Jan Bareš
Viktor Dedek
David Klečka
Petra Vaničková
Jan Vondráček supervizor: Ján Kubančák
• změřit dávkový příkon při letu do výšky 4 km, zjistit, jestli jsou piloti v nebezpečí nebo ne• seznámit kamarády z TV s výsledky a problematikou kosmického záření
1.Pohovoření o IZ
2.Detekce IZ
3.Měření dávek na palubě letadla
4.Závěr
Cíle a náplň prezentace
-je záření, jež má dostatečně vysokou E, aby mohlo ionizovat atomy nebo molekuly
*umělé- urychlovače apod.
*přírodní- kosmické - primární (galaktická a sluneční složka) / terestrální
- sekundární
- účinky IZ na org.: - stochastické (bezprahové, projevují se až po určité době)
- nestochastické (existuje prahová hodnota pro absorbovanou dávku, které je okamžitě vyvolá)
(pro 50 % celotelotělově ozářených lidí je smrtelná dávka 4,5 Gy)
ozáření celého těla člověka dávkou asi 10 až 20 Gy je smrtelné, ačkoliv odpovídá energii pouze asi 1 kJ, kterou lidský organismus získá asi ze čtvrt gramu cukru.
-mezi nejvýznamnější ionizující částice patří vysokoenergetické fotony (označované často jako gama nebo X), elektrony (označované i jako záření beta a delta- ), protony, částice alfa a další ionty, neutrony
-podle typu částic lze ion. záření rozdělit na:
*přímo ionizující (všechny nabité částice )
*nepřímo ionizující (fotony, neutrony)
-
Ionizující záření
- absorbovaná dávka - veličina popisující energii deponovanou v látce ionizujícím zářením, definice:
D = ΔE / m [J/kg = Gray (Gy)]
- AD tedy závisí na energii primárních částic a na materiálu
- není mírou biologických efektů IZ
- efektivní dávka – používá se pro popis biologických účinků IZ, je definována jako:
E = Σw(R)Σw(T)D(T,R) [Sv] ,
w(R) - faktor zohledňující kvalitu záření
w(T) – faktor zohledňující citlivost tkáně jednotlivých orgánů
D(T,R) – absorbovaná dávka v tkáni T od záření s kvalitou w(R)
- efektivní dávka se neměří, ale počítá
- osobní dávkový ekvivalent – používá se k určení radiačního rizika u lidí v kontaktu s IZ, jednotkou je taky [Sv], měří se opreačním dozimetrem nošeným na levé části hrudníku
Veličiny pro popis účinků IZ
Jak moc nás příroda ozařuje?
Detektory IZ: dektory počtu částic – např. GM počítač
detektory spektrometrické – např. scintilační detektor
detektory aktivní
detektory pasivní
Detekce ionizujícího záření
- příkon kosmického záření na Zemi závisí na:
a) aktivitě Slunce
b) magnetickém poli Země
c) zeměpisné poloze a nadmořské výšce
d) magnetickém poli Slunce (zastoupení galaktické a solární složky kosmického záření – 11-letý cyklus přepólování)
- máme se bát přepólovaní země ???
Kosmické záření na Zemi
Náš experimentDetektor: scintilační det. TESLA NB 3201
Délka letu: 25 min (x3)
Max. výška letu: 4100
m
Typ letadla: L-410
Lokace letu: směr SZ
od letiště Přbram
Kalibrace na vzorku Cs
Kalibrace detektoru-nejdříve jsme museli stanovit dávkový příkon kalibračního zářiče Cs-137 k datu 15.06.2010,-k tomu jsme použili vztah pro popis přeměny radioaktivního jádra
- závislost dávkového příkonu přírodního záření na nadmořské výšce, kterou jsme naměřili, je zobrazená na následujících obrázcích:
Výsledky
Výsledky
Výsledky
Co z toho vyplývá pro pilota ?
-pilot ve výšce 4 km dostává přibližně stejnou dávku záření, jako na zemi od terestriální-rozdíl nastává pro piloty komerčních letadel, které létají vevýškách cca 10 000 m-např. průměrný příkon dávkového ekvivalentu při letu PRG (Praha) – JFK (New York) ve výšce 10 000 m je 4,5 μSv/h-námi naměřená hodnota ve výšce 4000 m je 0,212 μSv/h (za předpokladu, že uvažujeme pouze fotonový dávkový ekvivalent)
Nejen Vám za Vaši pozornost, ale i našemu supervizorovi Jánu Kubančákovi a RNDr. Lence Thinové z KDAIZ za vylepšení mobility našeho týmu.
Další dík patří samozřejmě i pořadatelům a sponzorům TV. Děkujeme!
Děkujeme