Zásuvné spoje
Absolventská práce
Veronika Krumphanzlová
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola
Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaný zubní technik
Vedoucí práce: MUDr. Jaroslav Gabriel
Datum odevzdání práce: 18. 4. 2014
Datum obhajoby:
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval a samostatně a všechny použité prameny
jsem uvedl a podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů
informací.
Praha 18. dubna 2014
Podpis:
Děkuji MUDr. Jaroslavu Gabrielovi za odborné vedení absolventské práce. Děkuji také
paní Věře Víškové za pomoc a cenné rady při zpracování této práce. Dále bych chtěla
poděkovat paní Daniele Doskočilové za pomoc s úpravou práce a za velkou trpělivost.
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné
školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Podpis
ABSTRAKT
Krumphanzlová Veronika
Zásuvné spoje
Frictional Attachment
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Vedoucí práce: MUDr. Jaroslav Gabriel
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2014
Das Thema meiner Abschlussarbeit heißt "Steckverbindungen". In der Abschlussarbeit
beschäftige ich mich mit der Zusammenfassung der Informationen zu diesem Thema. Die
Abschlussarbeit besteht aus theoretischem und praktischem Teil. Im theoretischen Teil
erwähne ich kurz die Geschichte der Steckverbindungen. In einem Kapitel teile ich die
Steckverbindungen in drei Gruppen. In der ersten Gruppe beschreibe ich die häufigsten -
koronale Steckverbindungen. Koronale Steckverbindungen teilt man nach der Positionierung
z.B. auf Extrakoronale und Intrakoronale. In heutiger Zeit gibt es viele Vorfertigungen der
Steckverbindungen in verschiedenen Formen. Die zweite Gruppe bilden Teleskopkronen. In
der letzten Gruppe beschreibe ich axiale Steckverbindungen für Hybridzahnersätze. Der
theoretische Teil enthält die Beschreibung von Paralelometers und Fräsentechnik. In den
erwähnten Gruppen werden Arbeitsprotzesse gegeben. Der praktische Teil besteht aus zwei
Kapiteln. Das erste Kapitel enthält genauen Arbeitsprozess bei Anfertigung der
Steckverbindungen mit eigenen Fotos. Im zweiten Kapitel beschäftige ich mich mit der
Umfrage. Die Umfrage führte ich persönlich mit den Zahnärzten in der Praxis durch. In der
Umfrage hatte ich 60 Respondenten. 30 Respondenten waren aus Prag und 30 Respondenten
aus den kleineren Städten wie z.B.: Kladno, Louny oder Slaný. Meine Umfrage besteht aus
sechs einfachen Fragen. Die Ergebnisse der Umfrage gibt es in Grafiken.
Schlüsselwörter: Steckverbindungen, Paralelometer, Hybridzahnersatz, Teleskopkronen,
Arbeitsprozess
ABSTRAKT
Krumphanzlová Veronika
Zásuvné spoje
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Vedoucí práce: MUDr. Jaroslav Gabriel
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2014
Tématem mojí absolventské práce jsou zásuvné spoje. V práci jsem shromažďovala dostupné
informace o zásuvných spojích. Práci tvoří dvě hlavní části, teoretická část a praktická část.
V teoretické části jsem se krátce věnovala historii zásuvných spojů a jejich tehdejší výrobě.
Zásuvné spoje můžeme rozdělit do tří větších skupin. První skupinu tvoří Koronární zásuvné
spoje, které lze dále dělit na hlavní dvě kategorie a těmi jsou intrakoronární zásuvné spoje
a extrakoronární zásuvné spoje. V dnešní době existuje plno prefabrikovaných zásuvných
spojů v různých tvarech. Druhou velkou skupinou jsou teleskopické korunky, které jsou
jinými slovy velké zásuvné spoje. Poslední třetí skupinu tvoří axiální zásuvné spoje, nebo
také jinak hybridní náhrady. U hybridních náhrad jsem krátce popsala jejich kotvení a to i na
dnes velice moderní implantáty. V závěru teoretické části se věnuji paralelometru a frézovací
technice. Paralelometr je velmi důležitý přístroj ke zhotovení jakýchkoliv zásuvných spojů.
Praktickou část tvoří dvě hlavní kapitoly. V první kapitole jsem se věnovala přesnému
pracovnímu postupu výroby zásuvných spojů v laboratoři a doplnila jsem ji vlastními
fotografiemi zobrazujícími jednotlivé kroky popisovaného postupu. Druhou kapitolou je
průzkum, prováděný v zubních ordinacích mezi lékaři. Zajímalo mě, jak často lékaři indikují
zásuvné spoje. Celkově jsem získala odpovědi od 60 lékařů z Prahy, Kladna, Slaného a Loun.
Vyhodnocení dotazníkového šetření jsem zpracovala graficky a okomentovala z pohledu
předpokládané hypotézy.
Klíčová slova: Zásuvné spoje, Teleskopické korunky, Hybridní náhrada, Paralelometr,
Pracovní postup
7
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 9
1.Charakteristika ....................................................................................................................... 10
2.Dělení .................................................................................................................................... 10
3.Historie .................................................................................................................................. 11
4.Koronární zásuvné spoje ....................................................................................................... 13
5.Teleskopické korunky............................................................................................................ 15
5.1.Dělení .............................................................................................................................. 15
5.2Charakteristika ................................................................................................................. 15
5.3.Indikace ........................................................................................................................... 16
5.4.Postup práce .................................................................................................................... 16
6.Axiální zásuvné spoje ............................................................................................................ 19
6.1.Kotvení pomocí pilířové konstrukce ............................................................................... 19
6.1.1.Stiskací knoflíky ....................................................................................................... 19
6.1.2.Kotevní třmeny ......................................................................................................... 21
6.2.Kotvení na implantáty ..................................................................................................... 22
6.3.Postup práce: ................................................................................................................... 22
7.Paralelometr ........................................................................................................................... 26
7.1.Popis historického paralelometru: .................................................................................. 26
7.2.Dělení paralelometrů ....................................................................................................... 27
7.3.Složení paralelometrů ..................................................................................................... 27
7.4.Příslušenství paralelometru ............................................................................................. 28
7.5.Analýza modelů .............................................................................................................. 29
8.Frézovací technika ................................................................................................................. 30
9.Modelovací technika.............................................................................................................. 31
10.Frézování voskových předtvarů........................................................................................... 31
8
11.Frézování kovových prvků .................................................................................................. 32
12.Praktická část ....................................................................................................................... 33
12.1.Pracovní postup zásuvné spoje ..................................................................................... 33
12.2.Výzkum ......................................................................................................................... 38
13.Závěr .................................................................................................................................... 51
14.Obrazová příloha: ................................................................................................................ 52
15.Seznam obrazové přílohy .................................................................................................... 54
16.Seznam použité literatury a zdrojů informací...................................................................... 56
9
Úvod
Zásuvné spoje jsou jednou ze složitějších prací, které může zubní technik vyrábět. Jedná se
o velmi přesnou a estetickou náhradu chrupu.Původně byly tyto části v zubních laboratořích
vyráběny individuálně. V současné době se téměř bez výjimky požívají továrně zhotovené
zásuvné spoje, případně jejich plastové prefabrikáty. Zásuvné spoje se nejčastěji zhotovují
ze slitin drahých kovů jako je zlatoplatina nebo také ze slitin vysokotavitelných kovů jako
jsou například chromkobaltové slitiny.
Dnes se již používá celá řada zásuvných spojů fungujících na různýchprincipech. Zásuvné
spoje nejsou u nás už tolik běžné jak dříve. Jsou však stále velice populární v západních
zemích jako je například v Německu. U nás jsou v dnešní době vytlačovány populárnějšími
a velmi rozšířenými zubními implantáty. Indikace implantátu však není možná u všech
pacientů.Důvody jsou buď zdravotní – nedostatečná velikost čelistní kosti nebo finanční,
jedná se o poměrně nákladný zákrok hrazený z prostředků pacienta.Zásuvné spoje jsou
z estetického hlediska výhodnější oproti sponám, které jsou finančně nejméně náročné pro
pacienty. Nevýhodou spon,ať už litých nebo drátěných, je jejich uložení na povrchu zubu
a z toho vyplývající viditelnost. Tento jejich nedostatek by měly nahradit zařízení, která jsou
umístěna buď pod povrchem zubu, nebo uvnitř protézy. Vyžadují však opatření kotevních
zubů korunkovou náhradou, kdy tedy dochází ke větší ztrátě zubních tkání.Zásuvné spoje
nebo cizím slovem attachementy jsou především vhodné tam, kde je nutno kotevní zuby
s oslabenou klinickou korunkou z profylaktických důvodů opatřit umělou korunkou. Jedná se
tedy o kotevní prvky sloužící ke spojení zubní náhrady s pilířovou konstrukcí. Retence
náhrady je zde zajištěna třením neboli frikcí do sebe přesně zapadajících dílů.
10
1.Charakteristika
Zásuvné spoje se skládají ze dvou částí, z části pozitivní (patrice) a z části negativní (matrice).
Patricese vždyzasouvá do vnitra matrice. Patrice může být buď tvarově naprosto přesnou
kopií dutiny matricenebojen částečnou. V tomto případě má patrice určitou možnost
pohybu ať už posuvného nebo rotačního (zásuvné spoje kloubové). Jedna část coby protézní
je buď připojena spojovacím prvkem k tělu protézy nebo je v těle protézy přímo zabudována.
Druhá část coby dentální je připojena k zubu pomocí plášťové korunky nebo kořenové inleje.
Zásuvné spoje mají z pravidla lepší retenci než klasické spony, avšak stabilita v ostatních
směrech musí být u některých typů podporována příslušnými sponovými rameny.
2.Dělení
Zásuvné spoje lze dělit několika způsoby. Jedním z nich je rozdělení na zásuvné spoje
s pevným dorazem a na zásuvné spoje s volným pohybem, podle toho jestli patrice vyplňuje
matrici zcela nebo jen částečně.
Další dělení je podle způsobu umístění k pilířovým zubům:
extrakoronární (zevní zásuvné spoje)
intrakoronární(vnitřní zásuvné spoje)
parakoronární
interproximální
axiální (kořenové zásuvné spoje).
U zevního typu zásuvných spojů je matrice uložena v prvním umělém zubu náhrady a patrice
je pevně připojena k povrchu inleje nebo korunky pilířového zubu. U vnitřního typu
zásuvných spojů je tomu obráceně. Matrice je uložena pod povrchem korunky nebo inleje
pilířového zubu a patrice je spojena s tělem náhrady. Vnitřní zásuvné spoje mají výhodu, že
jsou uloženy blízko dlouhé osy zubu a tím je zde menší páčivá síla. Parakoronární zásuvné
spoje jsou umístěny skrz korunku. Interproximální zásuvné spoje je spojení mezi dvěma
korunkami. Kořenové zásuvné spoje jsou zvláštním typem zásuvných spojů a lze je kotvit
i přes implantáty. Nevýhodou zásuvných spojů je, velká potřeba preparace pilířových zubů.
11
Další dělení je podle typu spojení:
zásuvky – patrice je zde připevněna spojovacím třmenem k snímatelné náhradě
a matrice zde představuje drážku v korunce
západky – patrici zde tvoří kovová kulička a matricí je zde jamka umístěná
v aproximálním plášti korunky
stiskací knoflíky – připomínají šatové patentky používané v textilním průmyslu,
používají se pouze ke kořenovým inlejím.
teleskopické korunky – patří mezi nejstarší typ zásuvných spojů, je to takový větší
zásuvný spoj (dvě korunky do sebe zapadající)
kotevní třmeny – různé druhy třmenů spojujících pilířové korunky, jsou umístěné
těsně nad sliznicí, matrice dosedá na třmen a je součástí těla náhrady
3.Historie
Zásuvné spoje nejsou žádnou novinkou v laboratorní výrobě. Dřívější výroba byla velmi
precizní a spíše se podobala zlatnické práci. Zásuvné spoje byly popsány již v roce 1906
v učebnici a atlasu pro zubní techniky panem Preiswerkem.Autor popisuje přesnýpracovní
postup a složení náhrady. Dokonce ještě ani neuvádí paralelometr a přesnost a paralelita
náhrady je řešena za pomocí silného zlatého drátu, který je tvarován pomocí kleští. Prezentuje
tzv. Parr´s systém –metodu, která je dobrá, ale ne zcela snadná. K upevnění korunek
sloužilymasivní čepy, které byly tak zešikmené, že tvořily kolmou paralelní plochu. Tyto
výstupky jsou ve tvaru vlašťovky a jsou nasazeny na odpovídající prohlubně.Pokud jsou
takové můstky přesně opracovány, sedí pevně a mohou být pacientem snímány. Pro výrobu
výstupků a k nim vhodných skříněk, jsou potřebné dva stejně široké
kousíčky platinového plechu, které se přes sebe ohýbají do tvaru
vlašťovky. Vnitřní menší kousek je z vnějšku potřen letovací sádrou
a jeho vnitřní část je vyplněna zlatem pomocí pájky tak, že je
vytvořen solidní čep(Obr. A). Tento čep je přiletován na korunku.
Vnější větší část platinového plechu je uvnitř vyztužena zlatým
pájecím drátem(Obr. B).Tyto skříňky se přenesou na již
12
nacementované celkové korunky v ústech pacientapomocí čepů. Stanou se spojovacími
korunkami na konkrétních místech, přes které se nasadí čepy. Skříňky jsou pevně přiletovány
na spojovací korunky. Ke zhotovení jedné takové práce musí být nejprve zhotoveny zlaté
korunky, které slouží jako opěrné pilíře. Tyto korunky se nasazují do úst, tak aby se přes ně
dal vzít otisk. Díky tomu jsou zachyceny korunky na modelu ve správném postavenítak, jak
jsou v ústech pacienta. Silný zlatý drát se pevně omotá kolem korunek a konce se stočí do
pravého úhlu. Jeden konec drátu se ponechá kulatý a druhý se za pomocí kladívekvytvaruje
do hranata, případně se ještě zpevní. Na kulatý konec drátu se nasadí rourka vyrobená tak aby
přesně seděla kolem drátu a na hranatý konec se zhotoví přesná skříňka.Obě zhotovené části
se zasunou na konce drátu, tak aby se mohly s jeho pomocí zasunout do mediální a distální
části připravených celolitých korunek. Po získání správné pozice na korunkách se drát
horizontálně opatrně odstraní a skříňky se mohou cementovat ke korunkám. Spojovací
korunky se spojí s horizontální částí a práce je hotova. Před definitivním sletováním se
skříňky přicementovanék opěrným korunkám vyzkouší v ústech pacienta, aby nedošlo
k chybám.Případné nedostatky odstraníme. Takové můstky si pacient může sám pohodlně
vyjmout a nasadit a po nějaké době i korigovat zakončení drátů zahnutím.
2 obr. Historická náhrada se zásuvnými spoji
13
4.Koronární zásuvné spoje
Jedná se o zásuvné spoje kotvené v korunkové části zubu. Nejlépe je lze rozdělit na
extrakoronární a intrakoronární.
Intrakoronárnízásuvné spoje jsou součástí korunky a jsou
většinou tvarovány kónicky. Patrice se zde upevňuje do meziální
části snímatelné náhrady a matrice je součástí fixní konstrukce.
Extrakoronárnízásuvné spoje se upevňují buď částečněnebo
úplně mimo ukotvující korunku. Není zde nutná větší preparace.
Vyrábějí se v různých modifikacích od mnoha výrobců např.
Bredent, Ceka, Preci.
3 obr. Znázornění spojů
Meziintrakoronární zásuvné spoje řadíme cylindrické zásuvné spoje, zásuvné spoje ve tvaru
písmene T a další.
4 obr. Cylindrické typy zásuvných spojů 5 obr. Spoj ve tvaru T
Extrakoronárních zásuvných spojů je také velmi mnoho. Známé jsou kuličkové, válečkové
a spoje se složitějšími tvary. Příkladem složitějšího tvaru extrakoronárního zásuvného spoje
je například: Stabilex. Tento spoj zajišťuje pevné spojení mezi patricí a matricí se dvěma
aktivovatelnými styčnými trny, tvořícími podpůrnou retenci. Spoj zajišťuje stabilitu
a retenci. Dalším typem je Conex.Jedná se o typ vyvinutý zeStabilexu, je zdokonalený
a zredukovaný. Díky zmenšení byl získán lepší přístup pro čištění. Paralelní stěny udávají
směr nasazování a kladou účinný odpor proti páčivým silám.Extrakoronární spoje se vyrábí
14
také s pérkem a řadí se do spojovacích kloubů.Je znám např. šarnýrový spojovací kloub nebo
rezidenční spojovací kloub pod označením Dalbo. Vyrábějí se v nových modifikacích např.
Dalbo® –S 63.05. Jedná se o kloub s ochranou před přetížením.
6 obr.Stabilex 7 obr.Conex
8 obr.Dalbo® –S 63.05
15
5.Teleskopické korunky
Patří mezi jedny z nejstarších zásuvných spojů. Jsou často
označovány jako velké zásuvné spoje. Teleskopické korunky
jsou individuálně zhotovený kotevní prvek, na něž je kladena
vysoká přesnost ve všech jednotlivých fází postupu zhotovení.
Jedná se o dvojité korunky, které do sebe navzájem zapadají.
Slouží jako kotevní prvky jak pro snímatelné můstky, tak i pro
částečné protézy.
9 obr.Teleskopická korunka
5.1.Dělení
Teleskopické korunky podle tvaru dělíme na:
cylindrické
kónusové
rezilientní
ovoidní
nedefinované
Teleskopické korunky dělíme podle rozsahu překrytí primárního pláštěna:
plné teleskopické korunky
částečné teleskopické korunky
Retence mezi teleskopickými korunkami může být zajištěna:
frikcí (tření)
kónusovým napětím
přídatnými elementy
5.2Charakteristika
Teleskopická korunka představuje tedy dvouplášťovou litou korunku. Část, která obepíná
pilířový zub je nazývána vnitřní korunka – vnitřní teleskop - primární. Stěny vnitřní
16
korunky by měli být nepodsekřivé a naprosto hladké a vyleštěné, dělící hrany jsou zaobleny.
Vnitřní teleskop uvnitř těsně nasedá na zevní teleskop – sekundární – vnější fazetová
(případně celolitá) korunka, zevní teleskop má nejčastěji z aproximální strany retenční prvek.
Tento retenční prvek ho propojí se snímací náhradou, která se po slepení stane jeho součástí.
Retence mezi vnitřním a vnějším teleskopem je zde zajištěna třením – frikcí. Nejvhodnějším
materiálem pro zhotovení teleskopických korunek jsou drahé slitiny,které mají vysokou
frikci. Dají se samozřejmě používat i jiné slitiny např. chromkobaltové, ale zde je kvůli
vysoké tvrdosti menší tření.
U teleskopických korunek musíme také dbát na to, aby bylo dostatek místa nad žvýkací
plochou protilehlých zubů – antagonistůmezi vnitřním a vnějším teleskopem. Pilířový zub
musí lékař tedy zbrousit mnohem silněji než normálně. Preparace na teleskopické korunky je
podobná jako preparace na metalokeramické korunky. Obvodový schůdek by měl mít šířku
0,8mm.
Teleskopické korunky jsou mnohem odolnější než samotné zásuvné spoje a tak rychle se
neopotřebovávají. Je však problém u náhrad II. a III. třídy podle Voldřicha. U těchto případů
se nedoporučuje kotvení na pilířové zuby. Je zde na pilířové zuby vytvářen silný tlak
v podobě páčivé síly z nestabilizované náhrady jak na zbývající zuby tak i na pilířové zuby.
Zuby se tímto namáháním mohou až vyviklat a pacient může o pilíře a zbývající chrup přijít.
5.3.Indikace
Teleskopické korunky jsou vhodným řešením u pacientů s oslabeným parodontem. Jedná se o
náhrady s dentomukózním přenosem. Díky pevnému spojení mezi protézou a zbylým
chrupem je žvýkací tlak přenášen na osu zubu a nekompromisně fixuje náhradu v její pozici.
5.4.Postup práce
Přesný model je prvním krokem k přesné konstrukci. Zhotovíme si dělený model pomocí
dvojitých vodících čepů a kovových pouzder. Dvojité čepy zajišťují stabilitu i po častém
snímání a pomocí kovových pouzder na vodících čepech se zpřesní jejich dosed na podstavec
modelu. Stonový model obrousíme nejlépena suché brusce. Každým namočením modelu se
násobí sekundární expanze sádry. Přístrojem na pin-systém vyvrtáme do suchého modelu
17
dírky a vlepíme dvojité čepy. Po zaschnutí nasadíme kovová pouzdra. Naizolujeme kolem
čepu a vložíme do manžety, kde máme již nalitou sádru třetího typu – Hydrokal. Pozatuhnutí
vyjmeme celý model z manžety a pomocí pilky model rozřežeme. Provedeme Thomsonův řez
– odstranění marginální gingivy za účelem odhalení a zvýraznění preparační hranice. Musíme
nechat místo také pro podjazykový třmen! Podle voskového skusu zastavíme model
s protiskusem do artikulátoru.
Pracovní model upevníme do stolku na paralelometru abychom mohli vyhodnotit pomocí os
pahýlů optimální sklon pro modelaci vnitřních teleskopů. Pahýly poté odlehčíme distančním
lakem a můžeme začít s modelací. Zhotovíme primární kapničky pomocí frézovacího vosku.
Snažíme se, aby byly primární teleskopy co nejtenčí,nejlépe 0,4 mm. Primární voskovou
kapnu pomocí vhodné frézky na vosk pod vybraným úhlem po celém jejím obvodě
obrousíme. Musí být zachována paralelita všech korunek. Po dokončení a přesném prokapání
krčkové oblasti cervikálním voskem připojíme licí vtokovou soustavu.
Po odlití a opískování se kapny opracují a vyleští. Frézujeme na frézovacím přístroji pod
příslušným úhlem. Po vyleštění se nasadí primární korunky na nedělený model, který se
vykryje a přes teleskopy se zhotoví individuální otiskovací lžíce. Tu spolu s teleskopy
a skusovou šablonou pošleme do ordinace, kde nám přes primární teleskopy vezmou otisk
alginátem.
V laboratoři se teleskopy v otisku naizolují např. vazelínou a pomocí modelovací pryskyřice
(PATTERN-RESIN) a retenčního čepu vyplníme vnitřek primární korunky,dovnitř vložíme
mosazný čep s retencí – tak vytvoříme pevný pahýl. Pro větší přesnostsi kolem teleskopů
naneseme gingivální masku. Teprve potom odlijeme nový model za pomocí kamenné sádry.
Po vyjmutí zkontrolujeme přesnost dosedu teleskopů. Modely opět zastavíme pomocí skusové
šablony do artikulátoru. Sekundární kapnu modelujeme pomocí modelovací pryskyřice
PATTERN-RESIN přímo na vyleštěné anaizolované primární teleskopy. Opět modelujeme do
min. tloušťky 0,4mm. Sekundární fazetovou korunku můžeme z palatinální strany
vymodelovat pomocí vosku nebo modelovací pryskyřice. Připevníme retenční perly a i retenci
pro spojení s budoucím skeletem. K takto vymodelovaným sekundárním korunkám připojíme
licí soustavu a zatmelíme. S ohledem na požadovanou přesnostje nesmírně důležité zvolit
správný poměr expanzní tekutiny a destilované vody. U každé formovací hmoty je třeba pro
odlití sekundárního dílu snížit množství tekutiny než obvykle používáme, aby proběhla nižší
expanze formovací hmoty.
18
Po odlití a opískování obrousíme sekundární teleskopy.Měly by nám přesně sedět
s primárními. Primární teleskopy vyjmeme pomocí speciálních kleští. Po úplném dosazení
a vyleštění si zhotovíme pomocí kompozita fazety. Po zhotovení fazet v našem případě
pomocí světlem tuhnoucí pryskyřice vše opracujeme a vyleštíme. Vykryjeme si podsekřivá
místa a odublujeme pomocí GELODOUBLE. Zhotovíme si licí model, na který po vytvrzení
vymodelujeme skelet s podjazykovým třmenem. Po vymodelování připojíme licí vtokovou
soustavu, zatmelíme a odlijeme. Po odlití, opískujeme a obrousíme. Dosadíme na model.
Skelet s teleskopy k sobě slepíme pomocí speciálního lepidla v oblasti námi vytvořeného
(popřípadě prefabrikovaného) retenčního dílce. Skelet podbarvíme a zubypostavíme podle
statických pravidel.
Po vymodelování z vosku pošleme do ordinace na zkoušku i s oběma teleskopy. Po navrácení
provedeme poslední úpravy a zhotovíme formu ze silikonu. Vyplavíme vosk a nacpeme
pryskyřici Premacryl. Dáváme pozor, aby nám pryskyřice nevtekla mezi teleskopy! Dáme
polymerovat do tlakového hrnce dle tradičního postupu. Náhradu opracujeme a vyleštíme.
Pošleme do ordinace, kde provedou vyartikulování. Předají náhradu pacientovi a seznámí ho
s technikou nasazování a zacházení s náhradou.
10 obr. Přiklad práce s teleskopickými korunkami
19
6.Axiální zásuvné spoje
Speciálním typem zásuvných spojů jsou hybridní náhrady. Je to přechod mezi částečnou
snímací náhradou a náhradou celkovou. V tomto případě zbylé zuby zajišťují pouze menší
část uchycení náhrady. Hybridní náhradu lze kotvit několika způsoby a to pomocí pilířové
konstrukce kořenové nástavby nebo za pomocí implantátů.
6.1.Kotvení pomocí pilířové konstrukce
Při kotvení pomocí pilířové konstrukce můžeme volit z několikamožností.Jedná se buď
o stiskací knoflíky nebo o kotevní třmeny.
6.1.1.Stiskací knoflíky
Jak již bylo zmíněno připomínají principem šatové patentky. Mohou být připojeny jak
k plášťovým korunkám tak právě ke kořenovým inlejím. Dají se dále dělit podle svých
objevitelů. Máme například stiskací knoflíky podle Brilla, Gerbera, „Bifra“ podle Biaggiové
a další.
„Brillůvattachment je celokovový a umožňuje pouze smíšený přenos žvýkacího
tlaku z těla protézy. Za patrici slouží rakvovitý výstupek na kořenové inleji, za matrici
drátěná smyčka s plechovými distančními spojkami zabudovaná v těle protézy.
Nevýhodou tohoto zařízení je značný nárok na prostor pro matrici v těle protézy, což
má za následek špatnou stabilitu protézy a deformaci obličeje.“
(Stomatologické protézy II., str.37, Bittner, Vacek, Novák)
11 obr. Knoflíkový zásuvný spoj Brilla
20
„Gebertůvattachment je rovněž celokovový a
umožňuje, jak dentální tak smíšený přenos
žvýkacího tlaku z těla protézy. U dentální
modifikace nasedá matrice v těle protézy na
patrici na kořenové inleje tvrdě, u
dentomukóznípružně pomocí spirály.“
(Stomatologické protézy II., str. 37, Bittner,
Vacek, Novák)
12 obr.Knoflíkový zásuvný spoj podle Gebera
„Zásuvný spoj Bifra je určen pouze pro
smíšený přenos žvýkacího tlaku z těla protézy.
Jako patrice zde slouží kovový kulatý
výstupek opět na kořenové inleji, který zapadá
do kovové matrice s vyměnitelnou vložkou
z elastické plastové hmoty.“
(Stomatologické protézy II., str. 38, Bittner,
Vacek, Novák)
13 obr.Knoflíkový zásuvný spoj Bifra
Ceka a C-Ancoratyto zásuvné spoje mohou být také
použity jak u plášťových korunek tak u kořenových inlejí.
Jedná se o celokovový zásuvný spoj dodávaný v různých
velikostech a tvarech. V poslední době se jedná o velmi
oblíbený zásuvný spoj.
14 obr. Knoflíkový zásuvný spoj Ceka
21
6.1.2.Kotevní třmeny
Jedná se o spojení mezi plášťovými korunkami nebo také kořenovými inleji. Mají velkou
výhodu oproti klasickým zásuvným spojům,protože dlahují zároveň kotevní zuby, neboli
jejich kořeny. Nevýhodou však je, že se nedají indikovat všude. Hodí se pouze pro kotvení
náhrady na zubech ohraničujících větší mezeru. Na kovové prefabrikované třmeny (patrice)
dosedá jezdec z plechu nebo prefabrikovaný z plastu (matrice). Nejznámější jsou třmeny
podle Gilmorea a Doldera.
„Gilmoreovy modifikace kotevního třmenu nasedá na plechový jezdec jak v klidu, tak
při funkci protézy přímo na třmen a umožňuje tak čistě dentální způsob přenosu
žvýkacího tlaku z jejího těla. Některé firmy prefabrikují k tomuto třmenu jezdce
z plastické hmoty, které umožňují dentomukózní přenos žvýkacích sil.“
(Stomatologické protézy II., str. 41, Bittner, Vacek, Novák)
15 obr. Kotvení podle Gilmorea
„Dolderovy modifikace, určené pro smíšený přenos žvýkacího tlaku z těla protézy,
nasedá plechový jezdec na třmen pouze při funkci protézy, zatímco v klidu je mezi
nimi štěrbina, která má odpovídat rezidenční amplitudě sliznice protézního lože.
Nastavit individuálně tuto klidovou vzdálenost je ovšem obtížné, takže při funkci
většinou buď jezdec na třmen vůbec nedosedne a žvýkací tlak se přenáší z těla protézy
čistě mukózně, anebo jezdec dosedne na třmen předčasně, takže naopak tělo protézy
nedosedne na protézní lože a žvýkací tlak se přenáší pouze na kotevní zuby.“
(Stomatologické protézy II., str. 42, Bittner, Vacek, Novák)
16 obr. Kotvení podle Doldera
22
6.2.Kotvení na implantáty
Implantáty nahrazují pilířové zuby a jejich kořeny. Implantáty nebo případně miniimplantáty
lze kotvit i celkové zubní náhrady. Tyto náhrady řeší problémy s vypadáváním náhrady z úst
a s nutností ji lepit. Vypadávání hrozí především díky velké přítomnosti svalových úponů,
které vytváří nedostatečný podtlak. Zubní náhradu lze kotvit už na dvou implantátech, ale
doporučuje se zavést alespoň 4 implantáty. U zavedení pouze dvou implantátů se doporučuje
plošné kotvení. Implantáty by měli být dlouhé minimálně8-14mm. Tato délka by měla bránit
páčivým silám při zatížení náhrady. Na zavedené zubní implantáty se náhradaupevňuje
pomocí třmene nebo pomocí zásuvného spoje ve tvaru kuličky (stiskací knoflík). Při výběru
upevnění rozhoduje způsob zajištění lineárního spojení implantátů. Pokud toto spojení nelze
zajistit, volíme zásuvný spoj ve tvaru kuličky.Takto zhotovenou snímatelnou náhradu lze při
opotřebování dobře opravit nebo vyměnit (plastové matrice, nebo celkově) a to bez poškození
implantátů.Péče o náhradu tohoto typu není náročnější než běžná péče o naše zuby. Uvedené
řešení však nelze aplikovat u každého pacienta. Pro zavedení implantátů je důležitý dostatek
kosti a také se nejedná o nejlevnější variantu ošetření. Další nevýhodou implantátů je, že se
nemusí plně integrovat s kostí. Vhojování samotných implantátů trvá 3 měsíce u dolní čelisti
a 6 měsíců u horní čelisti.
17 a 18 obr. Kotvení pomocí implantátů
6.3.Postup práce:
Z ordinace dostaneme 2 alginátové otisky. V laboratoři si zhotovíme pracovní situační model
ze sádry čtvrté třídy (STONE), na které si zhotovíme individuální otiskovací lžičky. Lžičky
můžeme zhotovit několika způsoby. Za pomoci šelaku (TESEX AL), autopolymerující
pryskyřice (DURACROL) nebo světlem polymerující pryskyřice (LC-INTERTRAY).
23
Zhotovené individuální lžičky pošleme do ordinace, kde nám je lékař otiskne otiskovací
hmotou REPIN. My si je posléze v laboratoři orámujeme růžovým modelovacím voskem
a zhotovíme si přesný pracovní model. Pomocí prefabrikovaných předtvarů si zhotovíme
kořenové nástavby, ke kterým upevníme prefabrikovanou matrici, začepujeme, zatmelíme
a odlijeme z chromkobaltové slitiny. Po odlití opracujeme a zasadíme do modelu. Přes hotové
kořenové nástavby zhotovíme skusovou šablonu.
Zhotovení skusových šablon
Skusová šablona se skládá z báze a nákusného valu. „Bázi zhotovujeme většinou z šelakové
destičky, nákusný val z růžového modelovacího vosku. Nejprve adaptujeme na situační model
šelakovou destičku jen v orální oblasti, ne naalveolární hřeben kde mají užbýt zuby. Posléze
z destičky vymodelujeme pomocí modelovacího vosku nákusný val o výšce 13 – 15 mm
a šířce 4 – 6 mm frontálně, 8 – 10 mm laterálně. Val sleduje vrchol alveolárního výběžku
čelisti a probíhá poněkud před ním. Distálně nesmí nákusný val přesahovat oblast prvních
molárů. Končí bazálním zešikmením.Šablony pošleme do ordinace, kde nám na nich lékař
zakreslí řezákový bod, vymezí šířku skusu, zakreslí špičákový bod, linii úsměvu a rovinu
okluze. Šablony spojí v laterálním postavení dolní čelisti. Vybere tvar, barvu a velikost zubů
a pošle zpět do laboratoře.
Pracovní modely spojené pomocí skusových šablon zastavíme do artikulátoru podle
základních orientačních pomůcek nebo pomocí tvářového oblouku, pokud ho lékař použije.
Po vrácení šablony můžeme začít stavět zuby.
Stavění umělých zubů
Před stavěním zubů musíme provést několik pomocných úkonů, které nám další pracovní
postup usnadní a umožní kontrolu správnosti.Na podstavec horního modelu překreslíme
střední a špičákové linie podle záznamu na horním nákusném valu. Dále na podstavec horního
modelu nakreslíme rovnoběžku s rovinou okluze. Na podstavec dolního modelu zakreslíme
průběh hřebenové linie. Změříme si sklon intraalveolární osy v postranních úsecích pro lepší
stavění laterálních zubů.
24
Frontální úsek zubů
Labiální plochy horních středních řezáků jsou umístěny 8-10 mm před řezákovou papilou.
Horní střední řezáky stavíme buď rovnoběžně se střední čarou, nebo krčky mírně skláníme
distálně. Řezákový bod je určen trnem artikulátoru. Dlouhé osy dolních středních řezáků jsou
paralelní se střední čarou, krčky jsou zasunuty orálně. Řezací hrany horních malých řezáků
stojí mírně nad rovinou okluze, krček je vychýlen palatinálně a distálně. Řezací hrany dolních
postranních řezáků dosahují výšky středních sousedů, krček je skloněn distálně a vysunut
labiálně. Mezi horními a dolními řezáky je mezera v hodnotě předkusu a překusu. Umístění
horních špičáků je dáno špičákovými body na rovině okluze. Dlouhou osou k ní stojí kolmo,
krček je vykloněn labiálně. Meziální část labiální plochy špičáku je pokračováním celkového
zakřivení frontálního úseku chrupu. Dolní špičáky svým hrotem stojí stejně vysoko jako
řezáky. Krček je vykloněn vestibulárně a uchýlen distálně. Je zachována předkusová mezera.
Hrot směřuje do mezery mezi horní malý řezák a špičák.
Laterální úsek zubů
Musíme dodržovat statická pravidla. Laterální zuby je třeba stavět žvýkacími ploškami kolmo
na interalveolární osu. K vytvoření podélné křivky okluze, která sleduje zakřivení dolního
alveolárního hřebene, je nutná znalost vzájemného vztahu antagonistů. Mezihrbolková rýha
horních zubů naléhá na bukální hrbolky dolních zubů. Každý zub s výjimkou dolních
středních řezáků a posledních horních molárů má dva antagonisty. První dolní premolár má
výrazně delší bukální plošku než plošku lingvální. Působí tedy, jakoby se skláněl lingválně.
Lingvální hrbolek je vyřazen z okluze. Hrotem svého bukálního hrbolku zapadá mezi horní
špičák a horní první premolár. Podélná osa zubu probíhající hrotem prvního dolního
premoláru stojí kolmo na hřebenové linii. Druhý dolní premolár stojí kolmo na hřebenové
linii – vestibulárně i lingválně je zub stejně dlouhý. Pokud je oblouk ukončen prvními moláry,
je okluzní ploška druhého premoláru umístěna lehce pod linii okluze. Do jeho mezihrbolkové
rýhy zapadá palatinální hrbol horního druhého premoláru. První dolní molár stojí kolmo nad
hřebenovou linii. Pokud je posledním zubem oblouku, směřuje nad okluzní rovinu. Pokud
oblouk pokračuje dále, je lehce pod okluzní rovinou. Za posledním zubem v zubním oblouku
musí zůstat volný konec těla 10-12 mm.
V našem případě musíme podstatně obrousit dolní trojky, kvůli přítomnosti kořenových
nástaveb se zásuvným spojem. Zub si ztenčíme z lingvální plochy pomocí brousku na
25
„skořápku“. Nyní vymodelujeme tělo náhrady a pošleme do ordinace na zkoušku pacientovi.
Lékař nám zkontroluje mezičelistní vztahy, retenci, stabilitu a artikulaci.
Přeměna voskového modelu protézy na definitivní náhradu
Model vložíme na 10minut do vlažné vody. Poté model zlehka připevníme voskem do středu
spodního dílu kyvety. Zkontrolujeme pozici modelu přiklopením horního dílu kyvety.
Mezitím jsem si připravilidublovací hmotu Gelodouble tak, aby byla vhodná ke kyvetaci.
Vlijeme ji do kyvety. Kyvetu ponoříme 4cm hluboko do vodní lázně. Gelodouble ztuhne po
40minutách. Po ztuhnutí provedeme dekyvetaci a dáváme pozor, abychom si nepoškodili
agarovou hmotu. Vyřízneme si licí a odvzdušňovací kanálky. Z voskového modelu vyjmeme
pryskyřičné zuby a naskládáme si je do speciálního držáku. Zuby očistíme ve vroucí vodě
nebo pomocí páry. Po odstranění vosku z modelu, model namočíme na 5 minut do vlažné
vody. Před vložením zubůje třeba vykrýt všechny podsekřivinyv oblasti zásuvných
spojů, aby nedošlokzatečení pryskyřice mezi analogem patrice a matricí! Izolujeme
alginátovým izolačním přípravkem Isoacryl. Před vložením zubů zpět do gelové formy zuby
natřeme vazelínou nebo vteřinovým lepidlem, aby nám lépe ve formě držely. Zuby
naskládáme zpět do formy. Model vložíme do kyvety. Povrch kyvety v okolí licích otvorů
lehce potřeme vazelínou. Rozmícháme si licí pryskyřici Interacryl CAST a tenkým proudem
lijeme do kyvety. Před vložením kyvety do polymeračního hrnce musí povrch pryskyřice
zmatnět. Kyvetu vložíme do vodní lázně o teplotě 45°C. Licí otvory musí být nad teplou
vodou. Polymerujeme v polymeračním hrnci nebo tlakovém polymerátoru za tlaku 2,5 bar,
teploty 45°C po dobu 30minut. Po dokončení polymerace odstraníme gel a vyjmeme náhradu.
Odřízneme licí kanálky. Náhradu doopracujeme a vyleštíme obvyklým způsobem.
26
7.Paralelometr
Paralelometr je důležitým prvkem při výrobě zásuvných spojů. Začal se používat na začátku
20. století. První paralelometr dříve také jinak sponorys je popsán jako celkem jednoduchý
přístroj už v německé učebnici z roku 1929. Krátce po válce se začal Karl Christian Koller
zabývat americkými konstrukcemi a přemýšlet o novém přístroji, který dosud v Německu ani
Rakousku neexistoval. Proto musel nějaký takový přístroj sám zkonstruovat a nechat vyrobit.
S paralelometrem souvisí také sponorys, kterému se ve své knize také věnuje. Popisuje
hojakovýměnné rameno na zkonstruovanýparalelometr.
7.1.Popis historického paralelometru:
Na kovové desce je upevněn ocelový stožár (a) na
kulovitém otáčivém podstavci (k). Na něm je pod
úhlem 90° s posuvným a otáčivým utahovákem
(z) připevněno rameno. Rameno (t) sedí na
ocelovém lůžku a je upevněno šroubem, je
horizontálním a vertikálním směrem posuvné. Na
konci se nachází cylindrický výměnný mandrel
(m), který je upevněn svíracím šroubem (c).
Modelový stůl (d) je skrz nohu, která má na konci
otočný kloub umožňující polohovatelnost na
všechny strany (l) fixován nastavitelným
kotoučem (g) do potřebné polohy.
K nasazení zásuvných spojů slouží série
8 mandrelů jejichž síla je od 1-2 mm a šířka je
mezi 2,5-5 mm.
19 obr. Historický paralelometr
27
7.2.Dělení paralelometrů
Paralelometr můžeme rozdělit do tří skupin podle konstrukčního řešení:
1.) Jednoúčelové přístroje sloužící k analýze modelu a k paralelizačním úpravám při
provádění určitých fází jednotlivých technologických postupů
2.) Víceúčelové přístroje pro analýzu, paralelizační funkce a jemnou kovoobráběcí
techniku kovových konstrukcí – označováno jako frézování
3.) Speciální přístroje určené pro techniku frézování
Starší pojem sponorys by se již v dnešní době neměl používat, protože s tímto přístrojem
nelze průběh spon rýsovat, ale je možno vyznačit průběh horizontální linie maximálního
zakřivení (konvexity) pilířových zubů.
7.3.Složení paralelometrů
U všech paralelometrů se vždy vyskytují tři základní technické prvky:
1.) Základna přístroje
Tvar základny je různý. Obvykle ji tvoří kruhovitá,obdélníková, elipsovitá nebo jinak
geometricky řešená kovová deska. U některých můžeme najít lištu, do které lze
ukládat pracovní nástroje paralelometrů.
2.) Nosný sloupec
Nebo také jinak označovaný jako vertikální sloupcový stativ. Je zaveden do vodícího
pouzdra a pevně spojen se základnou přístroje. Pouzdro s aretačním šroubem
umožňuje vertikální posun i otočný pohyb stativu a jeho fixaci ve zvolené poloze.
U víceúčelových přístrojů je na nosném sloupci upevněn centrální blok s rigidním
nebo příčným nosníkem, zakončeným oboustranně pracovními rameny. Takto jedno
rameno slouží k analýze a paralelním úkolů a druhé slouží jako miniaturní fréza
k opracovávání kovových konstrukčních prvků.
3.) Modelový stolek
U jednoduchých paralelometrů jsou v současné době málo vyhovující stolky
s komplexem patky (kovové vzpěry) a k ní připojené pokládací ploténky se zařízením
pro upevnění modelu. U víceúčelových paralelometrů se setkáváme většinou se stolky,
které jsou řešeny principem kovové vzpěry s vloženým kulovým kloubem pro lepší
manipulovatelnost. Můžeme zde mít základní tzv. nulovou polohu modelu, při níž
28
ploténka svírá s pracovním ramenem přístroje pravý úhel, nebo můžeme použít
jakýkoliv jiný sklon, který pro nás bude vhodný. Kulový kloub je opatřen fixačním
zámkem.
V současné době jsou nezbytnou součástí moderních paralelometrů magnetické stolky.
Magnetická síla je u nich ovládána pomocí ovládací páky magnetu. Slouží například
jako konstrukční vazba s klasickým stolkem, kde představuje fixační část celého
komplexu. Působí jako síla proti bázi přístroje. Docílíme tak současně jak upevnění
stolku tak i jeho pohyblivosti po kovové desce paralelometru. Magnet také lze použít
bez začlenění klasického stolku s kulovým kloubem.Magnetická síla permanentního
magnetu působí na pokládací ploténku. K upevnění na základnu přístroje se požívá
kruhová matrice, do které se magnetický stolek ukládá.
Upevnění modelu nebo frézovacího bloku do modelového stolku lze provést čtyřmi způsoby:
1.) Systém několika aretačních šroubů
2.) Pomocí kovových zarážek a příčné listy
3.) Pomocí působení magnetické síly
4.) Použitím sklíčidlového principu
7.4.Příslušenství paralelometru
Příslušenství obsahuje nezbytný doplněk přístroje a většinou jej tvoří:
Analyzační tyčinka (jehla)
Pouzdro se zakreslovací grafickou tyčinkou
Měrné terčíky označované třemi číselnými znaky, nejnižší má hodnotu 0,25 mm,
střední 0,50 mm a nejvyšší 0,75 mm
Nástroje na úpravu voskových konstrukcí
Indikátor hloubky ploch podsekřivých zubů
Nosný dílec pro zavádění konfekčních zásuvných systémů
Modelovací nástroj s tepelným elektrickým ohřevem
Paralelní aplikátor pro umísťování vodících čepů
Kónometrická koncovka
Fixátor polohy modelu a frézovacího stolku
29
Vrtáčky a frézy pro úpravu kovových kotevních konstrukcí
Kluznici pro techniku děleného pracovního modelu
7.5.Analýza modelů
Analýza pracovního modelu slouží k nalezení podsekřivých prostorů na všech zubech
a alveoálních výběžků čelisti v jedné ose. To má význam pro stabilitu, nasazování i snímání
zubní náhrady. Musíme tedy při tomto postupu dodržet určité fáze pracovního postupu na
paralelometru.
Zjistíme vhodný sklon pracovního modelu. Snažíme se najít optimální sklon, který by
vyhovoval nasazování a snímaní budoucí zubní náhrady. Model upevníme na pokládací
ploténku stolku. Začínáme v tzv. nulové poloze. Je to postavení, kdy je pracovní rameno
paralelometru kolmé k pokládací ploténce a také k okluzní rovině modelu. Do kleštiny
pracovního ramene upevníme analyzační tyčinku. Pomocí tyčinkyzjišťujeme, jaký by byl
v této poloze modelu směr nasazení zubní náhrady. Zkoumáme oblast pilířových zubů, jestli
vytváří vhodné plochy pro vedení zubní náhrady a také jaké je hloubka podsekřivých prostorů
u jednotlivých kotevních zubů. Kontrolujeme si také protézní lože. Nulová poloha není
nejvhodnější polohou pro nasazování a snímání náhrady. Skláněním modelu hledáme vhodné
postavení, aby zaručovalo optimální polohu. Lze získat hlavní čtyři směry nasazení. Od
vertikálního postavení, tedy základního se jedná o polohy zaklonění vpravo, vlevo, přední
a zadní zaklonění. Je nutno docílit paralelity především u aproximálních ploch pilířových
zubů směřujících k defektu, která nám má zajistit správný a nerušený směr při vedení
náhrady. Správný výsledek měření lze docílit při co největším kontaktu aproximálních ploch
pilířů s analyzační tyčinkou. Důležité je také zjistit rozsah a umístění podsekřivých prostor
pilířů. Tím zabezpečíme potřebnou retenci a stabilizační účinek celolitých spon. Pomocí
paralelometru určujeme i osu korunek pilířových zubů a příslušný úhel nasazení.
30
8.Frézovací technika
Tato technika je pro použití zásuvných spojů velmi důležitá. K tomu samozřejmě potřebujeme
frézovací přístroj. Budeme potřebovat paralelometr se začleněním samostatné frézovací
hlavice, případně vybavený objímkou pro uložení tohoto nástavce.Můžeme také použít
existující frézovací paralelometry, určené právě pro tuto techniku, anebo speciální turbínové
frézovací přístroje. Tyto typy se dají rovněž použít na analýzu modelu apod.
Klasické víceúčelové paralelometry jsou pro techniku frézování vybaveny převodovou
hřídelí, která umožňuje přenos hnací síly pohonného zdroje na pracovní nástroje upevněné do
kleštiny zařízení. Pohonná jednotka může být také zabudovaná přímo do těla přístroje.
V tomto případě se jedná o velké přístroje, které už nepotřebují převodní systémy mimo
konstrukci.
„Turbínové frézovací paralelometry jsou uváděny do činnosti proudem vzduchu do pohonné
jednotky. Minimální hodnoty provozního tlaku jsou uváděny zpravidla v rozsahu 4 – 5 bar za
spotřeby vzduchu v množství 80-100 l/min. Počet otáček je u většiny přístrojů obvykle
ohraničován maximem 80 000 ot./min. U některých typů však nalézáme rozsah 800 – 100 000
ot./min.“
(Základy frézovací techniky RSS prvků, str. 7, Jan Pokorný)
O výsledku práce však nerozhoduje použití nejsložitějšího a nejdražšího přístroje. Hlavním
předpokladem je uvážlivý, kritický a precizní přístup k celému pracovnímu procesu.
31
9.Modelovací technika
Po skončení přípravy děleného pracovního modelu, můžeme přistoupit k vlastní modelaci
kotevních korunek. Korunku můžeme vymodelovat v takové síle licího vosku, aby vznikl
dostatek prostoru pro následné frézování. Je lepší pro modelaci použít speciální vosk určený
na frézovaní, který je tvrdší a při malém zahřátí se nám nezačne lepit na frézu. Můžeme
použít například organický frézovací vosk od firmy Bredent – BIOTECK.
„Negativní faktor představuje spotřeba kovu. Hrozí nebezpečí perforace kovového pláště“
(Základní problematika paralelometrů a jejich využití v protetické stomatologii, str. 74, Jan
Pokorný)K zabránění perforace je důležité si ve
vosku kapnu barevně nebo materiálově odlišit od
frézovacího vosku, kterým budeme modelovat do
tvaru zubů. Kapnu můžeme zhotovit například
pomocí modelové pryskyřice Patter-Resin nebo
použít jen jinou barvu vosku. Nyní můžeme dokonale
kontrolovat rozsah prováděné preparace.
20 obr. Frézovací vosk BIOTECK
10.Frézování voskových předtvarů
Pracovní model vyjmeme z artikulačního přístroje spolu s kotevními korunkami a upevníme
na pokládací ploténku modelového stolku paralelometru. Pro tuto fázi si vybereme velký typ
čtyřhranné frézy na úpravu vosku. Postupujeme tak, že vedeme nástroj z pravé strany
ořezávané plochy na levou stranu. Pro frézování vosku se doporučuje pracovat s otáčkami
1000-1500 ot/min. Tento úkon je třeba provádět hladce, jemně a hlavě plynule. Při rychlém
a špatném frézování může dojít k vlnovým deformacím. Průběžně odstraňujeme ulpělý vosk,
který jsme odfrézovali. Je vhodné používat k čištění tampon prosycený olejem např.
eukalyptovým. Pro dokonalejší paralelitu po vyfrézování velkých ploch použijeme ještě menší
rovněž čtyřhranné frézy na vosk. Frézování provádíme vždy pouze na jedné straně drážky
a pak na druhé. Pečlivě při výkonu čistíme frézy. Na závěr upravujeme složitější
intrakoronární prvky pomocí speciálních nástrojů.
32
11.Frézování kovových prvků
Připravíme si speciální obráběcí frézy. Upnutí fréz musí být co nejhlouběji do kleštiny. Tím
se předchází vzniku nepřesností v paralelizaci. Podobně jako u frézování ve vosku si v první
řadě předfrézujeme velké spojovací plochy. K této práci používáme velkých průměrů fréz.
Pracujeme nenásilně a jen s jemným tlakem. Nástroj vedeme opačným směrem než
u frézování ve vosku, tudíž z levé strany na pravou. Při frézování v kovu využíváme vyšších
obráběcích otáček. Jejich počet závisí také na použité slitině a kvalitě fréz. Při použití
tvrdokovových fréz musíme brát v potaz jejich razantnější záběr a rychlejší schopnost odřezu.
Obecně se doporučuje frézovat v rozmezí 3000 – 5 000 ot/min. Jakmile všechny velké plochy
vykazují hladký vzhled a paralelitu, přikročíme k dofrézování vodících drážek. Pro tyto účely
použijeme menší frézu a opět postupujeme jemným a nenásilným způsobem ve vertikálním
směru do definitivní úpravy drážky. K frézování intrakoronárních kotevních prvků používáme
speciální nástroje, jež musí být vedeny s maximální jemností a precizností. Pro definitivní
doladění okluzních schůdků a zešikmených částí použijeme jemné karborundové brousky
příslušných tvarů. Je potřeba docílit také vysokého lesku. Pro tento účel slouží speciální
nástroje k leštění a konečné úpravě. Pokud jsme postupovali správně, tak by neměly být znát
žádné stopy po obrábění.
33
12.Praktická část
Praktickou část mé práce jsem rozdělila do dvou kapitol. V první je popsán přesný pracovní
postup zhotovení snímatelné náhrady se zásuvnými spoji, který je doplněný vlastními
fotografiemi postupu práce. Druhá kapitola je věnovaná průzkumu míry použití zásuvných
spojů v dnešní době. Zajímalo mě, kolik lékařů indikuje zásuvné spoje a jak často.
12.1.Pracovní postup zásuvné spoje
Z ordinace dostaneme 2 elastické otisky a voskový skus. Nejprve si oba otisky
vydezinfikujeme a necháme dezinfekci zaschnout. Dnes se již dělají dezinfekce, které působí
i pro lepší zatékavost sádry do otisku. Přesný pracovní model je základem celé práce.
Zhotovímesi dělený model ze sádry čtvrté třídy – Stone. Sádru Stone mícháme podle poměru
určeného výrobcem ve vakuové míchačce. Po odlití modelu ze sádry čtvrté třídy vzniklou
podkovu obrousíme nejlépe na suché brusce, protose snažíme o minimalizaci máčení
sádrového modelu ve vodě, aby se nám nenásobila sekundární expanze sádry. Pomocí
přístroje na pin-systém si v modelu vyvrtáme dírky a nyní vlepíme čepy. Přesnější model
získáme s použitím dvojitých čepů s kovovými pouzdry. Kovová pouzdra nasadíme až po
zatuhnutí lepidla, aby se lepidlo nedostalo mezi čep a pouzdro. Provedeme izolaci v oblasti
čepů, dáme na konce čepů ochranné gumové pouzdro a zalijeme sádrou třetí třídy.Protiskus si
odlijeme ze sádry třetí třídy Hydrokal.
21 obr. Otisky situace 22 obr. Odlité sádrové modely
34
K rozřezání děleného modelu můžeme použít buď klasickoupilku nebo elektrickou.
Po rozřezání modelu provedeme u pahýlů Thomsonův řez. Pahýly potřeme distančním lakem
a po uschnutí naizolujeme saponátem. Na pahýly si vytvoříme voskové kapny. Kapny
můžeme zhotovit několika způsoby např. pomocí foliového vosku (tato metoda není tolik
přesná) nebo pomocí kapničkovače smáčecí technikou. V oblasti mezičlenů si vytvoříme
palatinální plochy pomocí foliového vosku (nebo s pomocí předtvarů). Lingvální stranu
vymodelujeme takéu voskových kapen. Po zhotovení modelace půjdeme na paralelometr
a vyfrézujeme pomocí fréz na vosk místo na spony. Pomocí paralelometru na voskovou
konstrukci připevníme také patrice pod správným úhlem tak, aby byla zachována paralelita.
Prefabrikované patrice si musíme ještě dále upravit,zešikmit dosed k modelu a po
naadaptování odstranit pomocnou část.Po konečné modelaci prokapeme pořádně krčkový
uzávěr cervikálním voskem. Na labiální část korunek naneseme retenční perly, abychom
vytvořili retenci. K vymodelovanému můstku připevníme licí vtokovou soustavu.
23 obr. Vymodelované kapny 24 obr. Vosková vyfrézovaná konstrukce
25 obr. Konstrukce se zásuvným spojem 26 obr. Načepovaná konstrukce
35
Zatmelíme pomocí fosfátové formovací hmoty např.: Intervestu K+B Speed, která je vhodná
pro klasické i rychlé vypalování.Rychlévypalování znamená, že kroužek dáváme do
15 -20minut od míchání do pece vyhřáténa konečnou teplotu! Po vložení do pece se nesmí
10minut otevírat pec! Míchací poměr hmoty je 160g (1 sáček) : 40ml tekutiny
(34ml Expasolu+6ml dest. vody) Po ztuhnutí dáme vysušit na 30minut do předehřívací pece.
Později přendáme do vypalovací pece předehřáté na 200°C. Vypálíme na teplotu 900°C
a odlijeme z vysokotavitelného kovu.
27 obr. Odlitá konstrukce z kovu 28 obr. Opískovaná konstrukce bez licí soustavy
Po vychladnutí vyndáme z formy a opracujeme frézami. Místo pro spony, které jsme
vyfrézovali ve vosku, vyfrézujeme jen lehce v kovu. Na patrici vůbec nesaháme. Zbytek
vybrousíme do skusu, aby nám konstrukce seděla na model. Kovovou konstrukci
vygumujeme a vyleštíme do vysokého lesku. Na konstrukci budeme nanášet pryskyřici.Při mé
práci jsem použila Duropont od Lichtenštejnského výrobce NovodentEst. Jedná se
o kompozitní materiál C+B s mikroplnivem, jehož anorganické částice jsou spojeny silanizací
s polyuretanovou organickou matricí. Kovovou konstrukci podbarvíme opakerem, důkladně
protřepeme ampuli a naneseme štětečkem, následujeautopolymerace navzduchu.Duropont
vymodelujeme do požadovaného tvaru zubů, provedeme předpolymeraci. Jednotlivé vrstvy
(dentin a krček) potřeme tenkou vrstvou aktivační tekutinou PROTECTIVE
COATING,polymerujeme při teplotě 90°C a tlaku 5-6 barů po dobu 8-10minut.
Teplotapředpolymerace nesmí přesáhnout 90°C! Následně lze ubrousit zuby a nanést
sklovinu. Konečná polymerace probíhá při maximální teplotě 105°C tlaku 5-6 barů po dobu
13-15minut.
36
29 obr. Opracovaná konstrukce 30 obr. Podbarvená konstrukce
31 obr. Nanášení kompozita 32 obr. Domodelovaná konstrukce
Po dokončení modelace hotový můstek vygumujeme a vyleštíme. Leštíme pemzou a plavenou
křídou do vysokého lesku.Můstek dosadíme na model,prefabrikované plastové
matricevložímena můstek na patrice. Vykryjeme si na modelu i na můstku všechnapodsekřivá
místa.V oblasti zásuvných spojů vykrýváme jen místa, kam se nám nesmí dostat silikon viz.
obrázek. K vykrytí použijeme například růžový modelovací vosk. Model připevníme voskem
k víku dublovací kyvety, aby se nám během dublování nepohnul. Dublujeme pomocí adičního
dublovacíhosilikonu na polysiloxanové báziFINOSIL 15. Mísící poměr je 1:1 A+B. Doba
míchání je 45sekund. Doba zpracování je 6 minut. Doba tuhnutí je 35minut.
Model musí být suchý, zbaven izolačních prostředků, lepidel a distančních laků. Silikon
mícháme, dokud nevznikne homogenní jednobarevná hmota, tenkým proudem vléváme do
kyvety. Nejlepších výsledků dosáhneme, jestliže se kyveta vloží do tlakového hrnce a vytvrdí
se. Po ztuhnutí silikonu vyndáme model a vytvořenou formu vylijeme formovací hmotou
Modelcast. Po ztuhnutí model dáme vysušit do pece na 100°C a 15 minut. Po vyndání
ponoříme na chvilku model do Expasolu kvůli vytvrzení.
37
Na nově vzniklý model zakreslíme návrh náhrady a začneme modelovat konstrukci z vosku.
Na místo matric si vymodelujeme kapny. Na molár si namodelujeme tříramennou sponu.
Součástí skeletu je i podjazykový třmen. Po vymodelování připevníme ke konstrukci licí
soustavu. Síla hlavního drátu je 3,5mm, pomocné dráty mají šířku 2mm. Připojíme tak, aby
průběh soustavy pokračoval plynule k modelaci. Vytvoříme si licí formu. Dáme vypálit do
pece a odlijeme z vysokotavitelného kovu FINOHIT. Po vychladnutí odstraníme formovací
hmotu a opískujeme. Odbrousíme čepy z konstrukce. Opracujeme a dosadíme na již
zhotovený můstek spolu s plastovými prefabrikovanými matricemi. Po dosazení vygumujeme
a vyleštíme. Leštíme elektrolyticky. Do vysokého lesku přeleštíme v ruce univerzální pastou.
Konstrukci, kde bude pryskyřice těla náhrady s prefabrikovanými zuby,
podbarvíme conalorem a na místě kompozitní pryskyřice opakerem. Nakonec zhotovíme
tělo protézy pomocí růžového modelovacího vosku a postavíme umělé zuby do skusu podle
statických pravidel. Zhotovíme také dvě fasetované duropontové korunky. Pošleme do
ordinace na zkoušku. Po navrácení provedeme poslední úpravy ve vosku a nyní si můžeme
zhotovit formu ze silikonu (přelitek). Vyplavíme vosk a nacpeme pryskyřici Premacryl.
Dáme polymerovat do tlakového hrnce na 2 bary, 15minut a teplotu vody 45°C. Po vyjmutí
z polymeračního hrnce náhradu opracujeme a vyleštíme. Pošleme do ordinace, kde provedou
vyartikulování. Předají náhradu pacientovi a seznámí ho s technikou nasazování a zacházení
s náhradou.
33 obr. Hotová práce 34 obr. Hotová práce se zásuvnými spoji
38
12.2.Výzkum
V druhé kapitole praktické části jsem se zaměřila na průzkum mezi lékaři. Zajímalo mě, jak
často indikují zásuvné spoje a jak oni sami si myslí, že jsou v dnešní době používané.
Předpokládala jsem, že se již v dnešní době moc nepoužívají a jsou válcovány moderními
a populárními implantáty. Tento názor vyjádřil i jeden z dotazovaných lékařů: „Kdo by si
v dnešní době nechal dělat nějakou složitou vyndavací náhradu, když mu můžu udělat
implantát!“. Pan doktor byl sice jednoznačný, ale přeci jen implantát nejde indikovat
u každého pacienta. Navíc jsem se setkala u veřejnosti s tím, že vůbec netuší nic o zásuvných
spojích. Komukoliv jsem řekla, na jaké téma píšu práci, všichni se divili co to vůbec je.
Pokud ale zkusíte říct jen tak někomu, že si necháte udělat zubní implantát, hned budou určitě
vědět minimálně o co jde. Osobně si myslím, že se zásuvné spoje moc nevyužívají také díky
špatné informovanosti samotných pacientů. Mám-li si vybrat náhradu, kde mi při úsměvu
budou koukat z úst dráty nebo náhradu, kde úsměv bude vypadat přirozeněji, tak si
samozřejmě zvolím tu estetičtější. Každý chce vypadat krásně. Aby byl průzkum zajímavější
a nejen zaměřený na hlavní město, rozhodla jsem se udělat porovnání mezi Prahou
a mimopražskými ordinacemi. Pro svůj průzkum jsem si zvolila města Kladno, Slaný
a Louny. S průzkumem jsem začala už v prosinci roku 2013 a to nejprve mimo Prahu. Setkala
jsem se převážně s pozitivním přístupem lékařů, za což jsem velice ráda. Podařilo se mi mimo
Prahu získat celkem 30 dotazníků. Dotazníky jsem sestavila na praxi za pomoci zubních
techniček v laboratoři Renaty Harvánkové. Dotazník se skládá ze 6 uzavřených otázek, z toho
jsou 3 otázky statistické a 3 otázky se zabývají dotazovaným tématem. Dotazník jsem
formulovala velmi stručně a snažila jsem se ho udělat jen na jednu stránku, aby lékaře
neodrazovala hromada textu a odpovědi mohly být jednoduché a stručné. Díky tomu se mi
podařilo přesvědčit i lékaře, kteří se tvářili, že rozhodně na nic takového nemají čas. Někteří
byli pak příjemně překvapeni. Celkem dost lékařů mimo Prahu mi říkalo, že zásuvné spoje
skoro vůbec nedělají, ale že v Praze je to určitě jiné a tam se dělají hodně. Moc jsem tomuhle
jejich tvrzení nevěřila a tak jsem byla zvědavá, jaké budou výsledky průzkumu. Lékaři měli
celkem pravdu. V průběhu průzkumu se začalo ukazovat, že v Praze se zásuvné spoje indikují
o něco více než v městech mimo Prahu.
39
10%
20%
10%
50%
10%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65-74 let
muži20%
ženy80%
Pohlaví
Jako první jsem navštívila město Kladno, kde jsem celkem získala 10 odpovědí na dotazníky
z 15 oslovených lékařů. Grafy podle odpovědí z různých měst jsem se rozhodla převážně
odlišovat barevně. U Kladna jsem pro tyto účely zvolila zelenou barvu, Slaný je modrou
barvou, Louny fialovou, Praha červenou.První statistická otázka se zaměřila na pohlaví
respondentů. Graf ukazuje procentuální zastoupení jednotlivých pohlaví.
Druhá statistická otázka v dotazníku zjišťovala přibližný věk respondentů. Zde se ukázalo, že
polovina oslovených lékařů byla ve věku nad 55 let a tudíž jsem předpokládala, že by mohli
mít nějaké zkušenosti se zásuvnými spoji.
40
Třetí statistická otázka řeší problematiku místa provozování lékařské praxe. Tato otázka
sloužila, pro rozřazení lékařů podle měst.
Ve čtvrté otázce už se dostávám k tématu, které mě zajímá a to je otázka: „ Jak často
indikujete zásuvné spoje?“
V páté otázce jsem se ptala, jak si samy lékaři myslí, že se zásuvné spoje používají.
S odstupem času, jsem si uvědomila, že ne všichni lékaři si pod zásuvným spojem představí
i hybridní náhrady a teleskopické korunky. Nelze bohužel odhadnout, na co konkrétně
odpovídali. Jednalo se z mé strany o nejednoznačně položenou otázku a pokud bych
dotazníky pokládala znovu, určitě bych uvedla odděleně všechny možnosti. Možná by
odpovědi vypadaly jinak, ale je možné i to, že ke zkreslení výsledků vůbec nedošlo.
41
muži60%
ženy40%
Pohlaví
Poslední otázkou je, z jakého důvodu si myslí, že se zásuvné spoje nevyužívají. Zde bylo
možné zvolit více možností odpovědi. Většina lékařů, jak už jsem zmiňovala, se odvolávala
na moderní implantáty. Poměr jejich odpovědí v Kladně je uveden grafem.
Druhé město, kde se lékaři zúčastnili výzkumu je Slaný. Dotazník vyplnili naprosto všichni
oslovení lékaři, zpracovávala jsem celkem 10 vyplněných dotazníků. Získané odpovědi jsou
opět prezentovány graficky.
57%36%
7%
Z jakého důvodu si případně myslíte, že se tolik nevyužívají?
z ekonomických důvodů
technická náročnost
špatná informovanost pacientů o indikaci zásuvných spojů
42
20%
10%
50%
20%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let
43
60%
30%
10%
Z jakého důvodu si případně myslíte, že se tolik nevyužívají?
z ekonomických důvodů
technická náročnost
špatná informovanost pacientů o indikaci zásuvných spojů
44
20%
20%
40%
20%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let
muži40%
ženy60%
Pohlaví
Posledním menším městem se staly Louny. Zřejmě jsem si pro dotazování zvolila špatný
týden, jelikož lékaři mělivětšinou dovolenou anebo neměli čas. Chtěla jsem zde dosáhnout
také počtu 10 dotazníků a nakonec se mi to povedlo. Průzkum jsem prováděla opakovaně,
abych se mi podařilo získat předpokládaný počet odpovědí.
45
46
53%40%
7%
Z jakého důvodu si případně myslíte, že se tolik nevyužívají?
z ekonomických důvodů
technická náročnost
špatná informovanost pacientů o indikaci zásuvných spojů
muži37%
ženy63%
Pohlaví
Nakonec jsem si nechala průzkum v Praze. Praha je hektická a také podle toho to vypadalo
v ordinacích a hlavně čekárnách. Velmi často jsem zde nechávala dotazníky a vracela se pro
ně později v průběhu týdne. Jinak vše proběhlo bez problémů. Pro Prahu jsem zvolila červené
rozlišení.
47
23%
7%
27%
33%
10%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65-74 let
48
46%
30%
24%
Z jakého důvodu si případně myslíte, že se tolik nevyužívají?
z ekonomických důvodů
technická náročnost
špatná informovanost pacientů o indikaci zásuvných spojů
49
muži37%
ženy63%
Pohlaví
23%
7%27%
33%
10%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let
55-64 let 65-74 let
17%
17%
33%
30%3%
Věk
25-34 let 35-44 let 45-54 let
55-64 let 65-74 let
muži40%
ženy60%
Pohlaví
Jako poslední jsem graficky vyjádřila srovnání Prahy s okolními menšími městy. V těchto
grafech je Praha zobrazena červeně, ostatní města žlutě.
Města mimo Prahy Praha
50
51
13.Závěr
Cílem mojí práce bylo dozvědět se co nejvíce informací o zásuvných spojích.Zajímaly mne
jednak zásuvné spoje, které jsou na dnešním trhu ale i starší typy. Chtěla jsem zjistit, jak moc
se zásuvné spoje v dnešní době používají. Osobně jsem si myslela, že tomu tak není, protože
jsou sice krásné ale zároveň i složité, což je zřejmě jeden z důvodů, proč se v dnešní době už
velmi málo indikují.Dalším důvodem je rozvoj moderních a hodně všestranných zubních
implantátů. Moje hypotéza se mi pomocí průzkumu v ordinacích lékařů potvrdila. Mnohokrát
na mě bylo velmi opovržlivě koukáno, proč se vůbec o zásuvné spoje zajímám, když máme
dnes implantáty. Velmi mě v průběhu výzkumu v rámci této závěrečné práce překvapila malá
informovanost široké veřejnosti. Tuto skutečnost jsem si dříve tolik neuvědomovala, což byla
chyba. Proto jsem také do průzkumu zařadila otázku, co si samy lékaři myslí o faktu
informovanosti pacientů, protože to jsou především oni, kdo by je měl informovat. Málo
lékařů to však uskuteční. Podle průzkumu se také prokázalo, že samy lékaři si nemyslí, že by
tento typ náhrad byl u nás populární. Podle nedávné návštěvy italských zubních techniků jsem
se také dozvěděla, že u nich v laboratoři se zásuvné spoje dělají maximálněpětkrát za rok.
V porovnání s počtem indikací implantátů je toto množství zcela zanedbatelné. Bohužel je
možné předpokládat, že postupně vymizí úplně. Myslím si ale, že jejichbudoucnostje v oblasti
hybridních náhrad a to jak u kotvení přes kořenové nástavby tak hlavně přesimplantáty
zejména s ohledem na finanční možnosti pacientů.
52
14.Obrazová příloha:
35 obr. Historická výroba zásuvných spojů 36 obr.Historická výroba zásuvných spojů
37 obr. Teleskopická korunka
53
38 obr. Zásuvný spoj Ceka 39 obr. Zásuvný spoj Ceka
40 obr. Kulová hlavice na implantát
54
15.Seznam obrazové přílohy
1. Historický zásuvný spoj – zdroj ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk, 1906
2. Historická náhrada se zásuvnými spoji – zdroj ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk,
1906
3. Znázornění spojů – dostupné z http://www.dentalcrafters.net/index.php?cID=100
4. Cylindrické typy zásuvných spojů – zdrojZásuvné spoje a konstrukční prvky pro
protetiku, dentální slitiny, paralelometr s frézovací technikou, CENDRES &
MÉTAUX SA
5. Spoj ve tvaru T – zdroj Zásuvné spoje v klinické praxi, H.W.Preiskel, Nakladatelství
Quintessenz Praha, rok vyd.1995
6. Stabilex - zdroj Zásuvné spoje v klinické praxi, H.W.Preiskel, Nakladatelství
Quintessenz Praha, rok vyd.1995
7. Conex - zdroj Zásuvné spoje v klinické praxi, H.W.Preiskel, Nakladatelství
Quintessenz Praha, rok vyd.1995
8. Dalbo® –S 63.05 – zdroj Zásuvné spoje a konstrukční prvky pro protetiku, dentální
slitiny, paralelometr s frézovací technikou, CENDRES & MÉTAUX SA
9. Teleskopická korunka – zdroj Učebnice stomatologické protetiky, Voldřich, Mareš,
Rus, Černý, Státní zdravotnické nakladatelství Praha, rok vyd. 1955, 1. vyd.
10. Příklad práce s teleskopickými korunkami – studijní mateiály
11. Knoflíkové zásuvné spojeBrilla–zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek,
J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
12. Knoflíkové zásuvné spoje podle Gebera - zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner,
M. Vacek, J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
13. Knoflíkové zásuvné spojeBifra - zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek,
J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
14. Knoflíkové zásuvné spojeCeka - zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek,
J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
15. Kotvení podle Gilmorea - zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek,
J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
16. Kotvení podle Doldera - zdroj Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek,
J.Novák, Nakladatelství: Avicenum Praha, rok vyd.1982, 1. Vyd
17. Kotvení implantátů – dostupné z http://www.straumann.cz/soubory/o0000000136.pdf
18. Kotvení implantátů – dostupné z http://www.straumann.cz/soubory/o0000000136.pdf
55
19. Historický paralelometr - zdroj ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk, 1906
20. Frézovací vosk BIOTECK – dostupné z
http://www.flava.cz/index.php?n=&go=shop&id=2364
21. Otisky situace – vlastní fotografie
22. Odlité sádrové modely – vlastní fotografie
23. Vymodelované kapny – vlastní fotografie
24. Vosková vyfrézovaná konstrukce – vlastní fotografie
25. Konstrukce se zásuvnými spoji – vlastní fotografie
26. Načepovaná konstrukce – vlastní fotografie
27. Odlitá konstrukce z kovu – vlastní fotografie
28. Opískovaná konstrukce bez licí soustavy – vlastní fotografie
29. Opracovaná konstrukce – vlastní fotografie
30. Podbarvená konstrukce – vlastní fotografie
31. Nanášení kompozita – vlastní fotografie
32. Domodelovaná konstrukce– vlastní fotografie
33. Hotová práce – vlastní fotografie
34. Hotová práce se zásuvnými spoji– vlastní fotografie
35. Historická výroba zásuvných spojů - zdroj ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk, 1906
36. Historická výroba zásuvných spojů – zdroj ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk, 1906
37. Teleskopická korunka – dostupné z Katalog Výrobky prelabratóriazubnej techniky
2007/2008 BREDENT
38. Zásuvný spoj Ceka – dostupné z
http://www.ceka-preciline.com/product.php?ref=RE%200703%20IR¨
39. Zásuvný spoj Ceka – dostupné z
http://www.ceka-preciline.com/product.php?ref=RE%200703%20IR
40. Kulová hlavice na implantát –dostupné z
http://www.straumann.cz/soubory/o0000000136.pdf
56
16.Seznam použité literatury a zdrojů informací
1. Základní problematika paralelometrů a jejich využití v protetické stomatologii, Jan
Pokorný, Idvpz v Brně, 1997, 3. vyd.
2. Stomatologické protézy II.,J.Bittner, M. Vacek, J. Novák, Nakladatelství: Avicenum
Praha, rok vyd.1982, 1. vyd.
3. Zásuvné spoje v klinické praxi, H.W.Preiskel, Nakladatelství Quintessenz Praha, rok
vyd.1995
4. Umělé zubní náhrady, Voldřich, Mareš, Adam, Státní zdravotnické nakladatelství
Praha, rok vyd. 1965, 2. vyd.
5. Učebnice stomatologické protetiky, Voldřich, Mareš, Rus, Černý, Státní zdravotnické
nakladatelství Praha, rok vyd. 1955, 1. vyd.
6. Konstrukce částečně snímatelných náhrad ve stomatologii, Nakladatelství
GradaPublishing Praha, rok vyd. 1999, 1. vyd.
7. Základy frézovací techniky RSS prvků, Jan Pokorný, Idvpz v Brně, rok vyd. 1996,
8. Zásuvné spoje a konstrukční prvky pro protetiku, dentální slitiny, paralelometr
s frézovací technikou, CENDRES & MÉTAUX SA
9. ZahnärtzlicheTechnik, G. Preiswerk, 1906
10. Fixní a snímatelná protetika , T. Dostálová,Nakladatelství GradaPublishing Praha, rok
vyd.2004
11. Implantáty ve Stomatologii – Pracovní postupy pro praktické lékaře, M. Norton,
NaklatelstvíQuitessenz, Praha, rok vyd. 1996
12. Zhotovování stomatologických protéz II., J. Bittner a kolektiv,Nakladatelství:
Avicenum Praha, rok vyd.1985, 1. vyd.
13. Moderní postupy v protetické technologii, D. Hejnová, L. Štajnerová, P. Zetková,
vydala VOŠZ a SZŠ Praha1, Alšovo nábřeží 6, rok vyd. 2012
14. Studijní materiály a vlastní seminární práce
15. Katalog Výrobky prelabratóriazubnej techniky 2007/2008 BREDENT
57
Dostupné z:
16. http://www.ident.cz/files/seminarky/Teleskopicke-korunky.pdf
17. http://www.stomateam.cz/cz/smiling-cone-prefabrikovana-konusova-korunka-jako-
soucast-ruznych-systemu-implantatu/
18. http://casemed.cuni.cz/kazu/axialni_zasuvny_spoj.pdf
19. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Z%C3%A1suvn%C3%A9_spoje
20. http://www.flava.cz/index.php?n=&go=shop&id=2364
21. http://www.dentalcrafters.net/index.php?cID=100
22. http://www.ceka-preciline.com/product.php?ref=RE%200703%20IR
23. http://www.lekari-online.cz/stomatologie/novinky/chybejici-zuby-nahradi-implantaty-
mustky
24. http://www.heliodent.cz/zubni-implantaty/18-nemam-zadne-zuby-v-celisti-co-s-tim
25. ttp://www.straumann.cz/soubory/o0000000136.pdf
