zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

0

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

1

Milí přátelé, čtenářky a čtenáři Zpravodaje,

Vám i Vašim nejbližším přejeme i v dnešním neklidném světě hezké a příjemné Vánoce.

Do nového roku pak pevné zdraví, spokojenost, štěstí a denně úsměv na rtech.

Dříve, než ze stromečku opadá jehličí, lůžko ti jmelím ozdobím, dám fotku do rámečku, olovo zasyčí,

tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím.

Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím, bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž, tvé jméno na balíčku k ostatním připojím, to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.

Za okny spadla vločka a zvonek cinká,

Ježíšek zavřel očka a tiše spinká, Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce,

spí, tichounce spí.

Kus loje pro sýkory, na stole cukroví, od zítřka noci ubývá, ubývá,

mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový a jedna židle, jedna židle přebývá,

a jedna židle, jedna židle přebývá ... Karel Kryl

Frohe Weihnachten und ein glückliches neues Jahr Joyeux Noël et bonne année

Buon Natale e felice anno nuovo Merry Christmas and a happy New Year

Feliz Navidad y próspero año nuevo Wesołych Świąt i szczęśliwego nowego roku

Děkujeme, že nám zůstáváte věrni a věříme, že to tak bude i po celý příští rok 2016.

Naším přáním je nezklamat Vás.

Vaši

Helena Springinsfeld Andrej Hrico Maria Cron jednatelka svazu spolků vedoucí redaktor předsedkyně svazu spolků Zpravodaje

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

2

Obsah

Aktualita po uzávěrce: redaktora ČT přijal syrský prezident 3

Asad pro ČT: Důležitým momentem války byla ruská intervence 3

Je našou povinnosťou správať sa dôstojne a s odvahou / Michal Havran 4

Z České republiky 6

Proč v Česku zuří názorová občanská válka / Jiří Pehe 6

Oslavy Novembra skončili. Vďaka Zemanovi možno navždy. / Jindřich Šídlo 7

Zelená místo červené / Ondřej Neff 8

Česká koruna netrpí holandskou nemocí / Michal Skořepa 10

Ze Švýcarska 11

Po volbách ve Švýcarsku: Populisté díky strachu z migrantů posílili / ČTK 11

Ze zahraničí 12

Pohádka o vlkovi a koze / Luděk Frýbort 12

Proč islamisté napadají Evropu? / Petr Konečný 16

Vzpomínáme 18

Eva Bosáková si objednala toasty, víno a – zemřela / Pavel Kovář 18

Věda 21

Sto let od vyhlášení obecné teorie relativity /Miloš Dokulil 21

Začala stavba největšího vesmírného teleskopu na světě / ČTK 23

Ze spolkové činnosti 24

Zlatá ryba nebo Ilsebill / Helena Springinsfeld 24

Opustili nás 25

Zemřel Jirka Řehák / Jiří Kraus 25

Zdraví 26

Kofein – ano či ne? / Marcela Svobodová 26

Čtení na volnou chvíli 28

Armáda chtěla za pětistovku prodat psího hrdinu z Lógaru, po kritice couvla / Jan Šebelka 28

Malinko bulváru před Silvestrem neuškodí 30

Z USA do Francie přichází karma terapie / ČTK 30

Vánoce v tvorbě čtenářů 31

Vánoce s džípem / Milan Cimburek 35

Duchaři / Štěpán Húsek 36

Klima 37

El – Niňo hrozí planéte, může udrieť veľkou silou / Matúš Halás 37

Sport 38

České tenistky slaví domácí tenisový hattrick / ČTK 38

Už šestnásť olympionikov z Londýna 2012 je posmrti 41

Vánoční cukroví 42

Zasmějme se 43

Oznamy 46

Vážení krajané, členové spolků sdružených ve SSČS! 46

Inzerce 47

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

3

Aktualita po uzávěrce: redaktora ČT přijal syrský prezident

Asad pro ČT: Důležitým momentem války byla ruská intervence

Syrský konflikt je střetem vlády s rebely, které podporují různé regionální a mezinárodní

mocnosti, jež chtějí změnit politický systém v Sýrii, aniž by se ptali samotných Syřanů, uvedl

syrský prezident Bašár Asad. „Když se bavíte s rebely, oni nemají vlastní zájmy, politické

požadavky, jenom mají rádi peníze. Jsou jako žoldáci, většina plní zájmy jiných,“ prohlásil Asad

v exkluzivním rozhovoru se zpravodajem ČT Michalem Kubalem.

Nejdůležitějším momentem posledního vývoje občanské války v Sýrii byla ruská intervence.

V rozhovoru s Českou televizí to uvedl syrský prezident Bašár Asad. Při interview obhajoval své

kroky během téměř pět let trvající války a ocenil to, že Česká republika jako jedna z mála zemí

ponechala v Damašku fungující ambasádu.

"Krev v Sýrii prolévají teroristé a úkolem vlády je zachránit

životy tím, že zničí teroristy. Naším úkolem je zachránit život.

Když při tom teče krev, je to na obranu naší vlasti. Nasazujete

armádu, abyste chránili svou vlast," řekl hned na úvod

rozhovoru Asad.

--------------------------

Prezident Sýrie Bašár Asad. Foto AP

---------------------------

To, že v zemi během války zemřelo již více než 250.000

tisíc lidí je podle něj výsledkem toho, že v zemi působí množství "teroristů podporovaných

regionálními mocnostmi a Západem". Za zásadní Bašár Asad považuje zapojení Ruska do

bombardování radikálů v Sýrii, Moskva letecké údery zahájila letos 30. září. "Rusové berou boj

proti terorismu velmi vážně a existuje spolupráce mezi nimi a syrskou armádou," uvedl syrský

vůdce, který loni ve volbách získal již třetí sedmiletý mandát. Syrská opozice a jejich spojenci ale

hlasování označili za frašku.

Zatímco Moskva se syrským režimem spolupracuje, Spojené státy, které jsou v čele spojenců

podnikajících již více než rok nálety v Sýrii, nikoli. Podle Asada jejich úsilí nepřináší výsledky.

"Od začátku té koalice se Islámský stát rozrostl a počet jeho rekrutů z celého světa se zvýšil,

zatímco počínaje účastí Rusů v tom samém takzvaném boji proti terorismu jsou IS, An-Nusra a

další teroristické skupiny na ústupu. Taková je skutečnost, fakt vypovídají jasně," prohlásil Asad.

"Nemůžete zničit terorismus ze vzduchu, to je téměř nemožné. Jak dlouho se o to Američané

snaží v Afghánistánu? Déle než 12 nebo 13 let. Dosáhli něčeho? Ničeho. Takže potřebujete

spolupráci zevnitř té země, jakoukoli sílu. A hlavní silou v Sýrii je syrská armáda a samozřejmě

vláda," dodal.

Kdy bude v jeho zemi mír? Podle Asada tehdy, až země jako Francie, Velká Británie, Saúdská

Arábie, Katar a některé další státy přestanou podporovat teroristy, za něž režim v Damašku

považuje všechny protivládní ozbrojené skupiny. "Za několik měsíců, když s tím přestanou. Jestli

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

4

ne, my i tak nakonec zvítězíme. Ale kdy to bude, na to je těžké odpovědět," prohlásil prezident. Je

prý ale optimistický. "Jinak bychom nebojovali," dodal.

Syrský prezident rovněž zmínil, že si umí představit podpis dohody o syrském příměří v

Praze. O této možnosti hovořil už v září český prezident Miloš Zeman. Prohlásil tehdy, že syrská

vláda a představitelé opozice, kteří vyjednávají o příměří, mají zájem podepsat závěrečnou

deklaraci v Praze a začali tomu už prý říkat pražská deklarace.

Na dotaz ČT, zda by se dohoda mohla podepsat nikoli ve Vídni a Ženevě, kde se konají

rozhovory, ale právě v Praze, Asad odpověděl: "Samozřejmě, když se zeptáte Syřanů, řeknou

vám, že nechtějí mírovou konferenci ve Francii, protože Francie podporuje terorismus a válku, ne

mír. Když se zmiňujete o Praze, to by bylo všeobecně přijato kvůli vyváženému postoji vaší

země."

Je našou povinnosťou správať sa dôstojne a s odvahou.

Francúzska spoločnosť to zvládla lepšie ako slovenskí politici.

Keby bol niekto v pochybnostiach, alebo by si myslel, že sa nás to netýka, že sa to nemôže

nikdy stať, pretože sme údajne malá a nezaujímavá krajina, tak sa mýli. Ak sa niekto domnieva,

že najhoršie už máme za sebou a ruské ponorky, francúzke a anglo-americké bombardéry nás

pomstia, že Erdogan prestane zabíjať Kurdov, aby sa mohli oni dať zabíjať za nás s jezídmi v

Sindžare a Rakke, mýli sa. Ak si niekto hovorí, ha, ako dobre, že sa to vlastne stalo, hrá nám to do

karát, urobíme si na samovražedných atentátnikoch ústavnú väčšinu, mýli sa.

Udalosti v Paríži a ich pokračovanie ukazuje, že nečelíme útoku samoradikalizovaných

psychopatov, ale organizovanému výsadku ľudí rozhodnutých premeniť Európu na Afganistan.

Nie sme šampióni

Deň po našom štátnom sviatku, deň po tom, ako sa v Prahe zišla na námestiach neonacistická

luza v spoločnosti prezidenta Zemana, sa ukazuje, ako sú osudy strednej Európy zviazané s tým,

čo sa deje vo svete v tom najbolestivejšom momente.

Uplynulých dvadsaťšesť rokov, pád Československa, pád Mečiara, systematické ničenie

euforickej generácie, ktorá chcela zo Slovenska urobiť poriadnu krajinu, bolo možno tým

najlepším, čo sme zažili. Na to, čomu veríme, čo sme v neobvyklom vzostupe jednoty považovali

za prirodzené a nazvali sme to našimi hodnotami, sa musíme pozerať ako na niečo, čo môžeme

stratiť.

Našou usilovnou prácou proti všetkému hodnotnému, proti viere v spravodlivú spoločnosť s

férovými politikmi, odvážnými verejnými hlasmi a emancipovanými slobodnými občanmi a

prácou síl Islamského štátu a ďalších, ktorí nás za túto našu malú slabosť pre slobodu a ľahkosť

nenávidia.

A pritom, nechceme až tak veľa, žiť v bezpečí, môcť milovať, pracovať a nemať pocit, že nič

z toho, čo sa nám deje, nedáva zmysel.

Verili sme, a myslím, že ešte stále mnohí veríme v republiku. V ideál osvieteneckej

spoločnosti založenej na poznaní a rešpekte, v spoločnosť, kde sú všetky sily a citlivosti súčasťou

spoločenstva a nie jeho rozbuškou.

Tento stav sa nám nikdy nepodarilo dosiahnuť, raz sme uprednostňovali banky pred

nezamestnanými, inokedy nevolených oligarchov pred voličmi, mafiu, pred slobodnými ľuďmi.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

5

Výsledkom sú nepríjemné pocity z toho, že niečo sa celkom vážne nepodarilo a nedokáže to

prehlušiť ani pocit, že veď dobre, pozrite sa, kde sme boli pred sto rokmi, nevedeli sme čítať a

počítať, nemali sme štát a teplú vodu.

Nie sme úspešným príbehom, ako si navrávame v zúfalstve, väčšina našich úspechov je

náhodná a priamo úmerná tomu, ako sme postupovali v integrácii do západného sveta.

Nedokázali sme si osvojiť myslenie šampiónov, nikdy sme sa neporovnávali s najlepšími, vždy

sme si našli nejakú krajinu alebo našu vlastnú minulosť, aby sme sa uchlácholili a povedali si,

však to nie je také zlé, veď zdravotníctvo v Bangladéši je horšie.

Lenže.

Pred 26 rokmi sme sa rozhodli, že nechceme hrať ani dedinskú ligu, ani druhú, ani doras-

teneckú, pretože sme mali pocit, že patríme medzi špičku. Boli sme tak vychovávaní, poznaním

prvej republiky a vedomím, že Slovensko sa dokázalo vypäť ako počas Povstania k najvyššiemu

civilizačnému vykonu.

Boli sme pripravení, odhodlaní, mnohí z nás sme preto odišli študovať do zahraničia a vrátili

sme sa, lebo sme jednoducho verili, že stredná Európa musí byť morálnym laboratóriom

kontinentu.

To bola, myslím, pre mnohých z nás podstata záväzku voči novembru, snaha ukázať nám a

našim rodičom, že sme excelentnou krajinou, humanistickou, odvážnou, plnou talentovaných ľudí

s jasnou predstavou o tom, čo chceme robiť a že to chceme robiť doma.

Program modernizácie krajiny a celého regiónu sprzneného komunisticko-habsburgovskou

paranojou z nás mal urobiť niečo úplné iné ako to, čím sme sa stali.

Nevybudovali sme funkčný štát, vieme to všetci a najlepšie tí, ktorí ho riadia. Nevybudovali

sme ani funkčnú spoločnosť. Hystérie okolo Rómov, LGBT, utečencov ukazujú, že nás ovládol

primitivizmus a degenerácia.

Nepostavili sme republiku, ktorá chráni a povzbudzuje všetky svoje deti, všetkých farieb a

vierovyznaní, jazykov a zvykov, politické spoločenstvo vedomé si svojej jedinečnosti založenej

na jasnom pochopení slobôd, sociálnej spravodlivosti a zákona.

Všetko sa tu deje len ako nejaká imitácia z ázijského ateliéru, a to, čo je skutočné, vyvoláva

strach.

Európsky politik, verný novembru, verný Povstaniu, verný pádu monarchie a tereziánskej

reforme, verný odkazu osvietenstva a pamiatke miliónov mŕtvych od Verdunu po Stalingrad nemá

za žiadnych okolností právo zaútočiť na svojich občanov na základe ich vierovyznania a robiť z

nich podozrivých.

V čase ohrozenia, v akom žijeme, má republika svoje deti chrániť, všetky svoje deti, všetkých,

čo žijeme v politickom spoločenstve a veríme, že náš model je správny, univerzálny a

zmysluplný. Rozhodnosť a tvrdosť je príhodná, no nie smerom na našich spoluobčanov, ale na

pôvodcov apokalyptickej vojny.

Obama mal slzy v očiach, Hollande mal slzy v očiach, desiatky ľudí, veľkých lídrov sa

nehanbili za svoj žiaľ, pretože chápu, čo udalosti v Paríži znamenajú pre našu spoločnosť.

Islamský štát je milenaristická sekta, vraždy v divadle a v kaviarni sú súčasťou napĺňania doktríny

založenej na viere v možnosť urýchliť koniec sveta.

S takýmito poruchami sa nezahráva, slovenskí politici by si mali konečne uvedomiť, že al-

Bagdádi nezaložil svoju psychopatickú teologickú utópiu s prihliadnutím na slovenské voľby.

Republika má chrániť svoje deti a v ťažkých chvíľach ponúknuť myšlienku jednoty a zomknutosti

okolo toho, čomu veríme najviac a za čo nás vraždia.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

6

Nepridávajme ku všetkému otrasnému ešte aj našu cynickú nehanebnosť. Týchto pocitov sme

sa chceli zbaviť pred dvadsiatimi šiestimi rokmi, považovali sme ich za neprístojné a nehodné

nášho dedičstva. Je našou povinnosťou správať sa dôstojne a s odvahou. Francúzska spoločnosť

to zvládla lepšie ako slovenskí politici.

V týchto dňoch, keď umierajú stovky ľudí, nastáva čas, aby sme si spomenuli, aký svet sme

chceli pred 26 rokmi a aký podiel viny nesieme na jeho zlyhaní tým, že sme nedokázali do vecí

štátu a spoločnosti nezvrátiteľným spôsobom implantovať vysoké morálne nároky a vernosť

ideálom.

Michal Havran

(autor je teológ a šéfredaktor jetotak.sk)

Z České republiky

Proč v Česku zuří názorová občanská válka Jiří Pehe

V Česku zuří cosi jako názorová občanská válka mezi lidmi bojícími se imigrantů z islámských

zemí a těmi, kteří jsou podle příslušníků první skupiny k přijímání přistěhovalců z islámských

zemí nekriticky vstřícní. Je to přitom válka do značné míry umělá.

Tábor těch, co se migrantů obávají a na jejichž hlavy se občas snášejí obvinění z xenofobie, má ve

skutečnosti mnoho odstínů – od v podstatě rasistických názorů až po oprávněné obavy, zda

evropské společnosti mohou úspěšně a bez bezpečnostních rizik absorbovat milióny běženců z

kulturně a nábožensky velmi odlišných zemí.

Pojem „sluníčkář“ – používaný pro lidi k uprchlíkům vstřícné – je též nepřesný. Typický

„sluníčkář“ je vykreslován jako bezbřehý liberál, který bez ohledu na bezpečnostní rizika vítá s

otevřenou náručí všechny uprchlíky a odsuzuje přísnější kontroly na hranicích, ba existenci hranic

jako takových.

Ve skutečnosti bychom těžko hledali významnější českou osobnost, která něco takového hájí, což

ovšem nebrání mnohým konzervativním komentátorům, aby se s tímto mytickým „liberálem“

opakovaně neutkávali ve svých filipikách proti současné migrační vlně. Stejně tak se utkávají s

EU, aniž by byli sami schopni nabídnout konkrétní opatření, která by se nějak zásadně lišila od

těch, o nichž mluví i levicoví a další liberálové.

Spor se vede spíše o to, jak se k uprchlíkům chovat. Máme se o ty, kteří už zde jsou, nějak podělit

s ostatními zeměmi EU? Máme nadřazovat bezpečnostní dimenzi uprchlické krize té humanitární?

Povzbudíme další uprchlíky, pokud ukážeme lidskou tvář těm, co zde už jsou?

Názorová mělkost a zároveň značná emocionalita obou táborů naznačují, že uprchlická vlna není

skutečným jádrem současného českého sporu. Je to jen další fáze jiného střetu, v němž se oba

tábory kryjí do jisté míry s dřívějším dělením na „pravdu a lásku“ versus ti druzí, nebo s dělením

na „kavárnu“ a zbytek společnosti.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

7

Česká společnost je prostě čtvrt století po pádu bývalého režimu hluboce rozdělená na lidi, kteří

přijímají – byť možná s dávkou kritiky – dosavadní transformaci. A vnímají jako pozitivní výzvu

globalizaci, v jejímž víru jsme se ocitli. A na lidi, kteří mají pocit, že se přechod k demokracii a

trhu nezdařil, a bojí se nejrůznějších dopadů globalizace.

V podloží současného střetu o uprchlíky prostě leží otázka důvěry v demokracii i v naše národní

schopnosti, jakož i otázka naší geopolitické orientace. Linie mezi oběma tábory se přitom všelijak

proplétají, takže mnozí, kdo jsou víceméně spokojeni s polistopadovým vývojem, se dnes chtějí

opevňovat za národními hranicemi. A leckdy zase naopak.

Navzdory ponuré společenské atmosféře existují ale důvody k optimismu. Válka ve veřejném

mínění se totiž zatím nepřelila do radikálních změn ve stranických preferencích. Politické elity to

v našem plebejském, antielitářském národě tradičně nemají lehké, ale navzdory současnému

běsnění názorových extrémů politický střed zatím pevně drží.

Český prezident premenil oslavu 17. novembra na bizarnú a xenofobickú šou

Oslavy Novembra skončili. Vďaka Zemanovi možno navždy Keď sa v roku 1989 menil v Československu režim, mal som práve sedemnásť rokov. Takže sa

dnes s istou licenciou považujem za veterána tých čias, pre ktorého je 17. november raz navždy

najdôležitejší štátny sviatok.

Pamätám si už počas všetkých tých výročí všeličo, ale to, čo som videl v Prahe tento rok, si asi

nepamätá vôbec nikto. Deň, keď si Česi pripomínajú odpor voči nacizmu a komunizmu v rokoch

1939 až 1989, sa premenil na bizarnú šou českého politického suterénu, čo by nebolo nič

výnimočné, keby tú hlavnú rolu nezohral prezident Miloš Zeman, mimochodom sám jedna z

hviezd revolučného novembra 1989.

Vôbec nemám ambíciu radiť demokraticky zvolenému prezidentovi kde a s kým má oslavovať 17.

november. Len človeka nenechá úplne pokojného, ak si ako spoločníkov vyberie Blok proti

islamu, otvorene xenofobického hnutie, ktorého líder Martin Konvička vykrikuje, že všetkých

moslimov, ktorých stretne, pošle do koncentračného tábora, prípadne ich rovno zomelie do

„mäsokostnej múčky“. Ak vás to pocitovo vracia niekde do roku 1934, nemýlite sa.

A ešte k tomu si táto partia na celý deň zaberie pražský Albertov, miesto, odkiaľ v roku 1989

vyrážal neskôr brutálne rozohnaný študentský sprievod, takže ak by ste tam snáď k pamätnej

doske chceli položiť kvetiny, máte smolu.

Iste, prezident si stále veľmi dobre pamätá, ako ho tam – a tiež vedľa stojaceho prezidenta Kisku,

pred rokom jeho odporcovia zasypali vajcami, takže pomstu si chcel užiť, ale možno by ste od

hlavy štátu čakali trochu veľkorysosti. Ani omylom.

Keď vám to teraz popisujem, musím sa stále ubezpečovať, že sa mi to nezdalo. Prezident potom

predniesol prejav, v ktorom vyhlásil, že hovorí „hlasom národa“, zároveň však vymenoval

všetkých, ktorí podľa neho do národa nepatria – teda zhruba polovicu toho národa.

Potom si zaspievali hymnu a 17. november sa v Prahe skončil. Vzhľadom k zatiaľ zrejme

nezastaviteľnej ceste Miloša Zemana za znovuzvolením v roku 2018 mám skoro obavu, že už

navždy.

Jindřich Šídlo

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

8

Zelená místo červené

Zelenou kartu místo červené vystavili účastníci demonstrace konané na pražském Albertově k

výročí 17. listopadu. Jistěže záleželo na tom, kdo na demonstraci přišel. Byli to protiislamisté,

kteří si místo zamluvili dopředu a jejich oponenty ochranka nepustila. Takže žádné hvizdy, žádná

vajíčka, Zeman sklízel potlesk, karty vystavené davem byly zelené.

Přestože je to vítězství spíš optické než faktické, je to pro Miloše Zemana velká satisfakce po

loňské ostudě. Zároveň je to povzbuzení pro další prezidentskou kampaň, která je na jedné straně

daleko, ale na druhé straně čas letí, takže pojem daleko je velmi relativní. Bude záležet na tématu

a na tom, zda současné téma vydrží.

Zeman vsadil na totální izolaci a konfrontaci, kdežto Sobotka se svou tezí „nesuďte všechny

muslimy“ se snaží o dodržení nějakých vztahů s Bruselem. Šanci na komunikaci s Bruselem má

spíš Sobotka, kdežto vývoj situace dává zapravdu spíš Zemanovi. Debata se vede na okraji

aktuální situace, protože to podstatné se situace týká jen v tom, že podstatné plyne z aktuálního,

ale není to moc vidět.

Podstatné je, že experiment vedený současnou evropskou reprezentací je monumentální,

celokontinentální sociální experiment postavený na ideologii lidskoprávního náboženství, který ve

svých důsledcích nemůže dopadnout jinak, než vznikem evropského exoproletariátu. Vytvoří se

vrstva principiálně nespokojených obyvatel s krajně nejistým postavením a ještě méně jistou

budoucností, jíž nebude možno nic nabídnout, kdežto islamisté nabídnou radikální řešení. Je to

obdoba implementace komunistické ideologie a radikalismus je neodvratný. Jenže ta

komunistická ideologie se uchytila v tradiční a historicky ustavené vrstvě proletariátu, který uvěřil

bolševické vizi spravedlivého státu. Nebylo možno tomu čelit, jako to nelze nikdy, když je

frustrovaným vrstvám nabídnuto, že mohou s oporou idejí vraždit a krást. Takto zvítězil

komunismus – na podhoubí historicky vytvořeného proletariátu.

Nyní vzniká exoproletariát, tedy vrstva lidí přišedších z ciziny, náležejících jiné kultuře.

Postavení těchto lidí není a nemůže být uspokojivé, natož ideální - je na hony vzdálené sloganům

Merkelové v duchu „přijďte všichni“ a „vítáme vás“. Tento exoproletariát už existuje v zemích

tradičního Západu, které umožnily jeho ustavení. Jakmile například belgická reprezentace

připustí, že po pařížském vraždění nemá kontrolu nad oblastí Bruselu, odkud vyrazila vražedná

bojůvka na zteč, pak to znamená přiznání paralýzy belgického státu. Stejné nezvladatelné enklávy

jsou ve Francii, v Německu, v Británii. Teď jde o to, aby nevznikly u nás. Uprchlíkům pomáhej-

me, ale pod podmínkou plné kontroly a s pojistkou a v reálně zvládnutelné míře. Podpora není

morální povinnost, je to akt dobré vůle, akt zcela dobrovolný a nesmí se změnit v diktát.

To je připomenutí letošního 17. listopadu. Je to státní svátek, jelikož se toho dne nastartoval

proces vedoucí k obnově naší svobody. Tu lze ztratit a vůči tomu je třeba krajní obezřetnosti. Což

je zjevně poselství letošního 17. listopadu.

Ondřej Neff

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

9

Česká koruna netrpí holandskou nemocí

Ukončí Česká národní banka svůj kurzový závazek nečekaně brzo? To je otázka, kterou si klade

řada manažerů českých firem i bank. A to zejména poté, co v lednu tohoto roku náhlým

ukončením podobného závazku trhy šokovala švýcarská centrální banka (SNB). Pokud není

spolehnutí na výroky centrálních bankéřů Švýcarska, tedy země, která je pověstná svou solidností

a důvěryhodností, může být spolehnutí na závazek centrální banky v Česku?

Může, pokud si uvědomíme základní rozdíl mezi oběma případy. Ten rozdíl je, zjednodušeně

řečeno, právě v té švýcarské solidnosti a důvěryhodnosti. Extrémní sklon obyvatel alpské země

udržovat klid a pořádek a dodržovat dohody, pravidla a sliby činí z jejich ekonomiky oblíbený cíl

pro investice. Tyto investice můžou mít různé podoby: do švýcarských nemovitostí, do dluhopisů

švýcarské vlády nebo firem, do akcií obchodovaných na švýcarské burze a podobně.

Ve všech takových případech Švýcaři vlastně „vyvážejí“ investiční aktiva. Švýcarská ekonomika

ovšem vedle investičních aktiv vyváží i spoustu tradičních typů zboží a služeb - od chemikálií

přes hodinky až třeba po služby privátního bankovnictví. Podíl vývozu na HDP byl ve Švýcarsku

v roce 2014 přes 60 procent, takže pro Švýcary je vývoz výrazně důležitější než například pro

Evropskou unii, kde tento poměr činil jen mírně nad 40 procent.

Obecně platí, že čím více země vyváží, tím víc vývozci inkasují cizích měn, které pak chtějí

proměnit na domácí měnu, aby mohli uhradit své lokální náklady. Silnější vývoz tedy vede k

tlaku na posílení měny. Dokud se tyto úspěchy týkají rovnoměrně všech vývozních odvětví, je

posílení měny pro exportéry bezproblémové a daná země si může gratulovat.

Jenže ve Švýcarsku je to jinak. Jeden spe-

cifický švýcarský vývozní artikl – investiční

aktiva – se totiž v průběhu nedávné finanční

krize stával víc a víc hitem coby bezpečný

investiční přístav. Zájem o investice do franku

zesílil zejména v roce 2011, tedy po vypuknutí

dluhové krize v Řecku a následně i v dalších

zemích na periferii eurozóny. Během několika

dní v srpnu 2011 zaznamenal kurz franku k

euru meziroční posílení dokonce o více než 20

procent. To jsou hodnoty jinak vídané spíše u

rozvojových zemí, nikoli u jedné z nejbohatších a nejsofistikovanějších ekonomik světa, v níž

jsou firmy zvyklé na stabilní investiční a cenové prostředí umožňující plánování na řadu let

dopředu.

Přitažlivost švýcarských aktiv ještě dále dramaticky narostla ke konci roku 2014 a začátkem roku

2015. Důvodem byla nejdříve zvýšená nejistota ohledně dalšího ekonomického vývoje v Rusku.

Následně se přidalo také očekávání, že ECB zahájí kvantitativní uvolňování své měnové politiky,

tedy nákup eurových dluhopisů do bilance ECB. Všeobecně se předpokládalo, že tato politika

povede k poklesu výnosů evropských aktiv a k odlivu kapitálu z eura do jiných měn, mimo jiné

do švýcarského franku.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

10

Svou troškou k tlaku na posílení franku přispěli i samotní Švýcaři. Dříve s chutí investovali do

zahraničních aktiv, čímž zhruba vyvažovali apreciační efekt přílivu exportních příjmů do

Švýcarska. Ani Švýcarům se ale během finanční a dluhové krize nevyhnul nárůst averze k riziku,

takže začali své zisky a úspory mnohem víc investovat doma. Švýcarský frank se tak ocitl v pozici

provazochodce, kterému zesílil boční vítr z jedné strany, zatímco vítr z opačné strany naopak

ustal.

Raketový nárůst poptávky se tedy týkal pouze jednoho typu švýcarské produkce. Pro ostatní

vývozní odvětví bylo a je posilování franku přílišné, jejich produkce se stává ve světě čím dál

méně cenově konkurenceschopná. Ekonomové mají pro potíže dané nerovnoměrným úspěchem

různých vývozních odvětví ekonomiky jméno: holandská nemoc. Poprvé byla totiž

diagnostikována v Nizozemí; tam počátkem 60. let minulého století roli „příliš úspěšné hvězdy“

sehrál vývoz zemního plynu.

Švýcarská verze holandské nemoci přiměla SNB, aby proti posilování franku bojovala nákupem

eur do své bilance. Od roku 2009 tyto nákupy prováděla nepravidelně podle okamžité situace. V

září 2011 jí došla trpělivost a další posilování franku se rozhodla zastavit vyhlášením jednoznačné

kurzové „podlahy“ na úrovni 1,2 franku za euro. Po následující tři roky byla tato protilátka na

obranu před holandskou nemocí vcelku úspěšná: frank se držel nad stanovenou hranicí.

Na přelomu let 2014 a 2015 se ovšem průběh nemoci z uvedených důvodů prudce zhoršil.

Hrozilo, že bilance SNB naroste do závratných výšin. Pokud by pak v budoucnu došlo přece jen k

posilování franku, v hospodaření SNB by to značilo mamutí ztráty. Ztráty centrální banky samy o

sobě problémem nejsou. Nicméně akcionáři SNB – včetně švýcarských kantonů – by kvůli těmto

ztrátám na dlouhá léta přišli o dividendy, na které byli před krizí zvyklí. Zhoršení stejné

holandské nemoci tedy přimělo SNB v lednu 2015 naopak k ukončení léčby, tedy k opuštění

kurzového závazku. Kurz franku k euru je tak aktuálně o cca 10 procent silnější než před rokem a

švýcarský ekonomický růst se v letošním prvním pololetí zastavil. V roce 2016 už se sice očekává

vlažné oživení, nicméně nezaměstnanost by se měla oproti letošku zvýšit.

Česká ekonomika holandskou nemocí netrpí: úspěšnost různých českých vývozců se samozřejmě

v čase proměňuje, ale žádné odvětví není oproti ostatním exportním oborům natolik dlouhodobě a

dramaticky více úspěšné, aby to vedlo k neúnosnému posilování koruny.

Motivace kurzového závazku vyhlášeného v listopadu 2013 Českou národní bankou je zcela jiná:

jde o snahu zachovat v domácí ekonomice cenovou stabilitu ve smyslu dvouprocentního

inflačního cíle, přičemž tradiční nástroj v podobě snižování úrokových sazeb už byl vyčerpán.

Nehrozí tedy ani švýcarský scénář vynuceného opuštění závazku. Tamější centrální banku

donutily k náhlému opuštění kurzové podlahy dva faktory: holandská nemoc a finanční zájmy

vlastních akcionářů. V Česku z těchto dvou faktorů naštěstí není přítomen ani jeden. Obavy z

ukončení kurzového závazku Českou národní bankou před 2. pololetím 2016 jsou proto zbytečné.

Michal Skořepa

autor působí v odboru finanční stability ČNB

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

11

Ze Švýcarska

Po volbách ve Švýcarsku:

Populisté díky strachu z migrantů posílili

Říjnové parlamentní volby ve Švýcarsku vyhrála, jak je známo, opět nacionálně-konzervativní

Švýcarská lidová strana (SVP), která také díky nacionalistické rétorice a obavám z přílivu

imigrantů dokonce posílila své pozice. Obsadí třetinu 200členného parlamentu. Volební účast

byla 48 procent.

SVP získala 29,5 procenta hlasů a měla by obsadit 65 mandátů, tedy o 11 více než dosud. Překoná

tím svůj poslední rekord z roku 2007, kdy získala 62 poslanců. Druzí sociální demokraté naopak o

dva zástupce v parlamentu přicházejí a mají 44 míst.

Částečně populistická SVP před volbami zdůrazňovala, že chce omezit příliv cizinců do

Švýcarska a chce zabránit připojení alpské země k EU. Těsnější spolupráci s EU a mírnější

reformy azylových zákonů naopak prosazovali sociální demokraté.

„V předvolební kampani bylo bohužel jedno velmi dominantní téma. Lidé volili tím, že se řídili

strachem,“ reagovala ve švýcarské televizi sociálnědemokratická kandidátka Rebecca Ruizová s

poukazem na ostré debaty o uprchlících a přistěhovalectví.

V parlamentu posílí i třetí pravicoví radikální liberálové (no to snad ne, FDP jako pravicoví

radikálové? – pozn. redakce Zpravodaje - i další dvě v kurzivě a závorkách), kteří by měli obsadit

33 křesel v parlamentu. Ztráty zaznamenávají naopak dvě ekologické strany. Ve Švýcarsku se tak

potvrdil mírný posun země doprava.

Zemětřesení to není

Vítězství SVP se očekávalo a komentátoři ještě před volbami upozorňovali na to, že výrazné

politické změny nelze očekávat, neboť v zemi nevládne koaliční kabinet, jako je tomu například v

České republice. Sedmičlennou kolektivní vládu totiž volí parlament, ve kterém pravice netvoří

jednotný blok.

V současné době je sedm spolkových ministerstev rozděleno tak, že jedno má SVP, socialisté a

liberální demokraté (a hele, najednou už FDP není radikální?) mají po dvou křeslech, jeden resort

připadá na křesťanské demokraty a zbývající sedmý na Občanskodemokratickou stranu (BDP),

která vznikla odštěpením od SVP. BDP dvě poslanecká křesla ztratila a nyní jich má sedm,

analytici proto neočekávají, že vládě ministerstvo udrží a že se středolevému táboru podaří druhý

ministerský mandát SVP nadále odpírat, poznamenala APA. (Kde četl autor tohle? Ve švýcarském

tisku to zní jinak – ale 9.12. se rozhodne, resp. rozhodlo).

Šéf SVP Toni Brunner se ale již nechal slyšet, že bude požadovat, aby trojice nejsilnějších stran

měla po dvou ministerských křeslech a sedmé připadlo čtvrté nejsilnější straně. Brunner tvrdí, že

takový klíč na přerozdělení ministerstev byl ve Švýcarsku po desetiletí receptem na úspěch.

Deník Neue Zürcher Zeitung o výsledku napsal, že pravicový obrat v zemi se nekoná a že

vítězství SVP je všechno jiné jen ne zemětřesení. Vítězné pravicové síly se totiž liší v základních

programových otázkách týkajících se migrace, vztahů k Evropské unii či uznávání mezinárodního

práva. SVP v této problematice zastává nacionalistickou rétoriku, přistěhovalectví i sbližování

Bernu s Bruselem důrazně odmítá. čtk

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

12

Ze zahraničí

Pohádka o vlkovi a koze

1. Uprchlická patálie: představy a naivity

Váhavě, po krůčcích připouští německá politika, že se z neutuchajícího přílivu imigrantů stává

gigantický průšvih. Paní kancléřčino optimistické „Wir schaffen das“ - my to zvládneme - se v

ústech zejména obecních a krajských činitelů čím dál hlasitěji mění v zoufalé „wir schaffen das

nicht!“ – houby zvládneme! Sdělovací prostředky, ještě koncem léta horlivě přitakávající paní

Merkelové v jejím rozhodnutí otevřít zemi dokořán všem běžencům bez rozdílu původu a motivu

– nepřitakávat mohl leda nějaký populista či pravicový extremista, ne-li rovnou fašista – si

začínají dělat starosti, vypočítávajíce důvody proč to s tím wir schaffen das nepůjde tak honem. Je

jich hromada: nedostačující ubytovací kapacity a zima na krku. Obce na konci a mnohdy daleko

za koncem svých finančních i jiných možností. Policie, přetížená dozorem nad transporty běženců

a řešením násilných kraválů v jejich ubytovnách, nestačí plnit své obvyklé úkoly, čehož

důsledkem je nárůst kriminality a dopravních karambolů. Nízká, pakli vůbec nějaká odborná a

jazyková vybavenost příchozích – dle odhadu socialistické (!) ministryně práce a sociální péče je

z nich zařaditelná do pracovního procesu nanejvýš desetina. Doučovací kurzy jsou sice ve

výhledu, problémem však je nedostatek školitelů a výsledek, zejména co do jazykových znalostí,

snad až někdy po letech. Bude-li o nějaké doučování vůbec zájem, o čemž lze v nemalé části

případů pochybovat. Je to aspoň všechno?

Bohužel není. Uvedené nesnáze by snad, dejme tomu, byly dlouhodobě a za obrovských

finančních nákladů ještě nějak řešitelné; je však i druhá stránka účtu, na níž navzdory opatrnému

uvolnění v ostatních ohledech dosud spočívá nepřekročitelné tabu. Příchozí z širokého pásu zemí

od Maroka po Bangladéš jsou z podstatné části nevzdělaní, nekvalifikovaní, mnohdy analfabetičtí

(co si máme myslet o zástupech lékařů a jiných vysoce kvalifikovaných odborníků, o tom si

povíme v pokračování tohoto článku), ale ani to by ještě nebylo nepřekročitelnou překážkou

integrace.

Především však jsou nejméně ze tří čtvrtin muslimy, což je skutečnost mající pro řešení

uprchlického problému význam zásadnější než všechny ostatní potíže dohromady. Neboť jen celé

věci docházejí úspěchu. Nelze přivést k uspokojivému výsledku diskusi, z níž je už předem

vyloučena polovina témat. Nelze plánovat stavbu domu, ale vyloučit z plánu střechu, schody,

okna a komín. A nelze přivést k něčemu použitelnému debatu o novodobém stěhování národů, je-

li z ní vyňat islám. Na rozdíl od duchů ušlechtilých, co o rovnosti všech náboženství poučně

hovoří a islámofobii zvysoka káží, aniž je kdy napadlo si přečíst pět řádek koránu, toho o islámu

vím dost, abych mohl říci, že je nejen obtížně slučitelný s evropskými tradicemi, způsobem

myšlení, morálními i právními normami, ale vzhledem k svému nároku na podřízení všeho světa

zákonu Prorokovu – kdo nevěří, nechť si nalistuje v koránu súru Pokání, verš 33 – je s nimi v

přímém a nepřekonatelném rozporu. Jak ostatně na vlastní kůži pociťují syrští a iráčtí křesťané,

vystavení v uprchlických ubytovnách ze strany svých muslimských spolubydlících zacházení

nepříliš odlišnému od toho, pro jaké prchali před pochopy Islámského státu. Už vícekrát byl

vysloven požadavek oddělení křesťanské menšiny od muslimské masy, to se ví, zatím

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

13

bezvýsledně. Odporovalo by to zásadám všelidské rovnosti a kdoví, jestli by nezapáchalo i

nějakým apartheidem, takže si musíme počkat, až pro samou všelidskou rovnost poteče krev. Pak

teprve se imigrační úřadové možná probudí. A možná ani pak ne jako už vždy, když posvátné

ideály dostanou přednost před osudy živých lidí.

A to jsme, obávám se, teprve na začátku celé patálie. Všude v zemích muslimského pásu čekají

miliony dalších zájemců o blažený život na hříšně bohatém Západě, ledaže nemají pohromadě

potřebné tisíce a desetitisíce pro organizátory uprchlického exodu (je znám příklad afghánské

rodiny, vysolivší za přepravu do země svých snů 160.000 amerických dolarů, věru pěkný příklad

chudoby a zoufalství). I mohli bychom snad doufat, že až všechny dosažitelné finanční prostředky

skončí v kasách převaděčského průmyslu, vyschnou bohdá nebo se podstatně ztenčí i uprchlické

proudy. Avšak netěšme se příliš; jak tomu bývá v každém obchodě, poklesne-li zájem, sníží se

ceny a kšeft běží dál, o něco skromněji, ale pořád ještě s příjemným ziskem pro převaděčské

kmotry. Jak dlouho může za těch okolností ještě trvat, než se muslimstvo při své úžasné

množivosti stane zatím snad ne většinou, přinejmenším však částí evropské populace dostatečně

silnou, aby si mohla začít klást podmínky? A nepřihodí-li se nic zásadního, co by ten trend

zvrátilo, budou naši demokratičtí zástupcové ve věčné snaze o nakrmení vlka při současném

zachování kozy ustupovat, kompromisy vyjednávat, podmínky krok za krokem přijímat, až... až...

Až ne-li my sami, naše děti a vnoučkové budou v postavení z milosti trpěné vrstvy poddaných ve

své vlastní zemi, poslušných zákona vítězova. Dhimmí, říká se takovým v islámském názvosloví.

Netvrdím skálopevně, že to tak musí dopadnout, ale velmi snadno může. Chceme to?

Pakli nechceme – jsou i tací, kteří vypadají, že si nedovedou představit nic krásnějšího – je na

čase přestat krmit vlka. Nedávat přednost nehmotným ideálům před lidskými osudy. Něco

dokonce jako by se začalo dít: počáteční všeobjímající euforie už drahně vyprchala a z kruhů

politických jsou slyšet návrhy, jaké by si ještě před málo měsíci koledovaly o titul pravicového

extremisty: radikálně urychlit přijímání žádostí o azyl. Přísněji rozčlenit uprchlickou masu na ty,

kdož prchají před hrůzami válečnými, a na ty, kteří si jen tak chtějí přilepšit, první začlenit do

integračních programů, druhé poslat zpátky, odkud přišli. Bohužel je to představa nereálná,

naivní, jaká se může urodit v hlavě německého, kázni a pořádku uvyklého úředníka. Kdepak. Kdo

vyměnil celý generacemi nashromážděný majetek za jízdenku do rajské Evropy, nevzdá se svého

snu na komando; bude-li mu odebrán statut čekatele na azyl včetně příslušné finanční podpory,

nenastoupí s ušima poslušně sklopenýma do zpátečního vlaku, nýbrž zmizí v ilegalitě a bude se

živit zločinem. V nejtíže postižených zemích, Německu a Švédsku, ostatně už takový vývoj

začíná být znát. Podobně nereálná je idea podávání žádostí o azyl na hranici první evropské země:

lze si představit uprchlický proud rozbíhající se všemi směry jako myši do děr, jen ne do nějakých

registračních středisek. Ani s tím posíláním zpátky, odkud kdo přišel, to nepůjde tak zlehka.

Pákistánské vládní orgány už oznámily, že nebudou povolovat přistání letadlům s odmítnutými

azylanty na palubě; a možno mít za to, že ani ostatní v úvahu přicházející státy nebudou mít

obzvláštní zájem na návratu svých zbloudilých oveček. Inu, nic není tak jednoduché, jak si

představuje úřednická mysl. Co ale jinak? Je ještě nějaké jinak? Ale o tom příště.

2. Uprchlická patálie: s čím se utkáváme

Upustivše rohy, úsilno za ocas chvátati (staročeské přísloví)

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

14

Uvědomme si, prosím, s kým máme v té uprchlické patálii co dělat. S běženci, ať ekonomickými

či politickými, až na druhém místě; náš nejmocnější a nejzáludnější protivník jsou převaděčské

gangy. Zatím jim ustupujeme, podřizujeme se jejich pravidlům, vycházíme jim vstříc. Skvěle

organizovaný převaděčský průmysl jen běžence dopraví na dohled od německých či švédských

hranic, a orgánové státu je pak už sami svědomitě a přičinlivě přejímají, rozmisťují, o další

dopravu a veškeré zaopatření se jim starají... nechceme-li se dočkat šeredných konců, musí se

něco změnit. Z vlastního příkladu si dovolím naznačit co.

Sám jsem se před dlouhými lety chystal na nezákonné opuštění republiky, jak se tomu tenkrát

říkalo; i přemýšlel jsem, které osobní doklady s sebou mám vzít, abych se tam na té druhé straně

měl čím prokázat. Nakonec jsem nevzal žádný, protože to nešlo. Kdyby mi hraniční kontrola

vyštrachala z rance křestní list nebo maturitní vysvědčení, hned by z toho usoudila na můj zrádný

úmysl a hnala mě zpátky, přičemž bych mohl být rád, kdyby jen domů a ne do kriminálu. Když

jsem se pak hlásil o práci v dolnosaském geologickém úřadě, neměl jsem v kapse nic než výjezdní

doložku (pakli mladší čtenář ještě ví, co to bylo), což ovšem za doklad odborné kvalifikace

nepostačovalo. „No dobře, Herr Frybort,“ řekli mi na osobním oddělení řečeného úřadu, „až ty

papíry budete mít, přijďte nám je ukázat.“ Taková ještě v Němcích panovala důvěra v dané slovo!

Už nepanuje, a není divu.

V dnešním uprchlickém kšeftu probíhá ten proces obráceně. Převaděčské gangy hned po

zkasírování příslušných tisíců a desetitisíců zabaví migrantovi všechny doklady do posledního, ať

se z toho tam na té druhé straně vylže, jak dovede. Co mu naopak ponechají, je mobilní telefon, a

dobře vědí proč. Jakmile zákazník projde registračním střediskem - pakli je ovšem neobejde po

poli - volá svým příbuzným a kamarádům: „Dokázal jsem to! Už jsem tady, v Německu!“ Spolu s

informací o výši kapesného – v přepočtu na úpadkovou měnu zbědované vlasti z toho vycházejí

báchorečné sumy – je to mohutný stimul k napodobení. Znám údaj, dle nějž jeden úspěšný

uprchlík za sebou přitáhne deset dalších; nevím, třeba je to přehnané číslo. Ale kdyby

napodobitelé měli být jen čtyři, už to je víc, než si hostitelská země může dovolit, nemá-li přestat

být sama sebou. Bylo by urgentně třeba ten poměr obrátit. Tak, aby uprchlík, zklamaný ve svých

nadějích, telefonoval: „Nelezte sem, kamarádi! Není to takový ráj, jak nám namlouvali ti

převaděčští podvodníci! Je tady zima a divné jídlo, kdoví, jestli v něm není něco vepřového,

přecpané ubytovny, ani si není kam rozložit modlitební kobereček, a místo peněz jen nějaké

poukázky, k tomu drzé ženské, a kdybys jim chtěl nějakou vrazit, hned je z toho aféra...“ Lze se

nadít, že takovým způsobem by zájemců o blažený život v zemi nevěřících podstatně ubylo.

Což nakonec není tak úplně nemožné. Pakli mě zdání nemýlí, v dosud jednolité politicko-

mediálně-intelektuální frontě zastánců neomezeného přistěhovalectví se začínají objevovat

trhliny. Sama kancléřka paní Merkelová po dlouhém trucování a s přihlédnutím k strmému

poklesu své popularity přivolila k opatřením majícím za úkol vnést nějaký pořádek do toho

uprchlického blázince. Oddělit zrno od plev, přičemž plevami jsou míněny davy táhnoucí zejména

z Balkánu za lepším živobytím, kdežto zrno představují lidé prchající z válečných zón Sýrie a

Iráku. Ani žádosti o azyl už nemají být přijímány pouze na základě ústní výpovědi; to se ví, to je

pak kdekdo Syřan prchající před násilnostmi – lze si vybrat – assadovké diktatury nebo

Islámského státu, jehož doklady se nedopatřením ztratily. Což ale nemusí být velký problém,

stačil se už vytvořit zdatný falšovatelský průmysl a ten za příslušný peníz ochotně vydá nejen

syrský pas, ale i vysokoškolský diplom kteréhokoli oboru a university. Také o zpřísnění

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

15

podmínek pro tzv. scelování rodin je uvažováno, jinak řečeno o omezení možnosti, že za jedním

uprchlíkem dodatečně přitáhne celé rozvětvené příbuzenstvo, jak je v krajích zahrady Alláhovy

rozuměno pojmu „rodina“. A jsou dokonce slyšet řeči, že dle zákona mají na azyl nárok jen osoby

pronásledované pro své přesvědčení, což uprchlíci z válečných zón nejsou; těm náleží pouze

přechodný útulek na dobu, než utichnou zbraně, pak se mají vrátit domů.

Co ze všech těch úvah a návrhů nakonec bude, suď Bůh. Sám bych byl spíš skeptický. Ono už

dnes není Německo ta čistá, bezpečná, vzorně spořádaná země, do jaké jsem kdysi se svou

rodinou připrchl; a nedoufal bych, že svinčíku, rámusu a jiných našemu západnímu žaludku

nestravitelných jevů dalším vývojem ubude, spíš naopak. S tím se bohužel už asi nedá nic dělat,

ať se paní Merkelová se svými politickými partnery i odpůrci dohodne na čemkoliv. Pohádka o

nažraném vlčkovi a nedotčené kozičce zůstává ještě nedovyprávěná, už se ale můžeme nadít, jak

dopadne: právě naopak, jaký bývá osud všech šlechetně míněných, ale nedomyšlených pohádek -

kozička evropského civilizačního způsobu ohlodaná na kost a islámský vlček pořád stejně

hladový a při chuti. Rohy té patálie nám zásluhou šlechetně teoretizujících krasoduchů a ke své

hlouposti se přiznat neochotných politiků vyklouzly z rukou už nenávratně. Zbývá tedy za ocas

chvátati, pakli vůbec něco zbývá. Jestli ano: co?

Nechci být přehnaně optimistický, nicméně jsou zde při všem maléru určité příznivé momenty.

Předně: ne všechny evropské národy si daly tak ochotně navléknout multikulturní chomout jako

Němci a Švédové (proč právě tato dvě etnika, o tom si můžeme porozprávět jindy). Zbytek

Evropy je v tom ohledu zdrženlivější, přihlížeje v první řadě k vlastnímu zájmu, až poté k zájmům

nezvaných hostí. Situace ještě zcela nedozrála, ale bezpochyby dozraje; pak snad bude možno

uspořádat konferenci zástupců těch zemí, kde pud sebezáchovy převládl nad příkazy krasoduchů.

Zadruhé: politikové, věrni své zásadě s ničím radši moc nehejbat, nejsou nakloněni debatám o

uprchlickém problému, a když už, pokud možno jej zamést pod koberec; lid obecný však vidí co

vidí a je čím dál naštvanější. Demokracie zatím zrušena nebyla – třebaže snahy osekat ji do

příhodného tvaru jsou nepřehlédnutelné – a příští rok nabízí sbírku zajímavých voleb, v nichž, jak

vše naznačuje, znamenitě nakynou všelijací populisté. Pak, lze se nadít, přehodí kormidlo do

tohoto doposud opovrhovaného směru i přeopatrní politikové, aby je nepředběhli ti z

konkurenčních partají. I může, než se rok s rokem sejde, vypadat politická krajina podstatně jinak,

než jak se jeví nyní.

Bude-li to stačit k zásadnímu obratu ve věci zachování evropsko-západní identity, je obtížno

předpovědět. V žádném případě nepomohou řešeníčka polovičatá ve smyslu pohádek o nažraném

vlčku a zdravé kozičce; Evropa bude muset ukázat, že její tolerance má svou hranici. Syrští a jiní

křesťané se do ní vejdou, i když ne bez potíží; ono je evropské prostředí přece jen dost jiné, než

na jaké jsou zvyklí. Ale to je údělem každého exulanta. Snad se do ní jakž takž vejdou i příchozí z

nejčernější Afriky, třebaže vlastní příčina maléru, katastrofální přelidňování právě nejbědnějších

zemí planety, tím odstraněna není. To však už je také konec. Islám, ideologie rozkladná,

panovačná, netýkavá, ničivá a dobyvačná, přitom myšlenkově ustrnulá v raném středověku... lze-

li tomu zabránit, pak raději ne. Řádění Islámského státu, Al-Káidy, An-Nusry a jiných toho druhu

spolků není vybočením z jinak mírumilovného islámu, jak nám je namlouváno, nýbrž jeho

doslovným naplněním; kdo nevěří, opakuji znovu, nechť si polistuje v koránu. Doslovně

pojímaný islám už stačil, asi už nenávratně, rozvrátit Sýrii, Irák, Afghánistán, jiné země

muslimského pásu mají na krajíčku... a teď z nich uprchlíci, neměnně přesvědčení o své

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

16

nadřazenosti a poslání býti lidstvu světlem, míří k nám do Evropy pokračovat v tom, co je

vyhnalo z domovů... ne a ne. Odřekněte se své zkázonosné víry, staňte se křesťany, budhisty,

ateisty nebo čím chcete, pak spolu můžeme mluvit. Do té doby zůstaňte, kde jste, inšalláh.

Sobecké? To se ví, že sobecké. Jest přirozeností lidskou dbát nejprve zachování vlastní existence,

pak teprve tahat z kaše jiné, nota bene z kaše vlastní rukou umíchané. Jsou snad povahy svaté,

připravené zachránit bližního i za cenu své zhouby; prosím, nechť tak učiní. Ale jen sami pro

sebe, nás hříšné ať do toho netahají.

Luděk Frýbort

Proč islamisté napadají Evropu? Jsou s námi ve válce tisíc let, prostě jen pokračují

Po celá staletí zuřila válka mezi muslimy a křesťany. Pro většinu Evropanů je to dávno

zapomenutý konflikt. Ne však pro Islámský stát a islámské teroristy.

Boj mezi muslimy a křesťany o Svatou zemi, který se sice odehrál před tisíci lety, ale svými

důsledky sahá až do přítomnosti. | foto: Reuters

Svět je šokován stále brutálnějšími a častějšími útoky islamistů v Evropě a mnoho lidí si pokládá

logickou otázku, proč je islám vůči západu tak agresivní. Nová kniha Ve stínu a meče od Toma

Hollanda dává odpověď.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

17

Podle ní islám nikdy neukončil svou válku s křesťanstvím, kterou vede už od středověku. Zatímco

křesťanský svět už dávno nehodlá soupeřit nebo dokonce vojensky bojovat s islámem a věnuje se

konzumu, pěstování demokracie a budování států, islám zastydl ve středověkém vidění světa, kdy

spolu tato dvě náboženství soupeřila o vládu nad světem.

Než se v 7. století prorok Mohammed pustil na svou misi, většina obyvatelstva na středním

východě byli křesťané. Pouhých dvacet let po jeho smrti muslimské armády ovládly většinu

středního východu a křesťany si podrobily. Chalifát (vláda) se zvětšoval na úkor upadající

Byzantské říše. Ale sto let po Mohamedově smrti bylo muslimům jasné, že chalifát nebude tak

velký, aby ovládl celý svět a porazil křesťanství.

Přesto stále rostl a podroboval si další území. Vše spočívalo v interpretaci Mohamedových slov:

„Nařídil jsem všem mužům bojovat, dokud neřeknou - Není jiný bůh mimo Alláha! Na světě

má být jen jedno náboženství – islám.“ Islámský stát si vykládá Korán a historii po svém. Pro

svou ideologii čerpá ze středověkých interpretací islámů. To znamenalo jediné, porazit a

vykořenit křesťanství.

V Itálii muslimští piráti plundrovali pobřeží a brali si majetek i otroky. Ve Španělsku se jim

dokonce podařilo ustavit velké království, bohatou Andalusii. Ta kontrastovala s chudými

křesťanskými královstvími té doby. V roce 997 muslimové vyplenili nejposvátnější křesťanský

svatostánek v celém Španělsku – Santiago de Compostellu. Podřezávání křesťanů nebyla jen

volba pro horlivé muslimy, byla to povinnost pro každého. Muslimové brali všechny zajaté

křesťany jako otroky.

Křesťanství se však pod náporem islámu nezhroutilo. Naopak, začal věk křížových výprav.

Zástupy nejlepších evropských rytířů se hnaly na východ, aby bránily posvátná místa křesťanství.

V roce 1099 se podařilo dobýt Jeruzalém a nastalo strašlivé krveprolití. Ani křesťanští rytíři se k

muslimům nechovali zrovna křesťansky.

V této době se křesťanství začalo silně militarizovat a vyrovnalo se v tom plně islámu. Úspěch

křižáckých výprav však netrval ani jedno století. Vzdálené državy nebylo možné bránit a

stabilizovat. Místo toho se podařilo ze spárů muslimů vyrvat Sicílii a znovu navrátit pod

křesťanskou vládu Španělsko.

Muslimové Evropany pohrdali. Považovali je za barbary, kteří se nikdy nemyjí, jejich ženy za

necudné a volných mravů. Celá západní kultura byla v jejich očích jen jeden velký úpadek a

chaos. Měli ostatně s čím srovnávat. Islám se rozšířil do mnoha států od Atlantiku až k pobřeží

Čínského moře. Kamkoliv muslim vstoupil, všude po světě byli lidé pějící chválu na Mohammeda

a citující z Koránu. Když otomanští Turci dobyli v roce 1453 Konstantinopolis, hlavní město

křesťanstva na východě, budoucnost islámu se zdála být nekonečná. Konstantinopole se následně

stala baštou islámu.

Nejen to, hordy Turků dorazily až k branám Vídně. Vody kolem Malty byly zamořeny

islámskými piráty. Byl to poslední velký pokus rozšířit islámský chalifát (vládu) na celou Evropu.

Aniž to někdo tušil, tisíc let trvající převaha islámu nad křesťanstvím se chýlila ke konci.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

18

Evropané dobyli Ameriku, zakládali kolonie nejen tam, ale i na východě v Indii. Z mocného

Turecka se stal „nemocný muž na Bosporu“. Úpadek říše byl zcela očividný. Britové a Francouzi

ovládli mnohé kolonie, kde jim muslimové byli podřízeni. Islám ztrácel dech a mnoho muslimů

nostalgicky vzpomínalo na dávné doby supervlády, která sahala od oceánu k oceánu.

Taková je situace v podstatě i nyní. Dvě třetiny muslimů si přejí návrat celosvětové vlády. Právě

doba, kdy byly dobývány jedna po druhé křesťanské říše, jsou dnes muslimy považovány za

jakýsi zlatý věk, který je třeba následovat. Místo toho museli sledovat, jak křesťané napadli Irák a

Afghánistán, což jen dodalo další argumenty imámům.

Návrat zlatého věku islámu znamená dobytí Evropy.

Al Kajda, Islámský stát a další muslimské teroristické organizace čerpají svou ideologii právě ze

středověkých interpretací islámu. Pro ně je podstatná ona již jednou zmíněná věta: „Nařídil jsem

všem mužům bojovat, dokud neřeknou: Není jiný bůh mimo Alláha.“

Tedy permanentní boj proti nevěřícím, zejména křesťanům.

Petr Konečný, Expres.cz

Vzpomínáme

Eva Bosáková si objednala toasty, víno a – zemřela

V euforii po listopadu 1989 chtěla založit Dům ženské krásy. Líbil se jí nápad, název i objekt v

Praze na Malvazinkách. Proto se 11. ledna 1991 odpoledne sešla s právníkem, ve vinárně U

Fausta na Karlově náměstí

museli vyřešit spoustu věcí.

Ten den ještě nejedla, objed-

nala si toasty a sklenku bílého

vína. A pak, uprostřed řeči,

zmlkla a omdlela. Mezi hosty

byli lékaři z blízké nemocni-

ce, okamžitě jí poskytli po-

moc, sanitka přijela takřka

hned, ale vše bylo marné...

Eva Bosáková, olympijská

vítězka, nepřehlédnutelná po-

stava našeho sportu, zemřela v

59 letech. Praskla jí krční tep-

na v místě výdutě; to je cho-

robné rozšíření, odborně zva-

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

19

né aneuryzma. Byl to vrozený a skrytý defekt, o němž nikdo neměl tušení. Pocházela z Mladé

Boleslavi, narodila se 18. prosince 1931 v sokolské rodině. Po otci Aloisi Věchetovi, jenž cvičil

na olympiádě 1936 v Berlíně, měla sportovní talent i neústupnou povahu. Byla výborná kraso-

bruslařka i gymnastka.

O její budoucnosti rozhodlo povolání do gymnastické reprezentace; to byla ještě dorostenka. Po

maturitě studovala FTVS UK v Praze a jela na olympiádu 1952 v Helsinkách. Z českoslo-

venského družstva byla nejlepší, ale brzy poté měla malér: na internátu v Tyršově domě u ní pře-

spal její budoucí manžel, diskař Vladislav Bosák zvaný Hasan. Udaly je spolužačky. Následoval

trest: vyhazov z ubytovny a půlroční zákaz sportovní činnosti. Nedělala z toho vědu: tajně bydlela

v elektrické rozvodně strahovského stadionu a trénovala jako by nic.

Facka kvůli saltu

Prvním vrcholem její kariéry bylo moskevské mistrovství světa v roce 1958. Leč půl roku před

ním přicházely zprávy, že Rusky a Japonky mají v prostných novinku, salto nazad. Ze skoku, jejž

nazývala „do nevím kam“, měla strach.Vázali ji na lano, domlouvali po dobrém i po zlém, a to jak

manžel Hasan, tak trenér Luboš Ogoun. Dokonce dostala facku, ale nic nepomáhalo. Strašidelný

cvik bezchybně zvládla až na šampionátu.

Tím se stala mistryní světa. Druhý vrchol kariéry nastal na olympiádě v Římě: získala zlato na

kladině a družstvu pomohla ke stříbru. Třetí vrchol zažila na pražském mistrovství světa v roce

1962: vyhrála kladinu a byla druhá na bradlech. Vedení svazu gymnastiky prohlásilo, že s ní

počítá ještě pro olympijské hry v roce 1964 v Tokiu. Brzy poté ale funkcionáři názor změnili.

Podraz na šampionku

První komplikace vyvolalo natáčení hraného filmového dokumentu režisérky Věry Chytilové

O něčem jiném. Měl porovnával život ženy, jež žije v každodenní všednosti (zaměstnání, rodina,

domácnost) se životem slavné ženy, která takové všednosti nezná. Bosáková měla hrát „tu

slavnou“, ale roli odmítala. „Musím se připravovat na olympiádu!“ tvrdila. Na podzim 1962 byly

gymnastky na zájezdu ve Francii a tam došlo k přestupku. Podle oficiální zprávy „přetáhly ve-

čerku a opustily výpravu“. Nebylo to nic vážného, žádná neemigrovala. Nicméně mluvou funk-

cionářů „to bylo neslučitelné s chováním socialistických sportovkyň“.

A právě toho funkcionáři ČSTV využili. Protože si přáli, aby Bosáková ve filmu hrála, dali

Barrandovu souhlas s natáčením a gymnastce nůž na krk: „Nebudeš-li točit, tak tě za Francii

potrestáme!“ řekli neoficiálně a dodali, ať si podá žádost o uvolnění z reprezentace.

„Proč?!“ divila se. „Budeš přece filmovat!“ Neměla na vybranou. Film sklízel na festivalech

úspěch, jezdila s ním do ciziny, ale pak se chtěla vrátit do tělocvičny. Do olympijských her v

Tokiu zbývalo něco málo přes rok. Jenže návrat jaksi nebyl možný...

„Nepožádala jsi snad o uvolnění z reprezentace?“ oznámili jí na ČSTV. „Žádala jsem o

uvolnění jen kvůli filmu, jak jste to chtěli!“ bránila se. Bylo to marné. Funkcionáři jí „vraceli“ její

rebelství. Nesměla dokonce ani do tělocvičny na trénink reprezentačního družstva. Cvičila tajně a

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

20

věřila v obrat, jenže brzy zazněl zdrcující argument: „Hrála jsi ve filmu, jsi profesionálka! Tvůj

start v reprezentaci by mohl být v rozporu s amatérismem a poškodit naši tělovýchovu!“

Příběh o funkcionářské svévoli vylíčila redaktorce týdeníku Kulturní tvorba. Jenže redakce

musela předložit text ke schválení ÚV KSČ, kde podle očekávání nepro šel. Když se o tom na

ČSTV doslechli, slavné reprezentantce „velkomyslně“ nabídli trenérské místo, ale takové, které

sami vyberou. Poslala je k šípku, sama si totiž našla práci u Československé lední revue:

připravovala krasobruslaře v gymnastice a při představeních vystupovala se cvičením na „své“

kladině.

V Americe i na Hradě

V roce 1964 uviděl představení lední revue manažer košíkářů Harlem Globetrotters. Jednal s

Pragokoncertem o účinkování našich umělců v cizině. Eva ho svým cvičením natolik zaujala, že jí

hned nabídl angažmá. A protože měl Pavel Lenek, šéf Pragokoncertu, dobré vztahy s Miroslavem

Müllerem, pracovníkem oddělení kultury ÚV KSČ (později jeho nechvalně proslulým šéfem),

povolení pro „zlobivou gymnastku“ k práci v USA nepředstavovalo problém.

S pomocí Luboše Ogouna sestavila pásmo gymnastiky, baletu a akrobacie, kterým končila

první půlku show. V létě 1965 se Harlemští a Eva ukázali i u nás. Když v dalším roce skupina

zanikla, vrátila se domů, ale zůstala u Pragokoncertu a vystupovala v revuálních programech v

cizině. Takový život ale neprospíval jejímu manželství, jež skončilo rozvodem.

Eva Bosáková skvěle cvičila a zároveň upoutávala zjevem ztepilé ženy. Když pak vtrhla do

gymnastiky hubená děvčátka, tím víc se na její éru vzpomínalo. O socialistické sportovkyni však

nebylo možné napsat, že je sexsymbolem, byť ji tak mnoho mužů vnímalo.

Patřil mezi ně i prezident Ludvík Svoboda. Jednou pro ni poslal vůz s kyticí, provedl ji po

Pražském hradě a exkurzi ukončil ve své ložnici. Když tady dosud pouhé náznaky dostaly jasné

obrysy, zděšeně odtud prchala.

„Zážitek kdekomu vesele líčila a mně docela vážně navrhovala, ať to napíšu v naší společné

knize,“ vzpomínala spisovatelka Ilona Borská, autorka díla Trůn, na kterém se stojí (Mladá fronta

1975). To samozřejmě nebylo možné. A tak nejrozšířenější kuloárová „zpráva o Evě“ (bulvár

neexistoval) zmiňovala její vztah s hercem Josefem Bekem.

„Byl to zřejmě jediný muž, jenž jí imponoval a kterého milovala, taková osudová a nenaplněná

láska,“ říká Dana Zátopová, jež patřila mezi její kamarádky.

Návrat do tělocvičny

Eva Bosáková byla nesmírně činorodá. Velký ohlas měl její nápad pořádat kursy redukční

gymnastiky pro ženy. Do tělocvičen přivedla tisíce otylek, kterým jako pomůcku napsala knížku

Eva Bosáková radí Evám. Denně byla cvičitelkou ně kolika skupin – v Praze i v jiných městech.

Tuhle úspěšnou část života korunovala sňatkem s Miroslavem Hlaváčkem, poslancem ČNR a

místopředsedou ÚV ČSTV.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

21

Jak se na ni po letech vzpomíná? „Eva vypadala jako tvrdá ženská, ale ve skutečnosti byla

velmi citlivá. Kdekomu pomohla, a přitom jí hodně lidí házelo klacky pod nohy. Měla spoustu

známých, ale nakonec zůstala sama,“ tvrdí její sestra Hana Máchová.Manželovy politické funkce

ji však nezměnily, stále byla svá. Když spolu někam jeli, nebavilo ji poslouchat projevy. Raději

zašla třeba do vinného sklípku a postarala se tam o veselí. Manžel byl smířený s tím, že zůstává v

jejím stínu. Manželství trvalo dvanáct let a skončilo v roce 1984 Hlaváčkovým podlehnutím

zákeřné nemoci. Do roku 1990 pracovala jako šéftrenérka tréninkového střediska mládeže v

budově ČSTV. Porevoluční doba ji nadchla novými možnostmi, ale v naplnění podnikatelských

snů ji nečekaně zradilo zdraví...

„Byla to velká osobnost. Do gymnastiky přinesla mnoho nových prvků. Pěstovala dávná

přátelství, řadě gymnastek pomohla po skončení jejich sportovní činnosti,“ dodává známý

gymnasta a trenér Vladimír Prorok.

Největší úspěchy Evy Bosákové

Olympijské hry

Helsinky 1952 3. místo - družstva

Melbourne 1956 2. místo - kladina

Řím 1960 1. místo - kladina 2. místo - družstva

Mistrovství světa

Moskva 1958 1. místo - prostná 1. místo - kladina

Praha 1962 1. místo - kladina 2. místo - bradla 2. místo – družstva

Pavel Kovář

Věda

Sto let od vyhlášení obecné teorie relativity Miloš Dokulil

Ještě před koncem roku 1915 Albert Einstein předložil Pruské akademii věd v Berlíně

podklady pro obecnou teorii relativity (OTR). Speciální teorie relativity (STR) vznikla 10 let

předtím, roku 1905. V době prezentace OTR zuřila již druhým rokem válka, která později dostala

pořadové číslo jako „1.“ světová válka 20. století. Rok nato, v průběhu roku 1916, Einstein

dokonce předpověděl možnou existenci gravitačních vln; těch vln, jejichž věrohodné zachycení se

zatím počátkem roku 2015 ještě nepotvrdilo. Gravitační vlny by zcela jedinečně znamenaly

potvrzení velkého třesku na počátku existence našeho vesmíru.

Einstein již roku 1905 kromě dalších objevů charakterizoval světlo jako částice („fotony“) a

již tehdy předvídal proces, který je teď běžně uplatňován třeba u zdviží. (Když už není proud

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

22

fotonů přerušován nohama vstupujících pasažérů, je dán impuls k uzavření dveří a další jízdě.)

Fotoelektrické jevy mají ovšem řadu dalších aplikací (třeba v kosmonautice). V rámci OTR byl

formulován ještě mnohem dramatičtější požadavek: pokud se proud fotonů na své cestě vesmírem

dostane pod vliv silného gravitačního pole, mělo by to vykázat vliv na jejich další dráhu; gravitací

by se měla ta dráha zakřivit. Pokud by byl zdroj světla dostatečně daleko, pak při pozorování

během zatmění slunce by průměty na referenčním pozadí neodpovídaly umístění zdroje

pozorovaného za podmínek bez vlivu slunce. Taková situace se nejdříve nabízela hned roku 1914.

Jenže předtím propukla shora zmíněná válka. Protože ta hrozná válka skončila na počátku

listopadu 1918, byla tu příležitost Einsteinovu nezvyklou a velmi odvážnou hypotézu ověřit hned

roku 1919. Astronomové se tehdy včas vydali na vhodná místa k pozorování oblohy; až dojde

k očekávanému zatmění slunce, aby jev nezmeškali. (Ještě neexistovala civilní letecká doprava

tehdy! Takže se museli s předstihem vypravit lodí.) Astrofyzik Arthur Eddington svým

pozorováním potvrdil Einsteinův dohad, takže z hypotézy byla hned závažná teorie. Vědeckému

světu bylo jasné, že si Einstein zaslouží Nobelovu cenu. Méně jasné ovšem bylo, že by již tehdy

byli vědci obecně ve shodě nad tím, že je hned OTR zralá k takovému ocenění. (Podívejte se na

web, za jaký objev z roku 1905 Einstein tu Nobelovu cenu nakonec tři roky po válce dostal!

Napovím: Bylo to za kvantové vysvětlení fotoelektrického jevu. Ne za OTR!)

Jistě je vhodné připomenout, že ještě během té světové války Einstein pracoval na dalším

matematickém upřesnění OTR. Byl si tehdy jistý tím, že navenek je náš vesmír statický. Proto

potřeboval ve své rovnici působících sil vybalancovat všeobecnou gravitaci s uvažovanou expanzí

vesmíru. Roku 1917 se takto pro jeho úvahy objevila kosmologická konstanta. Ještě na konci

dvacátých let, především pod vlivem Edwina Hubble-a a dalších astronomů, a na základě jejich

objevu, že se náš vesmír rozpíná, Einstein nakonec prohlásil, že ta kosm(olog)ická konstanta byla

„největší botou“ jeho života. (Čtenáři Zpravodaje si možná vzpomenou na stať z konce roku 2011

na toto téma!)

Uplynulo dalších sedm desetiletí. K roku 1998 se ze dvou vzájemně nezávislých pracovišť

ozvalo zcela nečekané zjištění: jako kdyby náš vesmír nejen expandoval, a to se stále zrychlující

se intenzitou! (Dokonce jako kdyby k začátku tohoto procesu došlo již před pěti miliardami let!)

Takto současně jako kdyby se – pochopitelně se zcela novou funkcí – znovu oživila ta výchozí

Einsteinova „kosmická konstanta“ (ta kdysi jím uvažovaná „bota“, že?). Na konci 20. století jako

kdyby v té původní Einsteinově rovnici měla konečně – a zcela novým právem – prezentovat

temnou energii, která ten dříve zcela neznámý (a ještě ve 20. století nečekaný) rozpínavý proces

působí.

Měli bychom zde ještě dodat, že před 2. světovou válkou stále ještě se uvažovalo o vesmíru

tak, že kromě naší Mléčné dráhy žádné jiné galaxie neexistují. I mlhovina Andromedy jako

kdyby patřila přímo do té „naší“ galaxie. Dnes víme, že takových galaxií jsou stovky miliard;

možná dvě, možná i tři sta miliard! A navíc, na počátku toho 21. století, už musíme počítat také

s tím, že už té viditelné hmoty ve vesmíru neevidujeme těch dřívějších „100 %“, ale jenom

nějakých 4 až 5 %; tzv. temné hmoty (zesilující gravitační efekty rotujících soustav) je 27 % a

tzv. temné energie (působící tu expanzi galaxií) je 68 %. A to už jsme do této úvahy nezahrnuli

původně nečekaný fakt, že zcela náhodou bylo roku 1964 objeveno kosmické mikrovlnné

pozadí, které nám doložilo dobu, kdy se mohly konečně (po dostatečném ochlazení) začít tvořit

první atomy. Ani se zde již navíc nehovořilo o černých děrách, k jejichž evidenci dozrál čas na

počátku 70. let 20. století. To vše, včetně výše zmíněných gravitačních vln, má své vazby na

OTR, jejíž stoleté výročí si teď připomínáme…

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

23

Začala stavba největšího vesmírného teleskopu na světě

Položením základního kamene na chilské hoře Las Campanas začala stavba největšího

vesmírného teleskopu na světě, který by měl vědcům sloužit od roku 2021. Hlavním úkolem

Obřího Magellanova dalekohledu (Giant Magellan Telescope, GMT) má být pátrání po planetách

podobných Zemi, „Bude pořizovat snímky desetkrát ostřejší než Hubbleův vesmírný teleskop a

bude využit ke zkoumání základních problémů kosmologie, astrofyziky a výzkumu planet mimo

naši sluneční soustavu," uvedla organizace GMT stojící za projektem, která spojuje 11

mezinárodních institucí sídlících v USA, Austrálii, Brazílii a Koreji a v níž je zastoupeno také

Chile jako hostitelská země.

Rozpočet na vybudování samotného teleskopu přesahuje 500 milionů dolarů (více než 12,5

miliardy korun), ale odhady nákladů na vybudování celého vědeckého komplexu sahají až k 700

milionům dolarů. Slavnostního položení základního kamene se ve středu zúčastnila mimo jiné i

chilská prezidentka Michelle Bacheletová.

Budování nové vesmírné observatoře ale odstartovalo už na jaře 2012, kdy začaly první terénní

úpravy. Vybrané místo v oblasti v poušti Atacama v oblasti Coquimbo asi 450 kilometrů severně

od Santiaga de Chile je ideální díky nadmořské výšce 2600 metrů a 300 slunečných dnů v roce.

"Až zahájí provoz v roce 2021, bude GMT největším dalekohledem na světě. Bude pořizovat

snímky desetkrát ostřejší než Hubbleův vesmírný teleskop a bude využit ke zkoumání základních

problémů kosmologie, astrofyziky a výzkumu planet mimo naši sluneční soustavu," uvádí se v

prohlášení organizace GMT spravující projekt.

Jeho hlavním cílem bude "objevovat planety

podobné Zemi", dodala GMT, která podle

AFP spojuje 11 mezinárodních institucí

sídlících v USA, Austrálii, Brazílii a Koreji a v

níž je zastoupeno také Chile jako hostitelská

země. Plánované úkoly zařízení ale zahrnují i

pátrání po temné hmotě, hypotetické formě

hmoty, a po temné energii. Existence temné, či

skryté energie by podle vědců vysvětlovala

zrychlu- jící se rozpínání vesmíru.

Teleskop bude sestaven ze sedmi obřích

zrcadel o průměru 8,4 metru. Celkový průměr Obřího Magellanova dalekohledu bude dosahovat

25 metrů. S pozorováním vesmíru má začít za šest let, plně operační by ale měl být až v roce

2024.

Jeho světový primát, pokud jde o velikost, by ale neměl trvat dlouho. V příštích deseti letech chce

Evropská jižní observatoř (ESO) nedaleko GMT zprovoznit Evropský extrémně velký dalekohled

(E-ELT) s průměrem 39 metrů. Američané mají zase v úmyslu vybudovat na Havaji teleskop,

jehož název odhaluje projektovaný průměr - Třicetimetrový dalekohled (Thirty Meter Telescope,

TMT). ČTK

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

24

Ze spolkové činnosti

Zlatá ryba nebo Ilsebill - krásné odpoledne pro děti i dospělé, díky aktivnímu Českému klubu Zürich

Napětí bylo veliké, děti v autě nemohly usedět, šťouchaly se handrkovaly, až jsme skoro propásli

správnou odbočku k adliswilské škole.

Velké napětí: jak se asi dělá mořské chřestítko?

Nakonec jsme dorazili včas, děcka se hned nahrnula do předních řad, dospělí se usadili vzadu –

sál byl prakticky plný.

Pohádku o Zlaté rybě a nenasytné ženě rybáře znám z něměcké sbírky pohádek bratří Grimmů

jako Ilsebill, die Fischersfrau („…myne Fru de Ilsebill will nich so, as ik wol will…“).

Jednoduché, ale působivé kulisy, dvě herečky a pár rekvizit - to plně stačilo, aby se diváci

ponořili do děje a s napětím sledovali zápletky a jejich rozuzlení. Moje vnoučata jsou jak různého

věku, tak i s velmi rozličnými znalostmi českého jazyka, ale chytlo je to všechny! O přestávce si

dali sladkostí i slaností a posíleni sirupem vyrobili „mořské chřestítko“, které pak doma pyšně

prezentovali rodičům. Pro zajímavost: cestou domů se nestrkali, ale hráli jakési nám

nepochopitelné hry o barvách a mořské havěti.

Já jsem o přestávce měla možnost si popovídat s paní Pajasovou, učitelkou adliswilské české

školy, předsedkyní ČKZ a, jak předpokládám, iniciátorkou divadelního odpoledne.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

25

Český klub organizuje výuku češtiny pro předškoláky i školáky. Letos nově vede HSK (Heimatli-

che Sprache und Kultur) výuku Češtiny pro kanton Zürich. Spojil se tak s Českou školou bez

hranic (ČŠBH) se sídlem ve Wallisellenu, která co se náplně, náročnosti a časové dotace týče,

ještě přesahuje podmínky HSK výuky. I s ostatními

skupinami, které nabízejí Češtinu a české školy a

předškolní výchovu, je ČKZ v úzkém kontaktu.

----------

Jednoduché, ale působivé kulisy, dvě herečky

a pár rekvizit - to úplně stačilo.

----------

Ve svých třídách musí učitelky řešit problematiku

různých znalostí českého jazyka – od dětí, které jsou zde

jen dočasně, se švýcarštinou přijdou do styku jen ve škole

a doma nemluví jinak než česky, až po děti třetí generace,

kde česky mluví jen dědeček nebo babička a tak neznají

moc víc, něž „dobrý den a na shledanou“.

Náročný úkol, jak pro učitelky, tak i pro děti. Ale zřejmě

se ho zhošťují obě strany dobře, jinak by třídy nebyly

každým rokem více a více naplněné dětmi od tří až do

jedenácti, dvanácti let.

Naše děcka sice do české školy nechodí, ale už se těší na

další pohádku – vašim malým se to určitě bude taky líbit, hlídejte si to, informace najdete na

webu Svazu spolků – www.svaz-spolku.ch, kde je i odkaz na ČKZ.

Helena Springinsfeld

Snímky: Alena Pajasová a archiv divadla Pruhované panenky

Opustili nás

Zemřel Jirka Řehák

V obřadní síni hřbitova Rosenberg jsme se 4. prosince rozloučili

s naším bratrem Jiřím Řehákem, dlouholetým starostou sokolské jedno-

ty Winterthur.

Jirka se narodil v Náchodě 3. června 1941. Vyučil se dřevomodelá-

řem v Olomouci, kde byl v následujících letech zaměstnán. Současně

absolvoval strojnickou průmyslovku v Hradci Králové a pak nastoupil

vojenskou službu. V roce 1962 se oženil s Karlou a o rok později se jim

narodila dcera Magda.

Brzy po příchodu do Švýcarska získal Jirka místo u firmy Sulzer ve

Winterthuru a pracoval jako konstruktér v departementu Diesel-motorů a již začátkem 80-tých let

se manželé Řehákovi stali členy sokolské jednoty Winterthur, kde se aktivně účastnili sokolských

akcí. Byla to pravidelná cvičení, výlety po horách (tyčkování), Šibřinky a zejména účast na

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

26

zahraničních sletech (Zürich, Paříž) a po roce 1990 na všech sletech v Praze. Jirka byl

dlouholetým praporečníkem jednoty a od roku 2004 starostou Sokola Winterthur. Svou práci

vykonával svědomitě a podařilo se mu svým vrozeným přátelským jednáním získat všechny členy

pro další práci v Sokole a vytvořit příznivou atmosféru. Proto byl nejen v naší jednotě, ale i v celé

župě Švýcarské velmi oblíben. Zde zastával funkci župního náčelníka. Vedle své sokolské

činnosti si Jirka cenil především času, který mohl trávit s rodinou – byl známý tím, že lyžařské

dovolené s třemi dorůstajícími kluky měl každý rok zapsané v kalendáři červeně. Bohužel, jeho život mezi námi předčasně ukončila 23. listopadu zákeřná nemoc. Je to velká

ztráta pro Jirkovu rodinu i pro nás. Jeho vstřícná a milá povaha nám všem bude velice chybět.

Za Sokol Winterthur

Jiří Kraus

Zdraví

Kofein – ano či ne?

Káva, čaj, kakao či kolové nápoje. V této podobě se dostáváme do styku s nejrozšířenějším

stimulantem na světě nejčastěji. Zajímá vás, co se stane, když kofein ze svého života odstraníte?

Kofein je poněkud kontroverzní látka, která může být na jednu stranu člověku prospěšná, ale na

druhou stranu může škodit.

Mezi pozitivní účinky kofeinu odborníci řadí zmírnění únavy, zlepšení paměti a schopnosti

koncentrace, kofein je rovněž považován za antiastmatikum. Dále zrychluje tep, stimuluje dýchací

a oběhový systém a pomáhá lidem s nízkým krevním tlakem.

„Kofein na nás může působit i negativně, a to ve smyslu překyselování organismu. Proto některé

konzumenty po pití kávy bolí žaludek či pociťují pálení žáhy,“ uvádí nutriční specialistka

Štěpánka Čivrná ze Světa zdraví OneLife. Káva působí také jako diuretikum - zvyšuje tvorbu

moči, a proto bychom měli ke každé kávě vypít sklenici vody nad rámec našeho běžného pitného

režimu.

Na kofeinu si můžeme vytvořit i závislost, upozorňuje nutriční specialistka. K abstinenčním

příznakům může dojít, jestliže snížíme příjem kofeinu nebo jej zcela vysadíme po jeho

dlouhodobém a pravidelném užívání ve vyšších dávkách.

„Ovšem příznaky nejsou zpravidla nikterak silné. Patří mezi ně podrážděnost, únava a zhoršení

nálady. V průběhu dvou až tří dnů obvykle odeznívají. Za bezpečnou dávku se považuje asi 300

mg kofeinu, což jsou asi tři šálky kávy,“ upřesňuje Štěpánka Čivrná.

Jak působí vysazení kofeinu na lidský organismus?

Zhubnete, ale můžete i přibrat

Kávu nebo černý čaj málokdo pije bez dochucování. Většina z nás si kávu sladí nebo si ji vylepší

smetanou či mlékem.

Podle doktora Wesley Delbridge, mluvčího Academy of Nutrition and Dietetics z Phoenixu v

Arizoně, si člověk neuvědomuje, kolik kalorií konzumuje spolu se svým kofeinovým nápojem.

Určitě víte, že kolové nápoje a limonády jsou plné cukru. Stejně tak káva ochucená trochou

šlehačky a oslazená cukrem může do vašeho těla lehce přidat 200 i více kalorií. Pokud si

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

27

dopřejete pár takových lahodných kafíček denně, není divu, že po vysazení kofeinu

pravděpodobně trochu zhubnete.

Anebo právě naopak. Kofein totiž také funguje jako přechodný potlačovač apetitu a podle doktora

Delbridge se po vysazení kofeinu budete přirozeně cítit trochu hladovější. Navíc podle informací

serveru prevention.com odborníci z Kliniky Mayo zjistili, že kofein může lehce zrychlovat

metabolismus. Jedná se sice o nepatrný účinek, ale pokud pijete silnou černou kávu, spálíte o

trochu více kalorií. Pokud náhle kofein vysadíte, můžete tak zaznamenat lehký posun na váze

směrem nahoru.

Nutriční specialistka Štěpánka Čivrná však uklidňuje, že významných váhových výkyvů po

vysazení kofeinu se obávat nemusíme. „Je pravda, že kofein zlepšuje využívání tuků jako zdroje

energie, ale otázka je, jak dlouho tento účinek trvá. Může být krátkodobý, protože tělo se na

přísun kofeinu brzy adaptuje,“ vysvětlila Čivrná.

Budete lépe spát a pocítíte příliv energie

Také se občas převalujete po půlnoci v posteli a ať se snažíte, jak chcete, nemůžete se za žádnou

cenu zklidnit a usnout? Možná za to může pozdně odpolední posezení v kavárně s kamarádkou.

Kofein konzumovaný ať už v podobě kávy nebo čaje až šest hodin před spaním totiž může

významně narušit vaše usínání a kvalitu spánku. Takové výsledky přinesla studie publikovaná v

Journal of Clinical Sleep Medicine.

Tím pádem se ráno probudíte unavení a první, po čem sáhnete, je silný šálek kávy. A kofeinový

kolotoč pokračuje. Podle doktora Delbridge lidé, kteří neužívají kofein v žádné podobě, mají

obecně hlubší a kvalitnější spánek než jedinci, kteří si dopřávají i jen malé množství kofeinu.

Po vysazení kofeinu se možná budete nějakou dobu cítit více unavení, než se vaše tělo přizpůsobí

životu bez kofeinu, ale za čas budete mít více energie, než byste získali z jednoho šálku espressa.

Chvíli se budete cítit špatně

Jak už výše zmínila nutriční specialistka Štěpánka Čivrná, již několik hodin po vysazení kofeinu

můžete zaznamenat nepříjemné abstinenční příznaky, jako jsou únava, bolesti hlavy a někdy dost

nemilé výkyvy nálad.

Doktor Wesley Delbridge dokonce doporučuje, abyste své rozhodnutí skoncovat s kofeinem

raději předem oznámili svému okolí, aby vaši blízcí lépe chápali, proč se budete chovat trochu

nepříjemně. Nicméně každý člověk je jiný a každý reaguje na vysazení kofeinu odlišně.

Podle doktora Delbridge se na nepříjemné abstinenční příznaky můžete připravit, pokud denně

vypijete asi 3 až 4 šálky kávy, či šest šálků čaje, nebo deset plechovek kolové limonády.

Abstinenční příznaky obvykle trvají týden až deset dní, ale můžete je významně minimalizovat,

pokud budete kofein vysazovat postupně, nikoli ze dne na den.

Kofein v lidském organismu funguje jako stimulátor centrální nervové soustavy, dočasně

potlačuje únavu a probouzí bdělost. Navíc jak říká doktor Delbridge kofein je vazokonstriktor

(látka, které zužuje krevní cévy), takže zvyšuje krevní tlak. Pokud vysadíte kofein, budete se

podle doktora Delbridge cítit méně vystresovaní a méně úzkostní.

Nutriční specialistka Štěpánka Čivrná zase doporučuje lidem, kteří jsou ve stresu, vyhnout se

kofeinu obloukem.

„Kofein totiž zesiluje účinky stresu na oběhovou soustavu. Většinou děláme pravý opak, avšak

hladinu stresu si konzumací kofeinu rozhodně nesnížíme,“ vysvětlila Čivrná a dodala, že vášniví

konzumenti kávy se po jejím vysazení mohou cítit mnohem lépe – uleví zatíženému trávicímu

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

28

traktu a zmírní dehydrataci organismu. Nejprve si však musí „odtrpět“ abstinenční příznaky

trvající zpravidla pár dní.

Marcela Svobodová

Čtení na volnou chvíli

Armáda chtěla za pětistovku prodat psího hrdinu z Lógaru, po kritice couvla

Armáda před několik dny umístila na internet mezi vysloužilé psy, které nabízí k prodeji,

německého ovčáka Athose vyznamenaného za misi v Afghánistánu. Poté, co se strhla kritika

zejména na sociálních sítích, inzerát stáhla. Pes zůstane na armádní veterinární základně

Grabštejn.

Původně armáda sedmiletého psa chtěla odprodat za pět set korun. Nabídku ale posléze zrušila.

„Bylo rozhodnuto z nejvyšších míst, že služební pes Athos bude dál na veterinární základně,“ řekl

televizi náčelník úseku kynologie Jiří Jirák.

Athos se psovodem Rostislavem Bartončíkem

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

29

Athos, německý ovčák cvičený k hledání výbušnin, byl zraněn v září 2012, když na základnu

koaličních vojáků v provincii Lógar dopadly dvě povstalecké rakety. Život mu zachránili američtí

lékaři, má ale trvalé zdravotní následky.

„Po celou dobu se s ním zacházelo jako s raněným bojovníkem a dostal od nejvyššího

amerického velení v Afghánistánu i pověstnou ‚deku hrdinů‘, která je jinak vyhrazena jen americ-

kým vojákům,“ uvedlo dříve ministerstvo obrany s tím, že pes prošel i veterinární nemocnicí v

německém Ramsteinu a rekonvalescencí v armádním veterinárním centru v Hlučíně.

Loni v lednu obdržel Athos od tehdejšího ministra obrany Vlastimila Picka plaketu s velkou

buvolí kostí a kožený obojek s oceňujícím textem a podpisem ministra. Picek chtěl svým oceně-

ním upozornit na to, že psi mají pro armádu důležitou a v některých oblastech nenahraditelnou

úlohu, kterou nemohou plnit ani nejmodernější technologie.

Příběh o oceněném německém ovčákovi pak obletěl svět, když zprávu agentury AP převzala

média jako The Washington Post, Fox News či The Australian.

Jak k tomu došlo

Rotný Rostislav Bartončík se svým psem sloužili v afgánské provincii Lógar od srpna 2012.

Athos je takzvaný bombař, je vycvičen k hledání výbušniny. V Afganistánu zajišťovali

bezpečnost vojáků i místních obyvatel před výbušninami bojovníků Talibanu. Ke zranění Athose

nedošlo při bojové akci, ale v době odpočinku. Bylo 30. září 2012.

"Šli jsem s kolegou Pepou Reisingrem na oběd ke konci výdejní doby, kdy tam není moc lidí,

abychom se mohli rychle vrátit ke psům. Jídelna byla jediné místo, kam psi nesměli," vypráví

rotný.

Hned poté, co si vyzvedli jídlo byl vyhlášen raketový útok a všichni zalehli. Slyšeli, jak jedna

raketa dopadla hodně blízko. Proletěla kotcem a vybuchla. "Psovi vedle se nic nestalo, ale Athose

jsem neviděl. První, co mě napadlo, bylo, že ho to roztrhalo. Pak jsem si všiml krvavé stopy, která

mířila do místa, kde jsme se schovávali při raketových útocích. Říkali jsme tomu kafárna," říká

Bartončík.

Z Athose crčela krev a vůbec nereagoval. Poprvé, a ne naposledy, se do jeho záchrany vložili

Američané. Zastavili projíždějící auto a odvezli ho k ošetření.

Američané dávají psům hodnost

Athos měl silné krvácení v oblasti zad, v boku díru o velikosti chlapské pěsti, porušenou močovou

trubici a v těle úlomky střepin. Jednu má dodnes. "Sestra na příjmu se mě ptala, jakou má pacient

hodnost. Řekl jsem, že žádnou. Myslela si, že nerozumím a proto se ptala znovu. Později nemohla

pochopit, že v Česku hodnosti psům nedáváme," usmívá se psovod.

Následovala první transfúze krve od nezraněného belgického ovčáka Joa. Pak byl Athos dopraven

zdravotnickým vrtulníkem Black Hawk do Baghramu, kde je druhá největší americká základna v

Afghánistánu. "Američané si psů nesmírně váží. Od nich jsme se dozvěděli, že Talibanci mají psy

a psovody na mušce a vypisují velké částky na jejich zabití," vysvětluje.

Na veterinární klinice v Baghramu dostal Athos deku, která měla udržovat jeho tělesnou teplotu.

Byl na ní nápis v angličtině: Jsi náš hrdina, děkujeme! Deka pro něj znamená statut amerického

válečného veterána, která mu zajišťuje i při lékařské péči nejvyšší úctu k bojovníkovi.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

30

Pes letěl se zraněnými vojáky

Veterinářka v Baghramu zjistila, že mu nemůže poskytnout potřebnou péči, a proto poslala psa i

rotného na americkou základnu Ramstein v Německu. Let trval devět hodin a Athos ho

absolvoval se čtyřiceti těžce zraněnými vojáky. U každého z nich, i u Athosem, seděl po celou

cestu zdravotník. V Ramsteinu prodělal několik operací a jeho stav se rychle lepšil. Po třech

týdnech odletěl vládním Turboletem L-410 do Prahy. Na Grabštejn se vrátil letos 3. ledna.

Příběh psího válečného veterána bude mít zřejmě šťastný konec. Alespoň v tom smyslu, že

dík veřejnému mínění zůstane v prostředí a mezi lidma, které důvěrně zná.

Jan Šebelka

Malinko bulváru před Silvestrem neuškodí

Z USA do Francie přichází karmaterapie

Věří v buněčnou paměť těla

Karmaterapie, která se šíří zejména ve Spojených státech, vychází z předpokladu, že problémy,

s nimiž se v tomto životě setkáváme, mohou mít původ v minulých životech. Například spisovatel

William Réjault měl několik let chronické potíže s ledvinami. Jednou, aniž by tomu přikládal

nějakou velkou víru, se setkal s terapeutkou Sabinou Plantéovou pracující s "buněčnou pamětí

těla".

„Nikdy jsem se opravdu nezabýval otázkou minulých životů, spíše se přikláním k tomu, co

má racionální základ, ale byl jsem překvapen. Během několika minut to ‚viděla‘. Řekla mi, že

jsem byl ve svém minulém životě v devíti letech probodnut. Podle ní zůstala v mém těle po této

násilné smrti stopa. To prý vysvětluje moje hrbení a postižení ledvin,“ říká Réjault.

„Po dvou sezeních jsem měl pocit, že je mi lépe. A od té doby jsem žádné potíže s ledvinami

neměl. Můžete tomu věřit, nebo ne, ale rozhodně jsem měl psychický problém, který zmizel,“

vysvětluje.

Základ v buddhismu

Může tedy řešení našich problémů spočívat v našich předešlých existencích? To je hypotéza,

z níž vychází karmaterapie. Ta pochází z buddhistické filozofie a indické tradice. Dnes je velmi

úspěšná ve Spojených státech a například ve Francii přitahuje stále více pacientů, podotýká

francouzský týdeník L ́Express.

Nehledejte však léčitele oficiálně nazývané karmaterapeuti, toto označení zatím Atlantik

nepřekročilo. Karmaterapii praktikují hypnoterapeuti, psychologové léčící energií či, jak se

označuje Mima Salloumová, „uzdravovatelé duší“.

Salloumová vytvořila vlastní metodu, „globální energetickou techniku“. „Sama jsem se

zúčastnila seancí s jedním z průkopníků této léčby Patrickem Drouotem. „Sama sice věřím v

karmu a minulé životy, ale to není cíl. Se svými pacienty se snažím dosáhnout toho, abych je

vyléčila z jejich neduhů,“ říká.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

31

Vše zanechá stopu

„To, co jsme dělali v minulosti, co si v nynějším životě myslíme, to vše stále zanechává stopu.

Je třeba připustit, že dávná psychická traumata mohou zůstat otištěna nadlouho v naší buněčné

paměti a způsobovat nemoci, které nelze jinak vysvětlit. Tím, že si to uvědomíme, zbavujeme se

postupně těchto samskara, jak se to v buddhistické filozofii nazývá,“ vysvětluje

Podle Salloumové je těžké takovou seanci popsat. „Většinou po několika minutách relaxace

vstupuje ‚subtilní‘ tělo pacienta a moje tělo do jakéhosi souznění. Pak mohu mít záblesky vidění

toho, co ta osoba prožívala v jiném životě. Ty se snažím odprogramovat a diskutuji s osobou,

která mezitím nabývá vědomí. Společně pak pracujeme na zdroji těchto traumat,“ říká. Takto prý

pomohla mladé anorektičce, ale i neplodné ženě k otěhotnění či jednomu vysokému úředníku

zavalenému prací.

Archetypy nás určují

Klinická psycholožka a hypnoterapeutka Lise Bartoliová termín karmaterapie neodmítá, ale

raději hovoří o archetypech než o karmických osobnostech. „Všichni jsme nositeli informací,

kterých si jsme, či nejsme vědomi. Tato psychická energie zahrnuje zkušenosti a emoce spojené s

naší minulostí a s našimi předky,“ vysvětluje. Jak příklad archetypů uvádí: válečník, anděl,

ošetřovatelka, oběť či vězeň. „Jestliže se vrátíme do minulosti a využijeme tyto archetypy, které

nás někdy blokují, umožní nám to se jich zbavit,“ říká.

„Osoba, která se stále hněvá, v sobě může mít ‚válečníka‘, který nedokázal odložit zbraně. Při

seanci může vyjít tomuto ‚válečníkovi‘ vstříc, aby pochopil, co v předchozím životě nebo v životě

jeho předků nebylo vyřešeno. A to tak, aby tento ‚válečník‘ pochopil, že může konečně dojít

klidu,“ dodává.

Bartoliová zdůrazňuje, že není nezbytné věřit v reinkarnaci. Tyto archetypy mohou být

chápány jako metafory toho, co utváří naši bytost a naše vnitřní konflikty. Je na každém, aby v

tom spatřoval projevy minulých životů, životů našich rodičů či prarodičů. Karmaterapie však

vyžaduje od pacienta „skutečné přijetí“, uzavírá Bartoliová.

ČTK

Vánoce v tvorbě čtenářů

Vladimír Vlasatý:

Vánoční splín

Když se o štědrém večeru

posadím ke stolu,

probolí mnou vánoční splín.

Řada vzpomínek,

rodinná idyla,

modlitba mé ženy.

Nakonec se začnu,

ve vší tichosti,

modlit i já.

Za mé drahé,

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

32

za přátele a kamarády,

za mne samého.

Hlavně ale za všechny

ty nešťastné kapříky

v Čechách a na Moravě

o Vánocích 2015.

Vánoce za dveřmi

Na jezírku obsluhoval hospodskej Maňák.

Tlustej jako Sumo z Yokohámy a nepotopitelnej jako Titanic

pobíhal po jezeře a roznášel nealkoholický pivo.

Policajti zuřili, protože kvůliva tomuhle pivu se nepotřebovaly

dělat alkoholický testy a ani se nemohly kasírovat řidičáky.

Hospodskej Maňák nevěděl z který do který.

Jezero plný pivařů, pivo bez alkoholu, jako rakve bez nebožtíků,

policajti na mrtvici a Vánoce za dveřmi.

Jezero zamrzlo a hospodskej Maňák se z těch komplikací zbláznil.

o o o

Jana Marie Jarolímková:

Odkaz Ježíše Krista a Boha Mě jako klečícímu ukážete svou pravou tvář i bič v ruce a skrze mne můžete spatřit cestu za

poznáním - pravdou.

A modlím se usilovně, ať mé srdce nezraní se o všechny trny, jež mi nastavíte. Modlím se za trvalé

odpuštění a ryzí lásku.

A pravda je i taková, že mnohokráte ukázalo se “dno” (peklo), jak vnucují se myšlenky a tělo

ochabuje až na bod absolutní únavy, ale modlitba, vzpomene-li se ve správný okamžik, přinese

okamžité osvícení a vytržení ze spárů tmy. A “světlo” objímá nás…

Přichází blažený pocit za toto poznání. Jako kdyby se tímto člověk směl přímo propojit do smyslu

odkazu a prožitku Ježíše Krista. Bůh věděl proč tak činí…

Sen

O tobě sen se mi zdál

jak si mě po vlasech hladíval

a potají prosíval

ať neptám se co bude dál

Žádné sliby

ani kdyby

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

33

přečetli jsme všechny

učené knihy

Ano, o tobě zdál se mi sen

byl si v něm hluboce do naší lásky ponořen

se vší odvahou, v očekávání velkých změn

až pro nedostatek času ocitl se v šuplíku odložen

o o o

Alexander Žemla:

Spoločný menovateľ všetkých vojen

Spoločný menovateľ všetkých vojen

nie sú víťazstvá, nie sú porážky,

skôr utrpenie, bolesť, nezodpovedané otázky

miliónov chlapov, včera ešte žijúcich dnes už nie,

trauma detí, plač starkých, znásilnených žien.

Spojené s vojnami

sú osudy spúst invalidov, sirôt, vdôv,

obetí nezmyselných konfliktov.

Vojnové zločiny, čo je starším dobre známe,

sú najčastejšie dokázané porazenej strane.

Spoločný znak všetkých vojen

je obchádzanie prikázania „nezabiješ“,

v tom čase aj pre cirkvi výnimočný pojem,

deväť prikázaní stačí, buď rád, že vôbec žiješ.

Kaplnky, verejné domy, tiež vojny symptómy,

nezabudnúc na potreby ducha a pudu,

oddelene vojaci-šarže, predpísané sú kondómy

na apokalyptickej ceste k poslednému súdu.

Nerozlučne spojené s vojnami je stanné právo,

udavačstvo, chaos, plány šialených,

štvanie, poplašné sirény, budiace nielen ráno,

zbohatlíci, nespokojní s možným zmierením.

Ani to najvrúcnejšie – na kolenách – všetkých matiek sveta,

Friede! Pease! Mier, prosím, Pane!

Neprinieslo dodnes slovo Amen - nech sa stane!

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

34

o o o

Milan Kaesen:

Vánoční přání

Na Vánoce každým rokem,

je tu plno přání,

všichni přejí s vlhkým okem,

zdraví, milování.

Hodně dárků, mnoho štěstí,

prachy, lásku k tomu,

jenom samé dobré zvěsti,

ať vám chodí domů.

Prarodiče na hlídání,

cestu za hranice,

policie ať nás chrání,

co jen si přát více.

Chytré děti, rychlá auta,

to by mohlo stačit,

dceruška když svede skauta,

neračte se mračit.

A tím končím veršování,

tak mě mějte rádi,

snad nepřijde peskování,

vždyť jsme kamarádi.

Vladislav Křepelka-Šilín:

Advent a Vánoce

A d v e n t je příchod

a byl jim příchod Božského Spasitele

u starých Hebrejů proroky vyhlášený

v posvátných knihách pro věky vepsaný.

A když pak přišel

oni ho nepoznali

jen hrstka věrných jej oznámila světu.

a známost o něm zaplavila zem.

A dodnes vzpomínáme ten Advent Spasitele

a čekáme na jeho lidský zrod

kolik v tom bylo něžné dětské lásky

vidět ho v jesličkách ten Boží lásky plod.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

35

“Rorate caeli desuper et nubes pluant justum”

“Rosu dejte, nebesa, shůry a oblakové dštěte Spravedlivého”

zpíval lid denně o adventu

proto říkalo se tomu u nás r o r á t y

ještě dnes chodí lidé ráno do kostela

a zpívají tam toužebně roráty.

o o o

Vánoce s džípem Milan Cimburek

To tenkrát v čtyřicátom pátem,

když Plzeň osvobodil Patton

s tanky a děly, na džípech bílý hvězdy měly.

Jak pestrý krovky tančily holky ze Škodovky

a místní krásky zpívaly sborem:

„Škoda lásky…“ Honza Vyčítal

Po válce, i když sotva čtyř či pětiletí, jsme měli rádi vše, co bouchalo. Na smetišti se

povalovalo hodně otevřených plechovek, se vší pravděpodobností od UNRY. Na dno plechovky

jsme vložili kousek karbidu, nevím už, kdo na to a k němu přišel. Na karbid jsme plivli a

plechovka se musela zavřít. Nepotřebovali jsme sirky. No a pak to bouchlo. A vo to šlo.

K druhé zábavě jsme ale už sirky po- třebovali. Do starého klíče, který měl otvor jako

hlaveň pušky, jsme nadrobili pár hlavi- ček ze sirek. Tento „střelný prach“ se udusal hřebíkem.

Taková bouchačka byla na prováz-

ku, jedním koncem na hřebíku a druhým v

kroužku klíče. O kamennou zídku předzahrá-

dek řadových domků se hlavičkou hřebíku

praštilo a ono to bouchlo. Na větší randál

bylo potřeba více hlaviček sirek. Do té doby,

dokud se hlaveň klíče neroztrhla.

Válečné filmy se ještě netočily a „Pád

Berlína“ byl zatím jen v plánu. Ozvěny války

jsme si tvořili sami. Rodiče jistě chtěli na

blbou válku zapomenout, ale nás to bavilo.

Obzvláště, když se za výlohou hračkářství

pana Mouky objevila neskutečná vozidla 3.

americké armády zn. JEEP, česky džíp, auto

do každého počasí a terénu. S těmito vehikly

osvobodili Američané Plzeň a Západní

Čechy od nadřazené rasy. Čtyřicet pět roků

se o tomto faktu nesmělo mluvit a ve školách

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

36

učit. Honza Vyčítal, mimochodem výborný karikaturista, se svojí hudební skupinou Greenhors,

přišel na veřejnost s písničkou „To tenkrát v čtyřicátom pátom“. CD mi osobně podepsal na

koncertě v Karlových Varech v roce ´91.

O hračku JEEP jsem si řekl ježíškovi, napsat jsem to ještě neuměl. Dokonce jsem dáreček

vykvičel dvakrát, i pro o dva roky mladšího bratříčka. Životnost skutečných džípu byla asi taková,

jako u nás o štědrém večeru.

Já si zabavil autíčko s motorem na klíček v barvě červené. Na bráchu zbylo auto stříbrné.

Auta jsme si pouštěli v obýváku po parketách mezi nohama biedermeierovské skříně, kam

nedosáhl perský koberec. Netrvalo dlouho a brácha autíčku péro přerval. Pláč štědrovečerní se

změnil v řev. „Dej mu to svoje, jseš přece moudřejší.“ Rodiče chtěli mít poklidné vánoce a já jako

již po kolikáté musel ustoupit. Stejně je zajímavé, že ustupují vždy ti moudřejší, ale vyhrávají ti

druzí.

Se samozřejmostí dopadlo moje autíčko v rukou bratra brzy stejně, s přetrženým pérem. Pak

nezbylo nic jiného, než si auta pouštět bez „motorů“. Ale to už nebylo ono. Vánoční dárky

skončily v krabici na hračky, a kdo ví na jak dlouho.

Generál 3. US armády George S. Patton zemřel při autonehodě v prosinci 1945 u Heidelbergu

v Německu, den před odchodem do USA.

Fór Pavel Kantorek

o o o

Duchaři Štěpán Húsek

Přihodilo se to navečer začátkem adventu. Vánoční zábavu, střílení, Marek a Ivan ukončili. Do

dutého klíče a navrtaného kusu železa, těsně uzavřených zátkou, přestali plnit třaskavou směs

chlorečnanu se sírou. Jednu zátku tvořil hřebík, druhou čep - obojí uvázané na dlouhém drátu. Z

těchto "aparátů" vyšla rána, když se nimi řádně bouchlo o betonovou zeď, obrubu mostu nebo

patník. Rámusu nadělali už dost a brněly je uši.

Přemýšleli tedy o nové klukovské "zábavě". Střelecký materiál odnesli domů. Od matky slyšeli,

že se kolem sedmé večeří, tak jim na další činnost zbývala hodina. Jelikož byla tma, vzal si mladší

Ivan kapesní svítilnu a oba vyrazili ven.

Cesta je vedla k železniční trati. Včera tam viděli krtka, tak si na něho chtěli dnes posvítit. Našli

však jen čerstvé hromádky hlíny. Krtek nikde. Od dráhy ale uviděli přes drátěný plot na konci

zahrady patřící dušezpytnému spolku "Život" neznámou postavu mizící v tmavé budově. Ta je

zaujala. Sál (za pár let domov pionýrů), kterému se v Uherském Ostrohu všeobecně říkalo

"duchárna" byl tehdy majetkem a sídlem místních spiritistů. Tvořili skupinku kolem osmi lidí.

Vedl ji fotograf Koukal, válečný invalida z první světové války. Znatelně kulhal a kluci měli

dojem, že to byl on, kterého právě viděli. O duchařích neměli oba pojem, jejich dům ale lákal

odedávna jakousi tajemností. Byl bez přestávky zatemněný a vždy zamčený, jak párkrát zjistili.

Nyní měli otevřeno.

Hravě přelezli plot do zahrady. Dveře do sálu našli pootevřené. Překvapilo je, že uprostřed velké

místnosti stála kruhová černá španělská stěna z látky upevněná na tyčích. Okny na druhé straně

sálu prosvítalo dovnitř trochu světla ze silnice. Celý prostor byl celkem temný a s velmi špatnou

viditelností. Vládlo ticho. Žádné klepání, o jakém se u spiritistů mluví, neslyšeli. Spíš tušili, než

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

37

viděli, že za látkovou stěnou se něco děje. Nevěděli co, tak odhrnuli těžkou látku. Ivan posvítil

baterkou. To neměl dělat. Vyplašil tak čtyři spiritisty. Seděli u stolu s dírou uprostřed a zřejmě

zapřísahali ducha někoho dávno zemřelého. Ruce měli přítomní na stole a zdáli se být v transu.

Působili jako tvorové z jiného světa, duchem nepřítomní. Není divu, když nějakého teprve

očekávali. To pomohlo vetřelcům. Než se duchaři "zpřítomnili", stačili Marek s Ivanem vzít nohy

na ramena a zmizet. Stejnou cestou, jakou přišli.

Zážitek si nechali pro sebe. Báli se, že provedli něco nekalého. Chtěli předejít nepříjemnostem a o

setkání s duchaři dlouho mlčeli.

Asi za měsíc byli "pachatelé" s rodiči portrétovaní u fotografa Koukala. Bránili se k němu jít.

Žádnou výtku od něho kvůli přerušenému sezení s duchem ale neslyšeli. Jak bylo jasné, zůstali při

jejich návštěvě seance naštěstí nepoznáni.

Klima

El Niňo hrozí planéte, môže udrieť veľkou silou Kľúčový ukazovateľ teploty Tichého oceánu dosiahol najvyššiu hodnotu za posledné

štvrťstoročie.

Ak ste toto leto mali pocit, že vonku je neznesiteľne teplo a trvá už naozaj pridlho, nemýlili

ste sa. Rovnaký pocit zrejme má každý živý tvor, ktorý sa v oblasti rovníka nachádza vo východ-

nej časti Tichého oceánu.

Merania teploty vody z druhého novembrového týždňa totiž podľa správy amerického Národ-

ného úradu pre oceán a atmosféru prevýšili bežnú úroveň, a to najviac od začiatku meraní pred

viac než štvrťstoročím. Táto týždňová odchýlka od normálu je základom na odhad sily fenoménu

El Niño, ktorý sa tento rok opäť objavil. A môže byť rekordným.

Kde vzniká El Niño

Kolísanie teploty Tichého oceánu je prirodzený jav. S určitou pravidelnosťou dochádza kaž-

dých pár rokov k dlhším obdobiam, počas ktorých sa voda výraznejšie ochladí či oteplí - v porov-

naní s bežnými hodnotami.

Takéto oteplenie poznáme pod menom El Niño, čo v preklade znamená "chlapček". Aby

sme však o tomto fenoméne mohli hovoriť, musí byť trojmesačná odchýlka teploty pri hladine

oceánu aspoň o pol stupňa vyššia, ako je dlhodobý priemer. Zároveň k tomu musí dôjsť aspoň

počas piatich po sebe nasledujúcich trojmesačných období, ktoré sa vzájomne prekrývajú.

Geografický pôvod klimatického fenoménu El Niño pritom možno presne určiť. Kľúčová je

totiž teplota vody v špecifickom regióne Tichého oceánu, medzi piatym stupňom severnej a južnej

zemepisnej šírky a medzi 120 a 170 stupňom západnej zemepisnej dĺžky.

Dôsledky sú často katastrofické. Do Ázie a Austrálie prináša El Niño výrazné suchá, obdobia

horúčav a následné požiare. Na druhej strane Tichého oceánu však spôsobuje výrazné zrážky a

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

38

záplavy. V roku 1997 spôsobil podľa denníka Guardian obrovské škody a tisíce úmrtí v mnohých

krajinách: počnúc Ekvádorom a Peru, cez Indonéziu až po Somálsko a Keňu.

Blížiaca sa pohroma

Túto jar sa po piatich rokoch objavil El Niño opäť. Začal nezvyčajne skoro približne o

mesiac skôr, ako dosiaľ druhý najsilnejší prípad tohto fenoménu z roku 1982. Jeho narastajúca

sila sa najdôraznejšie prejavila teraz v novembri.

Odchýlka teploty vody v oblasti, kde El Niño vzniká, totiž v druhom novembrovom týždni

presiahla podľa meraní priemer až o tri stupne Celzia. To predstavuje najvyššiu odchýlku od čias,

keď môžeme hovoriť o presných dátach. Fenomén zároveň prekročil doterajší rekord z novembra

v roku 1997. Preto by sa podľa tlačovej správy Svetovej meteorologickej organizácie malo

tohtoročné El Niño zaradiť medzi tri najsilnejšie prípady v histórii.

Podobne ako v rokoch 1982 a 1997 má aj teraz najväčšia trojmesačná odchýlka od bežnej

teploty vody prekročiť hranicu dvoch stupňov. Jej mesačná hodnota už v októbri dosiahla 1,85

stupňa Celzia.

Priebeh súčasného El Niña by mal vrcholiť v zime a postupne slabnúť až do skorého leta

budúceho roka. Či to bude jeho najsilnejšia podoba v dejinách, v konečnom dôsledku závisí od

toho, akú maximálnu odchýlku od normálu teplota dosiahne.

Od platného rekordu nás ešte delí pol stupňa. Niektoré rekordy ale môžu zostať neprekonané,

čo by v konečnom dôsledku zachránilo tisíce životov.

Matúš Halás

Sport

České tenistky slaví domácí tenisový hattrick

Ne, ten pocit zřejmě nikdy nezevšední. Euforie po mečbolu, pád na kurt, vítězné kolečko, pokřik:

„My tu mísu stejně vyhrály!“, nablýskaný pohár a šampaňské v šatně. České tenistky slaví v O2

areně triumf ve Fed Cupu potřetí za sebou. Radost hráček, kapitána Petra Pály i fanoušků je snad

nekonečná.

Obecně se ví, že ženský tenis není záležitost pro osoby se slabším srdcem. Ale tak nervy drásající

bitvu příznivci českého fedcupového týmu dlouho nezažili. Finálové klání proti Rusku v čele s

hvězdnou Marií Šarapovovou se rozhodovalo až v závěrečné čtyřhře. V rozhodujícím třetím setu.

Ale nakonec se opakoval v pražské hale vítězný scénář - stejně jako v roce 2012 proti Srbsku i

loni s Německem se český tým uprostřed dvorce chytil kolem ramen a spolu s diváky poskakoval:

„Hop, hop, hop! Kdo neskáče, není Čech!“

Kapitán Pála opět chválil svoje úžasné holky: „Jsem na ně pyšný!“ Aréna, kde seděla spousta zná-

mých osobností z různých oborů, tleskala vestoje.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

39

Jásot mezi konfetami. Barbora Strýcová s trofejí pro vítěze Fed Cupu.

Vítězný bod urval ve své premiéře deblový pár Karolína Plíšková, Barbora Strýcová. „Publikum

nám opravdu pomáhalo, lidi byli naším pátým hráčem, chtěla bych jim poděkovat, protože nás

táhli za triumfem,” řekla Strýcová. „Neuvěřitelná atmosféra, lidé nám opravdu pomáhali, jsem

opravdu ráda, že tu byli,“ doplnila Plíšková.

Po hymně se Češky laskaly s pohárem, pršely na ně konfety v národních barvách.

Sympaticky se zachoval i ruský tým, na ceremoniálu se na rozdíl od stříbrných hokejistů na

mistrovství světa tenistky usmívaly, uznaly porážku. Šarapovová rovněž ocenila diváky, i když

hlavně v sobotu k ní byli docela nepřátelští.

„Děkujeme, že jste přišli. Byl to nezapomenutelný zážitek. Děkuju i holkám, že mi na lavičce

fandily. A slovo předávám Petře,“ prohlásila pak do mikrofonu Plíšková.

„Bára říkala, že mluvit nebudeme, takže máte smůlu,“ zažertovala česká jednička Kvitová. „Ne,

taky bych chtěla poděkovat, že jste nás opět přišli podpořit. Dík patří i celému realizačnímu týmu,

České sportovní v čele s panem Černoškem a kapitánovi!“

Přestože Kvitová a spol. připravily divákům v domácím prostředí už druhou reprízu fedcupových

oslav, taková podívaná se přece nikdy neomrzí.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

40

Mezi ně a Petru Kvitovou, tedy juchající trojic hráček, které do víkendového programu zasáhly, se

přidala zraněná Lucie Šafářová i Lucie Hradecká, Denisa Allertová a Tereza Smitková. Ty byly v

sestavě v úvodním kole v Kanadě. Zmenšená replika stříbrného poháru tak patří i jim.

Obrovská radost českých tenistek a jejich kapitána neměla konce.

Ohlasy legend: Můžeme vyhrávat další tři roky

Jan Kodeš, vítěz Wimbledonu z roku 1973 a daviscupový šampion 1980: „Máme tým na to,

abychom vyhrávali další dva tři roky. Věřil jsem, že Česko vyhraje, šance hrát doma se musí

využít. Holky si rozdělily pěkně body. Bylo to napínavé a je to cenné vzhledem k tomu, že hrála

Šarapovová. Je dobře, že hrála Karolína Plíšková, protože to byl její první velký zápas, v kterém

o něco šlo. Ukázalo se, že je do budoucna příslibem, což je pro tým povzbudivé. Příští rok je třeba

si dát pozor na nepříjemné Rumunsko.“

Helena Suková, čtyřnásobná vítězka Fed Cupu: „Věřím, že ještě nebude konec této éry. Proč?

Všechny holky včetně Petry Kvitové a Lucie Šafářové jsou mladé. Je super, že když někomu něco

je, tak je tam další hráčka. Je výhodou, že máme skoro tři holky v desítce. Pro diváky bylo skvělé,

že bylo finále dramatické. Možná by to holky chtěly jednodušší, chvilku to bylo i nahnuté, ale je

super, že se jim to povedlo takhle otočit.“

ČTK

Foto Michal Šula a Michal Růžička

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

41

Už šestnásť olympionikov z Londýna 2012 je po smrti Vražda na objednávku, smrť pri demonštrácii či skok z okna

Po objavení tela bieloruskej šprintérky Julie Balykinovej (na snímke) v lese v dedine Starina

server World Sports Informations pripomenul, že až šestnásť olympionikov z Londýna 2012 je už

po smrti. Ide o tucet mužov a štyri ženy.

Na večnosť odišli za rôznych okolností.

Z vraždy 31-ročnej Balykinovej obvi-

nili jej expriateľa, došlo k nej po hádke.

Nezvestná bola od konca októbra. Telo ne-

bohej bolo dôkladne zabalené do igelitu a

zahrabané machom.

Rovnako starý francúzsky triatlonista

Laurent Vidal, piaty z OH v Londýne,

takisto skonal iba nedávno - 10. novembra

v noci na zlyhanie srdca.

Telo 30-ročného amerického jachtára Trevora Moora sa nikdy nenašlo, koncom júna sa jeho

loď prevrhla pri floridskom pobreží.

Rovnako v mori našiel smrť kanadský atlét jamajského pôvodu Daundre Barnaby, keď si

šiel zaplávať počas marcového sústredenia v Karibiku.

V marci 2015 bola medzi obeťami zrážky dvoch vrtuľníkov v hornatej časti na severozápade

Argentíny olympijská víťazka v plávaní Camille Muffatová, zlatá na 400 m voľný spôsob z

Londýna 2012 a takisto jej krajan-boxer Alexis Vastine.

Zápasník Besik Kuduchov, strieborný z Londýna, zomrel pri autonehode.

Vlani v máji skonala tenistka Elena Baltachová. Britka s ukrajinskými koreňmi podľahla vo

veku 30 rokov rakovine pečene.

Vzpierač z Guatemaly Christian Alberto López Bobadilla prehral súboj so zápalom pľúc v

novembri 2013.

Thajského strelca Jakkrita Panichpatikuma zasa pripravil o život profesionálny zabijak.

Stalo sa to krátko po tom, čo ho podmienečne prepustili za pokus o zabitie manželky. Jeho svokra

údajne priznala, že išlo o vraždu na objednávku.

Egyptský zápasník Abdelrahman Al-Trabily, ináč univerzitný profesor, zomrel pri

demonštrácii.

Austrálsky boxer Billy Ward trpel ťažkými depresiami a v auguste 2013 spáchal samovraždu.

Podobný osud mala aj ruská džudistka Jelena Ivaščenková, ktorá ukončila svoj život skokom

z okna.

Britská legenda jachtingu Andrew Simpson zahynul počas tréningu, keď mu nik neprišiel na

pomoc.

Zápasník grécko-rímskym štýlom Keitani Graham z Mikronézie zomrel na infarkt.

Juhoafrického horského cyklistu Burryho Standera, piateho z OH v Londýne, zrazilo auto.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

42

Vánoční cukroví

Kokosky

Těsto: 250 g hladké mouky, 500 g kokosu, 250 g másla, 200 g moučkového cukru, 2 vejce

Na ozdobu: moučkový cukr

Sypké přísady vysypeme na vál, přidáme dvě vajíčka a na kousky nakrájený změklý tuk. Těsto

rukama důkladně prohněteme a uložíme do chladničky. Z vychlazeného těsta strojkem tlačíme asi

šest centimetrů dlouhé tyčky, které stáčíme do věnečků a klademe na moukou vysypaný plech.

Pečeme v mírné troubě asi 20 minut. Kokosky ještě horké obalujeme v moučkovém cukru, který

můžeme smíchat s jedním vanilinovým cukrem.

Biskupský chlebíček

Těsto: 4 vejce, 80 g krystalového cukru, 80 g polohrubé mouky, 150 g směsi sušeného ovoce a

ořechů (sekané mandle, sekané oříšky, hrozinky, sušené hrušky, datle, fíky či kandované ovoce),

máslo a polohrubá mouka na vymazání a vysypání formy.

Na ozdobu: oříšková poleva z polotovaru nebo čokoládová poleva

Z bílků ušleháme tuhý sníh, do něj přimícháme asi polovinu cukru. Postupně zašleháváme

žloutky, vždy asi se třetinou mouky a třetinou zbylého cukru. Do takto připraveného těsta přidáme

směs nadrobno nasekaného ovoce a oříšků a lehce promícháme. Těsto vlijeme do úzké vyšší

formy, kterou předtím vymažeme máslem a vysypeme polohrubou moukou. Upečený prochladlý

chlebíček polijeme čokoládovou nebo oříškovou polevou.

Čokoládové kuličky

Těsto: 250 g másla, 100 g moučkového cukru, 100 g celých lískových oříšků, 250 g maizeny, 75 g

hladké mouky, 30 g kakaa, 1 vanilinový cukr, špetka zázvoru, špetka skořice

Na ozdobu: moučkový cukr

Změklé máslo utřeme s cukrem, vanilinovým cukrem, maizenou, třetinou mouky, kakaem a

kořením. Přidáme i zbylou mouku a těsto prohněteme. Uložíme je do chladu. Z vychlazeného

těsta tvoříme válečky, které nakrájíme na stejná kolečka. Do kousku těsta vložíme jeden lískový

oříšek a vytvarujeme kuličku. Pečeme na moukou vysypaném plechu asi 20 minut. Po upečení a

vychladnutí posypeme kuličky moučkovým cukrem.

Datlové kopečky

125 g másla, 200 g ovesných vloček, 250 g datlí, 2 vejce, 100 g moučkového cukru, 1 vanilinový

cukr, 1/2 kávové lžičky prášku do pečiva

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

43

Rozpuštěné máslo smícháme s ovesnými vločkami a necháme znovu ztuhnout. Datle

vypeckujeme a nadrobno nakrájíme. Utřeme vajíčka s cukrem, vanilinovým cukrem a práškem do

pečiva. Přidáme datle, vločky a pečlivě promícháme. Dvěma kávovými lžičkami tvoříme hrudky,

které klademe na vymaštěný plech. Pečeme ve středně vyhřáté troubě asi 20 minut.

Mandlové věnečky

Těsto: 250 g másla, 250 g moučkového cukru, 250 g hladké mouky, 125 g mletých mandlí, 1

vanilinový cukr, 1 vejce, 125 g maizeny, 2 kávové lžičky prášku do pečiva

Na ozdobu: čokoládová poleva

Všechny suroviny elektrickým šlehačem dobře promícháme s jednou třetinou hladké mouky. Pak

přidáme i zbylou mouku, těsto propracujeme a necháme asi půl hodiny uležet v chladu. Hmotu

naplníme do stříkačky. Na plech, který jsme vyložili papírem na pečení, stříkáme věnečky.

Pečeme je ve vyhřáté troubě asi 10-12 minut. Vychladlé věnečky pak do poloviny máčíme v

tmavé čokoládové polevě.

Zasmějme se

Silvestrovské vtipy

Otec dal dvacetiletému synovi na Silvestra sto korun a řekl: „Tu máš a o půlnoci si připij na mé

zdraví!”

„Ale loni jsi mi dal dvě stovky!”

„Jenže letos se cítím mnohem lépe…”

o o o

Na taneční zábavě přijde chlapík za kapelníkem a říká, aby mu zahráli státní hymnu.

„Teď na Silvestra?”

„Víte, já už bych chtěl jít domů, ale jedna ženská mně sedí na klobouku!”

o o o

Ráno na Silvestra říká nezaměstnaný radostně svému známému: „Dnes večer budu vyvádět, ó jo

joj!”

„Jak můžeš vyvádět, když nemáš ani vindru?”

„Ty mi nerozumíš, já dostal na dnes večer práci – budu vyvádět ožralé z baru!”

o o o

Ve škole: „Děti, je zemská přitažlivost stále stejná?”

„Ne, pane učiteli, na Silvestra je největší.”

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

44

o o o

Ve veliké kuráži vypadnou na Silvestra po půlnoci z hospůdky návštěvníci, měsíček svítí jako

rybí oko a tak se začnou dohadovat.

„Je stříbrný!” prohlásil první.

„Ne, je zlatý!” odporuje druhý.

„Stříbrný – jen se pořádně koukni.”

„Koukni se ty – zlatý!”

Jede kolem cyklista na kole, a tak ho zastaví.

„Pane,” škytne ten první, „řekněte nám, je ten měsíček zlatý, nebo stříbrný?”

„Který?” kouká cyklista na oblohu. „Ten vpravo nebo ten vlevo?”

o o o

Silvestrovský večer, rodinná pohoda. Manžel sedí v trenkách u televize, ale blíží se doba, kdy

čekají návštěvu. Manželka: „Už by ses měl obléct.”

Manžel: „Naschvál se neobleču, aby viděli, jak mě málo krmíš!”

„Tak si sundej i ty trenky, ať vidí, že nemám za co!”

o o o

Stěžuje si ráno znavený manžel: „Já ti mám po tom Silvestru okno jako hrom!”

„To se nediv, vždyť jsi prošel výkladní skříní.”

o o o

Přeje pan Krško sousedovi: „Tak hodně štěstí do nového roku!”

„Neblbněte,” říká soused, „vždyť už je únor!”

„A sakra, to zase bude doma mazec,” zakleje pan Krško. „Přetáhl jsem Silvestra ještě víc než

loni!”

o o o

„Letos byl ale Silvestr!” pochvaluje si v kroužku známých Pavel. „Petra navařila, lednice plná

šampáňa…”

„To já strávil Silvestra na cestách,” povzdechne si nahlas Jarda Kudrnů.

„Neříkej,” podiví se chlapi, „kdes byl?”

„Vezli mě na záchytku!”

o o o

O Silvestru v jednom hotelu: „Je mi líto, pane a paní, to víte, máme obsazeno. Ale kdybyste si

trochu pospíšili v našem baru, tak chytnete ještě něco volného na záchytce.”

o o o

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

45

Jaký je rozdíl mezi švédským, francouzským a českým důchodcem? Švédský se probudí, pak se

nasnídá ze švédského stolu, popadne raketu a jde do si svého klubu zahrát tenis. Francouzský

důchodce se probudí, pak si dá k snídani francouzskou bagetu s camembertem a odjede do svého

klubu hrát golf. Český důchodce se probudí, pak si dá švédské kapky, popadne francouzské hole a

jde do práce…

o o o

Jak si léčí chřipku Angličan,Francouz a Čech? Angličan si veme láhev své oblíbené whisky a jde

ji vípít do svého klubu, kde pak stráví celý den, Francouz si veme láhev dobrého koňaku a jde jí

vypít ke své milence, s kterou stráví celý den, Čech sveme láhev ranní moče, jde s ní na zdravotní

středisko, kde stráví celý den čekáním na výsledky…

o o o

Za prsní implantáty a viagru se v současné době utrácí podstatně více peněz, než na výzkum

Alzheimra. To znamená, že kolem roku 2030 zde bude široká důchodcovská populace s krásnými

ňadry a obrovskými erekcemi, která si ale na nic na světe nevzpomene, co s tím…

o o o

Malý chlapec sedí na obrubníku a usedavě pláče, když tu kolem prochází jeden děda.

"Co se děje, chlapče?" ptal se, "proč pláčeš?"

"Pláču, protože nemůžu dělat věci, které dělají velcí kluci."

Stařík si sednul vedle něj na obrubník a začal taky plakat.

o o o

Babička říká vnukovi: "Pepíčku, když kašleš, dej si ruku před pusu!"

Pepíček: "Neboj babi, mně zuby nevypadnou."

o o o

"Pane doktore, já mám vždycky v noci sen, v němž vidím spoustu polonahých dívek, které

pobíhají kolem mé postele" stěžoval si dědeček u lékaře." "Aha, a vy byste chtěl, abych vám

pomohl se toho snu zbavit?" "Ne, kdepak. Jen ať tolik nedupou!"

o o o

Poslední den v roce vedou odsouzence na smrt. Odsouzenec je ale podezřele veselý, prozpěvuje si

a vesele poskakuje. Katovi už to připadá divné a tak mu to nedá, že se konečně zeptá: „Člověče,

víte vy vůbec, co vás čeká?!”

„Vím. Konečně budu jednou na Silvestra pořádně sťatej!”

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

46

Oznamy

Vážení krajané, členové spolků sdružených ve SSČS !

Jak jistě víte, u příležitosti stoleté existence Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku

připravujeme vydání souborného almanachu, ve kterém bude mít každý spolek možnost pre-

zentovat svoji činnost z dávné i nedávné minulosti.

V této souvislosti upozorňuji na jeden z bodů zvláštního listu k zápisu ze schůze 17.10.2015,

ve kterém, kromě jiného, stojí:

Fotografie a další příspěvky je třeba poslat přímo Jiřímu Dvořákovi (v průměru připadne na

jeden spolek cca 1 – 2 stránky formátu A5. Celý zápis je k nahlédnutí na webu svaz-spolku.ch.

J. Dvořák je vedoucím koordinační skupiny a jeho mailová adresa je: dvosen@solnet.ch

Zašlete prosím obrazový materiál z minulosti i z aktuální činnosti vašeho spolku (k výběru, proto

dostatečný počet) a texty přímo jemu, a to obratem – přeci nechcete, aby právě pod názvem

vašeho spolku bylo pouze prázdné místo!

Pozor! Almanach bude celý v barvě. Fotografie pro barevný tisk musí mít dostatečnou

velikost (ne rozměry, ale počet pixlů, každá přinejmenším 1 MB, čím větší, tím líp.

Helena Springinsfeld

jednatelka Svazu spolků

Masarykův fond při Svazu českých a slovenských spolků ve Švýcarsku

Vážení přátelé,

těší nás, že jsou stále mezi námi krajané, pro které jsou Masarykova slova o účinné lásce

k bližnímu živou výzvou. Těmto patří náš upřímný dík.

Žijí mezi námi krajané, často nepovšimnutí, které zasáhla nezasloužená tvrdost osudu. Jsou

nemocní, osamocení, v nezajištěném stáří nebo nezaměstnaní. Díky Vašim příspěvkům můžeme

pomoci překonat často velmi obtížnou situaci našich krajanů ve Švýcarsku.

Pokud znáte ve svém okolí sociální případy, oznamte je laskavě jednatelce Správního výboru

Masarykova fondu paní Marii Fischerové, tel 031 371 72 82.

Za Správní výbor Masarykova fondu

Dušan Šimko, předseda

Pro informaci: 12 členů Správního výboru je voleno delegáty sjezdu Svazu českých a slovenských

spolků ve Švýcarsku. Hospodaření fondu je ročně kontrolováno revizory Svazu spolků.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

47

Zpravodaj na webu … najdete na stránkách Českého velvyslanectví Bern.

Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na

http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/cesi_zijici_ve_svycarsku/index.html

(tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch)

Pro koho? Neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat

Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě

nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde

Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti

spolků SSČS

Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci.

Inzerce

TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL BADEN

Vás srdečně zve na

40. jubilejní Sokolský ples

který se koná v sobotu 23. ledna 2016 ve velkém sále sportovního střediska TÄGERHARD ve WETTINGENu.

Otevření sálu v 19:30 hod. Vstupné: CHF 48.-, mladí do 25 let a stále-mladí v důchodovém věku CHF 38.-

K tanci hraje český taneční orchestr „Horvath Band“ Úbor večerní, společenský

Předprodej vstupenek : Jaroslava Krump 056´442 40 93 Postkonto: SOKOL Baden, 60-125441-6

Informace: jarka.krump@hispeed.ch, vm.guenter@hispeed.ch

www.sokol.ch

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

48

Ceník inzerátů ve Zpravodaji

1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.-

2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu

3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě

dostatku volné plochy) = příplatek 20%

4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.-

5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma

Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%,

b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20%

Chcete si přivydělat?

V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu

25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová

a nevztahuje se na řádkovou inzerci.

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

49

JAK UHRADIT PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ A INZERÁTY?

Konto ve Švýcarsku: PostKonto:

Verband SSCS, Zpravodaj - Presseorgan, 6006 Luzern

Kontonummer: 80-70357-1

IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1

Pro platby z ciziny: Credit Suisse AG:

Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken, CH-8070 Zürich

IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0

Clearing-Nr.: 4835, BIC / CRESCHZZ80A

Konto pro platby z České republiky: Poštovní spořitelna:

Název účtu: Jaroslav Havelka

Číslo účtu: 218 798 369 / 0300

IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC / CEKOCZPP

Přihláška k odběru Zpravodaje od .............

A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte)

Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................

Ulice/číslo …………………………………….....................................................................

PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………...

Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………

B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar:

Paní/Panu: Jméno/příjmení:………………………………………………………………………

Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..………….

PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….

Složenku na zaplacení zašlete na adresu A

zpravodaj 12 / 2015 spravodaj

prosinec december

50

Předplatit si Zpravodaj znamená

mít dobrého společníka po celý rok

Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach,

Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: andrej.hrico@hotmail.com

Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico

Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04,

e-mail(svaz spolků): info@svaz-spolku.ch ; Jan Edward Hýsek, e-mail: jan.hysek@yahoo.com

Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace):

Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48,

e-mail: zpravodaj-admin@svaz-spolku.ch

Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach,

Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail: andrej.hrico@hotmail.com

Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo

ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně.

Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und

Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch

Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce.

Zveřejněné články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.