Role adaptace ve vývoji(nejen) lidského druhu

ZPŮSOBYPŘIZPŮSOBOVÁNÍ

16. VÝJEZDNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍSEMINÁŘ V NEČTINECH

www.moa.zcu.cz/nectiny

Seminář je podpořen z projektu PVBV – Popularizace vědya badatelsky orientované výuky, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0007.

Jiří BeranPavel Drábek

Iveta FajnerováMiloš Florián

Michal HejcmanJiří Horáček

Václav HubingerDana Křemenáková

Jiří Militký Karel Oliva

Jiří OlšovskýZdeněk Pinc

Petr PokornýJan Pretel

David Storch Jaroslav Šesták

Jana ŠilerováIrena ŠímováJan Toman

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

1

PROGRAM SEMINÁŘE

pondělí 19. ledna 2015

12:30 oběd 14:00 zahájení semináře 14:10 Štefan Morávka: informace k výletu 14:30 Dana Křemenáková & Jiří Militký: Budoucnost textilií v kontextu vývoje lidské společnosti Pavel Drábek: Matematika jako jeden z nástrojů přizpůsobování i ovlivňování 16:30 přestávka 17:00 Václav Hubinger: Antropologie ve službách státu Jana Šilerová: Infantilismus společnosti 19:00 večeře

posterové úterý 20. ledna 2015

po celý den budou k diskuzi přístupné postery doktorandů 9:00 David Storch: Adaptace, selekce a evoluce: panoptikum podivností Irena Šímová: Co bylo dříve, déšť nebo deštný les? Petr Pokorný: Archeologie africké přizpůsobivosti 12:30 oběd 13:30 Michal Hejcman: Nutriční hodnota dřevin pro dobytek jako hybatel krajiny v průběhu holocénu Jan Toman: Teorie zamrzlé plasticity a zamrzlé evoluce: paradoxy neadaptability 15:30 přestávka 16:00 Zdeněk Pinc: Už jen nějaký bůh… Jaroslav Šesták: Energetika dnes a zítra: politika versus zdravý rozum vědy a techniky 18:30 večeře 19:30 Jan Pretel: Lze zajistit prosperitu společnosti v době výrazněji se měnícího klimatu?

středa 21. ledna 2015

9:00 Karel Oliva: Jak se přizpůsobuje jazyk – vývoj češtiny Miloš Florián: FLO│W_Smart Materials and Applications Jiří Olšovský: Lidská existence a technika. Jak nás technika má 12:30 oběd 13:30 výlet 17:30 večeře 19:30 Jan Romportl, Petr Stanislav & Eva Žáčková:

Představení projektu HCENAT a demonstrace brýlí pro rozšířenou realitu

čtvrtek 22. ledna 2015

9:00 Jiří Beran: V jaké realitě vlastně žijeme? Jiří Horáček: Anatomická a funkční architektura mozku: fyziologie a modely vzniku psychických poruch Iveta Fajnerová: Virtuální svět: Realita přizpůsobená nám anebo přizpůsobování se virtuální realitě? 12:30 zakončení semináře, oběd

Změna programu vyhrazena.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

2

ABSTRAKTY PŘEDNÁŠEK Řazeno dle příjmení autorů.

V jaké realitě vlastně žijeme?

Člověk se rád pokládá za bytost racionální, tedy řídící se jen tím, co jest, co existuje v reálné podobě nebo co se událo, k čemu určitým způsobem došlo, co mohou v případě po-třeby dosvědčit i očití svědkové. Existuje řada příkladů, které vypovídají o tom, že ve svém životě bereme vážně i to, co ve fyzické podobě neexistuje, neexistovalo a existo-vat nebude, avšak existuje pouze v představě jednoho člo-věka, různě velkých skupin lidí, národů, případně lidstva jako celku. Svět reálný a svět virtuální není jeden od druhé-ho oddělen, oba na sebe navazují a dohromady tvoří funkční celek. Možná se náš život odehrává ve větší části ve světě reality virtuální než ve světě reálném, případně vý-znamnost jevů virtuálního světa je v našem životě větší než významnost jevů světa reálného.

doc. MUDr. Jiří Beran CSc.

vystudoval v letech 1968–1974 fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze, věnuje se psychiatrii. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (nyní Psychiatrické centrum Praha), na katedře psychiatrie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze a od roku 1995 je přednostou psychiatrické kliniky FN a LF UK v Plzni. Zajímá se o psychogenní duševní poruchy, psycho-somatická onemocnění a psychoterapii. Na LF UK v Plzni kromě psychiatrie vyuču-je lékařskou psychologii a komunikaci. Na Pedagogické fakultě ZČU vyučuje psycho-terapii. Ve volném čase se aktivně věnuje výtvarnému umění.

Matematika jako jeden z nástrojů přizpůsobování i ovlivňování

Kromě schopnosti přesně kvantifikovat okolní svět a tyto údaje zpracovávat, může matematika pomocí svého vnitř-ního aparátu nahlédnout do kvalitativních vlastností pří-rodních i společenských zákonitostí. Na základě svých vý-sledků, které mohly být po dlouhou dobu považovány za ryze teoretické, pak může „vysvětlovat“ na první pohled nepochopitelné jevy, „předvídat“ některé budoucí události nebo „vidět“ do dalekého vesmíru a do mikrosvěta. Mate-matické modely jsou často levnou alternativou finančně velmi nákladných laboratorních experimentů a někdy je to dokonce jen jediná možnost, jak se dovědět něco nového. K tomu všemu je potřebný hluboký matematický výzkum, který zdánlivě nemá s konkrétní motivací či aplikací nic společného. Ve svém důsledku však výsledky, které mate-matika přináší, umožňují lidskému druhu, aby se včas při-způsobil nástrahám okolního světa, případně aby tento svět měnil „k obrazu svému“. Odpověď na otázku, zda je to dobře či špatně, bych ponechal na filozofech.

prof. RNDr. Pavel Drábek, DrSc.

je český matematik a vysokoškolský pe-dagog. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Působí na Západočes-ké univerzitě v Plzni, kde po více jak dvě desetiletí vede katedru matematiky na Fakultě aplikovaných věd. Od roku 2003 je členem Učené společnosti České repub-liky. Zabývá se teorií nelineárních obyčej-ných a parciálních diferenciálních rovnic.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

3

Virtuální svět: Realita přizpůsobená nám anebo přizpůsobování se virtuální realitě?

Virtuální realita (VR) se stala téměř běžnou součástí našeho života. Setkáme se s ní nejen v herních aplikacích, rekla-mách, na školách, v tréninku pilotů nebo vojáků, ale také ve výzkumu s různorodým zaměřením. Dnes už není výjimkou ani využití VR v medicíně, kde se uplatňuje zejména v tera-pii různorodých onemocnění. Virtuální realitu jsme si tedy přizpůsobili pro nejrůznější využití a nezastavili jsme se jen u lidí. Naučili jsme některá zvířata orientovat se v „našem“ virtuálním světě. Do jisté míry se ale virtuální realitě také i my přizpůsobujeme. Roste zejména využití nejrůznějších pomůcek pro lepší a věrnější zobrazení virtuálního světa a také pomůcky, které oba světy (ten reálný i virtuální) pro-pojují. Do jaké míry ale tyto pomůcky mění nás? Jak ovliv-ňují naše vnímání světa a naše schopnosti?

Mgr. Iveta Fajnerová

vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UCM na Slovensku a Přírodově-deckou Fakultu UK v Praze. V současnosti studuje postgraduální obor neurověd na 3. lékařské fakultě UK a působí na dvou spolupracujících pracovištích: v Národ-ním Ústavu Duševního Zdraví (Psychiat-rické Centrum Praha) a ve Fyziologickém Ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se zejména využití virtuální reality jako pro-středku pro testování lidí v paměťových a navigačních úlohách.

FLO│W_Smart Materials and Applications

Téma „architektura mění formu“ se v posledních letech pro Miloše Floriána stalo hlavní oblastí zájmu a námětem pro napsání publikace pod názvem Inteligentní skleněné fasády (2005). V kontextu celkového vývoje architektury se jedná o téma v rámci tuzemské architektury stále nedoceněné, a právě z tohoto důvodu jsou námětem přednášky výsled-ky studia v rámci ateliéru FLO│W, pro které je software hnací silou ve všech etapách plánování struktury a vzniku architektury stavby a které pracuje v oblastech jako např. chytré materiály, materiály schopné vývoje, molekulová morfologie, nanomateriály, chytré materiály měnící vlast-nosti, materiály změny skupenství, chytré materiály výmě-ny energie, materiály emitující světlo, slitiny s tvarovou pamětí, architektura ovlivněná toky dat, algoritmická archi-tektura, fraktály, generativní design, syntetická biologie, programovatelná hmota, nanotechnologie atd. Inspirací se stávají rozmanité přírodní procesy, jež se promítají do pro-cesu plánování, které je založeno na aplikaci evolučních technik obohacených jak o pokročilé simulace, animace a nástroje pro plánování designu struktury stavby, tak o parametrické projektové systémy a skriptovací metody.

doc. Ing. arch. Miloš Florián, Ph.D.

působí na Fakultě architektury ČVUT. V říjnu 2005 získal titul Ph.D. ve studijním programu Architektura a pozemní stavi-telství a v roce 2011 titul docent pro obor architektura. Od října 2004 samostatně vede ateliér Glass/Freeform Architectu-re, od ledna 2010 pod názvem FLO│W (www.studioflorian.com), jenž získal několik ocenění a nominací jako nejlepší ateliér školy. V roce 2013 se ateliér prezen-toval v rámci Bienále experimentální architektury #1.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

4

Nutriční hodnota dřevin pro dobytek jako hybatel krajiny v průběhu holocénu

Dřeviny a jejich význam pro krmení dobytka v pravěku a středověku Směry vývoje vegetace v průběhu holocénu jsou připiso-vány změnám klimatu, případně souvisejícím jevům jako je např. rozvoj patogenů způsobujících onemocnění jilmu. V souvislosti s odlesňováním krajiny bývá zmiňován i vliv velkých býložravců, převážně však volně žijících. Celoroční pastva dobytka v lese i na polích po sklizni, případně vě-domá sklizeň listů dřevin (tzv. letninování) se však jeví jako další významný hnací mechanismus vývoje vegetace. Prefe-renční pastva vybraných dřevin z důvodu jejich vysoké nutriční hodnoty je v přímém souladu se zaznamenanými výkyvy výskytu jilmu, buku, habru či břečťanu v Evropě. Adaptace skotu na kvalitu výživy v průběhu roku byla také významným prvkem v domestikačním procesu.

prof. RNDr. Michal Hejcman, Ph.D. et Ph.D.

je absolvent Přírodovědecké fakulty JČU v Českých Budějovicích (obor geobotani-ka, RNDr.), Fakulty životního prostředí ČZU v Praze (obor ekologie, Ph.D.) a Příro-dovědecké fakulty UK v Praze (obor bota-nika, Ph.D.). V současnosti studuje arche-ologii na Filozofické fakultě UHK na téma Využití přírodovědných metod v archeolo-gii. Je vedoucím týmu environmentální archeologie na Fakultě životního prostře-dí ČZU v Praze. Také pracuje ve Výzkum-ném ústavu rostlinné výroby v Praze Ru-zyni.

Anatomická a funkční architektura mozku: fyziologie a modely vzniku psychických poruch

Přednáška se zaměřuje na nové přístupy ve funkčním zob-razení mozku a interpretaci nálezů v této oblasti. V posled-ním desetiletí dochází k posunu od pouhého mapování aktivity mozku za různých podmínek ke kauzálním přístu-pům založeným na metodikách funkční, strukturální a efek-tivní konektivity. Přednáška je rozdělena na čtyři části. V první si připomeneme základní funkční komponenty mozku. Následovat budou dva oddíly věnované metafoře mozku jako sítě a představíme si koncept „trojjediné“ sítě lidského mozku. V části poslední propojíme koncept vel-kých neuronálních sítí s predikčním modelem činnosti mozku s ohledem na rozvoj psychopatologie při jejich na-rušení. Přednáška je podpořena projekty PRVOUK P34, DRO PCP 00023752 a IGA NT12024.

prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D.

absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni, hodnost Ph.D. obdržel v r. 2002, docentem psychiatrie byl habilitován r. 2004 a profe-sorem psychiatrie byl jmenován v r. 2009. Výzkumně se zaměřuje na funkční zobra-zení mozku pomocí magnetické rezo-nance (MR) a pozitronové emisní tomo-grafie (PET). Dále se zabývá neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik, modelováním akti-vity nervové tkáně a behaviorálním efek-tem psychoaktivních látek. Pracuje v Ná-rodním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2007–2008 působil jako předseda výboru České neuropsychofar-makologické společnosti (ČNPS). Je auto-rem nebo spoluautorem několika mono-grafií a více nežli 100 článků v odborných periodicích.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

5

Antropologie ve službách státu

Adaptace oboru a s ním spojené profesní skupiny na podmínky dramaticky odlišné od těch, jež vedly ke zrození antropologie a antropologů Ještě před padesáti lety v civilizovaném světě respektovaný obor, který odpovídal na důležité otázky své doby, u nás existuje v institucionální podobě od poloviny 90. let. Sice nebojuje o přežití, ale potácí se na okraji veřejného diskur-su jako irelevantní akademická hra pro zasvěcené. Jednou z možností, jak vystoupit ze stínu, je spolupráce se státem. Ta může být cílem i prostředkem, jak dodat oboru na rele-vantnosti, na síle i zajímavosti. Všude dnes existuje v horších vnějších podmínkách než před půlstoletím, ale má velký potenciál k vyvolání změny svého vlastního po-stavení. Je to forma boje o přežití, ze kterého buď vyjde posílen, nebo splyne s jiným druhem.

PhDr. Václav Hubinger, CSc.

je diplomat, sociální antropolog a orien-talista; 1968–74 vystudoval v Praze in-donéštinu a národopis, 1976–77 Náprst-kovo muzeum, 1977–93 ČSAV, od 1994 MZV ČR, velvyslanec v Portugalsku (1996–2000), Keni (2002–03), Brazílii (2003–08) a Turecku (2010–14). Kromě článků kniž-ně publikoval: Národy celého světa (spo-luautor, 1985); Zebra na zabití (1994); Grasping the Changing World (red., kapitola a úvod, 1996); Czech and Slo-vak Republics (with A. Lass in: Europe-an Anthropologies, 1996); Lidojedství (1996); Geertz, Clifford: Interpretace kul-tur (spolupřekladatel a editor, 2000); Encyklopedie diplomacie, (2006); Lidová kultura (koeditor a spoluautor, 2007); Špion čtyř králů (2014).

Budoucnost textilií v kontextu vývoje lidské společnosti

Textilie doprovázejí člověka již od začátku civilizace. Již jejich samotné využití v dobách minulých je doprovázeno řadou spekulací. Tradiční představa, že jejich základní úlo-hou byla ochrana proti výkyvům počasí, je poněkud naru-šena zdobností, která se projevuje již od počátku jejich konstrukce. V minulosti to byl textilní průmysl, kde se prak-ticky okamžitě využívaly nové zdroje energie, nové mate-riály a nové principy výroby. Textilie tvoří komplexní hie-rarchické struktury využívající ke svým funkcím řady speci-álních efektů jako je orientace, tření a anizotropie. V sou-časnosti se tradiční textilní aplikace do oděvů podstatně rozšiřují do oblasti technických aplikací a stávají se flexibil-ním konstrukčním materiálem s řadou unikátních vlastnos-tí. Kromě již tradičních oblastí, jako jsou kompozitní materi-ály, se textilní struktury uplatňují např. v architektuře, elek-trotechnice, ochraně proti externím vlivům a sběru energie. Textilie také reagují na speciální požadavky související se stárnutím populace a změnami životního prostředí. V přednášce budou demonstrovány specifické výhody tex-tilních vláken a textilních struktur. Na vybraných příkladech budou diskutovány možnosti uplatnění textilií pro kon-strukci netradičních systémů liniového osvitu, 3D nano-kompozit, super izolačních struktur, vodivých textilií pro ohmický ohřev a flexibilních čidel životních funkcí.

doc. Dr. Ing. Dana Křemenáková

je od r. 1984 je zaměstnána na Fakultě textilní Technické Univerzity v Liberci, v letech 1997–1999 byla její proděkankou. V roce 1995 obhájila disertační práci a v roce 2005 se habilitovala jako docent v oboru textilní technika. Pracuje v oblasti modelování vlastností textilních struktur a věnuje se výzkumu v oblasti termofyzio-logických vlastností textilií. Je spoluauto-rem software LibTex, několika užitných vzorů a patentů. Je editorem a spoluauto-rem 5 odborných knih, 15 článků v od-borných časopisech a cca 200 publikova-ných odborných přednášek na meziná-rodních konferencích.

prof. Ing. Jiří Militký CSc.

působil po absolvování Textilní fakulty v Liberci ve Státním výzkumném ústavu textilním Liberec (1973–1976), pracoval ve Výzkumném ústavu zušlechťovacím ve Dvoře Králové nad Labem (1976–1989) a od roku 1989 je zaměstnán na Technic-ké univerzitě v Liberci. V roce 1982 obhájil disertační práci, v roce 1992 se habilitoval a v roce 1993 získal titul profesora. V roce 1995 se stal akademikem Ukrajinské aka-demie inženýrských věd, v roce 1996 získal profesionální titul EUR ING a v roce 2006 se stal členem České inženýrské akade-mie. Je autorem resp. spoluautorem 16 knih, více než 120 článků v odborných časopisech a více než 400 publikovaných odborných přednášek na mezinárodních konferencích.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

6

Jak se přizpůsobuje jazyk – vývoj češtiny

Jak se čeština přizpůsobuje cizím jazykům, resp. jak si češti-na přizpůsobuje cizí jazyky. Jak se jiné jazyky přizpůsobují češtině. Také o tom, proč se to vůbec děje, a jestli hrozí nebezpečí, že by se čeština přizpůsobovala tak, že by pak vlastně už ani nebyla.

doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.

se věnuje formální syntaxi přirozených jazyků, včetně praktických (počítačových) aplikací. Absolvoval MFF UK, byl dlouho-době vědecky činný v Bulharské akademii věd v Sofii, v Ústavu komputační lingvisti-ky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN) a v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence (OeFAI) ve Vídni. Publikoval přes 85 původních vědeckých prací v ča-sopisech a sbornících odborných konfe-rencí, byl vedoucím výzkumných týmů a spoluautorem implementací řady soft-warových celků (mj. korektoru české gra-matiky pro Microsoft Office). Je ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Pedagogic-ky působí na katedře informatiky Přírodo-vědecké fakulty UJEP.

Lidská existence a technika. Jak nás technika má

Člověk existuje na zemi a vztahuje se ekstaticky ke jsoucnu. Na rozdíl od zvířat, která jsou bezprostředně absorbována svým okolím, plně přizpůsobena svému okolí, člověk je tvárný, jeho podstata je ovšem také utvářená světem a bytím vůbec. Martin Heidegger poukázal na úplně novou dimenzi života, jež se manifestuje v lidském pobytu. Jaké tedy bude živoucí pojetí člověka a života v rámci bující pla-netární techniky? Do jaké míry člověk podléhá technice? Čemu se má vlastně přizpůsobovat? Je ještě svobodný?

PhDr. Ing. Jiří Olšovský, Ph.D.

je český filosof a básník. Vystudoval ČVUT v Praze a Filosofickou fakultu UK v Praze. V Masarykově ústavu se zabýval životem a dílem T. G. Masaryka, v letech 1997–2014 působil jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu AV ČR. Zabývá se existenciální filosofií, ekofenomenologií, způsobem poetického pobývání na Zemi.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

7

Už jen nějaký bůh…

Titul je první částí slavné Heideggerovy věty z posledního, posmrtně publikovaného interview v časopise Spiegel. Do-větek: „by nás mohl zachránit“. V té větě použil Martin Hei-degger nestandardním způsobem člen u podstatného jména Gott – místo obvyklého der užil člen neurčitý ein, patrně aby dal zaznít svým pochybnostem o jeho existenci. Chci se pokusit, zejména ve stopách francouzského filosofa Rémi Bragua, o charakteristiku toho našeho Boha – Bragu-ova kniha se nikoli náhodou jmenuje O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších. A v navázání na loňskou přednášku o morální theologii také o ukázání, v jakém smyslu nám může pomoci, eventuálně i o tom, co nabízí konkurence. Řeč tedy bude o Tom, který je jeden, ale ne tím nejjednodušším způsobem, který je otec, ale není mužské-ho rodu, mlčí, protože už všechno sdělil, ale ne proto, že by po nás cokoli chtěl; odpouští, ale při tom zná naše svobod-né rozhodnutí, které od nás očekává, zda trpělivě či netrpě-livě, toť věru otázka, protože na rozdíl od nás má času dost.

doc. PhDr. Zdeněk Pinc

studoval divadelní vědu, sociologii a filo-sofii na FF UK v Praze. V letech 1967–1968 se angažoval ve studentském hnutí, po promoci byl přijat jako aspirant prof. Jana Patočky a asistent na katedře filosofie FF UK, roku 1973 však musel fakultu opustit a po celá osmdesátá léta pořádal doma filosofické večírky, kam chodila řada bu-doucích filosofů. V roce 1990 byl jmeno-ván docentem filosofie a stal se vedoucím Katedry filosofie a společenských věd na Pedagogické fakultě UK. Nyní přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde má mj. na starosti záležitosti studentů.

Archeologie africké přizpůsobivosti

Severní Afrika procházela v holocénu (v posledních cca 11 000 letech) dramatickými proměnami pod vlivem klima-tických změn. Místní obyvatelé se proměnám prostředí a změnám v dostupnosti zdrojů museli neustále přizpůso-bovat. Jak se projevuje toto přizpůsobování v archeologic-kém záznamu? A jak vypadá situace dnes, když dramatické změny neustávají?

Mgr. Petr Pokorný, Ph.D.

je český biolog a paleoekolog. Působí na Centru pro teoretická studia v Praze. Zkoumá vývoj přírodního prostředí, zejména vegetace, a v návaznosti na to i vývoj kulturních adaptací. Pracuje zejména ve střední Evropě, na Sibiři a v Africe.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

8

Lze zajistit prosperitu společnosti v době výrazněji se měnícího klimatu?

Diskuze o „globálním oteplování“ a dalším očekávaném vývoji světa často ústí ve značně rozporné závěry. Podle některých se lidstvo spolu s přírodními systémy může velmi záhy ocitnout v naprostém kolapsu, některé mají za to, že se vlastně vůbec nic zvláštního neděje, protože velmi po-dobné klima zde již před desítkami tisíc let bylo a planeta to v pohodě přežila. Kde je vlastně pravda? Shoda při po-dobných diskuzích vcelku panuje v tom, že pokud jde o klima, tak v současnosti asi nejvíce strádáme projevy vý-raznější proměnlivosti počasí. Lze takovým projevům za-bránit a jako společnost tak „boj s klimatem“ jednoduše vyhrát? Jaká může být úloha adaptačních opatření jako souboru možných přizpůsobení nejvíce zranitelných složek přírodního a antropogenního systému důsledkům změny klimatu? Přednáška bude do značné míry parafrázovat vý-rok antického státníka Periklea: „Není důležité budoucnost předpovídat, ale je třeba se na ni připravit.“

RNDr. Jan Pretel, CSc.

vystudoval meteorologii a klimatologii na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. V uplynulých více než dvaceti letech se aktivně věnuje problematice klimatické změny a do roku 2012 vedl stejnojmenné oddělení na Českém hydrometeorologic-kém ústavu. V letech 1996 až 2009 zastu-poval ČR v Mezivládním panelu OSN ke klimatické změně (IPCC) a v letech 1997 až 2002 byl i členem jeho výboru. Řadu let na tomto tématu úzce spolupracoval s Ministerstvem životního prostředí. V současné době je vědeckým tajemníkem ČHMÚ.

Adaptace, selekce a evoluce: panoptikum podivností

Adaptace je centrální pojem darwinovské evoluční biolo-gie, podle níž je adaptace vždy produktem selekce. Naivní darwinovský přístup předpokládá, že adaptace zvyšuje počet přeživších potomků, a tak časem v populaci převlád-ne. Současná biologie se ovšem dokáže vypořádat i s faktem, že organismy často zjevně nemaximalizují svou reprodukci. Horší je, že v přírodě i v lidské společnosti často pozorujeme struktury, které jsou zjevně adaptivní a účelné, ale sotva mohly vzniknout darwinovskou selekcí. Co s tím?

prof. RNDr. David Storch, Ph.D.

je ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a AV ČR, a profesorem na katedře ekolo-gie Přírodovědecké fakulty UK. Zabývá se makroekologií, evoluční ekologií a ekolo-gickou teorií, zejména pak jevy týkajícími se prostorové distribuce a diverzity živoči-chů i rostlin v regionálním až globálním měřítku a obecnými zákonitostmi uspořá-dání přírody. Je (spolu)autorem knih Bio-logie krajiny: Biotopy České Republiky, Úvod do současné ekologie a Jak se dělá evoluce. Je editorem časopisu Eco-logy Letters; spolu s P.A. Marquetem a J.H. Brownem editoval knihu Scaling Biodiversity pro Cambridge University Press.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

9

Energetika dnes a zítra: politika versus zdravý rozum vědy a techniky

Historická jistota člověka byl oheň, který se teprve v posledním dvoustoletí stal něčím víc než pouhým zdro-jem tepla. Bádání a následný vznik nauky o teple přineslo porozumění řady přírodních zákonů a poukázalo na mož-nost analogie termodynamických principů i v sousedních oblastech (ekonomika, společnost). Nepřetržitý vzrůst spo-třeby energie způsobil i nárůst rozporu mezi potřebami člověka a přežitím přírody. Kontinuální spalování fosilních paliv pro výrobu elektrické energie má svoje termodyna-mické (zákony) a zdrojové meze (uhlí, plyn) stejně jako limi-ty související s depozicí vznikajících odpadů. To vedlo k renesanci původních zdrojů (vítr, slunce) v nových hrani-cích moderních věd (fotovoltaika). Neúprosný souboj těch co hledají pokročilé způsoby získávání energie, a těch, kteří na tom chtějí jen profitovat, je obrazem současné rozporu-plné společnosti, ať už se jedná o klasické zdroje, použití nukleární energie či využití biopaliv. Alternativní využití vodíku, jako přenašeče energie, má své problémy, i když slibuje dosahování vyšších účinností v palivových článcích. Oblíbený koncept udržitelnosti (klima, skleníkový efekt) a související problém skutečné ceny energie je v mnoha oblastech zavádějící. Přednáška bude mít spíše populárně-vědecký než čistě odborný charakter.

prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc., dr.h.c.

patří k dvaceti nejcitovanějším českým fyzikům. V roce 1962 ukončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Působil na univerzitách a vý-zkumných ústavech ve Švédsku, USA, Japonsku a Taiwanu. Od roku 1973 je zaměstnán jako vedoucí vědecký pracov-ník ve Fyzikálním ústavu AV ČR a v roce 1993 byl jmenován profesorem v oboru materiálového inženýrství. V současnosti působí také na Západočeské univerzitě (od r. 2001) a na University of New York in Prague (od r. 2000). Hlavní oblast jeho zájmu tvoří termika a termodynamika, chemická kinetika, chemie a fyzika pev-ných látek, studium materiálů a inženýr-ství. Je autorem 277 vědeckých prací a 11 knih. Za svou vědeckou činnost získal řadu zahraničních i domácích ocenění. Kromě mnohých úspěchů ve svém oboru je zároveň uznávaným fotografem.

Infantilismus společnosti

Mgr. Jana Šilerová

je duchovní, v letech 1999–2013 byla olomouckou biskupkou Církve českoslo-venské husitské. Stala se tak první ženou v biskupském úřadu v postkomunistické Evropě. V roce 1974 ukončila Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Na kněze byla vysvěcena 12. října 1974, působila jako farářka v husitských farnostech Vratimov (1974–1981), Kunči-ce pod Ondřejníkem (1981–1984) a Fren-štát a od roku 1984 dodnes je farářkou v Rychvaldu a Bohumíně. Biskupkou olo-mouckou byla od roku 1999, po dvou funkčních obdobích se jejím nástupcem v tomto úřadu dne 6. dubna 2013 stal MUDr. Rudolf Göbel. V letech 2001–2007 byla členkou Rady České televize.

Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

10

Co bylo dříve, déšť nebo deštný les?

Přizpůsobují se rostliny klimatickým podmínkám nebo kli-ma naopak zásadně ovlivňují? Nejspíše platí oba případy a záleží na jednotlivých typech rostlin, neboli na rostlinných vlastnostech. Když se nám podaří těmto vazbám mezi rost-linami a prostředím porozumět, máme šanci, že se i my zvládneme měnícímu se prostředí alespoň trochu přizpů-sobit.

Mgr. Irena Šímová, Ph.D.

působí v Centru pro teoretická studia UK a na katedře Ekologie Přírodovědecké fakulty UK. Zabývá se ekologií rostlin, zákonitostmi druhové rozmanitosti a rostlinnými vlastnostmi na velkých prostorových měřítkách.

Teorie zamrzlé plasticity a zamrzlé evolu-ce: paradoxy neadaptability

Není sporu o tom, že pohlavní rozmnožování je jedním z nejzajímavějších a nejzáhadnějších fenoménů evoluční biologie. Na první pohled se zdá, že jeho přítomnost je pro druh i jedince velmi nákladná a dříve či později by mělo vymizet, ale přesto mezi eukaryotickými organismy domi-nuje. Co když ale hlavní výhoda pohlavního rozmnožování nespočívá ve zvýšení adaptability, ale naopak v jejím speci-fickém omezení? Teorie zamrzlé plasticity postuluje, že pohlavní organismy budou v populaci dlouhodobě udržo-vat vysoký genetický polymorfismus, v jehož rámci dokáží za téměř každé situace vyštěpit vhodně přizpůsobeného jedince. Zároveň se ale po odeznění selekčního tlaku vrátí poměry jednotlivých alel v populaci do rovnováhy. Druh se tak v reakci na změny prostředí bude chovat elasticky, což mu sice znemožňuje nevratné přizpůsobení novým pod-mínkám, ale poskytuje velkou výhodu v proměnlivém pro-středí. Bude evolučně zamrzlý. Nevratně se může druh změnit jen za velmi specifických situací, např. po peripa-trické speciaci, kdy se od zbytku oddělí malá část jeho po-pulace. V delších časových měřítkách se potom zřejmě bu-de zamrzlost nevratně zvyšovat. Prostřednictvím třídění z hlediska stability se budou hromadit znaky, které nedoká-ží rozmrznout ani při peripatrické speciaci. Takováto mak-roevoluční zamrzlost však může mít zajímavé a překvapivé důsledky. Život si vždycky najde cestu, a tou by mohlo být například hierarchické zvyšování modulární stavby orga-nismů v evoluci.

Mgr. Jan Toman

je studentem doktorského programu Teoretická a evoluční biologie na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodově-decké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na stejném pracovišti dokončil i své baka-lářské a magisterské studium. Zabývá se evoluční biologií, zejména se zaměřením na makroevoluční jevy, v menší míře po-tom širším okruhem oborů hraničících s evoluční biologií či biologií obecně. Vedle toho přednáší na několika kursech pořádaných katedrou a věnuje se popu-larizaci vědy prostřednictvím přednášek a popularizačních článků pro širší odbor-né publikum, např. v časopisu Vesmír.

Způsoby přizpůsobování – Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. Výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

11

POSTERY

Zlata Gersdorfová: Člověk, jako se bojí kostry, již s sebou nosí, tak stydí se těla, které v jeho šatech vězí nahé Katedra archeologie FF ZČU Josef Hložek: Předhradí jako prostředek adaptace hradu na regionálně specifické podmínky Katedra archeologie FF ZČU Eliška Kyselková: Mozek jako odpověď. Neuropsychologie v kognitivní archeologii Katedra archeologie FF ZČU Petr Menšík: Pazourek jako skalpel aneb první operace v pravěku Katedra archeologie FF ZČU Milan Procházka: Hradní architektura severozápadního Balkánu jako křesťanské stavby ve službách islámu Katedra archeologie FF ZČU Jan Straka: Adaptace krajiny česko-bavorského pohraničí pro potřeby systému ochrany státní hranice

1945 až 1989 Katedra filozofie FF ZČU

Způsoby přizpůsobování – Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu 16. Výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015

12

PRAKTICKÉ INFORMACE

16. Výjezdní interdisciplinární seminář probíhá na školícím a rekreačním zařízení ZČU, na zámku Nečti-ny v obci Hrad Nečtiny (Nečtiny 1, 331 63 Hrad Nečtiny).

Doprava do Nečtin společným autobusem je zajištěna na každý den následovně:

Autobusy do Nečtin datum čas odjezd 19. 1. 11:00 Plzeň, hl. nádraží ČD 19. 1. 11:15 Plzeň, CAN – Husova ul. 20. 1. 7:45 Plzeň, hl. nádraží ČD 20. 1. 8:00 Plzeň, CAN - Husova ul. 21. 1. 7:45 Plzeň, hl. nádraží ČD 21. 1. 8:00 Plzeň, CAN - Husova ul. 22. 1. 7:45 Plzeň, hl. nádraží ČD 22. 1. 8:00 Plzeň, CAN - Husova ul.

Z Plzně jedeme od hl. vlakového nádraží (pod Hamburkem – u budovy okr. soudu, Nádražní ul.), kde v pondělí případně počkáme na rychlík s pravidelným příjezdem 10:50, a od hl. autobu-sového nádraží z Husovy ul.

Odjezdy z Nečtin budou přizpůsobeny tak, aby autobus odjížděl po skončení hlavního denního programu v čase večeře, ve čtvrtek po obědě.

Autem se do Nečtin z Plzně dostanete podle této mapy: http://mapy.cz/s/92xx, podobně cesta z Prahy je autem nejrychlejší přes Plzeň: http://mapy.cz/s/92xD

Kontakt Anna Lukešová | alukesov@ntc.zcu.cz | +420 702 283 475