ZDENĚK FIŠER A JIŘÍ VONDRÁK MAPOVÁNÍ IIfast.darmy.net/opory - II...

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ

ZDENĚK FIŠER A JIŘÍ VONDRÁK

MAPOVÁNÍ II PRŮVODCE 01

PRŮVODCE PŘEDMĚTEM MAPOVÁNÍ II

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Mapování II · Průvodce 01

© Jiří Vondrák a Zdeněk Fišer, Brno 2005

- 2 (48) -

Obsah

OBSAH

1 Úvod ...............................................................................................................5 1.1 Cíle ........................................................................................................5 1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5 1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................5 1.4 Klíčová slova.........................................................................................5 1.5 Metodický návod na práci s textem ......................................................6

2 Vývoj geodetických polohových systémů ...................................................7 2.1 Katastrální triangulace 1821 - 1864 ......................................................7 2.2 Vojenská triangulace 1862 - 1898 ........................................................8 2.3 Československá jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK)........8 2.4 Vývoj vojenského geodetického systému ČR.......................................9 2.5 Geocentrický souřadnicový systém WGS 84......................................10

3 Nařízení vlády č. 116/1995 Sb. - Geodetické referenční systémy a státní mapová díla .................................................................................................13

4 Klad listů map středních měřítek .............................................................17 4.1 Universal Transverse Mercator ...........................................................17 4.2 Klad a označení listů základní mapy ČR středního měřítka ...............18

5 Celostátní mapová díla...............................................................................21 5.1 Základní mapa ČR 1 : 10 000 (ZM 10)...............................................21 5.2 Základní mapa ČR 1 : 25 000 (ZM 25)...............................................21 5.3 Základní mapa ČR 1 : 50 000 (ZM 50)...............................................22 5.4 Soubor tematických státních mapových děl v měřítku 1 : 50 000 ......22

5.4.1 Silniční mapa ČR 1 : 50 000 .................................................22 5.4.2 Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : 50 000 ..................23 5.4.3 Mapa základních sídelních jednotek ČR 1 : 50 000 .............23 5.4.4 Přehled výškové (nivelační) sítě 1 : 50 000 ..........................23 5.4.5 Přehled trigonometrických a zhušťovacích bodů 1:50 000 ..23

5.5 Mapa Česká republika 1 : 500 000......................................................23 5.6 Digitální mapová díla..........................................................................24

5.6.1 Digitální model území 25 - DMÚ 25....................................24 5.6.2 Digitální model území 200 - DMÚ 200................................25 5.6.3 Základní báze geografických dat - ZABAGED....................25 5.6.4 Tvorba a obnova map z aktuálních digitálních podkladů .....26 5.6.5 Aktualizace digitálních mapových děl s využitím GPS........26 5.6.6 Ortofotomapy území České republiky v měřítku 1:10 000 ..27

6 Bodová pole a jejich rozdělení...................................................................29 6.1 Polohové bodové pole.........................................................................29

6.1.1 Stabilizace bodů podrobného polohového pole ....................29 6.1.2 Přesnost bodů podrobného polohového bodového pole .......30

- 3 (48) -


6.2 Výškové bodové pole ......................................................................... 31 6.3 Tíhové bodové pole ............................................................................ 31

7 Technické předpisy pro podrobné mapování.......................................... 33 7.1 Instrukce A a Instrukce B................................................................... 33

7.1.1 Instrukce A ........................................................................... 34 7.1.2 Instrukce B ........................................................................... 35

7.2 Instrukce pro technickohospodářské mapování.................................. 35 7.3 Předpisy pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka .............. 36 7.4 Obnova katastrálního operátu - tvorba DKM..................................... 37

8 Význam topografické služby Armády ČR............................................... 41 9 Závěr ........................................................................................................... 45

9.1 Shrnutí ................................................................................................ 45 9.2 Studijní prameny ................................................................................ 45

9.2.1 Seznam použité literatury..................................................... 45 9.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury................................... 46 9.2.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny .......................... 47

9.3 Klíč ..................................................................................................... 47

- 4 (48) -

Úvod

1 Úvod

1.1 Cíle

1.2

1.3

1.4

Náplň předmětu Mapování II (GE11) bezprostředně navazuje na předmět Ma-pování I (GE10). Tomu odpovídá i obsah skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004), který je pokračováním textu Mapování I (Fišer, Vondrák 2003). Přes zjevnou logickou návaznost se obsahy Mapování I a Mapování II částečně pro-línají a doplňují. Tento text vychází doplňuje a komentuje skriptum Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

Poznatky získané v předmětu Mapování II Vám umožní orientovat se v geode-tických souřadnicových systémech a jejich vývoji. Získáte přehled o součas-ných digitálních produktech a možnostech zobrazování zemského povrchu. Ozřejmíme si základní principy právní a technické v oblasti státních mapových děl, s důrazem na střední měřítka. Tyto znalosti využijete v předmětu Kartogra-fie a základy GIS (GE18) a v navazujícím magisterském studijním programu v předmětech Kartografie II (HE04) a Matematická kartografie (HE07). Další část bude předpisům pro mapování na našem území včetně budování bodových polí. Zde doplníte poznatky z předmětu Mapování I na úroveň umožňující po-kračovat ve studiu na magisterském stupni v předmětech zaměřených na Katas-tr nemovitostí a kartografickou informatiku. V závěru se budete moci seznámit s vývojem a významem Topografické služby Armády ČR.

Požadované znalosti

Předpokládám úspěšné absolvování předmětů Geodézie I, II a III (GE01, GE03 a GE 07), Microstation (GE05) a především Mapování I (GE10). Je třeba se orientovat v geodetických metodách sběru dat a jejich digitálním zpracování. Mít základní přehled o pojmech "souřadnicová soustava a referenční plocha".

Doba potřebná ke studiu

V prezenční formě je předmět Mapování II vyučován v rozsahu 3 hodiny před-nášek a 3 hodiny cvičení týdně v letním semestru. Letní semestr je v důsledku zařazení "Výuky v terénu II" dlouhý pouze 10 týdnů. Celkovou zátěž lze tedy odhadnout na 60 hodin. Reálná doba pro zvládnutí látky se ale může u každého z Vás od odhadu značně lišit.

Klíčová slova

polohové systémy, souřadnicové soustavy, klad mapových listů, státní mapová díla, bodová pole, technické předpisy pro tvorbu mapových děl, topografická služba Armády České republiky, Marzocchi

- 5 (48) -


1.5 Metodický návod na práci s textem

Tento text je komentářem skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004). Podstat-né a pro úspěšné absolvování předmětu nezbytné informace jsou zde zopako-vány a vysvětleny. Případně budete upozornění, kterou pasáž skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) pokládám za neopominutelnou a vyzvu Vás k jejímu nastudování. Další stěžejní literaturou se kterou budete pracovat je předcháze-jící skriptum Mapování I (Fišer, Vondrák 2003) a prezentační CD Mapování 2003, obojí už dobře znáte. Látka předmětu Mapování II (oproti Mapování I) již není tak silně základem pro další předměty, ale svébytnou problematikou. Její aplikace Vás budou provázet po zbytek studia všemi stupni programů Ge-odézie a kartografie. Bude tedy více záležet na Vás, které problematice a kte-rým pasážím dáte přednost. Pokusím se Vás vést, označit nezbytné znalosti a pomoci Vám s orientací v problematice podle Vašeho zaměření a zájmu.

- 6 (48) -

Vývoj geodetických polohových systémů

2

2.1


Ještě než začneme s vlastní látkou, dovolím si krátkou poznámku. Úvod skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) tvoří předmluva prof. Nevosáda. Následuje filozofující zamyšlení prof. Zouhara nad Komenského mapou Moravy. Tuto mapu považujeme za jednoznačně nejpoutavější a nejpozoruhodnější mapové dílo naší historie. Oba významní profesoři, jeden geodet a druhý filozof Vás jistě svými myšlenkami a slohem mohou poučit o různosti a možnostech po-hledu na svět a o odlišných způsobech vyjadřování. Nerad bych opominul i informační hodnotu jejich odstavců.

Kapitola 2 skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) vychází z velké části z publikace Geodetické referenční systémy v České republice. Vývoj od kla-sických ke geocentrickým souřadnicovým systémům. Kolektiv autorů, VÚG-TK-VZÚ Praha, 1998 r. 44 č. 21, jejíž fakta jsou autory komentovány a dopl-něny.

Geodetické polohové základy bývalého Československa byly budovány v sed-mi základních historických etapách:

- Katastrální triangulace na území bývalé rakouské monarchie v letech 1821 - 1864, první síť I. řádu, po zhuštění podklad pro katastrální mapování.

- Vojenská triangulace na území bývalé rakousko-uherské monarchie v letech 1862 - 1898.

- Československá Jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK).

- Souřadnicový systém 1952.

- Souřadnicový systém 1942.

- Souřadnicový systém 1942/83.

- Souřadnicový systém JTSK/95 a WGS 84.

Výše uvedené etapy se týkají polohových základů, které mají význam pro geo-detickou praxi. Mimo uvedené systémy byly realizovány i další souřadnicové systémy, jejichž význam je buď ryze akademický, nebo hrají zprostředkující roli při tvorbě jiných souřadnicových systémů. Jsou to např. systémy ED 87, S-JTS, ETRF-89 (Nevosád, Vitásek, Bureš 2002).

Katastrální triangulace 1821 - 1864

Území dnešní České republiky bylo v letech 1821 - 1840 pokryto souvislou trigonometrickou sítí a v rámci mapování celého habsburského mocnářství zmapováno v měřítku 1 : 2 880. Aby nedošlo k velkým zkreslením, byla pro účely zobrazení monarchie rozdělena na více poledníkových pásů se samostat-nými souřadnicovými soustavami. Použito bylo zobrazení Cassini-Soldnerovo, osa X byla položena do poledníku jdoucího významným trigonometrickým bodem I. řádu. Kladná větev osy X směřuje k jihu. Použitý elipsoid má parametry: a = 6 376 045 m, 1/f = 310 (Geodetické referenční systémy v České republice 1998). Pro souřadnice byly v první fázi použity sáhové délkové míry (vídeňský sáh = 1,896 483 843 m, rakouská míle = 7,585 km). Pro Zemi Čes-

- 7 (48) -


kou byla zvolena souřadnicová soustava s počátkem v trigonometrickém bodě Gusterberg (v Horních Rakousích). Pro Zemi Moravskoslezskou byl počátek souřadnic v trigonometrickém bodě Svatý Štěpán (věž zvonice katedrály sv. Štěpána ve Vídni).

Další soustavy stabilního katastru, zejména na Slovensku a pruská soustava ve velmi malé části Hlučínska, viz skriptum Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

2.2

2.3

Vojenská triangulace 1862 - 1898

Výsledkem byla systematicky budovaná a přesná síť (v kontextu doby vzniku) I. řádu. Rozměr sítě byl u nás prakticky ovlivněn jedinou geodetickou základ-nou a to základnou u Josefova. Síť byla zpracována na Besselově referenčním elipsoidu se základním bodem Hermannskogel. S tímto elipsoidem a základním bodem se setkáme u S-JTSK, jeho astronomicky určené souřadnice a azimut byly použity jako výchozí pro výpočet geodetických souřadnic celé sítě tzv. rozvinovací metodou. Nebyla uvažována korekce z tížnicové odchylky, která byla zjištěna až později.

Rovněž rozměr sítě byl určen pouze s přesností, jakou umožňuje odvození rozměru prakticky z jedné geodetické základny pro rozsáhlé území. (Tyto sku-tečnosti opět nabudou na důležitosti při úvahách o vzniku S-JTSK.). Šlo již o druhou triangulaci, proto se lze setkat i s názvem II. vojenská triangulace. (Ge-odetické referenční systémy v České republice 1998).

Československá jednotná trigonometrická síť ka-tastrální (JTSK)

Tento odstavec je nejpodstatnější částí této kapitoly. S - JTSK je dnes závaz-ným systémem pro civilní geodetickou službu.

Budování JTSK probíhalo v letech 1920 - 1957 ve třech etapách:

Budování základní trigonometrické sítě 1920 - 1927.

Zaměření a zpracování JTSK I. řádu 1928 - 1937.

Zaměření a výpočet a vyrovnání souřadnic ostatních bodů JTSK, tj. bodů II., III., IV. a V. řádu 1928 - 1957.

První etapa se vyznačuje snahou co nejrychleji vybudovat pokud možno spo-lehlivý základ pro další zhušťování, a to jednotně pro celé území nově vzniklé republiky. Z časových a technických důvodů nemohli být při budování využity všechny tehdy známé poznatky a postupy:

- nebyla provedena nová astronomická měření,

- nebyly měřeny geodetické základny,

- síť nebyla spojena se sítěmi sousedních států.

Rovněž z časových důvodů byla na části území (především v Čechách) převza-ta část starých měření směrů z II. rakouské vojenské triangulace (1862 - 1898)

- 8 (48) -


a to celkem na 42 bodech v Čechách a 22 bodech na Podkarpatské Rusi. Na dalších bodech bylo měřeno.

Síť obsahující 237 bodů byla vyrovnána podle podmínkových pozorování tak, že 559 normálních rovnic (397 trojúhelníkových rovnic a 162 rovnic strano-vých) bylo řešeno postupnou aproximací. K síti byla k 11 styčným bodům při-pojena v roce 1927 síť na jihozápadním Slovensku (31 bodů, 59 trojúhelníků, 87 podmínkových rovnic). Celkem síť tedy obsahovala 268 bodů a 456 trojú-helníků. Vyrovnáním sítě I. řádu JTSK byl určen jen její definitivní tvar. Jak již bylo řečeno, z časových důvodů nebyly měřeny základny ani nová astronomic-ká data, rozměr a orientace vzniklé sítě na Besselově elipsoidu byl určen ne-přímo z rakouské vojenské triangulace. Síť měla s touto rakouskou triangulací totožných 107 bodů.

Tímto „zprostředkujícím“ způsobem byl určen rozměr sítě z josefovské zá-kladny (která nejvíce ovlivnila rozměr staré rakouské sítě na našem území) a poloha a orientace sítě podle starého nekorigovaného astronomického měření na základním bodě rakousko-uherské vojenské triangulace Hermannskogel. Tím, že chyběly astronomicky měřené azimuty, došlo k nekontrolovatelnému ohybu sítě. Zvolený způsob měření a zpracování sítě, která byla základem S-JTSK, byl rozhodující pro její kvalitu, zejména pro její rozměr. Tuto skutečnost je třeba mít stále na paměti při využití S-JTSK.

Další podrobnosti pro zájemce, např. postupy orientace a určení rozměru sítě JTSK a postup výpočtu viz Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) případně další literatura.

2.4 Vývoj vojenského geodetického systému ČR

Problematika volby nového geodetického systému poválečného Českosloven-ska překračovala rámec zájmů tehdejšího ministerstva národní obrany (MNO), zabýval se jí i národní komitét geodeticko - geofyzikální. Komitét v roce 1951 zhodnotil předložené návrhy a doporučil realizaci transformace stávajícího systému JTSK do nového systému takto (Raděj 2001):

- jako referenčního elipsoidu použít již Krasovského elipsoid,

- určit polohu a orientaci sítě JTSK na tomto elipsoidu s využitím tehdej-ších moderních poznatků

- JTSK systémově umístit a orientovat prostřednictvím zeměpisných ge-odetických souřadnic a azimutů na Laplaceově bodě Brdo (byl v těžišti tehdej-šího Československa) v systému 1942 (viz dále) - ačkoliv v té době nebyly ještě údaje S - 1942 známy.

Jako kartografické zobrazení bylo použito Gauss-Krügerovo v 6° pásech. Vlastní práce proběhly ve Vojenském topografickém ústavu na svou dobu neo-byčejně rychle a systematicky. Současně probíhal převod výšek z výškového systému jadranského na baltský s použitím konstanty 0,68 m.

Usnesením tehdejší čs. vlády č. 35 z 28. 7. 1953 byly výsledky výše zmíněných převodních prací označeny jako „souřadnicový systém roku 1952“ a „výškový systém baltský“. Brzy na to byly vydány tzv. vojskové katalogy rovinných sou-řadnic geodetických bodů po listech map 1 : 100 000, které se staly hlavním

- 9 (48) -


podkladem pro terénní geodetické práce při určování souřadnic vlícovacích bodů v rámci geodetických prací pro celostátní mapování v měřítku 1 : 25 000, jehož výsledky jsou aktualizovány a využívány dodnes.

Souřadnicový systém 1942 (S - 42) - jakmile byly po I. světové válce zabez-pečeny aktuální potřeby praxe, byla vedle JTSK, jejíž zhušťování dále probíha-lo, budována od roku 1931 též tzv. Základní trigonometrická síť s většími troj-úhelníky (strany cca 32 km), s nejvyšší dosažitelnou přesností a podle nejno-vějších vědecko-technických poznatků. Tato síť byla později podle mezinárod-ně zavedeného termínu označena jako astronomicko-geodetická síť (AGS). Do roku 1954, kdy byly ukončeny měřické práce, bylo na území tehdejšího Česko-slovenska zaměřeno:

- úhlově 227 trojúhelníků se 144 vrcholy,

- astronomicky 53 bodů,

- 6 základen (invarovými dráty) a rozvinovacích sítí,

- gravimetricky okolí 108 bodů I. řádu a 499 bodů II. řádu,

- částečné spojení s trigonometrickými sítěmi sousedních zemí.

V roce 1955 byl tento měřický materiál shromážděn a v průběhu dalších tří let byla AGS vyrovnána v Moskvě společně s dalšími sítěmi zemí východní Evro-py.Vyrovnání bylo realizováno na Krasovského elipsoidu a pro převod na ro-vinné souřadnice (x, y) bylo použito Gaussova zobrazení v 6° pásech.

Od roku 1958 byla do AGS, vyrovnané v rámci souborného vyrovnání v Sou-řadnicovém systému 1942 (S - 42), převáděna JTSK a všechny v S - JTSK po-lohově určené body. Pracovní název vzniklého systému byl „S - 52 po vyrov-nání“, definitivní potom Souřadnicový systém 1942 (S - 42).

Platnost S – 42 prakticky končí a k 1. 1. 2006 by se z něj měl stát pouze tzv. archívní systém.

Pracovní systém S - JTS - V rámci souborného vyrovnání astronomicko-geodetických sítí východní Evropy byl geodeticky definován S - 42 na česko-slovenském území. Ve prospěch budoucí modernizace geodetických základů pokračovala nová geodetická úhlová, délková, astronomická a tíhová měření, která byla použita při druhém souborném vyrovnání (viz Fišer, Vondrák 2004) jehož výsledkem byla vyrovnaná AGS v systému S - 42/83.

Díky utajování S - 42 ze strany armády došlo k izolovanému vývoji AGS a JTSK. Tím byla po roce 1968 prakticky určena i další perspektiva geodetic-kých polohových základů v tehdejším Československu a jejich využití ve ve-řejném sektoru. Příspěvkem k modernizaci geodetických základů a zpřístupně-ní výsledků souborného vyrovnání AGS veřejnosti byla realizace tzv. pracov-ního systému JTS v roce 1988, která spočívala v převodu výsledků vyrovnání do prostředí S - JTSK a probíhala v dílčích krocích. Podrobnosti viz Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

2.5 Geocentrický souřadnicový systém WGS 84

Vznik, vývoj a zpřesňování prostorových geodetických geocentrických systé-mů souvisí s rozvojem družicové geodézie a jejich navigačních aplikací. Od

- 10 (48) -


transformačního WGS 60, spojujícího existující klasické trigonometrické sítě do jednoho globálního systému, přes WGS 66 k dopplerovskému WGS 72 až k soudobému WGS 84 a jeho aktualizovaným verzím.

World Geodetic System 1984 je geodetický, geocentrický a globální pro-storový souřadnicový systém, který je mimo jiné standardem armád NA-TO. WGS 84 je pevně spjat s tělesem Země prostřednictvím stálých dru-žicových stanic observačního systému GPS. Je vztažen k referenčnímu zemskému elipsoidu WGS 84 s adekvátním geopotenciálním modelem Země - nyní Earth Gravitational Model 1996 (EGM 96). Geopotenciální model EGM 96 představuje soubor Stokesových geopotenciálních koefi-cientů do stupně a řádu m = n = 360, které spolu s geocentrickou gravi-tační konstantou GM a úhlovou rychlostí rotace Země ω popisují tíhové pole Země.

WGS 84 je konvenční terestrický referenční systém (CTRS - Conventional Terrestrial Reference System). Definice systému respektuje kritéria stanovená Mezinárodní službou rotace Země (IERS - International Earth Rotation Servi-ce). Počátek prostorového souřadnicového systému X, Y, Z je umístěn v těžišti Země. Osa Z je rovnoběžná se směrem Conventional Terrestrial Pole (CTP), nultý (referenční) je rovnoběžný s poledníkem BIH (Bureau International d’Heures) a osa X je průsečnicí referenčního poledníku a roviny rovníku. Osa Y soustavu doplňuje na pravotočivý geocentrický souřadnicový systém rotující se Zemí.

Pro mapovou tvorbu je referenční elipsoid rozdělen na šestistupňové polední-kové pásy a každý pás je samostatně převeden do roviny kartografickým zob-razením UTM, tj. konformním příčným válcovým zobrazením se dvěma ne-zkreslenými kartografickými poledníky, odlehlými od středního poledníku o 180 km. Střední poledník každého pásu má konstantní zkreslení kkor = 0,999 6.

Definice a budování základů geocentrických souřadnicových systémů v ČR - V osmdesátých letech 20. století proběhla v tehdejším Československu na několika bodech astronomicko-geodetické sítě (AGS) měření dopplerovskými aparaturami. Tím byl definován systém WGS 72. Fyzická realizace referenční-ho rámce nového systému WGS 84 byla provedena v roce 1987, kdy byly po-mocí sledovacích stanic dopplerovského radionavigačního systému Tranzit určeny souřadnice fázových center antén permanentních monitorovacích stanic systému GPS. Přesnost původní realizace lze charakterizovat střední kvadratic-kou chybou 1 - 2 metry v každé souřadnici.

V roce 1992 proběhlo (na základě projektu z konce 80. let - aktualizován 1990) celostátní měření GPS na bodech nadřazené sítě nultého řádu NULRAD (iden-tických s body AGS), které se stalo podkladem pro definování systému ETRS 89 na území tehdejší československé federace. Ve stejném roce proběhlo zamě-ření bodů NULRAD technologií GPS v rámci projektu VGSN 92, který reali-zovaly ve spolupráci topografické služby ČSA a DMA (Defence Mapping Agency). Souřadnice bodů NULRAD se staly podkladem pro definici WGS 84 na našem území, pro výpočet systémových rozdílů souřadnic ETRS 89, S - 1942/83 a příslušných koeficientů prostorové podobnostní transformace, výšek kvazigeoidu a gravimetrického geoidu ČSFR vzhledem k referenční ploše elip-soidu WGS 84.

- 11 (48) -


V roce 1999 bylo ve spolupráci s americkou agenturou NIMA (National Imigi-nary and Mapping Agency) provedeno měření GPS na vybraných bodech NULRAD, jehož výsledky umožnily definici WGS 84 (G873) v českých ze-mích. Pro uživatele požadující „geodetickou“ přesnost doporučuje NIMA pou-žívat tento zpřesněný systém zároveň s modelem tíhového pole EGM 96 a z něho odvozeným geoidem. Také pro model EGM se předpokládá jeho další zpřesňování a přechod k modelu EGM 2005.

Další poznámky a odkazy k problematice vzniku a vývoje polohových systémů na našem území viz Mapování II (Fišer, Vondrák 2004). Stejně tak zde lze na-lézt přehled delimitačních soustav hraničních kamenů o jejichž existenci by jste měli alespoň vědět. Skriptum stručně pojednává i o dalších krátkodobě použí-vaných souřadnicových soustavách a provizoriích (německé DHG a DRG, sou-stava 1946, použití S-42 pro civilní účely v šedesátých letech). O těchto po-jmech by jste měli mít základní povědomí.

Kontrolní otázky

Vyjmenujte souřadnicové systémy používané u nás civilní geodetickou služ-bou.

Jaký souřadnicový systém používá v současné době Armáda ČR.

Ve kterých letech vznikal S-JTSK?

Jaký je vztah mezi JTSK a AGS?

Úkol 2.1

Nastudujte v Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) případně další literatuře orientaci souřadnicových os systémů JTST, Sv. Štěpán, S-42 a UTM. Na-kreslete si souřadnicová osy těchto systémů a vyznačte v kterém kvadrantu leží území dnešní ČR.

Řešení

Odpovědi na kontrolní otázky obsahuje text kapitoly 2. Pokud Vám není jas-né, které systémy jsou dnes závazné podívejte se již nyní na obsah kapitoly 3. Doporučuji přečíst si celou kapitolu 2 ve skriptu Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

Pokud Vám dělá problém řešení úkolu 2.1 pomůže Vám pasáž o kladu ma-pových listů ve skriptech Mapování a Mapování II autorů Fišer a Vondrák.

- 12 (48) -

Nařízení vlády č. 116/1995 Sb.- Geodetické referenční systémy a státní mapová díla

3 Nařízení vlády č. 116/1995 Sb. - Geodetické referenční systémy a státní mapová díla

Nařízení vlády č. 116 z roku 1995 vydané ve Sbírce zákonů ČR stanoví refe-renční geodetické systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání.

§ 1 Geodetické referenční systémy

(1) Závaznými geodetickými referenčními systémy (§ 2 písm. b) zákona č. 2001/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvi-sejících s jeho zavedením) pro zeměměřické činnosti jsou:

a) světový geodetický referenční systém 1984 (závazná zkratka „WGS84“),

b) evropský terestrický referenční systém (závazná zkratka „ETRS“),

c) souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (závazná zkratka „S - JTSK“),

d) souřadnicový systém 1942 (závazná zkratka S-42),

e) výškový systém baltský - po vyrovnání (závazná zkratka „Bpv“),

f) tíhový systém 1995 (závazná zkratka „S-Gr95“).

(2) Při zpřesnění závazných geodetických referenčních systémů na základě nových měření a výpočtů se v jejich názvu a závazné zkratce mění nebo dopl-ňuje letopočet.

(3) Technické parametry závazných geodetických referenčních systémů jsou definovány v příloze č. 1 tohoto nařízení.

§ 2 Státní mapová díla

(1) Závaznými státními mapovými díly jsou

a) katastrální mapy (§ 27 písm. g) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky - katastrální zákon),

b) Státní mapa 1 : 5 000 - odvozená,

c) Základní mapa České republiky 1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000 a 1 : 200 000,

d) Mapa České republiky 1 : 500 000,

e) Vojenské topografické mapy 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000, 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000,

f) Tématická mapová díla vytvořená pro celé území státu na podkladě Základní mapy České republiky uvedené v písmenu c),

g) Tématická mapová díla vytvořená pro celé území státu na podkladě vojenských topografických map uvedených v písmenu e).

(2) Státní mapová díla uvedená v odstavci 1 písm. a), b), c), d) a f) se zob-razují v geodetickém referenčním systému podle § 1 odst. 1 písm. a), d) a e).

- 13 (48) -


(3) Státní mapová díla uvedené v odstavci 1 písm. e) a g) se zobrazují v geodetickém referenčním systému podle § 1 odst. 1 písm. a), d) a e).

§ 3 Užití a forma státních mapových děl

(1) Státní mapová díla podle § 2 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) jsou určena pro veřejné užití.

(2) Státní mapová díla podle § 2 odst. 1 písm. e) a g) jsou určena pro potře-by obrany státu.

(3) Státní mapová díla jsou vytvářena, obnovována a vydávána v grafické formě nebo v digitální formě.

§ 4 Přechodná ustanovení

(1) Geodetický referenční výškový systém jadranský lze používat při vyho-tovování zeměměřických podkladů a dokumentací využívaných ve veřejném zájmu pro výkon státní správy nejpozději do roku 2000 v lokalitách uvedených v příloze č. 2 tohoto nařízení.

(2) Státní mapová díla uvedená v § 2 odst. 1 písm. e) a g) lze do roku 2005 použít též pro účely veřejného užití, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (Zá-kon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č. 558/1991 Sb.).

Účinnost: Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení (pozn.: tj. dnem 14. července 1995).

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 116/1995 Sb. Technické parametry závazných geodetických referenčních systémů:

1 Světový geodetický referenční systém 1984 je na území České republi-ky definován

a) technologiemi kosmické geodézie s primárními konstantami a = 6378137 m, GM = 3986005 x 108m3s-2, J2 = 108263 x 10-8, ω = 7292115 x 10-

11 rad s-1 a odvozenou konstantou f = 1 : 298,257223563, kde „a“ je délka hlavní poloosy hladinového elipsoidu, „GM“ je geocentrická gravitační kon-stanta, „J2“ je dynamické zploštění Země, „ω“ je nominální úhlová rychlost rotace Země a „f“ je zploštění hladinového elipsoidu,

b) Mercatorovým universálním konformním válcovým zobrazením v 6° poledníkových pásech,

c) souborem vyrovnaných souřadnic výchozích bodů nadřazené sítě nulté-ho řádu.

2 Evropský terestrický referenční systém je na území České republiky definován

a) technologiemi kosmické geodézie a konstantami, které jsou součástí programů mezinárodních zpracovatelských center,

b) referenčním rámcem vybraných bodů Jednotné trigonometrické sítě katastrální, jejichž pravoúhlé geocentrické souřadnice byly vztaženy k evrop-skému terestrickému referenčnímu rámci (European Terrestrial Reference Frame), epoše 1989.0,

- 14 (48) -

Nařízení vlády č. 116/1995 Sb.- Geodetické referenční systémy a státní mapová díla

c) elipsoidem geodetického referenčního systému 1980 s konstantami a = 6378137 m, f = 1 : 298,257222101, kde „a“ je délka hlavní poloosy a „f“ zploštění.

3 Souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální je defi-nován

a) Besselovým elipsoidem s parametry a = 6377397,15508 m, b = 6356078,96290 m, kde „a“ je délka hlavní poloosy, „b“ je délka vedlejší polo-osy,

b) Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze,

c) souborem souřadnic bodů z vyrovnání trigonometrických sítí.

4 Souřadnicový systém 1942 je definován

a) Krasovského elipsoidem s parametry a = 6378245 m, f = 1 : 298,3, kde „a“ je délka hlavní poloosy, „f“ je zploštění,

b) Gaussovým příčným konformním válcovým zobrazením v 6° polední-kových pásech v Krügerově úpravě,

c) souborem souřadnic bodů z mezinárodního vyrovnání astronomicko-geodetických sítí.

5 Výškový systém baltský - po vyrovnání je definován

a) výchozím výškovým bodem, kterým je nula stupnice mořského vodočtu v Kronštadtu,

b) souborem normálních výšek z mezinárodního vyrovnání nivelačních sítí.

6 Tíhový systém 1995 je definován

a) hladinou a rozměrem sítě, které jsou odvozeny z absolutních tíhových měření v mezinárodní gravimetrické síti,

b) souborem hodnot tíhového zrychlení z vyrovnání mezinárodní sítě.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 116/1995 Sb. Seznam lokalit, ve kterých lze používat geodetický výškový systém jadranský do roku 2000:

a) poříční polygonové pořady na území České republiky,

b) revír Ostravsko-karvinských dolů, a. s., v okresech Karviná a Frýdek-Místek,

c) revír Sokolovské uhelné akciové společnosti ve Vřesové, revír Diamo, s. p., ve Stráži pod Ralskem,

d) okresy Praha-západ a Plzeň-město,

e) hlavní město Praha, Plzeň, Hodonín, Kroměříž, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou.

Toto nařízení vlády samozřejmě nemusíte znát doslovně. Jakkoliv se Vám ale bude zdát řeč právnická těžko srozumitelná obsah této stručné kapitoly 3 je podstatný a znalost jeho obsahu pro úspěšné absolvování předmětu Mapování II nezbytná.

- 15 (48) -


Kontrolní otázky

Vyjmenujte státní mapová díla.

Vyjmenujte závazné geodetické referenční systémy.

Řešení

Odpověď na kontrolní dotazy je obsažena v kapitole 3, resp. v Nařízení vlá-dy č. 116/1995 Sb.

Obr. 1. Souřadnicové soustavy na území dnešní ČR založené za

Rakouska-Uherska

Obr. 2. Ukázka přehledu map KN 1 : 1 000 v systému Sv. Štěpán na

území města Brna

- 16 (48) -

Klad listů map středních měřítek

4

4.1


Klad mapových listů představuje důležitou technickou náležitost každého komplexního (státního) mapového díla. Je proto nutné, aby jste se jako geodeti dokázali orientovat v označení map, uměli poznat o jaké mapové dílo a jaké měřítko mapy se jedná.

Universal Transverse Mercator

Jde o příčnou válcovou projekci. Válec je eliptický, tečnou čarou je elipsa, kte-rou tvoří místní poledníky λ. Při projekci UTM se zobrazuje pás v okolí dote-kového poledníku. Zvyklost je dána prvními mapovými díly tohoto zobrazení v USA a je následující:

- Šířka pásu je 6 stupňů. Na celou Zemi tedy připadá 60 pásů, 30 pro vý-chodní a 30 pro západní polokouli.

- Pásy jsou číslované, první je nejzápadnější pás na západní polokouli. Jeho západním okrajem je poledník na 180 stupni západní a tedy i východní délky.

- Svisle je pás rozdělen na čtyřstupňové úseky. Úseku, jehož jižním okra-jem je rovník, je přiřazeno písmeno A.

Měřítko označení rozměr -

zeměpisná šířka

rozměr - zeměpisná

délka

Přibližná plocha v km2

1:1000000 M-33 4° 6° 191 400

1:500000 M–33-A 2° 3° 47 900

1:200000 M–33-XXI 40´ 1° 5 400

1:100000 M–33-139 20´ 30´ 1 350

1:50000 M–33–139-D 10´ 15´ 330

1:25000 M–33–139–D-d 5´ 7´30´´ 85

1:10000 M–33–139–D-d-1 2´30´´ 3´45´´ 21

1:5000 M–33–139–(256) 1´15´´ 1´52,5´´ 5,2

1:2000 M–33–139–(256)-3 37,5“ 56,25“ 1,3

1:1000 M–33–139–(256)-23 18,75“ 28,125“ 0,32

1:500 M–33–139–(256)-143 9,375“ 14,0625“ 0,08

Tab. 1. Označení a rozměry mapových listů topografických map S-42

Takovým způsobem je průmět zemského povrchu rozdělen na „obdélníky“ o velikosti 6 krát 4 stupně. Každý z nich je označen písmenem svislého úseku následovaným číslem pásu. Pás, jehož západním okrajem je nultý poledník, je 31. Česká republika spadá do dvou pásů - větší část je v pásu 33 (dotekový

- 17 (48) -


poledník 15° v.d.), menší v pásu 34 (dotekový poledník 21° v.d.).Ve směru severojižním spadá celá Česká republika do úseku M. Je tedy jednak v M-33 a jednak v M-34.

Z uvedeného je již patrné, že klad a označení mapových listů je u tohoto zobra-zení identické jako u výše popsaného souřadnicového systému S-42 (viz níže).

Základní listy 1 : 1 000 000 jsou rozděleny na 12 x 12 (144) listů označova-ných (počínaje levým horním rohem) např. M-34-74 v měřítku 1 : 100 000 (zobrazovaná oblast 30’ x 20’). Dále se postupuje rozdělením listu na čtvrtiny označované připojením písmen A, B, C nebo D (opět počínaje levým horním rohem). Vzniklé listy 1 : 50 000 se opět čtvrtí na mapové listy 1 : 25 000 ozna-čované přidáním písmene a, b, c nebo d (např. označení M-33-74-A-b) a zob-razují oblast 7,5’ xt 5’. Např. Havířov leží na listu M-34-73-D-b v měřítku 1 : 25 000, M-34-D v měřítku 1 : 50 000, na listu M-34-73 1 : 100 000 a na listu M-34 v měřítku 1 : 1 200 000.

V každém pásu je zavedena souřadná soustava. Její osa y je průmět dotekového poledníku. V takto zavedené soustavě mají místa západně od dotekového po-ledníku souřadnici X zápornou. Pro podrobné mapy mají zase souřadnice Y, např. v ČR, zbytečně velké hodnoty. Proto se skutečný počátek souřadnicové soustavy stanový translací. Obvykle se určují souřadnice bodů nejen pro pás, ve kterém dané místo leží, ale i pro pás sousední pro zachování návaznosti.

V různých obdobích a různých oblastech byly pro mapová díla založená na zobrazení UTM používány různé referenční elipsoidy. Pro Českou republiku jsou v současné době podstatné dva elipsoidy:

- Clark: A = 6 378 206,4 m, B = 6 356 583,8 m, kkor = 0,999 6, Dx = 0

- Krasovski: A = 6 378 245,0 m, B = 6 367 545, 0 m, kkor = 1, Dx = 500 000

Na prvním z uvedených elipsoidů jsou založena mapová díla Západní Evropy. Rovněž systémy GPS mají systém UTM-Clark vestavěny. Na druhém z elip-soidů jsou založena všechna mapová díla „zóny vlivu“ bývalého Sovětského svazu a tím i bývalé Armády ČSSR. Protože po roce 1989 nebylo možné vše přepracovat, lze se i nadále setkat s mapovými díly Armády ČR (relativně za úplatu dostupnými i pro civilní organizace) v systému UTM-Krasovski (S-42). Systémy GPS jej umožňují používat zřídka, pokud ano bývá označován jako Old Soviet UTM.

Stejný klad mapových listů využívají topografické mapy v S-42, kterému se věnuje samostatná kapitola v Mapování II (Fišer, Vondrák 2004). V důsledku přechodu Armády ČR na standardy NATO platnost tohoto systému končí. Byl ale používán více než 60 let, proto by jste se měli s jeho základy seznámit.

4.2 Klad a označení listů základní mapy ČR středního měřítka

Klad listů základních map ČR středních měřítek navazuje na geografickou síť poledníků a rovnoběžek. Přesto, že se mapy vyhotovují v S-JTSK, nejsou jejich rámy rovnoběžné s osami souřadnicového systému, ale jsou téměř rovnoběžné

- 18 (48) -


s geografickou sítí. Mapové listy nemají standardní rozměr a nejsou pravoúhlé. Sekční čáry listů tvoří přímky.

Obr. 3. Klad listů základní mapy ČR středních měřítek

V měřítku 1 : 200 000 je území bývalého Československa pokryto 28 mapo-vými listy, které jsou sestaveny do osmi sloupcových lichoběžníků (obr. 3). Vzhledem ke geografické síti jsou listy orientovány tak, že východní rameno čtvrtého sloupcového lichoběžníku je ztotožněno s pomocnou přímkou AB. Body A, B jsou určeny v zeměpisných souřadnicích (ϕ, λ) a leží na stejném poledníku. Jihovýchodní roh čtvrtého sloupcového lichoběžníku se nachází na přímé spojnici bodů A, B ve vzdálenosti „s“ na jih od bodu A. Tímto způsobem je klad připojen do souřadnicového systému JTSK (rohy listů jsou tak známy v pravoúhlých rovinných souřadnicích).

Pokud se do listů základní mapy středního měřítka doplní chybějící čtvercová síť JTSK (např. použitím seznamu souřadnic rohů mapových listů), bude směr této sítě odchýlen od sekčních čar o úhlovou hodnotu představující meridiáno-vou konvergenci platnou pro příslušný list. V ČR dosahuje tato odchylka veli-kosti několika stupňů a vzrůstá směrem od východu k západu. Mapové listy mají stejný rozměr jen ve stejné zeměpisné šířce.

Klad, rozměry a označení mapových listů vychází z kladu mapových listů zá-kladní mapy ČR 1 : 200 000. Postupným dělením mapových listů 1 : 200 000 vznikají listy map větších měřítek. Listy map 1 : 100 000 vzniknou čtvrcením listů 1 : 200 000. Dalším postupným dělením na čtvrtiny vznikají mapové listy pro měřítka 1 : 50 000 a 1 : 25000.

Označení map 1 : 100 000 se skládá s čísla listu 1 : 200 000 a označení jeho příslušné čtvrtiny. Podobně se postupuje dále pro větší měřítka, tj. vždy se při-pojí číslo odpovídající čtvrtiny listu mapy menšího měřítka (příklady označení mapových listů viz tabulka 1). Mapové listy pro měřítko 1 : 10 000 se získají rozdělením listu 1 : 50 000 na pět sloupců a pět vrstev. Označení listu základní mapy 1 : 10 000 se skládá ze čtyřmístného číselného označení mapového listu základní mapy ČR 1 : 50 000, které je doplněno dvojčíslím 01 až 25. Vnitřní rámy listů 1 : 10 000 mají tvar lichoběžníků s konstantní výškou 380 mm. Dél-ka základen lichoběžníků se mění v kroku 0,3 mm od 470 mm na severu do 500 mm na jihu území ČR.

- 19 (48) -


Obr. 4. Dělení listu 1 : 200 000 na větší měřítka

Obr. 5. Dělení listu mapy 1 : 50 000 na listy map 1 : 10 000

Klad listů map velkých měřítek byl obsahem látky předmětu Mapování I. Měli by jste ho tedy již znát. Ve skriptu Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) je uve-den pouze pro úplnost a zopakování.

Kontrolní otázky

Jaký elipsoid používají mapy standardů NATO v systému UTM a jaký byl použit u topografických map v S-4?

Jaký tvar mají rámy základních map středních měřítek?

Úkol 4.1

K listu základní mapy 1:10000 07-21-12 vyhledejte listy sousední a napište je. Nakreslete dělení odpovídajícího listu 1:200000 až po list mapy 1:10000.

Korespondenční úkol

Na listu základní mapy 1:10000 resp. 1:25000, který Vám bude zadám v digi-tální či papírové formě při konzultaci vyhledejte 15 různých mapových značek, odměřte jejich zeměpisné souřadnice a napište je. Vypracovaný úkol zašlete tutorovi, případně osobně odevzdejte.

Řešení

Odpovědi na kontrolní otázky obsahuje kapitola 4. K vypracování úkolu 4.1 Vám poslouží obrázky 4 a 5. V případě nejasností využijte konzultace, která bude stejně nutná vzhledem k zadání korespondenčního úkolu.

- 20 (48) -

Celostátní mapová díla

5

5.1

5.2


Jsou vyjmenovány v kapitole 3. Zde se na některá z nich podíváme podrobněji. Ostatní státní mapová díla již byla probrána v minulém semestru v předmětu Mapování I.

Základní mapa ČR 1 : 10 000 (ZM 10)

Mapa je jedním ze státních mapových děl ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho za-vedením. Vydavatelem je Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK), zpracovatelem jsou vybrané katastrální úřady (KÚ) a Zeměměřický úřad (ZÚ).

Vnitřní rámy mapových listů mají lichoběžníkový tvar s konstantní výškou 380 mm. Délka základen se mění v kroku 0,3 mm, a to v rozmezí 470,0 - 492,2 mm. Souřadnicovým a výškovým systémem je S - JTSK a Bpv.

ZM 10 zobrazuje polohopis, výškopis, vodstvo, porost a popis. Polohopis ob-sahuje: sídla, komunikace, hospodářské a kulturní objekty, druhy porostu, hra-nice správní a katastrální. Od 1. 1. 1992 je součástí polohopisu také polohové a výškové bodové pole, rovinná pravoúhlá síť po 1 km a zeměpisná síť. Výško-pis zobrazuje terén vrstevnicemi se základním intervalem 2 m (v rovinatém terénu 1 m a v kopcovitém 5 m), šrafami a dalšími značkami pro vyjádření reliéfu. Vodstvo zahrnuje zákres vodních toků a nádrží. Porost zahrnuje plochy lesů, zahrad, parků, vinic, chmelnic, atd. Popis obsahuje názvy sídel a ostatní geografické názvosloví včetně druhového označení znázorněných objektů. Všechna geografická jména jsou standardizována podle zásad pro standardizaci geografického názvosloví korespondujících s doporučeními OSN. Na území Prahy a Brna je obsah mapy rozšířen o popis ulic a veřejných prostranství a o výplně budov. Zrcadlo mapy doplňují okrajové náčrtky s údaji o rozměrech mapového listu a průběhu hranic. Pod náčrtky je uveden seznam obcí a územně technických jednotek (ÚTJ). Mapové listy vydané po dubnu 1996 jsou doplně-ny dalším okrajovým náčrtkem zobrazujícím zvláště chráněná území ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.

ZM 10 je jako jediná z map středních a malých měřítek státních mapových děl (SMD) zpracována na podkladě výsledků topografických prací. Pro doplnění změn je přednostně využívána letecká fotogrammetrie. Výsledky topografic-kých prací se vyznačují na topografických originálech polohopisu a výškopisu, náčrtu změn, konceptu bodů, konceptu změn geografických jmen, náčrtu změn hranic a mimorámových údajů, seznamu geografických jmen a seznamu bodů bodového pole.


ZM 25 se vyhotovuje v souřadnicovém systému JTSK a ve výškovém systému baltském - po vyrovnání (Bpv). Území České republiky pokrývá v souvislém kladu celkem 787 mapových listů v Křovákově konformním kuželovém zobra-zení.

- 21 (48) -


Vnitřní rámy mapových listů mají lichoběžníkový tvar s konstantní výškou 380 mm. Délka základen se mění v kroku 7,5 mm od 470 mm do 492,5 mm. Ozna-čení mapového listu sestává z čísla mapového listu ZM 50 (např. 13-44), který se rozšíří o číslici z řady 1 až 4 podle polohy mapového listu při dělení (např. 13-444). Název listu je shodný se jménem největšího sídla (podle počtu obyva-tel) znázorněného na mapovém listu.

ZM 25 obsahuje polohopis, výškopis a popis. Předmětem polohopisu jsou sídla a jednotlivé objekty, komunikace, vodstvo, hranice, porost a povrch půdy. Předmětem výškopisu je terénní reliéf zobrazený vrstevnicemi a šrafami. Popis mapy sestává z druhového označení objektů, kót vrstevnic, geografického ná-zvosloví, rámových a mimorámových údajů. Komplexní podrobné informace o obsahu ZM 25 a způsobu jeho vyjádření jsou uvedeny v technických popisech vydaných ČÚZK.

5.3

5.4

5.4.1


ZM 50 se vyhotovuje v souřadnicovém systému JTSK a ve výškovém systému Bpv. Území ČR pokrývá v souvislém kladu celkem 217 mapových listů v Křo-vákově konformním kuželovém zobrazení. Rozměry, označení a klad mapo-vých listů jsou odvozeny z mapových listů Základní mapy 1 : 200 000 postup-ným dělením na dva sloupce a dvě vrstvy (viz pasáže o kladu mapových listů). Vnitřní rámy mapových listů mají lichoběžníkový tvar s konstantní výškou 380 mm. Délka základem se mění v kroku 1,5 mm od 470 mm do 492,5 mm.

ZM 50 obsahuje polohopis, výškopis a popis. Předmětem polohopisu jsou sídla a jednotlivé objekty, komunikace, vodstvo, hranice, porost a povrch půdy. Předmětem výškopisu je terénní reliéf zobrazený vrstevnicemi a šrafami. Popis mapy sestává z druhového označení objektů, kót vrstevnic, geografického ná-zvosloví, rámových a mimorámových údajů. Komplexní podrobné informace o obsahu ZM 50 a způsobu jeho vyjádření jsou uvedeny v technických předpi-sech vydaných ČÚZK.

ZM 50 slouží jako mapový podklad pro tvorbu map menších měřítek a je záro-veň nejužívanějším mapovým podkladem pro tematická státní mapová díla.

Soubor tematických státních mapových děl v mě-řítku 1 : 50 000

Soubor tematických státních mapových děl v měřítku 1 : 50 000, která jsou zpracována na podkladu ZM 50 tvoří: Silniční mapa ČR 1 : 50 000, Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : 50 000, Mapa základních sídelních jednotek ČR 1 : 50 000, Přehled výškové (nivelační) sítě 1 : 50 000, Přehled trigonometric-kých a zhušťovacích bodů 1 : 50 000.

Silniční mapa ČR 1 : 50 000

Tematický obsah je dotištěn do ZM 50 ve čtyřech barvách. Mapa zobrazuje dálnice, silnice s rozlišením tříd, čísla silnic, uzlové body lokalizačního systé-mu silniční databanky (LS SDB), mimoúrovňové křižovatky, mosty, podjezdy,

- 22 (48) -


železniční přejezdy, tunely, přívozy, oblouky, stoupání, soutěsky, kilometráž po 1 km aj.

5.4.2

5.4.3

5.4.4

5.4.5

5.5

Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : 50 000

Tematický obsah je dotištěn do ZM 50 ve čtyřech barvách. Mapa zobrazuje síť vodních toků s objekty, umělé toky, hydrologické členění povodí toků, zátopo-vá území, vodní nádrže a rybníky s údaji, objekty a zařízení pro vodárenské odběry povrchových a podzemních vod, pásma ochrany vodních zdrojů, hlavní vodovodní řady, povodí vodárenských toků, objekty staničních sítí Českého hydrometeorologického ústavu, evidované prameny, vybrané minerální prame-ny s ochrannými pásmy, hlavní kanalizační sběrače, čistírny odpadních vod, skládky závadných odpadů aj.

Mapa základních sídelních jednotek ČR 1 : 50 000

Tématický obsah je dotištěn do ZM 50 v jedné barvě. Mapa zobrazuje sídelní lokality a urbanistické obvody, označení územně odloučených částí sídelních lokalit, označení zrušených sídelních lokalit, názvy a kódy katastrálních území a střediska osídlení místního a obvodního významu.

Přehled výškové (nivelační) sítě 1 : 50 000

Tématický obsah je dotištěn do ZM 50 v jedné barvě. Mapa zobrazuje státní nivelační síť I. - III. řádu, nivelační sítě IV. řádu a plošné nivelační sítě, ozna-čení a průběhy jednotlivých nivelačních pořadů, zákres vybraných nivelačních bodů a jejich číselné označení. Od roku 1995 se doplňuje klad listů Státní mapy 1 : 5 000 - odvozené. Přehled byl zpracován v letech 1973-74 a podle potřeby je obnovován.

Přehled trigonometrických a zhušťovacích bodů 1:50 000

Tématický obsah je dotištěn do ZM 50 v jedné barvě. Mapa zobrazuje klad evidenčních jednotek, tj. triangulační listy v S-JTSK, jejich označení a lokali-zaci trigonometrických, zhušťovacích a přidružených bodů. Mapové listy vy-dané po r. 1991 jsou doplněny kladem listů Státní mapy 1 : 5 000 - odvozené. Přehled byl zpracován v letech 1988-93 a podle potřeby se obnovuje.

Způsob ochrany autorských práv ke státním mapovým dílům v souladu se zá-konem č. 35/1995 Sb. ve znění dodatků a změn a podmínky užití státních ma-pových děl stanový Opatření předsedy ČÚZK č. j. 3660/1996 - 22 ze dne 21. října 1996 a Pravidla užití státních mapových děl, ČÚZK č. j. 2884/1996 - 22 ze dne 21. října 1996.

Mapa Česká republika 1 : 500 000

Mapu vydal Český úřad zeměměřický a katastrální, zpracoval Zeměměřický úřad, vytiskla Polygrafia a. s. Praha. Čtvrté obnovené vydání je z roku 1999.

Mapa zobrazuje území České republiky i příhraniční oblasti sousedních států. Poskytuje informace o sídlech, vodstvu, silničních a železničních komunika-

- 23 (48) -


cích, lesích a správním rozdělení. Sídla jsou členěna do 10 kategorií podle po-čtu obyvatel a znázorněna plánky nebo signaturami. Vodstvo zahrnuje zákres a názvy vodních toků (do šíře 50 m a širší než 50 m) a vodní plochy. Silniční komunikace se člení na dálnice, hlavní a vedlejší silnice (včetně komunikací ve výstavbě). Železniční komunikace představují hlavní a vedlejší železnice, s vyznačením tunelů a železničních stanic. Odlišené jsou elektrifikované želez-nice a lanovky.

Výškopisnou složku mapy reprezentují kóty výškových bodů, názvy pohoří, hor, úvalů a nížin, a nově i stínovaný terén.

Správní rozdělení je charakterizováno zákresem státních, krajských a okresních hranic s vyznačením sídel krajů a okresů s účinností od 1. ledna 2000 (ve 4. obnoveném vydání). S probíhající reformou veřejné správy bude stav aktuali-zován.

Formát mapy je 105 x 68,5 cm, nepravá obálka umožňuje skládání do formátu A4. Mapa je vytištěna v osmi barvách technologií ofsetového tisku.

Ve skriptu Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) dále pokračuje kapitola o Stát-ních mapových dílech odstavci "Státní mapy 1 : 5 000 a Mapy velkých měří-tek v České republice – shrnutí (katastrální - pozemkové)", které shrnují látku probranou v předmětu Mapování I. S touto problematikou jste tak již obeznámeni a uvedené odstavce si nyní můžete projít jen v rámci připomenutí a opakování.

5.6

5.6.1

Digitální mapová díla

Digitální databáze dnes stále častěji nahrazují, případně doplňují klasická ana-logová mapová díla, např. topografické mapy. Kromě základního informačního účelu lze většinu digitálních produktů využít i jako zdroje informací pro geo-grafické informační systémy (GIS). Cílem databází je umožnit uživateli zobra-zování a analýzy objektů. Všechny digitální databáze a jejich aktualizace jsou úzce spjaty s tvorbou a aktualizací klasických mapových děl (ať již topografic-kých či dalších).

Digitální model území 25 - DMÚ 25

Nejrozsáhlejší vektorová databáze u nás - Digitální model území v měřítku 1 : 25 000 - patří společně s níže uvedeným DMÚ 200 k základním databázím o území v rámci Vojenského geografického informačního systému (VGIS).

DMÚ 25 je vektorová databáze geografických informací o území, které jsou hierarchicky a topologicky uspořádány a organizovány. Základní informační jednotkou je geografický objekt (úsek vodního toku, vodní nádrž, most, ….), který je polohově definován svou definiční bodovou množinou a sémanticky vymezen pojmovými, kvalitativními, kvantitativními a popisnými atributy. Příslušnost atributů ke geografické informaci je určena jednoznačným identifi-kátorem objektu. Podle geometrického typu objektu se jedná o objekty repre-zentované bodem, linií nebo polygonem. Seznam geografických objektů včetně jejich atributů je uveden v Katalogu geografických objektů, který byl vytvořen na základě předpisu „Mapové značky a směrnice pro zpracování topografic-

- 24 (48) -


kých map“ a amerického katalogu FACC (Fature Attribute Coding Catalog), který je součástí DIGEST (Digital Geographic Information Exchange Stan-dard). Hlavním zdrojem při naplňování databáze byly topografické mapy, hlavní metodou získávání informací pak digitalizace kartografických podkladů topomap.

Polohová přesnost i obsah dat odpovídá topografickým mapám měřítka 1 : 25 000. Střední polohová chyba dat je 18 metrů, přesnost je charakterizována 4 třídami: u podrobných polohových bodů lze počítat s přesností vyšší než 0,5 m (1. třída přesnosti), pro stabilní body polohopisu platí 2. třída - 3 m. 3. třída (hodnota 10 m) charakterizuje ostatní objekty polohopisu a přesnost nestabil-ních objektů polohopisu lze očekávat do 20 m (4. třída). Obsahově odpovídá DMÚ 25 topografické mapě a je rozdělen do sedmi základních tématických vrstev.

5.6.2

5.6.3

Digitální model území 200 - DMÚ 200

Pod pojmem DMÚ 200 jsou rozuměny soubory geografických informací ucho-vaných, organizovaných a poskytovaných ve vektorové formě. Informace jsou hierarchicky a topologicky uspořádány a organizovány. Základní informační jednotkou je geografický objekt, který je polohově definován a sémanticky vymezen pojmovými, kvalitativními, kvantitativními a popisnými atributy.

První vektorová data byla pořízena metodou ruční vektorové digitalizace tisků map 1 : 100 000. Body, linie a plochy byly po jednotlivých tématických vrst-vách snímány na tzv. tabletech, přičemž k jednotlivým geografickým prvkům databáze byly přiřazovány kódy objektů a atributy podle definovaného číselní-ku objektů. Polohová přesnost dat 40 - 80 metrů závisí na přesnosti topomap 1 : 100 000. Obsah map koresponduje s obsahem topografických map 1 : 200 000, je rozdělen do následujících tématických vrstev: vodstvo, sídla, komuni-kace, potrubí a energetické trasy, hranice, rostlinný kryt, výškové překážky, geodetické body, vrstevnice.

Základní báze geografických dat - ZABAGED

Geografická databáze ZABAGED je v působnosti Českého úřadu zeměměřic-kého a katastrálního (ČÚZK) v Praze. Základní báze geografických dat vzniká digitalizací základních map středního měřítka 1 : 10 000 ve dvou verzích. Jed-na z nich má charakter rastrového záznamu mapy - ZABAGED 2 a druhá re-prezentuje topologicko-vektorový model území - ZABAGED 1. V současnosti ZABAGED existuje v „základní“ podobě - vektorová geometrie si nese pouze základní klasifikaci, na jejímž základě lze prvky identifikovat. Chybí hlubší atributizace a zatím nejsou zvektorizovány intravilány. Na základě ortofot jsou je prováděno zpřesňování geometrie a doplňování nových objektů. Proces ak-tualizace ZABAGED má být ukončen v roce 2005. Poté se nabízí možnost pravidelného cyklického přesnímkování území republiky pro potřeby geodetic-ké služby i dalších organizací. Lze předpokládat, že na snímkování by se podí-lel jak ČÚZK (asi 1/3), tak Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (zbylé 2/3), který by letecké měřické snímky i archivoval.

Objekty ZABAGED jsou začleněny do osmi kategorií (tříd) typů objektů: sídla (hospodářské a kulturní objekty), komunikace, rozvodné sítě a produktovody,

- 25 (48) -


vodstvo, územní jednotky, vegetace a povrchy, terénní reliéf a geodetické bo-dy. Vrstevnice jsou zdigitalizovány z celého území ČR s vyřešenými styky mezi mapovými listy ZM 10. Výškopisný model ZABAGED dobře vystihuje terénní detaily.

Zajímavé je srovnání DMÚ 25 a ZABAGED. Je uvedeno v Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) a doporučuji ho k pročtení.

5.6.4

5.6.5

Tvorba a obnova map z aktuálních digitálních podkladů

Data DMÚ 25 byla pořízena z topomap 1 : 25 000 po 4. obnově. Z toho vyplý-vá značná obsahová zastaralost těchto dat. Obdobně je tomu u opravených dat DMÚ 200, která byla revidována podle stávajících topomap 1 : 100 000. Také s ohledem na střední polohovou chybu DMÚ 25, která činí 18 metrů, byla za-vedena technologie aktualizace dat DMÚ 25 a následně i DMÚ 200 (technolo-gie aktualizace dat DMÚ 200 je projektována na podkladě revidovaných dat DMÚ 25). Základním cílem aktualizace DMÚ 25 je uvést obsah databáze jak z hlediska geometrie, tak i atributů, do souladu se skutečným stavem v terénu při současném zvýšení obsahové kvality dat a zvýšení přesnosti geometrie u vy-braných prvků.

Základním informačním podkladem pro aktualizaci dat DMÚ 25 je ortogonál-ně překreslený letecký snímek, který je na pracovních stanicích podkreslen pod digitální model. Digitální metoda superpozice obrazu leteckého snímku a dat DMÚ 25 odhalí nepřesnosti, ale i změny situace, ke kterým došlo. Umožní i okamžité zpřesnění dat i jejich doplnění a opravu. Geometrické zpřesnění všech prvků by však bylo neúnosné z hlediska časové náročnosti, ale jejich proměnlivosti. Proto byly vymezeny priority a rozsah oprav jednotlivých prv-ků. Aktualizovány jsou všechny vrstvy, geometricky zpřesňovány jsou však jen vybrané prvky - vrstva komunikací, vrstva potrubí, energetické a telekomuni-kační trasy, stanovené objekty z vrstvy vodstva a orientačně důležité objekty z vrstvy sídla a topografické objekty.

Aktualizace digitálních mapových děl s využitím GPS

V současné době se jeví jako velmi účelné využití technologie GPS pro získá-vání informací o území. Spojením měření GPS a dat GIS vzniká vhodná meto-da pro sběr dat, resp. informací o objektech a jejich atributech. Dnešní metody GPS splňují hlavní požadavky aktualizace dat v terénu zejména pro svou rych-lost, přesnost a spolehlivost.

Propojení GIS - GPS nabízí dva přístupy k problematice aktualizace, které mají rozdílné využití, ale v zásadě si jsou velmi blízké. První metodou je přímá ob-nova dat. Ta by měla sloužit v případě, kdy je třeba rychle aktualizovat určité území v co nejkratším čase a z toho důvodu není možné použít celou technolo-gii aktualizace dat, která se skládá z mnoha kroků a je časově náročná. Výsled-kem této metody mají být aktualizovaná data GIS i s atributy přímo v terénu. Druhý přístup předpokládá použití technologie GPS v rámci jednoho z kroků aktualizace, konkrétně pro přímé doměření prvků v terénu prostřednictvím GPS. Jde tedy o sběr digitálních informací jako podkladů pro proces aktualiza-ce dat (někdy, zejména v souvislosti s DMÚ 25, je tento proces nazýván „rych-lá aktualizace dat“).

- 26 (48) -


5.6.6 Ortofotomapy území České republiky v měřítku 1:10 000

Pro úplnost je nutné uvést i krátkou zmínku a ortofotomapách, protože tato problematika úzce souvisí s aktualizací vektorové databáze ZABAGED (viz samostatný odstavec). Zmíněné ortofotomapy navíc od roku 2001 pokrývají celé území státu a jsou tak významným mapovým dílem.

Od roku 1998 je v resortu ČÚZK zajišťováno letecké měřické snímkování a zpracování digitálních ortofotomap z území ČR pro aktualizaci vektorové ZA-BAGED, a to v rámci projektu "Ortografické zobrazení". Od roku 2000 na rea-lizaci tohoto projektu spolupracuje Ministerstvo zemědělství ČR, které ortofo-tomapy využívá pro zpracování Integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS).

Pro zpracování ortofotomap jsou využívány letecké měřické snímky (LMS) a vrstevnicový výškový model, který vznikl vektorizací vrstevnic z tiskových podkladů Základní mapy ČR 1 : 10 000. Vrstevnicový model je součástí ZA-BAGED. Měřítka LMS v letech 1998 - 1999 byla 1 : 27 000, v letech 2000 - 2001 pak 1 : 23 000. Snímkuje se širokoúhlou kamerou s ohniskovou vzdále-ností 152 mm. Snímky jsou skenovány na přenosném skeneru SCAI Zeiss v rozlišení 1200 dpi. Vzhledem k požadavku IACS byly ortofotomapy celého území státu pořízeny do konce října 2001. V dalších letech bude ročně opako-vaně snímkována a zpracována vždy třetina území státu.

Základní jednotkou pro zobrazení je digitální rastrový soubor pro území jedno-ho listu ZM 10. Soubory jsou zpracovávány do limit mapového listu v souřad-nicích S - JTSK tak, že hrany obrazu jsou rovnoběžné s osami souřadnicového systému. Ortofotomapy tedy pokrývají území s překrytem. Standardním formá-tem je nekomprimovaný TIFF, 256 odstínů šedé škály, velikost pixelu 0,5 - 0,6 m. Informaci o umístění rastru lze poskytnout ve formě souřadnic rohů rastro-vých souborů. Souřadnice je možno dodat v textovém nebo vektorovém formá-tu, případně v podobě hlavičkových souborů s příponou *.tfw.

Pro polohovou přesnost ortofotomap lze proto uvažovat s maximální střední chybou 5 m. Tato přesnost se ovšem nevztahuje na střechy budov, mosty apod., nýbrž pouze na předměty v úrovni terénu.

Ortofotomapy z celého území poskytuje Zeměměřický úřad, v regionech pří-slušné pověřené katastrální úřady.

Počátkem roku 2004 byly zpřístupněny ortofotomapy celého území ČR na ser-veru brněnské firmy Geodis. Mapy jsou ve dvou rozlišeních a jejich degrado-vaná demoverze je v současné době poskytována zdarma po splnění podmínky registrace uživatele.

Oblast digitálních mapových produktů a navazující problematika GIS je velmi rychle se vyvíjející. Proto výčet děl zde uvedený není úplně kompletní, ale doufám, že reprezentativní. Jde o problematiku na rozhraní sběru dat - mapo-vání a digitálního zpracování dat - digitální kartografie a GIS. Předmět Mapo-vání se zaobírá spíše geodetickými metodami sběru dat a jejich zpracování pojímá pouze jako informaci pro volbu metody a přesnosti sběru dat. Tak je i nahlédnuta kapitola 5. Tato netvoří tak významnou část z hlediska úspěšného absolvování předmětu Mapování II, jak by se z hlediska poskytnutého rozsahu mohlo zdát. Považuji ale za nezbytné Vás informovat o této problematice s

- 27 (48) -


ohledem na její aktuálnost a s ohledem na fakt, že pojmy a produkty zde uve-dené Vás budou provázet v navazujících předmětech, zejména kartografických a v předmětu Fotogrammetrie.

Kontrolní otázky

Která mapová díla jsou "státními mapovými díly, stručně definujte způsob jejich vzniku a rámcově naznačte obsah.

Co tvoří soubor tematických státních mapových děl 1:50 000?

Pojmenujte významné digitální mapové díla a pokuste se pojmenovat jejich "informační schopnost - přesnost".

Řešení

Odpovědi na otázky obsahuje kapitola, kterou jste si právě pročetli. Pokud máte potíže s odpověďmi vraťte se k předchozímu textu. V této kapitole lze doporučit konzultace, aby Vám tutor mohl nastínit aktuální stav a vývoj v diskutované oblasti.

- 28 (48) -

Bodová pole a jejich rozdělení

6

6.1

6.1.1


Soubory bodů vytvářejí bodová pole, která se dělí podle účelu na polohové, výškové a tíhové bodové pole. Bod daného bodového pole může být současně i bodem jiného bodového pole.

V této kapitole se stručně seznámíme s rozdělením a náležitostmi týkajícími se bodových polí, jak je definují závazné předpisy resortu.

Polohové bodové pole

a) základní polohové bodové pole, které tvoří

aa) body referenční sítě nultého řádu

ab) body Astronomicko-geodetické sítě (závazná zkratka „AGS“)

as) body České státní trigonometrické sítě (závazná zkratka „ČSTS“)

ad) body geodynamické

b) zhušťovací body

ba) zhušťovací body (ZhB)

bb) ostatní body (především orientační body přidružené k (ZhB)

c) podrobné polohové bodové pole

Technické požadavky na body podrobného polohového pole jsou shrnuty v následujících odstavcích:

Stabilizace bodů podrobného polohového pole

Pevné body podrobného polohového bodového pole (PBPP) se zřizují přede-vším:

a) na objektech se stabilizační značkou, např. na nivelačních kamenech, stabilizacích tíhových bodů, hraničních kamenech na hranicích obcí, na most-cích a propustcích s nivelační hřebovou značkou, na vstupních a jiných šach-tách podzemních vedení mimo zastavěné části obcí, pokud na nichž lze jedno-značně vyznačit polohu bodu,

b) vysekáním křížku na opracované ploše skály na technických objektech poskytujících trvalou signalizaci, zejména na rozích budov,

c) hřebovými značkami zabetonovanými do skály, kovovými konzolami, čepovými značkami apod. na budovách,

d) ocelovými trubkami nebo čepy apod. v betonových blocích o velikosti nejméně 200 x 200 x 700 mm,

e) ocelovými trubkami o průměru nejméně 30 mm a tloušťce stěny nejmé-ně 3 mm, délky nejméně 600 mm (nebo nejméně 500 mm, je-li trubka opatřena zařízením proti vytažením znaku) s hlavou z plastu velikosti nejméně 80 x 80 x 50 mm,

- 29 (48) -


f) kovovými značkami o průměru nejméně 8 mm s plochou hlavou o prů-měru nejméně 25 mm a délce značky nejméně 100 mm (pokud je značka zatlu-čena do zpevněného povrchu) nebo 40 mm s hmoždinkou, zapuštěnou do pev-né konstrukce; takto stabilizovaný bod se zpravidla zřizuje spolu s dalším bo-dem na blízkém technickém objektu,

g) pokud nejsou pro umístění PBPP vhodné objekty, stabilizují se kamen-nými hranoly o celkové délce přibližně 700 mm a s opracovanou hlavou o rozměrech 160 x 160 x 100 mm s křížkem ve směru úhlopříček na vrchní stra-ně hlavy hranolu. Byl-li již v místě pevně osazen k jinému účelu opracovaný kámen o rozměrech nejméně 120 x 120 x 600 mm, použije se po doplnění křížkem nebo důlkem.

Ze značek pevných bodů podrobného polohového bodového pole, které jsou použitelné jako stanoviska, musí být z výšky měřického přístroje realizovatelné orientace na body základního nebo podrobného polohového pole téže nebo vyšší přesnosti. Hustota trvala stabilizovaných bodů polohového bodového pole (základního i podrobného) je stanovena vzájemnou vzdáleností bodů v zastavěném území 150 až 300 m a v nezastavěném území hustotou nejméně jeden bod na km2.

Určovací prvky (délka a směr) bodů podrobného polohového pole se měří ne-závisle nejméně dvakrát. Měření musí být připojeno na body nejméně takové přesnosti, která má být dosažena u nově určovaných bodů.

6.1.2 Přesnost bodů podrobného polohového bodového pole

Přesnost bodů podrobného polohového bodového pole se posuzuje:

a) u jednotlivých bodů podle skutečné odchylky nebo empirické střední souřadnicové chyby, určené z vyrovnání metodou nejmenších čtverců (MNČ), která nesmí překročit hodnotu mezní odchylky,

b) u souboru bodů testováním poměru empirické střední souřadnicové chyby souboru k základní střední souřadnicové chybě,

c) u bodů, jejichž souřadnice se počítají přibližným vyrovnáním, podle odchylek uzávěrů určovacích obrazců nebo rozptylu hodnot souřadnic vypoč-tených kombinací určovacích prvků.

Při testování podle b) u souboru o větším počtu bodů než 20 má být přibližně 63 % bodů v mezích od nuly do hodnoty základní střední souřadnicové chyby. Přitom u žádného z bodů souboru nesmí být překročena mezní odchylka. Em-pirická střední souřadnicová chyba souboru bodů se vypočte jako kvadratický průměr absolutních hodnot empirických středních souřadnicových chyb bodů souboru.

Charakteristikou přesnosti určení souřadnic X,Y bodů podrobného polohového pole je střední souřadnicová chyba m(xy), daná vztahem m(xy)=(1/2(m(x)2+m(y)2))1/2, kde m(x), m(y) jsou střední chyby určení sou-řadnic X,Y. Podrobné polohové bodové pole se vytváří s přesností, která je dána základní střední souřadnicovou chybou u zhušťovacího bodu 0,02 m a u ostatních bodů 0,06 m a vztahuje se k nejbližším bodům základního polohové-ho bodového pole. Mezní odchylka se stanoví 2,5násobkem základní střední souřadnicové chyby.

- 30 (48) -


6.2

6.3

Výškové bodové pole

a) základní výškové bodové pole, které tvoří

aa) základní nivelační body

ab) body České státní nivelační sítě I. až III. řádu ( závazná zkratka „ČSNS“)

b) podrobné výškové bodové pole, které tvoří

ba) nivelační sítě IV. řádu

bb) plošné nivelační sítě

bc) stabilizované body technických nivelací

Tíhové bodové pole

a) základní tíhové bodové pole, které tvoří

aa) absolutní tíhové body,

ab) bodyČeské gravimetrické sítě nultého a I.a II. řádu,

ac) body hlavní gravimetrické základny,

b) podrobné tíhové bodové pole, které tvoří

ba) body gravimetrického mapování,

bb) body účelových sítí.

Všechny body jednotlivých bodových polí jsou označeny číslem, popřípadě i názvem, a příslušností k evidenční jednotce Body jsou trvale stabilizovány stanovenými značkami. U bodů jsou podle potřeby zřízena ochranná zařízení (skruže, tyče, výstražné tabulky). Případná chráněná území bodů podle zákona jsou označena výstražnými tabulemi s nápisem „chráněné území geodetického bodu“.

Kontrolní otázky

Jaká znáte bodová pole?

Které body tvoří výškové bodové pole?

Jaké jsou požadavky na stabilizaci bodů podrobného polohového bodového pole?

Jsou u geodetických bodů zřizovány nějaké „ochranné znaky“?

Řešení

Odpovědi na kontrolní otázky obsahuje text kapitoly 6, se kterou jste se prá-vě seznámil.

Obsah této stručné kapitoly je podstatný pro úspěšné ukončení předmětu Ma-pování II. Zejména rozdělení bodových polí by Vám mělo být jasné.

V současné době je dokončováno zhuštění polohového bodového pole. Tzv. Zhušťovací body (samostatná kategorie polohových bodových polí) jsou určo-

- 31 (48) -


vány převážně metodou GPS. Stabilizovány jsou kamenným hranolem a jed-nou podzemní značkou. Smyslem jejich budování je pokrýt bodovým polem oblasti zajímevé pro měření, tj. zatímco starší trigonometrické body jsou často na špatně přístupných místech (zalesněných kopcích), zhušťovací body jsou uvnitř intravilánu u komunikací atd.

ZÁKLADNÍ MAPY STŘEDNÍCH MĚŘÍTEK

Souřadnicový systém

-referenční soid

elip-

-kartografické zobrazení

-výškové údaje

Souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sí-tě katastrální

zemský elipsoid Besselův

Křovákovo konformní kuželové zobrazení v obec-né poloze

výškový systém baltský - po vyrovnání

Měřítko mapy 1:10000 1:25000 1:50000 1:100000 1:200000

Zkrácené označení mapy ZM 10 ZM 25 ZM 50 ZM 100 ZM 200

Počet mapových listů 4573 787 217 64 19

Formát papíru jednotný 63 x 47 cm

hoběžníky s konstantní výškou 38 cm.Délka zákldem roste od 47 cm na severu do 49,25 cm na jihu ČR

Formát mapového pole

Rozdíly délek zákla-dem (mm)

0,3 0,75 1,5 3,0 6,0

Průměrná plocha zobrazovaného území

(km2) 18 112 450 1800 7200

Základní interval vrstevnic (m) 1, 2, 5 5 10 10 50

Polohové a výškové bodové pole ano - - - -

Souřadnicová a ze-měpisná síť ano ano - - -

Počet tiskových ba-rev 5 5 6 7 6

Digitální rastrová ZM ano ano ano - ano

Lic a-

Tab. 2. Některé parametry základních map ČR středních měřítek

- 32 (48) -

Technické předpisy pro podrobné mapování

7

7.1


U všech dále uvedených technických předpisů (Instrukce A, Instrukce B, In-strukce pro technicko hospodářské mapování v měřítkách 1:500, 1:1000, 1:2000 a 1:5000) je dodrženo důsledně číslování hlav, §, kapitol a odstavců dle původních originálních vydání (v tomto textu i v Fišer, Vondrák 2004). Části netýkající se podrobného mapování a příbuzných činností jsou v Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) uvedeny pouze názvem a jsou pro Vás čistě orientační.

K úspěšnému absolvování předmětu Mapování II bude požadován pouze zá-kladní přehled o předpisech uvedených v kapitole 7 a o jejich použití a dopadu na současnost.

Instrukce A a Instrukce B

Jedná se o první česky psané měřické instrukce vydané po vzniku Českoslo-venské republiky (1918). Dle těchto instrukcí bylo zmapováno přibližně 3 000 km2, což představuje cca 7 000 mapových listů.

Do vydání katastrálního zákona č. 177 z roku 1927 měly katastrální mapy na území krajů českých kromě Hlučínska, vyhotovované od roku 1824, vlastnosti dané vždy tehdejšími platnými instrukcemi. Mezi tyto instrukce patří přede-vším měřická instrukce z roku 1824 (Instruktion zur Ausführung der zum Behufe des allgemeinen Catastres in Folge des 8ten und 9ten Paragraphes des Allerhöchsten Patentes vom 23. December 1817 angeordneten Landes-Vermessung. Vídeň 1824), podle které byly vyhotoveny metodou měřického stolu v měřítku 1 : 2 880 respektive výjimečně 1 : 1 440 katastrální mapy v Čechách v letech 1826 - 1830 a na Moravě a ve Slezsku v letech 1824 - 1830 a 1833 - 1836. Dále je to měřická instrukce z roku 1865 (Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 und vom 20. October 1849 angeordneten Katastral - Vermessung. Vídeň 1865), podle níž byla konána pozdější měření a reambulace katastrálních map. Násle-duje instrukce z roku 1887 (Instrukcion zur Ausführung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen behufs Herstellung neuer Pläne für die Zwecke des Grunsteuer - Katasters 1887) a instrukce z roku 1904 (Instruktion zur Ausführung der trigonometrischen und poly gonometrischen Vermessungen behufs Herstellung neuer Pläne für Zwecke des Grundsteuer - Katasters.) s dodatkem z roku 1914 (Mitteilungen der Generaldirektion des Grundsteuerkatasters. Sešit č. 2. Vídeň 1914), podle kte-rých byl obnovován pozemkový katastr novým katastrálním měřením metodou trigonometrickou a polygonovou. Tento výčet uzavírá měřická instrukce z roku 1907 (Instruktion zur Ausführung der Vermessung mit Anwendung des Messtisches behufs Herstellung neuer Pläne für die Zwecke des Grundsteurkatastres. Vídeň 1907) a její dodatek z roku 1914 (Mitteilungen der Generaldirektion des Grundsteuerkatasters. Sešit č. 3. Vídeň 1914), podle nichž byl obnovován pozemkový katastr novým katastrálním měřením meto-dou měřického stolu. Za podklad katastrálních měření sloužily nejednotné tri-gonometrické sítě vybudované v Rakousku v letech 1807 - 1860. Návody pro vykonávání katastrálních měřických prací, tj. „Návod jak vykonávati katast-rální měřické práce pro obnovení pozemkového katastru novým katastrálním

- 33 (48) -


řízením“ (Instrukce A pro katastrální měřické práce), a „Návod, jak vyko-návati katastrální měřické práce pro vedení pozemkového katastru“ (Instrukce B pro katastrální měřické práce), vydalo ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, zemědělství a veřejných prací podle ustanovení § 10, odstavec 2, a § 97, odstavec 7 zákona ze dne 16. prosince 1927 č. 177 Sb. o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrálního zákona) a § 11 odstavec 4 vládního nařízení ze dne 23. května 1930 č. 64 Sb. Původní Instrukce A byla vydána podle výnosu ministerstva financí ze dne 4. září 1931 č. 74.000/31-III/6, Instrukce B 9. listopadu 1932 výnosem ministerstva financí č. 130.405/32-III/6.

Předpisy těchto návodů, které se přidržují předpisů dříve platných, byly závaz-né pro vykonávání všech katastrálních měřických prací katastrálními úřady a byly také, podle ustanovení § 44 katastrálního zákona v souvislosti s § 10 od-stavec 2 a § 51 odstavec 3 katastrálního zákona, závazné pro veřejné úřady (podniky a ústavy) a orgány, pokud tyto vyhotovovaly v mezích svého opráv-nění (§ 51 katastrálního zákona) geometrické plány nebo vykonávají podrobné triangulace. Dále byly tyto předpisy závazné pro veřejné úřady, pokud byly nuceny vykonávat pro účely vlastního služebního oboru měřické práce podob-né katastrálním. Tyto předpisy byly také „naléhavě doporučovány“ Svazkům územní samosprávy, vykonávajícím podrobné měřické práce podobné katast-rálním, a oprávněným osobám (§ 51 katastrálního zákona), kterým byly ob-dobné práce zadávány.

Obě tyto instrukce byly opětovně vydány a doplněny v roce 1939 (Výnos mi-nisterstva financí ze dne 30. června 1939 č. 60.000/38-III/6A) a v roce 1960 (Ústřední správa geodézie a kartografie, výnos ze 3. února 1960 č. 222-202-1200/1960).

7.1.1 Instrukce A

Účelem této instrukce bylo stanovení a popsání veškerých měřických prací, které bylo nutno vykonat pro obnovení pozemkového katastru novým katast-rálním řízením. Tyto práce se rozdělují na tři hlavní skupiny:

1. katastrální měření,

2. vyhotovení měřického operátu,

3. výpočet výměr parcel.

Celý návod je rozčleněn celkem do šesti hlav a přílohy:

Hlava I: Všeobecná ustanovení o podkladu katastrálních měřických prací a o katastrální mapě

Hlava II: Polní měřické práce

Hlava III: Kancelářské měřické práce

Hlava IV: Výpočet výměr parcel

Hlava V: Závěrečná ustanovení

Hlava VI: Přezkoušení katastrálních měřických prací

Přílohy návodu: Obrazce, vzorce a tabulky

- 34 (48) -


Všechny hlavy obsahují celkem 315 paragrafů a 286 stran.

Stručný obsah jednotlivých hlav, případně komentář k němu viz Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

7.1.2

7.2

Instrukce B

Původní Instrukce B byla vydána výnosem ministerstva financí z listopadu 1932. V důsledku změn vyplývajících z nového společenského řádu a v nepo-slední řadě i z technického vývoje bylo nutno tuto instrukci aktualizovat a při-pravit její nové vydání. Toto vydání zpracovala a schválila Ústřední správa geodézie a kartografie výnosem z 3. února 1960. Zde Instrukce B je nově na-zvána „Instrukce B pro udržování služebních map velkých měřítek“. Ve vydání instrukce jsou upravena zastaralá technická ustanovení (např. o projed-návání a dokumentaci změn hranic katastrálních území nebo o náležitostech a schvalování geometrických plánů nebo ustanovení odporující nové organizaci geodetické a kartografické služby). V textu instrukce je zpravidla výraz „katas-trální mapa“ nahrazen výrazem „mapa“ popřípadě „služební mapa“ a výraz „příruční mapa“ novým pojmem „pracovní mapa“. Tato úprava byla vynucena skutečností, že bývalé katastrální mapy byly od založení jednotné evidence půdy (JEP) v letech 1956-1958 zcela vyřazeny z provozu, nebyly udržovány v souladu se skutečným stavem a sloužily pouze jako dokumentační mapový materiál. K zákresu změn a výpočtu ploch podle ustanovení této instrukce se používala katastrální mapa jen v ojedinělých případech (pokud např. nahrazo-vala pozemkovou mapu pro místní tratě velkých měst nebo byla použita jako podklad pro vyhotovování geometrických plánů).

Instrukce B byla určena pro interní potřebu orgánů vykonávajících zeměměřic-ké práce. Její platnost měla být platností dočasnou a to do té doby, dokud ne-budou mapy velkých měřítek v tehdejších zobrazovacích soustavách nahrazeny novými technickohospodářskými mapami.

Instrukce B (nové, částečně přepracované vydání) je rozčleněna celkem do tří hlav a přílohy:

Hlava I.: Měřické práce pro provádění změn v mapách

HlavaII.: Měřické práce spojené s vedením měřických operátů

Hlava III.: Závěrečná ustanovení

Příloha: Obrazce, tabulky a přílohy k Instrukci B

Všechny hlavy obsahují celkem 60 paragrafů a 164 stran.

Obsah a komentáře k jednotlivým hlavám opět viz Mapování II (Fišer, Vond-rák 2004).

Instrukce pro technickohospodářské mapování

Po roku 1948 přestávaly tehdejší katastrální mapy (tvořící převážně tehdejší mapové dílo) vyhovovat technickým požadavkům kladeným na ně při obnově a budování nového společenského zřízení. Tyto mapy již dříve nevyhovovaly svým sáhovým měřítkem, souřadnicovými soustavami a svým polohopisným

- 35 (48) -


obsahem. Neobsahovaly výškopis. Doplnění a obnovení stávajících katastrál-ních map na úroveň požadovaných technickohospodářských map by bylo téměř stejně nákladné jako vytvoření map nových v jednotné souřadnicové soustavě.

Ústřední správa geodézie a kartografie byla podle § 1 odst. 2 b) a e) zákona číslo 82/1948 Sb. (zeměměřický zákon) ve znění zákona č. 250/1949 Sb., kte-rým se mění a doplňuje zeměměřický zákon, povinna zakládat, udržovat a ob-novovat veřejná mapová díla včetně map velkých měřítek.

Zvýšený celospolečenský zájem o kvalitativně dokonalejší mapová díla přivedl Ústřední správu geodézie a kartografie k vydání Instrukce, která měla zajistit jednotné vyhotovování map měřítek 1 : 500 - 1 : 5 000.

Jako technickohospodářská mapa měla vyhovovat převážné většině technic-kých požadavků a také potřebě evidence pozemků (ovšem pouze v mezích teh-dejšího zřízení).

Zvýšeným technickým požadavkům odpovídají i kriteria přesnosti pro budová-ní bodového pole a požadavkům socialistické evidence pozemků, zejména ustanovení o vyšetřování, zaměřování a trvalém označování socialistického vlastnictví popř. užívání (správně) pozemků. Číselnou metodou bylo vyhoto-veno cca 6 200 mapových listů což je přibližně 2 800 km2, grafickou metodou cca 8 000 mapových listů což představuje cca 6 100 km2.

Instrukce obsahuje celkem 14 částí a 118 stran textu.

Instrukce pro technickohospodářské mapování (THM) představuje podle mého názoru vrchol předpisů pro podrobné mapování u nás. Byla propracována do detailů včetně ukázek formulářů, způsobů zápisu atd. Historický vývoj THM je zajímavý i z hlediska změny souřadnicového systému v jeho průběhu (S-42 na S-JTSK). To jen dokládá, že i výsostně technická záležitost mapování podléha-la (a podle mne stále podléhá) politickým tlakům. Doporučuji tyto detaily Vaší pozornosti (Fišer, Vondrák 2003 a 2004), přestože jejich znalost není pro Vás stěžejní.

Technickohospodářské mapy, vyhotovované již v matematicky definované zobrazovací soustavě a souřadnicovém systému, byly v dekadické řadě měřítek vyhotoveny na 14 % státního území a to především ve všech střediscích osídle-ní oblastního a obvodního významu.

7.3 Předpisy pro tvorbu základní mapy ČSSR velké-ho měřítka

Částečně automatizovaný proces tvorby technickohospodářského mapování má grafický výstup, který však ještě v plném rozsahu neumožňuje přímý vstup do počítačově orientovaných informačních systémů. Tyto skutečnosti vedly k ově-řování dalších inovací v této oblasti, které v 80. letech minulého století vyústily v realizaci tvorby Základní mapy velkého měřítka (ZMVM), především jako základu informačního souboru lokalizace. Ve smyslu doporučení geodetických služeb socialistických států se jednalo o přechod na digitální vyjádření optima-lizovaného základního polohopisného obsahu s dokumentací výsledků v datové bázi ovládané počítačem a umožňující kontinuální údržbu všech prvků mapy.

- 36 (48) -


Ve skutečnosti znamenal přechod od THM k ZMVM kompromisní řešení a podlehnutí ekonomickým tlakům. Neměření výškopisu a zjednodušení poloho-pisného obsahu znamenaly z pohledu geodézie krok zpět.

Obecně závazným technickým předpisem „Směrnice pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka“ č. 984 210 S, který nabyl platnosti k 1. listopadu 1981, byla zahájena tvorba nové základní mapy. Rozsah vyhotovení základní mapy velkého měřítka na ploše státního území byl ovlivněn investiční výstavbou, potřebami evidence nemovitostí, hustotou osídlení, intenzitou obhospodařování půdy a stavem dosud existujících mapových podkladů. Perspektivním cílem základní mapy bylo poskytovat jednotné grafické a číselné lokalizační infor-mace, ale vzhledem k důležitosti a významu jednotlivých územních oblastí diferenciované co do obsahu a přesnosti. Základní mapa preferuje aktuálnost informací před nadbytkem informací, které nelze udržet v aktuálním stavu, nebo jen s vynaložením vysokých finančních nákladů a spotřeby času. Akcen-tuje urychlení procesu poskytování informací.

Podle směrnice pro tvorbu ZMVM bylo vyhotoveno cca 10 400 mapových listů tj. 9 100 km2.

ZMVM byla vyhotovována podle následujících předpisů: Směrnice pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka 984 210 S, Metodický návod pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka č. 984 210 MN, Technologický postup (TP) pro podrobné měření polohopisu geodetickými metodami č. 984 210 TP – 1, TP pro podrobné měření polohopisu fotogrammetrickými metodami 984 210 TP – 2, TP pro výpočet souřadnic podrobných bodů 984 210 TP – 3, TP pro vyhotovení měřického originálu základní mapy ČSSR velkého měřítka a pro výpočet výměr 984 210 TP – 4, TP pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka přepracováním původní mapy 984 210 TP – 5.

Podrobnější informace o obsahu jednotlivých předpisů a hlavně o „funkci ZMVM“ získáte ve skriptu Mapování II (Fišer, Vondrák 2004).

7.4 Obnova katastrálního operátu - tvorba DKM

Digitální katastrální mapa (DKM) v rámci obnovy katastrálního operátu nahra-dila Základní mapu velkého měřítka (ZMVM) na základě schválení Zákona č. 344/1992 Sb. O katastru nemovitostí České republiky. Prováděcími předpisy byly následně Vyhláška č. 126/1993 Sb. a Prozatímní návod pro obnovu katast-rálního operátu ze dne 11. ledna 1995 ČÚZK č. 5314/1995-23.

V současné době se tvorba DKM řídí následujícími právními a prováděcími předpisy:

- Zákon o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) č. 344/1992 Sb. (dále jen Zákon) ve znění zákona 89/96 Sb. a zákona 103/2000 Sb., a zákona 120/2000 Sb. a zákona 220/2000 Sb.

- Zákon ze dne 28. dubna 1992 č. 265/92 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/93 Sb. a zákona č. 90/96 Sb., 27/2000 Sb. a 30/2000 Sb.

- Vyhláška č. 190/96 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/92 Sb. o zápi-sech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve znění zákona č.

- 37 (48) -


210/93 Sb. a zákona č. 90/96 Sb. a zákon České národní rady č. 344/92 Sb. o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/96 Sb., ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb. a č.113/2000 Sb. a vyhlášky č. 163/2001 (dále jen Vyhláška, platné znění od 1. 6. 2001).

- Struktura a výměnný formát digitální katastrální mapy a souboru popis-ných informací katastru nemovitostí České republiky, verze 1.3, ČÚZK, č.j. 5270/1999-22 ze dne 24. 11. 1999.

- Návod pro obnovu katastrálního operátu, ČÚZK ze dne 30. 4. 1997, č.j. 21/1997-23 s účinností od 1. 7. 1997 (dále jen Návod) a jeho dodatek č.1 ze dne 21. 12. 1998, ČÚZK č.j. 5239/1998-23, platnost od 1. 1. 1999.

- Prozatímní návod pro obnovu katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací a pro jeho vedení ze dne 21. 12. 1998, ČÚZK č.j. 5238/1998-23, platnost od 1. 1. 1999 (dále Prozatímní návod).

- Návod pro správu a vedení katastru nemovitostí, ČÚZK ze dne 14. srp-na 2001, č.j. 4571/2001-23, platný od 1. 9. 2001

- Prozatímní pokyny pro skenování katastrálních map a map dřívějších pozemkových evidencí, ČÚZK 4667/1993-22.

- Výměnný formát ISKN, č.j. 2957/200-1 z 28. 6. 2000 ve znění změn a doplňků.

- ČSN 013410 Mapy velkých měřítek. Základní a účelové mapy (1. 6. 1991).

- ČSN 013411 Mapy velkých měřítek Kreslení a značky (l. l. 1991).

- ČSN 730415 Geodetické body (1. 6. 1980).

- ČSN 730416 Měřické značky stabilizovaných bodů v geodézii (1. 4. 1985).

- ČSN 730402 Názvosloví mapování (1. 6. 1977).

- ČSN 730403 Názvosloví evidence nemovitostí (1. 1. 1979).

- Zákon č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví, jak vyplývá ze změn provede-ných zákonem č. 120/2000 Sb. a zákonem č. 186/2001 Sb. a zákona č. 289/2001 Sb.

- Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ze dne 12. 5. 1992 a zákony provádějící změny č. 10/1993 Sb., č. 98/199 Sb. a č. 132/2000 Sb.

- Vyhláška č. 31/1995 ČÚZK ze dne 1. února 1995, kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění vyhlášky č. 212/1995 Sb. a vyhlášky č. 365/2001 Sb.

- Pokyny pro dokumentaci a archivaci výsledků digitalizace souboru ge-odetických informací katastru nemovitostí č.j. 10-637/1997 ze dne 9. 6. 1997

Obnovu katastrálního operátu dělíme na následující skupiny:

1) Obnova katastrálního operátu novým mapováním (§ 48-56 Vyhlášky )

- 38 (48) -


2) Obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací (SGI) do digitálního vyjádření (§ 57 Vyhlášky)

3) Obnova katastrálního operátu na podkladě výsledků pozemkových úprav (§ 58 Vyhlášky).

Jednotkou obnovy je katastrální území, případně jeho část. O obnově rozhoduje katastrální úřad na základě vyjádření příslušného ZKI a sou-hlasu ČÚZK.

Obnova přepracováním - předmětem obnovy přepracováním je platný obsah katastrální mapy v S-JTSK vyhotovené s přesností odpovídající alespoň 4. třídě přesnosti mapování podle dřívějších předpisů. Výjimečně může být přepraco-vána po ověření přesnosti i katastrální mapa vyhotovená v jiném souřadnico-vém systému, převedená do S-JTSK dodatečně.

Použije se v územích s katastrální mapou vyhotovenou:

podle předpisů pro THM se souřadnicemi podrobných bodů,

b) podle Instrukce A pro katastrální a měřické práce,

c) podle předpisů pro THM bez souřadnic podrobných bodů,

d) na základě číselného měření v jiném souřadnicovém systému než S-JTSK (souřadnicové systémy 1942, gusterberský, svatoštěpánský), bylo-li dosaženo alespoň 4. třídy přesnosti mapování.

Jednotlivými kroky při všech možnostech obnovy katastrálního operátu se za-bývá skriptum Mapování II (Fišer, Vondrák 2004) v kapitole 9 z hlediska práva a předpisů. Obnovou novým mapováním jsme se zabývali v předmětu Mapo-vání I. Znalost základního názvosloví a hlavních etap obnovy bude požadována pro řádné absolvování předmětu Mapování II. Samozřejmě nebude vyžadována doslovná citace jednotlivých právních předpisů ani jejich názvů. Očekávám spíše povědomí o jednotlivých oblastech, které se těmito předpisy řídí.

Obnovou katastrálního operátu se budete detailně zabývat v předmětu Katastr nemovitostí, kde také využijete zde získané znalosti.

Kontrolní otázky

Ve které době vznikly „Instrukce A a B“?

Obsahují mapy vzniklé technickohospodářským mapováním výškopis?

Jaká měřítka se užívala při technickohospodářském mapování?

Proč se začala realizovat tvorba ZMVM a jaká byla nejpodstanější techno-logická změna proti THM?

Vyjmenujte způsoby obnovy katastrálního operátu.

Jaké jsou základní etapy obnovy katastrálního operátu?

Řešení

Odpovědi na kontrolní otázky najdete v kapitole 7. Některé odpovědi si ale budete muset najít i ve skriptech Mapování II a Mapování I (Fišer, Vondrák 2004 a 2003). Jde zejména o otázky týkající se obnovy katastrálního operá-tu, což je oblast podstatná a zasluhuje si Vaši zvýšenou pozornost.

- 39 (48) -


0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

Novoměřické THM čís. THM graf. ZMVM ostatní

[tis.

]počet map. listů

plocha v km2

Obr. 6. Rozsah map dekadických měřítek

N O V O MĚ Ř I C K É

THM č í s.

ZMVM

OS T AT NÍ

THM g r a f.

dekadické mapy sáhové mapy

Obr. 7. Mapový fond – dekadická a sáhová měřítka

- 40 (48) -

Význam topografické služby Armády ČR

8 Význam topografické služby Armády ČR

Krátce po vyhlášení samostatného státu Československé republiky,vydalo dne 27. listopadu 1918 vrchní velitelství československé branné moci rozkaz č. 8 o zřízení jeho nové součásti – oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti – kar-tografie. Výnosem MNO z 3. 12. 1918 byla zřízena Smíšená komise pro Ze-měpisný ústav, složená z předních civilních a armádních odborníků. Úkolem této komise byla především příprava definitivní organizace Vojenského země-pisného ústavu. Rozhodnutím o nové organizaci MNO ze dne 15. října 1919 byl vytvořen samostatný Československý vojenský zeměpisný ústav (VZÚ), podléhající přímo MNO prostřednictvím generálního štábu.

Prvým úkolem VZÚ bylo zabezpečení armádní a civilní složky mapami s českým či slovenským názvoslovím. Proto bylo nezbytné z dostupných pod-kladů vydat prozatímní mapy 1 : 200 000 s novým názvoslovím.

Topografický odbor VZÚ prováděl dále v letech 1918 – 1925 revizi speciál-ních map měřítka 1 : 75 000 a reambulaci map 1 : 25 000. K novému mapování z kapacitních důvodů ještě nebylo možno přistoupit. Při revizi speciálních map zůstávala forma grafického zpracování mapy (šrafování, značkový klíč) zacho-vána.

Jako výpomoc ministerstvu veřejných prací se ústav řadu let podílel na pracích při vyměřování a vyznačování státní hranice. Důstojníci VZÚ byli prakticky až do roku 1928 členy delimitačních komisí: čs. – polské, čs. – rakouské, čs. – maďarské, čs. – rumunské a čs. – německé.

V průběhu roku 1926 byly započaty práce na přípravě nového československé-ho mapového díla. Toto mapové dílo mělo mít následující skladbu:

- topografické mapy (1 : 20 000, 1 : 10 000) vzniklé novým měřením,

- speciální mapa (1 : 50 000),

- přehledná mapa střední Evropy (1 : 500 000),

- přehledná mapa ČSR (1 : 1 000 000).

Zachovány zůstaly mapy 1 : 75 000 a 1 : 200 000. Nové mapování státu mělo být provedeno v průběhu 30 let. Mapování silami VZÚ bylo však prováděno pouze do roku 1933 v normálním konformním kuželovým zobrazením nazýva-ným dle jeho autora Benešovým.

V roce 1933 byly dopracovány teoretické základy a prováděcí instrukce pro nové vojenské mapování v měřítku 1 : 20 000. Práce byly zahájeny v roce 1934 na středním Slovensku v obecném konformním kuželovém zobrazení Křovákově. Do roku 1938 bylo v měřítku 1 : 20 000 zmapováno 12 275 km, tedy necelých 10 % státního území a to převážně na Slovensku a Moravě. Prá-ce byly v roce 1938 přerušeny opatřeními ostrahy státní hranice v květnu a pak zářijovou mobilizací. Po přijetí mnichovského diktátu byly Československá armáda a s ní i vojenská zeměpisná služba demobilizována. Protektorátní vláda 6. 4. 1939 rozhodla o podřízení VZÚ ministerstvu vnitra a byl mu stanoven název Zeměpisný ústav ministerstva vnitra.

- 41 (48) -


Topografický odbor po určitém přechodném období zahájil v roce 1940 mapo-vání v prostoru Moravy v měřítku 1 : 25 000 a v souřadnicovém systému DHG (Deutsches Heeresgitter), v Gaussově zobrazení a v německém značkovém klíči a kladu listů. Současně na celém území tehdejšího protektorátu probíhala reambulace původních rakouských map měřítka 1 : 25 000 (zpracováno přes 18 000 km). V roce 1944 byla zahájena hromadná transformace souřadnic bodů čs. Jednotné trigonometrické sítě katastrální do německého souřadnicového systému DHG.

V roce 1945 stále ještě existovalo na československém státním území několik rovinných souřadnicových systémů (3 katastrální systémy z dob Rakouska-Uherska – Gusterberg, Svatý Štěpán, Gellerthegy, systém JTSK, systémy DHG a DRG z doby protektorátu, systém odvozený plk. Dr. Benešem). Obdobná pestrost byla i v kartografii, kde vedle map v zobrazení polyedrickém existovaly mapy nového mapování v zobrazení Benešově,Křovákově, Gausso-vě-Krügerově, vždy v různých měřítkách, kladech listů a značkových klíčích. Žádné nové mapové dílo nepokrývalo souvisle celé státní území.

Rozhodnutím MNO bylo od roku 1949 zahájeno nové topografické mapování západních a jihozápadních pohraničních oblastí Čech v měřítku 1 : 25 000 v souřadnicovém systému 1946. Práce byly ukončeny v roce 1952.

Koncem roku 1949 požádal VZÚ Čs. národní komitét geodetický a geofyzikál-ní o vypracování návrhu na převedení systému JTSK do systému sovětského na elipsoidu Krasovského, označeného později jako souřadnicový systém 1952, zkráceně S-1952.

Od roku 1952 probíhaly intenzívní přípravy a zkušební práce, jejichž cílem bylo zajistit, aby od roku 1953 mohlo být zahájeno nové topografické mapo-vání území celého státu. Díky mimořádnému úsilí byl celý úkol mapování ČSR v měřítku 1 : 25 000 splněn do roku 1957. Doba potřebná k mapování byla ve srovnání s mapováním v létech 1918 – 1938 více než třikrát kratší, při-čemž byla zmapována plocha osmkrát větší. Nové topografické mapování ČSR, představující celkem 1736 mapových listů, bylo zpočátku prováděno pouze silami VTS Čs. Armády. Od roku 1956 se na úkolu spolupodílely i ka-pacity ÚSGK (Ústřední správa geodézie a kartografie – civilní organizace).

V bodě 10 přílohy usnesení vlády č. 1391 ze dne 1. června 1955 bylo stanove-no ve spolupráci ÚGKS a MNO do 31. 12. 1967 „vyhotovit celostátní topo-grafické mapy měřítka 1 : 10 000 a v oblastech národohospodářsky důleži-tých měřítka 1 : 5 000 základní metodou aerofotografického mapování“. Toto mapování bylo provedeno v letech 1958 – 1973. Z celkového počtu 6 417 ma-pových listů měřítka 1 : 10 000 zpracovala svými kapacitami ÚSGK 5 128 listů (79,9 %) a MNO 1 289 listů (20,1 %).

Po rozporuplných jednáních bylo vládou ČSR přijato vládní usnesení č. 327/1968, které mimo jiné stanovilo: „Geodetické a kartografické dílo, jehož základy byly stanoveny vládním usnesením ze dne 28. 7. 1953, o změně geode-tických základů ČSR, bude používáno pro potřebu obrany státu v ozbrojených silách ČSSR a spravováno ministerstvem národní obrany. V nevyhnutelných případech může být se souhlasem ministerstva národní obrany uvedené dílo použito Ústřední správou geodézie a kartografie i jinými státními orgány a so-cialistickými organizacemi. Použitý souřadnicový systém bude označován jako souřadnicový systém 1942 (S-1942) a bude důsledně utajován. V Ústřední

- 42 (48) -

Význam topografické služby Armády ČR

správě geodézie a kartografie a v ostatních státních orgánech a socialistických organizacích se bude používat geodetické a kartografické dílo v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), spravované podle předpisů pro geodetické a kartografické práce v civilním sektoru.“. Toto usne-sení vedlo k duplicitnímu vytvoření dalšího mapového díla na území ČSSR.

Zásadní vnitropolitické změny nastalé po 17. listopadu 1989 a nová meziná-rodněpolitická orientace republiky se zásadní měrou odrazily v postavení celé Čs.armády. Tyto změny se v odpovídající míře promítly i v úloze VTÚ.

Dne 10.12.1991 podepsali tehdejší ministr obrany USA Richard Cheney a bý-valý ministr obrany ČSFR PhDr.Luboš Dobrovský „Základní dohodu o výmě-ně a spolupráci mezi federálním ministerstvem obrany České a Slovenské Fe-derativní Republiky a ministerstvem obrany Spojených států amerických v oblasti topografického mapování, námořního a leteckého mapování, geodézie a geofyziky, digitálních dat a s tím souvisejících materiálů“. Na základě této dohody byly vzájemně vyměněny informace o organizaci, působnosti a úko-lech služeb, ukázky topografických map a podkladů. Byla uskutečněna návště-va pracovníků TS Čs. Armády u pracovníků vojenské mapovací služby (De-fence Mapping Agency – DMA) armády USA. Významná byla pomoc americ-kých specialistů při zavádění techniky a metod GPS. Obdobně byly navázány kontakty s Vojenskou zeměpisnou službou Bundeswehru a s Vojenskou země-pisnou službou armády Rakouské republiky.

V souladu s reorganizací Československé armády k 1. 11. 1992 byla zahájena reorganizace topografické služby s výrazným snížením počtu pracovníků.

Přijetím ústavního zákona č. 542/1992 Sb. O zániku České a Slovenské Fede-rativní Republiky, zanikla dnem 31. 12. 1992 i Československá armáda i její topografická služba. Nástupnickými organizacemi se staly topografická služba Armády České republiky a topografická služba Armády Slovenské republiky.

V rámci restrukturalizace armády proběhla reorganizace, jejímž výsledkem je vznik Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHM) ke dni 1. července 2003. Současně zanikly Hlavní úřad vojenské geografie Praha, Vojenský zeměpisný ústav Praha a Vojenský topografický ústav Dobruška. Nově vzniklý VGHM je nástupnickou organizací všech výše zmíně-ných zaniklých vojenských institucí.

Kontrolní otázky

Jaké zobrazení bylo použito pro první topografické mapy po roce 1918?

Kdy došlo k utajení vojenských mapových děl a vzniku duplicity mapového díla v tehdejším Československu?

Jak se v současné době jmenuje nástupnická organizace vojenských geode-tických a geografických institucí zaniklých k 1. 7. 2003?

Řešení

Odpovědi na kontrolní otázky obsahuje stať, kterou jste právě přečetli.

- 43 (48) -


Obr. 8. Zobrazovací pásy S-42

Tato kapitola má pro vás informativní charakter a měli by jste znát pouze zá-kladní historické mezníky, názvy a pojmy.

- 44 (48) -

Závěr

9

9.1 Shrnutí

9.2

9.2.1

[1]

[2]

Závěr

Dospěli jste na konec materiálů, které Vám mají pomoct zvládnout dvojici předmětů Mapování I (GE10)a Mapování II (GE11). Uvedené předměty tvoří základ mnoha dalším předmětům, které bude studovat ve vyšších ročnících. Zároveň jsou to jedny z prvních „odborných“ předmětů, které mají již náplň zaměřenou na konkrétní problematiku. Nejsou tedy již „pouze“ přípravou pro další pokračování ve studiu, ale řada informací zde zazněla naposledy. Na ně-které otázky a souvislosti tak narazíte až v praxi a po dobu studia se s nimi již nesetkáte. Ani tyto informace by nemněly zapadnout. Proto doufám, že jste věnovali studiu náležitou pozornost. Přeji Vám, aby Vaše znalosti nebyli krát-kodobé a povrchní, ale povědomí o získaných informacích a schopnost jejich vyhledávání ve zdrojích přetrvalo co nejdéle.

Učební text, který jste si právě prošli je průvodcem ke skriptu Mapování II vydaném v roce 2004 autory tohoto textu. To je třeba mít na paměti při práci a neustále doplňovat zde uvedenou základní osnovu informací o detaily a po-drobnosti obsažené ve skriptu. Pro práci lze rovněž doporučit prezentační CD předmětu Mapování 2003.

V předmětu Mapování II jste se dozvěděli o geodetických souřadnicových sys-témech a jejich vývoji. Dále jsme se zabývali pojmem státní mapové dílo, jeho definicí a konkrétním obsahem jednotlivých děl. Seznámili jste se s kladem mapových listů map středních měřítek a doplnili si tak přehled o kladu listů probraný v předmětu Mapování. Definovali jsme pojem „bodová pole“, uvedli jejich rozdělení a vysvětlili si požadavky na body podrobného polohového po-le. Seznámili jste se s předpisy pro podrobné mapování, jejich vývojem a dů-sledky na současnost. V závěru jsme nastínili vývoj vojenské zeměměřické služby a její význam pro oblast geodézie a kartografie na našem území.

Na tomto místě bych rád ještě upozornil na přílohy skripta Mapování II (Fišer, Vondrák 2004), které obsahují řadu zajímavých informací zejména pro ty z Vás, které tento předmět zaujal. Seznam příloh skripta je následující: Klíč smluvených značek srovnání THM instrukce, Instrukce A 1940 a Instrukce A 1932, fotografie z archivu autorů, dodatek ke skriptu Mapování, seznam pou-žívaných tiskopisů při THM, závěr: „Poučení z minulosti vhodné ke čtení na dobrou noc“ Nejstarší česky (staročesky) psaný návod k měřickým pracím.

Studijní prameny

Seznam použité literatury

Fišer, Z., Vondrák, J. Mapování II. CERM Brno, Brno 2004.

Fišer, Z. Vondrák, J. Mapování I – Průvodce předmětem Mapování I. VUT v Brně 2005. GE10_P01

- 45 (48) -


[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

9.2.2

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

Fišer, Z., Vondrák, J. Mapování. CERM Brno, Brno 2003. ISBN 80 – 214 – 2337 – 4

Raděj, K. Vznik Vojenského topografického ústavu (zahájení přechodu od geodetického systému a zobrazení národního typu k mezinárodnímu). Zeměměřič č. 4 2001.(c)

Dušátko, D. Geografická příprava AČR na vstup do NATO. Zeměměřič č. 1+2 1999.

Geodetické referenční systémy v České republice. Vývoj od klasických ke geocentrickým souřadnicovým systémům. Kolektiv autorů, VÚGTK-VZÚ Praha, 1998 r. 44 č. 21.

Instrukce A pro katastrální měřické práce, Výnos ministerstva financí, Praha, 1931.

Instrukce B pro udržování služebních map velkých měřítek, Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, 1960.

Seznam doplňkové studijní literatury

Hauf, I.Paralakticky měřené délky při THM. Geodetický a kartografic-ký obzor, 23/65, 1977, č. 12, s.320 –322.

Bumba, J.: Mapy velkých měřítek v České republice. Geodetický a kar-tografický obzor, 38/80, 1992, č.12, s. 253 – 259.

Bumba, J. Geometrický plán. Praha, Linde Praha a.s. 1999.

Kocáb, M. Rozšířená funkce Základní mapy ČSSR velkého měřítka. Geodetický a kartografický obzor, 35/77, 1989, č.5, s.123 – 124.

Müller, M. Hlavní úkoly tvorby a obnovy státního mapového díla ve velkém měřítku v resortu ČÚGK. Geodetický a kartografický obzor, 34/76, 1988, č.1, s.9 – 12.

Nevosád, Z., Vitásek, J., Bureš, J. Geodézie IV. CERM, Brno 2002, ISBN 80-214-2301-3.

Podzimková, J. Historické mapy obcí a pozemkové úpravy v Českých zemích. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 1994.

Raděj, K. Vznik geodetického systému S – 1952. Zeměměřič, 2001, č. 4, s. 36 – 38.(a)

Raděj, K. První celostátní topografické mapování v měřítku 1 : 25 000. Zeměměřič, 2001, č. 5, s. 26 – 31.(b)

Raděj, K. Osmdesátá léta ve VTOPÚ - rozvoj nových technologií. Ze-měměřič 2001, č. 8+9.

Vjačka, A. Technické předpisy pro tvorbu základní mapy ČSSR velkého měřítka. Geodetický a kartografický obzor, 28/70, 1982, č.4, s.88 – 93.

Vjačka, A. Jak dál při číselné tvorbě a údržbě map velkých měřítek?. Geodetický a kartografický obzor, 37/79, 1991, č.2, s.27 – 34.

Historie topografické služby Československé armády 1918 – 1992. To-pografické oddělení HOS GŠ Armády České republiky, kolektiv pří-

- 46 (48) -

Závěr

slušníků Výzkumného střediska 090, Vojenský zeměpisný ústav Praha, Praha, 1993.

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

9.2.3

[29]

[30]

Obrazce, tabulky a přílohy k instrukci B. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, 1960.

Instrukce pro technickohospodářské mapování v měřítkách 1 : 500, 1 : 1 000, 1 : 2 000 a 1 : 5 000. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, 1961

Technologický postup pro podrobné měření při THM geodetickými me-todami a jeho grafické zpracování. kolektiv pracovníků Inženýrské ge-odézie, n.p., Brno, Brno, 1971.

Přílohy ke směrnici pro technickohospodářské mapování. Český úřad geodetický a kartografický, Praha, 1970.

Technologický postup pro vyhotovení měřického originálu Základní mapy ČSSR velkého měřítka a pro výpočet výměr 984 210 TP – 4/82. Geodézie, n.p. Opava, Český úřad geodetický a kartografický, Praha, 1982.

Technologický postup pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka přepracováním původní mapy 984 210 TP – 5/83. Geodézie, n.p. ,Opava, Český úřad geodetický a kartografický ,Praha, 1983.

Směrnice pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka 984 210 S/81. Český úřad geodetický a kartografický, Praha, 1981.

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

prezentační CD Mapování 2003. (700 MB dat - mapových listů, zadání, vzorů pro vypracování, modelů terénních tvarů atd. – lze na požádání získat u tutora) Kolektiv autorů, Brno 2003.

www.cuzk.cz, resortní stránky ČUZK.

[31] http://momel.vsb.cz/RUZNEPUB/AUTOOTLS/PREPSOUR.HTM, Homola, V., Přepočty souřadných systémů mapových děl. 2003.

9.3 Klíč

Návod pro řešení úkolů a informace, kde hledat odpovědi na kontrolní otázky jsou uvedeny vždy v závěru každé z kapitol. Pro připomenutí ještě jednou zo-pakuji, že náplň předmětů Mapování I a II je velmi úzce provázána. Stejně tak je provázán obsah učebních textů Mapování I – Průvodce předmětem Mapová-ní I (GE10_P01) a Mapování II – Průvodce předmětem Mapování II (GE11_P01). Při práci s uvedenými učebními texty je nezbytné neustále praco-vat a doplňovat informace ze skript Mapování a Mapování II (Fišer, Vondrák 2003 a 2004) a je velmi výhodné mít k dispozici i prezentační CD Mapování 2003. Toto CD Vám rád poskytne tutor při konzultaci, případně některé jeho části zašle elektronickou poštou.

Pokud budete mít při studiu jakékoliv potíže či nejasnosti a nepodaří se vám je odstranit studiem literatury obraťte se na tutora či jinou zodpovědnou osobu na

- 47 (48) -

http://www.cuzk.cz/

http://momel.vsb.cz/RUZNEPUB/AUTOOTLS/PREPSOUR.HTM


- 48 (48) -

Ústavu geodézie Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně. Stejně tak informujte tutora, pokud budete potřebovat doplňkovou literaturu a nebude se Vám dařit si ji opatřit.

Na závěr bych rád poděkoval Jitce Hotovcové za to, že mi jako již mnohokrát pomohla odborně, morálně a technicky se vznikem tohoto učebního textu.

Date post:	14-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

ZDENĚK FIŠER A JIŘÍ VONDRÁK MAPOVÁNÍ IIfast.darmy.net/opory - II...

Documents