Zahraniční politika České republiky · Web viewPokud jde o samotný průběh a výsledky...

15

Zahraniční politika České

republikydokumenty IV –VI/2016

Ministerstvo zahraničních věcí ČRčervenec 2016

Odbor administrativy a zpracování informacíMZV CR

ISSN 1210-5619

Zahraniční politika České republiky – Dokumenty.

Vydává odbor administrativy a zpracování informací

Ministerstva zahraničních věcí ČR, Praha.

Odpovědná redaktorka: Mgr. Jaromíra Borecká, Mgr. Eva Galovičová

ObsahPrezident České republiky...................................................................................15

Duben 2016......................................................................................................15

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi............................15

Projev prezidenta republiky při setkání s tiskem u příležitosti návštěvy prezidenta Černé Hory..................................................................................15

Projev prezidenta republiky při setkání s tiskem u příležitosti návštěvy prezidenta Rakouské republiky.....................................................................16

Prezident republiky zaslal blahopřejný dopis vietnamskému prezidentovi...17

Prezident republiky zaslal gratulační dopis britské královně.......................17

Prezident republiky zaslal gratulační dopis švédskému králi.......................18

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy...................................19

Květen 2016......................................................................................................22

Projev prezidenta republiky Miloše Zemana u příležitosti Dne vítězství ve Velké vlastenecké válce na velvyslanectví Ruské federace...........................22

Prezident republiky kondoloval francouzskému a egyptskému prezidentovi23

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram rakouskému prezidentovi.23

Červen 2016.....................................................................................................24

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy...................................24

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram dominikánskému prezidentovi...................................................................................................27

Společná deklarace o přátelských vztazích, partnerství a posílené spolupráci mezi Českou republikou a Arménskou republikou, podepsaná prezidenty ČR a Arménie......................................................................................................28

Prezident republiky kondoloval americkému prezidentovi...........................30

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram peruánskému prezidentovi....................................................................................................................... 31

Rozhovor prezidenta republiky pro Praha TV...............................................31

Prezident republiky kondoloval předsedovi politické strany Labour Party...37

Vyjádření prezidenta republiky k výsledku referenda o odchodu Velké Británie z EU.................................................................................................37

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Prima Partie..........................38

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram islandskému prezidentovi 52

Prezident republiky kondoloval tureckému prezidentovi..............................52

Parlament České republiky..................................................................................53

Duben 2016......................................................................................................53

Komentář předsedy Senátu Milana Štěcha: Ohlédnutí za návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga..............................................................................53

Výběr z tiskové konference předsedy Senátu M. Štěcha po jednání s rakouskými politiky.....................................................................................54

Květen 2016......................................................................................................55

Komentář předsedy Senátu Milana Štěcha: Je současná migrace ekonomickým přínosem?...............................................................................55

Červen 2016.....................................................................................................56

Stanovisko předsedy Senátu Milana Štěcha v reakci na výsledek hlasování Britů o odchodu z EU....................................................................................56

Reakce 1. místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky na hlasování Britů o odchodu z EU................................................................................................57

Vláda České republiky.........................................................................................58

Duben 2016......................................................................................................58

Komentář předsedy vlády k návrhu Evropské komise na reformu azylového systému..........................................................................................................58

Reakce ministra průmyslu a obchodu na vyjádření rakouského ministra životního prostředí k prodloužení povolení prvního bloku JE Dukovany.......59

Společné prohlášení ústavních činitelů po setkání na Pražském hradě........59

Kondolence premiéra Sobotky v souvislosti se zemětřesením v Japonsku....61

Projev ministra životního prostředí u příležitosti podpisu Pařížské dohody v OSN...............................................................................................................62

Květen 2016......................................................................................................64

Komentář předsedy vlády k připravované revizi dublinského systému.........64

3. 5. 2016.......................................................................................................64

Vyjádření ministra vnitra k neoficiálním informacím ohledně návrhu Evropské komise............................................................................................64

Společné prohlášení ministrů životního prostředí V4, Bulharska a Rumunska z 23. společného zasedání ministrů životního prostředí................................65

Společné prohlášení Česko-izraelské mezivládní konzultace........................67

Červen 2016.....................................................................................................75

Prohlášení předsedů vlád Visegrádské skupiny z Pražského summitu.........75

Lídři V4 vyzvali Evropskou komisi k pomoci občanům Ukrajiny...................79

Prohlášení předsedy vlády B. Sobotky v souvislosti s teroristickým útokem v centru Tel Avivu............................................................................................81

Prohlášení předsedy vlády B. Sobotky ke střelbě v americkém Orlandu......82

Telegram předsedy vlády B. Sobotky viceprezidentovi USA Josephu Bidenovi....................................................................................................................... 82

Projev předsedy vlády při zahájení setkání regionálních lídrů platformy 16+1 v Číně.............................................................................................................82

Kondolence předsedy vlády ČR Sobotky předsedovi vlády Velké Británie Cameronovi...................................................................................................84

Komentář předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky k rozhodnutí Velké Británie....................................................................................................................... 85

Komentář ministr průmyslu a obchodu k rozhodnutí Velké Británie............86

Společné prohlášení předsedů vlád zemí Visegrádské skupiny: Důvěryhodná a akceschopná Unie.......................................................................................87

Komentář předsedy vlády k teroristickému útoku v Istanbulu......................88

Projev předsedy vlády v Poslanecké sněmovně 30. června 2016 k Brexitu a naší budoucnosti v EU...................................................................................89

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky.................................................95

Duben 2016......................................................................................................95

Komentář ministra L. Zaorálka k úmrtí Hanse-Dietricha Genschera............95

Česká republika neuznává "YPG Evropa, z.s." za subjekt mezinárodního práva..............................................................................................................95

Prohlášení MZV k porušování příměří v oblasti konfliktu v Náhorním Karabachu.....................................................................................................95

Prohlášení ze setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice.....96

Projev ministra L. Zaorálka na mezinárodní konferenci "Překonávání globálních hrozeb".........................................................................................98

Prohlášení ministra L. Zaorálka u příležitosti podpisu Pařížské dohody o klimatu na „Den Země“.................................................................................99

Prohlášení MZV k obnovení bojů v Aleppu..................................................100

Květen 2016....................................................................................................100

Společné prohlášení ministrů zahraničí V4 k Východnímu partnerství.......100

Projev náměstka M. Tlapy na pracovním obědě s Pražskou skupinou velvyslanců OIC...........................................................................................102

Projev ministra zahraničí na zahájení Mezinárodního dne Afriky...............103

Prohlášení ministerstva zahraničních věcí k případu Nadji Savčenko........105

Červen 2016...................................................................................................105

Prohlášení MZV k návrhu novely ruského federálního zákona „O veteránech“..................................................................................................................... 105

Prohlášení ministerstva zahraničních věcí ČR v souvislosti s tragickým útokem v Orlandu........................................................................................106

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Financial Times..................................................................................................................... 106

Společný článek ministrů zahraničních věcí České republiky a Německa Lubomíra Zaorálka a Franka-Waltera Steinmeiera pro Právo....................108

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Die Welt........109

Projev ministra zahraničí na Humboldtově univerzitě................................112

Prohlášení ministra L. Zaorálka k výsledku referenda o vystoupení Velké Británie z EU...............................................................................................121

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Právo............122

Komentář ministra L. Zaorálka: Unie málo přesvědčovala Brity, že má smysl zůstat. Juncker není mužem na svém místě................................................127

Prohlášení MZV k atentátu na letišti v Istanbulu........................................128

Článek ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka pro Financial Times..................................................................................................................... 129

Čeští zástupci v evropských strukturách...........................................................131

Duben 2016....................................................................................................131

Komentář europoslance P. Svobody (KDU/ČSL) k summitu EU-Turecko. . .131

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Hans Dietrich Genscher byl velkou postavou evropských dějin..........................................................................133

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k dohodě EU a USA..............133

Vyjádření europoslance P. Ježka (ANO) k návrhům na reformu azylového systému........................................................................................................134

Komentář Jana Zahradila k návrhu Evropské komise: Zavání to přepsáním silových poměrů uvnitř EU..........................................................................135

Komentář europoslance J.Štětiny (TOP09/STAN): Výsledky nizozemského referenda jsou zklamáním...........................................................................136

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP 09): Je svět připraven na Trumpa v čele supervelmoci USA?..............................................................137

Vystoupení europoslance P. Macha (Svobodní) na plénu EP k dohodě s Tureckem.....................................................................................................138

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Podpořila jsem usnesení EP k situaci v Polsku...................................................................................139

Přepis hlavních bodů rozhovoru s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) na téma ekonomických migrantů................................................................139

Rozhovor europoslance P. Teličky pro Deník: Zeman se k unii nechová jinak než Klaus.....................................................................................................141

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Jestli může něco vést k vyhrocení konfliktu v Evropě, je to pokus o překreslení mocenské mapy............................................................................................................147

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Sjezd kubánských komunistů změnu nepřinesl..........................................................................................150

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM): Jakýkoliv osud kandidáta Sanderse není prohrou................................................................................151

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) k dohodě TTIP pro EURActiv......152

Květen 2016....................................................................................................153

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): O paradoxech Zemanovy zahraniční politiky.......................................................................................153

Rozhovor europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) se švýcarským novinářem o migrační krizi..........................................................................154

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Píšeme si s paní Mogheriniovou..................................................................................................................... 155

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Návrhy Evropské komise jen zvýší napětí v EU..................................................................................................156

Rozhovor euroooslankyně K. Konečné (KSČM) pro Parlamentnilisty.cz : „Zlá matka Merkelová“, tajnosti s TTIP, USA poučují Evropu, přitom mají zadrátované hranice s Mexikem…...............................................................157

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP 09): Česko proti všem a všemu? Proti bezvízovému Turecko, kvótám i vyplácení se za uprchlíky. Europoslanec vysvětluje fakta.....................................................................161

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Nový azylový systém nemá bez ochrany hranic a dohod o navracení uprchlíků smysl.................162

Rozhovor europoslance P. Zdechvského (KDU/ČSL) pro Neviditelný pes.cz: Česko nikoho nevysává................................................................................163

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Čína, ačkoli je naším důležitým partnerem, není tržní ekonomika................................................164

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO): Evropa s vnitřními hranicemi nebude bezpečnější....................................................................165

Komentář europoslankyně M. Dlabajové (ANO) ke statusu tržní ekonomiky pro Čínu.......................................................................................................166

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k návrhu na udělení tržního statutu Číně.................................................................................................166

Komentář europoslance P. Zdechovského (KDU-ČSL): Posílení Europolu pomůže boji proti terorismu........................................................................167

Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) byl hostem pořadu Otázky Václava Moravce.........................................................................................168

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Sudetoněmecké krajanské sdružení za žádné krajany nepovažuji..............172

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO): Status tržní ekonomiky Číně.............................................................................................................175

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Kam směřuje Makedonie?...176

Rozhovor s europoslance E. Tošenovským (ODS) pro Parlamentní listy.cz: Dramatické varování pro Merkelovou, vliv Ameriky na EU, mizerný materiál z Evropské komise, který odpuzuje lidi.......................................................177

Prohlášení europoslance Petra Macha (Svobodní) k výsledkům prezidentských voleb v Rakousku...............................................................180

Článek europoslance J. Štětiny v deníku Blesk: Europoslanci chtějí přitvrdit proti Rusku..................................................................................................181

Rozhovor s europoslancem T. Zdechovským pro Parlamentní listy: S Ruskem bychom se měli dohodnout. Nechci studenou válku. Někteří imigranti svou novou zemi nenávidí....................................................................................182

Červen 2016...................................................................................................185

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Odstrašíme Rusko« aneb Zahrajeme si na vojáky................................................................................185

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Stále podporuji umístění radaru v ČR. Část života jsem v kolonii SSSR prožil a nechci to zažít znovu...................................................................................186

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) pro Parlamentní listy:“Evropská komise mění kurz”.......................................................................................189

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Jak je to s neutralitou Švédska a Finska.......................................................................................................191

Rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) pro EurActiv: Japonci vnímají migrační krizi v EU s obavami, bojí se nestability.............192

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Pokus o sjednocení levice v Rakousku.....................................................................................................194

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Blýská se na lepší časy ve vztazích mezi Běloruskem a Evropskou unií?..............................................195

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Evropská komise a »migrační partnerství«.................................................................................................195

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): Na teroristické hrozby musíme reagovat společně........................................................................................196

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP09) o otázce Brexitu: Den poté..............................................................................................................197

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL): Evropské usmíření jako model pro Izrael a Palestinu. Proč ne?........................................................199

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) k Brexitu......................................201

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Brexit unii nezničí....................201

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO) k brexitu........................202

Společné prohlášení europoslanců Evžena Tošenovského a Jana Zahradila (oba ODS) k Brexitu.....................................................................................203

Rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) pro Parlamentní listy: Je mi líto, ale jedeme dál. Britští europoslanci patřili k nejlínějším. Důsledky přijdou rychle...........................................................203

Vyjádření europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k výsledkům referenda ve Velké Británii..........................................................................205

Rozhovor s europoslancem P. Pocem (ČSSD) pro Chebský deník: Brexit očima europoslance Pavla Poce...................................................................206

Komentář europoslankyně O. Sehnalové k výsledku britského referenda. .206

Prohlášení europoslance P. Macha (Svobodní) k Brexitu............................207

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM) k výsledkům britského referenda.....................................................................................................207

Rozhovor s europoslancem J. Zahradilem (ODS) pro Lidové noviny: Po Brexitu si mají Češi říci EU o extrabuřty.....................................................207

Rozhovor s europoslanci P. Teličkou (ANO), J. Zahradilem (ODS), eurokomisařkou V. Jourovou a ministrem zahraničí L. Zaorálkem o výsledcích referenda o vystoupení Velké Británie z EU v pořadu Otázky Václava Moravce.........................................................................................209

Komentář europoslankyně O. Sehnalové (ČSSD) k Brexitu: Kudy teď?......236

Rozhovor s europoslancem J. Štětinou (TOP 09) pro deník Blesk o Brexitu..................................................................................................................... 237

Společné prohlášení Luďka Niedermayera (TOP 09) a Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k Brexitu...................................................................................238

Článek europoslance J. Zahradila (ODS) pro časopis Týden: V Bruselu zazvonil budíček..........................................................................................239

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL): Rozhodnutí Británie opustit Evropskou unii oslabí především ji samotnou, ale i Unii, a tudíž i Česko. Ekonomicky se to již projevuje: padá libra, ale trochu i euro.....................240

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k Brexitu.............................241

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Brexit, a co dál?..................241

Článek europoslance J. Zahradila (ODS) pro Pravý břeh: Evropa po bitvě.242

Komentář europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL): Zastánci brexitu, jejich lži a demagogie............................................................................................244

Prezident České republiky

Duben 2016

1. 4. 2016

Prezident republiky kondoloval německému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pátek dne 1. dubna 2016 kondolenční telegram prezidentovi Spolkové republiky Německo Joachimu Gauckovi.

Vážený pane prezidente,

s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o skonu bývalého ministra zahraničí a velkého státníka pana Hanse-Dietricha Genschera.

Vaši vlast opustila významná osobnost, která stála za politickými změnami ve střední Evropě. Velmi jsem si pana ministra vážil jako zastánce evropské myšlenky a jako muže, který pomáhal překonat hranice mezi národy, ať už byly tvořeny Berlínskou zdí nebo železnou oponou.

Dovolte mi, abych Vám, rodině pana ministra i všem německým občanům vyjádřil jménem svým i jménem občanů České republiky upřímnou soustrast.

S úctou

Miloš Zeman

prezident České republiky

www.hrad.cz

6. 4. 2016

Projev prezidenta republiky při setkání s tiskem u příležitosti návštěvy prezidenta Černé Hory

Vážený pane prezidente, dámy a pánové,

řada mých přátel v poslední době navštívila Černou Horu a byla nadšena, že našla krásné místo k životu. V současné době je počet českých turistů v Černé Hoře padesát tisíc ročně, a věřím, že i Vaše návštěva přispěje k rozšíření turistického ruchu.

Diskutovali jsme samozřejmě i o českých investicích v Černé Hoře, ať už jde o výstavbu železničních tratí, účast Škody Praha na dobudování druhého bloku tepelné elektrárny nebo dodávky vodních turbín.

Česká republika plně podporuje úsilí Černé Hory stát se plnohodnotným členem jak NATO, tak Evropské unie. Oceňujeme úspěchy, které v tomto směru Černá Hora dosáhla.

Závěrem mně dovolte, abych opakoval to, co už jsem řekl panu prezidentovi. Málokdy jsem se setkal s partnerem, který měl téměř shodnou politickou životní dráhu jako já. Oba dva jsme byli předsedy parlamentu, oba dva jsme byli předsedy vlády, teď jsme oba dva prezidenty, ale musím přiznat panu prezidentovi jeden náskok. On byl kromě toho i ministrem vnitra a to se mi dosud nepodařilo.

Děkuji vám za pozornost.

www.zemanmilos.cz

11. 4. 2016

Projev prezidenta republiky při setkání s tiskem u příležitosti návštěvy prezidenta Rakouské republiky

Dámy a pánové,

většinou vítám své hosty s radostí, pouze dnes vítám Heinze Fischera se smutkem, protože mu končí druhé funkční období a v souladu s rakouskou ústavou už nemůže znovu kandidovat, i když bych si to velice přál. Ale vždy bude v České republice vítán jako její dobrý přítel, a i když se říká, že v politice neexistuje přátelství, my dva můžeme potvrdit, že jsou i čestné výjimky, protože se známe už dvacet let, možná o něco víc.

Dovolte mi, abych se jenom velmi stručně dotknul témat, o nichž jsme diskutovali. Česká a rakouská ekonomika jsou hluboce prorostlé, a je to tak dobře. V České republice působí zhruba tři tisíce rakouských firem, v Rakousku naopak působí asi tak tři sta českých firem. Diskutujeme při našich setkáních, to je téměř věčné téma, Heinzi, o spojení Brna s Vídní a o spojení Budějovic s Lincem, a vždycky, pane ministře dopravy, když už jsme ujišťováni, že je to na dobré cestě, tak přijde Evropská komise z Bruselu a vymyslí si nějaký nový nesmysl, v tomto případě tak zvanou novou EIU, která povede k dalšímu odkladu dopravních staveb. Ale za to my dva prezidenti opravdu nemůžeme.

S Heinzem Fischerem jsme diskutovali výsledky jeho nedávné návštěvy v Ruské federaci a setkání s prezidentem Putinem, máme velmi shodný, to jest pochybovačný postoj k nedávné dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem. Dotkli jsme se rovněž migrační krize a celé řady dalších témat. Vím, že například obě

16

země podporují tak zvanou Tobinovu daň, to znamená daň z finančních transakcí, ale to už by bylo na dvouhodinové úvodní slovo, a to byste tady asi ani nevydrželi.

Dovolte mi tedy, abych konstatoval, že poprvé se v lánském zámku na počest vzácného hosta konala vojenská přehlídka, poprvé zde zazněl Radeckého marš, a mimochodem Radecký byl český vojevůdce, aby bylo jasno, a myslím si, že i těch dvacet jedna dělových salv, které byly vypáleny na počest prezidenta Fischera, svědčí o nikoli dobrých, ale skvělých vztazích mezi námi.

Děkuji vám za pozornost.

www.zemanmilos.cz

14. 4. 2016

Prezident republiky zaslal blahopřejný dopis vietnamskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve čtvrtek dne 14. dubna 2016 blahopřejný dopis Tran Dai Quangovi, prezidentovi Vietnamské socialistické republiky.


dovolte, abych jménem občanů České republiky i jménem svým Vám co nejsrdečněji pogratuloval k Vašemu zvolení prezidentem Vietnamské socialistické republiky.

I přes dlouhou vzdálenost je přátelství mezi našimi zeměmi hluboké, dlouhodobé a zcela ojedinělé. Doufám, že oba dva ve svých funkcích přispějeme k jeho dalšímu prohlubování, zejména v ekonomické oblasti.

Přeji Vám, pane prezidente, pevné zdraví a mnoho úspěchů ve Vašem osobním i profesním životě.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

15. 4. 2016

17

Prezident republiky zaslal gratulační dopis britské královně

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pátek dne 15. dubna 2016 gratulační dopis Alžbětě II., královně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Vaše Veličenstvo,

dovolte mi, abych Vám jménem svým i jménem občanů České republiky pogratuloval k Vašemu životnímu jubileu a popřál Vám pevné zdraví a mnoho štěstí a úspěchu.

S potěchou vzpomínám na předchozí setkání během Vaší státní návštěvy v České republice v dubnu 1996 a u příležitosti 70. výročí vylodění v Normandii v červnu 2015. Bylo pro mě ctí a zároveň také radostí potkat Vás a rozprávět s Vámi.

S potěšením konstatuji, že jsou vztahy mezi Spojeným královstvím a Českou republikou tradičně přátelské a že se úspěšně rozvíjejí v mnoha oblastech, především pak na poli ekonomickém, politickém a kulturním. Rád bych využil této slavností příležitosti, abych vyjádřil vděčnost za množství programů výměny studentů a mládeže, které probíhají mezi našimi zeměmi. Jsem pevně přesvědčen, že mladá generace hraje klíčovou roli v zachování a posílení vzájemného přátelství.

Dovolte mi, Vaše Veličenstvo, abych Vám ještě jednou pogratuloval a popřál Vám i Vaší rodině vše nejlepší.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

15. 4. 2016

Prezident republiky zaslal gratulační dopis švédskému králi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pátek dne 15. dubna 2016 gratulační dopis Carlu XVI. Gustafovi, králi Švédského království.

Vaše Veličenstvo,

dovolte mi, abych Vám jménem svým i jménem občanů České republiky srdečně poblahopřál k Vašemu významnému životnímu jubileu.

18

Bezproblémové a přátelské vztahy mezi našimi zeměmi navazují na tradici dlouholeté spolupráce, především v oblasti kultury, vzdělanosti, vědy a výzkumu. Těší mě, že jsme i dnes svědky dalšího prohlubování vzájemných vazeb v této oblasti, ať už formou výměny studentů nebo prostřednictvím spolupráce českých nanotechnologických center a společností se švédskými partnery. Bylo by mi potěšením, kdyby se nám během nadcházejících let podařilo najít příležitost ke společnému setkání a kdybychom tak mohli ze svých funkcí přispět k dalšímu prohloubení přátelství mezi Švédským královstvím a Českou republikou.

Dovolte mi, Vaše Veličenstvo, abych Vám ještě jednou pogratuloval a popřál Vám pevné zdraví, mnoho úspěchů a spokojenosti.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

21. 4. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

Pane prezidente, několikrát jsme se už bavili o dohodě EU s Tureckem ve věci migrantů. Nyní Turci ústy svého premiéra hrozí, že pokud jim Brusel do konce června víza dle slibu nezruší, od dohody odstoupí a nebudou dál migranty nijak zadržovat. Vy jste opakovaně tyto dohody označil za vydírání a kritizoval jste je. Nebylo tedy spíše na místě, aby dohodu zrušila sama EU a konečně si zabezpečila hranice?

Dobře víte, že při společné tiskové konferenci s Heinzem Fischerem jsme, oba prezidenti, vyjádřili pochybnosti o funkčnosti dohody Evropské unie a Turecka. U mě to není nic nového. Heinz Fischer je vždy velmi zdvořilý politik, a jestliže přesto i on vyjádřil pochybnosti, dá se říci, že je to další důvod k tomu, považovat tyto pochybnosti za validní.

„Zachází se s vámi jako se zátěží, problémem, výdajem. Přitom jste darem." Tuto větu řekl papež František na adresu uprchlíků a požádal je o odpuštění. Jak tomu rozumíte?

Z čistě ekonomického hlediska by darem byli uprchlíci v zemích, kde je velmi nízká nezaměstnanost a kde tito uprchlíci mají vysokou pracovní kvalifikaci. Jenomže nezapomeňte, že průměrná nezaměstnanost v zemích Evropské unie je dnes deset nebo jedenáct procent, takže není splněn první předpoklad a obávám se, že až na výjimky není splněn ani druhý předpoklad o té kvalifikaci. Já nemám

19

nic proti pomoci uprchlíkům v uprchlických táborech na Středním východě, to je v pořádku a to je akt křesťanského milosrdenství. Ale myslím si, že uprchlíkům samotným bychom ublížili, kdybychom je umisťovali v kulturně cizím prostředí, jako je Evropa. Konec konců i ta nezdařená akce s iráckými uprchlíky nakonec vyústila do toho, že se vrací zpátky do Iráku a že se jim stýská po domově.

To samotné tvrzení, že by uprchlíci pro nás v současné realitě byli darem, odmítáte?

Uprchlíci mají být darem především pro svoji zemi, kterou mají rozvíjet, kterou mají zvelebovat a ne z ní utíkat.

Nedávná zpráva amerického ministerstva zahraničí opět kritizuje Českou republiku za postoj k Romům a za protimuslimské nálady a v té souvislosti zmiňuje i Váš výrok, že muslimští migranti nebudou respektovat naše zákony a budou chtít zavést právo šaría. Jak byste na to reagoval?

V muslimských komunitách se občas právo šaría aplikuje, byť nelegálně a v rozporu se zákony hostitelské země. Takže to je zkušenost, která je samozřejmě přenositelná i do České republiky v případě, kdybychom přijali tu migrační vlnu, kterou už přijalo Německo nebo Rakousko. A dobře víte, že německá reakce se postupně mění a že od takzvané willkommenskultur se začíná přecházet ke zcela opačným postojům.

A nevykládáte si tu americkou zprávu, respektive její část, která se nás dotýká, jako útok na naši suverenitu nebo prezidentský úřad, když zmiňuje i Vás?

Já si myslím, že každá země má právo kritizovat druhou zemi. Teď nedávno v rozhovoru pro Českou televizi jsem citoval výrok poslankyně Marie Benešové, podle níž se údajně na americké ambasádě minimálně konzultuje, ne-li připravuje zákon o státním zastupitelství, a vyslovil jsem pochybnosti nad tím, zda by se zákony měly připravovat na cizích ambasádách, a nikoli v našem národním parlamentě. Nepokládám to za nic urážlivého, je to prostě kritická poznámka, u níž jsem uvedl samozřejmě i zdroj a stejně tak nepokládám za nic urážlivého, když naopak americké ministerstvo zahraničních věcí bude kritizovat mě anebo českou vládu.

Česká republika neprodloužila akreditace dvěma ruským novinářům, hovoří se v té souvislosti o bezpečnostním riziku. Ti novináři se brání, že v naší zemi působí desítky let a žádnými agenty nejsou a nebyli. Jak na tuto kauzu nahlížíte?

Za prvé bych musel vědět, zda jsou nebo nejsou bezpečnostní riziko. A protože nejsem pracovník tajné služby a v žádné zprávě, kterou od tajných služeb dostávám, nic takového nebylo uvedeno, tak se k té věci těžko mohu vyjádřit. Zato se mohu vyjádřit k tomu, že velmi pravděpodobným opatřením recipročního typu bude vypovězení některých českých novinářů z Ruské federace, a myslím si, že to by byla škoda.

20

Budete se touto věcí dále zabývat? Třeba, pokud by se na Vás ti ruští novináři obrátili s žádostí o pomoc?

Pokud by se obrátili, tak bych standardním způsobem při pravidelných schůzkách s ministrem zahraničí požádal ministra Zaorálka o jeho stanovisko.

Pokud jde o rusko-ukrajinský konflikt, před pár dny se vyjádřila Madeleine Albrightová, podle níž se Kreml angažuje v Sýrii jen proto, aby odvrátil pozornost světové veřejnosti právě od Ukrajiny a posílil svůj vliv na Blízkém východě. Jaký z toho máte pocit?

Tak zaprvé, pozornost světové veřejnosti se od Ukrajiny odchýlila už dávno. Anexe Krymu, byť protiprávní, je považována za fait accompli (hotová věc, nevratný krok - pozn. red.) a co se týče tzv. zamrzlého konfliktu na východní Ukrajině, ten mi trochu připomíná zamrzlý konflikt v Podněstří a pokud tento konflikt nepřejde do stádia akutního konfliktu, tak si myslím, že světová veřejnost to bude sledovat se stále vzrůstající lhostejností.

Ohledně Ruska ještě jedna otázka. Blíží se květen, kdy si připomínáme konec druhé světové války. Zúčastníte se letos 9. května tradiční recepce na ruském velvyslanectví?

Nemohu to vyloučit.

Poměrně nedávno se v Sýrii konaly parlamentní volby, které vyhrála Asadova strana Baas. Západ spolu se syrskou opozicí volby kritizuje a považuje za nelegitimní. Jak na to nahlížíte? Byly nebo nebyly legitimní?

Já jsem v Sýrii nebyl a nebyl jsem ani součástí nějaké kontrolní komise, která by posuzovala objektivitu těchto voleb. V každém případě považuji za rozumnější, když ty volby proběhly, než kdyby nebyly žádné volby a kdyby tím pádem přetrvávalo silné politické napětí.

Kritika se týkala hlavně toho, že se voleb nemohla účastnit celá země z pochopitelného důvodu, když vláda neovládá celé své území. Z druhé strany padly i názory, že před časem na Ukrajině také nemohli kvůli válce na východě volit všichni, a volby nikdo nezpochybňoval...

Dovedeno ad absurdum, tento protest by byl založen na výzvě Islámskému státu, který ovládá část území Sýrie, aby laskavě legitimní syrské vládě umožnil na tomto území organizovat volby. To je něco tak absurdního, že o tom nemůžeme vážně uvažovat.

Nyní se podívejme na domácí záležitosti. ČSSD sdělila, že zatím nezaplatí dluh 337 milionů korun, přestože jí to pravomocným rozsudkem nařídil soud. Z úst některých právníků i politiků zazněla prohlášení, že je to protizákonné a sociální demokracie tím všem lidem říká, že se dluhy nemusí platit; a kdyby podobný

21

problém, byť v řádově nižší částce, měl běžný občan, nemohl by si dovolit nezaplatit. Jak to vidíte?

Přiznávám se, že mě to trochu také překvapilo, a to především proto, že ještě před několika dny vedoucí představitelé sociální demokracie veřejně prohlašovali, že tento dluh splatí, a dokonce si na to vzali úvěr od Fio banky. Nicméně nejsem právník a vím, že právní názory jsou různé. Například právník Kysela, který velmi často vystupuje ve sdělovacích prostředcích, tvrdí, že se ten dluh opravdu nemusí platit a že se může vyčkat na rozhodnutí odvolacího soudu. Já se přiznávám, že mě tento názor připadá poněkud podivný, ale znovu opakuji, já nejsem právník, ani kyselý, ani sladký. Z toho důvodu se zdržuji komentáře.

A co byste sociální demokracii doporučoval? Případně, zda by podle Vás zaplatit měla zkrátka proto, že existuje pravomocné rozhodnutí soudu?

Já mohu doporučovat pouze na základě fundovaného právního stanoviska a to v této situaci neexistuje.

Na vašem setkání s občany bylo po dlouhé době poměrně rušno, když do Berouna dorazili demonstranti z Prahy a během Vašeho vystoupení byli dost hlasití a často přerušovali debatu nesouhlasným křikem. Zaslechl jsem dokonce názory, že to vypadalo jako ve 30. letech v Německu, kdy různé bojůvky rozbíjely schůze a mítinky. Působilo to tak na Vás? Lze to srovnávat?

Mně opravdu někteří ti křiklouni připomněli SA-many z 30. let, v tom máte naprostou pravdu. Ale spíše mě překvapil poměrně nízký počet účastníků těchto úderek dovezených z Prahy, protože se dlouhou dobu svolávali na sociálních sítích. Pak mě také překvapilo to, že o sobě prohlašovali, že tam budou mlčet a pouze tam vztyčí transparenty. Ti, kdo tam byli, slyšeli neartikulovaný řev, a nikoli mlčení. Nicméně aby si nezávislý čtenář mohl udělat svůj obrázek sám, tak na základě iniciativy Jiřího Ovčáčka natáčíme každé shromáždění s občany; prostřednictvím Twitteru, kde je tento záznam uložený se každý může seznámit s chováním těchto řvounů. Mimochodem, mým ideálem je informovaný občan a tento Twitter plus Facebook je naším příspěvkem k lepší informovanosti občanů.

Dnes byla zveřejněna informace (rozhovor probíhal ve středu - pozn. red.), že jednomu Číňanovi, který během potyček na Evropské třídě v Praze při návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga ukradl tibetskou vlajku, nařídil soud trestním příkazem vyhoštění z České republiky na pět let. Cizinec proti tomu podal odpor, takže bude muset proběhnout ještě veřejné soudní líčení. Nicméně, připadá Vám trest vyhoštění za takový čin adekvátní?

O tom nic nevím, je to zřejmě dnešní zpráva. Vždycky záleží na tom, jestli je zde na trvalém pracovním pobytu, pak bych to považoval za neadekvátní, a dokonce, i kdyby tady byl jako turista, tak bych to považoval za poněkud přemrštěné, a sám jste řekl, že ještě proběhne řádné soudní řízení, takže vyčkejme jeho výsledků.

22

Mohlo by to ale možná navozovat srovnání, že naopak aktivistům, kteří strhávali čínské vlajky ze sloupů, srovnatelný trest nehrozí nebo se jim nestane vůbec nic.

Stejně tak se zatím nestalo nic „sto hovnům", která strhla prezidentskou standartu.

Ukázalo se, že zpěvačka Lenka Dusilová, která Vás v přímém přenosu kritizovala za příklon k Číně, sama před rokem v Čínské lidové republice pracovně pobývala a propagovala tam jakýsi nový druh telefonu. V Pekingu se navíc podle tamních ohlasů proslavila. Co na to říkáte?

Jestli se proslavila, to samozřejmě nevím, ale ano, dnes tuto zprávu přinesl Expres a já ji zaznamenal a zasmál jsem se, protože kromě toho, že neumí zpaměti říci ani tři věty, ještě trpí ztrátou paměti.

A je to jen ztráta paměti? Není to poněkud pokrytecké, když jí samotné nevadilo si tam jet vydělat peníze, ale v případě Vaší iniciativy prohlašuje kritická slova?

Možná, že to opravdu není ztráta paměti, ale že doufala, že na to nikdo nepřijde. Rozdíl mezi ní a mnou spočívá v tom, že ona tam jela vydělat peníze pro sebe, a já jsem se snažil vydělat peníze pro Českou republiku.

www.zemanmilos.cz

Květen 2016

9. 5. 2016

Projev prezidenta republiky Miloše Zemana u příležitosti Dne vítězství ve Velké vlastenecké válce na velvyslanectví Ruské federace

Vážený pane velvyslanče, vážené dámy a pánové!

Děkuji vám za pozvání. Přijel jsem sem, abych se spolu s vámi zamyslel nad zkušeností druhé světové války. Existují dva přístupy k této otázce. První, velmi jednoduchý. Bylo vítězství a nyní je již vše v pořádku. Přístup prostý, ale chybný. Druhý přístup vychází z otázky, může-li se tato historie druhé světové války v té či oné podobě opakovat, či ne. Bohužel, mohu odpovědět, že může. A to ne opakováním tragédie v podobě komedie. Je to jednoduše nová potenciální tragédie. A jaká? Když se zaobíráme podstatou druhé světové války, víme, že to byla první ničivá válka v současné epoše, tedy dvacátém století. Ničivá, protože cílem války nebylo jakési získání nového teritoria nebo ekonomického vítězství, ale zničení svých nepřátel.

Na jakém základě? Bylo rozdělení lidí na dvě skupiny na principu nenávisti, na principu rasové či národnostní nenávisti. Jedna skupina tzv. nadlidé – übermenschen, a druhá, jestli použijeme dialektiku Hegela, to jsou otroci.

23

Otroci, to jsou lidé, které je třeba buď přímo usmrtit, nebo zničit prací v koncentračních táborech. Arbeit macht frei. To byli v první řadě Židé, ve druhém sledu se plánovalo zničení všech Slovanů a předpokládám, že dalšími oběťmi by byly ty národy, které neodpovídaly chápání, názorům těch nadlidí.

A tato nenávist se opakuje. Existuje hnutí, které se zakládá na principu nenávisti, v daném případě na principu náboženské nenávisti. Podle mého je nutno sjednotit všechno úsilí, abychom byli schopni bojovat s mezinárodním terorismem. Generální tajemník OSN Pan Kimun řekl, že nyní už je 35 organizací, které jsou více méně spojeny s Islámským státem. To připomíná rakovinu a její metastázy. Ony existují hlavně v Africe a na Blízkém východě, ale nejen tam. Existují také v Evropě. Je potřeba vzpomenout na Paříž, Brusel a další města. A tato válka s nenávistí musí být, jak již pan velvyslanec vzpomenul, postavena na společném úsilí všech stálých členů Rady bezpečnosti, na ustavení nové koalice na nových principech, jak nedávno na návštěvě v Moskvě prohlásil francouzský prezident Francois Hollande.

Chtěl bych jen vzpomínat a nic víc, ale to varování před druhou válkou ničící nepřátele se jeví oprávněným. Chci tedy vyzvat, abychom překonali všechny konflikty, všechny problémy, které vždy rozdělují velmoci, ale nejen veliké státy. Nic nesjednocuje tolik jako společný nepřítel. A my máme takového společného nepřítele v mezinárodním terorismu. Doufám, že zde i na jiných velvyslanectvích se setkáme u příležitosti svátku vítězství, vítězství nad mezinárodním terorismem.

Děkuji za pozornost.

www.zemanmilos.cz

19. 5. 2016

Prezident republiky kondoloval francouzskému a egyptskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve čtvrtek dne 19. května 2016 kondolenční telegram prezidentovi Francouzské republiky Françoisi Hollandovi a prezidentovi Egyptské arabské republiky Abd al-Fattáh as-Sísímu, v souvislosti s leteckým neštěstím nad Středozemním mořem.

„Dovolte mi, abych v této pohnuté chvíli vyjádřil jménem české veřejnosti i jménem svým hlubokou soustrast Vám i rodinám obětí,“ uvedl prezident republiky.

www.hrad.cz

24. 5. 2016

24

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram rakouskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 24. května 2016 blahopřejný telegram Alexandru Van der Bellenovi, nově zvolenému prezidentovi Rakouské republiky:


dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji pogratuloval ke zvolení prezidentem Rakouské republiky.

Těší mě, že jsou vztahy mezi našimi zeměmi přátelské a bezproblémové a že se úspěšně rozvíjejí v mnoha oblastech. Jsem přesvědčen, že tento pozitivní trend bude pokračovat i nadále a že také my dva z našich prezidentských funkcí přispějeme k jeho posílení.

Rád bych Vám, pane prezidente, popřál pevné zdraví a hodně úspěchů ve Vašem profesním i soukromém životě.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

Červen 2016

5. 6. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

Pane prezidente, Turecko odvolalo svého velvyslance z Německa poté, co Spolkový sněm schválil rezoluci uznávající masakr Arménů za genocidu. Jak na celý případ nahlížíte?

Já jsem svůj názor vyjádřil již v roce tuším 2014, kdy byl v Praze na návštěvě jako můj host arménský prezident, a označil jsem onen masakr v roce 1915 za genocidu. A protože příští týden spolu letíme do Arménie, tak to zopakuji. Ale je potřeba učinit i další krok a já po jednání v Arménii chci vyzvat i českou vládu, respektive český Parlament, aby následoval příklad německého Spolkového sněmu. Ale nejenom Německa a nejenom Francie, kde už toto uznání genocidy dokonce vyhlásili zákonem, ale například i Ruska, Polska, Slovenska, Itálie a dalších zemí, protože si myslím, že v této oblasti poněkud zaostáváme.

Hovořil jste o tom třeba s ministrem zahraničních věcí Zaorálkem?

25

Ještě ne, protože se tak chystám učinit po svém návratu z Arménie.

Ohledně tureckého velvyslance v Praze bylo nedávno živo kvůli jiné věci. Na semináři o islámu v Poslanecké sněmovně advokátka Klára Samková srovnala islám s nacismem. V reakci na tato slova se turecký velvyslanec zvedl, odešel a později vyzval k jejímu trestnímu stíhání. Co si o tom myslíte?

Chtěl bych připomenout, že Klára Samková v tomto není originální, protože první, kdo islám srovnal s nacismem, byl jeden „bezvýznamný" politik, který se jmenoval Winston Churchill.

A co se týče bouře, kterou to celé vyvolalo, kdy se mluvilo o nevhodnosti pronášet taková slova v Parlamentu, o tom, jestli by měla být Samková trestně stíhána atd.?

Znovu opakuji, že trestní stíhání by v tomto případě muselo být vedeno i vůči Winstonu Churchillovi in memoriam.

Pane prezidente, Vy sám islám a islámský radikalismus dlouhodobě kritizujete. Jak smýšlíte o samotném srovnání islámu s nacismem?

Je to samozřejmě srovnání, které jako každá analogie má své silné stránky a své slabiny. Nacismus byl ideologie založená na představě rasové nadřazenosti a také rasové nenávisti, konkrétně na antisemitismu. Jestliže kdokoli například říká, že Izrael je zapotřebí vymazat z mapy, v podstatě dělá něco podobného, jako dělal nacismus v koncentračních táborech a plynových komorách.

Během návštěvy Jihočeského kraje jste zavítal na státní hranici u Českých Velenic. Opakovaně zdůrazňujete, že migranti, kteří nelegálně překračují hranice, porušují naše zákony. Vláda nicméně odmítá, aby nelegální přechod hranice byl trestným činem a zůstalo to pouze přestupkem. Souhlasíte s tím?

Kdyby byla klidná mírová doba a kdyby se nelegální přechody našich hranic vyskytovaly pouze ojediněle, lze uvažovat o tom, že by to mělo i nadále charakter přestupku. Protože doba není klidná, není mírová a reálně hrozí masivní přechody našich hranic nelegálním způsobem, tak jako odstrašující prostředek pro tyto přechody zpřísněním přestupku na trestný čin považuji za naprosto oprávněné.

Myslíte, že by se toho nelegální migranti obávali?

Pokud se ocitnou ve vězení, tak jim to jedno nebude. A trestný čin je většinou trestán vězením a možná i pokutou a řada migrantů disponuje docela značnými finančními prostředky.

Nepřipadá Vám postup části vlády nebo přímo premiéra Bohuslava Sobotky v migrační krizi příliš zdrženlivý nebo laxní?

26

Tento názor jsem vyjádřil už několikrát vůči premiéru Sobotkovi, takže nemám důvod, abych se opakoval. Na druhé straně Vy jste naprosto přesně řekl „části naší vlády". Jsou členové vlády, kteří zastávají razantnější postup.

Ptám se na to i proto, že některé skupiny premiéra kritizují, že jeho politikou v této věci je nečinnost.

V některých případech tomu tak může býti i v jiných oblastech.

Pokud byste měl porovnat přístup k migrační krizi ze strany slovenského premiéra Fica a českého premiéra Sobotky, jak byste to zhodnotil?

Není žádným tajemstvím, že mému pohledu je daleko bližší jak postoj Roberta Fica, tak například postoj Viktora Orbána a v poslední době i postoj po volbách vzniknuvší polské vlády.

Parlamelisty.cz nedávno upozornily na to, že ČSSD má ve svém dlouhodobém programu podporu imigrace a multietnické a multikulturní společnosti, což v dnešní době a v situaci, kdy se řada politiků sociální demokracie, jako třeba hejtmani, stavějí k migrační krizi podobně jako Vy, vypadá poněkud paradoxně. Nemyslíte?

Já si myslím, že programy často píší poradci, a že poradci jsou nakaženi multikulturalismem jako morem. A dokonce i kancléřka Angela Merkelová před lety prohlásila, že multikulturalismus je mrtev. Kéž by u tohoto přesvědčení zůstala.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík nedávno prohlásil, že Česká republika se kvůli nízké porodnosti bez imigrantů neobejde. Jak o tom smýšlíte?

Zaprvé, vždy záleží na tom - bez jakých imigrantů. Já například nemám nic proti imigraci z Ukrajiny, Ruska, Běloruska, ze Srbska a dalších slovanských zemí, protože tam je velmi malá jazyková bariéra a snadná adaptabilita. Na druhé straně vystupuji proti imigraci z islámské komunity, protože zastávám názor, že tato komunita a tito migranti jsou neslučitelní s evropskou kulturou a tedy neintegrovatelní do evropské společnosti.

Nemělo by být snahou vrcholných politiků obecně spíše podporovat porodnost a vytvářet v zemi klima, aby občané daného státu měli zájem mít více dětí? Řešit problém tím, že pozveme migranty s argumentem, že máme nízkou porodnost a spoustu pracovních míst, o které Češi nemají zájem, je ale zřejmě podstatně jednodušší.

Máme tady stále ještě 400 tisíc lidí, kteří nechtějí pracovat a odmítají nabízenou práci. Takže z tohoto důvodu například migranti z Ukrajiny už tady jsou v počtu asi 130 tisíc a začlenili se do společnosti, vykonávají málo kvalifikované práce a jsou s tím spokojeni, protože mohou poslat nějaké peníze svým rodinám.

27

Ale já bych upozornil, pane redaktore, na druhou stranu mince. Podívejte se, když mladí zdraví muži odcházejí ze svých zemí místo toho, aby v této zemi pracovali a pomáhali k jejímu rozvoji, tak je to něco jako „brain drain" neboli únik mozků. Takže oni tímto odchodem svoji zemi dlouhodobě oslabují a odsuzují k budoucí zaostalosti.

EU se nedávno dohodla s Facebookem, Twitterem a video portálem YouTube na mazání příspěvků a videí šířících nenávist. Hájili to jako nástroj proti propagandě Islámského státu. Došlo ovšem k tomu, že bylo smazáno video švédské novinářky o znásilňování ze strany migrantů, byť prý měla vše podloženo statistikami. Je to správný postup?

Víte, já jsem proti cenzuře obecně, a pokud jde o internetovou cenzuru, tak bych se velmi zastával cenzury v jedné jediné oblasti. Byl bych pro to, aby byly mazány ty příspěvky, které jsou anonymní. Protože ten, kdo je schopen vyjádřit argumentovaný názor a nikoli pouze nadávky, se nemusí skrývat za anonymitou, za různými nicky a podobně, ale podepíše se plným jménem. Zvláště, když mu ve svobodné společnosti nic nehrozí.

Čili pod pojmem šíření nenávisti si můžete představit ledasco a myslím si, že je to pojem velmi snadno zneužitelný a právě proto jsem proti němu. Ale velice bych se přimlouval, aby ze všech internetových příspěvků zmizely anonymní diskuse.

Přes Českou republiku nedávno přejel již podruhé americký vojenský konvoj. Konvoj šel osobně přivítat premiér Sobotka. Neuvažoval jste v té době, že půjdete americké vojáky také přivítat?

Víte, ročně přes naše území zcela bez povšimnutí projede několik desítek konvojů spojeneckých vojsk. Dělat si z toho předvolební kampaň pokládám za trochu zbytečné.

I při nynějším průjezdu Američanů se objevily vítací i protestní akce občanů. Nejvýraznějším aktem protestu byl bezesporu čin válečného veterána z misí v Kosovu, který na konvoj několikrát vystrčil holý zadek. Co si o takové formě protestu myslíte?

Možná, že byl ovlivněn tím, že to byla právě americká válka, bombardování Jugoslávie, které se někdy říkalo válka paní Albrightové, která vytvořila nezávislé Kosovo, o němž se dnes říká, že je to mafiánská, drogová diktatura. Takže ta motivace se dá pochopit.

Evropská komise zahájila přípravné řízení proti Polsku kvůli krizi ohledně polského ústavního soudu. Z Bruselu zaznívá vůči varšavské vládě kritika v podstatě od jejího nástupu. V důsledku hrozí Polsku ztráta hlasovacích práv i ztráta peněz z unijních fondů. Jaký je Váš komentář?

28

Myslím, že nic takového nehrozí, ale Vy dobře víte, že jsem vyjádřil při návštěvě polského prezidenta Dudy plnou solidaritu s novou polskou vládou.

Pane prezidente, jak necelý rok před sněmovními volbami hodnotíte výkon vlády Bohuslava Sobotky? Ptám se proto, že poslanec Marek Benda (ODS) tvrdí, že historicky nejúspěšnější vládou byla ta Nečasova a současný kabinet může rozhazovat peníze jen díky úsporným opatřením z let 2010-2013.

Nesdílím tento názor. Nemyslím si, že vláda Petra Nečase byla úspěšnou vládou. Ostatně kdyby byla úspěšnou vládou, tak by neskončila, jak skončila. To ještě není pochvala vlády Bohuslava Sobotky, to je kritika vlády Petra Nečase, kde škrticí politika Miroslava Kalouska vedla k tomu, že Česká republika byla v recesi či v krizi ještě v době, kdy ostatní země už začaly ekonomicky růst. A pokud jde o to, jak budou hodnoceny tyto vlády, Petr Nečas a vláda ODS, Bohuslav Sobotka a vláda sociální demokracie, tak si myslím, že nejrozumnější a také nejdemokratičtější je, nechat toto rozhodování na občanech, kteří budou volit za rok.

www.zemanmilos.cz

7. 6. 2016

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram dominikánskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 7. června 2016 blahopřejný telegram Danilu Medina Sánchezovi, opětovně zvolenému prezidentovi Dominikánské republiky.

Vaše Excelence,

dovolte mi, abych Vám srdečně pogratuloval k Vašemu opětovnému zvolení do funkce prezidenta Dominikánské republiky.

Těší mě, že jsou vztahy mezi našimi zeměmi přátelské, a pevně věřím, že také my dva ze svých funkcí přispějeme k jejich dalšímu prohloubení a rozvoji.

Vážený pane prezidente, dovolte mi, abych Vám ještě jednou pogratuloval k volebnímu vítězství a popřál Vám pevné zdraví a mnoho štěstí a úspěchu ve Vašem osobním i profesním životě.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

29

8. 6. 2016

Společná deklarace o přátelských vztazích, partnerství a posílené spolupráci mezi Českou republikou a Arménskou republikou, podepsaná prezidenty ČR a Arménie

Prezident České republiky, J.E. pan Miloš Zeman, a prezident Arménské republiky, J.E. pan Serž Sargsjan, po završení rozhovorů na vysoké úrovni v rámci státní návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Arménské republice ve dnech 8. a 9. června 2016;

Vědomi si dlouholetých tradic přátelství a spolupráce, hospodářských a kulturních vazeb, jakož i hodnot sdílených českým a arménským národem;

Vedeni cíli a zásadami Charty Spojených národů a Helsinským závěrečným aktem;

Potvrzujíce svůj závazek podporovat a chránit základní svobody, lidská práva, demokratické zásady, právní stát a řádnou správu věcí veřejných;

Vědomi si své úlohy a odpovědnosti přispívat k mezinárodnímu míru a bezpečnosti, jakož i podporovat prosperitu a udržitelný rozvoj;

Odhodláni dále rozšířit a posílit vzájemné vztahy a posílit spolupráci v multilaterální dimenzi;

Uznávajíce význam stálé podpory vedoucí k prohloubení vzájemného obchodu a investic, jakož i rozšíření sektorové spolupráce ve všech oblastech společného zájmu;

Vítajíce probíhající spolupráci mezi Českou republikou a Arménskou republikou v rámci Východního partnerství;

Berouce na vědomí pokrok v provádění stávajících dvoustranných dohod, včetně těch podepsaných během státní návštěvy prezidenta Arménské republiky Serže Sargsjana v České republice v lednu 2014;

Prohlašují následující:

Česká a arménská strana (dále označovány jako “Strany”) berou s uspokojením na vědomí postupný rozvoj a rozšiřování politických vztahů a vyjadřují zásadní příslib dále posilovat politický dialog a spolupráci, jak na bilaterální úrovni, tak v rámci Organizace spojených národů a dalších mezinárodních a regionálních organizací;

Strany zdůrazňují nutnost uspořádat více pravidelných vzájemných návštěv a konzultací k otázkám společného zájmu;

30

Strany vyjadřují uspokojení nad zavedenou meziparlamentní spoluprací na vysoké úrovni mezi zákonodárnými sbory obou zemí a potvrzují své odhodlání dále realizovat parlamentní diplomacii jako vysoce prospěšný nástroj pro posílení spolupráce mezi oběma zeměmi;

Strany opětovně vyjadřují svou připravenost posílit a rozšířit spolupráci v rámci iniciativ Evropské unie, v souvislosti se zahájením jednání o nové komplexní rámcové dohodě týkající se politické, hospodářské a odvětvové spolupráce mezi EU a Arménií, založenou na společně sdílených hodnotách a silné oddanosti demokracii, lidským právům a zásadám právního státu;

Arménská strana oceňuje českou podporu Východního partnerství a přispívání k němu, jakož i trvalou podporu celé řadě projektů mezi EU a Arménií, včetně usnadnění udělování víz a podpory mezilidských kontaktů;

Obě Strany vyjadřují svou podporu úsilí Minské skupiny OBSE o vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu a v tomto ohledu zdůrazňují, že konflikt by měl být řešen výhradně mírovými prostředky, na základě zásad mezinárodního práva, mimo jiné na základě zásady zákazu použití síly a hrozby silou, zásady územní celistvosti, zásady rovnoprávnosti a sebeurčení národů. Opětovně vyjadřují svou plnou podporu zprostředkovatelskému úsilí spolupředsedů Minské skupiny v konfliktu o Náhorní Karabach, včetně úsilí na úrovni prezidentů a jejich prohlášením od roku 2009;

Strany deklarují svůj záměr dále posilovat, rozšiřovat a diverzifikovat vzájemný obchod zbožím a službami, jakož i vzájemné investice, včetně prostřednictvím vzájemného úsilí o zlepšení přístupu na trhy a pohyb zboží a služeb, v souladu s jejich bilaterálními a multilaterálními závazky;

Strany přikládají zvláštní význam činnosti Česko-arménské mezivládní komise pro hospodářskou spolupráci, jejíž nedávné zasedání se uskutečnilo 25. a 26. dubna 2016 v Praze;

Strany zdůrazňují význam udržování pravidelných kontaktů a sdílení zkušeností v oblastech cestovního ruchu a veřejné správy a za tímto účelem vyjadřují svou připravenost usnadnit výměny návštěv svých představitelů na vysoké úrovni a skupin expertů;

Strany jsou připraveny rozšiřovat mezilidské kontakty, prohlubovat spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, cestovního ruchu, sportu a zdravotnictví s cílem dále posílit vzájemné porozumění a přátelství mezi oběma národy. V této souvislosti vyzdvihují úlohu, kterou hraje arménská komunita v České republice v posilování vzájemných vztahů;

Strany přikládají zvláštní význam existující decentralizované spolupráci a partnerství mezi místními orgány jako dalšímu impulsu rozvoji vzájemných vztahů;

31

Za tímto účelem Strany vyjadřují přání zvýšit svoji účast při posilování kulturních a vzdělávacích vazeb podporováním návštěv skupin a jednotlivců reprezentujících českou a arménskou kulturu, jakožto důležité formy komunikace a obohacení obou národů, a poskytováním větší podpory výměnným příležitostem studentů a mladých vědců obou Stran. V této souvislosti arménská strana oceňuje českou stranu za stipendia, která česká strana poskytuje arménským studentům studujícím na českých vysokých školách.

Podepsáno (ve dvou vyhotoveních) v Jerevanu, dne 8. června roku dvoutisícího šestnáctého.

www.hrad.cz

13. 6. 2016

Prezident republiky kondoloval americkému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pondělí dne 13. června 2016 kondolenční telegram prezidentovi Spojených států amerických Baracku Obamovi, v souvislosti s teroristickým útokem v Orlandu.


S hlubokým zármutkem a šokem jsem přijal zprávu o masakru padesáti nevinných obětí v Orlandu. Tento brutální a zákeřný teroristický útok, ke kterému se údajně přihlásil takzvaný Islámský stát, mířil na základní hodnoty svobody a demokracie. Hodnoty, které americký lid vždy střežil a statečně obhajoval.

Jménem lidu České republiky bych chtěl v tento smutný okamžik Vám i rodinám obětí vyjádřit nejhlubší soustrast.

V této souvislosti bych chtěl rovněž zopakovat důležitost globálního boje proti terorismu. Tento boj může být úspěšný pouze v případě společného úsilí celého civilizovaného světa.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

13. 6. 2016

32

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram peruánskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pondělí dne 13. června 2016 blahopřejný telegram Pedru Pablu Kuczynski Godardovi, nově zvolenému prezidentovi Peruánské republiky.

Excelence,

přijměte laskavě mé srdečné blahopřání k Vašemu zvolení prezidentem Peruánské republiky.

Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší práci. Jsem hluboce přesvědčen, že se tradiční přátelské vztahy mezi našimi národy budou i nadále úspěšně rozvíjet. Pevně věřím, že se nám brzy podaří najít příležitost k vzájemnému setkání.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

17. 6. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro Praha TV

Já Vás tady vítám, u Vás.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, Vy jste Pražskou kavárnu zavedl do toho veřejného povědomí jako označení pro určitý typ lidí, pro určitý typ zájmů, určitý typ skupiny lidí. Mohl byste definovat, koho přesně tím míníte Vy?

Já bych začal jakýmsi historickým přiřazením. Můj mluvčí Jirka Ovčáček mě upozornil na to, že takzvaná Pražská kavárna, kterou si budeme za chvíli definovat, se chová podobně, jako se chovala takzvaná elita za druhé republiky. Pokusím se to ilustrovat dvěma příklady.

Přiklad první. V kavárně Praha, což je zajímavé, sto padesát vysokoškolských studentů v říjnu 1938 skandovalo „židi ven" a v listopadu téhož roku asi jiní studenti na Filozofické fakultě strhli, teď nevím, jestli bustu, nebo sochu, to je jedno, Tomáše Masaryka, hezké, že. Víte, studenti, to je skvělá sociální skupina, až na to, že ještě nemá ty životní zkušenosti, aby nenaletěla nejrůznější totalitní a elitářské ideologii.

33

A tím se dostávám k tomu vlastnímu pojmu Pražská kavárna. Je to skupina lidí, kteří jsou zklamáni osudem. To znamená lidí, kteří někdy něco byli, zastávali nějaké funkce, pak je ten osud vyplivl, takže dá se jim říkat bývalí, nikoli budoucí. A tito lidé teskní po své dřívější slávě, pokud vůbec kdy nějakou měli, sepisují nějaké petice jednu za druhou, a ty zanikají jako jepice, a když se někdy pokusili o volební boj, tak téměř vždycky prohráli. Jsou to lidé, kteří byli uskupeni v těch politických stranách, které zanikly díky neschopnosti jejich vedoucích představitelů. Ať už to bylo Občanské hnutí, ať už to byla Občanská demokratická aliance a mnohé další. Jinými slovy jsou to frustrovaní lidé, kteří vydávají nejrůznější manifesty a jejich smůla je v tom, že tyto manifesty už nikdo, kromě spřátelených médií, nikdo nečte. Když mluvím o spřátelených médiích, tak bych dokonce řekl, protože i ona, ta média, tvoří součást Pražské kavárny, že jejich profilujícími kanály, a teď to nemyslím v tom pejorativním smyslu, jsou týdeník Respekt, Hospodářské noviny a Aktuálně.cz a společným rysem těchto tří médií je, že patří Zdeňkovi Bakalovi, největšímu podvodníkovi a zloději, podle mého názoru, po Viktoru Koženém. A poslední věta, já bych se styděl brát peníze od Zdeňka Bakaly a oni je berou, Pražská kavárna. Toto vše je Pražská kavárna.

My tuto dnešní Pražskou kavárnu jsme na Vaše přání, protože samozřejmě bychom Vás rádi uvítali v naší kavárně, doufám, že příští sezení už uděláme tam, tak jsme ho udělali u Vás, tedy na Hradě.

Když jmenujete Zdeňka Bakalu, tak samozřejmě to byl ekonomický poradce, spolupracovník jednoho z Vašich předchůdců a tak trochu vlastně ideového guru a takového svorníku, toho čemu říkáme nebo říkáte Pražská kavárna. Proč myslíte, že vlastně se ten intelektuální, ta společnost, společenství, vymezuje právě takhle, řekl bych oportunisticky. Vždyť přece, a vlastně to je i náš cíl, Pražskou kavárnu rehabilitovat, protože přece nepatří jenom jim, ona patří nám, co jsme tam chodili, když jsme byli mladí, Vy také určitě za studií, a najednou tam nesmíme. My nejsme součástí Pražské kavárny, ale někdo si tady uzurpuje jakési stoprocentní právo nebo nárok na to být intelektuální elitou toho národa. A to vzniklo právě v těchto prostorách.

Naprosto souhlasím. Rehabilitovat Pražskou kavárnu znamená vrátit se z druhé republiky zpátky do první republiky a pak tam můžeme chodit oba dva a samozřejmě vstup není zakázán nikomu. Ale tehdy, za první republiky, ta Pražská kavárna byla opravdu intelektuální elitou. Dnes je to pseudoelita, a já už jsem o tom jednou mluvil, ale rád to zopakuji, mě fascinovaly tři termíny, které Pražská kavárna, na rozdíl od té prvorepublikové, často používá.

První termín je, jsme „value leaders", my určujeme hodnoty této společnosti, ač nás nikdo nevolil. Zatímco u těch Čapků, Bassů a mnoha dalších bylo pokorné hledání pravdy a nikdy se neprohlašovali za „value leaders", tak tito lidé se domnívají, že jejich hodnoty jsou i našimi hodnotami.

Pak je druhý termín, my jsme „opinion leaders". To znamená, my tvoříme nejenom hodnoty, ale my vedeme směrem ke světlým zítřkům veřejné mínění,

34

což v podstatě znamená návrat k totálnímu, uniformnímu způsobu uvažování, kdo nejde s námi, jde proti nám a tak dál.

A úplně nejhorší, Petře, úplně nejhorší je termín „opinion makers", tedy tvůrci veřejného mínění, a to nejrůznějšími průzkumy veřejného mínění, které si zaprvé mezi sebou odporují a zadruhé, jak prokázala praxe, jsou v totálním rozporu s realitou volebních výsledků. Nejrůznějšími návodnými články v co věřit a v co nevěřit, se záměrem místo zpravodajství dát komentáře, což je mimochodem i vlastnost současné veřejnoprávní České televize, že. Komentované zpravodajství, tak se ten zrůdný hybrid jmenuje. Takže toto vše jsou konstitutivní rysy Pražské kavárny, a já se proti tomu bouřím a říkám, tady je společenství aktivních, sebevědomých, přemýšlejících občanů, kteří mají to, čemu se říká „common sense", zdravý rozum. A ti mají dostávat informace, ale nemají dostávat názory několika rotujících novinářů, částečně placených z Bakalových peněz.

Částečně z našich vlastních všech peněz, z koncesionářských...

Ano, daňových poplatníků, přesně tak.

Vy jste připomněl ten čas předlistopadový odkazem na dosud bohužel stále živé nebo znovu živé úsloví, kdo nejde s námi, jde proti nám. Vidíme, jak se sepisují náhle seznamy nových nepřátel, seznamy těch, kteří to myslí špatně s naší mladou hezkou střediskovou demokracií, že. A vidíme různé „think-tanky" evropské hodnoty a podobné...

Proboha, neříkejte tomu „think-tank", Petře.

V uvozovkách.

On to není think, on to není tank, a jsou-li evropské hodnoty vedeny pornohercem, tak je to tak trošku komická scénka, ale nic víc.

Víte, ale na druhou stranu, na těch seznamech jsme spolu a mně to dělá dobře, mně to dělá velkou čest, na těch seznamech jsme.

Já ty seznamy nečtu a myslím si, že každý, kdo sestavuje takové seznamy, se opět vrací do té uniformní totality. Víte, ta víra, já jsem ten vyšší, já jsem myšlenkově nad vámi, já jsem ten „think", protože já myslím, znamená obvinění všech zbývajících, že oni nemyslí. A to je strašlivá a drzá urážka.

To je elitářství, o kterém jsme mluvili. Ale já když se vrátím k tomu listopadu, který je vlastně trošku i generátorem tohoto prvku v naší společnosti, nemohu si odpustit jednu myšlenku. Vy jste třetí prezident České republiky, samostatné České republiky, po Václavu Havlovi, po Václavu Klausovi. Vy tři, i když každý jinak, jiným způsobem, jste symboly generace listopadu. Domníváte se, že ještě vůbec ve společenském diskursu, v našem společném vědomí, něco jako generace listopadu existuje, něco jako symbol generace listopadu?

35

Víte, vzpomínat na minulost je sice hezké, Däniken si na tom dokonce založil svoji živnost.

Ten vzpomínal na budoucnost.

Ale už proto, že jsem bývalý prognostik, tak bych spíš myslel na budoucnost, na vize, na koncepce, a nikoli jenom nostalgické vzpomínky. Já si nemyslím, že by se totalita mohla vrátit. Největšími podpůrci totality jsou právě ti, kdo ji nejhlasitěji kritizují tím, že říkají, že kdo nemá náš názor, ten by měl být pomalu vyloučen ze společnosti. Já bych k těm seznamům lidí, které jste uváděl, přidal i seznam periodik, to znamená třeba zrovna Parlamentní listy, které obdivuji za to, že dávají prostor všem názorům odleva doprava, jsou označovány za proruské periodikum. A myslím si, že každý, kdo dělá takové seznamy, si není jist sám sebou, protože nemůže vstoupit do konkurence ať už s těmi lidmi, ať už s těmi novinami nebo médii, a generace listopadu, to už mně připadá jako nostalgický termín. Já si taky rád zavzpomínám na Letnou, na článek v Technickém magazínu a na řadu jiných věcí, ale to je za námi a to je to pověstné zadní okénko, nebo okénko dozadu v tom autě, ale tady máš čelní sklo a tady se dívej, hic Rhodus, hic salta.

Co říkáte tomu, jak se nám přepólovala společnost, jak se lidé kteří, včetně Vás, byli v určitém kontrastu s bývalým režimem, nemohl jste určitou dobu publikovat, nemohl jste působit ve své profesi jako vysokoškolský učitel a tak dále, byl jste v takové šedé zóně mimo ten režim. Mnoho takových lidí, myslím, většina takových lidí byla, nebyli všichni aktivní disidenti nebo aktivní komunisti, ale najednou vidíme, že většina těchto lidí, Vámi počínaje, se ocitá v úplně jiném gardu. Najednou jsme, mluvili jsme o seznamech, jsme označováni jako nějací přívrženci Kremlu, Putina, něčeho, Ruska dejme tomu, východu a nepřátelé té západní demokracie, kterou jsme vzývali, o které jsme si dělali iluze, kterou jsme si malovali tím více, že jsme ji málo znali. Mnoho věcí jsme nevěděli, nicméně věřili jsme tomu. Čím to je, že dneska je to vlastně úplně naruby a titíž lidé, které jsme potkávali tehdy v té Pražské kavárně, dneska potkáváme mimo tu dnešní Pražskou kavárnu.

Já bych začal těmi přáteli Putina nebo přáteli Číny. Já považuji za trochu ponižující tohle vyvracet. Vždycky s úsměvem říkám, tak dobře, tak čínským agentem je britská královna, která se s čínským prezidentem projela ve zlatém kočáře. Ale to je tak ubohé, já jsem agent České republiky, vždycky jsem byl a vždycky budu, a samozřejmě, že je velmi snadné si dělat nepřátele ve světě a je velmi obtížné si ve světě dělat přátele. To je dlouhodobá práce, a já jsem velice rád, že se to alespoň částečně, zrovna jako v případě Číny, daří.

A proč tihle lidi označují svoje protivníky za agenty. Já jsem před chvílí řekl, ideologie Pražské kavárny je totalitní ideologie. A vzpomeňme si na komunisty. Prostě každý, kdo s nimi nesouhlasil, byl agent imperialismu, agent západu, agent Spojených států a tak dále. Vždyť to je totéž v modrém, to je stejně totalitní myšlení. Jsi můj přítel, pokud máš stejný názor jako já. Pokud ho nemáš, jsi agent nějaké cizí moci, a nikoho nenapadne, že ten člověk má prostě vlastní

36

nezávislé myšlení a nechce být v tom, já bych neřekl stádu, ale stádečku, protože jich je strašně málo. Oni se nafukují, aby vytvořili dojem, že jsou masa, ale když si vezmu jejich politickou reprezentaci, pokud vůbec nějaká existuje, možná TOP 09, ale to je tak asi všechno, no tak je to stádečko, které nemá, naštěstí, na reálnou politiku příliš velký vliv.

Já jsem se shodou okolností dneska u státních zkoušek dozvěděl od jedné studentky, že nachází jisté styčné body mezi Donaldem Trumpem a Vámi. Tak jsem se zeptal, v čem je vidí, a ona jmenovala velmi konkrétně a velmi duchapřítomně Trumpovo vyjádření o tom, že by bylo lepší hlídat hranice Spojených států před masovou migrací Hispánců, a Vaše vyjádření o tom, že by bylo zapotřebí hlídat české hranice, hranice Schengenu, před masovou migrací. Tak se Vás zeptám, jaký je Váš názor na Donalda Trumpa a na to, co reprezentuje?

Já mám o něm velmi útržkovité informace, ale to, o čem jste mluvil, bych ještě doplnil dvěma body. On prohlásil, že je třeba zvýšit daně pro bohaté Američany, no a protože já jsem stoupenec skandinávského modelu sociálního státu, který je mimo jiné založen na progresivním zdanění fyzických osob, tak tohle mně nesporně je sympatické.

Druhý bod, který je mi sympatický, je jeho odtažitý vztah k ekologickým alarmistům, protože i já mám určité pochybnosti, zejména o fanatismu těchto zelených stran. Nicméně znovu opakuji, vím o něm příliš málo, než abych si troufnul na nějaký základní odsudek nebo soud.

Já se na to ptám i z toho důvodu, že, bavíme-li se o obraně hranic, bavíme-li se o obraně naší státnosti, naší samotné existence, teď už jsme trošku za rámcem lehkého tónu, který bývá znakem Pražské kavárny, ale začínáme se bavit o vážných věcech, o kterých se také v Pražské kavárně má mluvit a mluvívá, a velmi vážně, a když jsou řečníci disponovaní, tak z toho vycházejí zajímavé postřehy. Jak si tu obranu představujete? Existuje například systém těch ozbrojených záloh. Co Vy o něm soudíte?

Já jsem se setkal s jejich velitelem, zatím je jich dvanáct set, má jich být asi pět tisíc. Podpořil jsem zákony, které jim dávaly lepší postavení, než měli v minulosti, ale i když jich bude pět tisíc, tak toto to samozřejmě nevyřeší. Já souhlasím s těmi hejtmany, kteří chtějí v případě obrany státních hranic povolat i dobrovolné hasiče. Proboha, proč ne? V Maďarsku se léčba vodou docela osvědčila. A když se vracím k té obraně proti migraci, Vy znáte australský model, že?

Ovšem.

Tak proč ho neaplikovat. Ano, nemáme Kambodžu, nemáme Novou Guineu, kam bychom je mohli posílat, ale myslím si, že bychom měli těm migrantům pomáhat například na řeckých ostrovech, kde by byla vytvořena záchytná střediska a Řecko by jejich udržováním splácelo svůj velký zahraniční dluh. Řada těch

37

ostrovů je naprosto opuštěná, takže bychom neuzurpovali vlastnická práva nikoho ze současných majitelů.

No, je to dosti originální myšlenka.

Není to originální. Jako první s ní přišel jeden můj blízký spolupracovník a pak jsem se dočetl ve Financial Times, že měsíc před ním nějaký pro mě neznámý autor už tento námět ve Financial Times publikoval.

Obecně vzato, naše země ani historicky dlouho zpátky nevyniká nějakou zvláštní bojovností, když pominu ty dvě úžasné mobilizace v roce 1938, které prezident Beneš odpískal z nějakých důvodů, kterým rozuměl jenom on sám, či já nevím, tak od té doby nic podobného vlastně nenastalo, možná ještě v tom roce 1968, 1969 jakési vzepětí. Ta náměstí v roce 1989 bych do toho nepočítal. Bavíme se skutečně o bojových záležitostech. Vy se dlouhodobě, ještě jako premiér, vyznačujete tím, že se této tematice nevyhýbáte. Vy jste tehdy řekl, já si na to vzpomínám, po WTC, že s teroristy se nejedná, nevyjednává, ale bojuje. Mnozí Vás tehdy označili za různého buď imperialistu, nebo prostě bojovníka, člověka, který volá do zbraně. Mnozí filozofové Vás dehonestovali, nebo politologové a různě, že je třeba spíše vyjít vstříc tomu, té vlně, a tak dále a tak dále. Měnil byste ten názor dneska?

Určitě ne, ale já jsem už jako premiér, a i teď jako prezident, podporoval například naše zahraniční mise, a vím, že tento názor byl v menšině. Možná že je i teď. To je právě ten boj proti teroristům, a je pořád lépe, když ten boj probíhá tisíce kilometrů od našich hranic, než aby probíhal na domácí půdě.

Čili máte pocit, že jak se říkalo u Madridu za Prahu, tak že platí u Fallúdži za Prahu.

U Kábulu za Prahu a kdekoli chcete, kde je silná teroristická síť, tak tam to platí také.

Budete navštěvovat nebo navštěvujete nějaká vojenská cvičení naší armády, zdravíte ty vojáky? Mluvíte s nimi, co si o tom myslí?

Já si myslím, že jsou to lidé, kteří se do té armády přihlásili dobrovolně a kteří mají určitou odpovědnost vůči své zemi, a tahle odpovědnost se většinou stupňuje v okamžiku napětí. Ať je to ta mnichovská krize v našich dějinách, ať to byla okupace v roce 1968 a jistě bychom našli celou řadu příkladů. Nechci být prorokem špatných zpráv, obávám se, že, stejně jako v jiných zemích, i u nás může někdy dojít k teroristickému útoku. Samozřejmě si to nepřeju, ale myslím si, že pozitivní efekt takového útoku by byl, že by se ten národ semknul a více si uvědomil nebezpečí, které mu hrozí. Zřejmě to nestačilo, když se dívali v televizi na pařížské masakry, bruselské masakry, teď na Orlando a na další. Ale kéž by bůh dal a u nás žádný teroristický útok nebyl.

38

Víte, mluvíte o semknutí národa a já jsem slyšel z mnoha úst, a celkem věrohodných, analýzu o tom, že celková nálada ve společnosti hodně připomíná druhou polovinu osmdesátých let, deziluzi z oficiální politiky, neochotu ke spolupráci s oficiální politikou, nevíru v cokoli, v ideologii oficiální, jiné politiky, nedůvěru v budoucnost. Takové to utíkání na ty naše chaloupky a chaty v pátek v poledne s ukradeným materiálem. Tak možná dneska už ne s ukradeným materiálem, ale s ukradeným autem, co já vím. Ale víte, co myslím. Máte pocit, že tohle srovnání sedí?

Ne, naprosto ne. Víte, zaprvé, i za té první republiky, kterou jsme před chvílí zmiňovali, tak lidé byli nespokojeni s politikou. Byly aféry, které jsou naprosto srovnatelné s dnešními aférami, viz na příklad Práškova lihová aféra a mnohé a mnohé další, Stříbrný a jeho Polední list, to znamená bulvár, jako je i dnes. Ten základní kvalitativní rozdíl je, že si můžeme myslet, co chceme, můžeme říkat, co chceme, což bylo i za první republiky, ale nebylo za komunismu. Takže naprosto nesouhlasím s tímto srovnáním. Lidská nespokojenost může být někdy hnací síla, přál bych si, aby se vybíjela ve volbách, a nikoli v násilných akcích na ulicích. Když někdo maluje hákové kříže, tak je blbec, že? A když na druhé straně si někdo myslí, že zachrání společnost tím, že obsadí zchátralou budovu, tak je upřímně řečeno také blbec.

Já mám na Vás jednu poslední záludnou otázku, která v sobě skrývá otázku jinou, kterou Vy tam objevíte. Já ji třeba nebudu muset vyslovit. Mnozí politikové dneska volají po obnovení parlamentní volby prezidenta. Proč to je, to asi každý ví, protože jim ta kalkulace na přímou volbu prostě nevyšla, neprosadili ty své panáčky. Myslíte si, že je dneska politická síla se nějakým takovým směrem ubrat? A to je skrytá otázka, co Vy a rok dva tisíce sedmnáct, osmnáct, devatenáct...

Ano. Samozřejmě ta skrytá otázka teď vyšla najevo. Pokud jde o to, zda se vrátíme k parlamentní volbě prezidenta, odpovídám ne, a moje zdůvodnění je naprosto cynické. Každá politická strana, která by prosazovala parlamentní volbu prezidenta, na to doplatí ve volbách, protože se vzepře vůli většiny obyvatelstva. Víte, těch dvě stě osmdesát jedna poslanců a senátorů můžete alespoň částečně podplatit, nemůžete podplatit osm a půl milionu oprávněných voličů, jak vždy říkám, proto, že na to není dost peněz.

A pokud jde o tu skrytou otázku, řekl jsem mnohokrát, v březnu dva tisíce sedmnáct řeknu svoje rozhodnutí, zda budu nebo nebudu příště kandidovat.

Já Vás poprosím, aby to první místo, kde to řeknete, byla Pražská kavárna.

To záleží na tom, jestli včas přijdete.

Určitě. Děkuji za Vaši návštěvu u Vás v Pražské kavárně.

Hezký den.

39

www.zemanmilos.cz

17. 6. 2016

Prezident republiky kondoloval předsedovi politické strany Labour Party

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v pátek dne 17. června 2016 kondolenční telegram Jeremymu Bernardu Corbynovi, předsedovi anglické politické strany Labour Party, v souvislosti s útokem na poslankyni Jo Coxovou.

Vážený pane předsedo,

se zármutkem a rozhořčením jsem přijal zprávu o smrtícím útoku na paní poslankyni Jo Coxovou.

Spolu s ní byly napadeny základní hodnoty naší demokratické společnosti, podle nichž je politické násilí nepřípustné.

Dovolte mi, abych v této pohnuté chvíli vyjádřil jménem české veřejnosti i jménem svým hlubokou soustrast Vám i rodině paní Coxové.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

24. 6. 2016

Vyjádření prezidenta republiky k výsledku referenda o odchodu Velké Británie z EU

Dobrý den, pane prezidente, co říkáte na výsledek referenda ve Velké Británii?

Jsem samozřejmě zklamán jako mnoho jiných lidí, kteří si uvědomovali, jaké důsledky to bude mít jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Ty první analýzy ukazují, že jedním z hlavních faktorů v rozhodnutí mírné většiny britských voličů byla obava z migrace. Britové už mají sta tisíce migrantů na svém území, zejména z Pákistánu, a právě v Británii vznikl ten termín „no-go area", to znamená oblast, kam se večer neodvažují ani policisté. A zřejmě tyto negativní zkušenosti přispěly k rozhodnutí britských voličů.

Jaký podle Vás bude mít rozhodnutí britských voličů dopad na Českou republiku a Evropskou unii jako celek?

40

Na Evropskou unii jako celek bude mít nepříjemný dopad, protože zaprvé ten tandem Francie, Německo nebude kompenzován nebo vyvažován právě britským vlivem. Evropská komise, třebaže britské rozhodnutí bylo spolu způsobeno i velmi neefektivním výkonem Evropské komise, včetně postoje k migrační krizi, tak Evropská komise bude mít teď poněkud volnější ruce.

A pokud jde o Českou republiku, tak samozřejmě každé zúžení evropského trhu, a my do Evropské unie exportujeme více než osmdesát procent našeho vývozu, každé zúžení evropského trhu samozřejmě vede ke zhoršení ekonomických podmínek.

Pane prezidente, děkuji Vám za Vaše odpovědi.

www.zemanmilos.cz

26. 6. 2016

Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Prima Partie

Dobrý den, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, Vy jste se proslavil ještě před vstupem do politiky jako ekonomický prognostik, a tak by mě zajímala Vaše současná ekonomická prognóza pro světové měny, protože euro, dolar, libra klesají, libra dokonce na méně než třicetileté minimum?

Nejde jenom o ekonomiku, nejde jenom o kurz měn. Jde o to, že samozřejmě Evropská unie vytvářela jakousi specifickou zónu volného obchodu a lze se obávat, že tato zóna bude nyní narušena. Není tajemstvím, že například americké banky uvažují o odchodu z Británie a o přesunu do Frankfurtu. A takových signálů je víc. Vy, pane redaktore, určitě znáte termín win-win strategy, že ano. A já s oblibou používám i termín loss-loss strategy, kde prodělávají obě strany. A podle mého názoru z ekonomického i politického hlediska je odchod Velké Británie ztrátou. Já předpokládám, že Skotsko nyní referendum vyhraje a že Skotsko vstoupí do Evropské unie, a Velká Británie bez Skotska by už nebyla veliká. Takže na tom nakonec prodělají i Britové, kteří si samozřejmě přejí velikost své země.

Když zůstaneme u toho ekonomického pohledu, dá se očekávat, že se ta situace v nějaké dohledné době stabilizuje, nebo že třeba libra ten pokles bude mít dlouhodobější?

Ale já příliš nevěřím na kolísání kurzu měn. To je někdy přeceňovaný vliv na takzvanou reálnou ekonomiku. Ony jsou dvě ekonomiky, jak víte, ekonomika reálná, která vyrábí, a ekonomika virtuální, která spekuluje. A spekulace na kurz měn je běžná právě v té virtuální ekonomice. Ale na druhé straně, uvědomte si,

41

my vyvážíme 82 procent našeho exportu do Evropské unie, a pokud se nyní Velká Británie ohradí protekcionistickými bariérami, tak to bude mít samozřejmě negativní vliv i na náš export.

Může mít, už jste zmínil to odtržení Skotska, nějaký výraznější negativní vliv na ekonomiku Velké Británie? Hovoří se i o odtržení Severního Irska?

To je sice také možné, ale Skotsko je reálnější. Víte, jak dopadlo těsně minulé referendum...

Velmi těsně.

...o nezávislosti. A teď mají Skotové, zastánci nového referenda, pádný argument, protože oni jsou přívrženci Evropské unie. Takže na britskou ekonomiku to samozřejmě bude mít velmi výrazný dopad, protože vlastně na svém původním historickém území bude mít nový nezávislý stát. Jestli tohle Britové domysleli, to je na další úvahu.

Takže konec Velké Británie tak, jak jí známe?

Obávám se, že ano.

Bude mít ten odchod Velké Británie z Evropské unie nějaký větší hlubší dopad i na třeba evropskou ekonomiku, protože například šéf mnichovského ekonomického institutu prohlásil, že Brexit bude mít negativní dopad na německé HDP, o zhruba 3 procenta očekává pokles?

No, 3 procenta je trochu moc. Ale v zásadě s tím souhlasím. Podívejte se, každé zúžení trhu automaticky vede ke zbrzdění ekonomického růstu. Já bych jenom dodal k tomu, o čem jsme už mluvili, že Evropská komise by si také měla přičíst svůj díl viny. Nemůžeme všechno svalovat na Brity. Podívejte se, já jsem se zdržoval jakéhokoliv komentáře k Brexitu před tím, než proběhl, protože si myslím, že když dáváte knížecí rady Britům, jak se mají zachovat, tak oni se spíše naštvou a bude to kontraproduktivní, což se také bohužel stalo.

Když se podíváme ještě na tu ekonomiku, už poměrně dlouhou dobu se chystá transatlantická obchodní dohoda. Myslíte si, že po Brexitu je ohrožena?

Samozřejmě, že ano, protože Británie byla jedním z velmi výrazných partnerů této dohody. A teď by se vlastně formálně měly vyjednat dohody dvě. Jedna s Evropskou unií a druhá s Velkou Británií.

Už jste zmiňoval český export a dopad na českou ekonomiku. Váš předchůdce Václav Klaus prohlásil, že ten dopad nebude prakticky žádný?

Václav Klaus je samozřejmě stoupencem návratu k systému národních států, které jsou spojeny maximálně zónou volného obchodu. Já jsem opačného názoru. Víte, ono se o Evropské unii právem říká, že je ekonomický obr, ale politický

42

trpaslík. Já bych si přál, aby hrála rovnoprávnou roli v dialogu mezi Spojenými státy, Čínou, případně Ruskem. To teď už hrát určitě nebude.

Dnes ráno jeden z českých bankovních domů vydal ekonomickou analýzu o Brexitu a mimo jiné zmiňuje, nastává panika na finančních trzích, ale také tady zmiňuje, že Česká národní banka pravděpodobně odsune ukončení kurzového závazku o 1 rok. Je to reálné?

Já bych si samozřejmě přál, aby kurzový závazek byl ukončen co nejdříve, a to z toho důvodu, že konkurovat, pane redaktora, ať už podhodnocenou měnou nebo podhodnocenými mzdami, což je de facto totéž, naše mzdy jsou zhruba na třetinové úrovni německých mezd, teď v Mladé Boleslavi dosáhli velkého úspěchu, jejich průměrné mzdy jsou 40 tisíc měsíčně. A to je přesně úroveň minimální mzdy v Německu. Jinými slovy, ten rozdíl v životní úrovni je stále obrovský a já zastávám názor, že máme konkurovat vysoce kvalifikovanou a dobře placenou pracovní silou a že máme konkurovat i za pomoci silné měny. Nezapomeňte, že nejsme jenom exportní ekonomika, jsme také importní ekonomika. A to, co nám podhodnocení měny dává na exportu jednou rukou, nám druhou rukou bere na importu.

Nezhorší se ta situace ještě teď po Brexitu?

No, záleží na tom, v čem. Soudím, že pokud jde o ukončení kurzového závazku, není absolutně žádný důvod, aby se tento závazek měl o další rok prodlužovat. Naopak, bylo by dobré ho zkrátit.

Dočkáme se v České republice kvůli odchodu Británie z Evropské unie třeba zvýšení daní? Nebyla by to dobrá záminka?

Já sám jsem sice zastánce zvýšení daní podle skandinávského modelu, mírného zvýšení korporátní daně a zavedení progresivních daní z příjmů. Nicméně to opravdu není v přímé souvislosti s odchodem Velké Británie. Hnutí ANO, jak známo, je proti zvýšení daní. Takže musíme počkat, až na výsledek voleb, jak to dopadne.

Co bude ten Brexit znamenat pro běžné Brity, kteří pracují mimo Velkou Británii, a naopak třeba pro české občany, kteří pracují v Británii?

Zcela určitě to na obou stranách znesnadní jejich komunikaci, ať už jde o výměnu studentů, uvědomte si, že tady studenti z evropských zemí teď ve Velké Británii budou mít daleko těžší podmínky, než měli, dokud Velká Británie byla členem Evropské unie, ať už se týká placení školného, podle takzvané australského modelu, nebo čehokoliv dalšího. Samozřejmě, že totéž se týká i turistické výměny, podnikatelských vztahů, a že ochladnou i politické vztahy, o tom není pochyb, protože evropští politici se budou cítit jako malé děti uraženi odchodem Velké Británie, místo aby si uvědomili, že za tento odchod i oni sami nesou svůj díl zodpovědnosti.

43

Myslíte si, že Brexit ohrozí britské investice v České republice?

Myslím si, že ne.

Dá se očekávat, že z Londýna, jako z finančního centra, odejdou desítky firem, které tam mají své centrály, to asi je reálné a zřejmě asi na pořadu dne, teď právě v těch centrálách?

Já jsem Vám před chvílí citoval americký odhad, který předpokládá odchod amerických bank z londýnské City do Frankfurtu, kde je vlastně měnové centrum Evropské unie, a není vyloučeno, že Američany budou následovat i další.

David Cameron dnes řekl, že rezignuje zhruba v nějakých 3 měsících, do října. Nepoškodí tyto 3 měsíce "bezvládí" vývoj ve Velké Británii?

Já teď budu trošku ironický. Kdysi jsem mluvil s van Rompuyem, který byl belgickým premiérem, ten sestavoval vládu půl druhého roku a během této doby začala belgická ekonomika vzkvétat. Absence vlády, pane redaktore, může být v některých případech podnětem pro ekonomický růst.

Takže, měl by David Cameron odejít rovnou?

Já si myslím, že je pochopitelné, že si nejdřív chce uklidit stůl a úklid stolu nějakou dobu trvá.

Britové mají teď 2 roky na ten odchod. Hovořilo se, že to možná bude nějakým způsobem ještě delší, ta doba. Budou nějakým způsobem ovlivňovat fungování Evropské unie?

No, tak samozřejmě, že v tom přechodném období ovlivňování bude, ale bude daleko slabší, než bylo před tím. Doplnil bych Vás, byly dokonce úvahy, že by se to přechodné období prodloužilo na 5 let. Já bych to velice uvítal, ale nepokládám to za reálné.

A kdy by ten Brexit měl podle Vás začít? Co nejdřív nebo protáhnout spíš ještě?

Brexit začíná jeden den po ohlášení výsledků voleb.

Myslím ta reálná jednání.

Ta reálná jednání budou 1 týden nebo 1 měsíc po ohlášení výsledků voleb. Dokonce mám takové podezření, že Evropská unie bude spíše naléhat na zkrácení tohoto období a to z lidských psychologických důvodů, ta uraženecká reakce povede k tomu, aby ta pupeční šňůra byla přestřižena co nejdříve.

Čím podle vás Evropská unie naštvala řadové Brity?

44

Řadou věcí, ale ty první analýzy mluví o tom, že hlavní důvod pro Brexit u většiny Britů byla obava z migrační krize. Je to trochu paradoxní, protože Britové mají na svém území statisíce migrantů, například Pákistánců. Ti migranti bohužel většinou vytvářejí uzavřené enklávy a právě v Británii se zrodil termín no-go area, to znamená oblast, do které se večer neodváží ani policisté. Čili ta asimilace se zřetelně nepodařila, například v Manchesteru byly známé demonstrace a podobně, kde se zapalovala auta, a myslím si, že právě tato historická zkušenost vedla Brity tím, že mají odpor vůči masivní migraci, nikoliv individuální migraci, že se vyslovili pro odchod. A Evropská unie k tomu přispěla svojí nesmyslnou politikou podpory masové migraci, relokačních mechanismů, kvót a podobně.

Bylo poslední kapkou jednání Evropské unie s Tureckem o zrušení víz pro turecké občany do Evropské unie?

To bych řekl, že moc ne, protože já se domnívám, že pokud obě strany setrvají na svých pozicích, tak žádná víza nebudou. Pozice Turecka odsouhlasená jeho parlamentem zní, že on nezruší některé zákony, které požaduje zrušit Evropská unie. Pozice Evropské unie zní, že dokud tyto zákony nebudou zrušeny, nebudou víza. Poslední zpráva zní, že ten termín červenec se teď přesouvá na říjen, ale pokud se obě strany zakopají ve svých pozicích, víza nebudou.

Myslíte si, že Evropská unie nebo špičky Evropské unie se, lidově řečeno, chytnou za nos a začnou třeba řešit, jak změnit Evropskou unii pro to, aby v ní její členové byli šťastní a nerozjela se další referenda?

Kdyby špičky Evropské unie byly výrazné osobnosti, tak by se chytly za nos, ale kdyby to opravdu byly výrazné osobnosti, tak by k Brexitu nikdy nedošlo.

Ostatně, jak, pane prezidente, tipujete, že dopadne britské království? Královna je vlastně panovnicí ještě Kanady, Austrálie.

Nejenom panovníci Kanady a Austrálie, ona je formálně panovnicí celého Commonwealthu, ale myslím si, že britskému království se nic nestane. Nedovedu si představit, že by například, i když takové tendence tam jsou a byly, Austrálie chtěla z Commonwealthu vystoupit.

Je Brexit začátek i třeba vzdáleného konce Evropské unie?

Já vím, že se simulují různé další exity, třeba u Francie, dokonce i u nás, a u dalších zemí. Jediná země, která by na tom opravdu výrazně prodělala, je Německo, ale nevěřím tomu, že by další odchody byly.

Takže to hlasování, které proběhlo minulý týden na internetu v České republice, které dopadlo 53:47 pro odchod z Evropské unie, nevypovídá o...?

45

Víte, pane redaktore, já umím počítat. A když mně Evropská unie dává čistého zisku ročně zhruba 200 miliard, tak bych byl blázen, abych se těch 200 miliard zbavil.

Už jste zmínil, že odchodem by utrpělo hlavně Německo. Jaká vlastně teď bude ta pozice Německa a Francie v Evropské unii, posílí ta jejich pozice?

Samozřejmě, že ano. Uvědomte si, že zatím existoval jakýsi mocenský trojúhelník. Uznávám, že francouzsko-německý tandem, zejména za dob Sarkozyho a Merkelové, hrál v tomto trojúhelníku rozhodující roli, ale Británie tam hrála jakousi kompenzační nebo vyvažující roli. No, teď se tomuto tandemu uvolnily ruce, myslím si, že daleko silnějším partnerem v něm bude Německo. Víte, že popularita prezidenta Hollanda je 12 procent, a to není příliš silná pozice být rovnoprávným vyjednávacím partnerem.

Změní se vyjednávací pozice třeba těch menších států v Evropské unii?

K horšímu, k horšímu, protože ty menší státy se někdy mohly opřít o britský postoj. Teď nebudou moci.

Nebudou se moci opřít například o Itálii, Francii?

Itálii, Španělsko, částečně Francii. Já si myslím, že Visegrádská skupina je dnes jednotná po polských volbách, že k Visegrádské skupině se připojují i některé jiné země, Finsko, Itálie, Rumunsko, částečně Dánsko. No, a je třeba budovat minimálně tak silnou skupinu zemí, která bude mít při hlasování v Evropské unii možnost blokační minority.

Už vlastně minule, když jsme tady na Pražském hradě natáčeli Partii, tak jsme se bavili o jakési opoziční skupině právě na základech Visegrádské čtyřky, teď, co říkáte, vlastně dostává výraznější obrysy po odchodu Velké Británie z Evropské unie.

Jednak já si zejména vážím návratu Polska, které, jak víte, původně hlasovalo pro migrační kvóty a nyní změnila svůj postoj.

Ze Spojených států se ozval hlas, nebo ozývají hlasy, že referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie vyhrál ruský prezident Vladimir Putin. Co znamená pro Rusko odchod Velké Británie z Unie?

Víte, pro Rusko z historického hlediska byla Velká Británie, ale i Německo, spojencem. To spojenectví s Německem dokonce přetrvává do dnešních dob, přes hlásná prohlášení politiků se například tiše dohodl Nord Stream 2, a to je akce privátních německých a poloprivátních ruských firem. No, a myslím si, že ekonomická spolupráce mezi Německem a Ruskem bude pokračovat. Není důvod, aby nepokračovala ani ekonomická spolupráce mezi Británií a Ruskem, takže Vladimir Putin tímto odchodem ani neztrácí, ani nezískává.

46

Dohodne se Rusko lépe se samostatnou Velkou Británií než se členem Evropské unie?

V některých otázkách ano, v jiných otázkách ne. Ale v každém případě znovu opakuji, Velká Británie bude o něco slabší a Evropská unie bude o hodně slabší, takže znovu opakuji, obě strany prodělaly.

Zasáhne Brexit nějakým způsobem vztahy Velké Británie s dalšími velkými mocnostmi. Už jsme se tady bavili o Spojených státech, ale co třeba s Čínou?

Británie, jak víte, má takzvané zvláštní vztahy se Spojenými státy desítky a desítky let. Pokud jde o Čínu, asi jste si všimnul, že když byl čínský prezident na návštěvě ve Velké Británii, tak se svezl s královnou ve zlatém kočáře a poté byly podepsány kontrakty za mnoho a mnoho miliard liber. Nebyli tam šílenci a naivové, kteří by proti těmto obchodním kontaktům protestovali, takže ne, samozřejmě Velká Británie možná nyní bude mít trochu uvolněnější ruce ve vtazích s Čínou, protože tam byl velký problém, zda uznat nebo neuznat, že Čína je tržní ekonomika. A právě Evropská unie v tom hodně váhala, zejména kvůli ocelářskému průmyslu, a přitom samozřejmě Čína je tržní ekonomikou už asi 15 let. A ve Světové obchodní organizaci, tak tam dokonce se předpokládá, že vstupem do této organizace automaticky dostáváte statut tržní ekonomiky.

Pane prezidente, děkuji za odpovědi na téma odchodu Velké Británie z Evropské unie.

A pojďme se z ostrovů přenést do České republiky, poslední 2 týdny hýbe českou politickou scénou, nejen českou politickou scénou, plánovaná reforma policie. Je podle Vás nutná reorganizace a reforma Policie České republiky a těch elitních sborů?

Tak víte, u každé organizace, u každé instituce se čas od času realizuje nějaká reforma. Na tom není nic divného, ani nic zvláštního. Důležité je, zda tato reorganizace zvýší nebo sníží efektivitu práce policie. Já jsem zrovna včera na tiskové konferenci upozornil, že jde o to, aby policie než dosud spolupracovala se státními zástupci, protože jsou to oni, kdo jednak vykonávají dozor nad prací policie a zadruhé přejímají jejich podklady, aby mohli případně zahájit trestní stíhání. A já Vám na rovinu řeknu, že já jsem zatím žádné zvláštní výsledky neviděl. A kabelky Jany Nagyové opravdu za výsledek nepovažuji. Takže pokud tato reorganizace povede k tomu, že výsledky budou, tím lépe, sám už řadu měsíců upozorňuji na Zdeňka Bakalu a na proces vytunelování OKD, ale o to, jak se zdá, se ani policie, ani státní zástupci zatím příliš nezabývají.

Na kauzu, která vedla k pádu vlády Petra Nečase, jsem se samozřejmě chtěl zeptat, jestli to vnímáte, tuto reorganizaci, jako důsledek práce ÚOOZ třeba na těchto velmi, velmi známých a velmi čitelných kauzách?

Já jsem přijal svého času pana Ištvana na Hradě, mluvil jsem kdysi i s panem Šlachtou. A zejména jsem četl jejich veřejně publikovaná prohlášení, že jsou na

47

stopě chobotnice, která prorůstá svými chapadly jak do organizovaného zločinu, tak do politických struktur. A byl jsem nesmírně zvědav, jaká chapadla se této chobotnici utnou. A to je to, co jsem Vám říkal před chvílí, zatím, pokud ta chobotnice existuje, se žádné chapadlo neuťalo.

Takže obavy, obavy z toho, že sloučením dvou útvarů dojde k ohrožení vyšetřování těch živých kauz?

Tak za prvé, policejní prezident se dobrovolně zavázal, že ponechá u těch asi 400 živých kauz vyšetřování v rukou těch vyšetřovatelů, kteří to vyšetřovali už před tím, což si myslím, že je velice dobré. Já jsem přemýšlel o tom, zda sloučení těchto dvou útvarů nevytvoří jakýsi monopol vyšetřování, ale poctivě přiznávám, že to sám pokládám za laickou úvahu, a pokud tvrdím, že reorganizaci policie mají provádět odborníci a nikoliv politici, a já jsem politik, tak bych do toho neměl, do těch detailů té reorganizace, příliš mluvit, pouze zdůrazňovat dvě věci. Hoši, musíte se dohodnout, to znamená, minimálně policejní prezident a nejvyšší státní zástupce, a zadruhé, obnovte mi finanční policii, která byla zrušena Ivanem Langerem.

Takže souhlasíte s tím, co říkal minulý týden Martin Červíček v naší Partii, když prohlásil, že stabilitu policie neohrožuje reforma, ale emotivní vyjádření politiků?

Nejenom politiků, ale v dané chvíli především politiků, já jsem rád, že se mně trochu podařilo zklidnit atmosféru těch dvou rozhádaných ministrů. Možná, že jste si všiml, že šachové hodiny, které jsem jim věnoval, měly na ciferníku za 5 minut 12.

Říkáte nejen politiků. Jak vnímáte tedy odchod Roberta Šlachty?

No, právě. Já si myslím, že je dobré Roberta Šlachtu vyslechnout, já jsem k tomu kdykoliv připraven. A na druhé straně mediální vyjádření mohou být snadno zkreslená, mohou zbytečně rozjitřit atmosféru, proto jsem pro to, aby vznikla nezávislá vyšetřovací komise na půdě parlamentu. A mám signály, že teď, příští týden, bude vznik této komise navržen, a myslím si, že má většinovou podporu.

Vy jste říkal, že jste připraven vyslechnout Roberta Šlachtu, pozvete si ho?

Ne, to se bude muset přihlásit sám.

Robert Šlachta chtěl společně s Ivo Ištvanem vypovídat na čtvrteční schůzi bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Na jednání výboru bylo hodně dusno a nebylo to jenom kvůli počasí. Sám jste říkal, pane prezidente, že nejen Robert Šlachta, ale i Ivo Ištvan by měli promluvit u té vyšetřovací komise, ale měli je nechat poslanci včera, respektive ve čtvrtek, hovořit na tom bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny?

48

Tak nic by se nestalo, kdyby je nechali hovořit, ale ten rozdíl mezi slyšením na výboru a slyšením na vyšetřovací komisi, spočívá v tom, že podle zákona je vyšetřovací komise nadána právě odpovídajícímu orgánu činném v trestním řízení, čili vyššími právy, než má sněmovní výbor.

A co říkáte na srovnání Roberta Šlachty s Janem Kubicem?

To bych musel vidět zprávu Robert Šlachty, zprávu Jana Kubiceho jsem viděl, a podle mého názoru to byla snůška nesmyslů. Nemohu říci, že bych oplýval sympatiemi k Jiřímu Paroubkovi, ale tvrzení, že je to pedofil, mě trochu zdvihlo ze židle, a to je součást Kubiceho zprávy, jak víte, k názorům pana Šlachty se nemohu vyjádřit, protože je neznám.

V souvislosti s reformou policie padají nejen ostrá politická prohlášení, ale i trestní oznámení. Vedoucí ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek přišel s tím, že policejní prezident Tomáš Tuhý stojí za brutálním únikem informací, Vy jste napadal to slovo brutální.

Ano.

Policejní prezident na to odpověděl trestním oznámením právě na pana Komárka. Co sledujeme. Válku uvnitř policie?

Každý může podávat trestní oznámení, například za pomluvu, nicméně já si myslím, že ti, kdo mají čisté svědomí, nemají nic proti tomu, aby všichni aktéři vypověděli na již zmíněné sněmovní komisi. Samozřejmě, že jsou utajované skutečnosti, které nemohou proniknout na veřejnost, protože by mohly ohrozit například činnost zpravodajských služeb, ale na druhé straně, jestli někdo brutálně informuje, já se u toho musím zastavit, pane redaktore, únik informací je buď velký, nebo malý, ale v životě jsem se nesetkal s termínem brutální únik informací, takže o to jsem zvědavější, co na tom bude za brutalitu.

Vy jste sám říkal, že kdo má čisté svědomí, tak by neměl mít problém v tom vyslechnout zmiňované policisty. Proč ale tedy reforma policie vyvolala u vrcholných politiků takové emoce?

Já si myslím, že každá ze zúčastněných stran měla pocit, že ta druhá se snaží policii ovládnout. Na schůzce s panem ministrem Chovancem a panem ministrem Babišem jsem jim říkal, že musí místo politického osočování vyslechnout experty, to znamená nejvyššího státního zástupce na jedné straně a policejního prezidenta na straně druhé, teď vlastně vznikne druhá verze schématu policejní reorganizace. Já doufám, že tam bude zabudována i zmíněná finanční policie, jsem pro to, to navrhl Pavel Bělobrádek, aby se pak sešla Bezpečnostní rada státu a tuto druhou verzi projednala. A tam, na základě věcných argumentů, ať členové bezpečnostní rady řeknou svoje názory.

Jste domluvený třeba s ministrem Chovancem, že Vás bude informovat o té podobě té druhé?

49

Já myslím, že mě budou informovat oba dva ministři. A v podstatě se taky již stalo, protože mám k dispozici sedm výhrad nejvyššího státního zástupce k té dosavadní formě reorganizace a také informaci, že policejní prezident s těmito výhradami souhlasí a zabuduje je do nové verze.

Souhlasí i s tou Vaší výhradou?

S jakou?

O finanční policii.

Na tom se naopak shodli všichni tři, to znamená, ministr Chovanec, policejní prezident i ministr Babiš, v tom nebyl žádný spor. A jsem rád, že je tady naprostá shoda názorů.

Andrej Babiš uvedl, že podle nějaké dohody měla být ta reforma policie podepsaná až na středeční schůzce obou ministrů společně s Vámi na Pražském hradě. Byla taková dohoda?

Já jsem byl informován, a to je veřejný výrok ministra Pelikána, že premiér Sobotka se omluvil hnutí ANO, že ta policejní reorganizace byla podepsána předčasně, protože se domníval, že bylo ukončeno dohodovací řízení, které ve skutečnosti bylo pouze přerušeno.

Už jste sám říkal, že ta druhá verze reorganizace policie by měla představená na té červencové Bezpečnostní radě státu. Koalice volá po tom, aby ta Bezpečnostní rada státu zasedala dřív, než v druhé půlce července.

Tak ona může zasedat dřív a může projednávat něco jiného. Ale pokud je obecná dohoda, že se prodloužil termín platnosti reorganizace policie z 1. července na 1. srpen, tak je třeba dát těmto dvěma lidem a jejich spolupracovníkům čas na to, aby ten dokument dokončili.

Zúčastníte se té bezpečnostní rady?

Velmi pravděpodobně ano, i když by mě to stálo přerušení dovolené na Vysočině.

Během toho dohadování ohledně reformy policie padala velmi ostrá prohlášení ze strany koaličních partnerů. Jak hluboká je ta krize koalice? Je zažehnána?

Já si myslím, že se přinejmenším zmírnila, a jsem rád, že jsem k tomu mohl trochu přispět. A pokud jde o silná prohlášení, sám jako opoziční předák jsem byl také jejich autorem, stejně tak tehdy proti mně stál Václav Klaus, který rovněž nešetřil silnými prohlášeními. A jak víte, nakonec jsme se dokázali dohodnout a pak tady byla čtyři roky stabilní vláda. Takže já jsem všem řekl nebo vzkázal, ať koukají dovládnout do příštího roku, kdy na podzim budou parlamentní volby. A v té době je občan králem a rozhoduje o tom, kdo bude

50

vítězem příštích voleb. A občan se patrně bude rozhodovat, nikoliv na základě silných prohlášení, ale na základě výsledků vlády a konkrétně výsledků jednotlivých ministerstev.

Po schůzkách minulý týden, které jste měl v Lánech s ministrem vnitra a ministrem financí, jste prohlásil, že byste jejich případnou demisi nepřijal.

Ano.

Demisí hrozil ale i ministr Pelikán, ministr spravedlnosti. Co jeho demisi? Přijal byste?

Taky bych ji nepřijal. Podívejte se, kdyby volby byly daleko, tak bych té demisi rozuměl. Když jsou volby v příštím roce, tak ať ten který ministr pracuje, předloží ve volbách občanům své výsledky, no, a občany nejvíce zajímá, co se děje ve zdravotnictví, kultuře, dopravě, životním prostředí, ta policie ho zajímá trošku míň, ale samozřejmě, že ho zajímá boj proti korupci a ekonomické kriminalitě. A tady si myslím, že opravdu ty dosavadní výsledky, čest výjimkám, nebyly příliš hmatatelné, a jestliže reorganizace policie bude znamenat, že se začnou konečně stíhat i velké ryby, budu jenom a jenom rád.

Když zůstaneme ještě v té politické rovině a v těch sporech, které byly v posledních dvou týdnech v koalici, jak podle Vás vůbec funguje koalice? Vypadalo to, že po schůzce, kterou jste měli s ministry na Hradě, takže se vše zažehnalo, vláda, že funguje?

No, tak vše zažehnalo, to by bylo příliš silné, ale zmírnilo, to určitě ano. Že v koalici jsou rozmíšky, v každé koalici, v každé zemi, o tom nelze pochybovat, já bych to nedramatizoval, chápu, že tisk má rád dramatizaci a média obecně taky, ale to stupňování slova nepřítel, 1. stupeň - nepřítel, 2. stupeň - úhlavní nepřítel a 3. stupeň - koaliční partner, je známé a platí ve všech zemích. Jeden ministr mně dokonce říkal, že je i 4. stupeň - parteigenosse, neboli soustraník, protože jak říkal už Winston Churchill, nejvíce nepřátel je ve vlastních řadách.

Teď se ten 3. stupeň bude opět prověřovat, protože se začalo jednat nebo jedná se už...

O rozpočtu.

...o rozpočtu, přesně tak. Ministr financí Andrej Babiš chce schodek maximálně 60 miliard korun. Miroslav Kalousek říkal, že i 40 je moc, podle Vás, jaký je správný a reálný rozpočet?

Je rozumné, aby se deficit státního rozpočtu každý rok snižoval minimálně o těch 10 miliard. Kalouskovské řeči ponechávám stranou, to snad ani nestojí za to vůbec komentovat, tento člověk téměř uškrtil českou ekonomiku, když byl ministrem financí. Ministr Babiš si ponechal rezervu 12 miliard, protože v první verzi navrhl deficit státního rozpočtu 48 miliard korun, ale přitom je koaliční

51

dohoda na 60 miliardách, tak až k němu přijdou ministři, jak on říká, s čepicí v ruce, tak má k dispozici oněch 12 miliard. Ale tady se přiznávám, že budou spíše mé sympatie na straně ministra financí, který musí šetřit, zatímco před volbami každá strana, ovšem včetně hnutí ANO, tedy strany ministra financí, bude voličům rozdávat takzvané dárečky, které samozřejmě znamenají zvýšení výdajů státního rozpočtu. Já bych například některé sociální výdaje naopak omezil, omezil bych sociální dávky těm, kdo odmítnou nabízenou práci, protože nechtějí pracovat.

Je ten polštář, který si nechal ministr financí, těch 12 miliard, dostatečný?

Když bude tvrdý a energický, je dostatečný.

Pojďme k dalšímu tématu. Česká republika podle nařízení Evropské unie zavádí zákon, podle kterého bude trestné hanobit třídu definovanou životním stylem, vzděláním, příjmem i autoritou. Trestné bude rovněž podněcovat nenávist lidem s různým pohlavním ztotožněním a způsobem, jak někteří vykonávají pohlavní styk. Je podle Vás český národ tak nesnášenlivý, že potřebujeme takový zákon?

Český národ je jeden z nejtolerantnějších národů v Evropě, koneckonců u nás žije 5 procent cizinců a žije bez jakékoli obavy z xenofobie, a to, co mi říkáte je další důkaz nesmyslnosti Evropské unie, téže nesmyslnosti, která přispěla k Brexitu. Já si myslím, že tohle zavání nástupem k cenzuře odlišných názorů pod libozvučně znějícími názvy, protože nakonec nebudeme moci kritizovat nikoho a všichni uvázneme v bažině tzv. politické korektnosti, kde nemůžeme nazývat věci pravými jmény. Já jsem byl vždycky pro to nazývat věci pravými jmény, někdy i za použití sprostých výrazů, pane redaktore, protože, jak říká Jaroslav Hašek v předmluvě ke Švejkovi, vhodně umístěný vulgarismus udělá více než dlouhá věta.

Vidíte, a teď by Vám podle toho zákona hrozilo 3 až 6 let.

No, vidíte. Prezident má naštěstí imunitu, ale já bych byl solidární s těmi, kdo vulgarismy používají, koneckonců Švejk by nemohl vyjít za platnosti tohoto zákona.

i v důvodové zprávě k tomuto zákonu je uvedeno, že omezuje svobodu projevu zakotvenou v článku 17 základní listiny práv a svobod. Je zapotřebí sahat vůbec do takto základních právních listin?

Pokud je to protiústavní, protože listina práv je součástí Ústavy, tak by ji minimálně měl Ústavní soud zamítnout. Od toho je Ústavní soud.

Toto ale není jediný zákon, který omezuje různé svobody. Jak jako milovník přírody vnímáte snahu Ministerstva zemědělství výrazně omezit vstup do lesa?

V době honu, řekněte to úplně, pane redaktore. Samozřejmě, že probíhá-li v lese hon, tak mi hrozí nebezpečí, že mě nějaký neumětel, který má v ruce pušku,

52

zastřelí. Takže já si myslím, že takové omezení je docela v pořádku. Řekl bych, že stejně tak je v pořádku i omezení, které se týká hazardu, protože máme-li proti hazardu bojovat, tak proč vyloučit boj na internetových sítích. Pravda je, že když surfuju po internetu, tak mě zarazí, že inzerovaná stránka, když na ní kliknu, je zablokovaná, a někdy přemýšlím, proč je zablokovaná, protože hazardu se to určitě netýká. A konečně vřele podporuji onen zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. konec konců, víte dobře, že pomluva se v mediálním světě vyskytuje a pomluva může někdy zničit život nejen pomluveného, ale celé jeho rodiny a blízkých, a může ho ostrakizovat, a teprve, při pomalosti našich soudů, po několika letech zjistíte, že ten člověk byl pomlouván neoprávněně. Takže, pokud to povede novináře k tomu, aby se poněkud kontrolovali, než uveřejní nepravdivé údaje, tak je to jen dobře a jejich mediální dům pak na to doplatí určitou pokutou. Konec konců, Vaše televize Prima zažila něco podobného, když jste byli napadáni v otázce objektivity zpravodajství, a i když to snad dělám poprvé v životě, tak bych Vám jako médiu chtěl složit poklonu, že jste se nenechali zastrašit.

A nebudou právě třeba ty zákony o právní odpovědnosti firem, možnost žalovat za pomluvu, není to nástroj daný do ruky třeba právě, když zůstaneme u tohoto případu, neziskovým organizacím, kterým se nelíbí, jakým způsobem je informováno?

Já jsem sice několikrát řekl, že většinu, nebo velkou část neziskových organizací pokládám za pijavice na státním rozpočtu, že když chtějí nějaké dotace, tak by si shodný objem prostředků měly umět opatřit samy, vím, že třeba bývalý Ekologický právní servis, nyní Frank Bold, zahltil právní prostor spoustou žalob, které zpomalují nebo znesnadňují výstavbu důležitých dopravních komunikací, to všechno je pravda. Na druhé straně, tady se vždycky, když nějaká firma spáchala trestný čin, zaštítila tím, že to ve skutečnosti spáchal nějaký jednatel, že je to tedy trestní odpovědnost nikoli právnické, ale fyzické osoby, pak vysála nějaké prostředky, viz kauza OKD, a odešla do Švýcarska nebo do insolvence. Čili, myslím si, že ten zákon je naprosto v pořádku, a pomluva se patrně bude týkat primárně mediálních domů, a dobře jim tak.

Když se budeme bavit ještě o jednom z těch posledních, o tom úplně posledním návrhu, který v té reportáži zazněl, tak je to zákaz a sankce pro rozhlas a televizi za vysílání, které utvrzuje v předsudcích o etnických, náboženských nebo rasových menšinách.

To je naprostá hloupost, ale o tom jsem mluvil před chvílí. Kdo Vám řekne, co je oprávněná kritika a co je předsudek. Já Vám připomenu takovou krásnou situaci ve 30. letech minulého století, kdy se říkalo, že lidé mají předsudky proti Hitlerovi, že nacismus nemá být kritizován, že má být appeasement, neboli politika usmiřování, no tak podle tohoto zákona každý, kdo by prohlásil, že Hitler je zločincem, by šel do vězení.

Takže souhlasíte s názorem, že pro společnost je více toxické zamlčování pravdy než poukazování na pravdu, byť je proti...

53

Už jsem to říkal, rád to zopakuji právě na tomto a dalších příkladech, varování před nebezpečím není ani pomluva ani rozšiřování nenávisti, je to stejné varování, jako když varujete před povodní a stavíte protipovodňové hráze a stavět je v době, kdy už povodeň zaplavila Vaše město nebo Vaši obec, je pošetilý nesmysl.

Tak doufám, že se bude ministr Dienstbier dívat a vezme Vaše připomínky v potaz.

Pojďme k dalšímu tématu. Vás čeká v nejbližších dnech další cesta do krajů. Na Vysočinu. Před vysíláním jste mi říkal, že je to kraj Vašeho srdce.

Přesně tak.

Tak Vysočinu znáte hodně dobře. Tak co je v tom kraji největším problémem?

No, já bych začal tím, co je v tom kraji nejmenším problémem, a to je nezaměstnanost. Vysočina je pod průměrem celorepublikové míry nezaměstnanosti. Tak trochu je problémem samozřejmě nižší než celostátní průměrná mzda a tedy i nižší životní úroveň. Problémem je zemědělství, a já se právě proto setkám se zemědělskými odborníky. Vysočina produkuje například třetinu naší produkce brambor, ale přesto se tam ta bramborářská produkce na úkor jiných plodin trochu propadá, samozřejmě, že každý kraj má infrastrukturní problém. Vysočinou prochází dálnice D1, která se pořád opravuje a pořád opravuje a pořád...

A ještě dlouho bude.

...ty opravy nejsou hotové. Jednou se doopravuje, a to já už budu po smrti. No, takže řekl bych, že je to kraj, který by si zasloužil větší investice, já sám jsem uvítal, když čínská společnost teď koupila žďárské strojírny, což je po firmě Bosch druhý největší zaměstnavatel na Vysočině. Já věřím, že ta čínská kapitálová injekce přispěje rozvoji této firmy. Mimochodem, víte, kdo je v Německu největší zahraniční investor? Právě Čína. A nám vyčítají, když usilujeme o čínské investice. Takže, byli jsme u zemědělství, byli jsme u dopravní infrastruktury, byli jsme u podniku Žďas. A teď bych mohl pokračovat půl hodiny, ale to už by Váš pořad skončil.

Ano. To by skončil. Vy tam máte ten program poměrně dost nabitý, mimo jiné budete předávat vysvědčení studentům. Tak jedna taková na tělo. Jaký jste byl student, pane prezidente?

Já jsem byl šprt, pane redaktore. Aby se maminka nezlobila a aby jí to nebylo líto, tak jsem nosil domů samé jedničky, včetně předmětů, kde mně ty jedničky dávali ze soucitu, jako byl například zpěv nebo tělocvik.

54

Na Vysočině se v době Vaší návštěvy bude konat také jedna z největších sportovních akcí v České republice v tomto roce, Mistrovství světa horských kol. Nepůjdete fandit českým cyklistům?

Nepůjdu, protože bych působil směšně. Já mám sice kolo, které se dá s trochou fantazie připodobnit k horskému kolu, řekněme, že je to polohorské kolo, teď jsem dokonce nedávno u svých přátel na Vysočině dostal dárek, a to je elektrokolo. Ale tihle lidé jsou opravdu mistři svého oboru nebo mistři svého řemesla a kdybych jim šel fandit, tak proto, že tomu málo rozumím a už vůbec to sám neumím, tak bych, jak už jsem řekl, působil trochu komicky.

Ostatně sledoval jste působení českých fotbalistů na Euru, fandil jste?

Podívejte se, já jsem teď přijal asi před týdnem na Hradě fotbalové internacionály v čele s Antonínem Panenkou...

Ti to dokázali.

...po 40 letech. A teď jsem se jich ptal, tak co dělat, abychom například neprohráli s Tureckem 2:0 nebo něco podobného. Oni říkali, postavit mužstvo složené ze stejně kvalitních hráčů, jako jsme byli my. Takže jsem dostal takzvanou knížecí radu, ale která se bohužel nedá použít.

Už jste zmínil, že kvůli Bezpečnostní radě státu případně přerušíte Vaší dovolenou na Vysočině. Takže odpověď na mojí další otázku, kde budete trávit dovolenou je...

Já vždycky, řadu a řadu let, trávím dovolenou pouze a jedině na Vysočině, kde, jak víte, mám jachtu za dva tisíce korun, nafukovací, a na rybníku, který má úctyhodných 90 hektarů, vesluju a tužím si svaly.

Takže opět rybník a návštěvy přátel.

Opět rybník a návštěvy přátel, které jsem většinou rok neviděl.

Netáhne Vás to třeba k moři, pane prezidente?

Vůbec ne. Moře je v podstatě nudné. To, co se neustále mění, je les. A někdy i rybník.

Když zůstaneme u těch letních plánů, dočetl jsem se, že jste přijal pozvání na zahajovací ceremoniál letních olympijských her v Riu. Stihnete i nějaký sport?

Samozřejmě tam jedu, abych vyjádřil podporu našim sportovcům. Víte, já se řídím zásadou, že prezident pak po skončení olympijských her nemá zvát na Hrad jenom ty olympioniky, kteří dostali nějakou medaili, ale má zvát na Hrad, a také to dělám už třetí rok, všechny olympioniky, kteří se těch her zúčastnili, protože vždycky i po poctivém tréninku můžete zaškobrtnout a díky nějaké

55

triviální nehodě ztratíte tu medaili, a je potřeba si vážit všech, kdo na tu olympiádu jedou, a podpořit je. Rozhodně tam nejedu na turistický výlet, vystavím se nebezpečí od komára ziky, ale slíbil jsem to jak předsedovi Mezinárodního olympijského výboru, tak našemu kolegovi Kejvalovi z našeho olympijského výboru a sliby se mají plnit.

Ještě jedna asi závěrečná otázka. V říjnu navštíví Prahu tibetský duchovní vůdce dalajláma. Pozvete ho na Hrad tentokrát, přijmete ho?

I na tuto otázku už jsem mnohokrát odpovídal. Říkal jsem, že k našemu setkání by mohlo dojít pouze tehdy, kdybych já byl rovněž duchovní vůdce, nebo naopak dalajláma velký zahraniční investor. Teď jsem nedávno přijímal šéf General Electric, který chce v naší zemi investovat. No, a protože dalajláma není velký zahraniční investor, a podívejte se na mě, vypadám jako duchovní vůdce? Taky ne, že ano. No, tak z toho logicky vyplývá, že se nemůžeme setkat.

Já jsem se samozřejmě zeptal, jestli se neposunul Váš názor za ty roky, co tady dalajláma nebyl.

Moje názory se občas posouvají, dřív jsem byl třeba odpůrcem nošení střelných zbraní, změnil jsem názor po masakru v Paříži, protože kdyby v tom hudebním klubu byl člověk, který umí střílet z pistole a měl tu pistoli v kapse, tak by možná nebyl počet obětí tak dramaticky vysoký. Takže jak na tomto příkladu vidíte, já občas měním své názory, nikoli však v tomto případě.

Pane prezidente, mrzí mě, že nemáme víc času, protože bychom evidentně otevřeli další velmi zajímavé téma a další a další bychom mohli ještě během následujících mnoha hodin otevírat. Moc Vám děkuji za Váš čas a za rozhovor, který jsme mohli v Partii vést.

Bylo to příjemné setkání. Děkuji za rozhovor.

Moc Vám děkuji. Takže na viděnou.

Na viděnou.

www.zemanmilos.cz

28. 6. 2016

Prezident republiky zaslal blahopřejný telegram islandskému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 28. června 2016 blahopřejný telegram Guðniovi Thorlacius Jóhannessonovi, nově zvolenému prezidentovi Islandské republiky.

56

Vaše Excelence,

dovolte mi, abych Vám pogratuloval k Vašemu zvolení prezidentem Islandské republiky.

Těší mě, že jsou vztahy mezi našimi zeměmi tradičně přátelské a že jsme svědky rostoucí spolupráce v obchodní, kulturní i politické oblasti. Pevně věřím, že budeme mít v následujících letech příležitost se blíže poznat a společně přispět k dalšímu rozvoji česko-islandského partnerství.

Přeji Vám pevné zdraví a mnoho štěstí, úspěchů ve Vašem osobním i profesním životě.

S úctou

Miloš Zeman


www.hrad.cz

30. 6. 2016

Prezident republiky kondoloval tureckému prezidentovi

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve čtvrtek dne 30. června 2016 kondolenční telegram Recepu Tayyipu Erdoğanovi, prezidentovi Turecké republiky, v souvislosti s útoky v Istanbulu.


s hlubokým zármutkem jsem přijal zprávy o teroristických útocích na letišti v Istanbulu, které si vyžádaly desítky mrtvých a raněných. Není nic zákeřnějšího, než útok proti bezbranným a nevinným lidem. Tyto zločiny nemají omluvy.

Vážený pane prezidente, dovolte, abych Vám i Vašim spoluobčanům jménem svým i jménem České republiky vyjádřil upřímnou soustrast.

Miloš Zeman


www.hrad.cz

57

Parlament České republiky

Duben 2016

1. 4. 2016

Komentář předsedy Senátu Milana Štěcha: Ohlédnutí za návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga

Návštěva čínského prezidenta vyvolala mnoho rozporuplných, někdy i neadekvátních reakcí. Přitom nebyla ničím mimořádným, vždyť čínský prezident v minulých letech navštívil Velkou Británii, Německo, Francii, Polsko nebo Maďarsko.

Navzdory tomu ji hostitelé i novináři líčili jako cosi z mezinárodního hlediska zcela výjimečného. Jistě, z pohledu České republiky to byla významná událost. Za dobu tříletého působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta se jednalo o bezesporu nejdůležitější státní návštěvu. Už proto, že naši desetimilionovou zemi navštívil nejvyšší představitel státu s více než miliardou obyvatel.

Nezodpovězenou otázkou však zůstává, kdo a proč stál za přípravou tak pompézního přivítání, co do míry okázalosti za posledních 25 let nevídaného. Možná mělo zapůsobit na čínskou veřejnost. Pokud bylo cílem předvést naší veřejnosti velikost a význam Číny a jejího prezidenta, tak se domnívám, že se snaha minula účinkem a výsledek je minimálně rozpačitý, ne-li kontraproduktivní.

Pokud jde o samotný průběh a výsledky jednání, na zhodnocení si bude správné ještě počkat. Na první pohled se i mně jeví, že jednání byla úspěšná, vedená v seriózním prostředí a přátelském duchu, přehnaný optimismus je ale zbytečný.

Stejně tak je zbytečná i skepse, s jakou vystupují někteří odpůrci návštěvy čínského prezidenta. Tvrzení, že se v důsledku průběhu návštěvy a jednání během ní naše země dostává do vazalské pozice, není opodstatněné.

Před šesti lety jsem absolvoval pracovní cestu do Číny a nejvíce mě tehdy překvapilo, že v době, kdy v České republice tehdejší tvůrci naší zahraniční politiky hovořili pomalu více o Tibetu než o Číně a kdy rozvoj hospodářských vztahů s Čínou považovali za oslabování boje za lidská práva, bylo v Číně možné pozorovat enormní množství západních investic, například od našich německých sousedů. Opět jsem si tak potvrdil, že slova zůstávají slovy, ale činy jsou něco diametrálně odlišného.

Podobně lze hodnotit i dlouholeté sankce proti Bělorusku. Tam se v minulosti naše země z důvodu ochrany lidských práv vzdala mnoha investičních příležitostí. Není třeba dodávat, že naše pozice okamžitě zaujali naši západní

58

přátelé. Ředitel jedné středně velké firmy, která do Běloruska předtím dodávala kompletní strojírenské vybavení, mi řekl, že když do Běloruska po deseti letech přijel, ukázalo se, že celou tu dobu tam stejné vybavení vesele dodávali konkurenti z Itálie. Takto by se ve výčtu úspěchů našeho boje za lidská práva v jiných zemích dalo pokračovat ještě dlouho. Těm, kdo nám vyčítají, že při jednáních s čínským prezidentem nebyla dostatečně zmiňovaná lidská práva, chci připomenout, že z jejich strany jsem postrádal a postrádám stejný přístup u mnoha dalších zemí, např. z oblasti Perského zálivu.

Samozřejmě souhlasím s těmi, kdo hovoří o nutnosti zajistit, aby další rozvoj čínsko-českých obchodních vztahů nebyl výhodný jen pro Číňany. Nestačí ale mluvit jen o Číně, jsou tu i další investice, které u nás byly a jsou realizovány.

V současnosti z republiky odchází až 300 miliard ročně na dividendách. To je víc, než kolik zahraničních investic k nám přichází. Proto je třeba, aby všichni investoři bez rozdílu země původu byli i s podporou naší legislativy nuceni vyplácet důstojné mzdy odpovídající kvalitě, množství a užitné hodnotě zde vyrobených produktů a služeb, odváděli řádně sociální a zdravotní pojištění a platili daně. Pokud toto zajistíme, nemusíme se obávat, že nám zahraniční kapitál způsobí více škody než užitku. Je skutečně pouze na nás, aby v naší zemi jakákoliv vláda, ale i zákonodárné sbory nesledovaly partikulární zájmy, ale dbaly na stabilní a dlouhodobý prospěch celé země.

A ještě jedna poznámka o lidských právech: Čínská lidová republika je supervelmoc s tisíciletou tradicí, jejíž stabilita je pro současný globalizovaný svět naprosto zásadní. Čínské vládnoucí dynastie spravovaly zemi vždy daleko tvrdšími a krutějšími nástroji, než je známo z evropského prostředí. Za poslední léta udělala Čína v otázce lidských práv podle mého přesvědčení enormní pokrok. Pochopitelně, že události na náměstí Nebeského klidu jsou odsouzeníhodné, stejně jako popravy a udílení tvrdých trestů. Na druhou stranu by bylo chybou idealizovat si Tibet a jeho někdejší náboženskou správu.

Pokud se Čína bude hospodářsky rozvíjet jako v posledních dvaceti letech, bude význam a ochrana lidských práv v našem evropském pojetí narůstat. Moderní informační zdroje budou čínskou veřejnost ovlivňovat natolik, že si časem ona sama vymůže to, co bude pro svou další existenci a budoucí generace považovat za prospěšné.

Myslím, že je na tomto místě vhodné připomenout, jak kontraproduktivní byla „pomoc“ západních zemí v čele s USA tzv. Arabskému jaru. Výsledky sklízíme nechtěně všichni, zejména v Evropě. Pokud chceme pomoci dodržování lidských a občanských práv v Číně, tak nejlepší cestou je spolupráce na všech úrovních jako rovný s rovným. Netrpět předsudky, ale ani servilitou. Přehnaná vítací okázalost byla kaňkou na jinak velmi úspěšné návštěvě. Sice možná byla v souladu s asijskými tradicemi, ale protože se návštěva uskutečnila v Česku, měla by podle mého názoru probíhat v duchu evropských zvyklostí. I takové detaily mohou někdy poškodit jinak velmi dobrý a užitečný záměr.

59

www.senat.cz

4. 4. 2016

Výběr z tiskové konference předsedy Senátu M. Štěcha po jednání s rakouskými politiky

Bezpečnost České republiky a Rakouska nezajistí obnovení systému kontroly státních hranic. Prohlásil to předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) na dnešní konferenci k rozvoji vztahů mezi oběma zeměmi a k příhraniční spolupráci. Konference ve Slavonicích na Jindřichohradecku se mimo jiné zabývala otázkou migrační krize. Štěch dodal, že česká i rakouská strana jsou v této otázce pro ochranu schengenské hranice, která je bariérou pro vstup do Evropské unie.

"Nejsme pro to, abychom obnovovali hranice mezi našimi zeměmi. Na svou kůži jsme poznali, jaký je současný stav velkou výhodou. Já i moji někteří kolegové jsme žili v době, kdy existovaly národní hranice s ostnatým drátem a kdy nám rodiče vysvětlovali, proč tady ta hranice je," uvedl Štěch. Dodal, že za jeden z největších úspěchů současné doby považuje fakt, že hranice mezi státy EU existují de facto jen na mapě.

Účastníci konference stojí také o to, aby se zlepšilo dopravní propojení mezi Českem a Rakouskem. Právě Slavonice, kde se akce konala, jsou jedním z tranzitních míst, kudy denně projede velké množství nákladních vozů. "Vezměme si ten prostý fakt, že žijeme v globalizovaném světě, že je nutno realizovat nákladní dopravu skrze hranice, a hledáme proto řešení takové, které nebude mít výrazný dopad na obyvatele obecně v pohraničí," řekl jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD).

Česká i rakouská strana navíc věří, že brzy bude dokončena dálnice, která spojí České Budějovice s hraničním přechodem v Dolním Dvořišti. Komunikace by podle prognóz měla být hotova v roce 2021.

www.milanstech.cz

Květen 2016

11. 5. 2016

Komentář předsedy Senátu Milana Štěcha: Je současná migrace ekonomickým přínosem?

Míra nezaměstnanosti je v současnosti opravdu na nejnižší úrovni od roku 2009. A někteří zaměstnavatelé si na nedostatek pracovní síly stěžují. Domnívám se, že v naší zemi bychom se měli věnovat v první řadě podpoře vlastních občanů, zejména mladých rodin s dětmi, což je podle mého názoru nejlepší lék na budoucí demografický vývoj.

60

O brokerskou společnost Cyrrus jsem se dosud nezajímal, protože s akciemi, opcemi, komoditami ani dluhopisy jsem nikdy neobchodoval a neobchoduji. Dnes jsem si však se zájmem přečetl, že podle analýzy této firmy by se naše ekonomika „bez problémů vypořádala s příchodem 50 000 až 80 000 imigrantů“.

V první řadě mě upoutalo to velké rozpětí mezi oběma čísly. A pak jsem si položil otázku, kdo si tuto analýzu asi objednal a zaplatil. Brokerské společnosti zpravidla nejsou žádní samaritáni pracující zadarmo. Závěry uvedené analýzy působí každopádně s trochou nadsázky jak z dílny poradců Angely Merkelové.

V kostce řečeno by Česká republika podle společnosti Cyrrus měla podpořit řízenou migraci, která by postupně pomohla zaplnit volná pracovní místa. Stát by tím prý ušetřil na „výdajích souvisejících se stárnutím populace“ až 90 miliard korun. Předtím je však údajně nutné „přesvědčit veřejnost o výhodách zaměstnávání uprchlíků, těm zajistit bydlení, zavést výjimky v minimální mzdě, daňových úlevách, státních dotacích na pracovní místa“ atd. Prostě samé maličkosti.

Můj osobní názor je jasný: jedná se o pokusný balónek, který má otestovat toleranci veřejnosti k dovozu levné pracovní síly, se kterou by mohli někteří zaměstnavatelé tlumit tlak českých zaměstnanců na růst mezd. Míra nezaměstnanosti je v současnosti opravdu na nejnižší úrovni od roku 2009, činí 5,7%. A někteří zaměstnavatelé si na nedostatek pracovní síly stěžují.

Podobné názory, jaké hlásá společnost Cyrrus, znějí i od velkých korporací v Německu. Nejsou pochopitelně motivovány lidumilstvím, ale prachobyčejným kalkulem. Slušní, zásadoví stoupenci vstřícného postoje k migrantům by si proto měli dobře rozmyslet, zda je budou citovat. O Angele Merkelové se také často říká, že je „matkou uprchlíků“, ale ve skutečnosti je hlavně matkou německého průmyslu.

Domnívám se, že v naší zemi bychom se měli věnovat v první řadě podpoře vlastních občanů, zejména mladých rodin s dětmi, což je podle mého názoru nejlepší lék na budoucí demografický vývoj. O špatném demografickém vývoji se u nás hovoří více než 20 let, ale právě i z důvodu přirozené a pozvolné migrace, zejména z postsovětských zemí a Balkánu, se pesimistické předpovědi zatím nenaplnily. Stát by také měl co nejvíce investovat do mladých lidí. Připomínám, že např. v západní Evropě dosahuje leckde nezaměstnanost mezi mladými 40 až 50 procent. Což je nejlepší podhoubí pro radikalizaci společnosti, jaké si lze představit.

Umožnění příchodu levné pracovní síly z ciziny by podle mě bylo velmi nezodpovědné; tato pracovní síla by totiž podle mého přesvědčení a zkušeností nebyla vůbec vhodná pro podniky a firmy, které mají v současnosti nedostatek zaměstnanců. Převážně se jedná o místa v technických oborech, na které občané ze zemí jako je Libye, Sýrie či Irák většinou nejsou dostatečně kvalifikovaní a často ani nemají některé nutné návyky, které se při zaměstnání v takových odvětvích musejí rozvíjet. Nakonec by tito lidé skončili podle mého přesvědčení

61

v šedé ekonomice a požadovali by sociální dávky od státu výměnou za klid a stabilitu.

Tím se však analýza společnosti Cyrrus pochopitelně nezabývá. Stejně jako se nezabývá objektivními obtížemi spojenými se soužitím lidí z různých kultur, zejména ve druhé a třetí generaci.

www.senat.cz

Červen 2016

24. 6. 2016

Stanovisko předsedy Senátu Milana Štěcha v reakci na výsledek hlasování Britů o odchodu z EU

„Je zcela zřejmé, že výsledek referenda, tedy rozhodnutí Britů odejít z EU, způsobí celou řadu nám v tuto chvíli ještě ne zcela známých problémů jak samotným Britům, tak i celé Evropské unii. Myslím si, že je možné na základě výsledků hlasování očekávat požadavky o odtržení od Velké Británie ze strany Skotska nebo Severního Irska.

Co se týče významu EU, patřím k lidem, kteří nezapomínají, proč vznikla, a to sice jako reakce na dvě světové války, proto mám určité obavy, co dnešní rozhodnutí může spustit. Obávám se také ekonomických dopadů, které se jistě projeví, byť věřím, že v delším horizontu se ekonomická situace srovná.

Je třeba očekávat, že brexitu zneužijí některé politické síly v řadě evropských zemí, které sice nemají vlastní reálnou vizi, jak vést stát, ale o to více křičí. To pokládám za významné riziko.

V případě, že by rozpad EU pokračoval, tak se s ním snadněji vyrovnají velké země. Pro ty malé by odchod byl daleko riskantnější, protože by beztak z důvodu velké hospodářské provázanosti globalizovaného světa zůstaly ve vlivu velkých mocností, nádavkem by však mohly přijít o pojistky nezávislosti a suverenity a výhody plynoucí z členství v integračním celku.

Rozhodnutí Britů je nicméně třeba respektovat a na situaci patřičně reagovat. Kolik problémů vystoupení Británie přinese, zatím neumím zcela odhadnout. Dojde jistě k tomu, že po odchodu Británie, která také financovala chod EU, bude třeba změnit struktury, systém řízení. Musí se snížit výdaje na samotnou správu Unie. Poučení, které bychom si měli vzít jako členové EU, je následující: méně zásahů ze strany Bruselu do organizování činností dopadajících na jednotlivé členské státy a jejich občany.

Určitě nepatřím mezi ty, kteří by teď volali po urychlení integrace. Teď je třeba unii „zfunkčnit“ a polidštit. Tedy přijímat méně směrnic a doporučení, tedy

62

zbytečných regulací, které se snaží lidem vnucovat něco, po čem netouží. To proto, abychom nezničili hlavní myšlenku EU, tedy takzvané čtyři svobody – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

Přeji si, aby rozvod proběhl seriózně, podobně jako rozpad Československa (ač jsem sám nebyl jeho stoupencem, naopak). Zároveň však připouštím, že tentokrát je situace podstatně složitější.“

www.senat.cz

24. 6. 2016

Reakce 1. místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky na hlasování Britů o odchodu z EU

"To, o čem se dlouhou dobu jen spekulovalo, se zřejmě stává skutečností. Odchod Británie z EU je zcela jednoznačně chybou Evropské unie. V jejím tlaku na superstát, v potlačování svobody a omezování práv národních států. Snad se EU z odchodu Britů poučí. Snad."

www.senat.cz

63

Vláda České republiky

Duben 2016

6. 4. 2016

Komentář předsedy vlády k návrhu Evropské komise na reformu azylového systému

Návrh Evropské komise na zavedení trvalého mechanismu pro přerozdělování uprchlíků přicházejících do EU je pro českou vládu naprosto nepřijatelný. Řada členských států, včetně naší země, tyto nápady opakovaně odmítla a považuji za kontraproduktivní, že Evropská komise znovu tento mrtvý návrh na trvalé kvóty dává na stůl, navíc s jasným vědomím, že nemůže získat podporu členských států. Pomáháme a jsme nadále připraveni pomáhat členským státům, které jsou pod tlakem uprchlické vlny – ale poslední rok jasně ukázal, že přerozdělování nijak při řešení migrační krize nepomáhá, naopak pouze motivuje uprchlíky k cestě do Evropy. Měli bychom se více soustředit – a tady bych očekával větší aktivitu a lepší koordinaci ze strany Evropské komise – na poskytování expertů, policistů, technického vybavení a humanitární pomoci těm zemím, které naši pomoc potřebují. Potřebujeme funkční ochranu vnějších hranic EU, včetně těch mořských. Potřebujeme koordinovanou návratovou politiku.

Řadu dnes zveřejněných jiných návrhů Komise považuji naopak za dobré – lepší výměnu informací, účinnější prevenci druhotného pohybu uvnitř EU, propojení informačních databází nebo výrazné zlepšení kontroly nad tím, kdo vstupuje a kdo opouští Schengenský prostor.

Podporuji zrychlení a zefektivnění azylových řízení, ale pokud jde o Komisí navrhovaný přenos kompetencí, trváme jako Česká republika na tom, že stačí, aby byly plně a efektivně využity nástroje, které již dnes poskytuje stávající právní rámec EU. Jednotlivé členské státy musí mít i nadále právo udržet si kontrolu nad migrační politikou tak, aby odpovídala sociálním a ekonomickým podmínkám a možnostem jednotlivých zemí. Pokud jde o přistěhovaleckou politiku, vlády musí mít reálné nástroje na to, aby mohly garantovat svým občanům jak zajištění bezpečnosti, tak úspěšnosti integračního procesu u těch, kterým budeme formou azylu pomáhat.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR

www.vlada.cz

64

7. 4. 2016

Reakce ministra průmyslu a obchodu na vyjádření rakouského ministra životního prostředí k prodloužení povolení prvního bloku JE Dukovany

Pro Českou republiku je jaderná energetika jedinou udržitelnou a ekonomicky efektivní volbou, jak naplnit závazky ohledně omezování emisí CO2 a neohrozit kvalitu zásobování elektřinou pro průmysl i obyvatele.

"S ohledem na vyjádření pana ministra Rupprechtera ohledně prodloužení provozu prvního bloku jaderné elektrárny Dukovany musím zdůraznit, že základním pilířem evropské energetické politiky i dobrých sousedských vztahů, je respektování práva národní volby energetického mixu a národní a evropské legislativy. Pro Českou republiku je jaderná energetika jedinou udržitelnou a ekonomicky efektivní volbou, jak naplnit závazky ohledně omezování emisí CO2 a neohrozit kvalitu zásobování elektřinou pro průmysl i obyvatele. Potenciál rozvoje obnovitelných zdrojů je z hlediska geografické polohy ČR přirozeně limitován, navíc naráží na naše ekonomické možnosti, viz například vysoké náklady související s podporou fotovoltaiky, které budeme pociťovat jako občané i firmy ještě hodně let.

Co se konkrétně provozu jaderné elektrárny Dukovany týče, chci zdůraznit, že licenční řízení provedl nezávislý úřad SÚJB na žádost provozovatele JE Dukovany ČEZ a.s. v souladu s národní a unijní legislativou. Do tohoto procesu by nikdo neměl zasahovat. Požadavek na dodatečné podrobení žádosti o prodloužení provozu v procesu EIA považuje česká strana z tohoto důvodu za bezpředmětnou."

Ministr průmyslu a obchodu

Jan Mládek

www.mpo.cz

14. 4. 2016

Společné prohlášení ústavních činitelů po setkání na Pražském hradě

Ve čtvrtek 14. dubna 2016 se na Pražském hradě konala další pravidelná schůzka ústavních činitelů. Zúčastnili se jí prezident republiky Miloš Zeman, předseda Senátu PČR Milan Štěch, předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček, předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka, ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, ministr obrany Martin Stropnický a ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.

65

Prohlášení ústavních činitelů po setkání na Pražském hradě

Na své první letošní schůzce ke koordinaci české zahraniční a bezpečnostní politiky se sešli nejvyšší ústavní činitelé státu – prezident republiky, předseda Senátu PČR, předseda Poslanecké sněmovny PČR, předseda vlády ČR, ministr zahraničních věcí a ministr obrany.

Účastníci schůzky diskutovali o celé řadě aktuálních zahraničně-politických témat, včetně otázky energetické bezpečnosti, působení Armády ČR v zahraničí, naplňování dohody EU s Tureckem v rámci řešení migrační krize a prosazení cizojazyčné verze jednoslovného názvu naší země.

Ústavní činitelé odsoudili nedávné útoky v Bruselu, které jsou výrazem naprosté neúcty k lidskému životu a míří proti hodnotám svobody a demokracie. Byl potvrzen význam aktivního zapojení ČR do boje proti terorismu a potřeba posílení spolupráce v bezpečnostní oblasti včetně bezpečnostních složek (problematika tzv. zahraničních bojovníků, pohraniční bezpečnost, bezpečnost v letecké dopravě, boj proti financování terorismu, předcházení násilnému extrémismu nebo specializovaná spolupráce EU s vybranými třetími zeměmi).

Vláda ČR činí aktivní kroky pro ochranu obyvatel: v lednu 2016 schválila nový systém vyhlašování stupňů ohrožení terorismem; na základě zadání předsedy vlády ČR zahájilo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ostatními resorty a odpovědnými složkami práce na Auditu národní bezpečnosti, jehož cílem je identifikace slabých míst v bezpečnostním systému a navržení opatření, která jsou nezbytná k jejich odstranění. Bezpečnostní rada státu na svém příštím zasedání projedná tzv. protiteroristický balíček – již na začátku roku projednala i otázku trestního postihu zahraničních bojovníků.

Ústavní činitelé konstatovali, že energetická bezpečnost je strategickým zájmem České republiky. Z tohoto důvodu nejvyšší ústavní činitelé potvrzují kontinuitu České republiky jakožto jaderné země, která hodlá v rámci svého energetického mixu i nadále spoléhat na jadernou technologii při výrobě elektrické energie. V zahraničněpolitickém kontextu bude Česká republika nadále usilovat zejména o diverzifikaci dodávek strategických surovin, jak co se týče zdrojových teritorií, tak přepravní infrastruktury. V této souvislosti byla připomenuta mimo jiné důležitost severojižního plynového propojení. Účastníci schůzky zopakovali dřívější výhrady k projektu Nord Stream 2. V EU bude Česká republika nadále prosazovat lepší propojenost energetických soustav a dobudování vnitřního trhu s energiemi.

ČR klade důraz na předcházení ozbrojeným konfliktům a řešení bezpečnostních výzev diplomatickými a politickými prostředky – tak, jak je zakotveno v Bezpečnostní strategii státu. Pokud však úsilí o mírové řešení krizí selže, může být nasazení vojenských sil nezbytným krokem. Zapojení ČR do vojenských operací v zahraničí v souladu s Chartou OSN je výrazem ochoty a připravenosti nadále se podílet na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a kolektivní obrany.

66

Zároveň se jedná o důležité aktivní zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu.

Ústavní činitelé se shodli, že bude pokračovat dosavadní zapojení ČR do zahraničních operací a mezinárodních pohotovostních uskupení. Priority jsou následující: 1) plnohodnotné zapojení do mechanismů kolektivní obrany a krizového řízení NATO a EU, zejména Sil rychlé reakce NATO a Bojových uskupení EU, 2) pokračující působení v Afghánistánu, 3) navýšení příspěvku ČR k boji proti tzv. Islámskému státu v regionu Blízkého a Středního východu, 4) pokračující zapojení do operací OSN a EU v Mali.

Ústavní činitelé se rovněž shodli, že v současném bezpečnostním prostředí je prvořadým úkolem dodržení závazků vyplývajících z aliančního Akčního plánu připravenosti, zejména pokud jde o naše zapojení do Sil rychlé reakce NATO. Stejně jako realizace opatření k upevnění bezpečnosti spojeneckých zemí na severovýchodním křídle Aliance, která mohou být dohodnuta na červencovém summitu NATO ve Varšavě. V tomto kontextu je třeba počítat také s navýšením aktivit při výcviku a bojové přípravě doma i v zahraničí.

Předmětem jednání byla též otázka uprchlíků a spolupráce EU s Tureckem ve snaze čelit nekontrolované migraci. Turecko vnímají ústavní činitelé jako partnera, který hraje při zvládání současných migračních proudů zásadní úlohu. K efektivnímu řízení těchto proudů z Turecka a navracení uprchlíků je nezbytná účinná součinnost řeckých a tureckých úřadů, stejně jako plně funkční systém na vnější hranici Schengenu, garantující provedení všech předepsaných přijímacích procedur.

Pro zastavení nekontrolovaných migračních proudů bude klíčový pokrok při provádění společného Akčního plánu EU-Turecko. Pozornost ČR a EU se proto v následujícím období musí soustředit na oboustranné naplňování tohoto Akčního plánu, včetně průběžného sledování, jak se naplňují opatření přijatá na březnové Evropské radě a společném summitu EU-Turecko. Cílem těchto kroků je dále konsolidovat provádění evropské migrační strategie. Pro zajištění schopnosti čelit migračnímu tlaku je důležité pokračovat v regulaci migrace i v oblasti západního Balkánu, kde bude ČR i nadále podle svých možností poskytovat pomoc.

Ústavní činitelé jsou toho názoru, že zachování a ochrana schengenského systému v rámci EU jsou pro úspěšné a efektivní zvládnutí migrační krize klíčové. EU musí být schopna zajistit důslednou ochranu vnější hranice především vlastními prostředky, proto ústavní činitelé vítají vznik Společné evropské pohraniční a pobřežní stráže.

Ústavní činitelé se dále shodli, že nadešel čas poskytnout světu adekvátní cizojazyčné verze jednoslovného názvu naší země, tedy „Česko“. Zejména v anglickém jazyce docházelo k používání chybných variant namísto správného označení „Czechia“. MZV proto požádá o doplnění databází OSN tak, aby zde byly uvedeny též správné ekvivalenty krátkého názvu země v oficiálních jazycích

67

OSN (v angličtině „Czechia“, ve francouzštině „la Tchéquie“ atd.). Doporučuje se užívat jednoslovný název v cizích jazycích tam, kde není nutné používat formální název země (sportovní události, marketingové účely apod.).

www.vlada.cz

16. 4. 2016

Kondolence premiéra Sobotky v souvislosti se zemětřesením v Japonsku

Vaše Excelence, pane Šinzó Abe, předsedo vlády Japonska,

s hlubokým pohnutím jsem přijal zprávu o ničivém zemětřesení u města Kumamoto na ostrově Kjušú, jež si vyžádalo řadu obětí na životech.

Jedná se o velkou přírodní tragédii, jež navždy poznamenala životy mnoha lidí. Hluboce lituji ztráty každého lidského života.

Vaše Excelence, dovolte mi, abych Vám jménem svým a jménem vlády České republiky vyjádřil upřímnou soustrast. Tlumočte prosím naši podporu rodinám těch, jež tato tragédie zasáhla.

S úctou


www.vlada.cz

18. 4. 2016

Vláda v mandátu pro ministra vnitra odmítla návrh Evropské komise na zavedení trvalého mechanismu pro přerozdělování uprchlíků

Vláda dnes schválila mandát pro ministra vnitra na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, která se uskuteční ve čtvrtek 21. dubna 2016 v Bruselu.

V reakci na návrhy Evropské komise k reformě azylového systému zároveň kabinet projednal další postup České republiky na evropské úrovni.

Vláda odmítla návrh Evropské komise, který do hry vrací zavedení trvalého mechanismu pro přerozdělování uprchlíků přicházejících do EU a který je pro českou vládu naprosto nepřijatelný. Rada členských států, včetně České republiky, takové nápady opakovaně odmítla, a považuji za kontraproduktivní, že Evropská komise znovu přichází s tímto mrtvým návrhem.

68

Jako problematické vidíme především otázky trvalého mechanismu pro přerozdělování uprchlíků a přesun pravomocí při rozhodování o udělení azylu na posílený Evropský podpůrný azylový úřad.

Prioritami české vlády v oblasti migrační politiky zůstává zachování Schengenu a volného pohybu v Unii. Prvořadým úkolem je proto přijmout opatření, která posílí ochranu vnější hranice EU, včetně ustavení společné pohraniční a pobřežní stráže. Evropská unie musí dále zefektivnit návratovou politiku a je třeba pomoci státům, které čelí největšímu tlaku. Tímto směrem by se nyní mělo ubírat společné úsilí EU o řešení migrační krize, takové priority ČR prosazovala a bude nadále prosazovat.


www.vlada.cz

22. 4. 2016

Projev ministra životního prostředí u příležitosti podpisu Pařížské dohody v OSN

Vážený pane generální tajemníku, Vážené Excelence, dámy a pánové,

nejprve mi dovolte vyjádřit nejhlubší poděkování Jeho Excelenci generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů za uspořádání této významné události. Pařížská dohoda představuje historický úspěch a příležitost k postupnému přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, nicméně stále je před námi mnoho práce.

Jak účinná bude Pařížská dohoda, bude záležet na nadcházejících vyjednáváních zaměřených na vytváření nových rámců, které pomohou smluvním stranám implementovat a uskutečňovat jejich aktivity na národních úrovních. Pevně věříme, že francouzské a marocké předsednictví budou nadále stavět na úspěchu z Paříže a zajistí tak potřebnou podporu smluvním stranám pro zahájení implementačního procesu v co nejkratší možné době.

Rád bych vyzdvihl skutečnost, že Česká republika považuje dnešní ceremoniál a následnou ratifikaci Pařížské dohody za dva velmi důležité kroky vpřed v procesu po COP21 a budování důvěry mezi všemi smluvními stranami.

Česká republika je odhodlána splnit své závazky vyplývající z Pařížské dohody. Společně s Evropskou unií a jejími členskými státy je Česká republika připravena dále snižovat emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990. V roce 2014 Česká republika snížila své emise skleníkových plynů o téměř 37 % ve srovnání s rokem 1990, což jasně ukazuje naše odhodlání splnit redukční cíl Pařížské dohody. V současné době připravujeme novou Politiku ochrany klimatu, která představuje přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku

69

2050. Česká republika také zahájila přípravu zákona o snižování závislosti na fosilních palivech, který by měl určit trajektorii k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050. Kromě toho Česká republika investuje významné finanční prostředky do energetické účinnosti a ekologického vytápění v různých oblastech, včetně domácností a průmyslu. Celkový rozpočet na tato opatření dosáhne do roku 2020 částky převyšující 3 miliardy Euro.

Také musíme začlenit zvyšování odolnosti a adaptovat se na negativní dopady změny klimatu, zejména extrémní projevy počasí, které Českou republiku sužovaly v předchozích letech. Naše vláda přijala komplexní Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR v roce 2015 a tato Strategie bude implementována skrze Národní akční plán pro adaptace na změnu klimatu, který se nyní připravuje.

Celosvětové aktivity jsou nezbytné a my všichni musíme zajistit, aby nejchudší a nejzranitelnější rozvojové státy získaly podporu, kterou potřebují. Česká republika přispěla do Zeleného klimatického fondu částkou 5,3 mil. USD a dalšími 2 mil. USD podpořila německou iniciativu Climate Finance Readiness Programme. Rád bych využil této příležitosti, abych vás ujistil, že Česká republika bude i nadále podporovat implementaci opatření se zaměřením na mitigace a adaptace na změnu klimatu skrze svou oficiální rozvojovou pomoc.

Pařížská dohoda dává jasný signál investorům, soukromé sféře a obyvatelstvu, že změna klimatu představuje vážnou hrozbu na straně jedné, ale také příležitost na straně druhé. Aktivní spolupráce se soukromými institucemi, městy, regiony a organizacemi je nezbytná a musí být nadále posilována. Jako příklad mi dovolte zmínit Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, který slučuje dohromady tisíce místních i regionálních samospráv v rámci Evropy, jež se dobrovolně zavazují o implementaci cílů v oblasti klimatu a energetiky.

Musíme si uvědomit, že všichni neseme zodpovědnost za naši planetu a tak budeme muset všichni splnit svůj díl v rámci ochrany klimatu.

Děkuji Vám za pozornost.

www.mzp.cz

Květen 2016

3. 5. 2016

Komentář předsedy vlády k připravované revizi dublinského systému

Česká republika odmítá zavádění kvót pro uprchlíky, a stejně tak odmítáme i návrhy na sankce za jejich neplnění. Kvóty jsou v debatě o řešení migrační krize slepou uličkou a Evropská komise by už tuto myšlenku měla konečně opustit. Pokud jde o vízovou liberalizaci s Tureckem, je zcela nezbytné, aby Turecko

70

nejprve řádně splnilo všechny potřebné podmínky, jako kterýkoliv jiný stát, se kterým EU o této věci jedná. Není možné přistupovat na nějaký speciální režim. Česká republika na tom výslovně trvala během celého vyjednávání dohody EU – Turecko o řešení migrační krize.


www.vlada.cz

3. 5. 2016

Vyjádření ministra vnitra k neoficiálním informacím ohledně návrhu Evropské komise

Přestože finální podobu návrhu Evropské komise k přerozdělování migrantů ze třetích zemí budeme znát až zítra, z neoficiálních informací je velmi pravděpodobné, že text bude počítat se systémem povinných kvót. Přestože zatím není zcela zřejmé, v jaké variantě tyto kvóty Komise navrhne, osobně nepovažuji za systémové žádné řešení, které se o povinné kvóty opírá. Na tom nic nezmění ani žádná možnost vykoupit se z této povinnosti, kterou můžeme na jedné straně brát jako jakýsi „odpustek“, ale na druhé straně jako trest pro ty, kteří na nefungující povinné kvóty nechtějí přistoupit.

Pokud se neoficiální informace potvrdí, předložím vládě ke schválení mandát, na základě kterého budu chtít proti tomuto návrhu vystoupit na příští Radě pro spravedlnost a vnitřní věci 20. května 2016. Náš postoj je stále stejný: Česká republika dlouhodobě odmítá systém trvalých kvót a případná možnost koupení si odpustku na něm nic nemění. Česká republika vždy podporuje a bude podporovat a nabízet pouze systémová řešení. Toto „anti-řešení“ nemůže v schengenském prostoru, kde mezi státy EU existuje volný pohyb osob, fungovat.

Podrobněji se k plánům Evropské komise vyjádřím poté, co zveřejní oficiální text dokumentu.

Milan Chovanec, ministr vnitra

www.mvcr.cz

13. 5. 2016

Společné prohlášení ministrů životního prostředí V4, Bulharska a Rumunska z 23. společného zasedání ministrů životního prostředí

Joint Statement

23rd Meeting of Ministers of the Environment of V4 countries, Bulgaria and Romania

71

12 – 13 May 2016, Lednice

The Ministers of Environment of the Czech Republic, Hungary, Republic of Poland, Slovak Republic, Republic of Bulgaria and Romania met in Lednice to further conduct an open dialogue on important topics of the environment and nature protection.

B E A R I N G I N M I N D the previous meetings of the Environment Ministers of Visegrád Group countries, Republic of Bulgaria and Romania,

R E C A L L I N G the Program of the 2015-2016 Czech Presidency of the Visegrád Group and

N O T I N G the importance of discussed topics in the European framework,

They agreed as follows:

B I O D I V E R S I T Y M A I N S T R E A M I N G

We appreciate the efforts taken and we are looking forward to the results of the fitness check of the Birds and Habitats Directives. We stress the importance of maintaining the current legislative framework and focusing on better implementation and management issues, as well as improving monitoring.

It is important to ensure proper implementation of the Invasive Alien Species Regulation and to ensure appropriate funding. At the same time, we emphasise the need of closer cross-boundary cooperation in harmonizing regional priorities and in providing practical measures related to the definition of species of regional concern, early detection and controlling of the spread of Invasive Alien Species. The knowledge might be utilized through practical measures of transboundary cooperation and in the process of negotiating of the List of invasive alien species of Union concern.

In order to avoid the negative impact of subsidies and incentives on biodiversity and reform them if necessary, we call for a broader exchange of views on how to harmonize current set of incentives, such as those set in the EU Common Agricultural Policy, Common Fishery Policy or those relating to support of renewable energy sources. In this regard we would welcome practical guidelines from the European Commission applicable across the EU in order to improve the coherence of sectoral policies.

C I R C U L A R E C O N O M Y

We generally support transition towards circular economy as proposed by the EU Action plan for circular economy. Recognizing the urgent need to boost up our competitiveness we see the opportunity in innovation and stronger link between research and industry. Additionally, we should focus more on economic instruments, such as green public procurements, ecodesign criteria and other

72

proposed actions leading to the development of market for good and proved quality secondary raw materials, which would increase their use.

Having in mind that circular economy means changes in the whole value chain we strongly support the active involvement of stakeholders in creating new business models and exchanging best practices. The EC action plan and legislative proposals brought more realistic approach specifically for waste management. For the strengthening of circular economy principles V4 countries see also the priority areas in clear and coherent definitions of basic terms, unification of calculation methods, harmonization of reporting, and gradual substantial reduction of landfilling, as well as raising public awareness. However, it is important that the final legislative proposals define realistic and achievable targets for all countries, taking into account their different stages. The proposals must not lead to an increase of administrative burden for member states.

Being aware of the complexity and the cross-cutting nature of circular economy, we will strive to examine all financial tools available at the moment and propose to the European Commission to reconsider them if necessary.

D R O U G HT M A N A G E M E N T

Recalling the latest drought events in the region we recognize that even though drought is a natural phenomenon, which cannot be entirely prevented, we need to increase our common efforts when dealing with drought and water scarcity in the interaction of whole water resources management with the integration of other economic sectors, including agriculture, water supply and sanitation, industry, forestry, energy production, which will reduce the likelihood and severity of consequences of drought events.

We observe the increasing number of water scarcity and drought events and their effects on water quantity as well as water quality. Thus, we support the future facilitation of exchange of information on the best practice examples and progress in research as well as common activities expanding the knowledge on the issue of drought and water scarcity and appropriate risk management plans.

Done in Lednice, 13 May 2016

For the Czech Republic

His Excellency Mr. Richard BRABEC

Minister of the Environment

For Hungary

His Excellency Mr. V. Németh ZSOLT

73

Secretary of State of the Ministry of Agriculture

For the Republic of Poland

His Excellency Mr. Paweł SAŁEK

Secretary of State of the Ministry of the Environment

For the Slovak Republic

His Excellency Mr. László SOLYMOS

Minister of the Environment

For the Republic of Bulgaria

Her Excellency Ms. Ivelina VASSILEVA

Minister of the Environment and Water

For Romania

Her Excellency Ms. Simona Olimpia NEGRU

Secretary of State of the Ministry of Environment, Waters and Forest

www.mzp.cz

22. 5. 2016

Společné prohlášení Česko-izraelské mezivládní konzultace

22. května 2016 se uskutečnily 4. mezivládní konzultace vlád České republiky a Státu Izrael za předsednictví předsedy vlády České Republiky pana Bohuslava Sobotky a premiéra Státu Izrael pana Benjamina Netanjahua.

Společné prohlášení Česko-izraelské mezivládní konzultace (pracovní překlad)

4. mezivládní konzultace jsou odrazem silné základny dlouhodobé spolupráce a oboustranného zájmu o prohlubování strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Obě vlády potvrzují svůj důraz na posílení klíčových oblastí spolupráce a oceňují mimořádnou úroveň vzájemných vazeb vycházejících z přátelství a důvěry. Obě strany vysoce hodnotí úroveň a intenzitu dvoustranného dialogu probíhajícího pravidelně a na nejvyšší možné úrovni.

Obě strany rovněž oceňují vzrůstající trend spolupráce v nových oblastech, například kybernetické bezpečnosti, vědě, technologiích a inovacích. Vlády obou zemí proto zdůrazňují svůj záměr dále podporovat zlepšování dosavadní

74

spolupráce a podtrhují svůj záměr rozšířit společnou spolupráci do nových oblastí.

Konzultací se zúčastnili tito členové vlád:

Za českou stranu:

Předseda vlády, J.E. pan Bohuslav Sobotka; ministr průmyslu a obchodu, pan Jan Mládek; ministryně práce a sociálních věcí, paní Michaela Marksová; ministr zdravotnictví,

pan Svatopluk Němeček; ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, paní Kateřina Valachová; ministryně pro místní rozvoj, paní Karla Šlechtová; ministr životního prostředí, pan Richard Brabec; ministr kultury, pan Daniel Herman; náměstek ministra zahraničních věcí, pan Martin Tlapa; ředitel Národního bezpečnostního úřadu, pan Dušan Navrátil

Za izraelskou stranu:

Předseda vlády, J.E. pan Benjamin Netanyahu; ministr národní infrastruktury, energetiky a vodních zdrojů Yuval Steinitz; ministr sociálních věcí a sociálních služeb, pan Haim Katz; ministryně kultury a sportu, paní Miri Regev; ministr pro vědu, technologie a vesmír, pan Ofir Akonis; ministr cestovního ruchu, pan Yariv Levin; ministr ochrany životního prostředí, pan Avi Gabbay; Ministerstvo zahraničních věcí (generální ředitel), Dr. Dore Gold; Ministerstvo hospodářství (generální ředitel), pan Amit Lang; Ministerstvo zdravotnictví (generální ředitel), pan Moshe Bar Siman Tov; Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost, pan Buki Carmeli

Zahraniční věci

Vláda České republiky a vláda Státu Izrael sdílejí historii a společné hodnoty, které jsou základem jedinečných, pevných a hluboce zakořeněných vazeb mezi oběma zeměmi. Obě vlády jsou odhodlány dále posilovat své strategické partnerství a znovu potvrdit svůj společný cíl posílit dvoustranné vztahy založené na dlouhodobém přátelství a vzájemné důvěře.

Obě vlády vítají neustále rostoucí intenzitu vzájemných návštěv na nejvyšší, expertní i pracovní úrovni se zvláštním důrazem na posílení ekonomické, vědeckotechnické, kybernetické, obranně-bezpečnostní a kulturní spolupráce.

Obě strany zdůrazňují svůj zájem na pokračování mezivládních konzultací konaných jednou za dva roky s cílem upevnit vzájemnou spolupráci a stanovit nové cíle ve všech klíčových oblastech. Obě strany rovněž vysoce oceňují pravidelné pořádání Česko-izraelského fóra, které představuje významnou platformu pro vzájemnou výměnu informací o strategických a bezpečnostních záležitostech souvisejících s aktuálním vývojem na Blízkém východě a v Evropě.

75

Obě strany zdůrazňují potřebu dále rozvíjet pevné vztahy mezi Státem Izrael a Evropskou unií a rovněž potřebu pokračovat ve spolupráci ve strategických oblastech jako jsou ekonomika, věda, výzkum a vývoj a regionální bezpečnost.

V rámci Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizací budou Česká republika a Stát Izrael společně podporovat hodnoty, na kterých byly oba státy založeny. V tomto smyslu budou Česká republika a Stát Izrael úzce spolupracovat.

Obě strany sdílejí přesvědčení, že spravedlivého a trvalého řešení izraelsko-palestinského konfliktu musí a může být dosaženo na základě z přímých jednání.

Obě vlády se rozhodně staví proti jakýmkoliv projevům delegimitizace a bojkotům Izraele a jsou odhodlány nadále spolupracovat na globální i regionální úrovni. Obě vlády znovu zdůrazňují svůj silný závazek vůči lidským právům a boji proti všem formám intolerance a rasové diskriminace, včetně antisemitismu. Obě vlády jednoznačně potvrzují, že jakékoliv zpochybnění práva Státu Izraele na existenci jsou nepřijatelné. Obě strany vyjadřují naději, že Izrael bude žít v míru se všemi svými sousedy.

Obě strany s uspokojením konstatují, že Memorandum o porozumění týkající se zavedení bilaterálních konzultací uzavřené mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Státu Izrael 25. listopadu 2014 v Jeruzalémě je úspěšně plněno. Obě strany budou pokračovat v pravidelných konzultacích na úrovni vedoucích pracovníků ministerstev zahraničních věcí a na téma regionálních a mezinárodních otázek, výměny názorů na záležitosti společného zájmu, a podpory vzájemné dvoustranné politické, ekonomické, obchodní, vědeckotechnologické, kulturní a další spolupráce.

Obě strany se rozhodly posílit a rozšířit existující politický dialog mezi ministerstvy zahraničních věcí rovněž v rámci platformy zemí Visegrádské skupiny a Izraele.

Obě vlády vítají aktuální úsilí o zjednodušení zaměstnávání manželek a manželů diplomatického a konzulárního personálu mimo jejich diplomatických misí ve svých státech.

Ekonomika, obchod, investice, infrastruktura a energetika

Obě vlády oceňují intenzívní hospodářskou a obchodní spolupráci vycházející z pevného právního a institucionálního rámce. V posledním desetiletí se obchodní výměna vyvíjela pozitivně.

Stát Izrael je významným obchodním partnerem České republiky ve středomořském regionu a patří k hlavním exportním destinacím českých výrobků mimo Evropskou unii. Proto bylo v Tel Avivu otevřeno zastoupení

76

agentury CzechTrade, které už třetím rokem po sobě úspěšně podporuje podnikatelské projekty, zejména malé a střední podniky.

Obě vlády posoudily obchodní vztahy a uvědomují si, že objem obchodu v roce 2015 mírně zaostával za rekordním rokem 2012. Proto souhlasí s dalším rozšířením a diverzifikací obchodních a investičních toků na základě vzájemné výhodnosti. V tomto ohledu obě vlády vítají vyslání české podnikatelské mise, ke kterému došlo na okraj mezivládních konzultací, a uskutečnění Česko-izraelského obchodního fóra, které se dnes uskutečnilo v Jeruzalémě.

Obě vlády se soustředí na podporu prostředí příznivého pro obchod ve všech oblastech společného zájmu, včetně pobídek pro přímé investice, příznivého zdanění a aktivního přístupu k novým společným platformám podnikání a inovací, například průmyslovým a technologickým parkům, obchodu, výstavám, fórům, seminářům nebo četnějším obchodním jednáním.

Obě země potvrzují svůj trvající záměr dále podporovat bilaterální obchod se zemědělskými produkty s cílem zvýšit obrat vzájemného obchodu. Vlády jsou připraveny pokračovat ve svém úsilí odstraňovat stávající administrativní a technické překážky obchodu.

Obě strany zdůrazňují svůj zájem na prohloubení spolupráce v oblasti dopravní infrastruktury a zváží možnost zahájení spolupráce na poli kosmických aktivit, satelitů o nízké hmotnosti a inteligentních systémů.

Vlády konstatují význam podpory a usnadňování spolupráce a výměny informací v oblasti vyspělých energetických technologií poskytujících konečným zákazníkům vysoký standard energetické bezpečnosti a odolnosti energetické infrastruktury a snižujících energetickou náročnost ekonomik obou zemí. Obě vlády prohlásily, že budou i nadále vyvíjet úsilí na rozšíření úspěšné spolupráce v těchto oblastech, přičemž ve svých snahách budou dávat prioritu zapojení českých a izraelských energetických podniků a výzkumných institucí.

Věda, výzkum a technologie

Česká republika i Stát Izrael příznivě nazírají na realizaci Společného prohlášení místopředsedy vlády České republiky pro vědu, výzkum a inovace a Ministerstva pro vědu, technologie a kosmický výzkum Státu Izrael o spolupráci na poli výzkumu a vývoje, které bylo podepsáno 25. listopadu 2014 v Jeruzalémě (dále „Společné prohlášení“).

Vlády oceňují dlouhodobou spolupráci v oblasti základního i aplikovaného výzkumu, která bude i nadále podporována v rámci nového programu INTER-EXCELLENCE, jenž je v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Stávající spolupráce je zaručena mimo jiné i společnou výzvou k předkládání návrhů v oblasti základního i aplikovaného výzkumu pro programové období

77

2016-2018, jež byla nedávno v souladu se Společným prohlášením paralelně vyhlášena a provedena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem pro vědu, technologie a kosmický výzkum Státu Izrael.

Vlády vítají jmenování první atašé pro vědu, výzkum a vývoj a inovace na velvyslanectví České republiky v Izraeli, jehož posláním je posilovat užší spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje mezi Českou republikou a Státem Izrael a usnadňovat společné výzkumné a vývojové projekty. Vláda České republiky vítá zřízení Národního úřadu pro technologie a inovace Státu Izrael a potvrzuje svoji připravenost navázat s tímto novým partnerem spolupráci.

Vlády jsou připraveny pokračovat ve svém úsilí na podporu bilaterální spolupráce na poli vědy a techniky prostřednictvím společných výzkumných a vývojových programů základního i aplikovaného výzkumu a výzkumných projektů výzkumných organizací a podniků z České republiky a ze Státu Izrael v širokém spektru vědeckých oborů vč. life sciences, nových materiálů, biotechnologií, informačních a komunikačních technologií, nanotechnologií atd.

Obě vlády znovu opakují svůj záměr posílit společnou účast v rámcovém programu EU „Horizont 2020“ a ostatních mezinárodních výzkumných a vývojových iniciativách.

Obě vlády navrhují podporovat užší spolupráci na poli základního a aplikovaného výzkumu, transferu moderních technologií, výměny zkušeností v rámci programů s cílem podpořit vstup rizikového kapitálu a komerční využití výsledků výzkumu a vývoje (ověření koncepce), technologických inkubátorů, inovačního podnikání a start-upů se zapojením inovačních center v obou zemích.

Příslušné instituce jsou připraveny zahájit diskuzi o příležitostech pro návštěvy českých vědců v I-CORE centrech.

Obě vlády oceňují podepsání Společné deklarace mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem pro vědu, technologie a vesmír Státu Izrael.

Rozvojová spolupráce

Vlády vyjadřují přání rozšířit vzájemnou spolupráci v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce v teritoriích a oborech společného zájmu a společné orientace. Tato spolupráce bude realizována prostřednictvím České rozvojové agentury (ČRA) a izraelské Agentury pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (MASHAV). Cíle a způsoby spolupráce těchto dvou organizací budou vycházet z Prohlášení o společném záměru o mezinárodní rozvojové spolupráci mezi MASHAV a ČRA.

Obrana a národní bezpečnost

78

Vlády obou států v souladu s tradicí úzkých bilaterálních vztahů v oblasti obrany spolupracují v řadě souvisejících aktivit a dále pracují na otevírání nových oblastí společného zájmu. Ministerstva obrany obou států nedávno vytvořila společné pracovní skupiny a připravují společné projekty v oblasti obranného průmyslu, v jejichž rámci budou spolupracovat vědci, firmy a vojáci obou států. Připravují se i další projekty mezi armádami České republiky a Státu Izrael, které detailně zhodnotí efektivitu a odbornost na obou stranách. Ministerstva obrany také nadále udržují úzké vztahy z hlediska výměny názorů, stanovisek a informací týkajících se současného mezinárodního bezpečnostního prostředí.

Společné aktivity v boji proti terorismu a organizovanému zločinu a v boji proti radikalizaci, společné aktivity v oblasti ochrany a posílení odolnosti tzv. měkkých cílů a v oblasti kybernetické bezpečnosti, kybernetické kriminality a protiprávním vlivům ze zahraničí budou rozvíjeny na základě Dohody mezi Českou republikou a Státem Izrael o spolupráci v boji proti zločinu, která byla podepsána v Jeruzalémě dne 7. října 2013.

Kybernetická bezpečnost

S odvoláním na Společné prohlášení vlády České republiky a vlády Státu Izrael v oblasti kybernetické bezpečnosti podepsané v Jeruzalémě 25. listopadu 2014 vlády obou státu usilují o další rozšíření spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a boje proti kybernetické kriminalitě.

Za tímto účelem by měly příslušné národní orgány a agentury sdílet informace o incidentech a hrozbách v oblasti kybernetické bezpečnosti a o původcích těchto hrozeb, informace o zákonech, předpisech, bezpečnostních normách a národních strategiích v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany kritické informační infrastruktury, informace o národním vzdělávání a programech a iniciativách posilujících povědomí o bezpečnosti. Dále budou usnadňovat a zprostředkovávat vzájemné stáže a školení a připravovat a provádět cvičení zaměřená na kybernetickou bezpečnost.

Vzhledem k tomu, že kybernetická bezpečnost je tématem diskuzí na nejrůznějších mezinárodních fórech, vlády obou států zváží svou podporu vytvoření skupiny podobně smýšlejících zemí pro koordinaci společného přístupu.

V oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru budou vlády podporovat spolupráci mezi soukromým sektorem, akademickými a vědeckými institucemi a společné výzkumné a vývojové projekty.

Obě vlády oceňují podepsání Memoranda o porozumění mezi Národním bezpečnostním úřadem České republiky a Národním úřadem pro kybernetickou bezpečnost Státu Izrael, které stanoví rámec spolupráce.

79

Za účelem posílení obchodní spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti připraví národní úřady v těsné spolupráci se soukromým sektorem bezpečnostní seminář, který bude navazovat na mezivládní konzultace a uskuteční se v Praze.

Památka holokaustu

Vlády obou států vysoce oceňují snahu příslušných orgánů a institucí zajistit průběžné pracovní vzdělávání učitelů zaměřující se na období 2. světové války, dědictví holokaustu/šoa, tragický osud české židovské komunity a nacistická zvěrstva páchaná na dalších skupinách a jednotlivcích, kteří padli za oběť nacistické perzekuci v bývalém Československu.

Vlády vysoce oceňují obětavost a neúnavnou práci akademických institucí zabývajících se výzkumem, shromažďováním svědectví a udržováním památky nejtragičtějšího období moderních lidských dějin a pozitivně nahlížejí na možnou spolupráci mezi Mezinárodním institutem pro výzkum holocaustu Jad Vašem a badateli a akademickými institucemi v České republice.

Vlády oceňují trvalou spolupráci mezi Správou Památníku mučedníků a hrdinů holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě, Památníkem Terezín a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky zaměřenou na pracovní vzdělávání učitelů v oblasti historie holokaustu a antisemitismu. Chválí iniciativu Památníku Jad Vašem a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky při pořádání nových školicích seminářů pro učitele středních škol, které se konaly 19. ledna 2015 v Českých Budějovicích a 29. února 2016 v Liberci. Vlády také zaznamenaly záměr Památníku Lidice a Jad Vašem spolupracovat na projektech s cílem podpory společných cílů, které jsou zahrnuty ve společném prohlášení podepsaném 25. listopadu 2014 v Jeruzalémě mezi Ministerstvem vzdělávání Státu Izrael, českým Ministerstvem kultury a Jad Vašem.

Vlády příznivě nazírají na dobře rozvinutou dlouhodobou spolupráci mezi Jad Vašem a Židovským muzeem v Praze, které je nejdůležitějším židovským památníkem v České republice, ale také na nedávný rozvoj spolupráce mezi Jad Vašem a novým památníkem šoa v Praze, Památníkem šoa Bubny.

Obě vlády uznávají důležitou roli Evropského institutu odkazu šoa (ESLI) založeného v roce 2010. Česká republika a Stát Izrael jsou v současné době hlavními poskytovateli finančních prostředků na jeho činnost. Obě strany blahopřejí nově jmenované koordinátorce pro boj s antisemitismem k jejímu jmenovaní Evropskou komisí a rovněž k její spolupráci s ESLI zapojení do jeho aktivit směřujících k podpoře implementace Terezínské deklarace v rámci Evropy. Obě strany příznivě nazírají na záměr uspořádat v Bruselu v listopadu 2016 mezinárodní konferenci o restitucích.

Vyšší vzdělávání

80

Vlády obou států oceňují dlouhodobou spolupráci mezi Českou republikou a Státem Izrael v oblasti vyššího vzdělávání. Obě strany zdůrazňují význam podpory přímých partnerství mezi institucemi vyššího vzdělávání České republiky a Státu Izrael.

Vlády s uspokojením konstatují, že mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Státu Izrael probíhá úspěšně výměna stipendistů, která se uskutečňuje na základě mezivládního Programu spolupráce na poli školství, vědy a kultury.

Vlády podtrhují význam zachování stávající úrovně výměny stipendistů.

Obě vlády vyjadřují uspokojení nad probíhající akademickou spoluprací mezi katedrou Theodora Herzla na Masarykově univerzitě (Brno) a katedrou Tomáše Garrigue Masaryka na Interdisciplinárním centru (Herzlija).

Mládež

Stát Izrael a Česká republika přisuzují velkou důležitost posilování vztahů mezi mládeží obou zemí. V tomto smyslu pak vyjadřují svůj záměr podpořit spolupráci v oblasti výměny mládeže.

Vlády chválí stávající úroveň spolupráce mezi nevládními mládežnickými organizacemi, zejména výměnný projekt realizovaný Českou radou dětí a mládeže a Radou mládežnického hnutí v Izraeli, nedávno zahájenou spolupráci mezi Českou radou dětí a mládeže a Izraelským úřadem pro výměnné pobyty mládeže a projekty realizované v rámci integrovaného programu Erasmus+ Evropské unie. Vlády zdůrazňují význam přímé spolupráce mezi nevládními mládežnickými organizacemi.

Obě vlády vítají podporu poskytnutou českých Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy projektu „Cemach“ implementovanému v České republice v letech 2012 – 2015.

Vlády oceňují uzavření Dohody mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o programu pracovních dovolených, ke kterému došlo 8. června 2015. Dohoda má díky tomu, že nabízí přímou zkušenost ze života a kultury partnerské země, značný potenciál podpořit přátelské vazby mezi mladými generacemi.

Sociální záležitosti

Vlády vítají nadcházející zahájení spolupráce mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem pro sociální rovnost Státu Izrael. Memorandum upravuje základy spolupráce mezi oběma institucemi, která bude implementována prostřednictvím výměny znalostí a nejlepších praktických postupů.

81

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvo sociálních služeb Státu Izrael budou pokračovat v dalším rozvoji užitečné spolupráce navázané v předchozích letech. Problematika sociálních služeb a sociální práce je tradičním tématem výměny zkušeností a nejlepších praktických postupů mezi Českou republikou a Státem Izrael. Kromě příslušných ministrů bude zvážena rovněž účast obcí a případně i nevládního sektoru.

Vlády vítají mezinárodní konferenci o sociálních programech pro přeživší holokaustu a ostatní oběti nacistické perzekuce, která byla uspořádána ve dnech 26. – 27. května 2015 za podpory Ministerstva pro seniory Státu Izrael a pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky.

Zdravotnictví

Vlády si přejí prostřednictvím ministrů odpovídajících za zdravotnictví dále rozvíjet vzájemnou spolupráci a výměnu nejlepších praktických postupů v oblasti zdravotnictví. Rozvoj vztahů mezi vyššími odbornými pracovníky ministerstev bude vycházet zejména ze Společného prohlášení o spolupráci na poli zdraví a lékařství v letech 2014 – 2019.

Ochrana životního prostředí

Vlády si přejí posílit vzájemnou spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí, a to zejména v otázkách vodního hospodářství včetně ochrany vodních zdrojů, oživení vodních toků a čištění odpadních vod, nakládání s tuhými odpady a oběhového hospodářství, zmírňování dopadů a adaptace na změny klimatu, nápravy starých ekologických břemen a vývoje a rozšiřování čistých ekologických technologií.

Obě strany vnímají rostoucí význam environmentálních otázek souvisejících s vodami (nedostatek vody, sucha, záplavy) a vyjádřily v tomto ohledu přání pokračovat a rozvíjet další spolupráci, mimo jiné přípravou společných aktivit, seminářů či workshopů směřujících k podpoře udržitelného hospodaření s vodními zdroji.

Kultura

Vlády vítají prohloubení kulturní spolupráce a posílení kulturních vazeb mezi Českou republikou a Státem Izrael jak na úrovni kontaktů mezi institucemi v obou zemích, tak prostřednictvím konkrétních projektů.

Vlády oceňují pokrok dosažený při projednávání Dohody o filmové koprodukci a budou podporovat příslušné orgány obou států, aby dosáhly vzájemně vyváženého a kompromisního znění tohoto dokumentu.

82

Obě strany jsou si vědomy pozornosti věnované otázkám vyrovnání se s minulostí a kultury paměti a vítají kroky směřující k dalšímu posílení spolupráce mezi Českou republikou a Státem Izrael v této oblasti.

Obě vlády chválí rozmanitost kulturních aktivit, které se každoročně konají v České republice a ve Státu Izrael. Obě strany podpoří další posilování spolupráce v oblasti kultury

Obě vlády vítají podepsání Programu spolupráce v oblasti vzdělávání, vědy a kultury mezi vládami ČR a Státu Izrael pro období let 2016-2019.

Cestovní ruch

Vlády jsou připraveny povzbudit a podpořit bilaterální kooperaci v oblasti cestovního ruchu prostřednictvím spolupráce na účasti organizací cestovního ruchu z obou států na nejvýznamnějších veletrzích cestovního ruchu.

Obě strany jsou připraveny spolupracovat na zlepšení bilaterálního aktivního cestovního ruchu a aktivní propagace produktů cestovního ruchu.

Vlády si přejí prostřednictvím svého orgánu pro cestovní ruch a příslušných organizací rozvíjet vzájemnou spolupráci v oblasti lázeňského a zdravotního cestovního ruchu a vítají podporu ze strany provozovatele českých lázní při zajišťování možnosti terapeutických pobytů pro zaměstnance státních institucí Státu Izrael, za podpory českých úřadů a ve spolupráci s izraelskými úřady.

Obě strany se shodují na vzájemné výměně zkušeností a informací v oblasti marketingu produktů cestovního ruchu.

Obě vlády vítají uzavření Společné deklarace o spolupráci v cestovním ruchu mezi Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky a Ministerstvem cestovního ruchu Státu Izrael.

Závěr

Vlády oceňují výsledek 4. mezivládních konzultací vlád mezi Českou republikou a Státem Izrael, který demonstruje silný základ česko-izraelského strategického partnerství a je odrazem velice široké a aktivní spolupráce a oboustranného zájmu vztahy dále prohloubit. Obě vlády souhlasí s tím, že budou i nadále udržovat mezivládní dialog, a potvrzují, že se příští mezivládní konzultace uskuteční v roce 2018.

www.vlada.cz

Červen 2016

8. 6. 2016

83

Prohlášení předsedů vlád Visegrádské skupiny z Pražského summitu

My, předsedové vlád zemí Visegrádské skupiny, přijímáme na setkání v Praze dne 8. června 2016 u příležitosti summitu zakončujícího české roční předsednictví Visegrádské skupiny následující prohlášení:

Letos slavíme 25. výročí založení Visegrádské skupiny. Od té doby se situace v Evropě značně proměnila. Zatímco se 90. léta minulého století nesla v duchu optimismu a vize rodícího se evropského domu coby společného cíle, dnes můžeme pozorovat známky eroze vzájemné důvěry a vytváření nových dělicích čar. Je pro to mnoho důvodů a lze je spatřovat především v hospodářském vývoji a návratu geopolitiky do Evropy spolu se vznikem intenzivních válečných konfliktů v nejbližším okolí Evropské unie.

Z tohoto důvodu se české předsednictví Visegrádské skupiny se sloganem “V4 Trust“ (tedy “Visegrád pro důvěru”) snažilo na tyto trendy reagovat a překonat je, a to prostřednictvím výběru a zaměření svých priorit a posílením formátu V4+. Velmi důležitou úlohu v procesu prohlubování vzájemného porozumění v regionu hrál již tradičně také Mezinárodní visegrádský fond.

Slogan “V4 Trust” v sobě také zahrnuje důvěru v Evropskou unii a evropský integrační proces. Odráží se v něm přesvědčení sdílené zeměmi Visegrádské skupiny, že silná a efektivní Evropská unie společně s pevnými transatlantickými pouty představuje jedinou záruku pro společnou a bezpečnou budoucnost v regionu. Jako názorný příklad může v tomto ohledu posloužit racionální hospodářská politika, růst a konvergence zemí Visegrádské skupiny, jichž bylo dosaženo právě v těchto institucionálních rámcích. Země Visegrádské skupiny jsou připraveny se o tyto své zkušenosti podělit.

S cílem poskytnout prostor pro strategické úvahy o společném evropském ukotvení zemí Visegrádské skupiny přispělo české předsednictví k probíhajícím diskuzím o budoucnosti Evropy celkově a budoucnosti Evropské unie uspořádáním “Pražského evropského summitu”, který představuje první díl série konferencí s názvem “Budoucnost Evropy perspektivou Visegrádu”, jež budou pořádat země Visegrádské skupiny mezi lety 2016 a 2018.

Díky společnému úsilí Visegrádské skupiny a jejích partnerů z Evropské unie i mimo ní přicházelo české předsednictví Visegrádské skupiny s novými podněty pro nalezení společných evropských odpovědí na výzvy, jimž Evropa a Evropská unie čelí. V duchu tohoto evropského závazku země Visegrádské skupiny nadále poskytovaly materiální, finanční, expertní a další pomoc jak členským státům, tak zemím mimo Evropskou unii.

Evropský integrační proces se všemi svými výdobytky, svobodami a výhodami je neustálý a dlouhodobý proces, který ale nelze brát jako samozřejmost. Základním předpokladem úspěchu evropského integračního procesu je totiž především aktivní a konstruktivní dialog, ochota porozumět pozicím našich

84

partnerů a efektivní snaha o překonání potenciálních rozporů, jež se mohou objevit. V tomto smyslu je Visegrádská spolupráce od samého počátku ryze evropským projektem, který si klade za cíl hrát aktivní roli v evropském integračním procesu a při podpoře demokratických hodnot. V souladu s tím zůstává Visegrádská skupina i nadále spolehlivým a konstruktivním partnerem pro otevřený dialog a každodenní spolupráci při vytváření společné evropské budoucnosti zasazené do silných transatlantických vztahů.

S ohledem na tyto skutečnosti přejí země Visegrádské skupiny nadcházejícímu polskému předsednictví ve Visegrádu, které bude zahájeno 1. července 2016, mnoho úspěchů a přijímají tímto program polského předsednictví. Země Visegrádské skupiny se ve stejném duchu těší na slovenské předsednictví v Radě Evropské unie od 1. července 2016 a vyjadřují Slovensku silnou podporu v tomto náročném úkolu s vědomím, že se Slovensko zaměří na svou institucionální úlohu nestranného zprostředkovatele kompromisů respektujících zájmy všech členských zemí Evropské unie.

Migrace

Vzhledem k tomu, že migrace i nadále představuje klíčovou výzvu současnosti, jsou země Visegrádské skupiny přesvědčeny, že je nezbytné usilovat o společná a koherentní řešení na evropské úrovni, která se zaměří na základní příčiny současných migračních tlaků, a to včetně ukončení války v Sýrii a Iráku a stabilizace situace v Libyi.

V dnešní době je do značné míry důvěra v Evropskou unii a její instituce závislá na tom, zda bude Evropská unie schopná si efektivně poradit s migrační výzvou. Účinná opatření a řešení v této komplexní oblasti se musí zakládat na konsenzu mezi členskými státy a na jejich proveditelnosti. Země Visegrádské skupiny proto opětovně zdůrazňují svou pokračující podporu důkladné ochraně vnějších hranic Evropské unie, řádnému řízení hranic, plně fungujícím hotspotům, efektivní návratové politice, řešení prvotních příčin migrace na samém začátku a plnému provádění dohody mezi EU a Tureckem. Dále zdůrazňují svou otevřenost diskutovat a schválit návrhy, které by podporovaly tyto cíle. V duchu solidarity jsou země Visegrádské skupiny připraveny poskytnout pomoc nejvíce zasaženým členským státům, zemím na balkánské migrační trase a zemím Východního partnerství.

Efektivní fungování Dublinského systému je zcela zásadní. Z toho důvodu zůstává pro země Visegrádské skupiny prioritou postupná dílčí reforma Dublinských pravidel zaměřená na výsledky, na jejímž začátku by mělo stát plné provádění stávajících pravidel při zohlednění politických vodítek stanovených Evropskou radou. Naproti tomu se Visegrádská skupina i nadále domnívá, že návrhy, které jsou založeny na povinném systému přerozdělování žadatelů o azyl, by mohly povzbuzovat další migraci, dále rozdělovat členské státy (a jejich jednotlivé společnosti) a nebudou v praxi fungovat. V obdobném smyslu postrádají “Nápravný mechanismus pro rozdělování žádostí o azyl” a systém pokut, které Evropská komise navrhla v květnovém balíčku k reformě

85

Dublinského systému, jednomyslnou podporu členských států a neřeší slabiny současné azylové politiky, neboť odvrací pozornost pryč od samotné otázky reformy azylové politiky EU.

Země Visegrádské skupiny proto vyzývají Evropskou komisi a členské státy, aby u reformy Dublinského systému postupovaly vyváženěji a realističtěji. Jsou dále přesvědčeny, že pro posílení Dublinského systému by měl být využit pozvolný přístup opírající se o jasná fakta, jenž by se zaměřil na praktická dílčí zlepšení namísto pokusů o revoluční systémové změny.

Zvláštní opatření a návrhy legislativních aktů týkající se souvisejících výzev by měly odrážet celkový politický cíl a vodítka určená Evropskou radou. Země Visegrádské skupiny se domnívají, že cílem politiky EU by mělo být zajistit snížení smíšeného migračního tlaku na Evropu pomocí rozlišování skutečných žadatelů o azyl, prostřednictvím integrovaného souboru nástrojů Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, Společné bezpečnostní a obranné politiky a rozvojové spolupráce, a to včetně zvážení vytvoření hotspotů mimo území EU a ochrany vnějších hranic.

Obrana

Země Visegrádské skupiny oceňují pokrok dosažený v oblasti obranné spolupráce, především pak při certifikaci a uvedení visegrádské Bojové skupiny EU do stavu připravenosti, dále modality visegrádské stálé modulární síly, mnohonárodní (vzdušné) cvičení, sdílení informací, koordinaci při plánování obrany a “V4 Plus” formáty spolupráce.

Země Visegrádské skupiny považují nadcházející summit NATO pořádaný Polskem za důležitý milník v procesu dlouhodobé adaptace Aliance. Summit by měl přijmout rozhodnutí o posílení odstrašujících a obranných pozic, schopností a struktury, mimo jiné pomocí preventivní přítomnosti sil NATO na území členů ze střední a východní Evropy. Dále by měl summit podpořit jednotu NATO a komplexní přístup k transatlantické bezpečnosti tak, aby byla Aliance schopná reagovat na všechny výzvy a hrozby přicházející z různých směrů. V tomto kontextu opětovně zdůrazňujeme význam jednoty a solidarity a nedělitelnosti bezpečnosti všech členů Aliance. Země Visegrádské skupiny rovněž očekávají, že summit NATO posílí partnerskou spolupráci a potvrdí politiku otevřených dveří NATO.

Země Visegrádské skupiny podporují kroky vedoucí k modernizaci obrany a zvýšení interoperability obranných schopností členských států NATO, přičemž opětovně připomínají závazky ze summitu ve Walesu.

Země Visegrádské skupiny podporují efektivní a dostatečné posílení baltských států a jsou připraveny přispět k tomuto úsilí. Zvláště schvalujeme plán rotačního cvičení V4 v baltských státech v roce 2017 jako součást opatření NATO k ujištění členů o jejich bezpečnosti. Pokud jde o naše aktivity v širším kontextu, země Visegrádské skupiny i nadále aktivně přispívají do

86

mezinárodního úsilí při řešení různorodých výzev na Blízkém Východě, v Afghánistánu a Africe, jsou rovněž odhodlány udržovat bezpečnost na západním Balkánu.

Země Visegrádské skupiny budou usilovat o posílenou a produktivnější spolupráci mezi NATO a EU, která by směřovala ke strategickému partnerství, a to obzvláště v oblastech obrany proti hybridním hrozbám a kybernetické obraně. Očekáváme, že Globální strategie EU bude představena na červnové Evropské radě, a budeme úzce spolupracovat s nadcházejícím slovenským předsednictvím v Radě EU a Vysokou představitelkou a místopředsedkyní Komise Federicou Mogherini na následných souvisejících úkolech.

V této souvislosti podporujeme silnější a flexibilnější Společnou bezpečnostní a obrannou politiku založenou na dostatečných schopnostech rychlé a smysluplné reakce a znovu zdůrazňujeme význam silného a geograficky vyváženého evropského obranného průmyslu.

Referendum ve Spojeném království

Ačkoliv země Visegrádské skupiny uznávají, že rozhodnutí je pouze a jen na britských občanech, považují za žádoucí vyjádřit svůj společný, silný a upřímný zájem na tom, aby Spojené království zůstalo v Evropské unii. Stojí před námi mnohé nelehké výzvy a země Visegrádské skupiny se domnívají, že bude snazší se s nimi vypořádat, zůstane-li Spojené království členem Evropské unie.

Ukrajina

Země Visegradské skupiny vítají a plně podporují nedávné doporučení Komise, aby byl Ukrajině umožněn bezvízový režim poté, co úspěšně splnila všechny požadavky stanovené Akčním plánem vízové liberalizace. Země Visegradské skupiny v tomto ohledu podporují urychlené přijetí příslušného legislativního návrhu.

V souladu s ustanoveními Prohlášení přijatého na summitu Východního partnerství v Rize země Visegrádské skupiny podporují Ukrajinu v tom, aby nadále pokračovala v reformním procesu na základě Asociační agendy, a opětovně vyjadřují svou připravenost pomoci Ukrajině v průběhu reforem. Jsme si vědomy toho, že reformní úsilí naráží na nevyřešený konflikt na východě země, a proto považujeme mírové řešení, které by respektovalo ukrajinskou nezávislost, svrchovanost a územní celistvost, na základě plného provádění Dohody z Minsku za zásadní pro vytvoření prostředí, které by Ukrajině umožnilo se naplno zaměřit na modernizaci a reformní agendu.

Země Visegrádské skupiny budou pevně zastávat pozici podporující odolnost Ukrajiny prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních iniciativ, přijímaných mimo jiné ve formátu spolupráce NATO-Ukrajina.

87

Země Visegrádské skupiny zároveň zdůrazňují význam zachování přepravní trasy pro plyn přes Ukrajinu do střední Evropy.

Víceletý finanční rámec

Země Visegrádské skupiny se těší na debatu o víceletém finančním rámci EU po roce 2020 a jsou připraveny se této diskuze aktivně účastnit. Aby se zajistila předvídatelnost a stabilita rozpočtu EU, měl by se přezkum v polovině období zaměřit primárně na rekapitulaci dosavadního fungování současného víceletého finančního rámce EU. Země Visegrádské skupiny jsou přesvědčeny, že jak přezkum v polovině období, tak debata o příštím víceletém finančním rámci EU by měly vycházet z principů transparentnosti, jednoduchosti, soudržnosti, výkonosti a evropské přidané hodnoty. Zvláštní důraz by se měl klást na posílení investic, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, přičemž nejvyšší cíl představuje zajištění konvergence napříč Evropskou unií zachováním řádného financování tradičních politik zakotvených ve Smlouvách.

Řešení situace na trzích se zemědělskými komoditami

Země Visegrádské skupiny jsou hluboce znepokojeny situací na trzích se zemědělskými komoditami, především pokud jde o mléčné výrobky a vepřové maso. Současný negativní vývoj nerovnoměrně zasahuje různé členské státy a vytváří riziko závažných hospodářských a sociálních dopadů. Země Visegrádské skupiny proto naléhavě žádají Komisi, aby předložila efektivní společné evropské řešení, které by bylo předmětem diskuze na nejvyšší úrovni.

www.vlada.cz

8. 6. 2016

Lídři V4 vyzvali Evropskou komisi k pomoci občanům Ukrajiny

Během dnešního summitu V4 podepsali předsedové vlád zemí Visegrádské skupiny dopis adresovaný předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi, ve kterém vyzývají k zahájení Regionálního programu rozvoj a ochrany pro Ukrajinu.

Dopis předsedů vlád zemí V4 předsedovi EK Junckerovi

J.E. Vážený pan

Jean-Claude Juncker

předseda Evropské komise

Brusel

Praha, 8. června 2016

88

Regionální Program rozvoje a ochrany pro Ukrajinu

Vážený pane předsedo,

My, níže podepsaní předsedové vlád České republiky, Polska, Maďarska a Slovenské republiky bychom chtěli vyjádřit naše upřímné obavy ohledně situace na Ukrajině a stále se zvyšujícího počtu vnitřně vysídlených osob (IDPs).

Česká republika spolu s konsorciem států (Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovensko) zahájila projekt na asistenci při zvládání vnitřního vysídlení osob na Ukrajině v listopadu 2015. Tento projekt identifikoval řadu problémů souvisejících s migrací, které vyžadují soudržnou, koordinovanou a komplexní reakci. Ukrajina je silně ovlivněna problémy vyplývajícími z vysokého počtu vnitřně vysídlených osob a ze svého postavení jako cílové a tranzitní země pro osoby, které žádají o mezinárodní ochranu, stejně jako z rostoucího migračního tlaku na vlastní populaci v důsledku současné politické, hospodářské a bezpečnostní krize.

Celkový počet vnitřně vysídlených osob registrovaných na Ukrajině v roce 2015 neustále rostl a v březnu 2016 dosáhl hodnoty více než 1 700 000 osob. Nic nenasvědčuje tomu, že by se konflikt v blízké budoucnosti vyřešil a že počet vnitřně vysídlených osob na Ukrajině dosáhl svého maxima. Z tohoto důvodu se velký počet již registrovaných vnitřně vysídlených osob nachází i nadále ve zranitelném postavení a čelí náročným životním podmínkám. Proto si problematika vnitřního vysídlení na Ukrajině žádá i nadále naši pozornost a volá po konkrétních opatřeních.

Metodika regionálního Programu rozvoje a ochrany (RDPP) představuje v tomto ohledu nejrozvinutější a nejvhodnější přístup. Regionální programy rozvoje a ochrany (RDPPs), které byly definovány jako jedna z hlavních priorit nového evropského programu pro migraci, nabízejí nástroj trvalého řešení pro země, jež přijímají velký počet uprchlíků a vysídlených osob. Upouští od přístupu orientovaného čistě na problém a naopak usilují o využití potenciálu uprchlíků a osob, jež potřebují ochranu. Představují komplexní programy, které se zaměřují rovnoměrně jak na řešení potřeb uprchlíků a na rozvojové aspekty relevantní pro hostitelské země, tak na podporu přechodu uprchlíků a vysídlených osob směrem ke zvýšené odolnosti, soběstačnosti a (dočasné) ekonomické integraci.

Ukrajina je a bude konfrontována s řadou výzev vyvolaných migrací, které vyžadují koherentní, koordinovaný a komplexní reakci, jež přesahuje rámec opatření pomoci v nouzi pro vnitřně vysídlené osoby. Tato komplexní reakce se musí stejnou měrou soustředit na 1) posilování státních kapacit pro řízení migrace a poskytování ochrany na východních hranicích EU, 2) posilování kapacit místních subjektů s cílem zajistit dočasnou nebo dlouhodobou integraci vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a 3) zajišťování přístupu vnitřně vysídlených osob a uprchlíků ke konkrétním programům a podporování postupného zlepšování jejich individuální situace. Na základě úzké spolupráce

89

mezi členskými státy EU a Ukrajinou jako zemí původu, tranzitními zeměmi a zeměmi prvního azylu, se musí stát ochrana vysídlených osob politickou prioritou; především ve vztahu k zemím, které jsou prakticky i potenciálně nejvíce zasaženy, tedy k Ukrajině a sousedním členským státům EU, jakož i k těm zemím, které mají velkou ukrajinskou diasporu.

Takový program by měl být prováděn prostřednictvím konsorcia členských států, v úzké spolupráci s Komisí, ukrajinskou vládou a mezinárodními organizacemi.

Program RDPP by měl být zahájen bezodkladně. Proto žádáme Komisi, aby alokovala příslušné finanční zdroje a spustila RDPP pro Ukrajinu.

Jsme připraveni tento program vést a rovněž do něj aktivně přispívat. Vyzýváme ostatní členské státy, aby tuto iniciativu podpořily.

S úctou

Bohuslav Sobotka, předseda vlády České republiky

Beata Szydło, předsedkyně vlády Polské republiky

Viktor Orbán, předseda vlády Maďarska

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky

www.vlada.cz

9. 6. 2016

Prohlášení předsedy vlády B. Sobotky v souvislosti s teroristickým útokem v centru Tel Avivu

Šokovaly mne zprávy o včerejším teroristickém útoku v Izraeli, který jsem před dvěma týdny se členy své vlády navštívil. Odsuzuji tento neospravedlnitelný čin a hluboce lituji tak zbytečné ztráty lidských životů. Cítím s lidmi v Izraeli, kteří se nenechají zastrašit a nedovolí, aby násilí zasahovalo do jejich každodenních životů. Je nutné vystoupit z tohoto bludného kruhu a pokročit v blízkovýchodním mírovém procesu. Rád bych vyjádřil svou účast rodinám obětí a izraelské vládě.


www.vlada.cz

12. 6. 2016

90

Prohlášení předsedy vlády B. Sobotky ke střelbě v americkém Orlandu

Zpráva o dnešní masové střelbě v nočním klubu v Orlandu, která si vyžádala mnoho mrtvých a desítky zraněných, mě šokovala. Hluboce odsuzuji tento brutální a zbabělý útok na životy nevinných lidí a vyjadřuji svou účast rodinám obětí i vládě Spojených států amerických.


www.vlada.cz

12. 6. 2016

Telegram předsedy vlády B. Sobotky viceprezidentovi USA Josephu Bidenovi

Vaše Excelence, vážený pane viceprezidente,

byl jsem šokován zprávou o dnešní střelbě v nočním klubu v Orlandu na Floridě, která si vyžádala mnoho mrtvých a řadu zraněných. Jménem vlády České republiky i jménem svým hluboce odsuzuji tento brutální a zbabělý čin.

Upřímně lituji každého lidského života, který byl v této hrozné tragédii ztracen. Skutečnost, že tolik nevinných lidí, převážně mladých, přišlo o život na místě, kam se přišli bavit, je zdrcující.

Vaše Excelence, přijměte v tento smutný okamžik mou upřímnou soustrast. Tlumočte také prosím mou účast a solidaritu rodinám obětí a všem, které tato tragédie zasáhla.

S úctou

Bohuslav Sobotka, předseda vlády České republiky

www.vlada.cz

17. 6. 2016

Projev předsedy vlády při zahájení setkání regionálních lídrů platformy 16+1 v Číně

Vážení páni vicepremiéři, vážený pane stranický tajemníku, vážení partneři z Číny a zemí střední a východní Evropy, vážení hosté, dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že se mohu účastnit letošního už třetího ročníku Setkání regionálních lídrů tady ve městě Tchang-šan v provincii Che-pej.

91

Česká delegace na dnešním setkání je tvořena jak zástupci vlády, tak zástupci regionů a firemního sektoru. Český stánek, který můžete navštívit na veletrhu, se snaží ukázat, jak širokou škálu výrobků a služeb může Česká republika nabídnout, počínaje perlou českého průmyslu, automobilem Škoda, dále zástupci finančního sektoru firmou HomeCredit a J&T, strojírenskými firmami, zástupci z oblasti sportu, potravinářství, letectví, sklářského průmyslu, biomedicíny, cestovního ruchu, kosmetiky a dalších oborů. Srdečně vás tímto zvu k návštěvě našeho stánku.

Jako organizátor posledního ročníku Setkání regionálních lídrů v Praze v roce 2014 ČR s potěšením předala pomyslné žezlo provincii Che-pej pro organizaci tohoto významného fóra v rámci iniciativy 16+1 v letošním roce.

Právě na tomto zasedání v roce 2014 byla v Praze založena Asociace pro spolupráci regionů, která je společně vedena českou a čínskou stranou. Na témže zasedání podepisují záměr vstoupit do budoucí Asociace 16+1 představitelé čínských provincií, zemí střední a východní Evropy, včetně 10 krajů České republiky.

Nyní tak máme funkční Asociaci, včetně jejího sekretariátu v Praze, který bude zajišťovat výkonnou a administrativní část práce Asociace.

Jsem rád, že Česká republika hraje v tomto procesu od samotného počátku zásadní roli.

Výhodou zajisté bude, že zatímco v roce 2014 se čínští zástupci do ČR museli přepravovat „nepřímo“, již od letošního roku povedou do ČR tři přímá letecká spojení. ČR se tak stává symbolickým místem setkání nejen pro regionální spolupráci, ale i pro všechny další oblasti spolupráce ve formátu 16+1.

Dovolte mi, abych jako příklad shrnul dosavadní konkrétní výsledky spolupráce českých krajů, které podepsaly záměr vstoupit do Asociace 16+1, nebo bilaterální memoranda a smlouvy s čínskými partnery.

Dovolte mi, abych vás informoval, že v současné době už má většina krajů České republiky svou partnerskou provincii či region v Číně, což tvoří základ pro vzájemnou komunikaci a spolupráci na konkrétních projektech.

Jsou to právě kontakty s místními administrativami a jimi organizované aktivity, které jsou nejblíže konkrétním projektům. A jsou to konkrétní projekty, které zajímají nás všechny. Realizace rozvojových plánů na centrální úrovni, které mají za cíl realizovat reformní kroky vedoucí k modernizaci čínské ekonomiky, mohou jít ruku v ruce se zkušenostmi nás všech.

Otevírají se nové možnosti v oblasti cestovního ruchu, ať už formou nových leteckých spojení, ať už díky připravovaným projektům, ze kterých můžeme zmínit například společný projekt rozvoje lázeňské zóny, na kterém spolupracuje Jihomoravský kraj a provincie Che-pej.

92

Rozkvétá spolupráce v oblasti školství, například mezi univerzitami v Západočeském kraji a partnery v provincii Če-ťiang nebo univerzitami v Moravskoslezském kraji a provincií Ťiang-su.

Čínské společnosti i díky meziregionální spolupráci rozšiřují své pobočky do České republiky, vstupují jako partneři do českých společností nebo hodlají investovat do společných projektů.

Rád bych zmínil akvizici firmy Ša-an-ku z provincie Šen-si v Jihomoravském kraji. Řadu nových pracovních míst přinesla také například přímá čínská investice do Královéhradeckého kraje. Cestu k možným investicím do infrastruktury v Jihomoravském kraji otevřela rámcová dohoda s Čínskou rozvojovou bankou.

Jak budeme moci zhlédnout i během prohlídky expozic, tak velký potenciál pro spolupráci je také v zemědělských produktech. Vinařský fond České republiky nyní vede konkrétní jednání o dodávkách jihomoravského vína do Číny. Nelze opomenout ani akvizici čínské společnosti CEFC ve skupině českých pivovarů Lobkowicz.

Pomyslnou vlajkovou lodí česko-čínské spolupráce je zdravotnictví. V Královéhradeckém kraji již funguje Česko-čínské centrum tradiční čínské medicíny, které vzniklo ve spolupráci s šanghajskou nemocnicí Šu-kuang. Další spolupráce v oblasti zdravotnictví se rozjíždí například ve formě spolupráce ve vzdělávání mezi univerzitami v provincii Če-ťiang a Západočeským krajem.

Toto jsou pouze některé z příkladů úspěšné spolupráce regionů v České republice s čínskými partnery a jsem si jistý, že v ostatních zemích střední a východní Evropy najdeme desítky dalších společných projektů, které na pomyslné Hedvábné stezce propojují Evropu s Čínou.

Na závěr mi dovolte poděkovat provincii Che-pej za organizaci tohoto setkání. Úroveň jednání je dokladem toho, že za krátkou dobu tří let od prvních iniciativ urazila regionální spolupráce velký kus cesty.

Děkuji za vaši pozornost.

www.vlada.cz

17. 6. 2016

Kondolence předsedy vlády ČR Sobotky předsedovi vlády Velké Británie Cameronovi

Kondolenční dopis předsedy vlády Bohuslava Sobotky předsedovi vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Davidu Cameronovi v souvislosti s tragickou smrtí poslankyně Parlamentu paní Jo Coxové.

93

Jeho Excelence

pan David Cameron

předseda vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Londýn

Peking, 17. června 2016

Vážený pane premiére,

hluboce mne zasáhla strašná zpráva o tragické smrti poslankyně Parlamentu paní Jo Coxové. Každá demokracie žije z nasazení a obětavé práce svých občanů a lídrů. Veřejná činnost, kterou vykonávala paní Coxová, je obdivuhodná a její násilná smrt je šokem pro celý demokratický svět.

Je to obtížný moment pro Velkou Británii a její demokracii, kterou mám ve velké úctě. Byl bych rád, abyste věděl, že Česká republika stojí při Vás.

Tlumočte mou účast prosím také rodině paní Coxové. Ve svých myšlenkách jsem zejména s jejími dvěma dětmi.

S úctou

Bohuslav Sobotka

předseda vlády České republiky

www.vlada.cz

24. 6. 2016

Komentář předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky k rozhodnutí Velké Británie

Evropská unie nebude již nikdy stejná. Dnešním dnem jsme se probudili do nové etapy evropské integrace. Přes pocity zklamání, které mnozí z nás nad výsledkem britského referenda cítí, je potřeba vidět, že to není konec světa a už vůbec ne konec Evropské unie. Británie se jen vydala jinou cestou, než je evropská integrace. Nyní musíme co nejdříve přistoupit k zásadní debatě o našem budoucím směřování a o tom, co od jednotné Evropy očekáváme. Paradoxně bohužel již bez Velké Británie.

Vládu Velké Británie teď čeká nelehký úkol požádat o vystoupení z Evropské unie. Oznámením rozhodnutí odejít se nastartuje nejméně dvouleté vyjednávací období o tom, jak budou vypadat naše vzájemné vztahy v budoucnu. Britové budou mít určitě menší vliv na to, co se v Evropě děje a jejich země bude celkově

94

slabší a méně důležitá. O odchodu z EU bychom se s Brity měli domluvit rychle a racionálně. Velké starosti čekají Velkou Británii – v nejbližších letech se opět rozhoří zápas o udržení Skotska a Velká Británie bude muset řešit i nové nastavení ekonomických vztahů se svým největším partnerem.

Evropská unie se musí změnit. Ne proto, že Británie vystoupila, ale proto, že evropský projekt potřebuje mnohem silnější podporu občanů. Víc než kdykoliv dříve si musíme uvědomit, že Unie slouží Evropanům a musí být jasné, že jsme díky společnému postupu silnější a úspěšnější, že dokážeme lépe zvládat nástrahy dnešní doby. Evropa musí být akceschopnější, pružnější, méně byrokratická a mnohem vnímavější k různorodosti, kterou přirozeně představuje 27 členských států. Naším úkolem nyní bude neúnavně vysvětlovat přínosy jedinečné evropské spolupráce, posilovat ji tam, kde nám všem pomáhá – a dokázat se rozloučit s věcmi, které nás zatěžují a brzdí. Musíme umět ukázat, co Evropská unie přináší našim lidem, a že schopnost najít společnou řeč je právě to, co dělá Evropu místem pro bezpečný a kvalitní život.

Česká republika je připravena se na tom aktivně a intenzivně podílet. EU pro nás, pro Českou republiku, představuje tu nejlepší myslitelnou záruku stability, míru a prosperity, musí ale projít změnami, které jí zajistí další životaschopnost.


www.vlada.cz

24. 6. 2016

Komentář ministr průmyslu a obchodu k rozhodnutí Velké Británie

"Britský lid promluvil, jeho vůli je třeba respektovat. Přišel čas na sametový rozvod. Velkou smlouvu o EU je třeba nahradit stovkami malých," prohlásil ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek v první reakci na výsledky referenda, kterým Velká Británie rozhodla o odchodu z Evropské unie.

Výsledky britského referenda k Brexitu budou mít důsledky pro EU i samotnou ČR, byť zatím pochopitelně jde pouze o prvotní odhady. Pro ČR je Velká Británie v rámci Evropské unie jedním z nejvýznamnějších partnerů v mnoha klíčových oblastech. Je pro nás důležitým partnerem i díky svému mimořádnému postavení mimo eurozónu.

Vystoupení Velké Británie z EU bude mít dopad na fungování vnitřního trhu EU a na obchodní politiku EU. Například lze předpokládat, že vzhledem k naší současné nadstandardní spolupráci s Velkou Británií její vystoupení z EU zřejmě oslabí postavení ČR v prosazování svých klíčových priorit na vnitřním trhu EU a v obchodní politice s dopadem na celou řadu navazujících politik (od energetiky přes unii kapitálových trhů až po oblast regulace). Navíc se pravděpodobně zvýší snahy některých členských států o zavádění ochranářských opatření.

95

Lze předpokládat, že i po vystoupení Velké Británie dobré vztahy mezi ČR a Velkou Británií v obchodních otázkách zůstanou zachovány. Nicméně stávající těsná spolupráce v některých oblastech, jako je zejména vnitřní trh, se stane pouze okrajovou záležitostí.

Společná obchodní politika EU bude v zájmu českých exportérů fungovat i nadále. Bude však nutné nastavit novou rovnováhu mezi liberálnějšími a více ochranářskými členskými státy, protože Velká Británie byla tradičním spojencem ČR a dalších států, jako je Švédsko, Finsko, Nizozemí nebo Německo, jejichž prioritou je otevírat světové trhy a zabraňovat vzniku ochranářských opatření, které zatěžují obchodování se zbožím, službami, ale i v oblasti investic.

Velmi praktickým potenciálním problémem je pak další osud obchodních dohod a jednání se světovými partnery. Nyní si neumíme představit jiné řešení, než že si Británie bude muset znovu vyjednat všechny dohody, ke kterým již přistoupila v rámci EU. Stejně tak by z dohod EU musela být odstraněna Británie jako smluvní strana.

Je v zájmu ČR udržet Velkou Británii co nejblíže EU, a to nejen z hospodářského pohledu. Otázkou zůstává, jakým způsobem zareaguje eurozóna a jak se k situaci postaví zakládající státy procesu evropské integrace. Ekonomické dopady na ČR budou odvislé od reakce EU k nastalé situaci. Uvidí se, zda se integrační proces vydá cestou utužení restriktivních opatření či desintegrace. Zásadní v tomto ohledu budou debaty v příštích letech.

www.mpo.cz

28. 6. 2016

Společné prohlášení předsedů vlád zemí Visegrádské skupiny: Důvěryhodná a akceschopná Unie

Země Visegrádské skupiny vyjadřují hluboké politování nad rozhodnutím Velké Británie nesetrvat členem Evropské unie. Toto suverénní rozhodnutí však respektujeme. Evropská unie bude dále pokračovat ve formátu 27 států.

Velká Británie si zvolila jinou cestu. Článek 50 Smlouvy je základem, dle kterého budou dohodnuty budoucí vztahy s Velkou Británií. Co nejdříve potřebujeme jasnou představu.

Země Visegrádské skupiny důrazně požadují, aby nadcházející jednání byla zaměřena na ochranu zájmů EU. Občané Evropy a evropské podniky nesmí mít ve výsledku horší postavení než britští občané a britské podniky. Konečné uspořádání vztahů mezi EU a Velkou Británií musí být založeno na reciprocitě a být spravedlivé pro obě strany.

96

Také my, jako Evropská unie, musíme posoudit náš společný projekt novým pohledem. Ne proto, že se Velká Británie rozhodla Evropskou unii opustit, ale proto, že Unie musí z této výzvy vyjít silnější. Musíme zaměřit naši pozornost na hladký proces vystoupení a dojednání nové dohody s Velkou Británií a rovněž na evropskou reformní agendu.

Země Visegrádské skupiny zdůrazňují své pevné ukotvení v Evropské unii, která představuje přirozený, bezpečný rámec zaměřený na naši společnou budoucnost založenou na vzájemné spolupráci. V Unii jsme silnější společně. Jsme silnější, protože naše Unie je založena na konsensu nad základními hodnotami, principy a prioritami. Výzvou pro nadcházející měsíce bude co nejefektivněji přenést tento soulad do každodenního života Unie. Pro dosažení tohoto střednědobého cíle již existuje potřebná legislativa i institucionální rámec.

Avšak nemůžeme být úspěšní, pokud nevytvoříme skutečně důvěryhodnou Unii. Důvěra musí být obnovena na všech úrovních. Reálné obavy našich občanů musí být lépe reflektovány. Národní parlamenty musí být vyslyšeny. Instituce Evropské unie se musí držet svého poslání a mandátů. Důvěra musí být posílena i mezi členskými státy, pro začátek odstraněním umělých a zbytečných dělících linií, které vznikly v posledních měsících.

Ve chvíli, kdy bude důvěryhodná Unie naším cílem, budeme schopni lépe zajistit akceschopnou Unii. Při vzájemném respektu a důvěře musíme každodenní práci Evropské unie zaměřit na témata, která nás spojují. Témata, která rozdělují instituce Evropské unie, její členské státy i jednotlivé části společnosti jdou proti cílům důvěryhodné a akceschopné Unie.

V praxi by se Unie měla vrátit ke svým základům: dodržování základních principů, na nichž byl evropský projekt vystavěn, plné využívání opravdového potenciálu čtyř svobod, dokončení stále neúplného vnitřního trhu.

Namísto nekonečných teoretických debat, zda „více“ či „méně“ Evropy, se musíme soustředit na „lepší Evropu“. Unie by se měla zaměřit na praktické obnovení konvergence. Proto bychom se měli soustředit na využití klíčových nástrojů k jejímu zajištění, mezi něž patří: naplňování zásad soudržnosti, posílení investic a inovací, dokončení digitálního trhu a energetické unie, podporu volného obchodu a pohybu a posílení odolného trhu práce vytvářejícího udržitelná pracovní místa.

Důvěra je však přímo úměrná bezpečnosti. Doposud Evropská unie v oblastech vnější a vnitřní bezpečnosti spíše prokazovala svou váhavost a nedostatek pozornosti než jednotu a odhodlání. Proto potřebujeme transparentnější přístup k definování výzev a jejich propojení se stávajícími nástroji a jejich efektivním využíváním. Musíme lépe zužitkovat synergie, zejména s NATO. Naši občané musí vidět, že Unie stojí pevně na společných zájmech v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti.

97

Země Visegrádské skupiny proto věří, že spolupráce na těchto cílech zajistí důvěryhodnou a akceschopnou Unii pouze tehdy, pokud všech 27 členských států přinese k jednacímu stolu svou rozmanitost a jedinečný pohled na věc. Spojeni v takovéto Unii poté budeme rychlejší v našem rozhodování, silnější uvnitř i navenek a budeme lépe čelit výzvám. Jedině tak se znovu staneme atraktivní jak pro naše občany, tak i na globální scéně a budeme moci poskytnout hmatatelný důkaz toho, že jednotná Evropa stále zůstává naší nejlepší volbou.

Všechny členské státy musí přijmout odpovědnost za budoucnost Evropské unie jako za náš společný projekt.

www.vlada.cz

29. 6. 2016

Komentář předsedy vlády k teroristickému útoku v Istanbulu

Důrazně odsuzuji teroristický útok, ke kterému došlo včera v Istanbulu na Atatürkově letišti. Ať už za útokem stojí kdokoliv, doufám, že jeho zosnovatelé budou čelit spravedlnosti. Turecko je naším důležitým partnerem a spojencem v NATO, se kterým budeme i nadále v boji proti terorismu spolupracovat. Rád bych vyjádřil podporu Turecké republice a jejím občanům a soustrast rodinám všech obětí.


www.vlada.cz

30. 6. 2016

Projev předsedy vlády v Poslanecké sněmovně 30. června 2016 k Brexitu a naší budoucnosti v EU

Hezký podvečer, vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych vystoupil k bodu Informace předsedy vlády k situaci v Evropské unii po referendu ve Velké Británii.

Výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie není pro Evropu ani pro Českou republiku pozitivní zprávou. Je to rozhodnutí, které je velmi závažné a zdá se, že je to také rozhodnutí, které je nezvratné.

Jde současně o rozhodnutí s obrovským lidským, politickým, hospodářským a také geopolitickým dopadem. Zatím nemůžeme přesně odhadnout všechny důsledky Brexitu, ani je přesně vyčíslit. Více to ukáže až budoucnost.

98

Odpovědnost vlády, kterou vedu, je dobře připravit a provést Českou republiku obdobím změn, které je před námi, zajistit, že pro naše občany bude i nadále garantována stabilita, že pro ně bude garantována prosperita a také maximální bezpečnost.

Jsem přesvědčen, že je to možné jen uvnitř jednotné, silné a také stabilizované Evropské unie, ne mimo ni.

Pokud se podíváme na ty hlavní priority, které jsou v tuto chvíli před námi,

domnívám se, že Evropská unie nyní musí prokázat elementární jednotu a stabilitu,

klidně a také věcně bychom se měli rozejít se Spojeným královstvím,

měli bychom se soustředit na priority, které jsou důležité pro naše občany, na hospodářský růst, na zaměstnanost, na sociální soudržnost a také v neposlední řadě na bezpečnost.

Rozhodnutí britských občanů mě netěší a osobně lituji toho, že Velká Británie z Evropské unie odchází.

Vztahy České republiky a Velké Británie

Je to země, která pro nás byla v dobách komunismu vzorem fungující a tradiční západní demokracie.

Prolínaly se velmi významně naše novodobé dějiny. Během okupace v Británii sídlila Benešova československá exilová vláda. Naši letci statečně pomáhali bránit Británii před nacistickými útoky. Naši vojáci často bojovali během druhé světové války na nejrůznějších místech světa právě v britských jednotkách. Po roce 1948 a také po roce 1968 našli ve Velké Británii nový domov mnozí čeští a slovenští političtí uprchlíci. Dámy a pánové, Velká Británie vždy podporovala náš vstup do NATO a podporovala také náš vstup do Evropské unie. Dlouhodobě jsme si s Brity rozuměli, zejména pokud šlo o bezpečnostní otázky, ale také v oblasti ochrany demokracie a lidských práv.

My Češi jsme tedy pokládali za přirozené a logické, že s Brity teď sdílíme i členství v Evropské unii. Pokládali jsme to do značné míry i za završení našich vzájemných dobrých vztahů. I proto je pro nás v Česku rozhodnutí britských občanů v referendu tak významné a současně tak šokující.

Na druhou stranu, vážené poslankyně, vážení poslanci, britské rozhodnutí neznamená konec Evropské unie. Všech zbylých 27 členských zemí tuto středu jasně potvrdilo, že má zájem v tomto unikátním projektu mírové spolupráce evropských zemí pokračovat. A to, že Britové se rozhodli vystoupit z Evropské unie, ani neznamená konec vztahů a kooperace mezi Evropskou unií a Velkou Británií.

99

Co se teď bude dít dál? Řečeno sportovní terminologií, míč je nyní na britské straně hřiště. Velká Británie musí nejprve oficiálně oznámit svůj záměr vystoupit z Evropské unie. Teprve poté můžeme začít vyjednávat. Budeme přitom jednat o dvou věcech – o smlouvě o podmínkách rozchodu a také o uspořádání nových vztahů se zemí, která nám byla, jak už jsem uvedl, vždy blízká.

Přeji si, aby to byla jednání věcná, klidná a racionální. A česká vláda pro to ze své pozice učiní maximum.

Budoucí kroky Velké Británie

Jednání s Brity ale určitě nezačnou dříve než na podzim. Odcházející britský premiér totiž odmítl tento týden učinit oznámení o vystoupení a přenechal to svému nástupci. Jeho nástupce ale dosud není zvolen. Máme tak před sebou minimálně několik měsíců čekání na nezbytný formální krok, který vyplývá ze smluv, a tuto dobu bychom měli využít co nejlépe.

Co je dobré v tuto chvíli zdůraznit? Do doby, než budou jednání ukončena, tedy s vysokou pravděpodobností nejméně dva roky, zůstává Velká Británie členskou zemí Evropské unie se všemi právy a povinnostmi. Bezprostředně se tak nemění podmínky pro náš vzájemný obchod a investice, cestování, ani se nemění britský příspěvek do evropského rozpočtu. A co je mimořádně důležité, nemění se ani práva a povinnosti českých občanů, kteří žijí ve Velké Británii.

Výsledek referenda výrazně rozkolísal britskou politickou scénu, vládní konzervativní stranu i opozici. Má také své zřetelné negativní ekonomické dopady. Vidět to můžeme na propadu britské měny nebo na snížení ratingu Velké Británie. Období politické nejistoty by proto nemělo trvat příliš dlouho především v zájmu Britů samotných.

Je také velmi pravděpodobné, že součástí britského vnitropolitického dění po referendu bude i snaha Skotska, které má už dnes významnou autonomii, má vlastní vládu, má vlastní parlament, o to, aby konečně získalo samostatnost. Skotové současně deklarují, že mají zájem zůstat součástí Evropské unie či vstoupit do Evropské unie. Pokud se Skotsku prostřednictvím nového referenda podaří prosadit odštěpení od Británie, posílí to snahy v severním Irsku o spojení s Iry. Je zřejmé, že novou britskou vládu čekají nejen jednání s Evropskou unií, ale především souboj o udržení územní celistvosti Velké Británie tak, jak ji známe dnes. I to je důsledek referenda o odchodu z Evropské unie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsou tu ale i konkrétní varovné signály, které se nás již dnes přímo týkají. Jen pár dní po referendu bylo vandaly napadeno polské kulturní centrum v Londýně, objevily se nápisy jako "pryč s polskou havětí". Došlo i na další incidenty. Je to dokladem toho, jak se atmosféra kampaně před referendem v Británii obrátila proti cizincům, zejména proti těm, kteří přišli do Británie pracovat ze zemí Evropské unie, ležících ve středu a na výchově Evropy. Výrazná přítomnost ekonomických migrantů z nových členských zemí Evropské unie se stala důležitým argumentem stoupenců

100

Brexitu. I řada lidí z České republiky si stěžuje na to, jak se atmosféra v zemi směrem k cizincům během kampaně před referendem a po něm změnila, jak se zhoršila.

Takové projevy nevraživosti, nepřátelství, extrémního nacionalismu, musíme jednoznačně odmítnout a žádáme, aby proti nim britská vláda vystoupila a zasáhla. Využil jsem jednání Evropské rady, požádal jsem osobně odstupujícího britského premiéra Camerona, aby učinil vše pro změnu atmosféry ve své zemi. Naši občané mají mít v Británii stejná práva, jako mají Britové u nás. Pracují tam, přispívají k hospodářskému růstu země, která je hostí, a nezaslouží si, aby byli terčem kampaní, které jsou vedeny populisty nebo nacionalisty.

Dopady britského referenda na ČR

Výsledek britského referenda bude mít samozřejmě dopady i na Českou republiku.

Ve Velké Británii oficiálně žije přes 40 tisíc českých občanů. Podle některých odhadů jich je tam možná až dvojnásobek. Velká Británie pro nás představuje třetí největší exportní trh a navíc máme s Velkou Británií pozitivní obchodní bilanci, jejíž přebytek loni činil přes 130 miliard. Na těchto číslech je jasně vidět, jak jsme v Evropě propojeni a je také jasné, že i když budou Britové mimo Evropskou unii, stejně nás v Evropské unii budou potřebovat a my budeme potřebovat je.

Pro budoucí uspořádání vztahů mezi Evropskou unií a Velkou Británií platí, že budeme hledat vyváženou dohodu, která nepoškodí naše ekonomické zájmy a která nepoškodí práva našich občanů.

Musíme zajistit, že podmínkou pro přístup Britů na evropský vnitřní trh bude důsledné zachování čtyř základních svobod: volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu a musí do budoucna jednoznačně platit, že naši občané, kteří žijí a pracují ve Velké Británii, budou mít stejné podmínky jako Britové, kteří pracují tady u nás v České republice.

Abychom byli na vyjednávání s Velkou Británií dobře připraveni, zřídila vláda v pondělí pracovní tým, který bude řešit dopady Brexitu a připravovat podklady pro jednání o novém nastavení vztahů. Bude se snažit najít v odchodu Británie i příležitosti, které bychom mohli využít zejména při podpoře firem, které budou chtít své evropské sídlo přesunout z Británie do Evropské unie. A tento tým by se měl také zabývat dalším směřováním Evropské unie, respektive tím, jak vidí budoucí podobu Unie Česká republika.

Podmínky odchodu Velké Británie budeme mít během jednání pod kontrolou. Budeme je mít pod kontrolou prostřednictvím Evropské rady. Bude to právě Evropská rada, která bude definovat mandát pro vyjednávání, bude schvalovat kvalifikovanou většinou jeho výsledek a bude také rozhodovat o eventuálním

101

prodloužení dvouleté lhůty. Osobně se domnívám, že dvouletá lhůta nemusí na vyjednávání složitých podmínek odchodu Velké Británie stačit.

Pokud jde o budoucí podobu Evropské unie, chci vyzvat k diskusi o budoucí podobě Evropské unie i vás, poslance Poslanecké sněmovny, chci vyzvat k té debatě i zástupce parlamentních politických stran, protože tady se nyní jedná o nejvlastnější zájem našeho státu a jedná se o jeho budoucnost.

Česká republika má otevřenou, exportně zaměřenou ekonomiku, ležíme uprostřed Evropy. Naše prosperita je pevně spjata s naší schopností vyvážet naše zboží a služby. Dominantním trhem s osmdesátiprocentním podílem je trh Evropské unie. Naše prosperita a náš úspěch jsou tak spojeny s dobrými sousedskými vztahy, s volným pohybem a také s fungující evropskou ekonomikou.

I proto je Česká republika zemí, jejíž budoucnost musíme vidět v Evropské unii, nikoliv mimo Evropskou unii. O politickém smyslu a ekonomickém přínosu našeho zapojení do úspěšného projektu poválečné spolupráce evropských států nemůže být podle mého názoru pochyb.

Český pohled na EU

Výsledek britského referenda nás nutí k zamyšlení, kde vidí Česká republika Evropskou unii v nejbližších letech, jak si ji představujeme, jakou ji chceme mít, jaký odkaz v ní zanecháme našim dětem.

Je jasné, že Evropská unie bude pokračovat i bez Velké Británie. Ale Evropská unie nemůže zůstat stejná.

Unie musí být pro občany přitažlivější a také užitečnější. Musí být méně byrokratická a akceschopnější. Musí nabídnout svým občanům dostatečný prostor svobody, bezpečnosti, prosperity a také dávat jasnou naději na dobrou budoucnost. Unie musí získat větší podporu občanů tak, aby obstála před ataky těch, kteří usilují o její demontáž. Ti lidé, kteří dnes navrhují, aby se Evropská unie rozložila, nejsou schopni nabídnout bezpečnější alternativu a nejsou schopni nabídnout ani žádný alternativní projekt prosperity.

Jsem přesvědčený o tom, že na reformě Evropské unie se jako Češi musíme podílet aktivně. Musíme jasně definovat své priority, musíme se zasadit o témata, která nás v rámci 27 států Evropské unie spojí a snažit se vyvarovat těch, která nás potenciálně mohou rozdělovat.

Velký vnitřní trh Evropské unie a výhody, které z něho plynou, stejně jako ekonomická podpora ze strany bohatších zemí Evropské unie prostřednictvím evropských fondů, to není samozřejmost. I když to tak většina z nás už po 12 letech členství v Evropské unii vnímá. Naše ekonomika dlouhodobě roste, především díky jednoduchému přístupu na půlmiliardový trh a díky podpoře evropských fondů.

102

Je také faktem, že díky českému členství v Unii k nám od roku 2004 míří řada investic, jsou vytvářena nová pracovní místa a zvyšuje se životní úroveň.

Jak by měl vypadat náš příspěvek do diskuse o budoucnosti Evropy. Myslím si, že bychom měli ponechat stranou debaty, zda je třeba více nebo méně Evropy. Musíme se soustředit na lepší Evropu.

Unie by se měla také zaměřit na praktické obnovení konvergence, tedy přibližování mezd a životní úrovně směrem k bohatším zemím Evropy. Rozdíly mezi starými a novými členskými zeměmi jsou v oblasti životní úrovně, v oblasti mezd stále obrovské a vyvolávají permanentní debaty kolem sociálního dumpingu.

Konec konců i ekonomická migrace uvnitř Evropské unie je dána obrovskými rozdíly v životní úrovni a odměňování mezi starými členskými zeměmi a novými státy, které do Evropské unie vstoupily v posledních 12 letech.

K tomu, aby se sblížila životní úroveň v rámci Evropské unie, musíme využít nástroje, které máme k dispozici, politiku koheze, evropské fondy, posílení investic, dokončení digitálního trhu, dokončení energetické unie, podporu volného obchodu napříč Evropskou unií se zbožím, ale také se službami, posílit trh práce tak, aby se vytvářela kvalitní a lépe placená pracovní místa i v té oblasti střední a východní Evropy.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, s ohledem na to, co se děje v sousedství Evropské unie, musíme být také schopni postarat se mnohem lépe o naši vlastní evropskou bezpečnost. Evropa musí mít silnější zahraniční a bezpečnostní politiku, aby byla svými sousedy plně respektována.

Budoucnost Evropské unie

Měli bychom mít v budoucnu evropskou schopnost realizovat rychle v krizových situacích vlastní vojenské i civilní operace. Evropa musí garantovat svým občanům bezpečí. Je potřebné se tedy vypořádat mnohem důrazněji a společně s přibývajícími hrozbami teroristických útoků.

Migrační krize nám velmi plasticky ukázala v posledních dvou letech, že musíme mít mnohem silnější společnou ochranu vnější hranice. Musíme mít schopnost zastavit nelegální migraci a pomáhat preventivně v místech jejího původu. Právě pomalá reakce evropských institucí na migrační krizi podle mého názoru podkopala důvěru řady lidí ve schopnost Evropské unie postarat se o zvládnutí bezpečnostních i humanitárních aspektů velké migrace. I tady se schopnosti Evropské unie musí výrazně zlepšit.

Hrozby terorismu, náboženského fanatismu, válek a nestability v okolí Evropy v důsledku klimatických změn a na to vše reagujících velkých migračních vln jsou tak závažné, že jim žádná země nemůže čelit sama osobě. Pokud máme ochránit

103

naše občany, vyžaduje to spolupráci a silné spojenectví v rámci stabilní Evropské unie.

Evropská unie byla promyšleně svými zakladateli vybudována jako nástroj spolupráce mezi národy v Evropě, jako velký preventivní projekt, který má zabránit opakování nacionálních konfliktů, válek, které jsme zažili v 19. i ve 20. století.

A tohle, vážené poslankyně a poslanci, není žádná fráze. Mír v Evropě v uplynulých desetiletích dokázal, že Evropská unie jako pojistka před konflikty mezi státy funguje a musíme proto Unii udržet i do budoucna.

Když to neuděláme, a pokud se situace vymkne kontrole, může se z Evropy spolupracujících a vzájemně se respektujících zemí stát Evropa nacionálně motivovaných a obchodně soupeřících států. Tak jako to bylo už v první polovině 20. století. Já myslím, že si všichni pamatujeme, k čemu nekontrolovaný nacionalismus vedl a jak tehdy dopadlo Československo. Návrat o 70 let zpátky pro nás musí být z tohoto hlediska nepřijatelnou představou.

Měli bychom začít společně s našimi partnery v Evropě rychle hledat cesty jak k efektivnější a aktivnější Unii dospět.

Důvěryhodnou a akceschopnou Unii zajistíme pouze tehdy, pokud všech 27 členských států přinese k jednacímu stolu svoji rozmanitost, svůj jedinečný pohled na věc. V rámci Evropy nesmíme potlačovat různorodost, ale měli bychom ji podporovat. Musíme nechat co nejvíce prostoru k tomu, aby si jednotlivé státy řešily věci, kde není potřeba společných pravidel pro všech 27 členských zemí.

A potřebujeme také Evropskou komisi, která bude méně byrokratická a bude více pomáhat hledat kompromisy a rovnováhu.

Potřebujeme také posílit pozici Evropské rady, kde sedí reprezentanti jednotlivých členských zemí EU. Není možné, aby váha Evropské rady, která reprezentuje jednotlivé členské státy, byla potlačována a její vliv byl umenšován ve prospěch Evropské komise či Evropského parlamentu. Evropské instituce byly konstruovány jako instituce, které by se měly vzájemně vyvažovat.

Proto pokládám za důležité, aby ČR v těch jednáních, které jsou před námi, trvala na posílení úlohy, kterou při změnách v EU bude hrát právě Evropská rada. Pokud debatujeme o reformách, o modernizaci EU, tím hnacím motorem by mělo být všech 27 zemí EU, nemůže to být úkol, který se standardně zadá Evropské komisi. To si myslím, že by dobře nedopadlo. Takže cílem je, aby změny v Unii měly pod kontrolou členské státy, aby byly jejich motorem a aby byly jejich iniciátorem. Musíme být také rychlejší v našem rozhodování. Měli bychom věci dotahovat do konce rychle a efektivně. Tohle není jenom výzva ke Komisi nebo k Parlamentu, ale i k nám, jednotlivým členským státům.

104

Vážené poslankyně, vážení poslanci, závěrem bych ještě jednou rád zdůraznil, že skutečně aktivně uchopené a aktivně chápané členství ČR v EU je otázkou prioritního národního zájmu. Pozitivní budoucnost a záruku dalšího bezpečného rozvoje ČR vidím v EU. Ale v EU, která je akceschopná, EU, která se dokáže reformovat, EU, která je pro své občany a členské státy užitečná a která je pro ně také důvěryhodná. Chci poděkovat za vaši pozornost, chci vyzvat k debatě o aktivní roli ČR v EU a chci také vyzvat k tomu, abychom společně co nejlépe zvládli výzvy, které jsou před námi. Během jednání s Velkou Británií o Brexitu, ale především během debaty o tom, jak reformovat EU a jak zlepšit její fungování. Děkuji.

www.vlada.cz

105

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Duben 2016

1. 4. 2016

Komentář ministra L. Zaorálka k úmrtí Hanse-Dietricha Genschera

Přemýšlíme-li o současných evropských politicích, těžko nalezneme někoho, kdo by lépe ztělesňoval naději na pokojné sjednocení Německa i Evropy než Hans-Dietrich Genscher.

Sám narozený na východě Německa, nikdy neztratil schopnost vnímat, jak obtížné je se s rozdělením své země vyrovnat. Proto jej nikdy nepřijal, aniž by přitom prohluboval stávající rozdíly mezi Východem a Západem. Nejen Svobodná německá strana, ale také Německo a Evropa ztrácí v osobě Hanse-Dietricha Genschera výjimečnou osobnost.

www.mzv.cz

1. 4. 2016

Česká republika neuznává "YPG Evropa, z.s." za subjekt mezinárodního práva

Česká republika a její vláda neuznává tzv. "syrský Kurdistán" jako nezávislou či autonomní státní entitu, tj. subjekt mezinárodního práva a následkem toho neuznává ani jakoukoli její politickou reprezentaci.

Česká republika zapsaný spolek "YPG Evropa, z.s.", registrovaný v ČR dne 29. 10. 2015, neuznává za subjekt mezinárodního práva. Ministerstvo zahraničních věcí s tímto spolkem neudržuje žádný kontakt.

www.mzv.cz

3. 4. 2016

Prohlášení MZV k porušování příměří v oblasti konfliktu v Náhorním Karabachu

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky je znepokojeno zprávami o rozsáhlém porušování příměří na linii dotyku v oblasti konfliktu v Náhorním Karabachu.

Odsuzujeme použití síly a litujeme oběti na životech, zejména mezi civilním obyvatelstvem. Vyzýváme strany konfliktu k zastavení násilí a

106

důslednému dodržování příměří. Podporujeme mírové úsilí Minské skupiny OBSE a jejích tří spolupředsedů.

www.mzv.cz

14. 4. 2016

Prohlášení ze setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice

Na své první letošní schůzce ke koordinaci české zahraniční a bezpečnostní politiky se sešli nejvyšší ústavní činitelé státu - prezident republiky, předseda Senátu PČR, předseda Poslanecké sněmovny PČR, předseda vlády ČR, ministr zahraničních věcí a ministr obrany.

Účastníci schůzky diskutovali o celé řadě aktuálních zahraničněpolitických témat, včetně otázky energetické bezpečnosti, působení Armády ČR v zahraničí, naplňování dohody EU s Tureckem v rámci řešení migrační krize a prosazení cizojazyčné verze jednoslovného názvu naší země.

Ústavní činitelé odsoudili nedávné útoky v Bruselu, které jsou výrazem naprosté neúcty k lidskému životu, a míří proti hodnotám svobody a demokracie. Byl potvrzen význam aktivního zapojení ČR do boje proti terorismu a potřeba posílení spolupráce v bezpečnostní oblasti včetně bezpečnostních složek (problematika tzv. zahraničních bojovníků, pohraniční bezpečnost, bezpečnost v letecké dopravě, boj proti financování terorismu, předcházení násilnému extrémismu nebo specializovaná spolupráce EU s vybranými třetími zeměmi).

Vláda ČR činí aktivní kroky pro ochranu obyvatel: v lednu 2016 schválila nový systém vyhlašování stupňů ohrožení terorismem; na základě zadání předsedy vlády ČR zahájilo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ostatními resorty a odpovědnými složkami práce na Auditu národní bezpečnosti, jehož cílem je identifikace slabých míst v bezpečnostním systému a navržení opatření, která jsou nezbytná k jejich odstranění. Bezpečnostní rada státu na svém příštím zasedání projedná tzv. protiteroristický balíček - již na začátku roku projednala i otázku trestního postihu zahraničních bojovníků.

Ústavní činitelé konstatovali, že energetická bezpečnost je strategickým zájmem České republiky. Z tohoto důvodu nejvyšší ústavní činitelé potvrzují kontinuitu České republiky jakožto jaderné země, která hodlá v rámci svého energetického mixu i nadále spoléhat na jadernou technologii při výrobě elektrické energie. V zahraničněpolitickém kontextu bude Česká republika nadále usilovat zejména o diverzifikaci dodávek strategických surovin, jak co se týče zdrojových teritorií, tak přepravní infrastruktury. V této souvislosti byla připomenuta mimo jiné důležitost severojižního plynového propojení. Účastníci schůzky zopakovali dřívější výhrady k projektu Nord Stream 2. V EU bude Česká republika nadále prosazovat lepší propojenost energetických soustav a dobudování vnitřního trhu s energiemi.

107

ČR klade důraz na předcházení ozbrojeným konfliktům a řešení bezpečnostních výzev diplomatickými a politickými prostředky – tak, jak je zakotveno v Bezpečnostní strategii státu. Pokud však úsilí o mírové řešení krizí selže, může být nasazení vojenských sil nezbytným krokem. Zapojení ČR do vojenských operací v zahraničí v souladu s Chartou OSN je výrazem ochoty a připravenosti nadále se podílet na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a kolektivní obrany. Zároveň se jedná o důležité aktivní zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu.

Ústavní činitelé se shodli, že bude pokračovat dosavadní zapojení ČR do zahraničních operací a mezinárodních pohotovostních uskupení. Priority jsou následující: 1) plnohodnotné zapojení do mechanismů kolektivní obrany a krizového řízení NATO a EU, zejména Sil rychlé reakce NATO a Bojových uskupení EU, 2) pokračující působení v Afghánistánu, 3) navýšení příspěvku ČR k boji proti tzv. Islámskému státu v regionu Blízkého a Středního východu, 4) pokračující zapojení do operací OSN a EU v Mali.

Ústavní činitelé se rovněž shodli, že v současném bezpečnostním prostředí je prvořadým úkolem dodržení závazků vyplývajících z aliančního Akčního plánu připravenosti, zejména pokud jde o naše zapojení do Sil rychlé reakce NATO. Stejně jako realizace opatření k upevnění bezpečnosti spojeneckých zemí na severovýchodním křídle Aliance, která mohou být dohodnuta na červencovém summitu NATO ve Varšavě. V tomto kontextu je třeba počítat také s navýšením aktivit při výcviku a bojové přípravě doma i v zahraničí.

Předmětem jednání byla též otázka uprchlíků a spolupráce EU s Tureckem ve snaze čelit nekontrolované migraci. Turecko vnímají ústavní činitelé jako partnera, který hraje při zvládání současných migračních proudů zásadní úlohu. K efektivnímu řízení těchto proudů z Turecka a navracení uprchlíků je nezbytná účinná součinnost řeckých a tureckých úřadů, stejně jako plně funkční systém na vnější hranici Schengenu, garantující provedení všech předepsaných přijímacích procedur.

Pro zastavení nekontrolovaných migračních proudů bude klíčový pokrok při provádění společného Akčního plánu EU-Turecko. Pozornost ČR a EU se proto v následujícím období musí soustředit na oboustranné naplňování tohoto Akčního plánu, včetně průběžného sledování, jak se naplňují opatření přijatá na březnové Evropské radě a společném summitu EU-Turecko. Cílem těchto kroků je dále konsolidovat provádění evropské migrační strategie. Pro zajištění schopnosti čelit migračnímu tlaku je důležité pokračovat v regulaci migrace i v oblasti západního Balkánu, kde bude ČR i nadále podle svých možností poskytovat pomoc.

Ústavní činitelé jsou toho názoru, že zachování a ochrana schengenského systému v rámci EU jsou pro úspěšné a efektivní zvládnutí migrační krize klíčové. EU musí být schopna zajistit důslednou ochranu vnější hranice především vlastními prostředky, proto ústavní činitelé vítají vznik Společné evropské pohraniční a pobřežní stráže.

108

Ústavní činitelé se dále shodli, že nadešel čas poskytnout světu adekvátní cizojazyčné verze jednoslovného názvu naší země, tedy „Česko“. Zejména v anglickém jazyce docházelo k používání chybných variant namísto správného označení „Czechia“. MZV proto požádá o doplnění databází OSN tak, aby zde byly uvedeny též správné ekvivalenty krátkého názvu země v oficiálních jazycích OSN (v angličtině „Czechia“, ve francouzštině „la Tchéquie“, atd.). Doporučuje se užívat jednoslovný název v cizích jazycích tam, kde není nutné používat formální název země (sportovní události, marketingové účely apod.).

www.mzv.cz

14. 4. 2016

Projev ministra L. Zaorálka na mezinárodní konferenci "Překonávání globálních hrozeb"

Projev ministra Lubomíra Zaorálka na mezinárodní konferenci "Překonávání globálních hrozeb: posilování mezikulturního dialogu, stability a míru" ze dne 13. 4. 2016, jejímiž spolupořadateli byly Akademie věd ČR a Pražská skupina velvyslanců států Organizace islámské spolupráce (OIC) a nad níž ministr zahraničí přijal záštitu.

Excelence, dámy a pánové,

Je mi upřímným potěšením přivítat vás všechny na této konferenci. Zejména bych mezi námi rád přivítal jeho Excelenci pana Fajsala bin Muammar, generálního sekretáře Centra krále Abdalláha pro mezikulturní a mezináboženský dialog, jejich Excelence velvyslance členských států Organizace islámské spolupráce a Evropské unie a řadu význačných akademických a duchovních autorit, které nás poctily svou účastí. Děkuji také Akademii věd České republiky a jejímu předsedovi, prof. Jiřímu Drahošovi, za pořadatelství tohoto úvodního dne konference.

Konference je společně organizována představiteli české akademické obce a velvyslanci muslimských států v Praze a je první akcí svého druhu v České republice. Je to odvážný projekt, který jsem podporoval od jeho počátku, a oceňuji, že se Pražská skupina velvyslanců Organizace islámské spolupráce rozhodla jej iniciovat. Diskusi o něm jsme zahájili již před mnoha měsíci a ve světle nedávných mezinárodních událostí se ukázal jako ještě aktuálnější, než jsme si tehdy mysleli.

109

Spád současného mezinárodního dění je tak rychlý, že naše kulturní porozumění často nestačí držet krok. Mnohým Evropanům vzniká před očima nový svět. Donedávna většina z nich uvažovala o islámském světě především jako o sousední oblasti světa; dnes jich stále více zjišťuje, že muslimové jsou jejich sousedy i v jedné ulici či domě. Tento nesoulad mezi narůstající fyzickou blízkostí a zaostávajícím vzájemným porozuměním se musíme snažit překonávat – a uctivá, informovaná a upřímná diskuse mezi odlišnými kulturně podmíněnými hledisky je jedinou cestou, jak toho dosáhnout. Mnoho lidí očekává, že duchovní a akademické elity společnosti půjdou na této cestě příkladem.

Ve srovnání s Evropou jsou islámské společnosti na existenci početných kulturních a náboženských menšin více navyklé; tyto menšiny byly pro ně součástí života již od samotného počátku islámu před mnoha staletími. Avšak soudobý svět staví islámské společnosti před jiné typy výzev. Dnes v nich probíhá nekončící debata o tom, jak smiřovat svobodu jednotlivce s náboženskými normami a jak nakládat s kulturní a náboženskou diverzitou ve státní politice. Diverzitou zde přitom nemíním pouze soužití s historicky etablovanými nemuslimskými náboženskými menšinami nebo soužití různých denominací v rámci islámu. Míním jí například také soužití s těmi jednotlivci a skupinami ve společnosti, které se svobodně rozhodnou nevyznávat žádný pravověrný náboženský systém.

Tato probíhající debata patří islámským společnostem samotným a jen ony rozhodnou o tom, jakým směrem se vyvine. Avšak vzhledem k tomu, že muslimské komunity jsou a budou významnou součástí Evropy, je zřejmé, že výsledek této debaty bude významný i pro nás.

Tím se dostávám k našemu domácímu kontextu. Jak někteří z vás jistě vědí, podobně jako v jiných evropských zemích je i česká veřejná politická debata o koexistenci mezi Západem a islámem často napjatá a obtížná – zvláště na pozadí probíhající uprchlické krize, tragických násilných událostí v některých zemích Blízkého východu a také teroristických útoků v některých evropských městech. Podobně jako v jiných evropských zemích se i u nás najdou jednotlivci a skupiny, které využívají xenofobních nálad pro své politické ambice. Někteří dokonce hlásají nenávist a násilí vůči muslimům, a těm je třeba se postavit silou zákona.

Je však velmi důležité rozlišovat mezi extremismem izolovaných jednotlivců či skupin a pocity mnohem větší, pokojné části českých občanů, kteří pouze vyjadřují své obavy z islámu vycházející z omezeného objemu informací, který mají k dispozici – především prostřednictvím médií. Jednoduše řečeno, tito lidé mají pocit, že početná přítomnost muslimů v Evropě ohrožuje některé jejich důležité svobody – ať již jsou to práva žen, anebo právo nejen vyznávat náboženství, ale také náboženství kritizovat. Člověk se nemusí s jejich obavami ztotožňovat, aby je mohl brát vážně; toto je upřímný názor mnoha lidí a již proto jej vážně brát musíme. Mají obavy, protože mají pocit, že na řadu svých otázek o islámu, které se jich jako týkají jakožto nemuslimů, nedostávají přesvědčivé odpovědi.

110

Nabídnout některé takové odpovědi je právě jednou z příležitostí, které přináší tato konference. Ale bezpochyby je i mnoho dalších otázek, které se účastníkům nabízejí ke zkoumání ve jménu pokojné a uctivé koexistence mezi dvěma velkými, vnitřně rozmanitými civilizacemi, jejichž historie jsou vzájemně úzce propleteny. Jsem si kupříkladu jist, že nemuslimští náboženští představitelé z obou regionů, kteří jsou tu dnes rovněž přítomni, mohou nabídnout vlastní jedinečný, obohacující pohled na výzvy mezikulturní koexistence.

Nevím, jaký výsledek a dopad bude tato konference mít. Koneckonců smyslem pořádání konferencí je právě to, aby přinášely nové myšlenky a nová, často nečekaná a překvapivá zjištění. Je však úkolem nás všech jakožto akademických, duchovních a politických představitelů našich společností, abychom – zvláště v této náročné historické době – spolu hovořili a vzájemně si naslouchali s přátelstvím, trpělivostí a dobrou vůlí. Česká republika se chce zasazovat o důstojný život pro všechny lidi bez rozdílu a o globální dialog vedoucí k lepšímu naplňování lidských práv.

Přeji této konferenci mnoho zdaru. Mimo jiné také doufám, že podnítí další návazné akce podobného či odlišného formátu, neboť kontinuita je jednou z vlastností, kterých má mezikulturní dialog zvláště zapotřebí. Děkuji vám za pozornost – a vítejte v Praze.

www.mzv.cz

22. 4. 2016

Prohlášení ministra L. Zaorálka u příležitosti podpisu Pařížské dohody o klimatu na „Den Země“

V New Yorku bude dnes (22. 4. 2016), více než symbolicky u příležitosti „Dne Země“, otevřena k podpisu Pařížská dohoda ke změně klimatu. Toto datum zůstane tak navždy zapsané v kalendáři našich snah o zvládání problémů souvisejících se změnou klimatu Země. Jsem rád, že za Českou republiku dohodu podepíše ministr životního prostředí Richard Brabec osobně.

Pařížská dohoda, kterou považuji za průlom v charakteru mezinárodní spolupráce nejen v této oblasti, má reálnou šanci stát se nejrychleji akceptovanou mezinárodní úmluvou. Přál bych si, aby její naplňování probíhalo ve stejně konstruktivním duchu jako poslední fáze jejího vyjednávání a se stejným odhodláním, jehož jsme byli svědky při jejím schvalování a podpisu.

www.mzv.cz

29. 4. 2016

111

Prohlášení MZV k obnovení bojů v Aleppu

Zprávy o obnovených bojích v Aleppu vyvrcholily čtvrtečním útokem na tamější nemocnici, při kterém bylo zabito několik pacientů, včetně dětí, i poslední pediatr působící ve městě. Tato tragédie byla krutou připomínkou toho, jak křehké je současné příměří v Sýrii.

Česká republika sleduje tento vývoj s vážným znepokojením a obrací se na všechny strany konfliktu, aby upustily od agresivních činů, které hrozí, že se začarovaný kruh zabíjení opět roztočí. Doufáme, že relativní klid v zemi vydrží a že se podaří dovést ženevský proces k úspěšnému zakončení. Česká republika podporuje Americko-ruské úsilí o zachování příměří, bez kterého speciální zmocněnec OSN de Mistura nemůže pokračovat ve své činnosti a rezoluce RB OSN 2254 nemůže být naplňována.

www.mzv.cz

Květen 2016

4. 5. 2016

Společné prohlášení ministrů zahraničí V4 k Východnímu partnerství

Joint Statement on the Eastern Partnership of the Foreign Ministers of the Visegrad Group

The Ministers of Foreign Affairs of the Visegrad Group (V4) and the Eastern Partnership countries met on May 3 and 4, 2016 in Prague under the Czech Republic Presidency of the Visegrad Group. The event was also attended by the Commissioner for European Neighbourhood Policy and Enlargement Negotiations as well as by representatives of the European External Action Service, Sweden, the Netherlands and Germany.

The V4 Ministers reaffirmed their strong support to the Eastern Partnership as a strategic dimension of the European Neighbourhood Policy. They expressed readiness to further strengthening it in accordance with the Riga Declaration in an evolving active framework for cooperation and contacts among governments, parliaments, local authorities, members of civil society and business communities. They welcomed the renewed focus of the Eastern Partnership on regional cooperation and differentiation as stipulated by the recent European Neighbourhood Policy Review. They also recalled the need for both consolidation and reinforcement of the Eastern Partnership in the years to come. Ministers underlined the need to follow with the reforms in the partner states, strengthen the internal stability and resilience of partners, enhance investment in integrated border management, continue the mobility agenda and to focus on the interconnectivity projects, bringing the Partner countries closer to the EU.

112

Participants reconfirmed that cooperation with Eastern Partners is based on common values, mutual interests and commitments as well as the free will, respect for the sovereignty and independence of all parties, and not directed against anyone. They supported the ongoing efforts to create for partners more tailor-made framework for cooperation, underlining the need for differentiation in European Union’s approach according to the level of aspirations of each partner. They also recalled the need to react strategically for the consequences of the present challenging geopolitical context the region has for the Eastern Partnership countries and the European Union.

The V4 Ministers appreciated efforts of Georgia and Ukraine, resulting in positive assessment of European Commission regarding their visa liberalisation efforts, and expressed hope that the citizens of both countries would enjoy soon the visa-free travel to the EU, as well as recalled Moldova’s earlier success on this path. They reconfirmed that implementation of Association Agreement / Deep and Comprehensive Free Trade Area is the key task for Georgia, Moldova and Ukraine within their relations with the European Union and offered their support to the reform efforts made in this context. Ministers underlined the fact that fulfilment of the related conditions brings these countries gradually closer to the European Union and its internal market, and called for more efforts which would allow both the Eastern Partnership countries and the European Union to enjoy the full benefits of these agreements.

The V4 Ministers underlined the importance of enhanced cooperation among Eastern Partnership countries across a wide spectrum of areas in order to increase the resilience of the partner countries and their ability to withstand internal and external pressures, thereby contributing to the stability of the region.

The V4 ministers agreed to intensify coordination with Georgia, Moldova and Ukraine, to support their reform processes related to DCFTA/AA, and to share V4 experience in this regard.

Ministers underlined the need to keep inclusiveness of the Eastern Partnership program, allowing for Armenia, Azerbaijan and Belarus to choose their own individually tailored relations with the European Union. They welcomed the progressing negotiations with Armenia, the start of the dialogue with Azerbaijan, and the improvement of relations with Belarus since their last meeting.

The V4 Ministers reiterated that the illegal annexation of Crimea by Russia represents a violation of international law and a challenge to the European security. They called for full implementation of the Minsk Agreements, and a peaceful solution in accordance with international law. V4 ministers continue their support for Ukraine's unity, sovereignty, independence and territorial integrity, and appreciate the contribution of Belarus in facilitating talks.

113

Ministers expressed full support of the V4 to the efforts of the OSCE Minsk Group and the three Co-Chairs, expecting both sides to respect strictly the ceasefire, refrain from the use of force and resume efforts towards a peaceful resolution of the Nagorno-Karabakh conflict.

The V4 ministers stressed their continued, consistent and strong commitment to the Eastern Partnership, and their wish to work closely in implementing its goals. They announced their intention to make cooperation in the areas of state building and education distinct priorities for the coming years, as well as their wish to play more active role as a group of EU Member States, as envisaged by the last ENP review. They reiterated that the International Visegrad Fund, through its Visegrad 4 Eastern Partnership Program, will continue to offer project-based assistance facilitating the efforts of transformation, modernization, economic development, social progress and supporting civil society in all countries of the Eastern Partnership.

The ministers also expressed their readiness to cooperate closely with partners in preparing the next Eastern Partnership summit, to be held in 2017, as well as the related Business Forum, and Media and Civil Society Conferences.

www.mzv.cz

17. 5. 2016

Projev náměstka M. Tlapy na pracovním obědě s Pražskou skupinou velvyslanců OIC

Speech of Mr. Martin Tlapa, Deputy Minister of Foreign Affairs of the Czech Republic

Working Lunch with OIC Prague Group of Ambassadors

Excellencies, Ladies and Gentlemen,

It is my pleasure to welcome you at this working lunch event. It is the first we have had in this format, and from our ministry’s side it reflects the important positive role that the OIC has to play not only in the international arena, but also specifically in relation to the Czech Republic.

We appreciate the diplomatic efforts exerted by the consecutive presidencies of the OIC Prague Group, and hope to build on them in our further cooperation in the coming months and years.

Perhaps the single most important area – in our view – where the OIC Prague Group can make an important contribution is the promotion of public dialogue to address intercultural relations in the Czech Republic, magnified by current regional and international conflicts and the accompanying mass movements of people. Just one month ago we have, through our joint effort and that of the

114

Czech Academy of Sciences, held a successful academic conference on this subject in Prague. Its main value was to establish academic contacts, survey a range of issues, and send an important public message of goodwill and tolerance; the challenge now – to repeat the words of my minister – is to find ways that the message of academic diplomacy can connect to the preoccupations of the wider Czech public. The first suggestions for follow-up events were already raised at the conference‘s conclusion; we will be happy to join you in exploring them further.

But public diplomacy need not always have a heavy political or philosophical content. Events presenting the life and culture of Muslim societies – whether through the media or in physical space – can also be effective in bringing societies and cultures closer together. That is why we also welcome endeavors like the recent cultural exhibition organized by the OIC Prague Group, „Across the Countries of the Ornament“.

As the OIC Prague Group’s diplomatic partner, we are of course attentive to its critical comments – and we are aware that one such comment relates to the annual event „Days of Jerusalem in Prague“, held under the auspices of the Czech Ministry of Culture and the Prague Municipality. The Czech Republic fully complies with the relevant resolutions of the UN Security Council and upholds the EU policy towards the city. We respectfully but firmly decline the suggestion that the event in any way prejudices the status of East Jerusalem as a part of territories occupied by the State of Israel since 1967.

I will also be candid in saying that given well-known historical and political reasons, it is unlikely that the mentioned official institutions would distance themselves from this already well-established and popular cultural event. Nevertheless, our ministry understands the concern of the OIC that the event’s emphasis on Jerusalem’s Jewish heritage may serve to eclipse the Christian and Muslim components of that heritage in the Czech public perception. We believe that the most productive response by the OIC Prague Group would be to engage the organizers as well as the Czech authorities directly involved, and constructively search for a complementary way in which the alternative religious identities of Jerusalem could be given an adequate public voice. Our ministry is ready to help establish such contacts if needed.

Finally, as the deputy minister responsible for economic cooperation and trade, I would like to assure you of the importance our ministry places on the development of economic ties with the OIC states, which we see among those with the greatest unfulfilled potential. Our trade promotion policy reflects this – nearly one quarter of our total annual budget for trade promotion is directed at OIC states. This is in addition to recent personal reinforcements of our economic and trade representations – covering six OIC states in total, with several more in the pipeline.

Last February we released for the first time our so-called „Map of Global Opportunities for Czech Exports“, which identifies promising sectors for Czech

115

exporters in each of your countries. It is a living document which is periodically edited and updated, and I am confident that it might be of interest also to your respective business communities.

Thank you all for accepting our invitation to today’s meeting.

www.mzv.cz

25. 5. 2016

Projev ministra zahraničí na zahájení Mezinárodního dne Afriky

Your Excellencies, Distinguished guests, Ladies and Gentlemen,

It is my pleasure to welcome you on this occasion of the celebrations of the International Day of Africa and the African unity and diversity.

We, the Czech people, who inhabit a land-locked country in the Heart of Europe, have inherited from our forefathers a little bit romantic fairy-tale notion of Africa as a rather distant “magic land where everything is possible”. The picture of Africa available to our current generation is less fancy, more to the point and closer to reality but, very frankly, I still prefer to believe in Africa where everything is possible.

In current world our media are referring only about clashes, tragic events, conflicts, collisions, extremist groups: similar reports are coming from Africa, too.

But I believe it is possible for the Africans to overcome the many challenges on their journey to successfully building societies with modern effective good governance institutions that encourage transparency and respect the rule of law. I believe in open and fully inclusive political space in Africa which will still remain in harmony with its inner voice, respectful to its colourful traditions.

Africa has experienced consistent growth in recent years, despite the global economic slowdown. With IMF’s latest predictions of around 4% growth in Africa in 2016 and perhaps even more in 2017, I certainly do believe in Africa as a good place for long-term investments. I also believe that effective autonomous African security architecture could be built that will be able to take care of the continent’s security and stability, which is so essential for sustainable development in accordance with the UN Agenda 2030.

Our world of today is highly interconnected and interdependent. Distances are made almost irrelevant, Africa is no more perceived as a distant continent, but as our close neighbour.

This may be one of the reasons for which the Czech Republic has in recent years substantially increased its active involvement in Africa. The other reason is that

116

we understand very well, that Europe and Africa, the Czech Republic and African states, share a number of common immediate and long-term interests – security, stability and sustainable development in Africa is vital for the development, stability and security in Europe.

The Czech Republic in its current engagement towards Africa builds also upon the inheritance of the former Czechoslovakia. Czechoslovak experts implemented many investment projects in a number of African countries, especially in the fields of energy and construction and engineering industries. Many Africans studied in our country.

In the context of today’s celebrations it is also certainly worth remembering that Czechoslovakia supported the struggle of Africans for their independence and supported the development of partner African countries.

The Czech Republic will continue to share with its African partners its experience gained in the process of building a modern open society and economy. We are also prepared to share our know-how, technologies and skills.

I am convinced – despite the daily headlines that scream doom and gloom – the world is actually coming together, not falling apart. Despite the prognosis of clash of civilisations, I believe in fusion of civilisations.

Let me close my speech by stating that I hope and believe that we will use all existing potential and succeed in bringing the partnership between the Czech Republic and Africa to a new level soon.

Finally, please allow me to thank all African Embassies for organizing this nice event today.

Thank you.

www.mzv.cz

25. 5. 2016

Prohlášení ministerstva zahraničních věcí k případu Nadji Savčenko

Ministerstvo zahraničních věcí vítá předání ukrajinské pilotky Nadiji Savčenko na Ukrajinu. MZV ČR pozorně sledovalo soudní proces s Nadijou Savčenko a opakovaně vyzývalo k jejímu propuštění. Propuštění všech zadržovaných osob je jedním z bodů Souboru opatření pro naplňování Minských dohod z února 2015.

www.mzv.cz

Červen 2016

8. 6. 2016

117

Prohlášení MZV k návrhu novely ruského federálního zákona „O veteránech“

MZV ČR vývoj kolem projednávání novely sleduje, zatím volí spíše zdrženlivý přístup, mj. s ohledem na to, že vláda Ruské federace, podle dostupných informací, novelu výše zmiňovaného zákona nepodporuje. Vycházíme z toho, že pro česko-ruské vztahy je postoj Ruské federace k událostem z roku 1968 zásadní. Proto je z pohledu MZV ČR důležité, že se oficiální pozice Ruské federace k událostem z roku 1968 nemění.

MZV ČR dost dobře nemůže zmíněným snahám zabránit, ale trváme na tom, aby fakta o událostech z roku 1968 nebyla překrucována. V této souvislosti je také vhodné připomenout vyjádření ruského prezidenta Borise Jelcina, který v srpnu 1993 odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa jako agresi, útok na svrchovaný, samostatný stát a vměšování do jeho vnitřních záležitostí, a ruského prezidenta Vladimíra Putina, který v březnu 2006 uznal morální odpovědnost Ruska za tento vpád.

MZV ČR rovněž připomíná stále platnou Smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci ze dne 5. března 1996, v níž obě smluvní strany jasně označují události roku 1968 za „nepřípustné použití síly proti Československu“ a dále hovoří o „dalším neospravedlnitelném setrvání sovětských vojsk na československém území.

www.mzv.cz

13. 6. 2016

Prohlášení ministerstva zahraničních věcí ČR v souvislosti s tragickým útokem v Orlandu

Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyjadřuje svůj hluboký zármutek nad útokem v Orlandu dne 12. června 2016. Nic nemůže ospravedlnit takto nesmyslný a brutální zločin.

Tento zbabělý čin byl nejen útokem proti americkým občanům, ale i útokem proti hodnotám pluralismu, demokracie, tolerance a svobody všeobecně. Česká republika jej co nejrozhodněji odsuzuje a podporuje USA v jejich boji proti extremistům, kteří nenávidí svobodnou společnost.

Ministr Lubomír Zaorálek zaslal svému americkému protějšku Johnu Kerrymu soustrastný telegram.

www.mzv.cz

9. 6. 2016

118

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Financial Times

Czech Republic accuses Putin of backing EU’s rightwing

Czech foreign minister Lubomir Zaoralek says nationalist and Eurosceptic movements play into Russia’s strategy of weakening Europe

Russian President Vladimir Putin is trying to “divide and conquer” the EU by supporting rightwing populist politicians across the bloc, the Czech Republic has warned.

EU leaders are facing growing threats to the bloc’s political unity, with Britain voting this month on whether to leave and rising public anger at Brussels. Against this backdrop, far-right parties have been making gains in a number of countries.

Such nationalist and Eurosceptic movements play into Mr Putin’s strategy of weakening the continent, the Czech Republic’s foreign minister Lubomir Zaoralek has said.

“It is regularly discussed. We have no doubt Russia is finding ways to finance this,” Mr Zaoralek told the Financial Times in an interview. “Russia is using our weakness . . . We must find a way to respond.”

“This rightwing populism is very dangerous because it could really destroy the European mainstream. The long-term Russian strategy is divide and conquer,” he added.

Critics of Mr Putin have long suspected that the Kremlin supports Eurosceptic parties in order to weaken the EU. Mr Zaoralek, who declined to provide evidence of funding streams, said Mr Putin’s administration was supporting Hungary’s rightwing Jobbik party and France’s far-right National Front.

The Kremlin did not immediately respond to a request for comment on Mr Zaoralek’s remarks. Moscow has denied past allegations of direct financial assistance for far-right European parties and politicians.

The National Front, led by Marine Le Pen, stated in 2014 that it had received a loan from a Russian bank. No evidence has been found to support longstanding accusations that Jobbik relies on Russian financing.

Nationalism has been rising across the EU this year — a far-right candidate reached the run-off stage in last month’s Austrian presidential election and the neo-Nazi People’s party won 14 seats in Slovakia’s parliament in March. German Chancellor Angela Merkel’s centre-right bloc has lost support to the rightwing Alternative for Germany.

119

The Czech Republic, which was ruled by a Moscow-controlled communist regime until 1989, has no prominent far-right political movements. But Czech President Milos Zeman has criticised the EU’s sanctions against Russia over its annexation of Crimea and has been accused of holding pro-Putin views.

Mr Zaoralek warned that Britain’s June 23 vote on its EU membership also risked weakening European integration and playing into Mr Putin’s hands. “This discontent with the EU in Britain . . . is a big chance for Russia to be more powerful in Europe,” he said, citing a past conversation with Mr Putin where the Russian leader warned him to “beware Brussels”.

“If the institutions are weak, then Putin will be able to take advantage of them,” added Mr Zaoralek.

Many EU officials fear other countries may follow the UK’s example and hold their own referendums. The Netherland’s Eurosceptic opposition PVV party, which is leading in national opinion polls ahead of parliamentary elections in March next year, plans to call for a vote on the country’s membership if Britain opts to leave.

“I am very afraid of this tendency towards further fragmentation,” said Mr Zaoralek. “We must do what we can do to avert the danger of repetition from the 1930s . . . The European Union is something like a guarantee to not repeat the experience of isolation and loneliness. We must keep this union together.”

Ms Le Pen’s National Front stated in December 2014 that it had received a €9m loan from First Czech-Russian Bank, a private Russian-owned bank. The same year, Ms Le Pen publicly supported Russia’s annexation of Crimea, the move at the heart of Moscow’s soured relations with Europe.

In February this year, Wallerand de Saint Just, the National Front’s treasurer, said the party was seeking a €27m loan from foreign banks including Russian ones.

www.mzv.cz

15. 6. 2016

Společný článek ministrů zahraničních věcí České republiky a Německa Lubomíra Zaorálka a Franka-Waltera Steinmeiera pro Právo

Česko-německé vztahy zažívaly poslední dobou dobré časy! A to je ještě zdrženlivé hodnocení. Tvrzení, že „bilaterální vztahy ještě nikdy nebyly tak dobré“, může znít jako fráze. Skutečností však je, že tolik aktivního sousedství, tolik spolupráce, tolik politické komunikace, tolik porozumění, dokonce harmonie, jako v posledních letech, jsme ještě v česko-německých vztazích neměli.

120

Je to jen o něco více než jedenáct let, kdy pro Česko a dalších devět zemí nastal šťastný okamžik „návratu do Evropy“. Působí to ale jako celá věčnost.

Důvěra, kterou se od té doby podařilo vybudovat, spolu s přátelstvím a úzkou partnerskou spoluprací, nám dodávají odvahy, kterou v dnešní době všichni potřebujeme, a to nad rámec našich dvojstranných vztahů.

Politické klima zhoustlo. Mnoho krizí se od té doby prohnalo naším společným evropským domem. Počínaje stále ještě nevyřešenou hospodářskou a bankovní krizí, přes příliv uprchlíků do Evropy, náš postoj ke konfliktu na východní Ukrajině, náš vztah k velkému sousedovi Rusku, růst pravicového populismu téměř v celé Evropě až po nadcházející referendum o možném vystoupení Velké Británie z Evropské unie a jeho případné důsledky – to jsou všechno výzvy, kterým se naše země nemohou stavět samostatně.

Budeme-li se ve svém politickém jednání každý omezovat pouze na svůj dvoreček a národní zájmy, potom se s odstředivými silami v dnešní Evropě úspěšně nevyrovnáme.

Jen společně se nám může podařit nalézt řešení pro urgentní problémy a posílit důvěru v akceschopnost společné Evropy. Jen společně můžeme zastavit nacionalistické populisty s jejich jednoduchými recepty na řešení situace.

Jsme přesvědčeni, že Česko a Německo mohou významně přispět k překonání dnešních závažných problémů.

Je proto dobré a zároveň důležité, že my, Němci a Češi jako evropští partneři v srdci Evropy, stále zdůrazňujeme, že chceme jednotnou Evropu a že hledáme evropská řešení problémů. Evropa v těchto dnech potřebuje odhodlané podporovatele a pevnou síť dobrých a přátelských vztahů, která obstojí i v těžkých dobách. Čím více je náš svět propojený a jeho krize vážnější, tím více se musíme spoléhat na naše partnery na druhé straně národních hranic. Žádný region na světě přitom toto umění tak dlouho a tak úspěšně nepraktikoval jako Evropská unie. Ba co víc, pokud je vůbec nějaký region dobře připraven na to, aby se úspěšně vyrovnal s globalizací, pak je to naše Evropa.

Návrat do národní ulity žádné řešení nepředstavuje. Ztráta kontroly nad vlastním jednáním nehrozí těm, kdo sází na evropská řešení, ale na národní izolaci. Strach byl vždy špatným rádcem – a v politice to platí dvojnásob.

Pro nás z toho vyplývá jasný imperativ: v EU chceme a umíme řešit své názorové rozdíly formou partnerského dialogu. Přitom se chceme držet pravidel, která jsme za tímto účelem přijali. Chceme a umíme ctít a naplňovat kompromisy, které přitom společně nalézáme.

To platí i pro otázku migrace, kde pro živé a mnohdy i velmi kontroverzní debaty, které v EU vedeme, nesmíme přehlédnout, že postupně, krok za krokem, nacházíme prvky společného evropského řešení: námořní záchranné hlídky, boj

121

proti pašeráckým skupinám, ochrana hranic, dohoda EU–Turecko, pomoc Řecku, posílený boj proti příčinám migrace v zemích původu i v tranzitních zemích.

První úspěchy při kontrole a zvládání přílivu uprchlíků se již dostavily. Daří se nám dosahovat pokroku při zajišťování společné ochrany pobřeží i vnějších hranic EU. Nebyl to samozřejmě jednoduchý proces a nejspíše to i v budoucnu občas „zaskřípe“ – sedět a jednat se všemi partnery u jednoho stolu je však správná cesta, třebaže namáhavá a mnohdy i časově náročná.

V česko-německých vztazích jsme dosáhli – zejména na pozadí naší společné historie – neuvěřitelné úrovně vzájemné důvěry, která nám umožňuje, abychom společnými silami napomohli hledat evropské odpovědi na evropské krize. Před dvaceti lety jsme přijali společnou Deklaraci, která nás naučila dívat se do budoucna. Společně jsme vybudovali Fond budoucnosti, který lidem v obou zemích umožňuje, aby se formou spolupráce na společných projektech navzájem poznali a sblížili. Vedeme rovněž strategický dialog, díky kterému se nám daří rozvíjet spolupráci ve všech pro nás důležitých oblastech.

Jinými slovy: kvalita českoněmeckých vztahů zavazuje. Anglicky se tomu říká: leading by example. Pojďme společně příkladem!

www.mzv.cz

15. 6. 2016

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Die Welt

"Erzählt uns nicht, dass die Integration gelungen ist"

Der tschechische Außenminister Lubomír Zaorálek verteidigt den Osten Europas und erklärt die Ängste

Der tschechische Außenminister Lubomír Zaorálek kommt am heutigen Mittwoch nach Berlin. Er wird mit Frank-Walter Steinmeier zusammentreffen und in der Humboldt-Universität eine Rede zu Europa halten. In Prag hat er dieser Zeitung erzählt, was ihn umtreibt.

Herr Minister, was sind die größten Herausforderungen in den deutsch-tschechischen Beziehungen momentan?

Sich gegenseitig gut zu verstehen, in einer Zeit, in der wir einige Prüfungen zu absolvieren haben. Denn davon, wie wir diese Prüfungen meistern, hängt unsere Zukunft ab.

Welche Prüfungen sind das?

Wir müssen immer noch die Folgen der Wirtschafts- und Finanzkrise überwinden. Zweitens brauchen wir in Europa eine gemeinsame Strategie

122

gegenüber Russland. Im Juni laufen die Sanktionen aus. Und wir warten auf das Ergebnis des Referendums in Großbritannien. Das können wir nicht beeinflussen, aber mit dem Ergebnis werden wir zurechtkommen müssen. Und ein weiterer Test ist die effiziente Bewältigung der Migrationskrise. Wir können es uns nicht leisten, hier zu scheitern. Wenn das schiefgeht, verlieren wir das Wertvollste, das nach dem Zweiten Weltkrieg in Europa aufgebaut wurde.

In den letzten Monaten gab es Unstimmigkeiten zwischen der EU und den Visegrád-Staaten (Polen, Ungarn, Tschechien, Slowakei), was die Bewältigung der Flüchtlingskrise betrifft. Wo sehen Sie die Ursachen?

Die Neuberechnung der Verteilungsquote steht einer tatsächlichen Kompromissfindung im Wege. Denn wenn man einen Kompromiss sucht, geht es nicht darum, dem anderen das Gefühl zu geben, dass er mit seiner Meinung alleine steht. Nehmen Sie zum Beispiel die Debatte um Großbritannien. Die Briten sind auch anders als andere Völker in Europa, trotzdem bin ich überzeugt, dass die Briten unbedingt zu Europa gehören sollten. Die Brexit-Befürworter sagen, der Staat soll entscheiden können, welche Personen das Recht haben in diesem Staat zu verweilen. Das könnte aber das Freizügigkeitsprinzip bedrohen, das wir sehr hoch schätzen. Unter anderem deshalb sind wir in die EU eingetreten. Aber deshalb werfe ich den Briten nicht vor, dass sie gemeinsame Werte verraten würden, sondern ich versuche sie zu verstehen.

Wirft man Tschechien denn vor, dass Sie Europas Werte verraten?

Die Tschechische Republik hat im Verbund mit den Visegrád-Staaten eine bedeutende Rolle gespielt, um den Kontakt mit Großbritannien zu halten. Wir wollen ja, das Großbritannien Bestandteil der Gemeinschaft bleibt. Und ich finde, so muss mit anderen Sichtweisen umgegangen werden. Die Tschechische Republik hat vom ersten Augenblick der Migrationskrise kundgetan, dass sie sich an einer gemeinsamen Lösung beteiligen möchte. Wir waren auch damit einverstanden, einen Teil der Belastungen, das heißt einen Teil der politischen Flüchtlinge, bei uns aufzunehmen. Die entsprechenden Zahlen wurden ständig angepasst. Und jetzt sind wir bereit, um die 2700 aufzunehmen.

Die Slowakei und Polen erwägen, gegen den Verteilungsschlüssel der EU zu klagen. Wollen Sie sich beteiligen?

Ich persönlich halte das nicht für eine gute Vorgehensweise. Auch im Privatleben, wenn es nicht um Flüchtlinge geht, halte ich wenig davon, bei Problemen gleich die Gerichte zu bemühen. Und ich bin dagegen, vom Osten zu sprechen als etwas, das etwas anderes will als der Westen. Deshalb bin ich dafür, das sich auch die Visegrád-Vierergruppe an einer gemeinsamen europäischen Lösung beteiligt. Es gibt viele Sachen, die wir bereit sind gemeinsam zu tun.

Zum Beispiel?

123

Die Quoten sind meiner Meinung nach der falsche Ansatz. Wir haben 154 Iraker aufgenommen. Nach einigen Wochen stellten wir fest, dass sich alle bereits auf den Weg gemacht hatten nach Deutschland. Nicht, dass es denen hier schlecht gegangen wäre. Aber für die war das nicht das Gelbe vom Ei. Es ist ein absolut fremdes Umfeld, sie haben keine Familienangehörigen, keine Infrastruktur, nichts, was ihre religiösen Bedürfnisse befriedigen konnte. Sie hatten das Gefühl, hier absolut fremd zu sein. Wenn nun ein Mechanismus festlegen würde, dass wir 3000 Leute pro Jahr aufnehmen sollten, dann ist das Problem nicht, dass wir sie nicht aufnehmen könnten, aber was sollen sie hier tun?

Aber Sie wollen sie auch nicht haben?

Wir könnten sie einfach durchwinken und sagen: Schickt sie einfach her, die wollen sowieso nicht zu uns und werden nicht bleiben. Doch die Quoten lösen das Problem ja nicht. Sie rufen aber in unserer Bevölkerung Angst hervor. Wenn jedes Jahr einige Tausend Flüchtlinge aufgenommen werden sollen, dann entsteht die Furcht, dass hier Gettos entstehen werden wie in Brüssel oder den Pariser Vororten. Wenn die Leute fernsehen, was sehen sie dann von Europa? Die Attentate von Paris oder Brüssel. Dann sagen sie sich: "Die sollen uns bloß nicht erzählen, dass die Integration gelungen ist."

Tschechien lehnt also Zuwanderung vor allem aus islamischen Ländern ab?

Das Gefühl, das in Tschechien vorherrscht, ist: Warum sollen wir tolerant gegenüber jemandem sein, der uns gegenüber keine Toleranz an den Tag legt? Wir würden deshalb auf vollkommenes Unverständnis stoßen, wenn wir jetzt die Entscheidung treffen würden, die Quoten anzunehmen, ohne zu wissen, wie sich das weiterentwickelt. Wegen dieser Angst wäre eine solche Lösung nicht gangbar.

Welche Lösung sehen Sie?

Wir sagen den EU-Kollegen immer, es gibt viele Sachen, die wir gemeinsam tun können, zu denen wir auch bereit sind, aber es gibt Sachen, die lassen sich nicht machen. Wenn wir diese Forderungen erfüllen, würden wir nur Öl ins Feuer gießen und den Bewegungen helfen, die Europa destabilisieren. Man muss doch sehen, dass die europäischen Institutionen in einer ganzen Reihe von europäischen Ländern auf eine Art Entfremdung stoßen. Die Kommission unter Barroso war weitaus vorsichtiger. Die ist nicht herausgegangen und hat Konflikte unter den Staaten heraufbeschworen, sondern sie hat eher versucht, die Situation zu beruhigen.

Finden Sie, die jetzige Kommission schürt Konflikte unter den Staaten?

Schüren würde ich nicht sagen, der Ausdruck gefällt mir nicht. Aber es gibt eine Art Politisierung. Die Europäische Kommission sollte doch eher positiv darauf hinwirken, Verantwortung zu teilen. Und nicht Fragen aufwerfen, die für Konflikte zwischen den Staaten oder innerhalb der Staaten führen.

124

Die EU-Kommission will eine Strafe von 240.000 Euro für jeden nicht aufgenommenen Flüchtling verhängen. Ist das Erpressung, die die Entfremdung weiter befördern würde?

Die Auswirkung wäre eindeutig eine weitere Entfremdung. Wenn an unseren Vorschlägen gearbeitet würde, die wir gemeinsam erarbeitet haben, glaube ich, dass wir gemeinsam etwas erreichen könnten. Stattdessen werden solche Vorschläge unterbreitet und teilweise von sehr heftigen Erklärungen begleitet. Worum geht es uns denn in Europa? Wollen wir wirklich daran arbeiten, Europa zu zersplittern und zu zerteilen? Das wäre das Ende der Idee der Gemeinschaft. Und das würde bedeuten, dass wir das Wertvollste aufs Spiel setzen würden, das wir nach dem Zweiten Weltkrieg errungen haben.

www.mzv.cz

17. 6. 2016

Projev ministra zahraničí na Humboldtově univerzitě

Sehr geehrte Damen und Herren,

erlauben Sie mir am Anfang meiner Rede an der berühmten Humboldt Universität etwas persönlich zu sein. Diese Universität, die Möglichkeit hier mit Ihnen meine Ideen über Europa, Mitteleuropa, Deutschland, Tschechien zu teilen bedeutet für mich sehr viel. Sogar so viel dass ich der Versuchung nicht widerstehen kann zumindest ein paar Sätze hier auch auf Deutsch zu sagen. Die deutsche Sprache war für lange Zeit ein großartiger Verbündeter für mich mit dessen Hilfe ich mir die Welt in den Zeiten des Kalten Krieges zumindest intellektuell erschlossen habe. Auf diese Art und Weise möchte ich der deutschen Sprache meinen Dank erweisen.

I had not visited any foreign country before the age of 33. I hadn't even tried. I was like my father that way: he was a doctor, he loved foreign languages, world literature - and yet he never travelled.

I once asked him if he regrets never seeing foreign lands. He replied - "No. I wouldn't know what to say if people started to talk about Czechoslovakia. What we have here is unbearable. But still, I can't travel abroad and smear my country."

So it happened that - long before I set foot in your country - I got to know Germany through its literature and philosophy.

It was only after the fall of the Berlin Wall that I visited the scene of Goethe's Walpurgisnacht in Brocken in Harz; that I saw the Loreley I knew from Heine and Brentano; or the house of the Buddenbrooks in Lübeck.

125

The fall of the Berlin wall was not just a geopolitical turning-point. It was a moment that changed my life. The Warsaw Pact may have lost the Cold War, but I felt as a victor.

The freedom that reeled through the ruins of the Wall promised genuine emancipation: personal, political, and intellectual. Not just economic or political liberalization - but freedom to create something new, to aspire for a more authentic democracy - to build a new 'polis'. In international relations, the end of the Cold War promised a global order based on dialogue and multilateral cooperation.

But, as Kant reminds us, what matters in revolutions is what spectators make of them. The French revolution and the ideals of the Enlightenment inspired all Europeans to seek change in their own lives and their own societies. The storming of the Bastille was seen an opportunity for all mankind. This - according to Kant - is what distinguishes historical breakthroughs from mere episodes.

I had often wondered whether the events of 1989 had a similar effect in the West. Had they also inspired a yearning for change? Were they also seen as an opportunity to consider the problems of Western democracies, or the tendencies toward financial oligarchy and social inequality of neo-liberal capitalism? In retrospect, I think not.

Francis Fukuyama proclaimed the 'end of history' - and most of us accepted it but draw the wrong lesson from it. Fukuyama and Hegel were right but our mistake was that we mistook this end of history for a final victory of liberal democracy in the history of political systems. One of the consequences of our hubris was that we started taking everything for granted instead of taking care of so important things like mutual respect – mutual recognition, maintenance of trust, legitimity of power and communicative action. To cut it short – our mistake was that we read too much of Fukuyama and forgot to combine him with Jürgen Habermas since it is Habermas who urges us to learn that not just revolutions but everyday work is maintaining the world of liberal democracy and that we are responsible for consequences of our activities or lack of our activities. This imperative of Habermas is fully in line with the philosophy of our Czechoslovak president Masaryk who used to say that we should strive for a small revolution every day, so that we avoid a big one - which is always a tragedy, because it is a sign of time wasted.

Ladies and gentlemen,

We probably have wasted some time - and missed a lot of opportunities - in the post-Cold war era: both in building Europe and in constructing a peaceful global order.

Which is also why we now find ourselves - as the European Union - in a state of uncertainty.

126

Our challenges are well-known: from the refugee and immigration crisis through Brexit to the rise of Euro-sceptic populist parties and the decline of Europe's global weight.

What all of them have in common is the erosion of trust. Anthony Giddens explains trust as the achievement of modernity: the fact that we casually board a plane without knowing anything about aviation physics or airplane construction.

Europe now suffers from a profound crisis of trust - as a result of social inequality, the decoupling of capital and labour, the detachment of global finance from the economy, and other disruptive effects of globalization.

But the decline in trust is also of EU's own making, because it ceased to act as a force for political emancipation and social progress.

The EU is stuck in a technocratic mode - it lacks the connecting tissues that sustain trust. It has a common currency without a common fiscal and social policy; it has a borderless zone without a common asylum regime or integrated border protection; it has a set of institutions without democratic accountability and adequate public participation; it created a political space without a political identity. In the period of fragmentation and crises EU turned out to be too weak to deliver. The rise of nationalist and tribal politics is a direct consequence and expression of this failure.

It is true that the EU was designed as an elite project. I am speaking about the very beginning of this project as Adenauer and de Gaulle shook hands over heads of their still antagonized nations. Maybe, at the beginning their unifying vision was really a conspiracy of elites. But it sure cannot survive as such.

The cycle of EU crises will not be broken unless we close the gaps in public trust and democratic accountability.

The other common element of our crises is that neither can be solved without Germany.

GERMAN ROLE IN EUROPE

In 2011, Radek Sikorski declared here in Berlin - as Polish foreign minister - that he fears German power less than he fears German inactivity.

In 2011, Germany was not yet comfortable in the shoes of European leadership. For six decades, Europeans had wished for German restraint.

In this respect, the Eurozone crisis was a transformative event: it reconfigured the perceptions of German power. Expectations, Europeans had of Germany, rose to unprecedented levels. It caught everyone - including yourselves - by surprise.

127

Five years later, you should no longer be surprised by high expectations. In the past five years, you have demonstrated - to your partners and to yourselves - that you have the self-confidence, resources and ingenuity to lead Europe.

The EU has benefited from German action and leadership: during the Eurozone crisis, during the conflict in Ukraine, and in other situations. Therefore, I see no reason to fear either German power or German inactivity.

What I fear is the sheer weight of German responsibility for the future of the European project. It is one thing to be a reluctant leader. It is quite another to be a solitary one, which is what Germany is now - even if rather by coincidence.

German solitary leadership is an unstable and unhealthy condition for Europe - and would become even more so should Britain leave the EU. This is the paradox: German strength is a measure of Europe's weakness. We will be more comfortable if we would have both the same time: German strength and European strength.

It raises difficult questions. One of them, of course, is the 'German question': the centuries-old dilemma of geography, identity and power. Should we be worried about return of 'German Europe', the one which Helmut Schmidt warned against? I remember his speech at the SPD congress few years again where Helmut Schmidt warned against the temptation of the return to the German hegemony.

Could German political dominance trigger a backlash from Eurozone debtor countries and other disaffected Member States?

To my mind, this is a wrong perspective - and a wrong question. The German question of today is not the excessive concentration of German power - rather, it is the excessive concentration of German responsibility. It is a not a German question, but a European problem. And it also reflects the weakness of Germany's partners, and of the EU as a whole.

In this context, allow me to offer several pieces of advice at the risk that giving advice is rather pleasure for the advisor than the receiver.

First, take extra care and patience to consult your neighbours and partners, especially on decisions of strategic consequence that also affect their interests.

It sometimes happens that we learn of your choices only after they are made public. One example was your government's decision last year to sidestep the Dublin regulation and open Germany's borders for unregistered refugees arriving via the Balkan route.

Let me make myself clear: I respect Germany's compassionate response to the humanitarian emergency. I know the choice had to be quick. I can even

128

understand its strategic logic, given the pressure on the Western Balkan countries. Nonetheless - you should have consulted us.

I raise this because it was not an isolated case. In your strategic decisions on energy policy and energy security, we would have welcomed more communication.

This is unfortunate because Europeans have strong faith in German leadership: 66 percent of Europeans in 8 selected countries, according to a recent poll. But the figure would be even higher if your decisions were explained better.

My second advice would be for Germany to strengthen the independence of Community institutions. They ensure that EU policies are inclusive, coherent - and blind to asymmetries of power among Member States.

Which is why the impression of undue German influence - especially over the legislative proposals of the Commission - would be so troubling, particularly for smaller Member States. European leadership implies responsibility for the very principles of cohesion and equality that Community institutions are designed to protect.

We must be honest: all Member States are complicit in the re-nationalization of European governance. But we should also admit that the drift toward inter-governmental decisions started in the Eurozone crisis: with the intent to stabilize the Eurozone and encourage macro-economic convergence, but with the understanding that political and fiscal integration would follow.

Somewhere along the way, German leadership abandoned the pursuit of a political integration. If sooner or later, Europe's overlapping crises will demand closer integration then we would not be able to avoid speaking also about the political integration.

The operative word here is 'inclusive'. The process of the European integration has to be inclusive, flexible and open-ended. Only this will make it attractive to the people.

My third advice is self-evident: exercise leadership by building consensus. This is what German diplomacy was always admired for: its capacity for reconciling differences, for harnessing coalitions, for investing in durable partnerships.

Leadership in Europe is more than action and rule-setting: it is about cultivating trust. The more responsibility is placed on your shoulders, the more dependent you become on trusting partnerships. Stronger partners and stronger partnerships are the only solution to the paradox of German strength and European weakness.

129

This brings me to the most difficult - but also the most important - part of my presentation: the state of relations between Germany and Central Europe, and between Eastern and Western parts of our Union.

CENTRAL EUROPE AND THE RISKS OF EAST-WEST DIVIDE

There are moments - in political as well as in personal relationships, like in a marriage - when a single dispute triggers an irreversible dynamic of alienation. It feeds into partners' prejudices and frustrations. It becomes a self-fulfilling prophecy. Partners start convincing themselves that they do not really need each other - despite overwhelming evidence to the contrary. It is a classic story of unintended break-ups.


This is the critical moment in the dialogue between Western Europe and Central Europe. We must act now to stop the spiral of estrangement. A new divide would undo the efforts of an entire generation - of Czechs and Poles but also Germans and other Europeans. Even more importantly: it would deprive us of the strategic opportunities of future cooperation.

For the Czech foreign policy - for me personally - there is no greater task, and no greater challenge. That is why I must address the difficult issues head-on.

Let me comment first on the substantive dispute: permanent quotas for refugee relocation and resettlement.

From a policy standpoint, the Commission's proposals - as they stand today - are ill-designed. The reason for calling them ill-designed is not based on our reluctance to be solidary. It´s based on the fear that with a help of automatic relocation mechanism the EU may create a monster of a precedent which will permanently enforce a standard response to any future migration crisis with unforeseeable consequences for the security and economies of all Member States. Yet the flaws aren´t confined just to the permanent relocation mechanism. The proposed sum of 250 000 per refugee-not-accepted is a measure of just how out of the context the policy has become: remember that average wages in the Czech Republic stand at less than 1000 euro.

Which doesn't mean that the Czech Republic rejects the principle - that the EU needs a fairer system of burden-sharing when it comes to immigration. We are aware of our responsibility. We stand ready to accommodate Syrian and refugees who need our protection, provided that the process is voluntary, and provided that we design a mechanism that actually works.

But the dispute is not just a matter of good or bad policy. It is also a matter of domestic politics in all EU Member States.

130

In the Czech Republic, implementation of mandatory quotas - against the public's explicit opposition - would inflict irreparable damage to the cause of European integration. The debate on the British future in the EU shows how debates on immigration can brutalize the climate in one democratic country. This debate threw the British conservative party nearly in a state of civil war. It´s unbelievable when one of the arguing MPs may say: I don´t want to stab the PM into his back, I wish to stag him in front so I can see the expression of his face.

My government has staked its political fortune on convincing our citizens to trust Europe. On that basis, we have brought the Czech Republic back into the core of European integration after a decade of isolation under right-wing cabinets. Implementation of the Commission's current proposals on permanent quotas would undercut all of our efforts. I don't want it.

It is a mirror image of your own domestic concerns here in Germany - that if other EU partners are not seen as contributing, if Germany is seen as bearing the brunt of the migration crisis, it will strengthen your own anti-European and anti-immigrant movements.

Such a conflict of national imperatives is not uncommon in the EU - in fact, it is the very essence of EU politics, a by-product of our interdependence. It must be solved through compromise acceptable for all Member States.

This is the European way: a compromise that leaves everyone at the table equally happy - or equally unhappy. It is what makes the EU such a unique project.

So why are we still unable to break the stalemate over quotas?

It is because the issue is no longer about policy - or even about domestic politics. Quotas have turned into a subject of morality: of sweeping ethical claims and moral absolutes. It´s an insolvable situation: on one hand there are people deeply convinced that the priority for any state is the sovereignty to decide who can cross the border and on the other hand there are people convinced that unconditioned solidarity must be put first.

How shall I respond?

I would respond that practicality is an integral part of any ethical dilemma; that compassion and solidarity are only as good as our capacity to deliver solutions that work; that the morality of our action must also be judged by the sustainability of our policies.

I would also respond by rejecting the premise that there is only one way of enacting European solidarity; that the respect for dissenting views and public opinion should be at the core of Europe's liberal order.

131

This is why the issue of quotas spiralled into a much wider conflict: it feeds into our prejudices and constructed narratives of 'the Other' - it reinforces your image of a backward and xenophobic East, and our image of an imperial and patronizing West.

The debate has exposed just much we still misunderstand each other. But perhaps there is a silver lining: at least we are now aware of where the gaps lie. We now know that we must work harder to bridge them. We now know that we must have this conversation and overcome cheap stereotypes.

In my view, the roots of our present misunderstanding lie elsewhere: they stem from different experience - and perceptions - of the global transformations that took place since 1989. The central fact here is that Central Europe's 'return to the West' coincided with the dawn of a post-Western world. The effects of this contradiction haunt us today.

To explain my argument, let me first return to 1989. As I said, the revolutions probably looked very different from the other side of the crumbling wall. For many of us in former Czechoslovakia, it was a moment of opportunity for change and self-improvement. The conclusion drawn by Western democracies was exactly the opposite: 1989 served to confirm that there is no reason for change or self-improvement. This was only logical: there is no stronger legitimization than victory.

This is how the concept of transition was born - as a framework for post-communist states to mature into the perfection of Western reality. Don't get me wrong: we will always be grateful for the assistance provided by Germany and other Western partners in the 1990s.

However, looking back, it is hard not to see the distorting effects of a paradigm in which political creativity was reduced to the technocratic exercise of catching up and emulation of the West.

At the very moment of our freedom and emancipation, we discovered that all social dilemmas were effectively settled, and all that was left for us was to put these solutions into practice.

Our job was simply to board the flight to the future of Western liberal democracies - in full trust that the aircraft was flawlessly constructed and that our destination was right.

Many of our political leaders bought into the thesis that history has ended - and were intent on rushing to the end. In the Czech Republic, Vaclav Klaus proclaimed that post-communist economies must become even more capitalist than the original.

Even during the accession process, the EU's technocratic mode of change didn't leave much room for discussing alternative policies. This is why for post-

132

communist states, 2004 marked the end of transition: the point of destination – Paradise on Earth. Let's not forget that Europe was in a fairly good condition in 2004.

The ruptures of the past years have disillusioned many Europeans, and none more than the Greeks. But for Central Europeans, the psychological implications of a post-Western world are even more profound. This is because today's uncertainty invalidates the fundamental assumption of post-communist politics: that progress is linear and inevitable.

We have discovered that, instead of the end of history, we have reached the 'end of the future'. For the first time since 1989, 'change' ceased to mean 'change for the better'. For the first time since 1989, it looks plausible that our children will be worse off - that our future in the EU might entail less democracy, less prosperity, and less security. I am reminded of the passage from the diaries of Franz Kafka: "Did you really think that you would always be better and better?"

The pessimism today is not just an East-European phenomenon. All EU member states are grappling with anxieties of decline. But for many old Member States, the prospect of long-term stagnation is not completely new: they have experienced economic problems and terrorism of the 1970’s, some have experienced the geopolitical decline of de-colonization.

For post-communist democracies, politics without hope belonged to the communist times. Now we have to learn that democracies aren´t protected from general crises and even physical insecurity. The TV screens showing incredible atrocities taking place in European capitals speak volume.

All this came to the fore in the quota debate. Visegrad countries are accused that they failed in their transition homework - that we have not done enough to internalize Western liberal values.

But your criticism would be much more credible had our citizens not experienced their own disillusionment with the reality of Western societies. We have seen the weakness and failures of old Member States in the face of economic and financial crises as well as security and governance challenges - to say nothing of integrating immigrant communities. Places like Molenbeek or St. Denis became sort of warning codes all around the EU.

Watching the rise of the far-right across Europe, we have realized that democracy in old Member States is just as polarized and vulnerable as ours.

In this context, it cannot come as a surprise that our citizens' faith in the judgement of Brussels institutions and Western governments is not as strong as it once was. Our governments are sceptical to trust EU institutions with another technocratic solution that ignores the concerns of the public, and lacks adequate appreciation of context and consequences.

133

Managing immigration may be the defining challenge of our time. Once again, our partners are asking us to board a flight. And we will - we are aware of our responsibility. But this time around we must be consulted on the flight plan and the destination.

Ladies and gentlemen

The point of my argument is not meant to assign blame - but to underline that we must all work harder to overcome our frustrations and misunderstandings.

Let me therefore suggest several principles for moving forward in our political dialogue.

First, we must re-focus our efforts back onto substance. We shall put forward common pragmatic actions instead of getting stuck in theoretical and moral disputes.

Second, we must come to terms with the fact that we disagree on certain issues - and that it is a sign of healthy debate rather than moral failings or political sabotage.

At the same time - and that is my third point - we should all exercise a basic sense of perspective, and not exaggerate our differences.


We must widen our horizons and see beyond our current disputes. A forward-looking perspective will reveal enormous and untapped potential of our cooperation: not just in trade, security or energy, but in truly strategic terms: to work together to reinvigorate the European project and realize the promise of the freedom associated with 1989.

If we look beyond the disputes of the day, we may find that Visegrad countries - and the Czech Republic in particular - are Germany's natural strategic partners in Europe: these are economies with scope for future growth; countries that share many structural interests with Germany; and societies that, despite a troubled history, have a special affinity for Germany and Germans.

If we unlock its full potential, strategic cooperation between Germany and Visegrad could yet become a driver of EU's political and economic renewal, not unlike the Franco-German tandem that powered European integration for much of post-war history.

In this regard, the Czech Republic feels a special sense of responsibility - for ensuring that we do not allow our present misunderstandings to foreclose our common future.

So what does the Czech Republic bring to the table?

134

First - the stability of our democratic institutions. My government may occasionally have some tensions but we can work them out. In today's volatile climate, that is no small asset. At a time when liberal democracy is challenged in many EU member states, Czech democratic institutions remain resilient.

The Czech government also brings to the table its strong commitment to the fundamental idea of pooling responsibility as the basic principle of the whole project of European integration which makes it different from the balance of powers the Europe based upon in the past. Though we're not part of the Eurozone, we support further pooling of sovereignty in key areas, from security policy to energy or the single market. To keep the idea of European integration process vivid we must learn where we can get for our common actions real support from our publics. Therefore we cannot continue after the vote in the UK like business as usual. Polls show that closer cooperation in defence and security can appeal to our citizens. Perhaps, we shall make our efforts especially in this area. Referring to the recent positions on the future of the integration process voiced by the German Minister of Finance, Wolfgang Schäuble, this accent which is put on smart integration is something we also have in common with Germany.

These commonalities are the foundation of our bilateral Strategic Dialogue, launched last year. The adjective of 'strategic' is particularly pertinent here: it refers to the fact that our agenda transcends bilateral or even regional issues - it speaks to our ambition to jointly shape Europe's future.

This is also how I envisage the role of the Czech Republic in the context of Visegrad cooperation: as working tirelessly to rebuild trust and bring Germany and Visegrad closer together.

I strongly reject any tendencies to position Visegrad as a counter-balance to Germany or the core of EU integration. From the Czech perspective, Visegrad cooperation is only meaningful in the European framework and in strong partnership with Germany.

To paraphrase your Chancellor: if the Visegrad group is ever aimed against Germany or the European project - that would no longer be my Visegrad.


Let me conclude by returning to the title of my presentation - the paradox of German strength and European weakness. As I have said, Germany needs stronger partners and stronger partnerships to overcome it. Europe deserves a strong European Union! We, your Czech neighbours, are ready to explore with you how to make the EU so strong and attractive again. In such a way that people like my father, who unfortunately didn´t experience the return of the freedom to my country, would be proud of our contribution to the future of Europe.

135

My father was a firm and solid man but I know that he experienced moments in the history when all solid melted into air. Will 2016 be one of these moments? It must not happen! Our fate is in our hands.

Thank you.

www.mzv.cz

24. 6. 2016

Prohlášení ministra L. Zaorálka k výsledku referenda o vystoupení Velké Británie z EU

Respektujeme výsledek referenda z 23. června 2016, ve kterém se občané Velké Británie rozhodli vystoupit z Evropské unie.

Evropská unie však i po tomto rozhodnutí britských občanů pokračuje dále. Česká republika má zájem na jejím dobrém fungování. Proto si přeji, abychom byli schopni se z výsledků britského referenda poučit. Tento výsledek je ukázkou toho, co se stane, když se veřejnosti nedostatečně vysvětlují kroky evropské politiky.

Evropská unie musí daleko více reagovat na každodenní potřeby občanů. Další integrace Evropské unie tak musí probíhat pouze v těch oblastech, kde ji dokážeme před občany obhájit a ukázat konkrétní výsledky.

Dnes se v Lucemburku setkám se všemi svými evropskými protějšky a budeme mluvit o důsledcích a dalších nutných krocích v souvislosti s výsledky referenda ve Velké Británii.

www.mzv.cz

24. 6. 2016

Prohlášení ČR k oznámení o dohodě kolumbijské vlády a FARC o ukončení ozbrojeného konfliktu a odevzdání zbraní

Česká republika s radostí přijala zprávu o dosažení dohody o oboustranném definitivním příměří mezi kolumbijskou vládou a největší ozbrojenou skupinou FARC a složení zbraní ze strany této guerillové skupiny.

Slavnostního aktu dne 23. června 2016 na neutrální půdě na Kubě se kromě prezidenta Santose a nejvyššího velitele FARC zúčastnili také generální tajemník OSN a prezidenti pěti latinskoamerických zemí. Oznámení je považováno za jeden z posledních kroků před podepsáním definitivní mírové smlouvy, které se očekává během několika týdnů. Velmi vítáme, že obě strany jsou nyní blízko podpisu konečné mírové dohody, o který kolumbijská vláda mnoho let usilovala. Věříme, že brzy dojde i ke shodě ohledně posledního otevřeného bodu agendy,

136

kterým je implementace dohod, dohled nad jejich plněním a způsob schválení dohod referendem.

Česká republika nadále podporuje mírový proces v Kolumbii a věří, že brzy dojde i k příměří s druhou největší kolumbijskou guerillovou skupinou ELN.

www.mzv.cz

25. 6. 2016

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Právo

Nespokojenosti Britů lze porozumět

Takže Britové dali nakonec v referendu Evropské unii vale. Jak tohle klíčové rozhodnutí vnímáte?

Respektujeme volbu britských občanů, nicméně EU pokračuje dále a Česká republika má zájem na jejím dobrém fungování.

Samo konání referenda, natož jeho výsledek ovšem nejsou pro Unii vůbec dobrým vysvědčením. Co se teď všechno musí v Bruselu změnit?

Neměli bychom chápat to, co se stalo na Britských ostrovech, jenom jako jejich zvláštnost, ale uvědomit si, že otázky, které si lidé kladou tam, mohou být položeny zítra i tady. Nespokojenost, která v Británii zaznívá, se opírá o něco, čemu lze porozumět. Britové najednou řekli: „Tady se poctivě nemluvilo o věcech, které nás pálily.“ Silným motivem pro brexit se stalo vědomí, že stát by měl mít určitou kontrolu nad svým územím, třeba v takové věci, jako je rozhodování o tom, kdo může a kdo nemá přijít na jeho území. Příliv lidí odjinud lidem připadá jako ohrožení. A oni nevěří, že to vláda zvládne.

Jenže toto už nyní zaznívá hlasitě i jinde.

Pro nás, Čechy, je svoboda pohybu drahá. Je to jedna z těch velkých věcí, kvůli které jsme do Evropy vstupovali. Proto jsme v únoru projevili dost ochoty se o tom s Brity bavit, protože jsme je respektovali, a hledali jsme způsob, jak se z toho dostat, abychom Britům umožnili v Unii zůstat. Chápali jsme, že nemůžeme říci Britům: „To budete muset skousnout.“ Poučení, které z toho plyne, je, že když ve střední Evropě jako politici reprezentujeme lidi a říkáme, že i u nás panuje podobný strach, musíme s nimi mluvit a ne je převálcovat s tím, že to musí respektovat.

Takže palčivá migrační otázka.

Pokud Evropa připustí volný pohyb migrantů po svém území v době, kdy nemá sjednocenou politiku, jak s takovýmto problémem zacházet, pak nutně bude čelit

137

důsledkům: možná nespokojenosti a možná dokonce odmítnutí. A právě toto se stalo v Británii.

Ovšem právě za to vedení Unie už delší dobu sklízí značnou kritiku...

To je modelově podobná situace, jakou navodila ekonomická a finanční krize. Vytvoříte určitý systém volného pohybu, ale pak se pro chvíli krize ukáže, že nemáte dostatečné nástroje. To znamená, že ta stavba byla i v tomto případě nedodělaná. Něco je nedomyšleného v ekonomickém systému. Když přišla ekonomická krize, tak někdo vymyslel, že to je proto, že jste příliš utráceli – a my vám tedy musíme utáhnout opasky. Všichni tuší, že takové řešení je podivné, protože někteří za to zaplatili tvrdě, přičemž víme, že část společnosti na krizi zase profitovala. To je velice nebezpečná hra s veřejností. V případě migrace se odehrává podobný příběh. Také se velkoryse mluví, ale jsme připraveni?

Jak v tomto světle vidíte postup a situaci premiéra Camerona?

Bohužel Cameron se podílel na vytváření obrazu EU, s níž srdnatě bojoval, načež teď se snažil lidem říci, že je to jinak. A oni ho uviděli jako nevěrohodného pro takové poselství. Pravděpodobně si představoval, že to uhraje, že přijdou s přesvědčivými argumenty ekonomickými a dalšími, a že to Britové pochopí. Tyto předpoklady se nepotvrdily. Ukázalo se to jako příliš nebezpečná hra. Na to se opravdu hodí slova o otevření Pandořiny skříňky. Cameron si myslel, že si vyřeší vnitřní problém Konzervativní strany, a ono mu to přerostlo přes hlavu. Najednou se zjistilo, že na druhé straně je daleko víc emocí, než se myslelo.

A souhlasíte s názorem předsedy Evropské rady Donalda Tuska, že brexit by mohl být začátkem konce nejenom EU, ale západní politické civilizace vůbec?

To je spíš role pro starozákonního proroka. Ti asi měli nějaký důvod pro to, že každou chvíli hlásali nějaký konec. My ale musíme mluvit o tom, jakým způsobem zareagovat, aby důsledky byly co nejmenší. Asijští velvyslanci se mě ptali, jaké by měl brexit důsledky pro partnery, jako jsou Japonsko, Jižní Korea nebo Čína. Musel jsem odpovědět, že žádné, protože ať tak, či tak, náš zájem je být v Evropě solidním partnerem, který je schopen koordinovat své kroky. Nepřipouštím, že nějaká varianta znamená, že se někam přesouváme.

Co by tedy mělo v Unii po brexitu následovat?

Chceme-li zabránit tomu, aby Unie byla nejistá a křehká, nebo aby se – nedej bůh – dokonce začala drolit, pak správná odpověď nespočívá v metodě, že když Britové vystupují, tak hurá s další integrací. Prostě bych nedělal kroky, které nemůžeme veřejně obhájit, jenom proto, že budeme sloužit jakési abstraktní představě integrace. Jestli se totiž dělala politika, která vyvolávala nedůvěru veřejnosti, tak v Británii nyní částečně sklízíme její trpké plody. Velice nerad bych viděl, kdyby se začala rodit odpověď v nějaké užší skupině států, které by si řekly: „My,otcové zakladatelé‘ nebo my, nositelé společné měny‘ začneme postupovat po svém. A uděláme z těch druhých členy druhé kategorie.“

138

Vraťme se ale k migrační krizi a k dohodě EU s Tureckem o bezvízovém styku. Jaká je aktuální situace?

První termín, který se naplánoval do konce června, se nepodaří dodržet. Přičemž to, co se nepodaří splnit, je rozloženo na obou stranách: Turecko nedokázalo naplnit to, co se po něm chtělo, není uzavřena readmisní dohoda mezi ním a EU. Využívá se pouze readmisní dohoda mezi Řeckem a Tureckem, respektive výměna uprchlíků. Ta funguje, viděl jsem to na vlastní oči. Kdyby se však uprchlík dostal dál z Řecka, pak už se s Tureckem vyměnit nedá. Důležité je, že Turecko skutečně kontroluje hranici s Řeckem v Egejském moři. Podařilo se tak výrazně snížit proud běženců.

Jenže dál znějí varování, že Turecko může kdykoli zvednout stavidla migrace a...

Některé úvahy jsou velmi zjednodušené. Zazněla některá silná prohlášení prezidenta Erdogana a muselo působit až nepříjemně, jakým tónem to říká. Jsem přesvědčen, že byla určena hlavně místnímu publiku, protože prezident Erdogan chce posílit svou pozici v zemi. Dovolím si ale říci, že tak jako Evropa potřebuje Turecko, tak Turecko potřebuje Evropany i Alianci, protože hájí bezpečnost Turecka například před raketovými útoky. V operaci působily i české jednotky, které zabezpečovaly spojení mezi velitelstvím mise a jednotlivými raketovými bateriemi. Turecko se stalo několikrát terčem raketových útoků ze strany takzvaného Islámského státu (IS) a Ankaře se nedaří se s tím vypořádat. Stěžuje si, že NATO dostatečně nepomáhá.

Faktem ovšem je, že území NATO – tedy turecké – se stalo hlavním prostorem IS k prodeji nakradené ropy i branou pro příliv nových bojovníků.

Samozřejmě je leccos složitého v této historii, kterou Turecko sehrálo. Ale dnes i díky našemu tlaku je pravda, že se stalo také baštou v boji s IS, jenž Ankaru začal chápat jako svého nepřítele. Dokonce některé své teroristické operace pořádá v Turecku právě proto, že je vnímá jako někoho, kdo začal pracovat proti němu.

Existuje tedy v této válce soudržnost Aliance? Zpočátku jako by si Turecko hrálo svoji hru – nemá rádo Kurdy – a byly tu i zprávy o jakémsi propojení nebo minimálně nedůrazném postupu proti IS.

Jakou jsme měli možnost? Říci jim, s vámi nechceme mít nic společného, vy jste si zadali, anebo se snažit získat je na naši stranu právě v boji proti IS? Protože se nám to do určité významné míry podařilo, stalo se Turecko terčem útoků IS. Turecko je navíc členem Aliance a my jsme od počátku na něj tlačili, aby s námi společně proti IS plnilo roli toho, kdo nám pomůže. Soudržnost spíš roste. Ve chvíli, kdy se Turecko vydalo s námi, tak už skoro nemá žádnou cestu zpátky. Naopak, chce po spojencích, aby mu pomohli, protože se opravdu ocitlo ve velmi těžké situaci. Potřebujeme každého, kdo je ochoten pomoci. A Turecko má jednu z největších armád. Je tak dost zásadní, jestli ho máme na své straně nebo jestli zůstane v neutrálním prostoru. Politika spolupráce s Tureckem je promyšlená

139

stejně, jako byla jaderná dohoda s Íránem, který také rozbíjí představu, že máme proti sobě islámský svět jako celek.

Je podle vás vůbec naděje dokončit ještě před odchodem amerického prezidenta Baracka Obamy z funkce (20. ledna 2017) smlouvu o zóně volného obchodu (TTIP) mezi Unií a USA? Americké primárky ukázaly, že dohody tohoto druhu narážejí na vážné výhrady i tam.

Pro Českou republiku měl TTIP řadu významných výhod, například že bychom konečně nahradili stávající bilaterální investiční dohodu s USA jednotnou unijní úpravou, která by konečně odstranila nerovnováhu v investicích mezi ČR a USA. Nejlépe bez aplikace desetileté výpovědní lhůty na stávající dohody. Zároveň jsme měli zájem o omezení netarifních překážek obchodu. V poslední době přitom vzájemný obchod mezi ČR a USA poměrně velmi roste, až 14 procent za rok, a převýšil obchod s Ruskem. Spojené státy jsou velmi náročný trh, my se tam prosazujeme velmi schopnými firmami, které jsou stejně šikovné jako zkušené firmy států západní Evropy, které tam působí dlouho. Jsou to přitom finální výrobky. To zdvihá mzdy. Proto mě těší úspěchy na americkém trhu. Především si od TTIP slibujeme, že by to bylo hlavně výhodné pro naše malé a střední firmy, které by se dostaly do veřejných zakázek v USA, což je předmětem obtížného vyjednávání s americkou stranou.

A ještě jedno kontroverzní téma. Premiér Sobotka v rozhovoru pro Právo 20. května řekl, že návštěva ministra kultury Hermana na srazu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) je důkazem, že se chceme orientovat na budoucnost, neboť rizik, před kterými Evropa stojí, je mnoho a potřebujeme spojence, abychom je zvládli. Jak může podle vás Sudetoněmecké sdružení naplnit roli našeho spojence?

Pro mě jsou spojencem demokraticky smýšlející Němci. A pokud jsem byl někdy zdrženlivý, tak proto, že jsem viděl v určitém prostředí stále opakované ideje, které se týkaly kmenového vlastenectví, toho, že národ má být definovaný etnicky. A viděli jsme, že ještě nedávno to hrálo roli, a já před tím nebudu zavírat oči. Což nedělám proto, že jsem zakletý v minulosti. Dělám to dokonce kvůli Němcům samým. Setkávám se totiž s rozumnými Němci, kteří mi sami řeknou, že si musejí dávat pozor, protože ta nebezpečí minulosti mohou ožít. A dokonce někde i ožívají. I v některých německých zemích se objevila hnutí, která se hlásí k nacismu. Dnes jsou marginální, ale jde o to, že nebezpečí je. Nebezpečné myšlenky minulosti nejsou úplně pohřbené. Je to naše povinnost společně s demokratickými Němci, kteří jsou našimi spojenci, aby se to neobjevilo. Nemůžeme nad tím mávnout rukou a říci: „To nebylo.“ Někdy mi připadá, když mluvíme o dialogu, jako by až znamenal: „Zapomeňme, co bylo, bylo, co jsme si, to jsme si.“

Změna stanov SL přišla až po více než 65 letech často bojovné rétoriky, z toho čtvrt století po listopadu 1989. Pozornost vzbudilo, když jeho letošní sraz ministr Herman oslovil „Milí krajané“.

140

Mám někdy pocit, že když se k tomu člověk vrací, že vypadá jako zaostalý zabedněnec, který nepochopil, že se musíme i my kát a musíme vinu srovnat. Jenže to by nebylo fér vůči našim otcům, matkám a dědům. Tady byl stát, který byl vcelku zformovaný, sice nedokonalý, a ten nám někdo rozmetal a pak nám dává účty. Zlikvidovali nám elity, popravili je a pak někdo říká: „Podívejte se, jak to tam nefungovalo, jak jste tady potom vyváděli, jak škaredě jste se chovali!“ Já pouze věřím, že i v tomto prostředí (SL) nastal vývoj, a třeba to prohlášení o zrušení majetkových nároků chápu jako vstřícné gesto. Jenže, to všechno není až taková minulost. Ještě nedávno toto sdružení a jeho představitelé hlasovali v Evropském parlamentu proti vstupu ČR do Evropské unie.

Myslíte si, že na Rusko platí sankce? Jak dlouho je vydrží?

Myslím, že Rusko s jeho mentalitou není možné nějakými sankcemi asi jen tak přimět k obratu. To tak asi nefunguje. Na druhé straně jsem si poměrně dost jist, že Rusové by stáli o to, aby se sankce zmírnily. Je to vyloženě otázka, abychom s Ruskem postoupili v agendách, které se staly důvodem sankcí, a dokázali najít řešení tam, kde je pro nás situace nesmírně vážná. A ještě vážnější je pro Ukrajinu, protože ta je paralyzovaná zamrzlým konfliktem na Donbase. V této chvíli se všechny státy Aliance jednohlasně dohodly, že nemáme důvody, proč dnes změnit stanovisko. Sankce EU jsou prodlouženy. Zároveň nás ale zajímá, jak je možné s Ruskem postoupit. V rámci V4 máme dohodu s Polskem, že jako ministři zahraničí chceme navštívit Ukrajinu.

NATO spěje k summitu ve Varšavě ve znamení posilování jižního a východního křídla. Generálové varují, že pobaltské republiky nyní nelze proti Rusku ubránit, a do toho zaznělo prohlášení šéfa německé diplomacie Steinmeiera, že řinčení zbraní není vůbec ten pravý recept na vztahy s Rusy. S čím jde na summit Česko?

Hovořil jsem se Steinmeierem před i po jeho výroku a chápu ho jako varování, aby se nám nestalo, co už tu v minulosti bylo, aby jazyk vojáků neopanoval pole a nevytlačil jazyk diplomacie. V Německu, které cítí odpovědnost za 20. století, jsou na to velmi citliví a existují tam takové obavy.

A našli jste společnou řeč?

Sdílíme se Steinmeierem společný cíl. Je to stabilní a bezpečná Evropa. Shodujeme se, že když řekneme, že základní principy bezpečnosti jsou zejména helsinský závěrečný akt a pařížská charta, tak v tomto systému má plnohodnotnou roli i Rusko. Stejně tak se ale shodujeme na situaci na Donbase a na tom, že sankce by měly být zrušeny ve chvíli, kdy skutečně Rusko splní své závazky z minských dohod. Zatím skutečnou vůli změnit chování k Ukrajině ale neprokázalo. Vidíme, že Rusko se stalo méně vypočitatelným státem, který narušuje principy, na nichž bezpečnostní architektura stojí. Je to Rusko, které označuje NATO a jeho členské země za hrozbu a protivníka.

V jakém duchu se tedy podle vás odehrávají vojenská opatření Aliance?

141

Nechci, aby vznikal dojem, že se uchylujeme k řinčení zbraněmi, protože opatření, která se Aliance rozhodla udělat, jsou proporční, umírněná a výlučně obranná. Čtyři prapory po tisíci vojácích, zatímco na ruské straně, jestli se nepletu, máme tři ruské divize – po deseti tisících a tak dále. V něčem mně připadají naše opatření jako symbolická. Reálně to rozhodně není tak, že bychom si řekli, že začneme zbrojit a někomu předvedeme sílu.

Daří se udržovat s Moskvou kontakt?

Vždy mluvíme o dialogu a držíme cestu k němu otevřenou. Vedeme dialog o Sýrii, spolupracujeme v íránském jaderném programu a NATO nabízí Rusku dialog v otázkách společného zájmu. Nabídli jsme například jednání Rady NATO–Rusko před červencovým summitem, kde by bylo dopředu informováno o plánovaných rozhodnutích. Moskva nabídku nepřijala a požádala o zasedání až po summitu. Na dubnové radě jsme jako první krok nabídli vytvoření systému ochrany před nepředvídatelnými situacemi, incidenty. Rusko to odmítlo. Řekli, že to není třeba.

www.mzv.cz

27. 6. 2016

Komentář ministra L. Zaorálka: Unie málo přesvědčovala Brity, že má smysl zůstat. Juncker není mužem na svém místě

Krátce po rozhodnutí Britů odejít z Evropské unie se český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) opřel do vrcholových unijních představitelů.

Unie v čele s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem podle Zaorálka dostatečně nebojovala za to, aby Velká Británie zůstala, a obyvatelům ostrovů dávala najevo, ať si klidně jdou, když chtějí. „Zítra by to také mohl říct někdo nám. A to je podle mě špatná politika,“ řekl v rozhovoru s HN Zaorálek, podle kterého Juncker není mužem na svém místě.

Ministr také evropské instituce kritizuje za to, jak přistoupily k migrační krizi. I to podle něj vedlo k výhře zastánců brexitu. „Představitelé institucí by měli být ti, kdo Evropu sjednocují. A pokud se objeví někde nějaký spor, tak se ho mají snažit pomoci vyřešit. A ne naopak dělat kroky, které situaci zhorší,“ narážel Zaorálek například na otázku povinných kvót, podle nichž by si členské země mezi sebe rozdělovaly uprchlíky. „Dnes vidíme výsledek. A je třeba mluvit o odpovědnosti, protože bylo jasné, že si hrajeme s ohněm,“ řekl ministr, který odchod jednoho z nejsilnějších a nejstarších členů EU přirovnává k „amputaci končetiny“.

Zaorálek varuje, že na odchod Britů z EU nemůže být reakcí hlubší integrace členských zemí. „Bylo by opravdu úplně bláznivé, kdybychom lidem řekli, že naší odpovědí bude útěk dopředu,“ podotkl ministr.

142

Unie by se podle něj měla snažit o integraci jen v případech, kdy je schopna ji lidem vysvětlit. Smysl podle něj dává například jednotnost v bezpečnostních otázkách a v boji s terorismem.

Tato témata hodlá Zaorálek probrat také se svým německým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem (SPD), kterého pozval do Prahy na pondělní jednání visegrádské čtyřky.

Setkání německého politika s představiteli Česka, Slovenska, Polska a Maďarska přichází až poté, co se v sobotu kvůli brexitu sešla šestice zakládajících zemí. Podle Zaorálka je ale Steinmeierův příjezd důkazem toho, že mezi východními a západními evropskými zeměmi žádné dělicí linie nevedou.

„Budeme se bavit o tom, že by měla být posílena role Evropské rady, která se má sejít ve středu,“ nastínil Zaorálek s tím, že právě vrcholoví političtí představitelé jednotlivých členských států by si teď měli podržet co největší vliv.

Velký díl viny na brexitu podle Zaorálka kromě unijních politiků nese také britský premiér a předseda Konzervativní strany David Cameron. Zaorálek ho považuje za nedůvěryhodného politika, který hrál příliš komplikovanou hru. Cameron po referendu prohlásil, že on jednání o vystoupení z Unie zahajovat nebude a raději v říjnu rezignuje.

Zastánci odchodu z Evropské unie vyhráli poměrně těsně − pro brexit bylo necelých 52 procent hlasujících. Někteří až následně zjišťovali, co pro ně odchod z EU bude prakticky znamenat. Více než 2,2 milionu Britů už podepsalo petici za vypsání nového referenda.

Politici podporující brexit mezitím mírní své hlavní argumenty, kterými Brity přesvědčovali o nutnosti odchodu z EU.

Pro Evropskou unii by ale podle Zaorálka bylo nepřijatelné, kdyby si Británie nakonec svůj odchod rozmyslela a jednání o vystoupení z Evropské unie vůbec nezahájila.

„Bylo by selháním, kdybychom se tvářili, že lidi nakonec nemusíme poslouchat,“ řekl ministr, který takový scénář označil za nebezpečný, protože by jen pomohl populistům, jako je šéf protievropské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage nebo Marine Le Penová, která stojí v čele francouzské krajně pravicové Národní fronty.

„Pak se může stát, že zítra na jednání G7 může sedět vedle sebe Donald Trump, Marine Le Penová, Boris Johnson a samí tito politici, kteří dělají tuhle politiku nezávislosti. Nicméně ta ve svých důsledcích nemá šanci, protože v současném světě si nemohou všichni stát na svém a držet si svoje privilegia a zároveň spolupracovat,“ uvedl Zaorálek, podle něhož EU nesmí ztroskotat.

143

„Podceňuje se to, že Evropské unii se daří držet v klidu řadu velmi nebezpečných a vratkých míst v Evropě,“ řekl Zaorálek.

Příkladem je podle něj Irsko, které se i díky Evropské unii zbavilo častých teroristických útoků. Podle irských republikánů ze Sinn Féin by brexit měl vyústit v referendum o sjednocení Severního Irska, které je součástí Spojeného království, a Irské republiky.

www.mzv.cz

29. 6. 2016

Prohlášení MZV k atentátu na letišti v Istanbulu

Ministerstvo zahraničních věcí ČR se vší důrazností odsuzuje teroristický útok, ke kterému došlo ve večerních hodinách 28. června 2016 na letišti v Istanbulu.

Hluboce litujeme desítek obětí na životech z řad civilistů i bezpečnostních složek a velkého množství zraněných, které si tento barbarský čin vyžádal. Vyjadřujeme soustrast rodinám obětí a zraněných. Česká republika plně podporuje boj Turecka proti terorismu.

www.mzv.cz

30. 6. 2016

Článek ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka pro Financial Times

EU institutions must share some of the blame for Brexit

After last week’s referendum in the UK, there is pressure for decisive action — a swift EU divorce from Britain and a bold rethink of European integration, even treaty change. The urge to move quickly is understandable, but dangerous. Temporary uncertainty is preferable to a bad and irreversible choice.

The other 27 member states of the EU face two challenges, neither of which lends itself to a quick fix. The first is reconfiguring relations with the UK to allow for a close and reciprocal partnership. The second is recalibrating the European project in order to strengthen cohesion and regain the trust of citizens. The first task is hugely important. The second is existential.

Both the Brexit negotiations and EU institutional reform must be approached with humility. It is tempting to pin all blame on the recklessness of British politicians and voters. But it would be dishonest. After all, Brexit is a symptom of a wider crisis of trust and the collapse of the EU’s political capital. The UK may well be a special case, but the concerns that animated the Leave vote — particularly over the downsides of globalisation — are echoed in other member states.

144

Brussels institutions, in particular the European Commission, share some of the blame. The bodies that are meant to instil a sense of common purpose have become symbols of alienation. Instead of protecting the unity of the EU, they have contributed to national division and public mistrust, especially in their response to the refugee crisis.

Having aspired to make the commission more “political”, its current leadership has come to epitomise the image of a technocratic elite detached from the concerns of national publics. The mere fact that its president, Jean-Claude Juncker, was discouraged from taking part in a referendum campaign in a member state — for fear that his presence would backfire — suggests that something is wrong.

For too long, bridging the gap between EU citizens and EU governance was treated as a distraction from crisis management. That must change. The EU might have been born as an elite project, but it surely cannot survive as such.

This is why I am truly baffled by proposals, floated immediately after the UK referendum, for further integration. The only thing more dangerous than a federalist push would be moves by member states to reclaim national sovereignty.

None of which means sticking with the status quo. The Czech Republic supports the idea of closer co-operation in areas — including defence, security and law-enforcement, energy, the digital single market and immigration — where integration is essential to the collective interests of EU member states and makes sense to our citizens.

The evolution toward a more diversified EU is a fact of life. The Czech Republic wishes to be at the core of it, as long as the process remains inclusive and open-ended, without disturbing the foundations and overall cohesion of the bloc.

The EU institutions, in particular the commission, should take a leading role in the process. To play that part, however, its exclusivist style of leadership must change. The commission must become a force for inclusion, not an agent of the “core”. It must reinvent itself as a kind of marriage counsellor to prevent another divorce in the European family. This is what acting “politically” means in the EU context.

The fallout from the referendum is a reminder of the true value of the European project — as a bulwark against our inner demons. The UK is now facing a currency plunge, an economic slowdown, a political vacuum, the possible secession of Scotland and uncertainty over the Northern Ireland peace settlement. It provides a dystopian glimpse of a Europe without a strong EU, a future that both the EU and the UK must work to prevent.

www.mzv.cz

145

Čeští zástupci v evropských strukturách

Duben 2016

1. 4. 2016

Komentář europoslance P. Svobody (KDU/ČSL) k summitu EU-Turecko

Právě skončený summit EU s Tureckem přinesl dohodu, která má především vyšachovat převaděče z migračního byznysu a získat větší kontrolu nad námořní hranicí mezi Řeckem a Tureckem. I oficiální místa označují tato opatření za dočasná a mimořádná, členské státy i orgány EU vědí, že dohoda všechny migrační obtíže zdaleka neřeší. Proto je třeba čerstvou dohodu zasadit do širšího kontextu krize .

Stranou přitom v tuto chvíli necháme otázku, zda sama dohoda bude fungovat: jak z důvodů faktických (zvládne Řecko logisticky odvést všechny migranty do Turecka?) či právních (lze naložit člověka bez vyhoštění naložit do autobusu a na loď a odvést ho do jiného státu proti jeho vůli? Do jaké míry je aplikovatelná Ženevská úmluva o uprchlících 1951, která se netýká prchajících před válkou?)

Navrácení všech nelegálních migrantů, kteří od 20. března dorazí na řecké území, zpět do Turecka společně s přesídlením každého Syřana z Turecka za každého Syřana navráceného z Řecka může fungovat pouze v případě, že se podaří vyřešit právní, administrativní a logistické obtíže, které tento plán provázejí. Jinak byly nemalé ústupky investovány marně.

I pokud se podaří získat kontrolu nad migrací do Řecka nebo se podaří narušit síť pašeráků, neznamená to, že …

Za prvé: že dohoda s Tureckem povede ke zlepšení ochrany vnější hranice (aktuně potřebujeme silné společné pohraniční a pobřežní stráže).

Za druhé: že nevzniknou nové pašerácké trasy (Turecko – Bulharsko? Řecko – Albánie – Itálie?),

Za třetí: že se znovu obnoví schengenský prostor bez hraničních kontrol.

Za čtvrté: že dojde k obnovení aplikace platného dublinského nařízení.

Za páté: že se vyřeší také efektivita legální migrace (modré karty).

Za šesté: že bude vyřešena otázka, jakým způsobem vyřizovat žádosti o azyl u těch, kteří již nyní na území EU jsou. Jen v Řecku je nyní přes 40 000 migrantů, kteří tam ale za žádnou cenu nechtějí požádat o azyl.

146

Všechny tyto problémy vyžadují dlouhodobé řešení, vznik jiného, stabilního systému evropských migračních a azylových pravidel, jinak je ohroženo víc než pouhý Schengen! Nové řešení nesmí popírat hodnoty, na kterých je Unie spolu s členskými státy založena. Je např. legální navracet všechny nelegální migranty z Řecka do Turecka? Základním principem azylového práva je princip individuálního posuzování každé žádosti a i ten, kdo kvůli své státní příslušnosti může být považován za ekonomického migranta, může získat azyl například proto, že je ve své zemi diskriminován z náboženských důvodů. V tu chvíli je z nelegálního migranta uprchlík.

Oficiální prohlášení po summitu zněla, že navrhovaná opatření budou v souladu s mezinárodním a evropským právem, princip „non-refoulement“ bude dodržován a každá žádost o azyl bude řeckými orgány posuzována individuálně. Doufám, že si EU je vědoma rizik, která přináší právně pochybné řešení.

Dnešní dohoda je patrně přelomová, pokud jde o vztahy mezi EU a Tureckem: turecký premiér označil pátek za historický den. V rámci migrační krize jde však jen o začátek, protože jejím účelem je „zatím“ získat kontrolu nad situací. A to ještě jen v oblasti řecko-turecké námořní hranice.

O migrační krizi můžeme totiž mluvit také jako o nedostatku kapacit pohraničních stráží, o nedostatečných kapacitách pro registraci migrantů, o nedostatečných kapacitách pro vyřizování žádostí o azyl, o neúčinných nástrojích jako směrování proudu migrantů apod. Tyto nedostatky jsou často způsobeny neochotou některých států (Itálie, Řecko) zajistit dostatečné kapacity.

A důvody této neochoty? Italský premiér Renzi jasně řekl, že italská představa o solidaritě se neshoduje se současným nastavením systému, který Itálii přikazuje vyřizovat prakticky všechny žádosti o azyl. Nemáme mnoho nástrojů, jak dodržování těchto pravidel vynutit, resp. je nepoužíváme na migraci (právní řízení o porušení Smluv). Pokud tedy výsledkem nemá být úplný rozpad Evropské unie, která je postavena jen a jen na tom, že pacta sunt servanda – smlouvy se mají dodržovat.

Italové i Řekové argumentují úplně stejně jako by to udělalo Česko: Jak mohou zadržovat migranty, kteří nechtějí zůstat v Itálii? Jaký je smysl investice do administrativy vyřizující žádosti migrantů, kteří se na jejich území nechtějí zdržet ani 24 hodin?

Evropská komise nyní připravuje návrh na revizi Dublinského nařízení, které zatím zakotvuje povinnost první země na vstupu vyřídit žádost o azyl. Jedna z variant počítá se zrušením tohoto pravidla a se systémem přerozdělování žadatelů. Jednotlivé státy by poté tyto žádosti vyřizovaly. Tato myšlenka má podporu nejen řady evropských think-tanků, ale i řady europoslanců (a to nejen z frakce Zelených….). Jiné řešení je obtížně představitelné, chceme-li se vrátit k Schengenu jako před krizí.

147

Dnes řešíme, jak dostat pod kontrolu množství migrantů a obnovit kontrolu nad vnější hranicí. Faktem ale zůstává, že migrace bude pokračovat, v menším, ale bude. Pak je třeba se soustředit na otázku, jaká pravidla budou platit v celé EU. Pokud chceme, aby tato pravidla byla respektována a aplikována, musí být jednotlivé členské státy přesvědčeny o jejich užitečnosti. Jinak se nehneme „z fleku“.

Vše výše řečené se týká řešení následků migrační krize. Horší je to s příčinami. Zacílení rozvojové spolupráce na země, odkud migranti přicházejí, je správné, ale naprosto nedostačující. Evropa vidí sama svoji bezmocnost, protože je sice ekonomickým obrem, ale bezzubým politickým trpaslíkem. Nevytvořila si dosud společné obranné kapacity, které by jí dodávaly vliv v zahraniční politice. Nemůžeme se proto divit, že řešení syského konfliktu řeší přes hlavu EU hlavně Rusko s USA nebo že do Turecka a na Ukrajinu jezdí hlavně vyjednávat Merkelová a ne Mogheriniová.

A ještě sedmou věc „turecká“ dohoda nevyřešila: rozkol mezi lidmi v pohledu na uprchlíky. Jde o rozdíl mezi „co pro ně můžeme udělat, aniž bychom ohrozili sami sebe“ versus „co můžeme udělat pro to, aby k nám vůbec nechtěli“. Volba mezi těmito dvěma otázkami je měřítkem našeho lidství. Bylo by fajn lidsky neselhat.

www.pavelsvoboda.com

1. 4. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Hans Dietrich Genscher byl velkou postavou evropských dějin

V pátek zemřel ve věku 89 let bývalý dlouholetý německý ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher, který sehrál klíčovou roli při znovusjednocení Německa po pádu komunismu a podpoře evropské integrace.

„Hans Dietrich Genscher byl velkou postavou německých a evropských dějin. Zásadním způsobem zasloužil o evropský integrační projekt a jasně si uvědomoval si, že budoucnost našeho kontinentu spočívá v prohlubování spolupráce a partnerství. Právě v dnešní době nám osobnost jeho formátu chybí,“ uvedl Pavel Telička.

www.telicka.eu

1. 4. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM) k dohodě EU a USA

V diskusích týkajících se dohod o volném obchodu a ochraně investic, které by měly být uzavřeny mezi Evropskou unií a Spojenými státy (TTIP) a EU a

148

Kanadou (CETA), se hodně hovoří o netransparentním vyjednávání (jehož míra je, zvláště pokud jde o TTIP, frapantní), sociálních a ekologických standardech, zvláštních právech pro investory či o právech zaměstnanců. Zcela právem, jedná se o klíčové oblasti, které mohou být pro občany EU zdrojem mnoha nebezpečí a problémů, do budoucna jen těžko odstranitelných. Daleko menší pozornost je věnována – bohužel, podle mne – klasické složce mezinárodního obchodu, kterou je clo. V případě dohod TTIP a CETA se samozřejmě jedná o jeho maximální odstranění.

Teprve před několika týdny nabídla Evropská unie, resp. její kormidelníci, Spojeným státům, že v rámci TTIP bude odstraněno na 97 procent ze cla, které ještě platí pro export amerického zboží a služeb. Částečně v okamžiku nabytí účinnosti dohody, částečně v přechodných lhůtách. A dokonce někteří kritikové TTIP uvádějí, že proti zcela volnému obchodu jako takovému vlastně nic nenamítají. To je ale přinejmenším zavádějící.

Pro neoliberály není clo nic jiného než brzdou obchodu. Pro zaměstnance však představuje clo často ochranu před nemilosrdnou hospodářskou soutěží – soutěží o nejnižší mzdy a ochranné standardy. Tam, kde jsou nižší, je samozřejmě produkce obecně levnější, a pokud tato produkce přijde na trh do země s lépe placenou pracovní silou, ta potom samozřejmě nekupuje dražší domácí produkty, takže vzniká tlak na snižování výrobních nákladů i v této zemi. Spirála snižování a škrtů tak stále běží.

Pro státy je clo důležitým zdrojem příjmu. Nadto má ochrannou funkci také pro malé a střední podniky. Zatímco nadnárodní koncerny mají životní zájem na volném obchodu, neboť jejich strategie je zaměřena na globální dobývání trhů, malé a střední podniky jsou většinou orientovány na lokální resp. regionální odběratele. Ničím, tedy ani clem regulované počínání koncernů je pro takové podniky zkázonosné. Není proto udivující, že četné malé a střední podniky se dnes angažují v hnutí proti dohodám TTIP a CETA. Stejně jako miliony občanů, kteří vidí hlavně v TTIP velké nebezpečí pro Evropu.

www.mastalka.cz

6. 4. 2016

Vyjádření europoslance P. Ježka (ANO) k návrhům na reformu azylového systému

Nejen z pozice svého působení ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) se již delší dobu snažím upozorňovat na problémy, které mohou přinést očekávané návrhy Evropské komise na reformu azylového systému EU.

EU zdaleka nedostala migrační a uprchlickou krizi pod kontrolu, mnoho občanů členských států projevuje vzrůstající obavu ze situace a podpora Unie klesá,

149

členské státy Unie jsou v názoru na příčiny a řešení krize rozděleny, Unie čelí odstředivým tendencím, počínaje referendem ve Velké Británii o odchodu z EU. Ze širšího hlediska tedy návrhy pouze dále vyhrotí spory v situaci, kdy by členské státy se měly snažit hledat shodu a soudržnost.

Složitost situace demonstruje skutečnost, že Komise předložila variantní řešení k rozhodnutí členských států, v Radě EU. Je dobře, že Komise, která podle mého soudu zejména v počátcích migrační krize selhala, nyní předložila variantní řešení. Jednání členských států však budou složitá.

Žádný systém nemůže fungovat dobře, pokud jeho pravidla nejsou dodržována. A některé státy Unie nezajistily na vnější schengenské hranici režim, k němuž se zavázaly, včetně zacházení se žadateli o mezinárodní ochranu. A Evropská komise tento režim nevynutila. I když situace na hranicích těchto států byla složitá, nelze ji řešit nedodržováním pravidel, ale již dříve mělo být požádáno o pomoc Unie a přijata opatření, která se až nyní začínají realizovat.

Prvním východiskem dle mého soudu tedy musí být, že současný ani žádný nový azylový systém nemůže fungovat, pokud jeho někteří účastnící – některé členské státy – nebudou dodržovat dohodnutá pravidla.

Jsem rád, že se podařilo zastavit návrh na centrální azylový systém, kdy by žádosti o azyl vyřizovala společná instituce na úrovni EU. Ten jsem považoval za nepřijatelný a kontraproduktivní zásah do národních suverenit se všemi nežádoucími důsledky. Komise se o něm zmiňuje již jen jako o dlouhodobé perspektivě.

Ani (varianta 2) trvalé rozdělování azylantů mezi členské země a vyřizování jejich žádostí na národní úrovni, nepodporuji. Neodpovídá současné úrovni evropské integrace a stejně jako v dřívějším pilotním projektu se i nyní v praxi potvrdilo, že přerozdělování žadatelů o azyl nefunguje ani z hlediska žadatelů ani z pohledu zemí Unie.

O variantě 1 korektivního přerozdělovacího mechanizmu k současnému systému pro určité situace patrně lze jednat, pokud bude současná migrační krize pod kontrolou, zabezpečen režim na vnějších hranicích, dohody se zeměmi původu a tranzitu migrantů a vhodně nastavené spouštěcí a brzdící mechanizmy systému. A za předpokladu, že bude využíván institut dočasné ochrany na úrovni EU nebo doplňkové ochrany na národní úrovni. Tj. že bude moci být aplikována dočasnost poskytnuté mezinárodní ochrany do doby, než pro ni pominou důvody.

www.petrjezek.eu

7. 4. 2016

150

Komentář Jana Zahradila k návrhu Evropské komise: Zavání to přepsáním silových poměrů uvnitř EU

Evropská komise navrhla zavedení stálých povinných kvót pro přijímání uprchlíků. Podle Facebooku europoslance za ODS Jana Zahradila tomu můžeme směle říkat pokus o mocenský převrat.

„Je to viditelná snaha využít migrační krize k tomu, aby se další pravomoci odebraly jednotlivým členským státům Evropské unie a centralizovaly se na evropské úrovni. A to je podle mě věc, která je nepřijatelná, která zavání přepsáním silových poměrů uvnitř EU a která proto musí být odmítnuta,“ kritizuje návrh Komise Jan Zahradil v dnešním Interview Plus.

Po prostudování návrhů byl podle svých slov šokován. „Myslel jsem si, možná naivně, že po krachu kvótního systému, který jsme už zažili, se Evropská komise už o nic podobného pokoušet nebude. Ona se nejen pokouší o zavedení už ne dočasného, ale trvalého systému přerozdělování migrantů, ale dokonce se pokouší o sjednocení azylových procedur napříč Evropou,“ pokračuje Zahradil.

Omezení suverenity?

Podle Zahradila by se neměl tzv. dublinský systém zdokonalovat podle návrhu Evropské komise, ale úpravou sociálních systémů například v Německu, aby nesloužily jako pobídka migrantům.

Nebylo by to ale ohrožení státní suverenity Německa? „Ano, Německo si samozřejmě může rozhodnout o svých sociálních dávkách, jak uzná za vhodné, ale pokud německý sociální systém funguje tím způsobem, že působí jako pobídka pro azylanty, tak to zase Německo nemůže řešit tak, že si přes Evropskou komisi vylobbuje nějaký trvalý systém na přerozdělování migrantů a přehodí ten problém na jiné země,“ říká Zahradil.

„Já jako český politik nejsem zodpovědný za to, co udělají nebo neudělají v Německu. Já jsem zodpovědný za to, a jsem tomu rád, že český azylový systém, plus sociální benefity, které jsou na něj navázány, působí tak, že nikoho nepobízí k tomu, aby do České republiky jako ekonomický migrant z ekonomických důvodů šel,“ vysvětluje dále Zahradil.

Česká republika by měla hledat spojence pro odmítnutí návrhu

Podle Jana Zahradila je zapotřebí budovat koalici států, které se s návrhem Evropské komise nechtějí smířit. „Bude to složité, ale myslím, že bychom měli hledat zhruba ve 2 skupinách. Jednak ve skupině těch států, které jsou lidově řečeno „první na ráně“ pokud jde o tu současnou migrační vlnu, a potom také ve skupině států, což bude možná překvapivé, které nepatří k těm nejbohatším v Evropské unii,“ uvádí Zahradil.

151

„Určitě bychom měli hledat spojence nebo nějaký společný postup se zeměmi Visegrádu, a se zeměmi, které se nacházejí na té balkánské cestě. Věřím, že možná i pobaltské státy, pokud je Německo neuplatí přes nějaké fondy, nebo na ně nezatlačí politicky, by se k nám také mohly přidat, ale znovu říkám: bude to složité,“ predikuje Jan Zahradil.

www.zahradil.cz

7. 4. 2016

Komentář europoslance J.Štětiny (TOP09/STAN): Výsledky nizozemského referenda jsou zklamáním

Jaromír Štětina, místopředseda parlamentního podvýboru pro obranu a bezpečnost (TOP 09/STAN), komentoval výsledky nizozemského referenda o asociační dohodě:

„Výsledky nizozemského referenda o ratifikaci asociační dohody s Ukrajinou jsou zklamáním. Ukrajina se stala předmětem manipulace populistů v Nizozemsku, kteří ji vzali jako rukojmí ve svém boji proti EU.

Asociační dohoda je výrazem touhy Ukrajinců přiblížit se k Evropské unii. Proto svrhli zkorumpovanou proruskou vládu a proto se bránili ruským okupantům, kteří ukrojili kus jejího území. Ukrajina zaplatila bolestivou cenu. Byl jsem na Majdanu v den, kdy ostřelovači stříleli do nevinných lidí, viděl jsem mrtvé a zraněné. Na Majdanu Ukrajinci demonstrovali za Evropu a evropský systém práva.

Konflikt na Ukrajině, který rozpoutal Putinův režim, však přinesl velké oběti i z Nizozemska. Dezinformační politika euroskeptiků podporovaných Ruskem ale dokázala způsobit, že Holanďané zapomněli i na své mrtvé ze sestřeleného civilního letu MH17 nad Donbasem.

Chci věřit, že ta necelá čtvrtina voličů, která se postavila proti asociační dohodě s Ukrajinou (ostatní buď hlasovali pro, nebo se zkrátka nezúčastnili) není hlasem celého Nizozemska. Výsledky referenda je ale třeba respektovat. Je také ale nutné si přiznat, že Holanďané skočili na lep Ruské federaci. K neprospěchu Ukrajiny a k neprospěchu celé Evropské unie právě pod předsednictvím Nizozemska.“

www.top09.cz

11. 4. 2016

152

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP 09): Je svět připraven na Trumpa v čele supervelmoci USA?

Europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer se zamýšlí nad tím, co vytvořilo podmínky pro to, aby se člověk s názory a postoji Donalda Trumpa stal horkým kandidátem na post nejmocnějšího muže zeměkoule.

Američtí občané mají bezesporu právo zvolit si prostořekého miliardáře Donalda Trumpa za prezidenta. Stejně tak my máme právo, ne-li povinnost, zamyslet se, co by to pro nás znamenalo. Především platí, že ne vše, co padne během volební kampaně od kandidáta, který nakonec ve volbách uspěje, se naplní.

Držení stranické linie

Někdy naopak politici zoufale hledají aspoň nějaké body, kterými by svým, obvykle po zvolení poněkud znechuceným voličům, dokázali, že své slovo drží.

Nicméně v širším slova smyslu, zejména v Americe, prezidenti „drží stranickou linii“. Republikáni se obvykle snaží snížit daně (někdy způsobem, rozsahem a časováním nevhodně), demokraté přicházejí se sociálními programy (ani jim se občas něco nepovede). U Donalda Trumpa jde ale o něco jiné. Trump, zdá se, není zrovna moc názorově „spřízněn“ s myšlenkami, které vyznává strana, za kterou kandiduje.

Póza: Jsem jiný

Zatím se zdá, že jeho názory jsou určovány jediným cílem – zajistit si podporu dostatku voličů, které potřebuje pro vítězství v primárkách.

Póza „jsem jiný než ostatní“ mu přitom dává až nekonečný prostor pro rozhodování o tom, jak by problémy, které na stole prezidentovi přistanou, řešil (zatím toliko v odpovědích voličům či v televizních debatách). Druhým jeho rysem je protest proti takzvané politické korektnosti. Výpady proti ženám, náboženstvím či cizincům představují vždy snadnou cestu k uspokojení určitých voličských skupin, které jsou někdy po právu „otrávené“ ze standardních „korektních“ politiků. Jako prezident by zřejmě v tomto Trump ubral, ale „džina“ hrozby oživování xenofobie, rasismu či útoků na pozici žen ve společnosti by to bezpochyby do láhve zpět nevrátilo. Což by mohlo Trumpa vést k dalšímu postupu na této cestě (fanoušky by mu to zřejmě zajistilo). Ovšem pro svět i Ameriku by to bylo něco nového.

Hlava supervelmoci

Pro nás nejvíc podstatný by byl zahraničně-politický dopad zvolení člověka, s dnešními postoji pana Trumpa, do čela supervelmoci zvané USA. Nejde jen o čirou nekompetenci, kterou občas projevuje, a zjevný obdiv k autoritativnímu vládnutí, jaké je vidět třeba v Rusku. Pod vlajkou „zájmů běžných Američanů“ by

153

se USA mohly stahovat z organizací, jako je NATO (i těch zdánlivě méně významných, jako je MMF, WTO atd.) či omezit strategické projekty typu výzkumu kosmu. Jak daleko by došel Trumpův obdiv k autoritativním vládcům velkých zemí a co by přinesl, lze jen těžko odhadovat.

Oprávněné riziko

Ale je jasné, že dnes není svět připraven na „prázdné místo“, které by stažení Ameriky z její role mohlo znamenat. A existuje obava, že by se ho mohly snažit vyplnit země či lidé, kteří by do naší budoucnosti mohli silně a nevítaně zasáhnout. Označení možného zvolení tohoto člověka jako zásadní riziko (zejména v termínech nejistoty), je tedy plně oprávněné. Nicméně ještě důležitější otázkou je, co vytvořilo podmínky pro to, aby se člověk s názory a postoji (zda má to první, a jaké, to opravdu není patrné, proto jde asi spíše o pragmatické „postoje“ než pevné „názory“) pana Trumpa stal horkým kandidátem na post nejmocnějšího muže zeměkoule. Bez odpovědi na tuto otázku se dříve či později takovéhoto prezidenta, se vším co může přinést, třeba i v Americe dočkáme.

www.niedermayer.cz

11. 4. 2016

Vystoupení europoslance P. Macha (Svobodní) na plénu EP k dohodě s Tureckem

Dovolte, abych vás seznámil s tím, co si o dohodě Evropské unie s Tureckem myslí Česká republika.

Český parlament přijal následující usnesení: 1) Poslanecká sněmovna důrazně odmítá zavedení povinného přerozdělovacího mechanismu běženců; 2) Poslanecká sněmovna odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí EU, která se týká zrušení víz pro turecké občany.

Zajímá ale v Bruselu vůbec někoho, co si myslí jeden demokraticky zvolený parlament? Já se obávám, že nikoliv. Evropská rada a Komise záměrně upekly s Tureckem dohodu, která nemá náležitosti smlouvy, aby o ní nemohl jednat tento ani žádný jiný parlament v členském státě.

Hanba Evropské radě, že obešla demokratické instituce a uzavřela s Tureckem dohodu, o které žádný parlament ani nejednal. Toto je demokratický deficit v praxi, to je důvod proč evropské instituce ztrácejí důvěru občanů.

www.petrmach.cz

13. 4. 2016

154

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Podpořila jsem usnesení EP k situaci v Polsku

Demokracie a právní stát patří mezi základní hodnoty, na kterých stojí EU i její členské státy. V případech pochybností o dodržování těchto hodnot některým z členských států by EU měla zpozornět. Evropská komise zahájila v lednu s polskou vládou dialog o některých kontroverzních reformách, ke kterým v Polsku došlo. Zatím nedospěla k jednoznačnému závěru, nicméně poslední krize kolem Ústavního soudu vykazuje možné ohrožení hodnot právního státu a polská vláda by měla vědět, že si nemůže dovolit úplně vše, byť byla demokraticky zvolená.

Evropská komise zahájila v lednu s polskou vládou dialog o některých kontroverzních reformách, ke kterým v Polsku došlo. Zatím nedospěla k jednoznačnému závěru, nicméně poslední krize kolem Ústavního soudu vykazuje možné ohrožení hodnot právního státu a polská vláda by měla vědět, že si nemůže dovolit úplně vše, byť byla demokraticky zvolená.

Situaci v Polsku jsem dlouze probírala se svými polskými kolegy z Občanské platformy, která je součástí Evropské lidové strany a respektuji jejich pohled na věc. Proto jsem po určitém váhání podpořila návrh usnesení, které reflektuje situaci kolem polského ústavního soudu a apeluje na polskou vládu, aby respektovala stanovisko Benátské komise, tvořené ústavními experty Rady Evropy, a přestala omezovat Ústavní soud.

Komise kritizovala jako neústavní volbu nových členů soudu předchozím i nynějším parlamentem. Také se jí nelíbí, že by měl ústavní soud rozhodovat za účasti nejméně 13 z celkem 15 soudců, tedy dvoutřetinovou většinou, zatímco až dosud stačila prostá většina. To může podle expertní komise učinit tuto instituci neefektivní. Věřím, že se patová situace kolem polského ústavního soudu zdárně vyřeší ke spokojenosti všech stran a tak, aby mohl začít opět normálně fungovat.

Rozhodně však trvám na tom, aby pokračoval konstruktivní dialog s polskou vládou a abychom postupovali vůči demokraticky zvolené polské vládě velmi citlivě.

www.sojdrova.cz

13. 4. 2016

Přepis hlavních bodů rozhovoru s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) na téma ekonomických migrantů

Daniel TAKÁČ, moderátor

Evropa zase mluví o kvótách na uprchlíky a tentokrát o trvalých kvótách. Jak to tak vypadá, velká většina je docela pro, soudě apodle dnešního hlasování

155

Evropského parlamentu. Tam dnes přijali rezoluci, která požaduje společnou evropskou azylovou politiku. Pro bylo 459 europoslanců, proti 206. Zatím to ale ještě není závazné, probereme to podrobně v Událostech, komentářích. Pane Pospíšile, co podle vás to dnešní hlasování Evropského parlamentu de facto o trvalých kvótách, byť zatím ten výsledek není závazný, vlastně znamená? Velká většina europoslanců byla pro.

Jiří POSPÍŠIL, europoslanec /nestr. za TOP 09/

Byli to europoslanci zvláště z velkých zemí a z velkých politických stran. To znamená, z těch středopravicových a z levicových. Taková koalice tady vznikla. Výsledek ukazuje, že europoslanci stále věří v možnost, že uprchlíci mohou být proti své vůli přerozdělováni po Evropě. Mě to výrazně překvapuje, protože kvóty byly přijaty již v létě pouze ad hoc na syrský problém. Bylo přijato číslo 160 tisíc. Reálně bylo přerozděleno pouze 1000 uprchlíků, to znamená, ani ne 1 %. V praxi se ukazuje, že kvóty a umělé přerozdělování v praxi nefunguje. Přesto dneska Evropský parlament přijal dokument, který prosazuje kvóty. Za ještě větší problém považuji jednotné azylové řízení. To znamená, že azylové řízení by neprobíhalo v jednotlivých členských státech, ale tato pravomoc by byla státu odňata a bylo by jedno azylové řízení pro celou Evropu. To je podle mého názoru v rozporu s principy suverenity jednotlivých členských států.


Pane Pospíšile, taky říkáte, že kvóty nefungují, ale lidé tady jsou. Mám na mysli uprchlíky. Není to jenom nedůslednost Evropy? Zavedla se nějaká pravidla, do toho patří kvóty a mluví se o tom, že je Evropa není schopna vynutit, udržet uprchlíky tam, kde mají podle těchto kvót být. Není tohle problém? Ti lidé už tu jsou a musí se to nějak vyřešit.


Ti lidé už tady dneska jsou. Lidé, kteří jsou na území Evropy už takzvaně "předistribuováni" nebudou. Ti jsou dneska ve velkých zemích a začínají tam nějakým způsobem fungovat. Je debata, co do budoucna. O tom se dnes jednalo. Říkám, že by Evropská komise měla do budoucna a evropské instituce měly řešit reálná řešení. To znamená, dělat vše proto, aby fungovala dohoda s Tureckem, aby Turecko pořádně hlídalo hranice, abychom podobný problém neměli například s Libyí. To znamená, začít řešit otázky Libye, začít řešit otázky vracení lidí, kteří azyl nezískají. Podívejte se na jednu věc, pane redaktore. V Evropě určitá část lidí nedostane azyl, ale pouze jedna třetina z nich se vrací do svých domovských zemí. Toto si myslím, že by Evropská unie měla řešit - jak zavést takzvanou návratovou politiku, vracet ty, kteří jsou pouze ekonomickými uprchlíky. O tom bychom tady měli jednat, to jsem také říkal zde ve svém vystoupení. My vymýšlíme umělé konstrukce. Opravdu politika přerozdělování uprchlíků proti jejich vůli a jednotné azylové řízení, kdy se vytvoří iluze, že Evropa je jenom jeden celek a že stejná životní úroveň je v Bruselu jako třeba někde na Balkáně, jsou přece iluze. Těm nikdo reálně nemůže věřit. Myslím si,

156

že by Evropa měla postupovat menšími krůčky, realisticky. Teď je třeba obrovské množství práce, aby fungovala dohoda s Tureckem. Chybí úředníci v Řecku. To by měla komise řešit.


Dovolím si to rozšířit, pane Pospíšile. Jednat s Tureckem, ano. Prezident republiky mluví o tom, že je to vydírání, které bude stát 20 miliard a pochybuje o funkčnosti. Rakouský prezident pochybuje u funkčnosti této dohody. Příčinou je syrský konflikt, Evropská unie nemá v rukou řešení syrského konfliktu, nemá v rukou sama o sobě poražení Islámského státu. Tak, kde jsou ta řešení, která vyřeší, že sem uprchlíci pořád přicházejí, když sama Evropa neumí vyřešit základní příčinu?


Je třeba říci, že v tuto chvíli klesá příchod uprchlíků z Turecka. Nechci tu dohodu chválit, jsem kritikem některých jejích částí, ale zatím říci, že ta dohoda v základním vůbec nebude fungovat a že se nepodaří zastavit příliv uprchlíků z Turecka, je pouze spekulace. Zatím příliv klesá. My se musíme snažit dělat reálnou politiku, bavit se zeměmi kolem Evropy a těmto zemím nějakým způsobem nabídnout - mějte na svém území uprchlíky a my vám pomůžeme. Je to pro Evropu menší zlo, než tady mít miliony lidí, kteří budou putovat po Evropě, nikde nebudou pořádně registrováni a nebude možnost je integrovat do evropské společnosti. Vybíráme v reálné politice mezi menším zlem. Takže teď říkat - dohoda s Tureckem vůbec nebude fungovat, je sice pěkné, ale měli bychom nyní udělat všechno proto, aby fungovala. To znamená, aby Turecko hlídalo hranici a aby ten pokles, který nastal v přílivu uprchlíků z Turecka, byl trvalý, ne pouze dočasný. Zatím ten pokles tady je. Zdůrazňuji, já jsem kritikem některých pasáží té dohody, ale v tom základu souhlasím. Tady máte peníze a mějte u sebe uprchlíky, hlídejte pořádně hranici. Tenhle princip kritizovat nechci a teprve se uvidí, jestli je životaschopný, nebo není.


Pane Pospíšile, stejná otázka pro vás, Czech Republic tak, jak je to teď, anebo i to Česko je přijatelné v jazykových mezích?


Pro mě to není problém, nechám to na odbornících. Nemám problém s názvem Czech Republic. Pro mě jako politika je důležité a dělám vše proto, aby byla Česká republika suverénní silnou zemí, která bude seriózním partnerem a bude dobře vnímaná všude ve světě. Důležitější je pro mě tedy vnímání České republiky, než, řekněme, lingvistický oříšek, jak přesně se budeme nazývat. To je pro odborníky.

www.top09.cz

157

18. 4. 2016

Rozhovor europoslance P. Teličky pro Deník: Zeman se k unii nechová jinak než Klaus

Evropskou unii nevnímá jako dokonalý a bezproblémový spolek. Přeje si však, aby se vždy argumentovalo na základě faktů a po kritice následovaly návrhy řešení. To se týká migrační politiky i smlouvy s Tureckem. S prvním českým eurokomisařem a nyní poslancem Evropského parlamentu Pavlem Teličkou Deník hovořil též o tom, proč by mělo ANO postavit svého vlastního prezidentského kandidáta, který by vyzval Miloše Zemana.

Nemáte po posledním hlasování europarlamentu o situaci ve Středozemním moři a azylové politice dojem, že evropské elity se mílovými kroky vzdalují evropské realitě?

Zpráva, o níž se hlasovalo, měla celou řadu pozitivních momentů. O to je větší škoda, že se do ní dostala otázka povinného přerozdělování uprchlíků. To je pochopitelně nešťastné a zároveň zbytečné. Vnímejme to jako zprávu, která vyjadřuje většinový názor Evropského parlamentu (EP), ale nebude mít zásadní vliv.

Je to většinový názor, takže se znovu ptám, zda vyslanci 28 států v EP nejsou jinde než jejich obyvatelé?

Samozřejmě čeští europoslanci na to mají jiný pohled než řečtí nebo italští. Žádná politická frakce v EP není vnitřně zcela jednotná. Faktem je, že i ti poslanci, kterým mandatorní přerozdělování uprchlíků vadí, ho nevnímali v této zprávě jako zásadní sdělení, klíčová tam byla jiná ustanovení.

Co je to platné, když ho Evropská komise přes jednoznačný odpor zemí Visegrádské čtyřky vezme za svůj a bude trvat na tom, že kvóty jsou v pořádku a dokonce chce azylovou politiku povýšit z národní na bruselskou úroveň?

Komise to takto neříká, vy reflektujete, jak o tom mluví čeští politici. Typické je, že jejich kategorická vyjádření zazněla deset minut po vydání oné zprávy, která má 22 stran. Pochybuji, že si stačili její text podrobně přečíst a udělat si o něm ucelený obraz, natož ho zanalyzovat. Komise přichází s návrhy, jak by měla být řešena migrační otázka. Azylová politika je jedním z pěti klíčových bodů a předkládá se ve dvou variantách. Neslyšel jsem žádného našeho ministra, který by mezi nimi rozlišoval.

V čem jsou rozdílné?

Jedna je skutečně centralizovaná, druhá je ale reformním vyladěním stávající situace, jejímž základním subjektem zůstává členský stát. Komise přitom o realizaci návrhů nerozhoduje, vyhodnocuje situaci, předkládá řešení, zrcadlí

158

nálady v EP a v členských zemích. Na zasedání Rady EU, která se podnětem Komise bude zabývat, nepochybně zazní i třetí možnost, totiž že současná azylová politika by neměla doznat žádných změn, jen má být efektivnější.

Je nepochopitelné, že ministr vnitra Chovanec neinformoval občany o existenci dvou koncepčních variant a dalších návrzích. Jedním z nich je předložení mechanismu, který by zamezil sekundárnímu přemisťování uprchlíků, což je v souvislosti s křesťanskými běženci z Iráku velmi aktuální záležitost. Komise ve zprávě říká, že chce předložit opatření, jež mu budou bránit. I ona pochopila, že není možné, aby se válečný uprchlík, který dostane v bezpečné zemi ochranu, byt a čerpá prostředky, jen tak sebral a odešel jinam.

Když zůstaneme u čerstvého příkladu několika desítek Iráčanů, co by to pro ně znamenalo? Ačkoli původně projevili zájem žít v Česku, byli sem dopraveni, získali bydlení i statut uprchlíků, odešli do Německa. Komise navrhuje, aby byli v takovém případě vráceni do Iráku?

Čistě spekulativně by jednou z variant bylo jejich vrácení do země, odkud k nám přišli. Mezitím je řada dalších možností, například návrat do země, kde o azyl požádali a byl jim předělen statut uprchlíka. Komise zatím říká, že je to vážný problém. Aby systém mohl fungovat a abychom také nemotivovali ekonomické migranty, měli by uprchlíci zůstávat v první bezpečné zemi, kde požádají o azyl. Získají¬li v ní dočasnou nebo trvalou ochranu, nebudou moci odejít.

Nebude to omezování jejich práva na svobodný pohyb v rámci schengenského prostoru?

Jistěže bude. Migrace nyní není pod kontrolou a je prvořadou povinností každého státu zajistit bezpečnost vlastních občanů, to znamená zabránit samovolnému proudu statisíců lidí. Na to má Evropa nárok a musí dělat politiku, která nebude lákat lidi přicházející čistě z ekonomických důvodů. Komise se kromě toho zabývá i regulací pracovních sil ze třetích zemí, které potřebujeme, ale i na jejich příliv se musejí vztahovat pravidla. Smyslem všeho je dát najevo, že ilegální migrace se nebude vyplácet.

Jak vás tak poslouchám, máte evidentně pocit, ba dokonce jistotu, že migrační zkoušku Evropa zvládne.

To si nedovolím tvrdit. Současná situace není dobrá. Pokud máme uprchlickou vlnu zvládnut, potřebujeme v maximálně možné míře jednotnou unii. Teď je rozhádaná, což je špatně. Proto jsem loni, když poprvé zazněla myšlenka zavedení kvót, zaujal negativní postoj. Bylo mi jasné, že se na tom unie bude polarizovat, přičemž tuto věc nezvládne sama Česká republika ani Německo, ani Řecko.

My vyčítáme Řecku kdeco, ale řekněme si otevřeně, jak bychom obstáli my, kdybychom měli podobný geografický profil? Řekové jistě mohli a měli fungovat lépe, ale stejně tak evropské unijní státy měly ten problém předvídat a Řecku

159

pomoci. My potřebujeme celoevropská řešení, nikdo nevyhraje se svým názorem ze sta procent. Neobstojíme, když budeme jen říkat ne, politiku musíme umět tvořit, přicházet s konstruktivními návrhy, které budou vyhovovat nám i našim partnerům. Takový postup u českých politiků nejen nevidím, ale naopak spíš pozoruji snahu vše šmahem odmítat a rozbíjet.

Je tím správným celoevropským řešením dohoda s Tureckem, kdy prst na spoušti drží především prezident Erdogan, který si diktuje podmínky? Nemluvě o tom, že EU teď musí držet pusu a nekritizovat masivní porušování svobody slova a shromažďování v této zemi.

Dohodu s Tureckem vnímám s velmi smíšenými pocity. Od počátku, kdy jsme o ní v EP mluvili, byť není v jeho kompetenci o ní rozhodovat, jsem k ní byl kritický. Zaprvé je prezentována jako kouzelný proutek, kterým se situace vyřeší, což je nesmysl. Pokud vodu zahradíte jednou hrází, přelije se jinam, nikdy se úplně nevsákne. Bojujeme s organizovaným zločinem, s převaděči, a pokud jejich sítě nerozbijeme, najdou si jiné cesty. Musíme zavřít všechny, tedy zajistit vnější hranice EU. Určitá rozhodnutí byla přijata, ale pojďme se podívat, která země a jak konkrétně k tomu přispěla.

Realita je daleko za očekáváním. Druhý problém v dohodě je, že jde o výměnu jednoho nelegálního migranta za jednoho Syřana z válečné zóny. Jak říká naše frakce ALDE v europarlamentu, tím jsme Turkům dali náhradní klíč od Evropy. To je poněkud krátkozraké, a proto jsem v úterý na zasedání EP položil prezidentovi Evropské rady Tuskovi a implicitně i předsedovi Evropské komise Junckerovi otázku, jak je naplňování této dohody monitorováno, vyhodnocováno, analyzováno a jak tyto závěry využíváme k nějaké případné korekci.

Kdy dostanete odpověď?

Měl jsem ji dostat hned, ale to se nepodařilo. Na obranu Donalda Tuska musím říct, že jsme byli v časové tísni, neboť bylo před hlasováním, ale on si dělal poznámky, takže to zaznamenal. Už teď připravuji písemnou interpelaci a budu chtít vědět, jak je tento monitoring zajištěn, jaké máme na Turecko páky. Nelíbí se mi ani to, že jsme dohodu spojili s otevíráním kapitol o přistoupení Turecka do EU, což s ní absolutně nesouvisí.

Byla to jeho podmínka.

Dobře, ale takto to nelze dělat. Když pod tlakem otevíráte jednotlivé kapitoly, například o justici či zemědělství, nikdo mi nevyvrátí, že pod ním nebudete i při jejich uzavírání.

Tak to samozřejmě je, protože Turecko tahá za delší konec špagátu.

Proto jednoznačně říkám, že tyto kapitoly, možná s výjimkou těch, kde na Turecko potřebujeme bič, nemají být otvírané. A jsou¬li, pak se tak má dít na základě objektivních kritérií, ne proto, že si to pan Erdogan vydupe kvůli jednání

160

o uprchlících. To je téměř vydírání. Stejně tak je nesmysl kývnout na liberalizaci víz, neboť Turecko nesplňuje ani polovinu z více než 70 podmínek. Přesto přese všechno současná čísla ukazují, že se příliv uprchlíků z Turecka výrazně snižuje. Z tisíců lidí v mrazivém období jsme se dostali na desítky v dubnu, což není důvod k jásotu, ale posun to je.

Byl bych rád, kdybych jednoho dne mohl říci, že se to opravdu povedlo, ale je k tomu dlouhá cesta. Musíme vyhodnocovat plnění, zacpat všechny kanály a také nastavit azylovou politiku. Pokud k ní totiž členské státy přistupují zcela rozdílně, logicky to migranty tlačí tam, kde jsou podmínky příznivější. Určitou harmonizaci tedy budeme muset podstoupit.

Vy osobně jste pro, aby se Turecko stalo členskou zemí Evropské unie?

V roce 2004, kdy jsem byl eurokomisařem, se projednávala zpráva, zda začít jednání s Tureckem, nebo ne. Byl jsem jedním ze čtyř komisařů, kteří k tomu vystoupili a jeden ze dvou, kdo byl pro. Na stole byla už od roku 1999 nějaká kritéria, tak bylo správné rozhovory zahájit. Nicméně nevěřil jsem, že Turecko by bylo připraveno splnit velmi náročné sociální, ekonomické a politické podmínky, které svým způsobem odporují tamnímu establishmentu i mentalitě. Turecko se podle mě nebude chtít stát členem unie. Jisté je, že nikdo nesmí do EU vstoupit bez splnění daných podmínek. Nevěřím proto, že tento proces v příštích několika desítkách let dospěje do úspěšného konce.

Po mnoha letech angažmá v českoevropské politice vás vnímám jako člověka velmi racionálního, který se opírá o věcné argumenty. Překvapilo mě proto, že jste se na sociálních sítích nezvykle razantně vyjádřil na adresu prezidenta Miloše Zemana. Reagoval jste především na jeho slova v čínské televizi, že Česko už není pod tlakem USA ani EU a zase dělá nezávislou politiku ve vlastním zájmu. A dovodil jste, že povinností každého státotvorného politického subjektu je postavit nebo podpořit Zemanova protikandidáta.

Mohu vám říci, že ty tweety píšu v úplném klidu a po racionální úvaze. Jistě je to trochu jiné prostředí, svým způsobem i zábava.

Na jejich obsahu a sdělení se tím nic nemění.

Bezpochyby. Proto říkám, že se chovám racionálně. Pan prezident o sobě tvrdí, že je eurofederalista. To znamená, že podle něj bychom měli veškerá klíčová rozhodnutí přenést na centrální úroveň, tedy na Evropskou unii. Toto není můj koncept, nemyslím, že by fungoval. Rozhodně jsou oblasti, které můžeme lépe řešit na národní úrovni a někdy i na regionální.

Váš Deník je nejsilnějším médiem v krajích, tak jistě víte, že řadu problémů si kraje umějí řešit lépe než Praha nebo dokonce Brusel. Nicméně pan prezident tvrdí, že je eurofederalistou, ale zároveň kritizuje unii za její rozhodnutí. To není rozpor, nýbrž schizofrenie. Teď si musíme vybrat, který extrém vlastně podporuje. V tomto ohledu pro mě Miloš Zeman není důvěryhodný, protože

161

nevím, co je jeho politikou, zda preferuje federaci, nebo národní státy. Podle mě bychom měli v rámci EU prohloubit spolupráci tam, kde na to sami nestačíme, například v oblasti bezpečnosti nebo vnitřního trhu.

V lednovém rozhovoru s Milošem Zemanem jsem se ho ptala, zda je stále ještě eurofederalistou a on odpověděl kladně s tím, že bezpečnost, obranu či zahraniční politiku by měla řešit federální bruselská vláda, zatímco všechno ostatní by se mělo přenést na národní státy, ba dokonce regiony.

Tak mi řekněte příklad jedné jediné federace, která má společnou pouze obranu, to je doslova blbost. Pak bychom mohli říct, že třeba NATO je federace, neboť jeho členské státy mají společnou obrannou politiku.

Miloš Zeman vám coby důchodce z Vysočiny nabídl vedení své Strany práv občanů, takže tehdy jste k sobě museli mít názorově hodně blízko. Znamená to, že až praktický výkon jeho prezidentské role vás dovedl k závěru, že Česko by si zasloužilo jinou hlavu státu?

Jednoznačně. Vždy budu říkat, že když jsem byl náměstkem ministra zahraničí a státním tajemníkem, který se účastní zasedání vlády, Miloše Zemana jsem si velmi vážil. Byl to rozhodný politik, který mnohé evropské státníky převyšoval o jednu až dvě úrovně. Osobností je i dnes, je neskutečně sečtělý a vzdělaný, bohužel ale prošel zásadní proměnou.

A když zůstanu u EU, tak k ní lidé mohou být skeptičtí a kritičtí, avšak hlava státu by se měla umět oprostit od svých zájmů, vysvětlit, co pozitivního nám členství v EU přináší a jak by ji sama chtěla rozvíjet a posouvat. Nejen kritizovat či nevhodným způsobem charakterizovat unijní politiky, nebo říkat, co všechno nám Amerika diktuje. Očekával bych od prezidenta aktivní přístup, ne plytká klišé a zkreslování reality.

Já jsem v mnoha ohledech k unii také kritický, ale českým bytostným zájmem je fungující a efektivní EU schopná řešit současné výzvy a překonávat překážky. Na jejím chodu se musíme podílet, ne ho torpédovat. V tom se Miloš Zeman nechová jinak než Václav Klaus. Pokud nebudeme umět být konstruktivní, nikdo si nás nebude všímat. To, že Miloš Zeman už dnes nemá vliv, je evidentní. Kdy dostal pozvání k návštěvě nějaké západoevropské země nebo Ameriky?

Myslím, že se na to díváte – podobně jako Petr Kolář, Miroslav Kalousek, Petr Fiala nebo Michael Kocáb – špatnou optikou. Prezident Miloš Zeman neusiluje o pozvání do Bílého domu proto, že jeho voliči v tom nevidí žádnou přidanou hodnotu. Nyní mu věří 62 procent lidí a on ví, že jejich přízeň si získá kritikou Bruselu či Washingtonu a ekonomickou diplomacií v Číně či Moskvě.

Popsala jste to přesně. Prezident Zeman chce být především oblíbený, avšak zodpovědný politik má řešit problémy, přestože jeho kroky mohou být nepopulární, ale celkově zemi prospějí. A chová se tak i za cenu, že body u voličů

162

ztratí, to je znak každého skutečného lídra. Miloš Zeman dělá politiku spíš kontraproduktivní.

Na rozdíl od lidí, které jste jmenovala, přiznávám Miloši Zemanovi řadu předností a zásluh především z minulosti, ale na Pražském hradě bych chtěl vidět člověka, který bude mít na mysli ne znovuzvolení, ale schopnost zemi někam posouvat. Vždyť my už jsme na tom několik let tak, že vrcholné politiky závidíme Slovákům, to je realita.

Jak se díváte na česko¬čínské námluvy a kulisy návštěvy Si Ťin¬pchinga v Praze?

Nemám sebemenší problém s rozvojem spolupráce s Čínou. Jenom se je třeba podívat na ta čísla, na reálnost nastavených očekávání. Zatím se zdá, že investice jdou do privátního bankovnictví J&T, Slavie, médií atd. Vzájemný obchod je jistě v pořádku, ale i při jeho domlouvání se můžeme chovat důstojně, nikoli aparátčíkovsky s vlaječkami a brežněvovskými polibky. Investice nechť přijdou, ale musíme mít jasno, za jakých podmínek a kam. A rozhodně přitom nemusíme shazovat naše spojence a partnery, kteří jsou osvědčení a investovali u nás řádově víc peněz, než kdy budou Číňani.

Zároveň vidím celou řadu problémů, které bychom měli s Čínou řešit. Vždyť v mnoha odvětvích vyrábí a vyváží za dumpingové ceny, což má fatální dopad třeba na ocelárny, stačí se zeptat v Třineckých železárnách nebo ve Vítkovice Steel. Ví pan prezident o problémech českých papíren a jakou mají perspektivu? Být Milošem Zemanem, tohle bych se svým čínským protějškem řešil.

Budete Andreje Babiše přesvědčovat, že by hnutí ANO mělo postavit vlastního prezidentského kandidáta, ačkoli on se spíš kloní k tomu, že podpoří Miloše Zemana?

Budu s ním o tom hovořit. Jsem přesvědčen, že každý politický subjekt, který má ambici vést tuto zemi na exekutivní úrovni, musí takový záměr mít. Pokud by to neudělal, byl by to projev určité slabosti, důkaz, že není schopen nabídnout lídra, který zemi povede a určí linii. A bude také umět být po zvolení nadstranický, rozhodně víc nezávislý na byznysu, než je Miloš Zeman. Současný prezident by měl mít silného protikandidáta, aby voliči dostali na výběr i další osobnosti, lidi s vizí, odlišnou od té, kterou reprezentuje prezident Zeman.

Já vidím ukotvení České republiky ve společenství západoevropských demokracií, s nimiž máme společnou tradici, hodnoty, zájmy. Nechci, abychom rozostřovali to, jak se chová Putin, co se stalo na Ukrajině, za jakých podmínek se vyrábí v Číně, dětská pracovní síla, dumping a podobně. To neznamená s těmito zeměmi zmrazit vztahy ani nebýt kritický ke svým spojencům. Kritika ale musí být konstruktivní, abychom mohli realizovat své zájmy. Jakou velkou iniciativu v poslední době Česká republika předvedla a co dokázala prosadit? Apel na spolupráci ve Visegrádu ukazuje, že naši politici zatím nemají na to, aby

163

pěstovali vazby na západ od Prahy. Který z nich má v mobilu čísla svých německých nebo francouzských protějšků?

Andrej Babiš.

To je pravda, byl jsem u toho, když mu volal Wolfgang Schäuble. Tak se to ale opravdu musí dělat. Je potřeba mluvit, vyjednávat a předkládat alternativy. Politika není kibicování.

www.telicka.eu

18. 4. 2016

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Jestli může něco vést k vyhrocení konfliktu v Evropě, je to pokus o překreslení mocenské mapy

Němci ukázali, že umí, když jde do tuhého, hrát nekompromisně na kartu svých vlastních národních zájmů, a to bychom si měli dobře zapamatovat, říká známý europoslanec Jan Zahradil (ODS). Dále si náš zástupce v EU myslí, že hodnotit kontakty s Čínou je zatím předčasné. Spíše bychom si prý měli dát pozor na možný skokový nárůst importu levné čínské oceli do Evropy, což by znamenalo téměř jistě konec ocelářství u nás, a tedy ztrátu pracovních míst v takovém rozsahu, že bychom v tu chvíli úplně zapomněli i na nebezpečnou situaci v OKD.

Evropská komise a posléze Evropský parlament přišly s novými návrhy na řešení migrační krize, které byly univerzálně odmítnuty, a to nejen českými politiky a většinou naší veřejnosti. Terčem kritiky je i dohoda s Tureckem, kdy není jisté, zda vůbec bude fungovat. Navíc na řecko-makedonských hranicích probíhají tvrdé střety a narůstající frustrace migrantů může vést k vyhrocení konfliktu. I zástupci OSN očekávají další nepokoje. Jak by měla teď postupovat Evropská unie a jaký předpokládáte další vývoj?

Řešením je to, co navrhujeme už více než rok. Důsledné dodržování a vymáhání platných pravidel i za cenu, že ti, kdo toho nejsou schopni, budou muset opustit schengenský prostor. Ochrana vnější hranice a zamezení ilegální migrace. Uzavření readmisních dohod s okolními státy. Jasné sdělení, že neomezené vstřícnosti je konec a šanci na azyl mají pouze ti, kterým opravdu běží o život, ne běženci za vysokými přídavky a sociálními výhodami. Něco se v tomto ohledu už začíná dít, jde ale o iniciativu evropských států, ne Evropské komise. Ta stále postupuje od konce a snaží se, zřejmě v souhře s Německem a jihem Evropy, vnutit ostatním kvóty a centrálně řízené udělování azylu. Jestli může něco vést k vyhrocení konfliktu v Evropě, je to právě tento pokus o překreslení mocenské mapy.

Výsledek nedávného referenda v Holandsku, ve kterém lidé odmítli asociační dohodu s Ukrajinou, považují někteří za příznak rozkladu důvěry občanů

164

kmenové země EU vůči Unii, jiní za výsledek ruské propagandy. Tak tedy, ztrácí euroestablishment půdu pod nohama, nebo bylo hlasování ovlivněno Putinovou propagandou?

Referendum vnímám spíš jako symbolický signál jedné ze zakládajících zemí Evropské unie, že už má dost rozšiřování na východ, že je znejistělá z přistěhovalců, ať už jsou odkudkoliv, a že hledá stabilitu a rovnováhu. Teď to odskákala zrovna Ukrajina, ale jde o vyjádření širšího pocitu, který bychom neměli podceňovat. Podobných varovných signálů nespokojenosti vidíme v Evropě více a jestli standardní politické strany nechtějí vyklidit hřiště, měly by jim naslouchat velmi pozorně a otevřeně a reagovat na ně.

Pokud jde o Ukrajinu, její premiér Arsenij Jaceňuk odstoupil a situace v zemi není dobrá. „Moje rozhodnutí je založeno na několika důvodech – politická krize ve vládě byla vyvolána uměle, touha vyměnit jednu osobu politiky oslepila a paralyzovala jejich vůli provést v zemi skutečné změny,“ řekl podle agentury Reuters. Politolog profesor Alexander Tomský se vyjádřil, že Ukrajincům nikdo nepomůže, protože Evropa má dost svých starostí zvlášť v souvislosti s migrační krizí. Do jaké míry se podle vás bude Evropa zabývat Ukrajinou? A jak ovlivní situaci rezignace Jaceňuka?

Ještě než jsme tento rozhovor stihli dokončit, má Ukrajina nového premiéra. Jen jako informaci dodávám, že Volodymyr Hrojsman je navíc židovského původu a má vazby na Izrael, což dělá čáru přes rozpočet zastáncům teorie, že Ukrajina je fašistický stát. Nicméně pan Jaceňuk byl bezpochyby kontroverzní figura a je dobře, že odešel.

Podstatné je, že Ukrajina touto vládní krizí prošla podle ústavních pravidel a že má premiéra, už to je dobré znamení. Přál bych si, aby Hrojsmanova vláda dala obyvatelům konečně pocit, že země začíná i přes nelehkou situaci fungovat. S tím Ukrajincům nikdo zvenčí nepomůže.

Do jaké míry je stabilní současná pozice kancléřky Angely Merkelové? Blíží se konec jednoho politického osudu anebo převáží fakt, že by CDU pak jen těžko hledala nového lídra? Předmětem spekulací se stala plánovaná návštěva maďarského premiéra Viktora Orbána u exkancléře Helmuta Kohla. Může vést toto setkání k další trhlině vládnoucí strany?

Proud, který v tuto chvíli asi nejviditelněji reprezentuje kancléřka Merkelová, je podstatně širší a zahrnuje nejen dvoustranu CDU-CSU, ale také slábnoucí socialisty SPD a do jisté míry i Zelené a liberály z FDP. I v rámci tohoto proudu roste kancléřce silná a nezvykle hlasitá opozice. Mluvit o jejím konci by bylo zatím předčasné, i když její politika zejména v oblasti migrace žene Německo do velmi obtížné pozice. Já jsem vůči Merkelové velmi kritický a myslím, že ve střední Evropě se už odepsala. Také se ukázalo, že Německo je ochotno – když jde do tuhého – hrát nekompromisně kartu svých vlastních národních zájmů, byť maskovaných ušlechtilou rétorikou. Měli bychom si to dobře zapamatovat.

165

Kritika prezidenta Miloše Zemana se dostala i na vyhlašování Ceny Anděl. Zpěvačka Lenka Dusilová ze svých poznámek přečetla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ A David Koller později pronesl:„Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus nebo dokonce soudruh Zeman.“ V čem sedí, nebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od obou zpěváků?

Hlavně nevím, proč bychom to vůbec měli řešit. Oba zpěváci se měli potřebu vyjádřit k establishmentu, jako to dělají umělci všude na světě. Nevidím v tom problém. Bruce Springsteen nedávno zrušil koncert v Severní Karolíně kvůli tamní genderové politice, Gene Simmons z Kiss zase podpořil Trumpa. Leonardo Di Caprio v únoru na udílení Oscarů zachraňoval planetu proti korporacím. Hollywoodští liberálové nesnáší republikány, Clint Eastwood nebo Jon Voigt se zase naváží do Obamy… To jen u nás nějak pořád žijeme v té kýčovitě sentimentální vzpomínce, kdy kultura suplovala politiku. A přeceňujeme různá prohlášení, petice, demonstrace, děláme z toho téměř osudovou událost. V demokraciích se takových věcí denně odehrává spousta.

Nynější kritika hlavy státu navazuje na útoky, které na Miloše Zemana mířily nedávno kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jak během ní český prezident obstál, a to ať už z pohledu ekonomického přínosu této návštěvy pro Českou republiku, nebo z pohledu v souvislosti s Čínou často zmiňovaných lidských práv?

Vztahy prezidenta a Číňanů nechci přeceňovat ani podceňovat. Na druhou stranu si nadšený eurofederalista a zastánce jednotné měny Miloš Zeman mohl odpustit poznámky o tom, jak nás osvobozuje z područí EU, v tomto ohledu mu nevěřím ani slovo. Ani Klaus ani Nečas nevyvěšovali nikde evropské vlajky a nepodepisovali bankovní unie nebo fiskální pakty; na rozdíl od Miloše Zemana.

Ekonomický přínos aktivit pana prezidenta budeme moci vyhodnotit až za nějaký čas.

Velice důrazně protestoval proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga Miroslav Kalousek, až se téměř dostal do konfliktu s policií. Na ni směřovala kritika z různých míst, kde se shromáždili odpůrci čínské politiky. Senátorka a dlouholetá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová dokonce upozornila, že se česká policie nechovala jako ochránce českých občanů, ale jako ochránce prezidenta Zemana. Dá se s ní souhlasit?

Postup některých – zdůrazňuji některých – policistů vzbuzuje závažné otázky a je dobře, že je vedení policie nuceno na ně odpovídat. Nicméně vidět pana Kalouska mávat tibetskou vlajkou patřilo k nezapomenutelným momentům tohoto roku.

166

V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta se objevila výzva prezidentu republiky a vládě, aby přestali kolaborovat s komunistickou totalitní Čínou. Signatáři, mezi nimiž jsou Martin Bursík či Michael Kocáb, píší, že se stydí za to, že se oslovení rozhodli vyměnit principiální obhajobu lidských práv za spolupráci s komunistickou totalitní Čínou, a označují to za kolosální selhání „politické elity“. Je namístě se za prezidenta Miloše Zemana kvůli kontaktům s Čínou stydět?

Michael Kocáb je fenomenální muzikant a špatný politik. Pokud jde o Čínu, měl by se rozhlédnout, jak se s touto „komunistickou totalitní zemí“ kolaboruje jinde ve světě. Obchodním vztahům s Čínou se nevyhneme, tak to prostě je.

Mnohem spíš by mě ale zajímalo, jak se Miloš Zeman staví k tomu, že by měla Čína koncem roku automaticky získat status tržní ekonomiky, což by znamenalo skokový nárůst importu levné čínské oceli do Evropy a téměř jistě konec ocelářství u nás, a tedy i ztrátu pracovních míst takového rozsahu, že bychom v tu ránu úplně zapomněli na OKD.

Zástupci Pražského akademického klubu 48, Společnosti Edvarda Beneše, Společnosti Antonína Švehly, Mene Tekel a Centra pro dokumentaci totalitních režimů vyzvali v otevřeném dopise hlavu státu, aby jednala zodpovědně, protože jako vedoucí politik spolurozhoduje o atmosféře ve společnosti. Prezident Miloš Zeman je podle těchto pěti nevládních organizací původcem nenávisti, která otravuje společnost. Není to spíše tak, že je terčem nenávisti zhrzených příznivců poraženého protikandidáta Karla Schwarzenberga?

Opravdu bych Zemana nechal chvíli být. Postoj k němu – buď pro nebo proti – se jakoby stává základním kamenem definice politických postojů. Přitom prezident sice je jedním z aktérů naší politické scény, ale rozhodně ne tím nejvlivnějším. Vláda má ve svých rukou daleko více moci než prezident.

Jak hodnotíte vztah vicepremiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, a v co může podle vás jejich spojenectví vyústit?

Miloš Zeman se sice těší popularitě v průzkumech, ale kromě svých stoupenců v ČSSD, kteří v podstatě nejsou zastoupeni ve vedení, za sebou nemá žádnou skutečnou mocenskou a organizační oporu. Dohoda s Babišem mu ji může poskytnout. Uvidíme. Řekl bych, že se oba pánové navzájem potřebují.

Protizemanovští aktivisté uznávají, že do příští přímé prezidentské volby nebude možné proti Miloši Zemanovi nasadit vyhraněného protikandidáta typu Tomáše Halíka, ale někoho, kdo by lidi tak neodrazoval. Rýsuje se vůbec nějaký takový adept na prezidentskou funkci?

Pokud se někdo rozhodne kandidovat s cílem porazit Zemana a ne s cílem se jen zviditelnit, tak už by měl začít něco dělat. Já zatím vidím jen tu druhou kategorii „kandidátů“.

167

Teplický radní a jedna z mladých tváří TOP 09 Dominik Feri je přesvědčen, že v tuto chvíli je Miloš Zeman v příští prezidentské volbě téměř neporazitelný. Souhlasíte s ním?

Každý je porazitelný, každý je nahraditelný. Ale Zemanovi skalní odpůrci se doposud chovali a chovají tak hloupě, že Zemanovu popularitu jen upevňují a jeho stoupence dále mobilizují. Budou-li v tom pokračovat, Zemanova síla jen poroste. Miloš Zeman navíc neztrácí čas a je permanentně v regionech, v osobním kontaktu se svými příznivci. Takový náskok bude mít kdokoliv těžké dohnat.

www.zahradil.cz

20. 4. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Sjezd kubánských komunistů změnu nepřinesl

Navzdory touze mnoha Kubánců po změně zvolil sjezd tamní vládnoucí komunistické strany v minulých dnech staronové vedení v čele s Raúlem Castrem a konzervativním ideologem José Ramónem Machadem. Kubánští komunisté se tak rozhodli odložit nejen generační výměnu ve vedení strany, ale především demokratizaci země a hospodářské reformy, které Kuba nutně potřebuje.

„Kubánští komunisté nevyužili šanci zahájit nezbytné politické a ekonomické reformy, které od nich čekají lidé na Kubě i mezinárodní společenství. Výsledky sjezdu ukazují, že na skutečnou změnu bude Kuba ještě čekat,“ uvedl Pavel Telička.

Sjezd kubánské komunistické strany zasedal jen několik týdnů po dokončení jednání mezi Kubou a EU o smlouvě o spolupráci. Ta by se podle vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Federicy Mogheriniové měla stát „motorem změn“ na Kubě.

„Evropská unie musí dohodu s Kubou podmínit skutečnou demokratizací kubánského režimu. Není možné, aby EU normalizovala vztahy s Kubou, zatímco vedení země nadále utlačuje demokratickou opozici a nerespektuje lidská práva svých občanů,“ dodal Pavel Telička.

www.telicka.eu

21. 4. 2016

168

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM): Jakýkoliv osud kandidáta Sanderse není prohrou

Jestliže dosavadní prezident Barack Obama před sedmi lety vnuknul heslem „Ano, my můžeme“ Američanům naději, Bernie Sanders během své dosavadní kampaně nastínil vizi. A to se ještě ani nemusel stát prezidentským kandidátem demokratů. Tou vizí je demokratický socialismus, tedy pojem, za který by jeho příznivce před několika desítkami let »griloval« Výbor pro neamerickou činnost. A tak přestože se po úterních primárkách v New Yorku vzdaluje cestě do Oválné pracovny Bílého domu, můžeme mluvit o výhře. Stále více Američanů začíná díky němu chápat, že ke kapitalismu, jak jej znají, existuje lepší alternativa. Ještě zajímavější na tom je, že Bernie zaznamenal mimořádný úspěch mezi takzvanými Millenials (u nás vžití jako Generace Y), neboli těmi, kteří se narodili v letech 1980 až 2000. V této věkové skupině pravidelně poráží Hillary Clintonovou v poměru 80 ku 20 procentům hlasům. Konec mýtu, že politika a zájem o veřejné dění mladé nezajímá, konec mýtu, že pojem socialismus je mrtvý. I když Sandersova sokyně v demokratických primárkách mu občas některou z myšlenek ukradne, z jejích úst zní dost falešně. Když například po jeho vzoru kritizovala, že několik top manažerů vydělává víc než všichni učitelé v amerických mateřských školách, některá média jí připomněla, že ona si za projev pro banku Goldman Sachs účtovala víc, než učitel v mateřské škole vydělá za deset let. Těžko očekávat, že by její sociálně kritická hesla mohla znít upřímněji než od syna polských ekonomických migrantů, který se na počátku své politické kariéry přikláněl k Socialist Workers Party a byl členem prosocialistické Liberty Union. Své postoje zásadně nezměnil. Vždy kritizoval extrémní rozdíly mezi bohatými a chudými i to, že se volby dají koupit či prodat. A tím inspiroval i svůj současný program, v němž je snížení nerovnosti v příjmech, masivní zdanění nejbohatších, konec financování politických kampaní velkými firmami a zachraňování

bank, bezplatná lékařské péče, státní školy a univerzity zdarma pro všechny, zavedení rodičovských dovolených, nemocenské… Pro USA malá revoluce.

Pochopitelně se setkává s nařčením, že propaguje třídní boj. Ten je dnes v USA skutečností, když desetina procenta nejbohatších vlastní více majetku, než devadesát procent nejchudších, zní jeho odpověď.

Ačkoliv osud či přesněji řečeno miliony dolarů od korporací ve volební kasičce Hillary zřejmě nedovolí, aby USA měly zásadovou a sociálně citlivou hlavu státu, Sandersovy myšlenky ovlivní generace Američanů a tedy i zbytek světa. V důsledku mohou přispět k systémovým změnám.

www.konecna.cz

27. 4. 2016

169

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) k dohodě TTIP pro EURActiv

„Uvažovat o TTIP má smysl jen tehdy, pokud by garantovala reciproční otevření americké ekonomiky směrem k EU. Zatím bohužel výsledky jednání nedávají uspokojivý výhled,“ píše v komentáři k obchodní dohodě mezi EU a USA europoslanec ČSSD Pavel Poc, který je v Evropském parlamentu místopředsedou výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Jak se liší pohled Evropy a Spojených států na tuto oblast?

Je třeba nebýt ideologicky zaslepený a dívat se na celou věc chladným obchodním pohledem. TTIP není žádná deklarace nehynoucího přátelství. Jde o vzájemně uznávané standardy, tuny masa, obilovin nebo ovoce, přijatelné produkční technologie, export nebo import energií.

Jde také o nastavení standardů pro zbytek světa, ale pokud by tyto standardy měly být nižší než ty naše, tak jaký to má smysl?

„Ne ve všem jsou ale naše standardy lepší. USA mají například daleko přísnější pravidla v oblasti emisí dusíku z automobilů.“

Problém je totiž právě to, že EU i USA považují určité standardy v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin za překážky obchodu.

Zčásti za to může rozdílný přístup EU a USA k legislativě jako takové. Zatímco v EU musí například výrobce chemických látek dokázat, že je výrobek bezpečný, a teprve potom ho smí uvést na trh, v USA to funguje opačně – výrobek je uveden na trh a je stažen teprve v případě, že někdo jiny prokáže, že je nebezpečný. V EU se zkrátka více řídíme principem předběžné opatrnosti, v USA má daleko vetší hlas průmyslová lobby a víra ve všemocný trh, který je schopen samoregulace.

Co se týče bezpečnosti potravin, jde opět o střet dvou absolutně odlišných přístupů. Zatímco USA například nepovažují za zásadní informování spotřebitelů o potravinách, my ano, protože věříme, že jen tak může spotřebitel učinit informované rozhodnutí). To je i jeden z důvodu, proč jsou USA jednou z mála zemí na světě, kde není na obalech potravin vyznačeno, zda jsou geneticky modifikované.

Dalším příkladem může byt živočišná produkce. USA se nezaměřují na produkční proces jako takový, masný produkt nakonec prostě vykoupou v dezinfekci a považují ho za bezpečný. V EU máme systém „z farmy na stůl“, kde pečlivě sledujeme každý krok výroby, aby se v případě problému snadno identifikoval zdroj kontaminace. EU nemá nic proti dezinfekci, máme ale problém s tím, že přístup USA zamaskuje všechny stopy a nedostatky ve fázi výroby.

170

Ne ve všem jsou ale naše standardy lepší. USA mají například daleko přísnější pravidla v oblasti emisí dusíku z automobilů. Hlavní rozdíl představují kontroly, které na rozdíl od nás probíhají neplánovaně a v reálných podmínkách. Stačí se podívat, jak rozdílně se v USA řeší takzvaný problém Dieselgate a jak u nás, a uvidíme, že USA obecně daleko lépe reagují na problémy, kterým aktuálně celí. Dobrým příkladem je antimikrobiotická rezistence – v EU se o ní mluví, v USA se mezitím jedná.

Je nutné si nadto uvědomit, že jak evropská tak americká ekonomika jsou orientované na export a současně že ekonomika EU je otevřená, kdežto ta americká je silně protekcionistická (chrání vše americké). Uvažovat o TTIP má tedy z tohoto pohledu smysl jen tehdy, pokud by TTIP garantovala reciproční otevření americké ekonomiky směrem k EU. Ani v jednom zmíněném ohledu mi zatím bohužel výsledky jednání nedávají uspokojivý výhled.

www.pavelpoc.cz

Květen 2016

1. 5. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): O paradoxech Zemanovy zahraniční politiky

Pavel Telička v pořadu ČT Otázky Václava Moravce upozornil na několik paradoxů zahraniční politiky prezidenta Miloše Zemana. „Prezident Zeman se deklaruje jako eurofederalista. Ale eurofederalista by respektoval, na čem se EU shodla,“ uvedl Pavel Telička vizi EU jako federace nesdílí.

„Na jedné straně je eurofederalista, ale na druhé straně říká, že náš národ si nenechá nic vnucovat ze zahraničí a nenechá se řídit,“ řekl Telička.

V debatě s ředitelem zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynkem Kmoníčkem označil Pavel Telička Rusko za hrozbu pro Evropu a její stabilitu. „Pokud bude Blízký východ produkovat další nestabilitu, tak je to něco, nad čím se bude Putin radovat.“

Telička se rovněž vyslovil proti tomu, aby EU udělila Číně status tržní ekonomiky a zjednodušila tak přístup některých čínských průmyslových odvětví na evropský trh. „Čína může být velká, ale není to tržní ekonomika. Čína má takovou nadprodukci levné oceli, že pokud ji sem doveze, tak bude všechen náš těžký průmysl v problémech,“ prohlásil Pavel Telička v OVM.

Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v ČR byla podle Teličky nesporným úspěchem. Je ale otázka, za jakou cenu byl dosažen. „Řekněme si, jestli musíme tuto návštěvu vykupovat výroky v čínských médiích, že jsme konečně nezávislým státem.“

171

www.telicka.eu

1. 5. 2016

Rozhovor europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) se švýcarským novinářem o migrační krizi

1) 12. dubna Evropský parlament podpořil nový návrh Evropské komise, který obsahuje trvalé kvóty na migranty. Pro MF Dnes jste řekla: „Hlasovala jsem proti a to především proto, že kvóty, a to ani ty krátkodobé, nejsou řešením. Konečně bychom měli začít především řešit příčiny migrační krize“. Jaké jsou podle Vás hlavní příčiny migrační krize?

Nezodpovědná vojenská politika některých zemí NATO a problémy s poválečnou rekonstrukcí v zemích Blízkého Východu a v severní Africe. Uprchlíci z Afriky jdou dnes přes Libyi, která by je ještě před několika lety do Evropy nepustila. Po pádu Muammara Kaddáfího po intervenci ze strany zejména USA, Velké Británie a Francie je ale země v dezolátním stavu a z překupnictví se stal výnosný obchod pro místní kriminálníky. A co se stalo se svrženými generály Saddáma Husajna? Podílejí se na chodu a vojenských úspěších Islámského státu v Sýrii, ze které je proud uprchlíků nejsilnější. Příčiny jsou jasné a viníci taky.

2) Myslite, že Angela Merkel svoji údajně vstřícnou politikou poškodí Sýrii tím že ji zbaví jejích mladých pracovních sil?

Považuji to za velmi pravděpodobné. Osobně bych proto preferovala, aby Syřané byli v uprchlických táborech pod správou OSN v Turecku, odkud by se pak mohli co nejdříve vrátit do své zničené země a začít s rekonstrukcí. Namísto Sýrie nemůže být na mapě prázdno. Syřané v Německu do své země sice mohou posílat peníze, ale nejdůležitější bude stavět a pomáhat vyzdvihnout zemi z popela.

3) Ostatní levicové strany v západní Evropě jsou mnohem liberálnější než vy, co se týče migračni politiky. Jak to vysvětlíte?

Domnívám se, že státy východní Evropy mají tendence myslet primárně na vlastní (můžeme říci i evropské) občany, kdežto zbytek evropských levicových stran má spíše sklon k silnému internacionalismu. Nevidím na tom zas tak mnoho špatného, ale naše pozice je prostě jiná. Nejsme jednoduše schopni a ochotni zastřít fakt, že český zaměstnanec je nám blíže.

4) Nedomníváte se, že prostý lid může mít zcela odlišné názory než europoslanci ze skupiny Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice, kteří žijí poněkud odtrženi od reality?

172

Ústřední myšlenka frakce GUE/NGL je, že jiný svět je možný. Tedy že bychom se neměli nechat svazovat tím, co establishment prezentuje jako normu, a snažit se najít cestu k sociálnější Evropě, kterou neovládají banky a nadnárodní korporace. Je to mimo realitu? Možná, my jsme ale přesvědčeni (respektive víme), že vykonáváme svoji práci ve prospěch lidu jako celku a ne onoho 1% takzvaně vyvolených.

5) Pokud by Československo nežilo 41 let pod komunizmem, myslíte si, že dnešní ČR by vypadala úplně jinak? Například jako ve Švédsku, ve Francii nebo v Belgii, kde jsou problematická ghetta s migranty?

Myslím, že tento problém s minulým státním zřízením vůbec nesouvisí. Jedná se tady o problém integrace. Vezměme si například Francii a Belgie. Bývalé koloniální mocnosti (zejména tedy Francie), které v druhé polovině 20. století často přijímaly pracovníky z bývalých kolonií, se ukázaly jako zcela neschopné provést integraci těchto jedinců. Chovali se k nim přezíravě, opovržlivě a sami je do těchto ghett postupně nahnali. A jakmile se do ghetta narodíte, máte jen mizivou šanci na změnu. Frankofonní národy se snaží z cizinců udělat Francouze, tedy chtějí po nich, aby zcela odhodili vlastní kulturní zázemí, ale na druhou stranu je jako Francouze (zejména pokud pochází z Afriky, Blízkého Východu apod.) odmítají uznat – a to rozjíždí spirálu, která končí třeba i teroristickými útoky.

www.konecna.cz

2. 5. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Píšeme si s paní Mogheriniovou

Využil jsem možnost danou poslancům Evropského parlamentu jeho jednacím řádem a požádal jsem Evropskou komisi o odpověď na dvě otázky týkající se EU a její zahraniční politiky – konkrétně vztahů s Ruskem a Tureckem.

Pokud šlo o Rusko, odvolal jsem se na nedávné vystoupení předsedy Komise Junckera v Pasově, kde prohlásil, že stávající stav vzájemných vztahů se musí zlepšit a že Evropa si nemůže dovolit, aby její vztahy s Ruskem diktoval Washington. Otázal jsem se tedy, jak konkrétně hodlá vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Mogheriniová přispět ke zlepšení těchto vztahů? A také jakými kroky pomůže obnovení činnosti delegace pro spolupráci EP s ruskou Dumou, jejíž aktivity paralyzuje diskriminační seznam občanů Ruské federace, kterým je bráněno ve vstupu na území EU?

Odpověď, kterou za Komisi podepsala sama paní Mogheriniová, se dá charakterizovat slovy »neotravuj, poslanče!«. Dostalo se mi totiž sdělení, že »delegace Evropského parlamentu pro Rusko hraje významnou roli jako fórum pro meziparlamentní dialog« a »rovněž důležitou úlohu v rámci vztahů mezi EU

173

a Ruskem«. A nakonec mi paní Mogheriniová prozradila, že »určité osoby a subjekty, včetně členů ruské Státní dumy a Rady federace Ruska, byly v rámci politiky EU vůči Rusku zahrnuty do seznamu osob, jimž je zakázáno vydávání víz a zmrazen majetek za to, že narušily nebo ohrozily územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Tyto osoby a subjekty byly na seznam zařazeny na základě řádného zdůvodnění a dané opatření je založeno na jasném a transparentním právním základě a podléhá soudnímu přezkumu.« Toť vše. Čtenář si jistě udělá závěr sám.

Druhá moje otázka se týkala Turecka. Dovolil jsem se Komise otázat, s ohledem na aktuální stav věcí, do jaké míry je možné i nadále Turecko považovat za spolehlivého partnera pro další jednání o jeho členství v EU, a jak dalece lze na tuto zemi, provádějící tak neuváženou diplomacii s nebezpečnými následky, nahlížet jako na spolehlivého a odpovědného partnera EU?

Odpověď podepsala opět paní Mogheriniová. Poučila mě, že »Turecko je kandidátskou zemí a klíčovým partnerem Evropské unie«. Dále pak, že »Turecko je klíčovým partnerem v oblasti zahraniční politiky a boje proti terorismu a taktéž součástí koalice proti Daeš, jak je rovněž uznáno v závěrech Rady pro zahraniční věci ze dne 9. února 2015. O záležitostech v oblasti zahraniční politiky a boje proti terorismu se s Tureckem opakovaně debatuje. EU a Turecko jednaly s Tureckem (tomu moc nerozumím – JM) o boji proti terorismu v Ankaře dne 23. června 2015, vedly politický dialog v Bruselu dne 17. listopadu 2015 a politický dialog na vysoké úrovni v Ankaře dne 25. ledna 2016. EU i nadále vyzývá Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v návaznosti na EU a koordinaci s ní.«

Tak nevím. Vychází mi z toho, že EU proti politice a chování Turecka vlastně nic nemá, ale třeba se mýlím. Ostatně způsob reakce Komise na otázky poslanců EP je jednou z možností, jak nepřímo získat pohled Komise na jediný občany volený orgán EU, kterým Evropský parlament je.

www.mastalka.cz

3. 5. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Návrhy Evropské komise jen zvýší napětí v EU

Návrhy na zavedení bezvízového styku s Tureckem a možnosti, aby se členské státy mohly „vykoupit“ z přijímání žadatelů o azyl zvýší podle Pavla Teličky napětí v EU, aniž by přispěly k řešení migrační krize.

„Otázka víz neměla být do dohody s Tureckem vůbec zahrnuta. Kromě toho Turecko teď sice splňuje téměř všechny podmínky pro zavedení bezvízového styku, ale i kdyby neplnilo jen jednu nebo dvě, nemůže to být aktuální,“ řekl Pavel Telička v rozhovoru na ČT 24.

174

Dohodu s Tureckem považuje europoslanec Telička za relativně dobrou, i když cena, kterou za ní platíme, je vysoká.

„Vyprodáváme své hodnoty a zásady. To je ze středně- a dlouhodobého hlediska nešťastné a otočí se to proti unii,“ uvedl.

Návrh, že by členské státy dostaly možnost odmítnout žadatele o azyl přidělené podle relokačních kvót, ale za každého odmítnutého zaplatily 250 000 euro, považuje Pavel Telička za velmi nešťastný. Migrační krizi může zvládnout pouze jednotná EU, ale komise přichází s návrhy, které ji rozdělují.

„Vypadá to jako další křeč ze strany Evropské komise. Ta si neustále zahrává s kroky, které unii polarizují. Na mnoha místech včetně Kremlu se musí smát, až se za břicho popadají. Zdá se mi, že část Evropské komise funguje v bublině a není přístupná argumentům ani veřejnému mínění,“ řekl Telička.

Mezi riziky plynoucími z rostoucího napětí v EU je i rozpad Schengenské zóny volného pohybu. Ten by podle Pavla Teličky nejvíce poškodil otevřené, exportní země včetně České republiky.

www.telicka.eu

3. 5. 2016

Rozhovor euroooslankyně K. Konečné (KSČM) pro Parlamentnilisty.cz : „Zlá matka Merkelová“, tajnosti s TTIP, USA poučují Evropu, přitom mají zadrátované hranice s Mexikem…

Severoatlantická aliance se koncentruje na východní hranici a vyvolává duchy studené války, řeší problém, který nexistuje, a ty, jež způsobila, nechává stranou,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná. Ta moc nechápe, jak může prezident Obama chválit německou kancléřku za migrační politiku, když USA mají samy velmi přísně střeženou a navíc kompletně zadrátovanou hranici s Mexikem. K situaci na Ukrajině pak konstatuje: „Jak chcete změnit zemi, která má problémy s korupcí a nezávislým soudnictvím, přes kterou dochází i k obchodu se zbraněmi a de facto ji stále řídí ti samí oligarchové? Ukrajina nesplňuje podmínky pro bezvízový styk a už vůbec ne pro vstup do EU.“

Mediálním a politickým světem hýbou výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly a ve druhém kole se utká Norbert Hofer ze Svobodné strany Rakouska a expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Mluví se o překvapení, šoku, nástupu populistů a extremistů, o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?

175

Zcela jistě jsme svědky změny politické nálady po celé Evropě. Otázkou je, jestli se jedná o krátkodobý výkyv, který je ovlivněn vášněmi okolo migrační krize, či se jedná o projev dlouhodobé nespokojenosti a pocitu deziluze. Osobně se domnívám, že druhá varianta je pravděpodobnější. Angela Merkelová je ztělesním oné nespokojenosti. Když v Berlíně jedou taxikáři kolem jejího domu, řeknou, tady bydlí naše zlá matka. Politika se dlouhodobě nedá dělat tak, že vy nakazujete a ignorujete názory občanů. Musí zde být rovnováha, a ta teď v Evropě chybí. Jsem proto bytostně přesvědčena, že pouze levicové strany jsou schopny dát občanům odpovědi na jejich otázky a vyvést Evropu z krize, do které se, i svou arogancí, dostala. Tohle už není jen o ekonomice či migraci. Tohle je ukázka hlubokých strukturálních problémů, o kterých KSČM mluví již přes desetiletí. My jsme nenaskočili na populistickou vlnu jako některé pravicové subjekty. My jsme konzistentní a myslím, že to občané brzy ocení.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik mohou mainstreamové strany v tomto „boji“ uspět?

Za největší problém považuji to, že veřejnou debatu opanují pravicoví populisté, kteří se drží pouze tématu migrace. Problémy, které máme, jsou však komplexnějšího ražení a tam už se populisté nevydávají, protože se jim k tomu nedostává intelektuálních kapacit. Pouze strany s pevnou členskou základnou a s odborným zázemím jsou schopny řešit aktuální problémy dneška a předkládat alternativy. Mainstreamové strany se budou muset měnit. Doba, kdy se tyto strany chovaly jako elity a snažily se občany usměrňovat, pravděpodobně skončila. I ty největší strany budou muset dělat to, co dělá KSČM roky – poslouchat a konat podle potřeb lidí a nikoliv podnikatelských subjektů.

Americký prezident Obama při návštěvě Velké Británie doporučil, aby země setrvala v EU. Okamžitě se ozvala kritika ve smyslu, že se šéf Bílého domu vměšuje do britských vnitřních záležitostí. Londýnský starosta a vlivný konzervativec Boris Johnson, který podporuje vystoupení z EU, obvinil Obamu z pokrytectví a označil to za bizarní. Tedy, lze to považovat za vměšování do vnitřní politiky? Patří taková vystoupení a doporučení do diplomatických vztahů mezi suverénními státy?

Jsem přesvědčena, že Barack Obama neřekl nic, na čem by se předem nedohodl s britským premiérem Davidem Cameronem, který se bojí brexitu více, než dává najevo. Výjimky pro Británii sice vyjednal (tedy zejména pro bankovní sektor), ale teď se obává, jak britský lid rozhodne. Od začátku hrál ruskou ruletu, ale teď už je to opravdu 50 na 50.

Podiv nad tím, jak se Obama vměšuje do evropských záležitostí, byl širší nejen v Británii. Kritické hlasy zmiňují, že EU v podstatě vytvořili Američané jako podmínku Marshallova plánu. Do jaké míry dělá v reálu EU samostatnou politiku, respektive, můžeme si dovolit odmítat věci, o které nás USA žádají?

176

Samozřejmě, že můžeme. Problém je, že to neděláme dostatečně často. Jak se můžeme postavit někomu, na jehož vojenskou ochranu do značné míry spoléháme? V tomto směru neleží problém ani tak v EU, ale spíše v NATO. Kdo podporuje americké destabilizační výpady na severu Afriky a Blízkém východě? Nikoliv EU jako celek, ale země EU, které jsou zároveň členy NATO. Tato vyčpělá organizace s dávno vypršenou životností výrazně komplikuje schopnost EU vytvářet silnou a nezávislou zahraniční politiku. Přitom je naprosto jasné, že USA a NATO se podílely na destabilizaci několika zemí a to napomohlo současné migrační krizi. Možná platí, že kdo tě zranil, ten tě uzdraví, ale moje důvěra v NATO je už dlouho na bodu mrazu. Máme problémy s migrací z jihu? NATO se koncentruje na východní hranici a vyvolává duchy studené války. Řeší problém, který není, a ten, za který může, nechává stranou. Asi už si páni generálové uvědomili, že toho zpackali dost.

Americký prezident rovněž lobboval za transatlantickou obchodní dohodu TTIP. Mnozí kritici varují, že to pro nás bude nevýhodné a že by šlo o „invazi“ geneticky modifikovaných potravin (GMO) do Evropy, které jsou podle některých nebezpečné a varují před nimi. Pokud jde o TTIP jako celek, jak ji vlastně hodnotíte?

Je těžké hodnotit smlouvu, kterou když si chci přečíst, musím si zarezervovat tajnou místnost a mám zakázáno dělat si poznámky, kopie a poté mluvit o tom, co ve smlouvě je. Já mám otázky a obavy. Na otázky nikdo neodpovídá s odkazem, že se smlouva stále vyjednává, a obavy jsou vždy smeteny ze stolu studiemi, které používají nesprávnou metodiku pro výpočet reálných dopadů. Já se domnívám, že TTIP je pokus o zvednutí americké ekonomiky, a tedy i jejího vlivu ve světě. Všichni se stále ohání tím, že TTIP je pro malé a střední podnikatele. Já ovšem nechápu, jak si mohou myslet, že malé a střední podniky budou moci uspět v boji s korporacemi, kterým TTIP otevře dveře na evropský trh. Navíc se tyto korporace ve velké míře podílí na vyjednávání smlouvy, a když jednání skončí, jdou vyjednavači na jejich mejdany. To považuji za jasné varovné signály a nechápu, jak mohou být vesele ignorovány.

Barack Obama se při své evropské „pouti“ setkal i s německou kancléřkou Merkelovou a otevřeně ji pochválil za její postoj k migrační krizi. Merkelová podle něho prokázala skutečné morální a politické vedení. Co na to říci? Není to podobné onomu doporučení pro Brity? Objevují se navíc argumenty, že právě americký prezident by na téma migrační krize příliš hovořit neměl, když konflikty v některých zemích, odkud lidé prchají, zahájily americké intervence…

Obama je primárně rád, že se na řešení migrační krize nemusí podílet a nikdo na něj neukazuje vyčítavě prstem. To je ovšem chyba. Americká zahraniční politika postavená na světové vojensko-ekonomické dominanci současnou krizi do značné míry způsobila. Nikdo si však nechce USA znepřátelit, a tak mlčíme. Netlačíme ani na to, aby se nezávisle vyšetřily zločiny, kterých se USA při svých nezodpovědných vojenských taženích dopustily. Neukazujeme na přísně střežené mexicko-americké hranice s ostnatým drátem a sami se necháváme kritizovat. Je

177

to smutné a hanebné. Zdá se pak, že si evropské státy prostě vybraly stranu a jsou hluché ke všem argumentům, které tuto volbu zpochybňují. Přitom Evropa může být silná sama o sobě, ale chybí ten tah na bránu.

Pokud jde o migrační krizi, je hlášen mírný úbytek imigrantů balkánskou cestou, ale na druhou stranu se prý „vlna“ rozšířila do Itálie, kde prý dochází ke značnému nárůstu zločinnosti. Merkelová je navíc terčem kritiky, že se nechá Erdoganem vydírat, a Turecko naléhá, že když nebudou zrušena víza, pustí migranty volně do Evropy. Považujete dohodu EU s Tureckem za funkční? A co dělat, pokud jde o italskou cestu?

Turecko je samozřejmě značný problém. Nejdříve jsme je do EU zvali, slibovali, pak jsme couvali a teď nás mají bohužel v hrsti kvůli migrační krizi a mohou nám to vše vrátit. Dohoda s Tureckem je výsledkem smutné politické reality. Tak to dopadá, když se problém řeší, až když je oheň na střeše. Komise, Rada, ale i členské státy do značné míry zaspaly. Probudili jsme se, až když jsme viděli záběry mrtvých těl ve Středozemním moři. Tuto cestu přes zdevastovanou Libyi (viz politika USA a NATO), se nám nakonec podařilo uzavřít a od té doby musíme spoléhat na Turecko. Vsadili jsme na jednu kartu a přitom neřešíme to důležité. V prvé řadě však musíme zesílit diplomatické úsilí tak, aby se do Sýrie vrátil mír. O tom však, zdá se, debata utichla. V Turecku musí být o uprchlíky postaráno a domnívám se, že nejlépe by bylo, kdyby nad tímto převzala záštitu OSN. Potom bychom nemuseli kontrolovat, jak s financemi z EU turecká strana nakládá. Turecko si musí uvědomit, že je spojenec, pouze pokud se tak bude i chovat. Vyděrač nemůže být naším spojencem a není možné mu ustupovat. Jak můžeme přistoupit na bezvízový styk, když Turecko nesplňuje základní podmínky? V tuto chvíli mají bezvízový styk se zeměmi, se kterými EU bezvízový styk nemá.

Osobně jsem se obávala, že když nedáme možnost uprchlíkům si o azyl zažádat v Turecku (nebo když tento mechanismus bude nefunkční), vrátíme se znovu na začátek – k mrtvým ve Středozemním moři. To se bohužel znovu děje a jediní, kdo z toho mají radost, jsou převaděči, kteří se bez úcty k lidskému životu finančně napakují a uprchlíci se ocitnou v nebezpečí života.

A co soudíte o snaze Evropské komise protlačit kvóty, ať se nám to líbí nebo ne?

To je přesně to, o čem jsem mluvila na začátku. Politika se dlouhodobě nedá dělat tak, že vy nakazujete a ignorujete názory občanů. V otázce kvót jsou navíc ignorovány názory členů Visegrádské čtyřky. Komise stále dokola omílá kvóty, protože nemá jiný návrh řešení situace a je pod tlakem jižních členských států. Lidé jsou proti kvótám, některé země jsou proti kvótám, praxe je proti kvótám, a přesto se stále o ničem jiném nebavíme. Na půdě Evropského parlamentu musíme každý legislativní dokument detailně prostudovat, protože zmínka o kvótách je takřka všude. Komise nám v praxi ukazuje svoji bezradnost a neschopnost a populisté mají čím dál více voličské podpory.

V oblastech Sýrie, kde vládne Bašár Asad, proběhly volby. Ve zbytku země se přetahují různé skupiny a ty, které nejsou považovány za teroristické

178

organizace, se nyní zdráhají s Asadem jednat. Novinář Českého rozhlasu Robert Mikoláš řekl, že lidé na osvobozených územích víceméně vítají syrskou armádu a mají pozitivní vztah k ruským vojákům. Pro koho hraje v Sýrii čas? Není to tak, že spíš pro Rusy, jimiž podporovaný Asad se postupně stabilizuje? Lze čekat nějaké dramatické zásahy od Turecka nebo od USA, které by do toho mohly vojensky vstoupit?

Domnívám se, že v tuto chvíli nahrává čas spíše Asadovi. Ovšem my si musíme uvědomit, že v prvé řadě by měl být poražen ISIL. I tomu čas ovšem nahrává. Obecně se obávám, že nasazování vojenských jednotek cizích států významně komplikuje snahy o nalezení míru. V oblasti je až příliš mnoho ozbrojených organizací s rozdílnou agendou a mezinárodní podporou. Všechny strany konfliktu se však bezpodmínečně musí sejít u jednacího stolu a nalézt řešení, které by umožňovalo porazit ISIL a nastolit mír v oblasti. Jinak budeme svědky dalších útoků a migrační tok ze Sýrie do Evropy neustane.

Na Ukrajině vznikla nová vláda, nelze ovšem asi čekat nějaké zlepšení životní úrovně a stabilizace situace. Je možné souhlasit s tím, že Ukrajině přidělíme bezvízový styk? Je vůbec reálné, aby se uvažovalo o členství Ukrajiny v NATO a Evropské unii?

Která ukrajinská vláda byla schopná něco změnit? Jak chcete změnit zemi, která má problémy s korupcí, nezávislým soudnictvím, přes kterou dochází k obchodu se zbraněmi a de facto ji stále řídí ti samí oligarchové? Ukrajina nesplňuje podmínky pro bezvízový styk a už vůbec ne pro vstup do EU. Kdyby přece jenom byla protlačena do NATO, bylo by to na úkor stability celého regionu. Ukrajina má před sebou ještě dlouhou cestu a netvrdím, že jí nechceme pomoci. Bezvízový styk však Ukrajině nepomůže vyřešit její domácí problémy.

Na jaké trajektorii je podle vás vývoj v Rusku? Jak co se týká geopolitického zaměření, kdy se mluví o tom, že se Putin vymanil z mezinárodní izolace, a za druhé z hlediska vnitropolitického, kdy zemi v září čekají parlamentní volby, za rok prezidentské a Putinova podpora je stále výrazná. Co vliv ekonomického hlediska, kdy ceny rostou a Rusové musí snášet snižování životní úrovně? Sice se říká, že Rus snese všechno, ale kde je podle vás ta hranice, kdy si řekne dost a postaví se proti vedení?

EU uzavřela Rusku cestu na Západ, a tak se Putin začal orientovat na Asii a Blízký východ, kde je značná kupní síla. K tomu začal zlepšovat svůj potravinářský průmysl, aby bylo Rusko soběstačnější. Problémy v Rusku samozřejmě jsou a ve volbách by se to mohlo odrazit, ovšem v současnosti nevidím silného lídra sjednocené opozice, který by měl alternativní program a mohl by Putina ohrozit. Podle některých zpráv mám navíc spíše pocit, že sankce přimkly Rusy k Putinovi, protože se jim nelíbí, že jsou ze strany mezinárodního společenství trestáni.

179

Prezident Miloš Zeman je obviňován z toho, že tahá Česko na Východ, že zrazuje naše spojence a obrací zahraničně-politické ukotvení naší země. Je tomu tak? Jak s odstupem hodnotit zahraniční politiku prezidenta?

S tím zásadně nesouhlasím. Pan prezident svou zahraniční politikou otevírá dveře do zemí, které byly dříve zavřené. Celkově velmi oceňuji, že se prezident věnuje ekonomické diplomacii, která byla dříve popelkou v zajetí podivné ideologie. O zrazování spojenců nemůže být řeč, s vedoucími představiteli Číny se schází všichni včetně prezidenta Obamy či britské královny. Ohledně Ruska se prezident rovněž choval rozumně a slepě nenásledoval chybnou politiku USA a některých evropských zemí.

www.konecna.cz

4. 5. 2016

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP 09): Česko proti všem a všemu? Proti bezvízovému Turecko, kvótám i vyplácení se za uprchlíky. Europoslanec vysvětluje fakta

Praha/Brusel – Evropská komise by dnes měla předložit návrh revize Dublinského systému, europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer poukazuje, že ačkoliv ještě oficiálně není znám první návrh, do diskuze se už zapojila většina politiků - a všichni se staví proti. A podobné to podle něj je v otázce zavedení bezvízového styku s Tureckem.

„Česká republika odmítá zavádění kvót pro uprchlíky, a stejně tak odmítáme i návrhy na sankce za jejich neplnění. Kvóty jsou v debatě o řešení migrační krize slepou uličkou a Evropská komise by už tuto myšlenku měla konečně opustit. Pokud jde o vízovou liberalizaci s Tureckem, je zcela nezbytné, aby Turecko nejprve řádně splnilo všechny potřebné podmínky, jako kterýkoliv jiný stát, se kterým EU o této věci jedná. Není možné přistupovat na nějaký speciální režim. Česká republika na tom výslovně trvala během celého vyjednávání dohody EU – Turecko o řešení migrační krize," uvedl k připravované revizi dublinského systému premiér Bohuslav Sobotka.

„Reálná politika? Komise dnes zveřejní návrh na revizi Dublinského režimu... O tom, že ten je třeba reformovat, snad nepochybuje nikdo a nalezení fungujícího, vzájemně přijatelného 'kompromisu' bude nesnadné. Včera, tedy bez znalosti toho, co přesně bude v prvním návrhu, do této diskuse na základě informací Financial Times vstoupila většina českých politiků. Chápu, tak to holt chodí," posteskl si na sociálních sítích europoslanec Luděk Niedermayer.

Nechápe prý ale, proč spěchá premiér se silně kritickým vyjádřením k nezveřejněnému návrhu, proč srozumitelně nesdělí, jaké řešení on navrhuje (a ev. proč s ním doposud neuspěl), a proč má text s nadpisem „Komentář předsedy vlády k připravované revizi dublinského systému" označen v prokliku jako

180

'komentar-predsedy-vlady-k-zavadeni-kvot-pro-uprchliky' i když ten poslední bod to asi vše vysvětluje... „Úkolem vrcholným politiků by mělo být zemi vést, kam ji vedou tímto způsobem, mi (raději) není jasné..." pustil se do premiéra Niedermayer.

Bezvízový styk s Tureckem? Země musí splnit podmínky

Podobně vidí i otázku možného zavedení bezvízového styku s Tureckem. „Startujeme novou 'hysterii'? Aneb proti všemu a proti všem... Mezi jednáními v parlamentu koukám na informace z domova. Čtu, že jsme zásadně proti bezvízové politice s Tureckem, jsme tradičně proti kvótám a také proti možnosti, aby místo přijímání uprchlíků země mohla volit peněžní platby..." shrnuje postoje Česka europoslanec.

„Tak si říkám, jak si vlastně řešení krize představujeme... Dovolím si říct pár dojmů. Na webu jsem se dočetl, že Turecko získá bezvízový styk, pokud do jeho zavedení splní určené podmínky (to zopakoval místopředseda Komise Timmermans před pár desítkami hodin). Cesty bez víza neznamenají, že každý turecký občan může kdykoliv nekontrolovaně přijet a zejména ne to, že se do Schengenu může přestěhovat či zde začít pracovat. 'Take or Pay', tedy možnost místo přijetí uprchlíků svůj spolupodíl na řešení problému učinit finančně a tím 'zlevnit' příjem uprchlíků pro ostatní, je něco, co se mi zdá docela rozumné a 'vstřícné' (a čekal bych spíše odpor čistých plátců, neb logika 'vezmeme se kohezní stovky miliard a deset jich pošleme zpět' tam asi nebude mít politickou podporu). Pokud Komise navrhne 'krizový mechanismus', tak de facto navazuje na to, co již v platné legislativě je (i když chápu, že povinné nouzové kvóty jsou silnější než dnešní 'předložení návrhu')," vysvětluje.

Niedermayer přiznává, že má o vývoj nejen u nás obavy. „Místo toho, abychom byli rádi, že se Evropě daří postupně problém řešit, nadechujeme se k protestům a rozvíření emocí. Je přece jasné, že žádná 'krásná' řešení v dnešním reálném světě nejsou.... Musíme hledat řešení funkční a taková, za která se nebudeme muset stydět... Najdou se lidé, kteří budou tvrdit, že takovéto návrhy právě činí Unii u nás nepopulární. Myslím, že spíše snaha jim 'neporozumět' a naše postoje k nim jsou toho pravou příčinou..." dodává.

www.niedermayer.cz

5. 5. 2016

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Nový azylový systém nemá bez ochrany hranic a dohod o navracení uprchlíků smysl

Evropská komise představila návrh na úpravu evropské azylové politiky. Ihned po jeho zveřejnění se zvedla vlna odporu, zejména ze strany zemí tzv. Visegrádské čtyřky. Proč? Zejména proto, že dnes představený plán neopouští systém kvót, které jsou pro většinu států střední Evropy terčem oprávněné

181

kritiky. Kvóty se staly symbolickou mantrou v nekonečných debatách, kterými EU spolu se členskými státy ztratila téměř rok času, který mohla využít k hledání skutečného řešení stávající politické krize. Pokud chceme být spravedliví, musíme uznat, že aktuální návrh pracuje s kvótami přeci jen trochu jinak. Jeho největší slabiny však leží jinde.

Návrh nového azylového systému je přeci jen přijatelnější variantou, než by byl centralizovaný systém. Uprchlík musí požádat o azyl v zemi, do které přichází, pouze pokud množství uprchlíků převýší únosnou hranici, definovanou konkrétními parametry. Pak teprve bude spuštěn mechanismus přerozdělení do ostatních zemí EU. Toto solidární opatření je možné kombinovat s finanční náhradou: pokud země nechce uprchlíky přijmout, bude muset zaplatit. Zde je nutné podotknout, že neúměrná částka za „vykoupení“ je zjevně a účelově demotivující a působí na mne spíš jako sankce, než jako solidární příspěvek. Do kvóty se započítávají i uprchlíci přijatí státem na základě vlastní volby. Pozitivní stránkou návrhu jsou přísnější sankce pro uprchlíky, kteří odjedou ze země, do které byli relokováni, do jiné země EU.

Považuji za důležité, že se nemění systém v svém principu. Je to členský stát, který rozhoduje o tom, zda relokované uprchlíky přijme. Solidarita mezi členskými státy je princip, který považujeme za správný, jinak bychom v Unii nebyli, nepřispívali bychom a nečerpali bychom miliony EUR. Stejně tak musí být respektován princip subsidiarity, to znamená vůle členských států.

Domnívám se, že v otázce uprchlíků se vyjasnila situace v tom, že to, o co nám jde, je opravdu bezpečnost. Nejde o to, že bych jako poslankyně EP odmítala společné řešení a solidaritu s lidmi, kteří potřebují pomoc. Ale odmítám neřízený příchod uprchlíků bez ochrany vnějších hranic, bez možnosti uprchlíky vracet. A v tom spatřuji nejslabší bod celého návrhu Komise. Návrh, pokud by byl skutečně konsensuálně a bez válcování jedněch druhými schválen, nemůže fungovat bez vytvoření společné pohraniční a pobřežní stráže a bez uzavření dohod o navracení uprchlíků s dalšími státy, zejména v severní Africe.

www.sojdrova.cz

5. 5. 2016

Rozhovor europoslance P. Zdechvského (KDU/ČSL) pro Neviditelný pes.cz: Česko nikoho nevysává

Na krácení koheze nejvíce prodělají staré členské státy

Češi zastávají dle průzkumů v celoevropském srovnání nejodmítavější postoje vůči evropské integraci. Odpor proti Evropské unii ale opravdu není na místě, protože data hovoří pro Českou republiku zcela jasně. Za deset letech členství ČR v Evropské unii získalo Česko z evropského rozpočtu o 333 miliard korun

182

více, než odvedlo. Navíc podle informací Ministerstva financí vzrostlo ke konci loňského roku celkové kladné saldo od roku 2004 až na 561,2 miliard korun.

Jak ukazují čísla, Česko tak na vstupu do EU jednoznačně vydělalo a současná životní úroveň v naší zemi je toho jedním z mnoha důkazů. Pro úplnost dodávám, že hlavní podíl na čerpaných prostředcích má tzv. politika soudržnosti a menší část příjmy ze společné zemědělské politiky. A právě politika soudržnosti je v posledních měsících terčem neoprávněné kritiky starých členských států.

Členství v EU prospívá nejen Česku samotnému, ale i starým zemím. Nejenže je Česko čistým příjemcem evropských dotací, ale z možnosti volně obchodovat ve střední Evropě mohutně těží i firmy ze „starých“ zemí EU, kteří jsou naopak tzv. čistými plátci. Není tedy pravda, že by Česko jen „parazitovalo“ na EU a nepřinášelo žádný užitek dalším státům. Na českém členství vydělává celá EU, protože přistoupení nových států znamená především další příležitosti pro obchod a investice, které se starým zemím bohatě vrátí.

Názor, že nové země EU vysávají ty staré, jak to populisticky tvrdí někteří politici z původních zemí EU, považuji za naprosto neudržitelný a nesmyslný. Proč?Pokud jde o Česko, takhlavní podíl na zahraničních vlastnících zde mají podniky a osoby se sídlem ve starých zemích EU, které bývají často naopak tzv. čistými plátci rozpočtu Evropské unie.

Ze statistik ČNB a Eurostatu naprosto jednoznačně vyplývá, že od vstupu ČR do EU do 3. čtvrtletí 2015 si zahraniční vlastníci z Česka stáhli 2003,9 miliard korun výnosů ze zisku zahraničních investic zpět do svých vlastních zemí. Tato částka výrazně přesahuje veškeré dotace z Evropské unie za posledních 26 let. Asi nemusím znovu připomínat, že se z největší části jednalo o staré země EU. A např. práce na modernizaci infrastruktury v Česku financované mj. právě z evropského rozpočtu jsou v zájmu celé Evropské unie včetně zmíněných firem ze starých zemí.

Rozšíření EU v roce 2004 bylo pro firmy ze starých zemí naopak příležitostí pro další investice. Z porovnání zmíněných čísel je zcela jasné, že z členství ČR v Evropské unii těžíme nejen my, ale i země na západ od nás. Ano, Česko je spolu s dalšími převážně postkomunistickými státy zvýhodněno při přijímání dotací. Není ale možné přehlížet skutečnost, že staré země (resp. jejich firmy) mají z nových členů prospěch ještě větší.

Proto považuji za nesmyslné vyhrožování politiků z původních zemí Evropské unie omezením kohezních peněz kvůli tomu, že prý pouze přijímáme evropské peníze a nechceme přijímat uprchlíky. Když pominu fakt, že se jedná o jakési nedospělé vydírání východních členských států, je nutné vědět, že se tím především staré členské státy připraví u multiplikační efekt svých investic. A jestli si takto chtějí tyto státy své příjmy krátkozrace upravit, tak jim to přejme. Ve svých důsledcích na tom prodělá celá Evropa.

www.zdechovsky.eu

183

10. 5. 2016

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU/ČSL): Čína, ačkoli je naším důležitým partnerem, není tržní ekonomika

"Nedokážu si představit, že v rozporu s realitou přiznáme Číně status tržní ekonomiky. To by byla velká past, do které bychom se dostali. Pak bychom jen velmi obtížně hledali nástroje proti dumpingu," říká česká europoslankyně Michaela Šojdrová. Společně s většinou europoslanců vidí případné riziko pro evropské firmy a zaměstnanost v EU.

"Jsem ráda, že tu od pana komisaře a mnoha mých kolegů jasně zaznělo, že Čína – ačkoli je naším důležitým partnerem – není tržní ekonomika a pravděpodobně jí nebude ani na konci roku. Mezi odborníky na Čínu panuje obecná shoda, že velká a strategická odvětví jsou v Číně propojena se státem do takové míry, že nelze hovořit o tržním hospodářství. Alarmující jsou pak zejména obrovské čínské výrobní přebytky, zejména u oceli," upozornila Šojdrová

Podle europoslankyně Čína navíc nesplnila ani všechny závazky učiněné při přístupu k WTO před 15 lety. Z tohoto důvodu nelze Číně takový status přiznat, ať už k tomu vedou jakékoli právní důvody.

"Jsou tu také pochybnosti o účinnosti případných ochranných nástrojů, které by EU zavedla po přiznání tržního statusu Číně. Touto nejasnou cestou bychom se vydávat neměli, byť se jeví, jako vhodný kompromis. Čína může kdykoli v budoucnu jasně prokázat, že tržní a nedumpingové podmínky panují v celé zemi a ve všech klíčových odvětvích, a EU může poté svůj postoj přehodnotit," uzavřela M. Šojdrová.

www.sojdrova.cz

11. 5. 2016

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO): Evropa s vnitřními hranicemi nebude bezpečnější

Evropský parlament dnes bude diskutovat o požadavku šesti evropských zemí na prodloužení dočasných kontrol na jejich hranicích uvnitř schengenského prostoru. Česká europoslankyně Dita Charanzová rozumí jejich obavám o vnitřní bezpečnost, varuje ale před neuváženými kroky, které by mohly pomalu vést k omezení volného pohybu po starém kontinentu: "Evropa s vnitřními hranicemi nebude bezpečnější, bezpečná bude, pokud ji budeme umět ochránit zvnějšku. Míč je na straně evropských institucí, ty musí prokázat dostatečnou akceschopnost - nelze se divit, že za současné situace řešení berou jednotlivé členské země do vlastních rukou."

184

Dvouleté uzavření hranic uvnitř schengenského protoru podle požadavků těchto zemí by pro evropskou ekonomiku znamenalo ztrátu 51 miliard euro. Dalekosáhlejší důsledky by mělo permanentí zrušení schengenského prostoru, odhady hovoří až o 230 miliardách euro ročně. "Státy jako Česká republika či Slovensko by pak kvůli své silně proexportní ekonomice byly bity nejvíce," říká česká europoslankyně.

Ekonomické důsledky zrušení Schengenu by podle Charanzové mohly být skutečně rozsáhlé, projevily by se kaskádovitým efektem v mnoha sektorech. "Nejde jen o to, že dnes s občankou dojedeme až k moři. Zrušení schengenu by se projevilo na růstu nezaměstnanosti, na menším výběru daní, na nižších příjmech státních rozpočtů, z nichž se hradí sociální systém. Každé euro nám jinde bude chybět. Jestli začneme zpátky stavět hranice mezi státy, naše úsilí z posledních desetiletí přijde vniveč. Můžeme zase začít přepisovat učebnice dějepisu," říká Dita Charanzová.

Znovuobnovení hraničních přechodů v případě zrušení schengenského prostoru by vyšlo na víc než 7 miliard euro. "Pojďme raději tyto peníze poskytnout na efektivní ochranu vnější evropské hranice, investovat do nasazení pobřežních a pohraničních stráží, kterých bude dostatek, budou mít adekvátní vybavení i kompetence. K účinným opatřením patří i vracení ekonomických uprchlíků a finanční i materiální pomoc zemím, které čelí migrační vlně v první linii. Potřebujeme lepší koordinaci policejních i zpravodajských složek," uzavírá Dita Charanzová.

www.charanzova.cz

12. 5. 2016

Komentář europoslankyně M. Dlabajové (ANO) ke statusu tržní ekonomiky pro Čínu

Ve čtvrtek 12. května ve Štrasburku jsme se většinou hlasů shodli, že není možné udělit Číně status tržní ekonomiky. Dokud nezačne plnit všech pět kritérií, kterými Evropská unie definuje tržní hospodářství, nemůže jí být tento status ani přiznán. V usnesení, které bylo podpořeno většinou napříč všemi politickými skupinami, vyzýváme Komisi, aby bedlivě naslouchala obavám evropského průmyslu o možných důsledcích pro zaměstnanost, životní prostředí a hospodářský růst EU. Žádáme Komisi, aby přišla s novou metodikou pro antidumpingová opatření a zajistila tak záruky spravedlivé hospodářské soutěže.

Hlavní nebezpečí představují čínské vládní dotace firem a následný dovoz do Evropy za ceny, které zcela odporují pravidlům trhu a způsobují hospodářskou škodu. Problém se týká hlavně ocelářského odvětví a silně se dotýká i České republiky. Čína totiž stojí za polovinou světové výroby oceli v EU, která činí 170

185

milionů tun ročně. V ohrožení je dle studie světově uznávaného think tanku Economic Policy Institute až 3,5 milionu pracovních míst. Řešení současné krize v ocelářském odvětví proto musí být naší prioritou.

Jedná se o složitý problém z mnoha různých úhlů pohledu. Na straně jedné jsou zájmy evropského průmyslu, na straně druhé jsou v sázce naše obchodní vztahy s Čínou, která je jedním z našich nejdůležitějších obchodních partnerů.

Od jejího vstupu do Světové obchodní organizace WTO v roce 2001 jsou na Čínu uplatňována vyšší antidumpingová cla. Tato pravidla ovšem v prosinci tohoto roku vyprší. Čínskou ekonomiku bohužel ani po 15 letech stále není možné považovat za tržní. Evropská unie proto musí co nejrychleji přijmout nové a efektivní opatření k zabránění levného dovozního dumpingu a ochraně evropských firem, zejména v odvětví těžkého průmyslu.

www.dlabajova.eu

12. 5. 2016

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k návrhu na udělení tržního statutu Číně

Za návrhy ohledně tzv. tržního statutu pro Čínu vidím protekcionismus. EU má v rámci mezinárodních dohod dostatečné nástroje, jak bránit antidumpingovým nebo kompenzačním clem dovozu dotovaných výrobků či oceli z Číny, pokud se takové dotování prokáže. Nemůžeme ale vyčítat Číně, že pomáhá firmám státními úvěry a umělým oslabováním kurzu, když v Evropě děláme to samé. Omezení dovozu může vyvolat obchodní válku, Čína také může omezit dovoz z Evropy a doplatíme na to všichni.

www.petrmach.cz

13. 5. 2016

Komentář europoslance P. Zdechovského (KDU-ČSL): Posílení Europolu pomůže boji proti terorismu

Evropský parlament hlasoval o posílení pravomocí Europolu za účelem efektivnějšího boje proti terorismu a závažnému organizovanému zločinu.

Evropský policejní úřad bude moci zakládat specializovaná centra, zvláštní jednotky, bude vyjasněno jejich fungování, revize posiluje ochranu dat, stanoví jasná pravidla pro výměnu údajů a jejich ochranu.

186

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), člen Výboru pro občanská práva a svobody, na plénu Evropského parlamentu vytýkal, že členské státy málo vyměňují informace o pohybu podezřelých osob: „Osobně považuji agenturu Europol za jednu z těch nejdůležitějších pro zajištění bezpečnosti v Evropě. Jak jsme se, ale přesvědčili v minulých letech, tak její spolupráce s členskými státy postrádá nejen systematičnost, ale také efektivitu. V dnešní propojené Evropě přeci není možné, že předávání údajů o nebezpečných či potencionálně nebezpečných osobách nefunguje. Jak jinak můžeme, bojovat proti kriminalitě, organizovanému zločinu či terorismu a zajistit bezpečnost našich občanů?“.

"Díky rozšíření povinnosti policejních orgánů poskytovat důležité údaje získá Europol komplexnější a plnohodnotnější obraz o závažné trestné činnosti v EU včetně terorismu. To mu umožní rychleji identifikovat a vyhodnocovat bezprostřední hrozby i dlouhodobější trendy ve všech oblastech trestné činnosti. Těsnější spolupráce mezi policejními orgány členských států a Europolem by také měla vést k vytváření kvalitnějších zpravodajských dokumentů, s jejichž pomocí bude možno účinněji chránit bezpečnost občanů v EU,“ říká Jaromír Štětina (TOP 09/STAN), místopředseda podvýboru pro obranu a bezpečnost.

Protiteroristická opatření na ochranu Evropy je potřeba přijímat rychleji

Podle europoslance Tomáše Zdechovského je třeba protiteroristická opatření na ochranu Evropy přijímat rychleji, ale ne na výrazný úkor omezení života občanů. Vzájemné sdílení údajů jmenné evidence cestujících, výměna informací o lidech, kteří mají záznam v trestním rejstříku, zamezení nelegálnímu pohybu zbraní - to jsou jen některá opatření, která Evropa v současné době řeší.

„Obrovským úspěchem Evropské lidové strany je dubnové přijetí směrnice týkající se údajů jmenné evidence cestujících. Současná kroky podniknuté za účelem zajištění bezpečnosti jsou podle mého stále nedostačující. Považuje proto za naprosto nezbytné, aby EU urychleně přijala další a mnohem razantnější protiteroristická opatření,“ vyjádřil Zdechovský.

Problémem jsou tzv. zahraniční bojovníci

Podle Zdechovského jsou zapotřebí i systematické kontroly na vnějších hranicích a koordinované namátkové kontroly na vnitřních hranicích. „Dosud se systematické kontroly osob překračujících vnější hranice týkaly pouze občanů třetích zemí. Současná hrozba představovaná navrátilci ze strany zahraničních bojovníků se ale týká především obyvatel EU,“ vysvětluje.

Ani po opakovaných útocích nejsou členské státy EU schopny společně čelit hrozbám zahraničních bojovníků. Důvodem je neexistence stanoveného právního postupu při takových situacích. „Proto považuji za nutné co nejrychlejší přijetí ambiciózní směrnice k terorismu. Dále se členské státy musí shodnout na přístupu k navrátilcům z Islámského státu, aby bylo zajištěno, že každý navrátilec skončí v rukou spravedlnosti, jakmile se objeví na území EU,“ dodává a zároveň zdůrazňuje nutnost mezinárodní spolupráce. „V boji proti terorismu

187

vůbec je také nutné zintenzívnění výměny informací zpravodajských služeb a zlepšení spolupráce se třetími zeměmi.“

Je třeba podpořit i oběti teroristických činů

Zdechovský upozorňuje na opomíjené téma, kterým je podpora obětem terorismu a jejich rodinám „Podpora obětem a jejich příbuzným by měla být určena především osobám, které se staly oběťmi teroristického útoku v zahraničí. Je tedy třeba vyslyšet jejich hlasy, vyslechnout jejich příběhy a jejich znalosti využít v boji proti terorismu.“

www.zdechovsky.eu

15. 5. 2016

Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) byl hostem pořadu Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor

Příliv čínských investic do České republiky přichází v roce, kdy celá evropská osmadvacítka rozhoduje o tom, zda přizná Číně statut tržní ekonomiky, což by mělo zásadní vliv na dovozy čínské, například oceli do zemí Evropské unie. Nejen o tom budou diskutovat ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek z ČSSD. Vítejte po čase v Otázkách, pane ministře. Dobrý den.

Jan MLÁDEK, ministr průmyslu a obchodu, poslanec /ČSSD/

Dobrý den.


A vítám i bývalého viceguvernéra Centrální banky, dnes europoslance, ekonoma Luďka Niedermayera z TOP 09. Vítejte. Hezký dobrý den.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec, bývalý guvernér ČNB /nestr. za TOP 09/

Dobrý den.


Pane ministře, vy už máte za ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovanou dopadovou studii, co by to způsobilo s českou ekonomikou, s českým ocelářstvím, keramickým průmyslem, pokud by Čína dostala statut tržní ekonomiky?


188

My máme, ano, zpracované nějaké odhady. Ale chceme také po Evropské komisi, aby to spočítala pro celou Evropu, včetně dopadu na Českou, Českou republiku. Řádově je to o tom, že pokud by bez čehokoliv dalšího byl Číně přiznán statut tržní ekonomiky na konci roku, tak by bylo ohroženo, řekněme 4, 5 tisíc pracovních míst v ocelářském průmyslu a v keramice.


Odbory a zaměstnavatelé, tedy i Svaz průmyslu a dopravy, s vámi na nejbližších tripartitách tuto věc chtějí probírat. Říkáte tedy, že pokud by byl přiznán statut tržní ekonomiky Číně, tak by to ohrozilo 4 až 5 tisíc pracovních míst. Vy tedy za českou vládu řeknete členům tripartita, že česká vláda je zatím proti?


No tak počkejte, tripartita nefunguje tak, že česká vláda říká svým sociálním partnerům, co si mají myslet. Ta funguje...


Ne. Teď myslím, důležité je, aby vláda řekla, co si, co si myslí.


My s nimi povedeme debatu a chceme od nich slyšet jasný názor. Jasný názor zaznívá od odborů, které to jednoznačně nechtějí, to přiznání tržního statutu. Poněkud smíšená zpráva zaznívá od zaměstnavatelských organizací. Tak si budeme chtít od nich slyšet, jak silné je to ne, protože zjevně některé firmy z toho mají velké obavy, především ty ocelářské, to ano, tam slyšíme jasné ne, ale u jiných firem to tak jasně neslyšíme.


A kdy to budete probírat na vládě? Respektive vy budete vládě doporučovat, aby statut tržní ekonomiky nebyl Číně přiznán?


To bude na základě výsledku té debaty a dostane potom vláda respektive vyjednavači mandát, co máme, co máme chtít v Bruselu. Chtěl bych říct, že ony ty varianty existují 3, co může nastat. Buď Čína ten status tržní ekonomiky dostane a pro to stačí, když Evropská komise bude dělat takzvaně nic, což je nebezpečné svůdné. Nebo ten, ten statut přiznán nebude, což vyžaduje aktivní kroky. Tím bude zachována antidumpingová ochrana na dovoz například ocelářských výrobků. Anebo se udělá nějaký kompromis, který bude spočívat v tom, že stávající antidumpingová opatření budou zachována, ale již nebudou jaksi schvalována nová, což by prodloužilo tu ochranu, řekněme, o 3 až 5 let, což nemusí být stále ještě dostatečná doba.

189


Pane europoslanče, vy jste v tomto týdnu v Evropském parlamentu zatím odmítli přiznat Číně statut tržní ekonomiky. Čekáte na analýzu Evropské komise, o které mluvil i pan ministr Mládek. Jsou ty 3 varianty, které pan ministr přiznal, ty, které se nabízejí nebo byste ještě o nějakou doplnil?


No ono je to trošku komplikovanější, protože jakkoliv ta veřejná debata se vede o tržním statusu Číny a kde, myslím, je aspoň pro mě naprosto jasné, že Čína není ta tržní ekonomika, jak si ji my představujeme, i když to říkám při vědomí toho, že nikdo přesně neví, co je to tržní ekonomika. Ale my, jakožto Evropská unie, máme nějakou definici pěti kritérií a tam by Číňani měli trošku problém tady tohle splnit. Ale to jádro té debaty je o tom, jaká opatření na ochranu proti neférovými dovozy Evropská unie může použít. A tam tedy bohužel na konci roku přestává platit právní paragraf, tuším, v nějaké části 15 smlouvy o vstupu do WTO, které nám umožňovalo během 15 let používat docela rasantní opatření. Tohle prostě přestane platit. A my tady musíme nějakým způsobem nadefinovat ta opatření v těch sektorech, které jsou ohroženy tím, že čínské firmy nesoutěží férově na tom trhu, abychom tady tyto tržní segmenty, o kterých pan ministr mluvil, týká se to zejména ocelářství a keramiky, ochránili před těmi neférovými dovozy. A tam, a to už jsem dost blízko toho, co pan ministr říkal, se v zásadě nabízí jedna cesta, kterou Evropský parlament by nevítal, to znamená porušení pravidel Světové obchodní organizace. Druhá cesta, kterou bychom také nevítali, to znamená přenesení toho obchodu do těch standardních pravidel podle Světové obchodní organizace, což by opravdu znamenalo, že ti, že by došlo k příchodu těch výrobků s mnohem menšími bariérami a znamenalo by to nějaký ekonomický problém. A to třetí, třetí cesta je nadefinovat nějaký režim, který v těch oblastech, ve kterých pro to máme dobré důvody, opravdu tu ochranu nastaví. Ale...


To je ale ta přechodná doba, o které mluvil pan ministr, 3 až 5 let.


Ono to také může znamenat trochu změnění těch pravidel, které obecně Evropská unie používá v těch antidumpingových řízení, jakkoliv ty antidumpingové řízení drtivá většina se vede proti Číně, tak nikoliv exkluzivně proti Číně. Diskutuje se o tom, jak by měl být flexibilní ten režim. Třeba Spojené státy ho mají více flexibilní a vůbec jak by ta opatření měla vypadat. Čili něco musíme udělat, protože to, že bychom přestali respektovat naše mezinárodní závazky, to mám pocit, by unie nechtěla. A zároveň opravdu naši podnikatelé a odbory se nemusí bát, ten pocit, že si nemůžeme dovolit dostat do problému desítky, stovky tisíc zaměstnanců tím, že nezvládneme tu situaci změny toho

190

právního režimu obchodu s Čínou, to si opravdu zejména Evropský parlament nemůže dovolit.


A ten dohad ministerstva průmyslu a obchodu, 4 až 5 tisíc pracovních míst, o které by mohla Česká republika přijít v tom ocelářském a sklářském, respektive keramickém průmyslu kvůli Číně, to jsou relevantní data? Když jste hlasoval v týdnu.


Ne. Já myslím, že ty odhady existují různé. Na úrovni unie se často mluví o řádu ne desítek, ale nízkých stotisíců ohrožených pracovních míst. Ale opravdu je, myslím si, docela široká shoda na tom, že nechceme přejít na ten režim těch standardních obchodních bariér podle WTO a to znamená, že nějaká opatření vzniknou. Jde o to, aby vznikla rychle, prediktabilně a zase abychom my neohrozili pověst Evropy jako někoho, kdo dbá na férový obchod, protože Evropa, zejména eurozóna je vývozní velmoc a proto ten volný obchod světový my opravdu nutně potřebujeme.


On prezident republiky dává ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka najevo, že Pražský hrad považuje Čínu za tržní ekonomiku. Tady jsou Ovčáčkova slova.

Jiří OVČÁČEK, mluvčí prezidenta ČR, 12.5.2016

Pan prezident podporuje udělení statusu tržní ekonomiky Čínské lidové republice. Je třeba si uvědomit, že Čína v tuto chvíli tržní ekonomikou už fakticky je. To znamená, to udělení statusu by bylo potvrzením daného faktu.


Slova prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, která jsou svým způsobem ojedinělá, protože i podle eurposlanců za KSČM není Čína klasickou tržní ekonomikou. Konzultoval, pane ministře, s vámi pan prezident ten svůj postoj?


Nekonzultoval. On má ekonomických poradců daleko více.


Počkejte, ale prezident zastupuje zemi navenek, tak předpokládám, že s vládou by tu věc měl konzultovat, protože to má zásadní dopad, jeho názor právě na té mezinárodní scéně.

191


Názor pana prezidenta má samozřejmě validitu, ale spíše jako do diskuse ve veřejném prostoru než pro vyjednávání v rámci Evropské komise. To pan prezident nedělá.


Jaká cesta by pro Českou republiku byla tedy nejlepší z těch 3, které jste tady naznačil a které rozšířil Luděk Niedermayer?


No ono to nemá jednoduché řešení, což pan Niedermayer celkem pěkně, pěkně popsal, protože a proč je taky ne zcela jasný postoj Svazu průmyslu například, protože na jedné straně jsou ty ocelářské firmy a na druhé straně je spousta firem, které chtějí vyvážet do celého světa, včetně do Číny. A samozřejmě jak se začnou příliš rozšiřovat antidumpingová opatření, tak to je, to si povězme, klacek s dvěma konci, který nemusí být použit jenom na naši ochranu ale též proti nám. Například když jsme byli v sousedním Polsku, tak tam je víc vzrušoval dumpingový dovoz oceli z Ukrajiny a z Ruska než ten čínský, který z nějakých důvodů tam je relevantnější.


Vy tedy na vládě budete prosazovat, jaký postoj by Česká republika v tom vyjednávání evropské osmadvacítky měla zastávat?


No, my po dohodě v tripartitě máme pouze 2 možnosti, si myslím. Buď odmítneme statut tržní ekonomiky anebo budete mít mandát vyjednat nějaký kompromis, to znamená, že by byla nějaká buď ta přechodná období, případně dodatečná pravidla, která by umožnila zachovat velkou míru ochrany těch citlivých průmyslů. A bude také důležité vyjednávání v rámci EU, protože my potřebujeme nejenom, abysme měli dobrý nápad, ale taky aby ho podpořila většina zemí.


Jan Mládek a Luděk Niedermayer.

www.niedermayer.cz

17. 5. 2016

192

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Sudetoněmecké krajanské sdružení za žádné krajany nepovažuji

Co říkáte na účast ministra Hermana na setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho „přátelskou zdravici“?

Já jsem to opakovaně kritizoval na sociálních sítích. Ministr kultury není soukromá osoba, čili kdyby tam jel jako soukromá osoba nebo představitel KDU-ČSL, tak by to bylo bráno jako vládní účast, ale pokud se nemýlím, a to je ještě třeba zapotřebí zjistit, vláda přijala nějaké usnesení, že tam bude posílat svého reprezentanta každý rok. To já považuji za naprosto nepromyšlený a svým způsobem poškozující krok. Tím celou tuto problematiku posouvá o jedno patro výš. Sudetoněmecké krajanské sdružení je občanský spolek, nevládní organizace, takže nemá co tam jezdit představitel české vlády.

Česká vláda ať jedná s bavorskou vládou, že Sobotka otevírá s bavorským premiérem výstavu, to je naprosto v pořádku, ale český ministr prostě nemá co dělat na schůzi krajanského spolku nebo občanského sdružení. Německý nebo bavorský ministr také nikdy nepřijel na nějaký sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu nebo kruhu občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, takže očekávám, že teď by se to mohlo napravit a že by v rámci reciprocity třeba nějaký bavorský ministr zrovna na sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu mohl také zavítat, omluvit se tam za předválečné zločiny sudetských Němců.

Není to v Německu bráno jako určitý předvolební boj, nepomáhali jsme někomu trochu nevědomky nebo vědomky?

Naštěstí v Německu je toto zcela marginální téma, které tu velkou politiku nezajímá – maximálně to může zajímat někoho v Bavorsku. Ale já myslím, že to vysvětlení je v podstatě velmi jednoduché. Tady se spousta lidí dvacet let, už od devadesátých let, kamarádí s panem Posseltem, s předním představitelem landsmanšaftu. Pan Herman se s ním kamarádí velice a dlouhá léta a pan Posselt teď jakoby vydává za svoji zásluhu, že landsmanšaft vypustil ze svých stanov zmínku, že bude usilovat o navrácení zkonfiskovaného majetku. A jak jsem pochopil, tak jeho návštěva měla být jakási odměna za to, že to z těch stanov vypustili. To, že to vypustili, je dobře, ale to není nic, zač bychom jim měli tleskat, protože to bylo nevyhnutelné.

Přece jsme věděli od samého začátku, že oni nemají na nic nárok, že říšský majetek byl zkonfiskován zcela po právu a jako záloha na válečné reparace, takže že to teď vypustili, znamená, že se přizpůsobili realitě. My to můžeme vzít na vědomí. Samozřejmě je to dobře, ale neznamená to, že bychom to měli odměňovat nějakými bonbónky v podobě účasti Hermanovy nebo jakéhokoliv jiného ministra na jejich sjezdu.

Další věc, která v těchto dnech resonuje a s tím i tak poněkud souvisí, je to, co se stalo na pietním aktu v Terezíně, kde předseda Svazu bojovníků za svobodu

193

Vodička mluvil i o migrantské krizi a předseda senátu Štěch, hovořící o odpovědnosti Němců, byli napadeni, že se to tam nehodí říkat a že to nebyl projev na správném místě. Co si o tom myslíte?

Já jsem ten projev neslyšel, protože jsem byl v zahraničí, takže jsem to podrobně nestudoval. Všiml jsem si z hedlainu, že tam něco takového proběhlo, ale ten projev jsem neslyšel, ani jsem jej ex post nečetl, takže to nechci nějak moc hodnotit. Spíše bych se vrátil k tomu, co jsem říkal na začátku rozhovoru. Já bych teď doporučoval panu Vodičkovi jako předsedovi Českého svazu bojovníků za svobodu, aby oficiálně jménem svazu poslal pozvání do bavorské vlády, že zve nějakého ministra na příští sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu, a uvidíme, jestli někdo přijede. To myslím, že by bylo docela dobré jako takové reciproční opatření vůči návštěvě pana Hermana na Sudetoněmeckých dnech.

V minulosti nikdy nic podobného takto vstřícného z Bavorska nebylo, že by v květnových dnech přijel někdo z Bavorska k nám a poklonil se památce…

Tady to udělali jiní lidé, například spolkový prezident Gauck. Myslím, že i pan Posselt pokládal květiny buďto v Lidicích, nebo v Terezíně, ale vždycky to bylo samozřejmě na úrovni toho nevládního sdružení. A já znovu říkám, že tady jsou určité protokolární zákonitosti v politickém životě a protokolární záležitost velí, aby český ministr prostě nelegitimizoval svojí účastí na sjezdu občanského sdružení některé jejich názory z minulosti. Osobně jsem si s panem Posseltem a sudetoněmeckým krajanským sdružením užil své. Někdy v letech 2002, 2003, když jsme vstupovali do EU, tak oni opravdu hodně škodili, vyvíjeli velký tlak na Českou republiku za účelem zrušení dekretů prezidenta Beneše. Tam jsme tomu kladli velký odbor tehdy ještě s předsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, sociálním demokratem panem Laštůvkou. To jsme tam byli taková dvojice, která se opravdu proti tomu tvrdě stavěla. Přispěli jsme k tomu, že všechny ty věci byly odmítnuty.

Já sudetoněmecké krajanské sdružení, když si tedy říkají „krajané“, za žádné krajany nepovažuji.To si myslím, že pan ministr Herman také přehnal s tím oslovením. To jsou prostě občané Spolkové republiky Německo, kteří se ve své době stavěli vůči České republice velmi nepřátelsky. Na vznik samostatného Československa mají také dodnes velmi negativní názor, to se stačí podívat do jejich stanov a různých článků, které publikují na svém webu nebo jinde. Takže já myslím, že toho bylo dost, různé omluvy tu zazněly, divoký odsun, ať již to byl Havel nebo potom česko-německá deklarace z roku 1997, čili nevím, proč do nekonečna, zejména česká strana – teď už je to jenom česká strana – to potřebuje otevírat. Loni to byl Bělobrádek, pak to byla brněnská radnice, letos je to Herman. Na německé straně už o to ani nikdo nestojí, ale tady je pár takových jakoby lidí, kteří si hrají na morální svědomí národa a pořád považují za nutné se tímto způsobem zviditelňovat.

Myslíte si, že ta doba už je dál, že Posselt a jemu podobní nám nemohou být jako „škodiči“ v Evropském parlamentu?

194

Už ne. To mohu říci z vlastní zkušenosti. V Evropském parlamentu už pan Posselt není, v posledních provolbách už tam ani nebyl zvolen, čili ani na kandidátce CSU nebyl tak vysoko, aby se vůbec do europarlamentu dostal. Což také mimo jiné dokazuje, že v samotném Bavorsku, a to sudetoněmecká agenda není nijak moc vysoko. Kromě toho je nesouměřitelná ta úroveň česká vláda plus německý občanský spolek, takže další věc, která je taková asymetrická, že v posledních letech se to otevírá výhradně z české strany. Ta německá strana to neotevírá. Neustále tu chodí různí usmiřovači a napravovači minulosti a pořád jakoby něco napravují. A tato návštěva pana Hermana to zbytečně zase otevřela, zbytečně se o tom debatuje, diskutuje. Je to uzavřené, mrtvé téma. Vůbec nevím, proč bychom se tím měli dále zabývat, když máme teď v Evropě daleko větší a závažnější problémy.

Neotevíráme tedy tím určitou Pandořinu skříňku, nejitříme emoce, které se uklidňovaly?

Ano, je to prostě zbytečné, nadbytečné, nikdo to po nás nežádá a nechce a samozřejmě že část těch sudetských Němců, taková ta militantnější část, ta to může brát jako nějaké přiznání viny či naší slabosti. Byla to chyba, Herman tam jezdit neměl. Může to teď omlouvat, jak chce. Jestli k tomu Sobotkova vláda dala souhlas, tak já doufám, že zejména voliči a členové ČSSD za to panu Sobotkovi vystaví účet ve volbách. KDU-ČSL, tam to asi nevadí, protože to je strana, která tyto názory zastává tradičně, ale u sociálních demokratů bych očekával, že to nějakou odezvu mít bude, a doufám, že se to nebude opakovat. A opět znovu říkám, nevím, zda je to pravda, ale údajně česká vláda má nějaké usnesení, že každý rok její zástupce by se tam měl vypravit, což považuji za naprostý politický diletantismus.

Máme nějakou analogii, že by něco podobného dělali Poláci či někdo jiný, nebo jsme s tím zas ojedinělí?

Já ty smiřovací nebo vzájemné procedury jsem až zase tak moc nestudoval. Určitě něco proběhlo v Polsku, ale spíše na úrovni církevních představitelů. Stálo by za to podívat se do německo-francouzské historie poválečných stavů. Každopádně každá země má prostě trochu jinou historii vztahů s Německem, takže není důvod, abychom se někde inspirovali nebo kopírovali to, co dělal někdo jiný. Když si vezmete těch posledních pětadvacet let, tak ta strana Sudetoněmeckého landsmanšaftu kulminovala před naším vstupem do EU, to tlačili tvrdě „na pilu“. Když ničeho nedosáhli, tak se to téma začalo pomalu vypařovat. Oni to historicky vlastně prohráli, že žádné majetkové restituce ani majetkové kompenzace nedostali a nedostanou, to je jasné.

Takže to je mrtvé téma, které je dávno za námi a jenom na české straně je pár lidí, kteří za nadšeného potlesku deseti novinářů to budou neustále oživovat. Marginální strana KDU-ČSL, marginální Strana zelených, pražská kavárna a na ni navázaní novináři, a to je prostě všechno. Natropí hluku a kraválu, jako by se tu opravdu něco dělo, přičemž se vůbec nic nedělo.

195

www.zahradil.cz

18. 5. 2016

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO): Status tržní ekonomiky Číně

Čína a udělení statusu tržní ekonomiky. Český prezident má jasno, čínskému bratrovi by status přidělil. Otázkou ale je, čí zájmy se v tu chvíli dostávají do popředí. Tady totiž nejde jen o marketingovou nálepku, ale o faktické prolomení dosud poměrně pevné bariéry, která mnohá evropská odvětví chránila před nekalou konkurencí z východu. Platný stav umožňuje firmám, které se cítí být ohroženy dumpingovými cenami, využít obranných mechanismů a zahájit řízení, která věc prošetří (těch dnes běží víc než desítka, nejsou tedy ničím neobvyklým). Pokud rozhodujeme o statusu pro Čínu, rozhodujeme bez nadsázky i o budoucnosti evropského průmyslu.

Evropský parlament se k věci postavil čelem. Čína nesplňuje evropská kritéria pro udělení statusu tržní ekonomiky. Osobně považuji za nezbytné, abychom si i do budoucna ponechali v EU možnost uplatnit stejně efektivní antidumpingová opatření, jako máme dnes. Jinak se mohou stát obětí našeho rozhodnutí celá průmyslová odvětví a tisíce pracovních míst. O věci ale nerozhoduje jen EP, rozhodovat budou mj. i členské státy EU, mezi nimi pochopitelně i my.

Nemohu si v této souvislosti odpustit srovnání s právě probíhající sanací průšvihu s OKD, i tady se bavíme o stejném odvětví, o dopadu na stejný region. Udělení tržního statusu Číně přitom může oblast zasáhnout razancí naprosto srovnatelnou, přičemž nepůjde "jen" o jeden podnik, ale taky třeba o řadu firem v celé oblasti. Není snad českým zájmem ochrana průmyslových odvětví? Zalíbily se nám rudé vlajky na Evropské natolik, že si nechceme východní partnery naštvat? Ráda bych věřila, že ne. Jinak bychom právě taky třeba pokládali první kámen pomníku tradičních českých oborů jako je keramický, papírenský a v neposlední řadě ocelářský průmysl.

www.charanzova.cz

19. 5. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Kam směřuje Makedonie?

Makedonie, bývalá jugoslávská republika, má pro Evropskou unii aktuálně velký význam: hlavně proto, že v době uprchlické krize uzavřela tzv. balkánskou cestu, což oceňují zejména státy Visegrádu a Rakousko. Jenže Makedonie prochází (opět) těžkou vnitropolitickou krizí, jejíž možné následky jsou zatím nejednoznačné.

196

Od poloviny dubna tohoto roku probíhají po celé zemi masové protivládní demonstrace, které zřejmě budou eskalovat kolem 5. června. Na tento den totiž vládní koalice VMRO-DPMNE vyhlásila parlamentní volby, které chce celé spektrum politických sil bojkotovat – od explicitní levice přes sociální demokraty po albánskou stranu DUI. Existují velké obavy z eskalace násilí a provokací, podněcujících opět etnické konflikty. Zdůrazňuji „opět“, protože už v roce 2001 stála Makedonie před občanskou válkou právě kvůli napětí mezi Albánci a Makedonci. Současné protesty jsou však multietnické a sociálně se týkajíc průřezu celou makedonskou společností. V pozadí stojí zájem na dodržování principů právního státu a odmítání autoritářských a korupčních projevů vládnoucích stran, v prvé řadě VMRO.

Lidé totiž vyšli do ulic nejprve v hlavním městě Skopje poté, co prezident Ivanov udělil amnestii všem 56 politikům, kteří byli zapleteni do rozsáhlého zneužívání moci včetně mohutného skandálu s odposlechy. Demonstranti žádají odstoupení prezidenta, opětovné zavedení vyšetřování proti amnestovaným politikům a odložení termínu parlamentních voleb. Vláda však, podporována různými pověstnými západními nevládními organizacemi (na prvním místě bývá uváděna Nadace Konrada Adenauera), tyto požadavky odmítá.

Jakkoli Evropská unie uznává roli Makedonie v uprchlické krizi, vzájemný poměr je nanejvýš komplikovaný, až zasunutý do slepé ulice. Úsilí Skopje o členství v EU trvale blokuje Řecko: na severu Řecka se totiž rozkládá region se jménem Makedonie, a Řekové mají obavy z případných územních nároků uplatňovaných ze Skopje. Proto se země smí oficiálně jmenovat jen „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“, v anglické zkratce FYROM. Kvůli sporům o název byly v roce 2005 zmrazeny přístupové rozhovory mezi EU a Makedonií. A nyní EU neví, jak se k Makedonii chovat, čemuž odpovídají ambivalentní reakce z Bruselu na aktuální státní krizi: na jedné straně opatrná kritika amnestie a počínání strany VMRO, na druhé straně třeba podpora makedonské vlády ze strany Evropské lidové strany, tedy nejsilnějšího subjektu v Evropském parlamentu.

V každém případě první červnový týden bude pro Makedonii a její obyvatele nehledě na počasí velmi horký…

www.mastalka.cz

21. 5. 2016

197

Rozhovor s europoslance E. Tošenovským (ODS) pro Parlamentní listy.cz: Dramatické varování pro Merkelovou, vliv Ameriky na EU, mizerný materiál z Evropské komise, který odpuzuje lidi

Prezidenstské volby v Rakousku prý ukazují, jak velký vliv na postoje veřejnosti má migrační krize, myslí si místopředseda ODS a europoslanec Evžen Tošenovský. Podle něj by si poučení z toho měla vzít především kancléřka Merkelová. Dále známý moravskoslezský politik konstatuje, že některé návrhy Evropské komise (EK) moc nezohledňují realitu v členských zemích EU a její koncové výstupy pak někdy přímo veřejnost odpuzují.

Na balkánské trase nyní evidují sice úbytek běženců, nicméně potom, co Rakušané začali v Brennerském průsmyku stavět hraniční plot a lépe střežit svoje hranice, migranti začínají daleko více překračovat slovenskou hranici, pokračují pak dále přes Česko, aby se dostali do Německa. Na přechodu u Velkého Mederu se v minulých dnech uprchlíci snažili ujet ve voze slovenským celníkům. Když ti zahájili palbu, zranili těžce jednu migrantku. Myslíte si, že něco podobného je možné očekávat i u nás, a jak bychom se na to měli připravit? Měli by posílit hraniční přechody se Slovenskem vojáci a policie?

E.T.: Bohužel k podobným smutným událostem bude docházet, ale pokud to nenabere masový charakter, tak zvyšování hraničních dohledů je zbytečné. V této chvíli by situaci měla zvládat policie, armáda je určena na jinou činnost a použít ji jen pro to, aby ji bylo vidět a ministři ukazovali svou akčnost, je trochu drahá zábava.

I když dočasná dohoda s Tureckem omezila vlnu uprchlíků ze Středního a Blízkého východu, můžeme prý nyní očekávat velkou migraci z italské strany, kam budou proudit migranti především z Libye, kde se shromažďují z afrických zemí. Jak by měla postupovat EU a potažmo naše vláda? Co soudíte o snaze Evropské komise i přes tento fakt protlačit kvóty, ať se nám to líbí nebo ne?

E.T.:Jak se bude vyvíjet situace s uprchlíky, asi nikdo neví. Je nezbytné přísně trvat na platných pravidlech vstupu, žádosti o azyl, doložení osobních dokladů a azylovém řízení. Kdo nesplňuje pravidla, bude vrácen, ať to zní jakkoliv tvrdě. A snaze Evropské komise neustále vracet různou formou do hry kvóty vůbec nerozumím, a to včetně hry na staré a nové země, které mají poslouchat, co jim nařídí, když přece dostávají nějaké peníze…

Mediálním a politickým světem nedávno „zahýbaly“ výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly. Mluví se o překvapení, nástupu populistů a o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?

198

E.T.: Myslím, že je to velmi vážný signál, a tak je to vnímáno i v jiných zemích – nejsilněji samozřejmě v Německu. Zároveň to ale po skoro ročním nerozhodném přístupu EU k migrační krizi není až tak překvapivý výsledek. Rakousko, které je navíc od samotného počátku krize tranzitní zemí, jasně ukazuje, jak lidé očekávají jasné a rozhodné pozice politiky a jaké emoce tento problém vzbuzuje. Další události na rakouské scéně jen posilují vážnost dopadů na politickou reprezentaci. Pro německou kancléřku Angelu Merkelovou je to dramatické varování.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Jak se nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty bránit? Nakolik mohou mainstreamové strany v tomto „boji“ uspět?

E.T.: Jak ukazují děje v Rakousku, tak se dá očekávat skutečně velký dopad na politiku v mnoha zemích. Nástupu určitých extremistických hnutí se dá zabránit jen jasnou razantní politikou současných stran. Atmosféra strachu a obav o život nejbližších generuje snahu jednoduchých řešení a nových populistických vůdců.

Americký prezident Obama při nedávné návštěvě Velké Británie doporučil, aby země setrvala v EU. Okamžitě se ozvala kritika ve smyslu, že se šéf Bílého domu vměšuje do britských vnitřních záležitostí. Bývalý londýnský starosta a vlivný konzervativec Boris Johnson, který podporuje vystoupení z EU, obvinil Obamu z pokrytectví a označil to za bizarní. Tedy, lze to považovat za vměšování do vnitřní politiky? Patří taková vystoupení a doporučení do diplomatických vztahů mezi suverénními státy?

E.T.: Domnívám se, že pan prezident Obama neodhadl situaci v Británii a citlivost Britů na „dobré rady“. Britští kolegové nás před podobnými akcemi velmi varovali.

Podiv nad tím, jak se Obama vměšuje do evropských záležitostí, byl širší, nejen v Británii. Kritické hlasy zmiňují, že EU v podstatě vytvořili Američané jako podmínku Marshallova plánu. Do jaké míry dělá v reálu EU samostatnou politiku, respektive, můžeme si dovolit odmítat věci, o které nás USA žádají?

E.T.: Těmto konspiračním teoriím moc nevěřím. Je velkou otázkou, jak je vlastně tvořena politika EU. Vliv Ameriky na politiku EU se v čase určitě velmi mění a někdy jsou evropská politická rozhodnutí v rozporu s americkými pohledy, například některé postoje vůči Izraeli a mnohé další aktivity.

Spojené státy také stále lobbují za transatlantickou obchodní dohodu TTIP. Mnozí kritici varují, že to pro nás bude nevýhodné, a že by šlo o „invazi“ geneticky modifikovaných potravin (GMO) do Evropy, které jsou dle některých nebezpečné a varují před nimi. Pokud jde o TTIP jako celek, jak ji vlastně hodnotíte?

199

E.T.: Je velmi předčasné hodnotit TTIP. Pro mne je to veliká šance zvýšení obchodních aktivit mezi Evropou a Amerikou. Je to obchodní smlouva a obchodní jednání jsou vždy tvrdá a potom se jde na přátelské pivo. Mám v poslední době pocit, že negativní hysterie přibývá a čím dál více vykukují stará ideologická klišé, jaká slyšíme od našich komunistů pod růžovým nádechem ochrany občanů před snahou otrávit Evropany modifikovanými levnými potravinami. Ještě čekám, že se objeví američtí brouci. Nepamatuje si někdo něco podobného?

V oblastech Sýrie, kde vládne Bašár Asad, proběhly volby. Ve zbytku země se přetahují různé skupiny a ty, které nejsou považovány za teroristické organizace, se nyní zdráhají s Asadem jednat. Pro koho hraje v Sýrii čas? Není to tak, že spíš pro Rusy, jimiž podporovaný Asad se postupně stabilizuje? Lze čekat nějaké dramatické zásahy od Turecka nebo od USA, které by do toho mohly vojensky vstoupit?

E.T.: Současná situace v Sýrii mi připadá jako úspěch dlouhodobé Putinovy taktiky, jak se nenápadně stát silným hráčem v této smutné tragické válce. Bohužel mám pocit, že tato ruská taktika slaví úspěch díky divné strategii Ameriky a západních zemí, kterou jsem nikdy nepochopil. Neočekával bych nějaké dramatické zásahy ze strany Turecka nebo USA.

Na Ukrajině vznikla nová vláda, nelze ovšem asi čekat nějaké zlepšení životní úrovně a stabilizace situace. Je možné souhlasit s tím, že Ukrajině přidělíme bezvízový styk? Je vůbec reálné, aby se uvažovalo o členství Ukrajiny v NATO a Evropské unii?

E.T.: O členství Ukrajiny v NATO bych v nějakém krátkém čase vůbec neuvažoval, myslím, že je to mnohem složitější, než jsou některé lehké účelové proklamace.

Na jaké trajektorii je podle vás vývoj v Rusku? Jak je na tom, co se týče geopolitického smyslu, kdy se mluví o tom, že se Putin vymanil z mezinárodní izolace a za druhé z hlediska vnitropolitického, kdy navíc zemi v září čekají parlamentní volby, za rok prezidentské a Putinova podpora je stále výrazná. Co vliv ekonomického hlediska, kdy ceny rostou a Rusové musí snášet snižování životní úrovně? Sice se říká, že Rus snese všechno, ale kde je podle vás ta hranice, kdy si řekne dost a postaví se proti vedení?

E.T.: Myslím, že Rusko a Putin jako politický lídr překonalo určitý kritický bod zvratu a uvidíme, jakou strategii pro následný růst ekonomiky a vlivu nyní přijme.

Evropské orgány vypracovaly směrnici, která zásadně omezuje držení a prakticky i částečně výrobu samonabíjejících zbraní, tedy všech druhů moderních pistolí, revolverů i pušek. Pro ČR by to znamenalo značné omezení tradiční výroby ručních zbraní, v České zbrojovce i u mnoha jiných domácích firem, propuštění pár tisíc zaměstnanců, pokles zahraničního i domácího

200

obchodu. A samozřejmě také téměř půl milionu držitelů těchto zbraní za desítky tisíc by přišlo o svůj majetek. Co k tomuto návrhu říci, jaký máte na něj názor?

E.T.: Návrh komise tak, jak byl předložen do Parlamentu, je velmi špatný. Jednak má chyby v terminologii a zároveň některá ustanovení jsou velmi nepřesná a umožňují různou interpretaci. Celkově se jedná o mizerný materiál.

Proč s ním orgány EU přišly právě v době, kdy v Evropě sílí terorismus a také se zvýšila kriminalita v některých západních zemích kvůli velkému přílivu uprchlíků? Teroristé se přece ke zbraním vždy dostanou a obyčejní lidé budou mít naprosto znemožněnou cestu se alespoň nějakým způsobem bránit. Jakou to má vlastně logiku?

E.T.: Podezírám Evropskou komisi, že po útocích v Paříži chtěla ukázat svou akčnost a rychle vystřelila nějaký návrh, aby nebyla nařčena, že nereaguje na tragické dění. Již to, že si zvolila regulaci legálně držených zbraní, je pochybné, protože problém leží v přísnějším vyhledávání nelegálně držených zbraní. Bohužel po konfliktech na Balkáně, Blízkém východě a naposledy na Ukrajině je v Evropě obrovské množství nelegálně držených zbraní. Dá se bohužel očekávat, že tento počet se bude po syrských událostech ještě zvyšovat. Jsem přesvědčen, že by se komise měla zaměřit spíše na systém přísného postihu nelegálních zbraní a pro ty legálně držené využít dobře fungujících zákonů v členských zemích, jako například v České republice.

Český parlament i vláda tuto směrnici razantně odmítly a premiér dostal za úkol toto stanovisko prezentovat i na půdě EU. Proč se Unie vůbec snaží postupovat tímto způsobem, když například v ČR už máme tak přísný zákon o držení zbraní, že zbrojní průkaz nemusí dostat ani člověk, který dostal jen pokutu za špatné parkování, tedy za přestupek. A v nedávných měsících ho ještě poslanci zpřísnili, policie nyní může u narušených osob vniknout do jejich obydlí a zbraň jim okamžitě zabavit. Myslíte si, že zmiňovaná směrnice na půdě EP projde, a když ano, jak by se měla dále zachovat česká vláda?

E.T.: Myslím, že novela a zpřísnění zákona o držení zbraní u nás je také přehnaná, a to právě v oblasti, kdy může policie vniknout do obydlí majitelů na základě různých ne zrovna přesně definovaných podnětů. Tato možnost prolomení domovní svobody je silně za hranou a může být zneužita.

V médiích se dokonce objevily informace, že prý Holanďané navrhli, aby byly evidovány i neškodné repliky zbraní, včetně hraček. Někteří dotazování lidé tento krok už označili za přístup hraničící se stupiditou. Opravdu v Evropské komisi padají takto „fundované“ návrhy?

E.T.: Na půdě institucí Evropské unie se objevují různě divoké nápady, ale s tímto podnětem jsem se nesetkal.

S migrační krizí se v české veřejnosti prohloubil velký euroskepticismus. Podobné směrnice ho pak jen posilují. Myslíte si, že členům zvláště z Evropské

201

komise vůbec dochází, co činí, že pomalu rozdělují Evropu? A jak se proti tomu bránit?

E.T.: Někdy mám skutečně pocit, že Evropská komise nevnímá realitu v členských zemích. Na druhé straně, když se osobně bavím s některými komisaři, tak jsou velmi realističtí a rozumní. Bohužel kolektivní výstup Komise s podobnými návrhy, jako o držení a výrobě ručních zbraní, silně odpuzuje mnohé lidi. Obrana je jediná, a to otevřená diskuse a silná reakce vrcholových představitelů vlád na taková prohlášení.

www.teosenovsky.eu

23. 5. 2016

Prohlášení europoslance Petra Macha (Svobodní) k výsledkům prezidentských voleb v Rakousku

Velmi těsně vyhrál kandidát rakouských Zelených nad kandidátem rakouských Svobodných. Pevně doufám, že multi-kulti rakouská vláda, nad kterou visí Damoklův meč v podobě možného vítězství rakouských Svobodných v parlamentních volbách, bude hlasovat spolu s Českou republikou proti dalším migrantským kvótám Bruselu. Jestli ne, dají vládní politici rakouským Svobodným do klína vítězství v příštích parlamentních volbách.

www.petrmach.cz

26. 5. 2016

Článek europoslance J. Štětiny v deníku Blesk: Europoslanci chtějí přitvrdit proti Rusku

V Evropském parlamentu vznikl návrh rezoluce, podle které by diplomacie osmadvacítky měla ostřeji zakročit vůči prokremelské propagandě. Připravila ji polská europoslankyně Anna Fotyga a jejím velkým podporovatelem bude i Jaromír Štětina, český europoslanec za TOP 09. Podle něj bude ale účinná strategie velmi drahá.

„Evropská komise by měla dozorovat podrobný průzkum účinnosti stávajícího financování a předložit návrh na pružné řešení, které by poskytlo přímou podporu nezávislým médiím. Také by měla povolit směrování dalších zdrojů směrem k organizacím, jako je Evropská nadace pro demokracii,“ píše se v návrhu rezoluce, kterou má Blesk.cz k dispozici.

Europoslanci už o ní poprvé diskutovali v rámci výboru pro zahraniční záležitosti. Záměr je ale zatím v plenkách. „Paní europoslankyně Fotyga, předsedkyně výboru pro obranu a bezpečnost, připravila návrh rezoluce, jak se bránit této ruské dezinformační válce. Nejde jen o jejich média, ale i o ta česká,

202

která to přejímají. Například Parlamentní listy citují, co ruské troll factories (organizace záměrně vypouštějící irelevantní komentáře – pozn. red.) napíšou. A dělají to s oblibou a nahánějí tak vodu na kremelský vodní mlýn,“ vysvětluje člen výboru Jaromír Štětina (TOP 09).

Rusové chtějí jediné. Konec EU

Ruská informační válka se projevila například nepravdami kolem pádu letadla ve Smolensku, kde zemřel mezi jinými také polský prezident Lech Kaczynski, mlžením kolem sestřelení letadla MH-17 nad Ukrajinou nebo tajnostmi kolem přítomnosti ruských vojáků na Krymu. Cílem této kampaně je podle Štětiny konec Evropské unie.

„EU je pro Rusko potenciálním nebezpečím a naopak. Jsou to dva nesmiřitelné světy,“ tvrdí český europoslanec. Ten kritizuje mimo jiné rétoriku prezidenta Miloše Zemana. „Jestliže pan prezident proti tomu minimálně neprotestuje, nebo některé ty lži dokonce opakuje, tak to znamená, že kolaboruje s cizí mocností. To, co dělá, je veliké bezpečnostní riziko pro náš stát. Je to psychicky nemocný starý člověk,“ míní. Štětina už dříve Rusko označil za „říši zla“ a na tom si dál trvá.

„Abych to připodobnil, informace je někdy silnější než střelná zbraň. Na jedné straně tak stojí několik divizí tanků a Evropská unie se brání jedním poloslepým odstřelovačem,“ poznamenal také europoslanec.

Boj v EU? Osm lidí proti stamilionům dolarů

Téměř komický se zatím prý zdá postup evropských orgánů. Ačkoliv šéfka unijní diplomacie Federica Mogherini dostala za úkol proti kremelské propagandě zakročit, Rusko zatím vyhrává na celé čáře. „Paní Mogherini dostala loni pokyn od Evropské rady, aby se bránila tomu přívalu dezinformací z Ruska. Ona to splnila. Vytvořila tým, který má bojovat proti těm stamilionům dolarů, které do toho strkají Rusové,“ popisuje Štětina.

www.jaromirstetina.cz

29. 5. 2016 6:24

Rozhovor s europoslancem T. Zdechovským pro Parlamentní listy: S Ruskem bychom se měli dohodnout. Nechci studenou válku. Někteří imigranti svou novou zemi nenávidí

Europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský říká, že ze sankcí proti Rusku radost nemá, ale není prý jiné řešení. „Socialisté v Bruselu svým pozitivním postojem k migraci tak naštvali lidi, že se znovu vracejí ke stranám se silným národním odkazem. Tento trend rozhodně bude pokračovat. A proto je třeba změnit lídry v Evropské unii a dát jí jasný směr,“ říká.

203

V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je třeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Rusko bylo pro státy Evropy dlouhodobě partnerem. Bohužel po zabrání Krymu a přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině tuto pozici ztratilo a nyní je jen na Rusku, zda bude schopné znovu přesvědčit státy Evropy o tom, že je schopné být seriózní partner. Podle mě Rusko působí hodně nevyzpytatelně, a to je celý jeho problém.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Já myslím, že státy by se měly především snažit dohodnout. Nechci další studenou válku v Evropě. Je třeba opravdu vést s Ruskem tvrdý, ale velmi důležitý dialog, jehož výsledkem bude návrat poměrů před rok 2012. Rozmístění vojáků a raket je vždy krajním řešením.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

Důvodem sankcí je vojenská přítomnost Ruska na východě Ukrajiny a jeho zabrání Krymu. Pokud tato situace bude vyřešena a Rusko se stáhne jak z Ukrajiny, tak z Krymu, budu první, kdo bude volat po zrušení sankcí. Osobně ze současné ekonomické situace v Rusku radost nemám, ale není zde jiné řešení.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Tato otázka by měla směřovat spíše na některého z mých kolegů jako například Jaromíra Štětinu nebo Pavla Svobodu, kteří se otázkou ruské propagandy opakovaně zabývají. Nepovažuji se v této oblasti za odborníka, abych mohl posoudit, jak má být velký tento analytický útvar a proti čemu má bojovat. Vlivy velkých států na malé je třeba eliminovat.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdyby nastal vojenský konflikt?

204

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Pokud někdo napadne členskou zemi NATO, dostane se mu tvrdé reakce. Více bych to nerozebíral, protože to je jen spekulace. Věřím, že k této situaci nikdy nedojde. Žijeme ve 21. století a všichni by měli vzít rozum do hrsti. Nikdo z nás už tady nechce války. Naše úsilí bychom měli směřovat spíše na boj s Islámským státem.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd.

Diskutovat se rozhodně může. A pokud chce někdo referendum, ať ho udělá a zaplatí. Já se tomu bránit nebudu, i když můj názor bude vždy pro NATO i Evropskou unii. Podle mě tu není žádná jiná alternativa.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?

Určitě rakouští Svobodní mohou mluvit o historickém úspěchu. A určitě ne posledním. Starým stranám chybějí osobnosti schopné prezentovat programy a myšlenky. Evropa se mění, ale oni zůstávají ve starých schématech. A to je podle mě obrovská chyba. Pokud se politici nevzpamatují, bude tu obrovský nárůst protievropských stran a Evropa po roce 2018 se výrazně změní.

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů. Kombinace národovectví a silné role státu v ekonomice a sociálního zajištění)?

Ano, může. Socialisté v Bruselu svým pozitivním postojem k migraci tak naštvali lidi, že se znovu vracejí ke stranám se silným národním odkazem. Tento trend rozhodně bude pokračovat. A proto je třeba změnit lídry v Evropské unii a dát jí jasný směr.

Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

A s Tureckem je třeba jednat. Hodně nám teď s migrací pomohlo. Ale udělení víz je nesmysl. Nesplňuje kritéria. A to by mělo být naše sdělení. Pokud někdo říká, že nás Erdogan vydírá, měl by také říci, co lze nebo nelze pro další příliv migrantů udělat.

A nestačilo by prostě jen chránit hranice? Postavit plot? Poslat pohraničníky a zamezit migrantům ve vstupu? Mluvím například o alternativním plánu, se kterým přišel Visegrád. Například Orbán ukázal, jak lze hlídat hranice... Pokud

205

se ohledně vlastní bezpečnosti spoléhám na někoho jiného, jsem přece strašně zranitelný a vydíratelný...

U Turecka je problém, že s ním nemáme pozemní, ale námořní hranici, která nelze uzavřít. Když někoho chytíte na moři, tak ho musíte někam umístit. A pokud sem bude jezdit 5 000 lidí denně, je situace nezvládnutelná. A pokud nebude s námi Turecko spolupracovat, nikdy migraci do Evropské unie nezastavíme. Osobně jsem to pochopil až při návštěvě Řecka. Všem, kteří dohodu s Tureckem kritizují, ji doporučuji. Bohužel to není zase tak jednoduché a černobílé.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraven na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?

Vždy je třeba prvořadě pomáhat na místě. Migrace je krajní řešení. Evropa by se měla podívat na Afriku z hlediska možných investic a boje proti chudobě. Jinak se nic nezmění a lidé budou stále utíkat.

Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?

Ano, je to jeden ze scénářů a už dnes tam probíhají nějaké operace a jednání v tomto směru. Věřím, že budou úspěšné.

Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, kteří už v Evropě jsou i ty, jež přicházejí. Jak se mění situace s jejich zaměstnatelností? Zhoršuje se kriminalita? A je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?

O věcech je třeba mluvit otevřeně. O všech. A je jedno, kdo a kdy kriminalitu páchá. Podle mě bylo zamlčování sexuálních útoků chybou a jejich nepotrestání považuji za ještě větší chybu.

Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali za ještě menší plat. Jak to vidíte vy?

Podle mě je to nesmysl vedle nesmyslu. To, že vezme někdo imigranty na otrockou práci za nehorázně malé peníze, jsme viděli v Belgii. A jak to dopadlo? Třetí generace imigrantů, která se absolutně neintegrovala do společnosti a Belgii doslova nenávidí. Však se podívejte na Molenbeck a další čtvrti v Bruselu. Trochu mi přijde, že některým lidem u nás utekl v této zemi někam zdravý rozum a obecně plácají čísla bez znalosti konotací a možných dopadů.

206

Jaký je váš názor na iniciativu HateFree, kterou provozuje Úřad vlády? Rozpočet čistě jen na HateFree Culture v roce 2015 byl celkem zhruba 9 086 457 korun. Celkový tříletý rozpočet čistě jen pro HateFree Culture je na aktivity 7,63 milionu a na vysílací časy, inzerci (sem spadá i část dalších aktivit projektu, nejen HFC) je 9,88 milionu . Celkem tedy 17,51 milionu. Ten, kdo šíří nenávist, je podle HateFree takzvaný hejtr, čili nenávistník. Nenávist šíří podle HateFree fanoušci Zemana, Putina, kritici Romů, ti, kteří mluví o lásce k vlasti, a odpůrci Václava Havla, Strany zelených, „humanistů“, imigrace a multikulturalismu...

Podle mě je třeba celý projekt důkladně zkontrolovat, především jeho efekt a přínos. Já jsem ho doposud neviděl.

Jaký je váš názor na kauzu takzvané Kliniky? Levicoví extremisté, anarchisté, squatteři a autonomisté obsadili dům, který jim nepatří. Navíc si na ně stěžují místní občané... Mělo by město dům zakoupit a přenechat ho těmto lidem, kteří porušují opakovaně zákon?

Ne. Nevidím k tomu důvod. Zákony tu mají platit pro každého. Pokud chce někdo něco obývat, měl by si za to zaplatit nebo budovu opustit. Jinak ji musí opustit.

Andrej Babiš poměrně ostře kritizuje imigrační vlnu. Současně má ve straně Roberta Pelikána považovaného za takzvaného vítače či sluníčkáře. Do této kategorie patří i primátorka Krnáčová či někteří poslanci ANO. Sám Babiš navštívil Kliniku a v počátcích se k ní stavěl poměrně kladně. Jak tomu rozumět? Je Babiš „hejtr“, nebo sluníčkář? Nebo podle toho, jak se mu to zrovna hodí?

Babiše nemá cenu komentovat. Ten mění názory podle pořekadla: Kam vítr, tam plášť. Včera byl největší příznivce migrace, dnes ji bude kritizovat a zítra tu bude stavět ploty.

www.zdechovsky.eu

Červen 2016

3. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Odstrašíme Rusko« aneb Zahrajeme si na vojáky

Titulky médií si naštěstí hodně lidí přebralo po svém a docela reálně. Psát o tom, že se země »Visegrádu« (V4) domlouvají na vyslání pár stovek vojáků do jakési rotující mise v Pobaltí s cílem »odstrašit Rusko«, je vážně spíš úsměvné, než aby to snad mohlo Rusko vyděsit. Propagandistický cíl je tu sice jasný, ale se slůvkem odstrašit se hned vynořuje podobně znějící zesměšnit - to se podle všeho autorům rozhodnutí a hlavně těm, kteří ho prezentují veřejnosti, povedlo.

207

A lidé to bez povšimnutí a pobavení skutečně nenechávají - jak ukazují vtipné reakce například na internetových sítích.

Co je ale také »zajímavé«, že informace o iniciativě a dohodě ministrů obrany V4 přišla ve stejném čase, jako oznámení z jednání ministrů zahraničí NATO. A ti ještě před svým červencovým summitem s tématem posilování vojenské přítomnosti Aliance v blízkosti hranic s Ruskem došli k závěru, že by bylo dobré ještě před tímto krokem znovu s Ruskem jednat. Nedělám si iluze o skutečném zájmu představitelů NATO férově s Ruskem situaci rozebrat (údajné hrozby, radary atd.), a je to podle všeho jen snaha ospravedlnit si příští vojenské kroky. Stačí se zamyslet nad tímto výrokem britského ministra zahraničí Philipa Hammonda: »Děláme věci, které by mohly být nesprávně vykládány… Věříme, že prostřednictvím Rady NATO-Rusko jde o nejlepší způsob, jak se vyhnout tomu, aby Rusko mohlo tvrdit: Nebyli jsme informováni, neznali jsme podrobnosti«.

Ale je to přece jen trochu zvláštní rozdíl v postupech. Zdá se, že V4 se snaží být »papežštější než papež«. Zase se chceme někomu zalíbit a zavděčit. Abychom na to, jako v případě protiruských sankcí, opět doplatili, kdežto ti, co nás k podobným krokům tlačí, ze situace nakonec profitují. Stačí připomenout čilé obchodování USA s Ruskem v řadě komodit.

A to už nechávám stranou podrobnější komentování různých poplašných teorií o tom, jak se Rusko chystá podrobit si Pobaltí, a proto je potřeba mu ukázat sílu, nebo o uměle rozdmýchávaném strachu před údajnou ruskou hrozbou v Polsku. Kdo bude ze situace těžit je jasné - peníze se pohrnou na konta armádních rozpočtů v zemích NATO, mnout ruce si budou generálové.

Co dodat - podobné »hry na vojáky« jsou nejen nebezpečné, ale také odčerpávají horentní sumy prostředků, které by mohly lidem sloužit mnohem smysluplněji. A skutečnost, že to »zadupání« pár stovek párů vojenských bot ze zemí V4 v Pobaltí asi nebude slyšet ani na ony hranice s Ruskem, natož aby ho snad »odstrašilo«, asi už není třeba víc rozebírat…

www.mastalka.cz

9. 6. 2016

Rozhovor europoslance J. Zahradila (ODS) pro Parlamentní listy: Stále podporuji umístění radaru v ČR. Část života jsem v kolonii SSSR prožil a nechci to zažít znovu

Za zásadní chybu prezidenta Obamy považuje europoslanec Jan Zahradil to, že zavrhl myšlenku zřízení protiraketové obrany v Evropě, a pustil tak „starý kontinent“ k vodě. Evropu si pak představuje jako prostor pro svobodnou spolupráci mezi státy, kde si každý může vybrat, jaká forma mu vyhovuje. Podle něj se členské státy EU k tomu už pomalu obracejí, což potvrdily i prezidentské volby v Rakousku, kde se dostal až do „finále“ lídr Svobodných Norbert Hofer.

208

Že je třeba udělat zásadní změny v Unii, prý už nevidí jen eurofederalističtí fanatici typu Jeana-Clauda Junckera

V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Rusové měli od devadesátých let dost času i příležitostí k navázání partnerských vztahů. Ruská federace je od roku 1994 členem platformy Partnerství pro mír a v roce 2002 byl tento status dokonce povýšen na úroveň Rady NATO-Rusko (NRC). A rozhodně jsme to nebyli my, kdo tento vztah degradoval až na současnou úroveň. Zatímco prezident Obama před sedmi lety v Praze hovořil o nutnosti dále rozšířit partnerství s Ruskem, v tu samou dobu vznikla v Kremlu nová bezpečnostní strategie, která o NATO hovoří jako o hrozbě, které je nutné aktivně čelit. Rozhodně to nebyl Západ, kdo vojensky obsadil a zabral část sousední Ukrajiny, a nebyla to Severoatlantická aliance, kdo první vyslal vojáky k hranicím baltských států. Pakliže se prezident Putin rozhodl znovuobnovit Sovětský svaz a svým způsobem i éru studené války, je jen dobře, když mu dokážeme určit nějakou mez. Část života jsem v kolonii SSSR prožil a nechci to zažít znovu.

V rámci diskuse nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Podpořil byste tento návrh?

Jediným garantem bezpečnosti naší země je nyní Severoatlantická aliance, to je dobré si občas připomenout. Umístění zařízení protiraketové obrany na našem území jsem podporoval a stále podporuji. Považuji za jednu ze zásadních chyb Baracka Obamy, že projekt zrušil a Evropu pustil k vodě. Vymstilo se to nám všem.

Českem podruhé projel vojenský konvoj americké armády. Ve Vyškově ho „vítali“ odpůrci a válečný veterán oblečený ve slavnostní uniformě na projíždějící kolonu několikrát ukázal holý zadek. Zatkla ho policie a zahájila úkony pro podezření z přečinu výtržnictví. Měl by být potrestán? Anebo jde o legitimní způsob protestu v demokratické společnosti? Sám protestující se prý inspiroval u Pussy Riot.

Tato „událost“ nemá vůbec žádný význam a trochu mě překvapuje, že se tím policie vůbec zabývá. Naši policisté jsou vysoce profesionální, ale někdy mám dojem, že by měli o něco taktněji postupovat ve veřejném prostoru. Vznikají pak zbytečné dohady o přiměřenosti jejich zásahů.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? A jaké události v Rusku lze očekávat? Někteří političtí komentátoři tvrdí, že bude ve své agresivní

209

politice pokračovat. Další, zejména vojenští analytici naopak říkají, že k tomu nemá Rusko žádný důvod a konflikt s NATO by pro něj znamenal sebevraždu… Co si o těchto argumentech myslíte?

Sankce byly na Rusko uvaleny v souvislosti s vojenskou anexí Krymu a podporou ozbrojeného povstání na východě Ukrajiny. V tom se nic nemění, a nevidím tedy nyní důvod, proč tyto sankce rušit. Novou oponu mezi Západem a Východem spouští Vladimir Putin a zatímco doma mu projde všechno, na mezinárodní scéně musí jasně vidět, že my ruskou cestou jít nechceme.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd. A měli bychom se nad těmito záležitostmi vůbec zamýšlet?

Diskutovat můžeme naštěstí o všem, především to nás odlišuje od Východu. O mně je známo, že jsem dlouholetým kritikem některých tendencí v Evropské unii a že si Evropu představuji hlavně jako prostor pro svobodnou spolupráci mezi státy, kde si každý může vybrat, jaká forma integrace mu vyhovuje. Přesto bych těm, kteří v poslední době šmahem odsuzují Ameriku, NATO a Evropskou unii, doporučil, aby se na nějaký čas odstěhovali například do Ruska a zkusili tam diskutovat a kritizovat.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?

Tyto volby byly jen dílčím pohybem v tektonickém posunu uvnitř Evropské unie, který už probíhá pár let. Nejen Rakousko, ale větší část kontinentu dosud ovládala eurofederalistická koalice lidovců a socialistů, což se pomalu mění a všem kromě fanatiků typu pana Junckera je jasné, že tato cesta dál nevede.

Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

V každém případě bychom měli mít v záloze více alternativ, spoléhat se jen na dohodu s Tureckem je krátkozraké. Pro Evropu představuje překotná liberalizace vízového režimu dost velké bezpečnostní riziko, pro Erdogana zase důležitou výhru, kterou by se doma mohl pochlubit, takže je pravděpodobné, že obě strany budou hrát tvrdě, a může se i stát, že dohoda padne. Doufám, že si prezident Erdogan uvědomí, že je výhodné, aby mu Evropa kryla záda ve chvíli, kdy se Turecko rozhodlo hrát roli regionální velmoci. Turecko je silné a zatím i úspěšné, ale nemělo by se snažit naštvat úplně všechny kolem sebe.

Advokátka Klára Samková nedávno na semináři v Poslanecké sněmovně přirovnala islám k nacismu, na základě čehož se z publika zvedl turecký

210

velvyslanec a na protest odešel. Později dokonce požadoval trestní stíhání Samkové, ta na oplátku žádá jeho vyhoštění. Bylo to srovnání adekvátní? Je to legitimní součást svobody slova a veřejné debaty, nebo mohlo dojít k porušení zákona a mělo by být potrestáno?

Paní Samková využije každé příležitosti, aby se zviditelnila. Budiž jí to přáno. I přes urputné snahy současné socialistické vlády žijeme stále ještě ve svobodné zemi, kde plkání hloupostí na veřejnosti není a nemá být trestné.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraven na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat? Generál Šedivý například navrhuje, že bude nutné učinit nezbytné kroky v Libyi a i pomocí vojenských plavidel tam migranty vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?

Stále tvrdím, že nejlepší cestou je držet se platných pravidel. Nelegální a nekontrolovaný příval do Evropy je potřeba zastavit a udělovat nějakou formu dočasné ochrany jen těm, kteří na to mají prokazatelně nárok. Jsme dost silní na to, abychom pomohli válečným uprchlíkům, ale nedokážeme se postarat o zbytek světa. Od vypuknutí migrační krize ODS tvrdí, že řešení začíná v oblastech zasažených konflikty, další etapou je zadržování migrantů ve třetích zemích typu Turecka, Jordánska nebo Libanonu, dalším krokem likvidace pašeráckých gangů, a teprve v poslední řadě se můžeme bavit o tom, jak se postarat o žadatele o ochranu.

Při jednání s okolními státy má ale EU ten zásadní problém, že ztratila spoustu času hádkami o zcela zbytečné a nesmyslné přerozdělovací kvóty a k partnerům ve třetích zemích pak přišla v podstatě s prosíkem, což značně ztěžuje vyjednávací pozici.

Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali ještě za nižší platy. Jak to vidíte vy?

Přínosem jsou lidé, kteří mají nějakou kvalifikaci, jsou ochotni se přizpůsobit našim zvyklostem a jsou připraveni pracovat a postarat se o sebe. Vynikajícím příkladem je například vietnamská komunita v Česku. Netvrdím, že v souladu s mezinárodním právem nemůžeme poskytnout nějakou formu dočasné ochrany válečným uprchlíkům, ale zdaleka ne všichni migranti mohou naplnit pokrokářské neomarxistické sny pana Dienstbiera.

www.zahradil.eu

9. 6. 2016

211

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) pro Parlamentní listy:“Evropská komise mění kurz”

V úterý 7. 6. proběhla v Evropském parlamentu debata o vnějších aspektech migrační agendy. Od místopředsedy Evropské komise Timmermanse, vysoké představitelky Mogherini i lídrů frakcí v Evropském parlamentu zazněla slova jako zaměření na řešení na místě, změna paradigmatu, změna přístupu, byli jsme krátkozrací a podobně. Názor, který Česká republika razí již od samotného začátku, a to že řešení musí spočívat v zemích původu a že je třeba se zaměřit na účinnou pomoc těm zemím, ze kterých migranti přicházejí, konečně zaznívá i z Bruselu.

Vyjádření místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse (NL) a vysoké představitelky EU pro zahraniční vztahy Frederiky Mogherini se týkalo tak zvaného Migračního kompaktu, tedy vnějších aspektů Evropské migrační politiky. Obsah vyjádření obou představitelů Evropské komise i předsedů politických frakcí v Evropském parlamentu naznačoval významné změny evropské migrační politiky, které bychom právě doma v ČR měli vnímat pozitivně a na evropské politické scéně využít tohoto momentu pro prosazení vlastních představ o řešení migrační krize.

Migrace je globální problém

I najzavilejšímu euroskeptikovi musí být jasné, že migraci prostě nelze řešit samostatně. Možná, že pár stovek lidí lze zastavit někde na případně obnovených hranicích, ale pokud půjde o tisíce nebo desítky tisíc lidí, situaci musí evropské země řešit společné. Na konci nějakého pokusu o individuální řešení je totiž přesně to, čeho se všichni obávají: chaos a přehazování migrantů z jedné země do druhé. V tomto ohledu je také podstatné to, co zaznělo od Frederiky Mogherini, a to že se nejedná o Evropské téma, ale o téma celosvětové, je to téma globální zodpovědnosti. Nesmí se mu vyhýbat žádné země, zejména jde o téma pro Afriku a tím pádem také téma pro nadcházející summit OSN. A to je už skutečná změna paradigmatu, změna, na kterou jsme čekali. Jestliže se Evropská komise rozhodla vydat tímto směrem, je to dobrá zpráva, protože neexistuje žádné řešení migrace z Afriky bez Afriky samotné, bez spolupráce na mezinárodní úrovni a bez spolupráce EU a Afrických zemí.

Evropa nemůže pečovat o celý svět

Z diskutované změny paradigmatu vyplývají samozřejmě také některé důsledky, a i o nich se v debatě nahlas mluvilo. Evropská unie poskytuje obrovskou rozvojovou pomoc. Nyní tedy její političtí lídři konečně připouštějí, že s rozvojovou pomocí musí jít ruku v ruce zodpovědnost těch, kterým je taková pomoc poskytována. Pokud partneři z Afrických zemí nechtějí spolupracovat na řešení globálního problému, pak je třeba z toho vyvodit potřebné důsledky. Skutečné řešení migrační krize není na území Evropské unie. Evropská unie je pohostinná, je solidární, ale má také povinnosti ke svým občanům a musí se

212

postarat o jejich zaměstnanost, jejich práci a jejich sociální situaci, a to musí být prioritou. Jakékoli integrační snahy nelze činit na úkor Evropanů. Konečně jasně zaznělo, že řešení migrační krize musí být nalezeno v zemích původu, to je něco, co česká vláda tvrdí od samotného počátku. Nyní to tedy Frederica Mogherini nazvala změnou paradigmatu.

“Lídři Evropské komise i evropských politických stran nyní sami říkají to, za co nás v počátcích migrační krize peskovali. Nemá ale cenu omílat “my jsme to říkali”, tím nic nezískáme. Je třeba této situace využít k posílení našich politických pozic v rámci všech evropských struktur.” Pavel Poc, vedoucí delegace ČSSD v Evropském parlamentu

Investice místo dotací

Turecké schéma není dlouhodobě životaschopný projekt a už vůbec ne v případě rozvojových afrických zemí. Není možné neustále platit výpalné za to, že státy budou zadržovat uprchlíky na svém území. Taková strategie v sobě ukrývá jistotu příštího selhání. Jednoho dne finance dojdou, stavidla se otevřou a problém bude horší, než jaký byl na začátku. Evropská komise nyní navrhuje převést 500 miliónů € z rozvojové pomoci do svěřeneckého fondu pro Afriku a vyzývá členské státy, aby tento příspěvek dorovnaly stejnou částkou.

Nejedná se v tomto případě ale o nějaké dotace, ale o investiční finance. Evropská komise se chce inspirovat celkem úspěšným projektem Evropského fondu pro strategické investice a přitáhnout k investicím v afrických zemích i soukromý kapitál. Díky pákovému efektu by tak měl vzniknout v průběhu příštích pěti let investiční potenciál až 8 miliard €. A to už je něco docela jiného než obvyklá rozvojová pomoc. Investice vytvoří pracovní místa, pracovní místa nastartují ekonomiku, umožní lidem pracovat a žít doma. Že Česká republika volá po prevenci migrace jako nevyhnutelném směru evropské politiku už dlouho, je jasné mimo jiné z toho, že například český příspěvek do svěřeneckého fondu pro Afriku je 1,7 miliónů €, tedy víc než polovina toho, co přispívá Německo (3 mil. €), které zároveň vynakládá nesrovnatelné vysoké prostředky na řešení následků migrace. Jestliže se tedy povede spojit soukromé prostředky s veřejnými jako v případě EFSI, jestliže EIB převezme roli ručitele za bankovní úvěry pro investice evropských firem na Africkém kontinentě, pak nemusí toto řešení posloužit jen pro prevenci migrace, může přispět i k ekonomickému růstu v Evropě

Africkou migraci nelze řešit v Evropě

Pokud máme mluvit o řešení migrace, pak nelze mluvit o řešení zde v Evropě. Zde totiž žádné řešení není. Zde už je jen hašení požáru vzniklého v důsledku migrace. Konečně tedy i Evropská komise pochopila, řečeno slovy jejího místopředsedy Timmermanse, že je potřeba migraci předcházet, že je třeba změnit modely rozvojové spolupráce tak, aby lidé prostě ze svých zemí neodcházeli. To znamená jediné, od rozvojové spolupráce přejít k investicím a zopakovat úspěch Evropského fondu pro strategické investice. Jestli tomu někdo

213

chce říkat Marshallův plán pro Afriku, budiž. Vezmeme-li v úvahu masivní investiční aktivity Číny na africkém kontinentě, je tu naděje na řešení. Jestliže dnes EU obnovuje pakt proti migraci s Jordánskem a Libanonem, které zadržují na svém území skutečné uprchlíky, ty lidi, kteří nemají na to zaplatit horentní částky převaděčům a pouze za hranicemi čekají, až se v jejich zemi přestane válčit, aby se mohli vrátit, pak lze jedině uvítat, že se Frederica Mogherini zabývá podobným paktem s africkými zeměmi, Mali, Niger, Senegal a Nigérie. Tím se, konečně, Komise věnuje riziku migrace ze subsaharských zemí.

“Nemám strach ze současné migrační krize. To je krajně nepříjemný ale stále zvládnutelný problém. Čeho se skutečně bojím, je klimatická migrace ze subsaharské Afriky provázená nevyhnutelnými epidemiologickými problémy. To by bylo tsunami, proti kterému je současná migrace jen šplouchnutím v bazénu.” Pavel Poc, Místopředseda výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví

Úkolem budoucí migrační politiky, návrhu Migračního kompaktu není nic jiného, než posilovat spolupráci a chránit Evropu před novými migračními vlnami. Předseda SD frakce Pitella otevřeně přiznal, že Evropská unie byla krátkozraká, když neviděla v Africe mladý kontinent s potenciálem a nechápala nutnost se podělit o současné výzvy s tímto kontinentem, protože bez toho nelze nic vyřešit.

www.pavelpoc.cz

9. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Jak je to s neutralitou Švédska a Finska

Jsou Finsko a Švédsko skutečně neutrálními státy? Formálně ano. Ve skutečnosti nikoliv. Ve skutečnosti se stále více a více zapojují (a to velmi aktivně) do vojenských struktur NATO a EU, což aktuálně znamená i to, že se s nimi počítá v rámci současné protiruské politiky.

Jednání ministrů zahraničí členských států NATO, které proběhlo 20. května v bruselském hlavním stanu aliance, zaznamenalo premiéru: poprvé se ho zúčastnili ministři zahraničí Švédska (Margot Wallströmová) a Finska (Timo Soini), aby se podíleli na debatě, jak by v budoucnu mohlo NATO více kooperovat s Evropskou unií. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se při té příležitosti zmínil „důležitou roli, kterou Švédsko a Finsko hrají v záležitostech společných zájmů“, a – maje na mysli právě tyto dva členské státy EU – prohlásil: „Potřebujeme více účasti EU na manévrech NATO a více účasti NATO na manévrech EU.“

Ačkoliv Švédsko a Finsko jsou oficiálně neutrální, jejich bezpečnostní politika se od počátku 90. let silně orientuje – a to ofenzivně – na spolupráci s NATO a na účast ve vojenských strukturách EU včetně zahraničních misí. Nejen to: oba

214

státy systematicky rozšiřují své snahy kooperovat s některými členskými státy NATO mimo tuto alianci. Jednoznačným příkladem toho je vojenské seskupení NORDEFCO (Nordic Defence Cooperation), etablované v roce 2009 a skládající se ze Švédska, Finska a členských států NATO Dánska, Norska a Islandu. Prostřednictvím tohoto seskupení chtějí jeho členové kooperovat se všech vojenských oblastech a účastnit se operací vedených jak NATO, tak pod vlajkou EU. NORDEFCO je tak nástrojem pro co nejtěsnější napojení údajně neutrálního Švédska a Finska na NATO za situace, kdy prý obyvatelstvo těchto dvou zemí není ještě dostatečně propagandou vystrašeno, aby souhlasilo se vstupem do NATO.

Postoje ohledně zrušení oficiální neutrality a vstupu do NATO nejsou v obou zemích jednoznačné, ačkoliv NATO v čele s USA na vstup naléhá. Pravice je pro, tradičně „pevní“ socialisté – zatím – proti, ale většina, hlasující pro vstup, není ve Švédsku ani ve Finsku na dohled. Ono přece jen, podílet se takto explicitně na obkličování Ruska ze severu není to, pro co by Švédové a Finové horovali… Co tedy s tím? Osvědčený postup a la „chytrá horákyně“: zachovávat formální neutralitu a oficiálně být mimo NATO, a zároveň posilovat a rozšiřovat vojenskou spolupráci jak s aliancí, tak s EU. A tak je zde na jedné straně NORDEFCO a na straně druhé tzv. Severní bojová skupina (Nordic Battlegroup) Evropské unie, složená ze Švédska, Finska, Litvy, Lotyšska, Estonska, dále pak Irska (které je také formálně neutrální) a Norska, které není členem EU, zato však NATO.

www.mastalka.cz

10. 6. 2016

Rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) pro EurActiv: Japonci vnímají migrační krizi v EU s obavami, bojí se nestability

„Po USA je EU pro Japonsko druhým největším a nejstabilnějším partnerem. Proto si Japonci přejí zachování celistvosti Evropské unie a další posílení obchodních vztahů,“ říká europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP), který se zúčastnil nedávné parlamentní mise v Japonsku. Jednalo se například o obchodní dohodě, kterou by EU chtěla se zemí vycházejícího slunce uzavřít.

V květnu jste se zúčastnil delegace Evropského parlamentu do Japonska, kde se mimo jiné jednalo o obchodní dohodě s Evropskou unií. Jak to s vyjednáváním vypadá? Kdy bude dohoda uzavřena?

Obchodní dohoda mezi Japonskem a Evropskou unií byla jedním z hlavních témat naší návštěvy. Japonci o její uzavření velmi stojí a ani na straně EU již nevidíme žádné překážky, které by ji mohly ohrozit. Konkrétní termín zatím nebyl stanoven. Obě strany se nicméně shodly, že chtějí vyjednávání co nejvíce urychlit.

215

„Neustále mluvíme o investicích z Číny, jako bychom zapomněli na jednoho z největších a nejstabilnějších partnerů.“

O dohodě s Japonskem se například ve srovnání s Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím (TTIP) moc nemluví. Jaký má pro EU význam?

Japonsko je dlouhodobě stabilním a především demokratickým partnerem Evropské unie. Pokud jde o ekonomické otázky, mohou nám Japonci nabídnout mnoho zkušeností z oblasti inovací a digitálních technologií. Vzájemná spolupráce se nám rozhodně vyplatí. Pokud zmiňujete TTIP, „japonská dohoda“ je s ním zcela srovnatelná. Pokud jde o odhadované dopady na evropský hospodářský růst, může mít dokonce větší přínos. Měla by výrazně pomoci vzájemnému obchodu a výměně zboží. Evropský export do Japonska může vzrůst o více než 30 procent a japonský vývoz do Evropy o více než 20 procent.

Co by mohla dohoda přinést České republice?

V České republice neustále mluvíme o investicích z Číny, jako bychom úplně zapomněli na jednoho z našich největších a dlouhodobě nejstabilnějších partnerů – to je právě demokratické Japonsko, které patří k nejvyspělejším zemím na světě. Během mise Evropského parlamentu zazněla jednoznačná shoda na zvyšování japonských investic v Česku, například v oblasti IT technologií nebo automobilového průmyslu. Hovoříme řádově o miliardách korun a tisících nových pracovních míst.

Velkou šanci vidím v tom, že Japonsko i EU chtějí uzavřít dohodu o bezcelním obchodu, která pomůže evropským firmám snadněji proniknout na rychle se rozvíjející japonský trh. Japonsko s poměrně vysokou kupní silou obyvatelstva by mohlo být ideální příležitostí pro český export. Díky chmelu a strojírenství tam máme výborné jméno. Záleží jen na nás, zda toho využijeme.

Jedním ze společných témat je pro EU a Japonsko Čína, která doufá v získání statusu tržní ekonomiky. Mluvili jste o tom během návštěvy?

Během jednání nám Japonci říkali, že uznat Čínu za tržní ekonomiku je jako tvrdit, že Rusko je vyspělá a demokratická země. Samozřejmě, že Čína tržní ekonomikou není, a Japoncům se nelíbí postoj některých evropských politiků, kteří by jí tento status chtěli přiznat.

O čem jste s Japonci ještě jednali?

Japonsko se například intenzivně zajímá o spolupráci v oblasti bezpečnostní politiky. Cítí se totiž stále více ohroženo svými sousedy – tedy především Severní Koreou a právě Čínou. Pozorně sledují také situaci v Evropě, a to včetně migrační krize.

„Japonsko je v oblasti migrace velmi opatrné.“

216

Jak evropské potýkání se s migrací vnímají?

Japonští politici se obávají změn, které může nekontrolovaná migrace Evropské unii přinést. Vnímají například, že dochází k nárůstu popularity nacionálně orientovaných politických stran a uskupení, které si nepřejí dobré fungování Evropské unie. Japonsko to považuje za velmi špatný signál ohledně stability Evropy. To je samozřejmě znepokojuje, protože po USA je EU pro Japonsko druhým největším a nejstabilnějším partnerem. Proto si Japonci přejí zachování celistvosti Evropské unie a další posílení obchodních vztahů. EU by podle japonských politiků měla více pomáhat v zemích, odkud lidé přichází, a ne se snažit pomocí migrace řešit nedostatek levné pracovní síly.

Jak k otázce migrace přistupují samotní Japonci?

Japonsko je v oblasti migrace velmi opatrné. Za minulý rok přijalo pouze 15 uprchlíků a nechystá se na své politice cokoliv měnit přes opakovanou kritiku některých zemí EU a představitelů OSN. Japonci se chtějí zaměřit více na humanitární pomoc, a přestože se jejich země potýká s nízkou porodností, nemyslí si, že by příchod velkého počtu migrantů pomohl jejich ekonomice. Sami se snaží zvýšit věk odchodu do důchodu nebo více zapojit do práce ženy, které byly v tradiční japonské společnosti často doma a staraly se o domácnost.

www.zedechovsky.eu

14. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Pokus o sjednocení levice v Rakousku

Levicová scéna v Rakousku výrazně ožívá, očividně jako reakce na vzestup krajní pravice a zklamání z praktické politiky sociálních demokratů. O víkendu 4. – 5. června 2016 proběhl ve Vídni kongres nového levicového hnutí označovaného jako Aufbruch, což lze přeložit Průlom nebo také Povstání. Kongres co do svého rozsahu nemá obdoby v celé poválečné historii Rakouska, neboť bývalou tovární halu na kraji Vídně zaplnilo na 1000 delegátů, rozhodnutých vytvořit – slovy jednoho z organizátorů kongresu - „novou politickou sílu, která bude jak radikální, tak srozumitelná pro občany; sociální problémy je třeba řešit antikapitalisticky“.

Většinu účastníků kongresu tvořili lidé ve věku 20-30 let, ale bylo zde i mnoho starších včetně těch, kteří se už v minulosti politicky angažovali. Byli zde členové Komunistické strany Rakouska, mladí sociální demokraté a Zelení, nespokojení s politikou svých dosud mateřských stran, zástupci antiglobalizačního hnutí Attac, aktivisté tzv. autonomních skupin či různých občanských iniciativ. Ti všichni projevili ochotu, ba nutnost táhnout za jeden provaz mimo jiné pod heslem, se kterým by asi připravovaná česká státní

217

ideopolicie měla velký problém: „Kapitalistický způsob produkce ničí základy našeho života.“

Kongresu předcházely zhruba roční diskuse po celé zemi v menších rámcích, kdy se také navazovaly kontakty a vytvářela tolik potřebná důvěra. Ukázalo se přitom, jak jsou dnes důležité, nenahraditelné elektronické formy komunikace a nová média. Po úvodním kongresu ve Vídni má Aufbruch tyto nejbližší cíle: po celém Rakousku vytvořit síť místních skupin, pokud možno také ve velkých průmyslových podnicích a v městských čtvrtích. Do konce tohoto roku uskutečnit v Rakousku na 300 vlastních politických akcí, na podzim dosáhnout celostátního etablování jako politické hnutí. A jako takové se zúčastnit příštích voleb do Národní rady, tedy federálního parlamentu.

První kampaň chce Aufbruch vést pod heslem „Boháče si už nemůžeme dovolit“ (opět něco pro naši „ideopolicii“!), kdy nosnými tématy při oslovení veřejnosti má být dostupnost bydlení, pracovní místa a zdravotní péče. Aufbruch má ambice stát se protiváhou jak krajně pravicové Svobodné rakouské strany, tak vládní koalici slepené ze sociálních demokratů a konzervativců.

Pro českou levici bude nepochybně minimálně zajímavé sledovat, jak si Aufbruch povede a čeho dosáhne. A možná to bude i inspirující.

www.mastalka.cz

20. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Blýská se na lepší časy ve vztazích mezi Běloruskem a Evropskou unií?

Bělorusko bylo dlouhou dobu zemí, se kterou “západní” politické elity nemluvily. Po minských rozhovorech, kdy Bělorusko hrálo roli prostředníka mezi ukrajinskými protivládními silami a ukrajinskou vládou se vztahy mezi EU a Běloruskem začínají oteplovat. V letošním roce Evropská unie zrušila většinu sankcí vůči Bělorusku. Zlepšování vztahů s Běloruskem symbolizuje i návštěva českého ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka v Minsku. Bělorusko bylo vždy otevřené přátelským vztahům s Evropskou unií. Alexandr Lukašenko při setkání s Lubomírem Zaorálkem vyzval k dalšímu zlepšení vztahů mezi Běloruskem a Evropskou unií a zejména s Českou Republikou. Zaorálek na oplátku řekl, že je třeba otevřít novou kapitolu ve vzájemných vztazích. Již při vyhlášení sankcí proti Bělorusku jsem tvrdil, že sankce nikam nevedou a namísto toho jsem přívržencem diplomacie a dialogu. Dlouhodobě upozorňuji na nutno pomoci Bělorusku při odstraňování dlouhodobých následků Černobylské tragédie. Jako lékař jsem schopen plně docenit možné negativní dopady nadměrného radioaktivního záření na lidské životy. Domnívám se, že aktivní rozvoj bilaterálních vztahů mezi Evropskou unií a Běloruskem, jakož i aktivní humanitární pomoc měla být realizována již před mnoha lety. V současné krizi Evropské unie se nám tak otevírá možnost v praxi demonstrovat hodnoty, na

218

kterých stojí Evropská unie totiž na hodnotách solidarity a humanismu. Vztahy s Běloruskem se mohou stát ukázkou rovnocenného partnerství mezi EU a jejími sousedy. Jak totiž ukázaly problematické vztahy s Tureckem, Evropská unie potřebuje budovat vztahy se sousedními zeměmi na bázi vzájemného respektu a úcty a nikoliv jednostranného vydírání či hrozeb. Že by k podobnému závěru došlo i naše ministerstvo zahraničních věcí?

www.mastalka.cz

21. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Evropská komise a »migrační partnerství«

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 7. června jsme byli seznámeni s plány Evropské komise týkající se problému migrace; jak uvedl komisař pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitris Avramopoulos, jedná se o tzv. nový rámec pro migrační partnerství, kdy EU hodlá uzavírat individuální partnerství s klíčovými třetími zeměmi původu a tranzitu uprchlíků. Cílem je, vedle potírání příčin migrace, omezení neregulované migrace do Evropy. Koncept představený Komisí staví na zkušenostech z dohody uzavřené mezi EU a Tureckem, jakkoli problematické.

»Migrační partnerství« hodlá EU nabídnout nejprve Tunisku, Nigeru, Nigérii, Mali, Etiopii, Senegalu, ale také Jordánsku a Libanonu, přičemž další státy mohou následovat. »Chceme tyto země přesvědčit, aby braly zpět nelegální migranty. Rádi bychom dosáhli toho, aby tyto země důsledně vystupovaly proti obchodu s lidmi a účinně zajišťovaly své hranice,« uvedl komisař Avramopoulos. V letech 2016-2020 by měla EU vyčlenit na »migrační partnerství« osm miliard eur.

Tento krok vítám, i když přichází opožděně. Je v souladu s tím, co zejména ze strany levice zaznívalo od počátku migrační krize: totiž, že je třeba eliminovat příčiny migrace a pomáhat jejím obětem v tom, aby neopouštěly své rodné země, své přirozené prostředí. Na otázku, jak by měla být nastavena hranice »migračního partnerství«, tedy s kterými zeměmi by měla EU v tomto směru jednat, jsem odpověděl, že je nutno jednat bez selekce, tedy nikoho předem nevylučovat, ale prioritně jednat se státy s největším sociálně-ekonomickým zatížením. Podle něj je nutno zavést mechanismus přímé kontroly využití finančních prostředků poskytnutých Evropskou unií za využití praxe lidí, kteří mají zkušenosti s přerozdělování peněz z EU – viz třeba Lékaři bez hranic.

Další otázka se týkala mechanismů, které by EU měla vůči migraci aplikovat, a toho, do jaké míry může být analogií dohoda uzavřená s Tureckem. Vyjádřil jsem pochybnost, že právě dohoda s Tureckem je tím správným příkladem, neboť chování této země už při vyjednávání smlouvy silně připomínalo vydírání, což by EU neměla připouštět. Věci, které se zdály být naprosto nemožné a

219

nevyjednatelné, se ukázaly při jednání jako možné, takže jsem přesvědčen, že diplomatickými a ekonomickými nástroji lze jednat se všemi.

»Evropa zažívá bezprecedentní nelegální migrační toky způsobené geopolitickými a ekonomickými faktory,« stojí v oficiálním představení plánů Komise týkajících se »migračních partnerství«. Přiživují je bezohlední převaděči, kteří se snaží využívat zoufalství zranitelných osob. Loňský rok od přijetí Evropského programu pro migraci ukázal, že migrační politika uvnitř Unie a mimo ni má přímou souvislost.

www.mastalka.cz

23. 6. 2016

Komentář europoslance P. Ježka (ANO): Na teroristické hrozby musíme reagovat společně

Hrozba terorismu dosáhla bezprecedentní úrovně a je „velmi pravděpodobné“, že v Evropě může dojít k dalším útokům. Nedávné události v Orlandu na Floridě i pařížské útoky navíc ukázaly, jak snadné je takový teroristický útok provést, uvedl Petr Ježek na středečním plenárním zasedání EP v Bruselu debatě o sdělení Evropské komise o předcházení radikalizaci.

Petr Ježek, který se jako stínový zpravodaj frakce ALDE podílí na vzniku evropské protiteroristické směrnice, ocenil přístup komise, která usiluje o prodloužení existujících programů ve vzdělávání, sociální inkluzi, obraně vůči propagandě, spolupráci se třetími zeměmi i předcházení radikalizaci ve vězeních.

„Skutečnost, že po boku ISIS nyní bojuje kolem pěti tisíc evropských občanů a že zhruba 30 procent evropských bojovníků se vrací do domovských zemí s bojovými zkušenostmi, představuje riziko, že mohou mít v úmyslu provádět teroristické úroky nebo vytvářet či se zapojovat do náborových buněk,“ prohlásil europoslanec Ježek.

“Předcházení radikalizaci vedoucí k násilnému extremismu je obrovským úkolem, zejména pokud jde o skutečně efektivní opatření. Komise udělala krok správným směrem a prevence si zaslouží širokou podporu na všech úrovních, od EU po místní úroveň. Na tyto hrozby musíme reagovat společně,“ dodal Petr Ježek.

www.petrjezek.eu

23. 6. 2016

220

Komentář europoslance L. Niedermayera (TOP09) o otázce Brexitu: Den poté

Ať již britští voliči rozhodnou těsně o opuštění nepopulární Unie, nebo naopak podpoří pokračování své země v ní, leccos se změní. Platí to pro Británii samotnou i Unii. A postaví to řadu důležitých otázek i před země, jako je ta naše.

Britské příkopy

Britská společnost je hluboce rozdělena. Dle průzkumů zhruba na poloviny. S rostoucí agresivitou kampaně (hlavně od OUT kempu, neb horovat pro pokračování něčeho logicky moc emocí nevyvolává) se zvyšuje animozita tohoto rozdělení. A neprojevuje se to jen v tragické události minulého týdne. Vzhledem k očekávanému těsnému výsledku referenda se poražený kemp bude jen těžko smiřovat se svou prohrou, nemluvě o možnosti, že Skotsko a Severní Irsko nebude spokojeno s tím, jak jejich hlas převážily hlasy Angličanů. Konzervativní strana je hluboce rozdělena a vyžaduje to hodně fantazie, aby si člověk představil pokračování tamní vlády. Což otvírá opět mnoho alternativ dalšího vývoje Británie.

Nejpodstatnější ale je, co by se stalo v případě, když voliči "požádají" svou vládu, aby z Unie vystoupila. Lze si jen těžko představit, že by Downing street 10 Evropské radě informaci o úmyslu vystoupit nepředala, což by zahájilo dvouletou lhůtu, během níž by mělo dojít k "smluvnímu vypořádání" mezi Unii a jejím novým nečlenem.

Pro vývoj Británie by však bylo zásadní nastavení ekonomického vztahu s "Evropským společným trhem" a dalšímy partnery, zejména Amerikou. Ve vztahu s Unií je to docela jasné - Britové vystupují, neb nechtějí dále akceptovat právní systém v Unii, takže Británie skončí mimo společný trh. Buďto se pokusí vyjednat speciální smlouvy pro jednotlivé oblasti (Brity by nejvíce zajímalo zřejmě finančnictví), nebo bude obchodovat bez speciálního statutu, tedy dle pravidel pro světový obchod od WTO (což dle všech prognóz vede ke značnému poklesu bohatství britské ekonomiky).

Existuje mnoho přesvědčivých důvodů, proč jednání o nastavení nových vztahů nebude vůbec pro Brity snadné. Jsou proto nejméně tří důvody. První je, že řada unijních zemí, bojících se svých x-itů, nebude chtít Britům začátek post-unijního života usnadnit (čímž přispějí k demotivaci svých odpůrců členství). Druhým je, že v době, kdy je o pracovní místa nouze, bude znít mnoha premierům myšlenka na to, že se nějaké z Británie přesunou do jejich země, jako dobrý nápad. A posledním je to, že Británie toho nemůže moc nabídnout - její trh je proti unijnímu (ale i americkému) malý, tedy vyjednávání rovného s rovným není na pořadu dne. A také struktura britské ekonomiky je přizpůsobena zapojení do společného trhu - Britové vyvážejí obrovský objem služeb (hlavně finančnictví) a mají proti tomu naopak velmi málo rozvinutý třeba zpracovatelský průmysl. Pokud tedy nemá dojít k tomu, že přes noc se britští bankéři budou muset

221

přeškolit na inženýry a montéry v továrnách, budou Britové muset přístup na svůj trh minimálně pro některé výrobky otevřít. Opak ale neplatí.

Unijní lekce

Vzkaz pro Unii je docela jasný - značná nepopularita Unie mezi lidmi může vést k jejímu konci v podobě, kterou dnes známe. Ovšem v co se má tento vzkaz proměnit v běžném unijním životě, to není jasné.

První intuice radí ubrat na integraci, posílit odpovědnost států a možná i přenést některé pravomoce zpět k národním vládám. Bez ohledu na to, že hledání shody na tom, "co kam přesunout", by byl nemalý úkol (konec konců na něm selhali i Britové, neb prakticky nic takového nenavrhli), naráží tento přístup na dnešní realitu. V ní se ukazuje, že právě ty největší hrozby dneška, jakými jsou třeba "nové Rusko", migrační krize, klimatická rizika, ale i možná ekonomické krize, mají obvykle řešení jen v "evropském přístupu", mnohdy v posílení koordinace politik a někdy i v posílení role Unie na úkor států.

První přístup toto "zakazuje" (v obavě z růstu "nepopularity", o který by se postarali rychle posilující populisté a nacionalisté, kteří jsou prakticky vždy proti Unijní). Pokud se ale Unie nevydá cestou, která problémy řeší (nebo aspoň zvyšuje šanci na jejich řešení), občany to proti ní dále popudí. A populisté s proti-unijními stranami na neschopnosti Unie problém řešit postaví její zdrcující kritiku. Takže obecný přístup "zpátečky a obezřetnosti" může vést k podobnému výsledku, jako pokračování v dnešní rozpačité cestě k evropským řešení hlavních problémů.

V praxi se některé země budou více či méně klonit k první z cest, ostatní k druhé. Což znemožňuje dosažení jednotné ze strategií dalšího vývoje, která zní také logicky. Tou je co nejširší shody na řešení problémů i na nastavení dalšího směrování Unie.

Co my s tím?

Souboj všech těchto logických úvah může vést například ke vzniku vícerychlostní Evropy. Nebo dokonce k upadání role Unie a přesunu debat o budoucnosti Evropy na mezivládní úroveň, tedy zcela mimo právní rámec EU. Obě tyto cesty (či jejich kombinace, které by v zásadě dnešní status quo přepsaly) jsou pro země, jako jsme my, velmi nebezpečné.

Vícerychlostní Evopa by asi vznikala na půdorysu eurozóny. V ní členem nejsme. A při dnešní nepopularitě eura u nás, jakokoliv zrovna nestojící na reálných argumentech, by asi bylo příliš optimistické od českých politiků očekávat, že by se rychle z tábora silných kritiků eurozóny přesunuli do jejího kempu. Proto bychom se zřejmě stali členy Unie druhého řádu, se všemi důsledky politickými, bezpečnostními i ekonomickými. A není vůbec jasno, zda podmínky přestupu do "opačného kempu", by se postupně nezměnily v náš neprospěch. Navíc, pravidla pro fungování "nové Evropy", vzniklé na bázi eurozóny (s tím, že EU by zanikla

222

nebo ztratila svůj význam) by byla nastavena možná odlišně od těch dnešních - po všech zkušenostech z let minulých by mohla váha menších zemí oslabit.

Ještě horší by byla pro nás realita "mezivládní Evropy". V ní by dohody vznikaly za zavřenými dveřmi velkých, či vyvolených zemí, do jejichž okruhu bychom beze sporu nepatřili. A ostatním by byla předkládána způsobem "ber či neber".

Jinými slovy, dnešní půdorys Unie, stojící na návrzích ze stále poměrně technokratické Komise a rozhodování Rady (tedy ministrů zemí) a Parlamentu, doplněných o systém blokační menšiny v Radě a dohadovacího řízení mezi těmito institucemi (trialogu), nám dává zdaleka největší, a zároveň reálnou šanci vývoj Unie ovlivňovat a své postoje prosadit.

Evropané k veslům...

Přitom k postupnému překonání dnešní Evropské krize není zdánlivě třeba mnoho. Zásadním problémem je totiž naprosto fatální neznalost evropských voličů o tom, v jaké že to Unii jsou členy a jak tato Unie funguje.

Tato neznalost nevznikla hlavně tím, že pravidla Unie jsou složitá a nepřehledná (což je jistě pravda). Zásadní roli sehrálo postupné, leč trvalé, prezentování Unie národními politiky jako něčeho, co je odpovědné za prakticky všechny nepopulární rozhodnutí, zatímco ta správná činí národní vlády.

Zejména toto je třeba změnit, pokud má sjednocená Evropa v té či oné formě pokračovat (což neznamená, že na samotném fungování Unie není co zlepšovat). Dnešní nárůst populismu a protievropských politických směrů přitom dává příležitost jasně před voliče kontrast populistických, nic neřešících "vizí" a odpovědného vládnutí, hledající vzájemně výhodná a široce podporovaná řešení v rámci společné Evropy, postavit.

V otázce budoucnosti Unie by východiska mohla být v zásadě jednoduchá a srozumitelná. Jednotlivé země musí mít nejen svou vizi o tom, co Unie má či nemá přinášet, ale snažit se chápat to, jak to vidí i ti ostatní. Nesmíme se bát řešit věci "evropsky", ale zároveň být věrni principu subsidiarity, tedy řešení problémů na nejnižší úrovni, "kde to funguje". A to, proč a jak věci řešíme, musíme být sto vysvětlit většímu podílu občanů. A dbát na to, že ekonomická stabilita, prosperita a jejich udržitelnost jsou předpokladem pro to, aby byli Evropané s "jejich Evropou" spokojenější.

A také bychom neměli zapomínat na hrdost. Nejen hrdost nad tím, co se naší zemí a jejím obyvatelům tam či onde daří, ale i na to, co se Evropanům podařilo vybudovat v posledních několika dekádách. Je to důležité. A slovo "úspěch" je, věru, na místě.

www.niedermayer.eu

23. 6. 2016

223

Komentář europoslankyně M. Šojdrové (KDU-ČSL): Evropské usmíření jako model pro Izrael a Palestinu. Proč ne?

Během těchto dvou dnů zasedání Evropského parlamentu v Bruselu předstoupili před poslance vedoucí postavy dvou stran blízkovýchodního mírového procesu. Je škoda, že prezident Státu Izrael Reuven Rivlin a předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás před nás nepředstoupili společně, ale každý v jiný den. Přesto lze vidět v těchto vystoupeních historickou paralelu se symbolickým společným vystoupením Helmuta Kohla a François Mitteranda před Evropským parlamentem v roce 1989.

Doba zde ještě nedozrála, a mírový proces evidentně není dostatečně daleko, ale jak připomněl izraelský prezident Rivlin, několik desetiletí zpátky bylo také nepředstavitelné, aby Francouzi s Němci spojili své osudy v bezprecedentním evropském integračním projektu, aby se usmířili po staletích válek. Několik desítek let trvající izraelsko-palestinský konflikt se proto v tomto světle nejeví jako neřešitelný. Když se dokázali usmířit Francouzi a Němci, dokážou to Izraelci a Palestinci rovněž. Takové bylo evropsky laděné poselství izraelského prezidenta.

Prezident Rivlin zaujal svým silným a leckdy překvapivě otevřeným a mimořádně smířlivým projevem. Správně na úvod připomněl spojení, které existuje mezi Evropou a Izraelem. Naše kultura v mnohém z židovské vychází. Navíc Izrael i evropská integrace začaly psát své příběhy přibližně ve stejné době a ve svých začátcích byly vnímány jako stejně odvážné, ne-li nerealistické projekty. Je pravda, že Izrael a Evropská unie jsou blízkými přáteli i v dnešní době, i když se ne ve všem shodnou. To je mezi přáteli běžné, dokonce i nutné. Kritika se lépe poslouchá, od někoho, komu důvěřujete. Prezident Izraele a předseda Evropského parlamentu, který razí vůči Izraeli tvrdou linii, se na závěr slavnostního zasedání veřejně na znak přátelství obejmuli. Bylo to silné gesto. Přála bych si, aby podobným gestem končila i izraelsko-palestinská setkání. Slova prezidenta Rivlina o ochotě k smysluplnému jednání, uznání vlastních chyb a o potřebě trpělivého budování důvěry mezi Izraelci a Palestinci, ve mně zanechala dojem, že toto přání nemusí být úplně marné. Tento dojem posílila prezidentova závěrečná slova, kterými popřál všem muslimům k jejich svátečnímu období Ramadánu.

Při projevu Mahmúda Abbáse jsem ovšem musela z tohoto svého přání rychle vystřízlivět. Předseda palestinské samosprávy před poslance předstoupil s apely na lidská práva, mezinárodní právo a rezoluce Valného shromáždění OSN. Otevřeně a tvrdě kritizoval své izraelské sousedy. Je to Izrael, který je podle Abbáse odpovědný za všechna příkoří Palestinců, izraelská okupace je příčinou všeho terorismu a extrémismu, to Izrael okupuje, kolonizuje a znesvěcuje palestinskou zem. A evropské mocnosti mají na této situaci historickou vinu, proto na ně prezident Abbás opakovaně provolával - konejte!

224

Mnohé kritické body byly ovšem pravdivé. Pokračující výstavba na palestinském území a leckdy nepřiměřeně tvrdý postup vůči Palestincům jsou fakta, která si kritiku zaslouží. Ale právě časová blízkost dvou projevů umožnila, že se naplno projevil jejich kontrast. Smířlivý, sebekritický a přátelský projev v jeden den, trpitelský a obviňující projev bez náznaku sebereflexe o necelých 24 hodin později. Dvě vedoucí politické osobnosti, dva národy, dva různé myšlenkové světy. Kéž by si dokázali naslouchat a nalézt sílu ke smíření. Když jsme se po dvou katastrofických válkách s miliony obětí usmířili my v Evropě, mám naději, že jednou se smíří i Palestinci s Izraelci. Možná bude symbolická návštěva Reuvena Rivlina a Mahmúda Abbáse v budoucnu vnímána jako přelomová.

www.sojdrova.cz

23. 6. 2016

Komentář europoslance P. Poce (ČSSD) k Brexitu

Dne 23. června 2016 se občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu rozhodli vystoupit z Evropské unie.

„Evropská unie nyní nutně potřebuje restart. Bezpečnost a obrana, sociální, platové a ekonomické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU jsou pro občany prioritními tématy. EU se musí zaměřit na řešení svých vlastních problémů.“ Pokračuje v kontextu nutných změn europoslanec Pavel POC a dodává: “Jedním z hlavních zdrojů nedůvěry občanů v EU je odtržení Evropské komise od reality. Evropský parlament musí ke Komisi zaujmout výrazně tvrdší postoj než dosud. Čas tolerance prostě skončil.”

www.pavelpoc.cz

24. 6. 2016

Komentář europoslance P. Teličky (ANO): Brexit unii nezničí

Rozhodnutí občanů Velké Británie odejít z Evropské unie respektuji, přestože jsem si přál, aby zůstali s námi. Bez Britů bude EU chudší – nejen ekonomicky, ale i politicky a kulturně. Sníží se její váha a prestiž v zahraničí, zmenší se náš vnitřní trh.

Další důsledky Brexitu a scénáře budoucího vývoje není dnes možné odhadnout. Je téměř jisté, že odchod Velké Británie bude mít negativní dopad na evropské

225

hospodářství a také na desítky tisíc českých občanů žijících v Británii, kteří budou muset počkat na výsledek vyjednávání podmínek Brexitu.

Jisté je také to, že nastává období zásadních změn, které na mnoho let dopředu určí budoucnost Evropy i České republiky.

Je možné, že příkladu Velké Británie budou chtít následovat další země. To by bylo pro Českou republiku mnohem horší než samotný Brexit. Naším životním zájmem je fungující, bezpečná, silná a prosperující Evropská unie.

Přestože jsem přesvědčen, že Spojené království mělo v EU zůstat, rozumím stížnostem Britů i občanů řady dalších zemí, kteří nejsou spokojeni se současným stavem unie. V posledních měsících a letech se opravdu ukázalo, že EU nefunguje tak, jak od ní očekáváme. Projevilo se to především při reakci na migrační krizi, která zvýšila napětí mezi členskými státy, při řecké krizi, daňových únicích či neschopnosti rozvinout vnitřní trh.

Brexit rozhodně neznamená konce evropské integrace, ani začátek jeho konce. Ten by nastal jen v případě, kdy by členské státy a evropské instituce ignorovaly všechna varování a nepokusily se EU reformovat. Právě nyní tak nastala chvíle na nápravu těchto nedostatků a zásadní reformu EU. Nejde přitom o vyjednávání výjimek pro Českou republiku nebo jiné státy. To by jen prohloubilo fragmentaci a rozkol uvnitř EU. Jde o reformu, která skutečně zlepší a zefektivní fungování unie. Výjimky na jedné stran a tvrdé jádro na straně druhé nejsou tou správnou cestou.

Reforma se musí týkat řady oblastí a aspektů Evropské unie, jako je rozpočet a daně, bezpečnostní a obranná politika nebo azylová a migrační pravidla. EU musí dobudovat vnitřní trh, zjednodušit regulaci, odstranit neúměrnou byrokratickou zátěž a uvolnit investice do evropských firem. Potřebujeme také mechanismus, který při rozhodování ochrání zájmy nečlenských zemí eurozóny včetně České republiky. V našem zájmu je také efektivnější vládnutí v samotné eurozóně.

Především ale bude nutné změnit způsob, jak se v EU rozhoduje a vládne. Musíme se zabývat rolí, legitimitou a zodpovědností evropských institucí. V budoucnosti by měl mít mnohem větší váhu demokraticky volený Evropský parlament, který by měl úžeji spolupracovat s parlamenty členských států. Občané v žádném členském státě nesmí mít pocit, že jejich hlas není slyšet a že se rozhoduje bez nich. Nebude to jednoduché, protože politikům na národní úrovni se vždy hodí svalovat vinu na Brusel, i když problém je často na jejich straně.

Ochod Velké Británie Evropskou unii nezničí. Zničit by ji ale mohl nezájem a sobectví členských států a neochota pracovat společném projektu tak, aby z dnešní krize vyšel posílen. Pevně věřím, že se to podaří a že se Česká republika stane jedním z iniciátorů těchto změn.

226

www.telicka.eu

24. 6. 2016

Komentář europoslankyně D. Charanzové (ANO) k brexitu

Dnešek je černým pátkem Evropské unie, začátek odcházení Spojeného království z EU je rozhodně velkým krokem do neznáma. Jsem zvědavá na plnění slibů, které příznivci odchodu dostali od politických odpůrců EU. Jsem přesvědčena, že časem přijde v Británii velké rozčarování nad tím, jak 23. 6. 2016 rozhodli.

Určitě lze očekávat politickou i hospodářskou nestabilitu. Ta se bohužel nemusí týkat jen samotné Británie, kde trhy už jednoznačně reagují, ale mohou ji pocítit také evropské a české firmy.

Výsledek referenda může být živnou půdou pro nebezpečně populistické i extrémní politiky také v dalších evropských zemí. Stmelit zbývajících 27 států, nedopustit, aby se podobný scénář opakoval v dalších zemích, bude ohromná výzva pro evropské politiky. Možná ta největší, které za dobu své existence EU čelí. Nikdo nepochybuje, že Unie potřebuje projít hlubokou vnitřní reformou.

Nyní čekají Unii i Velkou Británii velmi náročná jednání o následném scénáři. Faktické opuštění Unie může Britům trvat měsíce, ale také třeba několik let. Jsem osobně velmi zvědavá na podmínky, které budou vzájemně vyjednány, na pozici, kterou Británie nyní už pouze vedle Unie zaujme.

www.charanzova.cz

24. 6. 2016

Společné prohlášení europoslanců Evžena Tošenovského a Jana Zahradila (oba ODS) k Brexitu

Rozhodnutí britských voličů respektujeme a jsme připraveni pomoci našim přátelům v britské Konzervativní straně vyjednat v následujících letech co nejrozumnější uspořádání budoucích vztahů s Evropskou unií. Přirozeně bude pokračovat výborná spolupráce našich stran ve frakci Evropských konzervativců a reformistů a i do budoucna v rámci evropské Aliance konzervativních stran (AECR). Pro Evropskou unii představuje výsledek referenda obrovské varování a možná poslední příležitost k nezbytným reformám. Zneužít odchod Velké Británie k dalšímu utužování bruselské centralizace by mělo pro celou unii katastrofální následky. Vyzýváme také vládu České republiky, aby se na vyjednávání o budoucí podobě EU aktivně podílela a aby trvala na výjimkách z některých unijních politik, například z migrační nebo měnové politiky.

www.zahradil.cz

227

24. 6. 2016

Rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) pro Parlamentní listy: Je mi líto, ale jedeme dál. Britští europoslanci patřili k nejlínějším. Důsledky přijdou rychle

„Je mi to obrovský líto,“ nezakrýval zklamání z brexitu europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Zároveň ale bez servítků zkritizoval přístup britských europoslanců: „Patřili v Evropském parlamentu k nejlínějším. Řada z nich tam ani nedojížděla, neměli snahu cokoli dělat“ a jasně naznačil směr: „Jedeme dál. Začněme s reformami Evropské unie. To, jak je dnes řízená, je neakceptovatelné.“ V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také řekl, že důsledky referenda nás postihnou velmi rychle. „Na podzim se situace může projevit i zvýšenou mírou nezaměstnanosti,“ kromě jiného uvedl Zdechovský.

Voliči v poměru hlasů 52 ku 48 rozhodli o tom, že Británie po třiačtyřiceti letech opustí EU a vydá se po vlastní ose. Co výsledku říkáte?

Je mi to obrovský líto. Nedá se s tím samozřejmě nic dělat, jiná varianta není, musíme referendum respektovat, přes to nejede vlak. Je potřeba se na novou situaci připravit, aby se co nejméně dotkla jak Velké Británie, tak Evropské unie.

Zřejmě i pro vás to byl šok…

Neočekával jsem takový výsledek. Věřil jsem, že Velká Británie zůstane v Evropské unii. Byl jsem jeden z těch, kteří si setrvání hodně přáli.

Pojďme k aktuálním vyjádřením. „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Těmito slovy zakončil své vystoupení před novináři v pátek dopoledne stálý předseda Evropské rady Donald Tusk. Je tedy naopak naděje na posílení?

Velká Británie byla v Evropské unii, ale svým způsobem nebyla. Britští poslanci patřili v Evropském parlamentu k nejlínějším poslancům. Řada z nich tam ani nedojížděla, neměli snahu cokoli dělat. Paradoxně situace může EU posílit, protože takové zůstávání na půl… Pro obě dvě strany se může objevit i řada pozitiv. Teď se na situaci možná díváme negativně, ale nakonec třeba historie ukáže, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Ano, jedeme dál a pojďme se bavit o tom, že sedmadvacet států bude dál spolupracovat. Je také potřeba se podívat na to, kam jsme se s integrací dostali, a začít s reformami Evropské unie. To, jak je dnes řízená, je neakceptovatelné.

Tusk označil výsledek referenda stejně jako řada dalších za historický okamžik. Navíc zmínil: „Je jasné, že to není okamžik pro hysterické reakce. Jsme připraveni i na tento negativní scénář. EU je projektem, který se s tím umí vypořádat.“ Věříte tomu? „Skutečně jsme připraveni hájit jednotu sedmadvacítky?“

228

Určitě. Já si spíš myslím, že to bude mít negativní konotace na samotnou Velkou Británii. Izoluje se a teď se bude řešit i otázka skotského referenda. Za poslední dva měsíce jsem jednal s představiteli Gibraltaru, kteří chtějí samostatnost nebo připojení ke Španělsku. To jsou další věci, které mohou mít vliv. Situace nebude mít jen vítěze, ale i poražené. Proces bude dlouhodobý. Nakonec z toho možná vyjde jiná, ale paradoxně posílená Evropa.

Každopádně Velká Británie se nás například zastávala, když jsme žádali o členství v EU, byla to druhá nejsilnější ekonomika v EU. Situace bude mířit k naší ještě větší závislosti na Německu, která je už teď ekonomicky dost velká…

Německo je motorem evropské ekonomiky. Musíme bohužel říci, že zadlužená Francie, Španělsko, Řecko, Itálie těmi motory nejsou a nikdy nebyly. Britsko-německá ekonomika táhla ostatní státy Evropské unie. Británie je lídr Unie v inovacích, v oblasti nakládání s pitnou vodou, meliorací, přípravy na změny v globálním oteplování. Teď si musíme sednout a vzít si ze vzájemných kontaktů to nejlepší. Británie bude s námi dál spolupracovat, jen na jiné bázi. Nechal bych přejít emoce a sedl si pragmaticky ke stolu.

A skutečnost, že se nás Británie zastávala a chtěla nás? Možná i to posílilo větší euroskepticismus. Pokud by se neuspěchaly některé kroky s přijetím nových států, tlak na co největší rozšíření, pak by možná nebyly snahy odejít tak silné.

Vraťme se k vnitropolitické situaci Velké Británie. Pozice premiéra Davida Camerona je vážně ohrožena. Vyloučeny nejsou ani nové volby. Ustojí Cameron brexit?

Ne. Myslím si, že přijde s rezignací. Prohrál. Navíc, pokud by po brexitu on jednal za Velkou Británii, nepůsobilo by to dobře a jen zvyšovalo emoce. Je potřeba, aby došlo k hlavní změně. Nemyslím si, že by měl být premiérem Boris Johnson, který už v kampani prokázal, že je poměrně velký lhář. Měla by nastoupit britská ministryně vnitra a převzít konzervativce. A pak se postupně vyjasní, co dál.

Už padaly komentáře, že bychom měli jít směrem vícerychlostní Evropy, ale také přimknout se k pevnému jádru. Teď si vezměme pro a proti obou variant.

Já jsem osobně pro to, abychom se přimkli, dali více peněz na stabilizaci, aby EU nevypadala, že nevíme co a jak. Prioritou by mělo být propojení železnicemi, silnicemi, dálnicemi. Zaostáváme a musíme na situaci reagovat. Vícerychlostní Evropa – když budeme přijímat další státy, především Balkánu, a někteří chtějí přijmout Ukrajinu – v tuto chvíli není realizovatelná. Musíme být posílení především dovnitř, jinak se EU rozpadne a projekt nevydrží.

Právě v den referenda předseda Evropské komise Juncker řekl, že už si Británie vyjednala dost výjimek a takhle to dál nepůjde. Britové také zaznamenali určité náznaky od královny. Jednoduše řečeno: „Kdo za to může?“

229

Británie byla opravdu skeptická. Za posledních deset let, když jsem sledoval jejich politiku, jednal s Brity, byli si vědomi toho, že jsou poměrně bohatí, mají vysokou životní úroveň. U řady Britů převážila vlastní hrdost. V kampani řada lidí, kteří se vyslovili pro vystoupení, reflektovala situaci tak, že se vymezí vůči Německu, což je pozůstatek druhé světové války. Jednání Britů bylo iracionální. V poslední den, že by ale rozhodování ovlivnil nějaký výrok, to si nemyslím. Řada Britů dala na emoci, že díky vystoupení z EU se jim povede třeba lépe.

Premiér Bohuslav Sobotka okomentoval výsledek britského referenda tak, že není koncem světa, natožpak Unie. Ta se podle předsedy vlády musí rychle změnit a minimalizovat negativní důsledky pro občany EU i České republiky. Jak my pocítíme důsledky referenda a jak rychle?

Velmi rychle. Už v létě. Řada našich firem zvlášť v oblasti automobilového průmyslu vyváží do Velké Británie a libra se propadla. Navíc nemusí mít ošetřené kurzové rozdíly. Na to navazuje i nechuť firem investovat v ČR. Na podzim se situace může projevit i zvýšenou mírou nezaměstnanosti a dalšími faktory, které mohou ve spojení s nejistotou na území EU vyplynout. Do čtvrtka byla Evropská unie vnímána jako jeden z ekonomicky nejstabilnějších regionů na světě. Po dnešním referendu to může u řady investorů způsobit, že se začnou obávat o své investice a buď je zmrazí, nebo zpomalí.

www.zdechovsky.eu

24. 6. 2016

Vyjádření europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k výsledkům referenda ve Velké Británii

Ráda bych poděkovala více než 16 miliónům Britů, kteří šli v referendu říct "remain" a hlasovali pro setrvání v Evropské unii.

Jsem velmi zklamaná výsledkem referenda, jehož výsledek nicméně ctím. Nemohu zpochybnit přímou demokracii, i když má svá rizika a lidé při hlasování podléhají momentálním emocím. Je to pro nás velkým poučením a důvodem k sebereflexi - musíme se zabývat tím, proč lidé nevnímají EU jako řešení. Určitě chápu nespokojenost občanů EU kvůli nezvládnuté migrační krizi, musíme se z toho poučit a jednat efektivněji. Ale určitě to nesmíme vzdát. EU je jediným řešením pro stabilní a svobodnou Evropu.

www.sojdrova.cz

24. 6. 2016

230

Rozhovor s europoslancem P. Pocem (ČSSD) pro Chebský deník: Brexit očima europoslance Pavla Poce

Brexit, tedy odchod Velké Británie ze společenství států Evropské unie, někoho šokoval, jiný to očekával.

"Především je mi hrozně líto britské mladé generace, která podle průzkumu z Evropské unie odejít nechtěla," uvedl europoslanec Pavel Poc. "Britská společnost je nyní rozštěpená na dvě poloviny, přijaté řešení není vůlí převážné většiny obyvatel, a navíc převládá spíše názor starších lidí, kteří tímto rozhodnutím mladým připravili nechtěnou budoucnost."

Brexit bude mít podle jeho slov také ekonomické důsledky. "Obrovské pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska, mírnější pro EU, ale to je věc, která se dá napravit. Vzniklý mezigenerační spor budou Britové řešit podstatně hůř."

Jaký vliv bude mít Brexit na evropskou sedmadvacítku podle Pavla Poce záleží na lídrech členských států. "Scénářů je několik, od rychlé rekonstrukce evropské struktury, což by znamenalo posílení a utužení evropského svazku až po pokračovaní dosavadní praxe, což by také mohlo znamenat dezintegraci EU. Pro Českou republiku si dovedu velmi dobře představit roli lídra zemí východní Evropy, V4 a Rumunska, Bulharska, Slovinska a Chorvatska. Tyto země by logicky mohly zaujmout pozici VB v EU při vyvažovaní vlivu Francie a Německa."

Podle některých názorů se dá očekávát, že Velkou Británii budou chtít následovat i další státy. Má se Evropská unie bát odchodu dalších členských států? "Nenechme se mýlit, ta otázka by měla znít jinak, a to zda se zbylé evropské státy nebojí, že některé vlády budou chtít Velkou Británii následovat. Odpověď je jednoduchá. EU není nějaké bývalé SSSR strachující se o ztrátu vlivu nad svými vazaly. EU je spolek suverénních států založený na mezinárodní smlouvě, a především dobrovolný s jasnými podmínkami pro vstup i odchod. Když ale mluvíte o strachu, dle mého názoru je třeba se obávat spíš vzniku nějaké podoby dvourychlostní Evropy, protože by se nám mohlo stát, že pravě my zůstaneme v té pomalejší části," dodal Pavel Poc.

www.pavelpoc.cz

24. 6. 2016

Komentář europoslankyně O. Sehnalové k výsledku britského referenda

Britští voliči v referendu demokraticky vyjádřili své přání odejít z Evropské unie, které musíme respektovat. O tom, jak vážné rozhodnutí měli voliči před sebou, svědčí i mimořádně vysoká volební účast. Výsledek má tedy jasnou vypovídací hodnotu. Oficiálním oznámením premiéra Camerona o úmyslu jeho země vystoupit z EU by se měl nyní aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, který

231

celý proces upravuje a stanovuje dvouletou lhůtu pro vyjednání podmínek vystoupení. Mnohé bude záležet na tom, jaký přístup k vyjednávání zvolí ostatní státy, zejména eurozóna. Vystoupení může nyní ve zbytku Unie zrychlit jak snahy o těsnější integraci části EU, tedy vznik tzv. dvourychlostní Evropy, tak posílit dezintegrační tendence. Současná situace znamená pro Evropskou unii nutnost zhodnotit své dosavadní směřování a rozhodnout jak dál. Jinou otázkou je dopad britského referenda na vnitřní britskou politiku, která i po referendu zůstane pravděpodobně značně rozdělena.

www.sehnalova.cz

24. 6. 2016

Prohlášení europoslance P. Macha (Svobodní) k Brexitu

Gratuluji Velké Británii k jejímu rozhodnutí a hlavně blahopřeji kolegovi Nigelu Faragovi, který se dlouhá desetiletí snažil vyvést Británii z chomoutu socialistické EU. Bude mi ctí, pokud odteď povedu v České republice kampaň za czexit, aby se i naše země stala nezávislým státem. Apeluji také na českého premiéra Sobotku, aby při jednání o odchodu Velké Británie z EU podpořil bezproblémové vztahy s Británií a ani náznakem nepodpořil žádné sankce.

Není sebemenší důvod trestat Brity za to, že nechtějí už být v EU. V Evropském parlamentu vždy podpořím volný obchod a volné cestování mezi Evropskou unií a Velkou Británií.

www.petrmach.cz

24. 6. 2016

Komentář europoslankyně K. Konečné (KSČM) k výsledkům britského referenda

Výsledek britského hlasování zcela respektuji. Obávala jsem se toho, že výsledek bude takto těsný a ukáže se, že Británie je vnitřně rozdělena. Domnívám se, že na kampaň před referendem nebylo dostatek času a že ji ovládly emoce a nikoliv argumenty. EU se nad sebou musí nyní pořádně zamyslet, aby nedošlo k dominovému efektu. Příliš mnoho problémů se odsouvalo a řešilo se pozdě. Sebereflexe tváří tvář takovéto situaci je nutností. Není možné situaci zlehčovat levnými prohlášeními ve stylu „co tě nezabije, to tě posílí“ jako to dělá předseda Evropské rady. Pokud nad tím mávneme rukou, možná budeme mávat na odchod dalším státům.

www.konecna.cz

25. 6. 2016

232

Rozhovor s europoslancem J. Zahradilem (ODS) pro Lidové noviny: Po Brexitu si mají Češi říci EU o extrabuřty

Europoslanec Jan Zahradil z ODS patří mezi dlouholeté kritiky EU. Britský odchod z Unie vylepšuje podle Českou pozici. Zahradil je členem třetí nejsilnější frakce v Evropském parlamentu spolu s 21 britskými konzervativci.

LN: Co bude znamenat odchod Británie? Jak to dopadne na frakci Evropský konzervativců a reformistů?

Bezprostředně to nebude znamenat určitě nic. Dá se totiž očekávat několik let jednání o novém postavení Velké Británie vůči Evropské unii. Premiér David Cameron oznámil, že zůstane v úřadě do října, kdy se koná výroční konference Konzervativní strany. Ta by měla zvolit nového lídra, který se stane i premiérem. Tento nový premiér požádá o invokaci – tedy uvedení do chodu onoho procesu vystoupení. Nastanou jednání o právní úpravě smluv, za jakých podmínek zůstane Velká Británie členem jednotného trhu a podobně. Čekám, že tato jednání se potáhnou několik let.

LN: Proč?

Stačí si vzpomenout na vystoupení Grónska v roce 1985. Byla to malá země s 55tisíci obyvatel, neexistovala ještě EU, a přesto tehdy jednali tři roky o svém novém právním postavení vůči Evropským společenstvím. V případě Británie to bude určitě složitější.

LN: A jak to bude s britskými europoslanci?

Dovoluji si odhadnout, že dokončí svůj mandát, který jim končí v červnu 2019. Až Británie nebude členem EU, tak nebudou členy Evropského parlamentu?

LN: Jak to ovlivní fungování vaší frakce?

Samozřejmě, že to neskončí, protože my tady máme dnes osmnáct národností ve frakci. Příští týden se k nám chystá vstoupit první Francouz. Nebojím se proto, že by naše frakce skončila. Možná, že se reformní agenda nyní stane ještě přitažlivější.

LN: Přeci jen ale Británie byla vždy silným zastáncem většího sebevědomí národních států oproti intenzivním federalistickým snahám v EU, které reprezentuje francouzskou-německý tandem. Jak Brexit ovlivní soupeření těchto dvou proudů?

To bude samozřejmě nepříjemné. A to je asi ten hlavní problém, který s odchodem Velké Británie máme, že se Německo stane dominantní silou na kontinentě. Mám dojem, že se proti federalismu rodí opozice ve Skandinávii. My

233

máme za členy Dánskou lidovou stranu, která je de facto součástí tamní vládní koalice. Máme tu také stranu Finové, která je součástí vládní koalice…

LN: To se ale přeci asi nedá srovnat s ekonomickou a politickou vahou Velké Británie. Anebo ano?

Kladete mi otázku, na kterou si sám odpovídáte. Výpadek jejich europoslanců se samozřejmě budeme snažit nahradit. Máme také ujištění, že Konzervativní strana i po odchodu Británie z EU zůstane členem nadnárodní Aliance evropských konzervativců.

LN: Podle předsedy ODS Petra Fialy se prý otevírá příležitost vyjednat pro Česko lepší podmínky členství v EU. Je to skutečně tak?

To je pravda. Odchod je potřeba právně upravit. Musí se připravit novelizace evropské smlouvy, v tomto případě je to Lisabonská smlouva, která upravuje pozici Velké Británie. Bude ji muset schválit Evropský parlament a všech 28 národních parlamentů, tedy včetně britského. V momentě, kdy se ty smlouvy otevřou, tak každá země může přijít s nějakým požadavkem. A to je šance pro Českou republiku, aby řekla, že souhlasí s odchodem Velké Británie ale zároveň si chce něco ošetřit. Bude záležet na kuráži vlády, jestli na to bude mít kuráž.

LN: Co by podle vás stalo za to lépe ošetřit?

Nikoho asi nepřekvapí, že chceme trvalou výjimkou z eurozóny. Druhou věc, o které bych vážně přemýšlel a o níž by se měla vláda zasadit, je trvalá výjimka z azylové a migrační politiky, abychom nemuseli respektovat přerozdělovací kvóty. To jsou dvě základní věci, které mě na první dobrou napadají.

LN: Pokud k tomu takto přistoupí zbytek osmadvacítky, nebude to znamenat rozpad EU? Už nyní se hovoří o referendu v Holandsku.

Evropská unie, tak jak jsme ji znali, podle mě skončila. To, že si Brusel a pan Juncker budou chtít jet v tom starém modelu stále užší unie, to je jedna věc, ale tihle lidé jsou mimo realitu. Neuvědomují si, že je potřeba EU hluboce reformovat, jinak vypuknou referenda v dalších zemích. I proto otevření smluv v rámci jednání s Británií je velikou příležitostí EU trochu rozvolnit a vrátit některé pravomoci zpět na národní úroveň. To by měla Česká republika prosazovat a říci si o extrabuřty.

www.zahradil.eu

26. 6. 2016

234

Rozhovor s europoslanci P. Teličkou (ANO), J. Zahradilem (ODS), eurokomisařkou V. Jourovou a ministrem zahraničí L. Zaorálkem o výsledcích referenda o vystoupení Velké Británie z EU v pořadu Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor:

Britské odcházení z Evropské unie. Jaké bude mít důsledky? Nebezpeční bílí imigranti ze střední a východní Evropy. To bylo jedno z hlavních témat britského referenda a jeden z argumentů, proč Británie vystupuje z Evropské unie. Proč není uprchlík jako uprchlík, koho se kde bojí a čeho se máme bát nejvíc? Téma nejen pro ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a europoslance Jana Zahradila a Pavla Teličku. Policie v politice a politika v policii. Komu prospívá válka policistů? Co se vyšetřilo, co se nevyšetřilo a co se nikdy nevyšetří. Jak dopadly mediálně slavné zátahy a jak chutná policejní moc? Rozhovor s bývalým ředitelem ÚOOZ odcházejícím do civilu Robertem Šlachtou. Je cen za Velkou cenu velká? Legendární závody na brněnském okruhu mají v politických kruzích zatím víc příznivců než nepřátel. Tahanice o Velkou cenu Brna má řešit spolek, který tvoří město a kraj. Z privátní akce se tak stala věc 100% veřejná. Co to veřejnosti přinese? V Aktech OVM s brněnským primátorem Petrem Vokřálem. I to jsou témata, o kterých se po dnešních Otázkách začne mluvit. S nadhledem a v souvislostech. Vítejte a hezkou neděli vám všem. Evropa v nové éře. Britové ve čtvrtek ve všelidovém hlasování rozhodli o vystoupení své země z Evropské unie. Brexit se tak stává skutečností a má už i své první oběti. Britský premiér David Cameron oznámil, že na podzim v Downing Street po šesti letech končí. Ve svém projevu britské občany ujistil, že v nejbližší době se nemusejí obávat žádných zásadních změn.

David CAMERON, britský premiér; 24.6.2016:

Chci ujistit všechny investory, všechny trhy, že britská ekonomika je silná. Chci také ujistit Brity, kteří žijí v dalších evropských zemích a evropské občany, kteří žijí tady, že nedojde k žádným změnám jejich životních podmínek.


David Cameron a jeho páteční slova. Uklidnil Británii? Uklidnil Evropu? Konec jednotné Evropy předpovídá Nigel Farage, euroskeptik a šéf UKIP. Tady jsou jeho slova.

Nigel FARAGE, předseda UKIP; 24.6.2016:

Evropská unie končí, Evropská unie se rozpadá. Doufám, že tohle je první krok k Evropě plné suverénních národních států, které budou spolu žít, obchodovat a budou přátelé. Budou mít ale svoje vlajky, svoje hymny a nebudou řízeny nevolenými úředníky.

235


Euroskeptik Nigel Farage a jeho velkolepé vystoupení. Už příští týden by mohly Evropská komise a Evropská rada odpovědět na některé zásadní otázky. Kupříkladu, jak dlouho budou unijní orgány čekat na oficiální žádost Velké Británie o vystoupení z Evropské unie, popřípadě jak dlouho samotný odchod potrvá. Prvními hosty Otázek jsou ministr zahraničí České republiky, místopředseda sociálních demokratů Lubomír Zaorálek. Vítejte po čase v Otázkách. Hezký dobrý den.

Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí; místopředseda strany /ČSSD/:

Dobré poledne přeji.


Pozvání přijali i 2 europoslanci, Pavel Telička, bývalý eurokomisař za Českou republiku z hnutí ANO. Vítejte. Hezký dobrý den.

Pavel TELIČKA, poslanec Evropského parlamentu /nestr. za ANO/:

Děkuji. Dobrý den.


A vítám i občanského demokrata Jana Zahradila. Vítejte v po čase v Otázkách, pane europoslanče.

Jan ZAHRADIL, poslanec Evropského parlamentu /ODS/:

Dobré poledne.


Dobré poledne vám přeji. Jak dlouho by, pane ministře, měla Evropa, respektive evropské orgány čekat na tu oficiální žádost Velké Británie o vystoupení z Evropské unie?


Já jsem se teď účastnil vlastně v tomto týdnu jednání ministrů zahraničí v Lucemburku. Ten výsledek toho jednání byl jasný. My jsme vlastně deklarovali, že je třeba, aby Británie co nejrychleji podala žádost o vystoupení a aby ty rozhovory začaly co nejdříve. Jedná se o dvě věci. Jedná se jednak o tu žádost o vystoupení a pak samozřejmě, aby byly zahájeny rozhovory, které se týkají budoucího uspořádání vztahů mezi Evropskou unií a Británií. Ten náš postoj byl takový, že my toho velice litujeme. Teď nemá cenu mluvit o všech možných důsledcích. Ale především, že cítíme, že to musíme respektovat. Je to

236

rozhodnutí, které bylo dosaženo naprosto transparentním, legitimním způsobem, dokonce v zemi, která má mimořádně silnou a hlubokou demokratickou tradici. A takže nemůžeme víc než litovat. Respektovat ale zároveň potřebujeme začít jednat, protože to, z čeho byl strach, byl, že Evropa v této chvíli má celou řadu docela vážných věcí, které musí řešit, a myslím, že je ani tady nemusím vyjmenovávat.


Co nejrychleji znamená, že je možné čekat až do října, až si Británie vybere nového premiéra a až bude konzervativní strana Davida Camerona vědět, kdo bude…?


Já se domnívám, že některé hlasy, které teď z Británie zaznívají, jsou trochu, děsí, děsí tím, že jsou úplně nesmyslné. Například vyhlášení Borise Johnsona, že není třeba nic dělat, že můžeme počkat, jakoby se nic nestalo a dokonce jeho představa, že Británie si podrží vlastně ty výhody, které má, jak vůči, a zároveň se začne chovat jako nezávislá země, je, nezlobte se, ale úplně absurdní.


Tak co je to to nejrychleji? Dá se čekat do října?


Já na to odpovím. Evropská unie má své zájmy. My nemůžeme akceptovat stav, kdy některá země si vystoupení představuje tak, že ona si podrží všechny výhody a Evropská unie prostě bude, bude akceptovat její omezení. Ale to, co si myslím, že je teď důležité, já moc neberu vážně to, co teď slyším z Británie. David Cameron končí po té své nešťastné, je evidentně mrtvým politikem a Boris Johnson podle mě prozrazuje naprostou neznalost věci. To, co teď Británie potřebuje, aby se tam objevili politici, kteří si uvědomí, že tohle je zásadní situace, která vyžaduje zapnout všechny síly. A dokonce nejenom konzervativci ale i labouristé. A musí se objevit politici, kteří jsou připraveni ta jednání vést. Jakmile se, ti politici se objeví ve chvíli, kdy tam bude jasné, že i pro Británii je obrovský zájem ta jednání vést co nejrychleji.


Promiňte, pane ministře, zatím se z těch reakcí zdá, že pro Británii není zájem vést ta jednání co nejrychleji. Ptám se, jestli co nejrychleji pro vás znamená do října?


237

Já si teď dovolím, já si dovolím tvrdit, že to je naprostý omyl jako. Ten důvod je ten, že ekonomické dopady na Británii, pokud se nebude situace řešit, budou bohužel asi tím těžší. Už v této chvíli víte, že ta libra sice padla a bude se možná vracet, nicméně asi ne na původní úroveň a podle mě otázka investic do Británie za chvilku bude ukazovat, jak nepříjemná ta situace pro a bude veliká nutnost to řešit. Takže já si…


Co je to co nejrychleji ve vašem podání? Může se čekat do října?


To já… Podívejte se, ten parlament v této chvíli jako kdyby nemá mandát na to, aby rozhodl. Já rozumím tomu, že David Cameron, té jeho pozici politické rozumím. Oni vlastně hájili úplně opačnou, opačný výsledek, oni nemají vůbec žádný plán B připravený a ten parlament vlastně také není schopen zřejmě vypracovat ten mandát. Totiž na to, aby se šlo do Evropy s mandátem, tak ho musí parlament schválit?


Může se čekat do října?


Víte, já to nebudu řešit za Brity. Je možné, že by bylo nejlepší, aby se rozpustil parlament a hledala se ta. A chápete, to je politický úkol, který má vyřešit Británie. My bychom byli rádi, kdyby to udělala co nejrychleji.


Ta nikam nespěchá. Proto se vás ptám jako člověka, který bude na druhé straně stolu. Britové se rozhodli odejít. Je to říjen?


Ano. A já vám vysvětluju, že my spěcháme, chceme co nejrychleji a domnívám se, že v Británii se bude situace měnit tak, že tam bude stále větší vědomí toho, že i v britském zájmu je postupovat co nejrychleji. Jako a pak se ukáže, jestli najdou způsob, jak urychlit jak podání té nebo a to je na Britech. To je jejich politická systém a oni musí najít způsob, jak to urychlit ve chvíli, kdy zjistí, že to je jejich zájem. Já věřím, že to zjistí velmi rychle.


Zkusím to u Pavla Teličky, protože 4 velké frakce v Evropském parlamentu chtějí vyzvat britskou vládu, aby už v úterý zahájila jednání o vystoupení z Evropské

238

unie. Mezi těmi čtyřmi velkými frakcemi v Evropském parlamentu jste i vy v rámci frakce liberální. Jaká je vaše časová představa? Je možné čekat do října, než si Britové vyřeší svůj vlastní problém?


Já bych nejradši možná začal u britského komisaře, lorda Hilla.


Který rezignoval v sobotu.


Přesně tak. Co udělal pár hodin po referendu, on rezignoval. Dokonce já bych řekl, že ani nemusel. Sice některé politické subjekty po tom volaly, ale já si myslím, že on je členem kolektivního orgánu, odváděl velmi dobrou práci. Z mého pohledu tam nebyl možná tak eminentní důvod. Ale udělal to. Udělal to, protože si velmi dobře uvědomuje, že se bez ohledu na to, jestli dojde k notifikaci nebo ne, dostává celé toto uspořádání do nějakého provizoria. To provizorium je nešťastné. Jak o tom hovořil pan ministr, je asi ne úplně optimální pro Británii. Ale to je věc Británie. Ale rozhodně to je nešťastný pro Evropskou unii. Jinými slovy, podle představ Davida Camerona bychom měli čekat do října a kdoví, jestli do října, protože uvidíme, jak bude vypadat ten politický proces na britské straně, ale řekněme do měsíce x, než Británie bude de facto notifikovat nebo aktivovat ten článek, který, kterým se zahájí jednání o vystoupení. Já tím neříkám, že ta jednání mají být překotná, vůbec ne. Ale Británie nemůže sedět na dvou židlích.


Jaká tedy bude ta rezoluce, kterou chcete navrhnout v Evropském parlamentu?


Tam bude, tam bude více bodů a bude mimo jiné bod, který vyzve Británii, aby tak učinila co nejdříve. Je to korektní k veřejnosti britský, protože ta si nějak rozhodla, obyvatelstvo. Ale myslím si, že nemůže sedět na dvou židlích, de facto čekat na ten samotnej akt, chovat se jakoby řádný člen, zasahovat tudíž ale už do věcí, které se Británie za pár let týkat nebudou.


Co je ve vašem podání co nejrychleji? Stejná otázka jako pro Lubomíra Zaorálka.


239

Já si myslím, že asi by bylo korektní, kdyby řádově ve dnech, v týdnech Británie ten krok učinila. Ale tady je třeba zdůraznit…


Tedy není možné čekat déle než měsíc, pane /nesrozumitelné/.


Ale my třeba budeme muset čekat. A možná budeme muset čekat do října, protože tady není žádná, žádná, tady není žádný právní nástroj. My nemůžeme de facto toto, není věc, kde můžeme Británii donutit. Ale já to považuju za nekorektní.


Takže Evropa se může zmítat. Takže Evropa se může zmítat v chaosu.


Přesně tak. A vy jste to teďko přesně pojmenoval. My se budeme zmítat v nějakém provizorium, v chaosu a logicky, ale já si myslím, že to je taktika dokonce ze strany Británie, protože ona bude se z toho snažit vytěžit maximum. Ale my budeme ve velmi nestabilní situaci. Budeme čekat, než teda Johnson anebo někdo se ujme kapitánského kormidla. Takže z tohoto hlediska myslím si, že Británie by se měla zachovat jako lord Hill. Je to paralela, která je trošku umělá, ale nicméně je relevantní.


Pane europoslanče, vy jako konzervativci, přidáte se k té rezoluci, kterou chystají 4 frakce v Evropském parlamentu, že by neměla Británie natahovat a prodlužovat nejistotu Evropské dnes už asi sedmadvacítky?


Já bych především zachoval klid. Tady se nikdo nezmítá v žádném chaosu. Tady došlo k velmi důležitému rozhodnutí, které velmi pravděpodobně ovlivní budoucnost Evropské unie na dlouhou dobu dopředu a já doufám, že ovlivní i její vnitřní mechanismy fungování. A já jsem přesvědčen, že v několikaletém jednání, že to jednání bude trvat dlouho, nějaké 3 měsíce nehrají roli a že je v zásadě jedno, jestli ta notifikace, to oznámení přijde teď anebo v říjnu.


Podle vás to vůbec nehraje žádnou roli.


240

Podle mě to nehraje roli. Tady se v tu chvíli, kdy ta notifikace přijde, odstartuje určitá dvouletá lhůta, během které by se mělo jednat. Ale to ještě neznamená, že tou dvouletou lhůtou to skončí. Vlastně se dostáváme do stavu, který ještě nikdo nikdy nevyzkoušel, takže je možné všechno. Já bych tady mohl vzpomínat na osmdesátá léta, kdy z Evropských společenství, to ještě nebyla Evropská unie, byla to Evropská společenství, čili značně jednodušší komplex, vystupovalo Grónsko, což ani nebyla země ale autonomní území, jenom 55 tisíc obyvatel, a Grónsko pak po tom svém referendu jednalo s evropskými společenstvími 3 roky o nové právní úpravě svých vztahů. To jednání s Velkou Británií…


Takže není podstatné, kdy podle vás Velká Británie tu žádost podá?


To jednání s Velkou Británií bude podstatně komplikovanější a já jsem přesvědčen, že 3 měsíce v tom nehrají žádnou roli. Já rozumím tomu, že v Evropské unii některé politické kruhy teď mají takovou touhu jakoby tu Británii z té unie vykopnout co nejdřív a jako říct jim, tak a teď prostě táhněte. Ale, ale myslím si, že je zapotřebí, aby tady zavládl klid. Já myslím, že…


Počkejte, pane europoslanče, tady zmínil Pavel Telička, že to není korektní. Neměla by se ta přímá demokracie a rozhodnutí 52 % voličů Velké Británie realizovat co nejrychleji a nehrát…?


Bude se to realizovat, ale musí na té britské straně také být někdo, kdo to bude realizovat. A já myslím, že je naprosto správné, že premiér, který nasadil svoji osobní politickou kariéru za to, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii a prohrál, tak odchází a hledat za něj náhradu, to prostě je určitý politický proces. To se stane, k tomu dojde, bude tady někdy v říjnu nový premiér. Ten si sestaví nový tým. Ten tým bude vyjednávat s Evropskou unií o nové právní úpravě vztahů a to bude trvat několik let. To je celé. Čili jako hádat se tady, tahat se tady o 3 měsíce, já myslím, že je trochu nedůstojné. A řekl bych, že je zapotřebí, aby i v těch evropských politických kruzích zavládl klid a přestala tady ta excitovaná atmosféře a nějaká taková nervozita, kterou tam ze strany různých Junckerů a Schulzů teď pozoruji, padají různé silné výroky. Tak já bych to tedy sesadil o několik stupňů níž.


Pavel Telička, Lubomír Zaorálek.


241

A já jsem taky pro klid, padají silné výroky. Ostatně padají i od vás, že už se vyzývá Juncker k rezignaci a podobně. Ale tady přece jde o něco /nesrozumitelné/.


Zvážit by to měl, samozřejmě.


Jistě. Ale pak musíme se bavit o tom, kdo všechno by to měl zvážit. Ale ta poznámka si myslím, že nebyla korektní, protože nikdo, nikdo a rozhodně ne naše frakce a rozhodně ne já je zastáncem toho vypudit Británii.


Já jsem nehovořil o vás.


Když dovolíte, já to jenom dopovím. Není tady určitě nějaká ambice Británii vytlačit. Ale všichni vidíme, co se děje v Británii. Petice, kterou podepsali, já nevím, 2,5 milionu obyvatel, štěpení společnosti a podobně. Ale my máme v unii celou řadu velmi aktuálních až akutních problémů, které musíme řešit a my de facto toto oddalujeme. Takže je legitimní spustit ten proces, který nemusí být překotný a kde bude jasný, že Británie není tady a je tady a začíná se zbytkem unie vyjednávat a my samozřejmě budeme mít přece jenom trošku volnější ruce, abychom řešili problémy, do nichž jinak Británie bude zasahovat a na to má jiný názor. Ale opravdu nelze sedět na dvou židlích. To je jediný, v čem se asi lišíme. Jinak je jasný, že to bude trvat několik let. Smlouva hovoří o dvou letech, může se prodloužit podle smlouvy.


Vy myslíte, že to bude delší než dva roky?


Nelze vyloučit. Ale to srovnání s Grónskem tady není relevantní, protože samozřejmě dopad Grónska na vystoupení a Británie /nesrozumitelné/.


Je to určitá analogie.


242

Nemyslím si, protože to byla opravdu jak jste řekl, jiná doba, jiná smlouva, ale tak…


A stejně to trvalo 3 roky.


Určitě to nebyla priorita uspořádat si vztahy s Grónskem, kdežto s Británií. V tom se asi shodneme.


Ne. Ale trvalo to 3 roky. Takže v případě té Británie já čekám, že to bude trvat několik let. Já nechci říkat jak dlouho ale několik let určitě. A proto znovu opakuji, z hlediska toho budoucího jednání jsou podle mě 3 měsíce irelevantní. A nemyslím si, že je dobré, aby teď Evropská unie zase znovu se pokoušela vybudit nějaké vášně na té britské straně tím, že jim bude říkat, a teď musíte udělat to, to a to. Prostě chce to klid. Opravdu.


Jistá prodleva, jistá prodleva před oficiálním podáním žádosti o vystoupení Velké Británie z Evropské unie není problém například pro německou kancléřku Angelu Merkelovou. Tady jsou její slova.

Angela MERKELOVÁ, německá kancléřka; 24. 6. 2016:

Není třeba se bavit o tom, co znamená toto rozhodnutí pro Evropu. Je to krok směrem, který jsme nemohli předvídat a je to krok významný. V příštích měsících a letech uvidíme, co to rozhodnutí bude pro Evropu znamenat.


Slova německé kancléřky Angely Merkelové. Přibližně 2 roky, jak jsme slyšeli, může trvat odchod Velké Británie z Evropské unie. Podle šéfa unijních summitů Donalda Tuska evropská sedmadvacítka brexit zvládne, byť Evropu oslabí.

Donald TUSK, předseda Evropské rady; 24.6.2016:

Plně si uvědomuji, jak závažný nebo dokonce dramatický je tento okamžik. Není možné předpovědět všechny politické důsledky, a to zejména pro Velkou Británii. Je to historický moment, ale rozhodně zde není prostor pro hysterické reakce. Chci všechny ujistit, že jsme připraveni na tento negativní scénář.


243

Slova předsedy Evropské rady Donalda Tuska, který se v úterý sejde s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou a ve středu se uskuteční summit Evropské sedmadvacítky už bez Velké Británie. Pane ministře, co by mělo být jeho výsledkem?


No, počkejte, jako my jsme nějak odběhli od toho základního. My se tady bavíme o takových věcech, jako je rychlost výstupu a podobně a neměli bychom si taky něco říct o příčinách toho, proč se to stalo? Není teda první debata o tom. My jsme dostali do zubů, přátelé. Evropská unie dostala do zubů a měli bychom si říci, proč jsme ten úder schytali a kdo za to nese odpovědnost. Nebo tohle prostě přejdeme a budeme se bavit jenom o rychlosti a takových věcech? Není tohle základní debata, kterou bychom měli také my tady v Česku vést anebo se budem bavit o margináliích?


No počkejte, marginálie, že…


Nevím, jestli teďkon tady.


Vy myslíte, že Česko může za to, že Britové odcházejí z Evropské unie. Pokud máte na mysli pracovní sílu, která přišla z východní Evropy, protože to bylo, to bylo…


Ne. Česko ponese ale důsledky tohoto kroku a my bychom si měli říct teda, co se vlastně stalo a proč se to stalo. To snad je základní, co by v té debatě mělo znít.


Pan ministr Zaorálek začal moderovat debatu zjevně. To je zajímavé.


To ne. Ale já jsem…


To jsem zvědav, jestli to, pane ministře, pojmenuje summit evropské sedmadvacítky. Jestli se ve středu dozvíme…

244


Já nechci čekat na nějaký summit. Já chci, abychom se o tom bavili tady doma taky. Nebo snad my na to nemáme právo? Jako podívejte, říkám, opakuji ještě jednou, dostali jsme do zubů a ten odchod Británie je něco, co bych opravdu přirovnal k amputaci ruky nebo nohy. My jsme byli s Británií velmi těsně spojeni. Na tom se shodneme. Jako a jestliže vám někdo najednou uřízne takto, tak to není legrace pro ten život. Není to legrace pro Brity a není to legrace pro nás. A my bychom si měli říct, jak je možné, že se to stalo?


Tady o tom nemusíte nikoho přesvědčovat. Já myslím, že to je asi každému jasné.


To je možná. Ale asi se neshodneme v tom, proč se to stalo. Jako já se domnívám, že bychom se měli bavit o odpovědnosti, která je na straně Británie, ale také o odpovědnosti, která je na straně Evropské unie. Na jedné straně…


To rád slyším.


Počkejte, ale, ale to je to, co říká Jan Zahradil. Konzervativci vyzývají k rezignaci šéfa Evropské komise Jeana Clauda Junckera.


Mohu se k tomu vyjádřit také?


To mi řekněte, ano, zda česká vláda a Česká republika je proto, aby došlo k personálním změnám, protože Juncker a jeho předreferendová rétorika je viněna nebo je vnímána jako jeden z důvodů, proč Britové řekli…


Já nebudu vyzývat ale rád bych se k tomu vyjádřil. Protože já si myslím, že je evidentní vina Davida Camerona jako premiéra Británie, který dělal politiku, kterou tak říkajíc vyhnal Brity na stromy, tou svou rétorikou a způsobem, jak o Evropské unii mluvil. A pak je prosil v kampani, aby slezli dolů. A samozřejmě to bylo naprosto nevěrohodné, takže se to dalo těžko uhrát. Ale druhá věc je politika Evropské komise, kde já prostě představuju si, že v čele komise je člověk, který má autoritu, který je důvěryhodný a třeba který v takovéto situaci,

245

když se něco tak zásadního děje a hrozí mi, že přijdu o ruku nebo o nohu, tak třeba do té zemi jede a tam jako člověk, který je ctihodný a věrohodný, těm Britům řekne, my chceme, abyste byli naší součástí. Ptám se, stalo se to nebo ne?


Je otázka, jestli by to nebylo kontraproduktivní možná.


Proč? Protože pan Juncker je člověk, který je nevěrohodný, protože nahrával daňovým rájům v Lucemburku a podobně? Protože ty elity jsou nevěrohodné. Chápu-li to…


Přesně tak. Pane ministře, pane ministře, prosím pěkně, zní to všechno velice dobře, ale já vám teda řeknu jednu věc. Pana Junckera do té funkce instalovali společnými silami poslanci socialistické frakce, tedy ČSSD, poslanci liberální frakce, tedy ANO, poslanci lidovecké frakce, tedy za nás topka a KDU-ČSL. Já jsem pro pana Junckera ani pro jeho komisi nehlasoval. Takže já za jeho činy nenesu odpovědnost. /Souzvuk hlasů/. A byl bych, byl bych samozřejmě rád, kdyby lidé jako Juncker nereprezentovali Evropskou unii, protože ano, on je nevěrohodný. To je člověk, který je nevěrohodný. A jestli tento člověk bude dál reprezentovat Evropské unii, tak to je antireklama na celou Evropskou integraci. To je jasná věc.


Já teďka, víte, nechci jenom to zužovat na to, kdo jako na čem se podepsal. Mně jde teďka třeba o to, já jsem byl také ten, který v době, kdy se začaly zvedat kvóty, tak jsem jednal s představiteli Evropské komise, panem Avramopulosem a podobně a říkal jsem jim, že to, co dělají, znamená, že poškodí, že vytvoří politický svár, vytvoří rozdělující linie v Evropě a že to je velice nebezpečné a kontraproduktivní. Dokonce Britové se na mě obraceli, že začínat podobnou debatu před jejich referendem je nepro… Já jsem o tom se bavil s evropskými komisaři. Říkal jsem jim, že politiku, kterou dělají, je ničivá. Tady potom došlo k amputaci té nohy a já se ptám, kdo je za to zodpovědný a myslím si, že je třeba o tom mluvit.


Chápu správně… A chápu tedy správně, že jako ministr zahraničí České republiky se domníváte, že krok Jonathana Hilla, tedy britské eurokomisaře, který rezignoval kvůli tomu, že většina Britů řekla v referendu, odcházíme nebo chceme odejít z Evropské unie, myslíte si, že by měl složit svou funkci Jean Claude Juncker? Jasná odpověď.

246


Já tady nechci dneska vyzývat. Já se domnívám, že jestli někdo, jestli někdo mluví o demisích, tak by možná ji měl opravdu zvažovat i někdo v Evropské unii. Protože uřezání té nohy je prostě odpovědnost, kterou na sebe měl někdo vzít.


Je Jean Claude Juncker podle vás věrohodným lídrem Evropské komise?


Já znám celou řadu evropských komisařů, kterých si vážím, se kterými jsem rád, že mohu spolupracovat. Ale v této chvíli předsedu Evropské komise nevidím jako muže na svém místě. Ale to není jenom Juncker. Já si myslím, že ten problém evropských elit je prostě větší. Tady je přece více lidí, u kterých je otázka…


Je v tom nějaká symbolika, to určitě je prostě.


Počkejte, počkejte, jde o to, jestli tady dneska se říká, že to bylo hlasování obyčejných lidí proti Evropské unii, jestli prostě ti mají pocit, že byli podvedeni celou řadou věcí za poslední léta, tak se musíme ptát, kdo se na tom podílel? A já se domnívám, že v evropské politice je více lidí, kteří za to nesou odpovědnost.


Bude na tom středečním summitu Česká republika požadovat, aby došlo k restartu Evropské komise?


Samozřejmě. Já se domnívám, že potřebujeme, já vám řeknu, co potřebujeme. My potřebujeme dneska držet zbytek Evropy pohromadě, vyhnout se jakýmkoli velkým integračním iniciativám a zároveň se pustit do praktických projektů, na kterých ukážeme, že jsme schopni něco lidem nabídnout.


Pan Zaorálek vykrádá program ODS. Já to rád slyším. Mě to těší, mě to těší, že po těch letech konečně se přibližujete k nám. /Souzvuk hlasů/. Ale je to přece jenom trochu pozdě, protože k tomu brexitu nemuselo dojít. Ale dobrá, jako lepší pozdě než vůbec ne.


247

Pavle Teličko, očekáváte, a byl by to dobrý tah, pokud by sám Jean Claude Juncker seznal, že po všech těch kvótách, protože bezesporu to byla migrační krize, která přispěla k tomu, proč Britové řekli v referendu, že chtějí vystoupit z evropské unie, aby nabídl svou funkci k dispozici současný šéf Evropské komise, jak říká Lubomír Zaorálek, že pro něj ztratil veškerou věrohodnost?


Máme černou ovci, máme obětního beránka a položí funkci pár dalších a pojedeme dál. Je to přesně to, co chceme? Já si myslím, že ten problém je podstatně strukturovanější.


Promiňte, v symbolické rovině podle vás by nebylo vhodné…


V symbolické rovině, tady pan kolega Zahradil říkal, že neinstalovat Junckera. My jsme teda se nakonec připojili k dvěma stranám, která vyhrály volby, jo. Pojďme si to teda přiznat, že tady nějaký systém /nesrozumitelné/, vyhráli volby, se dohodli a byli jsme žádáni o podporu a my jsme teda nakonec podporu dali, ale taky jsme něco vyjednali. To znamená, byl tam nějakej konstruktivní přístup, který bral v potaz realitu. Ale víte, já když vemu Junckera a Barrosa, to je tak jeden za 18 a druhej bez dvou za 20. Dodneška si pamatuji, jak ODS, jak ODS, když dovolíte…


To bych řekl, že ten Barroso byl teda lepší než Juncker, jo. Ne o moc, ale o něco prostě.


Pane kolego, jestli můžu domluvit, já chápu, že na to máte teďkon defenzivní názor, nicméně pamatuji si na rozhovory s celou řadou představitelů ODS, včetně Saši Vondry, a opravdu ta podpora Barrosovi, který mimochodem kam vítr, tam plášť, který neměl vůbec žádnou představu, který opravdu se choval podle toho, jak se chovaly velký členský státy, takže pro mě je to jeden za 18 druhý bez dvou za 20. To je zaprvé. Zadruhé dnes můžeme možná dospět do nějaké situace, kdy by bylo účelný vyhodnotit zodpovědnost. Ale mně se líbí, jak tady vytváříme, a chápu, že je asi předvolební kampaň a vidím, že zasáhla i tu debatu tady do jisté míry, ale…


Chcete tím říci, že české stanovisko se bude řídit předvolební kampaní?

248


Ne. Ne. Ale bylo to takový, myslím si, že to trošku, trošku to sem zasáhlo. A jestli můžu domluvit jednu věc. My máme ten Bruselu a zaplať pánbůh za to, že ho máme. My se teďkon do Junckera trefíme, do Bruselu. To je vlastně politika ODS zhruba 10 let a pan Zahradil do jisté míry řekl po pravdě, že teďkon pan ministr Zaorálek ten program vykrádá. Já říkám něco jiného. Evropská unie je nadále unií členských států, osmadvaceti, stále osmadvaceti členských států a komise, pokud by tedy skutečně byla, a tady souhlasím, kdyby tady byly politické elity, kdyby tady byli lídři, kdyby se opravdu zabývali podstatnými otázkami a nikoliv buď prkotinami anebo věcmi, jako jsou kvóty, který štěpí, jako to nevzešlo z Evropský komise, tak potom, potom bychom měli…


To nevzešlo z Evropské komise?


Ne, to víte, že ne. Tady byla nějaká poptávka, poptávka. Tady byla nějaká politická jednání…


Ale ukazovalo se, že část východní Evropy, a docela podstatná, je proti tomu a Junckerova komise nezměnila, nezměnila…


Ale pojďme, ne, pojďme ale, pojďme na začátek debaty o Evropském parlamentu. V první debatě a v prvním hlasováním o kvótách pouze europoslanci za ODS a za ANO hlasovali proti. Taková byla realita. Poprvé, kdy se to nastolilo. Tak si pojďme nalít čistého vína. To znamená, já jenom říkám, že my tady mám Evropskou unii jako celek v nějakých problémech, že tady je opravdu krize politických elit a že se tady…


Takže teď není podle vás čas vyzývat k rezignaci Jeana Clauda Junckera?


Já si myslím, že teď je čas stanovit jasnej reformní program, konkrétní otázky, já už kočím, konkrétní otázky a já si skutečně dovedu představit, že mimo jiné se budeme muset podívat na to, jak fungují instituce, ale systémově. A pak si myslím, jak třeba lord Hill vyhodnotil svoji politickou zodpovědnost, tak že ji mohou vyhodnotit další. Ale neomezoval bych to pouze na Brusel. Potom si musíme říci, kdo jakou politiku vedl v tom uplynulém období, kdo jaké otázky

249

řešil. To znamená, ten problém je podstatně složitější, strukturovanější. A pokud ho vememe velmi zjednodušeně, že odstřelíme Junckera, tak ta unie nebude za rok za dva jiná.


Pane ministře.


Já souhlasím s tím, že tady nemůže jít jenom o nějakou jednu osobu. To je zjednodušení a jde o architekturu těch institucí, jde o roli Evropské komise, jde o to, že ty instituce vlastně neodkázaly zabránit té amputaci jednoho z klíčových členů ekonomicky i bezpečnostně. To je prostě, do této situace jsme se dostali a je třeba mluvit o tom, co je špatně. Není možné to omezit jenom na jednání s Británií. Není to jenom osud Británie. A ten problém je hlubší. Přece to, co se odehrálo, to je výzva globalizaci, to je prostě výzva establishmentu, to je výzva politikům obecně. Nebylo, nešlo o to, že bychom neměli argumenty. Nejde o to, že by Evropská unie nebyla k ničemu. Jde o to, že to nejsme schopni důvěryhodně podat. A já jsem tady, mluvím oproti možná panu Zahradilovi, v jedné věci se mýlí. Já jsem přesvědčen, že ten projekt Evropské unie má obrovskou cenu. Já vám to řeknu na jediném příkladu. Třeba Irsko. Jako vy jste říkal, vy jste spíš jako tvrdíte, že se nic nestane. Já se obávám, co se stane v Severním Irsku, protože díky existenci Evropské unie se podařilo…


Já neříkám, že se nic nestane. Já neříkám, že se nic nestane.


Se podařilo držet problém, který je nesmírně nebezpečný. A to není jenom Irsko. /Souzvuk hlasů/.


V Evropské unii je celá řada věcí, které Evropská unie pomáhala držet pohromadě. Jestliže přestane fungovat, tak nevíme, do čeho /souzvuk hlasů/.


Severní Irsko je velmi dobrej důvod, proč formálně, právně nečekat a jasně vytyčit, kam se jde, to znamená spustit ten článek. A těch problémů takových je celá řada.


250

Teď mi velmi stručně všichni odpovězte na jednu otázku, vy nejdříve, pane ministře, na to, co podle vás bude výsledkem toho středečního summitu, už nikoli evropské osmadvacítky ale evropské sedmadvacítky? Myslíte, že tedy když Česko podle vás bude prosazovat to, aby Jean Claude Juncker jako předseda Evropské komise vyvodil také zodpovědnost, co budou další závěry?


Já jsem vám řekl, že to, co já budu prosazovat a co budu navrhovat premiérovi, tak to bude právě to držet zbytek Evropy pohromadě, nejít do žádných velkých integračních iniciativ a soustředit se na praktické věci, které se týkají, které se týkají praktických věcí, jak je nezaměstnanost, nerovnost v Evropě, zabránění další finanční krizi, otázka bezpečnosti a tyhle věci, které může, to je to, co budu navrhovat já. Já jsem na pondělí pozval na snídani Frank-Waltera Steinmeiera. Přijedou všichni ministři Visegrádu a budeme ráno v 9 hodin tady v Praze se bavit o tom, co je podle mě připravit právě na ten summit, o kterém vy mluvíte.


A máte, máte zajištěnou zatím v diplomatických kuloárech podporu ostatních ministrů zahraničí zemí Visegrádské čtyřky k tomu vašemu návrhu, že by Jean Claude Juncker měl pocítit, že je pod tlakem a měl by rezignovat a Evropa by měla…


Já jsem nemluvil teďka o stanovisku České republiky, já jsem tady řekl svůj názor. Já jsem vám prostě řekl to, že já se domnívám, že i v Evropě bychom se měli bavit o odpovědnosti. To neznamená, že to teďka budu navrhovat premiérovi jako návrh. Je to můj osobní názor. Já jsem ten, kdo jednal s komisaři, ten kdo jednal dokonce i s Brity.


Ale to jednáme všichni, pane ministře.


Ne. Ale mně jde o to, že já jsem je varoval před tím, že pokud se bude pokračovat v krocích, které rozdělují Evropu, tak to může mít vážné důsledky. Jsou prostě svědci na to, že to ode mě vyslechli. A mně teďka připadá, když se díváme na důsledky, tak…


To jsme dělali skoro všichni.


251

Pane Teličko, já si myslím, že tady je jeden velký problém. Jako že totiž to není jenom problém pana Junckera, to je problém vůbec evropských politiků.


To je to, co jsem řekl.


Ne. Já vám řeknu něco jiného. V době, kdy já jsem se soudil s panem Bakalou za to, že jsem o něm řekl, že je gauner, jak zachází s lidmi v Ostravsku, tak vy jste pobíral desítky milionů odměn v radě NWR a v radě Bytů OKD. Jako rozumíte, jak vy hájíte…


To mi přijde opravdu, opravdu… Já chápu, že jste před volební kampaní, ale… /souzvuk hlasů/.


Vy jste evropský politik, vy jste evropský politik, vy dneska prezentujete toho, kdo by měl hájit ty zájmy obyčejných lidí a já jsem přesvědčen, že my dva v tomhle spolu moc společného nemáme. A mně jde o to, jestli v této zemi budou skutečně vládnout oligarchové, jestli budeme za chvilku jak Janukovyč na Ukrajině anebo jestli budeme skutečně jde… /Souzvuk hlasů/.


A chovejte se korektně, protože víte, že já teď tady ve dvou minutách nemohu vyvrátit tyhlety nesmysly. Takže bohužel… /Souzvuk hlasů/. No jistě, tak se podívejte na ztrátový podniky, ve kterých sedí lidé spřažený se sociální demokracií a pobírají stejný peníze a jsou to státní podniky a ztrátový. /Souzvuk hlasů/.


Velmi stručně mi řekněte, myslíte si, že je velmi pravděpodobné referendum ve Skotsku, kde by Skotové si mohli odhlasovat, že se chtějí připojit k Evropské unii a že by tedy osmadvacítka zůstala osmadvacítku, protože Velkou Británii nahradí v unii Skotsko? Jasná odpověď.


Ne. Podívejte se, není /nesrozumitelné/. Paní Nicola Sturgeonová sice řekla, že je to velmi pravděpodobné. Jestli je to tak skutečně, to se ukáže. Já, situace ve Skotsku, v Británii dnes není vůbec přehledná. Jako to, co říkají občas politici, je podle mě naprosto neujasněné. Takže my nejsme schopni dneska řešit Británii. A

252

já říkám, řešme problémy Evropské unie. To je dneska ta největší výzva, kterou máme. Udržet unii pohromadě.


Jane Zahradile, Skotsko a skotské referendum vidíte jako pravděpodobné?


Já hlavně myslím, že není naším úkolem to řešit, jo. Já teda se tady královsky bavím koalicí v přímém přenosu. Jestli to takhle vypadá na zasedáních vlády, tak pozdrav Pánbůh. Ale pokud jde o Skotsko, já skutečně nemám ambici předvídat, co se tane, zasahovat prostě do vnitřního vývoje Velké Británie. Jediné, co já vím, je, že skotská národní strana nemá v tom skotském parlamentu většinu a tedy bude pro ni velmi těžké ne-li nemožné prosadit nějaké opakované referendum. A i kdyby ho prosadila, tak není vůbec jisté, že by nějaká většina Skotů se vyslovila pro odtržení od Velké Británie. Takže to jsou spekulace, které bych opravdu teď nechal stranou. Není náš úkol to řešit. A rozhodně bych se vyvaroval jedné věci v této souvislosti. Vyvaroval bych se toho, aby kdokoli z Evropské komise nebo z nějakého evropského státu začal naznačovat Skotům, když se odtrhnete, tak my vás vezmeme do Evropské unie a takhle ovlivňoval vnitřní stabilitu nějakého jiného státu. Nám do toho nic není. My bychom měli být velmi zticha, měli bychom to sledovat jako neutrální pozorovatel. A to je věc, kterou si Britové budou a Skotové budou muset vyřešit sami. Já souhlasím s tím, že ten brexit tady odstartoval nějaký proces, který nevíme, kde skončí. Jestli mu Evropské unie, evropské politické elity nepůjdou vstříc, jestli na to nezareagují, tak budou podle mě následovat další odchody, napětí poroste. To není záležitost jenom Británie. Británie je špička ledovce. Podívejte se, co si lidé o Evropské unii myslí ve Francii, v Nizozemí. Podívejte se, co si myslí u nás. My jsme vyšli z průzkumů veřejného mínění jako ten nejeuroskeptičtější národ v Evropě. A svádět to pořád někde na Václava Klause je prostě nesmysl. Ti lidé mají nějaký názor na tu Evropskou unii. A pokud lidé jako Juncker, a to já samozřejmě souhlasím s tím, že to není jenom Juncker, ale pokud lidé jako Juncker budou symbolicky reprezentovat celý ten komplex, no tak ten obrázek té Evropské unie se nezlepší.


Ale tady jste ve shodě s ministrem zahraničí. Pojďme se podívat na data, která se týkají britského referenda o budoucnosti Velké Británie v Evropské unii. Po sečtení hlasů se ve všech 382 britských obvodech pro brexit vyslovilo 52 % hlasujících, tedy přes 17,4 milionu obyvatel, zatímco v Evropské unii chtělo setrvat necelých 48 %, což je 16 milionů obyvatel. Odchod z Evropské unie podpořily zejména venkovské oblasti Anglie, také menší města. Naopak obyvatelé velkých měst byli proti, avšak ne v tak silné míře, jak se předpokládalo. Prakticky celé Skotsko hlasovalo pro setrvání v Evropské unii. Baštou brexitu se naproti tomu stal Wales. Referenda se zúčastnilo 72 % voličů, co je 6 procentních bodů víc, než kolik přišlo k loňským parlamentním volbám ve

253

Velké Británii. Vysoká účast byla v Anglii, naopak poměrně málo lidí přišlo k urnám ve Skotsku, v Severním Irsku, v nichž lidé hlasovali pro setrvání v Evropské unii. Skotští nacionalisté dali najevo, jak byla řeč, že budou usilovat o nové referendum o nezávislosti na Velké Británii, které by jim umožnilo opětovné přistoupení k Evropské unii. Pokles libry. Jeden zásadní aktuální důsledek, který přišel v souvislosti s vyhlášením výsledků britské referenda, stejně jako propad na burzách. Jaké budou dlouhodobější ekonomické následky? Dalším hostem Otázek je v Bratislavě ekonom, analytik Juraj Karpiš ze slovenského Institutu ekonomických a společenských analýz. Přeji hezké poledne do Bratislavy. Dobrý den.

Juraj KARPIŠ, analytik, Institut ekonomických a společenských analýz:

Dobrý den z Bratislavy. A jak poslouchám, zatím relativně poklidnější než z Prahy.


Tak nám řekněte, jestli myslíte, že to tak pokojné bude i z toho dlouhodobého hlediska právě na burzách? Protože kupříkladu miliardář George Soros odhaduje, že světové finanční trhy zůstanou neklidné po celou tu dobu odchodu Velké Británie z Evropské unie.


Jestli mám říct pravdu, nevím, jak to bude vypadat v nejbližší budoucnosti a nemyslím si, že někdo ví. Ono to do velké míry závisí od toho, jaké budou následující signály z Evropské unie. Ale i teda z Velké Británie. Jak budou vypadat následující kroky. Jestli ta další vyjednávání budou v přátelštějším duchu anebo naopak evropští představitelé se budou snažit udělit Spojenému království nějakou lekci, aby odstrašily ostatní země od podobného kroku. Obávám se, že kdyby to byl ten druhý případ, že teda chtěli bysme potrestat toho člena, který se snaží o výstup, tak ty ekonomické následky a následně i vliv na finanční trhy by byl zásadnější a to spíš teda v tom negativním významu.


Jiným slovy, když se bude tlačit na rychlý odchod Velké Británie, to co zatím ukazuje se z úst evropských politiků, tak to bude mít horší následky než dlouhodobější odchod, respektive čekáním do října, než budeme vědět, kdo bude za Británii vyjednávat o odchodu?


Myslím si, myslím si, že tak to je. Když se podíváme na finanční trhy, tak ty největší zúčtovací domy zatím fungovaly bez větších problémů. Některé větší centrální banky zareagovaly tím, že jsou ochotné poskytnout sektoru dodatečnou likviditu. Ono závisí od toho, jaký model se zvolí pro Velkou Británii. Takto, já

254

bych ještě úplně nevyloučil ani možnost, že Velká Británie nakonec nevystoupí a že teda to referendum se nějakým způsobem zopakuje. Víme, z historie Evropské unie už takové příklady známe, že například nějaká nečinnost povede ke zvolení nové vlády a ta vyhlásí znova to referendum. Ale tato možnost je zatím málo pravděpodobná. Jestli se půjde tedy cestou hledání modelu jako například Norsko, že teda Velká Británie by zůstala v evropském hospodářském prostoru, tak by byla nějaká doba vyjednávání, jak by to vypadalo. Stejně tak je možný i model Švýcarska, že by se teda ty obchodní dohody vyjednaly bilaterálně. Všechny tyto ale modely trvají nějaký čas a tak odhadem podle historických, historických dohod můžeme čekat, že to bude minimálně teda ty 2 roky, spíš 3 až 10 let.


Podle odhadů OECD, tedy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, by i ten klidný odchod Velké Británie z Evropské unie mohl snížit hospodářský výkon celé unie v roce 2018 o 1 %. Evropská unie by takový pokles pocítila i dalších pár let. Podle Mezinárodního měnového fondu se dopady brexitu neomezí jenom na britskou ekonomiku ale na ekonomiku Evropské unie jako takové. Jsou podle vás na místě obavy, že by se mohla opakovat podobná ekonomická krize v Evropě, jako tomu bylo v roce 2008 až 2009?


Obavy na místě jsou. Tyto odhady je však potřeba brát s rezervou. Oni byly často produkované ještě v době, kdy měly ovlivnit výsledek toho hlasování, když nikdo z evropských představitelů ani z větších finančních institucí nechtěl ten brexit. Pravda je taková, že nikdo neví. Podle mě když by došlo teda k nějakému přátelskému rozloučení, teda vystoupení Britů z unie bez toho, že by byl narušený ten svobodný obchod, bez toho, že by se zastavil pohyb kapitálu, tak podle mě ty ekonomické dopady nemusí být tak zásadní. Je ale pravda, že ve finančním systému vzhledem na množství dluhu, který tam je, existují jen malé rezervy pro negativní šoky. A já bych celou situaci přirovnal k tomu, jako když po vydatném sněžení se nakupí sníh na nějakém kopci a teď vy nevíte, co spustí tu lavinu. Může to být ten brexit, že někdo zakřičí brexit, ale může to být i jiný výkřik, jako například že Amerika přešla do recese anebo nějaký jiný nečekaný šok.


No o tom nečekaném šoku jste mluvil, když jste tady byl v Otázkách letos v březnu, tak jsme se bavili o riziku pumpování peněz do globální ekonomiky ze strany centrálních bank, rozumějme americké ale i té evropské, popřípadě české v souvislosti s českou korunou. Nemůže tato souhra ještě s brexitem, se změnami toku kapitálu kvůli odchodu Velké Británie z Evropské unie podobnou krizi, jako byla ta mezi roky 2007 a 2008 opravdu odstartovat? Že je to další rizikový faktor?

255


Je to další rizikový faktor. A jestli toto stačí, uvidíme v následujících týdnech, popřípadě měsících. Pravda je, jak jsem už říkal, v tom systému je naakumulované množství dluhů a ten systém je proto inherentně nestabilní a i nějaký menší šok ho může posunout teda do krizového stavu. Ta evropská ekonomika stále dobře nefunguje. Brexit není příčinou problémů evropské ekonomiky. Brexit je jen jedním z projevů problémů evropské ekonomiky. A když už jste vzpomínali ten program kvantitativního uvolňování, to tisknutí nových peněz, dnes víme, že rok potom, kdy začal, a po tisících miliard nových eur, které vznikly díky tomuto projektu, podniky a objem úvěrů podniků je stále stejný, dokonce mírně klesl. Takže tento program nefunguje a ten systém je stále poměrně náchylný na to, aby jakákoliv špatná ekonomická zpráva anebo politicko-ekonomická zpráva, například v podobě brexitu, vedla k tomu, že investoři a dlužníci se vystraší a začnou požadovat nějaké vysoké rizikové přirážky.


Děkuji tedy Juraji Karpišovi, který byl hostem Otázek v Bratislavě a přeji hezký zbytek dne do slovenské metropole.


Nápodobně. Děkuji za pozvání.


Jaké tady jsou největší ekonomické neznámé v souvislosti s brexitem, pane ministře?


No podle mě největší problém je v tom, že skutečně my máme sérii krizí v Evropské unii, které se poměrně docela vzájemně doplňují. A dokonce jedna ta krize působí na tu druhou. A nepříjemné je, že vlastně toto přichází jako další prvek, který se bude zajímavě kombinovat s těmi dalšími krizemi a vytváří to efekty, které se nedají dokonce ani úplně přesně předvídat.


On Andrej Babiš před týdnem na vaší židli řekl, že pro Českou republiku neočekává ekonomické důsledky, že není zapotřebí připravovat nějakou krizovější verzi státního rozpočtu. Ale pokud bude Británie odcházet z Evropské unie, tak vypadne poměrně velká částka britského příspěvku do unijního rozpočtu. Očekáváte přímé důsledky na státní rozpočet na příští rok v souvislosti s tím, že Británie bude opouštět Evropskou unii?

256


Já se domnívám, že krátkodobě se nedá mluvit o nějakých velkých výpadcích. I když Británie je podle mě čtvrtá hlavní exportní ekonomika a partner pro Českou republiku. Jako ty dopady jsou dlouhodobé. Ono se mluví o sto miliardách v rámci těch let z rozpočtu Evropské unie, do roku 2020. To bude výpadek z hlediska příspěvku Británie do Evropské unie. A mluví se o tom, že to, ty odhady aspoň, které jsou k dispozici, tak mluví o tom, že to bude znamenat i pár desetin procent snížení ekonomického růstu. Ale říkám, to je ten dlouhodobý výhled. Krátkodobě si nemyslím, že bychom měli čekat nějaké otřesy. Problém je ale skutečně v tom, že já i proti tomu, co tady říkal ekonomický expert, já si pořád myslím, že až sesedne prach, tak bude stále více vidět, že ten čas nepracuje pro nás, že pracuje proti nám a dokonce i v Británii bude nutné dát najevo, že se hledá a že je nějaký model, protože v této chvíli je to naprosto otevřené, který bude pro Británii platit. Jinak prostě investoři znejistí. To je to, co tady opakuju. Já prostě nevěřím na to, že si můžeme dovolit mluvit o dlouhých prognózách jednání a nejistého prostředí, do kterého prostě investoři neprocházejí. Ten tlak podle mně a ten nátlak na rychlost, který je teďka v Evropě, já jsem přesvědčen, že se za nějakou dobu přesune i do Británie a bude třeba, aby se tam zformovali politici, kteří na to odpoví a půjdou za tím rychlým řešením také. Stejně jako za ním půjdeme my v Evropě. Ale já v tomhle důvěřuju té britské politické scéně, protože si myslím, že ona opravdu má vysokou kulturu a věřím, že se tam ti politici najdou.


Pavle Teličko. Ekonomické důsledky brexitu?


No ty si myslím, že už nastaly. To vidíme, aspoň taková ta první emoce. A určitě se zklidní. V tom bych se asi s panem ekonomem shodnul. Ale vidíme tady první reakce velkýho byznysu. To znamená, to je jednoznačně nějaký signál, jak budou přemýšlet z hlediska i dalšího působení.


Podle vás se změní zásadně odchodem Velké Británie z Evropské unie toky kapitálu, globálního kapitálu?


My v tuto chvíli nedokážeme říci, jak bude vypadat ta nová dohoda mezi Británií a Evropskou unií. Takže spíš se zatím musíme zaměřit na to, co uvnitř unie. A mně tady, jako u ODS musím říci, tam je konsistentní politika. Sice ta euroskepse byla ODS do značné míry vyvolávána, teď jakoby ruce pryč. Ale v tom je ODS konsistentní. Ale když se podívám na sociální demokracii, která nejenom na evropský úrovni ale i na český úrovni neustále nejrůznější velké

257

integrační projekty, tady si propůjčím slova pana ministra, bez de facto nějaký náplně, tady najednou pan ministr úplně otáčí a říká, že tu nerovnost akorát /nesrozumitelné/ a žádný velký integrační projekty. A sám říká, že máme ekonomické a další krize. A jak ty krize chceme, ono je to velmi teďkon populární. Totiž národ nechce slyšet, že by unie se v něčem dále integrovala. Ale v celé řadě, v celé řadě otázek my je budeme muset řešit společným evropským řešením. A to znamená, to mohou být i ty větší integrační projekty. Včetně teda ty ekonomický vlády, jo. /Souzvuk hlasů/. A někde naopak můžeme, někde můžeme jít dolů. Ale mě celkem překvapuje, že pan ministr najednou toto hodí přes palubu, je to asi velmi populární, vy jste to vůbec nezmínil, ani slovem. Ale je tady celá řada věcí, to znamená, jak je unie spravována, jak je ekonomicky spravována, co eurozóna, co zájmy nečlenských států eurozóny, co vnitřní trh? To tady vůbec nepadlo. Zvyšování administrativní zátěže. /Souzvuk hlasů/.


Řekněte to záhy. Teď se totiž obrátíme aktuálně na Věru Jourovou, která je dalším hostem Otázek. Česká eurokomisařka teď s námi v přímém spojení z Třebíče. Hezký dobrý den, paní eurokomisařko.

Věra JOUROVÁ, eurokomisařka:

Dobrý den.


My jsme tady v první části Otázek slyšeli poměrně vyhrocenou debatu, kdy Lubomír Zaorálek říká, že by i evropské politické elity měly nést důsledky, které se týkají výsledků britského referenda. Mluvil o tom, že jeho osobním názorem je, že by měl rezignovat Jean Claude Juncker. Očekává se v souvislosti s referendem to, že by komise, jejíž jste členkou, respektive její šéf rezignoval?


Já při vší úctě k panu Zorálkovi musím říct, že takovéto návrhy považuji za ty, které patří k těm hysterickým reakcím, kdy se takzvaně chce, chce vidět téct krev. Já si myslím, že to je to nejhorší, co bychom teď měli udělat, abychom destabilizovali instituci typu Evropské komise, protože ta právě teď v době, kdy budeme dojednávat podmínky s Velkou Británií, bude hrát tu stabilizující roli. A Jean Claude Juncker řekl jednoznačně, že se necítí být zodpovědný za výsledek referenda. Bylo tam jasně řečeno na začátku a myslím, že byla i dohoda s panem Cameronem, že komise se nebude vměšovat do vnitropolitické debaty, že je to plně na britských občanech a že ten, kdo má obhajovat unii na Britských ostrovech, je premiér Cameron. Takže pokud se panu Junckerovi dává za vinu zrovna toto, tak si myslím, že je to, že to jde mimo. Myslím si, že teď potřebujeme stabilizaci, to znamená i stabilizaci v institucích. A jasnou dohodu s členskými státy a Evropským parlamentem, jak budeme pokračovat dál bez Velké Británie a jak bude vypadat spolupráce s Velkou Británií.

258


Vás totiž čeká zítra jako Evropskou komisi setkání po výsledku britského referenda a poté, co rezignoval britský eurokomisař Jonathan Hill. Máte jasnou představu, jak dlouho hodláte čekat na oficiální žádost Velké Británie o vystoupení?


Já musím nejdřív říct, že nás velmi mrzí, že Jonathan Hill rezignoval. Jsem ráda jediné věci, že to udělal dřív, než k tomu byl oficiálně vyzván lidmi z Evropského parlamentu, kteří se k tomu chystali. On ukázal naprosto jasně, že přichází ze země, kde je vysoká politická kultura a on sám říká, nemůžu se tvářit, jakoby se nic nestalo. Lord Hill je a byl pro nás ztělesněním všeho toho, co máme na Britech rádi. To znamená pragmatismu, zdravého rozumu a taky humoru. Takže toto jenom za mě, že mě to velmi mrzí, že pan Hill odchází. Jinak k tomu zítřejšímu jednání. Samozřejmě musíme zanalyzovat situaci a budeme se bavit i o těch právních aspektech, kde je zcela zřejmé, že ta lhůta pro vystoupení Británie z unie je daná ve smlouvě. Jsou to dva roky od podání oznámení ze strany Velké Británie. To, jak má pan Cameron oznámit, nemá žádnou předepsanou formu, takže by to mohl udělat i na zasedání rady, které bude v úterý. Nechci předjímat, jestli to udělá nyní nebo později, jak spíš on sám avizuje. A pokud se dospěje ve smlouvě o vystoupení Velké Británie k jinému termínu, než jsou tyto dva roky předvídané smlouvou, tak to bude jiný termín. Ještě k těm termínům bych chtěla říct, že je tam další opatření, že pokud by bylo potřeba delší doby pro klidné, mírové a dobré odstoupení Velké Británie z klubu evropských zemí, tak může rada, Evropská rada jednomyslně rozhodnout o prodloužení toho termínu.


Očekáváte vy osobně, že k tomu dojde? Že dva roky, tak jak je článek 50 Lisabonské smlouvy formulován, že to je málo?


Já když si představím, jak velmi jsme provázáni v rámci unie, nejenom legislativou ale i členstvím v různých organizacích, tak se domnívám, že dva roky by mohlo být málo. Každopádně i proto, vracím se na začátek naší debaty, je potřeba, abychom stabilizovali teď situaci v institucích a zrovna v komisi, která má vést vyjednávání a která právě ponese za unii tu největší část práce na tom, aby se všechno právně a věcně připravilo, tak aby ten odchod byl skutečně řekněme mírový nebo aby, aby neměl nějaké velké otřesy. Hovoříme o přátelském rozvodu. To nevím, jestli se nám podaří, ale budeme se o to snažit.


Takže spíš počítáte s nepřátelským rozvodem?

259


No, ta atmosféra zatím nebyla dobrá. Samozřejmě kampaň byla vyhrocená. Já musím říct, že, že já osobně i Jean Claude Juncker i další kolegové jsme se teď vyznávali z toho, že jsme skřípěli zuby, že nemůžeme osobně vstupovat do té kampaně a vyvracet spoustu nesmyslů a lží, které právě ti, kteří chtěli odchod z Británie, proklamovali a kterými mátli veřejnost. A že teď je prostě čas na to, aby hlavy zchladly, abychom si nedělali vzájemně nepříjemné, nepříjemná překvapování, aby to vyjednávání bylo civilizované a aby skutečně vedlo k tomu, že v nějakém momentu v budoucnosti stabilizujeme vztahy unie s Velkou Británií jako s třetí zemí a že tady hraje roli i ten faktor času, kdy ten proces vyjednávání začne. Jsem zcela pro to, aby se tak stalo bez zbytečného odkladu.


Bez zbytečného odkladu znamená do měsíce? Že by David Cameron měl alespoň ústně říci, ano, spouštíme mechanismus odchodu Velké Británie z unie.


Myslím si, že nechat to na říjen je pozdě a že by to měl být David Cameron, kdo to udělá a ne ten, kdo přijde po něm, protože ten by měl být oním mužem či ženou na scéně, který bude symbolizovat nový začátek vztahů mezi unií a Evropou a Velkou Británií.


Vy tedy máte v komisi plán pro odchod Velké Británie z Evropské unie, jak to bude s 73 britskými europoslanci, jestli budou teď rozhodovat o unijních věcech, to všechno máte na stole a to budete probírat na tom pondělním jednání komise?


To máme na stole vlastně přímo ze smlouvy, protože dokud Velká Británie neodejde z unie, pokud nenastane ten den D, který bude buďto dohodnut smlouvou anebo ty dva roky po oznámení, tak je Velká Británie plnoprávným členem Evropské unie a nic se nemění. Ani pro poslance ani pro zaměstnance institucí. /Nesrozumitelné/ by se to nemělo týkat ani, ani komisaře Hilla. Ještě k těm zaměstnancům institucí. My jsme ujistili kolegy, kteří mají britské občanství, že si velmi vážíme jejich práce a jejich podílu na fungování Evropské unie a že nevidíme důvod, proč by se mělo něco měnit.


A transformace, protože vy jste v pátek na základě výsledků britského referenda řekla, že je zapotřebí nastartovat transformaci Evropské unie co nejrychleji. Co tou transformací máte na mysli? Uchopitelně pro běžného diváka.

260


My jsme vlastně už jako komise Junckerova zahájili naprosto, plnění naprosto jasného principu, že unie má řešit jenom věci, které nemohou řešit členské státy. A myslím si, že to děláme, že to je ta minimální regulace, s kterou jsme přišli a že je velmi pravděpodobné, že členské státy a parlament se budou bavit o tom, které jsou ty naprosto nezbytné společné věci, které budeme dál řešit společně a že možná poněkud rozvolníme záležitosti, které bychom měli nechat na členských státech. Já sama vidím jako jednoznačně společnou, společný cíl a úkol, ke kterému bychom všichni měli napřít síly, ekonomický růst, to znamená i ekonomická stabilizace pro případné otřesy, které by mohly teď nastat po brexitu, ale i otázky bezpečnosti a zabezpečení vnější hranice. Já sama mám v portfoliu oblast bezpečnosti taky zastoupenou a musím říct, že v řadě věcí, které řešíme, máme od ministrů spravedlnosti jednoznačně zelenou, abychom to řešili z pozice Evropské unie. Takže ty bezpečnostní otázky budou zcela jistě patřit mezi ty společné úkoly. A myslím, že k tomu máme velmi silný mandát od všech občanů unie, protože bezpečnostní situace se zhoršila a lidi chtějí, abychom konali společně.


Věra Jourová, česká eurokomisařka. Děkuji za rozhovor s vámi a přeji hezký zbytek neděle do Třebíče.


Děkuji vám. Na shledanou.


Jane Zahradila, tedy tady jste slyšel představy eurokomisařky nominované za Českou republiku, že Junckerova komise by měla přijít s tím transformačním plánem. Určitě ekonomická stabilizace Evropy a zabezpečení vnějších hranic.


Když tu komisi bude dál symbolizovat pan Jucnker, tak to samozřejmě bude těžko uvěřitelné. Já si na rozdíl od paní Jourové, jakkoliv chápu, že kope za svého šéfa, tak si myslím, že Juncker by měl odejít, protože on je symbolem neúspěchu Evropské unie a je to člověk, který už nemůže přijít s nějakou představou reformy nebo transformace Evropské unie, protože mu to prostě nikdo nebude věřit. Já souhlasím s tím, že to není možné omezit jenom na personální změny. Ale i ty personální změny prostě musí symbolizovat, že ta Evropská unie se sebou chce něco udělat.


261

A kdo by byl tou osobností, evropskou osobností, jestliže tady slýcháváme už 3 dny, že selhaly i evropské elity.


Já nemám žádného kandidáta, kterého bych tady vytáhl prostě z klobouku a nabízel ho někde po Evropě. A to není ani naším úkolem. Já myslím, že ten člověk by se musel zrodit z nějakého jednání na Evropské radě, musel by být alespoň trochu přijatelný pro všechny. Ale aby to byl, aby to byl pan Juncker, který skutečně symbolizuje dnes, řekl bych, pro podstatnou část občanů Evropské unie symbolizuje to, co je na Evropské unii špatné, nepovedené, co se nepodařilo, ať už zaslouženě nebo nezaslouženě, tenhle člověk prostě nemůže tady zahajovat nějakou reformu. A ještě k té Británii, k tomu předchozímu příspěvku. Já si skutečně myslím, že to nejhorší, co by se mohlo stát, by byl nepřátelský rozvod, byla by to snaha se té Británii nějak pomstít za to, že odešla z Evropské unie. Myslím, že byznys a ekonomika si to nepřeje. Když se podíváte na obchodní bilanci Velké Británie s Evropskou unií, tak Evropská unie je tady kontinent, je v deficitu. Velká Británie má obchodní přebytek vůči kontinentu. Čili není ani v zájmu evropského byznysu, aby tady vypukla nějaká obchodní válka. Já tedy věřím, že když dojde v krátké době k signálům, k jasnému vyjádření z obou stran, že je tady zájem pokračovat na vnitřním trhu, že nějaké řešení po vzoru Norska nebo Švýcarska se bude hledat, tak že se ty trhy uklidní a potom už je jedno, jak dlouho se budou řešit ty technické parametry. To už bude záležitost spíš úřednická. Může se to, může se to dojednávat třeba několik let. Ale ten pozitivní signál, že se chce pokračovat, že obchodní výměna nebude narušena a že Británie zůstane součástí vnitřního trhu, to by v každém případě stálo zato, aby… /Souzvuk hlasů/.


Je to pohyb pracovní síly? Patří to k vnitřnímu trhu?


Nejsem si jist, jestli tohle zrovna pro Velkou Británii bude přijatelné. Myslím, že to byla věc, která, to byla věc, která sehrála velmi výraznou negativní roli právě v té kampani za odchod. Ale to teď…


A má Česko trvat na bez výjimkách? Jasná odpověď.


To teď, to teď nechme být. Já myslím, že je zapotřebí, aby zaznělo jasně, že nevypukne obchodní válka mezi Velkou Británií, mezi Velkou Británií a Evropskou unií. A pokud by ty signály /souzvuk hlasů/.

262


Za liberály to tedy, není to možné oddělovat.


To je balík. Ten závěr musí být přijatelný pro obě strany.


Pro obě strany. Samozřejmě. Byznys a ekonomika chtějí, byznys a ekonomika si to…


To znamená vnitřní pohyb, vnitřní trh platí. Totéž jako zboží, kapitál, služby.


Poslední slovo Lubomír Zaorálek.


Británie nemůže mít výjimky, to je jasné. Ale víte, nejde to omezovat na praktické věci a technické věci. Je to politický problém. Jestliže tady říkáme, že lidé mají podezření, že všichni mluví o ideálech vznešených a přitom jde o přízemní kšefty, tak my musíme udělat všechno proto, abychom toto změnili. Je to politický úkol a pak řešme všechny ty technické věci.


A myslíte, že Česká republika, že dojde teď už k definitivně k naplňování dvourychlostní Evropy. Tím, že se sešla včera zakládající šestka…


Já jsem ten, kdo říká, pane redaktore, že chceme zabránit fragmentaci Evropy. Já jsem byl vždycky proti tomu, aby se fragmentovala.


Mně dvourychlostní Evropa nevadí.


Ano. To jsme jiní v tom. Na druhé straně já tady, rozumíte, já nebudu ničím posilovat fragmentaci. A proto říkám, náš úkol je držet inkluzivitu, držet

263

pohromadě a dělat všechno proto, abychom byli zahrnuti do těch procesů. Já vím, že je tady eurozóna /souzvuk hlasů/.


To jsou dvě různý věc. Fragmentace je jedna věc a vícerychlostní Evropa je věc druhá. Zaprvé je realitou a zadruhý, pokud chceme zabránit fragmentaci, tak pokud se skutečně přistoupí k reformám, a možná teda i k zásahu do smluv, tak uvidíme více vícerychlostní Evropy do budoucna a my si položíme otázku, jestli to či ono budeme chtít samozřejmě. Ale to je realita.


Jan Zahradil, Pavel Telička a Lubomír Zaorálek. /Souzvuk hlasů/. Budu rád, pánové, budu rád, když v této diskusi budeme pokračovat někdy v dalších Otázkách. Přepněte si na zpravodajskou čtyřiadvacítku, kde Otázky pokračují. Robert Šlachta dalším hostem. Přepněte si, pokračujeme po stručných zprávách na ČT24.

www.zahradil.eu

27. 6. 2016

Komentář europoslankyně O. Sehnalové (ČSSD) k Brexitu: Kudy teď?

Komentáře po oznámení výsledku referenda o vystoupení Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska z Evropské unie se vesměs shodují na potřebě zásadní reformy EU. Britské referendum je vnímáno tu jako poslední varování, tu jako první vytažená cihla ze stavby určené k demolici, tu jako pohlavek či rovnou rána do zubů. Současný stav je neudržitelný a bruselská byrokracie se musí vzpamatovat a začít NĚCO konečně dělat. Potíž je v tom, že představa o tom, co přesně znamená ono NĚCO, se diametrálně liší a ani britské referendum do této vpravdě zásadní otázky mnoho světla nepříneslo.

Volání po akceschopnější unii neznamená nic jiného než hlubší integraci, která ovšem také znamená, že nebude možné torpédovat různé návrhy na společná řešení různými obstrukcemi, výjimkami a vety jednotlivých členských států. Znamená to takový hlasovací mechanismus, který umožní přijímat rychlá rozhodnutí většiny, nikoliv trpělivá, ale zároveň zdlouhavá a nevděčná vyjednávání kompromisů za každou cenu, ze kterých se často vyklube kočkopes, který nevyhovuje nakonec nikomu.

Další návrh, a to, aby Evropa, byla flexibilnější, znamená pravý opak toho prvního. Každý stát by si vybral jen to, co mu vyhovuje. No, to pak bude zase trochu v rozporu s přáním, aby byla Evropa silnější třeba na poli jako je bezpečnostní a zahraniční politika nebo migrace. Evropa sociálnější? Jak se to bude asi líbit těm, kdo považují například ochranu pracovníků za něco zcela nežádoucího pro konkurenceschopnost evropské ekonomiky v soutěži na

264

globálním trhu, třeba s asijskými konkurenty, ale také mezi jednotlivými členskými státy. To platí i obráceně. Jak víme, jedním z hlavních témat britského referenda byl volný pohyb osob uvnitř EU. Chceme tedy volný pohyb všeho kromě lidí? A co regulace vnitřního trhu? Také ne? Ani v oblasti bezpečnosti potravin nebo výrobků, které se zde prodávají? Proč asi řada podvodných firem s chováním šmejdů sídlí mimo EU? Není to náhodou proto, že zde platí nějaká společná pravidla? Asi zbytečná byrokratická zátěž, však nás nikdo nenutí nic kupovat.

A pak téma daní, ze kterých se financuje to, čemu říkáme veřejné služby. Budeme si v EU donekonečna konkurovat podbízením se těm, kdo se jim chce vyhnout a pak tleskat privatizaci zdecimovaného školství, zdravotnictví a sociálních. systémů? Někdy stačí i trochu toho národního lobbyingu, aby se kolečko zadrhlo. Jiné žhavé téma: měl by platit v EU princip "za stejnou práci stejná mzda na stejném místě" nebo je to nemístné omezování svobody podnikání, stejně jako například úvahy o celoevropské minimální mzdě.

Témat a praktických otázek je velmi mnoho, ale před naším rozhodnutím, jak dál, bychom měli mít jasno, jakou unii vlastně chceme. Britské referendum na ně odpověď nedalo a ani dát nemohlo. Tyto odpovědi musíme hledat my sami.

www.sehnalova.cz

27. 6. 2016

Rozhovor s europoslancem J. Štětinou (TOP 09) pro deník Blesk o Brexitu

Ztráta nejlepší armády ze všech členských zemí, dominový efekt a obnovení starých konfliktů, které se mohou snadno proměnit v lokální války. To jsou možné důsledky vystoupení Velké Británie z Evropské unie podle českého europoslance za TOP 09 Jaromíra Štětiny. V rozhovoru pro Blesk.cz také prozradil, jak limituje české vládní politiky špatná znalost cizích jazyků.

Britové v referendu vyjádřili svůj názor, podle některých politiků hrozí rozpad Evropské unie. Jak by vypadala Evropa suverénních států?

Nemůžeme dopustit, aby se evropské instituce rozpadly. Poněvadž to je garant míru. Vždyť to ta paní

Merkelová před časem jasně řekla. Kdyby nebylo Evropské unie, tak my Němci jsme se s Francouzi už dávno vzájemně vyřezali. Kvůli tomu je to potřeba.

Kdyby se Evropská unie rozpadla, všechny ty staré evropské bolesti začnou znovu hnisat a znovu začnou možná také krvácet. Alsasko, Žitný ostrov, Sedmihradsko – to jsou všechno zárodky nových válek a jsou všude, kam se v Evropě podíváte. Pokud se Evropská unie rozpadne, do několika let začne série různých lokálních evropských konfliktů. A ty budou dražší, než je provoz tady celého toho velkého bruselského cirkusu.

265

Brexit je tedy skutečnou hrozbou pro bezpečnost?

Pro tento koncept (Evropskou unii) je brexit nebezpečný už z toho důvodu, že Británie má nejsilnější armádu ze všech členských zemí. A je možná také nejbojeschopnější. Může to znamenat také dominový efekt. Podívejte se, kolik hlasů v ČR se ozvalo, že máme vystoupit. Z jakých stran? Tady v Evropském parlamentu když se hlasuje o záležitostech týkajících se budoucnosti Evropské unie, vždycky bolševici napravo a „lepenovci“ nalevo mají stejné barvy světýlek, která ukazují, jak kdo hlasoval. Jsou si velice blízcí.

Jakou vyjednávací pozici má vůbec Česká republika v Bruselu nebo na půdě Evropského parlamentu? Mluví se o tom, že by v rámci rozvazování vztahů s Velkou Británií a reformou EU měla „tlačit“ na své zájmy…

Já jsem eurofederalista. Pro mě je důležitá jednota Evropy a náš pan ministr vnitra tady na jednáních často tancuje vzdorotanečky. Tím jednotu vlastně rozbíjí…

Nejsou ten vzdor a naše „ne“ i třeba v rámci debaty o migraci ovlivněny také absencí jazykových dovedností našich politiků? Mám na mysli především ty vládní. Třeba premiér

Sobotka angličtinou nevyniká, natož pak jiným jazykem…

Je to samozřejmě handicap, ale dost to nahrazuje česká diplomacie. Třeba stálým zástupcem ČR při EU je pan Povejšil (Martin Povejšil – pozn. red.). Je to on, kdo vede oficiální jednání, pokud přijede například premiér. Horší než neumět anglicky je ale mít blbý charakter.

A ten má pan premiér Sobotka?

To bych se neodvážil říci. Jen čas od času nezvládá svou pozici, neboť je to velmi těžké. Vyšlo na něj složité období… Tvrdě vystupuju proti panu prezidentovi, vůči panu premiérovi si to ale nedovolím. To by musel udělat podobné lumpárny, jako už provedl pan prezident.

www.jaromirstetina.cz

28. 6. 2016

Společné prohlášení Luďka Niedermayera (TOP 09) a Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) k Brexitu

"Transparentní a férové jednání je jedinou cestou ke snížení škod, pokud se UK rozhodne z Unie vystoupit. Vyjednavači za 27 zemí EU musí v tomto jednání prosazovat účinně zájmy občanů EU a členských zemí. Neznamená to však, že nátlakové jednání či jednání z pozice silnějšího je nejlepší cestou."

266

Budoucí vztahy mezi EU a Velkou Británií je třeba nastavit korektně a se vzájemným respektem. Výsledek referenda není dobrou zprávou a bude zřejmě mít nepříznivý vliv na životy britských občanů i na občany Evropské unie.

Proces vystoupení země z EU musí iniciovat země, která vystoupit hodlá. Proto by představitelé Velké Británie měli co nejrychleji informovat o dalších krocích své kolegy na Radě a občany Evropy, a společně nastínit vzájemně přijatelnou cestu, jakým způsobem bude proces vyvázání se z evropských struktur postupovat dle článku 50 Smlouvy o EU. Prodlužování nejistoty má nepříznivé dopady na finanční trhy a ovlivní chování firem. Dopady na ekonomiku Spojeného království mohou být značné, negativně postižen bude i růst evropské a světové ekonomiky.

Transparentní a férové jednání je jedinou cestou ke snížení škod, pokud se UK rozhodne z Unie vystoupit. Vyjednavači za 27 zemí EU musí v tomto jednání prosazovat účinně zájmy občanů EU a členských zemí. Neznamená to však, že nátlakové jednání či jednání z pozice silnějšího je nejlepší cestou.

Zasedání Evropské rady musí vydat jasný signál významu evropského projektu pro naše občany a jeho možných reformách a hlavně o způsobu jakým zvýšit informovanost unijních obyvatel. Výsledky britského referenda včetně argumentů, které občany nejvíce zaujaly, je třeba analyzovat a vyvodit důsledky pro lepší fungování EU. V této souvislosti stojí za pozornost velmi silná podpora setrvání v EU u mladých voličů a naopak příklon starších občanů k vystoupení z Unie.

Z událostí minulých dní je třeba vyvodit důsledky, ovšem nikoliv unáhlené, jak se o to pokoušejí některé politické směry. Období sebereflexe následované promyšlenými změnami by mělo ve finále posílit evropský projekt. Toto období reflexe potřebuje i Česká republika. Je třeba férově diskutovat o naší roli ve světě a v Evropě, o našich cílech a prioritách. O tom, co od Unie čekáme a co naopak ostatním nabízíme. Praxe, kdy někteří naši představitelé svoji neschopnost prosadit své postoje v kolektivu svých evropských partnerů vydávají za diktát Bruselu, je jednou z hlavních cest, které vedou k averzi vůči EU u části populace. Evropská unie jsme i my a v ní jsme schopni nejefektivněji ovlivňovat budoucnost naší části světa. Tuto možnost se musíme naučit lépe využívat.

I proto vidíme jako hlavní prioritu pro EU v dnešní době hledání cesty k účinným a společným řešením nejpalčivějších problémů dneška, jakými jsou otázky bezpečnosti, migrace či nezaměstnanosti, při snížení důrazu na agendy, které zásadní nejsou. Otázka eventuálního vystoupení Velké Británie z EU je nyní v rukou tamní vlády a měla by být její prioritou. Unie by pak na její kroky měla bez otálení reagovat, což ustavením vyjednávacího týmu jasně ukázala.

V reakci na výsledek referenda se Evropský parlament dnes sešel k mimořádnému jednání. Parlament odhlasoval text politické rezoluce, kterou ve spěchu připravili zástupci evropských liberálů a socialistů. Skupině ELS se bohužel nepodařilo prosadit odložení hlasování o rezoluci na jednání ve

267

Štrasburku příští týden. Výsledkem byl nesourodý text, který se bohužel nepodařilo upravit pozměňovacími návrhy vypracovanými naší politickou skupinou. Protože tento neupravený text dle našeho názoru nepřispěje k uklidnění situace a k nalezení rozumné cesty k jejímu řešení, rozhodli se jej čeští poslanci v ELS nepodpořit. Právě klidný a rozvážný přístup je hlavním atributem, který by jednání představitelů Unie i všech členských zemí dle našeho názoru měl v dalších týdnech provázet.

www.niedermayer.eu

28. 6. 2016

Článek europoslance J. Zahradila (ODS) pro časopis Týden: V Bruselu zazvonil budíček

Velká Británie opustí EU. Neopustí sice ani Evropu, ani evropskou civilizaci, ani evropské dějiny, v nichž mnohokrát hrála nezastupitelnou roli, ale její politický vliv na kontinentě se zmenší. brexit jsem si proto nepřál. Ne kvůli Britům, ty chápu. Kvůli nám. Pro menší středoevropskou zemi to představuje různá rizika. Především neúměrný růst postavení Německa, kterého je již beztak ve střední Evropě až příliš. Východní sousedy tradičně považuje za své politické vlastnictví a může – a podle mě i bude – jim ještě více vnucovat svou imigrační či energetickou politiku nebo jednotnou měnu.

Další riziko je skryto v povýšené aroganci bruselských politických kruhů reprezentovaných lidmi jako Juncker nebo Schulz. Britský odchod (nepochybuji, že ho tiše uvítali) mohou využít – a podle mě i využijí – k dalšímu pokusu o utažení šroubů pod heslem „Ještě více Evropy“. Udělali to tak již dříve pod záminkou krize eurozóny i krize migrační, tak proč si to nezopakovat? Na druhou stranu se v brexitu skrývá i šance. Šance na změnu. Ne všichni bruselští politici se jmenují Juncker nebo Schulz, ne všichni se tak chovají. Pozorně sledují obrovskou facku, kterou právě hlasováním o brexitu tito pánové a jim podobní dostali. Neméně pozorně to sledují i politici v národních metropolích, vládách, parlamentech i jejich voliči. Britská nespokojenost s podobou a fungováním EU, jakkoli v mnoha ohledech specifická, je totiž jen špičkou ledovce. Různé a rostoucí podoby této nespokojenosti můžeme sledovat i v jiných zemích včetně zakládajících členů Evropských společenství. A nedá se to dávno svádět jen na nějaké „extrémní“ síly, o což se politický i mediální establishment EU snaží ze všech sil, ale stále méně úspěšně. Britský precedent tak bude mít především nesporný psychologický efekt. Najednou je vidět, že „to“ jde a že evropský pohyb nemusí být pouze jednosměrný. Najednou je cítit, že překročení limitní hodnoty rozčarování z evropského projektu se může přelít do praktických politických důsledků. Najednou se leckdo na kontinentě může začít ptát – Když nebyla tahle EU dost dobrá pro Británii, je vůbec dost dobrá pro někoho? Pro nás?

Myslím, že 23. června 2016 ta stará „ever closer union“ zemřela. V Bruselu si toho mnozí ještě nevšimli a ani nevšimnou, dále budou tančit kolem nebožky

268

oslavné tance. Je úkolem voličů, aby je k tomuto poznání přivedli. Je úkolem těch rozumnějších politiků v evropských i domácích institucích, aby tomuto poznání šli naproti. Jinak bude napětí jen narůstat a natlakovaný hrnec jednou praskne. Chaotický rozpad EU si, předpokládám, nepřeje nikdo. Může to být dlouhá cesta, setrvačnost i rezistence institucí je značná, v hlavách soudobého politického mainstreamu je pevně implantována ideologie „europeismu“. Ale pořád je to proveditelné. Těžko u toho ovšem mohou asistovat lidé jako Juncker nebo Schulz.

Kdyby česká vláda byla co k čemu, zareagovala by na brexit aktivně. Uvědomila by si, že nás čeká několik let jednání s Británií o nové právní úpravě vztahů se „zbytkem“ EU. Že se tady vytváří prostor jak pro změnu pravidel fungování EU, tak pro vylepšení české pozice uvnitř EU. Měla by přijít s návrhy na uvolnění svěrací kazajky evropských regulací, revizi evropského rozpočtu, repatriaci některých pravomocí EU zpátky. Neměla by se bát si říct o trvalé výjimky pro ČR – třeba pokud jde o vstup do eurozóny nebo azylovou a migrační politiku.

Mám však důvodné obavy, že tato vláda neudělá nic. Poplave pohodlně s hlavním proudem a „tvrdým jádrem“ EU, pan státní tajemník Prouza si bude dále volat pro instrukce na kancléřství, pan Sobotka si dále bude chtít hrát na hodného hocha mezi dareby z Polska, Slovenska a Maďarska.

Pokud to ale nebudeme my, bude to nejspíše někdo jiný. Možná, že motorem nutných změn budou vlády skandinávských zemí. Nicméně tak jako dosud se pokračovat nedá, nesmí, nemůže. Zatím ještě pořád chci být alespoň mírný optimista, i po brexitu. V Bruselu v pátek zazvonil budíček. Nebo to byl signál „Hoří“?

www.zahradil.eu

28. 6. 2016

Komentář europoslance P. Svobody (KDU-ČSL): Rozhodnutí Británie opustit Evropskou unii oslabí především ji samotnou, ale i Unii, a tudíž i Česko. Ekonomicky se to již projevuje: padá libra, ale trochu i euro.

Pro Evropskou unii je to především výzva ke dvěma zamyšlením: (1) proč se nedaří výsledky evropské spolupráce „prodávat“ evropským občanům a (2) zda EU dělá to, co od ní občané očekávají: např. se od EU očekává vyřešení migrační krize, ae členské státy ji k tomu nedaly ani pravomoci, ani prostředky.

Píše se historie. Premiér Cameron – bude-li ještě ve funkci a bude-li Spojené království ještě spojené - bude muset nyní už z pozice „druhé strany“ vyjednat nový model spolupráce s EU. K tomu je třeba přistoupit bez emocí, ale tak, aby výsledek byl pro EU a Česko co nejvýhodnější. Tím podle mě je i nadále co nejtěsnější spolupráce s Británií.

269

Nyní nastoupí práce na rozvodu. Paralelně budou probíhat jak jednání o důsledcích vystoupení, tak i vyjednávání nového vztahu. Kapitol, které bude nutno po čtyřech desetiletích integrace opět „rozpojit“, budou desítky. Legislativní, obchodní, ekonomická pravidla, to vše zabere oběma stranám víc než dva roky jednání. Jen pro srovnání, když se podobnou dohodu o ekonomické spolupráci pokoušela dojednat Kanada, trvalo to sedm let. Proto předpokládám, že bude snaha především samo vystoupení zakončit co nejrychleji: je nepředstavitelné, aby za současné situace např. Británie předsedala ve druhé polovině r. 2017 Evropské unii či aby se v r. 2019 v Británii konaly volby do Evropského parlamentu.

Současná EU položila základy své spolupráce dvacet let předtím, než do ní vstoupila Británie. Je třeba bez emocí respektovat volbu britských občanů, ale s vědomím, že evropská spolupráce byla před vstupem Británie a bude i po brexitu. Doufám ale, že v lepší podobě, než jaká je dnes.

www.pavelsvoboda.com

28.62016

Komentář europoslance P. Macha (Svobodní) k Brexitu

Rozhodnutí britských voličů v referendu opustit Evropskou unii je třeba jen respektovat a nesouhlasím se zneužitím odchodu Británie k další centralizaci EU. Nesouhlasím konkrétně s výzvou k omezování práv členských států volit si vlastní míru integrace („Je nutné se vyhnout řešením, kdy by si státy samy zvolily oblasti integrace“). Považuji to za tlak na zavedení eura v České republice bez ohledu na vůli občanů v naší zemi. Nesouhlasím ani s výzvou posilovat pravomoce EU v reakci na brexit („EP vyzývá k vytvoření plánu dosažení lepší Unie, který by se zakládal na využití všech možností, jež skýtá Lisabonská smlouva, a který by byl završen přepracováním Smlouvy“). Nesouhlasím také s rozhodnutím o reorganizaci Evropského parlamentu („EP provede změny své interní organizace s ohledem na vůli občanů Spojeného království vystoupit z Evropské unie“), to lze číst jako snahu EP vyřadit britské poslance z činnosti EP ještě před formálním ukončením britského členství. Než Británie přestane být členem EU, a to může trvat ještě dva roky, mají britští poslanci právo na plnohodnotné zastoupení.

www.petrmach.cz

28. 6. 2016

Komentář europoslance J. Maštálky (KSČM): Brexit, a co dál?

List Financial Times trefně označil výsledek britského referenda za »rolnické povstání 21. století«. Jakkoli tento list rozhodně není hlasatelem levicových nebo sociálně kritických názorů, v tomto případě zřejmě nebylo možné přehlédnout, že výsledek hlasování byl svou podstatou projevem dlouhodobě neřešené

270

sociální a politické krize Evropské unie. Ale co dál? Budou nyní hlavním problémem pro EU otázky spojené s vystoupením Spojeného království, tedy záležitosti právní, organizační a ekonomické, předvídané institutem vystoupení ve Smlouvě u EU? Nebo její »kormidelníci« konečně pochopí, že neoliberální a asociální založení EU znamená permanentní ohrožení evropské integrace zevnitř, a že »big business« nelze mít za mantru a konečný cíl veškerého snažení? Otázka »a co dál« by totiž byla naléhavá až běda i v případě, že by se občané Spojeného království rozhodli pro setrvání v EU.

Nejde ale jen o unijní »kormidelníky«. Podstatnou vinu na stavu EU a na tom, jak brexit se stal realitou, mají členské státy, zejména ty, které bez ohledu na fráze o demokracii a rovnosti hlasů určují směr. Bezohledná a až iracionální politika kancléřky Merkelové k brexitu nepochybně přispěla, stejně tak Merkelové přitakávači, podřezávající větev i pod sebou, nedbajíce všech vážných výstrah.

Britská vládnoucí vrstva je momentálně paralyzována, na obou stranách kanálu politici usilovně přemýšlejí, jak naložit s britským referendem; jedni spěchají s podáním žádosti o vystoupení z EU, druzí nabádají k rozvaze. Snad nikdo se ale nezabývá příčinami toho, proč už Britové nechtějí být v EU. Tedy EU jako takovou, její politikou, rozhodovacími procesy, prioritami atd. V tomto difuzním prostoru vidím velkou příležitost pro levici. Pro to, aby znovu a opět hlasitě formulovala své představy o podstatě a fungování evropské integrace. Aby se snažila realizovat své myšlenky nejen na evropské úrovni, ale také v jednotlivých členských státech EU. Tedy v těch, které zbývají…

www.mastalka.cz

29. 6. 2016

Článek europoslance J. Zahradila (ODS) pro Pravý břeh: Evropa po bitvě

Jak Evropa zareaguje na britský odchod? Můžeme očekávat pomstu, útoky i tlak na větší integraci.

Prach si začíná po britském referendu pomalu sedat. Z Brownova pohybu eurounijních politických molekul se dá zatím vyčíst zhruba následující:

Brusel

Bruselské instituce se začínají chovat dle očekávání. Definitivně v nich převládne duch pomsty – taková facka se neodpouští. Evropská komise (Juncker) a Evropský parlament (Schulz) budou chtít dostat Británii z EU co nejdříve, vnutit jí nějakou nevýhodnou sérii smluv, zkrátka udělat z ní odstrašující příklad, aby si každý propříště rozmyslel nějaké úvahy o odchodu. Nedá se vyloučit ani neoficiální subverzní podpora teritoriální dezintegrace Spojeného království. Mohou padat pozitivní náznaky směrem ke Skotsku, jeho samostatnosti a jeho budoucímu členství v EU, stejně jako finanční sliby, týkající se oblíbeného uplácení z evropských fondů.

271

Evropská komise a Evropský parlament se cítí ohroženy, budou kopat kolem sebe a za sebe, za své institucionální zájmy, které se stále více rozcházejí se zájmy členských zemí EU. Členské země by si měly uvědomit, že ve „zbytku“ EU teď na půdorysu jednání s Británií proběhne mocenský boj o to, kdo v EU definitivně drží otěže.

Na úterním plénu EP očekávám celkem zuřivé antibritské verbální orgie a nějaké tradiční prointegrační usnesení ve stylu „více Evropy“. Nepřekvapivě též Juncker, Schulz a spol. prokázali nulovou sebereflexi, nějaké úvahy o jejich vlastním odchodu je zcela jistě nenapadly. Schulz by ovšem v čele EP měl končit v prosinci, protože se převoluje vedení EP. Juncker určitě zůstane. (K němu ještě dodávám, že plnou odpovědnost za něj má Evropská lidová strana, která ho na post protlačila, a tedy i KDU-ČSL a TOP 09.)

Národní vlády

Střízlivější tón zaznívá z národních vlád, které samy čelí vlně euroskepse vlastních obyvatel a vědí, že voliči se pozorně dívají. Udělat z Británie obětního beránka by se jim mohlo do budoucna vymstít. Relativně rozumně proto mluví (zatím) Merkelová, pragmatický hlas podle mě zazní z Nizozemí a Skandinávie. Střední Evropa by se měla k tomuto proudu ve vlastním zájmu přidat. Pobaltí a Balkán udělají jako vždy to, co se jim z Bruselu nařídí. Ve Francii Brexitem rozkurážená Marine Le Pen útočí na establishment, který se ovšem tiše raduje z toho, že odvěký rival mizí z klubu a touží mu to ještě naposled „osladit“. To je tendence, která nakonec ve Francii podle mě převládne. Ostatně i Le Pen, bez ohledu na její nadšení nad Brexitem, sdílí tradiční francouzskou nechuť ke všemu anglosaskému. Španělsko a Itálie se bojí růstu jejich vlastního regionálního separatismu, pokud by uspěli skotští separatisté s plány na odtržení. Očekávám od nich proto zdrženlivost.

Relativně rozumně zatím mluví Merkelová, pragmatický hlas podle mě zazní z Nizozemí a Skandinávie. Střední Evropa by se měla k tomuto proudu ve vlastním zájmu přidat.

Britové by měli zůstat v klidu, nenechat se vyprovokovat Bruselem, dodržet svůj harmonogram a plán. Čím větší bude hysterie na jedné straně, tím větší by měl být klid na druhé straně. Mají pár let čas a tento čas hraje pro ně. Politická situace v evropských zemích se bude postupně měnit a s ní i atmosféra pro vyjednávání. Jejich hesly dne by mělo být „dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic“ a „dokud jsme neodešli, jsme pořád tady“.

Mocenský boj

Je třeba si uvědomit, že Evropská komise a Evropský Parlament se cítí ohroženy, budou kopat kolem sebe a za sebe, za své institucionální zájmy, které se stále více rozcházejí se zájmy členských zemí EU. Proto by Británie měla jednat především s jednotlivými členskými zeměmi. Ty by si měly totiž také uvědomit, že ve „zbytku“ EU teď na půdorysu jednání s Británií proběhne mocenský boj o

272

to, kdo v EU definitivně drží otěže – jestli národní vlády nebo Brusel (Evropská komise a Evropský parlament).

Lisabonskou smlouvou si vlády nepochopitelně nechaly vydrápnout velkou část svých tehdejších pravomocí, neměly by tuto chybu teď opakovat. Jednání o budoucích vztazích EU/Británie proto mimo jiné ukáže, zda v čele (alespoň některých) evropských zemí stojí stále ještě politici, kteří jsou ochotni se za své současné pravomoci porvat s nadnárodním politickým koncernem – nebo zda jde už opravdu jen o politické obchodníky a úředníky, kteří zobchodují kdykoliv cokoliv a upatlané kompromisy pak prodávají jako velkou výhru. Smutnou zprávou pro ČR je, že současná vláda je tvořena zcela nepochybně tou druhou kategorií.

www.zahradil.eu

29. 6. 2016

Komentář europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL): Zastánci brexitu, jejich lži a demagogie

Politici, kteří s takovou vehemencí prosazovali brexit, mají jednu společnou věc s Jiřím Paroubkem v době českého předsednictví EU. Všichni zmínění totiž nebyli absolutně schopní domyslet důsledky svého jednání.

S tím rozdílem, že Paroubek nyní vypadá vedle pánů Nigela Farage a Borise Johnsona jako celkem bezvýznamný břídil, protože „pouze“ shodil vládu. Ve srovnání s tím, co se nyní stalo ve Velké Británii, se jedná o ostudu trvající pouze zhruba polovinu českého předsednictví.

Lidé jako Nigel Farage či Boris Johnson jsou na tom mnohem hůře. Vystoupení Velké Británie z Evropské unie může zemi poznamenat na mnoho let či dokonce desetiletí, ať už hospodářsky, politicky či jinak. Je také dost možné, že politici, kteří chtěli odejít z EU, se zapíšou do dějin jako ti, kteří se zasloužili o konec Velké Británie. Skotové už projevili zájem odtrhnout se a podobné hlasy jsou (byť mnohem méně silně) slyšet i v Severním Irsku. A hlavně, stoupenci brexitu postavili svoji kampaň na smyšlenostech a vyložených lžích. Právě těmto nepravdám se budu věnovat ve zbytku tohoto článku.

Naprostá bezradnost „brexitářů“

Protože nikdo neměl žádný plán pro případ, že brexit vyhraje, nikoho asi nepřekvapí, že ti, kteří celou dobu nejhlasitěji volali po odchodu z té zlé Evropské unie, působí nyní po referendu spíše krotkým dojmem.

Když už bylo jasné, jak hlasování dopadlo, Nigel Farage v televizním pořadu Good Morning, Britain sám přiznal, že nemůže zaručit, že 350 milionů liber, které Británie týdně odvádí do evropského rozpočtu, půjde na zlepšení britského

273

zdravotnictví. A to přesto, že se jednalo o jeden z hlavních argumentů pro vystoupení. Jedním z nejvýraznějších hesel kampaně totiž bylo „posíláme EU 350 miliónů týdně, financujme místo toho náš NHS (tj. britský zdravotnický systém).“

Další argument zastánců Brexitu vyvrácenDalší argument zastánců Brexitu vyvrácen (FB)

Dalším z významných témat využívaných stoupenci britského odchodu byla i otázka masové imigrace, resp. slib získání kontroly nad hranicemi v případě brexitu. Problém je ale v tom, že vystoupení z EU rozhodně neznamená, že do Velké Británie přestanou ze dne na den proudit davy imigrantů z nových členských zemí EU. Proč? Pokud si bude Velká Británie chtít zachovat volný přístup na evropský trh i po svém vystoupení (jakože nejspíše chtít bude), bude také muset nechat hranice otevřené i lidem pocházejícím z EU.

Třetím velkým omylem zastánců brexitu bylo přesvědčení, že Velká Británie bude po vystoupení ekonomicky vzkvétat. Dosavadní vývoj ale naprosto jednoznačně svědčí o opaku. Na brexit zareagovaly akciové trhy ve světě velmi prudkým propadem a libra velmi prudce oslabila oproti dolaru na hodnoty za posledních 31 let neviděné.

Další špatnou zprávou pro britský finanční sektor je, že v důsledku nepředvídatelného vývoje banky už nyní vážně zvažují stěhování z Londýna. Zkrátka je naprosto jasné, že nejen politická, ale i ekonomická prestiž Velké Británie vlivem výsledku referenda o vystoupení už nyní utrpěla a zcela jistě ještě utrpí.

Poučení pro Česko

Navíc Velká Británie bude muset v případě svého vystoupení platit za členství v EHP, resp. nějakou jinou formu přístupu na evropský trh a už nebude mít možnost přijímat dotace. A abych nezapomněl, tak ještě k tomu reálně hrozí i zmíněné odtržení Skotska. Hlasovali by britští voliči stejným způsobem, kdyby měli k dispozici informace jako dnes?

Takže si to shrňme. Zastánci brexitu si ve své kampani pomáhali užíváním lží a jak se nyní ukazuje, nejsou schopní předložit smysluplnou alternativu. Myslím, že všichni ti, kdo volají po vstoupení Česka z EU, by si měli vzít z britského scénáře patřičné ponaučení. Opravdu si dotyční myslí, že pro nás bude výhodné uspořádání, jaké mají Švýcarsko či Norsko?

Líbilo by se „czexitářům,“ kdybychom museli za účast na společném trhu s EU platit přispíváním do různých fondů bez možnosti získávat jakékoli dotace? Abychom měli přístup na evropský trh, museli bychom evropskou legislativu dodržovat tak jako tak. Opuštění EU by pro nás znamenalo jen ztrátu možnosti jakkoli ovlivňovat vytváření evropských předpisů, jejichž dodržování bychom se stejně vyhnout nemohli.

274

V průběhu celého roku 2015 obdržela České republika z rozpočtu EU rekordní příjmy ve výši celkem 193,7 mld. Kč Zdroj: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/cista-pozice-ceske-republiky-vuci-rozpoc-23947V průběhu celého roku 2015 obdržela České republika z rozpočtu EU rekordní příjmy ve výši celkem 193,7 mld. Kč Zdroj: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/cista-pozice-ceske-republiky-vuci-rozpoc-23947 (Svobodní fb)

Největší euroskeptici se nejvíce drží svých postů

Myslím, že kdyby mělo opravdu dojít na lámání chleba, nejhlasitější bojovníci za vymanění se ze závislosti na „byrokratickém molochu“ by nakonec splakali nad výdělkem. Česko, které je navíc čistým příjemcem dotací, by odchod bolel ještě více než Británii. Ano, ušetříme 40 mld. poslaných do Bruselu, za kterých nám přijde 191 mld. zpět. To je ten diktát EU a vy jste "eurohujer".

Možná nejzajímavější zjištění z celého Brexitu je paradox, že největší euroskeptici se přes svou absolutní nečinnost nejvíce drží svých postů v Evropské unii. Osobně si vážím všech pracovitých oponentů, ale těch bohužel ve frakci pana Farage najdete poskromnu. Nejčastěji svou lenost obhajují tím, že nechozením a nepracováním v parlamentu vlastně bojují proti Evropské unii. To považuji za vrchol demagogie.

A ještě jedna věc na úplný závěr. Všichni "vítači" brexitu by si měli přečíst diskuse jeho příznivců. Řada Britů hlasovala pro Brexit, protože tam Čechy (ani další národy z nových zemí EU) v Británii prostě nechtějí!

Přeji hezký den a veselou mysl!

www.zdechovsky.eu

275

Date post:	23-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

Zahraniční politika České republiky · Web viewPokud jde o samotný průběh a výsledky...

Documents