Zahradnická fakulta v Lednici - Theses · 2016-05-09 · Vědí také, jak plodí či do jaké...

1

Mendelova univerzita v Brně

Zahradnická fakulta v Lednici

Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování

v oblasti Podesní

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce Vypracovala

prof. Dr. Ing. Boris Krška Bc. Petra Kotrašová

Lednice 2016

2

3

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Výběr vhodných starých odrůd jablek

pro moštování v oblasti Podesní“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny

a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla

zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění

pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských

závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na mojí práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon,

a že Mendlova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této

práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského práva.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou

(subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva

není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný

příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici dne 02. 05. 2016

-------------------------------

podpis

4

PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu prof. Dr. Ing. Borisi Krškovi za rady a připomínky při vedení diplomové

práce. Také děkuji Ing. Stanislavovi Bočkovi, Phd. za odbornou pomoc při určování

starých odrůd ovoce a Dr. Richardovi Jaššovi za rady a pomoc při určování starých

odrůd. Velmi děkuji mému manželovi a dětem za poskytnutí volného času na psaní

diplomové práce.

5

Obsah

1 ÚVOD ........................................................................................................................... 7

2 CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 10

3.1 Historie ovocnářství v českých zemích ................................................................ 10

3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní .......................................................... 11

3.2 Botanicka charakteristika jabloní ......................................................................... 14

3.3 Pomologické zařazení .......................................................................................... 15

3.4 Praktické rozdělení ............................................................................................... 17

3.5 Nároky na stanoviště ............................................................................................ 18

3.6 Opylovací poměry ................................................................................................ 21

3.7 Choroby a škůdci jabloní ..................................................................................... 24

3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní ............................................... 29

3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování ................... 32

3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek .............................................................. 35

3.9.2 Obsahové látky jablek ................................................................................... 36

4. MATERIÁL A METODIKA ...................................................................................... 37

4.1 Klimatické poměry ............................................................................................... 37

4.1.1 Půdní poměry ................................................................................................. 39

4.1.2 Geologická charakteristika ............................................................................ 40

4.2 Charakteristika oblasti .......................................................................................... 40

4.2.1 Charakteristika lokalit ................................................................................... 41

4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd .................................................. 46

4.3 Kritéria hodnocení ................................................................................................ 59

4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu ........................................................................ 59

4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd .................................... 61

4.3.3 Skladování a zpracování jablek ..................................................................... 66

4.3.4 Senzorické hodnocení .................................................................................... 67

4.3.5 Hodnotící metody .......................................................................................... 67

5. VÝSLEDKY .............................................................................................................. 70

5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách .................................................. 70

5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd ............................................. 76

6

5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním .................... 77

5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu .............................................................. 78

5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy ............................................................................ 80

5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti .............................................................. 81

5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně .............................................................. 82

5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti .................................................................. 84

5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně .................................................................. 85

6. DISKUZE .................................................................................................................. 87

7. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 94

8. SOUHRN A RESUME .............................................................................................. 97

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 98

PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 102

7

1 ÚVOD

Ovocnářství jako svébytný obor přesahuje hranice zemědělství širokou

rozmanitostí tématiky, množství forem, přístupů a způsobů využití i pestrostí

etnografické a ekologické symboliky. Ovoce nebo ovocný strom můžeme vnímat jako

dárce plodů, místo života, studnici pestrosti, součást historie, spolutvůrce krajiny,

nositelem symboliky, inspiraci umělců.

Často platí, že jací jsou lidé, takové je prostředí, v němž žijí a pracují.

Pro někoho je ovocnářská tradice nedílnou součástí venkovského života, prorostla

do zvyků, folklóru i každodenního života, pro někoho je trpěným pozůstatkem minulých

dob a je považována za přežitou a nadbytečnou činnost ve světě širokého sortimentu

všeho odevšad. Ale i přes tyto postoje bylo a je ovocnářství fenoménem našeho

venkova, ať už jako způsob obživy, spolutvůrce prostředí venkova i jako způsob života.

(LOKOČ, CHROUST, 2012)

Mezi nejpěstovanější ovoce u nás patří jabloně. Zachovávat tradiční způsoby

zpracovávání ať je to moštování, či sušení nebo kompotování, výroba povidel a mnoho

dalších způsobů je u starých či krajových odrůd, typických pro danou lokalitu,

pro nás nejlevnější a nejjednodušší způsob využití ovoce, které nám přináší daný kraj.

Jde i o zachování tradicí daného kraje, které se zpracováním ovoce většinou souvisí

a tímto se také přenáší z generace na generaci a neupadne v zapomnění.

Význam ovoce sehrává jak v minulosti, tak i v současnosti důležitou roli

ve výživě člověka. Jablka jsou bohatá na hořčík, železo, křemík a draslík, obsahují

pektiny, jež snižují cholesterol v krvi. Pomáhají při zažívání, působí jako prevence před

vznikem rakoviny. Šťáva z čerstvých jablek je účinná při horečce a zánětech, jsou

samozřejmě vhodné při redukčních dietách a detoxikaci organismu.

Staré a krajové odrůdy nejsou v žádném případě nikterak lepší oproti odrůdám

novým a šlechtěným. Neměli bychom na ně ale zapomínat a zavrhovat je. Představují

pro nás přínos, a to z hlediska šlechtitelského, jsou plastické, některé se vyznačují

výbornou mrazuvzdorností, jiné zase odolností vůči chorobám a škůdcům, dále

i rozmanitostí mnoha chutí a barev a tvarů. Každý kraj je typický rozšířením odrůd,

které se do dané oblasti nejvíce hodí, nebo se podmínkám natolik přizpůsobili,

že se jim zde výborně daří, jsou adaptované na podmínky dané oblasti. Toto by měla

8

být výzva pro šlechtitele, kteří by těchto vlastností měli využít pro svá šlechtění

a nalézání nových odrůd vhodných pro pěstování do dané lokality.

Dalším významem je samozřejmě, že strom představuje biotop, a to nejenom

strom, ale i sad, zahrada či alej představují prostředí pro život mnoha živočichů, kteří

chrání stromy před chorobami či škůdci. Stromy nám také zpevňují svahy, příznivě

ovlivňují mikroklima snižováním teploty v letních parných dnech.

„Tyto genetické zdroje mají nespornou ekonomickou a kulturní hodnotu, která

je dána jejich originalitou a nenahraditelností. Jsou součástí dědictví lidstva. Ztráta

každého taxonu (druhu, odrůdy, variety, typu) jako nositele ojedinělého genu, nositele

vlastnosti je nenahraditelná.“ (TETERA 2001)

Ovocný strom a jeho plody hrály v životě obyvatel regionu důležitou roli. Ovoce

bylo složkou stravy, jak v čerstvém, tak i v konzervovaném stavu. Bylo též předmětem

obchodu a směny. Ovocný strom dotvářel charakter krajiny jako solitéra anebo jako

skupinová výsadba na mezích a v sadech. U chalup plnil funkci ochrannou – stínil

šindel, chránil před bleskem, zmírňoval sílu větru apod. Ovocné stromoví v intravilánu

i ve volné krajině podporovalo rozvoj včelařství a vůbec ekologickou stabilitu životního

prostředí. Ovocné stromy ještě nedávno hrály významnou roli estetickou

i etickou.(TETERA, 1996)

Modernější odrůdy často mají lépe vypadající plody a také se více hodí

pro dnešní půdu. U těch historických je výhodou to, že nabízejí daleko širší chuťovou

paletu, bývají odolnější a většinou je lze pěstovat bez chemie. Choroba i škůdci

se u nich dají zvládnout za pomoci přírodních preparátů. Pěstitelé také díky jejich

historii vědí, jak strom reaguje. A to nejenom na mrazy, ale třeba právě i na škůdce.

Vědí také, jak plodí či do jaké nadmořské výšky se nejlépe hodí. Podle expertu nehrozí

to, že by staré odrůdy zcela zmizely a vyhynuly, ale nesetkáte se s nimi v krajině,

jak tomu bylo dříve zvykem. Budou se spíše udržovat ve sbírkách, uvidíte

je na selských zahradách a u drobných pěstitelů. Udržovat se budou na šlechtění – zkříží

se s modernějšími odrůdami, čímž se využijí specifické vlastnosti obou, ale vždy

je něco za něco. [www.ztracené ovocné odrůdy]

http://www.ztracené/

9

2 CÍL PRÁCE

Cílem práce je zmapování výskytu starých a krajových odrůd v dané oblasti,

zhodnotit historický výskyt. Dále zhodnotit klimatické a půdní podmínky dané oblasti,

posoudit zdravotní stav stromů.

Nalezené odrůdy popsat a plody nalezených odrůd zpracovat k přípravě moštů

a provést senzorické zhodnocení.

Na základě výsledků provést doporučení jednotlivých odrůd jak k pěstování,

tak i využití plodů k zpracování.

10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Historie ovocnářství v českých zemích

Seznámení s historickým vývojem ovocnářství je předpokladem pro racionální

použití ovocných dřevin v soudobých výsadbách. Pochopení významu ovocných dřevin

v minulosti a jejich vliv na utváření naší krajiny je argumentačním nástrojem pro jejich

prosazování ve veřejném i soukromém prostoru. (BOČEK, 2016)

Vyspělost našeho ovocnářství již v raném středověku dokládají jednak

archeologické nálezy z doby Velkomoravské říše (mj. nálezy pecek broskvoní

z vykopávek v Mikulčicích), ale též záznamy arabských cestovatelů z poloviny

10. století n. l., kteří zmiňují pěstování ovocných dřevin ve slovanských zahradách.

Nejstarší písemný doklad o ovocné zahradě je v darovací listině knížete Soběslava

z roku 1130. První zmínka o specializované profesi – zahradníkovi (hortulanus)

je z roku 1143. v zakládací listině kladrubského kláštera se uvádí štěpař – amputator

arborum. Ve středověku bylo pěstování ovocných dřevin výsadou klášterů, odkud

se praktické znalosti šíří mezi šlechtu i poddané. Za vlády Přemysla Otakara II. (1253 -

1278) vrcholí v českých zemích zakládání sídel, ze 13. - 14. století pochází mnohé

ikonografické doklady o existenci zahrad a sadů na našem území. Všeobecný rozkvět

nastává za vlády Karla IV. (1316 - 1378), který povolal do českých zemí řadu odborníků

ze zahraničí. V období husitství došlo k útlumu ovocnářství, někteří husitští kněží

dokonce zakazovali jíst ovoce a kázali ničit ovocné stromy. Velký rozkvět nastal

za vlády Rudolfa II. (1576 - 1611). České ovocnictví bylo již v 16. století velmi vyspělé

a počátkem 17. století bylo dáváno za vzor celé Evropě. (BOČEK, 2016)

V evropském kontextu je tehdejší pozice českého ovocnářství pozoruhodná,

protože až do 17. století se ovocné dřeviny pěstovali především v zahradách,

a to na jedné straně ve vrchnostenských, pečlivě ošetřovaných sadech, na druhé straně

ve stísněných podmínkách vesnických a městských zahrad, včetně klášterních.

Pěstování má charakter polních nebo zatravněných vysokokmenných sadů, výhodně

kombinovaný s pastvou zvířat. Slibný rozvoj narušuje třicetiletá válka (1618 - 1648),

která nastartovala úpadek českého ovocnářství. K obnově dochází až koncem 17. století,

ovšem za cenu závislosti na dovozu rozmnožovacího materiálu ze zahraničí, protože

vlastní zdroje jsou z velké míry zpustošeny válkou. Ve snaze obnovit zničenou krajinu

11

jsou zakládány ovocné školky (písemně doložená zmínka z roku 1679) a vydávána

nařízení podporující nové výsadby. Přeneseme se do období osvícenství a vlády

císařovny Marie Terezie (1717 - 1780), která podporuje vysazování ovocných alejí

u silnic. Na větších panstvích a v klášterech jsou zřizovány ovocné školky, osazují

se i polní cesty a meze. Kněží a učitelé mají nařízeno učit děti i dospělé pěstovat ovocné

stromy. Ovocnictví nadále vzkvétá, přestože šlechta a klášter od pěstování ovocných

stromů upouští z důvodu zájmu o okrasné zahradnictví. (BOČEK, 2016)

V 18. a 19. století nastává nová éra ovocnářství ve všech evropských zemích

vlivem průmyslové revoluce. Rolníci a sedláci si uvědomují hodnotu půdy coby

výrobního prostředku, zakládají polní sady, kde se kombinuje pěstování ovoce

se zemědělskými podkulturami na orné půdě. Tento způsob vrcholí ve 30. letech

20. století. Po druhé světové válce nastává výrazná intenzifikace zemědělství, která vede

k ostrému vymezení intenzivních ovocných sadů (plantáží) od extenzivních forem, které

jsou vytlačeny do zemědělsky méně významných, zejména podhorských oblastí.

Ovocný vysokokmen, pokud přežil, stává se ve volné krajině často bezprizorním.

Také ze soukromých zahrad a zahrádek ovocné dřeviny ubývají v souvislosti

s úbytkem malopěstitelů a se změnou způsobu života na venkově. (BOČEK, 2016)

3.1.1 Historie ovocnářství v oblasti Podesní

Okrsek Národní jednoty spolu s místními odbory si vzal za úkol povznést celé

Šumpersko po stránce hospodářské, sociální i kulturní. Z pohledu hospodářského chce

se mezi jinými starat, aby půda kraje vydala co nejvíce užitku a to je možné tím, že celá

česká severní Morava se promění v jeden ovocný sad. (SPILKA, 1930)

Pro Šumpersko, Zábřežsko a Uničovsko doporučují se tyto sorty: jabloně letní:

Ástrachán letní´, ´Viržinské růžové´, ´Průsvitná letní´, ´Šarlamovské´.

Podzimní: Šálové neboli ´Kardinál žíhaný´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Gdáňský hranáč´

a ´Žluté ušlechtilé´. Zimní: ´Boskoopské´, ´Baumanova reneta´,´ Panenské´, ´Boikovo´

a ´Jadernáč Londýnský´ a ´Červené tvrdé´. (SPILKA, 1930)

V roce 1867 byla založena jako třetí, nejstarší zemědělská škola na Moravě,

součástí tehdejšího školního statku byl sad, který měl výměru 2,5 ha. Tuto plochu

nezaujímaly pouze vzrostlé stromy typicky sudetských odrůd, ale tehdejší studenti

12

pečovali o štěpy a stromky ve školce ovocných stromů. Dle záznamů kroniky „školní

kroniky“ předchůdci našich pedagogů a studentů obohatili svými nebývalými úspěchy

v sadařství a zahradnictví zvědavé odborníky i vstřícné politiky tehdejšího

Československa a dalších evropských zemích. Cílem školy byla obnova a vrácení

se k tradičním hodnotám a obnova historického sadu a navrácení starých odrůd do sadu.

(JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012)

Zásluhou Jana Marka zámeckého zahradníka v Bludově, nedaleko Šumperka,

došlo k vyšlechtění ´Sudetské renety´, a to proto, že poslední hrabě Žerotín si natolik

oblíbil Ánanasovou renetu´ a jiné jablko nechtěl. Ánanasová reneta´ ovšem trpěla

na rakovinu kořenů a tak ho napadlo, že zkříží Ánanasovou renetu´ s ´Kanadskou

renetou´, s ´Parkerovým jadernáčem´ a získané semenáčky ještě s ´Gdáňským

hranáčem´. Nová odrůda neměla v prvních dvou letech, zřejmě vlivem nepřízně počasí

tak výrazné plody ve třetím roce se ale úroda vydařila a tak vznikla ´Sudetská reneta´.

(CHOBOTSKÝ P., 1999)

Pěstování ovoce nebylo v Podesní jen záležitostí sedláků, ovocný

sad je i při Velkolosinském zámku, který byl založen, dle slov kastelánky Ing. Marcely

Tomáškové, za dob kdy panství vlastnili Lichtenštejnové, jsou zde až 80 let staré stromy

různých starých odrůd. Dle slov zástupce kastelánky pana Doupala o ovocnictví

se zasloužil nejvíce ve 2. polovině 19. století František Slabý II., který působil

na zámku ve Velkých Losinách, který se učil u svého otce ve Velkých Losinách

zahradnictví. V letech 1838 - 1839 působil jako zahradnický pomocník ve Veselí

ve Strážnici a poté v zahradě v Schónbrunnu. V roce 1841 se vrátil a začal zhodnocovat,

čemu se naučil na cestách, a to založení ovocné školky a vysazování ovocných stromů

v zahradách a alejích ve Velkých Losinách. V roce 1868 byl založen zemědělský spolek

v Podesní a v roce 1884 byl Slabý vyznamenán císařem Františkem Josefem I. František

Slabý II. kladl důraz především na ovocnářství a zahradnictví užitkové. Tyto zmínky,

které nám poskytnul pan Doupal lze doložit jen ze Stavebnětechnického průzkumu

z roku 2000.

Zmínka je i z dob, kdy působila v Sobotíně rodina Kleinů, Franz (1800 – 1855)

odešel po ukončení školy do Lednice (1813), se učit zahradníkem. Zařizování parků,

rybníků, vodotrysků, vysazování okrasných a ovocných stromů zůstalo Francovou

celoživotní zálibou a láskou. (GÁBA et al., 2000)

13

Výzkumná stanice ovocnářská ve Velkých Losinách

Šlechtitelská stanice ovocnářská byla založena v roce 1947. Vznikla

na pozemcích, které patřily profesoru Adamtzovi, který přednášel zootechniku

na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. V odborných kruzích byl znám pro svou

vysokou kvalifikaci a měl i styky s odborníky v zemích celé Evropy. Sám se věnoval

ve volném čase ovocnářství, hlavně poznávání odrůd jabloní, které měly význam

pro oblast podhůří Jeseníků. Z těchto dob se na stanici zachoval bohatý sortiment odrůd

ať krajových, lokálních nebo i cizích, které měly význam pro tyto vyšší polohy. Podařilo

se mu získat některé odrůdy, které byly vyšlechtěny v Mičurinsku, zde ve Velkých

Losinách tyto odrůdy byly namnoženy a zkoušeny. Stanovení sortimentu z roku 1954.

(viz. Příloha č. 3)

Základy existence výzkumné ovocnářské stanice směřují do roku 1945, kdy byla

Zemským výzkumným úřadem v Brně ustanovena. Za okupace zde byl pokusný ústav

zaměřený ke studiu mrazuvzdorných odrůd polních plodin. Personálně obsazena

a uvedena do provozu byla stanice v roce 1947. První léta existence stanice byla spojena

s hodnocením stávajících výsadeb a osvětovou výzkumnou činností s působnosti po celé

severní Moravě. Na to navazovala široká poradenská činnost, styk se všemi institucemi,

při zavádění ovocnářského pokroku.

Kolektiv lidí v roce 1951 jedenáct pracovníků, vedený Ing. Vitězslavem

Schubertem vykonal velký kus práce. Postavil velice dobrý základ pro to, aby stanice

v dalších letech mohla existovat.

Počátkem 60. let se rýsovala nutnost budování intenzivní ovocnářské

velkovýroby, proto se i stanice zapojila do řešení tohoto úkolu.

V roce 1964 došlo k dalšímu rozšíření šlechtitelských úkolů a stanice se stala

největším specializovaným pracovištěm na šlechtění bobulovin v českých zemích

vůbec. V roce 1989 se stal vedoucím stanice pan ing. Bohuslav Čejka, z řad šlechtitelů

je zastoupena paní Kolínkovou a paní ing. Strakovou. V roce 1992 jsou součástí

podniku Sempra Praha a.s. Jednou z nejdůležitějších činností šlechtitelské stanice bylo

a je i v současnosti šlechtění a množení drobného ovoce. (KOCMANOVÁ, 2008)

14

3.2 Botanicka charakteristika jabloní

Všechny kulturní odrůdy jabloní i planě rostoucí jabloně patří do čeledě

Rosaceae (růžovité), podčeledě Pomoideae (malvoně) a tvoří rod Malus (jabloň).

Rod Malus Mill. se dělí do 5 sekcí:

I. sekce – Eumalus: zahrnuje druhy planě rostoucí v Asii a v Evropě a mající listy

s čepelí nedělenou. Podsekce Pumilae má kalich neopadavý a větší plody.

Podsekce Baccatae má kalich opadavý a malé plody.

II. sekce – Sorbomalus: zahrnuje plané jabloně, rostoucí hlavně v Japonsku a Číně,

mající malé plody a často dělené listy.

III. sekce – Chloromeles: zahrnuje severoamerické druhy jabloní s velkými

zelenými nebo žlutými aromatickými, ale nepoživatelnými plody.

IV. sekce – Eriolobus: zahrnuje druh Malus trilobata (jabloň trojlaločná), rozšířená

v Malé Asii.

V. sekce – Docyniopsis: zahrnuje druhy rostoucí v Číně, v Japonsku

a na Tchajwanu.

Naše evropské kulturní odrůdy jabloní i podnože zvané jánčata a duzény vznikly

zřejmě hlavně z druhu Malus pumila Mill., syn. Malus praecox Pall (jabloň raná)

patřícího do I. sekce Eumalus. Tento druh roste plošně na Balkáně, v jihovýchodním

Rusku na Kavkaze, v Zakavkazsku, v Persii, v Turkestánu až po Altaj. Znaky stromu

a plodu druhu Malus pumila připomínají nejvíce kulturní odrůdy.

Na vzniku evropských kulturních odrůd se podílel i další druh I. sekce Malus

silvestris (L.) Mill (jabloň lesní), který je rozšířen v Evropě, v Zakavkazsku

a v západním Turkestánu. Na Kavkaze tento druh převládá nad druhem Malus pumila

a je od něj těžko rozpoznatelný. V Turkestánu zase převažuje Malus pumila.

(DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

Další dva důležité druhy I. sekce, Malus Baccata (L.) Borkh. a Malus prunifolia

Borkh. rostou v Asii. Druh Malus baccata (jabloň drobnoplodá, bobulovitá) je relativně

jednotný (rozeznávají se 3 botanické variety - sibirica, mandschurica a himalaica),

15

i když jeho rozšíření je rozsáhlé a zahrnuje západní Altaj, východní Sibiř, Mandžusko,

východní Mongolsko, Koreu, Japonsko a západní Čínu až k Himaláji. Na Sibiři je podle

Vavilova Malus Baccata v lesích velmi rozšířen. Jeho plody dokonce využívá místní

obyvatelstvo. Je velmi mrazuvzdorný, snáší bez poškození teploty -40 °C až -55 °C,

a velmi úrodný. Byl proto využit ve šlechtění nejen Mičurinem, ale i americkými

šlechtiteli, kteří získali hybridy s opadavými kalichy zvané „Crab“.

Druh Malus prunifolia (jabloň slívolistá nebo čínská – kitajka) se rovněž

využívá ve šlechtění pro svou mrazuvzdornost i odolnost proti suchu. (DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969)

3.3 Pomologické zařazení

Z praktického a pomologického třídění ovocných druhů zařazujeme jabloň

do skupiny jádrového ovoce (DVOŘÁK, 1987). V minulosti byly snahy zavést

systematiku kultivarů jablek a hrušek do soustav. Dielova roku 1792 rozdělil kultivary

jablek do 7 tříd. Lucas roku 1852 rozšířil Dielovu soustavu na 15 tříd při jabkách

i hruškách. (HNIDZÍK, HRIČOVSKÝ, 1989)

Rozdělení jablek podle Diel- Lucasovy soustavy:

1. Kdoulová jablka – kalvily (charakteristická je chutná, kyprá dužnina, otevřený

jádřinec a masná slupka plodu -´Kalvil bílý zimní´.

2. Řehtáče – vyznačují se hladkou slupkou, dužnina je hrubší, slabě kořeněná, jádřinec

otevřený, jádra jsou uvolněná, naráží na stěny jádřince, chrastí -´Řehtáč soudkový´.

3. Zlatnáče – typická jsou lehce patrná žebra plodů, mají pevnou, jemně zrnitou

dužninu - ´Londýnské´.

4. Jablka růžová – plody se vyznačují aromatickou jemnou dužninou - ´Malinové

holovouské´.

5. Jablka holubí – typické jsou vyšší plody ke kalichu zúžené s chutnou dužninou -

´Panenské české´.

6. Libernáče – charakteristické jsou velké plody s hrubou sladce navinulou dužninou

bez kořenitosti - Ćar Alexander´.

16

7. Renety libernáčové – plody se vyznačují nadprůměrnou velikostí a kalvilovitým

tvarem plodů, dužnina má renetovitou chuť - ´Kanadská reneta´.

8. Renety jednobarevné – charakteristickým znakem je jednobarevnost, voskovitost,

někdy může být sluneční strana plodu zardělá Ánanasová reneta´, ´Limburské´.

9. Renety míšeňské – plody bývají kulaté nebo zploštělé s tuhou dužninou -

´Míšeňské´.

10. Renety červené – plody jsou většinou červené, nepatrně žíhané bez rzivosti -

´Hvězdnatá reneta´.

11. Renety kožené – charakteristickým znakem je drsná, šedě rzivá, kožovitá slupka -

´Boskoopské´,´Parkerovo´.

12. Renety zlaté – typická je zlatožlutá barva slupky plodů, sluneční strana bývá žíhaná

dužnina je jemnozrná harmonické chuti-´Parména zlatá zimní´.

13. Pruháče – plody jsou pruhované, nehodí se svým zařazením do předcházejících tříd

- ´Strýmka´.

14. Jablka homolovitá – vyznačují se vysokým tvarem plodů, zpravidla bývá protáhle

zašpičatělý, plody bývají jednobarevné -Évino´.

15. Jablka zploštělá – plody bývají tvaru zploštěle kulovitého nebo zploštělého. Podle

barvy slupky se dělí na jednobarevná - „Ušlechtilé žluté“ nebo mají krycí barvu -

´Vejlímek červený´. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

Uvedený systém, jak uvádí (VÁVRA 1975) byl uznávaný a nejlépe

propracovaný, nezahrnoval však jablka moštová (houbovitá dužnina, svíravá chuť).

Moštová jablka se nejčastěji dělí na:

1. sladká,

2. trpká,

3. sladkotrpká,

4. kyselá. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

17

3.4 Praktické rozdělení

Prakticky dělíme např. jablka a hrušky podle doby zrání na ovoce letní,

podzimní a zimní. Ovocem letním jsou odrůdy, jež zrají do 15. září, ovocem podzimním

jsou odrůdy, jež zrají do 15. listopadu a ovocem zimním jsou odrůdy, jež zrají

od 15. listopadu. Také u ostatních druhů rozdělujeme ovoce podle doby zrání na časně,

středně a pozdě zrající. (BOČEK, 1954)

Podle jakosti a upotřebení dělíme např. jádrové ovoce na ovoce:

1. stolní (nesprávně tabulové),

2. tržní,

3. hospodářské,

4. moštové čili průmyslové.

Stolním ovocem označujeme odrůdy, jež vynikají velikostí, pěkným zbarvením

a výbornou jemnou chutí. Je to ovoce nejcennější (´Kalvil bílý zimní´, ´Krasokvět

žlutý´,´Kanadská reneta´).

K ovoci tržnímu počítáme odrůdy střední velikosti, jež vynikají vzhledem

i líbivým tvarem, hlavně však tím, že snášejí dobře beze škody i delší dopravu. Často

to bývají i takové odrůdy, které sice chutí zvláště nevynikají, avšak jsou na pohled líbivé

(´Baumanova reneta´).

Ovoce hospodářské je zpravidla drobnější a hodí se spíše pro průmyslové

zpracování nebo i pro trh a jen z nouze na stůl (´Červené tvrdé´, ´Strýmka´). Takové

ovoce se daří i v krajích, které jsou pro ovocnictví méně příznivé.

Moštové čili průmyslové ovoce je větším dílem méně hodnotné a drobné,

má podřadnější chuť a vyznačuje se značným obsahem kyselin a tříslovin. Počítáme

sem však také ovoce prvních tří skupin, buď padané a červivé, nebo i jinak

znehodnocené. Sem řadíme také plané ovoce a různé nahodilé semenáče podřadnější

kvality a chuti, jež se do předchozích tříd nehodí.

18

Pro budoucnost se však snažíme stanovit a pěstovat též odrůdy, určené zvláště

k výrobě jakostních moštů. Z jablek u nás rozšířených je např. jednou takovou odrůdou

´Strýmka´ (BOČEK, 1954).

3.5 Nároky na stanoviště

Svými nároky na klimatické podmínky jabloně patří mezi plastické ovocné

druhy. Tato plasticita je dána širokým sortimentem pěstovaných odrůd a podnoží.

(BLAŽEK, 1998)

V České republice se ji daří prakticky na území celého státu až do vyšších poloh

s nadmořskou výškou kolem 600 m. Limitem jsou nejčastěji půdní podmínky, dané

zejména hladinou podzemní vody a půdním profilem, srážkové poměry a konfigurace

terénu (zejména z hlediska dostupnosti běžně používané mechanizace a problematiky

ochrany proti půdní erozi). Významným faktorem při výběru vhodného stanoviště

je i mikrorajon, který ve vazbě na celkové klimatické podmínky rozhoduje o riziku

mrazových poškození (jak v době vegetačního klidu, tak i v době květu), o výskytu

chorob a škůdců a dalších nepříznivých fyzikálně meteorologických vlivech, jako

je riziko krupobití, poškození porostů větry, zátopou apod. (BLAŽEK, 1998)

V oblastech s nižší úrovní srážek vyžaduje pěstování jabloní již bezpodmínečně

závlahu. Ve vyšších polohách je častější promrznutí květů, nicméně při výběru

vhodných odrůd se tento faktor na výnosech nemusí projevit. (BLAŽEK, 1998)

Z hlediska požadavků na expozici svahu a členitost terénu patří jabloň rovněž

k nejméně náročným ovocným druhům. Pří výběru vhodných odrůd lze jabloně

s úspěchem pěstovat i na svazích obrácených k severu, v nevýrazných mrazových

dolinách i v otevřených větrných polohách. Nevhodné jsou pouze hluboké mrazové

kotliny a stanoviště vystavená silným větrům. (BLAŽEK, 1998)

Pro jabloně jsou nevhodnější lehčí až středně těžké půdy, s dostatečnou

hloubkou a dobrými fyzikálními vlastnostmi v celém půdním profilu. Je třeba dávat

přednost půdám svěžím, tzv. Panenským, kde se předtím jabloně nepěstovaly.

(BLAŽEK, 1998)

Pokud jde o hladinu podzemní vody, je pří použití slabě rostoucích podnoží

považována za přijatelnou její nejvyšší hloubka asi 1,2 m pod povrchem půdy. Pokud

19

se vyskytuje vyšší hladina této podzemní vody, je nutno pozemek předem zmeliorovat.

Při použití vzrůstnějších podnoží se zvyšuje požadavek na přípustnou hladinu podzemní

vody zhruba na 1,5 - 1,7 m. (BLAŽEK, 1998)

Jabloně jsou u nás nejrozšířenějším ovocným druhem. Nejlépe se jim daří

v půdách dostatečně hlubokých, hlinitých, písčitohlinitých a jílovitohlinitých,

dostatečně vlhkých. Hladina podzemní vody smí být v lehčích půdách nejvýše 80 cm.

Pod povrchem, v těžších půdách však musí být hlouběji (asi 150 cm). V půdách lehkých

a písčitých, špatně hnojených, s nedostatkem vláhy jabloně špatně rostou a málo plodí,

v půdách těžkých a kyselých, s vysokou hladinou podzemní vody trpí náchylné odrůdy

rakovinou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

Jabloně nekoření příliš hluboko, a proto nevyžadují tak hluboké půdy jako

hrušně. Jsou však většinou velmi náročné na úrodné, dostatečně vlhké, nikoliv však

příliš mokré půdy Na slaběji rostoucích podnožích (zákrsky) mohou mít půdu velmi

mělkou, ovšem velmi úrodnou, humózní, dobře hnojenou. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK,

1969)

Jabloně je možné u nás pěstovat jak v Polabí a v teplých oblastech

jihomoravských a jihoslovenských, tak i v chladnějších oblastech podhorských.

V teplých oblastech se jabloním velmi dobře daří, mají-li dostatek vláhy. Protože však

obvykle v těchto oblastech bývá srážek nedostatek, vyžadují zde hojnou podzemní

vláhu popřípadě závlahu. Hlavní tradiční jablonářské oblasti jsou však u nás v podhůří.

Z pěstitelského hlediska mají oblasti teplé i oblasti podhorské určité přednosti

i nedostatky.

V teplých polohách je větší výskyt škůdců a chorob. Především padlí

jabloňového (Podosphaera Leucotricha), takže ochrana je zde velmi náročná.

Ale i v chladnějších, vlhčích oblastech je ochrana nákladná, zejména boj proti

strupovitosti (Endostigme inaqualis). Z toho vyplývá, že pro sušší oblasti by se měly

volit odrůdy rezistentnější proti padlí, pro vlhké oblasti zase odrůdy odolnější proti

strupovitosti. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

V teplých oblastech jsou obvykle plody lépe vyvinuty a vybarveny, jsou

cukernatější, ale také dříve dozrávají, a jsou tedy méně trvanlivé než v polohách

20

chladnějších. To znamená, že se zde raně zimní jablka stávají podzimními. Naopak

v chladnějších oblastech lze prodloužit u podzimních odrůd trvanlivost až do zimy,

což má značný praktický význam. Není ovšem možné pěstovat stejné odrůdy v teplých

a chladnějších oblastech. Některé odrůdy mají totiž skutečně vyšší nároky na teplotu,

jako například odrůda ´Golden Delicious´, která v chladnějších oblastech nezíská svou

vynikající aromatickou chuť.

Hlavními oblastmi pěstování jabloní jsou u nás chráněná podhůří, kde jsou

přírodní podmínky pro pěstování většiny odrůd nejpříznivější. (DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969)

Území republiky bylo rozděleno podle přirozených přírodních podmínek a podle

vhodnosti k pěstování jabloní do 4 zón (pásem):

1. zóna: má optimální přírodní podmínky pro pěstování jabloní. Zahrnuje území

s nadmořskou výškou 200 - 350 m, s průměrnou roční teplotou

nad 7,5 °C a s ročním úhrnem srážek 550 - 800 mm (výjimečně od 500 mm

na výborných půdách). Půdy jsou v této zóně hlinité, jílovitohlinité, středně těžké

i těžší. Zahrnuje výrobní subtyp řepařsko-ječný, řepařsko-pšeničný, kukuřično-

ječný, kukuřično-pšeničný. V I. zóně jsou nejlepší polohy chráněné, na mírných

svazích. Mrazové kotliny a půdy s vyšší hladinou podzemní vody jsou nevhodné.

Tato zóna má nejlepší podmínky pro zakládání souvislých intenzivních výsadeb

nízkokmenů, především zákrsků a palmet (pásových výsadeb a ovocných stěn).

Počítá se zde s uplatněním nejvyšší mechanizace.

2. zóna: má přírodní podmínky poněkud horší než I. zóna. Zahrnuje území

od 200 do 500 m nadmořské výšky, s průměrnou roční teplotou nad 7 °C a s ročním

úhrnem srážek 500 – 800 mm. V této zóně jsou všechny půdy kromě půd jílovitých,

nepropustných, štěrkovitých, kamenitých a bezhumózních písků. Vedle výrobních

typů a subtypů, které jsou v I. zóně, zahrnuje II. zóna ještě tyto typy a subtypy.

Bramborářsko-ječný, bramborářsko-pšeničný, výjimečně i řepařsko-žitný. V této

zóně lze zakládat rovněž intenzivní výsadby nízkokmenů.

3. zóna: má již přírodní podmínky horší. Zahrnuje jednak polohy vyšší, drsnější,

větrné, jednak nížiny a polohy ohrožované mrazy. Patří k ní území s nadmořskou

výškou do 600 m (výjimečně do 700 m), s průměrnou roční teplotou

21

nad 6 °C a s ročním úhrnem srážek do 800 mm. V této zóně jsou půdy zhoršené

kvality (kromě vazkých jílů a sterolních písků). Zahrnuje typy a subtypy

bramborářsko-ovesný a kukuřično-žitný. V této zóně je nutno pečlivě volit sortiment

a vyvarovat se náročných odrůd. Počítá se zde s produkcí pouze pro vlastní potřebu.

4. zóna: zahrnuje území, v nichž prakticky nelze jabloně pěstovat. Jde buď o polohy

vysoké, výrobního typu horského hospodářství (s nadmořskou výškou

nad 600 až 700 m), s průměrnou roční teplotou nižší než 6 °C, s velmi mělkými

půdami, nebo naopak o polohy nízké, údolní, mrazové, s vysokou hladinou

podzemní vody. V této zóně se vyskytují jabloně jen ojediněle. (DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969)

Velmi dobré přírodní podmínky pro pěstování jabloní jsou v Čechách zvláště

v Českém Středohoří, na svazích podél Polabí, v podhůří Krušných hor, Jizerských hor,

Krkonoš a Orlických hor, na Moravě na svazích podél Hornomoravského a částečně

Dolnomoravského úvalu, na úpatí Jeseníků, Oderských vrchů. (DVOŘÁK,

VONDRÁČEK, 1969).

3.6 Opylovací poměry

Opylování a následné oplodnění má pro rostliny velký význam, protože

umožňuje tvorbu semen. Semena, a to i u jabloní, podmiňují normální vývin plodů.

Dobře vyvinutá semena uvnitř plodů po účinném opylení poskytují plody jakostnější

a pozitivně se uplatňují i na skladovatelnosti.

Pěstované odrůdy jabloní jsou cizosprašné (autosterilní), každá odrůda musí

být opylena pylem jiné odrůdy. Samosprašnost u jabloní je řídkým jevem. (DVOŘÁK,

1987)

Některé odrůdy jabloní mají však pyl prakticky neklíčivý. Jsou to tzv. odrůdy

triploidní. Mají v jádrech somatických (tělesných) buněk 51 chromozómů místo

obvyklých 34, jak je tomu u normálních odrůd diploidních. Triploidní počet

chromozómů a jejich nepravidelné párování způsobují nepravidelné redukční dělení.

Pylová zrna jsou proto nevyrovnaná (větší zrna mají více než 17 chromozómů, zrna

malá mají méně než 17 chromozómů). Klíčivost pylu triploidů se obvykle pohybuje

do 10 %. A však i vyklíčený pyl vytváří láčky nenormální, krátké tlusté, které

22

po vniknutí do vodivého pletiva čnělky obvykle nedosáhnou vaječné buňky.

Pyl triploidních odrůd je proto pro oplození naprosto nevhodný. Naproti tomu klíčivost

pylu diploidních odrůd dosahuje obvykle 80 – 100 %. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK,

1969)

K nevýznamnějším triploidním odrůdám patří např. ´Boskoopské´,´Booskopské

červené´, ´Blenheimská reneta´, ´Kanadská reneta´, ´Strýmka´, ´Grávštýnské´,

´Lébelovo´.

Triploidní jabloně velmi bujně rostou a pozdě vstupují do plodnosti. Přesto často

plodí později dobře, zcela uspokojivě (např. ´Boskopské´ i ´Boskoopské červené´,

´Strýmka´,´Lébelovo´).

Situace v oplodňování je ještě komplikována případy, kdy ani dobře klíčivý

pyl (diploidní odrůdy) neoplodní uspokojivě každou odrůdu. Tato oplodňovací

neschopnost se nazývá inkomaktibilita (intersterilita).

Je založena geneticky. U cizosprašných druhů existují totiž vlohy (geny) sterility,

které způsobují za určitých podmínek zastavení růstu pylových láček v pletivu čnělky.

Tyto geny sterility označujeme s1, s2, s3,s4, atd. Určitá diploidní odrůda může mít však

pouze dvě z těchto vloh (např. ´Parména zlatá´ má vlohy s1 a s3). Pohlavní buňky

(pylová zrna nebo vajíčka) mají po redukčním dělení pouze jeden gen sterility

(např. pyl ´Parmény zlaté´má buď gen s1 nebo s3). Brzdící vlohy v pletivu čnělky

působí jen tehdy, má-li pylové zrno stejný gen sterility. Pylové zrno pak sice vyklíčí,

ale ve čnělce zastaví pylová láčka svůj růst. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

Po samosprášení nebo po opylení dvou inkompatibilních odrůd se však u jabloní

někdy přece jen malé množství plody vytváří. Tato násada je ovlivněna sklonem

k samosprašnosti některých odrůd.

Vyšší násada plodů za příznivých klimatických a povětrnostních podmínek

vyplývá ze závislosti mutací na teplotě. Někdy může být násada plodů způsobena

i partenokarpií, při níž se vytvářejí bezsemenné plody bez oplodnění. V našich

podmínkách však zatím není známa u jabloní pěstitelsky významná odrůda, která

by dala pravidelně uspokojivě výnosy bez opylovačů.

23

Pokud jde o triploidní odrůdy, obsahují v somatických buňkách tři geny sterility.

Každá triploidní odrůda patří proto ke třem intersterilním skupinám.

Například Kanadská reneta, mající geny sterility s1, s2, s3 se neoplodňuje

s diploidními odrůdami s geny s1 s2, s1 s3 a s2 s3, neboť pylové láčky těchto odrůd

neprorostou čnělkou mateřské odrůdy. Z toho vyplývá, že inkompatibilita se vyskytuje

u triploidních odrůd častěji než u diploidních.

U jabloní byly u nás nalezeny mezi známými dnes pěstovanými odrůdami

dvě inkompatibilní skupiny diploidních odrůd: první skupinu tvoří ´Parména zlatá´

a ´Hájkova reneta´ (genotyp s1 s3). Těmito odrůdami nemohou být rovněž oplodněny

triploidní ´Blenheimská reneta´ (genotyp s1 s2 s3). Druhou inkompatibilní skupinu tvoří

odrůdy ´Matčino´ a ´Wealthy´.

Jabloně jsou cizosprašné dřeviny, a proto je důležité, aby odrůdy, které se mají

vzájemně oplodňovat, také v současné době kvetly. Průběh květu je vlastnost každé

odrůdy, silně ovlivňovaný počasím. Relativní doba květu zůstává u jednotlivých odrůd

stejná, a proto bylo možno rozdělit jabloně do čtyř skupin:

1. odrůdy raně kvetoucí,

2. odrůdy středně raně kvetoucí,

3. odrůdy středně pozdě kvetoucí,

4. odrůdy pozdě kvetoucí.

Odrůdy zařazené do sousedních skupin se mohou vzájemné dobře opylovat,

neboť jejich doby květu se ještě dostatečně kryjí, protože je doba květu většiny odrůd

dostatečně dlouhá, mohou se často opylovat i odrůdy patřící do skupin vzdálenějších

(1 a 3 nebo 2 a 4). Doba květu je silně ovlivňována počasím, a proto v některých letech

odrůdy kvetoucí obvykle později rozkvétají současně s odrůdami raně kvetoucími.

Nejvýraznější rozdíly v začátku rozkvétání jsou mezi odrůdami raně kvetoucími

(např. ´Grávštýnské´) a výrazně pozdě kvetoucími (např. ´Hedvábné pozděkveté´).

Ve většině let činí tento rozdíl 14 dnů. (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969)

24

Výsadby jedné odrůdy nelze u nás doporučovat. Zvolíme-li dvě odrůdy, musí

se jejich doba květu dostatečně krýt a musí se vzájemně dobře oplodňovat. Jestliže

je ve výsadbě zastoupena jedna triploidní odrůda (např. ´Boskoopské´), musí

se k ní vysázet alespoň dvě odrůdy diploidní, které se vzájemně oplodňují, z nichž

alespoň jedna dobře oplodňuje i odrůdu triploidní. Všechny tři odrůdy musí přibližně

současně kvést.

V pomologických popisech uvádíme u každé odrůdy, zda jde o dobrého nebo

špatného opylovače, dobu květu a vyzkoušené vhodné opylovače. Opylování jabloní

je zprostředkováno hmyzem.

Největší význam mají včely, které tvoří 75 % veškerého hmyzu,

jen se na ovocných rostlinách v době květu vyskytuje. Včely navštěvují v jednom

dnu převážně květy jednoho druhu, čím se jejich oplodňovací význam ještě zvyšuje.

Let včel je však závislý na počasí, za chladného počasí včely nelétají. Velmi důležité

je správné rozmístění včelstev. Pro opylení 1 ha ovocného sadu postačí 2 - 4 včelstva.


3.7 Choroby a škůdci jabloní

U ovocných rostlin se setkáváme s řadou chorob, vyvolaných houbovými

patogeny, bakteriemi, viry a fytoplazmami. Škodlivost se různí podle napadené části

rostliny i podle intenzity. Zatímco některé choroby způsobují u konzumovaného ovoce

někdy jen kosmetickou vadu (strupovitost jabloně), jiné mohou být pro člověka

nebezpečné z důvodů ohrožení jeho zdraví přítomností mykotoxinů.

Výskyt virů a fytoplazem je častý u starých odrůd, které nejsou kontrolované

udržovacím šlechtěním a neustálým vegetativním přemnožováním v sobě tyto patogeny

za staletí pěstování nakumulovaly. Léčba je složitá a u stromů jako takových prakticky

nemožná (termoterapie v laboratorních podmínkách), proto je velice důležité vysazovat

kvalitní a zdravou sadbu. Situaci u těchto škodlivých organismů komplikuje častá

latentnost, kdy na rostlině v některých letech vizuálně nepozorujeme žádné projevy

onemocnění.

V ochraně je vždy na prvním místě prevence - výběr odolných odrůd a vhodného

stanoviště. Nezanedbatelná je také podpora přirozených nepřátel, např. mykofágních

25

hub nebo druhů, které obsazením niky (životního prostoru) patogena znemožní jeho

rozvoj. U patogenů přezimujících v opadaném listí lze významně omezit výskyt

choroby likvidací listí mechanickým odstraněním (shrabání a spálení, případně

u některých zkompostování), k čemuž lze v sadech nebo na pastvinách efektivně

dopomoci výběhem dobytka, který redukuje listí požerem nebo mechanicky

rozdupáním. (BOČEK, 2007)

Strupovitost jabloně (Venturia inaequalis)

Nejvýznamnější choroba jabloní, způsobená vřeckatou houbou Venturia

inaequalis. (BOČEK, 2007)

Příznaky: parazit napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty.

Na obou stranách čepelí listů vznikají sazovité, různě velké skvrny. Postižená místa

nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Obdobné skvrny vznikají i na květech

a plodech. Silně napadené květy a malé plody opadávají. Na větších plodech jsou různě

velké a různě utvářené šedočerné skvrny, v důsledku nestejného růstu postižených

a zdravých pletiv dochází k deformacím a praskání plodů. Následně jsou postižené

plody napadány hnilobami.

Význam: obzvláště nebezpečné je časné jarní napadení (před květem, v době

kvetení a krátce po odkvětu), kdy může dojít k opadu květů či malých plodů. Později

napadené plody jsou nevzhledné, často zdeformované a hůře skladovatelné. Při časném

opadu listů jsou nepříznivě ovlivněny diferenciace a kvetení v příštím roce. (HLUCHÝ,

et al., 1997)

Strupovitost se šíří především za deštivého počasí. Navlhčená plodnice praská,

askospory jsou vystřelovány nad povrch listů a dále rozšiřovány větrem. K vyklíčení

askospor a k infekci je nezbytná určitá doba ovlhčení. Teplota významně ovlivňuje

vývoj a růst patogena. Infekce mohou nastat v rozmezí teplot 0,5 – 30 °C. Optimální

jsou teploty 17 – 24 °C. V suchých periodách bez deště, resp. bez ovlhčení listů,

k infekcím nedochází. (HLUCHÝ et al., 1997)

26

Ochrana

Nepřímá: významná jsou všechna preventivní opatření, která omezují vhodnost

podmínek pro šíření onemocnění a širší uplatnění odolných odrůd. Součást ochranných

opatření je také likvidace opadlých napadených listů, na nichž houba přezimuje.

Přímá: základem úspěšné chemické ochrany je zvládnutí primárních infekcí

(duben - červen), které vyloučí potřebu dalších ošetření. Ochranu je možno provádět

preventivně, nebo kurativně na základě sledování průběhu infekcí, příp. jako kombinaci

obou systémů. (HLUCHÝ et al., 1997)

Velmi důležitým preventivním opatřením je volba odolné odrůdy. Mezi

odrůdami existují značné rozdíly v náchylnosti. Nejvýznamnější komerční odrůdy

pěstované velkovýrobně jsou povětšinou velmi citlivé, jako například Ídared´

a ´Golden Delicious´, dvě nejpěstovanější odrůdy v České republice. Mezi starými

a krajovými odrůdami jsou rovněž značné rozdíly, rozhodně je milný názor,

že co je staré, je odolné. Velmi citlivé jsou např. odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Bernské

růžové´, Ćroncelské´, ´Kalvil bílý zimní´, ´Kalvil červený podzimní´, ´Landsberská

reneta´, ´Wagernerovo´ a další. Naproti tomu vyšší odolností disponují Ántonovka´,

´Grahamovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Krátkostopka královská´, ´Matčino´,

´Panenské české´, ´Watervlietské mramorované´ a mnohé další. (BOČEK, 2007)

Padlí jabloně (Podosphaera leucotricha)

Vedle strupovitosti jabloně druhá nejzávažnější choroba jabloní, jejíž význam

prudce vzrůstá vlivem oteplování (mírné zimy), a proto už není problémem jen teplých

nížinných oblastí, stále více se stěhuje i do poloh vyšších. (BOČEK, 2007)

Příznaky: bělavé moučnaté povlaky na letorostech, listech, květech a mladých

plodech. Povlaky jsou tvořeny podhoubím, na němž se na konidioforech diferencují

konidie. V důsledku poškození a odumírání povrchových buněk se postižené části

zbarvují šedozeleně, dochází k redukci růstu a k deformacím až zasychání letorostů

i listů. (HLUCHÝ et al., 1997)

Význam: u náchylných odrůd způsobuje padlí významné škody. Onemocnění

se projevuje škodlivě zejména při dlouhodobém zanedbání ochrany, kdy dochází

k silnému napadení letorostů i listů a jejich zasychání. Chronicky postižené stromy mají

27

malé listy, krátké a slabší přírůstky, menší plody postupně chřadnou. (HLUCHÝ

et al., 1997)

Padlí jabloňové se šíří zejména za teplého počasí a vyšší nebo střídavé vlhkosti

vzduchu. Po šíření jsou vhodné teploty v rozmezí 10 – 32 °C (optimum 22 – 25 °C).

Šíření padlí podporují dešťové přeháňky, rosy a mlhy, které zajišťují potřebnou vyšší

vlhkost vzduchu. (HLUCHÝ et al., 1997)

Ochrana

Nepřímá: významnou součástí ochrany je preventivních komplex preventivních

pěstebních opatření, jejichž cílem je optimalizovat růst a tak snížit vnímavost k infekci

(vhodné stanoviště, soulad stanoviště, podnože, odrůdy, vyrovnaná výživa, zejména

nepřehnojit dusíkem) a redukovat vhodnost podmínek pro šíření (vzdušnost lokality,

výsadby a koruny stromů). Na rizikových lokalitách omezit pěstování velmi náchylných

odrůd.

Přímá: chemická ochrana je nezbytná především u náchylných odrůd

na lokalitách pravidelného výskytu. Převážná část fungicidů používaných proti

strupovitosti jabloně je účinná také na padlí jabloňové. (HLUCHÝ et al., 1997)

Preventivní ochranou je také výběr vhodných odrůd s ohledem na stanovištní

podmínky. Velmi citlivé jsou ze starších odrůdy Ćroncelské´, Ćoxova reneta´,

´Grávštýnské´, ´Průsvitné letní´, ´Ribstonské´ a zejména ´Boikovo´ a ´Jonathan´.

Naopak dobrou odolnost vykazují odrůdy ´Gloria mundi´, ´Lecar´, ´Smiřické vzácné´

nebo ´Vlkovo´. Zcela odolné (rezistentní) odrůdy se dosud nepodařilo vyšlechtit.

Z moderních odrůd rezistentních k strupovitosti vykazuje vysokou odolnost k padlí

jabloně např. odrůda ´Karmína´, ´Rajka´ a zejména ´Rubinola´. Naopak velmi citlivé

´Melodie´. (BOČEK, 2007)

Mšice jabloňová (Aphis pomi, syn. Aphidula pomi)

Příznaky: v zimě jsou na letorostech leskle černá vajíčka. Bezkřídlí jedinci

jsou zářivě zelení až žlutozelení s černými sifunkuli. Okřídlení jedinci jsou tmavě-

zelení. Napadené listy a vrcholky letorostů jsou zdeformované, avšak zůstávají zelené

Význam: jeden z hospodářsky významných druhů mšic škodících na jabloni.

28

Mšice na jabloni jsou napadány řadou přirozených nepřátel (slunéčka, střevlíci,

dravé ploštice, zlatoočky, larvy pestřenek a bejlomorek r. Aphidoletes, pavouci a další).

Ochrana

Nepřímá: větve po řezu odstranit ze sadu. Podpora přirozených nepřátel,

především vyloučením používáním širokospektrálních insekticidů. Znemožnění přístupu

mravenců do korun stromů vrstvou lepu kolem kmene, nebo instalací lepového pásu.

Přímá: předjarní ošetření olejovými přípravky se provede, pokud na dvaceti

0,2 m dlouhých 2-3letých větvičkách zjistíme 25 vajíček na 1 m délky. Ve fázi zeleného

a růžového poupěte se ošetřuje při výskytu 10 mšic na sto květních růžic, v období

po odkvětu při zjištění 10 kolonií na sto letorostů. Používáme selektivní přípravky

šetřící užitečné organismy (např. na bázi triazamátu a pirimicarbu). (HLUCHÝ et al.,

1997)

Obaleč jablečný (Cydia pomonella)

Nejzávažnější škůdce a nejčastější původce červivosti jablek. Kromě přímé

škodlivosti zvyšuje poškozením plodů jejich dispozici vůči moniliové hnilobě, čímž

způsobuje závažné ztráty na sklizních. (BOČEK, 2007)

Příznaky: plod bývá napaden pouze jednou housenkou. Vstupní otvor do plodu

je vyplněn suchým trusem housenky. Malé plody napadené housenkami první, jarní

generace obaleče opadávají. Plody napadené druhou generací v létě dozrávají. Chodba

způsobená žírem housenky směřuje k jádřinci. Někdy bývají poškozena i semena.

Význam: obaleč jablečný je jedním z nejvýznamnějších škůdců jabloní.

Škodlivost výrazně zvyšuje druhotné napadení moniliozou, která se dále šíří

při uskladnění plodů.

Ochrana

Nepřímá: prostorová izolace (alespoň 100 m) sadů od líhnišť motýlů

tj. od domácích zahrad, skladů ovoce, skládek beden apod. Podpora predátorů

a parazitoidů ozeleněním meziřadí sadů a vyřazením vysoce toxických pesticidů.

29

Na zahrádkách je efektivní i vychytávání housenek lapacími pásy a jejich následná

likvidace.

Přímá: při nálezu 2 a více vajíček na 100 náhodně zvolených plodech

a přiléhajících listech se doporučuje ošetření insekticidem. Přednostně lze využít

přípravky na bázi Bacillus thuringiensis kurstaki, které při účinnosti asi 80 – 85 %

nehubí užitečný hmyz. Regulátory růstu a vývoje hmyzu se aplikují v době kladení

vajíček, BT preparáty a ekotoxiiologicko vhodnější organofosfáty ve fázi „červeného

prstence“ až „černé hlavičky“, tedy těsně před líhnutím housenek z vajíček. (HLUCHÝ,

et al., 1997)

3.8 Charakteristika starých a krajových odrůd jabloní

Staré a krajové odrůdy mají ekonomickou a kulturní hodnotu, která je dána

originalitou, nenahraditelností a je součástí dědictví lidstva. Pozornost je zaměřena

na ochranu biologické rozmanitosti - biodiverzity, která je představována diverzitou

genů, populací, druhů, společenstev, ekosystémů až biosfer.

Rozmanitost rostlin je unikátním a nenahraditelným bohatstvím, kterou vytvořila

příroda a později cílevědomá činnost člověka. (ŘEZNÍČEK, 2013)

Původ u starých a krajových odrůd většinou neznáme, vznikly náhodně

a vzhledem ke svým kvalitám se šířily do okolí. Jejich předností je dokonalá

přizpůsobivost k půdním a klimatickým podmínkám, vysoká odolnost vůči řadě

škodlivých činitelů.

Jsou využívány ve šlechtitelských programech jako donory rezistence (odolnost

vůči houbovým chorobám, poklesům teplot, tolerantní k zamokření, suchu, zasolení

apod.) Vysazují se v marginálních oblastech, některé se uplatňují přímo v ekologických

systémech pěstování. (ŘEZNÍČEK, 2013)

Staré odrůdy

Staré odrůdy jsou veškeré odrůdy, které dosahují stáří několika desítek

let od svého vzniku či rozšíření. V rámci studia a evidence odrůd ovocných dřevin

byl zvolen limit stáří sadů, stromů a odrůd zhruba na padesát let. Je to přibližně

věk střídání a nástupu nové generace pomologů. Některé staré odrůdy se ještě pěstují

30

v dostatečném množství např. ´Grávštýnské´, ´Jonathan´), jiné jsou na ústupu

(např. Ástrachán bílý´). Některé staré odrůdy již vymizely (většinou výpěstky

nejstarších šlechtitelů a také mnoho místních odrůd). Občas se pro staré odrůdy

vyskytuje termín historické odrůdy. (TETERA, 2006)

Lokální odrůdy

Jsou odrůdy, které vznikly nahodile bez odborně či profesně cíleného záměru.

Podmínkou zařazení do této skupiny odrůd je jejich alespoň minimální pěstitelské

rozšíření v menší či větší lokalitě. Dle toho se například nazývají. Místní odrůdy vznikly

a rozšířily se v jednom či několika katastrech obcí.

Krajové odrůdy se rozšířili ve více katastrech s přibližně podobnými

klimatickými, půdními a dalšími podmínkami tvořících určitý kulturní a sociální celek

(Horňácko, Slovácko, Valašsko, Slezsko). Jejich vznik a původ lze většinou již stěží

vypátrat.

Oblastní odrůdy je méně používaný termín pro lokální odrůdy. Významově

se téměř kryje s pojmem „krajové odrůdy“. Vznikl na základě prvorepublikové

rajonizace ovocnářské výroby a vytvoření oblastních, krajských a okresních sortimentů

ovocných druhů.

Výjimečně se v některých textech vyskytne termín: Národní odrůdy. Jedná

se jen o několik odrůd, které pravděpodobně vznikly, získaly oblibu, rozšířili

se a pěstovaly na celém území národního či státního celku. Snad by se tak mohli

nazývat odrůdy jabloní ´Míšeňské´, ´Panenské české´. Národní odrůdou se může stát

i záměrně vyšlechtěná odrůda.

Lokální odrůdy byly převážně rozšiřovány za účelem samozásobování

či přilepšení finanční situace z prodeje produktů (křížaly, povidla, pálenka). Byly

pojmenovány často zajímavými lidovými názvy a mnohdy byly původní, lidové názvy

pomologem změněny. Tyto odrůdy často nesou vlastnosti, kterých je možné využít

ve šlechtění (hlavně odolnost k nejrůznějším škodlivým činitelům a vlivům). Téměř

všechny vynikají menší pěstitelskou náročností. Někdy se význam slov a krajová

odrůda ztotožňuje. (TETERA, 2006)

31

Místní semenáče

Místní semenáče jsou (z pomologického hlediska) na místě, lokalitě spontánně

vyrostlí jedinci dávají úrodu. Tyto semenáče jsou buďto beze jména, nebo lidově

pojmenovány. Pokud vykazovaly dobré hospodářské vlastnosti a znaky, byly dále

rozmnožovány. Vznikly z nich „lokální odrůdy“ (např. jabloň ´Grávštýnské lašské´),

nebo i odrůdy kulturní (např. ´Smiřické vzácné´ nebo ´Golden Delicious´).

V pomologických popisech je uváděn nahodilý semenáč, který je významově téměř

totožný. (TETERA, 2006)

Významné odrůdy široký pojem zahrnující všechny odrůdy, které měly anebo

mají význam pro rozvoj tržního, ekologického, samozásobitelského ovocnářství,

jsou významné jako zdroj vlastností pro šlechtění, nebo hrály v dějinách národů

významnou úlohu. Ty je možné také označovat jako historicky významné odrůdy.

(TETERA, 2006)

Zanikající odrůdy. Jedná se o odrůdy, které se přestávají pěstovat, rozmnožovat

a nerozšiřují se. Takovými odrůdami mohou být jak známé lokální a kulturní odrůdy,

tak i importované novinky, které se v našich podmínkách neosvědčily.

Sbírkové odrůdy: jsou odrůdy vyskytující se v malém počtu v sortimentech

organizací anebo u soukromých sběratelů. Často se pěstují jako rarity nebo piety.

Například odrůdy jabloní červeně kvetoucí, s červenou až rudou dužninou, s velmi

mastnou slupkou bez jader, skupina nejstarších odrůd, skupina českých výpěstků

a lokálních odrůd. V tomto případě se jedná o sběratelský koníček, který pomáhá

záchraně genofondu ovocného druhu. (TETERA, 2006)

32

3.9 Využití starých a krajových odrůd pro moštování a jiné zpracování

Jméno odrůdy Typ Využití

Antonovka Podzimní Zpracování

Car alexander Podzimní Přímý konzum, zpracování

Matčino Podzimní Stolní, zpracování

Signe Tillish Podzimní Stolní

Gaskoňské šarlatové Podzimní Stolní

Gdaňský hranáč Podzimní Moštování a výroba vína

Gravštýnské Podzimní Stolní a moštování

Kradinál žíhaný Podzimní Moštování, zpracování

Croncelské Podzimní Moštování a výroba vína

Wealthy Podzimní Moštování

Řehtáč soudkovitý Podzimní Stolní, sušení, povidla, marmelády

Malinové Zimní Stolní

Coxova renata Zimní Stolní

Banánové zimní Zimní Stolní

Grimesovo zlatožluté Zimní Stolní

Reneta zlatá Zimní Stolní

Ananasová reneta Zimní Stolní

Krasokvět žlutý Zimní Stolní a zpracování

Watervlietské mramorované Zimní Stolní, moštování, sušení

Citrónové zimní Zimní Moštování, marmelády, povidla

Strýmka Zimní Moštování, povidla, víno

Kasselská reneta Zimní Moštování a výroba vín

Kožená reneta Zimní Sušení, výroba vín, povidla

Mišeňské Zimní Stolní, sušení, povidla

Boikovo Zimní Sušení, univerzální

33

Jméno odrůdy Typ Využití

Zvonkové Zimní Stolní, sušení

Boskoopské červené Zimní Sušení

Bleinhemská reneta Zimní Stolní, sušení a zpracování

Panenské české Zimní Univerzální

Jadernička moravská Zimní Univerzální

Albrechtovo Zimní Univerzální

Ontario Zimní Zpracování

Pontoiské Zimní Zpracování Tabulka 1 - Využití a rozdělení starých a krajových odrůd jabloní

1

Odrůdy jabloní pro moštování: ´Lebelovo´, ´Landsberská reneta´, ´Panenské

české´, ´Jadernička Moravská´, ´Smiřické vzácné´, Ćroncelské´, ´Grávštýnské´,

´Strýmka´. (ŘEZNÍČEK, 2013)

Moštové odrůdy se vyznačují vysokou a pravidelnou plodností, vysoká

výtěžnost moštu a cukernatost. (ŘEZNÍČEK, 2013)

Odrůdy jabloní pro kuchyňské zpracování (štrúdlová jablka): ´Kardinál žíhaný´,

´Vilémovo´, ´Peasgodovo´. (ŘEZNÍČEK, 2013)

Domácí zpracování jablek na přírodní jablečnou šťávu je rozšířeným způsobem

využití úrody. Jednoduché způsoby konzervace jablečné šťávy, z nichž nejrozšířenější

je pasterizace umožňují skladovat mošt až do příští úrody. Mimo jablečnou šťávu

vyrobenou pro vlastní spotřebu doma či v malých moštárnách provozovaných nejčastěji

místními organizacemi Českého zahrádkářského svazu na trhu dlouho chyběly tradiční

jablečné mošty. [zdroj: www.tradicebk.cz]

Aby se ovocné šťávy staly skutečně lahodným nápojem, který se nazývá ovocný

mošt, je někdy potřeba je ještě dochucovat, případně je jinak upravovat. Možné

je například vzájemně míchat různé druhy ovoce ještě před zpracováním, nebo míchat

vylisované šťávy, případně je přislazovat. Šťávy, které tuto úpravu nevyžadují, se stávají

1 www.ovocnedreviny.cz

34

přímo moštem, což je zcela běžné u šťáv jablečných ze zralých plodů. (HANOUSEK,

2006)

Všestranně využitelným ovocem jsou jablka, zároveň jsou nejrozšířenější

surovinou pro výrobu moštů. Využívají se však také pro výrobu jablečných

vín a destilátů, pokud jsou sladká, aromatická, s dostatečným obsahem kyselin. Vhodné

jsou odrůdy podzimní a zimní ve fyziologické až konzumní zralosti. Nezralá a špatně

vyvinutá jablka mají malou výtěžnost, přezrálá jablka se zase obtížně lisují. Šťáva

z nezralých jablek má svíravou chuť a z přezrálých jablek je naopak chuť nevýrazná,

bez aromatu. (HANOUSEK, 2006)

Jablka pro výrobu moštů jsou zařazována do tří skupin:

Do skupiny první se zařazují jablka moštárenských odrůd, vždy stejného druhu

a sklízená ručně. Do skupiny druhé se zařazují rovněž moštárenské odrůdy, ale v tomto

případě mohou být různé druhy vzájemně smíchané. Do skupiny třetí se zařazují jablka

padaná, volně spadaná, odrůdově nejednotná, ale zásadně zdravá, mechanicky

nepoškozená a nepřezrálá.

Padaná jablka by neměla dlouho ležet pod stromy a mechanicky poškozená

jablka je třeba urychleně zpracovat, nebo je z moštování zcela vyloučit. Poškození

slupky nebo dužiny má totiž za následek rychlé napadení hnilobou a plísní. Odkrojení

plesnivé části plodu není vždy účinné, protože zbylá část plodu, vizuálně zdánlivě

zdravá, může již být napadena mykotoxiny. Ovoce se začínající plesnivostí doporučuji

vyřadit. Je možno tolerovat jen menší rozsah strupovitosti i červivosti. Zpracováváním

jednotlivých odrůd, případně směsí několika druhů odrůd, se získá mošt vynikající

jakosti. Vhodná jsou zejména taková jablka, která nejsou ani úplně sladká, ani příliš

kyselá, například odrůdy ´Kanadská reneta´, ´Míšeňské´, ´Herbertova reneta´, ´Kožená

reneta´, ale i mnohé další. (HANOUSEK, 2006)

Dříve k výrobě moštů sloužil jedině odpad. Tím se nemohlo nikdy docílit

uspokojivého výsledku. Ovoce má býti zralé, tj. ve stavu fyziologickém, kdy jsou jádra

černá, nikoli nezralé, neb přezrálé. Nezralé ovoce jsou mošty svíravé chuti, přezrálé

pak mošty špatně se čistící.

35

K výrobě moštů nepoužívejme sladkých jablek, neboť nejlepší sladký mošt

je z kyselých odrůd. Důležitá jest tudíž u moštů kyselost, která nemá nikdy klesnout

pod 7 %. Obyčejně bereme k výrobě směsi různých jablkových odrůd. Část má býti

v uvedených směsích aromatická, neb aroma je vlastnost velice u sladkých moštů

hledaná. K výrobě používejme pouze jablek hodnotných, zralých a ne nahnilých. Jablka

mají býti vždy čerstvá. Leží-li jablka ve skladišti, zvláště na vysokých hromadách,

rychle dozrávají a ztrácejí ovocné kyseliny, potřebující pro chuť a také k čištění moštu.

Barevná jablka hledíme odděliti od bledých, neboť mošt z barevných jablek má tmavší

odstín. Části některé dužniny mají zůstati v moštu. Je tím daleko výživnější.

(VONDRÁČEK, 1948)

Obzvlášť jakostní jablečné mošty jsou z odrůd chuťově vyvážených, jako jsou

odrůdy ´James Grieve´ nebo Óldenburgovo´. Velmi osvěžující je mošt z jablek odrůd

Óntario´. Jablečné mošty jsou cenné i svým obsahem přírodních a biologicky

hodnotných cukrů. V průběhu drcení, lisování a ostatních manipulací je třeba dbát, aby

nedocházelo ke zbytečnému provzdušňování, a tím k nežádoucímu hnědnutí nápoje.

(KOTT, 1988)

3.9.1 Možnosti dalšího zpracování jablek

Rozdrcené ovoce, zejména jablka, je možno zpracovávat ještě jinými způsoby

než moštováním. V konečném výrobku přitom zůstanou zachovány všechny důležité

prvky.

Příklady receptů:

Jablečná limonáda

Do sklenice nalijeme 1 dl jablečného moštu, přidáme 20 g cukru, trochu

citronové šťávy a vše mícháme tak dlouho, až se cukr rozpustí. Přilijeme sodovou vodu

a před podáváním vhodíme do sklenice kostku ledu. (HANOUSEK, 2006)

Jablečný likér

2 kg jemné jablečné drtě (kašovitá hmota) se zalijí 2 litry vodky a v přikryté

nádobě se ponechají asi jeden týden na chladném místě vyluhovat. Pak se směs scedí,

36

dolije se další vodka (2 litry), přidá se asi 1,5 litru cukrového sirupu, vše se přefiltruje

a naplní do lahví. (HANOUSEK, 2006)

3.9.2 Obsahové látky jablek

Jablka mají značný zdravotní a dietetický význam. Jejich kalorická hodnota není

přirozeně velká. Obsahují 82 – 86 % vody, 1,3 % buničiny, 0,5 % dusíkatých látek,

0,1 % tříslovin a 0,33 % minerálních látek. Obsah cukrů kolísá od 6 – 16 % podle odrůd

a podle klimatických podmínek, přičemž nejvíce je fruktózy (6,5 – 11,80 %).

Z organických kyselin převládá kyselina jablečná, které je asi 0,7 %. Dále jablka

obsahují nepatrná množství dusíkatých látek, tuků, tříslovin a éterických olejů.

Z vitamínů nalézáme v jablkách vitamín A, B1, B2 a C. Obsah vitamínu C kolísá

velmi silně podle odrůdy od 5 do 46 mg. Nejvíce vitamínu C mají planá jablka

(až 80 mg) a jablka kyselá, např. Óntario´, Úšlechtilé žluté´ (40 – 46 mg ve 100 g

plodů). Jeho obsah stoupá při zrání, ale po dosažení konzumní zralosti ho rychle ubývá.


Průměrný obsah sacharidů v jablku je 2,1 – 5,5 % glukózy, 5,7 – 11,8 %

fruktózy a 1,25 – 5,3 % sacharózy, celkem je to 9 – 23 % cukrů.

Z kyselin připadá 25 % na kyselinu citronovou a 69 % na kyselinu jablečnou,

kyselinu vinnou neobsahují.

Z dusíkatých látek je to 0,1 – 0,4 % bílkovin. Průměrný obsah kyseliny L-

askorbové činí u jablek 0,5 – 30 mg ve 100 g dužniny. (JIŘÍ UHER A KOLEKTIV,

1975)

37

4. MATERIÁL A METODIKA

4.1 Klimatické poměry

Pohoří Hrubého Jeseníku, které je jádrem CHKO Jeseníky, leží na rozhraní dvou

klimatických oblastí. Západní hranice kontinentálního klimatu se zde setkává

s doznívajícími vlivy klimatu atlantického. Vyznačuje se vysokou relativní vlhkostí

a převládajícím západním větrným prouděním, které přináší značné množství srážek.

Podle klimatických oblastí Československa (QUITT 1977) je horská část

CHKO Jeseníky řazena k chladné oblasti, ostatní území patří k mírně teplé oblasti.

CH 7

Velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé,

mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhým

trváním sněhové pokrývky (Rýmařov, Vrbensko, Jesenicko, okolí Branné, Loučné,

Sobotína).

MT 7

Normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké,

s mírným jaro a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, krátkým trváním

sněhové pokrývky (okolí Bedřichova, Nového Malína, Velkých Losin, České

Vsi, Ondřejovic).

(www.jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristikaCHKO/klimatickepomery)

http://www.jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristikaCHKO/klimatickepomery

38

Vybrané klimatické charakteristiky

CH 7 CH 6 CH 4

Počet letních dnů 10 –30 10 –30 0 –20

Počet mrazivých dnů 140 – 160 140 – 160 160 – 180

Průměrná teplota v lednu -3 až -4 °C -4 až -5 °C -6 až -7 °C

Průměrná teplota v červenci 15 – 16 °C 14 – 15 °C 12 – 14 °C

Srážkový úhrn ve vegetačním

období

500 – 600 mm 600 – 700 mm 600 – 700 mm

Srážkový úhrn v zimním období 350 – 400 mm 400 – 500 mm 400 – 500 mm

Počet dnů se sněhovou

pokrývkou

100-120 120-140 140-160

Tabulka 2 – Vybrané klimatické charakteristiky2

Jednotka CH 7 přechází na východě jednotku MT2, která zabírá nepatrné území

v pravém horním mapového listu – Lázeňský vrch v katastru obce Velké Losiny. U této

jednotky se projevuje krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné

období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá

s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou.

Na jihozápadě mapového listu se nachází malý okrsek spadající pod okrsek

MT 9 (Šumperk, Hraběšice), kde je dlouhé léto, teplé suché až mírně suché, přechodné

období krátké s mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírná, suchá s krátkým trváním

sněhové pokrývky.

Záznam z šlechtitelské stanice Velké Losiny nám uvádí průměrnou roční teplotu

a průměrné roční srážky. Můžeme shlédnout dle jednotlivých měsíců v tabulce 3.

2 Zdroj: www.obec-vernirovice.cz/obecni-urad/uzemni-plan-obce

39

Tabulka 3 - Záznam šlechtitelské stanice Velké Losiny3

4.1.1 Půdní poměry

Na většině ploch se půdní podmínky v lesních porostech odvíjejí

od půdotvorného substrátu, jen v menší míře se lesní půda nachází na úzkých aluviích

podél potoků. V nižších polohách, tj. do 6 lvs se v závislosti na charakteru substrátu

a na reliéfu terénu (množství a charakteru svahovin) vyvinula mozaika nasycených

a nenasycených hnědých půd kambizemí, které jsou zastoupeny následujícími subtypy

a varietami:

Na živných stanovištích převládají kambizemě mezotrofní. Půda je převážně

středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, tmavěji zbarvená.

Příznivější je nasycenost sorpčního komplexu a sorpční kapacita.

Formou nadložního humusu je mullový moder. Poměrně příznivá je i biologická

aktivita. Obsah skeletu se pohybuje v rozmezí 20 – 40 %, půda je čerstvě vlhká, občas

vysychavá, půdní reakce mírně kyselá. Na kyselých stanovištích převažují kambizemě

oligotrofní až podzolované dystrické, převážně mělké až středně hluboké, hlinitopísčité

až písčité, místy značně skeletovité půdy. Formou nadložního humusu je morový moder

až mor.

Ostatní části půdního profilu mají větší či menší stupeň podzolizace. Reakce

je kyselá až silně kyselá, sorpční kapacita malá. Jedná se o sorpčně nenasycené,

ve svršku prosychavé půdy.

3 Zdroj: Šlechtitelská stanice Velké Losiny

40

Ve vyšších polohách, tj. v 6. a částečně 7. lvs převládají horské hnědé půdy

kryptopodzoly.

Na kamenitých a skalnatých lokalitách se vyskytují rankery, kambizemě

a kryptopodzoly rankerové. Na vlhkých stanovištích a podél potoků ve sníženinách

se nacházejí kambizemě a kryptopodzoly pseudoglejové, pseudogleje agleje.

[http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/pudni-pomery/]

4.1.2 Geologická charakteristika

Z geologického hlediska patří CHKO Jeseníky do moravsko-slezské zóny,

a to do její severní části - jednotky východosudetské (silezika).

Sobotínský amfibolitový masív intrudoval zejména u Sobotína, ale jeho četné

výběžky sahají k jihu do oblasti Nového Malína a Strupšína a rovněž k severu do jižní

části pradědské kry a do zóny Červenohorského sedla. Na rozdíl od jesenického masívu

obsahuje méně metavulkanitů. Jsou zde zastoupeny středozrnné až hrubozrnné

amfibolity, amfibolické ruly a metadiority, chloritické-aktnolitické břidlice, mastkové

břidlice, aktinolitovce, serpentinity a krupník (topfstein).

Drobnější žulové těleso se nachází u Rudné u Vernířovic podél bukovického

zlomu. [http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/]

4.2 Charakteristika oblasti

Oblast Podesní se nachází v povodí řeky Desné a řeky Merty. Zmapování

a výskyt starých a krajových odrůd jabloní probíhal v obcích Vernířovice, Maršíkov,

Sobotín, Velké Losiny, Rudoltice. Obce jsou zahrnuty v ChKO Jeseníky.

41

Obrázek 1 – Oblast Podesní4

Ve sledované oblasti Podesní byly zmapovány (v období od září 2015 do března

2016) ve vybraných pěti lokalitách výskyt starých odrůd jabloní. U stromů bylo

hodnoceno stáří, zdravotní stav. U plodů byly určovány odrůdy a plody byly hodnoceny

z hlediska atraktivity a chuti. Následně plody nasbíraných a dodaných odrůd

od pěstitelů byly skladovány a poté zpracovány moštováním.

4.2.1 Charakteristika lokalit

1. Stromořadí v Sobotíně

Jabloňové stromořadí v Sobotíně se nachází 10 km od města Šumperk, leží

v katastrálním území Sobotín. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 477 m n. m.

Délka stromořadí je 1,105 km.

4 Zdroj: http://www.edpp.cz/sob_charakteristika-zajmoveho-uzemi/

http://www.edpp.cz/sob_charakteristika-zajmoveho-uzemi/

42

Obrázek 2 – Mapa Sobotína5

2. Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic

Obrázek 3 – Mapa Rudoltice u Sobotína6

Jabloňové stromořadí se nachází 3,1 km od Sobotína a leží v katastrálním území

Rudoltice u Sobotína. Stromořadí leží v nadmořské výšce přibližně 487 m n. m. Délka

stromořadí je 2,652 km.

5 Zdroj: www.mapy.cz


43

3. Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou

Jabloňové stromořadí ve Velkých Losinách směrem k Loučné nad Desnou

se nachází 12,5 km od Šumperka a leží v nadmořské výšce 472 m n. m. Délka

stromořadí je 2,619 km.

Obrázek 4 - Stromořadí z Velkých Losin7

4. Farská zahrada Velké Losiny

Jabloně nacházející se na farské zahradě ve Velkých Losinách leží v katastrálním

území Velké Losiny. Nadmořská výška je přibližně 414 m n. m.

Obrázek 5 - Farská zahrada Velké Losiny8



44

5. Zámecká zahrada ve Velkých Losinách

Jabloně se nacházející na Zámecké zahradě ve Velkých Losinách leží

v katastrálním území Velké Losiny. Nadmořská výška je zde přibližně 384 m n. m.

Obrázek 6 - Zámecká zahrada ve Velkých Losinách9

6. Jadernička Moravská u pana Orla

Jabloň se nachází na zahradě u pana Orla, ve Velkých Losinách. Nadmořská

výška je přibližně 406 m n. m.

Obrázek 7 – Velké Losiny10



45

7. Zahrada v Sobotíně u paní Jonové

Obrázek 8 - Zahrada v Sobotíně11

Zahrada v Sobotíně leží v katastrálním území Sobotín, nachází se 10 km

od Šumperka. Nadmořská výška je zde 438 m n. m.

8. Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové

Obrázek 9 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové12

Zahrada v Sobotíně se nachází v katastrálním území Sobotín, leží nadmořské

výšce 426 m n. m.

11

Zdroj: www.mapy.cz 12

Zdroj: www.mapy.cz

46

4.2.2 Charakteristika a pomologický popis odrůd

Jednotlivé odrůdy byly určeny za pomoci majitelů, tamních pěstitelů Dr. Jašše,

vybrané literatury a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd.

´Malinové Hornokrajské´

Původ není zcela jasný. Snad jde o lokální odrůdu z Bádenska-Württemberska

či pochází z Holandska. V obchodní síti se objevuje v polovině 18. století. Plody jsou

střední až velké, vysoce kulovité, žebernaté, specificky lehké. Kalich je zavřený, ušty

vzpřímené, zelenavé. Kališní jamka je užší, středně hluboká, žebernatá. Stopka

je středně dlouhá, na konci výrazně rozšířená, stopečná jamka hluboká a úzká, jemně

paprsčitě rzivá. Slupka je nápadně fialově ojíněná, matně lesklá, téměř zcela zastřená

temně rudou červení s prorážejícími tmavšími pruhy. Dužnina je jemná, řídká, sušší,

bílá, pod slupkou narůžovělá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí. Sklízí

se koncem září, dozrává v listopadu, vydrží do ledna. Je to především stolní jablko.

Oblíbená a dosud rozšířená odrůda. (TETERA, 2006)

Obrázek 10 -´ Malinové Hornokrajské´13

´Ribstonské´

Odrůda anglického původu, z roku 1686 nebo 1688, byla nalezena v zámecké

zahradě v Ribstonu u Knaresboroughu (Yorkshire). Plody jsou střední až velké, široce

13

Zdroj: autor

47

kuželovité, mírně pětihranné. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké, mělké kališní

jamce. Stopka je krátká, slabá, vyrůstá z hlubší, silně rzivé až šupinaté jamky.

Slupka je silná, mírně drsná později až lepkavě mastná, žlutozelená,

s hnědočerveným líčkem, nepravidelně rzivá. Dužnina je žlutavá, chuti sladce navinulé,

renetovité, velmi dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do února

až března. Stolní odrůda, vhodná i na sušení a kuchyňské zpracování. Nyní málo

rozšířená odrůda, byla nahrazována jakostnější odrůdou Ćoxova reneta´.

Obrázek 11 - ´Ribstonské´14

´Boikovo´

Německá odrůda, pravděpodobně vznikla u Brém, popsána byla roku 1828.

Plody jsou střední až velké, mírně tupě kuželovité, tupě žebernaté, pětihranné. Kalich

je uzavřený, nachází se v užší a hluboké kališní jamce. Stopka je středně dlouhá, silná,

dřevnatá, je umístěna v hluboké a široké paprskovitě rzivé stopečné jamce. Slupka

je hladká, lesklá, světlozelená, na sluneční straně s rozmytým červeným líčkem.

Dužnina je bílá, chuti mírně nakyslé, dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v lednu,

vydrží do června. Ovoce má všestranné použití, výborně se hodí na sušení. Odrůda

je v současnosti ještě značně rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

14

Zdroj: autor

48

Obrázek 12 - ´Boikovo´15

´Jadernička moravská´

Velmi stará odrůda původem z Valašska, hojně rozšířena zejména na severní

a východní Moravě. Někdy je lidově označována jako „jablko vinné“, ´Vinary´,

´Jadernice´, Ćhroupě Kravařské´.

Plody jsou malé i středně velké, existuje několik klonů, lišících se velikostí,

tvarem i zbarvením. Vyskytují se i vystouplá žebra. U mnoha plodů se táhne od jamky

kališní k jamce stopečné nápadný ostrý šev. Kalich je uzavřený s úšty vztyčenými, sedí

v úzké a mělké, hustě a drobně žebernaté jamce. Stopka je krátká, silná, umístěná

v hluboké a úzké stopečné jamce. Barva plodu je žlutá, a na sluneční straně se někdy

vyskytuje rumělkový nádech i výraznější líčko, slupka je jemná, lesklá, pevná. Dužnina

je bílá, měkká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, příjemně kořenité, velmi dobré.

(ŘEZNÍČEK et al., 2002)

15

Zdroj: autor

49

Obrázek 13 – ´Moravská Jadernička´16

´Parména zlatá zimní´

Velmi stará odrůda, která vznikla pravděpodobně v Normandii roku 1510. Jiné

zdroje hovoří o jejím anglickém původu. Plody jsou střední, tupě kuželovité. Kalich

je otevřený, nápadně nazelenalý, v široké, mělké, pravidelně kroužené jamce. Stopka

je krátká, silná, vyčnívá z jemně rzivé stopečné jamky. Slupka je hladká a suchá,

základní barva ve zralosti zlatožlutá, překrytá oranžovým líčkem nebo i slabým

červeným žíháním. Typické jsou rzivé bradavice. Dužnina je bělavě žlutá, hutná,

později křehká, sladce navinulá, kořenitá, s výraznou renetovitou příchutí, velmi dobrá.

Sklízí se v první polovině září, dozrává v říjnu, vydrží do ledna i déle.

Je to především stolní odrůda rozšířená ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

16

Zdroj: autor

50

Obrázek 14 - ´Parména zlatá zimní´17

´Strýmka´

Původem snad v Porýní, kde byla hodně rozšířená již v polovině 18. století.

Plody jsou středně velké, vejčité soudkovité až válcovité. Kalich je větší, pootevřený,

v mělké jamce.

Stopka je krátká, vyrůstá z mělké a úzké, někdy mírně prorezivělé a svalcem

zavalené stopečné jamky. Slupka je matně lesklá, trávově zelená, z části krytá červeným

žíháním a mramorováním. Dužnina je zelenavě bílá, hrubší, dosti šťavnatá, chuti

nakyslé, bez vůně a aroma.

Sklízí se co nejpozději, dozrává v únoru, vydrží i do července. Plody se výborně

skladují, využívají se na moštování, výrobu povidel, vína a destilátů. Stromy jsou

mrazuvzdorné, vhodné do alejí, kde se dosud hojně vyskytuje.

17

Zdroj: http://jirivyslouzil.cz/databaze_ovoce/wp-content/uploads/2015/03/parména

zlatá zimní.jpg

http://jirivyslouzil.cz/databaze_ovoce/wp-content/uploads/2015/03/parména%20%20%20zlatá%20zimní.jpg

http://jirivyslouzil.cz/databaze_ovoce/wp-content/uploads/2015/03/parména%20%20%20zlatá%20zimní.jpg

51

Obrázek 15 - ´Strýmka´18

´Kalvil bílý zimní´

Velmi stará odrůda. První zmínka o ní je z roku 1598. Pěstovala se však

pravděpodobně již ve starém Římě. Plody jsou velké, tupě kuželovité, výrazně

žebernaté, kalvilovité. Kalich je pootevřený s dlouhými a plstnatými ušty. Kališní jamka

je úzká, hluboká, pěti výraznými žebry vroubená. Stopka je krátká a silná, stopečná

jamka úzká a hluboká, jemně paprskovitě rzivá. Slupka je jemná, slabě ojíněná, mírně

mastná, žlutá, jen někdy s jemným načervenalým líčkem. Dužnina je bělavě žlutá, velmi

jemná, chuti sladce navinulé, výborné.

Sklízí se v první polovině října, dozrává v listopadu, vydrží do března. Výborná

stolní odrůda prvotřídní chuti. Pro svou náročnost při pěstování se zachovala

jen ojediněle.

´Sudetská reneta´

Moravská odrůda, vyšlechtěna Janem Markem v Bludově koncem 19. století.

Vznikla křížením semenáče Ánanasova reneta´ a ´Kanadská reneta´ s odrůdou

´Gdáňský hranáč´. Plody jsou střední až velké, kulovité, mírně pětihranné. Kalich

je otevřený, v hlubší, žebernaté jamce. Stopka je delší, přesahuje úroveň mělké,

nepravidelné, rzivé jamky. Slupka je mírně drsná, suchá, později mastná, lepkavá, žlutá,

18

Zdroj: autor

52

s červeným líčkem a vystouplými nápadně bělavými lenticelami. Dužnina

je žlutozelená, zrnitá, chuti sladce navinulé, jemně kořenité, velmi dobré.

Sklízí se v polovině října, dozrává v listopadu a vydrží do března. Plody jsou

vhodné k přímému konzumu i pro kuchyňské zpracování. Odrůda dosud rozšířená.

Obrázek 16 - ´Sudetská reneta´19

´Matčino (syn. Nonetit)´

Pochází z USA (Massachusetts), popsaná byla v roce 1848. Plody jsou střední

až větší, tvarově měnlivé, tupě kuželovité, nepravidelně žebernaté nebo hranaté,

v kališní části sbíhavé, ve stopečné části zaoblené. Kalich je malý, uzavřený, téměř

povrchový, kališní jamka nepatrná, drobně perličkovitě hrbolatá. Stopka je krátká, často

svalcem zavalená, vyrůstá z širší a mělké, miskovitě stopečné jamky. Slupka je hladká,

pololesklá, mírně mastná, tmavě žlutá s oranžovým nádechem, překrytá mramorovanou

a tečkovanou červení. Dužnina je žlutá, chuti sladké, silně aromatické, výborné.

Sklízí se koncem září, dozrává v říjnu a vydrží do prosince, z vyšších poloh déle,

rychle ale moučnatí. Značně rozšířená oblíbená odrůda.

19

Zdroj: autor

53

Obrázek 17 -´Matčino´20

´Blenheimská reneta´

Pochází z Anglie, nahodilý semenáč z Woodstocku u Blenheimu kolem

roku 1800. Plody jsou velké až velmi velké, ploše kulovité. Kalich je velký, nápadně

otevřený, nachází se v široké mělčí někdy i rzivé kališní jamce. Stopka poměrně krátká,

slabší, je umístěna v poměrně úzké, středně hluboké stopečné jamce. Slupka je částečně

drsná, pomerančově žlutá krytá červeným žíháním nebo červeným líčkem. Dužnina

žlutavá, šťavnatá, chuti sladce navinulé, renetovité, velmi dobré.

Sklízí se v první polovině října, dozrává v prosinci, vydrží do března. Je to stolní

odrůda, vhodná i pro kuchyňské zpracování a na sušení. Dosud hojně rozšířena

ve starých výsadbách. (TETERA, 2006)

20

Zdroj: autor

54

Obrázek 18 -´Blenheimská reneta´21

´Boskoopské a Boskoopské červené´

Původní odrůda pochází z Holandska, kde byla objevena v polovině 19 století,

odtud se rozšířila po celé Evropě. Barevná mutace byla nalezena v Německu v roce

1923. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

Obrázek 19 -´Boskoopské´22

21

Zdroj: autor 22

Zdroj: autor

55

Plody jsou velké až velmi velké, zploštělé kulovité, specificky těžké, poměrně

vyrovnané. Kalich bývá pootevřený, umístěný v hluboké, nenápadně žebernaté kališní

jamce. Stopka je delší, vyrůstá z úzké a hluboké, silně prorezivělé jamky. Slupka

je silnější, přidrsněná, suchá, matná, žlutozelená, jemnou rzí nestejnoměrně potažena.

Barevná mutace má na sluneční straně červené, někdy až tmavohnědé zbarvení.

Dužnina je žlutobílá, pevná, hrubší, šťavnatá, chuti příjemně nakyslé, renetovité, velmi

dobré.

Odolnost proti mrazu je v mládí malá, později dobrá. Je poměrně odolná proti

chorobám. Náročná odrůda, nejlépe se daří v teplejších, chráněných, slunných polohách,

možno ji ovšem pěstovat i ve vyšších, ne však drsných oblastech. Vyžaduje vlhčí,

humózní, úrodné půdy. Na suchých půdách bývá velmi drobné ovoce.

Sklízí se v polovině října, podtržené plody více vadnou. Dozrává v prosinci

a dobře uskladněna vydrží do dubna podmínkou je vlhčí k prostředí. Má všestranné

použití, zvláště barvená mutace představuje jednu z nejlepších odrůd na sušení.


Ćroncelské´

Pravděpodobně jde o semenáč Ántonovky´ Odrůda je rozšířena téměř v celé

Evropě, u nás se pěstovala v první polovině minulého století. Její rozšíření napomohlo,

že se používala jako kmenotvorná odrůda ve školkách.

Plody jsou středně velké až velké, velikostně nevyrovnané, kulovité až ploše

kulovité, tvarově dosti nevyrovnané. Kalich je velký, pootevřený, ušty velké,

vzpřímené. Kališní jamka je široká a hluboká, pravidelně kroužená, jemně zhrbolená,

čistá. Stopka je kratší, úroveň jamky většinou nepřesahuje, vyrůstá z hlubší,

trychtýřovité jamky. Slupka je jemná, hladká a lesklá, barvy světle zelené, ve zralosti

žluté. Bělavě ojíněná slupka je někdy na sluneční straně mdle zardělá, celkově je líčko

nenápadné a u většiny plodů chybí. Lenticely jsou na sluneční straně charakteristicky

červeně lemované. Dužnina je bělavě žlutá, křehká velmi šťavnatá, na vzduchu slabě

hnědne. Chuť je sladce navinulá, příjemně kořenitá, velmi dobrá. (ŘEZNÍČEK et al.,

2002)

56

Obrázek 20 – Ćroncelské´23

Po přezrání moučnatí a ztrácí chuť a šťavnatost je velice vhodné na moštování

a k výrobě vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

Další nalezené odrůdy jako ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské

růžové´, ´Krasokvět´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´,

´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´, z nichž některé byly

využity k moštování, především k směsi moštů:

´Hedvábné bíle zimní (pomíšeňské)´

Velmi stará odrůda, neznámého původu, v minulosti hojně rozšířena

u nás i v sousedních státech. Plod je malý až střední, tupě oblý až zploštělý, téměř

pravidelný. Kalich je malý, uzavřený, umístěn v široké a hluboké, jemně žebernaté

jamce. Nenáročná odrůda, daří se ve všech polohách, i značně vysokých a drsných.

Odolnost proti mrazu ve dřevě i v květu je velmi vysoká. Tím, že kvete pozdě, uniká

primárním infekcím strupovitosti. Používá se i na šlechtění na rezistenci proti této

chorobě. Plody jsou zužitkovány především pro průmyslové zpracování, na výrobu

moštu a ovocného vína. (ŘEZNÍČEK, 2002)

23

Zdroj: autor

57

´Bernské růžové´

Daří se v každé půdě vhodné pro jabloně, avšak v půdě hluboké a dostatečně

vlhké dává větší a lépe vybarvené plody. Do větrných poloh se nehodí. Plody střední

velikosti jsou nádherně tmavě červené, na stromě modravě ojíněné. Ovoce zastíněné

je spíše žluté, červeně žíhané. Dužnina je jemná, dosti měkká, šťavnatá, sladká, lehce

kořenitá. Zraje v říjnu a vydrží někdy i do února. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)

´Krasokvět žlutý´

Původ v Americe, ve Westfieldu z roku 1700, do Evropy převezeno roku 1834.

Dužnina je bílá, jemná, šťavnatá, chuti lahodné, navinule sladké, velmi dobré. Voní.

Sklízí se v polovině října, čím déle jsou plody na stromě, tím jsou chutnější. Pro stůl

je výborné, pro obchod lákavé a dobře prodejné. (VANĚK, 1945)

´Panenské´

Pochází z Čech, kde se odedávna pěstuje se stejnou oblibou jako na Moravě.

Plody jsou celkem drobné, váží nejčastěji 60 – 90 g, zejména v roce veliké úrody. Plody

jsou krásně souvisle červené, modravě ojíněné, jen v zastíněné polovině prosvítá

základní barva žlutozelená. Bílá dužnina jen pod slupkou někdy zarůžovělá, je jemná,

hustá, šťavnatá, libé sladce navinulé chuti. ´Panenské´ bývá zaměňováno za ´Červené

tvrdé´, podobného vzhledu, avšak dužniny tvrdší a vždy červené zardělé, čímž se liší

od pravého ´Panenského´. (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)

´Malinové Holovouské´

Je to ryze česká odrůda z Holovous na Hořicku v Podkrkonoší, kde se pěstuje

již od počátku 19. Století. Stromy s velikými, rozložitými až převislými korunami

rostou nejlépe v půdách živných, v polohách spíše vyšších, avšak chráněných před

větry. Jsou velmi odolné proti mrazu a vzdorují dobře také vlnatce. V uzavřených

polohách však trpí strupovitostí. K silnicím se nehodí. Plody střední velikosti jsou

kulovité, mírně zploštělé, s charakteristickým svalcem („pupkem“) u stopky.

Některé plody mají nízký naostřený šev. Dužnina s příjemnou malinovou vůní,

výborné, slade navinulé chuti bývá někdy úplně bílá, jindy červenavě prokvetlá nebo

58

zase žlutavě prozelenavá. Plody z vyšších poloh vydrží až do února. (KAMENICKÝ,

KOHOUT, 1958)

´Gdáňský hranáč´

Velmi stará odrůda pravděpodobně českého původu. Plody jsou střední až velké,

kulovité, žebernaté, nepravidelného kalvilovitého tvaru. Typickým znakem je ostrý

šev, táhnoucí se po celé délce plodu od kalicha ke stopce. Dužnina je nažloutlá,

pod slupkou zarůžovělá, jemná, šťavnatá, chuti navinule sladké s malinovou příchutí,

příjemně kořenitá, dobrá. Odolnost proti mrazu je velmi vysoká, trpí silně strupovitostí.

Nejlépe prospívá v chladnějším a vlhčím podhůří. Má všestranné použití, zejména

je vhodný na moštování a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

´Baumanova reneta´

Pochází z Belgie, vyšlechtil ji Van Mons v roce 1800 a pojmenoval ji podle

majitele školek Napoleona Baumanna. Pěstovala se nejvíce v Německu, rovněž

u nás je její rozšíření velmi značné. Plody jsou středně velké až velké, výrazně ploše

kulovité, oble žebernaté až hranaté. Dužnina je žlutobílá, tuhá, hrubší konzistence, méně

šťavnatá, chuti sladce navinulé, bez kořenitosti a aromatu, podprůměrná. Odolnost proti

mrazu je malá, trpí mrazovými deskami. Trpí velice silně strupovitostí, proti padlí

je odolná. V těžkých půdách trpí rakovinou, v půdách suchých se vyvine brakovité

ovoce. Má všestranné použití, především na zpracování. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

´Řehtáč soudkovitý´

Pravděpodobně německá odrůda, v severním Německu pěstována

již v 18. století. U nás se nejvíce vyskytuje na Severní Moravě. Je to stará odrůda často

označována jako „Hrkáče“, „Ovčí hubičky“. Plody jsou středně velké, válcovitého

soudkovitého tvaru. Dužnina je žlutobílá, křehká, chuti navinule sladké s kořenitou

příchutí, velmi dobré. Odolnost proti mrazu je vysoká. Strupovitostí a padlím trpí slabě.

Je náchylná k rakovině. Nenáročná odrůda na polohu, daří se i ve výše položených

místech. Nehodí se do větrných poloh, velké plody s dlouhou tenkou stopkou silně trpí

opadem. Plody se hodí k přímému konzumu, k sušení, k výrobě povidel a vína.


59

´Jeptiška (Železné)´

Velmi stará odrůda pěstovaná již v 16. století, zejména v Německu. Plody jsou

středně velké, výrazně kuželovité sbíhavé, mírně žebernaté, méně pravidelné. Slupka

je nápadně fialově ojíněná s charakteristickými světlými lenticelami. Dužnina je sladce

navinulé chuti, mírně kořenitá, bez aromatu, podprůměrná. Odolnost proti mrazu

je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí středně. Nenáročná odrůda, daří

se jí zejména ve vyšších polohách, hodí se pro pěstování na svazích.

Sklízí se v polovině října, konzumní zralosti dosahuje v lednu a vydrží

až do května. Nehnije a nevadne, velmi dobře snáší transport, je to hospodářská odrůda,

vhodná na kuchyňské a průmyslové zpracování, na sušení a výrobu vína. (ŘEZNÍČEK

et al., 2002)

´Grahamovo´

Pochází z Anglie. Plody jsou velké až velmi velké, kuželovité, mírně žebernaté.

Dužnina je žlutobílá, řídká, šťavnatá, chuti sladce navinulé, méně dobré. Odolnost proti

mrazu je velmi vysoká, strupovitostí a padlím trpí jen slabě. Velmi odolná proti

rakovině. Odrůda je velmi vhodná pro pěstování ve vyšších a drsných polohách

i v mrazových kotlinách. Nesnáší větrné stanoviště, ovoce silně padá. Je to především

kuchyňské a hospodářské jablko, k jídlu se nehodí. (ŘEZNÍČEK et al., 2002)

4.3 Kritéria hodnocení

4.3.1 Hodnocení zdravotního stavu

Stáří stromu bylo hodnoceno odhadem, za pomocí majitelů stromů. Zdravotní

stav byl hodnocen na základě bodovacích kritérií, určených pro jádroviny a některé

poznatky byly určeny odhadem.

Celkový zdravotní stav stromu (BOČEK, 2007):

1. Kritický (zcela odumřelý strom, nad povrchem půdy neživé torzo, v místě

kořenového krčku možnost tvorby výmladků).

2. Velmi špatný (strom z velké části odumřelý, na kmeni či v koruně jen ojedinělá

tvorba „vlků“, vitalita stromů velmi slabá).

60

3. Špatný až velmi špatný (silné poškození, viditelné poškození kmene, koruny,

tvorba dutin, výrazné obrůstání „vlky“ vitalita slabá, poškození přesahuje

¾ koruny).

4. Špatný (značné poškození koruny, proschlé partie zasahují až do 2/3 koruny,

ojediněle se tvoří „vlkovité partie“).

5. Zhoršený (prosychání zasahuje do ½ koruny).

6. Průměrný (střední poškození, prosychání koruny zasahuje do starších partií,

rozsah poškození do 1/3 koruny).

7. Dobrý (mírné poškození a prosychání v rozsahu do ¼ koruny, ojedinělé

prosychání jednoletých partií).

8. Velmi dobrý (téměř zdravý strom, ojedinělé poškození).

9. Vynikající (zcela zdravý strom, vitální, bez vizuálního poškození kmene a partií

koruny).

Celkový vzhled – atraktivnost plodů (BOČEK, 2007):

- 1… velmi málo atraktivní

- 3… málo atraktivní

- 5… středně atraktivní

- 7… atraktivní

- 9… velmi atraktivní

Chuť dužniny (orientačně v terénu), (BOČEK, 2007):

- 1… extrémně špatná

- 2… velmi špatná

- 3… špatná

- 4… špatná až průměrná

61

- 5… průměrná

- 6… průměrná až dobrá

- 7… dobrá

- 8… velmi dobrá

- 9… výborná

4.3.2 Pomologická kritéria a hodnocení nalezených odrůd

Určování odrůd

Určování odrůd bylo prováděno za pomoci majitelů, dále za pomoci pomologů

Ing. S. Bočka, Phd., tamních pěstitelů a s využitím pomologické literatury určené

k určování odrůd.

Pomologie jabloní – určování podle vnějších a vnitřních znaků

Vnější znaky – posuzujeme vizuálně na povrchu plodu a do této skupiny řadíme

velikost a tvar plodu:

- slupka a její charakteristické vlastnosti,

- kalich, kališní jamka, stopka, stopečná jamka a jejich uspořádání.

Vnitřní znaky – studujeme po příčném či podélném rozkrojení plodu a hodnotíme:

- dužninu, její charakteristické vlastnosti,

- jádřinec, komory jádřince, svazky cévní,

- semena jejich velikost a tvar.

Charakteristika znaků vnějších

Velikost plodů

Většinou je velikost považována za charakteristický znak odrůdy, avšak

při určování je nutné zohlednit její značnou proměnlivost. Je ovlivňována stanovištěm,

agrotechnikou, podnoží, odrůdou, bohatostí násady, polohou plodu na stromě, kvalitou

62

opylení apod. Rozlišujeme velikost absolutní – přirozená, průměrná a relativní

(výjimečná, nepřirozená).

Plody vyrovnané stejné velikosti jsou typické pro odrůdy ´Parkerovo´,

Ánanasová reneta´, ´Blenheimská reneta´, Ćroncelské´ naopak variabilní velikostí

se vyznačuje ´James Grieve´, ´Parména zlatá zimní´, ´Baumanova reneta´.

(ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Tvar plodů

Bývá rozmanitější a je u odrůd spolehlivějším rozpoznávacím znakem

než velikost. Rozeznáváme (BOČEK, 1957):

1. tvar plochý (´Krátkostopka´, ´Lebelovo´, ´Wagnerovo´),

2. tvar kulovitý až ploše kulovitý (Úšlechtilé žluté´, ´Vilémovo´,

Ćharlamowské´),

3. tvar vysoce kulovitý (´Boskopské´, ´Hornokrajské malinové´, ´Jonathan´),

4. tvar kalvilovitý, hrotovitý (´Kalvil bílý zimní´, ´Boikovo´),

5. tvar kuželovitý, parménovitý (´Parména zlatá zimní´, Ádamsova parména´),

6. tvar zvonkovitý (´Zvonkové´),

7. tvar válcovitý (´Sary sinap´),

8. tvar soudkovitý (´Řehtáč soudkový´, Ćornwalské hřebíčkové´),

9. tvar kdoulovitý (´Kdoulové jablko´),

10. tvar hruškovitý (´Reneta bergamotová´).

Povrch plodu

Je buď hladký (´Panenské české´, ´Parména zlatá zimní´) nebo nerovný, vlnitý

s žebry (´Kanadská reneta´). Žebra jsou nápadná (pět žeber – ´Kožená reneta podzimní´,

tři žebra - ´Kardinál žíhaný´) nebo jsou široká, oblá a nenápadná (´Průsvitné letní´,

´Wagnerovo´, Óntario´). U některých odrůd se vyskytuje charakteristický ostrý

63

šev (´Gdáňský hranáč´, ´Průsvitné letní´, ´Banánové zimní´). U některých odrůd

(´Panenské české´, ´Míšeňské´, ´Vejlímek´, ´Hedvábné bílé zimní´) se nacházejí

na povrchu rzivé bradavice, některé odrůdy vytváří v jamce stopečné dužnaté (masité)

svalce (´Malinové holovouské´, ´Strýmka´).

Barva plodu

Bývá různá, skládá se z barvy základní a krycí. Mají-li plody jen barvu základní

(žlutou, zelenou), nazývají se jednobarevné (´Richardovo žluté´). Má-li slupka ještě

barvu jinou – krycí (červenou, oranžovou, hnědou), je plod barevný (´Malinové

Holovouské´). Některé odrůdy mají na sluneční straně barevné pruhy, jsou žíhané

(Ćharlamovské´). Přechod mezi žíhanými a barevnými plody tvoří plody mramorované

(´Řehtáč soudkovitý´). Jindy se vyskytují na plodech barevné tečky - plody tečkované

(´Vilémovo´).

V době konzumní zralosti nejčastěji hodnotíme barvu základní a rozlišujeme:

- bělavou žlutou barvu,

- žlutou,

- slabě zelenavě žlutou a zelenavě žlutou,

- žlutozelenou,

- světle zelenou a žlutavě zelenou. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Kalich

Je složen z pěti lístků kališních – uštů, mohou být dlouhé, krátké, úzké nebo

široké, podle postavení, vzpřímené nebo ohnuté. Podle umístění může kalich sedět

na povrchu plodu (Ánanasova reneta´) nebo mělčí i v hlubší jamce (Ćharlamovské´).

Podle tvaru je kalich buď otevřený, polootevřený nebo uzavřený. Bývá často důležitým

znakem při určování odrůd jádrového ovoce. Většina autorů uvádí tři základní typy

kalichu:

- Kalich zavřený – úšty k sobě těsně doléhají, mezi nimi není volný prostor

(´Jonathan´, ´Průsvitné letní´).

64

- Kalich polootevřený – úšty k sobě úplně nedoléhají, jsou vzpřímené a jejich

konec bývá nazpět ohnutý (´Habertova reneta´, Ćoxova reneta´).

- Kalich otevřený – úšty jsou krátké od sebe vzdálené a odkrývají vnitřek

podkališní jamky (´Blenheimská reneta´, ´Peasgoodovo´).

Velikost plodu ovlivňuje typ kalichu, malé plody mají zpravidla kalich uzavřený,

velké plody jsou typické otevřeným kalichem. Uzavřený kalich má obvykle úzké

a uschlé úšty, otevřený kalich má úšty široké a krátké. Charakteristická je hloubka

a šířka kališní jamky a s tím spojená i žebernatost stěn. Povrch jamky kališní může

být hladký nebo zvlněný, žebernatý až hrbolkovitý. Osa jamky může být totožná s osou

plodu, ale také může se od ní odchylovat (´Jeptiška´, ´Vejlímek´).

Stopka

- silná, krátká stopka v hluboké, široké jamce (´Peasgoodovo´),

- slabá, středně dlouhá stopka v široké jamce (Óntário´),

- slabá, delší stopka přihnutá vždy ke straně (´Bernské růžové´),

- zdužnatělá delší stopka v hluboké úzké jamce (´Strýmka´),

- silná delší stopka ke straně přihnutá v širší jamce (´Hedvábné červené letní´).

(ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Charakteristika znaků vnitřních

Dužnina

Dužina je posuzována její barva, mnozí pomologové tento znak považují

za méně variabilní než barvu slupky. U některých odrůd nebývá dužnina jednobarevná.

Podle barvy se rozlišuje dužnina:

- zelenavě bílá,

- bíla,

- bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,

65

- žlutavě bílá (krémová),

- žlutavě bílá, pod slupkou narůžovělá nebo s růžovými cévními svazky,

- žlutou,

- světle červenou.

Bílá dužnina bývá charakteristická u odrůd - ´Malinové hornokrajské´, ´Kalvil

sněžný´, ´Panenské české´, žlutá u odrůd ´Kasselská reneta´, ´Ribstonský jadernáč´,

´Matčino´, ´Jonathan´, narůžovělá až červená u odrůdy ´Žebernáč červený podzimní´.

Podle složení může být dužnina kyprá, tuhá, jemnozrnná, hrubozrnná, podle chuti

sladká, navinulá, kyselá, jednoduchá, aromatická apod. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Na základě obsahu cukru, kyselin a jejich vzájemného poměru rozlišují se plody

– velmi sladké, sladké, poměrně sladké, nasládlé, velmi kyselé, kyselé, navinulé,

(o něco kyselejší než příjemně sladké), sladce navinulé (sladkost převládá

nad kyselostí), fádní – když kyselost nepostřehne.

Chuť dužniny je jedním z nejspolehlivějších znaků a bývá při určování plodů

často rozhodující. Rovněž i doba zrání má značný význam, avšak nemusí být vždy

spolehlivým měřítkem. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

Jádřinec

Je tvořen z pěti pouzder (komor), ve kterých jsou uložena semena (jádra). Někdy

počet pouzder je nižší (3 - 4) vlivem nedokonalého opylení, část pouzder se nevyvine

a zůstává bez semen. Pouzdra bývají různé velikosti:

- široká (´Boikovo´),

- úzká (´Červené tvrdé´).

Rovněž tvar pouzder bývá charakteristický – fazolovitý, perlovitý. Podle spojení

pouzder rozeznáváme pouzdra uzavřená (nejsou spojena mezi sebou), polootevřená

(jsou mezi sebou spojená), otevřená (otvírá se do osní dutiny). Je-li dužnina tuhá

a kompaktní, jádřinec mívá osu uzavřenou – renety, je-li dužnina kyprá, má jádřinec

osu otevřenou (kalvily, řehtáče). Podle polohy se rozlišuje:

66

- jádřinec horní (posunut k horní polovině plodu),

- jádřinec střední (leží uprostřed plodu),

- jádřinec spodní (posunut k dolní polovině plodu).

Stěny pouzder jádřince jsou hladké, u některých odrůd poprskané. Přezrálé

plody mívají zpravidla stěny pouzder popraskané a houbovitě zajizvené, Pouzdra

jádřince jsou u jablek nepoživatelná, pergamenovitá.

Při hodnocení některými pomology je uváděn tvar srdíčka (obrys svazků cévních

kolem jádřince), který bývá velmi proměnlivý. Svazky cévní, které oddělují jádřinec

od vlastní dužniny, jsou zbarveny intenzivněji než vlastní dužnina a pro některé odrůdy

poskytují rozlišovací znak. (ŘEZNÍČEK, VLK, 2002)

4.3.3 Skladování a zpracování jablek

Sesbírané jablka vybraných odrůd byly uloženy ve sklepě při teplotě 4 –

5 °C a po dobu 1 až 2 měsíců. Poté byla jednotlivá jablka přebrána, důkladně omyta

a následně zpracovávána na mošty.

Příprava moštů

Jablka se rozdělila dle odrůd a důkladně se omyla. Každá odrůda byla zvážena

na digitální kuchyňské váze a to pro stanovení výtěžnosti šťávy.

Šťáva z jablek se získávala pomocí odšťavňovače a byla dále přeceděna přes

plátýnko do hrnce. Šťáva se zahřívala po dobu 15 minut na teplotu 70 °C. Teplota

se měřila pomocí teploměru.

Teplou šťávu naléváme do sklenic a sklenice ukládáme do zavařovacího hrnce.

Zavařuje se po dobu 10 minut při teplotě 70 °C.

67

4.3.4 Senzorické hodnocení

Senzorické hodnocení připravených moštů se uskutečnilo v Lednici,

a to dne 19. 2. 2016.

Jednotlivé mošty byly degustovány a byly ohodnoceny 12 hodnotiteli. Získáno

bylo 12 hodnocení. Všichni byli s hodnocením seznámeni. Jednotlivé údaje byly

zaznamenávány do hodnotící tabulky (viz. Příloha č. 1).

Hodnocení jednotlivých moštů je zpracováno do tabulek a grafů.

4.3.5 Hodnotící metody

Metody vícekriteriálního rozhodování

V úlohách vícekriteriální analýzy variant je známa množina variant, které jsou

hodnoceny podle kritérií. Cílem analýzy je provést rozhodnutí, která varianta je podle

vybraných kritérií klasifikována nejlépe. Jedná se o tzv. optimální variantu.

Varianty jsou uvažovány jako konkrétní rozhodovací možnosti. Kritéria jsou

hlediska, ze kterých jsou varianty posuzovány.

Většina metod vícekriteriálního rozhodování vyžaduje rozlišení jednotlivých

kritérií z hlediska jejich významnosti. Jednou z možností je například číselné znázornění

významnosti pomocí tzv. vah (důležitější kritérium má vyšší váhu než méně důležité

kritérium). Váha je hodnota z intervalu <0,1> a vyjadřuje relativní důležitost kritéria

v porovnání s ostatními.

Jednotlivým kritériím se stanoví jejich váha a dle této váhy se jednotlivé

varianty ohodnotí, přičemž vybrána bude varianta s nejlepším výsledkem.

Multikriteriální hodnocení je dáno výpočtem

kde i=1,…, m (číslo varianty)

j=1,…, n (číslo kritéria)

68

vj

… váhy kritérií

hij

… dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému kritériu

Hi … celkové ohodnocení i-té varianty.

Metodu jsme zvolili z důvodu přidělení jednotlivým kritériím vyšší či nižší

váhu. Jednotlivá kritéria barva, intenzita chuti, intenzita vůně, čistota vůně, čistota chuti

a celkový dojem. Každému kritériu jsme přidělili váhu, čímž jsme vyzdvihly kritérium

především celkového dojmu a také chutě a vůně a potlačili jsme kritérium barvy. Volili

jsme tak, abychom mohli ve výsledku co nejvíce posoudit mošty z hlediska jejich chutě

a vůně. Kriterium barvy jsme potlačili, i když je samozřejmě důležité v hodnocení,

ale neovlivňuje chuť u moštů. A shledáváme se s ním v samostatném hodnocení.

Abychom dosáhly vyzdvižení celkového dojmu a chuti a vůně moštů, přistoupily jsme

k tomuto hodnocení.

Metoda hodnocení bodová

Senzorická hodnocení jsou založena na metodice. (KOPEC, HOŘČIN, 1997)

Hodnotící kritéria pro hodnocení moštů byla:

1. barva,

2. intenzita chuti,

3. intenzita vůně,

4. čistota vůně,

5. čistota chuti,

6. celkový dojem.

69

Jednotlivé mošty byly hodnoceny pomocí jednotlivých kritérií a k nim příslušné

5 bodové stupnice.

Barva:

1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná,

atraktivní.

Intenzita chuti:

1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi

intenzivní, příjemná.

Intenzita vůně:

1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi

intenzivní, příjemná.

Čistota chuti:

1 - nepříjemná, 2 - neodpovídá danému druhu, 3 - průměrná, 4 - příjemná, 5 - velmi

výrazná.

Čistota vůně:


výrazná.

Celkový dojem:

1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 –

vynikající.

70

5. VÝSLEDKY

Ve sledované oblasti byly zmapovány vyskytující se staré odrůdy jabloní. Bylo

provedeno posouzení zdravotního stavu stromů a za pomoci Ing. S. Bočka, Phd. bylo

provedeno určení jednotlivých odrůd jablek. Nalezené odrůdy jablek a některé dodané

od pěstitelů byly zpracovány moštováním. Mošty byly degustovány a na základě

senzorického hodnocení bylo provedeno vyhodnocení dle jednotlivých kritérií.

5.1 Výskyt starých odrůd ve sledovaných lokalitách

Lokalita č. 1 - Stromořadí v Sobotíně

Číslo katastrálního území 752061

Parcelní číslo 1748 (a další)

Vlastník Olomoucký kraj, Jeremenkova 1191/40a, Hodolany, 77900

Olomouc (a další)

Poloha GPS Sobotín 50°1'25.700"N, 17°5'2.711"E

Sobotín 50.0145958N, 17.0895583E

Nadmořská výška 477 m n. m.

Nachází se zde celkem 89 stromů, převážně je zde zastoupena odrůda

´Boskoopské červené´, ´Boskoopské´.

Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 metrů, stáří stromů

je asi 56 – 60 let dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého kraje pana

Ing. Romana Bednáře byla výsadba prováděna v letech 1958 až 1960.

Zdravotní stav: Stromy jsou ve špatném stavu, nejsou udržované. Bylo

by vhodné provést zmlazení a dále udržovat stromy průběžně řezem. Některé stromy

jsou polámané. Travní porost je udržován pravidelně pracovníky Správy silnic. Celkový

zdravotní stav je hodnocen jako průměrný, bodem 6.

Z důvodu přehoustlé koruny, trpí některé strupovitostí, u některých plodů

bylo poškození kroupami. Plody jsou hodnoceny jako málo atraktivní dle bodové

71

stupnice č. 5, chuť dužniny byla dobrá ohodnocena stupněm 6. Plody ze stromů

většinou sklízí místní občané pro zpracování a výrobu moštů nebo pro zpracování

v místní pálenici.

Lokalita č. 2 - Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic


Parcelní číslo 1760, 1761 (a další)

Vlastníci Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a.s.,

Zarybník 516, Měřín /a další/

Poloha GPS Sobotín 50.0134997N, 17.0860392E

Rudoltice 49°59'28.710"N, 17°5'54.931"E


Nachází se zde celkem 149 stromů, převážná část je zastoupena odrůdou

´Boskoopské červené´ hodně nazývané jako „Kožuch“, dále se zde nachází i jiné

odrůdy, jsou naroubované na ´Boskoopském´ a to i více odrůd na jednom stromě

a to jsou Óldenburgovo´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Sudetská reneta´. Jsou

zde i odrůdy ´Sparťan´, Óntário´ a ´Jonathan´.

Růstové znaky: Výška jednotlivých stromů se pohybuje v průměru 4 metrů, stáří

stromů dle pamětníků a také dle vyjádření bývalého ředitele Správy silnic Olomouckého

kraje pana Ing. Romana Bednáře je výsadba z let 1958 - 1960.

Zdravotní stav: Stromy nejsou udržované odborným řezem, pouze neodborně

pracovníky Správy silnic, kteří udržují i travní porost pod stromy. Zdravotní stav stromů

je hodnocen jako průměrný, bodem 6.

Plody nijak zvlášť netrpí strupovitostí, jsou ve větším sponu od sebe, jen některé

plody byly poškozeny kroupami. Plody nebyly využívány k přípravě moštů, tudíž jsme

nehodnotili atraktivnost plodů, chuť dužniny.

72

Lokalita č. 3 - Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou


Parcelní číslo 2720/37 (a další)

Vlastník Česká republika, Ředitelství silnic a dálnic ČR,

Na Pankráci 546/56, Nusle, 14000 Praha / a další/

Poloha GPS Velké Losiny 50.0405664N, 17.0530158E

Loučná nad Desnou 50°3'18.620"N,17.4'52824E

Nachází se zde celkem 158 stromů jabloní, odrůdu se bohužel nepodařilo určit,

pravděpodobně se nejvíce přibližuje ´Boskoopské červené´.

Růstové znaky: výška stromů se pohybuje v průměru 4 až 5 metrů, stáří stromu

kolem 50 let.

Zdravotní stav: Na stromech byl proveden v měsíci listopadu neodborný

řez pracovníky Správy silnic, čímž se úplně změnil habitus stromů. Nebyla zjištěna

žádná choroba, kterou by stromy trpěly. Celkový zdravotní stav po řezu zatím

hodnocen bodem 6, jako průměrný.

Plody byly hodnoceny jako středně atraktivní (5) a chuť dužniny v terénu byla

hodnocena jako velmi dobrá (8).

Lokalita č. 4 - Farská zahrada Velké Losiny


Vlastník Římskokatolická farnost Velké Losiny,

Bukovická 58, 78815 Velké Losiny

Poloha GPS 50.0399711N, 17.0522178E

Nachází se zde pouze tři stromy zastoupené odrůdami. ´Hedvábné bílé zimní´,

´Bernské růžové´, Ćroncelské´.

Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně 4 až 5metrů, stáří stromu

je neurčeno, pravděpodobně kolem roku 1945.

73

Zdravotní stav: Stromy nejsou ve špatném zdravotním stavu, nejsou udržované

řezem. Celkový zdravotní stav lze hodnotit jako dobrý, bodově 7. Některé plody

především odrůdy ´Hedvábné bílé zimní´ měly deformace, po napadení mšicemi. Plody

odrůdy ´Hedvábné bíle zimní´ byly hodnoceny jako málo atraktivní (3), dále plody

´Bernské růžové´ a Ćroncelské´ byly hodnoceny jako středně atraktivní, bodově (5),

chuť dužniny byla dobrá (7), hodnocena stejně u všech odrůd.

Lokalita č. 5 - Zámecká zahrada Velké Losiny


Parcelní číslo 62

Výměra zahrady 6861 m2

Vlastník Česká republika

Příslušnost hospodařit s majetkem státu Národní památkový ústav, Valdštejnské

nám.162/3, Malá Strana, 11801 Praha

Poloha GPS 50.0244828N, 17.0300964E


Nachází se zde celkem 25 stromů, zastoupené odrůdami ´Baumanova reneta´,

´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, Ćroncelské´, ´Gdáňský hranáč´, ´Grahamovo´,

´Jeptiška´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Strýmka´ a další u kterých nebyla

určena odrůda, mohou to být nahodilé semenáče. Některé stromy jsou pravokořenné,

jiné jsou naroubované, u některých stromů i více odrůd na jednom stromě.

Růstové znaky: Výška stromů se pohybuje přibližně 4 až 5 metrů, stáří stromů

je 80 let.

Zdravotní stav: Stromy byly ve špatném stavu a neudržované v roce 2016

v březnu byl proveden odborný řez u všech jabloní. Zdravotní stav je hodnocen nyní

po řezu jako dobrý, hodnocen bodem 7. Stromy nejsou napadené žádnou chorobou,

jen na některých plodech byly zaznamenány známky po napadení strupovitostí.

Na některých stromech jsou shnilé plody, hrozí riziko napadení monilií.

74

Plody odrůdy ´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´ byly

hodnoceny jako málo atraktivní bodem 3, plody odrůdy Ćroncelské´, ´Gdáňský

hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´ a ´Strýmka´ byly hodnoceny jako středně

atraktivní bodem 5 a plody ´Jeptišky´, ´Řehtáče soudkovitého´ byly hodnoceny jako

velmi atraktivní bodem 9 a chuť dužniny byla hodnocena v terénu u skupiny odrůd

´Baumanova reneta´, ´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´ jako průměrná 5, u skupiny

Ćroncelské´, ´Gdáňský´ hranáč´, ´Grahamovo´, ´Knížecí zelené´, ´Řehtáč soudkovitý´

jako velmi dobrá 8, hodnocení chuti dužniny u ´Jeptišky´ jako průměrná 6.

Lokalita č. 6 - ´Jadernička Moravská´ na zahradě u pana Orla


Parcelní číslo 137/2

Vlastník p. Vladislav Černoch


Poloha GPS 50.029045,17,034246

Růstové znaky: Stáří stromu si bohužel pan Orel nepamatuje, pravděpodobně

je vysazena někdy od roku 1945, výška stromu je odhadem 9 m.

Zdravotní stav: Strom je v dobrém zdravotním stavu hodnocen bodem 6, řezem

neudržovaná, napadení chorobami či škůdci nebylo shledáno. V případě řezu by bylo

možné provést řez udržovací, prosvětlit korunu.

Plody ´Moravské Jaderničky´ byly hodnocené jako velmi atraktivní hodnocené

bodem 9, a chuť v terénu jako výborná hodnoceno bodem 9.

Lokalita č. 7 – Zahrada v Sobotíně u paní Jonové



Vlastník Kostelecká Jolana, Puškinova1837/16B,

Šumperk

Poloha GPS 50.0236522N, 17.0848778E


75

Nachází se zde celkem 14 stromů, zastoupené odrůdami ´Malinové

hornokrajské´, ´Kasselská reneta´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Blenheimská reneta´,

´Pasecké vinné´, ´Červené tvrdé´, ´Boskopské´, ´Hedvábné bíle zimní´, ´Vilémovo´.

Růstové znaky: Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4 m, stáří stromů

dle vyjádření vlastníka paní Jonové je od roku 1945.

Zdravotní stav: Stromy jsou udržované, nejsou žádné známky napadení

chorobami či škůdci. Celkový zdravotní stav je hodnocen jako dobrý bodem 7, vzhled,

atraktivnost plodů u celé skupiny odrůd je hodnocena stupněm 7 a chuť dužniny

v terénu u skupiny odrůd ´Kasselská reneta´, ´Vilémovo´, ´Červené tvrdé´, ´Boikovo´

jako průměrná bodem 5, chuť dužniny u skupiny odrůd ´Blenheimská reneta´, ´Pasecké

vinné´, ´Hedvábné bílé zimní´, ´Malinové hornokrajské´ a ´Boikovo velké´ jako velmi

dobrá 8.

Lokalita č. 8 - Zahrada v Sobotíně u paní Tejkalové



Vlastník Tejkalová Zdeňka, č.p. 29, 78816 Sobotín

Poloha GPS 50°1'21.255"N, 17°4'45.780"E


Nachází se zde celkem 5 stromů, zastoupené odrůdami ´Krasokvět´, ´Sudetská

reneta´, ´Malinové holovouské´, ´Matčino´, ´Panenské´.

Výška stromu se pohybuje přibližně kolem 4metrů, stáří stromu dle vyjádření

paní Tejkalové je od roku 1945.

Zdravotní stav: Stromy jsou pravidelně udržované řezem, celkový zdravotní stav

je hodnocen jako dobrý bodem 7. Atraktivnost plodů je hodnocena u skupiny odrůd

´Krasokvět´ a ´Matčino´ bodem 9 atraktivní a u skupiny odrůd ´Sudetská reneta´,

´Malinové holovouské´ a Panenské bodem 5, středně atraktivní a chuť dužniny

je odhodnocena u odrůdy ´Krasokvět´ bodem 9 výborná a u skupiny odrůd ´Matčino´,

´Malinové holovouské´ bodem 8, u zbývajících odrůd ´Sudetská reneta´, ´Panenské´

5 průměrná.

76

5.2 Výtěžnost jablek jednotlivých moštovaných odrůd

U jednotlivých odrůd jablek byla procentuelně stanovena výtěžnost, která

je zaznamenána v pořadí v tabulce č 4. Odrůda jablek ´Malinové Hornokrajské

´se umístila na prvním místě s podílem 60,47 %, tedy s nejvyšším podílem výtěžnosti

jablečné šťávy. S nejnižším podílem jablečné šťávy se umístila odrůda ´Boikovo´,

u které bylo získáno 40 % jablečné šťávy.

Průměrná výtěžnost je 0,5 l šťávy z 1 kg jablek a sem řadíme odrůdy jako

´Moravská Jadernička´, ´Strýmka´ a ´Parména zlatá zimní´, i když ´Strýmka´ následuje

už za ´Malinovým Hornokrajským´, které je na první pozici. Velice důležitou roli

sehrává i doba uskladnění, která v našem případě byla asi 1 měsíc. Přehledné

znázornění můžeme zhlédnout v grafu č. 1 a v tabulce č. 4:

Mošt Váha jablek (kg) Šťáva (l) Šťáva z 1 l Šťáva

Malinové

Hornokrajské 2,15 1,30 0,6 l 60,47%

Ribstonské 2,00 1,10 0,55 l 55,00%

Boikovo 1,50 0,60 0,4 l 40,00%

Moravská

Jadernička 1,00 0,49 0,49 l 49,00%

Parména zlatá

zimní 2,00 1,00 0,5 l 50,00%

Strýmka 2,09 1,20 0,57 l 57,39%

Kalvil 1,87 1,00 0,53 l 53,45%

Sudetská reneta 3,58 2,00 0,55 l 55,93%

Matčino 1,53 0,70 0,45 l 45,81%

Tabulka 4 - Výtěžnost moštových odrůd24

24

Zdroj: vlastní zpracování

77

Graf 1 - Výtěžnost moštových odrůd25

5.3 Hodnocení moštů pomocí metody vícekriteriálního rozhodováním

Tato metoda nám provádí celkové zhodnocení všech ukazatelů, s udělením

vážnosti jednotlivým kritériím.

Dle výsledků degustace byl touto metodou nejlépe vyhodnocen mošt, směs tří

odrůd a tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s ohodnocením

48,2. Hodnocení 47,65 získal mošt z odrůdy ´Matčino´.

Mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ se umístil na místě třetím (46,65)

a u čtvrtého místa je umístěn mošt směs vícero odrůd s ohodnocením 46,2.

Místo poslední náleží moštu směs ze dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´

ohodnocen 43,25.

V těchto pěti nejlépe hodnocených moštů se velice dobře umisťují mošty, které

jsou vyráběné spojením vícero odrůd. Většinou tímto spojením dosáhneme lepšího

zvýraznění chuti a dalších ukazatelů než když je mošt vyroben pouze z jedné odrůdy.

Hodnocení metodou výběru optimální varianty došlo k udělení menší váhy barvě

a větší důraz je kladen na chutě, tím se nám směsi moštů dostaly do prvních pěti nejlépe

25


0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

Výtěžnost

Výtěžnost

78

hodnocených moštů a také se zde umístily i ty mošty, vyrobené z odrůd, které jsou

typické svojí aromatickou vůní a chutí jako je ´Moravská Jadernička´ a také ´Matčino´.

Vyhodnocení Optimální varianta Pořadí

Parména, Jadernička, Ribstonské 48,20 1.

Matčino 47,65 2.

Moravská Jadernička 46,65 3.

Směs 46,20 4.

Boikovo, Matčino 43,25 5.

Tabulka 5 - Výsledky hodnocení moštů26

Graf 2 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů27

5.4 Hodnocení z hlediska celkového dojmu

Hodnocení z hlediska celkového dojmu měl nejlepší umístění mošt z odrůdy

´Matčino´ s 50 body (4,17).

Druhé a třetí místo náleží moštu, který je směsí z vícera odrůd a také moštu směs

tří odrůd ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´ s bodovým

ohodnocením 48 bodů (4).

Mošt z ´Jaderničky Moravské´ dosáhnul z hlediska celkového dojmu místo

čtvrté a to s 47 body (3,92).

26

Zdroj: vlastní zpracování 27


40,00

42,00

44,00

46,00

48,00

50,00

Parména, Jadernička, Ribstonské

Matčino Moravská Jadernička

Směs Boikovo, Matčino

5 nejlépe hodnocených moštů

79

Dále na pátém a šestém místě se umístily mošty z odrůd ´Malinové

Hornokrajské´ a ´Strýmka´, která je velice vhodná k moštování, bodové hodnocení

42 bodů (3,5).

Mošt z odrůdy ´Boikovo´ se umístil až namístě desátém a jedenáctém s 37 body

(3,08), u tohoto moštu dle degustátora chyběla „kyselinka“, jiný okomentoval tento

mošt: „Jako by byl naředěný.“, v obou případech těchto dvou degustátorů je zřejmé,

že mošt z odrůdy ´Boikovo´ byl málo výrazný a dle toho se také umístil.

Mošt, který se umístil na místě posledním, dvanáctém, je z odrůdy ´Ribstonské´

a také je degustátorem okomentovaný „jakoby naředěný“, byl tedy nejméně intenzivní,

bodově hodnocení získal 34 bodů (2,83).

Z hlediska celkového dojmu lze konstatovat, že odrůdy jako ´Matčino´ a také

´Jadernička Moravská´ dodávají moštu aroma. Tyto odrůdy jsou velice vhodné

i do směsí, které se umístily na druhém a třetím místě, kde vystihnou chuť u odrůdy,

která je méně intenzivní v chuti. Nevýhoda odrůdy ´Matčino´ jako stolního ovoce

je, že rychle přezrává. Dle našich výsledků z hlediska například výtěžnosti není

moc zajímavá, ale z hlediska celkového dojmu zaujala první místo.

Celkový dojem Celkem Průměr Pořadí

Matčino 50 4,17 1.

Směs 48 4,00 2. - 3.

Parména, Jadernička,

Ribstonské 48 4,00 2. - 3.

Moravská Jadernička 47 3,92 4.

Strýmka 42 3,50 5. - 6.

Malinové

Hornokrajské 42 3,50 5. - 6.

Parména zlatá zimní 41 3,42 7. - 8.

Boikovo, Matčino 41 3,42 7. - 8.

Sudetská reneta 39 3,25 9.

Boikovo 37 3,08 10. - 11.

Kalvil 37 3,08 10. - 11.

Ribstonské 34 2,83 12

Tabulka 6 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele celkového dojmu28

28


80

Graf 3 - Grafické znázornění šesti nejlepších moštů dle ukazatele celkového dojmu29

5.5 Hodnocení dle ukazatele barvy

Z výsledků hodnocení dle ukazatele barvy se nejlépe umístil mošt získaný

z odrůdy ´Matčino´ s průměrným hodnocením 4,33 a získaným počtem 52 bodů. Jeho

barva byla spíše světlejšího odstínu. S hodnocením 51 bodů, a tedy na druhém místě

se umístil mošt z odrůdy ´Sudetská reneta´ a zde barva více přecházela do tmavších

odstínů hnědé. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Boikovo´ a to s průměrným

hodnocením 4,08. U této odrůdy je už i zajímavá barva dužniny, lehce nazelenalá.

Dále na 4. a 5. místě následují mošty vyráběné z vícera odrůd a to směs

s 48 body (4) a potom směs ze smíchaných odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´ a to s 47 body

(3,92). Pořadí je znázorněno v tabulce č. 7 a grafu č. 4.

Barva Celkem Průměr Pořadí

Matčino 52 4,33 1.

Sudetská reneta 51 4,25 2.

Boikovo 49 4,08 3.

Směs 48 4,00 4.

Boikovo, Matčino 47 3,92 5.

Tabulka 7 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele barvy30

29



3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20 4,40

6 nejlépe hodnocených moštů dle celkového dojmu

Průměr

81

Celkově lze konstatovat, že barva není u moštů úplně nejdůležitější,

ale je to ukazatel prvního dojmu, který na nás zapůsobí. Umístění odrůdy ´Matčino´

na prvním místě je možná i proto, že barva dužniny je lehce nažloutlá. Záleží na míře

zoxidování, jako například u odrůdy ´Sudetská reneta´, kde barva rychle přechází

do odstínů hnědé.

Graf 4 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele barvy31

5.6 Hodnocení dle ukazatele intenzity chuti

U ukazatele intenzity chuti se na prvním místě umístil mošt s průměrným

hodnocením 4,17 a s bodovým hodnocením 50 body a to směs z odrůd ´Parména zlatá

zimní´, ´Jadernička Moravská´ a dále z odrůdy ´Ribstonské´. Tento mošt

byl okomentován jedním degustátorem: „Příjemně sladce navinulé chuti, osvěživý.“

Zde se potvrdilo, že smícháním více odrůd vynikne chuť více, než pokud

vyrobíme mošt pouze z odrůdy jedné, ale musíme samozřejmě zvolit správný poměr

a správný výběr odrůd, ne vždy může dopadnout výsledek nejlépe.

Druhé místo obsadil mošt z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a to s průměrným

hodnocením 4 a 48 body. Třetí místo obsadil mošt z odrůdy ´Matčino´ s průměrným

hodnocením 3,92 a 47 body. Mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ obsazuje místo čtvrté

se 3,67 a 44 body. Páté místo obsazuje mošt z odrůdy ´Malinové hornokrajské´

a to s průměrem 3,58 a 43 body. Každá odrůda je něčím typická ´Matčino´ a ´Malinové

31


3,00

3,20

3,40

3,60

3,80

4,00

4,20

4,40

4,60

Matčino Sudetská reneta

Boikovo Směs Boikovo, Matčino

5 nejlépe hodnocených moštů dle barvy

Průměr

82

Hornokrajské´ svojí aromatickou chutí, ´Sudetská reneta´ jemnou kořenitostí,

´Blenheimská reneta´ navinulou renetovitou chutí, ´Parména zlatá zimní´ šťavnatá,

příjemně sladce navinulé renetovité chuti a těmito vlastnostmi dodávají moštům

charakteristickou chuť.

Intenzita chuti Celkem Průměr Pořadí


Ribstonské 50 4,17 1.


Matčino 47 3,92 3.

Parména zlatá zimní 44 3,67 4.

Malinové Hornokrajské 43 3,58 5.

Tabulka 8 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity chuti32

Graf 5 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity chuti33

5.7 Hodnocení dle ukazatele intenzity vůně

U intenzity vůně první tři místa obsadily mošty se stejným bodovým

hodnocením 48 bodů (4) a to mošty vyrobené z odrůdy ´Jadernička Moravská´, odrůda

už sama o sobě je příjemně aromatická, a dále směs tří odrůd ´Parména zlatá zimní´,

´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´, a potom další mošt Směs vícero odrůd.

32



3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20 4,40

5 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity chuti

Průměr

83

Čtvrté místo obsadil mošt z odrůdy ´Parména zlatá zimní´ a to s bodovým

hodnocením 47 bodů (3,92).

Mošty z odrůd ´Matčino´ a dále mošt směs ze dvou odrůd ´Boikovo´ a ´Matčino´

se umístili se stejným počtem bodů 46 (3,83) na místě páté a šestém. Odrůda „Matčino“

je velice příjemně voňavá odrůda a tedy i vhodná pro moštování, svojí vůní obohacuje

mošty. Velmi voňavý mošt byl pro jednoho degustátora a to mošt z odrůdy ´Malinové

Hornokrajské´, který voněl, jak uvádí: „Mírné aroma po lesním ovoci.“, umístil

se na místě osmém s 44 body (3,67).

Intenzita vůně Celkem Průměr Pořadí

Moravská Jadernička 48 4,00 1. - 3.


Ribstonské 48 4,00 1. - 3.

Směs 48 4,00 1. - 3.

Parména zlatá zimní 47 3,92 4.

Matčino 46 3,83 5. - 6.

Boikovo, Matčino 46 3,83 5. - 6.

Tabulka 9 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele intenzity vůně34

Graf 6 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele intenzity vůně35

34



3,00 3,20 3,40 3,60 3,80 4,00 4,20

6 nejlépe hodnocených moštů dle intenzity vůně

Průměr

84

5.8 Hodnocení dle ukazatele čistoty chuti

První místo s bodovým ohodnocením 49 body (4,08), obsadil mošt směs

tří odrůd tj. ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´, ´Ribstonské´.

Jako druhý se umístil směs vícero odrůd s hodnocením 48 bodů (4) a třetí

umístění náleží moštu z odrůdy ´Moravská Jadernička´ s 45 body (3,75).

Čtvrtého místa dosáhnul mošt směs z dvou odrůd a to ´Boikovo´ a ´Matčino´

s 44 body (3,67). Poslední, páté umístění s 43 body (3,58) je mošt z odrůdy ´Matčino´.

U moštu z odrůdy ´Sudetská reneta´ byla v dotazníku u jednoho degustátora

doplněna poznámka, kdy měl pocit, že cítí v chuti chuť oříšků, umístění dle tabulky

č. 10. Bylo až na místě desátém s 39 body (3,25). Je zajímavé, že v hodnocení

ukazatelem čistoty chuti se na prvních místech umístili směsi moštu z vícera odrůd,

kde pravděpodobně smícháním odrůd splynula chuť a tím se mošt stává v chuti

čistějším.

Čistota chuti Celkem Průměr Pořadí



Směs 48 4,00 2.



Matčino 43 3,58 5.

Tabulka 10 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty chuti36

36


85

Graf 7 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty chuti37

5.9 Hodnocení dle ukazatele čistoty vůně

U hodnocení čistoty vůně se na prvním místě s bodovým hodnocením 49 bodů

(4,08) umístil mošt směs tří odrůd a to ´Parména zlatá zimní´, ´Jadernička Moravská´,

´Ribstonské´.

Druhé a třetí místo se stejným bodovým ohodnocením 48 bodů (4,0) náleží

moštu z odrůdy ´Jadernička Moravská´ a mošt ze směsi vícera odrůd.

Dále bylo zaznamenáno na místě čtvrtém s 47 body (3,92) mošt z odrůdy

´Matčino´ a na místě pátém se umístil mošt směs dvou odrůd a to ´Boikovo´, ´Matčino´

s bodovým ohodnocením 45 bodů (3,75).

V hodnocení dle ukazatele čistota vůně se na prvních pozicích nám ukazuje,

jak samostatně, tak i ve směsi ´Jadernička Moravská´, je to pravděpodobně způsobeno

dodáním jejího nezaměnitelného aroma, kterou obohacuje mošty.

37


3,00

3,20

3,40

3,60

3,80

4,00

4,20


Směs Moravská Jadernička

Boikovo, Matčino

Matčino

5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty chuti

Průměr

86

Čistota vůně Celkem Průměr Pořadí



Moravská Jadernička 48 4,00 2. - 3.

Směs 48 4,00 2. - 3.

Matčino 47 3,92 4.


Tabulka 11 - Výsledky hodnocení moštů dle ukazatele čistoty vůně38

Graf 8 - Grafické znázornění pěti nejlepších moštů dle ukazatele čistoty vůně39

38



3,00

3,20

3,40

3,60

3,80

4,00

4,20


Moravská Jadernička

Směs Matčino Boikovo, Matčino

5 nejlépe hodnocených moštů dle čistoty vůně

Průměr

87

6. DISKUZE

Ovocné výsadby (polní, luční, pastvinné sady, aleje i uzavřené ovocné zahrady

významně utvářejí typický obraz naší kulturní krajiny minimálně 200 let.

Jaké postavení má nyní ovocný strom na venkově? V soukromém prostoru jsou

ovocné stromy buď převáděny na nižší tvary (zahrádkářský přístup), nebo jsou

nahrazovány čistě okrasnými dřevinami, obvykle nepůvodními jehličnany. Situace

se samozřejmě liší v závislosti na regionu i obci. Zjednodušeně platí, že v sociálně

chudších oblastech najdeme více ovocných dřevin, neboť plní samozásobitelskou

funkci. Tradičně také v oblastech s méně příznivými přírodními podmínkami, které

neumožňují intenzivní zemědělství (kopcovitý terén) jsou ovocné dřeviny častější.

Se změnou nazírání na ovocné stromy ještě souvisí i současný útlum společenského

života na venkově. Sousedé se již tak často nesetkávají na lavičkách pod korunami

stromů, ať už na návsích, v ulicích před domy nebo na dvorech. A tak podobně jako

v soukromých zahradách se na veřejných prostranstvích místo ovocných vysazují

okrasné, v lepším případě listnaté stromy, v nejhorším případě jehličnaté keře.

S ovocným stromem jako symbolem plodnosti a pohostinnosti se vytrácí malebnost

vesnice.

S ovocnými stromy se dnes počítá v nových výsadbách v rámci různých

krajinotvorných programů, problém ovšem tkví v neexistující spolupráci okrasných

zahradníků a pomologů. První ovládají bravurně Zahradnické realizace. Ovšem

o procesu růstu a vývoje ovocných dřevin vědí málo, o požadavcích jednotlivých odrůd

v rámci druhu ještě méně. Druzí již téměř vymřeli. Přitom znalost odrůdy je nesmírně

důležitá, ať už z hlediska zařazení do konkrétního typu výsadby (stromořadí, solitéra,

sad), nároků na klima a půdu, ale také z pohledu odolnosti k patogenům, požadavků

na řez, souvisejících s rychlostí vývoje a typu plodného obrostu apod.

Argumentem pro prosazení ovocných dřevin do veřejného i soukromého

prostoru by ovšem měla být pravá exkluzivita – estetická hodnota plodů. Jinak můžeme

s klidným svědomím nahradit pravé ovocné dřeviny jejich okrasnými náhražkami,

jako je Malus floribunda „Everest“ či Prunus avium „Plena“. Nic proti jejich použití

ve městech, ale na vesnice patří ovoce. (S. BOČEK, 2016)

88

Zmapováním ovocných stromů v oblasti Podesní jsme se přesvědčili,

že se zde vyskytují staré odrůdy ovocných stromů a to jak v stromořadích,

tak i na zahradách. O některé je dobře postaráno a to jsou většinou ty stromy, kterých

si jejich pěstitelé a majitelé cení, jelikož jsou znalí dané odrůdy a vědí jaké

má vlastnosti a že s plody těchto odrůd jako je ´Matčino´ či ´Moravská Jadernička´

se běžně v obchodní síti nesetkají.

Někteří pěstitelé v rámci projektů usilují o návratnost či obnovu historických

sadů, jako je tomu na Zámku ve Velkých Losinách nebo obnova sadu při Střední

Odborné škole, kde sad slouží ke vzdělávání studentů této školy.

Starý sad na Zámku ve Velkých Losinách byl znovu ošetřen řezem a plody

odrůd zde nalezených byly chutné a je jisté, že i v této vyšší nadmořské výšce

se jim daří už po dobu přibližně i možná 80 let, jak nám uvedla kastelánka zámku Velké

Losiny.

Vysazené stromy v sadu při Střední odborné škole dle slov Ing. Andriskové

zahrnuje odrůdy, jako jsou ´Sudetská reneta´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´

či ´Smiřické vzácné´.

Studenti se mohou vrátit k praktickým dovednostem jak v rámci výuky,

tak v zahradnickém kroužku. (JONOVÁ, DOUBRAVSKÝ, 2012)

V tomto směru, souhlasím s projektem školy a doporučuji více takových

projektů a to nejenom pro střední školy, proč ne i pro základní školy a založit menší

sady a v rámci výuky seznámit děti jak s poznáváním ovocných druhů

tak i zpracovávání ovoce.

Boček (BOČEK, 2016) uvádí, že je spousta lidí zabývající se zahradnickými

realizacemi, ale minimum těch, kteří se umí starat o ovocné stromy. Předávání

informací od pěstitelů či pomologů a také zařazení pěstování a větší seznamování

už ve školách je motivace k tomuto oboru, která je přínosem, jak pro zachování

pěstování starých ovocných stromů, tak udržitelnost a zachování genofondů a také

motivace k zájmu o tento obor. Proč se tomu děje tak málo? Možná je to dobou, ve které

žijeme, možná také lidmi, kteří žijí v této době?

89

Z našich výsledků můžeme konstatovat, že jsou lokality v oblasti Podesní,

kde se setkáváme se starými odrůdami. Je jich ale velice málo ve srovnání s oblastí

například Bílých Karpat.

Dle Tetery, obyvatelstvo jihovýchodní Moravy a oblasti Bílých Karpat mělo

a doposud má velmi dobrý vztah k zemědělství a přírodě. Především se to široce odráží

v lidové kultuře a tradicích, například v obyčejích, písních, poezii, pořekadlech,

pověrách, zvycích, v rodinném zvykosloví, tancích, při církevních i světských svátcích,

hodech, při běžné práci, v architektuře, umění a také v bohatých lidových názvech

ovocných druhů a odrůd, zvířat atd. (TETERA, 2006)

V oblasti Podesní není historií ani velikostí a množstvím sadů vyrovnaná oblasti

Bílých Karpat. Souvisí to s tradicemi dané oblasti a také je spjaté s polohou.

Je to pohraniční oblast, sudetská, kdy v roce 1945 spousta lidí německé národnosti byla

odsunuta. Samozřejmě tím došlo k přetržení komunity a s nimi odešla i spousta tradic

a zvyků, například masopust, jízda králů. Nikdo nemá nyní představu, že i tato oblast

měla kroje. Většina stromů, které zde zůstaly, jsou zachovány z roku 1945,

a že se zde vyskytovala celá řada odrůd je zmíněno v seznamu z roku 1943 sepsaného

vedoucím zemským farmářem, Franz Stiebitz, ve výběru odrůd pěstovaných v Sudetech

(Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes). Další zmínka je zápis

ze Šlechtitelské stanice ve Velkých Losinách z roku1954 a i zde je patrno, že skladba

odrůd pěstovaná v oblasti Podesní byla široká.

Oblast Jeseníků byla v minulosti bohatá na ovocné dřeviny. Je to dáno vhodnými

půdními podmínkami, chladnějším podnebím s dostatkem srážek, vysokou vzdušnou

vlhkostí a silnými podzimními rosami, které přispívají k nádhernému vybarvení plodů

jabloní. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)

Seznam nalezených odrůd (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002):

Jabloně: ´Bernské růžové´, Ćroncelské´, ´Krasokvět žlutý´, ´Řehtáč

soudkovitý´, ´Libinské´, ´Moštové´, ´Halberstadské´ ´Panenské´, ´Pasecké vinné´.

(PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)

90

Ve Velkých Losinách je jako odrůda ´Libinské´ označována odrůda

´Grávštýnské´. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)

Podařilo se objevit některé odrůdy jabloní například: ´Libinské´, ´Kralické´,

´Halberstadské panenské´ a řada dalších, které se vyznačují odolností k chorobám,

klimatickým podmínkám atd. (PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002)

Námi byly ve sledovaných lokalitách nalezeny tyto odrůdy ´Jadernička

Moravská´, ´Matčino´, ´Strýmka´, ´Booskoposké´, ´Booskopské červené´, Ćroncelské´,

´Jeptiška´, ´Grahamovo´, ´Sudetská reneta´, ´Baumanova reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´,

´Hedvábné bílé zimní (polomíšeňské)´, ´Bernské růžové´, ´Gdáňský hranáč´, ´Knížecí

zelené´, ´Krasokvět´, ´Malinové holovouské´, ´Panenské české´, ´Blenheimská reneta´,

´Malinové Hornokrajské´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Kaselská reneta´, ´Červené

tvrdé´, ´Pasecké vinné´, ´Vilémovo´.

V některých se shodujeme s odrůdami zmapovanými Výzkumným

a šlechtitelským ústavem v Holovousích a některé, především lokální jako je například

´Moštové´, či ´Libinské´ ve Velkých Losinách tedy ´Grávštýnské´, jak uvádí Paprštejn,

(PAPRŠTEJN, KLOUTVOR, 2002), s těmi jsme se bohužel nesetkali.

Oblast Podesní se nachází v oblasti Jeseníky, ale Jeseníky sahají i dále

a ne jenom podél řeky Desné, tak možná proto jsme se neshodli v některých odrůdách

s mapováním jako Výzkumný a šlechtitelský ústav v Holovousích, který mapování

prováděl v roce 2000.

Jistě jsou v této oblasti Podesní ještě další místa, která námi zmapována nebyla,

a našli bychom ještě spoustu dalších odrůd.

U stromořadí starost spočívá v poněkud jiném přístupu. A to ne z hlediska péče

o stromy nejlepším. Bohužel o tyto stromy se starají pracovníci Správy silnic, kteří

se starostí o stromy nemají většinou žádné zkušenosti. Nejvíce alejí vzniklo za vlády

Marie Terezie a Josefa II, kdy měly chránit před žárem a zároveň poskytovat ovoce.

Škoda, že tomu tak není i dnes, bylo by hezké vidět ve stromořadí stromy plné ovoce

a ne jen neodborně ořezané stromy, které velkým zásahem do kosterních větví trpí,

představují potencionální vstup pro patogeny, zejména různé dřevokazné houby

a postrádají na habitusu k nim příslušnému, jak jsme se mohli shledat u lokality

91

stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou. Přitom možností Správy silnic

a dálnic je využívat a najímat si firmy, které se touto činností zabývají.

Stromořadí pro nás představují větrolamy, poskytují ochranu před sluncem, dále

orientace v dopravě a také poskytují ovoce. Měli bychom dbát o jejich správnou údržbu,

volit vhodné odrůdy, které nevytvářejí příliš rozložité koruny.

´Panenské české´ je naší původní českou odrůdou, hojně rozšířenou ve všech

oblastech. Svým charakterem růstu (vytváří úzké, vysoce kulovité koruny), je ideální

odrůdou pro osázení komunikací i pro uzavřené sady. (BOČEK, 2004)

I dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) je ´Panenské české´ výborná odrůda

pro stromořadí a do alejí.

V námi zmapovaných lokalitách se ve stromořadích spíše vyskytují odrůdy

´Boskoopské´, ´Boskoopské červené´, také Óldenburgovo´.

Kamenický uvádí, že na trvalém stanovišti ´Boskoopské´ vytváří zprvu vznosné,

vysoké koruny později se široce rozkládají, aniž tvoří převislé větve. Hodí se tudíž

jen jako vysokokmeny do velikých polních i domácích sadů, též do stromořadí, podél

širších silnic a cest.(KAMENICKÝ, KOHOUT, 1958)

Dle Řezníčka (ŘEZNÍČEK, 2002) ´Boskoopské´ a ´Boskoopské červené´, strom

roste bujně, tvoří vysokou kulovitou, silně rozvětvenou korunu. Vysazuje se do polních

sadů a na pastviny, k silnicím se pro mohutné koruny příliš nehodí, ale bývala

tam v minulosti často vysazována.

Při volbě odrůdy do stromořadí je nutné zvolit odrůdy, které nevytváří mohutné

koruny, a také provádět výchovný a později udržovací řez.

Přístup ke starým odrůdám je různý. Mnozí je zatracují v domnění, že jsou

již překonány odrůdami novými. Řada z nich se ale vyznačuje specifickými

organoleptickými vlastnostmi a znaky plodů. Patří mezi ně často velmi osobitý vzhled,

tvar, vybarvení, ale i jedinečná chuť či vůně, které u běžně dostupných komerčních

odrůd postrádáme. (BOČEK, 2016)

92

Dle našich výsledků opravdu některé odrůdy jako například ´Jadernička

Moravská´ dosahovala dobrého hodnocení jak v chuti jablka v terénu, tak i potom

následně vyrobený mošt se setkal s výborným hodnocením.

Je možné, jak uvádí Boček (BOČEK, 2016), že u běžně dostupných komerčních

odrůd tuto chuť postrádáme, ale přeci není nutné zatracovat odrůdy nové, vynikají

vzhledem, skladovatelností a určitě ne všechny postrádají jedinečné chutě. Staré odrůdy

zachováváme snad i proto, abychom jejich vlastností využili pro další šlechtění

a nalézali odrůdy nové.

Námi vyrobené mošty z plodů starých odrůd jabloní ze zmapovaných lokalit

a některé plody jablek byly dodány od místních pěstitelů, byly hodnoceny velice dobře

a to především odrůdy, které mají specifické aroma ´Moravská Jadernička´, ´Matčino´.

Velice dobře dopadly i směsi moštů, kde se vyskytovala odrůda ´Moravská

Jadernička´ a také ´Matčino´. Dodávaly směsím charakteristické aroma a tedy i chuť,

ne dobře se ale umístil mošt z ´Moravské Jaderničky´ v hodnocení barvy, obsadil

až místo desáté.

Z hlediska výtěžnosti dosahuje ´Moravská Jadernička´ průměrného výsledku

to až 49 % šťávy z 1 kg plodů, samozřejmě musíme zohlednit dobu skladování, která

v našem případě byla asi 1 měsíc.

V případě moštů a i u směsi moštů z vícera odrůd jsme dle výsledků

konstatovali, že je lepší využití jednotlivých odrůd do směsí a to především těch, které

se vyznačují specifickým aroma.

Je dobré využít odrůdy, které jsou vhodné pro moštování jako ´Strýmka´

a i renety, které dodávají kořenitou chuť a specifická nakyslá chuť se vyskytuje

u ´Boskoopského´. Dále i odrůda ´Malinové´ ´Hornokrajské´, kde dle našich výsledků

vyskytovala chuť po lesním ovoci, odrůda se i ale vyznačovala výbornou výtěžností.

Doporučit staré odrůdy lze pro výsadby do stromořadí a alejí, kde je nutné zvolit

vyhovující odrůdu, která se svými vlastnostmi do dané lokality hodí a také je možnost

využití poradenství Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousech,

kde ve fondu mají 2200 odrůd, jak uvádí vedoucí oddělení genofondů František

Paprštejn. [www.ztracené ovocné odrůdy]

http://www.ztracené/

93

Dále je samozřejmě dobré se zaměřit na jejich vlastnosti jako široké spektrum

chutí a barev, bývají odolnější, můžeme je pěstovat bez chemie, z hlediska historie

víme, jak strom reaguje na mrazy nebo škůdce, a choroby, jak plodí a využít těchto

vlastností pro další nalézání odrůd nových.

Dále je samozřejmě vhodné je doporučit pro zpracování, a to nejenom

moštování ale i sušení, výroba pálenky, likérů vín, marmelád, povidel a další spousty

produktů s příznivým účinkem pro zdraví člověka.

Využití starých a krajových odrůd je všestranné, některé pro moštování,

ale jiné například pro výrobu přesnídávek například ´Vilémovo´ (dužnina nehnědne

a dobře se rozváří), dále je to sušení a kompotování a další způsoby zpracování.

(BOČEK, 2004)

Mošty námi vyrobené, byly jednotlivě nazvány dle odrůd, bylo by vhodné

a to například i z hlediska naučného zachovat tyto názvy a produkovat mošty s těmito

názvy. Snad by se více dostávaly do podvědomí lidí a na tyto odrůdy

by se nezapomínalo, jak z hlediska zpracování tak i pěstování.

Zachování těchto odrůd je tedy opodstatněné a lidem by se mohlo

stát, že už se s vlastnostmi těchto významných odrůd ke zpracování neshledají.

94

7. ZÁVĚR

Cílem práce bylo zmapování výskytu starých a krajových odrůd jabloní v oblasti

Podesní. Zhodnotit zdravotní stav a napadení chorobami a škůdci. Zjištěné odrůdy

popsat a plody zpracovat moštováním. Na základě senzorického hodnocení a výsledků

provést doporučení pro pěstování a využití plodů.

Zmapování starých a krajových odrůd v oblasti Podesní probíhalo v letech

2015 – 2016 a to v těchto lokalitách:

- Stromořadí v Sobotíně,

- Stromořadí ze Sobotína do Rudoltic,

- Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou,

- Farská zahrada Velké Losiny,

- Zámecká zahrada ve Velkých Losinách,

- Jadernička Moravská u pana Orla.

Vysledovaly jsme, že stromy ve stromořadích jsou v horším zdravotním stavu,

udržované neodborným řezem nebo žádným. Zcela neodborný řez byl proveden

ve stromořadí v lokalitě z Velkých Losin do Loučné nad Desnou, čímž byl naprosto

narušen habitus stromů. U stromořadí s přehuštěnými korunami stromů, ty jsou

napadené převážně strupovitostí, z pozůstalých shnilých plodů hrozí riziko napadení

monilií. Stromy v zahradách jsou po stránce zdravotního stavu lépe hodnoceny, jsou

více udržované řezem. Ve výborném stavu, byla ´Jadernička Moravská´ v lokalitě

u pana Orla a také stromy v Zámecké zahradě byly v březnu 2016 ošetřeny řezem

za účelem obnovy zámecké zahrady a to také přispělo k lepšímu zdravotnímu stavu

stromů.

Ve sledovaných lokalitách byl výskyt těchto odrůd: ´Strýmka´, ´Boskopské´,

´Boskopské červené´, Ćroncelské´, ´Hedvábné (polomíšeňské) bílé zimní´, ´Bernské

růžové´, ´Boikovo´, ´Boikovo velké´, ´Jadernička Moravská´, ´Sudetská reneta´,

´Matčino´, ´Panenské´, ´Malinové Holovouské´, ´Gdáňský Hranáč´, ´Trierské vinné´,

´Blenheimská reneta´, ´Vilémovo´, ´Pasecké vinné´, ´Kaselská reneta´, ´Řehtáč

95

soudkový´, ´Jeptiška´, ´Grahamovo´ a ´Baumanova reneta´, ´Knížecí zelené´. Odrůdy

jako ´Kalvil´, ´Ribstonské´ a ´Malinové hornokrajské´ byly dodány k přípravě moštů

od pěstitelů.

Ve stromořadích se vyskytuje převážně odrůda ´Boskoopské´, ´Boskoopské

červené´, Óldenburgovo´.

´Booskopské´ v mládí namrzá, roste křivě a křiví se, z toho důvodu jsou některé

stromy poškozeny mrazovými deskami a pokud se nejedná o vysokokmeny,

tak se do stromořadí nehodí. Vytváří i vznosné, vysoké koruny, které se později široce

rozkládají a zabraňují ve výhledu. Óldenburgovo´ není vhodné do stromořadí, nesnáší

drsné, vysoké a mrazové a větrné polohy a také v mokrých půdách trpí rakovinou.

Ve stromořadí, které se nachází v oblasti Podesní, mezi nejvhodnější patří

odrůda ´´Parmény zlaté zimní´, tvoří úzké, vznosné koruny, je ale poněkud méně odolná

proti škůdcům a chorobám.

Dle sledování byla výborně hodnocena chuť a atraktivnost plodů u ´Moravské

Jaderničky´ a to jako výborná, hodnocená bodem 9 a také atraktivnost plodů byla

hodnocena jako velmi atraktivní, také bodem 9. Dalšího dobrého hodnocení bylo

u stromů nacházejících se v zámecké zahradě, například u odrůdy ´Jeptiška´,

kde atraktivita plodů byla hodnocena bodem 9 a chuť dužniny středně dobrá (6).

Je to odrůda, která se vyznačuje krásným vzhledem, ale její chuť je výraznější

až po delší době uskladnění. Byla na zámku využívána ke zdobení. Velice dobrého

hodnocení, především v líbivém vzhledu, získal ´Řehtáč soudkovitý´, atraktivita plodů

hodnocena bodem 9, a i chuť v terénu byla hodnocena výborně bodem 8.

Z těchto odrůd, jsou nejvíce vhodné do našich podmínek převážně odrůdy

´Strýmka´, ´Sudetská reneta´, ´Řehtáč soudkovitý´, ´Jadernička Moravská´, ´Jeptiška´,

ale i ostatní se mohou v našich podmínkách pěstovat.

Mošty námi vyrobené byly z odrůd: ´Malinové Hornokrajské´, ´Ribstonské´,

´Boikovo´, ´Moravská Jadernička´, ´Parména zlatá zimní´, ´Kalvil´, ´Sudetská reneta´,

´Strýmka´, ´Matčino´ a dále tři směsi.

Dle bodového hodnocení, nejlepších pozic opakovaně dosahovali mošty

z odrůdy ´Moravská Jadernička´ a ´Matčino´. Jen v ukazateli barvy jsme u ´Moravské

96

Jaderničky´ zaznamenaly ne příznivé ohodnocení, naopak ´Matčino´ výborně

hodnocené. Ve výsledcích jsme také zaznamenaly výborné hodnocení směsi moštů,

kde také jednou ze složek byla ´Moravská Jadernička´. Aroma ´Moravské Jaderničky´

a i odrůdy ´Matčino´ je velice vhodné využívat do směsí moštů. Dle našich výsledků

má ´Moravská Jadernička´ i průměrnou výtěžnost, to bohužel není u odrůdy ´Matčino´,

kde je výtěžnost velice nízká.

´Matčino´, i když se v našich podmínkách pěstuje, je zde malá odolnost vůči

mrazu ale vysoká odolnost proti strupovitosti. Má výborné chuťové vlastnosti

a je to spíše stolní odrůda, ale dle našich výsledků, mošt z ní, měl velice dobré výsledky,

a proto by se měla pro svou nezaměnitelnou aromatickou chuť používat do směsi,

kde vynikne její chuť.

Závěrem můžeme doporučit jak pro pěstování, v našich podmínkách,

tak i pro moštování především odrůdu ´Moravské Jaderničky´. Dodává příjemnou

aromatickou, nakyslou chuť, její zpracování je nejen pro moštování ale i pro výrobu

povidel, vína a destilátů. V kraji svého vzniku je nejoblíbenější odrůdou.

Staré a krajové odrůdy bychom měli zachovávat a využívat jejich vlastností

do budoucnosti.

97

8. SOUHRN A RESUME

Výběr vhodných starých odrůd jablek pro moštování v oblasti Podesní. Byly

zmapovány lokality s výskytem starých odrůd jablek v dané oblasti. Stromy byly

zhodnoceny.

Z uvedených lokalit byly plody vybraných odrůd uskladněny a následně

zpracovány moštováním.

Mošty z jednotlivých odrůd jako například ´Jadernička Moravská´ a i dalších

odrůd, směsí vícera odrůd, byly degustovány a hodnoceny.

Odrůdy ´Strýmka´, ´Jadernička Moravská´, ´Malinové Hornokrajské´, ´Sudetská

Reneta´, jsou z hlediska našeho mapování vhodné jak pro pěstování, tak i pro následné

zpracování moštováním v oblasti Podesní.

Selection of suitable old varieties of apples for stumming in Podesní. There were

mapping locations with presence of old varieties of apples in the area. Trees

were evaluated.

There were selected varieties of fruits stored and then processed with stumming

from these locations.

Musts of different varieties such as ´Moravská Jadernička´ and also other

varieties, a mixture of several varieties were tasted and evaluated.

Varieties ´Strýmka´, ´Jadernička Moravská´, ´Malinové Hornokrajské´,

´Sudetská Reneta´ are in terms of our mapping suitable for planting and for subsequent

processing of musts in Podesní.

98

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1954

2. BOČEK OTTO, Pomologie, 2. vydání, 1957

3. BOČEK S., Časopis Svazu zakládání a údržby zeleně Inspirace, str. 8, Číslo 1,

2016

4. BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, sborník přednášek a seminárních prací,

2007/8

5. BOČEK S., Ovocné dřeviny v krajině, 2007

6. BLAŽEK J. a kolektiv, Ovocnictví, 1. vydání, Vydal Český zahrádkářský svaz,

nakladatelství KVĚT, 1998, ISBN 80-85362-33-3

7. DVOŘÁK A., Pěstování jabloní, Vydalo Státní zemědělské nakladatelství

v Praze, 2. vydání, 1987, ISBN 07-098-87

8. DVOŘÁK, VONDRÁČEK, Jablka, 2. vydání, Vydalo Státní zemědělské

nakladatelství v Praze, 1969, ISBN 07-006-69

9. GÁBA, TEMPÍROVÁ. KOTRLA, Bratři Kleinové stavitele silnic a dálnic,

2000, 27. svazek, Vydalo Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, ISBN

8085083-34-5

10. HLUCHÝ M., ACKERMAN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ

E., VANĚK G., Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné,

1997, ISBN 80 -90 1874-2-1

11. HANOUSEK MILOŠ, Domácí výroba moštů, vydání první, vydala Grada

Publishing, a.s., 2006, ISBN 80-247-1445-0

12. HNIZDÍK F., HRIČOVSKÝ I., Jabloně a hrušky, vydání první, vydala Príroda,

1989, ISBN 80-07-00021-6

13. CHOBOTSKÝ PAVEL, Příběhy slavných odrůd, vydání první, vydala

nakladatelství Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, ISBN 80-86278-50-6

99

14. JONOVÁ IRENA, DOUBRAVSKÝ ZDENĚK, Společná minulost- společná

budoucnost, vydalo SOŠ Šumperk, 2012

15. KAMENICKÝ, KOHOUT, Atlas tržních odrůd ovoce, čtvrté opravné vydání,

Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1958

16. KOCMANOVÁ JANA, Kronika obecního úřadu Velké Losiny, 2008

17. KOHOUT KAREL, Malá Pomologie 1,1. vydání, Vydalo Státní zemědělské

nakladatelství ve spolupráci s Československým svazem zahrádkářů a ovocnářů

v Praze, 1960

18. KOLEKTIV AUTORŮ, Sestavil: SALAŠ PETR, Metodické pokyny, 1. vydání,

Vydavatel Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-

7157-617-4

19. KOPEC K., HOŘČIN V., Senzorická analýza ovoce a zeleniny,1.vydání,

Universum, 1997

20. KOTT V., Ovocné a zeleninové nápoje, vydání třetí, vydalo Státní zemědělské

nakladatelství v Praze, 1998,07-011-88

21. LOKOČ RADIM, ŠKARKOVÁ PAVLA, CHROUST PETR, Sedm tváří

ovocnářství, Vydavatel: Místní akční skupina Nízký Jeseník, 2012, ISBN 978-

80-260-1921-3

22. ŘEZNÍČEK V., SALAŠ P., BOČEK S., BENDOVÁ P., Problematika zachování

a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin, vydání první, vydavatel

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, ISBN 80-7157-793-6

23. ŘEZNÍČEK V., TRUHLÁŘ S., BOČEK S., DOKOUPIL L., VLK R., Staré

a krajové odrůdy ovocných dřevin, vydání první, vydavatel Mendelova

zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-7157-618-2

24. SPILKA J., Ovocnářství na Šumpersku, 1930

25. STIEBITZ FRANZ, Von der Sortenwahl im Obstbau des Sudetenlandes,1943

100

26. TETERA VÁCLAV, Jabloně na Valašsku, vydání první, vydala Vysoká škola

poľnohospodárska v Nitre, 1996, ISBN 80-7137-306-0

27. TETERA VÁCLAV A KOLEKTIV, Ovoce Bílých Karpat, 1. vydání, Vydala

ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou v rámci projektu

MŽP ČR Va V /620/10/03, 2006, ISBN 80-903444-5-3

28. UHER JIŘÍ A KOLEKTIV, Výroba nápojů z ovoce, vydání první, vydalo SNTL

- Nakladatelství technické literatury, 1975,04-824-75

29. VANĚK JOSEF, Jablka, II. Opravné vydání, Nakladatelství zahradnické

literatury, 1945

30. VANĚK JOSEF, Lidová Pomologie VII., II. opravené vydání, Nakladatelství

zahradnické literatury (Josef Vaněk) Chrudim, 1945

31. VLK LADISLAV, Pomologický klíč, vydání první, vydal A. Vaďura, Brno, 1947

32. VONDRÁČEK J., Výroba bezalkoholických nápojů a nezkvašených moštů,

vydal a vytiskl, tiskařské a nakladatelské podniky v Liberci, 1948

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

Lucie Soukupová, deník.cz, cit. 2016-15-04, http://www.denik.cz/bydleni/ztracene-

ovocne-odrudy-kam-se-podely-20130830.html

František Paprštejn, Josef Kloutvor,

http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Sbornik2005_06.pdf

František Paprštejn, Josef Kloutvor

http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/sbornik2002.pdf

www.spolekmoravskykras.cz/create_file.php?id=11

Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc., Příklady zachování regionálního dědictví, tradiční

odrůdy ovocných dřevin cit. 2016-04-28,

http://www.zahradkari.cz/zo/slapanice/soubor/20130506_prezentace.pdf

http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/klimaticke-pomery/

http://www.denik.cz/bydleni/ztracene-ovocne-odrudy-kam-se-podely-20130830.html

http://www.denik.cz/bydleni/ztracene-ovocne-odrudy-kam-se-podely-20130830.html

http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Sbornik2005_06.pdf

http://www.spolekmoravskykras.cz/create_file.php?id=11


101


http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/


http://jeseniky.ochranaprirody.cz/charakteristika-CHKO/geologie/

102

PŘÍLOHY

Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů

Příloha 2 – Pomocné výpočty

Příloha 3 – Stanovení sortimentu

Příloha 4 – Fotodokumentace

103

Příloha 1 – Bodová stupnice pro hodnocení odrůd moštů

Barva:

1- nepříjemná 2 - méně přijatelná, 3 - průměrná, 4 - vzhledná, 5 - velmi příjemná,

atraktivní

Intenzita chuti:

1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní, příjemná 5 - velmi

intenzivní, příjemná

Intenzita vůně:

1 - nepříjemná, 2 - málo intenzivní, 3 - neutrální, 4 - intenzivní příjemná, 5 - velmi

intenzivní, příjemná

Čistota chuti:


výrazná

Čistota vůně:


výrazná

Celkový dojem:

1 - negativní, 2 - spíše negativní, 3 - dobrý, 4 - vyhovující, akceptovatelný, 5 -

vynikající

104

1. Malinové Hornokrajské Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5

Intenzita chuti 1 2 3 4 5

Intenzita vůně 1 2 3 4 5

Čistota vůně 1 2 3 4 5

Čistota chuti 1 2 3 4 5

Celkový dojem 1 2 3 4 5

2. Ribstonské Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






3. Boikovo Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






105

4. Moravská Jadernička Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






5. Parména zlatá zimní Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






6. Strýmka Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






106

7. Kalvil Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






8. Sudetská reneta Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






9. Matčino Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






107

10. Směs: Boikovo, Matčino Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






11. Směs: Parména a

Moravská Jadernička,

Ribstonské Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






108

12. Směs: Malinové hor.,

Ribstonské, Boikovo,… Hodnocení

Barva 1 2 3 4 5






109

Příloha 2 – Pomocné výpočty

Malinové

Hornokrajské Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 33 2,75 0,1 3,3

Intenzita chuti 43 3,58 0,15 6,45

Intenzita vůně 44 3,67 0,15 6,6

Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85

Čistota chuti 40 3,33 0,15 6

Celkový dojem 42 3,50 0,3 12,6

Celkem 241 --- 1 40,80

Tabulka 12 – Pomocné výpočty Malinové H.40

Ribstonské Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 43 3,58 0,1 4,3



Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85

Čistota chuti 33 2,75 0,15 4,95


Celkem 224 --- 1 36,55

Tabulka 13 – Pomocné výpočty Ribstonské41

Boikovo Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 49 4,08 0,1 4,9



Čistota vůně 38 3,17 0,15 5,7

Čistota chuti 40 3,33 0,15 6


Celkem 244 --- 1 39,70

Tabulka 14 – Pomocné výpočty Boikovo42

40

Zdroj: Vlastní zpracování 41


Zdroj: Vlastní zpracování

110

Moravská Jadernička Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 42 3,50 0,1 4,2



Čistota vůně 48 4,00 0,15 7,2

Čistota chuti 45 3,75 0,15 6,75


Celkem 278 --- 1 46,65

Tabulka 15 – Pomocné výpočty M. Jadernička43

Parména zlatá zimní Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 39 3,25 0,1 3,9



Čistota vůně 42 3,50 0,15 6,3

Čistota chuti 42 3,50 0,15 6,3


Celkem 255 --- 1 42,45

Tabulka 16 – Pomocné výpočty Parména zlatá zimní44

Strýmka Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 45 3,75 0,1 4,5



Čistota vůně 43 3,58 0,15 6,45

Čistota chuti 41 3,42 0,15 6,15


Celkem 245 --- 1 40,80

Tabulka 17 – Pomocné výpočty Strýmka45

43




111

Kalvil Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 46 3,83 0,1 4,6



Čistota vůně 39 3,25 0,15 5,85



Celkem 233 --- 1 38,20

Tabulka 18 – Pomocné výpočty Kalvil46

Sudetská reneta Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 51 4,25 0,1 5,1

Intenzita chuti 40 3,33 0,15 6


Čistota vůně 38 3,17 0,15 5,7

Čistota chuti 39 3,25 0,15 5,85


Celkem 245 --- 1 40,05

Tabulka 19 – Pomocné výpočty Sudetská reneta47

Matčino Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 52 4,33 0,1 5,2



Čistota vůně 47 3,92 0,15 7,05

Čistota chuti 43 3,58 0,15 6,45

Celkový dojem 50 4,17 0,3 15

Celkem 285 --- 1 47,65

Tabulka 20 – Pomocné výpočty Matčino48

46




112

Boikovo, Matčino Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 47 3,92 0,1 4,7

Intenzita chuti 40 3,33 0,15 6


Čistota vůně 45 3,75 0,15 6,75



Celkem 263 --- 1 43,25

Tabulka 21 – Pomocné výpočty Boikovo, Matčino49


Ribstonské Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 44 3,67 0,1 4,4



Čistota vůně 49 4,08 0,15 7,35

Čistota chuti 49 4,08 0,15 7,35


Celkem 288 --- 1 48,20

Tabulka 22 – Pomocné výpočty Parména, Jad., Rib.50

Směs Celkem Průměr Váhy B x V

Barva 48 4,00 0,1 4,8



Čistota vůně 48 4,00 0,15 7,2



Celkem 276 --- 1 46,20

Tabulka 23 - Pomocné výpočty Směs51

49




113

Příloha 3 – Stanovení sortimentu

Obrázek 21 - Stanovení sortimentu52

52

Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách

114

Obrázek 22 - Stanovení sortimentu53

53

Zdroj: Výzkumná šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách

115

Příloha 4 - Fotodokumentace

Stromořadí v Sobotíně54

54

Zdroj: autor

116

Stromořadí v Sobotíně55

Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Sudetská reneta56

55

Zdroj: autor 56

Zdroj: autor

117

Stromořadí z Velkých Losin do Loučné nad Desnou - Boskoopské červené57

Farská zahrada Velké Losiny - Hedvábné zimní bílé polomíšeňské58

57

Zdroj: autor 58

Zdroj: autor

118

Farská zahrada Velké Losiny - Bernské růžové59

Farská zahrada Velké Losiny - Croncelské60

59

Zdroj: autor 60

Zdroj: autor

119

Zámecká zahrada Velké Losiny - Baumanova reneta61

Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské červené62

61

Zdroj: autor 62

Zdroj: autor

120

Zámecká zahrada Velké Losiny - Boskoopské63

Zámecká zahrada Velké Losiny - Croncelské64

63

Zdroj: autor 64

Zdroj: autor

121

Zámecká zahrada Velké Losiny - Gdáňský hranáč65

Zámecká zahrada Velké Losiny - Grahamovo66

65

Zdroj: autor 66

Zdroj: autor

122

Zámecká zahrada Velké Losiny - Jeptiška67

Zámecká zahrada Velké Losiny - Knížecí zelené68

67

Zdroj: autor 68

Zdroj: autor

123

Zámecká zahrada Velké Losiny - Řehtáč soudkový69

Zámecká zahrada Velké Losiny - Strýmka70

69

Zdroj: autor 70

Zdroj: autor

124

Stromy na zámecké zahradě před řezem71

Stromy na zámecké zahradě po řezu72

71

Zdroj: autor 72

Zdroj: autor

125

Jabloň na zámecké zahradě po řezu73

73

Zdroj: autor

126

Jadernička Moravská74

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Krasokvět´75

74

Zdroj: autor 75

Zdroj: autor

127

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Malinové holovouské´76

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Trierské vinné´77

76

Zdroj: autor 77

Zdroj: autor

128

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Kaselská reneta´78

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Blenhaimská reneta´79

78

Zdroj: autor 79

Zdroj: autor

129

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Pasecké vinné´80

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Červené tvrdé´81

80

Zdroj: autor 81

Zdroj: autor

130

Jablka dodaná od dalších pěstitelů - ´Vilémovo´82

Foto příprav moštů83

82

Zdroj: autor 83

Zdroj: autor

131

Degustace moštů84

84

Zdroj: autor

Date post:	14-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Zahradnická fakulta v Lednici - Theses · 2016-05-09 · Vědí také, jak plodí či do jaké...

Documents