem veřejná, přičemž není možné se vzájemně vměšovat ani s obsluhou jeden druhému nebo třetímu ve smyslu proti-činnosti z pohledu třetího nebo druhého, ale spolu-činnost všech tří už je možná a dokonce nezbytná pro sou-činnost, podle níž se vytváří samo-činnost. Žádné uměle stvořené mezinárodní dohody o slušném chování, strany bojující o život nikdy nehodlají přesně dodržovat, avšak samočinně přirozenou dohodou je, že všechny strany bojující o život mají svoje vyhraněné území, z něhož pouze nebojující můžou odejít a do něhož jsou naopak bojující nebojujícími přímo vytlačeni či jinak přemístění ve smyslu zaujmutí vlastního přirozeného prostředí. Bojující od nebojujících také nedostávají žádné milodary jako třeba léky a potraviny, neboť by se tím vším jen kazila jejich „hra v boji o život“, protože právě tyto milodary kterékoli straně vždy způsobují prodloužení též bojů.

Moudrý člověk vždy jen upozorňuje na nemoudrost, přičemž obcházením jakéhokoli upozornění se viník sám zařazuje místem, chováním a jinak právě do svého přirozeného prostředí a pokud v něm stále není, pak je na jeho náklady do svého prostředí přesunutý. Nemá smysl, aby někdo narušoval zevnitř svým jednáním či přímo pobytem prostředí opačné, a protože si každý přeje žít ve svém prostředí, nemůže mu být v tom ani bráněno. Kdo chce dávat milodary bojujícím, může je také v bojujícím prostředí přímo vyrábět a nikoho z nebojujících nezajímá, jak bude chráněný, neboť též tuto ochranu si musí vyřešit sám ten milodary tvořící.

Pochopitelně se upozorňuje také na vše proti vývoji jakožto prázdné, opačné, převrácené, rozdílné jako třeba na nedoceněné a přeceněné ve smyslu dohadovaného čili tržního nebo na scházející a přebývající ve smyslu nepřesného. Doplněk „přesnost“ je jednou z vlastností v dokonalosti odstraňující samočinně veškeré spory, protože když známe v daný okamžik přesně hranice neustále se jinak měnící, chápeme také rovnost jako třeba i stejné odměňování podle okamžiků skutečné činnosti a podle okamžiků uskutečňování vlastních postupů jakožto soubor upozornění, návodů, pokroků a pravidel. Je-li v daný okamžik daný postup použitý, náleží všem vlastníkům postupů z každé části odpovídající část jednotky dle všech uskutečňování, ale v daný okamžik samočinně nejvýše jedna jednotka pro osobní spotřebu a přebytek pro společnou spotřebu právě na výstavbu společných staveb a na sestrojení společných zařízení ve středu sobě odpovídajícímu prostředí.

Člověk, který zaznamená třeba vhodnější návod oproti dosavadnímu obvyklému a jiným méně vhodným návodům na výrobu stejného druhu zboží, se bude s ostatními dělit o jednotkovou odměnu přesně v podílu uskutečňování svých návodů. Pochopitelně, že nemůže žádná část návodu odpovídat stejné části už dříve zaznamenaného návodu, ale může už obsahovat odkaz na takovou část návodu, přičemž se prohlížejícímu zobrazí v Síti už celý návod poskládaný z částí dle volby obvyklosti nebo vhodnosti. V Síti je nejvhodnější volba vždy výchozí a proto také samočinná, ale každý si může takovou volbu změnit také na méně vhodnou.

Návod se stane samočinným tím, že se používá pouze jediný z více možných návodů pro vytvoření zboží daného druhu, což však ještě neznamená, že je také pokrok samočinný. Pokrok se stane samočinným vždy, jakmile se začnou používat pouze obnovitelné suroviny bez jakéhokoli poškozování. Pravidelnost obnovy surovin a pravidelnost údržby zařízení je už samočinným návodem k samočinnosti výrobní, což samočinně způsobí, že odměny už nejsou potřebné pro nikoho, protože všichni mají pouze dary za svoji obsluhu strojů.

Nyní už máme konečně základní představu o odměňování nejen skutečně činných, ale také vlastníků upozornění, návodů, pokroků a pravidel právě podle skutečně činných se ctí k souvisejícím upozorněním, s používáním vhodných návodů, s upřednostňováním vybraného pokroku a s činností za daných pravidel. Odměňuje se pouze za ctění nejobecnějších upozornění, protože ta podrobnější jsou už v opačném pojetí vyjádřena samočinně jako obecný návod, pak ještě podrobněji v převráceném pojetí samočinně dle návodu jako obecný pokrok a pak prozatím nejpodrobněji v rozdílném pojetí návodu a pokroku samočinně jako obecné pravidlo. Odměňuje se také za navržení pouze nejobecnějších návodů, neboť ty podrobnější jsou už samočinně v pokroku změnou na jinou souběžnou možnost se všemi známými vlastnostmi. Nejpodrobnější návody jsou samočinně už také v pravidelnostech jen pomocí vzorových odkazů. Odměňují se také pokroky nejobecnější, neboť podrobnější jsou samočinně už v pravidelnostech s odkazy na obecnější. Nejobecnější činnost pravidla neboli řemeslo se odměňuje jen do doby, než bude nahrazeno v samočinnosti vždy darem.

49

Nejobecnějším upozorněním je na nemoudrost, protože jen tak bude člověk vyvíjet nejdříve Moudrost a pak podle stejné Moudrosti vše ostatní, bez čehož nedosáhne Moudrosti další. Jedná se vesměs o učení se všeho od počátku, z něhož vzniká bytí, v němž je poznání, v němž je chápání, v němž je rozumění, v němž je myšlení, v němž jsou schopnosti a v nich jsou dosažení. V Moudrosti se upozorňuje nejdříve na obcházení upozornění, čímž se lze stát vždy už samočinně nemoudrým. Zde si člověk ještě nic poznané neuvědomuje, ale už si uvědomuje jednotku Moudrosti a tím také dokonalou možnost jak být stále moudrým, přičemž jen nemoudří viníci jsou povinni svoji vinu odvinit. S prvním poznáním souvisí také obecná nebezpečí, na která se proto upozorňuje až po určitém pokusu způsobující hlad, bolest a jinak nepříjemná vnímání na prostředí. Člověk si tak začne vážit zdraví a proto se potom upozorňuje na různá ubližování na zdraví, mezi něž patří mimo nahodilých až záměrných poranění či zabití též třeba nevhodné potraviny a nevhodné způsoby léčení.

Jakmile jsou tímto pochopeny základy bezpečného života, lze rozumět ničení (ne)vlastního vlastnictví a to včetně přírody jako upozornění na ničení prostředí dávnověkem vytvořené a také nejvhodnější právě pro vznik člověka. Člověk se musí naučit jen počítat, aby tomu rozuměl, a pak pomocí Sítě čísel se může naučit myslet také s upozorněním na přivlastnění a vlastnění společného vlastnictví jakožto trvale společných přírodních surovin a proudů, protože jen tak lze dokonale zabránit každému ničení. V Síti je to vyřešeno vyvlastněním zpět do společného vlastnictví a pak úředním sledováním všeho bez moudrosti a také všech nemoudrých viníků až do úplného očištění. Moudré lidi není potřeba nijak sledovat, protože si sami vlastní činnost nechávají samočinně zaznamenávat do Sítě, aby tím zabránili pozdějšímu zneužití vlastních činností.

V dokonalém myšlení se lze sám podle dokonalých vzorů vyvíjet, jen pokud se nebude nikdo nikomu do vývoje jinak vměšovat. Proto se upozorňuje na vměšování všemi možnými způsoby, přičemž přesvědčování, vábení, lákání a otravování není vměšováním ale jen přinucením, pokud nezpůsobují škody. Čas věnovaný tomuto přinucení nepřináší nic vývojové, a proto je v Síti také přinucovatelem proplácen čas vnucovanému. Člověk nemůže být v Síti nijak okrádán a to bez souhlasu ani o čas věnovaný nesmyslům a samočinně ve výchozím stavu také tak zvoleném. Přinucení k něčemu s násilnou vyhrůžkou je ve Skutečnosti ublížením, kdežto bez násilí se jedná pouze o hru, kde se chytrák snaží přechytračit hlupáka například k prodeji nebo ke koupi na němž chytrák získá něco navíc na úkor hlupáka. Mimo Síť je tímto myšlený „hrubý domácí zisk“, který je však lidem vykládaný opačně jako něco dobré pro stát, ale ve Skutečnosti je to rozdíl, o který byl hlupák doslova okraden. Zde je už zřejmé, že co se myslí ve smyslu něčeho umělého dobře, je naopak ve smyslu přirozeného už samočinně špatné. Jednoduše myšleno; cokoli umělé není nikdy přirozené a kdokoli pokládá něco umělé na úroveň přirozeného, nezná stále Skutečnost a natož aby ji chápal, nebo jí rozuměl. Člověk si pomocí umělého myšlení dokonce vytváří umělý život, ale ve Skutečnosti se pouze jeho vlohy vracejí na horší stupeň jeho vývoje, neboť zanedbal anebo jinak obešel pouze upozornění na neskutečnost.

Srozumitelněji řečeno; chytráci se ve smyslu hry také s obyčejnými lidmi jen hrají na moc a bohatství, a proto si místo přirozeností vymýšlejí umělé státy, kterým jsou povinni všichni sloužit. V Síti jsou takové státy pouze součástí Hry na Stát jediný celosvětový bez názvu a jiného omezení, s jedinou měnovou jednotkou bez názvu jen jako Jednotka pro bezhotovostní platby přes jedinou síťovou Pokladnu shromažďující údaje o vlastnictví i majetku a umožňující okamžité a samočinné převody jednotek jen za nákup a v dědictví a také samočinný nákup na dluh přesně podle zbývající životnosti zboží a to bez jakéhokoli dohadování se o ceně. Takový Stát je ve Skutečnosti jedinou celosvětovou Společností všech úrovní, řádů, rodů, druhů, říší a případně dalších soustav a to dokonce v sobě různě provázaných, což nemusíme ještě ani chápat a natož abychom tomu rozuměli nebo pomocí rozuměnému něco vymýšleli a byli schopni dosahovat už vývoje vloh.

Seznam obecných upozornění a odpovídajících úřadů ve smyslu srozumitelnějších návodů pro vývoj:upozornění na … (ne)vnímání úřad (samo)činnostnemoudrost bez vědomí, rozpad vloh učení výchova od počátku po dosaženíobcházení upozornění podvědomí, zvýhodnění sebe právo samočinné soudy, povinnosti, obsluhanebezpečí nelidskost, nevhodné prostředí umění zalíbení, duchovno, náboženství, vědaubližování na zdraví nedbalost, boje, msta zdraví strava, léčení, dědictví, (po/za)jištěnízpronevěra (ne)vlastního vlastnictví zločin, ničení, loupež obchod účetnictví, majetek, zboží, obnova, znova(při)vlastnění společného vlastnictví neznalost, chamtivost průmysl vyvlastnění zpět do společného vlastnictvívměšování zaostalost, zuřivost, výhody ochrana strážníci, vězení (blázni a šílenci), očistecneskutečnost zmatek, bláznění, šílení zábava vše ostatní ve Hře

50

160315 Moudrost je zpočátku nevnímaná jakoby počatá ale stále nenarozená a pak už je vnímaným pojmem vskutku nadpřirozeně ale také podvědomě a to do doby, než poznáme všechny části základní nadpřirozené Moudrosti, jež pochopíme nejdříve jako celek přirozeného počítání. Této přirozené Moudrosti pak stačí jen rozumět z různých pohledů neboli stejným hodnotám z různých číselných soustav od nulté až po konečnou „∞“ obsluhující už dokonalou samočinnost. Někdo vnímá danou hodnotu jen jako nehodnotné místo a jiní jako místa hodnotná a právě zde začíná myšlení pomocí hodnot od první až po konečnou soustavu, protože nultá soustava nemá hodnoty. Za konečnou hodnotu míníme nejvýše tu skutečně dosaženou při skládání nebo při myšlení samočinně už také o jednotku vyšší než je ta dosažená s obecně známým vlastním znakem. V myšlení nám tímto vzniká schopnost pokračovat dále a to už samočinně, jakmile všechno poskládáme či jinak zařadíme až s konečným číselným označením. Pouze se správnými schopnostmi lze proto dosáhnout všeho skutečně správného neboli přirozeného už se samočinným používáním obnovených, znovených nebo nových smyslů vnímání. S nesprávnými schopnostmi jsou smysly naopak poškozeny, zničeny nebo ztraceny.

Poslední schopností v dané soustavě je vždy už samočinně pouze nalezení odpovídajícího znaku soustavy následné a to včetně jeho jedinečného zápisu. Bez soustavy se pohybujeme ve zmatku jakoby uzavřeném všude dokola a proto je pro nultou soustavu znakem podoba kružnice, kde už je něco stále se znovu a znovu vracející jako v začarovaném kruhu bez možnosti vývoje. Pro vývoj stačí jen zarovnání všeho křivého do vlastní jednotky a tak získat základ pro další hodnoty skládané od úrovně nižší po vyšší v jednoduchém až složitém řádu avšak s myšlením naopak od obecnějšího k podrobnějšímu řádu. Obecnější řád sice vnímáme až od určitého stupně vývoje ale už vždy pomaleji jakoby jednodušeji než ten řád podrobnější rychlejší ale jakoby „složitěji“. Moudrost je proto s vývojem vždy obecnější až podrobnější, dle níž se pak vše skládá od jednoduchosti až po složitosti avšak stejnou Moudrostí stále obsluhující skládání s jednotkovým nadhledem.

160415+ Poslední schopnost nuly souvisí se znakem jedinečnosti pro soustavu následující jednotkovou, a proto je nula ve Skutečnosti pouze pro počátek jakéhokoli počítání, což se ve Hře používá dál jako počátek počítání. Ať už je Hra zaznamenávána do Sítě nebo se hraje bez Sítě, pravidla jsou vždy stejná, člověk si může na své přechytračení jiných vymýšlet různé páky na výhru jen podle toho jak je silný ve svém bohatství. Současná páka se jmenuje tržní hospodářství neboli zkráceně jen trh, což znamená, že chytrák si vymyslí nejdříve umělé zákony odporující přirozeným a lidským avšak podobné zákonům zvířecím a potom si podle takových zákonů nahromadí majetek. Ve Skutečnosti se však příroda nechová tržně ale dokonale samočinně a cokoli vybočí ze samočinnosti a chce se chovat tržně, musí nějak nabývat na síle právě na úkor něčeho nevlastního a jemu sloužícího zdarma úplně (otroci) nebo alespoň částečně (za-mě-stnanci). Příroda jakkoli zničená si vždy sama poradí, protože ji nezáleží na čase a dokonce ani na místě, příroda má své zákonitosti neměnné.

Pokud se někdo bude vzpírat tím, že se naopak příroda mění, pak nepochopil opakování jevů v přírodě jakožto součást přirozených pravidelností, což je ve Skutečnosti jen samočinností přírody jakožto její zákon nijak neměnný a proto dokonalý. Člověk jako součást přírody si může zničit Zemi ale jen ve smyslu svého přirozeného prostředí, což je ve smyslu přírody pouze vypařením jediné kapky vody ze všech moří. Příroda celého Světa je mnohem jednodušší než si představujeme, protože našimi smysly vnímaný život jakožto naše přirozenost je ve Skutečnosti jen jednou z jedinečností přirozeného vývoje světového. Představit si to můžeme jako rostlinku v poušti, což není nic špatného ani z lidského pohledu. Naopak je to už ostrůvek k možnému životu, je to odkaz k jeho zdroji někde pod takovou rostlinkou, přičemž stačí si rostlinky včas všimnout a pak ten zdroj použít pro růst dalších rostlinek i v okolí zdroje, neboť to zvadlé si hůře všimneme.

Chytráci namlouvající ostatním, že je potřebné se o přírodu starat, chtějí pouze ostatní doslova zneužívat ke svým záměrům převráceným k ochraně přírody, protože ji už nějak ničí ať už jenom podplácením či jinou podporou těch skutečně ničících prostředí anebo vlastním přičiněním pod zástěrkou podniku, státu či jiných umělých zřízení. Hlupáci naletí, přírodu ničí a zničené překrývají. Moudří lidé prozatím jen touží smysluplně upozorňovat na jakékoli ničení všem společného prostředí, přestože jsou nucení stejně jako hlupáci měnit přírodu avšak jen proto, aby sebe a svoji rodinu uživili. Taková Moudrost je však jen počáteční bez jakékoli ochrany a tudíž bez podstatného účinku, je to Moudrost právě vznikající. Moudrost vznikne, až když většina pochopí, že se jedná pouze o Hru mimo Síť, kterou stačí jen všemi způsoby zaznamenávat do Sítě tak, aby všichni vnímali hru jako Hra se všemi způsoby přechytračení hlupáků a Síť jako ochranu před hráči pro Svět skutečný se všemi upozorněními, návody, pokroky, pravidly, obvyklostmi, přirozenostmi bystřeji až vlohami.

51

160321 Dokonalá Síť obsahuje dokonalou paměť s dostatečným místem pro ukládání nových údajů a též řídících postupů neboli zřízeních. Zpočátku je taková Síť uměle vytvořená avšak pouze do doby, než bude nalezena její skutečná přirozená podoba, kterou je ve Skutečnosti celý Svět, avšak doposud člověkem jako dokonalá paměť nevnímaný. Až budeme Svět vnímat jako dokonalou paměť, stane se umělá paměť pouze Památkou všech vědomostí už ve vlohách samočinně zaznamenaných a smysly zřejmě vnímanými. Nalezení skutečné podoby dokonalé přirozené paměti proto není nic nám dnes přirozeného, ale naopak je to možnost vývoje druhu na něco nám doposud nadpřirozené, což si však už v současnosti občas uvědomujeme. Mnozí už znají pocit jakoby nadpřirozeně právě uskutečněné dříve stejně živě prožité představy. Někteří dokonce už ve stavu ať už opojeném nebo střízlivém prožili živé představy dokonale „mozkem“ viděné stejně jak ve snech.

Člověk se vyvíjí od prvotního života, přičemž se pouze vývoj ne-člověka od vývoje člověka odklonil a vyvinul se nebo se stále vyvíjí v něco odlišné jako třeba v rostliny nebo zvířata. Poslední odklonění od vývoje člověka došlo pravděpodobně vznikem opic, které se už nedokázaly více přizpůsobovat lidství, a proto se jejich vývoj dostal pouze na stupeň takový, jaký známe dnes. Odklonění od lidskosti do opičení se však u některých lidí projevuje až do současnosti, proto mnozí požadují, aby se jiní po nich stále opakovali, jiní se zase stále opakují a nejhorší dokonce požadují u jiných opakování se něčeho jim osobně nepříjemného a proto neprováděného avšak zajišťující jim značné stále se opakující výhody nad ostatními. Nemoudří tomu říkají moc, avšak ve skutečnosti se jedná o nemoc bránící vlastnímu vývoji a také všem vyžadující opakování, neboť právě ten opakující se, rychle zjišťuje možnost samočinnosti pomocí něčeho umělého až přirozeného.

Že si někdo myšlenku samočinnosti přisvojí, neznamená ještě, že je mu také samočinně vlastní, protože každé přisvojení je násilné neboli bez jakéhokoli přemýšlení nad danou skutečností a dokonce bez chápání dané myšlenky ve všech souvislostech, protože mnohé ze souvislostí ani osobně nezná. Aby však každý mohl dokázat, že daná myšlenka je mu skutečně vlastní, musí mít možnost ji okamžitě uložit do nějaké avšak dokonale zabezpečené společné a veřejně přístupné paměti. V současnosti si to umíme představit prozatím jen s umělou pamětí, přičemž zabezpečení je tím nákladnější a složitější, čím více bude míst neboli počítačů s takovou pamětí. Dokonalým zabezpečením se také rozumí, že v paměti není možné údaje mazat ani přepisovat ale pouze doplňovat. Údaje už nepotřebné proto zůstávají v paměti jako dokonalý důkaz o svém vývoji k údajům potřebným a tímto si každý druh vytváří taktéž dokonalou Památku o vlastním vývoji.

Nezničitelnost paměti je daná také svojí okamžitou samočinnou zálohou a to současně alespoň do dvou dalších počítačů co nejvíce od sebe vzájemně vzdálených avšak pro všechny co nejrychleji přístupných jen do toho nejbližšího. Užíváním dané části paměti by se už samočinně ověřovaly údaje z ostatních záloh a při zjištění jakéhokoli zničení části paměti by se samočinně doplnily z ostatních záloh stejné údaje do jiné části paměti s vyřazením zničené části, bez toho aniž by to ovlivnilo používání počítačů. Výpadek proudu u počítače vždy samočinně nahradí záložní zdroj, kdežto zničený počítač nahradí samočinně jeho zálohy a to pochopitelně až do jeho opravy. Pohroma by nastala až při současném zničení všech částí pamětí ve všech počítačích, neboť jen tak nebude možná obnova jednotlivých částí pamětí alespoň z jedné zálohy do jiných. Při zničení všech počítačů najednou se ještě nejedná o zničení všech částí pamětí, což umožní také obnovu. Výpadek všech počítačů najednou jen dočasně vyzkouší dokonalost výchovy v lidství podle poctivých údajů.

Že se jedná o jedinečnou Síť složenou z několika málo avšak dostatečně obrovských počítačů vzájemně si sobě tvořící zálohy, mnozí už pochopili, avšak stále nemusí rozumět jejímu významu pro vývoj lidství. Právě vzájemné dorozumívání pomocí takové Sítě je způsob pro jakékoli dorozumívání pomocí nesmazatelných záznamů a ve Hře třeba také skryté pro nezúčastněné kdežto ve Skutečnosti vždy trvale veřejně přístupné. Pomocí Sítě lze cokoli činit pouze přes osobní účet označený podle času a místa narození, přičemž toto číslo slouží samočinně také k dorozumívání, obchodování, spoření, zadlužení, vlastnění, držení a jinému číslování svých činností a bez jiných osobních čísel ve Skutečnosti. Pomocí účtu si každý obsluhuje své prostředí jen z vlastních (s)potřeb, protože už jen vyjádřená myšlenka je potřebou v její uskutečnění stejně jako když se vyrobí vlastní zboží obchodní za účelem prodeje nebo osobní za účelem užívání. Každá myšlenka je vždy jen duševním vlastnictvím s danou osobou trvale spojené a proto samočinně neprodejné. Neprodejné je také všem společné vlastnictví, čímž jsou všechny přírodní prvky v jakémkoli tvaru včetně jejich vnitřních proudů ale také proudů prvky tvořené. Člověk může změnit prvek či proud na jiný anebo proud na prvek či opačně, ale též vzniklý prvek nebo proud je stále společným vlastnictvím, kdežto činnost je už vlastnictvím vlastním.

52

160328 Stane-li kdokoli před jakýmkoli spravedlivým soudem, vždy má možnost soudit nejdříve sám sebe, a pokud mu je taková možnost sebe-souzení odmítnuta, pak nestanul před soudem ale před nespravedlností buď samotného zřízení nebo skupiny či jedince. V takové myšlence však není nic umělého, ale jen skutečná přirozenost, která představuje přirozený vývoj, kdy se též souzený vyvíjející jedinec sám spravedlivě odsoudí bez jakýchkoli soudců. Jinak si souzený jedinec sám sobě znemožňuje vlastní vývoj. Soudit někoho jiného je proto nemožné ve smyslu sebevývoje bez toho aniž by se takový soudce nejdříve sám veřejně posoudil ze všech nejméně stejně závažných zlo-činů. Uzná-li však sám soudce sebe vinným, pak nemůže ani jiné soudit.

Každý soudce jiného si tímto pro všechny ostatní vytvoří vlastní seznam své (ne)vinnosti až k nejhoršímu zločinu. Zde nemá nikdo žádnou pravo-moc určovat seznam od nejmenšího po největší zločin, protože si ho můžeme pak sami nechat v Síti samočinně zobrazit přesně podle toho, jak soudci soudí jiné. Zcela nevinní soudci budou soudit všechny možné viníky a to včetně buřičství, které však nezpůsobuje žádnou vinu, pokud se nikomu nezpůsobuje škoda na zdraví větší než vlastní šílenství, neboť za vlastní šílenství či jinak nazývané pomatení smyslů si každý může jen sám. Soudce způsobující odsouzeným též za nevinné buřičství ztrátu svobody není proto samočinně ve smyslu přirozenosti soudcem ale je sám buřičem avšak vinným už škodu způsobující, protože skutečně každé a taktéž to titěrné omezování svobody způsobuje druhým umělé brzdění v jeho osobním vývoji neboli zaostalost s vlivem nepřímým či přímým na vlohy také jeho potomků.

Nadměrné obohacování mnozí vnímají také jako zločin, což je však pouze v případě, když se jedná o nadměrné obohacování ve Skutečnosti, protože ve Hře je nadměrné obohacování zábavou. Každý se může před nadměrným obohacováním sám odsoudit do Hry samočinně tím, že započítává pro bohatnutí také nehodnotnou nulu jako hodnotu, avšak potom nemůže svým bohatnutím nikomu škodit na zdraví ani druhé jinak než ve Hře soudit za porušování hráčských pravidel. V jiných případech se každý samočinně odsuzuje do Skutečnosti ve smyslu očištění osobně napáchaných škod a pak takto čistý ke svému vývoji avšak nejen sebe ale všech veřejně i podle vlastního postupu představující jeden z mnoha jiných vše prováděné v očistci a při vývoji. Pouze Moudrost každého jiného doposud se nevyvíjejícího nebo už také vyvíjejícího, je příčinou ve volbě toho nejobvyklejšího nebo už také toho až nejlepšího doposud ne-nejobvyklejšího postupu vývoje. Není ani potřeba moudrým sdělovat, že až při vývoji se ve Skutečnosti už žádné nuly nepovažují za hodnoty, protože při odškodňování se právě musí všechny škody na výchozí nulu vinným viníkem povinně odškodnit.

V Síti Hra na Skutečnost začíná samočinně bez umělých pravidel, přestože si je každý může vytvářet a pouze nenásilně nutit ostatní hráče, aby se podle nich řídili. Kdo však ve Hře nutí nehráče hrát jeho hru, pak musí za takové přinucování samočinně nehráči platit, a proto bez vkladů do Hry může každý hráč být pouze pozorovatelem a tak hledat, zkoumat nebo tvořit různá upozornění pro Skutečnost a případně soudit jen sám sebe, čímž si vytváří svůj návod, podle něhož už jiní můžou cokoli uskutečňovat a tak samočinně za návod platit čili návrháře odměňovat. Zpočátku je každý samočinně pouze ve Hře a to také bez toho aniž by si byl toho vědomý, protože jen tak musí nejdříve pochopit Hru, která ho samočinně vrhá ještě níže do očistce při spáchání škody a to tak dlouho dokud si neuvědomí samotné očištění a pak nepochopí Hru jako dobrou jednotkovou hodnotu upozorňující na všechno špatné s odškodňováním na nulu pro skutečný vývoj.

Nejjednodušším a také nejlepším Návodem je Moudrost už se svým vzorem pro vše ostatní v Síti čísel, kterou lze jednoduše pochopit jako kostru, na níž se nabaluje všechno ostatní a takový celek je pak bodem neboli Moudrostí pro kostru všem už rozuměnou stejně ve směru vývoje, a jinak proti směru vývoje. S takto vnímanou Moudrostí se každý může před každým soudem bránit jako největší hlupák, nikomu neškodící, aniž by to musel zdůrazňovat, protože kdo v této Moudrosti největšího hlupáka nevidí žádnou vývojovou myšlenku, neumí ho nijak ani soudit, přestože se mu může násilím čili neprávem vměšovat do jeho svobody. Moudrý člověk se takovému vměšování vyhne už odkázáním soudce na nejlepší postup právě svého vývoje.

Pro vysvětlení všem, kteří tomu nejenže nerozumí ale to dokonce ani nechápou, pak se soudí sám za hlupáka právě ten volící tu nejlepší vývojovou myšlenku, protože právě taková myšlenka nebyla doposud uskutečněna a tudíž se naskýtají tak „neuvěřitelné“ možnosti, jejichž dosah je jedincem už chápaný, kdežto jiným připadá nadpřirozeně avšak stále chápaný jako neuskutečnitelný nesmysl anebo nadpřirozený smysl. Člověku se naskýtá tolik nového ještě neuskutečněného, že si připadá jako skutečný hlupák bez ohledu na srovnání s jinými. Pouze blázen v takové myšlence hledá urážky a jiná ponížení, neboť jen blázen se nevyvíjí.

53

16032ʎ Za hraní s přesně danými pravidly nikdo nikoho soudit nemůže a to je také výchozí předpoklad pro vznik Sítě přesně takové, jaká je zde myšlena; ve smyslu dobra, poctivosti, přesnosti, samočinnosti, přirozenosti, lidskosti a jiných moudrostí bez jakýchkoli výjimek. V Síti není možné, aby třeba přesnost byla v rozporu s lidskostí, dobrem či jinou moudrostí, protože by jinak v přesnosti něco důležité scházelo, bylo obcházeno nebo jinak nevysvětleno. Stejně je to se všemi vlastnostmi jedinečné Moudrosti, a pokud se jako celek jeví nedokonale, pak se jedná stále o nemoudrost se scházejícím doplňkem, který stále nechápeme. V síťové Hře se každý s každým právě ve smyslu Moudrosti může hrát bez ohledu na dosavadní zákony, protože ve Skutečnosti nejsou umělé zákony ale jen přirozené, dle nichž lze ve Hře vytvořit s odchylkami umělé zákony.

Nikdy nelze nehrající poctivce k něčemu povinovat, neboť samotný základ tohoto pojmu je daný nějakou vinou nějakého viníka, a proto je povinen pouze vinný viník vinu odškodnit a to pochopitelně zdarma, neprodleně a jen podle nejlepších neboli také nejméně škodících návodů v Síti zaznamenaných. Přirozeným zákonem je, že se poškozování musí nejdříve snižovat až zastavit a až potom je možné odškodňovat škody až do úplného odškodnění, protože až potom po vynulování škod se lze konečně také vyvíjet. Člověk si dnes stále plete pojmy odškodňování s vývojem, protože při odškodňování se pouze opravují škody na nulu, a kdokoli také tuto základní přirozenost nechápe, zneužívá vývoj na úkor odškodňování, čímž však už podvádí.

Ve Hře nelze platit stejnou měnou jako ve Skutečnosti, ale lze platit stejnou mírou jako ve Skutečnosti, a proto má každý se svým účtem v Síti samočinně neboli zdarma zřízenu také hráčskou pokladnu, do níž si může převést jakoukoli dnes používanou měnu na to, aby hráčům platil náklady včetně času potřebného na služby či zhodnocení prodávaného zboží. Výpočet nákladů je jednoduchým součtem všeho použitého a jinak spotřebovaného už dříve započítaného v Síti jako hodnota. Čas je však v Síti měřený všem stejně opět podle přirozené samočinnosti v naší Přírodě, a proto platí každý za čas činností jinému samočinně přesně tolik, jak si sám vydělává za stejný čas. Bez těchto údajů nemůže nikdo přes Síť obchodovat a to dokonce ani správci, vývojáři a jinak zvaní údržbáři samotné Sítě. Ve Hře se nelze chovat škodlivě, a proto jsou škůdci samočinně ještě před pácháním jakýchkoli škod ze Hry vyloučeni až do doby povinného odškodnění napáchaných škod.

Už jen obcházením upozornění v Síti zaznamenaných se způsobuje škoda, neboť se jinak a též samočinně nejedná o upozornění ale jen o nějakou povinnost viníka nebo právo poctivce. Povinnost je vždy vynucená vinou viníka a pro viníka, kdežto právo je vždy dobrovolné dané nějakým pravidlem jako třeba samočinná odměna za poctivou činnost nejdříve na odškodňování škod od viníků a potom též na vývoji od spotřebitelů. Kdo má schopnosti na odškodňování, pak je bude ve svém prostředí upřednostňovat před vývojem, což však není upozorněním, ale pravidlem, podle něhož se v Síti samočinně dopočítává a také všem doporučuje potřebná činnost. Poctivec je však při odškodňování odměňován nejméně tak jako už při vývojové činnosti, protože, když má viník stále nějaký vyšší příjem v nesíťové měně, pak v ní také za odškodňování může platit.

Výhodou Sítě je, že je každé využívání práva vyvíjeno do samočinnosti tak aby se už člověk nemusel nijak obávat za jeho užívání, ale naopak byl všemi ostatními v Síti už samočinně při využívání práva chráněný. Na zneužívání jakéhokoli práva se v Síti už samočinně upozorňuje, což je také podkladem pro vymýšlení právě samočinné ochrany před zneužitím práva. V Síti jsou proto každé odměny uskutečňované jen samočinně při uskutečnění dané činnosti avšak ve směru pouze vývojovém a už za sebemenší snižování vlivu poškozování. Každý má možnost se hrát v Síti na dobrodince za pravidelné či nepravidelné odměny ale současně nikdo nemůže za poctivost neboli od dobrodinců požadovat nějaké povinnosti, úroky, daně či jiné poplatky a také nemůže nikdo dobrodincům sebrat jejich myšlenky či jinak si je přivlastňovat. Nikdo nemůže být za dobro omezovaný, zneužívaný, podváděný a jinak poškozovaný a naopak musí být dokonale samočinně chráněný.

Smysl Sítě je tímto daný ať už ve Hře pro všechny kdo to nechápou nebo ve Skutečnosti pro všechny, kdo to chápou a chtějí používat. Nikomu se nebrání být ve společné Síti poctivým pod dokonalou ochranou v Síti ostatních jakožto v samočinném hospodářství nebo mimo Síť v tržním hospodářství si žít jako doposud a být různými nespolečnými sítěmi stále sledován, zneužíván a jinak omezován dohadováním. Volba něčeho jen tržního je volbou nepřesností a dohadů, kdežto volba něčeho samočinného je ctěním si samočinné Přírody. Potom je už přímo samočinná volba jen všeho přirozeného v Přírodě už samočinně nevolbou všeho tržního projevujícího se nesamočinnou volbou. Vměšování se do samočinné volby je samočinně zneužitím i volícího.

160331 V současné době je uspořádání a vyhledávání v sítích zmatečné. Stejný námět se vysvětluje na mnoha místechzbytečně stejně opakovaně nebo odlišně takže člověk potřebující nějaký obecný závěr musí všechny tyto sítě navštívit, v nich odlišnosti vyhledat, pak si vytvořit nějaké vlastní názory a pak je opět ve zmatečné

54

síti zaznamenat. Tímto však vytváří ještě větší zmatek s dalším názorem k danému námětu, protože kdokoli bude chtít pak zase vytvořit nějaký ucelený názor, musí zohlednit také ty nové názory, takže musí zase delší dobu vyhledávat, seřazovat a jinak se otravovat. Už jen sledování zpráv od různých zpravodajců je zmatečné v takové míře, že člověk raději už ničemu nevěří, v poznámkách vše napadá, aniž by uvedl vlastní řešení. Čím více jeden napadá druhého, tím více se to zamlouvá jiným v jejich poznámkách, přičemž řešení nemají.

Právě bylo vysvětleno vzájemné dorozumívání ve svém počátku, což však jen moudří vnímají jako dobrá upozornění na něco špatné, kdežto nemoudří budou stále tvořit své stránky, zprávy a poznámky ve zmatku. Nyní jde pouze o přesné seřazení všeho špatného v Síti jediné jakožto různá upozornění a doporučení, na která budou nové náměty pouze odkazovat jakožto na výchozí podmínky pro vlastní návody. Dokonalá Síť tak bude obsahovat vše pouze dobré ať už jako upozornění, která se nesmí obcházet nebo jako doporučené návody. Pochopitelně, že se upozorňuje také na všechny škůdce, kteří jsou povinni jakožto viníci svou vinu odvinit. Naopak se doporučují ti nejlepší a jinak nejvhodnější nejen na různá odškodnění ale též na vyvíjení.

Být moudrým nebo nemoudrým je jedna ze dvou možností, kterou si každý sám musí zvolit podle právě vysvětleného návodu, jenž má svůj vzor v Síti od nehodnotné nuly všem viníkům. Hodnotná jednotka je už upozorněním na obcházení jakéhokoli upozornění a pak dvojka navrhuje nejvhodnější návod za účelem toho, aby se stal dle prvního pokroku skutečně všem pravidlem pro dokonalou obvyklost, pak přirozenost a potom se také podle přirozenosti zbystřovaly smysly vnímání tak dlouho až se stanou samočinnou vlohou. Je pouze na každém jedinci, zda potřebuje nástroj zvanou „Síť“ všem společnou ve smyslu dorozumívání ale také ve smyslu dokonalé Paměti všeho minulého, kterou už nebude možné vymazat a tudíž ani zpochybnit.

Čím více člověk bude potřebovat nezávislou a přitom jedinečnou Síť, ale i čím více ji bude používat, tím rychleji se vše změní k lepšímu, protože tato Moudrost samočinně vyvíjí stejnou Moudrost na vyšší úrovni, obecnějším řádu, zřejmějším rodu, vyspělejším druhu, světovější říši a jinak na následující soustavě podle všeho přesně doplněného ve vlastní soustavě. Kdo však nechápe úrovně, nemůže ani poznávat řády a natož pak rody, druhy a říše, přestože snad už poznal soustavu nulovou. Až chápající úrovně jednou pochopí i řády, čímž rozumí úrovním a myslí nulově. Pak až jednou pochopí i rody, rozumí už řádům, myslí úrovněmi a je schopen všeho od nuly. Potom jednou pochopí i druhy, čímž už samočinně rozumí rodům, myslí řádně, je schopen urovnávat a dosahuje zcela nových vloh od nuly. V současnosti vnímáme říši jen naši avšak jen ve smyslu bytí, protože ji nijak nemůžeme srovnávat s říší jinou a tím také mít skutečné čili nezávislé poznatky.

Ať už chceme či nechceme, pravidelnost lze dle vhodného pokroku vždy vyčíslit a dle těchto čísel lze také zařadit obvyklost, v ní přirozenost, bystrost vnímání a pak už také vlohy. Dnes mají mnozí k číslům odpor, avšak pramenící zase jen z tržního hospodářství, na které jsme zvyklí. Tento zlozvyk však už umíme pomocí počítačů vyléčit, neboť počítač je na rozdíl od člověka blbý, nepodplatitelný, neomylný a nepředstavitelně rychlejší, i když podobně jako člověk zničitelný. Moudrý člověk nepotřebuje, aby počítač za něho myslel, ale potřebuje, aby mu byl nástrojem jen v tom, co právě bez počítače sám nedosáhne lépe. Naopak nemoudrý člověk, bude mít potřebu vytvořit takový počítač, aby mu vymýšlel další a další pohodlí, jenže sami počítače to nijak nevymýšlí, kdežto člověkem lze vymyslet daný stupeň pohodlnosti ovládaný už jen počítači, čímž si však zničí a nepovolí další myšlení. Nemoudrý člověk opojený, omámený a jinak závislí na počítačích proto začne zaostávat za moudrým člověkem a to také při výchově svých dětí, čímž zaostane na druhu nelidském.

Taková obvyklost už dnes pozorovatelná je vesměs zlozvykem, na který se vždy samočinně upozorňuje, jakmile je nalezen už přirozený způsob v léčení zlozvyku. Tržní hospodářství lze vyléčit tím, že samočinné hospodářství bude s tržním soupeřit a to přirozeně bez násilí a jiného vměšování se navzájem. Vnitřní násilí je pochopitelně vnímáno jako vlastní součást bez vlivu však na vnější prostředí společné jak tržnímu tak též samočinnému hospodářství. Tržní hospodářství se vyznačuje vždy nějak potrhanými částmi a dohadováním se o jejich spojení či rozpojení dle různých vzorců, kdežto samočinné hospodářství se vyznačuje jedinečným Vzorcem neboli Sítí čísel, podle níž je tvořeno, řazeno, měřeno a jinak hodnoceno vše ostatní, protože právě taková Síť čísel neskutečných dokonale upozorňuje na neskutečnost a skutečná čísla zase Skutečnost dávají.

160401 Člověk touží být vždy lepším, kdežto netvor zaostává vždy tím horším jako výstraha, přičemž pro vývoj nám stačí postup k horšímu jen převrátit, přetočit a jinak změnit k lepšímu. Pokud nerozeznáme to horší od lepšího, pak je horším to umělé a lepším to přirozené. Pokud však ani toto nejsme schopni rozsoudit nebo jsme to špatně rozsoudili, pak je špatným vše nějak škodící, horším to více škodící, ale lepším je naopak dle špatného to méně škodící a dobrým už to nijak skutečně neškodící. Nyní když se zamyslíme nad tím co je

55

nejhorší, zjistíme, že se jedná o NIC, protože jen tak si dokážeme představit dokonalé zlo obsahující všechny lži, všechna mámení jako třeba v záporných číslech, ale také žádné vědomí, žádný život, žádné prostředí a pak také žádný Svět. Pro lepší představu je to neschopnost vnímat sebe ani okolí už před vlastním početím.

Samotné početí je už dokonalým počátkem pro vývoj bytosti pak už dokonale zrozené, ale vnímat tyto pocity stále neumíme. Dalo by se předpokládat, že člověk bude skutečně dokonalým, až pocítí a současně si také zapamatuje vlastní příjemné početí jakožto splynutí dvou různých rodových vlohových buněk v život. Nyní se to může jevit jako něco nadpřirozené, ale uvědomíme-li si, že si pamatujeme některé okamžiky ve věku tří nebo i méně let a právě pomocí Sítě je budou sami děti jednoduše a přirozeně také zaznamenávat, dosáhneme dříve či později také toho, že uvidíme svět dětí přesně tak, jak ho vnímají třeba i před zrozením.

Přesné vnímání pocitů dětí, zabrání jednak různým onemocněním, ale také naučí dospělé chovat se už přirozeně přesně podle chování dětí. Čím přirozenější bude výchova dětí, tím dříve nastane také zbystřování smyslů na jakoukoli odlišnost ve vývoji dítěte a s tím související také schopnost zabránit tomu špatnému či zhoršujícímu a naopak podpořit to zlepšující se a také zachovat to dobře vyvinuté. Jako zázrak se nám pak už nebude jevit ani vývoj nových doposud lidem nadpřirozených smyslů, jednoduše jen proto, že budeme chápat jejich potřebu pro další přirozený vývoj a s tím také související jejich přirozený vznik. Se vznikem souvisí už také vlohy, a proto cokoli přirozené v Síti vyvíjející, časem se také zaznamená přímo do vlohové výbavy. Pokud to bude takto nejdříve s Moudrostí, pak už samočinně dle stejné Moudrosti se budou vyvíjet také vlohy ostatní bez potřeby umělého nástroje neboli bez umělé Sítě, ale se vzorem v samočinné Přírodě.

Umělá Síť sladěná s Přírodou se stane pouze dokonalým důkazem neboli Památkou ve vývoji Moudrosti daného druhu, protože pak už bude sama Příroda přirozenou Sítí pro další už samočinný vývoj Moudrosti. S rostoucím poznáním Přírody neboli celého Světa přímo souvisí také další Moudrost, protože to co bylo dříve jen počaté, vnímáme už také jako zrozené neboli nabyté, to nabyté jako poznané, to poznané jako chápané, to chápané jako rozuměné, to rozuměné už umíme používat pro naše myšlenky, to myšlené pak už jsme schopni uskutečňovat a pak už též naše schopnosti jsou dosažením ve vlohové výbavě svého druhu.

Dnes už můžeme měřit také Moudrost v osmi hodnotných úrovních od počátku po dosažení, ve čtyřech řádech od nejobecnějšího po nejpodrobnější, ve dvou rodech zřejmého nebo tajemného, ale prozatím jen ve svém vyvíjejícím druhu. Moudrost lze měřit také jinak třeba jako doposud jen pro každé () nějak nabyté () ať už počaté nebo poznané až dosažené, avšak s mnoha dokazováními v podobnostech, s mnoha vzory v pravděpodobnostech a jinými nedokonalými nástroji pro další (ne)moudrosti. Za Moudrost jsou mylně považována různá tvrzení namísto skutečných přirozeností, čímž se stává to umělé mylně podstatnější pro život, avšak ve Skutečnosti ho mění zpět na neživé. Řešení je opět v Síti, pomocí níž se vždy upřednostňuje vše přirozené před tím umělým, i když nejdříve pomocí umělé Sítě. Zde však musíme mít stále na paměti, že právě umělou Síť musíme natrvalo udržovat s nezměněnými údaji, přestože lze další údaje pouze doplňovat.

160402 Pokud člověk udělá třeba i nevědomě nějakou chybu, bude moci se jednoduše podívat v Síti do minulosti a tak tuto chybu nalézt a pak se také vrátit ze zaostalosti k vývoji už bez takové chyby. Pochopitelně, že se bude muset nejdříve zbavit určitých zlo-zvyků, ale právě k tomu slouží Síť, aby se do ní vše zaznamenávalo všem zdarma k poznávání a za odměnu při uskutečňování. Nemá smysl odměňovat někoho, jehož návody nikdo neuskutečňuje. Má však smysl odměňovat už také toho, kdo zaznamenal nějaké upozornění, které je také počátkem pro návody s odkazem na takové upozornění. Nejobecněji se upozorňuje na nemoudrost, což lze vysvětlit v nejobecnějším řádu také jako Upozornění na obcházení upozornění. Pak už je podrobněji zřejmé, že obcházení upozornění na nemoudrost způsobuje zaostalost, čímž viník odsuzuje svůj rod vlastní vinou k zaostalosti a pokud si to už uvědomuje, je sám sobě povinen se řídit přesně danými nejvhodnějšími návody v Síti k odvinění. Jinak zůstane zaostalý, a protože se člověk stále vyvíjí podle stejné Moudrosti, pak se jednou ten stále zaostalý rod bez vývoje stane nelidským, stejně jak se staly nelidskými i současné opice.

160403 Stejná Moudrost znamená stále stejnou Síť čísel samočinně se naplňující ve smyslu počítání postupném po úrovních, násobném po řádech, mocninném po rodech a pak jinak jakožto vzor pro samočinný vývoj stále stejné Moudrosti. Síť čísel vnímáme také při upozorňování různě. Při dvou opačných pojmech můžeme mít stále nulovou soustavu, pokud se upozorňuje na oba pojmy jako třeba zdražení a zlevnění, protože také na slevu musí někdo doplácet. Jednotkovou soustavu vnímáme, pokud se upozorňuje na jeden nehodnotný pojem a druhý je hodnotným doporučením jako třeba špatný a dobrý. Dvojkovou soustavu vnímáme, pokud jsou oba opačné pojmy hodnotným doporučením jako třeba prodej a nákup, protože je obchod dobrovolný.

56

Stejný pojem lze bez předpony či s předponou „ne…“ také vnímat jako odlišnost v různých soustavách, protože jeden význam je protivývojový a druhý neprotivývojový nebo je jeden význam nevývojový a druhý vývojový. Význam protivývojový je v odlišnosti vnímaný jako rozdíl, kdežto význam vývojový je vnímaný jako doplněk. Ostatní dva významy nejsou už jednoznačné ale dvojznačné, protože pojem neprotivývojový obsahuje také jednotkovou část nevývoje bez protivývoje neboli jednotku nevývojovou hraničící s vývojem. Odlišnost vyjádřená předponou „ne…“ je sice také opačného významu, avšak navíc vypovídající o jednotce skryté právě nejblíže k významu bez přípony „ne…“, a podle této jednotky lze zbývající část významu pojmu s příponou „ne…“ vyjádřit příponou „proti…“, čímž vnímáme zase odlišnost pomocí dvojpřípony „neproti…“. Společná část významů pojmu s příponou„ne…“ a pojmu s příponou „neproti…“ je už dokonalou jednotkou.

Dokonalá jednotka je vždy vzorem pro další vývoj a to jak už je uvedeno výše pro doplňky ve dvojkové soustavě nebo jen pro další doposud neznámý vývoj v jednotkové soustavě. Příklad lze uvést na pojmu obvyklost, který vnímáme jako všem daná jednotka pro nějaký vývoj, kdežto odlišnost v ne-obvyklosti je vždy proti vývoji, což však nemusí platit u jiných pojmů jako třeba (ne)přirozenost. Neobvyklost vnímáme podrobněji jako pod-obvyklost a nad-obvyklost a z pohledu hodnot na chudé a bohaté, přičemž jednotkou jsou nechudí a současně nebohatí neboli vyvážení jakožto obvyklí. Bohatí vždy mylně vnímají svůj stav jako způsob vývoje, neboť ve skutečnosti neznají způsob společného vývoje lidského druhu a tím, že stále více bohatnou na úkor nebohatých, zvětšují rozdíly mezi chudobou a bohatstvím, čímž vývoj brzdí a dokonce ho převrací na protivývoj. Boháči mají doslovně; předplacenou nepřenosnou přímou odpovědnost za chudobu.

Také člověk chudý nechápající odpovědnost bohatých anebo zločinem si chudobu způsobující, neumí ovlivnit vývoj jinak než popisem vlastních činností, a právě snaha zaznamenávat svoji činnost do Sítě, která neznetvořuje jejich práva, se liší od odporu bohatých vlastní činnost stejně zaznamenávat. Tímto je zcela zřejmé, která skupina se chová více ve směru vývojovém. Nepoctivý boháči budou vždy tajit své záměry, protože poctivý boháč odpovědný za chudobu nemůže být po odstranění chudoby už boháčem, kdežto nepoctiví chudáci podvodem a tudíž tajně bohatnou a poctiví chudáci tak jako ostatní poctivci mají ochranu ve společné Síti právě před všemi podvodníky a zatajováním vývoje počínaje všech možných upozorněních.

Právě jsme si vysvětlili bez obvyklosti čtyři úrovně ve čtyřkové soustavě, ale současně lze vnímat dva naplněné řády ve dvojkové soustavě, při jednotkové představě čtyři řády jednotkové soustavy a dokonce při (nad)přirozené představě dvou-úrovňové jedno-řádové dva rody (ne)poctivý nebo (ne)bohatý či (ne)chudý, a pak lidé stále nerozumějící číselným soustavám, tu mají čtyři způsoby života v nulté čili žádné soustavě. Pro nerozumějící soustavám, musí nejdříve sami poznat různé soustavy, a proto se jim doporučuje vzít si něco na psaní a namalovat si na list jakkoli jedno či více míst pro nějaké jednotky, čímž by měli pochopit nulovou soustavu, kde ještě ve vyznačených místech nejsou žádné hodnotné jednotky. Potom vložením nějakého předmětu jako třeba kamínku do každého místa lze pochopit také jednotku v každém místě, čímž vnímáme už jednotkovou soustavu. Pro pochopení druhé soustavy musíme pochopit také dva řády, přičemž úrovně toho obecnějšího řádu vyjadřují počet opakování všech úrovní v tom podrobnějším řádu. Máme-li dvě prázdná místa a do jednoho postupně vložíme dva kamínky, pak to ještě neznamená, že jsme poznali dvojkovou soustavu, protože stále neznáme dva hodnotné řády. Máme-li však v každém místě po jednom kamínku už chápeme dva nenaplněné hodnotné řády a přidáním druhého kamínku do podrobnějšího řádu (místa) vnímáme také vyšší hodnotu, přičemž naopak přidáním druhého kamínku do obecnějšího řádu už vnímáme hodnotnější obecnější řád a pokud vložíme dva kamínky do každého řádu, chápeme celé naplnění. Pro rozumění třetí soustavě musíme pochopit nejen tři úrovně v každém ze tří řádů ale navíc také tři rody, což si lze v číslech alespoň v používané podobnosti představit jako okamžik se dnem zapsaným však ve dvou řádech, s měsícem zapsaným taktéž ve dvou řádech a pak také s rokem zapsaným avšak ve čtyřech řádech.

Se čtvrtou soustavou je už také několik okamžiků jakožto druh zaznamenané minulosti, pátá soustava je daná různými říšemi stejné minulosti, šestá soustava je už také za hranicí všech říší jakožto stále jediná celosvětová Společnost, sedmá soustava její sladěný vývoj a osmá vyvinuté přirozené okamžité propojení vnímané dnes jako vlohy. Vlohy podle přirozenosti vyvinuté budou vždy dokonalou dorozumívací možností, protože cokoli a kdekoli se přirozeně projevující může každá přirozeně vyvinutá říše stejně zařadit, stejně z projevu následky předpokládat a také stejně podle dokonalých předpokladů jednat. Potom také ta dříve jednající říše, u níž se dříve jev projevil, bude jednat tak aby ta říše následující vše dříve pochopila, další říše také dříve porozuměla, další říše i dříve vymyslela řešení, další říše si takové řešení ve schopnostech dříve

57

osvojila a další říše už také dříve dosáhla všeho ve vlohách. Ve výsledku pak nejvyspělejší druh dané říše, jemuž je ve vlohách něco už předem dané, musel již umět celosvětově myslet v této celosvětové Moudrosti.

Pro ochranu říší také předešlých stačí jen vysílat postup svého neznetvořeného vývoje, který si každý zaznamenává do veřejné Sítě, která se už samočinně také všem vysílá. Pro dokonalé předvídání poctivého jednání je výchozí podmínkou právě všem společná na jedincích a skupinách nijak nezávislá Síť, a proto nikdo nebude mít zájem se nijak spojovat s říší bez takové Sítě, přestože bude mít také taková říše stejné možnosti vývoje jako všechny ostatní říše v celém Světě. Je pouze na nejvyspělejším druhu dané říše jak se k těmto údajům od jiných říší zachová, neboť už ve všech přirozených jevech jsou všechna potřebná řešení. Kdokoli se bude vzpírat vlastnímu vývoji, může zmeškat také ten nejdůležitější údaj o ochraně při pohromě, v němž je také návod na pomoc všem vyspělým říším blíže právě stejné pohromě, neboť stačí vše jen sladit.

160404 Člověk se nemusí při něčem novém okamžitě vyjadřovat dokonale, přesto musí právě ve smyslu vývoje z něčeho dokonalého vždy vycházet, jinak bez dokonalého vzoru či Vzorce nic vývojové nemůže vymyslet, vývoji nemůže ani rozumět a dokonce vývoj ani nechápe, ale je možné vývoj všude kolem vnímat jako něco nadpřirozené. Při dokonalé Moudrosti už ve vlohách, budeme přesně také vnímat vlohy dosažených smyslů, v každém smyslu budou schopnosti pro vývojové směry jedinečného Světa, v každém směru vývoje budou základní myšlenky jedinečné Společnosti, v každé myšlence budou dorozumívající se říše jedinečné Sítě, v každé říši budou rody chápající svoji jedinečnou Přírodu, v každém rodu se poznají řády jedinečného Vzorce a v každém řádu budou přirozené úrovně jedinečné Jednotky. Z převráceného pohledu už chápeme nespočet úrovní pro všechno ostatní, přičemž stačí tyto vzory v takové Síti čísel nějak společně pojmenovat.

160406 Z minulosti známe nespočet chytrých jedinců na vědění, duchovno, náboženství a zalíbení, avšak z nich jsme toho moudrého doposud nedokázali posoudit. Dnes však už všichni víme, že moudrými budou právě ti, jejichž bytí si sami nenavyšovali nad ostatními a zůstávali stále rovni ostatním, jednoduše jen proto, že je to přirozené pro další vývoj. Sláva, vláda a jiná předvádění účinky vývoje omezují a dokonce je zastavují. Předvádějící se jedinec se stává pro ostatní důležitější než jeho dílo, což je právě známkou zaostalosti všech předvádějícího oslavujících a jinak jeho osobnost podporujících. Sám předvádějící se pak nemá ani čas na vlastní vývojovou činnost, protože je zahrnován různými statky a s nimi svázanými závazky, které jsou už jen něčí Hrou „oslňující“ také všechny ostatní a to už bez jakéhokoli vývoje. Ve Skutečnosti jde o šílenství davu.

Zalíbení znamená mít rád či toužit po něčem s určitou zdatností, což znamená také touhu po Moudrosti počátku, bytí, poznání, chápání, rozumu, myšlení, dovedností a pak dosažení čili hodnotit a jinak zkoumat už Skutečnosti jedinečného Světa včetně toho, čím ho lze přesáhnout, ale také už ho přesahuje do Světa se vším dosavadním přesně zaznamenaným ve vlastních vlastnostech Světa. Po staru řečeno; jde o hledání pravdivého poznání, smyslu a dobrého života s prostředky obrácení, rozumového zdůvodnění a rozmluv, které vyžadují určité pojmy. Není to tedy jen učební pořádek, ale také způsob života, který začíná údivem nebo zklamáním nad obyčejnými výklady věcí a snaží se tajemstvím Světa včetně bytí v něm nějak vyrovnat.

Obecně řečeno; Svět se rozpíná a někdy se bude zase smršťovat. Nebo je ve víru dvou různých prostředí, pak upadne na dno toho těžšího, kterým je však vyplaven na to téměř nepropustné nejtěžší avšak omílané větry, pomocí nichž se Svět vznese až nad prostředí s různými proudy a víry. Ať je pravidelnost taková či onaká nebo jiná, vždy budou ze současného pohledu prostředí přívětivá a nepřívětivá, přičemž právě dnes záleží jen na našich činnostech, zda se přizpůsobí k takové pravidelnosti člověk nebo jiná bytost, která se poučí z nepřizpůsobení se člověkem. Svět je vždy dobrý, protože je už dávnověkem ověřený a pravidelně se opakující, což však ve Světě opakuje také vznikání a zanikání života tak dlouho, až se život dokonale vyvine.

Dokonalý život nemusí znamenat život věčný, ale také ho znamenat může. Možná k tomu stačí jen se všemu nepříznivému přizpůsobit tak, aby to nepříznivé účinky nemělo. Toto lze také vnímat jako samoléčbu anebo už jako (samo)léčba s trvalou odolností anebo už také toho všeho dokonalého předvídání. Dnes už známe samoléčbu u mnoha tvorů a to dokonce s dorůstáním některých jeho částí a dokonce u mnoha tvorů známe předvídání určitých pohrom, což dokazují různá tažení a jiná chování zvířat už v počátku pohromy. Teď už máme chabou představu o Světě přesažném, jehož nástrahy máme možnost zdravým rozumem řešit podle přirozených vzorů, které mají vzory zase v Síti čísel, jen je nutné pojmy do takové Sítě správně zařadit.

Pomocí něčeho ve Světě už přesažném a s tím něčeho svázaného avšak Svět přesahující, si lze vysvětlit odlišnosti mezi činnostmi v zalíbení, náboženství, duchovnu a vědě. Při zalíbení není známé nic Světu

58

přesažné ani přesahující, protože se právě tyto možnosti se zálibou hledají. U náboženství je už známé přesažné a vnímané jako dané od přesahujícího, přestože se právě to přesahující stále hledá. U duchovna je to naopak, přesažné se hledá, protože je známé to přesahující avšak z důvodu zřejmé mezery způsobující také duševní poruchy. Vědou je nalezeno přesažné i přesahující, čímž jsou obě možnosti vyřešeny a taktéž jsou vzorem pro samočinný vývoj všech předcházejících činností s dalším členěním vývoje jako při zalíbení.

Jako příklad si uvedeme samu Moudrost, která při zalíbení ještě není přesažná ani přesahující, přestože už je touha po Moudrosti (filo-sofie*) jakožto ve stavu stále nemoudrém nerozlišující špatnost a dobro, ale jen pravdu bez smyslu špatného či dobrého. Touha po Moudrosti je počátkem ještě se neprojevujícím jako přesažnost Moudrosti ve Světě, ale také je bytím samotné touhy po něčem přesahujícím Svět avšak stále neznámém. Každé náboženství má ve Světě už své proroky jakožto hlasatele přesažné Moudrosti ve Světě pocházející z něčeho přesahujícího Svět, které však nikdo nezná a to ani sami proroci. Taková Moudrost je pouze naplněním touhy v dobro avšak bez přirozené ochrany proti všemu špatnému, a proto se v pokoře hledá ochrana v nadpřirozenu. Poznání duchovna znamená doslova osvícení se dokonalou Moudrostí Svět přesahující, jenže nedokonalost je právě v neznalosti svázané přesažné Moudrosti ve Světě. Člověk si bez takové vazby vytváří nesmyslné až hrůzu nahánějící představy, které se mu zviditelňují dříve či později ve snech, což také způsobuje změnu chování. Člověk má představu o dokonalé ochraně před vším špatným, ale nemá zase nic dobré, co by mohl chránit, takže bez nalezení toho správného jakoby svoji šanci na vývoj promarnil, propadá úzkosti, nepečuje o sebe, přestává se bavit a jinak chátrá na těle i na duši až k šílenství. Nalezne-li však člověk něco o čemž se mylně domnívá, že je to pravé dobré svázané s Moudrostí přesahující Svět, pak zabrzdil svoji šanci, neboť jedná ve smyslu náboženském, přičemž to stále přesahující jen přeřadil.

160407 Věda špatně poznávající je jen duchovnem bez smysluplného vývoje, věda špatná je zase náboženstvím a věda špatně počatá je zálibou. Až věda poznávající ve smyslu dokonalého dobra jakožto ve Světě přesažná Moudrost a pak také pod dokonalou přirozenou ochranou před vším špatným jakožto Svět přesahující touto Moudrostí je skutečnou vědou o přirozeném skládání samotné Moudrosti. V opačném směru se však jedná o přirozený vývoj samotné Moudrosti, protože člověku už uvědomujícího si právě v Moudrosti dokonalou ochranu před vším špatným a současně majícího už základní Vzorec (Síť čísel) pro nalezení všeho dobrého, nic nebrání, aby své myšlení používal oběma směry současně. Skládáním vše podle stejné Moudrosti začlení a vývojem podle všeho přesně začleněného si člověk samočinně uvědomí nějaký už celek v celku již vnějším.

Moudrost je vždy dobrá, protože je už dávnověkem až novověkem ověřená všemožnými záznamy ve Světě a pravidelně ve smyslu už šroubovice, pak šnekovice a pak i jiných vzorů se opakovaně doplňující o jednotku, což však ve Světě opakuje také zastavení se v druhu na odlišný druh zaostalý o jednotku oproti v druhu ostatních stále se vyvíjejících a to tak dlouho, až budou konečným číslem činné přímo ve vlohách všechny světové jednotky Moudrosti. Nejdříve byla a pro mnohé stále je různá až jediná Moudrost pro Svět, kdežto pro některé je už také v Moudrosti Svět avšak už jen v té jedinečné Moudrosti z různých pohledů různě vnímaná. Z pohledu paměti a také dorozumívajícího se všech mezi všemi je Svět nástrojem zvaným Síť pro soužití zvané Společnost mající pravidla zvaná Samočinnost pro obvyklost zvanou Skutečnost avšak způsobující přirozenost zvanou Smysl, který si však musíme už Sami osvojit tak aby byla tato Síla ve vlohách.

Mnozí si už určitě všimli, že toto vše bylo už také dříve jinými podobně vysvětleno, avšak pouze moudrý druh neboli člověk si všímá doplňku, podle něhož je vše možné přesně porovnat, pořádat, porodit, podružit a po jiných soustavách začlenit jako třeba poříšit, pospolit, pospojit a posvětit. Rychlost a jakost je na lidech.

Pro správné rozhodnutí musí mít člověk na výběr ze všech možností. Člověk je sice omylný, ale právě uvědomění si omylu je prvním pokrokem ve vývoji vědomí. Omyl si však není možné nikdy uvědomit, pokud nemáme jinou možnost vývoje, avšak právě omyl sám o sobě způsobuje něco špatné, které potřebujeme časem obrátit v to dobré, takže jsme tímto samočinně nalezli další možnost vývoje. Vesměs jde pouze o společné označení všech upozornění na špatnosti, aby se vývoj ubíral už samočinně dobrým směrem. Nyní si můžeme také na dosavadní výklad jinak podívat. Že je zalíbení jen touhou po Moudrosti, neboli přesně přeloženo; bez moudrosti, je už dávnověkem dané. Také věda znamená už vědění čili používání Moudrosti.

Skládání pojmů Moudrosti máme tímto dokonale vymezené, jen postup může být opačný, takže místo od náboženství k duchovnu naopak od duchovna k náboženství. To by však znamenalo, že nám u duchovna je známé to přesažné a neznámé je to přesahující, kdežto u náboženství zase naopak neznáme to přesažné ale známe už to přesahující. To je však možné vysvětlit u duchovna právě nalezením toho dobrého, které však

59

nemá žádnou ochranu před vším špatným, čímž se vysvětluje taktéž úzkost a jiné nezvyklé chování. Člověk takříkajíc duševně nemocný pouze nalezl dokonale dobrou možnost vývoje s přesažnou Moudrostí avšak bez ochrany, což ho vede samočinně k bláznění až šílenství. Naopak u náboženství je prorok osvícený právě Moudrostí přesahující Svět jakožto dokonalá ochrana před vším špatným, jenže není nic dobrého, co by mělo být chráněno, a proto proroci ať už každý jinak vlastními slovy vysvětlují všem dokonalou ochranu ničeho známého, což je samočinně vede k pokoře a též k různým způsobům obětování ve smyslu vděčnosti.

Vědou nebo spíše jen uměním je nalezení spojení něčeho duchovního s tím odpovídajícím v náboženství, přičemž musí být stále na mysli také všechna upozornění na vše nesmyslné a jinak hrané právě v zalíbení. Zalíbení má proto svoji hodnotu pouze ve Hře se svými nesmyslnými pravidly, na která se však upozorňuje už samočinně ve Skutečnosti. Touha po Moudrosti je rozumnou Společností vnímána už jen jako potřebná Hra, protože až po dosažení Moudrosti přesažné nebo přesahující nastává vývoj nehraný a pak po dosažení Moudrosti přesažné a současně přesahující nastává vývoj konečně dokonale skutečný. Věda pak už jen používá stejného umění ve všech ostatních oblastech. Pro umění obecně není až tak podstatná cesta k jeho dosažení, ale jen výsledek, avšak v podrobnějším vnímání je pro Moudrost podstatná také rychlost dosažení stejného umění. Jinak řečeno; samotný výběr cesty je také uměním avšak přesažným pro umění přesahující.

Ve smyslu nepřesažném, přesažném (ještě nepřesahujícím), přesahujícím (ještě nepřesaženém) nebo už také přesaženém (ještě bez nepřesažného), lze dokonale poznat postup po kružnici pomocí čtyř úrovní, avšak moudrý člověk už také chápe postup po šroubovici. K nepřesažnému se začleňuje zalíbení neboli Hra, k přesažnému duchovno výstupem ze Hry do Soudu, k přesahujícímu náboženství přestupem ze Soudu do Očistce, k přesaženému umění vstupem z Očistce do Skutečnosti a potom v následujícím závitu šroubovice k nepřesažnému neboli ve Skutečnosti k dalšímu vývoji se zalíbením pomocí už síťové Hry. Postup po novém závitu je sám o sobě přesažným myšlením posuzující všemi samočinně to nejvhodnější pro vývoj. Vědomá souběžnost se závitem předcházejícím dokazuje přesahujícího být schopen čistoty a dobrovolně avšak až dokončením celého závitu stejně tak jako předešlého, je přesažené dosaženo pro samočinnost výbavy vloh.

S vývojem Moudrosti chápeme postup i po odkružnici s rozšířením postupným, násobným, mocninným i jiným a pak též v prostoru nárůst nejen po válecnici (povrch válce u šroubovice), ale také po dušnici (povrh duše) a po různých šneknicích. Čím podrobněji vnímáme vývoj, tím se nám jeví vše složitější při skládání, což je však jen převrácením toho nejvhodnějšího stále neobvyklého na stále nejvhodnější avšak už samočinně obvyklé. Čím podrobnější je vývoj, tím méně už též samočinně máme všeho škodlivého, protože jinak nelze mluvit o vývoji. Soud a jiné posuzování je tímto přesně a tudíž už také samočinně dané, a pokud jsme si vědomi také významu „Očistce“, je samočinně také dané, že každou škodu neboli vinu si musí viník sám povinně bez prodlení, jakostně a zdarma odvinit, protože až po odškodnění všech škod se může zase vyvíjet.

Ve Skutečnosti platí vždy jen přirozená pravidla, která lze pozorovat a jinak všemi smysly vnímat všude kolem. Pokud nejsou ve Hře umělá pravidla, pak platí vždy ta přirozená stejně jako ve Skutečnosti. Pravidlo způsobující ubližování ať už na zdraví či na životě samočinně není pravidlo ale nepochopené upozornění, kdežto pravidlo způsobující škodu ale jinak neubližující je pravidlem pouze v neskutečnosti. Ve Hře lze proto přechytračit hrající hlupáky ke škodám bez ublížení a ve smyslu jen prohry, při soudu lze soudcem usvědčit jen zmatence k léčení bez ublížení avšak ve smyslu zábavy a čistí označují nečisté ve smyslu zase posouzení.

Bez společné Sítě jsou všichni a to samočinně jen hráči a přitom nejsou chráněni právě Sítí, neboť svoji činnost vyžadující ochranu si do Sítě ještě nikdy nezaznamenali. Nejjednodušší činností v Síti je samočinná ochrana všech, co se v Síti už zaznamenali a nezměnili si svoji samočinnou ochranu, protože už při prvním přihlášení do Sítě má každý samočinnou ochranu vlastního vývoje od všech a to také od těch nevyžadující samočinnou ochranu. Aby byla všem v Síti zabezpečena také ochrana před těmi chytráky nepřihlášenými v Síti, pak se už s prvním přihlášením do Sítě každý stává samočinně nehrajícím a tudíž také ne-hlupákem, přestože zůstává stále zmateným až do doby než si zaznamená svoji první vývojovou činnost přímo do Sítě. S takovým a taktéž s dalšími vývojovými záznamy mu vzniká už samočinně také skutečné vlastní vlastnictví.

Hlupákem se může každý stát pouze, když se třeba i omylem přepne do Hry a nějakému chytráku naletí, což znamená, že způsobí škodu někomu nehrajícímu ať už v Síti neznámému či známému anebo komukoli způsobí zdravotní ublížení. Hráč, který prohrál cokoli bez ublížení jinému, se sám může označit poraženým nebo zůstat hlupákem avšak pokud jinému ublíží, je poraženým hlupákem vždy samočinně a při ublížení jen sobě nelze hloupost vypnout a lze přitom označit sebe také za poraženého. Poražený hlupák může ublížit

60

také chytrákovi, což je však stejné jako ublížení komukoli jinému, jen s tím rozdílem, že jde vždy o mstu. Také chytrákem se každý může stát po přepnutí do Hry, pokud mu hlupák naletí, někomu škodu způsobí a případně také někomu ublíží. Pokud se však hlupák označí jen za poraženého, pak je chytrák pouze vítězem.

Msta je ve škále znehodnocení vloh vždy horší než ublížení jiným bez msty ale záměrně a to je zase horší než ublížení jiným z nedbalosti a to je stále horší než sobě záměrné ublížení a to je horší než sobě ublížení z nedbalosti. Až dokonalé schopnosti nikomu nijak neubližující jsou vlohami pro odvahu sobě, čest soupeři a statečnost všem ve Hře o cokoli moudře a tudíž stále v zábavě soupeřit. Sláva nemá s vlohami nic společné, a tudíž také naopak uvedené vlohy brzdí a dokonce ničí, a proto kdokoli oslavuje jiné nebo slávu požaduje, jedná proti vývoji. Naopak neživým zařízením či přímo přírodou kdokoli oslavovaný může být jen samočinně přesně podle všemi zadaných záznamů hodnotící nějakým pravidlem odvahu, jiným čest a jiným statečnost.

Pokud jsou všichni zmateni z nějakého nabytí, pak jen proto, že to stále neznají, neboť až při poznání ve smyslu dobrém jsou nadšeni, kdežto ve smyslu špatném jsou buď zklamáni, nebo propukne u nich bláznění až šílenství a ve smyslu nešpatném a současně nedobrém se pouze uklidní. Co není známé, nelze do Sítě ani zaznamenat, přesto lze zaznamenat vlastní pocit zmatečnosti jakožto nadpřirozené vnímání na něco, co se doposud nijak neprojevilo, ale už to také není v počátku, protože vnímat něco nadpřirozeně lze pouze to nepoznané avšak už i nabyté. Zmatečnost je proto jeden ze způsobů pro návod s popisem, přičemž samotný pojem „nezmatečnost“ je už i dokonalým upozorněním na klid, neboť také klidný člověk nevnímající dosud dané nabytí zaostává ve vývoji. Zde však musíme přesně vyčlenit zmatek od bláznění či dokonce od šílení a to přesně podle významu klid, přičemž neklid má část z-ne-klidňující právě ve smyslu bláznění až šílení a pak podle klidu část převrácenou v-ne-klidňující ve smyslu zase v neklidu čili zmatečném ale už pro směr vývoje.

160411 Být zmatený z něčeho, co ještě nenabylo, ale už počalo je možné jen s odpovídající vlohovou výbavou, což také znamená, že toto něco se projevovalo už mnohem dříve a to tak dlouho, až se to do vloh zapsalo a pak se to také přestalo projevovat, což vysvětluje právě zmatečnost z toho, co ještě není nikde nabyté ale jen počaté. Být zmatený z něčeho, co ještě nikde ani nepočalo, není už dobré, ale naopak špatné a proto to nazýváme bláznovstvím ve Skutečnosti a hloupostí ve Hře. V Moudrosti to znamená, že blázny je potřebné léčit dle nejlepších postupů v Síti a hlupáky lze využívat chytráky avšak se samočinným upozorněním na daná obcházení, protože jen tak budou v Síti vychováváni sami bez cizí pomoci, bez cizího zasahování a jinak vnímaného vměšování. Člověk si musí uvědomit, že to nejlepší je vždy zaznamenáno v Síti a proto též každá nabídka k dané činnosti má už v Síti ten nejlepší vzor s ověřeným návodem s odkazy na všechna upozornění, a proto pouze hlupák není schopný se s těmito ověřeními seznámit nebo se pokoušel upozornění obcházet.

1604141500 Vlohy nepůsobící a vysvětlované mnohými jako odpadní jsou ve Skutečnosti pouze vlohami čekající na svoji přírodní pravidelnost, která nepoškozené vlohy obnoví a začne dále vyvíjet. Poškozené vlohy se však jen znovu opraví neboli znoví avšak bez dalšího vývoje, protože daná pravidelnost přestane zase působit. Stejně je to se zničenými nebo jinak rozpadlými vlohami a pak také se zcela novými vlohami vznikající však jen v návaznosti na vlohy související už nějak dříve přirozeně vyvinuté. Je nejvýše přirozené; tak jak na sebe navazují světové pravidelnosti, stejně tak na sebe navazují vlohy. Netvoři a zvěř útočí pouze na přirozenosti.

1604181811 Lidé využívají to dávané přírodou zdarma ke svému prospěchu, avšak bez přivlastnění si toho dávaného jedincem či skupinou, protože každý prvek i proud ať už ve výchozí nebo ve změněné podobě je všem druhům a dokonce všem říším společný, což je zase z důvodu toho, aby se všichni ve své říši mohli nezávisle na ostatních neboli dokonale svobodně podle společných pravidel daných jen samočinnou přírodou vyvíjet.

S vývojem samočinně souvisí čas, přičemž nelze jedincem omezovat jiné jedince, protože každý okamžik má každý jedinec právo si ho stejně prožít jako jedinci ostatní ve stejné přírodě. V horší přírodě každý dřív zestárne a naopak v lepší přírodě zestárne pomaleji, a proto je samočinné, že to lepší přitahuje všechny z toho horšího. Lidské je, když to lepší se zachovává v nezměněném stavu a s vývojem člověka dokonce ještě více zlepšuje až na dokonale nejlepší čili dobré. V současnosti se však o lidství nedá hovořit, což nám jednoznačně určuje nelidskost. Člověk se musí znovu od počátku naučit správně - lépe až dobře hospodařit.

Když je něco dobré, znamená to už základní dokonalou jednotku, jenž už nelze zlepšit, protože k dobru je opačnou dokonalou mezí zlo. Kdokoli se domnívá, že to dobré lze dále zlepšit, pak měl mylně na mysli jen to lepší místo dobrého. Jako příklad si uveďme Síť čísel avšak už opravenou na hodnotná čísla jako dobrý vzor

61

pro všemožná zařazení počínaje Moudrostí, v níž je právě tato Síť čísel jedinečným vzorem také pro všechno ostatní, protože až vše ostatní je v dané soustavě čísel vyvinuto, pak samočinně poznáváme Moudrost „∞“.

Někdo bude hledat význam nekonečnosti, dokud si neuvědomí, že je tento význam použitelný pouze bez rozlišení soustav a tak jak se nehodnota mění na hodnotu, tak se mění už však samočinně také nekonečno na konečno. Potom už také platí pro všechny, kdo považují nulu za hodnotu, že pomocí nuly lze dělit bez chyb a přesně právě dle považované soustavy, neboť též každé prázdné místo patří do tak vlastní soustavy, která má vždy počátek v nulté soustavě se všemi prázdnými místy připravené k naplnění plynule bez mezer. S touto přirozenou Skutečností se lze uměle zahrávat, jakože nula je prvním číslem a nekonečno je jen vším možným, avšak ve Skutečnosti lze používat přirozenost jen jako hodnoty od mezní jednotky až po konečno. Nula je se všemi svým zápory, kouzly a kladným nekonečnem mezním zlem, kdežto všechna čísla přirozená jsou mezním dobrem, protože až poměřování všeho dobrého avšak ve stejné soustavě či dokonce naopak stejných hodnot pomocí více různých soustav vnímáme hůře bez známého celku a lépe se známým celkem.

Už jen poměřením obvodu jednotkové kružnice v plošné k přímé soustavě (průmět kružnice do úseček) dostaneme pevnou jednotku kružnice (= π/2) pro výpočet také jiných tvarů a to už bez přivlastnění si takové hodnoty. Člověk nepotřebuje mít nesmyslně pojmenované základy, protože se tím znetvořuje myšlení, tvoří se mylné představy o základech a tím i umělá odchýlení od přirozeného vývoje. Důkazem jsou nesmyslné soutěže, kde se hodnotí u člověka paměť na různá pojmenování více než na významy daných základů, přičemž si ve Skutečnosti takovým pamatováním člověk jen zaneřádí paměť mnoha nesmysly nesouvisející nijak se základy, na něž už paměť nezbývá. Je mnohem důležitější si pamatovat dokonalé postupy, jevy a souvislosti než lidi, kteří toto vše objevili nebo nějak s nimi souvisí. Je až ubohé ve smyslu porozumění dát něčemu název po jménu objevitele místo smysluplného názvu vyjadřujícího rozumné souvislosti pro vývoj.

Čím jednodušší, přesnější avšak také čím srozumitelnější neboli úplnější ve smyslu významu používáme pojmy a to také bez pojmů cizích, převzatých a jinak mámících přirozený význam, tím je také rychlejší vývoj každého dalšího pokolení. Děti všechno přirozené takto dříve pochopí, porozumí dříve všem souvislostem, a proto se stanou také mnohem dříve slušnějšími a také přirozeně bohatšími. Ve Skutečnosti právě vývoj Sítě omezí jen na výjimky vše špatné, protože vždy se najde nějaký hlupák, který obejde nějaké upozornění v Síti zaznamenané avšak s vírou či přesvědčením, že mu způsobenou škodu nikdo nedokáže. V Síti nikdo nikoho neobviňuje, ale také neskrývá na sobě páchané škody a proto se viník vždy sám či Sítí obviní k povinnostem.

Vinen z loupeže je i obchodník účtující spotřebitelům do prodávaného zboží rychlé odpisy, údržbu a jinak okamžité náklady na provoz staveb a zařízení, přičemž část účtovaného provozního vlastnictví zůstává ve vlastnictví obchodníka. V Síti má také provozní vlastnictví určitou životnost rozepsanou poměrně také podle způsobu užívání, a proto se spotřebitelům účtuje do zboží až rozpad vlastnictví, přičemž společné vlastnictví zůstává stále společným všem. Ve výsledku to znamená, že osobní vlastnictví používané pro obchodování se nazývá už provozním, jehož rozpad platí spotřebitelé vlastníkům v prodávaném zboží, čímž už také nikdo nevlastní tu část provozního vlastnictví, protože se právě rozpadlo. Mnohým se to může jevit jako doposud, ale ve Skutečnosti se jedná o mnohem dlouhodobější odpisy odpovídající už samočinně jen době životnosti.

Určitě je všem srozumitelnější, když se uvede v ceně zboží také výše rozpadlého provozního vlastnictví přímo se síťovým odkazem na dané vlastnictví, kde si každý může cokoli sám ověřit dle přesných záznamů o výstavbě a zařízeních včetně údržby v obecných či podrobnějších až v těch nejpodrobnějších souvislostech. Pro poctivé obchodníky takové hodnocení bude znamenat v jeho oblasti též větší slávu jeho činnosti oproti obchodníkům nepoctivým nebo jen vzdálenějším a proto i dražším. Každý spotřebitel má právo znát zdarma vše co souvisí s kupovaným zbožím a to ještě před samotným koupením, avšak samočinně na druhé straně je každý nepoctivý obchodník upozorněním a každý poctivý obchodník doporučením pro zájemce v oblasti, protože už sami spotřebitelé právě nákupem daného zboží s odkazem samočinně tyto obchodníky hodnotí.

160419 Vinen z krádeže je ten, který se skrytě bez vědomí vlastníků k něčemu přikrade a toto něco nevlastní si přivlastní. Aby se krádežím i loupežím zcela zabránilo, probíhají platby bezhotovostně a samočinně přesně za zboží v Síti sledované a Sítí dle životnosti počítané. Dokonce také vzájemné smlouvy jsou samočinné, neboť podle (s)potřeb a zájmů všech v daném okolí se tvoří samočinně nejlepší návody, dle nichž se právě těm nejvhodnějším odborníkům doporučují samočinně účasti na postupech ať už ve smyslu jedinečného pokroku anebo s pravidelnou činností. Všichni nejen z dané oblasti se účastní čehokoli od prvotní myšlenky

62

až po dosažení dané prospěšnosti, přičemž řízení je dané samočinně zřízením Sítě, kde je daný už předem alespoň obecně vlastník spotřebitel, pro něhož obchodníci tvoří a jinak zhodnocují části obchodního zboží.

Už za upozornění je každý odměňován, přičemž do upozornění patří také vyhledávači postupů už dříve zaznamenaných avšak nepropojených s postupy mylně novými opakující ty starší. Vyhledávači jednoduše jen označí daný postup s odkazem na návod stejného významu avšak v Síti prvotní, čímž sice přidají stejné upozornění v oblasti ochrany, ale také si tím zvýší svůj podíl na přerozdělování odměn z této oblasti ochrany pro daný obecný návod až do doby než bude podle daného návodu vše vyráběno už samočinně, protože při obsluze samočinných zařízení budou upozornění na postupy už jen památkou. Tak jak při upozorňování na stejné návody lze upozorňovat také na stejné pokroky, avšak s doplňkem, že se upozorňuje už samočinně na chybně uváděné pokroky zavedené později než ten první podle stejného návodu. Stejně samočinně lze však najít Sítí taktéž stejný postup vycházející ze stejných upozornění, a proto kdokoli tvořící nový postup je už samočinně upozorněn na shodu s výchozím postupem, takže v seznamu upozornění buď doplní nové a použije ho ve svém novém návodu anebo dané upozornění vynechá a vysvětlí neobcházení čili nesouvislost.

Upozornění souvisí vždy s něčím nulovým, nekonečným, opakem (zápor), s nepřesností (zaokrouhlení, podobnost, odhad), odlišností (rozdíl), umělostí (nepřirozenost), převrácením anebo různě s přetočením až překroucením právě toho na což se upozorňuje, protože to doporučované v návodu odkazující je už vždy samočinně pouze hodnotné, konečné, neopačné, přesné, stejné, přirozené, nepřevrácené a současně nijak nepřetočené ani nepřekroucené ve smyslu dobrého. Každý síťový odkaz na upozornění bez jeho obcházení je proto ve smyslu už daném samotným upozorněním. Dokonalost členění všech upozornění do Sítě čísel bude proto konečným základem pro všechny návody členěné už samočinně ve stejné Síti čísel dle významů pojmů použitých a také začleněných ve Stejné Síti čísel. Protože všechna upozornění plynou z přirozených jevů, pak bude možné všechny jevy členit také stejně podle stejné Sítě čísel, což má však význam samočinně už celosvětový, protože jen stejně moudré říše i mimo vzájemný dosah budou též stejně o všem přemýšlet.

Ze zkušenosti už víme, že lidé zpravidla stejně myslí, přestože jinou řečí mluví, což je však vysvětlitelné právě stejným prostředím, kterým jsou vychovávání ke stejnému jednání a tudíž také ke stejnému myšlení. Slova se svými přirozenými významy stačí už jen v Síti čísel správně začlenit, a protože každý národ používá ze společných mluvnických pravidel jen tu svoji národní část, stačí mít taková pravidla jen správně včleněna taktéž do stejné Sítě čísel. Člověku pak bude stačit, jen se naučit správně přemýšlet ve Smyslu dokonalé Sítě čísel a v ní znát národní jazyk s mezinárodními mluvnickými pravidly, protože zbytek už přeloží samočinně síťový Překladač přesně bez výjimek s jazyka cizího a též jako důkaz dokonalosti stejně zpět do cizího jazyka.

Pokud neodpovídá zpětný překlad původnímu záznamu, pak to svědčí o scházejícím či špatně zařazeném pojmu. Chyba může být také ve více-smyslnosti čí přímo v nesmyslnosti daného už jen nespisovného pojmu. Pokud si představíme, že máme všechny pojmy ve všech jazycích už správně začleněny v Síti čísel, máme tím současně u všech stejnou představu o zaznamenaných jevech s dokonalou předpovědí také o jevech doposud nezaznamenaných ale už počatých či dokonce nabytých a současně se blížících jako (ne)pohroma.

V Moudrosti se upozorňuje na nulovou moudrost jakožto na nehodnotnou a nic neobsahující mez mezi nemoudrostí a Moudrostí. Nekonečnou moudrostí je zase naopak Moudrost doposud nepoznaná, takže Moudrost někde až za konečným číslem, kterou je zbytečné snažit se poznat či dokonce pochopit, protože ta nejbližší Moudrost za konečným číslem bude poznána už samočinně s dosažením Moudrosti již konečné, ale také až po dosažení všech upozornění přesně podle takové konečné Moudrosti. Opačnou moudrostí je zaostalost, protože jen ta neopačná je moudrá. Nepřesná moudrost už sama o sobě vypovídá o chybě čili o něčem špatném, kdežto odlišná moudrost je pouze rozdílem k Moudrosti vzorem stejné jediné a proto všemu přirozené oproti moudrosti umělé, jež neumí nikdy jev předvídat bez přesného opakování v přírodě, kdežto moudrost přirozená má zápis předpovědi už samočinně ve vlohách s prvním přírodním projevením.

Stejně je to také s výrobou čehokoli umělého, které nemá v sobě právě ten potřebný zápis o přirozeném životě, přestože to vypadá ve smyslu skládaném stejně jako živé, avšak ve smyslu životaschopném umělé bez potřebného zápisu vždy jen ničí život a přirozené s potřebným zápisem zase život obnovuje a dále vyvíjí. Převrácenou moudrostí je pak třeba ta umělost oproti přirozenosti. Ve Skutečnosti vnímáme zaostalost a moudrost, kdežto ve Hře vnímáme zase hloupost a chytrost, přičemž z přetočené moudrosti vnímáme proti vývoji zaostalost a hloupost, kdežto pro vývoj vnímáme chytrost a moudrost. V převrácené moudrosti je však

63

všechno pro nemoudrost a proto také všechno takové je jen smyčkou s hlupáky, chytráky a zaostalci, přičemž kdokoli tento začarovaný koloběh pochopí, může pokračovat ze smyčky v další už dobré Moudrosti.

160419 Člověk se cítí dokonale nevyvinutým hlupákem až poté, co se ze všeho vyvinul. Podle staré Moudrosti člověk zažil něco špatné i dobré, učil se na všech stupních a učil také jiné, pracoval tvrdě, pak jako úředník a také byl bez práce, byl obelháván, sám lhal, ale také byl proti lžím, byl chudým i nechudým, nemocným i zdravým, v rodišti i cizině a jinak žil či přežíval. Jednou si však z toho všeho uvědomil, že se jedná zpravidla o dokonalá upozornění na nepřirozenosti, která všichni obcházejí v domnění, že jednají přirozeně, protože chápou život stále jako netvoři bez lidských vlastností neboli bez nové Moudrosti. Člověk si uvědomil znak něčeho nového, co ještě nezná a pak se to stalo, objevil něco dokonalé tím, že to stávající znetvořené pouze očistil od toho špatného zmatečného a na místo toho špatného vložil skutečnou hodnotu a vlastní soustavu.

Pro lepší představu; jedná se o postup samočinně obsluhující jiné postupy a to doslova a do písmene všechny dosavadní nepřirozené postupy, neboť jen to přirozené se samo vyvíjí bez jakékoli umělé obsluhy. Nepřirozené jsou války a jiná záměrná ubližování na zdraví, protože většina lidí chce žít v bezpečí a dokonce také obyčejní vojáci válčí, jen pokud jsou k tomu přinuceni bez možnosti úniku nebo pro vlastní bohatství a jiné výhody. Ve smyslu lidskosti je válka v zájmu víry, vlastenectví a jiných blahoslavení pouhým nesmyslem, na což máme z minulosti už nespočet důkazů, a proto je každá válka ve smyslu nelidském čili mezi netvory nic netvořící pro vývoj ale právě naopak znetvořující vojáky a pochopitelně taktéž samo sebe jakožto vůdce.

Nepřirozená je také každá umělá měna a s ní spojená platidla, která jsou pouze další příčinou k uplácení, napodobování, vydírání, krádežím a jiným podvodům. Přirozená měna nemá žádná hmatatelná platidla jen proto, že zhodnocuje čas poctivé činnosti samočinně. Zboží potřebné pro vývoj takovou činností stvořené má potom přesně stejnou hodnotu jako každý vnímaný okamžik poctivé činnosti. Hodnota zboží se rozpadá s každým úbytkem životnosti každé části zboží, a proto také každý obchodník mající svoji část vlastnictví na zboží požaduje samočinně po ostatních obchodnících co nejrychlejší zpracování v požadované jakosti, neboť až prodejem těchto souběžných obchodních vlastnictví do osobního vlastnictví obdrží obchodníci odměny.

Osobní vlastnictví lze použít jako spotřební provozní vlastnictví ve smyslu staveb a zařízení (s)potřebných při výrobě obchodního vlastnictví nebo jako rodinné vlastnictví ve smyslu spotřeby všemi v domácnosti. Obchodní i osobní vlastnictví jsou pouze hodnotné činnosti při získávání včetně obnovení a také přetváření včetně znovení přírodních prvků a proudů neboli obecněji řečeno při práci se společným vlastnictvím, které se běžně nehodnotí avšak jen pokud je stále přesně sledováno Sítí. S objevením výrobků nesledovaných se samočinně v nich společné vlastnictví někým přivlastňované samočinně zpět do společného vlastnictví už se sledováním v Síti beztrestně vyvlastní. Zpronevěření společného vlastnictví je však už na náklady viníka, kdy je zpět do Sítě vše ve stejném množství prvků a proudů nakoupeno na trhu neboli mimo Síť ve smyslu však vývoje zaostalých zemí. Bez trhu se už samočinně nemůže ani nic ztratit, protože tržní hospodářství má své místo pouze mimo Síť ale i v dnešních sítích, kdežto samočinné hospodářství má své místo naopak jen v Síti.

V Síti je veškeré společné vlastnictví veřejně sledovatelné, a protože se soukromé vlastnictví tvoří jen pomocí společného vlastnictvím, je známá u každého celá hodnota i doposud ne-rozpadlého soukromého vlastnictví. Nakupovat lze jiného jeho vlastnictví pro vlastní spotřebu se samočinnou bezhotovostní platbou v síťových jednotkách. Kdo nemá jednotky, pak nakupuje samočinně na dluh až se zadlužením celého svého vlastnictví. Zadlužené vlastnictví je jako prodané ale současně půjčené ve výhradním používání do doby než je splacené nebo propadlé pro neschopnost splácení. Splácení dluhu se provádí už samočinně jen prodejem nezadluženého vlastnictví obchodního nebo osobního. S rozpadem vlastnictví se však dluh nesnižuje, ale jen se samočinně převádí hodnota rozpadu zadluženého vlastnictví na nezadlužené ještě nerozpadlé vlastnictví. Obecně se doporučuje splácet dluh alespoň v hodnotě právě spotřebované čili v hodnotě právě rozpadu zadluženého vlastnictví, avšak podmínkou to není, protože nikoho nelze přinutit k obchodní činnosti ani k prodeji osobního vlastnictví, a proto se vyjadřuje jen výše zadlužení k celkovému soukromému vlastnictví.

16041ʎ Každý sám podle vlastní Moudrosti, je strůjcem svého štěstí ale také neštěstí, a proto právě pomocí Sítě se všechny zlozvyky samočinně léčí tak že neštěstí je zdůvodněno jakožto nepřirozené čili umělé a jinak škodlivé vlivy, na které se právě pomocí Sítě upozorňuje, anebo se podle návodů v Síti tyto vlivy omezují a dokonce zcela vylučují. Bez vytváření si soukromého vlastnictví ať už obchodního za účelem prodeje či osobního za účelem spotřeby si nelze od druhých ani nic nakoupit. V Síti se nijak měna uměle nevytváří, nemnoží, nemění ani nezaniká, protože vyjadřuje ať už ve vlastnictví nebo v síťových jednotkách schopnosti

64

pro život. Už s prvním obchodem prodávajícímu se kupující zadlužil, avšak před obchodem si musel kupující vlastní činností nejdříve vytvořit nějaké své soukromé vlastnictví zaznamenané v Síti, které si právě zadlužil.

Ve Skutečnosti všechny samočinné dluhy jsou vždy přesně v hodnotě všech volných jednotek. Obchod je povolen, jen pokud má kupující dostatek jednotek a pokud už jednotky nemá, pak musí mít dostatek svého nezadluženého vlastnictví. Po pravdě řečeno; už kupované zboží je s koupí samočinně zadluženo přesně na svoji hodnotu, což přivádí hlupáky k nakoupení přebytků, které se mu však rozpadají rychleji než je schopen vlastní činností takový rozpad pokrýt na dluh dlouhodobějším soukromým vlastnictvím. V Síti je však každý předem samočinně upozorňován na takové přebytky a přesně podle dosavadního života je mu také všechno přepočítáváno do budoucna a pak také doporučováno cokoli dle jeho zaznamenaných potřeb a také zájmů.

Vesměs jde jen o vytváření nejvhodnějších samočinných rozvrhů vývojáři Sítě, kterými může být už kdokoli avšak již jinak jak doposud, kdy si „vyvolení“ vytváří vlastní celistvý rozvrh a pak ho různými způsoby vnucují různě sítěmi ostatním. V Síti je to naopak, zde je nejobecnější návod a každý ho může různě doplnit buď jen popisem ve smyslu návodu pro podrobnější oblasti, nebo už dle takového návodu může sestrojit první pokrok v upozorňování anebo doporučování přes Síť. Uživatel si pak už sám zvolí ze dvou či více možností (dle dané soustavy) sobě nejvhodnější možnost, přičemž ta nejpřirozenější je samočinně vždy nejvhodnější. Nejpřirozenější možnost je vždy také ta nejméně škodlivá a přirozená už škodlivá není vůbec. Protože též různá poškozování závisí vzájemně na sobě, pak poškozování nejsložitější jsou nejvíce škodlivá, v nich závislá méně složitá poškozování s ohledem také na rozsah jsou méně škodlivá a tak to pokračuje až po nejjednodušší poškozování nejméně škodlivá neobsahující už žádná závislá poškozování ale jen škůdce. Závislosti však nejsou jen řádové dle složitosti až jednoduchosti ale také úrovňové dle horšího až lepšího nebo obráceně rodové dle tajemného až zřejmého a s vývojem představ samočinně druhové i jiné soustavy.

Síťová jednotka je nejlepším platidlem, protože ji nelze nijak ukradnout, napodobit ani jinak s ní nelze podvádět, je nejjednodušším platidlem, neboť ji nelze převést na jiného, nejzřejmějším platidlem, neboť je hodnotou jen lidské činnosti, nejvyspělejším platidlem, protože měří a dokonce vyvíjí lidské smysly a taktéž nejsvětovějším platidlem, protože ji může stejným způsobem používat každá říše a každý druh, neboť pouze bystrost smyslů daného druhu rozhoduje o skutečně přirozené hodnotě všem druhům stejného okamžiku. Druh bystřejší a jinak zručnější ve stejném počtu okamžiků učiní vždy větší hodnoty jako druh méně bystrý, přičemž druh nejrychleji se vyvíjející, znamená už samočinně také, že bude jednou ze všech též nejbystřejší, což však není až tak podstatné v jednotlivých smyslech žádnému druhu, protože právě správné začlenění všech smyslů do Sítě čísel může být pro každý druh jiné vzhledem k obývanému prostředí, avšak Moudrost je vždy nejobecnější jednotkou pro Svět, neboť nesouvisí jen s obývaným prostředím, ale s celým Světem. Moudrost pro daný druh je daná právě obývaným prostředím, kdežto v jediné Moudrosti jsou už všechny druhy a tudíž všechny říše, celá Společnost s přesahující vlohovou Sítí a pro vývoj dalších soustav Moudrosti.

65

Čísla

66

160421 Cokoli moudré je v nejobecnějším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o podrobnější součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak řazená v Síti čísel. Jinak z jednoduchého pohledu; cokoli moudré je v nejnižším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o vyšší součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak urovnaná v Síti čísel. Pak převráceně dle řádů; cokoli moudré je v nejtajemnějším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o zřejmější součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak rozená v Síti čísel. Pak už samočinně; cokoli moudré je v nejzaostalejším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o vyspělejší součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak družená v Síti čísel. Následuje: cokoli moudré je v nejmístnějším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o celosvětovější součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak říšená v Síti čísel. Všem: cokoli moudré je v osobním pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o veřejné součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak společná v Síti čísel. Ve smyslu vývoje; cokoli moudré je v nejumělejším pojetí pouze jedno jedinečné, které lze však doplnit o přirozenější součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak smyslová v Síti čísel. A ve smyslu Moudrosti: cokoli moudré je v nej-nemoudřejším pojetí pouze jedno jedinečné (nic v číslech označováno nulou), které lze však doplnit o moudřejší součásti jakožto stejná Moudrost avšak jinak soustavná v Síti čísel.

Po úvodní opravě dle jednoduchého pohledu je vše ostatní už samočinné, přestože si to doposud ještě neuvědomujeme, ale ve Skutečnosti to tak už je a následující věta to nejen sama o sobě dokazuje, ale už to bylo jaksi samočinně do ní zaznamenáno jakožto výchozí poznámka. U další věty pociťujeme už také postup na vyšší stupeň vývoje, pak dokonce násobnost, potom mocnění a v Moudrosti pak také dosažení jakoby vynořením se z něčeho doposud neskutečného všemi kolem hraného s nesmysly ke zbytečnostem, ničení, lhaní, mámení, zakazování, zneužívání, podvádění a jinému škození do skutečného přirozeného Světa se smysly pro počáteční nezbytečnost, nabývající nezničitelnost, poznání nelží, chápání nemámení, rozumění nezákazům, myšlení nezneužitím, se schopností nepodvádět a s dosažením beze škod. Nyní máme všichni možnost mít ve zmatcích pro zmatení myslí hranou hru dokonale pod dohledem jen dle těchto osmi smyslů společného vědomí daného prozatím jen naší říší ve sluneční soustavě avšak přesahující do středu soustavy souhvězdné kolem něhož obíhá, neboť jen dle tohoto středu lze konečně určit skutečně přirozený počátek našeho letopočtu. Současný umělý počátek letopočtu nemá smysl přirozený a proto ani vývojový stejně tak jak ho neměly počátky umělých letopočtů předešlých. Vše umělé se vždy jednou rozpadne, avšak naopak cokoli přirozené je věčné, přestože se to mění v závislosti na něčem jiném přirozeném vnímaném někdy ještě jako nadpřirozené. Přirozené vnímané už bez závislosti na něčem (nad)přirozeném = Vzorec = Síť čísel.

Přirozeným číslem je také číslo nadpřirozené, ale prozatím si ho neumíme jako přirozené číslo vysvětlit a proto ho považujeme stále za číslo nepřirozené stejně jako čísla nulová (zápory) vyjadřující neskutečnost a převrácená (zlomky a jiné dělení či poměřování) vyjadřující částečnost. Nadpřirozená čísla vyjadřují lidskou neznalost a přirozená čísla vyjadřují skutečnost nebo jen přesný počet čehokoli a ve Hře též nepřirozeného. Přirozená čísla proto rozlišujeme na hraná a nehraná, avšak stejně se rozlišují také ostatní skutečná čísla, protože s neskutečnými čísly se můžeme už samočinně jen hrát. Proto také začíná počítání ve Hře od nuly, kdežto ve Skutečnosti vždy od jednotky, neboť až s poměřením nějakých jednotek dostaneme třeba i nižší číslo než jednotku neboli číslo převrácené sloužící všem pouze k určení zřejmých vztahů (ne/pro)-měnných.

Aby také neměnným vztahům všichni včetně těch (ne)moudrých rozuměli, jsou v Síti všechna převrácená neměnná čísla omezena nedosažitelnou nulou a také nedosažitelnou jednotkou a to jen v rozsahu jednotek poměřovaných. Neměnnou je také jednotka kružnice v převráceném myšlení už jako „kružnost“ avšak v Síti vysvětlenou jednoduše jakožto „zřejmý poměr obvodu kružnice v soustavě přímé k obvodu stejné kružnice v soustavě plošné“. Znakem dostatečně názorným pro kružnost je „⊖“ a hodnota odpovídá dosavadnímu „2/π“. Kružnost je dokonalým příkladem pro pochopení vztahu už mezi dvěma soustavami (přímá k plošné).

V Síti se zapisují různé úlohy jednodušeji a přitom srozumitelněji. Například u mocnění pro zápis „zn = v“, kde „z“ je základ mocniny (neboli mocněnec), „n“ je mocnitel (neživý nositel mocniny čili mocnost) a „v“ je výsledek mocnění (neboli jednoduše a srozumitelně moc). Potom je odmocnění opačnou úlohou, kde ve výsledku odmocnění obdržíme základ a naopak avšak už samočinně odmocňujeme výsledek jakožto základ odmocnění, přičemž nositel odmocnění je stejný. Jedná se vesměs o oboustranné překlopení nositele, takže se zápisem „z = nv“. Další úlohou je, když je ve výsledku samotný nositel jakožto roz-mocnění. Jde už jen o to, zda v základu zůstane základ a v nositeli bude výsledek, nebo v základu bude výsledek a v nositeli základ.

67

Jednodušší určitě je, když v základu zůstane základ, což by dalo zápis překlopený jen podle základu avšak se čtením od výsledku čili „vz = n“ myšlené i čtené jako „moc roz-mocněná podle mocněnců je mocností“. Stejně se už používá čtení zleva jakožto „mocněnec mocněný na mocnost je mocí (pro zn=v)“ a „mocnostní odmocnění z moci je mocněncem (pro: nv=z)“. Pro Hru zbývá však úloha pro z-ne-mocnění počítaná stejně jako roz-mocnění avšak z opačného směru vývoje se zápisem „vz = 1/n“ čteným už jako „moc znemocněná do mocněnců je odmocností“. V Síti tato část Hry představuje dokonale číslem vyjádřené upozornění jakožto označení na skutečné znemocnění podle použitých čísel, protože moc ponižující mocněnce jakožto pouhé označení moci je sice mocností ale ve smyslu nadvlády něčeho umělého nad základem i přirozeně mocným.

Člověk rozumějící takto vysvětlené (od)moci si už uvědomuje, že doposud používané zápisy vyjadřující se bezmyšlenkovitě mají chybu či mezeru právě v samotných složitých zápisech. Jednoduchost proto v Síti už neznamená směr protivývojový tak jak je to obvyklé mimo Sítě, ale právě naopak znamená směr vývojový, jakožto podrobnější vysvětlení s upozorněním na to nevhodné a s doplněním v Síti čísel o další doposud se nevyskytující údaje v dané souvislosti, přestože se mohly vyskytovat bez začlenění nějak zmatečně myšlené.

160422 Dalším příkladem avšak jednodušším je násobení, odnásobení a roznásobení přičemž z-ne-násobení nám prozatím nic neříká ale jen pokud si neuvědomujeme stejnost jako u mocnění. Základem je pak násobenec, nositelem je násobnost a výsledkem je násobek avšak se zápisem pro násobení z n=v, odnásobení v/n=z,∙ roznásobení v/z=n a znenásobení z/v=1/n. Stejně to vnímáme také u ještě jednoduššího příkladu pro čítání (z+n=v), odčítání (v-n=z), rozčítání (v-z=n) a znečítání (z-v=-n) ve smyslu postupu, od-postupu (odstoupení), roz-postupu (rozestup) a z-ne-postupu (zastavení). O nejjednodušším se dá mluvit avšak bez zápisu ještě při bodovém značení, odznačení (smazání), roz-značení (vymezenost) a pak z-ne-značení, které si lze představit nejen jako smazání znaku ale také jako zničení celé oblasti pro značení. Pokud se však nad tím vším hlouběji zamyslíme, zjistíme, že si jsou zápisy v podstatě rovné jen s tím rozdílem, že je použité buď jiné značení, nebo jiná pozice. Když si vše zjednodušíme jen na jedinečná značení, ale vždy se stejnou pozicí jako třeba u mocnění, dostaneme pro bodová značení zápisy •zn, •nv, •vz, •vz, pro čítání (přímý postup) +zn, +nv, +vz, +vz, pro násobení (plošné šíření) zápisy ×zn, ×nv, ×vz, ×vz a pro mocnění (prostorový růst) zápisy ^zn, ^nv, ^vz, ^vz.

Z-ne-mocnění však není stejné jako ne-moc čili jednotková a menší nenulová moc roz-mocněná podle základu (vz), protože právě takto získaná mocnost je nulová bez vývoje pro jednotku moci podle jakéhokoli mocněnce (1z=0) a jinak je proti vývoji (například: 0,110=-1). Zde je nutné připomenout, že záporná čísla jsou pouze hrou v nule, a proto při dokonalé nemoci způsobují chybu stejnou jako nulová moc (0z = -1z = chyba). Zde je zřejmé, že částečná moc čili menší než jednotková nemůže být mocí skutečnou ale jen hranou ať už u jednoho mocněnce nebo u více mocněnců nebo skutečnou nemocí, pokud si mocněnci neuvědomují Hru. Záporný mocněnec je ve Skutečnosti vždy jen nulový mocněnec, což znamená, že bez ohledu na moc, je mocnost vždy také nulová (v0=0). Ve Hře se však počítá také se zápornými mocněnci, přičemž pro kladnou moc je mocnost párová a pro zápornou moc je mocnost nepárová, což je ve Skutečnosti jen zřejmý nesmysl. Moudrý člověk vždy rozumí tomu, že jakákoli kladná či záporná moc ve Hře podle záporného mocněnce není zdrojem pro mocnost kladnou ale naopak vždy zápornou bez ohledu zda je párová či nepárová, avšak hrát se může každý podle libosti. Stejné je to jako u vynásobení něčeho záporného dalším záporným, neboť jen ve Hře to lze chápat jako něco kladné, kdežto ve Skutečnosti to bude vždy záporné. Není možné, aby ten co vyrábí zbraně a pak někdo špatně je používající tvořili něco dokonale dobré. Upozornění na ně je dobré.

160424 Pokud známe také stejnou moc „v“ rozmocněnou podle jiného mocněnce „m“, pak platí vz = vm/zm a taktéž naopak vm = vz/mz, což nám pouze vysvětluje, že mocnosti z obou rozmocnění jsou si vzájemně převrácené mz=1/zm nebo také, že jejich společným násobkem mocností je vždy jen jednotka mz∙ zm =1. Toto znamená, že když se jeden mocněnec považuje za moc rozmocňující se podle druhého mocněnce, pak je jeho mocnost jen převrácenou hodnotou mocnosti právě druhého mocněnce v roli moci rozmocňující se podle mocněnce prvního. Pro skutečnost to znamená jen namyšlenost, kdy jeden potřebuje právě pro svoji moc toho druhého. Ve Skutečnosti musíme však chápat též vztah mz/vz = 1/vm = mv, kde je „m“ mocněnec umělý jakožto samočinné zařízení představující také moc umělou rozmocněnou podle mocněnce ve smyslu však podle přirozené moci přírody. Potom lze konečně pochopit obsluhu samočinného zařízené v souladu s přírodou, neboť moc zařízení rozmocněná podle obsluhy k moci přírody rozmocněné podle obsluhy nám dává také moc zařízení rozmocněnou právě podle přírody jakožto mocnost přirozená dosažená však už lidmi.

68

Uvědomíme-li si, že mocnění a odmocnění se liší v převrácené hodnotě mocnosti, přičemž umocňujeme mocněnce pro získání moci a naopak odmocňujeme moc pro získání mocněnce, pak stejně rozmocnění se liší od znemocnění v převrácené hodnotě mocnosti, přičemž se taktéž mocněnec s mocí jednoduše vymění. Mezi mocněním a odmocněním platí; zn = 1/nz = v a také nv = v1/n = z, potom také mezi rozmocněním a znemocněním platí; vz = n a také vz = 1/n, což znamená opět tak jak jsme si už dříve vysvětlili, že vz = 1/vz, pak také vz v∙ z = 1 a srozumitelně řečeno; moc rozmocněná podle mocněnce neboli mocnost se rovná převrácené a také opačně čtené hodnotě mocněnce rozmocněného podle moci neboli převrácené hodnotě mocnosti vnímanou jako odmocnost neboli ve smyslu už opět zleva čtené moci znemocněním do mocněnce.

Obecně není výraz 00 bez podrobnějšího vysvětlení jednoznačně vymezený, neboť pro vyčíslení blízkosti mocniny, jejíž mocněnec i mocnost se blíží k nule, je potřeba znát vztah mezi mocněncem i mocností. Na výraz 00 se tedy lze dívat dvěma základními způsoby. První pohled vychází z úlohy 0X, která je pro všechna a to nejen kladná X nulová, takže se i pro X=0 vymezí stejně 00 = 0. Naopak druhý pohled je jako blízkost úlohy X0, která je všude kromě nuly rovna jedné, takže je možné ji v nule vymezit stejně a ve Hře se uvede 00 = 1, jenže ve Skutečnosti právě proto, že blízkost úlohy X0 je všude kromě nuly rovna jedné, je už nemožné ji v nule vymezit stejně a uvede se opět 00 = 0. Srozumitelně řečeno; pokud není už žádná část mocněnce mocněné na (ne)mocnost, pak nemůže být ve výsledku ani žádná moc, ale jen nemoc někde bez mocněnce. Naopak, je-li stále nějaká část mocněnce mocněná na nemocnost, pak zůstává aspoň vlastní jednotka moci, což známe už také v přírodě jakožto celistvá vlohová výbava z každé části nositele mocněnce i bez mocnosti.

160425 Zde musíme pochopit, že už v té nejzákladnější části je stále stejná Moudrost, i když jen v tom základním Vzorci jakožto počínající Síť čísel s vlastní jednotkou, která až s vývojem bude přesažena do stejné Sítě čísel avšak už s vlastním párem jakožto dvě jednotkové úrovně druhé číselné soustavy a navíc také s dvěma řády. Pro další vývoj si musíme konečně uvědomit, že něco skutečné vždy začíná nějakou jednotkou, nebo dvěma jednotkami nebo párem nebo třemi jednotkami nebo jednotkou a párem či převráceně nebo trojicí či jinak, ale nikdy nic nevznikne v mezi bez omezení sousedních oblastí. Mez nic neobsahuje a je pouze nulou jakkoli vyjádřenou jako třeba číslo nula, deset, dvacet, sto, sto-třicet, tisíc-šedesát. Naopak jednotka je omezena právě sousední jednotkou bez jednoznačně pojmenované meze nebo právě naopak už pojmenovanou mezí ve smyslu upozorňující nás právě na jinak myšlenou úroveň pomocí jiného řádu, kde je možné také myslet jiný rod, pak jiný druh, jinou říši a pak také jinou dnes nepřestavitelně myšlenou společnost, jinak vznikající vlohovost a jiné soustavy. Bez úrovní máme pořád jen nehodnotnou mez, přestože si ji pokoušíme hodnotit.

Pokud si zavedeme pro každý způsob členění a jinak vnímaná zřízení jedinečné značení ale jinak vždy se stejným záznamem stejně jako u sčíslování výše uvedeného čili pro značení „•“, čítání „+“, násobení „×“ a mocnění „^“, bude nám vše zřejmější. V podstatě se jen zjednoduší zápis bez změny významu dosavadního, což nám uvolní paměť zbytečně používanou pro různá nesmyslná značení různě zapisovaná a to naopak pro stejné zápisy s jednoznačným značením právě daného významu. Vesměs jde o sladění různých zápisů do jednotných zápisů, které především děti jednoduše pochopí a co je důležité už také nikdy nezapomenou, neboť ta jednoduchá zřízení budou stále v životě používat, kdežto ta složitější se budou lišit jen v jediném znaku určující zřízení. Důležité je také zbavit se zlozvyků v používání názvosloví cizích a jinak nesmyslných a začít používat opět jen dětem nejpřijatelnější, nejvýstižnější, nejjednodušší a také nejsrozumitelnější pojmy.

U trojúhelníku kolměúhlého jsou proto strany určitě lépe vnímané jakožto ke kolmému úhlu dvě přilehlé při-strany o délkách „a, b“ a pak proti-strana o délce „c“. Potom platí u troj-úhelníku s kolmým úhlem, že obsah čtverce nad protistranou se rovná součtu obsahu čtverců nad oběma při-stranami. Současný zápis: a2+b2=c2 by se pak nahradil zápisem +xy=^c2, kde x=^a2 a y=^b2, nebo také zápisem +xy=×cc, kde x=×aa a y=×bb. Mnohým se takový jednoduchý zápis jeví jako složitější, ale ve skutečnosti jde jen o zápis v oboru čítání obsahující stejné dva zápisy avšak v oboru jiném (mocnění nebo násobení). Pro běžné psaní na nějaký list je jednodušší zápis starý, ale pro rychlost počítače je vhodnější zápis nový, protože nemusí používat už žádný překladač, ale jen podle označeného oboru samočinně provede úlohu. Pro děti se však jeví novější způsob zápisů také jednodušší, neboť jen dospělí ovlivnění zastaralým způsobem se mylně domnívají opaku. Výhodou nového zápisu také je, že jsou samočinně dané přednosti dle odkazů na další obory, které jsou vnořené v obecnějším oboru, takže nejsou potřebné závorky a také mnohé znaky jako třeba u převrácené mocnosti 1/n by se použil v oboru násobení zápis ×n1 jakožto násobnost „n“ odnásobena z násobku „jedna“.

69

Pro doplnění; v každém oboru si jsou dnes rovnocenné členy vzájemně jednou převrácené jako členění a od-členění a proto je také možné tyto dva členy současně zapisovat. Dvakrát vzájemně převrácené členy je už složitější pochopit, avšak důležité je, že je nelze současně používat ani s jednou převrácenými členy. Není-li člen uvedený, potom při značení a čítání znamená nic čili nulu a při násobení a mocnění jedničku. U čítání a násobení se jeví roz-členění a z-ne-členění jako zbytečné a proto neužívané, ale jen proto, že si doposud neuvědomujeme odlišnosti mezi základem, nosností a výsledkem. Až s uvažováním v takto daných odlišnostech nebude už možné žádné členění považovat za rovnocenné a prvořadé bude to nečleněné a pak členěné horní před spodním. Při jinak myšleném členění se musí uvést každé zvlášť jakožto dva stejné obory obsahující jeden přednostní v myšlení a v něm ten přednostní naopak v začlenění neboli ve skládání řešení.

160426 Při výpočtech vycházíme vždy z nějakého zadání, dané však v nejobecnějším pojetí pouze počtem bez vztahu k jakýmkoli tvarům. Příklad; uvažovaný prvek svým rozpadem během daného okamžiku způsobí v následujícím okamžiku další zamoření rozpadem dalších tří prvků (základní mocněnec). Máme vypočítat pořadí okamžiku (nosná mocnost), během něhož se rozpadlo dalších 2187 prvků (výsledná moc). Jedná se o roz-mocnění (zde se hledá okamžik s daným nárůstem zamoření), a proto platí n = ^vz = ^21873 = 7, takže po prvním okamžiku až při dalším sedmém, neboli v osmém okamžiku, se rozpadl právě uvedený počet prvků.

V podrobnějším pojetí vycházíme pro výpočet vždy z plošných tvarů neboli daný základnou (trojúhelník, kružnice a jiné) avšak bez vztahu k souřadnicím. Příklad obecně jsme si uvedly při kolměúhlém trojúhelníku. Pokud dosadíme za při-strany délky 3 a 4, pro výpočet protistrany máme zápis c=^2z, kde z=+xy, x=^a2 a y=^b2 je; y=^32=9, x=^42=16, z=+169=25, c=^225=5. Protistrana má délku 5. Právě jsme si uvedli vztah tří stran u kolměúhlého trojúhelníka, který si však můžeme uvést u jakéhokoli obecného trojúhelníka pomocí jednoho úhlu a dvou stran nebo převráceně pomocí jedné strany a dvou úhlů, protože pomocí tří úhlů dostaneme vždy jen poměr všech stran. Význam kolměúhlého trojúhelníku je především v tom, že si lze každý nekolměúhlý trojúhelník kolmicí z kteréhokoli vrcholu ke své protistraně (případně také prodloužené) rozčlenit na dva kolměúhlé trojúhelníky. Zde však platí, že poměr rozdělení protistrany neodpovídá poměru rozděleného úhlu, není-li protistrana rozdělena právě na 2 stejné při-strany obou kolměúhlých trojúhelníků.

Nyní se dostáváme také k výpočtu základen daným úhlem, přičemž si musíme nejdříve určit jednotku úhlu a to právě z jednotkové oblasti vyjadřující všechny úhly, čímž je jednotkový kruh jakožto určitá oblast vymezená dvěma hranicemi. Nejmenší neboli nulovou hranicí je právě střed kruhu a naopak největší neboli nejvzdálenější hranící od středu v kterémkoli směru je samotná kružnice neboli kraj neboli obvod kruhu. Vzdálenost od středu po obvod kruhu je potom silou kruhu mimo Síť nevhodně nazývanou jako poloměr kružnice. Křivka otočeného oblouku o rozměru celé kružnice je pouze vymezením kruhu a tudíž obvodem kruhu, což se dá pouze nepřesně označit také jako obvod kružnice, ale ve Skutečnosti každé otočení neboli rozhled představuje danou (od)násobnost úhlu jakožto jednotky pro měření otáčení vnímané jako i rozhled. Umělé jednotky otáčení jsou různě pojmenované, kdežto ta přirozená jednotka má jednotku jednoho úhlu právě ze zřejmého poměru celého obvodu sobě stejného kruhu „viděný“ v přímé soustavě k plošné soustavě.

Takové jednotkové otočení po obvodu kruhu v plošné soustavě vyjádřené poměrem k celému obvodu kruhu je jednotkovou kružností značenou „⊖“, která v převrácené hodnotě udává počet přirozených úhlů (jednodušeji jen úhlů) v plném úhlu neboli v celém obvodu kruhu. Poloviční úhel k přirozenému úhlu udává průměrový úhel a čtvrteční k přirozenému silový úhel (v oblouku síla = poloměr = radián*). Naopak umělou jednotkou úhlu k celému obvodu kruhu je stupňovitý (obvod má 360°) nebo též jinak členěný (obvod má 400 grádů*). Pro srozumitelnou představu převrácením kružnosti pro převod úhlů; plný obvod kruhu má 1/⊖ přirozených úhlů, čemuž odpovídá 2 π sil v∙ obvodu kruhu, takže 1/⊖ = π/2. V Síti není nutné počítat s úhly umělými a proto také čtvrtina obvodu kruhu neboli kolmý úhel „⊾“ má hodnotu ⊾=×⊖P, kde P=×41.

Kružnost ⊖ stejně jako kolmý úhel ⊾ a také všechna čísla jsou neměnná čísla, a proto také jejich znak představuje přímo takové neměnné číslo, kdežto proměnná zastupuje nestálé, proměnlivé či řešené číslo. Pro dokonalou představu je také pro kolmý úhel zcela zřejmé o jakou velikost úhlu se jedná oproti doposud míněnému jako úhel pravý. Úhel 2∙⊾ se nazývá přímý, 3∙⊾ je úhel proti-kolmý a 4∙⊾ se nazývá úhel plný. Pro jednotkovou kružnici (síla = 1) při libovolném úhlu α v kolmém úhlu ⊾ (vrchol je středem) lze od průsečíku úhlu α na kružnici měřit vzdálenosti k jednotlivým při-stranám úhlu ⊾ ve smyslu kolměúhlého trojúhelníku.

70

Tímto dostaneme po staru zapsaný vztah (síla)2=12=1= C2+S2, kde C, S jsou dvě při-strany, které si však můžeme vyjádřit pomocí stejného pohledu neboli pomocí „zaúhlonění ∼“ úhlem α do přistrany C na ose výchozí Q (čte se „kvó“) se zápisem C=∼α•Q, přičemž samočinně platí zaúhlonění úhlem α do přistrany S na ose druhé W (čte se „vovó“) avšak kolmé k výchozí Q se zápisem S=∼α•W. Slovy potom už také samočinně zaúhlo (výsledek) je rovno zaúhloněnci (základ) zaúhloněném na zaúhlonost (nositel). Tímto máme vyjádřeny pomocí jediného úhlu α obě při-strany C a S, pro které platí z výše uvedeného po doplnění; 1=+xy, kde x=^C2

a y=^S2. Potom stačí jen doplnit přesně jako u jiných stejně zapsaných vztahů už samočinně „odzaúhlonění“, „prozaúhlonění“ a „znezaúhlonění“. Odzaúhloněním obdržíme zpět úhel z při-strany podle vztahu α=∼•QC anebo α=∼•WS. Základní zaúhloněc je potom roven zaúhlonostnímu odzaúhlonění ze zaúhlu.

•Q=∼Cα čteme; zaúhlonost se rovná zaúhlu rozzaúhloněném podle zaúhloněnce, což představuje nejen samotnou úlohu ale již ze dvou proměnných bod na křivce průběhu (dřív: hodnota C=cos*α podle úhlu α). Převráceně וQ1=∼Cα potom čteme; nezaúhlonost se rovná zaúhlu znezaúhloněném do zaúhloněnce, což určuje bod křivky převrácené (dřív: sec*α = 1/cos*α podle α). Stejný zápis platí také pro osu; •W =∼Sα (dřív: hodnota S=sin*α podle úhlu α) a převráceně וW1=∼Sα (dřív: csc*α = 1/sin*α podle α). Protože má každý trojúhelník součet všech vnitřních úhlů rovný 2∙⊾, platí pro doplňující úhel β=+α⊾, a pak ze vzájemně přetočeného pohledu os platí C = ∼α•Q = ∼β•W a také S = ∼α•W = ∼β•Q. Abychom příště nemuseli přemýšlet nad přetáčením os, lze označení •Q vztahovat k přístraně přilehlé k úhlu a •W k přístraně protilehlé k úhlu. Pro upřesnění lze mluvit o zaúhlonosti přilehlém značené •Q (kosinus*) a protilehlém značené •W (sinus*).

160427 Další odvozené vztahy jsou například: •T=×CS (tangens*), •K=×SC (kotangens*), což také platí u stejného kolměúhlého trojúhelníka pro výše zmíněný úhel β, takže •T=×CS=×MS, kde S=∼α•W, M=∼β•W, z čehož lze jednoznačně vyčíst poměr dvou různých při-stran ve stejně odpovídajícím pořadí poměru dvou stejných čili protilehlých zaúhloností ze dvou různých úhlů α, β vzájemně se do ⊾ doplňujících (⊾=+αβ). Vesměs jsou tyto poměry samočinně dané už výše uvedeným postupem s dosazením, aniž bychom to museli ještě dokazovat. Pro další postup si musíme vysvětlit už k daným poměrům sladěný poměr také protilehlé zaúhlonosti z ⊾. Nejdříve si představme, že při zachování všech úhlů budeme u trojúhelníku měnit jen velikost stran, čímž si uvědomíme, že když změníme jen jednu stranu, už samočinně se změní stále ve stejném poměru též strany ostatní, čemuž říkáme „podobnost trojúhelníků“. Pokud jednotkovou stranu „J“ neboli protistranu k ⊾ ani tento úhel neměníme, můžeme měnit jiný úhel, ale tím se samočinně mění i ten poslední úhel a současně se mění obě zbývající strany nebo se změní jen jedna strana ale také ⊾ na nekolmý čili na úhel „γ“. Potom však též v trojúhelníku nekolměúhlém platí stále stejné poměřování; J=∼γ•W a současně S=∼α•W a současně C=∼β•W, což se zde opačné vztahy •W=∼Sα=∼Cβ=∼Jγ vyjadřují samočinně také shodu ve všech poměrech stran k vlastní protilehlé zaúhlonosti z odpovídajícího úhlu (dřív zapisované jako S/sin*α = C/sin*β = J/sin*γ nebo převráceně sin*α/S = sin*β/C = sin*γ/J nebo opačně a převráceně α/arcsin*S=β/arcsin*C=γ/arcsin*J).

Obecně už jen z těchto všech vztahů, chápeme, že má každý vztah dvě proměnné nejen při řešení vztahu mezi základem vztahu a nositelem vztahu, ale další proměnnou má ve výsledku vztahu. Také obor řešení je proměnnou, což nám dává už čtyři proměnné na jeden vztah. Každý člen z těchto čtyř vztahů má svoji úlohu. Obor je nejobecnější ze všech, protože určuje smysl značení, postupu, šíření, růstu a případně další oborový smysl, podle něhož vztah řídí všechny ostatní členy přesně dle předem stanoveného zápisu. Čím jednodušší a současně výstižnější je zápis, tím se snadněji pochopí a trvaleji se zapamatují. Dokonalý zápis se pamatuje už trvale, protože se stále používá, neboť se mění jen znak pro obor. Zapomenou znak, však v Síti neznamená, že jsme zapomněli také zápis neboli postup pro všechny obory stále už stejně používaný.

Sám zápis má ve čtvrté soustavě čtyři stálé vlastní neboli samočinné možnosti, z nichž však použijeme nejdříve takovou, kde známe alespoň dvě ze tří proměnných. Pokud neznáme žádnou nebo jen jednu ze tří proměnných, pak k některé z neznámých musíme najít jiný obor nebo stejný obor avšak jinak související se zcela jinými dvěma proměnnými už známými. Vyhledávání se tak různě rozvětvují avšak důležité je, aby nijak tak jak u větví stromu ani zde se žádná větev nezarůstala zpět do větve u dříve posuzované proměnné. Větve něco už známé představující jako třeba dané číslo nebo jiné znaky číslo představující jsou neměnnými avšak chovající se už stejně jako známá proměnná neboli větev poslední pro doplnění větve i předcházející. Po doplnění můžou být už v daném vztahu dvě proměnné známé, což znamená, že lze dopočítat také třetí a tím doplnit opět větev předcházející. S tímto návodem je už vhodnější v daných oborech hledat dané řešení.

71

Z daného návodu je zcela zřejmé, že když nenalézáme další větev, pak jsme na větvi nějak konečné „∞“, za níž je pouze následnost další konečná jevící se nám jako nekonečná avšak jen ve smyslu „∞+1“, protože po ní další větev nemá z čeho růst a proto je stále nulová přesně tak jako větev předešlá ale také jako větev právě konečná. V poslední větvi sice máme nějakou proměnnou ale stále bez výsledku neboli s výsledkem nula. Ve Skutečnosti proto není žádné jiné nekonečno než právě takto vysvětlené a proto v přesně stejném smyslu je skutečným nekonečnem konečno, neboť neskutečným nekonečnem je neskutečnost neboli nula. Pro danou větev čili vztah v daném oboru jsou vždy nejvýše tři proměnné, z nichž právě jednu potřebujeme do vztahu předešlého, ale to jsme si už vysvětlili, nyní jde jen o skládání členů v daném vztahu, kde právě jeden je spojnicí s předešlým vztahem, který však může být spojnicí také s následným vztahem. V takovém případě ostatní dva členy daného vztahu jsou ve Skutečnosti nějak opačné a převrácené právě v následném vztahu, protože jinak by byli zbytečné, což ve Skutečnosti není nikdy možné, takže by šlo jednoduše o omyl.

Nyní po opětovné představě celého návodu zjistíme, že jsme po vyhledání všech větví stromu dosadili neměnné a proměnné, čímž jsme se vrátili k tomu původnímu. Převrátíme-li to všechno naruby, vytvořili jsme pouze dokonalý základ neboli kořeny stromu a podle jeho velikosti také s odpovídajícím kmenem stromu, z něhož větve až nyní porostou. Postup však už nebude stejný jako doposud, protože živiny se budou přijímat z kořenů, kdežto nové znalosti z prostředí. Výživou jsou stejné nejen obory, ale také stejné záznamy a dokonce všechny dokonale vysvětlené proměnné, z nichž se mnohé staly už také neměnnou. Nové obory nejsou už jen pro růst a život ale také pro užitek, krásu a zábavu s upozorněním však na změnu prostředí, na usychání kořene a potom též na jiné kořeny pro jiné stromy nebo pro jiné křoví a jiné porosty.

Každé upozornění je jen novým kořenem pro svůj vlastní vývoj, kterému se však bez poznání nemůžeme bránit a na druhé straně ho nedokážeme ani správně využít. Naštěstí máme stále stejný zápis řešení, a pokud všechno v dané soustavě vyřešíme, zjistíme, že nám daná soustava pro osobní vývoj už nestačí. U stejných zápisů však bude už jednoduché přejít na jinak stejné zápisy pro odpovídající soustavu. Každému oboru je také vlastní určitá soustava, takže se pořadí měnit nebude, další obory přibudou pro podrobnější rozumění nejen následnému konečnu „∞+1“, které se stalo „∞“, ale také kořenům a všemu jím vztažnému. Že se při každém skoku ve vývoji nejdříve změní zápis pro stejné obory, je předpokladem bezchybného vývoje, přičemž je zápis daný už dopředu na všechen vývoj jednoduše Sítí čísel, která jen v daném stupni vývoje správně počala, pak nabyla své podoby, pak byla také poznána, později jakožto nyní pochopena pro vývoj, nyní s vírou až Sítí, že bude též rozumně uskutečňována, protože dle tohoto návodu zcela změní všem k lepšímu jejich myšlení a zbystří schopnosti už také pro všechny vývojové představy s dosažením vloh rodu.

Moudrost není v lidech ani v přírodě, ale naopak v Moudrosti je příroda a v přírodě je člověk, a proto chce-li být člověk moudrý, musí nejdříve pochopit přírodu jakožto zdroj moudrosti v Moudrosti projevující se všude v různých oborech avšak ve stejném smyslu jediné Sítě čísel. Už jen pro každý obor jsou čtyři členy čili čtyři možnosti jakožto dosažená konečnost kde začleněním je obor, základem oboru je člen, nositelem či jinou nosností pro základ v oboru je člennost a výsledkem pro daný obor daného základu daných nosností je dosažené plnohodnotné členství. Členění lze vysvětlit obecně jako; v začlenění člen členěný na člennost udává členství, neboli v oboru základ členěný na nosnost udává výsledek se zápisem ozn=v. Převrácené k členění je odčlenění: v začlenění člennostní odčlenění z členství udává člena, neboli v oboru nosnostní odčlenění z výsledku udává základ se zápisem onv=z (=ov1/n). Opačné k členění je rozčlenění: v začlenění členství rozčleněné podle člena udává člennost, neboli v oboru výsledek rozčleněný podle základu udává nosnost se zápisem ovz=n. Opačné a současně převrácené k členění je znečlenění: v začlenění členství znečleněné do člena udává odčlennost, neboli v oboru výsledek znečleněný do základu udává odnosnost se zápisem ovz=1/n. Tento zápis na konci doposud neumíme zobecnit, protože ještě neznáme odpovídající obor, kterým se přímo daná hodnota na úvodní pozici výsledku převrací. To je také důvod proč takový zápis nahradíme dočasně převráceným znakem „u=1/n“ bez uvedení oboru. Za proměnnou se pak dosadí u = ×n1. Právě jsme si vysvětlili v Moudrosti nejobecněji čtyři možnosti jediného zápisu pomocí pojmu „člen“ jakožto samotný obor, který může být také sobě vlastním oborem ve smyslu třeba oblasti či jiném. Důležité však je, že si můžeme pojmy zvolit libovolně jakékoli, avšak myšlenka zůstane stále stejná jakožto v Moudrosti Síť čísel a zde už dokonce pro čtvrtou soustavu. Příkladem je též sám jedinec, převráceně už odsamělý ze dvou či v jiného počtu, jinak opačně rozsamělý čili nesám ale sám ze všech ve skupině a pak znesamělý už v páru.

72

160428 Čtvrtá soustava vychází ze třetí, takže ji vesměs obsahuje jako vzor, třetí vychází z druhé, druhá z první a první z nulté, která je však ve významu žádné avšak místem pro první jednotku, páry, trojice, čtveřice a tak dále. Aby se však mohlo postoupit do vyšší soustavy, musí být daná soustava zcela úplná. V nulté musíme pochopit, že nekonečno znamená nic známého, takže stále jen nulu s upozorněním, že všechno začíná od nuly jakožto z pevně daného bodu a cokoli jinak myšlené je stále nulou. V první soustavě musíme pochopit, že záporná čísla znamenají taktéž nulu, protože nic jen tak nevznikne z ničeho, ale je výsledkem nějakého postupu, neboli oproti nule je jednička samočinně přetočeným myšlením a zápory jsou ve Skutečnosti jen posunuté rozdíly v oboru kladných čísel k nule umělé (vztažné) avšak na nulu přirozenou (pevnou) a pod ní neklesající. Ztráty počítané k nule umělé nejsou ve Skutečnosti ztrátami, ale jen snížením a jiným odčítáním ve směru nuly přirozené. V přírodě je dokonalým vzorem bod mrazu vody jakožto umělá nula, pod kterou je však přirozeným bodem nulové teploty skutečná nula jen pro všechno přirozené a nejen pro zmrzlou vodu.

Druhá soustava neporovnává nuly s jedničkami, protože je toto hodnocení vlastní už první soustavě. Ve druhé soustavě se hodnotí opačně obě soustavy předešlé jakožto hodnotné upozornění na nehodnotnou nulu a na záporná čísla, která jsou při mylném šíření také zdrojem kouzelné jednotky, vykládající nám, že druhá mocnina této jednotky je záporná. Tato mylná představa však odporuje tažlivosti, neboť už opačné strany se přitahují pouze k umělé nule, která je vždy v kladném oboru čísel přirozených, neboť přirozené nuly není možné dosáhnout. Při oddělení vždy něco zbude avšak ke vztažné nule jako záporná podrobnější jednotka, na kterou se již v postupu první soustavy upozorňuje, že se nejedná o zápor, ale jen o posunuté rozdíly v oboru kladných čísel. První opakování stejného upozornění je vždy chápané jako pokračování ve správném vývoji a pokračování znamená samočinně dokázaný pokrok podle vzoru upozornění ale i postupu.

Třetí soustava samočinně shrnuje všechno po opravě do vlastní čtvrté soustavy. Předně je soustavou nultou stále jen nic, jakožto dokonalá nehodnota. První soustava na nehodnotu samočinně upozorňuje a proto se od nehodnoty liší hodnotou. Druhá soustava je hodnotným návodem už samočinně s převráceným myšlením ze smyslu upozornění na smysl návod. Třetí je už samočinně hodnotným pokrokem s opačným myšlením neboli podle návodu obsahující také odkazy na všechna upozornění, jednoduše se jen vyvíjet, avšak už opět samočinně s upozorněním na vývoj škodlivý, který je ve skutečnosti opačně vždy ne-vývojem.

Bez dokonalé samočinnosti všeho ve třetí soustavě uvedeného se jedná pouze o třetí soustavu jakožto doposud se neopakující pokrok takže s mylnou představou či s namyšleností, že jsme pokročili, zůstáváme stále ve třetí soustavě znamenající pouze pokrok. Právě čtvrtá soustava představuje dokonalé chápání pokroku jakožto stále stejná pravidelnost pro vývoj potřebná, neboť stejně chápeme i samočinnost přírody. V Síti čísel to znamená, že záporná jednotka v daném směru je už samočinně jen umělou nulou a naopak i převráceně před opravou míněná umělá nula je ve Skutečnosti po opravě dokonale samočinně spočítanou jednotkou někde v oboru přirozených čísel jakožto od přesně stanovené umělé nuly. Takovou jednotku pak můžeme používat kdekoli počínaje od přirozené nuly ale jen pokud se jedná o obor postupný, protože na jiném místě všech kladných čísel ji musíme při šíření dále (od)násobit, při růstu (od)mocnit a jinak (od)členit.

Pomocí páté soustavy už také všechno vracíme, takže se nějak k něčemu přibližujeme a pak se od toho vzdalujeme. V šesté soustavě se od toho blížícího jen horšího co nejbezpečněji a potom v bezpečí také co nejrychleji odvracíme. V sedmě soustavě po přetočení se podle toho nejvhodnějšího jednoduše jen opačně znovu rozvracíme a v osmé soustavě se k tomu nejvhodnějšímu stálým přitáčením jen z-nevracíme, až toho nejvhodnějšího konečně dosáhneme, čehož pochopitelně nelze dosáhnou bez stejného myšlení, dle něhož všichni ve stejném prostředí už také stejně jednají. Takže dosáhnout toho nejlepšího může pouze ten ve středu daného prostředí, neboť ti blíže okraji mají vlastní prostředí pro dosažení však stejného nejlepšího. To nejvhodnější se stává nejlepším až po dosažení dokonalé ochrany všemi z okolí, pro něž je též právě to nejvhodnější už také nejobvyklejším, ale nemusí být pro ně ještě tím nejlepším, protože nedosáhli ještě dokonalé ochrany toho nejvhodnějšího před tím méně vhodným či dokonce před tím zcela nevhodným. V dokonalé Síti je vše méně vhodné už vždy jen nevhodné, protože je vše stejně dokonale také už vyřešené.

Neustálé vracení je jako přetáčení se při zaúhlení bez znalosti toho špatného ani dobrého, protože až s poznáním daných odchylek na spojitosti (obor chýlení) poznáme také to špatné. Dál je to už stejné jako na houpačce (obor houpání) a pak i s přitažlivostí (obor tažlivosti) s bodem „znetažení“ právě toho k dobrému.

Že se dosavadní vysvětlení týkalo už Moudrosti, chápe snad každý, ale že se ve stejné Moudrosti týkalo také Sítě čísel, málokdo pochopil ale jen proto, že není stále na přesnost zvyklý, v Moudrosti si představuje

73

chytrost, podnikavost, slávu či jiné obcházející upozornění na nemoudrost a proto také Síť čísel nedokáže vnímat stejně jako všechno přirozené. Moudrost není na nule, ale už je v jedničce, protože tímto Myšlením dostaneme dva směry, kde jeden je pouze myšlením a ten druhý přetočený zase skládáním. Chytrý člověk může být moudrým, ale nic moudrého neposkládá, kdežto hlupák nechápe myšlení, ale dokáže přesně dle návodu cokoli poskládat, čímž se však může také poučit a samočinně se stát moudrým. Chytráci jsou pouze nepoučitelní, když svojí chytrostí ovládají hlupáky, a to je už též důkaz toho, že jim Moudrost znemoudřuje.

Člověk jakkoli (ne)moudrý může vždy při-moudřit, ale nemoudrý člověk se nemůže od-moudřit ani se roz-moudřit a natož z-nemoudřit, kdežto moudrý člověk je na toto upozorňovaný. Člověk jakkoli (ne)hloupý může vždy při-hloupnout, ale ne-hlupák nemůže již od-hloupnout, roz-hloupnout a natož z-ne-hloupnout, kdežto hlupákům se to doporučuje. Opět máme stejný zápis ale ve dvou různých oborech upozornění a doporučení, které spolu tvoří dvojkovou soustavu pro člověka. Při rozšíření soustavy také na ne-člověka platí, že jakýkoli (ne)člověk se může vždy při-lidštit, ale ne-člověk se nemůže od-lidštit ani se roz-lidštit a natož z-nelidštit, kdežto člověk je na toto upozorňovaný. Mnozí si určitě všimli, že byla doplněna předpona „při…“ u prvního člena v oboru moudření, hloupění a lidštění, což však znamená i upřesnění u dosavadních oborů vysvětlených bez této předpony. Stále však platí, že nejde ani tak o tvar pojmů jakožto o myšlení v Síti čísel, které nás právě vývojem stále více upřesňuje ve srozumitelnosti všech pojmů, tak aby se vše stále jednodušeji vysvětlovalo především dětem, aniž by se snižovala jakost samotného vysvětlování pojmů.

V obecném oboru členění máme k dosavadnímu členění na počátku doplněk při-členění (upozornění), pak při nabytí také přetočený rozdíl od-členění (navržení), při poznání máme opačný doplněk roz-členění (pokročení) a chápeme taktéž opačně přetočený rozdíl z-ne-členění (pravidelnění). Pak lze všemu doposud rozumět jako při-vrácený doplněk pro zaúhlené členění (obvyklení), potom myslet od-vrácení přetočeného rozdílu pro chýlené členění (přirozenění), pak mít schopnost roz-vrácení opačného doplňku pro houpavé členění (bystření) a pak dosáhnout z-ne-vrácení opaku přetočeného rozdílu pro tažlivé členění (vlohovění).

16042ʎ Ve Světě je všechno v číslech avšak moudře řečeno „v Síti čísel je celý Svět“. Svět se řídí pravidly všech číselných soustav na sebe vzájemně navazujících a také pouze podle přirozených čísel. Někdy se nám jeví něco jako nadpřirozené jako třeba nekonečno „∞“, ale ve skutečnosti to je součástí přirozené soustavy čísel doposud nechápané jako přirozená avšak už nejblíže naší pochopené přirozenosti, naší už plně pochopené nejvyšší soustavy čísel neboli naší dosažené konečnosti moudře vysvětlené. Člověk různě počítá, jako třeba bodově s hromaděním věcí na sebe, pak postupně sčítáním věci po věci a to i na více hromádek, potom také násobně kdy jedna řadící věc představuje celou hromádku čili řád jiných postupně sečtených věcí a těchto řadících věcí má pak na jedné hromádce obecnějšího řádu více jakožto násobek věcí na řádu podrobnějším. Každý obecnější avšak zaplněný řád představuje už mocninu řazenou dle řádu prvního čili nejpodrobnějšího.

Nyní je na čase vysvětlit si třeba na prstech čtyř končetin vše až po mocninu. Tvor používající prsty pro uchopení a jiné životní potřeby nezná jejich počet, ale je si plně vědomý, že má všechny prsty přesně tak jako všichni ostatní jeho druhu. Člověk už ví, kolik má prstů dohromady jeden po druhém spočítaných do konečného čísla představující třeba všechny kamínky na hromádce anebo počet čar vrytých do kamene. Pak si také uvědomuje, že na jedné končetině má stejný počet prstů jako na kterékoli jiné končetině, takže si může počítání zjednodušit na čtyři hromádky po pěti kamíncích. Jakmile si člověk uvědomil opakování pro každou končetinu, objevil násobení v představě, že první ruka se všemi pěti prsty bude představovat pouze opakované počítání a druhá ruka bude počítat počet opakování, takže se musí dopočítat 5 krát 5 jen do 25.

Zde se však člověk dopustil již druhé chyby, ale pro její pochopení si musíme vysvětlit nejdříve číselnou soustavu, kterou budeme používat a také značit na rozdíl od dosavadního značení soustav. Nultá soustava představuje moudře řečeno ne-soustavu, takže doslova „nic“, které značíme právě nulou. První nebo také jednotková soustava má jedničku, čímž se člověk dopouští první chyby právě ve značení soustavy, a proto tuto první značí mylně jako dvojkovou, k čemuž ho vedly dvě čísla 0 a 1. Ve Skutečnosti je to jen jedno číslo, protože 0 je znakem pro „nic“ stejně jako „∞“ je znakem pro nekonečno, ale určitou jednotku nevyjadřují. Tyto znaky zde neoznačují přirozenou hodnotu, ale naopak jen přirozenou nehodnotu neboli hodnotou nic.

Jinak řečeno; každý může používat uměle přetvořené a znetvořené pojmy vzhledem k přirozenostem, avšak potom musí také vysvětlit mezery. Zde když už jsme si vysvětlili nultou soustavu a když někdo používá na místě první soustavy tu uměle druhou, pak musí ještě vysvětlit jaká je ta první soustava a případně nultá soustava a pak také žádná soustava. Zde v Síti čísel je vysvětlení zcela zřejmé; pro nuly je nultá soustava, pak

74

včetně jedniček je první soustavou, a tak samočinně včetně pětek je pátou soustavou až po devítku, která je sobě vlastní pouze pro devátou soustavu. Toto značení však také znamená, že v dané soustavě se poznají čísla nejvýše jen po sobě vlastní a vyšší čísla jsou pouze něco nadpřirozené pro danou soustavu, takže když zapisujeme čísla třeba jen po pětku, nemůžeme označovat takovou soustavu nesrozumitelnou šestkou, ale také ji nemůžeme označovat nižším číslem jako třeba čtverkou, která už označuje svoji vlastní soustavu čtvrtou. S pěti hodnotami značíme soustavu jako přirozeně pátou (5532341), a když ji někdo uvede jinak očíslovanou, pak i s vysvětlením, že se takto značí umělá neboli nepřirozená či nadpřirozená soustava.

Zpět k druhé chybě; chybou je počítání prstů první ruky avšak se zatnutou pěstí druhé ruky, takže bez prvního násobku s prstem na druhé ruce pro první řád právě prstů z první ruky. Se zatnutými pěstmi obou rukou začíná chybující člověk počítání sice od nuly (500) nejdříve do pěti (505), ale pak na druhé ruce vztyčí první prst a opakuje celý postup a to včetně nuly (510 až 515), čímž vyjadřuje šest místo pěti možností a to stejné opakuje také pro zbývající 4 prsty druhé ruky (520 až 555). Pokud si vše značil třeba i pomocí kamínků skládajících na hromádku tak, že s prvním prstem označil prvním kamínkem prostředí pro celou hromádku a pak stejně s každou změnou přidal na hromádku také další kamínek, bude mít ve výsledku na hromádce 35 kamínků. Aby si takový omyl omluvil, pak si zavedl nadpřirozené značení soustav, a proto doposud nechápe, že se jedná místo šesté soustavy o pátou. Tato chyba je však právě tou první, protože druhou chybou je až počítání pomocí znaku nula všude možně, kde se také „nic“ nevyskytuje. Převráceně řečeno; člověk se musí naučit používat nulu jen tam, kde „nic“ je, protože kde už něco je, nemá nula žádný význam a jen znetváří daný hodnotný výraz z pohledu obecnějšího myšlení na výraz nehodnotný. Každé počítání začíná nulou a to i ve všech řádech, ale pokud už v daném řádu vznikla hodnota pro jakékoli opakování, pak už v daném řádu nemůže zaniknout hodnota, bez toho aniž by nezanikla hodnota ve všech řádech obecnějších. Nehodnota proto znamená jen mez mezi hodnotami a proto třeba též 520 znamená jen mez mezi hodnotami 515 a 521.

Po pochopení této druhé chyby, lze pochopit také správně celou Síť čísel, která skutečně ve všech svých členitostech začíná nulou a to všude současně, jakožto výchozí body Hry pro vše co už bude dávat přirozený smysl ve Skutečnosti. Nula je pouze vymezením něčeho členitého, a proto je také počáteční postup členěný vždy po úrovních jedinečnými znaky zapisovaných bez myšlených jiných členitostí (1, 2, 3, …, 8, 9), přičemž právě ta první a také jediná je přirozená ve vlastní první soustavě. Z pohledu vyšších soustav vznikají také další přirozená čísla se svými znaky avšak značící v první soustavě pouze jí nadpřirozený počet jedniček ( 111, 1111, …). Pro každou číselnou soustavu je vždy nadpřirozený vyšší počet vyjádřený číslem vyšším než vlastní číslo soustavy, přestože je vyjádřen také pomocí nižší soustavy. Například ve druhé soustavě jsou chápané tři jedničky jakožto číslo první soustavy (1111) vždy už samočinně jako něco nadpřirozené, avšak z pohledu třetí soustavy jsou tři jedničky už chápané přirozeně, i když je vyjadřujeme stále jen pomocí soustavy první.

Každá hodnotná soustava má dokonalý vzor jakožto součást též vlastní soustavy v nižší soustavě, která si současně doplňuje o její jednu část v její členitosti, přičemž doplňovaná hodnotná soustava nadpřirozenou částí ve své členitosti způsobuje samočinně nejdříve doplnění nadpřirozenou jednou částí v členitosti nižší soustavy a až pak si daná soustava dle svého začlenění tvoří vlastní znak představující vlastní číslo soustavy včetně vlastní členitosti, do níž se vše opakuje podle hodnotných soustav s označením až do čísla soustavy.

Nejdříve bylo nic a pak nula a proto nehodnotná soustava nemá žádný vzor ani členitost, přestože je sama vzorem pro hodnotnou s úrovňovou členitostí soustavu jednotkovou, která nejdříve doplňuje bez jakékoli členitosti o první nulu nultou soustavu 00 a pak se vytvoří znak „1“ avšak s jediným opakováním také v hodnotné první soustavě, kde každá představa nuly včetně 10 už znamená jen nehodnotnou mez vymezující hodnotné jednotky 11. Při vzniku dvojkové soustavy po doplnění nižších soustav 000, 100, 101, 111 následuje 200, 201, 202, 211, 212, 221, 222 s plošnou členitostí, přičemž u první soustavy si musíme neustále uvědomovat, že se nejedná o dva a více řádů, ale v jediném celku začleněné další úrovňové jednotky. Při vzniku trojkové soustavy se doplní 0000 až 0000.000.000, 1000, 1001, 1011, 1111, 2011, 2012, 2021, 2022, 2111, 2112, 2121, 2122, 2211, 2212, 2221, 2222 a pak 3111.111.111, 3111.111.112, 3111.111.113, … , 3333.333.333.

Toto vnímáme už i s prostorovou členitostí jako prostorové souřadnice a to včetně zápisů s nulami. Nultá soustava určuje pouze všechna možná vymezení. Už ve druhé soustavě si lze představit dva řády jako dvě souřadnice plochy, avšak až pomocí třetí soustavy chápeme plnohodnotné souřadnice také v ploše bez třetího členění neboli s třetím členěním nulami vlastní třetí soustavě (1000.001.011). Nuly vyjadřují vždy neznalost opakování. Každé opakování si můžeme či nemusíme uvědomovat, avšak uvědomování si

75

opakování ještě nemusí znamenat, že ho současně musíme znát nebo ho už máme. Pokud si opakování neuvědomujeme, pak si neuvědomujeme pro dané členění ani nuly. Avšak bez znalosti už nám vědomého opakování, neboli když opakování ještě nenastalo, nuly zapisujeme a se znalostí opakování už samočinně zapisujeme i daný počet opakování. Ve Skutečnosti, když dané opakování ještě nenastalo, pak se jedná též samočinně o předcházející soustavu členěnou jakoby nadpřirozeně, neboť každá soustava začíná až vlastní dokonalou jednotkou vzniklou právě dle vzoru doplněného a jednou uskutečněného už ve vlastní členitosti.

Nejnižší členitost ve Hře je chápaná nula, ale ve Skutečnosti nějaká základní skutečná přirozená moudrá jednotka, upozorňující právě na to, že opačně bez ní je nemoudrá ne-jednotka stále jen nic. Takové upozornění je však v následující druhé soustavě vnímané jako postup pro dvě úrovně ale také už ve dvou řádech. Jsou to všechny možnosti (ne)Moudrosti druhé soustavy vysvětlené pomocí Hry a Skutečnosti. Ve Hře Hra (211) ničemu neškodí, ale též nic netvoří, což je ve Skutečnosti jen hodnotným upozorněním na nulu jakožto jednotka plochy a též první úroveň v postupu. Ve Hře Skutečnost (212) je další úrovní ale druhou v pořadí, kdy z první v pořadí vznikne návod na jednotku, z čehož opět plyne stejné upozornění podrobněji vysvětlené, že hrát si jen tak bez skutečných smyslů je jako ve Hře Hra. Zde je upozorněním, že kdo v jaké úrovni a s hráči jaké úrovně si hraje, nejvýše tam je také už samočinně přeřazen. Vysvětlení je jednoduché, vycházející pouze z přirozeného chování, protože jen tvor vyvinutý na určitou úroveň jednání a myšlení se nepotřebuje vracet a to včetně přemýšlení anebo už hraní na úroveň horší. A právě tímto vysvětlením jsme přestoupili samočinně, aniž jsme si to uvědomili z úrovně druhé do „nadpřirozené třetí“ avšak myšlené jen na druhý obecnější řád, přičemž na podrobnějším řádu je opět opakující se základní jednotka. Na druhém řádu dvojka znamená už dosažení ve vlastní soustavě neboli skutečný pokrok ve vývoji. Kdyby byla na podrobnějším řádu nula, pak není možné vysvětlit tento stav jako ve Skutečnosti Hra (221), ale jen jako ve Skutečnosti Nic, což však moudrý člověk vnímá samočinně vždy jako nic a přesně jak je to právě zde řečené.

Ve Hře Skutečnost znamená už přímo tvoření Skutečnosti avšak bez ubližování, protože s ubližováním je viník samočinně ze Hry vyloučen až do doby dokud vše neočistí opět na nulu neboli do výchozí nepoškozené úrovně upozorňující na nulu. Viník tak jako nikdo jiný je povinen pouze svoji (spolu)vinu odvinit nejméně na stejnou jakost a bez prodlení. Poctivec není ničím vinen a nemůže být ani ničím povinován, protože jedná vždy poctivě jakožto samočinné právo tak jednat či nejednat vůbec. Vždy nepoctivě jedná ten, kdo ubližuje jiným anebo jen mimo Hru ten, kdo jiné připravuje o jejich (ne)společné či (ne)soukromé vlastnictví. Právo na nepoctivost stejně jako povinnost poctivému nikdy nevzniká, protože právo je dobrovolné a též nikomu neškodící, kdežto povinnost vzniká samočinně ihned po vině pouze viníkům a ve smyslu ihned vinu odvinit. Vše už pravidelné jakožto samočinné je ve smyslu přirozeném, což však znamená nejdříve ve Skutečnosti Skutečnost (222) jako další úroveň s postupem Skutečnosti též na podrobnější řád na místo spravedlivé Hry.

Nyní když už s tímto vysvětlením chápeme druhou chybu, lze všechno už samočinně použít také pro výše zmíněnou „trojku“ tentokrát už přirozenou, protože Hra se Skutečností se v ní budou opět opakovat, ale už jen z nadhledu řádu ještě obecnějšího čili třetího a s doplněním také třetích úrovní do všech podrobnějších řádů. Pro lepší srozumitelnost; druhá soustava o dvou úrovních ve dvou řádech představuje vzor násobení ve smyslu plošného šíření, přičemž první soustava o jedné úrovni představuje vzor čítání (od nuly) ve smyslu přímého postupu, kdežto nultá soustava bez ničeho dalšího představuje vzor označení ve smyslu prostředí prázdných bodů pro všechny jednotky ostatních soustav. Třetí soustava pak už samočinně o třech úrovních ve třech řádech a to vše opakující se ve třech rodech je dokonalým vzorem skutečného mocnění ve smyslu prostorového růstu. Zde se už také upozorňuje na chybu třetí, kdy se člověk domnívá, že už u dvou úrovní ve dvou řádech a to ve dvou rodech (odlišené tečkou) v představě kostky složené z osmi kostek menších, se jedná o prostor. Ve Skutečnosti je to nedotvořená jednotka prostoru ve smyslu dvou ploch ale bez smyslu právě posledního spojení mezi plochami, které je potřebné doplnit jako chybějící jednotku pro určení všech vlastností prostoru a to přesně dle vzoru ze druhé soustavy s doplněním vše na tři včetně vlastního pojmu.

Pro lepší představu dvě plochy 222.22 v nevlastní (nadpřirozené) rodové soustavě není ještě jednotkou prostoru a to ani v nulou pokřivené prostorové představě 300.22.22, protože až po dokonalém doplnění druhé soustavy na 222 je následující přirozené číslo jako první čili nejnižší číslo třetí soustavy 3111.111.111 už skutečnou jednotkou prostoru. Vlastním pojmem je už skutečně dokonalé poznání všech možností ze všech členitostí, což si však u čtvrté soustavy bez prostorového záznamu lze už mnohem hůře představit. Pochopitelně, že pomocí členitějších soustav můžeme ty méně členité různě používat pro různé výpočty tak

76

jako třeba pomocí deváté soustavy počítáme běžné příklady jen s pomocí řádů neboli bez prostorového myšlení jako třeba u čísla 917846. Bez uvedení čísla soustavy se lze domnívat, že jde jen o osmou soustavu a protože zahrnuje jen pět řádů, lze se domnívat, že se jedná o zápis také tří nečíselných znaků (6,7,8) v páté soustavě, což by však oddělilo dva zbývající číselné znaky (1,4) takže by i čtverka zůstala sama, což se zase neslučuje se čtvrtou soustavou a byla by chápána taktéž jako znak nečíselný. Zbývá jen znetvořená jednička.

Pokud se chceme navzájem správně dorozumívat, pak musíme používat pojmy přesně, srozumitelně a přitom co nejjednodušeji pro pochopení. Nejlépe se to naučíme prostřednictvím dětí, které si sami vyberou ze všech složitostí toho stejného tu nejvhodnější pro jejich chápání. Zde v Síti se uvede také nespočet možností, ale každému dítěti musí být zřejmé, co používají prarodiče, pak také rodiče a potom musí mít také na výběr tu nejjednodušší volbu srozumitelně a nejméně stejně vysvětlenou. Tři způsoby používání a časem se posouvající na nové s uložením toho staršího mezi památky a to v každém oboru je nezbytnou podmínkou vývoje bez toho aniž by mladí odsuzovali starší, protože jim navrhli srozumitelnější a vývojovější možnost než sami používali ve smyslu už zlozvyků. Naopak takto jednající samočinně vyvíjí všem pochopení.

Tímto je naznačeno, že pomocí každé soustavy lze provádět zápis také vlastní méně členitým soustavám, ale naopak to je možné pouze ve Hře jakožto něco nadpřirozené a jinak nepřirozené v dané soustavě neboli umělé. Pro Skutečnost je řešením pouze soustava dosažená jakožto zatím nejčlenitější, v níž lze pro každou členitost použít také méně členitou soustavu a v ní zase jen nejvýše stejně členitou soustavu. Soustavu čtvrtou si ještě umíme představit ale jen částečně jakožto jeden třírozměrný Svět a pak též další ve stejném oboru třírozměrné sny a jiné vidiny. V určitém slova smyslu sem patří jako čtvrtý člen právě představivost, kterou však nemáme stále vyvinutou tak abychom si vlastní představy mohli kdykoli také prohlížet ve smyslu vidění stejném jako ve snu. Kdokoli měl už živé vidiny ať už v opojení či střízlivý, chápe rozdíly mezi snem, přičemž to viděné viděl stejně jako ve snu. Mnozí dokonce už také viděli své představy, ale neumí si je nijak vysvětlit, protože se jim jeví jako něco vzdálené v minulosti nadpřirozeně už dříve zažité, přestože je to jen před okamžikem uviděná představa vyvolávající takto vzdáleně nadpřirozený dojem, protože jen tak se může každý bránit před něčím špatným, kdy by si představy mohl plést se Skutečností. Také ve snech občas propadneme víře, že se jedná o Skutečnost, ale v tom nás chrání probuzení, ve vidinách víme čím je to způsobené a prožíváme to současně se Skutečností, kdežto představy jsou vyvolané už chtěnou příčinou.

Stejnou chybou je také u druhé soustavy namyšlenost, kdy se člověk domnívá s jednou úrovni v jediném řádu, že se jedná o základní jednotku plochy, přičemž až dva řády a každý s výchozí jednotkovou úrovní je jednotkou plochy. U první soustavy se také upozorňuje na nulu, která není jeho základní jednotkou, protože při postupu je základní jednotkou až samotná jednotka se svými mezemi. U první soustavy jsme si upozornění už uvedli, a protože se jedná právě o první soustavu, pak další upozornění ani mít nemůže, přestože přesně dle tohoto vzoru má každá úroveň i jiných soustav své vlastní upozornění. Jednotkou dané soustavy je vždy první ze všech možností plně ve všech členitostech představující pouze v jednotkách vlastní číslo soustavy ale až od soustavy jednotkové, které je jednotka vlastní. První soustava má jen jednu členitost a to úroveň Naopak základem pro tvoření takové jednotky jsou soustavy méně členité, které

77

160502 Také dělení 37°C/0°C je vztažené k umělé nule ale chápané s převodem ke skutečné přirozené nule jako vztah (273+37)/(273+0) = 310/273. Čísla 37° a 0° musíme vždy chápat ve smyslu jen proměnných jako něco už přirozené vzhledem ke svému skutečnému počátku místo k nějakému umělému nepřirozenému počátku. Vztažnost je vhodná pouze pro výpočty ke vztažné nule, avšak bez zahrnutí této umělé nuly, protože ve Skutečnosti nulou není. Smyslem vzniku vztažných nul je pouze snadnější členění hodnot, než je k nule přirozené, a právě když porovnáváme samotnou vztažnou nulu, musíme si zpětně uvědomit a proto také do výpočtů zahrnout nulu přirozenou. Výhodu přirozeného počátku chápeme v tom, že je nulová pouze při neznalosti, protože až s poznáním zjistíme, že už nelze nikdy dosáhnout. Jinak řečeno; přirozené nuly lze dosáhnout pouze při dokonalém zapomnění na přirozenou nulu, což je však v přírodě také pod dokonalou ochranou právě v uchování vloh nějakých tvorů, kteří už takto dokonalou přirozenou nulu nejen poznali, ale museli ji už také pochopit, rozumět ji ve smyslu druhu, dle myšlenky pomocí přirozené nuly něco činit, aby se jim smysl na to přirozené začal vyvíjet a svými schopnostmi samočinně dosáhli otisku do vlohové výbavy.

Přirozená nula je ta nejnižší mez dané přirozenosti obsahující však různě myšlené meze k sobě vztažené a proto nemá smysl cokoli s nulou přirozenou poměřovat ale jen k ní cokoli vztahovat. Různé umělé nuly lze poměřovat, jen pokud se vztahují ke stejné nule přirozené nebo jinak umělé a to pomocí vztažné jednotky. Pokud však zjistíme, že daná přirozená nula se vztahuje k nějaké nově objevené nule, potom ta původně přirozená byla samočinně objevena jakožto nejobecnější umělá nula k přirozené vztažná podle přirozených jednotek. Stále si však musíme uvědomovat, že k sobě vztahujeme jen meze jakožto nehodnotná omezení hodnotných jednotek. Jedná se o dvě zcela odlišné soustavy a to bodově vymezující a přímostí hodnotící, nebo přímostí vymezující (hranice) a plochou hodnotící, nebo plochou vymezující a prostorem hodnotící, nebo prostorem vymezující a představou (viděním) hodnotící, nebo představou vymezující a předvídáním hodnotící, nebo předvídáním vymezující a uskutečněním hodnotící, nebo uskutečněním vymezující a pamětí hodnotící. Pochopitelně, že bez dokonalého vymezení nemůže být ani dokonalé hodnocení, což nám pro vývoj předurčuje zdokonalovat si vlastní paměť podle nějakých vztažných uskutečnění avšak už přirozených.

Cokoli umělé se vždy rozpadne rychleji než cokoli přirozené, podle něhož to umělé bylo vytvořeno či jinak vztaženo. Pokud žijeme čím dál více ve smyslu jen toho umělého, tím více se zapomíná na smysl toho přirozeného, a proto je potřebné si zřídit společnou Síť, v níž též to přirozené výchozí si dokonale uchováme jakožto v paměti a navíc na to přirozené budeme právě při každém použití umělé nuly odkazovat. Tímto si budeme neustále připomínat vztažnost k tomu přirozenému podle přirozených jednotek a to tak dlouho, až se nám taková přirozenost vtiskne do vlohové výbavy. Odpovídající část umělé Sítě se tímto stane pro daný rod už jen dokonalou památkou vývoje vlastního rodu, což se pozná tím, že už ji nebude používat ze zdroje umělého pomocí síťových odkazů ale jen přirozeného pomocí Sítě přirozených vloh. Zde je zcela zřejmé, že pouze to přirozené bez vlivu všeho nepřirozeného se vtiskne do vloh, neboť to nepřirozené zase vlohy zničí.

Mezi pamětí a ochranou paměti je proto přímá souvislost. Čím více si chráníme paměť, tím více si také pamatujeme, ale také čím lépe neboli správně máme v paměti zařazena různá upozornění, tím jednodušeji se hledají a tím rychleji se zabraňuje jejich obcházení a tím méně se také obcházejí. Zde už jsou nesprávným rozčleněním a převrácením vnímané nepřímé souvislosti, avšak pouze správné myšlení u všech částí nám dává opět jen přímé souvislosti a proto se také upozorňuje na nesprávné myšlení. Ten kdo nesprávně myslí, neumí vytvořit dokonalou ochranu před jinými nesprávně myslícími. Svými též marnými pokusy ti druzí nesprávně myslící jen na útok vytvářejí už samočinně další jednoduchou část dokonalé ochrany těm správně myslícím. Ve dvojkové soustavě je to opakem upozorňujícím předponou „ne…“ nebo „ne…“. Ve čtyřkové soustavě ve smyslu však členění je to přičleněním, odčleněním, rozčleněním až znečleněním. V osmičkové soustavě je to ve smyslu Moudrosti počátek, bytí, znalost, chápání, rozum, myšlení, schopnost až dosažení.

V Moudrosti jsou však všechny číselné soustavy, podle nichž lze začlenit také jinak související pojmy, jen se musí stále upozorňovat na nulu jakožto na mez počáteční přirozenou a proto nedosažitelnou a potom jakožto na mez mezi hodnotami skutečnými nenulovými, které se také nedosahují, ale jen překračují nebo jinak přesahují. Jednotka je proto z pohledu vývoje jen ta současná a ty sousední jsou už vždy samočinně předcházející a následující, neboť z pohledu proti vývoji se musí na následnou jednotku nejdříve upozornit. V Síti je pro vývoj všechno členěné od nuly, což znamená pro všechno správně začleněné také už samočinně upozorňující na směr k nule a naopak samočinně doporučované ve směru od nuly. Nula je též „pevný bod“.

78

1605051647 Pohyb je nejdokonaleji chápaný pojem pro změnu, protože naopak ne-pohyb jednoznačně chápeme jen jako klid k opačnému neklidu. Zde dokonale chápeme dvojkovou soustavu pro daný pojem, což třeba u pojmu nevývoj k opačnému vývoj je dvojznačným pojmem, protože nevývojem je už také zastavený vývoj bez protivývoje, který je zase sám o sobě zbývající částí nevývoje. Pohyb může být také myšlený v různých směrech, avšak už ho nelze zahrnout jen do dvou směrů jakožto pohyb a protipohyb, protože známe také kolmo směrovaný pohyb, kolmo na kolmici a jinak směrovaný pohyb. Ne-pohyb a pohyb neboli klid a neklid jsou pouze dva stavy ze všech možných ve vlastní soustavě „stavu“. Pokud však budeme posuzovat změnu jednoho na jiný stav a to třeba i na stejný stav avšak jinak vnímaný, musíme právě u dvou stavů nejdříve rozlišit nezávislost a závislost na čase. Ne-pohyb není na čase závislý, kdežto pohyb na čase závislý je, a proto nemůžeme ne-pohyb dále vyvíjet, avšak můžeme z něho vyvodit různé změny. Z ne-pohybu se lze jen určitou sílou roz-pohybnit na stav jednotkově pohyblivý a z takového stavu se lze silou v opačném směru zase z-ne-pohybnit na stav nepohyblivý. V pohyblivém stavu se lze taktéž při-pohybnit další silou na pohyb až konečný a naopak opačnou silou od-pohybnit až na pohyb jednotkový. Sílu ani tu opačnou nelze označit za zápornou, neboť se zde žádná špatná síla neuvádí. Jde o sílu jednoduše jen (roz/zne/při/od)-pohybňující.

Cokoli obvyklé pro obvykle vyspělého člověka je také obvyklou jednotkou a proto také obvyklé vnímání každého okamžiku je jednotkou času jakožto jednotkový okamžik, který má pro člověka pevně stanovenou právě jednotkovou hodnotu neboli měnovou jednotku také pro hodnocení jeho činností. Pro člověka je obvyklým pohybem obvyklá chůze, při které urazí přesně jednotkovou vzdálenost za každý okamžik, což je také už samočinně jednotkovým pohybem o jednotkové hodnotě. Bez hodnocení pohybu nemá smysl se ani hýbat, kdežto naopak při hodnocení pohybu získáváme dokonalou představu o jednotkovém výkonu, když tento pohyb provedeme nebo už o jednotkovém ne-výkonu, pokud tento jednotkový pohyb neprovedeme.

Obecně je dané, že každá soustava má svůj jednotkový okamžik pro vnímání soustavy obecnější neboli svého prostředí, což pravidelně přináší právě svoji jednotkovou hodnotu při pravidelné činnosti. Soustava má však ve své obecnější soustavě i vlastní činnost s určitou jednotkovou mírou za daný okamžik, což je už samočinně jednotkovým proudem o jednotkové hodnotě, z čehož plyne samočinně jednotkový (ne)výkon při (ne)činnosti ve smyslu (ne)dobrém jednotkovém okamžiku. Z toho zase plyne jednotkové (ne)doporučení zaznamenané ve společné Síti a to všem zdarma pro (ne)využití jednotkové hodnoty . Z toho zase samočinně plyne jednotková (ne)přesnost dle jednotkové míry právě daného smyslu vnímání. Z čehož zase samočinně plyne jednotkový (ne)záznam jakožto (ne)vtisk pouze do vlastní paměti přesně podle jednotkového proudu.

Důležité je jak stejně vnímáme všechna slova opačná, a proto také při vnímání pojmu třeba „nedobrý“ ve smyslu „špatném“, musíme stejně špatně vnímat i ostatní opačné pojmy. První čtyři jednotky jsou vždy přirozené, a proto není možné je uvažovat ve smyslu nulovém či dokonce záporném. Až další čtyři jednotky jsou obecně umělé avšak ve smyslu Moudrosti přirozené při dobrém slova smyslu a naopak nepřirozené při nulovém, nekonečném či špatném slova smyslu. V dobrém slova smyslu jsou také různá poměřování dvou přirozeností v jedné soustavě nebo dvou soustav podle společné hodnoty. Ve špatném slova smyslu jsou zase poměřování nepřirozeností jako třeba přirozenosti ve zlomcích stejně krácená a opomíjení přirozeného počátku při dělení umělým počátkem, který je stejně tak jako přirozený vždy nedosažitelný, protože při dosažení samočinně znamená vztah k vztažnému počátku. Umělá nula neodkazující na vztažnou není nulou.

Jednotkovou mírou může být také jednotkový okamžik, což u více okamžiků znamená pouze proud času neboli dobu stejné hodnoty, stejného výkonu, doporučení, přesnosti a záznamu. V jednotkách však umíme také měřit vzdálenost od bodu až po okraj, zvuk od ticha po zvukoráz, teplotu od chladu po vypaření, světlo od tmy po záření, hmotu od prázdna po naplnění a náboj od ničeho po nabití. Čas je jedinou veličinou, která v nejobecnějším pojetí má počátek, jen pokud jsou také všechny ostatní veličiny ve svém počátku, a proto je čas výchozí pro jednotky ostatní nějak se měnící. Bez času nelze vyvíjet žádnou veličinu, kdežto naopak jsou-li všechny veličiny na svém počátku, čas vyvíjet lze alespoň ve smyslu čekání na první projev poznávání. Je to jako po narození, kdy člověk ještě nevnímá pohyb, nic nevidí, nic neslyší, necítí teplotu, vlastní hmotu ani přitažlivost, ačkoliv už stárne. Právě tato změna vyvolávaná poměrně stálým prostředím se jako první zapsala do vlohové výbavy ve smyslu života jakožto čas potřebný pro dosažení všeho ostatního z prostředí. Jestli takový čas promrháme něčím nepřirozeným, pak se nedočkáme uspokojení právě z toho přirozeného, které je smyslem vývoje u každého jedince. Bez uspokojení je možné vše jen znovu opakovat čili bez vývoje.

79

160505 Doposud opomíjenou jednotkou je však také počet od nuly až po konečno. Podle dosavadních výzkumů „stejné objemy všech plynů obsahují za stejného tlaku a teploty vždy stejný počet prvků“, z čehož samočinně plyne, že „stejný počet jakýchkoli plynných prvků vytváří ve stejném objemu vždy stejné prostředí dané tlakem a teplotou“. Tímto jsme si dvě proměnné vyjádřili pomocí jediné proměnné „prostředí“, přičemž platí, že čím větší je tlak, tím větší je teplota a také opačně čím větší je teplota, tím větší je tlak. Zmenšením objemu se zvětšuje tlak, čímž se zvyšuje také teplota a zvyšováním teploty se objem zase zvětšuje. Protože se náš vesmír v určitém objemu nějak mění, pak se v něm mění také jeho tlak, který měřit zatím neumíme a to jen proto, že si vesmírný tlak nedokážeme ani představit. Tlak kolmý na povrch daného objemu však závisí na hustotě prvků v daném objemu ale také na hustotě prvků mimo daný objem, tlak je daný rozdílem či doplňkem dvou hustot na společném rozmezí jinak stejného prostředí a udává se velikostí síly kolmé na jednotkový povrch, jenž je daný zase jednotkovým obsahem ve vlastní soustavě (jedno- až mnoho-úhelník).

Tlak je vždy kolmý k povrchu daného objemu při-tažný jakožto z vnějšího prostředí nebo od-tažný jakožto z vnitřního prostředí, kdežto napětí je naopak přímo v povrchu daného objemu ve smyslu udržující povrch pohromadě a závislý nejen na tlaku ale také na síle povrchu. Pokud na povrch nepůsobí žádný tlak, potom není v povrchu ani žádné napětí. Jinak vzniká napětí roz-tažné při působení od-tažného tlaku nebo napětí zne-tažné při působení při-tažného tlaku na povrch objemu. Čím silnější je povrch, tím více se dané napětí rozprostře do celého průřezu povrchu, takže ve Skutečnosti se napětí stejně jako u tlaku udává silou kolmou na jednotkovou plochu (průřez) danou zase jednotkovým obsahem své soustavy (1- až ∞-úhelník).

Jedno-úhelníkem je vrcholový bod vzdálený jednotkovou či více-jednotkovou silou od svého dokonale pevného středového bodu. Taková síla středu z-ne-tahuje právě každý svůj vrchol přesně na vzdálenost odpovídající přímé síle. Na vrchol pak může působit síla kolmá vzhledem ke středu jakožto tlak, napětí a jinak pojmem označená činnost působící na celou sílu spojenou se středem. Jednoúhelník tak vyjadřuje v představách páku o síle od pevného středu až k vrcholu odolávající právě v daném vrcholu jiné síle kolmé.

Dvoj-úhelníkem jsou dva vrcholové body vzdálené od středu o svoji stejné síle středu zne-tahující vrcholy právě na vzdálenost síly od středu, přičemž se tyto dva vrcholy od sebe navzájem odtahují silou vrcholů. Tyto dva protilehlé vrcholy kolem středu mají dvě vzájemné spojnice svírající nulový úhel a tvořící plochu promítnutou do těchto dvou spojnic, na které působí síla kolmá stejně jako u 1-úhelníku avšak rozložená do obou spojnic. Dvojúhelník tak představuje vážení podle pevného středu odolávající síle podél obou spojnic.

Troj-úhelník už má tři vrcholy se sílou středu z-ne-tahující vrcholy a současně se silou vrcholů od sebe se navzájem od-tahující. Těmito silami se vytvoří dokonale rovnostranný trojúhelník, na jehož obsah působí síla kolmá stejně jako u předchozích úhelníků avšak nyní s rozložením už do skutečné plochy. Síla vrcholů je jako síla stejných tažlivých předmětů (tažlivec čili magnet*) ve stejném postavení a otočení od středu tak, že se od sebe navzájem vždy odtahují. Takový tažlivec může být například ve tvaru válce, jehož jedna kruhová podstava směřuje ke středu a druhá avšak opačně tažná směřuje od středu. Více tažlivců stejně spojených se středem se potom boční stěnou vždy od sebe odtahují ve všech bočních úhlech. Tři vrcholy tvořené ze stejných tažlivců se proto vždy ustálí ve tvaru rovnostranného trojúhelníku v ploše kolmé k síle v prostředí obecně z-ne-tažlivé ke svému středu tak, že jedna strana trojúhelníku se dvěma svými vrcholy bude ve stejné ploše s osou tažlivostních vrcholů prostředí podle své síly od-tažlivé, kdežto třetí vrchol bude kolmý k takové ploše avšak ve směru opačném než je směr otáčení kolem osy v prostředí čili roz-tažlivá síla točení.

Čtyř-úhelník se udrží se čtyřmi i více vrcholy v ploše jedině pod tlakem plochu tvořící, protože jinak vytvoří v prostoru čtyři vrcholy čtyřstěnu tvořených rovnostrannými trojúhelníky. Čtvrtý vrchol nám už jen svojí polohou dokonale měří vztah mezi silou středu, vrcholu a točení jakož výsledná při-tažlivá síla polohy, přičemž bez jednotlivých sil předešlých není k čemu také tuto sílu porovnávat.

kdežto naopak to nestejné se k sobě přitahuje, avšak jen pokud si to je vzájemně nějak sladěné podle něčeho společného právě přitahující. Ve Skutečnosti není přitažlivé to nestejné, ale to společné všemu nestejnému, čímž může být také prostředí mezi těmi nestejnými předměty. Takové prostředí se pak zmenšuje až do doby než se nestejné předměty přitáhnou.

80

160511 Všechno je možné nějak začlenit, jen je potřebné určit co je horší a lepší či nižší a vyšší, nebo podrobnější a obecnější či jednodušší a složitější, zakázanější a veřejnější či tajemnější a zřejmější, zaostalejší a vyspělejší či zvířečtější a lidštější, soukromější a společnější či místnější a světovější, nebo starší a mladší či dřívější a následující, nebo jinak nečlenitější a členitější či stejné a jiné. Něco může být také pouze nabývající jako hromada bodů nebo pokračující a to postupně přímě, násobně plošně šířené, mocnině prostorově rostené a pak také jinak nabývající jako hromada prostorů, z nichž jeden je skutečný, a jiné jsou neskutečné jakožto sněný, hraný, v představách či nadpřirozeně viděný anebo jinými smysly vnímaný, ale také ten neskutečný nesněný, nehraný, nepředstavovaný a jinak neviděný čili dokonale vymyšlený mimo všech smyslů vnímání.

V Moudrosti se však všechno člení nejdříve na upozornění na vše nemoudré a na doporučení moudrého, přičemž doporučení se člení na návod a na provádění podle návodu, které se člení na prvotní pokrok při provádění vzoru, podle kterého se provádí už vše stejně a pravidelně pro všechny, kdo pokrok potřebují. Potřeby se člení podle pravidelného provádění na obsluhu samočinnosti, která se stává čím dál více všem společně obvyklá, což způsobuje přirozené myšlení na různá zařízení a zřízení pro zbystřování všech smyslů vnímání až na takovou dokonalost, při níž se obnovuje, znovuje, vyvíjí či dokonce doplňuje vlohová výbava. Ve skutečnosti se jedná o čtyřkovou soustavu ve dvou řádech, protože obvyklost je ctění si upozorněních, přirozenost dává přímo návody, každé zbystření smyslů je pokrokem lidskosti a vlohy používají pravidelnost.

Ve dvojkové soustavě je pouze to lživé a pravdivé, přičemž to lživé může být ve smyslu dobrého nebo špatného a naopak to pravdivé může být ve smyslu špatného či dobrého. Dvojková soustava nic spravedlivé ještě neřeší a dokonce ani nic pravidelné, avšak už řeší různé postupy. Jednotková soustava označuje zase jen počátek v základních bodech celé hromady, která se pouze více a více hromadí o další body. Osmičková soustava je v Moudrosti vyjádřena nejobecněji nejdříve počátkem, po jehož vývoji se v něm pak vyvíjí bytí, v něm pak poznání přirozeností, v něm pak chápání nadpřirozenosti jakožto přirozenost avšak jen jedinci. V chápání se pak vyvíjí rozumění takové přirozenosti všemi stejného druhu. V rozumění se pak vyvíjí různé myšlenky ve smyslu budoucích schopností podle známých smyslů pro dosažení Moudrosti dále se vyvíjející.

V první soustavě se dá mluvit jen o něčem jedinečném nijak se nemnožící avšak stále nabývající. Druhá soustava už má dvě (proti)strany způsobující (ne)přirozené množení anebo také zánik, což však bez vyšší soustavy nelze nikdy rozpoznat a natož pak chápat. Čtvrtá soustava vede už k pravidelnostem a až osmá soustava s obsluhou samočinnosti a též s myšlením od výchozího přirozeného stavu anebo vztahu jakožto dokonalá samočinnost vede už k samočinné spravedlnosti ale se samočinným odsouzením nespravedlnosti. Že doposud používáme v Moudrosti jen druhou soustavu, přičemž ani tu první ještě nechápeme, druhou si pleteme stále s první, řády si pleteme s úrovněmi, jinak čísla mylně čteme, než správně píšeme (11 je mylně tři místo jedenáct v první či vyšší soustavě) a jinak nesmyslně používáme čísla, je dané jen naší „Moudrostí“.

Naše Moudrost podle tohoto posouzení je dokonalá v první soustavě, přičemž ve druhé soustavě se stále jen vyvíjí. Všechny nesmysly i smysly máme pouze na nějaké hromadě ve zmatku avšak už s určitým upozorněním, které však nikdo nedodržuje, protože nemá Moudrost ani druhé soustavy. Až se společně začnou veřejně členit všechna upozornění, bude to známkou začínající čtvrté soustavy, avšak do té doby musí každý pochopit, že lež a pravda jsou si rovnocenné pro vyjádření jak toho špatného, tak toho dobrého, protože dobré je upozorňovat na to špatné a vše to dobré je už také samočinně doporučovaným návodem. Samočinným pokrokem je neobcházet žádné upozornění na cokoli špatné a samočinnou pravidelností je povinnost viníka co nejdříve a nejméně na stejnou jakost zdarma a veřejně odvinit svoji vinu, přičemž při nesamočinné volbě poškozeného lze odškodnění provést i platbou ve stejné hodnotě dané jakosti. Obvyklé je pak také upozornění na jakékoli obcházení upozornění a to za odměnu od viníka ve smyslu jeho přirozené výchovy. Protože je cena a obvyklá doba odškodnění už známá předem podle stejných činností už také v Síti zaznamenaných, je od viníků za svoji výchovu upozorňujícím vyplacená odměna počítaná z doby každého prodlení v odškodňování a ve výši průměrné z odškodňování celé škody. Také prodlení může škodu navýšit.

Tato myšlenka je jednou z mnoha, přičemž výpočet je jednoduchý, všem srozumitelný a navíc samočinně v Síti počítaný přesně podle skutečných hodnot a podle nejvhodnějších uskutečnitelných možností. Pokud není k nalezení (v Síti zaznamenaná) volná náhrada stejné či vyšší jakosti za poškozenou část, pak se musí vyrobit nová nejméně stejné jakosti, přičemž skutečná hodnota takové náhrady je součástí daného výpočtu.

81

Každá činnost ve smyslu odškodňování musí být veřejná neboli v Síti přesně zaznamenaná, protože jen tak je možné už samočinně bez dalších nákladů porovnávat nejvhodnější způsoby odškodňování u stejných škod. Veřejný musí být však také samotný vývoj ať už ve smyslu upozornění, návodu, pokroku a dalšího členění lidských činností, protože jen tak budou všechny dosavadní jednostranné smlouvy, nesmyslně k povinnostem vnucované předpisy, okrádající o přirozená práva umělé zákony a jiné doklady či podklady, které nejsou stále klady, všemi správně uznány za Hru, kde se snaží jeden trhnout druhého o danou nějak nepřirozeně počítanou hodnotu. Přirozenost znamená také přesnost ať už nechápanou či chápanou, a proto se jeví v nepochopení jako něco nad-přirozené nebo pod-přirozené, avšak jen pod-přirozenost je mámením.

Zaznamenáním všech způsobů mámení do upozornění je obecně již samočinné. Mámení je nepřirozené a současně vysvětlené dle související přirozenosti. Jako příklad je mámením poloha Slunce na obloze, kterou vidíme, avšak ve Skutečnosti je Slunce už posunuté podle doby točení Země, za kterou svit Slunce doputuje k Zemi. Slunce ve Skutečnosti už zapadlé za obzorem ještě asi ×1731 (sto-sedmdesáti-třetinu) dne vidíme a po stejnou dobu ráno už vyšlé Slunce stále nevidíme. Kdokoliv se podivil nad tímto příkladem vysvětlující stále se opakující přirozenost, patřil svojí Moudrostí nejvýše do první soustavy a dále do ní patřit bude, dokud sám neuzná v Moudrosti všechna přirozená čísla s vlastním značením svých soustav za dokonalý vzor pro vývoj samotné Moudrosti. Doposud jsme znali jako konečnou soustavu jen tu devátou, protože pro vyšší jsme neměli jedinečný název a také jedinečné značení. V Síti se však používá už též soustava „chodní“, která neznamená jen chůzi, ale vyjadřuje číslem také značený pokrok, při němž člověk došel až k Moudrosti.

V Síti se dá Moudrost už také přesně měřit a to jen podle způsobu používání Sítě čísel, přičemž není urážkou ani žádným ponížením používat čísla podle staré Moudrosti, a proto se všemi moudrými lidmi zveřejňují právě v Síti všechny skutečnosti a to včetně návodů jak si sami uvědomovali Moudrost novou. Každý návod je jiný, protože postup dle stejného návodu jen na nový návod odkazuje bez vlastních nových skutečností, čímž se však daný jedinec jen začleňuje mezi ostatní ke stejné pravidelnosti, za což dluží právě všem, kdo mu cestu takto vytyčili. V Síti je každý dluh samočinně splatný při každém uskutečnění, a proto nemůže člověk postoupit na danou Moudrost bez splacení daného dluhu. V nulté soustavě je nelidskost a také nemoudrost, na kterou se upozorňuje, a proto zde platí umělé zákony, což z jiného pohledu znamená zákony nepřirozené v nesmyslu však pod-přirozeném neboli záporném a jinak špatném a také v nesmyslu zákonu jediného umělého a vykládaného jako vše dovolené bez dalších zákonů jak umělých tak přirozených.

První soustava představuje už v Moudrosti samotnou Síť jedinečnou a stále se vyvíjející přesně podle vzoru Sítě čísel avšak v Moudrosti je také stále stejnou Sítí čísel jen s doplněním, že se jedná o způsob jejího uskutečňování až do doby než bude člověk schopen správně Síť čísel vnímat jako přirozenost Světa už bez umělé Sítě ale také bez zapomenutí na kteroukoli část umělé Sítě. Dnes se to jeví všem nadpřirozeně, avšak jen proto, že si neuvědomují přirozenost čísel sladěnou s přírodou neboli naopak, že si neumí ani představit sladění přírody se Sítí čísel. Je to stejné jako nepřebírat nic bezejmenné z nenárodních jazyků, ale naopak svůj národní jazyk přizpůsobovat a jinak vyvíjet podle společných pravidel souběžně s jinými jazyky až do celosvětového Překladače. V Síti potvrzuje pravidlo pouze výjimka pramenící z nadpřirozenosti, protože až pochopíme nadpřirozenost jako přirozenost, zjistíme, že právě daná výjimka nebyla výjimkou, ale součástí právě nové přirozenosti. Naopak výjimky pramenící z pod-přirozenosti vrací vývoj na nulu. V Síti se povolují výjimky pouze ve Hře, což je ve Skutečnosti už samočinně upozorněním, a proto je Hra základem také pro vývoj jedinců a též Společnosti s dokonale odstraněným poškozováním avšak až po odškodnění všech škod.

160512 Ne nadarmo se říká „nejdříve povinnost a pak zábava“, jenže je nutné toto doplnit „nejdříve povinnost viníků po vině svou vinu neprodleně odvinit, pak nevinným zábava, v zábavě nepoctivým obvinění a naopak v zábavě poctivým už samočinně skutečný vývoj“. Nevinný neznamená ještě, že je současně dobrý, protože může být nevinný chytrák, který jen nabádá ostatní bez násilí (slovem, odkazem a podobně) ke špatnostem a také může být nevinný hlupák, který uvažuje o špatnostech jako by se jednalo o něco dobré pro sebe ale jiným nebo už jen jednomu z jiných by to sebeméně ublížilo anebo nehrajícímu škodilo. Nepoctivý je už ten hlupák, co ubližuje nebo jinak škodí, přičemž vzniklá škoda je už samočinně vždy důkazem o vině. Chytrák nemůže být nikdy vinen, protože by se při způsobení škody stal už samočinně hlupákem, a proto i současní chytráci okrádající nehráče a jinak škodící jsou ve Skutečnosti hlupáci. Chytrák však nemůže být ani vyvíjen, protože pouze moudrý člověk dává ostatním návody na vývoj, kdežto chytrák dává návody opačné k vývoji.

82

Člověk je z pohledu vývoje hloupý když škodí, chytrý když je jinak nemoudrý nebo moudrý, což lze říci také opačně, že je moudrý, když vývojem neškodí, chytrý když jinak neškodí nebo hloupý. Hlupákem je každý kdo škodí ale také ten co už odškodňuje, čímž se stává menším hlupákem, protože až po dokonalém odškodnění se může stát chytrým nebo dokonce moudrým člověkem. Chytrost však není ani větší ani menší, protože je pouze jednotkou vlastní soustavy mezi mezní hloupostí a bezmeznou Moudrostí, protože kdyby byla také Moudrost omezená pak jedině chytrostí, což by představovalo Moudrost pouze na úrovni chytrosti první soustavy bez jakýchkoli dalších řádů a jiného členění. Taková Moudrost by jen hromadila různé neškodící chytrosti avšak vždy se škodlivými účinky, pokud se tyto chytrosti současně uskutečňují. Až s uvědoměním si skutečné podstaty škodlivých účinků je možné se vyvíjet, avšak nejdříve v další Moudrosti.

Moudrost chytráků (první soustava) neškodí, přičemž je zdrojem jak pro škození, tak pro vývoj, kdežto Moudrost hlupáků je nulová, což samočinně znamená, že je nemoudrostí a tím se také vysvětluje veškerá bezmezná Moudrost v členění nulté soustavy jakožto nekonečno „∞“ a jinak v první a dalších soustavách jakožto právě dosažené konečno avšak se stejným znakem stále vlastní dosažené soustavy „∞“ podle vzoru soustavy nulté. Jeden stejný znak tak vypovídá o všem nejvýše dosaženém v každé soustavě stejně, což jen znamená, že bezmezná Moudrost vymezuje všemu v každé vlastní soustavě svoji stejnou (ne)konečnost přesně podle toho jak je (ne)přirozená. Toto nepochopí a dokonce ani nepozná nikdo s Moudrostí nulté soustavy, protože až první soustava vymezuje pojem nestejný k tomu danému. Bez vymezení se všechny pojmy navzájem prolínají, čímž vzniká mnohoznačnost bez srozumitelnosti a jinak vnímaného nesouladu. S vymezením je daná samočinně také jednoznačnost, kterou stačí přesně uspořádat tak, že jednoznačnost výchozí je vzorem pro vlastní jednoznačný vzor a jednoznačnost následná je podle tohoto vzoru také svým vzorem pro další vývoj jednoznačnosti z nespolečné ke společné, ve společné k souběžné a v souběžné k samočinné. V samočinné pochopitelně vývoj nekončí avšak je už dosaženou konečností té čtvrté soustavy.

Nespolečná jednoznačnost je upozorněním, společná je návodem, souběžná pokrokem a samočinná jen pravidelností. Mnoho pravidelností stále se opakujících znamená jednoznačnost obvyklou s upozorněním na neobvyklost, mnoho takových obvyklostí znamená už jednoznačnost přirozenou s návodem v přírodě a převládání takových přirozeností znamená jednoznačný vzorec vlastního smyslu neboli vlastního skutečně jen sobě daného vývojového zbystřování jedinečného smyslu pro vývoj jen svého vlohového rodu. Neustálé zbystřování daného jedinečného smyslu způsobuje pouze v rodu ale skutečně jen ve svém rodu vlohovou výbavu lepší než v rodech bez takového zbystřování smyslů. Každý jedinec je zodpovědný za pokračování vlastního rodu na odpovídající Moudrosti pouze při dodržení všech přirozených zákonů. Člověk vyvíjející své děti bez matky nebo bez otce anebo nechávající vyvíjet děti jinými lidmi, se stává nelidským, a proto také jeho děti nemají žádnou možnost zdědit lidskost k vlastní vlohové rodině. Narušení vlohových možností vždy způsobuje opakující vývoj toho, co bylo už vyvinuté pro vývoj další. Vlohy jsou znakem jen svých rodů.

Každý dědí znaky rodu pouze po vlohovém otci a po vlohové matce, přičemž bez znalosti těchto rodů, bude každý živořit pouze v nejistotě o svých vlohových schopnostech. Nejvhodnější se bude snažit vyvíjet, přestože to už může mít dříve po předcích dávno vyvinuté a taktéž se bude snažit to nevhodné nevyvíjet, přestože už může mít ochranu proti tomu nevhodnému zaznamenánu přímo ve vlohách. Člověk se znalostí svých vlohových rodů se naopak nebude zdržovat vývojem toho, co má už vlohami dané, ale jen své vlohy probudí podle nejvhodnějšího návodu a pak už jen bude pokračovat podle taktéž nejvhodnějších návodů na dalším vývoji svých smyslů vnímání. Pokud žádný návod v Síti není, pak jen ti vědomí si svého pokračujícího vývoje jsou schopni takový návod objevit. V Síti není možné, aby kdokoli jiný bez znalosti vlohového rodu s takto dosaženým vývojem přechytračil kohokoli moudrého svým vymyšleným návodem, a proto je v Síti na ochranu také těch nemoudrých všem veřejná rodová příslušnost každého jedince, jenž chce být poctivý.

Nikdo nenutí nepoctivce zveřejňovat svoji rodovou příslušnost ani jiné osobní údaje, avšak také nikdo nemůže poctivým lidem zakazovat zveřejňování jejich osobních údajů včetně rodové příslušnosti nebo jinak povinovat poctivce k (ne)činnostem znevažující jejich poctivost. Takové povinování je chápáno jako urážka jeho poctivosti, protože se skutečný poctivec nedopouští žádné viny. Poctivec dopouštějící se viny už není poctivcem ale viníkem, který dosáhne své cti pouze po odvinění své viny a pocty po svém dalším vývoji. Čest může mít proto i chytrák, avšak poctěn ostatními může být pouze moudrý člověk, který něco podle nějaké Moudrosti už uskutečnil. Podle nemoudrosti se uskutečňují chytrosti ale podle chytrosti už další Moudrosti.

83

Toto je návod jak se stát poctivým, přičemž každý návod, jak se stát nepoctivým, je pouze upozorněním. V takovém návodu na poctivce je už samočinný odkaz upozorňující na nepoctivce. Nepoctivcem je také chytrák, přestože má už svoji čest nebo naopak proto, že už má také svoji čest oproti hlupákům, kteří ji právě s poškozením jiného ztratili a s odškodňováním poškozeného zpět nabývají. Člověk poškozující pouze sebe, třeba už jen tím, že se nazývá hlupákem, čest neztrácí, avšak ani nezískává. Pokud čest nemá, pak je stále jen hlupákem, ale pokud ji už má, potom jen ve smyslu chytrosti hledá v dané oblasti někoho nejméně stejně chytrého ne-li moudrého. Hlupák takové čestné jednání nikdy nepochopí, což je však účelem při hledání právě sobě si nejméně rovného a bez toho aniž by při takovém jednání čestný člověk někoho urážel. Chytrost jakožto jednotka mezi hloupostí a moudrostí má tímto dané dva směry a to k hloupnutí při hledání hlupáků za účelem vlastního prospěchu nebo k moudření při hledání návodů na dosud nedosažené moudro.

Význam chytrosti ve směru k moudření je také výchovný pro jiné chytráky, kteří ještě nepochopili směr k moudření ale také pro hlupáky, kteří už odškodňují svoji vinu a současně si uvědomují v odškodňování právě nový způsob vývoje, protože ti co neodškodňující svoji vinu, si také vinu neuvědomují nebo nemají či si neuvědomují důvod vlastního vývoje. Hlupáci uvědomující si v odškodňování nový způsob vývoje si taktéž uvědomují chytrost, která je k hlouposti nalákala, čímž považují po pravdě chytrost za horší úroveň, než je hloupost. Z pohledu Moudrosti nezáleží na tom, zda je horší hloupost či chytrost, protože všem dává stejný návod na zmoudření, a proto také hlupáci mají směr k chytračení nebo k moudření. Hloupost a chytrost tak tvoří společnou smyčku svého vzájemného neustálého boje nebo při správném směru nalezení Moudrosti.

Moudrý člověk je jako divák pouze v zábavě sledující soupeření hlupáků a chytráku z nadhledu jakožto sledování dvou úrovní z obecnějšího řádu, přičemž je odkázal ke zmoudření podle stejného svého návodu, který však není schopný ani hlupák ani chytrák v zápalu boje používat tak dlouho dokud nezmoudří. Kdo jakou úroveň právě obsadil, není až tak podstatné jako když se konečně jeden ze všech hlupáků či chytráků vyvine v moudrého vhodnějším způsobem než doposud používanými způsoby a svůj vývoj zaznamená všem v Síti zdarma k poznání, neboť při uskutečnění vývoje podle zaznamenaného nevlastního návodu samočinně platí vlastníkovi návodu odměnu za svoji výchovu. Podle toho jak si kdo zvolí jaký návod pro zmoudření, se pozná časem, zda zaplatil za skutečné zmoudření nebo jen naletěl nějakému chytrákovi na jeho „mámící návod“ bez zmoudření avšak vydávaný jako směr ke zmoudření, což je ve Skutečnosti také pravdou avšak ve smyslu špatném. Pouze ve smyslu dobrém se skutečně zmoudří podle daného návodu, což se dokazuje jen dalším vývojem, neboť každá Moudrost dále se nevyvíjející není dokonale moudrá a tudíž jen upozorněním.

160513 Ve Skutečnosti je nekonečná smyčka hlupáků a chytráků jen obecným návodem s vyústěním pro jejich okamžité zmoudření nějakým moudrákem už osobně uskutečněné a s odkazem na obecná upozornění na hlupáky i na chytráky. Samotný návod obsahuje už i vlastní podrobnější upozornění na to, že bez hlupáků a chytráků jsme sami těmi hloupými, protože jsme ještě nepochopili ve své soustavě co je chytré a hloupé. Pak se upozorňuje na to, že se cítíme jako hlupáci avšak bez znalosti chytrosti jen proto, že neumíme určit skutečně jen to, co nám nějak škodí a z takového poškozování má vždy zdarma svůj vlastní prospěch. Dále se upozorňuje na to, že když se cítíme jako chytráci bez hlupáků, pak jsme sami hlupáci, kteří svůj nápad na přechytračení ještě nezveřejnili a nadále jen v jiné chytrosti doplácí na vlastní hloupost jako v předešlém upozornění. Až se zveřejněním nápadu na přechytračení se jedná o skutečné nové upozornění na chytráky. A pak se upozorňuje všem, kteří jsou si vědomí, že jsou hlupákem se snahou stát se podobným chytrákem, jemuž naletěli, nebo jsou chytrákem s nápady vlastního prospěchu a to na úkor hlupáků uskutečňující tyto nápady. Vesměs jde o upozornění na špatný směr hlupáků a chytráků „vysmívající se směru ke zmoudření“.

Z pohledu moudrých lidí jsou hlupáci i chytráci též nevěřící právě těm moudrým návodům v Síti přesně zaznamenaných, podle nichž se nejdříve vlastníci návodů stali moudrými. A takové vysvětlení je dané právě všem ať už nevěřícím či věřícím, protože také věřící hlupáci můžou naletět nějakým chytrákům také mimo Síť, kde nejsou bez odpovídajících záznamů v Síti nijak chráněni. Společná Síť je tak jediným prostředkem, nástrojem ale také jediným celosvětovým zřízením pro spravedlivé dorozumívání se právě věřícími pouze na vhodnějším způsobu života ve všech oblastech a bez nepřirozených zbytečností takže jen podle Moudrosti. Věřící chytrák stejně jako hlupák má tak v Síti konečně dokonalou ochranu pro vlastní vývoj přímo bez obav, že bude nějak napadaný či jinak zneužívaný za svoji dřívější hloupost či chytrost v době nevědění právě o Síti, v níž svůj vývoj ke zmoudření podrobně zaznamenal. V Síti se upozorňuje též na všechny stále nevěřící.

84

V Síti je daná víra jen v to přirozeně obvyklé, které je možné zpravidla lidmi opravit na něco přirozeně vhodnější za účelem toho, aby se to vhodnější stalo co nejdříve také všem přirozeně obvyklým a přitom ze všech dosavadních obvyklostí nejlepším. Jakmile je však to nejlepší přirozeně obvyklé už tak dokonalé, že se samo opravuje přesně podle lidské obsluhy, stane se samočinně trvale dobrým v dané oblasti pro obsluhu, která má za odměnu zboží z přirozené obvyklosti samočinně vznikající zdarma a právě podle podílu obsluhy.

Také této myšlence není nutné věřit, avšak protože je vysvětlená se všemi obecnými návaznostmi, je myšlenkou v Moudrosti jiné než mají všichni nevěřící takové myšlence, protože si pouze nevěřící budou neustále plést pojmy jakožto přirozenost s umělostí, obvyklost s pravidly, víru s náboženstvím, opravu se záměnou, obsluhu s údržbou, dar s lupem, oblast s místem, podíl s nárokem, samočinnost s robotou, dobré s nejlepším, dokonalost s chytrostí, vědou či jiným uměním a jinak současně moudré s dříve (ne)moudrým. Taková víra se dá nazvat jako Víra v dobro obecně pro celý Svět, v níž jsou však víry v dobro pro všechny světové oblasti, v nichž je víra v dobro pro veškerou obsluhu dané oblasti a Síť zde hraje roli jen Překladače. Víra tímto už není něco neurčité, ale přesně daný směr k neustálému moudření člověka majícího i tuto Víru. Na takto jedinečnou Víru nemusí někteří věřit, ale jen proto, že věří v chytrost převracející Víru na mnoho různých věr, z nichž si vybral jen tu svoji jako jedinou, kde už není Víra v dobro, ale jen její převrácená část.

V Síti je daná věda jen pro to přirozeně obvyklé, které je možné zpravidla lidmi opravit na něco přirozeně vhodnější za účelem toho, aby se to vhodnější stalo co nejdříve také všem přirozeně obvyklým a přitom ze všech dosavadních obvyklostí nejlepším. Jakmile je však to nejlepší přirozeně obvyklé už tak dokonalé, že se samo opravuje přesně podle lidské obsluhy, stane se samočinně trvale dobrým v dané oblasti pro obsluhu, která má za odměnu zboží z přirozené obvyklosti samočinně vznikající zdarma a právě podle podílu obsluhy.

Také o této myšlence není nutné vědět, avšak protože je vysvětlená se všemi obecnými návaznostmi, je myšlenkou v Moudrosti jiné než mají všichni nevědoucí o takové myšlence, protože si jen nevědoucí budou neustále plést pojmy jakožto přirozenost s umělostí, obvyklost s pravidly, dobré s nejlepším, dokonalost s chytrostí, vírou či jiným uměním a jinak současně moudré s dříve (ne)moudrým. Taková věda se dá nazvat jako Věda pro dobro obecně pro celý Svět, v níž jsou však vědy pro dobro všech světových oblastí, v nichž je věda pro dobro pro veškerou obsluhu dané oblasti a Síť zde hraje roli jen Překladače. Věda tímto už není něco neurčité, ale přesně daný směr k neustálému moudření člověka majícího taktéž tuto Vědu. O takto jedinečné Vědě nemusí někteří vědět, ale jen proto, že ví o chytrosti převracející Vědu na mnoho různých věd, z nichž si vybral pouze tu svoji jako jedinou, kde už není Věda pro dobro, ale právě její převrácená část.

V Síti je dané duchovno jen pro to přirozeně obvyklé a možné zpravidla lidmi opravit na něco přirozeně vhodnější za účelem toho, aby se to vhodnější stalo co nejdříve také všem přirozeně obvyklým a přitom ze všech dosavadních obvyklostí nejlepším. Jakmile je však to nejlepší přirozeně obvyklé už tak dokonalé, že se samo opravuje přesně podle lidské obsluhy, stane se samočinně trvale dobrým v dané oblasti pro obsluhu, jenž má za odměnu smysl z přirozené obvyklosti samočinně vznikající zdarma a právě podle podílu obsluhy. V Síti je dané zalíbení jen pro to přirozeně obvyklé a možné zpravidla lidmi opravit na něco přirozeně vhodnější za účelem toho, aby se to vhodnější stalo co nejdříve také všem přirozeně obvyklým a přitom ze všech dosavadních obvyklostí nejlepším. Jakmile je však to nejlepší přirozeně obvyklé už tak dokonalé, že se samo opravuje přesně podle lidské obsluhy, stane se samočinně trvale dobrým v dané oblasti pro obsluhu, jenž má za odměnu smysl z přirozené obvyklosti samočinně vznikající zdarma a právě podle podílu obsluhy.

Také u těchto myšlenek není nutné nějak duchovnit nebo si libovat a to ve smyslu stejné Moudrosti jak je uvedeno při víře i vědění. Člověk má vždy na výběr, ale jen jedna cesta v dané oblasti vede k vývoji přímo bez překážek a ostatní s překážkami nebo vůbec. V Síti se doporučuje vždy ta cesta bez překážek a pak je možné ve Hře si vyzkoušet také cesty s překážkami, protože jen tak zjistíme, kdy není cesta vůbec možná. Všechny možnosti zaznamenané v Síti nám dají už samočinně novou Moudrost podle další číselné soustavy a tak zjistíme, že hlupáci a chytráci nejsou jen nevěřící, ale před tím také nevědoucí a pak i bez duše a bez zalíbení. Takové lidi vnímáme jednoduše pouze jako zaostalé ve vývoji, věčně soupeřící, věčně si sebemenší vývoj navzájem ničící a jinak sobě bránící se vyvíjet. V Síti se lze na zaostalce pouze hrát, přičemž jsou daná skutečná upozornění, po jejichž obejití je každý samočinně přeřazen mezi hlupáky. Síťová Hra má také jedno upozornění vlastní, kdy je s nehrajícím si ten hrající ze Hry vyloučen při škození vnímaném dříve jako prohra.

160516 Důkazy o tom, že se jedná v životě jen o Hru, nám dávají mnozí v domnění vlastní nadřazenosti neustále. Právníci se chválí, že vyhráli spor, přičemž nezáleží na tom, jestli vyhrál obhájce (ne)viníka nebo naopak

85

žalobce (ne)viníka. Vládnoucí strany hrají o křesla a ti co vyhráli volby, bez toho aniž by měli nějaký postup vývoje už předem daný, si po svém zvolení celé volební období jen hrají na to, že takový postup vytvářejí. Pochopitelně, že jen hlupák naletí chytrým hráčům na jejich mlhavé představy o dobrém úmyslu volených, protože jen moudrý člověk nevolí žádné dobrodruhy, ale naopak už samočinně volí postupy k samočinnosti směřující přesně tak jak je samočinná také přirozenost v přírodě. Pokud si musí volič v nějakém zaostalém zřízení vybrat svoji stranu, neboť by si jinak ostatní strany jeho hlas násilím přivlastnily, pak v Síti každý volí samočinně stranu Nevolení se samočinným postupem neboli přímo se samočinností bez výjimek a odchylek.

Tímto se strana Nevolení dokonale ne-vměšuje do vnitřních záležitostí ostatních stran, a tudíž současně upozorňuje ostatní strany, že jakékoli vměšování do vnitřních záležitostí strany Nevolení, bude samočinně (myšleno i souběžně) trestáno pokutou přesně ve výši, za jakou je jinak požadována platba, poplatek, daň a jinak vnímaná pokuta za nevměšování a jinak vnímanou samostatnost či jedinečnost strany Nevolení. Tato strana nemá nesamočinné voliče, přičemž ani samočinní voliči nic nesamočinně nevolí, protože je všem členům strany daná volba samočinně jen pro vše samočinné směřující k přirozenosti s obsluhou všeho jen pod-přirozeného neboli umělého, neboť nad-přirozené se zase jen samočinností k přirozenému opět vyvíjí. Jakékoli příspěvky dávané zřízením všem stranám můžou být danou stranou použity ve hře o moc taktéž nespravedlivě, čemuž se vyhýbá strana Nevolení opět samočinností, kdy se požadují po daném zřízení zaslat tyto příspěvky do síťové Pokladny (číslo ne-státu 0, číslo Pokladny 0, předčíslí účtu 0, číslo účtu 0 a také další označení jsou 0) v jakékoli nesíťové měně, přičemž samo zřízení musí také plně zabezpečit platby opačným směrem, tudíž na účty jiných ústavů. Z těchto příspěvků se platí pouze náklady na vzájemné dorozumívání a tudíž jen na Síť a jen těm, kteří ve společné Síti svoji činnost zveřejňují a pouze ve výši právě takové činnosti.

Vesměs jde zase jen o stejnou Moudrost se Sítí čísel, kde je jakékoli dohadování, volení a odsouhlasení zcela zbytečné, pokud známe odpovídající přirozenost vždy už ne vůbec ale jen méně, více či plně dokonale samočinnou. Síť čísel je už dokonale samočinnou, avšak jen pokud je správně odlišena od všech nul, přičemž jedinou nulou je to nepočítané zpočátku, protože pak už jen upozornění na to jednou avšak špatně počítané nás nemůže ve Skutečnosti mámit při vývoji. Při hraní lze vše používat libovolně avšak bez jakýchkoli škod předem nepovolenými všemi hráči, což v Síti nehrající mají samočinně nastaveno vždy jen na „Nepovoleno“. Při očišťování se sice jedná už o Skutečnost ale jen o tu pod-přirozenou, kterou si samočinně přivodili pouze viníci, kdežto Skutečnost nad-přirozená je právě ta Hra na Skutečnost a Skutečnost přirozená je jen Příroda.

Člověk musí nejdříve pochopit vývoj nadpřirozenosti právě k tomu přirozenému stejně jako vývoj pod-přirozenosti k tomu nadpřirozenému, neboť právě naopak něco nyní nadpřirozené a dříve považované za dokonale přirozené pouze moudrý člověk vnímá ve směru protivývojovém. Důkazem je také samočinné tvrzení neboli Skutečnost, že to co není rozbité, poškozené a jinak zničené nelze opravit či dokonce vytvořit. Tato Skutečnost je také v jistém dobrém slova smyslu upozorněním, neboť špatnou Skutečnost lze opravit vždy na dobrou, avšak jen pomocí dorozumívací Sítě zpočátku umělé jevící se mnohým dnes nadpřirozeně a později už také jako přirozená s osobním poznáním přímým či těch poznávající tuto Síť samočinně nepřímo. Taková přirozenost je však stále umělou a proto pod-přirozeností ve smyslu umělém a až potom pomocí nám vzniklých nadpřirozených schopností hrát si se Sítí, v Síti či jinak síťově vnímat schopnostmi nám dosud nadpřirozenými avšak v budoucnu přirozenými a umožňující další vývoj dalších nadpřirozených schopností.

Nadpřirozeností však už nebude žádné kouzlení, čarování, mámení či jiné hraní, ale právě jen skutečné schopnosti v přírodě se už vyskytující avšak stále nechápané jako lidské. Jakmile je začneme polidšťovat ale přesně podle vzoru v přírodě, pak se začnou takové schopnosti stávat také přirozenými. Zde není už žádné nic, ale skutečné něco jakožto dokonalý vzor, který stačí do Sítě čísel pouze přesně zařadit a pak bez mezer vše zařazené plynule vyvíjet. Každá hodnota tak bude mít z pohledu všech známých číselných soustav svoji jedinečnost známou už taktéž z přírody v přesných návaznostech na hodnoty předchozí ale také následné. Vládci se už nebudou ve Skutečnosti hrát s těmi nehrajícími, ale budou se chovat slušně ke všem vládcům stejně se chovajícím, jinak budou vychovávání. Vojáci, strážníci a jiní ochránci si už nebudou hrát na vítěze či poražené proti lidem svého národa, ale budou jen předvojem pro slušné jednání s lidmi ostatními, budou ostražitě sledovat i dodržování Hry a chránit vývoj v Moudrosti či k Moudrosti proti různým nemoudrostem.

Že vládcem bude v Síti každý, přičemž bude vládnout jen sám sobě neboli svému osudu podle stejných samočinností, snad už také ti nemoudří pochopili. Takové ovládání samočinného z(a)řízení je pak obsluhou a podle podílu obsluhy také stejný podíl na daru vzniklého ze samočinnosti, přičemž jak zařízení tak zřízení se

86

podílí na samočinnosti vždy stejně. Bez zařízení neboli bez hmotných surovin je zřízení neboli zápis daného postupu bezcenný a to platí také naopak. Proto také zařízení nic nezpůsobující ani svým rozpadem má nulovou hodnotu stejně jako zřízení, podle něhož žádné zařízení nic vývojové nezpůsobuje. Zřízení působící proti vývoji má hodnotu pouze jako upozornění, protože když dle něho nějaké zařízení způsobuje protivývoj, pak ten kdo takové zařízení ovládá je viníkem. V zařízení může být také nižší živý druh avšak sám si neuvědomující toho, že je součástí zařízení jakožto jeho ústrojí nebo jen část ústrojí. Pokud si daný druh uvědomí, že je součástí určitého zařízení, pak toto musí dokázat ve společné Síti vlastní vývojovou činností, čímž si daný druh uvědomí ze svého druhu zaostalost jiného druhu nevyvíjejícího se však jako druh výchozí.

Dokonalou ochranou proti druhům zaostalým a vzniklých odchýlením se z druhu vlastního je, že takový druh si svoji zaostalost neuvědomuje a mylně se domnívá, že je tím druhem stále se vyvíjejícím stejně jako druh, z něhož se odchýlil. Mnozí také naopak uvědomující si druh jiný už odchýlený, setrvávají ve svém chování stejném jako u druhu odchýleného, čímž se stávají pozorovateli avšak jen když toto všechno do Sítě nějak třeba i v utajení pod přezdívkou zaznamenávají, protože až pomocí více takových záznamů bude také možné spočítat převahu nad druhem zaostalým a tím všechna mámená čísla bez přezdívek či s přezdívkou v Síti přesně k danému člověku bez obav o vlastní bezpečí začlenit. Ve Skutečnosti to jsou jen návaznosti na počáteční dílo o Síti čísel, jímž je „Moudrost“ s mámícím číslem ʎ198431, které je už součástí Sítě čísel ale samočinně i Sítě skutečné v jedinečnosti jediné vše hromadící a začleňující každého přesně dle jedinců sobě blízkých a podle přesně daných pravidel sice umělých avšak s přirozeností už též sladěných čili jedinečných.

Na stejnou „Moudrost“ tato díla navazují přímo avšak s vlastním mámícím číslem ʎ17846 ve smyslu hry uvedené také v Moudrosti. Každý může navázat svým dílem jak na dílo výchozí nebo na toto dílo navazující přímo na dílo výchozí, nebo na dílo jinak provázané až k dílu výchozímu. Každý moudrý člověk si však musí uvědomit, že výchozím dílem je vždy jen jedno dílo, takže při navázání se přímo na výchozí dílo návrhář nic neztratí, dokud se výchozí dílo samo neztratí, a proto ho moudře začlení do vlastního díla v nezměněném stavu. Pochopitelně, že každý může své dílo začlenit také za jiná díla než je výchozí dílo, avšak potom nelze nijak zabezpečit, že se některé z navazujících děl nějak neztratí a tím se přetrhne také návaznost na dílo výchozí. Jedinou ochranou proti takovým ztrátám je dokonalá dorozumívací a přitom stále jediná společná Síť, kterou nikdo nemůže zničit, neboť má též své dříve uvedené samočinné zřízení na obnovu Sítě ze záloh. Proto je právě zde všem moudrým už samočinně doporučováno, aby svá díla vázali jen na dílo výchozí a to jen do doby než si vytvoří Síť, v níž bude možné už bezpečně začlenit jednotlivá díla také podle nevýchozího.

Z jiného pohledu je nesmyslné ničit si společné poznatky, což nás vychovává také k samočinné ochraně společného vlastnictví pomocí soukromého vlastnictví a pak také naopak k ochraně soukromého vlastnictví pomocí společného vlastnictví. Až bude však Síť skutečná alespoň takto nezničitelná, nastane samočinně právě pře-členění do Sítě čísel všech pojmů přesně podle svého jedinečného významu a pak též všech děl přesně podle svého obsahu. Síť přirozených čísel se tímto bude stále více přibližovat svému přirozenějšímu významu. O přirozenosti nikdy nerozhodují vládci druhých či vůdci druhým ale právě naopak všichni vládci sobě a vůdci sebe, protože jen tak lze rozpoznat vlastní myslí to špatné od dobrého. O mysli jiného se každý může jen nepřesně domnívat, přičemž není nikdy možné všem ve všem dokonale vyhovět jinak než zůstat bez jakékoli činnosti, což znamená také být nečinný ve vlastním vývoji. Jakákoli činnost podle jednoho může být také proti-činností podle druhého, avšak jen jinou nečinnost si nikdo další po vládcích nepřál ani nevolil.

V Síti se volí u vládců a vůdců vždy samočinně pouze spolu-činnost pro všechny oblasti s upozorněním na veškerou proti-činnost, protože jen tak můžou být všichni v Síti sou-činní v jednotlivých oblastech přesně podle všeho společného. Až podle nejvhodnější sou-činnosti lze nalézt už samo-činnost z cesty v postupu nejpřímějšího anebo z roviny v šíření nejplošnějšího anebo z prostředí v růstu nejprostorovějšího. Není možné, aby něco přerostlo do prostředí nevhodného na růst a proto je potřeba vhodné prostředí ponechat na přírodě a v ní růst přizpůsobovat přirozeným změnám prostředí, protože umělou změnou prostředí si ho vždy jen zhoršíme. Není možné se přirozeně přizpůsobovat uměle změněnému prostředí, protože máme už ve vlohách dokonale zapsané přirozené přizpůsobování se přirozeně změněnému prostředí ve své soustavě.

Ve stavu krále, vůdce a jiného vládce neumí člověk vnímat nic vyššího ale také nic nižšího svého druhu, a proto je svým myšlením na nulté úrovni považující to vyšší za nemožné a to nižší mylně za zaostalý druh, z něhož se vyvinul. Ve stavu válečníka je každý hlupák nechápající chytráky svého druhu ve stavu vládců stejně tak jak je ve stavu vládce každý hlupák nechápající nadpřirozenost, kterou si připouští u svého druhu,

87

ale kterou se marně snaží dosáhnout. Z obou stavů je však na první úrovni jen ten, který správně vnímá Skutečnost ve směru vývoje, protože se už nechce znovu stát hlupák chytrákem nebo chytrák hlupákem a současně nechce zůstat ve svém zaostalém stavu hlupáka či chytráka. Třetí soustava má už také tři stavy, z nichž ten třetí nejzřejmější neboli nejjasnější je ne-hlupákem a současně ne-chytrákem ve smyslu pouze vyspělejší lidskosti, protože ve smyslu zaostalejší lidskosti se jedná už samočinně o nelidskost obsahující zvířecí proti-lidskost nebo nezvířecí a současně nelidskou čili netvořivou spolu-lidskost ve smyslu už přírody.

Pokud si znovu přečteme předcházející odstavec a budeme chtít dle něho vyčlenit tři soustavy, zjistíme, že ta první část vypovídá o soustavě nulté, kdežto druhá část porovnává už dva stavy, což nám připadá jen jako bychom přeskočili soustavu první. Toto se však jeví takto neskutečně všem pouze hrajícím si s myslí ostatních, protože jsou samočinně právě touto hrou stejně nakaženi. Ti kdo si s myslí ostatních nehrají se ani nakazit nemůžou, a proto dokonale chápou při vypovídání o soustavě nulté jen upozornění na soustavu nultou pomocí soustavy už první. Druhá soustava už vysvětluje všechny čtyři její přirozené možnosti avšak dvojkou členěné ve dvou řádech po dvou úrovních, neboť druhá soustava ještě větší čísla jak dvojku nezná. Přesto nám s naplněním dvou řádů dvěma možnostmi samočinně ukazuje třetí možnost při vyprázdnění, která je však jen ve smyslu vývoje na třetí soustavu další součásti Hry, protože třetí soustava začíná vždy už samočinně bez nul pouze prostorovou jednotkou, kterou lze vyčlenit do tří rodů, přičemž se každý rod člení na tři řády a z nich každý řád může mít tři hodnotné úrovně, a proto je má ve výchozím stavu už jednotkové.

Pouze ve Hře lze předpokládat, že je část prostoru nehodnotná, protože ve Skutečnosti má hodnotu též prostor prázdný a dokonce jako upozornění i prostor vybuchující či jinak ničící soustavu vlastní, protože výbuch v soustavě vnitřní neovlivňuje soustavu vlastní bez vlastního přičinění, čímž se však stává výbuchem v soustavě vlastní. Výbuchy v soustavě vnější pravidelně se opakující však nejsou nijak škodlivé, neboť právě tyto přirozenosti způsobují daným dávnověkem vývoj lidskosti pro přirozenou obsluhu jednotlivých soustav, přičemž právě naše nepřirozená obsluha soustav vnitřních změní prostředí pro lidstvo na nepřirozené avšak tvorům jiným na prostředí přirozené. Každý tvor se stane netvorem samočinně při změně svého prostředí na takovou úroveň, kdy se už samočinně netvor vyhubí. Velká zvířata se vyhubila velkou spotřebou porostů, což způsobilo také vzájemné požírání, přičemž silnější zvíře po zabití zvířete slabšího si střežilo svoji kořist tak dlouho až nebyl zbytek poživatelný. Jakmile maso-žravá zvířata vyhubila porosto-žravá a vše-žravá čili slabší zvířata, nebylo možné z velkého zvířete maso-žravého se zpětně stát zvíře porosto-žravé či vše-žravé. Přežil tvor jen menší, který se dokázal před velkým účinně skrýt a pak ten vetší avšak porosto-žravý žijící ve stádech a s takovou spotřebou porostů, která se dokázala také včas samočinně přirozeným růstem obnovit.

Vyspělejší kmeny nebo dokonce národy se vyhubily vlastní namyšleností v tom, že se považovaly už za skupinu dokonalou stejně jako velká masožravá zvířata. Přestože jejich vládci ani ovládaní s nikým netoužili bojovat a také měli na svoji ochranu proti zaostalým skupinám dostatečná zařízení, nedokázali se vzájemně stále v dobrém slova smyslu dorozumívat. Toto způsobilo vlastní počínající rozklad zevnitř, oslabení ochrany a s následným ovládnutím zvnějška skupinou zaostalejší a zpravidla ničící všechny podstatné památky. Nyní už máme možnost vzájemného dorozumívání se bez vládců jen pomocí Sítě a s výchozím upozorněním už samočinným jak na velká zvířata nic netvořící (netvory) avšak s nadměrnou spotřebou tak i na namyšlené skupiny neboli strany se svými vládci a ovládanými vzájemně se doplňující avšak též vzájemně se pak ničící až na takovou členitost, kdy jsou stejnou mocí pohlceni jinými vládci jakožto už jejich další ovládaní jedinci.

Síť nám dává třetí možnost avšak jen při neobcházení všech upozornění, což znamená také činnost všem dobrovolnou a upozorňující za odměnu ve smyslu výchovy na obcházení upozornění zaznamenaných v Síti ale také činnost všem dobrovolnou pro zaznamenání dalších upozornění do Sítě za odměnu s uskutečněním takového upozornění z návodu neboli při uskutečnění vývoje dle návodu bez obcházení daného upozornění. Zde se už upozorňuje na hráče stávající se samočinně dále nehrajícím viníkem při ublížení komukoli jinému nebo při způsobení škody nehrajícímu. Chytrák nikomu neubližuje ani neškodí, neboť by jinak nebyl chytrý ale jen dalším hlupákem. Chytrák také nemůže vyhrát nad nehrajícím, neboť výhra není jen ve Hře škodou.

Nyní k samotné Hře; vše pouze ve smyslu chytrosti je povolené, protože ve smyslu hlouposti se jedná už o skutečnou povinnost neprodleného odvinění vlastní viny vinným hlupákem učiněné a protože ve smyslu skutečné Moudrosti není žádná hloupost ani chytrost už samočinně možná. Hra se odehrává ve skutečném prostředí pro vývoj lidských smyslů nebo v neskutečném prostředí pro nevývoj lidských smyslů. Skutečné prostředí však může být přístupné nebo prozatím nepřístupné, kdežto neskutečné prostředí je nepřístupné

88

vždy ve Skutečnosti avšak přístupné vždy ve Hře přesně podle osobní dosažené členitosti, přičemž každému je v Síti samočinně výchozí členitost nulová. Prvním členěním je úroveň, druhým řád, třetím rod, čtvrtým druh, pátým říše, šestým společnost, sedmým spojení a osmým prozatím jen samotná soustava, přičemž už nezáleží ani tak na samotném pojmu jakožto na přesném začlenění podle Sítě čísel. Každý pojem se může během vývoje dle ostatních začleněných pojmů jakožto nový při-členit, pak neod-členit zpět do odpadu, pře-členit s výměnou za jiný člen při opravě nebo vy-členit jako samočinné členění prozatím bez vzoru a pak roz-členit na jiné vnitřní členění a potom naopak zne-členit zpět do vnějšího členění nebo ne-členit a tak ponechat zatím bez vývoje na nule v nesmyslu pod-členu nebo už vyvíjet členění právě ze smyslu nad-členu.

V síťové Hře je pod-členem každý, kdo se do Sítě ještě nepřihlásil, přestože může být do Sítě už někým jiným při-členěn se svými jedinečnými znaky. Vědomé neod-členění je trvání bez návratu do pod-členství i bez samočinnosti a pak vy-členění pro osobní řízení vlastního účtu s výchozí samočinností u všeho a to také v budoucnu nového vhodnějšího než doposud. Zde už je také dokonale chápáno pře-členění ve smyslu opravy skutečného členění záměnou za vy-členění jakožto vzor pro rozumění vývoji u samotné Moudrosti už při obsluze samočinnosti. Pře-členění je možné až po při-členění s vlastním odmítnutím od-členění, což si každý dokazuje naopak vlastním vy-členěním své jedinečnosti v Síti vloh pro všechno přirozeně samočinné už vlohami všem stejně samočinně předurčené. Vlohová odlišnost naopak sice roz-členila daný druh podle oblastí avšak pouze proto, aby se zase zpět spojila zne-členěním do společné lidskosti vnímané jakožto s dalšími přirozenými schopnostmi v různých oblastech už samočinně vyvinutými. Při vzájemném spojování bez ohledu na rasy se jednou dosáhne u všech ras dokonalého sladění jakožto Rasa jediná všem rasám však společná jakožto nad-člen vyvíjející a potom také vyvinutý pro zcela jinak vnímané členění i s pod-členstvím.

Pouze hlupák se domnívá, že lze vy-členit pouze svoji rasu a pak ostatní vyhubit, protože právě takovým vyhubením ztrácí nespočet možností vývoje rasy vlastní. O takovém nesmyslném šlechtění vlastní rasy jsme se už nejednou poučili a nyní se v Síti na všechna násilná či jinak umělá šlechtění ras samočinně upozorňuje. Pro zachování lidskosti jsou všechny rasy potřebné. Také každá jiná rasa jevící se nám dnes jako nevhodně se chovající, má ve své vlohové výbavě něco všem jiným rasám scházející pro společný vývoj lidskosti, což si však uvědomují jen někteří příslušníci dané rasy, a proto musí mít všichni jedinou společnou dokonalou Síť pro seznámení se s takovou dokonalostí také příslušníkem jiné rasy. Šlechtění rostlin, lidí a jiných tvorů je pouze od-členěním se do nevývojového pod-členství, přičemž si takové od-členění zpět mezi odpad právě ti šlechtitelé či dokonce šlechtění pletou mylně s vy-členěním, které je naopak výsledkem přirozeného vývoje.

160526_01 Správným vysvětlením vývoje pochopíme dokonce, že se nejedná o nějaký „přirozený výběr“ ale spíše o „přirozené žití“ neboli o přizpůsobení se přirozenostem daného prostředí. Je sice pravda, že když má daný jedinec vlohy na určité vlastnosti, pak se mu projeví, jen pokud se vyskytne v takovém prostředí, které už dříve u jeho předků takové vlohy vytvořilo. Doposud bylo však vysvětlení bez počínajícího vytvoření vloh, což je pro další vývoj nezbytným poznatkem, protože jen s takto dokonalým poznáním pochopíme danou pravidelnost, v níž se vývoj zdokonaluje též pro samočinnost, kterou se můžeme naučit už také obsluhovat. Doposud používané slovní spojení „přirozený výběr“ nám nyní v mysli vytváří mylnou představu, jakože dítě si může vybrat své rodiče a dokonce prostředí, v němž získá potřebné vlastnosti, přičemž právě rodičové svým přestěhováním můžou způsobit nepřirozený výběr v nevhodném prostředí pro své dítě, které nemá dostatečné vlohy na potřebné vlastnosti. Z jiného pohledu lze však vhodným přizpůsobováním se danému prostředí během několika pokolení anebo křížením takové vlohy dotvořit, přičemž se naopak jiné vlohy pro předcházející prostředí přestanou používat, čím se vytrácí jiné vlastnosti. Zda je vhodné se stěhovat nebo to vhodné není, doposud jsme neuměli správně posoudit, avšak se Sítí bude možné si dále připomínat a proto také dále cvičit vlastnosti už nepotřebné a později je třeba i spojit s novou vlastností ve vlastnost další zcela výjimečnou. Časem budeme dokonce vyhledávat jiná prostředí za přesně daným účelem s propojením vloh již vyvinutých, obnovených, znovených ale i nových pro dosažení dnes zatím nepředstavitelných schopností.

89

160523 Rasa, která si neuvědomuje, že všechno má svoji cenu a proto nelze nikdy nic získat zadarmo, samočinně spěje k vy-členění se sama od všech ras ostatních svého druhu na druh trvale odchýlený. Dokonce i dar v Síti zaznamenaný je za obsluhu z(a)řízení anebo také vlastník upozorněních používajících se v návodech jakožto odkazy je tak dlouho odměňovaný dokud se tyto návody uskutečňují právě spotřebitelem a jinými účastníky už používající zboží podle návodů tvořené. Síť je jako celosvětový jedinečný Podnik, v němž se všechno přesně zaznamenává, podle záznamů správně do Sítě čísel začleňuje, členy se různě poměřují a právě podle poměření už samočinně hodnotí anebo jinak začleňují. V takovém Podniku není nic složité, ale naopak vše spěje k nejdokonalejší nejpodrobnější jednoduchosti přesně začleněné v obecnější a pak až v nejobecnější jednoduchosti, která se těm nechápajícím jeví jako složitost. Tak jako každý podnik, také tento chce být vnitřně nejdokonalejší a protože nemá jiné podniky, s nimiž by obchodoval, nemůže být z vnějšího pohledu nijak ziskový ani ztrátový. Z vnitřního pohledu se jedná o používání společného vlastnictví jen v soukromém.

Společné vlastnictví dávnověkem dané je pro všechny druhy v každém prvku Světa, v každém proudu samočinně prováděným společnými prvky a též v každém proudu samočinně prováděným v každém prvku. Úlohou Sítě je sledovat veškeré společné vlastnictví a též všechny nepoctivce ve všech veřejných oblastech, protože poctivci si sledují své soukromé vlastnictví obsahující samočinně také společné už sami a to poctivě. Celosvětový Podnik takové sledování umožňuje a to dokonce s vyhledáváním společného vlastnictví, které bylo dříve mimo Síť někým bez souhlasu všech ostatních čili násilím přivlastněné nebo už přivlastněné bylo na někoho jiného třeba i koupí neoprávněně převedeno. Pokud je nějaké takové přivlastněné vlastnictví objeveno, pak je samočinně vyvlastněno avšak s dalším používáním u majícího majitele. Majitel se tímto jen upozorňuje na jeho majetek avšak ve společném vlastnictví všech, a proto se také tak musí ke všem chovat.

Majitel každého společného vlastnictví zaznamenaného v Síti má povinnost zajistit neustálé sledování jeho změn, protože takto společné vlastnictví je vždy veřejně hodnocené i pro další vývoj společnosti. Každý majitel soukromého vlastnictví je ve Skutečnosti vinen za zneužívání společného vlastnictví, protože právě pomocí společných prvků a proudů si tvoří své soukromé vlastnictví ve zboží, přičemž jediným trestem je umožnění všem sledovat přesně každou změnu společného vlastnictví až do doby než se daného jedince soukromé vlastnictví na společném vytratí. Jakmile se s daným společným vlastnictvím spojené vlastnictví soukromé spotřebuje nebo jinak rozpadne, je společné vlastnictví samočinně vždy ve prospěch Společnosti opět volné k nejvhodnějšímu použití zase přes Síť. Mimo Síť je těžba surovin pouze způsob přivlastňování si společného vlastnictví, které je možné vyvlastnit pouze zaznamenáním do Sítě, avšak už jen upozorněním na takovou těžbu je označen viník s povinností vytěžené suroviny neprodleně vracet původním vlastníkům.

Návrat vytěžených surovin je však myšlen jen ve smyslu stejných prvků v Síti sledovaných, a pokud se současně narušuje bezpečnost v těžební oblasti například propadem či posunem zemských vrstev, pak se jedná také o zaplnění volných prostorů odpovídající surovinou znemožňující tyto změny. Na pole se proto vrací jen živiny odčerpané z půdy pro pěstované rostliny, které se používají jako potrava pro lidi nebo pro chovnou zvěř, nebo na tkaniny a jiné suroviny v různých oblastech výroby. V Síti se vše přesně zaznamenává a to včetně různých změn prvků i proudů, protože jen tak budeme mít dokonalý přehled o každém vlivu horším či lepším dle pohybu prvků i proudů včetně jejich změn na prvky a proudy jiné avšak stále společné.

Sledování surovin má význam také z důvodu zamezení skladování přebytků, protože nemá smysl těžit prvky nebo suroviny pro získávání prvků nacházejících se i na skládkách a jinak nevyužívaných ve směsích s jinými nepotřebnými prvky. Při hloubkové těžbě si musíme uvědomit, že vznikají náklady také na obnovu soudržnosti a jiných přirozených vlivů v těžební oblasti. Při sloučení prvků si musíme uvědomit, že směsi umělé nejsou přirozené a proto ani jejich (ne)rozpad nesmí v Síti nijak škodit. Používání umělých směsí je nevhodné v potravě lidí i zvířat, při hubení například hmyzu, v léčivech vnitřně užívaných nebo očkovaných ale také při náhradě místo živin potřebných pro obnovu půdy. Člověk si musí uvědomit, že umělé zůstane vždy umělým bez života a pro život nepotřebné a přirozené zůstane zase přirozeným s životem anebo pro život potřebné. Z jiného pohledu; požíváním umělého se stává život neživotem, kdežto naopak požíváním přirozeného se život od neživého odlišuje. Cokoli živé přijímající stále více to umělé, přestává se množit, ale stále vhodněji ve smyslu umělém se zvětšuje, kdežto naopak cokoli neživé přijímající stále více to přirozené, přestává se zvětšovat, ale stále vhodněji ve smyslu přirozeném se množí. Lidstvo živící se umělou stravou ztratí plodnost, a proto bude zhotovovat své napodobeniny, kdežto roboti živící se přirozenou stravou ožijí.

90

160525 Potom tu je také ta nejvhodnější možnost, kdy se lidstvo bude stále živit pouze přirozenou stravou a samočinné z(a)řízení bude lidstvo jednoduše řečeno jen obsluhovat bez jakékoli stravy ale běžící na umělý pohon neničící prostředí a za účelem tvoření nejvhodnější stravy pro vše živé zachovávající i přiměřené množství hmyzu a za účelem i nejvhodnějšího léčení ze všech nemocí. Scházející druh rostliny způsobuje nemoci stejně jako šířící se nový druh hmyzu, ale také scházející druh hmyzu způsobuje nemoci stejně jako šířící se nový druh rostliny. Vysvětlení je jednoduché, neboť každé prostředí je vhodné pro určitý druh jak rostlin, tak hmyzu a pokud v dané oblasti vymizí určitá rostlina s určitými účinky také na život určitého hmyzu, pak vymizí také odpovídající hmyz. Daným hmyzem anebo rostlinou se živí také určité zvíře, které může být potravou zase pro jiné zvíře a to i ve vodním prostředí a téměř tím vším se může živit také člověk.

V současnosti se různé podniky jen předbíhají ve výrobě umělin, jimiž živí lidi, zvířata a půdu, čímž však způsobují různá onemocnění, která léčí jiné podniky opět nějakou umělinou. Na takové soupeření doplácí vše živé ztrátou životnosti, přestože může v nemocném stavu déle vydržet. Za takové jednání však žádný podnik nemůže, protože je také umělý, avšak člověk řídící takový podnik je už skutečným viníkem, protože má se svými zaměstnanci jednostrannou dohodu o poslušnosti v provádění činností podle umělých zákonů. Takové dohody se nazývají pracovní smlouvou, smlouvou o dílo a jinak nespolečensky ve prospěch podniku.

Všechen tento nevývoj jevící se mnohým mylně jako vývoj je možné řešit právě jen pomocí jediného celosvětového Podniku, který nemá žádné jméno ale sám je jménem mezi různými způsoby vnímání Světa stejně jako Hra, Škola, Pokladna, Stát, Společnost, Síť a jiná Skutečnost. Ve smyslu Podniku se jedná o dosažení dokonalého vnitřního uspořádání mezi všemi jedinci hodnocených stejně přesně podle vlastních činností při tvoření soukromého vlastnictví. Každá hodnota přímo souvisí s okamžikem činnosti, přičemž životnost každé části zboží je daná použitou surovinou, takže se daná činnost každého samočinně jen jako hodnota dané části zboží rovnoměrně rozloží, a proto řídí Podnik všichni jen dle (s)potřeb takových činností.

Cokoli vytěžené a v Podniku zaznamenané se už nemůže jen tak ztratit nebo skrytě zahrabat, ale naopak je stále pod dohledem a tak je všem zřejmé, jak se jejich společné vlastnictví špatně nebo už správně i bez přebytků využívá. Je nutné si také uvědomit, že se vzdáleností od místa s danou činností se také snižuje vliv všech jedinců, kteří však se vzdáleností při stejné obyvatelnosti přibývají, a proto obyvatelé v sou-kruhovém pásu dále od středu daného dění musí mít celkově vždy podstatně nižší vliv než obyvatelé pásu blíže středu. Pokud mají vliv na dané dění všichni lidé, pak se naopak na povrchu opačné polokoule Země počet lidí v daném pásu snižuje. Vliv se počítá jako jednotkový od všech z nejvzdálenějšího pásu až po místní vliv dle počtu pásů buď postupně, násobně, mocninně či jinak přibývající. V celosvětových záležitostech přesahující Zemi musí být vliv každého člověka stejný a to už se samočinnou volbou pro přirozeně nejvhodnější řešení.

Obecně nelze Podnik nijak zapsat ani mezi jiné tržní podniky, neboť si naopak jedinci podnikající můžou v Podniku svoji podnikající skupinu zaznamenat a pak podle jednotného Účetnictví přesně svoji činnost vést konečně také poctivě, všem srozumitelně a jednoduše. Nikdo však není nucený být samočinně pro všechny poctivý, avšak pak nepotřebuje svoji činnost do Podniku zaznamenávat a může působit tržně jak doposud, jenže s tím doplňkem, že každé společné vlastnictví podnikem uváděné mylně jako nespolečné, bude vždy v Síti sledováno a to případně i s vyčíslováním všech pozorovaných změn na společném vlastnictví. Není možné, aby nějaký státní či mezinárodní úřad rozhodoval o poctivosti či dokonce jako viníka povinoval celosvětový Podnik jakožto i jedinečný celosvětový Úřad nebo dokonce jedince poctivě zaznamenávající svoji činnost do všem společné celosvětové Sítě. Takový místní úřad však může být také nějakým jedincem v Síti zaveden jakožto skupina provádějící však v Síti i mimo Síť určité služby podle návodů všem, kdo je potřebují, avšak při takových službách v Síti nelze beztrestně, a to bez výjimek, obcházet žádné upozornění.

Takto vnímaný celosvětový Podnik není součástí žádného trhu a proto ani na žádných trzích nepůsobí, přesto si může každý samostatně či ve skupinách ve smyslu však jen Hry také na trzích zahrávat o nesíťové ceny, protože o síťové hodnoty poctivě zaznamenané a naplňující základní potřeby se ani v Síti nehraje. Čím více budou základní potřeby počínaje Moudrostí uspokojovány, tím více se budou blížit od dokonalé stravy, bydlení a šacení ke stejně dokonalému zdraví se stejně dokonalou ochranou ve stejně dokonalé zábavě pro zbystřování svých smyslů až k dosažení schopností ve vlohové výbavě. Rod bez takové Moudrosti zakrní ve vývoji na odkloněné větvi nemoudrých jako válečník, vladař, soudce či jinak vměšující se do umu moudrých.

91

Přezdívkou u mámeného čísla je jednoduše jen „Člověk“.

Při dalším vývoji se ověřuje jen podle návodu dosažený první pokrok s jeho pravidelným používáním také u jiných jedinců stejně se vyvíjejících, za což vyvíjející se jedinci platí společně odměnu též tomu kdo pokrok, jako první uskutečnil.

3-úhelník rovnostranný: poměr kruhu vepsaného π(r/2)2 a opsaného πr2: π(r/2)2/πr2 = 1/4, což pro poměr trojúhelníku r2 3 √3/4 k∙ ∙ vepsanému kruhu je: a2=(r 3/2)∙ 2+(a/2)2 => a2 3/4=r∙ 2 9/4 => ∙ a=r √3∙ => obsah (a/2) (r 3/2)= r∙ ∙ 2 3 √3/4 … obecně pro ∞-úhelník platí obsah ∙ ∙ ∞ r∙ 2 sin(2∙ ∙⊾/∞) sin(∙ ⊾-2∙⊾/∞).

V oboru značení pak máme k dosavadnímu značení doplněk při-značení a přetočený rozdíl od-značení, opačný doplněk roz-značení

Úhelka (úsečka), úhelnost (sin proti/od-, cos při-, arcsin zne-, arcos roz-), úhel(něnec), obor úhelnění e-x = 1/ex …. ^ea, a=+x0 … = … ×b1, b=^ex

e1/x = x√e …. ^ea, a=×x1 … = … ^xePři jaké teplotě vzniká z páry sucho? – při rozpadu horkem vodíku anebo kyslíku. A to je?

α=30, S=0,5β=70, C= 0,93969262078590838405410927732473γ=80, J= 0,98480775301220805936674302458952

•K=×SC=×SM, kde N=∼β•Q.

Několik příkladů starého a nového zápisu:-a = +a0-a+b+c = +abc

2 a∙ 3 + b/(√c5 – log(5) + 7) = +xy, kde x=×2n, y=×mb, n=^a3, m=+sp7, p=^2c5, s=^510Pro α=×3⊾2 (=60°) je výpočet ∼α•Q =×21 (dříve: cos(60°)=0,5)1/E = 2,7182818284590452353602874713527 … eulerovo čísloX = 1/(1/(1/E -1) – n)-1En=1, pro n=0->∞ n=+•∞0, •∞=9, •7=•en

En+1 = •e•0, •0=+n1

En+1 = 1/(1+1/(2n+1/(En+1))) = •e•0 = ו11, •1=+1•2, •2=ו31, •3=+•4•5, •4=×2n, •5=ו61, •6=+1•7

e = lim(1+1/n)n

e = ∑(1/n!)

x2 102=100 (102-72)/3 = (100-49)/3 = 17

zn = v mocnina

nv = z odmocnina n√v = z = v1/n

vz = n rozmocnina = logaritmus logzv = n

nv = z znemocnina = logn(1/v) = z = v1/n

Log210 = 102 = ln10/ln2 = 3,322 = 10x/2x

Log102 = 210 = ln2/ln10 = 0,301 = 1/3,322

92

Ve Hře jsou však ve smyslu současně záporného a také kladného mocněnce jakoby uvažované bez významu znaménka čili obojetné nenulové číslo a právě v těchto případech mají vypočítané mocnosti průběh zrcadlově překlopený dle souřadné osy představující moc a pak i dle souřadné osy představující mocněnce. Ve Hře si to lze vyložit jako mocněnec záporný ať už chytrý nebo hloupý s mocí neměnnou či též s nemocí. Ve Skutečnosti jsou si úlohy mocnění, odmocnění, rozmocnění a onemocnění vzájemně různě opačné, což je také už zřejmé z jejich zápisů v Síti (vz nebo vz), kdežto mimo Síť je zápis (log, ln, lg, lb)* různý dle základu ale vždy stejný pro rozmocnění i onemocnění, takže se nerozlišuje myšlení pomocí čísel a nesmyslně mají přednost jen někteří mocněnci. Také při odmocnění je znak zbytečně složitý ( n√v) oproti zápisu už v Síti (nv).

V zemi rodné mnozí znají zkušenost, ale už nikdo netuší, že se za tím skrývá mámící číslo ʎ17846 neboli tvůrce tohoto díla.

vz = av/az

Bod: πd0/(2∙π/2) =1? πd0 =πÚseky: 4r πd1/(2∙π/4) =2dKružnice: 2πr 2/π πd1 =πdKruh: πr2 πd2/(2∙2)Koulenice: 4πr2 1/4 πd2

Koule: (4/3)πr3 πd3/(2∙3)S4: πd3

V4: πd4/(2∙4)

0, 1, 0, 1, 1, 2, 1, 1, 4, 1, …

Body jsou jen nástrojem pro další vývoj ochrany hráčů ale také jejich vzájemné důvěry, protože čím více se bude hrát jen o body a to bez podvádění, tím větší bude důvěra, kterou si pak každý může také ověřit při hře v hospodě ve stejném složení hráčů

Rozvrh, rozkres podrobností

Ponechme tržní hospodářství jako památku … dříve byli páni se svými hrady a zámky … dnes jsou památkou, známe doby bohaté na vele-stavby … dnes jsou památkou. … je načase ponechat velké sochy a věže jako památky a začít budovat Síť s obrovskou pamětí jakožto nejméně tři vzájemné zálohy. Do té doby si musíme vystačit se současnou sítí.

Za upozornění je odměna samočinně počítaná obecně upozorňujícímu …

Za všechna vlastní vysvětlení se odměňuje uskutečňování výchovy

a návrhář je nejpodrobnějším řemeslem

Jeho odměna je však už také pravidelná jednotkou za každý okamžik výchovy, avšak od všech vychovávaných dohromady a také

Takto nastavené podmínky dědění v Síti každému zobrazitelné povede k určité obvyklosti, kdy děti žijí vesměs z dědictví a případně ze zábavy dospělých, v dospělosti se tvoří hodnoty už také na zajištění svého pokolení ve výši spotřebované též v dětství a při dožití člověk předává plynule také své vlastnictví mladším.

0 Moudrost se vzorem v Síti čísel pro Hru a Skutečnost. Viník obcházející upozornění a výchova všech obcházejících tato upozornění právě těmi, kdo upozornění do Sítě zaznamenali.

93

1 Chytrák a přechytračený vždy se stejnými šancemi při tvoření návodů, ale prvenství s odměnami má vždy jen ten, kdo návod jako první do Sítě zaznamenal. Divák se dívá, a proto jen on odměňuje hrající hráče také za jejich přípravu a ostatní jedince za související činnosti přesně podle záznamů všech činností v Síti.

2 Každý má nárok na přesný popis kupovaného užitku zaznamenaného v Síti, přičemž užitek bez popisu je dokonalým znakem podvodu. Popis jedinečnosti a jediné Společnosti učící se Hrou chápat Skutečnost.

3 Poměření dvou soustav. Rozdíly a doplňky a to také u dvou sobě si opaků.4 Vývoj v kruhu a z kruhu do prostoru jinak plošně či po přímce. Zločincem je také násilník, který třeba i

nevinného ke zločinu přinutil násilím čili hrozbou ublížení komukoli na zdraví anebo odebráním života. Míra spoluviníka je podle prospěchu, přičemž nájemný spoluviník má podíl stejný jako jeho najímatel.

5 Přesvědčit se ke zločinu nechá pouze hlupák, který také všechno sám odškodňuje. Chytrák, který hlupáka přesvědčil, si může užívat výhodné ceny jen do doby odhalení zločinu, neboť pak je musí vrátit. Neprodejnost společného vlastnictví a jeden z výkladů plošné mřížky od nezbytečnosti až po dokonalost.

6 Dokonalost čísel vnímaných opačně, převráceně a doplněním. Znetvořené jednotky uměle vymyšlené a ve zlozvyku používané místo přirozených jednotek dokonale tvořící přírodu jako vzor pro vývoj myšlení. Přirozenost ve svobodné ochraně spravedlnosti oproti umělému skládání u spravedlivé ochrany svobody.

7 Záznamy v Síti jakožto dokonalý odkaz dětem neboli památka ve všech oblastech vývoje. V Síti je u pojmu bez upřesnění opačného vždy myšleno to dobré, neboť až na to špatné je důrazně upozorňováno.

8 Rozdíl mezi obsluhou samočinného zařízení a řemeslníkem. Každý druh se přestane vyvíjet, jakmile své škody odmítne odškodňovat. Každý má možnost tak jako všichni ostatní v Síti, zaznamenat si odlišnosti. Není větší ochrany všech údajů než v jejich zveřejnění, neboť jen hlupák koupí něco, co má vždy zdarma.

9 Kdo dělá pro někoho cokoli bez odměny, pak tak může činit pouze na nesíťovém zboží a mimo Síť. Už jen drobná nespokojenost poctivce upozorňuje na cosi špatné. Jednoznačně správným je to dávnověkem samočinně vzniklé a naopak tím špatným je jednoznačně každé ničení právě toho přirozeně správného.

10 Síť pod ochranou záloh s jedinečnými veřejnými účty pro každého jedince, který si jen svůj účet sám obsluhuje, čímž obsluhuje společnou Síť. Při běžných nákupech se člověk nikdy nestydí za to, co si koupil a dokonce naopak se vychvaluje zbožím koupeným za poctivé odměny z činností doporučovaných v Síti.

11 Čím dokonalejší budou záznamy všech lidí v Síti, tím dokonaleji a především rychleji se lidstvo přizpůsobí všemožnému prostředí, což je základem pro znovení, obnovení anebo vytvoření nové vlohové výbavy pro lidskost. Základní pevně danou celosvětovou jednotkou je každý obvyklý okamžik lidského vnímání.

12 V současnosti musíme jen začít využívat každý titěrný poznatek pro přiblížení se přirozenosti, neboť jen tak nám pak při něčem důležitém v přiblížení se přirozenosti nebudou tyto titěrnosti nijak bránit. Úřady nedokážou ochránit osobní údaje, neboť si je vyšetřovací úřady nebo přímo soudy vždy můžou vyžádat.

13 Přivykání si pomocí cvičení na výpadky Sítě nebo dokonce na výpadky proudu. Boháči kupují vývojové návody, aby je nikdo nemohl uskutečňovat. V Síti je však takové jednání chápáno jako nespolečenské a tudíž ve smyslu Hry, a proto jsou taková skupování práv od samého počátku neplatná neboli jen hraná.

14 Potřebujeme dýchat to, co si příroda vytvořila sama a čemu jsme se pak už samočinně přizpůsobili.15 u rozdílů anebo doplňků neověřených uskutečněním se jedná o předpoklad a jiné nedokonalé tvrzení,

které také není možné nijak ohodnotit a proto ani odměňovat.16 V Moudrosti lidstvo nespotřebuje suroviny, které během lidského života součastně neobnoví a také

nezanechá odpad, který se během lidského života samočinně nerozpadne.17 Nikdo z poškozených se netouží účastnit vývoje dříve, než bude mít své poškození opraveno a kdyby se i

chtěl vývoje účastnit, pak mu bude právě ve vývoji dané poškození neustále bránit.18 Slušný člověk nemůže být ničím povinován jednoduše už jen proto, že se vždy slušně ke všem chová.

Účel stavby určuje také budoucí uživatele budovy, z čehož plynou samočinně také budoucí vlastníci odměny

může nechat také zpoplatnit jakoukoli cenou právě toto prohlížení u dané události třeba jen od všech neznámých osob. Ve výchozím stavu jsou samočinně všechny události všemi v Síti ale jen neznámým osobám vždy zpoplatněny po dobu prohlížení nebo jiného vnímání

Každý síťový návrh zaznamenává samočinně také vlastní používání.

94

Pro vývoj vlastních vloh si každý může vybrat vlastní dva souběžné směry se vzájemným společným vztahem, kterému však musí také rozumět. Hráčem může být každý a to také všichni nemoudří, protože už ve Hře nelze nijak škodit komukoli na životě ani na zdraví a nehrajícím nelze nijak škodit ani loupeží a už samočinně ani urážkou.

přičemž se může jednat o něco počaté ale nevzniklé, nebo vzniklé a nepoznané, nebo poznané a nechápané, nebo chápané a nerozuměné

Takže zlo a část nedobra je jen nulou nazývanou jako protidobro

zpravidla vyjadřující právě rozdíl, ale přesně znamenající od určité úrovně moci nižší už nemoc při rozdílu a naopak od určité úrovně nemoci vyšší už moc při doplňku. Vesměs u každého pojmu se pomocí této předpony změní význam vzoru na předcházející při rozdílu nebo na následující při doplnění

V postupu ve vlastní síti nebudou nikdy mezery

Uskutečnění Sítě pomocí osobních deníků (blogů*) ne kterékoli sítí avšak ve smyslu Sítě jediné vzájemně provázané pouze odkazy na jednotlivé pojmy za podmínek, že nikdo svůj pojem neboli článek nesmaže a bude ho dále vyvíjet sám nebo společně s ostatními pomocí poznámek ke článku. Další odkazy budou na sledování Skutečností, vyvíjející zřízení a zařízení a

Je přirozené, že člověk čehokoli nadpřirozeného znalý se začne také odlišně chovat, přičemž člověk neřešící vazby s tím přirozeným, jednoduše šanci na vývoj promarnil

Náboženstvím je vždy vše jen dobré v co se věří, ale jen pokud to dobré není nijak dokonale vysvětleno, protože jinak je to jen vírou bez náboženství neboli bez toho přesaženého či jinak nadpřirozeného. Kacířství je vždy vše jen to špatné

různá ocenění odmítali, naopak své poznatky všem zdarma zveřejňovali, přičemž si je může kdokoli i dnes z původním stavu ověřit.

Pokud se však zamyslíme nad počtem všech lidí ve smyslu zařazení do vlastní soustavy, zjistíme potřebu soustavy už chodní, protože chodní mocnina chodu má hodnotu 999999999ʎ se starým myšlením nebo už ʎʎʎʎʎʎʎʎʎʎ s novým myšlením a jen proto, že u chod řádů začíná hodnotné počítání od 1111111111. Ve Hře je počítání také od 0000000001, což je však ve Skutečnosti pro stejné řazení všech ponižujícím nesmyslem, protože nezohledňuje pro všechny řády alespoň výchozí hodnotu. Nyní si však představme místo zařazení (řádů) zřejmější zarození (rody), které si oddělujeme u času zpravidla (dvoj)tečkou. V Síti se však doporučuje ale prozatím pouze uměle oddělovat rody spodní tečkou, druhy dvojtečkou, říše označením dole vpravo, spolky označením nahoře vpravo, vývoj propojení označením nahoře vlevo a soustava označením dole vlevo. Potom cokoli ve Skutečnosti i ve snech, vidinách a představách a nejen lidi při rození lze vyčíslit až do 44444.4444.4444.4444: 4444.4444.4444.4444: 4444.4444.4444.4444: 4444.4444.4444.4444 (což ≈ ʎ34 ʎ∙ 37) možností. Třetí soustava má nejvyšší přirozené číslo 3333.333.333 (ʎ19683), druhá 222 (ʎ4) a první 11 (ʎ1).

160603 Sok 1(obecně upozornění na jinou stranu), nepřítel 2(není přítelem, ale nezúčastněný nemusí být ani sokem), protivník 3(mimo Hru sok v boji o život anebo trh), odpůrce 4(mimo Hru vměšující se sok dávající milodary protivníkům anebo na bojišti nějak škodící ne-protivníkům), hlupák 5(ve Hře nerozumějící danému upozornění, jehož obejitím se stane protivníkem nebo odpůrcem), chytrák 6(ve Hře nemyslící ve smyslu vývoje, přičemž každý pokládající jeho myšlenky za vývojové je nejvýše hlupákem), sou-peř 7(souběžný a jinak rovnocenný sok ve Hře o trh nebo o nějakou společnou cenu) a moudrák 8(samo-peř avšak už ve Skutečnosti nehrající ale jen samočinně hospodařící pomocí společné Sítě za účelem vývojovější Moudrosti). Spolu-peřem je však hlupák i chytrák a už samočinně je pak proti-peřem sok, nepřítel, protivník a odpůrce.

95

160604 Prostorové navrhování podle záměru, který je podle nějakého úmyslu, přehrávání si zřizování podle návrhu se samočinným výběrem volných jedinců s danými schopnostmi.

Nejdříve je vždy nějaká myšlenka daného jedince neboli úmysl, podle něhož také ostatní mají své záměry jakožto smysl určité části života. Podle všech záměrů se tvoří návrh jakožto všem zaznamenávaná podoba myšlenky a všech záměrů, protože až podle veřejného návrhu lze (ne)samočinně zřizovat danou myšlenku. Zřízením je vesměs všem známý průběh, který nemusí mnozí chápat, což znamená jen nedokonalost zřízení s mezerami a jinými nedostatky, které je nutné pro další vývoj doplnit jednoduše jen tak, aby dané zřízení nejen jedinci ale už všichni daného druhu nejdříve v dospělosti pochopili a potom také při dospívání až od dětství. Prvotní myšlenkou Člověka v naší celé říši je pouze Moudrost, protože spojení s ostatními říšemi lze navázat nejrychleji a to i na jakoukoli vzdálenost opět jen se stejnou Moudrostí. Moudrost však není něco nesmyslné avšak pěkně řečené, ani to právě viděné, slyšené či jinak smysly vnímané. Moudrost jen vyžaduje všechny smysly a to i takové, které jsme už ztratili nebo ještě nenabyli, protože až se všemi smysly budeme moci si všechno ve Skutečnosti dokonale představit přesně tak jak to je bez všeho mámení časem i místem.

Moudrost je také Smysl všech smyslů, Společnost všech společností, Síť všech sítí, Spojení všech spojení, Soubor všech souborů, Stát všech států a jiná jedinečnost obsahující své části v nesmyslu špatném nebo ve smyslu dobrém. Moudrost se proto dělí na dobré upozornění na všechno špatné a na dobré doporučení všeho dobrého, čímž je Moudrost vyvinuta na dokonalost další z nejnižší na vyšší anebo z nejobecnější na podrobnější anebo potom už pouze samočinně se stejným myšlením z nejtajemnější na zřejmější anebo z nejzaostalejší na vývojovější anebo z nejmístnější ke světovější anebo z nejsoukromější ke společnější anebo z nejroztrhanější ke spojenější anebo jinak z nej-ne-za-členitější k za-členitější.

96

160608 Z(a)řízeníZařízením je přístroj připojený k Síti, který je ovládaný neboli přímo řízený člověkem přes Síť pomocí

určitého zřízení jakožto zápisu v Síti, která je také zřízením a současně zařízením. v Síti se už samočinně podle srozumitelných pravidel začleňují různé údaje a vyhodnocují se pro další údaje. Zřízením je vesměs srozumitelný návod, pomocí něhož zařízením provádíme nějaký úkon jako třeba tisk na list nebo do prostorového útvaru nebo jen zobrazení na obrazovce či na jiné ploše a dokonce v prostoru. Pro dosažení konečného úkonu je nutné vykonat všechny potřebné přesně na sebe navazující dílčí úkony, přičemž některé úkony lze provádět jen návazně jeden za druhým a jiné souběžně avšak podle společného návodu jakožto jeden návazný úkon s daným výsledkem potřebným pro následující úkon. Tento následný úkon spolu i s více předcházejícími úkony mohou být taktéž souběžné zase s jiným úkonem, čímž tvoří opět jeden společný obecnější úkon. Společný úkon je vždy jen jeden výchozí, protože více společných úkonů souběžně prováděných je nesmyslem oproti úkonům souběžným ze společného vycházející. V nejsrozumitelnějším pojetí je právě Moudrost tím jediným úkonem společným všem druhům se vyvíjejícím, protože pouze druh nevyvíjející nemá potřebnou Moudrost právě na to, aby se mohl vyvíjet a proto zaostal na boji o své přežití.

V Moudrosti lze vyřešit všechno bez jakéhokoli boje, avšak jen pokud si daný stav přesně vysvětlíme se začleněním odpovídajících pojmů do odpovídajících členů v Síti čísel jakožto jediný Vzor, který moudří lidé nejen poznali, ale také chápou až do daného konečného čísla „∞“ všem stejné Moudrosti jakožto jediný Vzorec vývoje. Konečné číslo má vždy hodnotu, kdežto ne-konečné číslo ji nemá a proto je také Moudrostí nulovou neboli sobě vlastní ne-hodnotě, protože kdyby mělo nad-hodnotu, pak se jedná o nad-konečno, kterému nemůže nikdo rozumět a dokonce ho neumí nikdo ani pochopit, přestože ho může často poznávat. Stejně lze poznávat pod-hodnotu jakožto číslo pod-konečné v mysli jakoby také znetvořené, protože často používáme pojem „pod-hodnocení“, ale málokdo si ho už dokáže představit jako pojem „pod-konečný“, což ve Skutečnosti znamená stále nedosažený a v horším případě také bez schopností, bez myšlení, bez rozumu, bez chápání nebo dokonce bez poznání, protože pak už je to samočinně bez nabytí nebo také bez počátku.

Pro lepší představu; bez úplného návodu není možné něco dokonalého stvořit a taktéž bez všemožného upozornění nelze dokonalý návod navrhnout. Úkon provádí tvor nebo netvor a to bez nástroje nebo s nástrojem. Tvorem je člověk, zvíře, hmyz nebo buňka. Netvorem je zařízení, rostlina, prvek nebo jed. Pro úkon jsou potřebné také různé přirozené nebo umělé proudy měněné tvorem anebo netvorem. Každá buňka potřebuje pro svůj život v sobě určitý druh jedu, přičemž jiné nepotřebné jedy danou buňku zevnitř rozkládají. Jed je jako nevyvinutý předek buňky, která si zahrnula jed do vlastní výbavy už jen jako dokonalé upozornění na jed obalený ochrannou stěnou, čímž si vlastní už sobě nejedovatý jed jakožto uchovanou dědičnost chrání před ostatními jedy. Jed je jako nula potřebná však v nevlivném stavu pro vznik jednotky. Člověku stačí jen pochopit takovou možnost znevlivnění všech jedů, rozumět tomu jak vzniká zde uvedená ochrana, mít to stále v myšlení, být schopen této Moudrosti všude používat a tím si tvořit vlohovou výbavu.

Takto jednoduše lze pochopit upozornění na nemoudrost, protože kdo takové upozornění bude jakkoli obcházet, pak se nemůže ani vyvíjet, avšak může se beztrestně hrát nebo ne-beztrestně jiným ubližovat či jinak škodit. Pokud člověk nezná možnost svého vývoje, pak moudří doporučují právě síťovou Hru, pomocí níž lze zjistit tu nejlepší možnost svého vývoje, přičemž se upozorňuje právě na ubližování a mimo Hru také na jiné poškozování. Pravidla Hry jsou zpočátku stejná jako ve Skutečnosti avšak po nabytí skutečného hraní je samočinně daným pravidlem právě nemožnost sebemenšího ubližování a proto kdokoli provádí činnost s možností také nějakého ublížení, pak si hraje jen bez ubližování. Kdokoli ze síťové Hry šílí, pak se mu nyní už předem doporučuje, aby ji nehrál a raději všem také zdůrazňoval, že si ani mimo Síť s nikým nehraje, což samočinně znamená také upozornění, že nemůže provádět činnost s možností ublížení a ani jiného škození. Síťová Hra je pouze dokonalou ochranou všech před všemožným ubližováním a pro nehrající též před jiným poškozováním, protože až to dokonale neškodné lze ve Skutečnosti používat pro další vývoj dle Moudrosti.

V Síti je proto základním zřízením očištění se od všeho špatného, protože jen tak se může každý hrát s jinými hráči a pak konečně už s poznáním něčeho v Síti vývojového také sebe stejně vyvíjet ve Skutečnosti. Jen podle vlastních činností se každý bude samočinně začleňovat do Očistce, Hry nebo do Skutečnosti, podle které lze časem poznat také moudrými další či namyšlenými předcházející „∞“ vlastní Moudrosti. Jen

97

moudrými bude možné ∞ pak pochopit jako pohyblivý konec svých možností vývoje při šíření Moudrosti, pak může rozumět vývoji Moudrosti všech svého druhu a pak vymýšlet i postupy na zbystřování schopností.

160608 V současnosti se téměř všichni už od dětství setkávají s různými zařízeními konající podle odpovídajícího zřízení v nějakém počítači nebo v jiném či přímo v daném zařízení. Avšak málokdo chápe zápis takového zřízení, protože se neustále soupeří o jedinečnost vlastního způsobu zápisu daného zřizovacího jazyka, čímž vzniká nespočet možností pro zápis stejného úkonu. Lidé se ještě neumí vzájemně dorozumívat, a proto raději mezi sebou soupeří, což je právě znamením pro zastavení vývoje nebo dokonce pro protivývoj. Síť je však prvním krokem pro vytvoření společného jazyka nejen ve smyslu mluvení ale také ve smyslu zřízení a to všemi společně přesně podle Sítě čísel, do které se jednotlivé pojmy také pro zřízení začlení stejně jako pro mluvení a to u stejného významu k danému pojmu národního jazyka i odpovídající pojmy z jazyků cizích. Každý pojem tak může být začleněn u dané soustavy přesně k dané hodnotě nebo k jednomu či k více rozpětím daných hodnot. Význam pojmu může být však také ve spojení hodnoty stejné v Síti čísel avšak z pohledu dvou či více číselných soustav nebo podle nich jinak vnímaných soustav. Nuly se používají pouze při očištění od všeho špatného, s jednotkami si lze pouze hrát, protože až v párech začíná společné vědomí, které pokračuje samočinně dále až na společné vědomí všech jakožto výchozí Vzorec pro vývoj Společnosti. Podle všem stejného Vzorce neboli podle Sítě čísel je už možné rozumně začlenit každý pojem národního jazyka jako přesně daná část Sítě čísel, přičemž jiný pojem může mít podobný význam avšak jinak začleněný.

Dosáhnout toho všeho lze pouze jediným Zřízením, které bude všem zdarma přístupné, protože jen tak je možné všemi nejen pochopit ale také používat a vyvíjet zřízení na vytváření zřízení neboli zřizování. Každý tak může být vývojářem jednotlivých zřízení samotné Sítě ale také údržbářem zařízení Sítě přesně podle vyvinutých návodů k danému zřízení. Základem zřizování jsou jednotky daného vnímání. U zraku je to bod po danou dobu zření s danou průhledností a v dané barvě, který již dokážeme zobrazit na jakkoli průhledné až barevné obrazovce. Vhodné je tento bod zobrazovat současně na dvou obrazovkách avšak ve smyslu právě hraného vidění bodu v prostoru každým okem jen na sobě odpovídající obrazovce, čemuž odpovídá zařízení zvané „zrakátka“. U sluchu je to zvuk po danou dobu slyšení s danou neubližující silou a s danou vnímanou časností. Ve Skutečnosti jde o stejné údaje jak u zraku, tak u sluchu ale pouze jinak pojmenované. Také zvuk lze vhodně vnímat pomocí „sluchátek“ pro obě uši stejně jako u zrakátek pro obě oči a stejně si lze v prostoru také hrát jak se zdrojem pro viděný bod či zdroj světla tak se zdrojem pro vzniklý zvuk a také pro zvukový třesk vzniklý pohybem daného zdroje při dosažení rychlosti zvuku v daném prostředí. A právě rychlost zvuku je nám také vzorem pro dosažení rychlosti světla, jež si lze pomocí těchto zařízení přehrávat.

Při dosažení rychlosti světla právě jeho zdrojem proto dochází ke vzniku dokonalého jasu čili ke vzniku dokonale bílé barvy, která může zničit zrak stejně, jako u zvuku jeho třesk může zničit sluch. Každý zdroj světla je pouze výsledkem nějakého dosahování rychlosti světla, které je v prostoru se vzdáleností od zdroje stále méně viditelné stejně, jako u zvuku je jeho třesk se vzdáleností stále méně slyšitelný, a také proto, že zdroj světla pohybujícího se nad rychlostí světla vidíme dle směru pohybu jinak stejně, jako zdroj zvuku pohybujícího se nad rychlostí zvuku slyšíme dle směru pohybu jinak. Obecně, když se zdroj projevu vnímání vzdaluje rychleji než sobě vlastní rychlost projevu, pak daný projev ze zdroje vnímáme přerušovaně na prahu nejpomalejší časnosti, neboť až při vzdalování zdroje s rychlostí sobě si vlastní vnímáme nejpomalejší časnost projevu bez přerušování. Avšak při vzdalování se rychlostí už značně vyšší než sobě vlastní projev je vnímání už tak „roztrhané“, že vzhledem k dosaženému vývoji nedokážeme prozatím projev vnímat vůbec. Ve Skutečnosti to znamená, že se daný projev k nám dostane dle dané rychlosti či zrychlení až po dlouhé době ve smyslu krátkodobého projevu s nejpomalejší časností, přičemž se takové doby nemusíme ani dožít. Při vzdalování zdroje rychlostí nižší než projevu sobě vlastí vnímáme jen pomalejší časnost, než je skutečná.

Z opačného vnímání, kdy se zdroj projevu přibližuje s rychlostí nižší než vlastní je časnost rychlejší při stejné síle projevu ovlivněné jen prostředím. Až při rychlosti stejné jak u zdroje, tak u projevu, se přičítá ke všem projevům dříve vyslaným také projev právě vyslaný, což způsobuje při dosažení vnímajícího jedince ohromující projev v daném okamžiku se sílou třeba i několikanásobně vyšší než je daná právě zdrojem. Při rychlosti zdroje projevu vyšší než je samotná rychlost projevu, čímž zdroj vesměs uniká svému projevu, lze vnímat projev až při dosažení postavení vnímajícího jedince a to v nejrychlejší časnosti a zpočátku v síle odpovídající zdroji avšak dle prostředí vzrůstající a pak klesající nebo jen klesající. Pokud má rychlejší zdroj

98

stále stejnou rychlost, což znamená, že se už vzdaluje, vnímáme projev po určitou dobu taktéž z obou stran. Vše souvisí také s prostředím, které více či méně zpomaluje projev podle své teploty i hustoty a stavu prvků.

160616 Pokud si není poctivý uživatel jistý, zda používá daný předmět správně podle návodu, pak je v první řadě chybně zaznamenaný návod, na což musí také uživatel upozornit anebo návod doplnit o vlastní podrobnější zkušenosti, které doposud v Síti nikdo neuvedl, čímž se však samočinně stává též pozorovatelem s vlastním upozorněním anebo návrhářem části vlastního návodu, za což mu náleží také odpovídající část odměny z každého uskutečnění obchodu podle vlastního upozornění anebo návodu. Jak velkou část ze společné odměny daný jedinec obdrží, záleží na hodnocení také všech uživatelů stejného předmětu, přičemž ve výchozím stavu pouze první uživatel samočinně hodnotí každou část daného celku stejně. Nesamočinně může každý uživatel pak přiřadit k dané části z celku hodnotu vyšší na úkor částí souběžných ze stejného celku a to samočinně nebo nesamočinně, přičemž vliv dále už neužívajícího se jedince je také samočinně ihned zrušen. Každé nesamočinné hodnocení přetváří svým jiným vlivem dosavadní samočinnost na novou, přičemž vliv je vyšší také u účastníků více používající v daném období daný předmět a toto platí též naopak.

Zde si musíme uvědomit, že se nesamočinné hodnocení týká pouze takových předmětů, které se ještě nepoužívají, protože právě používání dané části z celku upřednostňované před používáním jiných částí ze stejného celku už také samočinně přehodnocuje všechny souběžné části z celku, čímž samočinně ztrácí nesamočinné hodnocení význam. Nesamočinné hodnocení vyjadřuje proto potřebu něčeho vhodnějšího pro vývoj stále však nepoužívaného avšak ve stejném členění jako už to více či méně používané. Je zřejmé, že nelze hned všemi používat něco nové a vhodnější než právě to používané, avšak všichni uživatelé mají také samočinné právo být okamžitě seznámeni právě s tím vhodnějším, než používají už jen proto, aby to mohli co nejdříve používat vhodněji neboli zdravěji a jinak prospěšněji či jen levněji než doposud. Všichni uživatelé mají v Síti dokonce samočinně nastavenu volbu tohoto vhodnějšího neboli vždy ve smyslu méně škodlivého čili přirozenějšího nebo při stejné škodlivosti toho levnějšího. Vše škodlivější je jen upozorněním.

Moudrost lze považovat také za určitý předmět, který však nikomu neškodí, protože by to jinak nemohla být Moudrost. Nejrychleji Moudrost postupuje, šíří se, roste a jinak se uvědomuje, když je všem zdarma, přičemž až uskutečňování všeho dle takové Moudrosti přináší i odměnu těm moudrým ať už na nemoudrost upozorňující, v Moudrosti Síť čísel ladící na Návod anebo podle Návodu tvořící pokrok - všem společnou Síť.

160626 Člověk není dokonalý, avšak každý touží být dokonalý stejně jako zalíbenec není moudrý, avšak touží být moudrým, protože právě Moudrost je prvním krokem pro dosažení dokonalosti člověka a to přesně takové jakou má Moudrost. Všem moudrým lidem je zcela zřejmé, že pouze dle dané Moudrosti lze cokoli vyvíjet a dokud není vše podle dané Moudrosti vyvinuté, nelze dosáhnout Moudrosti další. Člověk musí nejdříve všechno z dané oblasti jakkoli a bez mámení poznat, aby mohl danou oblast alespoň nedokonale chápat. Jakmile ji však už chápe ve všech souvislostech, pak dané oblasti už nedokonale rozumí, protože jiný člověk ji třeba nerozumí vůbec nebo ji rozumí stejně nebo jinak nebo stejně a současně jinak nebo stejně a současně jinak a současně rozumí tomu, proč dané oblasti někteří nerozumí . A právě ta pátá možnost je něco obecnějšího s chápáním všeho podrobnějšího, což nám dává všem společný a proto také už dokonalý rozum s počínající myšlenkou. Víc možností alespoň v této páté soustavě není, ale z pohledu čtvrté soustavy to vnímáme i jako obecnější myšlení ve druhém řádu s počínající jednotkou ze čtyř možných v řádu prvním.

160629 Pokud však je více možností, pak takovou možnost vnímáme už od šesté soustavy jako nedosaženou a tudíž i nedokonalou. Po doplnění o možnosti „stejně a vůbec“ nebo „jinak a vůbec“ se nám jeví, že jsme všechny možnosti už vyčerpali, jenže po opětovném přečtení zjistíme, že nám schází ještě jedna dokonalá možnost a to taková, která předchází všem právě uvedeným možnostem, čímž je člověk neuvědomující si žádnou z výše uvedených možností. Takový člověk danou oblast nejen nezná, ale ani si ji nijak neuvědomuje a dokonce ji ani svými smysly nevnímá a tudíž ani nerozezná u jiných živočichů, zda takovou oblast vnímají. Bez takového vysvětlení by se jednalo o nultou soustavu všeho, co nelze začlenit do Sítě přirozených čísel, ale protože k takovému vysvětlení právě zde došlo, jedná se už o soustavu první dokonale upozorňující na všechno, co doposud nijak nevnímáme avšak už je to i v Síti nějak bez návazností a zkušeností vysvětlováno.

Pokud si vše shrneme pěkně popořádku, pak se nejdříve upozorňuje na oblasti nijak se neprojevující ve Skutečnosti ale projevující se jen ve Hře, protože pokud se ani ve Hře neprojevují, pak takové oblasti ještě jednoduše nejsou a naopak, pokud se oblasti projevují jakoby jen ve Skutečnosti, pak se upozorňuje právě na to, že jsme ve Skutečnosti nějak mámeni a proto se jedná jen o Hru. Člověk nemusí ještě rozumět dané

99

oblasti a proto je každý návod v Síti odlišný jak pro Hru, tak pro Skutečnost jako už i s tím rozdílem, že jsou všechny hodnoty ve Hře počítané v různých nesíťových měnách, kdežto pro Skutečnost je doplňkem, že je vše počítáno v jediné síťové měně a všem stejného druhu měřící také stejně čas vlastní činnosti. Dle tohoto návodu se všichni už také stejně vyvíjí a pro Společnost mají tudíž stejné možnosti stejně hodnocené pro tvoření pokroku. U činnosti se jen doplňuje, že kdokoli něco pokazí, pak to musí také neprodleně napravit, čímž je však stále nečinný (protičinný až spolučinný) stejně jako ten, který nic nekazí ale ani nevyvíjí. Rozdíl tvoří pouze ten, kdo kazí a nenapravuje do výchozího stavu. Takový člověk nic netvoří a naopak kažením bez náprav znetváří až znetvořuje, čímž se stává samočinně, jak už pojem naznačuje, netvorem (nelidský druh).

Podle tohoto návodu už všichni moudří lidé stejně rozumí tvoření pokroku ve všech oblastech včetně té nejobecnější (Síť čísel) podle níž se nejen oblast člení, ale též se jako celek spolu s jinými oblastmi právě do té nejobecnější začleňuje. Síť čísel je proto i jedinečným nejobecnějším Návodem v Moudrosti upozorňující na vše nulové pokládané mylně za nenulové a také na vše nenulové pokládané mylně za nulové, přičemž s nulou se lze pouze hrát, kdežto ve Skutečnosti je nula jen zmatkem potřebným pro vývoj upozorněních na vše zmatečné, které je nutné pro vývoj nějak začlenit do stejné Sítě a to třeba i po předchozím vyjádření opaku, převrácení, přetočení a jiným přesunem k vhodnějšímu a nejvhodnější k lepšímu ze všech obvyklých. Vesměs jde jen o to, aby se podle nejvhodnějšího pokroku vytvořila nejlepší pravidelnost pro danou oblast, protože pro jinou oblast je vždy také jiná pravidelnost, což znamená, že člověk rozumí všem stejně ve své oblasti, ale taktéž rozumí těm z jiné oblasti, kteří tomu nerozumí vůbec . Moudrý člověk se proto nijak nevměšuje jiným do jejich sporů, avšak odkazuje je na řešení jinde vnímaná jako pokrok obsahující už také samočinně odkaz na návod obsahující též samočinně veškerá potřebná upozornění brzdící vývoj Moudrosti.

Všechny nejlepší a přitom různé pravidelnosti všech oblastí dávají jednu společnou obvyklost pro různé oblasti, což znamená taktéž jinak rozuměné společné obvyklosti. S dokonalou obvyklostí už také vznikají myšlenky, jak ti jinak rozumějící můžou právě ty vůbec nerozumějící bez vměšování přirozeně zaujmout. Podle přirozené zvědavosti si pak stejně a jinak rozumějící vyvíjejí své schopnosti podle stejného Vzorce, který má jen odpovídající členitost zaznamenanou ve vlohové výbavě nebo se do ní právě zaznamenávající s návazností na zaznamenané a dokonale vyvinuté u rozumějících všem nerozumějícím a různě rozumějícím.

Cokoli dělitelné lze rozdělit na nemoudré a moudré, přičemž v Síti se na nemoudrost pouze upozorňuje a moudrost dále vyvíjí, protože když někdo nemoudrost uskutečňuje, znamená to současně, že způsobuje škodu, kterou též musí nejdříve odškodnit. Pokud škodu nezpůsobuje, pak je takové uskutečňování moudré. Cokoli nedělitelné pouze je a to bez dalšího hodnocení, potom to je i součástí něčeho jiného a tudíž vždy i dělitelného a to třeba jen na uvedenou nedělitelnou součást a pak na zbývající součást v celku, přičemž jedno je nemoudré a to druhé moudré nebo je vždy obojí moudré. Pokud by bylo obojí nemoudré, jedná se ve Skutečnosti pouze o jedno nemoudré. Cokoli nedělitelné avšak nenabyté je opět jako něco bez dalších vlastností a tudíž něco nehodnotitelné ve smyslu prostředí, u něhož lze až s naplňováním zjistit zda se jedná o nemoudré nebo moudré prostředí. Naplňovat lze ve Skutečnosti vždy s nějakým rizikem, že se též způsobí škody nebo ve Hře bez rizik avšak stále jen jako návod pro daný pokrok. Pochopitelně, že je druhá možnost moudrá a ta první nemoudrá, jenže pro první možnost nepotřebujeme žádné další prostředky, kdežto pro druhou možnost potřebujeme dokonale dorozumívací, paměťovou a společnou čili jedinečnou vyvíjející Síť.

Síť lze dělit na nemoudře nebo moudře obsluhovanou lidmi. Pokud ji však obsluhuje každý a to stále se stejnými možnostmi jako ostatní, pak se jedná o moudře obsluhovanou Síť. Pokud je však sítí mnoho a to dokonce v určitých částech obsahu si odpovídající, pak se jen plýtvá prostředky a též tím nejhodnotnějším neboli časem každého, kdo v takových sítích hledá něco hodnotného. Skutečně moudře obsluhovaná Síť je více nedělitelná a naopak slučující své části do členitého celku podle skutečné Sítě čísel, která je přímo Vzorcem pro členění veškerých činností ale i nečinností a tudíž i nemoudrostí jakožto upozornění a pak i moudrostí jakožto doporučení k vývoji všeho ostatního dle stejné moudrosti a pro dosažení také Moudrosti.

V Moudrosti znamená obsluha Sítě neustálý pokrok, v němž jsou daná pravidla

V takovém shrnutí se každý samočinně začlení v Moudrosti právě podle toho, jak dokonale „všemu“ zde rozumí až do určitého stupně vysvětlení, neboť od následujícího stupně nedokáže nic stejně začlenit bez předcházejících mezer. Počáteční členění vnímáme pouze jako v klidu bodově urovnaná upozornění,

100

nabývající členění jako pohyb z klidu přímého řazení návodů, členění poznávací jako stejně pohybující se plošně rozené pokroky, chápací jako občasně zrychlující prostorově družená pravidla, rozumějící jako postupně zrychlující v představách řízené (říšené) obvyklosti, myšlenkové jako násobně zrychlující předvídání spolčení přirozeností, schopnostní jako mocnině zrychlující ochrana při spojování Vzorce a dosahující jako vynořeně zrychlující vývoj soustavení vloh.

Počáteční členění je úrovňové v nezbytečnosti všech upozornění, z nichž pak v nezničitelnosti nabude členění řádové jakožto porovnávání k danému předmětu všech návodů, podle nichž už beze lží poznáváme členění rodové ve smyslu stvoření prvního pokroku daného předmětu jakožto ukázkový vzorek souběžný s jinými, přičemž až spojením všeho nejvhodnějšího ze všech vzorků vznikne Vzor zpočátku nejvhodnější a s používáním také nejobvyklejší. Potom už chápeme členění druhové bez mámení všeho přirozeně pravidelného.

160705 Časnost světla 8*1014 [/s] s vlnovou délkou 37*10-8 [m] musí nějak odpovídat jeho rychlosti 3*108 [m/s]. Při takovém sladění vnímaných jednotek musíme také opravit jednotku délky a času. Pokud jednotku času J č

snížíme na desetinu sekundy* (Jč = s/10), pak početně v číslech vnímáme i nižší časnost 8*1013 [/Jč] ale také rychlost 3*107 [m/Jč], přičemž vlnová délka je pořád stejná 37*10-8 [m]. Za předpokladu, že člověk vnímá plynule asi od 48 okamžiků za sekundu*, má i jednotku času přesně takový okamžik. V takovém případě už nepotřebujeme umělou jednotku jako sekundy*, minuty* či hodiny, ale jen okamžik různých řádů. Pak je v každém dnu průměrně 138239ʎ okamžiků. Člověk žije od početí v průměru asi 2921ʎ dní, což však v převrácené hodnotě znamená zase přibližně 47 okamžiků (asi 3 sekundy*). Aby došlo ke sladění délky zdravého života s časností současného vnímání, pak se musíme dožívat 47krát vyššího věku (asi 375ʎ let) nebo naopak zdegenerujeme* na 47krát nižší časnost vnímání neboli na 3 sekundách*. Toto také znamená, že člověk bude ohodnocován v průměru jedinou jednotkou za každé 3 sekundy* své poctivé činnosti neboli 119ʎ jednotek za hodinu. Velikost okamžiku lidského vnímání neboli časová jednotka hodnocené lidské činnosti určuje samočinně také směr vývoje. Bude-li za stejnou dobu lidskost stoupat, bude už samočinně také probíhat vývoj, protože naopak při klesání lidskosti samočinně probíhá protivývoj. Z obecnějšího pohledu však musí dojít také ke sladění délky života s okamžiky vnímání, což znamená také ve směru vývoje alespoň zachování okamžiku vnímání při rostoucí délce života přirozeně dosaženého až na sladěnou úroveň.

Mnohým se jeví 375ʎ věk příliš dlouhý, avšak moudrý člověk potřebuje takový čas právě na svůj vývoj a to nejen aby vše poznal, ale také vše pochopil, všemu rozuměl a také vše mohl na svůj věk vymyslet a také dosáhnout všechny schopnosti pro dosažení své vlohové výbavy k dokonalosti už také bez přenášení na svá pokolení. Vesměs jde o to, aby mohl na svých pokoleních sledovat vývoj vloh a současně toto ladit také u sebe a tím dávat příklad i svému pokolení k dalšímu vývoji a dnes pochopitelně v nepředstavitelném smyslu. Člověk si musí už konečně uvědomit, že sladění vývoje dokonale souvisí s převrácenou hodnotou podle přirozené avšak dále už nečlenitelné jednotky jako třeba z pohledu vesmíru pro naši Zemi není možné více členit den, v němž právě nepravidelnost změn svitu a noci tvoří jako jeden celek dostatečně pravidelný den. Z pohledu člověka, což však neznamená z pohledu i jiných tvorů, je přirozenou jednotkou také pravidelnost dýchání, anebo pravidelnost tepu srdce avšak jiného v dětství a jiného v dospělosti anebo už výše zmíněná pravidelnost vnímání určitým lidským smyslem, které dokonce ovlivňují pravidelnost dýchání a tepání srdce.

Člověk si tak uvědomuje v každém dnu mnoho různých vlastních přirozených jednotek avšak opět ta právě dále nečlenitelná je skutečnou jednotkou okamžiku pro ostatní členitelné na nejméně jeden okamžik. Člověk žádné jednotky netvoří, ale právě svými smysly si je uvědomuje, čímž také bystří právě dané smysly už samočinně a to tak dlouho až začne samočinně bystřit okamžiky dále nějak členitější ve smyslu vývoje, neboť naopak bez uvědomování si nejmenší, nejpodrobnější, nejzřejmější či jinak nejvývojovější jednotky člověk zaostává na jednotce méně vývojové. Tímto se však také samočinně upozorňuje na neschopnost používat už známou nejvhodnější přirozenou jednotku místo ze zlozvyku stále používané jiné (ne)přirozené jednotky; buď příliš pod-přirozené čili dále členitelné a tím způsobující zapomínání na jednotku přirozenou

101

nebo až příliš nad-přirozené neboli uměle členěné v nečlenitelné a tudíž způsobující zastavení přirozeného vývoje člověka na samočinném stupni netvora jako mezičlánek pro odchýlení se od lidství do stavu zvířete.

160707 Časnost vnímání člověka ve smyslu jednoho okamžiku je daná jeho vývojem a představuje proto míru hodnocení také pro ostatní jednotky. Časnost je nejobecnější pojetí nějaké opakující se změny v čase, což vnímáme jako rychlost při změně vzdálenosti, oteplení při změně teploty nebo jinak při změně jednotky jiné. Právě vzdálenost máme omezenu takzvanou rychlostí světla, což však neznamená, že rychlost světla je takto omezená, ale znamená to, že si člověk právě dle této rychlosti nedokáže uvědomit nebo jinak vnímat rychlost vyšší a to třeba způsobenou i světlem. Samotná jednotka délky (metr*) je v současnosti určena jako vzdálenost, kterou světlo ve vzduchoprázdnu urazí za 1/299 792 458 sekundy*, jenže už sekunda* nijak neodpovídá žádné přirozenosti a tudíž ani metr* není nijak přirozený, a proto nám i se sekundou* otupují naše smyslové vnímání časů a následně už samočinně také vzdáleností. Někomu se toto vysvětlení jeví zcela bezvýznamné, avšak takový člověk je už také stejně „zcela“ pohlcen takzvanými vědeckými technologiemi* používající tyto umělé jednotky mámící Skutečnost a bez návazností na jednotky lidem též zcela přirozené. Používáním čehokoli umělého místo tomu umělému odpovídající a současně už známé přirozenosti, se sám uživatel stává umělým tvorem, což je ve Skutečnosti už netvor, jenž je nebo časem bude ovládaný i tvorem.

Jak už jsme si uvedli, přirozenou jednotkou času je u člověka „okamžik“, který ještě vnímáme jako jiný od toho přímo následujícího, přičemž v daném okamžiku nevnímáme žádnou část okamžiku předcházejícího. Vesměs jde o okamžiky plynulého vnímání zrakem, které odpovídají asi třem okamžikům vnímání sluchem, a proto zde byla navržena přirozená hodnotaokamžikuodpovídající1/46 sekundy, která bude všemi už dospělými a též neotupělými upřesňována pomocí jednotného síťového programu přesně měřícího dané schopnosti. Pro takto přirozený okamžik platí, že rychlost světla je 6517227 metrů*/okamžik a vlnová délka je 550 nm (0,000000550 metrů) u světla s časností nejcitlivější na zdravé lidské oko. Taková časnost má už samočinně hodnotu 6517227/0,00000055 = 11849503636364 /okamžik. A právě tato nesouměrnost nemá žádnou přirozenou návaznost k rychlosti světla, což nás však naopak při souměrnosti přivádí k přirozené jednotce délky, bez toho aniž by bylo dále nutné používat umělý název „metr*“. Vycházíme z toho, že jedna délka = metr/X, kde „X“ je pouze počítaný poměr pro přepočet k souměrnosti, kde rychlost světla počítaná v délce za okamžik odpovídá přímo časnosti světla nejcitlivější lidskému oku a proto X = 1/0,00000055 a pak i rychlost světla se rovná 11849503636364délek/okamžik. Pro lepší představu jedné délce odpovídá přímo 0,00055 mm (milimetr) neboli 0,55 μm (mikrometr) a také pro srovnání na patnáctipalcové obrazovce při rozlišení 1024×768 představuje velikost strany jednoho bodu asi 0,324 mm čili 590 délek nebo průměrná tloušťka vlasu má asi jen 150 délek.

Pro zvuk platí lidská slyšitelnost od časnosti 16,35 /s (tón „C“ první oktávy) až do 20000 /s (tón „#D" jedenácté oktávy), přičemž nejsrozumitelnější je zvuk s časností asi 2500 /s (tón „#D“ osmé oktávy), přičemž obvyklá rychlost zvuku v našem prostředí je 344 m/s. Sluchovým okamžikem je pak 1/16,35 sekundy, čemuž by odpovídala rychlost srozumitelného zvuku 344/16,35 = 21 m/okamžik (časnost 1 /okamžik až 1223 /okamžik a pro srozumitelnost 153 /okamžik) a poměr X = 153/21 = 7,26744186 = 1/0,1376. Z takového výpočtu plyne přirozenásluchová délka odpovídající 0,1376 m s rychlostí 153 déleks/okamžiks. V

jednotkách zrakových je rychlost zvuku 344/46 = 7,478 m/okamžik a srozumitelná časnost je 54 /okamžik, což ke zrakové délce tvoří 0,1376/0,00000055 = 250182 násobnou nesouměrnost.

Bylo zjištěno, že lidské oko svou setrvačností vnímá řadu statických* obrázků jako pohyb od 24 obrázků za sekundu*, ale přerušované světelné vjemy začne vnímat jako plynulé až od 46 vjemů za sekundu*.

Rychlost; 18737029 X [délek/okamžik]∙Vlnová délka: 0,00000055 X [délek]∙Úhlopříčka obrazovky (16:9) 15*25,4 mm = 381 mm

(16*x)2 + (9*x)2 = 3812 => X= 20,754392477778329830045534530052

Každá buňka žije v určitém prostředí ať už sama nebo ve shluku se stejnými buňkami, přičemž právě ve shluku se „naučily“ odolávat prostředí horšímu tak, že ty vnější prostředím ničené buňky byly schopné se

102

nahradit novými mladšími. Shluk buněk jakožto první ústrojí si tak vytvořilo samočinnou vlastnost obnovení v daném prostředí avšak s výživou samočinně poskytovanou na množení z prvků taktéž stejným prostředím. Zničené buňky navíc do prostředí různě změněné volné prvky uvolňují, čímž však také své prostředí mění na sobě přijatelnější. Zde si však musíme uvědomit, že už samotné jedy se skládají z prvků, které mezi sebou různě působí a to ve smyslu vzájemného ničení anebo sloučení s vylučováním různých prvků anebo proudů. Nejzákladnějším známým proudem uvnitř prvků mezi jejími částicemi je tažnost, což znamená, že každá částice má schopnost jiné odpudivé odtahovat a naopak jiné připudivé přitahovat a to od nebo do určité vzdálenosti, podle níž se odpudivé mění na připudivé a naopak.

Proměnné a ne(pro)měnné.

Číslo vydání daného zřízení – číslovat lze jen dokonalé zřízení, které lze jen zjednodušit pod dalším číslem

103

Snímek (pod)povrchu Země avšak stále stejný a jedinečný v Síti používají všechny obory. Předně opraváři a stavitelé cest a jiných tratí, mostů a tunelů pro návrhy a provádění svých prací protože až podle údržby se odvíjí další používání tratí. Do Země-snímku zadávají své potřeby spotřebitelé pro žití, obchodníci na hmotu, bavící se na přesun a přepravci či dopravci vše dle zadání rozváží, přičemž se co nejdokonaleji a v Síti včas samočinně počítá pro rozvoz také v opačném směru, podle účastněných, kteří si vše sami předem navrhují. Cenu za rozvoz nenavrhují přepravci ani dopravci, protože ta se jim počítá v Síti už samočinně podle všech zaznamenaných (z předběžně známých) výdajů a to včetně vlastní činnosti. Jiným účastníkům je samočinně Sítí doporučována možnost jemu nejvhodnější a to ze všech od nejlevnější, dále dle rychlosti a pochopitelně s odpovídající jakostí samočinně se vyhodnocující dle dodržení rychlosti, levnosti a také dle neměnitelnosti stavu nebo dokonce dle vylepšení stavu všeho rozváženého. Rozvoz je taktéž obchodní činností, a proto je v Síti započítáván přímo do rozváženého zboží jako jeho další hodnota nebo je odměnou při výstupu od přepravující se osoby. Odměňování přepravců zboží probíhá stejně jako u jiných obchodníků a sice až s prodejem zboží do osobního vlastnictví, a proto je přepravcům Sítí samočinně zobrazována také prodejnost daného zboží včetně objednávek pro předem známé místo prodeje. Nejrychlejším, nejlevnějším a současně jinak nejjakostnějším přepravcům je samočinně Sítí doporučován rozvoz přednostně už od nejvhodnějšího.

Každé vozidlo má určitou přesně danou životnost, což znamená, že je vždy použitelné nejméně po danou dobu své životnosti a s ohledem na najetou vzdálenost a jiné vytížení bude stále sloužit. Majitel však nemusí toto nějak zkoumat či jinak objevovat, ale jen správně nechat v Síti zaznamenávat - kdy, kde a jak vytížený právě dané vozidlo používá, protože ostatní výpočty se provádí v Síti už samočinně. Obvyklá životnost zboží a to také vozidel je taková, kdy výdaje na v návodu nepředvídané opravy odpovídají ziskům z používání daného zboží už po době jeho životnosti. Jinak řečeno; právě větší výdaje na nepředvídané opravy snižují životnost neboli, čím více se dané zboží kazí, přestože jsou podmínky prostředí podle návodu dodržovány, tím více se snižuje obvyklá životnost takového zboží. Poctivý uživatel vždy zaznamenává používání daného předmětu, a proto zaznamená případně i jeho nepředvídatelné poškození, čímž má také dokonalý důkaz o správném používání v návodu uváděném a tudíž ho nemůže už nikdo neprávem vinit za záměrné poškození.

104