UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIFilozofická fakulta

Katedra politologie a evropských studií

Eva Gebauerová

Evropská politika Margaret ThatcherovéBakalářská diplomová práce

Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Markéta Šůstková, Ph.D.

OLOMOUC 2013

1

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi s bakalářskou

diplomovou prací pomáhali. Zejména pak vedoucí této práce paní Mgr.

Markétě Šůstkové, Ph.D. za pomoc při jejím vypracovávání.

Eva Gebauerová

3

ObsahÚvod....................................................................................................................6

1 Velká Británie a Evropa...............................................................................11

1.1 Britský specifický vývoj........................................................................11

1.1.1 Vnitropolitická situace...................................................................12

1.1.1.1 Politická situace..........................................................12

1.1.1.2 Hospodářská situace...................................................14

1.1.2 Zahraniční politika.........................................................................15

1.2 Přístup stran k integraci.........................................................................17

1.2.1 Labouristická strana.......................................................................17

1.2.2 Konzervativní strana.......................................................................18

1.3 Evropské směřování před nástupem M. Thatcherové...........................20

1.3.1 Politická dimenze...........................................................................20

1.3.2 Ekonomická dimenze.....................................................................21

2 Evropská dimenze thatcherismu...................................................................22

2.1 Ideové kořeny thatcherismu..................................................................22

2.2 Politická dimenze..................................................................................24

2.2.1 Evropské ideové kořeny thatcherismu...........................................24

2.2.2 Supranacionalismus a jeho orgány.................................................25

2.3 Ekonomická dimenze............................................................................27

2.2.3 Ekonomická svoboda a společný trh..............................................28

2.2.4 Společná měna a společné politiky................................................30

2.3 Zahraničně-bezpečnostní dimenze........................................................32

2.3.1 Vztah k USA a společná obrana.....................................................32

2.3.2 Problematika nedemokratického světa a evropská rozšíření..........33

3 Realita evropské politiky M. Thatcherové a její determinanty....................35

3.1 Domácí aréna.........................................................................................35

4

3.2 Evropská aréna......................................................................................38

3.2.1 Politická dimenze...........................................................................38

3.2.2 Ekonomická dimenze.....................................................................42

3.2.2.1 Otázka britského příspěvku do rozpočtu....................42

3.2.2.2 Bezbariérový trh.........................................................46

3.2.2.3 Hospodářská a měnová unie.......................................51

3.2.3 Zahraničně-bezpečnostní dimenze.................................................55

3.2.3.1 Nový kontext a bezpečnostní situace..........................55

3.2.3.2 Rozšiřování.................................................................56

3.2.3.3 Otázka Německa.........................................................57

Závěr..................................................................................................................60

Prameny.............................................................................................................65

Literatura...........................................................................................................69

Anotace..............................................................................................................72

Abstrakt.............................................................................................................73

5

Úvod

Britská ministerská předsedkyně z let 1979-1990 Margaret Thatcherová

(1925-2013) patřila bezpochyby mezi nejrozporuplnější osobnosti druhé

poloviny 20. století. V domácím i evropském kontextu se její osoba i politika

stala velkým klišé. Za svůj život si vysloužila mnoho přívlastků. V domácím

prostředí byla označována jako Thatcher the Snatcher, grocer´s daughter,

housewife nebo bad mother. V evropské dimenzi ji kritikové označují

například za xenofobní a bezdůvodně nepřátelskou vůči Evropskému

společenství. Je známá pro svůj euroskeptický pohled, který brzdil integrační

proces upřednostňováním národních zájmů. Její evropská motivace je

označována za čistě ekonomickou, koneckonců podle jejich odpůrců jejím

cílem na evropské úrovni bylo především zpětné získání části britského

příspěvku z evropského rozpočtu. Byla to také ona, kdo hovořil o mých

penězích, mých rybách a údajně každou druhou větu na zasedání Evropské rady

končila slovy Oh my God!. Měla se chovat se nekomunitárně, údajně nebyla

ochotná ustoupit ani o píď při prosazování vlastní politiky a navíc měla

nesmyslně křičet na své evropské partnery. Velká Británie se tak stala

především za její vlády an awkward partner. Její postava byla zveličována,

zesměšňována, odsuzována ale také zbožňována, obdivována a následována.

Stejně tak její výroky jsou dodnes opakovány a většinou podle potřeby

pozměňovány. Její politický přínos je uznáván, nebo zcela zatracován. M.

Thatcherová se jednoduše stala fenoménem a toto označení zřejmě nezískala

jen údajným bušením kabelky do stolu. 1

Hlavním podmětem k napsání práce na téma M. Thatcherové a její

evropské politiky se stala diskuze vycházející z článku Marka Gilberta

vydaného v roce 2008: Narrating the Process: Questioning the Progressive

Story of European Union. Autor zde kritizuje historiografické pojetí

vycházející z klasických integračních teorií. Podstatou jeho kritiky je tendence

historiografů vytvářet si vlastní příběh integrace tak, aby se jim hodil do

skládanky zvané Jak jsme postupovali při vytváření superstrátu, čímž zamítají

1 BERLINSKI, Claire: Why Margaret Thatcher Matters. New York 2008. s. 307-342.6

možnost alternativního příběhu, který by se mohl vyprávět v případě, že

projekt Evropské unie nebude úspěšný. Zmiňuje, že v prvé řadě současná

historiografická federalistická narace nevnímá kritiky evropského projektu jako

užitečné, protože to nebyli ti hrdinové, co posunuli integraci k lepším zítřkům.

Autor konstatuje, že historiografie by neměla být pouze o interpretování

konsenzu, ale měla by vycházet z reality – a to i se zahrnutím myšlenek těch,

kteří do skládanek nezapadají. Na druhou stranu M. Gilbert také poukazuje na

opačný pohled - Moravscikovu interpretaci aktérů – lídrů států, kteří jsou v

evropském vyjednávání motivováni pouze geopolitickými a ekonomickými

výhodami. Zdůrazňuje, že už pohled A. Moravscika na aktéry samotné –

nejlépe bez masa a krve – nemůže vypovídat nic o tehdejší situaci, jelikož

evropská aréna při vyjednávání rozhodně nepřipomíná stojící sochy bez idejí,

odhodlání a osobní motivace předat své myšlenky dále.2

Autorka práce se tedy rozhodla na základě výše zmíněné obecné

představy o evropské politice M. Thatcherové a uvedeného článku M. Gilberta

zjistit, zda byla evropská politika M. Thatchterové opravdu tak černobílá.

Přestože thatcherovská evropská politika a styl jejího prosazování byl

bezesporu odlišný a mnohdy velice ostrý, ona sama stála jako zastánkyně

mezivládního přístupu u naplnění některých federalistických ambicí a

odstartování dynamického posunu evropské integrace především po roce 1985.

Což vybízí k mnoha otázkám a pochybnostem, například ohledně jejího

přesvědčení, tj. byla opravdu zastánkyní pouze mezivládní spolupráce?, bylo

její evropské vyjednávání jasně politicky promyšlené?, stala se pouhou loutkou

v dynamickém evropském vývoji? aj. Autorka práce se proto snaží podívat na

fenomén thatcherismu v evropském kontextu z pohledu M. Thatcherové a její

evropské politiky a případně se tak pokusit vyvrátit některá klišé, která kolem

thatcherovského evropského vyjednávání vznikla.

Primární cílem této práce je zjistit, zda měla M. Thatcherová názorově

ucelenou představu o konceptu evropské integrace, kterou se snažila ve své

evropské politice prosadit a zhodnotit, jak svůj evropský koncept aplikovala do

evropské arény a definovat hlavní determinanty její evropské politiky v realitě

2 GILBERT, Mark: Narrating the Process: Questioning the Progressive Story of European Union. Journal of Common Market Studies, 2008, 46. ročník, č. 3, s. 641-662.

7

evropského vyjednávání, které případně znamenaly odklon od jejího

evropského konceptu.

Sekundárním cílem je s použitím primárních zdrojů uspořádat evropské

myšlenky M. Thatcherové v souvislostech tehdy převažujících debat. Autorka

práce si také klade dvě výzkumné otázky:

1. Jaké konkrétní důvody vedly M. Thatcherovou k akceptování

posílení nadnárodního charakteru ES?

2. Jaké příčiny vedly k zesilující protievropské rétorice v premiérském

období M. Thatcherové?

Z metodologického hlediska se práce opírá zejména o deskriptivně-

analytickou metodu a v menší míře o komparaci. Deskripce je použita

především na kontextuální přiblížení evropského integračního posunu. Analýza

pak slouží ke zhodnocení komplexnosti evropského konceptu M. Thatcherové

a jeho následné aplikací do evropské reality. Komparativní metoda bude

využita v první kapitole pro srovnání postoje jednotlivých vlád k evropskému

vyjednávacímu procesu.

Samotný text je rozdělen do tří částí. Cílem první kapitoly je nastínit

britská specifika poválečného vývoje ve vztahu k evropské integraci do

nástupu M. Thatcherové, která se stala výchozími body pro její evropskou

politiku a lépe tak objasňují širší souvislosti problematického partnerství Velké

Británie s ostatními zeměmi evropských společenství. Kapitola se soustřeďuje

především na politickou, hospodářskou a zahraniční dimenzi vývoje. V druhé

části autorka komparuje přístupy dvou hlavních britských politických stran –

Labouristické a Konzervativní strany – k evropské integraci, přičemž hlavní

důraz je kladen na období přístupových vyjednávání Velké Británie do

Evropského společenství a obecné vnímání samotného evropského fenoménu.

Cílem druhé kapitoly je představení evropského konceptu M.

Thatcherové. Tato koncepce se opírá o interpretaci projevů a pracuje se

syntézou publikací M. Thatcherové. Pro objasnění koherence jejího evropského

modelu a thatcherovské ideologické orientace bude koncept vysvětlen v

kontextu fenoménu tzv. thatcherismu. První část kapitoly tedy stručně

představuje tento ideologický směr a zařazuje jej do širších ideologických

dimenzí a následně je tzv. thatcherismus aplikován do thatcherovského

8

evropského modelu. Samotný koncept bude sledován ve třech dimenzích –

politické, ekonomické a zahraničně-bezpečnostní, aby tak pokrýval možné

výstupy Evropského společenství a umožňoval jeho lepší zhodnocení.

Poslední, třetí kapitola, uvádí tento thatcherovský model do reality

evropského vyjednávání a identifikuje hlavní determinanty evropské politiky

M. Thatcherové. Kapitola zachovává rozdělení dimenzí předcházející kapitoly,

tj. na politickou, ekonomickou a zahraničně-bezpečnostní. Cílem této části

práce tak není chronologický výčet událostí evropské politické reality z let

1979-1990, ale apel je kladen na hlavní body evropského vyjednávání v 90.

letech v těchto třech dimenzích, které vytvářely evropskou politiku M.

Thatcherové a je zde zdůrazněn alternativní výklad evropského příběhu

z pohledu samotné M. Thatcherové. Kapitola by tak měla objasnit některá její

rozhodnutí, která jsou v rozporu s  thatcherovským evropským modelem, jež

bude představen ve druhé kapitole.

Téma M. Thatcherové a její politiky není v akademickém prostředí

neprozkoumanou oblastí. Nabízí se široká škála literatury mapující především

její domácí politiku s důrazem na ekonomické zařazení nebo roli

v Konzervativní straně. Nicméně objektivních publikací na téma její evropské

politiky, přestože bylo populárním tématem, není dostatek. Většina těchto prací

se drží právě interpretace zmiňovaných historiografických směrů.

Autorka práce vychází především z primárních zdrojů, jimiž jsou

vydané paměti M. Thatcherové. Ve druhé kapitole se reflektuje publikace

Cesta k moci (1995) a Umění vládnout (2002), kde se M. Thatcherová věnuje

spíše popisu a vysvětlení svého konceptu, resp. kritice tehdejšího stavu

evropské integrace. Ve třetí kapitole pak autorka pracuje i s publikací Roky na

Downing street (1993), ve které se M. Thatcherová vyjadřuje k jednotlivým

událostem svého ministerského období. Výhodou této publikace je datum

jejího vydání, tedy přibližně tři roky po jejím odstoupení z postu ministerské

předsedkyně, jedná se o velice detailní rozbor. Další primární zdroje pochází

především z Nadace M. Thatcherové (www.margaretthatcher.org), založené

v roce 1991, kde jsou v anglickém jazyce uveřejněny veškeré projevy M.

Thatcherové, záznamy mediálních rozhovorů a volební programy z let 1945-

2000 a postupně doplňovány o nové rozhovory a komentáře týkající se osoby

9

M. Thatcherové. Jelikož se jedná o široké časové spektrum, lze zde také nalézt

některé dokumenty týkajících se předchozích britských vlád, což bylo

významným přínosem zejména při jejich srovnávání v kapitole první. Ta dále

čerpá především z rozsáhlé publikace britského historika a bývalého profesora

na Newyorské univerzitě Tonyho Judta Postwar: A History of Europe Since

1945, která sloužila k vysvětlení širších souvislostí událostí v poválečné

Evropě. Nicméně jedná-li se o pasáže přímo o M. Thatcherové ani tento autor

při  kritice její politiky příliš nezohledňuje stanovisko opačné strany. Pro účely

této práce, kde je zohledňován především alternativní výklad M. Thatcherové,

není potřeba k uvedení jejího konceptu evropské politiky do kontextu evropské

reality podrobného zásahu do evropských reálií, autorka se v této části práce

tedy opírá zejména o publikaci profesora historie a mezinárodních studií Marka

Gilberta Surpassing Realism, The Politics of European Integration since 1945,

která zachycuje podstatné mezníky evropské integrace a i přes to, že se jedná o

základní literaturu, obsahuje poměrně objektivní zhodnocení evropské politiky

M. Thatcherové, například pro její zohlednění vnitropolitické situace Velké

Británie. Stejně tak přínosná byla publikace profesora Desmonda Dinana

Europe Recast. A History of European Union, která je zproštěna většiny

klasických interpretací evropské politiky M. Thatcherové a zároveň se

soustřeďuje spíše na okolnosti v evropském vyjednávání než na podrobný

výčet událostí, což je pro cíl této práce podstatné. Zajímavé a kontrastní

pohledy na tuto problematiku pak přinesly publikace Stephena George An

Awkward Partner: Britain in the European Community a Skryté dějiny

evropské integrace od Christofera Bookera a Richarda Northa. Poslední

jmenovaná však sloužila pro svůj příliš protifederalistický styl interpretace

spíše jako doplnění o další možný pohled na evropskou integraci.

10

1 Velká Británie a Evropa

”Britain does not dream of some cosy, isolated existence on

the fringes of the European Community. Our destiny is in Europe, as part of

the Community.”3

M. Thatcher, 1988

Cílem prvním kapitoly je stručné nastínění britského specifického

poválečného vývoje ve vztahu k evropskému kontinentu, přičemž je hlavní

důraz kladen na dimenzi politickou, hospodářskou a zahraniční. Seznámení se

s těmito odlišnostmi pak povede k lepšímu pochopení budoucích

angloevropských vztahů v období vlády M. Thatcherové v letech 1979-1990

v evropském kontextu.

1.1 Britský specifický vývoj

Velká Británie patřila mezi vítězné mocnosti druhé světové války, a

ačkoliv se účastnila poválečné rekonstrukce v Evropě, nestala se členem ani

jednoho ze vznikajících evropských společenství (ES). Toto bylo způsobeno

jedinečným charakterem postavení země, a to nejen z geografického pohledu.

Velká Británie se těší dlouhodobé parlamentní tradici, silně vyvinuté politické

kultuře, vysokým stupněm veřejné důvěry v politické instituce a také například

typickým britským příklonem k politickému pragmatismu.4 Její území nebylo

zničeno světovými válkami a nestala se ani vhodnou půdou pro růst

komunismu. Odlišné postavení vyvěrá také z udržování tradičních vazeb se

zeměmi Commonwealthu a užšími vztahy se Spojenými státy americkými

(USA). A po druhé světové válce rovněž nastoupila cestu, která se poněkud

odlišovala od směřování ostatních evropských zemí.3THATCHER, Margaret: Speech to the College of Europe („The Bruges Speech“). Bruges, Belgium, 20.9.1988. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/107332 (22.3.2013).4PHINNEMORE, David – WARLEIGH-LACK, Alex: Reflections on European Integration 50 Years of the Treaty of Rome. Basingstoke 2009. s. 30.

11

1.1.1 Vnitropolitická situace

1.1.1.1 Politická situace

Zatímco v po válce zničených zemích ES začala vznikat výstavba zcela

nové společnosti, o té britské lze říci, že spíše usnula na vavřínech.5 Specifická

vnitropolitická situace se odvíjela především od válečné dohody mezi

konzervativní vládou Winstona Churchilla a opoziční Labouristickou stranou

Clementa Attleeho. Původně provizorní řešení v době válečných let, které mělo

přispět ke stabilitě kabinetu, neoficiálně pokračovalo i v letech poválečných,

což ve dvoustranickém systému vedlo k paralýze opozice. Programová agenda

těchto dvou stran se výrazně přiblížila. A tak zatímco ostatní evropské

nastoupily na cestu vytváření nového politického směřování, Velké Británie

spíše kontinuálně pokračovala v prosazování keynesiánské konsensualní

politiky6, a to ještě s mnohem silnějším apelem na socialistické prvky než ve

válečných letech. Tato politika sice stabilizovala poválečný hospodářský a

politický systém, ale od 60. let se dopad konceptu státu blahobytu začal

promítat v ekonomické a sociální sféře.

Jedním z největších problémů se ukázala obrovská síla odborů, které

nebyly po první světové válce oslabeny fašistickou represí a hospodářskou

krizí do takové míry, jako tomu bylo v kontinentální Evropě. Po druhé světové

válce britské odbory velice neochotně slevovaly ze svých požadavků.7 První, 5 Slovy M. Thatcherové z roku 1971: „We found we weren't able to get into Europe, but Europe got on without us.” (THATCHEROVÁ, Margaret: Market entry is “urgent”. Speech in Finchley, United Kingdom, 7.8.1971. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/102136 (25.2.2013)).6 Autor tohoto označení je britský politický analytik a od roku 1996 profesor politologie Dennis Kavanagh. Tzv. Konsenzem/kompromisem označuje období od druhé světové války do nástupu M. Thatcherové. Britský konsenzus se vyznačuje zestátňováním, progresivním danění, univerzálním sociálním zajištěním a manipulací nabídky jako nástroje fiskální politiky. Obě strany se v podstatě zřekly dlouhodobějšího plánování. Tato politika se samozřejmě více prosazovala za vlád labouristických, nicméně Konzervativní strana se například nebránila ponechání si zestatněných podniků po roce z let 1945-1951. Právě neschopnost najít a realizovat úspěšnou ekonomickou strategii uvádí T. Judt jako důvod neúspěchu konsenzuální politiky. (JUDT, Tony: Postwar: A History of Europe Since 1945. London 2005. s. 328-332, 594). 7 Německý historik Edgar Wolfrum srovnává postavení britských a německých odborů v poválečné době. Konstatuje, že německé odbory se oproti britským nikdy nedomáhaly velkého zvýšení mezd a spíše podporovaly vládu, což po druhé světové válce v mezinárodním srovnání dopomáhalo k udržení poměrné stability. Tato stabilita pak mohla hrát roli také na evropské úrovni, a to především zvýšením německého vlivu na směřování evropské integrace za Helmuta Schmidta a formaci francouzsko-německého tandemu. (WOLFRUM, Edgar: Zdařilá demokracie. Dějiny Spolkové republiky Německo od jejích počátků až po

12

kdo se tento trend pokusil zlomit, byla až konzervativní vláda ministerského

předsedy E. Heatha v letech 1970-1974. Ta však ve snaze o vytvoření

vyrovnanějšího rozpočtu neuspěla. V zemi na přelomu let 1973-1974

především z důvodů nesouhlasu s krácením veřejných výdajů vypukly stávky.

Docházelo tak k podpoře Labouristické strany, u které se předpokládala vyšší

pravděpodobnost domluvy s odborovým hnutím. Po volbách v roce 1974

známých pod heslem Who governs Britain? došlo ke změně ve vládním

kabinetu.8

Od voleb v roce 1974 do roku 1979 vládly celkem dvě labouristické

vlády, Wilsonova, která byla v podstatě paralyzovaná těsnou menšinou

v parlamentu, a od roku 1976 Callaghanova, jež nad touto menšinou vyzrála

domluvou s Liberální stranou, čímž sice udržela opoziční Konzervativní stranu

mimo hru, ale tato dohoda na druhou stranu omezovala Labouristickou stranu

v zahraniční politice, což bylo například příčinou neschopnosti učinit včas

potřebné kroky umožňující konání  přímých voleb do Evropského

shromáždění/parlamentu, které se tímto musely odložit z původně plánovaného

roku 1978 na červen 1979. 9

Z hospodářského hlediska se obě tyto labouristické vlády stále

přikláněly k  prosazování státu blahobytu a krátkodobé rozpočtové politice.

Tony Judt označuje právě neschopnost vlád najít a realizovat úspěšnou

ekonomickou strategii jako důvod neúspěchu konsenzuální politiky.10

V roce 1976 byla Velká Británie nucena požádat o půjčku

z Mezinárodního měnového fondu (MMF) a11 následující rok s sebou pak

přinesl nutnost krácení veřejných výdajů, které opět vedly k rozsáhlým

dnešek. Brno 2008. s. 292).Pro představu o množství odborů uveďme příklad britské společnosti Leyland´s car, která v roce 1968 rozlišovala na 246 různých odborů (JUDT, Tony: Postwar: A History of Europe Since 1945. London 2005, s. 58). 8 Christofer Booker a Richard North v knize Skryté dějiny evropské integrace toto heslo vnímají jako otázku, zda Velké Británii vládne Heathova vláda, nebo odbory. (BOOKER, CHRISTOFER – NORTH, RICHARD: Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti. Brno 2006. s. 198). 9 GOWLAND, David a kol.: Britain and European Integration since 1945 on the sidelines. Oxon 2010. s. 97.10 JUDT, T.: c.d., s. 328-332, 594.11 KAVANAGH, Dennis: British politics, continuities and change. New York 2000. s. 25.Více k hospodářským a politickým motivům vstupu Velké Británie do ES např. MILWARD, Alan: Politics and Economics in the History of the European Union. Oxon 2005.

13

stávkám a vyvrcholily v tzv. zimu nespokojenosti (Winter of Discontent) na

přelomu let 1978-1979.12

1.1.1.2 Hospodářská situace

Poválečná politická nehybnost systému byla doprovázená také

specifickou hospodářskou situací. Největším britským importérem byly

odjakživa země Commonwealthu, právě díky možnosti dovozu levných

potravin z tohoto společenství se mohla pracovní síla více soustřeďovat

v průmyslových odvětvích, britská zemědělská produkce tak byla podstatně

omezena.13 Evropským trendem bylo naopak dotované zemědělství. Společná

zemědělská politika (SZP) tehdy tvořila přes 70 % výdajů ze společného

evropského rozpočtu. Se zhoršující se hospodářskou situací nebyla Velká

Británie schopna investovat do výzkumu inovací a její výrobky se postupně

stávaly zastaralejšími, především ve srovnání s  německou nabídkou vysoce

technologicky vyspělých produktů.14 V kombinaci se systémem vysokých cel

na dovoz produktů ze zemí mimo ES byla Velká Británie v podstatě vytěsněna

z evropského obchodu.15 Přestože po druhé světové válce statistické údaje

nenapovídaly blížící se krizi systému a konstatovaly, že se země po válce

zotavila poměrně dobře – dokonce vykazovala růst, v mezinárodním srovnání

byla z ekonomického hlediska daleko za ostatními zeměmi.16 V 60. a 70. letech

se začíná ukazovat, že vznikající společenství velmi prosperují,17 zatímco

12 JUDT, T.: c.d., s. 539. Například jako známku nejhlubší krize by mohlo představovat odhalení, že národní symbol britské výrobní preciznosti – firma Rolls Royce, je napokraji bankrotu. (EVANS, E.: c.d., s. 9).13 K výraznému omezení zemědělské výroby a přesunu pracovní síly do průmyslového odvětví došlo sice již v předcházejícím století. Tento posun můžeme považovat za jednu z příčin britské predominance v pozdější době. Po druhé světové válce zde pak již nebyla zbývající přebytková zemědělská populace, která by mohla sloužit jako levná pracovní síla v průmyslové výrobě nebo v jiných odvětvích. Což naopak můžeme považovat jako jedno z možných vysvětlení, proč britský poválečný boom nebyl tak výrazný. (JUDT,T.: c.d., s. 328).14 Oproti Německu byla Velká Británie ve výrazné nevýhodě. Německo pouze navázalo na válečná léta, kdy velkou část rozpočtu investovalo do rozvoje a inovace průmyslu. Kdežto Velké Británii chybělo potřebné know-how a finanční zdroje, která jsou k jeho získání potřebné. (JUDT, T.: c.d., s. 355). 15 TROITIÑO, David Ramiro: Historical issues: Margaret Thatcher and the EU. s. 128. Dostupné z: http://www.ies.ee/iesp/No6/articles/iesp_no6_pp124-150.pdf (5.3.2013).16 EVANS, E.: Thatcher and Thatcherism. London 1997. s. 8. 17 Pro srovnání uveďme růst hrubého národního produktu za období 1958-1962, kdy v členských zemích vzrostl o 21,5% a v Británii pouze o 11%. ES se tak stalo největším světovým importérem a druhým největším exportérem. (VEBER, Václav: Dějiny sjednocené Evropy. Praha 2012, s. 250).

14

Velká Británie v letech 1960-1975 padá ze sedmého místa v hrubém národním

produktu na šestnácté místo ve statistikách Organizace pro hospodářskou

spolupráci a rozvoj (OECD).18

Jako bývalá koloniální mocnost těžce nesla skutečnost, že ztratila své

velmocenské postavení a navíc se začíná hroutit zevnitř.

1.1.2 Zahraniční politika

Winston Churchill ve svém slavném poválečném projevu v roce 1946

v americkém Fultonu určil směr britské zahraniční politiky. Jako nejdůležitější

uvedl udržování nadstandardních vztahů mezi anglicky mluvícími zeměmi,

tedy s Commonwealthem a USA.19 Když pak Velká Británie v 60. letech ztrácí

své velmocenské postavení i statut významného amerického spojence20 a ES

začíná dominovat evropskému trhu, kromě toho začíná být zřejmé, že se

Velkou Británií iniciované založení Evropského sdružení volného obchodu

(EFTA) nestane uspokojující alternativou ES, obrací se Velká Británie na

Churchillovu třetí prioritu – evropský kontinent.

Přestože ekonomická stránka první žádosti o vstup Velké Británie do ES

v roce 1961 byla nesporná – od stejného roku začíná dominovat dovoz

britského zboží do kontinentální Evropy – snahu stát se součástí evropských

struktur lze chápat spíše jako úsilí postavit Velkou Británii opět do role světové

velmoci, kterou nedávno ztratila. Harold Macmillan vztah s ES pravděpodobně

nepovažoval za prioritní,21 při prvních vyjednáváních hovořil o odvážném

kroku pro britský národ, který vstupem do ES uplatní svou evropskou roli, 18 KAVANAGH, D.: c.d., s. 8. 19 „(…) the method of realizing our over-all strategic concept, I come to the crux of what I have traveled here to say. Neither the sure prevention of war, nor the continuous rise of world organization will be gained without what I have called the fraternal association of the English-speaking peoples. This means a special relationship between the British Commonwealth and Empire and the United States of America.“ (CHURCHILL, Winston: Sinews of Peace. Fulton, USA, 5.3.1946. History guide. Dostupné z: http://www.historyguide.org/europe/churchill.html (26.2.2013)).20 Fiasko v Suezském průplavu v roce 1956 pro většinu britských politiků znamenalo, že se Velká Británie již nemůže spoléhat na USA. Po tomto incidentu se od Velké Británie navíc odklonili významní partneři jako Kanada, Austrálie, Jižní Afrika a Indie. Přeorientovali se spíše na obchod s USA a Asijskými zeměmi. (JUDT.T.: c. d., s. 302).Z dalších významných událostí negativně ovlivňujících Velkou Británii můžeme připomenout například problémy při vyhlašování nezávislosti Rhodesie nebo konflikt mezi Indií a Pákistánem v roce 1965. 21 O čemž může svědčit např. jeho bezstarostné odmítnutí jako ministra zahraničních věcí pozvání zemí ES na konferenci do italské Messiny v červnu roku 1955.

15

avšak britský tisk jeho snažení označoval za žalostná.22 Když pak Velká

Británie znovu zažádala o členství v roce 1967, byla žádost jasněji profilována

z hlediska ekonomického.23

Stephen George uvádí, že obě vetované žádosti nebyly z britské strany

podpořeny snahou o přesvědčení ostatních států, aby se za ni postavily.24

Chyběl zde evropský duch, společná vize budoucnosti, Velká Británie

poukazovala spíše na pragmatické výhody plynoucí z jejího přistoupení.25 Tuto

vizi Velká Británie nabídla až v roce 1971 s třetí žádostí o zapojení do ES. E.

Heath se svým přirozeným euroidealismem, který byl však také z části tvořený

představou o vyléčení britských chronicky neefektivních oblastí z evropských

dotací, dokázal přesvědčit evropské partnery o britském communautaire. Ve

vyjednávání dominovala tradiční britskoevropská témata – dovoz produktů ze

zemí Commonwealthu, rybolov a výše britského příspěvku do evropského

rozpočtu.26 Avšak pro představu o možné míře vyjednávání z pozice E. Heatha

a pravděpodobnosti diktování si nějakých podmínek lze použít komentář G.

Pompiduoa: „Člověk si musí na Britech cenit tří vynikajících vlastností:

humoru, vytrvalosti a realismu. Mám pocit, že se v této chvíli nalézáme ve

stádiu humoru.“27

Heathova vláda se tehdy nezalekla ani tradiční britské obavy o ztrátu

suverenity, 28 dokládá to například již rozpracovaná Davignonova a Wernerova

zpráva z roku 1970, jejichž součástí byly plány na progresivní vývoj politické a

ekonomické kooperace.29

22 VEBER, V.: c.d., s. 266.23 MEISLOVÁ, Monika: Komparace postoje britských vlád ke vstupu do EHS/ES v letech 1961-1973. In: MAREK, Pavel: Politologica 5. Olomouc 2006. s. 240-242.24 Přestože ji ostatní země podporovaly, bály se zcela zřejmých britských cílů udržet ES v rámci mezivládní spolupráce. (JUDT, T.: c.d., s. 304).25 GEORGE, Stephen: An Awkward Partner: Britain in the European Community. New York 1994, s. 40-41.26 GILBERT, M.: c.d., s. 123.27 VEBER, V.: c.d., s. 172. (Dokumenty k vyjednávání z pohledu E. Heatha: http://www.margaretthatcher.org/archive/arcdocs/PREM%2015%20062%20(1%20of%203).pdf)28 Například na otázku ohledně omezení suverenity britského parlamentu Heathova vláda uvedla v červenci 1971: „There is no question of any erosion of essential national suvereignty, what is purposed is a sharing and an enlargement of individual national sovereignties in the general interest.“ (DINAN, Desmond: Ever closer union? An introduction to the European Community. Colorado 1994. s. 79).29 GILBERT, M.: c.d., s. 142.

16

1.2 Přístup stran k integraci

1.2.1 Labouristická strana

Labouristická strana se od počátků sjednocovacích tendencí profilovala

převážně jako protievropská. Při první žádosti labouristé výrazně oponovali

vstupu do ES, pro představu, do jaké míry byli jeho opozicí, lze použít

například komentář tehdejšího předsedy labouristů Hugha Gaitskella z října

roku 1962: „(…) it does not mean, if this is the idea, the end of Briatin as an

independent European state (…) it means the end of a thousand years of

history. You may say „let it end“. But my goodness, i tis adecision which needs

a little care and thought.“30 Když pak H. Wilson žádal o přistoupení v roce

1967, mohl se ve svém vyjednávacím týmu naštěstí opřít o proevropské

osobnosti jako Sira Paula Gore-Bootha, Sir Noca O‘Neala a především George

Browna.31 Avšak de Gaullovo veto ve stejném roce poskytlo straně o důvod víc

k setrvání u svého euroskeptického přístupu.

S podmínkami, které byly vyjednány E. Heathem po roce 1971, strana

samozřejmě nesouhlasila.32 H. Wilson deklaroval, že pokud se stanou

labouristé vítězem voleb v roce 1974, dojde k znovuotevření těchto

vyjednávání a následně k umožnění odsouhlasení nových podmínek britským

lidem v referendu.33 Přestože většina ústupků při renegociaci byla schválena

jen díky přímluvě německého kancléře u francouzského prezidenta, tato

vyjednávání byla označena za extrémně úspěšná.34

Na vypsání referenda lze pohlížet také jako na Wilsonovu cestu, jak

usmířit válku mezi proevropským labouristickým křídlem, jako byl například

pozdější předseda Evropské komise (EK) Roy Jenkins, a levicovějším

30 BUZEK, Jerzy – BARROSO, José Emanuel: Britain and Europe in 10 speeches. London 2010. s. 6. Dostupné z: http://www.europarl.org.uk/ressource/static/files/publications_ressources/ep_speeches_dps_final.pdf (3.3.2013).31 MEISLOVÁ, M.: c.d., s. 240. 32 Především zpřístupnění produkce z Commonwealthu na britský trh. Británii také hrozilo zvýšení příspěvku do roku 1979 „na 21% rozpočtu, přitom její HNP představovalo pouhých 14% z celého EHS“. (BOOKER,CH. – NORTH, R.: c.d., s. 200). 33Labour Party manifesto: Britain Will Win With Labour. Říjen 1974. Dostupné z: http://www.labour-party.org.uk/manifestos/1974/Oct/1974-oct-labour-manifesto.shtmltext (12.2.2013).34 VEBER, V.: c.d., s. 266.

17

protiintegračním. H. Wilson dokonce zmíněná vyjednávání téměř nevedl,

otázky ES spíše přenechával svému výrazně protievropsky naladěnému

ministru zahraničí J. Callaghanovi, který svým mnohdy až agresivním

přístupem jen rozdmýchával spory s evropskými partnery.35 Při referendu H.

Wilson vyslovil své jasné ANO36 pro setrvání Velké Británie v ES a přiklonil

se tak spíše ke kampani Konzervativní strany. On sám tedy možná byl

proevropský, ovšem nesouhlas v jeho straně hrál v charakteru Wilsonova

přistupování k ES velkou roli.37 Když jej v premiérském křesle vystřídal J.

Callaghan, mohla Labouristická strana prezentovat již naplno svůj nesouhlas se

směřováním ES.38

1.2.2 Konzervativní strana

Oproti Labouristické straně se Konzervativní strana naopak profilovala

jako proevropská, přestože první vyjednávání o vstupu do ES bychom mohli

označit z pozice H. Macmillana za váhavé.39 Nicméně při druhém se pak

konzervatisti jednoznačně postavili za vstup a svůj proevropský příklon

prokázali následným konečným přistoupením za vlády E. Heatha.

Sir Con O’Neill, přímý účastník předvstupních jednání, je označil za

pouhé „formální divadlo, které mělo zakrýt skutečnost, že Heath je odhodlán

vstoupit do ES prakticky za každou cenu“.40 Že zde naopak byly i strategické

plány lze dokázat na Heathově odpovědi na komentář amerického státníka

Deana Achesona o tom, že po ztrátě impéria nemá Velká Británie již žádnou

roli ve světě, kdy E. Heath ve své odpovědi britské účasti v evropských 35 GILBERT,M.: c.d., s. 162.36 Otázka zněla: „Do you think the UK should stay in the European Community (Common Market)?” UK embraces Europe in referendum. BBC News. 6.6.1975. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/june/6/newsid_2499000/2499297.stm (5.3.2013).37 Po úspěšném referendu v roce 1975 prohlásil: „In all my thirteen years as Leader of the Party I had no more difficult task than keeping the Party together on this isme.“ (MAY, Alex: Britain in Europe since 1954. London 1999. s. 63).38 Nechuť připojovat se k evropským vyjednáváním J. Callaghan projevil například v odmítnutí zapojení VB do EMS a rozšíření pravomocí Evropského parlamentu/Shromáždění. Podporoval jen nové rozšíření ES „protože nebezpečí příliš centralizované, příliš byrokratické, příliš harmonizované struktury Společenství bude menší v případě dvanácti členů než devíti“. (BOOKER, CH. – NORTH, R.: c.d., s. 218).39 Kromě již dříve zmíněných tradičních britských problémů se strana například postavila za slib H. Macmillana zemím Commonwealthu, že Velká Británie nebude zvažovat politiky škodící těmto zemím, jako omezení společného obchodu. (GILBERT, M.: c.d., s. 120).40 BOOKER, CH. – NORTH, R.: c.d., s. 168.

18

strukturách přisoudil naopak novou post-imperiální roli v Evropě, a tím také

omezení britské závislosti na USA.41

Je zřejmé, že E. Heath byl proevropsky naladěným politikem, v tomto

ohledu se pozitivně inicioval již od vyjednávání britské žádosti v roce 1961, o

níž nelze tvrdit, že by zde z pozice Velké Británie nedocházelo k nekladení si

podmínek vstupu. Při posuzování druhého Heathova vyjednávání je tedy

zřejmě potřeba zohledňovat také ekonomickou a zahraniční situaci, ve které se

Velká Británie nacházela.

Po roce 1975, už s novým lídrem M. Thatcherovou, Konzervativní strana

pokračovala v proevropské rétorice. Sama M. Thatcherová v roce 1975

označila ES za jedinou a správnou britskou volbu.42 Před referendem ve

stejném roce ukončila rozhovor pro ITN takto: „I believe it will be a good

decisive yes vote. That is what I want, and I do urge Conservatives to turn out

and support their previous leaders, Harold Macmillan, Alec Douglas-Home,

Edward Heath, and also myself, in our efforts to see that Britain stays in

Europe.”43 K použití samotného referenda měla sice výhrady, ale výsledek 67,2

% pro setrvání, ji v podstatě přinesl první vítězství nad Labouristickou stranou,

která v této otázce nezastávala jednotné stanovisko.44

Na tomto místě je nutné také zmínit, že i v konzervativních řadách se

objevovali kritici evropské integrace, nejvýraznějším příkladem může být

Enoch Powell, jenž přisuzoval Velké Británii dominantní roli v Evropě a

nezávislost jak na moci z Bruselu, tak na USA. Označil vstup na společný trh

41 Interpretace skutečné motivace Konzervativní strany se liší, je možné dívat se na ni jako o snahu zbavit se závislosti na USA, což se jeví vzhledem k E. Heathově nelibosti k USA jako pravděpodobnější. Druhá možnost a pro ostatní konzervativní vůdce výstižnější je ta, že právě za vstupem do ES viděli naopak možnost přiblížit se k USA. (GAMBLE, Andrew: Europe and America. In: JACKSON, Ben – SAUNDERS, Robert: Making Thatcher´s Britain. Cambridge 2012. s. 237).42 THATCHER, Margaret: EEC Membership. House of Commons Speech, London, United Kingdom, 11.3.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/102649 (20.2.2013).43 THATCHER, Margaret: Speech to Conservative Group for Europe. Westminster, London, United Kingdom, 16.4.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/102675 (20.2.2013).44 Z důvodu podkopání suverenity parlamentu, kolektivní zodpovědnosti a závazků smlouvy, ke kterým se Velká Británie vůči ES zavázala. (THATCHER, Margaret: European Referendum. TV Interview for ITN, London, United Kingdom, 3.5.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/102700 (22.2.2013)).

19

za v podstatě neekonomickou záležitost vedoucí k pouhé ztrátě suverenity bez

jakýchkoliv možných budoucích výhod.45

Otázka evropské integrace postupně vyzývala tradiční konzervativní

důraz na zachování suverenity státu. Proevropští konzervatisté ji vnímali v

moderním světovém pojetí. Světová suverenita je podle nich uplatňována na

několika stupních. Z místní se mění na regionální a z evropské pak na

světovou.46 Kategorizují ji jako iluzi a argumentují, že ztráta části suverenity

bude nahrazena nekončícími výhodami, které členství přináší.47 Otázka

suverenity také přesahovala rozdíly v názorech na třídní nebo ekonomickou

filosofii a v určitých chvílích dokázala spojovat například marxistickou levici

s konzervativními nacionalisty.48

M. Thatcherová se ztráty suverenity vstupem do ES neobávala, v roce

1961 podotkla, že Velká Británie je členem spousty jiných smluv, které mohou

nabourávat suverenitu. Vstupování do dalších takovýchto závazků označila za

pouhou zkoušku suverenity, nikoliv její omezování.49

1.3 Evropské směřování před nástupem M. Thatcherové

1.3.1 Politická dimenze

Již od roku 1963 spojují své zájmy dva nejvýznamnější evropští hráči –

Francie a Německo. Po Haagském summitu v roce 1969 začíná ES směřovat

k naplnění hesla prohloubení, dokončení, rozšíření.50 Vzájemná francouzsko-

německá náklonnost výrazně ztěžovala pozici Velké Británie v ES. Tyto dvě

země v 80. letech nastupují cestu, které většinou nechává Velkou Británii

stranou – k Evropskému měnovému systému (EMS), plánům jednotné měny,

přímým volbám do Evropského parlamentu/shromáždění, rozšiřování o další

země a cestě k realizaci jednotného trhu.51 První dvojici - kancléře Helmuta

45 GAMBLE, A.: c.d., s. 240.46 Tato debata přesahovala ekonomickou a politickou sféru a byla závislá na tom, kdo zrovna v Británii vládne. 47 CROWSON, Nicolas: The Conservative Party and European Integration since 1945. At the Heart of Europe. Oxon 2007. s. 102-103.48 GILBERT, M.: c.d., s. 125.49 CROWSON, N.: c.d., s. 102.50 VEBER, V.: c.d., s 298-299.51 DINAN, D.: c.d., s. 50.

20

Schmidta a francouzského prezidenta Jacqua Valéry Giscarda d´Estaigna -

v 90. letech nahradilo duo Helmuta Kohla a Francoise Mitterranda.

1.3.2 Ekonomická dimenze

Ekonomická prosperita ES vedla během 60.-70. let k nezávislosti ES na

importu ze zemí mimo ES. Na konci 70. let však začíná docházet k postupné

nadprodukci, a to především v zemědělském sektoru, což patřilo mezi citlivé

oblasti francouzských zájmů. Přestože německý kancléř H. Schmidt souhlasil

s některými změnami, v tomto směru prosazovaných většinou Velkou Británií

– reforma SZP, k žádným výrazným škrtům stále nedocházelo.52

Na konci roku 1979 se Velká Británie stala třetím největším čistým

plátcem, a to i přes to, že ještě stále platily přechodné podmínky. Britský

nepřiměřený příspěvek do evropského rozpočtu, charakter SZP, specifické

postavení britského zemědělského sektoru, britská vnitropolitická situace a

rýsující se francouzko-německé spojenectví s podporou hlubší integrace –

součinnost těchto faktorů hrála zásadní roli v pozdějších angloevropských

vztazích. Do této doby řečeno z pohledu M. Thatcherové: „Do roku 1979, kdy

jsem se stala ministerskou předsedkyní, prohrávala Británie na celé čáře.“53

52 Přepis rozhovoru mezi J. Callaghanem a H. Schmidtem ze schůzky ohledně evropské monetarní kooperace z 18. Července 1978. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/03A43EBA84B44343AF41B07E66D987C5.pdf (20.2.2013)53 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout, s. 317.

21

2 Evropská dimenze thatcherismu

„There is nothing anti-European in such a vision: just because you are

opposed to the ambitions and hunger for power of the Commission does not

mean that you are somehow against the Europe of Mozart, Burke, Voltaire and

Michelangelo. It means that you believe in a different sort of Community and

one which has a much better chance of ensuring Europe's liberty and greatness

into the next century.“54

M. Thatcher, 1993

Druhá kapitola nejprve stručně charakterizuje fenomén tzv.

thatcherismu. A následně v jeho souvislostech představí thatcherovský

evropský koncept. Na základě tohoto postupu pak bude lépe patrná

koherentnost tohoto modelu v širším ideologickým zázemím M. Thatcherové.

2.1 Ideové kořeny thatcherismu

Období po nástupu M. Thatcherové a Ronalda Reagana je označováno

za tzv. konzervativní revoluci. Jejím základem byly ideje tzv. Nové pravice, jež

lze rozdělit na liberální a konzervativní větev, od 70. letech prosazované spíše

jako neoliberální a neokonzervativní. Samotný fenomén thatcherismu vychází

z obou těchto větví. Konkrétně je to tedy volná ekonomika jako tradičně

liberální přístup v ekonomice a silný stát jako konzervativní přístup při

obhajobě autority státu.55 V ekonomické oblasti dochází k omezení státních

intervencí a v oblasti domácí a zahraniční naopak ke zvětšení vlivu státu.

Nedílnou součástí thatcherovské politiky byly také prvky protestantské etiky a

tradicionalismu. Tedy například odsouzení nemorálního chování, příklon k

vlastenectví a obraně národního státu. Právě podpora morálně orientovaných

54 THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?"). 55 PETŘÍK, Lukáš: Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana. Brno 2008. s. 144-5. Srov. GAMBLE, Andrew: The Free Economy and the Strong State. The Politics of Thatcherism. London 1989. s. 28-57.

22

témat M. Thatcherovou mírně odkloňuje od neoliberální politiky, která netíhne

tímto směrem, a zařazuje ji spíše mezi tzv. nové konzervativce.56 Dalším

neméně významným prvkem thatcherovské politiky, který vychází spíše

z tradiční britské parlamentní tradice, je vysoká míra pragmatismu.

Kořeny neoliberální ekonomické politiky thatcherismu lze hledat

například u Miltona Friedmana nebo Adama Smitha, na pomezí konzervatismu

a klasického liberalismu pak u Friedricha Augusta von Hayeka. Což znamená

příklon k individuální svobodě, osobní odpovědnosti, soukromému vlastnictví,

racionalismu, globálnímu volnému obchodu, omezeným státním intervencím a

k Hayekovskému spontánnímu řádu. V konzervativní části můžeme jít až

k úplným kořenům – Edmundu Burkovi, Alexisovi de Tocquevillovi či Davidu

Humeovi. Z modernějších konzervativních myslitelů uveďme například Rogera

Scrutona a jeho obranu národního státu, boj proti ztrátě národní identity vlivem

multikulturalismu a odmítnutí možnosti fungování demokracie jinak než na

národní úrovni. A například z konceptu Michaela Oakeshotta pak přejímá

důraz rule of law, kterou by měl zajistit stát, aby zde v rámci těchto pravidel

mohl každý jedinec sledovat vlastní zájmy.

Tyto prvky samozřejmě v kombinaci s klasickým konzervativním

důrazem na autoritu, tradici, ctnost, společenství, odpovědnost vůči předkům a

potomkům, soukromé vlastnictví a na důvěru ve zkušenosti získané generacemi

před námi tvoří podklady pro thatcherovskou politiku.

Při příležitosti návštěvy Jižní Koreji v roce 1992 sama M. Thatcherová

charakterizovala 7 principů thatcherismu, které lze aplikovat na jakoukoliv

zemi, takto: 1. budování svobody jako základní morální hodnotu, 2. dodržování

principu rule of law (svoboda se nesmí zvrtnout v anarchii) 3. umožnění

soukromého vlastnictví 4. vedení výdajově odpovědných vlád, 5. Podporování

přirozené soutěživosti (nelze se spoléhat pouze na monetaristické nástroje

nespoléhat pouze na monetaristickou politiky 6. dodržovat ústavu, jakékoliv

zásahy do ústavních principů nejsou přípustné, 7. mír není nikdy garantovaný,

noví tyranové se stále budou objevovat, je tedy nutné je zastrašovat.57

56 Tamtéž, s. 144.57 THATCHER, Margaret: The principles of Thatcherism. Soul, South Korea 3.9.1992. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108302 (28.3.2013).

23

2.2 Politická dimenze

“Let Europe be a family of nations, understanding each other better,

appreciating each other more, doing more together but relishing our national

identity no less than our common European endeavour.”58

M. Thatcher, 1988

2.2.1 Evropské ideové kořeny thatcherismu

M. Thatcherová odmítá jakékoliv federalistické představy o vytvoření

Spojených států evropských. Přestože uznává, že Evropa a Velká Británie

sdílejí stejný historický odkaz59, ona sama nevidí důvod, proč by pojem Evropa

měl být chápána jinak než v geografickém smyslu, a to ani po podepsání

Římské smlouvy. Názor, že Evropa se nikdy nemůže spojit do úspěšné

federace, vysvětluje důrazem na dlouhodobou tradici a spontánní řád, který si

neplánuje vznik institucí, ty se tvoří podle potřeby. Jako vysvětlení uvádí

příklad úspěšné federalistické formace – USA. „Spojené státy americké se od

samých počátků opíraly o společný jazyk, společnou kulturu a společné

hodnoty. Evropa nic takového nemá.“60 USA vznikly v 18. století a ve

skutečnou federaci se přeměnily až v 19. století a to výsledkem událostí, nikoli

plánů, jak je tomu u Spojených států evropských. Občané jednotlivých

evropských států jsou hrdí na to, že jsou Němci, Belgičané nebo Francouzi,

nikdy nebudou hrdí na to, že jsou Evropané tak jako Američané. 61

Hlavní účel ES spatřuje v záruce míru a bezpečnosti svobodné

demokratické společnosti, která byla dříve lidem odepřena.62 Upřednostňuje

58 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 59Ve svém projevu v Bruggách se k tomuto vyjádřila více - bez evropského politického myšlení by Velká Británie nikdy nedosáhla úspěchů, kterých se ji dosáhnout podařilo. Na oplátku byla podle ní Británie strážcem evropských hodnot a chránila evropské země před zotročením jinými mocnostmi, především při obou světových válkách. (THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 60 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout, s. 309.61 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). „Jestliže nás Evropa okouzluje, a mne okouzluje velice často, pak právě svými kontrasty a rozpory, žádnou koherencí a kontinuitou. K tomu, aby se podařilo zformovat politickou jednotku, by bylo těžké najít něco méně příhodného, než je tato mimořádně nevyvážená směs nepodobného (evropské státy) s podobným.“ (THATCHER, M.: Umění vládnout, s. 287).62 THATCHER, M.: Speech to Conservative Group for Europe (opening Conservative referendum Campaign). St Ermin’s, Westminster, London, United Kingdom, 16.4.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/102675

24

společenství postavené na mnohem širších pilířích, než na kterých bylo

postaveno a podle nichž se dnes určuje, zda je politik proevropský či není.

Jedná se celkem o čtyři pilíře: 1. liberalismus, 2. demokracie, 3. vláda zákona,

3. respekt ke všem státům, jejich tradicím a zvyklostem. 63 Tyto pilíře nás tedy

budou provázet celým thatcherovským evropským konceptem.

Pro zajímavost uveďme, že v roce 1975 rázně odmítla obavy o ztrátu

kulturních hodnot při referendové kampani na podporu setrvání Velké Británie

v ES, lze tedy soudit, že opravdu netušila, do jaké míry může ES ovlivnit

poměry ve Velké Británii: „It is a myth that our membership of the Community

will suffocate national tradition and culture. Are the Germans any less German

for being in the Community, ort he French any less French? Of course they are

not!“ 64

2.2.2 Supranacionalismus a jeho orgány

Jedním z předpokladů, ze kterých vychází evropští federalisté, je

domnění, že odpovědnost za světové války nesou národní státy. Způsob, jak

předejít dalším, je spojit je v nadnárodní instituce. M. Thatcherová tento názor

odmítá. Jako zastánkyně silné role státu je přesvědčena, že právě kooperace

mezi silnými národními státy je jedinou cestou k účinnému internacionalismu.

Příčinu válek naopak vidí ve slabosti evropských států.65 Evropa by se měla

poučit z historie, kde veškeré snahy o překonání národní identity a vytvoření

jednotného evropského národa skončily nezdarem.66 Jako nejčerstvější příklad

uvádí rozpad východního bloku, po kterém všechny státy bojovaly o vlastní

samostatnost. 67 Na základě těchto historických poučení doporučuje, aby se

hlavním principem společenství stala dobrovolná a aktivní spolupráce mezi

(22.3.2013).63 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 64 THATCHER, M..: Speech to Conservative Group for Europe (opening Conservative referendum Campaign). 65 THATCHEROVÁ, Margaret: Roky na Downing Street. Londýn 1993. s. 15.66„Nacionalismus je často obviňován z toho, že poskytuje záminku k pronásledování národnostních menšin. Ale supra-nacionalismus by měl být ještě podezřelejší, protože je základem doktríny zotročování celých národů, jak se ukázalo v Evropě.“ (THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 283-286).67 THATCHER, Margaret: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?"). Milan, Italy, 24.5.1993. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:http://www.margaretthatcher.org/document/108313 (23.3.2013).

25

suverénními státy,68 ES pak bude silné právě proto, že Francie bude Francií,

Španělsko Španělskem a Británie Británií, spojovat tyto země do evropské

identity považuje za pošetilé.69

Ve vzniku nadnárodních orgánů viděla hrozbu ztráty demokracie,

protože tu lze ochránit pouze nenarušením státní suverenity. Čím více

rozhodnutí vzniká na nadnárodní úrovni, tím více je Evropa lidem vzdálená,

toto vede k podrývání demokracie, což byl prvotní princip, který mělo ES

chránit. Za ironickou považuje snahu o centrální řízení z Bruselu, když se lze

pootočit na východ, kde se jeden centrálně řízený útvar rozpadá. A ES směřuje

přesně opačným směrem.70 Je zřejmé, že s prohlubování integrace viděla ztrátu

druhého a čtvrtého thatcherovského základního pilíře - ochranu demokracie a

respekt ke všem státům, jejich tradicím a zvyklostem.

Jak bylo uvedeno výše, M. Thatcherová věří, že je nutné zachovat

suverenitu státu pro udržení demokracie, jelikož jen zde může být kontrolovaná

lidem. Toto přesvědčení vysvětluje, proč také M. Thatcherová nedůvěřuje

nevoleným orgánům, respektive byrokratické garnituře v nich, která se necítí

být odpovědná lidem a může se kdykoliv vydat nesprávným směrem. Kromě

toho podotýká, že tyto orgány jsou stále častěji vedeny politiky, kteří si myslí,

že vědí nejlépe, co je pro občany států dobré. Jako příklad uvádí dánské

referendum ohledně Maastrichtské smlouvy, při kterém ES odmítlo respektovat

první volbu lidu a bylo vyhlášeno nové. 71 A takto se ohledně morální stránky

získaného mandátu vyjádřila se v roce 1991: „For me, politics is about power

given to us through the ballot box for which we are accountable to the people.

To me it is unthinkable, that a politician can come into office and then, using

the power with which the people have entrusted him, seek to vote away not only

that very power, but the powers of the generations that must follow.“72

Jedinou pozitivní inovaci ohledně evropských institucí shledává v

zavedení přímých voleb do Evropského shromáždění/parlamentu, avšak

68 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 15.69 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 287.70„We have not successfully rolled back the frontiers of the state in Britain, only to see them re-imposed at a European level with a European super-state exercising a new dominance from Brussels.” (THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 71 Tamtéž.72 THATCHER, Margaret: Speech to Bank Julius Bear (“The Real Questions Facing Europe in the 1990“). Zurich, Switzerland, 17.10.1991. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108287 (28.3.2013).

26

upozorňuje, že tyto volby nikdy nemohou být postaveny na stejnou úroveň jako

volby národní, jelikož zde přes všechny snahy spojit evropské a národní strany,

neexistuje evropské veřejné mínění, evropský démos. Občané i strany vědí, že

kampaně rozhodující o jejich životě jsou ty národní.73 V roce 1977 nabádala

středové a pravicové politické strany ke spolupráci v těch otázkách, ve kterých

mají společná stanoviska, a tím ochránily před nebezpečím spolupráce

socialistických stran z evropských států, které by mohly podporovat větší

centralizační tendence ES, čímž by docházelo k omezení ekonomické

svobody.74

Ve svém projevu v belgických Brugách v roce 1988 varovala před

proměnou Evropy v institucionální prostředek, který je určený k neustálé

modifikaci podle abstraktního myšlenkového konceptu a zkostnatělý nekončící

regulací.75 Evropu považuje už tak za nejvíce institucionalizovaný kontinent ze

všech, přecházením k nadnárodním strukturám riskujeme, že se z Evropy stane

vrchol neodpovědné a tudíž nedemokratické byrokracie.76

2.3 Ekonomická dimenze

”And that means action to free markets, action to widen choice, action

to reduce government intervention.”77

M. Thatcher, 1988

73 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 297. M. Thatcherová uvádí jako velký problém jazykové bariéry, které vznikají při snahách o hlubší harmonizaci příliš mnoha národů. Přestože lidé v dnešní době hovoří více jazyky, po dalších rozšířeních bude zcela nemožné se dohodnout, jelikož znalost jazyka neznamená úplné myšlenkové porozumění a k většině evropské populace je třeba hovořit v domovské řeči ne kontinentální. (Tamtéž, s. 298).74 THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“). Rome, Italy, 24.5.1977. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/103403 (22.3.2013).75 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 76 THATCHER, M.: Speech to Euro-Assistance 25th Anniversary Dinner .77THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“).

27

2.2.3 Ekonomická svoboda a společný trh

Thatcherovský neoliberální přístup v ekonomice se výrazně liší od

tehdejších evropských centralizačních tendencí, a to především jejich

socialistickým zaměřením. M. Thatcherová samotný socialismus neobviňuje

jen z ekonomické neefektivity, ale také z demoralizace občanů: „(…)

socialismus přes ušlechtilou rétoriku, kterou byla jeho argumentace rámována,

hrál na nejhorší stránky lidské povahy. Doslova demoralizoval společenství i

rodiny, nabízel závislost místo nezávislosti a z tradičních hodnot si činil terče

trvalého posměchu.“78

V  podstatě celá její evropská koncepce je naopak postavená na

ekonomické svobodě a nezávislosti. M. Thatcherová se řídí heslem: „Without

economic freedom, political freedom would soon die“.79 Je tedy zřejmé, proč

z thatcherovského hlediska bylo nutné prosadit volný trh a proč stále

poukazovala na to, že ekonomická svoboda byla součástí už Římské smlouvy80,

a tak by bylo vhodné těchto smluv dostát. Protože jen odstraňováním bariér a

podporou svobodného podnikání může Evropa v budoucnu vytvářet pracovní

místa a konkurovat USA, Japonsku a dalším rozvíjejícím se ekonomikám

v Asii.81 Výhody volného trhu vidí jak z vnější, tak z vnitřní perspektivy - je

základem pro mezinárodní kooperaci mezi všemi pěti kontinenty82 a zároveň

také stojí za disciplínou vlády, kterou nutí snižovat daně a omezovat regulace,

čímž se stává zdrojem svobody a možností. A přesně k tomuto je podle

thatcherismu nutné udržet silný národní stát, kde si občané svou demokracii

uhlídají. 83

78 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street. s. 427.79 THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“). 80 Ve Velké Británii se až do roku 1986 udržoval název pro ES Common Market.81 Varuje před nebezpečím uzavření ES do sebe a vytvoření ekonomického bloku: „Yet I see a real danger of that: a European bloc based on the European Community's proposed economic and monetary union; a Western-hemisphere bloc based on a United States-Canada-Latin American free trade area; and then a Pacific bloc with Japan and some of the East and North East Asia countries.“ (THATCHER, Margaret: Speech to the Aspen Institute ("Shaping a New Global Community"). Aspen Institute, Aspen, Colorado, USA, 5.8.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108174 (25.3.2013)).82Nejen v ekonomické oblasti, ale také například v otevírání rozhovorů s nedemokratickými zeměmi.83 THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?").

28

ES tak logicky podle thatcheristických pravidel ekonomické politiky

dělá chybu v tom, že dovoluje regulaci a protekcionismus84, za typický příklad

označuje SZP. Ta zvyšuje ceny potravin, tedy spotřebitelské náklady, a tím

omezuje možnost růstu. Zároveň pak stlačuje ceny potravin po celém světě,

čímž přichází zemědělci z chudých zemí o živobytí, což pak způsobuje, že se

chudé země bojí s ES obchodovat.85 A jelikož M. Thatcherová podmiňuje

udržení demokracie fungující svobodnou ekonomikou, podle thatcherismu ES

tyto země brzdí v jejich vývoji a udržení demokracie, čímž ES selhává ve svém

prvotním úkolu – její ochraně. Kromě toho sama M. Thatcherová věří, že malé

země mohou být stejně tak konkurenceschopné jako velké, není potřeba

vytvářet velké obchodní bloky.86

Ve svém neoliberálním ekonomickém konceptu uznává pouze

stanovení minimální normy: „Vzájemné uznání norem – a v některých

případech stanovení minimální normy – je přijatelné, pokud to usnadňuje

obchodování. Jde-li harmonizace dál, je to jen nákladné, byrokratické a

neliberální.“87 Později, zřejmě kvůli stále častějším útokům Irské

republikánské armády (IRA) na britské poslance, začala omezovat artikulaci o

odstraňování obchodních bariér a otevírání hranic. To tedy může nadále

pokračovat jen do té míry, aby státy mohly chránit své občany před

kriminalitou, teroristy a ilegálními imigranty.88

2.2.4 Společná měna a společné politiky

V boji o směřování evropské integrace mezi federalisty a zastánci

mezivládní politiky hrál návrh na vytvoření společné měny poměrně velkou 84 M. Thatcherová se obává, že pokud dojde k vytváření evropské protekcionistické oblasti, začne si podobnou vytvářet také Japonsko a USA. Navíc věřila, že pokud se bude integrace vyvíjet stejným směrem, vidí svět v roce 2095 jako nestabilní, ve kterém je „půl tuctu“ obrovských mocností s vlastními klienty zranitelnými v případě nezapojení se k těm správným partnerům, kteří jsou permanentně vystavěni diplomatickým manévrům, aby tak zlepšili vlastní postavení. Jinými slovy rok 1914 jen v celosvětovém měřítku. Což je od současných států zcela neetické k budoucím generacím. (THATCHER, M.: The Path to Power. London, 1995. s. 471).85 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 292.86THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?").87 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 322.88 THATCHER, Margaret: Speech to European Parliament. Strasbourg, France, 9.12.1986. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106534 (28.3.2013).

29

roli. M. Thatcherová považuje vytvoření společné měny za nejhmatatelnější

důkaz záměru vytvořit evropský superstát. Proti vzniku společné měny uvádí

dva důvody.

Prvním je samozřejmě omezení suverenity státu, kde je vydávání

vlastní měny základním atributem. Pokud stát tuto možnost nemá, nelze o něm

říci, že je tvůrcem své hospodářské politiky. Od tohoto se odvíjí druhý důvod.

Pokud stát nevydává vlastní měnu, nemůže ji kontrolovat – mít plovoucí

směnné kurzy. Stát pak nemůže reagovat na změnu finančních událostí

upravením úrokových sazeb, pokud je stanovuje nadnárodní orgán. Je tedy

v případě finančních problémů nucen spoléhat jen na fiskální nástroje.

Přesunem k nadnárodním institucím země se společnou měnou nebudou

schopné danit, utrácet a půjčovat tak, jak jejich voliči chtějí.89 Což je

z thatcherovského hlediska nepřípustné, protože vláda tak nemůže být

odpovědná svým občanům. Představu, že fiskální a měnové lze časem oddělit

od politiky, označuje za čirou iluzi.90 Odmítá také možnost sjednocení nástrojů

monetární politiky: „Nikdy nemůže existovat správná úroková sazba ani

správný směnný kurz pro celou Evropu. Ekonomiky jednotlivých evropských

zemí jsou prostě příliš nesourodé.“91 Její doporučení evropským federalistům

na přání zavedení společné měny, která by byla vhodná pro obchodování po

celém světě, je zřejmé, mohou sáhnout na dolar.

Jak již bylo zmíněno, podle M. Thatcherové je základem úspěšného

společenství dobrovolná a aktivní spolupráce mezi suverénními státy. Tyto

státy by měly spolupracovat tam, kde je jejich kooperace tvoří silnější a pro

všechny členy výhodnější výsledky, než kdyby ve stejných akcích postupovaly

samostatně.92 V první kapitole byl představen tradiční britský problém se SZP.

89 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 304-305.90 Tamtéž, s. 305.91 Zdůrazňuje, že ve smlouvě o měnové unii nejsou žádná pravidla, jak by z ní země mohla vystoupit, což by mělo být právo všech. (THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 330.)M. Thatcherová považuje ekonomické sjednocení za nemožné, takto komentuje návrhy v Maastrichtské smlouvě: „Economic and monetary union of all twelve member states with a single central bank and a Single Currency will certainly not happen in accordance with the Maastricht timetable and probably will not happen at all, because it is simply not realistic in a Europe of differing growth rates and differing living standards.“(THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?"). 92 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). „There are many great issues that affect us all — supplies of Middle East oil, the advance of the Soviet fleet, the security of Africa. If Europe speaks with many voices her views will be lost.

30

M. Thatcherová již v roce 1973 obviňovala SZP z toho, že brzdí rozvoj ES. A

to hned z několika důvodů. Prvním bylo, že je v dnešní době jednoduše

zbytečná. Doba, kdy Evropa neměla co jíst, je dávno pryč. Druhým důvodem

bylo to, že je výdajově nejnákladnější, ale zaměstnávala pouze 10 % evropské

populace. Zkrácením výdajů na SZP a jejich přesunem budou moci ostatní

politiky rozvíjet nové obory a získávat zdroje například na pomoc při

rekvalifikaci pracovníků, a tím zlepšovat konkurenceschopnost evropských

států.93 Tehdejší rozdělení výdajů považovala jednoduše za nespravedlivé, a to

nejen z pozice Velké Británie, ale i vůči ostatním zemědělsky neproduktivním

státům. Už v roce 1977 přišla se strategií, jak dosáhnout postupného

zefektivnění SZP, nabídla, že by se Velká Británie mohla chopit řešení tohoto

problému, a tím obohatit ES o trochu tradičního britského pragmatismu.94

Právě na tomto příkladě lze nejlépe demonstrovat thatcherovský sklon řešit

spíše praktické problémy každodenního dne než abstraktní myšlenkové pojmy

a přicházet s přesným řešením, což byl v ekonomické oblasti její běžný

požadavek. 95

S thatcherovskou konzervativní odpovědností k budoucím generacím

tak často apelovala na nutnost začít se soustředit na problémy budoucnosti jako

např. AIDS a boj proti drogám a terorismu. 96

2.3 Zahraničně-bezpečnostní dimenze

Only the dialogue between Washington and Moscow will beheard.” (THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“)).93 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 94 Reforma by spočívala v podpoře efektivních hospodářství a v odrazování neefektivních každoročním stanovením fixních cen. Tak by se mohlo pomalu dosahovat rovnováhy mezi producenty a zákazníky. THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“). Její pragmatismus lze také vyčíst například z jejího výroku z roku 1993: „The test of a common policy will not be whether it conforms to the ideological goal of a federal (or centralised) Europe but whether it works in practice and whether the people of each European country want it.“ (THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?"). 95 THATCHER, M.: Speech to European Parliament. 96 THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?").

31

“Let us have a Europe which plays its full part in the wider world, which looks

outward not inward, and which preserves that Atlantic community—that

Europe on both sides of the Atlantic—which is our noblest inheritance and our

greatest strength.”

M. Thatcher, 1988

2.3.1 Vztah k USA a společná obrana

Noví tyranové se budou stále objevovat – to byl další  hlavní pilíř

thatcherismu, který zazněl v roce 1992 v Jižní Koreji. A podle něj M.

Thatcherová přisuzuje ES významnou politickou roli především ve světě. A to

zejména po rozpadu sovětského bloku, kdy se Evropa ocitla v novém

mezinárodním ne-uspořádání. ES by zde mělo využít šance uplatnit své

poslání strážce demokratických hodnot a stát se zprostředkovatelem rozhovorů

mezi všemi pěti kontinenty.97

Ve svém slavném bruggském projevu jmenovala dvě základní hrozby:

1. vnitřní – omezení suverenity nadnárodními institucemi, 2. vnější – ohrožení

svobodné Evropy novými mocnostmi jako je Čína, Indie nebo Rusko.98

První hrozbě byly věnovány předcházející kapitoly. V posuzování

druhé zmíněné hrál významnou roli faktor silného přátelství s americkým

prezidentem Ronaldem Reaganem. Kromě stejné politické doktríny

uplatňované ve vnitřní politice (oba byli tvůrci tzv. konzervativní revoluce) je

spojovala také stejná strategie vůči SSSR. Především v této politice viděla M.

Thatcherová nutnost evropského souladu s americkou administrativou.99

Hovoří-li o společné obraně, míní evropskou a americkou. Absolutně tedy

odmítala veškeré federalistické snahy ES o vytvoření vlastní obranné politiky.

Takovéto představy označuje navíc za zcela neodůvodnitelné, evropská

armáda by nikdy nemohla být efektivní a nezávislá jak technicky, tak

97 Tamtéž.98 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 99 „(…) pouze Amerika je po stránce morální i materiální způsobilá být vůdčí silou světa, osud Ameriky je úzce spjat s globálním řešením hodnoty svobody a je třeba, aby nejbližší spojenci Ameriky, především její spojenci v anglicky mluvícím světě, považovali její poslání za součást poslání svého.“ (THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 41.)

32

informačně na USA.100 Úspěch ES v podstatě determinovala přítomností USA

v Evropě.101

ES by proto nemělo sabotovat stávající a ověřené způsoby ochrany

míru a obchodu – jako jsou GATT a NATO.102 Záměrným narušováním těchto

organizací se pouze prodlužuje nestabilita v zemích střední a východní Evropy

a ES přichází o svého nejvýznamnějšího partnera. Pokud by však ES trvalo na

nějaké formě obranné koordinace, mohla by se jím stát posílená

Západoevropská Unie (ZEU), která však nesmí v žádném případě nahrazovat či

konkurovat NATO, byla by pouhým doplněním. Společná obrana by ale nikdy

neměla být postavena na návrhu Evropského obranného společenství z 50. let.

ZEU se stala vhodným kandidátem, protože nedisponuje nadnárodním

orgánem. Tak by se také vyřešil problém s neutrálními státy, které netouží po

rozvoji obranné politiky. 103

2.3.2 Problematika nedemokratického světa a evropská rozšíření

Na problematiku nedemokratičnosti současného postavení zemí

především východního bloku M. Thatcherová poukazovala téměř při svém

každém projevu. V říjnu roku 1977 při návštěvě Říma označila pomoc zemím

východního bloku za morální povinnost západu: „Our first duty to liberty is to

keep our own. But it is also our duty — as Europeans — to keep alive in the

Eastern as well as the Western half of our Continent, those ideas of human

dignity which Europe gave to the world.”104 Jediným řešením, jak pomoci

těmto zemím, je nabídnout jim ihned po začátku demokratické transformace

členství v ES. Podporovat jak jejich obchod, protože ekonomická svoboda je

100 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 307- 308.101 Aby poukázala na stejně hodnoty, ze kterých tyto dvě společnosti vyšly, zachází tak daleko, že Američany nazývá Evropany na druhé straně Atlantiku. 102 Například v roce 1980 vrazilo ES USA nůž do zad při podpisu Benátské deklarace týkající se konfliktu mezi Palestinou a Izraelem.103 THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“). 104 THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“).Z tohoto okruhu zmiňme ještě známou část bruggského projevu z roku 1988: „We must never forget that east of the Iron Curtain, people who once enjoyed a full share of European culture, freedom and identity have been cut off from their roots. We shall always look on Warsaw, Prague and Budapest as great European cities.“THATCHER, M.: Speech to the College of Europe (“The Bruges Speech“).

33

zárukou té politické, tak demokratické hodnoty uvnitř státu.105 M. Thatcherová

zde opět odmítá regulační tendence současného ES, které tyto země podmaňují

nesmyslným obchodním bariérám uvaleným na už tak nerozvinutý průmyslový

export.106 Podle její koncepce tak bude logicky docházet k rozšiřování na úkor

prohlubování. Otevírání hranic navíc tlačilo na nutnost radikálních reforem

společného trhu, které Velká Británie očekávala.

Jelikož si M. Thatcherová myslí, že jakékoliv centralizační tendence

jsou už z historické perspektivy odsouzené k nezdaru, je pak přesvědčena, že i

po rozpadu SSSR by měly být hranice států zachovány podle smlouvy

z Helsinek z roku 1975.107 Z tohoto důvodu například odmítala

znovusjednocení Německo, stalo by se podle ní příliš silným a velkým, „aby

bylo jedním z mnoha. „Kromě toho Německo vždycky pohlíželo jak na východ,

tak na západ, i když moderním projevem této tendence je spíše ekonomické

rozpínání než územní agrese“108. Pro tyto případy by ochranu mohly garantovat

USA, které jsou schopny ochránit Evropu před jakoukoliv hegemonií.109

105 M. Thatcherová navrhuje, aby se umístění evropských institucí přesunulo ze západních zemí do východních, sloužily by zde jako symbol slibu západních zemí o pomoci udržení demokracie v těchto státech.. (THATCHER, M.: Speech to Europ-Assistance 25th Anniversary Dinner ("Europe: Quo Vadis?").106 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout, s. 297.107 Tamtéž, s. 541-2. 108 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street. s. 541.109 Ve svých pamětech z roku 1995 uvádí, že tato prognóza byla jejím velkým omylem. Zapojením chudé východní části Německa se naopak vyrovnala silně prosperující západní část. (THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout, s. 24).

34

3 Realita evropské politiky M. Thatcherové a její

determinanty

“Inevitably from time to time there will be differences of emphasis and even

clashes of interest between member countries. But compared with the

interests we have in common, the differences which divide us shrink into

insignificance.”110

M. Thatcher, 1977

„Sama za sebe jsem přesvědčená, že jako ministerská předsedkyně jsem

věnovala sblížení s Evropou velmi mnoho energie, a kdybych dostala další

příležitost, bylo by jí ještě víc.“111

M. Thatcherová, 2002

Cílem poslední části této práce je analýza evropské politiky M.

Thatcherové, která vychází z uvedeného thatcherovského konceptu.

V následující kapitole bude tento model aplikován do reality evropského

vyjednávání, autorka práce se na tomto základě pokusí objasnit některé aspekty

thatcherovské evropské politiky.

3.1 Domácí aréna

M. Thatcherová usedla do ministerského křesla po labouristické vládě J.

Callagnana, která se ve své konečné fázi projevila tzv. zimou nepokojů.

Z britského ekonomického úpadku britská premiérka kromě zřejmých

zahraničních událostí, tj. například druhá ropná krize, vinila třicetiletý

experiment socialismu, který pak dále znemožňoval sebevědomě prezentovat

zemi na mezinárodní úrovni. Stejně tak nařkla samotnou Konzervativní stranu

z pouhého následování labouristické sociální vize v předcházejících vládách.112

110 THATCHER, M.: Speech on Europe (“Europe as I see it“).111 THATCHEROVÁ, M.: Umění vládnout. s. 281.112 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 11.

35

Po svém nástupu začala M. Thatcherová zavádět ekonomické reformy,

které měly mnohdy neblahé důsledky, jedním z nich byla například vysoká

nezaměstnanost, jež místy dosahovala až třech miliónů. Porovnáme-li volební

výsledky Konzervativní strany za vlád M. Thatcherové, tedy v roce 1979 43, 9

%, 1983 42,4 %, 1987 42,2 % a v roce 1992 již za Johna Majora 41,9 %

zjistíme, že veřejná podpora Konzervativní strany v době konání voleb mírně

klesala po celé její funkční období. Například podle průzkumů britské agentury

Ipsos Mori měla nejnižší podporu právě v roce 1981, kdy veřejnost pocítila

důsledky ekonomických reforem, naopak její záchranou se stal pravděpodobně

rok 1982, jež přinesl vítězství ve falklandské válce. Celková podpora M.

Thatcherové začala nejvíce klesat po roce 1988, a to především vlivem

ekonomické nestability Velké Británie, jež se tak nakonec stala jedním z

důvodů odstoupení M. Thatcherové v roce 1990.113 Jak upozorňuje Tony Judt,

volební výsledky vlády nebyly ani tak způsobeny veřejnou podporou

restriktivních opatření, která zaváděla, jako spíše odrazem toho, jak moc se

Labouristická strana zdiskreditovala posledními vládami, labourističtí voliči se

tak většinou rozptýlili mezi ostatní strany114 a až na konci thatcherovského

úřadování pak začala podpora Labouristické strany opět stoupat, což lze přičíst

především zmiňovanému opětovnému zhoršení ekonomické situace.115

V první kapitole této práce byl podrobněji představen přístup

jednotlivých stran k evropské integraci. Vycházíme-li z uvedených údajů, lze

konstatovat, že M. Thatcherová zdědila proevropsky se profilující stranu. V té

tak docházelo k rozšiřování moderního pojetí suverenity státu, což znamená

příklon k jejímu možnému omezování výměnou za výhody vycházejících z

nadnárodní spolupráce. Rozšiřování zastánců tohoto vnímání uvnitř

Konzervativní strany bylo pravděpodobně také jedním z důvodů vznikajících

rozporů mezi konzervatisty, jež vedly na konci 90. let téměř k ohrožení

posledního volebního vítězství, tehdy již v čele s J. Majorem. M. Thatcherová

113 Detailní výsledky průzkumů a srovnání podpory jednotlivých kandidátů ostatních stran jsou zpřístupněny na webových stránkách Ipsos Mori: http://www.ipsos-mori.com/researchpublications/researcharchive/poll.aspx?oItemId=2437&view=wide (15.4.2013).114 JUDT, T.: c.d., s. 541.115 Více k výsledkům veleb od roku 1945-2005 a jejich rozboru na: UK election results through time -1945-2005. BBC News. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/election_2010/8654338.stm (15.4.2013).

36

se svým důrazem na uchování národních suverénních států postupně tyto spory

vyhraňovala, důležitým mezníkem se pak stal rok 1988, kdy přednesla tzv.

bruggský projev, ve kterém představila svůj alternativní evropský koncept a

postavila se proti tehdejšímu směřování evropské integrace. Konzervatisté se

především po této události začali zjednodušeně rozdělovat na europesimisty,

kteří ztratili iluze, že by evropská kooperace mohla stavět pouze na mezivládní

spolupráci, a euronadšence, jež byli ochotní vzdát se atributů suverénního

státu. Tento spor byl o to více vyhraňován, čím více M. Thatcherová

inklinovala k USA, a tím podle euronadšenců dávala v sázku evropské

communautaire.116 Kombinace těchto faktorů vedla rovněž ke ztrátě blízkých

spolupracovníků M. Thatcherové, což pak hrálo zásadní roli při její

rezignaci.117 Svým příklonem k USA si například od labouristů vysloužila

hanlivou přezdívku – poodle.118

Pro thatcherovskou vnitrostranickou politiku bylo charakteristické, že

M. Thatcherová na své postavení ministerské předsedkyně zřejmě nepohlížela

ve smyslu One of Us. Často tak z její strany docházelo k záměrnému přehlížení

odborných ministerstev a zejména v zahraniční politice spoléhala na úzké

uskupení lidí, kterým důvěřovala. Jednalo se především o dva ministry, jež je

nutné si blíže představit - ministra zahraničních věcí (1983-1989) Geoffreyho

Howea a ministra financí (1983-1989) Nigela Lawsona.119

N. Lawson s M. Thatcherovou sdíleli stejnou ekonomickou vizi. On

sám stál za většinou drastických ekonomických reforem, které byly ve Velké

Británii uskutečněny. Avšak přibližně po roce 1985 se jejich pohledy na

ekonomické otázky začaly odlišovat. N. Lawson se postupně stával příznivcem

116 Připomeňme si, že podstatnou roli zde hrál úzký vztah mezi americkým prezidentem R. Reaganem a britskou ministerskou předsedkyní. Takto se obnovila vazba, která byla po britském krachu při Suezské krizi oslabena. Vidina možnosti vytvořit znovu těsnější spolupráci s USA, která by nepodrývala thatcherovské principy federalistickými tendencemi. (GAMBLE, A.: c.d., s. 227).117Výstižným příkladem může být Westlandská aféra z roku 1986, kde se M. Thatcherová odklonila od návrhu ministra obrany (1983-1986) Michaela Heseltina využít evropskou nabídku a preferovala místo toho americkou Sikorski Fiat group. Ten na svůj post rezignoval. Jako další příklad uveďme podporu M. Thatcherové při americké invazi do Libye. (1986: Heseltine quits over Westland. BBC, On this day, 9.11986. Dostupné z: .http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/january/9/newsid_2516000/2516187.stm (20.4.2013).118Toto označení bylo později přiděleno Tonymu Blairovi při podpoře americké invaze do Iráku. (GAMBLE, A.: c.d., s. 223). 119 Tony Judt její vnitrostranickou politiku shrnuje do jedné věty: „Margaret Thatcher governed alone. (JUDT, T.: c.d., s. 544).

37

vstupu libry do Evropského směnného mechanismu (ERM).120 Tímto svým

obratem určitou mírou přispěl k rozdmýchání sporů uvnitř Konzervativní

strany.

Přibližně stejný proces pak proběhl u ministra zahraničí Geoffreyho

Howea, dlouholetého příznivce thatcherovské politiky, kterého otázka ERM

začala s původním rivalem N. Lawsonem spojovat. Jejich souznění v této

oblasti se později pro M. Thatcherovou ukázalo jako velmi problematické.121

3.2 Evropská aréna

3.2.1 Politická dimenze

Konzervativci byli díky své proevropské rétorice obecně vnímáni jako ta

příjemnější část britského zastoupení v ES. Avšak po svém nástupu M.

Thatcherová svou přirozenou energičností, výraznou osobností a především

jasně profilovanou evropskou politikou způsobila v průběhu 90. let velké

pozdvižení zejména u zastánců federalistické Evropy.

Z politického i ekonomického hlediska se stal začátek 90. let jedním

z nejtěžších období v historii evropské integrace. Ekonomickému rozvoji ES

bránila především druhá ropná krize z roku 1978 a politickému pak napjaté

vztahy mezi západním a východním blokem. Evropské státy pak hledaly řešení

v hlubší evropské integraci. Rozhodujícím aktérem v udávání směru integrace

se stala francouzsko-německá dvojice, jež navázala těsnější vztahy podpisem

Elysejské smlouvy již v roce 1963.122 V 90. letech se jednalo konkrétně o

dvojici francouzského prezidenta (1981-1995) F. Mitterranda a německého

kancléře (1982-1990 západního Německa, 1990-1998 sjednoceného Německa)

H. Kohla.

120 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 480. Srov. Interview for Financial Times. London, United Kingdom, 20.11.1987. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106969 (3.4.2013).M. Thatcherová byla stále do jisté míry ovlivňována názory jejího bývalého osobního ekonomického poradce Alana Walterse, který byl rivalem N. Lawsona. 121 Dále viz. kapitola 3.2.2.3.122 Elysejská smlouva sbližuje Francii a Německo už 50 let. ČT24, česká televize, 22.1.2013. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/211904-elysejska-smlouva-sblizuje-francii-a-nemecko-uz-50-let/ (22:4.2013).

38

M. Thatcherová vnímala snahy Německa o hlubší integraci jako způsob,

jak dát jasně najevo, že Německo je evropským partnerem, nikoliv soupeřem.

Kladnou francouzskou odezvu si pak vysvětlovala jako způsob francouzské

obrany proti možnému hegemonnímu postavení Německa v Evropě. Tato

taktika a zřejmě správnost jejího úsudku se prokázala především po pádu

Berlínské zdi v listopadu 1989.

Snahy o prohloubení integrace se objevovaly již na konci 80. let. V roce

1979 byla například vydána tzv. Zpráva tří moudrých, jež apelovala na potřebu

institucionální reformy.123 Dále pak Genscher-Colombův plán z roku 1981,

zahrnující požadavky na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou (QMV) a

na větší zapojení EP do rozhodovacích procedur.124 Prvním významnějším

politickým aktem z tohoto období se stalo Slavnostní prohlášení o Evropské

unii ze ER ve Stuttgartu v roce 1983. Tato deklarace zahrnovala návrhy na

těsnější politickou a zahraniční kooperaci. V  tomto aktu lze najít základy

pozdější nadnárodní dimenze, přestože zmíněnému dokumentu M. Thatcherová

nepřisuzovala žádný politický význam, a Velká Británie se také stala jejím

signatářem.125

V roce 1984 na summitu ve Fontainebleau také F. Mitterrand apeloval na

nutnost vytvoření těsnější kooperace, reformu institucí a zvýšení jejich

pravomocí. M. Thatcherová jako výraz závazku k ES a opuštění izolatistické

politiky ovlivněné nutností vyřešit otázku britského příspěvku126 se stejně jako

ostatní státy na tomto summitu připojila k francouzské iniciativě a také

předložila návrhy hlubší spolupráce, v té pak viděla především možnost posílit

roli Západu a navázat rozhovory se zeměmi východního bloku, samozřejmě za

předpokladu prioritních vztahů s USA. K tomuto společnému cíli evropských

států se od ledna 1985 přidává ambiciózní předseda EK Jacques Delors.127

123 Navazovala na své předchůdce – Wernerův plán (1970), jehož součástí byly plány na měnovou unii, Davignonovu zprávu (1970), která představovala návrh na tzv. Evropskou politickou spolupráci a Tindemansovu zprávu (1975).124 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 198.125 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 219. 126 Viz. kapitola 3.2.1.127DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 98. Srov. THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 374.Na základě toho summitu vznikla tzv. Doogův výbor (viz niže. 3.2.2.2), který zahrnoval spíše ekonomickou dimenzi programu, naopak tu politickou specifikovala tzv. Evropa občanů (Adoninova zpráva).

39

Většina politických aspirací se nakonec víceméně promítla v Jednotném

evropském aktu (JEA). JEA poprvé ukotvil do primárního práva ER a došlo

zde také k posílení Evropského parlamentu (EP)128 doposud disponujícího

pouze konzultační pravomocí prostřednictvím procedury spolupráce a stal se

tak partnerem Rady ministrů (RM) v rozhodovacím procesu. JEA EP rovněž

rozšířil pravomoci v oblasti nových rozšiřování ES, kde se jeho souhlas stal

potřebným k veškerým novým smlouvám tohoto zaměření. Navíc od roku 1979

docházelo k přímým volbám do EP, čímž se EP dostává i do veřejného

podvědomí, tím alespoň symbolicky zvyšoval svou roli v ES. M. Thatcherová

pravděpodobně tyto úpravy moci nepovažovala za významné a stále trvala na

jeho označení Shromáždění.129

Nejpodstatnější změnou v JEA se ukázalo rozšíření QMV na většinu

iniciativ vedoucích k zavedení jednotného vnitřního trhu, čímž došlo

k významnému přeskupení moci. Zejména pak EK se tímto mocenským

přesunem naskytly nové možnosti ve vytváření legislativní činnosti.130 Tyto

prvky integračního posunu, které vzhledem k povaze thatcherovského

evropského modelu, M. Thatcherová pravděpodobně nevítala, nicméně

souvisely s liberalizací evropského trhu, jež se naopak stala jeho základem.

Rozšíření QMV sama označila za nutnou oběť ekonomické svobody.

Uvědomovala si, pokud by nedošlo k rozšíření QMV, mohlo by dojít

k zablokování ekonomické liberalizace parlamenty jednotlivých členských

států.131 Stejný krok byl rovněž součástí britských návrhů předložených

na Milánském summitu v červnu 1985. Zde se však navýšení pravomocí

128EP se snažil o získání větších pravomocí už dříve. Na tento podmět vznikla např. tzv. Klokaní nebo Krokodýlí klub. Druhý zmíněný byl iniciován italským federalistickým nadšencem a koneckonců zakladatelem ES Altierem Spinellim, který vypracoval tzv. Návrh smlouvy ustavující Evropskou unii, která byla prezentovaná v roce 1984, ve stejném roce se konaly další přímé volby do EP, což tento návrh veřejně zviditelnilo. Nicméně při jeho prezentaci členským státům se EP nesetkal s výraznou pozitivní reakcí, přesto tyto iniciativy byly jistým začátkem pro získávání větších pravomocí. (DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 195-198). Více přímo k proceduře spolupráce např. NUGENT, Neil: The Government and Politics of the European Community. New York 1991. s. 291-298.129House of Commons PQs. London, United Kingdom, 19.6.1983. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105418 (14.4.2013).130 Více např. GILBERT, M.: c.d., s. 175-180.131 THATCHER, Margaret: Speech to European Parliament. Strasbourg, France, 9.12.1986. M. Thatcher Foundation Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106534 (14.4.2013). Srov. POWELL, Charles: MT´s policy on Europe, East & West. London, United Kingdom, 12.9.2007. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/111049 (14.4.2013).

40

hlasováním QMV po odstranění obchodních bariér vedoucích k ekonomické

svobodě nemělo nadále využívat.132

Součástí JEA, pro niž rovněž platila QMV, byla i sociální dimenze,

konkrétně oblast „health and safety of workers“. Ta otevírala obtížně

definovatelnou oblast, přes kterou začala EK prosazovat sociální opatření. M.

Thatcherová uvádí, že byla ujištěna o tom, že se QMV bude týkat pouze oblastí

k ekonomické liberalizaci trhu. Regulace trhu skrze sociální opatření

nepřipadala v jejím neoliberalistickém chápání ekonomických zákonitostí v

úvahu, v těchto oblastech by pak podle nich mělo docházet k samoregulaci

trhu. M. Thatcherová si měla údajně v roce 1988 nechat vypracovat studii

popisující využívání rozšířených kompetencí. Ta prokázala používání QMV

k vydávání direktiv vyžadujících jednomyslné schválení.133 „Když komisaři

vydávali směrnice mimo svou kompetenci, velmi pečlivě si vybírali populární

témata, která měla podporu v nátlakových skupinách jednotlivých členských

zemí a tak se sami prezentovali jako opravdoví přátelé britského dělníka,

penzisty nebo ochránce životního prostředí.“134 Což pak znesnadňovalo odpor

vůči těmto praktikám.

M. Thatcherová ještě po Milánském summitu odpověděla na otázku,

zda nyní směřuje evropská integrace k federálnímu modelu, takto: „Once again

it comes down to the use of the phrase „European union", which to this country

means European federation; but it does not mean that in Europe. They are as

much against a federal Europe as we are. I wish that we could drop the phrase

„European union“.“135 Je pravděpodobné, že zde z pohledu M. Thatcherové

dochází k hlubokému podcenění situace, ve které se nacházela. Ignorovala

rýsující se federalistické tendence ES, tj. například existující snahy zahrnovat

nadnárodní politickou spolupráci již v předchozích návrzích z počátku 90. let.

132 Sama v tomto ohledu ve své knize Umění vládnout označuje za naivku.133 K zjištění, že EK používá kompetence nelegálně, paradoxně přispěl J. Delors, když v proslovu v Evropském parlamentu sdělil, že během deseti let by mělo být ES zdrojem 80 % ekonomické legislativy a možná také fiskální a sociální. S podobným proslovem pak oslovil sjezd TUC v Bournemonthu. (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 507-508).134 Tamtéž, s. 508. M. Thatcherová uvádí, že řadu případů napadala před Evropským soudním dvorem (EJC). Zdejší právníci ji však varovali, že pokud jde o kompetence EK, bude EJC dávat přednost dynamické interpretaci smlouvy. (Tamtéž, s. 508).135House of Commons Statement (Milan European Council). London, United Kingdom, 2.6.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106086 (14.4.2013).

41

Stejně tak přehlížela formaci francouzsko-německého tandemu, jež udávala

směr k hlubší integraci a k tomu byla navíc posilněná profederalistickým

předsedou EK J. Delorsem. Je tedy zřejmé, že ani britský lid ani britská

ministerská předsedkyně zcela neporozuměli evropskému žargonu. Na tomto

základě se s velkou pravděpodobností prohloubila její nedůvěra k nadnárodním

orgánům, jednalo se o hlavní zlom v politické dimenzi, na jehož podkladě

vznikl projev v belgických Bruggách v září 1988, kterým se pustila do boje

proti dalším rýsujícím se federalistickým cílům.

Sociální politika byla však nadále podporována ostatními státy,

především pak francouzským prezidentem a stala se zdrojem podpory

levicových voličů v evropských státech. Následně v prosinci 1989 na

Štrasburském zasedání ER došlo k přijetí Sociální charty, kde se Velká Británie

na seznamu nepodepsaných ocitla sama. Přestože M. Thatcherová nebyla

spokojena s dopadem QMV, ve svých pamětech z roku 1993 označuje

podepsání JEA za správný krok, který by udělala znovu136, jelikož liberalizace

trhu, jehož byl JEA nositelem, byla pro ni evidentně zcela zásadní.

3.2.2 Ekonomická dimenze

3.2.2.1 Otázka britského příspěvku do rozpočtu

Otázka evropského rozpočtu se od konce 70. let stávala stále více

akutním problémem. Rozpočet byl stále více zatěžován ZSP, která na konci

roku 1979 představovala až 70 % všech výdajů ES, a to i přes to, že

zaměstnávala zlomek evropské populace. ES se tak postupně dostávalo na

pokraj vyčerpání vlastních příjmů a žádalo o jejich navýšení, k čemuž byl

nutný souhlas všech členů ER.137

První kapitola podrobněji představila specifika zemědělství ve Velké

Británii, od nichž se odvíjely britské problémy se SZP. V souvislosti se

společným evropským rozpočtem si připomeňme, že Velká Británie

136 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 380.137 GILBERT, M.: c.d., s. 160.

42

a Německo byli největšími čistými plátci a v letech 1981-1982 se očekávalo, že

Velká Británie Německo dokonce předstihne.138

M. Thatcherová dala ihned po svém zvolení v roce 1979 jasně najevo

své stanovisko: „Britain cannot accept the present situation on the Budget. We

look for decisions at the European Council next month and no later.“139 A

zahájila svou bitvu známou pod názvem I want my money back. Ke svému cíli

dospěla přibližně po pěti letech vyjednávání v červnu roku 1984 na summitu ve

Fontainebleau, kde byl Velké Británii přiznán 66% rabat a M. Thatcherová na

oplátku souhlasila s navýšením vlastních příjmů ES z 1 % na 1,4 % HDP. Před

summitem ve Fontainebleau se otázka rozpočtu se objevovala na summitech ve

Štrasburku (1979), Dublinu (1979), Stuttgartu (1983), Athénách (1983) a

Bruselu (1984), kde země nebyly schopny dojít k dohodě, nebo nebylo

dostatek času na podrobné projednání.

M. Thatcherová uvádí, že několikrát písemně žádala o upřednostnění

tohoto problému. Sama iniciovala předjednání, ve kterých chtěla přiblížit

jednotlivá stanoviska, avšak většinou se setkávala s odmítnutím. Právě tento

přístup partnerů mohl být jednou z příčin její útočnější rétoriky v roce 1984.140

M. Thatcherová se na otázku rozpočtu dívala více z morální stránky, a

to jak z britského, tak i z evropského pohledu. Uznávala, že je těžké dohodnout

se na peněžních otázkách, především pokud to znamená omezení příjmu

některých zemí, ale požadovala, aby jednání probíhala na spravedlivém

základě. Již v roce 1980 se k tomu vyjádřila takto: „It is demonstrably unjust. It

is politically indefensible: I cannot play Sister Bountiful to the Community

while my own electorate are being asked to forego improvements in the fields

of healh (…)“.141 Jedním ze sedmi thatcherovských principů uvedených

138 Při znovuotevření podmínek Velké Británie za labouristické vlády H. Wilsona byl sice na Dublinském summitu v roce 1975 dohodnut tzv. korekční mechanismus, který však neznamenal pro Velkou Británii výraznou změnu. Umožňoval zmírnění příspěvků státům, u kterých se vyskytla nežádoucí situace, tento program nikdy nevstoupil v platnost.139 THATCHER, Margaret: Winston Churchill Memorial Lecture („Europe-the Obligations of Liberty“). Luxembourg, 18.10.1979. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/104149 (5.4.2013).140 M. Thatcherová uvádí, že několikrát jednala s německým kancléřem a došlo k dohodě, nicméně na summitech se pak k důležitým otázkám nedostalo. Nebo např. před Athénským jednáním žádala řeckého ministerského předsedu Papandreoua o upřednostnění otázky rozpočtu, nikdy ji nikdo nevyhověl. (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 232, 218).141 THATCHER, Margaret: Winston Churchill Memorial Lecture („Europe-the Obligations of Liberty“).

43

v druhé kapitole byly výdajově odpovědné vlády, proto M. Thatcherová

považovala současný stav evropského rozpočtu za neomluvitelnou

nezodpovědnost.142 Sama britský problém v prvé řadě nepovažovala ani za

britský, ani za důvod zpomalování vývoje evropské integrace, ES se podle ní

brzdilo samo svou vlastní neakceschopností. Takto se vyjádřila v březnu 1984:

„I am tired of this being desribed as a „British problem“. The problems are

Europe-wide. I want to solve them, so that we can set about building the

Community of the future.“143

M. Thatcherová měla v prvním volebním období omezené možnosti

vyjednávání. Velké Británii byl sice přiznán určitý rabat při jednáních ER na

Benátském summitu v červnu 1980, ten však neodpovídal spravedlivé výši a

především nešlo o trvalou dohodu, jednalo se o splátky pouze do roku 1983.144

Ohledně výše zpětného příspěvku a délky vyjednávání si však sama zřejmě

nemohla dovolit dělat velké kompromisy. Britský příspěvek do společného

rozpočtu byl opravdu nevyměřený a Velká Británie si jej z vnitropolitických

ekonomických důvodů pravděpodobně v takové výši jednoduše nemohla

dovolit platit. Konzervativní vláda prováděla na domácí půdě rozsáhlé

výdajové škrty, ty pak zvedaly nezaměstnanost, a tím zvyšovaly státní výdaje.

Kromě toho po neúspěšných vyjednáváních na ER v Bruselu v roce 1984 ES

zablokovalo Velké Británii platby refundací za rok 1983145, s nimiž M.

Thatcherová v domácím rozpočtu počítala. Zastavení splátek M. Thatcherovou

pochopitelně podráždilo.146 Nejistota, která tím vznikla, ještě více posílila její

snahu o trvalé řešení: „I'm fed up of having to raise this question every second

year or sometimes every year, I want a formula that will begin to operate, that

142 Také odmítala přijmout fakt, že dva bývalí ministři financí – F. Mitterrand a H. Kohl – nespěchají s reformou rozpočtu, který je na pokraji bankrotu. 143THATCHER, Margaret: Speech to Conservatoive MEPs. Kesington, United Kingdom, 8.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105635 (15.4.2013).144 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 183.145„After all it's a great embarrassment that we have not got the four hundred and fifty million pounds coming to the British budget. We were expecting it. We were entitled to it. It had been agreed, and it should come, but it's not going to.“ (TV Interview for ITN (Brusels European Council). Brussels, Belgium, 20.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105641 (8.4.2013)).146 „(…) but you know you negotiate these things in gold faith and you expect them to stick by their word. It's a little bit disturbing that they've blocked the refund.“ (TV Interview for IRN (Brusels European Council). Brussels, Belgium. 20.3.1984. M. Thatcher Foundation . Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105640 (3.4.2013)).

44

gives us a fair net contribution and a fair refund.“147 Potřebu získat peníze do

státní kasy na druhou stranu brzdil nesouhlas v Konzervativní straně, ta

vystupovala proti způsobu, jakým M. Thatcherová naléhá na své evropské

partnery. Jako řešení se ji nabízely tři možnosti: zažalovat zastavení refundací

u soudu, v čemž však nezískala podporu u strany, odmítnout zaplatit pravidelné

britské příspěvky, čímž by ale sama porušovala smlouvy a tak se jejím jediným

manévrovacím prostředkem stal nutný souhlas v případě schvalování vyšších

vlastních příjmů ES, které EK navrhovala. 148

Druhé volební období ji nabízelo mnohem širší rámec manévrovacích

možností, zůstala zde jednomyslnost, ale především britská ministerská

předsedkyně posílala své postavení v konzervativní straně vítězstvím ve

falklandské válce. Dalším pozitivním faktorem se pravděpodobně stalo

francouzské předsednictví F. Mitterranda, který očekával pozitivní zakončení,

čímž byla opozice proti výši thatcherovských rozpočtových požadavků

oslabena. Tato kombinace příhodných podmínek umožňovala dlouze

vyjednávat o uspokojující výši britského rabatu ve Fontaineblaue.149 Sama

konečný výsledek označila za spravedlivý: „I think we got a very very good

deal, which is fair for Britain and fair for the Community.“150 Po tomto

summitu odpověděla na otázku, zda je i přes nepříjemnou zkušenost stále

přesvědčená o tom, že stojí za to být součástí ES, takto: „Oh very much so. It's

in the interests of all of us I think to be in the European Community. (…) it's

worth being in the Community and it's worth it politically, we really must stand

together.“151

M. Thatcherová pohlížela na britský rozpočtový problém spíše jako na

principiální záležitost. Odmítavost evropských partnerů řešit tento problém a

současný tlak vycházející z vnitropolitického kontextu zřejmě zapříčinil

147TV Interview for ITN (Brusels European Council). Brussels, Belgium, 20.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105641 (8.4.2013).148M. Thatcherová chtěla jít dokonce po zastavení refundací před soud, ve svých pamětech uvádí, že jediné, co ji zabránilo, byla nejednotnost strany v této otázce. (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 366). 149 Podrobnosti a vyjádření k jednotlivým návrhům na summitu ve Fontainebleau v THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street. s. 366-370 nebo GILBERT, M.: c.d., s. 160-164.150 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 366. Srov. Radio Interview for IRN (Fontanebleau European Council). 26.6.1984. 151 TV Interview for ITN (Brusels European Council). 20.3.1984.

45

vyostření argumentace o mých penězích a pověsti o údajném bušení kabelky do

stolu. Sama M. Thatcherová však pravděpodobně nepovažovala tento spor za

signál budoucího charakteru jejího vyjednávání v příštích letech. Na summitu

ve Fontaineblaue podpořila F. Mitterandovy návrhy k hlubší spolupráci152a byla

přesvědčená o tom, že Velká Británie může hrát pozitivní roli v evropské

aréně, což potvrdil také její osobní tajemník M. Thatcherové a velice dobrý

přítel Charles Powell: „Now, once the budget issue was resolved, she was

certainly determined to try to move on to more positive matters. And she

identified very quickly the Single Market as being a positive issue on which she

could play – Britain could play – a major role in Europe.“153

3.2.2.2 Bezbariérový trh

Vyřešením otázky evropského rozpočtu dochází k uklidnění situace

mezi Velkou Británií a ostatními státy. Uvážíme-li v úvahu podstatu

thatcherovské evropské koncepce, tj. ekonomickou svobodu, mělo pro ni

samotnou dosažení jednotného trhu, jež by odstraňoval necelní bariéry, které

zůstaly i po vzniku celní unie v roce 1968, zřejmě mnohem důležitější význam,

než otázka britského rabatu.

Jako klíčový se opět ukázal summit ve Fontaineblaue, kde na přání

většiny států a EK po hlubší spolupráci došlo k vytvoření ad hoc výboru (tzv.

Doogův výbor), jež se měl zabývat dalším integračním postupem. Od ledna

1985 byla EK navíc posilněna ambiciózním předsedou J. Delorsem, který si

pro tuto chvíli stanovil s M. Thatcherovou stejný cíl - dokončení jednotného

trhu. EK ihned v červnu 1985 publikovala Bílou knihu s názvem Dokončení

vnitřního trhu obsahující na 300 překážek, které brání jeho úspěšnému

dokončení do 31. prosince 1992.154

152 Její snaha o zahraniční kooperaci vycházela především z jejich nejnovějších válečných zkušeností – falklandské válce. Zde si zřejmě uvědomila, že bez podpory USA by k takovému vítězství nedošla, což ji přimělo k většímu důrazu na zahraniční spolupráci.153 POWELL, Ch.: MT´s policy on Europe, East & West. Srov. THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 366).154 Autorem této zprávy byl bývalý britský ministr obchodu Arthur Cockfield, kterého do funkce evropského komisaře jmenovala M. Thatcherová. Sama se o něm později vyjádřila, že příliš nelpěl na širších politických otázkách – jako je svoboda. Jeho deregulační politiku vítala do té doby, než se nechal strhnout novou regulací označovanou za harmonizaci (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 374. Srov. GILBERT, M.: c.d., s. 171).EK nezahálela a v roce 1985 byla pro vylepšení liberalizace volného pohybu osob podepsána tzv. Shengenská dohoda, která eliminovala hraniční kontroly. Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko se ke smlouvě připojili až v roce 1992. Tři země - Velká Británie, Irsko a Dánsko -

46

V ES vzniklo široké spektrum nápadů, jak těchto cílů dosáhnout, od

italského návrhu k radikální reformě až ke stanovisku Velké Británie

upřednostňující spíše neformální dohodu mezi členskými státy. Na těchto

podkladech následně vznikla tzv. Doogova zpráva155 obsahující návrhy na

uskutečnění jednotné evropského trhu, k jejichž projednání mělo dojít na

Milánském summitu v červnu 1985.

Summit byl řízen italským předsednictvím, jež do něj vkládalo své

federalistické naděje o vytvoření nové smlouvy. Z popudu italského

ministerského předsedy Bettina Craxiho bylo na summitu většinovým

hlasováním odsouhlaseno konání IGC, přičemž zde jako hlavní faktor ukázalo

právě francouzsko-německé sjednocení postojů. Na stranu Velké Británie,

která nesouhlasila s pořádáním ICG, se přidalo Řecko a Dánsko.156

M. Thatcherová prosazovala, aby došlo k základním dohodám

směřujícím k volnému trhu již na Milánském summitu a rozhodnutí se opět

neodkládala, stejně jako tomu bylo při otázkách rozpočtu: „We wanted to make

progress now and others seemed to me to push it aside and delay it to an

intergovernmental conference which in the end cannot succeed, except through

unanimisty“157 Podle ní bylo potřeba začít plně využívat současná pravidla,

která měla být pouze objasněna a popřípadě rozšířena o QMV.158 Ch. Powell

v rozhovoru v roce 2007 také podotkl, že M. Thatcherová velice těžce nesla

skutečnost, že od roku 1957, kdy byla podepsána Římská smlouva, se

liberalizace trhu spíše odkládala, podle jeho slov o tomto tématu hovořila při

každé možné příležitosti.159 Neustále také poukazovala na to, že se evropští

partneři zabývají nepodstatnými detaily a odkládají důležitá rozhodnutí.

se odmítly připojit.155 Tzv. Doogova zpráva kromě návrhů na uskutečnění vnitřního jednotného trhu, obsahovala především institucionální otázky, např. posílení EP zapojením do rozhodovacích procedur, více pravomocí pro EK, rozšíření většinového hlasování, zdůrazňovala také například důležitost společných kroků, zejména v zahraniční politice.156 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 209-210. Což se na jednu stranu mohlo zdát jako výhra italského předsednictví, na druhou stranu byl potřeba jejich hlas ke schválení změn na ICG, u kterých již nestačila většinová shoda.157 Press Conference after Milan European Council, 29.6.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106082 (22.4.2013).158 „The Community's founding fathers would be horrified at the labyrinth of its bureaucratic regulations which entwine us like Gulliver pinned down by the little men of Lilliput.“ (THATCHER, Margaret: Speech at Franco-British Council Dinner. Avignon, France, 30.11.1984. M. Thatcher Fondation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105804 (15.4.2013).159 POWELL, Charles: MT´s policy on Europe, East & West.

47

Příkladem může být opět komentář po Milánském summitu: „I believe that if

you consistently, when you meet, make progress, that is the way to go about it.

Others did not take that view, so they have delayed, postponed, procrastinated

and so on. Women are very practical!“160 Přestože s uspořádáním ICG

nesouhlasila, její reakce nakonec nebyla nijak agresivní a o možnosti použití

politiky prázdných křesel, jak bývá v této souvislosti často zmiňováno,

neuvažovala: „We wanted something from our European partners and they

wanted something from us. It seemed a reasonable compromise.“161

Ve svých pamětech dále uvádí, že před summitem vypracovala návrh

na politickou spolupráci a konzultovala jej s francouzským prezidentem, který

M. Thatcherovou ubezpečil, že její stanoviska přiblíží německému kancléři.

Když se pak dostavila na samotnou konferenci, byla překvapená, že se na stole

objevily tři téměř totožné návrhy – německý, britský a francouzský. Opět ji tak

odezva evropských partnerů na její snahu o společnou komunikaci poněkud

zklamala.162

Zásadním problémem se při vyjednávání JEA ukázalo, že J. Delorsovy

cíle začínaly tam, kde u M. Thatcherové končily.163 Jeho strategií se stalo

propojování otázek jednotného trhu a institucionální reformy a v určitých

oblastech kohezní a sociální politiky.164 Delorsovým smělým přáním pak bylo

zakotvení v JEA také společnou měnovou politiku.165 Naopak vyhnutí se

jakýmkoliv návrhům zahrnujícím měnovou oblast se stalo prioritou M.

Thatcherové,166 což se jí ke zklamání J. Delorse v podstatě podařilo. Jakékoliv

změny týkající se HMU by musely být schváleny na další ICG. M.

Thatcherová tak opět nad touto otázkou disponovala případným vetem nad

160 Press Conference after Milan European Council, 29.6.1985.161House of Commons Statement (Luxembourg European Council). London, United Kingdom, 5.12.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106192 (12.4.2013).162 Thatcherová, M.: Roky na Downing Street, s. 374-376.163 M. Thatcherová zpočátku J. Delorse uznávala. Problém byl v tom, že oba uznávali přesně opačný ekonomický přístup. M. Thatcherová ze svého neoliberalistického přesvědčení stála za tím, že trh by měl regulovat ekonomiku a společnost, oproti tomu byl J. Delors zastánce regulace trhu. (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 373).164A především opatrné vyjednávání s třemi odpůrci konference, jejichž hlas byl pro schválení potřebný. U Velké Británie zdůrazňoval ekonomické výhody, u Dánů  enviromentální politiku a u Řeků  kohezní. 165 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 211166 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 379.

48

přemrštěnými federalistickými ambicemi.167 Její impakt na konečnou verzi JEA

byl však nemalý. M. Thatcherová si vymohla výjimky např. zákaz použití

QMV na daňová opatření, kde zůstalo právo veta, volný pohyb osob

(zachování pasových kontrol) a na práva nezaměstnaných osob.168 Naopak

musela souhlasit se zvýšením pravomocí EP a inkorporací sociální politiky do

smlouvy, kde došlo k největším sporům, jelikož sociální politika nebyla

součástí britských návrhů.169 K podpisu JEA nakonec došlo na Bruselském

summitu v polovině února 1986, Itálie, Řecko a Dánsko se připojily na jeho

konci stejného roku.170

Po roce 1987 EK v čele s J. Delorsem začala prosazovat rozpočtové

změny v podobě Delorsova balíku I171 požadující především dvojnásobné

zvýšení příspěvků do strukturálních fondů.172 Tzv. balíková jednání znamenala

strategický tah EK, díky němuž mohlo dojít ke spojení sporné reformy

s žádoucími a znesnadňovala tak odpor států k jednotlivým změnám.173 Velká

Británie tak podpořila tyto rozpočtové změny z důvodu zahrnutí reformy

SZP.174

SZP se stala jednou z nejproblémovějších oblastí rozpočtové disciplíny

ES již od 60. let a přestože docházelo určitým reformám, stále tvořila jednu

167 Na jednáních M. Thatcherová prosadila pouze změnu interpretace ohledně EMU. Titulek zněl „Spolupráce v ekonomické a monetární politice“, což její obavy z jakékoliv snahy o společnou měnu zahnalo, po konferenci se k němu M. Thatcherová vyjádřila takto: „There is a text on monetary cooperation. People were very anxious to have one. You will find it does not represent anything new at all, but describes the existing position.“ (Press Conference after Luxembourg Council. Luxembourg, 4.12.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/106187 (3.4.2013)). 168 GILBERT, M.: c.d., s. 175. 169 Viz. kapitola 3.2.1. 170 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 212.Španělsko a Portugalsko jako budoucí členové od 1.1.1986 byli na jednáních JEA přítomni.171 Obsahoval soubor opatření k řešení ekonomických potíží na pět let (1988-1992). 172 EK se opírala o tzv. Cecchiniho zprávu (oficiální název je Náklady nejednotné Evropy) z roku 1988, která poukazovala na výhody úplného dokončení jednotného trhu. Samotná zpráva však bývá kritizovaná pro příliš optimistický pohled. Jako největší čistý plátce mělo však rozhodující slovo Německo. Kancléř H. Kohl byl v těžké situaci. Kohézní politiku podporoval, ovšem navyšování rozpočtu už příliš ne a už vůbec nechtěl přijít o podporu německých farmářů, kteří by reformou SZP přišli o dotace a on tak o potencionální hlasy ve volbách v roce 1987.173 Např. EK a regiony, do kterých kohézní politika přispívala, společně spolupracovali na podrývání autority národních vlád a přenášeli moc z hlavních měst na evropskou úroveň a z té pak na regionální. (DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 226-227).174Jako největší čistý plátce mělo však rozhodující slovo Německo. Kancléř H. Kohl byl v těžké situaci. Kohézní politiku podporoval, ovšem navyšování rozpočtu už příliš ne a už vůbec nechtěl přijít o podporu německých farmářů, kteří by reformou SZP přišli o dotace a on tak o potencionální hlasy ve volbách v roce 1987.

49

z nejnákladnějších společných politik ES.175 Vzhledem k specifikům britského

zemědělství to byla právě Velká Británie, která na tento problém poukazovala

nejvíce. SZP nezapadala do thatcherovského evropského konceptu především

svou protekcionistickou povahou. M. Thatcherová proto své naděje v

liberalizaci zemědělského obchodu vkládala do vyjednávání uruguayského

kola GATT po roce 1986, jehož vyjednávání se SZP měla stát součástí. Od

stejného roku se M. Thatcherová snažila téma SZP přivést na pořad jednání

ER, nicméně většinou nedocházelo k výrazným pokrokům v řešení tohoto

problému. Francouzský prezident a německý kancléř se omezování prostředků

z fondu SZP bránili především z obavy možné ztráty voličů.176 Zavrhnout však

možnost stát se součástí světového obchodu v kontextu charakteru

thatcherovského konceptu z takovýchto důvodů bylo pro M. Thatcherovou

nepochopitelné: „I think it was disgraceful. The two sets of richest farmers in

the Community are in France and in Germany. They said no to a Community

position, many of whose farmers are nothing like as well off as theirs. It is

plain straightforward nationalist interests. There you see the differences—the

urgent things they go nationalist and say no; the things which are vague and in

the distance they can take refuge in vague phrases and then blame us.“177 Tato

uzavřenost evropských partnerů a neochota otevřít trh do světové dimenze

smetla veškeré thatcherovské naděje o Evropě, která by se mohla stát

zprostředkovatelem rozhovorů a obchodu mezi všemi pěti kontinenty, jak ve

svém thatcherovském konceptu ES přisoudila: „The Uruguay round of trade

negotiations is due to be completed before the end of this year. The outcome

will decide whether world trade becomes steadily more open, or we repeat the

mistakes of the past and relapse into protectionism.“178

175 Více např. BUTLER, Fiona: The ES´s Common Agricultural Policy. In: LODGE, Juliet: The European Community and the Challange of the Future. New York 1993. s. 112-129.176 V případě Francie se jednalo především o volby 1988 a v Německu 1987.177 House of Commons Statement (Rome European Council). London, United Kingdom 30.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108234 (14.4.2013). Srov. THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 523. 178„If we do not reach a solution in Geneva in the Uruguay round, it will mean retaliation against us, and people's worst fears—that the Economic Community is nothing but a fortress Europe and a protectionist club—will be realised. If we did not get a result on the agriculture round, it would not be our fault but the fault of France and Germany.“ House of Commons (Rome European Council), 30.10.1990.Více k tomuto tématu např.: Press Conference after Hague European Council. Hague, Netherlands, 27.5.1986. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

50

Úspěšné odstartování liberalizačních reforem spojených s JEA

vytvořilo nejklidnější období thatcherovské evropské politiky. Avšak

vycházíme-li z předpokladu, že ještě v roce 1985 pravděpodobně nevnímala

nadnárodní směřování integrace, právě tendence evropských států vytvářet

„fortress Europe“179 po roce 1986 zřejmě vedla pravděpodobně u M.

Thatcherové k rozpoznávání odlišných cílů evropských partnerů. A společně

s neospravedlnitelným využíváním QMV se tato uzavřenost před světovým

vyjednáváním také stala podkladem pro bruggský projev v roce 1988.

3.2.2.3 Hospodářská a měnová unie

Poté, co J. Delors slavil úspěch z JEA a vyřešení otázky rozpočtu, mohl

začít společně s francouzsko-německou dvojicí směřovat k dalšímu cíli -

HMU, jež by se měla napojit na současně fungující Evropský měnový systém

(EMS).180 Pokud tedy M. Thatcherová opravdu nerozpoznala směřování

evropské integrace před a při vyjednávání JEA, po otevření otázky HMU

nemohla již mít pochybnosti.

Podkladem pro možný rozvoj EMS se stala dvě memoranda z roku

1988 pocházející z francouzského a  německého kabinetu. Obě konstatovala

nespokojenost s tehdejším vývojem EMS a navrhovala prohloubení

v monetární oblasti, a to i se zahrnutím vytvořit společnou měnu a centrální

banku.181 Byla to právě německá otevřenost k tomuto tématu, co povzbudila J.

Delorse, aby se chopil další iniciativy. Na Hannoverském summitu v červnu

http://www.margaretthatcher.org/document/106431 (12.4.2013).179 House of Commons (Rome European Council), 30.10.1990.180 Úplné počátky hospodářské a měnové spolupráce lze hledat např. v Marjolinově akčním plánu (1962), Barreho zprávě (1969), Schillerově plánu (1970), Wernerově plánu (1970) nebo Marjolinově zprávě (1975). Wernerův plán obsahoval koncepci HMU, která se měla uskutečnit ve třech stupních. Do roku 1980 by mělo dojít k nahrazení měn společnou měnou. Představil tzv. hada v tunelu. Jednalo se o stabilizační systém, kdy na sebe navázané měny fluktují v rozpětí amerického dolaru. K první fázi mělo dojít v lednu 1971. Od roku 1972-1979 měny jednotlivých států do tzv. hada vstupovaly a vystupovaly, Velká Británie vstoupila v roce 1972, ve stejném roce však musela vystoupit. V roce 1978 došlo k vytvoření tzv. Evropského měnového systému, jehož nástroji byla Evropská měnová jednotka (ECU) a Evropský směnný mechanismu (ERM), který byl postaven na pevně stanovených, ale zároveň přizpůsobivých kurzech. EMS fungoval přibližně do roku 1989, kdy byl nahrazen konceptem HMU. (FIALA, Petr – PITROVÁ, Markéta: Evropská unie. Brno 2009. S. 553-562. Srov. JONES, Robert: The politics and economics of the European Union. United Kingdom, 1996. s. 183-189).181Společná francouzsko-německá nota byla podpořena také přátelstvím mezi ministry zahraničí těchto států – Ronaldem Dumasem a Hans-Dietrichem Genscherem, kteří si pravidelně volali a konzultovali ekonomické kroky směřující k HMU. (DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 237).

51

1988 byl vytvořen tzv. Delorsův výbor, jehož výstupem se stala tzv. Delorsova

zpráva z dubna 1989, obsahující třístupňový plán na vytvoření HMU a

navazující na EMS. Zpráva také předpokládala, že země doposud

neparticipující v EMS, do něj vstoupí, což se týkalo Velké Británie.182

V roce 1979 se M. Thatcherová odmítla zapojit do ERM

s odůvodněním, že ještě není vhodný čas. Je pravděpodobné, že M.

Thatcherová doufala, že takový nikdy nepřijde. Namísto toho souhlasila

s výměnou části rezerv v Bank of England za ECU.183 Od roku 1980 byla

tlačena především německým kancléřem H. Schmidtem k přistoupení Velké

Británie se do ERM, ale i přesto, že například potřebovala německou podporu

při vyjednávání britském rabatu, těmto nátlakům odolala.

Po roce 1986 se v Konzervativní straně výrazněji prohlubují neshody

především ohledně této otázky. Britský ministr zahraničí G. Howe se postupně

začal odvracet od thatcherovské nekompromisnosti vůči měnové politice,

stejně tak ministr financí N. Lawson se, pro M. Thatcherovou

z nepochopitelných důvodů, začal po roce 1986 přiklánět ke vstupu libry do

ERM. Avšak ani jejich nátlak M. Thatcherovou nepřesvědčil k souhlasu s

jakýmkoliv omezením suverenity v oblasti měnové politiky. M. Thatcherová

považovala stup do ERM za jasný signál k  budoucímu zapojení do samotné

HMU, což vnímala jako neospravedlnitelný krok proti suverenitě státu.

Přestože byl členem thatcherovského kabinetu, v roce 1987 N. Lawson

sám odstartoval vlastní vnitroekonomickou politiku Velké Británie, která měla

stabilizovat měnové kurzy. Velká Británie začala v tomto roce stínovat

německou marku v poměru 3:1.184 M. Thatcherová ve svých pamětech uvádí,

že ji na tuto skutečnost upozornil náhodný dotazující se při interview pro

Financial Times téměř po půl roce stínování. Neshody, které tak vypukly

uvnitř Konzervativní strany, vedly k podkopání pozice ministerské

předsedkyně nejen ve vnitrostranickém kontextu, ale především u veřejnosti.

M. Thatcherová rovněž podotýká, že byla před Madridským summitem

182 DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union, s. 234-238. V prvním stupni by se jednalo o koordinaci ekonomických faktorů jednotlivých zemí, ve druhé fázi by docházelo k zužování fluktuačního pásma měn členských států a došlo by k vytvoření Evropského systému centrálních bank a ve třetí fázi by pak došlo k zafixování poměru měn a jejich následné nahrazení společnou měnou. (VEBER, V.: c.d., s. 331).183 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 51.184 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 486.

52

vystavena výhružkám těchto dvou ministrů. Ti vyžadovali stanovení přesného

data vstupu libry do ERM. Údajně by tak podle nich zastavila celý Delorsův

proces a nedošlo by ke druhému stádiu třístupňové cesty k HMU.185 Ani po

tomto nátlaku M. Thatcherová neustoupila a přesné datum určeno nebylo,

došlo pouze k upřesnění okolností, za kterých Velká Británie bude připravená

vstoupit do ERM v tzv. madridských podmínkách.186

V rezistenci vůči HMU se britská premiérka opírala především o

prezidenta německé centrální banky Karl-Otta Pöhla, jež rovněž nebyl

příznivcem zapojování Německa do měnových záležitostí. Změnou poměrů

v mezinárodním uspořádání po roce 1989 se však německá veřejnost stále více

přikláněla k HMU a když se K.O.Pöhl podvolil tomuto tlaku, M. Thatcherová

ztratila svého posledního spojence v této otázce.187

Po pádu Berlínské zdi se francouzko-německé spojenectví ještě více

zoceluje, H. Kohl se zavázal k hlubší evropské integraci a na Štrasburské ER

v prosinci 1989 se ke stejným cílům přidává také F. Mitterrand. Státy se

shodují na uspořádání další ICG po německých celostátních volbách v roce

1990, a to jak z praktického, tj. prohloubení integrace, ale také ze

symbolického důvodu, tj. poprvé jako sjednocené Německo. Na Dublinském

summitu v červnu roku 1990 byl odhlasován začátek ICG ohledně HMU a

politické unie v Římě v prosinci 1990.188

Po dlouhých neshodách s N. Lawsonem na svou pozici ministra financí

rezignoval a na jeho místo byl dosazen J. Major. Stejně tak se později musel

rozloučit s G. Howem.

J. Major se svou smířlivější politikou vůči ES snažil zabránit dalšímu

rozkladu strany a preferoval zapojení libry do ERM v nejbližším možném

termínu. M. Thatcherová se nakonec podvolila a Velká Británie požádala o

vstup do ERM měsíc před její rezignací v říjnu 1990.189 Na konferenci v roce

1990 toto rozhodnutí označila za správný tah pro Velkou Británii ve vhodný

185 Tamtéž, s. 478-487.186 Až bude uspokojivě realizováno první stádium Delorsovy zprávy a především až dojde ke snížení inflace ve Velké Británii. (Tamtéž, s. 487-491).187 Především kvůli otevření otázky sjednocení Německa, příklon k hlubším závazkům vůči Evropě měl znamenat určení směru politiky, kterou se bude nadále ubírat.188 DINAN, D.: c.d., s.241.189THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 472-480. Srov. Press Conference announcing decision to join ERM. London, United Kingdom, 5.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108212 (14.4.2013).

53

čas.190 Nicméně HMU odporovat nikdy nepřestala: „I believe that both

Parliament and sterling have served this country and the rest of the world very

well. We are more stable and influential with sterling, and it is an expression of

our sovereignty. This Government believe in the pound sterling.“191

Je zřejmé, že role vnitrostranických potíží měla na tomto rozhodnutí

nemalou úlohu, M. Thatcherová po roce 1988 již naplno projevovala svůj

nesouhlas s evropským směřováním, čímž působila destabilizačně na poměry v

Konzervativní straně. Jelikož se její vnitrostranická politika neřídila heslem

One of Us, po znatelných přesunech na ministerských postech

v konzervativním kabinetě ztratila své nejbližší spolupracovníky a přenechala

vedení spíše J. Majorovi, který svým smířlivějším přístupem uměl stranu

sjednotit natolik, aby vyhrála další volby. Jistým zadostiučiněním pak mohlo

být, že Velká Británie vystoupila z ERM v září 1992.

3.2.3 Zahraničně-bezpečnostní dimenze

3.2.3.1 Nový kontext a bezpečnostní situace

Rokem 1989 začaly v Evropě probíhat převratné změny. Přibližně po

roce 1985 vztahy mezi západním a východním blokem začínají ztrácet

nepřátelské napětí. Po nástupu proreformního Michaila Sergejeviče Gorbačova

se M. Thatcherová chopila iniciativy ve zprostředkovávání rozhovorů mezi

těmito dvěma bloky. Byla přesvědčená, že vytvořením širších hospodářských

vztahů se sníží závislost komunistických zemí na Radě vzájemné hospodářské

pomoci (RVHP).192 Došlo tak například po roce 1988 k navázání

diplomatických vztahů s Bulharskem, Maďarskem, Polskem a

Československem. Svou iniciativou si nakonec získala přátelství M. Gorbačova

a zajistila tak první rozhovory mezi americkou a sovětskou administrativou.

190 Press Conference announcing decision to join ERM, 5.10.1990.191House of Commons Statement (Rome European Council). London, United Kingdom, 30.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108234 (20.4.2013).192 „When we got the request for help, we suggested that we should not consider general loans which would not help a country that was already in difficulties, but should see if we could give specific help in certain spheres—for example food processing, transport and oil exploration.“ (Tamtéž).

54

Stála pak také například u zrodu smlouvy START (Strategic Arms reduction

Treaty).193

Po roce 1989 upozorňovala na křehkost reformního hnutí, vyzývala

proto k postupným ekonomickým a politickým krokům při řešení problémů

souvisejících s etablováním demokratických režimů, což se projevilo

především v rezervovaném přístupu k německému sjednocení. Kromě strachu

z vytvoření nového evropského hegemona se obávala, že porušení jakýchkoliv

hranic povede k řetězové reakci u ostatních států, čímž by se Evropa mohla

opět dostat do nebezpečné nestability, jako tomu bylo po první světové válce.

Z tohoto důvodu bojovala proti stahování amerických raket a celkovému

opuštění USA z Evropy po roce 1989. V americké přítomnosti viděla na

evropském kontinentu jedinou možnou záruku stability demokratického

prostředí.194 Zapojení se do společné obranné politiky s USA, například

rozmístěním raket Cruise a Pershing, na jednu stranu považovala za pomoc při

odzbrojování SSSR, ale na druhou tak došlo k částečnému odpoutání Evropy

od NATO. Po roce 1989 G. Bush  přistoupil na posílení politických konzultací

na úkor vojenského plánování.195

Ohledně ztráty přímých kontaktů s USA, své obavy vyjádřila v roce 1989

takto: „I don’t know what the future will hold. I do know that we need a strong

NATO and we’ll continue to need a strong NATO in order to ensure that our

freedoms and justice are defended, that people must not think of disbanding

that in any way, that had we had a NATO in 1930, that I do not believe there

would ever have been a Second World War.“196

193 LAFFAN, Brigid: Integration and co-operation in Europe. London 1992. s. 159.194 Viz. kapitola 3.2.3.195 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 553-554. Vztah s USA hrál vždy v britské politice vždy významnou roli, po roce 1983 byl ještě více podpořen přátelstvím s americkým prezidentem R. Reaganem. M. Thatcherová se připojila k jeho vojenské odzbrojovací taktice vůči SSSR, což se projevovalo např. v podpoře programu SDI. Naopak R. Reagan pak podporoval britský jaderný arzenál, např. programem Trident. Na druhou stranu veškeré akce R. Reagana neschvalovala, příkladem tohoto přístupu může být invaze do Grenady. M. Thatcherová si byla dobře vědoma, že její největšího bitevního úspěchu - falklandské války, by nikdy nedosáhla bez pomoci USA, tato válka ji ukázala, jak je důležitá kooperace, proto byla ochotna koordinovat společnou zahraniční politiku, např. v návrhu na summitu ve Fontainebleau. (THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 374).196BBC1 Panorama. What Future for Thatcherism?London, United Kingdom, 27.11.1989. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/107544 (10.4.2013).

55

3.2.3.2 Rozšiřování

Jak bylo mnohokrát poznamenáno, thatcherovská koncepce vidí ES

směřující do světových měřítek, nikoliv do uzavřeného konglomerátu. Po roce

1989 proto britská premiérka kladla velký důraz na otevírání hranic za účelem

rozšiřování demokratického prostoru. Tato otázka také patřila mezi nejčastější

témata v thatcherovských projevech. Pomoc nově osvobozeným zemím

v rozvoji ekonomické svobody označila v podstatě za morální povinnost

západních demokratických států,197 které by i přes to, že v těchto státech již

byla etablovaná demokracie, měly za rozvoj demokracie stále bojovat.

Již v 90. letech proběhla dvě rozšíření ES, v lednu 1981 bylo oficiálně

přijato Řecko198 a o pět let později Španělsko s Portugalskem. M. Thatcherová

ostře protestovala proti snahám řeckého ministerského předsedy Andrease

Papandreaua, který spojoval svůj souhlas s rozšířením se zvýšením řeckých

příjmů z rozpočtu.

Otázka připojení Španělska a Portugalska byla pro M. Thatcherovou důležitá

především ze tří důvodů: 1. rozšíření o další země se stalo důvodem pro

vytvoření lepší finanční disciplíny ES, 2. vidina možnosti rozšiřování na úkor

prohlubování a 3. upevnění demokratického prostoru. Kladení sobeckých

řeckých cílů před možnost pomoci rozšířit demokracii, a to i přesto, se Řecko

nacházelo v podobné politické situaci před rokem 1974, nebyla ochotna

přijmout.199 Rozšiřování ES vedlo také k potřebné finanční disciplíně ES.

197 M. Thatcherová považovala například návrh J. Delorse na vydání prohlášení garantující hranice SSSR za nepřijatelný, velice ji pobouřilo, že by ES převzalo rozhodnutí za ostatní státy ohledně jejich hranic, takové uvažování pro ni bylo neospravedlnitelné. (Tamtéž).198 Řecko požádalo o vstup do ES již v roce 1959 za konzervativní vlády Konstantina Karamalise. Ovšem vlivem vnitropolitických problémů, od roku 1967-1974 v Řecku fungoval tzv. plukovnický režim, byla přístupová vyjednávání zastavena do roku 1974, kdy bylo opět za K. Karamalise, jež stál v čele strany s heslem Patříme k Evropě, jednání obnovena. Při vyjednávání Komise stanovila zvláštní přípravné období bez stanovení přesného data vstupu.Rezervované jednání ES bylo založeno na čtyřech důvodech: 1. problémové řecko-turecké vztahy (Kypr), 2. ekonomická zaostalost a vysoký podíl zemědělské populace, 3. silné socialistické hnutí, které odporovalo Řeckému vstupu do ES, 4. interní problém ES ohledně nutné reformy institucí. (VEBER, V.: c.d., s. 309-313).199THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 372. Srov. House of Commons Statement (Athens European Council). London, United Kingdom, 7.12.1983. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105490 (10.4.2013) nebo House of Commons (Brussels European Council). London, United Kingdom, 1.6.1982. M. Thatcher Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/104987 (13.4.2013).Ve Španělsku probíhala od smrti generála Franca roku 1975 demokratická konsolidace, stejně jako v Portugalsku po tzv. Karafiátové revoluci v roce 1974.

56

Kromě podpory rozšiřování ES dbala M. Thatcherová na udržování

dobrých vztahů s ostatními částmi světa, např. podporovala vznik tzv. Lomé

Convention v lednu 1990, díky níž dochází ke kooperaci se státy ACP (Africa,

Caribbean and Pacific). Stejně tak došlo ihned po iberském rozšíření k uzavření

smluv s východními a středozemními státy, mezi něž v roce 1987 patřilo

Tunisko, Egypt, Izrael, Libanon a v roce 1988 Maroko. Naopak byla Velká

Británie jediná ze států ES, kdo neváhal nasadit své vojenské síly při konfliktu

mezi Irákem a Kuvajtem v letech 1990-1991.200

3.2.3.3 Otázka Německa

Z evropského pohledu se reunifikace Německa stala výsledkem snažení

zejména německého kancléře H. Kohla a předsedy EK J. Delorse. J. Delors se

aktivně angažoval ve vyjednáváních, za spojením německých států

pravděpodobně očekával možnou hlubší německou integrovanost.201 Na konci

listopadu 1989 H. Kohl připravil desetibodový program německého sjednocení

a již v únoru 1990 došlo ke konečným dohodám.202 V ES se o postupu

reunifikace jednalo ve Štrasburku 1989, kde tento akt podpořily také ostatní

státy ES s výjimkou Velké Británie a Francie, a následně byla tato otázka

dokončena na Dublinském summitu v dubnu 1990.

Francouzský prezident stejně jako M. Thatcherová zastával

rezervovanější stanovisko ohledně sjednocovacího procesu. Když si však měl

nakonec vybrat mezi rychlejším postupem k federaci, nebo distancováním se

od dalšího sjednocování, dal přednost federativní Evropě. Ve svých pamětech

britská ministerská předsedkyně uvádí, že svými starostmi o vzniku příliš

silného Německa dopomohla Francii k rozhodnutí připoutat jej do ještě větší

integrace. Sama tuto skutečnost označuje za svůj největší zahraniční

neúspěch.203

Rozhodující stanovisko o budoucím evropském uspořádání patřilo také

USA. Jejich odpovědí byla M. Thatcherová nakonec překvapena, G. Busch

reunifikaci schválil s podmínkou nutné německé participace v hlubší

200 Více např. LAFFAN, Brigid: c.d., s. 146-178.201 VEBER, V.: c.d., s. 340.2021.7.1990 vstoupila v platnost měnová unie, 16.7.1990 bylo potvrzeno M. Gorbačovem sjednocení, 19.8.1990 začala platit západoněmecká ústava ve východní části. (Tamtéž, s. 337).203 Tamtéž, s. 556.

57

integrované Evropě a členstvím v severoatlantických strukturách, čímž

k politování M. Thatcherové daly USA stejně jako Francie najevo, jaké Evropě

jsou více nakloněni.204 Tento americký obrat přicházející s novou

administrativou, se stal zásadním faktorem v pojetí evropské bezpečnostní

koncepce M. Thatcherové.

Sjednocením Německa se posílila touha evropských federalistů po

hlubší integraci. Z pohledu francouzsko-německého tandemu si Francie

Německo prohloubením integrace udržela pod dohledem a  německá strana

tímto svým zapojením prokázala komunitární povahu.

M. Thatcherová se opravdu zřejmě obávala o bezpečnost Evropy,

koneckonců rok 1989 přinesl nespočet změn, které u konzervativně naladěného

politika musely nutně vyvolávat nejistotu. Na druhou stranu se M. Thatcherová

svým neustálým poukazováním na nebezpečí vzniku sjednoceného Německa

pouze mohla snažit o udržení amerického spojenectví, které v její politice a

v určitou chvíli také v osobním životě, hrálo jednu z nejdůležitějších rolí.

Sama M. Thatcherová nikdy nepovažovala svou zahraniční politiku

jako otázku výběru mezi Evropou nebo USA: „No, we are not choosing

between Europe and the sea. We are choosing between the British Parliament

and putting powers to some group of people that is non-accountable and I

believe that more and more our view will prevail as people look at it.“205 Po

rezignaci spojila ve svém kladném vztahu k USA otázku bezpečnosti s

ekonomickým ideologickým zaměřením a nastoupila cestu příznivců tzv.

Washingtonského konsensu.206

204 THATCHEROVÁ, M.: Roky na Downing Street, s. 543.205THATCHER, M.: What Future for Thatcherism?, 27.11.1989. 206 GAMBLE, A. : c.d., s. 229.Autorem Washingtonského konsensu je americký ekonom John Wiliamson. Označuje tak soubor neoliberálních ekonomických strategií. Původně se jednalo o desetibodový návod na řešení chudoby v Latinské Americe. Postupně se začal používat v obecnější ekonomické rovině orientované na neoliberalismus. (DRULÁK, Petr – KRATOCHVÍL, Petr: Encyklopedie mezinárodních vztahů. Praha 2009. s. 326-327).

58

Závěr

Tato práce se zabývala evropskou politikou M. Thatcherové. Hlavním

podnětem k jejímu napsání se stala především diskuze vycházející z článku M.

Gilberta, ve kterém autor kritizuje historiografické pojetí klasických

integračních teorií a navrhuje, aby se na evropskou integraci nepohlíželo pouze

z černobílé perspektivy, ale aby byl zohledněn také např. faktor osoby, která se

v realitě evropského vyjednávání vyskytovala. Autorka práce se proto rozhodla

použít právě případ velkého evropského klišé - fenomén M. Thatcherová a

zhodnotit, zda její politika tedy opravdu byla tak černobílá, jak bývá

interpretována.

Primárním cílem práce bylo zjistit, zda měla M. Thatcherová názorově

ucelený evropský koncept, který následně ve své politice uplatňovala, a

zhodnotit, jak tento svůj koncept aplikovala v evropské aréně a případně

identifikovat hlavní determinanty, jež odklon od její vize zapříčiňovaly. Určité

logické uspořádání evropských myšlenek MT do thatcherovského konceptu

evropské integrace bylo pak cílem sekundárním.

První kapitola této práce představila britská specifika ve vztahu k evropské

integraci v rámci tří dimenzí - politické, hospodářské a zahraniční. Odlišný

politický vývoj britských ostrovů byl způsobený kombinací několika faktorů,

mezi ně patří především poválečný široký politický konsenzus dvou hlavních

politických stran, jejich příklon k uplatňování konceptu welfare státu,

dlouhodobá neschopnost vytvářet vyrovnaný rozpočet a podstatnou úlohu

sehrála také síla britských odborů. V kombinaci s dalšími faktory tyto

problémy vyústily v tzv. zimu nepokojů na přelomu let 1978-1979.

V hospodářské dimenzi se pak kapitola kromě dopadů ekonomické politiky

státu soustředila především na problém britského zemědělského sektoru, který

hrál významnou roli v pozdějších angloevropských vztazích, a stal se příčinou

rozpočtových sporů za vlády M. Thatcherové na počátku 90. let. V poslední,

zahraniční dimenzi, kapitola stručně představila problémovou cestu vstupu

Velké Británie do ES. Porovnala také přístupy jednotlivých stran k evropské

integraci, na tomto základě bylo konstatováno, že Labouristická strana po celé

59

období vykazovala výrazně protievropštější rétoriku, než tomu bylo u

Konzervativní strany. Tento proevropský příklon konzervativců následně

napomohl přijetí Velké Británie do evropských struktur v roce 1973 za vlády

E. Heatha.

Druhá kapitola podrobně představila thatcherovský evropský koncept,

rovněž ve třech dimenzích, tj. politické, ekonomické a zahraničně-

bezpečnostní. Tento model byl následně zasazen do ideologické klasifikace

samotného thatcherismu, kde byla prokázána jeho koherentnost

s thatcheristickým ideologickým zázemím a také jeho poměrně komplexní

zaměření ve všech třech výstupech, tj. dimenzích. Na základě podrobného

popisu konceptu se autorka práce tedy domnívá, že M. Thatcherová měla

relativně ucelenou názorovou koncepci evropské integrace. Shrneme-li pak

každou z těchto dimenzí, získáme podstatu tohoto konceptu v  třech zásadách –

spolupráce mezi suverénními státy, ekonomická liberalizace a světu otevřený

systém pod ochranou NATO, tyto prvky se následně promítly také ve třetí

kapitole, kde byl thatcherovský koncept promítnut do reality evropského

vyjednávání.

Autorka se zde pokusila vysvětlit některé zásadní aspekty thatcherovské

politiky v evropské aréně, přičemž kladla důraz především na pohled samotné

M. Thatcherové na tuto problematiku. Kapitola udržovala dimenzionální

rozdělení, tj. politické, ekonomické a zahraničně-bezpečnostní, které bylo

používáno v předcházející kapitole, a postupně odpověděla na výzkumné

otázky, jež si autorka stanovila v úvodu.

V politické dimenzi se práce soustředila především na zodpovězení první

výzkumné otázky – co vedlo M. Thatcherovou k akceptování rozšíření QMV a

tím k přesunu moci na nadnárodní úroveň? Podstatou thatcherovského

evropského konceptu je ekonomická svoboda, M. Thatcherová tedy považovala

rozšíření QMV na procesy vedoucí k liberalizaci evropského trhu za nutnou

oběť této ekonomické svobody. Když však souhlasila s přesunem moci na

nadnárodní úroveň, zřejmě očekávala, že bude QMV využíváno pouze na

odstranění obchodních bariér a jakmile bude tohoto cíle dosaženo, QMV

nebude více uplatňována. Autorka práce se tedy domnívá, že z pozice M.

Thatcherové došlo k výraznému nepochopení situace, ve které se sama

60

nacházela. M. Thatcherová zřejmě ignorovala veškeré rýsující se federalistické

tendence evropské integrace, když ještě po Milánském summitu v roce 1985

označila snahy svých evropských partnerů o hlubší integraci za pouhý

evropský žargon označující mezivládní spolupráci. Následné zjištění v roce

1988 o používání QMV i na neekonomické oblasti se s největší

pravděpodobností stalo jedním z hlavních podnětů thatcherovské protievropské

rétoriky.

V ekonomické dimenzi se práce zaměřovala především na tři hlavní

ekonomické okruhy: 1. britský příspěvek do rozpočtu ES, 2. ekonomická

svoboda a 3. hospodářská a měnová unie.

Britská rozpočtová otázka vytvářela evropská jednání po prvních pět let

úřadu M. Thatcherové. Právě tento případ lze zřejmě považovat za příklad

černobílého vykreslení jednání M. Thatcherové. Na základě rozboru tohoto

případu a přihlédnutí také ke stanovisku M. Thatcherové lze konstatovat, že by

při posuzování evropských vyjednávání mělo být zohledněno více faktorů,

v tomto případě především vnitropolitických problémů a také neochoty

evropských partnerů vyřešit tuto otázku. Jejich součinnost pak zřejmě vedla

k ostré argumentaci a údajnému bušení kabelky do stolu. Tuto rétoriku také

pravděpodobně nelze považovat za signál M. Thatcherové k budoucímu

charakteru jejího přístupu k ES, ona sama výsledek summitu ve Fontainebleau

zřejmě považovala za začátek budoucí pozitivní spolupráce, která však bude

vycházet ze spravedlivého základu.

Thatcherovský evropský model se v evropské aréně projevil převážně

v ekonomické dimenzi politiky, kde vyústil v  JEA. Období po podpisu JEA se

stalo nejklidnějším v thatcherovském období. Avšak do představ britské

ministerské předsedkyně stále nezapadala protekcionistická SZP. Odmítání

evropských partnerů otevřít otázku SZP po roce 1986 při jednáních GATT se

stalo zásadním faktorem v jejím vnímaní evropského integračního posunu. Je

pravděpodobné, že až od tohoto okamžiku si M. Thatcherová začala

uvědomovat odlišné směřování evropské integrace ve vztahu k

thatcherovskému modelu. Tedy odpověď na druhou výzkumnou otázku, kterou

si autorka práce stanovila – Jaké jsou konkrétní hlavní příčiny útočné

protievropské rétoriky M. Thatcherové? Mezi konkrétní příčiny bychom tak

61

mohli zařadit zjištění o neoprávněném využívání QMV na neekonomické

oblasti a nedostatečné otevření evropského trhu ve světovém kontextu, zejména

tedy v oblasti zemědělské produkce (SZP).

Konec premiérského období M. Thatcherové se nesl v duchu výrazných

změn v hlavních pozicích Konzervativní strany, což v kontextu

vnitrostranického charakteru, v němž ze strany britské premiérky nedocházelo

k jeho vnímání ve smyslu One of Us, znamenalo výrazné oslabení pozice

britské ministerské předsedkyně. V roce 1990 dochází k dalšímu odklonu od

thatcherovského modelu evropské integrace, a to vstupem Velké Británie do

ERM. Na základě vysvětlení M. Thatcherové uvedeného v této části kapitoly

lze za hlavní determinant tohoto odklonu pravděpodobně považovat

vnitropolitickou a především vnitrostranickou opozici, zejména pak odklon od

thatcherovské politiky ministra financí N. Lawsona. Poté dochází k předání

stranického vedení M. Thatcherové do rukou J. Majora, jež se svým

smířlivějším přístupem především k otázce ERM, ale i k ES jako takovému,

stabilizuje poměry ve straně.

V zahraničně-bezpečnostní dimenzi se pak autorka práce zabývala

především thatcherovskou politikou vůči SSSR, evropským rozšířením a rolí

USA v Evropě. Zvláštní podkapitolu tvořilo také sjednocení německých států

po roce 1989. Lze konstatovat, že v  ohledu zahraničně-bezpečnostní dimenze

M. Thatcherová jednala v souznění se svou koncepcí otevřenosti vůči světu.

Svou iniciativou sehrála významnou roli v demokratizaci východní Evropy,

stala se zprostředkovatelkou prvních rozhovorů mezi americkou a sovětskou

administrativou a nezanevřela ani na zprostředkovávání především obchodních

kontaktů v jiných částech světa. Britská premiérka po celé své funkční období

inklinovala k USA, a to jak z bezpečnostních, tak po dlouho dubu z osobních

důvodů. Zásadní zlom v tomto vztahu pak znamenala změna americké

administrativy po volbách roku 1988, kdy M. Thatcherová ztrácí nejbližšího

spojence v zahraniční politice R. Reagana, jehož nahrazuje G. Bush. Od roku

1989 se USA začínají stahovat z evropského kontinentu a G. Bush

upřednostňuje hlubší evropskou integraci před thatcherovskou vizí Evropy.

Vztah M. Thatcherové k evropské integraci prošel výrazným

dynamickým vývojem. Od podpory ES v referendu v roce 1975 až k jeho

62

úplnému zamítnutí po roce 1990. Když M. Thatcherová nastupovala na post

ministerské předsedkyně v roce 1979, měla své ideály o společné spolupráci

v ES a především jeho roli ve světě. Její evropský koncept byl však odlišný od

vzrůstajícího požadavku evropských států po hlubší integraci. Ona sama toto

zřejmě po dlouhou dobu zcela nevnímala, což bylo pravděpodobně příčinou tak

protievropské rétoriky ve chvíli, kdy si začala uvědomovat, do jaké míry je její

vize odlišná od vize evropských států. Avšak už z charakteru thatcherovského

konceptu a role M. Thatcherové ve světovém demokratizačním procesu ji

zřejmě nelze připisovat označení neevropanky nebo xenofobní nacionalistky. A

zda ji označovat za euroskeptičku, minimálně do roku 1985, je také na

pováženou.

Alternativní příběh evropské politiky M. Thatcherové prokázal, že by při

posuzování její evropské role zřejmě mělo být přihlíženo také na ostatní

faktory ovlivňující její chování nebo přístup k evropskému vyjednávání.

Hodnocením jejího vztahu k evropské integraci a samotné osoby M.

Thatcherové v evropském kontextu pouze černobílou perspektivou přichází

historiografie o nepochybně zajímavý příběh jedné z nejvýznamnějších

osobností 20. století, který ani nutně neznamenal neevropský postoj, stejně

jako nebyl pouze odrazem národních ambicí. Historiografická diskuze by se

tedy měla pokusit zohledňovat postavu a okolnosti jednání jednotlivých aktérů

v evropském vyjednávání a nelpět na pouhém rozlišování dobrých a špatných

Evropanů, nebo je případně považovat za sochy bez idejí, víry, motivace a

odhodlání.

63

Prameny

CHURCHILL, Winston: Sinews of Peace. Fulton, USA, 5.3.1946. M. Thatcher

Foundation. Dostupné z: http://www.historyguide.org/europe/churchill.html

(26.2.2013).

Elysejská smlouva sbližuje Francii a Německo už 50 let. ČT24, česká televize,

22.1.2013. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/211904-

elysejska-smlouva-sblizuje-francii-a-nemecko-uz-50-let/ (22:4.2013).

House of Commons PQs. London, United Kingdom, 19.6.1983. M. Thatcher

Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105418

(14.4.2013).

House of Commons Statement (Milan European Council). London, United

Kingdom, 2.6.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106086 (14.4.2013).

House of Commons Statement (Rome European Council), London, United

Kingdom 30.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108234 (14.4.2013).

House of Commons Statement (Athens European Council). London, United

Kingdom, 7.12.1983. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105490 (10.4.2013).

House of Commons (Brussels European Council), London, United Kingdom,

1.6.1982. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/104987 (13.4.2013).

House of Commons PQs. London, United Kingdom, 19.6.1983. M. Thatcher

Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/105418

(14.4.2013).

House of Commons Statement (Rome European Council). London, United

Kingdom, 30.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108234 (20.4.2013).64

House of Commons Statement (Luxembourg European Council). London,

United Kingdom, 5.12.1985. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106192 (12.4.2013).

Interview for Financial Times. London, United Kingdom, 20.11.1987. M.

Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106969 (3.4.2013).

Interview for ITN (Brusels European Council) TV. Brussels, Belgium,

20.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105641 (8.4.2013).

Interview for Financial Times. London, United Kingdom, 20.11.1987. M.

Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106969 (3.4.2013).

Press Conference after Milan European Council. 29.6.1985. M. Thatcher

Fondation. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106082 (22.4.2013).

Press Conference after Luxembourg Council. Luxembourg, 4.12.1985. M.

Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106187 (3.4.2013).

Press Conference announcing decision to join ERM. London, United Kingdom,

5.10.1990. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108212 (14.4.2013).

Press Conference (Hague European Council). Hague, Netherlands, 27.5.1986.

M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106431 (12.4.2013).

POWELL, Charles: MT´s policy on Europe, East & West. London, United

Kingdom, 12.9.2007. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/111049 (14.4.2013).

65

Radio Interview for IRN (Fontanebleau European Council). Fontainebleau,

France, 26.6.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105714 (5.4.2013).

Labour Party manifesto: Britain Will Win With Labour. Říjen 1974. Dostupné

z: http://www.labour-party.org.uk/manifestos/1974/Oct/1974-oct-labour-

manifesto.shtmltext (12.2.2013).

THATCHER, Margaret: The Path to Power. London, 1995.

THATCHEROVÁ, Margaret: Roky na Downing Street. Praha 1996.

THATCHEROVÁ, Margaret: Umění vládnout. Praha 2002.

THATCHER, Margaret: Speech to Conservative Group for Europe. London,

United Kingdom, 16.4.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/102675 (20.2.2013).

THATCHEROVÁ, Margaret: Market entry is “urgent”. Speech in Finchley,

United Kingdom, 7.8.1971. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/102136 (25.2.2013).

THATCHER, Margaret: Winston Churchill Memorial Lecture („Europe-the

Obligations of Liberty“). Luxembourg, 18.10.1979. M. Thatcher Foundation.

Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/104149 (5.4.2013).

THATCHER, Margaret: Speech to Conservatoive MEPs. Kesington, United

Kingdom, 8.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105635 (15.4.2013).

THATCHER, Margaret: Speech at Franco-British Council Dinner. Avignon,

France, 30.11.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105804 (15.4.2013).

THATCHER, Margaret: What Future for Thatcherism? TV Interview for

BBC1 Panorama. London, United Kingdom, 27.11.1989. M. Thatcher

Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/107544

(10.4.2013).

66

THATCHER, Margaret: The principles of Thatcherism. Soul, South Korea

3.9.1992. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108302 (28.3.2013).

THATCHER, Margaret: Europe: Quo Vadis?. Speech to Europ-Assistance

25th Anniversary Dinner. Milan, Italy, 24.5.1993. M. Thatcher Foundation.

Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108313 (23.3.2013).

THATCHER, Margaret: The Real Questions Facing Europe in the 1990.

Speech to Bank Julius Bear, Zurich, Switzerland, 17.10.1991. M. Thatcher

Foundation. Dostupné z: http://www.margaretthatcher.org/document/108287

(28.3.2013).

THATCHER, Margaret: Speech on Europe (“Europe as I see it“). Rome, Italy,

24.5.1977. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/103403 (22.3.2013).

THATCHER, Margaret: Shaping a New Global Community. Speech to the

Aspen Institute, Aspen, Colorado, USA, 5.8.1990. M. Thatcher Foundation.

Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/108174 (25.3.2013).

THATCHER, Margaret: Speech to the College of Europe Bruges (The Bruges

Speech). M. Thatcher Foundation. Belgium, 20.9.1988. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/107332 (22.3.2013).

THATCHER, Margaret: EEC Membership. London, United Kingdom,

11.3.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/102649 (20.2.2013).

THATCHER, Margaret: Speech to European Parliament. Strasbourg, France,

9.12.1986. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/106534 (28.3.2013).

67

TV Interview for ITN (European Referendum). London, United Kingdom,

3.5.1975. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/102700 (22.2.2013).

TV Interview for IRN (Brusels European Council). Brussels, Belgium.

20.3.1984. M. Thatcher Foundation. Dostupné z:

http://www.margaretthatcher.org/document/105640 (3.4.2013).

UK election results through time 1945-2005, BBC News, Dostupné z:

http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/election_2010/8654338.stm

(15.4.2013).

UK embraces Europe in referendum. BBC News. 6.6.1975. Dostupné z:

http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/june/6/newsid_2499000/24992

97.stm (5.3.2013).

1986: Heseltine quits over Westland. BBC, On this day, 9.11986. Dostupné

z:

.http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/january/9/newsid_2516000/25

16187.stm (20.4.2013).

Literatura

BOOKER, Christofer – NORTH, Richard: Skryté dějiny evropské integrace od

roku 1918 do současnosti. Brno 2006.

BUTLER, Fiona: The ES´s Common Agricultural Policy. In: LODGE, Juliet:

The European Community and the Challange of the Future.

BUZEK, Jerzy – BARROSO, José Emanuel: Britain and Europe in 10

speeches. London 2010. s. 6. Dostupné z:

http://www.europarl.org.uk/ressource/static/files/publications_ressources/

ep_speeches_dps_final.pdf (3.3.2013).

CROWSON, Nicolas: The Conservative Party and European Integration since

1945 At the Heart of Europe. Oxon 2007.

68

DINAN, Desmond: Ever closer union? An introduction to the European

Community. Colorado 1994.

DINAN, D.: Europe Recast. A History of European Union. London 2004.

DRULÁK, Petr – KRATOCHVÍL, Petr: Encyklopedie mezinárodních vztahů.

Praha 2009.

EVANS, Eric: Thatcher and Thatcherism. London 1997.

GAMBLE, Andrew: Europe and America. In: JACKSON, Ben – SAUNDERS,

Robert: Making Thatcher´s Britain. Cambridge 2012.

GEORGE, Stephen: An Awkward Partner: Britain in the European

Community. New York 1994.

GOWLAND, David a kol.: Britain and European Integration since 1945 on

the sidelines. Oxon 2010.

JACKSON, Ben – SAUNDERS, Robert: Making Thatcher’s Britain.

Cambridge 2012.

JONES, Robert: The politics and economics of the European Union. United

Kingdom, 1996.

JUDT, Tony: Postwar: A History of Europe Since 1945. London 2005.

KAVANAGH, Dennis: British politics, continuities and change. New York

2000.

MAY, Alex: Britain in Europe since 1954. London 1999.

MEISLOVÁ, Monika: Komparace postoje britských vlád ke vstupu do EHS/ES

v letech 1961-1973. In: MAREK, Pavel: Politologica 5. Olomouc 2006.

MILWARD, Alan: Politics and Economics in the History of the European

Union. Oxon 2005.

NUGENT, Neil: The Government and Politics of the European Community.

New York 1991.

69

PETŘÍK, Lukáš: Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda

Reagana. Brno 2008.

PHINNEMORE, David – WARLEIGH-LACK, Alex: Reflections on European

Integration 50 Years of the Treaty of Rome. Basingstoke 2009.

TROITIÑO, David Ramiro: Historical issues: Margaret Thatcher and the EU.

Dostupné z: http://www.ies.ee/iesp/No6/articles/iesp_no6_pp124-150.pdf

(5.3.2013).

VEBER, Václav: Dějiny sjednocené Evropy. Praha 2012.

WOLFRUM, Edgar: Zdařilá demokracie. Dějiny Spolkové republiky Německo

od jejích počátků až po dnešek. Brno 2008.

70

Anotace

- Příjmení a jméno autora: Gebauerová Eva

- Název katedry a fakulty: Katedra politologie a evropských studií,

Filozofická fakulta

- Název bakalářské diplomové práce: Evropská politika Margaret

Thatcherové

- Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Markéta Šůstková, Ph.D.

- Počet znaků: 153 921

- Počet příloh: 0

- Počet použitých pramenů a literatury: 69

- Klíčová slova: Margaret Thatcherová, evropská integrace, euroskepticismus

71

Abstrakt

Postava britské ministerské předsedkyně (1979-1990) Margaret

Thatcherové se na evropské úrovni vyjednávání stala velkým klišé. Její

kritikové ji označují například za xenofobní a bezdůvodně nepřátelskou vůči

Evropskému společenství. Kolem její postavy a jejího evropského vyjednávání

vzniklo na spoustu legend. Hlavním podnětem k napsání této práce se stala

diskuze vycházející z článku M. Gilberta, v němž kritizuje pojetí klasických

integračních teorií pro příliš černobílé zobrazení jednotlivých aktérů

evropského vyjednávání. Autorka této práce se rozhodla na základě tohoto

článku a obecné představě o fenoménu M. Thatcherové zjistit, zda byla její

evropská politika opravdu tak černobílá, jak vyplývá z těchto teorií. Primárním

cílem této práce je tedy zjistit, zda měla M. Thatcherová názorově ucelenou

představu o konceptu evropské integrace, kterou se snažila ve své evropské

politice prosadit, a zhodnotit, jak svůj evropský koncept aplikovala do

evropské arény, definovat hlavní determinanty její evropské politiky v realitě

evropského vyjednávání, které případně znamenaly odklon od jejího

evropského konceptu. Sekundárním cílem je s použitím primárních zdrojů

uspořádat evropské myšlenky M. Thatcherové v souvislostech tehdy

převažujících debat.

The personality of the British Prime Minister Margaret Thatcher (1979

– 2013) has already become a big cliché on the level of European negotiations.

Her critics consider her to be, for example, xenophobic or gratuitously hostile

to the European Community. There are also lots of legends relating to her

personality and European talks. The main spur to writing this thesis is the

discussion referring to the article by M. Gilbert in which the concept of classic

integrative theories is criticised for being too two-dimensional while describing

each separate participant of European talks. Not only on the article basis but

also on the basis of the general image of the Margaret Thatcher phenomenon,

the author of this thesis has decided to trace whether or not her European

72

policy was really so black and white as it arises out of those theories.

Therefore, the primary aim of this thesis is to determine whether or not

Margaret Thatcher had a complex idea about the European integration concept

which she tried to apply to her European policy and evaluate the way she

followed her European concept in the European arena. The author is also to

define the crucial determinants of her European policy in the reality of the

European negotiations which possibly meant a digression from her European

concept. The secondary aim of this thesis is to classify/organise Margaret

Thatcher’s European ideas in connection with those time discussions while

using the primary sources.

73