NOVÉ VÝZVY A NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI PRO

MORAVSKÝ KRASZpravodaj MAS Moravský kras, o.s.pro Strategický plán Leader 2007-2013

Číslo 4/2010www.mas-moravsky-kras.cz

Až vymřou včely, lidstvo přežije jen o čtyři roky, prohlásil prý kdysi Albert Ein-stein. Včely jsou v roli opylovačů rostlin opravdu nepostradatelné. Celá jedna tře-tina celosvětové produkce potravin je to-tiž přímo či nepřímo závislá na opylovací činnosti včel.

Včelaření je bezesporu bohulibou lid-skou činností, a to nejenom z tohoto po-hledu. Lidé žijící ve vyspělých západních zemích bývají často odtrženi od základ-ních přírodních, psychologických a socio-logických souvislostí, potažmo odtrženi od sebe sama. „Zájmové včelaření umož-ňuje člověku dostat se do blízkého kon-taktu s přírodou a dává mu prostor uvě-domit si, jaká je jeho role v přírodě a ve světě takovém, jaký je. Podmiňuje hlubší sociální cítění člověka i lidské vztahy,“ říká Rudolf Rybář, předseda nej-staršího včelařského spolku na území blanenského okresu.

Počátky včelařství na Blanensku jsou spjaty s obcí Sloup a datují se do přelo-

mu 19. a 20. století. V té době se ve Slou-pě pravidelně scházeli k výměně zkuše-ností tehdejší chovatelé včel ze širokého okolí. Zájem o včelaření mezi lidmi po-stupně rostl, proto se tehdy již aktivní včelaři obrátili na Zemský ústřední spo-lek včelařský v Brně a požádali o povole-ní založit spolek včelařů.

Bylo jim vyhověno, a tak skutečně 6. dubna 1902 vznikl ve Sloupě vůbec první včelařský spolek na území dnešní-ho okresu Blansko. K výše uvedenému datu měl patnáct aktivních včelařů z de-víti obcí. S přibývajícími léty se přidávali včelaři z dalších vesnic a v roce 1937 jich organizace sdružovala už třicet šest. Základní organizace Českého svazu vče-lařů Sloup sdružuje nyní včelaře v obcích: Sloup, Němčice, Petrovice, Žďár, Šošův-ka, Vysočany a Vavřinec. Katastry těchto obcí současně tvoří i pastevní rajon. „Je-ho atraktivita tkví především v příznivém poměru zastoupení lesních porostů a or-né půdy, které umožňují získávat základ-

ní produkty na úrovní bioproduktů,“ při-pomněl Rudolf Rybář.

Význam včely medonosné v současné době nespočívá jen v získávání takzvaně přímých produktů - medu, vosku, mateří kašičky, propolisu, jedu a pylu, ale přede-vším v oblasti opylovací činnosti. „Celá jedna třetina celosvětové produkce po-travin je přímo či nepřímo závislá na opy-lovací činnosti včel,“ zdůrazňuje Ru-dolf Rybář.

Včelí společenství mají kromě toho ta-ké velký vliv na vývoj životního prostředí, jehož úroveň nejen vytvářejí, udržují a rozvíjejí, ale také velmi citlivě reagují na jeho změny. Způsob života včely me-donosné nám může být i dobrým mode-lem pro pochopení principu soužití, pro pochopení významu a struktury lid-ských vztahů. Včelí matka bývala často považována za vládkyni včelstva. Dnes již víme, že není panovnicí s neomeze-nou mocí, ale je nositelkou sociálních vazeb, které včelstvo stmelují a v němž rozhodují dělnice v zájmu celého spole-čenstva.

První včelařský spolek vznikl ve Sloupě

2

Posedět v malovaném sklípku, popít dobré víno a zazpívat si s cimbálovou muzikou může být sice pro cizince krásný záži-tek, ale jak se zdá, jen s ním si jižní Morava nevystačí.

Do kraje stále častěji přijíždějí turisté, kteří chtějí i jiné zá-žitky. Projížďka na kole mezi vinohrady nebo na lodi je pro ně málo. Některé agentury na tyto zvláštní choutky již zareagova-ly a nabízejí třeba večer v dobovém stylu. A nemusí to být jen středověká hostina na hradě, ale například i večírek ve stylu Černých baronů, při kterém si mohou zazpívat budovatelské písně z padesátých let minulého století. Odborníci tomu říka-jí incentivní programy a jejich nabídka na jižní Moravě je cel-kem pestrá.

„Často o ně mají zájem třeba firmy, které tady pořádají semi-náře a chtějí, aby se jejich účastníci ve volných chvílích poba-vili a při společné zábavě se i trochu stmelil kolektiv,“ říká Lu-káš Bačík, projektový manažer Centrály cestovního ruchu - Již-ní Morava.

Turisté létají balonem nebo skáčou do sena Například u hotelu Bukovanský mlýn nedaleko Kyjova se ob-

čas zaměstnanci firem baví tím, že házejí vidlemi nebo skáčou do sena. Nad Pálavou se zase vznášejí v balonu a na hradě Veveří sestupují do sklepení nebo šplhají až na půdu.

„Hospodářský víceboj jsem vymyslel už před asi osmi lety, v podstatě na přání jedné firmy, která mne požádala o to, abych jí připravil netradiční program. Před dvěma lety, kdy se otevřel Bukovanský mlýn, jsme ho zařadili do zdejší nabídky a je o něj docela velký zájem,“ uvedl ředitel hotelu Pavel Růžič-ka. V Bukovanském mlýně jsou v tomto ohledu aktivní, na ob-jednávku zorganizují slováckou zabijačku nebo mlynářský po-tlach. „Původně jsme tyto programy chtěli nabízet i v zahraničí, ale poptávka je tak velká, že už tam nové klienty ani hledat nemu-síme. A cizince tady máme i tak, přijíždějí jako zaměstnanci nadnárodních společností, které působí v Česku,“ říká Růžička a vzpomíná, jak jeden program zajišťovali pro skupinu, ve které se mluvilo jen anglicky.

Dokonce ani pilot balonu Pavel Míšek si nemyslí, že turisté jezdí na jižní Moravu jen proto, aby si sedli do sklípku. „Lítáme s nimi balonem, hlavně nad Pálavou a nad Brnem. A nejsou to jen individuální turisté, občas tuto atrakci objedná i nějaká fir-ma,“ popisuje.

Odreagování s trochou adrenalinu nabízí společnost Auto-motodrom Brno. S tím, že si firmy mohou obchodní schůzky na jižní Moravě zpestřit jízdou po Masarykově okruhu. Černé barony nebo party ve stylu Jamese Bonda zajišťuje pro turisty agentura Zabloudil.

„Většinou jsou to hosté hotelů, se kterými spolupracujeme. Například s Panskou Líchou u Soběšic nebo Santonem u Br-něnské přehrady. Děláme pro ně například letecký den, pro-jížďky po Lednicko-valtickém areálu nebo je v dobovém stylu i se soutěžemi bavíme na hradě Veveří,“ uvedla Renata Mrkvi-cová z agentury Zabloudil.

Netradiční zážitky chtějí hlavně mladí. Někdy jsou to firem-ní akce a hosty jsou právě cizinci. „Nejčastěji Němci a Raku-šané, ale i Slováci,“ líčí Renata Mrkvicová. Jestli se zahraniční hosté umí na takových akcích lépe bavit než ti tuzemští, to si netroufá hodnotit.

„Záleží na kolektivu. Většinou se však do netradičního pro-gramu spojeného se soutěžemi ochotněji zapojují mladší ko-lektivy,“ míní Pavel Růžička z Bukovanského mlýna.

Ani s netradičními zážitky si však jižní Morava zřejmě ne-vystačí. Tomio Okamura, viceprezident Asociace českých ces-tovních kanceláří a agentur, již delší dobu Jihomoravský kraj kritizuje kvůli tomu, že turistům nabízí málo místních speci-alit. Na jídelních lístcích zdejších restauracích jich podle něj moc není.

Podle jeho názoru zaspal i s budováním termálních koupa-lišť, a tak mu hodně turistů, včetně těch zahraničních, utíká do sousedního Rakouska, na Slovensko nebo do Maďarska.

Kolik lidí navštívilo kraje

Top výletní cíle na jihu Moravy Hrad Špilberk, Státní zámek Lednice, Státní zámek Lysi-

ce, Zámek Milotice, Zámek Slavkov-Austerlitz, Zámek Valti-ce a Salon vín České republiky, Mendlovo muzeum, Morav-ské zemské muzeum - Dietrichsteinský palác, Regionální mu-zeum v Mikulově, Slovanské hradiště v Mikulčicích, Umělec-koprůmyslové muzeum, Technické muzeum v Brně, Skanzen Strážnice, Mohyla míru, Památník písemnictví na Moravě, Mo-ravský kras, Baťův kanál, Western park Boskovice, Znojemské podzemí, Automotodrom Brno.

Turisto, hoď si vidlemi

Kraj Počet turistů Oproti roku 2008Jihomoravský 352 000 -22Královéhradecký 234 000 -19Ústecký 108 000 -16Liberecký 173 000 -14Pardubický 50 000 -14Středočeský 153 000 -13Moravskoslezský 119 000 -13Olomoucký 85 000 -12Zlínský 65 000 -11Praha 3 803 000 -6Jihočeský 285 000 -6Vysočina 51 000 -6Karlovarský 453 000 -5Plzeňský 148 000 -4Zdroj: Český statistický úřad, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

3

Dvaapadesátiletý Jan Sedlák ze Šošův-ky a jeho o rok mladší manželka Eva vstávají denně před pátou ráno. Kvůli práci na své kozí farmě a v rodinné mlé-kárně. V noci na včerejšek spali jen dvě hodiny. I když výrobu sýrů odložili až na odpoledne. Zaměstnaly je přípravy na návštěvu asi stovky hostů. Kozí farma se totiž dostala na seznam míst zařaze-ných na oficiální program takzvané mi-nisteriády.

„Výrobu jsem musela odložit. Musím počkat, až prohlídka skončí, zasanovat prostory a začít až odpoledne. I tak jsem vstávala jako vždy, museli jsme připravit vše na ochutnávky, manžel dojil. A spát jsme šli ve tři hodiny ráno,“ vysvětlovala Eva Sedláková s úsměvem.

Samotní ministři zemědělství sice do Šo-šůvky přijet neměli, Sedlákovi ale strávili půl dne průvodcováním asi sedmdesátky delegátů ministerského doprovodu a tří de-sítek zahraničních novinářů. Držitelé znač-ky regionální produkt Moravského krasu, jejichž kozí sýry se chlubí i oceněním Zlatá chuť a Zlaté plody Jižní Moravy, jim ukazo-vali, jak se daří chovu koz v krasové oblasti i v jakých podmínkách se v rodinném pod-niku zpracovává a vyrábí několik tun kozích sýrů ročně. „Nečekali jsme, že nás zařadí do programu, o to víc nás to překvapilo. Sa-mozřejmě příjemně, je to hodně reprezen-tativní návštěva. Dozvěděli jsme se to asi před měsícem a půl, tak jsme alespoň do-končili věci, na které nebyl čas. Spíš než speciální příprava to ale bylo vymetení pa-

vouků,“ doplnil Jan Sedlák. Přesto delegáty čekaly speciality. Třeba archivní sýr eida-mového typu, který zaujal hlavně italské a anglické ochutnávače. Před domem také dočasně vyrostl velký stan s posezením. „Evropská unie nám pomohla dotací z fon-du Leader, dali nám příspěvek na multi-funkční areál před domem, kde máme ohrádku s kozičkama, sedlácký stůl na ochutnávky, doplňovat zde budeme i vý-stavku zemědělských strojů. Museli jsme se nějak revanšovat,“ vysvětluje usměvavá

paní domu, když delegáti míří z jejího dvor-ku s malou výrobnou kolem pultu se sýry zpět do autobusu.

Někteří z nich včetně členů policejního doprovodu se zásobou právě nakoupených mléčných dobrot. Většina také s velkou úle-vou, dveře domácí toalety se zejména díky dámské části delegátů ministerstev země-dělství netrhnou.

Na početné návštěvy jsou ale v Šošůvce zvyklí. Sedlákovi totiž spolupracují s Men-delovou univerzitou. Na farmu se tak pra-videlně jezdí dívat studenti z celého světa. „Zrovna zítra mají přijet studenti ze 17 ze-mí. Čeká nás tak další prohlídka,“ dodává Jan Sedlák, když spolu se starostou Šo-šůvky čeká na opožděný třetí autobus ná-vštěvníků. Předchozí dva dorazily zase dří-ve, než bylo ohlášeno. A neplánovaně se rozdělily.

Ani po odjezdu všech ale Sedlákovy ne-čeká relax. „Odpoledne začneme výrobu, jede každý den, sedm dní v týdnu, mléko se musí zpracovat. Balit sýry budeme na-místo odpoledne asi někdy v noci,“ krčí majitel kozí farmy rameny.

Firmu, která dodává čerstvé sýry a je-jich ochucené variance s bylinkami, ba-zalkou, gyros příchutí i brynzu či archivní sýr do celé země, táhne s manželkou a rodiči. Pomáhaly i děti, dcera je ale po porodu, syn po operaci. A na zaměst-nance nejsou zatím kvůli výdajům za no-vé přístroje peníze. „Letos jsme poprvé dorovnali nabídku a poptávku. Další roz-šiřování si ale musíme rozmyslet. Teď máme 120 koz a dalších čtyřicet nachov. A jsme na to čtyři,“ dodává Sedlák.

(Zdroj: idnes.cz)

Evropská unie na kozí farmě

Dříve stával v Bořitově dřevěný kostelík. „Pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století tady byl postaven kostel z kamen-ných kvádrů s románskými okny,“ uvedl kněz z Černé Hory Vladi-slav Valentík, který je zároveň administrátorem v Bořitově. Okna byla později zazděna a proražena nová, půloblouková. Nejstar-ší částí je loď kostela. Věž byla přistavěna roku 1305. Při opra-vách byla zvyšována a její dnešní podoba pochází z roku 1840.

V době husitských válek bylo mnoho kostelů zbořeno. Ani bo-řitovský kostelík nebyl ušetřen a čekaly ho tedy rozsáhlé opra-vy. V roce 1480 byla přistavěna kaple svaté Anny. Dále byl omít-nut vnitřek i venek kostela. Některé křídové kvádry nosných zdí musely být vyměněny.

„Roku 1874 byly pod pěti vrstvami líčení objeveny nástěnné malby. Později byly fresky obnaženy a restaurovány,“ sdělil Va-lentík. Původ maleb spadá do různých období. Jižní stěnu zdo-bí románská malba z druhé čtvrtiny 13. století, která zobrazu-je postavu svatého Kryštofa. Freska patří mezi nejstarší u nás.

„Zajímavé je, že svatý Kryštof je tu dvakrát,“ upozornil kněz. Při vstupu do kostela vidíme po pravé straně obraz svatého

Kryštofa a po levé se nachází téměř totožný, avšak o dvě stě let mladší. O skutečném důvodu se můžeme jen dohadovat.

„Možná se jim ten první Kryštof nelíbil, tak namalovali nové-ho a toho původního zamalovali,“ řekl s trochou nadsázky Vla-dislav Valentík. Zároveň upozornil, že i jednotlivá data se v růz-ných písemných zdrojích liší. „Zkrátka může to být tak, případ-ně jinak,“ připustil další možné verze výkladu.

Vzácné malbyOstatní malby v presbytáři a na severní straně spadají do dru-

hé poloviny 15. století. V presbytáři vidíme tři pásy maleb zob-razujících Zápas svatého Jiří s drakem, Poslední soud a Výje-vy z Kristova života. Boční kaple je vyzdobena malbou svatého Mikuláše s donátorem.V průčelí chrámu bylo nalezeno původní okno v gotickém slohu. Rozbitá a zazděná žebra a skla byla peč-livě srovnána a bylo obnoveno původní okno s vitráží znázorňu-jící svatého Jiří. Z let 1750 – 1800 pochází většina historické-ho vybavení, a to hlavní oltář, oltář v kapli Panny Marie, Kalvá-rie, kazatelna, křtitelnice a socha archandělů Rafaela a Michae-la, vše v barokním stylu. Asi uprostřed kostela se nachází v pod-zemí šlechtická krypta, kde byli pochováni patroni zdejšího kos-tela. Roku 1913 byla krypta otevřena a byly zde nalezeny „rakve s těly nepoškozenými“.

(Zdroj: denik.cz, autor: Marie Hasoňová)

Bořitovský kostel ukrývá starou fresku

Po smrti se vznáší Panna Marie s tě-lem i duší do nebe. Takový příběh vypráví mlčky Světelský oltář v adamovském kostele svaté Barbory. Torzo patrně nej-většího gotického oltáře, o němž lidstvo ví, bylo jmenováno národní kulturní pa-mátkou.Ta se bude v budoucnu ucházet o zápis na seznam UNESCO.

Ze Světelského oltáře vystupuje jedna-padesát figur. Jsou to hlavy, poprsí i celé postavy. „Jde o pozůstatek patrně největ-šího gotického oltáře, o jehož existenci se ví. Jeho výšku odborníci odhadují na devatenáct až dvaadvacet metrů. Světelský oltář je navíc jedním z nejvý-znamnějších děl pozdněgotického řez-bářského umění v Evropě,“ míní Petra Ul-brichová z ministerstva kultury.

Podle ní byl oltář jmenován národní kul-turní památkou tento týden. Zabodoval vedle přemyslovského krucifixu z Jihlavy, zlomku latinského překladu Dalimilovy kroniky, motorového vlaku Slovenská stre-la či Závišova kříže z vyšebrodského kláš-tera. „Znamená to povýšení jeho památ-kové hodnoty,“ upozornila Ulbrichová.

Umění 16. stoletíDo lípy vyřezaný oltář ale míří výš. Farář

Jiří Kaňa by jej rád viděl na seznamu UNESCO. „Zkusíme jej tam zapsat. Jde totiž o památku, která svým významem přesahuje Evropu. Podobných věcí ve světě moc není,“ nastínil Kaňa. Oltář pochází ze šestnáctého století. Podle fa-ráře je obrazem toho, jak si tehdy lidé

představovali nebe. „Mši svatou slouží-me u stolu. Věříme přitom v přítomnost živého Ježíše Krista. Lidé tedy prostředí kolem stolu ozdobili jako nebe. Světelský oltář ukazuje představu lidí ze šestnácté-ho století,“ přiblížil Kaňa.

Není jasné, kdo unikátní dílo vytvořil. S Oltářem je spjato jediné jméno. „Do-chovala se pouze zmínka o Ondřeji Mor-gensternovi. Mohl to být jeden z řezbářů nebo jejich šéf,“ domnívá se Kaňa. Celý oltář zdobil v dávných dobách cisterci-ácký klášter v dolnorakouské Světlé. V roce 1857 jeho část převezl kníže Alois z Liechtensteina do Adamova. Tor-zo velkého dřevěného díla pak bylo na-instalováno jako boční oltář v právě do-stavěném kostele svaté Barbory.

Pokud by Světelský oltář svět zaujal, stal by se jedinou památkou chráněnou UNESCO na Blanensku. Marek Fajman z památkového ústavu v Brně ale oltáři velkou šanci nedává. „UNESCO preferu-je spíš záležitosti z Afriky nebo Asie. Jsou nám vzdálené třeba tamní sochy bohů.

Naopak křesťanská Evropa už své řekla,“ sdělil Fajman s tím, že Světelský oltář je sice významný, svět má však lať-ku nastavenou příliš vysoko. „Oltář by mohl zaujmout v nové kategorii evrop-ských památek. O toto vlastní UNESCO usiluje Evropská Unie. Ta chce zapsat památky, které by ve světovém měřítku nezabodovaly,“ dodal památkář.(Zdroj: deník.cz, autor: Karolína Opatřilová)

Světelský oltář chce mířit výš. Pod UNESCO

Jižní Morava: dramaticky ubylo zahraničních turistů

Turisté přestávají jezdit na jižní Moravu. Kdo by se divil? Jeďte do nějaké vinařské vesnice. Většinou najdete zabedněné vin-né sklepy a nejjednodušší způsob, jak si koupit lahev moravského vína, je zajet na benzinku a hledat v regálu mezi auto-kosmetikou a čokoládami. A centrum již-ní Moravy Brno? Má ještě smysl znovu vy-pisovat, co vše tu v porovnání s jinými městy chybí? Brňanům ne. Inženýři ces-tovního ruchu rýsují představy o kongre-sové turistice, komplexní infrastruktuře, vyžití a nabídce. Na pocit turisty a jeho případný návrat má vliv něco jiného. Služ-by a ochotný personál. Na protivné obli-čeje se nikdo jezdit dívat nebude. A sami se podívejte okolo sebe, kolik se jich tu dá stále potkat.

(Zdroj: idnes.cz)

Jih Moravy vystřízlivěl z turistického nadšení. Kraj zámků, vinic a přírodních krás ztratil loni oproti předchozímu roku dvaadvacet procent zahraničních turistů ve srovnání s předchozím rokem. To je úby-tek zhruba 70 tisíc návštěvníků. Tak vel-ký propad žádný jiný kraj nezaznamenal; většinou se pohybuje kolem pěti procent. „Má to na svědomí hlavně veletržní a kongresová turistika, kterou pozname-nala krize. I zahraniční firmy nyní zvažují všechny výdaje a těchto akcí se zúčast-ňují méně,“ říká manažer Centrály ces-tovního ruchu - Jižní Morava Lukáš Bačík.

Odliv zahraničních turistů má dopad na místní ekonomiku, kraj ho chce proto zastavit.

Faktem na druhé straně je, že po Praze a Karlovarském kraji je jižní Morava stále třetím nejčastějším cílem cizinců.

(Zdroj: idnes.cz)

Protivný personálomluvit nejde

4

Právě vydaná kniha z dílny občanské-ho sdružení Drnka z Drnovic Pospolitosti nikdy dosti navazuje na dvě předchozí publikace Kulisy venkovského života a Na tom našem dvoře.

V těchto publikacích předchůdci dneš-ních autorů, studentů předmětu Sociolo-gie venkova a krajiny, vyučovaného na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně drnovickým sociologem Pavlem Klvačem, zachycují prostředí ob-cí a domácí život obyvatel vesnic mikro-regionu Drahanská vrchovina.

Poslední část této neformální trilogie se zaměřuje na život ve veřejném prosto-ru. To však ne ve formě občasných před-volebních mítinků či „obnovovaných tradic“ (ve skutečnosti spíše uměle zaváděných, jak ostatně trefně připomíná Pavel Klvač ve svém úvodním textu), ale na život všední, obyčejný, který by čtenář nejspí-še při povrchním pohledu za život pospo-litý ani neoznačil.

Pospolitost zde není vyjádřena jako prostá fyzická přítomnost skupiny lidí, ale jako fenomén, jehož projevy lze pozo-rovat i při absenci osob. Čtenáře tak au-toři důmyslně vtáhli do zvláštní hry. Může sám testovat, zde v příslušné fotografii nalézá prvky komunitního života a své

zjištění porovná s komentářem autorů obrázků. Může souhlasit, vnitřně polemi-zovat, ale rozhodně nahlédne hlouběji než jen na povrch střípků mozaiky života jednoho regionu. Zobrazí se mu totiž i uvažování autorů fotografií – mladých li-dí, sociologů i fotografů často spíše snahou než suchou akademickou odborností, kteří však asi právě proto vytvořili výpo-věď poutavou a povětšinou bystře tref-nou.

Jak jinak ocenit přiléhavé označení svátku Dušiček za skutečné setkávání ži-vých na hřbitově? Mládí a dobrá paměť rovněž asi autory i autorky vedlo k tomu, že neopomněli včlenit téma autobusové zastávky, jejíž pochybnou intimitu ocení nejeden „mladý návštěvník večerní za-stávky“.

Publikace (a zejména celou trilogii) tedy považuji za přínosnou z více hledisek. Ci-zí čtenář se poučí jak o životě regionu, tak o myšlení studentů. Ovšem čtenář z vesnic v knize zobrazených nahlédne i na to, jak se na něj, jeho dům a obec dívá návštěvník, což může být jistě zajímavé zjištění.

Recenzent musí ocenit úsilí autorů fo-tografií i doprovodných textů a v minimál-ně stejné míře i práci editora, který usku-

tečnil výběr z mnohem většího počtu snímků. Kniha ve mně vyvolala rozpaky jen v jedné věci – zda-li není jak v úvod-ním slově, tak občas i v komentářích až příliš nostalgická a tesknící po tom, co „bylo“, když přitom dokládá, že toho „je“ stále dost. Kniha Pospolitosti nikdy dosti mapuje život na Drahanské vrchovi-ně. Slavnostní uvedení knihy se uskuteční jako součást doprovodného kulturního programu Ekologické pouti k bažině, kte-rá začíná právě tuto sobotu ve 13.30 ho-din před obecním úřadem v Drnovicích.

Trilogie začala v roce 2006 publikací Kulisy venkovského života, která se za-měřila na předměty charakterizující život v obcích Drahanské vrchoviny.

O rok později vyšel druhý díl: fotografic-ká kniha Na tom našem dvoře. Ta se vě-nuje fenoménu samozásobitelství, pěsti-telství a chovatelství ve stejném venkov-ském prostředí.

Nyní logicky řadu uzavírá díl věnovaný mezilidským vztahům. Kniha se podle Kl-vače snaží zmapovat, zda ve venkov-ském prostředí Vyškovska stále funguje komunita, pospolitost a do jaké míry do něj už pronikl běžný městský stereo-typ ve vzájemném chování.

(Zdroj: deník.cz, autor: Zbyněk Ulčák)

Pospolitosti nikdy dosti uzavírá fotografickou trilogii

5

Rozhovor na téma byrokracie v SZIF, problémy s administracemi a výplatami dotací a srovnání s ostatními Státy EU.

V poslední době se objevují hlasy pou-kazující na příliš byrokratický přístup Stát-ního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).

Jak se na to díváte?SZIF slyší na konstruktivní kritiku,

v rámci které řeší vzniklé problémy, a to například při jednání Antibyrokratické komise ministerstva zemědělství a pra-covními skupinami monitorovacího výbo-ru. Stejně tak je známo, že SZIF a řídící or-gán Programu rozvoje venkova (PRV) ve spolupráci s pracovními skupinami monitorovacího výboru neustále pracují na pravidlech tak, aby vycházely vstříc ža-datelům o dotace. Stává se však, že prá-vě náměty přednesené některými nevlád-ními organizacemi často zvyšují počet kontrol a dokládání splnění těchto změn a navyšují tak administrativu (byrokracii).

Připouštíte tedy problémy zemědělců plynoucí z administrace a výplat do-tací?

Problémy, které se vyskytují při admi-nistraci a výplatě dotací jsou spíše výji-mečné. Všechny interní směrnice SZIF včetně kontrolních postupů vycházejí pouze z podmínek pravidel pro žadatele, které vydává ministerstvo zemědělství a v nichž jsou obsaženy i podmínky z le-gislativy ČR a EU. Pokud příjemce dotace

dodrží podmínky pravidel, které jsou transparentním způsobem předem zná-my, má vždy jistotu, že obdrží dotace v pl-né výši. Z praxe ovšem víme, že někteří příjemci dotací na konci projektu oproti původním předpokladům uplatňují napří-klad výdaje, které s jednotlivými projekty prokazatelně nesouvisí. Tyto nepřijatelné výdaje jsou bohužel odhalovány až při sa-motné kontrole na místě. Ztěchto důvodů se pracuje na detailnějším rozpracování metodiky zadávacího řízení adále budou také podrobněji rozpracovány způsobilé a nezpůsobilé výdaje v jednotlivých opat-řeních, podopatřeních a záměrech, aby nedocházelo k pochybení. V letošním roce již došlo ke zjednodušení a snížení počtu kontrol, prováděných regionálními odbory SZIF. Konkrétně v PRV nebude například prováděna návštěva na místě u projektů do dvou milionů korun způsobilých výdajů a od dvou do pěti milionů korun budou z kontrol vyloučeny projekty, u kterých se uskutečnila kolaudace. Došlo také ke sní-žení množství předkládaných příloh a do-kladů o 50 procent. K dalšímu zjednodušení dojde při ověřování plateb na centrálním pracovišti SZIF, kde bude ověřováno asi 50 procent projektů, a následná opatření se připravují.

Jak si ČR stojí v kontrolách vyplácení dotací v porovnání s ostatními státy EU?

Od platební agentury, vyplácející dota-ce z veřejných peněz, se mimo jiné očeká-

vá, že zamezí jakémukoliv neoprávněné-mu poskytnutí dotací a následně jejich čerpání v rozporu se stanovenými pravi-dly. SZIF ale kontrolami chrání také samot-né zemědělce, aby nemuseli po následné kontrole EU vracet dotace po proplacení. Není náhoda, že na základě rozhodnutí Ev-ropské komise z 11. března 2010 nemusí ČR na rozdíl od naprosté většiny států EU, mezi kterými je například Španělsko, Velká Británie, Nizozemsko Belgie, Irsko, Itálie, ale také Francie a Německo, vracet neo-právněně čerpané dotace v celkové výši 8,8 miliardy korun. Důvodem je skuteč-nost, že ČR prostřednictvím SZIF ochráni-la příjemce dotací a vyvarovala se nejčas-tějších chyb dvaceti zemí EU, které mají na základě zjištění Evropské komise mi-mo jiné velmi slabé kontrolní prostředí, špatnou kvalitu a načasování kontrol, ne-dostatečné množství a kvalitu klíčových a pomocných kontrol, nedostatečné množství nebo neprovádění kontrol na místě, nedostatky v administrativním a kontrolním systému, nezpůsobilé výda-je a náklady, překročení finančních stropů či nedodržování platebních lhůt. I přesto, že se některé požadavky a pravidla při ad-ministraci a vyplácení dotací z peněz EU, ale také z národního rozpočtu ČR mohou zdát nadbytečné, mají z větší části svůj smysl právě proto, aby nikdo nemohl roz-porovat, na základě čeho byla dotace po-skytnuta a zda byly tyto peníze řádně a účelově využity, a to je jistě v zájmu nás všech.

Rozhovor s Tomášem Révészem, ředitelem Státního zemědělského intervenčního fondu v týdeníku Zemědělec

6

Zoltán Korenek je původem Slovák, žije na Moravě a ovčí sýr ho naučil dělat farmář ze Sicílie. Hluboké Dvory, kde se nachází ovčí biofarma Zoltána Korenka, leží necelých třicet kilometrů od jihomo-ravské metropole. Čtyřiapadesátiletý far-mář se tu zabydlel před deseti lety, když ve vesnici se sedmdesáti obyvateli kou-pil rozpadlý prvorepublikový statek, jenž za komunismu sloužil jako stáj pro koně. Chtěl prý tenkrát změnu.

„Po revoluci jsem podnikal v elektru a docela úspěšně. Dodával jsem do spe-cializovaných obchodů a byla léta, kdy naše firma vydělávala skutečně velko-lepě,“ říká Zoltán Korenek, který původ-ně vystudoval zahradnickou školu. Ča-sem ovšem slibný obchod začaly ničit su-permarkety a velkoobchody, a protože

už měl, jak sám říká, všeho a všech plné zuby, rozhodl se otočit celý svůj dosavad-ní život.

„Proto jsem si vybral ovce. Jsou neu-věřitelně hodné a poslušné, nezatoulá-vají se a neutíkají tak jako krávy. Prostě poslouchají takřka na slovo a jejich pa-sení je hotová duševní ozdravovna. Nic tak člověku nevyčistí hlavu jako toulat se s ovčím stádem po polích,“ říká Korenek.

Než si však ovce pořídil, vyrazil do Ni-try na zemědělskou univerzitu, kde mu poradili, aby choval ovčí plemeno cigá-je, původem z Balkánu, protože z jejich mléka je nejlepší sýr. Obešel také něko-lik slovenských bačů a sbíral od nich ro-zumy. To podstatné jej ovšem naučil ital-ský farmář původem ze Sicílie, s nímž se setkal v Brně. Naučil ho, jak chovat ovce,

starat se o ně, správně dojit a hlavně jak dělat dobrý sýr. Zákazníci si u Koren-ka mohou pořídit nejenom ovčí biosýr, při jehož výrobě farmář využívá sloven-ské i sicilské zkušenosti, ale i klasickou slovenskou brynzu a různé italské speci-ality z ovčího mléka, jako je třeba ricco-ta. Na ovčí bio sýr má certifikát Regionál-ní produkt Moravský kras.

Během sezony, kdy se ovce dojí, tedy od dubna do října, nemá Korenek o zá-kazníky toužící po sýru nouzi, a tak po-stupně rozšiřuje své stádo. Nejde to však úplně rychle. Aby vyhověl nárokům na kvalitu kategorie bio, musí mít maxi-málně sedm ovcí na jeden hektar pozem-ku a sehnat nové pozemky je v okolí po-měrně složité. Dnes se ovcí po okolních polích prohání sto třicet.

Elektronickou databázi takzvaných be-dýnkových systémů prodeje potravin a bi-oklubů sdružujících odběratele biopotravin chtějí do poloviny dubna vytvořit organi-zace zabývající se propagací ekologické-ho zemědělství. Informoval o tom server www.biospotrebitel.cz.

Zájem o tento způsob prodeje hlavně se-zónní zeleniny a ovoce od pěstitelů přímo zákazníkům u nás roste. Odběr bedýnek si obvykle organizují sami zájemci. Skupi-na spotřebitelů se dohodne s místním pěs-titelem, který jim zpravidla v pravidelných

intervalech dodává své výpěstky na odbě-rové místo. Ve stanovenou dobu si tam mo-hou svou „bedýnku“ vyzvednout.

„Do poloviny dubna bude adresář ‚Kam pro bedýnky‘ vydán v elektronické formě a bude dostupný všem zájemcům na in-ternetových stránkách Bio-info.cz, Hnutí Duha a Biospotrebitel.cz,“ uvádějí organi-zátoři. Zájemci o odběr si v budoucnu v ad-resáři jednoduše vyhledají možného doda-vatele z okolí svého bydliště, údaje o jeho sortimentu, kontakt na něj a další potřeb-né informace. „Momentálně evidujeme

27 bedýnkových systémů a 15 Bioklubů,“ řekl k tomu Tom Václavík z agentury Green marketing, která u nás propaguje biopotra-viny a ekologické zemědělství.

Podle něj se ale adresář neomezují pou-ze na bioproducenty, ale chce podchytit ja-koukoliv místní či regionální aktivitu. Pro-dej zeleniny či ovoce s využitím bedýnek se v posledních letech v Evropě rychle roz-šiřuje a dnes jej provozují stovky farmářů a obchodníků zejména ve Velké Británii, ale také v Německu či Rakousku. U nás naopak lidé výhody tohoto způsobu prode-je teprve objevují.

(Autor: Přibík Oldřich)

Připravují seznam systémů „bedýnek“

Italský sýr z Moravy

7

8

Když před pár dny navštívil Tomio Oka-mura Žatec, rozdal i několik receptů, jak vylepšit tamní turistický ruch. Přes-ně takového ho známe. Když se někde v médiích objeví slovo turista nebo ces-tovní ruch, určitě uvidíte a hlavně usly-šíte i mluvčího cestovních kanceláří a úspěšného podnikatele Tomio Okamu-ru. A jako vždy, je nekompromisní.

Je o vás známo, že jste milovníkem piva. Jak se vám, jako zkušenému tu-ristovi, líbilo v hlavním městě chmele a piva?

Bohužel jsem byl v Žatci krátce a měl jsem nabitý program, takže jsem si ho moc neprohlédl. Všiml jsem si ale krásného historického náměstí a hned pomyslel na zatím dřímající potenciál.

Takže si myslíte, že Žatec svůj turistický potenciál dostatečně nevyužívá?

Určitě ne, nevyužívá. V restauracích a dalších podnicích ve městě chybí na-

bídka skutečných lokálních gastrono-mických specialit, nejlépe na základě piva. Proč nejsou nabízeny například různé pivní koktejly? Přitom právě atraktivní jídlo a pití jsou hlavními turistickými lá-kadly ve všech nejnavštěvova nějších ze-mích světa. Třeba Francie, Itálie nebo Španělsko.

Třeba nabízí zase něco jiného.Na zámek nebo procházku historic-

kým městem stačí jít několikrát ročně, ale hlad a žízeň má člověk celoročně několikrát denně. A právě proto by měla být gastronomie jedním ze základních pilířů rozvoje cestovního ruchu. I v Žatci.

Co vás v Žatci nejvíce zaujalo nebo nao-pak zklamalo?

Potěšil mě zájem studentů o ces-tovní ruch, je to dobrá zpráva pro nás pro všechny, že chtějí v cestovním ru-chu něco pozitivního budovat. A zklama-lo? Trochu právě ten nevyužitý potenciál

krásného historického města v kombi-naci z žateckým chmelem. Takové měs-to mělo již dávno turismem daleko více žít a profitovali by z toho i místní obyva-telé.

Zvýšení zájmu turistů si radnice slibu-je také od nového projektu Chrámu chmele a piva, který se právě ve měs-tě staví.

Samotný projekt výrazně nepomůže. Je vždy potřeba ho zasadit do dobře nastave-ného podhoubí, tak, aby projekt byl celo-ročně využitelný. Takovým slibným podhou-bím mohou být právě lokální gastronomic-ké speciality, vhodná skladba ubytovacích kapacit, například v kombinaci s konfe-renčním zázemím, aby byl využitelný mimo hlavní letní sezonu.

V čem je problém takové podhoubí vy-pěstovat?

V České republice je obrovským problé-mem to, že šedesát procent všech zahra-ničních turistů, jezdí pouze do Prahy. To není v žádné jiné vyspělé zemi, z Prahy se u nás jezdí jen na výlety. Důvodem je prá-vě chybějící turistická infrastruktura.

Dobře, kvalitně uvaříme, ale to bude drahé. A místní chodit na drahé nebu-dou, takže zase zavíráme.

Kvalitní a atraktivní jídlo přeci vů-bec nemusí být drahé. Smutnými příkla-dy nevyužitého potenciálu v tomto smě-ru je například pardubický perník nebo olomoucké syrečky. Už dávno tam měly z těchto produktů dělat speciality.

Takže možná cesta je v pivní turistice a nabízení unikátů? Třeba pivo z města chmele s vánoční, velikonoční nebo va-lentinskou příchutí a barvou?

Ano, nabídka různých sezónních piv je jistě také jednou z cest.

Vaše cestovní kancelář se specializuje na Japonce. Jak je dostat do Žatce jako další z mnoha národů, které do města jezdí?

S japonskými turisty do Žatce? To by byl asi problém. Je známé, že japonští turis-té jsou štědří, ale také ohromně nároční. Na čistotu, na obsluhu, musí se myslet na nejmenší detaily. Navíc jezdí na osm dní a projedou třeba tři až čtyři země. Žatec by musel obstát v konkurenci Prahy nebo Vídně, a to je dost obtížné. Obtížně se pro-sazuje i zastávka v Karlových Varech.

(Zdroj: denik.cz, autor: Vít Šimánek)

Tomio Okamura: V žateckém pivu vidí potenciál

9

Křtinský chrám Panny Marie je pova-žován za nejkrásnější barokní církevní stavbu v českých zemích. Už přes dvě stě padesát let vítá poutníky z širokého okolí. Pozoruhodný chrám, z něhož dý-chá zvláštní posvátná atmosféra. Mnoho poutníků v něm nachází útěchu ve svých starostech a bolestech.

Dříve stávaly ve Křtinách dva kostely. Jeden malý, románský ze třináctého sto-letí, a druhý podstatně větší, gotický, po-cházející pravděpodobně z patnáctého století. Ten byl nazýván „německý“, pro-tože se v něm konaly mše svaté slouže-né v německém jazyce.

Jelikož však již tenkrát byly Křtiny vě-hlasným poutním místem a poutníků stá-le přibývalo, bylo nutné postavit mnohem větší chrám. Stavba proto musela být prostorná, schopná pojmout co možná největší počet poutníků. Měla být monu-mentální a současně přívětivě začleněná do okolní krajiny.

Letopisci popisují Křtiny jako místo zá-zračných událostí a uzdravení. V centru tohoto dění byla kamenná socha Panny Marie. Ta byla umístěna v malém kostele. Za podpory zábrdovických premonstrátů, pod něž Křtiny spadaly, se v sedmnáctém a osmnáctém století mariánský kult rozší-řil daleko za hranice Moravy.

V té době pracoval na Moravě vynikají-cí český architekt italského původu Jan Santini Aichel, který se výborně zhos-til svého úkolu a vytvořil hned několik ná-vrhů. Začalo se stavět roku 1712. Nejpr-

ve nová rezidence, potom kaple svaté Anny a základní kámen k dnešnímu chrá-mu byl položen roku 1728. Musely se ovšem zbourat oba původní kostely. Chrám byl dostavěn roku 1744 a začalo se pracovat na vnitřní výzdobě. „Roku 1750 kostel požehnal opat Kryštof Ma-tuška,“ doplnil křtinský farář Tomáš Prn-ka. Socha Panny Marie byla umístěna na hlavní oltář.

Chrám je dlouhý pětapadesát metrů a široký sedmatřicet metrů. Na interiéru pracovali přední umělci té doby. Rozsáh-lé fresky pocházejí ze štětce Jana Jiřího Etgense, obrazová tvorba je zastoupena díly brněnského jezuity Ignáce Raaba, Jo-sefa Winterhaldera mladšího, Josefa

Sterna a podle tradice i olomouckého au-gustiniána A. Lublinského. „Nejkrásnější je však kostel tehdy, když je plný,“ upo-zorňuje Prnka.

V areálu chrámových ambitů je umís-těna pozoruhodná zvonohra. „Skládá se ze sedmadvaceti zvonů, k nimž le-tos přibude ještě šest, bude jich tedy třiatřicet, což má symbolizovat Kristova léta,“ vysvětlil kněz. Zvony hrají různé křesťanské písně. „Zvonohra je napro-gramována, hraje v sobotu a v neděli, v případě potřeby se dá pustit kdykoliv.

Umí zahrát přes šedesát písniček, do budoucna ještě počítáme s další-mi,“ sdělil farář. Jednotlivé zvony drží napevno, po elektrickém signálu se rozpohybuje pouze srdce, které udeří do zvon.

Ve Křtinách dříve stávaly dva kostely

Úspěšný dotační titul pro včelaře bude mít třetí pokračování. Cílem připravova-ného programu, který poběží v letech 2011–2013, je zejména technická po-moc včelařům a skupinám včelařů. Pro-gram umožní odborné školení včelařů, například o prevenci proti onemocnění včel. Program poskytne spolufinancování nákupu nových nástrojů a zařízení nut-ných pro řádnou péči o včelstva, boji proti varroáze a opatřením na obnovu včelstev kvalitním genetickým materiálem. Infor-moval o tom mluvčí ministerstva země-dělství Petr Vorlíček.

V minulých letech zaznamenala celá Evropa úbytek včelstev kvůli varroáze. S tímto úbytkem se včelaři za výrazné podpory ministerstva zemědělství z větší části vyrovnali. Dlouhodobým úkolem je omlazení včelařství. V České republice je málo včelařů v produktivním věku, kteří se včelařství věnují profesionálně. Vče-

lařství je stále spíše zájmovou činností. Jedním z cílů programu je profesionaliza-ce včelařství a zvyšování počtu subjektů s počty včelstev nad 150, což by mělo za-jistit pokrytí potřeb zemědělských produ-centů. Zároveň bude zajištěna dostateč-ná produkce kvalitního tuzemského medu. Důležitou prioritou programu je také zavádění nových technologií a zvyšování mobility včelstev.

Návrh programu bude v nejbližší době schvalovat Evropská komise. Předpoklá-daný objem prostředků na tříleté obdo-bí bude zhruba 203,5 milionu korun, při-čemž z 50 % bude financován z rozpoč-tu ČR a 50 % prostředků bude z Evrop-ské unie. Úspěšnost tohoto programu lze dokladovat například i tím, že včelaři v posledních dvou letech čerpali dotace z tohoto opatření na 100 %, což je mimo jiné dáno vysokou organizovaností celé-ho oboru.

Pro včelaře je připraven dotační programÚdaje o včelařství (2009)Počet včelstev komerčních včelařů:

23 694

Počet včelstev celkem: 497 946Počet komerčních včelařů s více než 150 včelstvy: 97Počet včelařů celkem: 46 033 Produkce medu celkem: 6 891 tPřímý prodej spotřebitelům: 4 311 tPřímý prodej do maloob-chodu: 397 tProdej pro zpracovatelské provozy – plnírny, velkoob-chody a průmysl: 1 300 tDovoz celkem: 1 781 tVývoz celkem: 1 850 t

Spotřeba: 0,7 kg /na osobu

(Autor: Seifertová Eva)

10

Rovných 24 milionů korun utratí jen le-tos pražský magistrát za vydávání měsíč-níku Listy. „Dosud vycházely v nákladu šest set tisíc kusů. V rámci úspor chystá-me snížení nákladu,“ řekl mluvčí radnice Jiří Wolf. Laciné však není ani vydávání například Listů jižní Moravy, které v tom-to roce přijde na 9,6 milionu.

„Měsíčník vychází ve velkém nákla-du pro plných 470 domácností,“ uvedl mluvčí jihomoravského hejtmana Micha-la Haška Jan Chmelíček. A jak je na tom Středočeský kraj? Za čtyři čísla svého čtvrtletního magazínu na křídovém papí-ře letos zaplatí 5,2 milionu. Náklad je půl milionu kusů.

Primátor Pavel Bém je alespoň úspor-ný v sebepropagaci. Na šestnácti stra-nách březnového vydání Listů hlavního města Prahy je jeho fotografie jen třikrát. Naopak četnost snímků sociálnědemo-kratických hejtmanů zarazí nejednoho čtenáře. Například Rath v zeleném lékař-ském plášti, usmívající se Rath na stave-

ništi, Rath na maturitním plese zdravot-ních sester, při otevírání mateřské školky nebo návštěvě domova seniorů. Na dva-atřiceti stranách Středočeského magazí-nu je hejtmanova fotografie celkem dva-náctkrát. Některé přitom zaberou až půl strany.

Za Rathem nezaostávají ani další hejtmani. Třeba snímek Haška v ledno-vém vydání osmistránkového měsíčníku Listy jižní Moravy je osmkrát, na titulní straně dokonce dvakrát. A fotografie mo-ravskoslezského hejtmana Jaroslava Pa-lase v čtyřstránkové inzertní příloze, kte-rá vychází od začátku roku každý měsíc ve dvou celostátních denících, byla hned pětkrát.

Podle Palasovy mluvčí Šárky Vlčkové samostatnou tiskovinu kraj nevydává. Vlčková dodala, že inzerce bude v letech 2010 až 2012 celkem stát 15,3 milionu. To znamená, že ročně přijde propagace kraje včetně jeho hejtmana více než na pět milionů.

Za snahu o zviditelňování své osoby za krajské peníze je nejčastěji kritizován Rath. Podle středočeské ODS opozici zne-možňuje, aby ve Středočeském magazínu publikovala. Socialisté se brání, že jen oplácejí občanským demokratům stejnou mincí. „Ať si na vlastní kůži vyzkoušejí vlast-ní metody. Potom se můžeme bavit o jiném přístupu,“ konstatoval Rath. ODS nyní zva-žuje, že podá na krajský úřad trestní ozná-mení. Podle šéfky kontrolního výboru stře-dočeského zastupitelstva Dagmar Nohýn-kové radní před koncem loňského roku vy-hlásili veřejnou zakázku za 7,5 milionu na placenou inzerci ve významných dení-cích. „Soutěž se ale neuskutečnila, protože vedení kraje rozdělilo zakázku na tři menší, což je protizákonné,“ uvedla Nohýnková. Mluvčí Ratha Berill Mascheková naopak tvrdí, že vše bylo transparentní. Třeba za in-zertní přílohu v deníku Blesk, která vychází jednou za měsíc, kraj platí 215 tisíc. Od dubna to pak bude dvojnásobek, proto-že příloha bude podle Maschekové vychá-zet každých čtrnáct dnů.

(Zdroj: E15.cz, autor: Pavel Otto)

Ve Křtinách si letos připomenou osm set let od zjevení Panny Marie. Osla-vy Velkého křtinské jubilea tam začínají už příští týden.

Žehnání nových zvonů do nejtěžší zvo-nohry v Čechách, tisíce poutníků na slav-nostních bohoslužbách, zasazení památ-ného kaštanu nebo koncerty trubač-ských skupin. To vše a spoustu dalších akcí nachystali v tomto roce ve farním chrámu Jména Panny Marie ve Křtinách. Letos totiž uplyne osm set let od doby, co se podle tradice roku 1210 zjevila Panna Maria Křtinská na rozkvetlém kaš-tanu v blízké Bukovince. Oslavy Velkého křtinského jubilea tam vypuknou už příš-tí týden a skončí děkovnou mší v listopa-du.

„Program osmisetletého výročí připra-vujeme pomalu rok dopředu. Ze všech naplánovaných akcí můžu zmínit napří-klad příští neděli ve dvě hodiny odpoled-ne žehnání šesti nových zvonů pro zvo-nohru nebo nejvýznamnější slavnostní bohoslužbu, která oslavy Velkého křtin-ského jubilea oficiálně zahájí a na kterou jsme pozvali kardinála Giovanniho Cop-pa z Říma,“ přiblížil páter Jan Peňáz slou-žící ve Křtinách.

Po žehnání šestice nových zvonů jsou všichni zváni na koncert Radka Rejška na křtinskou zvonohru. „A ve čtyři hodiny odpoledne na stráni před křtinskou ško-lou ochránci přírody z Vysočiny zasadí pa-

mátný kaštan,“ doplnil Peňáz.Ve Křtinách v těchto dnech právě uklí-

zečská četa na lešení umývá okna chrá-mu. Na jubileum se však nepřipravují jen na místní faře. „I když oslavy jsou v režii farního úřadu, jsou pro Křtiny významné, proto jim vycházíme samozřejmě vstříc. Například zajišťujeme pro poutníky soci-ální zázemí,“ uvedla křtinská starostka Hana Matějovská Kubešová.

Vzdát hold kraji, dřevu i křtinskému fa-ráři Tomáši Prnkovi se rozhodli v jubilej-ním roce také lesníci. Ve Školním lesním podniku Křtiny proto vyrobili nová boží

muka, která prvního května požehná právě kardinál Coppa. „Božími muky vy-robenými ze dřeva chceme vyjádřit úctu ke kraji, ve kterém hospodaříme, k pá-teru Prnkovi, který tu slouží už řadu let a také samozřejmě dřevu jako materiá-lu, se kterém denně pracujeme. Žehná-ní muk navíc doprovodí koncerty pěti tru-

bačských skupin z celé České republiky. Ty lidé ve Křtinách uslyší v průběhu celé-ho víkendu od pátku třicátého dubna až do neděle druhého května,“ doplnil zá-stupce ředitele ŠLP Křtiny Pavel Mauer.

Právě prvního května očekávají ve Křti-nách největší nápor poutníků. Zjevení Panny Marie si tam připomínají v tom-to čase každý rok. „Který den se matka Boží zjevila, se přesně neví. Tak to slaví-me prvního května, kdy byl roku sedm-náct set padesát kostel dostavěn a po-žehnán. Proto v tento den vždycky jdeme průvodem k památné kapličce v Bukovin-ce, kde se Panna Maria zjevila,“ vysvětlil křtinský farář Tomáš Prnka.

Nejen Pannu Marii letos oslaví ve Křti-nách. Také páteru Prnkovi tam věřící vzdají hold. „Tento rok uplyne šedesát let od mého vysvěcení na kněze. A z toho se-dmatřicet let sloužím ve Křtinách. Proto jsem zde odsloužil diamantovou primiční mši ,“ dodal Prnka.(Zdroj: denik.cz, autor: Vladěna Šebelová)

Zjevení oslaví od jara do podzimu

Za propagaci rozhazují Praha a kraje miliony

11

Sadaři na jižní Moravě si loňskou se-zonu pochvalují. Přálo jim počasí a skli-zeň se vydařila. Jenže je jim to k ničemu, protože prudce klesly výkupní ceny ovoce as nimi i zisk pěstitelů.

To potvrzuje předseda Ovocnářské unie Moravy a Slezska Josef Viktorin. „V letech 2007 a 2008 jsme bojovali skri-zí prodeje. O české ovoce nebyl velký zá-jem. A sotva se loni situace zlepšila, kles-ly zase výkupní ceny,“ vylíčil nelehkou si-tuaci ovocnářů Viktorin.

Nejníže v loňském roce klesly ceny ovo-ce na průmyslové zpracování. Kilogram jablek moštárny vykupovaly za méně než korunu. Pěstitelé proto nechali část své úrody na stromech. Nevyplatilo se jim sklízet.

Ceny nižší o pětinuSadaři z Břeclavska prodávají loňskou

úrodu ještě letos. „Jablek se urodilo dost. Ale výkupní ceny klesly o pětinu,“ povzde-chl si vedoucí sadů společnosti Zemos z Velkých Němčic Roman Loskot. Podle něj je situace nejhorší u ovoce na zpra-cování, ceny jsou neúnosně nízké. „Bu-doucnost tohoto druhu výkupu vidím čer-ně,“ dodal.

Němčický sad má přes dvě stě hekta-rů a víc než polovinu z toho zabírají jab-loně, zbytek meruňky a hrušně. „Letos to vypadá na průměrnou úrodu, ale od-hadovat ji už teď je těžké. Nejcitlivější ob-dobí přijde, až stromy pokvetou,“ vysvět-lil Loskot.

O úrodu se zatím nebojí ani největ-ší tuzemský producent meruněk Patria Kobylí na Břeclavsku. „Zatím to nevypa-dá, že by se zima nějak nepříznivě pode-psala nastromech. Ale rozhodne až doba kvetení,“ uvedl vedoucí sadařské divize společnosti Michal Schovánek.

Někteří pěstitelé meruněk ale hlásí škody už teď. „Kvůli pozdním mrazíkům je část stromů poškozená,“ postěžova-la si Zdeňka Pindová ze zemědělského podniku v Mikulčicích na Hodonínsku. Ani tam letos neočekávají kvůli nízkým výkupním cenám velké zisky.

Jihomoravské sadaře nejvíce trápí lev-ný dovoz z Polska. „Prodávají pod naši-mi výrobními náklady. Je to tím, že pro pěstování mají jiná pravidla. Jejich plody podléhají odlišnému zdanění než naše a rozdílné nařízení mají třeba i pro pou-žití postřiků,“ vysvětlil Viktorin. Pokud se situace nezmění, tak menší sadaři podle něj své podnikání zruší. „Mnozí asi zkra-chují,“ dodal.

Někteří ovocnáři se snaží současné si-tuaci čelit prodejem takzvaně ze dvora.

To znamená, že ovoce prodávají ve skla-dech ihned po sklizni. Moc úspěchů ale nemají. „Lidé si raději zajdou do obcho-du, protože je to pro ně pohodlnější,“ řekl Viktorin.

Někteří Brňané však nedají na tento druh prodeje dopustit. „Každý rok v sa-dech kupuju dva až tři pytle jablek. Můžu si tam vybrat z mnoha odrůd,“ pochvá-lil možnost přímého nákupu Antonín Foj-tík z Brna.

Prodej ze dvoraMnoho lidí se na nákup od pěstitele

těší celý rok. „Hlavně děti. Kde jinde uvi-dí, jak velké stroje třídí a leští jablka. Pro celou rodinu je to příjemný výlet, při kte-rém navštívíme známé,“ řekl Fojtík.

Jedním z mála kladů, které součas-ná situace sadařům přináší, je dostatek brigádníků. „Mnoho lidí si teď potřebu-je přivydělat. Sídlíme na kraji Brna, tak-že u nás loni pracovali většinou studen-

ti,“ řekl Viktorin. Dodal, že větší družstva, kde sadaři potřebují jistou pracovní sílu pro určité období, si najímají brigádníky ze Slovenska nebo z Rumunska.

Na jižní Moravě je nejvíce sadů jablo-ňových a meruňkových. „Ubývá broskví a naopak přibývá švestek. Většina stro-mů je ale přestárlá,“ upozornil Viktorin

s tím, že sady teď procházejí restruktu-ralizací. „To znamená, že pěstitelé vysa-zují odrůdy podle zájmu na trhu, uplat-nění a trendů,“ vysvětlil Stanislav Boček z Mendelovy univerzity v Brně.

Vedoucí rodinné farmy v Tasovicích Eva Krňanská o podnikání v ovoc-nářství říká: Bojím se levného dovo-zu z ciziny

Tasovický sad bude v létě plný meru-něk a broskví. Na malou rodinnou firmu na Znojemsku krize ovocnářství ještě ne-dolehla. „Bojím se však, co s námi udělá dovoz levného ovoce ze zahraničí,“ říká vedoucí sadu v Tasovicích Eva Krňanská.

Jak velký je váš sad?Máme jen malou, čtyřhektarovou far-

mu. Na třech hektarech pěstujeme broskve a na jednom meruňky.

Proč jste ho vlastně založili?Naskytla se nám tím příležitost získat

pozemek blízko bydliště, ale hlavně jsme byli nadšeni myšlenkou vyzkoušet něco nového.

Co je na vedení sadu nejtěžší?S problémy jsme se setkali už při jeho

zakládání, dalo nám zabrat všechno po-třebné papírování. Teď je důležité sledo-vat trendy a stále se učit. Ale to hlavní je nadšení a nebát se práce.

Kde získáváte odborné znalosti?Protože jsme malá farma, na odbor-

níky se neobracíme. Vše si zajišťujeme sami nebo pomocí rodiny a známých. Jezdíme na školení o hnojení, postřicích nebo o řezání stromků. Studujeme litera-turu a skládáme potřebné zkoušky.

Proč pěstujete právě meruňky a broskve?

Když jsme před deseti lety sad zaklá-dali, hledali jsme odpovědi na dvě zá-kladní otázky: o jaké ovoce budou mít zá-kazníci největší zájem a jestli je vhodné pro pěstování v tomto místě. Tak jsme se dostali k meruňkám a broskvím.

Máte problém s odbytem nebo s vý-kupními cenami?

Sadařství je pro nás koníček, více nás zajímá kvalita než množství vypěstova-ného ovoce. Zatím jsme problémy ne-měli, ale trochu se bojím levného dovo-zu ze zahraničí.

Jaké ovoce máte nejraději?Všechno, které si mohu utrhnout pří-

mo ze stromu nebo z keře. Tedy přesně v době, kdy dozrává.

(pokračování na straně 11)

Sadaře likvidují nízké výkupní ceny. Krachují

12

Počet cyklostezek a zájem o ně v po-slední době stále stoupá. Není tomu jinak ani na jižní Moravě, která je vzhledem k poměrně rovnému terénu pro cyklistiku ideální. Každý rok se proto vedení kraje a různé organizace snaží síť cyklostezek vylepšovat.

V letošním roce má kraj na podporu cykloturistiky vyhrazených asi deset mili-onů korun. Peníze budou směřovat hlav-ně na opravy cest a na obnovu jejich označení. Větší rozšiřování za peníze Ji-homoravského kraje se zatím neplánuje. „V loňském roce jsme postavili například cyklostezku v Němčičkách nebo v Paso-hlávkách na Brněnsku. V menší míře bu-deme pokračovat i letos. Snažíme se ob-novit značení tras a vystavět nová odpo-čívadla,“ uvedl mluvčí Jihomoravského kraje Jan Chmelíček.

Z Brna až do VídněOprav a rozšiřování se dočká i velmi vy-

užívaná trasa z Brna do Vídně. Tato měs-ta spojuje takzvaná Jantarová stezka. „Chceme postavit třináct nových úseků na trase, abychom zpříjemnili turistům jíz-du a oni se mohli vyhnout nebezpečným silnicím, kde je hustý provoz. Oprava nás bude stát asi šedesát milionů korun,“ vy-světlil tajemník sdružení Cyklistická stez-ka Brno–Vídeň Libor Šrámek.

Jantarová stezka vede až z polského Krakova a na území Jihomoravského kra-je prochází přes Sloup, Blansko, Brno, Pa-sohlávky a Hevlín. Tato cesta patří mezi nejvyužívanější stezky v Jihomoravském kraji. Úsek z Brna do Vídně je na čes-ké straně dlouhý osmašedesát kilome-trů. Lidé sem jezdí na jednodenní i více-denní výlety. „Cyklostezka je přímo napo-jená na rakouské turistické trasy. Velkým lákadlem je aquapark v Laa an der Tha-ya, kousek za hranicemi Rakouska,“ uve-dl Šrámek.

Jantarová stezka v úseku z Brna do Víd-ně vede také přes obec Žabčice na Brněn-sku. Starosta Vladimír Šmerda potvrzuje, že milovníci výletů na kole výrazně přispí-vají k rozvoji cestovního ruchu v obci. „Jez-dí k nám hodně lidí. Na příští rok připravu-jeme postavit na trase novou restauraci se zázemím pro cyklisty,“ popsal záměry Šmerda.

Další oblíbenou trasou je i Lichtenštejn-ská stezka na území Lednicko valtického areálu. „Okolí je turisticky velmi atraktivní. Nachází se na rovině. Terén není obtížný. Trasa vede od jedné památky ke druhé, takže není nudná,“ popsal trasu mluvčí břeclavského městského úřadu Dalibor Neděla.

Jižní Morava se díky podobným trasám může chlubit poměrně hustou sítí cyklos-tezek mezinárodních, národních i míst-ních až po speciální, jako jsou třeba vi-nařské stezky. „V kraji je asi sto pade-sát různých cyklistických tras, které mají dohromady více než tři tisíce kilometrů. V letech 2008 a 2007 dal kraj na jejich rozvoj více než osmačtyřicet milionů ko-run,“ vypočítal Chmelíček.

Na kole ve městěZajistit bezpečnou cestu cyklistům se

snaží také brněnští úředníci. „Nejde jen o to, vybudovat dostatek cyklostezek. Všechny hlavní směry z města už jsou na ně napojené. Snažíme se nyní pod-pořit Brňany, kteří jezdí na kole třeba do práce,“ uvedl náměstek primátora Martin Ander. Tomu mají podle něj pomo-ci hlavně cyklopruhy na silnicích. V letoš-ním roce chce vedení města takový pruh vyznačit na trase z Nového Lískovce přes kampus až na Nové sady. „Bude to poho-dlné pro jezdce i pro řidiče aut. Na kon-ci dubna budeme v diskuzi řešit i situaci cyklistů v historickém jádru města,“ dou-fá Ander.

Snahy města oceňuje například cyk-lista Jiří Tuscher. „Jezdím na kole často. Oblíbil jsem si trasu z Bílovic do Obřan, kde je opravená cyklostezka. Je v pořád-ku, že se město o opravy zajímá,“ říká Tuscher.

Vinařské stezky slaví devět letJižní Morava – Spojit výlet na kole s de-

gustací vína a projížďkou mezi vinicemi. Tuto unikátní možnost mají cyklisté na již-ní Moravě už devět let. Od roku 2001 tam totiž funguje síť vinařských stezek. „Vlo-ni jsem byl na výletě po vinařských stez-kách kolem Mikulova, kde jsme měli ob-jednanou degustaci v jednom z místních

sklípků. Bylo to tam moc příjemné,“ po-chvaluje si tuto možnost například Mi-chal Kočár z Brna.

Hlavní trasa Moravských vinařských stezek vede ze Znojma do Uherského Hradiště a měří 245 kilometrů. Na ni se připojuje deset stezek, které vedou po jednotlivých vinařských oblastech. Pa-tří k nim například Brněnská, Bzenec-ká, Kyjovská, Mikulovská nebo Mutěnic-ká stezka.

V současné době se Nadace Partner-ství, která stezky vybudovala, soustředí hlavně na vylepšování jednotlivých úse-ků. Síť tras už rozšiřovat nechce. „Sna-žíme se o jasnější značení. Stavbu od-počívadel a informačních panelů,“ uvedl vedoucí projektu Juraj Flamik z Nadace Partnerství.

Mezi nejoblíbenější patří hlavní Mo-ravská stezka. „Nabízí cyklistům krásné výlety. Jak jednodenní, tak i vícedenní. Kromě návštěvy vinných sklípků je zají-mavá také cesta, která vede po rovině až do podhůří Chřibů,“ vysvětlil Flamik.

Na deset hlavních tras navazují i míst-ní stezky. Příkladem je třeba projížďka po vinicích, na kterých se pěstuje druh vína zvaný André. Další takovou trasou jsou Modré hory nebo Stezka Ruland-ského bílého.

S projektem, který měl podpořit jiho-moravské vinaře, přišla už v roce 1997 degustátorka vín Eliška Zimová a archi-tekt Jiří Löw. Oslovili jedenáct staros-tů z regionu a navrhli jim, aby založili Sdružení vinařských obcí jižní Moravy. O rok později se k nim připojila Nadace Partnerství. Trvalo to další tři roky, než se cyklisté projeli po stezce. „Prvních 350 kilometrů jsme zprovoznili v roce 2001. Od té doby se trasa rozšířila na ti-síc dvě stě kilometrů,“ uzavřel Flamik.

(pokračování na straně 11)

Cyklostezek v Jihomoravském kraji přibývá

13

Nové výzvy a Nové příležitosti pro Moravský kras, zpravodaj MAS Mo-ravský kras, o.s. pro Strategický plán Leader 2007-2013 • Vydává MAS Morav-ský kras o. s., Sloup 221, 679 13 • IČ: 27028992 • office@mas-moravsky-kras.cz, www.mas-moravsky-kras.cz

(pokračování ze strany 9)Z oskeruší vzniká mošt i pálenkaJak chutná moruše, mišpule nebo os-

keruše? To už dnes ví jen málokdo, ne-tradiční druhy ovoce z jižní Moravy totiž pomalu mizí a stávají se vzácností. Pře-sto se najdou nadšenci, kteří vysazují nové stromky.

K neobvyklým druhům, které se v kra-ji pěstují, patří morušovník černý, jeřáb oskeruše, kdouloně, mišpule nebo zimo-lez kamčatský. „Tomu se říká kamčatská borůvka, protože tak nejen vypadá, ale i chutná,“ řekl Stanislav Boček z Mende-lovy univerzity v Brně.

Většina stromů a keřů těchto ovoc-ných druhů je podle něj už hodně stará. „Nové nikdo příliš nevysazuje. Výjimkou je Strážnicko, kde tradici oskeruší spojili se slavnostmi oblasti,“ sdělil Boček.

Obyvatelé Tvarožné Lhoty blízko Stráž-nice na Hodonínsku pořádají Slavnost oskeruší. „Propagujeme vzácný ovocný strom a připomínáme i další opomíjené druhy ovoce jako dříny, moruše, mišpule, kdoule nebo jedlé kaštany. Nechceme, aby vymizely,“ řekl jeden z pořadatelů Vít Hrdoušek s tím, že slavnosti se letos ko-nají už podeváté.

Kromě toho, že oskeruším zasvětili v Tvarožné Lhotě své slavnosti, připisují ovoci i léčivé účinky. Pomáhá především

při poruchách trávení. Z dozrálých, slad-kokyselých a šťavnatých plodů pěstitelé vyrábí kompoty, marmelády, mošty, čaje, likéry a především pálenku.

Díky slavnostem se podle jejich pořa-datelů daří oskeruše vracet do jihomo-ravských sadů. „Lidé je zase začali vysa-zovat. Důkazem je, že letos bude na slav-

nostech k ochutnání 120 oskerušových pálenek,“ upozornil Hrdoušek.

Plodných stromů je ale zatím málo, a tak je pálenka z jejich plodů vzácností. „Už jsem ji ochutnal, ale to jen díky zná-mému, který oskeruše pěstuje. Jinak se oskerušovice sehnat nedá,“ řekl Boček.(Zdroj: denik.cz, autor: Tereza Bartošíková)

(pokračování ze strany 10)Mluvčí jihomoravských policistů Pa-vel Šváb ke kontrolám cyklistů říká: Nechceme cyklisty šikanovat

Jakmile začne teplé počasí, ulice i cyk-lostezky zaplní lidé na kolech. Často však nevědí, že jako účastníci silničního pro-vozu mají také povinnosti, a že existují pravidla, která musí dodržovat. „Důležité je dbát na bezpečnost svou i ostatních,“ připomíná mluvčí jihomoravské policie Pavel Šváb.

Jaká je povinná výbava kola?Kolo musí mít hlavně funkční brzdy.

Důležitá je také viditelnost cyklisty. Po-vinná je bílá odrazka vpředu, červená vzadu a oranžové odrazky na pedálech a v paprscích kol. V noci a za snížené vi-

ditelnosti nesmí cyklista vyjet bez přední-ho bílého světla a červeného vzadu.

Jaké jsou pokuty, pokud kolo neod-povídá předpisům?

Pokud je na kole nějaký závažný nedo-statek nebo cyklista jede v noci neosvětle-ný, hrozí mu pokuta až do výše dvou tisíc korun. Většinou to ale policisté řeší nižší částkou nebo domluvou. Nechceme cyk-listy zbytečně šikanovat za jednu upadlou odrazku.

Musí mít každý cyklista přilbu?Podle silničního zákona musí nosit přil-

bu všichni do osmnácti let. Rozhodně ji ale doporučuji používat i dospělým. Není lepší prevence před vážnými úrazy hlavy než přilba a není žádná ostuda ji nosit, když může zachránit život.

Jak je to s pitím alkoholu a jízdou na kole?

Důrazně upozorňuji, že cyklista je pod-le zákona řidič. Co se týká pití alkoholu, vztahují se na něj stejná pravidla jako na řidiče auta. Na silnici nesmí vyjet pod-napilý. Do jednoho promile je to přestu-pek až za dvoutisícovou pokutu. Nad jed-no promile už je to trestný čin a i peněži-té tresty jsou vyšší.

Zaměřujete se na podnapilé cyklisty při speciálních akcích?

Že bychom číhali na přiopilé jezdce u výjezdů vinařských cyklistických ste-zek, to neděláme. Cyklisty prověřujeme při běžných silničních kontrolách. Samo-zřejmě, když máme podezření, že jede opilý, tak ho zastavíme a dáme mu kont-rolně dýchnout.

(Zdroj: deník.cz, autor: Michal Bílek, Helena Čtvrtečková)

Cyklostezek v Jihomoravském kraji přibývá

Sadaře likvidují nízké výkupní ceny. Krachují