Krajinná sféra

1. Stavba a složení Země:

Země je složena z několika koncentrických vrstev (geosfér), které se liší složením, hustotou, tlakem a teplotou.

1) Jádro (6378km až 2900km):31% hmoty Země, Fe+Ni, vnitřní jádro je pevné, vnější polotekuté ->Země se chová jako pernamentní magnet(magnetické pole - princip dynama)

2) Zemský plášť (2900km až 35km): 67,5% hm.Země, Fe+Mg, za vysokých teplot a tlaku zde dochází k tavení hmoty, k jejímu rozrůzňování a přemísťování(přitažlivost a rotace Země)

1) Zemská kůra (tloušťka Ø 35km): 1,5% hm.Země. Typy z.k.:

a) pevninský – tvoří kontinenty a přilehlé části moří, mocnost 35 – 75

km

b) oceánský – mladší a menší mocnosti (5-7 km)

c) přechodný – kombinace a/b

1.2 LitosféraLitosféra zemská kůra a nejsvrchnější vrstva

zems.pláště (tzv. astenosféra). Je rozčleněna na obrovské bloky – desky, které se pohybují po plastické vrstvě zems.pláště. Rozlišujeme tři druhy geologických procesů probíhajících v zems.kůře:

Mocnost zemské kůry v km

a) pevninotvorné pohyby (pomalé,kolísavé, vertikální pohyby) – změny obrysů kontinentů

b) horotvorné pohyby – pohyby způsobující deformaci vrstev (zlomy, vrásy, příkrovy) a tím vznikají pohoří:

1) vrásová pohoří : vznikají zprohýbáním lit.desek do vln (vrás)2) kerná pohoří: podél puklin vznikají

zlomy – některé kry(bloky) jsou zdvyhány, jiné klesají

3) příkrovová pohoří: vznikají odtržením zvrásněných souvrství a nasunutím (přesunem) na horniny ve vzdáleném okolí

Magmatizmus: doprovodný proces při pohybech zems.kůry, při němž vzniká tavenina zems.kůry (magma). Podle místa, kde magma tuhlo rozlišujeme

a) hlubinný (plutonismus): magma tuhne pod povrchem

b) povrchový (vulkanismus): vznikají výlevná tělesa. Vulkanická činnost pokračuje v některých mladých ( I. a II.-horních) pásemných pohořích a riftových zónách dodnes.

Řez alpskou soustavou

Počet sopek činných v historické době se odhaduje na 430 (275 na sev. polok.), 80 sopek je podmořských. 62% sopek je soustředěno v tzv. Tichoocenském kruhu ohně.

Od roku 1500 do 1914 zahynulo podle odhadů při sopeč.činnosti 190 tis. osob (př. města Herculanum, Pompeje, Stabie pod Vesuvem r. 73).

Zěmětřesení: je průvodním jevem pohybů zems.k. a sopeč.činnosti. Jsou to náhlé a krátké otřesy zems.kůry. Podle příčin rozlišujeme z.:

a) tektonická: 90% všech z. Místo, kde se uvolňuje energie vyvolávající zemětřesení = ohnisko (hypocentrum), odkud se šíří zemětřes.vlny všemi směry. Místo na zems.povrchu nad ohniskem je epicentrum, kde bývají projevy nejsilnější.

b) vulkanická: 7% všech z., způsobena tlakem vystupujícího magmatu a plynů před sopeč.výbuchem

c) závalová: asi 3%všech z., * zřícením stropů podzemních dutin, sesuvem kamenů atd.

Metamorfizmus: přeměna hornin působením tlaku a teploty.

Ohniska zemětřesení jsou rozptýleny téměř po celé Zemi, větším dílem se soustřeďují do cirkupacifického a středomořského pásma mladých pásemných pohoří a do riftových zón pevnin.

Nejohroženější země:

Chile – 1000x ročně

Japonsko – 400x ročně

Turecko – 100x ročně

Na celou planetu připadá za rok průměrně 9000 silnějších,

7000 středně silných a

20 velmi silných zemětř.

(v Evropě dochází 1,4x, v Asii 30x ročně k silnějším z.).

Intenzita se uvádí nejčastěji v jednotkách zv.magnitudo (značíme M) charakterizující energii zemětř.

Richterova stupnice

Magnitudo

Následky

1, 2 Není cítit, lze pouze měřit přístroji

3Nejmenší hodnota, kterou člověk rozpozná;

bez poškození

4 Slabé zemětřesení

5 Slabé poškození budov blízko epicentra

6Vážné poškození špatně postavených

budov

7 Velké poškození budov

8 Téměř úplné zničení

sopka LAKI, Island

popel ze sopky LAKI, Island

vulkán Katla, Island

sopečný prach nad Islandem, vulkán Eyjafjöll

sopečný pás, Indonézie

Vesuv, Sicílie

Krakatoa, Indonésie

Krakatoa

Popokatepetl, Mexiko