· Web viewV roce 1516 byl kostel dokončen a také vysvěcen. Po polovině 18. století prošel...

Seminární práce na téma

Nordic walking jako podpůrná

terapie při snižování nadváhy a obezity

Vypracovala: Monika Anderlová

1

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které

cituji a uvádím v seznamu použité literatury.

Ve Valdorfu 17.5. 2023

Podpis……………………………………………………………

2

Obsah

1) Nemoc zvaná obezita...........................................................................................................4

1.1. Diagnóza obezity.........................................................................................................................5

1.2. Léčba obezity...............................................................................................................................7

Farmakoterapie..............................................................................................................................7

1.2.1. Bariatrická chirurgie.......................................................................................................8

1.2.2. Úprava energetického příjmu a výdeje...........................................................................9

2) Energetický výdej................................................................................................................9

2.1. Bazální metabolismus..................................................................................................................9

2.2. Termogenní efekt.................................................................................................................11

2.3. Energetický výdej spojený s pohybovou aktivitou................................................................11

2.3.1. Fyziologie pohybu.........................................................................................................11

2.4. Aerobní režim.......................................................................................................................14

2.5. Anaerobní režim...................................................................................................................15

2.6. Zátěžová pásma....................................................................................................................15

3) Nordic Walking.................................................................................................................16

3.1. Zdravotní výhody NW................................................................................................................16

3.2. Základní výbava pro NW...........................................................................................................17

3.3. Technika chůze s holemi............................................................................................................19

3.4. Plán cvičební lekce....................................................................................................................20

4) Praktická část....................................................................................................................22

Trasa 1. Zámecký park - začínáme....................................................................................................22

Trasa č. 2. Kostel Všech svatých v Horšově......................................................................................23

Trasa č.3 Annaburg, kostel Sv.Anny...............................................................................................25

Trasa 3. Přírodní rezervace Červený vrch........................................................................................28

5) Osobnost cvičitele NW......................................................................................................30

6) Příloha: základy první pomoci……………………………………………………………………………………………………31

3

1) Nemoc zvaná obezita

Přestože je obezita definována jako zvýšené množství tukové tkáně, měli bychom ji vnímat

spíše jako chronické onemocnění, které se podílí na vzniku a rozvoji závažných somatických

chorob, mezi které patří zejména:

1. kardiovaskulární (srdečně cévní) nemoci: ischemická choroba srdeční, vysoký krevní

tlak, cévní mozkové příhody, křečové žíly a žilní trombózy, ischemická choroba

dolních končetin.

2. metabolické nemoci: metabolický syndrom, diabetes mellitus, poruchy hladiny

krevních tuků, zvýšená hladina k. močové, dna, žlučníkové kameny.

3. onkologické nemoci: nádory tlustého střeva, prsu, dělohy, vaječníků, žlučníku a

žlučových cest, pankreatu a jater.

4. gynekologické nemoci: neplodnost, poruchy menstruace, komplikace v těhotenství a

při porodu, poruchy hormonálních hladin.

5. nemoci pohybového aparátu: degenerativní onemocnění kloubů a páteře, zvláště

artróza.

6. některé kožní nemoci: ekzémy, mykózy, celulitida.

7. psychosociální poruchy: nízké sebevědomí, sebeobviňování, poruchy motivace,

deprese, poruchy příjmu potravy.

8. častější výskyt kýl a úrazů, horší hojení ran, otoky.

Ve světě je obezita poslední dobou často nazývána jako epidemie 3. tisíciletí. Říká se, že

přejídání už zabilo víc lidí než všechny války dohromady. V roce 1995 se počet obézních lidí

na celém světě odhadoval na 200 milionů. V roce 2000 však toto číslo stouplo na 300 milionů

obézních lidí. Obezita představuje problém nejen ve vyspělých zemích, ale roste rapidně i v

mnoha rozvojových zemích. Prevalence obezity u dospělých je 10 až 25 % ve většině zemí

4

západní Evropy a 20 – 25 % v některých zemích v Americe. Situace je však mnohem horší ve

východní Evropě, kde obezitou trpí 40 % žen, dále ve státech Středozemí a u černých žen v

USA. Ještě větší prevalence obezity je poslední dobou pozorována mezi americkými Indiány,

Američany hispánského původu, nejvyšších hodnot dosahují v Melanésii, Mikronésii a

Polynésii. Tato populace je vybavena tzv. šetřícími geny, u nichž se obezita v podmínkách

dostatku stravy a nedostatku pohybu vyvíjí obzvláště rychlým tempem. Obezita se však

nevyhýbá ani zemím, kde se s tímto problémem v minulosti prakticky nesetkávali – např.

Čína, Thajsko a Brazílii.

Česká republika se v počtu obézních propracovala na přední místo v celé Evropě. Tento

problém skutečně narůstá. 21 % mužů a 31 % žen je obézních. Když sečteme nadváhu a

obezitu, vyjde nám u žen alarmující číslo 68 % a u mužů dokonce 72 %. Výskyt obezity a

nadváhy je u nás vyšší než v evropském průměru. Oproti zbytku Evropy je u českých mužů

zejména vyšší výskyt obezity, u žen je nižší výskyt nadváhy a výrazně vyšší výskyt obezity.

Na vzniku a udržení obezity se podílí mnoho faktorů. Mezi nejdůležitější patří biologické,

psychologické a sociální.

Základní a nejčastější příčinou je dlouhotrvající nepoměr mezi přívodem energie a

energetickým výdejem. Další vliv mohou mít genetické faktory, stresové události,

společenské postavení, zaměstnání atd. Důležitá jsou i takzvaná riziková období pro vznik

obezity – první rok života, začátek školní docházky, puberta, manželství, těhotenství,

mateřská dovolená a období klimakteria.

1.1. Diagnóza obezity

K určení diagnózy obezity slouží index tělesné hmotnosti BMI, který se vypočte tak, že se

hmotnost vyjádřena v kilogramech dělí druhou mocninou výšky, která je vyjádřena

v metrech.

BMI = tělesná váha (kg) / výška (m)2

BMI Kategorie Zdravotní rizika

5

Méně než 18,5 podváha vysoká

18,5 - 24,9 norma minimální

25,0 - 29,9 nadváha nízká až lehce vyšší

30,0 - 34,9 obezita 1. stupně zvýšená

35,0 - 39,9obezita 2. stupně

(závažná)vysoká

40,0 a víceobezita 3. stupně

(těžká)velmi vysoká

BMI představuje pouze orientační hodnocení obezity, protože nezachycuje podíl tuku a

svalů. Při stejném BMI mají ženy větší podíl tuku než muži a starší jedinci větší podíl tuku než

jedinci mladší. U sportovců provozujících silové sporty (kulturisté, vzpěrači) může vyšší BMI

odrážet zmnožení svalové hmoty a ne zmnožení tuku.

Dalším měřítkem zdravotních rizik u obézních je rozložení tuku, které zjišťujeme měřením

pasu.

Zvýšené riziko je u mužů více než 94cm a u žen nad 80cm, přičemž obezita viscerální,

androidní (typ jablko) je spojena s vyšším výskytem metabolických a kardiovaskulárních

komplikací obezity, než gynoidní (typ hruška).

6

1.2. Léčba obezity

Léčbu obezity můžeme rozdělit na 3 části.

Základem komplexní léčby obezity je vždy jak nízkoenergetická dieta s omezením příjmu

tuků a zvýšená fyzická aktivita, tak změna jídelních a pohybových návyků, k níž přispívá

kognitivně behaviorální psychoterapie.

Farmakoterapie K farmakoterapii, tedy k podávání léků při léčbě obezity dnes přistupujeme obvykle až při

selhání zmíněné komplexní nefarmakologické léčby. V budoucnosti zřejmě při prokázané

metabolické či regulační poruše zařadíme podávání specifických léků korigujících příslušnou

poruchu již od samého počátku redukčního režimu. Léky používané k léčbě obezity mají

upravovat regulační nebo metabolickou poruchu, která se podílí na vzniku obezity. Rozdělují

se do tří skupin – léky navozující pocit sytosti v CNS, léky zvyšující energetický výdej a léky

snižující dostupnost tuků v organizmu.

Mezi moderní léky proti obezitě patří sibutramin a orlistat. Sibutramin - Meridia, výrobce:

Abbott (generikum Lindaxa, výrobce: Zentiva) je lék, který působením v centrálním nervovém

systému navozuje pocit sytosti a současně mírně zvyšuje energetický výdej, resp. zabraňuje

jeho poklesu v průběhu dietní léčby obezity. Podávání sibutraminu budeme proto

doporučovat zejména pacientům, kteří trpí pocity hladu anebo těm, u nichž byla prokázána

"energetická úspornost". Lék je velmi dobře snášen. Na rozdíl od mnoha dříve podávaných

centrálně působících léků proti obezitě nemá sibutramin návykové ani psychostimulační

účinky. Výskyt nežádoucích účinků je vzácný. Mezi vedlejší účinky patří především suchost v

ústech. Vzácně se vyskytuje zácpa, nespavost, mírné urychlení tepové frekvence a zvýšení

krevního tlaku. Sibutramin nepodáváme pacientům s nedostatečně léčbou korigovaným

zvýšeným krevním tlakem a pacientům s ischemickou chorobou srdeční provázenou

poruchami srdečního rytmu anebo selháváním.

Orlistat (Xenical , výrobce: Roche, Alli, výrobce GlaxoSmithKline) je lék, který nepůsobí na

rozdíl od ostatních léků proti obezitě v centrálním nerovovém systému, nýbrž ovlivňuje svým

působením v zažívacím traktu dostupnost tuků v organismu. Orlistat snižuje aktivitu

střevních enzymů rozkládajících tuky (lipáz), a tak omezuje vstřebávání tuku ze zažívacího

7

traktu asi o 30%. Podávání tohoto léku budeme přednostně indikovat u pacientů, kteří

nejsou sto přiměřeně omezit příjem tuku ve své stravě či u pacientů, u nichž se prokáže

zhoršená schopnost spalovat tuky. Po podávání orlistatu se nevyskytují závažné nežádoucí

účinky. Mezi nejčastější vedlejší účinky patří průjem související s přítomností většího

množství tuku ve stolici. Větší potíže související s přítomností tuku ve stolici se můžou objevit

při porušení dietního režimu konzumací většího množství tuku.

Podávání orlistatu nedoporučujeme při prokázaných poruchách vstřebávání živin a při

městnání ve žlučových cestách. Jak sibutramin, tak orlistat nejenže vyvolávají významnou

redukci celkového a útrobního tuku, ale příznivě ovlivňují metabolická a kardiovaskulární

rizika spojená s obezitou. Jejich účinnost a bezpečnost byla prokázána na základě dvojitě

slepých placebem kontrolovaných studií, a to i při dlouhodobém podávání.

Lékař může ještě předepsat fentermin (Adipex retard, výrobce: Gerot) nebo v lékárně

připravované Elsinorské prášky. Obě tato farmaka patří mezi centrálně působící léky proti

obezitě ovlivňující pocit hladu. Po jejich podávání je častější výskyt nežádoucích účinků, mezi

něž patří urychlení srdeční frekvence, psychostimulační účinky a nespavost a možnost vzniku

návyku. Proto fentermin a Elsinorské prášky nedoporučujeme podávat po dobu delší 3

měsíců. Elsinorské prášky se nám osvědčují v léčbě energetické úspornosti, neboť zvyšují

energetický výdej a proto se řadí k tzv. nespecifickým termogenním farmakům.

Farmakologickou léčbu má vždy pod kontrolou lékař, obezitolog, který doporučí vhodné

dostupné léky. Ty doporučujeme podávat v léčbě obezity (BMI>30) a při zdravotních

komplikacích i v léčbě nadváhy vždy pod lékařským dohledem. Farmakoterapie obezity však

musí být součástí komplexního redukčního režimu. Předpokladem úspěšnosti léčby i

moderními léky proti obezitě je dlouhodobá, celoživotní změna životního stylu, která

předpokládá omezení energetického příjmu a zvýšení energetického výdeje. Léky samy bez

dodržování dietního a pohybového režimu nezajistí úspěšnost redukčního režimu.

1.2.1. Bariatrická chirurgie

Zatím poslední možnou léčbou je chirurgický zákrok. S obezitologickými pracovišti úzce

spolupracují některá specializovaná chirurgická pracoviště, která se zaměřují na chirurgickou

léčbu těžké obezity a systematicky rozvíjí úzký obor tzv. bariatrické chirurgie. Chirurgické

8

zákroky se provádějí při morbidní obezitě (obezita III. Stupně, BMI > 40). Používá se těchto

metod: žaludeční balón – dočasná endoskopická pomůcka k hubnutí, bandáž žaludku –

laparoskopická implantace regulovatelného škrtícího kroužku na horní část žaludku,

tubulizace žaludku – laparoskopické operační zúžení žaludku, žaludeční bypas – náročný

laparoskopický operační výkon, který zmenší žaludek a napojí na něj přímo kličku tenkého

střeva. Pro řešení a léčbu obezity jsou v jednotlivých regionech zřízena obezitologická centra,

obezitologické ambulance a dietologické poradny.

Jak vyplývá ze všech výše uvedených možností léčby obezity, při každé z nich vždy musíme

změnit stravovací návyky a přidat pohybovou aktivitu, která jako jediná dokáže hubnoucímu

zvýšit výdej energie. A stejně tak i v prevenci obezity je důležité nesnižovat výdej energie

omezováním pohybové aktivity a fyzické zátěže.

1.2.2. Úprava energetického příjmu a výdeje

Příjem a výdej energie by měl být v rovnováze. To má vliv i na náš metabolismus. Tím

označujeme souhrn všech biochemických pochodů v těle. Tyto chemické děje se označují

jako látková výměna. Lidské tělo můžeme docela dobře přirovnat k plameni. Spaluje se

v něm palivo, jak se v těle spaluje potrava. K obojímu se spotřebovává vzdušný kyslík a

uvolňuje se teplo a práce – energie.

2) Energetický výdej

Energetický výdej se skládá z 3 složek - bazálního klidového metabolismu, termického výdeje

a energie vydaná pohybovou aktivitou.

2.1. Bazální metabolismus

Dvě třetiny celkového denního kalorického příjmu jsou spotřebovány pro udržení vitálních

funkcí lidského těla. K vitálním funkcím řadíme činnost srdce, plic, zažívání, funkci ledvin, ale

rovněž všechny metabolické funkce odehrávající se v každé buňce našeho organismu, ať už

svalové, mozkové, či kterékoli jiné. Tyto procesy se souhrnně nazývají bazální metabolismus

(zkratka BMR z anglického basal metabolic rate). Pod pojmem BMR si představme rychlost

s jakou naše tělo spotřebovává kalorie pro výše uvedené vitální funkce.

9

Mezi faktory, které ovlivňují BMR řadíme:

1. Množství svalové hmoty našeho těla. Jedinci s velkým množstvím svalové hmoty mají

mnohem vyšší BMR než jedinci s převážnou většinou tukové tkáně. Svalové buňky

obsahují velké množství mitochondrií, které si můžeme představit jako miniaturní

elektrárny. Jejich funkcí je produkce energie. Čím více svalových buněk, či svalové

hmoty jedinec vlastní, tím více energie může jeho tělo vytvořit. Tuková tkáň naproti

tomu obsahuje pouze čtvrtinu mitochondrií obsažených ve svalových buňkách, a proto

si jedinci, jejichž tělo se skládá převážně z tukové tkáně, stěžují na neustálou únavu,

malátnost a nedostatek energie. Čím více máme svalových buněk, a tím i miniaturních

elektráren, je naše tělo schopno „spálit“ více energie a snadněji udržovat stabilní

tělesnou váhu i v případě vyššího příjmu.

2. Pohlaví. Muži mají všeobecně vyšší BMR než ženy, převážně z důvodu většího

množství svalové hmoty.

3. Věk. BMR je nejvyšší u dospívajících dětí. V období po 25. roku života BMR začne

postupně klesat - přibližně o 10 % na každé desetiletí života. Udržováním fyzické

aktivity, a tím svalové hmoty, lze tomuto jevu zabránit. Menší měrou se na tomto

procesu podílejí rovněž hormonální změny doprovázející stárnutí.

4. Výška. Vysocí lidé mají všeobecně vyšší BMR.

Pro výpočet klidového metabolismu můžeme použít výpočet pomocí Harris-Benedictovi

rovnice anebo pomocí BODYSTATU, přístroje pracující na principu impedance.

2.2. Termogenní efekt

Druhou složkou celodenního energetického výdeje je energie spotřebovaná v souvislosti s

příjmem potravy, s jejím trávením, tzv. termický efekt potravy neboli dietou indukovaný

termogenní efekt. Jedná se o energii potřebnou k trávení, vstřebávání a zpracování přijaté

potravy. Maximální hodnota této složky je asi 1 hodinu po jídle. Hodnota této složky je

ovlivněna množstvím požitého jídla, jeho konzistencí a v neposlední řadě jeho

makronutričním složením. Potřeba energie tak stoupá při trávení potravy a vysokým

obsahem bílkovin. Hodnota této složky se pohybuje přibližně mezi 10-15 % z celodenního

energetického výdeje.

10

2.3. Energetický výdej spojený s pohybovou aktivitou

Z našeho hlediska je však nejdůležitější třetí složka celodenního energetického výdeje, a to je

energetický výdej spojený s pohybovou aktivitou. Jeho hodnota je nejvíce variabilní a

pohybuje se asi od 20% u lidí neaktivních až po 50% u lidí mimořádně aktivních, u sportovců.

Toto je část, kterou můžeme na rozdíl od obou předcházejících výrazně ovlivnit svým

chováním. Pohybová aktivita jednak zvýší výdej energie při samotném cvičení, pohybu,

jednak po déletrvajících, dostatečně dlouhých aktivitách přetrvává po nějaký čas výdej

energie vyšší než je ten klidový.

2.3.1. Fyziologie pohybu

Každý pohyb, ať již plánovaná sportovní aktivita či běžné denní činnosti, znamenají aktivitu

kosterního svalstva. Při této „svalové aktivitě“, zejména pak větší intenzity, se činnost

ostatních orgánových systémů přizpůsobuje navýšením (nárůst tepové srdeční frekvence)

nebo omezením (štěpení a vstřebávání živin v trávicím ústrojí) své funkce. Hlavními aktéry v

této partii jsou kardiovaskulární (srdce a cévy) a dýchací systém.

2.3.2. Srdce Srdce je svalový orgán fungující na principu pumpy, která přečerpává krev z nízkotlakého

do vysokotlakého systému krevních cév. Během fyzické zátěže rostou nároky pracujících

kosterních svalů na dodávku okysličené krve a odstraňování odpadových zplodin

metabolismu. Toto je zajištěno dvěma hlavními mechanismy:

1) nárůstem srdečního výdeje, kdy narůstá jak tepová frekvence neboli počet stahů za jednu

minutu, tak množství krve vypuzené jedním stahem

2) roztažením krevních cév v kosterní svalovině tak, aby do svalu proudilo větší množství

okysličené krve. Kompenzačně dochází k omezení krevního zásobení v trávicím ústrojí, proto

se nedoporučuje sportovat bezprostředně po požití potravy, kdy je trávení a vstřebávání

živin výrazně omezeno.

11

S narůstající intenzitou fyzické zátěže lineárně stoupá srdeční tepová frekvence až do

určité hranice, tzv. maximální tepové frekvence. Po dosažení tohoto maxima tepová

frekvence i přes narůstající intenzitu zátěže již nestoupá.

Maximální tepová frekvence je geneticky podmíněná, s přibývajícím věkem jedince se

snižuje. Tréninkem ji ovlivnit nelze. Orientačně si ji můžeme vypočítat jako 220 minus věk,

velmi přesně pak při zátěžovém testu. Parametr, na který můžeme tréninkem pozitivně

působit, je tepový objem, čili množství krve, které je přečerpáno při jednom stahu srdeční

svaloviny. Při pravidelné zátěži dostatečné intenzity dochází ke zbytnění srdeční svaloviny a

srdce je tudíž schopno při jednom stahu vypudit do krevního řečiště větší množství

okysličené krve.

Trénovaní jedinci mají typicky hypertrofované („zvětšené“) srdce, které při každém stahu

vypudí více krve a v klidu tak stačí menší počet tepů za minutu. Proto je nízká tepová

frekvence u sportovců (tzv. bradykardie sportovců) fyziologickým jevem.

2.3.1.2. Krevní tlak

Krevní tlak je výslednicí srdečního výdeje (objem krve přečerpané levou srdeční komorou

za 1 minutu) a odporu periferních cév, proti kterému je krev čerpána. U zdravého člověka

při cvičení systolický („horní“) tlak stoupá, protože je třeba vypudit větší množství krve při

každé kontrakci, a diastolický („dolní“) se nemění nebo mírně klesá, protože dochází k

rozšíření malých cév v kosterních svalech a kůži, a tedy ke snížení odporu v těchto cévách.

Jinak tomu je u pacienta s vysokým krevním tlakem – „horní“ tlak stoupá typicky mnohem

více, a dokonce stoupá i „dolní“ tlak, což může mít neblahé zdravotní důsledky. Jedinci s

hraničním či mírně zvýšeným krevním tlakem by měli dodržovat režimová opatření

(nekouřit, nesolit, nepít alkohol, snížit hmotnost a pravidelně cvičit), která jim pomohou

krevní tlak snížit i bez farmakologické léčby.

Pokud je však krevní tlak i v klidu hodně vysoký, měla by být praktickým lékařem nastavena

vhodná „pilulková“ léčba před zahájením vlastního pravidelného tréninku. Je také důležitě

vědět, že reakce krevního tlaku je u silového tréninku odlišná než u vytrvalostního – dochází

k velkému zvýšení odporu periferních cév a diastolický tlak stoupá daleko více než u tzv.

12

vytrvalostních sportů (běh, plavání, jízda na kole…). Pacienti s vysokým krevním tlakem by

měli dávat přednost vytrvalostním sportovním aktivitám. Silový trénink pro ně není

kontraindikován, je ale velmi vhodné poradit se s ošetřujícím lékařem a tento typ tréninku

modifikovat na posilování s nízkými zátěžemi a více opakování.

2.3.1.3. Dechové ústrojí

Na narůstající zátěž reaguje také dýchací systém – stoupá dechová frekvence (počet dechů

za minutu) i dechový objem (množství vzduchu při jednom dechu), tzn., dýcháme rychleji a

hlouběji, čímž zajistíme větší přísun kyslíku k pracujícím svalům. Vhodným tréninkem lze

pozitivně ovlivnit jak dechovou frekvenci, tak dechový objem a v plicích dále dochází k

přestupu většího procenta kyslíku ze vzduchu do krve.

Všechny tyto změny směřují k tomu, aby kosterní svaly, které během pohybu usilovně

pracují, dostávaly dostatečné množství kyslíku. Pokud jsou základní živiny – sacharidy, tuky a

bílkoviny - spalovány za přítomnosti kyslíku, jsou buňky v tomto procesu schopny vytvořit

relativně vysoké množství chemické sloučeniny ATP. ATP je univerzální energeticky bohatá

sloučenina nutná pro vlastní svalovou kontrakci a tento typ získávání energie se nazývá

aerobní.

2.4. Aerobní režim

Aerobní aktivity nám pomáhají zvyšovat kondici, zvyšují psychickou odolnost, přinášejí

radost z pohybu a pomáhají nám v boji s nadváhou. Sportujeme-li v přírodě, zvyšuje se

relaxační účinek.

Mezi aerobní aktivity například řadíme:

běh

rychlá chůze

plavání

jízda na kole

jízda na kolečkových bruslích

13

běžecké lyžování

Při provozování některé z aerobních aktivit je důležité udržovat tepovou frekvenci v pásmu

50-70% maximální tepové frekvence. K udržení tepové frekvence v tomto pásmu je nutné

cvičení mírné až střední intenzity. Aerobní pásmo je vhodné pro spalování tuků a rozvoj

vytrvalosti. Po 20–30 minutách aerobní aktivity tělo začíná získávat energii z tukových zásob.

2.5. Anaerobní režim

V případě, kdy dodávka kyslíku do svalů není dostatečná, přísun kyslíku zprostředkovaný

dýcháním nestačí a spotřebovává se zásoba kyslíku obsažená v krvi a svalech se nazývá

anaerobní pásmo. Z hlediska energeticky bohatých ATP je tento systém velmi nevýhodný.

Navíc dochází v krátké době k vytvoření kyseliny mléčné, únavě a neschopnosti dále

v pohybu pokračovat. Tepová frekvence se pohybuje nad 85% maximální tepové frekvence.

2.6. Zátěžová pásma

Obecná klasifikace zátěžových stupňů dle tepové frekvence

Správný soulad tepové frekvence s tréninkovým cílem a výkonnostním stupněm

Cíl tréninku Zóna TF COTF Cílová skupina

Zahájení základního tréninku Začátečnická

zóna

40-50% MTF začátečníci

Trénink pro spalování tuků, základní

vytrvalost

Zóna pro

spalování tuků

50-60%MTF Začátečníci,

osoby s

nadváhou

Trénink pro spalování tuků,

stabilizace a zvýšení výkonnosti

Zdravotní zóna 60-70%MTF Středně

pokročilí

Další zvýšení výkonnostní úrovně a

posílení oběhového systému srdce

Oběhová zóna 70-85%MTF Středně

pokročilí,

14

pokročilí

Z hlediska příznivého efektu na organismus je vhodné kombinovat vytrvalostní pohybové

aktivity se silovým tréninkem, abychom působili komplexně jak na kardiovaskulární zdatnost,

tak na objem aktivní svalové hmoty a předcházeli tak řadě civilizačních onemocnění.

Pro udržení žádoucí hmotnosti je doporučován energetický výdej cca 12 kcal/kg hmotnosti

za den, nebo alespoň 10 000 kroků/den. Pro prevenci obezity 40–60 min mírné aktivity /den,

a pro prevenci opětovného zvyšování hmotnosti dříve obézních 60-90 min/denně.

Pro obézní, kteří v současné době pravidelně necvičí a nevykonávají žádnou fyzickou aktivitu,

jakékoli navýšení aktivity bude znamenat změnu k lepšímu. Nejjednodušší a nejpřirozenější

pohyb je chůze. Podle výzkumů z poslední doby už jen provozování svižné chůze 20-30minut

denně dvakrát týdně snižuje riziko vzniku srdeční či mozkové příhody, rozvoje cukrovky a

předčasného úmrtí.

Jednou z doporučovaných aktivit je právě Nordic Walking .

3) Nordic Walking

Nordic Walking (dále jen NW) je velice příjemný druh pohybu, který může vykonávat

každý tedy i obézní. Tepová frekvence se při tomto sportu nachází v oblasti, ve které se

dlouhé hodiny můžeme cítit dobře, a přesto je spotřeba energie velmi vysoká, stoupá až o

40 %. Pro obézní je hlavním přínosem NW správné zapojení pohybového aparátu a svalů,

protože dochází k uvolnění horní části těla a odlehčení nosných kloubů. Výkon je vyžadován

od 600 svalů, a to je zhruba 90% všech svalů v těle.

3.1. Zdravotní výhody NW:

1) Srdce - kardiovaskulární systém. Zvyšuje aerobní výdrž, zvyšuje krevní viskozitu,

zlepšuje srdeční činnost, reguluje krevní tlak, zlepšuje krevní oběh. Kladně působí

proti nemocem krevního oběhu, kornatění tepen, pomáhá předcházet nebezpečí

infarktu, pomáhá při vysokém tlaku.

15

2) Dýchání - intenzivnější, čistí se plíce, zlepšuje se okysličování organismu, lepším

dýcháním se zlepšuje práce svalů. Kladně působí proti astmatu a při chronické

bronchitidě.

3) Výdej energie - vyšší kalorická spotřeba než při klasické chůzi (přibližně o 25-35%

více). Vhodné pro lidi s nadváhou, protože šetří bederní a kolenní klouby, při

cukrovce, při poruchách příjmu potravy.

4) Svalstvo – posílení svalů celého těla (svaly rukou, zad, ramen, hýždí, stehenní, lýtkové), stabilizace opěrné soustavy. Pomáhá při nápravě svalové dysbalance, bolestech zad, při bolestech kloubů, uvolňuje zádové a krční svaly (bolest hlavy).

5) Metabolismus – nastartování látkové výměny, snižuje se obsah tuku a cukru v

krevním oběhu. Kladný vliv na nemoci metabolizmu, diabetes mellitus typu I. a II.

6) Psychika – pozitivně působí nejen chůze ve skupině, při které spolu hubnoucí komunikují, ale prospívá i pobyt v přírodě. A v neposlední řadě i v rámci přirozené intenzivní zátěže organismus vyplavuje řadu účinných látek a hormonů jako například endorfiny, které nám navozují příjemné vnímání pohybu.

3.2. Základní výbava pro NW

Základem vybavení je kvalitní, pohodlná a vhodná obuv. Doporučuje se balance step, která

pomáhá správnému držení těla a výrazně odlehčuje při chůzi patám.

Oblečení můžeme použít jako na jogging a v zimě jako na běžky.

Dále samozřejmě speciální hole. Na našem trhu se objevují hole jak renomovaných firem, tak

i hole neznačkových výrobců. Obecně platí zásada, že bychom si měli nechat hole před

16

nákupem ukázat, popřípadě i vyzkoušet.

Výběr rukojeti je velice důležitý, protože minimalizuje vibrace, které přecházejí na ruku,

zápěstí, loket a rameno.

Poutko by mělo být pevné, měkké, anatomicky tvarované a lehce nastavitelné tak, aby

nedřelo kůži, a zároveň nebránilo volnému průtoku krve do ruky, ale zároveň tak, aby hůl

držela při jemném povolení v ruce.

Tělo hole musí být pevné, ale ohebné, aby tlumilo nárazy

Špička/talířek je vyroben z tvrzené oceli, talířek vyměnitelný a v ideálním případě

v namontované pozici volně otočitelný.

Gumový kryt – botička slouží při chůzi po asfaltu. K dostání jsou v různých kvalitách.

Správná délka hole:

Pro stanovení správné délky holí je důležité brát v úvahu výšku postavy, délku končetin,

17

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/poutko_detail_1.jpg

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/poutko_detail_2.jpg

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/detail_ergo_clikclak.jpg

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/madlo_detail.jpg

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/bodceboticky_detail.jpg

http://www.cz-nordicwalking.com/obrazky/twistgo%20detail

fyzické předpoklady. Nejjednodušší způsob, jak určit vhodnou délku hole je postavit se

rovně, hrot hole zapíchnout do země, a paže a předloktí by měly svírat úhel 90 stupňů.

Ještě je možný způsob, kdy odečteme 55 cm od výšky postavy.

U pokročilých se doporučují hole delší, u začátečníků pak o trochu kratší, což umožňuje

rychlejší zvládnutí techniky.

Posledním z doporučovaného vybavení je tzv. sporttestr – snímač tepové frekvence.

Slouží k tomu, abychom věděli, v jaké tepové frekvenci se nacházíme a jak upravit pohyb,

aby byl co nejefektivnější.

3.3. Technika chůze s holemi

Severská chůze je technicky nenáročná pohybová aktivita. Odpich holí a odraz chodidla na

opačné straně těla se odehrává více méně vjednom okamžiku; jde tedy o pohyb střídavý

neboli „křižmochodní". V této dvojoporové fázi je hmotnost těla nerovnoměrně rozložena

mezi „zadní" dolní končetinu a hůl „přední" horní končetiny. Hrot hole se zapichuje asi na

úrovni paty chodidla „přední" dolní končetiny či mírně za patu kročejové nohy. Ve stejném

čase je druhá horní končetina zapažená a propnutá v lokti a dokončuje odpich. Střídavý

pohyb horních končetin tedy začíná za tělem při propnutém lokti. Po odpíchnutí se horní

končetina pohybuje dopředu a nahoru a postupně se flektuje lokti až do fáze opory o hůl; po

celou dobu svírají prsty pevně rukojeť hole. Potom se horní končetina pohybuje zpět za tělo

až do extenze v loketním kloubu, kdy se dlaň otevírá a odrazová síla je přenášena přes

poutko hole. Ruce obou horních končetin se míjejí mírně před tělem a hole po celou dobu

pohybu směřují šikmo dolů (zepředu shora dozadu dolů). Po dokončení kroku a odpichu se

celý cyklus opakuje v obráceném pořadí. Z hlediska plynulosti pohybuje důležité vzpřímené

držení trupu (mírný předklon) s krkem a hlavou v přirozeném prodloužení osy těla. Při

opačné rotaci ramen a pánve se střed rotačních pohybů posunuje díky holím kraniálně a

těžiště těla se mírně snižuje. Aby při nezbytném prodloužení kroku nedošlo k hyperextenzi a

k přetížení přední části kolenního kloubu, při došlápnutí by měl být kolenní kloub v mírné

flexi.

Nejlépe se učí technika NW při chůzi do mírného kopce, kdy je předklon trupu větší, kroky

jsou kratší, více jsou zapojeny svaly horní poloviny těla a intenzivněji pracují i flexory kolene.

18

Používání holí umožňuje během stoupání prodloužit krok a zároveň odlehčit dolním

končetinám.

Při chůzi s kopce jsou kroky výrazně kratší a těžiště těla se nachází níže. Kolena jsou po celou

dobu chůze neustále v pokrčení, chodidla jsou po většinu času v kontaktu s terénem celou

plochou podrážky a neustále přibrzďují pohyb těla. V porovnání s chůzí po rovině nebo chůzí

do kopce je odpich holemi méně výrazný. Důraz by měl být kladen na přenesení části

hmotnosti na hole (odlehčení kloubům dolních končetin).

V důsledku kontaktu holí s terénem se při NW střídají dvojoporové a trojoporové fáze

pohybu a v porovnání s běžnou chůzí se tím významně zvyšuje její bezpečnost. Tato

skutečnost je významná zejména u pacientů s poruchami rovnováhy nebo u starších osob,

trpících obavami z pádu, kterým NW dodává větší pocit jistoty při pohybu i v náročnějším

nebo kluzkém terénu.

3.4. Plán cvičební lekce

Pro každé vzdělávání platí 4 následující didaktické principy:

1. Přiměřenost – lekci přizpůsobíme fyzickým, zdravotním a věkovým možnostem

klientů

2. Postupnost – začínáme učit věci jednoduché a po jejich zvládnutí, pokračujeme

složitějšími

3. Soustavnost – neustále kontrolujeme a různě rozvíjíme techniku pohybu

4. Názornost – nejlepší učební metodou je příklad, názorné předvedení

Úvodní část – každá lekce by měla začít rozhýbáním, nejlépe chůzí a pak následnou

rozcvičkou vedoucí k zahřátí organizmu. Důkladným rozcvičením předcházíme nebezpečí

zranění.

Při rozcvičce by měly být rozhýbány všechny klouby od hlavy až po paty, a to nejlépe

krouživými pohyby. Ke cvičení je vhodné použití holí. K navození dobré atmosféry můžeme

19

zařadit i některou z her např. v kruhu štafetové předávání hole.

V hlavní části se zaměřujeme hlavně na správné zvládnutí techniky.

- Správného vedení došlapu přes patu

- Činnost dolních končetin ve zhoupnutí a odtlumení kroku

- Činnost horních končetin, především paží a vedení holí od odrazu vzadu za tělem, zpět k opoře před tělem

- Činnost trupu, náklon vpřed

- Správné dýchání do celé kapacity plic

- Nácvik různých technik chůze podle terénu

- Kontrolovaná změna zatížení paží při oporu a odrazu

- Sledování a úprava tepové frekvence pomocí sporttesteru.

V závěru můžeme zařadit fázi rychlé chůze při vyšší tepové frekvenci a pak následuje

vydýchání a závěrečné protažení – strečink.

Nikdo by po lekci neměl cítit žádnou bolest (hlavy, natažený sval) ani velkou únavu. Naopak

fyzickou aktivitou uvolněné endorfiny by měly navodit pocit dobré nálady a psychické

pohody.

20

4) Praktická část

Trasa 1. Zámecký park - začínáme

Pro obézní klienty je důležité, aby si utvořili k pohybové aktivitě kladný vztah. Úvodní hodina

tedy nesmí být příliš náročná. Procházka parkem při rychlosti 3- 4 km za hodinu v délce asi 1

km s úvodním seznámením Nordic walkingu a ukázkou chůze s holemi. Trvání lekce

maximálně 40 min.

Seznámení s NW – procházka zámeckým parkem

Procházka parkem při rychlosti 3- 4 km za hodinu v délce asi 1 km s úvodním seznámením

Nordic walkingu a ukázkou chůze s holemi. Trvání lekce maximálně 40 min.

21

Sraz - zámecký park u rybníka.

Po asi 5 minutách volné chůze krátká přestávka s rozcvičkou, která bude obsahovat pouze

cviky na protažení a protažení svalů a kloubů. To znamená: Kroužení hlavou -půlkruh,

kroužení paží, ramenem, loktem, zápěstí, uvolnění zápěstí, kroužení trupem a protažení

nohou, přednožení, zanožení.

Názorná ukázka chůze s holemi a nácvik správné techniky. Využijeme rovný terén parkových

cest a po zvládnutí základního kroku a připojení rukou, zkusíme nácvik do mírného kopečka.

Při následných setkáních trasu prodlužujeme.

Trasa č. 2. Kostel Všech svatých v Horšově

Délka trasy 2800m, rychlost chůze 4- 5 km/hod.

Sraz - zámecký park - u rybníka 375 m. n. m., půjdeme po

vrstevnici 380 m. n m. podél potoka proti proudu až k druhému

rybníku - 390m.n. m., rozcvička, s přidáním her, pro uvolnění

atmosféry, a pokračujeme k božím mukám a po polní cestě z

mírného kopce k Horšovu - 380 m. n. m. V Horšově navštívíme

kostel Všech svatých.

Původně románský kostel je připomínán už k roku 1186 v souvislosti se vsí Horšov jako

správním střediskem biskupství a sídlem arcijáhenství. Pozoruhodná je architektura kostela,

nad kněžištěm i lodí se podnes dochoval neporušený gotický krov s ondřejskými kříži.

Součástí kostela je kaple sv. Barbory s překrásnými pozdně gotickými malbami, zachycujícími

legendu o sv. Barboře, dnes, žel, značně porušenými.

Zpět do Horšovského Týna se vydáme po nově vybudované cyklostezce.

Na konci lekce zařadíme krátké strečinkové protažení a shrneme dojmy z vycházky.

22

Trasa č.3 Annaburg, kostel Sv.Anny

Délka trasy 4800m, rychlost chůze 4-5km/hod

Sraz – vlakové nádraží v H. Týně (naproti čerpací stanice – možnost nákupu pití, občerstvení),

vydáme se po lávce přes řeku Radbuzu, projdeme zahrádkářskou kolonií ke vstupním vratům

do zámecké obory. Tam polní cestou k nově zrestaurovanému loveckému zámečku na návrší

Anaburgu.

Anaburg

a počátku 17. století založil majitel horšovskotýnského panství Vilém starší Popel

z Lobkovic u vsi Horšova kolem poplužního dvora velkou panskou oboru se soustavou

devíti rybníků a obehnal ji pevnou kamennou zdí, která se zachovala dodnes. Na ostrůvku

jednoho z rybníků, v těsné blízkosti Horšova, postavili někdy po r. 1744 tehdejší majitelé

panství Trautmannsdorfové malý barokní lovecký zámek. Tento dodnes zachovaný šestiboký

altán se čtyřhrannou věžičkou a dvojitou střechou o jedné cenntrální místnosti byl

pojmenován pravděpodobně na počest druhé manželky Františka Norberta

Trautmannsdorfa Marie Anny, rozené hraběnky z Herberštejna, Annaburg. V 80. letech 19.

století byla kolem zámečku výrazná květinová výzdoba. Později přestal zámek plnit svoji

funkci a byl opuštěn. Rybník kolem opuštěné budovy, stojící dnes na pozemcích školního

23

statku střední zemědělské technické školy v Horšovském týně, vyschl a z ostrůvku se stalo

mírné návrší v rovinatém terénu.

Zde si uděláme přestávku s rozcvičkou, několika pohybovými hrami a občerstvením.

Obejdeme návrší a pokračujeme polní cestou k jižní bráně obory. Přejdeme silnici č. 197, s

mírným klesáním jdeme po mostě přes řeku Radbuzu a napojíme se na starou poutní cestu,

která spojovala kostel v Horšově a kostel Sv.Annu

Dojdeme k návrší u kostela Sv. Anny a křížovou cestou

pomalu stoupáme do kopce k poutnímu kostelu

Sv.Anny na Vršíčku (převýšení 25m).

Tradované pověsti

ostel sv. Anny byl podle místní tradované

pověsti založen nedaleko místa, kde místní sedlák Křenka či Křečka vyoral na konci

15. století zázračnou sošku sv. Anny.

Samotný kostel nechali pravděpodobně vystavět Jiří a Volf z Ronšperka roku 1511. V roce

1516 byl kostel dokončen a také vysvěcen. Po polovině 18. století prošel kostel barokní

přestavbou, kdy byla dostavěna sakristie a barokní klenba. Od této doby až do II. světové

24

války se zde každoročně konaly velké česko-bavorské Annenské poutě. V roce 1990 byly

poutě obnoveny. Pro neutěšený stav okolí památky, zejména terasy před kostelem, však

jejich konání muselo být nakonec přeneseno přímo do Horšovského Týna do arciděkanského

kostela sv. Petra a Pavla. Existuje projekt na opravu poutního kostela sv. Anny i jeho okolí,

zatím však byla pro nedostatek finančních prostředků realizována jen jeho malá část.

V polovině 19. století nechala rodina Trauttmansdorffů vystavět v podzemí kostela rodinnou

empírovou hrobku.

Jiná, smutnější pověst, zřejmě založená na skutečné události, se váže k trautmannsdorfské

hrobce. Při jednom z panských pohřbů se do ní prý schoval malý chlapec, dráteníček,

kterému byla zima, a tak se zabalil do řaseného hedvábí zdobícího interiér hrobky a usnul.

Obřad však brzy skončil, a tak po odchodu všech účastníků zasunuli pacholci těžkou

kamennou vstupní desku a nevědomky odsoudili stále spícího hocha ke strašné smrti

v podzemí. Jeho pozůstatky byly objeveny až po několika letech při dalším pohřebním

obřadu a vypráví se, že měl místo rukou jen holé kosti, jak si je při nesnesitelném hladu

v zoufalství okousal.

Po prohlídce kostela si uděláme další přestávku s občerstvením a protažením. A už nás čeká

jen závěrečná část, kdy sejdeme z kopce a po cyklostezce (stará silnice) se vracíme zpět do H.

Týna. Rozejdeme se opět u nádraží ČSD.

25

Trasa 3. Přírodní rezervace Červený vrch

Celodenní výlet, stupeň obtížnosti - střední.

Délka trasy – 22 km, rychlost chůze 5- 6km/h

Předpokládaná doba trvání NW – 6 hodin.

Sraz - nádraží ČSD v Horšovském Týně, vydáme se podél Černého potoka po cyklostezce

kolem kostela Sv. Anny do Mašovic. Na křižovatce k Podhájí u starého mostu uděláme

rozcvičku a řekneme si ,co nás čeká cestou. Pokračujeme cestou do Mašovic a odtud lesní

cestou kolem starého žulového lomu do Meclova. Z Meclova po silnici 3. třídy mírným

stoupáním do Otova. Před obcí Otov odbočíme na lesní cestu a vystoupáme na Červený vrch,

kde je cíl naší vycházky.

Přírodní památka Červený vrch. V minulosti se zde těžily živcové pegmatity, které tvoří žíly

směru V-Z mocnosti několik desítek metrů. Zachovaly se tu stopy všech užívaných způsobů

těžby, od povrchové po báňské dobývání v několika úrovních.

26

Počátek zdejší těžby spadá do první poloviny 19. století, tj. rozmachu těžby živce pro

porcelánky. Zdejší kraj patřil k nejbohatším na tuto horninu v Čechách. První zmínka o těžbě

je již z roku 1855. Problém těžby tehdy spočíval v zákoně, který těžbu živce jako tzv.

„nevyhraženého nerostu“ nijak neupravoval, a proto docházelo k soukromým aktivitám

majitelů pozemků, po které zde zůstalo mnoho nezabezpečených povrchových děr. Výjimkou

je štola na vrcholu kopce, která vede pod povrchem v pevném materiálu a jsou zde patrné

zbytky kolejí, zrezivělý důlní vozík a přibližně 50 metrů dlouhý příkop pro vyvážení suti a

nakopaného materiálu.

Po prohlídce štol a krátkém odpočinku s občerstvením se vydáme na cestu zpět. Z Červeného

vrchu sejdeme na polní cestu k Březí, kde nás čeká odpočinek s občerstvením v penzionu Na

rozcestí.

Po jídle půjdeme polní cestou do Mračnic, okolo dalšího živcového lomu a pokračujeme na

Dolní Valdorf, kde se můžeme rozhodnout, zda rovnou do Horšovského Týna, nebo přes

Kněžský vrch na koupaliště Podhájí a odtud zpět do H. Týna.

27

Při přípravě každé lekce se snažíme vždy vycházet s potřeb klientů a proto i trasy můžeme

pozměnit, zkrátit, prodloužit nebo najít jiný cíl cesty. Další náměty a pomoc při plánování tras

najdeme na internetu, kde je spousta již připravených tras, nebo programy, které nám s tím

pomohou. (např. www.trasy.net, www.turistika.cz). Pro inspiraci při přípravě rozcviček

můžeme použít např. internetové stránky H. Kynychové www.hejbejte.cz, kde pod sekcí

videa nalezneme různé cviky na protažení. Nikdy nezapomeneme na kladnou motivaci

(povzbuzení, pochvala) našich klientů.

5) Osobnost cvičitele NW

Na závěr bych chtěla shrnout, jaký by měl být správný cvičitel.

Určitě by měl mít alespoň dvě P – pozitivní a připravený.

Pozitivní – člověk, který má pozitivní pohled na svět a umí dodat lidem tu správnou energii a

radost ze života, je pro klienty velkým přínosem.

Připravený – do tohoto bodu patří mnoho různých částí. Je samozřejmé, že má nejen

připravenou trasu, kudy se svými klienty půjde, ale zná i náhradní řešení, kdyby se stala

jakákoliv nepředvídatelná událost (rozmary počasí, zorané pole – cesta chybí, nehoda…). Má

s sebou veškeré potřebné vybavení – hůlky, sporttestr, mobilní telefon, lékárničku, pití … Zná

základy první pomoci. Při chůzi terénem se můžou stát různá zranění. Od drobných

škrábanců, zlomenin, omrzlin, úpalu až k šoku nebo infarktu. Jak co správně ošetřit a jak se

zachovat viz příloha Základy první pomoci.

Poslední společné přání: Spoustu ušlých kilometrů bez nehody a s dobrou

náladou.

28

http://www.hejbejte.cz/

29

Seznam použité literatury: Ing.Ivan Mach, CSc.Nutris, Skripta poradce pro výživu

PhDr.Iva Málková, Manuál pro vedoucí kurzu snižování nadváhy

Seminář terapie chůzí s holemi

6) Příloha: Základy první pomoci

ZÁKLADY PRVNÍ POMOCI....................................................................................................4

Jak správně přivolat první pomoc...............................................................................................4

Základní pravidla při ošetřování.........................................................................................................5

Dopravní nehody.........................................................................................................................6

Rány, jejich dělení a ošetření......................................................................................................7

Transport a improvizovaná první pomoc....................................................................................8

Obvazová technika....................................................................................................................11

Bezvědomí................................................................................................................................15

Život ohrožující stavy...............................................................................................................16

Dušení...........................................................................................................................................16

Mdloby a kolaps...........................................................................................................................17

Škrcení..........................................................................................................................................17

Kardiopulmunální resuscitace - KPR......................................................................................18

Krvácení....................................................................................................................................24

Vnitřní krvácení............................................................................................................................24

Nejčastější krvácivé stavy.............................................................................................................24

Žilní krvácení.................................................................................................................................26

Tepenné krvácení.........................................................................................................................26

Smíšené krvácení..........................................................................................................................27

Crush syndrom a šokové stavy.................................................................................................27

30

Šok................................................................................................................................................29

Termická poranění – popáleniny, omrzliny, úpal, úžeh............................................................29

Popáleniny........................................................................................................................................30

Omrzliny.......................................................................................................................................31

Úžeh.............................................................................................................................................32

Úpal..............................................................................................................................................32

Zlomeniny.................................................................................................................................34

Otevřená zlomenina.....................................................................................................................36

Poranění kloubů a svalů............................................................................................................36

Natažení svalu..............................................................................................................................37

Svalová křeč..................................................................................................................................37

Podvrtnutí.....................................................................................................................................37

Vymknutí......................................................................................................................................37

Interní stavy.............................................................................................................................37

Angina Pektoris.............................................................................................................................37

Infarkt myokardu (srdeční mrtvice)..............................................................................................38

Bronchiální astma.........................................................................................................................39

Kardiální astma.............................................................................................................................39

Hyper ventilace.............................................................................................................................39

Dušnost........................................................................................................................................40

Padoucnice = epilepsie.................................................................................................................43

Otravy.......................................................................................................................................44

Otrava oxidem uhelnatým a oxidem uhličitým.............................................................................44

Otrava léky...................................................................................................................................45

Otrava drogami.............................................................................................................................45

Otrava alkoholem.........................................................................................................................46

Otrava houbami............................................................................................................................46

Otrava těkavými látkami...............................................................................................................46

Mozkolebeční poranění.............................................................................................................47

Zlomenina spodiny lebeční...........................................................................................................47

Otřes (komoce) mozku.................................................................................................................47

Pohmoždění (kontuze) mozku......................................................................................................48

Stlačení (komprese) mozku..........................................................................................................48

Alergická reakce, utonutí, uštknutí a úraz elektrickým proudem.............................................48

31

Alergie..........................................................................................................................................48

Tonutí...........................................................................................................................................49

Uštknutí........................................................................................................................................50

Úraz elektrickým proudem...........................................................................................................51

32

7) ZÁKLADY PRVNÍ POMOCI

Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy je nutné poskytnout první pomoc. Jde o vysoce stresující situace, ve kterých většina lidí nakonec neví co dělat, proto je třeba si základní pravidla čas od času osvěžit. Poskytování první pomoci není složité, když se to umí a ví se, co je třeba provést je to hračka. Tyto maličkosti však dokážou zachránit lidský život. Nejtěžší chvílí je rozhodování, zda pomůžu. Pomoc člověku v ohrožení života je zároveň věcí vysoce etickou a lidskou.

Kdo neposkytne první pomoc, porušuje též zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. a vystavuje se trestnímu stíhání.

8) Jak správně přivolat první pomoc.Z pevné linky vytočíme číslo 155, nebo 112 - tísňové volání (tato služba je zdarma), z mobilního telefonu vytočíme číslo 155, nebo 112 (v telefonu nemusí být SIM karta, nemusíme zadávat PIN kód mobilního telefonu)

Výše uvedená čísla tísňového volání jsou určena pro stavy bezprostředně ohrožující život tj. s ohrožením základních životních funkcí a pro hromadná neštěstí. Při volání mluvíme vždy klidně a srozumitelně. Zodpovíme všechny otázky dispečera a nikdy nezavěšujeme jako první. Vždy sdělujeme tyto informace:

- jméno volajícího- číslo telefonu, ze kterého voláme (pro případné zpětné volání, upřesnění místa apod.)- přesný popis místa nehody (popř. nejvhodnější přístupovou cestu). Nevíme-li přesně, je možno vyslat někoho na předem smluvené místo, které osádka ZPP bezpečně najde.- počet raněných a popis zranění- je-li zapotřebí technická pomoc (vyproštění, požár, atd.)- je-li nutné nasazení vrtulníku (rozhodne dispečer), upozorníme na případné nepříznivé povětrnostní podmínky, nemožnost přistání(je zapotřebí rovná plocha s odklonem max. 5 stupňu, alespoň 35x35 m), domluvíme jíné, nejbližší místo přistání.

Postup přivolání při jednom zachránci:

Snažíme se dle možností přivolat na pomoc další osoby. Není-li to možné, pak postupujeme takto:

- je-li postižen dospělý člověk, okamžitě ("call first") volejte telefonem 155 (112) a teprve potom zahájíte KPR nebo jiné úkony první pomoci.

- je-li postiženo dítě mladší osm let, nejprve provádějte první pomoc (KPR) po dobu 1 minuty a poté rychle volejte ("call fast") telefonem 155 (112) ZZS.Výjimky, kdy ve všech věkových skupinách je třeba nejprve provádět 1 minutu KPR, poté zavolat ZZS tvoří:

33

- tonutí a ponoření- zástava srdeční při traumatu- předávkování drogami nebo léky

Postup přivolání při dvou a více zachrancích:Jeden zahájí kardiopulmunální resuscitaci (KPR) a druhý volá ZZS.

Po zavolání ihned pokračujte v poskytování první pomoci až do příjezdu sanitky a předání postiženého odborníkům.

Základní pravidla při ošetřováníCo je první pomoc - první pomoc je péče nebo léčba poskytnutá postiženému před příjezdem Zdravotnické záchranné služby (ZZS) nebo jiného kvalifikovaného odborníka.

Cíle první pomoci - tři cíle první pomoci jsou:1. zachránit život 2. zabránit zhoršení zdravotního stavu 3. urychlit proces uzdravení

Priority - je nutné zajistit tři základní životní funkce: 1. je nezbytné zprůchodnit a udržet průchodné dýchací cesty 2. dýchání je v případě potřeby nutné obnovit a udržovat umělým dýcháním 3. je nezbytné obnovit a udržet krevní oběh nepřímou srdeční masáží a zastavením krvácení

Jaké vybavení potřebujete - nepotřebujete žádnou zvláštní výbavu. Dobře vybavená lékárnička pro první pomoc obsahuje řadu užitečných pomůcek, ale ne vždy ji máte v případě potřeby pohotově k dispozici. Můžete však použít cokoliv co je právě k dispozici. Můžete improvizovat.

Základní pravidla - velmi důležité je nestát se sám postiženým, když se pokoušíte o záchranu druhého. Nepřibližujte se proto k postiženému, pokud se přitom dostává do nebezpečí i váš život (např. úraz elektrickým proudem). Nejdříve se zabývejte těmi, kdo jsou nejvážněji zraněni. Nehýbejte s postiženým, pokud to není zcela nutné. Neopatrná manipulace s postiženým může podstatně zhoršit jeho zranění.

Zásady postupu při poskytování první pomoci:

1. první pomoc poskytujte vždy s rozvahou a účelně2. po celou dobu ošetřování buďte v trvalém kontaktu s postiženým3. respektujte zásady poskytováni první pomoci platné pro jednotlivé kategorie poškození zdraví: >>> a) bezvědomí>>> b) krvácení >>> c) zlomeniny >>> d) rány>>> e) popáleniny >>> f) otravy>>> g) ostatní

34

Přístup k raněnému - při přibližování na raněného hlasitě mluvíme, popřípadě ho šťouchneme do nohy a štípneme do ušního lalůčku, abychom zjistili, zdali je při vědomi. K raněnému se nepřibližujte, dostává-li se i Váš život do ohrožení.

9) Dopravní nehody

Kategorie, která je v dnešní uspěchané době na denním pořádku.

(odst. 1 a 2, §207.0208 Tr. z.)

>>> existuje zákonná povinnost občana poskytnout zraněným pomoc podle svých možností, aktivovat záchrannou službu, případně policii>>> podstatné je zajištění bezpečnosti zachránců i postižených, tj. vypnout motor, označit místo nehody výstražnými trojúhelníky (popř. i výstražnými světly) v dostatečné vzdálenosti (aspoň 50m) před tímto místem>>> prioritním úkonem je vyproštění zraněných, kteří jsou v bezvědomí nebo masivně krvácejí. Je nutné u postižených zajistit základní životní funkce (tj. dýchání a krevní oběh)>>> zraněné, kteří nejsou v bezvědomí, vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li jim bezprostřední nebezpečí (např. požár auta apod.) Jinak vyčkáme příjezdu profesionálních záchranářú vybavených vyprošťovacími prostředky>>> obecně platí zásady pro první pomoc u bezvědomých, nemocného přikryjeme a zajistíme klidné prostředí, nepodáváme žádné tekutiny ústy, stále ho sledujeme>>> zavoláme RZS

Vytažení z vozu, uložení zraněného:

Zraněným pohybujte (táhněte ho) vždy jen v ose jeho těla směrem k hlavě. Při vyprošťování z vozidla uchopte zraněného zezadu pod oběma pažemi za zdravé předloktí, položte si ho na sebe na pokrčené stehno a táhněte ven (Rautekův hmat - viz. obrázek)

Zraněného tahem položte na rovné a chráněné místo (na deku, igelit apod.) mimo vozovku - zásadně pomáhejte především těm, kteří nevolají o pomoc a jsou v bezvědomí.Hledejte je i v okolí vozu.

Orientační vyšetření poraněných

Nejprve si všimněte, zda zraněný silně nekrvácí (prosáklý oděv, ohmatání zadní části hlavy a zátylku, spodní části těla) - stavíte krvácení. Dýchání zraněného zjistíte poslechem jeho dechu u úst a pohledem na hrudník, zda se zvedá. Činnost srdeční (tep) zjistíte pohmatem svými prsty po straně krku poraněného, na krkavici, radiální tepně.

Nedýchá-li zraněný, zkontrolujeme dutinu ústní. Popř. odstraníte překážku v ústech (umělý chrup, zvratky, zapadlý jazyk). Zakloníte lehce

35

hlavu, předsunete dolní čelist, otevřete ústa. Sledujte, jestli se nemocný tímto trojitým manévrem nadechne - viz obr.

Má-li volné dýchací cesty a přesto nedýchá, zahájíte dýchání z úst do úst (z plic do plic). Nezjistíte-li zároveň tep na krkavici (krční tepně), zahájíte oživování (kardiopulmonální resuscitace)

10) Rány, jejich dělení a ošetření

Co je to rána? - Je to ztráta či porušení kožního krytu nebo jakékoliv poškození anatomických nebo fyziologických funkcí tkáně.

Dělení ran

Řezná rána - vzniká tahem ostrého předmětu, silně krvácí a bolí, byly ostře proťaty cévy a kožní nervy, rovné okraje, nebývá hlubokáBodná rána - vzniká proniknutím ostrého předmětu do hloubky, nebezpečná, neboť je na povrchu malá, ale bývá značně hluboká a zraní orgány hluboko pod ranou, musí se odoperovat Sečná rána - vzniká dopadem ostrého předmětu na povrch těla, má charakter řezné rány, ale je hlubší Tržná rána - nemá ostré okraje, okraje zhmožděné, málo krvácí, málo bolí Rána kousnutím - velmi často infikovaná nebo otrávená (hrozí vzteklina)Odřeniny - nejjednodušší rána, postihuje pouze povrchní části kůže, stačí vydesinfikovat; v těchto ranách často bývá špína, prach apod.Střelná rána - 1) Projektilová - >>> malý vstřel: okraje jsou hladké, očouzené střelným prachem>>> velký výstřel: okraje jsou hrubé>>> zástřel: projektil uvízne v těle2) Střepinová - ničivější účinek, ztráty tkání a končetin

Komplikace ran

1) HnisáníČastá komplikace - rána bolí, zarudne, nateče. Může provázet i zvýšená teplota, někdy celkové příznaky. Sterilní krytí, pokud se jedná o malou ránu, můžeme se pokusit vyčistit, jinak musíme dopravit postiženého k lékaři. Na otok přikládáme studený obklad (nejlépe ledový), pokud nelze na ránu, pak pod ránu.

2) TetanusZpůsobuje ho bacil, který je schopen žít bez přístupu vzduchu. Tuto nákazu přenášejí býložravci ve svém trávicím traktu, proto zvýšené nebezpečí nákazy je na pastvinách apod. Každý člověk by měl být očkovaný, očkování se má obnovovat vždy po deseti letech. Příznaky:==> žvýkací obtíže ==> křeč žvýkacích svalů - nemožnost otevřít ústa

36

==> horečka ==> neklid ==> bolesti svalů, nakonec celkové křeče s poruchou dýchání, často končí smrtí (člověk se zadusí).

3) Plynatá sněťTaké vzniká za nepřítomnosti vzduchu, především v pohmožděných tkáních. Dochází k odumírání tkáně a k hnilobě. Způsobuje ji bakterie, která žije bez přítomnosti kyslíku a produkuje plyn, který slyšíme, pokud se rány dotkneme. Dochází k třaskání, jedná se o velmi nebezpečnou komplikaci hojení ran. Je to velmi bolestivé.

4) RůžeKolem rány vzniká ostře ohraničený červený flek, který se rychle šíří. Postiženého bolí hlava, je malátný, může i zvracet. Často má vysoké teploty s třesavkou a zimnicí. První pomocí je sterilní krytí rány, její znehybnění a dopravení k lékaři.

5) Operační rányNejčastější komplikací je infekce v ráně. V rámci celého operačního postupu je vhodné na steh rány aplikovat krytí, které:>>> je kvalitní bariérou proti mikrobům>>> má dostatečnou absorpční schopnost>>> netraumatizuje ránu při převazu

11) Transport a improvizovaná první pomoc

Transport = odsun poraněných provádíme u závažných poranění pouze v případě, kdy místo, kde došlo k poranění, není dosažitelné pro RZP nebo pokud se tím urychlí přesun poraněného do nemocnice. Neošetřené poraněné odsunujeme (vyprošťujeme) pouze v nouzi (např. při požáru nebo v nedýchatelném prostředí). Způsob transportu musí vždy odpovídat poranění a stavu pacienta, ale i našim silám a prostředkům.

VYPROŠŤOVÁNÍ: k vyprošťování člověka v bezvědomí z dopravního prostředku třeba při autonehodě používáme Rautekův manévr - své horní končetiny vsuneme do obou podpaží postiženého a držíme jej za zápěstí a předloktí pokrčené horní končetiny. Tělo poraněného máme navaleno na svém trupu a jedné dolní končetině a krátkými kroky druhou dolní končetinou couváme od místa neštěstí.

!!! Pokud zjistíme poranění páteře a nehrozí nebezpečí výbuchu apod., radši postiženého nevytahujeme!!!

Transport jedním zachráncem

37

DOPROVOD nebo také "živá berla" je nejméně namáhavý způsob. Stojíme vedle zdravé strany poraněného a jeho bližší horní končetinu si položíme kolem krku a uchopíme ji za zápěstí svou vzdálenější rukou. Druhou rukou přidržujeme poraněného kolem pasu. Tento způsob používáme při lehčích poraněních horních končetin, při ranách na lýtku a noze, případně malých ranách na hlavě.

ODNESENÍ raněného v náručí- zvládneme na krátkou vzdálenost a pokud je poraněný lehčí než zachránce.

Odnesení na zádech, kdy raněného držíme za stehna a on nás kolem ramen.

Odnesení na jelena je jeden z těžších způsobů a je třeba ho nejdříve nacvičit na figurantovi. Postavíme se proti figurantovi. Uchopíme svou pravou rukou levé zápěstí poraněného, pak se předkloníme tak, abychom své rameno dostali do rozkroku poraněného, a tahem za zápěstí dostaneme trup poraněného na svá ramena. Pak se můžeme pomalu narovnat.

Transport dvěma zachránci

STOLIČKA - oba zachránci spojí svoje ruce pod stehny postiženého buď uchopením za zápěstí, nebo pokrčenými prsty (drápky) případně pomocí šátku stočeného do kruhu. Bližšíma rukama se uchopí navzájem kolem ramen. Tím jsou zajištěna záda poraněného. Existuje mnoho modifikací stoličky, tato je ale nejvhodnější, protože zajišťuje poraněného např. při náhlé změně stavu.

"ZA SEBOU"- využívá Rautekův manévr. Pomocí něj uchopí silnější zachránce horní polovinu těla poraněného. Poraněná dolní končetina

postiženého je položena přes zdravou. Druhý zachránce uchopí dolní končetiny poraněného za bérce.

Transport na nosítkách

Pokud nemáme zdravotnická nosítka, můžeme je improvizovaně vyrobit ze dvou tyčí (klacků) a deky nebo několika bund. Takováto nosítka je ale dobré vyzkoušet na zdravé osobě s přibližně stejnou hmotností, jakou má poraněný.

Nezapomeňte:

>>> nakládání i nesení nosítek velí vždy zachránce u hlavy poraněného >>> postižený se na nosítkách nese vždy nohama dopředu s výjimkou stoupání do schodů a do svahu.

>>> při zvedání raněného klečíme pouze na jednom koleně, nikdy na obou >>> nezapomeneme zajistit poraněnému dekou optimální tepelný komfort >>> nakládání na nosítka vyžaduje rovněž nácvik

38

Nakládání NAVALENÍM provádíme tak, že 3 nebo 4 zachránci uchopí poraněného a navalí na bok obličejem k sobě. Zbývající zachránce přiloží nosítka k zádům poraněného a pomalu je sklápí do vodorovné polohy.

Při nakládání PODSUNUTÍM se tři zachránci

obkročmo postaví nad poraněného. Čtvrtý zachránce si připraví nosítka tak, aby stála za hlavou poraněného v prodloužené ose jeho těla. Tři zachránci na povel zvednou poraněného (první musí zajišťovat jeho hlavu) a čtvrtý podsune nosítka pod raněného.

Při nakládání VE STABILIZOVANÉ POLOZE (RAUTEKOVĚ ZOTAVOVACÍ POLOZE) drží první zachránce poraněného za bérec pokrčené dolní končetiny, druhý podsune své ruce pod pánev poraněného a uchopí jeho obě ramena. Vždy jedna noha krajních zachránců musí být mezi žerděmi nosítek. Na ni přenesou při zvedání poraněného svoji váhu.

39

12) Obvazová technika

Obvaz znamená ochranné krytí rány nebo způsob znehybnění (např. zlomeniny). Účelem obvazu při první pomoci je:1. zastavit krvácení nebo vsáknout krev z rány, příp. z tělesného otvoru2. zamezit vniknuti infekce do rány 3. ránu uzavřít (při pneumotoraxu)4. znehybnit a udržet v klidu zraněnou část těla.

Podle těchto funkcí dělíme obvazy na krycí, tlakové, poloprodyšné, odsávající, znehybňující; podle použitého materiálu na šátkové, obinadlové, prakové, náplasťové, obvazy z tuhnoucích hmot (sádrové, zinkoklihové), z elastických hmot (pružná obinadla, škrtidla) a dlahové.

Zásady postupu při obvazování:

1. raněného uložíme do pohodlné polohy2. končetiny obvazujeme v poloze, ve které zůstanou po přiložení obvazu, jinak hrozí zřaseni obvazu, zaškrcení měkkých tkání a omezení krevního zásobení3. šířku obinadla volíme podle objemu obvazované části těla (na prsty úzké, na stehno a hrudník co nejširší)4. obvaz začínáme dvojitou kruhovou otáčkou na nejužším místě obvazované části těla5. konec obvazu přelepíme náplasti, upevníme zavíracím špendlíkem nebo rozstřihneme a zauzlíme6. dbáme, aby dechem, mluvením nebo kašlem nebyla do ošetřované rány zanesena infekce7. k poraněnému stojíme vždy čelem tak, abychom viděli na obličej a mohli s ním povídat8. poraněného poraněnou část vždy velmi šetrně podložíme a přidržujeme 9. při ošetřování poranění s krvácením, nebo manipulaci s jinými tělesnými tekutinami (sliny, zvratky) používáme jednorázově gumové rukavice a to z důvody své ochrany

Zásady přikládání obvazů:

1. první vrstva obvazu, přiložená na ránu musí být vždy sterilní a přesahovat alespoň o 2 - 3 cm okraje rány2. po přiložení sterilního krytí se s ním už nesmí pohybovat, protože hrozí setření nečistot a infekce z okolí rány3. obvaz musí být dostatečně přitažen, ale nesmí škrtit4. obvaz musí splňovat tzv. 3Ú : musí být úhledný, účinný a úsporný

Zástava krvácení a ošetření ran

Pro zastavení krvácení se používá tlakový obvaz. Přišitý polštářek použijeme jako sterilní vrstvu, druhý posuvný jako vrstvu tlakovou a obinadlem vše připevníme.

Tlakový obvaz

Zaškrcovadla se používají při velmi silném krvácení, pokud není jiná možnost, a také pokud musíme ošetřit větší množství zraněných. Dávají

40

se přes oděv, ne přímo na kůži. Gumové obinadlo (Martinovo pryžové obinadlo) přikládáme od počátku co nejvíce napnuté a zatahujeme je pod neustálým tahem. Zaškrcovadla přikládáme na končetinu, která musí být zvednutá nad úroveň srdce. Nesmíme je položit těsně nad loket nebo pod koleno, kde by stačovalo nechráněné nervy. Zaškrcenou část těla musíme znehybnit a na nápadném místě přiložíme zprávu s přesným časem zaškrcení a jménem postiženého.

Účinně přiložené škrtidlo zásadně nepovolujeme, došlo by totiž k urychlení rozvoje šoku, jednak z další krevní ztráty, jednak z náhlého vyplavení škodlivých látek vznikajících v zaškrcených tkáních v důsledku nedostatku kyslíku.

Obinadlové obvazy

Obinadlový obvaz čepcový: Střed pomocného obinadla přiložíme zespoda na bradu, vedeme vzhůru po obou stranách obličeje za uši a necháme viset za ušima. Začínáme kruhovou otáčkou okolo hlavy, krycí tahy vedou od jednoho ucha k druhému, vždy pod pomocným obinadlem, které nakonec zavážeme pod bradou.

Odsávací obvazy se používají při krvácení z tělesných otvorů tělních a to při:1. krvácení z nosu2. krvácení z ucha3. krvácení z úst4. krvácení z konečníku

Obvaz lokte: Začínáme kruhovou otáčkou v horní části předloktí nebo dolní části paže. Osmičkové túry vedeme přes loketní kloub tak, aby se křížily v ohbí a postupně zmenšovaly. Poslední otáčka se vede kolem kloubu. Podobně postupujeme u obvazu kolena.

Obinadlový obvaz ruky: Klasový obinadlový obvaz: začínáme kruhovou otáčkou kolem záprstních kosti, křížíme zápěstí na hřbetní straně, dále přes dolní část předloktí, přes první otáčku na hřbetu zápěstí a kolem záprstních kostí. Další osmičkové otáčky vystupují stejným způsobem směrem k zápěstí.

Obvazování prstů: Při obvazování prstů přeložíme nejprve úzké obinadlo alespoň dvakrát přes špičku prstu, následují otáčky okolo prstu a aby se obvaz nesesmekl, vedeme obinadlo po obvázání prstu po hřbetní straně ruky a končíme otáčkou kolem zápěstí.

41

Šátkové obvazy

K vytvoření obvazu můžeme použít 1 nebo více šátků. Použití 1 šátku:

==> 1. obvaz hlavy:

Ránu kryjeme sterilní vrstvou. Při mozkolebečních poraněních umístíme kolem sterilního překrytí rány mul. Postavíme se za hlavu postiženého, šátek přiložíme nejdelší stranou těsně nad obočím na

čelo. Konce překřížíme v zátylku přes cíp trojúhelníku a na čele svážeme. Cíp vzadu připevníme překřížením, zavíracím špendlíkem.

==> 2. obvaz ucha:

Ušní boltec podložíme zezadu mulem a sterilně překryjeme. Střed přeloženého šátku přiložíme na krycí vrstvu, jeho cípy překřížíme nad druhým uchem a zavážeme tak, aby uzel byl mimo zraněné

ucho.

==> 3. obvaz oka:

Střed složeného šátku (kravaty) přiložíme na zraněné oko. Spodní cíp vedeme na straně zraněného oka pod ucho, překřížíme s druhým cípem šátku na zátylku a zavážeme na čele. Při vzájemné důvěře postiženého a zachránce je lepší zavázat obě oči (i zdravé), aby nedošlo ke zbytečné námaze. Jelikož při pohybu zdravého

oka dochází k pohybům i ve druhém oku.

Obvaz zápěstí a ruky = tzv. pacička:

Zraněnou ruku položíme dlaní na šátek přibližně doprostřed tak, aby prsty směřovaly proti vrcholu hrotu šátku, tj. nejdelší strana šátku je kolmo k dlouhé ose předloktí. Vrchol šátku ohneme zpět přes zápěstí, oba cípy překřížíme, ovineme a kolem zápěstí uvážeme. Přeložený vrchol šátku připevníme zavíracím špendlíkem.

Obvaz nohy = tzv. botička:

Při použití šátku postupujeme obdobně jako u ruky. Použijeme-li obinadlo, vedeme jeho otáčky od nártu přes špičku nohy po chodidle směrem k patě a kolem ní a nad kotníky, kde osmičkové otáčky křížené nad nártem končíme kruhovými otáčkami.

42

Šátkové závěsy

Závěs horní končetiny: uchopíme šátek za jeden cíp a položíme jej na rameno poraněné končetiny tak, aby základna šátku byla souběžná s osou těla a ležela na přední straně hrudníku. Končetinu ohneme v lokti do pravého úhlu a přiložíme ji k šátku. Zvedneme dolní cíp šátku, převedeme jej přes rameno zdravé končetiny na šíji, tam jej svážeme s druhým cípem a uzel podložíme. Nakonec natáhneme hrot šátku vyčnívající po straně, přehneme jej přes loket dopředu a připevníme k přední ploše závěsu špendlíkem. Druhým šátkem lze paži připevnit ke zdravé straně hrudníku.

Při zlomenině klíční kosti vložíme do podpaždí vatový polštářek, končetinu dáme na závěs a připevníme tak, aby dlaní ležela na hrudní kosti. Je možné též použít obvaz ze tří šátků, osmičkový obvaz kolem obou ramenních kloubů nebo přiměřeně zatížený a správně uložený batoh.

Břicho: Při otevřených poraněních břicha nezasunujeme vyhřezlý obsah zpět do břišní dutiny. Odstraníme znečištěný oděv, ránu zakryjeme sterilně nebo nouzově čistým prostěradlem, nebo ubrusem a převážeme šátkem.

Kyčel: Šátek přiložíme dlouhou stranou z vnějšku do poloviny stehna, vrchol směřuje nad kyčlí k pasu. Cípy šátku uvážeme kolem stehna. Kolem pasu obtočíme další šátek nebo obinadlo, pod ně podsuneme volný vrchol šátku, přeložíme jej a připevníme zavíracím špendlíkem.

Obvaz brady a nosu:

K obvazu použijeme šátek složený do pruhu, který vedeme nad obě uši, anebo ze širšího obinadla zhotovíme prakový obvaz, jehož cípy svážeme vzadu nad a pod ušima.

Zlomeniny horní čelisti: Znehybňujeme prakovým obvazem na bradu

Zlomeniny dolní čelisti: Znehybňujeme prakovým obvazem na bradu nebo náplasťovým obvazem.

Zlomeniny žeber a pneumotorax

43

Zlomeniny žeber jsou provázeny bolestí při dýchání, které je zrychlené a povrchní. Žebra nejlépe znehybníme elastickým obvazem, jehož otáčky přikládáme kolem hrudníku v okamžiku vydechnutí zraněného. Při zlomenině většího počtu žeber vzniká nedostatečné dýchání. Vydouvající se část hrudníku opatrně stiskneme do úrovně stěny hrudního koše a zpevníme v této poloze, např. přivázáním podložené a ohnuté paže zraněného k hrudníku.

Při zranění hrudníku může dojít i k otevření dutiny hrudní a vniknutí vzduchu dovnitř - pneumotorax. Plíce splaskne a je vyřazena z dýchání. Tento stav se projevuje namáhavým dýcháním se slyšitelným nasávacím šelestem při vdechu, šokem a poruchami krevního oběhu se zrychleným a slabým tepem. Při výdechu vytéká z rány zpěněná krev a je patrné modravé zbarvení rtů a prstů následkem nedostatečného sycení krve kyslíkem.

Situace je zhoršována hromaděním krve v pohrudniční dutině či vznikem přetlakového pneumotoraxu: při vdechu vniká vzduch zvenčí či prasklou plící dovnitř, při výdechu nemůže uniknout. Mezihrudí, v němž je uloženo srdce a velké cévy je tak přitlačováno ke zdravé straně, omezuje se dýchání zdravé plíce.

Ránu na hrudníku je nutné uzavřít poloprodyšným obvazem, který však musí být sterilní (nejlépe 3 vrstvy = vrstva, igelit, vrstva, první vrstvu nelepit, ostatní tři zalepit). Obvaz zabrání hromadění vzduchu a zvyšování tlaku v pohrudniční dutině.

13) Bezvědomí

Při bezvědomí si člověk uvědomuje sám sebe i své okolí. Bezvědomí je známkou poruchy mozkové činnosti. Není-li schopný reagovat na otázky typu Co se stalo? Jak se jmenujete? Kde bydlíte?, nebo na ně reaguje nejistě a nepřiměřeně, nachází se ve stavu porušeného vědomí a musí být odpovídajícím způsobem ošetřen a vyšetřen.

Závažnost stavu ověřujeme podle schopnosti postiženého reagovat na různé vnější podněty např. zvuk, dotek nebo působení bolesti .

a. Lehké bezvědomí - dobrá reakce na podněty

b. Hluboké bezvědomí - špatná nebo vůbec žádná odezva na podněty

Příčiny bezvědomí:

Poranění hlavy s následným otřesem

Nedostatečné prokrvení mozku u mdloby, srdeční mrtvice, šoku u mozkové mrtvice

Poruchy chemického obsahu krve, např. nedostatek kyslíku, abnormální hladina krevního cukru, přítomnost jedovatých látek apod.

Porucha elektrické aktivity mozku s následnými záchvaty křečí.

44

Základní ošetření:Prvním a nejdůležitějším úkonem školeného zachránce je zajistit průchodnost dýchacích cest a odpovídající dýchání. Průchodnost se zjišťuje po každé manipulaci s postiženým!

Průchodnost dýchacích cest zjistíme:

1. pohledem - pokud vidíme, že se postiženému zvedá hrudník a nadbřišek

2. pohmatem - položíme ruku na nadbřišek a měli bychom cítit, jak se nám ruka zvedá

3. poslechem - přiblížíme své ucho k ústům postiženého a slyšíme, jak dýchá (dýchací šelest)

Pokud postižený nedýchá, zahajte okamžitě resuscitaci.

Průchodnost dýchacích cest má přednost i tehdy, máte-li podezření na poranění páteře. V těchto případech však musí být ukládání no Rautekovy zotavovací polohy zvláště opatrné a prováděné tak aby se s páteří pohybovalo co nejméně, pokud možno vůbec. Nelze proto použít klasickou Rautekovu zotavovací polohu, ale postiženého, pokud je to možné, ukládáme do polohy na boku.

V ideálním případě k tomu potřebujeme šest lidí. Jeden zachránce po celou dobu ošetřování drží postiženému hlavu tak, aby s ní nebylo manipulováno a ostatní klečí po obou stranách postiženého a na povel zachránce, který drží hlavu (dlaněmi na uších) postiženého otáčí. Po otočení na bok jeden ze zachránců pokrčí horní nohu tak, aby ležela na lýtku spodní napřímené dolní končetiny. A další z pomocníků podsune ruku postiženého tak, aby podepírala hlavu a krk.

Pokud jsme u postiženého sami a máme podezření na poranění páteře, tak dýchací cesty zajistíme tzv. trojitým manévrem. Dřepneme si postiženému za hlavu a koleny stlačíme hlavu postiženého tak, aby nedošlo k většímu poranění páteře, předsunutím dolní čelisti zajistíte průchodnost dýchacích cest. Prostředníčky a ukazováčky zvedejte po bocích dolní čelist a palci na bradě zajistěte mírné otevření úst.

!!! Bezvědomému nepodávejte nic ústy! Neponechávejte ho bez dozoru!!!

14) Život ohrožující stavy

DušeníDušení je život ohrožující stav, při kterém i po krátké chvíli dochází k odumírání životně důležitých tělních buněk. Dušení může být způsobeno vniknutím cizích předmětů do dutiny ústní, popřípadě do některé z dýchacích trubic, poraněním plic, nedýchatelným vzduchem, aj.

Člověk, který se dusí, bude mít cyanózu (namodralé okrajové části obličeje, lůžka nehtů), může být zmatený, může mít pěnu u úst a hrozí mu zástava dechu.

45

Člověka s těmito příznaky ošetříte nejlépe tak, že odstraníte příčinu dušení, zajistíte volné dýchací cesty a přísun čerstvého vzduchu. Pokud postižený vykazuje známky lehké obstrukce, vyzvěte ho ke kašli. Ale pokud vykazuje známky závažné obstrukce dýchacích cest, hrozících mdlob nebo zástavy dýchání postiženého předkloňte a dejte až pět rázných úderů dlaní mezi lopatky postiženého. Pokud pět úderů mezi lopatky nestačilo, použijte až pět stlačení nadbřišku – předkloňte postiženého, postavte se za postiženého a svou sevřenou pěst umístěte ji mezi pupek a dolní konec hrudní kosti, svou druhou rukou uchopte tuto sevřenou pěst a rázně zatlačte směrem dovnitř a nahoru. Pokud nedojde k uvolnění dýchacích cest, pokračujte ve střídání pěti úderů mezi lopatky a pěti stlačením nadbřišku. U postiženého v bezvědomí zajistíte průchodnost dýchacích cest, a pokud nedýchá, tak zahájíte kardiopulmunální resuscitaci (KPR).

Mdloby a kolapsToto jsou stavy, kdy se do mozku náhle nedostává tolik potřebná okysličená krev. Např. když jedete v přeplněné tramvaji a vám se najednou zamotá hlava, což už mnohé z nás potkalo. To motání hlavy je způsobeno nedostatkem čerstvého vzduchu, často pomůže vyjít ven na čerstvý vzduch, to bohužel v tramvaji nelze. Člověka, který má kolaps, nebo mdlobu poznáte tak, že má studený pot, je bledý, pociťuje slabost, často mívá výpadek sluchu a mžitky před očima.

Pokud postižený leží, tak byste jej neměli zvedat, aby nehrozil další pád. Pokud je postižený při vědomí, můžete mu dát napít chladného nápoje. Postiženému zajistěte také přístup čerstvého vzduchu, tím že uvolníte oděv kolem krku a pasu.

Postiženému můžete podložit nohy, aby se více krve dostalo do hlavy. Anebo pokud nemáte dostatek místa na polohu se zvednutýma nohama, tak můžeme použít druhou polohu a ta vypadá tak, že si sednete na jakoukoli židli a dáte si hlavu mezi nohy (přesněji mezi kolena). Pokud tento stav neodezní do 4-5 minut, volejte rychlou záchrannou službu a uložte postiženého do Rautekovy zotavovací polohy.

ŠkrceníKe škrcení dochází, pokud je znemožněn přívod vzduchu pevným stažením krku. K tomu může dojít i náhodně, pokud se např. vázanka dostane do lisu apod. Příznaky škrcení budou skoro shodné s příznaky dušení, takže cyanóza (namodralé okrajové části obličeje, lůžka nehtů), ale navíc bude mít překrvený obličej a může mít naběhlé žíly na hlavě. Předmět, kterým byl dušen, může být ještě stále na krku a může být schován mezi kůží např. tenký drát, nebo po něm může zbýt jen stopa.

Při ošetřování byste měli nejdříve odstranit předmět stahující krk, poté zajistit průchodnost dýchacích cest a zjistit, jestli člověk dýchá. Pokud nedýchá ,okamžitě zahajte kardiopulmunální resuscitaci. A pokud dýchá ,tak zraněného uložíme do Rautekovy zotavovací polohy, a nadále kontrolujeme základní životní funkce.

Rautekova zotavovací poloha

Postiženého v bezvědomí, který dýchá a má hmatný tep na krční tepně, uložíme do Rautekovy zotavovací polohy. Tato poloha udržuje průchodnost dýchacích cest díky záklonu hlavy, takže kořen jazyka nemůže zapadnout a ucpat vchod do hrtanu. Hlava a krk zůstávají v záklonu a zvratky nebo jiná tekutina může volně vytékat.

46

Poloha končetin postiženého zajišťuje jeho nezbytnou stabilitu a udržuje tak tělo v bezpečné a pohodlné poloze. Při určitých poraněních můžete postup při ukládání do této polohy změnit a předejít tak dalším poraněním. Tato poloha také není vhodná, když pacienta vyšetřujete.

Do Rautekovy zotavovací polohy však musíme okamžitě uložit postiženého, který dýchá obtížně nebo hlučně i po výkonech zajišťující průchodnost dýchacích cest, nebo v případě, kdy ho musíme z nějakých důvodů zanechat bez dozoru.

Pokud má postižený brýle, musíme mu je před ukládáním do Rautekovy zotavovací polohy sundat, abychom předešli možnému poranění očí. Tuto polohu taky neuvažujeme při poraněních páteře.

Když nalezneme poraněného na břichu, tak zajistíme průchodnost dýchacích cest, pokud postižený nedýchá, okamžitě jej otočíme na záda a zahájíme KPR, když postižený dýchá, tak tahem prostředníčku jedné ruky mezi ukazováčkem a prostředníčkem druhé ruky zjistíme, jestli nemá poraněnou páteř (tzv. kolejnicový tah). Budeme u boku postiženého a budeme jej otáčet od sebe. Vzdálenější ruku podsuneme dlaní pod tělo dlaní nahoru, hlavu otočíme obličejem k nám, abychom postiženému neporanili krční páteř a obličej, pomocí proložení své ruky mezi nohy postiženého, bližší noha bude ležet na naší ruce, dlaň budeme mít na vzdálenějším stehně. Pomalu otáčíme nohy postiženého a přitom držíme jeho bližší ruku. Po otočení postiženého zkontrolujeme znovu průchodnost dýchacích cest. Když postižený dýchá, tak rychle zjistěte, jestli není vážně zraněn. Zastavte krvácení a ošetřete každé podezření na zlomeniny. Postiženému jemně stlačte dlaněmi hlavu, pokud je pevná, tak postižený nemá zlomenou lebku. Palci přejeďte po klíčních kostech, dlaněmi stlačte hrudník a pánev. Tlakem proti sobě na koncích velkých kostí na končetinách zjistíte, jestli nejsou zlomené.

Vždy dbáme na to, aby byl zachován záklon hlavy, a po otočení kontrolujeme základní životní funkce a neopouštíme postiženého.

15) Kardiopulmunální resuscitace - KPR

Neodkladná resuscitace je soubor výkonů zajišťujících obnovení dodávky okysličené krve do tkání při zástavě dechu a krevního oběhu.

Resuscitaci je nutno zahájit, co nejdříve po diagnostice zástavy. Právo ukončit resuscitaci má jen lékař, laik pouze při vlastním úplném vyčerpání. V případě nutnosti je možné resuscitaci přerušit max. na 5 sekund. Neodkladnou resuscitaci musíme zahájit vždy (výjimkou je stav výrazně neslučitelný se životem nebo v případě přítomnosti biologických známek smrti-posmrtná ztuhlost, skvrny). Věk postiženého není omezením pro zahájení KPR.

Zda postižený dostatečně dýchá, zjistíme těmito způsoby: (pohled, poslech, pohmat)>>> přiložit ucho k ústům a nosu>>> kontrolou barvy postiženého (rty, nehtová lůžka, jazyk, uši a špička nosu)>>> lehkým přiložením dlaně na hrudník a druhé na nadbřišek; pokud dýchá, jsou dýchací pohyby patrné a hmatné

47

Taktika A,B,C (základní kroky):>>> A (airways) - zprůchodnění dýchacích cest>>> B (breathing) - zajištění dýchání>>> C (circulation) - zajištění krevního oběhu

NEPŘÍMÁ SRDEČNÍ MASÁŽ

Provádí se při zástavě srdeční činnosti. Postiženého uložíme na rovnou a pevnou podložku. Přiložíme dolní hranu zápěstí ruky na střed hrudní kosti (zpravidla mezi prsní bradavky). První ruku přiložíme zápěstím na ruku ležící na hrudníku (prsty se nesmějí dotýkat hrudníku a ruce se dotýkají jen hrudní kosti, směřují kolmo k hrudní kosti). Hrudní kost stlačujeme rovnými pažemi (napnuté lokty) do hloubky 3 až 5 cm. Správně prováděnou srdeční masáž poznáme podle hmatného tepu na krkavici (krční tepna). Frekvence stlačení je 100-120 stlačení za minutu. Nepřímou srdeční masáž vždy doprovází umělé dýchání. Jen v případě ohrožení zdraví zachránce (rty postiženého jsou potřísněný kyselinou, postižený je infekční apod.) provádíme masáž srdce bez umělého dýchání.

UMĚLÉ DÝCHÁNÍ

Položit osobu na záda a uvolnit jí dýchací cesty vyčištěním dutiny ústní a záklonem hlavy.

Záklon hlavy: jednou rukou tlačíme na bradu směrem nahoru a druhou se tlakem na čelo tlačí hlava do záklonu. Přitom se palcem a ukazovákem stiskne pevně nos postiženého, aby jím nemohl unikat vzduch, po hlubším nadechnutí zachránce pevně přitiskne svá široce rozevřená ústa okolo pootevřených úst postiženého tak, aby mezi rty zachránce a jeho tváří neunikal vzduch, pak zachránce 2x silněji vydechne do úst postiženého a sleduje zdvíhání hrudníku.

Hrudník se musí viditelně a dostatečně zvedat. Rytmus vdechů je 16-20 hlubokých vdechů za minutu. Po minutě na dobu kratší než 5s kontrolujeme známky krevního oběhu.

ZÁKLADNÍ NEODKLADNÁ KPR

Praktikuje se při zástavě dechu a srdeční činnosti. Pokud má postižený poraněnou páteř místo záklonu hlavy provádíme tzv. trojitý manévr (viz. Téma číslo 4)

Při provádění resuscitace jedním i více zachránci je následující postup:

Dospělý člověk:

48

49

50

Děti do 8 let, kojenci:

Novorozenci:

51

Poměr vdechů ku stlačení hrudníku je 1:3, stlačujeme asi 1,5 cm pod spojnicí bradavek pouze do hloubky 2 cm a vdechujeme pouze obsah úst!!! Nezapoměňme, že tep u novorozenců nikdy neměříme na krkavici, ale přímo na srdci!

Při úspěšném provedení KPR uložíme postiženého do Rautekovy zotavovací polohy a neustále kontrolujeme základní životní funkce.

"CALL FIRST" - pokud je člověk dospělý voláme RZS ještě před zahájením KPR

"CALL FAST" - u dětí do 8 let, důchodců, při úrazu el.proudem, tonutí a při otravě voláme RZS po 1 min resuscitace

16) Krvácení

Jedná se o narušení cévy - tím pádem krev uniká z oběhového systému a ve vážnějších případech dochází k velkým ztrátám, které mohou být následovány samotnou smrtí postižené osoby. Při vnějším krvácení máme tu výhodu, že můžeme zhodnotit situaci a máme dobrý přehled o tom, jak na tom poraněný je /na rozdíl od vnitřního, kdy se pouze dohadujeme/.

Krvácivé stavy dělíme :

1. Vnitřní 2. Z přirozených tělních otvorů /ústa, nos, ucho, rodidla, atd…/3. Vnější - tepenné, žilní, vlásečnicové, smíšené

Vnitřní krváceníVedle otevřených krvácejících ran existují i tupá zranění s vnitřním krvácením. Patří k nejnebezpečnějším, protože krev není vidět a rychle se rozvíjí šok.

Příznaky: celková bledost, rychlá únava, spavost, časté zívání, chladné a studeně vlhké okrajové části těla, tep se zrychluje a je stále méně hmatný.

První pomoc: postiženého uložíme do vodorovné polohy na zádech se sníženou hlavou a výše uloženými končetinami;

Při zástavě dýchání provádíme KPR, provedeme protišoková opatření, přivoláme nebo zajistíme okamžitý převoz do nemocnice.

Nejčastější krvácivé stavy

Krvácení z nosu (Epistaxe)Příčiny: snížená srážlivost krve; vysoký krevní tlak; úraz; zlomeniny spodiny lebeční

Příznaky: masivní krvácení z nosu; je-li příměs nažloutlé tekutiny (mozkomíšní mok) jde nejspíš o zlomeninu spodiny lebeční

52

První pomoc: posaďte postiženého do mírného předklonu; postižený si stiskne nosní křídla palcem a ukazovákem na 3-5 minut; po tuto dobu nesmrká a nesmí dělat prudké pohyby; přikládejte postiženému na čelo, zátylek a kořen nosu chladné obklady; postižený dýchá ústy; zatéká-li krev do úst, nepolyká ji, ale vyplivuje; po 5 minutách pomalu povolí stisk; pokračuje-li krvácení, stisk se opakuje; nelze-li krvácení zastavit, nebo je-li velmi masivní, přivolejte odbornou lékařskou pomoc; nikdy sami nos ničím neucpávejte!!! (lze použít přípravek zvaný Gelaspon - gel, který se strčí do nosu, nasaje krev a sám se časem rozpustí)

Krvácení z uchaPříčiny: nejčastěji při zlomenině spodiny lebeční

Příznaky: krev vytékající ze zvukovodu; někdy i s příměsí mozkomíšního moku (nažloutlá tekutina)

První pomoc: na ucho přiložte sterilní obvaz s polštářkem; položte postiženého do Rautekovy zotavovací polohy postiženou stranou dolů, aby mohla krev z ucha odtékat; podložte ucho dostatečnou savou vrstvou; přivolejte odbornou lékařskou pomoc; nikdy do ucha nezavádějte žádné předměty, vatu, ucpávky; sledujte celkový stav postiženého

Krvácení z ústPříčiny: krvácení z jazyka, nosohltanu, vnitřní strany tváře; krvácení z dásní (po vylomení zubu)

Příznaky: krvácení z úst, masivnější bývá při vylomení zubu

První pomoc: při krvácení z jazyka, měkkého patra a nosohltanu stlačte krční tlakový bod na postižené straně; při krvácení z vnitřní strany tváře stlačte postiženému lícní tlakový bod; při větším krvácení po vytržení zubu postižený pevně skousne sterilní tampon (možno i čistý navlhčený kapesník) na 20-30 minut, po uplynutí této doby pomalu stisk povolí; nepodaří-li se krvácení zastavit, přivolejte odbornou lékařskou pomoc

Zvracení krvePříčiny: žaludeční vřed; dvanácterníkové vředy; jícnové varixy

Příznaky: masivní zvracení čerstvé nebo natrávené krve; rozvinutí šoku

První pomoc: položte postiženého na záda s pokrčenými dolními končetinami a s hlavou na stranu; přikládejte chladné obklady na břicho; podejte ústy 2-3 kostky ledu (postižený je spolkne celé); proveďte protišoková opatření; přivolejte odbornou lékařskou pomoc

Vykašlávání krvePříčiny: pneumotorax; nádorové onemocnění plic; tuberkulóza

Příznaky: vykašlávání zpěněné krve; masivní vykašlávání (chrlení) krve

První pomoc: při vykašlávání krve ošetřujte postiženého v polosedě; zajistěte mu tělesný a hlasový klid; proveďte protišoková opatření; přikládejte chladné obklady na hrudník; při prudkém chrlení krve lze zvolit polohu na boku s mírně podloženým hrudníkem; přivolejte odbornou lékařskou pomoc

Krvácení z močových cest, pohlavních orgánů a konečníkuPříčiny: močové kameny; gynekologická onemocnění; komplikace v těhotenství; nádorová onemocnění; hemeroidy (někdy zvané hemeroidy)

53

Příznaky: krev v moči; vytékání krve z pohlavních orgánů; krev ve stolici

První pomoc: jde-li o masivní krvácení, položte postiženého na záda s pokrčenými dolními končetinami; přiložte na postižená místa dostatečnou vrstvu sterilní odsávací vrstvy (buničina, dámské vložky, plenkové kalhotky); přikládejte chladné obklady na břicho; je-li krvácení neztišitelné, je možné stlačit břišní tlakový bod, ale pro laika je tento úkon složitý a neměl by se přeceňovat a radši přivolat odbornou zdravotnickou pomoc.

Žilní krváceníJe typické plynulým vytékáním tmavé krve. Jeho velikost závisí na počtu postižených žil a jejich průsvitu. Nejnebezpečnější žilní krvácení bývají na hrudníku a hlavě. Tím může dojít k nasátí vzduchu do krevního oběhu, následně do srdce, a může tak způsobit náhlou smrt, protože v příslušném srdečním oddílu se nevypuzuje krev, ale pouze stlačuje nasátý vzduch. Nejčastěji se setkáváme s žilním krvácením v místech, kde jsou bohaté žíly, jako například na hřbetu ruky, případně nohy

První pomoc: - zvedneme končetinu s ránou nad úroveň srdce - sterilní krytí - přiložíme tlakový obvaz - tlaková vrstva - pokud obvaz prosákne, přidáme další vrstvu na tu první (tu nesundáváme) - pokud se nejedná o masivní krvácení, ošetříme ránu sterilním obvazem - fixace do šátku

Tepenné krváceníDojde-li k tepennému krvácení, je dotyčný ve velkém ohrožení života. Zvláště pak při poranění pažní, stehenní nebo krční tepny - může vykrvácet do 60-90 sekund, pokud včas nezasáhneme.

Krev z tepen je jasně červená, pulzuje -> rytmicky vytéká nebo vystřikuje.

První pomoc:

- Zvedneme končetinu nad úroveň srdce a zraněného položíme nebo posadíme, měli bychom mu vidět do obličeje /kvůli dobré komunikaci/.- Vyvineme tlak na cévu -> zmáčkneme příslušný tlakový bod /viz. TB/ - nejlépe požádáme zraněného, aby takto učinil sám. Při velmi akutních případech stlačíme tepnu přímo v ráně - na rukou bychom měli mít v nejlepším případě ochranné rukavice obalené sterilním materiálem, abychom neohrozili sebe ani zraněného. Pokud však jednou prsty do rány strčíme, nesmíme je do příjezdu ZZS vytáhnout!!!- Jedná-li se o masivní krvácení z velkých tepen /stehenní a pažní/, používáme okamžitě zaškrcovadlo! /viz. níže/- Po stlačení TB je nutné použít tlakový obvaz (TO). TO se skládá z vrstev - sterilní, tlakové a upevňovací. Obvaz pak obmotáváme po celé délce krytí a dobře utahujeme, aby byl jednak TO účinný a aby se do rány nedostala špína s infekcí. Po pár obtáčkách začínáme křížit obvaz /na ráně vždy obvaz otočíme o 180°/ a domotáme jej takto celý, na konci pevně zavážeme. Pokud TO prosakuje, přiložíme další, při prosáknutí 3. vrstvy se musíme uchýlit k řešení s názvem zaškrcovadlo.- U tepenného krvácení většinou dochází k šoku - tělo ztratilo mnoho krve a srdce se snaží dohnat ztrátu tím, že zvýší frekvenci stahů za minutu. Tehdy musíme zajistit protišoková opatření! /5T - ticho, tišení bolesti, teplo, tekutiny, transport/

Použití zaškrcovadla:

54

- Tzv. Martinovo pružné obinadlo - minimálně 5 cm široké, pevné, více než 1 m dlouhé.- Vypodkládáme!!! Přikládáme např. na oblečení, šátek, atd…- Dáváme vždy nad ránu směrem k srdci = mezi ránu a srdce. Nikdy ne do rány, pod ránu, ani na kloub! /A pochopitelně ne na krk - krvácení z krční tepny je jeden z případů, kdy stlačujeme tepnu přímo v ráně./ - Zaškrcovadlo do příjezdu ZZS nikdy nepovolujeme! Zapíšeme pouze čas, kdy jsme pružné obinadlo přiložili, a své jméno.- Končetinu znehybníme a snažíme se ji chladit.- Správně zaškrcená končetina je bledá až namodralá a nepulzuje.- Improvizované zaškrcovadlo: pomocí šátku (při pažní tepně) - složíme jej do kravaty, uvážeme kolem končetiny liščí smyčku, zamotáme a v místě tlakového bodu podsuneme tužku /roubík/ a točíme, abychom šátek silně utáhli, dalším šátkem pak upevníme dřívko. Nikdy k zaškrcení nepoužíváme drát ani lano!- Zaškrcovadlo přikládáme v případě:

1. amputace končetin 2. masivního krvácení z velkých tepen 3. crush syndromu /zavalení/ 4. masivního krvácení při cizím tělese v ráně 5. masivního krvácení při otevřené zlomenině 6. 3. prosáknutí tlakového obvazu 7. improvizovaného ošetření /je mnoho zraněných, málo zachránců a je nutno rychle ošetřit tepenné krvácení - jedině tehdy zaškrcovadlo povolujeme/.

Smíšené krváceníU smíšeného krvácení používáme většinou tlakový obvaz, záleží na vážnějším zranění - např. pokud má dotyčný tepenné krvácení a vlásečnicové, zabýváme se samozřejmě nejprve ošetřením tepenného.

17) Crush syndrom a šokové stavy

Crush syndrom - syndrom ze zavalení

Crush syndrom je komplex poruch, které v těle vznikají jako následek velkého zhmoždění, nebo dlouhodobého stlačení měkkých tkání. Objevuje se taky při mnohočetných zlomeninách zejména kostí dolních končetin a pánve. Často se vyskytuje u zavalených horníků, nebo dřevorubců, na které spadne kmen stromu. Tento syndrom vzniká po uvolnění postižených tkání, kdy dojde k rychlému úniku plazmy z cév a k následnému otoku. Nedostatek plazmy poté způsobí šok z důvodu nedostatku tekutin, který zaviní selhání ledvin.

První fáze je spojena s nejvyšším procentem úmrtnosti z důvodu vzniku šoku. Postižená část těla je nápadně oteklá, na kůži jsou viditelné puchýře a vyskytuje se i ztráta hybnosti a citlivosti.

55

V druhé fázi narůstající otok začne utlačovat cévy, čímž dochází k nedokrevnosti orgánů. Poté často dochází k selhávání ledvin. Postižení přestanou močit a v těle stoupá hladina odpadních produktů metabolismu. Toto období trvá přibližně dva týdny. Přežije-li nemocný toto období, jeho stav se začne zlepšovat a ledviny se postupně začnou uzdravovat.

První pomoc tohoto zranění spočívá v tom, že co nejdříve po vyproštění zraněného se začneme zabývat léčbou šoku z nedostatku tekutin, tišení bolesti a místně i k ochlazování končetin. Při těžkém poranění poškozené části je nutná amputace!

Tlakové body

Princip tlakových bodů je v tom, že jde o stlačení cévy proti kosti. Tento způsob zastavení krvácení se používá při masivním krvácení, před přiložením tlakového obvazu, nebo zaškrcovadla. Pro zástavu krve na delší období je to zcela nevhodná metoda a proto se v takovýchto případech používá jako poslední možnost. Umístění tlakových bodů uvidíte na obrázku:

Všechny tyto tlakové body se nalézají se ve stejných místech na obou polovinách těla.

spánkový tlakový bod - na boční straně hlavy, ve spánkové oblasti při krvácení z vlasaté části hlavy

lícní tlakový bod - na tváři, před úhlem dolní čelisti při krvácení z úst a tváře

krční tlakový bod - na krku, vedle ohryzku při krvácení z jazyka, nebo krční tepny (stlačuje se vždy pouze na postižené straně)

podklíčkový tlakový bod - pod klíční kostí, tlak proti prvnímu žebru při krvácení z ramene nebo při amputaci horní končetiny

pažní tlakový bod - na paži, mezi dvojhlavým a trojhlavým svalem pažním při krvácení z předloktí a ruky

56

břišní tlakový bod - nad pupkem, tiskne se krouživým pohybem ruky sevřené v pěst při vysoké amputaci dolní končetiny, při gynekologickém krvácení !!! moc se nedoporučuje z důvodu velkého poškození vnitřních orgánů!!!

stehenní tlakový bod - v tříslech při amputaci dolní končetiny, při krvácení ze stehna

podkolenní tlakový bod - mezi stehnem a lýtkem na zadní straně nohy (podkolenní jamka) při krvácení z bérce

ŠokJde o život ohrožující stav, způsobený mnoha příčinami, kdy se snižuje prokrvení v okrajových částech těla, kde vznikají toxické látky metabolismu napomáhající selhání krevního oběhu. Šok se vyskytuje až u deseti procent všech zranění.

Šok se rozděluje na několik typů:ANAFYLAKTICKÝ ŠOK - prudká alergická reakce (na léky, jed hmyzu, …).HYPOVOLEMICKÝ ŠOK - ztráta tekutin, velké popáleniny, těžké infekce a masivní zvracení.NEUROGENNÍ ŠOK - úraz mozku; otrava léky (oběhové selhání z důvodu cévního rozšíření).KARDIOGENNÍ ŠOK - srdeční infarkt; srdeční selhání; embolie.SEPTICKÝ ŠOK - těžké infekce; popáleniny; horečky.a další…

Šok se projevuje špatně zjistitelným a rychlým tepem (více než 95 tep/min), studený pot, třes, bledost, apatie, mramorovaná kůže na okrajových částech těla, pocit žízně, nelogické chování.

První pomoc v případě šoku spočívá v tom, že postiženého uložíme do protišokové polohy (na zádech s podloženýma nohama ve výšce 30 cm) a v použití pravidla 5T:

1) Teplo - zajistíme normální teplotu.2) Ticho - zajistit postiženému tiché prostředí, potichu uklidňovat, použít psychologický přístup.3) Transport - co nejrychleji zavolat sanitku. 4) Tekutiny - nepodáváme žádné tekutiny, jen navlhčím rty.5) Tišení bolesti - nepodávat žádné léky!!! Znehybnění končetin, zastavení krvácení, uklidňování, protišoková poloha

18) Termická poranění – popáleniny, omrzliny, úpal, úžeh

PopáleninyDefinice: Poškození tělesných tkání vlivem vysoké teploty.Popáleniny rozdělujeme podle stupně poškození:

57

1. stupeň

Definice: Poškození povrchové vrstvy pokožkyPříznaky: zčervenání, svědění, pálení, lokální zvýšení teploty, hojení dobré, bez jizev

PP:1. ochlazujeme proudem studené vody alespoň 30 minut nebo přikládáme chladivé obklady2. na postižená místa nepoužíváme žádné masti ani pudry, jedině sprej Panthenol, který má regenerační účinky3. udržujeme tepelný komfort

2. stupeň

Definice: poškozeny jsou vrstvy pokožky v celé hloubce, závažnější než 1.stupeňPříznaky: odlučují se povrchové vrstvy ve formě puchýřů, nebezpečí velké ztráty tekutin (plazmy), při rozsáhlejších popáleninách jsou časté druhotné infekce, nebezpečí hrozí i zatížením organismu vlivem jedovatých látek vzniklých při rozpadu buněk

PP:1. popáleného rychle odsuneme z dosahu pálícího zdroje2. jestliže jsou popáleniny znečištěny, opláchneme je šetrně vodou a překryjeme sterilní rouškou nebo obvazem3. zlehka překryjeme sterilním krytím a ovážeme 4. udržujeme tepelný komfort a provádíme protišoková opatření, vyhledáme lékařskou pomoc

Důležité: puchýře neodstraňujeme, nepropichujeme ani neostřiháváme!!!

U popálenin malého rozsahu stačí udržovat puchýře v čistotě a počkat až se zahojí a samy se odloučí.

3. stupeň

Definice: poškození kůže i podkoží, hluboké popáleninyPříznaky: téměř vždy jsou komplikace s druhotnou infekcí, kromě nebezpečí větších ztrát tekutin je člověk ohrožen septickým šokem, který vzniká v důsledku vstřebání jedovatých látek z rozpadlých a poškozených tkání, hojení je obtížné, zdlouhavé, často zůstávají velké jizvy

PP: 1. zajistíme technickou PP (popáleného odneseme z dosahu ohně,uhasíme)2. přiškvařené kusy oděvu nestrháváme, jenom překryjeme sterilním krytím 3. co nejdříve voláme rychlou záchrannou pomoc. 4. provádíme protišoková opatření.

Při rekonvalescenci pacienta je nejdůležitější boj proti infekci a zabránění šoku, který vzniká v důsledku vstřebaných rozpadových produktů.

Hodnocení rozsahu popálenin (pravidlo devíti):

58

Celé tělo dospělého člověka odpovídá 100%, z toho hlava 9%, trup 18%, horní končetiny každá 9%, dolní končetiny každá 18%, genitál 1%. Zdravý dospělý člověk, který má popálených víc jak 9% povrchu těla musí být hospitalizován, popáleniny nad 40% tělesného povrchu jsou většinou smrtelné.

U dětí je rozdělení procent odlišné. Celé tělo pětiletého dítěte odpovídá 75%, z toho hlava 14%, horní končetiny - každá 8%, dolní končetiny - každá 16%. U jednoletého dítěte hlava odpovídá 18%, horní končetiny - každá 8%, trup 13%, dolní končetiny - každá 14%.

OmrzlinyPříčiny:Organismus se při místním podchlazení brání ztrátě tepla tím, že dochází k smrštění cév na koncových částech těla. Proudění krve se omezí na minimum a tím dochází k tomu, že tyto tkáně nejsou zásobovány kyslíkem ani živinami. Jestliže nízké teploty přetrvávají po několik hodin, buňky odumírají v důsledku nedostatku kyslíku a živin. V případě, že teplota v tkáni klesne pod bod mrazu, buňky praskají, dochází ke zničení buněčného jádra, a do krve a okolních tkání se dostávají tyto rozpadové produkty, které jsou pro vlastní organizmus vysoce toxické.

Omrzliny rozdělujeme podle stupně poškození:

1. stupeň

Definice: povrchové poškozeníPříznaky: zarudnutí, svědění až pálení, mramorová kůže až nafialovělá barva, která přetrvává i několik měsíců, místní ztráty citlivosti, funkce orgánu je zachovalá, hojení poměrně dobré, bez jizev a následků

2. stupeň

Definice: poškození všech vrstev kůžePříznaky: vodnaté puchýře s odlučováním, největší nebezpečí hrozí z druhotné infekce, která nasedne na poškozená místa, místní ztráty citlivosti, pálení až bolest, někdy ztráta funkce orgánu, hojení obtížnější, téměř vždy zůstane na poškozených místech fialová kůže jako důsledek

3. stupeň

Definice: Hluboké poškození pronikající do podkožních tkání, zasahující často i svaly, nervy, cévy. Tento stupeň identicky splývá s 3.. stupněm poškození u popálenin.

59

Příznaky: ztráta citlivosti a funkceDůsledky a nebezpečí: Největší nebezpečí hrozí při rychlém zahřátí poškozené končetiny, kdy se částečně obnoví krevní oběh a všechny rozpadové produkty pro tělo vysoce toxické se "vypláchnou" do krevního oběhu, čímž může dojít k toxickému šoku. Tento stupeň poškození končí většinou amputací poškozené končetiny, ucha, nebo jiné části těla.

PP:První pomoc spočívá v tom, že postižené části postupně zahřejeme. Přimrzlé části oděvu nesmíme strhávat, ale počkáme než po roztátí půjdou samy odstranit. U 1. stupně je vhodná vlažná vodní lázeň, do které postupně přidáváme teplejší vodu až do teploty těla. U těžších forem omrzlin se vodná lázeň nedoporučuje, protože při relativně rychlém zvýšení teploty dochází ke krutým bolestem, taky bychom mohli při porušení celistvosti povrchu kůže zanést do rány infekci a způsobit druhotné hnisání.Při třetím stupni omrzlin voláme RZP.

ÚžehVznik: působením slunečních paprsků, které teplem podráždí mozek Příznaky: zvýšena tělesná teplota, bolest hlavy, závratě, nevolnost, zrychlení srdeční činnosti a změny krevního tlaku, zrudnutí pokožky hlavy, objevují se neurologické a oběhové potíže, stav se může velmi rychle zhoršovat do bezvědomí s křečemi až do šokového stavu, potíže se mohou projevit až s několikahodinovým zpožděním, příznaky podobné úpalu zápalu mozkových blan, může dojít i ke strnutí šíjePrevence: vyhýbat se dlouhému pobytu na přímém slunci,dostatek tekutin, střídavé ochlazování (koupání, sprchování, zvlhčování kůže), pokrývka hlavy a zvlhčování vlasů

PP: 1. přenesení postiženého na chladné, stinné místo, při bezvědomí uložit do Reutekovy zotavovací polohy 2. uvolnění oděvu 3. postupné ochlazování (obklady, led...) ochlazujeme především hlavu postiženého, současné ochlazování kůže proudícím vzduchem, ventilátorem apod.4. opatrná náhrada tekutin, tzn.malé množství, není vhodná čistá voda, spíše iontový nápoj, nebo vodu osolit (1 čajová lžička soli na litr tekutiny), vhodný je i studený velmi mírně oslazený čaj s citronem 5. při selhávání životních funkcí jejich podpora (umělé dýchání, nepřímá masáž srdeční6. v těžších případech je nutné podávání léků podporujících srdeční činnost7. transport k lékaři

ÚpalVznik: v teplém dusném prostředí,tělo přestane odvádět nadbytečné teplo (např. v hromadných dopravních prostředcích)Příznaky: bolest hlavy, nevolnost, závrať, žízeň, citlivost na světlo, horečka, zrychlený a silný puls, bez pocení, bolest břicha a průjem, horká zarudlá kůže, rozšířené zornice, ztráta vědomí, hučení v ušíchPrevence: zdržovat se v chladu, zvýšit příjem tekutin, regulovat denní aktivity, přizpůsobit oblečení okolní teplotě, na slunci nosit pokrývku hlavy

60

PP:1. člověka uložíme do chladu, a dáme ho do protišokové polohy2. uvolníme mu oděv3. přikládáme studené obklady na hlavu, hrudník a krk4. pomalu nahrazujeme tekutiny (vhodná je osolená voda, slabý čaj, iontové minerálky..)5. při těžkých stavech zajistíme RZP, Rautekovu zotavovací polohu, případně provedeme základní úkony záchrany života (srdeční masáž, umělé dýchání)Nejvíce ohrožení jedinci:Postiženi jsou především malé děti, kojenci, staří lidé, osoby s onemocněním srdce a oběhu a obézní jedinci (tuková vrstva je při vysoké okolní teplotě nežádoucí izolací zabraňující ztrátám tepla z organismu).

Důležitá upozornění:

Někdy může následkem úpalu dojít k tělesným křečím. Nepodávejte tedy tekutiny ani nic jiného do ústy, mohlo by dojít k poranění. Při zvracení postiženého dbejte na průchodnost dýchacích cest - u pacientů v bezvědomí zajistěte polohu na boku.

Postupy u požárů - nebezpečí a nástrahy

Každý kdo, zpozoruje požár, je povinen:>>> provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob>>> uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření>>> vyhlásit poplach voláním "HOŘÍ">>> přivolat hasičský záchranný sbor, telefonní číslo 150>>> před zahájením hasebních prací zastavit přívod el. energie a plynu>>> poskytnout pomoc požární jednotce a řídit se jejich pokyny

Postup v případě, že požár neohrožuje na životě:Všichni přítomní ohrožení požárem, kromě těch, co se podílejí na záchranných pracích, ihned, rychle a spořádaně opustí budovu některým z únikových východů a shromáždí se na místě určeném požární poplachovou směrnicí domu.(Dovolí-li to okolnosti a čas vezměte si s sebou doklady.)

Postup osoby ohrožené požárem uvězněné v místnosti1. s okny: zacpat všechny otvory směřující k místu požáru (neproniká CO2) otevřít okna (přísun O2), pokud je možné, uniknout oknem, kontaktovat hasiče2. bez oken: zacpat všechny otvory směřující k místu požáru, lehnout si na zem (více O2), kontaktovat hasiče

První pomoc člověku, který hoříPostiženého válíme po zemi, nebo na něj hodíme deku (zamezení přístupu O2 nutného pro hoření)

Druhy hasicích přístrojů a jejich použitía) vodní - použití: na pevné hořlavé látky a na malé množství hořlavých kapalin smíšených s vodou ( např. alkoholy )nepoužívat: na hašení elektrických zařízeníb) sněhové - použití: na hořlavé kapaliny, hořlavé plyny, el. zařízení i pod proudem

61

c) práškové - použití: všestranné; el. zařízení i pod proudem, hořlavé plyny, kapaliny a pevné látky, motorová vozidla, plasty hořící plamenem

19) Zlomeniny

Zlomenina (fraktura) je zlomená nebo prasklá kost. Zlomeniny vznikají působením hrubé síly na kost a nepřirozeným pohybem končetiny. Zlomení kosti obvykle vyžaduje velkou sílu, ale starší kosti se lámou lehce. Mladé kosti jsou naopak pružné a mohou se naštípnout, nebo prasknout.

Všechny zlomeniny vyžadují pečlivé a jemné zacházení, abychom nevhodným pohybem nezpůsobili další poranění okolních tkání.

Vznik:

1. působením přímé síly – kost se zlomí přímo v místě působení síly ( např. silný úder, který způsobí zlomeninu přímo v místě působení)

2. působením nepřímé síly – dochází ke zlomenině kosti v místě, které je od místa úderu vzdáleno ( např. při pádu na napjatou ruku se síla může přenést po celé horní končetině a může způsobit až zlomeninu klíční kosti)

Druhy zlomenin:

1. zavřené zlomeniny – není porušena kůže a tkáň nad zlomenou kostí, mohou však být poškozeny okolní svaly a krevní cévy s následným otokem postižené části.

2. otevřené zlomeniny – kůže nad zlomenou kostí je porušena. Kosti jsou v bezprostředním kontaktu s povrchem těla a okolním prostředím. Krvácení je viditelné a v místě rány hrozí nebezpečí infekce. Otevřené zlomeniny se nikdy nedotýkáme!!!

Příznaky:

1. zlomení nebo prasknutí kosti může postižený cítit nebo slyšet

2. v místě zlomeniny nebo v jejím okolí je cítit bolest, která se pohybem zvětšuje

3. postiženou částí nelze vůbec pohybovat, nebo jen s velkými obtížemi

4. objevuje se zde citlivost i na malý tlak

5. otok postižené části s následnou modřinou

6. deformace v místě zlomeniny ( zkrácení končetiny, pokřivení) viditelná zejména u zlomenin končetin

7. tření úlomků kosti o sebe – tzv. krepitace

62

8. subjektivní a objektivní příznaky šoku. Lze je očekávat zejména u zlomenin pánve a stehenní kosti.

Obecná první pomoc:

Postiženého ošetřujeme na místě nehody, musíme-li postiženého odsunout (nebezpečí ohně, padajících trosek), zlomenou končetinu vždy podporujeme a pohybujeme s ní co nejšetrněji, abychom mu nezpůsobili další zranění a ušetřili ho bolesti.

Zlomeninu znehybňujeme vždy přes 2 okolní klouby!!! Např. u zlomeniny bérce musíme znehybnit kotník a koleno.

Zlomené kosti znehybňujeme dlahami, pokud nemáme po ruce dlahy, můžeme použít jako dlahu vlastní tělo ( např. zlomenou dolní končetinu zafixujeme k druhé zdravé končetině). Horní končetiny znehybňujeme pomocí šátkových závěsů-viz obr.

Místa, kde se končetina stýká s dlahou (klouby-koleno, kotník) vypodkládáme.

Dlahu připevňujeme tak, aby nemohlo docházet k pohybům poraněné končetiny. Musíme pamatovat i na to, že stažení by nemělo být tak pevné, aby zabránilo průtoku krve končetinou, proto pravidelně kontrolujte, zda je oběh v končetinách zachován.

Po znehybnění podle možností poraněnou končetinu zvedněte, zmenší se tak krvácení a otok.

Obr. Znehybnění horní končetiny

Obr. Znehybnění dolní končetiny

63

Otevřená zlomeninaPrvní pomoc:

1. Na ránu a její okolí přiložíme sterilní krytí.

2. V okolí rány uděláme tzv. ohrádku ( to znamená že okolí rány vypodložíme např. obvazem atd. tak aby se nedotýkal rány a přesahoval ji. a to proto, aby při obvazování rány nedošlo k dotyku se zlomenou vyčnívající kostí a nedošlo tak k druhotnému poranění nebo ke komplikacím poranění).

3. Sterilní krytí i s ohrádkou obvážeme tak, aby pevně drželo (nejlépe šátkem – minimální manipulace s danou končetinou)

4. Znehybníme postiženou část, tak jak je uvedeno obecně u zlomenin.

20) Poranění kloubů a svalů

Poranění, která vedou k poškození svalů, kloubů, nebo kloubních vazů zpevňujících klouby, bývají častá a bolestivá. Vykloubení může být zaměněno nebo provázeno zlomeninou. Proto, nejste-li si jisti druhem poranění, ošetřujte je jako zlomeninu a zajistěte co nejdříve odbornou zdravotnickou pomoc.

Nejčastější poranění:

1. Natažení svalu

2. Svalová křeč

3. Podvrtnutí

4. Vymknutí

Natažení svalu - k natažení svalu nebo svalových skupin dochází, jsou-li přetaženy nebo i přetrženy prudkým náhlým pohybem. Příčinou může být nesprávné zvedání těžkých předmětů, další častou příčinou bývají sportovní úrazy.

- První pomoc: Postiženou část umístíme do pohodlné a klidné polohy. Postiženou část dáváme do tepla a snažíme se sval jemně rozmasírovat, nikdy nechladíme, svaly by se mohly poškodit a při další námaze přetrhat úplně!!! Zajistíme odbornou zdravotnickou pomoc

Svalová křeč - dochází k ní nedokonalou svalovou koordinací během typické námahy a je charakterizována náhlými nekontrolovatelnými a bolestivými stahy svalu nebo svalových skupin.

- První pomoc: Úlevu přináší napnutí stažených svalů. Postižené svalstvo napněte a šetrně masírujte.

Podvrtnutí - při tomto druhu poranění dochází k „vyskočení “ kloubní hlavice z kloubní jamky. Kloubní hlavice se ale ihned vrací zpět do kloubní jamky na původní místo. Dochází tak „ pouze“ k porušení okolní

64

tkáně. Některá podvrtnutí jsou mírná, u mnohých však může dojít k těžkému poškození tkání. V těchto případech je obtížné rozeznat podvrtnutí od zlomeniny, proto v těchto případech postupujte, jako kdybyste ošetřovali zlomeninu.

- První pomoc: Poraněnou končetinu znehybněte pružným obinadlem. Chlaďte postiženou část a stlačujte pro zmírnění otoku, podkožního krevního výronu a bolesti. Zajistěte odbornou zdravotnickou pomoc.

Vymknutí - posunutí jedné nebo více kostí v kloubu nazýváme vymknutím. Nastává při působení tak velké síly na kloub, při které dochází k posunutí kosti z jejího normálního postavení. Stejný účinek může mít i náhlé prudké stažení silných svalů. Někdy je obtížné rozeznat vymknutí od zlomeniny, v tomto případě postupujte dále, jakoby se jednalo o zlomeninu.

- První pomoc: Nikdy se nesnažte končetinu násilím vrátit do fyziologické polohy a ponechte ji v poloze, v jaké je. V této poloze ji následně zafixujte. Zajistěte odbornou zdravotnickou pomoc.

21) Interní stavy

Angina PektorisPříčinyJsou podobné infarktu – omezený průtok krve tepnami a následné neokysličení srdečního svalu. Záchvat bolesti je obvykle vyvolán rozčílením nebo námahou.

PříznakyBolest na hrudi, dušnost, popelavé zbarvení kůže, pocit celkové slabosti

První pomocPosadit postiženého, podložit záda a kolena, uvolnit oděv okolo pasu, na hrudníku a kolem krku, podat nitroglycerin pod jazyk. Pokud bolest přetrvává, zajistěte zdravotnickou pomoc.

Infarkt myokardu (srdeční mrtvice) Příčiny:Infarkt myokardu je následek ucpání věnčitých tepen vyživujících srdce (to může být způsobeno např.

jejich kornatěním, náhlým prasknutím tukového plátu, náhlým křečovým stažením, ucpání tepen krevní sraženinou(žilní trombóza). Z tohoto důvodu je srdeční sval nedokonale prokrvený a trpí nedostatkem O2. Během 20 minut bez přísunu krve a kyslíku postižená část srdečního svalu odumírá a schopnost srdce pumpovat krev je tím snížena. Závažnost srdečního infarktu závisí na tom, jak rychle může být obnoven průtok krve a jak velká oblast svalu je poškozena.

65

Infarkty mohou také nastat, jestliže zátěž srdce se najednou zvedne a nutný kyslík nemůže být dodáván dost rychle. Proto extrémní stres nebo fyzická námaha mohou vyústit v srdeční příhody.Zejména se vyskytuje u lidí starších 40 let.

Příznaky:

náhlá intenzivní bolest na hrudi (pálení nebo tlak za středem hrudní kosti), která se může šířit do horních končetin hrdla, dolní čelisti, břicha, zad... (zpravidla však vystřeluje do levé ruky)

náhlý pocit slabosti nebo závrati (přinutí postiženého k sedu nebo k opření se o něco...)

cyanóza modrofialové zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve - namodralé rty, konečky prstů, ušní lalůčky, špička nosu apod.

pocení, možná zástava dechu a srdeční činnosti

rychlý, slabě hmatný či nehmatný tep, později možné příznaky šoku

První pomoc:Uložit postiženého do polosedu, uvolnit oděv, zprůchodnit dýchací cesty. Důležitá je také komunikace. Ptáme se pouze na otázky ve stylu Ano X Ne. V případě zástavy dechu resuscitovat, zajistit RZP! Odvést postiženého na čerstvý vzduch. Co možná nejvíce pacienta uklidnit.

Máte-li po ruce tabletku Aspirinu (Anopyrinu, Acylpyrinu, Godasalu), dejte mu rozkousat nebo spolknout dávku 500 mg (většinou 5 tbl. po 100 mg). Totéž udělejte, pokud nemocný má sice tento lék užívat, ale v posledních dnech jej vynechal. Pokud máte k dispozici spray s nitroglycerinem (Isoket, Nitromint spray) 2-3 krát jej vstříkněte pod jazyk nebo nechte v ústech rozpustit 1-2 tbl. nitroglycerinu.

Jestliže infarkt máte přímo vy, neobávejte se volat pomoc bezprostředně. Mnoho lidí umřelo zbytečně, protože se obávali nebo nebyli ochotni připustit, že mají infarkt dokud nebylo příliš pozdě.

Bronchiální astmaPříčiny

Na vzniku astmatu se podílí několik faktorů. Jsou to alergie na různé látky; hlavně na pyly, plísně, zvířata, roztoče nebo na chemické látky. Podpůrnými vlivy rozvoje tohoto onemocnění jsou znečištěné ovzduší, časté infekce dýchacích cest, teplota, námaha, stres nebo kouření. Velkou roli hraje i vrozená dispozice - dědičnost . Naštěstí lidé trpící astmatem s sebou často nosí léky ve formě aerosolů a obvykle vědí, jak si mají při záchvatu počínat.

PříznakyHlavními projevy astma bronchiale jsou záchvatovitá dušnost nebo kašel. Obtíže bývají hlavně při výdechu, při kterém mohou být slyšet pískavé zvuky. Akutní záchvat je doprovázen výraznou úzkostí, neklidem, pocením, bledostí. Je také možnost namodralé kůže v obličeji. U řady nemocných jsou obtíže vázány na určité roční období.

66

První pomoc Při akutním astmatickém záchvatu vdechněte 3 až 4 dávky užívaného spreje na astma. Tuto dávku je možné za pět minut opakovat. Vydechujte proti odporu (např. pískejte). Co nejvíce se snažte komunikovat s postiženým - zklidnit ho, protože stres dušnost jen zhoršuje! Uvolnit oděv, zajistit čerstvý vzduch, posadit na židli tak, aby se pacient opřel rukama o židli nebo stůl a zapojit tak pomocné dýchací svaly (ortopnoická poloha). A určitě u déletrvajících záchvatů zavolejte lékařskou pomoc, velmi často je nezbytné podání léků přímo do žíly.

Kardiální astmaPříčinyAstma cardiale má ale zcela jinou příčinu než bronchiální astma. Rozvíjí se při srdečním selhání, které vede k masivnímu překrvení plic. Je typické hlavně pro starší nemocné, kteří se srdečními obtížemi již léčí. Velmi typicky vzniká dušnost několik hodin po ulehnutí, nemocnému pomáhá, když se posadí a dýchá při otevřeném okně. Někdy je odhalení tohoto typu astmatu nelehké i pro lékaře a vyžaduje podrobné vyšetření.

Hyper ventilacePříčinyJde o narušení vnitřního prostředí plic snížením koncentrace CO2 v důsledku jeho většího výdeje při zrychleném dýchání způsobeném často psychickým vlivem (stres, rozčílení).

PříznakyBledost, pocení, zrychlený tep, bez cyanózy, křeč v okolí úst a dlaní

První pomocZajištění klidu, vyzvání k pomalému dýchání, poloha v polosedě, vybídnutí k dýchání do papírového sáčku (igelitového) – dojde tak ke zvýšení koncentrace CO2 jeho opětovným vdechováním, stav se rychle upraví.

DušnostPříčinyJde o pocit nedostatku vzduchu z důvodu úrazu hrudníku, nadýchání se alergenu, šoku, velké krevní ztráty nebo nesprávného dávkování léku.

PříznakyTento nepříjemný pocit je zpravidla provázen zvýšeným dýchacím úsilím nemocného. Dušnost je častým příznakem onemocnění dýchacího ústrojí. Vyskytuje se rovněž i u onemocnění srdce.

První pomocUložení do polosedu až sedu, pohodlně jej opřeme. Zajistit naprostý fyzický a psychický klid, přísun čerstvého vzduchu (vyvětrat). Kontrola fyziologických funkcí (dech, tep).

Při nedostatečném dýchání uložíme postiženého do polohy v lehu na záda a zahájíme umělé dýchání. Kdyby došlo, i k zastavení krevní oběhu zahájíme neodkladnou resuscitaci. Zajistíme příjezd RZS.

67

Poruchy látkové výměny: Cukrovka = Diabetes mellitus

Cukrovka je chronické onemocnění metabolismu cukrů způsobené poruchou tvorby inzulínu ve slinivce břišní. Projevuje se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. Zároveň však postihuje i hospodaření s ostatními živinami a ovlivňuje tak celkově přeměnu látek v organismu.

Druhy cukrovky:1) Diabetes I. typu - juvenilní diabetes (propuká v dětství nebo v mládí) neboli diabetes závislý na inzulínu - je způsobený tím, že se ve slinivce přestal inzulín vytvářet. Propuká náhle.2) Diabetes II. typu - diabetes dospělých (propuká nejdříve po 30. roce života) neboli diabetes nezávislý na inzulínu - je vyvolán poruchou uvolňování inzulínu ze slinivky nebo jeho sníženou účinností. Propuká pozvolna.3) Těhotenský diabetes - objevuje se u žen, které nikdy diabetem netrpěly a po skončení těhotenství odeznívá.4) Porušená tolerance glukózy - nejde o cukrovku, avšak někdy cukrovce (především II. typu) předchází.

1) Diabetes I. typu

Příčiny:Zničení beta buněk Langerhansových ostrůvků slinivky, které mají produkovat inzulín, je dáváno do souvislosti s virovou infekcí, autoimunitními faktory, genetickými vlivy, konzumací kravského mléka, působením volných radikálů či určitých chemických látek a léků.

Příznaky:- předrážděnost- časté močení- abnormální žízeň- zvracení- tělesná slabost- hubnutí- neobvykle silný pocit hladu- u dětí noční pomočování

První pomoc:- dávky inzulínu jsou základem léčby- inzulínová pera - inzulínové pumpy

2) Diabetes II. typu

Příčiny:Diabetes II. typu je dáván do souvislosti s dědičnou predispozicí, nesprávnou výživou, nadváhou (riziková je zejména obezita centrální části, kdy je nadbytečný tuk uložen nad boky) a sedavým způsobem života.

Příznaky:- zamlžené vidění

68

- snížené vnímání sladké chuti- svědění- neobvyklá žízeň- ospalost, únava- kožní infekce, pomalé hojení ran- bolest nohou, mravenčení nebo znecitlivění chodidel- příznaky podobné chřipce- ztráta ochlupení nohou, růst chloupků na obličeji- xantomy (žluté hrbolky) po těle- balanopostitida (zánět kůže žaludu a předkožky)- časté denní a noční močení

První pomoc: - dieta!- nutno jíst často (5-6 jídel denně) - nedoporučuje se překračovat dávku 30 gramů cukru denně, v takovém případě je nutné tuto dávku odečíst od doporučené denní dávky cukrů- nejsou vhodné některé potravinářské výrobky slazené či konzervované sacharózou - jedná se zejména o kompoty, marmelády a cukrovinky

3) Těhotenský diabetes

Souvisí s působením hormonů, dědičnými dispozicemi (v budoucnosti hrozí diabetes II. typu) a nadváhou.

Stavy, kterými mohou být diabetici ohroženi:I. Hypoglykémie

- příliš nízká hladina krevního cukru (glukózy)(poměr hladiny cukru v krvi: 3,6 - 6,1)

Příčiny hypoglykémie:příliš mnohou inzulínu, příliš málo cukrů, příliš málo jídla, příliš mnoho cvičení, opoždění jídla, alkohol nebo prázdný žaludek

Příznaky:pocit hladu, závratě, pocení, zmatenost, bušení srdce, znecitlivění nebo mravenčení ve špičkách prstů pokud není léčena může vést ke zdvojenému vidění, třesu, dezorientaci, změnám chování či v nejhorším případě ke kómatu a smrti

První pomoc:- změřit glykémii (pokud je to možné)- podat sladký nápoj (cca 10-15 g glukózy, to obsaženo např. v 2-5 glukózových tablet, 2 polévkové lžíce rozinek, půl plechovky normální limonády, 125 g pomerančového džusu, 10 želé bonbónů, 2 velké kostky nebo čajové lžičky cukru, 2 čajové lžičky medu, tuba želé (20g), 190-250 g netučného nebo 1% mléka- těžké hypoglykemické kóma - injekce glukagonu

69

II. Hyperglykémie- vysoká hladina krevního cukru (glukózy) může vést k:

a) diabetická ketoacidóze (především u diabetiků I. typu)

Příčina diabetické ketoacidózy:nediagnostikovaný diabetes, vynechání dávky inzulínu, období stresu či nemoci (hormony způsobí uvolnění glukózy z jater a současně mohou blokovat inzulín)

Příznaky diabetické ketoacidózy: malá chuť k jídlu, bolesti žaludku, zvracení nebo pocit nevolnosti od žaludku, rozmazané vidění, pocity slabosti, ospalost, sladce páchnoucí dech, klasické příznaky hypeglykemie (zvýšená žízeň, sucho v ústech a potřeba častého močení), horká, suchá nebo zčervenalá kůže, stížené dýchání, pokud není léčena může vést ke kómatu a smrti

b) hyperglykemický hyperosmolární syndrom (u diabetiků II.typu)

Příčina hyperglykemického hyperosmolárního syndromunediagnostikovaný diabetes, stres, alkohol, neléčená infekce, léky (glukokortikoidy, fenitoin, diuretika, beta-blokátory, cimetidin), mrtvice, nedostatečné množství tekutin, intravenózní výživa, peritoneální dialýza

Příznaky: hyperglykemického hyperosmolárního syndromusucho, vyprahlo v ústech, velká žízeň, ospalost, zmatenost, teplá, suchá kůže bez pocení, vysoká hladina glukózy v krvi,pokud není léčen může vést ke kómatu a smrti

První pomoc:- inzulín- tekutiny- vynechat fyzickou aktivitu- informovat lékaře

Padoucnice = epilepsiePři záchvatu dochází k chaotické elektrické činnosti v mozku - vyvolává změnu vědomí, křeče končetin, hlavy.

Příčiny vzniku epilepsie:V mnoha případech nejsou příčiny vzniku epilepsie známy, někdy však tomuto onemocnění může předcházet zánět mozku, úraz hlavy, cévní mozková příhoda, mozkový nádor, dědičnost, leknutí, šok.

Příznaky:Je několik druhů záchvatů, nejčastější jsou:

1. záchvaty PETIT MAL = Malý záchvat - Postižený vypadá, jakoby se zasnil, někdy přežvykuje nebo mlaská, upřeně a netečně před sebe zírá. Po malém záchvatu může následovat záchvat velký.

2. záchvaty GRAND MAL = Velký záchvat - Většina velkých záchvatů se dostaví zcela neočekávaně, někdy záchvatu předchází tzv. aura, jako znamení, že se postižnému přihodí něco vážného. Aura se projevuje u každého jinak. Někdo má zvláštní pocit v těle, jiný cítí zvláštní vůni apod.

70

Příznaky GRAND MAL:- tonicko-klonické křeče - při nichž se střídá napětí a uvolňování různých svalových skupin. Celé tělo postiženého se napne (tonická fáze) a nakonec dojde k záškubům paží, nohou a obličeje (klonická fáze). - Během křečí je obtížné dýchání, což je způsobeno pevně zaťatými zuby, u úst se objevuje pěna, která může být zbarvena krví z pokousaných rtů nebo jazyka.- V konečné fázi se svalstvo uvolní, ale postižený zůstává několik minut nebo i déle, v bezvědomí. Po chvílí postižený nabývá vědomí. Může být zmatený a nepřiměřeně se chovat. Tento stav může trvat až hodinu.

Celková PP:- Uložit postiženého na zem a odstranit z okolí předměty, o které by se mohl poranit. Požádejte přihlížející, aby odešli. Uvolněte oděv kolem krku a hlavu podložte něčím měkkým.- Pokud nehrozí nebezpečí, nepohybujte s postiženým a nezvedejte ho. Nesnažte se ho ovládat násilím. Nedávejte mu nic do úst a ani se je nesnažte otevřít. Nebuďte ho!- U postiženého hledejte kartu s lékařským upozorněním. Zdravotnickou pomoc volejte pouze v případě, že záchvat trvá více než 15 minut nebo se postižený při záchvatu poranil. Zůstaňte s postiženým až do chvíle, kdy si jste jisti jeho úplným zotavením.

Mozková mrtvice = iktus

Příčiny:Příčinou je omezení nebo zastavení přítoku krve a tím i přívodu kyslíku do určité části mozku. Toto může způsobit krevní sraženina nebo prasknutí cévy na základě kornatění cévy. Za několik hodin mozkové buňky z nedostatku kyslíku a živin odumírají.Každá oblast mozku řídí a kontroluje různé části těla. Proto také postižení, k němuž dochází, závisí na tom, jak velká a která část mozku byla zasažena. Poškození větší oblasti mozku bývá smrtelné, z menších poškození se může postižený zcela zotavit. Nejčastěji jsou postiženi lidé nad 55 let.

Příznaky:>>> náhlá zmatenost, potíže s mluvením nebo rozuměním (artikulace) >>> náhlé potíže se zrakem na jednom nebo obou očích >>> náhlé potíže s chůzí, s rovnováhou, koordinací pohybů, závrať >>> náhle vzniklá zničující bolest hlavy >>> náhle vzniklá nevolnost a zvracení >>> krátká porucha vědomí - mdloba, zmatenost, křeče, bezvědomí

Příklady: "spadlý ústní koutek", "zkřivená pusa" se slabostí ruky více než nohy na stejné polovině těla.

71

Co dělat při podezření na mozkovou mrtvici?Při podezření na mozkovou mrtvici je třeba neprodleně přivolat RZP! K zajištění co nejrychlejší účinné léčby pomáhá informace o lécích, které nemocný užívá, a nemoci, pro které se léčí dlouhodobě a během posledních 3 měsíců. Časový faktor má za následek rozsah poškození mozku.

!!! Mrtvice spěchá, i když nebolí, i když příznaky ustupují - volejte ihned 155!!!

22) Otravy

Otravy jsou poškození organismu vlivem toxických látek, které se do organismu dostávají trávícím traktem, dýchacím traktem nebo kůží. Důsledkem je často vážné poškození jater, ledvin nebo krvetvorných orgánů (sleziny a kostní dřeně). Záleží na množství látky, době účinku, působení na organismus.

Otrava oxidem uhelnatým a oxidem uhličitým Nebezpečné. CO (oxid uhličitý) se váže na hemoglobin 250x lépe než O2(kyslík) a tvoří s ním nevratnou vazbu

Příčiny: svítiplyn, kouřové a výfukové plyny; nedostatečné spalování

Příznaky: bolesti hlavy; zvracení; závratě; poruchy zraku; zrychlený dech a tep; poruchy vědomí až bezvědomí , bledost, studený pot

První pomoc:

o zajistit technickou první pomoc (s ohledem na vlastní bezpečnost vyneste postiženého ze zamořeného prostoru, nebo se pokuste prostor dokonale vyvětrat)

o přivolat odbornou lékařskou pomoc (vždy i když se postižený probírá z bezvědomí)

o při bezvědomí se zachovaným dýcháním uložit postiženého do stabilizované polohy; při nedostatečném dýchání zahajte podpůrné či umělé dýchání; popř. při srdeční zástavě resuscitaci

Otrava lékyPříčiny: předávkování (pokus o sebevraždu), náhodné požití (většinou děti - neopatrnost rodičů!!!!!!)

Příznaky: podle lékové skupiny, poruchy vědomí, bezvědomí, zástava dechu, zástava srdce

První pomoc:

o přivolat odbornou lékařskou pomoc

72

o je-li postižený po požití léků při vědomí, vyvolat zvracení (mechanickým drážděním kořene jazyka, sklenice vlažné slané vody…)

o pokud je postižený v bezvědomí, uložit ho do Rautekovy zotavovací polohy (stabilizovaná poloha)

o sledujte dech a tep a v případě selhávání zahajte resuscitaci

o do příjezdu odborné lékařské pomoci se snažte zjistit co postižený požil a případně zajistěte obal od požitých léků a části biologických exkrementů (zvratky, sliny, moč)

Otrava drogamiVětšinou nitrožilně, dýchacími cestami, ústy…

Příznaky: zornice jsou buď maximálně rozšířené nebo zúžené, porucha vědomí, obluzení nebo naopak vzrušenost a pohybový neklid, poruchy chování - halucinace, předávkování - bezvědomí, křeče, poruchy dýchání, patrné vpichy, často infikované nebo provázené zánětem žil

První pomoc:

o nitrožilně: vytáhneme jehlu(zajistíme), povolíme zaškrcovadlo, ošetříme vpichy =sterilně překryjeme ránu a zavážeme


o zajistit jehly do obvazu

Abstinenční syndrom:

o těžké fyzické i psychické strádání, při kterém může být narkoman agresivní nebo může mít sebevražedné tendence

o zajistit převoz postiženého do detoxikačního nemocničního psychiatrického oddělení

Otrava alkoholem nejrozšířenější, společensky tolerovaná DROGA

působení alkoholu - různé aspekty (tělesná zdatnost, vrozené faktory,atd.)

smrtelná dávka se pohybuje od 300 - 800 g alkoholu (tj. 600 - 1600 ml destilátu - dle tělesné hmotnosti a individuální vnímavosti jedince)

může být lehká, střední nebo těžká otrava od toho se odvíjí příznaky

Příznaky:

o lehká (0,5 - 1 ‰) zrychlené FF, euforie, ztráta zábran, zvýšené prokrvení kůže (ztráty těl. tepla!)

o střední (1 - 2 ‰) poruchy rovnováhy, koordinace pohybu, smyslové poruchy, vnímání bolesti

73

o těžká (2 - 3 ‰) zmatenost, poruchy vědomí, poruchy FF, apnoické pauzy, zvracení (aspirace)

První pomoc:

o pokud je postižený při vědomí, vyvolat zvracení


o nenechat postiženého usnout=>hrozí vdechnutí zvratků=>zástava dechu

Otrava houbami nejjedovatější u nás - muchomůrka zelná, jarní a jízlivá

většinou kolektivní otravy => více postižených najednou

mívá dvoufázový průběh:

1. fáze nastává do 4 hodin = bolest hlavy, nevolnost, zvracení, slabost, malátnost, bolest břicha, průjem, někdy úplně chybí

2. fáze až po několika dnech= poruchy vidění a sluchu, zástava dechu a tepu => těžké porušení jater, srdečního svalu, ledvin

První pomoc:vyvolat zvracení (mechanicky, solný roztok, 2dcl vlažné vody + 2 lž.oleje) " přivolat odbornou lékařskou pomoc, i když to může po nějaké době přejít " po prudce jedovatých houbách až bezvědomí => péče o bezvědomého

Otrava těkavými látkaminapř. toluen, benzen, éter, rozpouštědla a další

První pomoc:

o postiženého se snažíme co nejrychleji vyvést z prostředí působení jedu na čerstvý vzduch

o pokud je možno zajistíme láhev s jedem


o při poruše vědomí nebo selhávajícím dýchání zabezpečíme základní životní funkce

Toxikologická informační služba: 224 919 293 224 919 293 - na tomto čísle vám mohou podat informace o otravách, ale nefungují jako záchranná služba!

23) Mozkolebeční poranění

Jsou to poranění mozku a lebky, při nichž může dojít k poruchám centrální nervové soustavy (CNS) a tím i k trvalým následkům.

74

Zlomenina spodiny lebečníSpodina lebeční: kost, která odděluje mozkovou část od části obličejové. Mechanismus úrazu: silný úder do hlavy, pád na hlavu, autonehoda

Příznaky:- krvácení z tělních otvorů, obvykle uší - spolu s krví vytéká i mozkomíšní mok- často bývá doprovázeno poraněním páteře- při vědomí bolest hlavy, závrať, nevolnost, zvracení- po šesti hodinách se objevuje tzv. brýlový hematom = tmavá modřina v oblasti očí

PP:- při poranění páteře poloha na zádech s mírně podloženou hlavou- přiložení odsávací vrstvy k zastavení krvácení- kontrola ZŽF (zákl. živ. funkce) a průchodnosti dýchacích cest- při zapadnutí jazyka nezakláníme hlavu, mohla by být poraněná páteř, proto provádíme trojitý manévr- přivolání rychlé záchranné služby

Otřes (komoce) mozkuMozek narazí na lebku, nastává dočasná porucha jeho funkce, ale nedochází ke strukturnímu poškození.

Lehký otřesPříznaky:- krátkodobé bezvědomí, které se neopakuje- amnezie (postižený si nepamatuje okolnosti úrazu)- nevolnost, zvracení, bledost, ztráta orientace, spavost, zvýšený tep, pot, hematom

Těžký otřesPříznaky:- delší bezvědomí, dlouhotrvající bolesti hlavy, únava

Pohmoždění (kontuze) mozkuDochází k poškození struktury mozkové tkáně (proražení lebky tupým předmětem) ==> trvalé následky

Příznaky:- delší bezvědomí (déle než 30 minut), rána na hlavě (možnost vyhřeznutí mozkové tkáně)- amnezie, dezorientace, bolest hlavy- krvácení, způsobuje kompresi mozku (krev se hromadí a tlačí na mozek), pokud člověk opakovaně upadne do bezvědomí, umírá- může dojít k výtoku mozkomíšního moku

Stlačení (komprese) mozkuV důsledku poranění cév (např. proražením lebky tupým předmětem) nastává vnitřní krvácení. Krev (popř. hematom) utlačuje mozek(= komprese) a narušuje jeho správnou funkci. Pokud není krvácení operativně zastaveno, dochází ke smrti.

75

Příznaky: - tzv. dvoufázové bezvědomí: až 24 hodin po úrazu se postižený může cítit v pořádku, následně dochází k úpadku do bezvědomí, obvykle končí smrtí.- možné poruchy ZŽF, febrilní křeče (příčinou je horečka), různá velikost očních zorniček (tzv. anizokorie), teplota, bolest hlavy, zpomalení ZŽF- pokud znovu upadá do bezvědomí ==> smrt

Celková PP:

Při vědomí: - poloha na zádech s mírně podloženou hlavou- sledování vědomí a ZŽF- při zvracení naklonění na stranu- ošetření rány- komunikace, nenechat usnout, protišoková opatření- přivolání rychlé záchranné služby

V bezvědomí:- poloha s průchodnými dýchacími cestami, při poškození páteře provedeme trojitý manévr (způsob uvolnění dýchacích cest bez pohnutí páteří)- ošetření druhotných poranění- kontrola ZŽF- přivolání rychlé záchranné služby

24) Alergická reakce, utonutí, uštknutí a úraz elektrickým proudem

Alergie

Alergie je jakási přecitlivělost organismu na určitou látku - alergen. Tím nejčastěji bývá pyl, peří, srst, prach, některé léky či potraviny. V odborné literatuře je alergen definován jako látka bílkovinné povahy schopná u predisponovaných (náchylnějších) osob vyvolat alergickou reakci. Do těla mohou vnikat několikerým způsobem - inhalační cestou (časté), zažívacím ústrojím (polknutí) nebo samotným kontaktem s

kůží.

Existuje několik typů alergických reakcí z hlediska průběhu, z nichž nejčastější jsou:

1. časná - vznik během krátké doby (několik minut od střetu s alergenem), většinou senná rýma, astma, kopřivka…

2. oddálená - vznik mezi 24. - 72. hodinou od střetu s alergenem, např.: kontaktní ekzém

Příznaky: zarudnutí kůže, rýma, otoky, svědění (na sliznicích a na kůži).

76

Výše uvedené příznaky jsou vcelku normálními projevy al. reakcí, které nemají na běžnou funkčnost člověka nějak zásadní vliv.

Pro život mnohem závažnější je akutní stav vznikající v důsledku přecitlivělosti k některým cizorodým látkám, tzv.: anafylaktický šok. Může být vyvolán dokonce během několika sekund. Příčinou anaf. šoku může být opakované injekční podání některých medikamentů (penicilinu, antiséra) nebo bodnutí hmyzem.

Příznaky: těžká dušnost, oběhové selhání s charakterem šoku, pokles krevního tlaku, otok obličeje, zvracení, zrychlený tep, mravenčení v končetinách…

První pomoc:

1. Tento stav vyžaduje pohotové jednání - vyhledání rychlé lékařské pomoci.

2. Protišoková opatření, neustálý přísun kyslíku (Rautekova stabilizovaná poloha)

3. V případě bezvědomí a zástavy - zahájení resuscitace. Pokud má s sebou postižený potřebný lék (např.: Zodac, Zyrtec), a je při vědomí, měl by okamžitě rozkousat 1-2 tablety.

Poznámka: Jestliže pacient o svém onemocnění ví, neměl by zapomínat na neustálé nošení léků s sebou!

TonutíJen za poslední rok utonulo v ČR zhruba 250 osob. Kdyby lidé zbytečně nepřeceňovali své síly, toto číslo by nemuselo nabývat takovýchto hodnot.

Při tonutí mohou nastat 2 případy:

1. Suché tonutí - nejedná se o tonutí spojené s vdechem tekutiny do plic; křeč svalů hrtanu, která uzavře dýchací cesty

2. Vlhké tonutí - typické; s vdechnutím tekutiny do plic; vdechnutá tekutina se v plicích vstřebává

V obou možnostech může během několika minut dojít k zástavě krevního oběhu!

Příznaky: dušení nebo nepravidelné dýchání, ztráta vědomí, zmodrání, křeče, podchlazení, plicní otok (vykašlávání narůžovělé zpěněné tekutiny)

První pomoc:

1. Nachází-li se postižený ve vodě v bezvědomí, obecně se doporučuje, zvednout mu hrudník nad úroveň hlavy, aby se zabránilo případnému vdechnutí vlastních zvratků.

2. Celková prohlídka (kontrola tepu, dechu, popř. odstranění cizích předmětů) a uvolnění dýchacích cest.

3. Pokud to stav vyžaduje- zahájení resuscitace podle pravidla ABC (Airways, Breathing, Circulation) a uložení do Rautekovy zotavovací polohy.

77

4. Do příjezdu RZS kontrolujeme základní životní funkce a dotyčný by měl být neustále udržován v teple (možnost podchlazení)

Poznámka: Jedině dobrý plavec se může pokusit o záchranu tonoucího člověka přímo ve vodě. V opačném případě by mohl postižený špatného plavce stáhnout s sebou! Pokud si dotyčný do vody netroufá, může eventuálně podat nějaký dlouhý předmět, kterého se tonoucí bude moci chytit.

UštknutíV našich klimatických podmínkách není zdaleka tak vysoké riziko uštknutí jedovatým hadem, než jak je tomu v jiných krajích. V úvahu připadá jediná zmije vyskytující se na skalách, ve vysoké trávě, v lesích, na mýtinách apod. Pokud však k nepříjemné situaci dojde, je dobré vědět, jak správně postupovat.

Příznaky:Na povrchu těla zůstávají dvě menší krvácející ranky, které mají tendenci otékat a modrat. Dále: nevolnost, zvracení, slinění, nadměrné pocení, poruchy vidění, obtížné dýchání, příznaky šoku, možná ztráta vědomí…

První pomoc:

1. Člověk napadený jedovatým hadem by se měl co nejméně pohybovat - doporučuje se poloha vleže naznak s podloženou hlavou.

2. Postižená část se musí znehybnit a nezvedat.

3. Rána by měla být dezinfikována a neustále chlazena (např.: igelitový sáček s vodou a ledem, popřípadě velký obklad).

4. V případě ztráty vědomí: zajištění průchodnosti dých. cest => resuscitace => Rautekova zotavovací poloha.

5. Zajištění odborné zdravotnické pomoci.

Poznámka:Smyslem je zpomalit vstřebávání jedu, se kterým si pak tělo dokáže poradit samo. Transport do nemocnice je vhodný, pokud příliš nerozpumpuje krevní oběh.

Úraz elektrickým proudemÚrazy elektrickým proudem patří obecně k závažným poraněním celého organismu, při nichž může dojít i ke smrti dotyčné osoby. Následné poškození je přímoúměrné délce a intenzitě působení el. proudu. Vše také může záviset na cestě, kterou proud absolvuje (je-li zasaženo srdce apod.). K nejčastějším následkům působení patří bezvědomí, popáleniny, zástava krevního oběhu. Nejrozsáhlejší a nejtěžší popáleniny se však vyskytují v místě vstupu a výstupu el. proudu. Základní pravidlo platící u všech úrazů způsobených el. proudem je: NIKDY SE POSTIŽENÉHO NEDOTÝKÁME HOLÝMA RUKAMA!

Rozlišujeme poranění nízkým a vysokým napětím:

1. nízkým napětím - napětí od 30V výše může být pro organismus nebezpečný a již 110V může zabíjet; 80 % všech úrazů el. proudem je způsobeno nízkým napětím; z toho 3% jsou zranění smrtelná

78

2. vysokým napětím - vyšší než 1000V; hrubé změny ve tkáních, účinek krátký, postižený se může probudit; smrt často až po hodinách (ledvinným nebo srdečním selháním, přímým poúrazovým šokem); 30% smrtelných úrazů

Příznaky: dušení, zápach po spálené tkáni, obličej fialový nebo popelavě bledý, zástava dýchání a oběhu, hluboké popáleniny, příznaky šoku

První pomoc:

1. V tomto případě je stěžejním úkonem urychlené přerušení kontaktu těla postiženého se zdrojem proudu. K oddělení se dá použít kterýkoliv nevodivý předmět (suché dřevo, boty, oděv...)

2. Odstranění postiženého z dosahu vodiče

3. Ošetření popálenin

4. Protišoková opatření

5. Při stavu v bezvědomí by se mělo zajistit uvolnění dýchacích cest, následná resuscitace podle pravidla ABC, uložení do Rautekovy zotavovací polohy

6. Zajištění zdravotnické pomoci

Poznámka: Při poranění vysokým napětím je výše doporučené přerušení proudu velice riskantní. Obecně platí, že pokud je zraněný ve vzdálenosti menší než cca 20 metrů od zdroje nebezpečí, v žádném případě by se zachránce neměl pokoušet o přiblížení. Měl by zavolat policii a žádat okamžité přerušení přívodu proudu do konkrétního místa. Pokud by se tak stalo, a dané místo by již nebylo nebezpečné, mohl by poskytnout první pomoc postiženému a čekat do příjezdu záchranné lékařské služby.

Informace čerpány z níže uvedených webových stránek:http://zdravotak.ic.cz/prvni_pomoc/krvaceni.htmlhttp://sova.vzsjp.cz/prvnipomoc/bleed.htmlhttp://prvnipomoc.wz.cz/zk.htm

79

80

Date post:	26-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

· Web viewV roce 1516 byl kostel dokončen a také vysvěcen. Po polovině 18. století prošel...

Documents