€¦ · Web viewTento Dvořák provozoval řeznictví ovšem i na jiných místech zdejší...

Antonín Dvořák(8. 9. 1841 – 1. 5. 1904)

Antonín Dvořák Václav Votruba

ŽIVOT A DÍLO

Dvořákova rodina

Z archivů a matrik zjišťujeme, že velmi početný a rozvětvený rod Dvořáků se v minulosti dolního Povltaví vyskytoval doslova jako záplava nositelů tohoto jména, kteří jen zčásti byli navzájem příbuznými. Dávný původ skladatelovy rodové větve spatřujeme v Třeboradicích u Čakovic, avšak v minulém století se jádro této linie posunulo na dnešní Kralupsko. Původně zámožnější sedláci, což by odpovídalo hlavní etymologické hypotéze, zchudli ve třicetileté válce. A ze zbylých chalupníků se postupně stávali drobní řemeslníci. Nakonec byli zdejší Dvořákové většinou vesnickými šenkýři a řezníky. Někteří přitom také provozovali hudbu, přičemž hlavním rodovým nástrojem byla zřejmě citera. Jednotlivé rodiny pak zpravidla prosluly velkým počtem dětí.

Skladatelův praděd Jan Dvořák (1724 - 1777), rolník, se narodil i zemřel v Třeboradicích. Prvý Dvořák, který se objevil v Nelahozevsi, byl skladatelův děd - rovněž Jan Dvořák, narozený v Třeboradicích roku 1764. V letech 1818 až 1824 a potom 1830 až 1838 měl v nájmu nelahozeveský řeznický krám v č. 24. Se ženou Annou rozenou Bobkovou, která přispívala na živobytí vyšíváním a těšila se proto vážnosti u vrchnostenského úřednictva, měl čtrnáct dětí.

Tento Dvořák provozoval řeznictví ovšem i na jiných místech zdejší krajiny a roku 1802 si koupil dům č. 1 v Dřínově. Byl to tvrdý a houževnatý člověk. Když jednou ve Vepřku porážel dobytče, utrpěl těžkou tržnou ránu. Lehl si však do necek s teplou vodou a čekal do pozdního večera, kdy se z Prahy vrátil veltru-ský felčar, který potom na místě provedl zdařilou operaci.

2

Obrázek 1 - rodná světnice AD, dobové foto

Literatura

Tento děd zemřel v roce 1842 v Nelahozevsi - a jeho žena tamtéž v roce 1848. Oba zde žili u syna Františka Dvořáka, skladatelova otce, který se narodil ve Dřínově č. 1 roku 1814. Doma se vyučil řezníkem a v sedmnácti letech odešel na povinný vandr, tj. na zkušenou, což mělo trvat dva roky. Putoval však po Uhrách a Moravě plných osm let.

Dětství

Po návratu se šestadvacetiletý František Dvořák oženil s dvacetiletou Annou Zdeňkovou z Uhů, kde se svatba konala roku 1840. Také její rod pocházel ze zdejší krajiny, zejména z Hospozína a Černuce (po otci) a z Beřovic (po matce z rodu Chládků). Mladí manželé si pronajali v Nelahozevsi od knížecí kanceláře řeznictví v č. 24, které mezitím po otci Janu Dvořákovi provozoval Františkův bratr Josef. Avšak zanedlouho převzali k tomu tito Dvořákovi ještě také tzv. Engelhardtovu hospodu č. 12 mezi kostelem a někdejším panským dvorem. A právě v tomto domě se jim dne B. září 1841 narodilo prvé z devíti dětí - nejstarší syn Antonín, doma vždycky zvaný Anton, pozdější slavný hudení skladatel.

Pokud jde o přesné místo narození, vznikly později některé pochybnosti. Zejména bylo za rodný důra označováno řeznictví v č. 24, Matriční zápis (podle něhož kmotry byli mlynář Fr. Christoph z č. 27 a bednář Vojtěch Truska právě také z č. 24) však hovoří jednoznačně pro hospodu č. 12, kde tehdy Dvořákovi zcela jistě bydleli. Vždyť maso se prodávalo jenom občas, kdežto šenkovna vyžadovala každodenní přítomnost - nehledě na zjištěnou přeplněnost č. 24 v tehdejší době dalšími obyvateli a naopak daleko větší prostory při hostinské živnosti. Když pak v létě roku 1842 dům č. 12 postihl oheň, zaviněný bujnými panskými návštěvníky zámku, vynesl podle rodinné tradice otec František malého Antona v

3

Obrázek 2 - rodný dům AD, dobové foto


kolébce na stráň za hospodou, kde tedy zřejmě rodina vskutku bydlela.

Je ovšem třeba říci, že Dvořákovi v č. 12 nežili příliš dlouho. Hospoda byla sice záhy opravena (přičemž nevíme, zda teprve tehdy nedošlo k patrové nástavbě), avšak její tehdejší majitel Josef Procházka neprodloužil roku 1847 Františku Dvořákovi nájem - a ujal se hostinské živnosti na několik let sám. Do roku 1854, kdy se Dvořákovi už jen nakrátko hospody v čísle 12 znovu ujali, žili tudíž opravdu pouze v č. 24. Jelikož pak pouhé řeznictví nemohlo rozrůstající se rodinu dobře uživit, najal si František Dvořák navíc krám v Sazené - a prováděl tam po několik let výsek masa.

Nelahozeves

V Nelahozevsi prožil Antonín Dvořák zhruba svých prvých dvanáct let - a zčásti ještě další dva roky. Z útlého dětství tu přešel do chlapeckého věku. Jeho mladá duše vnímala zřejmě plnými doušky ono zvláštní kouzlo, jímž se tu dodnes vyznačují vltavské břehy, sluncem rozpálené stráně, bizarní skály a starobylý zámek. Ani dopravní a průmyslový rozvoj, který dnes představuje všudypřítomnou kulisu tohoto půvabného prostředí, odtud někdejší stařosvětskou atmosféru dosud nevymítil.

Ovšem Nelahozeves byla v době Dvořákova narození a dětství přece jenom jiná a značně menší. Začátkem čtyřicátých let se tu počítalo 46 domů se 440 obyvateli. Vrchnost samozřejmě sídlila na vévodském zámku v Roudnici n.Lab., avšak v Nelahozevsi zůstávalo středisko jednoho z významných lobkovických panství, tj. hospodářská správa fideikomisu. Na zámku proto bydlelo několik úředníků, i když justiciár sem pouze občas k projednávání soudních případů dojížděl. Mimo veliký dvůr se tu nalézal panský pivovar na 24 sudů jedné várky, vinopalna pro 9 věder, velký mlýn, rybárna a přívoz a za obcí rasovna, myslívna a vrchnostenský ovčín. Kostel byl tehdy pouze filiální a působil při něm hudbě velmi nakloněný lokalista Jan Němec, který se roku 1857 stal opět zdejším prvým farářem. Přimyslíme-li si několik sedláků, chalupníků a domkářů,

4

Literatura

pár řemeslníků, dvorskou čeleď a kantora, máme obrázek staré Nelahozevsi, jak se ostatně její život do značné míry promítal právě ve Dvořákových šenkovně - anebo při prodeji v masném krámě.

V polovině čtyřicátých let se objevili nejprve měřiči - a později dělníci a inženýři, aby prorazili tunely, navršili náspy a položili koleje. V Nelahozevsi a okolí se objevila spousta lidí, namnoze z dalekých krajů či z ciziny - a to se pochopitelně projevilo v celém zdejším životě i ve Dvořákových živnostech. Několik budov obce muselo být zbořeno, obraz podzámčí se přetvořil. Avšak krajina se začala novodobě probouzet - a signál prvních lokomotiv se stal předznamenáním nedalekého dynamického rozvoje dolního Povltaví. Všechny tyto události a zcela převratné skutečnosti působily pochopitelně na každého z lidí - a tím spíše na mimořádně vnímavého mladého Dvořáka. V té době se ostatně zrodila i jeho celoživotní příslovečná záliba v lokomotivách.

Ve svých šesti - ale podle některých údajů až osmi letech začal v Nelahozevsi Antonín Dvořák navštěvovat školu. Zdejší jednotřídka byla tehdy umístěna v dnešní budově obecního úřadu. Učiteloval v ní Josef Spitz, o němž bylo už výše hovořeno. On prvý objevil chlapcovo nadání a poskytl mu základy ve hře na housle, ve zpěvu - a snad i v klavíru. Ostatně zde žil malý Antonín vůbec mezi samou hudbou. Otec hrál často na housle a zejména na citeru. Jeho bratři, Antonínovi strýcové a šenkýři, pak byli rovněž známými hudebníky. Jan Dvořák (1799 - 1879) se postupně živil v několika obcích dolního Povltaví a získal si jméno jako výtečný houslista - a Josef Dvořák (1812 - 1893), který měl 22 dětí a žil především ve Vepřku, byl nevšedně populárním trumpetistou.

Hudba nebo řemeslo?

A tak slyšel Antonín Dvořák poprvé hudbu v otcově hostinci, kde v příležitostném nástrojovém seskupení hrával zřejmě už velmi záhy také sám druhé housle k lidovým tancům. Když se ho všestranně ujal učitel Spitz, působil jako zpěváček i houslista na nelahozeveském kůru. Později snad hrál na housle v kapele kantora

5


Štěpána Bendy z Veltrus a pravděpodobně také v zámeckém parku hrabat Chotků při různých slavnostech apod. O některých takovýchto událostech ostatně Antonín Dvořák mnohem později sám vyprávěl, např. o prvém sólovém vystoupení v kostelíku sv.Ondřeje:

"A jak jsem byl tehdá rozechvěn, s jakým strachem jsem si ladil své housličky, jak se mi třásl šmytec při prvních tónech. Však sebral jsem všecky své síly a řekl jsem si: Hochu, drž se, zde není místa ani času na strach - dopadlo to dobře. Jakmile jsem skončil, nastal šum a ruch po celém kůru, vše se ke mně tlačilo, přátelé se na mne blaženě usmívali, poklepávali mi dobromyslně na rameno a od svého souseda primaria jsem dokonce dostal celý groš!".

Kantor Spitz, který zřejmě mladého Dvořáka k tomuto i jiným vystoupením připravil, představoval pravý typ někdejšího českého venkovského kantora - muzikanta. Žil především pro svou práci a pro hudbu. Žil ovšem velmi nuzně, zakusil hodně hladu a zemřelé děti pohřbíval v rakvičkách z neohoblovaných prken. Ale byl to nesmírně ryzí a ušlechtilý člověk. Rozeznal Antonínovo nadání a od samého začátku probojovával, aby byl chlapec poslán na studia. Tyto jeho snahy zřejmě vrcholily, když roku 1853 Antonín ukončil - výtečné a se zvláštní dobovou odměnou - svou povinnou školní docházku.

Hudba ho těšila od samého počátku, avšak už od devíti let zaměstnával otec chlapce zároveň i při živnosti. Začínalo to drobnými pomocnými pracemi. Avšak nyní, po skončeni školy, vzal otec Antonína patrně přímo do učení. Měl se stát řezníkem, jako většina příslušníků jeho rodu. A tak zanedlouho musel Antonín např. přivádět z okolních vesnic či z Velvar dobytek, koupený na porážku. Podle vzpomínky V.J. Novotného mu skladatel kdysi ono 'výše citované vyprávění doplnil takto:

"Chvatěruby, Lobeč, Lobeček, Hleďseby, Všestudy a Mlčechvosty, v tato místa jsem chodil s otcem kupovat všelijaký ten boží dobytek, a když mi otec svěřil některý ten kus, jenž mi ve své bujnosti buď utekl, nebo mne bez velkých okolků vtáhl do rybníka, nebyla to

6

Literatura

situace právě záviděníhodná. Ale všecky takové starosti mladého života mi oslazovala hudba, můj anděl strážný."

Zlonice

Když byla roku 1850 dostavěna zdejší část trati a po slavnostním otevřeni a zahájeni pravidelné dopravy od Prahy na sever krajina v příštím roce opět poměrně ztichla, Dvořákovům se v Ne-lahozevsi přestalo dařit. Dělníci a tuneláři dávno odešli, příjmů se nedostávalo, avšak rodina se mezitím značně rozrostla. Proto rodiče poslali v roce 1853 nebo o rok později Antonína do Zlonic, kde žil u bezdětného strýce, šafáře Antonína Zdeňka a jeho velmi vlídné ženy. Ve Zlonicích zřejmě Dvořák pokračoval ve školní docházce i v učení svému řemeslu, ale zároveň tam měl možnost se daleko kvalitikovaněji vzdělávat v hudbě u Antonína Liehmana. V létě roku 1855 se pak do Zlonic přestěhovala celá Dvořákova rodina.

Toho podzimu ve Zlonicích syn Antonín zakončil učení řeznickému řemeslu (i když dochovaný výuční list je většinou badatelů brán v pochybnost) - a školní rok 1856 až 1857 potom strávil v České Kamenici "aut Tausch" (na výměnu), aby se naučil němčině. Také tam mohl shodou okolností dobře pokračovat v hudbě. Když se však vrátil, otec jej opět přitáhl k řemeslu. Pouze však nakrátko, neboť podle vyprávění Jaroslava Lambla o tom Antonín Dvořák v roce 1901 řekl:

"Bylo mi šestnáct let a já šel s tatínkem z velvarského trhu, vedl jsem trochu divokou jalovičku, provaz jsem si ovinul okolo ruky, abych ji udržel. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl! ... jalovice se něčeho lekla a šmejkla se mnou důkladně o zem. Několik sáhů mne táhla po zemi. A to jsem si umínil, že řezníkem nebudu. Odřel jsem

7

Obrázek 3 - Antonín Liehmann


se důkladně, ale jalůvče jsem přece dovedl domů. Byla to ale má poslední cesta z trhu".

A podle jiné verse prý k tomu Antonín Dvořák ještě dodal: "A já tím řezníkem přece nebudu! Budu muzikantem!" Avšak ať už tomu bylo jakkoliv, je jisté, že František Dvořák, skladatelův otec, nedlouho po návratu syna z České Kamenice - povolil. Na naléhání zlonických učitelů Antonína Liehmana a Josefa Tomana souhlasil s tím, že syn odešel do Prahy, aby se věnoval výhradně hudbě. Začala pozdější závratná umělecká dráha Antonína Dvořáka.

http://www.nelahozeves.cz/index.php?nid=1524&lid=cs&oid=158884

Studia

Při výběru vhodného vzdělávacího ústavu padla volba na pražskou varhanickou školu, na které se na rozdíl od konzervatoře vyučovala i kompozice. Kromě toho zde studia trvala jen dva roky, zatímco na konzervatoři šest. Ústav pro církevní hudbu, jak se škola oficiálně nazývala, sídlil v Konviktské ulici na Starém Městě a poskytoval vzdělání v oblasti harmonie, kontrapunktu a v základech kompozice. Zázemí školy bylo na velmi nízké úrovni: sestávalo ze tří neútulných tříd v omšelé budově bývalé jezuitské koleje a studentům byly k dispozi jen jedny nekvalitní varhany. Tyto nedostatky však byly kompenzovány výborným pedagogickým sborem, který byl schopen svým žákům vštípit solidní základy hudební teorie i praxe. Současně s varhanickou školou navštěvoval mladý Dvořák německou školu, jejíž čtvrtou třídu ukončil roku 1858. Téměř od počátků studií byl také členem orchestru Cecilské jednoty, kde získal nejen cenné zkušenosti jako orchestrální hráč na

8

Obrázek 4 - varhanická škola v Praze

Literatura

violu, ale i základní orientaci v hudbě 19. století. Absolutorium na varhanické škole složil v červenci 1859 veřejným koncertem, na němž hrál kromě Bachova preludia a fugy i dvě skladby vlastní - Preludium D dur a Fugu g moll. Patří k prvním Dvořákovým skladbám, které se dochovaly ve skladatelově rukopisu.

Na vlastních nohách

Do života vstupoval mladý Dvořák velmi nuzně. Dlouhá léta - až do doby, kdy se oženil - žil u příbuzných a v pronájmech na různých pražských adresách. Nejprve u sestřenice v Dominikánské (dnes Husově) ulici, později u otcovy nejmladší sestry na Karlově náměstí, asi jeden rok ve Václavské ulici a mezitím bydlel jeden nebo dva roky v podnájmu na Senovážném náměstí. Když opouštěl varhanickou školu, bylo mu necelých osmnáct let a od rodičů již nemohl očekávat finanční podporu, tím spíše, že otcova živnost stále více upadala. Přihlásil se tedy do konkurzu na místo varhaníka v kostele sv. Jindřicha. Z šesti uchazečů sice vyšel jako nejlepší, ale přesto nebyl přijat s odůvodněním na nedostatek praxe. Přibližně ve stejné době se rozhodl přijmout místo violisty v kapele Karla Komzáka, což byl nevelký orchestr, který hrával nenáročnou hudbu na tanečních zábavách, v restauracích a na promenádních koncertech.

Když bylo na podzim 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, celá Komzákova kapela byla angažována jako základ operního orchestru.

9

Obrázek 5 - Prozatímní divadlo


Dvořák pak téměř devět let hrál denně violové party v operách Verdiho, Meyerbeera, Donizettiho aj., často pod taktovkou kapelníka Bedřicha Smetany. Tento příval hudby mu však nestačil a bezpočet partitur studoval i doma. Při svých skromných příjmech si nemohl dovolit noty kupovat, a tak si je většinou půjčoval od svého přítele, skladatele a sbormistra Karla Bendla, do jehož bytu docházel často i přehrávat na klavír.

Skladatelem

Zároveň s intenzivním studiem děl velkých mistrů již tvořil i hudbu vlastní. Zřejmě v té době napsal velké množství skladeb, z nichž provedena nebyla žádná a většinu z nich autor sám později podrobil kritické autocenzuře a partitury zničil. Prvním hudebním dílem, se kterým byl spokojen natolik, že mu přidělil opusové číslo 1 a oficiálně tak započal svoji skladatelskou dráhu, byl Smyčcový kvintet a moll z roku 1861 (skladateli bylo necelých 20 let), následoval Smyčcový kvartet A dur, op. 2. Brzy se Dvořák odvážně pokusil o vrcholnou hudební formu: zkomponoval svoji první symfonii v tónině c moll s podtitulem „Zlonické zvony“ a vzápětí se pustil do rozsáhlé Symfonie č. 2 B dur, kterou vytvořil za pouhé dva měsíce. Mezitím ještě stihl pro spoluhráče z orchestru vytvořit Koncert pro violoncello A dur. To vše za stísněných podmínek v podnájmu, kde jedinou místnost sdílel s několika dalšími nájemníky.

Osudová láska

Dvořákův žák a zeť Josef Suk později vyprávěl, snad na základě svědectví

10

Obrázek 6 - Smyčcový kvintet op. 1

Literatura

samotného skladatele, že právě do období kolem roku 1865 spadá také Dvořákovo okouzlení mladou herečkou Prozatímního divadla, Josefinou Čermákovou. Setkání s touto ženou bylo v jistém smyslu určující pro jeho celý další soukromý život, neboť později se oženil s její mladší sestrou Annou (stejný model nacházíme i u Mozarta a Haydna). Kromě toho, že Dvořák a Josefina Čermáková působili v jednom divadle, měl možnost se s ní setkávat také při svých návštěvách v rodině Čermákových, kam si pravidelně docházel přivydělávat hodinami klavíru. Milostné vzplanutí k herečce vtělil skladatel do cyklu milostných písní, nazývaných Cypřiše podle básnické sbírky, která byla podkladem zhudebnění. Josefina se později provdala za hraběte Václava Kounice (jeho matce, Eleonoře Kounicové, věnovala Božena Němcová svoji Babičku), ale vřelý vztah k Josefině si Dvořák zachoval a s ní i s Václavem Kounicem zůstal v přátelském styku po celý život. K Cypřišům se Dvořák celý život mnohokrát vracel, a tak můžeme jejich melodie nalézt v celé řadě pozdějších skladeb.

První úspěchy

Angažmá v orchestru Prozatímního divadla představovalo pro Dvořáka mimořádnou inspiraci světovou operní literaturou i zatím ojedinělou tvorbou domácí (především Braniboři v Čechách, Dalibor a Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany), což mělo zřejmě zásadní vliv na jeho rozhodnutí pokusit se po hudbě komorní a symfonické také o dílo operní. Jako naprosto neznámý a nemajetný skladatel nemohl si dovolit objednat nové libreto, a tak použil starší text, Alfréd Veliký, z pera německého novoromantického básníka Karla Theodora Körnera. Dvořákova operní prvotina Alfred se za autorova života nikdy nehrála. Vzápětí se pustil do druhé opery, Král a uhlíř, kterou po dokončení nabídl Prozatímnímu divadlu k nastudování. Po několika zkouškách mu

11

Obrázek 8 - plakát ke koncertu s premiérou Hymnu


však byla partitura vrácena jako nehratelná, na což Dvořák reagoval tím, že na stejný text napsal operu zcela novou. Druhé zhudebnění již hratelným shledáno bylo a Dvořák se mohl poprvé veřejnosti představit jako operní autor. Rozhodující vliv na skladatelovo výrazné prosazení na domácí půdě však měl mimořádný úspěch provedení Hymnu „Dědicové Bílé hory“ na text Vítězslava Hálka v březnu 1873. Dosud anonymní violista orchestru Prozatímního divadla se tímto dílem etabloval jako originální tvůrce s nadějnou budoucností a úspěch mu byl zároveň motivací k další skladatelské práci. Povzbuzen nadšenými ohlasy na Hymnus teď chrlil jedno dílo za druhým: Symfonii č. 3 Es dur a č. 4 d moll, tři smyčcové kvartety, jednoaktovou komickou operu Tvrdé palice a řadu dalších skladeb, z nichž některé se nedochovaly.

Svatba

Zároveň s oživením skladatelské kariéry došlo k zásadním změnám i v Dvořákově osobním životě. Docházel nadále do Čermákovy rodiny jako učitel klavíru a časem si vytvořil úzký vztah k mladší sestře Josefiny, Anně. S Annou Čermákovou, se kterou ho pojila láska k hudbě (Anna hrála na klavír a její zpěv byl vysoce ceněn, později občas účinkovala i v provedeních manželových děl) se 17. listopadu 1873 Dvořák oženil. Věkový rozdíl dvaatřicetiletého Dvořáka a devatenáctileté Anny činil třináct let. V době sňatku nebyla Anna podle tehdejších zákonů plnoletá, byla však ve čtvrtém měsíci těhotenství. Novomanželé zpočátku bydleli u Anniny matky Klotildy Čermákové, ale po pár měsících se přestěhovali do skromného bytu v ulici Na Rybníčku. Tam se jim v dubnu 1874 narodil první syn Otakar, po němž brzy následovaly dcery Josefa a Růžena. Hmotná situace rodiny byla velice tíživá, jejich přátelé dokonce mezi sebou uspořádali peněžní sbírku. Anna do skromného rozpočtu domácnosti přispívala občasnými honoráři z účinkování na kůrech pražských kostelů. Dvořák se zároveň rozhodl přijmout místo varhaníka v kostele sv.

12

Obrázek 9 - záznam o sňatku v matrice

Literatura

Vojtěcha, kde pak působil tři roky. Hlavní zdroj financí však i nadále představovaly příjmy ze soukromých kondicí.

Finanční nezávislost

Situace se obrátila počátkem roku 1875. Dvořák se rozhodl zažádat o státní stipendium, které bylo každoročně udělováno mladým nemajetným umělcům, u nichž se prokáže výrazný talent. K potvrzení o nemajetnosti, které si Dvořák vyžádal na pražském magistrátu, připojil žádost o stipendium, partitury posledních dvou symfonií a dalších skladeb a vše odeslal Ministerstvu kultu a vyučování do Vídně, kde se o přidělování stipendií rozhodovalo. Byla mu přiznána nejvyšší možná podpora 400 zlatých, což pro mladou rodinu představovalo veliké jmění. Dvořák uspěl i v dalších letech, celkem pětkrát za sebou. V porotě, která o udílení stipendií rozhodovala, také zasedal - počínaje Dvořákovou druhou žádostí - již tehdy slavný Johannes Brahms. Pro Dvořáka měl od počátku velké uznání a později s ním navázal celoživotní přátelství. Na Brahmsovo doporučení začal také Dvořákova díla vydávat jeden z nejvýznamnějších německých nakladatelů, Fritz Simrock. Honoráře, zpočátku velmi nízké, se s rostoucím skladatelovým věhlasem později přece jen postupně zvyšovaly.

13

Obrázek 10 - Johannes Brahms


Krok za hranice

Následující období znamenalo v Dvořákově kariéře strmý vzestup, neboť státní stipendium mu umožnilo intenzivněji se věnovat tvorbě a kontakt s významným německým vydavatelstvím představoval důležitý záchytný bod na cestě k mezinárodním kontaktům. Bylo již na čase, neboť přes obrovské množství dosud vytvořených hudebních děl byl více než třicetiletý Dvořák pro širokou veřejnost stále bezejmenným autorem. Z hlediska další Dvořákovy umělecké dráhy byly nejvýznamnějším dílem tohoto období Moravské dvojzpěvy, kterými na sebe Dvořák obrátil pozornost kritiky zejména v německy mluvících zemích. Kromě nich však vznikla celá řada dalších skladeb, mj. populární Serenáda E dur pro smyčcový orchestr, Klavírní kvartet D dur či v pořadí již pátá symfonie F dur.

Rodinná tragédie

Po tomto radostném tvůrčím období, naplněném intenzivní skladatelskou prací, však přišla nečekaná rána. Po smrti dcery Josefy, která zemřela dva dny po narození, umírá za tragických okolností v srpnu 1877 roční dcera Růžena (otrava fosforem) a měsíc nato i tři a půl roku starý syn Otakar (podlehl neštovicím). Dvořákovi během krátké doby přišli o všechny tři děti. Skladatel již po smrti prvního z nich vytvořil klavírní verzi kompozice, která se

14

Obrázek 11 - Royal Albert Hall v Londýně

Literatura

stane jednou z jeho nejproslulejších: Stabat mater. Po ztrátě dalších dvou dětí se Dvořák k textu středověké latinské sekvence pojednávající o utrpení Panny Marie, které ukřižovali syna, znovu vrátil a dal jí definitivní, orchestrální podobu. Oratorium Stabat mater později významně přispělo k Dvořákově světové slávě.

Slovanské období

Aby co nejdříve zapomněli na tragické události nedávné doby a také zřejmě kvůli sousedům, kteří hrou na klavír rušili skladatele při práci, přestěhovali se Dvořákovi z ulice Na Rybníčku na novou adresu Žitná 10 (dnes 14), kde zůstali už natrvalo. Následující tři roky (cca 1878 – 1880) bývají v kontextu Dvořákovy tvorby označovány jako Slovanské období. Vyznačují se výrazným příklonem ke kořenům slovanské lidové hudby a zároveň představují jedno z nejplodnějších autorových období. Hudba „okořeněná“ slovanským koloritem byla žádaným artiklem jednak v českých zemích (z vlasteneckých pohnutek), jednak v zahraničí (pro svůj přitažlivý, „exotický“ ráz).

Během relativně krátkého časového úseku vzniklo velké množství skladeb, mj. další Moravské dvojzpěvy, Serenáda d moll pro dechové nástroje, tři Slovanské rapsodie, řada klavírních skladeb, desátý smyčcový kvartet „Slovanský“, Česká suita, Cigánské melodie a také první řada proslulých Slovanských tanců. Následuje Symfonie č. 6 D dur, o které dirigent Václav Talich později prohlásil, že jde o dílo naplněné „tepem krve české země“.

Do Anglie

Počátkem 80. let Dvořákova hudba pronikla až do tradiční země hostitelů všech hudebních géniů a jednoho z nejvýznačnějších hudebních center, do Anglie. Od Händlových dob se zde udržovala silná tradice v provádění oratorních a kantátových děl a ve chvíli, kdy kultivované londýnské publikum poznalo Stabat mater, bylo rozhodnuto. Dvořák byl pozván do Londýna, což pro jeho celou další kariéru představovalo klíčový moment. Zájem o jeho hudbu neustále

15


rostl, tamější hudební instituce a festivaly si začaly konkrétní skladby přímo objednávat, a tak byla většina skladatelových cest za kanál La Manche spojena s uvedením nového díla v premiéře. Týká se to především 7. symfonie napsané pro Londýn, oratoria Svatá Ludmila pro festival v Leedsu, kantáty Svatební košile a Requiem pro festival v Birminghamu.

Ostrovní zemi navštívil Dvořák celkem devětkrát a každá cesta byla triumfem pro něj i pro českou hudbu. Vyvrcholením jeho kontaktů s Anglií bylo udělení čestného doktorátu univerzitou v Cambridge v červnu 1891.

Vysoká

Současně s evropským věhlasem (kromě Anglie se již Dvořákova hudba hrála také ve Vídni, Budapešti, Lipsku, Berlíně aj.) přišly šťastné okamžiky i ve skladatelově soukromém životě. V průběhu let 1878 - 1888 se manželům Dvořákovým narodilo postupně šest zdravých dětí, které se již všechny dožily dospělého věku. Brzy po narození dcery Anny byla celá rodina pozvána Josefinou Kounicovou na zámeček ve Vysoké u Příbrami, který dostala svatebním darem od svého manžela, hraběte Václava Kounice. Dvořákovi Vysoká učarovala tak, že od švagra odkoupil starší hospodářské stavení se zahradou na druhém konci vesnice a nechal ho přebudovat v patrový dům, po skladatelově smrti nazvaný vila Rusalka. Následujících dvacet let zde rodina rok co rok trávila letní měsíce a Dvořák zde vytvořil velké množství hudebních děl, z nichž mnohá patří k autorovým nejproslulejším.

Zájezd do Ruska

Kromě skladeb určených pro Anglii vznikla mezi jednotlivými zájezdy celá řada děl, mj. další Slovanské tance, Klavírní kvintet A

16

Obrázek 12 - Dvořákovo letní sídlo na Vysoké, dobové foto

Literatura

dur, Mše D dur „Lužanská“ a také Jakobín, který se po Rusalce stal Dvořákovou nejhranější operou. Roku 1888 navštívil Prahu dvakrát Petr Iljič Čajkovskij. Poprvé dirigoval své skladby na koncertech Umělecké besedy, podruhé přijel uvést evropskou premiéru své nové opery Evžen Oněgin. Během svých návštěv byl v kontaktu také s Dvořákem a pozval ho do Ruska na turné. To se uskutečnilo v březnu roku 1890, a sice v Moskvě a v Petrohradě. Koncerty měly u publika veliký úspěch, ale kritika Dvořákovi překvapivě vytkla nedostatek invence.

Americké období

Roku 1891 se poprvé objevila nabídka, která měla pro Dvořákův život i tvorbu zásadní důsledky: pozvání do Spojených států amerických. Podnikavá prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se rozhodla zvýšit prestiž školy tím, že nabídne post ředitele přední osobnosti evropské hudby. Volba padla na českého Mistra. Po dlouhém váhání nakonec skladatel podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě, to vše za honorář třicetkrát vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.

Počátkem školního roku 1892/93 odplul Dvořák za oceán, kde s jednou přestávkou strávil dva a půl roku. Hned po příjezdu se chopil svých povinností a začal se seznamovat s novým, neznámým prostředím. Své pocity a dojmy brzy vtělil do proslulého díla: v lednu 1893 začal skicovat Symfonii č. 9 e moll s podtitulem „Z Nového světa“. V létě odjel Dvořák s rodinou na prázdniny do vesnice Spillville ve státě Iowa, kde dodnes žijí potomci českých emigrantů. Skladatel se zde cítil jako doma. V radostném rozpoložení zde během několika málo dnů vychrlil radostný Smyčcový kvartet č. 12 F dur, zvaný „Americký“ a vzápětí Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, díla nevšední melodické invence. Po návratu do New Yorku ho kromě vyučování čekala také triumfální premiéra Novosvětské, která se odehrála 16. prosince 1893 v Carnegie Hall. Během následujících prázdnin již skladatel neodolal, aby nestrávil nějaký čas ve vlasti, na Vysoké. Během tohoto letního intermezza

17


vznikl cyklus osmi Humoresek pro klavír. Sedmá z nich, Ges dur, v bezpočtu lepších i horších úprav rázem obletěla svět a stala se jedním z nejproslulejších evergreenů klasické hudby. Školní rok 1893/94 je spojen s kompozicí Dvořákova nejintimnějšího díla, Biblických písní na texty z Davidovy Knihy žalmů. V posledním roce skladatelova pobytu ve Spojených státech pak vznikl slavný Koncert pro violoncello h moll, jejž skladatel dokončoval až po návratu do Čech.

Opět doma

Po definitivním návratu ze Spojených států se Dvořák opět vrátil k výuce na pražské konzervatoři a ke svým žákům, mezi něž patřili i budoucí přední čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který se zanedlouho oženil s Dvořákovou nejstarší dcerou Otilií. Roku 1896 došlo k významné události pro český kulturní život. Bylo ustanoveno nové hudební těleso, které se během následujících let stalo nejproslulejším domácím orchestrem, Česká filharmonie. Jako nejslavnější český žijící skladatel byl Antonín Dvořák požádán, aby na koncertě zahajujícím její činnost dirigoval program složený z vlastních děl.

Svět mýtů

Závěr skladatelova života se nesl ve znamení příklonu k hlubinám lidové moudrosti, k říši bájí a pohádek. Nejprve Dvořák přistoupil ke kompozici čtyř symfonických básní na texty ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Postupně tak vznikl Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Nepočítáme-li skladby vokální, jedná se o jeden z mála skladatelových příspěvků k žánru programní hudby. Dvořákovu tvorbu uzavírají tři jevištní díla. Nejprve opera komická (a v jistém smyslu i autorova nejoriginálnější), Čert a Káča. Poté skladatelova opera nejhranější, lyrická Rusalka, jejíž premiéra v roce 1901 představovala pro skladatele jednoznačný triumf a satisfakci i na poli operním (doposud byl vnímán především jako autor hudby symfonické a komorní). Dvořákovým posledním dílem vůbec je opera Armida s exotickým námětem z prostředí orientu.

18

Literatura

Premiéra v březnu 1904 nedopadla podle autorových představ především vinou nedbalého nastudování. K rozmrzelosti z jevištního ztvárnění opery se přidaly i zdravotní potíže. Skladatel byl nucen kvůli ledvinovému záchvatu opustit během představení divadlo.

Smrt

Ledvinovou koliku zkomplikovaly nachlazení a chřipka, a tak ošetřující lékař předepsal Dvořákovi klid na lůžku. Pacientův stav se přechodně zlepšil ráno 1. května a skladatel projevil přání usednout s rodinou k nedělnímu obědu. Po polévce se mu však udělalo nevolno a brzy nato ztratil vědomí. Narychlo přivolaný lékař už mohl jen konstatovat smrt, jejíž příčinou byla oficiálně stanovena mozková mrtvice. Podle poznatků moderní medicíny však byla smrt pravděpodobně způsobena plicní embolií, která pacienta postihla po dlouhodobém klidu na lůžku.

Z historie se dochovala celá řada příkladů, kdy umírání a smrt významné osobnosti nabývá velkolepých, až teatrálních rozměrů a poslední výroky umírajícího by se daly tesat do kamene (Sokrates, Žižka, Beethoven aj.). V případě Antonína Dvořáka je tomu přesně naopak. Jak žil, tak i umíral. Bez patosu, neokázale. Jeho poslední slova: „To se mi nějak točí hlava, půjdu si lehnout,“ se určitě neřadí

19

Obrázek 13 - poslední fotografie...


do pomyslné elitní skupiny nesmrtelných citátů. Zato Dvořákova hudba! Jistě bude provázet lidstvo až do jeho posledních dnů...

20

Literatura

ZAJÍMAVOSTI

DVOŘÁK V ČÍSLECH

délka života: 62 let, 7 měsíců, 23 dnů tělesná výška: cca 178 cm hlavní tvůrčí období: 1861 - 1903 (42 let) počet vytvořených opusových celků: přes 200 počet dokončených dochovaných opusových celků: 186 počet dokončených dochovaných jednotlivých skladeb: cca 400 souhrnná délka trvání všech dochovaných děl: tři a půl dne (cca

85 hodin) počet dochovaných kusů Dvořákem psané korespondence: cca

1500 počet dirigentských vystoupení: 112

DVOŘÁK POLITIKEM

Roku 1901 byl Antonín Dvořák (spolu s Jaroslavem Vrchlickým) rakouskou vládou jmenován doživotním členem Panské sněmovny Parlamentu. Jednalo se o jedno z gest, kterými chtěl císař dokázat svoje "přátelské smýšlení" k českému národu. Pro Dvořáka, při jeho nevalném zájmu o oficiální rakouskou politiku, se jednalo o poctu čistě formální. Jeho účast ve vídeňské sněmovně lordů se proto také omezila jen na jedinou návštěvu (14. 5. 1901), když se spolu s Vrchlickým dostavil složit obvyklou přísahu. Během ceremoniálu a následného zasedání ve sněmovně prý Dvořák jevil značný neklid, přetrpěl i hlasování o jakési hospodářské smlouvě, o které neměl ani ponětí, a spokojenost projevil teprve po ukončení schůze. Vyšel prý ze sálu a ke krajanům novinářům vesele pronesl: "Tak jsme to tam všechno rozsekali!" Načež se obrátil ke svojí ženě, která ho do Vídně doprovázela, ukázal jí svazek erárních tužek, které sebral ze svého poslaneckého stolu, a prohlásil: "Podívej, Anna, s těmi se bude komponovat!" Tím byla ukončena "politická činnost" Antonína Dvořáka v Panské sněmovně.

21


DVOŘÁK VE VESMÍRU

Dne 20. 7. 1969 se uskutečnil první let člověka na Měsíc. Kosmická loď Apollo 11 přistála v Moři klidu a zůstala na Měsíci 21 hodin a 36 minut. Na palubě byli dva kosmonauti - Aldrin a Armstrong. Podle tradovaného, ale samotnými aktéry nikdy nepotvrzeného, podání si jeden z nich si při výstupu na povrch pustil nahrávku Dvořákovy Novosvětské. Pokud se tak skutečně stalo, Dvořákova hudba symbolicky doprovázela lidstvo při jeho významném kroku do vesmíru.

ZE VZPOMÍNEK DVOŘÁKOVY SESTŘENICE

Dvořák žil v Praze mnoho let (do roku 1873, kdy se oženil) u své tety Josefiny Duškové na Karlově náměstí. Sestřenice Anna Dušková na tu dobu později vzpomínala takto:

"U nás měl Antonín snídaně, na obědy chodil ke Zpěváčkům u Národního divadla, na večeře též. O prádlo se mu starala matka. V čase švestek jí prosíval o oběd, a vidím ještě, jak odpočítávala matka pro Antonína na misku 30 knedlíků, z nichž nezbylo nic. Když jsme se odstěhovali do většího bytu v zadním traktu domu, měl ve svém pokoji vypůjčené piano, naproti stůl, za ním postel. Často komponoval hned, jakmile se vzbudil. Hudební myšlenku si nejprve "zahrál" na svrchnici postele. Psával - li u stolu, držel brko mezi zuby a prsty hrály na kabátě nebo na nohách. Až za chvilku se obrátil k pianu, přehrával a přitom tichým hlasem zpíval. Často jsem se vplížila do pokoje a poslouchala. On mi hleděl do očí, slabě hvízdal a jistě ani nevěděl, že jsem na světě..."... "Milostných pletek neměl a říkalo se v rodině, že se ženských bojí. Někdy poznamenal: To je hezká holka! Dál však nikdy nešel."

AGORAFOBIE

Podle vzpomínek Dvořákových současníků skladatel trpěl agorafobií, tzn. strachem z otevřených prostor, náměstí, rušných ulicí apod. Ke konci života se tato porucha ještě stupňovala, takže

22

Literatura

ho při cestách z konzervatoře museli někdy doprovázet jeho studenti.

LOKOMOTIVY

K nejčastěji uváděným zajímavostem skladatelova soukromého života patří jeho mimořádná záliba v lokomotivách. Snad pramenila z raných dětských zážitků souvisejících se stavbou železniční trati procházející Nelahozevsí. Snad se za hlubokým zájmem o tento tehdejší vrchol techniky skrývala fascinace dokonalostí složitého soustrojí připomínajícího promyšlenou stavbu symfonického díla. Tomu by odpovídal i často citovaný výrok: "Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu." Dvořákův zájem o vše, co souviselo se železnicí, někdy hraničil s posedlostí. Vedl si například přesnou evidenci rychlíků z Prahy do Vídně a jeho obvyklým ranním rituálem byla procházka nad tunel, kterým vyjížděly vlaky z Hlavního nádraží.

Dvořák před cestami do zahraničí vždy pečlivě studoval jízdní řády a kombinoval různé spoje tak, aby cesta s přestupy zabrala co nejméně času. Na nádražích často debatoval se strojvůdci a měl tak dokonalý přehled o všech technických novinkách v oboru. Za svého pobytu v New Yorku si procházky na nádraží, které bylo od jeho bydliště příliš vzdáleno, vynahrazoval návštěvami přístavu a brzy dokázal přesně určit, která loď poveze do Evropy jeho dopisy dětem.

Dvořák jednou požádal svého studenta na konzervatoři a budoucího zetě, Josefa Suka, aby si ráno přivstal a šel mu zapsat číslo lokomotivy při výjezdu vídeňského rychlíku z tunelu u nádraží. Suk se chtěl v očích Mistra vyznamenat, nařídil si budík a ráno se vybaven divadelním kukátkem vydal nad tunel. Po průjezdu vlaku ihned běžel se zapsaným číslem do Dvořákova bytu v Žitné ulici. Skladatel se mu však vysmál: Suk - neznalý věci - místo čísla lokomotivy zapsal číslo tendru...

23


TŘIKRÁT U ODVODU

Antonín Dvořák byl, pokud je známo, u odvodu celkem třikrát, a to v letech 1862, 1863 a 1864. Pokaždé ve Slaném, k jehož hejtmanství náleželo skladatelovo rodiště Nelahozeves. Z neznámých důvodů však naštěstí pro českou hudbu nebyl ani v jednom případě odveden.

HOLUBI

Při svých pobytech na letním sídle ve Vysoké bylo Dvořákovou hlavní zálibou pěstování holubů. Nesledoval žádný konkrétní chovatelský cíl, chtěl mít ve svém holubníku zástupce všech druhů. Když byl v Praze nebo v zahraničí, vedl čilou korespondenci s vysockým havířem Hodíkem, kterého ustanovil správcem domu a zahrady, a zasílal mu řadu pokynů, jak poskytnout holubům co nejlepší péči. K tzv. anglickým voláčům a parukářům přišel skladatel neobvyklým způsobem. Při jednom z koncertů v Anglii, na kterém dirigoval své skladby, byli přítomni i členové anglické královské rodiny. Jeden z hodnostářů se během přestávky vyptával Anny Dvořákové, co má její manžel nejraději, že by to ráda věděla sama královna. Anna popravdě řekla, že jeho velkou láskou je chov holubů. Brzy po návratu do vlasti obdržel Dvořák královskou zásilku dvou párů anglických voláčů a čtyř párů parukářů.

Z Dvořákova dopisu příteli Antonínu Rusovi:

"Prosím Vás, buďte tak laskav a pozeptejte se u paní Hovorkové stran těch holubů. Právě nyní bych je potřeboval. Dnes do rána mi právě jeden samec (slepičák) pošel a potřebuji nutně jednoho. Pakli holuby neznáte, upozorňuji, že slepičák má křídla černá, kolem hlavy a krku na půl je touže barvou černou opeřen, a hlavní věc, ocas má jako slepice nahoru. Kdyby bylo možno i ten pár krásných slepičáků, co mně pí. H. slíbila, dostat, bylo by mi to velmi milé."

24

Literatura

KOUŘENÍ

Dvořák rád a často kouřil, nejraději dýmku. S tou ho však jeho žena Anna vyháněla z bytu, a tak doma kouřil raději cigarety. Dochoval se skladatelův anekdotický výrok na adresu jednoho svého studenta: "Vy nekouříte? Tak to z vás nebude žádný komponista. Kdo komponuje, musí kouřit!"

FALEŠNÝ VÝUČNÍ LIST

Již více než sto let uplynulých od Dvořákovy smrti se traduje, že se skladatel v mládí vyučil řeznickému řemeslu. Uvádí to i starší dvořákovská literatura a ve třicátých letech 20. století byla tato legenda dokonce podpořena objevením údajného výučního listu u soukromého sběratele. Dokument byl ofotografován a reprodukován, načež opět zmizel, stejně záhadně, jako se objevil. Postupně však vyšla najevo řada závažných okolností, které badatele přivedly k pochybnostem: Dvořákovo jméno nebylo nalezeno v seznamu tehdejších učňů na Zlonicku, mezi zlonickými živnostníky neexistuje jediná zmínka o řeznickém mistru Roubalovi, který je na Dvořákově výučním listu podepsaný, písmo dodatečně dopsaného textu má zcela odlišný charakter, atd. atd. Dnes již je zřejmé, že ztracený dokument byl zcela evidentně podvrhem, který pravděpodobně vznikl dodatečným dopsáním údajů do bianco formuláře, podepsaného do zásoby třemi mistry zlonického stavitelského (tedy nikoli řeznického) cechu.

KDE TAKÉ KOMPONOVAL

Dvořák měl ve zvyku vstávat velmi brzy (třeba i kolem páté hodiny ranní) a po procházce zasednout k práci na právě rozepsaném díle. V mnoha případech ho však inspirace přepadla na velmi neobvyklých a pro soustředěnou práci nevhodných místech. Tak například hlavní téma první věty sedmé symfonie napadlo skladatele na nádraží při vjezdu slavnostního vlaku z Budapešti (viz obrázek

25


vlevo). Osmou část Requiem (Lacrimosa) psal ve vlaku při své cestě do Londýna v květnu 1890.

Během prázdninového pobytu ve Spillville v létě 1893 komponoval svůj slavný Americký kvartet při procházkách ke Krocaní řece a okamžité nápady si zaznamenával na manžety u košile. V závěru svého působení ve Spojených státech amerických navštěvoval Dvořák často v přístavu loď Saale. Protože měl již s několikaměsíčním předstihem zakoupeny na tuto loď palubní lístky, byl mu podle tamějšího zvyku umožněn vstup na palubu, kdykoli loď kotvila v newyorském přístavu. Skladatel se chtěl alespoň takto přiblížit domovu, který v poslední fázi amerického pobytu silně postrádal. A právě zde se věnoval i práci na proslulém violoncellovém koncertu h moll. Partitura orchestrální verze 7. slovanského tance pak vznikala 1. 8. 1878 na vrcholu Špičáku během letního výletu s přáteli na Šumavě.

BOJ O DVOŘÁKA

Ostudnou kapitolou české kulturní historie je tzv. boj o Dvořáka, který ve druhé dekádě 20. století rozpoutal jeden z pozdějších nejmocnějších představitelů komunistické totality Zdeněk Nejedlý. Kořeny jeho myšlení lze patrně hledat v rodné Litomyšli (nar. 1878), rodišti B. Smetany a A. Jiráska. Z těchto dvou osobností si již v mládí vytvořil modly svých pokrokových ideálů. Záhy se ztotožňuje s Jiráskovým pojetím dějin: glorifikuje husitství a období rozkvětu českého baroka označuje jako dobu temna. Oddanost Smetanovi nezná u Nejedlého mezí a mnohdy hraničí až s fanatismem, kdy ve jménu svého Mistra likviduje "protivníky" (kromě Dvořáka i Janáčka, Suka ad.). Nutno poznamenat, že Smetanovi tím příliš velkou službu neudělal, zakladatel české moderní hudby je Nejedlého optikou dodnes někdy vnímán jako zarytý Dvořákův nepřítel. Ve shodě s pojetím hudby tak, jak vykrystalizovalo v průběhu 19. století (tzn. dělení tvorby na absolutní a programní), vynáší Nejedlý Smetanu, autora hudby především programní, na piedestal pokroku. Dvořáka vycházejícího z tradičních hudebních forem pak uměle staví v ostrém kontrastu do pozice zpátečníka.

26

Literatura

Záhadou zůstává, proč si Nejedlý zvolil jako hlavní terč svých výpadů právě Dvořáka. Traduje se historka, podle které byl rázně odmítnut coby nápadník Dvořákovy nejstarší dcery Otilie. Nikdo ze skladatelovy rodiny však o ničem podobném neví a Dvořák se prý s Nejedlým nikdy osobně nesetkal. Blíže pravdě bude fakt, že Dvořákova nepřehlédnutelná osobnost se svojí podstatou nejlépe hodila do role protivníka, kterou Nejedlý pro svůj "boj za Smetanu" potřeboval. V průběhu let vydal řadu hudebně - teoretických spisů, týkajících se české hudby. Často v nich bohužel vítězí ideolog nad muzikologem. Roku 1910 založil časopis Smetana, v jehož redakci se obklopil skupinou oddaných příznivců. Byli mezi nimi i významní vědci Otakar Zich, Josef Bartoš či Vladimír Helfert. Vytýkali skladateli, který se již nemohl bránit, jednostrannost, nedostatečnou hudební paměť, konzervatismus, nedostatek vkusu, eklekticismus a dokonce i laciné efekty a bezobsažné melodie. V Dvořákově díle spatřovali "vážné kulturní nebezpečí", které "deformuje posluchače do oblasti hudebního primitivismu". "Uměle vyvolané dvořákovské hnutí " se prý stane "bezvýznamnou epizodou minulosti." Podle slov Nejedlého představuje Dvořák "balvan, jejž si mladý český hudebník musí odvalit z cesty, aby mohl dále." Nesmyslné kritice neušly ani skladby takového kalibru, jako je Novosvětská, "dílo, jež svou homofonní fakturou zvětralo a vybledlo až bolestně. Rovněž po stavbě symfonické není, zvláště v první větě, ani potuchy. Triviality ve scherzu a v poslední větě urážejí čím dál tím více. Jediný pěkný moment je ve finále před koncem, když nastoupí pozounové akordy z Larga. To jest ovšem na symfonii poněkud málo." Neustálé výpady "smetanovců" proti Dvořákovi vyvolaly protireakci soudnější části kulturní veřejnosti. Zastánci Dvořákova díla uveřejnili roku 1912 tzv. Protest, ve kterém se ohradili proti fanatické zaujatosti Nejedlého a jeho skupiny. Mezi podepsanými byli E. Chvála, O. Nedbal, V. Novák, F. Ondříček, J. Suk, O. Ševčík, V. Talich, H. Wihan aj. Další léta se nesla ve znamení neustálých přestřelek dvou táborů, uměle vyostřených do nesmyslného sporu "buď Smetana, nebo Dvořák."

27


Zlomovým obdobím se stal rok 1915. Veřejnost nezůstala lhostejná a odpor neustále sílil, Dvořákova hudba se hrála s neztenčenou intenzitou dál. Stratég Nejedlý pochopil, že je čas na částečný ústup a svoji pozornost obrátil k jinému bojišti - k dílu Leoše Janáčka. I zde však narazil. Janáček na vrcholu tvůrčích sil se dokázal proti nesmyslnému napadání účinně bránit. Po skončení 1. světové války se Nejedlý pokusil zlikvidovat i Dvořákova zetě Josefa Suka, kterého obvinil z vlastizrady. Celý spor řešil čestný soud a Suk byl v plném rozsahu ospravedlněn. Od Nejedlého se v období mezi dvěma světovými válkami postupně odklonili i jeho dřívější přívrženci, což ovšem nijak nepohnulo jeho "pokrokovou" ideologií. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů krajní levice, byl spoluzakladatelem mnoha politických seskupení (Dělnická akademie - 1919, Levá fronta - 1929, ad.). Roku 1939 se stal členem Komunistické strany Československa a byl pravidelným dopisovatelem většiny levicových listů.

Vrchol jeho kariéry nastal po skončení 2. světové války: stal se ministrem školství a kultury (1945 - 1946), ministrem sociální péče (1946 - 1948), ministrem školství (1948 - 1953). Od roku 1953 až do konce svého života (1962) byl ministrem bez portfeje. V tomto období patřil mezi nejaktivnější ideology komunistické totality a hrůzovlády padesátých let. Např. po vykonstruovaných politických procesech prohlásil: "Vřed je vyříznut. Ukažme, že tělo zůstalo zdravé. Tím se nejlépe pomstíme zločincům a proces bude i pro nás, čím byly moskevské procesy pro Sovětský svaz: krokem k velkému rozmachu... S jasnou myslí tedy vpřed, jak krásně zní z našeho lidu, za Gottwaldem a Stalinem!" Nejedlého moc v oblasti kultury byla v padesátých letech téměř neomezená. Docílil např. toho, že na Pražském jaru 1953 směli čeští interpreti zařadit pouze jedinou Dvořákovu skladbu (a to ještě mimo oficiálně schválený program), v roce 1950 zakázal na celých 13 let (!) všechny reprízy Dvořákovy opery Dimitrij v Národním divadle atd. Přes veškeré úsilí však svůj boj s Dvořákem postupně prohrával. Geniální hudba se proti jeho vůli stala světovým kulturním dědictvím, neotřesitelnou hodnotou, která naplňuje radostí posluchače po celém světě. Zdeněk Nejedlý,

28

Literatura

zlověstná postava české kultury, zmizel po své smrti v propadlišti dějin.

29


VÝZNAMNÁ DATA V ŽIVOTĚ ANTONÍNA DVOŘÁKA

1841

8. 9. narozen v Nelahozevsi

9. 9. pokřtěn

1842

6. 7. otcem vynesen z hořícího domu

1847

1. 10. začíná chodit do obecné školy v Nelahozevsi, učí se zpěvu a hře na housle u J. Spitze, později hraje ve venkovské kapele a v kostele

1853

červenec - končí návštěvu obecné školy, vstupuje do řeznického učení u svého otce

říjen (?) - stěhuje se do Zlonic, začíná se učit u Liehmanna

1855

srpen - rodiče se stěhují do Zlonic

1856

přechází na měšťanskou školu v České Kamenici, kde pokračuje ve studiu hudby u F. Hankeho

1857

31. 7. dostává závěrečné vysvědčení ze školy v České Kamenici

září - stěhuje se do Prahy, bydlí v Dominikánské (dnešní Husově) ul. 238 v rodině sestřenice Marie Plívové, začíná studia na varhanické škole

1. 10. počátek studia na "Pfarrhauptschule" u Panny Marie Sněžné, seznámení s Karlem Bendlem

30

Literatura

15. 11. poprvé účinkuje jako violista na koncertu Cecilské jednoty

1858

28. 8. závěrečné vysvědčení 4. třídy školy u Panny Marie Sněžné

září - začíná navštěvovat 2. ročník varhanické školy

1859

30. 7. absolventské vystoupení na varhanické škole

září (?) - vstupuje do Komzákovy kapely

29. 11. žádá o místo varhaníka u sv. Jindřicha

1860

? stěhuje se na Karlovo nám. 558 ke strýci Václavu Duškovi

březen - žádost o místo varhaníka u sv. Jindřicha zamítnuta

1862

březen - poprvé u odvodu, zproštěn vojenské služby

18. 11. začíná působit v Prozatímním divadle jako violista

1863

podruhé zproštěn vojenské služby

8. 2. pražský koncert ze skladeb Richarda Wagnera pod taktovkou autora (Dvořákovu přítomnost nelze doložit)

11. 7. zájezd s Komzákovou kapelou do Hamburgu

1864

definitivně zproštěn vojenské služby

stěhuje se do podnájmu na Senovážné nám. 982

začíná působit jako učitel klavíru v rodině Čermákových

31


1866

5. 1. účinkuje v premiéře Smetanovy opery Braniboři v Čechách pod taktovkou autora

30. 5. účinkuje v premiéře Smetanovy opery Prodaná nevěsta pod taktovkou autora

1868

16. 5. slavnost položení základního kamene Národního divadla - Dvořák účinkuje ve slavnostní premiéře Smetanova Dalibora pod taktovkou autora

1871

vystupuje z orchestru Prozatímního divadla

10. 12. první známé veřejné provedení samostatné skladby (píseň Vzpomínání)

1872

17. 10. spolupodepisuje otevřený dopis na Smetanovu obranu

22. 11. první provedení Klavírního kvintetu A dur, op. 5

1873

? začíná vyučovat hudbě v rodině Jana Neffa ?

7. 3. první tiskové vydání Dvořákovy skladby (Skřivánek z Písní na slova z Rukopisu královédvorského)

9. 3. první provedení Hymnu Dědicové Bílé hory, op. 30 - první velký úspěch A. Dvořáka jako skladatele

17. 11. svatba s Annou Čermákovou, stěhuje se k Čermákovým do ul. Na Florenci 1413

poslední třetina roku - autokritické zhodnocení dosavadního díla, zničení řady rukopisů

32

Literatura

1874

15. 2. nastupuje na místo varhaníka u sv. Vojtěcha

30. 3. první provedení třetí symfonie pod taktovkou B. Smetany

únor (?) březen(?) - s manželkou se stěhují do vlastního bytu v ulici Na Rybníčku 14

4. 4. narození syna Otakara

30. 7. poprvé podává žádost o státní stipendium

podzim (?) - počátek přátelství s L. Janáčkem

1875

? začíná vyučovat hudbě v rodině Jana Neffa ?

8. 1. poprvé získal státní stipendium 400 zlatých

březen - krátká studijní cesta do Vídně

12. 3. zvolen do výboru Jednoty dramatických spisovatelů a skladatelů českých

19. 8. narození dcery Josefy

21. 8. umírá dcera Josefa

srpen - žádá podruhé o státní stipendium

prosinec - seznamuje se s primáriem Florentinského kvarteta Jeanem Beckerem

1876

únor - obdržel cenu Umělecké besedy za Smyčcový kvintet G dur, op. 77

5. 3. vyplaceno 2. státní stipendium 400 zlatých

17. 4. premiéra opery Vanda v Prozatímním divadle

30. 7. třetí žádost o státní stipendium

18. 9. narození dcery Růženy

10. 12. premiéra Serenády E dur, op. 22

33


30. 12. podává žádost o místo na učitelském ústavu

31. 12. uděleno 3. státní stipendium 500 zlatých

1877

15. 2. vzdává se místa varhaníka u sv. Vojtěcha

červen - výlet po středních Čechách s L. Janáčkem

26. 6. počtvrté žádá o státní stipendium

srpen - žádost o místo na učitelském ústavu zamítnuta

13. 8. umírá dcera Růžena

8. 9. umírá syn Otakar

listopad (?) - Dvořákovi se stěhují do bytu v Žitné ul. 10

2. 12. v Praze na Žofíně premiéra Symfonických variací, op. 78

prosinec - počátek styků s J. Brahmsem

21. 12. účinkuje v provedení Mozartova Requiem v Praze na Žofíně (varhanní part)

1878

27. 1. premiéra opery Šelma sedlák v Prozatímním divadle

24. 3. premiéra Klavírního koncertu g moll, op. 33

duben - účinkuje v prvním (soukromém) provedení Smetanova kvartetu Z mého života (violový part)

6. 6. narození dcery Otilie (pozdější manželka J. Suka)

srpen - výlet s přáteli na Šumavu

30. 7. pátá žádost o státní stipendium

17. 11. první Dvořákův samostatný koncert (Serenáda d moll, Slovanské rapsodie I a II, Tři novořecké básně, Dva furianty)

27. 11. zvolen do výboru Umělecké besedy

prosinec - cesta do Vídně za J. Brahmsem a do Brna za L. Janáčkem

34

Literatura

1879

leden - J. Brahms na návštěvě v Praze u Dvořáků

15. 2. v Londýně poprvé uvedeny Slovanské tance (výběr)

březen - popáté obdržel státní stipendium (400 zlatých)

25. 3. v Praze premiéra symfonie č. 5 F dur, op. 76

16. 5. v Praze premiéra České suity, op. 39

24. 9. v Berlíně poprvé uvedena třetí Slovanská rapsodie, op. 45

12. 11. zvolen předsedou hudebního odboru Umělecké besedy

1880

13. 1. narození dcery Anny

11. 2. společný pražský koncert J. Joachima a J. Brahmse, jejich návštěva u Dvořáků

29. 3. Dvořákův samostatný koncert

24. 4. v Hamburgu koncert z Dvořákových skladeb

9. 5. účinkuje na dobročinném koncertu z vlastních skladeb v Tursku ve prospěch stavby ND

květen - Dvořákovi se stěhují do většího bytu v rámci domu č. p. 10 v Žitné ulici

23. 12. v Praze premiéra Stabat mater, op. 58

1881

4. 2. ve Vídni premiéra Cigánských melodií

25. 3. v Praze premiéra Symfonie č. 6 D dur, op. 60

červenec (?) srpen (?) - výlet s L. Janáčkem a jeho ženou na Karlštejn

12. 8. vyhořelo Národní divadlo

17. 8. narození dcery Magdaleny

2. 10. v Praze premiéra opery Tvrdé palice

35


1882

22. 4. první londýnské provedení 6. symfonie D dur, op. 60

8. 10. v Praze premiéra opery Dimitrij

19. 10. účinkuje v provedení Mše D dur V. E. Horáka (varhanní part) při slavnostním znovuotevření samostatné české univerzity

24. 10. v Drážďanech poprvé opera Šelma sedlák

listopad - návštěva v Berlíně u J. Joachima - zkouška houslového koncertu

8. 12. jmenován čestným členem Umělecké besedy

15. 12. na Kladně umírá Dvořákova matka Anna

17. 12. zúčastňuje se matčina pohřbu

1883

18. 2. Symfonie č. 6 poprvé provedena ve Vídni

7. 3. narození syna Antonína

10. 3. první londýnské provedení Stabat mater, op. 58

16. 4. v Praze premiéra Scherza capricciosa, op. 66

červenec - L. Janáček na návštěvě u Dvořákových na Vysoké, výlety s L. Janáčkem

14. 10. v Praze premiéra Houslového koncertu a moll, op. 53

18. 11. v Praze premiéra Husitské, op. 67

1884

březen - první umělecký zájezd do Anglie, kde řídí Stabat Mater, op. 58, Husitskou, op. 67, Symfonii D dur, op. 60, II. Slovanskou rapsodii, op. 45, Scherzo capriccioso, op. 66 aj.

36

Literatura

14. 6. jmenován čestným členem Londýnské filharmonické společnosti

24. 6. první provedení Stabat mater v USA (Pittsburgh)

září - druhý zájezd do Anglie (Worcester, kde diriguje Stabat mater, op. 58 a Symfonii D dur, op. 60)

21. 11. v Berlíně diriguje Husitskou, op. 67 a Klavírní koncert g moll, op. 33

1885

7. 2. slavnostní otevření Rudolfina (na programu mj. II. Slovanská rapsodie, op. 45)

9. 2. narození syna Otakara

28. 3. v Plzni diriguje premiéru kantáty Svatební košile, op. 69

duben-květen - třetí zájezd do Anglie (v Londýně řídí 22. 4. premiéru Symfonie č. 7 d moll, op. 70)

4. 6. cesta do Karlových Varů, schůzka s F. Simrockem a E. Hanslickem

6. 6. v Praze se účastní svatby F. Ondříčka

srpen - čtvrtý zájezd do Anglie (v Birminghamu řídí Svatební košile, op. 69)

19. 11. ve vídeňské Dvorní opeře uveden Šelma sedlák, dílo se setkalo s protičeskými demonstracemi

2. 12. Svatební košile, op. 69 provedeny v USA (Milwaukee)

1886

1. 4. v Londýně poprvé proveden Houslový koncert a moll, op. 53

19. 4. Stabat mater provedeno ve Vídni

říjen-listopad - pátý zájezd do Anglie (15. 10. řídí v Leedsu premiéru Svaté Ludmily, op. 71, v Birminghamu 6. symfonii D dur, op. 60, v Londýně Svatou Ludmilu)

26. 10. Svatební košile, op. 69 provedeny v Melbourne

37


1887

6. 1. diriguje v Praze premiéru orchestrální verze II. řady Slovanských tanců (výběr)

16. 1. ve Vídni poprvé provedena Symfonie č. 7 d moll, op. 70

25. 2. diriguje první pražské provedení Svaté Ludmily, op. 71

3. 5. diriguje ve Vídni provedení Houslového koncertu a moll, op. 53

12. 5. účastní se pietního aktu u hrobu B. Smetany na Vyšehradě

16. 5. v Londýně poprvé provedeny Symfonické variace, op. 78

11. 9. v Lužanech diriguje soukromou premiéru Mše D dur při zasvěcení zámecké kaple

prosinec - návštěva J. Brahmse ve Vídni

1888

6. 1. v Praze premiéra Klavírního kvintetu A dur, op. 81

15. 2. návštěva Čajkovského u Dvořáků během jeho pobytu v Praze

26. 3. Stabat mater, op. 58 provedeno v Záhřebu

28. 3. diriguje v Budapešti Stabat mater, op. 58

4. 4. narození dcery Aloisie

9. 4. Stabat mater, op. 58 provedeno v USA (Troy)

28. 8. Stabat mater, op. 58 provedeno v Birminghamu

1. 11. Symfonie č. 5 F dur, op. 76 provedena v Manchesteru

27. 11. Čajkovskij podruhé přijíždí do Prahy

1889

leden - dostává první nabídku místa profesora kompozice na pražské konzervatoři

12. 2. v Pražském ND premiéra opery Jakobín

38

Literatura

13. 3. diriguje v Drážďanech Symfonii č. 5 F dur, op. 76, Nokturno, op. 40 a III. Slovanskou rapsodii, op. 45

červen - vyznamenán Řádem železné koruny

13. 9. odmítá profesuru na pražské konzervatoři

27. 10. v Berlíně poprvé Symfonie č. 7 d moll, op. 70

9. 12. ve Vídni audience u císaře Fr. Josefa I., setkání s J. Brahmsem

12. 12. gratulační deputace pražských uměleckých kruhů

1890

2. 2. v Praze diriguje premiéru Symfonie č. 8 G dur, op. 88

únor-březen - zájezd do Ruska (11. 3. diriguje v Moskvě Symfonii č. 5 F dur, op. 76, Adagio z op. 44, Scherzo capriccioso, op. 66, I. Slovanskou rapsodii, op. 45 a Symfonické variace, op. 78; 22. 3. diriguje v Petrohradu Symfonii č. 6 D dur, op. 60 a Scherzo capriccioso, op. 66)

23. 3. v Moskvě provedeno Stabat mater, op. 58

duben - zvolen členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění; šestý zájezd do Anglie (v Londýně diriguje Symfonii č. 8 G dur, op. 88)

říjen - přijímá znovu nabídnuté místo profesora na pražské konzervatoři

1891

leden - ujímá se profesorského místa na pražské konzervatoři

17. 3. obdržel čestný doktorát české univerzity

13. 5. v Rudolfinu první veřejný večer Dvořákovy kompoziční třídy

6. 6. poprvé obdržel nabídku ředitelského místa newyorské konzervatoře

39


červen - sedmý zájezd do Anglie, kde 16. 6. získává čestný doktorát univerzity v Cambridge, řídí zde Symfonii č. 8 G dur, op. 88 a Stabat mater, op. 58

8. 9. v Praze oslavy Dvořákových padesátin (skladatel sám se jich nezúčastnil, trávil čas na Vysoké)

říjen - osmý zájezd do Anglie (v Birminghamu řídí 9. 10. premiéru Requiem, op. 89); podepsal smlouvu s Národní hudební konzervatoří v New Yorku

1892

leden-květen - koncertní turné po Čechách a Moravě "na rozloučenou" před odjezdem do USA (série 40 koncertů)

15. - 27. 9. cesta do New Yorku

1. 10. oficiálně přivítán na newyorské konzervatoři

9. 10. koncert a banket na Dvořákovu počest (kroužek Čechů v New Yorku)

21. 10. diriguje svůj první koncert v USA (Te Deum, op. 103, V přírodě, op. 91, Karneval, op. 92 a Othello, op. 93)

17. 11. v New Yorku diriguje Symfonii č. 6 D dur, op. 60

29. a 30. 11. v Bostonu diriguje Requiem, op. 89

1893

12. 4. zvolen řádným členem berlínské Akademie věd

8. 5. v New Yorku koncert skladeb žáků Dvořákovy kompoziční třídy

31. 5. Dvořákovy děti přijíždějí do New Yorku

3. - 5. 6. cesta s rodinou na letní pobyt ve Spillville (Iowa)

srpen - návštěva světové výstavy v Chicagu (12. 8. zde na "Českém dnu" diriguje Symfonii č. 8 G dur, op. 88, výběr ze Slovanských tanců, op. 72 a Domov můj, op. 62)

1. - 3. 9. návštěva Omahy

40

Literatura

3. - 4. 9. návštěva St. Paul (výlet k vodopádům Minnehaha)

19. 9. návštěva Buffala (prohlídka Niagarských vodopádů)

21. 9. opět zahajuje vyučování v New Yorku

15. 12. veřejná generální zkouška na Symfonii č. 9 e moll, op. 95 "Z Nového světa"

16. 12. v newyorské Carnegie Hall premiéra Symfonie č. 9 e moll, op. 95 "Z Nového světa" pod taktovkou A. Seidla

1894

1. 1. v Bostonu premiéra Smyčcového kvartetu F dur, op. 96

12. 1. v New Yorku premiéra Smyčcového kvintetu Es dur, op. 97

23. 1. diriguje koncert Národní hudební konzervatoře s černošskými účinkujícími

28. 3. ve Velvarech umírá skladatelův otec František

19. - 30. 5. cesta na prázdniny do Čech

30. 5. slavnostní uvítání na nádraží a v pražských ulicích

1. 6. založení veselé stolní společnosti "Mahulíkovců" za Dvořákova protektorství

4. 6. cesta na Vysokou, lampiónový průvod na Dvořákovu počest

21. 6. "Novosvětská" poprvé provedena v Evropě (Londýn)

20. 7. "Novosvětská" poprvé provedena v Čechách (Karlovy Vary)

8. 9. v Třebsku zasvěcení Dvořákem věnovaných varhan

13. 10. diriguje pražskou premiéru "Novosvětské" v Národním divadle

16. - 26. 10. cesta do New Yorku

říjen - jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v New Yorku

1. 11. opět se ujímá práce na newyorské konzervatoři

41


1895

16. 2. jmenován čestným členem Společnosti přátel hudby ve Vídni

16. - 27. 4. definitivní návrat do Čech

4. 5. v New Yorku premiéra kantáty Americký prapor, op. 102

27. 5. umírá Josefina Kounicová

29. 5. účastní se pohřbu Josefiny Kounicové

30. 5. setkání se F. Simrockem a E. Hanslickem v Karlových Varech

1. 11. opět nastupuje na své místo na pražské konzervatoři

1896

4. 1. diriguje zahajovací koncert činnosti České filharmonie (Biblické písně, op. 99, III. Slovanská rapsodie, op. 45, Othello, op 93 a Symfonie č. 9, op. 95)

16. 2. Vídeňská premiéra "Novosvětské"

březen - devátý a poslední zájezd do Anglie (19. 3. diriguje v Londýně premiéru Koncertu pro violoncello h moll, op. 104)

11. 4. diriguje pražskou premiéru Koncertu pro violoncello h moll, op. 104

3. 6. v Praze premiéra symfonických básní Vodník, op. 107, Polednice, op. 108 a Zlatý kolovrat, op. 109

9. 7. absolventský koncert Dvořákovy kompoziční třídy

9. 10. v Praze premiéra Smyčcového kvartetu G dur, op 106

1897

21. 1. v Praze premiéra smyčcového kvartetu As dur, op. 105

březen - ve Vídni návštěva u umírajícího Brahmse

3. 4. umírá Johannes Brahms

6. 4. účast na Brahmsově pohřbu

42

Literatura

červen - newyorská konzervatoř opět Dvořákovi nabízí ředitelské místo, ten však odmítá

23. 9. účast na pohřbu Karla Bendla

listopad - jmenován členem poroty pro státní umělecká stipendia

1898

20. 3. v Brně premiéra symfonické básně Holoubek, op. 110 pod taktovkou L. Janáčka

19. 6. v Praze premiéra přepracovaného Jakobína

17 11. svatba Dvořákovy dcery Otilie se skladatelem Josefem Sukem

25. 11. získává od císaře čestný odznak "litteris et artibus"

4. 12. ve Vídni premiéra Písně bohatýrské, op. 111 pod taktovkou G. Mahlera

1899

28. 1. v Praze poprvé provedena Píseň bohatýrská, op. 111

23. 11. v Praze premiéra opery Čert a Káča, op. 112

19. 12. v Budapešti účinkuje (na klavír) na koncertu z vlastních komorních skladeb

20. 12. v Budapešti diriguje Píseň bohatýrskou, op. 111, Koncert pro violoncello h moll, op. 104 a Karneval, op. 92

1900

4. 4. v Praze diriguje koncert České filharmonie (Holoubek, op. 110 + Brahmsova Tragická předehra, Schubertova Symfonie h moll a Beethovenova Symfonie č. 8)

29. 5. v Praze na slavnosti konzervatoře diriguje Slavnostní zpěv, op. 113

17. 10. účastní se Fibichova pohřbu

43


1901

leden - portrétován M. Švabinským

31. 3. v Praze premiéra Rusalky, op. 114

duben - jmenován členem Panské sněmovny

14. 5. první a zároveň poslední Dvořákova účast v Panské sněmovně ve Vídni

6. 7. zvolen ředitelem pražské konzervatoře

6. 9. návštěva u Gustava Mahlera ve Vídni (Dvořák přivezl partituru Rusalky, o jejímž vídeňském uvedení se jednalo)

21. 9. zahajuje první konferenci profesorského sboru konzervatoře

8. 9. slavnosti k uctění Dvořákových šedesátin v Nelahozevsi a v Praze (Dvořák se oslav neúčastnil); v Národním divadle začíná devítivečerní cyklus z Dvořákova díla

10. 11. slavnostní shromáždění v Národním muzeu na Dvořákovu počest s projevem K. Knittla, koncert (Husitská, 9. symfonie, Polednice, Violoncellový koncert, Karneval), slavnostní večeře Umělecké besedy

11. 11. slavnostní večer v Národním divadle - provedení Svaté Ludmily

19. 12. narození vnuka Josefa Suka

1902

březen - začíná pracovat na svém posledním opusu, opeře Armida

3. 4. - účast na pohřbu Zdenky Hlávkové v Lužanech

12. 7. výstupní zkoušky žáků Dvořákovy kompoziční třídy

1903

25. 3. seznámení s E. Griegem, který v Praze hostuje jako dirigent vlastních děl

20. 10. svatba dcery Anny s Dr. Josefem Sobotkou

44

Literatura

25. 10. účast na pohřbu přítele A. Rusa

listopad - začátek zkoušek na Armidu v Národním divadle

14. 12. umírá tchyně Klotilda Čermáková

27. 12. účast na plzeňské premiéře Čerta a Káči

29. 12. účast na pohřbu dirigenta A. Čecha

1904

1. 3. nezdařená a nedokončená generální zkouška na Armidu

25. 3. v Praze premiéra Armidy, op. 115, Dvořák je ze zdravotních důvodů nucen předčasně opustit divadlo

26. 3. lékař nařizuje klid a domácí ošetřování

30. 3. procházka na vinohradském nádraží - nachlazení

31. 3. znovu uléhá na lůžko

3. 4. hudební festival, jehož náplní byly hlavně Dvořákovy skladby, se koná bez jeho účasti

18. 4. pacientův stav se zhoršuje chřipkou

1. 5. krátce po poledni umírá

45


LITERATURA

ODBORNÁ LITERATURA

SEZNAMY, KATALOGY, SLOVNÍKOVÁ HESLA:

[1] Bachtík, J. : heslo Antonín Dvořák. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: SHV 1963.

[2] Burghauser, J. - Clapham, J. : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon 1996.

[3] Clapham, J. : heslo Antonín Dvořák. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan Publishers 1980.

[4] Helfert, Vl. : heslo Antonín Dvořák. In: Pazdírkův hudební slovník naučný. Praha, 1937.

[5] Herbert, J. F. (edit.) : Antonín Dvořák. Complete Catalogue of Works. London: The Dvořák Society for Czech Music 1984.

[6] Stecker, K. : heslo Antonín Dvořák. In: Ottův slovník naučný. Praha, 1894.

[7] Šourek, O. : Úvodem k seznamu veškerých skladeb Antonína Dvořáka. In: Hudební revue VII (1913 - 14), (str. 393 - 400).

ŽIVOTOPISNÉ PRÁCE:

[8] Bachtík, J. : Antonín Dvořák: nástin života a díla. Praha: FAU 1941.

[9] Berkovec, J. : Antonín Dvořák. Praha: Supraphon 1969.[10]Burghauser, J. : Antonín Dvořák. Praha: Koniasch Latin Press

2006.[11]Clapham, J. : Antonín Dvořák. Musician and Craftsman.

London: Faber & Faber 1966.[12]Clapham, J. : Dvořák. London: David & Charles 1979.[13]Kalenský, B. : Antonín Dvořák, jeho mládí, příhody a vývoj k

usamostatnění. In: Antonín Dvořák: sborník statí o jeho díle a životě: péčí Hudebního odboru Umělecké besedy. Praha: UB 1912.

46

Literatura

[14]Döge, K.: Antonín Dvořák : Leben, Werke, Dokumente. Zürich: Atlantis 1997.

[15]Holzknecht, V. : Antonín Dvořák. Praha: SNDK 1955.[16]Květ, J. M. : Mládí Antonína Dvořáka. Praha: Orbis 1944.[17]Schreiber, J. : Antonín Dvořák: kronika o jeho životě a

díle. Moravská Ostrava - Praha: Josef Lukasík 1941.[18]Šourek, O. : Život a dílo Antonína Dvořáka. I. - IV. Praha: SN

1954 - 1957.[19]Šourek, O. : Antonín Dvořák. Praha: HM 1947.

TEORETICKÉ PRÁCE:

[20]Černý, M. K. : K periodizaci tvorby Antonína Dvořáka. In: Česká hudba světu, svět české hudbě. Praha: Panton 1974.

[21]Sychra, A. : Estetika Dvořákovy symfonické tvorby. Praha: SN 1959.

[22]Šourek, O. : Dvořákovy symfonie: charakteristika a rozbory. Praha: HM 1948.

[23]Šourek, O. : Dvořákovy skladby komorní. Praha: HM 1949.[24]Šourek, O. : Dvořákovy skladby orchestrální. (I. a II). Praha:

HM 1944 a 1946.[25]DVOŘÁKOVA KORESPONDENCE, ČLÁNKY A ROZHOVORY

PRO TISK:[26]Antonin Dvorak on Negro Melodies: Letter from the composer

on Various subjects. In: New York Herald, 28. 5. 1893.[27]Bei Meister Dvořák. In: Politik, 26. 12. 1899.[28]Bei Meister Dvorzak. In: Die Reichswehr, 1. 3. 1904.[29]From Butcher to Baton. An Interview with Herr Dvořák. In:

Pall Mall Gazette, 13. 10. 1886.[30]The real value of Negro melodies. New York Herald, 1893.[31]Dvořák, A. : Franz Schubert. In Collaboration with Henry

Finck. In: The Century Illustrated Monthly Magazine, XLVIII (1894).

[32]Dvořák, A. : Music in America. In collaboration with Edwin Emerson Jr. In: Harper´s New Monthly Magazine XC, 1895.

47


[33]Kuna, M. a kol. : Antonín Dvořák: Korespondence a dokumenty. (I. - X.) Praha: Bärenreiter Editio Supraphon/Editio Bärenreiter Praha 1987- 2004.

OSTATNÍ:

[34]Berkovec, J. : Život plný hudby: vyprávění o Antonínu Dvořákovi. Praha: Academia 1996.

[35]Dvořák, O. : Můj otec Antonín Dvořák. Příbram: Knihovna Jana Drdy 2004.

[36]Ivanov, M. : Novosvětská. Pelhřimov: 999 1997.[37]Slavíková, J. : Dvořák a Anglie aneb Země, které mnoho

dlužím. Praha a Litomyšl: Paseka 1994.[38]Šourek, O. : Dvořák ve vzpomínkách a dopisech. Praha:

Topičova edice 1940.

UMĚLECKÁ LITERATURA

[39]Burian, K. Vl. : Hudba domova. Kapitoly ze života hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Praha: Supraphon 1979.

[40]Destinnová, E. : Jak čacký orel... In: Dalibor XXIII (1901)[41]Gosman, S. : Podzim v Novém světě: vyprávění o Antonínu

Dvořákovi. Praha: Albatros 1991.[42]Heyduk, A. : Mistru Antonínu Dvořákovi na rozloučenou. In:

Dalibor XIV (1892)[43]JKB (Josef kardinál Beran): Životní symfonie Antonína

Dvořáka. Řím: Křesťanská akademie 1971.[44]Klempera, J. : Rusalčino jezírko. Praha: Vyšehrad 1977.[45]Mahler, Z. : Nález v krajině srdeční. (divadelní hra) Praha:

Dilia 1974[46]Mahler, Z. : Koncert na konci léta. (filmový scénář) Praha:

Filmové studio Barrandov 1977[47]Mahler, Z. : Spirituál bílého muže. Praha: Primus 1998.[48]Mortensen, J. A. : Anton Dvořák in Spillville: A Play. Des

Moines 1949.[49]Neff, Vl. : Císařské fialky. Praha: Čs. spisovatel 1958.

48

Literatura

[50]Sova, Ant. : Za Antonínem Dvořákem. In: Hudební revue IV (1911)

[51]Škvorecký, J. : Scherzo capriccioso: veselý sen o Dvořákovi. Praha: 1991 Odeon.

[52]Valenta, E. : Z Nového světa. (rozhlasová hra) Praha: Čs. rozhlas 1963

TIŠTĚNÉ ZDROJE:

[53]Bachtík, J. : Antonín Dvořák dirigent. Praha: Spolek pro postavení pomníku mistra Ant. Dvořáka, 1940.

[54]Batka, R. : Die Musik in Böhmen. Berlin, 1906. [55]Beckerman, M. : New Worlds of Dvořák: Searching in America

for the Composer's Inner Life. New York: W. W. Norton & Company, 2003.

[56]Beneš - Šumavský, V. : Vanda. Praha: FAU, 1875.[57]Berkovec, J. : Antonín Dvořák. Praha - Bratislava: Editio

Supraphon, 1969[58]Beveridge, D. R. : Places of Residence of the Young Antonín

Dvořák and His Parents, 1841-1860: Little-Known Facts, New Facts, and New Conclusions. In: Czech Music. The Journal of the Dvořák Society, sv. 23 (2003-2004)

[59]Beveridge, D. R. : Dvořák’s Life and Work from 1857 through 1877: A Preliminary Report on New Findings. In: Hudební věda XLIV (2007), č. 3-4, str. 385-90

[60]Beveridge, D. R. : Dvořák’s Formal Education Outside Music. In: Hudební věda XLII (2005), č. 1, str. 5-47.

[61]Beveridge, D. R. : Dvořák and Brahms: A Chronicle, an Interpretation. In: Dvořák and His World, ed. Michael Beckerman. Princeton: Princeton University Press, 1993, str. 56-91.

[62]Beveridge, D. R. : Dvořák, Novello, Alfred Littleton, and the British Music Festivals: Newly-Discovered Correspondence, New Observations. In: Musicalia, Časopis Českého muzea hudby 3/2011 (č. 1-2).

49


[63]Beveridge, D. R. : [poznámky k Šourkově monografii "Život a dílo Antonína Dvořáka. I. - IV."]. Elektronický soubor, 2009 (tiskem nepublikováno)

[64]Burghauser, J. : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: SNKLHU, 1960

[65]Burghauser, J. - Clapham, J. : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996.

[66]Burghauser, J. : Antonín Dvořák. Praha: Koniasch Latin Press 2006.

[67]Burghauser, J. : Nejen pomníky. Praha - Bratislava: Panton, 1966.

[68]Clapham, J. : heslo Antonín Dvořák. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan Publishers 1980.

[69]Clapham, J. : Antonín Dvořák. Musician and Craftsman. London: Faber & Faber, 1966.

[70]Clapham, J. : Dvořák's Operas in Britain. In: Musical Dramatic Works By Antonín Dvořák: Papers from an international musicological conference Prague, 19-21 May, 1983. Praha: Česká hudební společnost, 1989.

[71]Čech, A. : Z mých divadelních pamětí. Praha: Nakladatelské družstvo Máje.

[72]Červinková - Riegrová, M. : Dimitrij. Praha: SHV, 1961.[73]Červinková - Riegrová, M. : Jakobín. Praha: SHV, 1962.[74]Červinková - Riegrová, M. : Zápisky I (1880 - 1884). Ed. M.

Vojáček a kol. Praha: Národní archiv a Scriptorium, 2009.[75]Čubr, A. : Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka. Praha:

Supraphon, 1986[76]Dolanský, L. : Hudební paměti. Praha: Hudební matice

Umělecké besedy, 1949.[77]Dušková, A. : Za Antonínem Dvořákem. In: Hudební revue V.

(1911 - 12)[78]Dvořák, A. : Symfonie č. 9, op. 95. (faksimile autografu

partitury s komentářem J. Burghausera) Praha: Pressfoto, 1972

50

Literatura

[79]Dvořák, A. : Franz Schubert. Překlad: Jaroslav Procházka. Praha: Gramofonové závody, n. p., 1953.

[80]Dvořák, O. : Můj otec Antonín Dvořák. Příbram: Knihovna Jana Drdy, 2004.

[81]Gosman, S. : Podzim v Novém světě: vyprávění o Antonínu Dvořákovi. Praha: Albatros, 1991.

[82]Guldener, B. - Novotný, V. J. : Král a uhlíř. Praha: SNKLHU, 1957

[83]Hanslick, E. : Dokonalý antiwagnerián: Paměti fejetony, kritiky. Editor a překlad: J. Ludvová. Praha: Editio Supraphon, 1992.

[84]Herzog, E. : Antonín Dvořák v obrazech. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966.

[85]Hons, M. : Hudba zvaná symfonie. Praha: TOGGA, 2005.[86]Hořejš, A. : Antonín Dvořák : Sein Leben und Werk in Bildern.

Artia, 1955.[87]Hořica, I. : In: Sto let práce II. Praha, 1891. [88]Ivanov, M. : Novosvětská. Pelhřimov: 999 1997.[89]Kamínek, K. (ed.) : Ottův divadelní slovník. Praha: Otto, 1917.[90]Koronthályová, M. : Stabat mater. (český překlad z latinského

originálu). Praha: Česká filharmonie, 2005.[91]Kuna, M. a kol. : Antonín Dvořák: Korespondence a

dokumenty. (I. - X.) Praha: Bärenreiter Editio Supraphon/Editio Bärenreiter Praha 1987-2004.

[92]Kuna, M. : Ke zrodu Dvořákova Jakobína. In: Hudební věda 1982.

[93]Kuna, M. : Z dvořákovských dokumentů. In: Hudební věda 1984.

[94]Kvapil, J. : O čem vím. Praha: Vilímek, 1937.[95]Kvapil, J. : Rusalka. Praha: Orbis, 1950.[96]Květ, J. M. : Mládí Antonína Dvořáka. Praha: Orbis, 1944.[97]Květ, J. M. (ed.) : Živá slova Josefa Suka. Praha: Topičova

edice, 1946.[98]Longfellow, H. W. : Píseň o Hiawatě. Překlad: J. V. Sládek.

Praha: nakladatelství J. Otto, 1909.

51


[99]Longfellow, H. W. : Píseň o Hiawathovi. Překlad: P. Eisner. Praha: Toužimský a Moravec, 2000.

[100] Macháčková, Z. : Edvard Grieg – popularita skladatele v českém prostředí v období jeho pražských koncertů. Bakalářská diplomová práce, FF MU 2010.

[101] Marhounová, J. : Žitý život: zamyšlení nad osobností Antonína Dvořáka. Praha: Empatie, 1996.

[102] Orián, E. : Praha na dobových pohlednicích 1886-1930. Praha: Belle Epoque, 1998.

[103] Pečman, R. : Útok na Antonína Dvořáka. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992.

[104] Procházka, B. : Antonín Dvořák - cesta za slávou. České Budějovice: Růže, 2004.

[105] Procházka, L. : Slavná doba české hudby. Praha: SNKLHU, 1958.

[106] Řezníček, L. : Česká kultura a Edvard Grieg. Edvard Grieg og Tsjekkisk kultur. Praha-Oslo: Hermes-Biblioscandia, 1993.

[107] sborník Antonín Dvořák: sborník statí o jeho díle a životě: péčí Hudebního odboru Umělecké besedy. Praha: hudební odbor Umělecké besedy, 1912.

[108] Schick, Hartmut: What's American About Dvořák's American Quartet and Quintet. In: Czech Music. The Journal of The Dvořák Society XVIII/2, 1994.

[109] Slavíková, J. : Dvořák a Anglie aneb Země, které mnoho dlužím. Praha a Litomyšl: Paseka 1994.

[110] Smaczny, J : Dvořák: Cello Concerto. Cambridge: Cambridge University Press 1999.

[111] Smaczny, J. : Král a uhlíř I x II. In: Antonín Dvořák - dramatik. Praha: Divadelní ústav 1994.

[112] (Státní opera Praha) : Antonín Dvořák: Rusalka. Programová brožura k inscenaci opery Rusalka. Premiéra 5. 5. 2005.

52

Literatura

[113] (Státní opera Praha) : Antonín Dvořák: Dimitrij. Programová brožura k inscenaci opery Dimitrij. Premiéra 29. 4. 2004.

[114] Sychra, A. : Estetika Dvořákovy symfonické tvorby. Praha: SN 1959.

[115] Šourek, O. : Anton Dvořáks Orchesterwerke. In: Simrock Jahrbuch III/1930-1934.

[116] Šourek, O. : Antonín Dvořák. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1941.

[117] Šourek, O. : Antonín Dvořák a jeho Jakobín. Praha: Orbis, 1953.

[118] Šourek, O. : Dvořák ve vzpomínkách a dopisech. Praha: Topičova edice 1940.

[119] Šourek, O. : Dvořákovy skladby komorní. Praha: HM 1949.

[120] Šourek, O. : Dvořákovy skladby orchestrální. (I. a II). Praha: HM 1944 a 1946.

[121] Šourek, O. : Dvořákovy symfonie: charakteristika a rozbory. Praha: HM 1948.

[122] Šourek, O. : Z Dvořákovy cesty za slávou. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949.

[123] Šourek, O. : Život a dílo Antonína Dvořáka. I. - IV. Praha: SN 1954 - 1957.

[124] Šourek, O. - Stefan, P. : Dvorak. Leben und Werk. Wien/Leipzig/Prag: Passer, 1935.

[125] Štolba, J. : Tvrdé palice. Praha: FAU, 1882.[126] Veselý, J. O. : Šelma sedlák. Praha: J. Otto, 1902.[127] Vrchlický, J. : Armida. Praha: F. Šimáček, 1903.[128] Wenig, A. : Čert a Káča. Praha: SN, 1954.

53

OBSAHŽivot a dílo______________________________________________________________________2

Dvořákova rodina_____________________________________________________________2Dětství________________________________________________________________________3Nelahozeves__________________________________________________________________4Hudba nebo řemeslo?_________________________________________________________5Zlonice________________________________________________________________________6Studia_________________________________________________________________________7Na vlastních nohách___________________________________________________________7Skladatelem___________________________________________________________________8Osudová láska________________________________________________________________9První úspěchy________________________________________________________________10Svatba_______________________________________________________________________10Finanční nezávislost__________________________________________________________11Krok za hranice______________________________________________________________12Rodinná tragédie_____________________________________________________________12Slovanské období____________________________________________________________13Do Anglie____________________________________________________________________13Vysoká_______________________________________________________________________13Zájezd do Ruska_____________________________________________________________14Americké období_____________________________________________________________14Opět doma___________________________________________________________________15Svět mýtů___________________________________________________________________15Smrt_________________________________________________________________________16

Zajímavosti_____________________________________________________________________17DVOŘÁK V ČÍSLECH__________________________________________________________17DVOŘÁK POLITIKEM__________________________________________________________17DVOŘÁK VE VESMÍRU________________________________________________________17ZE VZPOMÍNEK DVOŘÁKOVY SESTŘENICE____________________________________18AGORAFOBIE_________________________________________________________________18LOKOMOTIVY________________________________________________________________18TŘIKRÁT U ODVODU_________________________________________________________19HOLUBI______________________________________________________________________19KOUŘENÍ_____________________________________________________________________20FALEŠNÝ VÝUČNÍ LIST________________________________________________________20KDE TAKÉ KOMPONOVAL_____________________________________________________20BOJ O DVOŘÁKA_____________________________________________________________21

Významná data v životě antonína dvořáka______________________________________24Literatura_______________________________________________________________________38

ODBORNÁ LITERATURA______________________________________________________38UMĚLECKÁ LITERATURA______________________________________________________39TIŠTĚNÉ ZDROJE:____________________________________________________________40

Obrázek 1 - rodná světnice AD, dobové foto..................................2

Literatura

Obrázek 2 - rodný dům AD, dobové foto........................................3Obrázek 3 - Antonín Liehmann.......................................................6Obrázek 4 - varhanická škola v Praze............................................7Obrázek 5 - Prozatímní divadlo......................................................8Obrázek 6 - Smyčcový kvintet op. 1...............................................9Obrázek 7 - Josefina a Anna Čermákovy........................................9Obrázek 8 - plakát ke koncertu s premiérou Hymnu...................10Obrázek 9 - záznam o sňatku v matrice.......................................11Obrázek 10 - Johannes Brahms....................................................11Obrázek 11 - Royal Albert Hall v Londýně...................................12Obrázek 12 - Dvořákovo letní sídlo na Vysoké, dobové foto.........13Obrázek 13 - poslední fotografie..................................................16

55

Date post:	17-Apr-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

€¦ · Web viewTento Dvořák provozoval řeznictví ovšem i na jiných místech zdejší...

Documents