Z l í n

Zámecké knihovnyve Zlínském kraji

Petr Mašeka kolektiv

Zlín

Autoři textů © Luboš Antonín, Kateřina Czinegová, Eva Lysáčková, Petr Mašek,

Cyril Měsíc, Zdeněk Pokluda, Helena Veličková;

Fotografie a obrazové dokumenty © Vladimír Kubík, Cyril Měsíc, Arcibiskupství

olomoucké;

Vydavatel © Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace,

ISBN ----

Vydavatel děkuje za spolupráci na přípravě a vydání publikace:

Arcibiskupství olomouckému a Muzeu umění Olomouc

Knihovně Národního muzea – oddělení zámeckých knihoven

Městskému muzeu Valašské Klobouky

Národnímu památkovému ústavu, územnímu odbornému pracovišti v Kroměříži

správcům zámků Buchlovice a Vizovice a hradu Buchlov

Autoři kapitol

PhDr. Petr Mašek Úvod, Bílovice, Branky, Dřínov, Dinotica,

Hoštice, Kvasice, Lešná u Valašského

Meziříčí, Lešná u Zlína, Liptál, Litenčice,

Luhačovice, Lukov, Morkovice, Napajedla,

Ořechov, Pohořelice, Slavičín, Střílky,

Valašské Meziříčí, Zdislavice, Zdounky

PhDr. Luboš Antonín Buchlov a Buchlovice,

Bystřice pod Hostýnem, Přílepy

Mgr. Kateřina Czinegová Vizovice

Mgr. Eva Lysáčková Návojná

Bc. Cyril Měsíc Zámecká knihovna Arcibiskupského zámku

a zahrad v Kroměříži

PhDr. Zdeněk Pokluda Klečůvka

PhDr. Helena Veličková Holešov

Autoři kapitol

Úvod

Introduction

Zámecká knihovna Arcibiskupského zámkua zahrad v Kroměříži

Zámek a jeho historie

Zámecká arcibiskupská historická knihovna

Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži

Osudy knihovního fondu od druhé světové války po současnost

Interiér knihovny a bohatství knihovního fondu

Knižní fond

Hudební archiv

Numismatická sbírka

Nejvýznamnější dokumenty

Zajímavost

Přílohy

Zámecké a hradní knihovny na území Zlínského kraje

Bílovice

Branky

Buchlov a Buchlovice

Bystřice pod Hostýnem

Dřínov

Dinotica

Holešov

Hoštice

Klečůvka

Kvasice

Lešná u Valašského Meziříčí

Obsah

Lešná u Zlína

Liptál

Litenčice

Luhačovice

Lukov

Morkovice

Napajedla

Návojná

Ořechov

Pohořelice

Přílepy

Slavičín

Střílky

Valašské Meziříčí

Vizovice

Zdislavice

Zdounky

Rejstříky

Místní rejstřík

Osobní rejstřík

Medailony autorů

Poznámka vydavatele

Seznam fotografií

Úvod

/ Petr Mašek /

8 / 9

Zámecké knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou unikátně do-

chovaným souborem více než jednotlivých fondů s celkovým počtem přes

svazků. Obsahují literaturu od konce . do poloviny . století. Jazyková

skladba knihoven kopíruje dobu vzniku knih, t.j. středověké kodexy a prvotisky

jsou povětšinou latinské, v . století se zvětšuje procento němčiny, v . a . sto-

letí dominuje v mnoha fondech francouzština, tehdejší „esperanto šlechty“. Vedle

toho se častěji setkáme ještě s italštinou a španělštinou, zcela ojediněle s angličti-

nou, jejíž výskyt se zvětšuje až v průběhu . a počátkem . století, ostatně obdob-

ně jako v případě češtiny, alespoň u některých rodů. Koncepci zachování kniho-

ven jako svébytných sbírek prosadil v těžkých dobách počátku . let . století

PhDr. Bohumír Lifka, který se i osobně postaral o záchranu mnohých knihoven.

Tyto knihovny jsou dnes v majetku různých institucí: největší část vlastní Národní

muzeum a Národní památkový ústav, dále pak některá muzea, knihovny či jiné

instituce, a po roce , kdy došlo k restitucím některých knihoven původním

vlastníkům, i soukromé osoby. Všechny tyto knihovny, bez ohledu na majitele,

jsou metodicky spravovány oddělením zámeckých knihoven Knihovny Národního

muzea. V současnosti jsou prakticky všechny knihovny sepsány v lokálních kata-

lozích, asi svazků je obsaženo v souborném lístkovém jmenném katalogu

v Knihovně Národního muzea a dnes již o něco větší množství je zpracováno

v počítačové podobě tohoto katalogu.

Zachování sbírek ve své původní podobě představuje dnes největší bohat-

ství zámeckých knihoven. Díky tomu je možné studovat vznik a vývoj jednotlivých

sbírek, sledovat zájmy doby i konkrétních majitelů, dozvídat se o jejich zálibách

i povinnostech. Při srovnávání více knihoven vidíme módní trendy, které ovlivňo-

valy celou společnost, a občas vyvstanou, díky neobvyklé skladbě knihovny, zvlášt-

ní podivíni či výjimečně prozíraví myslitelé a sběratelé. Knihovny na zámcích

a dalších šlechtických sídlech v minulosti vznikaly i zanikaly, větší sbírky bývaly

často chráněny fideikomisním zákonem, menší prožívaly pestřejší osudy. Vzhle-

dem k častým změnám majitelů statků a sídel se knihovny různě stěhovaly, někdy

naopak zůstávaly a staly se majetkem nového pána zámku. Někdy se sbírky roz-

dělovaly, dědicové si odnášeli své podíly na své zámky, novomanželky si občas při-

vážely své knihovny na statky svých ženichů, docházelo k odvozu celých knihoven

za hranice země, ale i naopak přicházely do českých zemí rozsáhlé sbírky z ciziny.

Někdy knihovny posloužily i jako majetek, kterým bylo možné uhradit vzniklé

dluhy. Největší změny, které zámecké knihovny postihly, nastaly po roce ,

kdy se ve značné míře proměnila celá šlechtická společnost, a v letech a ,

kdy došlo ke konfiskaci všech zámeckých knihoven a k likvidaci celé řady z nich.

Z předbělohorských sbírek se zachovaly prakticky pouze dvě knihovny, lobkovická

na Roudnici a žerotínská na Bludově. Ostatní knihovny, ač samozřejmě obsahují

literaturu starší, se konstituovaly až v . a dalších staletích. Původní renesanční

knihovny byly během třicetileté války odvezeny za hranice země, rozptýleny či

jinak zničeny, někdy vplynuly do nově vznikajících knihoven, kde je dnes máme

možnost odhalit.

Šlechta nakupovala knihy ve větších městech Čech a Moravy, ve Vídni

a v mnoha dalších městech kulturní Evropy. Díky osobním zápiskům na mno-

hých knihách můžeme někdy sledovat jejich cesty po světě, které šlechtici využívali

i k nákupu knih. Zejména dlouhodobější, zpravidla služební pobyty v cizině se vý-

razně zapsaly do tváří jejich knihoven. Celá řada zámeckých knihoven se po dlou-

hou dobu snažila obsáhnout kompletní vědění ve své době celého známého světa,

jejich majitelé cílevědomě budovali encyklopedické sbírky, které jim umožňovaly

vzdělávání se a udržovaly jejich znalost vyvíjejícího se světa. Již koncem . století

začalo být zřejmé, že tento trend je neudržitelný, nárůst a specializace vědeckých

oborů narážela na finanční i další limity šlechtických rodů; jen nemnozí se úspěšně

snažili tuto koncepci udržet delší dobu. Během tří staletí se vyprofilovalo obsahové

jádro typické zámecké knihovny, se kterým se setkáváme opakovaně na mnoha

místech. Toto jádro přímo souviselo s obecným životním stylem aristokracie, která

hledala uplatnění především v politice, proto shromažďovala literaturu politickou,

ale i historickou (antickou, středověkou i soudobou), ve které hledala poučení pro

současnost. Časté uplatnění nacházela aristokracie ve státní správě, s čímž souvisí

literatura právnická, sbírky zákonů, teorie práva a státu. Další tradiční oblastí šlech-

tických aktivit byla armáda, proto v zámeckých knihovnách bývají četná militaria,

dějiny armád, popisy válečných tažení a bitev, popisy armád cizích států, užívání

moderních zbraní apod. Šlechta čerpala své oprávnění k životu ze své minulosti,

proto do zmíněného jádra patří přirozeně díla genealogická a heraldická. Protože

zámek byl zpravidla i správním centrem velkostatků, shromažďovali zámečtí páni

ve velkém množství literaturu zemědělskou, lesnickou, od poloviny . století i díla

o dalších průmyslových odvětvích, která bylo možné na tom konkrétním statku

využít (rybníkářství, pivovarnictví, lihovarnictví, vinařství, mlékárenství, ale i zpra-

cování železa či dalších surovin). Toto jádro bylo pak obohacováno širokou škálou

všech dalších oborů, ale již podle zájmů konkrétních shromažditelů. V některých

knihovnách nalezneme výraznější sbírky ryze specializované literatury přírodově-

decké, historické, někdy se setkáme i se zcela kuriózními zájmy majitelů.

Zámecké knihovny často sloužily nejen svým majitelům, ale i širšímu okru-

hu vzdělanců, a to i z řad neurozené inteligence. V . století stoupá v zámeckých

knihovnách množství beletrie a je vidět, že knihovny se stávaly také centrem zá-

bavy a oddechu. Mnohé menší sbírky vedlejších zámků rodů jsou složeny jen z li-

teratury tohoto typu. Krajové odlišení knihoven prakticky neexistuje, podobnou

skladbu fondu nalezneme v knihovnách severních Čech, stejně jako jižní Moravy,

ale i v dalších okolních zemích. Šlechta celé habsburské monarchie žila obdobným

způsobem, mluvila stejnými jazyky, sdílela podobný pohled na svět a život v něm.

Snad jen ve dvou oblastech se skutečnost umístění knihovny projevovala na její

skladbě, a to v případě již zmíněné literatury zemědělské, kde mnohdy spatříme

krajovou zvláštnost, t.j. specifickou literaturu spojenou s místními podmínkami

hospodaření – vinařství, cukrovarnictví či vysoušení bažin, a pochopitelně v ob-

lasti historie, kde se setkáváme se zpravidla drobnějšími pracemi o regionálních

dějinách.

Zámecké knihovny Zlínska se pochopitelně nijak zvlášť neodlišují od

knihoven z jiných regionů. Velmi atypickou knihovnou je arcibiskupská knihov-

na v Kroměříži, která se od většiny jiných knihoven odlišuje nejen impozantním

vzhledem a rozsahem, ale i obsahovou skladbou, podobnou spíše klášterní než

zámecké sbírce. Knihovna, jež měla být zpočátku centrální knihovnou biskupství

olomouckého, byla taktéž reprezentací duchovní i světské moci olomouckých bis-

kupů. Měla zachycovat veškeré vědění různých staletí, proto zde najdeme nejenom

knihy teologické, ale rovněž knihy nejrůznějších vědních oborů. Velkou zajíma-

vostí je snaha zakladatele knihovny zpřístupnit knihovnu veřejnosti a doplňování

knižního fondu jeho nástupci.

K nadprůměrným sbírkám tohoto regionu patří také dvojice berchtoldov-

ských knihoven z Buchlova a Buchlovic, které zaujmou neobvyklými knihami z ob-

lasti alchymie a dalších tajemných oborů, včetně démonologie. K těmto se velikostí

druží také zajímavá knihovna baronů Loudonů z Bystřice pod Hostýnem, kterou za-

ložil sám slavný generál Arnošt Gideon Loudon. Proto v této knihovně nepřekvapí

množství militárií a zvláště unikátní rozsáhlá sbírka vojenských map a plánů. Ved-

le těchto velkých sbírek nalezly své místo ve zlínském regionu průměrně rozsáhlé

10 / 11

knihovny, mezi které lze počítat Litenčice, Lešnou u Zlína, Hoštice a Vizovice.

Litenčice jsou zajímavé především starou technickou a mechanickou literaturou,

kterou shromažďoval František Josef z Thonsernu, který sestrojil první elektrický

stroj na Moravě. Jeho následovníci, baroni Podstatští z Thonsernu, pak kladli velký

důraz na hospodářskou literaturu, ale i filosofii, zejména na díla I. Kanta. Knihov-

na z Lešné u Zlína má své obsahové těžiště v souboru genealogické literatury, včet-

ně rukopisných děl, která sepisoval hrabě Josef August Seilern-Aspang, a zároveň

zaujme dramatický osud této knihovny po druhé světové válce. Knihovna hrabat

Dubských z Třebomyslic, původně umístěná ve Zdislavicích, později v Hošticích,

je významná zejména díky nejslavnější příslušnici rodu, rakouské spisovatelce Marii

Ebnerovu z Eschenbachu. V této knihovně jsou přirozeně četná vydání jejích

děl, ale i děl jejích literárních kolegů, kteří Marii osobně dedikovali svá díla. Část

knihovny hoštické shromáždil také plodný autor divadelních her František Mořic

Dubský. Jeho otec Adolf vytvořil v zámecké knihovně sbírku napoleonik, pro která

si nechal zhotovit zvláštní exlibris. Mezi menší knihovny na Zlínsku patří holešov-

ská knihovna hrabat z Vrbna, thun-hohensteinská knihovna z Kvasic, seilernovská

z Přílep, luhačovická knihovna uherského rodu Šeréni z Kis-Serény s rozsáhlým

souborem beletrie, často v angličtině, strachwitzovská knihovna ze Zdounek, blü-

megenovská a stilfriedovská knihovna z Vizovic a knihovna z Návojné. Z nich za-

ujme nejvíce kvasická knihovna s osobní sbírkou hraběte Karla Augusta Bigota ze

Saint Quentinu. Dnes nejmenší zámeckou knihovnou Zlínska je Liptál. Na území

dnešního Zlínského kraje vznikly v minulosti další knihovny, které se však nedo-

žily dnešních dnů a máme o nich jen zprostředkované zprávy. Z dávno zmizelých

lze zmínit Branky, Lukov, Ořechov, Pohořelice či Střílky, z těch, které podlehly

neblahým událostem . let . století pak Bílovice, Dřínov či Dinotica.

12 / 13

Zámecké a hradní knihovnyna území Zlínského kraje

Bílovice/ Petr Mašek /

Zámek Bílovice získal roku hrabě Hugo Logothetti (–) po-

cházející z řeckého rodu z Konstantinopole. Rod byl za úspěšnou obranu Lepanta

odměněn udělením benátského hraběcího titulu. V padesátých letech . století

hostil hrabě Hugo v Bílovicích Josefa Mánesa, který zde vytvořil řadu kreseb.

Jeho syn hrabě Vladimír (–) byl důstojníkem a poslancem moravského

sněmu. Jeho syn hrabě Hugo (–) byl rakousko-uherským diplomatem,

působil například v Teheránu a mimo jiné i v Konstantinopoli, koncem života byl

vyslancem v Persii a zemřel v Teheráně. Zámek v Bílovicích patřil jeho manželce

až do konce druhé světové války. V roce byla v zámku „značná část zámecké

knihovny“. Národní a kulturní komise přikázala, aby byla knihovna složena do

beden a umístěna na vhodném místě, ale knihovna se nezachovala, pravděpodobně

byla rozkradena.

Literatura:

Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního

muzea (KNM ).

Branky/ Petr Mašek /

Zámek Branky patřil koncem . století vídeňskému právníkovi Hansi Hu-

berovi. Snad z této doby pochází razítko s textem „Schloss-Bibliothek Branek“

na díle Andrease Hondorfa: Calendarium Sanctorum & Historiarum... (Frankfurt

nad Mohanem ) uloženém dnes v Knihovně Národního muzea.90 Podle vpis-

ku vlastnil knihu v roce J. Schmatz. Kniha svědčí o tom, že na zámku byla

knihovna, ale další zprávy či stopy nejsou k dispozici.

Buchlov a Buchlovice/ Luboš Antonín /

V barokní zámecké vile v Buchlovicích je umístěna zámecká knihovna, jejíž

vznik a vývoj úzce souvisí s osudy knihovny na nedalekém hradě Buchlově. Nej-

většího rozsahu dosáhla v roce , kdy sem byla z Buchlova přenesena bohatá

knihovna Petřvaldských. Po vymření mužských příslušníků tohoto rodu přechází

90 Pod sign. VD 16 H 4726.

48 / 49

jejich majetek sňatkem na hrabata Berchtoldy,

kteří větší část zámecké knihovny navrátili zpět

na Buchlov. Na další vývoj zámecké knihovny

v Buchlovicích pak měli vliv především brat-

ři Leopold (–) a Bedřich (–)

Berchtoldové, kteří se zabývali přírodními vě-

dami.

V posledních desetiletích . století část

vzdělané aristokracie začala usilovat o vytváření

důstojnějších podmínek pro život sociálně nej-

slabších vrstev. Svoje privilegované postavení

chápali někteří osvícení aristokraté jako příleži-

tost ke službě a pomoci ostatním. Do našich zemí

tyto lidumilné tendence pronikaly pozvolna ze

západní Evropy společně s idejemi svobodného

zednářství. K jejich šiřitelům patřil i Leopold

František Xaver Arsen hrabě Berchtold, majitel

panství Buchlov. Při svém narození obdržel od

sudiček pevné zdraví a bystrou inteligenci. Nad

to mu osud „nadělil“ i štědrou tetičku, baronku

Eleonoru Petřvaldskou z Petřvaldu. Tato dáma,

které po její smrti postavil hrabě Leopold po-

mník v zámeckém parku v Buchlovicích, přispě-

la svému synovci značnou částkou na jeho cesty

po Evropě, severní Africe a Předním Východě.

Z mnoha zemí Evropy, Afriky a Arábie, které

hrabě Berchtold navštívil, sehrála v jeho životě

největší roli Anglie. Celkem ji v různých údo-

bích svého života navštívil pětkrát. V Londýně

se stal činným členem Královské humanitní

společnosti, která mu udělila čestnou medaili za

jeho práce věnované záchranářství. Tak bychom

totiž dnes nazvali obor, jehož základy hrabě

Berchtold v té době teprve pomáhal vytvářet.

Jako zkušený cestovatel, který prošel řadou ne-

bezpečí, napsal Berchtold příručku obsahující

důležité rady a pokyny pro cestovatele. Je třeba

říci, že hrabě všechny své knihy vydával vlast-

Dílo Leopolda Berchtolda o his-torii hradu Buchlova z roku s monogramem na kožené vazbě© Vladimír Kubík

ním nákladem a bezplatně je rozdával prostřednictvím humanitárních společností.

Největšího rozšíření z jeho prací se dočkal jeho spis o léčbě moru olivovým olejem.

Hrabě Berchtold jej napsal na základě vlastní zkušenosti. Při své cestě do Palestiny

totiž onemocněl morem a zachránil si život užíváním vlastního preparátu vyrobe-

ného z olivového oleje. Berchtoldův spis o léčbě moru byl nejen přeložen do řady

evropských jazyků a povinně rozšiřován mezi ruským válečným námořnictvem, ale

byl též přeložen do arabštiny a turečtiny.

Roku se hrabě Berchtold vrací na Moravu, aby se ujal dědictví po

své tetě, Marii Eleonoře Petřvaldské z Petřvaldu, poslední příslušnici starobylé-

ho moravského rodu. V barokním buchlovickém zámku a především v klenutých

prostorách hradu Buchlova zanechali po sobě Petřvaldští jednu z nejcennějších

historických knihoven Moravy. Hrabě Leopold Berchtold vzácnou historickou

knihovnu dále rozšiřoval o literaturu osvícenskou a spisy anglických autorů. Cen-

ným svědectvím jsou dnes dobové encyklopedie, spisy o chudinství, spisy filantro-

pické, soudobá moravica a velehradensia i vlastní Berchtoldova díla humanitní,

vydávaná téměř ve všech hlavních evropských městech. Na rozšíření knihovny měl

podíl i jeho bratr, Bedřich hrabě Berchtold, lékař, cestovatel a botanik. V roce

vydal hrabě Bedřich Berchtold velkou německy psanou monografii o pěstování

brambor. Ve snaze zlepšit úděl svých poddaných, zaváděl hrabě Leopold Berchtold

na svém panství pěstování nových plodin a krmiva. Školil také své poddané v pěs-

tování ovocných stromů, kterých jen za jeho života přibylo na území jeho panství

na sedmnáct tisíc.

V krásné barokní architektuře buchlovického zámku zřídil hrabě Berchtold

jednu z prvých chudinských nemocnic na Moravě. V době napoleonských válek,

zvláště po bitvě u nedalekého Slavkova, posloužila nemocnice záchraně řady vojá-

ků, kteří zde byli zraněni. Hrabě, který se denně účastnil návštěv nemocných, se při

pokusu o oživování zdánlivě nemocného pacienta nakazil tyfem a nemoci podlehl

ve věku padesáti let.

Zámecká knihovna Buchlovice obsahuje svazků literatury převážně

z . století. Asi polovina z nich je německého původu, zbytek je ve francouzštině,

zastoupena je literatura anglická a menší počet knih je i v maďarštině, češtině

a italštině. Vedle vlastnických označení Petřvaldských a Berchtoldů se setkáváme

v knihovně i s ojedinělým pozůstatkem zástřizlovské knihovny z . století, tiskem

pocházejícím z pražské oficíny Jiřího Melantricha z let –.

Z asi tří set tisků z let – jsou nejvíce zastoupeny genealogické prá-

ce, lékařská literatura a renesanční humanistické tisky, latinsky tištěné v různých

německých městech. V poměrně nebohatém souboru starých tisků se výrazně pro-

filuje magie a alchymie.

50 / 51

V novější literatuře převládá beletrie,

včetně spisů německých autorek: Marie Ebne-

rové z Eschenbachu a Osipp Schubin (vlastním

jménem Lola Kirschnerová), které pobývaly

a tvořily v Čechách a na Moravě (Lysice, Koše-

tice). Literaturu filosofickou zastupují díla Her-

derova, Kantova a Nietzscheova. Vedle spisů

klasiků německé literatury (Goethe, Klopstock)

najde se zde dosti značné množství literatury

oddechové, zvláště ženské romány, ale i pohád-

ky a dobrodružná literatura a cestopisy. Dále se

v knihovně nachází monografie a memoáry a li-

teratura náboženská. Z hospodářské literatury

je možno uvést literaturu lesnickou, vinařskou

a literaturu zabývající se obchodem s obilím.

Běžnému obrazu zámeckých kniho-

ven se vymyká literatura zabývající se ženskou

otázkou, sociálním postavením žen a literatura

sexuologická. Spisy hrabat Berchtoldů a litera-

turu o Berchtoldech pojednávající doplňují prá-

ce archiváře Leopolda Nopa věnované historii

regionu.

Významnější složkou knihovního odka-

zu hrabat Berchtoldů je však jejich knihovna

na hradě Buchlově. V renesančně přestavěném

hradě byla umístěna knihovna, kterou od pro-

slulého nástupce Kalvínova, Theodora Bezy,

zakoupil v roce Jiří Zikmund Prakšický

ze Zástřizl. Knihovnu zdědil manžel jeho dce-

ry, Diviš z Petřvaldu na Střílkách. Petřvald-

ští knihovnu drželi až do vymření rodu v roce

. Z dnešního počtu knih na Buchlově tvoří

knihovna Petřvaldských asi jednu třetinu cel-

kového počtu. Mezi další budovatele knihov-

ny patřila Marie Terezie z Petřvaldu, provdaná

Berchtoldová. Její osobou přechází knihovna do

rukou hrabat Berchtoldů, kteří rovněž měli vý-

Cestopisné dílo Adama Olearia ze . století, hradní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík

Spis o alchymii ze . století, hrad-ní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík

znamný podíl na jejím dalším vývoji. Do hradní

knihovny přispěl Leopold i jeho mladší bratr

Bedřich. Časově poslední přínos pochází od

Zikmunda Berchtolda (–), aktivního

účastníka uherského povstání v roce , kte-

rému rozsudek smrti byl změněn na doživotní

domácí vězení.

Hradní knihovna Buchlov čítá

svazky, z toho rukopisů, tisky z . století

a zhruba svazků vydaných do roku .

Převažují spisy v němčině, rozsáhlý je též sou-

bor literatury anglické. Starší tisky jsou latin-

ské, množství knih je ve francouzštině, novější

literatura i v češtině. Cenný je soubor literatury

maďarské a hungaric, který se řadí k nejvýznam-

nějším na území České republiky.

Hradní knihovna Buchlov je známa svým

souborem literatury démonologické, nacházíme

v ní i velmi cenná díla věnovaná magii, kouzel-

nictví, astrologii a alchymii (Heinrich Cornelius

Agrippa, Jan Faust, Paracelsus, Heinrich Khun-

rath, J. B. Porta a další). Bohatě jsou zastoupena

různá vydání tzv. Šalamounových klíčků, lite-

ratura o talismanech, věštecká literatura (Ge-

omantica). Z . století pochází řada vzácných

knih lékařských. Z původní knihovny Petřvald-

ských jsou zastoupeny především spisy teolo-

gické, právnické, státovědné a historické. Jedná

se o latinské spisy vydávané většinou na území

Německa v polovině . století, některé jsou

však starší. Setkáváme se s tisky Merianovými

(Theatrum Europeum) a dalšími kosmografický-

mi a geografickými výpravnými díly . století.

Zastoupena je literatura o misijní činnosti jezu-

itů v zámoří. Dobovou mezinárodně-politickou

situaci odrážejí např. tisky o tureckém nebezpe-

čí. Rostoucí zájem o přírodní vědy reprezentuje

např. dílo Physica sacra vydané v Augspurku roku

52 / 53

Exlibris Berchtoldů majitelů Buch-lova a Buchlovic © Vladimír Kubík

Práva a zřízení zemská království českého z roku , hradní knihov-na Buchlov © Vladimír Kubík

a řada dalších knih, ve kterých se snoubí vědecké zaujetí s barokně-symbolis-

tickým chápáním světa, které je vyjadřováno i řadou různých emblemat sacrorum či

Heiligenlexiconů. Pro obsahovou skladbu hradní knihovny Buchlov jsou typické te-

matické řady zastoupené díly pocházejícími od . do . století. Setkáváme se tak

například s řadou knih egyptologických od Bochoriových Hermetis aegyptiorum

(Kodaň ) přes Das Alphabet der Hieroglypfen (Vratislav ) k dílům Cham-

pollionovým i ke knihám pojednávajícím o egyptských reáliích konce . století.

Podobně vyhraněným a dosti početným souborem jsou knihy věnované ženskému

lékařství z . a . století (nejstarší je spis věnovaný gynekologii, vydaný v Basileji

roku ) až po literaturu . století, která se zabývá i otázkami kosmetiky a zdra-

vé životosprávy.

Literatura . století odráží vyhraněné zájmy jednotlivých příslušníků

rodu Berchtoldů. Leopold Berchtold shromažďoval encyklopedie, spisy o chu-

dinství, spisy filantropické a ekonomické. V knihovně nechybí samozřejmě ani

jeho vlastní díla humanitní, vydávaná téměř ve všech hlavních městech evrop-

ských a jejich překlady do světových jazyků. Bedřich Berchtold lékař, cestova-

tel, a botanik spolupracoval na Oekonomische-technische Flora Boehmens (Praha

–). V knihovně je bohatě zastoupena literatura medicínská, na kterou

navazuje početná literatura léčitelská, literatura zabývající se homeopatií, mag-

netoterapií, dietetikou a životosprávou (Heilkraefte, Homeopatische Heilmethode,

Einfluss der Luft, Schadlichkeit kaffetrinken), vyskytují se spisy o somnambulismu

a sebevražednosti. Zvláštní pozornost je věnována pediatrii i právní ochraně

dětí (Kindermordens, Kinderkrankheiten). Množství spisů je věnováno botanice

a přírodním vědám. Z literatury hospodářské najdeme spisy věnované pěstování

bource morušového, chovatelství včel, pivovarnictví a cukrovarnictví. Pochopi-

telně v knihovně nechybí ani literatura genealogická, militaria a lovecká a jez-

decká literatura. Pozornost je věnována tarokům, zřejmě oblíbené karetní hře

majitelů panství.

Zikmund Berchtold, odsouzený k domácímu věznění na Buchlově za účast

v maďarském protihabsburském povstání v roce , knihovnu obohatil litera-

turou o politických poměrech maďarských ve .–. letech . století. Četná je

literatura o Sedmihradsku (Siebenburgische Wuergengel, Hermannstadt, Siebenbu-

rerglexikon, Schematismus Principatus Transsilvanie) a německo-rumunské slovní-

ky či německy psané gramatiky rumunštiny (valaštiny), podobně jako slovníky

slovensko-německé a německy psaná literatura o národnostních poměrech v Uh-

rách. Vlastivědná literatura v německém jazyce je věnována moravským dějinám

a historii Buchlova.

Literatura:

Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. , Tschechische Re-

publik, Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseum in Prag.

Hrsgb. Bernhard Fabian. Bearbeitet von Petr Mašek. Beiträger Luboš Antonín.

Hildesheim , s. –.

ďElvert, Christian. Die Privatbibliothek in Buchlau. Schriften III, Bruen, s. a.,

s. .

Heiplíková-Kozáková, Marie. Hradní knihovna na Buchlově [rukopis]. Diplomo-

vá práce na katedře knihovnictví FF UK, , s.

Lifka, Bohumír. Zámecká knihovna v Buchlovicích. In: Buchlovice : státní zámek

a okolí. Praha , s. –.

Kroupa, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost. Kroměříž

, s. –.

Bystřice pod Hostýnem / Luboš Antonín /

Po třicetileté válce získal rod hrabat Rotalů renesanční zámek v Bystřici

pod Hostýnem, který v letech – do dnešní podoby podle plánů Františ-

ka Antonína Grimma přestavil dědic části rotalovského panství, František An-

tonín della Rovere, hrabě Montelabate (–). Hrabě byl synem bohatého

šlechtice, který měl rozsáhlé statky i v severní Itálii a na Moravu se přiženil

v polovině . století. František Antonín della Rovere, hrabě Montelabate, pa-

třil k osvícenským kruhům moravské šlechty, byl členem brněnské zednářské

lože „U vycházejícího slunce v Orientě“ a zaváděl na svých panstvích moder-

ní způsoby hospodaření. Za něj se stává bystřický zámek centrem kulturního

a společenského dění. Z nedalekého zámečku Loučka sem zajížděl i příbuzný

Františka Antonína, Maxmilián hrabě Lamberg, spisovatel a cestovatel, známý

svými „kontakty“ s tajemným hrabětem Saint-Germaine a důvěrný druh Gia-

coma Casanovy.

Smrtí Františka Antonína della Rovere jeho rod vymírá a majitelem panství

se stává jeho uměnímilovný synovec Jan Nepomuk hrabě Wengerský. Po jeho smr-

ti získal zámek Oliver svobodný pán Loudon (Laudon). O společenský vzestup

této původně skotské rodiny, usazené v Pobaltí, se zasloužil vrchní velitel veškeré-

ho rakouského vojska Arnošt Gideon svobodný pán Loudon (–). Loudo-

nům patřil zámek až do první republiky, kdy jej odprodali československému státu.

Z bohatého vybavení bystřického zámku se dodnes zachovala zámecká knihovna,

která patří mezi nejvýznamnější zámecké knihovny Moravy. Knihovnu spravuje

54 / 55

oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze a v současné

době je uložena na zámku v Novém Jičíně.

Zámecká knihovna Bystřice pod Hostýnem obsahuje svazků, z toho

rukopisy, jeden prvotisk, svazků z . století a svazky z let –.

Přes tři čtvrtiny fondu tvoří německá literatura, zbytek je většinou ve francouz-

štině, menší část v angličtině a latině, ojediněle jsou zastoupena díla italská, česká

a maďarská. Jádro dnešní bystřické knihovny tvoří soubor v honosných barokních

vazbách s heraldickým supralibros z generálovy knihovny v Bečvárech, která byla

později přemístěna do rakouského Hadersdorfu a odtud po zakoupení bystřického

zámku Loudony byla instalována v Bystřici pod Hostýnem.

Největší část fondu starých tisků tvoří literatura . století, velmi rozma-

nitého obsahového zaměření. Ve velkém množství je zastoupena literatura práv-

nická, pocházející i ze století sedmnáctého. Četná jsou díla latinská, vytištěná na

území Německa. Vedle významných právnických autorit doby je zde několik de-

sítek disertačních prací z univerzit v Bonnu, Magdeburgu, Solnohradě, Mohuči,

Štrasburku, Jeně, Göttingen, Kolíně nad Rýnem, Řezně a dalších. S univerzitními

studiemi souvisí i akademické studijní řády univerzity v Göttingen. Velmi časté

jsou zprávy o soudních procesech a sporech, vedených převážně mezi šlechtici

navzájem a mezi šlechtou a městy. Zastoupeny jsou téměř všechny oblasti práva:

právo říšské, soubory zákonů a nařízení platných v . století pro německé a ra-

kouské země, právo kanonické, trestní právo včetně spisů o právu útrpném. Na

oblast práva navazují spisy policejní a týkající se kriminality, včetně problematiky

vězeňství. V Bonnu a Arnsbergu byla vydávána literatura vztahující se ke správě

kolínského církevního knížectví.

Nejcennější částí knihovny je literatura věnovaná vojenství, které nalezne-

me několik stovek svazků. Tvoří ji monografie vojevůdců, rakouská vojenská pe-

riodika, popisy válečných kampaní především prvé poloviny . století, ke kterým

tvoří protějšek zprávy o mírových jednáních. Četné jsou spisy věnované vojenské

teorii, učebnice taktiky i strategie, statuty a ročenky vojenských vzdělávacích ústa-

vů. Zastoupeno je vojenské stavitelství a inženýrství, doplněné řadou učebnic ma-

tematiky a fyziky. Drobné tisky jsou věnovány vojenským předpisům a cvičením.

Z druhů vojsk se pozornosti majitelů těšila pruská pěchota a regimenty dragounů

a husarů.

Zvláštní soubor tvoří sbírka map, a to jednak přes dvě stě originálních map

kreslených a několik stovek tištěných map a plánů bitev a polních tažení, na nichž

v čele rakouských armád stál Arnošt Gideon svobodný pán Loudon. Proslavil se

ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, zejména do-

bytím Bělehradu. Jako vrchní velitel veškerého rakouského vojska se generál těšil

značné popularitě, jak o tom svědčí nejen známá písnička „Generál Laudon jede

skrz vesnici“ – z jeho jména pochází totiž i zvolání či kletba himmellaudon! (ně-

mecky: Himmel Laudon), kterou údajně volali vyděšení Prusové. V Norimberku je

tištěna většina map rakouských a německých zemí i řada map okresů českých zemí

(Regni Bohemiae Circulus) z . století.

Velké množství knih pojednává o ekonomii a finančním hospodářství.

Nalezneme zde i knihy o dějinách obchodu a různé obchodní encyklopedie.

Literatura s politickým zaměřením se týká jak vnitropolitické situace v Rakous-

ku či v zemích jeho zájmové sféry, tak politiky zahraniční a politiky evropských

mocností. Řada děl se vztahuje k historii i dobovým událostem v jednotlivých

oblastech Německa a Rakouska. Početně vynikají především salzburgiana, vzta-

hující se k Solnohradsku a rovněž moravica, silesiaca a bohemica, knihy týka-

jící Moravy, Slezska a Čech. Tak jako ve většině zámeckých knihoven, nechybí

ani v bystřické knihovně díla věnovaná genealogii, lovu, chovu koní a jezdectví.

S hospodářstvím panství souvisí literatura lesnická a odborná literatura věnova-

ná ovocnářství. Několik prací pojednává rovněž o pěstování okrasných dřevin,

například akátů, které se v té době těšily velkému zájmu jako okrasný strom.

V souvislosti s pobaltským původem Loudonů nacházíme v Bystřici pod Hostý-

nem řadu knih vytištěných v Rize a Královci, včetně prvých vydání spisů Imma-

nuela Kanta, který byl rovněž, jako Loudonové, potomkem skotských přistěho-

valců ve Východním Prusku.

Literatura . století je zastoupena cestopisy, převážně z oblasti Středního

východu, Asie, Afriky a Dálného východu. Četné jsou schematismy a almana-

chy, včetně Gothajských almanachů. Vyskytují se spolkové tisky a různé ro-

čenky. Ve velkém množství nacházíme memoáry a biografie, často zaměřené na

velké postavy vojenství a politiky (Fridrich Veliký, Bismarck, Moltke, Hindenburg).

Četná jsou též habsburgiana a literatura o vídeňském dvoře. Hospodářská litera-

tura se zabývá půdním hospodářstvím, mlékárenstvím, přírodními hnojivy, pěs-

továním brambor, chováním skotu, pěstováním řepy, cukrovarnictvím a chovem

koní. Poměrně málo je zastoupena beletrie, a to převážně knihami lehčího žánru,

zvláště detektivní a humoristickou literaturou. Nechybí však dějiny literatury

– v knihovně se nachází různé příručky, kompendia a čítanky, výbory z literatury

a literární časopisy (Sammlung der prosaischer Schriftstellers, Allgemeine Litera-

tur - Zeitung, –, Jena, Leipzig, Wien, svazků). Vedle pedagogické

literatury a učebnic je zde též dětská literatura včetně dobrodružné literatury

pro chlapce. Rozmanitá je literatura s náboženským obsahem. V menší míře se

vyskytují katalogy, vědecko-populární, uměnovědné a sběratelské příručky (sta-

rý cín, výroba keramiky, orientální koberce). Mezi výtvarnými publikacemi je

56 / 57

zajímavá monografie věnovaná českému malíři německého původu, profesoru

Akademie výtvarných umění v Praze, Hanuši Schweigerovi, který se koncem

. století podílel na výtvarné výzdobě bystřického zámku. Mezi německy psa-

nými bohemiky významné místo zaujímají sudetica. Je zde také regionální li-

teratura věnovaná Znojemsku a rovněž překlady děl českých spisovatelů (Alois

Jirásek, Julius Zeyer, Karel Václav Rais, Josef Karel Šlejhar).

Provenienční průzkum fondu umožňuje přiřadit většinu starých tisků ge-

nerálovi Arnoštu Gideonovi svobodnému pánu Loudon. Mezi knihami, které

obsahují jeho vlastnoruční vpisek, převažují militaria, najdeme zde však i díla ge-

ografická či knihy mající vztah k Pobaltí, odkud rodina do střední Evropy přišla.

Slavnému generálovi můžeme pravděpodobně připsat i vlastnictví knih označe-

ných menším zlaceným heraldickým supralibros. Mezi nimi zaujmou životopi-

sy Alexandra Velikého, Fridricha Velikého a Gustava Adolfa Velikého, stejně tak

jako knihy věnované švédskému králi Karlu XII. a rakouskému vojevůdci Evženu

Savojskému. V souvislosti s boji proti Turkům nepřekvapí německý překlad Korá-

nu vydaný v roce .

Protože Bystřici pod Hostýnem získali Loudonové až v roce , musí

generálovy knihy pocházet ze zámku v Bečvárech, který získal v době svých nej-

větších vojenských úspěchů, případně v Rakouském Hadersdorfu, kam se později

generál přestěhoval. Opravdu se také v bystřické knihovně sporadicky vyskytují

knihy provenienčně označené „Freih. Loudonische BIBLIOTHEK in Hader-

sdorf“.

Z dalších příslušníků rodu do knihovny přispěla Marie Alice Loudonová,

vedle exlibris a vpisků samotných Loudonů však ojediněle nacházíme množství

ostatních vlastnických značek. Na kožené vazbě Gerichts-Büchlein Nicolase Vige-

lia (Merseburg s. a.), nacházíme iniciály W B W V K, která znamenají Wenceslaus

Baron Worzikowsky von Kunratitz, učebnice aritmetiky vydaná roku v Norim-

berku nese supralibros Jana Mazance z Frimburka.

Reglement an die …Garnicon Regimenter infanterie (Berlín ) patřila jis-

tému Niebelschützovi, příslušníkovi starého slezského rodu žijícího ve Hlohovsku,

Olešnicku a Volově. V . století se rozdělil do dvou linií, které žily v německých

zemích. Vie de Louis Barbe-Berton … (Paříž ) je opatřeno zlaceným heraldic-

kým aliančním supralibros knížete Karla Augusta Waldeckého (†) a Kristýny

falckraběnky Zweibrückenské.

Mezi ženskými čtenářkami nacházíme provenienční značky Marie Terezie

Wiederspergové, Margarety Breitfeldové (narodila se ), Alžběty M. Wald-

stetten rozené Schefferové, Jindřišky Szechenyi a Leopoldiny a Vilemíny Thuno-

vých, které byly s rodem Loudonů příbuzensky spřízněny.

Literatura:

Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. , Tschechische Re-

publik, Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseum in Prag.

Hrsgb. Bernhard Fabian. Bearbeitet von Petr Mašek. Beiträger Luboš Antonín.

Hildesheim , s. –.

Lifka, Bohumír. Hradní knihovna na Bítově. In: Bítov : státní hrad a okolí. Praha

, s. .

Lifka, Bohumír. Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech až

. Praha , s. .

Dřínov/ Petr Mašek /

Zámek Dřínov získal v . století rod Walderode, dědictvím (majetku, jména

i erbu) přešel koncem . století na původně francouzský rod hrabat Des Fours. Před

druhou světovou válkou byl majitelem zámku hrabě Sigmund Des Fours-Wal-

derode (–). Podle zpráv Národní a kulturní komise zde byla knihovna,

kterou po roce převzal Okresní osvětový referát v Kroměříži, ale pravděpo-

dobně šlo o menší sbírku, protože hlavní knihovna rodu byla na zámku Potštát. Ve

fondu Liptál je jedna kniha s heraldickým razítkem hrabat Des Fours-Walderode,

s nápisem „DŘÍNOV“ a daty –. Ve zmíněném roce došlo ke sňatku

Sigmundova otce Artura (–) s Michaelou hraběnkou Bukůvkovou z Bu-

kůvky (–).

Literatura:

Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního mu-

zea (KNM ).

D i n o t i c a/ Petr Mašek /

Zámek či vila zvaná Dinotica patřil podnikatelskému rodu Thonetů, zná-

mému výrobou ohýbaného nábytku. Po druhé světové válce byla v zámku knihov-

na, jejíž zbytek měl být odvezen do Lednice, asi fotografií a dalších rodin-

ných památek mělo být odvezeno do Vizovic a předáno Památkovému ústavu.

Do Lednice měly být svezeny v roce také další knihovny z thonetovských

objektů, z Halenkova a Kýchové. Celkem bylo na Lednici asi svazků, po

vytřídění odborným institucím (např. Moravské zemské muzeum – hudební od-

dělení, Vysoká škola zemědělská v Lednici, Zemská univerzitní knihovna v Brně,

58 / 59