ZÁKLADY EKONOMIE - old · předpokládáme, že pro mikroekonomii, makroekonomii a veřejnou...

Vladimír Hobza, Dora Assenza, Jaroslav Zlámal

ZÁKLADY EKONOMIE

Studijní texty pro denní studium

na vysokých školách neekonomického zaměření

Olomouc

2006

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIFAKULTA TĚLESNÉ KULTURY

Oponenti: prof. RNDr. Miroslav Hrabovský, DrSc. Ing. Jaroslava Kubátová, Ph.D.

Studijní text vznikl jako výstup řešení RP 2006 č. 260 Rozvoj modulární skladby ekonomických disciplín na UP v návaznosti na RP 2005 č. 428 Modulární skladba ekonomických disciplín na UP.

1. vydání

© Vladimír Hobza, Dora Assenza, Jaroslav Zlámal, 2006

ISBN 80-244-1295-0

3

Obsah

Oddíl I Úvod do ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9Kapitola 2 Základní pojmy užívané v ekonomii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12Kapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Oddíl II Mikroekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Kapitola 1 Ekonomický způsob myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21Kapitola 2 Poptávka a nabídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25Kapitola 3 Tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30Kapitola 4 Teorie spotřebitele I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36Kapitola 5 Teorie spotřebitele II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40Kapitola 6 Teorie firmy I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45Kapitola 7 Teorie firmy II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Kapitola 8 Firma v reálném ekonomickém prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .56Kapitola 9 Trh práce, půdy a kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

Oddíl III Makroekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Kapitola 1 Tržní mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71Kapitola 2 Nabídka, vzájemné působení nabídky a poptávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79Kapitola 3 Doprovodné jevy tržního mechanismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84Kapitola 4 Úloha státu v tržním hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91Kapitola 5 Nástroje hospodářské politiky státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97Kapitola 6 Účinnost hospodářské politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102Kapitola 7 Národohospodářské agregáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108Kapitola 8 Ekonomický růst a cyklický vývoj tržního hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Oddíl IV. Veřejná ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Kapitola 1 Vymezení veřejné ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121Kapitola 2 Veřejný sektor, veřejná volba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122Kapitola 3 Veřejné statky a příčiny jejich vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125Kapitola 4 Veřejné finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

Oddíl V. Mezinárodní ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

Kapitola 1 Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135Kapitola 2 Světová integrační ekonomická seskupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

5

Úvod

Skripta Základy ekonomie jsou prvním drobným krůčkem na cestě, která umožní vybraným studentům Palackého univerzity v Olomouci systematičtěji objasnit obecné zákonitosti ekonomie a základní ekonomické principy a pravidla chování subjektů ve společnosti na základě vlastních učebních textů UP v Olomouci.

Autoři z různých fakult Palackého univerzity zpracovali jednotlivé kapitoly s ohledem na specifiku univer-zity – texty jsou zpracovány tak, aby svým obsahem, rozsahem i ekonomickým instrumentáriem odpovídaly požadavkům na studenty neekonomicky zaměřených vysokých škol.

Publikace je rozdělena do pěti základních oddílů:– Úvod do ekonomie– Mikroekonomie– Makroekonomie– Veřejná ekonomie a – Mezinárodní ekonomie.

Tento rozsah prezentuje základní pohled na ekonomii v jednotlivých specializovaných rovinách a umožní studentům z jedné publikace pochopit, kromě obecných ekonomických zákonitostí, také vztah mezi těmito jednot-livými rovinami navzájem. Pro hlubší studium je v závěru každé kapitoly uvedena rozšiřující literatura. Rovněž předpokládáme, že pro mikroekonomii, makroekonomii a veřejnou ekonomii budou v blízké době připravena na Palackého univerzitě specializovaná skripta, která budou navazovat na Základy ekonomie.

Studium managementu a marketingu není pochopitelné bez bazálních znalostí ekonomie. Věříme, že tato skripta umožní Vám, studentům, nahlédnout do jedné z nejzajímavějších společenských věd a pomůže Vám v orientaci nejen v oblasti manažerských disciplín ale i ve společenském a také v osobním životě.

Kolektiv autorů:

Ing. Vladimír Hobza, Ph.D. vedoucí autorského kolektivu a autor částí: I. Úvod do ekonomie, IV. Veřejná ekonomie, V. Mezinárodní ekonomie

Ing. Dora Assenza, Ph.D. autorka Části II: Mikroekonomie

Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Autor Části III: Makroekonomie

Oddíl I Úvod do ekonomie

Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorieKapitola 2 Obecné pojmy užívané v ekonomiiKapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii

9

Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorie

ÚvodEkonomie, jako společenská věda je poměrně velmi mladou disciplínou. V této kapitole bude popsán

ve stručné podobě její vývoj s důrazem na charakteristiku jednotlivých ekonomických teorií a to v histo-rickém kontextu. Při studiu těchto teorií je nutno mít vždy na paměti, že ekonomické teorie se ve své čisté modelové podobě nestaly konkrétními pomocníky v hospodářské politice, ale uplatňování jejich principů vždy umožnilo řešit palčivé hospodářské a politické problémy.

Historicky se ekonomie vyčlenila z filozofie. Pro ekonomii a její vývoj jako vědy mělo velký vliv staro-řecké filosofické myšlení především Platóna a Aristotela.

Výkonnost společnosti byla v dějinách nesmírně důležitým faktorem, neboť jen ty nejvýkonnější, které dovedly účelně využívat svoje zdroje, mohly na základě vytvořených přebytků expandovat, ubránit se a ucho-vat tak svoji existenci před stagnací, či nepřátelstvím jiných společností. Tyto země byly již tehdy nuceny řešit odpověď na nejdůležitější ekonomické otázky, které se v současnosti označují jako Samuelsonova triáda: co vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět? Odpověď na tyto otázky je ve značné míře ovlivněna mírou poznání a také institucionálním uspořádáním tehdejší společnosti.

Teprve nástupem kapitalismu (zhruba od roku 1500), jenž vznikl na překonaných feudálních základech se začala osamostatňovat a rozvíjet ekonomická věda. Rychlý kulturní, politický, sociální a především vědecký vývoj ve všech disciplínách byl příčinou opuštění náboženských dogmat a nastolil cestu k racio-nálnímu, i když zpočátku nesystematickému, ale ekonomickému chápání národohospodářských procesů. Ekonomický směr, jenž vznikl v Anglii a Francii a trval do poloviny 18. století se nazýval merkantilismus. Stát v duchu tohoto ekonomického směru velmi silně ovlivňoval centralizací své moci celý ekonomický život v zemi. Cílem bylo zajistit maximalizaci příjmů do státní pokladny, neboť podle merkantilistů záviselo bohatství země na množství stříbra a zlata, kterým země vládne. Pokud země sama netěžila zlato a stříbro, musela více vyvážet než dovážet, čímž z rozdílu salda vývozu a dovozu získávala zlato. Už v těchto dobách byla podporována výroba, obchod a země systematicky usilovaly o zvyšování počtu obyvatelstva jako zdroje levné pracovní síly. Státní politika také napomáhala k získání kolonií, jako odbytiště svých výrobků. Před-stavitelem merkantilismu byl Francouz J. B. Colbert.

Přílišná centralizace státu, množství státních zásahů do svobodného podnikání a narůstající moc bur-žoazie byly příčinou vzniku myšlenkových směrů, jež se vyvinuly od poloviny 17. století v Anglii a Francii v liberální ekonomické chápání – klasickou politickou ekonomii. Představiteli této tzv. fyziokratické školy se stali Adam Smith, David Ricardo, John Stuart Mill, Francois Quesnay. Ústřední myšlenkou nové teorie je víra v samoregulaci trhu, v přirozené ekonomické zákony, jež se vyvíjí zcela nezávisle na lidské vůli. Tzv. „neviditelná ruka trhu“ podle Adama Smitha sama optimálně řeší principiální ekonomické otázky – co, kolik, jak a pro koho vyrábět. Předmětem zájmu v klasické ekonomii se staly otázky především makroeko-nomické. Předmětem jejich zájmu byly zdroje ekonomického růstu. V oblasti teorie rozdělování pracovali klasikové s teorií přebytku. Přebytek produktu práce byl definován jako zisk, úrok a pozemková renta. V základech teorie přebytku byla Malthusova populační teorie. Teorie ceny byla založena na výrobních nákladech a tvořila tzv. nákladovou teorii hodnoty. Klasická ekonomie byla zastáncem minimálního státu, což koresponduje s minimem zásahů do hospodářství. Na klasickou ekonomii navazuje utopický socialis-mus, jehož hlavními představiteli byli Robert Owen, Francois Fourier a ClaudeSaint-Simon.

Utopický socializmus vycházel z ideálů osvícenství a svou teorii založil na společnosti, ve které již ne-bude vykořisťovatelů ani vykořisťovaných. Představitelé tohoto směru věřili, že k přeměnám společnosti dojde shora – od vládnoucí třídy, osvícenstvím bohatých a mocných. Na Owenovu teorii velmi úzce navázal marxistický socialismus.

Marxistický socialismus představovaný Karl Marxem a Friedrichem Engelsem byl ucelenou ekonomic-kou teorií, vycházející z teorií společenského vývoje, klasické politické ekonomie, německé klasické filosofie

10

a navazující na již zmíněný utopický socialismus. Marxismus vychází z Ricardovy pracovní teorie hodnoty, kterou Marx rozpracoval do teorie nadhodnoty, jež je tvořena rozdílem mezi hodnotou zboží vytvořenou dělníkovou prací a hodnotou jeho pracovní síly (jeho mzdou). Nadhodnota tak ztělesňuje vykořisťování a rozpor mezi třídou kapitalistů a dělnickou třídou. Tento třídní rozpor postupně přeroste v proletářskou revoluci, která nahradí kapitalismus socialismem, který se stane beztřídní společností. Marxismus se stal ideologií revolucionářů (Lenin, Trockij, atd.), která zásadně ovlivnila dějiny 20. století. Okrajovým směrem se stala až v závěru 20. století.

Základy mikroekonomie v současném pojetí sahají do poslední třetiny 19. století (zatímco makroeko-nomie byla již poměrně rozvinutou ekonomickou vědou). Neoklasická ekonomie se zaměřila na chování mikroekonomických subjektů – domácností a firem. Jejím jádrem je teorie chování spotřebitele, teorie ekonomické rovnováhy a teorie blahobytu spojené s aplikací tzv. marginální analýzy (C. Menger, A. Mar-shall, L. Walras, V. Pareto, I. Fisher) . V principu inklinuje k „laissez faire“, připouští však i zásahy státu v mimořádných případech tzv. selhání trhu (existence přirozených monopolů, veřejných statků, externalit). Neoklasickou ekonomií byla nahrazena nákladová teorie hodnoty teorií mezní (marginální) užitečnosti, přičemž rozdělování je determinováno mezní produktivitou. Ve 30. létech 20. století však tato teorie neby-la schopna odpovědět na nejdůležitější makroekonomické otázky hospodářského světa a byla nahrazena keynesiánskou makroekonomií.

Keynesiánská ekonomie přinesla se svým nástupem opětovné obrácení pozornosti na problémy mak-roekonomické rovnováhy. Ve svém stěžejním díle „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“(1936) vytvořil teorii agregátní poptávky na bázi funkce spotřeby a funkce investic a novou teorii peněz na bázi preference likvidity, která popírala současnou neutralitu peněz. V pojetí Keynese tržní ekonomika nevyužívá plně veškeré disponibilní ekonomické zdroje a pro jejich lepší využití je třeba stimulovat agregátní poptáv-ku opatřeními v oblasti hospodářské politiky. Rozhodujícím stimulačním faktorem agregátní poptávky se stávají řízené investiční výdaje, jež mají rozhodující vliv na hospodářskou politiku v oblasti snižování ne-zaměstnanosti a zvyšování hospodářského růstu. Koncept keynesiánské politiky je dále rámcově probírán v samostatné části skript makroekonomie.

V polovině 70. let 20. století byla keynesiánská teorie nahrazena neoklasickou (makroekonomickou) teorií ve formě monetarismu, neboť stimulace agregátní poptávky vyčerpala svou věcnou podstatu a po počáteční úspěšné aplikaci a hospodářském růstu bylo zřejmé, že ekonomiky využívající tyto principy mají postupné problémy s narůstající inflací.

Představitelem neoklasicismu se stal Milton Friedman, jehož teorie se opírala o tvrzení, že primárním zdrojem ekonomické nestability je nesprávná monetární politika a vládní zásahy do ekonomiky. Podle mo-netaristů platí, že změny v peněžní zásobě (v souladu s kvantitativní teorií peněz) jsou primární determinan-tou vývoje nominálního produktu. Účelně řízenou monetární politikou lze makroekonomicky stabilizovat hospodářství, přičemž je kladen velký důraz na automatické tržní mechanizmy, které jsou schopny udržovat ekonomiku v optimu využívání zdrojů. Základním doporučením friedmanovské politiky pro hospodářskou politiku je princip minimálních aktivicionistických zásahů vlády ale i centrální banky. Monetární politika by měla být redukována na pravidlo stálého tempa růstu peněžní zásoby, která zaručuje stálý a stabilnější rámec vývoje základních ekonomických proporcí hospodářství. Praktický koncept monetární politiky bude přiblížen v makroekonomii, v samostatné části těchto skript.

V současnosti jsou ekonomickými teoriemi tzv. „hlavního proudu“ neoklasická a neokeynesiánská eko-nomie. Praktická hospodářská politika současných vlád nejvyspělejších zemí je charakterizována příklonem k jedné, či druhé ekonomické teorii, v mnohých případech je souběžně v praxi realizována neoklasická s prvky neokenesiánské politiky (a opačně) v úzké návaznosti na konkrétní politickou a hospodářskou situaci příslušné země.

11

Klíčová slova:ekonomická teorie keynesiánská ekonomiemerkantilismus monetarismusklasická ekonomie neoklasická ekonomieutopický socialismus neokeynesiánská ekonomiemarxistický socialismus institucionální ekonomie

Otázky:1. Z jakých vědních disciplín a kdy se vyvinula ekonomie jako věda?2. Charakterizujte vývoj ekonomických teorií. 3. Charakterizujte současné ekonomické teorie. 4. Je ekonomická věda multiparadigamatická?

Literatura:1. Hindls, R. Holman, R. Hronová, S. et all.: Ekonomický slovník, C. H. Beck, Praha, 20032. Holman, R. et al.: Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha, 19993. Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, 19994. Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

12

Kapitola 2 Základní pojmy užívané v ekonomii

ÚvodPro důkladnější pochopení mnohdy složitých a komplikovaných vztahů v hospodářské praxi využívá

ekonomie mnohých principů a postupů, jejichž přesné vyjádření je možné pouze prostřednictvím standar-dizovaných odborných pojmů. O vysvětlení základního kompendia se pokusíme v této kapitole.

2.1 Ekonomické systémyPodle toho, jak ekonomiky řeší tři základní otázky (1. Co a kolik vyrábět, 2. Jak vyrábět, 3. Jak rozdělit

to, co bylo vyrobeno), lze rozlišit tyto základní ekonomické systémy:– tržní, – plánovaný, – zvykový.

Každý z těchto systémů může mít řadu odlišných variant, spočívajících na kombinaci těchto systémů, například kombinace tržního s prvky plánovaného ekonomického systému.

Tržní systém je základem tržní ekonomiky a je realizován ve všech vyspělých zemích, je nejefektivnějším ze všech systémů a v současné době převládá. Trhem lze označit institut svobodné směny (tedy nákupu a prodeje) v nejrůznějších podobách. Ekonomie člení trh na trh zboží a služeb, finanční trh a trh práce. Tyto trhy se vzájemně velmi úzce ovlivňují a podmiňují. Plánovaný ekonomický systém byl zaveden ve Vý-chodní Evropě, Rusku, Číně a několika dalších zemích. Plán nahrazoval trh, který se zdál být příliš vrtkavý a nejistý. Tento plán byl vytvářen z centra a podle něj bylo řízeno celé hospodářství. Časem se tento systém stal velmi neefektivním a byl povětšinou nahrazen tržním systémem, pokud to umožnilo politické klima země. Zvykový ekonomický systém v Evropě ustoupil tržnímu systému již ve středověku, v současnosti se vyskytuje jen v ohraničených rezervacích u indiánů, domorodců.

2.2 Ekonomické modelyEkonomické procesy jsou ve své praktické podobě nesmírně složité, neboť probíhají v nestálých a ne-

stabilních podmínkách, za spolupůsobení mnohých společenských, politických, sociálních a historických podnětů. Pro řešení i těch nejsložitějších problémů se v ekonomii velmi často používá ekonomický model, jehož smyslem není zjednodušit skutečnost, ale pochopit princip chování celého systému. Na následujícím případu modelu „produkční funkce“ je nejzřetelněji pochopitelná funkce modelu a modelování v ekono-mice. Pro jednoduchost uvažujme, že určitá země vyrábí pouze dva typy výrobků – potraviny a luxusní výrobky. Společnost pro tuto výrobu vyžívá maximálně své veškeré zdroje bez rezervy. Hranice produkčních možností dané země potom představuje křivka, znázorněná na obr. č. 1, která prezentuje různé kombinace produkce potravin a produkce luxusních výrobků.

Obr. č. 1.: Hranice produkčních možností znázorněná produkční funkcí

luxusní 2 hranice potravinové soběstačnosti

výrobky

300 1

100 posun křivky znázorňuje ekonomický růst

produkce potravin

13

Z ilustračního obrázku je patrno že země, jež disponuje produkční funkcí 1, vyrobí minimum luxusních výrobků při podmínce potravinové soběstačnosti země. Naopak země, která disponuje podstatně vyšším produkčním potenciálem (produkční funkce 2), je schopna produkovat dostatečné množství potravin i luxusních statků. Z modelu je možno dedukovat, že posun křivky 1 do křivky 2 znázorňuje ekonomický růst.

2.3 Absolutní a komparativní výhodaKaždá společnost sestává z množství lidí se zcela individuálními vlastnostmi a schopnostmi jedinců

a specifických přírodních podmínek. Je tedy zcela logické, že v rámci společnosti dochází podle vlastností a schopností jednotlivých členů společnosti ke specializaci určitých činností, čímž je zabezpečena nejvyšší efektivnost a výkonnost celé společnosti. Diferenciaci činností nazýváme dělbou práce. S dělbou práce velmi úzce souvisí tzv. „absolutní výhoda“. Ta spočívá ve vyšší produktivitě ve srovnání s jiným výrobcem (či jedincem) a jejím ekonomickým vyústěním je konečná nejvyšší produktivita. Dělba práce je tedy jednou ze základních podmínek efektivnosti celé společnosti.

Žádná vyspělá společnost však není založena pouze na individuální práci jednotlivce ale na kooperaci prací. Uvedeme případ servisní činnosti automobilů:– servisní pracovník A je schopen za 1 hodinu práce vyměnit olej u čtyř automobilů, nebo vyměnit pne-

umatiky u šesti automobilů, – servisní pracovník B je schopen za 1 hodinu práce vyměnit olej u jednoho automobilu, nebo vyměnit

pneumatiky u dvou automobilů (viz. tabulka č. 1):

Tabulka č. 1: Servisní činnost pracovníků

Pracovník Výměna oleje za 8 hodin Výměna pneumatik za 8 hodinPracovník A 4 automobily 6 automobilůPracovník B 1 automobil 2 automobily

Pracovníci dostali od zaměstnavatele úkol vyměnit olej i pneumatiky u 100 automobilů. Při kooperaci, která vychází z předpokladu, že oba pracovníci budou nejdříve společně vyměňovat olej a pak měnit pne-umatiky, spotřebují celkem 32,5 hodiny. Se znalostí specializace se oba pustili do experimentu – pracovník A, ten výkonnější se specializoval na výměnu pneumatik, pracovník B na výměnu oleje. Celou práci však měli hotovou za 33,3 hodiny, což bylo horší jak bez specializace. Vyměnili si tedy práci a pracovník B se specializoval na výměnu pneumatik. Výsledek byl překvapivý. Práci vykonali za 31,25 hodiny. Kdyby tito pracovníci znali pojem náklady obětované příležitosti, uvažovali by přímo: výměnu pneumatik bude dělat ten, u kterého jsou náklady příležitosti menší – je u něj vykazována menší oběť (pracovník A za dobu, co vymění jedny pneumatiky, mohl vyměnit olej u 0, 66 automobilu, zatímco pracovník B když vymění jed-ny pneumatiky mohl vyměnit olej u 0,5 automobilu. Specializací pracovníka A na výměnu pneumatik je obětováno 0,66 automobilu, zatímco toutéž specializací pracovníka B je obětováno 0,5 automobilu). Při kooperaci je vždy nutno přihlížet k minimalizaci obětované příležitosti. Ten, kdo má náklady příležitosti menší lze o něm tvrdit, že má komparativní výhodu.

Náklady příležitosti tedy představují množství očekávaného přínosu (užitku), které bylo možné získat vložením do alternativního aktiva. Jinak řečeno: Náklady příležitosti jsou „cena“ statku či služby, vyjádřená jako obětovaná příležitost získat z daných zdrojů nejlepší z jiných možných statků.

Pojem komparativní výhoda vznikl při ekonomických analýzách zahraničního obchodu jednotlivých zemí a je ústřední myšlenkou specializace v rámci světového společenství obchodu. Využití tohoto principu zvyšuje produkční funkci (produkci a výkonnost) světové ekonomiky.

14

2.4 Vzácnost a užitečnostEkonomie znamená volbu ve světě vzácnosti a toto tvrzení platí v nejchudších i těch nejbohatších ze-

mích světa. Ekonom Robert Frank říká, že „naše přání jsou bez hranic, zdroje na jejich pokrytí jsou však omezené. Mít něčeho více znamená současně mít něčeho jiného méně“. Užitečné předměty jsou nazývány statky. Některé jsou dostupné všem a v množství, které převyšuje potřeby – tyto statky nazýváme volnými statky. Pokud se statky vyskytují v množství menším, než by svobodnou volbou lidé využívali, jedná se o statky vzácné. V podmínkách vzácnosti se tedy lidé rozhodují tak, aby dosáhli ze vzácných zdrojů ma-ximum užitku.

2.5 Mezní užitek – mezní veličinyUžitkem, který determinuje rozhodování spotřebitele, nazýváme subjektivní pocit uspokojení plynoucí

ze spotřeby statku. Člověk ve svých potřebách usiluje o maximalizaci užitku. Celkový užitek z určitého statku však v ekonomii souvisí s tzv. mezním užitkem. Mezní kategorie jsou veličiny přírůstkové – vyjad-řují, o kolik jednotek vzroste jedna proměnná, pokud vzroste druhá proměnná o jednotku. Mezní užitek tedy vyjadřuje, o kolik jednotek vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného statku zvýší o jednotku. Pokud vyjádříme celkový i mezní užitek v peněžních jednotkách, dojdeme k těmto závěrům:

– celkový užitek určitého množství statku je dán maximální peněžní částkou, kterou je za něj ochoten spotřebitel zaplatit,

– mezní užitek je určen peněžní částkou, kterou je ochoten spotřebitel vynaložit na nákup další jednotky zboží.

Tuto situaci nejlépe dokumentuje následující graf (obr. č. 2):

Obr. č. 2.: Celkový a mezní užitek spotřebitele

Příklad k zamyšlení: Kolik jsme ochotni zaplatit za první půllitr vody, pokud máme žízeň a kolik jsme ochotni zaplatit za druhý půllitr atd. ?

Klíčová slova:ekonomické systémy náklady příležitostiekonomický model volné a vzácné statkyprodukční funkce mezní veličinyabsolutní a komparativní výhoda

15

Otázky:1. Vysvětlete princip ekonomického modelu a uveďte příklad2. K čemu slouží v ekonomii produkční funkce a co znázorňuje?3. Uveďte z praxe příklad komparativní výhody. 4. Co udávají náklady příležitosti?5. Proč jsou v ekonomii využívány mezní veličiny?

Literatura:1. Hindls, R. Holman, R. Hronová, S. et all.: Ekonomický slovník, C. H. Beck, Praha, 20032. Macáková, L. et al.: Mikroekonomie, Melandrium, Slaný, 19953. Samuelson, P. Nordhaus, W.: Ekonomie, Svoboda, Praha, 19914. Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, 19995. Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

16

Kapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii

Výroky o světě (o ekonomii a k ekonomii) jsou v principu dvojího druhu:– pozitivní a– normativní.

Rozdíl mezi pozitivním a normativním výrokem je v tom, jak posuzujeme jejich platnost. Výroky lze potvrdit (verifikovat), či vyvrátit prozkoumáním faktů. V ekonomii jsou velmi často k verifikaci používány různé matematické a statistické metody. Naproti tomu k vyjádření normativních výroků je třeba využít ne-jen faktů, ale i hodnotových soudů. Hodnotové soudy však mají jeden háček. Rozhodování v normativním smyslu není pouze záležitostí vědy, ale zahrnuje i stanoviska z různých oblastí: politiky, filosofie, etiky, náboženství, atd. V praktickém hospodářském životě jsou mnohdy pozitivní a normativní výroky propojeny. Politikové v ekonomii velmi rádi užívají normativní soudy.

Velká část ekonomie je zaměřena na to, jak ekonomika funguje (pozitivní pohled), nicméně častým cílem ekonomie je zlepšit její fungování například ve vztahu k růstu domácího produktu, snížení nezaměstnanosti, atd. Výroky o tom, jak tohoto cíle dosáhnout (jaký by měl být růst HDP, jaká by měla být nezaměstnanost), jsou normativním pohledem.

Ekonomie zkoumá fakta, která později vyjadřuje pomocí vztahů; mezi dvěma – i více proměnnými (viz. pozitivní ekonomie). K pochopení těchto vztahů jsou velmi často využívány modely a grafy, které jsou srozumitelnější, jak matematická a statistická vyjádření.

3.1 Používání grafůGrafy jedné proměnné jsou nejčastěji využívány k vyjadřování podílů hodnot, případně v časových, nebo

jednotkových řadách. Příkladem může být podíl jednotlivých složek nákladů na celku (obr. č. 3), vývoj národního důchodu v čase (obr. č. 4), nebo jednotkový nárůst mezní veličiny (obr. 2):

Obr. č. 3: Podíl nákladů na celku

Obr. č. 4: Vývoj HDP v jednotlivých letech

17

Grafy dvou proměnných jsou v ekonomii velmi časté a jsou nám schopny odhalit vzájemné závislosti (korelaci) proměnných. Grafy jsou znázorňovány v souřadnicovém systému os x a y. Mohou mít podobu bodového, sloupcového, spojnicového, atd. Na příkladu grafu poptávkové křivky lze vysvětlit mnohé z prin-cipů „ekonomického chápání“ grafu. Poptávková křivka vyjadřuje obecný vztah mezi množstvím a cenou zboží z poptávkového hlediska (poznámka: poptávková křivka bude podrobněji probrána v jedené z kapitol mikroekonomie). Tento inverzní vztah znázorňuje obrázek č. 5.

Obrázek č. 5: Poptávková křivka

Z grafu je zřejmé, že při vysoké ceně (P1) je poptáváno málo zboží (M1), při nízké ceně (P2) je poptá-váno více jak dvojnásobné množství zboží. U křivky rozlišujeme: sklon, elasticitu, posun po křivce a posun křivky. Všechna tato rozlišení mají ekonomickou interpretaci.

Sklon křivky a elasticita

Protože je poptávková křivka klesající, její sklon je záporný a lze jej vypočítat prostřednictvím vzorce ∆P(y)/∆M(x) při zachování pořadí vzestupnosti hodnot x. Se sklonem křivky se velmi úzce pojí elastici-ta (cenová, důchodová, křížová). Čím větší sklon křivky je vykazován, tím méně citlivě reaguje cena na množství (životně důležité produkty). V případě velkého sklonu křivky hovoříme o neelasticitě. Plochá křivka značí naopak vysokou elasticitu, která znamená vysokou reakci ceny na poptávané množství (luxusní výrobky).

Posun po křivce a posun křivky

Posun po křivce je charakterizován na příkladu produkční funkce určité země. Posun po křivce je znázorněn posunem na křivce označené „1“ z bodu A do bodu B. Tento posun znamená, že v příslušné produkční funkci dochází k přesunu mezi množstvím vyrobených luxusních statků ve prospěch potravin (viz. obr. 6).

Obr. č. 6.: Posun po křivce a posun křivky

18

Posun křivky „1“ na křivku „2“ znázorňuje jinou produkční funkci, která je charakterizována jinými parametry. Pokud např. produkční funkce 1 prezentuje rok 2005, může produkční funkce označená 2 znázorňovat rok 2006 s vyššími výstupními hodnotami produkční funkce jak rok 2005 (nebo zlepšení technologie, technického pokroku, atd.).

Klíčová slova:pozitivní výrok grafy dvou proměnnýchnormativní výrok posun po křivce grafy jedné proměnné posun křivky

Otázky:1. Jaký je smysl pozitivní a normativní ekonomie?2. Proč ekonomie využívá tak často grafů?3. Vysvětlete na příkladu elasticitu a neelasticitu.

Literatura:1. Frank, R. H. . Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing, Praha, 20032. Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, Grada Publishing, Praha, 19993. Samuelson, P. Nordhaus, W.: Ekonomie, Svoboda, Praha, 19914. Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

Oddíl II Mikroekonomie

Kapitola 1 Ekonomický způsob myšleníKapitola 2 Poptávka a nabídkaKapitola 3 Tržní mechanizmusKapitola 4 Teorie spotřebitele IKapitola 5 Teorie spotřebitele IIKapitola 6 Teorie firmy IKapitola 7 Teorie firmy IIKapitola 8 Firma v reálném světěKapitola 9 Trhy výrobních faktorů

21

Kapitola 1 Ekonomický způsob myšlení

ÚvodEkonomie je věda logická a ve své logičnosti dokáže být i krásná. Následující kapitoly mikroekonomie

vám předloží zobecněný pohled na základní ekonomické chování lidí. Tato kapitola vám představí člověka ekonomického (Homo Oeconomicus), jeho ekonomický způsob myšlení a seznámíte se s kategorií náklady obětované příležitosti.

1.1 Maximum za minimumCo je podstatou veškerého ekonomického chování lidí, proč lidé vyrábějí, prodávají, nakupují? Za tím

stojí lidská potřeba. Je to nedostatek něčeho, co každý osobně pociťuje a nikdy pociťovat nepřestane. Po-třeby jsou neuspokojitelné, vždy se objeví další potřeba, která může být opodstatněná nebo i jen vsugero-vaná. Jiné potřeby mají lidé v USA, kde spotřební úroveň dalece přesahuje minimální fyziologické potřeby potravy, oblečení a bydlení, a třeba v Indii:

V prohlubni pilíře, uprostřed suti, se zabydlela mladá rodina. Černé hadry, hnusné zbytky jídla, ige-litová plachta pro případ deště. Mladý tatínek i maminka se smějí a hrají si s miminkem.1

S vyšším příjmem roste spotřební standard a objevují se nové potřeby, zároveň se stále zdokonalují tech-nologie, které umožňují rozmanitost statků při nižších nákladech. Dříve měli ekonomové strach, že dojde k uspokojení potřeb a nastane ekonomická stagnace, avšak firmy 21. století si dokážou vytvářet a zvyšovat poptávku i samy. Firmy dodávají na trh jak nové technologie, tak i rizika (např. chemikálie, automobilis-mus, freony, elektromagnetické znečištění) a vytváří se poprávka po ochraně proti těmto rizikům, které se stávají motorem prosperity.2

V USA vznikla v 50. letech 20. století konzumní společnost masové spotřeby a tento způsob života se přesunuje do dalších částí světa. Lidé mění postoj k dluhu, přestávají nejdříve šetřit a užívat života později. Vzrůstá zadluženost domácností díky hypotékám a splátkovým obchodům, která vyplývá z toho, jaké po-třeby jsou uměle vytvářeny. Spotřebitel se přizpůsobuje reklamnímu vzoru, což má vliv na lidské chování a kulturu.3 Jsou lidé v nejbohatší zemi světa šťastní? USA se řadí k předním zemím světa s nejvyšším počtem lidí, kteří pravidelně navštěvují psychoanalytika. Psycholog Miroslav Plzák říká, že pojem lidské štěstí vymysleli mediální a reklamní principálové: Copak štěstí může být levné, nebo dokonce zadarmo? Podle průzkumů už i osamocení Češi hledají partnera po večerech v hypermarketech.

Každý člověk má svou preferenční stupnici potřeb, kdy subjektivně seřazuje potřeby podle naléhavosti a ty pak uspokojuje. Nezastupitelné místo mají i luxusní statky – luxus se v průběhu lidských dějin neustále vyskytoval, jako by člověk potřeboval mít přesně definovatelný přebytek: přebytek není nutný, je ale nutné, aby tu byl.4

Při uspokojování potřeb každý sleduje svůj vlastní zájem, kdy osobní zájem je nejsilnějším motorem hospodářské aktivity. Každý se snaží získat maximum za minimum (hédonismus), respektive maximum užitku za minimum nákladů. Znamená to, že někteří lidé se chovají egoisticky a bezohledně? Ano, jsou mezi námi takoví lidé, stejně jako existují i lidé altruističtí – přející nezištně ostatním. Každý člověk je však homo oeconomicus, protože každý vždy preferuje mít peněz více než méně. Peníze umožňují realizovat cíle, i matka Tereza by s více penězi dokázala pomoci více.

1 Jazairiová, Pavla: V severní Indii, Radioservis Praha, 2004, str. 20. 2 Fiala, Zbyněk: O ekonomii rizik a polovičaté racionalitě, rozhovor s Janem Kellerem. Ekonom č. 34, 19.–25. 8. 2004, str. 25–27. 3 Galbraith, J. K.: Společnost hojnosti, Praha, 1958.

4 Baggio, A. M.: Skrytá tvář – putování konzumní kulturou, Praha, 1996.

22

Potřeby jsou uspokojovány statky (produkty, zboží, komodity, výstup) a službami. Za peníze si kupujeme ekonomické statky, někde existují i statky volné, například voda v horském potoku. Služba má nehmotnou podobu, je to například výuka, lékařské ošetření, zájezd, koncert atd. Čím je země bohatší, tím je rozsah sektoru služeb větší. Služby vykázaly během minulých let vysokou dynamiku a zejména v poslední době se stávají motorem ekonomik. Boom zcela nových druhů služeb způsobil, že dnes je na nich závislá více než polovina pracujících. Služby mohou táhnout ekonomiku nahoru, zvláště tím, že potřebují velké množství nových sil. Vůbec největších úspěchů dosahuje obchod, poradenské, právní a konzultační služby.

Člověk ekonomický se podle liberálních koncepcí, tedy podle ekonomie hlavního proudu, chová při uspokojování svých potřeb racionálně. Co to znamená? Racionální chování vede nejefektivnějším způso-bem a nejkratší cestou k dosažení cíle, jinými slovy člověk pečlivě kalkuluje zisky a ztráty každého svého činu, zpracovává veškeré informace, aby se rozhodl nejlépe. Je to však abstrakce, model, v praktickém životě se nelze chovat vždy racionálně (někdy se člověk poučí z chyb a chová se racionálně alespoň podle možností).5

Rozhodneme-li se koupit si počítač, jak budeme postupovat? Obejdeme všechny obchody, budeme sledovat Internet, veškeré reklamy v novinách, časopisech, TV, rádiu, budeme se ptát známých na dopo-ručení, podíváme se na inzeráty, nástěnky…, sami tušíte, že tři intenzivní týdny práce jsou na rozhodnutí moc. Zrychlené životní tempo způsobuje, že na jedné straně přicházejí rychle novinky, na straně druhé se snažíme racionálně vybírat to, co nám přinese nejvyšší užitek. Čím více možností má jedinec na výběr, tím roste množství informací ke zpracování. Je známo, že velká informační zátěž může mít vztah k psy-chopatologii. Laboratorní pokusy prokázaly, že čím je více možností, tím je pomalejší reakce. Ani politici nejsou náporu informací ušetřeni, proto se například daří lobbyistickým skupinám.

V praktickém životě jsou lidé vedeni i jinými okolnostmi než čistě rozumovou analýzou situace. Člověk touží mít i více štěstí než rozumu a mnohdy se řídí emocemi.

1.2 Náklady obětované příležitostiČlověk (nebo firma) se musí v životě mnohokrát rozhodovat. Sestavuje si žebříček hodnot a volí mezi

alternativami, kdy zvítězí nakonec jen jedna. Uvažujeme-li pro zjednodušení jen dvě varianty, pak ona druhá možnost zůstane „obětována“. Koupí-li majitel čajovny orientální koberec, nemůže už koupit stol-ky, ale před rozhodnutím zvažuje pro a proti obou variant, aby věděl, co svou volbou ztrácí. Ekonomický způsob myšlení majitele čajovny je založen na principu nákladů obětovaných příležitostí (též pod názvem alternativní náklady).

Jaké jsou účetní náklady vašeho studia?

Náklady na jídlo, skripta, kolej, zábavu, koncerty v U klubu atd. Jaké jsou náklady obětovaných příležitostí vašeho studia?

Plat, protože pokud studujete, přicházíte o výdělek.

V realitě se nerozhodujeme jen podle účetního zisku (účetních nákladů), díváme se i na faktory, které vyjádřit v penězích nelze, ačkoliv jsou reálné, sledujeme ekonomický zisk:

účetní zisk = celkové příjmy – účetní nákladyekonomický zisk = celkové příjmy – účetní náklady – náklady obětované příležitosti

Příklad ekonomického myšlení: Žena na mateřské dovolené se rozhodne jít pracovat a řeší dvě varianty hlídání dítěte:

5 Sledováním a popisem reálného života se zabývají institucionální ekonomické koncepce.

23

Dá-li dítě do jeslí, které stojí měsíčně 4000Kč, ztrácí nárok na rodičovský příspěvek, 3500Kč měsíčně. Rozhodne-li se pro chůvu, která chce 8000Kč měsíčně, státní podporu neztratí. Její čistý příjem bude 20 000Kč. Co bude brát v úvahu pro optimální rozhodnutí?

1. krok: porovnání účetních

nákladů a zisků

2. krok: porovnání ekonomických

nákladů a zisků

3. krok: porovnání nepřímých nákladů

a zisků

4. krok: porovnání externalitJesle 20 000 – 4000 = 16 000Kč 20 000 – 4000 – 3500 = 12 500Kč Pro optimální rozhodnutí nestačí jen

srovnání účetního a ekonomického

zisku. Musíme vzít v úvahu další

faktory: náklady a zisky nepřímé

a externí. Jelikož tyto efekty není

často možné vyjádřit v penězích,

ačkoliv jsou reálné, používáme úvahu

(kvalitativní metodu).

Chůva 23 500 – 8000 = 15 500Kč 23 500 – 8000 = 15 500KčRozhodnutí Jesle Chůva

Nepřímé náklady a zisky: Pokud by chůva nevařila zdravě a krmila dítě sladkostmi a hranolkami, dítě by mohlo trpět obezitou a nemocemi. Matka bude následně trávit s dítětem více času a vydělá si méně peněz, navíc má vyšší výdaje na zdravotní péči.

Externality: Jak vysvětluje kapitola 7, externality představují dopad na třetí osobu. Pozitivní externalita chůvy může být, že vaří zdravě (zdravé dítě bude mít později méně výdajů na zdravotní péči) a negativní externalita chůvy může být, že chůva zapíná dítěti často televizi. Podle psychologů to může způsobit psy-chologické poruchy – agresivitu, snížení koncentrace atd, což může mít dopady na omezení budoucích příjmů dítěte.

Pro řádnou analýzu by bylo potřebné zvažovat všechny dopady na třetí osoby, například jestli agresivní dítě způsobí ublížení na zdraví, tyto náklady pak budeme muset též započítat. Stejným způsobem bychom pohlíželi na externality v případě jeslí.

G. S. Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1992, ve své knize Teorie preferencí popisuje trendy současné společnosti, kdy zahrnuje do procesu rozhodování i lásku, vztahy rodičů k dětem a další. Říká, že mladí lidé volí, zda mít děti či kariéru, zda mít dítě teď nebo až po kompletním hmotném zabez-pečení.6 Dítě je bráno jako investice, které vrátí věnovanou péči rodičům v pozdějším věku, rodič si bude hrát s vnoučaty a dostane tak investovanou lásku zpět. Dítě se z tohoto principu může stát nákladem obětovaných příležitostí.

Klíčová slova:Potřebypreferenční stupnice potřebstatky a službyracionalita člověka ekonomickéhonáklady obětované příležitosti

6 V angličtině existuje dokonce pojem DINKS (double income – no kids) pro bezdětné páry, které upřednostňují kariéru před dět-mi.

24

Otázky:1. Martin pracoval jako programátor a vydělával 90 000 Kč ročně. Rozhodl se, že bude v oblasti softwaru

podnikat. Vložil do své firmy 100 000 Kč svých úspor, které měl dosud uložené na 10% úrok. V prvním roce podnikání činil příjem jeho firmy 300 000Kč a jeho účetní náklady dosáhly 120 000 Kč. Jaký byl Martinův čistý ekonomický zisk?

2. Majitel pronajímá byt za ustálenou cenu 5000 Kč/rok. Banka nabízí úrokovou míru 9% p.a. (per annum). Byt je na prodej za 70 000 Kč. Podle principu alternativních nákladů odpovězte:a) Proč chce majitel byt prodat?b) Byla by to pro podnájemníka výhodná koupě?c) Byla by to pro případného kupce i s podnájemníkem výhodná koupě?

Literatura:1. Holman, R.: Základy ekonomie, C. H. Beck, Praha, 20002. Jurečka, V. a Březinová O.: Mikroekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 20053. Jurečka, V.: Základy ekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 19994. Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha, 20015. Holman, R.: Ekonomie, C. H. Beck, Praha, 2001

25

Kapitola 2 Poptávka a nabídka

ÚvodVíme, že motorem výroby jsou lidské potřeby, které lidé uspokojují spotřebou. Nyní si vysvětlíme vznik

trhu a odvození poptávky a nabídky.

2.1 Vymezení pojmu trhLidé žijící kdysi dávno v rodových osadách byli soběstační, vyráběli a pěstovali pro své potřeby. Postupem

času jim díky zdokonalování zůstávaly přebytky, a protože každá osada produkovala něco jiného, začalo se směňovat. Zpočátku směna probíhala výměnou statek za statek (barterový obchod), až postupem času se specializací a rozdělením lidí na řemeslníky, zemědělce, uhlíře, hrnčíře, košíkáře, atd. zavedly i peníze v různých formách. Touto, zpočátku spíše nahodilou směnou, vzniká trh. Slovo jarmark pocházející z něm-činy znamená „výroční obchod“.

Samotná instituce trhu je prastará, ale až do 19. století v žádné zemi nehrála určující roli v ekonomickém životě, neřídila jeho fungování. Již proto ne, že základním principem tradiční ekonomiky od Aristotela bylo produkovat pro potřebu vlastní skupiny, ne pro směnu. Tržní směna vedená čistě jen motivem zisku byla jak ve starověku, tak ve středověku podezřelá. Trhy fungovaly spíše na okraji ekonomiky, nikoli v jejím centru. Neexistoval systém cen, které by svým pohybem bezprostředně ovlivňovaly život většiny lidí.

V současnosti rozlišujeme velké množství trhů, např. podle předmětu směny je to trh výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu), trh peněz, statků a služeb. Daný trh, tzv. agregátní (celkový) se pak dělí na dílčí trhy, tzv. relevantní trhy: trh automobilů se dělí na trh automobilů sportovních, nákladních, terénních, ka-brioletů apod. Trhy klasifikujeme podle velikosti na místní, národní a světové. Cílem vytvoření jednotného evropského trhu je společný postup vůči USA a asijským zemím.7

Jedním z prvních ekonomů, kteří se zabývali problematikou trhu, byl anglický úředník Adam Smith (18. století), zakladatel směru klasická ekonomie, a ptal se:

Jak to, že se vyrábí právě to, CO je potřeba,

tehdy, KDY je to potřeba

a prodává se tam, KDE je to potřeba.

Odpověď na tyto otázky dává podle Smithe trh, který zajišťuje rovnováhu v ekonomice. Smith si však nedokázal vysvětlit mechanismus, který rovnováhu zabezpečuje, proto hovořil o neviditelné ruce trhu (The Wealth of Nations, 1776):

Každý jednotlivec se snaží použít svůj kapitál tak, aby jeho produkt měl co největší hodnotu. Obvykle nezamýšlí prosadit veřejný zájem, a ani neví, do jaké míry ho prosazuje. Sleduje pouze své vlastní zabezpečení, pouze svůj vlastní prospěch. Přitom ho vede jakási neviditelná ruka, aby prosazoval cíl, o který mu vůbec nešlo. Sledováním svého vlastního zájmu často prosazuje zájem společnosti účinněji, než když ho opravdu zamýšlí prosadit.8

Na otázku, jak trh funguje, se snažilo a stále snaží odpovědět mnoho ekonomů, ale co ekonom, to jiný názor, proto vznikaly různé ekonomické směry (teorie, koncepce, školy). V jednom se ale shodují všichni: Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje. Neoklasikové v 19. století zformulovali názor, který je stále platný, že příčinou rovnováhy na trhu je vztah mezi poptávkou

7 Mašek, František: Když se nedaří, co se dařit má. Ekonom č. 46, 11.–17. 11. 2004, str. 39.

8 Samuelson, Paul A. a William D. Nordhaus: Ekonomie, Praha, Svoboda, 1991., str. 37.

26

a nabídkou. Právě tolik se nabízí, kolik se žádá, a to jak celkově (makroekonomická rovnováha), tak pro jednotlivé výrobky (mikroekonomická rovnováha).

2.2 Tržní konkurenceVztah mezi poptávkou a nabídkou je vztahem protichůdných zájmů, na jedné straně stojí prodávající, ať

už výrobci nebo obchodníci a na druhé straně domácnosti, spotřebitelé. Kupující chtějí levně koupit, výrobci draze prodat. Tento střet zájmů na trhu označujeme jako konkurence. Rozlišujeme tři typy konkurence:

1. Konkurence mezi celou stranou kupujících a celou stranou prodávajících, tedy poptávka proti nabídce. Sledujeme-li vztah mezi cenou (Price) a množstvím (Quantum) určitého statku, pak vidíme, že čím více se nabízí, tím cena klesá a naopak, čím méně se nabízí, tím cena roste. To je důsledkem konkurence mezi poptávkou a nabídkou.

2.2.1 Poptávka

Poptávka (Demand) představuje spotřebitele (domácnost), který je ochotný koupit si dané množství statku nebo služby za určitou cenu. Platí zákon klesající poptávky: S nižší cenou koupíme více. Budou-li makové koláče drahé, koupíme maximálně pět, když zlevní, koupíme si jich třeba deset. Rozlišujeme dva důvody klesající poptávky: a) důchodový efekt říká, že při vyšší ceně kupujeme méně, protože původní částka nestačí a b) substituční efekt říká, že spotřebitel při vyšší ceně nahradí dražší statek levnějším.

Graf 1: Křivka poptávky

Cena (P) Množství (Q)1 102 73 5

Samozřejmě existují výjimky ze zákona klesající poptávky, například Giffenovy statky, kdy se poptávka s rostoucí cenou zvyšuje. Stalo se tak v Irsku v době hladomoru (19. století), kdy zdrojem obživy byly brambory a při růstu jejich ceny chudým nezbývalo už na nic jiného, proto jich kupovali alespoň více.

„Snobský efekt“ představuje další výjimku ze zákona klesající poptávky – luxusní statky mají i luxusní cenu a svoji klientelu. Dříve luxusní kosmetická firma Rimmel zlevnila, aby více prodala, dostavil se však nechtěný efekt – dosavadní spotřebitelé přestali kosmetiku kupovat, protože ztratila punc luxusu. Opakem je „efekt módy“ – módní statek strhne poptávku.

Rozlišujeme změnu poptávky (posun celé poptávkové křivky) z D do D’ (poptávka roste), nebo do D’’ (poptávka klesá), změní-li se jiné faktory než cena; a změnu poptávaného množství (posun po křivce z bodu do bodu) z A do B, změní-li se pouze cena, viz Graf 2:

Graf 2: Posuny křivky poptávky a poptávaného množství

27

Jestliže tiramisu zlevní, zvýší se poptávané množství, posuneme se po křivce poptávky (A do B). Pokud vodárenská společnost zdraží vodu, poptávané množství klesne (B do A).9

Pokud vzroste cena medovníku a cena tiramisu zůstane beze změny, pak se zvýší poptávka po tiramisu při jeho stejné ceně a posune se celá křivka nahoru (D’). Americké letecké společnosti zvyšují poptávku (D’) po leteckém palivu, protože se zvýšila průměrná váha cestujících (65 % obyvatel USA je obézních nebo má nadváhu).10 Jestliže budou Američané cestovat do Evropy vlakem namísto letadlem, jak se dožadoval jeden klient cestovní kanceláře, pak poptávka po letenkách klesne (D’’).

Poptávku ovlivňují některé faktory:1. Cena substitutů – nahrazujících statků, např. mobil a pevná linka, křeslo červené či žluté barvy (Ikea

mívá červené potahy dražší), vlaková a autobusová doprava. Pokud se zvýší cena žaluzií, lze očekávat zvýšení poptávky po závěsech.

2. Cena komplementů – doplňujících statků (např. lampa a žárovka, auto a benzín, popř. nafta). Pokud se zvýší cena lamp, lze očekávat pokles poptávky po žárovkách.

3. Další vlivy – příjem, věk a počet spotřebitelů, jejich vkus a preference (např. český trh preferuje rum, irskou whisky a Becherovku),11 reklama, rovněž očekávání ohledně budoucí ceny (povánoční slevy, nový model auta za půl roku).

Sečteme-li individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů, získáme tržní poptávku.

2.2.2 Nabídka

Nabídka (Supply) je množství zboží, které jsou výrobci ochotni nabízet při daných cenách. Křivka je rostoucí, vysoká cena láká výrobce, proto zvyšují nabídku a naopak, při nízkých cenách se výrobci nevy-platí vyrábět a nabídku omezuje. Zvýšení cen umožní nakoupit více výrobních faktorů a rozšířit výrobu. Následující graf č. 3 zobrazuje posuny křivky nabídky a posuny po křivce nabídky:

Graf 3: Posuny křivky nabídky a nabízeného množství

Rozlišujeme změnu nabídky (posun křivky nabídky) z S do S’ (nabídka roste), nebo do S’’ (nabídka klesá, i když je opticky výše!): změní-li se ostatní faktory kromě ceny; a změnu nabízeného množství (posun z bodu A do bodu B na křivce): pokud medovníky půjdou dobře na odbyt i při vyšší ceně, výrobce jich rád upeče více.

9 U spotřeby vody však dochází k paradoxní situaci: s nižší spotřebou kvůli zvýšené ceně musí odběratelé zaplatit více, protože náklady na úpravu vody by jinak nebyly dostatečně pokryté.

10 Kuliš, Jiří: Ekonomika obezity. Ekonom č. 22, 2.–8. 6. 2005, str. 26.

11 Ježek, Karel: Investice do Becherovky splnila očekávání. Ekonom č. 23, 9.–15. 6. 2005, str. 51

28

Nabídku ovlivňují některé faktory:1. Cena výrobních substitutů (vyrábím kovové a dřevěné ploty – vzroste-li cena dřevěných, pak omezím

ploty kovové a nahradím je lépe placenými dřevěnými) 2. Cena výrobních komplementů (při zvýšení ceny dřevěných plotů se zvýší i nabídka poliček, které vyrábím

ze zbytků dřeva)3. Ceny výrobních faktorů (zvýší-li se cena dřeva, budu nabízet méně dřevěných výrobků)4. Technologie (nové technologie snižují náklady a tím zvyšují nabídku)5. Další vlivy – počet prodávajících, počasí (sucho zničí úrodu), stávky, války atd.

Tvar křivky nabídky se může měnit:

1. Ve velmi krátkém období je tvar křivky zcela vertikální, protože množství nelze zvýšit. Budete-li prodávat tulipány na trhu, máte k dispozici jen určité množství a nemůžete počet tulipánů zvýšit, pouze zvednete cenu, pokud bude o květiny velký zájem. Pokud o ně zájem nebude, cenu musíte snížit.

2. V krátkém období lze zajistit pomocníka, který bude tulipány na trh během dne dodávat podle potřeby; u firem dochází k vyprazdňování zásob.

3. V dlouhém období přiberete další pomocníky, zahradníky, koupíte další půdu, nasadíte více tulipánů. Cena květin na trhu poroste jen pomalu, protože jich je na trhu dostatek.

4. Ve velmi dlouhém období hrají klíčovou roli nové technologie. Ačkoliv cena neroste, jak je patrné z ho-rizontální křivky S, zisk nemusí být nižší ze dvou důvodů:a) Klesají náklady na jeden tulipán: Dovezeme dodávkou na trh 1000 tulipánů s určitými náklady na

dovoz. Pokud dovezeme 2000 tulipánů, náklady klesnou přibližně o polovinu. b) Zvýší se množství nabízených tulipánů: Inovujeme, koupíme drahé zařízení, automatickou klimati-

zaci a ostřikovací systém, což na jedné straně zvýší náklady na jednu květinu, ale na straně druhé pomocí nové technologie vypěstujeme dvakrát tolik květin za stejnou dobu. Cena květin neroste, poptávka je spokojená a nám se zvýšil celkový zisk vyšším obratem (to je typ managerské firmy, která maximalizuje obrat, ne zisk).

29

Pěstujeme-li 1000 tulipánů Pěstujeme-li 2000 tulipánůCena 1 tulipánu: 5 Kč Cena 1 tulipánu: 5 KčNáklady na 1 tulipán: 4,50 Kč Náklady na 1 tulipán: 4,70 KčZisk z 1 tulipánu: 0,50 Kč Zisk z 1 tulipánu: 0,30 KčZisk z 1000 tulipánů: 500 Kč Zisk z 2000 tulipánů: 600 Kč

2. Konkurence mezi prodávajícími (na straně nabídky)

Proč při zvýšeném množství výroby dochází k poklesu ceny? Co to způsobuje? Je to právě konkurence mezi prodávajícími, kteří se bojí, že své zboží neprodají a tak snižují cenu, aby jim nic nezůstalo. Příklad: Prodavači ovoce a zeleniny na tržišti snižují ceny, aby prodali své zboží, které by se jinak zkazilo.

3. Konkurence mezi kupujícími (na straně poptávky)

Proč dochází k růstu ceny při sníženém množství? Způsobuje to konkurence mezi kupujícími, kteří se obávají, že se na ně nedostane a tak jsou ochotni zaplatit vyšší cenu. Příkladem jsou fronty před obchodem.

Klíčová slova:Trh a relevantní trhytři typy konkurencezákon klesající poptávkynabídka a období: velmi krátké, krátké, dlouhé, velmi dlouhé

Otázky:1. Nakreslete grafy a vyznačte posuny křivek:

a) Vyšší příjmy obyvatelstva vedly k vyššímu nákupu knih a časopisůb) Výrobci kávy zjišťují, že ceny kakaa a čaje rostouc) Neúroda okurek vedla k poklesu jejich nákupůd) Vzestup ceny hovězího masa vede spotřebitele k přechodu na ryby a drůbež

2. Co se stane s nabídkou a nabízeným množstvím na trhu aut v následujících případech:a) Zavedení technologie šetřící náklady v automobilkách. Posun nabídky dopravab) Pokles ceny aut. Posun po křivce nabídky dolůc) Zvýšení mezd v automobilkách. Posun nabídkové křivky doleva

3. Nakreslete křivku nabídky:a) Lístků na klíčový mezistátní fotbalový zápasb) Limonád v centru města

Literatura:1. Holman, R.: Základy ekonomie, C. H. Beck, Praha, 20002. Jurečka, V. a Jánošíková I.: Mikroekonomie: Učební text pro bakalářské studium, Ekf VŠB-TU, Ostrava,

20053. Holman, R.: Ekonomie, C. H. Beck, Praha, 20014. Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha, 20015. Jurečka, V.: Základy ekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 19996. Jurečka, V. a Březinová O.: Mikroekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 1997

30

Kapitola 3 Tržní mechanismus

ÚvodPo odvození poptávky a nabídky ukážeme, jak funguje ekonomický koloběh, jak dochází k tržní rovno-

váze a uvedeme případy, kdy trh selhává.

3.1 Ekonomický koloběhMezi ekonomickými subjekty: domácnostmi (spotřebiteli), firmami, státem a zahraničními subjekty

dochází k ekonomickým vztahům. Nám bude pro představu ekonomického koloběhu stačit jednoduchý dvou-sektorový model, který zobrazuje tok peněz (plná čára) a tok finální produkce/výrobních faktorů (přerušovaná čára) na jednotlivých trzích:

Graf 4: Ekonomický koloběh

Domácnosti platí za statky a služby firmám, zároveň dostávají od firem mzdu, rentu za pronájem půdy, úrok za půjčené peníze. Firmy nakupují výrobní faktory a plynou jim platby za statky a služby. Sektorů je mnohem více, rozšířená verze (např. o příjmy a výdaje státu, finanční trhy atd.) zobrazuje Masgreyovo schéma, které by zabralo celou stránku.

3.2 Rovnováha trhuPodívejme se nyní, jak se trh samoreguluje. Touto problematiku vztahu mezi poptávkou a nabídkou na-

vázali neoklasikové koncem 19. století na představitele klasické ekonomie, vypracovali schéma dosahování rovnovážného stavu v ekonomice a popsali fungování tržního mechanismu. Následující Graf 5 se nazývá díky svému vzhledu pavučinový diagram:

31

Graf 5: Pavučinový diagram

Představte si, že začnete podnikat. Vyrobíte nový statek, který na trhu doposud není (oblíbený příklad studentů: brýle, přes které je vidět pod oblečení, popř. neviditelný papír). Sledujte Graf 5:

Jakou nasadíte cenu? Zkusíte nižší, ať se zorientujete, jestli je vůbec o váš statek zájem: P1 při nižším množství Q1. Když uvidíte, že je o statek zájem (což lze u daného příkladu očekávat), zvýšíte cenu na maximum na P2, tedy až tak vysoko, kdy se ještě najde někdo, kdo statek koupí. Protože jste měli vyrobeno jen malé množství statku, mohli jste hýbat jen s cenou. Počkáte, jak bude poptávka dále reagovat. Vidíte, že lidé mají zájem i při vysoké ceně, proto se vám vyplatí vyrobit více, tedy množství Q2. Toto je maximum výroby, které jste schopni zabezpečit.

Jste velmi úspěšní podnikatelé, vyrábíte obrovské množství statku při astronomické ceně!!! Nebude-me teď myslet na mlsnou a dravou konkurenci, ale jen na vaše spotřebitele. Při této ceně totiž hrozí, že ztratí velmi brzy zájem, sklady i regály v obchodech jsou plné vašeho výrobku, není o něj nouze, a tím ztrácí atraktivitu. Nakonec jej nikdo nekupuje. Co dál?

Musíte s cenou dolů na P3, až tam, kdy se najde opět někdo, kdo při této minimální ceně statek koupí. Alespoň vyprázdníte sklady. Cena je nízká, nedaří se vám, musíte snížit i nabízené množství na Q3, protože při této ceně proděláváte. Toto množství teď odpovídá ceně, za kterou prodáváte.

Nezoufejte, zlé časy přečkáte a poptávka se určitě vrátí. Slavný ekonom John Maynard Keynes by podotkl, že podnikatelský duch zvítězí. Paul Samuelson by vám přiblížil statistiku, že ročně v prů-měru sto nových firem vznikne a sto jich zkrachuje. Podmínky České republiky jsou vám však velmi nakloněné, napomáhá nám vstup do EU, očekáváme slibný ekonomický růst, celkový počet konkurzů od roku 2000 stále klesá (buďte ale pro jistotu připraveni na exekuci, rok 2005 zaznamenal jejich obrovský nárůst) a ačkoliv patří podle analýz obchod k nejrizikovějším odvětvím podnikání,12 nabízíte statek, který si už určitě našel svou poptávku.

Máte štěstí (ano, ekonomie je i o štěstí), lidé si na váš statek již zvykli a po nějaké době zjistí, že je ho náhle nedostatek. Dochází k oživení. Zájem vytáhne cenu až na P4, protože máte jen omezené množství v obchodech (na skladu není nic) a tak hýbete jen s cenou. Při zájmu poptávky začnete zvyšovat výrobu na Q4.

A tak to bude pokračovat dále, až do středu, do bodu rovnováhy E (equilibrium). V bodě rovnováhy dosáhnete spokojenosti jak vy, protože při dané ceně se vám vyplatí vyrábět – produkovat rovnovážné množství Q*, tak je spokojena poptávka, která nalezne váš statek vždy a za přiměřenou – rovnováž-nou cenu P*.

E

S

D

Q1 Q3 Q* Q4 Q2 Q

P

P2 P4

P*

P3

P1

12 Rysková, Světlana: Víc krachují na Moravě: V České republice se dostanou do konkurzu tři promile firem. Ekonom, č. 24, 16.–22. 6. 2005, str. 46.

32

Spirála vedoucí do středu zobrazuje ekonomickou rovnováhu. Může však nastat situace, že se bude spirála točit opačně – od bodu rovnováhy směrem ven? Ano, v případě války, převratů, rozkolísaného stavu ekonomiky, kdy se prudce mění ceny nebo produkce důsledkem inflace.

V situaci existence jednotného trhu EU, kdy spotřebitel nemůže jednoduše porovnávat ceny a racionálně se rozhodovat, může využít např. služeb Evropského spotřebitelského centra a zjistit na www. cec-ecc. be, kde co koupit nejlevněji.13

3.3 Regulované ceny: Nedostatek a přebytekTržní mechanismy působí současně na všech trzích a rovnováha jednoho trhu má vliv na rovnováhu na

trzích ostatních. Faktorem, díky kterému se trh samoreguluje, je cena. Mikroekonomie je prakticky teorií cen. Cena má čistící funkci a určuje co, kolik a jak se vyrobí. Bývá však běžné, že v některých případech nejsou ceny ustáleny na základě poptávky a nabídky, ale jsou např. státem administrativně stanoveny (ma-ximální cena některých statků, minimální mzda, regulované nájemné apod). Vznikají tak dvě situace, ve kterých je trh v nerovnováze: nedostatek a přebytek.

3.3.1 Nedostatek na trhu – převis poptávky

Příklad: Trh bytů k pronájmuRovnovážná cena P* za pronájem bytu je 8000 Kč/měs. Při této ceně by se pronajímalo Q* 400 bytů.

Vláda ze zákona určila, že maximální nájemné je 3500 Kč/měs. Jak se změní situace na trhu?

Graf 6: Nedostatek na trhu – převis poptávky

Při této ceně jsou lidé ochotni pronajmout si dejme tomu 900 bytů. Avšak vlastníci bytů, kteří je prona-jímají, jich za cenu 3500 Kč nabízejí jen 200. Vzniká převis poptávky ve výši 700 bytů.

1. Situace na regulovaném trhu po snížení nájemného: Vzniká černý trh s byty, nájemné je vyšší než 3500 Kč, stát ztrácí příjem z daní, vlastníci domů byty neudržují, nové se nestavějí, vznikne nedostatek bytů.

2. Situace na neregulovaném trhu: Okamžitě by vzrostlo nájemné. Analýza sociálních důsledků by však prokázala, že deregulace je sociálním hazardem.

Reálný stav na trhu s byty: Ačkoliv má Česká republika 420 bytů na 1000 obyvatel, je bytů nedostatek. „K tomu, aby měl každý šanci získat vyhovující byt, je nezbytný převis nabídky nad poptávkou zhruba o tři až pět procent.“14

13 Ginterová, Monika: Nedejte se! Ekonom č. 25, 23.–29. 6. 2005, str. 27.

14 Císař, Jaromír: Jak vyvážit trh s byty. Ekonom č. 5, 3.–9. 2. 2005, str. 28.

33

3.3.2 Přebytek na trhu – převis nabídky

Příklad: Trh s obilím Rovnovážná cena pšenice je 40 Kč za 1 kg.15 Při této ceně by se prodalo 50 000 kg pšenice. Vláda stano-

vila nákupní cenu obilí ve výši 60 Kč za 1 kg pšenice a prohlásila, že bude nakupovat a likvidovat veškeré přebytky obilí, které vzniknou při této ceně. Co se stane na trhu pšenice?

Graf 7: Přebytek na trhu – převis nabídky

Při této ceně jsou lidé ochotni nakupovat jen menší množství obilí, dejme tomu 30 000 kg. Prodejci pšenice by realizovali při ceně 60 Kč vyšší zisky a tak by nabízeli 70 000 kg (nebudou produkovat geneticky modifikovanou pšenici, aby jí bylo více, my si jen představíme, že pšenice více dodat lze).

Vzniká převis nabídky ve výši 40 000 kg. Toto množství musí vykoupit vláda, jinak by zemědělci museli snížit cenu (tzv. dotované zemědělství).

Reálný stav na trhu s obilím: S přebytky obilí jsou v ČR velké problémy: při skladování napadá obilí hmyz a sněť; výrobci krmiv ani pekaři nemají zájem; začíná se s výrobou bioetanolu jako součásti benzínu; slouží k výrobě škrobu. Co pomoc ze zahraničí? Intervenční fond EU pomáhající pěstitelům, kteří nenašli odbyt pro sklizeň, vyplácí 101 euro za tunu a pak se toto obilí stává majetkem unie. Avšak ani unie si s přebytky neví rady.16

3.4 Tržní selhání: „Dvakrát sláva trhu, nikoli však třikrát“17

Liberální školy zastávají myšlenku, že tržní mechanismus je schopný uvést ekonomiku do rovnováhy, trh se samoreguluje a každý vnější zásah rovnováhu naruší. Odmítají zásahy státu do ekonomiky. Moderní společnosti, tzv. smíšené ekonomiky (sociálně tržní ekonomiky) však do tržního fungování zasahují, a to v případech tržních selhání, „neviditelná ruka“ trhu pak působí s „viditelnou rukou“ státu:

1. Trh selhává v případě pomoci jiným: Lidé nejsou stejně vybaveni kupní silou, někteří jsou chudí, někteří bohatí, a to nejen díky dědictví,

ale na základě schopností a talentu. V případě perfektního fungování trhu by slabí nebo nemocní neměli dostatečné prostředky, stát proto vytváří „záchrannou síť“. Na druhou stranu trh přeje lidem investujícím do vzdělání, kteří pak mají vyšší příjem. „Čím má reputace trhu jakožto spravedlivého institutu víc skvrn,

15 Skutečné výrobní náklady obilí se pohybují podle Agrární komory v průměru okolo 2,5 Kč/1kg (rok 2005).

16 Olbrichová, Alena: Humbuk zvaný topné obilí. Ekonom č. 23, 9.–15. 6. 2005, str. 26–7.

17 Samuelson, P. A. a W. D. Nordhaus: Ekonomie. Svoboda Praha, 1991, str. 552.

34

tím víc budou průměrní občané chápat rozdíly v příjmech jako pouhý výsledek korupce, nezákonných aktivit, konexí s veřejnými činiteli a tak dále. To zvýší poptávku po větší regulaci a hlubších zásazích vlády do ekonomiky“.18

2. Trh nezabezpečuje veřejné statky: Provozovat maják, dálnice (bez mýtného) nebo veřejné osvětlení nepřináší žádný zisk, tudíž bychom je

neměli. Nebyla by ani armáda, policie a další, viz sekce veřejná ekonomie.

3. Trh nebrání omezování konkurence vedoucí ke vzniku monopolu: Monopol může zneužívat svého postavení a cenově diskriminovat spotřebitele, více viz kapitola nedo-

konalá konkurence.

4. Trh nepočítá se vznikem externalit: Bez vašich nákladů na vás dopadají externí efekty – externality. Ty jsou dvojí – pozitivní a negativní.

Uveďme ochranu životního prostředí jako příklad relevantní pro oba typy:České podniky začínají integrovat do své strategie sociální a ekologická hlediska19, ať už je k tomu tlačí

zahraniční vlastník, obchodní partner nebo snaha o náskok před konkurencí, a tak recyklují dobrovolně odpad, sponzorují chov ohroženého živočišného druhu, minimalizují nároky na spotřebu energie apod.20 Firmy tak vytvářejí pozitivní externality, ze kterých benefitujeme všichni.

Příkladem negativních externalit je zněčišťování životního prostředí. Ačkoliv se nebudete podílet na výrobě nebo spotřebě něčeho, co zamořuje prostředí škodlivinami, ponesete náklady, např. na svou léč-bu. Výfukové plyny z aut, pasivní kouření způsobují rakovinu, což zatíží zdravotní systém. Neregulovaná tržní ekonomika by vedla k vysoké úrovni znečišťování, proto stát stanoví pravidla pro tzv. internalizaci externalit:

a) internalizace externalit pomocí opravných daní a dotací, tj. zdanění těch aktivit, které vytvářejí externí náklady a dotování aktivit, které přinášejí externí prospěch (výnosy)

b) stimulace soukromého vyjednávání mezi zainteresovanými stranami, tedy mezi původcem negativní externality a subjektem, který je touto externalitou poškozován (chemička vypustí jedy do řeky tekoucí do chovného rybníka: je levnější a rychlejší vyjednávat mezi chemičkou a rybáři, než při státní intervenci)

c) stanovení jasných soukromých vlastnických práv (čí je řeka, kterou chemička využívá k odpadu a prakticky ji „spotřebovává“?)

Klíčová slova:Ekonomický koloběhpavučinový diagramregulované ceny: převis poptávky a nabídky tržní selhání

Otázky:1. Poptávku po bytech lze vyjádřit funkcí D: Q = 960 – 7P a nabídku S: Q = 160 + 3P. Vláda ze zákona

určila, že maximální nájemné je 35 Kč denně. a) Určete rovnovážnou cenu a množství b) Určete, zda jde o přebytek či nedostatek na trhu a jeho výšic) Zobrazte graficky

18 Alesina, Alberto a Francesco Giavazzi: Kapitalismus před velkým úklidem. Ekonom č. 7, 12.–18. 2. 2004, str. 24.

19 Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility), Evropská unie, Zelená kniha

20 Bautzová, Libuše: Proč být slušná firma. Ekonom č. 19, 12.–18. 5. 2005, str. 42–3.

35

2. Poptávka po obilí je vyjádřena funkcí D: Q = 200 – P a nabídku obilí vyjadřuje funkce S: Q = 50 + 0, 5P. Vláda stanovila nákupní cenu obilí ve výši 150Kč za tunu a prohlásila, že bude nakupovat a likvidovat veškeré přebytky obilí, které vzniknou při této ceně. a) Vypočtěte rovnovážnou cenu a množstvíb) Určete, zda jde o přebytek či nedostatek na trhu a jeho výšic) Zakreslete grafickyd) Jaké náklady vzniknou státu?

3. Na trhu videokazet jsou křivky S a D dány těmito rovnicemi S: P = 2Q a D: P = 42 – Qa) Kolik jednotek se bude prodávat a nakupovat při ceně 35? b) Kolik při ceně 14? c) Jaké množství se prodá při rovnováze na trhu? d) Jaká bude celková tržba za tyto prodané videokazety?



36

Kapitola 4 Teorie spotřebitele I

ÚvodTeorie spotřebitele analyzuje stranu poptávky. Tato kapitola vám představí teorii mezního užitku: a) při-

blíží ekonomický způsob myšlení díky rozlišování celkového a mezního užitku; b) vysvětlí termín přebytek spotřebitele a c) popíše paradoxní chování lidí, kteří jsou ochotni zaplatit vysokou cenu za statky s nízkým užitkem a naproti tomu minimum za statky životně důležité.

4.1 Zákon klesajícího mezního užitkuČlověk ekonomický koupil 1 kg jablek: nákupem tohoto statku uspokojil svou potřebu a pociťuje užitek.

Někdo jiný by z 1 kg jablek měl užitek dokonce vyšší, někdo však žádný. Každý má totiž jiné preference, proto jsou regály v obchodech tak barevné, plné různého zboží. Když má člověk ekonomický takovou radost z jablek, koupí si ještě další kg? Určitě by pociťoval užitek, ale asi ne tak velký. Od této chvíle začneme rozlišovat užitek celkový a mezní. Následující příklad vám ukáže, proč je užitečné veličiny rozlišovat, viz Graf 8.

Představte si situaci: Jste na horách, šlapete celý den do kopce a máte hlad. Dorazíte k horské chatě a hned si objednáte zelňačku. Užitek je velmi vysoký. Hlad je ale silnější a jíte druhý talíř. Už máte pocit, že je na světě lépe, ale ještě byste si dali. Po třetí zelňačce máte dost a už víc jíst nepotřebujete, ačkoliv se říká, že s jídlem roste chuť. Sníte-li ještě čtvrtý talíř, užitek nebude žádný, jste na svém maximu. Po pá-tém talíři (vzpomeňme na situaci, kdy nám ve školce nutili jíst maso) běžíte na WC. Ekonomický způsob myšlení21 rozlišuje celkové a konkrétní – mezní hodnoty: celkově máme zelňačku rádi, ale 5. talíř zelňačky v pořadí už ne.

Graf 8: Celkový a mezní užitek

21 Otestujte si, zda mate ekonomický způsob myšlení: Chcete se vydat na cestu kolem světa, koupíte si auto nebo kolo?

37

Celkový užitek (TU-total utility) z prvních čtyř talířů zelňačky rostl, byli jste spokojeni. Po dosažení maxima už váš celkový užitek klesal.

Kolik užitku vám přinesla konkrétně která zelňačka v pořadí, to vám řekne užitek mezní (MU-marginal utility): Přínos první zelňačky (MU

1) byl vysoký, jak ukazuje plná svislá čára, přírůstek druhé (MU

2) už byl

menší, třetí zelňačka (MU3) přinesla ještě o něco méně užitku než druhá a přírůstek čtvrté (MU

4) nebyl

žádný, resp. předpokládáme, že se blíží bodu – maximu TU. Z grafu celkového užitku přeneseme do grafu mezního užitku pod ním jednotlivé přírůstky jako slou-

pečky a propojíme středové body: získali jsme křivku MU, která klesá. Pokud jsme nad osou x (počet zelňaček), pohybujeme se v kladných hodnotách (přínos zelňačky je pozitivní) až do bodu 4, kdy křivka MU osu protíná v nule, váš užitek je tedy nulový a dále pokračuje do záporných hodnot pod osu x (přínos ze zelňačky se mění v utrpení).22

Mezní užitek:

Popisuje celkový užitek detailně. Je přírůstek celkového užitku vyvolaný spotřebou další jednotky

a říká, jestli budu dále spotřebovávat nebo ne

∆TUxMUx =

∆Qx

Zákon klesajícího mezního užitku:

Čím více statku spotřebováváme, tím z něj máme menší užitek = mezní užitek klesá

Mezní užitek je závislý:1. Na významu a intenzitě potřeby (jsou-li potřeby naléhavé, pak každá další jednotka zboží přinese po-

měrně velký užitek)2. Na disponibilním množství (čím je zboží vzácnější, tím vyšší je mezní užitek z něho plynoucí)

Člověk ekonomický maximalizuje svůj užitek ze spotřeby, racionálně sleduje nejen mezní užitek, ale i cenu statku a efektivně rozmisťuje své zdroje tak, aby za ně dosáhl maxima. Má k dispozici určitou částku peněz a bude zvažovat, zda si dá jednu či dvě zelňačky vzhledem k její ceně, subjektivně zváží náklady a užitek housek, tatranek atd. Podle svých preferencí sestaví „nákupní koš“ tak, aby se mezní užitky statků vzhledem k cenám rovnaly, za předpokladu měřitelnosti užitku (tzn. každý statek dostane číselné ohod-nocení užitku). Jestliže mu statky přinášejí každý jiný užitek, pak kombinuje statky tak, aby se vešly do rozpočtu. Optimální kombinace je taková, při níž spotřebitel v rámci svého rozpočtu nahradí ztrátu jednoho zboží větším množstvím jiného.

MU zelňačky MU housky MU tatranky MUx = = =…= P zelňačky P housky P tatranky Px

22 Jistě jste si všimli, že se jedná o derivaci (česky přírůstek), která je ekonomii velmi užitečná, např. pro výpočet maxima/minima funkce příjmů, nákladů atd.

38

Rovnováha spotřebitele:

Zdroje jsou na statky vynaloženy tak, aby byl maximalizován celkový užitek ze spotřeby, přičemž cena je nižší

nebo rovna meznímu užitku nakupovaného statku.

4.2 Přebytek spotřebitelePodle teorie mezního užitku má člověk ekonomický nakupovat prakticky jen takové statky a služby, které

mu subjektivně přinášejí vyšší nebo stejný užitek jako jejich cena. Lidé kvůli tomuto pocitu rádi nakupují ve slevách – v zimních nebo letních výprodejích, při rušení prodejny apod. Spotřebitel pociťuje, že získal více – realizuje tzv. přebytek spotřebitele.

Přebytek spotřebitele:

Rozdíl mezi tržní cenou statku nebo služby a cenou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit.

Zákon klesajícího mezního užitku zajišťuje, že spotřebitel získává spotřebitelský přebytek vždy. Tento princip je využíván např. při rozhodování o veřejných statcích, například dálnice bude postavena tehdy, pokud spotřebitelský přebytek uživatelů bude vyšší než náklady na její výstavbu.

Podívejme se na tabulku a Graf 9, který znázorňuje přebytek spotřebitele v případě zelňačky člověka ekonomického:

Graf 9: Přebytek spotřebitele

Zelňačka Cena, kterou

jsme ochotni

zaplatit

Tržní cena

zelňačky

Přebytek

spotřebitele

1 50 25 252 45 25 203 30 25 54 25 25 0

Tržní cena P* je 25 Kč, avšak jsme-li ochotni dát za první talíř polévky 50 Kč, pak je náš přebytek 25 Kč. S dalšími talíři mezní užitek klesá spolu se snižujícím se hladem a chutí, až se cena tržní vyrovná s cenou, kterou jsme ochotni zaplatit. Pátou zelňačku si už nedáme, bylo by to neracionální, protože bychom platili více, než je její přínos.

4.3 Paradox „voda – diamanty“Za některé statky jsme ochotni zaplatit astronomickou cenu, ačkoliv jejich užitek je minimální a naproti

tomu nejsme ochotni zaplatit příliš za statky životně důležité. Za vodu, bez které se neobejdeme, zaplatíme měsíčně minimální částku23, zatímco růžový diamant velikosti maliny, o hodnotě okolo jednoho milionu dolarů, bude uložen v trezoru. Jedná se o paradoxní, neracionální chování lidí? Tento fakt vysvětluje teorie mezního užitku pomocí rozlišení celkové a mezní veličiny:

S

D

1 2 3

P

50 45 30 P* 25

Počet zelňaček

23 V roce 2005 platí domácnost okolo 300 Kč.

39

Celkový užitek, který plyne ze spotřeby vody, je bez diskuse vysoký a analogicky je nízký celkový uži-tek diamatů, které k životu nepotřebujeme. Podíváme-li se na spotřebu vody a diamatů z pohledu zákona klesajícího mezního užitku, pak vidíme, že spotřebovávané množství vody je vysoké, vody je relativně dost a není tím pádem vzácná. S každou další spotřebovávanou jednotkou mezní užitek vody klesá a adekvátně tomu pociťujeme i nižší hodnotu vody. U diamantů o „spotřebě“ hovořit ani nelze, diamanty jsou vzácné a většině lidí nedostupné, proto je mezní užitek ze spotřeby několika jednotek (kusů) vysoký. Vysokému meznímu užitku odpovídá i vysoká cena.

Klíčová slova:Celkový užitekmezní užitekzákon klesajícího mezního užitkurovnováha spotřebitelepřebytek spotřebiteleparadox „voda-diamanty“

Otázky:1. Milionář, který není omezen svým příjmem si může koupit tolik párů bot, kolik chce. Platí zde zákon

klesajícího mezního užitku? 2. Cena statku X je 1,5 euro. Cena statku Y je 1 euro. Mezní užitek statku Y je 30 euro. Spotřebitel maxi-

malizuje užitek z nákupu statků X a Y. Jaký musí být mezní užitek statku X? 3. Pokud sníte čtyři talíře zelňačky, jak bude vypadat váš celkový a mezní užitek do doby nasycení?



40

Kapitola 5 Teorie spotřebitele II

ÚvodPředchozí kapitola předpokládala měřitelnost užitku, tato kapitola vyjádří rovnováhu spotřebitele bez

tohoto předpokladu, pomocí indiferenční analýzy. Elasticita poptávky popíše reakce spotřebitelů na některé změny.

5.1 Indiferenční analýzaPrincipem indiferenční analýzy je individuální sestavení pořadí spotřebovávaných statků podle prefe-

rencí. Pro jednoduchost zvolíme dva statky: bramboráčky a pizzu, člověk ekonomický bude zase jíst, viz Graf 10 a pomocí indiferenčních křivek24 vyjádříme jeho užitek. Spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků, je schopen říci, která kombinace má pro něj větší užitek, ale ne o kolik je tento užitek vyšší.

Každý bod ležící na křivce představuje určitou kombinaci pizzy a bramboráčků (např. 2 pizzy a 4 bram-boráčky nebo 3 pizzy a 3 bramboráčky), kdy každá kombinace přináší spotřebiteli stejný pocit uspokojení, tj. stejný celkový užitek a člověku ekonomickému tedy je lhostejné, jakou kombinaci má.

Graf 10: Indiferenční křivky

Jak moc bude člověk ekonomický ochoten vzdát se pizzy, aby získal výměnou bramboráček při stejném uspokojení, nám řekne mezní míra substituce. Bude-li mít hodně bramboráčků a méně pizzy, bude ochotný se vzdát vyššího množství bramboráčků třeba i jen za jednu pizzu a naopak.

Mezní míra substituce (MRS - Marginal Rate of Substitution):

Míra, ve které se spotřebitel vzdá statku X, aby získal více statku Y, jeho celkový užitek je po změně stejný.

Graf 11: Mezní míra substituce

24 Anglické indiferent znamená česky lhostejný.

41

V případě kombinací A a B má člověk ekonomický více pizzy a málo bramboráčků a je ochotný vzdát se většího množství pizzy za bramboráček. V případě kombinací P a Q má člověk ekonomický méně pizzy a není ochoten se jí vzdát za bramboráček.

Křivky se neprotínají, každá představuje určitou úroveň užitku a jsou klesající – za to, že se vzdáte pizzy, chcete dostat bramboráčky, jinak pizzu nedáte. Co byste však jistě preferovali, je vyšší indiferenční křivka – získali byste více obou statků. Jak se lze dostat na vyšší křivku? Je to dáno vašim příjmem – roz-počtovým omezením, viz Graf 12.

Graf 12: Rozpočtová linieJestliže příjem činí 210 Kč, pizza stojí 30 Kč a bramboráček

10 Kč, pak koupíme-li si pouze pizzu, budeme jí mít 7 kusů (bod P). Koupíme-li jen bramboráčky, pak jich máme 21 kusů (bod B).

Rozpočtová linie vzniká propojením bodů P a B a zobrazuje všechny kombinace obou statků, které koupíme za příjem při da-ných cenách.

Rozpočtovou linii (I – Income) vypočteme: I = Px . X + Py . Y

Graf 13: Vliv změny příjmu a cen na rozpočtovou linii

a) S růstem příjmu se linie b) Při snížení ceny pizzy c) Při zvýšení ceny bramboráčků posouvá nahoru a naopak si jí koupíme více jich máme méně

Rovnováha spotřebitele:

Nastává propojením preferencí (indiferenční křivka) s možnostmi (rozpočtová linie) spotřebitele.

Nachází se v bodě (E), kde se rozpočtová linie dotýká indiferenční křivky.

Graf 14: Rovnováha spotřebitele

Existuje více tvarů indiferenčních křivek, kdy záleží na typu statků (dokonalé substituty, dokonalé kom-plementy, nechtěné nebo neutrální statky). Typy indiferenčních křivek:

42

Graf 15: Alternativní tvary indiferenčních křivek

1. Dokonalé substituty: 2. Dokonalé komplementy:

Spotřebitel mezi statky nerozlišuje, Spotřebitel potřebuje 1 levou a 1 pravou botu, je indiferentní. jiná kombinace (1 pravá a 4 levé) jej nezajímá.

3. Nechtěné statky: 4. Neutrální statky:

Čím má spotřebitel méně statku X (riziko), Užitečnost je dána jen jedním statkem –tím má vyšší užitek. Za riziko žádá vyšší výnos čajem, druhý statek např. salám procenných papírů (Y). vegetariána nemá žádný význam, ať ho má 0 nebo 10 kg.

5.2 Elasticita poptávkyJak budou reagovat studenti na zvýšení ceny obědů v menze z 20 na 70 Kč? Někdo přestane do menzy

chodit, jiný ne. Budete-li prodávat ovoce a zvýšíte cenu broskví, ztratíte zákazníky nebo si více vyděláte? Tyto reakce sleduje elasticita neboli pružnost poptávky.

Elasticita poptávky:

Ukazuje citlivost poptávaného množství na změny ceny statků nebo na změny jiných faktorů ovlivňujících

poptávku, jako je příjem spotřebitele, ceny příbuzných statků, povaha potřeb, existence a dostupnost

substitutů, čas apod.

Cenovou elasticitu měříme jako změnu poptávaného množství Q ke změně ceny P. Abychom mohli porovnávat peníze a kusy, používáme jako jednotku procenta. Cenovou elasticitu vypočteme:

(1) při malých změnách: PP

QQE

/

/

��

43

(2) při velkých změnách:

Výsledek v kladné hodnotě spadá do intervalu v rozmezí :

E = 0 E = 1E < 1 E > 1 ∞

Poptávka je neelastická

Spotřebitel nereaguje příliš na změnu

cen (základní potraviny)

Poptávka je elastická

Spotřebitel reaguje i na malou změnu

cen (luxusní statky)0 1

Poptávka je v 0

dokonale neelastická

Poptávka je v 1

jednotková

Poptávka je směrem k ∞

dokonale elastickáSpotřebitel vůbec

nereaguje na změnu cen

(životně důležité léky-

inzulin nebo drogy)

Cena roste a poptávané

množství klesá ve stejné

míře

Extrém, kdy cena není

závislá na množství

Jestliže bude elasticita poptávky větší než 1, pak zvýšení ceny snižuje nákup statku, výdaje na něj klesají, poptávka je elastická – spotřebitelé pružně reagují na změnu. Bude-li poptávka po jahodách elastická, pak když je zlevníte, prodáte jich více. Jestliže je zdražíte, lidé si koupí raději levnější substitut, třeba jablka. Elas-tickou poptávku charakterizuje výrok jedné české obuvnické firmy: „zákazník je dnes jak plachá zvěř.“25

Jestliže bude elasticita poptávky menší než 1, pak zvýšení ceny zvyšuje výdaje na nákup statku, poptávka je neelastická – spotřebitelé nereagují příliš na změnu. Poptávka je neelastická po statcích nezbytných, jako jsou potraviny. Při změně ceny základních potravin si je stejně budete dále kupovat, alkoholik a kuřák budou platit více bez omezení spotřeby. Ramseyovo pravidlo říká, že potřebuje-li stát doplnit státní pokladnu, uvalí daně na statky s nízkou elasticitou poptávky. V roce 1996 došlo k uvolnění cen následované zvýšením cen chleba. Co nastalo? Lidé přestali chleba kupovat a přesměrovali poptávku k běžnému trvanlivému pečivu. Jedná se však o statek s neelastickou poptávkou a po třech měsících se poptávka vrátila k chlebu zpátky.26 Lidé jsou na chleba zvyklí, ČR patří mezi největší konzumenty moučných výrobků se 105 kg/rok na hlavu v Evropě.27

Poptávka je ovlivněna výší příjmu, který je za statky spotřebitelem utracen. Pomocí důchodové elasticity určíme, jaký typ statku spotřebitel nakupuje. Výslednou hodnotu zařadíme do intervalu a určíme, zda se jedná o statek méněcenný, nezbytný nebo luxusní.

Křížová elasticita říká, jak poptávané množství jednoho statku reaguje na změnu ceny jiného, výpočet určí podle znaménka typ statků: substituty nebo komplementy. Zlevní-li banány, klesne poptávka po kiwi: banány jsou levnější, tak nekupujeme kiwi, jedná se o substituty. Zvýší-li se cena lamp, klesne poptávka po žárovkách (protože jsou lampy dražší, kupujeme jich méně a zároveň i méně žárovek, statky jsou kom-plementy).

2/)(:

2 / )( 21

12

21

12

PP

PP

QQ

QQE

��

��

),0 ��

25 Korbel, Petr: Jak plachá zvěř. Ekonom č. 18, 5.–11. 5. 2005, str. 46.

26 Podle ČSÚ, 1996.

27 Olbrichová, Alice: Humbuk zvaný topné obilí. Ekonom č. 23, 9.–15. 6. 2005, str. 27.

44

Klíčová slova:Indiferenční křivkymezní míra substitucerozpočtová liniedokonalé komplementy, dokonalé substituty, nechtěné statky, neutrální statkyelasticita poptávky cenová, důchodová, křížová

Otázky:1. Jste obchodníkem prodávajícím pomeranče, jablka, kiwi, hrušky, citrony a broskve. Cenové elasticity

tržní poptávky u jednotlivých komodit odhadujete takto:

Pomeranče 2,5 Kiwi 0,65 Citrony 1,75Jablka 1,00 Hrušky 0,88 Broskve 3,00

Protože jste se dostali do finančních obtíží, potřebujete co nejvíce a nejrychleji zvýšit tržby. Jaká bude

vaše cenová strategie, zlevnění čeho vám přinese největší zisk?

2. Namalujte indiferenční křivky pro následující spotřební situaci a vysvětlete:a) Máme rádi okurky, ale nezajímají nás nakládané cibulkyb) Čteme obvykle Dnes nebo Lidové noviny c) K jedné lampě potřebujeme 2 žárovky



45

Kapitola 6 Teorie firmy I

ÚvodAnalýzou firmy se zabývá mnoho disciplín – účetnictví, podniková ekonomika, právo, management,

teorie řízení atd. Naším cílem bude představit firmu jakožto nabídku a analyzovat chování firmy. Tato ka-pitola představí hranici produkčních možností firmy, produkční funkci a rovnováhu výrobce izokvantovou analýzou.

6.1 Cíle a společenská odpovědnost firmyNa trhu existují tisíce firem, které se liší např. velikostí (večerka, hypermarket), předmětem podnikání

(banka, restaurace, second-hand), formou podnikání (živnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, obchodní společnost atd). Každá firma přijímá základní podnikatelská rozhodnutí: Jaké statky vyrábět, za jakou cenu je prodávat a jaké technologie a výrobní faktory použít.

Podle situace, ve které se firma nachází, stanoví i svůj cíl: zisk, vysoký obrat (maximalizace tržeb), zisk managerů, užitek z manažerů, udržení dobrého jména, likvidace konkurence, vůbec se udržet na trhu a minimalizovat ztráty a další.

Například česká textilka Jitex Písek si zvolila za cíl zachránit značku na trhu, který je zaplaven levným asijským zbožím. Zvolila zajímavou strategii přežití: udělat si z konkurentů dodavatele, šít v Číně a zboží dovážet do ČR.28 Čína je mimochodem velkou konkurencí v mnoha odvětvích, firmy jsou nuceny měnit své cíle a strategie, společnost General Electric přesunula jedno ze svých center vývoje technologií do Číny: „V Číně jsme proto, že zde musíme vybudovat silnou přítomnost. Abychom mohli v budoucnu konkurovat čínským firmám, musíme působit v jejich zemi.“29

Má firma nějakou společenskou odpovědnost? Podle průkopníka liberalismu Miltona Friedmana je jedi-nou odpovědností firmy vytvářet zisk. Proti tomuto argumentu vystupují mnozí ekonomové a shodují se, že firma musí nalézt rovnováhu zájmů zákazníků, zaměstnanců, akcionářů, dodavatelů, veřejnosti a spo-lečenského prostředí.

Dva následující příklady ilustrují oba argumenty: Firma Body Shop propaguje tyto hodnoty: „Against animal testing; Support community trade; Activate self esteem; Defend human rights; Protect our planet“. Společnost KKR30 se zabývá skupováním podhodnocených, ale prosperujících firem (k podhodnocení dojde např. nedostatečnými informacemi o firmě, běžně dochází i k nadhodnocení firem, které na tom zdaleka nejsou tak dobře). KKR si pro koupení těchto firem vezme půjčku a následně udělá ve firmách drastická opatření pro rychlé zvýšení příjmu propuštěním maximálního počtu zaměstnanců. Firmám tak klesnou krátkodobě náklady, zvýší se jejich hodnota a KKR je se ziskem prodá. Firmy zanechá zadlužené a morálně rozložené.

28 Olbrichová, Alice: Značka česká, práce čínská. Ekonom č. 40, 30. 9.–6. 10. 2004, str. 56.

29 Ježek, Karel: Připravte se na investice do špičkových technologií a služeb. Ekonom č. 50, 9.–15. 12. 2004, str. 40.

30 Kohlberg Kravis Roberts & Co.

46

6.2 Hranice produkčních možností

Firma tvoří nabídku, vyrábí statky a služby pomocí výrobních faktorů,31 které nakupuje:

Práce Fyzická a duševní činnost Cenou práce je mzdaPůda Veškerá půda, přírodní zdroje, pozemky, zemědělská půda, lesy, vzduch, atd. Cenou půdy je rentaKapitál Statky, pomocí kterých se produkují statky další, například zařízení kavárny,

stroje, počítače, atd. Do kapitálu řadíme i nové technologie. Když se řekne kapitál, každý si představí peníze, akcie nebo obligace, toto je kapitál finanční

Cenou kapitálu je úrok

Kolik může produkovat závisí na výrobních faktorech (zdrojích), které vlastní. Zemědělec, který má k dispozici jedno pole (zdroj je půda), traktor (zdroj je kapitál), hnojivo (zdroj je kapitál) a každý víkend pomocníka (zdroj je práce), vypěstuje určité množství kukuřice, ale kdyby chtěl produkovat více, pomocí dosavadních zdrojů by nemohl. Pohybuje se totiž na své hranici produkčních možností (PPF – Production Possibilities Frontier).

Hranice produkčních možností:

Objektivní omezení disponibilního množství výrobních faktorů, svoboda volby existuje

v prostoru vymezeném PPF. Efektivní výroba je na hranici PPF, kdy zdroje jsou plně využity

Vlastníte firmu, která vyrábí tužky a pera. Tabulka popisuje kombinace obou statků, které můžete vy-produkovat při plném využití vašich výrobních faktorů a Graf 16 zobrazuje vaši hranici produkčních mož-ností:

Graf 16: Hranice produkčních možností

KOMBINACE TUŽKY PERAA 56 0B 45 37C 20 41D 0 47

• Pokud nebudete vyrábět pera (bod A), pak pomocí všech zdrojů získáte 56 tužek. A naopak, pokud nebudete vyrábět tužky (bod D), získáte 47 per. Jestliže rozdělíte zdroje, můžete vyrábět obojí (body B a C). Všechny body na PPF (A, B, C, D) nazýváme efektivními body, jedině v nich jsou disponibilní zdroje plně využity.

• Co znamená, budete-li v bodě K? → Špatná situace, nevyužíváte všechny zdroje, které máte k dispo-zici, vyrábíte neefektivně.

• Jestliže máte danou hranici, za kterou se nedostanete, protože máte jen omezené množství dispo-nibilních zdrojů, lze se dostat do bodu M? Ne, ale jak „správně“ poznamenal jeden student – „ano, kdybych něco ukradl“.

Graf 17: Mezní míra transformace

31 Výrobní faktory jsou vzácné: jsou omezené a žádané. Je zlato vzácné? Je voda vzácná?

47

Při sestavování kombinací vyráběných statků se musíme jednoho vzdát, abychom mohli vyrábět více druhého.

Poměr, který vyjadřuje záměnu statku Y (tužky) za statek X (pera), se nazývá mezní míra transformace (MRT – Marginal Rate of Transformation).

Země (ekonomika) vyrábí spotřební a kapitálové statky, body efektivnosti B, D, E leží na PPF:

Graf 18: Hranice produkčních možností země

Bod A znamená, že země nevyužívá všechny své kapacity a v zemi je nezaměstnanost, tato situace nastává v obdobích recese a krize.

Bod C je nerealizovaná kombinace, avšak je možné se do tohoto bodu dostat, například zahraniční půjčkou, novými technologiemi a investicemi, které posunou celou PPF nahoru.

Bod D znamená, že země se zaměřuje na výrobu spotřebních statků, což znamená nízkou úroveň investic a tím nízký hospodářský růst. Lidé vše „projí“.

Bod E znamená vysokou úroveň investic, protože země se specializuje na produkci kapitálových statků (stroje, počítače, nové technologie), růst ekonomiky je rychlý. Jestliže se ekonomika zaměří na produkci kapitálových statků a investuje, pak zpočátku klesne spotřeba z důvodu omezení současné spotřeby, ale po určitém čase, kdy již dojde k zavedení kapitálových statků do výroby, spotřeba vzroste zároveň s nárůstem životní úrovně a PPF se posune nahoru z t1 do t2 a ekonomika produkuje více jak spotřebních, tak kapi-tálových statků. Příkladem může být Čína nebo Irsko po vstupu do EU.

X

YMRT

��

48

6.3 Teorie produktuTak jako vycházíme u spotřebitele z předpokladu maximalizace užitku, u firmy to bude analogicky ma-

ximalizace zisku při minimálních nákladech. Zisk lze vyčíslit a je považován za ukazatel úspěšnosti. Firma poptává a nakupuje na trhu výrobních faktorů a produkuje statky a služby, zároveň se chová racionálně, kombinuje výrobní faktory tak, aby dosáhla optima. V naší analýze se pro zjednodušení zaměříme jen na práci (L – Labour), pomocí které bude firma vytvářet produkt.

Představte si, že jste majiteli restaurace. Kolik číšníků najmete? Budete sledovat užitek (zisk), jaký vám jejich práce přinese a zaměříte se na celkový produkt (TP–Total Product), průměrný produkt (AP–Average Product) a na mezní produkt (MP–Marginal Product), přičemž směrodatný je produkt mezní, sledujte graf 19:

Graf 19: Celkový a mezní produkt

Najmete prvního číšníka, jeho přínos (mezní produkt) je s otevřením restaurace obrovský, celkový pro-dukt vzrostl, číšník ale sám na vše nestačí, rozhodnete se najmout druhého. Přínos druhého číšníka je již o něco menší, ale je významný. Mezní produkt třetího číšníka je ještě o něco menší než u druhého číšníka, přínos čtvrtého je minimální, celkový produkt již neroste, jste v maximu. Mezní produkt začal klesat od druhého číšníka, hovoříme o klesající mezní produktivitě.

Najmete-li pátého číšníka, celkový produkt poklesne, mezní produkt bude v záporných hodnotách, číšníci si budou v práci překážet, zakopávat o sebe nebo postávat. Vaše náklady (mzda číšníka) jsou vyšší než zisk. Mezní produkt, který reaguje nejrychleji na přínos výrobních faktorů, vám říká, že najmete ma-ximálně čtyři číšníky.

Mezní produkt práce (půdy, kapitálu):

Vyjadřuje, o kolik se změní celkový produkt, zvýšíme-li množství práce o jednotku.

Sledujeme i pomalejší vývoj průměrného produktu, který vypočteme:

L

TPMP

��

L

TPAP �

49

Průměrné veličiny jsou někdy zavádějící: Máte dvě grilovaná kuřata a jste na ně dva. Vy sníte obě, na druhého nezbude nic, ale v průměru jste snědli každý jedno. (Celková veličina: 2, průměrná veličina 1, mezní veličina: 2, 0)

6.4 Izokvantová analýzaPo analýze použití jednoho výrobního faktoru přibereme k práci ještě kapitál (K – Capital). Firma

má tedy možnost kombinovat oba faktory a předpokládáme, že kombinace vedou ke stejnému celkovému produktu (celkovému užitku).

Všechny kombinace práce a kapitálu leží na křivce izokvantě, viz izokvanty a rozpočtové linie.

Graf 20, každý bod představuje jednu kombinaci s totožným užitkem a měříme skutečné velikosti výstu-pu – např. počet číšníků. Izokvanty informují o maximálně dosažitelném výstupu při kombinaci vstupů.

Firma se rozhoduje v rámci svého rozpočtového omezení, které představují celkové náklady (TC – Total Cost) a jsou zobrazeny jako rozpočtová linie s názvem izokosta:

Firma buď vynaloží veškeré prostředky na nákup práce (mzda) – bod L nebo na kapitál (úrok) – bod K nebo na kombinace obou kdekoliv na izokostě. Rovnováhu firmy (E) nalezneme analogicky jako u indi-ferenční analýzy propojením izokvanty a rozpočtové linie.

Graf 20: Rovnováha výrobce

Protože jsme schopni na rozdíl od teorie spotřebitele užitek měřit a vyjádřit v peněžních jednotkách, rovnováhu E vypočteme jako rovnost mezních produktů vzhledem k jejich cenám, nákladové optimum – rov-nováha výrobce:

neboli

Jedná se o optimum, kdy výrobce má z dané kombinace maximální užitek při daných nákladech a ce-nách práce a kapitálu a neměnil by.

Klíčová slova:Výrobní faktoryhranice produkčních možnostímezní míra transformaceprodukt celkový, průměrný a mezníizokvantyrovnováha výrobce

KPĹPTC KL .. ��

K

K

L

L

P

MP

P

MP �K

L

K

L

P

P

MP

MP �

50

Otázky:1. Firma vyrábí dva typy tenisových míčků. Značku top L vyrábí firma za 1,5 euro/1 balení a značku top

M za 2,5 euro/1 balení. Sestrojte PPF firmy pro výrobu míčků, když víte, že firma vyčlenila na jejich výrobu 60 euro.

2. Firma má možnost volby mezi kombinacemi práce a kapitálu, přitom zná poměry mezních produktů pro jednotlivé kombinace:Kombinace A B C D EMPL/MPK 5 4 3 2,5 2

PL = 5 Kč, P

K = 2 Kč

a) Určete optimální kombinaci vstupů (předpokládejte, že firma maximalizuje zisk – minimalizuje náklady)

b) Určete, co se stane s optimální kombinací, pokud cena práce klesne na 4 Kč. Zakreslete izokostu pro původní ceny, TC = 100 Kč (celkové náklady – celkový objem výdajů na faktory).

Dále napište rovnici této izokosty.



51

Kapitola 7 Teorie firmy II

ÚvodTématem následující kapitoly jsou náklady a příjmy firmy a představení „dokonalé konkurence“ – nereál-

ného, ale elegantně vymodelovaného světa pro analýzu firmy v ideálních podmínkách.

7.1 Náklady firmyKaždý si dovede představit náklady, které firma vede v účetnictví a dokládá například fakturami. To jsou

náklady účetní. Pro rozhodování firmy jsou však směrodatné náklady ekonomické zahrnující i náklady oběto-vané příležitosti, neboli alternativní náklady, které firma reálně neplatí (ušlý příjem z jiné alternativy).32

Na náklady se díváme rovněž z hlediska krátkodobého a dlouhodobého. V obou případech rozlišujeme náklady celkové, průměrné a mezní.

V krátkém období se celkové náklady dělí na fixní (FC – Fixed Costs), které se s růstem nebo poklesem produkce nemění a variabilní (VC – Variable Costs), které jsou proměnlivé:

V dlouhém období jsou všechny náklady variabilní, předpokládáme, že fixní závazky vyprší. Otevřete-li si restauraci, vaše náklady budou dvojího druhu: Najmete číšníky, kuchaře, uklízečku, se-

píšete smlouvu na odběr vody, elektřiny, plynu, domluvíte dodávky potravin atd., tedy zařídíte vše, co je proměnlivé, související s chodem restaurace, co můžete kdykoliv zastavit, jsou to náklady variabilní. Dále sepíšete smlouvu s bankou na úvěr a měsíčně budete splácet fixní částku, úroky, platíte pronájem budovy, bezpečnostní agenturu, vrátného, žrádlo pro hlídacího psa, účetní, která je stálou zaměstnankyní atd. Nyní se jedná o náklady fixní, které nejsou závislé na vaší činnosti. Ať je restaurace v provozu nebo ne, půjčku splácet musíte.

Graf 21: Celkové, fixní a variabilní náklady

Graf 21 zobrazuje konstantní fixní náklady jako přímku. Variabilní náklady vycházejí z nuly – když nevyrábíte, jste na nule, jakmile začnete, budete spotřebovávat elektřinu, suroviny atd. a náklady s výrobou porostou.

Celkové náklady jsou následně součtem obou nákladů. Tyto náklady však nejsou dost detailní pro roz-hodování firmy, potřebujeme znát jejich průměry a hlavně náklady mezní, viz Graf 22:

32 Viz kapitola 4: „Ekonomický způsob myšlení“.

VCFCTC ��

52

Graf 22: Průměrné a mezní náklady

Vydělíme-li celkové náklady objemem produkce, získáme průměrné náklady (AC – Average Costs). Tyto náklady sledují změny pomalejším tempem:

Průměrné fixní náklady (AFC) vypočteme z fixních a průměrné variabilní náklady (AVC) z variabilních

nákladů: a . Všimněte si, že čím blíže je AVC k AC, tím blíže musí být

AFC k ose Q, proč? AC jsou součtem průměrných nákladů: AC = AFC + AVCAVC a AC mají tzv. „U“ tvar, nejprve klesají a po dosažení minima rostou. AFC jsou stále klesající,

protože FC jsou v krátkém období konstantní a např. postupným splácením půjček se snižují. AVC nekle-sají, protože platíme mzdy, elektřinu atd. s produkcí stále pokračují.

Nejdůležitějšími náklady pro rozhodování jsou mezní náklady (MC), které ihned informují o situaci firmy a říkají, o kolik vzrostly celkové náklady, jestliže objem produktu vzrostl o jednotku:

Tvar MC je určen tvarem celkových, popřípadě variabilních nákladů. Mezní a průměrné náklady nejdříve klesají, pak svým tempem rostou, MC protíná AC v minimu = AC jsou právě minimální.

7.2 Příjmy firmy

Firma realizuje celkové příjmy (TR – Total Revenue), průměrné příjmy (AR) a mezní příjmy (MR), které vypočteme:

Q

TCAC �

Q

FCAFC �

Q

VCAVC �

Q

TCMC

��

QPTR .�Q

TRAR �

Q

TRMR

��

53

Graf 23: Příjmy firmy

Celkový příjem roste, ale jeho přírůstky klesají, což vyjadřuje mezní pří-jem. Jakmile dosáhneme situace, že poslední činnost už nepřinesla žádný příjem, tj. MR = 0 (křivka MR protíná osu Q), firma dosahuje maximálního příjmu (bod maxima TR) a zvýšení produkce by jen příjmy snižovalo.

Celkový příjem firmy záleží na elasticitě poptávky. Zvýšíte-li cenu soli, spotřebitelům nezbývá nic jiného, než vyšší cenu zaplatit a váš příjem roste, poptávka po soli je totiž neelastická. Naopak, když byste cenu soli snížili, poptávka zareaguje jen malým zvýšením spotřeby (více soli nepotřebujeme) a váš příjem klesá.

Zvýšíte-li cenu tyčinek se seznamem, příjem vám klesne, protože člověk ekonomický si najde substitut v podobě levnějších tyčinek s mákem, poptáv-

ka je elastická. Naopak, když cenu snížíte, poptávka po tyčinkách se seznamem reaguje a koupí jich více, váš příjem roste. Firma sleduje především příjem mezní, podle něj se rozhoduje o dalším postupu.

Prodáváte květiny na nádraží, máte určité náklady, příjem a zisk. Včera byl mezní příjem vysoký, proto jste dnes prodávali opět. Budete však pro-dávat i zítra?

Rozdílem celkových příjmů a celkových nákladů dostaneme zisk firmy: Z = TR – TC

7.3 Dokonalá konkurenceDokonalá konkurence je ideální svět, který ekonomové vymysleli pro vytváření modelových situací.

Název „dokonalá“ představuje dokonalost, která se v reálném světě takřka nevyskytuje, ale je zajímavé sledovat, jak by situace na trhu v takových podmínkách vypadala.

Autoři dokonalé konkurence stanovili podmínky, za kterých firmu analyzují:1. Firmy mají dokonalé informace o všem dění na trhu, neexistují praktiky jako je zatajení některých

informací zákazníkovi, aby statek koupil (ke spotřebě nebo třeba dalšímu zpracování), potřebujete-li rychle vyčistit oblek, půjdete do první čistírny, ačkoliv jinde může být levnější. V realitě nemají firmy čas informace, kterých je mnoho, získávat; existují klamavé i neklamavé reklamy; velké množství statků; konkurence své informace tají; získávaní informací je nákladné apod. Bez dokonalých informací firma nenajde optimum, vybírá „nejmenší zlo“. Dokonalá informovanost vede k prodeji statků a služeb za stejnou cenu všemi fir-mami.

2. Neexistují překážky vstupu do odvětví, to znamená, že nejsou například velké firmy s monopolním postavením, které by likvidovaly konkurenci. Firma je přilákána ziskem, proto se rozhodne začít podnikat také. V realitě například Česká republika láká menší zahraniční podniky ke vstupu na trh nabídkou mnoha příležitostí a dobrou polohou i prostředím. Výhodou je i neustálenost českého trhu, na rozdíl od západní Evropy, kde je trh zformovaný a prorazit je obtížnější.33

3. Pro možnost porovnání firem mezi sebou je vyráběn stejný statek všemi. Liší se například obalem, ale zubní pasta bude totožná od všech výrobců. V reálném světě se firmy snaží odlišit od konkurence a tím se prosadit na trhu, výrobky zdokonalují, obměňují, vynalézají nové technologie. Například konkurence-schopnost českých firem lze posílit právě nabídkou širokého sortimentu.

Květiny Včera DnesNáklady 6 6Příjem 10 5Zisk 4 –1

33 Hrstková, Julie: Radu potřebuje každý. Ekonom č. 24, 16.–22. 6. 2004, str. 44.

54

4. Cena je stanovena trhem na základě poptávky a nabídky, a je proto u všech výrobců stejná. Žádná firma není tak silná, aby mohla ostatním diktovat ceny. Jestliže je cena u všech stejná, jak si může firma zvýšit zisk? Zde je jádro dokonalosti modelu: Firma může zvýšit zisk snížením svých nákladů, racionálním chováním, uspořádáním pracovního prostředí tak, aby práce šla rychle, bez prostojů, bez postávajících zaměstnanců, aby byl pokažený stroj ihned opraven a zapojen apod.

Uvádí se, že dokonalé konkurenci se blíží trh s obilím, které je prodáváno na plodinové burze, všichni tak mají informace o ostatních prodejcích a cenách, každý dodává stejný produkt, nikdo není silnější, aby diktoval cenu, která je dána trhem.

Předpokladem firmy v dokonalé konkurenci je maximalizace zisku. Firma bude nabízet určité množství statku Q, které za cenu danou trhem prodá. Cena představuje příjem firmy – jak příjem mezní, tak průměr-ný. Jestliže příjem bude vyšší než náklady na tento vyrobený statek, tedy mezní náklady budou vyšší než mezní příjem, pak firma vyrobí další statek a za aktuální cenu prodá. Takto bude postupovat tak dlouho, až se mezní náklady s mezním příjmem vyrovnají.

Toto je zlaté pravidlo maximalizace zisku a podmínka rovnováhy firmy: MR = MCNabídne-li firma ještě další statek, pak mezní náklady (tj. náklady na něj) překročí cenu a zisk by klesl. Podívejme se na Graf 24: Bod Q* je množství statku, při kterém firma dosahuje maximálního zisku, křivka mezních nákladů pro-

tíná křivku mezního příjmu (resp. křivku ceny, která je dána střetem poptávky a nabídky, viz graf nalevo). Budeme proto sledovat hodnoty, které jsou na úrovni tohoto množství.

Nyní se můžeme podívat, jak velký bude zisk firmy: Z = TR – TC: Celkový příjem firmy je tvořen oblastí (0 Q*CA). Od TR odečteme celkové náklady, kte-

ré vypočteme jako TC = AC . Q* a získáme plochu (0 Q*DB). Zisk tvoří oblast (ABDC). V grafu je zisk zobrazen tmavou plochou – rozdílem mezi průměrnými náklady AC a průměrnými příjmy AR. V tomto případě jsou průměrné náklady nižší než cena, firma realizuje ekonomický zisk:

Graf 24: Zisk firmy v dokonalé konkurenci

Graf 25: Dlouhodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci

Ostatní firmy zisk ihned přiláká a začnou též podnikat. Roste konkurence, nabídka se zvyšuje (posouvá se v předchozím levém grafu doprava), což má tlak na snížení ceny.

Zisk se bude dělit mezi všechny firmy do té doby, než bude nu-lový a klesne na úroveň minimálních průměrných nákladů AC (celá tmavá plocha zmizí, protože křivka ceny klesla dolů a dotýká se AC v minimu), TR = TC.

Znamená to, že firma nedosahuje ekonomického, ale jen účetního zisku – průměrně zhodnocuje vložené prostředky. I to však firmám stačí, hlavně nejsou ve ztrátě.

55

Toto je stav dlouhodobé rovnováhy. Další firmy do odvětví vstupovat nebudou, protože by došlo jen k dalšímu snížení ceny, která by převýšila náklady a došlo by ke ztrátě.

V grafu jsou zobrazeny také průměrné variabilní náklady AVC. Jsou důležité pro zobrazení bodu uza-vření firmy (Qu, AVCu). Ten nastává v minimu AVC, kdy by poklesem ceny pod jeho úroveň neměla firma peníze už ani na mzdy (variabilní náklady). Firma ukončí činnost a ztratí tak jen prostředky, které vložila do strojů, zařízení atd. v podobě fixních nákladů.

Firma nemusí nutně ukončit činnost, když má ztrátu. Může vyčkávat, jestli pokles poptávky není jen krátkodobý. V tom případě je možná lepší ztrátu vydržet a počkat, až poptávka zase vzroste. Znovuotevření firmy je nákladnější než přečkání ztráty. Navíc, pokud by ostatní firmy ukončily činnost, pak při nárůstu poptávky má tato firma výhodu, poptávka by byla celá její až do vstupu ostatních firem do odvětví. Tím by realizovala zisk a pokryla ztrátu. Být krátkodobě ve ztrátě proto není vždy neracionální. Jestliže by firma dokonce využila situace a likvidovala potenciální konkurenci, vznikl by přirozený monopol. O tom pojednává nedokonalá konkurence.

Klíčová slovaNáklady: TC, FC, VC, AC, AVC, AFCpříjmy celkové, průměrné a meznízisk, rovnováha a ztráta firmy v dokonalé konkurenci bod uzavření firmy

Otázky:1. Doplňte neznámý údaj X za předpokladu dělitelnosti všech jednotek produkce:

Q FC VC TC MC AVC0 201 302 383 444 56 X

2. Firma vyrábějící v podmínkách dokonalé konkurence má celkový denní příjem ve výši 10000 Kč. Na této úrovni produkce firma maximalizuje zisk, průměrné náklady jsou 20 Kč, mezní náklady 40 Kč a průměrné variabilní náklady 15 Kč. Určete úroveň produkce, velikost celkového zisku, pokud firma nějaký realizovala a nakreslete graf.



56

Kapitola 8 Firma v reálném ekonomickém prostředí

ÚvodTato kapitola analyzuje „nedokonalou konkurenci“ – chování firmy v reálném ekonomickém prostředí.

Jedná se o situaci, kdy je na trhu alespoň jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit cenu. Zamě-říme se na monopol, nekalé praktiky oligopolu včetně cenových válek a poukážeme na monopolistickou konkurenci jakožto preferovaný stav hospodářské politiky.

8.1 MonopolMonopol je protipólem dokonalé konkurence. Je to situace, kdy jediná silná firma ovládá trh a může

si klást podmínky. Vstup do odvětví je téměř nemožný, monopol stanovuje cenu i kolik množství statků vyrobí. Monopol realizuje monopolní zisk, a to jak v krátkodobě, tak dlouhodobě, protože mu nehrozí konkurence, se kterou by se o zisk dělil. Monopol si postavení drží díky několika výhodám:

a) Jako jediná firma disponuje určitým výrobním faktorem (tj. uhlí, ropa, vrt minerální vody). b) Má patent, licence k povolení k činnosti – firma si zaregistruje technologii a jiná firma nemá právo

ji používat c) Úspory z rozsahu – monopol převeze zboží kamionem, tím ušetří náklady. Malé firmy na kamion

nemají, proto jezdí několikrát a náklady jsou vysoké. Protože monopol uspokojuje celou tržní poptávku, chce-li zvýšit prodej, musí snížit cenu. Křivka příjmů

(AR) je tedy totožná s křivkou poptávky. Z klesající poptávkové křivky vyplývá i klesající tvar MR a AR, viz Graf 26:

Graf 26: Rovnováha monopoluRovnováha monopolu maximalizujícího zisk nastává v bodě

E při rovnosti protnutí křivek: MR = MC. Množství vyráběných statků bude tedy Q* a cena, za kterou monopol prodává, je PM. Tato cena je dána poptávkou – spotřebitelé jsou ochotni statek při této ceně koupit, jak vidíme na křivce D.

Rozdílem průměrných nákladů a průměrných příjmů (gra-ficky propojením bodu E s AC a AR) získáme velikost zisku monopolu, v grafu je zobrazen tmavým obdélníkem.

Monopol si sám stanoví cenu a poptávka je nucena ji při-jmout. Pokud ji nepřijme, monopol omezí výrobu a statky se

stanou nedostupnými, vytváří tak umělý nedostatek, tlačí cenu nahoru. Monopol se rovněž nemusí starat o své zákazníky, např. Česká pošta doručuje doporučené dopisy dopoledne, zaměstnaní lidé si je musí proto vyzvednout na přepážce po vystání dlouhé fronty (tyto náklady spotřebitelů se označují jako náklady mrtvé váhy a poukazují na neefektivnost monopolů, kdy užitek nemá ani spotřebitel, ani firma).

Naproti tomu rostoucí pozitivní efekt v chování firem vůči zákazníkům je zaznamenán u nemonopolních firem díky hromadným žalobám spotřebitelů na ledasco. Některé firmy se z obav chovají až absurdně a na návodu použití výrobku uvedou třeba: „Myčka nádobí: Nenechávejte děti hrát si uvnitř myčky! Anebo: Elektrický domácí šlehač: Nelze používat jako zubní vrtačku!“ aj.34

Firma v monopol buď legálně vyroste, anebo použije nefér prostředky a v monopol může přerůst. Evrop-ský parlament schválil směrnice o nekalých obchodních praktikách a členské státy budou muset harmoni-zovaně zakázat tyto agresivní a zavádějící praktiky od roku 2007. Jedná se výslovně např. o podvody jako varování, že jde o omezenou sérii, která bude brzy vyprodaná; nelegální nabízení kulturních památek ke

34 Kuliš, Jiří: Kdo se nesoudí, jako by nežil. Ekonom č. 13, 31. 3.–6. 4. 2005, str. 59.

57

koupi (Karlštejn); obchodníci se nesmí odvolávat na neexistující certifikáty od světových autorit; vyvolávat dojem, že kupující nemůže opustit obchod bez zakoupení něčeho; budou zakázány nevyžádané nabídky mailem apod. anebo výzvy k zaplacení zboží dodaného bez vyžádání a nebude povoleno zneužívat těžkou zdravotní nebo životní situaci klienta.35 Některé firmy jako McDonald’s, PepsiCo, Coca-Cola a další uvádějí v posledních dvou letech ve svých reklamách jména známých lékařů a specialistů na zdravou výživu, kteří produkty doporučují jako zdravé. Firmy tak činí z obavy napadení žalobami kvůli rostoucí míře obezity. Tyto konzultanty, kteří by jinak vystupovali jako jejich odpůrci, zařadily firmy na výplatní listiny. To je potom příklad klamavé reklamy.36

Jak monopol likviduje konkurenci? Například nižšími cenami v určitých oblastech, slevami pro privile-gované zákazníky, slevami na nákup ve větším rozsahu, fúzemi firem se stejnou výrobou, atd. Anebo lze založit trvalé zastoupení firmy v zemi, kde jsou méně přísní – firma bude mít nižší daně, nižší mzdy a od-tud může dovážet statky do své země, kde bude jak levnější, tak oproti dovážejícím cizincům zná domácí prostředí. Konkurenci tak lehce převálcuje.37 Známý je pojem dumping – firma prodává za nižší cenu, než jsou její náklady. Ztrátu vydrží a spoléhá na to, že ostatní firmy tento tlak nevydrží a odejdou z trhu. Firma tak získá monopolní postavení a ztrátu kompenzuje okamžitým zvýšením cen. Mnoho evropských zemí poukazuje na dumpingové ceny Číny. Země argumentují, že Čína nemá tržní ekonomiku, nedodržuje základní standardy Mezinárodní organizace práce, nerespektuje ochranu životního prostředí a „její ceny nedokáže nikdo rozklíčovat.“38

Za monopol je označena už ta firma, která zabírá jednu třetinu relevantního trhu. Je však důležité rozlišit, zda je umožněn vstup ostatních do odvětví a existují na trhu substituty (např. monopol na výrobu Hermelínu má konkurenci ve francouzských či slovenských plísňových sýrech, navíc konkurují i jiné typy sýrů), monopol pak není nebezpečný ze zneužívání dominantního postavení na trhu.

Firma v monopolním postavení může používat určité praktiky, které označujeme jako cenová diskrimi-nace. Monopol chce získat přebytek spotřebitele jakožto svůj zisk, a prodává proto statky za různé ceny v různém množství. Rozlišujeme několik stupňů cenové diskriminace:

1. Cena je stanovena individuálně podle zákazníka: Právníci nebo lékaři, kteří znají finanční situaci klienta, stanoví maximální cenu, jakou jsou klienti ochotni zaplatit a získají celý jejich spotřebitelský přebytek.

2. Stanovují se různé ceny za různá množství statku. 3. Rozdělení spotřebitelů na skupiny a každá skupina má jinou cenu. Tento typ diskriminace se používá

v praxi nejčastěji.

Existují nějaké výhody monopolu?Monopol má prostředky na výzkum a vývoj nových technologií, realizuje úspory z masové velkovýroby

a levněji uspokojí více zákazníků, také je významným zdrojem daní. Chování monopolu, resp. jejich růst a ochrana konkurentů, je upravováno státem v rámci antimonopolní

politiky – zákony na ochranu hospodářské soutěže. V tisku se objevují informace o pokutách za zneužití dominantního postavení, například „milionové pokuty dominantnímu poskytovateli telekomunikačních služeb za nedovolené vázání služeb, neumožnění přístupu i infrastruktuře apod.“39 V USA existují přísné antimonopolní zákony už 115 let, za jejich porušení může firma dostat pokutu až 10 milionů dolarů a více. Úředníci spolupracují s agenty FBI, se souhlasem soudů provádějí prohlídky podniků a mohou odposlou-chávat telefony a schůzky. Poškození pak mohou žádat až trojnásobek škody. Byly tak odsouzeny například firmy s vitamíny, nealkoholickými nápoji, firmy dodávající elektřinu a další.40

35 Šmejkal, Václav: Konec hejlů v Čechách? Ekonom č. 10, 10.–16. 3. 2005, str. 28.

36 Warner, Melanie: Odborníci na dvou židlích. New York Times News Service 2005.

37 Chci zabránit nefér soutěži. Ekonom č. 17, 28. 4.–4. 5. 2005, str. 27.

38 Olbrichová, Alice: Export v ohrožení. Ekonom č. 58, 30. 9.–6. 10. 2004, str. 57.

39 Kusák, Vlastislav: Braňte se vykořisťování. Ekonom č. 8, 24. 2.–2. 3. 2005, str. 48.

40 Ježek, Karel: Jak to funguje v USA? Ekonom č. 20, 19.–25. 5. 2005, str. 77.

58

Vyhrát soudní spor s monopolem však bývá obtížné, monopol má ve srovnání se státem prostředky na nejlepší právníky. Pozice monopolu je otřesitelná, není-li chráněn například mafií, či dokonce někte-rými představiteli vlády (ruský polostátní plynárenský monopol Gazprom nebo italský mediální trh, kdy premiér Berlusconi vlastní téměř všechny TV stanice a ovlivňuje tak informovanost, vlastnictví dokonce uzákonil).

8.2 OligopolPojem oligopol je méně známý, ačkoliv je v realitě nejčastější. Jedná se o činnost několika firem v odvět-

ví, kdy jejich produkce zabírá značný podíl na trhu, proto každá firma musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem a předvídat jejich reakce.

Česká televize musí brát v úvahu vysílání Novy; letecké společnosti, automobilky, odvětví pracích prášků nebo kosmetiky se navzájem sledují; v hypermarketech potkáte asistenty konkurenčních hypermarketů sepi-sujících ceny apod. I velmi malá změna ceny jedné firmy ovlivní druhou. Firmy mohou reagovat na změnu ceny, objemu výroby, kvalitu statků, reklamu a další, z toho důvodu existuje mnoho typů oligopolu.

8.2.1 Oligopol s dominantní firmou

Oligopol s dominantní firmou představuje situaci, kdy v odvětví je jedna velká firma a kromě ní množ-ství malých (velký supermarket a večerky nebo malé firmy specializované na určité výrobky, které se velké firmě vyrábět nevyplatí). Malé firmy nemohou velkou ohrozit a navíc musí přijímat ceny, které dominantní firma – cenový vůdce stanoví.

Tento typ oligopolu může vzniknout fúzí – sloučením velkých firem, proto o povolení fúzí rozhoduje vláda (např. fúze Prazdroje a Radegastu v roce 1999 byla zkoumána Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže více než rok). Fúzí se může zrodit gigant, jak ukazuje příklad sloučení italské banky UniCredit a německé HVB, kdy budou od října 2005 „první skutečně evropskou bankou, novou silou v evropském bankovnictví.“41 Anebo fúzí malých firem za účelem snížení nákladů dojde k jejich záchraně před bankro-tem. Oproti fúzím, strategie neslučování firem je hojně zastoupená například v Itálii, kde díky legislativě pomáhající malým firmám vznikla „armáda trpaslíků“ – malé rodinné firmy, které růst nechtějí. Výsledkem tohoto zásahu pak je to, že italské firmy neinvestují a nerostou.42

Trendem současnosti jsou fúze gigantických globálních korporací, kdy dochází k homogenizaci glo-bálního trhu. Vytrácí se tak prvky, které dané země odlišují a vzniká svět monokultury, mění se hodnoty. Nebezpečí hrozí zvlášť v podobě globálního trhu médií (TV, rádio, tisk, film, zábava), který je téměř celý dominován několika společnostmi: AOL-Time Warner, Disney, R. Murdochova News Corporation a tří, čtyř dalších. Distribuované informace jsou ovlivňovány zájmy těchto společností, jejichž hlavním cílem není služba veřejnosti, ale snaha dosáhnout co největšího zisku a hájení zájmů svých investorů. Prakticky dochází k redukci diverzity mediálních obsahů, šíření komercializované kultury, blokování investigativní žurnalistiky a informací, které by mohly poškodit majitele, akcionáře nebo inzerenty těchto společností.

8.2.2 Oligopol s tajnou dohodou (kartel)

Kartel může vzniknout tehdy, když na trhu existují v rámci odvětví velké firmy. Ty se snaží mezi sebou domluvit namísto soupeření a usilují o maximální zisk celého odvětví. Tím se stanou monopolem. Jedná se o kartelové dohody („snídaňové dohody“ – ráno si domluví cenu pro dnešek) stavebních spořitelen,

41 Ježek, Karel: Špagety po Bavorsku. Ekonom č. 24, 16.–22. 6. 2005, str. 66.

42 Ježek, Karel: Nemám rád centrální bankéře. Ekonom č. 21, 26. 5.–1. 6. 2005, str. 34.

59

které zvyšují poplatky za vedení účtů, prodejců pohonných hmot nebo dohody mobilních operátorů, kteří omezili možnost levnějších variant propojení svých sítí.43

Kartelové dohody jsou tajné, protože jsou nelegální a jsou postihovány národním antimonopolním úřadem. Sankce EU jsou tvrdé: „Od poloviny roku 2001 uložila Komise v 31 protikartelových řízeních po-kuty v souhrnné výši 4 miliard eur (cca 130 miliard Kč).“44 Velké postihy kartelů se však vyplácejí, v roce 2004 se 49 firem, kterým hrozily astronomické sankce, samy udaly antimonopolní komisi EU a poskytly důkazy o tajných dohodách s konkurenty. V rámci „leniency programu“ jsou sankce prominuty těm, kteří se přiznají, je to forma amnestie, která má usnadnit odhalování kartelových dohod.

8.2.3 Teorie her

Firmám je jasné, že pokud budou spolu soupeřit, navzájem se zruinují: Billa sníží ceny, na to zareaguje Kaufland větším snížením, Billa následně sníží pod ceny Kauflandu atd. Rovněž pravidlo „budu mít vždy kvalitnější nebo levnější zboží“ není racionální. Jakmile si však firmy začnou dělat starosti s účinky, které budou mít jejich akce na ostatní firmy, vstupují do říše teorie her. Teorie her připomíná šachy, analyzuje volbu a interakce hráčů a objasňuje například rizika závodů ve zbrojení, hvězdných nebo cenových válek. Analýza je prováděna formou zápisu do matice a výsledkem je Nashova rovnováha, který jako první toto řešení navrhl.45 Nashova rovnováha představuje situaci, kdy oba hráči správně předpokládají, že dělají to nejlepší, co při dané činnosti druhého hráče mohou.

Příklad A: Dvě firmy (duopol) uzavřou dohodu o omezení výroby, stanoví nejvyšší cenu s tím, že o mo-nopolní zisk se rozdělí.

Jejich strategie bude spočívat v dodržování nebo nedodržování dohod: obě firmy vědí, že pokud zvýší výrobu oproti dohodě, zvýší si příjmy i přes nižší cenu, a jsou proto v pokušení. Pak firma může šidit způsobem, že řekne druhé, že za tak vysokou cenu nemůže prodat a cenu sníží. Jestliže šidí obě, pak ceny poklesnou a může dojít k cenové válce. Své návrhy na nižší cenu zastaví až na úrovni minimálních průměr-ných nákladů, kde je ekonomický zisk nulový, po jejich překročení by již realizovaly ztrátu. Jestliže ale obě firmy dohodu dodržují, pak je cena vysoká – monopolní.

Jak uvažují firmy v reálném životě? Z hlediska nedůvěry – předpokládají, že partner určitě šidí, což by představovalo pro firmu ztrátu. Pokud bude firma šidit také, zisk bude nulový. Ale nulový zisk je lepší než ztráta, proto je výsledkem teorie her ŠIDIT.

Příklad B: Podívejme se na maticový zápis na příkladu firem A a B: Jak se domluví?

Firma B

A Cena = 90

Cena = 90 Cena = 100

5A 10B 9A 2B Cena = 100 2A 15B

14A 4B

Firma A při ceně 90 vyrábí množství 5 a 9. Při ceně 100 je to 2 a 14. Preferuje vyšší množství za vyšší cenu, tedy cenu 100. Firma B maximalizuje zisk při ceně 90, kdy má nejvyšší výrobu, tj. 15. Cena 90 je tak jako tak výhodnější pro firmu B nezávisle na cenách firmy A.

Firma A ale na ceny firmy B hledí, protože ovlivňují maximalizaci jejího zisku: preferuje situaci, že B prodává za 100, kdy A dosahuje výroby 14. Firma A se proto pokusí udělat vše pro to, aby firma B za cenu

43 Kusák, Vlastislav: Braňte se vykořisťování. Ekonom č. 8, 24. 2.–2. 3. 2005, str. 48.

44 Šmejkal, Václav: Odhalit, projednat, ukončit. Ekonom č. 18, 5.–11. 5. 2005, str. 19.

45 John Nash, držitel Nobelovy ceny, byl geniálním matematikem a zároveň těžkým schizofrenikem. O životě Nashe byl natočen úspěšný film Čistá duše s Russellem Crowem v hlavní roli.

60

90 neprodávala. Má dvě možnosti: buď nekooperovat a stanovit válečnou cenu 70, nebo kooperovat a dát kompromisní cenu 95.

Bude-li A prodávat za 70 a B za 90, způsobí firmě B ztrátu, ale i A je ve ztrátě. A vstoupí do cenové války jen v tom případě, že vydrží nést ztrátu déle než B. Anebo je A na tom tak špatně, že jí nic jiného nezbývá. Jestliže B sníží cenu taky na 70, firma A cenu jistě nezvedne a obě firmy jsou ztrátové. Firma B si je vědoma možného postupu firmy A, proto na kompromisní cenu 95 přistoupí.

Teorie her řeší i otázku znečišťování/neznečišťování životního prostředí, kdy výsledek matice ukazuje, že firmy budou z hlediska zisků a ztrát v rovnováze při volbě znečišťování.

8.3 Monopolistická konkurenceTento typ je tím nejideálnějším, čeho lze v reálném ekonomickém světě dosáhnout, proto je i cílem hos-

podářské politiky. V odvětví je velký počet výrobců, kteří změnou ceny nebo množství neovlivní rozhodování druhých. Firmy vyrábějí statky – blízké substituty, vstup do odvětví není omezován. Firmy si vzájemně nekonkurují snižováním ceny, ale zvyšováním kvality. Příkladem jsou třeba asijská bistra Orchidea, Panda, Orient a další umístěná v jednom hypermarketu – zákazník se řídí podle kvality a nabízených služeb, jako je čistota prostředí, kečup zdarma, příjemné posezení apod.

Klíčová slovaMonopol likvidace konkurencezneužívání dominantního postavenístupně cenové diskriminacefúzekartelové dohodyduopolteorie hermonopolistická konkurence

Otázky:1. Na základě uvedených údajů určete, v jakém postavení se monopol max. zisk nachází a doporučte mu,

jak postupovat pro dosažení maximálního zisku:

P MR Q AC FC MC2, 5 2 10000 3 4000 2

2. Kdyby stát zrušil monopol České pošty, otevřel odvětví pro konkurenci a zrušil cenovou regulaci, došlo by k růstu poštovného?

3. Dojde-li k poklesu ceny v prostředí oligopolu s dominantní firmou, kolik objemu produkce bude domi-nantní firma nabízet po této změně?


20053. Holman, R.: Ekonomie, C. H. Beck, Praha, 2001

61

4. Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha, 20015. Jurečka, V.: Základy ekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 19996. Jurečka, V. a Březinová O.: Mikroekonomie, Ekf VŠB-TU, Ostrava, 1997

62

Kapitola 9 Trh práce, půdy a kapitálu

ÚvodZávěrečnou kapitolou mikroekonomie je charakteristika trhu výrobních faktorů – práce, půdy a kapitálu

včetně technologií. Společnost se snaží pro získání co největšího počtu ekonomických statků vyrobit pomocí výrobních faktorů co nejvyšší produkt, má zájem na co nejvyšší produktivitě zdrojů.

9.1 Trh práceFirmy nakupují výrobní faktory, tzn. poptávku po práci tvoří zaměstnavatelé. Nabídku práce tvoří do-

mácnosti, zaměstnanci. Práce je primární výrobní faktor (není výsledkem předchozí výroby), cenou práce je mzda (w – wage).

9.1.1 Nabídka práce

Lidé zvažují náklady obětované příležitosti, volný čas: čím člověk pracuje více, tím více si cení volna. Jednotlivec volí, kolik hodin bude pracovat a kolik hodin bude odpočívat, popřípadě nakupovat statky a služby, proto je křivka nabídky práce odlišná od klasické rostoucí nabídky, viz Graf 27.

Graf 27: Nabídka práce

Substituční efekt: Vyšší mzda povzbuzuje k nahrazo-vání volného času prací.

Důchodový efekt: Vyšší příjem vyvolá růst zájmu o vol-ný čas.

Křivka S je od X zahnutá směrem doleva a vyjadřuje, že s rostoucím příjmem lidé preferují volný čas: z bodu Q1 a w1 (je to bod určitého nasycení) se i přes zvýšení mzdy na w2 nabízené množství snižuje na Q2.

Nabídka práce není do nekonečna rostoucí, protože lidé jsou omezeni fyzickými schopnostmi pra-covat. Nelze pracovat více než 12 hodin denně, chodit na noční, obětovat Vánoce a dovolenou po delší dobu. I workholik musí spát a odpočívat. Jeden student UP si chtěl vydělat v Anglii, vzal dvě zaměstnání a pracoval 16 hodin denně: vydržel to týden a pak tři dny spal. Trendem mladých manažerů je preferování času: přestává být moderní působit přepracovaně a stresovaně (a skutečně být). Objevil se dokonce termín „slobbies“ (slow but better working people).46

9.1.2 Poptávka po práci

Rozsah skutečné pracovní doby určuje koneckonců poptávka. Na začátku 20. století lidé pracovali 6 dnů týdně, 10 hod/den. Poté následovala průmyslová éra se zkracováním pracovní doby, kdy v 80.–90. letech činila ve většině evropských zemí 35–37 hod/týden. Dnes se však potýkáme s nezaměstnaností, kterou firmy řeší prodlužováním pracovní doby, která se tak ustálila na 40 hod/týden, aniž by byla práce navíc

46 Bez autora: Zbavte se stresu. Ekonom č. 33, 12.–18. 8. 2004, str. 54.

63

adekvátně zaplacena. Např. Německo tak reaguje na konkurenci z východní Evropy, kde mzdy činí jednu sedminu německé, a především konkurenci čínskou s pětadvacetinou německé mzdy.47

Levná pracovní síla přitahuje pozornost: V USA vznikl termín „jobless growth“, který znamená, že s ekonomickým růstem se nevytvářejí pracovní místa. Jak je to možné? Indie a Čína vyrábějí a vymýšlejí levněji, proto USA objednává tam. Během Bushovy vlády ztratilo práci již tři miliony lidí.48

Poptávka po práci je určena očekávaným přínosem práce k příjmům firmy a jejímu zisku. Tento přínos je dán produktivitou práce. Proč jsou mzdy v Asii nebo východní Evropě nižší než ve vyspělých zemích? Ve vyspělých zemích je produktivita práce vyšší, protože na jednoho pracovníka připadá více kapitálu, tj. vyšší vzdělání, lepší technologie, moderní provozy, například v USA roste produktivita práce díky neustálému zavádění nových technologií tempem 3–5 % ročně.49 (Chudé země pracují v tzv. sweatshopech). Střední Evropa má podle odborníků šanci dostat se velmi rychle na stejnou úroveň a náklady jako západní Evropa, a to díky investicím do vyspělých technologií a služeb, což zvyšuje produktivitu.

Tržní křivka nabídky je součtem všech individuálních nabídek lidí, kteří jsou ochotni pracovat při jednot-livých mzdových úrovních. Křivka poptávky vyjadřuje ochotu najímat více práce při nižší mzdové sazbě.

Graf 28: Rovnováha na trhu práce Na trhu práce může docházet k nedostatku pracovních

sil a naopak k nezaměstnanosti. K vyrovnání trhu v modelu dochází stejně jako v teorii spotřebitele – pohybem ceny, resp. mzdy.

Rovnováha nastává v bodě E, kdy firma získá tolik práce, kolik je schopna zaplatit mzdou w

E. Pokud bude firma nabí-

zet jen w1, nenajde dostatek práce a ten, kdo požaduje mzdu

w2, nenajde zaměstnání.

Rozdíly ve mzdách jsou dány lidským kapitálem – vzděláním, získanými dovednostmi, znalostmi a schop-nostmi produkovat, talentem apod. Kvalifikovaná práce se pohybuje ve vyšších mzdových úrovních a její nabídka je nižší než nabídka nekvalifikované práce. Získání kvalifikace je nákladné a mzda odborníka zahrnuje i kompenzace za náklady na získání vzdělání (za vyšší produktivitu práce, odbornost, kvalitu). Investice do lidského kapitálu jsou nejproduktivnější ve výrobním procesu, tzv. investice do budoucí produk-tivity. „Největší český výrobce automobilů Škoda Auto se rozhodl vybudovat technologické centrum pro výzkum, vývoj a testování osobních automobilů v Mladé Boleslavi… Do jejich [inženýrů] dalšího vzdělávání investuje v příštích letech 50 milionů korun.“50

Na reálném trhu práce však působí mnoho faktorů – intervenuje vláda, odbory, existují rozdíly v pracích i mzdách a ekonomové se přou, zda jsou zásahy vítané či škodlivé.

Zaměstnavatelé často mzdově diskriminují ženy, které mají za stejnou práci nižší mzdu, podle Evropské komise je to v Evropě až o 15 %.51 Nabídka žen je neelastická, ženy nemají takový výběr práce jako muži, např. ve Velké Británii jen 10 % žen zastává vedoucí posty. Je to dáno hlavně předsudky, že ženy se na některé profese nehodí.52 V České republice je navíc ještě jeden silný předsudek, a to, že lidé po padesátce ztrácejí dřívější výkonnost. Ze strany poptávky není o tyto lidi zájem, diskriminují věkově, ačkoliv zákon o zaměstnanosti říká, že „věk nesmí být překážkou přijetí stejně jako rasa nebo pohlaví uchazeče.“53 Tito lidé upadají do depresí a ani sebevražda není výjimečným řešením situace, kdy ani vzdělání a zkušenosti

47 Sinn, Hans-Werner: Evropa pracuje déle. Ekonom č. 13, 31. 3–6. 4. 2005, str. 20.

48 Kuliš, Jiří: Nebezpečí: Čína a Indie. Ekonom č. 11, 11.–17. 3. 2004, str. 38.

49 Kuliš, Jiří: Nebezpečí: Čína a Indie. Ekonomie č. 11, 11.–17. 3. 2004, str. 39.

50 Bautzová, Libuše: Slibují nová místa i výzkum. Ekonom č. 23, 9.–15. 6. 2005, str. 44.

51 Bez autora: Nový institut. Ekonom č. 6, 10–16. 2. 2005, str. 12.

52 Bez autora: Ženy versus muži? Ekonom č. 4, 22.–28. 1. 2004, str. 46.

53 Olbrichová, Alice: Ztracená čest Dagmary Kopecké. Ekonom č. 42, 14.–20. 10. 2004, str. 22.

64

nestačí. Není pravda, že starší nezaměstnaní jsou pasivní lidé bez vzdělání. Jedna česká firma uvádí, že z 80–90 % přijímá absolventy.54

Trh práce je nepružný, to znamená, že nereaguje na změnu poptávky. Je to dáno psychickými vazbami lidí na místo, kde žijí, výchovou, kulturou, nedostatkem bytů, který mobilitu práce ztěžuje. K nejpružnější pracovní síle na světě patří Američané, jsou vysoce mobilní (rodina je v USA, zaměstnání v Londýně) a mají vůli zvyšovat si neustále vzdělání.

9.2 Trh půdyŠirším pojmem je trh půdy a přírodních zdrojů. Kromě půdy (zemědělské, k těžbě, pozemky k zástavbě)

sem řadíme i ložiska nerostných surovin, moře, řeky, lesy atd. Trh půdy je velmi stabilní a chápe se jako stabilizující prvek v ekonomice. Půda patří mezi primární výrobní faktor. Cenou půdy je renta.

Graf 29: Nabídka půdy

Půda je přírodnina, je kvantitativně omezená a nereproduko-vatelná. Nabídka půdy je proto fixní i v dlouhém období a křivka nabídky je rostoucí do určitého bodu (X), potom je kolmá k ose x, viz Graf 29. Znamená to, že změna poptávky po půdě nepo-vede ke změně nabídky, ale ke změně ceny.

Strana nabídky má monopol a jeho ekonomickou realizací je pozemková renta. Existují kompenzace půdy, například sub-

stituce ve výrobě nebo spotřebě, inovace nebo změny v růstu populace. Náklady půdy jsou dvojího druhu: Na pořízení a na obnovu.

Přírodní zdroje nazýváme zdroje neobnovitelné. Podle statistik budou světové zásoby ropy vyčerpané za 40 let, zemního plynu za 65 let a uhlí za 200 let.55 Ceny některých zdrojů (ropa, plyn) také stále rostou. Popularitu si získávají zdroje obnovitelné, ze kterých získáváme solární, vodní (ne vodní přehrady!), větr-nou energii, biomasu a další. Používání fosilních paliv znečišťuje životní prostředí a způsobuje globální oteplování, které je již nezvratitelné. Změna klimatu povede podle Pentagonu v době kolem roku 2020 k světovému konfliktu kvůli nedostatku pitné vody a elektřiny. OSN uvádí, že příští konflikt na Blízkém východě nebude kvůli ropy, ale kvůli nedostatku vody. Vědci navrhují větší využívání ekologických obnovi-telných zdrojů a hledají způsoby, jak hrozbám čelit. Pracuje se například na technologiích levně odsolujících mořskou vodu.56

Lidé jsou vynalézaví a vymýšlejí fosilním palivům různé substituty, například ropu při výrobě plastů lze nahradit bramborovým škrobem. Brambory rostou každý rok, na rozdíl od fosilních paliv. Po upotřebení plastové tašky nebo kelímku jej lze využít jako výživné hnojivo. Jediným problémem je cena výrobků – až šestkrát dražší než ty z ropy.57 Obilí může být využito k zatápění: „s pěti, šesti tunami obilí lze s úspěchem vyhřívat rodinný domek po celou topnou sezonu.“58

54 Bez autora: Absolventi očima zaměstnavatelů. Ekonom č. 14, 7.–13. 4. 2005, str. 62.

55 Bez autora: Jak dlouho vystačí palivo? Ekonom č. 38, 16.–22. 9. 2004, str. 27.

56 Ošusta, Pavel: Svět má stále větší žízeň. Utiší ji z moře? MF Dnes, 24. 7. 2004, C7.

57 Olbrichová, Alice: Plasty z brambor? Zaspali jsme. Ekonom č. 11, 17.–23. 3. 2005, str. 45.

58 Olbrichová, Alena: Humbuk zvaný topné obilí. Ekonom č. 23, 9.–15. 6. 2005, str. 26–7.

65

9.3 Trh kapitáluKapitál je sekundární výrobní faktor (je výsledkem předchozí výroby) a představuje soubor statků, které

nebyly bezprostředně spotřebovány a slouží k další výrobě. Kapitál má různé podoby: peněžní, komoditní (zboží k prodeji), portfoliový (cenné papíry) a produktivní (stroje, vybavení restaurace). Ke kapitálu se řadí i technologie. Kapitál je oceňován penězi a cenou kapitálu je úrok (i).

Graf 30: Rovnováha na trhu kapitálu

Tržní úroková míra (sazba) je určena interakcí poptávky a na-bídky prostředků k zapůjčení: poptávka představuje potřebu peněz na nákup např. zásob, budov, strojů apod., nabídka představuje úspory subjektů.

Je-li úroková míra > než rovnovážná úrok. míra, domácnosti vytvářejí úspory, je výhodné ukládat peníze do banky.

Je-li úroková míra < než rovnovážná úrok. míra, domácnosti nemají zájem spořit, poptávka po kapitálu > než úspory.

K přebytku úspor dochází, je-li úroková míra vyšší než rovnovážná: firmy si nepůjčují (peníze jsou „dra-hé“). Banka nemá zisk, musí sazbu snížit. Firmy v takové situaci mohou např. emitovat (vydávat) akcie, aby získaly peníze od zájemců, kteří si je koupí. Kdyby Cestovní kancelář Fischer uskutečnila v polovině 90. let emisi akcií, neměla by možná finanční problémy, kvůli kterým nad ní Václav Fischer ztratil kontrolu.

K nedostatku úspor dochází, je-li míra nižší než rovnovážná, banka ji musí zvýšit, protože nikdo nemá zájem při tak nízké sazbě peníze ukládat a banka přichází o zisk.

Jak asi fungují islámské banky, které zakazují poskytovat a přijímat úrok – peníze mohou být investovány jen do etických odvětví a zisků lze dosáhnout pouze nákupem a prodejem zboží. Extrémem je lichva – půj-čování až na 100% úrok, většinou sociálně slabým lidem. Lichva má negativní dopady na celou společnost, přibývá krádeží, kvete kriminalita, prodej drog a prostituce. Policie hledá oběti a vybízí je, aby se bránily u soudu – trestní zákon na lichvu pamatuje.

Rozlišujeme krátkodobé operace na trhu peněz (transakce mezi podniky, bankami) a dlouhodobé ope-race na kapitálovém trhu. Vedle těchto trhů existují trhy další: trh zahraničních peněžních kapitálů, trh drahých kovů (zlato, stříbro, platina) apod.

Graf 31: Schéma fungování kapitálového trhu: tok fondů

Domácnosti mají tři možnosti, jak naložit s úsporami: přímo investovat do firmy; nakupovat cenné pa-píry na trhu cenných papírů; uložit peníze do finančních institucí (banky, spořitelny). Rozhodující je pro ně výše úrokové míry a míra rizika.

66

V důsledku existence úroku mají peníze vždy časovou hodnotu:

Současná hodnota peněz (Present Value):

Budoucí hodnota peněz (Future Value): i…úroková míra n…počet úrokovacích období

Příklad: Uložíte-li 100Kč do banky při sazbě 12 %, kolik peněz budete mít na účtu za 5 let? FV = 100 . (1 + 0,12)5 => 176Kč

Ekonomické subjekty chtějí dosáhnout ze svých investic co nevyšší zisky, ale mají averzi k riziku. Jak rozmístit bohatství analyzuje teorie portfolia: „nedávej všechna vejce do jednoho košíku“. Budete-li mít milion, pak nejméně rizikové bude rozložení peněz do nákupu různých cenných papírů – dlouhodobých státních obligací, akcií, do banky na termínované vklady, do obrazů, orientálních koberců, zlata, pozemků, domů apod.

Nejběžnějšími cennými papíry jsou akcie a obligace:Akcie je cenný papír, který přináší proměnlivý příjem, vlastník se podílí na zisku společnosti, má právo

kontroly, nemá však právo získat zpět svůj podíl, nese riziko. Vlastník může akcii prodat na burze za tržní cenu. Dostává podíly – dividendy.

Akcie lze buď koupit a uložit do nich prostředky, anebo lze s nimi spekulovat na burze a realizovat místo dividend rozdíl mezi kursem prodejním a nákupním. Podle typu spekulací rozlišujeme „býky“ a „medvě-dy“. Býci jsou optimisté, spekulují na vzestup kurzu: skupují levné cenné papíry za předpokladu, že kurs stoupne a pak je draze prodají. Medvědi - pesimisté spekulují na pokles kurzu: prodávají cenné papíry, když jsou drahé a očekávají snížení kurzu, aby je levné skoupili. Spekulace není negativním jevem, ale je pravda, že může destabilizovat trh – mezi obchodníky s cennými papíry vznikne panika s následnou hromadnou nákupní/prodejní horečkou.

Obligace je cenný papír přinášející předem pevně stanovený příjem, vlastník se nepodílí na zisku, nemá právo kontroly, riziko nenese. Splatnost je pevně stanovena. Nejbezpečnější, tzn. nejméně rizikové ze všech cenných papírů, jsou státní obligace (povodňové dluhopisy). Ty emituje (vydává) vláda pro získání dlouho-dobé půjčky od lidí, když nemá dost prostředků. Stát zkrachovat nemůže, riziko ztráty je proto velmi malé a tomu odpovídá i výnos. Přesto jsou lidé ochotni uložit peníze i bez zisku, ale za dlouhodobou jistotu. V roce 1918, při založení Československa, vydal stát stoleté obligace, teď má ministerstvo financí obavu, kolik lidí si v roce 2018 přijde pro vyplacení.

Akciové trhy jsou jedním ze symbolů USA, proto byly i cílem Usáma bin Ládina při teroristickém úto-ku 11. 9. 2001. Útok však nezpůsobil předpokládaný chaos, akcie poklesly, ale brzy se vrátily na původní hodnoty. Kapitálový trh je velmi citlivý a reaguje na události jako byla válka v Afghánistánu, skandály firem apod.

Vývoj cen cenných papírů sledují indexy kapitálového trhu, nejznámějším je Dow-Jonesův index, který měří vývoj kurzů akcií velkých průmyslových společností na americkém trhu. Vývoj sledujeme denně v Hospodářských novinách, na Internetu apod.

Na závěr je nutné zmínit technologie, které řadíme mezi kapitál. V průběhu čtení předchozích kapitol jste jistě zjistili, že inovace a vývoj nových technologií je kritický. Díky němu dochází jednak k ekonomickému růstu, a jednak jsou klíčem k úspěchu v silném konkurenčním boji na globálních trzích. Díky technologiím rozvíjejících obnovitelné zdroje bude na Zemi lépe. Dopředu se rychle dostává Čína, která vyvíjí progresivní technologie a snižuje náskok vyspělého světa, zaměřuje se na oblasti: informatika, biotechnologie, farma-

� �niFVPV

��

1

1.

� �niPVFV �� 1.

67

cie, nové materiály, progresivní strojírenství, progresivní energetický průmysl, ochrana životního prostředí, využívání přírodních zdrojů, výzkum vesmíru, zemědělství a moderní dopravní technika. 59

Hlavním měřítkem inovativnosti jsou patenty. Nejvíce patentů na světě má již 11 let IBM, které bylo uděleno 25 772 amerických patentů. V České republice máme patentů velmi málo, ale potěšujícím faktem je skutečnost, že Univerzita Palackého podala v roce 2003 šest patentů. 60

Klíčová slova Nabídka prácesubstituční a důchodový efektpoptávka po prácimzdová diskriminacelidský kapitálproduktivita práceobnovitelné a neobnovitelné zdrojeúroková mírasoučasná a budoucí hodnota penězakcie a obligacevýznam technologií

Otázky:1. Je pro vyspělé země výhodné zaměstnávat Čechy? 2. Na jakém principu funguje ziskovost vietnamské komunity v ČR? 3. Domorodí sběrači gumy v Americe se nechají najmout do práce při sazbě 1 $/hod. Jestliže však výše

mezd překročí 2 $/hod., jejich zájem o práci klesne. Jsou domorodci líní?4. Zemřel vám strýc a dědíte vklad v bance. Na tento účet strýc učinil jen jeden vklad, 100 Kč před 50 lety.

Tento účet platil ročně 8% úrok. Kolik jste zdědili?



59 Bautzová, Libuše: Jsme tržní ekonomika. Ekonom č. 34, 19.–25. 8. 2004, str. 22.

60 Bez autora: Patentů máme zoufale málo. Ekonom č. 23, 3.–9. 6. 2004, str. 13.

Oddíl III Makroekonomie

Kapitola 1 Tržní mechanismusKapitola 2 Nabídka, vzájemné působení nabídky a poptávkyKapitola 3 Doprovodné jevy tržního mechanismuKapitola 4 Úloha státu v tržním hospodářstvíKapitola 5 Nástroje hospodářské politiky státuKapitola 6 Účinnost hospodářské politikyKapitola 7 Národohospodářské agregátyKapitola 8 Ekonomický růst a cyklický vývoj tržního hospodářství

71

Kapitola 1 Tržní mechanismus

1.1 Základní prvky tržního mechanismu

Při posuzování každodenní ekonomické reality si může každý pokládat celou řadu otázek typu:– jak to, že zase podražilo to či ono zboží (což je možná vůbec nejčastější otázka),– jak to, že mám tak malou výplatu (druhá, možná první nejčastější otázka),– kde na to brát (kde získat peníze, jak se dostat k penězům),– proč je k dostání právě toto zboží a ne jiné,– kdo rozhoduje, že jedno zboží koupíme všude a některé jen v daném místě,– co způsobuje, že je občas přebytek nějakého zboží a na druhé straně nedostatek jiného zboží,– jak to, že toto zboží stojí právě 500 Kč a nikoliv 1000 nebo 10 Kč,– zakázal někdo výrobu černobílých televizorů a proč,– proč můžeme někde nakupovat benzín o 50 haléřů laciněji a zrovna tam, kde to mám nejblíže je vůbec

nejdražší atd.

Při podrobnějším studiu zjistíme, že všechny tyto otázky jsou spjaty s fungováním tržního mechanismu, který je uváděn do pohybu svými základními prvky.

Základní prvky tržního mechanismu tvoří:

– agregátní (celková) poptávka (P) anglicky demand (D) – agregátní nabídka (N) supply (S) – cena (C) price (P)

Budeme-li všichni toužit po koupi nového automobilu a budeme-li chtít obětovat své peníze na jeho koupi, budeme-li se poptávat a shánět se po daném typu, tzn. projeví-li se zvýšená poptávka, vyvolá to v přiměřeném čase zvýšení výroby /nebo importu) daného vozu a následně pak zvýšenou nabídku tohoto zboží.

Koordinátorem této vzájemné informace mezi poptávajícími se zájemci a později nabízejícími výrobci či prodejci je cena.

Její výše ukazuje ochotu do jaké výše jsou kupující přinést tuto oběť a vzdát se části svých úspor či za-dlužit se, a na druhé straně i ochotu podnikatelů, za jakou cenu jsou schopni pokrýt své výrobní a ostatní náklady a za jaký zisk (profit) jsou připraveni nabídnout tento výrobek.

Velké množství zamýšlených nebo zvyšujících se koupí zboží způsobí, že se pravděpodobně zvýší jejich výroba. Podnikatel dosahuje prostřednictvím daného množství a ceny zvyšující se zisk a je tudíž motivován ke zvyšující se nabídce.

Naopak nezájem o určité výrobky způsobí nutnost snížení ceny (aby se prodejce zbavil tohoto zboží), to následně způsobí snížení výroby, popř. její úplné zastavení. Snížená cena přiměje část spotřebitelů ke koupi dané věci.

Obě síly nabídka i poptávka jsou prostřednictvím ceny neustále v pohybu

Zvýšená poptávka umožní zvýšit ceny, na trhu se objeví vyšší množství výrobků až do okamžiku nasy-cení (saturace) trhu.

Pohyb těchto sil, jejich vzájemné střetávání se, pohyb cen, to vše uvádí do pohybu tržní mechanismus, který takto automaticky, bez externího zásahu, na základě mnohdy neuvědomělé koordinace zájmů lidí,

72

firem a státu, způsobuje fungování tržního mechanismu a jeho alokační (rozdělovací) funkci při využívání ekonomických zdrojů.

Tato alokační funkce způsobí, že zastaralé výrobky, nežádané výrobky, jsou postupně zastaveny a na-opak, že se rozbíhá výroba toho zboží, které je na trhu žádané. Prostřednictvím tohoto mechanismu jsou tedy uspokojovány lidské potřeby právě těmi výrobky a službami, které poptávající svým zájmem označí. V důsledku jejich zájmu jsou využívány vzácné statky tam, kde jsou zapotřebí.

Adam Smith, významný představitel klasické politické ekonomie 18. století, označil tento mechanismus jako „neviditelnou ruku trhu“, která způsobuje, že prosazováním zájmů jednotlivce se často prosazuje zájem celé společnosti.

Trh je princip

je to mechanismus, jehož prostřednictvím dochází k výměně činností a výsledků těchto činností nebo hodnot mezi několika ekonomickými subjekty.

Trh je základní prvek tržního hospodářství, je to mechanismus, který je schopen za určitých podmínek koordinovat či přímo řídit složité ekonomické procesy a vztahy celé řady ekonomických subjektů, tj. sou-částí tržního hospodářství.

Existence samotných trhů, tj. míst, na nichž dochází k realizaci tržního principu, však sama o sobě nemusí ještě znamenat existenci tržního hospodářství jako celku, pokud není tržní princip uplatněn v celé své šíři, ve všech oblastech, u všech ekonomických subjektů, pokud není řídícím principem celého národ-ního hospodářství.

1.2 Členění trhu I v běžném životě používáme často výrazu trh většinou ve smyslu „na trhu bylo-nebylo-bude“. Většinou

máme na mysli konkrétní tržiště. Pojem trh však můžeme třídit podle několika hledisek. Často dělíme trhy dle územního hlediska.

Pak rozeznáváme:– trh místní (regionální): trh místních specialit, – trh národní: trh určitého státu, pro nějž jsou charakteristické určité produkty dané zvyky, polohou státu,

specifickými plodinami atd., (např. pizza, italské národní jídlo), – trh evropský, trh asijský apod., – trh světový: hovoříme o vývoji cen určitých komodit na světovém trhu (např. vývoj cen

ropy).

Z hlediska druhu a objemu množství dělíme trhy na:– trhy dílčí: jedná se o trh jediného druhu zboží (např. trh automobilů) a– trh agregátní (veškeré produkce služeb).

Pro nás je nejdůležitější členění trhů z hlediska předmětů směny, čili co je na daných trzích nabízeno a žádáno. Z tohoto základního hlediska dělíme trhy na:a) Trh výrobků a služeb (trh produktů) Tento trh je základní, primární, z něho se druhotně odvíjejí procesy na všech trzích ostatních. b) Trh výrobních faktorů, který se dále dělí na:

– trh práce (nabídka a poptávka po pracovní síle), – trh půdy (má specifický charakter, neboť půda je omezený prvek), – trh věcného kapitálu (tj. výsledky výrobní potřeby jako např. stroje, stavby atd. Vývoj na trzích věc-

ného kapitálu druhotně odpovídá na stav a vývoj trhu výrobků a služeb),

73

c) Trh finanční, který rovněž dělíme na:– trh peněz, – trh finančního kapitálu, Dělení finančního trhu je spíše umělé, na trhu peněz probíhají krátkodobé procesy, trh finančního kapitá-

lu odráží vývoj dlouhodobých finančních investic. Tyto trhy jsou víceméně odlišeny časovou hranicí, kterou tvoří jeden rok. Tedy finanční prostředky, které jsou předmětem nabídky a poptávky a jsou disponibilní ve lhůtě do jednoho roku jsou otázkou peněžního trhu, Finanční investice, které jsou disponibilní za více než jeden rok jsou předmětem nabídky a poptávky na trzích finančního kapitálu (např. státní „povodňové“ dluhopisy, které jsou splatné za 5 roků od nákupu). Ostatní typy trhů jsou odlišné výrazně specifickým druhem nabídky a poptávky.

Trh s výjimkou nám známého tržiště nemá své stabilní, pevné místo, které bychom mohli označit slovy „pouze tady probíhá trh“. Řekli jsme si, že trh je vztah, princip, je to způsob chování, který je realizovatel-ný prakticky bez závislosti na konkrétním místě. Proto součástí tržního mechanismu jsou i např. inzerty, kontraktační (objednávková) jednání, nákupy pomocí zásilkové služby, jednání na veletrzích atd., a samo-zřejmě přímé nákupy a nabídky v prodejnách, stáncích, velkoobchodech atd. Při všech těchto činnostech se uvádějí do pohybu tržní síly zvané nabídka a poptávka.

1.3 Trh výrobků a služeb

1.3.1 Poptávka

Naše potřeby, jakož i potřeby všech ekonomických subjektů, jsou uspokojovány prostřednictvím statků. Tyto statky vlastní jiný ekonomický subjekt. Vědomí nedostatku nás vede k ekonomické aktivitě, jejímž cílem je vzniklé potřeby uspokojit. Protože jsou pro nás potřebné statky ve vlastnictví jiných ekonomických subjektů, je nutné a možné tyto statky získat pouze směnou, výměnou hodnot. Je tedy ve zbožně-peněžním hospodářství tyto pro nás potřebné statky čili zboží možné koupit za protihodnotu, tj. za peníze. Tím, že se poptáváme a následně pak kupujeme určité zboží, jsme součástí tržní síly nazývané poptávka. V součas-nosti není již tato síla tvořena doslova „poptáváním se“ po daném typu zboží, tak jako tomu bylo skutečně v minulosti, kdy zákazníci v krámcích a malých obchodech komunikovali s obchodníkem a skutečně se dotazovali, zda to či ono zboží je k dostání. Dnes je tato tržní síla tvořena spíše nepřímo, prostým odběrem daného zboží, tedy výší nákupů daného zboží za určitou časovou jednotku.

Existuje nepřímá úměrnost mezi množstvím zboží, které lidé či obecně všechny ekonomické subjekty nakupují a cenou oběti, kterou za ně musí platit. Při vysokých cenách se nakupuje méně zboží, při nižších cenách více.

Poptávka je množství zboží nebo služeb, které jsou kupující za určitou cenu ochotni koupit.

Tato definice vyjadřuje tzv. základní zákon poptávky. Poptávka závisí na řadě faktorů, rozhodujícím je však cena. Poptávka po zboží se dle uvedeného základního zákona poptávky mění v opačném směru než cena. Platí, že jestliže cena vzroste, poptávka klesne, klesá-li cena, stává se výrobek přitažlivějším pro kupu-jící, a to i pro ty, kteří by si jej za původní cenu vůbec nekoupili, a nově i pro ty, kteří by si jej koupili (resp. již jej kupovali, avšak nyní si mohou za novou cenu dovolit kupovat těchto výrobků více). Možnost koupě tohoto výrobku je totiž poměřována výší peněžního zdroje, který má kupující na nákup zboží k dispozici. Obecně v ekonomii peněžní zdroje nazýváme „důchodem“. Výše našeho důchodu tedy určuje možnost uspokojování našich potřeb. Budeme je moci uspokojovat pouze do té výše, na níž nám dostačuje náš dů-chod. Proto sledujeme ceny výrobků a hodnotíme je právě z hlediska našeho důchodu. Je-li cena výrobků pro nás přiměřená, jsme -li ochotni směnit jej za část našeho důchodu (popř. celý možný důchod), pak přistupujeme k transakci. Tím, že cena klesá, stále více kupujících se dostává do relace se svými příjmy, tedy

74

důchody. A naopak, čím více roste cena, tím více potenciálních kupujících ztrácí zájem a koupě výrobků klesá. Této relaci říkáme zákon klesající poptávky.

Souhrn všech zamýšlených koupí je agregátní (souhrnná) poptávka. Poptávka jediného kupujícího se nazývá individuální poptávka a poptávka po jediném výrobku se nazývá dílčí poptávka. Zatímco indivi-duální i dílčí poptávky budou mít v závislosti na daném poptávajícím se a daném druhu zboží specifický charakter, agregátní poptávková křivka zohledňuje oba faktory a bude tedy jakousi průměrnou hodnotou mnoha poptávajících se a mnoha druhů zboží. Její průběh bude tedy objektivní.

Na základě empirického měření byla stanovena agregátní poptávková křivka. Tato křivka je obecná, vyja-dřuje trend, neboť poptávkovou křivku kromě zmíněné ceny ovlivňují i jiné faktory (proto určitá modifikace křivky), nicméně cena je hlavním, převažujícím, směrodatným faktorem pro vývoj poptávkové křivky.

Obr. č. 7: Poptávková křivka

(Poznámka: matematicky je nepodstatné, na kterou osu vynášíme proměnnou veličinu.)

Nicméně v matematice se stalo zvykem zakreslovat veličiny tak, že na ose x leží nezávislá proměnná, na ose y funkční proměnná. V ekonomii se ujal zvyk opačný, v našem případě se na osu y stabilně zapisuje cena.)

Z křivky poptávky je patrný zákon o klesající poptávce. Při koupi se lidé většinou řídí cenou. Lidé mož-ná příliš nesledují ani tak výši ceny, ale určitě registrují její pohyb. Říkáme, zase podražil plyn, pivo stálo 4 Kč a teď stojí 8 Kč atd., registrujeme tedy vzestup či sestup cen. Nemůžeme tak činit samozřejmě u příliš širokého okruhu zboží, jsme schopni zachytit pouze určitý rámec výrobků, které nás zajímají, popř. které se bezprostředně dotýkají našeho života, běžného uspokojování našich potřeb. Budou-li např. pomeranče stát 100 Kč za 1 kg, koupí je nepochybně mnohem méně lidí, než kdyby stály 10 Kč.

Tento vztah mezi cenou a množstvím zobrazuje uvedená poptávková křivka. Z ní vyplývá nepřímo úměrný vztah mezi cenou a množstvím.

Důvody, proč platí zákon klesající poptávky s růstem ceny jsou dva:a) Jestliže máme omezené, limitní zdroje (důchody), pak je zřejmé, že při klesající ceně můžeme koupit

za stejné množství peněz více zboží. A opačně platí, že vyšší cena umožňuje pouze nižší nákup daného zboží. Tomuto faktoru se říká důchodový efekt poptávky. Tento důvod má ještě další, jakoby druhotný dopad.

Je jasné, že každý ekonomický subjekt má rozdílnou výši důchodů. Znamená to, že při vyšší ceně výrobků přestanou kupovat nebo omezí výši nakupovaného množství lidé s nižšími důchody, naopak, při snížení ceny začnou pak stejný výrobek kupovat i lidé z nižších příjmových skupin. Pokud nastane důchodový efekt, jeho důsledkem je buď vyšší spotřeba daného druhu zboží nebo se rozšiřuje použití daného výrobku i pro jiné účely než byla prvotní potřeba.

C – cenaP – poptávkaM – množství

75

Příklad: Při snížení ceny masa lidé nejprve konzumují více masa, poté jej začnou zužitkovávat i druhotně (sekaná, masové pomazánky apod.)

b) Pokud dojde ke zvýšení ceny, lidé změní strukturu svých požadavků, sníží spotřebu daného produktu, zvýší spotřebu jiného, podobného druhu zboží. Jiným způsobem řečeno, lidé nemají všude ve všem stejnou potřebu, jejich potřeby se mění, jedním z faktorů změn spotřeby jsou měnící se ceny. Konkurující výrobky jsou často zaměnitelné, spotřebitel v důsledku vyšší ceny u svého výrobku přejde na výrobek náhradní, tzv. substitut a většinou u něj již zůstane, mnohdy i tehdy, přestože se např. cena jeho původního výrobku opět sníží. Tomuto faktoru se říká substituční efekt.

Příklad: Zvedne-li se cena rekreačního pobytu v Chorvatsku, přesune se zájem na levnější Itálii, zvedne-li se cena vstupenky do kina, lidé počkají až bude film v televizi.

Tvar agregátní křivky může mít různé modifikace u dílčích či individuálních poptávkových křivek a mů-že vyjadřovat jiné faktory, především psychologické, které se promítnou do tvaru křivky čistě působením ceny.

Cena totiž není pouze ekonomickou kategorií. Cena má i velmi silný psychologický a sociální aspekt. Tento vliv se projevuje uurčitého druhu zboží a reklama, jakož i technika prodeje těchto aspektů velmi využívá. Působení těchto vlivů je předmětem zkoumání a praxe marketingu. Projevují-li se u těchto dílčích či individuálních poptávkových křivkách tyto vlivy, pak mají křivky různé mezní polohy a odlišné sklony.

1.3.2 Faktory působící na poptávku

I když pohyb ceny je určujícím a základním faktorem ovlivňujícím průběh poptávkové křivky, existuje ještě několik dalších faktorů, které spolupůsobí (ne vždy) na vývoj poptávkové křivky.

Některé z těchto faktorů jsou u zcela specifických vrstev obyvatelstva mnohdy tak silné, že se zdá, ja-koby na pohyb ceny jako základního faktoru vůbec nereagují. Vypadá to, že motivace ke koupi je tak silná a tyto doprovodné faktory jsou tak mocné, že poptávkovou křivku modifikují do pozměněné, nestandardní podoby. Někdy se tudíž zdá, jakoby cena nebyla tím hlavním motivem k reakci spotřebitelů. To se však samozřejmě týká pouze určité skupiny obyvatelstva a také pouze vybrané entity výrobků. Ve skutečnosti jednoznačně platí, že při agregátní poptávce je cena základním faktorem.

Příklad: lidé závislí na svém každodenním výrobku, jako např. pivaři, kuřáci atd. budou pít svou denní normu piva, kouřit oblíbenou značku bez ohledu na vyšší cenu. Přestože cena obou výrobků permanentně roste, počet konzumentů ani počet spotřebovaných výrobků neklesá spíše naopak. Nicméně výjimky potvrzují pravidlo, v tomto případě se však jedná o standardní jev, který je založen především na jiném hlavním faktoru, a to na závislosti.

Mezi ostatní faktory působící na poptávku patří:1. Substituční výrobek nebo služba čili produkt, který je schopen nahradit původní. Ve vyspělém hospodářství existuje vždy řada vzájemně zaměnitelných výrobků, jimž lze uspokojit danou

potřebu. Jednak existují téměř totožné výrobky od různých firem nebo různých značek (např. prací prostředky), jednak o výrobky, které se od sebe nepatrně liší, nicméně uspokojují stejnou potřebu (hlad: chléb, housky, souhrnně pečivo).

2. Komplementární výrobek je zboží, které tvoří nedílnou součást s výrobkem základním, i když není sou-částí přímého nákupu výrobku základního.

U komplementů naopak substituční výrobek neexistuje. Jde o tzv. doplňkové zboží, bez něhož je však fungování základního výrobku nemožné, popř. ztíženo. Pokud dojde ke zvýšení ceny jednoho z nich, vyvolá to pokles poptávky nejen po tomto zboží, ale i po zboží s ním komplementárním. Možná, že bychom pro objasnění mohli použít počítačového označení „základní konfigurace“ a „periferie“. Mezi takového výrobky patří např. gramodesky – gramofon, CD a přehrávače, benzín – auta.

76

3. Faktor změny hladiny důchodů, způsobí zvýšení, popř. snížení poptávky směrem k jiné cenové úrovni. Je zřejmé, že pokud vyhrajeme Jackpot, uskutečníme nákupy v jiné cenové relaci než dosud.

4. Faktor preferencí, tradic, zvyků je faktor neobyčejně silný, viz zmíněný případ závislosti na určitém druhu výrobků nebo služeb. Tento faktor způsobuje určitou modifikaci poptávkové křivky od standardního průběhu. Je zřejmé, že spoustu nákupů činíme právě v závislosti na těchto faktorech a cena nehraje při mírném pohybu tak závažnou roli. Např. na Vánoce kupujeme kapra či rybu, dodržujeme určité zvyklosti ve společenském odívání atd. U tradic a zvyků se předpokládá jejich určitá neměnnost, toho samozřejmě výrobci využívají a prodávají stabilní množství daného výrobku (rybu na Vánoce kupuje 75% obyvatelstva). Na druhé straně preference nejsou neměnné a lze je úspěšně ovlivnit působením reklamy.

5. Faktor očekávání změn ceny způsobí zvýšený nákup v okamžiku, kdy se lidé o této předpokládané změně dozví. Někdy to může být i záměrná fáma, nicméně tato informace způsobí poměrně rychlou reakci spotřebitelů. Dochází k jevu „předzásobení“, kdy lidé očekávají, že věc bude v budoucnosti dražší, a pro-to uskuteční koupi pod dojmem takovéto informace. Přitom tato informace nemusí být správná. I této „techniky“ se využívá v konkurenčním boji, patří však samozřejmě mezi zakázané způsoby hospodářské soutěže.

6. Faktor setrvačnosti navazuje na předcházející faktor očekávání, neboť i když původní předpoklad ne-nastal, lidé ještě dlouho očekávají, že může nastat. Tato setrvačnost může trvat i velmi dlouho, zvláště, pokud v minulosti k podobnému již došlo a lidé nevěří, že se nemůže opakovat.

7. Faktor času může být u rozdílných výrobků různý. Každá akce vyvolává určitou reakci v určitém časovém horizontu. Někdy se jedná o reakce okamžité (poptávková křivka zaznamená okamžitý posun), jindy se jedná o delší účinek, pak poptávková křivka reaguje v pozvolnějším tempu. Je to způsobeno i tím, že na různě složité zboží musí reagovat i výrobci, v závislosti na technické úrovni výrobku je rozdílná i technická příprava výroby, její vlastní výroba, distribuce apod.

1.3.3 Pružnost poptávky

Jedním z důležitých faktorů při analýze poptávkové křivky je její pružnost čili cenová elasticita. Různé druhy zboží vykazují totiž při pohybu cen různou reakci spotřebitelů. Je zřejmé, že pokud se jedná o výrobky denní potřeby, které běžně nakupujeme a musíme je nakupovat, naše reakce bude méně pružná (budeme nakupovat prakticky stejné množství i když se cena pohnula), než u zboží luxusního, zboží dlouhodobého charakteru apod., kde budeme reagovat pružněji.

Cenová pružnost vyjadřuje vztah mezi procentní změnou a procentní změnou poptávaného množstvíJinými slovy můžeme cenovou elasticitu vyjádřit otázkou: o kolik procent se zvýší prodej, jestliže se

cena sníží o dané procento? A opačně, o kolik procent se sníží počet prodaných kusů, jestliže dojde ke zvýšení ceny o x procent?

Matematicky vyjádřeno:

procentní změna množství (Q2–Q1) : (P2–P1)E = = procentní změna ceny Q1 : P1

kde P1 je počáteční cena P2 výše nové ceny Q1 počáteční poptávané množství Q2 poptávané množství po ceně

77

Cenová elasticita je tedy rozdílná u různých druhů zboží. Sledováním a vyhodnocováním uvedeného matematického vzorce by se měla zabývat marketingová oddělení firem, a to u každého svého výrobku či služby. Podle této rovnice by pak měly být prováděny cenové úpravy. Je třeba u firemních manažerů si položit otázku: co to udělá s prodejem, jestliže zvednu cenu o 10 % ?, jak se projeví v obratu snížení ceny o 30 % ? Přinese mi toto opatření zvýšení prodeje alespoň o 10 % ?

Cenová elasticita má na dipólech 2 extrémy: dokonale neelastickou poptávku, kdy žádná změna ceny není doprovázena žádným pohybem poptávkové křivky (to je případ zmíněných pivařů a kuřáků) a dokonale elastickou poptávku, kdy naopak se množství poptávaného zboží libovolně mění, aniž by došlo k pohybu ceny. V tomto případě je změna poptávaného množství vyvolána jinými vlivy než cenou. Např. nové plavky, většinou kupujeme těsně před začátkem sezóny, kdy teplé, letní počasí jako rozhodující a převažující faktor vyvolává tuto potřebu a tudíž zvýšený prodej, tento prodej bude nižší uprostřed sezóny, na podzim je prodej plavek téměř nulový. Cena může po celou dobu stejná, rozhodujícím faktorem je sezóna.

Obr. č. 8: Graf dokonale elastické a dokonale neelastické poptávky

Křivka dokonale neelastické poptávky je tedy rovnoběžná s osou y, křivka dokonale elastické poptávky je naopak rovnoběžná s osou x.

V rozmezí těchto 2 extrémů se budou pohybovat reálné poptávkové křivky různých druhů zboží. Každé zboží či služba má svou „individuální“ poptávkovou křivku. Jednotlivé druhy zboží se tedy od sebe budou lišit strmostí této křivky. – Neelastická křivka je křivka, kde hodnota E je nižší než jedna. To znamená, že procentní změna ceny

vyvolá menší procentní změnu objemu poptávaného množství. – Elastická křivka je taková, kde hodnota E je vyšší než jedna. To znamená, že procentní změna ceny

vyvolá větší procentní změnu poptávaného zboží. – Jednotkově elastická poptávka je taková, kdy hodnota E je rovna jedné. To znamená, že procentní změna

ceny vyvolá stejnou reakci čili stejnou procentní změnu objemu prodávaného množství. Tato hodnota je však poměrně vzácná.

Klíčová slovaAgregátní trh Cenová pružnostTržní síly SubstitutNabídka KomplementPoptávka Modifikace poptávky

78

Kontrolní otázky 1) Jaké jsou základní prvky tržního mechanismu? 2) Co je to trh? 3) Jak se dělí trh? 4) Jak zní definice poptávky? 5) Jak vypadá křivka agregátní poptávky? 6) Co je to důchodový a substituční efekt poptávky? 7) Jak dělíme poptávku? 8) Vysvětlete pojmy substitut, komplement, faktor očekávání a setrvačnosti 9) Co je to cenová pružnost poptávky a jaké typy cenové pružnosti znáte? 10) Proč se sleduje cenová elasticita poptávky?

Literatura:1) Fuchs, K.: Základy makroekonomie. Brno: ESF MU 19962) Heyne, P.: Ekonomický styl myšlení. Praha: VŠE 19913) Holman, R.: Ekonomie. Praha: C. H. Beck 19914) Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing 19995) Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha: Svoboda 1991

79

Kapitola 2 Nabídka, vzájemné působení nabídky a poptávky

Protiváhou poptávky je trhu nabídka daného druhu zboží nebo služeb. Stejně jako máme definici po-ptávky, můžeme přesně ekonomicky vyjádřit pojem nabídky.

Nabídka je množství zboží nebo služeb, které výrobci dobrovolně dodají na trh při určité ceněU nabídky rozeznáváme stejné kategorie jako u poptávky, rozeznáváme tedy individuální nabídku (na-

bídku jednoho výrobce) i nabídku určitého druhu zboží tedy tržní nabídku. Tržní nabídkou se tedy rozumí součet individuálních nabídek na určitém trhu. Součtem všech tržních nabídek získáme agregátní nabídku, která nás v ekonomii nejvíc zajímá. Agregátní nabídka tedy představuje souhrn veškerého nabízeného zboží na agregátním trhu.

Stejně jako u poptávky platí, že nabízené množství je závislé především na ceně, matematicky řečeno nabídka (stejně jako poptávka) je funkcí ceny.

Rovněž průběh agregátní poptávky můžeme vyjádřit křivkou. Nabídková křivka vyjadřuje závislost na-bízeného množství na ceně. Pro její průběh užíváme stejné uzance jako u poptávky.

Obr. č. 9: Graf agregátní nabídky

Z obrázku vyplývá, že se zvyšující se cenou na trhu produktů stoupá i nabídka výrobců. Proč k tomuto efektu dochází? To má své 2 důvody:a) Se zvyšující se hromadnou výrobou se snižují relativní náklady na jednici a při větším objemu výroby

a prodeje při zvyšujících se cenách, tak výrobce dosahuje mimořádného a zvyšujícího se zisku. Výrobce obvykle může s danými výrobními zdroji měnit strukturu své výroby a provádět sortimentní přesuny své výroby ve prospěch ziskovější produkce.

(Snižují podíl jedněch výrobků ve prospěch druhých. b) Do daného výrobního oboru vstupují další, noví výrobci, kteří zjistili, že daný výrobek jde na odbyt

a konkurence dosahuje mimořádného zisku. Kromě toho vyšší cena umožňuje i těm výrobcům daného zboží, kteří měli vyšší náklady na jednici nekonkurence, vstup do daného oboru. I oni nyní dosáhnou zisk. Je myslím zřejmé, že u nabídky platí stejná pravidla a faktory jako u poptávky. Je to způsobeno tím, že

všechny ekonomické subjekty jsou střídavě na obou stranách, jednou jako nabízející, jindy jako prodávající. Proto platí, že přestože je cena zásadním faktorem ovlivňujícím průběh nabídkové křivky, i zde se vyskytují další doprovodné, jiné faktory stejně jako u poptávky. V mnoha případech jsou to faktory identické. Jme-nujme si proto, alespoň ty významné.

80

Jiné faktory působící na nabídku:1. Substituty působí i u nabídky. Jestliže, např. mzdové náklady na 100 zaměstnanců budou vyšší než

nový stroj či technologické zařízení, výrobce propustí část zaměstnanců a nahradí je novou technikou, tím spíš, pokud má nová technologie vyšší produktivitu práce. Faktor substituce se však projevuje nejen na výrobních zdrojích, ale i na výstupech, tj. výrobcích.

Typický je tento faktor rozpoznatelný v zemědělství, kdy pak mnohdy dochází k naprosté nekoordinaci, např. osevu. Pokles ceny jednoho výrobku (např. máku) znamená, že zemědělci osází pole jiným výrobkem (např. řepkou), přestože cena tohoto výrobku je stejná. Ve svém důsledku to ovšem v příštím období povede k situaci, že druhého výrobku (řepky) bude nadbytek, což se projeví v poklesu ceny, zatímco máku bude nedostatek a jeho cena bude vyšší. 1. Náklady na jednici výroby jsou faktorem, který ovlivňuje výši produkce hned z několika důvodů. Jednak

bylo řečeno, že hromadná výroba snižuje relativní náklady na jednici a výrobce tak dosahuje většího zisku při neměnných cenách, jednak se uplatňují další vlivy na výši nabídky, a to:

2. Pohyby ceny vstupních zdrojů (např. dražší materiál), technický a technologický pokrok, který ve svém důsledku přispívá k levnější výrobě.

3. Na nabídku mají velmi silný vliv změny výrobních podmínek. Tento faktor má zase 2 možné varianty:– jednak se prakticky u všech výrobců projevuje vliv pohybu cen tzv. strategických surovin (ropa, plyn,

voda, energie), kdy zvýšení těchto cen, popř. jejich nedostatek se tzv. dominovým efektem projevuje u všech výrobců,

– jednak se tento faktor zvlášť výrazně projevuje u některých výrobních oborů (např. v zemědělství má neúroda vliv na množství nabízeného objemu výrobků).

U nabídky rovněž můžeme hovořit stejně jako u poptávky cenové elasticitě nabídky. Její vyjádření i vzorce jsou analogické s poptávkou.

2.1 Vzájemné působení nabídky a poptávkyKaždý ekonomický subjekt je současně jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky. Firma má např.

nejen řadu odběratelů (vystupuje tak vůči nim na straně nabídky), tak i na druhé straně řadu svých doda-vatelů (a vystupuje tak vůči nim na straně poptávky).

Jedním ze vstupů do výroby jsou i její zaměstnanci, jejich mzdy jsou určovány stejnými pravidly. Lidé jako zaměstnanci nabízejí svou práci, v závislosti na svém příjmu se pak poptávají po určitém zboží, na-kupují atd.

Proces ekonomického jednání a chování je na všech trzích procesem každodenním, dnes a denně se vedou obchodní jednání, neustále se vyhodnocují ekonomické informace a dnes a denně činí jednotlivé ekonomické subjekty různá rozhodnutí.

Tento neustálý proces, v němž se pozice mění, je procesem vzájemného působení

nabídky a poptávky.

V tomto procesu mají klíčovou roli (i když ne ojedinělou, jak jsme již poznali) ceny, a to především díky informacím o jejich výši a hlavně pohybu (nahoru, dolů).

Výše ceny a její pohyb má koordinační funkci v procesu střetu nabídky a poptávky.

Lidé sledují ceny, protože chtějí šetřit, tj. chtějí získat co nejvíce z hodnoty vlastních zdrojů. Tak ale činí každý ekonomický subjekt. Mnozí lidé nesledují příliš ceny anebo výlučně pouze ceny, avšak zaregistrují, když se ceny mění. Především při změně cen mění ekonomické subjekty své chování.

Mechanismus nabídky a poptávky je procesem neustálého přizpůsobování se. Působení nabídky a po-ptávky se dá vyjádřit graficky spojením obou grafů do jednoho.

81

Obr. č. 10: Křivka nabídky a poptávky

Tento graf je však pouze momentálním vyjádřením stavu tržních sil, je časově omezen, mění se, pohy-buje se doprava, doleva, křivky se vlní atd. Graf tedy zachycuje vždy jen okamžitý stav k určitému datu. Z grafu vyplývají určité poznatky:– Rovnovážná cena R, je bod v průsečíku obou křivek. To je cena, za kterou se nakupuje a prodává v pří-

padě rovnosti nabídky a poptávky. Tento stav je však na trhu spíše výjimečný, neboť právě nerovnováha je oním stimulujícím prvkem, který činí z tržního mechanismu mechanismus rozvoje, správné alokace zdrojů, ukazatel potřeb, mechanismus, který je hlavním růstovým činitelem celého hospodářství.

– Tržní cena, je cena, za kterou se právě v daném okamžiku na trhu prodává a nakupuje. Tržní cena se může blížit k ceně rovnovážné, může se dočasně vzdalovat, její výše a především odchylka od ceny rov-novážné signalizuje stav na trhu. Při jiné ceně než je cena rovnovážná vzniká na trhu buď přebytek (a) nebo nedostatek (b) množství zboží (služeb, výrobních faktorů, lidských zdrojů, peněz, financí atd.), tak, jak to ukazují spojnice grafu. Velikost úsečky pak ukazuje velikost tohoto přebytku nebo nedostatku. Při rovnovážné ceně nevzniká ani přebytek ani nedostatek, říkáme, že cena vyčišťuje trh.

– Tržní síly začínají na trhu působit právě v okamžiku přebytku nebo nedostatku. Tyto síly mění ceny, nabídku i poptávku:a) při nedostatku zboží jsou kupující ochotni zaplatit i vyšší cenu. To vede na straně výrobců ke zvýšení

ceny a poté i ke zvýšení nabízeného množství. Tento stav ukazuje výrobcům možnost výhodné výroby s větším ziskem. Na trhu se tak časem objeví více zboží za vyšší ceny, kupující na to reagují snížením poptávky (vyšší cena odradí některé zájemce), rozdíly mezi nabídkou a poptávkou se vyrovnávají, tržní cena se musí snížit a postupně se přibližuje ceně rovnovážné.

b) při přebytku zboží bude postup opačný. V každém z uvedených stavů se navíc může v daném sortimentu objevit nový druh výrobku, který přesu-

ne pozornost kupujících, ti pak mohou upustit od dosavadních zvyklostí přejít na koupi nové věci. Křivka se znovu vychýlí a následuje znovu pohyb celého mechanismu.

Tento pohyb je podmíněn existencí rychlých a přesných informací o výrobcích, jejich cenách, o tom co se urodilo, co se chystá, co se doveze ze zahraničí atd., neboť dostupnost těchto informací znamená výhodu pro obě strany a každý ekonomický subjekt jedná tak, aby jednal přiměřeně k informacím.

82

2.2 Změny tržní rovnováhyJestliže graf nabídky i poptávky vyjadřuje závislost mezi cenou a množstvím, pak je zřejmé, že v bodě

rovnováhy je dosaženo stability trhu. Při nerovnováze začínají obě tržní síly N i P, měnit cenu i množství. Při nedostatku zboží je ochotna část kupujících koupit zboží i za vyšší cenu. Vzniká tzv. soutěž na straně

poptávky. Nabídka na to bude reagovat: – zvýšením ceny, – zvýšením nabídky množství (v různém časovém horizontu).

Tím, že se však zvýší cena, část kupujících odpadne, popř. se bude nakupovat méně. Nedostatek se tak zmenší, postupně zanikne a pravděpodobně se změní na přebytek.

Při přebytku zboží (vzniká tzv. soutěž na straně nabídky) budou prodávající snižovat ceny aby zvýšili prodej. Současně budou vyrábět méně. Přebytek se bude zmenšovat, zanikne a pravděpodobně se změní na nedostatek.

Tento jev je graficky viditelný jako pohyb po křivkách. Jeho důsledkem je kolísání cen a množství, tržní mechanismus reaguje na stav potřeb a alokuje výrobní

zdroje tam, kde jsou zapotřebí. Tak je zodpovězena 1. základní ekonomická otázka „co“ vyrábět. Kromě tohoto jevu dochází však ještě k jinému pohybu, který je způsoben ještě jinými faktory (nejen

ekonomickými).

Příklad: letošní neúroda na trhu zemědělských produktů např. u pšenice, posune celou křivku nabídky doleva nahoru.

Obr. č. 11: Neúroda

Je zřejmé, že nedostatek na trhu posune cenu nahoru po poptávkové křivce, kupující budou ochotni při nedostatku zboží platit vyšší ceny.

Matematicky i prakticky tak rozeznáváme tyto posuny celých křivek nabídky i poptávky doleva či do-prava:1. Poptávková křivka se nemění, nabídková se posouvá (viz náš příklad): cena se posune po poptávkové

křivce. 2. Nabídková křivka se nemění, poptávková křivka se posouvá: cena se posune po nabídkové křivce.

Příklad: opadnutí módního zájmu u oděvních výrobků způsobí velký pokles ceny.

Tento jev je graficky viditelný jako pohyb celé křivky. Kromě dvou uvedených posunů však dochází ještě k dalším dvěma, a to:

3. Poptávková i nabídková křivka se celé posouvají současně stejným směrem. 4. Poptávková i nabídková křivka se celé posouvají současně nesouběžným směrem.

83

Čtvrtá varianta je nejčastější jev při změnách tržní rovnováhy. Z popsaných variant pohybů ceny, nabíze-ného a poptávaného množství vyplývá nestabilita celého systému. Tržní cena a rovnovážná cena nemusí být totožné, nicméně z principu vyplývá, že chováním ekonomických subjektů dochází k trendu směřování tržní ceny k ceně rovnovážné. Tento trend je podstatný pro funkci tržního mechanismu jako ukazatele potřeb společnosti a alokátora výrobních zdrojů. Tím, že tržní cena má tendenci dostat se na cenu rovnovážnou, tržní mechanismus správně funguje a plní úkoly.

V systému dokonalé konkurence (volné soutěže) tržních sil nabídky a poptávky tržní mechanismus plní správně funkci ukazatele potřeb a alokátora zdrojů tam, kde je třeba.

(Skutečností ovšem je, že zcela dokonalé podmínky jsou pouze ideálem, proto dochází k poruchám. To je však předmětem jiné kapitoly).

Druhým faktem, který vyplývá z popisu chování tržních sil a pohybů cen, poptávaného či nabízeného množství, je fakt, že i když je dosaženo rovnosti tržní a rovnovážné ceny, obvykle to zjistíme jako jev mi-nulý, (zjistíme, že rovnováha byla např. v minulém měsíci, v příštím měsíci, tedy v době hodnocení to už nemusí být pravda). Je tomu tak proto, že statistiky výroby a prodeje se provádějí k uplynulému časovému termínu (převážně za měsíc), vyhodnocují se tehdy, jestliže grafy či čísla ukazují trend bez event. náhod-ných vlivů.

Nerovnováhy a rovnováhy se na trhu střídají. Vychýlení z rovnováhy, nerovnováha totiž znamená start přirozené reakce každého organismu k aktivitě,

k úsilí o opětovné obnovení rovnováhy. Proto můžeme říci, že právě nerovnováha je zásadním motivačním prvkem tržních sil, ekonomických subjektů, který uvádí celý mechanismus automaticky do pohybu a za-bezpečuje tak jeho funkci.

Klíčová slovaNabídka Nedostatek Přebytek

Kontrolní otázky1) Jak byste definovali nabídku?2) Jak zní základní zákon nabídky?3) Které faktory kromě ceny působí na nabídku?4) Jak byste popsali vzájemné působení nabídky a poptávky?5) Jaké jevy způsobují pohyb po křivkách a pohyb celých křivek?6) Proč se střídá rovnováha a nerovnováhy na trhu?7) Jak plní tržní mechanismus svou roli?


84

Kapitola 3 Doprovodné jevy tržního mechanismu

3.1 Nedokonalosti tržního mechanismu

Základní podmínkou pro správné, rychlé a optimální fungování tržního mechanismu je tzv. dokonalá kon-kurence.

Trh vyžaduje existenci konkurence.

Konkurence je proces vzájemného střetávání, soutěž tržních subjektů na trhu, tj. spotřebitelů, výrobců, obchodníků. Dokonalá konkurence znamená rovné podmínky pro všechny účastníky trhu, tzn. situaci, kdy:– ani nabízející ani poptávající nemají možnost ovlivnit situaci na trhu, – existuje mnoho subjektů na straně nabídky i poptávky (ani jeden nemůže individuálně ovlivnit cenu), – existuje volný vstup do odvětví (neexistují žádné překážky pro nové zájemce), – všechny výrobky mají stejnou cenu, – kvalita výrobků všech producentů je stejná.

Vidíme, že tyto požadavky úplné rovnosti nejsou reálné. Dokonalá konkurence je pouze ideální stav, skutečná realita života je zcela jiná. Každý člověk, každý ekonomický subjekt má rozdílné podmínky, mož-nosti i předpoklady. Tyto rozdílné podmínky způsobují výhody některých subjektů, nerovnost je příčinou jiného postavení i možností rozvoje. Dokonalá konkurence tedy prakticky není možná. Tím je ale také omezeno správné a bezproblémové působení tržního mechanismu, jehož funkce by skutečně dokázaly plnit požadavek ukazatele potřeb a alokátora zdrojů v ideální situaci dokonalé konkurence.

Protože tomu tak není a v reálné ekonomice existuje vždy pouze v různé míře nedokonalá konkurence, vznikají poruchy fungování tržního mechanismu.

Nedokonalá konkurence vzniká za situace, kdy na trh vstupují výrobky různé kvality, různého množství, za různých cen, neboť někteří výrobci mají díky určitým výhodám nižší náklady atd. Nedokonalá konku-rence způsobená uplatněním určitých výhod vede ke vzniku monopolu.

3.1.1 Monopol

Monopol znamená doslova „jeden prodávající“. Jestliže proti jednomu výrobci zboží (a to se může týkat i obchodu, služeb, finančního trhu atd.) stojí mnoho poptávajících se, může pak tento výrobce libovolně diktovat ceny své produkce (zvláště jedná-li se o nezbytné potřeby) a může tak ze svého postavení realizovat značné výhody.

Monopol je vrcholnou formou nedokonalé konkurence.

Jeho existence je však již dnes v moderní tržní ekonomice spíše raritou, nicméně v hospodářském vývoji světa jsou právě monopoly spjaty s důsledky průmyslové revoluce, s kapitalismem 18. a 19. století, a v nových podmínkách jsou typické pro ekonomiky evropských zemí bývalého východního bloku. Dodnes v ekonomikách těchto zemí přežívají a téměř každý stát zemí východní Evropy má své typické národní monopoly. Zatímco státy s moderní tržní ekonomikou klasické monopoly již téměř neznají a eventuální výskyt je v praxi ojedinělý a typický spíše pro rozvojové země, státy bývalého východního bloku jsou jimi přesyceny. Tyto monopoly však vznikly jinou než ekonomickou cestou. Monopoly v klasickém pojetí vzni-kaly prakticky dvěma různými cestami:

85

– administrativním zásahem státu, kdy bylo určité společnosti uděleno výsadní právo obchodu, výroby či služeb,

– normálním fungováním tržního mechanismu likvidací drobných konkurentů až do fáze vytvoření jedi-ného, výlučného výrobce (obchodníka, poskytovatele služeb atd.).

Tímto druhým způsobem vznikly monopoly především realizací výhod vyplývajících z nedokonalé kon-kurence. Stav nedokonalé konkurence vede k oslabování účinného působení tržního mechanismu. Stav monopolního postavení má pro výrobce výhody:

– výrobce sám určuje vysokou, tzv. monopolní cenu. Kupující nemají-li jinou možnost, musí nakupovat za tuto cenu,

– poptávka a nabídka, jakožto tržní síly přestávají fungovat, tržní mechanismus není, – alokátorem zdrojů, – výrobce nic nenutí k vyšší náročnosti na kvalitu. Způsob prodeje, servis, chování k zákazníkovi, po-

skytování služeb atd., je prováděno na mnohem horší úrovni než za situace volné soutěže s ostatními konkurenty. Odběratelé musí tolerovat všechny nedostatky, jen aby získali zboží pro sebe. Výrobce tak diktuje podmínky,

– monopolního výrobce nic nenutí k tomu, aby zvyšoval objem nabídky, téhož dosáhne prostým zvýše-ním ceny. Udržováním zboží jako nedostatkového vytváří monopol trvalý převis poptávky, omezuje tak uspokojování potřeb,

– monopol nevyrábí s nejnižšími možnými náklady, nehospodaří co nejefektivněji se vzácnými zdroji. To vede k tomu, že buď nejsou zdroje plně využity anebo ty které využívány jsou, nejsou využívány zcela efektivně.

Monopol v daném odvětví potlačuje fungování tržního mechanismu.

Proto musí být snahou společnosti jeho omezení, či spíše likvidace. To však může učinit pouze jediný ekonomický subjekt, tj. stát.

V moderní době, v otevřeném tržním hospodářství vyspělých států, je však existence výlučných mono-polů prakticky nulová. Je-li ekonomika otevřena pronikání kapitálu, je-li možná volná výměna zboží nebo i pracovních sil, jsou-li vytvořeny podmínky pro dovoz a vývoz, není-li konkurence uměle potlačována, ale naopak preferována, pak jsou podmínky pro existenci monopolního postavení velmi těžké.

Proto ve vyspělých státech s rozvinutým tržním hospodářstvím nehovoříme už ani o monopolu, ale o výskytu oligopolu. Ty vznikají přirozenou, tj. ekonomickou cestou, pokud několik málo firem produku-jících stejné výrobky ovládá trh. To znamená, že pouze několik velkých firem dodává na trh rozhodující množství výrobků daného oboru. Několik málo producentů (často na základě určitých skrytých, tzv. kar-telových dohod o rozdělení sfér vlivu na určitém území) získává značné výhody (i když ne tak úplné jako monopoly), a to na základě množství produkce na daném trhu. V takovém případě hovoříme o značném tržním podílu daného oligopolu.

K udržení nebo získání významného postavení na trhu a k získání tzv. monopolních (oligopolních) dodatečných zisků za každou cenu, mohou jít některé firmy až na hranice zákona, resp. až k jejich poru-šování. Tím vznikají korupce, nelegální obchody, nelegální snahy o přístup k některým důležitým infor-macím, nezákonné metody k omezování konkurence a další jevy, které mají většinou bezprostřední odraz v jednotlivých ustanovením trestního zákoníku v části hospodářských trestných činů.

K omezování činnosti a vlivu monopolu může stát využívat několik metod. Všechny tyto metody mů-žeme rozdělit do 3 skupin:– metody preventivní, jsou prakticky dány hospodářskou legislativou, která vytváří právní bariéry. Hovoříme

pak o např. protitrustovém zákonodárství (USA), kdy zákony umožňují vládě např. rozpustit velké kor-porace, které by se snažily získat monopolní postavení, popř. učinily kroky (fúze) k dosažení takového postavení na trhu. Takovéto antimonopolní řízení se např. nedávno vedlo v USA s firmou Microsoft Billa

86

Gatese. Stát může i zabránit přímo vzniku monopolní korporace tím, že např. neschválí připravovanou fúzi,

– metody průběžné, kdy stát kontroluje činnost monopolu podle jeho vnějších projevů v průběhu hospo-dářské soutěže a dbá na její charakter. Může pak činit opatření k ekonomické regulaci monopolu. Součástí takové regulace může být např. kontrola cen. Stát stanoví např. maximální možný cenový strop

v dané produkci, popř. přímou účast státu při tvorbě cen výrobků daného odvětví. To už jsou však samo-zřejmě opatření netržní, nicméně tato cenová regulace je v řadě především strategických výrobků (majících efekt domina na ostatní ceny), popř. u zboží každodenní potřeby, mnohdy jediným a účinným prostředkem v boji proti ekonomické síle monopolu. Jinou účinnou metodou v boji proti soukromému monopolu je např. založení nového konkurujícího podniku ve státním vlastnictví, který začne produkovat tytéž výrobky za nižší ceny bez ohledu na své hospodářské výsledky. Tento podnik plní pouze regulační antimonopolní účel a může končit své hospodaření ve ztrátě, neboť bude dotován ze státních zdrojů (státního rozpočtu). Stát tímto způsobem nesleduje žádná zisková kritéria, nýbrž pouze daný účel. Stát má možnost kdykoliv do řízení takového podniku zasahovat a ovlivňovat jeho hospodářskou politiku. Takovýchto státních podniků existuje celá řada právě ve vyspělých státech s tržním hospodářstvím, – metody následné, kdy stát opět může oslabit ekonomickou sílu monopolu např. sankcemi při porušení

volné soutěže. Tento princip sledování a hodnocení zásad volné soutěže praktikuje i Česká republika. Další možností k regulaci ekonomické síly monopolu je dobrá daňová soustava, která progresivně od-

čerpává vysoké monopolní zisky právě ve prospěch státu.

3.1.2 Další nedokonalosti tržního mechanismu

Nedokonalostí tržního mechanismu je kromě přirozené tendence k vytváření monopolu samozřejmě více. I když si v tomto textu budeme jmenovat pouze několik dalších, nicméně významných a podstatných nedokonalostí, neměl by vzniknout dojem, že tržní mechanismus je v podmínkách vyspělých světových eko-nomik nějakým velmi nefungujícím nebo nedobrým mechanismem. Tak tomu není. I fungující organismus postihují občas poruchy, nic zcela dokonalé není (nobody is perfect). To ale neznamená zásadní problém. Ve vyspělých ekonomikách plní tržní mechanismus dominantní funkci při řízení ekonomiky daného státu, stát plní funkce korigující. Přesto si vyjmenujeme alespoň několik dalších nedokonalostí, jako např.:a) Tržní mechanismus vede ke vzniku externalit. Externality jsou vedlejší nebo druhotné účinky či produkty,

které vznikají vlastní výrobou a jsou jejím nechtěným, nežádoucím produktem. Tyto důsledky výroby neprocházejí trhem, ale obvykle zatěžují celou společnost. Mají negativní vliv na ostatní faktory života (s výjimkou tzv. pozitivních externalit).

Výrobce obvykle přesouvá negativní důsledky své výroby na někoho jiného, popř. na celou společnost. Typickým představitelem negativních externalit jsou odpady. Např. firma, která odvede odpady přímo do řeky, ušetří na nákladech za čištění, zvýšené náklady za čištění, popř. negativní dopad takového chování bude mít důsledky pro celé okolí firmy.

Tomu se společnost musí bránit jak preventivně, tj. legislativou zakazující podobnou činnost, preventivní i průběžnou kontrolou atd., tak i následně – sankčními postihy. Tržní mechanismus ovšem přirozeně vede k podobnému negativnímu jednání, neboť racionalita tržního mechanismu si vyžaduje mít nižší náklady než konkurence. Proto stát musí chránit všechny ostatní před následky tohoto prvku nedoko-nalosti tržního mechanismu, který vede mnohé firmy k podobnému neekologickému chování.

b) V rámci působení tržního mechanismu dávají mnohé firmy (ostatně i lidé) přednost spíše krátkodobému prospěchu před dlouhodobými cíli, tj. přednost má okamžitý zisk, byť na úkor budoucnosti. Ani to není příliš žádoucí stav. Stát potřebuje mít např. dlouhodobý výzkum a vývoj, který sice z krátkodobého hle-diska nepřináší okamžitý zisk (spíše ztráty), je však pro rozvoj společnosti nezbytný. Společnost rovněž potřebuje investovat značné prostředky do školství, aby připravila nové generace k určitým činnostem a funkcím. Rovněž tato činnost nepřináší okamžité zisky.

87

c) Trh velmi přísně postihuje všechny chyby neracionálního hospodaření. Vysoké výrobní náklady mohou být příčinou dosahování nižšího zisku oproti konkurenci. To vede k postupné ztrátě trhů, neboť firma nemá dostatek zdrojů pro nové investice, pro racionalizaci, pro zkvalitňování výroby. Firmy, které za-ostávají, jsou likvidovány. Takto mohou mizet celé obory, dokonce celá odvětví, může vznikat i velká regionální nezaměstnanost, která má značné sociální důsledky. Tento důsledek tvrdosti působení tržního mechanismu musí být mírněn působením státu jako představitele celé společnosti. Sociální dopady musí být eliminovány spoluúčastí, solidaritou i všech ostatních lidí, kteří se někdy mohou dostat do stejné situace. Právě solidarita lidí zprostředkovaná státními institucemi, vnáší do strohosti, racionalitě a tvrdosti tržního mechanismu nový, sociální prvek.

d) Logika tržního mechanismu vede k narůstání značné majetkové, a tím i společenské diferenciace mezi sociálními vrstvami společnosti. K narůstání bohatství na jedné straně, k omezování činnosti, které nejsou ziskové, a tím i k nerovnoměrnému společenskému vývoji.

e) Tento sociální dopad musí rovněž pomocí přerozdělování zdrojů mírnit stát. Stát musí podporovat činnosti, které nejsou ziskové, ale pro společnost velmi potřebné. Jedná se především o oblast vědy, školství, zdravotnictví, dopravy, komunikací, kultury, bezpečnosti a obrany. Tyto oblasti nemohou být ko-ordinovány výlučně tržním mechanismem, pouze v omezené míře. Rozhodující funkci musí mít stát. Nalezli bychom nepochybně další jevy nedokonalosti tržního mechanismu v té či oné míře důležité,

značné či okrajové. Velmi těžkými jevy, které jsou spjaty s působením tržního mechanismu, a které musí být řešeny na úrovni celé společnosti, jsou ale dva závažné jevy, které mohou ohrozit stabilní vývoj celého státu. Jsou to nezaměstnanost a inflace. Proto se na tyto negativní aspekty působení tržního mechanismu podíváme podrobněji.

3.2 NezaměstnanostVyplývá z principu tržního mechanismu. Nedokonalosti tržního mechanismu se projevují zvláště na trhu

práce značně silným efektem, mnohem výrazněji než např. na trhu produktů. Mezi nejdůležitější příčiny nedokonalé konkurence na trhu práce patří zejména:– nepříliš velká možnost existence substituce (náhrady) studiu a přípravě. Doba zaškolení může být pro

různé nové profese různě dlouhá. Lidé, kteří ztratí zaměstnání potřebují určitou dobu přípravy na jiné povolání,

– existuje řada mimoekonomických faktorů v jednotlivých lokalitách. Jsou to především faktory demo-grafické, sociální, jež jsou dány skladbou, strukturou obyvatelstva dané oblasti. Migrace obyvatelstva z jedné oblasti do druhé (s většími možnostmi zaměstnání) je často omezena bytovými poměry, fixací obyvatel na určitý kraj, příbuzenskými poměry atd.,

– trh práce je svázán četnými zákony, předpisy, formálními postupy. Ty jsou dány především úrovní, roz-sahem legislativy v oblasti pracovního práva, existencí, funkcí a postavením u mnoha profesí

– na změnu profese je zapotřebí určitého času věnovanému odborů, vládní politikou v oblasti zaměstna-nosti atd.,

– malou pružností poptávky i nabídky. Vzhledem k poměrně úzkým specializacím pracovníků je adaptační proces značně zdlouhavý, koneckonců i nabídka je limitována strukturou a rozsahem pracovních sil, každá společnost má určitý počet tzv. ekonomicky činného obyvatelstva. V ČR se tento počet pohybuje cca nad hranicí 6 milionů lidí,

– cena pracovní síly (tj. mzda) je pod vlivem sociálních, politických i ekonomických faktorů nepohyblivá směrem dolů. Průměrná mzda roste směrem nahoru, opačný pohyb prakticky není možný především ze sociálního hlediska, navíc v tržním hospodářství postupuje inflace. Přestože na trhu práce existuje velmi nedokonalá konkurence, i tady tržní mechanismus funguje. Na-

příklad důsledkem zavedení vyšších mezd pro stávající pracovníky při stabilní úrovni výroby nepodložené růstem produktivity práce, což znamená zvýšení mzdových nákladů pro firmu, bude firma reagovat snahou o omezení těchto mzdových nákladů, pokud nechce v konkurenčním boji podléhat. Pro dosažení alespoň

88

stejného zisku, jako tomu bylo ve výchozí situaci, musí firma omezit mzdové náklady jinou formou (pokud nenalezne zástupné náklady), a to tak, že za čas propustí část svých zaměstnanců, tj. omezí poptávku na trhu práce. Křivka poptávky se tedy za čas posune směrem dolů. Výsledkem jsou sice vyšší mzdy, ale pro menší počet zaměstnanců. Firma se zachovala racionálně, výsledkem je nezaměstnanost určitého počtu původních pracovních sil. Tržní mechanismus, sice v delším časovém úseku, ale přesto působil.

Nezaměstnanost znamená, že část z práceschopného obyvatelstva nenachází zaměstnání. Rozsah ne-zaměstnanosti je údaj, který musí zajímat celou společnost. Tento rozsah vyjadřujeme prostřednictvím tzv. míry nezaměstnanosti:

Nn = ————— × 100 kde N = počet nezaměstnaných L L = počet práceschopného obyvatelstva

Hodnota N je dána evidencí Úřadů práce. Tyto úřady jsou prakticky detašovanými pracovišti Minister-stva práce a sociálních věcí, které má na starosti veškeré činnosti a návrhy zákonů ze sociální oblasti týkající se práce, pracovních sil včetně řešení nezaměstnanosti a politiky vlády v této oblasti.

Nezaměstnanost dělíme na několik kategorií1) Především rozeznáváme tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti, resp. tzv. dobrovolnou nezaměstna-

nost. To je situace, kdy počet nezaměstnaných je menší nebo stejný jako počet volných pracovních sil, existuje

však nesoulad profesí. V této oblasti rozeznáváme nezaměstnanost:– frikční, která má několik podob, je způsobena především migrací osob, mateřskými dovolenými,

popř. nedostatečnou informovaností osob hledajících práci o možnostech zaměstnání v dané oblasti atd. Jedná se o nejmírnější, nicméně stabilní hladinu nezaměstnanosti,

– sezónní, kdy v určitých oborech lidské činnosti má práce sezónní charakter, po skončení sezóny pak práce není. To je typické pro stavebnictví, zemědělství, turistické služby apod.,

– strukturální, kdy v období přestavby průmyslové základny státu (jako je např. útlum těžby uhlí), vzniká nadbytek nezaměstnaných na jedné straně, na druhé straně může dojít k opačné situaci. Např. zavedením nové technologie je zapotřebí více inženýrů než je vůbec v oblasti, a vzniká tak jejich nedostatek. Tyto obapolné jevy jsou spjaty s technickým vývojem, ekonomickou situací dané oblasti, přestavbou struktury hospodářství, změnou v odvětvové skladbě ekonomiky, vědecko-technickým pokrokem.

Dodejme, že určité malé procento (uvádí se cca 2%) nezaměstnanosti je pro fungování tržního mecha-nismu a pro ekonomický růst země považováno za pozitivní jev. Má stimulující účinky na oblast pracovních sil, problémem však je, pokud procento nezaměstnanosti se dostává do méně únosné výše, zvláště překročí-li 10 % a jedná se o druhou formu nezaměstnanosti, tj.:2) Nedobrovolná nezaměstnanost, která nastává, pokud absolutní počet zájemců o práci je větší než počet

volných pracovních sil. To znamená, že globální nabídka práce je větší než poptávka po práci. K té situaci dochází při značných poruchách ekonomiky, v dobách transformace celé hospodářské

základny, při změně společenských i ekonomických podmínek apod. Nezaměstnanost není jen ekonomickým jevem. Je to závažný problém sociální, který má mnohdy značné

důsledky jak v sociální, tak i v politické oblasti, může dosti tvrdě doléhat i do oblasti myšlení lidí, jejich psychiky, nové společenské adaptaci atd.

Protože nezaměstnanost má řadu negativních dopadů nejen v ekonomice, ale i v jiných sférách společen-ského života, musí být snahou každé vlády její kontrola a eliminace na únosnou míru. Stát musí zasahovat v určité míře do působení tržního mechanismu a ovlivňovat aktivně i trh práce. Jmenujme si alespoň několik opatření z oblasti hospodářské politiky vlády, které může provádět v oblasti sociální politiky:

89

– vytvářet systém podpory v nezaměstnanosti, založený na určité solidaritě obyvatelstva s nezaměstnanými. To se může dít např. odváděním určitého procenta ze mzdy do centrálního fondu, z něhož jsou potom podpory v nezaměstnanosti vypláceny.

– podporou při získávání nové kvalifikace, rozvojem školství, rekvalifikačními kurzy, podporou školicích středisek, usměrňováním vývoje kvalifikace v dané oblasti apod.

– politikou v oblasti zaměstnanosti, délkou pracovní doby, délkou dovolené, stanovením věku pro odchod do starobního důchodu, podmínkami pro udělení vdovského, invalidního důchodu atd. Takovýchto možností má stát celou řadu, patří sem všechny formy projevu péče státu o své občany.

Sociální politika státu je nedílnou součástí hospodářské politiky státu a její úroveň je výrazem jednak míry zásahů do tržního hospodářství, jednak sociální vyspělosti daného státu.

3.3 InflacePodobně jako nezaměstnanost patří inflace k trvalým projevům tržního hospodářství, je spjata s fungo-

váním principu trhu, je doprovodným jevem existence tržní ekonomiky. Otevřená inflace (zjevná) je pečlivě sledována, její vývoj je jedním z velmi přísně kontrolovaných mak-

roekonomických ukazatelů hospodářské politiky každé vlády a její nárůst má nejen ekonomické, ale i so-ciální a politické dopady. Proto inflace patří mezi stěžejní body pozornosti každé společnosti v tržním hospodářství.

Definice: Inflaci je možné definovat jako projev určité nerovnováhy mezi zdroji a potřebami, která se na-venek projevuje jako vzestup cenové hladiny za určité časové období (většinou za měsíc, za rok apod.).

Růst cenové hladiny se měří ve statistice pomocí pevně stanoveného souboru zboží a služeb. Ten se nazývá spotřebitelský koš. Zahrnují se do něj řádově stovky druhů různého zboží a služeb. Nikoliv tedy vzestup cen některého druhu zboží (to může být v jednotlivých oblastech rozdílné, kolísavé), ale trvalý vzestup hladiny cen spotřebitelského koše je ukazatelem inflace v daném státě.

K měření inflace můžeme používat řady indexů, v současné době se používá tzv. indexu spotřebitelských cen (CPI). Ten je dán vzorcem:

CPIn – CPI

n-1

CPI = CPI

n-1

Míra inflace se udává v procentech, a to buď jako absolutní údaj, nebo přírůstek oproti výchozímu stavu. Podle ročního vzestupu míry inflace se pak rozeznávají různé stupně inflace:a) většinou se hovoří o inflaci mírné (nebo plíživé), pokud vzestup cenové hladiny se pohybuje do 10 %

oproti předcházejícímu stavu. Tento vývoj je považován za přijatelný. Dá se říci, že mírná inflace (udává se cca kolem 3 %) je dynamizujícím, stimulujícím prvkem tržního hospodářství. Mírná inflace podněcuje ekonomické subjekty k vyššímu využití zdrojů, rychlým investicím, a tím i rychlejšímu obratu kapitálu. Dá se tedy říci, že malá inflace je motorem růstu ekonomiky, jejím akceleračním faktorem.

b) Druhým stupněm inflace je tzv. rychlá inflace. (Zhruba do 100 %, někdy se uvádí až do 1000 %). Tato inflace má již řadu velmi negativních důsledků na ekonomiku, chování tržních subjektů, projevuje se v oslabení všech ekonomických faktorů ovlivňujících správné fungování ekonomiky.

c) Třetím stupněm inflace je tzv. hyperinflace. Při ní se procento inflace pohybuje řádově i v tisících pro-cent. To je stav velmi vážný, ekonomiky je v dezolátním stavu, přestávají platit všechny atributy tržního hospodářství. Důvodů proč inflace vzniká je celá řada. Ekonomové znají desítky příčin, které se v podstatě rozdělují

do 2 velkých skupin:– první skupinu příčin inflace představují příčiny, které souhrnně vyvolávají tzv. inflaci taženou poptávkou.

Ta je způsobena důvody na straně agregátní poptávky jako např. nadměrnými úvěry,

90

– druhou skupinu tvoří příčiny, které vedou ke vzniku tzv. inflace tlačené náklady. Ta je způsobena nadměr-ným růstem nákladových položek, především neúměrným a nepodloženým růstem mezd, adekvátním růstem produktivity práce, tzn. zvýšeným množstvím výrobků za stejný časový úsek. Charakteristické však je, že v období zvýšené inflace, oba typy inflace působí většinou současně, kombi-

nují se, prolínají se, působí souběžně, tj. jedna příčina je důvodem ke vzniku další. Tím se inflace rozhořívá, pak je opět třeba zásah státu, aby ji zmírnil nebo udržel.

Nedokonalosti tržního mechanismu, inflace a nezaměstnanost, jakož i jiné jevy tržního hospodářství, které je nutno kontrolovat, eliminovat nebo mírnit, vyvolávají potřebu zásahu společnosti do hospodářského procesu. Musí nastoupit síla, která je schopná provádět v zájmu celé společnosti zásahy do ekonomiky, a navíc musí mít moc, aby byla schopná tyto zásahy prosadit. Takovou silou je stát, reprezentovaný řadou státních institucí.

Klíčová slovaNedokonalosti tržního mechanismu Spotřebitelský košMonopol Inflace tažená poptávkouOligopol Inflace tlačená nákladyExternality Mírná inflaceNezaměstnanost dobrovolná Rychlá inflaceNezaměstnanost nedobrovolná HyperinflaceMíra nezaměstnanosti

Kontrolní otázky 1) Proč potřebuje tržní mechanismus ke své správné funkci konkurenci na straně poptávky i nabídky? 2) Jaké jsou podmínky dokonalé konkurence? 3) Jak byste definovali monopol a oligopol? 4) Jaké jsou hlavní faktory negativního působení monopolu v tržním hospodářství? 5) Jaké jsou možné nástroje obrany proti působení monopolu? 6) Které jsou další, jiné nedokonalosti tržního mechanismu? 7) Co jsou to externality a jak ovlivňují společnost? 8) Jak vyjadřujeme míru nezaměstnanosti? 9) Jaké druhy nezaměstnanosti znáte? 10) Jaké má nezaměstnanost dopady? 11) Co je to inflace? 12) Jaké druhy inflace znáte? 13) Jak se inflace měří? 14) Co je to přijatelná inflace a jaké má účinky?


91

Kapitola 4 Úloha státu v tržním hospodářství

Smíšená ekonomika je charakteristická určitou mírou státních zásahů do tržního hospodářství. Stát má prostřednictvím svých mnohých orgánů nezastupitelné místo při regulaci tržní ekonomiky. Stát vystupuje v tržním hospodářství jednak jako každý jiný ekonomický subjekt, a to jak na straně poptávky, tak i nabídky, jednak vystupuje navíc jako činitel vytvářející, ovlivňující a regulující tržní prostředí.

Graficky bychom si mohli funkce státu nakreslit následujícím způsobem:

Obr. 12: Funkce státu

Podívejme se nejprve na chování státu jako ekonomického subjektu.

4.1 Stát na straně nabídky a poptávkya) Stát jako kupující

Stát představovaný vládou (resp. příslušnými ministerstvy a státními institucemi) se chová na trhu jako každý jiný kupující. Tuto funkci plní stát prostřednictvím státních zakázek. Státní zakázky jsou velmi cenné:– Stát je odběratel, který může vždycky zaplatit (na rozdíl od firem, které se mohou dostat do platební

neschopnosti). Stát může např. v případě potřeby téměř okamžitě zvýšit daně, aby naplnil státní po-kladnu, tj. státní rozpočet.

– Získat státní zakázku je také pro mnohé firmy prestižní záležitost. Kdo získá takovou zakázku je v ob-chodním světě ceněn, neboť je jasné, že vyhrál v konkurzu (výběrovém řízení), popř. jiných formách soutěže vesměs s několika jinými účastníky, což znamená, že předložil vládě kvalitní nabídku, kterou vláda vybrala. Dále je obchodním partnerům jasné, že firma bude mít peníze, neboť stát je dobrý zá-kazník.

– Navíc získání státní zakázky znamená pro firmu i její zaměstnance většinou jistotu, neboť se jedná víceméně o investice dlouhodobého charakteru trvající měsíce či roky. Vzhledem k těmto příznivým aspektům státních zakázek je evidentní, že snaha získat tyto zakázky je

obrovská a soutěž nemusí být vždy zcela regulérní. Úporná snaha získat lukrativní zakázky může vést firmy i státní úředníky ke korupci či jiným neférovým způsobům soutěže (lobby, protěžování známých apod.).

Výše státních zakázek je různá v národních ekonomikách různých států, vysokou účast státních zakázek na rozvoji ekonomiky mají např. USA, kde cca 20 procent všech objednávek firmám pochází od vlády nebo

92

státních institucí. To je přirozeně velmi dynamizující prvek k rozvoji aktivity firem. Stát investuje prostředky ze státního rozpočtu především do:– veřejného a státního zájmu, – v zájmu oblastí rozvoje určitého regionu, odvětví, oboru, – v zájmu snížení sociálního napětí může vytvořit nové pracovní příležitosti výstavbou nové továrny, – podporou prvovýroby, aby zajistil návaznost na druhovýrobu, – investicemi do tzv. terciální sféry služeb, komunikací, aby vytvořil úvodní podmínky pro vstup ostatních

hospodářských subjektů apod.

Stát v této funkci nemusí dbát příliš jen ekonomických faktorů, výše zisku, může podnikat i se ztrátou. Nemusí investovat jako soukromý podnikatel a vybírat si pouze nejvýhodnější nabídky. Musí uvažovat z potřeb vyšších makroekonomických hledisek. Tyto státní zásahy tvoří mnohde značně konsolidující a dy-namizující prvek národní ekonomiky.

b) Stát jako prodávajícíV této funkci může stát plnit zase několik úkolů. Jmenujme alespoň hlavní:1) Stát může podnikat prostřednictvím státních podniků, resp. podniků se silnou účastí státu, tj. těch,

v nichž má stát rozhodující slovo, a to především v oblastech silné koncentrace kapitálu (tj. v oblas-tech přílišné moci monopolu či oligopolu) proto, aby korigoval, zmírňoval negativní vlivy monopolu na působení tržního mechanizmu.

2) Stát tímto způsobem nepřímo, ekonomickou cestou, pomocí státního podniku, vytváří dodatečnou, druhotnou konkurenci monopolu a tím oslabuje jeho účinky. Stát není závislý na ekonomických výsledcích svých státních podniků, neboť jejich ztráty kryje jinými příjmy státního rozpočtu. Může tedy uměle snižovat ceny a nutit tak monopol či oligopoly ke konkurenčnímu jednání. K této funkci nemusí mít k dispozici pouze výlučné vlastnictví, tj. pouze čisté státní podniky, i když takovýchto státních podniků je celá řada i ve velmi vyspělých státech. Ke kontrole a tudíž k usměrňování aktivit podniku stačí mít majoritní podíl akcií u akciových společností (tedy částečně soukromých), v urči-tých oblastech postačí mít i u čistě a výhradně soukromých akciových společností v držení tzv. zlatou akcii. Ta je pouze jedna a může ji vlastnit výhradně stát. K ní se váže právo veta.

3) Stát podniká v oblastech, které jsou rozhodující pro zásadní funkce státu. To se týká především sféry bezpečnosti země, dopravy, výroby energie, spoje, komunikace apod. Tato funkce je velmi rozdílná v různých státech světa a v některých zemích lze najít i velmi odlišné názory a praxi vlivu státu v této sféře. Např. za vlády Labor Party byl ve Velké Británii v sedmdesátých letech zestátněn celý ocelářský průmysl, následně byl za vlády konzervativců opět privatizován – tato funkce je tedy dosti poplatná politice. Naopak zase ve Francii přes existenci různých vlád je nedotčena např. existence státních drah (SNSF) po desítky let. Je však evidentní, že stát nemůže např. připustit vlastnictví soukromé atomové elektrárny, popř. soukromé armády uvnitř státu apod. Politici se také různí v míře státního vlastnictví v této oblasti i v jednotlivých nástrojích (přímé, nepřímé) při ovlivňování těchto důležitých oblastípro existenci a výkon moci daného státu.

4) Stát podniká v oblastech, odvětvích, oborech, kde by žádný jiný hospodářský subjekt z důvodu nevý-hodnosti nepodnikal. Stát takto supluje především sociální funkci. O té hovoří podrobněji kapitola Nedokonalosti tržního mechanismu. I když to státu nemusí přinášet žádný hospodářský efekt, společ-nost může mít zájem na rozvoji dané oblasti, oboru i z jiných hledisek, např. může tímto způsobem řešit nezaměstnanost.

Stát může podnikat i z čistě ekonomických důvodů. Je to však charakteristické spíše pro rozvojové státy, kde je státní sektor rozsáhlý.

93

4.2 Stát jako činitel vytvářející a ovlivňující ekonomické prostředíRozhodující funkce pro stav a vývoj národního hospodářství plní stát jako činitel vytvářející a ovlivňu-

jící ekonomické prostředí. Stát plní přirozeně celou řadu jiných funkcí, jen jednou z nich je funkce státu v ekonomice. Názory na úlohu a funkce státu v ekonomice se velmi různí: – od nezasahování státu do ekonomiky vůbec („laisses faire“), – až po výlučné řízení ekonomiky státem (CPE – centrálně plánovaná ekonomika).

Podstatná je tedy míra zásahů státu do ekonomiky. Dá se však říci, že už se vznikem prvních státních útvarů se začaly uplatňovat některé ekonomické nástroje, které jsou státními zásahy do ekonomiky. Již v nejstarších dobách, řadu tisíciletí před naším letopočtem, byly vybírány daně (a ne vždy bezbolestným způsobem), bylo zavedeno clo, na tržištích platila určitá pravidla apod. Jedná se tedy o historickou funkci státu v této oblasti, nicméně velmi závislou na politické situaci. V současné době jsou všechny vyspělé státy s tržním hospodářstvím charakteristické četnými zásahy státu do ekonomiky. A nejen státu, rovněž i nadstátních orgánů, např. Evropské unie – EU.

Míra těchto zásahů, používání přímých nebo nepřímých nástrojů, to se pochopitelně různí v celé řadě zemí podle momentální ekonomické, sociální a politické situace. Některé vlády se vyznačují liberalismem, jiné konzervativním pojetím, v řadě států je postavení některých ekonomických institucí odlišné, nicméně všechny státy s moderním tržním hospodářstvím zařazujeme do kategorie smíšeného hospodářství, tj. tržního hospodářství s důležitou úlohou státu v ekonomice. Stát vytváří ekonomické prostředí všemi svý-mi institucemi. Nejen vláda svou hospodářskou politikou, ale všechny výkonné a zákonodárné instituce vytvářejí ekonomické prostředí a působí na ekonomické vztahy. Stát vytváří prostor pro ekonomiku, regle-mentuje způsob chování ostatních ekonomických subjektů. K tomu používá řady nástrojů, především pak hospodářské legislativy, tj. souboru zákonů, nařízení, vyhlášek a předpisů regulujících hospodářský život v zemi i ve vztahu k zahraničí.

Stát je subjekt, který má rozsáhlé pravomoci, může tedy ovlivňovat trh mnoha způsoby. Ekonomové tvrdí, že hospodářská funkce státu je funkcí základní, neboť od ní, od její úspěšnosti, závisí celkový rozvoj společnosti. Od hospodářské prosperity se pak mohou následně odvíjet i ostatní funkce státu, neprosperující stát nemůže ani dokonale a účinně ostatní společenské funkce plnit.

Působení státu v ekonomice je chápáno často pouze jako makroekonomická činnost. Skutečností však je, že opatření státu působí také na chování domácností i firem. Stát mění podmínky, vytváří, upravuje, reguluje ekonomické prostředí, v němž se tyto ekonomické subjekty pohybují, činí tak „za chodu“, mění pravidla hry, mění podmínky, za nichž se tyto subjekty rozhodují. Tím ale také mění situaci na jednotlivých trzích, a to jak na dílčích trzích, tak i na místních až po agregátní. Tím také ovlivňuje rovnováhu na těchto trzích včetně všeobecné agregátní tržní rovnováhy. Makroekonomická opatření státu dostávají svůj mikro-ekonomický efekt. Proto říkáme, že stát působí i jako regulátor mikroekonomického prostředí. V podstatě rozeznáváme 3 skupiny důvodů, které ústí do potřeby státních zásahů při regulaci tržního hospodářství:a) Prvním důvodem je nutnost pomoci trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce. Čím

větší bude míra nedokonalé konkurence v tržním hospodářství, tím více musí stát regulovat takovéto ekonomické prostředí.

b) Druhý důvod spočívá v nutnosti mírnit sociální nerovnosti v rozdělení příjmů tak, jak se vytvořily na trzích. Toto rozdělení příjmů nemusí být sociálně únosné, stát pomocí daňové soustavy, transferových plateb (přerozdělování) mění postavení jednotlivých subjektů na trhu.

c) Třetí důvod vyplývá ze skutečnosti, že i když je pomocí tržního mechanismu zajištěna efektivní alokace zdrojů, může se přesto dostat do konfliktu s ostatními cíli nebo hodnotami společnosti. Stát v takovémto případě musí vystupovat jako ochránce zájmů celé společnosti, a to i přesto, že jeho zásahem dojde k negativním účinkům na základní principy tržního mechanismu a např. i k následnému neefektivnímu rozložení tržních sil. Přesto by měl stát zasáhnout ve prospěch jiných hodnot uznávaných společností. Jako příklad tako-

vého řešení je v případě ČR řada kauz, které se týkají ekologie (činnosti, které vesměs řeší a rozhoduje Ministerstvo pro životní prostředí). To se týká např. rozhodnutí o obchvatu Plzně, dálnice přes chráněné

94

území, těžby zlata atd. V takovémto případě je úloha státu nepochybná, stát by měl chránit zájmy většiny obyvatelstva i přes nepochybně efektivní řešení čistě tržním mechanismem.

Základními institucemi v demokratické společnosti je vláda (popř. vlády při spolkovém nebo federativ-ním uspořádání zemí) a parlament. Vláda představuje výkonnou složku, tj. složku řídící, parlament pak složku zákonodárnou. Jak vláda, tak poslanci mohou inicializovat legislativní opatření, parlament zákony buď přijímá nebo odmítá, působí jako korigující základní orgán vůle občanů v legislativní oblasti. Vláda je parlamentu podřízena, parlament také schvaluje vládní program, jehož je hospodářská politika jednou ze základních částí.

Parlament je rozhodujícím článkem demokratického státu, který svými zákony vytváří zásadní měrou ekonomické prostředí, v němž se pohybují jednotlivé subjekty tržního hospodářství. Všechny zásadní regle-menty upravující ekonomické vztahy jsou přijaty parlamentem jako zákony. Tyto dokumenty mají vysokou právní sílu v každém státě. Zákony jsou rozhodujícími faktory, které ovlivňují jednání všech účastníků hospodářských vztahů v daném státě.

Vláda je výkonnou složkou řízení společnosti, vztahů mezi občany, institucemi, hospodářskými subjek-ty atd. Je řídící složkou všech státních institucí, ministerstev, úřadů, které provádějí a zabezpečují vládní politiku. V některých státech řídí vláda i centrální banku, která hraje mnohde důležitou funkci ve finanční politice vlády. V některých zemích je však naopak centrální banka na vládě nezávislá, zrovna tak, jako některé další instituce.

4.3 Hospodářská politika vládyKaždá nastupující vláda má svůj vládní program, který v oblasti hospodářství je označován jako hos-

podářská politika. Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodnutí a opatření státu v

makroekonomické a v menší míře i mikroekonomické oblasti.

Každá hospodářská politika vychází z určité teorie ekonomie, z určité koncepce podložené ekonomic-kou vědou. Tato koncepční, tzv. teoretická hospodářská politika je východiskem pro praktické provádění běžných opatření státu.

Praktická hospodářská politika je pak korigována mnoha faktory vnitřními (parlament nemusí např. schválit některá opatření vlády) i vnějšími (ohrožení státu znamená přesun finančních prostředků do vá-lečné výroby, mohou to však být i méně závažné vlivy hospodářského charakteru jako např. změny na mezinárodních trzích ropy, politické vlivy jako např. povinnost vyhovět „přání“ velmoci apod.). Tato reálná hospodářská politika je tedy výsledkem tlaků vnitřních i vnějších, neboť vláda musí reagovat na sociální tlaky uvnitř státu i na mezinárodní situaci. Konkrétní hospodářská politika je tedy určitou korekcí původně předneseného vládního programu, je kompromisem mezi chtěným a možným.

Cíle hospodářské politiky definuje každá vláda již ve svém vládním programu a parlament by měl sle-dovat, zda vláda toto prohlášení plní. Pokud jde o státy s tradiční tržní ekonomikou, jsou cíle prakticky dlouhodobou koncepcí, kterou ani případná změna vlády příliš nemění.

Všeobecně se dá říci, že hlavním cíle ekonomiky je vždy optimální zajišťování všech potřeb společnosti Obecné cíle každé vlády lze definovat 2 základními úkoly:– zajištění vnější stability státu, – zajištění vnitřní stability státu.

I cíle hospodářské politiky lze rozdělit do 2 základních směrů:– zajištění stability ekonomiky, – zajištění růstu ekonomiky.

95

Zajištění stability ekonomiky bývá charakterizováno těmito dalšími cíly:– zajištění vnější ekonomické stability např.: – vyrovnanou platební bilancí státu (poznámka: platební bi-

lance je bilance plateb do zahraničí a příjmů ze zahraničí. Vnitřní součástí platební bilance je obchodní bilance, tj. bilance příjmů z vývozu a plateb za dovoz. Pasivní bilance zatěžuje stát)

– udržením (zvýšením) stavu zásob zlata, resp. konvertabilních měn atd., – zajištění vnitřní ekonomické stability např.: – udržením nízkého procenta nezaměstnanosti, udržením

nízkého procenta inflace, eliminací nepříznivých sociálních dopadů. Růst ekonomiky se měří pomocí makroekonomických ukazatelů, v Evropě především pomocí HDP

(hrubého domácího produktu) buď celkového nebo v přepočtu na jednoho obyvatele. Používá se ročního přírůstku oproti předcházejícímu období, měsíce, roku apod. Snahou vlády je zajistit optimální ekonomický růst.

4.4 Selhávání státu v tržním hospodářstvíNedostatky má trh, nedostatky má samozřejmě i stát. Nobody is perfect. Jak trh, tak i stát jsou me-

chanismy, které uvádějí do pohybu pouze lidé. A lidé se mohou mýlit, errare humanum est. Rozhodování státních úředníků může být chybné, hovoříme o tzv. selhávání státu. Selhávání státu může mít dvě základní příčiny:a) Nedokonalé rozhodování státních orgánů, může mít řadu objektivních i subjektivních příčin. Za objek-

tivní příčiny můžeme považovat např.:– informační zpoždění. To může být definováno jako časová prodleva mezi potřebou státního zásahu

a dobou, kdy je zásah uskutečněn. Jeho uskutečnění však předpokládá sběr, zpracování a vyhodnocení relevantních informací jako podkladu pro příslušné rozhodnutí. Získání těchto informací, jejich zpra-cování, interpretace atd. vyžaduje určitý čas, každopádně je pak rozhodnutí státu reakcí na minulý děj. Dalším objektivním důvodem může být i

– tzv. politické časové zpoždění. Řadu zásahů je třeba předjednat s politickými stranami, aby vznikl určitý konsensus a zvýšila se např. průchodnost vládního opatření při jeho schválení v parlamentu. Řada závaž-ných opatření a státních zásahů vyžaduje tudíž poměrně dlouhý proces projednávání, úprav, doplňování atd. než jej příslušné státní orgány začnou uplatňovat.

Časová zpoždění při reakci státu budou důvodem selhávání státu při regulaci tržního mechanismu i při předpokladu, že všichni státní úředníci usilují o co nejlepší a společensky neprospěšnější státní zásahy, tedy na základě zcela objektivních kritérií. Kromě objektivních důvodů existují však i důvody subjektivní, kdy se někteří státní úředníci mohou snažit prosadit dílčí zájmy různých lobbystických skupin, popř. se mohou mýlit při vyhodnocování určitých údajů. Tento prvek nemůžeme nikdy vyloučit, nechceme-li hovořit o tom, že někdo se může mýlit i rád, pokud k tomu má své osobní důvody.

b) Druhým faktorem selhávání státu může být skutečnost, že i když byly údaje správně, ba i včas vyhodno-ceny, opatření, která byla na jejich vyhodnocení zvolena byla v dané chvíli správná a nezbytná, výsledek nemusí být přesto optimální. Dokonce může správné rozhodnutí vést ke zcela chybnému efektu. Je to způsobeno tím, že lidé nemusí reagovat zcela jednoznačně, že některé nástroje makroekonomické či mikroekonomické politiky nemají zcela jednoznačný dopad. Ba naopak reakce může být zcela neoče-kávaná, netradiční, rozporná apod

c) V obou uvedených případech bude efekt státního zásahu stejný, nemusí znamenat očekávané zlepšení. Je tedy namístě soubor otázek tradičně se opakujících v řadách různých ekonomických škol, teorií po celá staletí: je lépe ponechat vývoj tržního hospodářství samovolné regulaci neviditelnou rukou trhu (laisser faire), jestliže státní opatření mohou situaci i ještě zhoršit? Či je lépe likvidovat tržní mechanis-mus a přenechat řízení ekonomiky pouze státu, jestliže tržní mechanismus má četné nedostatky? Nebo se mají trh i stát kombinovat? Pakliže ano, v jakém poměru, jakými nástroji, přímými, nepřímými atd. V zodpovídání těchto otázek se od sebe liší jednotliví ekonomové, liší se od sebe různé ekonomické školy,

liší se od sebe často vládní a nevládní ekonomové. Je nepochybné, že prvé 2 otázky představují krajnosti,

96

tyto krajnosti byly v historii světa uplatněny. Mezi nimi je ale široká škála různých kombinací, které se dají rozlišit především 2 faktory:– mírou státních zásahů (kdy stát zasahuje, co řeší, poměrem státních zásahů a volného působení tržního

mechanismu), – volbou nástrojů, jimiž stát zasahuje do tržního mechanismu a řeší jeho nedokonalosti.

Kombinace těchto 2 faktorů je podstatná pro odlišení hospodářských politik jednotlivých vlád. Proto pro analýzu působení státu v tržním hospodářství je nezbytné zabývat se možnými nástroji státu při řízení ekonomiky.

Klíčová slovaStátní zakázka Vnější stabilitaMajoritní podíl Teoretická hospodářská politikaZlatá akcie Praktická hospodářská politikaAntimonopolní funkce státu Míra zásahů státuSociální funkce státu Nástroje státuStabilizační funkce státu Selhávání státuVnitřní stabilita

Kontrolní otázky 1) Čím se projevuje stát na straně poptávky? 2) V jaké právní formě vystupuje stát na straně nabídky? 3) Co to znamená majoritní podíl 4) Co představuje zlatá akcie? 5) Jaké funkce plní stát na straně nabídky? 6) Do kterých odvětví a oborů stát investuje? 7) Jak stát ovlivňuje ekonomiku? 8) Které instituce ovlivňují na státní úrovni ekonomiku? 9) Co tvoří obsah pojmu „hospodářská legislativa“? 10) Co je to teoretická hospodářská politika? 11) Co je to praktická hospodářská politika? 12) Z jakých důvodů je rozdíl mezi teoretickou a praktickou hospodářskou politikou? 13) Jaké hlavní cíle musí zabezpečovat hospodářská politika? 14) Co je obsahem pojmu „vnitřní stabilita“ v ekonomickém pojetí? 15) Co je obsahem pojmu „vnější stabilita“ v ekonomickém pojetí? 16) Co způsobuje selhávání státu při řízení ekonomiky?


97

Kapitola 5 Nástroje hospodářské politiky státu

Stát jako činitel vytvářející a ovlivňující ekonomické prostředí má k dispozici celou řadu nástrojů eko-nomických, právních i mocenských, přímých i nepřímých, kterými může razantně ovlivňovat národní hos-podářství a účinně zasahovat, i když s různě dlouhým časovým horizontem, do hospodářských činností. Základními nástroji jsou:– celková politika státu, jeho zahraniční i vnitřní chování, – daňová soustava zasahující všechny ekonomické subjekty, její kvalita, průhlednost a racionalita, jakož

i způsob a účinnost správy a vymáhání daní, – fiskální, tj. rozpočtová politika, – celní politika, na ni úzce navazující– obchodní politika, dovozní a vývozní, – důchodová politika, – sociální politika, – zákonodárná soustava, její kvalita, záruka dodržování, vymahatelnost práva, – činnost kontrolních orgánů atd.

Na tyto základní nástroje navazují i další nástroje státu, které mohou podstatně ovlivňovat především dodržování určitého hospodářského pořádku. S tím souvisí i úroveň a zákony v oblasti trestního práva, výkonnost soudů, úroveň policie, finančních orgánů, celkové vnímání práva občany a celá řada dalších faktorů, které souvisejí především se stavem společnosti i v ostatních sférách života.

5.1 Monetární politikaMonetární politika je zaměřena na regulaci množství peněz v oběhu. Pouze centrální banka (v ČR je

to ČNB) má monopol na emise peněz (padělání peněz je trestný čin). Emisí peněz, jejich vložením do oběhu, popř. naopak jejich stahováním mění centrální banka množství nabízených peněz, mění tím i úro-kové míry a podmínky, dle kterých se nově emitované peníze v podobě úvěrů dostávají do oběhu. Následně se tak opatření v monetární politice projeví v dynamice ekonomického růstu, ovlivnění platební bilance a měnových kurzů atd. až po dopad na zaměstnanost a inflaci. Je to tedy velmi účinný nástroj, který má spoustu druhotných dopadů, i když jeho nasazení je z počátku vnímáno spíše pouze ekonomy, manažery, postupně se jeho účinky dotýkají prakticky všech ekonomických subjektů včetně domácností. Je to tedy nástroj komplexní, proto jej řadíme mezi základní nástroje regulace. Monetární, tj. peněžní a úvěrová politika je zaměřena:– na kontrolu a regulaci množství peněz v ekonomice státu– regulaci úrokových měr– stanovení podmínek úvěrů.

Stát může pomocí své monetární politiky účinně působit na regulaci hospodářského prostředí, a to jak pomocí nástrojů přímých, tak i nepřímých, motivačních

a) Mezi nástroje přímé (administrativní) patří např.:– regulace investiční činnosti, kdy stát určí limit investičních úvěrů. Jestliže rozsah požadovaných úvěrů

pak překračuje tento limit, musí firma předložit příslušné obchodní bance souhlas státních orgánů. Ne-má-li firma takovýto souhlas, nesmí mu žádná banka investiční úvěr poskytnout. Ale i pokud takovýto souhlas firma předloží, je čistě na rozhodnutí příslušné obchodní banky, zda a za jakých podmínek jí banka úvěr poskytne,

98

– regulace spotřebních úvěrů, kdy při prodeji na splátky mohou státní orgány určit maximální dobu splatnosti (např. 5 let). Opět záleží na peněžním ústavu (bance, spořitelně, záložně atd.), zda úvěr a za jakých podmínek poskytne.

Mezi další přímé nástroje řadíme: – stanovení úvěrových stropů– dočasné pozastavení úvěrové činnosti– nucenou správu banky– odebrání bankovní licence– v krajním případě měnová reforma atd. b) Mezi nástroje nepřímé řadíme především následující čtyři hlavní, a to:– povinné minimální rezervy, – diskontní sazbu, – operace na volném trhu, – stanovení reeskontních kontingentů. b1) Povinné minimální rezervy představují určitý objem peněžních prostředků, které z rozhodnutí státu

musí každá obchodní banka uložit u centrální banky. (Pozn.: nemusí se jednat vždy pouze o peníze, ale i jiná aktiva (např. cenné papíry).

b2) Diskontní politika. Finanční prostředky, které mají obchodní banky k dispozici z depozit, nestačí k pokrytí všech potřeb úvěrování a financování obchodních bank. Proto jsou prakticky všechny ob-chodní banky v zemi nuceny získávat peněžní prostředky v podobě úvěrů od banky centrální. (pouze ta má, jak víte, monopol na emise peněz). Mohli bychom také říci, že obchodní banky kupují peníze od centrální banky, tyto peníze kupují na úvěr.

Diskontní sazba je úroková sazba, za kterou centrální banka poskytuje úvěry bankám obchodním. K diskontu přidává totiž obchodní banka ještě tzv. odchylku, (další procento úrokové sazby, které představuje její vlastní zisk z bankovní operace).

Celková úroková sazba se tak skládá ze dvou částí: úroková sazba = diskont + odchylka Horní limit odchylky však jednotně opět stanovuje centrální banka. Obchodní banky si tak prakticky

mohou při poskytování úvěrů svým klientům konkurovat pouze v rámci určitého rozmezí odchylky. b3) Operace na volném trhu. Centrální banka buď nakupuje nebo prodává státní cenné papíry. V obou

případech tak manipuluje s masou peněžních prostředků v oběhu. Získané peněžní prostředky, může je použít na financování jiných věcí prostřednictvím výdajových

kapitol státního rozpočtu. Operace na volném trhu tak mají přímou souvislost s fiskální politikou. b4) Stanovení reeskontních kontingentů. Souvisí s existencí obchodních směnek a s jejich používáním při

úhradách závazků. Pokud při obchodních transakcích není použito fakturačního systému, ale je po-skytnuta obchodní směnka, může příjemce na tuto směnku získat tzv. eskontní úvěr. Obchodní banka může takto eskontovanou směnku nabídnout centrální bance, které ji rovněž eskontuje, tím vzniká druhá eskontace čili reeskont. Centrální banka ovšem předem stanovuje celkový objem (kontingent) nakupovaných směnek, stanovuje tudíž reeskontní kontingent. Centrální banka stanovuje tento kon-tingent s ohledem na své vlastní zdroje a také s ohledem na inflační tlaky.

Kromě těchto 4 základních nástrojů se používá ještě celé řady dalších nepřímých nástrojů jako např.:– stanovení lombardní sazby, – selektivní úvěry, – devizová politika a kontrola, – povinné vazby bilančních položek, – různá doporučení a dohody centrální banky a obchodních bank.

Těchto prostředků nepřímého působení centrální banky na banky obchodní je hodně, jejich výčet by byl obsáhlý. Jedná se však víceméně o obsah náplně výuky speciálního předmětu „bankovnictví“, a proto se spokojíme pouze s tímto přehledem možností. Všechny tyto nástroje mají společný efekt a společný

99

cíl: jejich prostřednictvím centrální banka působí na trhu peněz, ovlivňuje nabídku peněz. Centrální banka může provádět 2 typy monetární politiky:

a) expanzivní: zvyšovat nabídku penězb) b) restriktivní: snižovat nabídku peněz. Oba typy monetární politiky mají pak dopad na pohyb poptávky po penězích, centrální banka tak

nepřímo ovlivňuje i ostatní trhy.

5.2 Fiskální politikaFiskální politika státu je spjata s tvorbou a rozdělováním finančních prostředků prostřednictvím sou-

stavy rozpočtů. V každém státě, v závislosti na hierarchii a členitosti státní správy, existuje několik stupňů rozpočtové soustavy, od obecních rozpočtů, městských, okresních až po státní rozpočet jakožto nejvyšší rozpočet státu (např. federální rozpočet či rozpočet spolkového, resp. unitárního státu).

Státní rozpočet představuje centralizovaný fond finančních prostředků, které vytvářejí všechny ekonomic-ké subjekty státu, rozdělují a užívají jej státní orgány. Stát tak pomocí příjmů a výdajů ze státního rozpočtu přerozděluje finanční prostředky tam, kam společnost potřebuje. Státní orgány odčerpávají od všech tržních subjektů nemalé finanční částky ve formě daní, odvodů, poplatků (event. pokut) a mění prostřednictvím výdajové stránky jejich použití. Problematika státního rozpočtu, jakožto i dalších rozpočtů patří do oblasti veřejných financí, proto není v této kapitole dále rozvedena.

5.3 Obchodní politikaMezi hlavní nástroje v této oblasti patří:– celková zahraniční orientace státu, – stanovení dovozních kvót, – stanovení vývozních kvót, – stanovení celních tarifů, – poskytování vývozních subvencí, – stanovení kurzů měny, – mezi extrémní nástroje patří embargo či obchodní válka.

Všechny nástroje v této oblasti mohou být v průběhu roku i několikrát měněny a kombinovány s vý-jimkou zahraniční orientace státu, která je dána vládním prohlášením a měla by být stabilní, koncepční a cílevědomá. Veškerá opatření v této oblasti, která mohou mít značná vliv na domácí ekonomiku, jsou však mnohdy limitována přijetím do různých nadnárodních uskupení, které ve formě doporučení nebo přímým působením značně dirigují a ovlivňují ekonomiku daného státu. Jednotná hospodářská politika v některé, popř. ve všech těchto oblastech, je charakteristická pro hospodářský vývoj zemí s tržním hospodářstvím po 2. světové válce. Unifikace ve zmíněných oblastech je výsledkem vytváření a dlouhodobého vývoje různých ekonomických uskupení. a) Mezi přímé nástroje patří:

– kvóty, – tarify a vývozní subvence, – neviditelné překážky dovozu. Kvóty stanovují maximální objem daného zboží, které lze za určitý časový úsek dovézt do země. Vláda

může dovoz některého druhu zboží zcela zakázat (stanoví nulovou kvótu). Tato kvóta může být stanovena buď jako určité množství zboží (v kusech, hektolitrech atd. čili v naturálním vyjádření), anebo jako poměr, procento k domácí výrobě téhož zboží.

Celní tarif je daň, kterou stát prostřednictvím celní správy vybírá za dovoz daného druhu zboží do země. (Teoreticky lze stanovit i za vývoz, to se však málokdy a málokde používá, státy preferují vývoz).

100

Vývozní subvence jsou opatření ke zvýšení vývozu např. tím, že stát buď odpouští daň, kterou by výrobce či prodejce platil v tuzemsku, pokud je zboží vyvezeno, nebo se jedná o přímou úhradu částky sníženého příjmu ze zboží, které je místo v tuzemsku prodáno v zahraničí.

Neviditelné překážky dovozu jsou opatření např. stanovením určitých hygienických norem, zdravotnic-kých opatření, technických opatření apod., které ztěžují nebo zdražují importérům dovoz zboží vyššími požadavky než je tomu v domácí ekonomice. Jako příklad uvádím požadavek na dovoz ojetých aut jenom od určitého roku, očkování, zdravotní certifikáty apod.

b) Mezi nepřímé nástroje patří:– intervence na devizových trzích, – opatření k regulaci platební bilance státu. Intervence na devizových trzích jsou svým způsobem podobné operacím státu na volném trhu (při regulaci

množství peněz v domácím oběhu). Jde v podstatě o totéž, ale z hlediska devizových zásob státu. Centrální banka takto např. intervenuje (nakupuje nebo prodává) na devizových burzách v zahraničí tím, že buď za národní měnu nakupuje zahraniční měny nebo za zahraniční měny vykupuje měnu národní. Tím ovlivňuje výši měnového kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním.

Opatření k regulaci platební bilance státu jsou kombinované nástroje fiskální i monetární politiky, jimiž se stát obvykle snaží dosáhnout snížení deficitu platební bilance např. depreciací (novinářsky „devalvací“) měny, jednáním o odpuštění úvěrů, zahraničního dluhu, kompenzaci dluhu za určité zboží apod.

5.4 Důchodová a sociální politika

Nástroji důchodové a sociální politiky působí stát na cenu výrobních faktorů trhu, tj. na mzdy (příjmy), zisky a ceny. Své záměry může stát opět prosazovat pomocí přímých či nepřímých nástrojů. a) Mezi přímé nástroje důchodové a sociální politiky patří např.:

– přímá, administrativní kontrola mezd (netržní opatření), – stanovení minimální mzdy, – regulace cen některých druhů zboží (většinou základních potravin, regulace nájemného, příp. cen

strategických druhů zboží, energie, tepla, plynu, ropných derivátů apod). Mzdy mohou být regulovány státem pouze omezeně tam, kde stát může zasahovat, tj. především v ob-

lasti rozpočtových organizací, státní správy, v armádě, státních podnicích atd. Pro soukromou sféru tuto pravomoc nemá, nicméně mzdy v soukromé sféře v podstatě kopírují anebo se přizpůsobují mzdové situaci ve státní sféře (s výjimkami vysoce prosperujících firem, popř. firem se zahraniční účastí apod.). Mzdy mohou být regulovány státem pomocí mzdových tarifů, jejichž dodržování je stanoveno zákonem. Dále stanovením mzdových limitů, regulací mezd v závislosti na dosažení dalších ekonomických ukazatelů, např. na růstu produktivity práce, tabulkovým systémem atd.

Rovněž ceny mohou být v některých případech stanoveny jako pevné, limitované, zvláště tam, kde stát chrání určité sociální skupiny. Do této skupiny lze zařadit také politiku státu v oblasti sociální politiky jako např.:

– stanovení hranice pro odchod do důchodu, – valorizace starobních a invalidních důchodů v závislosti na určitém ekonomickém ukazateli, – stanovení výše přídavků a příplatků různým sociálním skupinám, – stanovení příspěvku pro podporu v nezaměstnanosti, – stanovení výše dovolené, – stanovení výše porodného a pohřebného, – stanovení podpory svobodným matkám, – stanovení odčitatelných položek na nezaopatřené děti pro podnikající osoby, – stanovení odčitatelných položek pro podnikající důchodce a studenty,

101

– stanovení výše nemocenských dávek, – stanovení procenta zdravotního a sociálního pojištění atd.

b) Mezi nepřímé nástroje patří zejména:– různá doporučení vlády podnikajícím subjektům, – informace o různých možnostech podnikání, – vytváření různých podpůrných fondů, – grantová politika vlády, – dohody se zahraničím umožňující výměnu či volný pohyb pracovních sil, – možnosti sjednaných zahraničních stáží pro určitý kontingent pracovníků, – politika zdaňování zahraničních aktivit atd. Direktivní nástroje se používají především v období zvýšené inflace (především v oblasti regulace cen

a mezd jde o protiinflační opatření). Přesto by měla být tato opatření krátkodobá, neboť ve svém důsledku působí proti tržnímu mechanismu.

Klíčová slovaMonetární KvótyMinimální povinné rezervy SubvenceDiskont Neviditelné překážky dovozuOperace na volném trhu Celní tarifyReeskontní kontingent Mzdové tarifyLombardní úvěr Valorizace důchodů

Kontrolní otázky1) Jak byste definovali monetární politiku?2) Který státní orgán je pověřen řízením měnové a úvěrové politiky státu?3) Jaké přímé nástroje monetární politiky znáte?4) Jaké nepřímé nástroje monetární politiky znáte?5) Co je to diskontní sazba, odchylka?6) Jaká opatření obchodní politiky znáte?7) Co jsou to neviditelné překážky dovozu?8) Jaká opatření mzdové a sociální politiky znáte?


102

Kapitola 6 Účinnost hospodářské politiky

I kdyby vláda mohla stoprocentně realizovat svou vládní hospodářskou politiku nemusí být skutečný výsledek a dopad použitých nástrojů odpovídající, neboť účinek působení různých nástrojů může být jiný než předpokládaný. Je to způsobeno chováním všech ekonomických subjektů. A protože všechny subjekty jsou de facto pouze lidé, znamená to, že účinnost různých opatření je závislá na chování lidí, které nemu-sí být vždy zcela odpovídající plánu, předpokladu či představám vlády. Nechováme se totiž vždy pouze matematicky přesně, racionálně, ekonomicky atd., podléháme i jiným vlivům, naše motivace není vždy předvídatelná atd. Jinými slovy člověk není pouze „homo ekonomicus“, jsme často ovládáni zcela jinými silami, přáními, vůlí, působením referenčních skupin atd., tedy pojmy, které objasňují jiné společenské vědy jako psychologie, sociologie, kulturologie apod.

Tento faktor je důvodem různé účinnosti použitých nástrojů vládní hospodářské politiky.

6.1 Magické n-úhelníky

Cílem a také předpokladem úspěšného rozvoje každého státu je zachovávání a prohlubování stability. Ta je jednak vnitřní, kdy mezi dva nejdůležitější faktory řadíme stabilní úroveň cen (tzn. nízkou inflaci) a stabilní úroveň zaměstnanosti (tzn. nízkou úroveň nezaměstnanosti), jednak vnější, která je většinou charakterizována rovněž dvěma pojmy, a to rovnováhou platební bilance státu a tempem růstu reálné-ho důchodu. Tyto čtyři faktory jsou vesměs považovány za základní faktory hospodářské stability státu. Zopakujme si je proto ještě jednou, neboť právě tyto 4 faktory jsou nejčastěji zobrazovány pomocí tzv. magického 4-úhelníku:– nízká hladina inflace, – nízká úroveň nezaměstnanosti, – optimální tempo růstu národního produktu, – vyrovnaná platební bilance. Paradoxní ovšem je, že tyto 4 základní faktory hospodářské stability státu, které musí mít každá vláda na

paměti a musí je řešit, jsou vůči sobě v konfliktu. Tak například:a) expanzivní monetární a fiskální politika vlády z krátkodobého hlediska:– zvyšuje zaměstnanost a podporuje růst reálného produktu, – ale vede k růstu cenové hladiny (zvyšuje inflaci), – může způsobit prohloubení nerovnováhy platební bilance atd. Naopak zase:b) restriktivní monetární a fiskální politika:– pomáhá udržet cenovou stabilitu (resp. nízkou inflaci), – naopak však udržuje vyšší nezaměstnanost (resp. nepřispívá k jejímu snížení), – může být důvodem pomalého (nebo žádného) tempa růstu reálného produktu, popř. i důvodem k– prohloubení nerovnováhy platební bilance.

I další nástroje mají protikladné účinky. Tak například nástroje vnější obchodní a měnové politiky k udržení stability měnového kurzu a rovnováhy platební bilance mohou být důvodem k růstu inflace i ne-zaměstnanosti. Růst zaměstnanosti může narušit i dlouhodobou rovnováhu platební bilance, cenová sta-bilita a malá nezaměstnanost jsou protichůdné jevy. Splnění jednoho ze 4 cílů se tak dostává do rozporu s ostatními. Zaměří-li se vláda na snížení jednoho faktoru nestability, musí počítat s tím, že jiný faktor se může zhoršit. Vláda tudíž nemůže dosáhnout všech 4 hlavních úkolů a cílů současně, a to dokonce ani z krátkodobého hlediska. Může pouze volit priority snížení či zvýšení některého z faktorů s rizikem, že ostatní se mohou zhoršit, popř. v lepším případě budou stagnovat. Vláda musí tedy namíchat svými opat-řeními jakýsi optimální mix nástrojů, které by účinně odstranily aktuální negativní vývoj některého ze 4

103

základních faktorů s tím, že pokud je tento vývoj tak dalece negativní, že ohrožuje celkovou vnitřní nebo vnější stabilitu, vláda prakticky zasáhnout musí, může pouze volit u určité ošatky možných opatření. To, které nástroje zvolí, jaké metody použije je pak otázkou její orientace a odpovědnosti. Pokud si tedy např. vláda ve svém vládním prohlášení (popř. politická strana, která vytvořila vládu, pak již ve svém politickém programu) vytýčila např. úkol snížit vysokou nezaměstnanost, (stanovila si tento úkol jako prioritu číslo jedna), pak musí počítat např. s tím, že se jí to možná podaří, avšak pravděpodobně za cenu daleko vyšší inflace než dosud atd.

Fakt, že uvedené 4 základní stabilizační cíle jsou ve vzájemném konfliktu se odráží v samotném pojmu „magický 4-úhelník“. V grafické podobě má tento útvar podobu jakéhosi démantu, proto se pro vyjádření úspěšnosti stabilizační hospodářské politiky vlády používá také identický pojem „démanty“.

Podívejme se proto na klasický magický 4-úhelník tak, jak je zobrazen pro rok výchozí a následný. Z výchozího stavu magického n-úhelníku můžeme zjistit potřebné priority vlády, z následného období pak hodnotíme, zda a nakolik byly použité nástroje regulace účinné, tedy jak se změnil výchozí obrazec.

Obr. č. 13: Magický čtyřúhelník, první rok

Legenda: G – průměrné roční tempo růstu reálného produktu v % U – průměrná roční míra nezaměstnanosti v % P – průměrná roční míra inflace v % B – průměrný podíl salda běžného účtu plat. Bilance na nominálním produktu v %

Komentář:Obrázek č. 13, rok výchozí:

ukazuje úspěšnost hospodářské stabilizační politiky v daném roce. Můžeme říci, že vláda byla dosti úspěšná při udržení poměrně nízké inflace (na úrovni cca 5 %). Dosáhla tohoto stavu za situace značného procenta nezaměstnanosti (cca 15 %, celkem malého ekonomického růstu (cca 2 %) a za stavu značně nevyrovnané platební bilance. Je pravděpodobné, že za tohoto stavu se vláda rozhodne v příštím roce dosáhnout snížení vysokého procenta nezaměstnanosti, zvláště, pokud tento faktor je zdrojem určitého sociálního napětí, tedy projevu určité destabilizace společnosti. To se však může podařit za cenu zhoršení jiných makroekonomických ukazatelů, pokud opatření vlády na základě přijaté politiky snížení nezaměstna-nosti budou efektivní, účinná a dostatečná. Předpokládejme, že tomu tak bylo a obrázek č. 14, rok následný tuto situaci zobrazuje.

104

Obr. č. 14: Magický čtyřúhelník, druhý rok

Komentář:Obrázek č. 14, rok následný:

ukazuje, že politika vlády na snížení nezaměstnanosti byla úspěšná. Nástroje, které vlády použila, byly účinné, vláda dosáhla tohoto cíle. Nezaměstnanost se snížila na hodnotu cca 5 % (přijatelný stav). Stalo se tak ovšem za situace, kdy se velmi zvýšila inflace, která dosáhla cca 15 %, což je stav již značně negativně vnímaný širokými vrstvami obyvatelstva a může být v následujícím období právě zdrojem další nestability, kterou bude muset vláda řešit. Avšak druhým příznivým efektem hospodářské stabilizační politiky vlády a důsledkem vhodně zvolených nástrojů byl velký ekonomický růst, který dosáhl cca 7 %. To je nepochyb-ně úspěch, ekonomika prodělává období konjunktury, vstřebává tedy volné pracovní síly, obyvatelstvo má finanční prostředky, nakupuje, zvyšuje se poptávka a tím i nabídka. Zvýšená poptávka znamená růst inflace, neboť poptávka předbíhá poptávku. I tak můžeme důsledky hospodářských opatření vlády hodnotit velmi pozitivně, neboť bylo dosaženo ještě jednoho efektu, který je viditelný i opticky: plocha čtyřúhelníku se v následném období zvětšila, znamená to, že účinnost hospodářské politiky je v druhém období oproti předcházejícímu stavu vyšší. Graf je tedy záměrně koncipován tak, aby na první pohled bylo vidět v jakém stavu se hospodářství nalézá. Pokud bude plocha démantu soustředěná kolem středu, démant bude maličký, jedná se o velmi špatnou výchozí situaci. Pokud budou vrcholky démantu co nejvíce od sebe vzdáleny, tím úspěšnější je ekonomika daného státu.

Kromě magických čtyřúhelníků můžeme zobrazovat i další démanty ve tvaru 5, 6 atd. úhelníků.

6.2 Phillipsova křivka Protože mezi základními makroekonomickými ukazateli existuje inverzní vztah, nemůže žádná vláda

úspěšně regulovat všechny negativní destabilizující faktory, může se soustředit pouze na určité ukazatele. To je víceméně technická záležitost, kdy nezáleží příliš na politickém složení vlády. Vládní úředníci sami předkládají vládě výsledky momentálního stavu s doporučením, jak negativní faktory mírnit. Politicky se vlády od sebe liší pouze upřednostňováním jednotlivých cílů, jejich výběrem a rovněž použitými nástroji obnovy.

Předpokládejme nyní, že omezíme svůj pohled pouze na udržení vnitřní stability společnosti daného státu. Ta je tvořena dvěma rozhodujícími faktory, které považujeme za nedokonalosti tržního mechanis-mu, a které musí stát regulovat a mírnit, tj. inflaci a nezaměstnanost. Mezi nimi je inverzní vztah, vyšší zaměstnanost přináší vyšší hladinu cen, inflace se při absorbci nových pracovníků do ekonomiky zvyšuje. Naopak platí, že s propouštěním je část lidí vyřazena z pracovního procesu, nedostávají tedy mzdy, ale

105

pouze podpory, ty jsou nižší, snižuje se tedy koupěschopnost části společnosti, tím se snižuje poptávka a nabídka musí s cenami dolů. Výsledkem je tedy nižší procento inflace. c) Vzájemný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace ukazuje tzv. krátkodobá Phillipsova křivka,

kdy na ose x je v procentech zachycena nezaměstnanost, na ose y rovněž v procentech míra inflace.

Obr. č. 15: Krátkodobá Phillipsova křivka (PK)

Legenda:r – míra inflace v procentech u – míra nezaměstnanosti v procentech

Krátkodobá Phillipsova křivka je konstruována při eliminaci tzv. setrvačné inflace. Setrvačná čili oče-kávaná inflace je míra inflace, se kterou všichni počítají, kalkulují s ní, započítávají ji do cen, mezd, úroků atd. Vzhledem k tomu, že tak činí všechny tržní subjekty, tato očekávaná inflace může být poměrně sta-bilní. Pokud tedy tato setrvačná inflace bude stabilní, pak Phillipsova křivka vyjadřuje zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností: z grafu můžeme zjistit, na jakou úroveň se např. dostane inflace, pokud se sníží nezaměstnanost a naopak. Vláda tak má k dispozici poměrně přesnou pomůcku, která říká, co to udělá s druhým ukazatelem, když vláda na základě vládních opatření sníží nebo zvýší druhý.

Phillipsova křivka byla stanovena empiricky (tj. na základě měření v praxi). Skutečná míra inflace však může neustále kolísat (oscilovat) na základě určitých cenových výkyvů, které mohou být způsobeny např. i vlivy ze zahraničí (zvýšení cen ropy, zvýšení dovozních poplatků, nečekaná celní bariéra apod.). Mezi skutečnou a setrvačnou mírou inflace je úzká souvislost, neboť setrvačná inflace se vyvíjí v závislosti na pohybu skutečné inflace. Zvýšení cen ropy vyvolá např. téměř okamžitý posun i setrvačné inflace, neboť všechny tržní subjekty začnou do svých kalkulací, cen, později i mezd a úroků počítat s touto vyšší úrovní inflace, a budou s ní z hlediska opatrnosti počítat ještě právě dle principu setrvačnosti nadále, i když se úroveň těchto cen v mezidobí opět snížila. Faktor setrvačnosti způsobí, že celá Phillipsova křivka se po-sune nahoru nebo dolů. Zvýší-li se setrvačná inflace směrem nahoru, posune se krátkodobá Phillipsova křivka rovněž nahoru a opačně. Na vývoj krátkodobé Phillipsovy křivky má tedy rozhodující vliv faktor setrvačnosti.

b) Dlouhodobá Phillipsova křivkaFaktor setrvačnosti má však rozhodující vliv na chování ekonomických subjektů a tím i vývoj makroeko-

nomických ukazatelů i z dlouhodobého hlediska. Podívejme se, co by se stalo, kdyby si vláda vytkla např. prioritní cíl snížit velkou nezaměstnanost pomocí expanzivní monetární a fiskální politiky. Vláda by tedy

106

zvolila určité nástroje a zahájila jejich uplatnění v obou oblastech. Reakci ekonomických subjektů můžeme sledovat na následujícím obrázku.

Obr. č. 16: Dlouhodobá Phillipsova křivka

Legenda: r – míra inflace v procentech u – míra nezaměstnanosti v procentech un – přirozená míra nezaměstnanosti v procentech

Analýzou dlouhodobé Phillipsovy křivky zjistíme, že:– v bodě 1 výchozího stavu je nezaměstnanost na přirozené úrovni (odpovídá relaci s inflací dle PK),

skutečná i setrvačná inflace jsou stabilní, – vláda zahájila expanzivní monetární a fiskální politiku zaměřenou na snížení nezaměstnanosti. To se

podařilo, vláda snížila míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru ovšem za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Inflace se tedy posunula v důsledku vládních opatření do bodu 2,

– následně však (s určitou časovou retardací) vyvolá vzestup skutečné inflace růst inflace setrvačné, celá Phillipsova křivka se tedy posune nahoru. Každá míra nezaměstnanosti má nyní odpovídající míru inflace na vyšší úrovni (vyšší křivce),

– jestliže by stát takto nyní stabilizoval nezaměstnanost pod její přirozenou mírou, způsobil by tím, že Phillipsova křivka by se stále posunovala celá směrem nahoru, inflace by se trvale zvyšovala (do bodu 3),

– to by samozřejmě po čase vyvolalo nutnost řešit takto nově vzniklou situaci, vláda by musela přejít naopak k restriktivní politice. Nezaměstnanost by se postupně vrátila ke své přirozené míře, ale už při vyšší míře inflace. Nastal by tedy posun po křivce do bodu 4. Důvodem vyšší míry inflace bude fakt, že se v mezidobí zvýšila míra setrvačné inflace. Analýzou této dlouhodobé Phillipsovy křivky dospějeme k závěru, že úsilí vlády srazit nezaměstnanost

pod její přirozenou hranici vyvolá vyšší inflaci a v důsledku toho, stále se zvyšující se inflace vyvolá potřebu vrátit nezaměstnanost na přirozenou míru. Odpovídající stabilizační funkce vlády na úseku ekonomické regulace tržního mechanismu je tedy udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké hla-dině setrvačné inflace. Jakým způsobem ale může vláda udržet nízkou míru setrvačné inflace? Pro řešení daného problému je to kardinální otázka. Protože máme 2 faktory, můžeme mít zase dvojí řešení:

1. Vláda může snížit hladinu setrvačné inflace dočasným a krátkodobým zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru. To je samozřejmě opatření, které žádná vláda nedělá ráda, a které si může dovolit pouze v případě, že nezaměstnanost je stále ještě na společensky a politicky přijatelné úrovni a dočasné

107

zvýšení nezaměstnanosti nevyvolá společenský střet. Jaký bude důsledek tohoto opatření? Především se podaří snížit hladinu setrvačné inflace, což je důsledek očekávaný a žádoucí. Druhým efektem však bude ztráta tempa růstu národního produktu, skutečný reálný produkt bude nižší než potenciální. Opatření má tedy dopad i na další makroekonomický faktor.

2. Oblíbenějším řešením vlád je snaha snížit míru setrvačné inflace prostřednictvím důchodové politiky. K tomu jsou obvykle využity obě možnosti, tzn. regulace v oblasti mezd i cen. Vláda ve své kompetenci sníží růst mezd, popř. zcela zmrazí mzdy u státních zaměstnanců a doporučí v rámci tripartity odborům a zaměstnavatelům (tzn. v soukromé sféře) udělat totéž v zájmu daného hospodářství. Tím se sníží míra inflace, aniž došlo k růstu nezaměstnanosti. Cíle bylo dosaženo. Samozřejmě, že však i toto opatření má další dopad. Vzhledem k tomu, že regulace mezd a cen není tržní opatření, dochází tím k určité deformaci působení tržního mechanismu, tržní mechanismus je omezen, makroekonomické hodnoty neposkytují správné informace, tržní mechanismus tak neplní svou funkci.

Základní nástroje státu v oblasti regulace tržního mechanismu jsou monetární a fiskální politika. Mo-netární politika je uskutečňována prostřednictvím centrální banky a ministerstva financí, fiskální politika je záležitostí prosazení návrhu tvorby a rozdělení veřejných financí parlamentem a dalšími orgány státní správy.

Klíčová slovaMagický n-úhelník Phillipsova křivkaDémanty

Kontrolní otázky1) Určete 4 základní makroekonomické ukazatele rozhodné pro vnitřní i vnější hospodářskou stabilitu

státu2) Vysvětlete konstrukci magického 4-úhelníku3) Vysvětlete, k čemu slouží porovnávání několika magických n-úhelníků v různém čase4) Určete další možné ukazatele sledované magickými n-úhelníky5) Nakreslete a vysvětlete pojem krátkodobá Phillipsova křivka6) Nakreslete a vysvětlete jaký efekt zobrazuje dlouhodobá Phillipsova křivka


108

Kapitola 7 Národohospodářské agregáty

Pro sledování ekonomického vývoje daného státu musíme mít k dispozici nějaké globální ekonomické ukazatele, které by mohly objektivně ukázat stav a pohyb ekonomiky.

Je zapotřebí určit nějakou objektivní veličinu, pro hodnocení ekonomického jevu musíme mít nejprve určitou danou bázi, ke které bychom mohli změnu porovnávat. Pouze srovnání s něčím nebo s někým jiným, srovnatelným, je objektivním vyjádřením ekonomického stavu nebo pohybu sledovaného subjektu. Nalézt takovou objektivní bázi je však v ekonomii poměrně složité, ne všichni a ne všechno má srovnatelné podmínky.

Praxe zavedla výpočet ukazatele, který je všeobecně přijímaný a používaný pro sledování formou sta-tistiky, a to ukazatele životní úrovně. Pro vyjádření životní úrovně se používá v podstatě těchto možných veličin. – Ukazatel reálná mzda (popř. reálný příjem) vyjadřuje množství výrobků či služeb, které je možné za

nominální mzdu koupit. – Daleko přesnější je druhý ukazatel, a to čas nutné práce k příjmu umožňujícímu nákup určitého výrob-

ku nebo služby. Zatímco ukazatel reálné mzdy je negativně ovlivněn především různou úrovní inflace v různém čase a při mezinárodním srovnávání pak i mezi různými státy, ukazatel času se stanovuje v minutách, hodinách apod., tedy v jednotkách, které nejsou ovlivněny žádnými ekonomickými jevy. Proto je zvláště při mezistátním srovnávání využíván zvláště tento ukazatel. Pro srovnávání celé řady ekonomických údajů, tj. včetně mezd je možné také nyní využívat jejich vyjá-

dření pomocí jednotné evropské měny – eura. I když vyjádření mezd v přepočtu na euro umožňuje toto srovnání, znovu upozorňuji na skutečnost, že toto srovnání nemusí být přesné, neboť uvnitř jednotlivých států se historicky jinak vytvořily relace mezi různými hodnotami (např. nájemné na byt někde představuje pouze 30 % z mezd, jinde 50 %, někde jsou potraviny laciné, jinde drahé apod.). Nicméně pro orientaci životní úrovně lze i tento ukazatel použít.

Ani tyto ukazatele však nemohou komplexně vyjádřit skutečnou hodnotu životní úrovně, protože ta je dána kromě ekonomických faktorů ještě něčím jiným např.:– možností a dostupností vzdělání– úrovní chování institucí, úřadů i firem k občanům– ekologickými faktory– možností relaxace, využitím volného času– úrovní, kvalitou a přesností spojů, – úctou a respektem k lidem atd., tedy vším co zpříjemňuje nebo znesnadňuje lidský život.

Tyto „mimoekonomické faktory“ životní úrovně nejsou tak lehce číselně vyjádřitelné a mnohdy i různé národy preferují zcela odlišné hodnoty. Proto také často žádné ekonomické ukazatele nemohou přesně vyjádřit náš pocit a uspokojení z dosažené životní úrovně, neboť podmínky i pro mezinárodní srovnávání nejsou dokonalé. Ukazatelé životní úrovně, jakožto i všechny další, tj. agregátní makroekonomické ukazatele jsou přesnější především tehdy, jsou-li použity v poměrovém vyjádření, popř. v určitém časovém horizontu tak, aby mohly vyjadřovat určitý trend.

Protože makroekonomické ukazatele nejsou a nemohou být žádným součtem mikroekonomických hodnot, používá se pro měření makroekonomického stavu a vývoje tzv. národohospodářských agregátů. Ty jsou založeny na jiných principech výpočtu.

109

7.1 Měření toků v národním hospodářstvíMezi firmami a domácnostmi dochází neustále k vzájemné interakci:

a) – domácnosti nakupují od firem na trzích finální produkce výrobky a služby, – prodávají na trzích výrobních faktorů svou pracovní sílu,

b) – firmy nakupují na trzích výrobních faktorů pracovní sílu, – prodávají na trzích finální produkce výrobky a služby.

Vzájemná směna se děje prostřednictvím peněz. Jedná se o pravidelný pohyb čili ekonomický tok mezi danými subjekty. Tento tok můžeme měřit, a to buď jako tok výrobků a služeb, nebo jako protipohyb peněz (úhrady za výrobky a služby). Z toho můžeme vyvodit, že máme 2 možnosti, které veličiny lze měřit:

1. Můžeme měřit tok výrobků a služeb – pak získáme ukazatel nazvaný národní produkt (national pro-duct, tj. NP)

2. Můžeme měřit všechny příjmy domácností – pak získáme ukazatel zvaný národní důchod (national income, tj. NI).

Platí základní ekonomická rovnice: NP = NINárodní produkt a národní důchod jsou shodné veličiny. Proč tomu tak je? Uveďme si zase zjednoduše-

ný příklad: předpokládejme, že všechny domácnosti okamžitě po nabytí svých příjmů je utratí za výrobky a služby firem. Firmy při naší abstrakci prodávají veškerou svou produkci a služby domácnostem. Pak částka, kterou získají na trhu prodávající se přesně rovná částce zaplacené kupujícími. Národní důchod se tedy musí rovnat národnímu produktu, národní důchod je souběžná veličina identická s národním produktem.

Praktickou otázkou je, v jakém místě, kde lze měřit tyto ekonomické toky. Je dosti složité získat infor-mace o objemu vyrobeného zboží, resp. poskytnutých služeb. Proto se měří peněžní výdaje vynaložené na jejich nákup. Vyplývají nám z toho zase 2 možnosti:– buď měřit všechny výdaje za nákup výrobků a služeb – získáme tak národní produkt: tento způsob

výpočtu označujeme jako výdajová metoda, nebo– můžeme měřit všechny příjmy (důchody) domácností – získáme tak národní důchod: tento způsob

výpočtu označujeme jako důchodová metodaOběma způsoby výpočtu, jak vyplývá z úvodní rovnice musíme dospět ke stejným výsledkům. Seznámili jsme se s novými agregátními identickými pojmy „národní produkt“ a „národní důchod“. Zjis-

tili jsme, že je možné je měřit. Můžeme-li je měřit, můžeme tyto veličiny také porovnávat v čase a zjistit, zda se v čase zvyšují či snižují. Tyto veličiny, jak je v jejich samotném názvu zachyceno, se týkají celého národa (v přeneseném slova smyslu, spíše bychom měli říkat celého národního hospodářství daného státu). Jejich růst bude nepochybně ukazatelem ekonomického růstu. Oba dva ukazatelé jsou základními agregátními národohospodářskými ukazateli od nichž se odvozují další.

Stěžejním ukazatelem pro sledování výkonnosti ekonomiky daného státu, pro sledování ekonomického růstu je ukazatel hrubého domácího produktu.

Definice:Hrubý národní produkt (HNP, ang. GNP – gross national product) je celková peněžní hodnota toku

statků a služeb vytvořená za určité časové období národními výrobními faktory ve vlastnictví občanů daného státu, bez ohledu na to, zda tyto statky vyrobili na území daného státu nebo v zahraničí.

Hrubý domácí produkt (HDP, ang. GDP – gross domestic product) je celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za určité časové období všemi výrobními faktory na území daného státu bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví občanů tohoto státu nebo cizinců.

Příklad:Výdaje za výrobky filiálky švédské firmy Electrolux působící na území ČR budou započítány do HDP České republiky

a HNP Švédska. Ukazatel HDP je používán v Evropské unii, tudíž i v ČR. Ukazatel HNP se používá spíše v Severní

Americe (i když pro srovnání používají už i Američané ukazatele HDP). Je to dáno tím, že hodně ame-

110

rických i kanadských firem má investice v zahraničí, na druhé straně pak hodně světových firem má své filiálky v USA či Kanadě.

7.2 Metody výpočtu HNP

7.2.1 Výdajová metoda měření HNP

Při zjišťování velikosti HNP však narážíme na určité problémy. a) Prvním problémem je existence tzv. mezistatků čili meziproduktů. HNP je souhrn všech finálních

produktů, které nakupují ekonomické subjekty na trzích výrobků a služeb pro svou spotřebu. Do HNP tedy nezapočítáme meziprodukty, které jsou určeny pro další zpracování nebo prodej. Pokud bychom tak učinili, započítávali bychom jedny a tytéž výrobky dvakrát (třikrát atd.) tedy duplicitně, dosáhli bychom zkreslených výsledků u obchodníka, a to pouze tzv. hodnotu přidanou zpracováním.

b) Druhým problémem je skutečnost, že v daném časovém období mohou být vyrobeny určité statky, které jsou sice v tomto období vyrobeny, ale nejsou ještě využity. Jejich hodnota se tedy nemůže projevit v hodnotě finálních statků započítávaných do HDP. Proto ji musíme započítat jiným způsobem.

Při výdajové metodě výpočtu hrubého národního produktu sečítáme tedy následující výdaje určené na finální spotřebu:– Výdaje domácností na spotřebu výrobků (krátkodobou spotřebu: rohlíky, mléko atd., dlouhodobou:

pračka, auto, atd.) a služby (dovolená, opravy atd.), – Výdaje firem (na obnovu a rozšíření zásob, opravy techniky, výstavbu budov, nákup nových strojů

atd.), – Výdaje státu na nákup výrobků a služeb (např. zakázka nových uniforem pro armádu, platy státních

zaměstnanců atd.). POZOR! Mezi tyto výdaje se nezapočítávají tzv. transferové platby, tzn. výdaje, které nemají okamžitou protihodnotu

(např. sociální výdaje, výplaty starobních důchodů, stipendií apod.). – Čistý export, tzn. rozdíl mezi exportem a importem. Pro matematické vyjádření výpočtu HNP výdajovou

metodou se používá vzorce, který používá písmen z anglického pojmenování jednotlivých výdajů:GNP = C + Ig + G + (Ex–Im)kde C = consumption (spotřeba, v daném případě označení pro personal consumtion, spotřebu domác-

ností), Ig = gross investment (investice firem), G = government (vládní nákupy)

7.2.2 Důchodová metoda

Při této metodě sečítáme všechny druhy důchodů, které plynou domácnostem. Tyto příjmy tvoří:– hrubé mzdy a platy (tj. příjmy před zdaněním), – renty (např. příjmy plynoucí z pronájmu), – hrubé zisky (např. dividendy rozdělené akcionářům, rovněž před zdaněním), – čisté úroky (tzn. rozdíl mezi úroky, které domácnosti obdrží za své vklady a úroky, které domácnosti

zaplatí bankám nebo jiným subjektům), – příjmy ze samostatně výdělečné činnosti (samozaměstnání), tzn. příjmy samostatně podnikajících osob,

tj. OSVČ (privátní lékaři, advokáti, umělci a rovněž zisky firem v individuálním vlastnictví fyzických osob). Avšak rovněž při používání důchodové metody měření hrubého produktu vzniká problém duplicit.

Jestliže bychom mezi důchody počítali i platby firmám za nákupy meziproduktu, vznikly by duplicity. Proto i v tomto případě se nesmí zapomínat na tuto skutečnost, která je řešena pomocí existence přidané hodnoty (stejně jako u výdajové metody).

Od údaje vzniklého součtem všech příjmů musíme odečíst odpisy (tzn. opotřebení stálého kapitálu), neboť v HNP jsou zahrnuty hrubé investice. Jejich součástí jsou však investice obnovovací (restituční),

111

které tak nahrazují spotřebovanou část kapitálu. Chceme-li tedy dosáhnout rovnosti vzorce HNP=ND, musíme odečíst odpisy dlouhodobého majetku.

Rovněž musíme odečíst tzv. nepřímé daně (DPH a spotřební daně), které jsou součástí cen výrobků a služeb. Při výdajové metodě výpočtu HNP tedy figurují jakou součást HNP, budeme-li však počítat důcho-dovou metodou musíme mít na paměti, že tato část z ceny výrobků a služeb se nedostane k domácnostem, neboť ji předem odčerpává stát. Tyto daně odvede již výrobce, neprojeví se tedy jako platba domácnostem za výrobní faktory, tzn. jako součást národního důchodu. Po těchto odpočtechobě metody výpočtu vedou ke stejným výsledkům.

Pomocí důchodové metody zjišťujeme ukazatel národního důchodu, tzn. celkový objem. Stejně tak při výpočtu národního (nebo domácího) produktu zjišťujeme jeho celkový objem. Je jasné, že obě hodnoty v této agregátní poloze mají svůj význam, zvláště pokud je budeme sledovat v určité časové řadě jako přírůstky či úbytky oproti předcházejícímu stavu. Nicméně, ani HNP či HDP či ND nejsou zdaleka nijak přesným vyjádřením skutečné výkonnosti ekonomiky ani účinnosti práce obyvatel daného státu. I když jsou vysoce využívány pro srovnávání tuzemského vývoje nebo i při porovnávání mezinárodním, musí být často doplněny dalšími ekonomickými ukazateli, jak je uvedeno v následující části.

7.3 Další národohospodářské ukazateleHNP, HDP, popř. ND vyjadřují objem, stav, tj. velikost v peněžních jednotkách. Je zřejmé, že čím větší

stát, čím více obyvatel, tím více přinejmenším těchto výrobních zdrojů má k dispozici, tím větší objem HDP či HNP by mohl či měl vytvořit, aby uživil své obyvatelstvo. Proto velké státy mohou mít HNP ně-kolikanásobně větší než státy malé. Pokud budeme porovnávat pouze HNP nebo HDP v jeho celkovém objemu, pak nepochybně v první desítce států budou velké státy jako např. USA, Čína, Indie, Kanada, Rusko, Německo atd.

Pokud bychom srovnávali vývoj daného státu např. ukazatelem HDP v určitém časovém horizontu, pak nás budou zajímat především přírůstky (nebo úbytky) oproti předcházejícímu stavu, a to vesměs v procent-ním vyjádření.

Sledování objemu HNP (HDP či ND), jakožto i sledování změny stavu těchto ukazatelů má v ekonomii svůj význam. Nicméně není to ukazatel, který by nám mohl vyjádřit stav životní úrovně obyvatel daného státu. K tomu potřebujeme ještě další ukazatele.

1. Nejvíce používaným ukazatelem pro mezinárodní srovnávání je ukazatel HDP (nebo HNP) na oby-vatele. Dostaneme tím poměrový ukazatel, který má značnou vypovídací Schopnost právě pro posuzování průměrné životní úrovně obyvatelstva daného státu. Takto můžeme potom sestavit žebříček nejbohatších států. Tento ukazatel je dosti objektivní, i když do určité míry vyjadřuje i rozsah nerostného bohatství některých států (např. Norsko: ropa, Island: laciné energetické zdroje apod.).

2. Ekonomické ukazatele nemohou dostatečně dobře vyjádřit komplexní pojetí životní úrovně lidí dané země, neboť ta je vytvářena i mimoekonomickými faktory. Žádný materiální ukazatel nemůže také dostateč-ně dobře vyjádřit pocity lidí, spokojenost a vnímání štěstí. Značná část produkce trhem vůbec neprochází, nemůžeme ji tedy zachytit. Je to způsobeno existencí tzv. stínové ekonomiky (někdy se také používá termínu „podzemní“). Ta má různé stupně: bílá, šedá, černá. Černá ekonomika je již vysloveně kriminální, nelegální činnost (např. prodej drog), která se může pouze odhadovat. Ale ani šedá či bílá ekonomika neprochází trhem, její produkty či služby nejsou do ukazatelů tedy započítávány. Přitom může být velká, v mnohých státech tvoří značnou část produkce. Protože se touto činností zabývá určitý počet obyvatelstva a představuje určitý výrobní zdroj i důchod, snažíme se vyjádřit i tento faktor do tvorby makroekonomických ukazatelů. Jedním z takových agregátních ukazatelů, který může poněkud více vyjádřit úroveň života v daném státě je ukazatel nazvaný čistý ekonomický blahobyt (Net economic welfare = NEW). K jeho vyjádření korigujeme nedostatky HNP nebo HDP. K HNP nebo HDP pak připočítáváme:– výrobky a služby vyprodukované stínovou ekonomikou (odhadem),

112

– výrobky a služby, které vyrobíme či poskytneme sami sobě nebo svým známým a přátelům (neprocházejí trhem, u přátel se obvykle jedná o protislužby). Příkladem může být produkce zeleniny či ovoce z vaší zahrádky,

– růst volného času k relaxaci (delší doba dovolené, více svátků atd.), – růst kvality výrobků a služeb.

Od HNP či HDP naopak musíme odečíst výrobu či distribuci negativních externalit (mohou být „vy-robeny“ mimo území státu jako např. spad), které snižují kvalitu našeho života. Všeobecně platí, že tento ukazatel roste pomaleji než je tomu u HNP nebo HDP, a to i v nejvyspělejších státech světa. Růst tohoto ukazatele je však na rozdíl od HNP či HDP pravidelný a rovnoměrný. Pro mezinárodní srovnávání se však používá dosti málo.

3. Ukazatel HNP i HDP můžeme upravit o rozsah obnovovacích (restitučních) investic, které nahrazují dosavadní opotřebení majetku. Pokud tedy od HNP nebo HDP odečteme opotřebení, tj. odpisy dostaneme „čisté“ ukazatele, tzn. čistý národní produkt (net) nebo čistý domácí produkt.

4. Hrubý domácí produkt HDP v objemovém vyjádření ukazuje tzv. ekonomickou sílu země. Porovná-ním HDP v objemovém vyjádření u různých států dostaneme jejich pořadí ve světové ekonomice, jejich postavení a význam.

5. Pokud budeme HDP nebo HNP dělit počtem obyvatelstva daného státu získáme agregátní ukazatel tzv. ekonomické úrovně daného státu.

6. Změna HDP nebo HNP nebo ND v čase vyjadřuje agregátní ukazatel označovaný jako ekonomický růst.

Klíčová slovaŽivotní úroveň TransferNárodní důchod Reálná mzda Hrubý národní produkt Stínová ekonomikaČistý NP Ekonomický blahobyt Měření výkonnosti Důchodová metodaHrubý domácí produkt Ekonomická sílaČistý ND Ekonomická úroveň Výdajová metoda

Kontrolní otázky1) Jaké ukazatele pro měření životní úrovně používáme?2) Jak zní definice HNP?3) Jak byste definoval(a) pojem HDP?4) Co je to národní důchod?5) Jaká základní rovnice musí platit ve vztahu národního důchodu a produktu?6) Jaké metody výpočtu znáte?7) Co je to transfer?8) Jaký národohospodářský ukazatel pro měření výkonnosti ekonomiky používá EU?9) Co rozumíte pod pojmem „Ekonomický blahobyt“?


113

Kapitola 8 Ekonomický růst a cyklický vývoj tržního hospodářství

8.1 Pojem ekonomického růstu a tempo růstu

Požadavek ekonomického růstu vyplývá z přirozené tendence lidských potřeb. Ty neustále rostou, mění se nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Současně na světě nestále přibývá lidí a je třeba zabezpečit potřeby stále rostoucí mase obyvatelstva. Navíc lidské potřeby rostou geometrickou řadou a rozšiřují se spirálovým efektem. Jedna potřeba vyvolává druhou, odvozené potřeby či sekundární potřeby jsou důsledkem vzniku potřeb primárních.

Příklad: Koupě auta znamená také existenci tzv. vyvolaných potřeb typu: potřeby zákonného či havarijního pojištění, existenci

pump, servisů, prodejen autopotřeb, existenci automap atd. S růstem počtu automobilů roste tedy potřeba i těchto sekun-dárních potřeb automobilistů, nehovoře již o potřebě silnic, dálnic, oprav těchto komunikací apod.

Na neustále rostoucí potřeby reaguje hospodářství zvyšováním produkce, rozšiřováním služeb, zvyšo-váním výkonnosti, produktivity, zvyšováním počtu a kvality výrobků a služeb.

Zvyšuje a diverzifikuje se sortimentní skladba, trh je zásobován ze zahraničí žádanými produkty či službami, to vše má dopad na nutný a žádoucí růst celkového objemu makroekonomických agregátů, pře-devším HDP. Ten je, jak je řečeno již v předcházející kapitole, základním ukazatelem ekonomického stavu a vývoje hospodářství. Ekonomický růst můžeme vyjadřovat různými ukazateli, nejčastějším vyjádřením je však jeho měření jako přírůstku HDP vůči HDP v předcházejícím srovnávaném období. Matematicky bychom mohli tento přírůstek zobrazit následujícím způsobem:

GDP (t+1)

– GDP (t)

= dG > 0

(GDP, gross domestic produkt, hrubý domácí produkt)

Jestliže rozdíl bude vyšší než nula, je dosaženo ekonomického růstu, v daném případě pak v objemovém vyjádření…

Příklad:Srovnáváme-li například HDP dosažený za měsíc srpen vůči HDP dosažený za červenec konkrétního roku, a to hodnoty

1.236 bilionů Kč vůči 1.218 bil. Kč, bylo dosaženo ekonomického růstu, který představuje hodnota 18 mld Kč.

Ekonomický růst se sleduje za různá časová období, podstatná jsou srovnání meziroční, kdy se sleduje ekonomický růst za stejná období vůči minulému roku (v ČR například měsíčně, kvartálně, pololetně, ročně), v přehledu pěti či deseti let atd. Ekonomický růst znamená kladnou změnu tokových veličin v čase. Je třeba si uvědomit, že i HDP vyjadřuje spotřebu (viz kapitola „národohospodářské agregáty), a to jak spotřebu obyvatelstva, tak i celé společnosti (státu), nové investice a převahu vývozu nad dovozem. Tedy finanční toky, které byly vynaloženy, spotřebovány, realizovány, užity.

Měření ekonomického růstu a tím vlastě dynamiky, výkonnosti celé ekonomiky v objemovém vyjádření, je sice základem, ale mnohem větší vypovídací schopnost má běžně užívaný ukazatel označovaný jako tempo růstu. Tento ukazatel, který bývá běžně publikován i v denním tisku je matematicky sestaven takto:

HDP (t+1)

– HDP (t)

G = × 100

HDP (t)

114

Příklad:Jestliže bylo v srpnu dosaženo HDP ve výši 1.236 bil. Kč a v červenci 1.218 bil. Kč, pak získáme hodnotu 1,48 %.

Znamená to, že tempo ekonomického růstu v srpnu bylo ve výši 1,48% vůči předcházejícímu období (červenci), což jest tempo růstu poněkud malé.

Za standardní, příznivé tempo ekonomického růstu se v makroekonomickém vyjádření považuje roz-pětí od 3–5 %. Pokud je tempo vyšší, pak se již hovoří o značném růstu ekonomiky, tempo růstu nad 7 % se považuje za vysoké tempo růstu, údaje nad 10% jsou označovány jako ekonomický zázrak. Japonsko a Německo nastartovalo po 2. světové válce ekonomický rozvoj, který se dlouhodobě a stabilně pohyboval v oblasti vysokých temp ekonomického růstu, Japonsko zaznamenalo i roky s 12 % tempem růstu, v obou případech se hovořilo o ekonomickém zázraku. Vysoké tempo růstu však může mít za následek tzv. přehřátí ekonomiky, které se později změní v hlubší pokles. Je to stejné jako například při jízdě na plné obrátky nebo při trvalém vysokém sportovním vypětí, které se později projeví poklesem formy.

Ekonomický růst znamenající přírůstek hrubého domácího produktu oproti předcházejícímu srovnáva-nému období je možný v zásadě dvěma způsoby. Ty jsou určeny faktory, které růst způsobují. V komplexu se tyto faktory růstu dělí na faktory extenzivní a intenzivní.

a) Extenzivní faktory růstu jsou představovány zvyšujícím se tokem vstupních zdrojů, tj. věcného kapitálu a lidských zdrojů. Ekono-

mika vstřebává stále vyšší a vyšší vstupy materiální i lidské. V praxi to znamená, že dochází k rozšiřování výroby a tím i výsledné produkce v důsledku vyššího nákupu surovin, přijetím dalších, nových pracovníků atd. Takto dochází k extenzivnímu růstu jako důsledku zvyšujících se vstupů. Zvyšuje-li se množství vstupů je výsledkem vyšší počet výstupů. To je ovšem možné pouze do určitého bodu, neboť zdrojů je omezený počet, lidské ani věcné kapacity nejsou od určitého stavu dále možné. Typickým představitelem extenzivního růstu bylo v padesátých letech např. rozorávání remízků, zvyšování počtu obdělávaných ploch atd. V kaž-dém případě však narazíme na bariéru omezenosti extenzivních zdrojů. Dlouhodobý rozvoj, ekonomický růst není možný pouze na základě zvyšování vstupů, tedy pomocí extenzivních faktorů. Další ekonomický růst je možný pouze využitím intenzivních faktorů růstu.

b) Intenzivní faktory růstujsou faktory představující vyšší využití stávajících zdrojů, tedy zvýšenou produktivitou práce, vyšší inten-

zitou práce, vyšší výtěžností surovin, recyklací surovin, pomocí nových technologií, nové techniky s vyšší kapacitou, rychlostí, přesností atd. Součástí intenzivních faktorů je i využití patentů, know-how, schopností, dovedností, využití vzdělání, poznatků, informací atd. Zvláště rozvojem IS/IT (informačních systémů, infor-mačních technologií) byl nastartován ve vyspělých státech světa vysoký růst právě jako důsledek prudkého rozvoje informatiky (tato oblast je často označována jako oblast „new economics“).

V praxi je často hospodářský rozvoj důsledkem obou faktorů, tzn. jak na absorpci nových, dodateč-ných vstupů do ekonomiky, tak na zvyšování účinnosti a ostatních intenzifikačních faktorech. Pokud tedy hovoříme o extenzivním či intenzivním růstu, máme na mysli převažující, dominantní faktory způsobující ekonomický růst.

Pokud je ekonomický růst výrazem našich stále rostoucích potřeb, pak by tomu měl odpovídat dlouho-dobý, stabilní a stále se zvyšující ekonomický růst. Tomu tak ale v reálné ekonomice prakticky žádného státu s tržní ekonomikou není, dochází k odchylkám od stálého růstu. Tyto odchylky mohou mít podobu snižujícího se tempa růstu, nulového, popř. i záporného tempa růstu. Hovoříme o cyklickém vývoji, existenci hospodářských cyklů, kolísání ekonomiky. Dlouhodobý ekonomický růst, který byl typický pro Japonsko a Německo po 2. světové válce a trval několik desetiletí, skončil v sedmdesátých letech (v Německu), event. osmdesátých letech (v Japonsku) a oba tyto státy se nyní pohybují po standardních křivkách hospodářských cyklů. Vůbec největší propad dlouhodobého růstu byl předznamenán v USA koncem dvacátých let minulého

115

století a je známý jako tzv. „černý pátek“, který stáhl nejen americkou, ale svým dopadem i celosvětovou ekonomiku do déletrvající hospodářské krize.

8.2 Hospodářský cyklusCharakteristickým znakem tržní ekonomiky je její cyklický vývoj. To platí obecně bez ohledu na státy,

je to průvodní jev každého tržního hospodářství. Tento cyklický vývoj je graficky znázorňován pomocí ukazatele tempa růstu. V naprosto ideálním tvaru (který se pochopitelně v reálu v této podobě nevyskytu-je) můžeme střídání jednotlivých fází způsobených kladnými či zápornými přírůstky tempa růstu (v obou případech zvyšujícími se či snižujícími se v čase) vyjádřit pomocí sinusoidy takto:

Obr. č. 17: Cyklický vývoj ekonomiky

Horní bod zvratu je označován jako vrchol, dolní bod zvratu (v záporné části) jako sedlo nebo dno. Na sinusoidě můžeme také rozlišit 2 fáze označované jako „expanze“, kdy výkonnost ekonomiky roste, a „kontrakce“, kdy výkonnost ekonomika klesá. Vzhledem k tomu, že reálný průběh ekonomiky se od této křivky může odchylovat, rozeznáváme ještě pojem „stagnace“, označující časový úsek, kdy ekonomika ani neroste ani neklesá. a) Úsek označený jako a) představuje ekonomický růst, konjunkturu (boom, rozmach). Přírůstky HDP se stále zvyšují. Tento úsek představuje nejvíce žádoucí rozvoj ekonomiky, ekonomika trvale roste a tempo růstu se zvyšuje. b) Tento úsek je označován jako recese, pokles zvláště výrazný, prudký a rychlý je označován pojmem de-prese. Ekonomický růst dosáhl vrcholu, a i když ekonomika nadále roste, přírůstky HDP jsou stále menší a menší, tempo růstu se zpomaluje až na nulovou hodnotu (je dosaženo stejného přírůstku HDP jako ve srovnávaném předchozím období. c) Fáze označená tímto písmenem c) představuje nejméně žádoucí stav ekonomiky označovaný jako kri-ze. V tomto úseku klesá objem HDP, a to zvyšujícím se tempem poklesu až na tzv. ekonomické dno či sedlo. Ekonomická krize se doprovázena celou řadou dalších negativních jevů, jako např. zvyšující se nezaměstnaností. V bodu zvratu, v sedle, jakoby se ekonomika znovu odrazila, zotavila se, nastává čtvrtá fáze hospodářského cyklu d) Fáze oživení, obnovy, kdy ekonomika dosedla na dno a znovu začíná vykazovat rysy návratu k pomalému růstu. Tato fáze sice znamená záporné přírůstky HDP oproti předcházejícímu srovnávanému období, avšak tyto záporné přírůstky jsou stále menší a menší až se dosáhne kladného tempa růstu. Ekonomika překročí osu x a začne dosahovat kladných a zvyšujících se přírůstků, ocitá se znovu ve fázi konjunktury.

116

Tržní hospodářství se tedy pohybuje v těchto cyklech, vcelku pravidelně se střídají uvedené fáze. Cyklus tedy obsahuje uvedené 4 fáze, kdy období vzestupu je nahrazeno obdobím poklesu. Dobu, kdy ekonomika se odrazí ode dna (sedla) až po dobu návratu zpět, tedy čas vzestupu a sestupu do sedla nazýváme „jedním hospodářským cyklem“. Tento časový úsek pohybu ekonomiky se také označuje jako „perioda.“ Ekonomická teorie odlišuje cykly s různě dlouhou periodou, podle délky cyklu se rozlišují celkem 3 typy cyklů, kdy délka periody je v závislosti na působení rozdílných faktorů.

Základním typem cyklu tržního hospodářství jsou tzv. Juglarovy cykly, které jsou spjaty s investicemi do strojů a zařízení. Jedná se o střednědobé cykly s přibližně osmi až desetiletou periodou. Krátkodobý cyklus má periodu v rozmezí cca 36–40 měsíců. V teorii je označován jako tzv. Kitchinovy cykly. Tyto cykly jsou odvozovány z výkyvů v zásobách. Dlouhodobé cykly označované jako Kuznetzovy cykly (příp. Kondratěvovy vlny) mají periodu trvající několik desetiletí a jsou odvislé především od technologických objevů, převratných technologií apod.

Kolísání ekonomiky, střídaní vzestupu a sestupu, zpomalování či zrychlování tempa růstu je doprová-zeno celou řadou negativních nebo pozitivních jevů. Dopady jsou především na úroveň nezaměstnanosti a inflace, jako na celospolečenské jevy, ale rovněž i na podnikové jevy, jako např. ziskovost, rozšiřování či zužování výroby, zastavení výroby atd.

8.3 Příčiny cyklického vývoje tržního hospodářstvíPříčiny cyklického vývoje jsou vysvětlovány v různých národohospodářských teoriích odlišně, a to v zá-

vislosti na faktorech, které jsou vzaty do úvahy. Nicméně v celé škále názorů je možné soustředit tyto teorie do 2 skupin přistupujících k vysvětlení dle vlivů, které toto cyklické kolísání způsobují. Tyto vlivy lze rozdělit na vlivy exogenní (vnější) a endogenní (vnitřní). Lze předpokládat, že v reálu působí obě skupiny faktorů souběžně, pouze určité faktory převažují.

a) Exogenní faktoryjsou představovány jakoby vnějšími silami, tlaky a jevy, které nevyplývají ani tak z vlastního principu

tržního hospodářství, tedy faktorů agregátní poptávky a nabídky, ale spíše z příčin mimoekonomických, které však z hlediska opět různé časové souvislosti mají vliv na chování ekonomických subjektů. Takovými příčinami s různým časovým dopadem mohou být například:– politické příčiny, kdy střídání různých politických a hospodářských koncepcí různě orientovaných vlád

může být důvodem změny ekonomického prostředí, – hospodářské problémy, kdy například ropná krize, omezení strategických surovin má vliv na zpomalení

ekonomiky v různých částech světa, – výkyvy ve vývoji nových technologií, v rozdílnosti výzkumu a vývoje nových produktů, objevech a vyná-

lezech, majících uplatnění v hospodářské sféře a umožňujících různé tempo inovací atd., – faktory nedostatečné informovanosti (například o možnostech dotací na investice z prostředků grantů

atd.).

b) Endogenní faktoryjsou založeny na psychologii, vnitřní motivaci ekonomických subjektů, rozdílném sklonu k investování

i na působení náhodných sil a impulsů, sklonů k úsporám atd. Patří sem faktory jako např. faktor očekávání (čekáme na předpokládanou změnu), faktor setrvačnosti (jednáme setrvačně ačkoliv důvody již pominuly) apod.

Všechny tyto faktory způsobují výkyvy v chování a jednání ekonomických subjektů, v jejich reakci na měnící se tržní prostředí, v jejich investice či spotřebu. Někdy je oživení dosaženo zvýšenou spotřebou (poptávkou obyvatelstva či poptávkou vlády), jindy vládními investicemi, zvýšením exportu atd. Většina ekonomů přikládá největší význam cyklického kolísání investicím, které nejsou pravidelné. Cyklické kolísání

117

patří k základním charakteristikám tržní ekonomiky, snahou všech ekonomických subjektů je úsilí o co nejdelší konjunkturu a co nejkratší krizi.

Klíčová slovaTempo růstu Hospodářský cyklus (Konjunktura, recese, krize, oživení)Extenzivní faktory růstu Tři typy cyklůBariéra extenzivního růstu Exogenní a endogenní příčiny cyklického kolísáníIntenzivní faktory růstu

Kontrolní otázky 1) Co rozumíme pod pojmem ekonomický růst?2) Jak byste matematicky vyjádřili pojem „tempo růstu“?3) Jaké znáte faktory růstu? 4) Co znamená pojem „hospodářský cyklus“?5) Jaké fáze má hospodářský cyklus?6) Jaké znáte cykly?7) Jaké jsou příčiny cyklického kolísání tržní ekonomiky?


Oddíl IV. Veřejná ekonomie

Kapitola 1 Vymezení veřejné ekonomieKapitola 2 Veřejný sektor, veřejná volba Kapitola 3 Veřejné statky a příčiny jejich vznikuKapitola 4 Veřejné finance

121

Kapitola 1 Vymezení veřejné ekonomie

ÚvodVeřejná ekonomie, jako součást ekonomie je vědní disciplínou, zkoumající strukturu, fungování a efek-

tivnost té části národního hospodářství, která má neziskový charakter a je financována z přerozdělovacích procesů (Strecková, Malý, 1998). Tato část národního hospodářství je charakterizována veřejným sekto-rem.

Veřejná ekonomie vychází z makroekonomie a mikroekonomie, neboť zkoumá vztahy jdoucí napříč národním hospodářstvím a souběžně řeší vztahy mezi základními ekonomickými subjekty národního hos-podářství. Výborné znalosti makro- i mikroekonomie jsou základním předpokladem pochopení principů fungování veřejné ekonomie.

Jak udává následující obrázek č. 18, jádrem veřejného sektoru je nezisková (netržní) část národního hospodářství, která je ve státním a samosprávném vlastnictví:

Obrázek č. 18: Postavení veřejného sektoru v národním hospodářství

Národní hospodářství – ziskový (tržní) sektor – soukromý – veřejný – státní – samosprávný – neziskový (netržní) sektor – soukromý – veřejný – státní – samosprávný

Koexistence ziskového a neziskového sektoru je v ekonomii nazývána smíšenou ekonomikou. Tyto sek-tory se vzájemně prolínají, doplňují a kooperují.

Veřejný sektor je ta část národního hospodářství, která je financována z veřejných prostředků, je v ní rozhodováno na základě veřejné volby a veřejnost má právo i povinnost důsledky veřejné volby kontrolo-vat prostřednictvím veřejné kontroly. Jedním z nejdůležitějších momentů v oblasti veřejné volby je volba proporcí mezi veřejnými a soukromými statky. Optimální proporce je rozhodujícím faktorem pro maxima-lizaci produkční funkce příslušné země. Příliš mnoho veřejných statků v ekonomice může způsobovat její neefektivnost, stejně jako příliš velký podíl statků soukromých.

Klíčová slova:veřejná ekonomie neziskový sektorziskový sektor veřejný sektor

Otázky:1. Začleňte veřejnou ekonomii do soustavy ekonomických vědních disciplín. Čím se prioritně zabývá?2. Znázorněte vlastnickou strukturu národního hospodářství. 3. Charakterizujte smíšenou ekonomiku.

Literatura:Kubátová, J.: Základní ekonomické principy, Universita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2003Strecková, Y. Malý, I.: Veřejná ekonomie, Computer Press, Praha, 1998

122

Kapitola 2 Veřejný sektor, veřejná volba

ÚvodRozsah veřejného sektoru je determinován veřejnou volbou, resp. vůlí vlád jednotlivých zemí. Pravicové

vlády usilují o co nejmenší rozsah veřejného sektoru a snižování přerozdělovacích procesů v ekonomice, levicové vlády se chovají naopak. Veřejný sektor však existuje za jakýchkoli vlád, neboť jeho vlastní existence je podmíněna tržním selháním makro- i mikroekonomického typu. – Makroekonomické selhání trhu je provázeno latentní a vysokou nezaměstnaností, nevyužívání výrobních

faktorů, značnými konjunkturální výkyvy, atd. – Mikroekonomická selhání trhu se vyznačují nedostatečnou konkurencí, nedostatečnou informovaností

subjektů na trhu, výskytem externalit, atd. Veřejný sektor se snaží prostřednictvím svých struktur a mechanizmů napravovat nedostatky trhu. Pozdě-

ji zjistíme, že i vládní zásahy do ekonomiky mohou způsobovat problémy, jež se nazývají vládní selhání.

2.1 Selhání trhuTržní systém je prozatím nejdokonalejším systémem organizace ekonomické aktivity; i ten má však určité

meze své výkonnosti a vykazuje selhání. Neviditelná ruka trhu vede trhy tak, aby alokovaly své zdroje efek-tivně. Ve skutečnosti se však stává, že za určitých okolností tomu tak není. Situace, kdy trhy samy nejsou schopny alokovat zdroje efektivně, což má za následek vážné ekonomické, sociální i politické důsledky, se nazývá v ekonomii selhání trhu.

V jakých oblastech trh selhává lze vysvětlit na několika příkladech:– externality; externalitou se nazývá účinek jednání jedné osoby (firmy, atd.) na blahobyt (bytí, efektivnost)

druhé neúčastněné osoby (firmy, atd.). Příkladem je chemická továrna, znečišťující ovzduší i odpadní vody. Pokud vláda nezajistí formu regulace znečištění, bude pravděpodobně továrna produkovat výrobky bez ohledu na jakékoli škody na prostředí a lidech. Existují však také externality pozitivní, které stát naopak podporuje výhodnými podmínkami, dotacemi, granty, atd.

– monopoly; monopolem je označovaná tržní síla, která je schopna nežádoucím způsobem ovlivňovat tržní ceny. Příkladem z praxe může být monopolní dodavatel vody do města. Vlastník dodávek vody není subjektem tvrdé konkurence a může využívat svého monopolního postavení. Cenovou regulací vodného i stočného dochází ke korekcím cen.

– rozdělování ekonomické prosperity; tržní ekonomika odměňuje lidi podle jejich schopnosti vyrábět statky, za které mají ostatní lidé zájem platit. Neviditelná ruka trhu nezaručuje každému dostatek jídla, adekvátní zdravotní péči, vzdělání, ochranu, atd. Cílem mnoha veřejných politik je tedy dosáhnout rovnoměrnějšího rozdělení ekonomického blahobytu prostřednictvím financování veřejných statků (sociálního pojištění, soudnictví, podpory veřejného zdraví, atd.) a to daňovou politikou.

– selhání ve vztahu ke kultivaci lidského potenciálu; tržní mechanismy neřeší oblast kultivace lidského potenciálu, především ve složkách hodnotově orientační a sociálně participační, jejichž důsledky posléze přináší velké společenské problémy etické, ekonomické a politické. Veřejný sektor je koncipován tak, aby napravil selhávání trhu a prostřednictvím centrální makroekono-

mické politiky vlády stimuloval efektivnost národního hospodářství.

2.2 Selhání vládyNárodní hospodářství je nesmírně složitý mechanismus, jehož fungování není jen odrazem ekonomic-

kých zákonitostí. V reálném hospodářství každé země se promítají také vlivy historické, kulturní, nábo-ženské i politické, které řízení ekonomiky země komplikují a mnohdy musí vláda postupovat i na hraně

123

ekonomických zákonů, aby stabilizovala mnohé nestalé situace. Kromě těchto mimořádných situací však i vláda samotná může selhávat. Těmito situacemi mohu být: – rozhodování na základě politického konsenzu (tento typ rozhodování je mnohdy velmi vzdálen rozhod-

nutí racionálním a odborným), – v důsledku politických posunů v rámci volebního období není schopna žádná vláda uskutečňovat dlou-

hodobou, konzistentní hospodářskou politiku, – národní hospodářství je natolik složitým organizmem, že nelze do důsledků předvídat dopady nových

opatření, což má za následek nastolení nové situace vedoucí k dalšímu následnému opatření, atd., – většina vlád má omezenou možnost kontroly, přinejmenším v oblastech, kde kontroluje sama sebe, – pro zabezpečování všech oblastí má vláda tendenci k rozšiřování svého vlastních mocenského – byro-

kratického aparátu, což potažmo vede k tlaku na zvyšování daňové kvóty příslušné země.

2.3 Veřejný sektor a jeho strukturaVeřejný sektor lze členit podle různých kritérií (podle finančních toků, zakladatele, potřeb, atd.); jedním

z členění, které nám může pomoci odhalit podstatu, poslání a funkce veřejného sektoru je blokové členění dle Streckové (1998): a) Blok společenských potřeb obsahuje

– veřejnou správu, justici, policii, armádub) Blok odvětví rozvoje člověka

– školství, zdravotnictví, kulturu, tělesnou kulturu, sociální službyc) Blok poznání a informací

– věda a výzkum, informace (uchování a distribuce), masmédiad) Blok technické infrastruktury

– doprava, spoje; vodní, energetické a odpadové hospodářstvíe) Blok privátních statků

– bydlení, ostatní formy intervence do privátních statkůf) Blok existenčních jistot

– zaměstnanost, sociální zabezpečení. Rozsah veřejného sektoru je v různých zemích různý, obecně závisí na vnitřních politických, ekono-

mických, kulturně náboženských i historických faktorech. Mnozí ekonomové soudí, že lze vysledovat zá-vislost zvětšování a zmenšování rozsahu veřejného sektoru a výše přerozdělovacích procesů na politice vlády – levicová vláda tenduje k vyššímu podílu přerozdělovacích procesů a většímu rozsahu veřejného sektoru, u pravicové je tomu naopak.

2.4 Veřejná volbaÚstřední otázkou veřejné volby je, jak se individuální zájmy jednotlivců transformují do kolektivních

rozhodnutí. Tato kolektivní rozhodnutí (i když si to mnohý volič neuvědomuje, nebo to ani neví) rozhodují o poměru veřejného a soukromého sektoru, tedy o rozsahu nabídky veřejných a soukromých statků. Protože existuje pouze jedna produkční funkce s hranicí produkčních možností pro určitou zemi, je zajišťován vždy rozvoj jedněch statků na úkor druhých a naopak.

Voliči ve volbách rozhodují o veřejných příjmech a veřejných výdajích dvěma základními formami:– formou přímé demokracie, kdy volí každý volič podle pravidla většiny (absolutní, kvalifikované, relativ-

ní), – podle pravidla jednomyslného konsenzu; v praxi v podstatě nevyužitelná metoda.

Při velkém počtu voličů a množství řešených otázek je forma přímé demokracie nákladná a časově a organizačně neschůdná. Proto prostřednictvím institutu zastupitelské demokracie volí volič svého repre-

124

zentanta, obvykle zástupce určité strany, prezentující voliči nejbližší program. Tato volba však nezůstává bez rizika. Takto zvolení zastupitelé mohou dále reprezentovat jak zájmy voličů, tak zájmy strany, individuální, či lobbystické skupinové zájmy mocenských, finančních i jiných struktur.

Klíčová slova:veřejný sektor veřejná volbaselhání trhu kvalifikovaná většinaselhání vlády zájmové skupinybloková struktura veřejného sektoru

Otázky:1. Proč vznikl v tržní ekonomice veřejný sektor?2. O čem rozhoduje veřejná volba? Charakterizujte tržní a vládní selhání?3. Bloková struktura veřejného sektoru.

Literatura:Holman, R.: Ekonomie, C. H. Beck, Praha, 1999Kubátová, J.: Základní ekonomické principy, Universita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2003Strecková, Y.: Ekonomika veřejného sektoru, ESF Masarykova univerzita v Brně, Brno, 1998Strecková, Y. Malý, I.: Veřejná ekonomie, Computer Press, Praha, 1998

125

Kapitola 3 Veřejné statky a příčiny jejich vzniku

Pojem statek patří k základním ekonomickým kategoriím, název „statek“ pochází z neoklasické ekono-mie. Statek ve fyzické podobě (případně v podobě služby) je určen ke spotřebě a má specifickou schopnost přinášet užitek a uspokojovat potřeby.

Vsuvka: Rozlišujeme volné zdroje a volné statky. Volný zdroj je takovým zdrojem, který je využíván bezplatně. Volnými zdroji jsou takové zdroje, které nevyžadují žádné náklady na udržování. Na rozdíl od volných zdrojů volné statky vyžadují náklady na provoz, spotřebitelé je však z různých příčin neplatí. Náklady jsou za spotřebitele placeny z různých zdrojů, jako je státní, či veřejný rozpočet, nebo veřejné pojištění. O tom, zda tyto náklady budou placeny a v jaké výši rozhoduje institut veřejné volby. Veřejné statky jsou takové statky, které jsou financovány z veřejných prostředků, v praxi však existuje jejich další, podrobnější členění.

Pro členění statků existuje v ekonomické teorii několik pojetí. Statky jsou definovány podle charakteru jejich spotřeby. Jedno z nejjednodušších a nejpřehlednějších členění statků představuje tabulka č. 2:

Tabulka č. 2: Dělení statků

spotřeba vylučitelná nevylučitelnárivalitní A Bnerivalitní C D

Pramen: Malý, I.: Veřejné statky a veřejně poskytované statky. www. econ. muni. cz/~ivan

A… čistý soukromý statekD… čistý veřejný statek

O členění statků na čistý soukromý, či čistý veřejný statek rozhodují kriteria vylučitelnosti a rivality spotřeby statku. Jako čistý soukromý statek je označován ten statek, jehož spotřeba je vylučitelná a rivalitní (v tabulce označený A). Statky označené B a C jsou statky smíšenými. Čistý veřejný statek se vyznačuje nerivalitou a nevylučitelností ze spotřeby.

Pro hlubší členění statků prostřednictvím ekonomického kriteria, které respektuje zásadu – jakým způsobem jsou statky spotřebovány a co se děje s užitkem plynoucím ze spotřeby statku – je možno využít tabulek od Jackson, Browna* případně Baileyho**. Takto klasifikované členění statků je podrobnější a pro potřeby ekonomického členění statků postačující.

126

Tabulka č. 3: Členění statků dle Jackson, Browna

Dělitelnost spotřeby

Vylučitelnost ze spotřeby Nevylučitelnost ze spotřebyČisté soukromé statky Smíšené statkyNízké náklady na vyloučení Spotřebovávány kolektivně, může ovšem dojít

k přetížení kapacityProdukce prostřednictvím soukromých firem Mohou být produkovány jak státem, tak

soukromou firmouJejich produkce je financována z jejich prodeje

Jsou financovány buď z prodeje (poplatky), popř. prostřednictvím daní

Poskytování prostřednictvím trhu Poskytovány veřejně, ale i tržněPříklady: vitamínové nápoje, sportovní oděv, fitness, aerobic, lyžování, atd.

Příklad: veřejná plovárna, veřejné kluziště, atd.

Nedělitelnost spotřeby

Smíšené statky Čisté veřejné statkySoukromé statky spojené s externalitami Vysoké náklady na vyloučení

(popř. nemožnost vyloučení)Jsou produkovány soukromými subjekty Produkovány státem, popř. soukromou

firmou na základě smlouvy se státemPoskytována pomocí trhu, cena je „deformována“ dotací, popř. kolektivním zdaněním

Poskytovány z veřejných rozpočtů

Financování z příjmů z prodeje Financovány z daňových příjmůPříklady: diváctví, sportovní služby nabízené občanskými sdruženími; tenis, volejbal, korfbal, atd.

Příklady: veřejná hřiště, turistika, běh na lyžích, hry v přírodě, atd.

* Jackson, P. M., Brown, C. V.: Public Sector Economics. Blackwell, Oxford UK & Cambridge USA, 1994** Bailey – In.: Nemec, J., Wright, G.: Verejné financie. NISPAcee 1998

Tabulka 4: Charakteristika statků podle Baileyho

Typ statku Čistý veřejný statek Smíšený statek* Statek pod ochranou Čistý soukromý statekKdo získává? všichni členové

společnostispotřebitelé a společnost

individuální spotřebitelé

individuální spotřebitelé

Vylučitelnost neplatičů

technicky nemožná složitá, popř. nemožná

možná možná

Možnost stanovení ceny

nemožné možné možné možné

Spotřebitelský výběr neexistuje určitá míra plná míra plná míraVliv spotřeby na poptávku

není spotřeba snižuje nabídku

spotřeba snižuje nabídku

spotřeba snižuje nabídku

Kdo by měl platit na základě alokační efektivnosti

daňový poplatník spotřebitelé platí ceny upravené o ceny nebo dotace**

spotřebitelé platí ceny dotované ze zdanění

spotřebitelé platí plné náklady

Vztah mezi placením a spotřebou

neexistuje těsný těsný plný

Kdo rozhoduje, zda se statek bude produkovat

výhradně stát regulovaný trh regulovaný trh výhradně spotřebitel

Pramen: Nemec, J., Wright, G.: Verejné financie. NISPAcee 1998

* Statek, který má vlastnosti jak veřejného, tak privátního statku. ** Daně u negativních externalit, dotace u pozitivních externalit

127

Jak bylo výše v tabulkách specifikováno, lze v reálném životě rozlišit všechny typy statků:– (a) čistý veřejný statek, – (b) smíšený statek, – (c) statek pod ochranou, – (d) privátní statek.

Klíčová slova:– volný zdroj– volný statek– veřejný statek– smíšené statky– statky pod ochranou– veřejná volba

Otázky:1. Jaký je rozdíl v ekonomickém chápání veřejného zdroje a veřejného statku? 2. Uveďte členění statků ve vztahu k rivalitě a vylučitelnosti. 3. Co to je statek pod ochranou?4. Jakým způsobem ovlivňuje veřejné statky veřejná volba?

Literatura:Bailey – In.: Nemec, J., Wright, G.: Verejné financie. NISPAcee 1998Jackson, P. M., Brown, C. V.: Public Sector Economics. Blackwell, Oxford UK & Cambridge USA, 1994Kubátová, J.: Základní ekonomické principy, Universita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2003Malý, I.: Veřejné statky a veřejně poskytované statky. www. econ. muni. cz/~ivanStrecková, Y. Malý, I.: Veřejná ekonomie, Computer Press, Praha, 1998

128

Kapitola 4 Veřejné finance

ÚvodVeřejné finance jsou vymezeny v oblasti finančních vztahů specificky tím, že se odehrávají mezi veřejnou

rozpočtovou soustavou na straně jedné a ostatními ekonomickými subjekty na straně druhé. Tyto finanční vztahy vznikají v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a financováním institucí prostřednictvím činností (pro-gramů a aktivit), které vytváří rámec fiskální politiky státu. Ústředním subjektem vztahů v rámci veřejných financí je veřejná správa reprezentovaná státní správou, místní správou a samosprávou.

Důvodem existence veřejných financí je tržní selhání, jež je korigováno prostřednictvím veřejných příjmů a veřejných výdajů z veřejných rozpočtů, případně cenovou regulací. Produktem řízených finančních toků je tak existence státního a municipálního veřejného sektoru.

Veřejné finance velmi úzce souvisí z rozpočtovou a fiskální politikou státu. Zatímco fiskální politika v sobě nese makroekonomické aspekty stabilizační politiky státu (byla podrobněji probrána v oddíle mak-roekonomika), rozpočtová politika řeší spíše alokační a redistribuční aspekty veřejných financí.

4.1 Principy a funkce veřejných financíU veřejných financí se obvykle uvádějí tři jejich charakteristické principy:

– nenávratnost, pod kterou lze rozumět princip, kdy poplatník zaplatí daň, clo, či jiný typ poplatku a při-tom mu však nevzniká nárok, aby mu tento peněžní vklad byl v nějaké podobě vrácen,

– neekvivalence, v oblasti veřejných financí prezentuje princip nealikvotního poměru poskytnutých plateb, daní, poplatků a cel poplatníků a poskytnutého plnění, které poplatník dostává z veřejných zdrojů,

– nedobrovolnost. Žádný poplatník neplatí svoje daně rád a dobrovolně, musí být k tomu donucen zákon-nou cestou.

Kromě uvedených principů lze rozlišit tři funkce veřejných financí:– alokační, – distribuční, – stabilizační.

Alokační funkcí se rozumí, kolik prostředků a v jaké struktuře bude nasměrováno do veřejných a kolik do soukromých statků. Distribuční funkce je charakterizována mírou redistribuce veřejných prostředků za účelem zabezpečení společností uznávané míry rozdělení důchodů a majetku. Stabilizační funkci lze chápat jako možnost veřejných financí ovlivnit makroekonomické ukazatele státu, jako zaměstnanost, ekonomický růst, inflaci, či bilanci státního rozpočtu.

4.2 Rozpočtová soustavaInstitucionální rámec veřejných rozpočtů je dán rozpočtovou soustavou, která má danou pevnou struk-

turu a platí v ní zákonem stanovená rozpočtová pravidla. V soustavě veřejných rozpočtů jsou zahrnuty:a) státní rozpočetb) rozpočty vyššího územně správního typuc) místní (municipální) rozpočty.

Následující schéma č. 1 znázorňuje rozpočtovou strukturu pro Českou republiku

129

Schéma č. 1: Rozpočtová struktura v ČR

V rámci rozpočtové soustavy lze určit orgány řízení, kterými je ministerstvo financí, finanční úřady a blíže nespecifikovaná pracoviště finančního charakteru na úrovni územní a municipální veřejné správy.

a) Státní rozpočetStátní rozpočet je ústředním rozpočtem celé rozpočtové soustavy. V jeho klíčovém významu se zračí

alokační, distribuční a stabilizační funkce. Státní rozpočet je centralizovaným peněžním fondem, který vykazuje běžné příjmy (daně, cla, pojištění, atd.), běžné výdaje (transfery domácnostem, veřejná spotřeba státu a obyvatelstva) a kapitálové výdaje (investice) a kapitálové příjmy (např. prodej majetku, půjčky, úvěry). Zjednodušenou bilanci příjmů a výdajů státního rozpočtu podává následující tabulka č. 5:

Tabulka č. 5: Příjmy a výdaje státního rozpočtu

V rámci státního rozpočtu lze konstatovat vyrovnaný rozpočet pouze tehdy, kdy se příjmy rovnají vý-dajům. Rozpočtového deficitu dosahuje rozpočet tehdy, když jsou výdaje vyšší než příjmy, rozpočtového přebytku v opačném případě. Výskyt rozpočtového deficitu, či přebytku souvisí velmi úzce s rozpočtovou a fiskální politikou vlády, ale také s ekonomickou konzistencí příslušného státu.

Veřejný dluh je označován jako souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu.

130

4.3 Veřejné výdajeVeřejné výdaje představují výši nákladů, které garantovaným způsobem poskytuje veřejná rozpočtová

soustava na zákonem specifikované služby a statky. Tento balík služeb a statků je dán kolektivní poptávkou voličstva.

Veřejné výdaje jsou podle statistiky národních účtů děleny zhruba do dvou kategorií:1. vládní nákupy a služby (tj. práce, spotřební zboží, atd.) a nákup kapitálových statků a služeb (investice

do veřejného sektoru, silnice, zdravotnictví, školství, atd.)2. transferové výdaje (penze, subvence, dávky v nezaměstnanosti atd.) Tyto výdaje jsou redistribučního

charakteru. Obě skupiny veřejných výdajů ovlivňují odlišným způsobem agregátní poptávku. Zatímco vládní výdaje

(nákupy a služby) ovlivňují tuto poptávku přímo, transfery působí zprostředkovaně. Veřejné výdaje mohou mít dva základní efekty na ekonomické subjekty: důchodový a substituční.

Velikost veřejných výdajů se měří absolutně i podílem na HDP (HNP). Faktory růstu veřejných výdajů:

– změny v demografické struktuře, – technologické změny (obrana, zdravotnictví, atd.), – demonstrační efekt, – politické a sociální vlivy. (Wagnerův zákon, Peacockova a Wisemanova analýza)

4.4 Finance územní samosprávyVeřejnou správou se rozumí správa veřejných záležitostí (což je odlišné od správy soukromé). Veřejná

správa zahrnuje tu oblast, kde je účelem naplnění veřejného zájmu. V rámci státu představuje moment decentralizace státní moci, neboť umožňuje společenstvím občanů podílet se na veřejné moci.

Struktura veřejné správy má rámcově následující podobu:

Veřejná správa

Státní správa Samospráva

územní samospráva zájmová samospráva

Základem svobodného státu je svobodná obec. Ta je označována v souladu s čl. 99 Ústavy České re-publiky za základní samosprávný celek, podle čl. 100 Ústavy je obec blíže charakterizována jako územní společenství občanů, které má právo na samosprávu a je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Problematika obcí je blíže specifikována zákonem o obcích.

Historickou kontinuitu najdeme ve dvojí působnosti:– samostatné a– přenesené.

Samostatná působnost znamená suverénní výkon samosprávy v rozsahu svěřené jí zákonem jako např. hospodaření s majetkem, místní policie, vydávání obecně závazných vyhlášek v rámci samostatné působ-nosti atd. Přenesená působnost spočívá ve výkonu státní správy, která je na ni přenesena ze zákona. Výkon

131

přenesené působnosti zabezpečují tzv. pověřená města, kterých je v ČR cca 300. Smyslem je přiblížit výkon státní správy občanovi.

Zákon o obcích vymezuje obec ze tří základních hledisek jako:– územní celek, – společenství občanů a– právnickou osobu.

4.5 Struktura rozpočtu obceRozpočet představuje pro každou obec určitý stupeň autonomie, finanční soběstačnosti, stability ale také

odpovědnosti. Rozpočet se sestavuje na příslušný rok a je ústřední osou řízení obce. Plní několik funkcí, z nichž rozhodující jsou: plánovací, alokační, řídící, informační a kontrolní. Rozpočet obce navazuje na vyšší rozpočty, jeho rámec je dán následujícím schématem č. 2:

Schéma č. 2: Rozpočet obce

Příjmy běžného rozpočtu Výdaje běžného rozpočtu Příjmy kapitálového rozpočtu Výdaje kapitálového rozpočtu

Saldo příjmů a výdajů rozpočtové politikyFinanční operace

Přijaté úvěry Splátky úvěrů

Finančně krytý rozpočet

Rozpočtová skladba člení peněžní operace z hlediska: kapitolního, druhového a funkčního. Kapitolní třídění vyjadřuje okruh působnosti a odpovědnosti subjektu, v němž se realizují peněžní operace. Zákon stanovuje obsah kapitol státního rozpočtu a v tomto smyslu jsou rozpočtové prostředky na obce rozepiso-vány. Ty jsou potom rozdělovány do jednotlivých organizačních útvarů obce. Příklad: Druhové třídění peněžních operací:– příjmy: -daňové-nedaňové-kapitálové-přijaté dotace– výdaje: -běžné-kapitálové-ostatní– financování

Klíčová slova:– veřejné finance– rozpočtová soustava– státní rozpočet– rozpočet vyšších územně správních celků– rozpočet obcí

Otázky:1. Stručně charakterizujte veřejné finance. 2. Znázorněte rozpočtovou strukturu veřejných rozpočtů v České republice.

132

3. Příjmy a výdaje státního rozpočtu, VÚSC, obce. 4. V čem spočívá rozpočtová a fiskální politika vlády?

Literatura:Buchanan, J, M.: Veřejné finance, Computer Press, Brno, 1998Rektořík, J. et all.: Jak řídit kraj, město, obec, IMS, Praha, 2002Strecková, Y. Malý, I.: Veřejná ekonomie, Computer Press, Praha, 1998Žák, M. et all.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

Oddíl V. Mezinárodní ekonomie

Kapitola 1 Mezinárodní obchodKapitola 2 Světová integrační ekonomická seskupení, Evropská unie

135

Kapitola 1 Mezinárodní obchod

ÚvodMezinárodní ekonomie je částí ekonomické teorie, zaměřující svou hlavní pozornost na ekonomické

souvislosti a dopady existence mezinárodního toku zboží a výrobních faktorů. I když se v současnosti nedělí striktně na oblast mezinárodního obchodu, což přesněji představuje mikroekonomický pohled na interakce mezi národními ekonomikami a makroekonomický pohled na mezinárodní finance a jejich vztah na agregátní veličiny, v této kapitole se zaměříme (v duchu již přežitého dělení) pouze na mezinárodní obchod a jeho ekonomické souvislosti a charakteristiky.

1.1 Mezinárodní obchod, cla a kvótyK největšímu nárůstu světového obchodu dochází po druhé světové válce, kdy země zničené válkou

potřebovaly rychlou obnovu svých hospodářství. V roce 1947 vzniká GATT – Všeobecná dohoda o clech a obchod, jako organizace, usilující o liberalizaci mezinárodního obchodu. Jejími principy se staly podmín-ky dodržování zásad a pravidel ve vzájemném mezinárodním obchodu, zejména zásada nejvyšších výhod a nediskriminace v obchodních stycích jednotlivých zemí a postupné odstraňování obchodních překážek. Prostřednictvím mnohostranné doložky nejvyšších výhod se všechny dohodnuté překážky v obchodu (jako cla, mimocelní překážky, dumping, atd.) v průběhu dalších let snižovaly a byly zahrnovány vzájemných mnohostranných smluv. V roce 1994 se poslední platné úpravy GATTu staly nedílnou součástí nově vzniklé Světové obchodní organizace(WTO).

Země, která dostatečně nevyužívá zahraniční obchod nevyužívá optimálně veškerých svých zdrojů. V současné době již ani velké ekonomiky nejsou schopny udržet svůj ekonomický růst bez mezinárodní integrace a obchodního propojení s ostatními ekonomikami. Míra zapojení příslušné země do mezinárod-ního obchodu je označována jako otevřenost ekonomiky a je dána podílem vývozu či dovozu na hrubém domácím produktu (v %).

Pomineme-li mezinárodní obchod, který je vyvolán evidentně rozdílným vybavením přírodních zdrojů a podmínkami produkce v zásadně různých klimatických nebo geografických podmínkách, spočívá ekono-mická podstata obchodu obecně na principech uplatňování absolutní, či komparativní výhody (viz. Kapi-tola 2). Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna ze dvou obchodujících zemí absolutní výhodu při výrobě obou směňovaných statků, když se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má země komparativní výho-du. Pokud tyto země spolu obchodují, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá země samostatně.

Míra otevřenosti země závisí na mnoha ekonomických i mimoekonomických faktorech. Těmito faktory jsou především ochrana zaměstnanosti země, ochrana strategických odvětví případně bezpečnostní důvody státu. Proto mnohé země, a to i přes nesporné výhody mezinárodního obchodu využívají různých forem ochranářství, které tvoří překážky volnému obchodu. Kromě mimocelních překážek (specifické technické normy, zdravotní a jiné předpisy atd.) využívají cla a dovozní kvóty.

Cla jsou obvykle stanovena procentní přirážkou k dovozu různých druhů statků, čímž se snižuje hlav-ní konkurenční výhoda dovozové komodity, což je nižší cena. Dovozními kvótami zase země především kvantitativně omezují dovoz určitého statku na určité období. Dovozní kvóty jsou stanovovány v počtu jednotek, objemem nebo hmotností.

Ochranářská omezení dovozu však mají z dlouhodobějšího hlediska pro ochranářské země tu nevýhodu, že vytváří skleníkové prostředí pro výrobu, která by jinak byla v konkurenčním tlaku s dovozní komoditou. Tuzemská výroba pak dlouhodoběji produkuje výrobky s vyšší cenou, čímž se i snižuje množství prodáva-ného statku, což nevede k optimálnímu a efektivnímu využívání zdrojů dané země.

136

1.2 Obchodní a platební bilance zeměObchodní bilance je velmi důležitou součástí platební bilance. Vyjadřuje vztah mezi celkovou hodnotou

vývozu a dovozu země (bez ohledu na termín úhrady platby) zpravidla za jeden kalendářní rok. O aktivní platební bilanci hovoříme, přesahuje-li hodnota vývozu dovoz, pasivní obchodní bilance znázorňuje opačný stav. S velkým rozvojem služeb nabývá na významu tzv. výkonová bilance, která kromě zboží zahrnuje také vývoz a dovoz služeb. Rozdíl mezi vývozem a dovozem je označován jako čisté vývozy (X), které jsou, jak je nám známo, součástí výpočtu HDP předmětné země (viz. produktová metoda).

Odraz vnější rovnováhy země podává její platební bilance. Ta vyjadřuje, kromě plateb do zahraničí a inkas ze zahraničí za zboží a služby, peněžní hodnotu všech hmotných toků (darů, barterových obchodů, investic) a hodnotu pohledávek a závazků, zlata, atd.

Členské země předkládají Mezinárodnímu měnovému fondu přehled o platební bilanci ve strukturované podobě. Platební bilance je rozdělena do tří částí:– běžný účet, – kapitálový účet, – finanční účet a – změna rezerv.

Rozhodující položkou běžného účtu je bilance vývozu a dovozu zboží a služeb. Kapitálový účet je tvo-řen kapitálovými převody, tj. přílivem do a odlivem kapitálu ze země. Součástí finančního účtu je bilance přímých, portfoliových, krátkodobých a dlouhodobých investic.

Platební bilance je bilancí účetní, proto musí být vyrovnána v rámci kompenzací jednotlivých účtů, či změnou rezerv. I když je tato bilance navenek vyrovnaná, dovedeme zcela jistě určit, zda je obchodní bi-lance aktivní, či pasivní. Deficit země, pokud jím není z krátkodobého hlediska a řízeně řešena konkrétní makroekonomická situace, je projevem nevyváženosti vztahů dané země vůči zahraničí.

Klíčová slova:GATT Mezinárodní obchodCla a kvótyObchodní bilancePlatební bilance

Otázky:1. Je schopna WTO svými nástroji ovlivnit světový obchod?2. Vysvětlete smysl zavádění cel a dovozních kvót. 3. Co ovlivňuje obchodní bilanci jednotlivých zemí?4. Z jakých základních účtů sestává platební bilance?

Literatura:Mankiw, N, G.: Zásady ekonomie, Grada Publishing, Praha, 1999Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, 1999Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

137

Kapitola 2 Světová integrační ekonomická seskupení

ÚvodV důsledku stále se prohlubující globalizace dochází k intenzivnější, rychlejší a koordinovanější výmě-

ně zboží, přesunům kapitálu i migraci pracovních sil. Tento pokrok je umožněn nejen díky poznatkům z nejrůznějších vědních oborů, uplatňováním nejnovější techniky a technologií, ale také na základě poli-tického a hospodářského klimatu a prostřednictvím celosvětově uznávaných pravidel a institucí. Světové společenství se tak stalo jednolitým organismem, jehož nedílnou součástí je institucionální rámec, daný na jedné straně existencí významných nadnárodních institucí (OSN, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, atd.) a jimi vytvořených pravidel, na druhé straně daný existencí velkých nadnárodních integrač-ních seskupení a jejich interdependencí (vzájemné závislosti). Nejintenzivněji probíhá výměna zboží vně i uvnitř v současné době nejrozvinutějších center, kterými jsou Severní Amerika, Evropská unie a země jihovýchodní Asie.

2.1 Mezinárodní měnový fond a Světová bankaPro vzájemný obchod neužívají jednotlivé země stejné měnové jednotky, neboť v zemích existují jako

platidla národní měny. Při nákupu a prodeji zboží a služeb mezi jednotlivými státy pak dochází ke vzá-jemné interakci mezi platidly zemí, která tvoří základ systému měnových kursů (tj. vzájemný poměr mezi jednotlivými měnami) a mezinárodního měnového systému. Ten umožňuje uspořádání mezinárodních finančních vztahů prostřednictvím mezinárodního platebního styku.

Historie měnového systému nebyla jednoduchá a prošla mnoha stádii. K historickým měnovým sou-stavám patřil bimetalismus a zlatý monetarismus, jehož vrcholnou formou byl standard zlaté mince, který zaručoval volnou směnitelnost zlata za všechny formy peněz, přičemž měnový zákon přesně určoval zlatý obsah peněžní jednotky a hmotnost plnohodnotných zlatých mincí. Současný měnový systém navazuje na brettonwoodský systém, v němž byly měny konvertibilní (směnitelné) fixním poměrem za dolar a dolar byl směnitelný za zlato. Zrušením konvertibility dolaru se zlatem a přijetím plovoucích kursů (z evropské iniciativy) v roce 1973 byl završen proces demonetizace zlata a ustaven mezinárodní měnový systém sou-časného typu.

Poznámka: V systému plovoucích kursů měny nemají oficiální paritu, jejich kurs se tvoří na trhu podle nabídky a poptávky po jednotlivých měnách. Ve skutečnosti je tento čistý (monetaristicky chápaný) sys-tém víceméně korigován intervencemi odpovědných institucí za měnu. (Např. v ČR intervence ČNB na měnovém trhu.)

Plovoucí měnové kursy vyvolávají nejistotu a vytvářejí příznivé podmínky pro vznik situací, kdy se měno-vé kursy v důsledku politických a hospodářských situací ale i pod vlivem spekulace odchylují od reálných hospodářských ukazatelů zemí. Přijetí systému pružných (flexibilních) měnových kursů je výsledkem celého komplexu hospodářských, politických a spekulativních hledisek tržního soutěžení v globální světové ekono-mice. Přesto, že dolar ztratil svou hegemonii, nadále zůstává pilířem mezinárodního měnového systému.

Nedílnou složkou mezinárodního finančního systému jsou instituce, jenž vznikly společně s brettonwo-odským měnovým systémem – Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka.

MMF má svou činností přispívat k udržování měnové stability, napomáhat postupnému odstraňování devizových omezení a přispívat tak k vytváření předpokladů k zavádění devizové směnitelnosti národních měn, poskytovat členským zemím MMF úvěry k vyrovnávání přechodného salda platební bilance. Přístup k podpoře fondu mají pouze země, které respektují doporučované podmínky chování – požadováno bývá uplatňování vhodných politik, vedoucích k vyrovnané platební bilanci, hospodářskému růstu, zaměstna-nosti, finanční stabilitě, strukturálním změnám, atd. Velmi úzce spolupracuje v této souvislosti se Světovou bankou. Fond svoji činnost financuje z příspěvků svých členů a pomocí půjček.

138

Světovou banku tvoří vlastně skupina čtyř institucí:– IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, – IDA – Mezinárodní sdružení pro rozvoj, – IFC – Mezinárodní finanční korporace a– Agentury pro mnohostranné investiční záruky.

Původně vznikla IBRD jako banka na obnovu a rozvoj válkou zpustošené Evropy ale poté se těžiště její působnosti přeneslo na podporu rozvoje rozvojových zemí vč. Zemí východní Evropy. Banka především poskytuje dlouhodobé úvěry v nízkou marží (na 15-20 let) se zaměřením na stimulaci ekonomického růstu těchto zemí, financování ekonomických reforem a to institucím, soukromému a družstevnímu sektoru, které mají záruku státu, přičemž prioritou je zlepšení životní úrovně obyvatel.

2.2 Integrační ekonomická seskupení, Evropská unieEkonomickou integrací lze rozumět postupné vytváření těsnějších a intenzivnějších vztahů a vazeb mezi

jednotlivými zeměmi nebo jednotlivými částmi světové ekonomiky. Ekonomickou integraci nelze chápat jako jednorázový proces. Základním stupněm je liberalizace mezinárodního obchodu, dalším navazujícím stupněm je liberalizace mezinárodního pohybu faktorů výroby (kapitálu a pracovních sil). Nejvyšším stup-něm je koordinace a harmonizace hospodářských politik včetně společných makroekonomických principů a strukturálních a sociálních politik. Regionální ekonomická integrace má tyto stupně:– preferenční zóna, – zóna volného obchodu, – celní unie, – společný trh, – hospodářská a měnová unie a – politická unie.

Ekonomická integrace má nesporný význam v rychlé realokaci zdrojů uvnitř integrace a využívá pozi-tivních efektů plynoucích ze zvýšené efektivity většího trhu.

Západní Evropa se stala oblastí, kde ekonomická integrace jednotlivých zemí dospěla nejdále. Patnáct let po druhé světové válce se na tomto území profilovala dvě integrační společenství, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a Evropské hospodářské společenství (EEC), které vytvořily základ současné podobě Evropské unie.

Cílem EFTA bylo vytvořit, na základě funkcionalistické integrace, oblast volného obchodu a současně i protiváhu Evropskému společenství. Zakládajícími zeměmi se staly: Dánsko, Norsko, Portugalsko, Ra-kousko, Švýcarsko, Švédsko a Velká Británie. Postupem času přistoupily Finsko, Island a Lichtenštejnsko. V oblasti volného obchodu byla realizována opatření na odstranění dovozních kvót a cel, poději všech ostatních netarifních a technických překážek obchodu. Tato liberální forma integrace se později stala ne-dostatečnou a většina členů EFTA vystoupila z integračního svazku a vstoupila do EEC. V EFTA zůstaly tyto země: Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.

Evropské hospodářské společenství (dále jen EHS) vzniklo na základě jedné z Římských smluv (Smlou-vy o založení EHS) v roce 1958. Tvořilo ji původně pouze šest států: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemí. Samotná smlouva sledovala postupnou hospodářskou integraci členských států nejprve vytvořením celní unie, později společného trhu. Byl vytvořen širší kosenzus pro politiky v oblasti zahraničního obchodu, dopravy a zemědělství. Koordinace probíhala i v oblasti fiskální a monetární politiky s ohledem na vyrovnanost platebních bilancí jednotlivých členských zemí. V rámci EHS vznikly instituce (Komise ES, EIB, ESF, atd.), Evropský měnový systém a Jednotný evropský akt (jednotný společný trh). Dlouhodobý proces vyústil v Maastrichtskou smlouvu o Evropské unii, která vstoupila v platnost v roce 1993. Základním úkolem EU je utvářet vztahy mezi členskými státy a jejich národy způsobem, projevují-cím soudržnost a solidaritu. V současnosti (v roce 2005) má EU již 25 členů a stala se klíčovým pojmem současné Evropy v politickém, hospodářském a sociálním smyslu.

139

2.3 Polarizace ekonomického vývoje globalizovaného světaSoučasný svět prochází velmi rychlým vývojem, jenž způsobuje u jedněch zemí stále vyšší produktivitu,

prosperitu, nadbytek produkce a stálý růst životního standardu obyvatel těchto zemí a u jiných zemí stagna-ci, či dokonce pokles produkce z různých důvodů (politické, hospodářské problémy, živelní katastrofy, atd.). Přes veškerá opatření celosvětově působících institucí, dochází k prohlubování bohatství a chudoby.

Ve světovém společenství lze v zásadě definovat dvě skupiny zemí:– rozvinuté země (tj. OECD) a – rozvojové země.

V tomto členění chybí země, které se transformují na tržní ekonomiku, to jsou nově industrializované země a bývalé centrálně plánované ekonomiky, které se nachází mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Rozhodující rozdíl mezi jednotlivými skupinami zemí se nachází v životní úrovni obyvatelstva, který se měří podílem HDP na obyvatele.

Klíčová slova:mezinárodní měnový systém ekonomická integraceMezinárodní měnový fond, Světová banka EFTA, EECEvropská unie

Otázky:1. Vysvětlete podstatu mezinárodního měnového systému. K čemu slouží?2. K čemu vznikl a jaký je současný smysl Mezinárodního měnového fondu a Světové banky?3. Uveďte jednotlivé intenzifikační stupně rozvoje ekonomické integrace jako systému. 4. Evropská unie, její vznik, vývoj a význam nejen pro Evropu.

Literatura:1. Echaudemaison, C, D. et all.: Slovník ekonomie a sociálních věd, EWA Edition, Praha, 19952. Kubišta, V. et al.: Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio, Praha, 19993. Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, 19994. Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha, 2002

141

ZÁVĚR

Skripta Základy ekonomie svým zaměřením plošně zasahují do všech oblastí ekonomie. Mikroekonomii, makroekonomii, veřejnou ekonomii, finance a další specializované ekonomické vědní disciplíny nelze dů-kladně podchytit na rozsahem omezených stránkách tohoto základního kurzu. Obsah, který autoři zvolili v jednotlivých oddílech a v rámci jednotlivých kapitol, navazuje na bazální znalosti ekonomie středoškol-ského studia a úměrně je rozšiřuje.

Struktura textu je zaměřena spíše na samostudium, s množstvím otázek a příkladů. Doporučená odborná literatura v závěru každé kapitoly, umožní každému, který plně nepochopil souvislosti výkladu a také těm, kterým naopak nebude stačit předkládaný obsah a rozsah, doplnit své znalosti dalším studiem doporuče-ných textů. Skripta jsou svým zaměřením a zpracováním rovněž vhodná pro distanční formu studia.

Základy ekonomie, stejně jako i jiné učební texty z ekonomicko-manažerských disciplín by nevznikly bez iniciativy pedagogů nově vznikající Katedry aplikované ekonomie na FF UP a grantu, určeného na rozvoj předmětů ekonomického zaměření na Palackého univerzitě v Olomouci. Poděkování za ekonomickou osvětu tedy patří především těmto pedagogům.

kolektiv autorů

Ing. Vladimír Hobza, Ph.D.Ing. Dora Assenza, Ph.D.Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D.

Základy ekonomieStudijní texty pro denní studium na vysokých školách neekonomického zaměření

Výkonný redaktor prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D.Odpovědná redaktorka Jarmila KopečkováTechnická redaktorka RNDr. Miroslava KouřilováGrafický návrh obálky Ivana Perůtková

Učební text neprošel ve vydavatelství redakční jazykovou úpravou

Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci,Křížkovského 8, 771 47 Olomoucwww.upol.cz/vupe-mail: [email protected]

Olomouc 2006

1. vydání

Ediční řada – Skripta

ISBN 80-244-1295

Neprodejné

Date post:	28-Feb-2019
Category:	Documents
Upload:	duongnga
View:	226 times
Download:	0 times

ZÁKLADY EKONOMIE - old · předpokládáme, že pro mikroekonomii, makroekonomii a veřejnou...

Documents