theses.cz · Web viewV současné době je léčba neplodnosti v rychlém vývoji a do rukou...

Univerzita Palackého v OlomouciKatedry psychologie Filozofické fakulty

VLIV STRESU NA VÝSLEDKY LÉČBY NEPLODNOSTI

METODOU IVF

Bakalářská práce

Autor: Mgr. Gabriela Ďurašková

Vedoucí práce: PhDr. Radko Obereignerů, Ph.D.

Olomouc

2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

řádně citovala a uvedla.

V Olomouci 2. března 2011

PODĚKOVÁNÍ:

Ráda bych poděkovala RNDr. Radku Hamplovi, Ph.D., za spolupráci na celém výzkumu a odborné rady z jeho profese. Dále bych ráda poděkovala RNDr. Evě Reiterové, Ph.D, za ochotnou pomoc se statistickým zpracováním dat. Poděkování nesporně patří i mému vedoucímu práce PhDr. Radku Obereignerů, Ph.D.

Obsah

TEORETICKÁ ČÁST

Úvod....................................................................................................................................................7

I. NEPLODNOST................................................................................................................................8

I.I. Příčiny........................................................................................................................................8

I.II. Možnosti léčby.......................................................................................................................10

I.III. Psychologické aspekty..........................................................................................................11

I.IV. Shrnutí kapitoly.....................................................................................................................12

II. METODA IVF..............................................................................................................................13

II.I. Komu je určena.......................................................................................................................13

II.II. Metoda ICSI..........................................................................................................................14

II.III. Průběh..................................................................................................................................14

II.IV. Faktor věku ženy.................................................................................................................16

II.V. Shrnutí kapitoly.....................................................................................................................16

III. STRES.........................................................................................................................................18

III.I. První výzkumy......................................................................................................................18

III.II. Typy stresu...........................................................................................................................20

III.III. Stres a zdraví......................................................................................................................21

III.IV. Možnosti měření stresu......................................................................................................22

III.V. Shrnutí kapitoly...................................................................................................................23

IV. VÝZKUMY S PODOBNOU TEMATIKOU Z PŘEDEŠLÝCH LET.......................................25

IV.I. Shrnutí kapitoly.....................................................................................................................26

PRAKTICKÁ ČÁST

V. PROBLÉM, CÍLE, HYPOTÉZY.................................................................................................29

V.I. Hypotézy................................................................................................................................29

VI. METODIKA................................................................................................................................30

VI.I. Dotazník životní spokojenosti...............................................................................................30

VI.I.I. Popis...............................................................................................................................30

VI.I.II. Kdy se dostává k pacientce...........................................................................................32

VI.II. Dotazník úzkosti a úzkostlivosti STAI................................................................................32

VI.I.I. Popis...............................................................................................................................32

VI.I.II. Kdy se dostává k pacientce...........................................................................................33

VI.III. Časové schéma bakalářské práce.......................................................................................33

VI.IV. Etické problémy.................................................................................................................34

VII. ORGANIZACE A PRŮBĚH VÝZKUMU...............................................................................35

VIII. ZKOUMANÝ SOUBOR..........................................................................................................35

VIII.I. Přehledové tabulky.............................................................................................................35

IX. STATISTIKA..............................................................................................................................35

X. VÝSLEDKY.................................................................................................................................35

X.I. První hypotéza (DŽS) ...........................................................................................................35

X.II. Druhá hypotéza (STAI X-1).................................................................................................35

X.III. Třetí hypotéza (STAI X-2)..................................................................................................35

X.IV. K platnosti hypotéz..............................................................................................................35

XI. DISKUZE....................................................................................................................................35

XII. ZÁVĚR......................................................................................................................................35

XIII. SOUHRN..................................................................................................................................35

XIV. POUŽITÉ ZKRATKY.............................................................................................................35

PŘÍLOHY..........................................................................................................................................35

Příloha č. 1: Ideový plán výzkumu (2009)....................................................................................35

Příloha č. 2: Informovaný souhlas.................................................................................................35

Příloha č. 3: Průvodní dopisy k dotazníkům.................................................................................35

Příloha č. 4: Ověření normálního rozložení v SPSS......................................................................35

Příloha č. 5: Překlad STAI ze Slovenštiny....................................................................................35

Příloha č. 6: Výpočty Mann Whitney U-test v SPSS....................................................................35

POUŽITÁ LITERATURA................................................................................................................35

TEORETICKÁ ČÁST

Úvod

V současné době je léčba neplodnosti v rychlém vývoji a do rukou lékařů asistované

reprodukce se svěřuje čím dál více párů. Šance na úspěch léčby se sice neustále zvyšují,

přesto ale nejsou příliš vysoké (cca 17% na jeden pokus). Gynekologové, embryologové i

samotné pacientky proto stále hledají další možné faktory, které by mohly otěhotnění

napomoci. Za jeden z možných faktorů bránící v početí se dnes často považuje stres.

Aktuálnost a naléhavost tohoto tématu je patrná i v tom, že si o výzkum možného vlivu

stresu na léčbu řeklo samo jedno centrum reprodukční medicíny. V naší práci se tedy

pokusíme odpovědět na otázku, zda stres může ovlivnit to, zda žena otěhotní při léčbě

neplodnosti metodou umělého oplodnění, nebo ne. Konkrétně budeme zjišťovat, zda stres,

který žena prožívá díky diagnóze neplodnosti i stres, daný samotnou léčbou neplodnosti,

ovlivňuje výsledek jejího pokusu o otěhotnění metodou IVF (in vitro fertilizace).

Výzkum, který zde budeme prezentovat je součástí dlouhodobějšího výzkumu,

který zkoumá, zda má vliv stres na kvalitu odebraných oocytů pacientky a zda má vliv na

kvalitu vzniklých embryí při prvním IVF. Výzkum probíhá od 1. 10. 2009 a pro

bakalářskou práci byly sebrány údaje od tohoto data až do 1. 11. 2010 (1 rok). Výzkum je

plánován na další dva roky a jeho výsledky o případném vlivu na kvalitu oocytů a embryí

představíme později v diplomové práci. Celý výzkum byl schválen příslušnou etickou

komisí.

7

I. NEPLODNOST

Problematika neplodnosti je velice rozmanitá a široká, my se jí však budeme věnovat jen

krátce a témata této kapitoly vybíráme účelově se zřetelem k našemu výzkumu.

Neplodnost bude pro naši práci zajímavá nejen z hlediska medicínského, ale především i

z hlediska psychologického. Jedině na základě obojího můžeme porozumět pozadí, na

kterém se náš výzkum odehrává.

Za neplodný pár dnes označujeme ten pár, který se rok snaží otěhotnět a i při

pravidelném pohlavním styku se mu to nedaří. Hana Konečná (2009) rozděluje termíny

spojené s neplodností na sterilitu, což je právě nemožnost páru otěhotnět po více než roce

nechráněného pohlavního styku a infertilitu, což je naopak neschopnost páru donosit plod,

tedy potrácivost. V zahraniční literatuře se však většinou termín infertilita používá pro

všechny typy neplodnosti.

Neplodnost dále dělíme na primární, kdy nedošlo u páru k otěhotnění nikdy a

sekundární, kdy k otěhotnění v minulosti již někdy došlo a pár má již jedno dítě. Dále ještě

hovoříme o neplodnosti idiopatické, která vyjadřuje neobjasněné příčiny neplodnosti ani

po provedení všech možných vyšetření.

Označení páru za neplodný, s sebou bohužel nese kromě stanovené diagnózy i

velmi nepříjemný sociologický fakt a značnou psychickou zátěž pro pár. Osvědčuje se

proto spíše mluvit o „nedobrovolné bezdětnosti“ nebo o „poruše plodnosti“ nežli

„neplodnosti“, která v sobě nese jakýsi bezvýchodný stav.

Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) uvádí neplodnost pod diagnózou N 97.

Nakonec i podle obecné definice zdraví dle WHO (Konečná, 2009), lze interpretovat

neplodnost jako nemoc a jako nemoc ji i léčit. Chápání neplodnosti jako nemoci dovoluje

finanční účast státu na léčbě a má to i pozitivní vliv na psychosociální stránku věci.

V současné době proto pojišťovny proplácejí plně tři pokusy léčby neplodnosti pomocí

IVF.

I.I. Příčiny

Neplodnost se někdy mylně považuje za fenomén moderní doby, ale když se podíváme do

starých bájí, do Bible i do pohádek, vidíme, že se jedná o fenomén starý jako lidstvo samo.

Otázkou na místě však zůstává, zda se v dnešní době zvyšuje počet neplodných párů, či

nikoli. Často se setkáváme s tvrzením (Konečná, 2009), že například vlivem životního

8

prostředí klesá především mužská plodnost v evropské populaci. Na druhou stranu se

argumentuje tím, že zatímco dříve řada párů svou neplodnost „neřešila u lékařů“, dnes se

díky větší informovanosti setkáváme s jejich větším počtem (Gulekli et al. in Gardner et

al., 2004). Zda se tedy neplodnost v moderní době zvyšuje, zcela jasné není.

Všeobecně se udává, že nedobrovolná bezdětnost se týká cca 15 % párů (Gulekli et

al. in Gardner et al., 2004). V historii ale i v současném povědomí lidí, se neplodnost často

přičítá pouze ženám. Toto se ukazuje jako velká nepravda. Dnes vidíme, že neplodných

žen je zhruba stejný počet, jako neplodných mužů. Často nacházíme příčinu neplodnosti u

obou partnerů zároveň a zhruba 10% párů zůstává neplodných z neobjasněných příčin

(Řežábek, 2008).

Orientační řazení příčin neplodnosti u žen a mužů zde přepisujeme podle knihy

Karla Řežábka (2008).

Neplodnost muže:

1. Není možný pohlavní styk pro impotenci

2. Nedochází k výronu semene, nebo je ejakulace retrográdní (sperma nejde ven, ale

do močového měchýře)

3. Spermie se nedostanou z varlete a nadvarlete, protože vývodné cesty jsou

neprůchodné

4. Spermie se netvoří nebo je jich jen velmi málo

5. Spermie se tvoří, ale nejsou v pořádku a nedovedou vajíčko oplodnit

Základním vyšetření muže je tak spermiogram. Jeho výsledky ovšem značně kolísají,

mohou klesnout jednou až o 20 %, jindy zase stoupnout na pětinásobek minule zjištěné

hodnoty. Spermiogram se proto provádí několikrát v odstupu cca jednoho měsíce

(Řežábek, 2008).

Neplodnost ženy:

1. Nedochází k pohlavnímu styku (např. vaginismus)

2. Nedozrává vajíčko (anovulace, syndrom polycystických ovarií, (předčasný)

přechod)

3. Spermie nemohou proniknout k vajíčku, protože neprojdou hrdlem děložním nebo

vejcovodem (protilátky proti spermiím, neprůchodné vejcovody)

9

4. Vajíčko je špatné kvality a spermie ho nemohou oplodnit, nebo je narušen vývoj

embrya

5. Chybí hormony pro zahnízdění vajíčka (především nedostatek progesteronu)

6. Sliznice děložní nedokáže embryo přijmout (různé nemoci sliznice děložní: myom,

zánět, endometrióza, etc.)

Vyšetření ženy bývá komplexnější a také náročnější. Měří se hladiny hormonů v krvi,

ultrazvukem se zkoumá uložení a velikost dělohy, pomocí pravidelného ultrazvukového

vyšetření se sleduje, zda probíhá ovulace, zkoumá se průchodnost vejcovodů (chirurgicky)

apod. Vzhledem k náročnosti vyšetření ženy se proto vždy nejprve z páru vyšetřuje muž.

Pokud se u něho prokáže výrazná příčina neplodnosti (velmi málo nebo vůbec žádné

zdravé spermie), není třeba vyšetřovat dále ještě ženu a pár je automaticky odesílám na

umělé oplodnění (IVF).

I.II. Možnosti léčby

Možností léčby neplodnosti se nabízí dnes celá řada a odvíjejí se především od zjištěné

diagnózy. Některé léčebné metody jsou však pro některé lidi z etického hlediska

nepřípustné a pro léčbu se pak nerozhodují. Jsou také páry, které se lékařům nesvěřují

vůbec a svěřují se jen do rukou alternativních způsobů. Přestože nabízených léčebných

metod je řada, žádná nezaručuje úspěch.

Jednotlivé druhy:

Chirurgické zásahy (laparoskopie)

Pokud je zjištěna nějaká mechanická příčina, není nic jednoduššího, než ji chirurgicky

odstranit, například se pokusit zprůchodnit vejcovody. Tato léčba však nebývá příliš

úspěšná (Řežábek, 2008), proto se vejcovody spíše odstraňují, aby nebránili uhnízdění

embrya při metodě mimotělního oplodnění. Laparoskopii využíváme také při léčbě

endometriózy. U mužů se někdy využívá chirurgických zásahů při snaze získat spermie.

Intrauterinní inseminace (IUI)

Jedná se o zavedení speciálně upravených spermií pomocí zvláštního nástroje až do

dělohy. Obvykle se používá v případě mírně snížené plodnosti u muže a při

imunologických příčinách neplodnosti.

In vitro fertilizace (IVF) (viz kapitola následující)

10

Rehabilitační metoda Ludmily Mojžíšové

Tato rehabilitační metoda dovede léčit funkční sterilitu. Vychází z předpokladu, že mezi

páteří a vnitřními orgány existují reflexní vztahy. Kromě jednotlivých cviků, které

napravují a zpevňují pánevní dno, se ještě přidává tzv. mobilizace páteře, tj. odstranění

blokád, především na kostrči (Novotná et al., 2007).

Balnoterapie

Jedná se o soubor různých léčebných postupů, které se odehrávají v lázeňských zařízeních

a vyžaduje zde pobyt několika týdnů. Užívá se často tzv. rašelinových tampónů a

nejznámější lázně pro léčbu neplodnosti jsou v České republice Františkovy lázně.

Různé alternativní způsoby léčby:

Akupunktura, fytoterapie (bylinné čaje), astrologie apod.

I.III. Psychologické aspekty

Neplodnost je situací, která přichází do života člověka většinou nečekaně a zasahuje

hluboko do lidské identity. Tento zásah je o to větší, že přichází zrovna v době, kdy se

dotyčný (jedinec i pár) rozhodl a připravil na rodičovskou roli. Zpochybnění předpokladu

vlastní plodnosti znamená pro člověka kromě zpochybnění vlastní identity i pocit ztráty

kontroly nad svým tělem a životem (Abbey, 1991 in Slepičková, 2006). Přijetí identity

neplodného je však různorodé; lidé se například cítí být plodnými a svou neplodnost

vnímají jen jako technickou překážku, nebo ženy se cítí jako „ještě ne těhotné“. Jiní se zas

i přes úspěšné početí pomocí metod asistované reprodukce vnímají stále jako neplodní, i

když už mají své dítě (Greil, 1991; Sandelowski, 1990 in Slepičková, 2006). V procesu

přijímání sebe sama jako neplodného jsou také významné genderové rozdíly a hraje v něm

roli i řada jiných faktorů (příčina neplodnosti- rozložení v páru apod.). Neplodní lidé trpí

často pocity viny, selhání, nedostačivosti, pocity, že nejsou „normální“, že nejsou „úplní“

(Slepičková, 2006).

Neplodné páry jsou také vyloučeny z řady sociálních situací. Jejich neplodnost jim

téměř každodenně připomínají hovory druhých o dětech, které jsou běžnou společenskou

situací. Pár také postupně nemá s kým trávit večery a s kým jezdit na dovolenou, časem

ztrácí své přátele, kteří začnou být pohlceni starostí o vlastní děti. Bezdětné ženy se velmi

často setkávají se zpochybněním svých profesních kompetencí, pracují-li například ve

11

školství nebo ve zdravotnictví (Konečná, 2009). Jako významný stresor neplodní lidé často

uvádějí tzv. „zaručené rady okolí“ pro jejich situaci. Tyto rady jsou velmi často

inspirovány představou, že příčina neplodnosti je někde v psychice, nejčastěji ve stresu,

v přílišném upnutí se na touhu po dítěti, nebo naopak v různých „blocích“. Nejčastěji pak

zní: „nesmíš na to myslet“, „to chce klid“ nebo „odjeďte na dlouhou dovolenou někam

hodně daleko“ (Konečná, 2009, s. 160-161). Nejjednodušším způsobem, jak se podobným

zkušenostem vyhnout, je o své neplodnosti nemluvit, k čemuž se řada neplodných párů

také uchyluje (Slepičková, 2006).

Problémy s početím jsou samozřejmě také zátěžovou situací pro partnerský vztah.

Rozpad vztahu z tohoto důvodu je však diskutabilní, přestože řada párů toto jako příčinu

uvádí. (Nikdy totiž nevíme, zda by se partnerství nerozpadlo i bez tohoto důvodu). Ve

vztahu je dále velmi narušen sexuální život, neboť bývá redukován jen na reprodukci a

k tomu různě přizpůsobován (Konečná, 2009).

Závěrem této kapitoly můžeme tedy konstatovat, že neplodnost má dopad téměř na

všechny důležité aspekty života jedince, především na jeho identitu, sebevědomí,

partnerský život, zaměstnání, přátelství a trávení volného času.

I.IV. Shrnutí kapitoly

Neplodnost provází lidstvo od jeho počátku a bývala připisována jen ženám. Dnes se často

mluví o jejím nárůstu, přestože toto tvrzení není zcela jisté. Uvádí se, že nedobrovolně

bezdětných je dnes cca 15% párů. V současnosti je neplodnost chápána jako nemoc, a

proto je i jako nemoc léčena lékaři. Její příčiny mohou být různé, jak na straně ženy, tak na

straně muže, někdy jsou příčiny u obou v páru, někdy se její příčiny objasnit lékařům

nedaří. Metody, jak neplodnost léčit, jsou různé, úspěch však není nikdy zaručen.

Neplodnost je také velmi nepříjemnou a zátěžovou situací pro jedince, kterému

vstoupila do života. Má dopad na jeho sebepojetí, na jeho partnerský a sexuální život, na

jeho vztahy s přáteli, trávení volného času a nezřídka má také nepříznivý vliv na jeho

zaměstnání.

12

II. METODA IVF

Termín IVF je odvozen z latinských slov in vitro fertilizace, které doslova znamenají

oplodnění „ve skle“, volněji přeloženo oplodnění mimo tělo. Opakem tohoto termínu je

proto tzv. in vivo fertilizace, kterou se rozumí oplodnění v živém těle.

Léčba neplodnosti touto metodou se provádí v centrech asistované reprodukce

(CAR), jejichž počet po celém světě neustále narůstá. V naší republice je tato metoda

placena ze státního pojištění (tři pokusy), ale řada doplňkových metod hrazena není.

Neplodný pár proto může vybírat CAR, kde podstoupí léčbu nejen podle výsledků

úspěšnosti, sympatie, dostupnosti apod., ale také podle cen těchto nehrazených částí IVF.

Po České republice nacházíme k dnešnímu datu dvacet šest center, specializujících se na

tuto metodu léčby neplodnosti (Centra asistované reprodukce, 2010) a řada z těchto center

je soukromých.

II.I. Komu je určena

Metoda IVF byla původně určena párům, u nichž byla diagnostikována neplodnost

z důvodu neprůchodnosti vejcovodů pacientky či jejich nefunkčnosti nebo z důvodu jejich

absence (Macklon et al. in Gardner et al., 2004). Protože se dnes jedná o metodou

s největší úspěšností, používá se pro téměř všechny příčiny neplodnosti a to zejména

v kombinaci s metodou ICSI (intracytoplasmatic sperm injection), která souží párům, kde

je neplodnost způsobena mužským faktorem.

Jsou ovšem diagnózy, kde by se s metodou IVF nemělo začít hned po jejich

zjištění, ale kde jsou na místě metody méně agresivní pro lidský organismus. Přestože je

totiž u ostatních metod šance na otěhotnění nižší, nebývají pro organismus tolik zátěžové.

Některé páry tedy podstupují léčbu IVF hned po odhalení příčin neplodnosti, jiné až po

selhání jiných způsobů léčby neplodnosti. O nástupu do léčby IVF může ale také

rozhodnout například věk ženy, kdy u žen starších volíme radši rychleji metodu

radikálnější a účinnější, aby se dále neprohlubovala nevýhoda jejich věku (Macklon et al.

in Gardner et al., 2004). Proto kromě diagnózy, vede k IVF také prognóza úspěšnosti léčby

touto metodou.

13

To, co ovlivňuje výsledek této léčby, není tedy ani tolik diagnóza, se kterou

podstupující pár přichází, ale především věk ženy, případně počet let neplodnosti a to, zda

již bylo ženou nějaké dítě porozeno (Macklon et al. in Gardner et al., 2004).

Metoda IVF je spojena s řadou etických otázek a proto ji některé páry (především

členové římsko-katolické církve) odmítají a je-li jim navržena, nevstupují do ní.

II.II. Metoda ICSI

Jde o zkratku termínu intracytoplasmatic sperm injection, která se čte jako metoda „iksi“.

Byla poprvé provedena v roce 1992 v Belgii (Granot et al. in Gardner et al., 2004) a dnes

se stala jednou z nejužívanějších metod ve všech centrech asistované reprodukce. Byla

vynalezena pro případy, kdy spermie není schopna proniknout do vajíčka ani v jeho

bezprostřední blízkosti a z tohoto důvodu se tam zavede pomocí injekční jehly. Díky této

metodě je tak téměř zcela léčitelná mužská neplodnost.

Tato metoda je ovšem velmi náročná na mikromanipulační techniku, spermie se

musí také předem znehybnit (Palermo et al. in Gardner et al., 2004). Přestože ICSI

umožňuje řadě neplodných mužů mít vlastní děti, není u nás stále hrazena z veřejného

zdravotního pojištění (Řežábek, 2008).

Metoda ICSI byla původně určena jen pro opravdu těžké poruchy plodnosti u

mužů, dnes se ale používá i u mírných poruch, když chce pár mít jistotu, že odebraná

vajíčka se skutečně podaří oplodnit. Pokud má být použita tato metoda, jsou vybírány a

„zpracovávány“ nejen spermie, ale také se vybírají a vhodně upravují odebraná vajíčka.

(Granot et al., 2004).

II.III. Průběh

Karel Řežábek ve své knize Léčba neplodnosti (2008) rozděluje IVF do několika fází,

které zde stručně shrneme pro komplexní představu o tom, jak léčba probíhá a proto,

abychom pochopili, před a po jakých zákrocích, budeme ženám podávat dotazníky

v našem výzkumu.

1. stimulace

První fází je podávání léků k podpoře růstu vajíček, tzv. stimulace. Cílem této fáze je

zvýšit u ženy hladinu hormonu FSH, aby dozrálo v jejím těle více než jedno vajíčko, jak je

tomu u normálního přirozeného cyklu. Stimulace probíhá tak, že si sama pacientka (nebo

14

někdo jiný (manžel, zdravotník apod.) podává denně určenou dávku léku, nejčastěji

pomocí injekcí.

Dále lékař sleduje účinky podávaných léků, jakým způsobem působí na dozrávání

vajíček. Toto sledování probíhá pomocí ultrazvuku, na který žena v průběhu stimulace do

CAR dochází. Vajíčka dozrávají na vaječnících ve folikulech, lékař sleduje jejich počet

(optimální je tak 5-8 na každém vaječníku) a velikost. Vajíčka je třeba odsát z folikulů

těšně před tím, než by folikuly samy pukly a došlo by k ovulaci. Po dosažení určité

velikosti folikulu se proto ovulace načasuje v těle ženy uměle (většinou podáním hormonu

LH) a vajíčka se těsně před ní odeberou.

2. odběr vajíček (OPU)

Odběr vajíček probíhá většinou v krátké celkové narkóze pacientky a provádí se pomocí

jehly, kterou se vajíčko odsaje z folikulu i s přidruženou tekutinou. Jehla se zavádí

k vaječníkům pochvou a celý proces se sleduje na ultrazvuku.

3. Mimotělní oplodnění vajíček

Z odebrané tekutiny z folikulů se vybírají v laboratoři oocyty (vajíčka), což jsou buňky cca

o velikost 0,1 mm, které jsou obklopeny ještě kumulem jiných buněk. Vajíčko i s kumulem

buněk přenášíme do živného roztoku (média), který musí respektovat řadu podmínek pro

jejich další zdárný vývoj.

Vajíčka se nechají dozrát v termostatu za přísných podmínek a přidají se k nim ještě

v den odběru spermie. Ty jsou odebrány od partnera v ten samý den (příp. rozmraženy) a

pečlivě očištěny. Poté necháme společně oboje buňky v teple, klidu a bez přístupu světla

v termostatu, aby mohlo dojít k oplodnění. Jiný způsob oplodnění probíhá, pokud

využijeme metodu ICSI. Zde se spermie zavádí do vajíček jehlou.

4. Sledování kvality embryí

Po 16 až 18 hodinách se vajíčka kontrolují a vyřazují se ta, která se neoplodnila. Dále se

kontrolují vzniklá embrya podle určitých vnějších znaků a embryologové je přenáší každý

den do jiného roztoku, který podle svého stupně vývoje zrovna potřebují. Embrya se

kultivují v rozmezí dvou až šesti dnů, nečastěji ale tři dny. Poté se vybírá nejkvalitnější

jedno nebo dvě embrya, která se přenáší do dělohy.

5. Embryotransfer (ET)

Poslední fází je přenos dozrálých embryí do dělohy ženy. Přestože se šance na otěhotnění

zvyšuje s počtem embryí, nepřenáší se dnes více jak dvě embrya, aby se zabránilo co

možno vícečetným těhotenstvím. Ta jsou totiž považována za jednu z nejhlavnějších

15

komplikací IVF (Sakkas et al. in Gardner et al., 2004). Zavedení embrya do dělohy probíhá

bez narkózy pomocí specielní trubičky.

Po tomto procesu je pacientka odeslána domů a čeká se, zda dojde k uchycení embrya či

nikoli, tedy zda otěhotní nebo ne. O procesu zahnízdění neboli implantace embrya se zatím

příliš mnoho neví, nelze ho tedy příliš ovlivnit a zůstává zatím záhadou (Řežábek, 2008).

Za prokázané těhotenství považujeme nalezení gestačního váčku v děloze, který je

viditelný pomocí zhruba pátý týden těhotenství. Jeho pomocí také můžeme vyloučit

případné mimoděložní těhotenství, které se projevuje právě tím, že váček v děloze chybí,

přestože hodnoty hCG v krvi stoupnou a těhotenský test z moči je pozitivní. Úspěšnost

léčby IVF na jedno embryo se udává cca 17% (Macklon et al. in Gardner et al., 2004).

II.IV. Faktor věku ženy

Studie ukázaly (Macklon et al. in Gardner et al., 2004), že poté, co žena dosáhne 40 let, je

IVF jako léčba již neefektivní. Pojišťovny také u nás proto proplácejí IVF jen ženám do

tohoto věku. Je nesporným faktem, že šance porodit živé dítě s věkem ženy klesá. Kolem

30 let věku ženy je šance otěhotnět pomocí IVF kolem 17 procent (Macklon et al. in

Gardner et al., 2004), ve 40 letech je tato šance 7 procent a v 45 jen 2 procenta. Tradičně se

uvádí jako výrazný mezník poklesu šance na otěhotnění věk vyšší než 35 let (Řežábek,

2008). Po tomto věku totiž kromě poklesu šance otěhotnět také stoupá riziko potratů,

nekvalitních oocytů, embryí a vývojových vad.

Věková hranice však není obecně platná. Někdy žena ve 40 letech má dobrou

odpověď na stimulaci a jiná selhává již před dosažením 40 let, a to kvůli urychlenému

stárnutí vajíček. Chronologický věk ženy tedy neodpovídá vždy přesně věku jejích

reprodukčních funkcí. A tak přestože faktor věku se ukázal jako nejvýznamnější

z možných faktorů ovlivňující výsledky IVF (Macklon et al. in Gardner et al., 2004), není

prediktorem absolutním.

II.V. Shrnutí kapitoly

Léčba neplodnosti metodou IVF je v rychlém vývoji, dosahuje stále lepších výsledků a

podstupuje ji stále více neplodných párů. Přestože ji lidé podstupují z různých příčin,

nejsilnějším prediktorem úspěchu v léčbě stále zůstává věk ženy, teprve poté až příslušná

16

diagnóza. Řada věcí ohledně otěhotnění zůstává však stále neprobádána (např. procesy

„zahnizďování“ embrya v děloze), a úspěšnost tak stále visí i na „štěstí či osudu“.

Úspěšnost léčby tak sice můžeme odhadnout, ale nikdy si nemůžeme být jisti výsledkem.

Stále jsme svědky, že i mladá žena s velmi kvalitním vajíčkem a následně i embryem

prostě neotěhotní a naopak starší žena otěhotní i s třeba méně kvalitním embryem. Metoda

IVF tak sice zvyšuje šance neplodného páru na dítě, ale nemůže nikomu zaručit úspěch.

Snad právě proto se tolik zkoumá i to, jak velký vliv na celý proces a vzniklé těhotenství

má také psychických stav ženy či páru.

17

III. STRES

Stres je pojmem dnes často užívaným jak v odborné tak i v laické literatuře. V řadě

publikací nacházíme různé teorie stresu a stres se tak stává pojmem s řadou obsahových

posunů (Kebza, 2005; Křivohlavý, 2001). Slovo stres je přejato z anglického slova stress,

kde jej prvně zaznamenáváme na přelomu 14. a 15. století v souvislosti s pojmy hardship

(strádání, útrapy) či strait (tíseň). Od 17. století se začíná toto slovo vyskytovat ve fyzice

v kontextu vyjádření fyzického tlaku, síly či napětí. Dnes ho nalezneme v obou

významech.

Pro jednoho ze zakladatelů výzkumu stresu, H. Selyeho, byl stres označením

způsobu, jakým organismus reaguje na zátěž (Selye, 1966). Dnes se asi nejčastěji tato

reakce na zátěž označuje jako stresová reakce a různé faktory, které člověka vystavují

tlaku, se označují stresory (Selye, 1966).

V odborném jazyce dále od stresu rozlišujeme load, zátěž. Je jí myšleno takové

množství požadavků kladených na organismus, které je organismus schopen zvládnout.

Zátěž se pak chápe pozitivně, jako stimulující faktor, bez jehož působení organismus

stagnuje (Kebza, 2005). Křivohlavý (2001) proto tvrdí, že pro definici stresové situace je

podstatný poměr mezi mírou zátěže a silou člověka danou situaci zvládnout. Teprve pokud

je míra zátěže vyšší než schopnosti ji zvládnout, můžeme začít mluvit o stresu. Stres

bychom tak podle něj mohli definovat jako nadlimitní zátěž (Křivohlavý, 2001). Za

nadlimitní zátěž se ovšem kromě „silných“ událostí (pozitivních i negativních) dají

považovat i drobné každodenní starosti, které člověk přestává zvládat a mít pod kontrolou.

Za stresové je tedy možno považovat všechny vlivy, které vedou ke stresové reakci.

III.I. První výzkumy

V roce 1914. Přišel W. Cannon ve své práci zabývající se reakcemi na vlivy prostředí

s pojmem poplachové reakce (Mohapl, 1990) s tvrzením, že zátěžové situační podněty

vyvolávají sekreci látek dřeně nadledvinek, které připravují živočicha pro obranu nebo

útěk (fight – flight). Tato hypotéza bývá označována jako katecholaminová, neboť v rámci

poplachové reakce dochází k vylučování katecholaminů (adrenalin a noradrenalin) do

krevního oběhu a důsledkem jsou pak fyziologické změny jako je tachykardie, zvýšení

srdečního výdeje, hyperglykemie, kontrakce sleziny a husí kůže (Mohapl, 1990).

18

Na Cannona navázal Hans Selye (1907-1982), který formuloval tzv. General adaptation

syndrom (GAS), kterým označil stabilní nespecifický vzor odpovědí organismu na

ohrožení a který rozdělil do tří fází. V první fázi GAS dochází k poplašné mobilizaci všech

obranných možností organismu. Projevuje se aktivací symptoadrenálního systému,

vyplavením katecholaminů a hypersekrecí ACTH a glukokortikoidů.

Druhá fáze GAS bývá označována za fázi rezistence, která vzniká při trvalém nebo

opakovaném působení stresu. V této fázi je plně rozvinuta hyperaktivita ACTH, ale jsou

ještě nějaké rezervy (Mohapl, 1990). Selye (1966) zpozoroval, že čím delší je tato druhá

fáze, tím více nalézáme příznaky zhoršujícího se stavu organismu.

Poslední fází GAS je fáze vyčerpání, kdy se získaná rezistence ukazuje jako

nedostatečná, nebo se vytrácí (Mohapl, 1990). Jde o fázi, kdy organismus stresu podléhá a

hroutí se (Selye, 1966).

Selye zjistil, že důsledky vlivu stresorů se bez ohledu na jejich povahu nijak

zásadně neliší, vždy dochází ke zvětšení nadledvinek, zmenšení lymfatických uzlin a

někdy i ke gastrointestinálním vředům. Vše toto pak snižuje schopnost organismu

zvládnout další stresor. Předpokládal také, že stres může spolupůsobit u vzniku řady

závažných chorob. Selye proto bývá řazen mezi průkopníky tzv. nespecifických

psychosomatických koncepcí (Mohapl, 1990).

Podle těchto výsledků pak můžeme tvrdit, že stresové jsou všechny ty „vlivy, které

vedou ke zvýšení sekrece ACTH u normálních jedinců“ (Schreiber, 1985 in Mohapl, 1990,

s. 25).

Výše uvedené poznatky platí obecně pro živočišnou sféru, u lidí je však třeba brát

zřetel na individualitu jedince. U člověka záleží způsob odpovědi organismu na stresor na

jeho kognitivním zpracování celé situace (J.W. Mason in Mohapl, 1990). Jedinci, kteří

stresovou situaci nepovažují za beznadějnou, nemusí totiž reagovat typickou stresovou

odpovědí (Mohapl, 1990).

Význam kognitivního zpracování stresových situací popsal Richard Lazarus (1922-

2002). V jeho koncepci není již tolik rozhodující povaha stresoru, ale lidský subjekt, který

individuálně zhodnocuje každou konkrétní situaci. Lazarus své výsledky formuloval do

teorie tzv. dvojího zhodnocování (double appraisal) situace ohrožení. Prvotní zhodnocení

se týká zvážení situace z hlediska ohrožení vlastní existence, zdraví, sebehodnocení,

vlastní pověsti a podobně. Druhotné zhodnocení se pak týká uvažování, zda daný jedinec

je osobně schopen se ubránit tomu, co jej ohrožuje (Baštecká, 2001).

19

Koncepce kognitivního zvládání stresu tedy zaměřuje pozornost na vlastnosti

subjektu, které rozhodují o tom, jak si se stresovou situací poradí. Vedle toho vznikla ještě

tzv. koncepce životních událostí, která klade důraz na povahu psychosociálních stresorů.

Životní událostí se zde myslí „událost každodenního života, která představuje pro člověka

změnu navyklého způsobu života vyžadujícího vyvinutí neobvyklé aktivity nebo

přizpůsobení nové situaci“ (Mohapl, 1990, s. 31). Jedná se o plánované události, jako např.

sňatek, odchod do důchodu, nebo události náhlé, jakým je nějaký úraz, nemoc či úmrtí.

Zda a jaký mají významné životní události vliv na zdraví, není dosud jasné, předpokládá se

ovšem, že pokud se nahromadí více náročných životních událostí v jednom roce, může být

organismus ohrožen rozvinutím psychosomatické choroby (Mohapl, 1990).

Biologickým smyslem reakcí organismu na stres je adaptace na nové podmínky.

Z tohoto hlediska představuje stres nezbytnou podmínku evoluce živých bytostí a určité

množství stresů proto vlastně každá živá bytost potřebuje. Z evolučního hlediska proto

působí negativně jak nedostatek stresu, tak jeho nadbytek (Mohapl, 1990).

Kromě nepříjemného a škodlivého stresu, který někdy označujeme jako disstres,

existuje i stres „neškodlivý“, spojeným s příjemnými prožitky (například výhra v loterii),

který označujeme eustres (J. Bernardová in Mohapl, 1990).

III.II. Typy stresu

Typy událostí, vedoucích ke stresové odpovědi, můžeme rozdělit podle jejich povahy

(Baštecká, 2001), nebo podle jejich působení v čase. V naší práci se zabýváme komplexem

stresorů spojených s neplodností, budeme se tedy soustředit spíše na jejich časové

působení. Můžeme tak od sebe odlišovat stres působící náhle v krátkém časovém rozmezí,

tzv. akutní stres, stres, který působí dlouhodobě, chronicky (Baštecká, 2001).

Akutní stres je odpovědí na zátěž, která se objevuje náhle a trvá kratší dobu.

Fyziologická reakce na tento druh stresu se většinou projeví zvýšenou imunitní odpovědí

organismu, ale tam, kde akutní stres nastupuje do situace, kde je chorobný proces v běhu,

může naopak celý průběh nemoci zhoršit (Baštecká, 2001). V naší studii budeme za tento

typ možného stresoru považovat léčbu IVF.

Chronickému stresu se organismus sice přizpůsobuje, ale postupně se vyčerpává

(Baštecká, 2001). Příkladem takové chronické zátěže jsou narušené mezilidské vztahy,

nevraživost, závist, šikana, špatná organizace a režim práce, ale i dlouhodobé neuspokojení

různých potřeb, například právě neplodnost. Chronická zátěž také dost často působí

20

nepříznivě na pracovní výkonnost, projevuje se kolísajícím výkonem, rychlým nástupem

únavy nebo častým únikem do nemocí. Pro náš výzkum budeme předpokládat jako možný

stresor tohoto typu život s diagnózou neplodnosti.

Přemysl Mohapl (1990) přidává k těmto dvou stresům ještě stres intermitentní,

který je svou povahou chronický, zátěž se však střídavě objevuje a zase mizí. Fyziologické

mechanismy se tak vychýlí z rovnováhy, ale organismus nemá dostatek času k tomu, aby

se na zátěž adaptoval. Tento druh stresu má podle něj asi největší vztah

k psychosomatickým chorobám (Mohapl, 1990).

Kromě výše uvedeného dělení můžeme podle Matouška (in Volná, 2006) ještě mluvit o

stresu anticipačním a posttraumatickém. Anticipačním stresem rozumíme stresovou reakci,

která vzniká v důsledku nějakého očekávání události, která by teprve měla nastat. Většinou

například před nástupem do nového zaměstnání, či před nějakou náročnou léčbou či

operací, a to většinou se zřetelem jak k léčbě samotné (strach z bolesti), tak také z obav

z možných důsledků. Vzhledem k tomu, že v naší studii dáváme jeden z dotazníků na

měření stresu (STAI) pacientce k vyplnění v samém započetí léčby, mohli bychom i tvrdit,

že jím měříme i stres anticipační - obavy z léčby a jejího výsledku.

III.III. Stres a zdraví

Obecně se přijímá předpoklad, že stres má vliv na vznik řady nemocí, podle Kebzy (2005,

s. 114) však „dosud nebyly shromážděny dostatečně plausibilní studie, které by prokázaly

kauzální vztah mezi stresem a somatickým onemocněním.“

O tom, jaký bude mít stres vliv na zdraví, rozhoduje především to, jak jsou stresory

rozloženy v čase a to, jakým způsobem člověk stresogenní situaci řeší. Ukazuje se, že

jednorázový silný stres, který je aktivně pozitivně vyřešen s následným odpočinkem,

pravděpodobně nepředstavuje riziko pro zdraví. Naopak dlouhodobě působící nezvládaný

chronický stres je takovým rizikem vždy (Kebza, 2005). Špatný vliv stresu se potom

projeví nejpravděpodobněji v té části organismu, kde je jeho nejslabší místo (Mohapl,

1990).

Vztah psychiky a nemoci patří do oblasti nazývané psychosomatika, popř.

psychosomatická medicína. V psychosomatických teoriích o vzniku nemocí díky

psychickým příčinám se mluví o tzv. nespecifických psychosomatických koncepcích, které

pokládají psychosomatické choroby za důsledek zátěžových situací obecně. Tyto koncepce

se opírají především o teorii GAS H. Selyeho (Kap III.II.).

21

Druhým proudem jsou tzv. specifické psychosomatické koncepce, které

předpokládají, že za vznikem psychosomatických nemocí stojí určité klíčové konflikty

člověka, například že za onemocněními kardiovaskulárními stojí potlačovaná touha po

moci a společenském uplatnění (F. Alexander in Mohapl, 1990). Tyto koncepce se opírají

o psychoanalytické teorie.

F. Alexander (Alexander, 1950 in Mohapl, 1990), řadil k psychosomatickým

chorobám hypertenzi, migrény, anginu pectoris, revmatoidní artritidy, žaludeční vředy,

kolitidy a bronchiální astma. Dále se k nim řadí například náchylnost k infekčním

onemocněním, onkologická onemocnění, diabetes mellitus a některá onemocnění kůže

(Drotárovi, 2003; Mohapl, 1990). Joshi Vinay (2007) k těmto nemocem přidává ještě

poruchy plodnosti jak u mužů, tak u žen. To, že stres způsobuje pohlavní poruchy, patřilo i

k Selyeho prvním poznatkům o GAS (Selye, 1966). Z psychických onemocnění se dává do

souvislosti se stresem zpravidla deprese a posttraumatická stresová porucha (Vinay, 2007;

Křivohlavý, 2001).

Při vzniku každé nemoci však hrají roli mnohé další faktory, jako např. genetická

výbava, celkový životní styl, osobnostní založení, charakteristika reaktivity, fyzická

zdatnost, aktuální stav imunitního systému, úroveň psychické odolnosti i typ osobnosti.

Jak jsme již naznačili výše, na zdraví má jiný vliv stres chronický, intermitentní a

stres akutní. Akutní stres vede k vzestupu činnosti imunitního systému, chronický stres

vede naopak k poklesu jeho činnosti. Přehled výzkumů dokazující tato tvrzení nalezneme

v knize Psychosociální determinanty zdraví (Kebza, 2005).

Můžeme tedy shrnout, že přestože není jasně prokázán stres jako příčina nějaké

nemoci, o jeho spolupůsobení při vzniku některých nemocí již mnozí autoři vůbec

nepochybují.

III.IV. Možnosti měření stresu

Křivohlavý (2001) rozděluje možnosti měření stresu do několika skupin. Jako první uvádí

fyziologické metody diagnostikování stresu, kde se nejčastěji měří zvýšení

katecholaminů v moči, které je přímo úměrné distresu. Další možností je sledování

zvýšené sekrece ACTH, či sekrece kortikosteroidů. Mezi fyziologické příznaky stresu

jinak řadíme údaje o krevním tlaku, tepu, hloubce dýchání, galvanickou kožní reakci.

Snímání těchto údajů je sice velmi objektivní metodou měření přítomnosti stresu, ukazuje

22

se však, že samotné vyšetřovací metody mohou být zdrojem stresu a výsledky tak

ovlivňovat.

Druhou možností jsou psychologické metody diagnostikování stresu, kdy míru

stresu měříme pomocí dotazníků sledujících příznaky, které se s větší pravděpodobností

objevují tam, kde je člověk ve stresu než tam, kde v něm není. Uvedeme zde po vzoru

Křivohlavého (2001) symptomy stresu podle dotazníku WHO, který tyto příznaky

rozděluje na fyziologické, emocionální a behaviorální.

Fyziologické příznaky stresu1. Palpitace, vnímání zrychlené a často i nepravidelné činnosti srdce.2. Bolest a svírání na hrudní kosti3. Nechutenství a plynatost- tlaky v břišní oblasti4. Křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha, případně spojené s průjmem5. Časté nucení na moč6. Snížení až nedostatek sexuální touhy, případně impotence či frigidita7. Změny (nepravidelnosti) v menstruačním cyklu8. Bodavé, palčivé a řezavé pocity v rukou a nohou9. Svalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s bolestmi10. Úporné bolesti hlavy- často začínající vzadu v zátylku a rozšiřující se vpřed od temene k čelu11. Častější migréna12. Enantém- vyrážka v obličeji13. Nepříjemné pocity v krku („knedlík v krku“)14. Potíže v soustředění vidění na jeden bod, případně až dvojité vidění

Emocionální – citové – příznaky stresu1. Prudké a výrazné změny nálad2. Nadměrné trápení se věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité3. Neschopnost projevit emocionální náklonnost a sympatii či empatii4. Nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický zjev5. Nadměrné denní snění a stažení se ze sociálního styku (omezení kontaktu a komunikace s druhými

lidmi)6. Nadměrné pocity únavy7. Obtížné soustředění pozornosti8. Zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost

Chování a jednání lidí ve stresu - behaviorální příznaky1. Nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky2. Zvýšená absence v práci, zvýšená nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, nehodách a úrazech3. Sklon k nepozornému řízení (auta atp.) a zvýšená nehodovost4. Zhoršená kvalita práce. Snaha vyhnout se úkolům, vyhýbání se odpovědnosti, častější používání

výmluv a růst falešných forem jednání i mluvení5. Zvýšený počet vykouřených cigaret za den6. Zvýšená konzumace alkoholických nápojů7. Větší závislost na drogách všeho druhu (i tabletky na spaní, uklidnění, dobrou náladu)8. Ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání9. Změny v denním životním stylu a rytmu- dlouhé noční bdění a pozdní vstávání, často s pocitem

velké únavy po ránu, problémy s usínáním10. Snížená kvalita práce i snížené množství vykonané práce vůbec

III.V. Shrnutí kapitoly

Stres je nejasným pojmem, kterým označujeme jak samotné zátěžové situace, tak také

odpovědi na ně. Nejjednodušší je říci, že o stresu mluvíme tam, kde vznikne stresová

23

reakce. Na vzniku stresové reakce se podílí nejenom síla zátěžové situace, ale také její

vyhodnocení konkrétním člověkem. Toto vyhodnocení je různé podle povahy osobnosti

daného člověka, proto některá událost může být pro někoho již stresová a pro jiného ještě

ne. Jsou ovšem události, které jsou stresové pro každého (např. katastrofy).

Stresová reakce se projevuje jak na úrovni fyziologické, tak i emocionální a

behaviorální. Obecně se předpokládá vliv stresu na vznik řady onemocnění, neméně

důležitou roli zde ovšem hrají i jiné faktory, jako je délka působení zátěže, povaha

organismu, který stres prožívá, a nezanedbatelnou roli mají také strategie, jakými se

organismus snaží se stresem vypořádat.

Stresovou reakci můžeme měřit buď pomocí fyziologických metod, nebo pomocí

psychologických dotazníků, které jsou zaměřeny na symptomy stresu.

24

IV. VÝZKUMY S PODOBNOU TEMATIKOU Z PŘEDEŠLÝCH LET

O prozkoumání vztahu psychiky na výsledky léčby in vitro fertilizace se snažila již řada

autorů snad po celém světě. V této kapitole chceme představit výzkumy z minulých let,

které se zabývaly vztahem stresu k otěhotnění pomocí metody IVF. Z jejich srovnání

lehce uvidíme, že výsledky těchto prací jsou značně rozporuplné, některým vychází, že

stres na oplodnění má vliv negativní, některým, že nemá žádný a některým dokonce, že má

vliv pozitivní. Výzkumy řadíme za sebou dle data jejich publikování, výzkumy starší

patnácti let jsme již nezahrnovaly.

V roce 1996 byla v Kanadě publikována disertační práce od Jacky Boivin, která

srovnávala stres v průběhu léčby IVF u žen, které následně otěhotněly a těch, které

neotěhotněly. Autorce vyšlo, že ženy, které v průběhu léčebného cyklu IVF zažívaly větší

stres, měly menší šanci na otěhotnění. V celkovém psychologickém a interpersonálním

fungování se rozdíly mezi ženami neukázaly.

Podobné výsledky přinesla i práce švédských autorů (Csemiczky et al., 2000), kteří

stres měřili nejen pomocí psychologických dotazníků (STAI), ale i pomocí biologických

faktorů (hladina prolaktinu a kortizolu). I v jejich výzkumu se ukázalo, že ženy, které

neotěhotněly, vykazovaly vyšší úzkost. Tento vliv úzkosti na výsledek léčby IVF se ověřil

i ve výzkumu holandských autorů o rok později (Smeenk et al., 2001). Naopak americká

studie (Lovely et al., 2003), jejíž autoři měřili stres také pomocí STAI i biologických

faktorů, souvislost mezi stresem a výsledkem léčby IVF neprokázala.

V roce 2004 proběhla v Nizozemí výzkumná studie (Eugster et al., 2004), která

poukázala na nutnost měřit také stres chronický a jeho vliv na léčbu. V této studii se totiž

neprokázal vliv měřeného akutního stresu (STAI) na otěhotnění, naopak chronický stres

měl na výsledek IVF negativní vliv. Autoři této studie měřili chronický stres pomocí

dvakrát po sobě podaného dotazníku STAI X1 (při prvním a druhém pokusu IVF) a

definovali ho jako stres episodický. Ten potom měl na otěhotnění negativní vliv. Vliv

akutního stresu na IVF se neprokázal ve stejném roce ani v Athénské studii (Kakatsaki et

al., 2004) a ani o rok později v Anglii (Anderhein et al., 2005).

Výzkum, provedený zatím asi na největším počtu probandů, proběhl v Dánsku roku

2005 (Boivin et al., 2005). Autoři výzkumu oslovili 818 párů na pěti různých klinikách

v Dánsku a kromě jiného bylo jejich cílem zjistit, který z distresů má na otěhotnění pomocí

IVF hlavní vliv. Pomocí vlastních dotazníků se proto párů ptali na problémy v manželství,

osobní problémy s vyrovnáváním se s neplodností a problémy v sociálním okolí. Ve

25

výsledku se ukázalo, že na výsledky léčby má negativní vliv především vyšší stres

v manželství a osobní vyrovnávání se s neplodností. O něco později (2009) proběhl

v Dánsku jiný výzkum, který upozornil na fakt, že téměř všechny předcházející studie

zkoumaly vliv stresu, který se vztahoval k léčbě neplodnosti nebo s neplodností souvisel.

Autoři této studie (Ebbesen et al., 2009) se tedy zaměřili na negativní životní události

v posledním roce pacientek, které s neplodností nesouvisejí, a jejich vliv na léčbu pomocí

IVF. Ukázalo se, že z 809 pacientek otěhotněly signifikantně častěji ty, které v roce

předcházejícím léčbě IVF zažily menší množství negativních událostí nevztahujících se

k neplodnosti.

Poněkud nečekané výsledky přinesla americká studie z roku 2007 (Cooper et al.,

2007), kde páry s vyšší mírou stresu otěhotněly signifikačně častěji.

V naší práci jsme se asi nejvíce opírali o jednu z nejsoučasnějších studií, která

probíhala dva roky na sedmi klinikách v Holandsku a nakonec podchytila 421 žen jdoucích

na první IVF (Linsten et al., 2009). Její autoři zkoumali stres pomocí dotazníku na úzkost

(STAI) a depresi (BDI) a to hned ve třech různých fázích IVF. Jejich výsledky nakonec

ukázaly, že ani úzkost ani deprese neměla žádný vliv na otěhotnění u prvního IVF.

Co se týče výzkumu vztahu stresu a výsledků IVF v České republice, podařilo se

nám najít pouze jeden výzkum z roku 2001, pořádaným nemocnicí U Apolináře v Praze

(Koryntová et al. 2001) Autorům nevyšlo, že by stres měl na otěhotnění významný vliv.

Ostatní české studie, které se nám podařilo dohledat, se věnovaly především snaze najít

nějaké psychologické charakteristiky neplodných párů, např. osobnostní a párové

charakteristiky mužů a žen ze sterilních manželství (Weiss et al., 2004), nikoli již jejich

vztah k úspěšnosti léčby.

IV.I. Shrnutí kapitoly

Z předcházejícího přehledu bychom rádi upozornili na několik bodů. Autoři představených

výzkumných studií měřili stres nejčastěji pomocí standardizovaných testů, ze všeho

nejčastěji pomocí Stait-Trait Anxiety Inventory (STAI). Kromě úzkosti někteří měřili ještě

depresi (BDI), vliv životních událostí, copingové strategie či osobnostní rysy. Řada z nich

se soustředila jen na ženy, přestože do IVF vstupují vždy s partnerem. Ženy jsou totiž

léčbou daleko více zatíženy než muži (Beutel et al.,1999). Teprve v nedávné době začaly

vznikat i výzkumy snažící se podchytit vliv chronického stresu na léčbu IVF (Boivin et al.,

2005; Ebbesen et al., 2009).

26

Nejčastěji se ve výzkumech měřil stres před začátkem stimulace, případně před

odběrem vajíček nebo po nepodařené léčbě. Přesto se výsledky o vlivu stresu na výsledky

IVF rozcházejí.

Měřeným výsledkem kromě výsledného otěhotnění (či neotěhotnění) byl ještě počet

folikulů, vajíček a embryí, případně počet kvalitních embryí či počet potřebných cyklů

před otěhotněním. Všechny výzkumné studie vzaly v potaz některou z proměnných, která

sama o sobě může mít vliv na výsledek IVF. Nejčastěji to byl věk pacientek, příčina

neplodnosti páru a délka předcházejících let snahy o početí. Někteří ještě přidávají

případná předchozí (úspěšná/neúspěšná) těhotenství. Téměř všechny výzkumy se

soustředily na první IVF léčbu. Všechny zde prezentované studie řešily problém stresu a

otěhotnění pomocí kvantitativních metod.

Přestože svůj lokální výzkum na téma stres a otěhotnění pomocí IVF si provedla

snad každá země, kde se metody asistované reprodukce provádějí, asi největší výzkumné

projekty v Evropě na toto téma vycházejí z prací Dánských a Holandských autorů.

Je tedy zřejmé, že náš výzkum bude navazovat na určitou „tradici“ výzkumů.

Podobně jako většina z nich se bude snažit měřit stres pomocí dotazníku STAI a v

návaznosti na Dánskou studii (Boivin et al., 2005) se pokusíme ptát i na otázky ohledně

manželství, spokojenosti s vlastním zdravím, osobou a jiné. Pro tuto formu otázek jsme

zvolili standardizovaný Dotazník životní spokojenosti (Fahrenberg et al., 2000).

27

PRAKTICKÁ ČÁST

28

V. PROBLÉM, CÍLE, HYPOTÉZY

V teoretické části jsme viděli, že problém neplodnosti je starý sice jako lidstvo samo,

nicméně teprve v dnešní době se stále rozrůstá nabídka léčebných postupů, jak ho řešit.

Tyto postupy však nejsou vždy úspěšné a řada faktorů, které vedou k otěhotnění ženy,

zůstává stále neobjasněna. Snad právě proto se nemožnost otěhotnět často přičítá i

psychickým problémům, především stresu. Zda se tak děje právem, se zde budeme snažit

vysledovat. Nejsme v tomto ani první a jistě ani poslední.

Zkoumaným problémem tedy je, zda má stres nějaký podíl (předpokládáme

negativní) na výsledky léčby IVF. Stres se budeme snažit měřit přes jeho psychologické

symptomy pomocí standardizovaných dotazníků. Z léčby IVF, která se dá podstoupit

několikrát, se zaměříme jen na první léčebný pokus pacientky. Za zdárný výsledek léčby

budeme pokládat těhotenství ženy.

Cílem našeho výzkumu je zjistit, zda aktuálně prožívaná úzkost (měřena

dotazníkem STAI X-1), úzkostnost (měřena dotazníkem STAI X-2) a životní spokojenosti

(měřena Dotazníkem životní spokojenosti) mají vliv na to, zda žena pomocí IVF otěhotní

nebo ne.

Nehledě na to, že se neplodnost týká celého páru, zaměřujeme se v naší studii

výhradně na ženy, neboť jsou to právě ony, které léčbu podstupují (partner pouze

odevzdává sperma) a následně jsou to ony, které případně otěhotní.

V.I. Hypotézy

1. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně vyšší hodnoty

v dotazníku životní spokojenosti, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus

úspěšný.

2. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty

v dotazníku STAI X-1, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný.

3. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty

v dotazníku STAI X-2, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný.

29

VI. METODIKA

V našem výzkumu jsme použili dva dotazníky, a to Dotazník životní spokojenosti

(Fahrenberg et al., 2000) a Dotazník na meranie úzkosti a úzkostlivosti (STAI X-1 a X-2)

(Spielberger et. al,1970).

VI.I. Dotazník životní spokojenosti

V teoretické části jsme uvedli, že chronický stres může mít větší dopad na zdraví než stres

akutní (Kap. III.III.). Po prostudování dvou Dánských studií (Boivin et al., 2005; Ebbesen

et al., 2009), které se pokusili tento stres zachytit pomocí různých dotazů na oblasti života

s neplodností různě souvisejících i nesouvisejících (Kap. IV.), jsme se rozhodli tento stres

zachytit pomocí Dotazníku životní spokojenosti (DŽS) (Fahrenberg et al., 2001). Tento

dotazník se nám zdál vhodný zejména proto, že se ptá na oblasti života, které bývají

neplodností nejvíce dotknuty, jako je partnerský vztah, prožívání vlastní osoby, vztahy

s přáteli a trávení volného času a zaměstnání (Kap. I.III.). Naším úkolem však nebylo

měřit, nakolik nespokojenost v dané položce ovlivnila sama neplodnost ženy a nakolik

žena v této položce je nespokojena z jiných důvodů (například měla sexuální potíže

s partnerem již před snahou o otěhotnění, nebo by své zaměstnání prožívala jako

nevyhovující i kdyby se nesnažila o početí a podobně.) V naší práci chceme vycházet

jednoduše z předpokladu, že dlouhodobá vnitřní nespokojenost ženy by mohla ovlivnit

početí dítěte pomocí IVF.

Praktickými důvody, proč jsme zvolili Dotazník životní spokojenosti (Fahrenberg et

al., 2001), byla jeho znalost v zahraničí, standardizace a především jeho délka. Tento

dotazník se tedy jevil jako obsahově i prakticky nejpříhodnější pro naše cíle.

VI.I.I. Popis Autory tohoto dotazníku jsou Jochen Fahrenberg, Michael Myrtek, Jorg Schumacher a

Elmar Brahler. Dotazník byl standardizovaný na německé populaci a do českého prostředí

byl uveden roku 2001 Tomášem a Kateřinou Rodnými. Tito autoři pořídili jeho český

překlad, nicméně normy zůstávají zatím německé. Vzhledem k tomu, že v naší studii

z norem vycházet nebudeme, jeví se nám tato skutečnost jako nepodstatná.

Dotazník obsahuje celkem deset položek a jedenáctá položka je jejich součtem-

celková životní spokojenost. V naší studii jsme z dotazníku odstranili jednu z jeho položek

o spokojenosti/nespokojenosti s vlastními dětmi, neboť ženy, kterým byl dotazník

30

podáván, se o děti teprve snaží. Všech ostatních devět položek bylo zachováno ve své

původní podobě.

Jednotlivé položky shrnuty dle manuálu (Rodný, 2001 in Fahrenberg et al., 2001)

Zdraví (ZDR): Osoby vysokou hodnotou v této škále jsou spokojeny se svým celkovým

zdravotním stavem, se svou duševní i tělesnou kondicí, se svou fyzickou výkonností a

odolností proti nemocem.

Práce a zaměstnání (PAZ): Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny se svou

pozicí v zaměstnání, se svými úspěchy a s možnostmi vzestupu. Pozitivně hodnotí jistotu

své profesionální budoucnosti a podnikové klima a jsou spokojeny s mírou požadavků a

zátěže v zaměstnání i s pestrostí v zaměstnání.

Finanční situace (FIN). Osoby s vysokou škálovou hodnotou považují svůj příjem, výši

svého majetku a svůj životní standard za uspokojující. To platí také pro zajištění existence,

možnost výdělku v budoucnosti a zajištění ve stáří. Tomu odpovídá spokojenost

s finančními možnostmi rodiny.

Volný čas (VLC): Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny jak s délkou, tak

s kvalitou svého volného času a své dovolené. Dobu, kterou mají k dispozici pro koníčky a

pro blízké osoby, hodnotí pozitivně, stejně jako celkovou pestrost ve svém volném čase.

Manželství a partnerství (MAN): Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou v podstatných

aspektech svého partnerského života spokojeny s požadavky, se společnými aktivitami,

s partnerovou otevřeností, pochopením a ochotou pomáhat si, s něžností a bezpečím.

Vztah k vlastním dětem (DET): Tuto položku jsme z výše uvedených důvodů vynechali.

Vlastní osoba (VLO): Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny s mnoha

aspekty své osoby: se svým vzhledem, svými schopnostmi, charakterem, svou vitalitou a

sebevědomím. K tomu patří také hodnocení způsobu života, který až dosud vedly a

vycházení s ostatními lidmi.

Sexualita (SEX): Osoby s vysokou škálovou hodnotou pozitivně hodnotí svou fyzickou

atraktivitu a jsou spokojeny se svou sexuální výkonností, sexuálními kontakty a sexuálními

reakcemi. To zahrnuje možnost otevřeně hovořit o oblasti sexuality a obecně sexuální

harmonii s partnerem.

Přátelé známí a příbuzní (PZP): Osoby s vysokou škálovou hodnotou jsou spokojeny se

svými sociálními vztahy, tzn. s kruhem svých přátel a známých, se svými příbuznými a se

svými kontakty se sousedy. Pozitivně hodnoceny jsou sociální podpora, sociální aktivity a

společenská angažovanost a obecně četnost styků s ostatními.

31

Bydlení (BYD): Osoby s vysokou testovou hodnotou jsou spokojeny se svými bytovými

podmínkami, tzn. s velikostí, stavem a polohou bytu, s dostupností dopravních prostředků,

případnou hlukovou zátěží a s náklady, stejně jako obecně se standardem bydlení.

Celková životní spokojenost (SUM): Jde o součet hodnot všech předcházejících položek.

Maximální hodnota, kterou může mít každá jednotlivá položka je 49. Celkem je položek

devět, takže maximální hodnota položky Celkové životní spokojenosti (SUM) je 441. Platí,

že vyšší hodnoty znamenají větší spokojenost.

VI.I.II. Kdy se dostává k pacientcePacientka dostává Dotazník životní spokojenosti (Fahrenberg et al., 2001) k vyplnění ve

chvíli, kdy se rozhodla řešit svou situaci pomocí IVF a bude čekat, než jí její požadavek

schválí pojišťovna a ona do léčby bude moci vstoupit. Časově se jedná zhruba o jeden

měsíc před započetím hormonální léčby. Dotazník dává pacientce její ošetřující lékař

společně s průvodním dopisem, informacemi o probíhajícím výzkumu, a informovaným

souhlasem k podpisu (Přílohy 2,3).

Dotazník se k pacientce dostává ve chvíli, kdy má za sebou průměrně dva roky

snažení (Kap.VIII.) o dítě a před sebou svůj první pokus o umělé oplodnění.

VI.II. Dotazník úzkosti a úzkostlivosti STAI

Dotazník na meranie úzkosti a úzkostlivosti (Spielberger et al.,1970) zvolila před námi řada

autorů výzkumů zaměřených stejně či podobně jako je náš. Výsledky těchto výzkumů však

vycházejí rozporuplně (Kap. IV.). Dotazník je praktický svou délkou a zároveň obsahově

se hodí velmi dobře pro měření aktuálně prožívaného stresu.

VI.I.I. PopisAutory tohoto dotazníku s názvem State-Trait Anxiety Inventory (STAI) jsou C. D.

Spielberger, R. Gorsuch a R. Lushen. Podle anglického názvu uvádíme dále pro označení

tohoto dotazníku zkratku STAI, kdy první část dotazníku je označována X-1 (STAI X-1) a

druhá část X-2 (STAI X-2). Do česko-slovenského prostředí jej uvedli autoři Jozef

Müllner, Imrich Ruisel a Gabriel Farkaš, kteří jej roku 1980 vydali i s česko-slovenskými

normami. Protože je dotazník ve slovenštině, pořídili jsme vlastní překlad do češtiny

(Příloha 5).

32

Podle manuálu (Müllner et al. 1980) sleduje STAI X-1 pocity subjektivního napětí,

které variují v intenzitě a mění se v čase. Jsou zde zařazeny položky, které vykazují vyšší

průměrné hodnoty v apriorně stresových situacích než v nestresových. Polovina těchto

položek se vztahuje k přítomnosti obav, strachu nebo tenze a ostatní položky odrážejí

nepřítomnost těchto obav. STAI X-1 tedy měří aktuálně prožívanou úzkost, ptá se na

otázku: „Jak se cítíte právě teď?“

Druhá část dotazníku STAI X-2 měří úzkostlivost, vlastnost či úzkostný sklon a

podle Spielbergera (in Müllner, 1980) respektuje následující všeobecné charakteristiky: 1)

individuální rozdíly v tendenci vnímat svět 2) dispozice odpovědět specifickým a

předpověditelným způsobem 3) individuální rozdíly v projevech zvláštních emočních stavů

4) pozitivní korelaci mezi sílou osobnosti vlastnosti a intenzitou korespondujícího

emočního stavu. Ptá se na otázku: „Jak se obvykle cítíte?“

Maximální hodnota, kterou může probandka v každé části dotazníku získat je 80,

minimální hodnota je 20. Platí, že čím vyšší hodnota, tím vyšší je stupeň aktuální úzkosti

(X-1) respektive úzkostnosti (X-2).

VI.I.II. Kdy se dostává k pacientceDotazník STAI dostává pacientka k vyplnění domů s instrukcí, že jej má vyplnit v době

započetí hormonální stimulace (Příloha 3). Tuto dobu jsme zvolili proto, že si nejsme jisti,

nakolik sama hormonální stimulace může mít vliv na prožívání pacientky. Dávky i léky

pro hormonální stimulaci jsou u pacientek různé a reakce na ně také. Kladli jsme proto

důraz, aby pacientka vyplnila dotazník v době, kdy si teprve začíná aplikovat hormonální

injekce. Na začátku hormonální stimulace vyplňuje pacientka obě části dotazníku.

VI.III. Časové schéma bakalářské práce

Celková doba od podání prvního dotazníku k výsledkům o tom, zda je pacientka těhotná

nebo ne, činila zhruba tři měsíce. Z tohoto pohledu byl výzkum poměrně náročný na sběr

potřebného počtu probandů. Celkem jsme vybrali a vyhodnotili 115 dotazníků.

33

Obr. 1 : Časové schéma bakalářské práce

.

VI.IV. Etické problémy

V naší práci jsme se potýkali se dvěma etickými problémy. Prvním byla snaha zaručit, aby

pacientka nebyla zatížena kromě léčby ještě samotným výzkumem.

Druhým závažným problémem bylo, že výzkum nemohl zaručovat účastnicím

anonymitu. Abychom mohli párovat vyplněné dotazníky s výsledky léčby, potřebovali

jsme vědět, které pacientce který dotazník patřil. Všechny dotazníky tak musely být

podepsané, případně očíslované. Pacientky jsme tedy ubezpečili, že jejich jména nebudou

nikde dále šířena a celý výzkum bude převeden jen do čísel (Příloha 2). Celý výzkum ve

své současné podobě byl schválen Etickou komisí při Prvním privátním chirurgickém

centru Sanatoria Sanus Hradec Králové 27.1.2011.

Pacientky byly od počátku informovány s cílem i délkou výzkumu a měly možnost se

ho neúčastnit nebo z něj kdykoli bez udání důvodů odstoupit.

34

Konzultace o IVF, žádost na pojišťovnu

Započetí IVF, zahájení hormonální stimulace

Otěhotněla / Neotěhotněla

Cca 1 měsíc

xxx

Informovaný souhlasDotazník životní spokojenosti

STAI X-1STAI X-2

Cca 5-6 týdnů

Pacientka dostáváDůvod návštěvy kliniky

VII. ORGANIZACE A PRŮBĚH VÝZKUMU

O spolupráci na výzkumu stresu na vliv oocytů, embryí a následného otěhotnění požádal

vedoucí embryolog CAR Sanus v Pardubicích Katedru psychologie Filosofické fakulty

University Palackého v Olomouci. Výzkum se pak celý odehrával na klinice Sanus

v Pardubicích, na jaře 2009 jsme vybírali vhodné dotazníky tak, aby obsahově co nejvíce

sledovaly naše cíle. Dotazníky měly být standardizované a zároveň neměly být příliš

dlouhé, aby neobtěžovaly pacientky při jejich léčbě. Z tohoto důvodu byl pak primářem

kliniky ze sestavené baterie vyřazen dotazník, který měl podchycovat stres

z dlouhodobějšího hlediska, protože byl příliš dlouhý (jednalo se o dotazník Stress Profile,

2006). Ostatní dotazníky mohly být použity beze změny. Samotný výzkum započal 1. 10.

2009.

Před vstupem do výzkumu byly pacientky požádány o podepsání informovaného

souhlasu (Příloha 2), kde jim byly podány obecné informace o výzkumu, co je jeho cílem,

kdo jej pořádá a jak se bude nakládat s údaji, které v dotaznících uvedou. Pacientky měly

možnost také připojit svou kontaktní adresu, pokud by měly o výsledky výzkumu zájem.

(Zájem o výsledky projevila většina z nich.) List s informovaným souhlasem jim předával

ošetřující lékař.

Jednotlivé dotazníky byly pacientkám rozdávány ve sledu tří úseků, kdy od podání

prvního z nich a posledního z nich, uběhla doba přibližně dvou měsíců. V této práci jsme

vyhodnocovali dotazníky z prvního a druhého časového úseku, tedy dotazník DŽS,

podávaný zhruba měsíc před léčbou a STAI dávaný v počátku léčby. Oba tyto dotazníky

rozdávali pacientkám jejich ošetřující lékaři, společně s průvodními dopisy, v nichž byly

obsaženy instrukce k vyplnění (Příloha 3). Pacientky si dotazníky braly na vyplnění domů

a vyplněné je vracely při další kontrolní návštěvě lékaře.

V průběhu roku, kdy výzkum probíhal, se nevyskytly vážnější problémy, až na

prázdninové období, kdy dovolené lékařů a embryologů způsobily, že se některé dotazníky

k pacientkám vůbec nedostaly, nebo se jich dostala jen část. Z tohoto období proto pochází

většina nekompletně vyplněných dotazníků.

Odevzdané dotazníky u sebe shromažďoval vedoucí embryolog kliniky RNDr.

Radek Hampl, Ph.D., který je pak osobně průběžně předával i s potřebnými informacemi o

kvalitě oocytů, embryí a otěhotnění dané pacientky. V tomto ohledu probíhal výzkum zcela

bezproblémově.

35

VIII. ZKOUMANÝ SOUBOR

Zkoumaný soubor tvořily pacientky Centra asistované reprodukce (CAR) Sanus

v Pardubicích, které zde podstupovaly své první IVF, totiž první léčbu neplodnosti pomocí

umělého oplodnění.

Přestože je toto centrum soukromé, první IVF je hrazeno zdravotní pojišťovnou,

takže by se mu klientky neměly vyhýbat kvůli cenám. Kromě této kliniky není

v pardubickém kraji jiná klinika poskytující kompletní léčbu neplodnosti, pacientky mají

jedině možnost dojíždět například do Prahy. Z těchto důvodů můžeme předpokládat, že

daný vzorek žen bude reprezentativní co do vzorku žen, které se rozhodují pro tuto léčbu.

Nesmíme zapomenout, že nemalé procento žen se s neplodností snaží vypořádat jiným

způsobem (život bez dítěte, adopce) či metodu IVF zcela odmítá (Kap. II.).

Do výzkumu nebyly pozvány ty pacientky, které šly na IVF s darovanými oocyty,

nebo se nejednalo o jejich první IVF. Pro bakalářskou práci jsme dále vyloučily pacientky

starší 35 let. Důvodem určení této věkové hranice je, že věk je nejsilnější proměnná, která

ovlivňuje výsledky IVF a pacientky nad 35 let jsou již oproti mladším ženám velmi

znevýhodněni co do šancí otěhotnět (Kap. II.IV.). Starší ženy budou ovšem dále

zapracovány do diplomové práce.

Osloveny byly ženy s primární i sekundární sterilitou, příčina neplodnosti v této

studii nehrála roli. Zařazeny byly ženy jdoucí na IVF i na ICSI.

Celkem jsme v průběhu více než roku oslovili 54 pacientek tohoto centra, zda by

měly zájem se účastnit našeho výzkumu. Devět pacientek z těchto oslovených se účastnit

odmítlo. Nekompletně vyplnilo dotazníky 46 žen (odevzdaly jen první dotazník),

kompletně jej vyplnilo 42 žen (vyplnily první i druhý dotazník). Z celkového počtu jsme

dále vyřadili tři ženy starší 35 let.

Celkový počet žen mladších 35 let jdoucích na své první IVF, které vyplnily

kompletně dva dotazníky, byl 39.

V průběhu léčby se čtyřem ženám musela odebraná embrya zamrazit, kvůli

vzniklému hyperstimulačnímu syndromu. Tyto pacientky sice podstoupily léčbu až do

konce, nicméně nešly hned po odběru na transfer oplodněných embryí, ale musely čekat

měsíc či více, než odezní hyperstimulační syndrom. Protože u nich embryotransfer (ET)

proběhl v jiném časovém sledu než u ostatních a transferována byla mražená embrya, byly

tyto ženy vyloučeny ze zkoumaného vzorku.

36

Dvě pacientky, které se účastnily výzkumu, byly ze zkoumaného vzorku vyjmuty,

neboť ani u jedné nedošlo k embryotranferu kvůli rozpadlým embryím. Vyloučení žen,

které nepokračovaly v léčbě z tohoto důvodu je diskutabilní, některé výzkumy je totiž

zapracovávají do svých výpočtů a řadí je jednoduše k těm, které neotěhotněly (Eugster et

al., 2004). Takové přiřazení by nám sice navýšilo zkoumaný vzorek, nemyslíme si ovšem,

že by bylo možné dávat pacientky s ET a bez ET vedle sebe bez rozdílu.

Dotazníky těchto šesti pacientek bez embryotransferu budou zapracovány do

dlouhodobější studie o vlivu stresu na kvalitu embryí.

Z celkového počtu žen do 35 let, které vyplnily oba dotazníky a podstoupily IVF

v celém jeho sledu tak zůstalo nakonec 33 probandek. Výsledky budou počítány

z dotazníků odebraných právě těmto 33 ženám.

Průměrný věk těchto probandek byl 29,75 let (Me=30, Mo=30), počet let

neplodnosti byl 2,1 roků (Me=2, Mo=1) a příčinou neplodnosti byly v sedmnácti případech

muži, v ostatních případech (15) byli příčinou neplodnosti partneři oba. Při tomto údaji je

třeba mít na zřeteli, že příčina neplodnosti se u žen již nijak zvlášť nevyšetřuje, pokud

vychází hned na začátku vyšetření velmi špatný spermiogram (Kap. I.I.) Údaje o příčinách

neplodnosti jsou tedy spíše orientační. Průměrný počet transferovaných embryí byl 1,53,

netransferovala se nikdy více než dvě.

Vzdělání pacientek bylo následující; 11 z nich bylo vyučeno bez maturity, 3 byly

vyučeny s maturitou, 12 mělo vzdělání středoškolské, a 6 z nich mělo ukončenou vysokou

školu.

VIII.I. Přehledové tabulky:

A) Výběr souboru:

Tab. 1: Soubor oslovených žen

Probandky PočetÚčast odmítly 9Vyplnily jen jeden dotazník 4Vyplnily oba dotazníky 41Starší 35 let 3Nedokončily léčbu (bez ET) 6Mladší 35 let, vyplnily oba dotazníky a dokončily léčbu

33

37

Tab. 2: Ženy vyřazené ze souboru z důvodu nedokončené léčby

B) Ženy mladší 35 let, které vyplnily oba dotazníky a dokončily léčbu (Σ = 33):

Tab. 3: Charakteristiky vzorku

Σ = 33 Průměr

Modus Medián

Věk 29,75 30 30Počet let neplodnosti 2,07 1 2Počet transferovaných embryí 1,54 2

Tab. 4: Příčiny neplodnosti

Příčina neplodnosti Početjen u muže 18u muže i u ženy 15jen u ženy 0Σ 33

Tab. 5: Počet žen, které otěhotněly pomocí IVF

Tab. 6: Vzdělání

Nejvyšší ukončené vzdělání PočetVyučen bez maturity 11Vyučen s maturitou 3Středoškolské 13Vysokoškolské 6Σ 33

38

Probandky bez ET PočetHyperstimulační syndrom 4Bez embryí 2Σ 6

Těhotenství PočetNe 16Ano 17Σ 33

IX. STATISTIKA

Jelikož jsme měli vzorek větší 30 probandek a hodnoty na jedné straně nominální

(těhotné/ne - těhotné) a na druhé straně hodnoty metrické (výsledky dotazníků), chtěli jsme

zvolit pro výpočet t-test. Nicméně se ukázalo, že rozložení našich souborů není vždy

normální. Normální rozložení se týkalo osmi z desíti položek Dotazníku životní

spokojenosti, u dotazníku STAI X-1 a X-2 se normální rozložení nepotvrdilo (Příloha 4).

Mohli jsme tedy kombinovat T-test a Mann Whitney U test, vhodnější se nám nakonec

zdálo počítat vše jedním způsobem, a to i proto, že se jedná zatím jen o předběžnou studii

dlouhodobého výzkumu a vzorek není příliš velký. Pro výpočty jsme proto zvolili

neparametrickou metodu Mann Whitney U-test. Hladina významnosti byla pro všechny

testy určena P = 0,05.

Při statistickém zpracování dat jsme se opírali o skripta dr. Reiterové (2005) a dr. Soukupa

(n.d.).

Pro samotný výpočet jednotlivých hodnot jsme použily statistický program SPSS

16.0. for Windows. Jednotlivé tabulky výpočtů z SPSS nalezneme v Příloze č. 6.

39

X. VÝSLEDKY

Výsledky výzkumu zde řadíme do jednotlivých kapitol podle jednotlivých hypotéz.

X.I. První hypotéza (DŽS)

Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně vyšší hodnoty v dotazníku

životní spokojenosti, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný.

Kromě počítání vlivu celkové životní spokojenosti (DŽS SUM) na otěhotnění, jsme

počítali i vliv jednotlivých položek tohoto dotazníku. Protože dvě pacientky nevyplnily

Dotazník životní spokojenosti kompletně, museli jsme občas pracovat s menším vzorkem

(Tab. č.7). Konkrétně jedna pacientka nezatrhla dostatečné množství otázek v položce o

manželství (MAP) a jiná v položce o zdraví (ZDR). Z tohoto důvodu se také nepočítala

Suma u těchto dvou dotazníků. Všechny ostatní vyplněné položky byly zahrnuty do

jednotlivých výpočtů. Výpočet byl proveden pomocí statistického počítačového programu

SPSS.

Pro výpočet stanovíme:

H0: Mezi ženami, které otěhotněly po prvním pokusu IVF, a ženami, které neotěhotněly,

není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách v dotazníku životní

spokojenosti.

H1: Mezi ženami, které neotěhotněly po prvním pokusu IVF, a ženami, které otěhotněly, je

statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách v dotazníku životní spokojenosti

40

Tab. 7: Obecné charakteristiky

Položka dotazníku Těhotenství Počet Průměr Medián Min. Max.DŽS SUM Ne 15 351,53 355 288 399

Ano 16 333,875 339,5 219 388Σ 31 343,13 219 399

DŽS ZDR Ne 15 38,93 38 28 46Ano 17 35,35 36 13 45

Σ 32 37,03 13 46DŽS PAZ Ne 16 37,875 39,5 22 44

Ano 17 34,29 36 19 46Σ 33 36,03

DŽS FIS Ne 16 37,56 38 30 46Ano 17 34,11 33 18 47

Σ 33 35,79DŽS VOC Ne 16 38,56 40,5 27 47

Ano 17 34,41 34 21 47Σ 33

DŽS MAP Ne 16 42,62 44 27 49Ano 16 42,62 43 22 49

Σ 32 42,62DŽS VLO Ne 16 37 37 30 46

Ano 17 34,88 36 15 44Σ 33 35,91

DŽS SEX Ne 16 40,43 42 27 48Ano 17 38,05 37 26 47

Σ 33 39,21DŽS PZP Ne 16 39,37 40 29 49

Ano 17 37,41 38 28 44Σ 33 38,36

DŽS BYD Ne 16 40,81 42 32 48

Ano 17 40,41 40 31 49Σ 33 40,61

41

Tab. 8: Výsledky Mann-Whitney U testu

DŽS SUM

DŽS ZDR

DŽS PAZ

DŽS FIS

DŽS VOC

DŽS MAP

DŽS VLO

DŽS SEX

DŽS PZP

DŽS BYD

Mann-Whitney U

88,50 85,50 93,50 103,00 91,00 117,50 127,00 100,00 114,00 125,50

Asymp. Sig. (p)

0,213 0,112 0,125 0,234 0,104 0,691 0,745 0,193 0,426 0,705

Výsledky v jednotlivých položkách:

1.U spokojenosti žen s prací a zaměstnáním (PAZ), vyšla hodnota P = 0,125, tedy vyšší

než 0,05. Přijímáme tedy nulovou hypotézu. To znamená, že mezi ženami, které otěhotněly

a ženami, které neotěhotněly, není signifikantní rozdíl v hodnotách u této položky.

Spokojenost s prací a zaměstnáním nemá statisticky významný vliv na otěhotnění pomocí

metody IVF.

2. U spokojenosti s finanční situací (FIS) nám vyšlo P = 0,234 ˃ 0,05, přijímáme tedy

nulovou hypotézu. Mezi ženami, které otěhotněly pomocí svého prvního IVF a těmi, které

neotěhotněly, není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách u této položky.

Spokojenost s finanční situací tedy nemá na otěhotnění metodou IVF signifikantní vliv.

3. U spokojenosti s volným časem (VOC) nám vyšlo P = 0,104 ˃ 0,05, přijímáme tedy



Spokojenost s volným časem nemá signifikantní vliv na otěhotnění metodou IVF.

4. U spokojenosti s vlastním zdravím (ZDR) nám vyšlo P = 0,112 ˃ 0,05, přijímáme tedy



Spokojenost s vlastním zdravím tedy nemá signifikantní vliv na otěhotnění pomocí IVF.

5.U spokojenosti s vlastním manželstvím či partnerstvím (MAP) nám vyšlo P = 0,691 ˃

0,05, přijímáme tedy nulovou hypotézu. Mezi ženami, které otěhotněly pomocí svého

prvního IVF a těmi, které neotěhotněly, není statisticky významný rozdíl v naměřených

42

hodnotách u této položky. Spokojenost s vlastním manželstvím nemá signifikantní vliv na

otěhotnění pomocí metody IVF.

6.U spokojenosti s vlastní osobou (VLO) nám vyšlo P = 0,745 ˃ 0,05, přijímáme tedy



Spokojenost s vlastní osobou nemá signifikantní vliv na otěhotnění pomocí metody IVF.

7. U spokojenosti s přáteli, známými a příbuznými (PZP) nám vyšlo P = 0,426 ˃ 0,05,

přijímáme tedy nulovou hypotézu. Mezi ženami, které otěhotněly pomocí svého prvního

IVF a těmi, které neotěhotněly, není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách

u této položky. Spokojenost s přáteli, známými a příbuznými nemá signifikantní vliv na

otěhotnění pomocí metody IVF.

8.U spokojenosti s vlastním bydlením (BYD) nám vyšlo P = 0,705 ˃ 0,05, přijímáme tedy



Spokojenost s vlastním bydlení nemá signifikantní vliv na otěhotnění pomocí IVF.

9. U spokojenosti se sexuálním životem (SEX) nám vyšlo P = 0, 193 ˃ 0,05, přijímáme

tedy nulovou hypotézu. Mezi ženami, které otěhotněly pomocí svého prvního IVF a těmi,

které neotěhotněly, není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách u této

položky. Spokojenost se sexuálním životem nemá signifikantní vliv na otěhotnění pomocí

metody IVF.

10. U Celkové životní spokojenosti (SUM) nám vyšlo P = 0,213 ˃ 0,05, přijímáme tedy



Celková životní spokojenost nemá statisticky významný vliv na otěhotnění pomocí metody

IVF.

Závěr:

V každé položce Dotazníku životní spokojenosti a i jejich součtu nám byla naměřena

hodnota P u Mann-Whitney U testu vyšší než 0,05. To znamená, že mezi naměřenými

hodnotami v dotazníku životní spokojenosti není významný rozdíl u žen, které otěhotněly a

43

u těch, které neotěhotněly. Celková životní spokojenost ani jednotlivé její položky nemají

statisticky významný vliv na otěhotnění pomocí metody IVF. Výše uvedenou hypotézu

tedy nepřijímáme.

X.II. Druhá hypotéza (STAI X-1)

Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty v dotazníku

STAI X-1, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný.

Pro výpočet jsme stanovili:

H0: Mezi těhotnými ženami a ženami, které nejsou těhotné pomocí svého prvního IVF,

není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách v dotazníku STAI X-1.

H1:Mezi těhotnými ženami a ženami, které nejsou těhotné pomocí svého prvního IVF je

statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách v dotazníku STAI X-1.


Dotazník Těhotenství Počet Průměr Medián Min. Max. STAI X-1 Ne 16 40,38 37 30 70

Ano 17 47,05 43 28 70Σ 33 43,82


STAI X-1Mann-Whitney U 82,000Asymp. Sig. (P) 0,051

Z tabulky čteme, že P = 0,051 ˃ 0,05, tedy přijímáme nulovou hypotézu. Nicméně vidíme,

že naše hodnota je blízko stanovené hranici významnosti, můžeme proto tvrdit, že je zde

tendence k rozdílu mezi ženami, které otěhotněly a těmi, které neotěhotněly. Vyšší průměr

v naměřených hodnotách vykazují ženy, které otěhotněly. Můžeme říci, že ženy, které

otěhotněly pomocí svého prvního IVF, vykazují tendenci k vyšším hodnotám v dotazníku

STAI X-1.

Závěr: Naši hypotézu nepřijímáme.

44

X.III. Třetí hypotéza (STAI X-2)

Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty v dotazníku


V tomto případě zapomněla jedna pacientka vyplnit přiložený dotazník (vyplnila jen STAI

X-1) a byla tedy vyřazena z výpočtů. Znamená to, že celkový počet žen je zde 32 a protože

se jednalo zrovna o pacientku, která později otěhotněla, je zde počet těhotných pouze 16

z původních sedmnácti.


Těhotenství Počet Průměr Medián Min MaxSTAI X-2 Ne 16 40,31 39,5 28 64

Ano 16 45,75 43,5 33 73Σ 32 43,03


STAI X-2Mann-Whitney U 87,00

Asymp. Sig. (P) 0,121

Z tabulky čteme, že hodnota P = 0,121 ˃ 0,05, přijímáme tedy nulovou hypotézu. To

znamená, že mezi ženami, které otěhotněly a těmi, které neotěhotněly pomocí svého

prvního IVF, není signifikantní rozdíl v jejich hodnotách naměřených v dotazníku STAI X-

2.

Výše uvedenou hypotézu tedy nepřijímáme, úzkostnost nemá na otěhotnění žen statisticky

významný vliv.

X.IV. K platnosti hypotéz

V kapitole X. Výsledky jsme postupně ověřovali tři hypotézy:

1. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně vyšší hodnoty v dotazníku

životní spokojenosti, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný.

45

Zde nám výsledky našeho výzkumu ukázaly, že hypotéza není platná. Mezi ženami, které

otěhotněly a těmi, které neotěhotněly, nejsou signifikantní rozdíly v naměřených

hodnotách v Dotazníku životní spokojenosti (Kap X.I.). Z toho vyvozujeme závěr, že

životní spokojenost nemá na otěhotnění metodou IVF signifikantní vliv.

2. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty v dotazníku


V našem výzkumu se tato hypotéza ukázala jako neplatná. Výsledky našeho výzkumu nám

ukázaly, že mezi ženami, které otěhotněly a těmi, které neotěhotněly, nejsou statisticky

významné rozdíly v naměřených hodnotách v dotazníku STAI X-1. Na základě těchto

výsledků tvrdíme, že aktuálně prožívaná úzkost nemá na otěhotnění pomocí IVF statisticky

významný vliv. Nicméně se nám zde ukázala tendence (P= 0,051) k vyšším hodnotám

úzkosti na začátku léčby u žen, které následně otěhotněly (Kap X.II).

3. Ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně nižší hodnoty v dotazníku


Ani tato hypotéza se v našem výzkumu neukázala jako platná. Naše výsledky nám ukázaly,

že mezi ženami, které otěhotněly a ženami, které neotěhotněly, není statisticky významný

rozdíl v naměřených hodnotách v dotazníku STAI X-2 (Kap. X.III). Na základě těchto

výsledků tvrdíme, že rys úzkostnosti nemá statisticky významný vliv na otěhotnění

metodou IVF.

46

XI. DISKUZE

Cílem naší práce bylo zjistit, zda se podílí psychické fenomény na šanci ženy otěhotnět

pomocí umělého oplodnění. Měřili jsme u ženy její životní spokojenost, její úzkost v době

zahájení léčby i její úzkostnost obecně pomocí standardizovaných dotazníků. Tyto

dotazníky, především dotazník STAI (Spielberger et al.,1970), jsme zvolili proto, že se

domníváme, že sledují příznaky, které se objevují tam, kde je člověk ve stresu a stres je

často předpokládán jako významný faktor při vzniku a ovlivňování nemoci a zdraví.

Na základě prozkoumání předcházejících výzkumů na toto téma jsme přidali ještě

Dotazník životní spokojenosti (Fahrenberg et al., 2001), neboť řada položek, které tento

dotazník sleduje (jako je spokojenost v manželství nebo se svým zdravím a osobou), se

ukázala v minulých výzkumech také jako významná. Stanovili jsme proto tři hypotézy o

možném vlivu úzkosti, úzkostnosti a životní spokojenosti na výsledek léčby neplodnosti

metodou IVF. Nicméně na základě našeho výzkumu se nám tyto hypotézy ukázaly jako

neplatné.

Diskuze nad výsledky u Dotazníku na měření úzkosti a úzkostlivosti (STAI)

Naše výsledky nám ukázaly, že úzkostnost, měřena dotazníkem STAI X-2, nemá na

otěhotnění pomocí IVF signifikantní vliv. Tento výsledek potvrdil výsledky výzkumů,

které použili k měření stresu také tento dotazník (Eugster et al., 2004; Lovely et al., 2003;

Smeenk et al., 2001) a výzkum s jiným výsledkem jsme nenalezli.

Překvapivým pro nás byl náš výsledek, který ukázal, že ženy, které otěhotněly,

vykazovaly tendenci k vyšší úzkosti (vyšší hodnoty ve STAI X-1) před léčbou než ženy,

které následně neotěhotněly. Přestože jde tento výsledek zcela proti našim předpokladům,

není zcela unikátní. Podobné výsledky přinesla i studie v roce 1992 (Merari in Linsten et

al., 2009) i americká studie z roku 2007 (Cooper et al., 2007). Jiné námi citované výzkumy

ovšem přinášejí výsledky opačné (Smeenk et al., 2001), většina jich ale tvrdí, že aktuální

úzkost nemá na otěhotnění zásadní vliv (Kakatsaki et al., 2004; Eugster et al., 2004;

Linsten et al., 2009).

K překvapivosti těchto našich výsledků musíme být ovšem opatrní, zaprvé výsledek

nevyšel signifikantní (P = 0,051) a dále jsme k výsledku došli neparametrickými

metodami, které jsou méně přesné. (Při přepočítání výsledků v t-testu je P = 0,098.)

47

Každopádně pokud se opřeme o naše výsledky, můžeme tvrdit, že je zde tendence spíše

otěhotnět při větší úzkosti na počátku léčby. Vysvětlit tento jev není lehké, obzvlášť pokud

předpokládáme, že stres má na zdraví člověka spíše negativní vliv. Nicméně v teoretické

části jsme uvedli, že akutní stres vede k vzestupu činnosti imunitního systému (Kap.III.II.).

Mohl by tedy akutně prožívaný stres v době léčby neplodnosti metodou IVF napomoci i

otěhotnění? Další co nás napadá je, že ženy, kterým v dotazníku vychází vysoké hodnoty

úzkosti, jsou schopny své pocity si uvědomovat a ventilovat, a ženy, kterým vychází

v dotazníku hodnoty nízké, mohou svou úzkost potlačovat, nebýt si ji vědomi. Pokud by

tomu tak bylo, hodnoty dotazníku by nám pak neukazovaly ani tak hodnotu samotné

prožívané úzkosti, jako spíše hodnotu schopnosti porozumění vlastnímu prožívání.

Výsledek by se pak dal přeformulovat tak, že ženy, které si jsou vědomi vlastní úzkosti

z léčby spíše otěhotní než ženy, které své pocity potlačují. Jsme si vědomi, že zde pouze

spekulujeme, nicméně chceme tím poukázat na meze dotazníkové formy, kterou jsme pro

náš výzkum užili. Kdybychom hladinu stresu měřili např. fyziologicky nebo s ženami vedli

rozhovor, možná bychom dostali jiné výsledky.

Pokud srovnáváme naše výsledky s výsledky jiných autorů, je jistě namístě se

zamyslet nad tím, jakou roli ve výsledcích sehrává to, kdy je dotazník pacientkám

podáván. My jsme pacientkám podávali STAI v době započetí hormonální stimulace, jiní

autoři jej podávali o něco dříve než my (Eugster et al., 2004; Smeenk et al., 2001) a jiní

zase později, v okamžiku odběru vajíček (Linsten et al., 2009). Dotazník STAI X-1 se ptá

pacientek na otázku, jak se cítí právě teď. Můžeme předpokládat, že pokud léčba od podání

prvních hormonů k odebrání vajíček trvá přibližně dva týdny, bude prožívání ženy

v průběhu této doby různé. (Na změny v prožívání úzkosti v průběhu léčby se zaměřil

nedávný výzkum, Mahajan et al., 2010.) Různé pak mohou být i proto naše výsledky.

Při srovnávání výsledků jistě sehrává svou roli i to, které pacientky jsou do

souboru zahrnuty a které již ne. Například zatímco my jsme pacientky, které se nedostali

k ET z našeho souboru vyřadili, někteří jiní výzkumníci je tam zařazují (Eugster et al.,

2004). Naopak některé jiné výzkumy rozlišují pacientky kromě věku ještě podle příčin

neplodnosti (Linsten et al., 2009), což my jsme nedělali. Takových nesouladů

v jednotlivých výzkumech je více a myslíme, že jejich důvodem je především to, že sami

lékaři přesně dosud nevědí, který z možných biologických faktorů má skutečně významný

vliv na výsledek léčby. V teoretické části jsme viděli, že jediným nezpochybnitelným

faktorem je zatím věk ženy (Macklon et al. in Gardner et al., 2004), další, ale již méně

48

zřetelné, jsou faktory jako délka a příčina neplodnosti (Templeton, 1996 in Lintsen et al.,

2009).

Diskuze nad výsledky u Dotazníku životní spokojenosti

Překvapující pro nás dále je, že ani jedna položka z Dotazníku životní spokojenosti a ani

celková životní spokojenost neměla signifikantní vliv na otěhotnění ženy. Tento výsledek

není v souladu s Dánskou studií, kde manželský stres a osobní špatné vyrovnávání se

s neplodností, mělo na otěhotnění signifikantní vliv (Boivin et al., 2005). Stejně tak u

studie, která se zaměřila na měření chronického stresu pomocí dotazníku na negativní

životní události před IVF, se ukázal tento druh stresu jako ovlivňující výsledky IVF

(Ebbesen et al., 2009). Rozdílnost našich výsledků může být dána jinou strukturou otázek

v použitých dotaznících, může být dána tím, že máme daleko menší vzorek žen. Nicméně

obsah našich otázek v Dotazníku životní spokojenosti tematicky zcela odpovídal otázkám

v uvedeném Dánské výzkumu (Boivin et al., 2005) i teoretickým předpokladům o tom, co

vše v lidském životě může zasáhnout diagnóza neplodnosti.

V tomto směru jdou tedy naše výsledky opět proti předpokladům uvedeným

v teoretické části, že dlouhodobý chronický stres má negativní vliv na lidské zdraví (Kap.

III.III.) Snad můžeme spekulovat, že chronický stres je jednou z příčin samotné

neplodnosti, ale neovlivňuje již úspěšnost při její léčbě?

Rádi bychom zde zmínili ještě jeden fakt, který nás při vyhodnocování Dotazníku

životní spokojenosti přinejmenším zarazil. Téměř všechny pacientky zaškrtávaly nejvyšší a

velmi vysoké hodnoty pokud šlo o otázky na spokojenost s partnerským životem a

sexualitou. Prohlédneme-li zběžně naše výsledky (Kap. XI.I.), vidíme, že průměr položky

spokojenosti v manželství (MAP) je ze všech ostatních položek v dotazníku nejvyšší.

Protože většina prací tvrdí, že situace neplodnosti je pro pár natolik zátěžová, že může vést

i k rozpadu vztahu (Kap. I.III.), zdála se nám tato skutečnost přinejmenším nápadná.

Můžeme si to snad vysvětlovat tím, že partnerský vztah je v situaci neplodnosti a její léčby

již natolik zatížen a ohrožen, že se ženy brání popřením jakýchkoli (dalších) problémů

v partnerském vztahu. Je také možné, že se pacientky styděly v této oblasti být upřímné,

protože dotazník nebyl anonymní, nebo je opravdu žena, která nemůže otěhotnět přirozeně

a rozhodne se vstoupit do léčby IVF se svým partnerem velmi spokojena, jinak by se pro

léčbu nerozhodla. Tento problém ovšem nespadá do naší současné práce. Uvádíme ho zde

však proto, že si nejsme jisti, nakolik například neanonymita Dotazníku životní

49

spokojenosti mohla ovlivnit věrohodnost odpovědí. Na druhou stranu je otázkou, proč

právě položka o manželství by byla pacientkami z důvodu neanonymity výrazně

nadhodnocována a ostatní položky nikoli.

V tomto ohledu bychom dále považovali za zajímavé srovnat jednotlivé položky

Dotazníku životní spokojenosti, které vyplnily neplodné ženy s udávanými normami žen ve

stejné věkové kategorii.

Závěr diskuze

Vidíme, že naše výsledky ukázaly tendenci akutního stresu působit pozitivně na výsledky

léčby neplodnosti (STAI X-1) a u chronického stresu a rysu úzkostnosti nepotvrdily žádný

vliv na otěhotnění ženy. V teoretické části naší práce jsme uvedli, že samotný akutní stres

nemusí být pro zdraví ohrožující, pokud ale akutní stres vstupuje do stresu chronického,

má to větší negativní vliv na zdravotní stav jedince (Kap. III.II.). V našem výzkumu jsme

zkoumali krátkodobý a dlouhodobý stres pouze odděleně, jistě by ale stálo za zvážení, zda

by se nedal napříště sledovat nějakým způsobem i vztah mezi těmito dvěma fenomény.

Na závěr bychom zde zmínili poslední nejasnost, kterou spatřujeme v našem výzkumu.

Zaměřili jsme se jen na ženy, neboť jsou to ony, které podstupují léčbu a následně případně

otěhotní. Nicméně z lékařského hlediska není dosud jasné, nakolik může otěhotnění ženy

ovlivnit i mužský faktor, totiž kvalita spermie. Tomuto problému bychom se v naší další

práci rádi vyhnuli tím, že budeme zkoumat vliv stresu na odebraná vajíčka ženy, popřípadě

na kvalitu embryí. Výzkum tohoto typu jsme prozatím nenalezli.

Naše prozatímní výsledky tedy mluví jasně ve prospěch studií, které tvrdí, že stres

nemá na otěhotnění pomocí metody IVF žádný významný vliv. Je-li tomu tak, bylo by pro

neplodné ženy dobré to vědět. Víme, že ženy jsou kromě samotného faktu neplodnosti a

léčby ještě nad to stresovány představou a poznámkami okolí, že by se neměli stresovat,

aby se jim podařilo otěhotnět (Kap. I.III.). Vědomí toho, že jejich psychický stav (alespoň

co do námi zkoumaných fenoménů) nemá na jejich šance otěhotnět žádný vliv, by je

mohlo uklidnit a mohly by svou léčbu a neplodnost prožívat svobodněji.

Přestože tedy naše výsledky nenaznačují vztah mezi stresem a výsledkem léčby, neměli

bychom podceňovat psychologické dopady neplodnosti samé, náročnost IVF na

emocionalitu a neplodným ženám (či párům) by měla být nabídnuta psychologická opora.

50

XII. ZÁVĚR

Naše práce se snažila sledovat vliv stresu na výsledky léčby neplodnosti metodou IVF.

Výzkum jsme zaměřili pouze na pacientky mladší 35 let jdoucí na svůj první pokus a

odehrával se v centru asistované reprodukce v Pardubicích.

Stanovili jsme tři hypotézy o případném vlivu životní spokojenosti, úzkosti a

úzkostnosti na otěhotnění. Tyto psychologické proměnné jsme měřili pomocí

standardizovaných dotazníků; Dotazníku životní spokojenosti (Fahrenberg et al., 2001) a

Dotazníku na meranie úzkosti a úzkostlivosti (STAI) (Spielberger et al., 1970) v různých

časových úsecích léčby, kterou ženy podstoupily.

Po ověření těchto tří hypotéz nemůžeme na základě výsledků přijmout ani jednu z nich.

Došli jsme tedy k těmto výsledkům:

1. Životní spokojenost se neprojevila jako statisticky významný faktor ovlivňující

šance na otěhotnění pomocí IVF.

2. Aktuálně prožívaná úzkost nemá na výsledky IVF statisticky významný vliv.

Ukázala se ale tendence ke zvýšené úzkosti na počátku léčby u žen, které po

prvním pokusu IVF otěhotněly.

3. Úzkostný rys nemá na otěhotnění ženy metodou IVF statisticky významný vliv.

Z našich výsledků vyplynulo, že neplatí předpoklad, že by stres negativně ovlivňoval šance

na otěhotnění ženy při jejím prvním pokusu IVF. Naopak se ukázalo, že ženy, které

prožívají vyšší úzkost na začátku léčby, mají možná větší šanci na otěhotnění.

51

XIII. SOUHRN

V této práci jsme se pokusili řešit problém, zda má stres vliv na výsledek léčby neplodnosti

pomocí metody IVF.

Problém neplodnosti je stár jako lidstvo samo a pro každou generaci je velmi

palčivý. V dnešní době se za neplodný označuje pár, kterému se nedaří počít dítě do

jednoho roku od aktivní snahy o početí (Řežábek, 2008). Takových párů je v České

republice asi 15% a neplodnost se dnes označuje za nemoc (Konečná, 2009). Tato nemoc

může mít řadu příčin jak u mužů, tak i u žen a asi u deseti procent párů příčina neplodnosti

odhalena nebývá (Macklon et al. in Gardner et al., 2004). Přestože nabízených léčebných

metod je dnes řada, žádná bohužel nezaručuje úspěch.

Zjištění neplodnosti s sebou nese pro pár velkou psychickou zátěž. Nejvíce se

dotýká osobní identity neplodného jedince, který se diagnózu dozvídá většinou v době, kdy

se rozhodl pro rodičovství (Slepičková, 2006). Neplodné páry jsou postupně vyloučeny

z řady sociálních situací a s přibývajícím časem přestávají mít s kým trávit dovolenou nebo

večery. Nemožnost mít vlastní dítě se postupně promítá i do partnerského vztahu,

sebedůvěry a sexuálního života. Sami neplodné páry označují za výrazně stresující faktor

reakce svého okolí, kdy jsou jim dávány rady ve smyslu, že pokud se budou méně

stresovat, početí dítěte se jim snáze podaří (Konečná 2009).

O stresu mluvíme tam, kde se vyskytuje stresová reakce. Stresová reakce je podle

H. Selyeho (1966) nespecifická a má tři fáze: nejdříve dojde k mobilizaci obranných

mechanismů organismu, druhá je fáze rezistence a následuje fáze vyčerpání organismu.

Čím delší je druhá fáze rezistence, tím snáze nalezneme příznaky zhoršujícího se stavu

organismu - vyskytne se řada nemocí. Stresy můžeme podle Mohapla (1990) dělit na

akutní (krátkodobé), kdy se jako odpověď na krátkou zátěž zvyšuje imunita organismu a

pokud dojde k rychlému řešení problému, nemají na organismus větší vliv (Kebza, 2005).

Dále mluvíme o stresu chronickém (dlouhodobém), kdy se organismus přizpůsobuje stresu,

ale postupně se čím dál více vyčerpává (Baštecká, 2001). Příkladem takového stresu může

být dlouhodobé neuspokojení potřeb, tedy právě neplodnost. Posledním je stres

intermitentní (přerušovaný), který má podle Mohapla (1990) na zdraví nejzávažnější vliv.

Přestože se stres předpokládá jako jedna z příčin různých nemocí (Křivohlavý,

2001, Drotárovi, 2003, Vinay, 2007 aj.), podle Kebzy (2005) zatím nemáme prokazatelnou

studii, která by ukázala na jasný kauzální vztah mezi stresem a vzniklou chorobou.

52

Stresovou reakci můžeme měřit buď fyziologicky, nejčastěji podle přítomnosti

katecholaminů v moči, nebo psychologicky, sledováním emocionálních a behaviorálních

symptomů, které se ve stresu obvykle vyskytují. K psychologickému měření stresu

využíváme nejčastěji dotazníků (Křivohlavý, 2001).

Za dnes nejúspěšnější léčbu neplodnosti se považuje metoda IVF (ICSI), tedy in

vitro fertilizace, kdy jsou ženě odebrána vajíčka, muži spermie a k oplodnění dochází buď

kontrolovaně embryologem (při metodě ICSI, kdy se spermie do vajíčka dostává pomocí

speciální jehly (Palermo et al., in Gardner et al., 2004)) nebo ve zkumavce. Vzniklé

embryo (jedno až dvě) se potom vkládají ženě do dělohy a čeká se, zda žena otěhotní nebo

ne. Šance na úspěch (tj.otěhotnění) touto metodou jsou ovlivněny především věkem ženy

(Řežábek, 2008), u žen do 35 let se úspěšnost udává cca 17% později již rapidně klesá

(Macklon et al. in Gardner et al., 2004). Léčba neplodnosti touto metodou se provádí v

centrech asistované reprodukce, kterých je v současnosti po České republice asi 26.

Všechny biologické mechanismy určující proces otěhotnění dosud nebyly

objasněny (Řežábek, 2008), vzniká proto pomyslný prostor pro různé dohady, které faktory

by mohly léčbě neplodnosti ještě napomoci. Asi i proto jsme nalezli v posledních letech

řadu výzkumů, které si kladly za cíl zjistit, jakou roli v procesu otěhotnění pomocí IVF

může hrát stres. I cílem naší práce bylo zjistit, zda se stres podílí na šanci ženy otěhotnět

pomocí metody IVF a pro jeho sledování jsme zvolili kvantitativní způsob výzkumu.

Konkrétně jsme měřili stres pomocí standardizovaných dotazníků u žen vstupujících do

svého prvního léčebného pokusu (1.IVF/ICSI). Opírali jsme se především o dvě výzkumné

studie, Holandskou z roku 2009 (Linsten et al) a Dánskou z roku 2005 (Boivin et al.).

V návaznosti na zmíněnou Dánskou studii, jsme se pokusili podchytit dlouhodobý

stres Dotazníkem životní spokojenosti (Fahrenberg et al., 2001), který žena dostala

k vyplnění zhruba měsíc před tím, než začala její léčba IVF. Tento dotazník se ptá na řadu

témat, která bývají neplodností narušena (Slepičková, 2006, Konečná, 2009), jako je

spokojenost v manželském životě, spokojenost s vlastním zdravím a osobou i spokojenost

v sexuálním životě (aj.)

Aktuálně prožívaný stres jsme v návaznosti na řadu studií měřili Dotazníkem na

měření úzkosti a úzkostlivosti (STAI) (Spielberger et al., 1970), jehož první část (STAI X-

1) je zaměřena na sledování aktuální úzkosti (ptá se, jak se cítíte právě teď) a druhá část

(STAI X-2) měří úzkostnost jako rys (ptá se, jak se cítíte obvykle). Tento dotazník

vyplňovaly ženy v době vstupu do léčby pomocí IVF, konkrétně v době zahájení

53

hormonální stimulace. Doba od podání prvního dotazníku k výsledku léčby tedy trvala

zhruba dva až tři měsíce.

Celý náš výzkum probíhal po dobu jednoho roku na klinice reprodukční medicíny

v Pardubicích. V počátku výzkumu jsme řešili dva zásadní etické problémy, totiž jaké

zvolit dotazníky na měření stresu, aby ženu přespříliš nezatížily v průběhu její léčby.

Druhým etickým problémem bylo, že jsme ženám nemohli nabídnout anonymitu při

vyplňování dotazníků, neboť jsme dotazníky potřebovali spárovat s jejich výsledky léčby.

Celý výzkum byl schválen Etickou komisí při Prvním privátním chirurgickém centru

Sanatoria Sanus Hradec Králové.

Protože některé ženy účast na výzkumu odmítly (9 z 54), některé vyplnily jen jeden

dotazník (4) a některé léčbu nedokončily až do konce (6), tvořil náš vzorek 36 žen. Z nich

jsme ještě vyjmuly ženy starší 35 let, jejichž data spolu s ostatními budou zapracována

v jiné části výzkumu. Vzorek žen pro náš nynější výzkum tedy nakonec tvořilo 33 žen

mladších 35 let, které vyplnily oba dotazníky a dokončily svou léčbu.

Průměrný věk těchto 33 žen byl 29,75 let, počet let neplodnosti trval v průměru dva

roky a příčina neplodnosti se nacházela pouze u mužů v 18 příčinách, u obou partnerů v 15

případech. Pacientkám bylo transferováno vždy jedno nebo dvě embrya (x̅ = 1,54). Po

léčbě IVF jich otěhotnělo celkem 17, neotěhotnělo jich 16.

Pro náš výzkum jsme stanovili tři hypotézy o vlivu životní spokojenosti, úzkosti a

úzkostnosti na výsledek léčby neplodnosti metodou IVF. Výpočet jsme provedli pomocí

programu SPSS a použili jsme pro něj neparametrický test Mann-Whitney U test (P =

0,05).

V první hypotéze jsme stanovili předpoklad, že ženy úspěšné po prvním IVF

pokusu mají signifikantně vyšší hodnoty v Dotazníku životní spokojenosti, než ženy, u

kterých nebyl první IVF pokus úspěšný. Kromě celkové životní spokojenosti jsme při

výpočtech vzali v úvahu i jednotlivé položky dotazníku. Naše hypotéza se ovšem ukázala

jako neplatná (P ˃ 0,05). Výsledkem je proto konstatování, že životní spokojenost nemá

statisticky významný vliv na otěhotnění pomocí metody IVF.

Druhá naše hypotéza zněla, že ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají

signifikantně nižší hodnoty v dotazníku STAI X1, než ženy, u kterých nebyl první IVF

pokus úspěšný. V tomto případě nám vyšla hodnota P = 0,051, tedy jen o něco málo větší

než námi stanovená hladina významnosti. Usuzujeme tedy, že v hodnotách úzkosti existuje

tendence k rozdílu mezi ženami, které otěhotněly a těmi, které neotěhotněly, vyšší úzkost

54

ale projevovaly ženy, které následně otěhotněly. Námi stanovená hypotéza se tedy také

ukázala jako neplatná.

Třetí hypotéza zněla, že ženy úspěšné po prvním IVF pokusu mají signifikantně

nižší hodnoty v dotazníku STAI X2, než ženy, u kterých nebyl první IVF pokus úspěšný. I

tato hypotéza se ukázala jako neplatná (P = 0,121).

Výsledky našeho výzkumu tedy nepotvrdily, že by aktuálně ani dlouhodobě

prožívaný stres měl statisticky významný vliv na výsledky léčby IVF. Ukázala se nám

pouze tendenci k větší úzkosti na počátku léčby u žen, které následně otěhotněly.

Tyto výsledky jsou v souladu s některými předcházejícími výzkumy, především

naše výsledky u třetí hypotézy týkající se úzkostnosti (Eugster et al., 2004; Lovely et al.,

2003; Smeenk et al., 2001). Náš výsledek o tendenci k vyšší úzkosti u žen, které následně

otěhotněly je překvapující (podobně však Merari, 1992 in Linsten et al., 2009 a Cooper et

al., 2007), většina výzkumů zde referuje spíše o tom, že aktuální úzkost na výsledek léčby

vliv nemá žádný (Linsten et al., 2009; Eugster et al., 2004) nebo má vliv negativní

(Smeenk et al., 2001). Náš výzkum dále nepotvrdil předpoklad o vlivu životní spokojenosti

na výsledky léčby, což je v rozporu s výzkumem proběhlým v Dánsku (Boivin, 2005), na

který jsme v naší studii chtěli navázat.

Naše výsledky nejsou konečné, výzkum bude probíhat na klinice ještě asi dva roky,

kdy kromě výsledku otěhotněla/neotěhotněla, budeme navíc sledovat kvalitu odebraných

vajíček a embryí a budeme očekávat, zda se zde stres prokáže jako statisticky významný

faktor.

Závěr naší studie tedy mluví jasně o tom, že stres nemá na výsledky léčby

neplodnosti pomocí metody IVF statisticky významný vliv. Pro neplodné páry by jistě bylo

dobré o tomto vědět, neboť by pak mohly svou léčbu prožívat svobodněji. Přesto by se

neměl podceňovat psychologický dopad na člověka, kterému byla neplodnost

diagnostikována, ani emocionální náročnost léčby metodou IVF a psychologická pomoc by

měla být párům vždy nabídnuta.

55

XIV. POUŽITÉ ZKRATKY

ACTH: adrenokortikotropní hormon

CAR : centrum asistované reprodukce

DŽS: Dotazník životní spokojenosti

ET: embryotransfer (vložení embryí do dělohy)

FSH: folikulostimulační hormon

GAS: general adaptation syndrom

hCG: humánní choriový gonadotropin

ICSI: intracytoplasmatická injekce

IUI: intrauterinní inseminace

IVF: in vitro fertilizace (umělé oplodnění)

LH: luteinizační hormon

MKN-10: Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize

STAI: Dotazník na měření úzkosti a úzkostlivosti (State-Trait Anxiety Inventory)

SPSS: program na zpracování statistických dat

WHO: Světová zdravotnická organizace

56

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Ideový plán výzkumu (2009)

Vliv stresu na kvalitu oocytů, embryí a následného těhotenství v rámci metody IVF (ICSI)

1. Vyřazujeme: dárcovství oocytů, dárcovství embryí

2. Zařazujeme: jen pacientky jdoucí na 1.IVF (IVF-ICSI)

3. Rozdělujeme příčinu neplodnosti a) jen partner, b) jen partnerka,c) oba

4. Zohledňujeme: věk ženy (35 let), počet let neplodnosti

5. Měříme : 1. Dlouhodobější stres (Stress profile, Dotazník životní spokojenosti) 2. Aktuálně prožívaný stres související s IVF – 1. STAI těsně před stimulací.

2. STAI těsně před ET 3. Přímé prožívání léčby IVF v CAR Sanus Pardubice

.

6. Sledujeme : 1. kvalitu oocytů ( škála 1-3), 2. kvalitu embryí (škála 1-5), 3. těhotenství/ne-těhotenství

ČASOVÝ PLÁN :

1. Stress profile (10 stran) a Dotazník životní spokojenosti (4 strany) dostává pacientka jdoucí na IVF při podávání žádosti na pojišťovnu, tj. měsíc až dva před započetím léčby IVF. Vyplnění obou dotazníků dohromady zabere cca 30 minut. Zjišťujeme jimi psychický stav pacientky za poslední dobu, její subjektivně prožívanou životní spokojenost a její životní styl - zda žije dlouhodobě spíše ve stresu. Pacientka vyplní doma.

2. Dotazník STAI (2 strany) dostává pacientka před první hormonální injekcí a poté znovu po OPU před ET. Podruhé dostává tento dotazník znovu na vyplnění doma a k němu ještě dotazník, který sleduje spokojenost s péčí v zařízení.

3. Celková doba od podání prvního dotazníku po konečný výsledek (cca 4 měsíce)

57

Příloha č. 2: Informovaný souhlas

Vážená paní,

Jistě jste se již sama v okolí setkala s tím, že Vás lidé přesvědčovali, že díky psychické pohodě se Vám spíše podaří otěhotnět, než když budete „ve stresu“. Rádi bychom Vás proto informovali, že jsme se rozhodli odhalit, zda na této lidové moudrosti je „kus pravdy“ či nikoli. Naše zařízení pořádá výzkum, který má zjistit, zda může stres ovlivnit výsledek léčby neplodnosti při IVF (IVF-ICSI), zda může mít vliv na kvalitu odebraných vajíček a vzniklých embryí, či naopak, zda na výsledky vliv nemá žádný. Odpověď na tuto otázku zkoumala v posledních letech řada odborníků v zahraničí, ale stále se nenašla jednoznačná odpověď. Z některých studií vyplývá, že stres na výsledky léčby vliv nemá žádný, z jiných naopak vyplývá, že vliv má. Samozřejmě, že pokud bychom zjistili, že stres ovlivňuje významněji léčbu, začali bychom doporučovat všem ženám, které chtějí zvýšit svou šanci na otěhotnění při IVF, různé relaxační techniky, abychom tak napomohli vyššímu úspěchu.Proto bychom si Vás dovolili pozvat k účasti na tomto výzkumu. Budete-li s účastí souhlasit, požádali bychom Vás v průběhu Vaší léčby o vyplnění čtyř kratších dotazníků. Na počátku by se jednalo o jeden dotazník zjišťující Vaší celkovou psychickou pohodu v posledním období (tento dotazník byste vyplňovala doma a zabral by Vám cca 15 minut). Těsně před započetím Vašeho 1. IVF bychom Vás požádali o vyplnění jiného, kratšího dotazníku (2 strany), znovu byste jej dostala k vyplnění domů a zabral by Vám cca 10 minut. A nakonec tento stejný krátký dotazník byste od nás dostala k vyplnění ještě jednou před embryotransferem (vložením embrya do dělohy). Na závěr bychom Vám dali k vyplnění ještě dotazník (10 otázek), kde bychom Vás požádali, abyste zhodnotila péči našeho centra o Vás.Všechny dotazníky byste tedy dostala domů, mohla je vyplnit v soukromí, v klidu a v neomezeném čase. Vždy bychom Vás pak požádali, abyste je přinesla s sebou při další příležitosti naší návštěvy a odevzdala je Vašemu lékaři. Pokud budete chtít, můžete samozřejmě z výzkumu kdykoli odstoupit bez udání důvodů.Získaná data budou z IVF týmu zpracovávat embryolog a psycholog. Informace o Vás ani Vaše jména nebudou nikde uvedena, výsledky se převedou jen do čísel a procent.Pokud byste později chtěla znát výsledky celého výzkumu (přibližně za dva roky), můžete nám připsat Vaší e-mailovou adresu či adresu, na kterou byste je chtěla zaslat.

Pokud se nechcete výzkumu účastnit, nemusíte udávat důvody Vašeho rozhodnutí, jen bychom Vás rádi poprosili o vrácení přiložených dotazníků Vašemu lékaři.

Pokud souhlasíte s naší nabídkou, podepište se zde:

Byla jsem dostatečně informována o probíhajícím výzkumu a souhlasím s tím, že se ho budu účastnit

Dne……………… Jméno a Příjmení…………………………………

O výzkumu informoval

Dne…………………….. Jméno a Příjmení…………………………………

Pokud si budete přát zaslat výsledky tohoto výzkumu, uveďte zde prosím Váš e-mail či adresu, na kterou je máme zaslat:

58

Příloha č. 3: Průvodní dopisy k dotazníkům

Průvodní dopis k Dotazníku životní spokojenosti

Katedra psychologie Univerzity Palackého v Olomouci Centrum asistované reprodukce Sanus Pardubice

Vážená paní,

Prosíme Vás o vyplnění tohoto dotazníku, který zkoumá spokojenost s různými

oblastmi lidského života. Přečtěte si pozorně jeho úvodní instrukce. Na vyplnění

máte neomezený čas, jen prosíme, odpovězte na všechny otázky. Tu odpověď, která

nejlépe odpovídá té Vaší, zaškrtněte křížkem, pokud budete chtít odpověď změnit,

křížek přeškrtejte a zaškrtněte odpověď jinou.

Prosíme, abyste vyplněný dotazník odevzdala v zalepené obálce Vašemu lékaři

hned při Vaší další návštěvě.

Děkujeme.

Průvodní dopis ke STAI

59

Katedra psychologie Univerzity Palackého v Olomouci Centrum asistované reprodukce Sanus Pardubice

Vážená paní,

Prosíme Vás o vyplnění tohoto dotazníku, který se ptá na vaše momentální (1.

strana) i dlouhodobější (2. strana) pocity. Přečtěte si pozorně všechny instrukce. Na

vyplnění máte neomezený čas, jen prosíme, odpovězte na všechny otázky. Tu

odpověď, která nejlépe odpovídá té Vaší, zakroužkujte. Pokud budete chtít odpověď

zrušit, kroužek přeškrtněte a zakroužkujte odpověď jinou. Prosíme, vyplňte tento

dotazník první den stimulace, tj. v den prvního podání injekce, popřípadě ten

následující.

Prosíme, abyste vyplněný dotazník odevzdala v zalepené obálce Vašemu lékaři

hned při Vaší další návštěvě.

Děkujeme.

Příloha č. 4: Ověření normálního rozložení v SPSS.

60

Platí, že pokud je P (Sig.) menší nebo rovno 0,05, pak je výsledek signifikantní, tudíž rozložení není normální.

Ověření normality pro dotazník STAI X2.

Case Processing Summary

tehotenstvi (1=ne,2=ano)

Cases

Valid Missing Total

N Percent N Percent N Percent

I. STAI X-2 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 16 94,1% 1 5,9% 17 100,0%

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Kolmogorov-Smirnova Shapiro-Wilk

Statistic df Sig. Statistic df Sig.

I. STAI X-2 1 ,158 16 ,200* ,923 16 ,190

2 ,304 16 ,000 ,838 16 ,009

a. Lilliefors Significance Correction

*. This is a lower bound of the true significance.

.

Ověření normality pro STAI X1


tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Cases

Valid Missing Total


I. STAI X-1 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

61

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)



I. STAI X-1 1 ,217 16 ,043 ,833 16 ,008

2 ,215 17 ,036 ,887 17 ,041

a. Lilliefors Significance Correction

Ověření normality pro DŽS SUM


tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Cases

Valid Missing Total


DZS SUM 1 15 93,8% 1 6,2% 16 100,0%

2 16 94,1% 1 5,9% 17 100,0%

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)



DZS SUM 1 ,124 15 ,200* ,944 15 ,431

2 ,169 16 ,200* ,911 16 ,120

a. Lilliefors Significance

Correction

*. This is a lower bound of the true

significance.

62

Ověření normality DŽS


tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Cases

Valid Missing Total


DZS PAZ 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS FIS 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS VOC 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS VLO 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS SEX 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS PZP 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

DZS BYD 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)



DZS PAZ 1 ,198 16 ,093 ,850 16 ,013

2 ,131 17 ,200* ,961 17 ,651

DZS FIS 1 ,101 16 ,200* ,979 16 ,957

2 ,123 17 ,200* ,970 17 ,826

DZS VOC 1 ,216 16 ,045 ,878 16 ,037

2 ,182 17 ,139 ,946 17 ,393

DZS VLO 1 ,148 16 ,200* ,941 16 ,358

2 ,175 17 ,175 ,883 17 ,036

DZS SEX 1 ,229 16 ,024 ,876 16 ,033

63

2 ,102 17 ,200* ,954 17 ,517

DZS PZP 1 ,205 16 ,071 ,943 16 ,390

2 ,154 17 ,200* ,910 17 ,101

DZS BYD 1 ,170 16 ,200* ,965 16 ,754

2 ,101 17 ,200* ,978 17 ,937


Correction


significance.

Ověření normality DŽS MAP


tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Cases

Valid Missing Total


DZS MAP 1 16 100,0% 0 ,0% 16 100,0%

2 16 94,1% 1 5,9% 17 100,0%

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)



DZS MAP 1 ,268 16 ,003 ,784 16 ,002

2 ,222 16 ,034 ,754 16 ,001


Correction

64

Ověření normality DŽS ZDR


tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)

Cases

Valid Missing Total


DZS ZDR 1 15 93,8% 1 6,2% 16 100,0%

2 17 100,0% 0 ,0% 17 100,0%

Tests of Normality

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano)



DZS ZDR 1 ,139 15 ,200* ,957 15 ,640

2 ,152 17 ,200* ,879 17 ,031


Correction


significance.

65

Příloha č. 5: Překlad STAI ze Slovenštiny

STAI T-161X2

Příjmení a jméno:……………………………………………………………………………….. Věk:…………………………………Dnešní datum: ………………………………………………………………….

INSTRUKCEUvedli jsme zde výroky, kterými obvykle lidé popisují sami sebe. Přečtěte si pozorně každý výrok a z čísel uvedených vedle zakroužkujte to, které nejlépe vystihuje Vaše obvyklé pocity. Při každém výroku tedy uveďte,

JAK SE OBVYKLE CÍTÍTE

Téměř Téměř nikdy někdy často vždy

-----------------------------------------------21. Cítím se příjemně…………………………………………………………..... 1 2 3 422. Rychle se unavím……………………………………………………………… 1 2 3 423. Bývá mi do pláče………………………………………………………………. 1 2 3 424. Ráda bych byla šťastná, jak se zdají ostatní………………………. 1 2 3 425. Přicházím o hodně, protože se neumím včas rozhodnout… 1 2 3 426. Cítím se odpočinutá a svěží………………………………………….…… 1 2 3 427. Jsem klidná, pokojná a rozvážná……………………………………….. 1 2 3 428. Mívám pocity, že těžkosti se hromadí tak, že je nedokážu překonat…………………………………………………… 1 2 3 429. Trápí mne věci, na kterých ve skutečnosti nezáleží…………… 1 2 3 430. Jsem šťastná……………………………………………………………………… 1 2 3 431. Mám sklon brát věci příliš vážně…………………………………….… 1 2 3 432. Málo si důvěřuji………………………………………………………………. 1 2 3 433. Jsem bezstarostná……………………………………………………………… 1 2 3 434. Krizové situace a těžkosti mě pronásledují………………………… 1 2 3 435. Bývám smutná…………………………………………………………………….1 2 3 436. Jsem spokojená…………………………………………………………………. 1 2 3 437. Zmocní se mě bezvýznamná myšlenka a nemůžu se jí zbavit 1 2 3 438. Zklamání prožívám tak hluboko, že na něj nemůžu zapomenout………………………………………… 1 2 3 439. Jsem vyrovnaná osobnost………………………………………………… 1 2 3 440. Dostávám se do stavu napětí nebo nepokoje, když rozmýšlím o svých současných problémech………………. 1 2 3 4

66

STAI T-161 X-1

Příjmení a jméno: ………………………………………………………………………………………….. Věk: ………………………Dnešní datum: …………………………………………………….

INSTRUKCEUvedli jsme zde různé výroky, kterými jsou lidé zvyklí popisovat sami sebe. Pročtěte si pozorně každý výrok a z čísel uvedených vedle zakroužkujte to, které nejlépe vystihuje Vaše momentální pocity. Při každém výroku tedy uveďte,

JAK SE CÍTÍTE PRÁVĚ TEĎ

Vůbec jen docela ne trochu dost velmi

-----------------------------------------1. Jsem klidná, pokojná…………………………………………………………… 1 2 3 4 2. Jsem bezstarostná………………………………………………………………. 1 2 3 43. Jsem napjatá………………………………………………………………………. 1 2 3 44. Jsem smutná………………………………………………………………………. 1 2 3 45. Cítím se dobře…………………………………………………………………….. 1 2 3 46. Jsem vzrušená…………………………………………………………………….. 1 2 3 47. Bojím se neúspěchu……………………………………………………………… 1 2 3 48. Cítím se odpočinutá……………………………………………………………. 1 2 3 49. Mám pocit úzkosti………………………………………………………………. 1 2 3 410. Cítím se pohodlně…………………………………………………………….. 1 2 3 411. Důvěřuji si…………………………………………………………………………. 1 2 3 412. Jsem nervózní…………………………………………………………………… 1 2 3 413. Jsem ustrašená…………………………………………………………………. 1 2 3 414. Cítím, že bych měla něco udělat……………………………………….. 1 2 3 415. Jsem uvolněná………………………………………………………………….. 1 2 3 416. Jsem spokojená………………………………………………………………… 1 2 3 417. Mám starosti……………………………………………………………………… 1 2 3 418. Jsem podrážděná a cítím se „vyvedena z míry“………………… 1 2 3 419. Jsem šťastná………………………………………………………………………. 1 2 3 420. Cítím se příjemně………………………………………………………………. 1 2 3 4

67

Příloha č. 6: Výpočty Mann Whitney U-test v SPSS

1. VÝPOČTY DŽS

Descriptive Statistics

N Mean Std. Deviation Minimum Maximum

DZS SUM 31 343,13 39,709 219 399

DZS ZDR 32 37,03 6,533 13 46

DZS PAZ 33 36,03 6,948 19 46

DZS FIS 33 35,79 6,632 18 47

DZS VOC 33 36,42 7,293 21 47

DZS MAP 32 42,62 6,475 22 49

DZS VLO 33 35,91 6,921 15 46

DZS SEX 33 39,21 6,117 26 48

DZS PZP 33 38,36 5,308 28 49

DZS BYD 33 40,61 4,683 31 49

Ranks

tehoten

stvi

(1=ne,2

=ano) N Mean Rank Sum of Ranks

DZS SUM 1 15 18,10 271,50

2 16 14,03 224,50

Total 31

DZS ZDR 1 15 19,30 289,50

2 17 14,03 238,50

Total 32

DZS PAZ 1 16 19,66 314,50

2 17 14,50 246,50

Total 33

DZS FIS 1 16 19,06 305,00

2 17 15,06 256,00

Total 33

DZS VOC 1 16 19,81 317,00

68

2 17 14,35 244,00

Total 33

DZS MAP 1 16 17,16 274,50

2 16 15,84 253,50

Total 32

DZS VLO 1 16 17,56 281,00

2 17 16,47 280,00

Total 33

DZS SEX 1 16 19,25 308,00

2 17 14,88 253,00

Total 33

DZS PZP 1 16 18,38 294,00

2 17 15,71 267,00

Total 33

DZS BYD 1 16 17,66 282,50

2 17 16,38 278,50

Total 33

Test Statisticsb

DZS

SUM

DZS

ZDR

DZS

PAZ

DZS

FIS

DZS

VOC

DZS

MAP

DZS

VLO DZS SEX DZS PZP DZS BYD

Mann-

Whitney

U

88,500 85,500 93,500103,00

091,000

117,50

0

127,00

0100,000 114,000 125,500

Wilcoxo

n W

224,50

0

238,50

0

246,50

0

256,00

0

244,00

0

253,50

0

280,00

0253,000 267,000 278,500

Z -1,245 -1,589 -1,533 -1,191 -1,627 -,397 -,325 -1,303 -,795 -,379

Asymp.

Sig. (2-

tailed)

,213 ,112 ,125 ,234 ,104 ,691 ,745 ,193 ,426 ,705

Exact

Sig.

[2*(1-

tailed

Sig.)]

,216a ,114a ,127a ,245a ,110a ,696a ,763a ,204a ,444a ,709a

a. Not corrected

for ties.

69

Test Statisticsb

DZS

SUM

DZS

ZDR

DZS

PAZ

DZS

FIS

DZS

VOC

DZS

MAP

DZS

VLO DZS SEX DZS PZP DZS BYD

Mann-

Whitney

U

88,500 85,500 93,500103,00

091,000

117,50

0

127,00

0100,000 114,000 125,500

Wilcoxo

n W

224,50

0

238,50

0

246,50

0

256,00

0

244,00

0

253,50

0

280,00

0253,000 267,000 278,500

Z -1,245 -1,589 -1,533 -1,191 -1,627 -,397 -,325 -1,303 -,795 -,379

Asymp.

Sig. (2-

tailed)

,213 ,112 ,125 ,234 ,104 ,691 ,745 ,193 ,426 ,705

Exact

Sig.

[2*(1-

tailed

Sig.)]

,216a ,114a ,127a ,245a ,110a ,696a ,763a ,204a ,444a ,709a

b. Grouping Variable:

tehotenstvi (1=ne,2=ano)

2. VÝPOČTY STAI X-1



I. STAI X-1 33 43,82 11,577 28 70

Ranks

tehoten

stvi

(1=ne,2


I. STAI X-1 1 16 13,62 218,00

2 17 20,18 343,00

Total 33

70

Test Statisticsb

I. STAI X-1

Mann-Whitney U 82,000

Wilcoxon W 218,000

Z -1,950

Asymp. Sig. (2-tailed) ,051

Exact Sig. [2*(1-tailed Sig.)] ,053a

a. Not corrected for ties.

b. Grouping Variable: tehotenstvi

(1=ne,2=ano)

3. VÝPOČTY STAI X-2



I. STAI X-2 32 43,03 10,443 28 73

tehotenstvi (1=ne,2=ano) 33 1,52 ,508 1 2

Ranks

tehoten

stvi

(1=ne,2


I. STAI X-2 1 16 13,94 223,00

2 16 19,06 305,00

Total 32

71

Test Statisticsb

I. STAI X-2

Mann-Whitney U 87,000

Wilcoxon W 223,000

Z -1,549

Asymp. Sig. (2-tailed) ,121

Exact Sig. [2*(1-tailed Sig.)] ,128a

a. Not corrected for ties.

b. Grouping Variable: tehotenstvi

(1=ne,2=ano)

72

POUŽITÁ LITERATURA

ANDERHEIM, L., HOLTER, H., BERGH, C., MOLLER, A. (2005). Does psychological stress affect the outcome of in vitro fertilization? [Electronic version]. Human Reproduction, Vol. 20, Issue 10, 2969-2975.BAŠTECKÁ, B., GOLDMANN, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál. ISBN 80-7178-550-4. BEUTEL, M., KUPFER, J., KIRCHMEZER, P. (1999). Treatment-related stresses and depression in couples undergoing assisted reproductive treatement by IVF or ICSI. [Electronic version]. Andrologia 31, 27-35.BOIVIN, J. (1996). Reactions across stages of in vitro fertilization-embryo transfer (IVF-ET) in subsequently pregnant and non-pregnant women using a daily monitoring inventory. [Electronic version, Dissertation Abstracts International : Section B]. The Sciece and Engineering, Vol. 56 (11-B).BOIVIN, J., SCHMIDT, L. (2005). Infertility-related stress in men and women predicts treatment outcome 1 year later. [Electronic version] . Fertility & Sterility, Vol. 83, Issue 6, 1745-1752.BRYSON, C.A., TRAUB, A.I. (2002). Post Ivf syndrom? Psychological implications of failed IVF. [Electronic version]. The Obstetrician and Gynaecologist, 4, 201-4.CANNON, W. (1915). Bodily Changes in Pain, Hunger, Fear and Rage: An Account of Recent Researches into the Function of Emotional Excitement. New York : Appleton. Centra asistované reprodukce (n.d.) Retrieved July, 2010, from www.neplodnost.orgCOOPER, B.C., GERBER, J.R., MCGETTRICK, A.L., JOHNSON, J.V. (2007). Perceived infertility-related stress correlates with in vitro fertilization outcome. [Abstract. Electronic version]. Fertility & Sterility, Vol. 88, Issue 3, 714-717. CSEMICZKY G., LANDGREN, B., COLLINS, A. (2000). The influence of stress and state anxiety on the outcome of IVF-treatment: Psychological and endocrinological assessment of Swedish women entering IVF- treatement. [Electronic version]. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica, N. 79.DROTÁROVÁ, E., DROTÁROVÁ, L. (2003). Relaxační metody, Jak zvládat stres. Praha: Epocha. ISBN 80-86328-12-0.EBBESEN, S.M.S., ZACHARIAE, R., MEHLSEN, M.Y., THOMSEN, D., HOJGAARD, A., OTTOSEN, L., et al. (2009). Stressful life events are associated with a poor in-vitro fertilization (IVF) outcome: a prospective study. [Electronic version]. Human Reproduction, Vol. 24, Issue 9, 2173-2182.EUGSTER, A.,VINGERHOETS, A.J.J.M., VAN HECK, G.L., MERKUS, M.W.M. (2004). The effect of episodic anxiety on an in vitro fertilization and intracytoplasmic sperm injection tratement outcome : a pilot study. [Electronic version]. Psychosom Obstet gynecol, 25 : 57-65. FAHRENBERG, J., MYRTEK, M., SCHUMACHER, J., BRAHLER, E. (2000). Dotazník životní spokojenosti. Překlad a úprava původního textu: Rodná, K., Rodný, T. (2001). Praha: Testcentrum.

73

GRANOT, I., DEKEL, N. (2004). Preparation and evaluation of oocytes for intracytoplasmatic sperm injection. GARDNER, D., WEISSMAN, A., HOWLES, C., SHOHAM, Z. Textbook of Assisted Reproductive Techniques. Laboratory and clinical perspectives. Second edition.. London and New York: Taylor and Francis Group. ISBN: 1-84184-313-X.GULEKLI, B., CHILD, T., TAN, S. (2004). Initial investigation of the patient (female and male). GARDNER, D., WEISSMAN, A., HOWLES, C., SHOHAM, Z. Textbook of Assisted Reproductive Techniques. Laboratory and clinical perspectives. Second edition.. London and New York: Taylor and Francis Group. ISBN: 1-84184-313-X.KAKATSAKI, D., CHATZIANDREOU, M., VASLAMATZIS, Gr., DAPHNES, O., LOUTRADES, D., CHRISTODOULOU, G. N. (2004). Anxiety, depression, alexithymia and personality traits: Are they related with the outcome of in vitro fertilization? [Electronic version]. Psychiatriki, Vol 15(1), 27-36.KONEČNÁ, H. (2009). Na cestě za dítětem. Dvě malá křídla. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-591-8.KEBZA, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: ACADEMIA. ISBN 80-200-1307-5.KLERK, C, HUNFELD, J.A.M., HEIJNEN, E.M.E.W, EIJKEMANS, M.J.C., FAUSER, B.C.J.M., PASSCHIER,J., et al. (2008). Low negative affect prior to treatment is associated with a decreased chance of live birth from a first IVF cycle. [Electronic version]. Human Reproduction, Vol. 23, Issue 1, 112-113.KORYNTOVÁ,D., SÍBRTOVÁ, K., KLOUČKOVÁ, E., ČEPICKÝ, P., ŘEŽÁBEK, K., ŽIVNÝ, J.(2001). Úzkost a deprese před in vitro fertilizací - muži a ženy reagují různě podle příčiny neplodnosti. [Abstract, Electronic version]. Česká gynekologie, 4. KŘIVOHLAVÝ, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. ISBN 80-7178-551-2.LINSTEN, A.M.E., VERHAAK, C.M., EIJKEMANS, M.J.C., SMEENK, J.M.J., BRAAT, D.D.M. (2009). Anxiety and depression have no influence on the cancellation and pregnancy rates of a first IVF or ICSI treatement. [Electronic version]. Human reproduction, Vol I., No I., 1-7.LOVELY, L.P., MEYER, WR., EKSTROM, D.R., GOLDEN,R.N. (2003). Effect of Stress on Pregnancy Outcome among Women Undergoing Assisted Reproduction Procedures. Southern Medical Association, Vol. 96, n. 6, 548-551.MACKLON N.S., FAUSER, B.(2004). Indication for IVF treatment: from diagnosis to prognosis. In GARDNER, D., WEISSMAN, A., HOWLES, C., SHOHAM, Z. Textbook of Assisted Reproductive Techniques. Laboratory and clinical perspectives. Second edition.. London and New York: Taylor and Francis Group. ISBN: 1-84184-313-X.MAHAJAN, N.N., TUMBULL, D.A., DAVIES, M.J., JINDAL, U.N., BRIGGS, N.E., RAPOPORT-HUBSCHMAN, N., et al. (2009). “Letting go” coping is associated with successful IVF treatment outcome. [Electronic version]. Fertility & Sterility, Vol. 92, Issue 4, 1384-1388.MAHAJAN, N.N., TUMBULL, D.A., DAVIES, M.J., JINDAL, U.N., BRIGGS, N.E., TAPLIN, J.E. (2010). Changes in affect and state anxiety across an in vitro fertilization/intracytoplasmic sperm injection cycle. [Electronic version]. Fertility & Sterility, Vol. 93, Issue 2, 517-526.

74

MOHAPL,P. (1990). Vybrané kapitoly z klinické psychologie I. Olomouc : skripta FFUP.NOVOTNÁ, J., DOBIÁŠ, J. (2007). Metoda Ludmily Mojžíšové Praktická cvičení. Praha: XYZ. ISBN: 80-87021-68-1.PALERMO, G.D., NERI, Q.V., TAKEUCHI, T., VEECK, L., ROSENWAKS, Z.(2004). Intracytoplasmatic sperm injection: technical aspects. GARDNER, D., WEISSMAN, A., HOWLES, C., SHOHAM, Z. Textbook of Assisted Reproductive Techniques. Laboratory and clinical perspectives. Second edition.. London and New York: Taylor and Francis Group. ISBN: 1-84184-313-X.REITEROVÁ, E. (2005). Psychometrie pro studenty kombinovaného studie. Skripta FF Univerzita Palackého, Olomouc. ŘEŽÁBEK, K. (2008). Léčba neplodnosti. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2103-3.SAKKAS, D., GARDNER, D.(2004). Evaluation of embryo quality: sequential analysis of embryo development with the aim of single embryo transfer. In GARDNER, D., WEISSMAN, A., HOWLES, C., SHOHAM, Z. Textbook of Assisted Reproductive Techniques. Laboratory and clinical perspectives. Second edition.. London and New York: Taylor and Francis Group. ISBN: 1-84184-313-X.SELYE, H. (1966). Život a stres. Bratislava: Obzor.SLEPIČKOVÁ, L. (2006). Nedobrovolná bezdětnost jako sociologické téma. [Electronic version]. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, Vol. 42, No. 5: 937–951.SMEENK, J.M.J., VERHAAK, C.M. (2001). The effect of anxiety and depression on the outcome of in-vitro fertilization. [Electronic version]. Human reproduction, Vol. 16, No 7., 1420-1423. SOUKUP, P.,(nedatováno). Neparametrické metody, Statistika II. Studijní materiál pro výuku. FSV UK. Praha.SPIELBERGER, C.D., GORSUCH, R., LUSHENE, R. (1970). Dotazník na meranie úzkosti a úzkostlivosti. (STAI). Překlad a úprava: Mülner, J., Ruisel, I., Farkaš, G. (1980). Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy.VINAY, J. (2007). Stres a zdraví. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-211-9.VOKURKA, M., HUGO, J. (2000). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf.VOLNÁ, A. (2006). Vliv aspektu neplodnosti a její léčby na psychiku pomáhajících profesí pracujících v oboru gynekologie – porodnictví a psychologie. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Olomouc, ČR.WEISS,P., MATĚJŮ, I., URBÁNEK, V. (2004). Osobnostní a párové charakteristiky mužů a žen ze sterilních manželství. [Abstact. Electronic version]. Česká gynekologie,1.

75

Date post:	17-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

theses.cz · Web viewV současné době je léčba neplodnosti v rychlém vývoji a do rukou...

Documents