Post on 28-Jun-2020
transcript
NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM s.r.o.
BRNO 2012
Realizováno v rámci projektu EdUR – Edukace udržitelného rozvoje
A7 – NAVRHOVÁNÍ VÝPLNÍ OTVORŮ BUDOV DLE PRINCIPŮ TRVALE UDRŽITELNÉ VÝSTAVBY
Arnošt Hřibohlav a kol.
A7 – Navrhování výplní otvorů budov dle principů trvale
udržitelné výstavby
Vydalo: Národní stavební centrum s.r.o., Brno 2012
Bauerova 491/10, 603 00 Brno, www.stavebnicentrum.cz
Tato publikace byla vytvořena pro projekt EdUR – Edukace udržitelného rozvoje
CZ.1.07/3.2.04/02.0024
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK), Číslo prioritní osy 7.3 Další
vzdělávání.
Tato skripta jsou financována Evropským sociálním fondem (ESF)
a státním rozpočtem ČR.
Autorský kolektiv:
Ing. Marek Polášek, Ph.D.
© Ing. Marek Polášek, Ph.D., 2012
ISBN 978-80-87665-06-0
4
OBSAH
OBSAH ............................................................................................ 4
ÚVOD .............................................................................................. 5
A7.1 OBECNÉ ZÁSADY, VLIV VÝBĚRU VÝPLNÍ OTVORŮ NA CELKOVOU ENERGETICKOU BILANCI DOMU ............................. 7
A7.1.1 Vliv konstrukce a použitého materiálu ................................................. 7
A7.1.1.1 Dřevěné otvorové výplně ................................................................... 8
A7.1.1.2 Plastové otvorové výplně ................................................................. 10
A7.1.1.3 Hliníkové otvorové výplně ................................................................ 10
A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti .............................................................. 11
A7.1.2.1 Podíl oken na spotřebě tepla ........................................................... 13
A7.1.2.2 Únik tepelné energie z domácnosti .................................................. 13
A7.1.2.3 Tepelnětechnické požadavky na konstrukce dveří ........................... 14
A7.1.3 Akustické vlastnosti ........................................................................... 15
A7.1.3.1 Požadavky a kritéria ........................................................................ 16
A7.1.4 Vliv větrání a infiltrace ........................................................................ 17
A7.1.4.1 Větrání ............................................................................................ 17
A7.1.4.2 Infiltrace ........................................................................................... 21
A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní konstrukce ................................................... 23
A7.1.4.4 Těsnění dveří .................................................................................. 26
A7.2 VÝROBKY ............................................................................. 27
A7.2.1 Okna .................................................................................................. 27
A7.2.1.1 Dřevěná okna .................................................................................. 27
A7.2.1.2 Plastová okna .................................................................................. 37
A7.2.1.3 Hliníková okna ................................................................................. 41
A7.2.1.4 Kombinovaná okna .......................................................................... 43
A7.2.1.5 Střešní okna .................................................................................... 46
A7.2.2 Dveře ................................................................................................. 49
A7.2.2.1 Charakteristika dveří........................................................................ 49
A7.2.2.2 Vchodové dveře .............................................................................. 53
A7.2.2.3 Interiérové dveře ............................................................................. 56
A7.2.2.1 Speciální dveře ................................................................................ 60
A7.2.3 Vrata .................................................................................................. 67
A7.2.3.1 Rozměry vrat ................................................................................... 67
A7.2.3.2 Požadavky kladené na vrata ............................................................ 68
A7.2.3.3 Rozdělení vrat ................................................................................. 69
A7.2.3.4 Konstrukce vrat ............................................................................... 70
SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................... 74
SEZNAM TABULEK ....................................................................... 75
LITERATURA ................................................................................. 76
5
ÚVOD Potřebujeme okna?
Možná je to příliš paradoxně znějící nadpis učebních textů o oknech a jejich
vlastnostech, ale jen na první pohled. Přístup k oknům a jejich funkci se výrazně
v poslední době změnil a jejich vlastnosti se dostávají do přímého protikladu
s očekáváními a požadavky.
Vezměme například imperativ dnešní doby – úsporu energií. Okno i přes celý
technologický vývoj, kterým v posledních letech prošlo, je vždy jedním z nejslabších
článků obvodových plášťů budov. A tak se hledají další a další možnosti zlepšení tohoto
parametru a jako logický výsledek tohoto hledání máme zbavení okna jedné dříve
základní funkce – větrání. Dnes se v mnohých stavbách jeví jako výhodnější instalovat
systémy řízené výměny vzduchu s rekuperací tepla a použít okna s pevným zasklením.
Okno již tedy nemusíme otevírat.
Další funkcí, kterou lze částečně opustit, je zdroj osvětlení. Příroda se k nám nechová
podle našich požadavků a očekávání, a tak v mnoha objektech ve dne ani moc nejsme
a musíme umělými zdroji svítit v noci. Stejně tak zisk tepla ze slunečního záření je
největší v létě, kdy ho vlastně ani nepotřebujeme. Takže proč nevyužít například
světlovody a světlíky a nezlepšit tak energetickou bilanci objektu? Také vysoce úsporné
zdroje světla by zde mohly přijít ke slovu.
Ano, ještě je tu funkce zajištění kontaktu s okolím… Ovšem ruku na srdce, kolik oken
má tak krásný výhled? A při klesajících cenách zobrazovačů a jejich spotřeby energie
není nereálné nahrazení okna televizí s kamerou umístěnou venku. A pokud máte hledět
do špinavého dvora, není lépe přepnout na Niagarské vodopády nebo třeba na
Bodamské jezero?
Z mého osobního pohledu je takový přístup skutečně absurdní. Nelze totiž zapomínat na
energetickou náročnost výroby všech těch zařízení, která mají relativně jednoduché
okno nahradit, nehledě na komplikace, ke kterým by došlo pouhou závadou v rozvodu
elektřiny.
Cesta k nové filozofii oken
A tak bychom měli hledat cestu mezi dvěma extrémy – mezi dnes už technicky
a technologicky zastaralými konstrukcemi oken, které pořád ještě tvoří podstatnou část
ve stávajících objektech a high-tech řešeními, která přinášejí sice komfort, ale za cenu
neúměrného čerpání přírodních zdrojů na něco tak jednoduchého, jako je průhledně
uzavřený otvor ve stěně, který lze otevírat. To hlavní, co pro takové hledání je potřebné,
máme. Měl by to být zdravý rozum a cit pro uměřenost.
Právě na příkladu oken je jasně patrné, jak se vliv prostředí a vyspělosti jednotlivých
zemí promítá do stavebnictví. Česká republika patří mezi trhy s nejvyšší náročností
spotřebitelů na vlastnosti oken, paradoxem je, že například dřevěná okna pro český trh
musí mít ještě hladší a precizněji zpracovaný povrch, než okna v Německu… Ve snaze
ušetřit za energie, které nakupujeme při provozu budovy, přehlížíme energie, které jsou
potřeba „navíc“ pro dosažení takových úspor. Ano, ty první platíme přímo, ty druhé
v ceně výrobku. Ale nebylo by na čase porovnat, kolik to vlastně vychází v celkovém
součtu? A připočíst také třeba hodnotu vody, znečištění prostředí dopravou, těžbu ropy
a nerostných surovin. Domnívám se, že potom by nám mohlo nejlépe vycházet dřevěné
6
okno vyráběné v blízkosti stavby a tím bychom se vlastně dostali na začátek tohoto
kruhu. O tom, že by to také znamenalo větší využití domácích obnovitelných surovin
a menší ekologickou a energetickou zátěž, nižší závislost na globálně ovládaných
zdrojích a podporu domácí ekonomiky, není pochyb. A právě tento výsledek se dá
nazvat jako udržitelnost.
Ještě markantněji nám naše mnohdy „extrémní“ nároky na úspory vystoupí v globálním
pohledu. Na této planetě žije více než miliarda a čtvrt lidí, kteří nemají ve svých
obydlích zdroj denního světla. Víme, že neexistuje lehké řešení pro takovou situaci, ale
myslíme, že právě okno patří k výzvám pro pokrok v technologiích – vyrobit ho tak,
aby bylo využito dostupných surovin, poměrně jednoduchých technologií a dosaženo
potřebné úrovně tepelné ochrany budovy.
Zvykli jsme si tak trochu řešit problémy pomocí čipů, software a internetu
a zapomínáme rádi na zranitelnost takových systémů. Ale pokud přestaneme vnímat
svět kolem nás pouze z hlediska vlastních zájmů a podíváme se na něj jako na
propojený celek, jako místo pro život, vyvstanou nám zcela nové souvislosti a zcela
nové požadavky na okna. Proto otevřeme okna dokořán a podívejme se na svět kolem
novým pohledem.
Největší chybu, kterou člověk dělá, je zapomínání toho, na co už přišli jeho předkové,
proto se pokusíme v těchto textech tuto chybu neudělat a přinášíme Vám shrnutí toho
hlavního, co se o oknech ví a co je z našeho pohledu zásadní. Hledání toho
„udržitelného“ pak bude možné na základě znalostí. Nechceme-li návrat do
předminulého století, musíme znát a využít to, co máme k dispozici již dnes.
7
A7.1 OBECNÉ ZÁSADY, VLIV VÝBĚRU VÝPLNÍ OTVORŮ NA CELKOVOU ENERGETICKOU BILANCI DOMU
A7.1.1 Vliv konstrukce a použitého materiálu
Konstrukce otvorových výplní má významný vliv na vlastnosti otvorové výplně.
S rostoucími požadavky na prostup tepla jsou vyvíjeny dokonalejší konstrukce, s větším
počtem těsnících prvků a použitím sofistikovaných kombinací izolačních materiálů,
případně navyšováním počtu izolačních prvků (např. komor u PVC nebo šířky profilu
u dřevěných oken). Velmi důležité je věnovat pozornost i zasklení, které především
u oken tvoří největší plochu otvorové výplně.
Při výběru otvorových výplní je velmi důležité pečlivě zvolit správný materiál, ze
kterého jsou vyrobeny. Pro volbu materiálu je nutné zvážit, jaké jsou naše očekávání od
výplní otvorů. Jde především o typ budovy, pro který jsou určeny. Je nutno si
promyslet, jak velká bude frekvence jejich užívání, jaké jsou požadavky na údržbu,
velikost, stabilitu a důležitá je často i cena.
Nelze jednoznačně označit jeden materiál jako nejlepší, každý má určité přednosti, hodí
se pro jiný typ budov a má jiné požadavky na údržbu. Velmi vhodné je pak využití
kombinace materiálů, kdy skloubením jednotlivých výhod vznikne produkt nejlépe
splňující zadané požadavky (viz tab. 1).
Tab. 1: Přehled mechanických vlastností materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní
Vlastnost Dřevo
Smrk Dub PVC Hliník Jednotka
Objemová hustota 440–470 600–760 1200–1500 2470–2890 kg/m3
Pevnost v tahu 103* 132* 48 90–670 N/mm
2
(MPa)
Tažnost
při přetržení 0,75–1 0,75–1 70 10–15 %
Mez pevnosti v ohybu 80* 109* 77 N/mm
2
(MPa)
Modul pružnosti
(tahová zkouška) 14300 12300–15000 2731 cca 70000
N/mm2
(MPa)
Nasákavost
(100°C, 24 hod.) 0,8 %
Tvrdost Brinell 26 67,5 96–102 135 N/mm
2
(MPa)
Pevnost v tlaku 44,4 57,5 68 N/mm
2
(MPa)
* ve směru vláken, při vlhkosti 12 %
8
Rozdílné materiály používané při výrobě oken mají i rozdílné energetické náročnosti
(viz obr. 1).
Obr. 1: Potřeba energie na výrobu oken v závislosti na použitém materiálu (převzato z [1])
A7.1.1.1 Dřevěné otvorové výplně
Dřevo je samo o sobě dobrým tepelně-izolačním materiálem, proto stačí pro zlepšení
vlastností rámu zvýšit tloušťku profilů. V případě, že zvyšování tloušťky není příliš
žádoucí, jsou vyvinuty profily se vzduchovými dutinami nebo doplněné izolačním
materiálem.
Součinitel prostupu tepla rámovým a křídlovým profilem okna nebo dveří je možné
stanovit několika způsoby:
1. Provedením zkoušek dle zkušební normy ČSN EN 12412-2 – Tepelné chování
oken, dveří a okenic – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně
– Část 2: Rámy. Tento způsob zjištění součinitele prostupu tepla rámovým
a křídlovým profilem otvorové výplně stanoví s vysokou přesností hodnotu Uf
konkrétního zkoušeného vzorku okna či dveří. Jelikož je dřevo anizotropním
materiálem, je obtížné přesně určit, jaký bude rozptyl zjištěné hodnoty pro
použití u dalších vyráběných oken a dveří.
2. Použitím tabulkových hodnot a normogramů. Jedná se o zjednodušený způsob
stanovení Uf na základě vyhodnocení velkého množství hodnot zjištěných
přímým měřením. Tyto hodnoty navíc obsahují tzv. bezpečnostní přirážku, která
zajistí, že použitá hodnota Uf se pohybuje na horní hranici rozptylu.
3. Výpočtem dvojrozměrných teplotních polí. Správným zadáním vstupních údajů
lze dosáhnout poměrně přesných výsledných hodnot.
Rozdílné způsoby zjištění prostupu tepla rámovým a křídlovým profilem okna nebo
dveří poté v praxi způsobují, že jsou používány různé, zdánlivě velmi odlišné, hodnoty.
Běžně vyráběné typy dřevěných jednoduchých oken a vnějších dveří ze smrkového
řeziva a jejich hodnoty součinitele prostupu tepla jsou uvedeny v tab. 2.
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
hliník PVC dřevo-hliník dřevo
Spotřeba energie (MJ) pro výrobu dvoukřídlého okna rozměru 1,2 x 1,2 m
CIBSE
Greenspec
9
Tab. 2: Běžně vyráběné rozměry dřevěných okenních profilů a jejich součinitele prostupu tepla
Tloušťka
profilu [mm]
Průměrná hodnota Uf [W/m2K]
zjištěná na základě provedených
zkoušek (ČSN EN 12412-2)
Hodnota Uf [W/m2K] udávaná na
základě výpočtové normy ČSN
EN ISO 10077-1
68 1,10 1,78
78 0,94 1,67
92 0,78 1,54
Z hlediska surovinové základny je dřevo obnovitelná surovina a při rozumném systému
hospodaření v lesích ji tedy nelze vyčerpat (viz obr. 2). Dobře obhospodařovaný les
pojme více oxidu uhličitého, než sám vyprodukuje, dřevo je tak důležitou součástí
uhlíkového cyklu. Z trendu v posledních letech, kdy se každoročně navyšují počty
certifikovaných lesů (PEFC)1, je patrné, že v této oblasti dochází k velkému posunu
směrem k trvale udržitelnému rozvoji „řízených“ lesů.
Dřevo je ekologickou surovinou, jejíž použití zásadně omezuje produkci skleníkových
plynů a právě proto je velmi důležitým a vhodným materiálem pro výrobu. Konstrukční
materiály ze dřeva jsou schopné nahradit při výrobě i energeticky náročnější materiály.
Hlavní předností přírodního dřeva, jako materiálu pro otvorové výplně, je dlouhá
životnost, která může při správné údržbě dosáhnout více jak 70 let. Velmi žádaný je
elegantní přírodní vzhled.
Jednou z nevýhod je náročnější údržba. Jde především o ochranné nátěry, které je nutné
jednou za čas zrenovovat. Při volbě kvalitní barvy je však možné renovaci provádět
cca jednou za 10 let.
Obr. 2: Porovnání realizované těžby dřeva a celkového průměrného přírůstu v ČR
v letech 2000-2010 (převzato z [2])
1 Hlavním posláním PEFC je nastavení transparentního systému posuzování trvale udržitelného
hospodaření v lesích a sledování toku certifikovaného dříví z lesa až po konečný produkt. U hospodaření
v lesích se hodnotí, zda je ekologicky vhodné, společensky přínosné a ekonomicky životaschopné.
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Těžba 14,44 14,37 14,54 15,14 15,6 15,51 17,68 18,51 16,19 15,5 16,74
Přírůst 16,8 16,8 16,8 17 17,2 17,3 17,5 17,6 17,68 17,2 17,7
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
[mil.
m3 b
ez
kůry
]
10
A7.1.1.2 Plastové otvorové výplně
U plastových konstrukcí jsou, z tepelně-izolační stránky, důležitým prvkem počty
komor (každá komora tvoří oddělenou vzduchovou dutinu). Při tom platí, že čím vyšší
je počet komor, tím lepší tepelně-izolační vlastnosti profil má (viz. tab. 3). Zvyšování
počtu komor nad 7 již ale nepřináší další výrazné zlepšení. Pro další zlepšení vlastností
je možná kombinace s izolačními materiály.
Tab. 3: Vliv počtu komor na součinitel prostupu tepla
Počet komor Uf [W/m2K]
3 1,5
4 1,4
5 1,3
6 1,1
7 1,0
Pro výrobu otvorových výplní je používán polyvinylchlorid (PVC), jedna z nejstarších
a druhá nejpoužívanější syntetická polymerová sloučenina na Zemi. Vyrábí se
polymerací vinylchloridu a od většiny běžných plastů se liší obsahem chloru tedy
nepřírodního materiálu, který má vysokou trvanlivost a nabízí širokou škálu barevných
variací (případně imitací různých materiálů).
Z hlediska životního prostředí je výroba, používání i konečná likvidace PVC spojena
s celou řadou rizik, a ačkoliv to nemusí být vždy na první pohled zřejmé, tak i na lidské
zdraví. Po celou dobu jeho životního cyklu se setkáváme s mnoha ekologickými
a zdravotními problémy. Hlavní příčinou je zde především velké množství chlóru, které
je v něm obsaženo. V současné době bylo upuštěno z ekologických důvodů od
používání olovnatých stabilizátorů a používají se stabilizátory na bázi vápníku a zinku.
[3]
Evropský průmysl PVC se dobrovolně zavázal k trvale udržitelnému rozvoji PVC, což
mj. zahrnuje snižování spotřeby stabilizátorů z těžkých kovů, mechanickou recyklaci
určitých spotřebních odpadů a vývoj dalších recyklačních technologií. [4]
Oproti dřevu jsou u tohoto materiálu rozdíly především v údržbě. Plast je však citlivější
na vysoké teploty.
Po uplynutí jejich funkční životnosti je možné okenní profily na bázi polyvinylchloridu
recyklovat a použít znovu pro výrobu okenních konstrukcí. V současné době však
nejsou u nás vybudovány dostatečné kapacity pro recyklaci. Není také vytvořen systém,
který by zaručil, že většina vyrobených oken bude recyklována.
A7.1.1.3 Hliníkové otvorové výplně
Díky vlastnostem hliníku jsou tyto otvorové výplně velmi odolné a nedochází
k tvarovým deformacím, tzn. křídla oken a dveří dosedají přesně do rámů a poskytují
dokonalé utěsnění. Problémem těchto konstrukcí je promrzání v zimním období, to se
ale podařilo úspěšně eliminovat přerušením tepelného mostu, kdy se do hliníkového
profilu vsadil pruh z nekovového materiálu, většinou z polyamidu vyztuženého
11
sklolaminátovými vlákny. Ten zabraňuje tepelné vodivosti a tím zlepšuje tepelně
izolační vlastnosti hliníkového profilu.
Hliník se vyznačuje vysokou odolností a nenáročnou údržbou. Vysoký stupeň izolace
zaručuje přesná výroba a těsnost konstrukce při doléhání okenního křídla na rám.
Ačkoliv je hliník velice odolný, má poměrně nízkou hmotnost a reprezentativní vzhled,
který oživí vzhled budovy. Hlavními nedostatky je délková roztažnost a vysoká tepelná
vodivost. Údržba je ale snadná a nenáročná.
Na druhou stranu investiční energetická náročnost na specifickou jednotku ze slitiny
hliníku je 30 větší než v případě umělé hmoty a zhruba 100 větší než u dřevěných
konstrukcí.
Hliník se v přírodě v čisté formě neobjevuje. Zemská kůra je složena z 8,5 %
hliníkovými sloučeninami včetně dalších prvků. Nejvyšší koncentrace hliníku se nalézá
v rudě bauxitu. K výrobě 1 kg čistého hliníku je zapotřebí cca 4,6 kg bauxitu. Z bauxitu
je extrahován oxid hlinitý (1,9 kg). Zbytek (2,7 kg), označovaný jako „červený kal“ lze
částečně použít jako umělé hnojivo, výplňový materiál pro asfaltované silnice, barvení
střešních tašek, čištění vody, atd. Oxid hlinitý je elektrolyticky redukován v lázni, ze
které je nový tekutý hliník naléván do různých forem (kokil, ingot, pravoúhlých desek
nebo extruzních ingot). Výrobní proces vyžaduje velké množství energie.
Jednou z hlavních výhod hliníku je to, že může být nekonečně mnohokrát znovu použit
bez ztráty kvality. Tento recyklační proces vyžaduje oproti prvotní výrobě hliníku ze
surových materiálů pouze 5–10 % energie. [5]
A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti
Z tepelně-technického hlediska představuje výplň otvoru složenou konstrukci, jejíž
vlastnosti jsou určené vlastností jednotlivých materiálů, ze kterých je tato otvorová
výplň vyrobena. Zpravidla se jedná o průhledné plochy (izolační sklo), neprůhledné
plochy (vlysy křídel a rámů) a konstrukční provedení (vliv těsnění a kování).
Tepelná vodivost
Představuje rychlost, s jakou se teplo šíří z jedné zahřáté části látky do jiných,
chladnějších částí. Tepelná vodivost dané látky je charakterizována součinitelem
tepelné vodivosti.
V případě otvorových výplní je tato vlastnost velmi důležitá, proto je nutné zabránit
vzniku tepelných mostů. Ty hrozí především u materiálů s vysokým koeficientem
tepelné vodivost (ocel, hliník). Proto jsou tyto prvky řešeny konstrukčně tak, že vnější
část je oddělena od vnitřní vhodným materiálem s nižší tepelnou vodivostí, případně
vhodnou tepelnou izolací.
Tato vlastnost způsobuje, že některé materiály jsou na dotek studené (hliník) a jiné
naopak teplé (dřevo). Způsobeno je to rychlejším odvodem tepla dále od povrchu a tedy
i pomalejším ohříváním u tepelně více vodivého materiálu (viz tab. 3).
Z tepelně-technického hlediska jsou důležitými veličinami součinitel prostupu tepla
a nejnižší vnitřní povrchová teplota. Součinitel prostupu tepla celou konstrukcí je dán
prostupem tepla rámovou částí a zasklením. Nejnižší vnitřní povrchová teplota má
rozhodující vliv na kondenzaci vodních par na povrchu konstrukce.
12
Tab. 4: Porovnání tepelné vodivosti materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní
(převzato z [6])
Materiál Součinitel tepelné vodivosti
λ (W/m·K)
Dřevo 0,12–0,45
Plast (PVC) 0,16
Ocel 20
Hliník 202
Sklo 1,05
Vzduch 0,024
Prostup tepla celým oknem
Hodnota prostupu tepla celým oknem Uw [W/(m2.K)] udává, kolik tepelné energie uniká
oknem velikosti 1 m2 při teplotním rozdílu 1 K (odpovídá 1°C). Čím nižší je tato
hodnota, tím více okno tepelně izoluje. Tento parametr je jediný porovnatelný a nabízí
technické srovnání oken v oblasti tepelné izolace. Současný standard a doporučená
hodnota je Uw ≤ 1,2 W/(m2
.K).
Prostup tepla zasklením
Hodnota součinitele prostupu tepla zasklením Ug [W/(m2.K)] charakterizuje prostup
tepla centrální částí zasklení, tj. bez vlivu okrajů, a definuje hustotu tepelného toku
v ustáleném stavu vztaženou na rozdíl teplot okolního prostředí na každé straně.
Stanovení součinitele prostupu tepla se provádí za podmínek, které odpovídají
průměrnému stavu zasklení v praxi.
Prostup tepla rámy okna
Hodnota prostupu tepla rámy okna Uf [W/(m2.K)] udává, kolik tepelné energie uniká
rámy (rám a křídlo) oken při ploše rámů 1 m2 při teplotním rozdílu 1 K (odpovídá 1°C).
Současný standard je Uf = 1,0 W/(m2
.K). Doporučená hodnota je Uf ≤ 1,3 W/(m2.K).
Během posledních 10 let se zvýšila výkonnost tepelné izolace izolačních skel 6×. Únik
tepla zasklením tak klesl o 83 %. Z tohoto důvodu se doporučuje orientovat se na
systémy otvorových výplní s větší stavební hloubkou (více jak 80 mm), aby bylo možno
vložit výkonná izolační trojskla.
Prostup světla sluneční energie zasklením
Parametr g je koeficient propustnosti celkové energie slunečního záření udávaný v %.
Skládá se z přímé transmise energie a sekundárního výdeje tepla směrem dovnitř, který
vzniká vstřebáním slunečních paprsků na prosklené ploše. Čím větší je hodnota
koeficientu g, tím větší je pasivní solární zisk energie a více světla i proniká
do interiéru.
Teploty na povrchu okna
13
Teploty na povrchu konstrukcí otvorových výplní slouží k posouzení, zda za
normových podmínek dojde ke srážení (kondenzaci) vodní páry na povrchu, či nikoli.
Stanovení teploty se provádí buď výpočtem 2 rozměrného teplotního pole, nebo přímým
měřením ve zkušebně.
Konstrukce a styky konstrukcí v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního
vzduchu φi ≤ 60 % musí v zimním období za normových podmínek vykazovat
v každém místě takovou vnitřní povrchovou teplotu, aby odpovídající teplotní faktor
vnitřního vzduchu fRsi, bezrozměrný, splňoval podmínku [7]:
fRsi ≥ fRsi,N
kde:fRsi je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu;
fRsi,N je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu.
Parametry distančního rámečku použitého v izolačních sklech
Hodnota ψ [W/(m.K)] udává množství tepelné energie, která uniká vlivem rámečku
na okrajích skla, ke kterému jsou přilepena skla tvořící izolační dvojsklo nebo trojsklo.
Čím nižší hodnota, tím lépe. Tento parametr má zásadní dopad na teplotu povrchu skla
v oblasti distančního rámečku. Ovlivňuje, zda na skle v oblasti rozhraní sklo-zasklívací
lišta bude docházet ke kondenzaci vodní páry. Izolační mezera mezi skly je vyplněna
vzácným plynem (nejčastěji se používá argon).
A7.1.2.1 Podíl oken na spotřebě tepla
Okno je v obvodovém plášti budovy vždy nejslabší konstrukcí z hlediska tepelných
ztrát. Součinitel prostupu tepla U [W/(m2.K)] u starších konstrukcí oken může být
5–7 krát vyšší, než součinitel prostupu tepla zbývající části obvodového pláště. U
kovových oken jsou tyto hodnoty ještě vyšší. Toto vyplývá ze specifických požadavků
kladených na okno jako součást obvodového pláště budov.
Okna jsou však také zdrojem tepelných zisků. V létě je tato vlastnost až na výjimky
nežádoucí. V zimních měsících je třeba této vlastnosti využívat ve prospěch úspory
tepla při vytápění a dovolit slunci a jeho záření vstoupit do bytu či do vytápěného
prostoru.
A7.1.2.2 Únik tepelné energie z domácnosti
Na okenní konstrukce jsou kladeny specifické požadavky. Proto je tato část konstrukce
nejslabším článkem na obvodovém plášti budovy.
Požadované funkce oken
kontakt s venkovním prostředím, ale současně izolace od vnějších nepříznivých
vlivů (vítr, déšť, chlad, hluk, atd.);
přirozené denní osvětlení místností;
přirozené větrání interiérů budov;
estetická funkce.
14
Na obr. 3 a v tab. 5 jsou znázorněny podíly úniků tepla přes jednotlivé konstrukční části
u rodinného a bytového domu.
Obr. 3: Celkový únik tepla z domu (převzato z [8])
Tab. 5: Podíl tepelných ztrát rodinného a bytového domu (převzato z [8])
Část konstrukce Rodinný dům Bytový vícepodlažní dům
Stěny 20–25 % 30–40 %
Okna a venkovní dveře 30–40 % 40–50 %
Střecha 15–20 % 5–8 %
Podlaha (strop sklepa) 5–10 % 4–6 %
A7.1.2.3 Tepelnětechnické požadavky na konstrukce dveří
Dveře, které oddělují prostory s různým klimatem, musí spolu s dělicí stěnou vytvářet
tepelněizolační rovinu. Při jejich konstrukci je třeba přihlížet k požavkům stavební
tepelné techniky.
Základním kritériem z hlediska tepelné techniky je součinitel prostupu tepla
U [W/(m2.K)]. [9]
Norma ČSN 73 0540-2 doporučuje pro dveře oddělující vytápěný prostor od
venkovního prostředí hodnoty součinitele prostupu tepla dveří UD = 1,2 W/(m2.K).
Pro novostavby a rekonstruované stavby je požadovaná hodnota UD ≤ 1,7 W/(m2.K).
Konstrukční řešení dveří z hlediska tepelné techniky představuje lehkou konstrukci
se zvýšenými nároky na tepelněizolační vlastnosti. Jedná se o sendvičovou konstrukci
z vysoce účinných tepelněizolačních materiálů uzavřených v opláštění křídla.
Zárubeň dveří musí z hlediska tepelné techniky splňovat kritérium rosného bodu.
Vnitřní povrchová teplota zárubně minsi [°C] musí být vyšší než teplota rosného bodu,
která je stanovená pro teplotu vnitřního vzduchu a relativní vlhkost vnitřního vzduchu.
15
Z těchto požadavků vyplývá, že materiál zárubně vnějších dveří musí mít nízkou tepelnou
vodivost. Proto jsou pro vnější dveře vhodné zárubně dřevěné a z plastů. Kovové zárubně
musejí mít přerušený tepelný most.
A7.1.3 Akustické vlastnosti
Neprůzvučností stavebních konstrukcí se rozumí schopnost konstrukce přenášet
zvukovou energii v zeslabené míře.
Akustické vlastnosti oken a dveří se nejčastěji vyjadřují pomocí:
Stupně vzduchové neprůzvučnosti R [dB] – laboratorní neprůzvučnost, kdy
měření je prováděno za ideálních podmínek dle platných norem;
Stupně stavební vzduchové neprůzvučnosti R' [dB] – stavební neprůzvučnost,
kdy je stanovení této vlastnosti provedeno přímo v budově.
Neprůzvučnost okna závisí na typu okenní konstrukce. Vliv na akustické vlastnosti
okna má především:
Druh zasklení – má rozhodující vliv na neprůzvučnost celého okna.
U jednoduchého zasklení záleží především na plošné hmotnosti. Dvojnásobné
zasklení využívá k dosažení zvýšení neprůzvučnosti tloušťky vzduchové
mezery. Při použití trojnásobného zasklení (trojsklo nebo dvojsklo s přídavným
sklem) se zmenší tloušťka vzduchové vrstvy a při stejné plošné hmotnosti skel je
neprůzvučnost dvojskel a trojskel přibližně stejná. Pro zvýšení neprůzvučnosti
oken se používají i systémy s rozdílnou tloušťkou skel nebo s vrstveným sklem.
Okenní rám – záleží na druhu materiálu, ze kterého jsou rámy vyrobené. Pokud
mají rámy oken vyšší index zvukové neprůvzdušnosti než zasklení, zlepší se
celkový index vzduchové neprůzvučnosti Rw o 1 až 2 dB. V opačném případě
ovšem může dojít ke snížení až o 6 dB (hlavně při vyšších třídách zvukové
izolace oken).
Spárová průvzdušnost – zvuková energie se šíří i netěsnostmi spár mezi ostěním
a rámem okna, mezi rámem okna a křídlem a spárami v detailu zasklení. Pokud
jsou použity přídavné větrací klapky, jsou častými příčinami snížení zvukové
izolace okna. Největší pokles neprůzvučnosti vzniká hlavně mezi rámem okna
a křídlem okna.
Neprůzvučnost dveří závisí na typu dveřní konstrukce. Vliv na akustické vlastnosti
dveří má především:
Zvýšení hmotnosti, například vložením těžších materiálů do konstrukce dveří
(plech, těžké desky);
Sendvičová konstrukce křídla z materiálů s rozdílným dynamickým modulem
pružnosti;
Zvětšení vzdálenosti mezi plášti dveřního křídla;
Opláštění dveřního křídla pohltivým materiálem;
Přerušení akustických mostů v konstrukci křídla.
16
A7.1.3.1 Požadavky a kritéria
Na základě měření neprůzvučnosti oken v laboratoři je určena hodnota vzduchové
neprůzvučnosti Rw (viz tab. 6).
Na základě měření neprůzvučnosti dveří v laboratoři je určena hodnota vzduchové
neprůzvučnosti Rw. V normě na ochranu budov proti hluku jsou uvedeny požadavky na
hodnoty zvukové izolace dveří do různých prostor (viz tab. 7).
Tab. 6: Třídy zvukové izolace oken
Třídy TZI oken Index neprůzvučnosti Rw [dB]
0
1
2
3
4
5
6
≤ 24
25 až 29
30 až 34
35 až 39
40 až 44
45 až 49
50
Tab. 7: Požadavky na hodnoty zvukové izolace dveří
Chráněný prostor
(místnost příjmu zvuku)
Hlučný prostor
(místnost zdroje zvuku)
Požadavky Rw
[dB]
Bytové domy, rodinné domy –
nejméně jedna obytná místnost bytu
Všechny ostatní obytné místnosti
téhož bytu 27
Bytové domy – obytné místnosti
bytu
Společné prostory domu (schodiště,
chodby, terasy, kočárkárny, sušárny,
sklípky apod.)
321)
372)
Hotely a zařízení pro přechodné
ubytování – ložnicový prostor
ubytovací jednotky
Všechny místnosti druhých jednotek 423)
Společně užívané prostory (chodby,
schodiště)
32
274)
Nemocnice, zdravotnická zařízení –
lůžkové pokoje, ordinace, pokoje
lékařů, operační sály apod.
Lůžkové pokoje, ordinace,
ošetřovny, operační sály,
komunikační a pomocné prostory
(chodby, schodiště, haly)
27
Školy a vzdělávací instituce –
učebny, výukové prostory Společné prostory, chodby, schodiště
32
274)
Administrativní a správní budovy,
firmy – kanceláře a pracovny
Kanceláře a pracovny s běžnou
administrativní činností, chodby,
pomocné prostory
27
Kanceláře a pracovny se zvýšenými
nároky, pracovny vedoucích
pracovníků 5)
32
Kanceláře a pracovny pro důvěrná
jednání nebo jiné činnosti vyžadující
vysokou ochranu před hlukem
37
17
1) Platí pro vstupní dveře z chodby do předsíně (vstupní haly) bytu, je-li chráněný prostor
místností oddělen dalšími dveřmi. 2) Platí pro vstupní dveře z chodby přímo do chráněné obytné místnosti bytu. 3) Platí pro spojovací dveře mezi samostatnými ubytovacími jednotkami (např. dvojité nebo
zádveří). 4) Platí pro vstupní dveře, je-li chráněný prostor oddělen předsíní nebo zádveřím s dalšími
dveřmi. 5) Požadavky platí rovněž mezi uvedenými pracovnami a přilehlými chodbami, popř.
pomocnými prostory.
A7.1.4 Vliv větrání a infiltrace
V každé budově dochází k trvalé výměně vzduchu mezi venkovním a vnitřním
prostředím. I při uzavření oken a dveří se netěsnostmi vyměňuje vzduch. Tato vlastnost
otvorových výplní propouštět vzduch při určitém tlakovém rozdílu se nazývá
průvzdušnost.
A7.1.4.1 Větrání
Větrání bytových prostor by mělo zajistit odvedení vydýchaného vzduchu, škodlivin,
vlhkosti a pachů a tím zajistit příjemné klima v místnosti. Důležitými faktory jsou
relativní vlhkost vzduchu, teplota a rychlost pohybu vzduchu a povrchová teplota stěn.
Dostatečné větrání je samozřejmě důležité i pro samotnou stavbu. Vysoká relativní
vlhkost vzduchu může na problematických chladných místech (tepelných mostech)
způsobit kondenzaci vodních par a tím i výskyt plísní. Kritická místa jsou také koupelny
a toalety. Minimální množství vyměněného vzduchu nebo min. množství čerstvého
vzduchu je dáno hygienickými předpisy (viz tab. 7).
Tab. 8: Intenzita výměny vzduchu
Prostor
Minimální průměrná výměna
vzduchu nebo min. množství
čerstvého vzduchu
Minimální
množství
odváděného
vzduchu
Doplňující požadavky
Celý byt 0,5 h-1
- -
Ložnice 0,5 h-1
a ne méně než 15 m3h
-1 -
musí být přímé větrání
otevíravým oknem nebo
větracím otvorem
Obytný
pokoj 0,5 h
-1 -
musí být přímé větrání
otevíravým oknem nebo
větracím otvorem
Kuchyně - 40 m3h
-1
musí být přímé větrání
otevíravým oknem nebo
větracím otvorem; odsavač
par nad sporákem s výkonem
80 m3h
-1
Koupelna - min. 40 m3h
-1 podtlakové větrání
WC - min. 40 m3h
-1 podtlakové větrání
Pozn. Intenzita větrání, tj. číslo značící kolikrát se vymění veškerý vzduch v místnosti.
18
Požadavky na větrání
Větrání lze zajistit různými systémy řízeného větrání nebo zařízeními umístěnými
přímo do oken a dveří (větracími klapkami).
Větracím zařízením se musí zajistit přívod venkovního, zdravotně nezávadného
vzduchu do prostoru bytu a odvod znehodnoceného vzduchu.
Přívod venkovního vzduchu musí být proveden tak, aby se zabránilo vzniku průvanu,
víření prachu a přenosu hluku z venkovního prostředí.
Venkovní vzduch musí být nasáván z čistého a zdravotně nezávadného prostředí,
nejlépe ze stinné (severní) strany budovy.
Druhy větrání
Místní – Tímto větráním se provětrá vždy jen část místnosti. Zajistí se tím
pohoda pouze v daném větraném místě. Jsou to například odsávání, vzduchová
sprcha nebo vzduchová clona.
Celkové – Zajišťuje výměnu vzduchu rovnoměrně v celé místnosti nebo
prostoru a současně zabraňuje zvýšení koncentrací škodlivin nad maximální
přípustnou hodnotu.
Oblastní – Kombinace předešlých způsobů.
Intenzivní – Při intenzivním větrání dojde k jednorázové výměně vzduchu
v místnosti během několika minut, přičemž dojde k poklesu pokojové teploty.
Pro obnovení tepelné pohody je důležitá doba větrání (několik málo minut)
a také akumulační schopnosti stavebních dílů obklopujících místnost. Například
v cihlových stavbách během intenzivního větrání dojde k rychlému poklesu
teploty vzduchu v místnosti, stěny si však svoji teplotu uchovají. Snížená teplota
vzduchu v místnosti tak nemá na tepelnou pohodu člověka významnější vliv.
Trvalé – Při větrání trvalém je zajištěna stálá a rovnoměrná výměna vzduchu,
přičemž nedochází k poklesům pokojových teplot. Při využití trvalé výměny
vzduchu je třeba dbát, aby rychlost proudícího vzduchu nepřesáhla 0,2 m/s.
Vyšší rychlosti proudění vnímá člověk jako nepříjemné. Trvalé větrání je zvlášť
výhodné u prostor se stále velkou vlhkostí. Při trvalém větrání a tím vlastně
i trvalém ochlazování se zvyšují náklady na vytápění.
Je zřejmé, že větrání ovlivňuje nejenom hygienické podmínky, ale také náklady
na vytápění. Ostatně vpouštět si do místnosti chladný vzduch, dodat mu teplo
a bez užitku ho vypustit ven, to nezní příliš hospodárně. Finanční náročnost je citelnější
při stálém růstu cen za energii.
Proto se na trhu objevují zařízení umožňující předehřívání přiváděného vzduchu pomocí
vzduchu odváděného (odpadního), tj. zařízení s regenerací tepla.
Přirozené gravitační větrání
Princip přirozeného gravitačního větrání je založen na nerovnosti měrné hmotnosti
venkovního a vnitřního vzduchu v důsledku jejich rozdílné teploty. Teplý vzduch
s menší hmotností má v důsledku gravitace tendenci stoupat a chladnější vzduch
19
má tendenci klesat. V místnosti se zdrojem tepla tak dochází k vertikálnímu rozdělení
teplot a vzduch u stropu, který má menší hmotnost, je teplejší jako ten u podlahy.
Pokud je teplota venkovního vzduchu rozdílná v porovnání s teplotou vnitřního
vzduchu, jsou rozdílné i jejich měrné hmotnosti. Pokud v tomto případě vytvoříme na
obvodové stěně budovy dva otvory vertikálně posunuté o výšku H, vznikne zde tlakový
rozdíl (viz obr. 4), který se vyjádří jako:
ghp ie 11
ghp ei 22
Obr. 4: Rozdělení tlaků vyvolaných gravitací (převzato z [10])
Jedním z otvorů bude venkovní vzduch do místnosti přicházet a druhým z místnosti
odcházet. Musí být ale splněna podmínka 1 ≠ 2, respektive pokud venkovní a vnitřní
teploty vzduchu nebudou shodné.
Větrání okny
K takzvanému přirozenému větrání využíváme proud čerstvého vzduchu zvenčí,
který vzniká rozdílem tlaku nebo teploty, a to nejen mezi vnějším a vnitřním
prostředím, ale také mezi podlahou a stropem. Chladný přiváděný čerstvý vzduch díky
své vyšší hustotě padá k podlaze.
Pokud ho zahříváme, snižuje se jeho hustota a stoupá ke stropu, odkud je odváděn
větracími otvory ven. Za předpokladu, že hmotnostní průtok přiváděného a odváděného
vzduchu je stejný, vlivem nerovnosti mezi hustotou přiváděného a odváděného vzduchu
se neutrální rovina, která tvoří rozhraní mezi vzduchem proudícím dovnitř, posune ze
střední polohy (viz obr. 5).
Orientační hodnoty výměny vzduchu při větrání okny jsou uvedeny v tab. 9.
20
Tab. 9: Intenzita výměny vzduchu při různé poloze okna
Poloha okna (dveří) Intenzita větrání [l/h]
Okna i dveře uzavřeny 0–0,5
Otevřena jen výklopná část okna 0,3–1,5
Otevřena polovina okna 5–15
Otevřeno celé okno 10–15
Otevřeno okno i dveře 40
Pozn. Intenzita větrání, tj. číslo značící kolikrát se vymění veškerý vzduch v místnosti.
Obr. 5: Rozložení tlaků v okenním otvoru vyvolané gravitací (převzato z [10])
Větrání s využitím rekuperace tepla
Rekuperace neboli zpětné získávání tepla je děj, při němž se přiváděný vzduch do
budovy předehřívá teplým odpadním vzduchem. Teplý vzduch není tedy bez užitku
odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého
tepla přiváděnému vzduchu.
Centrální větrání budov větracími jednotkami osazenými rekuperačními výměníky tepla
je známý a v současné době rostoucí způsob větrání. Vzduch je pomocí rozvodů
přiváděn do jednotlivých místností domu. Především nízkoenergetické a pasivní budovy
jsou vybavovány těmito větracími jednotkami.
Novinkou v oblasti otvorových výplní je systém rekuperace, který využívá ztrátového
tepla, které uniká rámem okna, k ohřátí čerstvého vzduchu. Tento předehřátý vzduch
proudí směrem dovnitř a zajišťuje větrání s využitím tepla odpadního vzduchu. Součástí
systému je regulační klapka s prachovým a pylovým filtrem, která dovoluje uživateli
měnit intenzitu výměny vzduchu v místnosti.
Tyto systémy decentrálního větrání jsou v současné době nabízeny některými výrobci
oken jako větrací zařízení, které je možné namontovat současně s osazovaným oknem.
21
Typy ventilace
Ventilace samovolná – zejména ve starších budovách, domech se projevují
konstrukční vady a stavební nedostatky. Jsou jimi například škvíry, pukliny,
netěsnosti, zejména kolem oken a dveří. V nových budovách vzhledem
k požadavkům na kvalitu práce a použitým materiálům se samovolná ventilace
snižuje. Je to mimo jiné výsledkem snahy o co nejmenší úniky tepla. Pokud
teplý vzduch z interiéru zejména s vysokou vlhkostí pronikne do venkovního
studeného prostředí, zkondenzuje. Tato kondenzovaná vlhkost často vede
k výskytu plísní, vlhnutí stěn a následným puklinám vlivem mrazu a podobně.
Nejhorší škody tato zkondenzovaná vlhkost napáchá v místech,
které s ní nepočítají (pukliny uvnitř stěn, průsaky mezi rámem okna a zdí).
Větrání sklopnými okny a dveřmi – časté otevírání oken a dveří je
jednoznačně závislé na disciplíně majitele domu a jeho rodiny (případně
nájemce budovy). Větrání, například pomocí sklopných oken, zabezpečuje
poměrně závažné změny v proudění vzduchu. Při takovém větrání bychom měli
brát v potaz velikost větraného prostoru a rychlost výměny vzduchu, zvýšené
požadavky na vytápění a změnu vlhkosti vzduchu.
Občasné větrání – znamená jednou za čas všechna okna otevřít na cca 5 minut
úplně dokořán. Za tuto dobu se zhruba vymění všechen vzduch v místnosti.
Teplo absorbované stěnami, předměty i "starým vzduchem" absorbuje čerstvý
vzduch, takže tepelné ztráty nejsou vysoké. Při tomto typu větrání bychom měli
brát v úvahu meteorologické vlivy a roční období.
Účinnost jednotlivých typů ventilace
Samovolné větrání – Samovolné větrání je zcela nedostatečné. V běžných
stavbách zabezpečí pouze výměnu 6 % vzduchu. Pokud jsou v místnosti lidé, již
po cca 2 hodinách je z hygienického hlediska větrání zcela nedostatečné
(v místnostech s mnoha lidmi již podstatně dříve).
Větrání sklopnými okny a dveřmi – Sklopnými okny vyvětráme místnost za
zhruba 1 až 1,5 hodiny. Tento typ větrání je vhodný pro letní měsíce, pokud je
teplo uvnitř i venku. V zimě větrání sklopnými okny vede pouze ke zvýšeným
tepelným ztrátám.
Občasné větrání – Občasné větrání je nejúčinnější. Již za 5 minut je v místnosti
vzduch dostatečně vyměněn a za 10 minut je vyměněn téměř všechen vzduch.
Toto je doporučené větrání v zimním období. Po několik minut udrží stěny,
nábytek svoji vnější teplotu a tedy není nutné nové vytopení interiéru. "Pocit
tepla" v interiéru je daleko více zabezpečen teplými stěnami, podlahou než
teplým vzduchem. Vzduch se ohřeje velmi snadno na rozdíl od stěn a vybavení
interiéru. Oproti větrání delšímu sklopnými okny občasné větrání plně
otevřenými okny jednoznačně šetří energii při stejném objemu vyvětraného
vzduchu.
A7.1.4.2 Infiltrace
V důsledku tlakového rozdílu vyvolaného gravitační silou a působením větru proniká
vzduch do budovy a z ní přes netěsnosti v obálkové konstrukci nebo skrz póry
použitých stavebních materiálů. Toto pronikání vzduchu má v mnoha případech
negativní důsledky, a to nejen z pohledu ztráty tepla (nepřetržitý přívod studeného
22
vzduchu), ale i vzhledem k umělému větrání. Nárazovým regulovatelným přirozeným
větráním můžeme dosáhnout až 10 % energetických úspor v porovnání
s neregulovatelným průběžným větráním.
Nežádoucí nadměrná infiltrace vzduchu oknem v zimním období nepříznivě ovlivňuje
teplotní a vlhkostní režim okna tím, že posouvá teplotní pole konstrukce směrem
k nižším teplotám a rovněž nepříznivě ovlivňuje tepelné ztráty interiéru.
Spárová průvzdušnost
Pro měření spárové průvzdušnosti oken platí zkušební norma ČSN EN 1026.
Klasifikace je prováděna podle odpovídající klasifikační normy.
Průvzdušností se rozumí množství vzduchu, které projde zavřeným a uzamčeným
zkušebním vzorkem působením zkušebního tlaku. Průvzdušnost se vyjadřuje
v kubických metrech za hodinu (m3/h). Pro vyjádření průvzdušnosti se použije délka
funkčních spár a celková plocha zkoušeného vzorku a vypočítá se průvzdušnost
v m3/h.m nebo v m
3/h.m
2.
Pro přiřazení okna či dveří do jednotlivých tříd průvzdušnosti se vychází z referenční
průvzdušnosti. Referenční průvzdušnost pro celkovou plochu a pro délku spáry je
stanovena při referenčním zkušebním tlaku 100 Pa (obr. 6). Zkušební vzorek patří do
uvedené třídy, jestliže měřená průvzdušnost není větší než horní mezní hodnota ani
u jednoho zkušebního tlaku v této třídě.
Obr. 6: Klasifikace průvzdušnosti (převzato z [11])
23
Součinitel spárové průvzdušnosti iLV
Další možností vyjádření výsledků průvzdušnosti otvorových výplní je pomocí
součinitele spárové průvzdušnosti iLV (m3/s.Pa
-0,67). Přestože jsou výsledky spárové
průvzdušnosti vyjadřovány na základě klasifikační normy ČSN EN 12207 v m3 na
celkovou plochu okna nebo na délku spáry při různých tlakových stupních, je vyjádření
součinitele spárové průvzdušnosti vhodné především při výpočtech tepelných ztrát
budov. Norma ČSN EN 12114 Tepelné chování budov – Stanovení průvzdušnosti
stavebních dílců a prvků – Laboratorní zkušební metoda, příloha B udává postup
zpracování výsledku při výpočtu parametrů rovnice netěsnosti.
A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní konstrukce
Pokud považujeme konstrukci okenních rámů, křídel a zasklení (skla) za vzduchotěsné,
potom se infiltrace vzduchu konstrukcí okna bude uskutečňovat pouze v detailech
funkční spáry (viz obr. 7).
Infiltrace vzduchu konstrukcí
styku v dosedací ploše
okenního křídla a rámu
Infiltrace vzduchu detailem
zasklení v okenním křídle
Infiltrace vzduchu detailem
osazení rámu a obvodového
zdiva (parapet)
Obr. 7: Způsoby infiltrace v okenních konstrukcích (převzato z [12] upravený obrázek)
Problém infiltrace vzduchu oknem se tedy redukuje především na problematiku
infiltrace vzduchu konstrukcí jeho styků. Eliminovat infiltraci vzduchu oknem tedy
znamená správné vyřešení těsnění funkční spáry.
K utěsnění moderních konstrukcí oken a dveří se nejčastěji požívají pryžové těsnicí
profily umístněné po celém obvodu drážky rámu nebo křídla. Pro výrobu těsnění se
používají tvarované typy pryžových profilů na bázi APTK-etylen-propylenového-
terpolymerového kaučuku pod mezinárodním označením EPDM.
Poměrně rozšířené je také těsnění Q-LON, které má jádro z pružného pěnového
materiálu zajišťujícího pružnost tohoto typu těsnění.
Podle počtu těsnění lze okenní konstrukcí rozdělit na okna s:
jednostupňovým systémem těsnění;
dvoustupňovým systémem těsnění;
třístupňovým systémem těsnění.
24
Jednostupňový systém těsnění
Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla proti průniku vody a nadměrné
průvzdušnosti je zajišťováno jen v jednom těsnicím stupni. Těsnění je umístěno
nejčastěji ve středové části okenní konstrukce a je vloženo od drážky na křídle.
Jednostupňový systém těsnění je velmi rozšířen u dřevěných oken a vchodových dveří
(obr. 8).
Obr. 8: Jednostupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [13])
Dvoustupňový systém těsnění
Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla proti průniku vody a nadměrné
průvzdušnosti je zajišťováno ve dvou těsnicích stupních. Oba těsnicí stupně jsou
u dřevěných oken nejčastěji umístěny ve středové části okenní konstrukce a na vnitřní
straně křídla. Těsnění je umístěno od drážek na křídle (obr. 9).
Princip dvoustupňového systému těsnění plastových a někdy také hliníkových oken
spočívá ve vzájemném oddělení těsnicího stupně proti průvzdušnosti a zatékavosti. Pro
tento systém těsnění je základním předpokladem funkčnosti vyrovnání atmosférického
tlaku v odvodňovací komoře s tlakem vnějšího prostředí.
Tento požadavek je u okenních konstrukcí těsněných dvoustupňovým systémem
zajišťován vhodným konstrukčním řešením spodní části rámu okna a křídla.
To znamená, že se ve spodní části rámu okenní konstrukce vytváří prostor, který slouží
k vyrovnání tlakových rozdílů venkovního prostředí a konstrukce okna. Do této
předsazené komory se může definovanými štěrbinami v okenním rámu a křídle dostat
srážková voda, ale právě tak nerušeně může výtokovými otvory z této dekompresní
a odvodňovací komory volně vytékat na vnější fasádní líc okenní konstrukce, neboť
v této odvodňovací komoře dochází k vyrovnání tlaku vzduchu na úroveň
atmosférického tlaku.
25
Obr. 9: Dvoustupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [14])
Třístupňový systém těsnění
Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla je zajišťováno ve třech těsnicích
stupních. Nejčastěji se tento systém těsnění vyskytuje u plastových oken. Oproti
dvoustupňovému systému je zde navíc přidáno středové těsnění. Celý systém je tak
velmi odolný proti průniku vody a nadměrné průvzdušnosti (obr. 10).
Obr. 10: Třístupňový systém těsnění plastového okna (převzato z [15])
26
A7.1.4.4 Těsnění dveří
Vchodové dveře se musejí těsnit především z hlediska infiltrace vzduchu a průniku
vody. Vnitřní dveře by měly podle místa osazení zabránit šíření hluku, požáru, kouře
a zápachů. Těsnění se nachází v různých polohách.
Dveře těsníme především z hlediska infiltrace vzduchu. Z hlediska infiltrace není
rozhodující poloha těsnění, ale vlastnosti těsnění tzv. větrací překážky a jeho dotlačení
kováním. Venkovní dveře, které vedou do obytných prostorů, je vhodné těsnit ve dvou
těsnicích rovinách.
Z hlediska pronikání vody do konstrukce je třeba uskutečnit taková opatření, aby voda
vlivem větru a přetlaku vzduchu nevnikala do konstrukce. V případě vniknutí vody do
konstrukce dveří navrhnout takovou geometrii styku, aby se voda odvedla do exteriéru.
U těsnění dveří vzniká obvykle problém s těsněním prahu a s jeho napojením na
vertikální těsnění, zejména pokud je těsnicí profil na křídle, u podlahy se těsnění
nachází na prahu nebo na profilu, který vytváří změnu úrovně podlahy v místě dveří.
V mnoha případech jsou vyžadovány dveře s bezbariérovým prahem, toto řešení je
estetické a uživatelsky příjemné. V případě návrhu dveří s tímto typem prahu je
potřebné zvlášť pečlivě řešit detail těsnění ve spodní části dveří tak, aby vždy
minimálně jeden těsnicí stupeň doléhal na plochu prahového profilu. Možné řešení
tohoto detailu je na obr. 11.
Obr. 11: Těsnění prahové části plastových vchodových dveří (převzato z [16])
27
A7.2 VÝROBKY
A7.2.1 Okna
Okno tvoří výplň stavebního otvoru, který slouží především k prosvětlování místností.
Klasické okno tvoří:
Rám, který může být vyroben ze dřeva, hliníku, plastu, oceli nebo kombinací
těchto materiálů;
Zasklení (klasické zasklení, izolační skla, speciální skla);
Kování (všechny prvky okna, kterými se zabezpečuje otevírání, zavírání
a manipulace s oknem při jeho používání).
Okna můžeme rozdělit [17]:
Podle materiálu rámu:
o dřevěná,
o plastová,
o ocelová,
o hliníková,
o kombinovaná,
Podle způsobu otevírání:
o pevná,
o otevíravá,
o sklápěcí,
o vyklápěcí,
o posuvná,
o výsuvná,
o kyvná,
o otočná,
o sklopná,
o vyjímatelná,
o odsuvná,
o kombinace několika druhů otevírání.
Podle konstrukčního uspořádání rámů: [18]:
o Jednoduchá (skládají se z okenního rámu a okenního křídla, mohou být
zasklená jednoduchým sklem, izolačním dvojsklem, nebo trojsklem);
o Zdvojená (skládají se z jednoho okenního rámu upraveného pro zavěšení
dvou okenních křídel, která jsou navzájem spojená);
o Dvojitá (skládají se ze dvou okenních rámů a dvou křídel. Okenní rámy jsou
navzájem opticky spojené).
A7.2.1.1 Dřevěná okna
Dřevo je klasickým a osvědčeným materiálem pro výrobu okenních konstrukcí. Je
rovněž nejstarším stavebním materiálem, který lidstvo používalo pro výstavbu svých
obydlí včetně oken.
28
Pro dřevo jsou, v porovnání s jinými druhy materiálů používaných pro výrobu oken,
v podstatě charakteristické základní kritéria, jako relativně nižší energetická náročnost
a snadná zpracovatelnost při výrobě okenních konstrukcí. Jeho mechanické a fyzikální
vlastnosti jsou ověřeny dlouhodobým používáním a to jak z hlediska kvality
a funkčnosti tak i životnosti v různých klimatických podmínkách.
V poslední době se hledalo nové a lepší technické řešení klasických dřevěných oken
a byla vyvinuta okna vyrobená z třívrstvého dřevěného hranolu, opatřená izolačním
sklem a celoobvodovým kováním. Dřevěné prvky okna jsou impregnované
s dokončenou povrchovou úpravou. Dřevěná okna se nekroutí, mají výborné tepelně-
technické vlastnosti a jsou lehce ovladatelné. Při běžné údržbě je jejich životnost stejná,
jako životnost domu – tj. asi 100 let. Tyto vlastnosti se opět dostaly do popředí zájmu
architektů i široké veřejnosti. I když dnes mají na trhu velkou konkurenci v podobě
oken plastových, která jsou na první pohled levnější při stejných vlastnostech, zažívají
dřevěná okna opět jakousi renesanci.
Současně vyráběné a používané okenní konstrukce na bázi dřeva vykazují velmi
podstatné zvýšení kvalitativních parametrů a to jak z hlediska tepelné a zvukové
izolace, tak i zamezení průniku srážkové vody při tlakovém namáhání větrem.
Toto zlepšení vlastností okenních konstrukcí je dosahováno jednak novými směry
v oblasti konstrukční tvorby jednotlivých detailů oken a dále pak použitím izolačních
skel pro jejich zasklení (dvojskla, trojskla a jejich kombinace). Pro zasklívání se
používají vysoce kvalitní těsnicí elastické tmely na bázi silikonového kaučuku. Rovněž
pro dotěsnění okenních křídel vůči rámu okna jsou u současných okenních konstrukcí
používány různě tvarované elastické profily vyrobené také z materiálů na bázi
silikonového kaučuku.
Dále jsou u těchto nových typů dřevěných okenních konstrukcí používány nové systémy
celoobvodového kování, které umožňují dokonalé přitlačení okenního křídla k rámu
okna, jsou nastavitelné a snadno ovladatelné.
Vlastnosti dřevěných oken
Dřevo má vzhledem k poměrně nízké hustotě (600–850 kg/m3), nízký součinitel tepelné
vodivosti ( = 0,12–0,43 W/m·K). Je to dáno jeho strukturou tvořenou jednotlivými
anatomickými elementy, kdy do meze nasycení buněčných stěn obsahují lumeny buněk
jen vzduch, který zvyšuje jeho tepelně izolační schopnosti a pozitivně ovlivňuje
i zvukově izolační vlastnosti.
Nevýhodou dřeva je nutnost ochrany před působením povětrnostních vlivů a UV záření
např. aplikací vhodného ochranného nátěru, který je nutno v průběhu životnosti okenní
konstrukce obnovovat. S tím jsou spojené vyšší náklady na údržbu okenních konstrukcí,
v porovnání např. s okny vyrobenými z hliníku nebo umělých hmot. Výhodou však
může být možnost při této údržbě zvolit jiné barevné ztvárnění, čímž lze změnit celkový
vzhled obvodového pláště budovy dle aktuálních módních trendů.
Ve stručnosti lze charakterizovat přednosti dřevěných oken vůči ostatním materiálovým
bázím okenních konstrukcí do těchto bodů:
dřevěná okna vytvářejí přirozené a harmonicky laděné konstrukce
a to jak z vnější tak i vnitřní strany;
29
mohou být vyrobena v podstatě ve všech možných tvarech, profilaci
a velikostech podle přání zákazníka;
dřevěná okna lze různě barevně ztvárnit a přizpůsobit je tak celkovému
architektonickému řešení fasádní plochy budovy;
na rámech dřevěných oken nedochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti (páry)
ani k jejímu namrzání, což zvyšuje pohodu užívání interiéru budovy;
dřevěná okna s použitím izolačního dvojskla nebo trojskla splňují současné
tepelně technické požadavky, akustické požadavky a požadavky na spárovou
průvzdušnost, vodotěsnost;
dřevěná okna splňují požadavky z hlediska působení tlaku větru a přitom mají
menší hmotnost než např. okna plastová nebo hliníková;
dřevo vlivem chladu a tepla nemění své fyzikálně mechanické vlastnosti;
dřevěná okna mají ověřenou a při pravidelné údržbě dlouhodobou životnost;
okenní konstrukce ze dřeva lze snadno opravit popř. vyspravit;
dřevo je tuzemská surovina, která neustále dorůstá a je ekologicky nezávadným
a snadno dostupným materiálem pro výrobu oken.
Charakteristika dřevěných oken
Materiál
Okna a dřevěné krycí lišty se vyrábějí ze smrkového, jedlového, borového nebo
modřínového dřeva. Při použití smrkového nebo jedlového dřeva na vnější části je
vhodné dřevo napustit vhodným fungicidním napouštědlem. Časté je také použití
dubového dřeva. To má vysokou trvanlivost, ale důsledkem vyšší objemové hmotnosti
dochází ke snížení tepelně technických vlastností.
Novinkou je použití tepelně upraveného dřeva (Thermowood). Jedná se o nový druh
materiálu s inovovanou strukturou dřeva dosaženou tepelnou a vlhkostní úpravou, která
pozitivně ovlivňuje nejen trvanlivost, ale i další fyzikální a mechanické vlastnosti (viz.
obr. 12).
Okna s použitím tohoto materiálu se dokončují olejem. Jedná se o ekologické
a bezúdržbové provedení.
Provedení
Dřevěná okna se vyrábějí z hlediska konstrukce jako jednoduchá, zdvojená nebo dvojitá
s různými kombinacemi izolačních skel, které jsou dány povětrnostními podmínkami
jednotlivých lokalit či zemí.
Jednoduchá okna
Příklad možné konstrukce jednoduchého okna je zobrazen na obr. 13 a v tab. 10 jsou
uvedeny nejčastější profilace jednoduchých dřevěných oken.
30
Tab. 10: Nejčastější profilace jednoduchých oken
Zkratka profilu Nejmenší tloušťka profilu Jmenovitá tloušťka
IV 68 66 68
IV 78 76 78
IV 92 90 92
Obr. 12: Moderní konstrukce okna s použitím tepelně upraveného dřeva (převzato z [19])
31
Obr. 13: Příklad konstrukce jednoduchého okna profilu IV-68 (převzato z [13])
Zdvojená okna
Zdvojená okna mají ve směru tloušťky stěny jednoduchý, nebo zdvojený rám a dvě
křídla vzájemně rozevíratelně spojená. Nesené křídlo může k nosnému přiléhat ze
strany exteriéru i interiéru.
Jedno křídlo zdvojených oken – zpravidla vnitřní, plní nosnou funkci. Druhé nesené
křídlo má funkci čisticí a může být i z jiného materiálu, např. z plastu nebo z kovu. [20]
1) Izolační dvojsklo či trojsklo s vrstvou měkkého pokovení částečkami kovu (soft coating), které
zajišťují odraz unikající tepelné energie oknem z místnosti zpět do místnosti. 2) Hermetické utěsnění izolačního skla dostatečnou vrstvou speciálního silikonového tmelu.
3) Termodistanční rámeček mezi skly vymezující polohu skel. Optimální šířka rámečku je 16 mm.
4) Křídlová okapnička z eloxovaného hliníku a koncovkami. Chrání nejvíce namáhané části okna
před klimatickými vlivy. 5) Zasklívací lišta s přesahem pro zakrytí spáry mezi rámem a lištou.
6) Středové těsnění po celém obvodu konstrukce.
7) Drážka pro celoobvodové kování s uzavíracími a bezpečnostními body po obvodu okna.
8) Rámová hliníková okapnice chrání nejvíce namáhané části okna před klimatickými vlivy a
pomocí speciálních koncovek s otvory pro aplikaci silikonu zamezuje průniku vody do konstrukce ve spodních rozích okna.
9) Dřevěné profily jsou z důvodu přilnavosti nátěrové hmoty z venkovní strany vybaveny
zaoblením hran v rádiusu 6 mm. 10)
Drážka pro osazení venkovního parapetu. 11)
Drážka pro osazení vnitřního parapetu. 12)
Druhé těsnění (na přání) zvyšuje zvukově izolační vlastnosti okna a omezuje vnikání teplého vlhkého vzduchu do vnitřní části okenní konstrukce.
13) Spodní teplý okraj rámu okna (na přání) zvyšuje tepelněizolační vlastnosti připojovací spáry a
prodlužuje životnost okna.
32
Tab. 11: Příklady typů zdvojených oken s uvedením tloušťky profilů
Zkratka
profilu
Vnější křídlo Vnitřní křídlo
minimální
tloušťka
jmenovitá
tloušťka
minimální
tloušťka
jmenovitá
tloušťka
DV 32/44 30 32 42 44
DV 44/44 42 44 42 44
DV 36/56 34 36 54 56
Moderní konstrukce zdvojených oken je možno provést s použitím izolačního dvojskla,
umístěného na vnějších křídlech v kombinaci s jednoduchým sklem na vnitřních
křídlech (viz obr. 14).
Obr. 14: Zdvojené okno s izol. dvojsklem na vnějším křídle a s jednoduchým sklem na vnitřním
křídle (zdroj Truhlářství František Doušek)
33
Dřevěná okna dvojitá (špaletová, kastlová)
Dřevěná dvojitá okna jsou doménou především starých domů. Jsou elegantní a díky
své propracovanosti nám připomínají ruční práci truhlářů především z minulosti.
Moderní konstrukce dřevěných dvojitých oken kombinují jednoduchá a izolačního skla,
posílená vzduchovou mezerou meziskelního prostoru o hodnotách 12–17 cm
(viz. obr. 15).
Provedení:
vnitřní i venkovní křídla otvíravá dovnitř,
vnitřní křídla otevíraná dovnitř, venkovní křídla otevíraná ven.
Špaletová okna (kastlová okna) se vyrábějí i s nadsvětlíkem či venkovními okenicemi.
Obr. 15: Ukázka moderního špaletového okna s kombinovaným zasklením izolačním dvojsklem
(vně) a jednoduchým sklem (uvnitř) (převzato z [21])
Konstrukce
Při výrobě moderních okenních konstrukcí musí být splněna následující kritéria:
Srážková voda dopadající na okenní konstrukci musí být bezprostředně
a kontrolovaně odvedena na vnější líc obvodové konstrukce stavby.
Musí být zamezeno výskytu míst, kde se hromadí voda nebo vlhkost, jakož
i kapilárním spárám – trhlinám.
Zasklívací polodrážky musí odpovídat normám a při použití izolačních skel
směrnicím a předpisům pro jejich zabudování.
Musí být zajištěna dlouhodobá funkčnost zabudovaného kování a spojů
konstrukce okna.
Z hlediska povrchové úpravy okenních profilů nátěry musí být hrany těchto
profilů upraveny (zaobleny) tak, aby byla zajištěna dostatečná tloušťka nátěru
těchto hran.
34
Popis jednotlivých zásad konstrukčního řešení:
Všechny vnější hrany rámu okna a křídla musí být zaobleny v poloměru
r 2 mm.
Je důležité, aby zaoblení navazovala v rovině na plochu jednotlivých rámů okna.
Vnější zešikmené plochy konstrukce rámů okna musí být zešikmeny k vnějšímu
líci okna pod sklonem 15 °.
Mezi vnější plochou rámu křídla a naléhávkou – polodrážkou slepého rámu
okna, jakož i ochrannou polodrážkou proti vlivům povětrnosti by měla být
mezera v šířce cca 1 mm.
Šířka odkapové drážky v rámu křídla nad svodnou ochrannou polodrážkou
z lehkého kovu proti vlivům povětrnosti by měla mít šířku 7 mm.
Vzdálenost – odstup jednotlivých těsnicích stupňů od sebe, to znamená těsnicího
stupně proti průniku dešťových srážek a těsnicího stupně proti průniku větru
by měl být 17 mm.
Styková plocha těsnicího stupně proti průniku větru v oblasti těsnění polodrážky
by měla být 12 mm.
Ochrannou polodrážku z lehkého kovu proti vlivům povětrnosti – dešti je třeba
na obou koncích uvnitř drážky utěsnit.
Rovněž je nutné utěsnit tuto ochrannou polodrážku ve spodní části plochy
v místech jejího ukončení.
Aby se zajistila vodotěsnost u dvoukřídlových okenních konstrukcí, je nutné dbát na to,
aby po celém obvodě křídla probíhalo těsnění v jedné rovině.
Způsoby spojování jednotlivých částí oken
Požadavek na těsnost a pevnost spoje je považován za dostatečný v případě, že:
u spoje provedeného čepováním – lícová část nemá větší tloušťku než 16 mm;
při spojování pomocí kolíků – je uspořádání takové, že podle šířky profilu
jsou kolíky situovány ve větším počtu na vnější straně;
u spojování na rybiny – jsou vnitřní rohy utěsněné, přičemž tento druh spoje
se může používat pouze na spojování rohů okenních konstrukcí.
Používané spoje jednotlivých částí oken:
Kolíkový spoj;
Jednoduchý čep s ozubem;
Spoj na pero a drážku;
Spoj roubováním;
Jednoduchý čep;
Dvojitý čep;
Křížový plát;
Spoj na čep a dlab;
Spoj na čep s ozubem;
Vložené pero s rybinou;
Spoje „eurovlysů“ na dvojitý čep.
U všech uváděných typů spojů je předpokladem celoplošné sklížení spojovaných částí.
35
Výtokové otvory
Konstrukce oken s otevíratelnými křídly kolem svislé osy musí být opatřeny v dolním
vlysu rámu nebo poutci sběrnou drážkou a výtokovými otvory pro odvod vody,
která může vniknout do konstrukce spárou mezi rámem a křídlem.
Počet a umístění otvorů se řídí šířkou výrobku a je uveden v technických normách.
Výtokové otvory se provádějí frézováním, dlabáním nebo vrtáním. Sklon výtokových
otvorů do vnějšího prostoru musí být nejméně 12 °.
Frézované, vrtané a dlabané otvory musí být povrchově upravené. Do vrtaných otvorů
musí být navíc vložena trubička z plastické hmoty nebo jiného vhodného materiálu
o minimálním vnitřním průměru 8 mm. Trubička musí být do dřeva zalepena vhodným
lepidlem, zamezujícím zároveň vnikání vody do dřeva.
Těsnění
Okna musí být ve styku křídla s rámem těsněna vhodným materiálem. U zdvojených
okenních konstrukcí mohou být dále těsněny stykové plochy vnitřního a vnějšího křídla.
Umístění a druh těsnění podrobně popisuje kapitola A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní
konstrukce.
Konstrukční kování
Konstrukční kování (závěsy, jazýčky, válečkové uzávěry, rozvory, rozpěry křídel,
spojky, pákové uzávěry apod.) musí plnit požadovanou funkci zejména při otevření,
zavření a dotěsnění křídel.
Druh kování a způsob osazení je určen technickými požadavky příslušného typu kování.
Technické požadavky pro výrobu, zkoušení a dodávání jednotlivých druhů kování se
řídí technickými předpisy jednotlivých druhů kování.
Vrchní kování
Vrchní (ovládací) kování je doplňujícím příslušenstvím konstrukčního kování. Vrchní
kování (půl olivy, olivy, kliky, rukojeti, úchytky apod.) se dodává:
1. z plastu,
2. ze slitin bílého kovu,
3. v kombinaci kovu a plastu,
4. z oceli,
5. z jiných materiálů.
Technické požadavky pro výrobu, zkoušení a dodávání vrchního kování se řídí
technickými normami jednotlivých výrobků.
Ochrana proti korozi
Konstrukční a vrchní kování a spojovací součásti viditelné po montáži musí být
povrchově upravené proti korozi. Provedení jednotlivých druhů povrchových úprav
musí splňovat požadavky stanovené příslušnými normami technických předpisů pro
jednotlivé skupiny kování.
36
Zasklení
Pro zasklívání dřevěných oken platí ustanovení normy ČSN 73 3440 – Sklenářské práce
stavební. Základní ustanovení.
Způsob zasklívání izolačními skly určuje technická dokumentace a příslušné pokyny
výrobce izolačních skel. Vlastnosti izolačních skel jsou podrobněji popsány v kapitole
A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti.
Povrchová úprava
Dřevěná okna se zpravidla upravují nátěrem. Venkovní nátěr se převážně skládá
z napouštěcího nátěru, základního nátěru a vrchního nátěru (emailu).
Povrchová úprava dřevěných krycích nebo zasklívacích lišt musí být shodná
s povrchovou úpravou oken, pokud není mezi dodavatelem a odběratelem dohodnuta
jiná úprava.
Při zasklívání do pryžových profilů nebo dřevěných lišt jsou polodrážky pro sklo
opatřeny úplným nátěrem. Po provedení povrchové úpravy nesmí být výtokové otvory
ucpány. Frézované nebo dlabané otvory musí být výrobcem opatřeny úplným nátěrem.
Plochy rámů, které jsou po osazení neviditelné, musí být výrobcem opatřeny
napouštěcím nátěrem a jedenkrát základní barvou.
Jakost povrchové úpravy se ověřuje takto:
tloušťka nátěru - musí být v souladu s hodnotou určenou technologickým
předpisem pro určitý výrobek a nátěrovou hmotu;
stupeň lesku - musí být po celé ploše rovnoměrný a odpovídat používané
nátěrové hmotě;
povrchová tvrdost nátěru musí odpovídat při předepsané vrstvě nátěrové hmoty
minimálně stupni 2;
stupeň přilnavosti musí dosahovat hodnoty 2.
Konečná povrchová úprava musí být souvislá bez povrchových vad. Vzhled povrchové
úpravy se posuzuje ze vzdálenosti 1 m a porovnává se s referenčním vzorkem.
Za povrchové vady se nepovažují:
Nevýrazná stopa charakteristických znaků technologie povrchových úprav
s použitím nátěrových hmot.
Dovoluje se viditelnost zajišťovacích hvězdičkových kolíků rohových spojů
a zajišťovacích kolíků závěsů zapuštěných v úrovni dřeva bez mechanického
poškození a bez tmelení.
Vystupující reliéf textury dřeva, zvláště u vodou ředitelných nátěrových hmot.
Viditelnost bezchybného délkového nastavení dřeva, u transparentních
a lazurovacích laků s podmínkou nastavení stejného druhu dřeviny a podobné
struktury dřeva.
Barevná odlišnost povrchu v závislosti na textuře dřeva.
Dovoluje se použití průmyslových spojovačů pro zajištění čepových spojů
umístěných ze strany mezi zdvojenými křídly (nikoliv však z viditelných stran)
zarážených mírně pod úroveň dřeva, bez tmelení.
Dovolují se vlasové trhlinky nátěru v rohových spojích rámů a křídel.
37
A7.2.1.2 Plastová okna
Vlastnosti plastových oken
Nejčastěji zmiňovaná přednost plastových oken spočívá v tom, že tyto typy oken
nepotřebují žádnou povrchovou úpravu a v průběhu celé své životnosti nevyžadují další
péči kromě omývání a čištění ploch, ošetřování kování, popř. výměnu vadného kování
nebo těsnění.
Tato okna také na základě vlastností materiálu, ze kterého jsou vyrobena, nepodléhají
hnilobě, nekorodují, jsou odolná proti vlivům povětrnosti.
Z plastových profilů lze vyrábět okna v jednotné koncepci daného systému jako ucelený
program se všemi běžnými způsoby otevírání křídel; kromě toho také různé typy dveří
včetně dveří balkónových a různá doplňující příslušenství.
Přednosti plastových oken vůči ostatním materiálovým bázím okenních konstrukcí lze
shrnout do následujících bodů [22]:
příznivý poměr ceny a užitkových vlastností,
velmi dobré tepelně izolační vlastnosti,
minimální požadavky na údržbu,
různé tvarové možnosti,
velký výběr dezénů a barevných odstínů.
Nevýhody plastových oken jsou dány vlastnostmi použitého materiálu, jde především
o následující:
obtížnou opravu poškozeného povrchu (rýhy, škrábance),
nižší tvarovou stálost oproti ostatním materiálovým bázím pro výrobu oken,
nízká hodnota modulu pružnosti (jen asi 20 % příslušné hodnoty jehličnatého
řeziva),
větší hmotnost okenních konstrukcí,
poměrně malá stabilita (tuhost před zabudováním do konstrukce stavby).
Po uplynutí jejich funkční životnosti je možné plastové okenní profily recyklovat
a použít znovu pro výrobu okenních konstrukcí. V současné době však není vytvořen
systém, který by zaručil, že většina vyrobených oken bude recyklována.
Vlastnosti profilů z PVC používaných pro výrobu oken
Chemická odolnost
Příslušné zkoušky chemické odolnosti provádějí sami výrobci plastových profilů
a jejich výsledky uvádějí v technické dokumentaci.
Uváděné profily vykazují chemickou odolnost vůči:
převážné většině anorganických kyselin;
zásadám a solným roztokům;
plynům a celé řadě organických sloučenin jako jsou tuky, oleje, alifatické
uhlovodíky, prací prostředky, voda, apod.
38
Hořlavost
Profily z PVC používané k výrobě plastových okenních konstrukcí musí být
charakterizovány jako těžce hořlavé a samozhášivé. Tato vlastnost plyne z chemického
složení základní směsi; dosahuje se přidáním určitých komponentů a v průběhu
životnosti okna se nemění.
Teplotní roztažnost
Koeficient délkové roztažnosti nemůže být přímo aplikován pro posouzení roztažnosti
extrudovaných profilů, neboť tato hodnota se měří na modelových zkušebních tělesech
plně prohřátých na stanovenou teplotu a je vlastně parametrem suroviny. Koeficient
délkové roztažnosti extrudovaných okenních profilů – zvláště pak v zabudovaném stavu
v soustavách rámů a křídel a po osazení do konstrukce stavby – je tedy nižší.
Dlouhodobá měření na oknech z PVC zabudovaných ve stavebních objektech ukázala,
že reálná hodnota délkového prodloužení okenního vlysu z PVC činí v průměru
2,0 až 2,3 mm na běžný metr profilu. Tato hodnota musí být náležitě zohledněna,
a to jak při konstrukčních pracích, tak i při vlastní výrobě okna.
Z praktického hlediska hraje v tomto smyslu značnou roli i barva profilu. Profily
světlých barev se ohřívají méně než profily tmavé. Měření provedená na zabudovaných
světlých oknech ukázala, že v závislosti na povětrnostních podmínkách může
být u světlých barevných odstínů dosaženo teplot cca 50 °C. Při stejných podmínkách
se okna vyrobená z vlysů tmavých barevných odstínů (antracit) na povrchu zahřála
na teplotu 75 °C.
Z hlediska konstrukce profilu se teplotní rozpínavost omezuje vytvořením
tzv. vícekomorových systémů, jejichž předřazené vedlejší komůrky působí jako tepelně
izolační ochranný štít.
Odolnost profilů z PVC vůči stárnutí
Odolnost profilů z PVC pro výrobu oken vůči stárnutí je otázkou použitého materiálu.
Jsou k dispozici hodnoty, získané z praxe po 15letém vystavení a používání oken.
Skutečností je, že použitý a v pravidelných intervalech přezkušovaný materiál neměnil
svou houževnatost.
Barevná stálost
Výrobky z tvrdého PVC jsou ve své hmotě homogenně probarveny. Oprýskání
barevného povrchu není u oken z PVC možné. Přesto však dochází, zejména u tmavých
odstínů, ke změnám barvy. Příčiny tohoto zbarvování jsou různé. Mohou spočívat
ve změnách zabudovaných stabilizátorů působením UV zářením nebo působením
chemických a fyzikálních vlivů. Výrobci profilů pro okna z PVC doporučují proto
používání bílého až světlešedého materiálu. Barevné směsi pro stavební prvky z PVC
způsobují v současné době ještě mnoho obtíží, i když se takové dílce již v praxi
ve vnějších fasádách stavebních objektů po delší dobu zkoušejí. Také u světlých profilů
dochází v dlouhodobějším měřítku vlivem UV záření a agresivních látek v ovzduší
ke změnám odstínů.
39
Tepelná vodivost
Tepelná vodivost plastových okenních profilů činí cca 0,16 (W/m.K). Protože
tato vlastnost je pro okno jako prvek vnějšího pláště budovy velmi důležitá, uvádí se
v kapitole A7.1.2 (tab. 4) ještě srovnatelné hodnoty ostatních materiálů používaných při
výrobě oken.
Z těchto hodnot plynou příznivé izolační vlastnosti PVC jako materiálu pro vnější plášť
budovy. Zatímco u oken z oceli a hliníku, bez přerušeného tepelného mostu, je ve velmi
krátké době stejná teplota jak na vnější, tak i na vnitřní straně okenních vlysů,
u plastových okenních vlysů je za předpokladu rozdílné vnější a vnitřní teploty znatelný
teplotní spád. U vícekomorových systémů je i za extrémních podmínek prakticky
vyloučena kondenzace vodních par.
Modul pružnosti
Modul pružnosti okenních profilů z PVC s průměrnou hodnotou 2500 MPa
je ve srovnání s běžně používanými stavebními hmotami relativně nízký. V porovnání
s modulem pružnosti rostlého borového dřeva je modul pružnosti PVC asi
4 krát až 5 krát menší. Tato vlastnost se projevuje nepříznivě a musí být brána v úvahu
při konstrukčním návrhu okna.
Nasákavost
Nasákavost plastových okenních profilů je nepatrná. Z hlediska stavební praxe nemá
žádný význam.
Opracovatelnost
Profily se dají poměrně snadno spojovat do sestav křídel a rámů. Pomocí vhodných
opatření se dosáhne toho, aby povrchové plochy spojovaných míst měly po provedeném
spojení původní vzhled. Po ukončení technologického opracování – jako např. řezání,
vrtání, svařování, začištění svárů – se nesmí na povrchu projevit změna barvy nebo
jakékoliv jiné poškození. Při výrobě plastových oken se využívá vlastností, které
poskytuje PVC jako materiál, zejména snadná opracovatelnost.
Konstrukce plastových oken
Plastové profily používané pro výrobu okenních rámů a křídel nemají obvykle ze
statického hlediska dostatečnou tuhost a dochází u nich vlivem zatížení větru
k deformacím. Proto je nutné tyto profily vyztužit ocelovými tenkostěnnými profily.
Tyto výztuhy se v rozích nespojují. Toto vyztužení ocelovými profily ovšem ovlivňuje
nepříznivě tepelně-technické vlastnosti plastových okenních profilů.
Pro okenní konstrukce se používají různě tvarované a vyztužené profily PVC.
Charakteristickým znakem prostorového tvarování nebo také geometrie průřezu profilu
PVC pro okenní konstrukce je tvar a počet komor.
Počet komor, jejich uspořádání a celková konstrukce profilu velmi výrazně ovlivňuje
celkové mechanické a tepelně technické vlastnosti plastového okna.
40
Provedení
Vícekomorové profily se vyznačují odvodňovací komorou umístěnou na straně
přivrácené k vnějšímu prostředí, střední komora slouží pro instalaci výztužného profilu,
který zabezpečuje tuhost rámového a křídlového okenního profilu. Další komory jsou
umístěny na interiérové straně profilu. Tento vícekomorový systém profilů splňuje
současné tepelně technické požadavky kladené na okna. Pro stanovení počtu komor je
rozhodující počet vzduchových mezer ve směru osy interiér – exteriér.
Okna z plastových profilů se vyrábějí v různých typech a provedeních.
Rovněž způsoby otevírání, použité kování a zasklívání jsou v podstatě stejné jako
u oken dřevěných. Pro okna plastová platí rovněž stejné normativní požadavky na jejich
funkčnost a odolnost proti povětrnostním vlivům.
Odvodnění a odvětrávání polodrážky pro uložení zasklívací tabule
Při uplatnění tzv. suchého zasklívání za použití těsnicích profilů je bezpodmínečně
nutné, aby byla polodrážka pro uložení tabule skla odvětrávána a odvodněna.
Vzhledem k neregulovatelnému přítlaku zasklívací lišty k těsnicímu profilu skla
se dá očekávat, že dešťová voda hnaná větrem pronikne pod zasklívací tabuli.
Nashromážděná voda nemůže sice způsobit hnilobu jak je tomu např. u dřevěného okna,
ale i pro izolační dvojsklo a jeho utěsnění po okrajích je velmi důležité, aby zasklívací
polodrážka byla suchá.
Při odvodnění a odvětrávání jde o to, aby bylo vytvořeno pokud možno neviditelné
propojení mezi vnější atmosférou a dolní částí polodrážky. Při odvětrávání není
důležité, které stěny se provrtávají nebo profrézují. U odvodnění se ale musí dbát na to,
aby hlavní vnitřní komora s výztuhou nebyla používána pro odtok vody. Jinak
by docházelo ke korozi vyztužujících profilů. Z tohoto hlediska jsou výhodnější
vícekomorové okenní profily, které mohou pro odtok vody využít odvodňovací komory
na vnější straně profilu.
Vyztužení profilů zesilujícími vložkami
Pevnost v ohybu je u plastových profilů podstatně menší, než je tomu u vlysů dřevěného
okna. Proto je nutné tyto profily ze statických důvodů zesílit – vyztužit ocelovými
profily tak, aby při působení tlaku větru měly dostatečnou tuhost a nedocházelo k jejich
průhybu.
Pro tento účel se používají běžně vyráběné pozinkované ocelové nebo hliníkové profily
normovaných rozměrů o tloušťce stěny 1,5 až 3,0 mm.
Délka vyztužujících prvků má činit asi 90 % celkové délky vyztužovaných profilů. Proti
posunutí uvnitř profilu se tyto vyztužovací prvky zajišťují podle potřeby ještě šrouby.
Závěsy je nutno přišroubovat ve všech příslušných otvorech do vyztužující vložky
uvnitř dutiny plastového profilu. Pro snadnější zasouvání ocelových výztužných prvků
do komory profilu mají jejich vnitřní plochy žebrovité výstupky, na které výztuha
naléhá.
Pro vyztužení profilů je třeba použít pouze rovných a nedeformovaných kovových
profilů.
41
Spojování oken do sestav
Pro spojení oken do sestav několika vedle sebe umístěných oken mají téměř všechny
systémy na příslušných stranách rámových vlysů různě řešené drážky a ozuby pro
zasunutí speciálních spojovacích profilů. Systémy jsou dodatečně zajištěny šrouby.
A7.2.1.3 Hliníková okna
Okna na bázi lehkých slitin hliníku se používají převážně pro náročná aplikační použití
a společné prostory s velmi vysokou frekvencí používání nebo náročnými
povětrnostními podmínkami, což je dáno především dlouhou životností, vysokou
pevností a odolností proti nešetrnému zacházení. Často jsou používány u významných
objektů občanského zaměření, jako jsou banky, správní budovy, prosklené fasády,
zimní zahrady apod. Vyznačují se vyšší cenou okenních konstrukcí v porovnání s okny
vyrobenými na bázi dřeva nebo plastovými okny.
Co se týče rozsahu aplikací, pak z celosvětového hlediska se projevuje pokles těchto
typů okenních konstrukcí, který je dán tendencí snižování energetické náročnosti jak
v oblasti výroby oken, tak i z hlediska jejich aplikačního použití.
Okna z hliníkových slitin jsou používána velmi často jako kompletizovaný prvek
u lehkých obvodových plášťů budov.
Vlastnosti hliníkových oken
Okna z hliníkových slitin mají i přes zmiňované skutečnosti z hlediska energetické
náročnosti při výrobě a vysoké ceny oproti ostatním materiálovým bázím okenních
konstrukcí celou řadu výhod, tyto tvoří především:
nízká hmotnost profilů,
dostatečná pevnost a stabilita,
chemická odolnost a stálost,
vysoká odolnost v místech s velkou frekvencí užívání,
dlouhodobá životnost bez nutnosti renovace.
Charakteristika okenních konstrukcí na bázi lehkých slitin hliníku
Materiál
Hliníkové okenní profily nelze používat bez dokonalé tepelné izolace, neboť představují
velké tepelné mosty, způsobené vysokým součinitelem tepelné vodivostí (cca
237 W/m·K). To jednak nepříznivě ovlivňuje energetickou náročnost budovy z hlediska
vytápění, ale především pak hrozí zvýšené nebezpečí kondenzace vodních par
na vnitřním povrchu okenních profilů, která negativně ovlivňuje celkovou pohodu
užívání stavby a může vést k dalším projevům závad v oblasti celkové konstrukce okna.
Na základě těchto skutečností musí být profily z lehkých slitin hliníku používané
pro okenní konstrukce dostatečně tepelně izolovány, aby k výše uvedeným jevům
nedocházelo.
42
Povrchová úprava
Povrchová plocha profilů je vystavena působení horké páry za účelem její dokonalé
homogenizace. Barevná úprava se provádí různými metodami např. máčením,
elektrolýzou ve dvou intervalech nebo anodickou oxidací (eloxované povrchy). Touto
elektrochemickou metodou úpravy povrchu lze získat jak metalický lesklý povrch
profilů okenní konstrukce, tak i různě barevné odstíny od stříbrného až po černý.
Takto provedená povrchová úprava se vyznačuje:
značným leskem,
skelnou tvrdostí,
odolností proti obrusu,
světelnou, korozní a povětrnostní stálostí.
Minimální tloušťka vrstvy pro vnější povrch je stanovena hodnotou 20 , pro vnitřní
povrch postačí 10 .
Mimo metodu anodické oxidace lze pro barevné úpravy povrchu profilů z lehkých slitin
hliníku používat i průmyslové lakování nebo nanášení povrchové vrstvy z umělé hmoty.
Výhodou těchto systémů povrchové úpravy je, že je možné provádět opravy
mechanického poškození povrchové úpravy rámů v případě jejich poškození
při manipulaci s okenní konstrukcí. Uváděné nátěrové úpravy se nanáší buď v jedné,
nebo ve dvou vrstvách. V daném případě se jedná o nátěrové hmoty na bázi akrylátu,
nebo polyuretanu. Tloušťka nátěrové vrstvy by se měla pohybovat od 30 do 60 .
Konstrukce hliníkových oken
Tepelná izolace
Provedená tepelná izolace hliníkových profilů okna musí zamezit vzniku tepelných
mostů a tvorbě kondenzace. Po provedení dokonalé tepelné izolace profilů rámu okna
tyto vykazují větší hodnotu tepelně izolačních vlastností než izolační tabule zasklení.
Vlastní tepelná izolace rámů okenních konstrukcí z lehkých slitin hliníku
je realizovatelná v zásadě těmito způsoby:
vyplněním rámových profilů okna tepelně izolačním materiálem (PUR pěnou),
přerušením tepelného mostu rozdělením profilu rámů na dva konstrukční prvky
staticky vzájemně spojené spojovacími elementy z umělých hmot. Toto spojení
obou konstrukčních částí okenního rámu je realizováno v úrovni osazení
okenního křídla a má za účel přerušení tepelného mostu, tj. vzájemné termické
oddělení obou konstrukčních částí rámu okna a křídla. V daném případě vnitřní
část rámu okna přebírá nosnou funkci, kování okna a vnější část rámu přebírá
těsnící funkci.
Co se týká aplikačních částí obou těchto izolačních systémů rámů oken a křídel
z lehkých slitin hliníku, pak v současné době je více používán systém dělených rámů
okenních konstrukcí. Výhodou tohoto systému je v podstatě jednoduché konstrukční
řešení - eliminace tepelných mostů; a dále skutečnost, že je možné obě části děleného
okenního rámu okna různě barevně pojednat.
Konstrukčních variant oken z lehkých slitin hliníku s rozdělenými okenními rámy
termickou vložkou zabraňujících vzniku tepelných mostů je celá řada.
43
A7.2.1.4 Kombinovaná okna
Účelem a smyslem oken kombinovaných materiálových bází je využít optimálních
vlastností jednotlivých materiálů používaných pro výrobu oken – pro konstrukci okna,
u kterého by se tyto optimální vlastnosti jednotlivých materiálových bází vzájemně
sloučily a doplňovaly. Vzniká tak okenní konstrukce, která svými funkčními
a uživatelskými vlastnostmi předčí jednotlivé základní materiálové báze oken.
Pro okna kombinovaných materiálových bází se používají tyto základní kombinace
materiálů:
dřevo-hliník,
dřevo-plast,
kov-plast.
Uváděné materiálové kombinace oken se vyrábějí v různých konstrukčních variantách
a provedeních.
Kombinovaná okna dřevo-hliník
Tato materiálová kombinace okna je velmi oblíbená především z toho důvodu, že
z hlediska povrchové úpravy okna vyžadují jen minimální údržbu po dobu až 50 let,
neboť ochranná část okna (rám z hliníkových slitin) vykazuje vysokou odolnost vůči
působení vlivů povětrnosti a má dokonalou barevnou stálost a dlouhou životnost.
Zároveň si okno zachovává přírodní charakter z interiérové strany (viz obr. 16).
Při této kombinaci materiálů se okno skládá ze dvou částí s odlišnými vlastnostmi:
a) Dřevěné okno
Tvoří nosný prvek okenní konstrukce, kde je situováno veškeré kování okna. Dřevo má
navíc vynikající tepelně izolační vlastnosti a spolu se svým vzhledem zajišťuje
příjemnou pohodu užívání v oblasti interiéru budovy. V neposlední řadě má z hlediska
výroby velmi dobré zpracovatelské vlastnosti.
b) Hliníková část
Tvoří ochrannou část dřevěné konstrukce, která chrání vlastní dřevěnou část okna před
působením vlivů povětrnosti. Je zde dosaženo dokonalé barevné stálosti a tato část
zajišťuje dlouhou životnost celého okna.
Na základě uváděných skutečností se jeví kombinace dřevěného okna jako nosného
konstrukčního prvku a jeho vnější obložení rámem z hliníkových slitin jako optimální
řešení, které chrání dřevěnou konstrukci okna před negativním působením vlivů
povětrnosti.
44
Obr. 16: Dřevohliníkové okno s izolačním trojsklem (převzato z [23])
Konstrukce kombinovaných dřevo-hliníkových oken
Při konstrukčním řešení kombinované materiálové báze okna je nutné zohlednit
skutečnost, že jak dřevo, tak i hliníková slitina má různé koeficienty tepelné roztažnosti.
Při nízkých hodnotách vlhkosti a vysoké vnější teplotě se dřevo smršťuje, ale hliníkové
slitiny nabývají na objemu – roztahují se. Naopak při vysoké vlhkosti a nízké teplotě
dřevo bobtná – nabývá na objemu a hliníkové slitiny obkladových rámů okna
se smršťují.
Tuto rozdílnost objemových změn dřeva a slitin hliníku vyvolanou působením
teplotních změn a vlhkosti prostředí je třeba zohledňovat u systémů spojování obou
materiálově rozdílných konstrukčních částí okna. Systémy spojení musí být tedy řešeny
tak, aby umožňovaly bez porušení jednotlivých konstrukčních částí eliminovat tyto
rozdílné objemové změny.
Dále je nutné zohlednit i skutečnost, že mezi konstrukční částí dřevěného okna
a obkladovou částí z hliníkových slitin je nutné ponechat vzduchovou mezeru, neboť
dřevo nesmí být, bez možnosti větrání touto obkladovou konstrukcí hermeticky
uzavřeno.
U systému okna kombinované materiálové báze může být řešeno spojení obou částí
okna, tj. jeho vnitřní dřevěné konstrukce a ochranného opláštění ze slitin hliníku kluzně
pomocí speciálních spojovacích prvků z umělé hmoty.
45
Kombinovaná okna kov-plast
Smysl této kombinace je buď ochrana ocelové konstrukce okna vůči vlivům povětrnosti,
nebo tepelná izolace okenní konstrukce popř. i ochrana okna z plastických hmot,
obkladem z lehkých kovových slitin, proti působení vlivů povětrnosti a zabezpečení
dlouhodobé životnosti okenní konstrukce. Zvláštní kombinací je pak konstrukce okna
např. s izolačním dvojsklem v plastové části, doplněná z vnější části hliníkovou
konstrukcí se samostatným zasklením.
Výhody materiálové kombinace hliník-PVC:
použití hliníkového profilu dává konstrukci okna nebo dveří značnou stabilitu,
kombinace profilu z PVC s PUR pěnou zajišťuje rámu okna nebo dveří dosažení
velmi dobrých vlastností z hlediska tepelné izolace,
stabilní hliníkový profil umožňuje vytvoření úzkých, elegantních a barevně
stálých okenních a dveřních konstrukcí,
vnější hliníkové části okenní nebo dveřní konstrukce lze podle libosti barevně
upravit eloxováním nebo barvením povrchu hliníkových profilů.
Konstrukce kombinovaných oken kov-plast
V případě této kombinace materiálové báze může být nosným (základním) prvkem
buď kovová konstrukce okna a doplňujícím ochranným prvkem plast (PVC nebo
polyuretan), nebo plastová část okna obložená eloxovanými hliníkovými profily pro
zajištění dlouhodobé barevnosti vnějšího povrchu okenní konstrukce.
Kombinovaná okna dřevo-plast
Jedná se o obdobný systém materiálové kombinace okna jako v případě kombinace
dřevo-hliník, pouze vnější opláštění je provedeno z plastu – PVC. Účel této materiálové
kombinace okna je v podstatě stejný, to znamená chránit dřevěnou konstrukci okna před
vnějšími vlivy povětrnosti.
Uváděný systém dosud nedoznal takového rozsahu uplatnění jako v případě kombinace
dřevo-hliník. Je to v podstatě mimo jiné dáno i skutečností, že s těmito systémy ochrany
dřevěných oken vůči vlivům povětrnosti nejsou dlouhodobé zkušenosti a není dosud
v plném rozsahu v praxi ověřena jejich životnost.
Konstrukce kombinovaných oken dřevo-plast
Dřevěné okenní konstrukce s obkladem vnějších ploch profily z tvrdého neměkčeného
polyvinylchloridu
Uzavřené extrudované profily z houževnatého neměkčeného PVC o tloušťce stěny
cca 2 mm se svařují do rámu a jako takové se osazují na vnější plochy dřevěných
okenních křídel a rámů. Nosnou funkci přebírá dřevěný vlys, obkladové profily z PVC
zabezpečují ochranu okenní konstrukce před vnějšími povětrnostními vlivy. Vzhledem
k rozdílné roztažnosti obkladu z PVC a dřevěné části okna vyžaduje tato materiálová
kombinace zvláštní způsob uchycení svařených obkladových rámů na dřevěných
vlysech.
46
Dřevěná okna vyrobená z vlysů oplášťovaných tvrdým neměkčeným polyvinylchloridem
Dřevěná vyprofilovaná jádra okenního nekonečného vlysu se potahují termoplastickým
způsobem tenkým pláštěm z tvrdého PVC o tloušťce cca 1,5 mm. Potažený nekonečný
vlys se krátí na délky cca 5,5 m, z nich se pak na pokos vykracují dílce okenních křídel
a rámů. Pláště těchto vlysů se pak svařují, přičemž rohové spojení je dodatečně
zajištěno mosazným šroubem, jdoucím kolmo na plochu pokosu.
A7.2.1.5 Střešní okna
Současné tendence v oblasti výstavby charakterizuje snaha o maximální využití
podkrovních prostor pro bydlení. Je to v podstatě dáno skutečností, že se v oblasti
bytové výstavby ustupuje od konstrukce rovných střech a používají se konstrukce
střech, které se vyznačují používáním různých druhů krovu, které umožňují instalaci
bytových prostor v oblasti střešní konstrukce – podkroví. V daném případě se jedná
o střešní konstrukce se šikmými střešními rovinami sedlových, pultových, valbových
popř. mansardových střech. Pro zabezpečení obytné funkce těchto prostor je nutné
zajistit jejich denní osvětlení a možnost větrání.
Tyto požadavky jsou obdobně jako v případě typických obytných místností v bytových
domech zajišťovány instalováním okenních konstrukcí i v těchto podkrovních
prostorách. Vzhledem k tomu, že jsou používány šikmé střešní konstrukce, používá se
pro osvětlení podkrovních místností převážně střešních oken zabudovaných do těchto
šikmých rovin konstrukce střechy. Dále je možné používat pro osvětlení podkrovních
místností i oken situovaných do střešních vikýřů nebo lodžií, popř. se okno zapustí do
konstrukce střechy tak, aby bylo ve svislé poloze.
Okna situovaná ve střešní konstrukci ve svislé poloze, to znamená okna vikýřů, lodžií
nebo okna zapuštěná ve střešní konstrukci ve svislé poloze se v podstatě neliší od oken,
která jsou zabudována do typických obytných místností v jednotlivých podlažích
bytových domů.
Pro jejich instalaci v oblasti podkroví je však nutné provádět ve střešní konstrukci
stavební úpravy většího rozsahu, které umožňují jejich zabudování ve svislé poloze
(vikýře, lodžie, arkýře apod.). Příklady možnosti instalace střešních okenních konstrukcí
v oblasti podkroví jsou znázorněny na obr. 17.
47
Obr. 17: Typy střešních oken zabudovaných v konstrukci střechy (převzato z [24])
Charakteristika střešních oken
Z hlediska dokonalého prosvětlení obytných prostor situovaných v oblasti podkroví
střešní konstrukce se střešní okno jeví jako nejvhodnější. Je to v podstatě dáno
skutečností, že se zvětšujícím se odklonem okenní konstrukce od svislé polohy ve
směru k zešikmené ploše zastřešení se zvětšuje množství prostupu světla. Světlo se
do těchto prostor snadněji dostává, promítá se zde i jas oblohy a možnost výhledu na
oblohu a dále i minimální plocha ostění, která způsobuje jen nepatrné zastínění.
Aby byl v obytných prostorách zajištěn dostatek světla, doporučuje se použít takový
rozsah střešních oken, aby jejich celková plocha zasklení činila minimálně 7 až 10 %
podlahové plochy dané obytné místnosti.
Ideální prosvětlení podkrovních prostor se získá, když se střešní okna umístí na obou
stranách šikmé střešní konstrukce. Střešní okna nejsou vhodná pro malé sklony
zastřešení a do horských oblastí, kde se v zimním období vyskytuje značné množství
sněhu. Za minimální sklon střechy, kdy střešní okna mohou být ještě použita,
se považuje sklon 15 °. Z hlediska otevírání bývají tato okna buď výklopná, nebo
kyvná.
S ohledem na zajištění možnosti čištění těchto oken je jejich otevírání řešeno kombinací
výklopného a otočného systému otevírání s možností otočení okenního křídla o 180 °.
48
Pro zhotovení střešního okna se ve většině případů používá dřevo v kombinaci
s eloxovanými hliníkovými lištami – vnějším lemováním, které chrání vlastní dřevěnou
konstrukci okna před vlivy povětrnosti. Pro výrobu dřevěných střešních oken se používá
dřevo borovic nebo smrků, které se impregnuje příslušnými impregnačními prostředky
proti působení biologických škůdců dřeva. Kromě dřeva je možné používat pro výrobu
střešních oken i kombinaci jednotlivých materiálových bází např. dřevo-hliník apod.,
pro výrobu střešních oken se používá i plastů.
Pro zasklení střešních oken je používáno izolační dvojsklo nebo trojsklo. Pro ochranu
vnitřních prostorů před slunečním zářením se používají buď rolety, nebo žaluzie
v různých barevných odstínech.
Pokud porovnáme střešní okno s vikýřovým oknem z hlediska průniku světla, pak
střešní okno zabudované do šikmé konstrukce střechy na základě získaných poznatků
propouští o 30 až 40 % více světla než okno vikýřové nebo jiné okno situované v oblasti
střechy ve svislé poloze.
Použitá velikost střešního okna je odvislá od velikosti místnosti a dále pak v případě
jeho osazování do již hotového zastřešení od vzdálenosti jednotlivých krokví od sebe.
V podstatě je však možné osadit střešní okno i po určitých úpravách krovu – použití
výměn v případech, kdy rozměry okna překračují vzdálenosti jednotlivých krokví
od sebe.
Vlastnosti střešních oken
Více světla
Střešní okna zaručují o 30–40 % vyšší proslunění místnosti než vikýřová okna stejné
velikosti. Umožní optimální využití denního světla k prosvětlení jakékoli podkrovní
místnosti. Takto řešená střešní okna také umožňují lepší využití podkrovního prostoru.
Ochrana před povětrnostními vlivy
Střešní okna sledují sklon střechy. Jsou oplechována speciálním lemováním, které k nim
přiléhá. V případě bezchybné instalace zaručuje konstrukce lemování bezpečný odvod
dešťové vody a navíc nevyžaduje žádnou údržbu.
Funkční požadavky kladené na střešní okna
Funkční požadavky kladené na střešní okna jsou v podstatě stejné jako u klasických
okenních konstrukcí osazovaných ve vertikální poloze do obvodových plášťů
stavebních objektů. Střešní okna jsou ve většině případů jednoduché konstrukce
zasklené izolačním dvojsklem nebo trojsklem. Vyskytují se však i zdvojené konstrukce
střešních oken, které musí být řešeny tak, aby umožňovaly čištění jednotlivých křídel
okna.
Vzhledem k nadměrným tepelným ziskům v letním období a pro zabránění průniku
slunečního záření do vnitřních prostor bývají střešní okna vybavena stínícím zařízením
(roletou, žaluzií, venkovní markýzou apod.).
Zdroj tepla by měl být vždy umístěn pod oknem, aby bylo umožněno obtékání okenní
tabule teplým suchým vzduchem, čímž se podstatně sníží riziko kondenzace vlhkosti.
49
Pro zajištění ideálního proudění vzduchu je nezbytné provést ostění nad oknem
horizontálně a pod oknem vertikálně.
A7.2.2 Dveře
Dveře patří mezi základní konstrukční prvky budov, vyplňující a uzavírající průchodní
otvory ve stěnách (příčkách) budov.
Základní funkcí dveří jako otvorové výplně budov je:
komunikační, případně i vizuální spojení dvou prostorů,
vzájemné oddělení prostorů se stejným nebo různým klimatem, s různými
požadavky na prostředí v závislosti na využití prostorů a jejich uzavření nebo
uzamčení.
Z rozdílnosti požadavků a vlastností prostorů vyplývá různorodost a variabilnost
konstrukčního řešení dveří. Dveře jsou ohraničené podlahou nebo prahem, ostěním
nebo nadpražím. Přední strana dveří je ta strana, na kterou se otevírá křídlo dveří, zadní
strana je ta, na kterou se křídlo zavírá. U kyvných dveří se strany nerozlišují. [22]
A7.2.2.1 Charakteristika dveří
Obecné požadavky a kritéria kladené na dveře
Dveře mají zabezpečit následující funkce přispívající k pohodě a bezpečnosti využití
obytných prostorů:
estetická,
fyzikální a mechanická,
statická,
tepelně-technická,
akustická,
bezpečnostní,
protipožární.
Kombinace těchto požadavků umožňuje vytvoření sortimentu dveří buď s širší
použitelností, nebo dveří na konkrétní účely. Při stanovení požadavků se proto musejí
vzít do úvahy souvislosti mezi funkčními, estetickými a ekonomickými hledisky, což
umožní vytvořit vhodné optimální řešení konstrukce dveří.
Primární požadavky na dveře zásadně ovlivňují konstrukční a mechanické vlastnosti
dveří. Jsou to zejména požadavky statické, mechanické, akustické, tepelně-izolační,
bezpečnostní a protipožární. Sekundární požadavky obvykle vyžadují vlastnosti
související s povrchovou úpravou dveří.
Někdy se na dveře kladou vyšší požadavky, a to při vytvoření speciálních dveřních
konstrukcí, jako jsou například dveře protipožární, akustické, bezpečnostní apod. [9]
50
Základní rozdělení dveří
Rozdělení dveří podle umístění a funkce
Z hlediska použití a základní charakteristiky dveří se dveře dělí na:
Dveře vnitřní:
o Uzavírají průchodní otvor ve vnitřních stěnách budov (vstupní do bytu, mezi
jednotlivými místnostmi apod.).
Dveře vnější (vchodové):
o Uzavírají průchodní otvor v obvodových stěnách budov.
o Vstupní dveře do domu mají zesílenou konstrukci a jsou přizpůsobeny
k použití ve venkovním prostředí (odolnost proti povětrnostním vlivům).
Dveře speciální (použití pro speciální účely, např. bezpečnostní, protipožární
atd.).
Rozdělení dveří podle polohy závěsů:
Levé:
o při pohledu na otočné dveřní křídlo ze strany závěsů jsou závěsy vlevo,
Pravé:
o při pohledu na otočné dveřní křídlo ze strany závěsů jsou závěsy vpravo.
Rozdělení dveří podle počtu křídel:
Jednokřídlové (jedno pohyblivé křídlo),
Dvoukřídlové (dvě pohyblivá křídla),
Vícekřídlové.
Rozdělení dveří podle způsobu otevírání:
otočné (dovnitř nebo ven otevíravé):
o křídla jsou zavěšena na závěsech, které jsou na stojkách zárubně nebo ve
zdivu, otáčí se ve vertikální rovině,
kyvné:
o křídla mají zavěšena pružinovými závěsy na stojkách zárubně, otevírají se
vertikálně oběma směry,
posuvné:
o zavěšená křídla se pomocí kladek na horním vedení posouvají do strany
rovnoběžně se stěnou,
skládací:
o jsou zpravidla vícekřídlové,
o jednotlivá křídla se skládají do strany dveřního otvoru,
vyklápěcí:
o otáčí se dle horizontální roviny (nejčastěji vrata garáží, přístřešků apod.),
turniketové (otáčecí):
o otáčejí se kolem střední osy v prostoru vymezeném kruhovým ostěním,
teleskopické:
o jednotlivé díly se od nejužšího po nejširší zasouvají do sebe,
roletové:
o jednotlivé díly se natáčejí na svislou nebo vodorovnou osu,
51
speciální:
o dle speciálního určení.
Hlavní části dveří
Dveře tvoří pevná nosná nebo vodicí konstrukce zárubně, pohyblivé křídlo, práh,
kování, těsnění a různé prvky závislé na funkci dveří.
Dveřní křídla
Mobilní část dveří zhotovená z různých materiálů v závislosti na funkci a požadavcích
kladených na dveře. Jiné dveřní křídlo se navrhne do obytných prostorů, jiné pro
vchodové dveře do bytu, vedlejších prostorů nebo do prostorů s velkým provozem.
Dveřní křídla se vyrábějí v různých šířkách. Volba šířky dveří záleží na množství lidí,
kteří jimi projdou a také na velikostí dopravovaných předmětů.
Konstrukce dveřního křídla se dělí na [9]:
Rámovou s různou výplní a opláštěním:
o Rám je nosný, výplň se může podílet na vyztužení a vylehčení křídla.
Deskovou:
o Sbíjené dveřní křídlo, laťované, celoprosklené, tvoří pevnou desku ve své
rovině.
Rámová dveřní křídla
Rám dveřního křídla musí v závislosti na funkci dveří, jejich hmotnosti a zatížení
zabezpečovat statické požadavky kladené na dveře, přenášet hmotnost a zatížení
dveřního křídla do zárubně, vyztužovat dveřní křídlo. Konstrukční řešení rámu
dveřního křídla musí na minimální míru omezovat objemové změny vlivem teploty
a vlhkosti (u dřevěných křídel). Proto se řeší jeho stabilizace. Ta je řešena speciálně
upravenými profily, které se umísťují v místech maximálního zatížení (ve svislých
prvcích rámu) nebo po celém obvodu rámu. Stabilizační profily se vytvářejí pomocí:
lamelových profilů,
lamelových profilů vyztužených hliníkovými plechy,
přídavných dřevěných profilů,
ocelových nebo hliníkových profilů.
U vnitřních křídel dveří bez speciálních požadavků se dveřní křídlo řeší jen s běžným
rámem a ukončujícím profilem. Jestliže je výplň dveřního křídla pevná, používá se
pouze ukončující profil. Klasické masivní dřevěné rámy vyžadují kvalitní a dobře
vysušené dřevo, pro masivní rámy se v současnosti uplatňují lamelované profily.
Rámové vlysy jsou spojeny čepováním nebo kolíkováním. Čepy vodorovných vlysů
procházejí celou šířkou svislých vlysů.
Typická je jejich rámová konstrukce, která se skládá z následujících dílů:
svislé vlysy,
vodorovné vlysy,
sloupky a poutce,
výplně,
52
kování,
zasklívací lišty.
Vyrábějí se jako:
rámové s výplní,
rámové celoprosklené,
rámové s výplní a částečně prosklené.
Zárubně
Zárubeň tvoří rám pevně umístěný ve zdi ohraničující otvor dveří a spojující konstrukci
dveří se stěnou. Tvoří nosnou nebo vodící část dveří. Slouží ke kotvení závěsů dveřního
křídla, k těsnění dveřního křídla a k jeho přesnému dosednutí v zavřené poloze.
Tvarování zárubně musí umožňovat plynulý přechod lidí a uzamykání dveřního křídla.
Zárubeň je tvořena následujícími částmi:
svislé vlysy,
nadpraží,
prahová spojka,
závěsy, protiplech,
obložky (pokud je obložková nebo tesařská zárubeň).
Podle druhu konstrukce rozlišujeme zárubně:
Rámové:
o Používají se pro vnější (vchodové) dveře, pro vnitřní otevírací a kyvné dveře,
rámové příčky a dělicí stěny. Zárubeň může mít polodrážku, pro kyvné dveře
může být bez polodrážky.
o Usazují se před zhotovením omítek nebo po něm a to do rovného nebo
zalomeného ostění.
Fošnové,
Obložkové zárubně,
Skládané, montované:
o Tvořené dvěma částmi, s možnosti osazení na různou tloušťku zdiva,
Tesařské:
o stojky, nadpraží a práh z hranolů šířky 80 mm (příp. dle šířky stěny), stojky
jsou do nadpraží a prahu začepované, polodrážka je vytvořena obložením,
Tyčové:
o Skládají se na stavbě z deskových lamelových prvků s dýhou z venkovní
strany, umožňují změnu hloubky zárubně, osazují se po dokončení
povrchových úprav.
Plastové,
Kovové:
o Zárubně ocelové nebo na bázi slitin hliníku se uplatňují především u vnitřních
dveří, u venkovních dveří se používají zárubně s přerušeným tepelným
mostem.
o Ocelové lisované zárubně se osazují před zděním stěny do stěn se šířkou max.
150 mm, při větší šířce stěny je třeba vytvořit niku.
Kovové skládané:
53
o Sestaveny ze dvou nebo více částí, montují se po dokončení povrchových
úprav, uplatňují se u vnitřních dveří.
Z různě kombinovaných materiálů,
Atypické.
Podle použitého materiálu se zárubně dělí na:
Ocelové,
Dřevěné,
Hliníkové,
Plastové,
Kompozitní.
Podle způsobu těsnění:
S těsněním v polodrážce,
Bez těsnění.
A7.2.2.2 Vchodové dveře
Uzavírají průchodní otvor v obvodových stěnách budov. Vstupní dveře do domu mají
zesílenou konstrukci a jsou přizpůsobeny k použití ve venkovním prostředí (odolnost
proti povětrnostním vlivům).
Dveřní křídlo je vlastně sendvičová konstrukce z materiálů s různým difuzním
odporem. Zejména venkovní nátěry dveří mají z důvodu ochrany před povětrnostními
vlivy velký difuzní odpor, což může způsobit hromadění vodních par v konstrukci
dveří. Tomu se dá zabránit umístěním parotěsné zábrany na straně interiéru. Difuzní
odpor materiálu, ze kterého je vyrobeno dveřní křídlo, musí klesat směrem do exteriéru.
Parotěsnou zábranu může tvořit spojitý nátěr, lepenka, rozličné fólie. Jejich použití
závisí na difuzních vlastnostech materiálů použitých na dveřní křídlo. Parotěsná zábrana
plní i funkci těsnění dveřního křídla, čímž zabraňuje úniku tepla.
Dveřní konstrukce se musí navrhovat tak, aby nedošlo k penetraci vody do konstrukce
dveří a do interiéru. Tvarování funkční spáry a prvků dveří musí umožňovat odvedení
vody do venkovního prostoru. Z tohoto hlediska je důležité tvarování funkční spáry,
navržení odvodných drážek a jejich vyvedení do venkovního prostoru. [9]
Rozdělení vchodových dveří podle použitého materiálu:
dřevěné (nebo na bázi dřeva),
kovové:
o ocelové z válcovaných nebo z tenkostěnných otevřených nebo uzavřených
profilů, nebo z profilů tvarovaných za studena z oboustranně pozinkovaných
pásů plechu,
o z profilů ze slitin hliníku nebo jiných kovů.
plastové,
kombinované:
o vyrobené z více druhů materiálu použitého na jejich výrobu (např. ocel-
hliník, ocel-plast, dřevo-plast apod.).
Rozdělení vnějších dveří podle konstrukce:
54
rámové:
o dveřní křídlo tvořeno rámem s příslušnou výplní nebo zasklením,
deskové:
o nejčastěji ze speciálních tepelně izolačních desek s PUR jádrem,
prkénková (palubková):
o mají plochu dveřního křídla složenou z úzkých vlysů (palubek),
laťová:
o dveřní křídlo je vyrobeno z latí, spojených příčnými svlaky a vyztuženo
zavětrovací vzpěrou.
Dřevěné vchodové dveře
Nejčastěji jsou vyráběny rámové konstrukce dveří jednoduché profilace (profil tl. 68,
78, 88 a výjimečně až 92 mm) s částečným prosklením pomocí tepelně izolačních skel
a tepelně izolačních dveřních výplní s PUR jádrem různých tlouštěk. Používané typy
izolačních skel a dveřních výplní jsou dány povětrnostními podmínkami jednotlivých
lokalit, do kterých jsou vyráběné dveře určeny. Příklad konstrukce dřevěných
vchodových dveří je uveden na obr. 18.
Plastové vchodové dveře
Plastové profily používané pro výrobu vchodových dveří nemají obvykle ze statického
hlediska dostatečnou tuhost a dochází u nich vlivem teplotních změn a působením
povětrnostních vlivů k deformacím. Plastové profily jsou vyztuženy ocelovými
tenkostěnnými profily – výztuhami. Toto vyztužení ocelovými profily ovšem ovlivňuje
nepříznivě tepelně-technické vlastnosti plastových dveřních profilů.
Pro dveřní plastové konstrukce se používají tvarované profily z PVC. Charakteristickým
znakem je tvar a počet komor. Profily jsou v rozích spojeny svařováním a zpevněny
výztužnými rohovými prvky.
Počet komor, jejich uspořádání a celková konstrukce profilu velmi výrazně ovlivňuje
celkové fyzikální, mechanické a tepelně technické vlastnosti plastových vchodových
dveří.
Hliníkové vchodové dveře
Hliníkové vchodové dveře jsou vyráběné z dveřních profilů. Je nutné používat profily
s dobrou tepelnou izolací, neboť představují velké tepelné mosty, způsobené vysokým
součinitelem tepelné vodivosti (cca 237 W/m.K). Tyto jednak nepříznivě ovlivňují
energetickou náročnost budovy z hlediska vytápění, ale především pak hrozí zvýšené
nebezpečí kondenzace vodních par na vnitřním povrchu dveřních profilů.
Vchodové dveře vyrobené z hliníkových dveřních profilů se používají převážně pro
náročná aplikační použití a společné prostory s velmi vysokou frekvencí používání nebo
s náročnými povětrnostními podmínkami. Velkou předností hliníkových dveřních
profilů je především dlouhá životnost a vysoká odolností proti nešetrnému zacházení.
Jsou většinou používány u objektů občanského zaměření, jako jsou banky, správní
budovy, součástí prosklených fasád apod. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena.
55
Obr. 18: Příklad konstrukce dřevěných vchodových dveří z profilu IV-68 (převzato z [25])
Kombinované vchodové dveře
Kombinované vchodové dveře se využívají na základě optimálních vlastností
jednotlivých materiálů používaných pro výrobu a konstrukci vchodových dveří. Je tak
vytvořena dveřní konstrukce, která svými funkčními a uživatelskými vlastnostmi předčí
jednotlivé základní materiálové báze dveří.
Pro kombinované vchodové dveře se používají tyto základní kombinace materiálů:
dřevo-hliník,
dřevo-plast,
kov-plast.
56
Uváděné materiálové kombinace se vyrábějí v různých konstrukčních variantách
a provedeních. Příklad dřevo-hliníkových vchodových dveří je uveden na obr. 19.
Obr. 19: Ukázka kombinovaných dřevo-hliníkových vchodových dveří (převzato z [26])
A7.2.2.3 Interiérové dveře
Dveře v interiéru jsou součástí architektury vnitřního prostoru. Povrchové řešení může
být výrazné nebo nenápadné. Vnitřní dveře spoluvytvářejí interiér a jsou součástí
plochy stěny.
Typologické požadavky určuje základní funkce dveří, kterou je vzájemné spojování
prostorů. Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměry a způsob otevírání závisí na:
funkci, provozu a typologickém řešení prostorů, které dveře spojují,
frekvenci komunikace,
specifických požadavcích kladených na dveře,
řešení interiéru a zařízení prostorů,
požární bezpečnosti.
Umístění dveří nesmí zvětšovat komunikační plochu v místnosti, u dveří má být volná
komunikační plocha, umožňující otvírání dveří a volný pohyb. V této ploše se nesmí
měnit výšková úroveň.
Otevírání dveří nesmí překážet provozu. Dveře se musejí otvírat do prostoru, a to
z menších prostorů do větších. Dveře do prostorů s menší hloubkou než 1400 mm
otvíráme směrem ven. V prostorech, ve kterých se zdržuje 10 a více osob, se otvírají
ven z místnosti a ve směru úniku – ke schodišti, východu.
57
Rozměry dveří závisí na funkci uzavíraného prostoru, počtu procházejících osob,
velikosti přepravovaných předmětů a způsobu evakuace osob před požárem. Jsou
uvedeny v normách, které se týkají příslušných druhů budov. Rozměry dveří vyjadřují
světlou šířku a výšku dveřního otvoru.
Základní rozměrovou jednotkou na určení šířky dveří je šířka průchodního proudu
600 mm, která odpovídá minimální světlé šířce dveří a navrhuje se do malých
skladovacích prostorů bytu a do prostorů WC. Světlá šířka dveří 800 mm je vhodná do
obytných prostorů, kanceláří, sociálních zařízení v občanských budovách.
V nemocnicích jsou dveře se světlou šířkou 1100 mm. Nejmenší dvoukřídlové dveře
mají světlou šířku 1200 mm. Světlá výška vnitřních dveří je 1970 mm, vchodových
2150 mm a celoprosklených 2050 mm.
Rozdělení vnitřních dveří podle konstrukce:
rámové:
o dveřní křídlo tvořeno rámem s odlehčenou výplní nebo zasklením.
deskové:
o celoskleněné, sbíjené, svlakové nebo ze speciálních desek.
prkénkové (palubkové):
o mají plochu dveřní křídla složenou z úzkých vlysů (palubek).
laťové:
o dveřní křídlo je vyrobeno z latí, spojených příčnými svlaky a vyztužené
zavětrovací vzpěrou.
Rozdělení podle tvaru obvodových hran dveřního křídla:
s polodrážkou:
o po celém obvodu mimo dolní hranu mají polodrážku, která tvoří dosedací
plochu při uzavření.
bez polodrážky:
o dosedací plochu tvoří rovina zadní plochy křídla.
Rámy vnitřních dveřních křídel
Rám dveřního křídla zabezpečuje statické požadavky kladené na dveře a zároveň
přenáší hmotnost a zatížení dveřního křídla do zárubně. Rámy vyrobené z jeklových
nebo hliníkových profilů vyžadují plášť s podobnými vlastnostmi, tj. ocelové plechy
a plechy ze slitin hliníku se speciální povrchovou úpravou nebo skleněnou výplň
s možností dilatačních pohybů skla.
Plášť dveřního křídla
Vyztužuje dveřní křídlo v jeho rovině. Konstrukce, tvar a povrchová úprava pláště závisí
na funkci a požadavcích kladených na dveře. Funkčnost pláště se zabezpečuje
vzájemným spojením vrstev pláště dveřního křídla lamelováním, lepením nebo
mechanickými prvky. Dveřní křídlo vnitřních dveří se řeší vzhledem k ose dveřního křídla ze
stejných materiálů, aby se zabránilo deformacím křídla.
Povrchová úprava pláště může být hladká, s konečným nátěrem nebo s dýhováním,
natřená transparentními laky. Speciální povrchové úpravy a skladba pláště křídla závisí na
funkci dveří (protipožární, akustické, bezpečnostní).
58
Výplň rámového křídla
Na výplň rámového křídla se používají lehké materiály, které umožňují vytvořit
sendvičovou konstrukci, jako je voštinová výplň, tvrzený papír, tvrzená dřevovláknitá
vylehčená hmota, sololitové voštinové jádro, odlehčené pilinové desky, vylehčená
hmota z vytvrzeného polyuretanu, desky z minerálních vláken. Tyto materiály vyztužují
dveřní křídlo ve své rovině a rám je menší a vyztužený jen v místě závěsů a zámku.
Tloušťka dveřního křídla vnitřních dveří je 40 mm. Příklad skladby vnitřních hladkých
dveřních křídel je uveden na obr. 25.
Výrobci dveří využívají tři základní dveřní výplně, které se od sebe liší kvalitativními
vlastnostmi:
voštinu,
odlehčenou dřevotřískovou desku,
plnou dřevotřískovou desku.
Tyto materiály se liší nejen odolností proti mechanickému poškození nárazem, ale
i svou hmotností a zvukově izolačními vlastnostmi.
Voština
je vyrobena z tvrzeného papíru, který je vyztužen speciálním lepidlem a má tvar
“včelího plástu“. Při použití tohoto materiálu jako vnitřní výplně je jasné, že od dveří
nemůžeme očekávat vysokou mechanickou odolnost nebo zvukovou izolaci. Dveře
s touto výplní utlumí hluk o 19 dB. Tato vnitřní výplň je nejčastěji použita u levných
dveří. Ukázka používané papírové voštiny do dveřního křídla je na obr. 20.
Obr. 20: Papírová voština pro výplně vnitřních dveří (převzato z [27])
Odlehčená výtlačně lisovaná dřevotřísková deska
Deska je vyrobena slisováním dřevních třísek. Odlehčené dřevotřískové desky obsahují
různě velké otvory, na velikosti otvorů pak závisí finální vlastnosti dveřního křídla.
Oproti voštinové výplni nám podstatně přibývá mechanická odolnost, celkově se
zvyšuje tuhost a pevnost dveřního křídla, odolnost proti zkroucení. Tyto desky utlumí
zvuk v průměru kolem 28 dB. Dveře vyplněné touto deskou plně postačují v běžných
bytových prostorech se středním zatížením, kterému odolají mimo bytových dveří
například i dveře hotelových nebo nemocničních pokojů, škol či kanceláří. Příklad
výtlačně lisované vylehčené DTD je uveden na obr. 21.
59
Obr. 21: Odlehčená výtlačně lisovaná DTD (převzato z [27])
Plná výtlačně lisovaná dřevotřísková deska
Deska zcela bez otvorů s vysokými mechanickými, zvukově izolačními vlastnostmi. Má
předpoklady pro další úpravy nutné pro zvýšení speciálních vlastností daných dveří –
klima, RTG nebo zvuková odolnost či odolnost proti požáru. Výborné vlastnosti
vykazuje i ve zvukové izolaci. V běžném provedení tato deska utlumí zvuk o 32 dB a ve
speciální úpravě až o 39 dB. Kvalitní vlastnosti dveřního křídla tu jsou samozřejmě
vykoupeny celkově vyšší hmotností oproti dveřím s odlehčenou deskou. Toto řeší
speciálně posílená vnitřní konstrukce u obvodového rámu.
Sendvičové desky
Výhodné je použití sendvičové konstrukce s pevným jádrem. Pevné jádro vyztužuje plášť
křídla a zabezpečuje přenášení zatížení z jednoho pláště na druhý.
Laťovková dveřní jádra mají vysokou kvalitu s dobrými hodnotami ochrany proti
vloupání, průhybu, průniku hluku a tepla. Ukázka sendvičové skladby pro použití
dveřních křídel je uvedena na obr. 22.
Obr. 22: Ukázka sendvičové desky (převzato z [28])
Desková dveřní křídla
Konstrukce deskových dveřních křídel se používala v dlouhém období vývoje dveří.
Patří sem:
sbíjená desková dveřní křídla - desky jsou spojeny výztuhou, nebo se sbíjely ve
dvou vrstvách, přičemž jednotlivé vrstvy desek jsou navzájem kolmé nebo se
sbíjely pod úhlem 45 °, aby se zabránilo deformacím křídel. Desky mohou být
řešeny na sraz, u náročných dveří na pero a drážku. Svlakové dveře se spojují
nejen horizontálními výztuhami, ale i šikmou výztuhou (svlakem), která
zabraňuje svěšení svlakového dveřního křídla;
celoskleněná desková dveřní křídla - tloušťka skla je ve většině případů větší než
8 mm. Okraje skla musejí být zbroušeny, prvky kování se podkládají
60
polodrážkami z pružných materiálů, do otvoru pro šrouby se vkládají plastové
kroužky, aby se kovové části kování nedotýkaly skla. [9]
A7.2.2.4 Speciální dveře
Základní rozdělení dveří pro speciální použití
protihlukové;
rentgenové:
o druh dveřních křídel, u kterých je pod pláštěm uložena olověná fólie proti
pronikání RTG paprsků.
mrazírenské a chladírenské;
pro strojovny a šachty;
požárně odolné dveře:
o konstrukce se skládá ze speciálních ohnivzdorných materiálů,
o odolávají ohni po předepsanou dobu.
kouřotěsné;
bezpečnostní;
pro tělesně postižené.
Dveře na únikové cestě musejí umožnit rychlý a bezpečný průchod a nemohou bránit
zásahu požární jednotky, musejí se otvírat ve směru úniku otáčením křídel v postranních
čepech. Na druhé nebo další únikové cestě mohou být dveře kyvné nebo posuvné.
Dveře na únikové cestě nemohou při otevření zúžit únikovou cestu pod hodnotu
určenou výpočtem. V určených stavbách (např. nemocnice) musejí šířky dveří
vyhovovat osobám s omezenou schopností pohybu. Dveřní křídla v boční stěně únikové
cesty se musejí otevírat ve směru pohybu evakuovaných osob (doporučuje se křídlo
s otvíráním o 180 ° a otevřené křídlo nesmí bránit úniku). Směr otevírání dveří (levých
nebo pravých) se volí tak, aby byl pohyb křídla shodný s pohybem osob na únikové
cestě.
Dveře na únikové cestě se navrhují bez prahu a podlaha na každé straně dveří musí být
alespoň do vzdálenosti šířky únikové cesty na stejné výškové úrovni (neplatí to pro
dveře na střechu, terasu a balkon, kde může být podlaha snížená o 200 mm). Spára mezi
dveřním křídlem a podlahou může být maximálně 25 mm.
Dveře na únikové cestě ze shromažďovacích prostorů, kde se zdržuje více než 300 osob,
musejí mít panikový východový uzávěr. Dveře na únikové cestě se speciálním zámkem
(např. na kódovanou kartu) se musejí dát v případě evakuace odblokovat a ručně otevřít.
Dveře s automatickým pohonem na únikových cestách musejí splňovat tyto požadavky:
Umožnit ruční odblokování,
Zabezpečenou nouzovou dodávkou elektrické energie,
Při výpadku elektrické energie v případě evakuace se automaticky otevřít. [9]
61
Protihlukové dveře
Např. do pokojů či pracovny je dobré zvážit použití dveří s větším hlukovým útlumem,
aby nedocházelo při spánku či práci k rušení zvuky z ostatních místností.
Je možné si vybrat dveře z různých variant útlumu, např. 30, 32 nebo 36 dB. Dveře,
označované jako protihlukové nebo se zvýšeným hlukovým útlumem, úplně správně
pak s deklarovanou hodnotou vzduchové neprůzvučnosti, jsou takové dveře, u nichž je
testován průchod zvuku a je označeno, kolik decibelů pohltí. Takové dveře jsou vhodné
do místností s většími nároky na soukromí a klid – například ložnice, dětské pokoje či
pracovny. U komerčních prostor jako jsou školní učebny a nemocniční či hotelové
pokoje jejich použití dokonce ukládají normy.
Je ovšem třeba počítat s tím, že se vždy jedná o dveře plné (mohou být např. ozdobeny
nalepovací lištou), neboť plocha skla či kazety propouští zvuk více.
Měření vzduchové neprůzvučnosti se provádí na základě požadavků daných
technickými specifikacemi ČSN EN ISO 140-3 a ČSN EN ISO 717-1 akreditovanou
zkušební laboratoří akustiky.
Požárně odolné dveře
Dveře, které slouží jako požární uzávěry budov, musejí z hlediska požární bezpečnosti
budovy splňovat tyto požadavky [9]:
Zachovat nosnost a stabilitu na dobu určenou technickou specifikací,
Omezovat šíření ohně a kouře v budově,
Omezovat šíření požáru na jiné budovy,
Zajistit bezpečnost záchranných jednotek.
Požárně odolné dveře
Požární odolnost značí, jak dobře je prvek budovy po stanovenou dobu schopen
zadržovat požár a bránit mu v šíření z jedné místnosti do druhé.
Základní hodnotová stupnice požární odolnosti (schopnost odolávat působení
požáru):
15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 minut.
Značení požární odolnosti stavebních konstrukcí:
R – únosnost a stabilita,
E – celistvost,
I – izolační schopnost mezní teploty na neohřívaném povrchu,
W – izolační schopnost mezní hustoty tepelného toku,
S – prostup zplodin hoření – kouřotěsnost,
C – požární uzávěry vybavené samozavíračem,
M – mechanická.
Požární odolnost se vztahuje pouze na konstrukci jako celek, nikdy na konstrukční
prvky, povrchovou úpravu.
Rozdělení požárních uzávěrů z hlediska kritérií požární odolnosti:
62
EW – omezující požár, u kterých je sledováno množství sálavého tepla
vyzařujícího z povrchu na straně odvrácené od požáru.
EI – bránící požáru, u kterých se na straně odvrácené od požáru sleduje přímo
povrchová teplota.
o Uzávěry EI splňují přísnější požadavky na požární bezpečnost, a proto mohou
být použity i tam, kde jsou požadovány uzávěry EW. Instalují se zpravidla
u vstupů do chráněných únikových cest.
Význam označení EW, EI, DP3 a DP1 protipožárních dveří:
Protipožární dveře s označením EW jsou odolné plamenům.
Protipožární dveře s označením EI jsou odolné plamenům a brání tepelnému
toku.
Označení DP3 platí pro požární dřevěné dveře.
Označením DP1 platí pro ocelové požární dveře.
Třídění požárních uzávěrů podle konstrukčních částí [29]:
DP1 – nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru
a podstatné složky konstrukcí sestávají:
a) pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy
reakce na oheň A2, jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně
nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních
vláken);
b) nebo z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěných uvnitř
konstrukční části mezi výrobky dle bodu a) – (např. tepelné a zvukové
izolace), a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne
teploty vzplanutí hmot obsažených ve výrobcích; na těchto výrobcích
není závislá stabilita a únosnost konstrukční části;
DP2 – nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru
a podstatné složky konstrukcí sestávají:
c) z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tvořících povrchové vrstvy
konstrukčních částí, u nichž se po dobu požadované požární odolnosti
nenaruší jejich stabilita a jejichž tloušťka je ověřena zkouškou, nebo je
alespoň 12 mm (např. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné
deskové materiály odpovídajícího zatřídění);
d) z výrobků třídy reakce na oheň A1 až D umístěných uvnitř konstrukční
části mezi výrobky dle bodu a); na těchto výrobcích je závislá stabilita
konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky);
e) případně také z výrobků kterékoliv třídy reakce na oheň umístěných
uvnitř konstrukční části, aniž by na těchto výrobcích byla závislá stabilita
konstrukční části (např. tepelné či zvukové izolace mezi dřevěnými
sloupky, opláštěné podle bodu a));
DP3 – zvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru; zahrnují
podstatné složky konstrukcí, které nesplňují požadavky na konstrukce druhu
DP1 a DP2.
Klasifikace požárních uzávěrů [30]
63
Ve specifickém případě dveří a uzávěrů jsou pro kritérium izolace stanoveny dvě různé
úrovně. Klasifikace se specifikuje pomocí indexů 1 a 2, aby se vyznačila podtřída.
POZNÁMKA Celistvost je však vyjadřována přesně stejným způsobem jako u jiných
prvků.
Pokud výsledky zkoušky vedou k rozdílům doby porušení pro I1 I2 může mít prvek více
než jednu klasifikaci. Například u dveří, u nichž se porušilo první kritérium izolace po
50 minutách a druhé kritérium po 70 minutách (porušení E po 90 minutách), mohou být
zatříděny jako EI1 45/EI2 60/E 90.
Nevede-li rozdíl ve vlastnosti k rozdílu v klasifikaci, klasifikuje se prvek s indexem
nejpřísnějšího požadavku. Index 1 zde vyjadřuje to, že dveře vyhoví rovněž druhému
kritériu izolace. Například dveře, u nichž se porušilo první kritérium izolace po
50 minutách a druhé kritérium po 55 minutách (porušení E po 70 minutách) budou
zatříděny jako EI1 45/E 60.
Podle ČSN EN 13501-2+A1 jsou pro požární dveře a uzávěry včetně jejich zavíracích
zařízení definovány následující třídy uvedené v tabulce 12:
Tab. 12: Třídy požární odolnosti požárních uzávěrů (převzato z [31])
E 15 20 30 45 60 90 120 180 240
EI1 15 20 30 45 60 90 120 180 240
EI2 15 20 30 45 60 90 120 180 240
EW 20 30 60
Třídy reakce na oheň
Zkoušky reakce na oheň mají za účel zjistit, zda příslušný materiál slouží při požáru
jako palivo. Kritéria hodnocení reakce na oheň stanovená Evropskou unií zahrnují
stupeň vznícení materiálu, míru uvolňování tepla, míru šíření plamene, míru produkce
kouře, toxické plyny, uvolňování hořících částic/úletů anebo kombinaci těchto
bezpečnostních aspektů. Tyto charakteristiky se měří systémem pouhých čtyř
harmonizovaných zkušebních metod malého rozsahu plus jedním referenčním
zkušebním postupem na vzorku ve velkém měřítku. Třídy reakce na oheň jsou uvedeny
v tabulce 13.
Tab. 13: Třídy reakce na oheň
Třída reakce na oheň Stupeň hořlavosti
A1 Nehořlavá
A2 Nesnadno hořlavé
B Těžce hořlavé
C nebo D Středně hořlavé
E nebo F Lehce hořlavé
64
Konstrukce požárních dveří
Na konstrukci dveří se používají různé protipožární materiály [9]:
Měkké desky:
o Desky z minerální plsti (kolovit, vistemal, rotyzol),
o Minerální desky z vysokopecní strusky, vláknitých přísad a ze syntetické
pryskyřice (prefizol);
Pevné desky:
o Hobrex, izobrex, izomin (80 % minerálních vláken a keramického plniva),
o Izokron, izomin s oboustranným umakartem,
o Nobaterm, akumin;
Tvrdé desky:
o Ezalit se šířkou 6, 8, 10, 12 mm,
o Dupronit,
o Pyral (ezalit + hliníková fólie),
o Unicel, sádrokartonové desky;
Tenké desky:
o Pyrosal 1,6–2 mm;
Protipožární fólie:
o Pyrofol 1,2–2 mm (hliníková fólie + rohož napuštěná pyromanem);
Nátěry na povrchové úpravy:
o Antipyrotika, tj. chemikálie, kterými se napouští dřevo,
o Nátěry, které se za vyšší teploty rozkládají na nehořlavé plyny,
o Látky podporující zuhelnatění dřeva, křemičitany, uhličitany, amonné soli,
o Pěnotvorné nátěry pyronit, pyroton, plamer, dexamin, izomit;
Zpěnitelné těsnicí pásky;
Požární skla:
o Skla vhodná na konstrukce typu EW,
o Požární stabilní skla bez aktivní vrstvy (neomezující radiaci), drátosklo,
o Požární stabilní skla s aktivní vrstvou (omezující radiaci), minimálně dvě
vrstvy skla a jedna požární aktivní látka,
o Požárněizolační skla na konstrukce typu EI, omezující radiaci a prostup tepla
(vícevrstvá skla s požární aktivní látkou).
Na výrobu protipožárních dveří nelze použít plastové profily (vyrobené z PVC). PVC je
nehořlavé a je zařazeno mezi látky nesnadno zápalné (třída reakce na oheň A2), ale
v případě požáru nelze očekávat, že by mohlo odolávat. PVC je charakteristické tím, že
za vysokých teplot se rozkládá a uvolňují se z něj chlorované látky. Nehořlavost PVC je
dána především vysokým obsahem chlóru (52 %). Pokud se tedy PVC nachází
v přímém plamenu, uvolňované plyny vzplanou. Po oddálení od plamene hoření ustane.
Důvod proč nelze PVC použít pro protipožární dveře je především v tom, že nelze
zaručit dobu, po kterou se zastaví šíření plamene. PVC profily již při teplotách nad
100 °C měknou, začnou se bortit, a v důsledku toho jevu může dojít k vypadnutí skla
nebo výplně a následnému šíření požáru.
65
Použití dřevěných protipožárních dveří
Tyto dveře lze aplikovat do vnitřních stavebních otvorů pro občanskou, průmyslovou
i ostatní výstavbu, ve speciální úpravě i jako repliky do historických a památkově
chráněných objektů.
Použití ocelových protipožárních dveří
Používají se do vnitřních stavebních otvorů pro občanskou, průmyslovou i ostatní
výstavbu. Zvláště pak do průmyslových hal či obchodních komplexů, kde je k výstavbě
využita železobetonová konstrukce nebo ocelová konstrukce požárních dveří se
sendvičovým pláštěm.
Použití hliníkových protipožárních dveří
Jedná se o použití protipožárních dveří uvnitř konstrukce. Díky použití hliníku, jakožto
konstrukčního nehořlavého materiálu, je možno dosáhnout estetických a trvalých
vlastností, což zajišťuje dlouhodobé použití a umožňuje využívání těchto výrobků nejen
ve veřejných objektech (školy, úřady, nemocnice, banky), ale rovněž v soukromém
sektoru, kde jsou kladeny nároky na vyšší zatížení dveří.
Kouřotěsné dveře
Dveře nebo průmyslová vrata, včetně jakékoliv zárubně nebo vodících prvků, dveřního
křídla nebo křídel, svinovací nebo skládací zástěny atd., které jsou určeny pro uzavření
trvalých otvorů v požárně dělících konstrukcích; zahrnuje všechny boční průhledové
a nadpražní dílce, dveřní kování a jakékoliv těsnění (ať jsou určeny pro účely požární
odolnosti nebo kouřotěsnosti nebo pro jiné účely jako průvzdušnost nebo akustika),
použité v sestavě. [33]
Speciální kouřotěsné dveře zabraňují šíření kouře, čímž je zabezpečena ochrana
únikové cesty při působení požáru a kouře. Většinou se jedná o dveře kombinované
s vlastností požární odolnosti, ale je možno používat i pouze kouřotěsné dveře bez
požární odolnosti. Použití kouřotěsných dveří v objektech je požadováno v objektech
s předepsaným požadavkem na kouřotěsnost. V případě požadavku na vlastnost
kouřotěsnosti většinou bývá nedílnou součástí technické a projektové dokumentace při
výstavbě podléhající stavebnímu povolení.
Obecně lze charakterizovat, že kouřotěsnost je vlastnost, jejíž funkcí je zabránit
prostupu kouře do dalších části budovy od centra požáru. Kouř se v budově šíří
rychlostí 15–100 metrů za minutu. Další vlastností kouře je, že významně snižuje
viditelnost v budově nebo její části. Lidé, kteří se v místě požáru vyskytují, nejsou
schopni vidět na delší vzdálenost než 3,5 metru.
Základní rozdělení a klasifikace kouřotěsných dveří:
Sa – pro tyto typy dveří je vyžadována zkouška těsnosti pouze při teplotě okolí;
Sm – Pro tyto typy dveří je vyžadována zkouška těsnosti při teplotě okolí i při
teplotě 200 °C.
Kouřotěsné dveře, které jsou vybaveny samouzavíracím zařízením nebo mechanismem,
se klasifikují jako Sa-C0, Sm-C0, Sa-C1, Sm-C1, …….Sa-C5, Sm-C5.
66
Bezpečnostní dveře
V souvislosti s narůstající kriminalitou vzniká problém zabezpečení budov a jejich
prostorů proti násilnému vniknutí. Je více možností, jak nebezpečí eliminovat, případně
zmírnit jeho následky.
Bezpečnostní opatření uplatňované v budovách se rozděluje na následující typy
bezpečnostních prvků:
Výrobky určené pro bezpečnostní opatření jako součást konstrukčního řešení
stavebních prvků – pasivní bezpečnost,
Výrobky určené pro bezpečnostní elektronické systémy budov – aktivní
bezpečnost,
Kombinace zabezpečovacích systémů.
Dveře jako stavební prvek jsou z hlediska násilného vniknutí do chráněných prostorů
jedním z nejslabších prvků budovy, proto se jejich konstrukce musí zvážit už
v projektové přípravě. Kvalitu typizovaných výrobků musí garantovat certifikát státní
zkušebny a osvědčení o bezpečnostní úrovni výrobku, vydané Kriminalistickým
expertizním ústavem. Atypické výrobky se musejí předložit k posouzení a schválení
s přesnou dílenskou dokumentací.
Při umísťování bezpečnostních dveří je potřebná koordinace s projektem požární
ochrany a musejí se respektovat zásady požární ochrany stanovené specialistou požární
ochrany jako prvořadé. V místech, kde vzniká kolize požárních dveří s bezpečnostními,
se musejí vzít do úvahy oba požadavky.
Z hlediska bezpečnosti se dveře zařazují do tří kategorií:
Kategorie A – dveře se zaručenou pasivní bezpečností, které jsou těžko
překonatelné, orientační doba pro práci nástroje t < 10 minut a počet zjištěných
odporových jednotek (dále používaná zkratka OJ) je 26 ≤ OJ ≤ 50.
Kategorie B – dveře se zvýšenou pasivní bezpečností, které jsou překonatelné
a orientační doba pro práci nástroje t < 5 minut, počet zjištěných odporových
jednotek je 11 ≤ OJ ≤ 25.
Kategorie C – dveře dosahují základní úrovně požadavků na bezpečnost dveří.
Při zkouškách se zjišťuje odolnost proti statickému zatížení, odolnost proti vysazení ze
závěsů, odolnost proti nárazovému zatížení, odolnost závory proti boční síle, odolnost
zámku, odolnost zapadacího plechu, odolnost bezpečnostního štítu proti odvrtání
a odtržení.
Z hlediska bezpečnosti proti násilnému vniknutí se musejí řešit v celé své konstrukci
a v konstrukčních částech:
Dveřní křídlo musí být pevné proti nárazům, jeho konstrukce a materiál musí
umožňovat dobré kotvení závěsů, zámku a kování. Skladba dveřního křídla se
vytváří vrstvením materiálů nebo z materiálů s dobrými pevnostními
vlastnostmi. Nosnou část tvoří rám a ocelové desky. Dveřní křídla třídy
A mohou mít jen jeden otvor pro panoramatický průzor. Dveřní křídlo musí
umožnit montáž vrchního přídavného zámku a z hlediska bezpečnosti proti
vysazení se otevírá dovnitř chráněného prostoru. Všechny nosné a bezpečnostní
67
prvky jsou připevněny v nosném ocelovém rámu křídla, který se
v exponovaných místech zpevňuje.
Zárubeň bezpečnostních dveří je obvykle z ocelových profilů nebo
z pancéřovaného dřeva. Ocelová zárubeň musí být vyplněna betonem, čímž se
zvyšuje její pevnost, a zároveň musí být dobře kotvena pásovou ocelí do
okolního zdiva, musí se umožnit vytvoření zapadajících otvorů pro střelku
a závoru a musí umožnit montáž závěsů a pojistky proti vysazení.
Bezpečnost zámku souvisí s celkovou bezpečností dveří. Kování dveří, dveřní
uzávěry ovládané zámkem musejí mít uzávěrová místa po obvodu dveří, která
zapadají do zárubně nebo do přivařených profilů. Zámky musejí mít
bezpečnostní uzamykací mechanizmus. Zasunutí závory do zapadajícího plechu
musí být nejméně 14 mm. Dveře mají ocelové třmeny a vnitřní rozvodné
zamykání, které dveře zabezpečuje ve více bodech. Na ovládání zamykání se
používají výhradně cylindrické vložky. Na zasklené plochy dveří se musejí
použít bezpečnostní skla.
Bezpečnostní dveře mohou být doplněny prvky a zařízeními aktivní bezpečnosti, které
mají snímací a signalizační část. Snímací část představují infradetektory pohybu,
detektory snímající zvuk rozbití skla, dveřní kontakty atd. Signalizační část tvoří sirény,
automatické telefonní hlásiče poplachu, světelné majáky apod.
Proti násilnému vniknutí se kromě bezpečnostních dveří vyrábějí ocelové mříže
s bezpečnostním zámkem.
Při konstrukci dveří odolnějších proti vlámání je vhodné využít vlastností dveří se
zvýšenou požární odolností. [9]
A7.2.3 Vrata
Vrata slouží k uzavírání a zároveň spojování prostorů, mezi kterými se vyžaduje
přeprava větších předmětů použitím vozidel nebo vozíků. Pokud vraty procházejí
i osoby, mají vrata na své ploše umístěny dveře. Vrata potom uzavírají průjezd vozidel
a přechod osob. Vrata představují konstrukci uzavírajícího prvku, která umožňuje
vratný pohyb a plní funkci optického uzavření prostoru. [9]
A7.2.3.1 Rozměry vrat
Rozměry vrat se volí podle druhu komunikace procházející otvorem vrat, závisí tedy
především na provozních podmínkách, průchodovém profilu vozidel, druhu a uložení
nákladu, intenzitě průjezdu vozidel, způsobu dopravy a funkci prostorů, které spojují.
[9]
U vrat se rozlišují tyto rozměry:
světlé výšky a šířky průjezdního otvoru,
světlé výšky a šířky polodrážky,
koordinační rozměry, které určují vztah mezi koordinačním rozměrem otvoru
a zárubní vrat,
výrobní rozměry zárubně jsou rozměry zárubně s přípustnými výrobními
tolerancemi,
výrobní rozměry křídla vrat. [9]
68
Při určování rozměrů vrat se musí zvážit i způsob otevírání vrat, například výklopná
vrata při otevření snižují světlou výšku vrat.
A7.2.3.2 Požadavky kladené na vrata
Požadavky, které by měla vrata splňovat, závisí na funkci vrat a na tom, jaké prostory
rozdělují a kde jsou umístěna (součástí hlavního vstupu do obytných a občanských
budov, do průmyslových budov nebo jsou samostatná např. garáž). [9]
Základní rozdělení vrat podle způsobu ovládaní:
Ručně,
Mechanicky,
Automaticky.
Architektonické a estetické požadavky
Tyto požadavky na vrata závisí na architektonickém řešení budovy, na jejím účelu
a charakteru vrat. Z tohoto hlediska se rozlišují vrata:
pro centrální vstup do budovy, řešena spolu se vstupem pro uživatele budovy;
vedlejších vstupů, vrata obvykle tvoří akcent průčelí průmyslové budovy
a slouží především k průjezdu vozidel, pro výrobní haly, garáže a podobně, tvoří
s budovou kompoziční celek;
pro vnější prostředí (vstup na pozemek, do dvora, na parkoviště apod.), jsou
součástí venkovního prostředí, ale zároveň i budovy nebo architektonického
komplexu budov. [9]
Vrata budov, vedle řešení vstupu, musejí spolu s okny a prosklenými stěnami vytvářet
kompoziční, výrazovou případně i materiálovou jednotku. Jejich povrchová úprava,
barva, tvar, členění, tvar markýzy a ochranných zástěn proti větru je součástí
architektonického ztvárnění budovy. [9]
Typologické požadavky
Souvisejí s rozměry, se způsobem otevírání, s umístěním vrat a s jejich návazností na
provoz a typologii budovy. Vrata se mají otevírat ve směru výjezdu nebo úniku
z budovy. V mnoha případech zejména otvíravá vrata, výsuvná, případně skládací,
zasahují při otevírání do prostoru před vraty, který může být součástí komunikace nebo
sousední parcely. Potom je třeba vrata zasunout nebo zvolit takový způsob otevírání
(posuvný, výsuvný), který při otevírání neohrožuje účastníky podélné komunikace
kolmé na výjezd a je součástí území budovy. Umístění vrat musí být v takové poloze,
aby komunikace vedoucí přes bránu zabrala nejmenší půdorysnou plochu. Umístění
otevřených křídel vrat nesmí zasahovat do potřebné průjezdní šířky a výšky. [9]
Požadavky na mechanické vlastnosti vrat
Můžeme je shrnout do několika bodů:
Konstrukce vrat se musí navrhnout tak, aby nenastalo prohnutí, deformace
svěšením nebo jiné změny, které by bránily požadovaným funkcím vrat;
Vrata musejí přenášet příslušné zatíženi i v nejnepříznivější poloze a při volnosti
křídla, přičemž se nesmí porušit kotvení zárubně, závěsy nebo vodicí zařízení;
69
Pružné průhyby rámů křídel v zavřené poloze při působení větru nesmějí být
větší, než stanovuje klasifikační norma;
Během normálního provozu mohou být křídla vystavena soustředěnému zatížení,
osamělou silou působící v rovině křídla a kolmo na rovinu křídla v libovolném
místě do výšky 1500 mm od podlahy. Rovněž se křídla zkouší na zatížení rázem
nepružným tělesem v zavřené poloze. Při těchto zatíženích se nesmí porušit
kotvení, závěsy a další funkční části vrat. Z hlediska statiky se vyžaduje
dimenzování nosných a vodících profilů, dimenzování pláště vrat a kotvení vrat
do obvodové konstrukce, aby se zabránilo deformacím při otevírání
a mechanickém zatížení vrat. [9]
Pevnost křídla vrat se zabezpečuje pevným rámem, jeho vyztužením, případně pevností
pláště. U sendvičové konstrukce se na pevnosti křídla může podílet i pevná výplň, která
přenáší zatížení z jednoho pláště na druhý.
Zabezpečení pevnosti zárubní závisí na její konstrukci a způsobu kotvení. U vrat se
nejčastěji používají ocelové zárubně (méně dřevěné a na bázi slitin hliníku).
K ocelovým zárubním se přivařují příchytky z ploché oceli, které se zabetonují do
vynechaných otvorů. U prahu zárubně se příchytky zabetonují do podlahy. Zárubeň
musí být dobře kotvená po celém obvodu, protože i její malé deformace způsobují
nedoléhání křídla vrat.
Při otevírání vznikají deformace křídla vrat, nejmenší deformace jsou u horizontálně
posuvných vrat, neboť křídla vrat ani zárubeň vrat nejsou namáhané ohybovým
momentem.
Snadné otevírání a ovládání vrat je jedním z hlavních požadavků kladených na vrata.
Zabezpečuje se manuálně nebo motoricky pomocí různých ovládacích systémů. [9]
Tepelně-technické požadavky
Závisí na prostorech, mezi nimiž se vrata nacházejí. Podle doporučených požadavků
tepelně-technických norem se navrhují vrata bez zateplení a se zateplením. V našich
klimatických podmínkách, pokud nechceme, aby v prostoru za vraty klesla teplota pod
bod mrazu, je třeba navrhnout vrata se zateplením.
Z hlediska stavební tepelné techniky je třeba k zabezpečení požadované teploty
v interiéru za vraty navrhnout správné těsnění, které se přitlačí hmotností vrat nebo
zavíracím systémem vrat. Nevhodná jsou těsnění, která se při posunu vrat třou
o dosedající plochu a po krátké době přestanou plnit těsnicí funkci. Jestliže mají vrata
nedostatečné těsnění, nemá význam navrhovat zateplenou konstrukci vrat, protože
ztráty infiltrací jsou tak velké, že zateplení vrat nemá význam. [9]
A7.2.3.3 Rozdělení vrat
Podle druhu materiálu se rozdělují na:
dřevěná z masivu, dřevěná lamelová, dřevěná vyztužená ocelovými profily;
kovová, ocelová z válcovaných profilů, z tenkostěnných profilů otevřených nebo
uzavřených, z plechů, profilů ze slitin hliníku nebo jiných kovů, kombinovaná,
např. ocelohliníková;
z plastů vyztužených ocelovými profily a jiné kombinace materiálů.
70
Podle počtu křídel se dělí na:
jednokřídlová,
dvojkřídlová,
vícekřídlová.
Podle způsobu otevírání křídel se rozeznávají:
otvíraná podle svislé boční osy,
kyvná,
vodorovně posuvná,
svisle posuvná (sekvenční),
výsuvná svisle nahoru,
výklopná,
vodorovně nebo vertikálně shrnovací,
vodorovně nebo svisle skládací,
vodorovně nebo vertikálně teleskopická,
jiná uzavírání otvorů v závislosti na technologii a provozu.
Umístění vrat závisí na požadavcích, které musejí vrata splňovat, tj. jejich konstrukce,
skladba křídla, povrchová úprava, volba materiálu, způsob otevírání atd.
Podle umístění se rozeznávají vrata:
osazená v obvodovém plášti (občanských, obytných, průmyslových,
zemědělských budov a garáží),
osazená ve vnitřních stěnách mezi dvěma uzavřenými prostory,
speciální typy vrat.
Při výběru a navrhování konstrukce vrat je třeba zvážit jejich funkci, požadavky, které
se budou během jejich životnosti na ně klást a častost otevírání a zavírání vrat. [9]
A7.2.3.4 Konstrukce vrat
Konstrukční řešení vrat v posledních desetiletích prošlo velkými změnami vlivem
vývoje nových materiálů, zpracování nových materiálů a jejich povrchových úprav.
Velký význam má i vývoj elektroniky na zabezpečení způsobu otevírání a zavírání vrat.
Uplatnění určitého typu konstrukčního řešení je závislé na požadovaných funkcích vrat,
technických a estetických a na ekonomických možnostech. [9]
Ocelová vrata
Ocelová vrata otevíraná kolem svislé osy, posuvná nebo skládací, se vyhotovují
z válcovaných profilů, z tenkostěnných otevřených nebo uzavřených profilů a z plechů.
Křídlo se řeší jako rámové vyztužené proti svěšení. Pevnost vrat ovlivňuje i plášť, který
může být z ocelových plechů upevněných jednostranně nebo oboustranně. Křídla vrat se
řeší i se zateplením v ploše křídla a s těsněním funkční spáry.
Ocelová zárubeň může být osazena na venkovním líci ostění, což umožní otevírání vrat
o 180 °. Nad vraty musí být okapový žlab. Při osazení zárubně v ploše ostění mají vrata
71
omezené otevírání. Zárubeň je ve spodní části spojena ocelovým profilem, který slouží
k doražení křídla vrat nebo k upevnění prahu.
Konstrukční kování vrat zabezpečuje jejich správnou funkci. U otočných vrat se
uplatňují vysazovací závěsy s kuličkovými ložisky, která umožňují výškové a šířkové
seřazení křídel. Jejich počet a rozmístění se stanovuje vzhledem k účinkům zatížení.
Nevýhodou otevíracích vrat je možnost svěšení křídla a to, že při otevírání zabírají
velký prostor. Příjezdová plocha musí umožňovat otevírání.
Posuvná vrata jsou výhodnější. Křídla vrat nezasahují do prostoru před vraty, otevírání
a zavírání vrat nezpůsobuje deformace křídla vrat. Vodicí systém je v horní poloze.
Ocelové nosné prvky vrat jsou namáhané tahem, což je výhodné z hlediska vlastností
materiálu. Tento typ vrat nahradily v současnosti nové generace vrat s odlehčenými
křídly a z nerezavějících materiálů. Jejich konstrukce zabezpečuje rozličné funkce
v závislosti na provozu. [9]
Vyklápěcí a výsuvná vrata
Tato vrata zlepšují provozní podmínky. Prostor před nimi je částečné volný.
Příjezdovou plochu neovlivňuje způsob otevírání a může být šikmá. Vyklopením vrat se
snižuje světlá výška vrat, s čímž je třeba počítat při navrhování rozměrů vrat. Vrata jsou
podepřena na dvou stranách a při otevření vrat ze svislé polohy do vodorovné vznikají
ohybové momenty, proto musí být křídlo vyztužené.
Systémy, jimiž se zabezpečuje mechanické vyklopení a zvednutí vrat, se mohou ovládat
manuálně nebo motoricky. Jsou to pákové systémy se závažím a pružinové systémy
s umístěním pružin na bocích vrat nebo v horní poloze za překladem.
Křídla mohou byt zateplená a nezateplená. K zateplení se používají lehké materiály
(polystyren, polyuretan). Vhodný je takový tepelněizolační materiál, který je vytvrzený
a vytváří sendvičovou konstrukci, vzájemně spojuje pevně vnitřní a vnější plášť
vratového křídla.
Způsob uzavření a těsnění ve spodní části vyžaduje, aby křídlo ze strany exteriéru
dosedalo na prahovou lištu, která lemuje maximálně 30 mm výškový rozdíl mezi
příjezdovou plochou a plochou vnitřního prostoru.
Těsnění vertikální spáry mezi vraty a zárubní musí být zkonstruováno tak, aby při
vysunutí vrat nevznikalo tření, a při zavření vrat bylo těsnění dotlačeno kováním
a hmotností vrat. Těsnění vrat se dá dotlačit proměnlivou lištou, která se ve spodní části
připevní na zárubeň pod bod vysunování a v horní části na křídlo vrat. Na proměnlivé
liště je umístěno těsnění. Těsnění se upevňuje do drážek nebo vhodně tvarovaných
profilů.
Výhodou vyklápěcích vrat je jednoduché konstrukční řešení křídla vrat, které tvoří
souvislou plochu. Způsob otevírání vyklápěcích (výsuvných) vrat umožňuje
i dodatečnou montáž motorického ovládání vrat elektromotorem a jeho převody. Vrata
se musejí dát otevřít i ručně.
Jednoduché řešení výsuvných vrat je vhodné v prostorech výrobních hal, kde můžeme
dílec vrat jako celek vysunout nad otvor vrat. [9]
72
Sekční výsuvná vrata
Křídlo vrat se skládá z několika sekcí (lamel) se šířkou 400 až 700 mm. Sekce jsou
navzájem spojené otočným závěsem nebo průběžným kloubovým spojením, které
umožňuje plynulé otevírání všech sekcí vrat. Na bocích sekcí jsou v držácích, které
umožňují vyrovnání tolerancí a nastavení sekcí do správné polohy, upevněna vodící
kolečka s valivými ložisky. Kolečka vedou sekce vrat při vysouvání a zasouvání na
určené místo ve vodících profilech.
Otevírání a zavírání vrat usnadňují pružiny na hřídeli, spojené se spodním okrajem vrat
lany, která se navíjejí na buben vedle pružiny. Sekce jsou navzájem utěsněny proti
infiltraci a styky mezi sekcemi svým geometrickým tvarem brání zatékání dešťové
vody. Těsnění u podlahy je speciálně tvarováno a přitlačeno dorazem vrat při jejich
zavření. [9]
Rolovací lamelová výsuvná vrata
Sestavena jsou z lamel z hliníkových plechů, které jsou průběžně kloubově spojeny.
U zateplené verze lamel jsou dvě lamely zasunuty do sebe a izolační vrstvu tvoří
polystyrenová nebo polyuretanová pěna (obr. 24). Vrata se vyrábějí i se zpevněnými
lamelami a vyztužením proti násilnému vniknutí.
Jejich nevýhodou je velký počet spár a tepelných mostů v ploše křídla, což zvyšuje
infiltraci a vnitřní teplotu v prostoru za vraty. Otevírání může být manuální nebo
motorické. [9]
Obr. 23: Rolovací lamelová vrata (převzato z [33])
Skládací sekční výsuvná vrata
Uplatňují se především v průmyslu. Při jejich skládání nad průchodným otvorem je
potřebný prostor k uložení dílců, jejichž konstrukce, výplň a opláštění je řešeno jako
u sekčních výsuvných vrat. Jsou vhodná k uzavírání velkých průjezdných otvorů
průmyslových hal. [9]
73
Teleskopická vrata
Teleskopická vrata se skládají z ohebných hliníkových U-profilů, které se zasouvají
postupně do sebe. Podle směru zasouvání profilů rozeznáváme teleskopická vrata:
vertikálně výsuvná,
horizontálně posuvná.
V nejmenším profilu je zabudovaný mechanizmus uzávěru s připevněným lanem
(řetězem).
Po obvodu vrat je třecí (kartáčové) těsnění a na straně uzavírání vrat je tvarovaný těsnicí
profil.
Tepelně-izolační požadavky z hlediska konstrukce vrat zabezpečuje vzduchová dutina
tvarovaných U-profilů, která je proměnlivá, nemůže se uplatnit tepelně-izolační
materiál. Výhodou je, že jednotlivé U-profily jsou při posunu zatěžovány jen ve směru
své plochy a nevznikají deformace. [9]
Horizontálně posuvná vrata
Horizontálně posuvná vrata se často používají v průmyslových budovách a garážích.
Těsnění a konstrukce jsou stejné jako u posuvných dveřních konstrukcí. Mají několik
výhod:
Posun vrat ve směru plochy křídla minimalizuje ohybové momenty při pohybu
a nevznikají deformace.
Konstrukce posuvných vrat umožňuje jednoduché řešení osazení dveřního křídla
k přechodu osob.
Umožňuje mnoho variant odložení posuvných prvků.
Jejich nevýhodou je, že prvky při odsunutí nebo složení zabírají půdorysnou plochu,
případně plochy stěn, podél nichž se odsouvají. Tyto plochy nelze využít k jiným
účelům. Další nevýhodou je těsnění posuvných prvků u podlahy a v horní poloze, které
by se mělo zabezpečit zešikmením vodicí dráhy. [9]
Horizontálně skládací vrata
Horizontálně skládací vrata se navrhují zásadně s horním vodicím systémem. Šířka
skládacích dílců je od 400 do 900 mm, což závisí i na výšce vrat. U větších šířek a větší
hmotnosti vrat vznikají při otevírání velké ohybové momenty, které se přenášejí na
vodicí systém a mohou nastat deformace. K zabezpečení skládání a posunu dílců je
potřebná větší síla.
Materiál a konstrukce dílců jsou stejné jako v případě sekčních výsuvných vrat.
Výhodou skládacích vrat je, že se dá při průjezdu otevřít jen jedna část otvoru. Otvor
může mít neomezenou šířku (např. šířku haly). V dílcích se snadno osazují dveře pro
přechod osob.
Ovládání vrat s menšími rozměry je ruční a u vrat svelkými rozměry motorické. [9]
74
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Potřeba energie na výrobu oken v závislosti na použitém materiálu (převzato z [1]) ... 8
Obr. 2: Porovnání realizované těžby dřeva a celkového průměrného přírůstu v ČR v letech
2000–2010 (převzato z [2]) ............................................................................................ 9
Obr. 3: Celkový únik tepla z domu (převzato z [8]) ................................................................ 14
Obr. 4: Rozdělení tlaků vyvolaných gravitací (převzato z [10]) .............................................. 19
Obr. 5: Rozložení tlaků v okenním otvoru vyvolaných gravitací (převzato z [10]) ................. 20
Obr. 6: Klasifikace průvzdušnosti (převzato z [11]) ................................................................ 22
Obr. 7: Způsoby infiltrace v okenních konstrukcích (převzato z [12] upravený obrázek) ....... 23
Obr. 8: Jednostupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [13]) ............................... 24
Obr. 9: Dvoustupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [14]) ............................... 25
Obr. 10: Třístupňový systém těsnění plastového okna (převzato z [15]) .................................. 25
Obr. 11: Těsnění prahové části plastových vchodových dveří (převzato z [16]) ....................... 26
Obr. 12: Moderní konstrukce okna s použitím tepelně upraveného dřeva (převzato z [19]) ..... 30
Obr. 13: Příklad konstrukce jednoduchého okna profilu IV-68 (převzato z [13]) ..................... 31
Obr. 14: Zdvojené okno s izol. dvojsklem na vnějším křídle a s jednoduchým sklem na
vnitřním křídle (zdroj Truhlářství František Doušek) .................................................. 32
Obr. 15: Ukázka moderního špaletového okna s kombinovaným zasklením izolačním
dvojsklem (vně) a jednoduchým sklem (uvnitř) (převzato z [21]) .............................. 33
Obr. 16: Dřevohliníkové okno s izolačním trojsklem (převzato z [23]) .................................... 44
Obr. 17: Typy střešních oken zabudovaných v konstrukci střechy (převzato z [24]) ................ 47
Obr. 18: Příklad konstrukce dřevěných vchodových dveří z profilu IV-68 (převzato z [25]) ... 55
Obr. 19: Ukázka kombinovaných dřevo-hliníkových vchodových dveří (převzato z [25]) ....... 56
Obr. 20: Papírová voština pro výplně vnitřních dveří (převzato z [26]) .................................... 58
Obr. 21: Odlehčená výtlačně lisovaná DTD (převzato z [26]) ................................................... 59
Obr. 22: Ukázka sendvičové desky (převzato z [27]) ................................................................ 59
Obr. 23: Rolovací lamelová vrata (převzato z [33]) ................................................................... 72
75
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Přehled mechanických vlastností materiálů používaných pro výrobu otvorových
výplní ............................................................................................................................. 7
Tab. 2: Běžně vyráběné rozměry dřevěných okenních profilů a jejich součinitele prostupu
tepla ............................................................................................................................... 9
Tab. 3: Vliv počtu komor na součinitel prostupu tepla ............................................................ 10
Tab. 4: Porovnání tepelné vodivosti materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní
(převzato z [6]) ............................................................................................................ 12
Tab. 5: Podíl tepelných ztrát rodinného a bytového domu (převzato z [8])............................. 14
Tab. 6: Třídy zvukové izolace oken ......................................................................................... 16
Tab. 7: Požadavky na hodnoty zvukové izolace dveří ............................................................. 16
Tab. 8: Intenzita výměny vzduchu ........................................................................................... 17
Tab. 9: Intenzita výměny vzduchu při různé poloze okna ....................................................... 20
Tab. 10: Nejčastější profilace jednoduchých oken .................................................................... 30
Tab. 11: Příklady typů zdvojených oken s uvedením tloušťky profilů ...................................... 32
Tab. 12: Třídy požární odolnosti požárních uzávěrů (převzato z [31]) ..................................... 63
Tab. 13: Třídy reakce na oheň ................................................................................................... 63
76
LITERATURA [1] Window Embodied Energy. brute force collaborative. [Online] – [cit.
únor 2012]. Dostupné na www:
http://bruteforcecollaborative.com/wordpress/2011/10/03/window-embodied-
energy.
[2] Český statistický úřad. ČSÚ. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home.
[3] ARNIKA - Čím škodí PVC. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.sdruzeniarnika.cz/pvc/PVC_skodi.shtml.
[4] Stříbrná, Emílie. Zelená kniha o PVC. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.mzp.cz/ris/vis-
articles.nsf/Index_Entries/9D47B2A793C127C7C1256C79005CF852?OpenDocumen
t.
[5] REYNAERS aluminium, Hliníkový cyklus: od bauxitu po hliníkové okno. [Online] –
[cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.reynaers.com/cz/cz/spot%C5%99ebitel%C3%A9/informace/cyklus_hlin%
C3%ADku.aspx.
[6] Tepelné vlastnosti dřeva. Fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva. [Online] – [cit.
únor 2012]. Dostupné na www:
http://wood.mendelu.cz/cz/sections/Props/?q=node/49.
[7] ČSN 73 0540-2. Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Praha : Úřad pro
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.
[8] Druhy tepelných ztrát. Energetický poradce PRE. [Online] Pražská energetika, a.s.,
2008 – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.energetickyporadce.cz/tepelne-ztraty/druhy-tepelnych-ztrat.html.
[9] Puškár, Anton, a další, a další. Okna, dveře, prosklené stěny. Bratislava : Jaga group,
v.o.s., 2003. 80-88905-47-8.
[10] Székyová, Marta, Ferstl, Karol a Nový, Richard. Větrání a klimatizace. místo
neznámé : Jaga, 2006. 8080760373.
[11] ČSN EN 12207 (746011). Okna a dveře - Průvzdušnost - Klasifikace. Praha : Český
normalizační institut, 2001.
[12] Slavona. Osazení okna ve zdivu Ytong - parapet. Slavona - Dřevěná okna, dřevěné
dveře. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.slavona.cz/konstrukcni-detaily/osazeni-okna-ve-zdivu-ytong-parapet.html.
[13] Dřevěná okna . Dřevěná okna - Okna a dveře VYSOT. [Online] – [cit. únor 2012].
Dostupné na www: http://www.vysot.cz/nabizime/okna/drevena-okna.html.
[14] Plastová okna, dřevěná okna, eurookna, dveře – VEKRA. [Online] – [cit. únor 2012].
Dostupné na www: http://www.vekra.cz/.
[15] Osmikomorová plastová okna. OKNA.EU - Plastová okna, hliníková a dřevěná okna.
[Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www: http://www.okna.eu/pasiv-ol.
[16] Plastové dveře, plastové profily pro dveře. A-okna s.r.o. [Online] – [cit. únor 2012].
Dostupné na www: http://www.aokna.cz/okna-dvere/plastove-dvere.
[17] Okno - Wikipedie. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] – [cit. únor 2012].
Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Okno.
77
[18] Okna - rozdělení oken. Stavba-online.cz. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na
www: http://www.stavba-online.cz/okna-2/okna-rozdeleni-oken/.
[19] Slavona. Dřevěná okna Thermowood. Slavona - dřevěná okna a dveře. [Online] – [cit.
únor 2012]. Dostupné na www: http://www.slavona.cz/eurookna-sc92-thermowood/.
[20] ČSN 74 6101. Dřevěná okna. Základní ustanovení. Praha : Český normalizační
institut, 1990.
[21] Špaletová okna. Kvalitní česká EUROOKNA. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na
www: http://www.dasoto.cz/okna/spaletova-okna/.
[22] Motyková, Adela. Okna, správná řešení pro novostavby i rekonstrukce. Praha : Grada
Publishing, a.s., 2008. 978-80-247-2674-8.
[23] Zimní zahrady, dřevěná okna, eurookna | AZ EKOTHERM. [Online] – [cit.
únor 2012]. Dostupné na www: http://www.azeko.cz/.
[24] Výrobky VELUX. VELUX. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.velux.cz/zakaznici/vyrobky.
[25] Výkresová dokumentace firmy KYBEK s.r.o. 2011.
[26] Se[le]ction. AB Interier concept s.r.o. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:
http://www.okna-dvere-sedlacek.cz/drevo-hlinikove-dvere/selection/.
[27] SAPELI - Média. Sapeli dveře a zárubně. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na
www: http://media.sapeli.cz/index.asp?modul=fotobanka&styl=5&ID=99.
[28] PUR desky - Dveřní výplně - Dřevomateriály na výrobu eurooken a dveří. HAPex
s.r.o. [Online] http://www.hapex.cz/drevomaterialy-na-vyrobu-eurooken-a-
dveri/dverni-vyplne/PUR-desky.
[29] ČSN 73 0810. Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení. Praha : Český
normalizační institut, 2009.
[30] ČSN EN 13501-2+A1 (73 0860). Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí
staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě
vzduchotechnických zařízení. Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a
státní zkušebnictví, 2010.
[31] Kupilík, Václav. Stavební konstrukce z požárního hlediska. Praha : Grada Publishing,
a.s., 2006.
[32] ČSN EN 14600 (74 6073). Vrata, dveře a otevíravá okna s charakteristikami požární
odolnosti a/nebo kouřotěsnosti – Požadavky a klasifikace. Praha : Český normalizační
institut, 2006.
[33] Rolovací garážová vrata LOMAX. Garážová vrata LOMAX, sekční garážová vrata,
posuvná vrata, rolovací vrata, průmyslová vrata. [Online] – [cit. únor 2012].
Dostupné na www: http://vrata.lomax.cz/cs/garazova-vrata/rolovaci-vrata/.
[34] MEMENTO, firemné materiály a prospekty SAINT – GOBAIN GLASS.
[35] ČSN EN ISO 10077-1 (730567). Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet
součinitele prostupu tepla - Část 1: Všeobecně. Praha : Český normalizační institut,
2007.
[36] ČSN EN 14351-1 +A1 (746075). Okna a dveře - Norma výrobku, funkční vlastnosti -
Část 1: Okna a vnější dveře bez vlastností požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti.
Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.
78
[37] ČSN 73 0540-2 (73 0540). Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Praha : Úřad
pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.
[38] ČSN EN 1279-5+A2 (70 1621). Sklo ve stavebnictví - Izolační skla - Část 5:
Hodnocení shody. Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví, 2010.
Tato skripta jsou financována z evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky
NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM
PROJEKT EDUR – EDUKACE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE
A7 – Navrhování výplní otvorů budov dle principů trvale udržitelné výstavby
Ing. Marek Polášek, Ph.D.
Toto skriptum prošlo oponentskou, jazykovou a grafickou úpravou.
Vydalo Národní stavební centrum roku 2012
1. vydání, 2012, náklad 25 výtisků
ISBN 978-80-87665-06-0