Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704

Co se děje

Z obsahu: nahlédnutí do školních kronik

hostivické „SVĚTÉLKOVÁNÍ“

o co si píší Ježíškovi děti 21.století?

mikulášská nadílka

ŽP II.stupně - adopce na dálku - Charles Kisaada

učitelé jak je neznáte – Mgr. Josef Mareš – ředitel školy

kdy nás škola baví? - přírodopisná praktika

rozhovor na přání – Roman Řeřicha

Dancing Crackers

aktuálně – VOLBY 2013 nanečisto - pokračování

ŠD5 knihovna a ŠD6 „život v jiné zemi“ – soutěž MKSH

ANGLIE Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie? ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem, přijďte za paní učitelkou

Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme více.

Ale čas se rychle krátí!

ANGLIE Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie? ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem, přijďte za paní učitelkou

Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme více.

Ale čas se rychle krátí! ANGLIE

M ANGLIE

Milí spolužáci,

chodíte-li do 6. - 9. třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie, ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte v

červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,

procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem přijďte za pí. učitelkou Prokůpkovou, nebo za

námi: Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B

Rády vám k tomu řekneme více! Ale rychle čas se krátí!ilí spolužáci,

chodíte-li do 6. - 9. třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie, ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte v

červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,

procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem přijďte za pí. učitelkou Prokůpkovou, nebo za

námi: Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B

Rády vám k tomu řekneme více! Ale rychle čas se krátí!

Milí spolužáci,

chodíte-li do 6. - 9. třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie, ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte v

Milí čtenáři, s potěšením mohu konstatovat, že časopis čtenáře zaujal a již máme také první kladné ohlasy k jeho založení. Mám radost, že se přihlásili žáci, kteří se chtějí podílet na jeho tvorbě a na mailovou adresu přiletěly první vlaštovičky v podobě příspěvků. Doufám, že má role bude stéle více pouze organizační a že větší podíl příspěvků a podnětů bude od samotných žáků. Přeji Vám klidný závěr roku a do roku 2014 bych časopisu popřála tým nadšených redaktorů, kteří Vám ještě více přiblíží život „ZA ZDÍ“. Martina Erbová

Vážení čtenáři, po prvním pilotním čísle si Vám dovolujeme představit číslo 2. Přinášíme Vám další informace o naší škole. Rádi bychom, aby si čtenáři pomocí časopisu mohli zjistit vše co je zajímá, přečetli si něco navíc a především, aby si při jeho čtení odpočinuli. Jako nový člen redakční rady Vám přeji hodně zdraví, štěstí a klidných chvil s časopisem „ZA ZDÍ“. Pěkné čtení Vám přeje šéfredaktor - Daniel Tričkov

šš

„ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici

č.2/2013

vedoucí redakce : Martina Erbová erbova@zs.hostivice.cz

šéfredaktor : Daniel Tričkov

redakce : Tereza Uhrová, Gabriela Parkhomchuk,

Veronika Křížová, Iveta Šenerová

ANGLIE a FRANCIE Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa,

konkrétně do Velké Británie a Francie? ČTĚTE DÁL!

Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do Londýna a Paříže. Je to úžasná příležitost poznat nové země, užít si spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem,

přijďte za paní učitelkou Prokůpkovou nebo za námi - Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme více.

Ale čas se rychle krátí!

Nahlédnutí do školních kronik

Děti často od dospělých slýchají : „Dřív bylo líp“, „Tenkrát to bylo mnohem lepší“, „Už nikdy nebude tak dobře, jako dřív“…. V jistém směru je pravda, že dříve lidé měli k sobě blíž, navzájem se více respektovali, pomáhali si a byli k sobě slušnější. Neznamená to ale, že se vždy měli všichni dobře. Podívejme se spolu do školních kronik na několik malých příkladů. ≈ Píše se rok 1902 a školní budova se nachází v domě před kostelem, ve které je nyní Městská knihovna. „Polévková stravovna – 27.října 1902 zřízena byla při zdejší škole polévková stravovna. Denně poskytována byla 180-ti chudým dětem polévka a to od prosince do března. Ve školním roce 1903/1904 bylo poskytnuto dětem 12 426 porcí polévky. Vaření obstarávaly dámy a dívky z Hostivice a okolí.“ ≈ Poskočíme v čase a ocitáme se ve školním roce 1937/1938, v nové velké budově školy, dostavěné v roce 1906. Statistika kroniky nám říká, že na začátku školního roku začalo školu navštěvovat 341 dětí a v jeho průběhu se 11 dětí přistěhovalo, 20 dětí odstěhovalo a 2 děti zemřely. „Ošacovací akce – K vánočním svátkům koupila újezdní školní rada pro školu měšťanskou 20 dětem botky v ceně 879,-Kč, dále 5 dětem šaty za 295,- Kč, spolek Československého Červeného kříže v Hostivici 6 dětem botky za 270,- Kč, redakce Českého slova zaslala 3 dětem botky a 3 dětem zimní prádlo. Rodičovské sdružení přispělo újezdní školní radě na ošacovací akci částkou Kč 250,-. Stravovací akce – začala 29.listopadu 1937 a skončila 19.března 1938. Vydáno bylo 1170 porcí polévek, 1264 porcí mléka a 1264 porcí chleba. Za polévku zaplaceno Kč 585,- , za mléko Kč 442.40 a za chléb Kč 252.80. Celkem 1 280.20 korun českých.“ Do kroniky zapsal Josef Mansfeld – ředitel. ≈ Začátek následujícího školního roku 1938/1939 poznamenalo několik vážných událostí, kronikář je zaznamenal těmito slovy. „Mobilisace – 23.září 1938 večer byli vyzváni rozhlasem a zvláštními vyhláškami všichni záložníci do 40 let, aby nastoupili ke svým

plukům. Z učitelského sboru hostivické školy byl povolán p. Leonard Mlčoch. Mnichov – Anglický ministerský předseda Chamberlain požádal ve středu 28.září italského ministerského předsedu Mussoliniho, aby svým vlivem přiměl říšského kancléře Hitlera k smírnému řešení sporu s Československem. Mussolini tomuto přání vyhověl. Říšský kancléř pozval pak předsedy vlád Anglie, Francie a Itálie k poradě do Mnichova. V noci na pátek 30.září byla podepsána dohoda o tom, které kraje a jak budou Německu odevzdány. Toto rozhodnutí bylo pak hned ohlášeno vládě československé do Prahy, která na nátlak čtyř velmocí musela podmínky přijmouti.“ Také v tomto školním roce bylo pomoženo těm nejchudším dětem. „Ošacovací akce – K vánočním svátkům koupila újezdní školní rada pro školu měšťanskou 29 dětem botky v ceně 1153,- K. Obuv dostalo 7 žáků z Hostivice, 9 z Litovic, 6 ze Sobína, 3 z Jenče a 4 žáci z Chýně. Redakce Českého slova poslala 2 dětem boty, 2 žákům šaty a 1 žáku kožený kabát. Okresní péče o mládež v Unhošti darovala škole 225,- K, za které byly koupeny 3 žákům boty za 127,- K, 1 žákyni šaty za 69,- K a 1 dívce svetr za 29,- K.“ ≈ Vracíme se zpět do přítomnosti, do nového areálu školy v jeho dnešní podobě. Všechny děti napjatě očekávají vánoční svátky stejně jako děti z roku 1902 nebo 1938. Měli bychom být šťastni, že již není potřeba, aby školní rada kupovala dětem boty a aby v zimních měsících byly děti vděčné za teplou polévku a mléko s chlebem. Naše vánoční svátky jsou plné laskomin, v mnoha rodinách až předražených dárků. Žádné z dnešních dětí si naštěstí nedokáže představit dobu, kdy se některé z dětí nedožilo konce školního roku. Stejně nepředstavitelná pro nás je situace, kdy učitel opouští svou třídu pro to, aby splnil povinnost vůči své vlasti. Z dob minulých bychom si měli přát pouze návrat slušnosti, vzájemných lepších vztahů, umění naslouchat druhému a dokázat pomoci. Každá doba má své přednosti a svá úskalí, ale podle mého názoru nyní žijeme v době relativního dostatku a měli bychom si uvědomit, že aniž to tušíme, jsme vlastně velice šťastní. Martina Erbová

HOSTIVICKÉ „SVĚTÉLKOVÁNÍ“ 2013 Sobota 30.listopadu 2013

Již podesáté se hostivičtí občané sešli k zahájení adventního času v Základní škole v Hostivici. Do nazdobených prostor školy se přišlo podívat, stejně jako v létech minulých, velké množství lidí. Při vstupu děti dostávaly papírové tašky, do kterých si v průběhu odpoledne dávaly své výrobky z jednotlivých dílniček. Právě podle počtu rozdaných taštiček můžeme velmi přesně určit návštěvnost. Tašek se rozdalo 290, přišel tedy stejný počet dětí, se svým početným doprovodem. Odhadem tedy do svátečně naladěné školy dorazilo kolem 800 lidí.

Předvánoční atmosféru ve škole podbarvovaly koledy, voněla skořice a všude kolem zářila zvědavá očka dětí, které procházely jednotlivá stanoviště a vyráběly drobné dárečky pro své nejbližší. Do svých taštiček pak ukládaly svíčky, přáníčka, voňavé závěsy ze skořice a citrusů, korálkové ozdobičky, andílky, vánoční hvězdy, stromečky ze starých knížek a mnoho dalších drobností. V 17 hodin vyvrcholilo adventní odpoledne v atriu školy ohňovou show.

Tím ale „Světélkování“ nekončilo, naopak, následoval hlavní program – průvod světélek před radnici města. Světélka se přesunula na náměstí, kde bylo připraveno taneční vystoupení dětí z THŠ Hostivice, pod vedením paní Mgr. Romany Lisnerové. Děti odtancovaly a nastal okamžik, na který všichni netrpělivě čekali. Pan starosta Jaroslav Kratochvíl pomohl dětem odpočítat vteřiny do rozsvícení symbolického vánočního stromu.

Přestože nejsem pověrčivá, pro mnohé byl letošní třináctý rok hektický a plný často nepříjemných změn, jak osobních, tak změn na naší veřejné scéně. Jaro poznamenaly povodně a dění v naší zemi jistě nepotřebuje komentář. Z mého pohledu bylo tedy velice milé, že pan starosta popřál velice prostě a upřímně všem klidné a spokojené prožití konce roku a především popřál dětem, aby pod stromečkem našly všechno, oč si Ježíškovi napsaly.

Vánoční stromek se rozzářil a hosté „Světélkování“ se přesunuli do kostela sv. Jakuba, kde bylo připraveno hudební překvapení. Akustiku kostela vyzkoušel nejprve Žesťový kvintet, dále zazpívaly děti z Komorního sboru ZUŠ a pod vedením paní Hany Krejčové zazpíval Hostivický pěvecký sbor.

Hostivice zahájila adventní čas mile a každý si jistě vybral z programu to, co je jeho srdci blízké. V neděli pak na „Světélkování“ plynule navázaly adventní trhy v nově zrekonstruované Sokolovně, kde na návštěvníky opět čekala řada vánočních inspirací. Nezbývá než poděkovat všem, kteří celé zahájení Adventu připravili a popřát krásné Vánoce a štěstí do roku 2014. Martina Erbová

Použité fotografie : Jiří Kučera

Ve dvě hodiny odpoledne se otevřely dveře

Základní školy v Hostivici a začalo tradiční Světélkování. Hned když jsme vešli, pocítili jsme vánoční náladu. Byli jsme udiveni, kolik nápadů a vánočních výzdob jsme si mohli vyrobit. V tu chvíli jsme se opět cítili jako malé děti, které se těší, jaké výrobky přinesou domů rodičům. Bohužel jsme nestačili obejít všechna stanoviště, protože paní zástupkyně Lišková vyhlásila, abychom se všichni šli podívat do atria školy na ohnivou show. Když show skončila, šli jsme se podívat na slavnostní rozsvícení stromu, který stojí na náměstí před budovou zámku. V tu chvíli jsme si všichni řekli : ,,A teď konečně začaly pravé Vánoce.“ Poté jsme se šli podívat na koncert v našem kostele. Všichni jsme si to velice užili a určitě se příště půjdeme podívat na další školní akci. Iveta Šenerová 8.A

O co si píší Ježíškovi děti 21.století ? V minulém čísle našeho časopisu byla položena anketní otázka :

Co bych si přál(a) najít pod stromečkem.

Je jasné, že v každé době dostávaly děti pod stromeček dárky. Velmi se ale liší dárky

dnešních dětí a dárky, které jsme dostávali my, v současnosti již dospělí. Naše dětství se

lišilo především dostupností techniky. Pro nás byla vrcholem technického vybavení

domácnosti lednička a televize, neznali jsme ani videa a DVD, nebyly mobilní telefony. Přáli

jsme si od Ježíška klasické dárky jako panenky, autodráhy, knížky nebo oblečení. Zeptali

jsme se dětí od prvních tříd až po třídy deváté.

Co si tedy přeje pod stromečkem dítě 21.století? (Dárky jsou seřazeny sestupně.)

1. bezkonkurenčně 1.místo TABLET

2. dotykový telefon

3. počítač – notebook

4. iPhone

5. X BOX

6. lego Star Wars

7. stavebnici lego jakoukoliv

8. knihu

9. brusle na led

10. živé štěňátko nebo kotě

11. auto na dálkové ovládání

12. panenku

13. peníze

14. oblečení

15. jojo Kilter

16. akvárium

17. terárium s chameleonem

18. kolo BMX

19. koloběžku

20. plyšáka

Na závěr musím potěšeně konstatovat, že se našly také čtyři děti, které si přály, aby byli

všichni v rodině zdraví a že je důležité, aby u stromečku nikdo nechyběl. Martina Erbová

MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA VE ŠKOLE OBRAZEM

Okénko do Žákovského parlamentu ADOPCE NA DÁLKU – Charles Kisaada

V roce 2010 zástupci Žákovského parlamentu souhlasili s návrhem o zapojení do projektu „Adopce na dálku“, který zprostředkovává Arcidiecézní charita Praha. Děti si vybraly chlapce Charlese Kisaadu z Ugandy. V té době to byl desetiletý kluk, kterému se líbil fotbal a v dospělosti by se rád stal učitelem.

Díky naší pomoci může Charles studovat ve svém přirozeném kulturním prostředí, zůstává se svou rodinou a do budoucna může on sám ovlivnit rozvoj celé své komunity. Naše škola posílá každý rok částku 7 000,- Kč, ze které jsou pokryty náklady na školné, školní uniformu, pomůcky a chlapcovu základní zdravotní péči. 20% příspěvku je využito na další projekty komunity, např. kurzy pro rodiče, rekonstrukce škol atd. Vybírány jsou děti z nejchudších rodin, které by jinak studovat nemohly.

Charles píše našim dětem 2 dopisy ročně a jednou ročně dostáváme kopii školního vysvědčení s jeho aktuální fotografií. Z dopisů se děti mohou dozvědět mnohé zajímavé i zarážející informace. Například si těžko dokáží představit, že když přijde období Charles v roce 2010 – 10 let dešťů, školní děti nosí vodu do zásobníků ve vesnici pro období sucha.

Málokteré české dítě by dokázalo stejně tvrdě pracovat pro svou komunitu tak, jako musí pracovat chudé děti v Ugandě, pro které jsou zásoby vody v komunitě životní nutností. Zajímavé je pro naše děti také vysvědčení, které má úplně jiný systém hodnocení než u nás.

Na podporu Charlese škola získává peníze z výtěžku školního sběru papíru a víček, takže vzdělání chlapci umožňují touto cestou naši žáci sami. I tak si ale musíme uvědomit, že Charles je jen jedním z mnoha dětí, pro které je naše pomoc doslova život zachraňující a díky které má v budoucnosti šanci na lepší uplatnění.

Charles v roce 2012 ukázka chlapcova vysvědčení

VÝZVA : v týdnu od 13. do 17.ledna 2014 se uskuteční sběr starého papíru a víček, z výtěžku bude zaplaceno školné pro Charlese Kisaadu

ŽÁKOVSKÝ PARLAMENT aneb JAK TO U NÁS VE ŠKOLE FUNGUJE

Základní škola Hostivice se nachází ve středu

města v ulici U Zámecké zdi. Naše škola je na

poměry okresu Praha-Západ docela veliká. Čítá

654 žáků a více než 60 stálých zaměstnanců.

Škola je nová, krásná a svěží. Na 1.stupni jsou

skvělé počítačové technologie, interaktivní tabule,

na 2.stupni jsou také, ale v menším počtu. Máme

jednu velkou a jednu malou tělocvičnu, výtvarnou

místnost, čtyři počítačové učebny či nově

postavenou jídelnu. Samozřejmostí je knihovna

s počítači, sociální zařízení na každém patře,

automaty na mléko a potraviny rovnoměrně

rozestavěné v celém areálu školy či bufet, který

nabízí každý den také teplé občerstvení ( blíže

rozhovor s provozovatelem kantýny).

Šéfem školy je pan ředitel, jeho tým tvoří dvě

zástupkyně. Dále zde pracují kantoři a provozní

zaměstnanci. Nesmím opomenout ani žáky, kteří

tu jsou ve více než 10-ti násobné převaze.

Na obou stupních funguje školní parlament, ve

kterém každá třída má dva zástupce. Ve školním

parlamentu se řeší jak problémy s učiteli, tak

i třeba stav vybavení školy. Vybraní žáci

v parlamentu reprezentují zájmy své třídy. Na

konci listopadu proběhlo v pořadí už třetí

zasedání, kde se hlasovalo o vedoucích pozicích v

parlamentu. Žáci jednomyslně zvolili novou

předsedkyni z řad žáků, Gabrielu Parchomchuk

(9.B), místopředsedkyni Renatu Černou (8.A) a

nové zapisovatele, žákyně z 9.A. Parlament mimo

jiné řeší také adoptovaného chlapce z Ugandy

Charlese, kterému výtěžky ze sběrových akcí

školy hradí vzdělání a lékařskou péči.

Daniel Tričkov - šéfredaktor

Výtvarné okénko – ukázky vánočních přání žáků 2.stupně

Rozhovor s učitelem

K mé velké radosti se začínají do tvorby časopisu zapojovat sami žáci. Také rozhovor s

ředitelem školy, který Vám zde přinášíme, byl již zcela v jejich režii. Ředitele školy pro Vás

vyzpovídaly žákyně 9.B. Martina Erbová

Mgr. Josef Mareš – ředitel školy

Kromě toho, že jste ředitelem Základní školy v Hostivici, učíte ještě jiné předměty než zeměpis?

Mám v aprobaci tělesnou výchovu a zeměpis, ale protože ve škole je hodně tělocvikářů, učím

jenom zeměpis.

Učit děti byl vždycky Váš sen? Nebyl, vůbec ne, chtěl jsem být letcem. Také jsem se tam

přihlásil, ale vystudoval jsem nakonec fakultu tělesné výchovy a sportu. Šel jsem zkusit učit a

zůstal jsem u tohoto povolání přes třicet let. A o čem sníte nyní ? O snaživých a vstřícných

žácích, pracovitých a chápajících zaměstnancích.

Když jste byl malý, chtěl jste tedy být letcem, přál jste si být ještě něčím jiným?

Ne, od mala jsem chtěl být pilotem a dodnes lituji toho, že to nevyšlo. Tehdy ale byly jinak

rozdané karty, jiné podmínky. Kdo chtěl jít na letce, musel jít na vojenského pilota a to

znamenalo sedm let studia v Prešově.

A jak se tedy stalo, že jste učitelem? Od malička jsem měl rád sport a když mi táta zakázal jít

do Prešova, šel jsem na gymnázium. Z gymnázia jsem šel na fakultu tělovýchovy a sportu a

vzal jsem si k tomu svého druhého velkého koníčka – zeměpis. Po studiu jsem nastoupil do

školy, kde moje první paní ředitelka byla jako maminka. Starala se o mě, bylo mi tam hezky a

tak jsem zůstal.

Takže vliv rodičů, otec Vás nasměroval? Ne, to ne, táta mě nenasměroval. Zakázal Prešov.

Já jsem přihlášku na školu do Prešova podal tajně a když mi přišlo předvolání z vojenské

nemocnice ve Střešovicích, abych se dostavil ke zdravotním prohlídkám, tak to prasklo. Dopis

samozřejmě otevřeli rodiče a bylo zle. Doma bylo trochu větší dusno, já jsem potom natruc

nechtěl jít na školu – chtěl jsem jít raději do učení. Táta dopis ze Střešovic roztrhal, zakročil

tehdy velice rázně.

A proč jste si vybral právě Hostivici? Přes dvacet let jsem učil na dvou školách. Nebyl jsem

přelétavý, 12 let jsem byl na Hanspaulce a 12 let na Petřinách. Všude jsem k učení ještě

trénoval fotbal. Shodou náhod mi moje paní ředitelka dala špatný úvazek a pohádali jsme se.

Já jsem pak přišel za paní hospodářkou, ta měla na stole Učitelské noviny a říkala:

“Hele, v Hostivici je konkurz na ředitele, přihlaš se.“ Tak jsem se přihlásil, a protože tady byly

nějaké problémy, konkurz probíhal až v srpnu. Měl jsem tedy dost času se připravit

a nastoupil jsem 1.září.

A co Vaše dětství ve škole? Neskutečně jsem zlobil. Učil jsem se slušně, ale zlobil jsem. Měl jsem

problémy – třídní důtky a tak. Tátovi vždycky říkali, on je chytrej, ale neskutečně zlobí.

Jaké jsou Vaše koníčky ? Mým největším koníčkem vždy byl sport. Bylo jedno jestli nohejbal,

košíková nebo plavání, proto jsem to také šel studovat. Sportu jsem se věnoval dlouhá léta

a nakonec trénoval fotbal.

Sport je tedy Vaším největším koníčkem dodnes ? Ano, doma mají smůlu. Máme jen jednu

televizi a když jde sportovní pořad, prosadím si ho.

Nedávno jsme v jednom článku četli, že Walt Dysney měl fobii z myší a přitom jeho hlavní

pohádkovou postavičkou je právě myš. Jaká je Vaše největší fobie? Asi švábi, velký tropický hmyz

a moc nemusím hady. Jinak mi nic nevadí.

Jaká je Vaše oblíbená barva, zvíře ? Oblíbená barva je žlutá, když rozkvete řepka olejka, to se mi

líbí. A oblíbené zvíře je vlk.

A jídlo ? Já jsem dobrý strávník, jsem rád když mi někdo uvaří, ale moc rád mám kulajdu.

Když jsme u jídla, nejen u nás ve škole, všude se ozývá kritika na školní jídelny. Jak chutná Vám ?

Jak jsem řekl, jsem dobrý strávník a nemám tady problém. Samozřejmě se může stát, že se

něco nepovede, ale když si promítnu jídelny, kterými jsem prošel, všude občas byly výhrady.

I já, jako školáček, jsem výhrady měl a dostával jsem poznámky. Když mě nutili sníst polévku

a já jsem mezitím vyrovnal písmenka na ubrus - když byla písmenková, byla poznámka.

Problém byl, že jsem nechtěl jíst a musel jsem. Myslím si ale, že naše jídelna nevaří špatně,

samozřejmě každý člověk má jiné chutě, jiná oblíbená jídla, těžko se strefíte do chutě všem.

V průměru si ale myslím, že když dítě chce, tak se nají. Samo sebou v každé době bude, že dítě

přijde domů a vyluxuje mámě ledničku, to bylo za mě a bude to i dál.

Co považujete za svůj největší životní úspěch? To jste mě zarazily. Výsledky ve sportu, když jsme

jako poměrně malý klub postoupili do přeboru. Co se týče mého současného působení, je to

třeba právě jídelna. Prosadil jsem například, že se vaří dva druhy jídla. Jsem rád, že se mi pár

změn podařilo prosadit, že jsem neustoupil, šel si za svým a že to bylo dobře.

Jak dlouho působíte na zdejší škole ? Od 1.září 2005

Určitě by všechny zajímalo, jak probíhají pedagogické rady. Na ty se studenti nedostanou.

Pedagogické rady řídí ředitel. Já je dělím na tak zvanou provozní poradu, kde řeším záležitosti

provozního charakteru a pak je pedagogická rada, kde se zabýváme studijními výsledky

jednotlivých žáků a také kázeňskými opatřeními. To znamená, že každý třídní učitel předloží

zprávu a hlásí žáky „v ohrožení“, tedy ty, kteří mají známku mezi 4 -5. Potom se navrhují

kázeňská opatření a všichni učitelé se k tomu mohou vyslovit. Já razím postup, že se vše řeší

dopředu, zúčastnění učitelé se sejdou, vše v klidu projednají a pak teprve předloží na

pedagogické radě. Když jsou kázeňská opatření navržena, dávám hlasovat. Celý pedagogický

sbor hlasuje, zda s navrženými známkami a opatřeními souhlasí. Pokud je nějaký větší

problém, navržená 3 z chování, dává se hlasovat ještě zvlášť. Po pedagogické radě jsou tedy

všechna opatření a známky platné.

A co Vaši oblíbení učitelé, třídy, žáci ? Samozřejmě každý učitel má třídy kam se těší, kde se mu

učí dobře, kde se učí hůř. Nevím, jestli je to dané tím, že jsem muž ve školství nebo ředitel, ale

nemám problémy s kázní žáků. Pouze vždy osmáci mají problémy, než si zvyknou na průběh

zeměpisu, na můj styl výuky. Se mnou to není procházka růžovým sadem. Chci, aby se žáci

něco naučili. Žijeme v Čechách, tak chci, aby Českou republiku znali. No a především musím

dodržovat osnovy. Já jsem je nepsal, pouze je dodržuji. Třídu oblíbenou momentálně nemám,

dobře se mi učí v 9.B – jé, to jste Vy. Obě dvě devítky jsou v pohodě oproti osmičkám. Je to

něco jiného, Vy už jste si na mě zvykli, takže v devítkách se mi učí přeci jen líp.

Je nějaká humorná příhoda, která se Vám tady ve škole stala ? Je řada věcí, kterým se člověk

zasměje. Pracujeme s mladými lidmi a humorné historky jsou neustále, ale teď si konkrétně

nevzpomenu. Vždy to bylo napálení nějakého žáka, někam ho třeba poslat, ale hned si teď nic

nevybavím. Já jsem ten typ, že se snažím vždy vše řešit raději s humorem.

Co Vás vysloveně naštve, vytočí ? Naštve mě, když vidím, že žáci pracují pod své možnosti.

Nepřijímají tu snahu dostat do nich nějaké informace, když se flákají a pořád se na něco

vymlouvají. Učím už přes 30 let a za tu dobu vím, že se to naučit dá. Záleží na přístupu

každého žáka. Ty jsi toho příkladem, myslela sis, že bude jednička zadarmo a vidíš, že teď tu

jedničku máš. Musíš ale pro to taky něco udělat. Na druhé straně mě vytáčejí i někteří

zaměstnanci školy, kteří si neplní své povinnosti na sto procent. Nechci být za žádného

hlídacího vlka, abych tady každého napomínal. Byl bych rád, kdyby to fungovalo samo o sobě,

ale ne všichni to plně chápou.

Nezbývá nám tedy než poděkovat za upřímný rozhovor . I já Vám děkuji.

Tereza Uhrová a Gabriela Parkhomchuk, žákyně 9.B

Foto Martina Erbová

Kdy nás škola baví?

Předmět, který nás opravdu baví –

Přírodopisná praktika

Nad výběrem volitelného

předmětu jsme obě váhaly, ale své volby ani

trochu nelitujeme. Na hodinách přírodopisných

praktik s paní učitelkou Koulovou děláme různé

zajímavé pokusy. Ani jsme si nedokázaly

představit, co na nás všechno čeká.

Rády bychom vám představily některé z našich

pokusů. V jedné z prvních hodin nám paní

učitelka Koulová udělala v učebně chemie sopku,

kterou jsme byli všichni doslova nadšeni.

Obzvlášť kluci se radovali, že shoří celá škola, ale

paní učitelka měla pokus pod kontrolou. Asi není

zrovna jednoduché vymyslet a připravit pro nás

tak zajímavou hodinu. Zvlášť se nám zalíbil pokus

Chemikův had, který teď přiblížíme našim

čtenářům. Na tento pokus nejsou potřebné žádné

zvláštní látky, přesto je výsledek ohromující.

Nejprve jsme museli nasbírat cigaretový popel.

Poprosili jsme naše starší členy rodin, kteří

tomuto zlozvyku propadli, aby nám schovávali

popel z cigaret. Dál jsme potřebovali moučkový

cukr, jedlou sodu a ethanol. Do porcelánové

misky jsme nasypali cigaretový popel, navlhčený

čistým ethanolem. V popelu jsme udělali důlek,

do kterého jsme nasypali směs cukru se sodou.

Nakonec jsme poprosili paní učitelku, aby pomocí

špejle připravené chemikálie zapálila. Zpočátku se

pár minut nic nedělo a vypadalo to, jakoby se

pokus neměl povést. Najednou ale had začal

velkou rychlostí růst. Všechny nás velice udivilo,

že z malého množství ingrediencí vyrostl tak

velký zatočený had. Výsledek našeho pokusu si

prohlédněte na fotografiích. Před každou další

hodinou jsme natěšení na další zajímavé pokusy.

Iveta Šenerová a Veronika Křížová 8.A

Rozhovor na přání – provozovatel školní kantýny

V prvním týdnu letošního školního roku 2013/14 bylo nejen pro žáky 2.stupně, ale i pro vedení školy nemilým

překvapením, že si o velké rekreační přestávce nebudou moci koupit občerstvení, tak jak byli zvyklí v létech

minulých. Přestože do školy byl operativně ihned přidán další automat na potraviny, bylo jasné, že je potřeba situaci

řešit. Pan ředitel neváhal a okamžitě se snažil provoz občerstvení zajistit. Prostory, ve kterých je „kantýna“

provozována jsou sice stísněné, přesto se k velké spokojenosti dětí velice vylepšil nabízený sortiment. Kromě

klasických trvanlivých potravin je nyní v nabídce nově také teplé občerstvení – palačinky, toasty, párek v rohlíku,

smažený sýr v housce a další varianty teplých pokrmů. Nechybí ani zdravé zeleninové saláty. Na přání dětí přináší

časopis „ZA ZDÍ“ rozhovor s provozovatelem nové kantýny.

Roman Řeřicha

První otázka je nasnadě, ve zkratce se představte

čtenářům. Jmenuji se Roman Řeřicha, je mi 35 let

a bydlím s rodinou tady v Hostivici. Mám dceru,

které je 5 let.

Jak jste se dozvěděl o možnosti provozovat ve škole

občerstvení pro žáky? Od pana ředitele.

Pan ředitel Vás přímo oslovil? Přímo ne, myslím,

že se ptal pana starosty a pan starosta se zeptal

mě, jestli bych neměl zájem. Pak už jsme

komunikovali přímo s panem ředitelem.

Máte nějaké vize o provozu školní kantýny? Chtěl

byste dál něco zlepšovat? Pořád je co zlepšovat.

Já bych byl rád, aby si především děti samy

řekly, jakou mají představu. V současnosti jsou

zde věci, které se příliš nekupují, takže až se

doprodají, dáme sem něco jiného, snad

zajímavějšího. Velkou inspirací ve výběru

sortimentu je pro mě má dcera.

Nabízí se tedy další otázka co Vy a škola, jaký jste

byl školáček? Známky jsem měl na kluka normální, ale byl jsem zlobivej. Asi by bylo lepší dát

tuhle otázku učitelkám, spíš než mě, ale zlobil jsem. Když se někde děla nějaká rošťárna,

nechyběl jsem u toho. Nebyl jsem přímo první koho by to napadlo, ale když už se něco dělo, byl

jsem tam samozřejmě taky.

Jak jste budoval svou kariéru, kdy Vás napadlo jít na kuchaře? Už na základce. Takže od mala to

bylo jasné? Už od 1.třídy jsem jako jediný kluk chodil do kroužku vaření a moc mě to bavilo.

Pak jsem šel na učňák a pořád vařím.

A podnikání? Podnikat jsem nikdy nechtěl, k tomu jsem byl donucen okolnostmi.

Kým konkrétně? Majitelkou bufetu na náměstí. Odcházela do důchodu, už dál nechtěla bufet

sama provozovat. Přišla s nabídkou, jestli to nechci dělat já, tak jsem to vzal. Ale sám od sebe

bych si o to neřekl. Rozčiluje mě zbytečná byrokracie a nesmyslné papírování, ale šel jsem do

toho. Práce se nebojím, byrokracie okolo podnikání mě nebaví.

Máte nějaké oblíbené a naopak neoblíbené jídlo? Já jím úplně všechno. Nikdy jsem nejedl šneka,

to bych si asi nedal. Šneci se ale namelou, promíchají s máslem, bylinkami a dají zapéct zpátky do

ulity. Jasně, ale pořád je to šnek. Moc mi nechutná žralok, ale hodně záleží na úpravě.

Teď máme předvánoční čas, co Vy a Vánoce? Klasická česká kuchyně nebo nějaká specialitka?

Klasika, kuřecí a vepřový řízek, salát, knedlíčková polévka, zelňačka. Kapr ne? Kapr moc ne,

u nás ho nikdo nejí a sám pro sebe si ho dělat nebudu. Toho si dávám většinou až u rodičů.

Vánoční menu připravujete sám? Ne, já dělám jen salát a zbytek připravuje manželka.

Otázka, která padne vždycky, máte nějaké fobie? Postupem času zjišťuji, že nemám rád, když je

moc lidí v malém prostoru. Ne přímo fobie, ale necítím se úplně dobře. Jako malej kluk jsem

lezl po výškách a teď už mě ani výšky nelákají. S věkem je člověk opatrnější a i zodpovědnější.

Takže jsem opatrnější, nejsem sebevrah.

Jaké máte koníčky? Mým velkým koníčkem jsou RC modely – letadla a auta na vysílačku.

Krásný koníček, máte i velké modely? Moc ne, největší letadlo má rozpětí křídel 1,40 m. To není

zrovna malé letadlo, kam chodíte létat? Například na pole za mlýn, k letišti a když máme

dovolenou, tak na dovolený. Takže byste potřeboval ještě syna, aby s vámi sdílel Váš koníček?

No, ale ani syn nemusí mít stejné vlohy. Holčičky ale baví spíš panenky. Malou baví auto na

vysílačku a letadlo jsem jí zatím nepůjčil, to si rozbiju sám. To ale není zrovna levný koníček.

Není to tak strašný, největší je první pořizovací cena – vysílačka, baterie, nabíječky a tyhle

věci, které pak pasují ke všem modelům.

Co kultura – hudba, knihy, film? Více méně mám rád všechnu dobrou hudbu. Podle nálady

a kvality, nedělá mi problém ani opera. Na čtení nemám vůbec čas. A filmy, nemusím horor

a akční, kde tečou potoky krve. Mám rád, když má film dobrý děj a musí být trochu

realistický, ale nevadí mi ani sci-fi, např. Hvězdné války.

Váš sen, co byste si chtěl v životě splnit nebo kam byste se chtěl podívat? Chtěl bych hodně

cestovat. Kam například? Lákalo by mě dobrodružné cestování – Afrika, ale bez manželky a bez

dcery, abych se o ně nemusel bát. Sám s partou kluků, nemusel bych hlídat bezpečnost někoho

dalšího, řešit, aby se jim něco nestalo. Afrika, Thajsko. Láká vás příroda, zvířata? Zvířata taky,

ale hlavně jde o to, že bych si vzal kanady, krosnu, prostě jít a dívat se. Mimo civilizaci?

Ano, žádný čtyřhvězdičkový hotel, projít si prales a tak. Podívat se tam, kam se normálně moc

nejezdí. Alespoň dva tři lidi, na které se člověk může spolehnout, jít a užít si to.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch nebo na co jste opravdu pyšný? Určitě rodina,

moje dcera.

Zpátky do kuchyně, co vaříte rád a co nerad? Já rád vařím jídla, která si můžu sám upravit do

posledního detailu. Jsou kuchaři, kteří se specializují třeba na minutky… V dnešní době, jako

starší kuchař bych už nešel do restaurace vařit na objednávku. Tam člověk buď 3 hodiny

nemá co dělat nebo se 3 hodiny nezastaví, chaos. Do toho bych už nešel. Teď spíš preferuji

hotovky, uvařím si, pohraju si s jídlem a mám klid. Třeba mám rád, když se dělají rauty.

Připravím si mísy, nazdobím nebo mám rád, když se jedná o čtyřchodové meníčko třeba pro

30 lidí a můžu si s tím pohrát, do detailu. Takže od studené kuchyně až po cukrařinu?

Ne, cukrařinu ne. Já vždycky jednou za rok upeču a pak se to vyhodí, to rád nedělám. To snad

ani nemůžeme otisknout, že napečete a pak se to vyhodí. Já jsem kuchař, ne cukrář, to přenechám

odborníkům. Baví mě vařit od studené po teplou kuchyni, hezky jídlo nazdobit, pohrát si.

Chcete na závěr něco vzkázat dětem? Když budou mít reálný nápad, co by chtěly v kantýně najít,

přijít, nebát se a říct mi to. Samozřejmě žádné cigarety a tak, ale přijít s nápadem. Já jim

řeknu, jestli je to možné a zařadím to nebo řeknu proč to nepůjde.

Díky za rozhovor a přeji hodně spokojených zákazníků.

Dancing Crackers – DC Hostivice

Dancing Crackers je taneční skupina, známá po

celé České republice. Chodí do ní tanečníci

z 24 českých měst. Já do DC v Hostivici chodím

už od září. Jsme úžasná parta lidí, kteří milují

hudbu a pohyb. Každý z nás má svůj vlastní styl,

který zrovna tam dá najevo. Skupinu Dancing

Crackers založil zkušený tanečník Jarda Havelka.

Pořádají se akce různého typu, třeba teď

14.prosince se bude konat velký Vánoční sraz,

kam se sjedou všechny skupiny z celé České

republiky a ukáží „co v nich je“. A o to přece jde,

ne? Ukázat, co v nás je.

Tanec není jen o tom, že někam přijdete,

odtancujete vazbu a jdete pryč. Je to o citech,

trpělivosti a hlavně o spolupráci a přátelství.

Musíte se naučit komunikovat s každým kdo ve

skupině je, jinak nemáte šanci se sehrát. Tak to

prostě je! Věřím, že všichni v DC chceme být

dobrými tanečníky, ale musíme pro to nejdřív

něco udělat. Dodržovat pravidla trenérů,

na tréninky chodit pravidelně. Aby byl člověk

vážně dobrý, to je velká práce.

Všichni chodí a říkají, „ Jseš v tom fakt dobrá.“,

ale já vím, že jen být dobrá nestačí. My musíme

být prostě nejlepší. Na světě je spousta lidí, kteří

mají stejný dar jako my, co tancujeme většinu

svého života. Pokud i Ty máš tenhle dar,

neskrývej ho a dej ho najevo. Přidej se k nám.

Jsme zkrátka jedna velká taneční rodina, ve které

se všichni podporujeme. Nikdo si nemyslí, že je

lepší než ten druhý, protože se jeden bez druhého

neobejdeme. Tancem dokážeme vyjádřit úplně

všechno, smutek, radost, štěstí, ale

i neštěstí. My prostě tanec

prociťujeme, teda alespoň já. Věřím,

že až si tohle přečteš, otevře se

v Tobě ta skříňka, ve které skrýváš

své taneční nadání. Protože každý ho

v sobě má, ale ne každý ho dokáže

ze sebe dostat ven. Tak se neboj

a přidej se.

Tanec je komunikace mezi tělem

a duší. Vyjadřuje to, na co slova

nestačí. A všude tam, kde stál

tanečník je posvátné místo. Asi tak

tanec cítím já.

Alena Bradáčová 9.B

Další info najdeš na

www.dancingcrackers.cz nebo na

facebooku.

„Volby u nás ve škole“ versus „Volby skutečné“

Vše dopadlo podle našeho očekávání.

Tím je tedy myšleno - ověřili jsme si teorii,

že žáci základních škol přemýšlejí úplně

jinak než dospělí. Rozdíl byl prakticky ve

všem. Naši žáci se vůbec netrefili do

rozhodnutí voličů, red.pozn. : samozřejmě

to po nich nikdo ani nežádal. Neodhadli

jsme volbu od prvního až po poslední

místo.

Vítězem reálných voleb byla ČSSD,

která v ZŠH skončila na 2.místě. U nás

zvítězila TOP09, která ve volbách

skutečných získala až 4.největší mandát.

Zajímavé jsou další dvě strany, respektive

hnutí ANO a Komunisté. Jak ANO, tak

i KSČM u nás dostaly shodně pouze po

2 hlasech. Ve skutečnosti ANO skončila na

2.místě s 18,6% a KSČM na 3.místě

s 15%. Dalším velkým rozdílem obou

voleb bylo, že na 3. a 4. místě ve škole

skončila ODS a PIRÁTI, kteří ve volbách

skutečných skončili na místě 5. a 9.

Volební účast také byla rozdílná.

U nás ve škole byla skoro tříčtvrtinová,

ve volbách skutečných byla jen 59%.

Mezi volbami v základních školách

a skutečností jsou tedy tři hlavní rozdíly.

Prvním je počet voličů - ve školách je to

něco pod 1 milion žáků, zatímco ve

skutečnosti je to něco nad 8 miliónů

obyvatel. Dalším rozdílem je legislativa,

u školních voleb je žádání o průkaz či

časové napětí záležitostí vedlejší, u voleb

skutečných jsou tyto věci prioritami.

Třetím základním rozdílem, je to o čem

stále píšeme. Mezi myšlením žáka základní

školy a myšlením dospělého člověka jsou

hlavními rozdíly věk, stupeň samostatnosti

a povaha.

Daniel Tričkov 9.B

Školní družiny nezahálejí…

Návštěva školní knihovny

Jedno listopadové středeční odpoledne jsem se vydala s dětmi do školní knihovny. Některé školní

družiny již v knihovně byly, u mě vznikl nápad v souvislosti s prosbou jedné maminky, jakým způsobem by

její syn mohl vrátit vypůjčenou knihu. Když jsem s dětmi dorazila do knihovny, tak zde nikdo nebyl, a proto

se všechny děti měly možnost posadit na židličky, které stojí u stolků s počítači. Paní knihovnice Martina

Erbová nás přivítala a začala nám povídat o knihovně jako takové. K čemu knihovny slouží, kde je můžeme

najít, jak to v takových knihovnách chodí, jaké knihy zde můžeme najít, proč zde jsou i počítače, jak se

máme v knihovně a ke knihám chovat apod. Děti pozorně naslouchaly a samozřejmě se do diskuse

zapojovaly. Docela nás s paní knihovnicí překvapilo, jak dlouze vydržely poslouchat a povídat si s námi.

Poté nás paní Erbová seznámila s tím, jak to funguje v naší školní knihovně a děti se hned začaly ptát, zda si

již dnes budou moci půjčit nějakou knížku. Proto paní knihovnice některým dala přihlášku do knihovny,

zapsala si je a děti si hned mohly vypůjčit knihu, která se jim zalíbila. Moc času již nezbývalo, už byl čas se

vrátit do družiny, ale i přesto si na chvilku děti stihly zapnout i počítače. Pro některé to bylo poprvé, co se

setkaly s touto technikou, ale samozřejmě v dnešní době většina kluků i holek již znala, kde se počítač

zapíná a jak s ním pracovat. Hodina strávená v knihovně velice rychle utekla a já jsem dětem slíbila, že za

měsíc budeme moci do knihovny přijít znovu, děti vrátí knihy, které si vypůjčily a budou si moci půjčit zase

nové.

Na závěr nás paní knihovnice Erbová seznámila s novým časopisem, který vznikl na její podnět. Tímto

bychom jí chtěli za něj poděkovat. Věřím, že se ujme a že bude přínosný jak pro žáky, jejich rodiče

a doufám, že i pro širší veřejnost. Za školní družinu 5 vychovatelka Vendula Žajdlíková

MKHS – literární soutěž - téma „Jak se žije v jiné zemi“

Městské kulturní středisko Hostivice vyhlásilo literární soutěž, které se účastnily děti ze školní družiny.

Do Hostivického měsíčníku se ale všechny příspěvky nevešly a proto jsem byla požádána o zveřejnění

dalších prací. Určitě si zaslouží pozornost a školní časopis „ZA ZDÍ“ jim může dát zasloužený prostor.

Kočička Bílka v Číně

SAMAO se řekne čínsky kočička. Kočička umí

lovit hodně myšek v Číně i v Čechách. Kočka také v

Číně umí hrát na mobilu hry. Čínské kočky nejsou jako

ty české. Protože čínské kočičky umí hrát na mobilu,

dělat si něco, chytat hodně myšek, a když jim lidi

řeknou, tak umí i povídat. Dokonce umí i plavat. Když

jí člověk řekne, aby byla hodná, tak ona si sedne a je

hodná. Když zavřou jejich školku, kočička bude hodně

pracovat. Kočka může být i paní učitelka. Když

zazvoní na hodinu, umí se kočka i připravit a o

přestávku zalévá všechny kytky. Kočka je doma sama,

hlídá sama domek a všichni zloději se jí bojí, protože

čínská kočka umí škrábat a kousat.

Anna Wangová, 6 let – 1.D

Srdíčko v Rusku

Jeden den se stalo, že srdíčko se zpomalilo a

hýbalo se chvíli rychle a chvíli pomalu. Tak se něco

stalo. Stalo se, že pánovi nebylo dobře a museli ho vézt

vrtulníkem do nemocnice v Moskvě. A potom řekl pan

doktor, že srdíčko se hýbe špatně – moc pomalu anebo

moc rychle. Dal mu injekci a položil injekci na stůl.

Pán měl vysokou teplotu. Pán říkal, že to bolí. Pan

doktor mu řekl: „Máš horečku a nemocné srdíčko.

Půjdeš do lékárny si koupit léky a doma to budeš jíst a

pít pět litrů vody.“

V lékárně chtěl pán léky na nemocné srdíčko,

domlouval se s paní. Ona říká: „Nemáme.“ On šel sám

domů, hodně pil, pil a pil a bylo mu líp. Až byl už

zdravý. Pan doktor se ptal: „Už je to dobré nebo není

dobré?“ A už to bylo dobré. Srdíčko bylo zdravé,

normální. A to je konec.

Jan Franc, 8 let – 2.C

Prázdniny

V lázních bylo hezky, protože tam dělali dobrý

jídla, a že tam bylo moc kamarádů. Hráli jsme si venku

s Bartoškou, protože my se milujeme a jí je 15 a mně

je 7.

V Turecku jsme si užívali v bazéně. Byly tam moc

hezké klouzačky. Autobus se zpozdil a my tam museli

dlouho stát. V Turecku byli hrozně dobrý jídla, a

kdybychom neměli na ruce hodinky, tak bychom to

všechno platili.

Ladislav Šmíd, 7 let – 2.C

Jak se žije v Indii

V Indii žijí ve stanech a spí na takové dlouhé trávě.

Dávají znamení šátkem nad ohněm a podle kouře

všichni poznají, že jsou tam Indiáni. V Indii mají

zbraně. Takové kopí a to ostré dělají z kamenů. Mají

různé zbraně, které dělají z kamenů a ze dřeva. A oheň

rozdělávají jako skauti z kamenů tím, že je ťukají o

sebe. Vezmou si kopí a musí lovit zvířata, aby měli co

jíst. Když chtějí zaútočit na jiný kmen, tak mají jediný

zvířata, který nemůžou obětovat, a to jsou koně, aby na

nich mohli jezdit do boje. Když je hodně bojovníků a

zaútočí na jiný kmen a vyhrají, tak se ten kmen zvětší.

Honzík Červeňák, 8 let – 2.D

První místo v kategorii do 12 let obsadil Honzík

Červeňák (vyšlo v Hostivickém měsíčníku), 2. místo

získala Anička Wangová a z 3. místa se radoval

Honzík Franc. Ilona Suchánková ŠD 6

Galerie prací žáků 1.stupně

VÝZVA

Součástí každého čísla časopisu „ZA ZDÍ“ by měl být rozhovor s učitelem.

Přicházejte s náměty, který z vyučujících by Vás zajímal.

Koho mají redaktoři pro Vás vyzpovídat???