Peru

Peru je z mnoha důvodů nejatraktivnější zemí Jižní Ameriky. Mísí se zde památky a stopy pozoruhodných předkolumbovských civilizací s barvitou historií španělské kolonie. Vše zasazené do rozmanité přírody, ať už do velehor, pralesů nebo pouští.

V Peru můžete narazit na podnebí dusných tropů až po sněhem pokryté vrcholky hor s řídkým vzduchem. Obecně se dá říci, že nejvhodnější doba pro cestování do pobřežních oblastí je od listopadu do dubna, do hor od dubna do listopadu a do pralesů od června do srpna. Klima v Peru by se dalo rozdělit na dvě období: období sucha a období dešťů, ale závisí to také na geografické oblasti. Střídání ročních období se projevuje spíše různým množstvím srážek než střídáním teploty. Pobřeží a západní svahy And patří k nejsušším oblastem. Studený Humboldtův proud zabraňuje proudění teplého vzduchu od oceánu. Průměrná teplota v Limě je 20°C. Na náhorních plošinách Altiplána je podnebí mírné se sezónními srážkami. Nejvyšší partie hor patří do chladného sněžného pásma. V tropických pralesech na východě země je podnebí teplé a vlhké s velkým množstvím srážek.

Peruánská kuchyně je opravdu rozmanitá a vynikající. Nejdůležitějším jídlem dne je oběd. Snídaně je minimální a večeře se podává pozdě večer. Ke zpracování se používá hovězí, kuřecí a ryby (zejména na pobřeží Peru), častí jsou i pstruzi, lamí maso jen málo. Peruánskou specialitou je pečené morče. Jídla jsou kořeněná a podávají se obvykle s velkým množstvím různě zpracované zeleniny. Vynikající jsou vydatné peruánské polévky, např. z quinoa z merlíku. Oblíbené jsou v Peru bylinkové čaje a samozřejmě čaj z koky, který pomáhá zejména nově příchozím turistům v aklimatizaci a zahání únavu.

LIMA

Hlavní město Peru. Většinu roku visí nad Limou šedá oblaka a vodou nasycené mlha. Počet obyvatel v poslední době rychle vzrostl na 8 milionů. Limu založil v roce 1535 španělský conquistador Francisco Pizarro. Za pozornost stojí historické památky (Plaza de Armas, katedrála, arcibiskupský palác, klášter San Francisco) a četná muzea, z nichž nejznámější je Museo de Oro se sbírkou zlatých předmětů, spoustou stříbrných artefaktů, mumií, tapisérií, apod.

CUZCO 

Město na jihu peruánských And. V předkolumbovských dobách zde bylo centrum incké říše. V současnosti je Cuzco zařazeno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V době Inků bylo Cuzco politickým a náboženským centrem. V době největšího rozkvětu se počet obyvatel tohoto města pohyboval kolem 200 000. Inkové Cuzco přirovnávali k pumě, kterou uctívali jako posvátné zvíře. Město chápali jako tělo zvířete a pevnost Sacsayhuamán na jeho okraji jako hlavu. Příchod španělských dobyvatelů v čele s Franciscem Pizarrem (1533) byl pro Cuzco zkázou. Stalo se obětí nepředstavitelného vandalství.

SACSAYHUAMÁN

Je bývalá incká pevnost, která střežila město a při povstání Manco Cápaca II. proti Španělům v roce 1536, kdy byli conquistadoři málem poraženi, se stala jeho základnou. Pevnost byla pobořena Španěly a domorodému obyvatelstvu sloužila jako zdroj kamene na stavbu domů. Do dnešních dnů se zachovaly tři obrovské obranné klikaté hradby a několik základů různých staveb. O velikosti areálu svědčí i to, že poskytoval zázemí a úkryt pro 5 000 bojovníků.

MACHU PICCHU

Jsou to ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se v nadmořské výšce 2 430 m. Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacutec Yupanqui v době okolo let 1460-1470. Město nemělo administrativní, vojenskou, ani obchodní důležitost. Proč Inkové město postavili, nikdo neví. Historici se domnívají, že chtěli být blíže svému božstvu - slunci. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Samotné město bylo vystavěno v sedle mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchu s širokým výhledem dolů do dvojice údolí a s téměř neschůdnými horami v zádech. Město mělo nezávislé zásobování pitnou vodou z pramenů, které se nedaly snadno přehradit a dostatek půdy pro pěstování až čtyřikrát více potravin, než kolik potřebovalo obyvatelstvo města. Na svazích hor byly uměle vybudovány terasy, které zvětšily zemědělsky užívanou půdu, ale taktéž fungovaly jako zdi, které by museli případní útočníci překonávat. Terasy taktéž zpomalovaly půdní erozi vlivem dešťů a zamezovaly půdním sesuvům. Bez ohledu na skutečný význam, město je strategicky umístěno a snadno bránitelné. V roce 1983 byla památka navržena na seznam světového dědictví jako „absolutní odborné architektonické unikátní svědectví Incké civilizace". Město se do 20. století zachovalo v dobrém stavu, k čemuž přispělo přibližně pět století, kdy bylo město zakryto okolní džunglí. 7. července 2007 bylo Machu Picchu v internetovém hlasování prohlášeno za jeden ze sedmi nových divů světa. Světový památkový fond zařadil v roce 2008 Machu Picchu na seznam 100 nejvíce ohrožených památek na světě, jelikož v jeho okolí dochází k závažnému poškozování prostředí vlivem nárůstu turistů.