Nadaèní listyè. 20/bøezen 2010

osobnost Jarmila Krátká krásy naší zemì Litomyšl

vzpomínka Eduard Haken

Velikonoční festival Praha 2010

ČESKÝ FILHARMONICKÝ SBOR BRNODAGMAR PECKOVÁ ENSEMBLE INÉGALWESER-RENAISSANCE DAVID DORŮŽKA

6|4|10 úterý19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

Andreas Schröder | varhany

J. S. Bach, S. Scheidt, Ch. Luython, M. Rossi, G. Muffat, J. K. F. Fischer, J. Seger, J. G. Albrechtsberger, L. Cherubini, J. S. Bach

7|4|10 středa19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

ENSEMBLE INÉGALAdam Viktora | umělecký vedoucí

Gioachino Rossini: Petite messe solennelle

8|4|10 čtvrtek

9|4|10 pátek19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOKJiří Bělohlávek | dirigent

Dagmar Pecková | mezzosoprán

Gustav Mahler: Adagietto ze Symfonie č. 5 Alexander Zemlinsky: Maeterlinckovy písně, op. 13Josef Bohuslav Foerster: Symfonie č. 4 c moll„Veliká noc“, op. 54

9. 4. od 18.15 hodin beseda před koncertem v Cukrárně Obecního domu

12|4|10 pondělí19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

David Dorůžka | kytara

Michal Tokaj | klavír

Michal Baranski | kontrabas

Lukasz Zyta | perkuse

Ve spolupráci s Polským institutem

13|4|10 úterý19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

WESER-RENAISSANCEManfred Cordes | umělecký vedoucí

Heinrich Isaac: Missa Paschalis

14|4|10 středa19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

JUVENTUS COLLEGIUM FOK

Johannes Brahms:Serenáda pro malý orchestr č. 2 A dur, op. 16Wolfgang Amadeus Mozart:Hudební žert, KV 522

30|3|10 úterý19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

ČESKÝ FILHARMONICKÝ SBOR BRNOPetr Fiala | sbormistr

Jacobus Handl Gallus: Lamentationes Jeremiae PropheteAnton Bruckner: Geistliche MotettenOlivier Messiaen: O sacrum convivium

31|3|10 středa

1|4|10 čtvrtek19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOKPetr Altrichter | dirigent

Marie Fajtová | soprán

Jana Wallingerová | mezzosoprán

Peter Mikuláš | bass

Michal Lehotský | tenor

ČESKÝ FILHARMINICKÝ SBOR BRNOPetr Fiala | sbormistr

Antonín Dvořák: Stabat mater, op. 58

Olivier Messiaen: Kvartet pro konec času

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK : ON-LINE www.fok.czPředprodejní pokladna FOK v Obecním domě, nám. Republiky 5, Praha 1, Tel.: 222 002 336www.bohemiaticket.cz, www.ticketpro.cz, www.ticketportal.cz, www.viamusica.czVstupenky lze rovněž zakoupit hodinu před začátkem koncertu v pokladně příslušného sálu.

3+1 zdarma! Při zakoupení vstupenky na tři různé koncerty Velikonočního festivalu obdržíte čtvrtou dle vlastního výběru zdarma

30|3 |>14|4 | 2010

1

ObsahSlovo úvodem

Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS. , alexandras@email.cz

tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.czGrafická úprava: Blanka Roubíčková

Redakce: Lýdie Soldánová, Mgr. Justina Kašparová, Pavel Sršeň,

Antonín Růžička, Miroslava Pelnářová

Nakladatelství STUŠKOVÁ IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127

R. č.: MK ČR E 18180měsíčník č. 20/březen 2010, vychází 24. 3. 2010

příští číslo vyjde 23. 4. 2010Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice

Poděkování inzerentům: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK , TEAM GJ, Agentura NKL Žofín s.r.o., Hotel APLAUS – Litomyšl, Hotel Zlatá Hvězda – Litomyšl, IC město Litomyšl, Smetanova Litomyšl, o.p.s., RWE Transgas, a.s, Centrum FotoŠkoda, Pražské jaro, o.p.s.

NADACE ŽIVOT UMÌLCE 2Podpora projektù

NADACE ŽIVOT UMÌLCE 6Hovoøí Cyril Jeníèek

OSOBNOST 10Jarmila Krátká

TALENT 16Karolína Žmolíková

KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ 20Mìsto Litomyšl

CO MOŽNÁ NEVÍTE 26Centrum FotoŠkoda

FENOMÉN 28Velikonoce

HISTORIE 30Poèátky kinematografie 2. èást

VZPOMÍNKA 34Eduard Haken

KAM ZA KULTUROU 38

Pøepadla mì jarní únava, vùbec nic se mi nechce, z okna vyhlížím sluneèní paprsky, které se už tu a tam pomalinku objevují.Pøepadla mì jarní únava, nedostatek vitamínù, energie nebo co já vím… poøád bych jen spala. Naštìstí mám kolem sebe šikovné kolegy, kteøí oproti mnì únavu nepociśují a bøeznové èíslo naplòují. Pavel Sršeò pøináší poutavý rozhovor s osobností – prof. Jarmilou Krátkou; redakèní tým v èele s Justinou Kašparovou si udìlal výlet do krásného mìsta Litomyšli, které prošli køížem krážem jak v oblasti kulturní, tak také v oblasti ubytování. Kdybych jela s nimi, asi bych v jednom z nabízených hotelù jen lehla a spala a spala.

Pøepadla mì jarní únava – co se v takovém pøípadì dìlá? Èlovìk sedí a hledí pøed sebe, lelkuje… vzpomíná… na sluníèko, na léto, na moøe. Nikde jsem vloni nebyla, a tak vzpomínám jinak. Na umìlce, které mám tak ráda a které už bohužel nikdy neuvidím. Na Eduarda Hakena, na Beno Blachuta, na Marii Glázrovou… no vida, alespoò k nìjaké èinnosti jsem se pøinutila.

Pøepadla mì jarní únava, ale musím se zvednout, jít ven, mezi lidi, nebo se zblázním. Udìlala jsem dobøe, potkávám hned dva, kteøí mì rozveselili. Cyrila Jeníèka a Karolínku Žmolíkovou. Rozhovor s obìma mì vytrhl z mého melancholického snìní, z mého pisatelského odmlèení. Možná to pùjde, je tøeba únavu pøekonat. Na nìco se tìšit, mít nìjaký cíl, nìco dìlat. Tøeba si koupit nový fotoaparát, neznám krásnìjšího koníèka než fotografování. V tom je se mnou zajedno i majitel centra FotoŠkoda, pan Milan Škoda. A co budu fotografovat? Tøeba Velikonoce, na ty už se tìším. Jen je potøeba pøekonat tu prokletou jarní únavu… a jít barvit vajíèka. ))

Krásné svátky jara

Alexandra Stušková, DiS.šéfredaktorkaNadaèních listù

N A D A C E Ž I V O T U M Ě LC E

Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:

Vladimír Prošek – předseda,

dramaturg, hudebník,

zástupce Uměleckého sdružení Artes

Prof. Jiøí Hlaváè – profesor HAMU

zástupce Asociace hudebních

umělců a vědců.

Mgr. Vojtìch Jouza – člen České

fi lharmonie, zástupce UNIE Odborový

svaz orchestrálních hudebníků ČR

RNDr. Jan Komín – hudebník,

zástupce Svazu autorů a interpretů

Miroslav Svoboda – člen sboru Statní

opery Praha, zástupce UNIE

Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR

Marek Vašut – herec,

zástupce Herecké asociace

Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:

Ing. Michal Krùšek – předseda

člen Pražského fi lharmonického

sboru, zástupce UNIE Odborový svaz

profesionálních zpěváků ČR

Ivan Pazour – člen orchestru

České fi lharmonie, zástupce UNIE

Odb. svaz orch. hudebníků ČR

Cyril Jeníèek – hudebník,

zástupce Svazu autorů a interpretů

A PA R ÁT:

Ing. Dagmar Hrnèíøová výkonná ředitelka nadace

Lýdie Soldánová – tajemnice

R E DA KČ N Í R A DA :

Ing. Dagmar Hrnèíøová výkonná ředitelka nadace

Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,

Centrum vzdělávacích pořadů ČT

Ing. Martin Maøan ředitel společnosti INTERGRAM

NADAC

2

Podpora projektù

Stejně jako vloni touto dobou, i letos měly vý-konná ředitelka nadace Ing. Dagmar Hrnčířová a tajemnice Lýdie Soldánová plné ruce práce s uzávěrkou první výzvy a se zpracováním žádostí o příspěvky na umělecké projekty z oblasti jevišt-ního umění. Tím ale jejich práce pro letošní rok v této oblasti nekončí, neboť výzvy k podání žá-dostí jsou vyhlašovány obvykle třikrát do roka, v měsíci lednu, březnu a červenci.

Příspěvky jsou poskytovány na počátku každého roku z prostředků Nadačního investičního fondu (NIF) a dále také v rámci dvou dalších výzev z vlastních prostředků NADACE ŽIVOT UMĚLCE.První výzva, lednová, již proběhla, uzávěrka byla 26. února 2010 a podáno bylo celkem 295 žádostí! Následující výzva, fi nancovaná z vlastních prostředků nadace, byla vyhlášena 1. března 2010. Konečný termín pro podání žádostí je 30. dubna 2010.Poslední výzva letošního roku, fi nancovaná z vlastních prostředků nadace, se vyhlašuje v červenci 2010, aktu-ální datum bude zavčas zveřejněno na internetových stránkách NADACE ŽIVOT UMĚLCE.

Výsledky letošního hodnocení správní rady NADACE

ŽIVOT UMĚLCE jsou s napětím teprve očekávány, ale

již nyní vás můžeme seznámit s některými projekty,

podpořenými ze zdrojů NŽU v loňském roce, které

nás zaujaly.

CE ŽIVOT UMÌLCE

3

Mezi velkým množstvím podpořených projektů nás zaujal např. projekt pěvec-ké soutěže Pražský pěvec

2009 – Dětské opery Pra-ha, v rámci kterého se téměř každý rok objeví nějaký nečekaný talent. Dětská opera Praha (DOP) je soubor dětských a mladých sólistů studujících zpěv, který založila v roce1999 na základech své soukromé hudební školy sólistka opery Národního divadla v Praze a profesorka zpěvu na Pražské konzervatoři Jiřina Marková-Krystlíková. Soubor má v současnosti široký repertoár, částečně nastudovaný i v italštině a němčině. Mezinárodní pěvecká soutěž Praž-ský pěvec byla založena právě z iniciativy DOP.www.detskaoperapraha.cz

K dalším zajímavým počinům loňského roku patřil i projekt Rostislava Nováka – La Putyka, oceněný mimo jiné i jako inscenace roku 2009 v rámci Cen Alfréda Radoka. Originální pojetí žánru nového cirkusu je vedeno především snahou nekopírovat francouzské novocirku-sové zdroje. Autor zapojil do projektu kromě herců a tanečníků také muzikanty a sportovce, např. mistry ČR v akroba-tických skocích na trampo-líně nebo mistry bojového umění wu-shu. Inscenace La Putyka byla vytvořena za podpory grantu hlavní-ho města Prahy a NADACE ŽIVOT UMĚLCE. www.lafabrika.cz

4

N A D A C E Ž I V O T U M Ě LC E

I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné dary25334111/0100

adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCESenovážné nám. 23, 110 00 Praha 1tel.: 224 142 295www.nadace-zivot-umelce.cz

NADACE ŽIVOT UMĚLCE v loňském roce pod-pořila také projekt Mistři vokální hudby

v srdci Evropy vokálního souboru Collegium 419, který se specializuje na hudbu 16.–18. století. Soubor vystupuje v různém obsazení podle povahy skladeb, od vokálního ansámblu pěti zpěváků až po komorní sbor 16 až 24 zpě-váků. Koncertně uvádí u nás méně známá díla renesanční a ba-rokní polyfonie se zvláštním zře-telem na ucele-nou dramaturgii. S p o l u p r a c u j e s předními do-mácími instru-mentalisty, kteří se věnují histo-ricky poučené interpretaci staré hudby. www.collegium419.cz

Spolu s Hudební společností Zdeny Janžurové ad. se NADACE ŽIVOT UMĚLCE podílí také na podpoře každoroční soutěže Písňová soutěž

Bohuslava Martinů, kterou vyhlašuje Hudeb-ní škola hl. m. Prahy pro žáky HŠ, ZUŠ, studen-ty konzervatoří, soukromých pěveckých škol a víceletých gymnázií s hudebním zaměřením, se záměrem podpořit zájem o interpretaci pís-ní českých i světových skladatelů, zvláště pak

o písňovou tvorbu Bohuslava Martinů. Tato soutěž vyplňu-je mezeru v písňo-vých soutěžích pro studenty ve věku od 16 do 20 let,

odpovídajících svými požadavky možnostem mladých pěvců v daném věku.www.volny.cz/pisnova-soutez

Podporu nadačních prostředků využívá i Praž-

ský komorní balet Pavla Šmoka, neboť i tak věhlasné taneční těleso to nemá v dnešní době fi nančně vůbec jednoduché. Přesto se umělec-ké vedení souboru snaží, aby mohli i nadále úspěšně pokračovat ve třiačtyřicetileté tradici původního Baletu Praha a Pražského komor-ního baletu a reprezentovat tak české baletní umění i v jedenadvacátém století. Pražský ko-morní balet Pavla Šmoka je tvořen pouze só-

listy zaměřenými na všestrannost, kteří pracovali již s mnoha český-mi i zahraniční-mi choreografy (P. Šmok, L. Vaculík, P. Zuska, Ch. Bruce, P. De-lacroix, R. North). Tanečníci zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od špičkové klasiky přes techniky moderního tance, až po závažné he-recké úlohy.www.balet-praha.cz

K dalším zajímavým projektům podpořeným NADACÍ ŽIVOT UMĚLCE patří i pravidelné se-tkávání hudebníků pod názvem Letní škola

staré hudby Sdružení pro českou hudbu

a umění, kde se účastníci zabývají historickou interpretací hudby starších stylových obdo-bí, zejména hudbou středověkou, renesanční a barokní. Výjimku však netvoří ani hudba sou-dobých autorů či skladby inspirované lidovou hudbou z různých částí světa. Program Letní školy staré hudby zahrnuje individuální ho-

diny, kolektivní výuku techniky, ansámblovou hru, poslechové seminá-ře, přednášky, koncerty lektorů a účastníků. Vý-uku vedou špičkoví do-mácí i zahraniční lektoři. Setkání se koná každo-

ročně v červenci v jihočeských Prachaticích.www.lssh.euweb.cz

A tak bychom mohli ve výčtu podporova-

ných projektů z prostředků NADACE ŽIVOT

UMĚLCE pokračovat ještě dlouho. Důležité

je, jak ostatně tvrdí na následujících stra-

nách i host nadačního rozhovoru, člen do-

zorčí rady NŽU Cyril Jeníček, že peníze jsou

vloženy tam, kam patří.

5

TEAM GJTeam Gábiny Jirákové

TANEČNÍ SKUPINA Z ŘÍČAN, KTERÁ SE ZAMĚŘUJE PŘEDEVŠÍM NA MODERNÍ TANEČNÍ STYLY JAKO NAPŘ. HIP-HOP, HOUSE, BREAKDANCE, HYPE ATP.

18. dubna 2010

sportovní hala Říčany (u fotbalového hřiště)

velká TANEČNÍ

EXHIBICE TGJ V průběhu večera se divákům předvedou

všechny taneční složky TGJ, pěvečtí a taneční

hosté i jednotliví trenéři. Začátek v 18.00 hod.

Vstupenky v hodnotě 50 Kč k zakoupení

na místě.

Těšíme se na Vaši návštěvu

TEAM GJ podává výuku formou zábavy, na hodinách vytváří milou a rodinnou atmosféru, zároveň se snaží o kvalitní výsledky na soutěžích.

TEAM GJ zprostředkovává vystoupení na akcích různého druhu: plesech, fi remních večírcích, dětských dnech apod.

TEAM GJ si každoročně organizuje vlastní taneční exhibici, na které všichni tanečníci předvedou, co se za uplynulý rok v TGJ naučili.

PODMÍNKY PŘIHLÁŠENÍ

Přihlásit se můžou holky i kluci ve věku 4 až 30 let. Každoročně v měsíci červnu se pořádá konkurz na nové tanečníky. Všichni členové i nováčci jsou rozděleni do věkových a výkonnostních skupin. Na hodnocení se spolupodílí většina trenérů, aby bylo rozhodování co nejobjektivnější. Seznam kurzů a kontakty na vedení TGJ naleznete na webových stránkách. Na požádání se rodičům poskytuje spojení i na jednotlivé trenéry.

Kontakt na vedoucí: Gábina Jiráková, 607 545 357 nebo 607 832 618,

www.teamgj.cz.

zdroj fotografi í : www.centrumdeti.cz

6

Hovoøí Cyril Jeníèek

N A D A C E Ž I V O T U M Ě LC E

Témìø vždy když oslovím nìkterého ze èlenù správní èi dozorèí rady k nadaènímu rozhovoru, dostane se mi odpovìdi, že to nebude zajímavé. A témìø vždy to zajímavé je. Stejnì jako rozhovor s hudebníkem, zástupcem Svazu autorù a interpretù, èlenem dozorèí rady, Cyrilem Jeníèkem, který nám navíc poskytnul unikátní rodinné fotografie ètyø generací bubeníkù ))

První generace – prapradìdeèek

Jako člen dozorčí rady NŽU jste zástupcem

Svazu autorů a interpretů, jehož předsedou

je známý skladatel a hudebník Jiří Vondráček.

Znáte se už dlouho nebo jste se poznali až

prostřednictvím spolupráce ve svazu?

S Jiřím Vondráčkem jsem se seznámil vlast-ně náhodou. Vždy jsem věděl, že umí skládat hezké písničky, že je bratrem slavné sestry. A jednou jsem viděl jeho inzerát, kterým Svaz autorů a interpretů zval autory, interprety a přátele hudby, aby se přišli podívat na výroč-ní členskou schůzi SAI do Vagonu na Národní třídě. Tehdy jsem tam jako „jeden ze skromné-ho davu“ něco poznamenal, neboť se mi zdá-lo, že ne všechno, co se organizace SAI týká, se dělá tak, jak bych si třeba já představoval. Pana Vondráčka to zaujalo a během přestáv-ky mne přizval ke spolupráci. Ze zvědavosti jsem nabídku přijal. Nějaký čas jsem působil v radě SAI, potom se naše cesty na chvíli roze-šly a později zase sešly, když mi pan Vondráček nabídl činnost v kontrolní komisi Svazu autorů a interpretů. V SAI jsem už devátý rok, v kon-trolní komisi dva roky.

Jelikož SAI je profesní hudební organizace,

jste jistě také hudebníkem. Jak dlouho a na

co hrajete?

Já jsem se stal hudebníkem v podstatě už ve chvíli, kdy jsem se narodil, a to díky dědečkovi, který hrál velmi dobře na bicí. Vždy jsem si ho velmi vážil a obdivoval ho. Pamatuji si, že mně

už coby malému klukovi dával na hraní bubí-nek a paličky, kastaněty, činely apod. To byly moje hračky, tedy kromě kostiček. Také můj tatínek byl hudebně založený, hrál krásně na tahací harmoniku, já si ale zvolil ty dědovy bicí, později pak také kytaru. Prostě klasické nástro-je pro 70. léta, léta bigbítu.

7

Tøetí generace – už dospìlý umìlec

Tøetí generace – malý umelec

Druhá generace – C. Jeníèek 70tá léta

Právě ta léta ale bigbítu příliš nepřála.

Máte pravdu. To byla hroz-ná doba. Zvláště „veselé“ byly kvalifi kační zkoušky. Vím, o čem mluvím, ab-solvoval jsem zkoušky na Pražském kulturním stře-disku, sice jsem je udělal, ale dobrý pocit jsem z toho tedy neměl. Celé to bylo hanebné. Tehdy se více za-jímali o to, jestli ten či onen hudebník ví, co je to ko-munistická internacionála a tak podobně, než o to, co umí.

A zůstal jste u muziky?

Nezůstal. Muzika není jistý způsob příjmu, a tehdy už vůbec ne. Přišla rodina, děti. Musel jsem se rozhodnout, zda kariéra (jaká vůbec?) hudebníka nebo rodina. Ale mám syna, které-mu se to podařilo, je profesionálním muzikan-tem, jako si to kdysi přál jeho táta. Hraje velmi dobře na bicí. Přijímací zkoušky na konzerva-toř dělal, když mu bylo teprve 13 let. Určitě měli profesoři důvod, že ho přijali tak brzy. Na bicí to byli profesoři Veselý, Mazáček, pak ještě studoval dalších šest roků skladby a aranžo-vání, krátce u prof. Michailova, po jeho smrti u pana profesora Větrovce. Všichni to jsou vel-ké pedagogické a umělecké kapacity ve svém oboru. A taky jsme se, myslím, trochu zasloužili i s manželkou. Kromě syna máme ještě dceru, ta se zase potatila ve sportu, v tenisu. Deset let hrála závodně. Nyní dostudovala vysokou ško-lu a tenis se stal její občasnou zábavou.

Říkáte potatila, takže vy také hrajete tenis?

Já jsem jeden čas dokonce i tenis vyučoval, dcerku samozřejmě taky, ale nejen malé děti.

Pojďme od sportu zpátky k hudbě, respekti-

ve k těm bicím. Musíte mít radost, že si je syn

vybral.

To mám, díky tomu jsem vlastně začal znovu žít muzikou. Ale ne ve smyslu hraní, spíše jsem se začal více zajímat o dění uvnitř hudební branže. Nemám už ambice se předvádět ně-kde na hudební scéně, i když kdysi dávno bych si určitě přál, aby mě jako dobrého muzikanta

uznávali, ale dnes už ne, všechno je jinak. Mě dnes zajímá zejména soci-ální rovina hudebníků. Chci jim nějak pomáhat. Tak tro-chu si „bafuňařit“. Díky panu Vondráčkovi jsem se dostal do SAI, do svazu, který do-káže zodpovědět spoustu otázek, ale spoustu také ne. Určitě je něco špatně, když srovnáte honorář za uměleckou produkci dříve a dnes, když honorář není úměrný k nárůstu průměrné mzdy a nákladům na život. Ale je to obchod: nabídka

a poptávka. Tenhle systém funguje neúprosně. Tady spatřuji velkou úlohu SAI: muzikanty sjed-notit – třeba v rámci členství v SAI – tak, aby drželi více tzv. při sobě. Aby bezpečně věděli, jaká mají práva, jak se jich domoci, aby věděli, že mají nějakou podporu. Vytvořit takový pro-fesní svaz. V jiných profesích je to již obvyklé.

Ale to se netýká

jenom hudeb-

níků.

Samozřejmě že ne. Týká se to umělců všeo-becně. Mezi umělci je velká rivalita, ne vždy se hraje fér a to se jim pak po čase vrací. Měli by tzv. „táhnout za jeden provaz“, měli by mít společnou vizi, jak s uměleckým nadáním úspěšně žít, aby nemuseli dělat něco jiného jenom proto, že to, co opravdu umí, je neuživí. Říká se, že kapři si rybník nevypustí. Ale mám dojem, že to se právě děje. To je věc, která mi vadí. Umělci nevěnují příliš mnoho času „ob-chodování“ s vlastním nadáním, protože musí cvičit, zkoušet a hrát. Důležité je pro ně vystou-pení, dostat hned a tady „nějaké“ peníze. Ale co bude v budoucnu, na to nemyslí. Je málo

8

N A D A C E Ž I V O T U M Ě LC E

Generace 21. stoleti

muzikantů, kteří si dokážou říct o své peníze. A je otázka, zda je dostanou. Na druhou stranu je taky otázka, jestli jsou tak dobří, že si vyšší honorář zaslouží. A co stát? Nebo ministerstvo?

Já bych si přál, aby jednou „někdo“ přišel na ministerstvo a řekl: Tak se podívejte, jak ten herec nebo hudebník žije. Když jste na něj cho-dili do divadla, na koncerty, přinášel vám dob-rou náladu, tleskali jste mu a obdivovali jeho umění. Teď je starý, nemocný, nemůže hrát, má nízký důchod, třeba i problémy s bydlením. Co s tím provedete? Kultura, zdraví a vzdělání

národa musí mít od státu podporu. NADA-CE ŽIVOT UMĚLCE takovou roli, myslím, plní. Je třeba stále hledat a nacházet nové způsoby a příležitosti, jak zlepšovat, co funguje, a řešit, co nefunguje.

Myslíte, že hudební vzdělání – školství…

máme špatné?

To si nemyslím, ale musíme ho stále oprašovat. Základní umělecké školy by si zasloužily také větší podporu. Vzbudit zájem o hudbu u dětí je jistě náročné, talentů se v naší české kotlince příliš mnoho nerodí, ale je třeba je hledat. A ti, co budou „nalezeni“, by měli mít perspektivu slušného života.

Doporučil byste těm, kteří tedy chtějí něčeho

dosáhnout, aby šli, tak jako se dříve chodíva-

lo, tzv. do světa na zkušenou?

Okamžitě, a čím dříve, tím lépe. Dnes ty mož-nosti mají. Syn se například zúčastnil sklada-telského workshopu (hrozné slovo), který vedl Vince Mendoza v holandském Hlilversumu. Přístup pedagogů, způsob výuky, závěrečný koncert a předvedení práce účastníků nor-

ským symfonickým orchestrem… Obrovská zkušenost. Nikdy na to nezapomene. Přál bych to i dalším.

Dokázal byste ve stručnosti porovnat poměry

naší a zahraniční hudební scény?

Myslím, že nejsem kompetentní k nějakému vážnému uměleckému srovnávání, ale když už se na to ptáte, tak můj osobní názor je, z toho, co slyším a vidím, že jinde sice neumějí asi za-hrát dechovku tak jako my, ale jinak jsou, až na čestné výjimky, od nás na míle vzdáleni. A před námi... bohužel. Mluvíme o prostoru na západ od Čech.

A nepodceňujete trochu naše hudebníky?

Třeba jen nemají dobré podmínky.

Podmínky si musí vytvořit každý sám. Musí si je vybojovat. Je to někde uvnitř. Musí přesvědčit diváky či posluchače, že je dobrý. A delší dobu. Pohleďte, co dokázal v hudebním světě třeba Karel Gott. Zpěvák, kterého si nesmírně vá-žím. Jak dlouho ho považují naši posluchači za nejlepšího! Na jeho vyprodaný koncert přijde babička, matka, dcera i vnučka, to je úžasné. Ale kolik takových umělců, které tady máme, naplní velký sál a ještě jsou lidé za ně ochotni zaplatit i drahé vstupné. Moc jich není.

Škoda že se náš rozhovor blíží ke konci, vy-

víjí se dobře. A tak závěrem poslední otázka.

Od loňského roku jste členem dozorčí rady

NADACE ŽIVOT UMĚLCE, co má tato rada na

práci, už tady bylo řečeno mnohokrát, vy nám

řekněte něco o samotné nadaci. Sledujete ji

vlastně tak zpovzdálí „dozorčím okem“. Po-

změnil byste něco v její činnosti?

Není to vlastně zpovzdálí, je to hodně zblíz-ka. Já bych neměnil vůbec nic. Pokud to bude směřovat tam, kam má, a pokud se všichni shodnou a domluví, bude vše v pořádku. Dnes se všechno točí kolem peněz, prostě to tak je, a i když se říká, že peníze rozmazlují a kazí charakter, já bych je té nadaci přál. Pak už je další věc, kdo s těmi penězi nakládá a jak s nimi hospodaří. Peníze je potřeba dobře investovat, vložit je tam, kam patří. Myslím si, že se to NADACI ŽIVOT UMĚLCE daří.

Za rozhovor dìkuje: Alexandra Stušková, DiS.Foto poskytl: Cyril Jeníèek

9

Helena Vondráčkovánarozeninový recitál

Charlie BandHost večera Šárka Vaňková

Velký sál paláce Žofín 28. června 2010 od 19,30 hod.Předprodej vstupenek v síťi Ticketpro a v pokladně Paláce Žofín

www.zofi n.cz

10

o s o b n o s t

10

Spadla opona, zùstal pocit uspokojení…

Prof. Jarmila Krátká

Operní pìvkyni, výteènou pedagožku, profesorku Jarmilu Krátkou, jsem poznal jako úžasnou, distingo-vanou dámu. Rozhovor zpoèátku odmítala s tím, že nemá nic zajímavého, co by ètenáøùm vyprávìla. Když však pozdìji celá rozechvìlá usedla pøed mikrofon, bylo mi hned po nìkolika vìtách jasné, že mám pøed sebou nejen ženu moudrou, ale i velice skromnou.

DìtstvíPaní Jarmilo, vy se celá třesete...

Strach nebo trému nemám, v životě jsem prošla nejrůznějšími situacemi, ale mám po-chybnosti o hodnotách, které jsem ve svém životě vytvořila. Nemám žádnou bohatou do-kumentaci o své práci, myslím, že to není ani na místě. Charakter člověka, jeho lidství, musí vytrysknout někde jinde. Má životní cesta ne-byla snadná. Z války si živě pamatuji potravi-nové lístky, byla to doba, kdy se muselo doma velice pečlivě hospodařit. V dětství jsem pro-žila heydrichiádu. Byl to otřesný zážitek! Jinak se to nedá ani nazvat. V rodných Ždánicích se-brali dva kněze a učitele a všechny je popravili. V tom kraji tato bolest zůstala dodnes… Tehdy jsem se naučila pokoře pro celý život.

Kdy se ve vás zrodila myšlenka stát se profesio-

nální pěvkyní?

Nebylo to tak rychlé, nejprve jsem chtěla být učitelkou. Už jako malé děvčátko jsem učila své panenky lidovým písničkám. Ve čtvrté tří-dě jsem si oblíbila paní učitelku. Mluvila nád-hernou češtinou a učila tak, že jsem si nedo-

vedla pro sebe představit jiné povolání. Má touha po vědě-ní byla veliká, a tak trochu proti vůli svých rodičů jsem ab-solvovala přijí-mací zkoušky na gymnázium v Bučovicích. Pocházím ze slabšího sociál-ního prostředí,

proto mi rodičovské sdružení jako gymna-zistce platilo i obědy. Poté co mi v roce 1947 zemřel tatínek, maminka prodala lesní chatku a koupila mi harmonium.

Maminka na vás tedy „vsadila“, věřila vaší vy-

sněné kariéře zpěvačky?

Maminka si vroucně přála, abych hrála v kos-tele na varhany, proto to harmonium. Její sen

1111

Limonadový Joe, Winifred

Veselá vdova 1966, Ant. Jelinek – Danilo, J.Krátká – Hana Glavariová

Gasparone, Sora

jsem jí splnila velmi malou měrou. Díky harmo-niu jsem se naučila první noty a to byl prvo-počátek mého hudebního vzdělání. Zásadním podnětem však byly slavnosti ve Strážnici, kde jsem uslyšela lidovou zpěvačku Boženku Še-betovskou. A tam to vše začalo, u lidové pís-ně. Na gymnáziu nás učila hudební výchovu profesorka Bílá. Vzpomínám si, jak nám jednou dala úkol, abychom všichni napsali lidové pís-ně, které umíme celé zazpívat. Napsala jsem jich přes dvě stovky. Nechtěla mi věřit ani po mnou přezpívaných deseti písních, a já jsem stále zpívala další a další. Po mnoha letech, na oslavě mých sedmdesátých narozenin, za mnou po mém písňovém recitálu přišla stařič-ká paní s velikým pugétem. Byla to profesorka Eva Bílá, celá ta léta moji pěveckou dráhu bed-livě sledovala. Po maturitě jsem se přihlásila ke studiu na pedagogické fakultě, obor čeština – ruština, a po jejím absolvování jsem šla koneč-ně studovat vytouženou konzervatoř, což bylo pro mnohé nepochopitelné – po vysoké škole studovat opět střední školu.

Vzpomenete si na svoji úplně první roli?

Opravdu zpívat jsem začala až v ochotnickém divadle Závodního klubu železničářů v Brně, které hrálo činohry, operety a dokonce opery. S bučovickými ochotníky jsem nastudovala svoji oblíbenou Mam´zelle Nitouche. Mnoho-krát se reprízovala a mně se splnila velká touha zazpívat si ve svém rodném městě. V Brně jsem si s ochotníky zahrála moc krásné věci, třeba Off enbacha, Nedbala, Smetanu, Blodka atd. A Brno mi bylo nakonec i souzeno. Uvolnilo se tenkrát místo v tamější zpěvohře a já podepsa-la smlouvu do svého prvního profesionálního angažmá. Má

pěvecká karié-

ra se tedy vine

od roku 1960 až

do roku 1993. Devět let sólist-kou ve Zpěvohře Státního divadla v Brně a další roky sólistka Ja-náčkovy opery v Brně.

Jakým směrem se ubíral váš umělecký život?

Ve Zpěvohře jsem dostávala hlavně role tzv. prvního oboru. Dirigentem byl v té době Ema-nuel Punčochář, který klasické operetě velice dobře rozuměl. Uvedl Hofmannovy povídky, které přeložil do češtiny a hráli jsme je v origi-nální úpravě, bez zpívaných recitativů. Právě Olympia je jedna z mých oblíbených rolí. Off en-bachovské inscenace jsem vždy zpívala s vel-kým potěšením. Před nástupem do opery jsem zpívala dvě role, které považuji ve své operetní kariéře za nejmilejší. Byla to Lehárova Veselá vdova a Kalmánova Hraběnka Marica. Mari-ca byla pro mě původně jen záskokem, který jsem nastudovala za sedm dní a nocí – výkon, kterého si dodnes cením. V Janáčkově divadle měla „moje“ Hraběnka Marica vždy vyprodá-no. Z operního repertoáru ráda vzpomínám na dvě své role, Julii v Dvořáko-vě Jakobínovi a Neddu v Le-o n c a v a l l o v ý c h Ko m e d i a n t e c h .

12

o s o b n o s t

12

Nedda v Komediantech

J. Krátká – Julie a J. Souèek – Bohuš v Dvoøákovì Jakobínovi 1969

Veselá vdova, titulní postava Hana Glavariová

Julie v JakobínoviVedle toho jsem však ztvárnila řadu postav v janáčkovských, smetanovských a dvořákov-ských operách, často to byly „kalhotkové role“, jako Cherubín, Kuchtík, Fjodor a další. Nastu-

dovala jsem během své kariéry třicet čtyři

operetních rolí a třicet devět rolí operních.

Přiznám se, že jsem čekal mezi oblíbenými

rolemi i Popelku ve Veselohře na mostě, od

Bohuslava Martinů, která je ve vašem podání

výtečná.

Byla jsem požádána, abych ji nastudovala v Ko-morní opeře Miloše Wasserbauera při JAMU v Brně. Tato brněnská rozhlasová nahrávka byla přenesena na LP desku a v r. 1984 dostala Velkou cenu Pařížské akademie za gramofono-vou nahrávku.

Váš hlasový obor je tedy soprán?

V každém případě soprán, který měl však svůj vývoj. Začínala jsem u lyrického oboru, ale díky Olympii jsem byla nucena si odskočit i do lyric-ké koloratury. Klasickou koloraturkou jsem ale nikdy nebyla. Později, již v opeře, hlas získával na barevnosti, měla jsem dobrou střední po-lohu a tedy i dispozice k mladodramatickému sopránu.

Každý pěvec či pěvkyně má vysněnou roli, ne

každému se jeho přání splní. Měla jste vy to

štěstí?

To štěstí jsem opravdu měla. Mojí vysněnou

rolí byla Julie z Jakobína. Dobrovolně při-znávám, že existuje naopak role, které jsem se snažila vyhnout. Jako první bělošský soubor na světě jsme hráli Gerschwinovu operu Porgy a Bess, a tam se nade mnou vážně schylovalo, že budu zpívat Bess. Udělala jsem všech-no pro to, aby k tomu nedošlo. Sexuální do-vádění v rámci role bych se svojí povahou asi nezvládla. Dosta-

la jsem nako-nec roli mladé maminky Cla-ry s děťátkem

v náručí. Zpívala jsem překrásnou ukolébavku Summertime.

Mnoho brněnských umělců časem odchá-

zí do Prahy. Vy jste po pražských scénách

netoužila?

Jsem celoživotně fi xovaná na Brno. V Národ-ním divadle v Praze jsem hostovala v opeře Kr-vavá svatba. Byla jsem z toho dojatá, ale jinak jsem se po Praze neohlížela.

13

Gabriela Beòaèková

Peter Dvorský

Pavla Vykopalová

Je možné ve vaší branži prožít opravdové přá-

telství?

Domnívám se, že ano, je tu však vždy maličké ale. Mám dodnes krásné přátelství s kolegyní Zdenou Kareninovou, manželkou profesora Karenina, který učil zpívat Karla Gotta. Přá-telství v našich kruzích nejsou přes všechnu snahu tak upřímná, jako když se přátelíte s někým mimo obor. Jsem nekonfl iktní tvor, který více méně s každým vyšel, pro vztahy v divadle to bylo moc dobře… Do-kázala jsem i ustoupit, ale nesmělo to být na jevišti, tam ne!

Zažila jste někdy pocit nedoceněnosti, když

roli získala kolegyně?

Ano, zažila, patří to k našemu řemeslu, i když se to nevysloví. Mockrát jsem si myslela, že bych určitou postavu interpretovala pravdivěji a věrohodněji.

A jak se na tyto pocity díváte dnes?

(smích) Zbytečně jsem se trápila. V naší profe-si to bylo, je a bude. Na druhou stranu ženou tyto pocity člověka dopředu. Mimořádný ta-lent, velká píle a charakter se sejdou jen občas. Jednoho takového člověka v divadelním světě znám. Richard Novák je pro mě umělcem, kte-rý má všechno, co je na jevišti potřeba, včetně absolutního sluchu a vynikající muzikality. Já jsem tolik darů do vínku nedostala. V kritikách pak psali, až mi to někdy bylo líto, že je vidět dokonalá příprava a profesionální jistota. Na kritiky jsou umělci přecitlivělí.

Potřebuje umělec kritiku?

Někteří moji studenti stojí tolik o publicitu, že jsou ochotní snést vše, jen aby se o nich psalo a mluvilo… Během mé pěvecké kariéry jsem také dychtila, aby se o mně psalo. Tenkrát, když napsali o umělci jednu větu, znamenalo to mnoho – všimli si ho. V sedmdesátých letech to byl sem tam obrázek v novinách. Nahrávání pro tehdejší Československý rozhlas byla veli-ká reklama. Já to štěstí měla. A dostala jsem se i do televize, většinou když se točily celé insce-

nace, např. v baletu Špalíček jsem zpívala so-pránová sóla. Jaromír Podešva pro mě napsal Sonátu pro soprán a klavír na texty Františka Halase, a tu jsem pro televizi opět nahrála. Cti-rad Kohoutek napsal Lyrické texty, které jsem z Respiria na Kavčích horách také zpívala. V re-cenzích jsem bývala kladně hodnocena. Ano, kritika je velice potřebná.

Slyšela jste za svůj život zpívat stovky hlasů.

Byly některé více blízké vašemu uměleckému

cítění?

Netroufám si je hodnotit. Imponovali mi vždy slovenští operní pěvci. Slovenská pěvecká ško-la vychází z klasické italské techniky. Nesnaží se objevit Ameriku. Slovenské hlasy jsou překrás-né. Z nich samozřejmě Gabriela Beňačková a Peter Dvorský. Já už hodně pamatuji. O těch mladších bych musela přemýšlet, ale mezi mé favority patří například i Pavla Vykopalová.

Na jevišti nastanou různé situace, které se

vryjí navždy do paměti. Máte takovou vzpo-

mínku?

Jistě. Z operního festivalu Smetanova Litomy-šl. S brněnským divadlem jsme tam jezdívali mnoho let. Jednou jsme v tamním přírodním amfi teátru hráli Janáčkovu Lišku Bystroušku. Začalo představení, revírník bodře vyšel s fl in-tou na pódium a zazpíval: „Dostaneme bóřku“. Vtom blesk, hrom, a spustil se obrovský liják. A bylo po představení. Přivolal to naprosto re-alisticky.

o s o b n o s t

14

S jakými pocity jste ukončila svoji pěveckou

dráhu?

Vyšlo to tak nějak do ztracena. V té době jsem již hodně vyučovala a v divadle jsem měla jen maličký úvazek několik představení mě-síčně. Poslední mojí nastudovanou rolí byla Paní učitelka v opeře Kocour Mikeš. Bylo to pro mě symbolické. Původní profesí jsem učitelka a po pětatřiceti letech na divadelních prknech jsem nakonec stejně končila jako Paní učitelka. (smích)

Co vás vedlo k tomu, že jste začala učit zpěv?

Na JAMU vznikala v roce 1970 koncepce mu-zikální výuky herců, kteří by se uměli lépe po-hybovat a zacházet s hlasem dokonaleji než klasičtí činoherci. Divadla stále častěji uvádě-la i v činohrách hudební čísla. Konečně jsem mohla uplatnit svá studia na pedagogické fa-kultě a sólového zpěvu na JAMU, kde jsem zís-kala i kvalifi kaci pro hlasovou výchovu. Bylo to období velmi tvůrčí a náročné. Je to rys mého osudu – vždy několik věcí najednou, abych to náhodou neměla snadné. Byla jsem však moc šťastná.

V mládí se vám dostalo nezištné pomoci od

cizích lidí. Měla tato vaše životní zkušenost

vliv na to, že jste se snažila jiným lidem sama

pomáhat?

Vždy jsem si byla vědoma toho, že mám co vracet. V letech své pedagogické činnosti na JAMU, ve funkci prorektorky pro pedagogic-ko-výchovnou činnost, jsem pomohla prosadit přijetí uchazečů, kteří by jinak přijati nebyli. Nikdy jsem nedopustila, aby byl odmítnut ta-lent. V těchto případech jsem využila i toho, že jsem, ve své době, měla otevřeny mnohé dů-ležité dveře.

Na svém „pedagogickém kontě“ máte čtyři

ceny Thálie. Pochlubíte se čtenářům?

(smích) První z Thálií byla Petra Jungmanno-vá, potom Alena Antalová, obě byly za muzi-kál. Z operního oboru je to Regina Vernerová, která vystupuje pod uměleckým jménem Ren-zowa, a poslední muzikálovou Thálií je Radka Coufalová.

Čekala jste, že to dotáhnou tak daleko?

Když studenti skončí studium, nejsou ještě na

takové úrovni. Záleží, jak se svým talentem a s tím, co umí, naloží. Ty čtyři jsou typy, které na sobě hodně a rády pracují, a proto si určitě Thálii zasloužily. Pro mě, jejich pedagoga, to byly pocity velice krásné. Nečekala jsem, že mi Petra s Radkou veřejně projeví uznání a že mi v Národním divadle při převzetí ceny poděkují. Jsou to jiskřičky štěstí, které přicházejí upro-střed všedních dnů pedagogické práce.

Udržujete vztahy se svými studenty – absol-

venty? Pokud si všimnete, že například uděla-

li v interpretaci chybu, odvážíte se jim o tom

říct i dnes?

Občas mě zvou na představení, z toho mám radost. Pokud mají nějaký problém, vědí, kde mě najdou. Vždy jim ochotně a ráda poradím. Vztah kantora a žáka se postupně mění v přá-telství. Těší mě, pokud se zastaví na kus řeči, i když nic nepotřebují. Chtějí slyšet můj názor. Snažím se jim už během studia vysvětlovat, že ten, kdo jim dá věcnou připomínku, není jejich nepřítel. Nejhorší je chvála, která není opod-statněná, ta dezorientuje.

Vaší velikou láskou je česká

muzikálová hvězda Laďka

Kozderková, která bohužel

předčasně zemřela. Čím

byla tak výjimečná?

Laďka je dodnes feno-mén, zcela výjimečný talent. Dokázala spojit nádherný, velice dobře ovládaný hlas s muzi-kalitou a naplnit ho obsahem s úžasným he-reckým výrazem. To se naučit nedá. Měla to od Pána Boha. Když jsem při jejím nedávném nedožitém životním jubileu poslouchala zno-vu její písně a muzikálové ukázky, opět jsem si uvědomila, že je nenapodobitelná. Jsem ráda, když ji studentky poslouchají a mohou tak sly-šet, kam až se dá s muzikálovým zpěvem dojít.

Koho si ze současných umělců ráda poslech-

nete dnes?

Mojí další láskou je Eva Pilarová v období ko-lem roku 1970. A Lucie Bílá? Tak to je hlas, který se rodí jednou za sto let. Z pedagogického po-hledu je zajímavé, co všechno její hlasivky vy-drží, co všechno odzpívá a kolik různých barev a stylů se v jejím hrdle skrývá. Je to opravdová pěvecká osobnost.

15

Jarmila Krátká

se narodila

15. 11. 1934

ve Ždánicích.

• Absolvovala gymnázium v Bučovicích a Pedago-gickou fakultu na univerzitě v Brně obor čeština, ruština.

• Studovala zpěv u prof. Gerdy Redlichové.• V roce 1960 získala angažmá do Státního divadla

v Brně.• Od roku 1969 působí i jako pedagožka zpěvu.• V roce 1976 se stala na brněnské JAMU docentkou

zpěvu.• Je spoluautorkou osnov pro studium muzikálové-

ho herectví.• Natáčela pro rozhlas i televizi.• Vychovala tři děti, žije u Telče se svým manželem

Karlem Praisem – muzikantem a fi lmařem.

MEDAILONEK

S manželem Karlem

Není obvyklé, aby člověk ve vašich letech

ještě tak pilně pracoval. Kde čerpáte životní

energii?

(smích) Kde jinde než přímo u zdroje, který vyzařuje z mladých lidí, jimiž jsem na fakultě obklopena. Doma, ve Staré Říši, chodím ráda do lesa, starám se o svoji bylinkovou zahrádku, mám ráda výlety do blízkého okolí. Dnes se za-stavím u rybníčka s pár lekníny a žabkami, kte-ré kvákají, a je mi úžasně dobře. Před padesáti lety by mi to nestačilo. Chtěla jsem tehdy sedět u moře, plavit se na lodi, mít před sebou krásná vystoupení. Nyní mi stačí soukromá pohoda, které si velice vážím, mám domov, ve kterém je nám s mým mužem Karlem dobře. To je pod-statné. V této etapě života již člověk netouží po zlatém šperku, krásných šatech, už si jen přeje, aby se měl kam vracet a mohl mluvit s partne-rem, který nejen slyší, ale naslouchá a vnímá.

Celý život pracujete pro uspokojení druhých

lidí? Máte je ráda?

Ano, mám. Na nikoho se nezlobím, do té míry jsem vyrovnaná s knihou života, ve které se blí-žím pomalu k závěru.

Volila byste znovu stejnou životní cestu?

Rozhodně ano. Na jevišti mně bylo krásně. Kdy-bych se mohla vrátit do dětství, chtěla bych se učit víc cizích jazyků. Začala bych velice brzy hrát na klavír. Přála bych si, aby mi osud nesta-věl do cesty tolik překážek, abych nemusela plýtvat energií na jejich překonávání a mohla se více soustředit na zpěv. Škoda, že technic-ké možnosti, které jsou dnes, nebyly v 60. až 80. letech. Z té doby není mnoho záznamů tehdejší divadelní produkce. Tenkrát spadla

opona a zůstal jen pocit uspokojení z toho, že se lidé zasmáli, byli dojati, že je to pohladi-

lo. Kdysi jsem velice toužila realizovat své sny, chtěla se všechno naučit a byla ctižádostivá, chtěla jsem být ve všem dokonalá. Už tomu tak dávno není. Nyní již vím, že není nejdůležitěj-ší být nejlepší, ale slušný a užitečný. Nejenom ve svůj prospěch, ale především ve prospěch mnohých. Poslání člověka je někde jinde než v uspokojování vlastního ega, neboť, řečeno slovy Jiřího Voskovce, život plyne jak voda…

text: Pavel Sršeò foto poskytla: p. Jarmila Krátká

16

t a l e n t

K mnoha projektùm, které NADACE ŽIVOT UMÌLCE podporuje, patøí také Písòová soutìž Bohuslava Martinù, kterou vyhlašuje Hudební škola hl. m. Prahy pro žáky HŠ, ZUŠ, studenty konzervatoøí, soukromých pìveckých škol a víceletých gymnázií s hudebním zamìøením. Úèastníci, vybraní do této soutìže, patøí na svých školách k tìm nej-talentovanìjším a my vám obèas s nìkterým z nich pøináší-me rozhovor… stejnì jako nyní, kdy (nejen) na svou úèast v soutìži zavzpomínala studentka dnes již pátého roèníku Pražské konzervatoøe, sympatická a usmìvavá sleèna

Karolína ŽmolíkováVy jste vítězkou předloňského VI. ročníku Pí-

sňové soutěže Bohuslava Martinů, kategorie

IIB, tedy studentek ve věku od 16 do 20 let.

Vzpomenete si ještě na tuto soutěž?

Samozřejmě… a ráda. Každá taková soutěž vás posune zase o krok dál. Zejména díky skvělé přípravě mojí paní profesorky na konzervatoři, paní Jiřiny Přívratské, jsem tehdy v této kate-gorii vyhrála.

Díky paní profesorce určitě ano, ale také díky

vašemu talentu, bez kterého by to nešlo. Po

kom jste ho zdědila?

Asi po mojí prababičce, která prý hodně zpíva-la, jenže tehdy se to ve společnosti moc neno-silo, aby žena veřejně vystupovala… Chodila sice na hodiny k pěvkyni Olze Valouškové-Bo-rové, každou volnou chvíli byla v opeře, ale k divadlu nesměla, dědeček byl pan rada na dráze a to bylo vážené postavení. A také moje babička hodně zpívala, ale jen tak ochotnicky s kapelou, většinou swing a jazz… I moji rodiče mají rádi hudbu, vedou mě k ní odmalička, rádi si poslechnou například operní zpěv.

A právě operní zpěv studujete už pátým ro-

kem na Pražské konzervatoři.

Ano, opera se mi moc líbí. Už jako malá hol-ka jsem chtěla být zpěvačkou, i když ne hned operní, to mě ani nějak nenapadlo. Zpočátku jsem jako ostatní poslouchala třeba Lucii Bílou aj., ale pak když jsem začala chodit do Dětské opery Praha, začínala jsem mít, co se týká hu-debního směru, jasno.

Dětská opera Praha je skvělý začátek, ale ješ-

tě předtím musel být i nějaký předzačátek.

Jako většina dětí mého věku jsem chodila sa-mozřejmě napřed do lidušky (Lidová škola umění, pozn.), ale moc mě to tam nebavilo, tak jsem pak šla na konkurz do Dětské opery Pra-ha, neboť táta se znal s paní Jiřinou Markovou-Krystlíkovou, zakladatelkou DOP, a ta mu řekla, že přibírají nové členy.

Kolik vám bylo v té době let?

Devět nebo deset. V Dětské opeře Praha jsem pak byla do šestnácti. Moc ráda na to období vzpomínám. Získala jsem tam spoustu krás-ných rolí, zážitků a zkušeností, podívala se i do zahraničí.

Kam například?

Několikrát jsme byli v Rakousku, v Německu, jednou ve Francii… nejdál jsme se podívali do Japonska, na světovou výstavu Expo 2005. To byl zážitek, neboť Japonci mají velmi rádi čes-kou hudbu, hlavně Dvořáka a Janáčka.

Za prvními operními krůčky tedy stál vlastně

váš tatínek (pro ty, kdo neví – známý televizní

a rozhlasový moderátor Václav Žmolík). Ur-

čitě je dneska rád, že vás tehdy ke konkurzu

DOP přivedl.

Myslím, že ano, poněvadž kromě té zpěvačky jsem si jako malá přála být také ještě archeo-ložkou. Pamatuji si, že jsem za tátou pořád chodila, že bych to chtěla dělat, že vystuduju a pak odjedu do Egypta a budu slavná archeo-

17

ložka, která utíká před mumiemi. (smích) A táta mi tehdy povídá: „To si nemysli, že budeš jako Indiana Jones, že budeš zažívat dobrodružství, utíkat před padajícími pyramidami… to budeš někde sedět hodiny v poušti a oprašovat mističky a kostičky.“ Takže je určitě rád, že jsem si vybra-la něco jiného. (smích)

To jste mě teď vážně pobavila. (smích) Ale

buďte ráda, místo na poušti se možná brzy

octnete ve světle ramp, na prknech operního

jeviště. Kdyby to šlo, po boku koho byste na

nich chtěla stát?

Po boku operní pěvkyně Gabriely Beňačkové. Ta je pro mě velkým pěveckým vzorem. Pořád ji poslouchám, je to nádhera! A pak se mi také líbí pro mnoho lidí asi nepříliš známá americ-ká operní zpěvačka Nicol Caballe. Měla jsem ji možnost slyšet vloni, když byla v Praze v rámci nějakého hudebního festivalu, a byla úžasná.

Bylo těžké dostat se na Pražskou konzervatoř?

Docela ano, hlásilo se nás opravdu hodně. U přijímacích zkoušek záleží nejvíce na talen-tovkách.

Co plánujete po skončení studia?

Tak určitě pokračovat ve studiu operního zpě-vu na AMU, snad se mi to podaří.

Budu vám držet palce, ale stejně… operní

zpěv musí být těžké studium. Co třeba hlasiv-

ky, nebolí?

(smích) To právě nesmí bolet, když bolí, tak je to špatně. Mě naštěstí nebolí.

Jak dlouho si myslíte, že se dá dělat operní

zpěv?

Když je člověk vedený dobře, může zpívat

třeba do stovky, když je vedený špatně, může skončit za rok, za dva. Já mám štěstí na dobré

vedení, paní profesorka Jiřina Přívratská, o kte-ré jsme mluvily už na začátku, je výborná ne-jenom po stránce profesní, ale také po stránce lidské, což je myslím velmi důležité. Vzájemný kontakt a důvěra mezi žákem a vyučujícím, ne-bát se na nic zeptat, poslechnout si rady, i ty, co se nám zpočátku nezdají.

Posloucháte i jinou hudbu než operní?

Určitě, poslouchám úplně všechno, snad až na techno a nějakou tu dechovku, to nemusím. (smích) A obzvlášť se mi líbí také léta osmdesá-tá a devadesátá, taková ta popová klasika.

A od popu zase k opeře… V tomto vydání

vzpomínáme na slavného operního pěvce

Eduarda Hakena, mimochodem i on měl štěstí

na skvělé učitele. Co se vám vybaví při vyslo-

vení tohoto jména?

Tak v prvé řadě velký mistr svého oboru, hned vzápětí se člověku vybaví Vodník – Rusalka, mi-mochodem role, po jaké toužím, a pak si také řeknu, že je škoda, že vlastně už nikdy nebudu mít možnost se s tímto člověkem setkat.

Zmínila jste Rusalku, existuje ještě i jiná vy-

sněná role?

Já jich mám víc. Rusalku proto, že jednak se mi samozřejmě líbí, ale také z toho důvodu, že vět-šina lidí mě zařazuje spíše do takových melan-cholických postav, jakoby míň temperament-ních, tak asi by se mi ta Rusalka i dařila. I když na druhou stranu bych si ráda zahrála i nějakou divošku. (smích) Třeba Norinu z opery Don Pas-quale nebo Mussetu z opery La Boheme.

Mně tedy moc vážná a melancholická nepři-

padáte, naopak, vždyť se pořád smějeme.

I když mám slovanské kořeny, v našich dávných rodinných generacích se prý objevují také ital-ští předkové. Já jako Italka rozhodně nevypa-dám, a ten italský temperament má spíš moje babička, ale kdoví, třeba se čas od času pro-bouzí i ve mně. Třeba právě teď. (smích)

Když už jsme u předků, málem bychom zapo-

mněli na současnou rodinu. Tatínka jsme zmí-

nili, ale co maminka, sourozenci? Co dělají?

Mám jednoho sourozence, mladšího brášku Jirku, kterému je14 let, chodí ještě na základ-ní školu. Hodně sportuje, mimo jiné i závodně

18

t a l e n t

plave. A maminka je teď doma, ale léta praco-vala jako produkční v Laterně Magice.

Tak to pocházíte z kulturní rodiny, a podle

našeho povídání i z velmi harmonické. Po-

sloucháte například tatínka – a teď nemyslím

jako holčička výchovně, ale třeba jeho pořady

v rádiu?

Ano, zejména v sobotu a neděli dopoledne. Máma vaří, my uklízíme a táta nám k tomu z rozhlasu povídá. (smích)

Tatínek je známý

i z televize, uvědo-

movala jste si třeba

už jako malá, že je

mediálně známý?

Jako malá ani ne, pro mě to byl – a je prostě táta, pro kterého jsem zase já byla taková jeho malá rozmazle-ná princezna. Teď si to samozřejmě uvě-domuji a líbí se mi, co dělá.

Líbí se vám tedy i města naší české země…

a cestování?

Ano, společně s rodiči hodně cestujeme, i když více o prázdninách, neboť táta jezdí více pra-covně i ve všedních dnech, takže už není tolik času.

Kde se vám na cestách líbilo nejvíce?

Těch míst je celá řada, ale nejvíce asi na zám-ku v Častolovicích (okr. Rychnov nad Kněž-nou, pozn.), tam to bylo nádherné. My máme spoustu krásných míst a měst. Český Krumlov, Litomyšl… to bych jmenovala hodně dlouho.

A co zahraničí? Šla byste třeba po škole tzv. do

světa na zkušenou?

Určitě. Říká se, a myslím, že je to i pravda, že za hranicemi se umění cení víc než u nás, jak po stránce fi nanční, tak i po stránce existenční. Určitě bych chtěla do světa.

Ale na ta naše krásná místa byste se vrátila.

Vracela bych se, ale nebylo by špatné mít je-den domov tady v Čechách a druhý tam…

A kde tam…?

Hlavně tam, kde je moře. To by mi už bylo jed-no kde. I když třeba taková Francie, francouz-ské venkovy, tam je nádherně. Tam by se mi líbilo asi nejvíce.

Tak si najděte Francouze.

(smích) To ne, já už přítele mám.

Taky z hudebního oboru?

Ne, úplně odjinud. Je lesním inženýrem.

Tak místo francouzské vesnice nějakou po-

klidnou hájovnu.

(smích) Ano, to bych pak mohla zpívat na lesy – árie daňkům a jelenům.

A to by zase byla škoda, zůstaňte nám tady ve

městě. Můžeme si vás už někde poslechnout?

Můžete. 16. května mám svůj vlastní recitál na festivalu Dvořákova Nelahozeves, v rodném místě Antonína Dvořáka, to děláme repertoár právě s paní profesorkou, pak ještě vezmeme klavíristu a jede se… Také se chystám v říjnu do Karlových Varů na pěveckou soutěž Antoní-

na Dvořáka. Občas se nějaké menší koncerty vyskytnou, člověk se musí snažit. Třeba právě teď, než jsme se sešly, jsem přišla z takového menšího koncertíku, kde jsme zpívaly s hol-kami z konzervatoře v rámci Smetanovského

festivalu, který probíhal v Praze Na Lávce, tedy v místě, kde má Bedřich Smetana muzeum, protože měl teď v březnu výročí narození.

To je pravda, 2. března.

A vy jste se narodila kdy?

Já jsem se narodila 25. úno-ra, v roce 1990, v Praze.

Tak to jste měla teď ne-

dávno také „výročí“ naro-

zení. Přeji vám dodatečně

všechno nejlepší, hodně

štěstí a zdraví, a jelikož

jste ve znamení Ryb, tak

ať tím životem proplouvá-

te co nejsnadněji.

Děkuji.

Text: Alexandra Stušková, DiS.Autoøi fotografií: M. Fišerová, P. Pešek a J. Navrátil

19

nevšední zážitek, pohodlí a kvalita variantní propojení pokojů pestrá nabídka hotelových služeb, včetně pokojového servisu a praní oděvů široký výběr jídel světové i tradiční české kuchyně využití hotelového wellness centra možnost parkování před hotelem nebo u Klášterních zahrad na ulici Zámecká

Hotel Aplaus je nekuřácký, bezbariérový, jeho součástí je také restaurace Bohém se salonkem, café-bar Muuza a venkovní posezení na terase sousedících Klášterních zahrad.

Těšíme se na Vaši návštěvu

Hotel APLAUS propojení a dialog bohaté historie se současností

Restaurace BohémPo–So: 11.00–23.00Ne: 11.00–22.00 Tel. + 420 461 614 901

Café-bar MuuzaPo–Čt: 17.00–23.00Pá–So: 17.00–01.00Ne: 17.00–22.00

Kontakt: Šantovo náměstí 181, 570 01 Litomyšl, tel.: +420 461 614 900, e-mail: recepce@hotelaplaus.cz | www.hotel-aplaus.cz

• Ubytování: apartmány, trojlůžkové, dvojlůžkové a jednolůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením, TV se satelitem, telefon, část s minibarem

• Hotelová restaurace s bohatou nabídkou jídel domácí kuchyně i zahraničních specialit, výběr minutkové kuchyně a kvalitních moravských vín

• Možnost využít dvou salonků (kapacita cca 30 osob) a sálu (kapacita do 100 osob), dle přání zajištění slavnostních večeří, rautů, fi remních setkání a školení…

• Na přání návštěvníků: zajištění pronájmu sportovišť v nedaleké hale, možnost projížděk na koni, zajištění hudební produkce pro společenské večery, včetně živé hudby...

• K dispozici sauna a fi tcentrum• Recepční služba nonstop

Vyhlídková terasa ve 3. patře hotelu nabízí hostům jedinečný pohled na Litomyšl z nejvyššího bodu náměstí.

HOTEL ZLATÁ HVĚZDAhvězdné ubytování v centru města Litomyšl

Kontakt: Smetanovo nám. 84, 570 01 Litomyšl, tel: +420 461 615 338, +420 461 614 834, fax: +420 461 615 091, e-mail: zlata.hvezda@lit.cz, Skype: zlatahvezda, www.zlatahvezda.com

Těšíme se na Vaši návštěvu

20

Litomyšl – klenot východních Èech

k r á s y n a š í z e m ě

Letecký pohled na mìsto

Sochy A. Veselého v zá-meckých zahradách

V kraji českomoravského pomezí, jehož krásu zachytil na svých plátnech i malíř Max Švabin-ský, se nachází Litomyšl. Půvab města utvá-řený po několik staletí zanechá otisk v srdci každého, kdo dokáže vnímat a ocenit umění v jeho nejrozmanitějších podobách. Přijměte, naši milí čtenáři, pozvánku do jednoho z nej-krásnějších českých měst a nechte se společně s námi uchvátit jeho neopakovatelnou atmo-sférou.

Možná mnohé z vás překvapí, že v uplynulém

roce oslavila Litomyšl již 750 let od svého

povýšení na město. Stalo se tak v roce 1259 výnosem krále Přemysla Otakara II. První vý-znamnější epocha historie města byla spojena s rodem Kostků z Pardubic, kteří ho měli v dr-žení od roku 1432. Za jejich vlády došlo výraz-ného rozkvětu a koncem 15. století se stalo důležitým centrem Jednoty bratrské, mající své kořeny ve východních Čechách. Sídlil zde její biskup, byl tu umístěn archiv a fungovala zde i významná tiskárna. V polovině 16. století byla Kostkům Litomyšl zabavena, zákazem za-nikla i Jednota bratrská a novým pánem měs-ta se stal Vratislav z Pernštejna, který v roce 1568 nechal vystavět nové reprezentativní

sídlo – renesanční zámek. Jednalo se o jednu z nejkrásnějších renesančních staveb, nejen na našem území, a to především díky překrásné

sgrafi tové výzdobě zobrazující výjevy z domácího, biblic-kého i bájeslovného

života. Z Vratislavovy doby se dochoval i městský řád čistoty, zajímavý doklad o vzhledu města a péči o ve-řejnou hygienu.

Poslední z Pernštejnů, hraběnka Frebonie, po-volala roku 1640 do Litomyšle vzdělávací řád piaristů, kteří zde postavili nejprve školy a poz-ději i klášter s kolejemi. To už jsme však v roce 1649, kdy nechávají noví majitelé panství Trautmannsdorfové vystavět piaristický chrám

21

Cestovní

kanceláře nabízejí

lákavé dovolené i poznáva-

cí zájezdy téměř po celém světě.

Kdo má dostatek fi nancí, může si

bez problémů zaletět skoro do všech

koutů planety. Zná však člověk zajímavé

kouty a zákoutí své vlastní země? Česká

(a také Slovenská) republika má tolik

přírodních krás, historických památek,

měst a vesnic, že určitě stojí za to

je navštívit. A nebudete k tomu

potřebovat ani drahou leten-

ku… ani vízum.

Zámecké divadlo

Smetanova Litomyšl

podle projektu G. B. Alliprandiho a dosta-věný F. M. Kaňkou v roce 1722. V průběhu 18. století město bojo-valo s četnými požáry. V té době se prý v Če-chách vžilo rčení „hoří to jak Litomyšl“. Následkem požárů byly přestavovány měšťanské domy, nejčastěji do empírové podoby. Zásluhou nových maji-telů Valdštej-nů – Varten-berků došlo k úpravám i na zámku

a v jeho okolí. Vzniklo napří-klad dodnes dochované di-vadlo. Ochot-nická před-stavení byla tehdejší oblí-benou zába-vou i ve městě.

Velký význam pro duchovní život města měly od poloviny 19. století piaristické školy a fi lo-zofi cký ústav. Na akademii fi lozofů vystoupil v roce 1830 jako zázračné dítě malý Bedřich

Smetana, který se o šest let dříve narodil v zá-meckém pivovaru. Revoluční rok 1848 bohužel přinesl Litomyšli mnoho ztrát, mimo jiné i zru-šení fi lozofi ckého ústavu. Zadlužené panství pak zakoupila v dražbě rodina Thurn-Taxis, která ho opět učinila správním centrem nově zformovaného okresu. Ve stejné době vstou-pilo ve známost místní piaristické gymnázium, na němž začali učit i světští učitelé. Město na-jednou přitahovalo mnoho významných osob-ností, především spisovatelů, a to jak školami, tak známou Augustovou tiskárnou. V této době zde jako profesor gymnázia působil na-příklad Alois Jirásek. Litomyšl ho inspirovala k několika dílům, např. k próze „Filosofská his-

torie“. Také „Lucerna“ byla inspirována blízkým okolím Litomyšle a v Lito-myšli se odehrává i děj 5. dílu románu „F. L. Věk“.

Ještě před koncem století vzniklo městské

muzeum, knihovna a od roku 1905 začala sloužit

městu reprezentativní stavba Smetanova domu. V první polovině

30. let byla Litomyšl dějištěm velkých výstav (Jirásek, Němcová, Smetana), na níž se podílel zdejší rodák Zdeněk Nejedlý. Po válce byla zlik-vidována místní židovská obec a odsunem ně-meckého obyvatelstva se zásadně proměnilo národnostní složení města i okolních vesnic. Zásluhou Z. Nejedlého se v zámeckém areálu koná od roku 1949 operní festival Smetano-

va Litomyšl. Jeho tradice přetrvává dodnes, třebaže již upustil od svého původního zámě-ru přinášet pouze Smetanovu hudbu. Stal se festivalem s širokým dramaturgickým záběrem a velkým renomé.

Po roce 1989 prošla Litomyšl řadou kulturních i politických proměn. Přibylo mnoho nových staveb, avšak proběhla i rozsáhlá rekonstruk-ce památek. Oprava zámeckých sgrafi t, která probíhala již od 70. let, přivedla do Litomyšle skupinu umělců v čele se sochařem Olbramem Zoubkem. Jeho typické subtilní sochy jsou dnes k vidění na několika místech v Litomyšli. Zaujalo nás především sousoší střežící bazén v nádherně upravených klášterních zahra-

22

k r á s y n a š í z e m ě

Klášterní zahrady

Portmoneum

Ulièka J. Váchala

Klášterní zahrady

dách, které jsou vyhledávaným místem odpočinku a relaxace. Jejich terasovitá dvouúrovňo-vá dispozice umožňuje nové pohledy na město, zatravněné plochy jsou určeny k volnému pohybu všech návštěvníků. Kaž-dý si tak může najít místo, které je mu pro odpočinek nejpříjem-nější.

K návštěvě vybízí i rozsáhlá expozice Zoubko-

vých soch v zámeckém sklepení, umocněná geniem loci neobvyklého prostředí nebo ex-

pozice antického sochařství a architektury. Zámecký areál je od roku 1999 zapsaný do

seznamu kulturních památek UNESCO, pou-tá pozornost všech, kteří se zajímají o život české šlechty. Raritou expozice je jedinečná památka české divadelní historie – klasicistní

zámecké divadlo. Novodobou zajímavostí je obrovský křišťálový lustr z Formanova fi lmu Amadeus. K zámku se také váže několik po-věstí. Nejznámější je asi ta o tajemném rytíři s pěti písmeny G. Jedná se prý o šifru, jíž je zakódova-ný přístup k pokladu. Po prohlídce zámeckého in-teriéru se můžete vydat na procházku po rozlehlém zá-meckém parku, jehož sou-částí je přírodní amfi teátr, využívaný nejčastěji pro potřeby operního festivalu, výjimečně také jako letní scéna. Někteří z vás možná objeví, skrytou za stromy v jednom z rohů zahrady,

velkolepou sochu ležícího lva na kamenném podstavci s nápisem FRATER-FRATRI

(bratr bratru). Pochází z roku 1808 a připomíná hrdinský skutek bratra Jiřího Josefa z Valdštejna, Františka, který padl za napoleonských válek ve věku pouhých 19 let. Milovníci hudby mohou zaví-tat do nedalekého rodného

bytu B. Smetany, jehož sou-částí je i malá expozice o his-torii festivalu Smetanova Litomyšl. Výtvarně zaměření

návštěvníci by si neměli nechat ujít muzeum li-tomyšlského rodáka grafi ka a spisovatele Jose-fa Váchala – tzv. Po t m o n e u m . Vnitřek domu Váchal vyzdo-bil unikátními n á s t ě n n ý m i malbami a vy-řezávaným ná-bytkem na přá-ní svého přítele Josefa Portman-na, litomyšl-ského biblio-fi la. Expozici navíc doplňuje grafi ka, dobové fotografi e a korespondence. Mistrovo jméno nese i tzv. Vá-

chalova ulička. Severní stěnu domu č. p. 127 ozdobili v roce

1998 sgrafi tem na motivy Váchalova Krvavého románu absolventi lito-myšlské restaurá-torské školy. Vý-tvarnému umění

Mìstská hala

se věnuje dále městská galerie v domě U Ry-

tířů. V jednom z nejkrásnějších renesančních domů v Litomyšli pořádá několikrát do roka krátkodobé výstavy.

Dnešní podoba Litomyšle je dokladem mno-haleté a důsledné péče o kulturní dědictví. Na první pohled je zřejmé, že kulturní tradice města i jeho rozvoj v posledních dvaceti letech výrazně přesahují svůj regionální rámec. O to obdivuhodnější je, s jakým úspěchem se Lito-myšli daří uhájit podobu maloměsta s rytmem 19. století. Myšlenkový pokrok 19. století je pro Litomyšl příznačný. V renesanci znamenající znovuzrození vědy a umění došlo k nebývalé-mu rozvoji města, řád piaristů z něho později učinil centrum kultury a vzdělanosti. Pečeť velkých ideálů mu vtiskla řada pokrokových osobností 19. století: B. Němcová, A. Jirásek, M. D. Rettigová, H. G. Schauer, J. Mařák, F. A. Brauner, bratří Pátové nebo Václav Tille. S Li-tomyšlí, ale i s celými nejvýchodnějšími Čecha-mi, jak tento kraj s oblibou nazývala, spojila svůj život také spisovatelka Teréza Nováková. Touha po neustálém zušlechťování je patrná i dnes, kdy se Litomyšl svým citlivým přístu-

pem ke svému dědictví zásadně odlišuje od jiných českých měst.

O Litomyšli bychom mohli psát dlouho, vždyť 750 let nelze shrnout v rozsahu našeho článku. Bude nejlepší, když ji na svých cestách navští-víte sami. A až budete s její prohlídkou u kon-ce, vydejte se i do jejího okolí. Na Růžový pa-

louček, do Poličky, za rytířem Toulovcem do pískovcového skalního města Toulovcových

maštalí či na rokokový zámek v Nových Hra-

dech, někdy nazývaným českým Versailles.

Text: Mgr. Justina KašparováZdroj: M. Skøivánek: Litomyšl – Starobylé mìsto, Paseka, Praha

a Litomyšl 1997, K. Reichertová: Litomyšl. Odeon 1977.Foto: archiv MÚ Litomyšl a Gabriela Marková

24

Po Pražském jaru jde o druhý nejstarší hudební festival v Èeské republice, jenž zároveò patøí k nejvìtším pravidelným festivalùm klasické hudby u nás.

Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl

Gala Urbanová2007

Pražská komorní filharmonie, rok 2007, II. nádvoøí zámku Litomyš

kátním vý-s u v n ý m zastřešením, ale také v audienč-ním sále zámku, jeho unikátním divadélku a kapli, v litomyšlských chrámech, ve Smetanově domě a pravidelně též ve vybraných místech Pardubického kraje.

K interpretům festivalu se řadí také významní zahraniční hosté (mj. Katia Ricciarelli, Sherill Milnes, Bernd Weikl, Kurt Rydl, Sergej Larin, Neil Shicoff , Torsten Kerl, Annette Dasch), přijíždí i nejpřednější domácí sólisté (Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Magdalena Kožená), dále soubory (Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Národní divadlo Brno, Česká fi lharmonie,

Pražští symfonikové, Pražská komorní fi lharmo-nie, Filharmonie Brno...) a v neposlední řadě i věhlasní dirigenti – Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, Jiří Kout, Isaiah Jackson, Ondrej Lenárd, Caspar Richter, Frederic Chaslin či Alexander Joel.

V rodišti zakladatele české národní hudby Bed-řicha Smetany, starobylém východočeském městě Litomyšli, je tento věhlasný hudební festival pořádán již od roku 1949. Jeho hlav-ní programovou náplní jsou operní inscenace, koncertní provádění oper, ale také galakon-certy, oratoria, kantáty a písňové večery, tedy formy, jejichž dominantou je vokální umění. Stranou však nezůstávají ani hudba symfonic-

ká, instrumentální či komorní, prostor zde nachází balet stejně jako koncerty chrámo-

vé, promenádní nebo i přesahující do jiných

žánrů.

Centrem festivalového dění je nádherný are-

ál Státního zámku Litomyšl, který byl v roce 1999 zapsán na seznam kulturního světového dědictví UNESCO. Hlavní pořady se konají ze-jména na akusticky dokonalém II. nádvoří s uni-

Smetanova Litomyšl, o.p.s.

Obecně prospěšná společnost Smetanova Li-tomyšl vznikla 12. 3.1999 jako nástupce Nada-ce festivalu Smetanova Litomyšl. Byla založena městem Litomyšl za účelem pořádání kultur-ních akcí a akcí na podporu cestovního ruchu. Pořádání Mezinárodního operního festivalu, založeného v roce 1949, je hlavní náplní čin-nosti společnosti. Společnost provozuje také expozici soch ve sklepení zámku Litomyšl, ubytovací apartmán v bývalém zámeckém pivovaru, a pořádá i další kulturní akce během celého roku, z nichž k nejvýznamnějším patří Smetanova výtvarná Litomyšl.

Bedřich Smetana

Syn sládka zámeckého pivovaru se narodil v Litomyšli 2. března

1824. V hudbě se začal vzdělávat od čtyř let a jako šestiletý tu již kon-certoval. Do litomyšlského období Sme-tanova dětství také spadají první pokusy o komponování. V průběhu druhé třídy se jeho rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce. Smetana se ve svém rodném městě, Litomyšli, za svého života zastavil jen dva-krát. Poprvé se tak stalo 16. září roku 1867, kdy se zde nacházel se sborem pražského Hlaholu na pěvecké slavnosti svěcení pra-poru zpěváckého spolku v nedaleké Chocni, druhá návštěva se konala v doprovodu jeho dvou dcer Zdeňky a Boženy, zetě lesmistra Schwarze a přítele Josefa Srba, 18. září roku 1880. Ferdinand Ruth, předseda Spolku aka-demiků v Litomyšli, jej tehdy pozval na od-halení pamětní desky, připomínající sklada-telovo narození. Mistr nabídku na účast při oslavách přijal a zaslal milý dopis, v němž mimo jiné hned v úvodu napsal: „Nemám slov, bych popsal city mne ovládající při zprá-vě o slavnostech litomyšlských...“

ton-

Kontakt: Smetanova Litomyšl, o.p.s., Jiráskova 133, 570 01 Litomyšl, Předprodej vstupenek: Předprodejní kancelář, Jiráskova 133 (zámek) tel./fax +420 461 616 070 e-mail: tickets@smetanovalitomysl.cz, www.smetanovalitomysl.cz

Piaristický chrám Nalezení sv. Køíže Litomyšl,

èerven 2002

Zámek, nádvoøí

Návštěva Mezinárodního operního festiva-

lu Smetanova Litomyšl je nevšedním zážit-

kem. Termín konání je stanoven na období cca 25 dní na přelomu června a července, avšak pořadatelé akce – Smetanova Litomyšl, o.p.s. – rozhodně doporučují bedlivě sledovat zahá-jení předprodeje a vstupenky si pořídit s co největším předstihem, neboť zájem o festival je opravdu velký.

Letošní 52. ročník Mezinárodního operního

festivalu Smetanova Litomyšl se koná ve

dnech 11. června – 5. července 2010. Pokud už neseženete vstupenky, nebuďte smutní, jis-tě se vám to podaří příštím rokem. Můžete se v Litomyšli „alespoň“ seznámit s malou expozi-cí o historii festivalu Smetanova Litomyšl, která je umístěna v apartmánu bývalého zámeckého pivovaru, kde se Bedřich Smetana, právě v mě-síci březnu, narodil.

Kdyby nyní mohl sám Bedřich Smetana

spatřit atmosféru mezinárodního hudební-

ho festivalu, nesoucího jeho jméno, možná

by opět nenacházel slov, byl by dojatý...

a na své rodné město Litomyšl jistě i náleži-

tě pyšný...

redakènì zpracováno zdroj a foto: www.smetanovalitomysl.cz

c o m o ž n á n e v í t e

Centrum FotoŠkoda

Probouzející se příroda, sluníčko, procházky.... cyklistika, turistika, se-zona hradů a zámků, blížící se Velikonoce... To vše má jednoho společ-ného jmenovatele – zážitky. A ty je potřeba zaznamenat a poté uchovat. Pomyslné prvenství v technologických vynálezech si už po staletí drží fotoaparát – vynález, jehož funkce a podoba se mění stejnou rychlostí jako jeho výroba. Od výroby je pak jen krůček k samotnému prodeji. Ale kde? Na tržišti? V supermarketech či elektroprodejnách? Pokud si chcete své zážitky zaznamenat opravdu kvalitně, pak určitě nakupujte ve specializovaných prodejnách. My navštívili tu nejlepší a měli jsme štěstí i na samotného pana majitele, který nám ochotně poskytl krátký „fotorozhovor“. Takže co možná nevíte?

Firma nese název podle zakladatele pana Mi-

lana Škody, který ji založil těsně po revoluci, v roce 1991. Tehdy sídlila v pronajatých pro-storách bývalého státního podniku Drobné zboží v Jindřišské ulici a měla šest zaměstnanců. Na jaře roku 1992 začal pan Škoda vytvářet základy fi rmy v prostorách paláce Lucerna, postupně podnik rozšířil nejen co do počtu zaměstnanců, ale také vět-ší nabídkou fotografi ckých služeb, včetně šířky sor-timentu zboží. Prodejna dostala podobu profesio-nálních a komplexních fo-tografi ckých služeb „pod jednou střechou“ a panu majiteli se začala naplňovat jeho původní představa. K naprosté dokonalosti pak došlo v roce 2002, kdy se naskytla možnost přestě-hování do nových prostor zrekonstruovaného Palá-

ce Langhans ve Vodičkově ulici v Praze. Na tomto krásném místě sídlí fi rma, pod názvem Centrum FotoŠkoda, dodnes.

Centrum FotoŠkoda se spojením obchodu,

služeb a kultury, na celkové ploše 1350 m2,

řadí mezi přední a zároveň největší evrop-

ská centra svého druhu. Opravdu pod jednou střechou si zde můžete vybrat z pestré nabídky fotoaparátů pro začátečníky, pokročilé i profe-

sionály – pro ty je zde na-víc zřízeno tzv. Profi stu-

dio, které je koncipováno jako prostor pro zpraco-vání fotografi í a výstav-ní činnost. V prostorách centra naleznete také fotoservis – opravnu fo-topřístrojů, poradenství při nákupu nebo po inter-netu. K zajímavým poči-nům patří i vznik mini-fo-

togalerie nebo digitální

školy fotografi e. Je toho hodně, co Centrum Foto-Škoda svým zákazníkům nabízí, stačí se podívat na internetové strán-ky www.fotoskoda.cz anebo jej přijďte navštívit rovnou osobně. A vůbec nemusíte mít strach, že

se v tak velkém prostoru ztratíte, naopak, nebude se vám ani chtít odejít… Ochotný personál vám ve všem poradí, a také si s vámi rád o všem popovídá… tak jako s námi pan majitel Milan Škoda.

26

27

Povězte nám, coby osoba nejpovolanější, podle jakých kritérií se máme řídit při koupi fotoapa-rátu?Nejdůležitější je si ujasnit, co vlastně budeme převážně fotit. Určitě bych nedoporučoval trápit se nad výběrem na internetových strán-kách, kde nabízí velké množství obchodů stov-ky produktů. Je téměř nemožné, aby se v tom člověk, zejména laik, vyznal. Doporučuji tedy zajít si přímo do prodejny, ale už s jasnou před-stavou, co budu dokumentovat, za jakým úče-lem si fotoaparát pořizuji, je také potřeba mít představu, kolik jsem zhruba schopen a ocho-ten do toho investovat a jak složitá výbava by pro mě byla optimální. Zbytek už vám poradí personál nebo si přístroj vyzkoušíte, abyste zjistili, který vám nejlépe vyhovuje. Nemusíte mít strach, že bychom některou značku či mo-del neměli. Téměř vše máme skladem.

Váš personál čítá desítky zaměstnanců, jste fi r-mou, která funguje už bezmála dvacet let. Máte nějakou radu k tak úspěšnému podnikání? (smích) Já sám jsem začínal od úplné nuly. Krů-ček po krůčku. Nikdy jsem si nebral velké půjč-ky, nedělal žádné dluhy, co jsem si vydělal, to mě zase posunulo o krok dál. Šlo to sice poma-lu, ale šlo to. Nikdy nemůžete dobře podnikat, když nemáte svůj vlastní pevný základ. Jen si vezměte, kolik fi rem a jakou rychlostí vznik-lo na začátku devadesátých let. Stejně rychle však i zanikly.

Chtěly rychle zbohatnout. Ano, a neměly ten pevný základ zkušeností. Je potřeba mít i dobré znalosti v oboru, ve kterém chcete podnikat. Já jsem od začátku chtěl mít specializovaný fotoobchod a vše, co s tím sou-visí. Tuto vizi jsem postupně rozvíjel, vše krok po kroku. Snažím se nejednat zbrkle, vždy si ověřím, jaké jsou a nejsou moje možnosti. Ale držím se striktně jen jednoho oboru, poskytu-ji v něm něco hlubšího, snažím se ho udělat atraktivnějším, zajímavějším, pořád něco vy-lepšuji. Tím se zásadně odlišuji od ostatních, kteří mají jinou strategii.

Ostatní prodejny mají sice palety různého zbo-ží, ale nemají „duši“. Což si myslím, že vaše cent-rum má. Kde byla ta dušička předtím? (smích) Můj otec již před válkou prodával dro-

gistický a foto sorti-ment. Takže pokračuji v tradici. Já sám jsem stál za pultem už v patnácti letech, pa-matuji si to jako dnes, když jsem prodával fotoaparát Flexaretu jako novinku a vy-světloval zákazníkovi jeho funkce. Základy obchodování mám od táty, vlastně i svůj prv-ní fotoaparát jsem do-stal od táty. To mi bylo asi deset let. A pak, o mnoho, mnoho let později, když už jsem koupil zásoby toho státního podniku v Jindřišské ulici a za-čínal postupně stavět základy fi rmy, dostá-val jsem i jasnou vizi prodejny, kterou jsem si vždycky přál, té, kte-rá by měla tu duši.

Chodí si lidé ještě vy-volávat třeba i klasické fi lmy?Ano, stále jich je ještě hodně. Mám v hlavě i statistiku. Průměrně vyvoláme za měsíc 600 černobílých fi lmů a barevných dle sezóny v ti-sících. Byť tento styl fotografování postupně upadá, jsou lidé, kteří na něj nedají dopustit a chodí stále.

Fotíte už řadu let, co nejčastěji a nejraději? Vše, co se mi líbí. Mám dva syny, dnes už do-spělé, z nichž jeden pokračuje i v mých šlépě-jích… a protože jsme všichni velcí sportovci, fotíme hlavně hodně sport, lyžování, cyklisti-ku, plavání apod.

Těšíte se na jaro? Ano, až budu fotit zahradu. ))

Za rozhovor dìkuje: Alexandra Stušková, DiS.Foto poskytlo: Centrum FotoŠkoda

28

fe n o m é n

Velikonoce – køesśanské svátky, svátky jara nebo svátky konzumu?

Velikonoce patøí k nejvýznamnìjším køesśanským svátkùm, pøipadajícím na mìsíc bøezen nebo du-ben. Datum není nikdy stanoveno pøesnì. Ostat-ní pohyblivé svátky celého roku se pak odvozují právì od data Velikonoèní nedìle. Ta letošní pøipadla na 4. duben, Velikonoèní pondìlí pak na 5. duben. Blížící se svátky jara, jejich vznik, tradice i zvyklosti, si nyní malinko pøipomeneme.

nským o du-u-Ostataatttt-t---t--tvozuujjíí ííííí íí

šní lí pakk k

vznik,eneme.

2010 – 4. dubna 2011 – 24. dubna2012 – 8. dubna2013 – 31. března2014 – 20. dubna2015 – 5. dubna

2016 – 27. března2017 – 16. dubna2018 – 1. dubna2019 – 21. dubna 2020 – 12. dubna

Datum dnù velikonoèních Velikonoce jsou křesťanské svátky, oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž došlo podle křesťanské víry třetího dne po Kristově ukřižování roku 30 či 33. Tato událost se dotý-ká významného židovského svátku pesach, pa-mátky na vysvobození Izraelitů Hospodinem z egyptského otroctví, který se slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu podle židovského kalen-dáře. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den tohoto židovského svátku a ještě dnes se křesťanská slavnost velikonoční noci pova-žuje také za vzpomínku na starou smlouvu. Koncil nicejský (325) určil po delším sporu

datum Velikonoc na neděli po prvním jar-

ním úplňku (po 21. březnu), a tak je oddělil od židovského kalendáře. (Dnes se diskutuje o stálejším termínu Velikonoc.) Slavnost vzkří-šení začíná velikonoční vigilií na Bílou sobotu večer, resp. v noci, kdy se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib. V neděli, na Boží hod velikonoční, pokračuje a vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Páně druhou slavnou mší. Ve-likonocům předchází čtyřicet dní přípravy,

tzv. Postní doba.

Datum Velikonoèní nedìle na další léta

Tradice dnù pøedvelikonoèníchStředa – Škaredá středa.

Nesmíte se mračit, jinak budete zamračení každou středu v roce. Čtvrtek – Zelený čtvrtek

Musíte časně vstát a omýt se rosou – nebude-te tak nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku – pak nebudou v domě blechy.Pátek – Velký pátek

Lidé se chodili mýt do potoka, aby se jim vy-hýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, aby je ni-kdy nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, kterými udělali několik stehů, ty pak ro-dinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila také před bleskem. Na Velký pátek se nesmělo prát prádlo, pracovat v sadu a bylo zakázáno si co-koli půjčovat.Sobota – Bílá sobota

Z ohořelých dřívek se udělal křížek a ten se do-nesl na pole, aby bylo úrodné. Někde se dávaly za trámy domu uhlíky ve snaze zažehnat ne-bezpečí požáru. Doma se uklízelo, bílilo, pekly se mazance a beránci, pletly se pomlázky, zdo-bila vajíčka. A přišla neděle – Boží hod velikonoční. Každá návštěva dostala kousek posvěce-ného jídla, trochu se ho dalo na pole, do studny a na zahradu, aby byla dobrá úro-da, voda a dostatek ovoce.

2922

Pomlázka nebo oblévačkaVelikonoční pondělí se každému vybaví ve spojení s velikonoční po-mlázkou. Nejstarší zmínka o ní po-chází ze 14. století, z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera, který popsal pomlázku ve velikonočním kázání slovy: „…manželé a milenci šlehají se metlami a tepají rukou v pondělí a úterý velikonoční. Ospalé a lenivé časně zrána v pondělí velikonoční házejí do vody nebo alespoň je polévají…“ Pomlázka je dodnes živou tradicí a jedním z hlavních symbolů Velikonoc. Svazek spletených vrbových prout-ků slouží ke šlehání dívek a žen, provádí se v Pondělí velikonoční (dříve však i o Velikonočním úterý, zvaném „odplatné outerý“, kdy děvčata oplácela hochům).

Velikonoční vajíčkaV pohanských dobách vejce symbolizovala znovuzrození země, jev spojovaný s počát-kem jara. V průběhu věků se vejce stala symbolem nového života a plodnosti. V prvot-ní křesťanské praxi se vejce konzumovala teprve když skončil půst, právě v čase slavení Velikonoc. To nakonec spojilo Velikonoce s velikonočními vajíčky, která byla součástí svátečního jídelníčku a dávala se dětem i jako dárek. Vajíčka dostávají koledníci za odříkání hezké ko-ledy. Můžou být plná a barevná, ale také vyfouknutá, tzv. kraslice, v některých případech jde doslova o mistrov-ská díla, která se nedávají jen tak „každému“.

Velikonoční beránekJe symbolem člena Božího stáda, o něž se stará pastýř – židovský Bůh. Beránek je již od středověku známý jako obřadní pokrm. My už dnes můžeme jen spekulovat, zda si lidé mohli dovolit oprav-dové beránčí maso, které

bylo v té době velice drahé, nebo zda pojídali pouze pe-čivo ve tvaru beránka. To je drahé zase dnes.

Velikonoční zajíčekSymbol převzatý z Němec-ka. Mnoha lidem asi přijde zvláštní, proč právě zajíček rozdává velikonoční va-jíčka. Původ této tradice najdeme v historii, kdy byl zajíc často vídán u lidských obydlí a hledal potravu. Dal-ším vysvětlením může být také fakt, že když dříve lidé upekli chleba ve tvaru zajíčka, dávali doprostřed vejce. Ne vždycky ale vajíčka přinášel velikonoční zajíček. Ve středních Čechách nadělovala liška, jinde zase slepička či dokonce skřivánek.

redakce

kazatele ázku ve milenci

a úterýp

Svátky køesśanù i pohanùDůvodem velikonočních oslav je také probou-

zení země k životu. Takže zatímco křesťané oslavují „Kristovo zmrtvýchvstání“, pohanské národy slaví o Velikonocích „svátky plodnosti“. Bohužel, stejně jako svátky vánoční se i ty veli-konoční stávají v převážné míře záležitostí kon-zumní a komerční. Zapomíná se na jejich hlav-ní smysl, tradice a poslání, které naši předkové po staletí uchovávali a dodržovali. Společnost

se od duchovních hodnot odklání a ubírá se

zcela jinými cestami. Cestami zisku, úspěchu, komerce. A tak je najednou smyslem Veliko-noc především prodej co největšího množství kýčovitých zajíčků a kuřátek, kteří mají s těmi opravdovými jen málo společného, důraz se klade na prodej velkého množství alkoholu pro tzv. „koledníky“, šetří se na kvalitě výroby mazanců, takže se druhý den nedají jíst, veliko-noční beránek je předražený, pomlázka vydrží jedno šlehnutí. Kraslice se prodávají už záro-veň s vánočními ozdobami a barvení vajíček pokládáme za ztrátu času. Ale ne vždy tomu

tak bylo... a naštěstí ne všude tomu tak je...

Takže ať už pr ostřednictvím zajíčka, beránka, lišky či sk řivánka, naše redakce vám př eje jménem všech velikonočních symbolů krásné Velikonoce. ))

h i s t o r i e

30

Ponr

epùv

pla

kát n

a za

hajo

vací

pøe

dsta

vení

V minulém èísle jsme vám pøiblížili historii èeského filmu do roku 1907. Pøedstavili jsme osobnosti, které stály u zrodu kinematografu, dále jsme ukázali, jaký ohlas mìla první kinematografická pøedstavení, a vysvìtlili dù-vody postupného zániku koèovných kin. Pøedmìtem následujících øádkù budou už první stálá kina a výrobní spoleènosti.

Ponrepo pøed svým biografem

Historie kinematografiečást druhá

Ačkoli byly první fi lmové pokusy Jana Kříže-neckého na amatérské úrovni, zajistily české národní kinematografi i umístění mezi desít-ku zemí, ve kterých vznikly první hrané fi lmy. Praha byla vůbec prvním městem Rakouska-Uherska s původní fi lmovou „tvorbou“. Kříže-neckého podnikání v oblasti fi lmu však nakonec, tak jako u mnoha dalších fi l-mových obchodníků, skončilo fi nančním neúspěchem. Významným datem v dějinách české-ho fi lmu je 15. září

1907. Viktor Ponrepo (vl. jm. Dismas Šlam-bor) otevřel vůbec první pražské stálé

kino v Karlově ulici v domě U Modré štiky. Před ním se stálá kina nezakládala ani v zahra-ničí, neboť kinematograf byl kočovný a promí-talo se převážně v pronajatých kavárnách.

Programová na-bídka se časem stávala méně pes-trou, a protože fi lmy dovážené ze zahraničí za-čaly být na naše poměry příliš dra-hé, začaly vznikat první české vý-robní společnosti, zprvu podporo-vané pražskými průmyslníky a ob-chodníky.

První českou vý-

robní společnost – KINOFA – za-ložil v roce 1911 podnikatel Anto-nín Pech. Oborem její tvorby byly především aktu-

31

Pech natáèí VI. všesokolský slet

Rudi na køtinách

Cho

lera

v P

raze

ality a přírodní a reklamní snímky. Po vzoru francouzského komika Maxe Lindera natočila KINOFA tři komické výstupy, režírované An-tonínem Pechem a Emilem Arthurem Longe-nem. Longen v nich ztvárnil ústřední postavu zbrklého pražského mládence Rudiho (Rudi na záletech, Rudi sportsmanem a Rudi na křtinách). Komerčně nejúspěšnějším Pechovým fi lmem byla Reportáž ze VI. všesokolského sletu (1912), která spolu s Kříženeckého záznamem IV. vše-sokolského sletu (1901) tvoří nejzajímavější fi lmové reportáže své doby. KINOFA dosáhla úspěchu i v zahraničí, když získala zlatou me-daili za snímek Svatoján-ské proudy na I. meziná-rodní fi lmové výstavě ve Vídni.

V pořadí druhou českou fi lmovou společnos-tí byl ILLUSION FILM pánů Aloise Jalovce a Františka Tichého. Z její produkce můžeme jmenovat zejména čtyři hrané fi lmy natočené roku 1913. Žertovný snímek Cholera v Praze v Jalovcově režii, komedii Pan profesor, nepří-tel žen, kterou natočil pozdější he-rec Národního divadla Jiří Steimar, situační skeč České hrady a zámky, v němž se jako režisér představil písničkář Karel Hašler, a adaptaci divadelní hry Ladislava Stroupež-nického Zkažená krev v režii Aloise Wiesnera. Zde stojí za zmínku, že

ILLUSION přivedl na plátna českých kin vůbec první adaptaci české divadelní klasiky.

Průkopníkem v oblasti umělecky náročnějších snímků byla třetí společnost ASUM, založe-

ná roku 1912 herečkou Annou Sedláčkovou (přezdívanou českou Sarah Bernhardt) a jejím manželem archi-tektem Maxem Ur-banem.

Asum se od ostat-ních společností odlišovala tím, že do svých fi lmů angažo-vala divadelní herce.

Čerpala navíc z vlastních námětů náročných na realizaci. Filmová díla natočená pod hlavičkou Asumu znamenala první výraznější krok od fi l-mu jako zábavy k myšlenkově náročnější for-mě. Nezávislost jejich umělecké tvorby však byla dána především ekonomickým zajištěním manželů a jejich úzkými styky s herci Národní-

ho divadla. Z Urbanových fi lmů je také jasně čitelný záměr vytvořit na plátně prostor pro herecký projev své manželky. Roli líbezné dívenky sehrála například ve fi lmech Idyla ze staré Prahy (1913) nebo Konec milo-vání (1913). Z roku 1913 pochází

i záznam Smetanovy opery Pro-

h i s t o r i e

32

Kone

c mi

lová

níN

oèní

dìs

Ahasver

Faus

t

daná nevěsta. Na přírodním jevišti v pražské Šárce ji s herci Národního divadla režíroval Max Urban. S aktéry Vinohradského divadla natočil v Asumu komedii Noční děs režisér Jan Arnold Palouš.

Začlenění divadelních scén do fi l-mu inspirovalo některé divadelní-ky k vlastní fi lmové režii. Stanislav Hlavsa natočil pro společnost Ki-nofa snímek Faust (1913), záznam

prvního jednání Gounodovy opery Faust a Markétka. Byl to první pokus o „zvukový“

fi lm, neboť projekci doprovázel zpěvem sám režisér. Jaroslav Kvapil natočil krátký žert Ahasver (1915) a moderní pohádku Zlatý klíček (1922).

S nástupem 1. světové války KINOFA ukončila svou činnost. Na frontu narukoval také Alois Jalovec a Max Urban. Výroba se zastavila a pro-dukce českých hraných fi lmů byla téměř zni-čena.Nepříznivou situaci se pokusila vylepšit spo-lečnost LUCERNAFILM založená roku 1915 Václavem Havlem. Jejím hlavním režisérem byl divadelní herec a podnikatel Jan Antonín Fencl, který natočil její dva nejúspěšnější fi lmy: Zlaté srdéčko (1916) a Pražští adamité (1917). Oba snímky vzbudily velký divácký ohlas a na dlouhou dobu předznamenaly žánrovou ori-entaci českého fi lmu. Zároveň však daly im-pulz k obnově české hrané fi lmové tvorby. Ve Zlatém srdéčku vytvořila jednu ze svých prv-ních rolí Antonie Nedošínská, jejíž osobnost je spjata především s komerčním fi lmem 30. let. V Pražských adamitech zase herecky zaujal Jo-sef Vošalík, první dvojrolí v historii českého

fi lmu vůbec.

Závěrem můžeme říci, že pro výrobní společ-nosti byly fi lmy spíše prostředkem snadného

zisku než uměním. I přes první pokusy o vytvoření uměleckého fi lmu ve spo-lečnosti Asum, česká kinematografi e zaostávala za zahraničními kinemato-grafi emi. Film byl v našem prostředí zájmem několika nadšenců, výnosným zbožím nebo lacinou zábavou pro nej-širší publikum. Akademici ho zprvu od-mítali, neboť v něm spatřovali špatnou nápodobu divadla. Někteří ho dokonce

odsoudili jako prostředek ohrožení dobrých mravů. Na západě Evropy a ve Spojených stá-tech se toto vnímání měnilo, nicméně u nás trvalo až do 2. světové války. Ale změnilo se také. Příště vás seznámíme s nástupem zvu-

ku a meziválečné tvorby.

Text: Mgr. Justina Kašparovázdroj: L. Ptáèek, Panorama èeského filmu.

Olomouc – Rubico, 2000J. Brož, Historie ès. filmu v obrazech 1898–1930.

Praha – Orbis, 1959

33

www.rwe.cz

Ženy v pokušení, v kinech od března

Katka, v kinech od února

Kuky se vrací, v kinech od května

Nickyho rodina, v kinech od července

Román pro muže, v kinech od října

RWE – ENERGIE ČESKÉHO FILMU

Inz_ZenyVpokuseni_150x230.indd 1 15.3.2010 15:57:59

34

v z p o m í n k a

Kecal z Prodané nevìsty, Vodník z Ru-salky, Mefistofeles z Fausta a Markétky, otec Paloucký z Hubièky, Vávra z Ma-ryši… a tak bychom mohli pokraèovat ještì hodnì dlouho. Výèet rolí slavného operního zpìváka je stejnì bohatý, jako byl bohatý i celý jeho život… a tím nemáme na mysli stránku materiální, ale zejména stránku duševní a umìleckou… Ovšem bohatý byl také na lásku, sòatek s krásnou hereèkou Marií Glázrovou mu léta mnozí závidìli. My však nebudeme závidìt, my budeme vzpomínat. V letošním bøeznu je tomu už rovných sto let, co se narodil významný operní umìlec

Eduard Haken rd Haken

„První hlásek“ ze zlatého Hakenova hrdla vy-šel dne 22. března 1910 ve Šklíně na Volyň-sku (oblast na Ukrajině). Hudbu a zpěv miloval malý Eduard již od dětství, ale otec jeho přání jít k divadlu jednoznačně odmítl. Haken tedy nejdříve odmaturoval na ukrajinském gymná-ziu v Lucku a poté, poslušný přání svého otce, odešel z rodného Volyňska do Prahy studovat medicínu. Stejně jako jeho bratr, který byl léka-řem. V roce 1932 úspěšně vystudoval lékařskou fakultu na pražské Univerzitě Karlově, avšak během studií se své lásky k hudbě a ke zpěvu nevzdal. Zpíval při školních představeních, na různých večírcích, v několika pražských sbo-rech anebo při hudebních vložkách v biogra-fech. Své pěvecké umění v létech 1930–1937 zdokonaloval také na soukromých hodinách u profesora zpěvu D. Levytského, později si připravoval a konzultoval role i pod vedením významného hlasového poradce Národního divadla Bedřicha Plaškeho. V roce 1957 stu-doval Eduard Haken také čtyři měsíce zpěv v Itálii, u prof. A. Granforteho, v tomto studiu pokračoval i při pozdějších Granforteho poby-tech v Praze.

Mohlo se stát, že veřejnosti by bylo jméno Edu-ard Haken známé „pouze“ z ordinační cedulky a on by si zpíval jen sem tam pro radost. Ale nestalo se, a to díky profesoru Levytskému, který jednou mladého Hakena přihlásil bez jeho vědomí na konkurz do sboru Národního divadla. „Abych mu udělal radost, šel jsem tam, ale nezajímalo mě to, neměl jsem zájem zpívat ve sboru… Profesor Talich se vyjádřil o mém hla-se velmi pochvalně, dokonce se zajímal, kde jsem se narodil, a stále opakoval: „Ta barva, ta barva…,“ vzpomínal slavný operní pěvec po le-tech na své začátky.

Nakonec ale mla-dík „jedinečného hlasu“ do sboru nevstoupil, v Národním di-vadle mu bylo nabídnuto místo sustentanta (1936–1938), ovšem žádné velké štěstí ho tím nepotkalo, za celé dva roky nazpíval pouze dvě malé role. Na návrh jeho hlasového peda-

35

Rusalka, vodník 1954

Bludný Holaòïan 1959, Daland

Prodaná nevìsta 1949

Lazebník sevilský 1975

goga Plaškeho, aby dostal nějaký větší part, se prý ředitel divadla tenkrát vyjádřil, že Národní divadlo není experimentální scéna, aby tam mohl zpívat nezkušený zpěvák… a tak Hake-novi jeho hlasový pedagog navrhl, aby ode-šel zpívat jinam. Poprvé vystoupil na jevišti

olomouckého divadla v roce 1938, kde jeho první hlavní rolí byl žalářník Beneš v Daliboro-

vi, druhou pak už Kecal v Prodané nevěstě. Po třech letech a řadě dalších krásných rolí se však vrátil zpět do Prahy. Od roku 1941 v Národním divadle nejprve hostoval, ale už za půl roku mu bylo nabídnuto stálé angažmá. Eduard

Haken se tak stal na celé půl století, až do 31. července 1991, jednou z nejvýraznějších

uměleckých osobností operního souboru

Národního divadla. S jeho scénou se rozloučil v den svých 80. narozenin, nejslavnější a svou nejmilejší rolí – Vodníkem z Rusalky.

Kromě jedineč-ného hlasu, basu krásné syté bar-vy, objemného

tónu a velkého rozsahu, vynikal Eduard Haken na jevišti také urostlou štíhlou postavou, skvě-lým hereckým projevem a velkým charisma-tem. Jeho nejčastější rolí byl dohazovač Kecal v Prodané nevěstě – nejoblíbenější pak již zmiňovaný Vodník z Rusalky. Obě tyto role se staly vzory pro generace operních zpěváků, stejně jako řada dalších velkých pěveckých partů, ať už vážných či komických. Za všechny vzpomeňme: Mefi stofela (Faust a Markétka), Mumlala (Dvě vdovy), Filipa (Jakobín), Basilia (Lazebník sevillský), Dalanda (Bludný Holan-

ďan), otce Palouckého (Hu-

bička), Kmeta (Braniboři

v Čechách), Vávru (Mary-

ša), rychtáře (Její pastor-

kyňa) a další a další.

Také fi lm malič-ko využil herec-tví a zpěv Eduarda Hakena. Pod režijním vedením Karla Steklého se představil v roce 1979 v komedii Pan

Vok oddchází, která je volným pokra-čováním komedie Svatby pana Voka, o rok později si zahrál roli operního pěv-

ce v hudebním fi lmu Vladimíra Síse Blues pro

EFB, připomínající hudebního skladatele a re-žiséra Emila Františka Buriana. Více hereckých možností už od fi lmových činovníků a pracov-níků Eduard Haken nezískal.

O to výrazněji spolupracoval jako zpěvák s roz-hlasem, jmenujeme např. V Třeboni na hrá-

zi… (1954), Don Giovanni (1956), Prodaná

nevěsta (1959), Jak jsem prošvih premiéru (1969) ad. Spolupracoval také s televizí. Rusal-

ka z roku 1960, Antigona, Fidelio, Rusalka

36

v z p o m í n k a

V roce 1993 obdržel Eduard Haken SENIOR PRIX. Cenu, kterou každoročně uděluje NADACE ŽI-VOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.

S Ivo Žídkem v r. 1995, pøi udílení zl. desky legendární nahrávky Rusalky

v r. 1961

1953 – Státní cena 1958 – titul Zasloužilý umělec 1963 – titul Národní umělec1975 – Zasloužilý člen Národního divadla1995 – Cena Thálie jako Zvláštní cena Kolegia

in memoriam 1995 – čestné občanství města Česká Třebová

i dalších

EDUARD HAKEN – VÝZNAMNÁ OCENĚNÍ

z roku 1975 nebo Psohlavci. Eduard Haken se objevil i jako dobrý pěvec v Mozartově (Eduard Cupák) opeře „Don Giovanni“ ve Filipově seri-álu F. L. Věk (1971). Mimo to nahrával i řadu gramofonových desek: To bylo poslední

představení, Rusalka, Prodaná nevěsta, Car

a tesař aj.

Umělecká činnost Eduarda Hakena byla velmi rozsáhlá, vedle opery velmi miloval koncerty a recitály v kostelech, jezdil po celé republice, aby potěšil své příznivce. K jeho nejoblíbeněj-ším dílům patřily Dvořákovy Biblické písně, jedná se o cyklus deseti zpěvů pro sólový hlas za doprovodu klavíru na texty z Knihy žalmů v překladu Bible Kralické. Eduard Haken byl po léta také jedním z předních reprezentantů naší republiky v zahraničí, např. v Polsku, Maďarsku, NDR, SSSR nebo Jugoslávii. V roce 1995 o něm režisérka Věra Chytilová připravila i portrét do TV cyklu GENUS.

Již od olomouckého angažmá tvořil Edu-ard Haken nerozluč-nou uměleckou dvoji-ci s tenoristou Benem Blachutem. Právě v jeho společnosti poznal svou budoucí man-želku. Společně s přítelem se jednou vypravil do zlaté kapličky na představení Zuzana Vojí-řová, kde hrála hlavní roli krásná Marie Glá-

zrová… A zrodila se velká, celoživotní láska.

Vzali se v roce 1947 a prožili nádherné manželství, z něhož se narodila jediná dcera Marie. „Škoda že se naši nevzali dřív,

maminka vždy říkala, že chtěla alespoň deset dětí. Celý život cítím, že do mě vložili tolik lásky, že by jí pro deset dětí bylo dost,“ vzpomínala při jednom rozhovoru na své rodiče dcera, Marie Ulrichová–Hakenová. „Jejich známost trvala

37

Slavný operní pěvec Eduard Haken zemřel náhle, dne 12. ledna 1996. Jeho krásná žena ho přežila o pouhé čtyři roky, zemřela 19. února 2000. Oba společně odpočívají na vyšehradském Slavíně, hned vedle své-ho velkého přítele, slavného pěvce Beno Blachuta.

Marie Glázrová, jedna z nejkrásnějších českých hereček, se narodila 11. července 1911 v Hor-ní Suché na severní Mo-ravě. Vyrůstala v rodině vesnického lékaře a nad-šeného ochotníka, který ji už ve čtrnácti letech

přiměl udělat si univerzitní zkoušku z fran-couzštiny. I konzervatoř šla studovat na jeho přání. Tatínek z ní totiž chtěl mít velkou hvěz-du, což se mu vyplnilo. Budoucí hvězda Marie Glázrová brala v Praze také soukromé hodiny u slavné herečky Izy Grégrové, absolutorium na konzervatoři pak složila v roce 1931. Po krátkodobém angažmá v Plzni působila něko-lik let v Divadle na Vinohradech a od roku 1939 byla členkou Národního divadla, které se stalo její domovskou scénou až do odchodu do dů-chodu v roce 1987. Ve zlaté kapličce odehrála řadu her. Snad nejslavnější byla Maryša, kte-rou nastudovala celkem třikrát, v roce 1943, 1945 a v roce 1956.

Ve fi lmu se začala objevovat od poloviny 30. let a záhy se stala vedle Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Hany Vítové a Nataši Gollové jednou z nejobsazovanějších hereček té doby. Z je-jích nejznámějších fi lmů vzpomeňme snímky Tanečnice, Noční motýl, Babička, Městečko

na dlani, Jarní vody, Její pastorkyňa aj. Po druhé světové válce rolí pro Marii Glázrovou ubývalo, ještě stačila v roce 1945 natočit svůj nejslavnější fi lm Rozina sebranec, ale pak už se před kamerou objevovala jen sporadicky. Pro svou noblesu a „prvorepublikový šarm“ se novému režimu nehodila. Oba umělce velmi spojovala láska k divadlu, ale i to se k nim často chovalo více než maceš-sky. Marii Glázrové byl sice Národním divadlem v roce 1960 udělen čestný titul, ale až do deva-desátých let se pro ni našly pouhé čtyři role. Jednou z nich byla naštěstí Adelaida v Kočičí

hře Istvána Örkényho.Ani Eduard Haken, který se nikdy netajil svými politickými názory, to neměl vždy snadné, ale lepší Kecal a Vodník prostě neexistovali, a toho si byli „všichni“ vědomi.

Prodaná nevìsta 1980, pøedstavení na poèest 70. narozenin několik let, než byla svatba. Tatínkovi ro-diče totiž žili na Ukrajině, a tak museli če-kat na požehnání. Když se dědeček, jako volyňský Čech, vrátil z Ukrajiny a poznal maminku, řekl: Kdybych jen tušil, koho si chceš vzít, tak jsem souhlasil na dálku.“

Hakenovi bydleli v Praze na Kampě, kde se společně scházeli s celou řadou známých osobností. Přestože je přátelé z ciziny přemlouvali k emigraci, nikdy se k ní zlákat nenechali, oba byli se svou vlastí spjati, ve shodě s masary-kovskou výchovou byli přesvědčení, že člověk má žít tam, kde se narodil, a vá-žit si toho, kam ho osud zanesl.

Text: Alexandra Stušková, DiS.foto: archiv Národního divadla

38

k a m z a k u l t u ro u

Kam za kulturou

Plzeň

Brno

Křivoklát

Litomyšl

Pardubice

České Budějovice

Hrady a zámky ČR

Praha12. března–30. května / Knedlík – Kloss – Knödel aneb Knedlíkové nebe. Výstava zaměřená na

prezentaci gastronomického fenoménu bavorské a české kuchyně – knedlíku – muzejními prostředky.

Součástí doprovodného programu jsou i ochutnávkové akce!

www.nzm.cz

16.–20. dubna / Česká taneční platforma. Festival českého současného tance představí

nejzásadnější tvorbu aktuální sezóny na domácí i mezinárodní úrovni.

www.tanecniplatforma.cz

16. dubna–2. srpna / Jan Kaplický. Nejobsáhlejší přehlídka díla předního českého architekta. Výstava

bude otevřena současně s premiérou fi lmu o jeho životě.

www.doxprague.org

14. března–11. dubna / Až jaro zaťuká… Výstava, na které jsou k vidění velikonoční kraslice

ze sbírek muzea, tradiční a moderní jarní dekorace studentů Zahradnické školy v Litomyšli, jarní

patchworkové dekorace a quilty členek Spolku patchworku Litomyšl a mnoho dalšího.

www.rml.cz

3.–5. dubna / Knížecí Velikonoce na hradě Křivoklátě. Jarní svátky našich předků, neznámé zvyky,

řemesla, staré divadlo... a mnoho dalšího pro všechny věkové kategorie.

www.krivoklat.cz

6.–10. dubna / Mezinárodní festival divadelních škol Setkání / Encounter. Jubilejní 20. ročník

Mezinárodního festivalu divadelních škol.

www.encouter.cz

10. dubna / P. Shaff er – Amadeus. PREMIÉRA. Strhující téma, silné emoce, namísto zbraní hudba.

Emoční účinek zesílí i naživo hraný Mozart v podání Komorní fi lharmonie Pardubice. V hl. rolích

L. Špiner a J. Vrána. V režii M. Taranta j. h., uvádí Východočeské divadlo Pardubice.

www.vcd.cz

30. dubna / Mark Twain – Tom Sawyer. Loutkohra v režii Michala Vašíčka odhalí, co všechno se

může stát v ospalém městečku na americkém Jihu, když se do vyšetřování případu vraždy doktora

Robinsona vloží páni kluci.

www.jihoceskedivadlo.cz

1.–6. května / Slavnosti svobody v Plzni. Oslavy připomínají poslední dny konce 2. světové války

a osvobození Plzně americkou armádou.

www.pilsen.eu

1. dubna / Otevření turistické sezony. Po dlouhé zimě přivítá většina českých hradů a zámků

své první návštěvníky. Vyberte si z množství památek a poznejte, jak se žilo v minulosti.

www.czechtourism.czkulturní výbìr sestavila: Mgr. Justina Kašparová

PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE

ZITA

Nadaèní listy

15.4.2008 8:41:18

Nadaèní listy

Nadaèní listy

è. 11/duben 2009è. 11/duben 2009

Zorka KohoutováKrálovna èeské dechovky

NadaèníN d è í

JAROSLAVÈEJKAbásník pohybu

Nadaèní listy

�-slo 2 final.indd 1

28.5.2008 9:33:41

è.4/08 èervenec – srpen

KAREL FIALAzpíval lidemze støech...

Nadaèní listy

KAREL FIALAzpíval lidemze støech...

è.4/08 èervenec – srpen

zpíval lidemze støech...

Nadaèní listy

zpíval lidemze støech...

oohhohhhoo odddeeeeedechodeoodd

Nadaèní listy

Antonie HegerlíkováDáma (nejen) s kaméliemi ...

è.7/08 listopad

Nadaèní listy

è. 13/èerven 20099è. 13/èerven 2009è

Jaroslav Suchánek … ctí èeský jazyk

èèè 7/0è.7/0è.7/0.77/0877/08 //08 lis7/0087/087/08 llistolistostoèè /7/08/08 èèè.7 0 papadadpaddddaddddp

è. 14/èervenec–srpen 2009èervenec–srpen 2009

osobnost Eva Pilarová vzpomínka Waldemar Matuška

fenomén Zlatý Slavík

Nadaèní listy

è.8/prosinec 08–leden 09

Eva Hrušková – šśastná Popelka

Nadaèní listy

Jiøí SUCHÝGentlemanem v každé dobì

è.6/08 øíjen

ty

9è. 13/èerven 2009è

áááánnáááááánnnnek áááááánnn

è. 14/èerven 2220009/èervenec–srppeennn 2220009

osobvzp

koovvvvvvvvvvá) sssssss kam

nniie rrrlllíkneeeejjen

88 èervenec – c – srpensrpen8 èervenec

JiøJ øíSSUSUSUSUSUCUCUCUCUCUC ÝÝÝÝÝHÝHÝHÝHÝHÝJiøJiøøøíí Geentlemanem v kkaždé dobì

08 øíjenè.6/0

nrn

Nadaèní listyè. 20/bøezen 2010

osobnost Jarmila Krátká krásy naší zemì Litomyšl

vzpomínka Eduard Haken

KalendáriumNADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám.

SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

Bøe

zen

201

0

Paní Zdenka Kareninová (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)

narozena 1. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2000

Paní Blanka Bohdanová (Herecká asociace)

narozena 4. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2000

Pan Jindøich Brejšek (Svaz autorů a interpretů)

narozen 7. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2004

Paní Dagmar Felixová (Herecká asociace)

narozena 8. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2001

Paní Jindøiška Grygárková (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)

narozena 11. 3. 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 2006

Paní Miriam Kantorková (Herecká asociace)

narozena 13. 3. 1935, SENIOR PRIX udělena v roce 2005

Pan Oskar Hák (Herecká asociace)

narozen 14. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2000

Paní Jaroslava Adamová (Herecká asociace)

narozena 15. 3. 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1993

Paní Aśka Janoušková (Umělecké sdružení ARTES)

narozena 16. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 1994

Pan Jiøí Hanzl (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)

narozen 19. 3. 1930, SENIOR PRIX udělena v roce 2005

Pan Josef Bulík (Herecká asociace)

narozen 22. 3. 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1996

Pan Josef Života (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR)

narozen 22. 3. 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1999

osobnost Soòa Èervená krásy naší zemì Mikulov

vzpomínka Václav Žilka

Nadaèní listyè. 15/záøí 2009

vv Svv SJaroJaroslaoslavv Sslavvvvvvvvvvv Sljj… ct… ctí èeský jjaaaaaský jjaaaaaaaý jjaaaaaaaazazzzyký j

NadN d

è.8/prosinec 08–leden 09

áááelllkkkkkkkka

Nadaèní listy

è. 12/kvìten 2009

Ema Skálová Krása a temperament...

09è. 12/kvìten 200

illlllaaaaarováaaarrrrrr MatuškaZZZllllalaaaaatý Slavík

osobnost SSSSSSSSSSSoòkrá

vzpo

è 15/ áøí 2è. 15/záøí 2009009/

Nadaèní listyè. 16/øijen 2009

osobnost Nina Jiránková talent Jan Hofman • vzpomínka Nelly Gaierová

� __________________________________________

40

PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE

...............................................................................................................................................................................Jméno a příjmení objednávajícího

...............................................................................................................................................................................Adresa a PSČ

...............................................................................................................................................................................Telefon / e-mail

půlroční předplatné 150 Kč roční předplatné 300 Kč

V ceně je zahrnuto balné a poštovné

Kupon zašlete na adresu: A. Stušková, Mánesova 983/36, 120 00 Praha 2, Vinohrady.

Předplatné zašlete na uvedenou adresu nebo na číslo účtu 1830237001/5500,

variabilní symbol: 20042008

Datum ...................................................... Podpis ..................................................................

� __________________________________________Tajenka: KINOFA ASUM

TAJENKA: Jedny z prvních českých fi lmových společností

Centrum FotoŠkoda, Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

Centrum FotoŠkoda je centrem s komplexními fotografi ckými službami pod jednou střechou. Profesionálně vyškolení prodejci poradí s výběrem a instalací fototechniky jak začínajícím tak i profesionálním fotografům. Zákazník však může kromě nákupu fototechniky využít i širokou nabídku poskytovaných služeb. Od fotografování v ateliéru, přes spolupráci s fotografem až pro zpracování fotografi í v grafi ckém studiu Centru FotoŠkoda.

Mezi další zajímavé služby patří možnost zapůjčení prakticky jakéhokoli fotoaparátu, fotografi ckého příslušenství nebo videokamer. Centrum FotoŠkoda nabízí také výkup a prodej použité fotografi cké výbavy a fotoaparátů – e-bazar a prodej loňských modelů za příznivé ceny - fotooutlet. Velkým hitem roku 2009 byla výroba fotoknih z vlastních fotografi í. Jednoduché uživatelské rozhraní umožňuje zákazníkům připravit si podklady jednoduše v pohodlí svého domova nebo prostřednictvím samoobslužných kiosků přímo na prodejně. Centrum FotoŠkoda spojením obchodu, služeb a kultury dohromady tvoří jedno z největších a nejkrásnějších fotografi ckých center v Evropě, které poskytuje komplexní služby „pod jednou střechou”.

Centrum FotoŠkodaZáchytný bod pro fotografy

Pražské jaro, o.p.s, Hellichova 18, Praha 1info@festival.cz, www.festival.cz, www.ticketpro.cz

Tadáá da dáá da/dáá da dááá/dááá dáá da/dááááá da/dááá dáá da/dáá da dáá da/dááá dáá da/dáááááá. Be

dřich

Smeta

na: M

á vlas

t, Vlta

va

Pražské jaro 12/5�–�4/6/201065. mezinárodní hudební festivalPetr Altrichter / Herbert Blomstedt / Pierre Boulez / John Eliot Gardiner / Manfred HoneckJakub Hrůša / Marek Janowski / Zoltán Kocsis / Jiří Kout / Ondřej Kukal / Zdeněk MácalCristian Mandeal / André Previn / Emanuel Ax / Matthias Goerne / Martin Kasík / Radu LupuAnne-Sophie Mutter / Garrick Ohlsson / Murray Perahia / Dianne Reeves / Anoushka ShankarAcademy of St. Martin in the Fields / Česká fi lharmonie / English Baroque SoloistsJanáčkova fi lharmonie / Maďarská národní fi lharmonie / Monteverdi Choir / Pittsburgh Symphony Orchestra / Pražská komorní fi lharmonie / Rundfunk Sinfonieorchester BerlinStátní fi lharmonie Košice / Symfonický orchestr Českého rozhlasu / Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK / Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks

Generální partner Of iciální partner Hlavní mediální partner

inzerat Zivot umelce_150x230-Prj10.indd 1 18.3.2010 11:57:51