Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zpráva z řecko-českého symposia "Řecká filosofická tradice a české myšlení"Author(s): Štěpán BlahůšekSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 119, No. 1/4 (1996), pp. 209-211Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466998 .

Accessed: 14/06/2014 20:06

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.127.119 on Sat, 14 Jun 2014 20:06:20 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXIX, 1996, 1-4 ZPRÁVY

ZPRÁVY

Zpráva z řecko-českého

symposia Řecká filosofická tradice a české myšlení*

Podle zahajovací řeči ředitele Filo

zofického ústavu А V Milana Mráze má

být cílem symposia přemýšlení a spo

lupráce. Předpokládám, že uvedeného

cíle se dosahuje formou odborných pří

spěvků. To znamená, že referáty nepo

skytují možná témata к přemýšlení, ale

jsou již jeho výsledkem, na který lze

myšlením opět navázat. Tomuto postupu

pak říkáme diskuse. Pouze věcná dis

kuse zakládá spolupráci. V opačném pří

padě se spolupráce nazývá zdvořilostí, která se omezuje na přítomnost zúčast

něných. Na vzorku příspěvku ceske prove

nience z prvního dne symposia se po kusím zjistit, o jakou spolupráci v tomto

symposiu šlo. Mým motivem tedy není

popsat průběh zasedání, ale vyhledat pří

padné české spolupracovníky. Jako první se naplnění vytyčeného

cíle zhostil sám jeho autor. Milan Mráz

ve svém příspěvku Problémy překladu

Aristotelových spisů do evropských ja

zyků začíná tím, co dále neustále opaku

je, že překládání Aristotela s sebou nese

celou řadu problémů. Slovo "problém"

je zde centrální, bohužel nikoliv samot

ná problematika.

* Uspořádaly Filozofický ústav AV

ČR, Evropské hnutí v ČR a Tiskový úřad

Velvyslanectví Řecka v ČR, Praha, Vila

Lanna, 20.-21. 11. 1995.

Po úvodním exkursu do české histo

rie aristotelského překladu (zprostředko vaného latinskou filosofickou tradicí) nám Milan Mráz poskytne jen výčet in

formací, které jsou jasné každému, kdo

z Aristotela přečetl alespoň jednu libo

volnou kapitolu. Připomínám, že publi kum tvoří z poloviny Řekové, v očích

Milana Mráze budoucí spolupracovníci. V této sestavě se pak dovídáme, že naše

těžkosti při překládání jsou dány speci fickou formou Aristotelova jazyka. Její zvláštnost se přitom projevuje jak v ob

lasti syntaktické, tak sémantické. Např. těžkosti při překladu nám způsobuje op tativ nebo genitiv absolutní, který má

v Aristotelově logice zvláštní postavení. Ovšem o jaké zvláštní postavení jde, to

se neříká. To ale Milanu Mrázovi nijak nevadí, aby hned nepřešel к dalšímu pro blému. Zpodstatňující člen neutra (τό τί

ήν είναι, τό δια τί), kterým Aristotelés

může zpodstatnit téměř cokoliv, nás

zřejmě vede к tomu, že řecká sousloví

překládáme jen jedním slovem (bytnost,

příčina), ačkoli "cítíme, že je tu něco

navíc ". V duchu pouhého konstatování

pak celý problém překladu vrcholí v po znatku, že některé výrazy se dají přelo žit víc než v jednom významu (αρχή,

είδος, φύσις, δύναμις, ουσία, τό είναι,

δημοκρατία) a že naopak zase různé vý

razy mohou označovat totéž (έντελέ

χεια -

ένέργεια, μορφή - είδος

- τό τί

ήν είναι). Jinými slovy nás Milan Mráz

chce zřejmě přivést к tomu, že existují takové mluvnické jevy jako homonymie a synonymie a že homonyma v jednom

jazyce nemusí být homonyma v jazyce druhém.

Milan Mráz přečetl svůj referát ve

stylu svého článku publikovaného před šestnácti lety (Jazyk Aristotelových spi sů a problémy jejich překladu, in: Čtení

o antice 1978/79, Praha, Svoboda 1979, str. 39-43). Dokonce jsem toho názoru, že je jeho anglickou konferenční verzí.

209

This content downloaded from 188.72.127.119 on Sat, 14 Jun 2014 20:06:20 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXIX, 1996, 1-4 ZPRÁVY

Místo postupného příkladového vyjme novávání Aristotelových výrazů a je

jich možných překladů, kterých, jak sám

správně říká, by mohly být stovky, si

mohl Milan Mráz vybrat tematicky jen

jeden. Pochopit ho jako určitý prototyp mluvnického jevu a z konkrétního Aris

totelova místa v textu rozvinout s ohle

dem к sekundární literatuře skutečnou, obsahem garantovanou problematiku je ho překladu. Tzn. příslušné místo ná

ležitě vyložit. Bohužel přístup Milana

Mráze zůstal v otázce Aristotelova pře kladu i po letech nezměněn. Jeho příspě vek jen poskytl možná témata к přemý šlení, čímž se podle vlastních kritérií

zařadil do naší skupiny zdvořilých pří

tomných spolupracovníků. Podobně i příspěvek bývalého ře

ditele FtJ ČSAV Josefa Zumra Antika a české národní obrození se nezdál být

výsledkem nějaké hlubší úvahy. Spíše šlo o holé kladení nepodložených his

torických thesí, jak by mělo vyznít z "a"

v názvu referátu.

J. Zumr nás nejdříve seznámí s histo

rií českého humanismu ve standardním

učebnicovém podání pro střední školy. Jádrem příspěvku je snaha promítnout obecnou souvislost antiky s humanismem

do českého obrození 19. století (Dobrov

ský, Jungmann). Tato snaha zřejmě pra mení z potřeby hledat svou vlastní čes

kou filosofickou identitu. Ve jménu vla

stenectví pod heslem "Je to filosof, pro tože nikoho jiného nemáme" se Josef

Zumr vrhá na české dějiny. Pak ale není

překvapující, že konstrukce celého jeho

postupu je poněkud nesvázaná. Chybí

argumentace pro jednotlivá tvrzení. To

Josef Zumr sám potvrdil v odpovědi na

přirozenou otázku, kde vidí souvislost

mezi Husem a Platónem. Vysvětlení, že

je tu "jakýsi vztah mezi Husovým Božím

zákonem a Platónovou nejvyšší ideou

dobra", pak zřejmě tazatele zcela ro

zumně odvrátilo od další spolupráce.

Jestliže jsem přístup Milana Mráze

charakterizoval jako "vše je problém",

pak přístup к tématu u Josefa Zumra lze

shrnout větou, že "vše souvisí se vším".

Samovolným výsledkem takovéhoto vi

dění je ovšem pouhé kladení holých tvr

zení vedle sebe, přičemž právě jejich dů

vody by se měly stát za podpory textů

předmětem pochybování, přemýšlení a

rozvíjení. Jen tak lze dojít к nahlédnu

telným věcně-historickým souvislostem, které by dovolily myslet ono "a" v názvu

referátu jako "v". Opačným postupem než doxografickým by tedy Josef Zumr

mohl dospět i к přesvědčivým závěrům.

Naznačeným směrem vyšel Karel

Floss. Za základ pro svou přednášku si

volí olomoucký časopis Filosofická re

vue. Jeho zakladatel a tomista Metoděj Habáň chtěl touto cestou na počátku 20. století zformovat podobu a úlohu tomis mu v českém myšlení, ke kterému se

mimo jiné hlásili i František Novotný a Antonín Kříž (nejlepší překladatel Aris

totela, srv. M. Mráz, Jazyk Aristotelo

vých spisů a problémy jejich překladu, in: Čtení o antice 1978/79, Praha, Svo boda 1979, str. 43). Pro Habáně jako

stoupence "skalního" tomismu platí, že

konečnou platnost Aristotelově filosofii

propůjčil svým výkladem Tomáš Akvin

ský. To opravňuje Karla Flosse nazvat

svou přednášku Řecká filosofie v českém

tomismu.

Habáňova snaha o revalvaci tomis

mu však narazila na tvrdý odpor ze stra

ny "znalce světového tomismu" ze za

hraničních pobytů, Jana Patočky. Po

stavení Habáně proti Patočkovi umožní Karlovi Flossovi přejít z výchozí roviny

programové osvěty Filosofické revue

к vlastnímu jádru sporu. Otázka nyní zní, co je metafysika? Bohužel při odpo vědi na ni se Karel Floss spokojí s pou

hým odvoláním se na autority. Habáňo

vu metafysiku jako theologii postaví do

protikladu к Patočkově destrukci meta

210

This content downloaded from 188.72.127.119 on Sat, 14 Jun 2014 20:06:20 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXIX, 1996, 1-4 ZPRÁVY

fysiky, s níž se seznámil v Sein und Zeit.

Honnefeldera uvede pro doložení názo

ru, že Duns Scotus zbavil Aristotela to

mististického pokřesťanštění, čímž "ote

vřel cestu ažke Kantovi". Tzn. že aristo

telismus s Tomášem Akvinským nekon

čí. A Ricoeur se svou ontotheologií me

todicky poslouží к tomu, že odpověď na

otázku po metafysice musíme hledat již v linii Parmenidés - Platón - Aristotelés.

Vidíme, že Karel Floss nedošel ke

konkrétnímu věcnému bodu, který jsme

schopni nahlédnout a z kterého můžeme

na místě vidět filosofické problémy čes

kých tomistů v počátcích našeho století.

Ale alespoň si v tomto směru položil o

tázku. Na druhé straně chci zdůraznit, že

se Karel Floss vydal podle mého soudu

správnou cestou к tomu, co by mohlo

spojovat řeckou filosofii a české myšle ní, totiž olomoucká dominikánská škola.

Jestliže jsem řekl, že Karel Floss vy šel správným směrem, pak Aleš Hav

líček tento směr i drží. Rozhodující pro jeho interpretaci Dvojího pojetí spra vedlnosti v Platónově dialogu Gorgias

je 'chórismos' mezi jednánímKaxá φύ σιν a κατά νόμον. Ten vede Kalliklea

jako řečníka к závěru, že za spravedlivé uznává jen jednání κατά φύσιν, které

spočívá v nepřekážené realizaci lidských žádostí a slastí. Tzn. že Kalliklés se ni

kdy nepodřídí nějakým vymyšleným zá

konům ze strany občanů poliš. Nejlep ším prostředkem к dosažení tohoto cíle

je pak rétorika jako umění přesvědčo vací, která jako taková je schopna získat

moc nad občany a prosadit svou. Také

Sókratés uznává Kallikleovo pojetí 'chó

rismuale zároveň se vůči němu vyme

zuje. Rozdíl je v tom, že pro Sokrata není

rozumové uvažování slepým vykona vatelem lidských žádostí a slastí, ale je

jich uspořadavatelem co do "intensity

andproportion ". Je jejich είδος (503 e),

který se projevuje skrze úsilí (άσκεΐν) o jejich harmonizaci. Pouze jednání, kde

je úsilí o zachování proporce duše, je

jednáním spravedlivým. Normou spra vedlivého jednání tedy není ani naše

slast, ani nějaká separovaná idea, ale

vnitřní harmonizace duše.

Aleš Havlíček přistoupil к dialogu

jako celku. Takto vidí v Kallikleovi,

Gorgiovi i Póloví nesmiřitelné protiv

níky Sokratovy, kteří proti němu vedou

od počátku válku (447 а). V tomto tra

dičním přístupu к dialogům je pak při rozeně výsledkem vždy něco, co lze cha

rakterizovat přívlastkem "dvojí". V na

šem případě je tím spravedlnost. Nic

méně dialog končí Sokratovou výzvou,

aby si obě "vojska" zvolila jednoho vůd

ce (527 e), výzvou, která byla pronesena

jako výsledek závěrečného logo-mythu (523 al-2) na přání Kalliklea (522 e7-8). Ptám se proto, byl to skutečně boj, jehož

výsledkem je dvojí pojetí spravedlnosti, anebo jim šlo, jako nám, o spolupráci?

Poměrně výstižný obraz o pracov ním pozadí celé konference nám přináší informace Anny Efstateiou z Řecké

akademie v Bilbau o tom, že Baskové

jsou přímými potomky antických Helé

nů. Z toho důvodu půl miliónu Basků

ovládajících starořečtinu usiluje za pod

pory španělské vlády o založení klasic

ké poliš pod Olympem, kde by se pěsto vala starořecká kultura. Navrhuji, aby se

toto město pak stalo i tradičním místem

pro podobné konference. Zde totiž bude

zdvořilost zcela na místě.

Štěpán Blahůšek (Praha)

Orgán polské barokologie

Významná a inspirativní polská věda

o barokní kultuře, vyrůstající z bohatě

rozvinuté polské barokní kultury samé, zvláště slovesné, se přihlásila o slovo

způsobem v jiných slovanských zemích

211

This content downloaded from 188.72.127.119 on Sat, 14 Jun 2014 20:06:20 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions