jaro

/ lé

to

2013

tož - Jaroslav Zapletal • ozvěny Zlínského kraje - Radek Jančář • osobnosti - Zdeněk Pilát • paměti - Radek Jančář • tenkrát - Petr Pálka • malý místopis - Eva Čermáková • rozhovory - Bohuslav Matyáš • umění - Milada Frolcová • genius loci - Pavel Macura • život - Josef Holcman • litera tura - Mi-roslav Vaškových • za plotem - Alexander Balogh • dozvuk zvuk

Z l í n s k é h o k r a j eČ a s o p i s p r o k u l t u r u a s p o l e Č e n s k é d ě n í

Editorial

Radek Jančář

Vážení čtenáři,

významné cyrilometodějské výročí, které si v letošním roce připomínáme, se zcela pochopitelně stalo i hlavním tématem jarního a letního dvojčísla ZVUKu. V editorialu jste zvyklí pravidelně nachá­zet krátké zamyšlení právě nad stěžejním tématem, ale protože je mu věnováno hned několik úvah uvnitř časopisu, domnívám se, že bych vám pouze jinými slovy převyprávěl totéž. Daleko zajímavější bude připomenout si, jak prožívali pouť na Velehradě naši předkové ve druhé polovině 19. století.

„Když na sklonku roku 1862 po veškeré Moravě zvony sezváněly ku slavnosti jubilejní tisícileté památky zavedení křesťanstva na Moravu, tu jako by jaro bylo, jako by máj krásný byl zavítal do vlastí našich. Ó, což tu bylo vítání žádoucí tisícleté ročnice, což tu bylo slávy a radostí duchovních po celič­ký rok jubilejní! Velehrad oživnul; onť povstal ze své suti, oživla památka ss. apoštolů Cyrilla a Meto­děje, oživlo církevní a národní vědomí celé vlasti moravské a jakoby nový život proudil jejími žilami; hory a doly rozléhaly se ustavičně písněmi novými, ježto prozpěvovali poutníci z blízka i daleka v nes­číslném počtu k svatému Velehradu putující; neboť Velehrad stal se střediskem celé slavnosti. (…)

Památná doba vyžaduje více než okázalé slavnosti rychle míjivé, vyžaduje trvanlivější, stálejší upo­mínky, upomínky tím trvanlivější a stálejší, čím větší důležitost a význam spočívá v době památné. Ti přehojní tisícové poutníků, kteříž uzřeli tenkráte Velehrad, všichni ti jsou nám svědky, že mimo slav­nosť okázalou, důstojnou, přáli sobě památky nějaké trvalejší, jež by připomínala slavnosť i dobu slav­ně památnou. Není snad ani jedné rodiny v širé vlasti, jež by nechovala, nestrážila nějaké pomněnky na rok jubilejní, a třeba to byla jen píseň nábožná, jen obrázek malý. Ve vesnicích i městech, pod širým nebem i ve stáncích Hospodinových vzdělány byly pomníky na počest ss. věrozvěstům.

Na památku a svým domácím odnášeli poutníci z Velehradu menší věci, na památku však obecnější a trvalejší budovali doma v osadách pomníky, nezapomínajíce všichni všudy společný pomník budovati sobě – na Velehradě samém. Od posledního začněme a zkusme, že vzácnou upomínkou na jubilejní rok 1863 jsou I. spolky Velehradské, II. pomníky jubilejní, III. spisy jubilejní.“

Tolik tedy naši předkové a jejich odkaz – hmotný i duchovní –, který opravdu nalézáme všude ko­lem sebe. Jaký odkaz zanecháme svým nástupcům my, současná generace, ukáže teprve čas, soukromě se ale přiznávám, že já osobně bych u toho hodnocení být ani nechtěl…

1

Obsah

tOžO našich výročích a svátcích – JaRoslav Zapletal 3

Ozvěny zlínskéhO krajECírkev lidi pořád přitahuje, říká Mons. Graubner – připRavily kRistina vavRíková

a Helena MRáčková 8Chceme oslovit co nejširší spektrum veřejnosti – s M. vaškovýcH připRavil Radek Jančář 10Krajská knihovna a cyrilometodějskévýročí – pavla GaJdošíková 14Historický časopis Východní Morava č. 2 – MaRta GRosManová 16

OsObnOstiJosef Borek: Nejkrásnějším jevištěm je Karlův most – Zdeněk pilát 19Za Květou Legátovou – lenka toMánková 22O konci – antonín baJaJa 23Kardinál Štěpán Trochta – pavel Mašláň 27

pamětiOldřich Žemlík: Vzpomínky na totální nasazenív Berlíně 1942­1945 – připRavil Radek Jančář 31

tEnkrátK tradici františkánského, jezuitského a nejvíce pak piaristického školství v Kroměříži– petR pálka 40Refugium pecatorum – útočiště hříšníků – toMáš Ježek 45

malý místOpis Pískovcová paměť Pulčínských skal– eva čeRMáková 52Genius loci Maleniska – svatava návRátilová 54

rOzhOvOry … s Antonínem Bajajou – boHuslav Matyáš 57

uměníCyrilometodějský Velehrad – blanka Rašticová 64Pohanské bohyně v díle sochaře Pavla Drdy– olGa MeHešová 67„S“ jako Svatava, „S“ jako Setkání– svatava návRátilová 69Od Informelu k figuře – Milada fRolcová 71Nová tvář Muzea Napajedla – ivan beRGMann Ml. 76

gEnius lOci Soluňští bratři v 21. století – pavel MacuRa 79

živOt Hravé ruce – Josef HolcMan 84Fašank objektivem M. Potyky – připRavil Radek Jančář 92

litEratura Křesťanství na Velké Moravě a byzantskámisie – připRavil MiRoslav vaškovýcH 97Slovo paměti – připRavil MiRoslav vaškovýcH 99Komiks – připRavil MiRoslav vaškovýcH 102Herberk v knihovně – pavla GaJdošíková 104

za plOtEm Jednota milovania a písania – alexandeR baloGH 106

dOzvuk Josef Ruszelák jubilující – toMáš Mikulaštík 111Malujeme barvami země s Irenou Ráček– svatava návRátilová 112Jiří Daehne: Sedm semen z Jidášova stromu– pavla GaJdošíková 113Sobotěnka Libuše Sušilové a Františka Fojtíka– petR odeHnal 114Šternberská sága – david valůšek 115Organizátorky Noci s Andersenemzískaly významné ocenění – Radek Jančář 117Malá vzpomínka na Jaroslava Bartoška– božena bednaříková 118a na konec – Redakce 120

tOž

novoročenka otmara olivy z roku 1986.

3

O našich výročích a svátcích

Jaroslav Zapletal

Líbám tebe, země svatá,V nižto noha Cyrilla,Noha ctného MetodějeVěčné stopy vyryla.

Zde to místo požehnané,Svaté ctným Moravanům,Odkud proudil tokem klidnýmŽivot věčný Slovanům!

(Boleslav Jablonský, Na Velehradě 1862)

Kolik je na světě lidí, tolik může být jedineč­ných způsobů jak porozumět minulosti. Jak znovu prožívat a hodnotit události dávno odbyté, a tak v duchu zvítězit nad jednosměrným časem. Stačí proměnit smysl příběhů, o kterých jsme se učili ve školních hodinách dějepisu. Jenomže si musíme přiznat, že tím (spíše než abychom soudili minu­lost) prozrazujeme, jací tady a teď jsme.

Ani zapřisáhlí postmodernisté, popírající vnitř­ní souvislost a smysl dějin, neboť pro ně jsou něco jako zábavné vyprávěnky u táboráku, nemohou popřít, že jak se hlásíme k myšlenkám a činům svých předchůdců, tak sub speciae aeternitatis trvá společné dílo generací, tradice. Tento duch dějin sice věje kam chce, ale pořád je. Životnost tradice dokládá její trvání, ale snad ještě více věky navrstvené proměny významu, všechna dočasná zmizení a znovuobjevení. Tradice se navenek nej­nápadněji projevuje v podobě svátků, slavností

a výročních oslav, navlékaných u nás na spirálu času zpravidla v desítkovém, stovkovém a milénio­vém rytmu. Kalendářní svátky a výročí jsou si veli­ce podobné vnější formou „slavnosti“, ale jinak se navzájem podstatně liší. Původní sváteční slavnost má náboženský základ. Svátek se světí. Výročí vzniku republiky se slaví. Někdy ovšem mohou ve svébytném svátečním celku splývat slavnosti svět­ské i náboženské.

Ve druhé polovině 19. století Čechům v Čechách a na Moravě a Slovákům v Horních Uhrách splývaly náboženské, kulturní, národnost­ní a politické ideály v jedné cyrilometodějské úctě. Symbolicky se vázala k legendami opředeným památným místům na Moravě, k Hostýnu a Vele­hradu. Výrazně se o to zasloužil buditelský kněz a básník František Sušil razící heslo „Církev a vlast“ a jeho pokračovatel olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. I pro ostatní rakouské Slovany tato tradice znamenala největší oporu v marných snahách o rovnoprávné národnostní uspořádání celého mocnářství. Slovanské národy vyznávaly většinou katolickou víru, pravoslaví a řeckou ortodoxii. Centralistická vídeňská vláda hledala proti nim podporu ve velkoněmeckém osvícenském liberalismu.

Lidové poutě na Velehrad, přerušené na čas zároveň se zrušením velehradského kláštera Josefem II. v roce 1784, byly obnoveny v roce 1858 a rychle zmohutněly. Staly se jedinečnou náboženskou manifestací všeslovanské myšlenky, zejména ve dnech 4. – 12. června 1863 při oslavách tisícího výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu, navzdory tomu, že oficiální slavnosti musely být přesunuty do Brna a měly spíše podobu velkého hudebního a pěveckého

tož

4

koncertu. V roce 1885, kdy se vzpomínalo milénium úmrtí sv. Metoděje, se shromáždilo k uctění relikvií čtyřicet tisíc poutníků. Dalších 80 tisíc, včetně německy mluvících, se sešlo k bohoslužbám 6. dubna. Poutním dnem Sloven­ska trpícího maďarizací se toho roku stal 20. květen. Z Velehradu vzešla výzva arcibiskupa Stojana k poutníkům celého světa. Po vysvěcení oltáře (15. srpna 1968) se přítomní studenti kněžství vydali na Buchlov, kde založili „Jednotu katolických bohoslovců českoslovanských“ . Vědomí sounáležitosti Čechů a Slováků rostlo více z víry než z politiky. Olomoučtí studenti se při této příležitosti rozhodli vydávat časopis „Cyrill a Method“, redigovaný v duchu Františka Sušila a slovinského biskupa blahoslaveného A. M. Slomšeka z Mariboru, zakladatele mez­inárodního spolku „Bratrovščina sv. Cyrilla in Me­thoda“, jehož programem bylo sjednocení všech Slovanů ve víře. Rakouská vláda pochopitelně sledovala vývoj smyslu poutí a slavností s velkou

nevolí, ale zabránit jim nemohla. Ke své škodě nechtěla připustit federalizaci státu, kde by slovanský živel byl v přesile. Samozřejmě netušila, co se proto musí stát v roce 1918. V roce 1892 vzniklo na Velehradě institucionální centrum slovanského duchovního sjednocení „Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje“. Po třech letech měl šedesát tisíc členů a šířil se dál na Balkáně i mezi emi­granty v Americe. Z Apoštolátu vzešel podnět ke svolání prvního unionistického sjezdu v roce 1907. Následující sjezdy a kongresy přerušila teprve 2. světová válka.

V roce 1935 ve svém Zápisníku uveřejnil F. X. Šalda stať „Češství a Evropa“. Tvrdil, že již v raném středověku jsme se jako národ a stát natrvalo včlenili do západoevropské kultury tím, že se zde prosadila latinská křesťanská litur­gie, nikoliv liturgie byzantsko­slovanská. Naši předkové se prý museli takto rozhodnout vzhle­dem ke stávajícím geopolitickým okolnostem: „Tím se řeklo, že podkladem naší kultury je římská civilitas a křesťanská caritas; doplněné křesťanským milosrdenstvím a křesťanskou láskou k bližnímu – ne na půdě germánské, na níž rozhoduje nikoliv nadosobní princip, nýbrž osobní vůle knížete nebo vůdce. Tím jsme také mlčky zamítli východní schisma, stali jsme se křesťanskými univerzalisty.“ Jak se ovšem potom dá zdůvodnit, že psaná i mluvená staroslověnština byla horším nástrojem pro šíření křesťanského univerzalizmu v domácím prostředí (mezi negramotným lidem a pologramotnou vlád­noucí elitou) než latina, řečtina a hebrejština? Vždy kriticky uvažující Šalda se uchýlil ke křehké domněnce, že našim předkům byly prý pro teore­tické úvahy i pro praktické rozhodování „nejbližší metody západní, metoda práce rozumové, soustavně

tož

arnošt Hrabal, dědictví otců, kresba, 1946. foto © archiv Jaroslava Zapletala.

5

logicistické“. Šaldova úvaha o češství není o minulo­sti. Měla předjímat budoucnost: „Věřím v poslání středu Evropy. Osa, kolem níž se ustřeďuje a krystalizuje dění světové, pošinuje se neznatelně, ale přece od západu na východ. Ruský kolektivismus a západnický individu-alismus nebudou nadále naježeny proti sobě jako voda a oheň; budou se v budoucnu víc a víc směšovat, prolínat, prostupovat. Syntetická myšlenka, která předejme toto slučování a ukáže mu cesty, nepochodí špatně. Nemohla by to být myšlenka středoevropská a speciálně naše?“ Už v roce 1946 se ukázalo, že by to „naše“ myšlenka být mohla, i když asi jinak, než si to Šalda představoval a jak se to vyjevilo po roce 1948.

Západník Šalda možná také reagoval na zvláštní moravské slavjanofilství, jehož podstatu vyjádřil v umělecké revue Veraikon roku 1920 Karel Handzel: „Spása je ve vás! Ale nechtějte se spasit jen západním způsobem, zdánlivými právy poli-tickými a nějakými technickými pitvornostmi! To již nestačí ani Irčanům, natož členům veliké rodiny Bílého Slovanstva!“ Několik, ale ne zrovna málo, umělců a intelektuálů mínilo, že Morava, Slezsko a Sloven­sko se musí vrátit ke kořenům a pod titulem „Slovensko“ obnovit kulturu Velké Moravy. O tom František Tučný opět ve Veraikonu: „A je tu ještě ro-dová skutečnost naše, východní. Slovanská jinakost rodu, to jest východní. Proto odmítáme Masarykův ideál stá-tu. To je výplod český. Lid nepovažuje stát a politiku za něco svého. Lid nazývá politiku „robotou luciperovou“. On vidí v politice zlo, jež jej sžírá … Společným znakem Rusů – i nás z Moravy, Slezska, Slovenska, je to, že jejich ideálem lidským nejsou představy politické. Proto jest proti veškeré státovosti každý východník; Rus i náš chce ze své oblasti utvořiti říši buď toho, nebo onoho. Rus socialismu, my a Slovensko říši bílého Slova, kultury, slunnosti, čistoty a svatosti, jak se to už jednou projevilo

v bratřích Věrozvěstech.“ Ačkoliv tento koncept byl nesmiřitelný s tím Šaldovým, kupodivu se nakonec dostal do života v roce 1948. I když zcela jinak, než si to v první republice představovala slavjanofilská družina.

Na velehradskou pouť v červnu 1985 přišly mo­hutné zástupy věřících. Ale také dost nevěřících zvědavců, z nichž někteří tam byli služebně. Připomínalo se evangelizační dílo soluňských bratří a výročí úmrtí prvního moravského arci­biskupa sv. Metoděje. Těsně před tím, 2. června, vydal v Římě papež Jan Pavel II. encykliku Sla­vorum apostoli. V ní vyjádřil touhu, aby mohl být přítomen „alespoň duchovně na Velehradě“ a aby všichni lidé na celém světě mohli „v souladu se svým svědomím“ žít v pravdě, lásce a spravedlnosti. Zlo aby bylo potíráno dobrem v duchu křesťanského bratrství národů. Ve vzájemné úctě a pochopení aby lidstvo překonalo všechny ideologické kon­flikty. Zvlášť silně zdůraznil, že každá lidská by­tost, všechny národy a kultury uznávající hodnoty pravdy a krásy mají „svou vlastní úlohu a své vlastní místo v tajemném Božím plánu a v univerzálních dějinách spásy“, a právě takto se všichni máme podílet na budování „civilizace lásky“.

Výzvu k duchovnímu sjednocení Východu a Západu po svém pochopili v Československu tenkrát vládnoucí komunisté. Zdálo se jim, že řeč je o mírovém soužití, které sice plédovalo za odzbrojení a svět bez válek, ovšem ve skutečnosti mělo hlavně pacifikovat všeobecnou nespoko­jenost a tak sjednocovat lid v držhubném boji za socialismus. Snad právě proto se soudruzi rozhodli předělat velehradskou pouť na mírovou slavnost. Úkolu se ujal zkušený diplomat Milan Klusák, československý ministr kultury v letech

tož

6

1973­1988, který si vysloužil ostruhy jako hlavní garant hanebné Anticharty v roce 1977. Zeť prezidenta Ludvíka Svobody poutníkům důrazně připomněl, že jako Slované jsme po celá staletí trpěli pod vojenským a mocenským tlakem „oné pangermánské hydry“. Jako příklad uvedl plet­ichy latinsko­germánských církevních veličin a věznění arcibiskupa Metoděje.

Řečník navyklý na povinný potlesk si neuvědomil, kde a ke komu to mluví. Vzápětí se ozvalo hlasité volání: „Hovor svätý!, Říkej svatý!“ Překvapený ministr s vypětím posledních sil dokončil projev za mohutného pískotu a hlučení zástupů. První předzvěst historických změn nebylo možné bagatelizovat, avšak úplný smysl

znamení doby se vyjevil teprve v dubnu roku 1990, kdy zavítal na Velehrad Svatý otec Jan Pavel II.

V bulharské verzi staroslověnské legendy Život Konstantina se vzpomíná příhoda, jak Filosof přišel se svým doprovodem a sekretářem Georgiem k obydlím, v nichž sídlili křesťané. Na dveřích domů měli nakresleny děsivé obrazy pitvorných démonů. Šokovaní společníci se zeptali Konstantina, zda chápe, co je to za nemístná po­divná znamení. Odpověděl: „Vidím obrazy démonů a domnívám se, že tam uvnitř bydlí křesťané. Oni totiž, nemohouce s nimi žít, utíkají od nich ven. Zato tam, kde toto znamení není zvenčí, tam jsou s nimi uvnitř.“ Co lepšího a výstižnějšího se dá o našich tradicích říct?

tož

papež Jan pavel ii. na velehradě, 22. dubna 1990. foto © archiv autora.

Ozvěny zlínskéhO krajEke

ram

ika

© s

vata

va s

ever

inov

á.

8

církev lidi pořád přitahuje,říká Mons. Jan Graubner

kRistina vavRíková a Helena MRáčková

Arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner převzal olomouckou arcidiecézi na podzim roku 1992. Ve svém úřadu pokračuje v re-konstrukci arcidiecéze zdevastované komunistickým útlakem, založil či obnovil řadu církevních škol a ini-cioval vznik Tříkrálové sbírky. V říjnu 2008 mu pre-zident Václav Klaus propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy v rozvoji demokracie, humanity a lidských práv. Je významně spojen také s červencovými oslavami cyrilometodějského jubilea na Velehradě.

Pane arcibiskupe, blíží se 1150. výročí příchodu slovanských apoštolů na Moravu, které bude výjimečné i z hlediska spoluprá-ce pravoslavné a římskokatolické církve. V čem tkví tato výjimečnost?

Svatí bratři Cyril a Metoděj žili v době, kdy církev ještě nebyla rozdělená. Jako velké světce je slaví jak katolíci, tak pravoslavní. Oslavy mi­lénia před 150 lety probudily v katolících touhu více poznat východní církevní tradice. U nás na Velehradě se pak konaly mezinárodní kongresy a unionistické sjezdy, vydávaly časopisy. Jedním z plodů tohoto hnutí bylo založení Orientálního ústavu v Římě, kde později učil i náš rodák kardi­nál Tomáš Špidlík, mezi jehož žáky bylo i mnoho pravoslavných kněží, myslím, že včetně dnešních patriarchů v Moskvě i v Cařihradu. Toužíme po tom, aby se podařil další krok sblížení, kterým by bylo bratrské setkání pravoslavných patriarchů

s papežem. To zatím není přislíbeno. Můžeme však uvést spolupráci s pravoslavnou církví u nás na přípravě filmu o slovanských apoštolech. Ten se snad letos podaří.

Oslavy cyrilometodějského jubilea přiná-šejí celou řadu zajímavých projektů. Který se vám osobně líbí nejvíce, na který se nejví-ce těšíte?

Jsem rád, že letos je mnoho cyrilometodějských projektů, od vědeckých konferencí a významných výstav až po školní soutěže a zábavné hry. Pro mne je vyvrcholením pouť na Velehradě, k níž už řadu let patří koncert a řada dalších programů v rámci Dnů lidí dobré vůle. Na Velehradě prožívám mno­ho krásných poutí, ale na tuto se těším nejvíc.

Myslíte si, že si lidé uvědomují význam sv. Cyrila a Metoděje a jejich působení na našem území?

V tom máme velký dluh, zvláště kvůli školám. Ty neučily o Cyrilu a Metoději ani za Rakouska, protože šlo o slovanské apoštoly, ani za republiky či za komunismu, protože šlo o katolíky. Ale dou­fám, že ten dluh aspoň částečně snížíme současný­mi aktivitami.

Každoročně přebíráte záštitu nad vele-hradskými Dny lidí dobré vůle. Co pro vás tento projekt znamená? Jak velkou cestu ušel za roky své existence?

Je to vlastně celonárodní oslava státního svát­ku slovanských věrozvěstů, která vyrostla z naší iniciativy a stala se uznávanou, takže velká řada významných osobností našeho národa si považuje za čest a jakousi morální povinnost být u toho. To je dobré znamení.

Střední a jihovýchodní Morava jsou pova-žovány za kraj s poměrně silnou religiozitou.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

9

Mění se podle vás přístup lidí k víře v souvis-losti s tím, jak generace stárnou?

Celá naše společnost v posledních letech stár­ne a vymírá. To je vidět i na věřících, kteří mají tradičně největší zastoupení v té nejstarší věkové skupině. Mladí nenahradí celou odcházející gene­raci, protože se ani nerodí tolik dětí. Vedle toho je třeba si všimnout, že každým rokem vstupují do církve stovky dospělých. Jsou to jen stovky, které nenahradí všechny ty zemřelé, ale je to důležité znamení. Jsou mezi námi lidé hledající a církev je přes všechny kritiky a nedostatky přitahuje.

V minulých měsících se stalo politicky a mediálně velmi žhavým tématem vyrovnání státu s církvemi. Jak jste tuto společenskou „diskusi“ vnímal a proč je tak důležité, aby byl církvím vrácen majetek?

Je to obehraná písnička stará přes dvacet let a některé skupiny se ji snaží využít zvláště k získá­vání politických bodů. Dokonce zkreslují skuteč­nost, probouzejí u lidí závist, až to někdy hraničí s probouzením náboženské nesnášenlivosti. Ně­kteří politici občas prozradí, že jim jde především o to, aby neztratili na církve vliv. Z našeho pohle­du jde opravdu o svobodu církví, která není možná bez hospodářské nezávislosti. Stále doufám, že se nakonec podaří nejen prakticky prosadit nezávis­lost, ale i dobrou spolupráci, že se nám podaří spo­lečnost přesvědčit, že nám nejde o bohatství, ale o službu, a to nejen věřícím. Už dnes to ukazuje mnoho pracovníků Charity či církevních škol, kte­ří pracují pro všechny a za menší platy než ostatní a ještě se snaží do své práce vkládat cosi navíc.

Oslavy cyrilometodějského jubilea jsou bezpochyby nejen krásnou příležitostí, jak prožít Rok víry, ale pro vás určitě také obdo-

bím hodně náročným kvůli organizaci celé řady akcí. Co vám dělá - nejen v tomto roce - největší starosti a z čeho máte radost?

Určitým problémem je odstoupení papeže Be­nedikta XVI., kterého jsme chtěli na Velehradě přivítat, který už ovšem nemá potřebné zdraví a sílu. Svatého otce Františka jsme pozvali hned po volbě, ale zatím nevíme, jestli přijede. Organi­zace v různých variantách je složitější. Vedle toho mám radost, že jubileum probudilo zájem mnoha různých institucí a aktivit. Restituční hádky a zlé pomluvy nás bolí, ale my věnujeme více úsilí tiché práci na upevňování víry. Radost mám například z projektu Malá škola modlitby, do kterého se za­pojují jen v mé diecézi tisíce lidí.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

Mons. Jan Graubner. foto © archiv autorek.

10

chceme oslovit co nejširší spektrum veřejnosti,říká Miroslav vaškových

Radek Jančář

V letošním třináctkovém roce si český i slovenský národ připomíná 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Jedná se o významnou mezinárodní událost a při této příležitosti se připravují nejrůznější projekty. Jedním z hlavních koordinátorů cyrilometodějských oslav je Zlínský kraj, který také akce spojené s tímto důležitým výročím z velké části financu-je. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti se na výzvu Zlínského kraje podílí na přípravě řady kulturních akcí věnovaných zmíněné události či je přímo jejich odbor-ným garantem a realizátorem. Hlavním koordinátorem ze strany Slováckého muzea je vedoucí archeologického oddělení Mgr. Miroslav Vaškových, Ph.D., kterému jsme položili několik otázek.

Příprava a zejména koordinace celé řady kulturních i odborných akcí širšího progra-mu oslav cyrilometodějského výročí určitě nebyla jednoduchá, zvláště když se do nich zapojila celá řada subjektů z celé České re-publiky. Mohl byste prozradit, jak vlastně jednotlivými akcemi doslova nabitý pro-gram vznikal, kolik členů má štáb k tomu ur-čený, kdo stál u zrodu a s jakými nesnázemi jste se museli potýkat?

Program oslav cyrilometodějského výročí vznikal již nejméně dva roky dopředu. Tedy ales­poň ta první jednání o jeho podobě, zapojených subjektech a podobně. V této první fázi na celore­

publikové bázi ještě naše muzeum přímo zapojeno nebylo a jednání bylo na celostátní úrovni vedeno především zástupci Zlínského kraje, zejména Odborem kultury a památkové péče. Celostátní komisi pro přípravy oslav výročí, která má za úkol připravit a koordinovat jednotlivé projekty, před­sedá olomoucký arcibiskup Jan Graubner a mezi členy se řadí zástupci vlády, Kanceláře prezidenta republiky, Senátu a Poslanecké sněmovny PČR, Asociace krajů ČR, Akademie věd ČR, českých i moravských univerzit, církví (pravoslavné i řím­skokatolické) a mnoha dalších významných kultur­ních a společenských institucí.

Nicméně nezávisle na tom jsme ve spolupráci se Zlínským krajem řešili, jak oslavy cyrilometo­dějského výročí pojmeme ve Slováckém muzeu.

Miroslav vaškových. foto © archiv slováckého muzea.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

11

Postupně nám začala krystalizovat určitá témata, která byla následně zapojena do rámce celorepub­likových oslav příchodu obou věrozvěstů. Pro lepší orientaci v celé škále akcí byl zřízen i celorepubli­kový web www.velehrad.eu, kde jsou všechny akce uspořádány i se základními informacemi.

Ve Slováckém muzeu se konkrétně na těchto přípravách podílejí tři čtyři lidé, podle potřeby. Něco jiného je vypracovat nějaký program, potom jej ale musíme sladit kalendářně s ostatními akcemi a samozřejmě i finančně vykrýt. Že by byly nějaké nesnáze u jeho zrodu, ani nevím, šlo spíše o to, že v rámci výročí se snažili uspořádat akce různé typy institucí, nejenom muzea, ale i Akademie věd, uni­verzity, církve, jednotlivé kraje a podobně. Postupně se program „usadil“, protože není možné například pořádat dvě vědecké konference, byť s odlišným zaměřením, v jednom měsíci nebo pořádat archeo­logické a historické výstavy v termínech, které se překrývají.

Představíte čtenářům všechny cyrilometodějské aktivity Slováckého muzea, potažmo města Uh. Hradiště či Zlínského kraje, které jsou časově rozvrstveny do téměř celého kalendářního roku?

Některé akce již běží od konce minulého roku, konkrétně projekt, který jsme nazvali „Cyrilometodějská akademie“. Je to vlastně výukový a zároveň populárně naučný program o čtyřech částech, který je určen žákům II. stupně základních škol a žákům středních škol. O program projevili zájem například i školy z Uherského Brodu, což nás samozřejmě těší.

Všechny akce, které pořádáme nebo se na nich podílíme, jsou navíc přehledně dostupné na we­bových stránkách muzea www.slovackemuzeum.

cz a také na jeho facebookovém profilu. Na našich poutačích po městě jsou již vyvěšeny plakáty a navíc před každou akcí bude veřejnost informována i prostřednictvím tisku, případně rozhlasu.

První významnější akcí pro širokou veřejnost bylo dne 5. 4. slavnostní představení trojdílné pub­likace „Pravdivý příběh Konstantina a Metoděje“, připravené s finanční podporou Zlínského kraje. Akce se uskutečnila ve Starém Městě v Památníku Velké Moravy. Pro zájemce o turistiku spojenou s poznáním velkomoravské historie jsme připravili ve spolupráci s Historickou společností Starý Velehrad výšlap do Chřibů s průvodcem Bořkem Žižlavským a s náz­vem „Chřiby cyrilometodějské“. Trasa je následující: Osvětimany, hora sv. Klimenta, Svatá Hora, Svatoplu­kova mohyla, Hroby u Stupavy, Kazatelna.

Ve spolupráci s Moravským zemským muzeem připravujeme vernisáž výstavy velkomoravských šperků s názvem „Veligrad. Z knížecích hrobů“. Výstava představí v podstatě to nejlepší z velko­moravského specializovaného řemesla – šperkařství, tedy zlaté a stříbrné šperky, kování opasků a jiné. Z našeho pohledu top akcí je zcela jistě „Noc Věrozvěstů“ připravovaná ve spolupráci se Zlínským krajem, Městem Uherské Hradiště a Klubem kultury přímo na Sadské výšině. Akce bude volně přístupná a bude se konat za každého počasí. Abychom mohli lépe pochopit odkaz obou byzantských bratří, tak na jejich svátek, tedy na 5. 7., jsme připravili opět ve spo­lupráci s Historickou společností Starý Velehrad pás­mo sestavené z úryvků děl cyrilometodějské literární školy a staroslověnského sborového zpěvu s názvem „Nahé jsou národy bez knih…“. Tato akce se bude konat v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Z hlediska duchovního odkazu je pro nás důležitá i pravoslavná mše, která bude sloužena

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

12

v archeologické lokalitě na Sadské výšině v Uherském Hradiště 27. července. Tedy přímo v místech, kde kdysi sloužili mše Konstatin­Cyril s Metodějem, navíc v den, kdy si římskokatolická církev připomíná památ­ku sv. Gorazda a jeho druhů, tedy učedníků vyhnaných z Velké Moravy po smrti arcibiskupa Metoděje. Na podzim chystáme další pásmo populárních archeo­logických a historických přednášek v Památníku Velké Moravy, z nichž některé jsou teprve v jednání, ale o všech se veřejnost dozví s dostatečným předstihem.

Ve výčtu akcí nechybí ani aktivity na poli vydavatelském, mohl byste podrobněji na-stínit knižní tituly, které Slovácké muzeum připravilo k vydání?

Když jsme s naším ředitelem a kolegy zhruba před dvěma lety plánovali jednotlivé akce, bylo jasné, že takto významnou událost musíme připomenout i vydáním publikace. Již od počátku jsme chtěli, aby byla tak trochu jiná, ani vědecká, ani vyloženě pro děti, prostě taková, aby si v ní pokud možno každý našel to svoje. Zkrátka chtěli jsme oslovit co nejširší spektrum veřejnosti. Proto jsme se rozhodli pro troj­

dílnou publikaci s modelem jeden román, jeden díl populárně naučný a třetí díl kreslený komiks. To vše doplněné zvukovým CD s nahrávkou vybraných pasáží románové části a DVD s hrou v prostředí 3D s tematikou církevního areálu v Uherském Hradišti­­Sadech a dějin Velké Moravy obecně. Pro publikaci jako celek jsme vybrali název „Pravdivý příběh by­zantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje“, Zlínský kraj zajistil její financování a mohli jsme začít. Zároveň jsem jako redaktor celé publikace měl volnou ruku ve výběru autorů a podoby publikací.

Autorkou prvního dílu – románu „Slovo paměti“ z období velkomoravských dějin – je spisovatelka Renata Štulcová, ilustrací v knize se ujala známá ilus­trátorka Renáta Fučíková. Renatu Štulcovou jsem si „vyhlédl“ já na základě knihy „Mojmír. Cesta pravého krále“, která mne zaujala stylem vyprávění a celkovým literárním podáním. I ve „Slovu paměti“ je velmi zajímavě podána jedna nepříliš doposud známá kapi­tola, konkrétně osud knížete Rostislava. O něm víme, že byl zajat a oslepen, ale o jeho dalších osudech se kronikáři nezmiňují. První díl je navíc doplněn zvu­kovým CD s namluvenými vybranými pasážemi pod­kreslenými hudbou Jiřího Pavlici a Hradišťanu.

Druhý díl s názvem „Křesťanství na Velké Moravě a byzantská misie“ jsem psal s kolegou Luďkem Galuškou z Moravského zemského muzea. Snažili jsme se populárním způsobem nastínit a odpovědět i na některá málo známá fakta a událos­ti. Například proč oba bratři vlastně přišli z daleké Byzance, a ne z bližšího Říma, když navíc naše území tehdy spadalo pod římskou papežskou kurii? Co k nám vlastně přinesli, když víme, že křesťanství na Velké Moravě bylo známé již od počátku 9. století? Nebo proč byli vybráni zrovna Konstan­tin a Metoděj? Málo lidí ví, že Metoděj bylo až jeho

slavnostní představení nové publikace pravdivý příběh byzantských věrozvěstů konstantina a Metoděje. foto © archiv slováckého muzea.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

13

druhé jméno, které přijal při vstupu do kláštera na hoře Olymp. Navíc byl o dvanáct let starší než Konstantin a také když přišel na Velkou Moravu, neměl ani kněžské svěcení. Zato oba měli zkušenosti s předchozí misijní činností na území Chazarů nebo na území bagdádského chalífa.

Autorkou komiksu, který vychází z románu „Slovo paměti“, je čerstvá absolventka zdejší střední uměleckoprůmyslové školy Johana Motičáková. Již dříve mě zaujaly její kresby při přípravě jedné archeo­logické výstavy, a proto jsem ji oslovil s nabídkou kresleného komiksu.

Počítačová hra „Veligrad. Fos­Zoe­Nika“ je ojedinělým projektem. Autory scénáře hry jsou kolega z našeho muzea archeolog Tomáš Chrástek a jeho spolužák z brněnské fakulty Michal Hlavica. Pomocí 3D grafiky nechali na obrazovkách počítačů znovu ožít jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit na našem území, církevní areál v Uherském Hradišti­Sadech. Areál na Sadské výšině se tak stává kulisou pro příběh z dob Konstantina a Metoděje, z dob Velké Moravy. Veligrad Fos­Zoe­Nika se vrací ke kořenům klasických adventur, ale oděna v novém a moderním hávu. Celá hra je vytvořena v Unity 3D herním enginu, který vytvořilo zlínské studio open/mind, a nabízí skvělý vizuální zážitek. Hráč se vžívá do role studentky archeologie Sáry a mnicha Nauma. Sářiným úkolem, tak jako každého správného vědce, je shromáždit známá fakta k archeologické lokalitě Uherské Hradiště­Sady „Špitálky“. Její pátrání ji za­vede nejenom na samotnou lokalitu, ale i do Památ­níku Velké Moravy ve Starém Městě či na konzervační oddělení ve Slováckém muzeu. Současně, jak se jí daří postupovat v její vědecké práci, se odehrává na Sadské výšině příběh mnicha Nauma. Jeho očima sledujeme, jak se areál postupně rozrůstá, a prožíváme spolu

s ním i důležité dějinné milníky Velkomoravské říše, jako je příchod věrozvěstů či Slavomírova vzpoura.

Poutavou formou má hráč možnost vytvořit si představu o podobě církevního areálu v Uherském Hradišti­Sadech, o životě našich předků v 9. století, o práci archeologa či konzervátorů. Herní prostředí je vytvořeno pomocí výkonného 3D enginu, který zprostředkovává realistický herní zážitek. Stavby a historické souvislosti odpovídají v maximální možné míře odkrytým archeologickým situacím a písemným pramenům. SVĚTLO, PRAVDA, VÍTĚZÍ. Ve hře se objevuje mimo jiné například hudba Hradišťanu, která celé prostředí skvěle zvukově doplňuje. Hra je vložena ve třetím dílu pub­likace – komiksu. Nesmím zapomenout na výbornou spolupráci se studiem JOKER v Uherském Hradišti při zpracování a tisku celé trojdílné publikace.

Na kterou z nepřeberného množství akcí byste pozval čtenáře ZVUKu?

Osobně si myslím, že by si neměli nechat ujít zejména tři akce. První z nich je výstava „Veligrad.

autoři jednotlivých publikací, zleva tomáš chrástek, Renata štulcová, Miroslav vaškových a luděk Galuška.

foto © archiv slováckého muzea.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

14

Z knížecích hrobů“, která bude otevřena 6. června v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Byť bude rozsahem menší, budou vystaveny naprosté unikáty z velkomoravského období našeho kraje, zejména šperky. Také nebudou vystaveny dlouho, maximálně jeden měsíc. Druhou – a z našeho pohledu největší akcí – je takzvaná „Noc Věrozvěstů“, slavnost­ní komponovaný večer, který se bude konat 14. června přímo v lokalitě na Sadské výšině v Uherském Hradišti. Na její realizaci spolupracujeme s Městem Uherské Hradiště a Klubem kultury a naším zřizovatelem Zlínským krajem. Bude to akce volně přístupná a bude se konat za každého počasí. Právě na této akci bychom chtěli ukázat na význam celé loka­lity, která patří mezi nejvýznamnější velkomoravské lokality vůbec a je neodmyslitelně spjata s působením Metoděje jako arcibiskupa a s výchovou a vzděláváním žáků. Součástí programu bude kombinace mluveného slova – výkladu s promítáním videí na velkém plátně, jako například časosběrných dokumentů z lokality, ale také 3D rekonstrukce celého sadského areálu, tedy přímo vejdeme do sadského kostela v 9. století, projedeme se po lokalitě a podobně. To vše za hudebního doprovodu Hradišťanu.

Širší veřejnost zcela jistě zajímá, zda se oslav osobně zúčastní i sám Svatý otec, nově zvolený papež František. Jakou šanci dáváte jeho osobní účasti?

Nerad cokoliv tipuji, ale jak vidíme již od začátku jeho pontifikátu, je to papež spontánní a energický, takže nás může překvapit. Bez debaty by to bylo velkým přínosem, kdyby se osobně zúčastnil a sloužil mši na Velehradě, ale musíme si také uvědomit, že papežské návštěvy se připravují podstatně déle dopředu a program papeže Františka na následující měsíce se bude teprve chystat.

krajská knihovna a cyrilometodějské výročí

pavla GaJdošíková

Významné cyrilometodějské výročí připomíná svými aktivitami i Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Pod záštitou projektu Velehrad 2013 (www.velehrad.eu) a ve spolupráci se Zlín­ským krajem připravila cyklus autorských čtení, historické přednášky a výběrovou bibliografii.

Čtení a poslouchání pro všechny zahrnuje cyklus besed, autorských čtení a diskusí s křesťanskými autory. Projekt zahájilo setkání s novinářem a ko­mentátorem Martinem Komárkem, který četl ze své knihy Bůh nezná budoucnost. Členové Rapso­dického divadla Martina Pavlíková a Marián Pav­lík přivezli do Zlína komponovaný pořad klasické hudby a anglické duchovní poezie Démant a slza. S velkým ohlasem u veřejnosti se setkala před­náška astronoma Jiřího Grygara, věnovaná prolí­náním světů vědy a víry. V březnu letošního roku se uskutečnily dvě přednášky. Psycholog a teolog Peter Tavel hovořil o smyslu života z pohledu rakouského myslitele, zakladatele existenciální analýzy a logoterapie Viktora Frankla. Nevšedním zážitkem bylo setkání s Marií Svatošovou, lékař­kou a zakladatelkou českého hospicového hnutí, která vystoupení věnovala čtení ze svých knih, hospicům i umění stárnout. V květnu projekt ukončí přednáška předního českého historika a odborníka na církevní dějiny Jaroslava Šebka.

Velehradem a cyrilometodějskou tradicí byly inspirovány i přednášky v rámci pravidelného cyk­lu Rozumíme historii?! Knihovna jej uspořádala ve spolupráci se Státním okresním archivem ve Zlíně.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

15

Historik Tomáš Borovský posluchačům nastínil způsob založení velehradského kláštera, zabýval se vnitřním životem konventu i komunikací s ostat­ními kláštery cisterciáckého řádu na Moravě. Vývoj architektury Velké Moravy na bohatém do­provodném obrazovém materiálu ilustroval histo­rik Aleš Flídr. Zamyšlením nad cyrilometodějskou tradicí v barokním umění cyklus uzavřel historik umění Pavel Suchánek. Přednášky, jejichž součástí byly obrazové prezentace, se setkaly s živým zá­jmem veřejnosti, prostor byl věnován i diskusím a debatám nad dotazy návštěvníků.

U příležitosti cyrilometodějského výročí zpracovala krajská knihovna výběrovou biblio­grafii na téma Cyrilometodějský Velehrad v litera-tuře. Bibliografie poskytuje přehled základních prací k tématům vztahujícím se k cyrilometo­dějské tradici a dějinám Velehradu. Pomoci má zejména žákům a studentům v základní orienta­ci a nasměrování na další literaturu, ale i široké veřejnosti zajímající se o své kulturní a histo­rické kořeny. Elektronická verze bibliografie je dostupná přes webové stránky krajské knihovny

Jiří Grygar věnoval přednášku vztahům vědy a víry. foto © archiv krajské knihovny františka bartoše.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

16

autorské čtení Marie svatošové. foto © archiv krajské knihovny františka bartoše.

www.kfbz.cz/cmv. Obsahuje kompletní přehled vybraných prací doplněných o odkazy do kata­logu Krajské knihovny Františka Bartoše a do Souborného katalogu ČR, které umožní uživa­telům snazší vyhledání daných titulů. Úvodem je vybráno a předřazeno dvanáct záznamů publi­kací, které jsou doporučeny jako základní práce pro orientaci v dané problematice. Jsou rozčle­něny do tří tematických celků: Postavy světců a cyrilometodějská tradice, Dějiny a význam Velehradu a Beletrizované práce. Tento výběr byl publikován formou propagačního letáčku a nabídnut veřejnosti.

Speciální program byl věnován dětem. V od­dělení pro děti po celý březen probíhaly besedy nazvané Cyril a Metoděj v historii Moravy. Dalším střípkem k aktivitám připomínajícím výročí je digitalizace Sborníku Velehradského, který je cenným zdrojem informací k historii i tradici cyrilometodějského Velehradu. Do budoucna knihovna počítá s jeho vystavením v digitální knihovně.

historický časopis východní morava č. 2

MaRta GRosManová

Na druhé číslo historického časopisu Východní Morava už se jistě těšil široký okruh čtenářů, kteří se s časopisem seznámili v roce 2011, kdy vyšel vůbec poprvé. Nové číslo časopisu vycházejícího s roční periodicitou bylo představeno v únoru letošního roku, a tak můžeme doufat, že po jistě těžkých začátcích už vydávání slibně se rozvíjející­ho periodika nic nezastaví.

Hned po prvním zběžném zalistování novým číslem Východní Moravy je patrné, že i v druhém ročníku se redaktorům podařilo udržet pomyslnou laťku úrovně časopisu vysoko. Jednotný grafický styl obou dosud vydaných čísel časopisu staví na čis­totě, jednoduchosti a přehlednosti, lákavá červená barva, zvolená jako dominantní barva pro obálku aktuálního čísla, vedle loňské fialové napovídá, že časem vznikne barevně velmi příjemný celek.

Vnitřní struktura časopisu zůstala téměř stejná, přibyla pouze nová rubrika Materiály. Stěžejní čás­tí zůstaly Studie a články, které navzdory vědecké řeči svých autorů a mnohdy úzkému tematickému vymezení mají hodně co nabídnout také čtenářům z řad „nehistoriků“. Milan Krajča svěžím stylem přibližuje postavu Bernarda z Cimburka a Bru­mova, okolnosti, za jakých patrně získal do držení hrad Brumov a k němu náležející hrady Pulčiny a Bánov, a také jeho působení mezi vysoce posta­venou východomoravskou šlechtou. Jiří Vidlička se ve svém příspěvku věnuje historii arcibiskupského lenního statku Holešova, po popisu vývoje lenní organizace olomouckého biskupství se zaměřuje

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

17

na vlastní dějiny Holešova, tj. sled jeho držitelů, život poddaných a vztahy lenní a alodizované části města. Václav Bartůšek představuje úlohu a činnost piaristické koleje v Kroměříži v letech 1687­1778. Lukáš Čoupek ve své studii z oblasti sfragistiky přehledně popisuje vývoj a typologii uherskohradišťské městské pečeti až do roku 1850. Baťovské tematice se věnují Zdeněk Pokluda a Vojtěch Křeček, kteří ve studii Baťa a Štěpánek hlouběji pronikají do vztahů dvou významných zlínských postav, vztahů, které se z počátečního přátelství a úzké spolupráce pro jednu nešťastnou událost změnily až k vzájemné nevraživosti a ro­zepřím se soudní dohrou. Radim Vrla představuje na základě vlastních výzkumů z roku 2009 dvě stavební fáze vývoje zámku v Uherském Ostrohu. Jan Štětina ve studii Z průzkumů měšťanských domů ve Valašském Meziříčí ukazuje pečlivým rozborem stavebních fází pěti měšťanských domů nové detaily, na jejichž základě nově určuje dobu jejich výstavby.

V již zmiňované nové rubrice Materiály při­pravil Tomáš Borovský erudovaný výklad o vzniku vizovického tržního privilegia, po uvedení do pro­blematiky udílení výsad na konání trhu následuje edice dvou listin z 15. století, jedné zachované v moderním opisu z 19. nebo 20. století, druhé zaznamenané v konfirmaci ze století 18. Rubri­ka Faksimile tentokrát představuje listinu Karla z Liechtensteina pro kroměřížskou městskou radu. Rubrika Diskuse je již tradičně odvážná, Petr Odehnal se pouští do pojmenování problémů souvisejících s vydáváním tak rozsáhlého díla, jako jsou Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a to jediným autorem, v tomto případě Karlem Kučou.

Rozsáhlejší texty studií jsou v Drobnostech následovány menšími, ale neméně zajímavými články. Příznivci nejen regionální historické a vlas­tivědné literatury se pak v nových vydavatelských počinech snadno zorientují díky rubrikám Recen­ze a Anotace. Závěrečná Kronika stručně shrnuje významné události ve východomoravské „archivář­ské obci“ v roce 2012 a přidává i bilanci dění v ar­chivech za rok 2011.

Za 215 stran zajímavých informací je cena 149 korun, za kterou je časopis ke koupi, opravdu symbolická. Druhé číslo Východní Moravy vyšlo na dnešní dobu, která tištěným materiálům přeje méně a méně, v úctyhodném nákladu 600 kusů, takže se jistě na všechny zájemce dostane. Popřej­me časopisu, aby se okruh jeho čtenářů rozšiřoval a aby i nadále zůstal periodikem objektivně kritic­kým a jdoucím do hloubky.

oZvěny ZlínskéHo kRaJe

kera

mik

a ©

sva

tava

sev

erin

ová.

OsObnOsti