1

Ročník I Číslo 4 Červen 2014 SZŠ 5. května 51 Milí čtenáři, většina z nás se už těší na dlouhý prázdninový odpočinek, ale ještě než se vydáme vstříc letním dnům bez povinností a stresu, pojďte s námi bilancovat nad finišujícím školním rokem 2013/2014. Aktuální číslo Drobků přináší hned několik rubrik s tématem ma-turit. V první řadě by vám neměly uniknout informativní články se statistickými údaji (viz níže) a radami od vyučujících (str. 4). Vždyť i vás maturita jednou čeká! Dále se můžete rozloučit s letošními čtvrťáky, kterým jsme věnovali středovou dvoustranu (str. 6 – 7). Čekají zde na vás fotky i vzpomínky na život v naší škole. Maturi-tám věnujeme i Anketu, kterou jako vždy najdete na poslední straně. Dozvíte se, co bylo pro maturanty nejtěžší a na co byste si tedy měli dát dobrý pozor. Zkoušku dospělosti má za sebou i několik školních redaktorů, které neradi propouštíme z našich řad, ale propadnutí se nám bohužel (či bohudík?) zařídit nepodařilo Budou nám chybět články aktivní žurnalistky Kristýny Veinlichové (4. LB), ale i občas-né příspěvky od Anny-Marie Bartels (4. LB), Terezy Bartuškové (4. MA), Kateřiny Domínkové (4. KA), Lucie Fendrychové (4. LB), Gabriely Chyské (4. LB), Libuše Kadlecové (4. NA), Evy Roučkové (4. ZB), Elišky Rybenské (4. NA), Anny Rýdlové (4. KA), Kristýny Vrbové (4. LB) a konečně také dvou mužů, a sice Alexe Kosoverova (4. LA) a žurnalisticky produktivnějšího Matěje Řehoře (4. MA). Všem děkujeme, že se na školním časopise podíleli, a přejeme jim, aby se vydali na cestu za úspěšnou kariérou, byť to nebude zrovna novinářská dráha. Ještě bych vás na závěr ráda upozornila na novou rubriku Zdraví nás baví, ve které budeme dávat prostor žákům i pedagogům, kteří se o obor, který studují či vyučují, zajímají a chtějí se s námi podělit buď o známá fakta nebo o překvapivé novinky. Se články takového charakteru jste se na stránkách Drobků již setkali, ovšem teprve teď dostaly svou samostatnou rubriku, kterou si jistě zaslouží. Za celou redakci vám přeji příjemné počtení a co nejdelší prázdni-ny, po kterých se s vámi zase rádi shledáme!

Pavlína Vočková

Nové tváře v naší škole Na naší škole přibyly dvě nové tváře: paní Martina Fuzzi a slečna Bc. Jana Vorlová. Obě dámy se zaobírají finančním provozem školy. V krátkém rozhovoru jsme se rozhodly vám tyto nové tváře přiblížit. Jak dlouho pracujete na naší škole? Líbí se vám tady? Kdy přijdete do styku se studenty? Paní M. Fuzzi: „Na škole pracuji od dubna letošního roku a libí se mi tady. Studenty vídám na chodbách, ale do styku s nimi nepři-cházím.“ Slečna J. Vorlová: „Pracuji zde od listopadu 2013. Líbí se mi tady čím dál více, jsem tu spokojená. Co se týče styku se studenty, tak s nimi jsem v kontaktu velmi často a jsem za to ráda.“

Veronika Sekyrová a Kristýna Kadlasová, 3. LB

Zlatý hřeb maturit

Maturitní maraton uzavírá profilová část neboli ústní, kterou

organizačně zajišťuje škola. Zkoušky se letos konaly od 16. 5. do

27. 5. 2014. Bylo stanoveno osm maturitních komisí. Ta se vždy

skládá z předsedy, který je vybrán z jiné školy, místopředsedy,

který je z naší školy, třídního učitele a samozřejmě zkoušejícího a

přísedícího, což jsou učitelé daného maturitního předmětu. Úst-

ních maturit se zúčastnilo osm tříd a také repetenti, což jsou žáci,

kteří maturitní zkoušku nebo její část v předchozím termínu neu-

dělali. Co se obtížnosti týče, největší problém dělal maturantům

český jazyk, a to i přesto že si každý mohl z kánonu literatury

vybrat 20 knih podle svého vkusu. Nejmenší problém dělala ústní

maturita třídám 4. LB a 4. NA, které získaly nejvíce vyznamenání.

Všem úspěšným maturantům gratulujeme a přejeme jim mnoho

úspěchů v dalším životě.

Michal Rokos, 1. LB

V odpočinkové místnosti vládla dobrá nálada a vzájemná podpora

2

Hodnotitel pod mikroskopem: Tomáš Hadrava

Jak asi všichni víte, písemné maturitní práce z anglického jazyka se

neopravují na naší škole, ale hodnotí je učitelé vyškolení CERMATem.

Jako jediný z okruhu našich angličtinářů k nim patří Bc. Tomáš Had-

rava, proto jsme ho požádali o rozhovor na toto téma. Věříme, že se

dozvíte důležité informace, které při své maturitní zkoušce využijete.

Jaké byly nejčastější chyby, se kterými jste se setkal?

„Co se týče anglické gramatiky, tak většina studentů dělá chyby ve

členech, na to by si určitě mohli dát pozor. A potom bývá kamenem

úrazu používání slovníku. K písemné práci je k dispozici slovník, ale

myslím si, že je lepší ho nepoužívat nebo používat co nejméně, protože

studenti často hledají slovíčka, ke kterým jim slovník nabídne více

možností, a použijí to špatné, čili ve finále tam mají slovíčko, kterému

není rozumět nebo znamená něco jiného. Zbytečně za to ztrácejí body.

Taková chyba se potom pozná na první pohled. Je lepší si vystačit

s tím, co známe.“

Co žáci při plnění úkolů zadání obvykle opomíjejí?

„Jsou to takové ty základní věci, které určitě všichni jako učitelé říkáme a oni to potom v tom stresu zapomenou. Konkrétně u článku nebo

v nějakém vypravování byste měli mít nadpis, ten se někdy opomíjí. Dále tam často bývají dopisy, ať už formální nebo nějaké neformální

vzkazy, tam Cermat vyžaduje na začátku oslovení a na konci podpis. Ještě bych rád zmínil nějakou stavbu, to znamená jasně rozpoznatelné

odstavce v dostatečném počtu. To je taková věc, kterou si každý student může sám ohlídat. Jako úplně poslední je počet slov. Ten se dá taky

snadno spočítat. Studenti se musí trefit do nějakého slovního rozmezí, ale zapomínají si to přepočítat.“

V čem si naopak vedou dobře?

„Myslím, že ve vymýšlení, v té fantazii. Když je zadán třeba pohled z dovolené nebo vypravování a mají něco vymyslet, tak na to bývají

opravdu dobří. I přesto, že celá písemná práce možná zní jako dost obtížná záležitost, naprostá většina studentů to zvládne napsat tak, aby

prošli. Mají hezkou větnou stavbu, dokážou si ohlídat ty věci, které jsem již zmínil. Studenti také zvládnou napsat práci ve stanoveném čase,

bývají dobří v tom, že píší rychle a snadno, stihnou si po sobě vše zkontrolovat. Dále často používají velice živé, moderní výrazy, někdy i

slang. Je na tom znát vliv seriálů a filmů, to je dobře, myslím. S radostí říkám, že všeobecně jsou studenti dobří v psaní slohových prací.“

Jak se odlišuje opravování prací dysgrafiků od běžných prací?

„Já jsem hodnotitel Cermatu pouze pro běžné práce, takže jsem neopravoval žádnou práci od nějakého studenta s dysgrafií. Ale vím, že tam

jsou potom speciální podmínky. Nějakým způsobem se navyšují body, ale všechno se to odvíjí od toho posudku, který student musí dostat od

Cermatem přidělené poradny, kde je vše stanovené, a hodnotitel jej dostane k ruce a musí se podle toho řídit.“

Jakou zkušenost máte s podváděním maturit a jak se to řeší?

„Zkušenosti nějaké mám, protože jsem měl práce z jedné školy, které byly úplně stejné. Všechno je samozřejmě anonymní, já vidím jenom

čísla. Nevím ani z jaké školy to přišlo, ale když opravujete nějaký balík a v tom máte jednu práci, která je úplně stejná slovo od slova jako

předchozí, tak se vám to určitě zdá podezřelé. V tomto konkrétním případě jsem práci odeslal vedoucí hodnotitelské skupiny, ve kterých se

vždycky opravuje a dále řeší. Tehdy byli oba studenti potrestáni nula body, kvůli tomu pak neodmaturovali. Na podobných případech je spíše

zajímavé to, že v učebně musí být nějaký zadavatel, který má dohlížet na to, aby k takovým věcem nedocházelo. Očividně ten člověk napros-

to neplnil svou funkci. Tento rok byla taková specialita, že někteří studenti měli telefony s připojením k internetu u sebe, protože se mezi

pracemi vyskytovaly několikrát opisované články z internetu, které se dávají na různých serverech jako vzorové. Na tuhle skutečnost jsme

byli upozorněni jako hodnotitelé.“

Může se stát, že uděláte chybu?

„Samozřejmě že se to může stát. (Smích.) Prací jsem měl na opravování docela dost a každý hodnotitel jich má hodně, takže jsou to opravdu

hodiny a hodiny opravování. Člověk může být za nějakou dobu unavený, pozornost klesá a tak dále. Nicméně když já opravím práci, které

přidělím méně bodů, než je ta hranice, kterou by měl ten student zvládnout, tak všechny tyto práce musím okomentovat. Tedy vysvětlit, proč

dávám takový počet bodů a zase poslat vedoucím té hodnotitelské skupiny a ti to potvrdí. Jinými slovy, všechny práce, o kterých bych řekl, že

je to pro nás k dosažení minimální hranice málo, musí projít přes nějakého dalšího člověka, který se k tomu vyjádří. Existuje zde tedy kont-

rolní mechanismus. Jinak jako hodnotitelé jsme každý rok prověřováni. Dělali jsme testy na to, že jsme od minulého roku nezapomněli, jak se

má správně hodnotit písemná část maturity.“

Adéla Benešová a Adéla Šebková, 1. LB

3

Akce „na jedničku“

Teroristé v naší škole

Již druhým rokem se u nás konala akce ÚTVARU RYCHLÉHO NA-

SAZENÍ. Vše se odehrálo 16. dubna od 8:50 hodin v prostorách

naší školy. Myslím si, že to byl pro všechny studenty, kteří se

mohli účastnit, skvělý zážitek. Převážně se účastnily třetí ročníky a

ročníky z vyššího studia. Maturanti se mohli kochat jen zvukovou

atmosférou všelijakých výstřelů, které se ozývaly do budovy B,

kde probíhala normální výuka.

Cvičení mělo znázornit přepadení velkého sálu (popř. kina nebo

divadla), proto se všichni účastníci uchýlili do kinosálu, kde byli

před akcí poučeni o průběhu cvičného zásahu a zahrnuti informa-

cemi. URNA dokonce vyhověla i slabším povahám, takže pokud

někomu byla akce nepříjemná, mohl zvednout ruku a prohlásit:

„Tohle není cvičení.“ Byla to taková propustka z akce. Tuto mož-

nost později využili pouze dva nebo tři studenti.

Po instruktáži v kinosále byli studenti odkázáni do přiřazených

tříd, kde doslova čekali na „popravu“. Když hodiny odbyly uvede-

ný čas, akce byla odstartována výstřelem. Do třídy vtrhl terorista

s černou kuklou na hlavě a začal křičet, ať všichni přítomní „vy-

padnou“ do kinosálu. I když člověk moc dobře věděl, že je to

pouze cvičení, bylo to natolik přesvědčivé, že málokdo vydržel bez

toho, aniž by se klepal nebo měl sevřený žaludek. V kinosále jsme

museli sedět s rukama za hlavou a z našich úst nesmělo vyjít ani

slůvko. Pokaždé, když si někdo dovolil jen o pár centimetrů zved-

nout hlavu a podívat se, co se děje, byl okřiknut jedním

z teroristů. Opravdu nepříjemný pocit byl, když jako rukojmí

s hlavou skloněnou nemáte pojem o světě a jeden z teroristů vám

právě krouží hlavní na temeni hlavy. Všude okolo byla cítit atmo-

sféra plná strachu. Jen někteří „frajírci“ brali akci jako největší

srandu, ovšem s nimi si teroristé taktéž poradili. Neustále jsme

poslouchali, jak nás všechny zabijí, a někteří nešťastníci byli „po-

praveni“ na chodbě. Hlídka rukojmích u okna kontrolovala, zda

nejedou policejní vozy. Po hodině úmorného hlídkování u okna

konečně svitla naděje na vysvobození. Po několika minutách do

místnosti vtrhla URNA, zneškodnila teroristy, zatímco nás rukojmí

v rychlém tempu dostávala z budovy školy. Když jsme běželi po

schodech, mohli jsme zahlédnout další příslušníky Policie, a to tzv.

SPJ (Speciální pořádková jednotka). Na dvoře školy, kam jsme byli

odvedeni, jsme ještě byli „prošacováni“ a mohli jsme se nadech-

nout čerstvého vzduchu, což bylo po „těžké hodince“ strávené

v kinosále opravdu příjemné.

Jenže nastal problém! Evakuace studentů byla příliš pomalá,

trvala 14 minut! A tak nás milí pánové z URNY a SPJ nalákali na

promítání fotek do kinosálu. S dětinským výrazem ve tváři jsme se

tedy opět uchýlili zpět do kinosálu. Po chvíli do místnosti vtrhli

teroristé a vše začalo nanovo. Naštěstí druhé „přepadení“ netrva-

lo hodinu, ale asi jen 15 minut. Druhá evakuace dopadla bravur-

ně! Pouhých pět minut.

Tato akce byla opravdu na jedničku, a to hned s několika plusy.

Měli bychom být vděční URNĚ a Policii, že si jako cvičiště zvolili

právě naši školu. Za adrenalinový zážitek na celý život děkujeme!

Pokud jste u toho nebyli s námi a máte chuť si vyzkoušet zásah

URNY na vlastní kůži, pak vězte, že se vám to může poštěstit

9. září v Divadle Na Fidlovačce. V režii URNY to bude určitě dost

nezvyklé a drsné divadlo!

Veronika Sekyrová, 3. LB

Pozn. red.: Reportáž Veroniky Sekyrové jsme chtěli doplnit aktuál-

ními fotografiemi. Ovšem vzhledem k tomu, že jako škola nesmí-

me ze cvičení vlastní obrazové či jiné záznamy pořizovat, jsme

odkázáni na materiály, které nám poskytne URNA. Do redakční

uzávěrky jsme nové fotografie neobdrželi, proto jako ilustraci

využíváme ty z minulé akce. Pokud je porovnáme s obsahem

Veroničina textu, zjistíme, že se obě akce velmi podobaly. Nebýt

žáků v šortkách, asi bychom těžko poznali, že se nejedná o akci

z konce sychravého dubna letošního roku, ale o tu předchozí.

Pavlína Vočková

4

Maturity

Adéla Benešová a její spolužačky z 1. LB vyzpovídaly vyučující, které byly u letošních maturit. Položily jim dvě následující otázky: Co byste doporučila maturantům pro větší úspěšnost u maturitní zkoušky? Tedy kromě toho, že se mají učit. Co překvapivého jste se od studentů u letošních maturit dozvěděla? Ing. Kateřina Hammerová, chemie ve třídách 4. LA a 4. LB: „Aby u učení víc přemýšleli.“ „Spíš byl delší seznam toho, co jsem se nedozvěděla, než dozvěděla.“ Mgr. Pavlína Vočková, anglický jazyk ve třídách 4. MA, 4. NA a 4. LB: „Každý zkoušený by si měl uvědomit, že během 15 minut se nedá říci úplně vše, proto je důležité rozhodnout se čím začít a jak základní in-formace rozšířit.“ „Většinou jsou to neznalosti z reálií, ovšem letos byli studenti vcelku dobře připraveni. Nikdo nepřestěhoval královnu Alžbětu II. do Bílého domu a neudělal z Baracka Obamy krále, jako tomu bylo v loňském roce.“ Mgr. Monika Jirečková, český jazyk ve třídách 4. LA a 4. NA: „Mluvit, usmívat se, být slušně oblečen, zajímat se o dění okolo, aby student ukázal všeobecný přehled a ne jen obsah díla.“ „Dozvěděla jsem se třeba, že Viewegh je současný autor, který žil v 19. století, a jiné nesmysly, které mě popohnaly k větší přísnosti, aby se to už neopakovalo.“ Bc. Ivana Kuberová, třídní učitelka 4. MA: „Vím, že se k maturitě studenti učí, tak snad ať víc přemýšlejí a propojují všechny informace z různých předmětů.“ „Pár vtipných odpovědí bych měla, ale oni by se v tom poznali, a to jim nemůžu udělat.“ Ing. Helena Marešová, PŘVS ve třídě 4. ZA: „Doporučila bych, aby se hned od prvního ročníku cvičili ve správném vyjadřování a schopnosti mluvit o dané problematice. Dále nepodce-ňovat četbu knih, které si vyberou ze seznamu předepsané literatury. Poslední doporučení je nenechat se vystresovat a zapomenout na trému.“ „Jednalo se spíš o nevědomosti, které však může u maturity způsobit nervozita.“ Bc. Michaela Zoubková, třídní učitelka 4. NA: „Nestresovat se a nepanikařit, když si vylosujete něco, co jste nechtěli, učitelé vám rádi pomohou a podpoří vás. Nikdy nic nevzdávejte bez boje.“ „Nevím konkrétně, ale bylo toho hodně, např. bylinku používanou u chorob jater ostropestřec někdo zaměnil za jakýsi kostoblatec.“ Mgr. Adéla Kerclová, biologie a somatologie ve 4. LA a 4. LB: „Studenti by si neměli neustále opakovat, které otázky nechtějí a které neumí. Naopak, donekonečna si opakovat, co chci a co výborně umím. Ona síla pozitivního myšlení dělá divy.“ „Dozvěděli jsme se, že k oplození dochází v děloze, že většina obrat-lovců dýchá žábrami nebo že se topořivá tělíska během erekce plní spermatem. Také mě překvapilo, když student během zkoušení prone-sl: Paní profesorko, tak já vás nechám mluvit.“ Mgr. Jana Mirvaldová, místopředsedkyně ve třídě 4. KA „Pokud jsou témata propojená s praxí, což například platí pro náš obor kosmetické služby, je dobré čerpat ze svých zkušeností a doplnit tak své teoretické znalosti.“ „Nezaznělo nic nesmyslného, ale spíš nás překvapilo, když nepřišla odpověď na jednoduchou otázku, kterou jsme chtěly studentce pomo-ci, např. jsme se zeptaly na druhy UV záření.“

Na zvídavé otázky členů maturitní komise se 4. LB odpovídalo hravě. Důkazem toho jsou čtyři vyznamenání, která třídní učitelce Aleně

Procházkové udělala radost. Předávání maturitních vysvědčení probíhalo již bez stresu a v příjemně uvolněné atmosféře.

5

Tipy pro volný čas

Hudba

V posledních letech navštívili Prahu nejrůznější zahraniční umělci. Přijely legendy jako Metallica, Bon Jovi nebo třeba Deep Purple i mladší hvězdy jako Rihanna, Jennifer Lopez nebo Michael Bublé. 30. června 2014 do pražské Tipsport arény (bývalá Tesla aréna v Holešovicích) zavítá slavná kapela 30 Seconds To Mars. Není to poprvé, co kluci vystoupí v Praze, a ani tento koncert by si neměl nechat ujít žádný jejich fanoušek. Jared Leto totiž umí fanoušky pobláznit, a kdo viděl nějaké to video této kapely, dá mi za pravdu, že „kotel“, ve kterém fanoušci řvou, skáčou, vřeští a dělají vše, co jim Jared řekne, vypadá prostě famózně. Tak nepropásněte tuto akci a přivítejte tímto dnem začínající letní prázdniny! Vstupenky jsou k dostání na tickeportal.cz a ticketpro.cz.

Eliška Rybenská, 4. NA Máte rádi hudbu, pivko na trávě a rádi si ho vychutnáváte při poslechu svých oblíbených kapel? Tak to musíte navštívit každoročně pořádaný SázavaFest, který se bude konat od 31. 7 do 2. 8. 2014 ve městě Světlá nad Sázavou. Jako hlavní hvězda vystoupí Lucie Bílá a skupina Chinaski, dále můžete slyšet kapely Wohnout, Sto zvířat, Rybičky 48 a spoustu dalších českých i zahraničních hvězd.

Kristýna Kadlasová, 3. LB

Tanec

Léto ne a ne přijít, tak si ho pojďme vytvořit společně, a to v orientálním duchu. Dne 15. 6. 2014 se od 18:00 koná v Kulturním klubu Mlejn (Kovářova 1615/4, Praha 13) letní besídka taneční skupiny Belly Habibi a kurzů DDM Stodůlky. Taneční skupina orientálního tance Belly Habibi působící v DDM Stodůlky se každý rok zúčastňuje mnoha soutěží. V dubnu zabodovala na mezinárodním tanečním festivalu Liptov Orient Fest v Liptovském Mikuláši, odkud si přivezla neuvěřitelnou řadu ocenění včetně čtyř zlatých, jedné stříbrné a jedné bronzové me-daile. V červnu se stala vicemistrem České republiky. Pojďte se na ni podívat i vy. Vstupné je 70 Kč (prodej na recepci DDM Stodůlky od 2. 6. 2014 nebo na místě). Vystoupí tanečnice od 3 do 60 let s choreografiemi: Malá mořská víla, Večerníček, Havajský tanec, Námořníci.

Jitka Mindlová 1. LB

Výtvarné umění

Když vás v létě překvapí nějaký ten déšť, vůbec nezoufejte. Mám pro vás tip, kde se zaručeně zbavíte nudy a ještě se něco přiučíte. Deštivé počasí se tomuto létu nevyhne, nicméně svůj čas můžete strávit celý den v NÁRODNÍ GALERII, která připravila pro návštěvníky spoustu zajímavých výstav. Ať už se jedná o obrazy či sochy, svého favorita si najde každý. Pokud ve vás dřímá umělecký duch, určitě vyrazte. Přes léto budou dostupné tyto výstavy: Středověké umění v Čechách a střední Evropě, Umění 20. a 21. století nebo Umění Asie / Umění staro-věku. Více informací naleznete na těchto webových stránkách: www.ngprague.cz

Veronika Sekyrová, 3. LB

Divadlo

Většinu kamenných divadel čekají letní prázdniny stejně jako nás – žáky, studenty a učitele. Herci se už těší, jak se na dva měsíce zbaví svých oblíbených i neoblíbených rolí a nebudou se muset denně učit nové texty. Šprtání k létu zkrátka nepatří! Výjimkou mezi divadly je například Divadlo v Celetné, které divadluchtivým Pražanům již poněkolikáté v době prázdnin nabízí inscenaci Rozmarné léto. Určitě si vybavujete známou repliku: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Pokud si však nepamatujete, proč tato věta v textu Vladimíra Vančury několikrát zazní, můžete si to se Spolkem Kašpar při-pomenout, což se vám určitě bude hodit v hodinách literatury. Nadčasový příběh z prostředí plovárny bude skvělým zakonče-ním vašeho letního dne, ať už jste ho strávili na slunci či mezi kapkami deště. Tvůrci inscenace si dobře uvědomují, že k letní atmosféře u vody patří také točená limonáda, osvěžující zmrzli-na a párek s hořčicí. Pokud se od předchozích let nic nezměnilo,

budete mít možnost během kulturního zážitku potěšit i své chuťové buňky. Sama za sebe vřele doporučuji domácí bezovou limonádu, která však nebyla jediným důvodem, proč se mi v Celetné tolik líbilo. Důležitou roli hrálo také to, že jsem se osvěžila poetickým příběhem, který pobaví i dojme. Pokud chcete mít podobný zážitek i vy, pak vězte, že se Rozmarné léto hraje několik dní na konci července a s drobnými pauzami ještě od 12. srpna. Když na Léto, tak jedině v létě!

Pavlína Vočková

6

Rozloučení se školou

Jako rozloučení se svou třídou 4. MA zasílám do časopisu fotografii z loňského školního výletu. Původně jsme se do Jánských lázní vydali na na vzdělávací exkurzi, ale jak můžete vidět, skvěle jsme si to tam užili, i když nás trápila neskutečná vedra. Jelo nás opravdu hodně a musím říci, že mě moji studenti překvapili tím, že dodrželi vše, co při plánování výletu slíbili. Ovšem v této sestavě a náladě jsme nebyli od začátku studia. Nejdřív to byl boj kdo s koho, ale od doby, co se spojily dvě třídy v jednu, se vše začalo obracet k lepšímu. Zkrátka: vy jste to tady zvládli a já to přežila Moji milí, přeju vám do života hodně štěstí a ať se vám daří!

Ivana Kuberová

Naše cesta byla trnitá, plná průšvihů, puberťáckých hloupostí a nespokoje-nosti, ale i přesto velká část naší třídy dotáhla studium do zdárného konce. Myslím, že každý z nás si vzpomene na první hodinu masáží, kdy jsme chodili kolem stolů a „na prázdno“ jsme si zkoušeli hmaty, které nám dnes přijdou jako naprostá samo-zřejmost. Tímto bych chtěla poděko-vat za 4. MA, že to s námi všichni přežili, a to jak učitelé, tak ostatní studenti. Všichni pedagogové si za-slouží potlesk, protože to s námi rozhodně neměli jednoduché, ale na druhou stranu na nás nikdy nezapo-menete - alespoň tedy do nástupu nových studentů Velké díky si zaslouží naše třídní učitelka Ivana Kuberová, která za námi stála ve všech situacích.

Tereza Bartušková, 4. MA

Když jsem nastupovala do prváku, vůbec jsem netušila, co můžu od školy očekávat. Poté, co jsem poznala pár lidí ze své třídy, uklidnilo mě, že v tom nejsem sama. Všichni jsme se postupně rozkoukávali. Nastoupilo nás do třídy moc, a tak jsme byli rozděleni na „Áčko“ a „Béčko“. Ne všichni postoupili do druhého ročníku a počet lidí v třídě nutričních se zúžil. Ze dvou tříd se tedy stala jedna a tím vznikly i konflikty mezi lidmi, jelikož jsme se znali v podstatě jen z půlky. Najednou jsme měli fungovat jako třída s lidmi, které jsme vlastně ani moc neznali. Chvil-ku to dřelo, ale nakonec jsme se spolu naučili vycházet. Následoval třetí ročník a poté „čtvrťák“‘ a s ním maturita a vše kolem ní. Konflikty začaly už na jeho počátku, kdy jsme se měli shodnout na plesových šerpách a jiných maličkostech. Nakonec jsme se na všem dohodli, někdo sice musel ustoupit ze svých požadavků, ale zvládli jsme to. Když se podívám zpětně, nedivím se naší paní profesorce třídní, že měla z naší „zkoušky dospělosti“ obavy. Dlouho jsme to podceňovali, ale nakonec jsme všichni zamakali. Tímto bych chtěla poděkovat paní třídní profesorce Michaele Zoubkové, která při nás celé čtyři roky stála, byla hodná, ale i přísná, když to bylo třeba, a hlavně nám celé čtyři roky moc pomáhala. Tímto jí patří za celou třídu velké DÍKY! Dále děkujeme všem profesorům, kteří nás zkoušeli u maturitní zkoušky za podporu a pomoc a také všem profesorům na nutričním oboru. Dále přejeme těm, kteří maturitní zkoušku musí opakovat v září, hodně sil a štěstí! Za sebe bych chtěla poděkovat za možnost psát do školního časopisu, protože se mi díky tomu otevřelo několik nabídek na psaní do jiných publikací. Loučíme se s touto školou, ale někteří z nás zde plánují pokračovat ve studiu, zatímco jiní se chtějí ubírat jiným směrem. Ať už to dopadne jakkoliv, střední škola byla první velkou zkouškou našeho života a věřím, že si každý alespoň párkrát na doby na zdrávce zavzpomíná.

Eliška Rybenská, 4. NA Kromě výuky jsme během studia zažili i různé akce, jako byl tento výlet do Ctěnic, který se konal někdy na konci prvního ročníku

7

Rozloučení se školou

„Together, WE can rule the galaxy“ Poté, co jsme poprvé vešli do budovy školy, byli jsme plni očekávání: „Tý jo, 4 roky, to je ale dlouhá doba!“ ozývalo se z úst mladých studen-tů, kteří jeden po druhém stoupali po vysokém schodišti. Začala se utvářet kamarádství, poté přátelství, která někdy vystřídala lhostejnost či neshody. Za celou naši školní docházku jsme zažili opravdu mnoho, jak dobrého, tak i špatného. Teď však už všichni víme, že 4096 vyučova-cích hodin uteče jako voda a že povinností studenta posledního ročníku střední školy není málo. Jednou z hlavních událostí je ukončení docházky a odchod na tzv. svaťák, kdy všichni přibírají, stresují sebe i okolí a přemýšlí, v kterém zaměstnání se uchytí i bez maturitní zkoušky. Ukončení musí proběh-nout velmi stylově, žádné tiché opuštění školy! A hlavně, studenti si musí pomáhat! Je na každém, jak pojme svůj odchod. My ze 4. LB jsme se chtěli odlišit od ostatních. Mysleli jsme si, že i na naší škole se ekonomická krize posledních let projeví, takže penízky z ruky vydá dobrovolně jen málo-kdo. A co kdyby i studenti dostali za obětované peníze něco od nás? Něco, co by mohli chtít, co by se jim hodilo. Ha, odpustky ze zkoušení, napadlo několik kreativců! Ale co na to profesoři? Za čtyři roky jsme toho po škole nenaběhali tolik, jako když jsme sháněli profesory, kteří na náš nápad přistoupí. Většina byla naštěstí nadšená a my začali spřádat další plány.

Nastal den „D“. 29. dubna 2014 se před budovou objevilo několik podivínů, kteří nevypadali jako lidé, spíše jako mimozemské bytosti. Mezi nimi se motali muži i ženy v černých oblecích. Co to má znamenat? A co chtějí? Začalo přesvědčování a brána školy se otevírala pouze po zaplacení „vstupného“ do kasiček. Následovalo navštěvování tříd – a za zvuku znělky ze Star Wars promlouval jeden z mužů v černém k ostatním. Studenti byli nedůvěřiví, trochu nás zarazila i jejich neochota, nakonec jsme ale spousty tzv. odpustků prodali. A aby toho nebylo málo, skupinka mimozemšťanů se o velké přestávce objevila u školního bufetu a prodávala sladké muffiny. Byly vysílány i mimozemské expedice, které měly za úkol prodat muffiny profesorům. Myslíme, že úspěch byl obrovský. Finanční obnos, který jsme vybrali, boha-tě pokryl naše „maturitní“ výdaje. Tímto bychom chtěli poděkovat všem profesorům, kteří se na akci „odpustky“ podíleli, a tím nám pomohli zrealizovat naše další plány. Dále bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás celé ty roky týrali, mučili a drtili, za což jsme je po odchodu z hodin nesnášeli, a kteří nám tvrdili, že to vše dělají pro nás. Děkujeme, protože teď už víme, že jste to opravdu dělali pro nás. Úspěšně jsme došli až k cíli, vyhráli jsme hvězdnou válku, která je pro mnohé pomyslnou vstu-penkou do vyšší galaxie. Vzpomínejte na nás v dobrém, naše vesmírná loď 4. LB právě odlétá…

tuuu-tuuu-tuuu-tuuu-tu-du-tuuu-tu-du Gabriela Chyská, 4. LB

Konec letošního školního roku je pro mne velmi odlišný oproti těm předchozím. Poprvé jsem jako třídní učitelka odvedla svoji třídu k maturitě. Poslední týdny a měsíce byly hektické, plné třídnických povinností a starostí o průběh maturit. V takovém shonu nebyl čas na sentiment, takže si teprve nyní uvědomuji, jak moc mi budou mé studentky chybět. Jak už to ke středoškolskému studiu patří, prožily jsme spolu časy radostné i bouřlivé. Věřím, že já i holky budeme vzpomínat jen na to pěkné. Jsem ráda, že jsem hlavně v posledním ročníku mohla vidět, jak se z nich stávají profesionálky ve svém oboru. Přesvědčily mne o tom zejména na Dnu pro zdraví, kde byl o jejich služby velký zájem. To, co mi udělalo největší ra-dost, bylo pozorovat je při práci, která je baví. Moc jim přeji, aby jim pracovní elán vydržel i v jejich budoucích zaměstnáních. Holky moje, věřím, že se neztratíte, a přeji vám z celého srdce hodně štěstí!

Tereza Brychcínová

8

Zdraví nás baví: H.E.A.T.

H.E.A.T. (High Energy Aerobic Training) je cvičení, které vychází z přirozeného lidského pohybu - chůze. Protože sama cvičení navštěvuji, rozhodla jsem se vám představit tuto zajímavou aktivitu blíže. Jak jsem již zmínila v úvodu, cvičení je založeno na chození. Chodí se po speciálních pásech, přímo určených pro tento sport. H.E.A.T. je cvičení pro všechny věkové kategorie. První hodina sice bývá pro začátečníky náročnější, ale postupem času budete zvládat hodiny lépe a lépe. Na cvičení vám stačí vaše oblíbené sportovní oblečení. Důležitější jsou ovšem boty, které by měly mít podrážku vhodnou pro chůzi. Dále potřebujete samozřejmě pití a ručník, protože při lekci se určitě zpotíte. Během cvičení můžete dosáhnout svých cílů jako například redukce váhy nebo zlepšení fyzické kondice. Lekce trvá 45 minut a skládá se ze zahřátí, dále z hlavní (většinou náročnější) části, při které se mění techniky chůze, pak následuje zklidnění a závěr patří protažení. Formy chůze jsou opravdu různé, záleží na tom, jestli si lektor připraví hodinu spalovací nebo spíše vytrvalostní. Při spalovací lekci se využívá tzv. „trackingu“, což je kratší krok, ruce jsou podél těla a pohybují se dopředu a dozadu jako při běhu. Ale může se chodit i s rukama za zády. Při vytrvalostní lekci se hodně využívá techniky „flat“, během které je pás úplně rovně. Tato forma je jednou z nejtěžších. Další složitou formou je tzv. „kopec“, který na naše fyzické síly klade největší nároky. Každý si svou lekci může přizpůsobit, takže pokud se na kopec necítíte, můžete zůstat ve vašem „základním nastavení“, což znamená, že si dáte sklon pásu do pozice, ve které se vám jde nejlépe. Toto nastavení se provádí pomocí dvou ovládacích koleček na páse. Každý jde tak, jak je mu příjemné nebo na co se cítí. Při cvičení je důležité správně dýchat (nádech nosem, výdech ústy) a mít správný postoj (zatažené břicho, ramena dole, prostě víceméně snažit se stát rovně). Cvičení probíhá za doprovodu motivační hudby a z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to bezvadná forma aktivního odpočinku. Takže neseďte a hýbejte se!

Abych vás na H.E.A.T. dostatečně navnadila, připravila jsem krátký rozhovor s lektorkou Danou, jejíž hodiny navštěvuji.

Kde jste o H.E.A.T.u slyšela poprvé? O cvičení jsem se dozvěděla od kolegyně z práce, která již cvičení navštěvovala. Přesvědčila mě, abych to vyzkoušela. Od té doby mě cvičení baví čím dál víc.

Jak jste se dostala k tomu, že jste se sama stala lektorkou? Jak jsem již říkala, cvičení mě začalo bavit. Často jsem o něm přemýšlela, až jsem si nakonec řekla, že je čas přestat přemýšlet a jednat. Zaplatila jsem si tedy školení a stala se lektorkou.

Máte jako zálibu nějakou další aktivitu podobnou H.E.A.T.u? Mám ráda procházky, ale něco vyloženě podobného nemám.

Navštěvujete lekce i vašich kolegů? Ano, ráda.

Proč byste H.E.A.T. doporučila našim čtenářům? Pohyb vychází z přirozeného lidského pohybu, tedy chůze. Je to tedy opravdu pro každého od 15 až třeba do 80 let. H.E.A.T. může být koníčkem na celý život.

Karolína Štréblová, 3. MA

Na názor ohledně H.E.A.T.u jsme se zeptali v naší škole. Našli jsme dvě osoby, které se mu věnovaly a podělily se námi o svou zkušenost. Tomáš Prückner, správce sítě, grafik Drobků:

Na H.E A.T. mě poprvé přivedla kamarádka. Po první lekci jsem byl totálně vyšťavený, ale měl jsem ze cvičení skvělý pocit. I když jsem tam

byl jediný muž, cvičení mě na rozdíl od zvedání činek v posilovně bavilo. Na ovládání stroje si zvyknete během první lekce a pak už jen pra-

cujete na své fyzičce. Chvíli vám trvá vychytat vaše „základní nastavení“. Nejvíce mě bavil „flat“, protože se na něj nejlépe jde podle hudby.

Rád chodím rychle a to do kopce moc dlouho nejde, proto jsem si ani tento styl příliš neoblíbil. Chození je pro nás naprosto přirozený po-

hyb, takže pokud chcete začít sportovat, H.E.A.T. je ta správná volba. Nemusíte se trápit žádnou přípravou a rovnou se do toho pustit.

Michal Svěrák, knihovník a operátor ICT:

Na H.E.A.T. jsem se dostal díky kolegyni Markétě Kabelkové, která si dělala instruktorské zkoušky a potřebovala „pokusné králíky“. Vůbec

jsem nevěděl, o co se jedná, ale hned první hodina se mi líbila. Zaujalo mě zejména to, že je to sport, při kterém vydáte spoustu energie.

Markéta byla velmi pozitivní a pečlivá instruktorka, která dokáže každého motivovat k maximálnímu výkonu. Ačkoliv jsem si to původně

nemyslel, tak jsem se z „pokusného králíka“ stal pravidelným návštěvníkem jejích hodin. Zkrátka mě zaujal tento nový sport i způsob, jakým

byla lekce vedena, a to včetně hudby, která je nezbytnou součástí této sportovní aktivity. Je mi líto, že se Markéta H.E.A.T.u již nevěnuje,

protože mi její hodiny chybí.

9

Zdraví nás baví: Zaostřeno na bílkoviny

Bílkoviny, společně s tuky a sacharidy, patří ke složkám výživy,

které se nazývají živiny. Našemu organismu, kromě jiného, přináší

energii. Bílkoviny nejzákladnějším energetickým substrátem

nejsou (tím jsou sacharidy a zásobárnou energie pak tuky), mají

však jiné důležité funkce. Jsou látkou stavební (např. součást

svalů), potřebujeme je pro tvorbu enzymů, některých hormonů

(např. inzulín), transportních látek (např. hemoglobin), atd.

Bílkoviny přijaté potravou se v trávicím traktu postupně rozštěpí

na své základní složky – aminokyseliny, které se vstřebají skrze

stěnu tenkého střeva do krve a následně k buňkám, ve kterých se

z těchto aminokyselin vytvoří bílkoviny tělu vlastní. Aby se naše

tělesné bílkoviny měly z čeho tvořit, je třeba, aby bílkovin

v potravě byl dostatek. Proto byla určena doporučená denní

dávka bílkovin. Např. pro průměrného zdravého dospělého člově-

ka je to 0,8 – 1 g bílkovin na kilogram jeho hmotnosti. Např. pro

člověka vážícího 70 kg je to 56 g – 70 g bílkovin za den. V dětství a

dospívání je toto doporučení lehce navýšené, stejně tak

v těhotenství a při kojení a také při vyšší fyzické aktivitě či silo-

vých druzích sportu. Při některých onemocněních se naopak musí

množství bílkovin snížit – snížená funkce ledvin, při některých

spíše držet na horní hranici, nebo mírně zvýšit – např. při zhorše-

ném vstřebávání živin či malnutrici. Přibližně polovina tohoto

množství by měla být hrazena bílkovinami plnohodnotnými, které

jsou obsažené v živočišných zdrojích, jako je mléko, mléčné vý-

robky, maso včetně ryb a vejce. Z těchto zdrojů jsou bílkoviny

dobře využitelné a mají všechny důležité tzv. esenciální (člověk si

je neumí vytvořit) aminokyseliny ve správném množství a pomě-

ru. Druhou polovinu přijatých bílkovin by měly tvořit bílkoviny

rostlinného původu, které ze svých zdrojů již tak dobře využitelné

nejsou a mají nedostatečné množství či poměr výše zmíněných

esenciálních aminokyselin. Jejich zdroje jsou obiloviny, luštěniny,

brambory, ořechy.

Někteří jedinci, kteří se stravují některým z přísných alternativ-

ních směrů, jako např. makrobiotika či veganství, jsou v riziku, že

jejich organismu bude plnohodnotná bílkovina chybět, což se

může projevit na jejich zdravotním stavu. Tito jedinci konzumují

pouze rostlinnou stravu, ve které výše zmiňovaná plnohodnotná

bílkovina chybí. I když se snaží rostlinné bílkovinné zdroje kombi-

novat a eliminovat tím malé množství některé esenciální amino-

kyseliny, vzhledem k nižší využitelnosti z rostlinných zdrojů tím

situaci zlepší jen trochu. Nejedná se tedy jen o složení aminokyse-

lin v potravině, ale i o její využitelnost organismem.

Co z toho všeho tedy vyplývá. Nevynechávejte živočišné zdroje

bílkovin. Mléčné zdroje jsou zároveň i nositeli důležitého vápníku

a maso pak kromě kvalitní bílkoviny i zdrojem železa. Mléčný

výrobek určitě konzumujte minimálně 1 x denně, nejlépe zakysa-

ný, jako je např. jogurt. Ryby cca 1 - 2 x týdně, dále přibližně 2 x

týdně jiný druh masa např. kuře či ostatní. Pokud maso není vaše

oblíbená potravina, zkuste aspoň zařazovat ryby či posílit mléčné

výrobky nebo vejce či spíše bílek (ve žloutku je vysoký obsah

cholesterolu) a kombinovat rostlinné zdroje bílkovin včetně oře-

chů a semínek – ty mají zároveň ideální složení tuku.

Mgr. Ing. Diana Chrpová, registrovaná nutriční terapeutka,

vedoucí oboru diplomovaný nutriční terapeut a nutriční asistent,

zdravotnické lyceum

Příklady obsahu bílkovin ve vybraných potravinách - g bílkovin ve 100g potravin: čerstvé (syrové maso, ryby) či suché (luštěniny, obiloviny)

Potravina (100 g) Bílkoviny (g) Potravina (100 g) Bílkoviny (g) Potravina (100 g) Bílkoviny (g)

Vepřová kýta 14,7 Mléko 3,1 Kobliha 6,6

Vepřová krkovice 10,7 Brynza 19,1 Těstoviny 11,5

Skopové maso průměr 10,2 Žervé 12,0 Brambory 13,0

Jehněčí maso průměr 11,6 Hermelín 18,8 Houby 2,0

Hovězí zadní 15,0 Olomoucké tvarůžky 29,1 Čočka 22,5

Telecí kýta 16,0 Balkánský sýr 11,3 Fazole 19,7

Kuřecí prsa 18,9 Eidam 30% 28,2 Hrách 19,8

Kapr 7,9 Eidam 45% 24,2 Sója 36,7

Pstruh 10,8 Lučina 10,8 Zelenina 0,9 – 3,0

Rybí filé 13,6 Tavené sýry 12,0 - 16,0 Rajčata 0,9

Tuňák 11,2 Chléb 7,3 Paprika 0,9

Šunka 19,7 Rýže 7,7 Mrkev 1,1

Uherák 23,3 Pečivo světlé 9,5 Ovoce 0,3 – 1,0

Moravské maso 23,2 Bábovka 3,4 Pomeranč 0,7

10

Jazyková infúze

Édit Piaf, Aimer à mort (Milovat k smrti) Le 2 mai 2014 nous avons été au théâtre pour voir une pièce de théâtre qui raconte la vie d´ Edith Piaf, Aimer à mort. Le spectacle a duré deux heures et vingt minutes avec une pause. Světlana Nálepková joue Edith et les autres acteurs s´ apellent Juraj Bernáth et Martin Sochor. La bande Blue Angel Memory Band Jiřího Toufara a accompagné les acteurs. Le théâtre est agréable et confortable. Le jeu a été triste un peu mais amusant aussi. Edith Piaf a été une chanteure française. Elle est née le 19 décembre 1915 à Paris. Elle a chanté les chansons réalistes. Elle a chanté : Non, Je ne regrette rien - Très célèbre chanson. Elle est morte le 10 octobre 1963 à Grasse. Cette pièce de théâtre a été très belle. Edith Piaf a été une

femme avec une vie cruelle. Světlana Nálepková est une actrice

tchèque. Elle a eprouvé la pièce de théâtre. Elle a chanté les

chansons comme par example Non, je ne regrette rien et Mon

Dieu. Elle a chanté les chansons en langue française et tchèque.

Les chansons ont été belles.

On peut recommander cette pièce de la vie d´Edith Piaf à tout le

monde.

Tereza Pátková, Marta Zadorožnjuková, Veronika Popelková 2. LB

Soutěž ve francouzském jazyce Mluvit francouzsky je krásné, ale naučit se je nesmírně těžké.

Svou snahu ovládnout tento kdysi světový jazyk obhájilo před

tříčlennou porotou šest mladých „francouzštinářů“.

Historicky první soutěže ve francouzském jazyce na naší škole,

která se konala 29. dubna 2014, se zúčastnili tři studenti z prvního

ročníku a tři z ročníku druhého.

První úkol byl společný, a to připravit si pětiminutové povídání o

sobě, své rodině a Francii. Smyslem bylo dokázat, že soutěžící umí

používat všechny probrané gramatické znalosti, ovládá složitou

francouzskou výslovnost a o Francii se celkově zajímá.

Studenti přistupovali před tříčlennou porotu jednotlivě. Porota se

skládala z vyučující francouzského jazyka Mgr. Karolíny Borské,

třídní profesorky 1. LB Ing. Kateřiny Hammerové a vyučující cizích

jazyků Mgr. Ireny Benešové. Ve druhé části žáci odpovídali na

vylosované otázky týkající se francouzských reálií. Posledním

bodem bylo pojmenovat předměty a osobnosti na obrázcích.

Tato část se nakonec stala tou rozhodující. Jako jediný všechno

poznal žák 1. ročníku Marek Zýma, který správně pojmenoval

dokonce i slavná francouzská stehýnka (les cuisses de grenouille).

Po sečtení bodů porazil i zkušenější žákyně 2. ročníku, a to na

druhém místě Báru Wohlrábovou a na třetím místě Mili Májovou.

Všech šest soutěžících porotu velmi potěšilo svými vyrovnanými

výkony a poctivou přípravou. Zúčastnění obdrželi lístek do kina

Ciné 35 Francouzského institutu ve Štěpánské ulici, první tři si

také pochutnali na vyhlášených francouzských makronkách a

vítěz Marek získal obsáhlý Bedeker Francie, který ho teď může

doprovázet na cestách do Francie.

Uvedené ceny do soutěže zaplatilo SRPŠ, za což děkujeme.

Karolína Borská

Le concours de la langue française Le premier concours historique de la langue française de notre

lycée a été emporté par Marek Zýma, étudiant de 1. LB. Lui et

cinq autres étudiants de 1e et 2

e années ont présenté leurs récits

et puis ont montré leur intéret plus profond en nommant les

photos de la culture française. Seul le gagnant a su nommer tout

et est donc devenu le champion.

Tous les participants ont obtenu les billes de cinéma et vont aller

voir un film français à L´Institut français de Prague.

La journée gastronomique Le 23 juin 2014 Six groupes et six recettes de la

cuisine française préparées par les

étudiants de la langue française 2. LB!

Bon apétit!

Karolína Borská

11

SZŠ má talent

Máme tu čest představit vám dalšího talentovaného člověka, a tím je Tereza Mal-

cová ze 3. NA od paní profesorky Ivy Dvořákové. Tereza je velmi pilná žákyně, která

má před sebou slibnou jezdeckou kariéru. Jízda na koni je adrenalinový sport, kde

má člověk možnost často pocítit nebezpečí, a Tereza nám sdělila, že to ji na tomto

sportu fascinuje. Taky si zakládá na tom, aby kůň udělal to, co ona chce a kdy chce,

zkrátka když má zvíře pod kontrolou.

Na koních začala jezdit v 10 letech. Maminka jí to z počátku nechtěla povolit, protože

se jedná o rizikový sport, nakonec ale svolila. I ona teď už ví, že se nejednalo o krát-

kodobé očarování koňmi, ale o Terezinu dlouhodobou zálibu. V první stáji jezdila jen

dva roky, zažila zde své první závody, ale nakonec kvůli neshodám odešla.

Na novém působišti se s poníkem Tonym věnovala parkúru a v závodech obsadila 3. a

4. místo. Když Tonyho prodali, musela si zvykat na nového parťáka Adama, se kterým

se kromě parkúru věnovala navíc i drezuře. V současné době je členkou oddílu JK

Epona Praha v Komořanech, kde se jí ujala trenérka Dita Krčmářová a kde pravidelně

jezdila na klisně Palomě a zaměřila se s ní na drezuru. První závody, ve kterých zastu-

povala právě tento jezdecký klub, však skončily katastrofálně, jelikož koník vyskočil

ven z drezurního obdélníku. Parkúr byl o poznání úspěšnější – Tereza získala 2. a 3.

místo. Na posledním závodě, kterým bylo Mistrovství Prahy, skončila na krásném 3. místě, ačkoliv se této soutěže velmi obávala.

Také jsme se zeptaly, jak je tento sport finančně náročný. Tereza odpověděla, že co se týče vybavení, je drahé, ale není to zase nic, co by se

nedalo zvládnout. Kdyby měla vlastního koně, bylo by to mnohem, mnohem dražší.

Renáta Sturmová a Andrea Veselá, 3. NA

Učitelé ve škamnách

Ptáme se učitelů, jak vzpomínají na svá školní léta.

Mgr. Jaroslav Ryšavý, vyučující chemie a matematiky

Pan profesor Jaroslav Ryšavý zde učí 8 let, na škole se mu líbí klid, pořádek a různo-

rodost oborů. Nic by zde nezměnil. Jeho oblíbenou kolegyní je paní profesorka Ka-

belková, která taktéž učí chemii. Je zastáncem šetrného zacházení s životním pro-

středím, třídění odpadu a snaží se apelovat na mladší generaci, aby se chovala ekolo-

gicky. Jeho nejvěrnějším přítelem je jeho 10letá labradorka Bára, o které on sám říká,

že je hodná, vyžraná, vyvaluje se na gauči a za jídlo by šla i s bezdomovcem. Procház-

ky s ní jsou pro pana profesora balzámem na nervy, po rozčilování se se studenty.

Čím jste chtěl být jako dítě? „Jako malý jsem chtěl být popelářem, až na střední škole jsem se chtěl věnovat ma-tematice a chemii a chtěl jsem se stát profesorem. Myslím si, že práce profesora je ví-ce prospěšná, jelikož můžu učit žáky novým věcem.“

Který předmět jste měl rád a kterého jste se obával? „Měl jsem rád chemii a matematiku, hlavně díky paní profesorce, která byla spraved-livá a uměla naučit. Obával jsem se zpěvu, protože neumím zpívat. Bylo to za trest!“

Právě u nás proběhly maturity, jak vzpomínáte na svoji maturitu, a jak probíhala? „Samozřejmě si vzpomínám na svoji maturitu, byl to stres. Maturoval jsem z matematiky, českého a ruského jazyka a občanské nauky. Nejvíce mi dělal problém jazyk. Vzpomínám si na historku, kdy mi moje profesorka matematiky špatně napoví-dala, ale já jsem to přesto dobře vypočítal. Nicméně jsem odmaturoval se třemi jed-ničkami a dvojkou z jazyka.“

Jak se odvíjely cesty po maturitě? „Vystudoval jsem pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor matematika, chemie. Na jinou školu jsem se nehlásil a dostal jsem se napoprvé.“

Pokud byste měl možnost, vybral byste si jiné povolání? „Ne, myslím, že by se člověk neměl nechat odradit. Učení beru jako výzvu.“

Kristýna Kadlasová, 3. LB

S kým byste se na této stránce rádi setkali v příštím čísle Drobků?

Své návrhy nám zasílejte na redakční e-mail.

12

Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt

Záhada zamčených toalet Možná se to stalo i vám! Stojíte před toaletami v budově B, bere-te několikrát za kliku, dveře však ne a ne otevřít. Jaké překvapení – záchod je uzamčen! „Co se to sakra děje?“ ptáte se, i když není koho, křížíte nohy a urychleně hledáte suché řešení nenadálé situace. K nejbližším toaletám to není dál než jedno patro, ale i to může být pro váhavce hodně. Ti pohotovější na zážitek bez ná-sledků brzy zapomenou, ovšem ti pomalejší – poučeni mokrou ostudou – se snaží přijít záhadě na kloub! „Kdo si to dovoluje zamykat záchody?“ rozčílil se i jeden nejmenovaný člen naší redakce, když se z vlhkých kalhot převlékal do tepláků na tělocvik. Kolegialita podpořená soucitem nás přiměla k tomu, že jsme se pustili do pátrání, které probíhalo v několika významných krocích. Nejprve jsme vytvořili systém hlídek, jejichž členové museli přísně dodržovat pitný režim, aby bylo s čím na WC chodit a nestali se tak podezřelými v očích návštěvníků toalet. Žádost o příspěvek na fizzy drinky z fondu SRPŠ byl bohužel zamítnut, ale vzhledem k závažnosti situace nám nevadilo sáhnout do svých kapes. První poznatek se týkal lokalizace daného jevu. Vždy se jednalo o 5. a 6. patro budovy B. Následovalo zjištění, že k uzamčení obou záchodů dochází během týdne vždy ve stejnou dobu! Po období marné práce jsme se museli uchýlit k dávno zapomenutým pátra-cím praktikám – což si přiznejme, byl trochu zpátečnický krok, nicméně situace si ho žádala. Děkujeme, Sherlocku!

A vida, v převleku za nevšímavé opraváře se nám OBA DVA pa-chatele podařilo odhalit! Ano, čtete správně! Jedná se o dvě osoby mužského pohlaví. Vzhledem k předchozím dobrým kon-taktům s naší redakcí jsme se rozhodli dotyčné nejmenovat. Nicméně určitě i vám se doneslo, že mezi jistými dvěma jmenovci ve věku 30 – 40 let vládne vzrůstající rivalita. Již v minulosti došlo k několika málo soubojům na polici anglického jazyka, které však neměly jasného vítěze. Ostatně, i na předmětové komisi se řešil spor, zda je lingvisticky přitažlivější ležérní akcent kanadské ang-ličtiny či akurátní britská střídmost. Duel se nyní přenesl do úrovně tělesného porovnávání sil, které snad konečně ukáže prstem na jasného vítěze. Oba viníci se nám celkem dobrovolně přiznali, že se o volných hodinách pustili do tvrdého tréninku, po kterém je vždy nutné si dát sprchu a žákům tak sobecky znemožnit přístup na některá WC. Vše jim procházelo do doby, než jsme jednoho z nich překvapili, když se užuž chtěl zamknout, ale vtom se dopustil zásadní chyby! Návrat pro spr-chový gel Adidas se mu stal osudným. Svého jednání ale ani v nejmenším nelituje, protože každé vítězství si prý žádá své oběti, byť jsou z řad studentů! Také druhá strana pokračuje v systematickém tréninku a nešetří své tělo. Finální klání se usku-teční na konci června v prostorách naší tělocvičny. Více informa-cí vám poskytne nezávislý rozhodčí prof. Merxbauer.

Anketa

U nás ve škole proběhly maturity, a tak jsme vyzpovídali letošní maturanty. Co bylo z celé maturity nejtěžší a proč?

Anna: Dlouhodobé učení. Filip: Nejtěžší byla čeština, protože jsem se bál, že mi přijdou na to, že jsem knížku nepřečetl. Eliška: Pro mě byl nejtěžší didaktický test z ANJ. Přišlo mi na vypracování málo času. Když nepočítám poslech, bylo na čtení 60 minut, což je stejné jako v češtině, ale s tím rozdílem, že v anglickém jazyce bylo otázek jednou tolik. Pavlína: Maturita těžká nebyla, ale těžké bylo skloubit maturitní přípravu a zároveň se učit novou látku. A ještě se učit na přijímačky na VŠ. Andrea: Nejhorší bylo vytáhnout si otázku, když jsme nevěděla, co si vytáhnu. Alex: V podstatě maturita nebyla tak těžká, jak jsem si myslel na začátku třeťáku. Nejtěžší bylo vypisování a shánění vypracovaných otázek. Týna: Nejtěžší byla čeština, přišlo mi, že ji paní profesorka přísně hodnotila. Tereza: Maturitní stres.

Kristýna Kadlasová, 3. LB

Soutěž

Nová soutěž je tady! Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát dva lístky do kina. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! V prvním kole nám udělalo velkou radost, že se nové soutěže zúčastnily i studentky VOŠ, z nichž nakonec vzešla i vítězka, která získává dva lístky do kina. Jedná se o Anetu Fejtkovou z V1.A. Hlasovala skoro celá redakce (14 osob), proto věříme, že jsme rozhodli spravedlivě. Na vaše příspěvky z léta se těšíme do konce září na adrese veronika.sekyrova@seznam.cz. Zkuste vzít Drobky na dovolenou k moři či na vejšlap do hor. Určitě vám s nimi uteče cesta letadlem i vlakem. A na začátku školního roku můžete za povedenou fotografii získat lístky do kina i vy! Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!!

Veronika Sekyrová, 3. LB a Pavlína Vočková

Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: redak-ce@szs5kvetna.cz. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte!

Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – čtvrté číslo – červen 2014 – počet výtisků 140 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Karolína Borská, Tereza Brychcínová, Tomáš Hadrava, Diana Chrpová, Ivana Kuberová, Pavlína Vočková (senioři) a Tereza Bartušková, Adéla Benešová, Gabriela Chyská, Kristýna Kadlasová, Jitka Mindlová, Tereza Pátková, Veronika Popelková, Michal Rokos, Eliška Rybenská, Veronika Sekyrová, Renáta Sturmová, Adéla Šebková, Karolína Štréblová, Andrea Veselá a Marta Zadorožnjuková (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové.