1

2

Horší, děkujem!úvodník ᚎ Jiří Feryna

Vážení čtenáři,tímto číslem se uzavírá letošní ročník časopisu Splav!, jakse nám to povedlo, posuďte sami. Tato fráze je otřepaná,ale pro záležitost, již chci v závěrečném úvodníku pro-brat, jako dělaná. Koneckonců jste to vy, kdo nás kupujea čte, kdo nám posílá zpětnou vazbu na redakční e-mail,kdo se s námi o Splav!u při prodeji baví, kdo se nás snaží vetři ráno inzultovat, jsi to ty, Franto Martínku, který si začlánek žádáš cigaretu, ty, Konráde, který nám píšeš dopisna ručním papíře, jste to vy všichni, kteří si dáváte pozor,abyste před námi něco neřekli, protože to zajisté otisk-neme, jsi to ty, flaštičko absintu za věrné služby, jsi to ty,poctivý dělníku literatury… dost.

Během festivalu šly – jako každý rok – řeči, že jsme až pří-liš kritičtí, pro nikoho nemáme laskavé slovo a nic námnení dost dobré. Opak je pravdou, milí čtenáři, třeba Di-atka mi přijde jako pohledný a milý chlapec a hermelínve Vokýnku je super. Mám za to, že kdyby se Splav! trans-formoval na seriózní festivalový deník plný objektivníkritiky, neutrálních reportáží a všespolečenských glos,přijde o značnou část čtenářů. A jestli by si čtenáře zacho-val, tak to bude čtenář, který bude akorát tak informována z daného článku si nic výrazného nezapamatuje.

Do redakce letos přibyla spousta nových lidí, kteří třebaani vůbec nevěděli, jak to na Šrámkově Sobotce chodí,a byli přemluveni až po mnoha večerech v pražských ka-várnách, hospodách a klubech. S jinými jsem se seznámilaž zde na festivalu a vídával je až v noci u Vokýnka s tím,že mají články napsané, že si dáme pivo, pak vrhneme sena obtahy… A ráno bylo číslo, vždycky a bez větších pro-blémů. Obecně mi přijde, že „nová“ redakce dělala číslavůbec tak nějak živelně a že práce nakonec šla de factosama. Že nováčci se velice rychle aklimatizovali a doká-zali stejně jako mazáci napsat skvělé články. Na tomtomístě možná kroutíte hlavou a v duchu proklínáte třebaŠmejkala za Strejčka, Chaloupeckého za Žáčka a Ferynuza všechno.

Věřte nám však, že jestli něco chceme, tak klid a ticho to roz-hodně není. Proto se nebojíme používat humor, přechá-zet libovolně z žánru do žánru a z diskurzu do diskurzu.Ale hra bývá lepší, když ji hraje více lidí (děkuju, Paneco-elho), takže vás tímto vyzývám: i napřesrok hrajte s námi,poctivě čtěte, interpretujte, reagujte.

Děkujeme sobě, vám a Vaňkovi!

Sobota 11. července

Program10.00 městské divadlo

Jarmark skupinových dílendětská dílna, dílna dramatickéhoa skupinového přednesuvstupné dobrovolné

12.30 zahrada Šrámkova domuKoncert textové dílnyvstupné dobrovolné

13.30 sál spořitelnyJarmark individuálních dílendílna sólového a hudebního přednesu,překladatelské dílny, dílny tvůrčího psanívstupné dobrovolné

3

18.00 zahrada Šrámkova domuHudební tečka festivaluk tanci a poslechu hrají Jannis Moras,Nauzea orchestra a DJ Papa Kanivstupné 159 Kč

JídelníčekOběd:Žampiónová polévkaHovězí kostky na kmíně, rýžeSegedínský guláš, houskový knedlík

Večeře:Hovězí vývar s nudlemiHolandský řízek, vařený brambor, kyselá okurkaVepřová pečeně na slanině s rýží

Proměna únavy v únavujeden den ᚎ Silvie Mitlenerová

Cink cink, crr, tralala. Neuvěřitelná rozmanitost digitálníchzvuků zní redakcí mezi osmou a devátou, jak si majitelérůzných mobilů mysleli, že včas vstanou. Dva stíny seopravdu ze spacáku vyplíží (asi – no, někdo ten Splav!,co si pak kupujete, vytisknout musel), ostatní setrvávajív bezvědomí, sprcha se stejně neodemkne před začát-kem přednášky. Další vlna odcházení nastává za pět mi-nut spořitelna. Někteří, ve druhé řadě noční korektořia v první řadě sazeč, pochrupují až daleko za začátek pra-covní doby normálních soboteckých, jako každý den.

Ke staré češtině nemám želbohu žádný vztah, jsem známájako zatvrzelá synchronní lingvistka, koupím si tedy v po-travinách jogurt a rohlík tmavý, sednu si na zahradua rozkoukávám se. Rozkoukávám se hlavně, kdy už ně-kdo otevře Čekárnu a nastartuje spásonosný kávovar.V krásně neformální atmosféře řešíme s kýmkoli přícho-zím, co je nového, co viděl, co neviděl, co o kom slyšela kdy šel spát. Káva voní a slunce začíná hřát. Jo, mámkaždou ponožku jinou a módní policie na to neříká nic,však je takových modelů plnej Pinterest.

Čas na oběd. Kdo chce stihnout Šolcárnu, musí vyrazit doMaštale včas. Po obědě se dělíme na Šolcárnu, zahradua redakci, na ty, kteří jdou poslouchat, psát a dřímat –všechny kombinace míst a činností se připouštějí.

Během odpoledne se zavěsí do vzduchu otázka, je-li už časna stříček. „Baby verze“, deci bílého ku čtyřem sodovky,se už určitě snese. Postupně začínám s psaním článků,v průběhu týdne se objem seriózních recenzí a reportážísmrskává ve prospěch různých drobniček, ad hoc nápadůa twitter recenzí. Jedním okem pozoruju autorské čtení,jdu si k němu sednout a pak jdu zase zpátky, oblíknu sisvetr a zas si ho na slunci sundám, v divadle už asi stavějíscénu a na divadlo bych dnes něco napsat chtěla.

Do divadla se stříčkem, po divadle na stříček, stmívá se a ječas na dospělou verzi: dvě deci ku třem sodovky. V re-dakci vrčí Lenovo (85 % redakce předstírá práci na lap-topech právě této značky. Náhoda? Nemyslím.) A po-stupně vzniká další číslo časopisu, nad kterým budoušrámkovci za pár hodin kroutit pohoršeně hlavou, nebose smát, nebo vybarvovat titulku, nebo ji polévat kávou.Editujeme si navzájem, sbíráme dopisy čtenářů, pouštímesi divné hudby a hrajeme na kytaru. Každou chvíli někdoodchází a vrací se nasáklý kouřem nebo s plnýma rukamadalších jedenáctek a střiků. Až si nakonec někdo vzpo-mene, že sazeč se vytratil pít a že by se námmožná už po-malu mohl hodit. Každý den někdo řekne, že dneska se

4

mu nechce pít a že si dáme pauzu. Jenže s vědomím ome-zeného času vždycky podlehneme společenskému a časo-vému tlaku.

Venku už je vlastně docela světlo, texty už jsou praktickyvysázené, všechny chyby, které dokážeme v současnémstavu vychytat, jsme vychytali. Lezouc do spacáku mys-lím na to, že jsme letos ani jednou neslyšeli pod oknemhrčet fabrickej autobus, že sazeč nefoukal kouř z cigára nadobrou noc do tváře lidí, kteří odjíždějí doopravdy pra-covat.

Usínám dřív, než Ondřej B. Vinš začne chrápat, než měpraští přes nos redakční pach, který se drží při zemi, nežsi otlačím o redakční podlahu první kloub. Zítra zase vy-jdeme. Se všemi hejty, překlepy, subjektivními názory,ignorovanými body programu a slohovou prací. Na So-botku vždycky přijedu hodně unavená a odjíždím takyhodně unavená. Ale je to zcela jiný druh únavy a vždyckyse do toho paralelního vesmíru, kde nedodržuju večerku,neběhám, nejím pět porcí zeleniny denně, nestřízlivíma nechávám různé cizí lidi pronikat do své intimní zóny,s neuvěřitelnou chutí vracím.Disclaimer: Tento text neslouží jako propagace výrobků firmy Lenovo,bistra Vokýnko animěkkých drog.

Nic nesplní Feryna, / jak ho potkádívčinapraxe ᚎ Jiří Feryna

Pro účastníky, kteří neměli tumožnost vyslechnout včerejší přednáškuRo-berta Kolára o Korpusu českého verše (viz odkaz), přinášíme krátkouukázkou praktického využití této online sady versologických nástrojů,a toprosímnapříkladuničehomenšíhonežméhonádhernéhopříjmení.http://versologie.cz/kcv.html

Prvním nástrojem je Gunstick – databáze českých rýmů.Nástroj je pojmenován podle postavy z „mayovek“,básníka prérie, kovboje, který mluvil pouze ve verších(a náramně rýmoval). Do formuláře si zadáme slovoferina (hláskovou záměnu mi oddaní čtenáři prominou),klauzuli neřešíme, autora taky ne – Feryna je přece jenomdosti tíživé téma a básníků natolik technicky zdatných,aby o něm umně pojednali, mnoho není. Vyjede nám dia-gram všech rýmů na dané slovo, graf použití v průběhulet (tedy do počátků 20. století s ohledem na autorskápráva) a přímo doklady použití – pro slovo ferina to tedyvypadá následovně: třicet procent si vzal rým klučina,z dalších jmenujme například dívčina, zvěřina nebojediná. A ty doklady! „Kapitální ferina, / … / Jiřík, toje klučina!“ (František Jaromír Rubeš), „Nic nesplní,ferina, / … / jak ho potká dívčina.“ (Josef Hubert Tichý).

Dalším z populárních nástrojů je Eufonometr – nástrojpro výpočet míry eufonie. Tak se na to podívejme: pronaše potřeby využijeme např. Klácelovy básně Lišák Fe-rina, konkrétně čtyřverší „Dobře ve všem držet míru!/ V tom svou hlavu strčil v díru, / Jak Ferina šelmavelel, / Strčil tam též přední nohy.“ Tyto verše podleEufonometru neobsahují relevantní hlásku, jejich eu-fonický koeficient je nulový – nejblíže tomuto koefi-cientu je V. Jednota, 357. nejeufoničtější autor v Kor-pusu českého verše (průměrný koeficient je zhruba1,021).

Posledním nástrojem, který si tu podrobněji představíme,je pak Hex, tedy databáze klíčových slov v české poe-zii – ferina se jakožto klíčové slovo vyskytuje pouzepětkrát, a to opět v Lišáku Ferinovi, musíme tedy vyu-žít jiného slova. V případě slova hrdina (což je význa-mově blízké slovu Feryna) Hex hlásí jedenasedmdesátvýskytů, v případě slova vůdce (významově ještě bližší)

5

dokonce sto dvanáct. A zadáme-li slovo milenec, dosta-neme se opět na jedenasedmdesát. Náhoda? Nemyslímsi.

Co je poměrně čerstvou novinkou, je Babel – konzole, v nížsi za pomoci bazální znalosti programování může uživa-tel vytvořit nástroj přímo sobě na míru. Šup tam – a nejenproto, že Kolár je sexy hipster.

Josef Svatopluk Machar je nula59 slov ᚎ Zdeněk Ježek

Emanuel z Lešehradu je nejlepší, Mácha taky za něco stojí,Machar je nula. Řeč není o schopnostech ve skoku dovýšky nebo množství knedlíků, které si jednotliví pánovédávají ke guláši. Eufonie je tím, co nás zajímá. Odhad-nete, který z redaktorů Splav!u je nejeufoničtější a kterýje naopak úplný Machar? Posílejte nám svoje tipy, vítězbude odměněn hříbkovou pizzou.

Vyhnáni z ráje, tápeme zpětreportáž ᚎ Petra Kultová

Ocitli jsme se na festivalu s podtitulem „změna programuvyhrazena“, ale žehrat na to by bylo asi stejně přínosné,jako sáhodlouze dumat nad neproniknutelnými algo-ritmy proměny zmrzlinové nabídky v cukrárně Stáza.Pro obé platí: berte, co je dnes, zítra bude všechno ji-nak! O to cennější je úsilí organizátorů dostát původ-nímu plánu, obzvlášť je-li korunováno úspěchem. Hovo-řím zde o přednášce Blanky Kostřicové. Na přednášejícídolehly zdravotní komplikace a z pondělní akce sešlo.Nicméně organizátorům se podařilo přednášku zrealizo-vat alespoň včera po poledni.

Konala se na základní škole, která sice neskýtá posluchač-sky příliš přátelské prostory, ale, znovu opakuji, buďmeza ty dary rádi. Blanka Kostřicová je literární vědkyně,kritička, prozaička, a především Balabánova dobrá ka-marádka už od dob společných studií na FF UP. Svoupřednášku pojmenovala „Sestupy a naděje“, což je záro-veň i její interpretační linie Balabánovy tvorby, vinoucí secelou přednáškou.

V 90. letech se v české próze daly vystopovat dva základníproudy: snaha o maximální autentičnost textu a tvorbafantaskní. Balabán postupně přešel ze druhé kategoriea pevně zakotvil v první, v jeho případě silně autobio-grafické. Blanka Kostřicová ho představila jako člo-věka s bytostným zájmem o vše psané a s hlubokýmodporem k „uměnovědným krasodušným“ polemikám,které vedou ti, co „jsou v prdeli, a hrozně je to tambaví!“.

Tvorba Jana Balabána má existenciální a mollové prvky. Jehledající, tázající a plná nevýslovné únavy – jako znakulidí středního věku. Ve své prvotině, povídkové sbírceStředověk, popsal hlubokou skepsi člověka, který dosáhlstředního věku a začal sestupovat, aniž dosáhl vrcholu.Od tohoto bodu ale autor pokračuje směrem vzhůru,k hledání naděje a ráje. Zásadní kvalitativní zlom před-stavuje další povídková sbírka Boží lano, kde našel svůjstyl a také cestu „ven a k srdci“. Podle Blanky Kostři-cové je právě toto jedna z nejzdařilejších Balabánovýchknih. K dalším vydařeným knihám patří román Kudy šelanděl a povídky shromážděné ve Jsme tady. Knihu Možnáže odcházíme plnou panelákové poetiky bez autorského od-stupu hodnotila spíš jako méně zdařilou. Posmrtně vy-daný autobiografický román Zeptej se táty je pak vlastněme-taforou hledání naděje, resp. jednoho úhlu pohledu nanaději, která se ale přesouvá mimo pozemský svět.

6

Obsahově vyčerpávající, krásně přednesené, ale neodpus-tím si jednu výhradu: Bylo nutné číst celou dobu z listu?Obzvlášť, je-li přednášející takovou znalkyní Balabánovadíla? Rozumím argumentu, že chtěla svá sdělení precizněformulovat. Ale k tomu jí přece posloužila již vydaná stej-nojmenná publikace. Možná jsem jen zhýčkaná němec-kojazyčným prostředím, kde vládne jiná kultura předná-šení a prezentování obecně, ale na předčítače mám vždya všude pifku. Hoďte mě za to třeba do kašny! Naštěstíbyli posluchači, i přes akutní nedostatek kyslíku v míst-nosti, houževnatí a dychtiví otázek, takže jsme si závě-rem vychutnali přeci jen trochu spontánního projevu.Než budu ale obviněna z arcihnidopišství a hnána svin-skýmkrokemdo okolních lesů,musím zdůraznit, že před-náška Blanky Kostřicové byla erudovaná, kriticky vyvá-žená, příjemně osobní a bez patetického balastu. Pro mějeden z vrcholů soboteckého programu!

Nasrat na Buddeuse, Těsnohlídka a při-plešatělýho Štenglasrdíčko ᚎ Jiří Feryna

Autorské čtení Jakuba Řeháka se nebojím označit, pokuduvažujeme o množině generačně spřízněných či aspoňbližších spisovatelů, za jednoznačně nejlepší z celého fes-tivalu. Může to být dáno třeba tím, že Řehák není bás-nířka, za níž se táhne omamný erotický odér, či nahnědlýprozaik, co nevěří v policii ani spravedlnost a obdivujemonarchii se všemi jejími puškami, bordely a kurvami.

O autorovi se všeobecně ví, že sympatizuje s básnickou sku-pinou Fantasía. Ta na Šrámkově Sobotce, v zastoupeníAdama Borziče a Kamila Boušky, vystoupila loni, a protonení vůbec od věci si tato dvě čtení porovnat: Řehák vítězína celé čáře. Zatímco Borzičovo a Bouškovo vystoupeníloni zanechalo doslova nijaký dojem, protože přiznaněpatetický přednes AdamaBorziče (snad) vlivem špatnéhonazvučení zanikal, a přestože se autor snažil verše dekla-movat zřetelně a nahlas, jeho přednes se transformoval doponěkud křečovitých výkřiků, což je vzhledem k poeticevelká škoda. Boušku už si nepamatuju vůbec. Zato Řehákvčera dokázal číst zřetelně, civilně a nenuceně, snad je-diným výraznějším rysem jeho přednesu byla jemná pře-kotnost a rychlost, s níž četl, ale v případě jeho textů tonijak nevadilo, naopak to autorově vršení obrazů jenomprospělo, zhutňovalo je a drželo posluchače v plné pozor-nosti.

Oproti Fantasíe je pak Řehák podstatně střízlivější, cose týče imaginace – ne že by snad jeho verše z Pastina Brigitu či Světel mezi prkny neoplývaly divokou obraz-ností. Oproti Borzičovi či Bouškovi je tato obraznostpevně a racionálně uchycená v realitě a i na ní je vidi-telně konstruována. Pro posluchače je tak daleko méněnáročné udržet se „v básni“ a neztratit se v ní. Po-kud jde pak o reálné a časově uchycené situace, ne-dělá mu problém se vyjádřit bez obalu a přímo, jakdokládá název tohoto srdíčka, který je citací z Řehá-kovy úvodní básně a směřuje na adresu zastánců an-gažované poezie. Ač jsem s Ondřejem Buddeusem re-dakčně spřízněn, musím přiznat, že oproti bělíčkov-ským diskurzivním travestiím a úletům je tento veršjednou z nejstřízlivějších reakcí mimo akademickoupůdu.

Řehák však působil suverénně i při diskuzi s mode-rátorkou Ivanou Myškovou. Ač mu byly pokládányotázky poněkud rozpačité, mistrně z nich vybruslil apředevším na něm bylo znát, že moc dobře ví, codělá, že psaní pro něj není jenom zvláštním a taktrošku utajovaným koníčkem, ale seriózní a poctivou

7

prací, kterou se snaží systematicky vykonávat. A po-kud to jde, snad se poezií i trochu vzdělat. Díky za točtení!

Pověste spisovatelereflexe ᚎ Zdeněk Ježek

Autorská čtení jsou jedním z nejjednodušších prostředků,jak zdvihnout literaturu (a poezii zvlášť) z tíživých bažinnezájmu k očím širší čtenářské veřejnosti. Osobní setkánís autorem představuje pro mnoho čtenářů až překvapivěsilný důvod, proč otevřít právě jeho knihu a žádnou ji-nou. V programu Šrámkovy Sobotky mají autorská čtenía recitace literárních děl pevné místo, někdy je však způ-sob, jakým text zazní, pro autora spíše danajským darem.

Je totiž s podivem, že ačkoliv je na přednes a recitaci kla-den na tomto festivalu velký důraz, autoři čtoucí ze svýchděl jsou sami v tomto oboru málokdy alespoň minimálněškoleni. Nedostatky ve verbálním projevu přitom mohoui skvělé texty naprosto znehodnotit. Něco podobného sevčera málem podařilo Jakubovi Řehákovi, jehož rychlostpřednesu byla obdivuhodná, ale téměř znemožňovala sev jeho nejednoduchých básních zorientovat. Z více nežhodinového čtení mi proto v mysli utkvělo jen sousloví„žlutý deštník“, ačkoliv už nemám nejmenší tušení, co tomělo znamenat.

Fascinující byla proti tomu suverenita pondělního vystou-pení J. H. Krchovského, který si svou aristokraticky de-kadentní pózu brousí již mnoho let a nepřidá ani jedenletmý úsměv navíc. I středeční s lehkostí podaný výstupPřemysla Ruta dostál vysokým nárokům a zejména v po-rovnání s obvyklou úrovní patosu na Šolcově statku byljeho přednes příjemně střízlivý, ale přesto působivý.

Možná k dobrému pocitu z obou výše zmíněných přispěloi to, že vystupovali sami – bez moderátora, který by se jesnažil vyzdvihnout co nejvýše, i když se občas ani nestihlseznámit s texty, které bude jeho host číst.

Nedostatky v prezentaci vlastní tvorby je možné pominout,ale některým spisovatelům se často přihodí horší neštěstí.Zapomenou, že přijeli číst své texty, a místo toho mluvísami o sobě. Ne že by to někdy nebylo zajímavé, aleupřímně: obvykle není. Z čtení Petra Stančíka jsem velmirychle odešel v okamžiku, kdy se publiku svěřil se svouvírou v tajné organizace, které řídí svět. Ocenění Magne-sií Literou pro mě není dostatečným argumentem, pročse vystavovat utrpení. Mé nervy navíc ještě příliš nevstře-baly pondělní „čtení“ Františky Vrbenské, které hrdě řa-dím k tomu nejhoršímu, co jsem kdy viděl a slyšel.Možnáse jednou odvážím a do děl obou dvou prozaiků alespoňnahlédnu, ale bude mě to stát silné přemáhání.

Navštívil jsem tento rok na Šrámkově Sobotce pět autor-ských a dvě neautorská čtení. Z toho pouze dvakrát, při

8

větší toleranci třikrát, jsem si odnesl natolik silný zážitek,abych měl důvod se do představeného díla podívat ještějednou. Toto skóre není příliš lichotivé a nabízí se otázka,zda nemáme možnost zpřístupnit literaturu i jinak.

Není třeba hledat příliš dlouho, stačí se vydat do městskéhoparku. Každoroční noční čtení z děl nedávno zemřelýchliterátů bylo letos doplněno instalací lampionů, z nichžkaždý posloužil jako neobvyklá nástěnka pro jednu bá-seň. Chodit v noci mezi stromy a číst verše autorů, kteříbyli přítomni jen skrze své iniciály, představuje sice nároč-nější aktivitu než pasivní poslech čtení, ale lásce ke sportuse také lépe naučíte na hřišti než před televizí. Proto vyzý-vám: nedávejte autorům do ruky mikrofon, raději je po-věste na lampion. Svět i literatura to ocení.

Vrah je zahradníkmomentka na 2× 59 slov ᚎ Eva Marková

Zatímco dětské recitační pásmo věnované Jiřímu Žáčkovimě ve snech straší doteď (proč jen safra mají děti v 21.století předávat básníkovi květiny?!), včerejší představeníVečer s detektivkou aneb Vrah je zahradník mě překvapivě poba-vilo. Obé srovnávám, neb předpokládám, že v pozadíobou počinů stojí stejné osoby. Představení mě vlastněpotěšilo: solidní ochotničina s prvorepublikovou hud-bou, dobře zahranými groteskními etudami, jednodu-chými vtipy, naškrobenými halenkami a hlavně – nikdose nesvlékal, nekouřil, nepatlal po sobě barvu, ani se ji-nak nepokoušel vyvolat dojem aktuálnosti a modernosti.Jistě, našli bychomnedokonalosti (a to asi hlavně ve volběkostýmů, na můj vkus to byl příliš business look), zábava tobyla trochu prvoplánová, ale proč ne, téma manželskéhovraždění je pro páteční večer vlastně ideální!

Vstup dobrovolnýod ponku ᚎ Petra Kultová

Překladatelské dílny jsou již integrální součástí soboteckéhohemžení a není od věci je čas od času kriticky zhodno-tit. Nemohu psát o všem. Mou ostře sledovanou bylaněmecká. Takže ostatní prominou. Během pěti dnů seu němčinářů vystřídali dva mistři dílenští. A jen těžkomohli být více rozdílní. Nejprve nastoupil provokativníTomáš Dimter, se svou image drsoně a nesmlouvavéhokruťase. Tomáš je jeden z mála současných překlada-telů, minimálně mezi němčináři, který si své knihy vybírásám. Zajímá ho současná německá próza, která má drive,hloubku a vtip. Zajímají ho drzé studentky a pohotovípřekladatelé.

Po něm přišel o více než generaci starší Vratislav Jiljí Slezák,vždy galantní, pokorný amírně plachý.Uznávaný překla-datel německé klasiky, předevšímThomaseManna aHer-

9

manna Hesseho. Dva odlišné temperamenty a světy. Je-den se dere dopředu, druhý zůstává skromně vzadu. Jakje účastníci dílny přijali a co jim lektoři předali?

Tomáš Dimter si získal sympatie o něco rychleji. Není divu,je schopen naučit řemeslo, předat praktické redaktorskézkušenosti a hodinu okořenit historkami ze zákulisí. Člo-věk má pocit, že se dozvídá něco praktického a překlada-telskému umu se učí pod vedením pevné ruky. VratislavJ. Slezák je na druhou stranu schopen ukázat, že překla-datel nemusí běžet po větné struktuře originálu jako ohařvětřící stopu, ale může přeformulovávat, rozsekávat větya jinde je zase spojovat. Že není nutné dvacet minut pi-lovat jedno slovo, když nevím, jak zní celý odstavec. Že,světe div se, neexistuje jen jedno správné řešení.

První část kurzu byla účastníky obecně hodnocena o trochulépe. Osobně bych vyzvedla, že pod vedením VratislavaJ. Slezáka se podařilo přeložit ucelený text, dát mu finálnípodobu, přečíst ho nahlas. Je kumšt naučit se text pilovata ještě větší kumšt je říct si dost, takhle to vyjde.

Dobrá zpráva je, že i když nejsou dílny bezplatné, nikdoz účastníků v nich neviděl službu a neuvažoval o nichv kategoriích má dáti – dal, resp. vyplatilo – nevypla-tilo. Někdo si na dílny jezdí doplňovat překladatelskévzdělání nebo rozšiřovat obzory, jiný to má jako hobby,hlavně, že není nuda a večer teče pivo. Ať už dělá lektoraPetr, nebo Pavel, neměla by dílna ustrnout jako místo proosvojení řemesla. Kdo chce být ubohým soustružníkemvět, ať se přihlásí, já tedy ne.

Chvála kočičekna rozloučenou ᚎ Tereza Šmejkalová

Svůj poslední článek bych namísto divadel, autorských čtenía přednášek chtěla věnovat něčemu, co mě opravdu za-jímá, a to jsou kočičky. Kočičky vás potěší, sotva je za-hlédnete; s kočičkami se nikdy nenudíte; kočičky jsouhebké, a když se s nimi sblížíte, předou. V Sobotce žijetřeba jedna želvovinová, která kolem čtvrté ráno číhávána cosi uprostřed louky pod Humprechtem; nebo želvo-vinová s bílou, která nás sama navštívila ve středu večerv redakci, prohlédla si naše knihy a počítače, přitulila sekTomáši Tkáčovi a zase odešla; a pak jsou tumnohé další,které zahlédnete mihnout se na vzdáleném konci ulicea které asi patří do příběhů jiných lidí spíše než do tohovašeho. Kočičky jsou magické: naši večerní návštěvnicizjevně přilákala vybledlá fotografie strašidelných koťá-tek, kterou jsme přinesli krátce předtím; v cukrárně jsmesi koupili kočičku marcipánovou a vzápětí dovnitř vešelLibor Vacek v kočičkovém triku. Nemine den, abychomo kočičkách neslyšeli: píše o nich starý chlívák Petr Stan-

10

čík („komisaři přinesli pohodlnou židli a roztomilé ko-ťátko na hlazení“) i hledač znamení Jan Balabán („po-divná zvířata nikdy neopustila své úkryty a nepřiběhla kemně“). Kočičky jsou stejně podivuhodné a tajuplné jakobodlák, ale navíc se vyskytují ve více barvách, a když vidímaso, mňoukají. Kdyby každý měl doma vlastní kočičku,svět by vskutku byl mnohem lepším!

Ó emupoezie čtenářů ᚎ Vavřinec Kromobyčejnský

Milá redakce,jistě nemusímpřipomínat, žeSobotka oplývámnohými krásami imimofestivalový program. Tak kupříkladu ubírá-li se člověk po zelené turis-tické značce východním směrem na Bořenov, vysoko na vrchu až téměřna samémkonci vsi nalezne zahradu, v níž lze krommnoha jiných divůspatřiti párek emuů. Tito ptáci, tradičně chovaní ve zdejším požehna-ném kraji coby ozdoba roubenek i k obohacení jídelníčku, jsou potěchoupoutníkově oku znavenému výstupem do táhlého kopce i mohutnou in-spirací básníkověusychajícímuperu.Dovoluji si vámproto zaslat svojibásničku, kterou jsem k jejich poctě složil.

Ó emuÓ emu,jsi skvostem zahrady,tvůj vznosnohlavý krk se k slunci vypínáa modravé tvé hrdlo se s modří nebe snoubí.Když kráčíš, emu, pod tvými kročejemise šnytlík rozechvívá.Ni kur, ni kačer, ni páv, ni koroptvičkapo jemné chmýří břicha ti ve snu nesahá,jsi poklad ptactva, a ač sám nelétavý,k nebesům moji duši povznášíš.Ach slyš mne, emu, v zdánlivě tupých očkáchšibalská jiskérka ti stále pohrává,ten zoban, emu, jejž hlavěnka tvá nese,vždy správným směrem těkáa slujím uší tvých neujde sebetišší šum.Ó emu perovlajný, ó emu hustobrký,tvá stehna jsou jak vížka Humprechtu,ta však je jednosamá, tvých dvou je dvakrát víca na tvé hlavě skví se nezbedná šošolenkajak onde půlměsíc

Nemocnice na kraji Jičínavyzkoušeno za vás ᚎ Tomáš Chaloupecký

Dnes večer uzavře naše týdenní soužití Hudební tečka za festiva-lem. I tinejvětší exoti si jistěpřijdouzatančita zazpívat,Vokýnkobudeotevřeno dlouho a doširoka a redakce Splav!u bude osvobozena odkaždodenní povinnosti šířit pach a nenávist, takže se konečně zapojí dovečerní pijatyky vplné síle.Rozhodli jsme se proto vyslat naši investiga-tivní reportérkudonemocnice vJičíně, která semůže státmístempobytumnohých z vás. Na základě rozhovoru s ní jsme sestavili tento seznamrad.Budete-li se jimi řídit, z každé vaší hospitalizace se stane příjemnýzážitek.

1. Nebojte se zavolat si záchrannou službu.

Řízení automobilu nebudete schopni ani zítra večer, pěšky jeJičín od Sobotky vzdálen 18,5 km, cožmůže být v případěvážnějších zranění příliš.

2. Vězte, kde jsteI kdybyste stáli přímo před garážemi záchranné služby s ote-

vřenou zlomeninou páteře, sanita nevyjede, dokud dispe-činku nenadiktujete svou přesnou adresu.Hlavní náměstí

11

se jmenuje Míru, číslo popisné se liší dům od domu. Bu-dovou nejbližší vstupu do zahrady je vikariát na adreseMalé náměstí 2. Budete-li se pohybovat volně po městě,krom potácení se a zpěvu opileckých písní sledujte číslapopisná.

3. Nevypadejte opileBudete-li vypadat opile, nezávisle na vážnosti vašeho zra-

nění se vás řidič sanity bude snažit uložit na záchytcev Hradci Králové. Studená sprcha a účet na 1500 vás alez fraktury lebky nevyléčí.

4. Sbalte si s sebou všechnoVšechno, co si myslíte, že nebudete potřebovat, protože vám

to v nemocnici poskytnou, si sbalte, protože v nemoc-nici vám neposkytnou vůbec nic. Každý člověk, nejen ná-vštěvník Šrámkovy Sobotky – protože do nemocnice semůžete dostat kdykoliv, třeba při nehodě na přechodunebo při hraní fotbalu nebo při homofistingu – by s sebouměl nosit následující věci: kartičku pojištěnce, kartáček nazuby a pastu, náhradní spodní prádlo, noční košili, ruč-ník a roli toaletního papíru. Fakt. Obecně se jedná o věci,jež se hodí i při nástupu do věznice – a i tam může člověkskončit.

5. Buďte vyspaníHospitalizováni budete v noci. Většina lékařů v noci spí.

Proto budete na ošetření čekat dlouho, velice dlouho.Spát tedy půjdete řekněme ve čtyři. Jenže – budíček jev pět. A pak už neusnete, protože s vámi na pokoji budepán/paní trpící samomluvou a pán/paní družně se snažícísocializovat.

6. Nemějte potravinové alergieA pokud je máte, nahlaste ty, které nemáte. Naše reportérka

oznámila alergii na laktózu, načež obdržela ke snídani bí-lou kávu a jogurt, ke svačině chléb s máslem a k obědutěstoviny se smetanovou omáčkou.

7. Vnucujte lékařům svou stoliciLékaři po vás budou chtít vzorek stolice. Obtíž nastane,

dostanete-li se do nemocnice s průjmema zdravotní sestrazaváhá s žádostí, případně na ni úplně zapomene, a člo-věk o všechnu stolici přijde. Nebojte se proto sami při-hlásit, možnost poskytnout vzorek je nezpochybnitelnýmprávem každého člověka, musí ale nějakou mít.

8.Mějte v pondělí volnoI kdybyste byli již ráno po hospitalizaci v pořádku, o vašem

propuštění musí rozhodnout velká vizita. Ta však paci-enty obchází jen ve všední den, takže vám nezbyde nežnaplnit čekání načicháváním dezinfekcí, pokoušením sevyhnout se dalšímu onemocnění a gastrozážitkem s ne-mocniční kuchyní.

Šťastné uzdravení!

Poděkování za poděkovánídíky ᚎ redakce

Redakce věstníku Splav! z plného srdce děkuje váženémuJVjr., který, první mezi všemi, ocenil naši každodenní tvr-dou práci během Šrámkovy Sobotky lahví jitrocelově ze-leného absinthu. S dojetím přijímáme tento výraz vděkuza úsilí, kterým jsme našemu milovanému festivalu po

12

celý týden přispívali. Ještě jednou děkujeme a posílámepísničku.https://goo.gl/bBsuG1

Zpráva z Hraduangažovaná ilustrace ᚎ Antonín Handl

Islámští imigranti mají dva nové úlovky: přiměli ke kon-verzi českého lva a korunovační jablko!

Děkujemedopisy čtenářů ᚎ J. Štefánková, L. Lederbuchová

Děkujeme zaměstnancům restaurace VMaštali. Svýmmilýmvystupováním a laskavou ochotou nám zpříjemnili pobytna Šrámkově Sobotce.Zamnohé další návštěvníky „Maštale“J. Štefánková a L. Lederbuchová

Přiznání na Sobotcestarý a trapný ᚎ Tomáš Tkáč

Jsem tady pátým rokem a nikdy jsem nebyl na zahájení.Nevim, která je Sekerová.Užívám si, jak mě všichni obdivujou a milujou.Neznám se s Josefem Šlerkou.Trvalo tři ročníky, než mi došlo, že Ventil = Lukáš Novosad.Bojím se, že se jednou přijde na to, že si všechny ty sofisti-

kovaný slova v recenzích vymýšlím.Nikdy jsem nedělal obtahy.Mým největším úspěchem byl večer, kdy jsem byl všemi po-

važován za tvůrce Přiznání Hitlera.Ze všech nejraději mám Hadžiho.

Mýmmistrynímpatos ᚎ Ondřej Šmejkal

Pročítal jsem si letos poctivě všechna čísla Splav!u a schválnějsem si dělal čárku pokaždé, když se v rubrice staří mistřiobjevila žena. Co myslíte? Ani jednou, přátelé, ani jed-nou! Zatímco mužů bylo takto představeno osm. Tento

13

genderový nepoměr vnímám jako natolik zásadní, že po-važuji za nutné vyrovnat jej a vyslovit zde poklonu mis-tryním, pochopitelně ne starým, protože všechny jsou vesvých nejlepších letech. Proti osmi mužům stavím osmžen.

Klaním se mistryni Veronice, která mi kdysi upřímně řekla,že moje články byly blbé, ale že už jsem se o něco zlepšil.

Klaním se mistryni Nelly, noční hvězdě za sazečským stro-jem.

Klaním se mistryni Anně, která dokázala převzít v půlcečervna zcela rozloženou redakci a postavit se do jejíhočela.

Klaním se mistryni Evě, která ve svých devatenácti krotilainfantilitu o řadu let starších redaktorů.

Klaním se mistryním Silvii, Evě a Petře, současným redak-torkám, které se včera ne vždy vešly do Nerudovýchveršů.

Klaním se mistryni Tereze. A to je fakt.

Na Hadžiho doporučení

K dostání u Baudysů od 6.00 do 12.00

Házet korunou nebudemstaří mistři ᚎ Silvie Mitlenerová

Usoudili jsme, že nemá smysl rozdmýchávat rodinné ro-zepře a že náš seriál o starých mistrech zakončímedostoupáním v hierarchii festivalu až na pomyslnýOlymp: k řediteli a dílenskému mistrovi, Jakubovia Lukášovi Novosadovým. Z ilustrace na obálce vidíte,že oba bratři mají mnoho společného, zato hlavu do-cela odlišnou. Každý se tak stal mistrem z jiného dů-vodu.

Lukáš se stal mistrem hlavně proto, že si o to včera nadránem přišel do redakce říct. Lukáš umí lužickosrbsky.Lukáš pořádá pro přátele výlety do Plzně a Budyšína.Lukáš je nespolehlivý v termínech odevzdání, roste mubřicho a rád štěká, ovšem nekouše. Lukáše jsem poprvépotkala v redakci Plavu. Nosil tehdy kšandy, planul nad-šením pro věc, vydal jediné číslo Plavu, které mělo jakopřílohuCD s nahrávkami lužickosrbských básní, semnoua s Hadžim jel na památný ročník veletrhu v Havlíč-kově Brodě. Spali jsme tenkrát na ubytovně pro dělníkya chlapci mi tam zjevili několik zásadních životních mou-der. Lukáš je zkrátka takový lidový mistr, sůl Sobotky,publikum přisprostlých vtipů a recipient panáků beche-rovky. Však i takové jsou disciplíny soboteckého mistrov-ství.

Jakub… vzpomínáte na první díl tohoto seriálu? Jakub jeLukášův mladší bratr. Takový, jaké jejich starší bratřipředstavují jen neochotně a s rezignovaným povzde-chem, protože vědí, jak to zase dopadne. Jakub je deví-tiletý magistr, umí srbsky a vypadá srbsky, večer pije na

14

zahradě a ráno brzy vstává a celý festival má na triku. Mi-luje Sobotku, až tak, že tu necelé dva roky řídil kulturnístředisko, a s Jakubem aMKSmám taky spojenýmistrov-ský zážitek: přijela jsem tenkrát na kole, koncem srpna,a přespávala kdesi v tajných chodbách Šrámkova domu,kde Jakub s Terkou tehdy bydleli. Ráno – asi v jedenáct tobylo – svítilo unavené slunce, asi jako to včerejší, na věžníhodiny a dopadalo oknem. Jakub s Terkou dělali snídani,konverzovali se srbskými kamarádkami a pouštěli srbskétechno. Pak Jakub prohlásil, že pustí něco pro holky, a vy-bral Zaz; a ačkoliv se v písničce zpívá o noci, vždycky siu ní vzpomenu právě na to líné dopoledne koncem srpna.Jakub je tedymistrem vytváření atmosféry, mistrem sobo-teckých večírků, mistrem řešení problémů skrz charisma,mistrem srbského techna. Mistrem, který se nám rovněžneopomněl ozvat, že se v rubrice ještě neobjevil. A navícje fakt pěknej.

Milí bratři-mistři, nejsilnější jste v týmu. Sobotka ve vaší re-žii je pestrá a zábavná. Pro věkovou skupinu od dvou dopětaosmdesáti. Inu – hoši, děkujem!

Můj nejlepší prázdninový zážitek(vyprávění)ze slohových prací ᚎ Eva Marková

DoSobotky jsempřijela před týdnema vůbec jsemnevěděla,co mě čeká. Kde budeme ubytovaní? S kým budu spátna pokoji? Nebude se mi stýskat? Ale nakonec jsem bylana pokoji s průměrně deseti lidmi a varnou konví, takžespokojenost největší!

Poté, co jsme se seznámili s okolím bydliště (i Venuše zeŠvehlovky by námmohla závidět!), vyrazili jsme na kúpa-lisko. Bylo to tam boží!

Hned v sobotu mi ale došlo, že se tenhle týden moc nevy-spím… Do desíti jsme psali, do dvanácti editovali, od tříobtahovali – a ty tři hodiny mezitím bylo pokaždé za-potřebí vyplnit kontrolovanou konzumací alkoholu a ne-kontrolovanou obscenitou. Vražedná kombinace!

Jak přibývaly dny trávené v Sobotce, ubývalo stupňů Celsiai peněz, přibývalo známých tváří, vše se jaksi zaplétalo,jen ta láska, kterou za základ všeho považuje nejen DoraK., tu nějak nebyla.Nahradil ji však komunitní duch, pro-pukávající především po setmění u Vokýnka!

Zažili jsme tu i několik perných a nepěkných okamžiků,v nichž svou roli sehráli policisté, záchranky i servírky.Ale bez těchhle drobností by letní tábor nebyl táborem!

Občas tu vznikly chvíle vzájemného nesouhlasu, pochyb-ností o sobě samých, ale nakonec jsme vlastně všichnijen rádi, že jsme přežili, toulavá psiska nás nepokousala(i když štěkala a vrčela), místní neutloukli čepicema.Mocse mi tu líbilo a již teď se těším, až se napřesrok zase uvi-díme. Fráňovi a Šolcovi zdar!

Twitter recenze#foodies

Aby to nebylo furt tak negativní: dršťková v bufetu La-bužníkův ráj je vynikající. Ta u nás v práci se s ní vůbecnedá srovnat. (Ondřej Šmejkal)

#splav!Za celou dobu, co jsem byl v redakci, se tam ocitl jedinejstudent žurnalistiky, a ten to sázel. (Ondřej Šmejkal)

#programSoboteckého kratochvilného uskupení! Hm. (TomášTkáč)

15

#splav!To už nás zrušili? (Tomáš Tkáč)

#organizacni_vybor(Lukášovi) Ty vole, teďka jsem mluvil s Honzoua všechno, cos včera řikal, je lež. (Jakub Novosad)

#petr_stancikGrafomani sobě. (Josef Šlerka)

#ikebana_myskovaJaké dlouhé řádky máte na mysli? (Jakub Řehák)

#dilna_pisnovy_textBylo to super, a když to bude příště, přihlásím se znovu.(Pavel Pelc)

#vecer_s_detektivkouPotvrdilo se, že většina ochotníků hraje nejlépe, kdyžmlčí. (Jan Smolka)

#ucitelska_dilnaČím voni to… jo už vím, vtipem začínali, vtipem! (JakubSedláček)

#ucitelska_dilnaUčitelská dílna nám věnovala fakt pěknou básničku! Ako-rát Chaloupecký už holku má a Nekuda není členem re-dakce. Mrk mrk. (Eva Marková)

#splav!Je dobrý, že když šéfredaktor řekne, že práce šla sama, takto znamená, že vůbec nevěděl, co se tam děje. (ZdeněkJežek)

SPLAV! – Sobotecký Pravidelný Lehce AvantgardníVěstníkVychází v Sobotce během 59. ročníku festivalu ŠrámkovaSobotka, od 4. do 11. 7. 2015. Cena 15 Kč.Vydává občanské sdružení SPLAV!, U Studánky 5, 170 00Praha 7, IČ 26674122.MK ČR E 15812splav.redakce@gmail.com