11.-17. nedele v mezidob · 2016-06-12 · 5 SGiovannim kardinálem Coppou u hrobu sv. Cyrila...

3

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, vědomi si svých slabostí, obraťme se k Otci veškerého milosrdenství a s důvěrou prosme:

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Prosme za papeže Františka, aby jeho slovo i osobní dotek trpících bratří a sester o dnešním jubileu nemocných a postižených, byly povzbuzením pro ně samotné i pro Církev. Prosme za obyvatele Sýrie a Iráku, sužované nekončící válkou, aby poznali čas míru. Prosme za pastýře Církve, aby jako Ježíš upírali svou pozornost především k chudým, potřebným, trpícím, hříšníkům a těm, kteří jsou na okraji společnosti. Prosme za děti, které poprvé přistoupily k eucharistickému stolu, aby prospívaly v moudrosti a milosti, a přinášely do rodin i do společenství Církve velikonoční radost. Prosme, aby nadcházející Putování za skvosty křesťanského náboženství posílilo víru poutníků, rozhojnilo jejich lásku ke Kristu a jejich modlitby na naše úmysly byly vyslyšeny. Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království.K: Otče, tvůj Syn řekl: "Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky"; pomoz nám uznat svou nedostatečnost a slabost, abychom tak mohli dojít tvého odpuštění a milosrdenství. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. L: Amen.

FFAARRNNÍÍ IINNFFOORRMMÁÁTTOORR1111.. NNEEDDĚĚLLEE VV MMEEZZIIDDOOBBÍÍ –– 1122.. ČČEERRVVNNAA 22001166

Odpusť, Pane, co jsem zavinil hříchem.

Pustiměřští poutníci u hrobu sv. Antonína z Padovy, Peregrinatio ad Immaculatam Conceptionem, 18. června 2008.

4

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI, A OČISTI MĚ. PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI, A POSVĚŤ MĚ. PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI, A BUĎ MÝM ŠTĚSTÍM.

5

S Giovannim kardinálem Coppou u hrobu sv. Cyrila v kryptě baziliky sv. Klementa. Peregrinatio in Corde Eccesiae, 2011.Vpravo: pamětní deska českého národa (L.P. 2011) s textem Tomáše kardinála Špidlíka, S.J.:

„SVATÝ CYRIL UMÍRAJE UČEDNÍKY ŽEHNAL: TYS MI JE DAL, TOBĚ, BOŽE, JE VRACÍM.SVOU MOCNOU PRAVICÍ JE VEĎ A POKROVEM SVÝCH KŘÍDEL JE PŘIKRYJ!

„Bože našich otců, u hrobu sv. Cyrila přijmi naši vděčnost za Apoštoly Slovanů, kteří vedeni výzvou tvého Syna – ´Jděte do celého světa´, neváhali opustit milovanou vlast a vydat se k našim barbarským předkům, aby v rodné řeči slyšeli tvé Slovo.

Přijmi naši vděčnost za Giovanniho kardinála Coppu, čestného občana Drysic,který stejně jako první papežský nuncius u slovanských národů – sv. Metoděj, se nejprve stal učedníkem našeho jazyka, aby pak evangeliem hlásaným v naší

mateřštině, získal Kristu srdce národa, jemuž – jak sám přiznává, - polovinu toho svého zanechal.Přijmi naši vděčnost za Tomáše kardinála Špidlíka, čestného občana Pustiměře, který ve šlépějích soluňských bratří dal ve

všech jazycích zaznít srdci, co láskou získává svět celý, a dýchat oběma plícemi jedné, svaté, katolické a apoštolské Církve.“

6

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, obraťme se v modlitbě k Bohu Otci, aby nás učinil vnímavými pro své Slovo, které má sílu změnit náš život.

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Církev, aby se pro svět stávala pohostinným domem, který je s to nasytit pokrmem tvého Slova všechny, kdo hledají pravdu. Za obyvatele všech končin světa, kde vládne bezpráví, násilí a nesvornost, aby upřímným pokáním poznali čas míru a pokoje. Za mladé lidi, aby ve svém přirozeném neklidu neztráceli pevnou víru a jasný životní cíl. Za turisty a cestovatele, aby v čase dovolených uměli žasnout nad mnohotvárnou Boží moudrostí, která promlouvá v kráse přírody, v historii národů i v srdcích lidí. Za nadcházející Putování za skvosty křesťanského náboženství, aby posílilo víru poutníků, rozhojnilo jejich lásku ke Kristu a jejich modlitby na naše úmysly byly vyslyšeny. Za věrné zemřelé, aby došli plné účasti na společenství s Kristem zmrtvýchvstalým.K: Pomoz nám, Pane, abychom tě den co den dokázali chválit, byli ti vděčni za všechno, co nám dáváš a stále hledali tvou vůli. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

FFAARRNNÍÍ IINNFFOORRMMÁÁTTOORR1177.. NNEEDDĚĚLLEE VV MMEEZZIIDDOOBBÍÍ –– 2244.. ČČEERRVVEENNCCEE 22001166

Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Dotek relikviáře sv. Jakuba v kryptě katedrály v Compostele, Španělsko, Peregrinatio ad Immaculatam Conceptionem, 24. 6.2008.

7

LITURGICKÉ TEXTY 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

1. ČTENÍ – 2 SAM 12,7-10.13Čtení z druhé knihy Samuelovy. Nátan řekl Davidovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše a udělals ji svou ženou.“ David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!“

ŽALM 32Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, zahrneš mě radostí ze záchrany. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ – GAL 2,16.19-21Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům. Bratři! Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého. Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

EVANGELIUM – LK 7,36-8,3Slova svatého evangelia podle Lukáše. Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“ Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním dvanáct apoštolů a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

8

„„KKddoo cchhccee jjíítt zzaa mmnnoouu,,vveezzmmii ssvvůůjj kkřříížž““..

V jednom časopise bylo vyznání mladého muže, který se dostal na dno svých sil a hledá odpověď na své otázky.

Píše, že je mu 20 let, pracuje jako pomocný dělník. Má za sebou pár bouřlivých let, ze kterých mu zůstala jen prázdnota. Od patnácti byl v partě, kde se hrdinství měřilo počtem vypitých piv a skleniček tvrdého alkoholu. V partě se naučil, jak snadno přijít bez práce k penězům. Střídal jedno děvče za druhým. Už potřetí byl na psychiatrii a neví, proč by měl dál žít. Partu musel opustit, protože dnes už nesnáší alkohol a kromě toho se jeho kamarádi vrhli na drogy. Zůstal tedy sám se svými mindráky. Má pocit prázdnoty, zoufalství. Na závěr si klade otázku: Co mám dělat? Začít znova? Jak? Proč? Nač?

Myslím, že takových mladých lidí s podobnými problémy je čím dál víc. Nevíme, jak dopadl mladík z našeho příběhu, možná se někde potlouká anebo svůj život vzdal a v zoufalství si vzal život, protože o něho nikdo nestojí Vnitřní prázdnota a nezájem druhých nemůže vést k ničemu jinému, než k zoufalství – sebevraždě, v lepším případě k jakémusi živoření.

Mezi ženou z evangelia a mladým mužem je však zásadní rozdíl. Mladík se nedokáže sám vymotat z bludného kruhu, ani s pomocí psychiatra a zůstává na mrtvém bodě, zatímco žena hříšnice předstupuje před Ježíše a slyší zachraňující slova: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny. Tvá víra tě zachránila. Začni znova. Tvé trpké zkušenosti z minulosti mají být poučením pro zítřek. A tato žena má opět chuť žít a připojuje se ke společenství žen, které slouží Ježíšovi a jeho učedníkům, aby mohli hlásat evangelium. Podobně jednal i král David, jak jsme slyšeli v 1. čtení. Přiznává svůj hřích, lituje ho a začíná znova.

Bratři a sestry, řeknu vám, že tento postoj uznání své viny, pokorného pokleknutí u zpovědnice, nám dlouhou dobu chybí, a my se pak divíme, že jsme přetažení, nestíháme, jsme nervózní, nedobří ke všem kolem nás apod. Na druhé straně, jak se člověk duchovně uzdraví a vnitřně zotaví, když se vyzpovídá. Najednou je v duši klid, mír a pokoj, a to chceme a stále si ho přejeme. Nebojme se proto udělat tento odvážný krok.

Dále máme však odpouštět i svým bližním. Kdo není schopen odpuštění, není schopen ani lásky. Láska odpouští, ale také zapomíná. My však říkáme: já ti sice odpouštím, ale nezapomenu. To ovšem není křesťanský postoj. Kromě odpuštění si všimněme ještě jedné zajímavé postavy z dnešního evangelia – farizeje Šimona. Pohrdá ženou, která změnila

„Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život““(Jan 6,63)

SSLLOOVVOO++ PP.. FFRRAANNTTIIŠŠKKAA BBEENNÍÍČČKKAA

9

svůj život, vyjadřuje svou nadřazenost. Pán Ježíš ho však usměrňuje a dává mu najevo, že její láska k Ježíši je větší než jeho. Bratři a sestry, nikým nepohrdejme. Važme si každého člověka. Proberme si v duchu jaký postoj zaujímáme k hříšným lidem, zda odsuzující, spojený s nadřazeností reprezentovaný farizeem, anebo postoj Ježíše, který odpouští a dává druhou šanci. Člověk může upadnout do jakéhokoliv bahna hříchu, sám si však nepomůže. Jedině s Kristem lze začít úplně nový, plodný a užitečný život.

Mladý Japonec se dostal na konci války do party mladistvých fanatiků. Pro službu v armádě byli příliš mladí a tak se dali k dispozici „na jedno použití“. Byli vycvičeni v řízení letadel, dali jim čestný titul národního hrdiny – „kamikadze“, naložili jim letadla plná výbušnin a pak odstartovali k prvnímu a zároveň poslednímu letu. Zaútočili na americkou loď a potopili ji. Tento náš sedmnáctiletý mladík také hořel touhou být zapsán mezi 2000 národními hrdiny na stěně národní svatyně. Bohužel, japonský císař po svržení bomby na Nagasaki podepsal kapitulaci Japonska. Mládenec byl zoufalý. Chtěl být nesmrtelným hrdinou! Nakonec dostal místo učitele ve škole. To ho nebavilo, jeho životní ideál byl překažen. Je rozhodnutý, že se utopí. Když šel k přístavu, uslyšel zvon z katolického kostela, který zval na mši svatou. Ze zajímavosti se tam šel podívat. Byl však ohromen. V kostele plno zmrzačených dětí z války, které přežily atomovou bombu v Nagasaki. Vypálené oči, popálené tváře, zmrzačená tělíčka. A mezi nimi ošetřovatelé z Evropy, ani jeden Japonec. Proč sem ti lidé přišli, co je sem přivedlo? Kdo se ptá, ten se doví. Jsou to křesťané, mají stejný životní ideál jako on – chtějí se obětovat a dosáhnout věčné slávy. Neslouží však japonskému císaři, aby jejich jména byla zapsána na kamenném pomníku, ale slouží dětem kvůli Bohu, aby jejich jména byla zapsána v knize života. Mladý Japonec zůstává v tomto útulku, pomáhá ošetřovat děti, dá se pokřtít, stává se knězem. Tento mladík zažil dvojí vliv prostředí – sílu party fanatických sebevrahů a potom sílu party opravdových křesťanů.

Blíží se prázdniny. I naše děti a mládež se budou pohybovat v různých partách. Zde je důležité, milí rodiče, abyste věděli, kde a s kým se vaše děti setkávají, co dělají, čemu se učí. Vliv prostředí je nesmírně důležitý. Proto nepodceňujme tuto skutečnost. Pomáhejme jim hledat dobré kamarády a přátele; a my dospělí se snažme také získávat přátele mezi lidmi, kteří chtějí sloužit Bohu a druhým lidem.

Jít za Kristem, tedy za štěstím a radostí na tomto světě, která má vyústit do věčné blaženosti, však člověka něco stojí. „Kdo chce jít za mnou ... vezmi svůj kříž“. Nezní to asi moc populárně v dnešní době, kdy nás reklamy zahlcují svými lákadly – jídlo, pití, užívání si všeho druhu. Bohužel, nejen chlebem živ je člověk. Člověk potřebuje lásku a ta se bez kříže neobejde. Možná znáte legendu o manželovi, který přišel za sv. Petrem, aby si stěžoval, že ten jeho kříž je příliš těžký, totiž kříž s hádavou manželkou. Sv. Petr mu říká –pojď si vybrat kříž, který bude pro tebe nejpříhodnější. Muž tedy bral do rukou různé kříže – jeden byl malý, ale příliš těžký, jiný zase lehký, ale příliš dlouhý, další zase hranatý, jiný studený - až najednou mu padl do ruky jeden, jak ušitý na jeho míru. Ukázal ho Petrovi a ten mu říká, ať ho obrátí a podívá se, co je tam napsáno. Když ho muž otočil, stálo tam jméno jeho ženy. A Petr mu řekl – to je kříž, který ti Bůh ve své prozřetelnosti již dávno přidělil.

Každý z nás má svůj přiměřený kříž. Vezměme ho s Kristem, mějme oči upřené na něho a buďme přesvědčeni, že křížem vše neskončilo. Smutek Velkého pátku vystřídalo jásavé aleluja rána zmrtvýchvstání.

10

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, otázka, kterou Ježíš položil svým apoštolům: „Za koho mne pokládáte vy?“ nás přivádí k vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“. V této víře prosme:

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého Otce Františka, aby jeho nadcházející návštěva Arménie - první křesťanské země a národa v dějinách, se stala novým poselstvím naděje pro současný svět. Prosme za obyvatele Sýrie a Iráku, sužované nekončící válkou, aby poznali čas míru. Prosíme Tě za všechny, kdo se u tohoto eucharistického stolu živí Tělem a Krví tvého Syna, ať už nežijí sami sobě, ale stávají se svědky živého Boha, který v nich bydlí. Prosme, aby nadcházející Putování za skvosty křesťanského náboženství posílilo víru poutníků, rozhojnilo jejich lásku ke Kristu a jejich modlitby na naše úmysly byly vyslyšeny. Za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království.K: Otče našeho Pána Ježíše Krista, skrze víru v tvého Syna se smíme nazývat tvými syny; dej, ať vedeni touto jistotou neohroženě kráčíme po cestách tvé prozřetelnosti. L: Amen.


"Lidstvo zažilo v minulém století tři velké, neslýchané tragédie: první je obecně nazývána „první genocidou 20. století“ a postihla arménský lid – první křesťanský národ – dále pak katolické i pravoslavné Syřany,

Asyřany, Chaldejce a Řeky. Byli zabiti biskupové, kněží, řeholníci, ženy, muži, staří a dokonce i děti a bezbranní nemocní. Další dvě byly spáchány nacismem a stalinismem." (Papež František, při mementu genocidy

Arménů a povýšení sv. Řehoře z Nareku k titulu "učitel Církve", 12. dubna 2015, bazilika sv. Petra, Řím).

Má duše žízní po tobě, Pane, Bože můj!

11


1. ČTENÍ – ZACH 12,10-11Čtení z knihy proroka Zachariáše.Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

ŽALM 63Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, –mé rty tě budou chválit.Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, –

tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ – GAL 3,26-29Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

EVANGELIUM – LK 9,18-24Slova svatého evangelia podle Lukáše.Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

12

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, prosme Boha, našeho Otce, aby nás v Kristu osvobodil od všeho zlého.

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého Otce Františka, aby jeho dnešní návštěva Arménie - první křesťanské země a národa v dějinách, přinesla nový impuls naděje pro současný svět. Prosme za všechny, kdo odpověděli na Kristovu výzvu, aby se neohlíželi zpět, ale pokračovali v cestě za hlasem Božím. Prosme za poutníky ke skvostům křesťanského náboženství, aby tato pouť posílila jejich víru, rozhojnila lásku ke Kristu a jejich modlitby na naše úmysly byly vyslyšeny. Prosme za školní mládež, aby v čase prázdnin dokázala žasnout nad krásami tvého stvoření, vážila si jich a skrze ně poznávala Tebe, který k nim v hlasu svědomí promlouváš. Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na slávě tvého království.K: Otče, dej svému lidu, ať den co den čerpá u Tebe sílu k následování Krista tvého Syna, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků. L: Amen.


Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Beníček Josef, Adamcová Danuše, Adamcová Zdeňka, Adamec František, Adamec Josef, Baroš Bohuslav, Čechová Drahomíra, Hodinka Pavel, Holada Jaroslav, Holadová Alena, Hřib Miroslav, Chrástecká Hana, Chyťová Dagmar, Kocourek František, Koutná Marie, Kozubová Bohumila, Krpec Jaroslav, Krpec Jaroslav, Kubišová Marie, Kubišová Marie, Kučerová Eliška,

Kudrmann Jiří, Kudrmannová Marie, Malý Ondřej, Mandík Milan, Mandíková Františka, Martinková Libuše, Mařasová Anna, Mušálek Bernard, Mušálková Bohuslava, Navláčil Martin, Navláčilová Jaroslava, Nováková Jarmila, Pulterová Marie,

Rudlová Vlasta, Steiner David, Šarochová Jindřiška, Vaněk Vlastimil, Velecká Bohumila, Vlková Ludmila, Voldřichová Alena,

před svatopetrskou bazilikou v Římě. Peregrinatio ad Miracula Fidei, 15. června 2014.

13


1. ČTENÍ – 1 KRÁL 19,16B.19-21Čtení z první knihy Královské.Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“ Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

ŽALM 16Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ –Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl.Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. –Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ – GAL 5,1.13-18Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. (Bratři), vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sebe.“ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

EVANGELIUM – LK 9,18-24Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

14

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, prosme Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, a tak se celému světu dostalo radostné zvěsti o Božím království:

L: PROSÍME TĚ, VYSYŠ NÁS. Prosme za Svatého otce Františka, aby jeho završená pouť do Arménie - první křesťanské země, přinesla hojný užitek v tomto národě i v celém světě. Prosme za pastýře Církve, aby po příkladu a na přímluvu Apoštolů Slovanů, sv. Cyrilaa Metoděje, mocí Kristova slova a svátostných znamení, otvírali lidská srdce Boží naději. Prosme za obyvatele všech končin světa, kde vládne bezpráví, násilí a nesvornost, aby upřímným pokáním poznali čas míru a pokoje. Prosme za nemocné a trpící, aby jim bylo útěchou, že farnost se za ně modlí a pamatuje na ně při eucharistií, neboť jejich nesení kříže s Kristem je zdrojem života Církve. Prosme za ty, kdo usilují o pokrok, aby ve světle Ducha svatého dokázali pochopit, že Kristus je duší jejich úsilí, a víra v něho dává plný smysl všem jejich námahám. Prosme za turisty a cestovatele, aby v čase dovolených, aby uměli žasnout nad mnoho-tvárnou Boží moudrostí, která promlouvá v kráse přírody, v historii národů i v srdcích lidí. Prosme za poutníky ke skvostům křesťanského náboženství, aby tato pouť posílila jejich víru, rozhojnila lásku ke Kristu a jejich modlitby na naše úmysly byly vyslyšeny. Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na slávě tvého království.K: Otče, dej své Církvi, aby v naplňování tvého díla spásy hledala svou sílu v Tobě a tvé všemohoucnosti. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.


Jásejte Bohu všechny země!

S kardinálem Coppou před oltářem Salus Populi Romani, Peregrinatio in Corde Ecclesiae, 30. června 2011.

15


1. ČTENÍ – IZ 66,10-14C

Čtení z první proroka Izaiáše.Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť jak praví Hospodin: ”Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.”

ŽALM 66Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, – vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla!Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, –nechť opěvuje tvé jméno. – Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi!Moře proměnil v souš, – suchou nohou přešli řeku, – proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky. Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. – Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.

2. ČTENÍ – GAL 6,14-18Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, (bratři)! Amen.

EVANGELIUM – LK 1,1-12.17-20Slova svatého evangelia podle Lukáše. Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: ”Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‚I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.” Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo s radostí a řekli: ”Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!” Odpověděl jim: ”Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.”

16

Oslovující a přitažlivé svědectví života

V těchto dnech bývá v noci jasné nebe, na kterém vidíme svítit hvězdy, jejichž jas zdobí nebe už milióny let a budou svítit, dokud potrvá tento svět.

Také mezi lidmi se mluví o hvězdách: sportovcích, zpěvácích, hercích. Tyto hvězdy ve své době zazáří, lidé se za nimi hrnou, jejich tváře se objevují na plakátech (bilboardech), v tisku, v televizi, reklamách na různé zboží.

Jsou však mezi lidmi i hvězdy, které svítí po celá staletí. Nejsou to zpěváci, sportovci ani herci, ale světci. Mezi ně patří i dva soluňští bratři, sv. Cyril a Metoděj.

Vraťme se v duchu o takových 12 století zpět a podívejme se na své předky, kteří zde žili. U nás byly hluboké pralesy a v nížinách bažiny. Lidská sídla byla málo zastoupená, a žil zde lid tvrdé šíje – lid surový a divoký. Mezi ně začali přicházet misionáři, kteří hlásali Kristovo evangelium. Nejprve to byli mniši z dalekého Irska a Skotska. Neměli velkého úspěchu.

Pak k nám přišli němečtí misionáři, ale lidé z nich měli strach, že si je podmaní. Teprve když se rozptýlené kmeny našich předků sjednotily v jeden státní celek – velkou Moravu, rozhodl se kníže Rostislav povolat hlasatele, kterým by lidé rozuměli a

„Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život““(Jan 6,63)

SSLLOOVVOO++ PP.. FFRRAANNTTIIŠŠKKAA BBEENNÍÍČČKKAA

17

nebáli se jich. Proto se obrací do Cařihradu k byzantskému císaři Michalovi III.. Císař vybral dva vzdělané bratry – Konstantina a Metoděje. Oba už měli misionářské zkušenosti u Chazarů na Krymu. Víme, že pocházeli ze Soluně, v jejímž okolí žili Slované, a tak se naučili jejich řeči. Pro jazyk Slovanů vytvořili písmo (hlaholici), a do něho přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté. A tak vstoupili na Moravu r. 863.

Neměli však na růžích ustláno, ba právě naopak. Museli snášet útlak od mocných tohoto světa, obhajovat svou misi. Putují do Říma. Papež Hadrián II. schválil slovanskou liturgii a vysvětil Metoděje na biskupa pro Velkou Moravu a Panonii (dnešní Maďarsko). Sv. Cyril umírá r. 869 v Římě ve věku 42 let. Na Moravě přitom působil 4-5 let. Po vysvěcení se Metoděj díky německým biskupům dostává do protiprávního vězení. Nakonec je zásahem papeže vysvobozen a může začít působit na díle, které s bratrem vytvořili. Nakonec ale umírá i on. Jeho žáci jsou posléze vyhnáni z Velké Moravy. Po určité době se však křesťané u nás vracejí ke svým kořenům. Můžeme tedy vpravdě říci, že sv. Cyril a Metoděj jsou naše hvězdy –stálice, jež stojí na úsvitu křesťanství u nás. Jsou hvězdami, k nimž vzhlížíme s úctou, respektem a vděčností. Jaký odkaz nám dávají pro naši dobu? Kdo jiný by nám měl dát odpověď než nástupci apoštolů – biskupové! A my jsme na Velehradě slyšeli promluvu prvního nuncia v ČR po r. 1990, kardinála Coppy (2008), který u nás zanechal kus svého života, a kdo jste ho poznali, dobře víte, že jde o člověka velmi vzdělaného, přívětivého, pokorného a otevřeného pro každého. Ve své homílii hlavně zdůraznil, že Bůh musí být na prvním místě, a pak je všechno ostatní. Dále pak řekl, že slovanští bratři si získali srdce lidí ne tím, že by křesťanství vnucovali, ale nabízeli, ukazovali jeho krásu a přínos pro život člověka. Tak jak to nakonec zpíváme ve velehradské písni – „získali láskou Kristu národ celý“.

A tak to můžeme uzavřít tím, že pokud bude Bůh v našem životě mít první příčku, pak i svědectví našeho života bude pro druhé oslovující a přitažlivé.

18

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, skrze Krista - Slovo, jenž se jako milosrdný Samaritán sklání k bídě našich hříchů, prosme Otce veškerého milosrdenství:

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za pastýře Církve, aby mocí Kristova slova a svátostných znamení otvírali lidská srdce Boží naději. Za všechny, kdo věří v Boha, aby celým srdcem a celou duší naslouchali jeho hlasu, zachovávali jeho příkazy a tak došli k poznání Slova, jež promlouvá v jejich ústech i srdci. Za národy starého kontinentu i celého světa, aby na přímluvu svatého Benedikta, patrona Evropy a posla míru, dokázaly žít v pokoji a vzájemném porozumění. Za školní mládež, aby o prázdninách otevřela oči pro krásy tvého stvoření, vážila si jich a skrze ně poznávala Tebe, který k nim v hlasu svědomí promlouváš. Prosme, aby završené putování za skvosty křesťanského náboženství přineslo hojné požehnání poutníkům i všem, jejichž úmysly a prosby nesli ve svých srdcích. Za věrné zemřelé, ať mají účast na slávě Prvorozeného mezi vzkříšenými z mrtvých.K: Dobrý Bože, ve své veliké lásce vyslyš prosby této své rodiny, s nimiž se obrací k tvému milosrdenství, které trvá věčně. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. L: Amen.


S kardinálem Coppou před oltářem Salus Populi Romani, Peregrinatio in Corde Ecclesiae, Řím, 30. června 2011.

Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

"NIHIL AMORI CHRISTI PRAEPONERE" (Ńičemu nedávat přednost před láskou Kristovou´ - sv. Benedikt).Poutníci farnosti sv. Benedikta v Pustiměři v jeskyni Patrona Evropy, Subiaco, Itálie, Anni Paulini Peregrinatio, 29. června 2009.

19


1. ČTENÍ – DEUT 30,10-14Čtení z páté knihy Mojžíšovy.Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu,svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

ŽALM 69Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! – Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním. Já jsem ubohý a plný bolesti, – ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. – Písní budu slavit Boží jméno, – velebit je budu zpěvem chvály. Neboť Bůh pomůže Siónu – a vystaví judská města: – Zdědí je potomci jeho služebníků, – budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

2. ČTENÍ – KOL 1,15-20Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

EVANGELIUM – LK 10,25-37Slova svatého evangelia podle Lukáše. Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“A Ježíše mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

20

MMOODDLLIITTBBAA VVĚĚŘŘÍÍCCÍÍCCHHK: Bratři a sestry, obraťme se v modlitbě k Bohu Otci, aby nás učinil vnímavými pro své Slovo, které má sílu změnit náš život.

L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Církev, aby se pro svět stávala pohostinným domem, který je s to nasytit pokrmem tvého Slova všechny, kdo hledají pravdu. Za obyvatele všech končin světa, kde vládne bezpráví, násilí a nesvornost, aby upřímným pokáním poznali čas míru a pokoje. Za mladé lidi, aby ve své horlivosti a přirozeném neklidu neztráceli pevnou víru a jasný životní cíl. Za turisty a cestovatele, aby v čase dovolených uměli žasnout nad mnohotvárnou Boží moudrostí, která promlouvá v kráse přírody, v historii národů i v srdcích lidí. Prosme, aby završené putování za skvosty křesťanského náboženství přineslo hojné požehnání poutníkům i všem, jejichž úmysly a prosby nesli ve svých srdcích. Za věrné zemřelé, aby došli plné účasti na společenství s Kristem zmrtvýchvstalým.K: Pomoz nám, Pane, abychom tě den co den dokázali chválit, byli ti vděčni za všechno, co nám dáváš a stále hledali tvou vůli. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.


S kardinálem Coppou před oltářem Salus Populi Romani, Peregrinatio in Corde Ecclesiae, Řím, 30. června 2011.

"NIHIL AMORI CHRISTI PRAEPONERE" (Ńičemu nedávat přednost před láskou Kristovou´ - sv. Benedikt).Poutníci farnosti sv. Benedikta v Pustiměři v jeskyni Patrona Evropy, Subiaco, Itálie, Anni Paulini Peregrinatio, 29. června 2009..

Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku?

Eucharistie na Hoře Karmel, Hajfa, Izrael, Peregrinatio ad Fontes Salutis, 25. února 2013.

21


1. ČTENÍ – GEN 18,1-10A

Čtení z první knihy Mojžíšovy.Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: ”Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?” Odpověděli: ”Nuže, udělej, jak jsi řekl!” Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: ”Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!” Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i

sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: ”Kde je tvá žena Sára?” Odpověděl: ”Tady ve stanu.” Hospodin řekl: ”Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.”

ŽALM 15Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá. Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ – KOL 1,24-28Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM – LK 10,38-42Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: ”Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!” Pán jí odpověděl: ”Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.”

22


1. ČTENÍ – GEN 18,20-32Čtení z první knihy Mojžíšovy.Hospodin řekl: ”Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!” Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: ”Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?” Hospodin řekl: ”Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.” Abrahám se ujal slova a řekl: ”Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?” Hospodin odpověděl: ”Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.” Abrahám pokračoval v rozmluvě s ním: ”Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.” Odpověděl: ”Neudělám to kvůli čtyřiceti.” Abrahám řekl: ”Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.” Odpověděl: ”Neudělám to, najdu-li jich třicet.” Abrahám řekl: ”Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.” Odpověděl: ”Nezahubím kvůli dvaceti.” Abrahám řekl: ”Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.” Pravil: ”Nezahubím kvůli deseti.”

ŽALM 138Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku. Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ – KOL 2,12-14Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

EVANGELIUM – LK 11,1-3Slova svatého evangelia podle Lukáše. Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ”Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.” Odpověděl jim: ”Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.” Řekl jim dále: ”Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.‘ On však by mu zevnitř odpověděl: ‚Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!”

23

MMooddlliittbbaa -- zzddrroojj mmiilloossrrddeennssttvvíí(katecheze papeže Františka při generální audienci, náměstí sv. Petra, Řím, 25. května 2016)

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: ”V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci!‘ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.‘” A Pán řekl: ”Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde? (Lk 18,1-8)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelní podobenství, které jsme právě vyslechli, obsahuje důležité poučení: „Je třeba stále se modlit a neochabovat“ (v.1). Nejde tedy o to modlit se občas, když se mi chce. Nikoli. Ježíš říká, že „je třeba stále se modlit a neochabovat“ a podává příklad o vdově a soudci. Soudce je mocná osobnost. Je povolán vynášet rozsudky na základě Mojžíšského Zákona. Proto biblická tradice doporučo-vala, aby soudci byli lidé

bohabojní, důvěryhodní, nestranní a nepodplatitelní (srov. Ex 18,21). Naproti tomu tento soudce se „Boha nebál a na lidi nedal“ (v.2). Byl to soudce ničemný a bezohledný, který nebral v potaz Zákon, ale dělal, co se mu zachtělo, podle svého zájmu. A na něho se obrací vdova, aby jí zjednal spravedlnost. Vdovy spolu se sirotky a cizinci byli nejslabšími kategoriemi společnosti. Práva, která jim zajišťoval Zákon, mohla být snadno pošlapána, protože šlo o lidi osamocené a bezbranné a stěží je mohli uplatnit. Samotnou chudou vdovu nikdo nehájil, mohli ji ignorovat a upřít spravedlnost. Tak také sirotek, cizinec, přistěhovalec. I v té době byla tato problematika velmi živá. Vzhledem k soudcově lhostejnosti užívá vdova svoji jedinou zbraň a nepřetržitě se dožaduje, aby se jí soudce zastal, a předkládá svůj požadavek spravedlnosti. A touto svojí vytrvalostí dosahuje cíle. Soudce ji totiž nakonec vyslyší, avšak ne proto, že by byl pohnut milosrdenstvím nebo svědomím. Jednoduše přiznává: „Zastanu se té vdovy, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a trápit mě“ (v.5).

Z tohoto podobenství vyvozuje Ježíš dvojí závěr. Pokud vdova dokázala přesvědčit nepoctivého soudce svým ustavičným dožadováním, tím spíše se Bůh, který je dobrý a spravedlivý, „zastane svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci“, nenechá je „dlouho čekat“, ale „zastane se jich rychle.“ (vv.7-8).

24

Proto Ježíš vybízí, že je třeba se modlit a „neochabovat“. Všichni zakoušíme chvíle únavy a malomylnosti, zejména když se naše modlitba jeví jako neúčinná. Ježíš nás však ujišťuje: narozdíl od nespravedlivého soudce Bůh vyslyší svoje děti neprodleně, i když to neznamená, že tak učiní v tom čase a tím způsobem, jak bychom chtěli. Modlitba není kouzelná hůlka! Modlitba pomáhá uchovávat víru v Boha a svěřovat se mu, i když

nerozumíme Jeho vůli. Sám Ježíš, který se hodně modlil, je nám v tom příkladem.

List Židům uvádí, že „v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen“ (Žid 5,7). Toto sdělení se naprvní pohled jeví jako nepravděpodobné, protože Ježíš na kříži zemřel. List Židům se však přece nemýlí: Bůh opravdu Ježíše

vysvobodil ze smrti a umožnil mu nad ní plně zvítězit, avšak cesta k tomuto vítězství vedla skrze smrt! Zmínka o vroucí modlitbě odkazuje k Ježíšově modlitbě v Getsemanech. Ježíš, kterého se zmocnila úzkost, prosí Otce, aby jej zbavil hořkého kalicha utrpení, ale svojí modlitbou, jež je prostoupena důvěrou v Otce, se plně svěřuje do Jeho vůle: „Avšak ne jak já chci – říká Ježíš – ale jak ty chceš“ (Mt 26,37). Předmět prosby se stává druhořadým, důležitý je především vztah s Otcem. Takto působí modlitba: proměňuje touhu a utváří ji podle Boží vůle, ať už je jakákoli, protože kdo se modlí, uchází se především o sjednocení s Bohem, který je milosrdnou Láskou.

Podobenství končí otázkou: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (v.8). Touto otázkou jsme všichni varováni: nesmíme upustit od modlitby, i když není opětována. Modlitba uchovává víru a bez ní víra vrávorá! Prosme Pána o víru, která se stává ustavičnou a vytrvalou modlitbou, jako u oné vdovy z podobenství; víru,

která se živí touhou po Jeho návratu. A v této modlitbě zakoušejme soucit Boha, který jako Otec, pln milosrdné lásky, jde v ústrety svým dětem.

25

""BBuuďďttee JJeežžííššoovvii,, sstteejjnněě jjaakkoo OOnn jjee vváášš""Mons. Giovanni Coppa při biřnování v Pustiměři, 14. září 1997

„Každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán“ (Flp 2,11).

Moji drazí pustiměřští farníci! Zvláště vy, kteří zakrátko přijmete svátost biřmování.

Dnes, zde v této farnosti, prožíváte velkou nevšední událost. Duch svatý sestoupí mezi nás, aby plností svých darů zahrnul srdce Vás všech. Událost mimořádná, která se nestává tak často. Tento kostel, kde jsme, se stane brzy druhým Večeřadlem: jeho zdivo se rozevře, jako tehdy v Jeruzalémě; „a Duch svatý sem sestoupí jako silný vítr a naplní celý dům, kde se zdržovali“ (Skt 2,2). Opravdu, váš farní kostel, bude vpravdě naplněn posvěcující silou Ducha svatého; On sestoupí mezi vás a zastaví se jako ohnivé jazyky nade všemi, kteří budou zakrátko biřmováni.

Věřte, je to událost nejen vznešená, ale i velkolepá. Slavíme dnes současně slavnost Povýšení svatého Kříže: a tato slavnost nám pomáhá lépe pochopit význam udělení této svátosti.

Středem lidských dějin zůstává Kristův kříž: On na kříži spasil svět. Podobně jako had, vyzdvižený na poušti, zachraňoval neukázněné a neposlušné Izraelity, tak Ježíš vyzvednutý na kříž přitahuje k sobě všechny. V druhém čtení nám svatý Pavel říká: „Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno (Flp 2,8s).

A sám Pán Ježíš nám v evangeliu říká: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).

Pán Ježíš nás přitahuje svou láskou, ukazuje nám svůj kříž. Křesťan sleduje Kristův kříž a nestydí se za to. Naopak, opravdový křesťan nese svůj kříž za Kristem. Co tím chceme říci? Že snad my křesťané jsme slaboši, žijeme bez radosti, zachmuřeni, že snad musíme trpět a mlčet? Jedině ten, kdo nevěří, může tak smýšlet. Ale opak je pravdou!

„Opravdový křesťan má silnou osobnost: dokáže se postavit pro Krista odvážně, nekompromisně, s velkodušností, s láskou. I kdyby všichni jednali proti Evangeliu, opravdový křesťan vlastní jasné pojmy, jistou vůli, závazek dělat Kristu čest, ať to stojí, co to stojí. Opravdový křesťan dokáže být hrdinou! Ti druzí jsou slaboši. Je snadné nechat se strhnout všeobecným proudem. Je pohodlné říkat si: „Vždyť to dělají všichni“.

A naopak je těžké říci ne; následovat Kristovo slovo, i když se stává náročným. Kolik mladíků a dívek dalo hrdinské příklady následování Krista! Svatý Pankrác, který čelí římským vojákům, aby mohl donést mučedníkům svaté přijímání. Svatý Ignác z Loyoly, z obyčejného vojína se stává vojákem Kristovým, jakmile pochopil, že jedině s Ním je skutečný život. Svatý Dominik Savio se svým heslem: „Smrt, ale ne hřích!“ Svatá Marie Goretti a Markéta Bracco, které daly přednost smrti před hříchem nečistoty. Tito všichni, mladí či dospělí, svým životem jasně prohlásili: „Ježíš Kristus je Pán“.

Jsou to hrdinové. Nejsou hrdinové, kteří jednají jako všichni ostatní –a kteří jsou jako leklé ryby, jež s sebou nese proud.

26

Právě proto Ježíš ustanovil svátost biřmování, abychom se stali vojáky, jeho hrdiny, jeho svědky. Duch svatý nás posiluje, abychom náleželi jedině Kristu. Vlévá nám potřebnou sílu, abychom vytrvali v předsevzetích křesťanského života až do smrti.

Tedy, moji drazí, k tomu právě dochází u vás. Biřmování z vás dělá zralé křesťany, odvážné muže i ženy, silné, ochotné následovat Ježíše, dělat čest Jeho kříži, hlásat před každým: „Ježíš Kristus je Pán“.

Obřad svátosti, byť jednoduchý, plně vysvětluje toto všechno.

Především biskup, než vám udělí svátost, vás jednoho po druhém zavolá jménem; to znamená, že vy musíte být v Církvi živou, zralou, odvážnou osobou. Od tohoto okamžiku budete zodpovědní i vy za Církev: v rodině, ve škole, v zábavách, ve sportu. Ne lidé bezpáteřní, ale osobnosti živé a statné, které tvoří Církev. Proto, když budete vyzváni, musíte myslet na skutečnost, že přistupováním k biskupovi, jste pevní ve víře, jistí v naději, zanícení v lásce.

Biskup vloží na vás své ruce: je to starodávné gesto, kterým sám Pán Ježíš a pak apoštolové svolávali sestoupení Ducha svatého na první křesťany, aby pro ně vyprosili plnost jeho darů. I dnes, zatímco biskup vloží své ruce na vás, musíte myslet, že je to stále tentýž Ježíš, který klade své dlaně na vás; je to jako skutečný řetěz jasných gest, který vás během staletí přivádí až k Němu.

Konečně, biskup vás pomaže křižmem, vonným olejem, posvěceným na Zelený čtvrtek: tímto znamením se vyjadřuje, že Bůh „svým Duchem pomazal a potvrdil vaše poslání, jako pomazal a potvrdil svého Syna, Ježíše Krista“.

Jak víte, ve Starém zákoně bývali pomazáváni olejem proroci, kněží, králové a také Řekové i Římané pomazávali olejem své atlety před olympijskými hrami. Co to všecko znamená? Že budete od tohoto okamžiku i vy:

- proroky, abyste měli sílu i odvahu svědčit před každým o Kristu a jeho evangeliu. I před tím, kdo nevěří, kdo se vám snad bude vysmívat; ale ve skutečnosti to nikdo nedokáže, naopak, budete obdivováni pro svou vytrvalost v tvrzení: „Ježíš je Pán“;

- budete kněžími, což znamená schopni nabídnout svůj život Ježíši, a tak z něj učinit neustálou mši svatou;

- budete králi, poněvadž získáte sílu vítězit nad hříchem, aby nad vámi nevládl, i nad ďáblem, jenž se všemožně snaží, abyste zapomněli, že Ježíš vás miluje;

- budete atlety: a to znamená, jak píše svatý Pavel, prvními v běhu, s překonáváním všech překážek, ve stálém procvičování se a sebekontrole, stanete se vítězi v pěstním zápasu, bez ran do prázdna: „běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna“ (1Kor 9,26);

Moji drazí, toto se uskuteční v každém z vás. Přijměte s radostí plnost darů Ducha svatého. Víte, že život v hříchu je smutný život; jedině v následování a v lásce ke Kristu je opravdová radost, která nikdy neuhasíná; vždyť život je krásný jako velkolepé dobrodružství, které má cenu prožít. A jestliže On zve některé z vás ke kněžství či k zasvěcenému životu, odpovězte s radostí: ANO.

Zapomeňte nyní na všechno: jsme v kostele, ale jsme ve večeřadle; je zde pře vámi biskup, váš dobrý pan farář, vaši rodiče, vaši příbuzní a zdejší farníci, kteří naplňují tento krásný chrám: ale mezi všemi a nade všemi dokažte vidět zde přítomného Ježíše. On vás

27

jmenuje jednoho po druhém a ptá se vás, jako svaté Anděly z Foligna: „Chceš mě skutečně mít ráda? Já jsem tě nemiloval ze žertu!“

Nechť toto svátostné biřmování je pro každého z vás počátkem velkého dobrodružství, které vás přivádí stále blíž a blíže k němu – Kristu! Po celý váš život. Dělejte mu čest! Nezraďte Ho nikdy! Buďte stále hodní! Zúčastňujte se pravidelně mše svaté i katecheze, vždyť Ježíše musíme stále víc a více poznávat.

Buďte Ježíšovi, stejně jako On je váš. Jako biřmovaní, to je jako jeho vojáci, jeho atleti, jeho apoštolové. Jako důvěryhodní farníci v Pustiměři.

Seznam biřmovaných vzkládáním rukou Apoštolského nuncia,arcibiskupa Giovanniho Coppy, o svátku Povýšení svatého Kříže, 14. září 1997,

chrám sv. Benedikta v Pustiměři

Ambrozová Anděla Burešová Ludmila Čápková Miroslava Cetkovská Zdeňka

Hrozová Jitka Chytilová Kateřina Chytilová Marie Chytilová Pavla

Kolenič Milan Koleničová Monika Koleničová Veronika Kramplová Jitka

Maráková Marie Navrátilová Eva Navrátilová Jana Navrátilová Radka

Němcová Darina Pospíšil Josef Pospíšil Petr Přikrylová Dagmar

Rozehnalová Hana Rozehnalová Iveta Smékalová Lenka

Smékal Pavel Školařová Lenka Školař Vladimír

Vávrová Barbora Vávrová Ivona Vávrová Miroslava Voldřich Martin

28

Dr. Josef BeníčekPustiměř 84683 21 PUSTIMĚŘ

S.E.Mons.Giovanni Coppa, arcivescovoNunzio ApostolicoVoršilská 12110 00 PRAHA 1

Pustiměř, 7 listopadu 2000

"Svůj život utvářel podle požadavků služby, kterou mu Prozřetelnost vkládala do rukou a do srdce; jí obětoval své síly, zkušenosti i své bohaté vlohy a schopnosti. Pastýř důrazný a zároveň pokorný, muž napomenutí i člověk odpuštění, rozhodný proti omylu a trpělivý s chybujícími, náročný k vladařům i respektující stát, v kontaktu s císaři a blízký svému lidu, hluboce vzdělaný i muž neúnavné činnosti".

Vaše Excelence,

s blížícím se vyjímečným dnem vašich 75 narozenin, zaznívají aktuálněji než kdy jindy slova týkající se vašeho předchůdce i "současníka" - sv. Ambrože, neboť v důsledku hlubokého zakořenění ve věčné Boží přítomnosti je vlastní světcům, že tajemně zůstávají "současníky" všech generací.

Jestliže diplomacie kardinála A. Casaroliho, - jenž byl pravý a skutečný "pontifex -budovatel mostů" v dějinách třicetiletých vztahů se středoevropskými zeměmi, vztahů, jež vešly do historie jako Ost-politik, - byla před nedávnem prohlášena "mučednictvím trpělivosti", pak Vaší silou a Vašim tajemstvím je "diplomacie evangelia", jak ji u příležitosti Jubilea papežských představitelů definoval Jan Pavel II.

Právě na této životní křižovatce řekl Hospodin Abrahámovi: "Vyjdi ze své země, ze své vlasti a z domu svého otce, a pojď do země, kterou ti ukážu" (Gn 12,1), aby mu svěřil nejvýznamnější úděl, "diplomacii Otce věřících". Tak zaznívá Boží hlas k Abrahámovi, jemuž "bylo 75 let, když odešel z Cháranu" (Gn 12,4), aby jej povolal k věčnému mládí, které dokáže odpovídat na hlas Toho, jemuž náleží věčnost. Vskutku Pán dopouští tolik věcí.. a někdy je nám zatěžko poznat osnovy milosti, z níž jsou spřádány naše životy i samotné události dějin. Tady konečně nacházím základ Vašeho pastýřského povolání ve znamení "SOBRIA EBRIETAS SPIRITUS". ('střízlivého opojení Duchem'; heslo arcibiskupa Coppy).

Vaše Excelence, v den vašich narozenin, který připadá na svátek "Matky všech chrámů", poklekám v kostele sv. Benedikta v Pustiměři, kde dodnes znějí vaše slova k biřmovancům: "Buďte jako list Kristův' poslaný Duchem svatým k hlásání evangelia až do nejzažších končin světa", a prosím za vás slovy modlitby sv. Ambrože:

"Jdeme za tebou, Pane Ježíši: ale povolej nás, abychom tě následovali,

neboť bez tebe nemůže nikdo růst. Tys totiž cesta, pravda a život, možnost, víra, odplata.

Přijmi své: jsi cestou; utvrď je: jsi pravdou; oživ je: jsi životem".

dr. Josef Beníčekfarář pustiměřský

29

Fanfáry, jimiž posvátný Velehrad vítal v roce 1990 papeže Jana Pavla II. – nejvýznam-nějšího poutníka od dob soluňských bratří, zazněly k poctě J.E. Mons. Giovanni Coppy, apoštolského nuncia v České repub-lice, když se v liturgic-kém průvodu ubíral z farní budovy do chrámu Narození Panny Marie v Drysicích. Tam se už shromážděný

Boží lid připravoval na slavení eucharistie modlitbou a zpěvem pod vedením Mons. Josefa Olejníka (nar. 1914), kněze, jenž své hudební nadání a hlubokou slováckou zbožnost zúročil na studiích v Římě, zvláště na papežském institutu posvátné hudby Santa Cecilia, aby pak – věrný II. vatikánskému koncilu (konstituce Sacrosanctum Concilium) zhudebnil žalmy, vytvořil liturgické zpěvy a především ordinária (např. Česká mše z Andělské hory), která se stala modlitbou celého českého národa. Za zpěvu introitu z novoroční slavnosti

Matky Boží Panny Marie - "Buď zdráva, svatá Boží rodičko",

vešel liturgický průvod do chrámu. Ve znamení

Té, 'která porodila Krále , jenž nad nebem i zemí

vládne na věčné věky' vítalo shromáždění

věřících nuncia Svatého Otce, jenž v tomto

historickém okamžiku vkládal pečeť 'klíčů

Božího království' do dění budoucích věků.

Po nunciově úvodním pozdravu zazněla tato vděčnost v uvítacím slovu věřících, které jménem farnosti pronesla prof. V. Poláchová a pan L. Adamec. Kytice z pěti antúrii snad zpřítomňovala pětici zem-

22000011 -- 1166.. ČČEERRVVNNAA -- 22001166

GGIIOOVVAANNNNII KKAARRDDIINNÁÁLL CCOOPPPPAAPRVNÍ ČESTNÝ OBČAN DRYSIC

30

ských kontinentů, na něž Mons. Coppa zavítal.

I tím se jeho přítomnost stává znamením

katolicity (všeobecnosti) Kristovy Církve.K prostřednictví

Marie, Matky Církve, směřovaly modlitby

eucharistického slavení. K ní, 'ženě oděné

sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou

z dvanácti hvězd kolem hlavy' se upírala

pozornost věřících naslouchajících prvnímu čtení z knihy Zjevení. Avšak vzápětí se vynořuje jiné

znamení 'veliký, ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, jenž smetl třetinu hvězd z nebe' a chtěl pohltit dítě, které měla žena porodit. Ta však uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Nato nejmladší z apoštolů vyznává: 'Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: 'Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému'.Jako velkolepé defilé slávy zněla odpověď responsoriálního žalmu 'Ty, jsi čest našeho lidu', mimochodem jedné z prvních melodií, kterou Mons. Olejník vytvořil. Vždyť, jak kdysi napsal německý historik Reinsberg-

Düringsfeld - "jen stěží lze najít národ, v němž by úcta k Panně Marii měla tak hluboké kořeny, jako je tomu v Čechách a především na Moravě". Tyto kořeny mariánské zbožnosti je však třeba hledat už v byzantské tradici svatých soluňských bratří. Z ní pramenil i text zpěvu před evangeliem, který nacházíme v Konstantinově Proglasu: "Slyšte slovo, které od Boha vyšlo..".'Slovem' dnešního evangelia, přednášený diakonem F. Beníčkem, byl Lukášův text Lk 1,39-56. o Mariině cestě k Alžbětě; úryvek, předčítaný o svátku Navštívení Panny Marie, svátku zavedenému do liturgie všeobecné Církve díky pražskému arcibiskupovi Janu z Jenštejna.

31

Poté se ujal slova arcibiskup Coppa:

"Můj drahý otče Josefe Beníčku, děkuji vám mnohokrát za vaše milé přivítání!Vážení představitelé a vy všichni občané Drysic!O této sobotě, zasvěcené Blahoslav-vené Panně Marii, slavíme mši svatou k její cti. Svatá Panna nás miluje, vybízí nás, abychom ji následovali ve svém každodenním boji proti hříchu. Bohoslužba slova byla velmi jasná a velmi závazná pro nás, kteří chceme být věřícími třetího tisíciletí, ale především pro vás, mladí, kteří budete jeho protagonisty.

V prvním čtení jsme byli přítomni podivuhodné a hrozné scéně z knihy Zjevení: "Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho

úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy... Potom se objevilo další znamení: veliký, ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy... se postavil před ženu, aby pohltil její dítě." (Zj 11,19a-12,1,1;3.5)

Válka mezi ďáblem a Mariiným potomstvem,

kterou Bůh ohlásil po hříchu prvního lidského svazku, pokračovala po staletí. Maria zvítězila.

Maria byla nesena k Bohu díky síle svého Syna, jediného vítěze

nad ďáblem a zlem. Tato válka pokračovala

a pokračuje v dějinách Církve. Zajisté víte,

že bylo rozšiřováno třetí fatimské tajemství: je to

jedno z nejzřejmějšíchsvědectví tohoto boje. Poslyšme, co napsala sestra Lucie, která měla zjevení s Hyacintou a Františkem: "Nalevo od naší Paní trochu výše jsme viděli anděla s plamenným mečem v levé ruce, který v záblescích vrhal plameny, které - jak se zdálo - chtěly zapálit svět, avšak uhasly pod dotekem záře, jež k němu vycházela z pravé ruky Naší Paní. Anděl, ukazujíce pravou rukou na zemi, zvolal mocným hlasem: Pokání! Pokání! Pokání!

32

V nevýslovném světle, kterým je Bůh jsme spatřili - "podobně jako když se díváte v zrcadle na lidi, kteří kráčejí před vámi"- bíle oděného biskupa, a domnívali jsme se, že je to Svatý Otec". Mnozí další biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na příkrou horu, na jejímž vrcholu byl velký kříž z neopracovaných kmenů jakoby korkového dubu s kůrou. Předtím než sem Svatý Otec dorazil, procházel vratkým krokem, zkroušený bolestí

a zármutkem, velkým, napůl zničeným městem, a modlil se za duše mrtvých, které na své cestě potkával, a tak došel až na vrchol hory, padl na kolena na úpatí velkého kříže, a byl zabíjen skupinou vojáků, kteří na něj vypálili několik ran ze střelných zbraní a šípy, a současně stejným způsobem umírali jeden po druhém biskupové, kněží, řeholníci

a řeholnice i různé laické světské osoby, mužové a ženy rozličných vrstev a postavení. Pod dvěma rameny kříže byli dva andělé. Každý držel v ruce křišťálovou kropenku, do které chytali krev mučedníků, a tou pak kropili duše, přibližující se k Bohu."

Proč vám to všechno povídám? Protože našim prvním a největším křesťanským závazkem je, abychom se i my podíleli na tomto boji a na vítězství Ježíše a jeho Neposkvrněné Matky proti pekelnému draku. Nejdůležitějšími etapami našeho vítězství jsou svátost zpovědi a svaté přijímání.

Především zpověď, skrze niž se vrháme do otevřené náruče Ukřižovaného, jenž

zemřel, aby nás smířil s Otcem. Všechny

zpovědi jsou vzrůstáním lásky k Ježíšovi a také

odpuštěním hříchů. Všech hříchů.

I těch největších. Bůh je milosrdný.

Nesmíme si zoufat. On nás miluje.

V životopise blahoslaveného otce

33

Oriona, italského kněze, jenž vykonal tolik děl milosrdenství, se dočteme, že kázal ve Svatém týdnu v jedné horské krajině a řekl, že Bůh odpouští každý hřích, i kdyby někdo zabil svou matku. Když se pak vracel v noci z hor, vyšel proti němu muž, zahalený velikým pláštěm. Zastavil jej a kněz si myslel, že je to lupič. Muž se ho zeptal: "Je pravda to, co jsi dnes večer říkal? - Co? - "že Bůh odpouští i vraždu matky? Věz tedy, že já jsem před deseti lety zabil svou matku. Ty mi musíš dát rozhřešení." A otec Orione se posadil na zídku u cesty, vyzpovídal ho a nad nešťastníkem udělal znamení kříže.

Za druhé - svaté přijímání. V evangeliu jsme byli přítomni scéně navštívení Panny Marie: při vstupu do domu Alžběty zpívá své Magnificat. Maria je plná Ježíše, 'plena Deo',jak říká sv. Ambrož. Starou příbuznou a jejího syna, dosud skrytého po srdcem matky, naplňuje svým pozdravem milostí, jež se šíří skrze plod jejího lůna. Totéž činí dnes Maria pro nás. Přináší nám Ježíše, zatímco my jej dostáváme ve svatém přijímání. Udržuje v nás plody Ježíšovy přítomnosti.

Moji drazí věřící. Ať nám dá Panna Maria víru, za jakou ji chválila svatá Alžběta: "Blahoslavená, která jsi uvěřila." /Lk 1,45/. Ať nám dá naději, že se s ní opět spojíme v nebi. A především, ať nám dá lásku, abychom stále více milovali Trojjediného Boha a milovali svého bližního, zejména toho, kdo je opuštěný, smutný, nemocný!

Vybízím vás všechny: vás, děti, které máte růst v milosti a moudrosti jako Ježíš; vás, mladí, jestliže se chcete připravovat na zodpovědnosti života v radosti, čistotě, apoštolátu;

i vás, moji milí otcové a matky, jestliže chcete dávat příklad upřímného a praktického křesťanského života, abyste dobře vychovávali své děti.A pokud se nám snad nedostává sil, pohleďme na Marii, jak nám říkásvatý Bernard: "Pohleď na hvězdu, vzývej Marii." Ona je nejdokonalejší svatyní a svatostánkem Ježíše a celé Nejsvětější Trojice.

34

Kéž nám Panna Maria pomáhá stále více milovat Boha; ať nás posiluje v našich předsevzetích; ať nás vždycky zachovává ve věrnosti Církvi a Svatému Otci a vede nás blíže k Ježíši v životě vskutku eucharistickém. Tak zůstaneme věrni kořenům

české i evropské civilizace. S Marii k Ježíšovi v lásce Ducha, ke slávě věčného Otce! Za dobro této vlasti. Amen.

V modlitbě věřících - přímluvách se k nebi vznášely prosby: za Svatého Otce Jana Pavla II., jehož požehnání spočinulo i na této farnosti (u příležitosti 100. výročí posvěcení kostela, v r. 1996, zaslal Svatý Otec farnosti své Apoštolské požehnání), aby jeho svědectví pravdě, spravedlnosti a lásce zasévalo do srdcí lidí světa sémě Božího království; za ty, kdo vykonávají správu věcí veřejných, aby si byli vědomi své odpovědnosti před Tím, jemuž náleží veškerá moc na nebi i na zemi; za všechny, kdo během osmi staletí vzývali na tomto místě Boží jméno, aby jejich modlitby a oběti přinášely svůj užitek v nových křesťanských povoláních; za děti a mládež vesnice, aby v setkání s Tím, který přišel, ‚aby měli život a měli ho v hojnosti‘, došly naplnění své touhy po štěstí; za rodiny obce, aby ve svaté rodině nazaretské nacházely zdroj jednoty osob, žijících v jediné lásce; za nemocné a trpící, aby tím, že doplňují, co zbývá do plné míry Kristových útrap, přinášeli poselství naděje těm, kdo prožívají životní zkoušky či rozhodování; vděčná vzpomínka zalétla i k dávným předkům, kteří se v těžkých chvílích

35

utíkali ke sv. Floriánovi, jehož si zvolili za patrona obce -a eucharistické shromáždění prosilo, aby i současní věřící hledali na jeho přímluvu svou sílu v Boží všemohoucnosti; závěrečná prosba pak byla za všechny, kdo s velkou láskou budovali tento chrám zasvěcený Mariinu narození, aby došli plného společenství s Králov-nou nebe a země. Modlitbu věřících pak apoštolský nuncius zakončil slovy: „Všemohoucí věčný Bože, ty jsi veliký ve svých svatých a zvláště v Panně Marii jsi našel zalíbení. Dej, ať i my kráčíme cestou tvé pokorné služebnice a tak dojdeme plné účasti

na slávě, kterou jsi slíbil Abrahámovi a jeho potomkům.“

Obětní průvod, v němž byly kromě chleba a vína přinášeny i dary věřících (dívka v hanáckém kroji a upomínková keramika k 800. výročí založení obce), doprovázel zpěv 'Zdrávas Maria', od Pavla Křižkovského významného skladatele, čerpajícího z lidových motivů

a někdejšího dómského kapelníka u sv. Václava v Olomouci.Svaté přijímání pak provázela pokorná slova setníka z evangelia 'Domine, non sum dignus..' (Pane, nejsem hoden) v hudebním ztvárnění proslulého španělského kapelníka u S. M. Maggiore v Římě, současníka Palestriny - T. L. da Victoria (1548-1611). 'Ježíš Kristus je stejný, včera i dnes a navěky' - tato slova sv. Pavla se stala mottem jubilejního roku a jsou poselstvím naděje,která je plná nesmrtelnosti.

36

Právě eucharistii dali Otcové Církve název 'farmacum immortalitatis'. Těm, kdo přistupují k svatému přijímání se stává pokrmem k životu věčnému. Tuto hlubokou pravdu křesťanské víry vyjádřil sbor Mons. Olejníka v celé její majestátnosti právě ve chvíli, kdy věřící přijímali chléb, 'který sestoupil z nebe pro život světa'.

V závěru eucharistického slavení, po Modlitbě po přijímání, zazněla vděčná vzpomínka na první návštěvu J. E. Mons. Coppy v Pustiměři a Drysicích v roce 1997. O svátku Povýšení svatého kříže, 14. září 1997, totiž uděloval svátost biřmování v chrámu sv. Benedikta v Pustiměři. Tehdy jedna z biřmovaných - Iveta Rozehnalová přivítala nuncia v jeho mateřštině - italsky. Tuto významnou událost připomněla Iveta Tichá i dnes, a společně s Marii Marákovou předaly svému biřmovateli kytici sedmi červených karafiátů, symbolizujících sedmero darů Ducha svatého:

"Sua Eccellenza, sono passati quattro anni dall'indimenticabile giorno di cresima a Pustiměř. Allora Lei ci ha lasciato un augurio: 'di essere sempre degni del dono ricevuto dal Alto, di fare onore sempre a Gesù e mantenersi veri, autentici testimoni del Vangelo e fedeli alla Santa Chiesa'. Ma, dobbiamo confessare che proprio nel mondo di oggi così complicato ci sentiamo perplessi e spontaneamente vengono nella nostra bocca le ferventi parole dei discepoli di Emmaus: 'resta con noi'. Sì, Sua Eccellenza, 'resta con noi', abbiamo bisogno della Sua presenza di fede coraggiosa, speranza che non tramonta e l'amore il cui segno - la croce, ci ha consegnato. Però sapendo che ciò è impossibile La ringraziamo per la Sua presenza e La preghiamo di abbracciare ciascuno di noi nel Suo cuore apostolico, nelle sue preghiere e nel suo quotidiano 'portare la croce'. Solo così anche noi saremo capaci di adempiere il Suo augurio."

37

/"Vaše Excelence, uplynula čtyři léta od nezapomenutelného dne biřmování v Pustiměři. Tehdy jste nám zanechal přání, abychom 'vždy byli hodni daru přijatého shůry; abychom stále dělali čest Ježíši a zůstali skutečnými, pravými svědky evangelia a věřícími svaté Církve". Musíme však přiznat, že právě v dnešním, tak složitém světě se mnohdy cítíme zmateni a spontánně rty šeptají vroucí slova emauzských učedníků: 'zůstaň s námi'. Ano, Vaše Excelence, 'zůstaňte s námi', potřebujeme Vaši přítomnost odvážné víry, neutuchající naděje

a lásky, jejíž znamení - kříž, jste nám daroval. Protože však víme, že to není možné, děkujeme Vám za Vaši přítomnost a prosíme Vás, abyste každého z nás objal ve svém apoštolském srdci, ve svých modlitbách a ve svém každodenním 'nesení kříže'. Jedině tak budeme schopni naplnit Vaše přání."/

Poté starosta obce pan Luděk Horecký, požádal Jeho Excelenci, aby požehnal obecní znak a prapor:

Vaše Excelence, před několika okamžiky jsme přinášeli ke slavení eucharistie chléb a víno - 'plod země a plod lidské práce'. Právě tyto dary vyjadřují symboly znaku a praporu obce Drysice: radlice a vinařský nůž. Jménem obce Vás nyní prosím, abyste požehnal tyto insignie, a s nimi všem, kdo svou prací a všestranným lidským úsilím naplňují příkaz Stvořitelův: "Podmaňte si zemi!".

Latinský výraz pro žehnání 'benedictio' či slovanský 'blagoslovit' jsou výrazy vděčnosti, chvály a oslavy Boží. Vskutku každé požehnání je dobroře-čením Všemohoucího Boha,jež směřuje ke stvoření. Požehnání, které apoštolský nuncius pronesl nad insigniemi obce tedy není pouhým žehnáním mrtvých symbolů, ale výrazem Boží moci a moudrosti v životě všech, které tyto symboly spojují v rodinu jediné obce, jediného tvůrčího společenství v rozmanitosti jeho profesí, zaměstnání či povolání.

"Bože, v tobě má původ každé pravé společenství. Požehnej všem, které spojuje toto znamení, aby byli nositeli jednoty, vzájemné pomoci

a pokoje. Ať jejich práce a snahy upevňují ty hodnoty, které jsou ve shodě s tvou vůlí a s evangeliem tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Amen."

38

Nato Mons. Coppa symboly požehnal a pokropil svěcenou vodou. Dojemný byl okamžik, kdy nuncius přistoupil k obecnímu praporu a políbil ho. Toto gesto bylo hlubokým výrazem láskyplné účasti na životním úsilí i údělu těch, které tento znak spojuje. Jakoby vkládal do života budoucích generací dech života podobný výzvě, jež v památném snu zazněla k císaři Konstantinovi, kdy spatřil zástavu s křížem, pod nímž se skvěl nápis 'In hoc signo vinces' (v tomto znamení zvítězíš). Tento polibek živě připomenul gesto, jež neodmyslitelně patří k apoštolským cestám současného papeže,

jehož jménem nuncius říká: 'žijte ve svobodě ke které vás osvobodil Kristus'.

Jestliže tato slova, pronesená Janem Pavlem II. u příležitosti historicky první návštěvy papeže na morav-ském Velehradě, vyjádřil apoštolský nuncius zmíně-ným gestem, pak správce farnosti dr. Josef Beníček vzpomněl papežo-vých slov závěrečném poděkování:'Sua Eccellenza, když Svatý Otec Jan Pavel II.

promlouval při své první návštěvě ke světu kultury této země, svěřil mu významná slova 'stavte na Kristu, úhelném kameni společnost a kulturu budoucího věku'. Jsem vděčný všemohoucímu Bohu, že jste to vy, apoštolský nuncius, kdo v této farnosti Mariina narození pokládáte na Kristu základy nového milénia. Vím, že zakrátko nás musíte opustit, přesto Vás upřímně prosím, abyste toto místo nosil ve svých vzpomínkách a modlitbách".

Poté celé shromáždění zazpívalo Te Deum před vystavenou Nejsvětější svátostí, kterou pak arcibiskup Giovanni Coppa udělil požehnání.

Po skončení mše svaté se přítomní seřadili v procesí a vykročili za doprovodu brilantní krojované kapely "Šohajka" z Dolních Bojanovic směrem k návsi, jíž dominuje socha sv. Floriána. Tady, při pietní vzpomínce předků, bylo vzpomenuto celých generací, které se v dobách přírodních pohrom či válek v slzách utíkaly pod mocnou ochranu dávného mučedníka (+304). Jeho velikost, spočívající

39

na 'věrnosti Božímu zákonu, i když mu šlo o život nezalekl se, neboť měl základy na skále', promluvila ze sboru ke cti mučedníka. Ten završil nuncius modlitbou:

„Modleme se. Všemohoucí Bože, ty dáváš věřícím vytrvalost,ty dáváš slabým sílu;dej nám na přímluvu svatého mučedníka Floriána, ať máme jako on podíl na utrpení a vzkříšení tvého Syna, abychom s ním dosáhli u tebe dokonalé radosti.

Skrze Krista našeho Pána. Amen.“

Požehnání a následné položení kytice k restaurované soše patrona obce byla vyznáním víry v Boží moc, která přichází shůry, ale i vděčnosti generaci našich předků, kteří se k této pomoci utíkali.

Poté se procesí odebralo do sportovní haly, kde po úvodních fanfárách pronesl slavnostní projev pan starosta Luděk Horecký:

Vaše Excelence, vážený pane přednosto, pane děkane, vážení představitelé občanského a církevního života, občané Drysic a milí hosté, když jsem před dvěma lety přebíral z rukou předsedy parlamentu ČR znak a prapor obce Drysice, měl jsem před očima nejen heraldické insignie, které budou od nynějška reprezentovat identitu obce, ale uvědomil jsem si, jak se v těchto symbolech zračí staletí lidských údělů našich otců a přál jsem si, aby jejich poselství zaznělo právě ve chvíli, kdy tyto znaky budou slavnostně představeny.

První skutečností, jež bezesporu zaujala naše předky, byla geografická orientace této krajiny na jihovýchodním úpatí Drahanské vrchoviny, kde následně založili jednu z nejstarších moravských osad, což dosvědčuje i název obce - Drysice. Svou úrodnou půdou i členitostí povrchu byla

přímo stvořená k zemědělství a šlechtění vinné révy. Nikterak proto nepřekvapuje, že tato 'oáza' upoutala záhy pozornost moravských knížat a později i českých panovnických rodů. A byl to právě český král Přemysl Otakar I., který tuto původně zeměpanskou obec daroval v roce 1201 olomouckému kostelu sv. Václava. Od tohoto prvního historického datování se odvíjí i dnešní slavení. Pohled na uplynulých osm staletí, jež jsou v hlavních črtech naznačena v publikaci vydané k letošnímu výročí, se však nevyčerpává pouze v obdivu přírodní krásy místa, nýbrž směřuje k těm, kdo ji v dlouhých dějinných údobích vytvářeli -k matkám, otcům, dětem a rodinným společenstvím. Jim vděčíme za výchovu ke kultuře svědomí, která nachází svůj výraz v úctě, oběti, soucitu a bratrské pomoci. Tyto hodnoty opravdového lidství významně vynikly v nejtěžších údobích morových ran, požárů

40

a především během dvou světových válek XX. století, které tak bolestně zasáhly mnoho rodin naší vesnice. Právě v těchto chvílích toužila zraněná lidská srdce po naději, po obnovené kráse, po pravdě svědomí.

Odpověď tvůrčí naděje, která vedla jejich kroky, je třetím poselstvím, jež na prahu nového milénia zaznívá i k nám. Vyslovil je sám Bůh: "Duc in altum", zajdi na hlubinu. Jeho slovo promlouvá v tajemství krásy, která obklopuje lidské dějiny a přivádí je k úžasu; prastará vyznání otců 'bez Božího požehnání, marné naše namáhání' nacházíme v rodinách i v životních svědectvích tolika významných kněží – rodáků; tvář jeho milosrdenství a dobročinné lásky spatřujeme ve službě řeholních sester z naší krve.

"Duc in altum' - tato slova vložil do vínku světa nového tisíciletí Ten, jenž neochvějně vydává svědectví naději, protože sám Bůh jej učinil skálou.

Já, starosta obce, v jejímž teritoriu se nachází 'skála', inspirující mnohé umělce a filmové režiséry, dnes přejímám tato papežova slova! Ano, 'zajděme na hlubinu' svých dějin a uchovejme si touhu po pravdě, která otevře cestu k naději nám i těm, kdo přijdou po nás. Bůh ať žehná dílu, které před osmi staletími započal.

Historický význam slavnosti byl umocněn i oznámením, že "u příležitosti 800. výročí založení obce Drysice rozhodlo její zastupitelstvo o udělení "čestného občanství" Jeho Excelenci, mons. Giovanni Coppovi, apoštolskému nunciovi v České republice".

Při slavnostním předání pak starosta řekl:Vaše Excelence, vaše osobnost si v novodobých dějinách této země získala velký respekt

a vážnost. Prozíravou moudrostí, laskavostí a obětavou blízkostí jste významně oslovil i tuto vesnici, která měla tu čest Vás přivítat v roce 1997. Dnes Vám chci tuto vděčnost vyjádřit zařazením Vašeho jména mezi 'čestné občany' naší vesnice. Nevím, zda-li v následujících osmi staletích bude moci některý z mých nástupců udělit 'čestné občanství' osobnosti ještě významnější.

Jeho Excelence, Apoštolský nuncius vyjádřil své poděkování následujícím projevem:"Pane starosto, prokázal jste mi dnes velkou čest, když jste mi předal atestaci čestného

občanství obce Drysice, u příležitosti oslav osmistého výročí jejího založení. Byl jsem už velmi překvapen a samozřejmě také hrdý, když jsem obdržel milý dopis důstojného panaadministrátora, jímž mi sděloval, že jste se rozhodl se zdejšími představiteli, udělit mi toto vyznamenání. A dnes se to stalo skutečností.

41

Považuji toto gesto za laskavé a šlechetné a vidím v něm věrný výraz duše všech občanů, jež je duší moravskou: obzvláště jemnou ve svých citech, jakož i silnou a ušlechtilou ve svých projevech náboženských i občanských. Duše, kterou jsem oceňoval už od své první návštěvy zde v roce 1997.

Děkuji vám z celého srdce za toto gesto, jež mne hluboce dojalo. Budu si stále a často připomínat vaši obec, kterou jsem také mnohokrát viděl z dálnice.

Vždycky jsem říkal, že nejsem skoro nic. Žil jsem ve svatozáři papeže, protože jsem měl tu čest a zodpovědnost zastupovat v České republice a u vás žehnající postavu Svatého Otce, k němuž směřuje všechna

naše láska a oddanost. A nyní jsem už méně než nic, protože mé poslání skončilo a Svatý Otec už jmenoval nového Apoštolského nuncia pro Českou republiku.

Ale nikdy nezapomenu na vaši dobrotu, již jste mi projevili. V této chvíli obětuji Panně Marii a sv. Floriánovi vyznamenání, které jste mi udělili, a Jí vás budu stále připomínat ve svých každodenních modlitbách."

Kapela "Šohajka" pak věnovala novému drysickému 'občanovi' svou nejpopulárnější skladbu, téměř neodmyslitelnou v blahopřání na rádiu Proglas, - 'Slyšíš, jak zvoní'. Dojemné bylo i loučení Jeho Excelence, kdy všichni přítomní povstali, aby mu vzdali svůj hold. Valčík excelentní 'Šohajky' doprovázel odchod nejvýznamnějšího 'spoluobčana'.Všechny zahrnoval do stisku rukou, úsměvu slunné Itálie i vznešenosti ducha, k jehož hlubinám přivádí motto jeho biskupského znaku: ‚Sobria ebrietas Spiritus‘ (Střízlivé opojení

Duchem).

Papežský nuncius a papežský prelát (P. Mag. Olejník, tehdy skoro devadesátiletý, +11.7.2009, krátce po svých

95. narozeninách). V Drysicích se setkali poprvé.

42

První stránku KRONIKY obce DRYSICE v novém miléniu zdobí slova, Apoštolského nuncia“:

'S nejvřelejšími přáními všeho dobrého do dalších 800 let!/

KRONIKA Římskokatolické farnosti v Drysicích, začíná nové milénium slovy:

/„„Jsem velmi rád, že jsem mohl u příležitosti 800. výročí založení obce Drysice slavit mši svatou k poctě blahoslavené Panny Marie. Ona ať žehná drahé farnosti a činí ji zahradou

dobrých rodin, povolání, zdravé a dobré mládeže“/

43

„„MMeeddiiaannttee iill vvoossttrroo sseerrvviizziioo ssii aapprraa iill tteessoorrooiinneessaauurriibbiillee aa nnuuoovvii uuoommiinnii,, aa nnuuoovvii aammbbiieennttii,,

aa nnuuoovvii tteemmppii,, ccoonn iinneeffffaabbiillee rriicccchheezzzzaa ddeell MMiisstteerroo,,cchhee ssii èè rriivveellaattoo aaggllii oocccchhii ddeeii ttrree MMaaggii““

/homílie J.E. Mons. Giovanni Coppy, Apoštolského nuncia a čestného občana Drysic u příležitosti XXV. výročí biskupského svěcení, bazilika sv. Petra v Římě, 6. ledna 2005/

Dnes mám velkou radost ze stříbrného jubilea mého biskupského svěcení. Velkou radost z vaší přítomnosti, drazí přátelé. Velkou radost z dosud nedotčené vzpomínky na onen den, kdy jsem přijal plnost kněžství z rukou samotného Svatého Otce, jenž mi poslal krásné poselství, které jste právě slyšeli. Hned po Bohu děkuji Jemu, že mi udělil tento nesmírný dar právě v den slavnosti Zjevení

Páně.

Je to slavnost světla, která se ve východních liturgiích už od IV. století nazývá sancta lumina: svátek Krista, světla světa, a svátek nás křesťanů, které On učinil světlem. Ve čteních, která jsme právě slyšeli, se Izaiáš obrací na Jeruzalém a říká: „Oděj se světlem“, což v originálním textu zní „Buď světlem“. Svatý Pavel mluví o „tajemství“, skrze něž jsou pohané „v Kristu Ježíši povoláni, aby měli podíl na stejném dědictví a tvořili totéž tělo“ vyvoleného lidu: tedy slavnost Zjevení je jedinečnou misionářskou slavností, neboť oznamuje univerzalitu spásy. Světlo a spása obdivuhodně vyjádřené hvězdou, která vedla Mágy, aby adorovali Božího Syna.

V homílii, kterou před 25 lety pronesl Jan Pavel II. před našim svěcením, vyložil úzkou souvislost mezi Zjevením a biskupskou službou.

Především, stejně jako Mágové nesli dary Kristu, je i biskupská služba svátostí daru. „Největším pokladem Církve – řekl Svatý Otec – je její Ženich: Kristus, ať položený do slámy jesliček, či umírající na kříži... Pamatujte, drazí, že Duch Svatý vás dnes ustanovuje uprostřed Církve, abyste hojně čerpali z pokladu Narození a Vykoupení, a rozmnožovali ho svým životem i svou službou“.

Biskupská hodnost je svátostí služby. „Každý z vás – pokračoval papež – musí zůstávat pastýřem a služebníkem této lásky... Biskup je tím, kdo probouzí dar v srdcích, ve svědomí, v tíživých zkušenostech své doby, ve svých tužbách i vyprahlostech, ve své společnosti, v ekonomii i kultuře“.

44

Svatý Otec končil těmito slovy: „Přijímáte biskupskou hodnost, abyste kráčeli po cestách tolika lidí, k nimž vás posílá Pán, abyste se spolu s nimi vydali na tuto cestu, a jako Mágové kráčeli za hvězdou; ... je svátostí mnoha cest, kterými prochází Církev, sledujíc spolu s každým člověkem Betlémskou hvězdu. Vstupte na tyto cesty, neste po nich zlato, kadidlo a myrhu. Neste je s pokorou a důvěrou. Neste je statečně a vytrvale. Ať se skrze vaši službu otvírá nevyčerpatelný poklad novým lidem, novým prostředím, novým časům, s nevýslovným bohatstvím Tajemství, jež se zjevilo před očima tří Mágů“.

Tato slova Svatého otce se mi stala prorockými. Tam jsem je tehdy tak nechápal. Domníval jsem se, že patří dvěma sídelním biskupům, kteří přijímali svěcení spolu se mnou. Pochopil jsem je deset let poté, když jsem byl nunciem. Ocitl jsem se na společné cestě s novými lidmi, v nových prostředích, v nových časech. Snažil jsem se jim ukázat cestu, která vede ke Kristu. V Československu jsem našel Církev, která vyšla z katakomb; zemi, která nabyla svobody po desetiletích bezpráví a útlaku. Dělal jsem, co by v mých silách. Nyní mi tehdejší rektor Karlovy univerzity napsal: „Mezi námi v Praze jste byl skutečným pastýřem ‚na cestách tolika lidí‘“. Podobně jako všichni moji kolegové nunciové v ostatních zemích, přinášel jsem poselství spásy nejprve do československých farností a poté do českých; snažil jsem se, aby vstoupilo do světa politiky, diplomacie, kultury, umění, hudby. Z titulu svého úřadu jsem stanul po boku osobností

mezinárodního významu, kromě oněch nezapomenutelných setkání, která jsem už předtím měl s pěti papeži, zvláště s blahoslaveným Janem XXIII. Kdybych měl pokušení se těmito dojmy pyšnit, vždy by mě zachránila vzpomínka na můj původ. Ve 30. letech, v době velké nouze, jsme se přestěhovali do domu dědečka, který ovdověl a zůstal sám. V naší rodině vždy panovala nezměrná láska a praktický křesťanský život. Kvůli této nezbytnosti jsme se octli ve velkém dvoře uprostřed města, ovšem v prostředí po všech stránkách špinavém. Drazí, jak pravdivě mi zní žalm 113! „Ze smetiště povyšuje chudého, aby hoposadil vedle knížat svého lidu“ (7s). CEI překládá „ze smetiště“. Septuaginta však cituje originál: „z hnojiště“. A to je právě můj případ! Kolikrát jsem si proto opakoval: „pamatuj na hnojiště, z něhož pocházíš!“ Promiňte, mluvím o tom poprvé, ale dnes to bylo třeba.

Drazí děkujte Pánu spolu se mnou za tuto okolnost, která je zcela darem Božího milosrdenství. Navíc, poté co jsem dosáhl jistých cílů, nemohu zapomínat, že se blíží konečné vyúčtování, den onoho iudicium districtum, onoho „neúprosného soudu“, o němž Řehoř Veliký tak často a rád mluví. Taková je perspektiva „dnů, co přijdou“, o nichž se zřejmě zmiňuje i papežovo poselství; perspektiva, kterou rád nazírám ve světle pěkné poezie Federica Mistrala: „Čas svinout plachty nadchází, když moře v šedi znavené tam dole už sní“. Ano, je čas svinout plachty. Modlete se za mne.

45

Jsem velmi rád, že právě tady, nad hrobem svatého Petra v kryptách vatikánské baziliky, mohu pro vás slavit mši svatou

(homílie J. E., Mons. Giovanni Coppy, arcibiskupa, papežského nuncia a čestného občana Drysic, při mši sv. pro poutníky k hrobům apoštolů, 9. 6. 2007 u hrobu sv. Petra v kryptách vatikánské baziliky)

Milovaní moravští poutníci, kteří jste připutovali z Drysic, Pustiměře, i dalších blízkých míst!

1. Jsem velmi rád, že dnes ráno mohu být s vámi; že právě tady, nad hrobem svatého Petra v kryptách vatikánské baziliky, mohu pro vás slavit mši svatou. Je to mimořádné privilegium, moci se shromáždit tady, na jednom z nejposvátnějších míst světa. Jsem velice rád, že jsem je mohl už před několika měsíci zajistit pro vás. Oltář, který vyrůstá nad Petrovým hrobem, a kolem něhož jsme se shromáždili, patří dnes ráno zcela a výhradně jen vám.

Vzpomínám na setkání s vašimi farnostmi, a s vašim drahým panem farářem, otcem Josefem: poprvé při biřmování v Pustiměři, 14. září 1997, a pak v Drysicích, 16. června 2001, necelý měsíc a půl před mým definitivním odchodem z České republiky, kdy mi bylo uděleno čestné občanství místa.

Velmi mě těší vědomí, že už skoro šest let jsem vašim spoluobčanem! A děkuji vám, že jste na mě nezapomněli, že jste na mne pamatovali i při této pouti, a k mé poctě uspořádali i koncert. Pán Bůh zaplať!

Mohu vás ujistit, že i já vás neustále nosím srdci. Vězte, že tady ve Vatikáně je biskup, který na vás vždy s láskou pamatuje!

2. Váš příchod do Říma – centra křesťanství – po návštěvě Assisi, míst svatého Františka – je velkým skutkem víry. Není to turistická cesta, i přesto, že uvidíte tolik a tak

J. E. Mons. Giovanni Coppa, arcibiskup, apoštolský nuncius a čestný občan Drysicpředsedá eucharistii u hrobu sv. Petra v kryptách vatikánské bazilky, 9. 6. 2007

46

krásných děl umění, historie i přírody, jež budete uchovávat v paměti po celý život. Je to návrat ke středu naší křesťanské víry, – do svatého města, kde kázal Petr, a kde svou mučednickou smrtí vydal svědectví Kristu. Vaše pouť je projevem víry! Je pro vás návratem ke křesťanským kořenům Evropy, které - jak se zdá, jsou bohužel opomíjeny, a to i přesto že evropské dějiny jsou především křesťanskými dějinami.

Boží služebník, papež Jan Pavel II. se této skutečnosti tolik držel a ze všech sil zdůrazňoval, že tyto kořeny nesmí být zapomenuty. Vskutku, bez evangelia, bez Církve, bez lásky, projevované tolika generacemi věřících, by neexistovala monumentální díla, která dodnes činí evropská města tak působivými: románské a gotické katedrály, malířské cykly jako např. Fra Angelica a Michelangela – vzpomeňme Sixtinskou kapli!, - sochy, nemocnice a instituce péče a milosrdenství, které se v Evropě rozmnožily právě proto, že se zrodila jako křesťanská!

Vaše přítomnost zde, je tedy především projevem víry, už tím, že se vaše pouť ubírá na nejslavnější a nejposvátnější místa evropského křesťanství.

Ale drysická a pustiměřská pouť nabývá ještě mnohem většího významu víry, díky setkání se Svatým Otcem Benediktem XVI. Spolu s ostatními věřícími z celého světa se zúčastníte generální audience. Když se účastníme audience s papežem, hlouběji prožíváme a více si uvědomujeme čím je Církev: katolická, tedy všeobecná, založená Kristem pro všechny lidi a všechny časy. Instituce, která trvá už více jak dva tisíce let, která po tolik staletí měla před očima vznikající i mizející impéria a království, dynastie i režimy, která trpěla tolikerá pronásledování, usilující o její zničení. Ona však z nich vždy vyšla ještě více posílena, a to jen díky své duchovní autoritě. Když jsme pak shromážděni kolem papeže, Petrova nástupce, vnímáme jednotu Církve: papež, Kristův náměstek, je středem soudržnosti všech věřících na celém světě; utvrzuje Církev horlivostí svého apoštolátu i

47

jistotou svého učení. V současném marasmu názorů a omylů, je papež jistým a přesvědčivým odkazem pro Církev i pro celé lidstvo.

4. Vaše pouť však nyní, při této mši svaté, dospívá do svého vrcholného bodu. Petrův hrob je jakoby střed světa, a nad ním se vypíná mohutná stavba Michelangelovy kupole, symbol neochvějné stability Církve. Tady Petr vyznal Krista, když umíral na kříži obrácen hlavou dolů; tady – skrze papeže, své nástupce, - neustává před světem vyznávat, že Kristus je „Syn Boha živého“ (Mt 16,16), a hlásat, že jedině v Kristu je pravda, která zachraňuje, láska, co nezklame, život, který přetrvá i smrt. Tady slyšíme, jako by k nám promlouvala Boží slova k Mojžíšovi: „Místo, na kterém stojíš, je svaté“. Ano, jsme ve středu světa, na jednom z jeho nejposvátnějším míst. Kolik je tu pohřbeno světců a blahoslavených, očekávajících své vzkříšení! Od prvních papežů až po svatého Pia X. (desátého), blahoslaveného Jana XXIII. a Božího služebníka Jana Pavla II., k jehož hrobu proudí den co den tisíce věrných!

Před mnoha lety jsem v Německu poznal františkána-minoritu, který byl příslušníkem SS, ale pak se obrátil a stal se misionářem v Japonsku. Říkal mi, že každoročně přivádí katechumeny své farnosti na tři nejposvátnější místa světa: na horu Sinaj, kde Bůh zjevil Mojžíšovi své jméno, a kde mu dal desky Desatera; do Jeruzaléma, především na Kalvárii a k Svatému hrobu, kde Boží Syn, potom co jako člověk hlásal Boží slovo, pro nás umřel a vstal z mrtvých; a nakonec do Říma – sem, k hrobu Petrovu.

5. Tady se modlilo tolik světců: svatá Kateřina Sienská přicházela pěšky od Pantheonu, kde bydlela na via. S. Chiara, a dlouho setrvávala u hrobu svatého Petra, neboť říkala: „Jdu pracovat pro loďku Církve svaté“: „pracovat“ pro ni znamenalo modlit se za Církev, tehdy procházející tak pohnutou dobou, kdy papež sídlil ve francouzském Avignonu. Totéž činil svatý Ignác a jeho první učedníci, aby tady čerpali světlo a sílu pro poslání, které chtěl začít. V minulém století pak často přijížděla z Paříže do Říma Markéta Delbrelová, která cestovala vlakem celou noc, a poté, co celý den strávila v modlitbě u hrobu svatého Petra, ještě téhož večera odjížděla do Paříže. Říkávala totiž: „Řím je pro mě jakoby svátostí Kristovy Církve, a mám za to, že některé milosti, které Církvi vyprošujeme, lze získat jen v Římě“, u hrobu apoštola Petra.

S těmito vznešenými dušemi sem v neustálých vlnách přicházelo množství lidí, aby se tu modlili: aby si od Boha vyprosili sílu pro duchovní život; mnoho dětí tu bylo a je křtěno; spousta mladých tu přijímá svátost biřmování; mnoho párů tu vstupuje do manželství. Svatý Petr je zásobárnou nesmírných milostí, které apoštol rozděluje s nevýslovnou něhou. A přichází i mnoho skupin nekatolíků, kteří jsou přitahováni nádherou a majestátem baziliky. Víte, že sem každodenně vstoupí průměrně 30.000 lidí? Dnes se k těmto zástupům připojujete i vy, moji drazí spoluobčané z Drysic i poutníci z Pustiměře. Přišli jste, abyste si od apoštola vyprosili milosti, které nejvíce potřebujete, a zajisté milost zůstat věrnými Kristu a být vždy dobrými křesťany.

Ať vám ve vašem životě, ve vašich rodinách, ve vaší každodennosti, pomáhá Nejsvětější Panna Maria. Ať vás vždy provází svatý Petr. Ať papežovo požehnání je zárukou nesčetných milostí, dobra, pevného zdraví, horlivosti a blahobytu pro vaši drahou Moravu i míru pro celý svět.

48

„Σίμων Ἰωάννου, ἀγαπᾷς με“

„Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ (Jan 21,15). Právě tato láska ke Kristu přivedla Petra sem do Říma. Tato láska Vás, drahá Excelence, přivedla až do naší vlasti jako toho, jehož posílá nástupce Knížete apoštolů: Papežský nuncius. Láska k Petrovi a jeho nástupcům nám dala přežít těžkou dobu, kterou zažívaly naše dějiny. Láska ke Kristu nás přivedla sem, na toto místo, k Petrovu hrobu.

Drahá Excelence, je tomu právě deset let, co jste uděloval svátost křesťanské dospělosti v Pustiměři. Tehdy jste v homílii kladl na srdce biřmovancům: ´Buďte Kristovi stejně, jako On je váš!´

Přijměte naše upřímné Pán Bůh zaplať za slova, která jste vepsal do svého biskupského motta: ´Sobria ebrietas Spiritus´ - ´střízlivé opojení Duchem´. Právě dary Ducha svatého Otcové Církve často přirovnávají k nádherným květinám, co zdobí zahradu ráje.

Proto jsme si dovolili – pro bohatství květů, jež den co den zdobí skrze Vás tento svět – přinést tuto památnou křišťálovou vázu, do níž je všechny můžete dát. Pán Bůh zaplať, že máme biskupa tady, u hrobu svatého Petra.

(Slova poděkování na závěr eucharistie u hrobu sv. Petra v kryptách vatikánské baziliky, 9. června 2007).

49

Homílie Jeho Nejdůstojnější Eminence

GGIIOOVVAANNNNIIHHOO KKAARRDDIINNÁÁLLAA CCOOPPPPYYčestného občana Drysic

Krypta vatikánské baziliky – hrob sv. Petra, slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů, 29. června 2009, Anni Paulini Peregrinatio

1. Milovaní poutníci z Drysic, Pustiměře, Suché Lozi, Uherského Brodu, Brna, Dědic, Frenštátu, z děkanátu Holešov, z Litoměřic, Lovosic, Pitína, z Veverské Bitýšky, Vyškova, Zlatých Moravců a ze Zlína: mám velkou radost, že dnes - o slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla, - mohu pro vás slavit tuto mši svatou. Po dvou letech se opět setkáváme zde, před hrobem svatého Petra. Vaše láska ke Knížeti apoštolů, podporovaná a vedená vašim drahým panem farářem, otcem Josefem, je vskutku příkladná.

Ale připutovali jste do Říma také na ukončení Roku sv. Pavla, jehož jste se účastnili včera v bazilice svatého Pavla za hradbami, zpívajíce nešpory se Svatým Otcem. Konáte památnou

pouť, během níž obdivujete přírodní, historické a náboženské krásy Itálie: la Vernu, Assisi se svatým Františkem, Subiaco a svatého Benedikta, Amalfi, Ravello a Amalfské pobřeží, S. Giovanni Rotondo se svatým Páterem Piem, Monte SantÁngelo, Loreto, Lago di Garda, Veronu a její Arénu. Na tyto dny budete vzpomínat po celý život. Dnes jste tady, v srdci křesťanství, na místě, kde apoštol Petr podstoupil

50

mučednictví pro Krista. Bazilika je jako velký relikviář, vybudovaný k uchovávání jeho hrobu, nad nímž se s majestátností, ve světě jedinečnou, vypíná Michelangelova kopule. Vše tu mluví o Petrovi, tady jsou pohřbeni jeho nástupci: také svatý Línus, druhý římský papež, jehož titulární farnost je mou diakonií, měl původně hrob poblíž toho Petrova, a nyní se jeho kosti, spolu s ostatními relikviemi, uchovávají nedaleko odtud.

2. Dnešní liturgie k nám promlouvá o víře: mešní čtení nám dala patřit na tuto víru, skoro bychom mohli říct, že nám dopřála si na ni přímo sáhnout. Vždyť Petr a Pavel jsou dvěma velkými mistry víry. V epizodě, kterou nám líčí Skutky apoštolů, je Petr uvržen Herodem do vězení. Ten ho chce vydat na smrt stejně jako nechal zabít Jakuba. Ale Petr, ani v situaci pro něj tak dramatické, kdy ví, že jej čeká mučednická smrt, nepropadá strachu. Důvěřuje pouze Bohu a modlitbám, které za něj vznáší Církev. V noci klidně spí, přestože je spoután okovy a leží na holé zemi: nepotřebuje uklidňující prostředky! A Pán odpovídá na tuto víru tím, že mu posílá anděla z nebe, a ten jej vyvádí z vězení na svobodu, zatímco on se domnívá, že sní. Také Pavel, ve druhém čtení, si je vědom blízkosti smrti. Když píše Timoteovi říká: „já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít je tady“. Je si však jistý, že kráčí vstříc koruně slávy, kterou mu připravil Ježíš, protože „bojoval dobrý boj, svůj běh skončil, víru uchoval“ (2Tim 4,6ss). Čeká jen, že bude zachráněn pro svědectví, které vydal. A konečně v evangeliu sám Ježíš burcuje Petrovu víru, a odměňuje ji největším příslibem, jaký byl kdy člověku dán. Petr vyznal, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží; prokázal skálopevnou víru, k níž ho inspiroval Otec, a Ježíš na něm zakládá Církev. Petrovo vyznání víry: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (Mt 16,16), je vyryto palcovými písmeny na základně kopule.

Proto tu zní stále, tady mluví jeho víra, na níž byla založena Církev. Víra je tedy základní ctností křesťanského života: je to táž víra Petra a Pavla, a vzbuzuje obdiv samotného Boha.

3. Dnes nás tedy liturgie vyzývá k zamyšlení nad vírou. Proto, vás žádám, abyste jako plod Roku sv. Pavla, měli vždy po ruce a četli listy svatého Pavla, které jsou jako tryskající fontána. Jen uvažte, v listech mluví o víře celkem 129krát, což je víc, než

51

kterýkoli jiný autor Nového zákona. Ústředním bodem jeho učení je víra v Boha Otce, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, a osvobodil nás z otroctví Mojžíšova zákona. Když

Ježíš umřel na kříži, smířil nás s Otcem a dal nám milost stát se novým stvořením: říká – „milostí jste zachráněni skrze víru“ (Ef 2,8). My křesťané jsme pro svatého Pavla „těmi, kdo uvěřili“ (Řím 1,6; 1Kor1,21). Skrze víru můžeme Bohu přinést v oběť svůj život (srv. Fil 2,17), abychom měli „odvahu přiblížit se v plné důvěře ke Kristu“ (Ef 3,12). Víra nám dává „Boží pokoj skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Řím 5,1). Ona nám získává dar Ducha svatého, který je „pečetí našeho věčného

dědictví, protože jsme byli povoláni k vykoupení, k chvále jeho slávy“ (Ef 1,14). Milovaní, tak jsme pohrouženi do srdce Nejsvětější Trojice, milováni Otcem, vykoupeni Kristem a posvěceni Duchem. A když přijímáme svátost biřmování, jsme utvrzeni Duchem svatým, jak říká biskup, když pronáší naše jméno: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého“. Stále s láskou vzpomínám na tato slova, která jsem pronášel i pro vás, když jsem biřmoval drahé chlapce a dívky z Pustiměře!

4. Víra je dar. Ale, stejně jako všechny Boží dary, vyžaduje od nás spolupráci a nasazení. Musí v nás růst, protože není statická, ale dynamická. Je úzce spjata s nadějí a láskou: Pavel se modlí, aby Kristus mohl přebývat v srdci křesťanů, a chce, abychom „kráčeli ve víře“ (2Kor 5,7). Velkým příkladem víry je sám Pavel: vždyť jak působivá jsou jeho slova: „Spolu s Kristem jsem ukřižován. Žiji ovšem, ale to už nejsem já, nýbrž ve mně žije Kristus. Tento život v těle však žiji ve víře v Božího Syna“ (Gal 2,19s). A dále: „Pro mě život je Kristus a smrt zisk“ (Fil 1,21).

52

Chceme-li, aby Rok svatého Pavla přinesl své plody, jak papež přeje všem křesťanům, musíme „stát pevni ve víře“ (1Kor 16,13); a sledovat program víry, jenž přináší ony plody Ducha, které svatý Pavel popisuje v listu Galaťanům: „Lásku, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrotu, věrnost, tichost, sebeovládání … Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“ (Gal 5,22s).

5. Moji drazí přátelé. Prosme Boha, aby jako plod této mše svaté, rozhojnil na přímluvu svatých Petra a Pavla naši víru, upevnil naše předsevzetí, a učinil nás opravdovými křesťany v různých podmínkách, v nichž žijeme: v osobním nasazení, v rodině, ve farnosti, v občanské společnosti, v zaměstnání, a žádá-li to Bůh, v utrpení a soužení. Svatí Petr a Pavel se nesmířili s málem! Zcela patřili Ježíši! Jím byli uchváceni v životě i ve smrti. Milovaní, také my se nechme uchvátit Ježíšem! Potom budou vaše farnosti vskutku kolébkami civilizace lásky. To je mé přání, jež z celého srdce - jako váš čestný občan – vyslovuji každému a každé z vás.

… Ještě jste v Itálii, ale píši Vám už nyní, aby tento list přišel na Moravu spolu s Vámi. Doufám, a jsem dokonce jistý, že Vaše pouť probíhá úžasně… Nenacházím slov, jak vyjádřit svou vděčnost za nádherné dary, které jste mi s takovou velkorysostí přinesli: skleněnou, ručně zdobenou vázu – postavil jsem ji do kaple k té, kterou jsem od vás dostal v roce 2007 (velmi jim to vedle sebe sluší),velkou svíci v upomínku 60. výročí mého kněžství a vynikající sladkosti, které jsou vskutku skvělé! Poklona té, co je upekla!...Povždy budu s radostí vzpomínat na „naši“ mši svatou u hrobu sv. Petra; obdivoval jsem zbožnost a účast přítomných poutníků, zpěvy a projevenou víru. Rok svatého Pavla, tak umělecky znázorněný na velké váze, zůstane jistě pro všechny závazkem žít v Církvi po příkladu sv. Pavla, v síle víry a ve velkorysosti bratrské lásky… Z celého srdce Vám žehnám.(z dopisu kardinála Coppy, 1.7.2009)

53

SSEETTKKÁÁNNÍÍ SS JJEEHHOO EEMMIINNEENNCCÍÍ VVEE KKŘŘTTIINNÁÁCCHHPPŘŘII ZZAAHHÁÁJJEENNÍÍ VVEELLKKÉÉHHOO KKŘŘTTIINNSSKKÉÉHHOO JJUUBBIILLEEAA,, 11.. KKVVĚĚTTNNAA 22001100

Drahá Eminence, má vlast včera ocenila Váš přínos o šíření duchovního dědictví vepsaného do srdce našeho národa. O dnešní historické slavnosti bych rád tuto vděčnost vyslovil ve Vaší mateřštině:

Sua Eminenza Reverendissima, riconoscimento di onore –Gratias agit e medaglia „De scientia et humanitate optime meritis" conferitaLe nelánno 2001 (lo stesso della cittadinanza onoraria

di Drysice) dimostrano quanto Lei é stimato e vicino allánima del mio popolo. Felice ricorrenza del ottavo centenario di questo santuario della Madonna ´sub umbra Petri´, che ci ha radunati alla soglia del mese mariano e la stessa ricorrenza della cittadina di Drysice, dove Lei presiedeva la Santa Messa nella chiesa della Nativitá della Madonna, presentando in omelia il messaggio di Fatima, ci fanno sentire nella Sua presenza, carissima Eminenza, una straordinaria vicinanza della Madre della Chiesa che accompagna il nostro cammino di fede. In questa occasione unica ci sia permesso esprimerLe i nostri piú cordiali auguri per il Suo genetliaco che festeggierà nel giorno della festa della Chiesa Madre di tutte le Chiese. Il compianto cardinale Špidlík amava ripetere che auspica di giungere létá di novantánni in quanto seguendo le statistiche ci sono pocchi che dopo novanta muoiono. Arrivato a questa meta, di nuovo non perdeva il Suo gusto di visione profetica, e annunciava che Dio stesso dopo il diluvio ha consegnato allúomo di vivere 120 anni. Sua Eminenza Le auguriamo di piú e preghiamo il Signore di accompagnarLa abbondantemente della Sua Benedizione. Fra poco partiamo in pellegrinaggio „Vultum tuum, Domine, requiro“ che ci porta nella Sua amata regione natia di Piemonte per inginocchiarsi dinanzi a Santa Sindone. Lei domani accompagna il Santo Padre a Torino. La preghiamo di ricordarci come facciamo noi con tanta devozione per Lei, presiedendo dinanzi alla Sindone una Santa Messa alla chiusura del giorno di Ostensione proprio nel giorno della Madonna di Fatima. Eminenza, grazie!“

Vaše nejctihodnější Eminence, čestné uznání ´Gratias agit´ a medaile ´De scientia et humanitate optime meritis´, jež Vám byla udělena v roce 2001 (stejně jako čestné občanství Drysic) ukazují, jak požíváte úcty a jak jste blízký duši mého národa. Šťastná souvislost osmého století této mariánské svatyně „sub umbra Petri“, která nás shromáždila na prahu mariánského měsíce, a téhož výročí obce Drysice, kde jste předsedal mši svaté v kostele Narození Panny Marie a v homílii představil poselství

54

Fatimy, nám dávají zakoušet ve Vaší přítomnosti, drahá Eminence, mimořádnou blízkost Matky Církve, která provází naše putování víry. Při této jedinečné příležitosti nám budiž dovoleno vyslovit Vám co nejsrdečnější blahopřání k Vašim narozeninám, které oslavíte v den svátku mateřského chrámu všech kostelů.

Zesnulý kardinál Špidlík rád opakoval, že touží po tom, dožít se devadesátky, protože podle statistik jich po devadesátce málo umírá. Ani poté, co této mety dosáhl, neztratil svou prorockou vizi a prohlásil, že sám Bůh dal člověku po potopě žít 120 let. Vaše Eminence, přejeme Vám mnohem víc a modlíme se, aby Vás Pán provázel hojností svého požehnání.

Zakrátko se vydáme na naši pouť „Vultum tuum, Domine, requiro“, která nás zavede do Vašeho milovaného rodného Piemontu, abychom poklekli před Turínským plátnem. Vy zítra provázíte Svatého otce do Turína. Prosíme Vás, vzpomeňte na nás, stejně jako i my v hluboké usebranosti budeme pamatovat na Vás při mši svaté, které budu předsedat před Turínským plátnem na závěr dne výstavu právě o památce Panny Marie Fatimské. Eminence, děkujeme!“

Dne 30. dubna 2010 se konala v Černínském paláci Ministerstva zahraničních věcí ČR slavnost udílení letošních cen Gratias Agit. Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR PhDr. Jan Kohout vyznamenal patnáct osobností z celého světa, které významně přispěly k šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Mezi vyznamenanými byl J. E. kardinál Giovanni Coppa, dlouholetý apoštolský nuncius v ČSFR a ČR.

55

Pouť do srdce Církve, pohroužena do světla Krista, Panny Marie a nejslavnějších svatých

(homílie J. E. Giovanniho kardinála Coppy, čestného občana Drysic, u hrobu sv. Petra v kryptě vatikánské baziliky, PEREGRINATIO IN CORDE ECCLESIAE, 30. června 2011)

Milovaní,

přesně po dvou letech se opět setkáváme zde, u hrobu svatého Petra, u příležitosti vaší nové pouti po různých posvátných místech Itálie. Mám vždy velkou radost, že mohu být s vámi: cítím se opravdu vašim čestným spoluobčanem, a děkuji mnohokrát vašemu drahému panu faráři nejen za slova tohoto rána, ale především za to, že stále překládá a publikuje mé homílie v pozoruhodném Farním Informátoru, takže když káži na různých místech Říma a Itálie, cítím, že mluvím i k vám. A jak dobře vím, i vy jste tomuto setkání se mnou velmi rádi, a moc vám za to děkuji.

Vaše pouť nese název In corde Ecclesiae, „do srdce Církve“. Tato slova jsem si dovolil navrhnout otci Josefovi, když mě před více než čtyřmi měsíci seznámil se svým záměrem. A dnes vám důvěrně říkám, že jsem měl jako znamení z nebe, které mi dalo poznat, že jsem tento titul zvolil dobře. Když jsem totiž 13. března tohoto roku začínal exercicie se Svatým otcem, kazatel na začátku vyložil, že k nám bude promlouvat o „Kristově světle, které prostřednictvím svatých neustále vyzařuje ze srdce Církve, na nebi i na zemi“, a dodal, že „papež je skutečně privilegovaným svědkem Krista, Světla světa, Kristova světla v srdci Církve“. Při těchto slovech jsem ihned pomyslel na vás a na vaši pouť. Je skutečně poutí do srdce Církve; poutí, která se odvíjí ve světle Kristově prostřednictvím svatých. Vždyť navštívíte jejich svatyně na nejkrásnějších a nejvýznamnějších místech Itálie: po Florencii, která byla městem velkých svatých, jste dnes v Římě, kde září velká postava svatého Petra, na místě, kde jste se už tolikrát účastnili eucharistie u jeho hrobu v této

56

bazilice, která je centrem světového křesťanství. Tady se budete modlit i k novému blahoslavenému Janu Pavlu II. a Božímu služebníku kardinálu Beranovi. Odpoledne navštívíte baziliku svatého Klementa, abyste si připomněli svaté Cyrila a Metoděje, a stejně učiníte i o jejich slavnosti, v úterý, 5. července, v Ravenně. Následuje svatá Marie

Goretti v Nettunu, svatá Rita v Casci, svatý František v Grecciu a u jeho hrobu v Assisi, svatá Klára. Toto světlo, vyzařující ze svatých, se nejjasněji skví v postavě a přímluvě nejblahoslavenější Panny Marie, jíž vzdáte hold dnes odpoledne v kapli „Salus Populi Romani“, v bazilice S. Maria Maggiore, poté v Assisi v Porziuncole, a při návratu domů, ve svatyni Madonna del Fràssino. Vaše putování bude stále zahaleno světlem Krista, jenž je „pravým světlem, které osvěcuje každého člověka, co přichází na svět“, a je „Světlem světa“ (srv. Jan 1,9; 8,12). Je to vskutku pouť do srdce Církve, protože je pohroužena do světla Krista, Panny Marie a nejslavnějších svatých.

Dnes obnovujeme svou lásku a vděčnost svatému Petrovi na tomto místě, kde vydal nejvyšší důkaz své lásky ke Kristu: mučednictví, pro Něj trpěl ukřižován hlavou dolů. Toto svědectví dobylo svět. Petr nepřestává po staletí opakovat své vyznání víry, které je napsáno velkými písmeny na kopuli: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (Mt 16,16). Tady nadále mluví o Kristu k miliónům lidí, kteří se přicházejí poklonit jeho ostatkům. Tady se utvrzuje víra v Krista skrze mnoho mší svatých, které se slaví v bazilice, skrze Boží chválu ve zpěvu žalmů, skrze svátosti křtu, biřmování, smíření, jež se hojně udílejí v tomto srdci Církve.

Čtení této mše svaté nám dala patřit na Petrovu lásku ke Kristu. Při zázraku, k němuž došlo u Krásné brány jeruzalémského chrámu, kde už léta sedával chromý od narození, jej Petr uzdravuje ve jménu Ježíšově: nemůže mu dát almužnu, protože -stejně jako všichni apoštolé - zlato ani stříbro nemá, ale dává mu větší bohatství, které potřeboval, uzdravení: „Co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a choď!“ (Skt 3,6). Chromý se postavil zpříma na nohy, vešel s Petrem do chrámu, poskakoval a byl před lidmi důkazem o Ježíšově moci, takže se mnozí obrátili.

Petrova víra se rodí z jeho lásky k Ježíšovi, lásky silné, pokorné, vděčné: sám to vyznává po Kristově zmrtvýchvstání, když se ho na břehu Genezaretského jezera, poté, co se zjevil apoštolům a pojedl s nimi, třikrát zeptal, zda ho miluje. A Petr třikrát odpovídá: „Pane, ty víš, že tě miluji“, a Ježíš mu třikrát říká „Pas mé beránky, pas mé ovce“ (Jan 21,15-23). Třikrát Ježíše zapřel, nyní svou zradu zcela napravuje, a dostává od Krista moc vést jako dobrý pastýř celou

57

Církev. Petr se už nebojí, protože ví, že Pán mu dal svou vlastní moc a vždy bude po jeho boku. Při té příležitosti mu Ježíš předpovídá i jeho násilnou smrt, ale má ji podstoupit tady, v Římě, tak daleko od svého jezera, kde byl Ježíšem povolán na začátku jeho působení, v jistotě, že Kristovo evangelium nemůže být nikdy vymazáno a spása, kterou dává Ježíšbude povždy čelit věkům.

Milovaní poutníci do srdce Církve! Petr nás utvrzuje ve víře a sděluje nám svou lásku k Němu. Žijme z Krista a pro Krista. Buďme věrni Církvi, žijme v ní radostně, využívejme prostředků svatosti, které v ní můžeme najít. A především, živme svou víru skrze Eucharistii. V jedné homílii, kterou ještě jako mnichovský arcibiskup pronášel pozdější papež Benedikt XVI., zdůrazňoval, že Eucharistie je srdcem Církve! Jak krásná to myšlenka i pro vás a pro vaši pouť! Eucharistie je největším a nejpřesvědčivějším znamením toho, že nás Kristus miluje a zachraňuje. Jak říkal tehdejší kardinál Ratzinger, Kristus „dává ve své Eucharistii splynout, jako do velkého proudu, chudobě našich

utrpení, naší lásky, naší naděje i očekávání, to všechno pak v tomto proudu žije ve spojení s Ním, takže máme skutečně účast na jeho oběti. Kristus před námi nestojí osamocený. Jako pšeničné zrno umřel sám, ale sám nevstává: ve svém Zmrtvýchvstání je klasem, který v sobě zahrnuje společenství svatých“ (Eucaristia –cuore della Chiesa, Opera omnia, Vaticano, XI., 2010, str. 368-369).

Moji milovaní spoluobčané: zůstávejte „in corde Ecclesiae“, v srdci Církve: v lásce k Ježíši žijícímu v Eucharistii a žijícímu v Církvi, v lásce k nejblahoslavenější Panně Marii a svatým: v této naprosté jednoduchosti spočívá celá hloubka křesťanského života, na nebi i na zemi. Povždy jí žijte, předávejte ji vašim dětem, vaší farnosti i společnosti, v níž žijete. Ano, zůstávejte v srdci Církve. Amen.

58

Ať tato vaše krásná pouť je příležitostí k hlubší důvěře v odevzdanosti Bohu, v růstu ve víře a v objevu, že náš život, i přes všechny zkoušky a utrpení,

je už nyní zakoušením krásy, bohatství a jasu božské Trojice(homílie J. E. Giovanniho kardinála Coppy, čestného občana Drysic, u hrobu sv. Petra v kryptách vatikánské baziliky,

Peregrinatio Ad Miracula Fidei, slavnost Nejsvětější Trojice, 15. června 2014)

Milovaní moravští poutníci,

jsem dojat, že mohu být zase s vámi v této kapli Hrobu svatého Petra ve vatikánské bazilice, po tolika měsících lékařské péče: už toto je velký dar Pána. A mně i vám ho Pán dává právě o slavnosti Nejsvětější Trojice, ústředního tajemství naší víry. Trojice je totiž pramenem a počátkem všech událostí dějin spásy,

jež jsou duší celého liturgického roku, a které znovu prožíváme v liturgii a v modlitbě o velkých každoročních slaveních: od adventu, kdy se připravujeme na přijetí Božího Syna, k vánocům a jejich slavnostem, kdy uprostřed nás adorujeme jednorozeného Syna, poslaného od Otce; v době postní, která dává znovu prožívat pokání čtyřiceti dnů a čtyřiceti nocí Spasitele světa, v očekávání jeho utrpení a umučení; o velikonocích, jež jsou triumfem Boží lásky zjevené v Kristu, který pro nás trpěl, umřel a vstal z mrtvých, aby nám znovu daroval Boží život, který jsme ztratili prvotním hříchem; až po Letnice, slavnost, při níž na nás sestupuje Duch svatý, který nás činí Božími dětmi a přáteli. Tyto velkolepé Boží dary jsou počátkem všech ostatních, které v našem životě dostáváme: svatá Církev, která nám udílí Boží život skrze svátosti, jež nás zbožšťují od narození až do smrti, zvláště pokání, které nás obrací ke změně života, a Eucharistie, která nás sytí Tělem a Krví našeho Pána, Ježíše Krista, jenž živý a pravý přichází, aby přebýval v našem srdci.

Ano, svátek Trojice je srdcem našeho života víry. A je pěkné, že jej slavíte o vaší pouti, která je jakoby předjímáním velkých darů, které dostáváme od Trojice. Je to pouť ad miracula fidei, k

59

„zázrakům víry“, na něž je Itálie bohatá každým svým městem i krajem, od Benátek po La Vernu se svědectvím svatého Františka, s nímž se setkáte na jeho místech v Umbrii až po jeho hrob v Assisi, kde je dosud stále živý; Orvieto s připomínkou velkého eucharistického zázraku, s nímž jste spojili i Bolsenu, kde k němu došlo; a potom Řím, centrum křesťanské víry, s přítomností papeže a bazilikou svatého Petra, a nakonec Terst na zpáteční cestě domů. Velké putování po místech, svatyních a událostech, jež jsou skutečně bohatým souhrnem „zázraků víry“, které Nejsvětější Trojice rozesela uprostřed nás, aby nám sdělila, že nás miluje, v životě provází a pamatuje na nás ve všech našich potřebách.

Liturgie Slova této slavnosti napomáhá k prohloubení naší víry v tajemství lásky Trojice.

V prvním čtení jsme ještě ve stínech Starého zákona naslouchali zjevení trojjediného Boha, jak se ho dostalo Mojžíšovi, který se sklání až k zemi a slyší Boží zvolání: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, ... velmi laskavý a věrný“ (Ex 34,5).

Ve druhém čtení, v plnosti novozákonního světla, svatý Pavel uzavírá svá povzbuzení k dokonalému křesťanskému životu velkým vyznáním Trojice: „Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi“ (2Kor 13,13).

V Janově evangeliu pak zaznělo definitivní slovo Ježíše, který nám odhaluje tajemství Trojice: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen“ (Jan 3,16ss).

Ano, Trojice je zcela láskou a milosrdenstvím: miluje nás, odpouští nám a svou radost nachází v tom, že nám může sdělovat svůj vlastní život. Vy, drazí Češi, jste žili po dlouhá desetiletí pod režimem, který vám chtěl vzít víru v Boha lásky a odpuštění: proto také více než kdo jiný dokážete chápat bohatství zjevení Boha, který je plností lásky, něhy, dobroty, a odpuštění.

Přeji vám, aby tato vaše krásná pouť byla příležitostí ke stále hlubší důvěře v odevzdanosti Bohu, v růstu ve víře a v objevu, že náš život, i přes všechny zkoušky a utrpení, je už nyní zakoušením krásy, bohatství a jasu božské Trojice, slávy a radosti svatých v nebi: nevýslovného, úchvatného a živého tajemství, které nám - stejně jako Mojžíšovi, - už nyní v tomto pozemském životě dává poznat srdce Boha, a celé Církvi otvírá nedozírné obzory naděje a lásky k našim bratřím: vždyť všichni se máme navzájem milovat a vzájemně si odpouštět, protože všichni jsme dětmi jednoho Boha, který je láskou, a navzájem jsme bratřími a sestrami v budování civilizace lásky a pokoje.

60

Dnešní Arménie je docela malým územím o rozloze 29.800km2 se 3.700.000 obyvateli. Na severu sousedí s Gruzií, na jihovýchodě s Azerbajdžánem, na jihu s Iránem a na západě s Tureckem. Bez přístupu k moři, obklopena značně různorodými - většinou islámskými zeměmi - to je situace, která tuto zemi semkla a současně izolovala. Dodnes se navíc vedou spory o její hranice. Odtud pramení křehkost této země, jež se nesmazatelně vepsala do dějin. Na územé Arménie se tak už nenachází ani hora Ararat (5.165m vysoká) a je vidět pouze z povzdálí. Za jasného

dne lze z hlavního města Jerevanu obdivovat tento majestátný vrchol, na němž podle tradice spočinula Noemova archa (srv. Gen 8,4). Na jeho úpatí se formoval národ Arménů, a tady začíná žít své zvláštní povolání.

Hora Ararat je vskutku silně spjata s původem Arménů. Samotná etymologie tohoto výrazu, jakkoli se zdá být matnou, připomíná jasně dávné království-říši Uratru (IX.--V. stol. př. Kr.). V tomto období se Arméni, pocházející podle některých z Trákie či Lýdie, nebo pravděpodobněji - podle jiných - z Balkánu,postupně usazovali na tomto území a přetvořili je v citadelu s pohyblivými hranicemi, včetně dvou nejzažších: na jedné straně Velké Arménie, která za Tigrana II. Velikého (94-54 př. Kr.) dosahovala až ke Středozemnímu, Černému a Kaspickému moři1; a na druhé straně Arménie se současnými hranicemi, které byly stanoveny na jednání v Karsu v r. 1921, kdy přišla o svá tradiční území v Turecku2. Dále pak jsou to hranice sovětské Arménie a současné Arménské republiky3. Jen zřídkakdy byla Arménie samostatným státem. Vzhledem k významné strategické a obchodní pozici mezi Východem a Západem se o ni během staletí sváděly příkré boje: Peršané, Římané, Byzanc, Arabové, otomanská říše, a nakonec Iránci, Rusové

1 Vzhledem k této skutečnosti žádala jedna z arménských delegací na mírové konferenci v Paříži v roce 1919 toto území zpět jako kompenzaci za utrpení, které musel podstoupit arménský národ.2 Tak přišla především o Ararat, který se nyní nachází mimo její území.3 V roce 1991 získala nezávislost na Sovětském svazu.

ARMÉNIE - PRVNÍ KŘESŤANSKÝ NÁRODAPOŠTOLSKÁ CESTA PAPEŽE FRANTIŠKA

61

a Turci. Zdá se, že země neoplývá zvláštním nerostným bohatstvím, jako např. ropou, ale je velkou zásobárnou vody, představovanou jezery Urmia, Van a Sewan, z nichž pramení Tigrid, Eufrat i Arax. To zvyšuje strategický význam země, která by se jinak stala jakýmsi druhem opuštěné pevnosti obklopené horskými masívy. Kolísání hraničních pásem se ustalo a od roku 1994 bylo - po šestileté válce - uzavřeno příměří s Azerbajdžánem, a Arménie pouze doufá, že získá nazpět území Karabachu - enklávy, obývané Armény4. Národ prošel během svých dlouhých dějin údobím genocíd neboli "etnických čistek", rozpoutaných Turky5, které měly zcela vyhladit arménský národ, a za oběť jim padlo 1,5-2 milióny Arménů, čili asi 2/3 obyvatelstva.

Arménská identita spočívá na mateřském jazyce a vlastní Církvi. Tyto dvě skutečnosti jsou pokladem, jenž utvářel zcela originální dějiny tohoto národa.

Arménština je indoevropským jazykem, který se skládá ze starodávného jazyka a dvou novějších forem. Dávná řeč neboli grabar6, se dosud používá v liturgii. Tento jazyk se rozvíjel ve dvou regionálních formách: ta první pochází z východní Arménie; druhá pak z Arménie západní, vzniklé v době otomanského panství, a používá se v diaspoře. Tady je třeba připomenout významné dílo svatého Mesropa Mastoka, helénského myslitele, zběhlého v syrštině i perštině, který pracoval pod ochranou Katholikose Sahaka (387-438) a vytvořil arménskou abecedu. Se svými 36 písmeny dosáhla abeceda fonetického úspěchu, neboť každému znaku příslušel zvuk7, a tím přispěla k vytvoření arménského jazyka. Současný zákaz užívání řečtiny, vydaný za vlády Sasanidů, byl pro křesťanské kazatele jedinečnou příležitostí k tvorbě arménsky psaných děl. Začala tak velkolepá práce překladů ze syrštiny a řečtiny8. v V. století dochází k dalšímu pokroku, kdy tzv. helénská škola vyvinula překladatelský postup, který prakticky dovoloval znovunalezení původních řeckých slov - jakoby šlo o jistou formou otisku -, užitých v originále. Toto významné dílo se používá dodnes, zvláště když se některé řecké texty ztratily, jako tomu bylo např. v případě částí Ireneových Adversus Haereses.

Kromě překladů však existují i všeobecně známá, originální arménsky psaná díla, která tvoří součást kulturního dědictví lidstva. Připomeňme si např. Knihu nářků, básnické, náboženské a mystické dílo Řehoře z Nareku (950-1010); autory jako např. Nerses z Lampronu a Nerses Shnorhali (+1173), jimž vděčíme především za liturgické komentáře.

Vlastní Církev. Místní tradice, ale i římské martyrologium říkají, že v Arménií hlásal evangelium apoštol Bartoloměj a Juda Tadeáš. Zcela jistě však je doložena misionářská činnost sv. Řehoře Osvětitele9, díky níž se Arménie stala prvním křesťanským národem10. 4 Tuto enklávu, obývanou Armény připojil násilně k Azerbajdžánu Stalin, který - jak známo - byl gruzínské národnosti.5 Byly to masakry v . 1896, 1909 i během I. svět. války. Každoročně si Arméni připomínají noc z 23. na 24. dubna 1915, kdy bylo 650 Arménů (především politických, náboženských a intelektuáůlních osobností) odvlečeno do Cařihradu a tam popraveno. Byl to první z dlouhé řady masakrů a deportací, které skončily až v roce 1923. Srv. The Armenian Genocide, 2 bd., München, 1987-88.6 Moderní jazykověda i filozofie zůstávají v úžase nad klasickým arménským jazykem, především proto, že umožňuje přístup k počátkům indoevropské kultury.7 Až ve XII. století byly přidány další dva znaky.8 Arménský liturgický kalendář pamatuzje na tyto překladatele zvláštním svátkem.9 Až v roce 313 vyhlásil císař Konstantin toleranci vůči křesťanskému náboženství tzv. Milánským ediktem. Avšak státním náboženstvím se stalo až v roce 380.

62

Došlo k tomu v roce 301, kdy se nechal pokřtít král Tiridate, jeho dvořané a po něm postupně všechen lid.11 Krátce předtím se mladý křesťan z Cézareje, jménem Řehoř, dal do služeb krále Tiridata, který pod římskou ochranou vládl Arménii. Když se stal králem, chtěl přinutit své podřízené, aby uctívali bohyni Anahitu. Protože však Řehoř odmítl, byl po deset let vězněn v podzemní cele, kde bojoval se smrtí12 a nakonec z něj vyšel vítězně. Tiridate totiž poté, co dal popravit mladou dívku Ripsime, která mu odmítla sňatek, upadl do hluboké mentální deprese, takže se choval jako "divoká zvěř"13. Tehdy si kdosi vzpomněl na Řehoře, vězněného v cele, a šel ho osvobodit, aby uzdravil krále, k čemuž skutečně došlo. Nato byl Řehoř v kapadocké Cézareji posvěcen na biskupa metropolitou Leonciem a s titulem Katholikos (tzn. všeobecný delegát) poslán do Arménie. Tady Řehoř jako misionář působil mnohá obrácení a jeho vliv stále rostl14.

Po plodném působení se Řehoř uchýlil do kláštera, a správu Církve svěřil svému druhorozenému synu Aristakesovi. Tento však byl zavražděn po cestě z Nicejského koncilu někdejšími stoupenci pohanství, kteří se nedokázali smířit s rozkvětem Církve. Do jejího čela byl pak postaven prvorozený Řehořův syn, Vertanés15. Další dějiny Arménie té doby se pak odvíjejí mezi Byzancí a Peršany. A byl to především perský dualistický mazdeizmus, vyznávající víru ve dva bohy - dobrého a zlého, jenž se stal základem postoje Arménů ke kristologickým otázkám.

A to není vše. Arméni se účastnili koncilů v Niceji, Cařihradě a v Efezu, ale scházeli na koncilu v Chalcedonu, neboť zrovna tehdy válčili s Peršany. Navíc byli pohoršeni, že jim Byzanc nepřišla na pomoc. Tento kulturní i politický aspekt se odrazil na budoucnosti. Až následně se Arméni seznámili se závěry Chalcedonského sněmu a nepřijali je. Podle jejich názoru, který vyplýval ze zaujetí proti Peršanům, všechno co je dvojí nebo se takovým jeví, je předmětem nedůvěry. Proto se zdá, že i dvě odlišné přirozenosti u Ježíše (božská a lidská) jej rozdělují. Zachovali tedy věrnost Efezskému koncilu a vzývali jediného Krista, aby se tak vyhnuli jakékoli dualitě, jejíž jeden pól by se mohl odvolávat na dobrého boha a druhý na zlého. Tentýž názorový postoj je přivedl k tomu, že slaví Kristovo narození společně s Epifanii (Zjevením Páně) a to 6. ledna, nikoli 25. prosince; a dále pak při mši svaté nepřidávají vodu do vína16. Navíc se vystříhají lidských znázornění a nemají ikony, ale skoro výlučně pouze kamenné kříže.17.

10 Pro upřesnění: na konci II. století se sice ke křesťanství obrátila Edessa, malé knížectví, jemuž vládl král Abgar; nicméně Edessa nehrála ve vztahu k Arménii žádnou roli.11 Mezi jeho velkými "předchůdci" můžeme uvést 40 mučedníků ze Sebasty, kteří zemřeli za Neronova pronásledování. Panovník nechal vhodit do vařící vody 40 křesťanských vojáků, poté, co je nejprve nechal stát nahé v kruté zimě. Pouze jeden z nich nezůstal věrný až do konce. Tehdy jeden z vojáků, který vykonával císařův rozkaz, vidouc korunu mučednictví, která se vznášela ve vzduchu, neváhal, a na místě odpadlíka obětoval svůj život. Spolu s ostatními vojáky představují tito mučedníci křesťanské vojíny římských legii.12 Tato cela dosud existuje v klášteře Khor Virap, nedaleko arménsko-tureckých hranic, a je poutním místem.13 Stal se vskutku "vepřem", jak jej konečně znázorňuje i arménské umění.14 Název "Osvětitel" pochází z toho, že křtil. Tato terminologie má základ v učení sv. Justina (Apol. 1,62), kde se křest nazývá 'osvícením', neboť ten, kdo jej přijme je naplněn světlem.15 V souvislosti s těmito skutečnostmi se v této Církvi vytvořila zcela zvláštní tradice věrnosti sv. Řehoři: z jeho potomstva se skoro jeden a půl století vybíral nový patriarcha.16 Katholikos Mojžíš prohlásil v r. 582 za vlády byzantského císaře Mauricia: "Nepřekročím řeku Azt, nebudu jíst v peci pečený chléb a nebudu pít teplou vodu", čímž vyjádřil svůj odmítavý postoj k cestě do

63

Takto se arménská Církev zařadila do skupiny tzv. monofyzitských Církví /tzn. vyznávajících jedinou Kristovu přirozenost/ jako Syřané či Koptové. K tomu všemu došlo v době, kdy sílil jistý druh pohrdání či nevraživosti vůči Byzanci. Tyto postoje definitivně odloučily arménskou Církev od byzantských, řeckých i ruských Církví na jedné straně a nepřímo od latinské Církve na straně druhé18.

Abychom lépe pochopili současnost je třeba se zmínit o založení a významu Ečmiadzinu, která je arménským ekvivalentem Vatikánu. Původním sídlem sv. Řehoře Osvětitele byl Vagaršapat poblíž královského dvora. Když se však v roce 428 stal hlavním městem Dwin, přestěhoval tam své sídlo i Katholikos19. V VII. století se Katholikos Nerses vrátil do původního dávného sídla; v roce 1299 věnoval biskup Otbelian Katholikosovielegii, ve které jej přirovnává k truchlící královně-vdově, která tváří v tvář současnému stavu hořekuje nad někdejší velkolepostí. Do této doby spadá hymnus Eč Miadzine i Hore(Jednorozený sestoupil od Otce), od něhož pochází název místa.

Avšak Arménie není pouze v Arménii, ale rozvíjela se i v Kilíkii, kam se někteří Arméni přestěhovali po pádu Velké Arménie za byzantských a tureckých nájezdů v roce 1073. Tato kilikijská Arménie byla velmi otevřená; udržovala významné kulturní a náboženské kontakty, zvláště s křižáky, jakož i čilé obchodní styky. V roce 1271 kotvil v arménském přístavu Lajazzo Marco Polo; a později zde bylo i několik pokusů o sjednocení s Římem, které však bohužel ztroskotaly. V roce 1375 vytvořilo několik menších arménských knížectví jednotný stát, který se stal královstvím, tzv. Velkým kilikijským domem. I ten měl svého Katholikose. Další pokusy o jednotu mezi katolíky a Armény se uskutečnily během Florentského koncilu (22. listopadu 1439 známým dekretem pro Armény, Exsultate Deo). V roce 1635 došlo ke sjednocení s Římem ze strany arménského biskupa v Leopoli (tehdejší Polsko), a nakonec, v roce 1740, Řím potvrdil kilikijského Katholikose Abrahama Ardziviana. V roce 1928 po neshodách, k nimž došlo v Istanbulu, i vzhledem k obtížné situaci, která následovala, se arménský patriarchát přestěhoval z Konstantinopole do libanonského Bejrútu. Na něm pak závisí tři arcibiskupství, asi dvacet biskupství a patriarchálních vikariátů. Arménských katolíků je dnes kolem 300.000 včetně 44.000, kteří žijí v Paříži a Buenos Aires.

LOGO: ve tvaru kruhu ztvárňuje biblickou horu Ararat, symbol Arménie a "Khar-Virap" z Artašad ("hlubokou studnu") v níž byl skoro 14 let vězněn sv. Řehoř Iluminátor. na tomto místě dnes stojí stejnojmenný klášter. Po svém vysvobození se stal Řehoř prvním primasem Arménie a spolu s králem Tirdatem III. prohlásil křesťanství za státní náboženství Arménie. Na logu jsou znaky a bravy Arménské apoštolské Církve a Svatého Stolce, fialová a žlutá.

Cařihradu a účastnit se tam byzantské liturgie, při které se používá kvašený chléb a do vína v posvátném kalichu se přidává několik kapek teplé vody.17 Odtud název 'staaurokoli' neboli ctitelé kříže. Přestože nemají ikony, najdeme u Arménu nádherné miniatury.18 Dějiny tohoto období jsou nesmírně složité. Velkou úlohu ve vztahu s Římem sehrál tzv. Tomus Leonipapeže Lva Velikého.19 Tak Arméni označují představitele své Církve, který je pro ně nejvyšší autoritou. Nazývají jej rovněž patriarchou, ale hlavou patrarchů je Katholikos.

64

PPOOŘŘAADD BBOOHHOOSSLLUUŽŽEEBB:: 1122 .. -- 1199 .. ččeerrvvnnaa 22001166

DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV.

PUSTIMĚŘ8.00

za + Víta POSPÍŠILA, rodiče, sestru, bratra a dar zdraví

pro živou rodinu

NEDĚLE12. června

1111.. NNEEDDĚĚLLEEVV MMEEZZIIDDOOBBÍÍ

DRYSICE9.30

za dar zdraví a Boží požehnání pro děti a jejich rodiny

PODIVICE11.00

za + Františku HRUBOU, manžela a dva syny

PONDĚLÍ13. června

SV. ANTONÍN Z PADOVY,KNĚZ A UČITEL CÍRKVE

PUSTIMĚŘ18.00

za + Antonína BENÍČKA, rodiče a Boží požehnání pro rodinu

ÚTERÝ14. června

ÚTERÝ

11. TÝDNE V MEZIDOBÍ

PODIVICE8.00

za dar zdraví a Boží požehnání pro Davida MARKA

STŘEDA15. června

STŘEDA 11. TÝDNE V MEZID.SV. VÍT, MUČEDNÍK

DRYSICE18.00

za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu POLIŠENSKOU

ČTVRTEK16. června

ČTVRTEK

11. TÝDNE V MEZIDOBÍPUSTIMĚŘ

18.00

za + Bohumilu CHARVÁTOVOU, dvoje rodiče

a Boží požehnání pro rodinu MAHDALOVU a VELECKOU

PÁTEK17. června

PÁTEK

11. TÝDNE V MEZIDOBÍPUSTIMĚŘ

18.00

na poděkování za 60 a 65 let života; za + r. HALOUZKOVU, LUSKOVU a ADAMCOVU, dar zdraví a Boží požehnání

pro živou rodinu

SOBOTA18. června

SOBOTNÍ PAMÁTKA

PANNY MARIE

TLUMAČOV9.00

na poděkování za 20 letrodinné firmy NAVLÁČIL

PUSTIMĚŘ8.00

na poděkování za 85 let života, dar zdraví a Boží požehnání do dalších let, a za živou a + rodinu

KUPKOVU a GREPLOVU

NEDĚLE19. června


DRYSICE9.30

za + Františka ROZSYPALA, manželku a děti

PODIVICE11.00

za + Naďu SUCHÁNKOVOU a rodiče z obou stran

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVEN1. Aby senioři, lidé žijící na okraji společnosti a ti, kteří jsou osamocení, našli i ve velkoměstech příležitost k setkání a vzájemné podpoře. 2. Aby se bohoslovci, novicové a novicky setkali s takovými formátory, kteří prožívají radost evangelia a moudře je připraví na jejich poslání. 3. Ať naše úcta a láska ke Kristu v eucharistii posvěcuje naše biskupy a kněze, farnosti a rodiny. FARNÍ INFORMÁTOR, XXII. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam. 517356351, GSM: 723593106; mail: [email protected]). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele – „Příspěvky na Farní Informátor“ označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o. Ve formátu pdf na http://www.pustimer-farnost.cz.

65

PPOOŘŘAADD BBOOHHOOSSLLUUŽŽEEBB:: 1199 .. -- 2266 .. ččeerrvvnnaa 22001166


PUSTIMĚŘ8.00

na poděkování za 85 let života, dar zdraví a Boží požehnání do dalších let, a za živou a + rodinu

KUPKOVU a GREPLOVU

NEDĚLE19. června


DRYSICE9.30

za + Františka ROZSYPALA, manželku a děti

PODIVICE11.00

za + Naďu SUCHÁNKOVOU a rodiče z obou stran

PONDĚLÍ20. června

PONDĚLÍ


PUSTIMĚŘ18.00

za + Ladislava BUREŠE, rodiče, živou a + rodinu a duše v očistci

ÚTERÝ21. června

SV. ALOIS GONZAGA,ŘEHOLNÍK

PODIVICE8.00

za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice

STŘEDA22. června

SV. PAULÍN Z NOLY, BISKUP

SV. JAN FISHER, BISKUP

A TOMÁŠ MORE, MUČEDNÍCI

DRYSICE18.00

za + Oldřicha a Marii STEINEROVY, dar zdraví

a Boží požehnání pro rodinu

ČTVRTEK23. června

SLAVNOST NAROZENÍ

SV. JANA KŘTITELE - VIGÍLIE

PUSTIMĚŘ18.00

za + Michala GÁBORA, manželku, dceru, rodiče a bratra

PÁTEK24. června

SLAVNOST NAROZENÍ

SV. JANA KŘTITELE

PUSTIMĚŘ17.00

za Boží požehnání a ochranu pro poutníky

PADOVA: svatyně sv. Leopolda Mandiče - 8.00SOBOTA25. června

SOBOTNÍ PAMÁTKA

PANNY MARIE na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

LUCCA: katedrála sv. Martina - 9.00za + Karla IV. a Boží požehnání pro národ

NEDĚLE26. června PUSTIMĚŘ

8.00

za + Jana PŘIKRYLA a Boží požehnání pro rodinu

PŘIKRYLOVU a KOLENIČOVU

DRYSICE9.30

za + Ing. Jana POLÁCHAa duše v očistci


EUCHARISTII CELEBRUJE

MONS. ANTONÍN ŠTEFEK,REKTOR KNĚŽSKÉHO SEMINÁŘE

PODIVICE11.00

za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu POSPÍŠILOVU

PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA (5. 6. 2016)PUSTIMĚŘ: 4.400,-Kč DRYSICE: 1.700,-Kč PODIVICE: 1.900,-KčPÁN BŮH ZAPLAŤ VÁM VŠEM, KDO PAMATUJETE NA POTŘEBY SVÉ FARNOSTI!

FARNÍ INFORMÁTOR, XXII. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam. 517356351, GSM: 723593106; mail: [email protected]). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele – „Příspěvky na Farní Informátor“ označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o. Ve formátu pdf na http://www.pustimer-farnost.cz.

VV PPŘŘÍÍPPAADDĚĚ PPOOHHŘŘBBUU VV DDOOBBĚĚ ""IITTEERR AADD CCHHRRIISSTTIIAANNAAEE RREELLIIGGIIOONNIISS ......

OBRAŤTE SE PROSÍM NA: P. Mgr. Jana PLODRA, faráře krásenského

TELEFON: +420 731 621 157

66

PPOOŘŘAADD BBOOHHOOSSLLUUŽŽEEBB:: 2266 .. ččeerrvvnnaa -- 33 .. ččeerrvveennccee 22001166


LUCCA: katedrála sv. Martina - 9.00za + Karla IV. a Boží požehnání pro národ

NEDĚLE26. června PUSTIMĚŘ

8.00

za + Jana PŘIKRYLA a Boží požehnání pro rodinu

PŘIKRYLOVU a KOLENIČOVU

DRYSICE9.30

za + Ing. Jana POLÁCHAa duše v očistci




PODIVICE11.00

za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu POSPÍŠILOVU

PISA: katedrála Nanebevzetí Panny Marie - 18.00PONDĚLÍ27. června

SV. IRENEJ,BISKUP A MUČEDNÍK na úmysly poutníků a dárců votivních svící,

jejich rodiny a farnosti

ROMA: krypta vatikánské baziliky - 16.00ÚTERÝ

28. června

VIGÍLIE SLAVNOSTI

SV. PETRA A PAVLA,APOŠTOLŮ

za +J. E. Giovanniho kardinála COPPU, rodiče a bratra

ROMA: chrám Mučednictví sv. Pavla - 9.00STŘEDA29. června

SLAVNOST

SV. PETRA A PAVLA,APOŠTOLŮ

na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

MONTECASSINO: hrob sv. Benedikta- 17.00ČTVRTEK30. června

VÝROČÍ POSVĚCENÍ

KATEDRÁLY SV. VÁCLAVA na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

AMALFI: katedrála sv. Ondřeje - 11.30PÁTEK1. července

PÁTEK 13. TÝDNE V MEZID.PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI na úmysly poutníků a dárců votivních svící,


SALERNO: katedrála sv. Matouše - 18.30SOBOTA2. července

SOBOTNÍ PAMÁTKA

PANNY MARIE na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

PUSTIMĚŘ8.00

na poděkování za 70 let života, živou a + rod. SMEJKALOVU

a POHLODKOVU

NEDĚLE3. července DRYSICE

9.30

na poděkování za 60 let manželství s prosbou o Boží požehnání do dalších let pro celou rodinu ADAMCOVU

PODIVICE11.00

za + rodinu ČERNOU a Boží požehnání pro r. POSPÍŠILOVU

a ŠMEHLÍKOVU

MONTE SANTÁNGELO - 13.00

na úmysly poutníků a dárců votivních svící

SAN GIOVANNI ROTONDO - 19.00

14. NEDĚLEV MEZIDOBÍ



na úmysly poutníků a dárců votivních svící

67

PPOOŘŘAADD BBOOHHOOSSLLUUŽŽEEBB:: 33 .. -- 1100 .. ččeerrvveennccee 22001166


PUSTIMĚŘ8.00

na poděkování za 70 let života, živou a + rod. SMEJKALOVU

a POHLODKOVU

NEDĚLE3. července DRYSICE

9.30

na poděkování za 60 let manželství s prosbou o Boží požehnání do dalších let pro celou rodinu ADAMCOVU

PODIVICE11.00

za + rodinu ČERNOU a Boží požehnání pro r. POSPÍŠILOVU

a ŠMEHLÍKOVU

MONTE SANTÁNGELO - 13.00


SAN GIOVANNI ROTONDO - 19.00

14. NEDĚLEV MEZIDOBÍ




ORTONA: dóm sv. Tomáše - 11.00PONDĚLÍ4. července

SV. PROKOP,OPAT na úmysly poutníků a dárců votivních svící,


ASSISI: krypta baziliky sv. Františka - 8.00ÚTERÝ

5. července

SLAVNOST

SV. CYRIL A METODĚJ,APOŠTOLOVÉ SLOVANŮ


RAVENNA: katedrála Zmrtvýchvstání - 17.30STŘEDA6. července

STŘEDA 14. TÝDNE V MEZID

SV. MARIE GORETTI, P. A M. na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

VERONA: katedrála Panny Marie - 16.00ČTVRTEK7. července

ČTVRTEK

14. TÝDNE V MEZIDOBÍ na úmysly poutníků a dárců votivních svící, jejich rodiny a farnosti

PÁTEK8. července

PÁTEK


PUSTIMĚŘ18.00

za farnosti Pustiměř, Drysice a Podivice

SOBOTA9. července

SOBOTNÍ PAMÁTKA

PANNY MARIE


PUSTIMĚŘ8.00

za nemocné dítě a Boží požehnání pro rodinu

NEDĚLE10. července HODY V PODIVICÍCH

SV. CYRIL A METODĚJ

DRYSICE9.30

za + Jindřicha KLUDÁKA, manželku, děti, snachu, zetě a Boží požehnání pro rodinu

PRAVIDELNÁ

MĚSÍČNÍ SBÍRKAPODIVICE

11.00

na poděkování za dar zdraví s prosbou o Boží požehnání

a ochranu Panny Marie pro rodinu PUČANOVU

68




PUSTIMĚŘ8.00

za nemocné dítě a Boží požehnání pro rodinu

NEDĚLE10. července HODY V PODIVICÍCH

SV. CYRIL A METODĚJ

DRYSICE9.30

za + Jindřicha KLUDÁKA, manželku, děti, snachu, zetě a Boží požehnání pro rodinu

PRAVIDELNÁ

MĚSÍČNÍ SBÍRKAPODIVICE

11.00

na poděkování za dar zdraví s prosbou o Boží požehnání

a ochranu Panny Marie pro rodinu PUČANOVU

PONDĚLÍ11. července

SVÁTEK - SV. BENEDIKT,OPAT, PATRON EVROPY

PUSTIMĚŘ18.00


ÚTERÝ12. července

ÚTERÝ


STŘEDA13. července

STŘEDA


SV. JINDŘICH

DRYSICE18.00

za + rodinu MARKOVU, RICHTER, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu

ČTVRTEK14. července

ČTVRTEK 15. TÝDNE V MEZ.BL. HROZNATA, MUČEDNÍK

PUSTIMĚŘ18.00

za + Marii a Martina BENÍČKOVY, rodiče,

živou a + rodinu

PÁTEK15. července

SV. BONAVENTURA,BISKUP AUČITEL CÍRKVE

PUSTIMĚŘ18.00

za + Gertraut JOHNOVOU, živou a + rodinu JOHNOVU

MÜLLER a JANSKOU

SOBOTA16. července

PANNA MARIA

KARMELSKÁPODIVICE

8.00

za + Marii PALÁTOVOU, manžela, dvoje rodiče,

dar zdraví a Boží požehnání pro celou rodinu

PUSTIMĚŘ8.00

za živou a + rodinu ŠOSTOU, INDROVU, ŠIKOVU

a duše v očistci

NEDĚLE17. července


DRYSICE9.30

za + Františka STĚNIČKU a Boží požehnání pro živou rodinu

PODIVICE11.00

za + Annu MARÁKOVOU, manžela, dceru, Boží pomoc

a ochranu Panny Marie pro živou rodinu

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVENEC

1. Aby se dostalo větší úcty domorodým národům na pokraji přežití a ohroženým v jejich sebeuvědomění.2. Aby církev v Latinské Americe a Karibiku s obnovenou energií a novým nadšením hlásala evangelium v této části světa.3. Ať Bůh přitáhne k sobě srdce mladých lidí a pomůže jim poznat a přijmout povolání, které jim vložil do srdce.

69



PUSTIMĚŘ8.00

za živou a + rodinu ŠOSTOU, INDROVU, ŠIKOVU

a duše v očistci



DRYSICE9.30

za + Františka STĚNIČKU a Boží požehnání pro živou rodinu

PODIVICE11.00

za + Annu MARÁKOVOU, manžela, dceru, Boží pomoc

a ochranu Panny Marie pro živou rodinu


PONDĚLÍ


PUSTIMĚŘ18.00



ÚTERÝ


PODIVICE8.00

za + rodinu NAVRÁTILOVU, MENŠÍKOVU a duše v očistci


STŘEDA 16. TÝDNE V MEZID.SV. APOLINÁŘ, BISK. A MUČ.

DRYSICE18.00

za mír ve světě


SV. VAVŘINEC Z BRINDISI,KNĚZ A UČITEL CÍRKVE

PUSTIMĚŘ18.00

za Boží požehnání pro rodinu KRPCOVU a CIHLÁŘOVU

PÁTEK22. července

SV. MARIE MAGDALÉNAPUSTIMĚŘ

18.00za + Annu KOUTNOU, rodiče a Boží požehnání pro živou rodinu

SOBOTA23. července

SV. BRIGITA, ŘEHOLNICE,PATRONKA EVROPY - SVÁTEK

PODIVICE8.00

za farnosti Pustiměř,Drysice a Podivice

PUSTIMĚŘ8.00

za + Aloise a Marii CRHONKOVY a duše v očistci



DRYSICE9.30

za + Vojtěcha NAVRÁTILA, + rodiče a příbuzné

PODIVICE11.00

za + rodiče PLISKOVY, dceru, syna a Boží požehnání

pro živou rodinu

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVENEC1. Aby se dostalo větší úcty domorodým národům na pokraji přežití a ohroženým v jejich sebeuvědomění.2. Aby církev v Latinské Americe a Karibiku s obnovenou energií a novým nadšením hlásala evangelium v této části světa.3. Ať Bůh přitáhne k sobě srdce mladých lidí a pomůže jim poznat a přijmout povolání, které jim vložil do srdce.


70



PUSTIMĚŘ8.00

za farnosti Pustiměř,Drysice a Podivice



DRYSICE9.30

za + Vojtěcha NAVRÁTILA, + rodiče a příbuzné

PODIVICE11.00

za + rodiče PLISKOVY, dceru, syna a Boží požehnání

pro živou rodinu


SVÁTEK

SV. JAKUB, APOŠTOL

PUSTIMĚŘ18.00



SV. JÁCHYM A ANNA,RODIČE PANNY MARIE

PODIVICE8.00

za + Rudolfa POSPÍŠILA, dvě manželky a Boží požehnání

pro rodinu ŠMEHLÍKOVU a POSPÍŠILOVU


SV. PANTALEON, MUČEDNÍK

SV. GORAZUD A DRUHOVÉ

PUSTIMĚŘ18.00

za nemocné ve farnostech Pustiměř, Drysice a Podivice

PPUUSSTTIIMMĚĚŘŘ -- RROOTTUUNNDDAA SSVV.. PPAANNTTAALLEEOONNAA:: EEUUCCHHAARRIISSTTIIEE SS UUDDÍÍLLEENNÍÍMM SSVV.. NNEEMMOOCCNNÝÝCCHH


ČTVRTEK


PUSTIMĚŘ18.00

za + Marii a Františka ŠMEHLÍKOVY a dvoje rodiče

PÁTEK29. července

SV. MARTADRYSICE

18.00za pronásledované křesťany

SOBOTA30. července PODIVICE

15.00

za + Annu KOLAŘÍKOVOU, manžela, děti,+ r. POSPÍŠI-LOVU a ZAPLETALOVU



DRYSICE16.30

za + kněze a řeholnice, a za nová duchovní povolání

PUSTIMĚŘ18.00


7.30za živé a zemřelé pustiměřské farníky a dobrodince farnosti

9.00za živé a zemřelé poutníky

ke sv. Anně v Pustiměři

SV. JÁCHYM A ANNA,RODIČE PANNY MARIE

POUŤU SV. ANNY

V PUSTIMĚŘI 10.30za svatoanenské poutníky

a na jejich úmysly

14.30: TE DEUM, SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ A ROZLOUČENÍ S POUTNÍKY


Date post:	28-Jun-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

11.-17. nedele v mezidob · 2016-06-12 · 5 SGiovannim kardinálem Coppou u hrobu sv. Cyrila...

Documents