12/2007 Bulletin advokacie - cak.cz · 3 BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 úvodník M artinův kůň byl...

V Y D Á V Á Č E S K Á A D V O K Á T N Í K O M O R A

200712

ČAK uspořádala mezinárodní konferenci o advokátním disciplinárním řízení • Konference o reformě českéjustice na Žofíně • Přímé žaloby fyzických a právnických osob k soudům Evropských společenství • Typicképrocesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky • KONFERENCE O NEZÁVISLOSTI JUSTICE [XI.] •

BulletinadvokacieBulletinadvokacie

Právník roku 2007: Galavečer připraven(podrobnosti o programu a rezervacích na str. 12 – 13)B

ulle

tin a

dvok

acie

12/2

007

1

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 obsah

z právní teorie a praxe

úvodníkVladimír Jirousek: Krásné Vánoce a PF 2008 ..........................3

aktualityPF 2008 ............................................................................4ČAK uspořádala mezinárodní konferenci o advokátním disciplinárním řízení ivac ................................5Konference o reformě české justice na Žofíně ivac ................8Stáž pro advokáty a koncipienty v Bonnu ............................11Právník roku 2007 icha ......................................................12Informace o povinných platbách advokátů pro rok 2008 ......14Výzva advokátům a advokátním koncipientům: Doplňte své e-mailové adresy! ............................................16

článkyshrnutí ..........................................................................................................20Přímé žaloby fyzických a právnických osob k soudům Evropských společenství David Petrlík ..................21Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky Ladislav Derka ......................................25Nepříjemnosti s úmrtím dlužníka – aneb kdo zemře, vyhraje? Ondřej Přidal ........................................................30Postavení pronajímatele bytu po novelizaci OZ se zhoršilo (k článku Mgr. Adama Zlámala v BA č. 6/2007) Petra Marková ..................................................32Právo obviněného nahlížet do spisu v řízení o vazbě Jiří Herczeg ..........................................................34Ad: Povaha předžalobní upomínky Michal Maglia ..................40

z judikaturyK trestní odpovědnosti chovatele za škodu způsobenou psem ............................................................41Z judikatury ESD ..............................................................43

z odborné literaturyObchodný zákonník. Komentář Karel Marek ........................49Společné jmění manželů v teorii a judikatuře P. B. ..............50Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář Martin Mikyska ....................................................50Rovnost v odměňování žen a mužů red. ..............................51Mžik Daniela Kovářová ........................................................52

Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777)v agentuře , spol. s r. o.www.impax.cz

Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla(1-2, 7-8). Přetisk povolen jen se souhlasemredakce.

Adresa redakce:Česká advokátní komoraNárodní třída 16110 00 Praha 1telefon: 221 729 011fax: 224 932 989e-mail: [email protected]

Redakce:Předseda redakční rady: JUDr. Petr TomanŠéfredaktor: JUDr. Pavel BlanickýVýkonná redaktorka: PhDr. Ivana CihlářováTajemnice redakce: Eva Dvořáková

Redakční rada:JUDr. PhDr. Stanislav Balík,prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, Dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič,prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.,JUDr. Pavel Holec, JUDr. Ladislav Krym,prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., JUDr. Václav Mandák, CSc.,doc. JUDr. Karel Marek, CSc.,JUDr. Michal Mazanec,doc. JUDr. Vladimír Mikule,doc. JUDr. Jiří Pipek, CSc., JUDr. Tomáš Pohl,prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.,prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD.,prof. JUDr. František Zoulík, CSc.

Objednávky předplatného zasílejte na adresu:ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1,e-mail: [email protected] výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč,zvýhodněné roční předplatné 850 Kčkromě poštovného, balného a DPH. Advokátůma advokátním koncipientům se rozesílá zdarma. S reklamacemi při problémech s distribucí se obracejte na pí Dvořákovou, [email protected], tel. 221 729 045.

Inzertní služby zajišťuje agenturaIMPAX, spol. s. r. o. Objednávky inzercezasílejte na adresu [email protected],případně volejte na tel. 606 404 953 nebona 241 483 141. Media kit a další informacenaleznete na internetových stránkáchwww.impax.cz.

Celé znění každého čísla vychází téžna internetu (www.cak.cz). Předáním rukopisuredakci vyjadřuje autor souhlas se zveřejněnímtaké na internetu.

Toto číslo vyšlo 10. prosince 2007 v nákladu12 000 výtisků.

Obálka a grafická úprava:IMPAX, spol. s r. o.

Fotografie na obálce: fotobanka hotelový komplex BOBYCENTRUM

Tisk: Grafotechna print, s. r. o., Praha

MK ČR E 6469ISSN 1210-6348

Bulletinadvokacie®

z advokacie

sloupek Karla ČermákaKniha Soudců ..................................................................54

z české advokacieRegiony se představují: Jižní Čechy Vladimír Smejkal ............55Informační den pro advokáty – otázky advokacie Daniela Kovářová ................................................................58Z kárné praxe Jan Syka ......................................................59Z jednání představenstva ČAK icha ....................................60Stanovisko představenstva ČAK k výkladu ustanovení § 41 odst. 5, věta druhá tr. ř. ............................60Fotbalový turnaj Březolupy 2007 Stanislav Zenáhlík ..............61Česko-ruský seminář v České advokátní komoře Jana Wurstová ....................................................................62

z EvropySměrnice (EU) o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi Markéta Tošnerová ..............................................................63Budoucnost práva v Evropě Jan Molík ..................................64

měli byste vědětPřednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty ve vzdělávacích a školicích střediscích ČAK ......68Aktuální informace pro advokátní koncipienty –novinky roku 2008 Daniela Kovářová ..................................70Věra Hartmannová: Opakování – matka moudrosti?................71O záznam procesu s JUDr. Miladou Horákovou byl v Brně zájem Petr Poledník ............................................71Seminář o mezinárodní arbitráži Daniela Kovářová, Markéta Tošnerová, Jana Wurstová ........................................72

nakonecZ právníkova zápisníku Petr Hajn ..........................................73Kresba Lubomíra Lichého ....................................................74Víte, že... Stanislav Balík ........................................................74

Inhaltsverzeichnis/Zusammenfassung ............................................75Table of Contens/Summary..................................................................76

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007

2

obsah

konference o nezávislosti justice

Vážení autoři časopisuBulletin advokacie,

žádáme vás, abyste své příspěvkyredakci posílali pokud možno ve formátuprogramu Microsoft Word (RTF neboDOC), a to nejlépe elektronickou poštouna adresu [email protected].

Texty:Formát zasílaných příspěvků by mělodpovídat řádkování 1, písmo TimesNew Roman, velikost 12. V žádnémpřípadě nepoužívejte funkci Automatickéčíslování, Automatické odrážky ani dalšíspeciální formátování textu. Odstavceoddělujte jenom enterem. Vyznačovánív textu provádějte pouze tučně nebokurzívou, v žádném případě nepišteproloženě, nepoužívejte podtrhávánítextů ani verzálky!

Tabulky:Tabulkové údaje formátujte pomocítabulátorů.

Fotografie a obrázky: Pokud k článku chcete připojit obrazovépodklady, zašlete je zvlášť ve formátuJPG, TIF nebo eps. Barevné fotografieby měly mít rozlišení nejméně 300 dpipři velikosti, v jaké se budoureprodukovat, zasílané portrétnífotografie by měly mít nejméně400 x 500 pixelů. Obrázky v žádnémpřípadě nevkládejte přímo dodokumentů!

Redakce uvítá zejména články kratšíhoaž středního rozsahu. K příspěvkupřipojte vždy stručné shrnutí v rozsahunejvýše deseti řádků. Citace a odkazyprovádějte dle platných bibliografickýchnorem. Případné vyžádané autorskékorektury se provádí elektronicky,e-mailem.

Ke každému příspěvku dále připojte• svoji portrétní fotografii• telefonické spojení• korespondenční adresu• rodné číslo• bankovní spojení pro vyplacení

honoráře• informaci o svém profesním působení,

případné akademické, pedagogickéči vědecké tituly

• sdělení, zda jste plátcem DPH

Redakce si vyhrazuje právo stylistických,jazykových a technických úprav textů.

Instrukceautorům

informace a zajímavosti

� �

��

�

�

3

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 úvodník

Martinův kůň byl bílý (a martinská husa/kachnadobrá), Mikuláš se blíží (a čerti byli, jsoua budou), na Ježíška věřit musíme (jinak by

Vánoce nestály za to) a navíc máme Klause (na rozdílod Američanů živého!). Nevím, jestli to všichni vnímá-me, neboť, jako obvykle, je prosinec spolu s červnemměsícem, kdy advokát dostává nejvíce zabrat. Tak, jakochce klient odjet na dovolenou s „čistým štítem“, mátentýž klient utkvělou představu, že pokud před24. prosincem nevyřeší s advokátem všechny své práv-ní problémy a dosud odkládané resty, bude na jeho vá-noční tabuli i něco jiného než pouze kapr se svátečnímsalátem... A nějaký „šanon“ nevyřízených věcí by jistěrušil jeho klid a nadpřirozenou pohodu svátků vůbec.Navíc – po Vánocích Silvestr – a co když je cosi prav-dy na tom, že: „Jak na Nový rok ...“

Takže, kdo jiný by se měl na vánoční svátky těšit vícenež advokáti, když 24. prosinec je právě tím dnem, kdyžádný klient na dveře nezaklepe a kdyby přece jen, jeto snad jediný den v roce, kdy v sobě advokát naleznetu sílu říci rozhodné a polemiku vylučující: „Ne, dnes,pane/paní!, ne!“.

Jelikož však k povinnostem mé funkce (a těm roz-hodně nejpříjemnějším) patří mimo jiné i to, abychvšem advokátkám a advokátům, jejich manželůma manželkám, partnerům a partnerkám a dále všem je-jich spolupracovníkům a zaměstnancům ČAK popřálto, co se u příležitosti Vánoc a k Novému roku přeje(samozřejmě se vší upřímností!), musel jsem si pří-chod svátků ve svém diáři a s náležitým předstihemčerveně poznamenat, abych i já pod tíhou klientskýchataků (a navíc pod tíhou předsednických povinností)nezapomněl a přání včetně „péefky“ připravil pro ten-to Bulletin.

Je pravda, že uvědomění si všech signálů a průvod-ních okolností adventu mi umožnilo cestování pendoli-nem na trase Ostrava-Praha a zpět, při němž člověkzíská neuvěřitelné více než tři hodiny nerušeného času.Přirozenou součástí úvah pak samozřejmě bývá rekapi-tulace času minulého, tj. též toho, co Komora za danýrok udělala (a nebylo toho málo), resp. úvahy pro futu-rum, tj. též toho, co Komoru a advokáty čeká v příštímroce (a nebude toho málo). Např. v listopadu na Žofí-

ně ministrem Pospíšilem ohlášená (a svým způsobemodstartovaná) reforma justice se nepochybně v mnohasměrech dotkne advokacie a jejího výkonu. Jak však jižbylo zdůrazněno v úvodu, jsem si plně vědom současnévytíženosti advokátů ze strany klientů a účelem tohotoúvodníku jistě není břímě advokátů před vánočnímisvátky zatěžovat další agendou. Pro to bude nepochyb-ně dost prostoru v příštích číslech Bulletinu advokacie.

Takže všem, které jsem označil výše, a zvláště těm,kteří nad rámec své advokátní činnosti dobrovolněa čestně vykonávají pro advokacii funkce v ČAK, a kte-ří jsou pro mne i na prahu pátého roku mého předse-dování (a poslední dvouleté funkční periody) oporou –KLIDNÉ, KRÁSNÉ A KLIENTSKÝMI PROBLÉMYNEZATÍŽENÉ PROŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮA FANTASTICKÝ NOVÝ ROK 2008 přeje

JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK,

předseda ČAK

Krásné Vánoce a PF 2008

f

� �

�

�

f

Česká advokátní komora přeje všem čtenářům Bulletinu advokacie

krásné Vánoce a mnoho pracovních i jiných úspěchů v roce 2008

ČAK uspořádala mezinárodníkonferenci o advokátnímdisciplinárním řízení

5

Advokátní správní soudnictví – inspirace odjinud,to byl název mezinárodní konference, zaměřenéna získání poznatků o fungování německého

systému advokátního disciplinárního řízení, kterou uspo-řádala dne 16. listopadu 2007 Česká advokátní komorav aule Vzdělávacího a školicího střediska ČAK – PaláciDunaj v Praze.

Ze Saska přijeli do Prahy na konferenci přednášet vý-znamní představitelé všech orgánů, které se v této spol-kové zemi Německa zabývají advokátním disciplinárnímřízením:

Dr. Heike Bruns, členka představenstva Saské advo-kátní komory a předsedkyně zvláštního orgánu předsta-venstva, který se zabývá těmi nejméně závažnými advo-kátními prohřešky, dále düsseldorfský a drážďanský ad-vokát a předseda Advokátního soudu v DrážďanechDr. Peter Schaffrath, předseda Vrchního zemského sou-du v Drážďanech a dlouholetý člen Advokátního soud-ního dvora Dr. Dietmar Onusseit, a v neposlední řadě téžsaský vrchní státní zástupce a generální státní zástupceDr. Lothar Scholz.

K vzácným hostům konference dále patřili čestnýpředseda Saské advokátní komory Dr. Günter Kröber,ústavní soudce a bývalý předseda ČAK JUDr. PhDr. Sta-nislav Balík, místopředseda sněmovního ústavně-práv-ního výboru sněmovny JUDr. Jiří Polanský i advokáti zeSlovenska – člen disciplinární komise Slovenské advo-

kátní komory a předseda jednoho z celkem deseti dis-ciplinárních senátů SAK JUDr. Zoltán Ludik a člen re-vizní komise SAK JUDr. Milan Galanda.

Za vedení ČAK se konference zúčastnili členové před-stavenstva JUDr. Jan Brož, JUDr. Petr Poledníka JUDr. František Smejkal. K velmi agilním diskutujícímpatřili předseda kontrolní rady ČAK JUDr. Jan Mikš, je-jí místopředseda a člen etické komise IBA JUDr. Jan Ma-tějka i vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK JUDr. JanSyka. Moderátorem celého konferenčního dne byl před-seda kárné komise ČAK JUDr. Bohuslav Sedlatý.

Konferenci zahájil předseda ČAK JUDr. Vladimír Ji-rousek, který na úvod podtrhl její nesmírně vhodné na-časování. Jak zdůraznil, jen o tři dny později se na praž-ském Žofíně koná konference o reformě české justice(zprávu o této konferenci přináší BA na stranách 8 – 11),jejíž součástí mají být i změny v disciplinárním řízeníu všech právnických profesí, včetně advokátní.

Jak dr. Jirousek dále uvedl, při návštěvě Saské advo-kátní komory jej zaujal právě tamější systém discipli-nárního řízení, který velmi dobře funguje a jehož sou-částí jsou i kárné senáty složené z advokátů a soudců.Podle jeho slov jsou německé zkušenosti pro českou ad-vokacii inspirující.

Předseda kárné komise ČAK JUDr. Bohuslav Sedlatýshrnul ve svém úvodním vystoupení základní zásady, jimižse řídí advokátní disciplinární řízení v evropských zemích:

„

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007aktuality

1. Přinejmenším první stupeň disciplinárního řízeníse odehrává před orgány advokátní komory.

2. Odděluje se disciplinární a trestní řízení – tentýž skutek je posuzován zvlášť z hlediskatrestního a z hlediska disciplinárního.

3. Je zachovávána důvěrnost informací sdělenýchv průběhu disciplinárního řízení.

4. Do kárného řízení nezasahují žádné státní orgánys výjimkou soudu.

Jak dr. Sedlatý dále uvedl, v České republice panujeabnormální stav: zatímco první stupeň advokátního dis-ciplinárního řízení tvoří zcela nezávislý orgán – kárnákomise volená advokátním sněmem, jejíž členové pak vy-tváří tříčlenné senáty v čele s předsedou, v druhé in-stanci nastupuje představenstvo, které ze svých řad jme-nuje odvolací tříčlenný senát. To ale znamená, že se moc„soudní“ dostává do rukou moci „výkonné“, což je podleSedlatého nežádoucí situace, kterou je třeba řešit.

„Mám za to, že oba stupně kárného řízení by měly býtzachovány v autonomii České advokátní komory,“ uve-dl Sedlatý. Tento svůj názor předseda kárné komise ČAKodůvodnil na konkrétním případě zcela odlišnou etikoujednotlivých právních profesí. V rámci soudního přezku-mu se pak není možné spolehnout na to, že soudci bu-dou provinění advokáta posuzovat v rámci advokátníchetických norem.

Na vystoupení doktora Sedlatého krátce reagoval dok-tor Jirousek, který označil za velmi významné konstitu-ování finálních soudních rozhodovacích senátů jako sená-tů smíšených. „Gró kárných řízení je posuzováním mi-mosoudních jednání, především kolize zájmů. A v tomsoudce potřebuje alespoň poradní hlas advokáta,“ řekl.

Jako první ze zahraničních hostů vystoupila Dr. HeikeBruns, advokátka v Chemnitzu a členka představenstvaSaské advokátní komory, která na úvod shrnula základ-ní údaje o advokátech a advokátních komorách v Ně-mecku a pravidlech pro fungování advokátní profese.

K úkolům představenstva komory patří mimo jinéi poskytování rad a poučení advokátům ve věcech pro-fesního práva, zprostředkování jednání při sporech me-zi advokáty navzájem či při sporech mezi advokátema klientem a dohled nad činností advokátů. Jak dr. Brunsvysvětlila, pro plnění těchto úkolů si představenstvo Sas-ké advokátní komory vytvořilo ze svých členů tři tří-členná oddělení profesního práva (tento neobvyklý názevbyl na konferenci příčinou několika nedorozumění,v českých podmínkách by se tato oddělení dala nejspíšepřirovnat k odvolacím kárným senátům, které jsou takésloženy z členů představenstva ČAK). Tato oddělení pro-fesního práva fungují jako kárné orgány nejnižšího stup-ně, pro ta nejméně závažná kárná provinění advokátů.Nejpřísnějším trestem, které oddělení profesního právamůže udělit, je důtka. Jak dr. Bruns, která je předsedky-ní jednoho z nich, shrnula, toto disciplinární řízení pro-bíhá jako správní řízení. Může být vyvoláno stížnostímandanta, kolegy advokáta či může být zahájeno i z pod-nětu komory.

V roce 2006 obdržela Saská advokátní komora celkem950 stížností a dotazů, 322 z nich řešila oddělení pro-

fesního práva, zbytek byl postoupen pobočkám komory.Celkem bylo v roce 2006 uděleno 33 důtek. Proti roz-hodnutí o důtce je možné podat do jednoho měsíce od-por, o kterém znovu rozhoduje oddělení profesního prá-va. Pokud je dotyčný s verdiktem stále nespokojen, mů-že se obrátit na Advokátní soud.

Případy, kdy advokát špatně splnil svoji povinnost a po-škodil tím svého klienta, patří, jak doktorka Bruns zdů-raznila, vždy do kompetence civilního soudnictví.

Její vystoupení vyvolalo řadu praktických dotazů. Vel-kou debatu rozpoutal dr. Mikš, když položil dotaz, jakjsou v Německu informováni stěžovatelé, kteří se obrátilina komoru, o výsledku své stížnosti na advokáta.Dr. Bruns to označila za kontroverzní téma a velký pro-blém, na jehož řešení se nyní v Německu pracuje. Podleněmeckých platných předpisů o mlčenlivosti totiž stěžo-vatel obdrží pouze informaci, že se komora jeho stížnostízabývala a že ve věci rozhodla, nic víc. Pokud komora do-jde k závěru, že stížnost je neodůvodněná, neexistuje or-gán, na který by se nespokojený stěžovatel mohl obrátit.

Za inspirativní označila doktorka Bruns českou praxi,kterou pro zahraniční hosty krátce shrnul vedoucí oddě-lení pro věci kárné dr. Syka, kdy po pravomocném skonče-ní věci je stěžovateli sděleno, zda byl dotyčný advokát uznánvinným či nikoliv. V případě udělení nejpřísnějších trestů,tedy zákazu výkonu povolání či vyškrtnutí z komory, se stě-žovatel dozví i tento fakt.

Jako další vystoupil saský vrchní státní zástupce a zá-roveň generální státní zástupce dr. Lothar Scholz, kterýpopsal funkci státního zastupitelství v německém advo-kátním správním soudnictví.

Při každém vrchním státním zastupitelství v každéspolkové zemi existuje generální státní zastupitelství, kte-ré plní funkci vyšetřovatele a žalobce v případě závaž-nějších provinění advokátů. Svou činnost začíná vždy,když je s advokátem zahájeno trestní řízení, nebo pokudse na ně obrátí s podnětem advokátní komora.

Pro orgány prokuratury i pro advokátní soudnictví jsou zá-vazná zjištění trestního soudu, což má zamezit tomu, abyv jedné věci exi-stovaly dva roz-sudky. Proto seřízení před gene-rálním státnímzastupitelstvímpo dobu trestní-ho řízení s advo-kátem přerušuje,jen když hrozípromlčení, běžíparalelní vyšetřo-vání a probíhajízákladní úkony,především vý-slech advokáta.O podání obžalo-by na advokátak Advokátnímusoudu, ale i odvo-

Dr. Heike Bruns.

6

lání či dovolání rozhoduje vždy jen generální státní pro-kuratura.

Saské generální státní zastupitelství vedlo za posled-ních pět let 660 řízení. Dvě třetiny z nich byly zahájenyna základě sdělení soudních orgánů či na základě trest-ního řízení, jedna třetina na základě oznámení komory.Z těchto 660 řízení skončilo 94 obžalobou u Advokát-ního soudu, 405 bylo zastaveno pro neprokázanou či ne-patrnou vinu, v ostatních případech byla věc postoupe-na jiné generální prokuratuře či došlo ke spojení řízení.Průměrná délka řízení je více než rok, včetně doby, kdyvěc řeší jiné orgány. Subjektivní ani objektivní lhůty naprojednání věci nejsou stanoveny, platí však obecná zá-sada přiměřenosti.

Opětovnou otázkou, na kterou se ale českým účastní-kům konference nedostalo vyčerpávající odpovědi, bylo,kde přesně leží hranice mezi malými proviněními, jež řešípředstavenstvo komory, a proviněními většími, které již ře-ší advokátní soudnictví.

Jak uvedl dr. Scholz, takové pevné hranice neexistují.Podle spolkového advokátního řádu „představenstvo ko-mory může advokátovi za chování vyslovit důtku, jestli-že jeho vina je malá a nejeví se potřebným postoupit ná-vrh na zahájení řízení před advokátním soudem“.

Po vystoupení dr. Scholze shrnul předseda Advokátní-ho soudu v Drážďanech dr. Peter Schaffrath informaceo německém advokátním soudnictví.

To má tři instance:1. Advokátní soudy při sídlech komor. Tvoří jej tři

advokáti, kteří jsou jmenováni justiční správou na návrh komory. Z pěti návrhů vybírá tři jménapředseda vrchního zemského soudu.

2. Advokátní soudní dvůr při vrchních zemskýchsoudech. Senáty jsou pětičlenné a skládají se ze tří advokátů a dvou soudců vrchního zemskéhosoudu, předsedou senátu je advokát.

3. Speciální sedmičlenný senát pro věci advokátnípři Spolkovém soudním dvoře, jehož předsedou je předseda Nejvyššího soudu, dalšími členy jsou tři soudci a tři advokáti.

V rámci advokátního soudnictví je možné uložit tytotresty: varování, důtku, peněžní pokutu až do výše 25 ti-síc euro, zákaz výkonu povolání v jedné oblasti práva ma-ximálně na dobu pěti let a vyloučení z advokacie. Řízenív rámci advokátního soudnictví je neveřejné. Proti roz-sudku Advokátního soudu je možné se do jednoho týd-ne odvolat k Advokátnímu soudnímu dvoru.

O práci saského Advokátního soudního dvora pohovořilna závěr odpolední části konference jeho dlouholetý člen,předseda vrchního zemského soudu v Drážďanech dr. Di-etmar Onusseit.

Jak dr. Onusseit uvedl, před saský Advokátní soudnídvůr se dostává jen několik případů ročně (v roce 2006jich bylo šest, za prvních deset měsíců letošního rokupět), nejvíce z nich patří do nesporného soudnictví, vět-šinou jde o odebrání licence kvůli propadnutí majetkuadvokáta.

Také Advokátní soudní dvůr se zabývá skutkovým sta-vem věci, nejedná se pouze o procesní odvolací řízení.Verdikt Advokátního soudu ale nemůže zpřísnit, pouzezmírnit. Pokud je uložen trest zákazu vystupovat před sou-dem či vyloučení z komory, a také pokud se jedná o věcmimořádného právního významu, je možné do jednohotýdne podat dovolání ke Spolkovému soudnímu dvoru.

Debaty mezi účastníky konference, která svoji pra-covní atmosférou připomínala spíše workshop, pokra-čovaly i po jejím skončení, na rautu ve vinárně Gratiav Kaňkově paláci, kam všechny přítomné jménem ČAKpozval moderátor konference JUDr. Bohuslav Sedlatý.

� ivac

� Foto Jakub Stadler

7

aktualityBULLETIN ADVOKACIE 12/2007

Za řečnickým stolem zleva Dr. Lothar Scholz,Dr. Dietmar Onusseit a Dr. Peter Schaffrath.

Za účasti špiček celé české justice proběhla 19. lis-topadu 2007 v zaplněném hlavním sále pražské-ho Žofína celodenní konference o reformě české

justice organizovaná ministerstvem spravedlnosti. Spo-lupořadateli akce ale byly všechny profesní organizace za-stupující v České republice právnická povolání – Česká ad-vokátní komora, Notářská komora ČR, Exekutorská ko-mora ČR, Soudcovská unie a Unie státních zástupců.Moderátorkou byla redaktorka České televize MarcelaAugustová.

Konferenci zahájil premiér Mirek Topolánek, který nadní převzal záštitu. Jak zdůraznil, nepovažuje stav justiceza „zcela špatný“, justice podle něj nepotřebuje žádnourevoluci, ale na druhou stranu potřebuje více než jenpouhou modernizaci – jinak řečeno, potřebuje komplexzměn středního rozsahu – tedy reformu. Kromě zlepše-ní stavu justice pro občany, čímž se rozumí zrychlení ří-zení, právní jistota, snazší přístup k informacím, jedno-dušší a srozumitelná procesní pravidla a soudnictví pří-stupné i pro nemajetné, Topolánek podle svých slovočekává od reformy i zlepšení podmínek pro profesioná-

ly v justici. I když premiér označil nezávislost justice zazásadní hodnotu, není podle něj nutné zavést proto dosoudnictví samosprávu. Od reformy však v této souvis-losti očekává vhodné nastavení, vyvážený systém „vaha brzd“ mezi všemi třemi druhy státní moci.

Základní rysy koncepce reformy justice pak představilministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Jak zdůraznil, reformanení zaměřena proti soudcům a státním zástupcům, na-opak jim má přinést lepší podmínky pro práci. Z hle-diska občana by justice po reformě měla splňovat tři kri-téria: rychlost, komfort a transparentnost. Prostředky,kterými chce Pospíšil rychlé, pro občana komfortnía transparentní justice cíle dosáhnout, jsou:

1. elektronizace justice;2. legislativní změny;3. personální změny.Těmito jednotlivými aspekty reformy se ve svých vy-

stoupeních postupně zabývali tři „věcně příslušní“ mi-nistrovi náměstci. O personálních aspektech reformy po-hovořil první náměstek JUDr. Vladimír Král, o jejích le-gislativních aspektech Mgr. František Korbel, Ph.D.,


8

aktuality

Konferenceo reformě české justice na Žofíně

a o ekonomických aspektech reformy justice a její elek-tronizaci náměstek Mgr. Ing. František Steiner, Ph.D.

Personální aspekty reformy justiceZáměrem ministerstva spravedlnosti je optimalizace

poměru počtu soudců a odborného administrativního apa-rátu. Byl proveden audit práce soudců a nově stanovenyorientační ukazatele hodnocení, které ukázaly, že početsoudců, kterých je dnes v České republice 3061, by mělbýt o 180 nižší. Ministerstvo však nechce snižovat počtysoudců administrativně. „Bude na předsedech soudůa soudcovských radách, aby zvážili, zda při uvolněnísoudcovského místa budou chtít nového soudce, asi-stenta či vyššího soudního úředníka,“ uvedl náměstekKrál. Ministerstvo spravedlnosti v této souvislosti při-pravuje ve spolupráci s právnickými fakultami v Brněa v Olomouci transformaci studia vyšších soudních úřed-níků. Justiční akademie v Kroměříži by tak do budouc-na měla vychovávat bakaláře. Úplnou novinkou by pakměli být vyšší úředníci státních zastupitelství.

S Českou advokátní komorou ministerstvo spolupra-cuje na vytvoření zákona o bezplatné právní pomoci. Jaknáměstek Král uvedl, k diskusi jsou dvě možná řešení:za prvé zřízení fondu bezplatné právní pomoci, který bybyl dotován jak ze státních, tak ze soukromých pro-středků, a za druhé, převzetí některých základních prv-ků modelu slovenského. Na Slovensku existují státem zři-zovaná centra právní pomoci, která buď zprostředková-vají pro nemajetné pomoc advokáta placeného státem,nebo tuto pomoc poskytují přímo zaměstnanci těchtocenter, mladí právníci. Král zároveň nevyloučil ani kom-binaci obou těchto možností.

V projektu zákonné úpravy mediace v netrestních vě-cech ministerstvo spoléhá na aktivitu mediátorů a ne-vládních organizací. Problémy jsou podle Králova vyjá-dření dva – kvalifikace mediátorů a otázka financování.Podle zahraničních zkušeností je vyřešení problému fi-nancování mediace jedním ze základních předpokladůjeho úspěšného fungování.

Velkou pozornost v sále vyvolala informace o změnáchv profesní legislativě, přesněji novela zákona o soudecha soudcích, která by měla vyřešit situaci po známém ná-lezu Ústavního soudu, kdy není možné odvolat žádnéhosoudního funkcionáře. Novela zavádí možnost jejich od-volání v kárném řízení šestičlennými smíšenými kárný-mi senáty, jejichž „nesoudcovští“ členové by byli navr-hováni předsedou senátu, předsedou sněmovny, děkanyprávnických fakult a představiteli profesních komor(ČAK, Notářské a Exekutorské komory). Novým kár-ným důvodem by měla být odborná nedostatečnostpři rozhodování. Otázkou k další diskusi pak je podleKrále časové omezení mandátu soudních funkcionářů.

Legislativní aspekty reformy justiceJak shrnul náměstek Korbel, za dobu působnosti mi-

nistra Pospíšila připravilo ministerstvo dosud na 65 legis-lativních změn, a to zákonných i podzákonných norem.

K nejdůležitějším patří nový občanský zákoník, jehožprvní verze byla dokončena v květnu 2007 a předloženak posouzení expertům z praxe, komorám i fakultám. Nazákladě jejich reakcí bylo rozhodnuto o prodloužení ter-mínu k předložení zákoníku do normálního legislativní-ho procesu. Návrh by tak měl být předložen vládě ažkoncem roku 2008, s účinností se počítá od roku 2011či 2012. Vládě ale již byl předložen nový trestní zákoník,připravuje se věcný záměr nového trestního řádu a ob-čanského soudního řádu.

Ekonomické aspekty reformy justice a jejíelektronizacePrioritami ministerstva spravedlnosti v ekonomické

oblasti podle náměstka Korbela je zajistit zázemí prooptimální chod justice, vypořádat se s finanční zátěží mi-nulých let a investovat do elektronizace justice.

Jak Korbel zdůraznil, největším pilířem reformy justiceje elektronizace a jejím cílem je zavedení elektronické ko-munikace, propojení rejstříků a registrů a elektronický spis.

Reforma má podporuPoté, co ministr Pospíšil a jeho náměstci podrobně

reformu justice představili, dostali postupně slovovrcholní představitelé spolupořadatelských organizacíkonference. Jako první vystoupil předseda Českéadvokátní komory JUDr. Vladimír Jirousek.

Ten podpořil co nejrychlejší „rozjezd“ reformy, dopo-ručil však větší opatrnost při stanovování jejích cílů. Ty,které byly na Žofíně představiteli ministerstva spravedl-nosti popsány, je podle něj třeba chápat „jako věčné“.„Reformní kroky musí reflektovat realitu,“ uvedl před-seda ČAK.

Pilíř reformy, elektronizaci justice, označil za „diktátdoby“, zároveň však upozornil, že zatímco u stovky exe-kutorů či několika stovek notářů nebude elektronizacejustice znamenat jistě žádný problém, mohlo by to býtproblémem pro řadu advokátů, zejména těch „lučních“.Ve svém vystoupení se proto přimlouval za nepovinnézřizování elektronických doručovacích adres či pro ča-sový odklad této povinnosti.

9

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 aktuality

Elektronizace justice z hlediska jejich profese bylajedním z témat vystoupení jak prezidenta Exekutorskékomory JUDr. Juraje Podkonického, tak prezidenta No-tářské komory JUDr. Martina Foukala. Oba potvrdili, žepro členy jejich komor to nepředstavuje problém.

Jak uvedl Podkonický, připravovaná novela exekutor-ského řádu, která exekutorům předává řadu kompeten-cí, by po svém přijetí znamenala, že by exekutoři jakoprvní právnická profese v Česku fungovali zcela na elek-tronické bázi.

Také prezident Notářské komory uvedl, že notáři jsouna elektronizaci justice dobře připraveni. V této souvis-losti upozornil, že notáři již léta vedou například elek-tronickou centrální evidenci závětí či elektronický rejst-řík zástav movitých věcí.

Svoji odporu reformě a ochotu se na ní podílet vy-jádřili ve svých vystoupeních prezident Soudcovskéunie JUDr. Jaromír Jirsa a prezident Unie státních zá-stupců JUDr. Petr Cigánek. Ten ve svém projevu vy-zval též k debatě o případné změně ústavy, která by za-kotvila státní zastupitelství jako zvláštní, od moci vý-konné odlišnou státní moc, i k debatě o důstojnéma jednotném důchodovém zabezpečení soudců a stát-ních zástupců.

Na závěr dopoledního bloku konference pak vystoupilslovenský exministr spravedlnosti, nynější poslanec Ná-rodní rady Slovenské republiky JUDr. Daniel Lipšic, kte-rý pohovořil o svých zkušenostech s prosazováním jus-tiční reformy na Slovensku. Jak shrnul, k prosazení re-formy je zapotřebí dobrá komunikace se všemi stranamiv parlamentě i odbornou veřejností, dobrý tým lidí na mi-nisterstvu, prosazení reformních kroků pokud možnov první polovině volebního období, rozhodnost a odvahapro přijetí kontroverzních řešení.

Co si myslí osobnostiOdpolední blok pak patřil vystoupením významných

justičních osobností. Zahájila jej nejvyšší státní zástup-kyně JUDr. Renata Vesecká, která zdůraznila, že refor-

ma soudnictví nemá smysl bez reformy státních zastu-pitelství a také bez reformy policie.

Na ni navázal předseda Nejvyššího správního souduJUDr. Josef Baxa úvahou, zda reformu potřebuje i správ-ní soudnictví. Poukázal přitom na to, že zatímco Nejvyš-ší správní soud, který byl vybudován teprve nedávno „nazelené louce“, od začátku pracuje v minitýmech, všechnajeho rozhodnutí jsou na internetu a délka řízení nyní činí109 dnů, správní úseky krajských soudů jsou popelkami.Co však justice podle předsedy Nejvyššího správního sou-du potřebuje zcela nepochybně, je důvěra společnosti.

Potřebou změnit přístup soudů k veřejnosti se ve svémpříspěvku zabývala předsedkyně Okresního soudu pro Pra-hu-východ a ministrova poradkyně JUDr. Martina Kasí-ková. Zdůraznila, že prostředí v soudních budovách bymělo být „vstřícné, klidné a přívětivé“, a to nejen pro la-ickou veřejnost, ale i pro ostatní právníky-profesionály.Připomněla v této souvislosti především neúnosnou stá-vající praxi, kdy je advokát při vchodu do soudní budovy,na rozdíl od státního zástupce, prohledáván justiční strá-ží, či další zásadní problém – podávání informací ze spisů.

O zkušenostech s výběrovými řízeními na místa před-sedů a místopředsedů soudů a se systémem procesnícha personálních auditů práce soudů hovořila předsedkyněstředočeského krajského soudu JUDr. Věra Miřacká.

Nové insolvenční řízení bylo tématem vystoupení místo-předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bure-še. Podle jeho slov bude insolvenční řízení první soudníagendou, která bude „v přímém přenosu“ na internetu.Pro soudce se stane ve dvou bodech významným testem:za prvé, zda dokáží pracovat jen s elektronickým spisem,a za druhé, zda dokáží do jisté míry sjednotit rozhodová-ní již na úrovni prvního stupně.

Děkan pražské právnické fakulty a ministrův poradceprofesor JUDr. Aleš Gerloch, CSc., pohovořil o ústav-něprávních aspektech ministerstvem připravené novelyzákona o soudech a soudcích.

Německý soudce (a též ministrův poradce) Dr. PaulSpringer srovnal brilantním způsobem českou justici

10

Advokátnístáž v německémBonnu

Německá nadace pro mezinárodněprávní spolu-práci (Deutsche Stiftung für Internationale Recht-liche Zusammenarbeit, E. V.) ve spolupráci s Ně-

meckou spolkovou advokátní komorou (Bundesrechtsan-waltskammer) a Německým advokátním spolkem(DeutscherAnwaltVerein) nabízí v roce 2008 stáž projednoho nebo dva (podle počtu zájemců z jiných zemí)mladé české advokáty nebo advokátky, příp. zkuše-né mladé koncipienty nebo koncipientky.Podmínkou pro účast je: výborná znalost němec-kého jazyka a německých právních výrazů, věk do35 let, zkušenosti v oblasti občanského a obchod-ního práva. Stáž bude probíhat ve dnech 21. 5. 2008 až2. 7. 2008. První část pobytu bude realizována v Bon-nu formou úvodního semináře o německém a evrop-ském občanském a obchodním právu, druhá část bu-de pojata formou praxe ve vybrané německé advokátníkanceláři. Stáž bude zakončena čtyřdenním evaluač-ním seminářem. Prosíme zájemce o stáž, aby se hlásili u paní MartinyKurzové z odboru mezinárodních vztahů ČAK, a to e-mailem: [email protected] nebo faxem: 224 933 941. Uzávěrka přihlášek: 13. 2. 2008.Zájemci budou pozváni k výběrovému řízení, kde bu-dou přezkoušeni ze znalostí německého jazyka. Po-drobnější informace naleznete na internetových strán-kách ČAK www.cak.cz v sekci Mezinárodní vztahy/Zahraniční cesty a stáže/Stáže, studijní programy.

s německou a rakouskou. Poukázal na to, že zatímcov České republice končí obžalobou 67 % trestních stíhá-ní, v Německu to je 47 procent a v Rakousku dokonce30 procent. A zatímco v Česku končí již v prvním stup-ni jen 65 % civilních řízení, v Německu je to 73 procenta v Rakousku dokonce 91 procent.

Podle Springerova vyjádření je proto možným lékemna pomalost justice jednak snížení počtu případů, kte-ré se dostávají před soud, a jednak snížení počtu věcí,které jsou předloženy vyšším instancím. V České re-publice také podle něj chybí systém kariérního řádua posuzování výsledků soudcovské práce podle jedno-ho měřítka.

S diskusními příspěvky z pléna pak v závěru konfe-rence vystoupili předsedkyně Nejvyššího souduJUDr. Iva Brožová, veřejný ochránce práv JUDr. OtakarMotejl a soudce Nejvyššího soudu profesor JUDr. PavelŠámal.

Konferenci uzavřel ministr Jiří Pospíšil, který podě-koval všem jejím účastníkům za cennou zpětnou vazbu.Ministr poukázal na to, že již v dubnu 2006 proběhla naŽofíně konference „Proměny a stabilita právního řáduČR“ a vyjádřil přání setkat se na stejném místě znovuza rok a založit tak případně tradici „Žofínských práv-nických dnů“.

� ivac

� Foto Jakub Stadler

11


Galavečer:Přivítá vás Marek Eben,zazpívá Janek Ledecký

Mílovými kroky se blíží galavečer letošního Právníka roku. Organizační štáb zpřesňujekulturní program, připravuje zasedání odborné poroty, kompletuje nominace v jed-notlivých kategoriích... Zkrátka, chystá se vše tak, aby 25. ledna 2008 v 19 hodin v ho-telovém komplexu BOBYCENTRUM v Brně mohlo vše vypuknout.

Ceny sv. Yva budou připraveny pro vítěze všech vyhlášených kategorií a předají je významnéosobnosti české justice. Zatleskat těm nejlepším, potkat se s přáteli a pobavit se přijďte také,vždyť takových příležitostí během roku nikdo moc nemáme.Užijme si společně večer, který stejně jako celá soutěž, je jen náš. Patří české justici a všem, kdose snaží pozvedat její úroveň!

Kulturní program galavečera

19.00 Zahájení oficiální části galavečera v Laser Show Hall

v BOBYCENTRU v Brně.

19.05 Ženské smyčcové kvarteto Vítězslavy Kaprálové před-

nese novou skladbu B. Urbánka na motivy klavírního

díla J. N. Kaňky, nestora a otce české advokacie.

19.15 Vyhlašování výsledků v jednotlivých kategoriích,

moderuje Marek Eben, jednotlivé ceny budou předávat

významné osobnosti české justice a veřejného života.

20.30 Konec oficiální části večera, pozvání na společenský

raut a doprovodný kulturní program:

• Laser Show Hall – JERRY AND SWINGERS –

taneční hudba k poslechu i k tanci (začátek

až ve 22.00, úprava tanečního parketu).

• Cafe De Paris – ORCHESTR B. URBÁNKA se

zpěvákem PETREM NĚMCEM – funk, soul a jazz.

• La Grotta – DJ RADEK ERBEN – diskotéka s hity

70., 80. a 90. let 20. století.

• Chateau Restaurat – PONAVA – cimbálová muzika

z Brna.

02.00 Předpokládaný konec společenské části galavečera.

Nenechejte si ujít:

Od 23.30 do 0.30 v Laser Show Hall koncert Janka Ledeckého

– právníka, který přicchází zazpívat právníkům!

12


Jak získatvstupenky?Každý advokát a advokátní koncipientmá nárok na vstupenky pro sebe a svůjdoprovod ZDARMA. Kapacita LaserShow Hall v BOBYCENTRU v Brně,kde bude slavnostní vyhlášení výsled-ků soutěže probíhat, je však přece jenomezena. Máte-li chuť přijet se do Br-na pobavit (+ výhodně se tu ubytovata strávit tak eventuálně i příjemný ce-lý víkend), rezervujte si včas jednodu-chým systémem vstupenky. Vyhnetese tomu, že slavnostní vyhlašování bu-dete sledovat z přilehlých chodeb ho-telu na plazmových obrazovkách tak,jako část návštěvníků loňského roční-ku v TOP HOTELU Praha.K rezervaci vstupenek využijte formu-lář, který poštou odešlete na adresu:

Česká advokátní komorasekretariát předsedyNárodní 16110 00 Praha 1

nebo faxem na: 224 932 989.Pokud si nechcete znehodnotit časo-

Jak se výhodně ubytovat v Brně?Pro ty z vás, kteří budete chtít v Br-ně přenocovat, případně si tu svůjpobyt prodloužit na celý víkend, do-jednala ČAK výhodné podmínkyubytování, kterou jsou Vám garanto-vány do 20. prosince 2008 v hote-lech BOBYCENTRUM a v hoteluSLAVIA v Brně. Vyplněné ubytovacíformuláře zasílejte na adresy na nich

Rezervujte si včas vstupenkyna galavečer

25. ledna 2008do BOBYCENTRA v Brně.

Rezervační formulář na vstupenky

Formulář na ubytování v hotelu BOBYCENTRUM

Formulář na ubytování v hotelu SLAVIA

Česká advokátní komorasekretariát předsedyNárodní 16110 00 Praha 1

Rezervace vstupenek na GALAVEČER PRÁVNÍK ROKU 200725. 1. 2008, 19 hodin, BOBYCENTRUM BRNO

Příjmení, jméno advokáta/adv. koncipienta:

Adresa AK:

Telefon/Fax:

E-mail:

Žádám o zaslání vstupenek na galavečer Právník roku 2007(zvolený počet zaškrtněte)

Datum:

Podpis advokáta/adv. koncipienta

Po rezervaci budou vstupenky rozesílány poštou na Vámi uvedenouadresu během ledna 2008. Bude možné si je vyzvednout i osobněna sekretariátu ČAK v Praze. Formulář v elektronické podobě je kestažení na www.cak.cz, rubrika aktuality; zasílejte na [email protected].

�

�

1 ks

2 ks

�

Závazná objednávka ubytování ze dne 25. 1. na 26. 1. 2008v hotelu SLAVIA (akce: Právník roku 2007)

Příjmení, jméno:Adresa:Telefon/fax:E-mail:

V ceně je zahrnuta bufetová snídaně, volný vstup do sauny, DPH a místní poplatky. Možnost parkování před hotelem či v hotelové garáži (za poplatek).

Datum: Podpis účastníka akce:

Vyplněný formulář v papírové podobě můžete zaslat na adresu hotelu, faxovat na: +420 542 211 769, v elektronické podobě mailovat (ke stažení na www.cak.cz /rubrika Aktuality) na: [email protected]. Můžete využít i telefonní spojení: +420 542 321 249, heslo Právník roku.

Závazná objednávka ubytování ze dne 25. 1. na 26. 1. 2008v hotelu BOBYCENTRUM (akce: Právník roku 2007)

Příjmení, jméno:Adresa:Telefon/fax:E-mail:

V ceně je zahrnuta bufetová snídaně, volný vstup do fitness s relaxačním bazénem a vy-sokorychlostní připojení k internetu, DPH a místní poplatky. Možnost parkování v hotelo-vé podzemní garáži (za poplatek), venkovní parkoviště zdarma.

Datum: Podpis účastníka akce:

Vyplněný formulář v papírové podobě můžete zaslat na adresu hotelu, faxovat na: +420 541 638 103, v elektronické podobě mailovat (ke stažení na www.cak.cz /rubrika Aktuality) na: [email protected]. Můžete využít i telefonní spojení:+420 541 638 166, heslo Právník roku.

Mám zájem o ubytování (zvolenou variantu zaškrtněte)1lůžkový pokoj 1650 Kč/noc2lůžkový pokoj 1950 Kč/noc

Mám zájem o ubytování (zvolenou variantu zaškrtněte)1lůžkový pokoj 1425 Kč/noc2lůžkový pokoj 1800 Kč/noc

��

��

�

Hotel BOBYCENTRUMrezervační oddělení

Sportovní 2a602 00 Brno

Hotel SLAVIArecepce hoteluSolniční 15/17

662 16 Brno

pis, využijte uvedený formulář v elek-tronické podobě – www.cak.cz/rub-rika Aktuality. Tento formulář zašle-te e-mailem na: [email protected] budou zasílány na vámiuvedenou adresu poštou ZDARMAv průběhu ledna 2008.

uvedené, event. si ubytování rezervuj-te telefonicky či faxem na spojeních,která jsou ve formulářích uvedena.Po 20. prosinci 2007 již nelze ga-rantovat kapacitu ani zvýhodněnéceny. Ubytování si hradí účastnícigalavečera individuálně.

Rezervujte si včaszvýhodněné ubytování

v BOBYCENTRUči v HOTELU SLAVIA

v Brně.�

Příspěvek na činnost Komory za rok 2008

Výše příspěvku advokáta na činnost Komory za rok2008 činí

a) 8000 Kč,b) 3000 Kč, byl-li advokátovi pozastaven výkon advo-

kacie,c) 4000 Kč, bude-li advokát zapsán do seznamu advo-

kátů po 30. červnu 2008.Příspěvek je splatný do 20. ledna 2008.

Bude-li advokát zapsán do seznamu advokátů po20. lednu 2008, bude příspěvek splatný do jednoho týd-ne ode dne zápisu.

Odvod do sociálního fondu Komoryza rok 2008

Výše odvodu advokátů do sociálního fondu Komoryza rok 2008 činí

a) 500 Kč,b) 250 Kč, bude-li advokát zapsán do seznamu advo-

kátů po 30. červnu 2008,c) odvod neplatí advokáti, kterým byl pozastaven vý-

kon advokacie.Odvod je splatný do 20. ledna 2008.

Bude-li advokát zapsán do seznamu advokátů po20. lednu 2008, bude odvod splatný do jednoho týdneode dne zápisu.

Výše a splatnost příspěvku na činnost Komory a od-vodu do sociálního fondu Komory se vztahuje rovněž nausazené evropské advokáty.

Příspěvek na činnost Komory a odvod do sociálníhofondu Komory se platí převodem na účet Komoryč. 12432011/0100. Při platbě převodním příkazem je tře-ba uvést variabilní symbol, kterým je číslo nerozdělenépomlčkou nebo lomítkem, sestávající ze čtyřmístnéhočísla roku, na který je příspěvek nebo odvod placen, a re-gistračního čísla advokáta.

Příspěvek a odvod lze platit též v hotovosti v poklad-ně kanceláře Komory, Praha 1, Národní tř. 16 (pondělíaž čtvrtek: 8.00 – 15.30 hod., pátek: 8.00 – 13.30 hod.).

Odvod do fondu Komory pro vzděláváníadvokátních koncipientů za rok 2007

Odvod do fondu Komory pro vzdělávání advokát-ních koncipientů jsou povinni platit advokáti, usazeníevropští advokáti a obchodní společnosti zřízené k vý-konu advokacie, kteří zaměstnávají advokátní konci-pienty.

Výše odvodu za jednoho advokátního koncipienta zarok 2007 činí

a) 3000 Kč,b) pokud pracovní poměr advokátního koncipienta

netrval celý rok, činí výše odvodu 1/12 z částky uvede-né ad a) za každý započatý měsíc trvání pracovního po-měru; pokud byl advokátnímu koncipientovi pozastavenvýkon právní praxe, ale jeho pracovní poměr k povin-nému advokátovi nadále trvá, snižuje se výše odvodupodle ad a) o 1/12 za každý kalendářní měsíc, po kterýpozastavení právní praxe advokátního koncipienta trvá,a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po mě-síci, ve kterém k pozastavení výkonu právní praxe ad-vokátního koncipienta došlo; pokud advokátní koncipi-ent přeruší výkon právní praxe z důležitých osobníchpřekážek v práci na dobu delší než 60 po sobě následu-jících pracovních dnů, snižuje se výše odvodu podle ada) o 1/12 za každý kalendářní měsíc, po který přeruše-ní výkonu právní praxe advokátního koncipienta z to-hoto důvodu trvá, a to počínaje kalendářním měsícemnásledujícím po měsíci, ve kterém k přerušení výkonuprávní praxe advokátního koncipienta z tohoto důvodudošlo.

Odvod je splatný do 20. ledna 2008.

Odvod do fondu Komory pro vzdělávání advokátníchkoncipientů se platí převodem na účet Komoryč. 6724361087/2700. Při platbě převodním příkazem jetřeba uvést variabilní symbol, kterým je číslo nerozděle-né pomlčkou nebo lomítkem, sestávající ze čtyřmístné-ho čísla roku, za který je odvod placen, a registračníhočísla advokátního koncipienta.

Odvod lze platit též v hotovosti v pokladně kancelářeKomory, Praha 1, Národní tř. 16 (pondělí – čtvrtek: 8.00– 15.30 hod., pátek: 8.00 – 13.30 hod.).

14

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007aktuality

Sdělení ČAK o povinných platbách

• o výši a splatnosti příspěvků na činnost České advokátní komory (dále jen „Komora“) za rok 2008• o výši a splatnosti odvodu do sociálního fondu Komory za rok 2008 • o výši a splatnosti odvodu do fondu Komory pro vzdělávání advokátních koncipientů za rok 2007• o výši a splatnosti pojistného pro rok 2008

Všechny tyto informace jsou k dispozici též na webových stránkách ČAKwww.cak.cz/Povinné platby.

Pojistné pro rok 2008

Komora sjednává na základě rámcové pojistné smlou-vy č. 2904309313, o profesním pojištění advokátů, uza-vřené mezi Generali Pojišťovnou, a. s., a Komorou, po-jištění pro advokáty vykonávající advokacii

– samostatně, pro případ vlastní odpovědnosti za ško-du, popřípadě též odpovědnosti za škodu způsobenouklientovi v souvislosti s výkonem advokacie jím zaměst-návaným advokátem,

– jako účastníci sdružení, pro případ vlastní odpo-vědnosti za škodu, popřípadě též odpovědnosti za ško-du způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advo-kacie jimi zaměstnávaným advokátem, jakož i pro pří-pad vzniku závazku k náhradě škody, k jehož splnění jeadvokát jako účastník sdružení povinen z důvodu soli-dární odpovědnosti podle občanského zákoníku,

– jako společníci veřejných obchodních společností ne-bo jako komplementáři komanditních společností, pro pří-pad závazku k náhradě škody, za kterou odpovídá spo-lečnost, a advokát je podle obchodního zákoníku povinenke splnění tohoto závazku z důvodu ručení jako společníkveřejné obchodní společnosti nebo jako komplementář ko-manditní společnosti, popřípadě též pro případ odpověd-nosti za škodu způsobenou klientovi společností v sou-vislosti s výkonem advokacie zaměstnávaným advokátem.

Povinnost být pojištěn pro případ vlastní odpovědnosti zaškodu se na advokáty s pozastaveným výkonem advokacienevztahuje, neboť v době pozastavení výkonu advokacie ne-mohou způsobit škodu, za kterou by sami odpovídali.

Povinnost být pojištěn pro případ vzniku závazku k ná-hradě škody, k jehož splnění je advokát povinen jakoúčastník sdružení z důvodu solidární odpovědnosti, seale vztahuje i na ty advokáty, kteří zůstávají po dobu po-zastavení výkonu advokacie účastníky sdružení.

Povinnost být pojištěn pro případ vzniku závazku k ná-hradě škody, k jehož splnění je advokát povinen jako spo-lečník veřejné obchodní společnosti nebo jako komple-mentář komanditní společnosti z důvodu ručení, se vzta-huje také i na ty advokáty, kteří zůstávají po dobu

pozastavení výkonu advokacie společníky příslušné ob-chodní společnosti.

Rámcová pojistná smlouva č. 2904309313, o profes-ním pojištění advokátů, uzavřená mezi Generali Pojiš-ťovnou, a. s., a Komorou, je v úplném znění uveřejněnav částce 4/2006 Věstníku ČAK a je vyvěšena na webo-vých stránkách Komory na adrese:

www.cak.cz/files/GENERALI/Smlouva20006.pdf.Minimální limity pojistného plnění a pojistné jsou patrny

z připojené tabulky, která je také přílohou č. 14 rámcové po-jistné smlouvy. Podrobnější metodické pokyny a příkladypro jednotlivé formy výkonu advokacie jsou uvedeny v pří-lohách č. 18a, 18b, 18ba a 18c rámcové pojistné smlouvy.

Jako pomůcka pro výpočet pojistného je uveřejněn nawebových stránkách Komory na adrese www.cak.cz v rub-rice „Soubory ke stažení“ tzv. Kalkulátor pojistného prorok 2007, který platí i pro rok 2008.

Pojistné je splatné do 31. 12. 2007.Pokud advokát nechce být hromadného pojištění advo-

kátů účasten, předloží nejpozději do 31. 12. 2007 Komo-ře stejnopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvydosvědčující, že je pro příslušný kalendářní rok individu-álně pojištěn. Rozsah takového pojištění ani minimálnílimit pojistného plnění však nesmí být nikdy nižší, nežkolik by činil v případě hromadného pojištění advokátů.

Individuální pojistné smlouvy jsou advokáti povinni před-ložit Komoře vždy nejpozději do konce kalendářního roku,který předchází kalendářnímu roku, na nějž se hromadnépojištění advokátů vztahuje (v tomto roce do 31. 12. 2007),bez ohledu na to, že již v předchozím roce či v předchozíchletech doklad o individuálním pojištění Komoře předložili.

Pojistné se platí převodem na účet Komoryč. 12432011/0100. Při platbě převodním příkazem je tře-ba uvést variabilní symbol, kterým je číslo nerozdělenépomlčkou nebo lomítkem, sestávající ze čtyřmístnéhočísla roku, na který se pojistné vztahuje, a registračníhočísla advokáta.

Pojistné lze platit též v hotovosti v pokladně kancelá-ře Komory, Praha 1, Národní tř. 16 (pondělí – čtvrtek:8.00 – 15.30 hod., pátek: 8.00 – 13.30 hod.).

15


15

a) Advokát vykonávajícíadvokacii samostatně

b) Advokát vykonávajícíadvokacii ve sdružení

c) Společník v.o.s.

d) Komplementářkomanditní společnosti

Základní

LPP Kč

1 000 000

1 000 000

1 000 000

1 000 000

Za základní

LPP roční

pojistné Kč

3200

3200

3200

3200

LPP z důvodu solidární

odpovědnosti za každého

účastníka sdružení/

společníka společnosti/

komplementáře

---

1 000 000

1 000 000

1 000 000

Roční pojistné za

každého účastníka

sdružení/společníka

společnosti

---

800

800

800

LPP

za každého

zaměstnaného

advokáta

1 000 000

1 000 000

1 000 000

1 000 000

Roční pojistné

za každého

zaměstnaného

advokáta

800

800

800

800

Spoluúčast

ze základního rozsahu

pojistného krytí

(% ze vzniklé škody)

10 % min. 10 000 max. 50 000

10 %,min. 10 000 max. 50 000

10 %, min. 10 000 max. 50 000

10 %,min. 10 000 max. 50 000

aktuality


16

aktuality

Na počátku listopadu letošního roku Česká advokát-ní komora poprvé vyzkoušela komunikaci s advokátya advokátními koncipienty nejen prostřednictvím Bul-letinu advokacie a webových stránek, ale i pomocí tzv.direkt mailingu.

Odezva oslovených adresátů byla velice příznivá. Po-tvrdilo se však, že seznam e-mailových adres není přes-ný. Několik tisíc advokátů či advokátních koncipientů senepodařilo oslovit pro neúplné nebo neaktuální adresy.

A to je jistě škoda. Krátká aktuální informace od ČAKmůže být při náročné advokátní praxi někdy vítaným po-mocníkem. Je na vás, zda k vám doputuje, nebo vás bu-de – na rozdíl od vašich kolegů – míjet.

Zkontrolujte si proto ve veřejném seznamu advo-kátů na webových stránkách ČAK – www.cak.cz/sez-nam advokátů – aktuálnost a správnost vedenýchzáznamů.

Pokud zjistíte, že vaše e-mailová adresa je neaktuálnínebo dosud vůbec nenahlášená, OZNAMTE SVOU NO-VOU FUNKČNÍ ADRESU krátkou cestou odboru matrikyna: [email protected].

Záznam e-mailové adresy v seznamu advokátů a sez-namu advokátních koncipientů vedeném ze zákona Ko-morou není sice údajem povinným, je to ale jen otázka ča-su, kdy se tak stane – např. i v souvislosti s elektronizacícelé justice.

Pokud si nepřejete, abyvaše e-mailová adresa by-la uvedena na veřejnémseznamu, sdělte tuto sku-tečnost odboru matrikyČAK. Vámi uvedenou ad-resu pak budeme užívatjen v rámci komunikace„advokát – ČAK“, veřej-nosti nebude známa.

V současné době vr-cholí práce na tvorbě mo-derního vnitřního infor-mačního systému ČAK.Záznamy v seznamech ve-dených Komoru musí býtperfektní. Pokud zjistíte,že údaje na veřejném sez-

namu neodpovídají skutečnosti a nejedná se zrovna o e-mail, vyžádejte si změnu písemně na adrese:

Česká advokátní komora odbor matriky Národní 16 110 00 Praha 1

Při této příležitosti upozorňujeme, že v některých pří-padech advokáti vyžadují, aby k adrese jejich sídla bylazaznamenána ještě tzv. kontaktní adresa. Tak, jak se po-stupně aktualizují záznamy u jednotlivých advokátů, ne-bude brán na tyto kontaktní adresy zřetel a bude ctěna zá-sadně adresa sídla. Ustanovení § 13 a § 55e zák.č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, je v tomtosmyslu dostatečně vypovídající.

Možná, že někteří považují za zbytečnou byrokracii,když požadavek na změnu nebo doplnění záznamů je i na-dále akceptován pouze v klasické písemné podobě nebopři osobní návštěvě odboru matriky. Ale v situaci, kdy ne-ní ještě zaveden systém elektronických podpisů, je tou obligatorních záznamů nutné.

� odbor vnějších vztahů a odbor matriky

České advokátní komory

Výzva advokátůma advokátním koncipientům:Doplňte si svoje e-mailové adresy,zkontrolujte údaje v seznamu advokátů a advokátních koncipientů

z právní teoriea praxe


Články

Přímé žaloby fyzických a právnických osob k soudům Evropských společenství ....................21Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky ........................25Nepříjemnosti s úmrtím dlužníka – aneb kdo zemře, vyhraje? ................................30Postavení pronajímatele bytu po novelizaci OZ se zhoršilo (k článku Mgr. Adama Zlámala v BA č. 6/2007) ....................................................32Právo obviněného nahlížet do spisu v řízení o vazbě ......................................................34Ad: Povaha předžalobní upomínky ......................40

Z judikatury ....................................................41 - 48

Z odborné literatury ......................................49 - 52

David Petrlík: Přímé žaloby fyzickýcha právnických osobk soudům Evropskýchspolečenství

Článek se zaměřuje na praktické aspektypřímých žalob zejména k Soudu prvního stup-ně ES. V první části poukazuje na podmínkypřípustnosti žaloby na neplatnost, žaloby nanečinnost, žaloby na náhradu škody, návrhu napředběžné opatření a opravného prostředku.Vzhledem ke stručnosti procesních předpisů jedůraz kladen na podmínky, které vyplývají z ju-dikatury. Druhá část je věnována konkrétnímuzpůsobu, jak je podávána žaloba a jak by měladvokát dále postupovat před soudy ES, abyco nejefektivněji hájil práva klienta. Pojednávázejména o jazykovém režimu soudů, o lhůtách,o doručování, o náležitostech žaloby a o úst-ním jednání. Je připojen i vzor možné žaloby.

Ladislav Derka: Typické procesní chybyúčastníků ve sporecho zaplacení směnky

Autor, soudce rozhodující ve sporech o za-placení směnky, se zabývá některými opakují-cími se chybami účastníků v těchto věcech.Stručně poukazuje na povahu zkráceného smě-nečného řízení (spory, v nichž je vydán smě-nečný platební rozkaz), která odlišuje tyto spo-ry od klasického civilního řízení.

Ondřej Přidal: Nepříjemnosti s úmrtímdlužníka – aneb kdo zemře,vyhraje?

Článek poukazuje na značné komplikace prověřitele spojené s úmrtím dlužníka. Za prvé dě-dicové dlužníka mohou neuvést v dědickém ří-zení všechen majetek dlužníka (výše nabytéhomajetku zásadně limituje jejich odpovědnost zadluhy), za druhé dědicové mohou kvůli limito-vané odpovědnosti za dluhy zůstavitele usilo-vat v dědickém řízení o podhodnocení obecnéceny nabývaného majetku a za třetí mohou dě-dicové zvýhodnit jiné věřitele tím, že přednost-ně uhradí jejich dluh. Věřitel může těmto kom-plikacím čelit nahlédnutím do dědického spisuza účelem zjištění majetku zůstavitele (článekpodává návod, jak to učinit) a následně podatpříslušnou žalobu, jíž by mohl dosáhnout zvý-


20

články

šení obecné ceny dědictví, a tím i zvýšení od-povědnosti dědiců za dluhy zůstavitele.

Petra Marková: Postavení pronajímatelepo novelizaci OZ se zhoršilo(k článku Mgr. Petra Zlámalav BA č. 6/2007)

Autorka vychází z praktických zkušenostís aplikací novely OZ, týkající se nájmu bytu,a dospívá k závěru, že nedošlo k zlepšení po-stavení pronajímatele bytu, byť by se tak moh-lo na první pohled zdát.

Jiří Herczeg: Právo obviněného nahlížetdo spisu v řízení o vazbě

Autor se v článku zabývá realizací jednoho zezákladních procesních oprávnění obviněného,a to práva nahlížet do spisu. Toto právo mázvláštní význam v řízení o zákonnosti zbaveníosobní svobody, tedy v řízení o vzetí obviněné-ho do vazby a v řízení o dalším trvání vazby. Or-gány činné v trestním řízení vykládají ustanove-ní trestního řádu garantující obviněnému právonahlížet do vyšetřovacího spisu příliš restriktiv-ně a v některých případech tak dochází k poru-

šení práv obviněného na obhajobu. Autor do-chází k závěru, že státní zástupce, policejní or-gán ani soudce provádějící úkony přípravnéhořízení nemohou odmítnout v souvislosti s roz-hodováním o vazbě předchozí nahlédnutí obvi-něnému a jeho obhájci do těch relevantních čás-tí vyšetřovacího spisu, které jsou podstatné prorozhodnutí o vazbě. Bude se jednat zejména o tydůkazy, které státní zástupce používá k odů-vodnění návrhu na vzetí do vazby, rozhodnutío dalším trvání vazby a návrhu na zamítnutí žá-dosti obviněného o propuštění z vazby.

Michal Maglia: Ad: Povaha předžalobníupomínky

Autor navazuje na stanovisko sekce pro ad-vokátní tarif ČAK, publikované pod názvemK právní povaze předžalobní upomínky v BAč. 7-8/2007. Argumenty, uvedené v tomto sta-novisku doplňuje a posiluje odkazem na Směr-nici Evropského parlamentu a Rady o postupuproti opožděným platbám v obchodních trans-akcích. V souladu s touto Směrnicí má věřitelprávo na náhradu nákladů spojených s vymá-háním dluhů, a to i těch vynaložených v před-žalobní fázi. Odměna musí být přiměřená, limi-tem je mimosmluvní odměna advokáta.

Shrnutí

21

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 články

JUDr. DAVID PETRLÍK

Po více než třech letech od vstu-pu ČR do EU se činnost orgánůUnie začíná významně dotýkati českých fyzických a právnickýchosob.1 Účinná ochrana práv před

případnou protiprávní činností těchto orgánů vyžadujedostatečnou znalost procesních předpisů. Cílem článkuje poukázat na možnosti, které se advokátům v tomtosměru otevírají k obraně práv jejich klientů, a nastínit zá-kladní praktické rysy řízení před soudy Společenství.Zcela přitom ponechám stranou řízení o předběžné otáz-ce, které nemá kontradiktorní povahu a o kterém již by-lo v českém odborném tisku pojednáno dostatečně.

Soudy ES, tj. Soudní dvůr, Soud prvního stupně (dáletaké „SPS“) a Soud pro veřejnou službu nejsou samo-zřejmě nejvyššími soudy Evropy ve federativním slovasmyslu. Nemají pravomoc rušit rozsudky vnitrostátníchsoudů, a to ani pokud aplikují komunitární právo. Jsouvrcholnými evropskými soudy, které sice mají „posledníslovo“ v otázkách výkladu a posuzování platnosti komu-nitárních předpisů, ale prosazují ho jiným způsobem –tím, že mimo rozhodování o předběžných otázkách kon-trolují činnost orgánů EU a plnění závazků členskýchstátů, jež pro tyto státy vyplývají z členství v Unii.

Náplň jejich soudní činnosti je tak odrazem pravo-mocí, které orgány EU (a zejména Komise) vykonáva-jí. Věci, na jejichž projednávání se podílí jednotlivci, sepřitom nejčastěji týkají oblastí hospodářské soutěže, ve-řejných podpor, ochranných známek, antidumpingo-vých opatření, strukturálních fondů nebo služebníhopoměru.

Pro posledně uvedenou oblast je příslušný Soud pro ve-řejnou službu, který se zabývá spory mezi úředníky (po-př. jinými zaměstnanci) a Společenstvím jako jejich za-městnavatelem.2 V ostatních oblastech je pro žaloby jed-notlivců příslušný Soud prvního stupně.3 K Soudnímudvoru nemohou fyzické a právnické osoby přímo podávatžaloby. Je příslušný jen pro opravné prostředky proti roz-hodnutím Soudu prvního stupně.

Řízení je upraveno zejména články 226-244 Smlouvyo ES, Statutem Soudního dvora4 a jednacími řády Soud-ního dvora, Soudu prvního stupně (dále jen „JŘ-SD“a „JŘ-SPS“) a Soudu pro veřejnou službu.5 Soudy takévydaly Praktické pokyny pro účastníky řízení.6 Při struč-

nosti některých ustanovení smlouvy však lze některé pro-cesněprávní podmínky dovodit jen z judikatury.

I. Druhy žalob jednotlivců

Fyzických a právnických osob se netýká jedna pod-statná žaloba, a to žaloba na porušení povinnosti člen-ským státem, která pro něj vyplývá z komunitárního prá-va. Podle článků 226 a 227 ES ji může podat pouze Ko-mise nebo jiný členský stát. Jednotlivec sám nemůžežádným způsobem členský stát zažalovat před soudy ES.7

Jedinou možností je na protiprávní stav upozornit Ko-misi a přesvědčit ji, aby podala žalobu. Osoby ale nema-jí nárok na to, aby Komise jednala. Odmítne-li, není mož-né její postup zpochybnit u soudu.8

1. Žaloba na neplatnost (čl. 230 ES)

Žaloba na neplatnost je nejčastější a nejdůležitější ža-lobou jednotlivců. Žalobce se jí domáhá, aby soud zrušilurčitý právní akt (nejčastěji správní akt Komise). Žalobase podává proti původci aktu ve lhůtě dvou měsíců ode dneoznámení právního aktu žalobci nebo ode dne jeho vyhlá-šení v Úředním věstníku.9 Není-li mu akt oznamován a ne-ní-li vyhlašován, běží lhůta ode dne, kdy se o něm žalobcedozvěděl.10

Napadnout je možné jen akty orgánů Společenství (ze-jména Rady, Komise, Evropského parlamentu) nebo in-stitucí, které byly orgánem zmocněny k výkonu určitéčinnosti. Žalobu lze např. podat proti rozhodnutí Komi-se, kterým ukládá pokutu za protisoutěžní jednání (kar-telové dohody nebo zneužití dominantního postavení natrhu) nebo kterým prohlásí za neslučitelnou s vnitřnímtrhem určitou státní podporu, jež byla dotčenému pod-niku poskytnuta. Dalším příkladem jsou nařízení, kterástanovují antidumpingová opatření (zejména antidum-pingové clo). Kromě toho mohou stanovit žalovatelnostaktů určitých institucí zvláštní předpisy.11 Napadnout na-opak nelze právní akty členských států nebo samotné me-zinárodní smlouvy.

Předmětem žaloby mohou být pouze opatření s právnězávaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy ža-lobce a která podstatným způsobem mění jeho právnípostavení. Forma, v níž jsou akty nebo rozhodnutí při-jaty, není v zásadě podstatná. Při určování, zda napade-ný akt vyvolává zmíněné účinky, se vychází z jeho obsa-hu.12 Není proto důležité, jak je právní akt nazván, ani ja-kou má podobu. I pouhý dopis zaslaný orgánem EU takmůže být označen za napadnutelné rozhodnutí.13

Přímé žaloby fyzickýcha právnických osob k soudůmEvropských společenství


22

články

Žaloba je přípustná jen tehdy, jestliže má fyzická neboprávnická osoba k právnímu aktu určitý vztah.14 Akt jímusí být buď přímo určen (je označena za jeho adresá-ta), anebo jím musí být tzv. bezprostředně15 a osobně16 do-tčena (čl. 230 čtvrtý pododstavec ES).

Soud shledá žalobu důvodnou, jestliže původce aktuneměl k jeho přijetí pravomoc, porušil podstatné for-mální náležitosti nezbytné k jeho přijetí, porušil nadřa-zenou právní normu (obecnou právní zásadu neboSmlouvu o ES) anebo zneužil pravomoc (čl. 230 druhýpododstavec ES). V takovém případě soud prohlásí na-padený akt za neplatný od počátku. Může ho také zrušitjen částečně anebo uvést účinky, které jsou nadále pova-žovány za zachované.

2. Žaloba na nečinnost (čl. 232 ES)Doplňkem žaloby na neplatnost je žaloba, kterou se

každá fyzická nebo právnická osoba může domáhat, abyorgán EU jednal, pokud protiprávně zůstává nečinným.Žaloba je přípustná pouze tehdy, byl-li příslušný orgánpředem vyzván, aby jednal. Jestliže se orgán ve lhůtědvou měsíců od výzvy nevyjádří, může být žaloba podá-na v další lhůtě dvou měsíců. Soud konstatuje protipráv-nost nečinnosti v případě, že má orgán povinnost jednat,a není např. na jeho volné úvaze, kdy opatření vydá.

3. Žaloba na náhradu škody (čl. 235 a 288, druhýpododstavec, ES)

Pokud Společenství způsobí určité osobě mimo-smluvně škodu (zejména výkonem veřejné moci), je po-vinno ji při splnění určitých podmínek nahradit.17 Žalo-ba se podává proti Společenství, které je zastupováno or-gánem, který údajnou škodu způsobil. Nárok sepromlčuje za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, naníž se zakládá.18 Žalovat je možné ihned, a není tedy nut-né se nejprve obrátit na příslušný orgán s žádostí o od-škodnění. Žalobu může podat každý, kdo tvrdí, že mubyla způsobena škoda.

Právo na náhradu škody vzniká v případě, že jsou spl-něny tři hmotněprávní podmínky: pokud cílem porušenéprávní normy je přiznat práva jednotlivcům, jestliže je po-rušení dostatečně závažné a existuje-li přímá příčinná sou-vislost mezi porušením ze strany orgánu a škodou způso-benou poškozeným osobám. Klíčová je přitom druhá pod-mínka, u které je rozhodujícím kritériem, zda orgánzjevně a závažným způsobem nedodržel meze své posu-zovací pravomoci. Pokud má orgán značně omezený ne-bo dokonce nulový prostor pro uvážení, pouhé porušeníkomunitárního práva může postačovat k prokázání exi-stence dostatečně závažného porušení.19

4. Předběžná opatření (čl. 242 a 243 ES)

Ve všech výše uvedených řízeních je možné podat návrhna předběžné opatření,20 pokud účastník současně podalžalobu ve věci samé. Je třeba jej podat samostatně, ozna-čit předmět sporu a prokázat, že je poskytnutí předběž-ného opatření na první pohled odůvodněné z hlediska

skutkového i právního (fumus boni juris), a že je nalé-havé v tom smyslu, že je třeba zabránit závažné a nena-pravitelné újmě na zájmech navrhovatele. Při rozhodo-vání soud provede zvážení střetávajících se zájmů (ze-jména zájmů navrhovatele a zájmu na okamžitémvýkonu daného aktu).21 O návrhu rozhoduje předsedasoudu.

5. Kasační opravný prostředek (čl. 225 ES)

Rozsudky Soudu prvního stupně je možné napadnout velhůtě dvou měsíců k Soudnímu dvoru opravným prostřed-kem, který je však omezen na právní otázky. Soudnímudvoru tedy nepřísluší vyjadřovat se k posouzení skutko-vých poznatků a důkazních materiálů provedenému SPS,s výhradou případu jejich zjevného zkreslení.22

II. Podání žaloby a následný průběh řízení

Obecné zásady řízení i jeho samotný průběh se v ně-kterých rysech příliš neliší od řízení před českými sou-dy. Existuje však řada podstatných odchylek.

1. Obecné zásady

Fyzické a právnické osoby mohou před soudem vystu-povat jen prostřednictvím advokáta.23 V případě finanč-ních potíží přitom mohou požádat o bezplatnou právnípomoc, a výdaje na zastoupení jsou tedy za určitých vý-jimečných okolností hrazeny soudem.24

Soudy Společenství pracují ve 22 jazycích, ale jed-nacím jazykem je vždy jen jeden z nich. Jednací jazykvolí zpravidla žalobce.25 České osoby proto mohou véstcelé řízení v českém jazyce, tj. sepisovat podání v češ-tině a při ústním jednání se na soud obracet v češtině.Mohou si zvolit i jiný z 22 úředních jazyků.26 Překladprocesních písemností a tlumočení si zajišťuje soudsám.

Jak jsem již uvedl, jednotlivci (kromě sporů ze služebníhopoměru) žalobu podávají k Soudu prvního stupně. Podání semu doručuje osobně do soudní kanceláře nebo poštou naadresu Kancelář Soudu prvního stupně, Rue du Fort Nie-dergrünewald, L-2925 Luxembourg. Doručení je samo-zřejmě možné i telefaxem na číslo +352-4303-2100 neboelektronicky na [email protected]. V těchtodvou případech je třeba následně doručit originál podánído kanceláře do 10 dnů. Soud doručuje účastníkům ze-jména doporučeně s doručenkou, osobně a telefaxem (posouhlasu vyjádřeném v žalobě s uvedením čísla).

Počítání lhůt je obdobné jako podle českých proces-ních předpisů.27 Podstatnou výjimkou je však rozhodnýden. Pro zachování lhůty nestačí podání odevzdat orgánu,který má povinnost je doručit. Rozhodným dnem je denskutečného doručení do soudní kanceláře. Proto se takévšechny procesní lhůty prodlužují o 10 dnů z důvoduvzdálenosti.

Žalobce může podat návrh, aby byla věc projednána vezrychleném řízení. Návrh se předkládá samostatným po-dáním současně s žalobou. Soud mu však vyhoví jen vý-

23


jimečně, pokud obzvláštní naléhavost věci vyžaduje, abyrozhodl co nejdříve.28 Jako ve vnitrostátních řízeních jemožné na společnou žádost účastníků řízení přerušit,29

a žalobce má také možnost do vydání rozhodnutí ve vě-ci vzít žalobu zpět.30

2. Průběh řízení

Řízení se skládá ze dvou formálně oddělených částí, a topísemné a ústní. Písemná část je vzhledem k níže popsa-né zásadě koncentrace řízení klíčovou částí celého říze-ní. Formální náležitosti podání se výrazně neliší od čes-kého práva. Podání musí být podepsáno advokátem

a předloženo v pěti stejnopisech a po jednom pro kaž-dého účastníka.

Žaloba musí mít obvyklé náležitosti, jimiž jsou ozna-čení účastníků, předmět sporu, stručný popis žalobníchdůvodů, skutkových a právní argumentů, žalobní petita případně označení důkazů. Žalobce musí uvést svoudoručovací adresu, zda souhlasí s doručováním faxem,a přiložit doklad o oprávnění advokáta k výkonu advo-kátních služeb (kopii průkazu advokáta). Právnickáosoba je povinna připojit výpis z příslušného rejstříku.31

Žaloby se tedy výrazně neliší od žalob podávaných k čes-kým soudům. Její struktura může vypadat např. násle-dovně:

ŽALOBA K SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

PODANÁ PODLE ČL. 230 ES SPOLEČNOSTÍ

ABC, s. r. o., Na Okraji 1, Praha 6, 162 00, Česká republika, zastoupená panem Karlem Dvořákem, advokátem,která souhlasí s doručováním procesních písemností telefaxem na číslo +420 222 333 444(žalobkyně)

proti

Komisi Evropských společenství, (žalované),

kterou se domáhá, aby Soud prohlásil za neplatné rozhodnutí Komise ze dne 1. září 2006 v řízenípodle čl. 81 ES (Věc COMP/E-1/42.978).

I. SKUTKOVÝ STAV1. Komise přijala dne […][…]

II. ŽALOBNÍ DŮVODY 67. Výše uvedené rozhodnutí je neplatné ze dvou důvodů:

1. Porušuje článek 81 ES, protože […]2. Komise porušila obecnou zásadu […]

Z TĚCHTO DŮVODŮ Žalobkyně žádá Soud, aby:

• Prohlásil za neplatné rozhodnutí Komise ze dne 1. září 2006 v řízení podle čl. 81 ES(Věc COMP/E-1/42.978)

• uložil Komisi náhradu nákladů řízení

Karel Dvořák,advokát(podpis)


24

články

Žalovaný na žalobu odpoví ve lhůtě dvou měsíců ža-lobní odpovědí, která musí mít obdobné náležitosti jakožaloba.32 Žalobce má právo na ni reagovat replikou, nakterou pak reaguje žalovaný duplikou, ledaže soud roz-hodne, že druhá výměna vyjádření není nutná.

Řízení je pro účastníky rigidnější ve srovnání s českýmiprocesními předpisy, protože platí přísně dodržovaná zá-sada koncentrace řízení. Žalobní důvody je možné uvéstpouze v žalobě samé. Později je lze předložit jen tehdy,pokud se zakládají na právních a skutkových okolnostech,které vyšly najevo v průběhu řízení.33 Návrhy na prove-dení důkazu je třeba také uvést v žalobě a v žalobní od-povědi. Jsou-li podány později, je třeba zdržení odůvod-nit. V dalším průběhu řízení je proto možné již pouzeupřesňovat vznesené žalobní důvody novými argumenty.

Po podání žaloby přidělí předseda SPS věc jednomu zesenátů. Určí také na návrh předsedy senátu soudce zpra-vodaje. Soud prvního stupně rozhoduje zpravidla v tříčlen-ných nebo pětičlenných senátech, popř. samosoudcem. Vý-jimečně může rozhodovat ve velkém senátu nebo v plénu.

Před daným senátem se koná ústní jednání, při kterém jsouvyslyšeni účastníci, popř. svědci, jestliže bylo jejich slyšení na-vrhnuto.

Rozhodnutí není vyneseno ihned po ústním jednání, alepo poradě, která se koná pravidelně až za několik týdnů.Soudci totiž rozhodují na základě písemně vyhotovené-ho návrhu rozhodnutí, které musí soudce zpravodaj nej-prve připravit, přičemž rozhodnutí komunitárních sou-dů jsou zpravidla rozsáhlá.

V konečném rozsudku nebo usnesení je rozhodnutoo nákladech řízení. Neplatí se žádný soudní poplatek.Podle obvyklých zásad se ale uloží účastníku, který ne-měl úspěch ve věci, náhrada nákladů řízení, jež vznik-ly účastníku, který měl ve věci úspěch, pokud to ovšempožadoval.34 Soud však může rozdělit náklady meziúčastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich ne-se vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věcičástečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomudány výjimečné důvody. Soud může uložit i účastníku,který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů, jež sámzpůsobil druhému účastníkovi řízení bezdůvodně nebozlovolně.35

� Autor je referendářem (asistentem soudce) u Soudního dvora

Evropských společenství v Lucemburku.

1 Viz např. rozhodnutí Komise K(2006) 5700, ze dne 29. listopadu 2006, ve věciCOMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a emulzní butadienstyrenový kaučuk, ve kterém Komise rozhodla, že dvě významné české společnosti spolu s dalšímipodniky porušily předpisy o hospodářské soutěži (článek 81 ES) tím, že se dohodlyna cílových cenách u produktů, rozdělily si zákazníky dohodami o neútočenía vyměňovaly si obchodní informace ohledně cen, soutěžitelů a zákazníků (vizoznámení o žalobách ve věcech T-44/07 a T-45/07 v Úř. věst. 2007 C 82, s. 49).

2 Soud začal působit teprve na konci roku 2005.3 Viz čl. 225, odst. 1 ES ve spojení s čl. 51 Statutu. Soud zahájil svou činnost

v roce 1989. 4 Statut je primárním právem a týká se řízení před všemi soudy ES. Je obsažen

v protokolu č. 6 o statutu Soudního dvora z roku 2001, připojeným keSmlouvě o EU, ke Smlouvě o ES a ke Smlouvě o ESAE (Úř. věst. 2006 C 321 E, s. 203, dále jen „Statut“).

5 Jednací řád Soudního dvora Evropských společenství ze dne 19. června 1991(Úř. věst. L 176, s. 7; v češtině v jeho zvláštním vydání sv. 01/06, s. 3);Jednací řád Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 2. května1991 (Úř. věst. L 136, s. 1; v češtině v jeho zvláštním vydání sv. 01/06,s. 32). Jednací řády jsou v českém jazyce přístupné v PDF verzi nainternetové stránce Eur-lexu (Eur-lex � Úřední věstník � Zvláštní vydání2004): http://eur-lex.europa.eu/JOHtml.do?uri=DD:01:06:SOM:CS:HTML. Jednací řádSoudu pro veřejnou službu je ze dne 25. července 2007 (Úř. věst. L 225,s. 1). Jednací řády jsou v platném znění přístupné i na webové stránceSoudního dvora (www.curia.europa.eu � texty upravující řízení � jednací řád).

6 Přístupné na www.curia.europa.eu � texty upravující řízení � praktické pokyny. 7 Ze žalob se vztahem k ČR, které jsou z tohoto důvodu zjevně neopodstatněné,

lze upozornit na žalobu, která byla předmětem usnesení předsedy Soudu prvníhostupně ze dne 15. prosince 2005, T-428/05 AJ, Havel v. Česká republika.

8 Viz např. ESD 17. května 1990, Sonito a další v. Komise, C-87/89, Recueil s. I-1981, bod 6. Vzhledem ke svému relativně omezenému významuponechávám v příspěvku stranou procesní aspekty tzv. námitkynepoužitelnosti. Pouze zmíním, že podle čl. 241 ES se může účastník řízenídomáhat nepoužitelnosti určitého nařízení v jakémkoli řízení před soudy ES,i když lhůta pro podání žaloby na jeho neplatnost uplynula (viz níže).

9 Lhůta se prodlužuje o 10 dnů z důvodu vzdálenosti (čl. 102 odst. 2 JŘ-SPS).Navíc, jestliže lhůta začíná běžet od zveřejnění aktu, počítá se od koncečtrnáctého dne po jeho zveřejnění v Úředním věstníku (čl. 102 odst. 1 JŘ-SPS).

10 Osoba má nicméně povinnost si vyžádat celé jeho znění v přiměřené lhůtě,jestliže se jí akt týká (ESD 5. března 1980, Könecke v. Komise, 76/79,Recueil, s. 665, 677).

11 To se týká zejména rozhodnutí o zapsání nebo nezapsání ochranné známkySpolečenství, která vydává Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známkya vzory) [viz čl. 63 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993,o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146].

12 Z ustálené judikatury viz např. ESD 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81,Recueil, s. 2639, bod 9; SPS 15. prosince 2005, Infront WM v. Komise,T-33/01, Sb. rozh. s. II-5897, bod 89.

13 Viz např. výše uvedený rozsudek Infront WM v. Komise, zejména bod 111.Naproti tomu nemohou být předmětem žaloby akty, které ještě nevyvolávajíprávní účinky (přípravné akty), které je již nevyvolávají (potvrzující akty),

anebo akty, které je nevyvolávají vůči žalobci (programové nebo vnitřní akty).14 Na rozdíl od členských států, Evropského parlamentu, Rady a Komise, které

mohou napadnout každý právní akt. 15 Tato podmínka vyžaduje, aby napadené opatření Společenství přímo měnilo

právní postavení jednotlivce a adresátům pověřeným jeho provedenímneponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení byločistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z úpravy Společenství, aniž bybylo třeba použít další zprostředkující předpisy (ESD 5. května 1998, GlencoreGrain v. Komise, C-404/96 P, Recueil s. I-2435, bod 41, a ESD 29. června2004, Front national v. Parlament, C-486/01 P, Sb. rozh. s. I-6289, bod 34).

16 Fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je osobně dotčena pouze tehdy,pokud ji sporné rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsoupro ni zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která ji vymezuje vzhledem kevšem ostatním osobám (ESD 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62,Recueil, s. 199, ESD 22. června 2006, Belgie a Forum 187 ASBL v. Komise,C-182/03 a C-217/03, Sb. rozh. s. I-5479, bod 59).

17 Společenství je odpovědné i za škodu, která vznikne smluvně. Její smluvníodpovědnost ale podléhá jinému režimu, neboť se řídí právem rozhodným propříslušnou smlouvu (čl. 288, první pododstavec, ES). O škodě rozhodují soudyES v případě, že tak stanoví rozhodčí doložka v dané smlouvě. Jinak o nírozhoduje příslušný vnitrostátní soud (viz čl. 239 a 240 ES).

18 Článek 46 Statutu. 19 ESD 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C-352/98 P, Recueil,

s. I-5291, body 41 až 44, a ESD 12. července 2005, Komise v. CEVA a Pfizer, C-198/03 P, Sb. rozh. s. I-6357, body 63 až 65.

20 Čl. 242, 243 ES a čl. 104 a násl. JŘ-SPS. 21 Z ustálené judikatury viz např. usnesení předsedy SPS ze dne 20. července

2006, Globe v. Komise, T-114/06 R, bod 26 a usnesení předsedy ESD ze dne29. dubna 2005, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C-404/04 P-R, Sb. rozh. s. I-3539, bod 10.

22 Článek 225 ES. Viz ESD 29. dubna 2004, Parlament v. Ripa di Meana a další,C-470/00 P, Recueil, s. I-4167, bod 40, ESD 28. září 2006, Unilever Bestfoodsv. Komise, C-552/03 P, Sb. rozh. s. I-9091, bod 57.

23 Článek 19, třetí pododstavec, Statutu. 24 Viz čl. 94 až 97 JŘ-SPS a čl. 76 JŘ-SD.25 Viz čl. 35 JŘ-SPS a čl. 29 JŘ-SD. Na společnou žádost účastníků je možné

povolit užívání jiného jazyka. 26 Viz věci zmíněné supra 1, ve kterých je jednacím jazykem angličtina, ačkoli

žalobkyněmi jsou české právnické osoby. 27 Viz čl. 101 a 102 JŘ-SPS; čl. 80 a 81 JŘ-SD. 28 Viz čl. 76a JŘ-SPS a 62a JŘ-SD. 29 Čl. 77 až 79 JŘ-SPS; čl. 82a JŘ-SD 30 Čl. 99 JŘ-SPS. Viz také jeho čl. 98; čl. 78 JŘ-SD. Viz také jeho čl. 77. 31 Viz čl. 44 JŘ-SPS. 32 Viz čl. 46 JŘ-SPS.33 Viz čl. 48, odst. 2, JŘ-SPS a čl. 42, odst. 2 JŘ-SD. 34 Zejména náklady na zastupování, cestu a ubytování.35 Viz čl. 87 JŘ-SPS a čl. 69, odst. 2 JŘ-SD.

25


JUDr. LADISLAV DERKA

I. Úvod

V posledních 10 až 15 letechstabilně stoupá počet soudníchsporů o zaplacení směnky a nezdáse, že by se na tomto trendu mělo

něco v brzké době změnit. Je zřejmě více důvodů, pročtomu tak je. Účastníci právních vztahů zjistili, že směn-ky jsou velmi efektivní nástroj pro věřitele, jak si zajistitsplnění finančních závazků (v ČR jsou směnky ve svévětšině používány jako směnky zajišťovací, tj. jako pla-tební instrument, jímž si věřitel zajišťuje splnění jiného,obvykle finančního závazku). Efektivitu směnek posilu-je též procesní mechanika zkráceného směnečného ří-zení podle § 175 občanského soudního řádu (dále jen„o. s. ř.“), která klade na žalovaného velké nároky, chce-li se žalovaný ubránit své platební povinnosti ze směn-ky. Pokračujícímu rozšiřování směnečné praxe u nás„svědčí“ i jeden negativní důvod, a to vcelku obtížná vy-mahatelnost práva v ČR. Lze se dohadovat, že kdybyu nás občanskoprávní soudní řízení, a to jak nalézací, taki exekuční bylo rychlejší, nehledali by věřitelé tolik růz-ných způsobů, jak zajistit splnění závazků svých dlužní-ků. Tyto úvahy ale by již byly tématem pro zcela jiný člá-nek.

Jako soudce zabývající se též směnečnou agendou seopakovaně setkávám s chybami účastníků, které majípramen ve zvláštnostech směnečného řízení, zejménazkráceného směnečného řízení, což je řízení, ve kterémje vydán směnečný platební rozkaz (dále jen „SPR“).

II. Chyby žalobců při podávání směnečnýchžalob

Nepochybně v Bulletinu advokacie není potřeba upo-zorňovat na to, že v řízení o zaplacení směnky je nutnopředložit soudu originál směnky. Proč tomu tak je, plynejak z výslovného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., taki z povahy směnečných vztahů – směnka není pouhýmdůkazem o existenci směnečné pohledávky, nýbrž před-stavuje samotný směnečný nárok. Směnka nemůže exi-stovat bez hmotného substrátu (typicky papíru), na kte-rém je zaznamenána. Pokud by žalobce neměl ve svém dr-žení směnku (např. při ztrátě nebo odcizení směnky)a směnka by nebyla umořena, žalobce by v řízení nepro-kázal svou aktivní legitimaci a žaloba by byla zamítnuta.

Žalobce by neuspěl ani s úvahou, že sice originál směn-

ky má, ale předloží soudu s žalobou pouze její kopiia teprve po vydání SPR a případných námitkách žalo-vaného proti SPR předloží originál směnky při jednání.Takový postup není přípustný, neboť by žalobce mohlsměnku např. rubopisovat, případně převést rektasměn-ku (směnku nikoliv na řad) smlouvou o jejím převodu najiného, a to jak po podání žaloby do vydání SPR, tak do-konce i před zahájením řízení (předložená kopie směn-ky by např. neobsahovala rubopis, který by již legitimo-val jiného majitele). V okamžiku vydání SPR a podánínámitek proti SPR by žalovaný nevěděl, zda je žalobcepořád jejím majitelem, a ani by se nemohl při dostaveníse k soudu v námitkové lhůtě podívat na směnku a pře-svědčit se o jejím obsahu. Kopie směnky založená ve spi-se by v takovém případě neprokazovala, jak směnka veskutečnosti v oné rozhodné době vypadá, ani že žalob-ce je jejím majitelem.

Nestává se též, že by žalobce zapomněl navrhnoutv žalobě vydání SPR – na rozdíl od úpravy „normální-ho“ platebního rozkazu obsažené v § 172 odst. 1 o. s. ř.musí žalobce navrhnout vydání SPR. Pokud tak neučiní,soud nemůže z vlastní iniciativy SPR vydat (viz § 175odst. 1 o. s. ř.).

Následující chyba se ve směnečné praxi vyskytuje ne-poměrně častěji. Žalobci, vědomi si toho, že jsou po-vinni žalobu náležitě odůvodnit, tj. vylíčit rozhodujícískutečnosti [viz § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 písm. a)o. s. ř.], někdy uvádějí okolnosti, které jsou ve směneč-ných žalobách zbytečné a dokonce z pohledu žalobcekontraproduktivní, protože mohou způsobit jeho neú-spěch ve sporu. Dříve, než se budeme zabývat příkladytakovýchto zbytečných tvrzení, je potřeba si zodpovědětotázku, co jsou ve směnečných žalobách ony „rozhodují-cí skutečnosti“, které je žalobce povinen dle § 79 odst. 1o. s. ř. vylíčit v žalobě.

Ustanovení § 495 občanského zákoníku mj. určuje, ževěřitel není povinen prokázat důvod závazku u cennýchpapírů, pro které je zákonem stanoveno, že věřitel tutopovinnost nemá. Jedním z těchto cenných papírů jei směnka. Směnečný závazek, který na sebe bere pří-jemce cizí směnky její akceptací (viz Čl. I. § 28 odst. 1zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. ve zně-ní pozdějších předpisů – dále jen „ZSŠ“) nebo výstavcevlastní směnky jejím vystavením (viz Čl. I. § 78 odst. 1ZSŠ), je abstraktní a věřitel není povinen prokazovat,z jakého důvodu na sebe dlužník vzal směnečný závazek.Proto plně postačuje, když v žalobě o zaplacení směnkyžalobce popíše směnku, aby byla identifikovatelná, a ža-lovaný se z obdržené žaloby ze SPR dozvěděl, o kterousměnku se jedná.

Typické procesní chyby účastníkůve sporech o zaplacení směnky


26

články

Které údaje směnku identifikují? Obecně řečeno úda-je stanovené v Čl. I. § 1 u směnky cizí a v Čl. I. § 75 ZSŠu směnky vlastní. Není-li žalobce remitentem (prvním ma-jitelem směnky), pak by měl v žalobě též uvést, jak směn-ky nabyl. V případě řady indosamentů (rubopisů) by měltuto řadu vylíčit v žalobě, v případě převodů směnky ni-koliv na řad by měl uvést postupné smluvní převodysměnky, na základě kterých se stal majitelem. Pokud ježaloba uplatňována proti ne-přímému dlužníkovi (indo-santi, výstavce cizí směnkya rukojmí za tyto osoby), jenutno tvrdit, že směnka bylapředložena k placení příjemciu cizí směnky a výstavciu vlastní směnky a je potřebak žalobě přiložit protestní lis-tinu (tato listina není nutná, byla-li směnka vystavenas doložkou „bez protestu“ nebo s doložkou obdobnéhovýznamu – viz Čl. I. § 46 odst. 1 a § 44 odst. 1 ZSŠ). Po-kud není protestní listina v těchto případech přiložena,soud by neměl vydat SPR.

Jak je z uvedeného zřejmé, není vůbec potřebné v žalo-bě uvádět, z jakého důvodu žalovaný směnku podepsal, ji-nými slovy obsah směnečné dohody, na základě které ža-lovaný směnku podepsal. Pokud tak přesto žalobce učiní,jedná kontraproduktivně, jak jsem již uvedl, neboť vý-znamně ulehčuje žalovanému jeho obranu. Z praxe známpřípady, kdy žalobce, který byl remitentem ze směnky,nadbytečně a chybně uváděl, že směnka zajišťovala spla-cení dluhu „A“, a žalovaný se ubránil námitkou, kteroutéž prokázal, že směnka zajišťovala splnění dluhu „B“.Okolnost, že dluh „A“ nebyl dosud splněn, nehrála jižžádnou roli, když žalobce svým chybným údajem v ža-lobě vymezil „hrací pole“ daného směnečného řízení. Natomto příkladu je názorně vidět, že zásada koncentracenámitek platí nejen pro žalovaného, ale i pro žalobce, ne-boť žalobce v popsaném případě nemohl již po vydáníSPR změnit svá skutková tvrzení v tom smyslu, že směn-ka vlastně zajišťuje splnění dluhu „A“, dosud nesplně-ného. Pokud by tato možnost byla žalobci dána, žalova-ný by se proti takovému doplnění žaloby (přesněji řeče-no změně žaloby) již nemohl nijak bránit, vzhledemk tomu, že námitky již byly podány a třídenní lhůta projejich podání už uplynula. Jak z uvedeného plyne, změ-nit žalobu je možné k návrhu žalobce pouze do vydáníSPR. Pochopitelně, kdyby nebyl soudem SPR vůbec vy-dán, byla by uvedená změna žaloby nebo jiné její dopl-nění možné.

Může se též stát, že žalobce přímo v žalobě uvede skut-kové mimosměnečné okolnosti, které zakládají námitkunesprávného vyplnění blankosměnky nebo kauzální ná-mitku žalovaného dle Čl. I. § 17 ZSŠ. Např. pokud by ža-lobce (remitent) v žalobě tvrdil, že blankosměnka zajiš-ťovala zaplacení úvěru splatného dne 31. 5. 2010, avšaks ohledem na konkurz kauzálního dlužníka (osoby od-lišné od žalovaného) žalobce do blankosměnky doplnildatum např. 25. 8. 2007, bylo by již přímo z textu žalo-by zřejmé, že žalobce při vyplnění blankosměnky poru-

šil dohodu o jejím vyplnění (viz Obchodní právoč. 6/2004 str. 20, publikováno též v Přehledu směnečnéjudikatury pod č. 42, 3. vydání, nakl. ASPI). V takovémpřípadě by soud neměl vydat SPR, neboť již z žalobníchtvrzení se podává, že uplatněný nárok není po právu. Po-kud by přece jen soud v takovém případě vydal SPR, ža-lovanému by postačilo ve včas podaných námitkáchuvést, že z důvodu uvedeného v žalobě (vyplnění směn-

ky v rozporu s vyplňovací do-hodou o jejím vyplnění, ježneopravňovala majitele vypl-nit blankosměnku dnem od-víjejícím se od data vyhláše-ného konkurzu) navrhujeSPR zrušit.

Z téhož důvodu je nadby-tečné v žalobě tvrdit, že směn-

ka byla původně nevyplněnou směnkou (blankosměnkou)a na základě dohody o jejím vyplnění byla směnka vyplně-na. Tato okolnost je pro vydání SPR nepodstatná a po-kud chce žalovaný namítat porušení vyplňovací dohody,je na něm, aby v námitkách tvrdil a následně prokázal,že směnka byla původně blankosměnkou, jaký byl obsahdohody o jejím vyplnění a jak byla směnka nesprávně vy-plněna.

Poměrně často se stává, byť spíše v případech žalobcůprávně nezastoupených, že žalobci zaměňují směnku ci-zí se směnkou vlastní. Např. žalobce k žalobě přiloží ori-ginál směnky vlastní vystavené žalovaným, avšak v žalo-bě uvede, že žalovaný se přijetím směnky zavázal k její-mu zaplacení. Z žaloby tedy plyne, že žalovaný směnkupřijal (akceptoval), což je možné pouze u směnky cizí,ve které bylo přikázáno žalovanému směnku zaplatit.V takovém případě popis směnky v žalobě neodpovídápřiložené směnce a soud by neměl vydat SPR. Pokud jejpřesto vydá, žalovaný se ubrání námitkou, že žádnousměnku, jejímž remitentem či pozdějším majitelem bybyl žalobce, neakceptoval. (Uvažuji zde modelovou situ-aci, kdy směnka není z jiných údajů v žalobě identifiko-vatelná. Pokud by bylo z těchto jiných údajů zřejmé,o kterou směnku se jedná, byl by žalovaný, chtěl-li by do-sáhnout zrušení SPR, povinen se proti SPR bránit „stan-dardně“.) Obvykle ale soud v popsané situaci nevydáSPR a přímo svolá jednání, při kterém se žalobce dotá-že, zaplacení jaké směnky se vlastně domáhá. Jedná se,řečeno slovy občanského soudního řádu, o poučení dle§ 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., neboť pokud se skutečněžalobce domáhá zaplacení předložené směnky, neodpo-vídají tomu skutková tvrzení uvedená v žalobě. Na dru-hé straně může dojít i k procesní situaci, že skutková tvr-zení v žalobě odpovídají směnce, jejíhož zaplacení se ža-lobce domáhá, ale omylem k žalobě připojí jinousměnku. To je nutné při jednání vyjasnit. Každopádně jeale z popsaného sledu událostí zřejmé, že se žalobcesvým nedopatřením připravil o možnost vydání SPR, cožby pro něj bylo pochopitelně výhodnější a rychlejší.

V praxi jsem se setkal též s případem žaloby, kde byl vy-dán SPR k žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení tzv.nepravé směnky vlastní, což je směnka, ve které je žalo-

...není vůbec potřebné v žalobě uvádět,z jakého důvodu žalovaný směnku

podepsal, jinými slovy obsah směnečnédohody, na základě které žalovaný

směnku podepsal.

27


vaný výstavcem cizí směnky, ve které sám sobě přikazu-je zaplatit směnku. Směnka byla vystavena na řad ža-lobce, který mechanicky v žalobě tvrdil, že žalovaný při-jal (akceptoval) směnku cizí na řad žalobce, přičemžsměnku nezaplatil. Toto vylíčení skutku v žalobě ale by-lo nesprávné, neboť směnka nebyla žalovaným akcepto-vána. Žalobce si nevšiml, že žalovaný sice je ve směncepodepsán, ale jako výstavce směnky a další podpis žalo-vaného, tentokrát v pozici příjemce (akceptanta) směn-ky cizí, chybí. Soud tuto nesprávnost v žalobě přehlédla vydal SPR, proti kterému se ale žalovaný ubránil ná-mitkou, že žalovanou směnku nikdy neakceptoval. SPRbyl z toho důvodu zrušen, byť žalovaný byl pasivně zesměnky legitimován, kdyby byl správně žalován jako vý-stavce směnky cizí.

Jak z této ukázky, tak i z výše uvedených příkladů ply-ne, že přísná pravidla zkráceného směnečného řízení pla-tí nejen pro žalovaného, ale mohou způsobit nepříznivý vý-sledek i žalobci, pokud nepopíše v žalobě správně směn-ku a neuvede, v jaké směnečné pozici žaluje žalovaného.

Občas si žalobci komplikují situaci tím, že neuvedouv žalobě místo placení směn-ky, ač podávají žalobu u sou-du, v jehož obvodu je plateb-ní místo směnky. Zpočátkuněkteré soudy se v takovémpřípadě považovaly za míst-ně nepříslušné a vycházely ze stanoviska Nejvyššího sou-du, ze kterého dovodily, že sice v žalobě nemusí být vý-slovný odkaz na § 87 písm. e) o. s. ř., nicméně v textu ža-loby musí být uvedeno platební místo směnky, zekterého lze dovodit, že žalobce úmyslně podal žalobuu soudu, jehož místní příslušnost je daná na výběr. Pojistém váhání dospěla soudní praxe k závěru, že lze-li zesměnky seznat její platební místo, je možné z podání ža-loby u soudu příslušného podle místa placení směnkyusuzovat na úmysl zvolit místní příslušnost podle výšeuvedeného ustanovení o. s. ř., i když není v žalobě pla-tební místo směnky uvedeno. Tudíž soud je i v takovémpřípadě místně příslušný, avšak nelze než žalobcům do-poručit, aby v žalobě o zaplacení směnky vždy platebnímísto uváděli, nehledě k tomu, že je též povinností ža-lobce směnku v žalobě dostatečně identifikovat.

III. Chyby žalovaných při podávání námitekproti směnečnému platebnímu rozkazua v nezkráceném směnečném řízení

Nesměnečné námitky

Pro zjednodušení se budeme zabývat pouze směnka-mi, které nebyly remitentem rubopisovány, tudíž žalo-vaný má vůči žalobci (prvnímu majiteli směnky) k dis-pozici všechny námitky z vlastního vztahu (tento práv-ní závěr plyne jak obecně ze závazkového práva, taki z Čl. I. § 17 ZSŠ). Jak bylo již výše uvedeno, ve většiněpřípadů žalovaní vystavením směnky vlastní nebo přije-tím směnky cizí zajišťují splnění jiného (dalšího) závaz-ku. Žalovaní si mnohdy neuvědomují, že pokud chtějí účin-

ně vznést kauzální námitku ze svého vztahu k žalobci, mu-sí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsali (jinými slovy,obsah směnečné dohody, kterou oni uzavřeli s žalob-cem), a dále z jakého důvodu odpadl důvod podepsánísměnky (typicky vystavení směnky vlastní nebo akcep-tace směnky cizí) nebo se nenaplnil (např. dluh směnkouzajištěný byl již zaplacen nebo směnka zajišťovala spl-nění budoucího závazku, který ale nikdy nevznikl – viztřeba zaplacení zboží, které mělo být v budoucnu dodá-no kupujícímu, ale nestalo se tak). Pokud některé z těch-to dvou tvrzení (obsah směnečné dohody a odpadnutí ne-bo nenaplnění důvodu – kauzy směnky) není v námitkáchproti SPR obsaženo, nelze je dodatečně doplnit po uply-nutí třídenní lhůty pro jejich podání.

Žalovaní často neberou v potaz, že kauzální námitkyproti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat zajakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání protiSPR a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat,tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v ne-zkráceném řízení. Jak již bylo výše uvedeno, s ohledemna § 495 občanského zákoníku není žalobce povinen tvr-

dit důvod vzniku směnečnéhozávazku žalovaného. Břeme-no tvrzení s následným bře-menem důkazním tíží vždy ža-lovaného, který musí již v ná-mitkách konkrétně uvést, jak

zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná doho-da.

Až jak konkrétní musí být námitky vznesené žalova-ným? Obecně lze tuto otázku zodpovědět tak, že tvrzeníobsažená v námitkách musí být natolik určitá, aby samao sobě obstála v žalobě žalovaného proti žalobci. Jinýmislovy musí tato tvrzení natolik konkretizovat žalovanýmtvrzený skutek, aby bylo možné, pokud by byly „v obrá-ceném gardu“ tvrzeny v žalobě, vydat na jejich základěrozsudek pro zmeškání v „normálním“ nesměnečném ří-zení, ve kterém by se žalovaný nedostavil k prvnímu jed-nání u soudu. S tímto příměrem je též již zřejmé, pročžalovaný nemůže uspět s námitkou, že směnka zajišťujesplnění dluhu „A“, který ale již byl z větší části zaplacen.Představme si onen „obrácený gard“, že by žalobce po-dal žalobu proti žalovanému o vrácení bezdůvodnéhoobohacení, ve kterém by ale žalobce neuvedl konkrétnězaplacení jaké částky se domáhá a svůj nárok by odů-vodnil nekonkrétně tím, že na svůj dluh „A“ ze smlouvyté a té zaplatil žalovanému víc než měl. Takové žaloběby bez dalšího jejího doplnění nebylo možné vyhověta již vůbec by nepřicházelo v úvahu vydat rozsudek prozmeškání, neboť by nebyla splněna jedna z podmínekustanovení § 153b o. s. ř. – ze skutkových okolností v ža-lobě by nebylo možné dovodit tvrzený nárok, přičemž byani nebylo zřejmé, zaplacení konkrétně jaké částky se ža-lobce domáhá.

Nedůvodnost námitky žalovaných, že „něco“ již nasměnku (na dluh směnkou zajištěný) zaplatil, nebo žesměnečný peníz ve směnce je příliš vysoký (jsou možnérůzné modifikace této neurčité námitky), je nutno spat-řovat i v tom, že již z námitek žalovaného musí být zřej-

Poměrně často se stává, že žalobcizaměňují směnku cizí se směnkou vlastní.


28

články

mé, v jakém rozsahu napadá výši směnečného nároku uve-deného v SPR, aby bylo mj. též zřejmé, v které části ná-mitkami nenapadený SPR nabyl právní moci. Nelze při-pustit situaci, aby žalovaný podle vývoje řízení o námit-kách dodatečně upřesnil své námitky, že např. napadáSPR až do celé výše vyjma 1 Kč apod. V této souvislos-ti viz též usnesení Vrchního soudu v Prazesp. zn. 9 Cmo 426/2002 ze 17. 3. 2003, publikované v ča-sopise Obchodní právo č. 3/2007 na str. 25 s právní vě-tou „Pokud žalovaný uvede v námitkách proti SPR, žedluh zčásti zaplatil, ale nespecifikuje zaplacenou částku,jedná se o neodůvodněnou námitku, kterou je nutno od-mítnout.“

Mezi neurčité námitky, ve kterých žalovaní neuvedliobsah směnečné dohody, lzezahrnout i časté námitky, žežalovaný žalobci „ničeho ne-dluží“. Taková námitka jevždy nedůvodná, neboť semýlí již v samém základu – žalovaný je dlužníkem zesměnky. Žalovaný musí přímo v námitkách specifikovat,proč nic žalobci nedluží – např. že směnku zaplatil, nebože směnka zajišťovala ten a ten konkrétní dluh, který jižbyl žalobci zaplacen, případně že směnka je neplatnáa z jakého důvodu. Právní hodnocení, že směnka je jakocenný papír neplatná, není žalovaný povinen tvrdit v ná-mitkách, ani později v námitkovém řízení, ale musí v ná-mitkách uvést skutek, např. neurčitou či chybějící nále-žitost ve směnce, na základě které může soud učinitprávní závěr, že směnka je neplatná.

S výše uvedenou námitkou souvisí námitka žalova-ných, že „směnka nikdy neměla kauzu“. Tato námitka

postrádá smysl, pokud žalovaný zároveň netvrdí, žesměnku nepodepsal nebo že ji podepsal, ale bez svo-bodné vůle. Jestli žalovaný podepsal směnku dobrovol-ně a vážně, ale podle jeho názoru neměl k tomu žádnýdůvod, pak je povinen směnku bez dalšího zaplatit a ne-má k dispozici žádnou námitku z vlastního vztahu k ža-lobci, neboť žádný jeho vlastní (kauzální) vztah nemávytvořen. Takto již judikoval Vrchní soud v Praze v usne-sení sp. zn. 9 Cmo 212/2003 z 16. 7. 2003, které bylopublikováno v Obchodním právu č. 4/2004, str. 26 a ob-dobné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo zveřej-něno v Obchodním právu č. 9/2005, str. 28.

Problematické bývají námitky směnečných rukojmí pro-ti SPR. Výstavci vlastní směnky a většinou i akceptanti

směnky cizí podepisujísměnku na základě svéhoprávního (mimosměnečné-ho) vztahu k remitentovi(u akceptanta je situace slo-

žitější, neboť ten může podepisovat směnku z důvodu za-loženého jeho vztahem k výstavci směnky cizí a bez ja-kéhokoliv vztahu k remitentovi). Směneční rukojmí ne-mívají vždy založen právní (mimosměnečný) vztahk majiteli směnky a někdy podepisují směnku jen s ohle-dem na svůj vztah k osobě, za kterou převzali rukojem-ství, typicky za výstavce směnky vlastní nebo cizí, pří-padně za příjemce směnky cizí. Pokud skutečně nemajírukojmí svůj vlastní vztah k majiteli směnky, nemají pakžádnou námitku z tohoto vztahu, kterou by se mohli dleČl. I § 17 ZSŠ bránit své povinnosti směnku zaplatit. Pro-to směneční rukojmí, kteří jsou žalováni o zaplacenísměnky vlastní, dělají chybu, pokud v námitkách pouze

Ilust

račn

í fot

o

Žalovaný musí přímo v námitkáchspecifikovat, proč nic žalobci nedluží...

29


uvedou, že typicky „směnka byla vystavena za účelem za-jištění úvěru poskytnutého smlouvou č. .... ze dne .... vý-stavci směnky, přičemž tento úvěr již byl v plné výši spla-cen“. V takové námitce líčí rukojmí obsah směnečné do-hody výstavce vlastní směnky, nikoliv však existenci svésměnečné dohody s žalobcem a ani její obsah.

Pochopitelně vždy záleží na obsahu konkrétních ná-mitek podaných rukojmím proti SPR. Často směnkuvlastní vystavenou společností s ručením omezeným ava-luje jednatel, který směnku též jménem výstavce pode-psal. V takovém případě obvykle má rukojmí uzavřenus remitentem třeba i jenkonkludentně tutéž směneč-nou dohodu, jako výstavcesměnky, a může vznášet zesvého vlastního vztahu k ža-lobci tytéž námitky jako vý-stavce (viz též rozsudekVrchního soudu v Prazesp. zn. 12 Cmo 408/2004 z 11. 4. 2005, publikovanýv Obchodním právu č. 5/2007, str. 29).

Občas jsou žalovaní neúspěšní ve sporu z toho důvodu,že popletou v námitkách zaplacení směnky a zaplacenídluhu, jehož splnění bylo směnkou zajištěno. Zvláště ža-lovaní nezastoupeni advokátem nečiní dostatečný rozdílmezi směnkou a jí zajišťovaným dluhem a pohlížejí myl-ně na vztah směnkou založený jako na nějaký akceso-rický a subsidiární vztah obdobný občanskoprávnímu čiobchodnímu ručení. Žalovaný proto nemůže uspět s ná-mitkou, že směnku zaplatil, přičemž v řízení o námit-kách bude zjištěno, že ve skutečnosti byl zaplacen kau-zální dluh směnkou zajištěný, nebo opačně bude tvrze-no zaplacení kauzálního dluhu a ve skutečnosti bylazaplacena směnka (viz též rozhodnutí publikované v Ob-chodním právu č. 2/2007, str. 28).

Opakovaně žalovaní činí až v námitkách proti SPR jed-nostranný úkon započtení a neuvědomují si, že v řízenío vydání SPR mohou namítat pouze skutečnosti, které seudály do dne vydání SPR (včetně). Pokud žalovaný jed-nostranně započte v námitkách proti SPR svou pohle-dávku proti směnce, případně proti pohledávce, jejíž spl-nění je směnkou zajištěno, učinil tak až po vydání SPRa tento úkon má účinky, které bude zkoumat až ve výko-nu rozhodnutí exekuční soud, nikoliv však soud v nalé-zacím řízení. V tomto směru poukazuji na velmi in-struktážní rozsudek Vrchního soudu v Olomoucisp. zn. 7 Cmo 394/2002 z 1. 6. 2004, který byl publiko-ván v Právních rozhledech č. 24/2004, str. 917, s právnívětou „Námitky týkající se skutečností nastalých až po vy-dání směnečného platebního rozkazu, nelze jako účinnouprocesní obranu uplatnit v řízení o výkon rozhodnutí.“

Z uvedeného plyne, že chce-li žalovaný uspět s námitkouzapočtení, musí započítací úkon učinit do dne vydání SPR.

Směnečné námitky

Velmi často žalovaní vznáší námitku, že směnka ne-byla předložena k placení, a to akceptantovi směnky ci-zí nebo výstavci směnky vlastní, případně žalovaným,

jsou-li odlišní od příjemce a výstavce směnky vlastní. Vesměnečných řízeních v ČR jsou v drtivé většině případůžalováni tzv. přímí dlužníci, tj. akceptanti směnky cizí,výstavci směnky vlastní a rukojmí, kteří přejali rukojem-ství za tyto osoby. V takovém případě, i kdyby bylo pro-kázáno, že směnka nebyla předložena k placení akcep-tantovi nebo výstavci směnky vlastní (rukojmímu sesměnka k placení nikdy nepředkládá postupem dleČl. I. § 38 a násl. ZSŠ), žalobce neztrácí ve smysluČl. I. § 53 odst. 1, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZSŠ svá prá-va proti příjemci a proti výstavci směnky vlastní. Rukoj-

mí, kteří převzali rukojem-ství za uvedené přímé dluž-níky, jsou vázáni stejně jakotito dlužníci (viz Čl. I. § 32odst. 1 ZSŠ), tudíž i oni jsouv takové situaci povinnisměnku zaplatit.

Smysl by uvedená námitkaze strany přímých dlužníků mohla mít pouze co do po-vinnosti platit 6% úrok ze směnečného peníze, směneč-nou odměnu a náklady řízení. Aby se ubránili uvedenýmpovinnostem, žalovaní by kromě uvedené, včas podanénámitky též museli zaplatit ve lhůtě pro podání námiteksměnečný peníz, podat odvolání do výroku o nákladechřízení v SPR a dále by v řízení o námitkách muselo býtprokázáno, že směnka nebyla předložena k placení. Po-kud by směnka obsahovala doložku „bez protestu“, pakby důkazní břemeno nesli žalovaní. V případě, že bysměnka tuto či obdobnou doložku postrádala, musel byprokazovat žalobce (nejlépe protestem podle Čl. I. § 44odst. 3 ZSŠ), že předložil směnku cizí příjemci k place-ní (směnku vlastní výstavci, pro zjednodušení neuvádímsměnky umístěné, u kterých se směnka předkládá k pla-cení umístěnci). Pokud by v popsané procesní situaci by-lo skutečně prokázáno, že směnka nebyla předloženak placení (nebo by žalobce neunesl své důkazní břeme-no v případě směnky bez doložky „bez protestu“, žesměnka byla k placení předložena), nebyli by žalovaní po-vinni zaplatit 6% úrok a směnečnou odměnu (tento závěrdovodila směnečná praxe) a žalovaní by uspěli též s od-voláním do nákladů s ohledem na § 143 o. s. ř., neboťsvým chováním nezavdali příčinu k podání žaloby.

Občas žalovaní namítají obecně, že směnka je neplat-ná. O takové námitce platí totéž, co již výše bylo řečenou nekonkrétně formulované nesměnečné námitky – ža-lovaný musí vždy konkrétně uvést, co formálně uvedenésměnce vytýká. Závěr, že směnka je neplatná, je závěremprávním, který nemusí být uveden v námitkách, ale ža-lovaný je povinen tvrdit konkrétní skutek, ze kterého, po-kud se směnkou prokáže, může vést k závěru, že směnkaje neplatná (viz též Obchodní právo č. 4/2004, str. 26,publikováno též v Přehledu směnečné judikatury podč. 87, 3. vydání, nakl. ASPI).

Široké problematiky úmyslně nevyplněných směnek(blankosměnek) bych se dotkl jenom tou poznámkou, žeprávo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje (vizR 71/2005). Žalovaní opakovaně v případě vyplněnýchblankosměnek vznášejí námitku, že právo na vyplnění

Občas jsou žalovaní neúspěšní ve sporuz toho důvodu, že popletou v námitkáchzaplacení směnky a zaplacení dluhu,jehož splnění bylo směnkou zajištěno.


30

články

blankosměnky se promlčelo s ohledem na to, že bylo mož-né vyplnit do blankosměnky podstatně dřívější termínsplatnosti směnky. Z téhož důvodu žalovaní namítají, žesměnku nelze proplatit, když se promlčelo právo na za-placení směnkou zajišťované pohledávky. Obě takto for-mulované námitky jsou nedůvodné, a to z důvodů blížerozvedených jak v uvedeném R 71/2005, tak i v rozsudkuVrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 228/2005z 19. 12. 2005, které bude zřejmě do konce tohoto rokupublikováno v Obchodním právu. Ve stručnosti lze uvést,že předmětem sporu o zaplacení směnky není nárok z vypl-ňovací dohody, nýbrž nárok ze směnky, který se promlčujev tříleté lhůtě od její splatnosti dle Čl. I. § 70 odst. 1 ZSŠ.Pokud existuje blankosměnka, pak musí i existovat právověřitele ji vyplnit. Jediným omezením tohoto práva by mo-hla být dohodnutá lhůta, jakým nejzazším termínem splat-nosti je možné blankosměnku doplnit. V případě porušenítéto dohody a vyplnění pozdějšího termínu by se ale jed-nalo o směnku vyplněnou v rozporu s dohodou o jejím vy-

plnění a nejednalo by se o promlčení nároku. Právo vypl-nit blankosměnku není majetkovým právem. Taktéž sporo zaplacení směnky není sporem o zaplacení směnkou za-jišťovaného dluhu, ve kterém by bylo možné vznést ná-mitku promlčení uvedeného kauzálního dluhu.

IV. Závěr

Nedělám si nárok na vyčerpávající shrnutí všech mož-ných (ani všech typických) námitek proti SPR a určitěby bylo možné najít další opakující se námitky. Nicmé-ně pokud i v tomto rozměru publikovaný článek ztížípráci soudcům v tom smyslu, že někteří žalovaní podajíkvalifikovanější námitky proti SPR (a na druhé straněsoudcům ulehčí práci žalobci, kteří začnou podávat per-fektní žaloby, jež automaticky povedou k vydání SPR...),pak mělo toto pojednání smysl.

� Autor je soudcem Vrchního soudu v Praze.

JUDr. ONDŘEJ PŘIDAL

V jiném článku1 jsme se zabý-vali situací, kdy dojde k úmrtídlužníka a věřiteli vzniká pro-blém, kdo jsou právní nástupcidlužníka a koho případně zažalo-

vat a v jakém rozsahu tak, aby věřiteli neuplynula pro-mlčecí lhůta. Věřitel není účastníkem dědického řízení,a pokud nedojde k dohodě mezi ním a dědici, nezbudemu, než podat samostatnou žalobu na zaplacení určitéfinanční částky proti dědicům. Rozhodnutí o dědictví to-tiž není pro věřitele exekučním titulem, a to ani v přípa-dě, že obsahuje závazek dědiců uhradit dluh vůči věřite-li.2 Navrženým řešením bylo neurčité označení žalova-ných v žalobě jako „právní nástupci dlužníka“, a to bezuvedení jejich generálií, když tito právní nástupci nejsouvěřiteli známi (soud pak řízení přeruší do doby skonče-ní dědického řízení, kde se vyjasní právní nástupci dluž-níka a jejich odpovědnost za dlužnou částku).

S úmrtím dlužníka jsou však spojeny ještě další „ne-příjemnosti“: Za prvé dědicové dlužníka nemusí uvéstv dědickém řízení všechen majetek dlužníka (výše na-bytého majetku zásadně limituje jejich odpovědnost zadluhy); za druhé dědicové mohou kvůli limitované od-povědnosti za dluhy zůstavitele usilovat v dědickém ří-zení o podhodnocení obecné ceny nabývaného majetkua za třetí mohou dědicové v rámci jejich omezené od-

povědnosti za dluhy zvýhodnit jiné věřitele tím, že před-nostně uhradí jejich dluh.

Problém první – uvedení veškerého majetkuv dědictví

Dle § 470 odst. 1 OZ dědic odpovídá do výše ceny na-bytého dědictví za přiměřené náklady spojené s po-hřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na nějpřešly zůstavitelovou smrtí. Dle § 470 odst. 2 OZ: je-li ví-ce dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbua za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k ce-lému dědictví.

Pro věřitele je proto zásadní, aby v dědictví byl dosta-tečný majetek pro uspokojení jejich pohledávky. Dědico-vé mají naopak zájem opačný a navíc by museli při vyš-ší hodnotě dědictví ještě zaplatit vyšší odměnu notáři, ja-ko soudnímu komisaři. Problém pro věřitele však spočíváv tom, že není dle § 175b o. s. ř. účastníkem dědického ří-zení,3 a tudíž nemůže do dědického řízení zasahovat, aninapříklad ohledně uvedení dalšího majetku. Problémmůže být nejenom s tím, že dědicové neuvedou nemovi-tosti, ale neuvedou ani účty zůstavitele u bank, jakoži všechen ostatní majetek dlužníka – zůstavitele.

Aby mohl věřitel podniknout vůbec nějaké právní kro-ky, musí nejprve nahlédnout do dědického spisu, aby zís-kal představu o výši aktiv dědictví. Jelikož však věřitelnení účastníkem dědického řízení, nezbývá mu, než vy-užít § 44 odst. 2 o. s. ř. a prokazovat právní zájem na na-hlédnutí do spisu, což v praxi může činit problémy. Žá-dost o nahlédnutí do dědického spisu může být podána pí-

Nepříjemnosti s úmrtím dlužníka– aneb kdo zemře, vyhraje?

31


semně nebo ústně do protokolu. Věřitel musí žádost odů-vodnit a doložit, že má vůči zůstaviteli pohledávku, a tedyprávní zájem ohledně výsledku dědického řízení. O žá-dosti rozhoduje předseda senátu, jeho rozhodnutí je ko-nečné, bez možnosti proti němu podat opravný prostře-dek. Vlastní nahlížení by pak probíhalo v kanceláři soud-ního komisaře a pod jeho dohledem, nebo poddohledem jím pověřeného zaměstnance – viz § 291 in-strukce ministerstva spravedlnosti 505/2001-org., kterouse vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajskéa vrchní soudy.

Jakmile věřitel zjistí aktiva dědictví, může si již učinitnázor, jaký majetek dlužníka by měl být dále v aktivechuveden, ale to vše za předpokladu, že je mu již znám dal-ší majetek dlužníka. V opačném případě jsou možnostivěřitele značně omezené. Věřitel jakožto soukromá oso-ba totiž nemá možnost (tak jako soud) získat výpis z ka-tastru nemovitostí ohledně všech nemovitostí konkrétníosoby – dlužníka pro celou Českou republiku. Rovněžbankovní ústavy věřiteli kvůli bankovnímu tajemství ne-sdělí, že u nich má dlužník účet. O dalším majetku, ane-bo dokonce majetku v zahraničí už ani nemluvě.

Pokud věřitel přece jen zjistí další aktiva dědictví, mů-že dát dědickému soudu podnět, aby tato aktiva projednal.Avšak v případě, že takováto aktiva budou mezi dědicisporná, soud se smí omezit pouze na zjištění spornostitěchto aktiv – § 175k odst. 3 o. s. ř. Věřiteli tak nezbude,než se svého práva domáhat žalobou. Soupis aktiv a pa-siv dědictví totiž není pro věřitele závazný, jde-li o věci,jiné majetkové hodnoty, nebo dluhy v nich uvedené; vy-plývá to z ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř., a také z usta-novení § 175y odst. 2 o. s. ř., dle kterého nebrání usne-sení soudu tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o dědic-tví, z něhož usnesení vzešlo, aby se domáhal svého právažalobou.4 Pokud jde o petit této žaloby, domníváme se,že by mohl znít na určení, že zůstavitel – dlužník byl kedni smrti vlastníkem konkrétního majetku. Tato žalobaby nezpůsobila přerušení dědického řízení,5 avšak poté,co by soud této žalobě vyhověl, musel by již dědickýsoud tento majetek dodatečně projednat (resp. zařaditdo aktiv dědictví).

Celý výše uvedený komplikovaný postup musí navícvěřitel stihnout do uplynutí promlčecí lhůty, nebo jiný-mi slovy, věřiteli by bylo k ničemu navýšení aktiv dědic-tví, a tím odpovědnosti dědiců dle § 470 odst. 1, 2 OZ,pokud by se mu mezitím jeho pohledávka vůči dědicůmpromlčela.

Problém druhý – snaha dědicůo podhodnocení obecné ceny dědictví

Snaha dědiců o podhodnocení obecné ceny dědictví je„logická“ – na této ceně závisí nejen odměna notáře pla-cená dědici, ale i odpovědnost dědiců za dluhy dle § 470odst. 1, 2 OZ. V dědickém řízení notář jako soudní ko-misař určuje obecnou cenu dědictví dle dohody dědiců.Pokud jde o nemovitosti, bývá nejčastěji předložen zestrany dědiců znalecký posudek, popřípadě cena určenaopět dle dohody dědiců nebo jiných pomůcek. V každém

případě má „názor“ dědiců značný, ne-li rozhodující vlivna cenu dědictví.6

Věřitel se může obdobně jako v předchozím případě do-máhat svého práva žalobou. Příhodnou žalobou pro ten-to případ by dle našeho názoru byla žaloba na plněníproti dědicovi, tj. na zaplacení dlužné částky s tím, že byvěřitel vznesl předběžnou otázku, že cena dědicem na-bytého majetku je vyšší, než je uvedeno v dědickém usne-sení. Soud totiž není vázán zjištěními, která o ceně ma-jetku zůstavitele učinil soud v dědickém řízení.7 Soud bypak nejdříve samostatně posoudil obecnou cenu dědi-cem nabytého majetku a pak dle této limitace odsoudildědice k zaplacení dlužné částky.

V neprospěch věřitele je i v tomto případě nebezpečípromlčení, nutnost složitého nahlížení do dědického spi-su (kdy věřitel není účastníkem řízení), jakož i obecnákomplikovanost naznačeného postupu.

Problém třetí – dědic zaplatí dluh jinémuvěřiteli

I pokud byl věřitel doposud úspěšný a v dědictví bylauvedena všechna aktiva, včetně jejich správného oceně-ní, může nastat další problém – třetím problémem je mož-nost dědice zaplatit dluh zůstavitele jinému věřiteli s tím,že dědic za dluhy zůstavitele zásadně odpovídá do výšeceny nabytého dědictví – § 470 odst. 1 OZ, a pokud jiždo této výše plnil, pak není možné již po něm požadovatzaplacení další částky. Z žádného právního předpisu to-tiž nelze dovodit povinnost věřitele uspokojovat své dlu-hy poměrně, resp. nelze dovodit zákaz upřednostnění ně-kterých věřitelů.8

Taková situace dává značný prostor pro „vychytralé“dědice uzavírat s věřiteli všelijaké dohody. Dokonce ne-ní vyloučeno, aby takovýto dědic zvýhodnil jako věřite-le sebe samého, pokud měl pohledávku vůči zůstaviteli.Navíc tuto pohledávku nemusí do dědictví vůbec při-hlašovat a může ji nechat vyjít najevo ve „vhodný“ oka-mžik. Dovedeno ad absurdum, může hrozit, že „vychyt-ralý“ dědic získá pohledávku proti zůstaviteli už za jehoživota na základě dohody se zůstavitelem (a koneckon-ců to nebude ani tak moc divné, vždyť od koho by si mělotec půjčit peníze než od svého syna?!).

Závěr a zhodnocení

Speciální povahou institutů nabývání dědictví smrtí zů-stavitele a limitované odpovědnosti dědiců za dluhy zů-stavitele dochází náhle okamžikem smrti ke změně neo-mezené odpovědnosti zůstavitele za dluhy (odpovídá ce-lým svým majetkem) na limitovanou odpovědnost dědiců(do výše nabytého majetku, a to v poměru k celému dě-dictví). V praxi tak vznikají pro věřitele těžko řešitelnéproblémy, zejména v souvislosti s přirozenou snahou dě-diců, aby v dědictví vyšlo najevo co nejméně majetku a je-jich odpovědnost byla tak co nejvíce omezena. Pokud sevěřitel do právního řešení těchto problémů pustí, mámožnost nahlížet do dědického spisu po doložení, že mávůči zůstaviteli pohledávku. Prostřednictvím soudní žalo-


32

články

by se věřitel může domáhat zvýšení obecné ceny dědictví,a tím i zvýšení odpovědnosti dědiců za dluhy, ať už dopl-něním dalších aktiv, či novým oceněním aktiv na vyšší ce-nu. Jedná se však vždy o běh na dlouhou trať a věřitelečekají složité, ne-li neřešitelné problémy.

Postavení věřitele vůči dědicům je příliš slabé a nabí-zí se otázka, zda tak není ve vztahu k věřitelům porušo-váno právo na spravedlivý proces, když věřitelé nejsouúčastníky dědického řízení a nemohou se účinně bránitrůzným machinacím dědiců na snížení obecné ceny dě-dictví. Při nízké obecné ceně dědictví je totiž odpověd-nost dědiců za dluhy výrazně omezená, v důsledku če-hož se věřitelé nemohou domoci svých pohledávek.Vzniká tak speciální procesní situace, nespravedlivá vů-či věřiteli, kdy výsledek jednoho řízení (dědického) zá-sadně ovlivňuje výsledek jiného řízení (o zaplacení vě-řitelovy pohledávky).9 Věřitel totiž nemá možnost účin-ně ovlivnit dědické řízení, které tak zůstává v podstatěv „soukromoprávních“ rukou dědiců.

De lege ferenda se proto jeví vhodné posílit postavenívěřitele v dědickém řízení, například zakotvením povin-nosti soudu informovat známé věřitele o zahájení dědic-kého řízení či dodatečného dědického řízení, zakotvenímnemožnosti namítat promlčení10 v té části, kde dojde k do-datečnému objevení nového majetku, a tím k navýšeníobecné ceny dědictví, či alespoň zavedením povinnostidědiců uspokojovat dluhy více věřitelů poměrně.

Postavení věřitele je při úmrtí dlužníka značně oslabené– lze tedy říci, že kdo zemře, vyhraje? Ne tak docela, na-štěstí pro opatrné věřitele (vigilantibus iura) jsou zde zajiš-ťovací instituty – obecně lze třeba odpovědnost za dluhyrozšířit z osoby dlužníka na další osobu (ručení), anebo ješ-tě lépe na věc (věcné právo),11 kdy se takto věřitel zajistí pro-ti neblahým důsledkům smrti svého dlužníka. Nadpis to-hoto článku je tedy možné pozměnit takto: Nepříjemnostis úmrtím dlužníka, aneb kdo si svůj dluh zajistí, vyhraje.

� Autor je soudcem Okresního soudu Brno-venkov.

1 Přidal, O.: Nepříjemnosti s úmrtím dlužníka. Právní rozhledy, 2007 č. 12, s. 445.2 Viz Rc 19/88.3 S výjimkou přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů

(§ 175p o. s. ř.), likvidace dědictví (§175t až § 175v o. s. ř.) a dáles výjimkou případu, kdy dědicové uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, podlekteré by měli odpovídat za zůstavitelovy dluhy jinak, než to vyplývá z § 470ObčZ, když v tomto případě je účast věřitelů omezena jen na vyjádřeník obsahu dohody – srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanskýsoudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2006, k § 175b,s. 795-796. Jedná se však o výjimky pro danou problematiku nevýznamné.

4 Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn.21 Cdo 1982/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/99, s. 217.

5 Viz též rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1996, sp. zn. 18 Co 402/95.

6 V dědickém řízení soud vychází ze shodných tvrzení účastníků, a to i ohledněobecné ceny zůstavitelova majetku. Není účelem dědického řízení, aby v němsoud dokazováním (prováděným z úřední povinnosti) zpochybňoval pravdivost

shodných tvrzení účastníků o tom, jaký měl zůstavitel majetek (dluhy) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR citované ad 4.

7 To by snad bylo lze usuzovat z rozhodnutí Nejvyššího soudu soud ČR ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 245/2004, uveřejněného v časopiseSoudní judikatura 8/2005, s. 644.

8 § 256a trestního zákona „zvýhodňování věřitele“ míří na situaci, kdy jedlužník předlužen a tedy nedopadá na náš problém.

9 Tyto speciální procesní situace mohou nastat i v jiných případech, kdy např.vypořádání SJM či podílového spoluvlastnictví ovlivňuje majetek jednohoz účastníků a také pak v jiném řízení reálné uspokojení věřitele tohotoúčastníka z vypořádaného majetku.

10 Již za nynějšího právního stavu by mohla být námitka promlčení shledánav rozporu s dobrými mravy – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 309/2005 ze dne 15. 1. 1997.

11 To však nic nemění na tom, že nezajištěné dluhy vznikají a budou vznikat,kdy již např. dnes nejsou neobvyklé inzeráty na poskytování půjček v řádui statisíců Kč bez zajištění.

JUDr. PETRA MARKOVÁ

V Bulletinu advokacie č. 6/2007byl publikován článek Mgr. Ada-ma Zlámala Nájem bytu po noveli-zaci občanského zákoníku. Autorv něm zdařile shrnuje změny, ke

kterým došlo v úpravě nájmu bytu a zejména v úpravěvýpovědi z nájmu bytu dané pronajímatelem nájemci ponovele občanského zákoníku provedené zákonemč. 107/2006 Sb. K článku mám několik poznámek spíšepraktického než teoretického rázu.

Ad I. 2. – Nemožnost automatickéhoprodloužení nájmu

Novelou občanského zákoníku bylo výslovně stanoveno,že na nájem bytu nelze použít ustanovení § 676 odst. 2 OZohledně automatického obnovení nájmu v případě, že pro-najímatel nepodá návrh na vyklizení bytu do 30 dnů odskončení doby nájmu a nájemce byt nadále užívá. Autorčlánku tento fakt považuje za oslabení ochrany nájemce.

Je pravda, že sice nedochází k automatickému obno-vení nájemního vztahu za splnění daných podmínek, po-kud však nájemce byt užívá i po skončení doby nájmu, jepronajímatel nucen podat žalobu o vyklizení bytu, pokudse chce vyklizení a předání bytu domoci. Není mu tak si-ce stanovena lhůta 30 dnů od skončení sjednané doby ná-

Postavení pronajímatele bytu po novelizaci OZ se zhoršilo(k článku Mgr. Adama Zlámala v BA č. 6/2007)

33


jmu, žalobu však přesto nakonec musí podat, a to ve vlast-ním zájmu co nejdříve. Nájemce pak má tedy faktickymožnost byt po skončení nájmu ještě delší dobu užívat, a toaž do doby, kdy existuje pravomocný rozsudek ukládajícívyklizení bytu a je možno přistoupit k exekuci. Nejde tedyo nikterak výrazné oslabení postavení nájemce.

Jedinou sankcí pro nájemce, který nerespektuje dohod-nutou dobu nájmu, je povinnost k úhradě nákladů řízenío vyklizení bytu a dále pak fakt, že za dobu, kdy nájemcebyt užíval po skončení sjednané doby nájmu, může po němpronajímatel požadovat namísto původně sjednaného ná-jemného vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvy-klého nájemného (které může být v daném místě a časevyšší než nájemné uvedené v původní nájemní smlouvě).

Ad I. 4. – Osoby žijící s nájemcem v bytě

Nově je za výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm.b) OZ považováno to, že nájemce do jednoho měsíce ne-nahlásí pronajímateli změnu v počtu osob, které s ním ži-jí. Autor správně poukazuje na fakt, že výpovědní důvodje dán pouze tehdy, když nájemce přijal další osoby do by-tu po účinnosti novely, tj. po 31. 3. 2006, a tuto skutečnostpronajímateli neoznámil. Fakticky však má pronajímatelomezené možnosti prokázat, kdy k přijetí osob do spo-lečné domácnosti došlo. Pro pronajímatele je obecně pro-blematické vést dokazování k počtům osob v bytě a vzta-hům mezi nimi, na toto úskalí pronajímatel v případě ří-zení o přivolení výpovědi z nájmu bytu často naráží.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem je v nájemních spo-rech aplikováno ustanovení § 3 odst. 1 OZ o dobrých mra-vech, mám důvodnou pochybnost, že by soud přivolil k výpo-vědi z nájmu bytu pouze z toho důvodu, že nájemce neozná-mil pronajímateli, že přijal do společné domácnosti dalšíosoby. Vzhledem k mé zkušenosti, kdy soudy s odkazem narozpor s dobrými mravy občas zamítaly i žaloby o přivole-ní k výpovědi z nájmu bytu, kdy nájemce dlužil nemaloučástku ve výši přesahující zákonem stanovený výpovědnídůvod, když dluh byl následně v průběhu řízení doplacen,pochybuji, že v takovémto případě by soud k výpovědi z ná-jmu bytu přivolil (byť jde o zákonný výpovědní důvod, mo-hl by soud považovat pochybení nájemce za málo závažné).Pokud má některý z kolegů k dispozici již pravomocné roz-hodnutí v tomto směru, velice by mne zajímalo.

Závěr

Souhlasím s autorem článku v závěru, že novelou OZ do-šlo k částečnému oslabení postavení nájemce a nájemce jetak ve vztahu k pronajímateli i nadále tou silnější stranou.

Možnost dát v určitých případech výpověď z nájmu bytubez přivolení soudu nepovažuji za posílení postavení prona-jímatele, spíše naopak. V případě, kdy je naplněn přede-psaný výpovědní důvod, pro který pronajímatel může dátvýpověď nájemci bez přivolení soudu, je výpověď nájem-ci (zpravidla s potížemi) doručena. Následně pak běží lhů-ta pro podání žaloby o neplatnost této výpovědi. Nájemcezpravidla této možnosti využije a případně i čistě účelověvede toto řízení, aby se doba nájmu prodloužila (může jíto prodloužení nájemního vztahu o měsíce, ne-li léta).

Ale i v případě, kdy nájemce nepodá žalobu o neplat-nost takovéto obdržené výpovědi z nájmu bytu, pronají-matel nadále nemá věc vyřešenou. Pokud nájemce pouplynutí výpovědní doby byt nevyklidí a pronajímateli ne-předá, je pronajímatel opět nucen podat žalobu, v tomtopřípadě již však žalobu o vyklizení bytu, a domáhat se vy-klizení bytu, který je po uplynutí výpovědní doby užívánbez právního důvodu. Pronajímatel tak stejně nakonecmusí žalovat k soudu, ztratil určitý čas doručováním žalo-by nájemci, další čas ztratil v době, kdy plynula výpovědnílhůta. Následně je to opět pronajímatel, kdo platí soudnípoplatek a nese důkazní břemeno, byť se relevantní sku-tečnosti v řízení o vyklizení bytu budou prokazovat prav-děpodobně lépe než v řízení o přivolení k výpovědi z ná-jmu bytu. Časově tak pronajímatel po novele občanskéhozákoníku spíše oproti původnímu stavu tratí.

Teoretickou otázkou pak zůstává, zda je soud v přípa-dě žaloby o vyklizení bytu po uplynutí výpovědní dobyoprávněn přezkoumávat důvodnost výpovědi a zda jemožno v takovémto řízení eventuálně aplikovat ustano-vení § 3 odst. 1 OZ.

Domnívám se, že by soud měl v tomto řízení pouzezkoumat, zda byla dána platná výpověď z nájmu bytua zda již uplynula výpovědní doba, a podle toho roz-hodnout o vyklizení bytu.

� Autorka je advokátkou v Plzni a doktorandkou na katedře

občanského práva PF Západočeské univerzity v Plzni.

Téměř 30 speciálních výpočtů pro právnickoua manažerskou praxi

• Úroky a poplatky z prodlení, splátkový kalendář• Odměny advokátů, exekutorů, likvidátorů a konkursních

správců• Finanční výpočty - úroky, akcie, směnky, hypotéky• Daně, dávky a poplatky• a řada dalších …

Možnost volitelné konfigurace = optimální cena.Některé výpočty ZDARMA jako bonus.

Lionet s.r.o.Korunní 18, 120 00 Praha 2Tel.: +420 221 584 101Mail: [email protected]

www.lionet.cz

FinKalk 2001 – pravá ruka právníka

JUDr. Mgr. Jiří Herczeg, Ph.D.

Úvod

Realizace procesních oprávně-ní stran trestního řízení je zajišťo-vána mimo jiné právem nahlížet

do spisů. Obviněný je tak informován o právním i skut-kovém stavu věci a o provedených procesních úkonecha může se rozhodnout pro nejvhodnější procesní postup.Právo nahlížet do spisu má zvláštní význam v řízení o zá-konnosti zbavení osobní svobody, tedy v řízení o vzetíobviněného do vazby a v řízení o dalším trvání vazby.1

Orgány činné v trestním řízení mají přitom tendenci vy-stupovat v souladu se starou jezuitskou tezí, že účel (zdeusvědčení a potrestání pachatele) světí prostředky a vy-kládají ustanovení trestního řádu garantující obviněnémuprávo nahlížet do vyšetřovacího spisu příliš restriktivně.V některých případech tak dochází k porušení práv obvi-něného na obhajobu.

Právo obviněného a jeho obhájce nahlížet do vyšetřo-vacího spisu je upravenov § 65 odst. 1 trestního řádu.Podle tohoto ustanovení mů-že obviněný a jeho obhájcenahlížet do spisu, činit siz nich výpisky a poznámkya pořizovat si na své nákladykopie spisů a jejich částí.

V přípravném řízení můžestátní zástupce nebo policej-ní orgán právo nahlédnout do spisů ze závažných důvo-dů odepřít (§ 65 odst. 2). Za závažný důvod lze považo-vat konkrétní možnost ohrožení, popřípadě zmaření vý-sledků přípravného řízení, zejména, že by se mohlanarušit objektivnost důkazů. Tato zákonem předpoklá-daná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplýváze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často za-bezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich po-škozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sle-dujícími cíl mařit vyšetřování.

Nicméně každé takové odepření musí být řádně odů-vodněno a obviněný má právo žádat, aby oprávněnost ta-kového odepření byla přezkoumána. Právo obviněnéhonahlížet do spisu je jednou ze složek jeho práva na ob-hajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 3 Listiny základníchpráv a svobod, a právě proto je omezení tohoto práva,i když je zákonem připuštěno, vždy třeba náležitě zdů-

vodnit. Jinak by totiž omezení uvedeného práva zůstalobez možnosti je přezkoumat. Za závažné důvody vesmyslu ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu nelze považovatzcela obecný poukaz na možnost maření výsledků vy-šetřování a již vůbec ne poukaz na možné ovlivňovánísvědků za situace, kdy se obviněný nachází ve vazbě, na-víc v dané věci ve vazbě koluzní.2

Oprávnění policie a státního zastupitelství odepřít obvi-něnému právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu však kon-čí před vazebním soudcem. V řízení před soudem ztrácístátní zástupce své výsadní postavení pána přípravnéhořízení a stává se z něj procesní strana, která by nemělamít v zájmu spravedlivého procesu žádnou podstatnouvýhodu vůči obviněnému.

Postup při rozhodování o zadržené osobě je upravenv § 77 tr. řádu. Soudce je povinen zadrženou osobu vy-slechnout a do 24 hodin od doručení návrhu státního zá-stupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu ane-bo rozhodnout, že ji bere do vazby. Procesní forma to-hoto výslechu není v trestním řádu výslovně stanovena– jde o úkon soudce v přípravném řízení, na něž dopadajíobecná ustanovení o úkonech trestního řízení podle hlavytřetí trestního řádu.

Soudce rozhodující o vazbě tak plní funkci nestranné-ho arbitra ve „sporu“ mezistátním zástupcem a obvině-ným v otázce, zda se mátrestní stíhání obviněnéhovést na svobodě nebo zdamá být obviněný držen ve vy-šetřovací vazbě. Jde tedyo realizaci ústavního princi-pu soudní kontroly vazbyv přípravném řízení.

Soud je v tomto řízení povinen obviněnému garantovatspravedlivý proces, zajistit kontradiktornost vazebního ří-zení a zaručit rovnost zbraní mezi státním zástupcem a ob-viněným. Státní zástupce by proto neměl mít v zájmu spra-vedlivého procesu možnost před obviněným tajit ty důka-zy a dokumenty z vyšetřovacího spisu, kterými dokládásvůj návrh na vzetí do vazby.

Soudce provádějící úkony trestního řízení (§ 26 tr. řá-du) navíc nemůže obviněnému odepřít právo nahlížet dospisu, který mu byl předložen v souvislosti s rozhodová-ním o vazbě, neboť ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu mutoto oprávnění nedává. Pro státní moc platí princip enu-merativnosti státních pretenzí (podle čl. 2 odst. 3 Ústa-vy ČR lze státní moc uplatňovat jen v případech, v me-zích a způsoby, které stanoví zákon), a proto, nemá-li va-zební soudce pro svůj krok zákonné opory, pak jetakovýto krok vždy protiprávní.


34

články

Právo obviněného nahlížet do spisu v řízení o vazbě

Státní zástupce by proto neměl mítv zájmu spravedlivého procesu možnost

před obviněným tajit ty důkazya dokumenty z vyšetřovacího spisu,kterými dokládá svůj návrh na vzetí

do vazby.

35


K odepření nahlédnutí do spisu by tedy soudce muselbýt trestním řádem výslovně zmocněn, tak jak je tomu na-příklad na Slovensku [„Právo odepřít nahlédnutí do spisumá i soudce provádějící úkony přípravného řízení, pokud v do-bě řízení nakládá se spisem (§ 69 ods. 6 trestného poriadku)].Soudce rovněž není a nemůže být vázán předchozím roz-hodnutím státního zástupce nebo policejního orgánuo odepření nahlédnutí do spisu, neboť právo nahlížet dospisu v řízení o vazbě vyplývá přímo z čl. 5 odst. 3, 4 a čl. 6Úmluvy, která má aplikační přednost před zákonem.

Judikatura Evropského soudu pro lidská práva

Řízení o přezkoumání zákonnosti vazby je v Úmluvěo lidských právech a základních svobodách (dále jen„Úmluva“) obecně upraveno v článku 5 odst. 3 a 4. Pod-le čl. 5 odst. 3 Úmluvy každý, kdo je zatčen nebo jinakzbaven svobody, musí být ihned předveden před soudcenebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonusoudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřenélhůtě nebo propuštěn během řízení. Podle čl. 5 odst. 4Úmluvy má každý, kdo byl zbaven svobody zatčením ne-bo jinak, právo podat návrh na řízení, ve kterém by soudurychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobodya nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

Zatčené nebo zadržené osoby mají právo na přezkou-mání procesních a hmotněprávních podmínek, které jsoupodstatné pro zákonnost – ve smyslu Úmluvy – zbavenísvobody. To znamená, že příslušný soud musí posouditnejen splnění procesních požadavků stanovených vnit-rostátním právem, ale též důvodnost podezření, na němžje založeno zatčení, a legitimnost cíle sledovaného za-tčením a následnou vazbou.

V tomto řízení soud provede kontrolu dodržování pro-cesních a hmotněprávních podmínek nezbytných pro„zákonnost“ zbavení svobody.3 To znamená, že příslušnýsoud musí posoudit nejen důvodnost podezření, na němžje zatčení založeno, ale i legitimnost cíle sledovaného za-tčením a následnou vazbou. Kromě záruk institucionálnípovahy, jako je nezávislost a nestrannost soudu, tak mu-sí rozhodování o zákonnosti vazby poskytovat i garanceprocesní povahy.

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „Soud“) vy-chází z toho, že spravedlnost řízení v sobě zahrnuje pře-devším zásadu rovnosti zbraní (equality of arms), tedyzásadu, podle níž musí mít všechny strany sporu stejnoumožnost mluvit a obhajovat svoji pravdu a žádná z nichnesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.4

Pojem spravedlivého procesu také podle Soudu impli-kuje právo na kontradiktorní řízení, podle něhož proces-ní strany musí dostat příležitost nejen předložit veškerédůkazy potřebné k tomu, aby jejich návrh uspěl, alei možnost seznámit se se všemi dalšími důkazy a připo-mínkami, jež byly předloženy protistranou s cílem ovliv-nit rozhodnutí soudu, a vyjádřit se k nim.5

Z výše uvedených obecných principů Soud dovozuje prá-vo na přístup ke všem dokumentům ve vyšetřovacím spisu,které jsou podstatné k tomu, aby bylo možné účinně zpo-chybnit zákonnost vazby.

Problémem utajení části vyšetřovacího spisu před ob-hajobou se Soud zabýval ve věci P. B. a J. H. proti Vel-ké Británii.6 Skutkově šlo o to, že policie obdržela infor-maci o plánované ozbrojené loupeži ve společnosti Se-curicor cash collection se sídlem v Londýně. Aby sepodařilo získat další podrobnosti, instalovala policiev bytě podezřelého skryté odposlouchávací zařízení. Nazákladě takto získaných informací pak byli podezřelí zat-čeni a následně odsouzeni za spolčení za účelem loupe-že peněžních prostředků. Předmětem stížnosti k Soudubyl fakt, že část důkazů vztahujících se k povolení od-poslechového zařízení nebyla při procesu zpřístupněnaobhajobě s odůvodněním, že v opačném případě by by-la způsobena závažná újma veřejnému zájmu. Soud po-rušení Úmluvy neshledal a uvedl, že v daném případěpřevažující imperativ veřejného zájmu odůvodnil utaje-ní určitých skutečností.

Přelomovým se stal rok 2001, kdy Soud ve třech přípa-dech odsoudil Spolkovou republiku Německo za porušeníÚmluvy v souvislosti s odepřením nahlédnutí do spisu v pří-padech rozhodování o vazbě.7

Zákonná možnost odmítnout v přípravném řízení ob-viněnému a obhájci právo nahlížet do vyšetřovacího spi-su je upravena v § 147 odst. 2 německého trestního řá-du. Podle tohoto ustanovení právo nahlížet do spisuv plném rozsahu má obhájce obviněného teprve poskončení vyšetřování. Předtím může být toto právo zce-la nebo částečně odepřeno, pokud by to ohrožovalo účelvyšetřování.

Ústavnost tohoto ustanovení se stala i předmětem stíž-nosti ke Spolkovému ústavnímu soudu. Ústavní soudstížnost zamítl a uvedl, že odepření nahlížení do vyšet-řovacího spisu postupem podle § 147 odst. 2 tr. řádu ne-lze z ústavního hlediska nic vytýkat, protože vyšetřová-ní slouží k objasnění podezření z trestného činu, a pro-to nemůže být od začátku vedeno otevřeně, tj. nelzezveřejnit všechny vyšetřováním zjištěné informace.S ohledem na požadavek, aby v trestním řízení byla v comožná nejširším rozsahu zjištěna pravda (Wahrheitser-mittlung), nelze nic namítat proti tomu, že státní zastu-pitelství má v přípravném řízení informační náskok a žeinformační zájmy stěžovatele byly pozastaveny do skon-čení vyšetřování.8

V případě Lietzow proti Německu byl stěžovatel zatčena obviněn z trestných činů podvodu a přijímání úplatků,kterých se měl dopustit tak, že jako ředitel oddělení pročistění odpadních vod pravidelně přijímal platby od ma-jitele jedné technické společnosti, pana N., a jeho zá-stupce, pana W. Obhájce se obrátil na státního zástupces tím, aby mu bylo umožněno nahlédnout do vyšetřova-cího spisu nebo alespoň do výpovědí svědků N. a W.Státní zástupce žádost zamítl s odůvodněním, že jinakby byl ohrožen účel probíhajícího vyšetřování.

Soud konstatoval porušení Úmluvy a uvedl, že výpo-vědi N. a W. sehrály klíčovou roli v rozhodnutí okresní-ho soudu prodloužit stěžovatelovu vazbu. Avšak zatím-co státní zástupce byl s těmito výpověďmi dobře obe-známen, jejich přesný obsah nebyl v dané fázi sdělenstěžovateli nebo jeho obhájci. V důsledku toho neměl


36

články

ani jeden z nich možnost adekvátně napadnout zjištění,na něž odkazoval státní zástupce a okresní soud. Podlenázoru Soudu je pro obžalovaného stěží možné patřičněnapadnout důvěryhodnost návrhu na vzetí do vazby, anižby byl seznámen s důkazy, na nichž je založen. Souduznal potřebu vést trestní vyšetřování účinně, což můžeimplikovat, že část informací při nich shromážděnýchmusí být držena v tajnosti, aby se podezřelým zabránilove falšování důkazů a podkopávání chodu spravedlnos-ti. Avšak tento legitimní cíl nemůže být sledován za ce-nu podstatných omezení práv obhajoby. Informace, kte-rá je důležitá pro posouzení zákonnosti vazby, by protoměla být vhodným způsobem zpřístupněna obhájci po-dezřelého. Za těchto okolností a vzhledem k významu,jaký okresní soud přisoudil výpovědím svědků N. a W.,které nemohly být stěžovatelem adekvátně napadeny, je-likož mu nebyly sděleny, přezkumné řízení před tímtosoudem nesplňovalo záruky poskytované čl. 5 odst. 4Úmluvy.

V případě Garcia Alva proti Německu soud uvedl, žečl. 5 odst. 4 Úmluvy vyžaduje, aby byl obviněný v řízenío přezkoumání zákonnosti vazby informován o přesnémobsahu vyšetřovacího spisu a zvláště o obsahu usvědču-jících výpovědí. Jinak by obviněný nemohl účinně na-padnout poznatky, o které se opíral státní zástupce připodání návrhu na vzetí do vazby a soudce při rozhodo-vání o vzetí do vazby. Důkazní prostředky, o které se ná-vrh na vzetí do vazby opírá, je nutno obviněnému sdělitbez ohledu na to, zda doloží, že jsou pro jeho obhajobupodstatné.

Z rozhodnutí Soudu vztahujících se k právu nahlížetdo vyšetřovacího spisu tak lze odvodit tyto obecné prin-cipy:

• je základním aspektem práva na spravedlivý proces,že trestní řízení, včetně procedurálních záležitostí,musí být kontradiktorní a musí zajišťovat rovnostzbraní mezi obžalobou a obhajobou;

• v trestní věci právo na spravedlivý proces znamená, žejak obžalobě, tak obhajobě musí být dána možnostseznámit se s připomínkami nebo důkazy předlože-nými protistranou a vyjádřit se k nim;

9

• čl. 6 odst. 1 Úmluvy vyžaduje, aby stíhající orgányobhajobě zpřístupnily všechny relevantní důkazy, ježmají v držení ve prospěch či v neprospěch obžalované-ho;

10

• nárok na zpřístupnění relevantních důkazů však neníprávem absolutním, v kterémkoli trestním řízení mo-hou existovat konkurující si zájmy, jako národní bez-pečnost, nezbytnost chránit svědky riskující odvetunebo utajení policejních metod vyšetřování trestnýchčinů, které musejí být porovnány se zájmy obžalova-ného;

11

• v některých případech tak může být nezbytné nezpří-stupnit obhajobě určité důkazy, aby byla ochráněnazákladní práva jiného jednotlivce nebo důležitý veřej-ný zájem;

• obecným principem však je, že z hlediska čl. 6 odst. 1Úmluvy jsou přípustná pouze taková opatření omezu-jící práva obhajoby, která jsou absolutně nezbytná;

12

• rovnost zbraní není zajištěna, pokud je obhájci ode-přen přístup k těm dokumentům ve vyšetřovacím spisu,které jsou podstatné k tomu, aby bylo možné účinně zpo-chybnit zákonnost klientovy vazby.13

Exkurz – slovenská právní úprava

Podle trestního řádu účinného do 31. 12. 2005 (zákonč. 141/1961 Z.z.) měli obviněný, poškozený a zúčastně-ná osoba, jejich obhájci a zmocněnci právo nahlížet dospisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat sina své náklady kopie spisů a jejich částí (§ 65 odst. 1).V přípravném řízení mohl prokurátor, vyšetřovatel nebopolicejní orgán toto právo ze závažných důvodů odepřít.Závažnost důvodů, ze kterých policejní orgán právo na-hlédnout do spisu odepřel, byl povinen urychleně pře-zkoumat dozorový prokurátor.

Nový trestní řád (zákon č. 301/2005 Z.z.) tuto úpravupřejal bez výraznějších změn, pouze s dílčími upřesně-ními. Právo nahlížet do spisu je upraveno v § 69 trest-ného poriadku. Podle tohoto ustanovení mají obviněný,poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněn-ci, ustanovený opatrovník, probační a mediační úředník,vyšší soudní úředník a soudní tajemník právo nahlížet dospisu s výjimkou protokolu o hlasování a části spisu obsa-hující údaje o totožnosti chráněného, ohroženého či uta-jeného svědka a krycích údajů o totožnosti agenta, činitsi z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své nákla-dy kopie spisů a jejich částí (§ 69 odst. 1).

Orgán činný v trestním řízení může právo nahlížet dospisu ze závažných důvodů odepřít. Stejná práva jako or-gán činný v trestním řízení má i soudce provádějící úko-ny přípravného řízení (např. soudce rozhodující o vzetído vazby), pokud v době řízení nakládá se spisem (§ 69odst. 6). Právo nahlížet do spisu je možno odepřít ze-jména tehdy, pokud nelze učinit taková opatření, kteráby zabránila zmaření nebo podstatnému ztížení dosaže-ní účelu trestního řízení. Závažnost důvodů, ze kterýchpolicejní orgán toto právo odepřel, je na žádost osoby,jíž se odepření týká, prokurátor povinen urychleně pře-zkoumat. Jestliže právo nahlížet do spisu odepřel pro-kurátor, důvodnost odepření přezkoumá nadřízený pro-kurátor. Toto právo nelze odepřít obviněnému a obháj-ci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy(§ 69 odst. 2).

Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže býtodepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Ob-viněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahléd-nutí do usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízenípřed soudem není možno odepřít nahlédnutí do spisuobviněnému, poškozenému, zúčastněné osobě, jejich ob-hájcům a zmocněncům.

Trestní řád tak výslovně rozlišuje 1. řízení před soudem (řízení po podání obžaloby), kdy

právo nahlížet do spisu není možno obviněnému, po-škozenému, zúčastněné osobě, jejich obhájcům a zmoc-něncům, odepřít;

2.přípravné řízení, kdy toto právo může soudce pro-vádějící úkony přípravného řízení, prokurátor, vyšetřo-

37


vatel nebo policejní orgán ze závažných důvodů odepřít.Práva nahlížet do spisu v řízení o vazbě se týkala dvě

níže uvedená rozhodnutí slovenského Ústavního soudu. V prvém případě byl stěžovatel stíhán pro trestný čin

zpronevěry. Usnesením soudce Okresního soudu v Tren-číně ze dne 14. 12. 2002 byl stěžovatel vzat do vazbyz důvodu § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. poriadku. Při roz-hodování o vazbě požádal obhájce obviněného o na-hlédnutí do spisu, resp. té části vyšetřovacího spisu, kte-rá byla předložena prokurátorem spolu s návrhem navzetí do vazby soudu. Soudkyně Okresního souduv Trenčíně nahlédnutí do spisu odepřela s odůvodněním,že v přípravném řízení je možno takové žádosti vyhovětjen po předložení souhlasného stanoviska prokurátoranebo vyšetřovatele, neboť podle § 65 odst. 2 tr. poriad-ku může prokurátor, vyšetřovatel nebo policejní orgánprávo nahlédnout do spisu ze závažných důvodů odepřít.V případě takového odepření je soudce tímto stanovis-kem vázaný a není oprávněn přezkoumávat důvodnosttakového odepření.

O nahlédnutí do spisu požádal obviněný i vyšetřovate-le, který právo nahlédnout do spisu dne 8. 1. 2003 odepřel

s odůvodněním, že nebyly provedeny potřebné vyšetřova-cí úkony, obviněné a svědky je nutné vzájemně konfron-tovat a nahlédnutím do vyšetřovacího spisu by se mohlasnížit hodnota takových důkazů, čímž by mohlo dojít kezmaření nebo ohrožení výsledků přípravného řízení.

Vzhledem k tomu, že spis byl spolu se stížností protiusnesení o vazbě postoupen k rozhodnutí Krajskémusoudu v Trenčíně, adresoval obviněný další žádost o na-hlédnutí do spisu již přímo krajskému soudu. Ten žá-dosti o nahlédnutí do spisu rovněž nevyhověl a stížnostobviněného proti usnesení o vzetí do vazby zamítl.

Proti těmto rozhodnutím podal obviněný ústavní stíž-nost v níž inter alia tvrdil, že postupem obecných soudů,které mu neumožnily nahlédnout do vyšetřovacího spisu,kterým prokurátor odůvodňoval návrh na vzetí do vazby,bylo porušeno jeho právo na kontradiktorní řízení a rov-nost zbraní dle čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Ústavní soud stížnosti vyhověl a konstatoval, že postupKrajského soudu v Trenčíně, který nepřijal opatření zaúčelem umožnění nahlédnutí obhájci obviněného alespoňdo části vyšetřovacího spisu předloženého prokurátoremv souvislosti se stížnosti obviněného proti usnesení o vze-

Ilustrační foto Jakub Stadler

tí do vazby, byl v rozporu s právem obviněného na svobo-du a bezpečnost dle článku 5 odst. 4 Úmluvy.14

V odůvodnění Ústavní soud odkázal na judikaturu Ev-ropského soudu pro lidská práva, ze které vyplývá, že ří-zení podle článku 5 odst. 4 Úmluvy musí být kontradik-torní a vždy musí zaručovat rovnost zbraní mezi strana-mi, prokurátorem a zadržovanou osobou. Rovnostzbraní však není zajištěna, pokud je obhájci odepřen pří-stup k těm dokumentům ve vyšetřovacím spise, kteréjsou podstatné pro to, aby mohl účinně napadnout zá-konnost vazby klienta.

Ústavní soud dále uvedl, že soudce okresního souduani krajský soud nevyhověli žádosti stěžovatele o na-hlédnutí do vyšetřovacího spisu, který jim byl předloženv souvislosti s rozhodováním o vazbě stěžovatele. Obsa-hem tohoto přílohového spisu odůvodnil krajský proku-rátor návrh na vzetí do vazby.

Ústavní soud konstatoval, že uznává, že účinnost vy-šetřování, které bylo v počátečním stadiu a týkalo se ví-ce obviněných, mohla v dané věci vyžadovat utajení čás-ti získaných informací před stěžovatelem a jeho obháj-cem v zájmu zabezpečení řádného výkonu spravedlnosti,avšak není přesvědčen o tom, že si tento účel v okol-nostech daného případu vyžadoval odepření nahlédnutído celého spisu. Skutečnost, že následně, ani ne po dvouměsících, bylo toto nahlédnutí obhájci umožněno, tentonázor jen potvrzuje. S ohledem na okolnosti daného pří-padu jde o lhůtu příliš krátkou na to, aby bylo možné dů-vody pro odepření nahlédnutí považovat ve vztahu k ce-lému vyšetřovacímu spisu za závažné dle § 65 odst. 2 tr.poriadku.

Ve druhém případě byl obviněný stíhán pro závažnoumajetkovou a násilnou trestnou činnost, mimo jiné protrojnásobný trestný čin vraždy. Usnesením soudceOkresního soudu v Trenčíně byl vzat do vazby z důvo-du § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. poriadku. Dne16. 5. 2003 požádal obviněný o propuštění z vazby. Do-zorový prokurátor jeho žádosti nevyhověl a předložilvěc k rozhodnutí Okresnímu soudu v Trenčíně, kterýžádost o propuštění z vazby zamítl. Proti tomuto roz-hodnutí podal obviněný stížnost a spis byl spolu sestížností předložen Krajskému soudu v Trenčíně k roz-hodnutí.

Dne 4. 8. 2003 se na Krajský soud v Trenčíně dostavilobhájce obviněného a požádal o nahlédnutí do spisu.Předseda senátu krajského soudu žádosti nevyhověls odůvodněním, že trestní věc se nachází v přípravnémřízení. Soud rozhoduje pouze o vazbě obviněného, a pro-to umožní nahlédnutí do spisu jen v případě, že vyšet-řovatel k tomu udělí souhlas. Vzhledem k tomu, že vy-šetřovatel souhlas s nahlédnutím do spisu odmítl udělit,předseda senátu obhájci nahlédnutí do spisu neumožnil.Krajský soud v Trenčíně následně stížnost obviněnéhoproti usnesení o vzetí do vazby zamítl.

Proti těmto rozhodnutím o vazbě podal obviněný stíž-nost k Ústavnímu soudu. Uvedl, že v procesu rozhodo-vání o jeho žádosti o propuštění z vazby nebylo obhájciumožněno nahlédnout do spisu. Vzhledem k tomu ne-měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které

měly odůvodňovat vazební důvody a k důkazům o nich.Tato možnost mu byla odepřena přesto, že tyto důkazya skutečnosti byly prokurátorovi známé a soudy rozho-dující o vazbě je braly v úvahu při svém rozhodování.Tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu a spravedli-vé řízení dle čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy.

Ústavní soud jeho stížnost vyhověl a uvedl, že siceuznává, že účinnost vyšetřování, které se týkalo více ob-viněných, mohla v dané věci vyžadovat utajení části zís-kaných informací před stěžovatelem a jeho obhájcemv zájmu zabezpečení řádného výkonu spravedlnosti;avšak není přesvědčený o tom, že si tento účel v okol-nostech daného případu vyžadoval odepření nahlédnutído celého spisu.

Postupem Krajského soudu v Trenčíně, který nepřijalopatření za účelem umožnění nahlédnutí obhájci obvi-něného alespoň do části vyšetřovacího spisu, který mubyl předložen v souvislosti s rozhodováním o žádosti ob-viněného o propuštění z vazby, tak bylo dle Ústavníhosoudu porušeno základní právo obviněného na kontra-diktorní řízení a princip rovnosti zbraní podle článku 5odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základníchsvobod.15

Judikatura Ústavního soudu ČR

Ústavní soud se zatím k právu obviněného nahlížet předvazebním soudcem do vyšetřovacího spisu staví spíše zdr-ženlivě. Příkladem mohou být dvě níže uvedená roz-hodnutí.

V prvém případě byl stěžovatel stíhán pro trestný čin ne-dovolené výroby a držení omamných a psychotropních lá-tek a jedů, kterého se měl dopustit tím, že v období od10. 5. 1998 do 4. 10. 1999 měl v 11 případech na územíČeské republiky, Rakouska a Itálie organizovat rozsáhléobchodování s heroinem a kokainem v množství pohy-bujícím se v řádu desítek kilogramů omamných látek,přičemž na trestné činnosti se měla podílet mezinárod-ně organizovaná skupina spolupachatelů. Usnesenímsoudce Okresního soudu Plzeň-město ze dne29. 11. 2003 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uve-dených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Stížnost ob-viněného proti vzetí do vazby byla Krajským soudemv Plzni zamítnuta.

Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stíž-nost, v níž tvrdil, že obecný soud ho náležitým způso-bem neseznámil s návrhem státní zástupkyně na vzetí dovazby, čímž ho zbavil možnosti náležitě se hájit a vyvra-cet argumenty svědčící pro jeho vzetí do vazby. Řízenítedy nebylo skutečně kontradiktorní a nebyla zaručenarovnost zbraní.

Ústavní soud jeho stížnost zamítl a uvedl, že zásadykontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, vyplývajícíz principu spravedlivého procesu, obsaženého v čl. 6Úmluvy, jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinýmizásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohoukolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadamitrestního řízení, např. se zásadou vyhledávací, zásadouhospodárnosti a zásadou rychlosti řízení, a proto mohou


38

články

být, za dodržení principu proporcionality, v některýchstadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasněomezeny.

Tato zákonem předpokládaná možnost omezení prá-va nahlížet do spisů vyplývá dle Ústavního soudu ze sku-tečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabez-pečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškoze-ním a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícímicíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné spole-čenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků,citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnostipodléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňujezajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způso-bem. Všechna tato rizika, obsažená v realizaci práva ob-viněného (obhájce) nahlížet již v přípravném řízení dospisu, je třeba zvlášť pečlivě zvažovat v případech ne-bezpečných forem kriminality, jako je např. organizo-vaná kriminalita s mezinárodními prvky. Za situace, kdykoliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kri-minality, resp. jiné důležité společenské a individuálnízájmy s právem obviněného na obhajobu, připouštíprávní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, do-časné omezení práva na nahlížení do spisů v příprav-ném řízení.

Ústavní soud dále uvedl, že zásady kontradiktornosti ří-zení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení jako celek,avšak neuplatňují se ve všech stadiích trestního řízení a přivšech procesních úkonech stejně intenzivně. Nejúplněji seprosazují v hlavním líčení, event. ve veřejném zasedánísoudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritor-ních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu.V těchto procesních formách lze vytvořit reálné před-poklady (procesní, organizační i faktické) pro širokéa reálné uplatnění těchto zásad.

Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném říze-ní nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbra-ní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné le-gitimní zájmy, zejména zájem na efektivitě trestního stí-hání. Vždy je však dle Ústavního soudu nutno zajistit,aby obviněnému (obhájci) byly poskytnuty v přiměře-ném rozsahu důkazy nebo jiné informace, potřebné v da-ném stadiu trestního řízení k jeho obhajobě.

Závěrem Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o vze-tí zadržené osoby do vazby postupem podle § 77 tr. řá-du je třeba obviněného seznámit zejména s důvody za-hájení trestního stíhání a s důvody, pro něž je navrhová-no vzetí do vazby. Toto seznámení lze učinit i tak, žesoudce ústně obviněnému reprodukuje obsah návrhustátního zástupce na vzetí do vazby, z něhož jsou patrnyjak důvody vazby, tak skutkové okolnosti, z nichž tytodůvody vazby vyplývají.16

Ve druhém případě byl stěžovatel obviněn z trestného či-nu podplácení. Usnesením soudce Obvodního soudu proPrahu 6 ze dne 27. 1. 2006 byl stěžovatel podle § 68 odst. 1tr. řádu z důvodu podle § 67 písm. b), c) tr. řádu vzat dovazby. Toto rozhodnutí bylo Městským soudem v Prazezrušeno a znovu bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatel be-re do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) tr. řádu.

Při rozhodování o vazbě požádal obhájce obviněného

o nahlédnutí do spisu, kterým státní zástupce odůvodnilnávrh na vzetí do vazby. Soudce obhájci toto právo ode-přel s odkazem na ustanovení § 65 odst. 2, 3 tr. řádu s tím,že mu bylo doručeno stanovisko policie, že důvody proodmítnutí žádosti o nahlédnutí do spisu i nadále trvají.

Proti shora uvedeným rozhodnutím o vazbě podal stě-žovatel ústavní stížnost, v níž inter alia tvrdil, že mu ne-byla poskytnuta možnost, aby se mohl náležitě hájit a vy-vracet argumenty státního zástupce uplatněné v návrhuna vzetí do vazby. Řízení tak nebylo dostatečně kontra-diktorní a nebyla zaručena rovnost zbraní mezi obvině-ným a státním zástupcem.

Ústavní soud stížnost odmítl s odůvodněním, že při roz-hodování o vzetí zadržené osoby do vazby je třeba obvině-ného seznámit zejména s důvody zahájení trestního stíhá-ní a s důvody, pro něž je navrhováno vzetí do vazby. Způ-sob seznámení s těmito skutečnostmi však není trestnímřádem předepsán, zejména není předepsáno, že by obvi-něnému (obhájci) muselo být umožněno nahlédnutí do spi-su. Lze tak učinit i tak, že soudce obviněnému reprodu-kuje obsah návrhu státního zástupce na vzetí do vazby.Tímto postupem nedochází v přípravném řízení k po-pření práv obhajoby.17

Závěr

Lze tedy uzavřít, že státní zástupce, policejní orgán anisoudce provádějící úkony přípravného řízení nemohouodmítnout v souvislosti s rozhodováním o vazbě před-chozí nahlédnutí obviněnému a jeho obhájci do těch re-levantních částí vyšetřovacího spisu, které jsou podstat-né pro rozhodnutí o vazbě.18 Bude se jednat zejména o tydůkazy, které státní zástupce používá k odůvodnění

1. návrhu na vzetí do vazby;2.rozhodnutí o dalším trvání vazby;3.návrhu na zamítnutí žádosti obviněného o propuštění

z vazby.Státnímu zastupitelství jistě nelze upřít právo na vlast-

ní procesní taktiku; proto také po státním zastupitelstvíjako žalobci a zástupci státu nelze vyžadovat, aby ze-jména v přípravném řízení seznamovalo obviněnéhos důkazní situací tak, jak se v tom kterém okamžiku pří-pravného řízení jeví, případně jak a z jakých důvodů jihodnotí, a vyjasňovalo tak předčasně své taktické zá-měry.19

Nicméně státní zástupce si musí řádně promyslet, kte-ré materiály chce před obviněným utajit. Pokud si totižchce některé důkazy ponechat v rukávu jako eso pro dal-ší fázi vyšetřování (např. telefonní odposlechy), pak jiminemůže odůvodňovat návrh na vzetí do vazby. Pokušenírozhodovat za zavřenými dveřmi bez dotěrných otázekobhajoby a kontroly veřejnosti je v policejních složkáchsilné, avšak ani pod záminkou boje proti závažné krimi-nalitě nelze porušovat práva obhajoby.

� Autor je odborným asistentem na katedře trestního práva

Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

a advokátem v Praze.

39


Mgr. MICHAL MAGLIA

Krátkým příspěvkem k diskusireaguji na článek K právní povazepředžalobní upomínky ze str. 96-97BA č. 7-8/2007.

Určení odměny advokáta podleadvokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb., v platnémznění) za sepis předžalobní upomínky nelze podle mé-ho názoru vyloučit. Text ustanovení citovaných v článku[tj. § 11 odst. 1 písm. a) a i), § 11 odst. 3] to umožňuje.

V probírané otázce bude mít význam Směrnice Ev-ropského parlamentu a Rady 2000/35/ES o postupuproti opožděným platbám v obchodních transakcích.Dle čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice je věřitel oprávněnpožadovat na dlužníkovi veškeré náklady spojené s vy-máháním, které mu v souvislosti s opožděnou platboudlužníka vznikly. Tato náhrada nákladů musí ve vztahuk dluhu v daném případě dodržovat zásady průhled-nosti a přiměřenosti (transparency and proportionali-ty). Při dodržení výše uvedených zásad mohou člen-ské státy, pokud jde o náhradu nákladů vymáhání, sta-novit pro různé výše dluhu pevnou maximální částku.

Veškerými náklady je nepochybně třeba rozumět ne-jen náklady věřitele za právní zastupování v rámci ob-čanskoprávního řízení, ale též náklady na zastoupenív době mimosoudního jednání. V České republice nenístanovena pevná maximální částka pro různé výše dlu-hu, protože vyhlášku č. 484/2000 Sb., v platném znění,lze použít pouze pro výpočet paušální sazby výše odmě-ny za zastupování účastníka advokátem při rozhodová-ní o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Nic-méně i za těchto okolností bude muset být plněn poža-davek na průhlednost a přiměřenost. Vyhovět posledněuvedené zásadě lze podle mého názoru použitím advo-kátního tarifu. Výše nákladů klienta na předžalobní upo-mínku sepsanou advokátem, kterou by tento klient mělnárok vymáhat od dlužníka, je tedy limitována předpi-sem, který určuje výši mimosmluvní odměny advokáta.

Bez zajímavosti není ani ustanovení čl. 17 preambulecitované směrnice, podle které může soudce věřiteli při-znat jakýkoliv další náklad, který byl způsoben opoždě-nou platbou dlužníka.

Lze se domnívat, že směrnice splňuje podmínky pří-mé účinnosti na území České republiky (např. srov. Dě-dič, J., Čech, P.: Obchodní právo po vstupu ČR do EU,Bova Polygon, Praha 2005, str. 17-18).

� Autor je advokátem v Karlových Varech.


40

články

1 K tomuto tématu např. Ježek, V.: K nahlížení do spisu v přípravném řízenítrestním při rozhodování soudu. Bulletin advokacie, 2002, č. 3, s. 49, Repík, B.:Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo. Praha, Orac 2002, s. 234.

2 Nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 472/2000, Sbírkanálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 21, č. 15.

3 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 11. 1988 ve věciBrogan a spol. vs. Velká Británie, stížnost č. 11209/84,http://hudoc.echr.coe.int/.

4 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 3. 2003 ve věciA. B. vs. Slovensko, stížnost č. 41784/98, http://hudoc.echr.coe.int/.

5 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 6. 2002 ve věciKomanický vs. Slovensko, stížnost č. 32106/96, stejně rozhodnutíEvropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 3. 2000 ve věci Krčmář vs.Česká republika, stížnost č. 35376/97, http://hudoc.echr.coe.int/.

6 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 9. 2001 ve věciP. B. a J. H. vs. Velká Británie, ASPI.

7 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 2. 2001 ve věciLietzow vs. Německo, stížnost č. 24479/94, rozsudek Evropského soudu prolidská práva ze dne 13. 2. 2001 ve věci Schöps vs. Německo, stížnostč. 225116/94, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne13. 2. 2001 ve věci Garcia Alva vs. Německo, stížnost č. 223541/94, in http://hudoc.echr.coe.int/.

8 Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 2 BvR 1895/03, http://www.bundesverfassungsgericht.de.

9 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 8. 1991 ve věciBrandstetter vs. Rakousko, stížnost č. 11170/84; 12876/87,http://hudoc.echr.coe.int/.

10 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 12. 1992 ve věciEdwards vs. Rakousko, stížnost č. 13071/87, http://hudoc.echr.coe.int/.

11 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 3. 1996 ve věciDoorson vs. Nizozemí, stížnost č.20524/92, http://hudoc.echr.coe.int/.

12 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 4. 1997 ve věciVan Mechelen a spol. vs. Nizozemí, stížnost č. 21363/93,http://hudoc.echr.coe.int/.

13 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 2. 2001 ve věciLietzow vs. Německo, stížnost č. 24479/94, in http://hudoc.echr.coe.int/.

14 Nález Ústavního soudu SR ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. I. ÚS 67/03,http://www.concourt.sk/S/s_index.htm.

15 Nález Ústavního soudu SR ze dne 11. 3. 2004, I. ÚS 239/04,http://www.concourt.sk/S/s_index.htm.

16 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 239/04,ASPI.

17 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 419/2006.18 Podobně např. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha,

C. H. Beck 2005, s. 436.19 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/02, ASPI.

Ad: Povaha předžalobníupomínky

41

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 z judikatury

K trestní odpovědnosti chovateleza škodu způsobenou psem

Jestliže chovatel psů nezabezpečil ohrazení prostoru,v němž psi byli umístěni, natolik spolehlivě, aby jim bylozabráněno se z tohoto prostoru samovolně dostat a tím semimo něj volně bez vlivu chovatele pohybovat, jde o poru-šení obecné povinnosti podle § 415 OZ, a jestliže tito psiz ohrazeného prostoru uniknou a způsobí škodu (v kon-krétním případě smrt člověka jeho napadením a pokousá-ním), jde o opomenutí podle § 89 odst. 2 tr. zák. a tedy zazaviněné jednání, jímž chovatel naplnil znaky skutkovépodstaty § 224 odst. 1 tr. zák. (způsobení těžké újmy nazdraví nebo smrt člověka).

Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 14. 3. 2007,sp. zn. 8 Tdo 257/2007

Tímto usnesením Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného L. D.

Z odůvodnění:Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne

26. 5. 2006, sp. zn. 3 T 237/2004, byl obviněný L. D.uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle§ 224 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skut-kových zjištění dopustil tak, že v nočních hodináchz 27. 3. 2004 na 28. 3. 2004 v místě svého bydliště, jakospolumajitel tří psů rasy amerického pitbulla, psa jmé-nem Dag, amerického staffordshirského teriéra feny Sá-ry a jejich křížence psa Bena, řádně nezajistil oplocenísvého pozemku, z něhož psi utekli, přičemž v době od1.00 hod. do 3.00 hod. před vraty sousedního objektuspolečnosti M. napadli hlídače R. K. a způsobili mumnohočetná poranění obličeje a krku s porušením cév,s následným vznikem významné vzduchové emboliea krevní ztráty, v důsledku nichž poškozený na místězemřel.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 224 odst. 1tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jed-noho roku. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. bylvýkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební do-bu v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylouloženo, aby ve zkušební době řádně zabezpečil objek-ty, ve kterých bude chovat psy. Podle § 229 odst. 1 tr. ř.byla poškozená M. K. se svým nárokem na náhradu ško-dy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Pod-le § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byli obviněnému zabránipsi, americký pitbull jménem Dag, americký stafford-shirský teriér fena Sára a jejich kříženec Ben.

Odvolání obviněného L. D. podané proti citovanémurozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nadLabem jako soud odvolací usnesením ze dne12. 10. 2006, sp. zn. 6 To 574/2006, podle § 256 tr. ř. ja-ko nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podalobviněný L. D. prostřednictvím obhájce JUDr. P. P. do-volání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá nanesprávném právním posouzení skutku nebo jiném ne-správném hmotněprávním posouzení. V obsahu dovolá-ní obviněný uvedl námitky především proti znaleckémuposudku z oboru kynologie, který označil za vadný a ja-ko důkaz nepoužitelný jednak proto, že byl jako znalecad hoc přibrán I. E., který složil písemný znalecký slibaž dne 1. 12. 2005, tedy poté, kdy již dne 18. 11. 2005posudek písemně zpracoval. Podle obviněného tyto va-dy nebyly zhojeny ani při hlavním líčení konaném dne7. 4. 2006, kdy byl znalec poučen a vyslechnut. Obvině-ný vznesl výhrady i proti obsahu tohoto znaleckého po-sudku. V další části dovolání obviněný vytkl, že jehotrestněprávní odpovědnost byla založena na tom, že bylchovatelem psů, a nikoli na tom, že trestní odpovědnostza škodu způsobenou zvířetem musí být založena na kon-krétní formě zavinění. Poukázal též na to, že psi patřilido společného jmění manželů. S odkazem na občan-skoprávní odpovědnost za škodu způsobenou chovnýmzvířetem zdůraznil, že ho soud uznal vinným, aniž byvzal do úvahy, že s manželkou nebyli vlastníky pozem-ku, ale toliko jeho uživateli, a pokud byl stav oplocenízchátralý, nese za něj odpovědnost vlastník budovy. Ob-viněný vznesl námitky též ve vztahu k uloženémuochrannému opatření zabrání věcí – psů, které mu bylouloženo podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. s tím, že bylučiněn v rozporu s provedeným dokazováním, protožepsi nebyli obecně nebezpeční. Obviněný nesouhlasil, žeto byli právě jeho psi, kteří poškozeného usmrtili, protose ani on nemohl činu dopustit, protože od začátku trest-ního řízení nepřipouštěl možnost, že jeho psi mohli z ob-jektu uniknout. Jejich útěk nezavinil ani z nedbalosti.Poukázal na to, že předmětnou noc na dvorek psy pus-tila jeho manželka, která zkontrolovala uzavření vstup-ních vrat řádně zajištěných na zástrčku. Výhrady vznesli proti rozsahu provedeného dokazování, když na místěčinu nebyla provedena prověrka, která by dosvědčilazpůsob, jakým psi mohli nejen utéci a vrátit se zpět, a zanesprávné označil, že při ohledání objektu nebyla pří-tomna žádná nezúčastněná osoba. Neztotožnil se ani sezáznamem uvedeným v protokolu o ohledání místa činua vyloučil, že by v době ohledání jeden ze psů pod vratyprostrčil hlavu. Obviněný považoval dokazování za neú-plné, poukázal na absenci přímých důkazů a nepřímé dů-kazy ve většině označil za nedostatečné pro rozhodnutío vině. Nesouhlasil zejména s tím, že zvířecí chlupy na-lezené na těle poškozeného byly chlupy právě ze srsti je-ho psů, když srovnání vzorků bylo učiněno na základědruhové identifikace a lidské vlasy nalezené ve výkalechpsů, nemusely patřit poškozenému, ale jiným osobám,které psi olizovali. Ani postup odebrání těchto vzorkůobviněný nepovažoval za správný a směrodatné podleněj nemohly být ani výpovědi policistů, kteří prováděliohledání místa činu či výpovědi svědků uvádějících, žepsi z oplocení domu utíkali.

Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nej-vyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zedne 12. 10. 2006, sp. zn. 6 To 574/2006 a rozsudek

Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 5. 2006,sp. zn. 3 T 237/2004 a rovněž i další rozhodnutí na zru-šená rozhodnutí obsahově navazující, pokud jejich zru-šením pozbyla podkladu, a přikázal věc Okresnímu sou-du v Litoměřicích k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. pí-semně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího stát-ního zastupitelství, který poukázal na to, že naprostá vět-šina námitek směřuje proti způsobu hodnoceníprovedených důkazů, případně proti tomu, jakým způ-sobem byly opatřeny. Tyto výhrady jsou skutkové pova-hy, a proto nemohou naplnit deklarovaný dovolací dů-vod, ani žádný ze zákonem stanovených dovolacíchdůvodů. Za námitku uplatněnou v souladu s označenýmdůvodem považoval výhradu, že vlastníky i chovatelipředmětných psů byli oba manželé D., čímž obviněnýzpochybňoval správnost závěru o zavinění. Ani tu všaknelze označit za důvodnou, neboť jí směřoval proti ulo-ženému trestu a nikoliv k právnímu posouzení skutku.Napadená rozhodnutí jak ve výroku o vině, i ohledněuloženého ochranného opatření považoval za správná,netrpící žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravitcestou dovolání, a navrhl, aby Nejvyšší soud podané do-volání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboťje zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud v odůvodnění dovodil, že ve všech po-psaných výhradách bylo prvotním požadavkem obvině-ného vyvrátit skutkově prokázané skutečnosti, a na zá-kladě vlastní verze vycházející z jím uplatňovanéobhajoby docílit nejdříve jiného skutkového stavu. V té-to části podané dovolání je neslučitelné s jakýmkoliv do-volacím důvodem, a proto je Nejvyšší soud ve vztahuk těmto skutečnostem nepřezkoumával.

Za důvody, které byly relevantně s označeným dovola-cím důvodem uplatněny, a jimiž se mohl dovolací soud vesměru jejich opodstatněnosti dále zabývat, jsou výhradyk otázce zavinění a ve vztahu k pochybnostem o odpověd-nosti obviněného jako chovatele psů za jimi způsobený ná-sledek.

Podle § 89 odst. 2 tr. zák. se za jednání ve smyslu trest-ního zákona považuje i opomenutí takového konání,k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrůpovinen. Za opomenutí však není možné považovat kaž-dé jednání, ale musí se jednat o opomenutí zvláštní po-vinnosti, s níž je ve společenských vztazích přímo počí-táno a je stanovena jako povinnost právní. Za opomenutíse proto považuje jen takové jednání, při němž pachatelnevykonal to, co bylo jeho právní povinností.

V projednávaném případě je jednání, s nímž je spojo-ván vzniklý následek, shledáno v tom, že obviněný jakospolumajitel psů, které choval, nezabezpečil ohrazeníprostoru, v němž psi byli umístěni, natolik spolehlivě,aby jim bylo zabráněno se z tohoto prostoru samovolnědostat, a tím se mimo něj volně bez vlivu jejich chova-tele pohybovat.

Nejvyšší soud s ohledem na zákonné podmínky vyjá-dřené v ustanovení § 89 odst. 2 tr. zák. dále zkoumal, zdatakto zjištěné opomenutí je porušením právní povin-nosti. Dospěl k závěru, že požadovaný právní základ pro

vymezení právní povinnosti vychází z ustanovení § 420odst. 1 obč. zák., podle kterého každý odpovídá za ško-du, kterou způsobil porušením povinnosti. Toto ustano-vení navazuje na § 415 obč. zák., stanovící, že každý jepovinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám nazdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

Porušením právní povinnosti z hlediska obecné odpo-vědnosti za vzniklou škodu je tudíž i nedodržení občan-skoprávní prevence podle ustanovení § 415 obč. zák., kte-ré každému ukládá povinnost postupovat tak, abyvzhledem ke konkrétním okolnostem nezavdal příčinuke vzniku škody. Jeho aplikace tudíž přichází v úvahutehdy, jestliže neexistuje konkrétní právní úprava vzta-hující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje, cožlogicky vyplývá z toho, že povinnost vyslovená tímtoustanovením je pro každého z účastníků občanskopráv-ních vztahů závaznou právní povinností určitým způso-bem se chovat. Její nedodržení představuje protiprávníjednání. Jednání v rozporu s ustanovením § 415 obč. zák.je proto porušením právní povinnosti ve smyslu ustano-vení § 420 odst. 1 obč. zák., a tedy jedním ze základníchpředpokladů odpovědnosti za škodu (usnesení NS ČRze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001).

V souladu s těmito úvahami lze s ohledem na projed-návanou věc poukázat i na to, že i když právní předpisneurčuje podmínky pro zabezpečení zvířete proti úniku,odpovídá chovatel za škodu, kterou zvíře uniklé na ve-řejnost způsobilo, a to bez ohledu na to, jakou formu pre-venčního opatření směřujícího k náležitému dozoru nadsvým zvířetem zvolil (viz rozsudek NS ze dne14. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 972/2003 uveřejněný v Sou-boru rozhodnutí Nejvyššího soudu C- 2565, svazek 29).

Jestliže bylo objasněno, že obviněný jednal protipráv-ně, bylo nutné, s ohledem na jím uplatněné dovolací ná-mitky zkoumat, zda bylo dáno ve vztahu k vzniklému ná-sledku též jeho zavinění.

I přes stručnost je z odůvodnění napadených rozhod-nutí zřejmé, že obviněný věděl, že když prostor, v němžsvé psy choval, řádně nezajistí, mohou tento prostor své-volně opustit a mohou tak na jiného zaútočit nebo hozranit či ohrozit na životě, což svědčí pro vědomou ne-dbalost podle § 5 písm. a) tr. zák.

Vědomá nedbalost, která je budována na vědomí mož-nosti vzniku následku, tedy schopnosti pachatele roz-poznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné ne-bezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem, v tomtokonkrétním případě vychází ze zjištění, že obviněný ja-ko spolumajitel všech tří shora popsaných plemen psůvěděl, že psi jsou obecně nebezpečnými zvířaty způso-bilými bez dostatečného dozoru a ostrahy druhým oso-bám způsobit zranění či smrt. Je též nutné poznamenat,že nebylo potřebné zkoumat v daném případě ani to, zdaprávě jím chovaná konkrétní plemena jsou více nebez-pečná než psi jiní, protože k vážnému poškození zdravíči ke smrti člověka může dojít v případě pokousání psemplemene i méně nebezpečného. Konkrétně tuto skuteč-nost nebylo nutné prokazovat, neboť ji lze považovat zaobecně známou, historicky danou lidskou zkušenost.Proto obviněný jako chovatel těchto psů byl povinen ve


42

z judikatury

43


smyslu § 415 obč. zák., jak je rozvedeno výše, učinit všepro to, aby zabránil nebezpečí útoků těchto psů na dru-hou osobu. Takovým opatřením nepochybně bylo zajis-tit dostatečné zabezpečení před jejich možným útěkem.V daném případě postačuje, že stav oplocených prostor,v nichž byli psi umístěni, nebyl dostatečný a že tato okol-nost byla provedeným dokazováním zjištěna.

Jestliže v této trestní věci bylo prokázáno, že psi obvi-něného v době předcházející nyní projednávanému činu(viz např. výpovědi svědků M., H., F. a B.), volně pobí-hali bez dozoru mimo prostory objektu, v němž byliumístěni, a k jejich úniku došlo i v době činu, při kterémnapadli poškozeného, jemuž způsobili smrt, je zřejmé,že obviněný kritického dne nevykonával nad svými psynáležitý dozor a že jako jejich majitel si nepočínal tak,aby se psi nedostali z objektu, a neučinil tedy vše, abyzabránil smrti poškozeného. Forma prevenčního opat-ření směřujícího k tomu, aby obviněný měl náležitý do-zor nad svými psy, záležela jen na něm jako na chovate-li, když žádný právní předpis neurčuje, jak má být peszajištěn (uvázán, umístěn v boudě, v oplocení atd.), a anineurčuje, jaká má být síla drátěného pletiva, kterým mábýt kotec psa toho kterého plemene, stáří a velikosti obe-hnán, vybudován a proti úniku zvířete zabezpečen. Bylo

tudíž na obviněném, aby učinil vše pro to, aby vznikuškodlivého následku zabránil (viz rozsudek NS ze dne14. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 972/2003 uveřejněný v Sou-boru rozhodnutí Nejvyššího soudu C-2565, svazek 29).

Nepřiměřené důvody, které vedly obviněného k tomu,že spoléhal na to, že k nyní zjištěnému následku nedo-jde, vycházely z nedostatečného zhodnocení nebezpečí,které v daném případě nedocenil, stejně tak jako možnénásledky svého jednání.

Všechny tyto úvahy dotvrzují, že obviněný jednal ve vědomé nedbalosti, neboť bylo prokázáno, že neza-choval potřebnou míru nejen povinné opatrnosti, alei potřebnou míru subjektivní opatrnosti, neboť bylo zjiš-těno, že jako chovatel psů nedbal dřívější zkušenosti sesvévolným únikem psů z prostoru, který jim byl obvině-ným pro jejich pohyb vymezen, a i z dalších okolnostípřípadu (zejména stavu a charakteru oplocení a brankydo objektu) musel počítat s tím, že psi mohou utéct a naútěku jinou osobu napadnout.

Dovolání obviněného ve vztahu k relevantně uplatně-ným námitkám proto jako zjevně neopodstatněné podle§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

� Právní věta redakce.

Advokátní mlčenlivost a praníšpinavých peněz

I. Právní poradenství podléhá povinnosti zachovávat pro-fesní tajemství s výjimkou případů, kdy se sám advokátúčastní praní peněz, nebo poskytuje právní poradenstvípro účely praní peněz nebo si je vědom, že klient vyhledalslužbu právního poradenství k takovým účelům.

II. Informační povinnost a povinnost spolupráce s or-gány odpovědnými za potírání praní peněz uložená advo-kátům v souladu se směrnicí Rady 91/308 EHS ze dne10. 6. 1991 neporušují právo na spravedlivý proces.

Rozsudek velkého senátu Soudního dvoraEvropských společenství ze dne 26. června2007 ve věci C-305/05, jejímž předmětem ježádost o rozhodnutí o předběžné otázce nazákladě článku 234 ES, podaná rozhodnutímCour d’arbitrage, nyní Cour constitutionelle(Belgie), ze dne 13. července 2005, došlýmSoudnímu dvoru dne 29. července 2005.

1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká plat-nosti čl. 2a odst. 5 směrnice Rady 91/308/EHS ze dne10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systé-mu k praní peněz (Úř. věst. L 166, s. 77; Zvl. vyd. 09/01,s. 153), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Ra-dy 2001/97/ES ze dne 4. prosince 2001 (Úř. věst. L 344,s. 76, dále jen „směrnice 91/308“).

2. Tato žádost byla předložena v rámci žaloby, kterouk předkládajícímu soudu podaly Ordre des barreauxfrancophones et germanophone (Komora francouzskya německy hovořících advokátů), Ordre français desavocats du barreau de Bruxelles (Francouzská komoraadvokátní komory v Bruselu), Ordre des barreaux fla-mands (Vlámská advokátní komora) a Ordre néerlan-dais des avocats du barreau de Bruxelles (Nizozemskákomora advokátní komory v Bruselu) a kterou se do-máhají zrušení některých článků zákona ze dne 12. led-na 2004, kterým se mění zákon ze dne 11. ledna 2003o předcházení zneužívání finančního systému k pranípeněz, zákon ze dne 22. března 1993 o postavení úvě-rových institucí a dohledu nad nimi a zákon ze dne6. dubna 1995 o postavení investičních podniků a do-hledu nad nimi, o finančních zprostředkovatelích a in-vestičních poradcích (Moniteur belge ze dne 23. ledna2004, s. 4352, dále jen „zákon ze dne 12. ledna 2004“),který do vnitrostátního právního řádu provádí směrni-ci 2001/97.

Právní rámecÚmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.3. Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod (dále jen „EÚLP“) s nadpisem„Právo na spravedlivé řízení“ stanoví:

„1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost bylaspravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána ne-závislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, kte-rý rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích

Z judikatury ESD

nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění pro-ti němu. […]

2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považu-je za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zá-konným způsobem.

3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato mi-nimální práva:

a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobněseznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu;

b) mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obha-joby;

c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce pod-le vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na za-placení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestli-že to zájmy spravedlnosti vyžadují;

d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a do-sáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěchza stejných podmínek, jako svědků proti sobě;

e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozu-mí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazy-kem nemluví.“

Právní úprava Společenství4. Třetí bod odůvodnění směrnice 91/308 zní:„Vzhledem k tomu, že praní peněz má zřejmý vliv na

růst organizované trestné činnosti obecně a na obchods drogami zvláště; že se zvyšuje povědomost o tom, žepotírání praní peněz je jedním z nejúčinnějších pro-středků, jak čelit této formě trestné činnosti, která před-stavuje obzvláštní hrozbu pro společnosti členských stá-tů.“

5. První, čtrnáctý až sedmnáctý a dvacátý bod odů-vodnění směrnice 2001/97 zní:

„(1) Je vhodné, aby směrnice 91/308/EHS […] jako je-den z hlavních mezinárodních nástrojů boje proti pranípeněz byla aktualizována v souladu se závěry Komisea s přáním Evropského parlamentu a členských států.Směrnice [91/308] má nejen odrážet osvědčenou mezi-národní praxi v této oblasti, ale také nadále nastavovatvysoký standard ochrany finančního sektoru a jinýchohrožených činností před škodlivými dopady výnosůz trestné činnosti.

[…](14) Ti, kdo perou peníze, mají tendenci ke zvýšené-

mu používání nefinančních profesí. Potvrdila to práceFATF [Finanční akční výbor pro praní peněz].

(15) Povinnosti vyplývající ze směrnice [91/308],pokud jde o identifikaci zákazníka, uchovávání záz-namů a ohlašování podezřelých transakcí, by měly býtrozšířeny na omezenou skupinu činností a profesí,u kterých bylo prokázáno, že mohou být zneužityk praní peněz.

(16) Na notáře a samostatně výdělečně činné právní-ky, jak je definují členské státy, by se měla vztahovat pů-sobnost směrnice [91/308], když se účastní finančníchnebo podnikových transakcí, včetně poskytování služebdaňového poradce, tam, kde je největší riziko, že službytěchto právníků budou zneužívány pro účely praní vý-nosů z trestné činnosti.

(17) Jestliže však samostatně výdělečně činní přísluš-níci profesí, které poskytují právní poradenství a jsouprávně uznávány a kontrolovány, jako např. advokáti,zjišťují právní postavení klienta nebo zastupují klientav právním řízení, nebylo by vhodné v rámci směrnice[91/308] ukládat těmto právníkům ohledně těchto čin-ností povinnost ohlašovat podezření na praní peněz. Mu-sí existovat výjimky z jakékoli povinnosti hlásit infor-mace získané před soudním řízením, během něj nebo poněm, případně v průběhu zjišťování právního postaveníklienta. Právní poradenství tak nadále podléhá povinnos-ti zachovávat profesní tajemství, pokud se právní poradceneúčastní praní peněz nebo právní poradenství není po-skytováno pro účely praní peněz nebo advokát neví, že kli-ent vyhledal službu právního poradenství za účelem pranípeněz.

[…](20) V případě notářů a samostatně výdělečně čin-

ných právníků by mělo být členským státům povoleno,aby za účelem náležitého zohlednění profesní diskrét-nosti těchto profesí vůči jejich klientům jmenovaly ad-vokátní komoru nebo jiné orgány stavovské samosprávypro nezávislé odborníky jako orgán, kterému mohou pří-slušníci těchto profesí ohlašovat možné případy pranípeněz. Pravidla pro zacházení s takovými hlášeními a je-jich možné předávání ‚orgánům odpovědným za potírá-ní praní peněz‘ a obecně vhodné formy spolupráce me-zi advokátními komorami nebo profesními sdruženímia těmito orgány by měly stanovit členské státy.“

6. Podle čl. 2a odst. 5 směrnice 91/308 jsou povinnostistanovené v této směrnici uloženy:

„5) notářům a jiným samostatně výdělečně činnýmprávníkům, jestliže se účastní, ať tím, že:

a) napomáhají při plánování nebo provádění transak-cí svého klienta týkajících se

i) nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebopodnikatelských subjektů;

ii) správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv kli-enta;

iii) otevírání nebo správy bankovních účtů, spořitel-ních účtů nebo účtů cenných papírů;

iv) organizování příspěvků potřebných k vytvoření,provozování nebo správě společností;

v) vytváření, provozování nebo správy trustů, společ-ností nebo podobných struktur;

b) nebo tím, že jednají jménem nebo na účet svého kli-enta při jakékoli finanční transakci nebo obchodu s ne-movitostmi“.

7. Článek 6 směrnice 91/308 stanoví:„1. Členské státy zajistí, aby instituce a osoby spadají-

cí do oblasti působnosti této směrnice a jejich řediteléa zaměstnanci plně spolupracovali s orgány odpovědný-mi za potírání praní peněz:

a) poskytováním informací těmto orgánům z vlastníiniciativy o každé skutečnosti, která by mohla nasvěd-čovat praní peněz;

b) poskytováním všech potřebných informací těmtoorgánům na jejich žádost v souladu s postupy, které sta-noví příslušné právní předpisy.


44

z judikatury

45


2. Informace podle odstavce 1 se předávají orgánůmodpovědným za potírání praní peněz toho členského stá-tu, na jehož území se instituce nebo osoba předávajícítyto informace nachází. Tyto informace běžně poskytu-je (poskytují) osoba určená nebo osoby určené institu-cemi nebo osobami v souladu s postupy stanovenýmiv čl. 11 odst. 1 písm. a).

3. V případě notářů a samostatně výdělečně činnýchprávníků uvedených v čl. 2a odst. 5 mohou členské stá-ty určit vhodný orgán stavovské samosprávy příslušnéprofese jako orgán, kterému mají být předávány infor-mace o skutečnostech uvedených v odst. 1 písm. a),a v takovém případě stanoví vhodnou formu spoluprácemezi tímto orgánem a orgány odpovědnými za potíránípraní peněz.

Členské státy nejsou povinny uplatňovat povinnosti sta-novené v odstavci 1 v případě notářů, samostatně výdě-lečně činných právníků, auditorů, externích účetnícha daňových poradců, pokud jde o informace, které pří-slušníci těchto profesí obdrží od svého klienta nebo kte-ré získají o svém klientovi během zjišťování jeho právní-ho postavení, během jeho obhajoby nebo zastupovánív soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením,včetně poradenství ohledně zahájení soudního řízení ne-bo vyhnutí se soudnímu řízení, ať jsou takovéto informa-ce získány před tímto řízením, během něj, nebo po něm.“

Vnitrostátní právní úprava8. Článkem 4 zákona ze dne 12. ledna 2004 byl do zá-

kona ze dne 11. ledna 1993 o předcházení zneužívání fi-nančního systému k praní peněz a financování teroris-mu (Moniteur belge ze dne 9. února 1993, s. 2828, dálejen „zákon ze dne 11. ledna 1993“) vložen článek 2b ná-sledujícího znění:

„Je-li tak výslovně stanoveno, použijí se ustanovení to-hoto zákona rovněž na advokáty:

1. kteří jsou nápomocni svým klientům při přípravěa realizaci transakcí týkajících se:

a) nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebopodnikatelských subjektů;

b) správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv kli-enta;

c) otevírání nebo správy bankovních účtů, spořitelníchúčtů nebo účtů cenných papírů;

d) organizování příspěvků potřebných k vytvoření,provozování nebo správě společností;

e) vytváření, provozování nebo správy trustů, společ-ností nebo podobných struktur;

2. nebo jednají jménem nebo na účet svého klienta přijakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostmi.“

9. Článkem 25 zákona ze dne 12. ledna 2004 byl dočlánku 14a zákona ze dne 11. ledna 1993 doplněn od-stavec 3, podle kterého:

„Osoby podle článku 2b, které při výkonu činností vy-jmenovaných v tomto článku zjistí skutečnosti, u nichžvědí nebo mají podezření, že jsou spojeny s praním pe-něz nebo financováním terorismu, jsou povinny o tomneprodleně informovat předsedu advokátní komory, kte-ré jsou členy.

Avšak osoby uvedené v článku 2b tyto informace ne-sdělují, pokud byly získány od jejich klienta nebo kterézískají o svém klientovi během zjišťování jeho právníhopostavení, během jeho obhajoby nebo zastupovánív soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením,včetně poradenství ohledně zahájení soudního řízení ne-bo vyhnutí se soudnímu řízení, ať jsou takovéto infor-mace získány před tímto řízením, během něj nebo poněm.

Předseda komory ověří, zda byly splněny podmínkystanovené v čl. 2b a v předchozím pododstavci. Jsou-lityto podmínky splněny, předá informace neprodleněútvaru pro zpracování finančních informací.“

10. Článkem 27 zákona ze dne 12. ledna 2004 byl člá-nek 15 odst. 1 zákona ze dne 11. ledna 1993 nahrazennásledujícím textem:

„Odstavec 1: Obdrží-li Cellule de traitement des in-formations financieres (Útvar pro zpracování finančníchinformací) informace podle článku 11 odst. 2, útvar, ně-který z jeho zaměstnanců nebo některý z jeho zaměst-nanců pověřený k tomuto účelu soudcem, který jej řídí,nebo jeho zástupcem si může vyžádat ve lhůtě, kterouurčí, veškeré doplňující informace, které považuje zaúčelné ke splnění poslání útvaru, od:

1) veškerých organizací a osob podle článků 2,2a a 2b, jakož i od předsedy advokátní komory podlečlánku 14a, odst. 3;

[…]Osoby podle článku 2b a předseda advokátní komo-

ry podle článku 14a odst. 3 nepředají tyto informace,pokud byly získány od jejich klienta nebo které získa-jí o svém klientovi během zjišťování jeho právního po-stavení, během jeho obhajoby nebo zastupovánív soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením,včetně poradenství ohledně zahájení soudního řízenínebo vyhnutí se soudnímu řízení, ať jsou takovéto in-formace získány před tímto řízením, během něj nebopo něm.

[…]“

Spor v původním řízení a předběžné otázky11. Dvěma žalobami podanými dne 22. července 2004

jednak Ordre des barreaux francophones et germanop-hone a Ordre français des avocats du barreau de Bru-xelles a jednak Ordre des barreaux flamands a Ordre né-erlandais des avocats du barreau de Bruxelles bylou předkládajícího soudu navrženo, aby zrušil články 4,5, 7, 25, 27, 30 a 31 zákona ze dne 12. ledna 2004. Ra-da advokátních komor Evropské unie a Ordre des avo-cats du barreau de Liege (Advokátní komora v Lutychu)vstoupily do řízení v původní věci.

12. Žalující advokátní komory u předkládajícíhosoudu zejména uplatňují, že články 4, 25 a 27 zákonaze dne 12. ledna 2004 neodůvodněně porušují zásadyprofesního tajemství a nezávislosti advokátů, kteréjsou podle nich základní složkou základního právaprocesního subjektu na spravedlivý proces a na dodr-žování práv obhajoby, tím, že rozšiřují i na advokátypovinnost informovat příslušné orgány, pokud zjistí

´

´

skutečnosti, u nichž vědí nebo o nichž mají podezře-ní, že jsou spojeny s praním peněz, a povinnost předattěmto orgánům doplňující informace, které tyto orgá-ny pokládají za účelné. Uvedené články podle nich po-rušují článek 10 a článek 11 belgické ústavy vykláda-né ve světle článku 6 EÚLP, obecné právní zásadyv oblasti práv obhajoby, čl. 6 odst. 2 EU, jakož i člá-nek 47 a článek 48 Listiny základních práv Evropskéunie vyhlášené dne 7. prosince 2000 v Nice (Úř. věst.C 364, s. 1).

13. Žalující advokátní komory stejně jako Rada advo-kátních komor Evropské unie dále tvrdí, že tento závěrnelze zpochybnit s poukazem na to, že belgický záko-nodárce provedl ustanovení směrnice 91/308, kterou sev případě advokátů omezuje informační povinnost a po-vinnost spolupráce. Ordre des barreaux francophones etgermanophone a Ordre français des avocats du barreaude Bruxelles se v tomto ohledu domnívají, že rozlišení,které činí tato ustanovení, založené na tom, zda se jed-ná o základní či vedlejší činnost advokáta, je právně ne-udržitelné a jeho výsledkem je situace vysoké právní ne-jistoty. Ordre des barreaux flamands a Ordre néerlandaisdes avocats du barreau de Bruxelles zdůrazňují, že po-vinnost oznámit protiprávní jednání klienta a povinnostpodílet se na jeho trestním stíhání jsou více než jen pou-hým porušením profesního tajemství, neboť naprostopřetrhávají vztah založený na důvěře mezi klientem a je-ho advokátem.

14. Rada advokátních komor Evropské unie uplatňu-je, že zákon ze dne 11. ledna 1993 ve znění zákona zedne 12. ledna 2004 neumožňuje zachování tradiční čin-nosti advokáta v jejím celku. Tato rada k tomu dodává,že zvláštnosti profese advokáta, zejména nezávislosta profesní tajemství, přispívají k důvěře veřejnosti v tutoprofesi a že tato důvěra není spjata pouze s některýmijednotlivými advokátovými činnostmi.

15. Předkládající soud uvádí, že podané žaloby na ne-platnost směřují proti zákonu ze dne 12. ledna 2004, kte-rým se do belgického právního řádu provádí ustanovenísměrnice 2001/97. Vzhledem k tomu, že zákonodárceSpolečenství by měl obdobně jako belgický zákonodár-ce ctít práva obhajoby a právo na spravedlivý proces, máza to, že před rozhodnutím o slučitelnosti tohoto záko-na s belgickou ústavou je na místě rozhodnout o otázceplatnosti směrnice, z níž tento zákon vychází.

16. Za těchto podmínek se Cour d’arbitrage rozhodlpřerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následujícípředběžnou otázku:

„Porušuje čl. 1 [odst. 2] směrnice […] 2001/97/ES prá-vo na spravedlivý proces zaručené článkem 6 [EÚLP],a v důsledku toho i čl. 6 odst. 2 [EU] tím, že novýčl. 2a [odst. 5] vložený do směrnice 91/308/EHS ukládázahrnout samostatně výdělečně činné právníky, včetně ad-vokátů, do oblasti působnosti téže směrnice, jejímž před-mětem je v podstatě uložit osobám a institucím, na kterése vztahuje, povinnost informovat orgány odpovědné za po-tírání praní peněz o všech skutečnostech, které by mohlynasvědčovat praní peněz (článek 6 směrnice 91/308/EHSnahrazený čl. 1 [odst. 5] směrnice 2001/97/ES)?“

K předběžné otázce17. Nejprve je třeba poukázat na to, že ačkoli v pů-

vodním řízení, ze kterého tato otázka vzešla, žalující ad-vokátní komory a vedlejší účastníci řízení vznesli otáz-ku ohledně platnosti vnitrostátní právní úpravy, kterouse provádí směrnice 91/308, ve vztahu k několika nor-mám vyšší právní síly, předkládající soud považoval zanutné obrátit se na Soudní dvůr s žádostí o přezkumplatnosti této směrnice pouze ve světle práva na spra-vedlivý proces, jak je zaručeno článkem 6 EÚLP a čl. 6odst. 2 EU.

18. Podle ustálené judikatury se řízení upravené v člán-ku 234 ES zakládá na jasném oddělení funkcí vnitro-státních soudů od funkcí Soudní dvora, takže příslušípouze vnitrostátnímu soudci, kterému byl spor předlo-žen a který musí nést odpovědnost za soudní rozhodnu-tí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétníokolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžnéotázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek,které klade Soudnímu dvoru (viz rozsudky ze dne 4. pro-since 2003, EVN a Wienstrom, C-448/01, Recueil,s. I-14527, bod 74, a ze dne 12. dubna 2005, Keller,C-145/03, Sb. rozh. s. I-2529, bod 33).

19. Za těchto podmínek není na místě zahrnout dopřezkumu platnosti směrnice 91/308 i její posouzení vesvětle základních práv, která předkládající soud nezmi-ňuje, zejména pak práva na respektování soukroméhoa rodinného života upraveného v článku 8 EÚLP.

20. Článek 6 odst. 1 směrnice 91/308 stanoví, že oso-by spadající do oblasti působnosti této směrnice musí pl-ně spolupracovat s orgány odpovědnými za potírání pra-ní peněz tak, že z vlastního podnětu poskytnou těmtoorgánům informace o každé skutečnosti, která by mohlanasvědčovat praní peněz a tak, že těmto orgánům na je-jich žádost poskytnou všechny potřebné informace v sou-ladu s postupy, které stanoví příslušné právní předpisy.

21. Pokud jde o advokáty, směrnice 91/308 omezujeuplatnění této informační povinnosti a povinnosti spo-lupráce dvojím způsobem.

22. Advokáti jednak na základě čl. 2a odst. 5 tétosměrnice podléhají povinnostem, které směrnice ukládá,zejména pak informační povinnosti a povinnosti spolu-práce, jež jsou stanoveny v čl. 6 odst. 1 uvedené směrni-ce, pouze tehdy, když se podílejí způsoby upřesněnýmiv uvedeném čl. 2a odst. 5 na některých transakcích ta-xativně vyjmenovaných v tomto ustanovení.

23. A dále z čl. 6 odst. 3 druhého pododstavce směr-nice 91/308 vyplývá, že členské státy nejsou povinny ulo-žit advokátům informační povinnost a povinnost spolu-práce, pokud se jedná o informace získané od některéhoz jejich klientů nebo získané o klientovi při zjišťováníprávního postavení tohoto klienta, během jeho obhajo-by nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislos-ti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahá-jení soudního řízení nebo vyhnutí se soudnímu řízení, aťjsou takovéto informace získány před tímto řízením, bě-hem něj nebo po něm.

24. Význam této výjimky je zdůrazněn v sedmnáctémbodě odůvodnění směrnice 2001/97, ve kterém se uvádí,


46

z judikatury


47

že by nebylo vhodné v rámci směrnice 91/308 ukládatpovinnost ohlašovat podezření na praní peněz samo-statně výdělečně činným příslušníkům profesí, které po-skytují právní poradenství a jsou právně uznávány a kon-trolovány, jako např. advokátům, v případech, kdyzjišťují právní postavení klienta nebo jej zastupujív právním řízení. V tomto bodě odůvodnění se uvádí, žemusí existovat výjimky z jakékoli povinnosti hlásit infor-mace získané před soudním řízením, během něj nebo poněm, případně v průběhu zjišťování právního postavení kli-enta. Konečně, v témže bodě odůvodnění je zdůrazněno,že z takovéto výjimky vyplývá, že právní poradenství i na-dále podléhá povinnosti zachovávat profesní tajemství,kromě případů, kdy se sám advokát účastní praní peněz,nebo poskytuje právní poradenství pro účely praní peněznebo si je vědom, že klient vyhledal službu právního po-radenství k takovým účelům.

25. V daném případě z článku 25 a článku 27 zákonaze dne 12. ledna 2004 vyplývá, že pokud jde o advokáty,belgický zákonodárce zapracoval do uvedeného zákonavýjimky vztahující se na informace obdržené nebo zís-kané za okolností uvedených v čl. 6 odst. 3 druhém pod-odstavci směrnice 91/308.

26. Za těchto podmínek je třeba zkoumat, zda po-vinnost advokáta, který vykonává svoji profesní čin-nost, spolupracovat s příslušnými orgány zodpovědný-mi za potírání praní peněz ve smyslu čl. 6 odst. 1směrnice 91/308 a z jeho vlastního podnětu poskytnouttěmto orgánům informace o každé skutečnosti, kteráby mohla nasvědčovat praní peněz, s přihlédnutímk omezením této povinnosti stanoveným v čl. 2a odst. 5a čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, je porušením práva naspravedlivý proces, jak je zaručeno článkem 6 EÚLPa čl. 6 odst. 2 EU.

27. Je třeba nejprve poukázat na skutečnost, že čl. 6odst. 3 druhý pododstavec směrnice 91/308 lze vykládatněkolika způsoby, takže přesný rozsah informační povin-nosti a povinnosti spolupráce, které jsou advokátům ulo-ženy, není úplně jednoznačný.

28. V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, žeje-li možný více než jeden výklad znění sekundárníhopředpisu Společenství, je třeba dát přednost výkladu,podle něhož je ustanovení v souladu se Smlouvou, předvýkladem, který vede ke zjištění, že ustanovení je seSmlouvou o ES neslučitelné (viz rozsudky ze dne13. prosince 1983, Komise vs. Rada, 218/82, Recueil,s. 4063, bod 15, a ze dne 29. června 1995, Španělskovs. Komise, C-135/93, Recueil, s. I-1651, bod 37). Ne-jenže totiž členské státy musí vykládat své vnitrostátníprávo v souladu s právem Společenství, ale musí rovněždbát na to, že se neopírají o výklad znění předpisu se-kundárního práva, který koliduje se základními právychráněnými právním řádem Společenství nebo s jinýmiobecnými zásadami práva Společenství (rozsudek ze dne6. listopadu 2003, Lindqvist, C-101/01, Recueil,s. I-12971, bod 87).

29. Je třeba rovněž připomenout, že Soudní dvůr opa-kovaně rozhodl, že základní práva jsou nedílnou součástíobecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní

dvůr zajišťuje. Soudní dvůr za tímto účelem vycházíz ústavních tradic společných členským státům, jakoži z poznatků, které skýtají mezinárodně právní instru-menty týkající se ochrany lidských práv, na jejichž tvor-bě členské státy spolupracovaly nebo k nimž přistoupi-ly. EÚLP přísluší v této souvislosti zvláštní význam (vizv tomto smyslu rozsudky ze dne 12. listopadu 1969,Stauder, 29/69, Recueil, s. 419, bod 7, ze dne 6. března2001, Connolly vs. Komise, C-274/99 P, Recueil,s. I-1611, bod 37, a ze dne 14. prosince 2006, ASML,C-283/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod26). Právo na spravedlivý proces, jak vyplývá zejménaz článku 6 EÚLP, je základním právem, které Evropskáunie ctí jakožto obecnou zásadu podle čl. 6 odst. 2 EU.

30. Článek 6 EÚLP přiznává každému jak v rámcisporů ohledně občanských práv nebo závazků, takv rámci trestního řízení právo na to, aby jeho věc bylaspravedlivě projednána.

31. Podle ustálené judikatury Evropského soudu prolidská práva se pojem „spravedlivý proces“ podle článku6 EÚLP skládá z několika složek, mezi které patří ze-jména práva obhajoby, zásada rovnosti zbraní, právo napřístup k soudům a právo na advokáta jak v občansko-právních věcech, tak ve věcech trestních (viz rozsudkyEvropského soudu pro lidská práva ze dne 21. února1975, Golder vs. Spojené království, řada A, č. 18, bo-dy 26 až 40; ze dne 28. června 1984, Campbell a Fellvs. Spojené království, řada A, č. 80, body 97 až 99, 105až 107 a 111 až 113 a rozsudek ze dne 30. října 1991, Bor-gers vs. Belgie, řada A č. 214-B, bod 24).

32. Pokud by byl advokát v rámci soudního řízení ne-bo jeho přípravy povinen spolupracovat s orgány veřej-né moci tak, že jim bude předávat informace získanév průběhu právních konzultací, které proběhly v rámcitakovéhoto řízení, nebyl by schopen řádně dostát svémuposlání právního poradce, obhájce a zástupce svého kli-enta, čímž by klientovi byla upřena práva, která mu po-skytuje článek 6 EÚLP.

33. Pokud jde o směrnici 91/308, jak bylo připome-nuto v bodě 22 tohoto rozsudku, z jejího čl. 2a odst. 5vyplývá, že informační povinnost a povinnost spoluprácese na advokáty vztahují pouze tehdy, když jsou svým kli-entům nápomocni při přípravě nebo provádění určitýchpřevážně finančních nebo nemovitostních transakcí podlepísm. a) tohoto ustanovení, nebo když jednají jménem ne-bo na účet svého klienta při jakékoli finanční nebo nemo-vitostní transakci. Tyto činnosti zpravidla probíhají z je-jich samotné povahy v kontextu, který nesouvisí sesoudním řízením, a stojí tudíž mimo působnost práva naspravedlivý proces.

34. Mimoto, jakmile je pomoc advokáta, který se za-býval transakcí podle čl. 2a odst. 5 směrnice 91/308 vy-hledána za účelem obhajoby nebo zastupování v soudnímřízení nebo za účelem poradenství ohledně zahájení soud-ního řízení nebo vyhnutí se soudnímu řízení, je advokát nazákladě čl. 6 odst. 3 druhého pododstavce uvedené směr-nice osvobozen od povinností uvedených v odstavci 1 uve-deného článku, přičemž je v tomto ohledu nevýznamné,zda byly informace obdrženy nebo získány před řízením,


48

z judikatury

během něj nebo po něm. Takovéto osvobození umožňujezachovat právo klienta na spravedlivý proces.

35. Vzhledem k tomu, že požadavky vyplývající z prá-va na spravedlivý proces již z definice předpokládají spo-jitost se soudním řízením a vzhledem ke skutečnosti, žečl. 6 odst. 3 druhý pododstavec směrnice 91/308 osvo-bozuje advokáty od informační povinnosti a povinnostispolupráce podle čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, když sejejich činnosti takovouto spojitostí vyznačují, jsou tytopožadavky splněny.

36. Naopak, je na místě připustit, že požadavky spojenés právem na spravedlivý proces nebrání tomu, aby advoká-ti, když jednají v přesně vymezeném rámci činností vyjme-novaných v čl. 2a odst. 5 směrnice 91/308, avšak v kon-textu, který není upraven čl. 6 odst. 3 druhýmpododstavcem uvedené směrnice, podléhali informační po-vinnosti a povinnosti spolupráce, které jsou stanoveny v čl. 6odst. 1 této směrnice, jelikož takové povinnosti jsou odů-vodněny, jak zdůrazňuje zejména třetí bod odůvodnění směr-nice 91/308, nutností potírat praní peněz, které má zřejmývliv na růst organizované trestné činnosti, která představu-je obzvláštní hrozbu pro společnosti členských států.

37. S ohledem na výše uvedené je na místě dospět k zá-věru, že informační povinnost a povinnost spolupráce s or-gány odpovědnými za potírání praní peněz, které jsou sta-noveny v čl. 6 odst. 1 směrnice 91/308 a uloženyadvokátům čl. 2a odst. 5 této směrnice s přihlédnutímk čl. 6 odst. 3 druhému pododstavci této směrnice, nepo-rušují právo na spravedlivý proces, jak je zaručeno člán-kem 6 EÚLP a čl. 6 odst. 2 EU.

K nákladům řízení38. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde

o účastníky původního řízení, povahu incidenčního ří-zení s ohledem na spor probíhající před předkládajícímsoudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušnýuvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjá-dření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účast-níků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:Informační povinnost a povinnost spolupráce s orgány

odpovědnými za potírání praní peněz, které jsou stanove-ny v čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 91/308/EHS ze dne10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systé-mu k praní peněz, ve znění směrnice Evropského parla-mentu a Rady 2001/97/ES ze dne 4. prosince 2001, a ulo-ženy advokátům čl. 2a odst. 5 této směrnices přihlédnutím k čl. 6 odst. 3 druhému pododstavci tétosměrnice, neporušují právo na spravedlivý proces, jak jezaručeno článkem 6 EÚLP a čl. 6 odst. 2 EU.

Pozn. red.: Obdobnou právní úpravu obsahují i právní předpisy ČR

v ust. § 21 odst. 6, zákona o advokacii a ust. § 14 zák.č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci vý-nosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejícíchzákonů. Postup advokátů je upraven usnesením předsta-venstva ČAK č. 6/2004, které bylo publikováno ve Věstníkuze dne 28. 6. 2004.

Členem velkého senátu, který věc rozhodoval, byli JUDr. Jiří Malenovský.

49

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 z odborné literatury

Ďurica, Ph.D., JUDr. Andrea Mo-ravčíková, Ph.D. V kolektivu zná-mých odborníků jsou dále JUDr. Jo-zef Vozár, CSc., JUDr. ZuzanaBartová, JUDr. Marián Blahaa JUDr. Branislav Jablonka.

Při seznamování čtenářů s obsa-hem komentáře se není možno za-měřit na celou právní úpravu. Je tře-ba zvolit vybrané otázky. Takovouotázkou je i pojednání o obecné úpra-vě obchodních společností. Správnězde autoři mj. uvádějí, že novelizacíúčinnou od 1. 10. 2004 se v obchod-ním zákoníku vytvořil právní rámecpro úplné působení a právní uznává-ní právnických osob založených pod-le práva Evropských společenství.

Podle práva ES mohou vznikatrůzné podnikatelské subjekty. Práv-ní režim těchto subjektů je upravenýpředevším nařízeními Rady Evropya tzv. prováděcími zákony k těmtonařízením. Po jejich zápisu do ob-chodního rejstříku mají tyto subjek-ty postavení obdobné jako mají tu-zemské obchodní společnosti.

Na právní postavení těchto subjek-tů se aplikují ustanovení o podnikate-lích a o příslušném (nejpodobnějším)druhu obchodní společnosti. V soula-du s nařízením Rady (EHS) z 25. 7.1985 č. 2137/85, o Evropském hos-podářském zájmovém sdružení, bylv SR přijat zákon č. 177/2004 Z.Z.,kterým se mění a doplňuje zákonč. 595/2003 Z.z., o dani z příjmu.

Podle této právní úpravy je možnézaložit toto zájmové sdružení jakoprávnickou osobu, která vznikne zá-pisem do obchodního rejstříku.

Podle nařízení Rady (ES) z 8. 10.2001 č. 2157/2001, o stanovách Ev-ropské společnosti, byl přijat zákonč. 562/2004 Z.z., o Evropské spo-lečnosti a o změně a doplnění dal-ších zákonů. Tento zákon upravujeněkteré otázky právního postaveníEvropské společnosti se sídlem naúzemí Slovenské republiky a některéprávní vztahy související se vznikem,změnou, zánikem a řízením Evrop-ské společnosti. Jde o otázky, kterénejsou upravené v nařízení Rady(ES) z 8. 10. 2001 (viz partie zpra-covaná z pera doc. Ďurici).

Dá se říci, že zatímco se komuni-tární právo dosti věnuje obchodnímspolečnostem (zejména akciovým),

pak z pohledu evropského smluvní-ho práva je v současnosti zřejmé, žerozvoj evropského práva neovlivňujerozsáhlou mírou smluvní právo.V oblasti obchodních smluv se přija-lo (ve Slovenské, ale i v České re-publice) jen omezené množství ev-ropských předpisů (neboť jich nenív Evropě příliš velký počet), které ře-ší některé otázky obchodních závaz-ků. Jde zejména o směrnicič. 86/658/EHS zaměřenou na řešenívztahů mezi podnikatelem a jeho ob-chodním zástupcem a doporučeníKomise č. 95/198/EU, které bylo na-hrazeno směrnicí 2000/35/EU, o od-straňování prodlení u plateb v ob-chodním styku (těmto problémům sev komentáři věnuje doc. Patakyová).

V recenzovaném komentáři jsoupochopitelně mj. objasněny i jedno-tlivé druhy obchodních závazkovýchvztahů podle ustanovení § 261 odst.1, odst. 2, odst. 3 a odst. 6 obchod-ního zákoníku a mj. i vysvětleno uza-vírání smluv.

Nepodnikatelé vstupují do ob-chodněprávních vztahů podle § 261odst. 2, § 261 odst. 3 a podle § 262obchodního zákoníku.

Uzavírání smluv je v obchodnímzákoníku upraveno v ustanovení§ 269 až 275 pod nadpisem „Některáustanovení o uzavírání smlouvy“. Toznamená, že tyto otázky patří mezitakové, kde je v obchodním zákoníkujen část úpravy. Základ této právníúpravy je v ustanoveních § 43 až 51občanského zákoníku a pro obchod-něprávní vztahy přitom platí to, co jev ustanoveních § 269 až 275 obchod-ního zákoníku stanoveno jinak. Jdetedy o vztah zvláštního a obecného.

Základním pravidlem, které musístrany splnit, chtějí-li uzavřít smlou-vu, je zásadní dohoda o celém obsa-hu smlouvy. Výjimku tvoří vzniksmluv vyjádřením souhlasu s návr-hem smlouvy provedením určitéhoúkonu (a to za podmínek stanove-ných v § 275 odst. 4 obchodního zá-koníku).

Pokud jde přitom o smlouvy uza-vírané podle smluvního typu z ob-čanského zákoníku (viz § 261 odst. 6obchodního zákoníku), musí tytosmlouvy obsahovat tzv. podstatnénáležitosti předepsané zákonem protyto jednotlivé smlouvy.

Patakyová, Mária a kolektiv:

Obchodný zákonník.Komentář

C. H. Beck, Praha 2006, 1005 stran, 1790 Kč.

Jak známo, spolupráce českýcha slovenských subjektů je velmi in-tenzivní. V řadě případů se přitomtyto vztahy řídí obchodním zákoní-kem, a to po dohodě buď českým,nebo slovenským.

Oba právní předpisy vycházejí zespolečného základu, dnes však jižnemají shodné znění, přestože v ob-chodních závazcích jde o odlišnostivýrazně menší, než je shodný text.

Je přitom vždy zajímavé vědět, jakjsou jednotlivá ustanovení interpre-tována a komentována. Mezi komen-táři v České republice si přitom vy-dobyl výrazné postavení tzv. Beckůvšedý komentář obchodního zákoníku(dočkal se již 11 vydání). Námi re-cenzované dílo je přitom možnéoznačit za průlomové. Nese totižoznačení „Prvé vydanie Beckova sivé-ho komentára v slovenskom jazyku“.

Není snad v Česku právníka, kte-rý by nevěděl, že autory českého še-dého komentáře jsou renomovaníautoři Plíva, S., Štenglová, I., Tom-sa, M. a kol.

Na Slovensku se této ojediněléa rozsáhlé práce ujali rovněž autořizvučných jmen – doc. JUDr. MáriaPatakyová, CSc., doc. JUDr. Milan


50

z odborné literatury

skutečně o první vydání Beckova še-dého komentáře ve slovenštině. Au-torům patří opravdu velký dík.

� doc. JUDr. KAREL MAREK, CSc.

Vojtek, Petr:

Odpovědnost za škodu při výkonuveřejné moci.Komentář

C. H. BECK, Praha 2007, 2. vydání, 288 stran, 550 Kč.

Téma odpovědnosti státu a územ-ních samosprávných celků za škodupři výkonu veřejné moci je navýsostaktuální, praktické a současně citli-vé vůči poškozeným. Vůči poškoze-ným se totiž stát (jeho organizačnísložka) či obec (město, kraj) do-pustili nějaké protiprávnosti, spočí-vající ve vydání nezákonného roz-hodnutí či v nesprávném úřednímpostupu, v důsledku čehož se po-škození domáhají náhrady škodytím způsobené. Proti sobě mají „sil-ného soupeře“, vybaveného zpravi-dla kvalifikovanými právníky, sou-peře, který svoje chyby neraduznává a obvykle ještě méně radějizatěžuje svůj veřejný rozpočet ná-hradou škody, dobrovolně uznanoua mimosoudně uhrazenou.

Tímto úvodem recenze si dovolujizdůraznit nezastupitelný významkvalifikovaného komentáře k zákonuč. 82/1998 Sb., o odpovědnosti zaškodu způsobenou při výkonu veřej-né moci rozhodnutím nebo nespráv-ným úředním postupem a o změnězákona České národní radyč. 358/1992 Sb., o notářích a jejich

U tzv. smluv nepojmenovaných(podle § 269 odst. 2 obchodního zá-koníku) je nutné, aby kromě přesnéhourčení smluvních stran byl dohodnutobsah závazku, tj. byla přesně vyme-zena práva a povinnosti stran. Nasmlouvy obchodněprávní nepojmeno-vané se použijí ustanovení hlavy I. tře-tí části (tj. obecná závazková úprava),nikoli však (vzhledem k textu § 269odst. 1 obchodního zákoníku) bez pří-padného smluvního ujednání, ustano-vení z některého (obsahově blízkého)smluvního typu. Vzhledem k zásaděsmluvní volnosti lze však použití ně-které takové úpravy výslovně sjednat.

Jde-li o použití smluvního typupodle obchodního zákoníku, potommusí konkrétní smlouvy obsahovattzv. podstatné části smluv (viz § 269odst. 1) vymezené v základních usta-noveních smluvních typů a rovněžpřesně označené subjekty.

Je pochopitelně řada otázek, kteréby stály za další zmínění. Z takovýchvybíráme problematiku promlčení(rovněž velmi kvalifikovaně zpraco-vanou, a to dr. Moravčíkovou). Pročtenáře je zde mj. vyložen existujícíproblém výkladu slova „zákon“v ustanovení § 397, které zní:

„Ak zákon neustanovuje pre jednot-livé práva inak, je premlčacia dobaštyri roky.“ Je totiž možný výklad to-hoto slova „zákon“ tak, že jde o ja-kýkoli zákon (vč. obchodního záko-níku a občanského zákoníku) nebolze zaujmout stanovisko, že takovývýklad nelze použít, a šlo by jen o zá-kony kromě občanského zákoníku.K posléze uvedenému řešení se au-toři přiklánějí.

Recenzovaný komentář nejenže jepečlivě zpracován, je i pečlivě uspo-řádán. Obsahuje u jednotlivých usta-novení přehledně uvedená ustanove-ní souvisící, souvisící předpisy, výběrliteratury tuzemské i zahraniční a ju-dikaturu tuzemskou, zahraniční, alei evropskou (tam, kde existuje).

Kdo se někdy podílel na zpraco-vání některého z komentářů a ze-jména komentářů obchodního záko-níku, dovede si představit rozsahprací a činností, které bylo třeba pro-vést. I při opravdu velkém rozsahudokázali autoři stanovit vysokou lať-ku i obsahové stránce; jde o výbornédílo a je nutno podtrhnout, že jde

Dvořák, Jan – Spáčil, Jiří:

Společné jměnímanželů v teorii a judikatuře

ASPI, a. s., Praha 2007, 264 stran, 395 Kč.

Nakladatelství ASPI vydalo druhérozšířené vydání práce autorů JanaDvořáka a Jiřího Spáčila. Prof. JanDvořák je vedoucím katedry občan-ského práva Právnické fakulty UK,JUDr. Jiří Spáčil je předsedou sená-tu Nejvyššího soudu ČR. Jde o vý-tečnou publikaci, která syntetickýmzpůsobem vyjadřování pojednávánejen o společném jmění manželůz hlediska současné teorie a praxe,ale i o souvislostech s dalšími práv-ními oblastmi. Publikace obsahujei přehled právní úpravy majetkumanželů evropských zemí. Autoři senevyhýbají sporným problémům.Cenné jsou bohaté odkazy na judi-katuru a její vývoj v posledních třechletech. Články stejných autorů patřík nejvyhledávanějším v knihovněČAK. Publikace by neměla chybětv žádné knihovně praktikujícíhoprávníka.

� P. B.


51

činnosti (notářský řád), ve znění po-zdějších předpisů, pro nás, advoká-ty, kteří hodláme vytáhnout do bojeo náhradu škody se státem či s něja-kým územním samosprávným cel-kem za situace, kdy se nám toto té-ma dostává na advokátní stůl nikolivsoustavně, ale zpravidla jen jednounebo občas jako dovětek kauzy, kte-rou jsme předtím za klienta nějak ús-pěšně vybojovali.

Užitná hodnota této publikace,zařazené do Beckovy edice komen-tovaných zákonů, je ta nejvyšší mož-ná: najdeme v ní systematický vý-klad všech dílčích institutů zákonač. 82/1998 Sb., podaný podle syste-matiky zákona, doprovozený odka-zy a citací relevantní judikatury sou-dů, včetně judikatury Ústavníhosoudu. Publikace obsahuje taktéžvěcný rejstřík, jak se to pro odbor-nou literaturu sluší a patří, byť tonení vždy pravidlem. Za velmi pří-nosné považuji zejména to, že ko-mentář zahrnuje i výklad zásadníchi dílčích změn, které do zákonač. 82/1998 Sb. přinesla jeho zásad-ní novela, přijatá zákonemč. 160/2006 Sb., včetně jistých kri-tických povzdechnutí nad tím, žezákonodárce se při tvorbě této no-vely „schoval“ před řešením někte-rých koncepčních otázek aplikacezákona č. 82/1998 Sb., jejichž řeše-ní ponechal na blíže časově nedefi-nované „napotom“. Takže v publika-ci najdeme odpověď na všechnyaktuální „hmotněprávní“ otázky, kte-ré dosavadní aplikace zákonač. 82/1998 Sb. navozuje, najdemev ní dokonce i určité úvahy k budou-cí aplikaci „supernového“ institutuzadostiučinění za vzniklou nemajet-kovou újmu podle § 31a novelizova-ného znění zákona, včetně komen-táře k přechodnému ustanovenízákona č. 160/2006 Sb., který sek tomuto institutu váže. Vždyť kdose nesetkal s tím, že řízení o náro-cích našich klientů trvalo před čes-kým soudem strašně, ale strašnědlouho a nezačali jsme uvažovato tom, že by se našim klientům mě-lo dostat od státu nějakého zadosti-učinění, a to ne až od Štrasburku,ale již u nás doma. Protože se hmot-něprávní nároky neprosazují jaksisamy o sobě, ale prostřednictvím na-

šich více či méně kvalifikovanýchadvokátních procesních podánía postupů, velmi užitečné jsoui „procesní“ pasáže o tom, kteraknároky na náhradu škody podle zá-kona č. 82/1998 Sb. kvalifikovaněuplatňovat.

Vyjdeme-li z teze, že výbornápublikace může být ještě lepší (cožovšem může být jen velmi hruběsubjektivní pohled recenzenta, pů-sobícího a la divadelní kritik, ne-schopný napsat vlastní divadelníhru, ale schopný kritizovat druhéhoautora), tak snad pro další vydánípublikace si dovoluji předestřít tytonáměty: zařadit do ní i odkazy navydanou, byť nečetnou odbornou li-teraturu k zákonu č. 82/1998 Sb.,včetně vlastních článků autora, sys-tematicky zpracovat i judikaturuÚstavního soudu, blíže se zamysleti nad možnou odpovědností státuza škodu způsobenou nepřijetím ur-čitého potřebného zákona (viz sporpronajímatelé versus nájemci bytůo to, zda a kdo uhradí pronajímate-lům rozdíl mezi ekonomickým a re-gulovaným nájemným – zda pří-padně stát, když tak „nadhazují“některé větičky v některých nále-zech Ústavního soudu, proti nimžstojí zatím stávající judikatura „ško-dového“ senátu 25 Cdo Nejvyššíhosoudu), včetně pohledu unijního čiobecně evropského na odpověd-nost státu vůči občanům za nepři-jetí nebo opožděné přijetí určitéhozákona.

Suma sumárum: sedne-li za psacístůl soudce Nejvyššího soudu, spe-cializovaný na určitou problemati-ku, a podělí-li se se čtenáři o svojepohledy a zkušenosti a jde-li navíco autora, který byl obdařen schop-ností „čtivého pera“, vyjde z tohopublikace, mající kvalitu „AA“. Pro-stě, přečíst si komentář k aktuální-mu znění zákona č. 82/1998 Sb. odJUDr. Petra Vojtka, předsedy „ško-dového“ senátu Nejvyššího soudu,přináší pro čtenáře – advokáta tunejvyšší možnou užitnou hodnotua současně zážitek z pěkného a čti-vého odborného textu. Nekupte sitakovou publikaci za slušných550 Kč!

� JUDr. MARTIN MIKYSKA

Havelková, Barbara:

Rovnost v odměňování žen a mužů

Auditorium, Praha 2007, 160 stran, 180 Kč.

To, že ženy vydělávají méně nežmuži, je všeobecně známý fakt. Pod-le statistik dosáhla v České republicev roce 2005 průměrná výše měsíční-ho výdělku žen jen tří čtvrtin výděl-ku mužů. Tento rozdíl lze jen zčástivysvětlit produktivními charakteris-tikami zaměstnankyň, charakteristi-kami zaměstnavatelů či segregací tr-hu práce. Velkou část rozdíluv odměňování mezi ženami a mužilze připsat diskriminaci v zacházeníči odměňování z důvodu pohlaví.

Publikace předkládá právní analý-zu institutu rovného odměňovánítak, jak ji koncipuje český právní řáda právo Evropské unie, zejména ju-dikatura Evropského soudního dvo-ra. Snaží se přitom poskytnout ná-vod pro poškozenou zaměstnankyni,jak postupovat v případě podezřenína diskriminaci v odměňování a sou-časně upozornit zaměstnavatele navhodné kroky k prevenci diskrimi-nace. V případě, kdy se zdá býtvhodnou jiná právní úprava, jsou či-něna doporučení de lege ferenda.

� red.

´


52


Gladwell, Malcolm:

Mžik

Dokořán, Praha 2007, 246 stran, 298 Kč.

Kniha pro tato místa netypická,přesto by advokáty neměla zůstat ne-povšimnuta. S podtitulem Jak mysletbez přemýšlení v ní americký autorrozebírá, proč jsou nejlepší odborní-ci schopni rozhodnout bleskově bě-hem několika vteřin po seznámenís případem, proč odborníci na falzi-fikáty jsou schopni odhalit je na prv-ní pohled. Část našeho mozku jeschopna poté, co absolvuje léta per-né práce a opakovaných procedura zkoumání, provést bleskově a nevě-domky řadu kalkulací, a než dojdedo vědomé části mozku informaceo analýze a výsledku výpočtu, od-borníci nevědí, ale tuší správnou od-pověď či reakci, resp. jsou schopniučinit ten jediný správný závěr.

Další pasáž knihy se týká zažitýchstereotypů. I my ostatní běžně činí-me blesková rozhodnutí nejen vesvém oboru činnosti, ale i při sezná-mení s novými lidmi, sledování fil-mů, v osobním životě podle mimikymilované osoby, podle odmítavých

reakcí těla apod. Samozřejmě, žemůže jít i o špatné rozhodnutí, ne-správné vyhodnocení nebo mylněpochopené pocity. Bleskové rozho-dování také může za to, že vysocíztepilí muži mají při prvním dojmuvyhráno oproti mužům menšíhovzrůstu, neboť výška, světlá barvakůže a krátké vlasy vzbuzují pozitiv-nější asociace než nižší vzrůst, tma-vá kůže a dlouhé vlasy. Většinaz nás, aniž bychom si toho byli vě-domi, si například spojuje vůdcovskéschopnosti s mohutnější tělesnou

schránkou a tento stereotyp má ta-kovou moc, že jakmile mu někdo vy-hovuje, jsme vůči ostatním ohledůmdocela slepí.

Advokáty by měla zajímat pasážo výzkumu srovnávajícím stížnostipacientů na americké lékaře s jejichchybovostí. Z výzkumu vyplývá, žeexistují velmi zdatní lékaři, na kteréje podáno mnoho žalob, a naopak lé-kaři, kteří se dopouštějí mnohachyb, ale nikdo je nikdy nežaloval.Pacienti totiž nepodávají žaloby pro-to, že utrpěli špatnou lékařskou péčí,ale proto, že (možná) utrpěli špatnoulékařskou péčí, ale navíc ještě sek nim lékař choval nadřazeně a málos nimi komunikoval. V kvalitě lékař-ské péče i odborných informacíchpřitom u obou skupin nebyl zjištěnrozdíl. Lékaři, kteří nikdy nebyli ža-lováni, trávili s každým pacientemo tři minuty více času než ti, kteří by-li žalováni; častěji aktivně naslou-chali, častěji se s pacienty smália vtipkovali. Poučné i pro nás, ne-myslíte?

Knihu netřeba příliš podrobně stu-dovat, lze ji však doporučit k po-šmourným zimním večerům, sklen-ce vína, přemýšlení a poučení.

� JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ


z advokacie


Sloupek Karla Čermáka ......................................................54

Z české advokacieRegiony se představují: Jižní Čechy ..................................55Informační den pro advokáty – otázky advokacie ............58Z kárné praxe ........................................................................59Z jednání představenstva ČAK ............................................60Stanovisko představenstva ČAK k výkladu ustanovení § 41 odst. 5, věta druhá tr. ř. ............................60Fotbalový turnaj Březolupy 2007 ........................................61Česko-ruský seminář v České advokátní komoře ............62

Z Evropy ........................................................................63 - 65


54

sloupek Karla Čermáka

Součástí starozákonní části Písma je i kniha Soud-ců, která se počítá ke knihám historickým; líčí obdobípo smrti velkých vůdců izraelského lidu Mojžíše a Jo-sue, kdy vyvolený národ byl již vyveden z egyptskéhootroctví a nalézal se v multikulturním prostředí zemězaslíbené; ale dosud nevytvořil žádnou pevně orga-nizovanou moc, která by si vynutila poslušnost smě-rem dovnitř a respekt navenek. Postupně existovalošest velkých soudců a šest malých soudců, ale to jejen pomůcka biblistů, protože velcí jsou ti, o kterýchse v bibli píše hodně, a malí ti, co se o nich píšemálo. O některých se nepochybně nepíše vůbec a tiv souladu s věčnými mediálními zákony jako byvůbec nebyli. Taky byla jedna napůl soudkyně,Debora, která se až tak nezajímala o politiku,nýbrž prý seděla celé dny před domem pod pal-mou a soudila, i když nebyla elektronizována.

Soudce v těch blahých dobách nikdo nejme-noval, ani neodvolával, ani nevolil, ba soudcov-ství se ani nedědilo. Soudce prostě nechal orby,setby, žní nebo mlácení prázdné slámy, povstala zvolal hurá na Amalečany, Moabity nebo Fi-lištíny, pryč s cizáky i s jejich Baaly a Aštartami,tady se nebude trpět nějaký multikulturalismus,Israel Israelitům, nic než národ, Filištín Slaviaa podobně, a nepotřeboval k tomu ani prezi-dentský dekret, ani rozhodnutí Nejvyššího správ-ního soudu. Ale přečtěte si ty nedostižné příběhyvelkých soudců Baraka, Gedeona nebo Samso-na sami a dáte mi za pravdu, že Soudce s velkýmS měl prostě přirozenou autoritu, jež se neopíra-la o školení v úpadkovém právu, nýbrž o charis-matický dar, případně, podle založení laskavéhočtenáře, o pomoc samotného Jahve.

Tím je ale pro tentokrát konec legrace. Nikdo ne-očekává, že dnes někdo odhodí tenisovou raketu ne-bo golfovou hůl, povstane a vzkřikne „ven se Sude-ťáky a jejich modlami VW a BMW“, čímž se stanesoudcem a bude mít nárok na požitky i bez prezi-

dentského dekretu v kapse. Zato ale „normálnímučlověku“ (nový a správný termín novinářů) vrtá hla-

vou, co jsou to takový soudce, státní zástupce, advokátnebo policajt vlastně zač, že se na něho tak vytahují

a ještě si za to nechávají pěkně platit. A my, příslušnícijustičního systému v širším i užším slova smyslu, na otáz-

ku, co jsme zač, sami odpovědět neumíme nebo na ni od-povídáme kontroverzně a nedostatečně.

Definice bludným kruhem zákonných dikcí, jako např.že soudce je ten, kdo byl jmenován soudcem, nebo advokát

je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů, se setkávají s po-chopitelným pohrdáním „normálního člověka“ vybavenéhonormálním selským rozumem, protože nic nevypovídajío tom, co takový hodnostář má, nemá, smí, nesmí, musí ne-bo nemusí dělat, jakkoliv mohou být velmi užitečné proprávníka, úředníka i policistu u příležitosti různých per-lustrací, a to v důsledku své myšlenkové nenáročnosti.

Ale hlavní otázkou při zkoumání podstaty jmenovanýchosob je to, zda mají nebo nemají nějakou moc, a jaká je po-vaha této moci. My sami tady normálnímu člověku a jehozdravému selskému rozumu nahráváme tím, že z nějakých,snad populistických, důvodů nejsme schopni klidně a pří-větivě říct ano, soudce, státní zástupce i policista vykoná-vají moc a ta moc je moc státní. Už příliš dlouho jsme zau-jati mikroekonomií a toužíme po vládě neviditelné rukytrhu i tam, kde o žádný trh nejde; všude chceme vidět ma-nažery, konkurenci, privatizaci, outsourcing, poskytováníslužeb, cash-flow, benefity a výběrová řízení, takže nakonecten normální člověk nevidí žádný rozdíl mezi mocí státnía mocí obchodního řetězce Lidl; a to je na pováženou připohledu z obou stran. Už jsem se dočetl, že i biskup má býtpředevším manažer, takže čekám, že kostely si už brzo bu-dou konkurovat přes DJ a soudy skrze diskonty na soud-ních poplatcích, privatizace soudních budov, výprodeje záz-namů o odposleších a outsourcing soudců, asistentek,zapisovatelek a justiční stráže. Inu, exekutory už outsour-cované máme, outsourcing měření radarem je na spadnu-tí, vězeňství jak by smet, takže už jenom zbývá oddělit že-lezniční svršek od spodku či, jak se tomu říká, abyoutsourcovaný pan předseda Sváček musel platit outsour-covanému panu ministru Pospíšilovi za to, že mu jeho pen-dolino jezdí po kolejích na Míčánkách, nu, a kdyby na toneměl, přišel by ho fendovat outsourcovaný dr. Podkonický.

Státní moc je zkrátka pořád jen jedna státní moc, ať užse tradičně vykonává v parlamentu, na ministerstvu nebou soudu; a každý její nositel by se měl podle toho chovat jaknavenek, tak ve vztahu k jiným nositelům moci, a ne se ne-konečně hádat, jestli jsou důležitější koleje nebo vlak a kdosi odskáče zpoždění.

Biblická kniha Soudců informuje, jak moc soudní (pro-miňte anachronismus, jsem si ho vědom) úspěšně dokáza-la nahradit moc výkonnou na dlouhé období. Pak přišla do-ba královská a po nezávislosti justice bylo veta. HolkařDavid, kterého musely ještě i na stará kolena zahřívat dě-večky, ale jinak dobrák; osvícený Šalamoun; a pak už jenvelcí nebo malí lumpové, dokud nepřišlo zajetí babylonské.

Listopad 2007

� KAREL ČERMÁK

Kniha Soudců

55

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 z české advokacie

JUDr. FRANTIŠEK SMEJKAL,

regionální představitel ČAK

v Jihočeském regionu

a člen představenstva ČAK

Pokud mám předsta-vit činnost regionálníhostřediska České advo-kátní komory v Jihočes-kém regionu, chtěl bychzačít především předsta-

vením a krátkou charakteristikou tohoto regionu. JižníČechy byly díky své geografické poloze a přírodnímpodmínkám především zemědělskou oblastí s tradičnímrybníkářstvím a lesnictvím, na počátku 20. století aledochází k velké industrializaci. Atraktivita přírodníhoi historického bohatství kraje podmiňuje rozvoj ces-tovního ruchu. Region je bohatý na historické a kul-turní památky, např. zámky v Hluboké nad Vltavou,v Českém Krumlově, Červené Lhotě. Příhraniční cha-rakter regionu se v posledních letech stal jeho před-ností, neboť přináší možnost spolupráce se sousedící-mi zeměmi Evropské unie, především regiony HorníhoRakouska a Bavorska.

Jihočeský kraj má strategickou polohu na dopravní osesever – jih. Procházejí jím důležité mezinárodní silnice,severojižní železniční koridor, evropské cyklistické a tu-ristické stezky. Bývalé vojenské letiště v Českých Budě-jovicích by se mělo v krátké době stát dalším dopravním

uzlem. Snad se někdy dočkáme i dálnice z Českých Bu-dějovic do Prahy.

Jihočeský region se sídlem Krajského soudu v Čes-kých Budějovicích a jeho pobočkou v Táboře je vyme-zený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov,Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tá-bor, tedy územím Jihočeského kraje, a dále okresemPelhřimov, který přešel pod Kraj Vysočina. Celý tentoregion je rozlohou 11 346 km2 největším regionem v ČR,když samotný Jihočeský kraj svými 10 056 km2 a svýmpodílem 12,8 % rozlohy ČR je po Středočeském krajidruhým největším. Hustotou osídlení 62 obyvatelna km2 je však krajem s nejnižší hustotou v ČR. V celémregionu se nachází 743 obcí, z toho je 61 měst a 15 ob-cí se statutem městys, když sídla advokátů nejsou ani vevšech městech.

Z výše uvedené charakteristiky vyplývá i počet a roz-místění advokátů v jednotlivých okresech regionu a do-pravní dostupnost Českých Budějovic jako sídla kraj-ského soudu a místa, kde jsou pořádány akce a setkánípro advokáty regionu. Nejvzdálenějšími místy sídel ad-vokátů od Českých Budějovic je Blatná se svými 80 km,Dačice 90 km a Humpolec 110 km.

Z tabulky (viz následující strana) vyplývá, že jsou znač-né rozdíly v počtu advokátů v jednotlivých oblastech re-gionu. Na druhé straně řada advokátů má vedle svéhosídla pravidelná pracoviště i v dalších obcích, kde vedleprávní pomoci zejména obecním úřadům zajišťuje i po-třebné právní služby pro obyvatele. Je však skutečností,že trh s právními službami je vyčerpán, především v sa-motných Českých Budějovicích, a v posledních letech řa-da advokátů z advokacie odešla.

Advokáti v jižních Čechách

Pokud se podíváme do nedávné historie, tak v r. 1989v tehdejším Krajském sdružení advokátů působilo 38 ad-vokátů, z toho v samotných Českých Budějovicích jichbylo devět. Po r. 1990 nastal velký příliv do řad advoka-cie i do řad tehdejších komerčních právníků, v roce1996, kdy došlo ke sjednocení advokacie, v kraji půso-bilo přes 100 advokátů a 120 komerčních právníků.

Krátce po přijetí zákona č. 85/1996 Sb. došlo k vytvo-ření regionálního střediska Jihočeského kraje, které na-vázalo na dobré tradice regionálního střediska Komorykomerčních právníků a dřívějšího KSA. Regionální stře-disko od počátku organizovalo pravidelně nejméně dvěsetkání advokátů z regionu, přičemž tato setkání mělavždy vedle informace o aktuálním dění v advokacii i od-bornou náplň. Řada přednášek či seminářů na téma pro-blematiky nových právních úprav a novel předpisů pro-cesního či hmotného práva, za účasti přednášejícíchnapř. JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jaroslava Bureše,JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Jaromíra Jirsy a řadydalších předních českých právníků, našla pochopeníu advokátní veřejnosti. Pravidelně se těchto vzdělávacíchakcí účastnila třetina až polovina advokátů z regionu.

Po otevření vzdělávacího a výchov-ného střediska ČAK v Paláci Dunajv Praze a organizování širokéhospektra výchovných a vzdělávacíchpravidelných akcí v tomto střediskuKomorou došlo v regionu k určitémupřehodnocení a změně. Cílem stře-diska je nadále organizovat jednu aždvě vzdělávací akce ročně, ale více sezaměřujeme na kulturně-společenskéa sportovní vyžití advokátů.

Jako součást kulturně-společen-ského života byly v minulosti organi-zovány akce ve spolupráci a za fi-nančního přispění UniCredit Bank

(dříve HVB, předtím Bank Austria Creditanstalt), a tokomorní koncert, vernisáž obrazů a plastik v prostoráchbanky spojených s rautem.

Regionální středisko spolupracuje i se Zdravotní po-jišťovnou MV ČR, se kterou bylo dohodnuto poskytnu-tí vitaminů pro advokáty-pojištěnce zdravotní pojišťov-ny, jakož i možnost relaxačních pobytů v lázních.Zdravotní pojišťovna MV ČR se spolu s Českou spoři-telnou a prodejcem automobilů PORSCHE České Bu-dějovice podílela i na společenském setkání advokátůs představiteli krajského a okresních soudů, krajskéhoa okresních státních zastupitelství, které se za účasti hejt-mana Jihočeského kraje RNDr. Jana Zahradníka usku-tečnilo u příležitosti 10. výročí obnovení nezávislé českéadvokacie v prostorách státního zámku a Alšovy jiho-české galerie v Hluboké nad Vltavou.

Dne 9. února 2008 by se měl v Českých Budějovicíchkonat za spolupráce s vedením krajského soudu a kraj-ského státního zastupitelství a za účasti Jihočeské no-tářské komory 1. jihočeský právnický ples. Lze jenomdoufat, že se tato akce vydaří, najde odezvu u právnic-kých povolání a založí novou tradici v regionu.


56

z české advokacie

okres počet počet z toho žen počet koncipientů počet obyvatel

obyvatel advokátů na advokáta

České Budějovice 181 976 131 46 36 1389Český Krumlov 61 058 10 2 1 6105Jindřichův Hradec 92 644 31 8 1 2988Písek 70 476 24 2 3 2936Prachatice 51 401 7 1 2 7343Strakonice 70 207 18 7 2 3900Tábor 102 301 45 12 13 2273Pelhřimov 72 339 17 2 1 4255Celkem region 702 402 283 80 59 2482

Počet obyvatel v jednotlivých okresech regionu k 30. 9. 2006, počet advokátů a advokátních koncipientů

Vítězné jihočeské fotbalové družstvo,které vloni na hřišti v Bavorovicíchporazilo Západočechy.

Mezi tradiční patří organizování a účast na sportovníchakcích, kdy na tenisových přeborech advokacie v Mostupravidelně úspěšně vystupovali dr. Eva Nýdlová a dr. JanNádravský. Mezi nejvíce oblíbené akce patří účast naSportovních hrách advokacie v Nymburku. Z předchozíchdeseti ročníků se zástupci regionu účastnili kromě prv-ního všech ostatních, když před devíti lety to bylo nece-lé družstvo na volejbal v počtu pět, v dalších ročnících sedo volejbalové soutěže pravidelně přihlašovala dvě i třidružstva a jihočeská výprava čítá i přes 25 osob. Vedlehojné účasti je nutné vyzdvihnout i to, že regionální druž-stvo již dvakrát volejbalový turnaj vyhrálo, dvakrát skon-čilo na druhém místě, čtyřikrát třetí. V letošním ročníkuher bylo vybojováno opět třetí místo.

Jako nová sportovní tradice je pořádán předvánočníturnaj advokátů a advokátních koncipientů v bowlingu.Prvního ročníku turnaje o pohár CITY-CAR Volvo Cupse účastnilo 34 koulejících, vyhrál JUDr. Milan Čoudekpřed autorem tohoto článku.

Obnovena byla tradice společných akcí pořádaných dří-vějšími KSA v Českých Budějovicích a v Plzni. V loňskémroce tak bylo obnoveno setkání advokátů obou regionůse sehráním zápasu v kopané a ve volejbalu, které se usku-tečnilo v Poněšicích u Hluboké nad Vltavou. Setkání za-čalo prohlídkou Budějovického Budvaru n. p. (aby Plze-ňáci konečně poznali skutečné pivo), pokračovaloutkáním v kopané na hřišti v Bavorovicích vítězstvímmužstva Jihočeského regionu (zranění JUDr. Rösche –utržená achillovka), společenským večerem a utkáním vevolejbalu, kde byli lepší Západočeši.

V letošním roce byla akce zopako-vána v Západočeském regionu, kdepo prohlídce zámku Zelená Horav Nepomuku následovala kopanás vítězstvím Západočechů (kvůli ne-příznivému počasí se hrálo v hale),avšak volejbal v tomto roce zcela jed-noznačně vyhráli Jihočeši. Už se při-pravuje další ročník, tentokrát opětna jihu Čech.

Regionální představitel Jihočeské-ho regionu také organizuje bezplat-nou právní poradnu, která běží nepře-tržitě od 3. 9. 1997 a její činnost takvstoupila již do druhého desetiletí.Pravidelně každou pracovní středu

v odpoledních hodinách poskytují dva určení advokátikrátké informativní rady zejména v oblastech pracovní-ho práva, rodinného práva, občanského práva – soused-ské vztahy a bytová problematika. Lze konstatovat, žeprávní poradna je občany celého kraje využívána a plnísvé poslání. Při průměrné účasti 15 až 20 zájemců o práv-ní poradu byla za celou dobu poskytnuta právní poradave více než 7500 případech. V prvních 8 letech právní po-radna fungovala v prostorách, které poskytoval Magistrátměsta Českých Budějovic, z důvodu stálého stěhování doméně a méně vhodných prostor byla uzavřena smlouvas Krajským úřadem Jihočeského kraje a v posledníchdvou letech se pro poradnu našla důstojná a vhodná míst-nost v prostorách krajského úřadu.

Mezi povinnosti regionálního představitele patří za-jišťování kontaktů mezi ČAK a vedením krajského sou-du, krajského státního zastupitelství, krajskou notářskoukomorou i ředitelstvím Policie ČR. Probíhají formálníi neformální setkání s představiteli zmiňovaných insti-tucí. Regionální představitel, případně jeho zástupceJUDr. Jiří Švihla je zván na gremiální porady krajskéhosoudu pro trestní i občanskoprávní agendu. Na druhéstraně jsou na akce pořádané regionálním střediskemČAK zváni soudci a státní zástupci. Společně jsou pro-jednávány problémy a stanoviska ve věcech trestního stí-hání advokátů, prohlášení konkurzu na majetek advoká-tů, problematika ustanovování obhájců ex offo, provšechny soudy byly zpracovány seznamy advokátů, kte-ří mají zájem o ustanovování soudy jak v trestní, civilní,tak i správní agendě.

57


region regionální představitel zástupce

Jihočeský JUDr. František SMEJKAL JUDr. Jiří ŠVIHLA, Nám. Přemysla Otakara II. 6, AK Klavíkova 18, 370 04 České Budějovice 370 01 České BudějoviceTel. 387 311 455, tel. a fax: 384 427 884 Tel. 386 357 451, tel. a fax: 386 354 175 e-mail: [email protected] e-mail: [email protected]

Na letošních Sportovních hráchadvokacie v Nymburce vybojovalo

jihočeské družstvo 3. místo.

z české advokacie

Dne 2. listopadu 2007,v nevlídném sněhodeš-tivém dnu, se v aule Pa-

láce Dunaj v Praze konal dalšíinformační den pro advokátyo otázkách advokacie, kterýv pravidelných termínech pořá-dá Česká advokátní komora.Akce se zúčastnilo 54 advokátůa advokátních koncipientů zevšech měst a oblastí republiky.Kromě členů představenstvaČAK byli mezi nimi také všich-ni regionální představiteléČAK a jejich zástupci, mnozízkušební komisaři i advokáti,které zajímají aktuální otázkyadvokacie a problémy, s nimižse v současné době česká advo-kacie potýká.

V úvodu přivítal všechny pří-tomné předseda výboru regio-nálních představitelů ČAK JUDr. Petr Mrázek, kterýocenil účast a zájem advokátů z celé republiky. V úvod-ním vstupu tisková mluvčí ČAK PhDr. Iva Chaloupko-vá informovala přítomné o novinkách, s nimiž přicházíčasopis Bulletin advokacie, o nově zkoušených hromad-ných informačních e-mailech a o přípravě celojustičnísoutěže Právník roku 2007 a pozvala advokáty k účastiv této soutěži prostřednictvím nominací, i k návštěvěslavnostního večera s vyhlášením nejlepších, který se bu-de konat 25. ledna 2008 v Brně. Poté vystoupila výkon-ná redaktorka Bulletinu advokacie PhDr. Ivana Cihlá-řová s krátkou informací týkající se termínů uzávěrekčasopisu a způsobu zasílání příspěvků ze strany regio-nálních představitelů ČAK.

Místopředseda ČAK a regionální představitel pro hlav-ní město Prahu JUDr. Jan Brož informoval o aktuálnímvývoji problematiky talárů, vedoucí odboru výchovya vzdělávání ČAK JUDr. Daniela Kovářová upozornilana novou koncepci výchovy a vzdělávání advokátníchkoncipientů, na nabídku seminářů pro advokáty připra-vovanou na rok 2008 i na intenzivní cyklus školení v in-solvenčním právu. JUDr. Mrázek dále podal informacio vývoji softwarového systému pro vedení kanceláře, kte-rý ČAK připravuje spolu se společností ASPI.

JUDr. František Smejkal, člen představenstva ČAKa regionální představitel ČAK pro jižní Čechy, informo-val o stavu příprav identifikačních karet pro advokátyopatřených čipy, které umožňují například vstup do

soudních síní a věznic mimo bezpečnostní rámy, evi-denci účasti na školení či přednáškách apod., a kteréjsou srovnatelné s průkazy v EU. Poté pokračovala dis-kuse mezi advokáty, při níž přítomní pokládali dotazyze všech oblastí, které je zajímají, sdělovali si vzájemnězkušenosti a poznatky, vyměňovali rady apod.

Na závěr programu přišel účastníky informačního dnepozdravit předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek, kte-rý podal všem zúčastněným zevrubnou informaci o ak-tuálním dění v advokacii, přičemž se zabýval mj. i mezi-národními konotacemi, lobbistickými snahami ČAK,přípravou novelizace zákona o advokacii i výhledem si-tuace v budoucích letech. Po vyčerpání celého progra-mu pozval předseda ČAK přítomné na malé občerstve-ní do restaurace a vinárny Gratia, která se nacházív suterénu hlavní budovy ČAK na Národní třídě v Pra-ze, kde bylo možno pokračovat v neformálních debatáchi výměně názorů a zkušeností.

Letošní informační den prokázal oprávněnost svéhokonání a naznačil, že advokáti se o činnost představen-stva i problémy advokacie čile zajímají a že akce podob-ného typu již mají své tradiční místo v nabídce seminá-řů, školení, konferencí a dalších setkání pořádanýchČeskou advokátní komorou.

� Pro Bulletin advokacie zachytila

DANIELA KOVÁŘOVÁ.


58

z české advokacie

Informační den pro advokáty – otázky advokacie

59


Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAKze dne 6. září 2007 ve věci K 48/07

Kárně obviněná JUDr. L. Š., advokátka, je vinna,

že poté, co v době od roku 1995 do 31. 12. 1998 posky-tovala právní služby obchodní firmě A., s. r. o., a dne 5. 3.1998 sepsala pro tuto obchodní firmu jako dlužníka a proB. C. jako věřitele dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne3. 3. 1998, dne 18. 10. 2005 uzavřela s B. C. smlouvu o po-skytování právních služeb, na základě níž zastupovala B. C. jako žalobce proti obchodní firmě A., s. r. o., jakožalovanému v řízení vedeném u okresního soudu, ve kte-rém se B. C. z titulu plnění ze smlouvy o půjčce ze dne3. 3. 1998 ve znění dodatku č. 1 ze dne 5. 3. 1998 domá-hal, aby obchodní firmě A., s. r. o., byla uložena povinnostzaplatit mu částku 1 180 000 Kč,

tedy

– při výkonu advokacie nejednala čestně,– při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesni-

žovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelemnedodržovala Pravidla profesionální etiky ukládající po-vinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chová-ním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu,

– neodmítla poskytnutí právních služeb, když v téževěci nebo ve věci související již poskytla právní služby ji-nému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdoo poskytnutí právních služeb žádá,

čímž

porušila ustanovení § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advo-kacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální eti-ky a § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii.

Podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb.,o advokacii, v platném znění, se jí ukládá kárné opatřenípokuta ve výši 20 000 Kč.

Kárně obviněná je povinna zaplatit ČAK jako náhradunákladů kárného řízení částku 3000 Kč do 15 dnů odprávní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK.

Z odůvodnění:

Kárnou žalobou byla kárně obviněná stíhána pro sku-tek, uvedený ve výrokové části rozhodnutí.

Kárně žalovaná se u jednání dne 6. 9. 2007 k věci vy-jádřila tak, že je pravda, že někdy v minulosti poskytova-la právní služby firmě A., s. r. o., šlo o vymáhání pohle-dávek z její obchodní činnosti a o návrhy na výkon

rozhodnutí. Pokud jde o samotnou věc, již si blíže nepa-matuje, že by sepisovala dodatek ke smlouvě ze dne 3. 3.1998, na konkrétní dotaz však uvedla, že uvedenou smlou-vu poznává, podpis a otisk razítka na smlouvě je její.

Dále uvedla, že je pravda, že uzavřela plnou moc s B. C. za účelem řešení jeho pohledávky vůči firmě A.,s. r. o., rozhodně však chtěla vést celou věc ke smíru, v tédobě se změnilo vedení společnosti A., s. r. o. a již delšídobu této společnosti právní služby neposkytovala. Pou-ze skutečnost, že následně neměla společnost A., s. r. o.,dostatek peněz, vedlo k tomu, že podala k soudu žalobuna zaplacení částky 1 180 000 Kč. Poté, kdy se dovědě-la, že na ni oznamovatel podal k ČAK stížnost, oznámi-la soudu tuto skutečnost, požádala o odročení jednáníza účelem dovedení těchto společností ke smíru, což senásledně stalo a řízení u soudu bylo zastaveno.

Kárně žalovaná dále uvedla, že si neuvědomila neslu-čitelnost tohoto jednání s etickými normami ČAK, nic-méně svého jednání lituje a v budoucnosti k takovémujednání z její strany již nedojde. Ke svým majetkovýmpoměrům uvedla, že v současnosti je již ve starobním dů-chodu, advokacii vykonává i nadále, její starobní důchodčiní asi 10 000 Kč měsíčně, nemá žádné větší úspory aninemovitosti, není plátcem DPH.

Z uvedeného a ze spisového materiálu v kárném spisezaloženém je prokázáno, že skutek, tak jak je popsán vevýroku tohoto rozhodnutí, se stal.

Tím, že kárně obviněná od roku 1995 do 31. 12. 1998poskytovala právní služby obchodní firmě A., s. r. o.,a dne 5. 3. 1998 sepsala pro tuto obchodní firmu jakodlužníka a pro B. C. jako věřitele dodatek č. 1 ke smlou-vě o půjčce ze dne 3. 3. 1998, dne 18. 10. 2005 uzavřelas B. C. smlouvu o poskytování právních služeb, na zákla-dě níž zastupovala B. C. jako žalobce proti obchodní fir-mě A., s. r. o., jako žalovanému v řízení vedeném u okres-ního soudu, ve kterém se B. C. z titulu plnění ze smlouvyo půjčce ze dne 3. 3. 1998 ve znění dodatku č. 1 ze dne5. 3. 1998 domáhal, aby obchodní firmě A., s. r. o., bylauložena povinnost zaplatit mu částku 1 180 000 Kč, tím-to svým jednáním porušila povinnosti advokáta stanove-né jí v § 16 odst. 2, § 17 a § 19 odst. 1 písm. a) zákona o ad-vokacii a v čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky.

Při úvaze o druhu kárného opatření senát přihlédlk závažnosti porušení povinností stanovených zákonemo advokacii a k okolnostem případu, dále i k tomu, žekárně obviněná svou chybu přiznala. S ohledem na tytoskutečnosti pak kárný senát považuje za přiměřené kár-né opatření ve formě pokuty ve výši 20 000 Kč.

� Připravil JUDr. JAN SYKA,

vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK.

Z kárné praxeJde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže po sepisu smlouvy o půjčce pro oba

účastníky začne zastupovat věřitele proti dlužníkovi z této půjčky.

Podle § 41 odst. 5 tr. ř. nebylo-li zmocnění obhájce přijeho zvolení či ustanovení vymezeno jinak, zaniká přiskončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zanik-lo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě do-volání a zúčastnit se řízení u dovolání u Nejvyššího sou-du, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

Pokud dá odsouzený obhájci k některému z uvedenýchúkonů obhajoby pokyn (a jde-li o nesvéprávného obvině-ného, příp. i proti jeho vůli – § 265 odst. 1 i. f.), jsouv tomto ustanovení uvedená oprávnění současně i povin-ností obhájce (s výjimkou případů, kdy je advokát povinennebo oprávněn podle příslušných předpisů provedení ta-kových úkonů odmítnout).

Odůvodnění:V praxi některých soudů i advokátů se vyskytují roz-

dílné názory na výklad ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř.,

v němž je explicitně vyjádřeno pouze oprávnění a niko-liv též povinnost obhájce za podmínek tam uvedenýchmj. podat za odsouzeného ještě dovolání a zúčastnit seřízení o dovolání u Nejvyššího soudu.

Podle jednoho názoru jde pouze o právo, nikoliv všaktéž o jeho povinnost, podle druhého názoru jde součas-ně i o povinnost obhájce. Pokud advokát, vycházeje z pr-vého názoru, odvolání podat odmítne, dochází k tomu,že obviněný žádá Českou advokátní komoru o určení ad-vokáta podle § 18 odst. 2 zák. o advokacii, nebo se ob-rací na soud se žádostí o ustanovení obhájce podle § 38odst. 1 tr. ř.

Na rozpornou praxi advokátů i některých soudů upo-zornil tajemník Komory dopisem z 5. 12. 2006 adreso-vaným předsedovi trestněprávní sekce studijního kolegiaČAK, kterého současně požádal, aby sekce k této pro-blematice zaujala stanovisko.


60

z české advokacie

Stanovisko představenstva ČAKk výkladu ustanovení § 41 odst. 5,věta druhá tr. ř.

V tajných volbách byli 13. 11. 2007 zvoleni naobdobí do příštího sněmu tito funkcionáři před-stavenstva:

• JUDr. Vladimír Jirousek, předseda• JUDr. Jan Brož, místopředseda• JUDr. Petr Poledník, místopředseda• JUDr. Michal Račok, místopředseda• JUDr. Martin Vychopeň, místopředsedaPředstavenstvo dále projednalo zprávu o přípravě

rozpočtu na rok 2008 a zprávu o společném zasedá-ní kontrolní rady a kárné komise. Vzalo na vědomí, žev těchto orgánech proběhla diskuse na téma odděle-ní odvolacích kárných senátů od představenstva přizachování tohoto odvolacího řízení v autonomiiČAK. Na společném zasedání obou orgánů převážilnázor, že by měl být konstituován nový orgán, tj. od-volací kárná komise, přitom předpokladem zvoleníadvokáta do této komise by bylo minimálně 10 let ad-vokátní praxe a 1 volební období účasti v kárné ko-misi. Představenstvo se bude i nadále tomuto námětuvěnovat i proto, že ministerstvo spravedlnosti uvažu-je o případné unifikaci kárných řízení v rámci justice.

Podrobný zápis z 23. schůze představenstva ČAK(stejně jako všechny ostatní) jsou všem advokátům a ad-vokátním koncipientům k dispozici na www.cak.cz /rub-rika Orgány Komory/Představenstvo/Zápis z jednání.

� icha

Představenstvo ČAK se ve dnech 12. 11. až13. 11. 2007 sešlo na své 23. schůzi ve Školicíma vzdělávacím středisku ČAK v pražském PaláciDunaj. Jako pravidelně projednalo pozastavení vý-konu advokacie a vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Na programu jednání bylo mimo jiné přijetí sta-noviska představenstva ČAK k určování advokátůpro řízení před Evropským soudem pro lidská prá-va ve Štrasburku. Jeho kompletní znění naleznetena www.cak.cz /rubrika Aktuality.

Významným bodem listopadového představenstvabyla volba předsedy a místopředsedů P ČAK na dal-ší období – dle usn. č. 1/105 P ČAK ze 7. 11. 2005.Funkční období funkcionářů P ČAK je dvouleté.

61


Sekce otázku projednala na svém zasedání dne14. 5. 2007, ani její členové však nezaujali jednotné sta-novisko. Protože jde o významnou otázku, jejíž jednot-né řešení vyžaduje praxe obhájců, soudů i Komory, před-ložil předseda sekce věc k zaujetí stanoviskapředstavenstvu Komory.

Představenstvo na schůzi konané dne 10. 9. 2007 poprojednání podkladových materiálů zaujalo shora uve-dené stanovisko, totožné s návrhem předsedy trestně-právní sekce studijního kolegia. Vychází přitom z toho,že problematika má několik rovin: ústavněprávní (zaru-čené právo na obhajobu a nárok na ustanovení advoká-ta ex offo podle příslušných ústavních předpisů), pro-cesní (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/05– Sb. rozhodnutí Ústavního soudu č. 6/2005, poř.č. 127/2005, podle něhož podá-li ustanovený obhájce do-volání, pokračuje v nutné obhajobě a má nárok na od-měnu i za tuto část obhajoby), etickou (pokud obhájcemůže svému klientovi pomoc poskytnout a o tuto pomocklient žádá, pak advokát pomoc za daných podmínek po-skytnout musí) a konečně praktickou (jiný náhled na věc,než že podání dovolání je povinností obhájce ex offo, po-kud o to klient při splnění zákonných podmínek proka-

zatelně požádá, by podmiňoval výraznou komplikaci naúseku ustanovování obhájců). Představenstvo se shodujes názorem, že formulaci „je obhájce oprávněn“ v ust. § 41odst. 5 tr. ř. je třeba vykládat jakožto legitimaci obhájceex offo k podání daného mimořádného opravného pro-středku. Soud v takovém případě znovu advokáta neusta-novuje a nevyžaduje ani udělení plné moci.

Představenstvo dodává, že pokud jde o obhájce zvole-ného, záleží vždy na obsahu smlouvy mezi advokátema klientem, z níž vyplývá závěr, zda k úkonům uvedenýmv § 41 odst. 5 tr. ř. je obhájce povinen, či nikoliv. Neob-sahuje-li smlouva takovou povinnost, je třeba, aby obvi-něný k těmto úkonům udělil další plnou moc buď témuž,nebo jinému advokátovi a půjde-li o případ nutné obha-joby, aby mu soud na jeho žádost urychleně obhájceustanovil, pokud si sám obhájce nezvolí.

Určení advokáta Komorou v takových případech nepři-chází v úvahu, protože je povinností soudu, aby v přípa-dě nutné obhajoby obviněnému obhájce ustanovil, po-kud si jej sám nezvolil (§ 38 odst. 1 tr. ř.).

JUDr. Vladimír Jirousek,předseda České advokátní komory

Vsobotu 22. 9. 2007 se v obci Březolupy naUherskohradišťsku uskutečnil pod patronacíČeské advokátní komory, region Střední Mo-

rava (Zlínský a Olomoucký kraj), II. ročník družeb-ního fotbalového turnaje. Organizační stránku tétoakce zajistila opět na výbornou zástupkyně regio-nálního představitele komory JUDr. Aloisie Jurko-vičová spolu se zkušeným „playerem“ JUDr. Jose-fem Kapušňákem.

Fotbalový turnaj proběhl za účastičtyř týmů, letos za zvýšeného zájmuadvokátů a advokátních koncipientů,kteří postavili dokonce dvě družstva(„staří“ a „mladí“). Turnaje se v tom-to roce bohužel neúčastnili zástupcizlínského soudu a státního zastupi-telství, kterým se dle kuloárových in-formací nepodařilo sestavit repre-zentační tým.

Putovní pohár pro vítěze II. roční-ku turnaje si po zásluze odnesl týmOHS Policie ČR ve Zlíně. Druhémísto obsadili „staří“ advokáti. Natřetím místě se umístilo družstvoSKPV Policie ČR ve Zlíně a čtvrtíbyli „mladí“ advokáti a koncipienti.V blízkém motorestu „Koliba“ v Bře-

zolupech se po ukončení sportovní části turnaje ko-nala diskusní a společenská část programu, v rámcikteré přítomní účastníci debatovali o společných pro-blémech advokátní a policejní praxe.

� JUDr. Stanislav Zenáhlík,

advokát a účastník turnaje

Fotbalový turnaj Březolupy 2007


62

z české advokacie

Dne 12. října 2007 uspořádala Česká advokátníkomora na žádost Moskevské advokátní ko-mory a v návaznosti na závěry diskusí v rámci

mezinárodní sekce ČAK komorní seminář pro ruskékolegy-advokáty k otázkám trvale řešeným všemi ev-ropskými advokaciemi: etická pravidla, profesní ta-jemství, otázky disciplinární, nezávislosti advokátůi profese, zásahy státu do nezávislosti advokacie. Naprogram byla zařazena i problematika poskytováníprávních služeb evropskými (EU) a jinými zahranič-ními advokáty v ČR.

Vzhledem k rozdílné organizaci advokacie v Ruské fe-deraci a České republice byla na semináři zastoupenajednak Moskevská advokátní komora (a to svým předse-dou, panem Genri Reznikem, dále místopředsedou, pa-nem Igorem Poljakovem, členem disciplinární komisepanem Nikolajem Kipnisem a členy Rady mladých ad-vokátů), jednak Federální advokátní komora Ruské fe-derace (ta pouze panem Jurijem S. Pilipenkem, místo-předsedou).

Za Českou advokátní komoru jednání řídil a příspěvekk povinnosti mlčenlivosti advokáta přednesl její místo-předseda JUDr. Martin Vychopeň. Přednáškami k jed-notlivým tématům přispěli také další místopředsedovéČAK – JUDr. Michal Račok (Možnost výkonu advoka-cie zahraničními advokáty) a JUDr. Petr Poledník (Ne-závislost advokátní profese), dále JUDr. Marie Cilínko-vá, členka mezinárodní sekce ČAK (Etická pravidla),a Mgr. Petr Holešínský, advokát, který se zároveň podí-lel na organizaci semináře (Zásahy státu do nezávislostiadvokacie). Do diskuse k daným tématům se zapojilii další přítomní advokáti, Dr. Iur. Jiří Němec, LL.M., je-hož kancelář také přispěla ke zdárnému zajištění akce,Mgr. Anna Apollonová, JUDr. František Veselýa JUDr. Jana Wurstová.

Na seminář byli také pozváni zástupci Slovenské ad-vokátní komory, člen představenstva JUDr. Ján Gereg,tajemník JUDr. Andrej Popovec, a předseda kontrolní ra-dy JUDr. Ján Smetana.

Seminář byl veden v angličtině a ruštině. Cíl návštěvy a zájem hostů o výměnu zkušeností a in-

formací vysvětlil předseda Reznik hned v úvodu: zdů-raznil unikátnost advokátní profese, shodu základních cí-lů a zásad v různých státech bez ohledu na jejich právnítradice. I to, že jsou advokáti nazíráni dvojím způsobem– na jedné straně jako profese potřebná, na straně druhéjako profese vyvolávající soustavnou, někdy negativní po-zornost. Stát se má často na pozoru před advokátní ne-závislostí, jakoby se vymykala možnosti uplatňování tzv.státních a společenských zájmů. V Ruské federaci nynísílí ataky na advokacii pod heslem boje proti terorismu,

jakož i snaha porušovat její principiální zásady. Proto jenutné stát ujistit, že ruská advokacie je schopna samo-regulace, a zároveň zabránit oslabování její nezávislosti.

V průběhu semináře ruské kolegy zaujala např. otáz-ka mezí, které advokát nesmí porušit ani v případě, kdyje žalován svým bývalým klientem, opatrnost, které mu-sí advokát dbát, když ho klient za určitých zvláštníchokolností sám zbaví povinnosti dodržovat advokátní ta-jemství (když je klient např. v té době ve vazbě), dů-sledný pořádek a evidence advokátních spisů a okol-nosti, za nichž může být advokát zastoupen substitutem(za jehož výsledky odpovídá). Z disciplinárních věcípak bylo diskutováno vymezení různých případů kon-fliktu zájmů. Zvláštní skupina dotazů směřovala k po-vinnostem advokátů k advokátní komoře, k poskytová-ní právní pomoci jak ex offo, tak v rámci určováníadvokátů Českou advokátní komorou. Následovala vý-měna informací o průběhu a povaze advokátních zkou-šek. Ukázalo se, že složení třináctičlenných zkušebníchkomisí Moskevské advokátní komory je rozdílné odmožného složení našich zkušebních komisí – v Mosk-vě jsou v komisích zastoupeni vedle advokátů i zástup-ci ministerstva spravedlnosti a jiných právnických pro-fesí. Je to ještě reflexe obtížných okolností, za nichž bylv r. 2001 přijat zákon o advokacii, který je účinný od 1. ledna 2002.

Úprava pojištění advokáta je sice v Rusku pojata dozákona o advokacii, není ale ještě skutečně v praxi apli-kována a údajně ani nebude do doby, než bude schválennový zákon o pojištění. Řada ruských advokátů se nic-méně pojišťuje ze své vlastní vůle a klient, pokud trvá natom, aby se jeho advokát pojistil, toho může dosáhnoutsoudní cestou. Předseda Reznik požádal české kolegyo spolupráci s nově vytvořenou speciální komisí Fede-rální advokátní komory, která se zabývá pojištěním ad-vokátů.

Účastníci semináře se od ruských kolegů dozvěděli, žejedním z významných současných problémů ruské ad-vokacie je, že výkon advokacie není v této zemi považo-ván za podnikání.

Seminář byl zakončen podpisem memoranda o spolu-práci mezi Českou advokátní komorou a Moskevskou ad-vokátní komorou, iniciovaným ruskou stranou.

� JUDr. JANA WURSTOVÁ,

odbor mezinárodních vztahů ČAK.

Česko-ruský seminář v Českéadvokátní komoře

63

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 z Evropy

Do třetice bychom vám rádi v našem miniseriálupředstavili směrnici Evropského parlamentu a Ra-dy 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výko-

nu některých práv akcionářů ve společnostech s kótova-nými akciemi (dále jen „směrnice“),1 která vstoupilav platnost 3. srpna 2007 a členskými státy EU má býtprovedena do 3. srpna 2009.

Směrnice stanoví minimální pravidla pro usnadněnívýkonu některých práv akcionářů, která se váží k akciíms hlasovacím právem, na valné hromadě. Vztahuje se jenna společnosti se sídlem v členském státě EU, jejichž ak-cie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhuv členském státě EU. Některé typy společností mohoučlenské státy při provádění směrnice z její působnosti vy-loučit (čl. 1 odst. 3), mezi nimi i družstva. Členské státymohou přijmout i jiná opatření ve prospěch akcionářů,která by jim usnadnila výkon práv uvedených ve směrni-ci (čl. 3). Práva akcionářů vyplývající ze směrnice se bu-dou v konkrétním případě řídit právní úpravou provede-nou členským státem, v němž má společnost sídlo.

Základním principem, který směrnice zakotvuje, je rov-né zacházení se všemi akcionáři ve shodném postavení,posuzováno podle možnosti účasti a hlasování na valnéhromadě. Směrnice sjednocuje pravidla pro podávání in-formací společnostmi akcionářům před konáním valnéhromady; například stanoví lhůty, v nichž by společnosti měly nejpozdějiuveřejnit oznámení o konání valné hro-mady. O způsobu uveřejnění takovéhooznámení stanoví, že má zajistit rych-lý a nediskriminující přístup a má takbýt učiněno „sdělovacími prostředky, od nichž lze rozumně očekávat, že zpro-středkují účinným způsobem informaceveřejnosti v celém Společenství“ (čl. 5odst. 2 směrnice). Ustanovení o způso-bu uveřejnění předmětného oznámenínemusí být členskými státy uplatňovánov případě, že společnost vede seznamakcionářů a je povinna akcionáře obesí-lat pozvánkou. Směrnice stanoví mini-mální obsah oznámení o konání valnéhromady, vypočítává také příkladmo in-formace, které mají být k dispozici ak-cionářům na internetových stránkáchspolečnosti, a to po nepřetržité obdobízačínající nejpozději dvacátým prvním

dnem přede dnem konání valné hromady, počítáno při-tom včetně dne konání valné hromady.

Akcionáři by podle směrnice (čl. 6) měli mít možnostsamostatně nebo společně zařazovat body na pořad jed-nání valné hromady, toto právo však mohou členské stá-ty navázat jen na konání řádné valné hromady, pokud jeakcionářům umožněno svolávat mimořádnou valnouhromadu. Akcionářům by zároveň mělo být umožněnopředkládat návrhy usnesení k bodům, které mají být pod-le programu na valné hromadě projednány. Opět je dánostátům ke zvážení, zda uloží akcionářům povinnost vy-konávat tato práva písemně, a to buď prostřednictvímpošty, nebo elektronicky. Výkon těchto práv lze podmí-nit vlastněním minimálního pětiprocentního podílu nazákladním kapitálu společnosti. Pro výkon práva zařa-zovat body na program valné hromady jsou členské stá-ty povinny stanovit jednotnou lhůtu, pro výkon práva na-vrhovat usnesení k bodům programu valné hromadymohou státy takovou lhůtu vymezit. Tyto lhůty budoustáty muset sdělit Evropské komisi, která informaci zve-řejní v Úředním věstníku EU. O změnách v pořadu jed-nání valné hromady budou muset být akcionáři včas in-formováni.

V čl. 7 je definován tzv. „rozhodný den“. Členské státyby jím ve svých právních řádech měly rozumět určitý den

Směrnice (EU) o výkonuněkterých práv akcionářůve společnostech s kótovanýmiakciemi


64

z Evropy

před valnou hromadou, k němuž akcionáři vlastní akcie,s nimiž je spojeno jejich právo účastnit se valné hromadya hlasovat na ní. Rozhodný den se nemusí stanovit u spo-lečností, které vedou seznam akcionářů. Účast akcionářůna valné hromadě a právo hlasovat podle stavu akcií ne-smí být členskými státy podmiňováno povinností uloženíakcií u jiné osoby nebo povinností převedení či registraceakcií akcionářem na jinou osobu. Nikterak mimořádně ne-smí být ani omezena dispozice akcionáře s akciemi v do-bě mezi rozhodným dnem a dnem konání valné hromady.V zásadě by členské státy měly stanovit jednotný rozhod-ný den pro všechny společnosti. Ten by neměl předcházetdnu konání valné hromady o více než 30 dnů a mezi nej-zazším přípustným dnem pro svolání valné hromady a roz-hodným dnem by mělo uplynout alespoň 8 dnů (nepočí-taje oba uvedené dny). I tyto informace Komise zveřejnív Úředním věstníku EU poté, co jí je státy sdělí.

Akcionářům by měla být zajištěna tzv. elektronickáúčast na valné hromadě s možností hlasovat elektronic-kými prostředky (čl. 8). Společnosti by měly mít takémožnost nabídnout svým akcionářům korespondenčníhlasování před konáním valné hromady (čl. 12). Směr-

nice dále stanoví pravidla pro účast a hlasování akcio-náře na valné hromadě prostřednictvím zástupce na zá-kladě plné moci (čl. 10 a 11). Plná moc bude muset býtpísemná, akcionáři ji však budou moci udělovat i elek-tronicky. Počet zmocněných osob jednoho akcionáře projednu valnou hromadu může být členskými státy v zása-dě omezen. Jedna osoba bude moci být zmocněncem ně-kolika akcionářů a měla by mít možnost hlasovat za kaž-dého akcionáře různě. Výkon práv akcionáře na valnéhromadě prostřednictvím zmocněnce může být omezenjen v případě striktně vymezeného střetu zájmů mezizmocněncem a akcionářem.

Na závěr pamatuje čl. 14 směrnice na pravidla uveřej-ňování výsledků hlasování na valné hromadě. Ty by seměly objevit na internetových stránkách společností do15 kalendářních dnů po valné hromadě. Směrnice tedypředpokládá, že společnosti s kótovanými akciemi budoumít internetové stránky (viz bod 6 preambule).

� JUDr. MARKÉTA TOŠNEROVÁ,

odbor mezinárodních vztahů ČAK

Nejlepší právníci diskutovali o budoucnosti inte-grace evropského práva. Kongres na vysokéúrovni, předznamenávající 15. výročí Akademie

evropského práva (ERA), skončil 29. září 2007 v Treví-ru, nejstarším německém městě a centru vinohradnickéoblasti moselského vína. Pod názvem, který je titulkemtohoto článku, byl rozdělen do čtyř tematických pracov-ních skupin: k navržené smlouvě o reformě unie,1 ke zlep-šení evropské legislativy, k rozvoji společné soudní kul-tury a k sociální Evropě. Vedoucí osobnosti na polievropského práva během třídenního zasedání prodeba-tovaly současné a budoucí výzvy, které stojí před práv-níky v oblasti evropského práva.

Za ČAK se tohoto kongresu účastnil předsedaJUDr. Vladimír Jirousek. Díky jeho iniciativě mohli češ-tí i slovenští účastníci těžit ze simultánního překladu vět-šiny referátů i diskuse do češtiny. Kongresu se zúčastni-lo téměř 200 právníků – praktikujících i akademiků –takřka z celé Evropy. Mezi přednášejícími byli vysocehodnocení experti v oblasti evropského práva a vedoucíosoby evropské integrace, počítaje v to stávajícího pre-zidenta Evropského soudního dvora Vassiliose Skourisea jeho předchůdce Gila Carlose Rodrígeze Iglesiase, vi-ceprezidentku Evropského parlamentu Dianu Wallis,prezidenta řídicího výboru ERA a bývalého předsedu ko-mise Evropského společenství Jacquese Santera, bývalé-

ho prezidenta rakouského Národního shromáždění An-drease Kohla i bývalého eurokomisaře Petera Balázse,dnes profesora univerzity v Budapešti.

Přednášky a diskuse o rozvoji společné soudní kulturybyly zaměřeny mj. na otázku, zda může národní soudceplnit svoji roli jako „soudce de droit commun“, tj. soud-ce práva Společenství, tedy evropského či komunitární-ho práva. To zahrnuje úkol nikoli pouhé aplikace evrop-ského práva, ale také rozhodnutí, zdali je národní právokompatibilní s právem Společenství, zdůraznila PauliineKoskelo, prezidentka finského Nejvyššího soudu. Dle pa-ní Koskelo národní soudy nejsou vždy připravené pro ta-kový úkol, a to z důvodu jejich „klapek na očích“. Kos-kelo navrhla „přeshraniční spolupráci soudů přivyužívání case law“, která byla praktikována skandináv-skými zeměmi po určitý čas, jako možné cesty k nápra-vě.

V téže skupině vystoupil s referátem i Colin Tyre, před-seda CCBE. S kritickým důrazem upozornil na politic-ké zasahování do soudcovské nezávislosti v Polsku.V jednom z referátů též zazněla informace, že do desetilet by měla být hotova evropská kodifikace občanského(civilního) práva.

Výměna zkušeností by měla být doplněna o zdokona-lování znalostí o soudních systémech a právní kultuřeostatních členských států, uvedl Gilles Charbonnier,

Budoucnost práva v Evropě

1 Směrnice byla publikována v Úředním věstníku EU, L 184, 14. 7. 2007, str. 17. Na webu je možné jej dohledat v databázi EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2007/l_184/l_18420070714cs00170024.pdf

JUDr. JAN MOLÍK

65

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 z Evropy

od března 2005 generální sekretář Evropské soudní výu-kové sítě (EJTN). Tato síť pomáhá vymezovat a moder-nizovat evropské osnovy pro vzdělávání soudců a soud-ních úředníků. Gilles Charbonnier má značnémezinárodní zkušenosti jako odborník v soudní justičníspolupráci v trestních věcech a v justiční výuce, přede-vším na evropské úrovni.

Ruud R. Winter, prezident „College voor Beroep voorhet bedrijfsleven“ v Haagu, představil holandský model,který slouží tomu, aby se aplikace práva Společenstvízlepšovala. Při holandských soudech funguje okolo 40právníků – „soudních koordinátorů pro evropské právo“.Síť slouží jako poradci pro veškeré otázky vztahující sek právu Společenství. Radí jak u soudů, kde jsou usta-noveni, tak i mezi sebou.

Závěru kongresu pod heslem „Konečná tvář Unie“předsedal Michal Stabenov, zpravodaj Frankfurter All-gemeine Zeitung. Vystoupili již jmenovaní Rodrígez Ig-lesias a prof. Kohl. Ten ve svém vystoupení zdůraznil tře-ba Charty základních individuálních práv občana.2

Kritizoval též skutečnost, že pojem subsidiarity obsaže-ný v čl. 5 Amsterdamské smlouvy nemá žádný skutečnýobsah. Za nepotřebnou označil i snahu centralizovat čieuropenizovat notáře.3 Připomněl, že za jeho mládí bylaevropská integrace utopií a poukázal na to, jak mnohose od roku 1955 v tomto směru událo.

Na rozdíl od jiných běžných seminářů pořádanýchERA se tohoto kongresu účastnili převážně právníci star-ší a staré gardy. Uvědomoval jsem si na něm, jaký je proně včetně podepsaného problém překročit vlastní stínuvažování v mezích klasického mezinárodního práva s je-ho principy suverenity státu a nezasahování do vnitřníchvěcí státu druhého.

Kongres poukázal také na současné výzvy vůči Aka-demii samotné. Patnáct let po svém založení je ERA, kte-rá prostřednictvím konferencí, seminářů, studijních ná-vštěv, jazykových kurzů a ostatních osvětových programůumožňuje právním praktikům získat širší a hlubší zna-losti různorodých aspektů evropského práva, konfronto-vána s neustále rostoucí poptávkou. V roce 2006 početkonferencí a seminářů organizovaných ERA i počty je-jich účastníků stoupaly strmě. Vzdělávací programy by-ly navštíveny celkem 6061 praktikujícími právníky, cožje mnohem více než kdykoli předtím. V porovnání s ro-kem 2005 jde o 24% nárůst.

Na rozdíl od rapidního rozvoje v politice soudní spo-lupráce členských států EU jak v trestním právu, tak vevzájemném uznávání soudních rozhodnutí, je klíčovýmdůvodem rozvoje ERA značná potřeba právního vzdělává-ní v nových členských státech. Zájem na spolupráci s Aka-demií je demonstrován jejich přístupem k Nadaci ERA.

V prosinci 2006 se k Nadaci Akademie evropského prá-va připojil Kypr, následován mezi dubnem a červnem to-hoto roku Maltou, Slovinskem a Rumunskem, takže se-dm z nových členských států EU podporuje ERA. Českárepublika na rozdíl od Slovenska však s přistoupenímk této nadaci stále otálí! 4

ERA podporuje i Sdružení přátel ERA. Jeho členyz ČR jsou kromě podepsaného ještě dvě právničky z Br-na. Sedmé výroční shromáždění Sdružení přátel se usku-tečnilo před zahájením kongresu 27. října t. r. Valné shro-máždění Přátel ERA si stanovilo ambiciózní cíle, mj.zvýšení svého kapitálu za účelem podpory stipendií proprávníky ze střední a východní Evropy.

Dne 15. října 2007 uspořádala ERA v Bonnu jedno-denní seminář pro německé advokáty. Jeho cílem byloodpovědět na otázky: Je téma marketing pro právníky jennutné zlo? Nabízí právníkům konkurenční výhodu narychle rostoucím trhu právního poradenství? Stále víceprávníků se zbavuje předsudků vůči marketingu: marke-ting představuje také přidanou hodnotu pro mandantaa dlouhodobě posiluje pozici advokátní kanceláře. Inici-ativa „právníci s právem trhu“ ukázala, že marketing jepro právníky stále důležitější téma. Od půlky června2006 jsou na webu www.anwaelte-im-markt.de názory, vý-měny zkušeností a fórum na téma právnický marketing.Tento seminář nebyl jen o posilování povědomí právní-ků o marketingu, nýbrž také informací o jeho prosazeníve všedním, úředním dni. Obzvláště dialog-marketing na-bízí právníkům mnoho možností k tomu, aby si dlouho-době udrželi klienty či získali nové. ČAK či SAK jistěvezmou do úvahy, že problémy českých (i slovenských)advokátů s reklamou a marketingem jsou obdobné ně-meckým, a v dohledné době požádají ERA o uspořádá-ní obdobného semináře u nás či na Slovensku. Nejlépepak společně, třeba v Brně.

Shodou okolností a možná že ne náhodou byl v čer-venci t. r. vydán Pražským sdružením Jednoty českýchprávníků „Glosář výrazů a zkratek rozhodčího řízenía ADR“.5

Informace o seminářích a konferencích ERA lze získatz brožury vydávané vždy na pololetí. Tu si může každý bez-platně vyžádat na adrese: Academy of European Law, Met-zer Allee 4, D-54295 Trier, Deutschland a též nawww.era.int.

Dále pak ERA vydává svůj žurnál ERA Forum, a to vespolupráci s vydavatelstvím Springer (viz www.sprin-ger.com). Záznam jednání z kongresu „Budoucnost prá-va v Evropě“ vyjde v březnovém čísle 2008.

� Autor provozuje advokátní praxi v Praze a Bratislavě.

1 Dle zpráv z 19.10. t. r. uvádějí sdělovací prostředky, že EU se v noci z 18. 10.dohodla na nové smlouvě, která má nahradit odmítnutou euroústavu. Českátisková kancelář a po ní všechna ostatní média otrocky opakují název „reformnísmlouva“. Originální název asi zní Reform Treaty. Správněji a duchu českéhojazyka lépe odpovídá termín Smlouva o reformě. Po zkušenostech se strašeníms euro ústavou je třeba dávat pozor na slovíčka!

2 Seminář Ochrana základních práv Evropské unie uspořádala ERA v Trevíru ve dnech 19. a 20. 11. t. r.

3 Na druhé straně je otázka, zda právě pro notariát určitý celoevropský standardnení nezbytností? Pro notáře pořádala ERA seminář Evropské procesní právo12. a 13. listopadu 2007.

4 V důsledku toho nemohou účastníci z ČR čerpat slevy na účastnických poplatcích.5 Glosář výrazů a zkratek rozhodčího řízení a ADR, autor Pierre A. Korrce, čestný

předseda Švýcarského sdružení pro arbitráž, překlad JUDr. Vojtěch Trapl, ediceMiscelanea iuridice, sv. 6, Pražské sdružení Jednoty českých právníků, Praha2007.

informacea zajímavosti

Měli byste vědět

Přednášky a semináře pro advokáty a advokátníkoncipienty ve vzdělávacích a školicíchstřediscích ČAK ..................................................................68Aktuální informace pro advokátní koncipienty – novinky roku 2008 ..........................................................70Věra Hartmannová: Opakování – matka moudrosti?..........71O záznam procesu s JUDr. Miladou Horákovou byl v Brně zájem ..................................................................71Seminář o mezinárodní arbitráži ......................................72

Nakonec

Z právníkova zápisníku ......................................................73Kresba Lubomíra Lichého ..................................................74Víte, že... ..............................................................................74



68

měli byste vědět

Přednášky a semináře pro advokáty a advokátníkoncipienty ve Vzdělávacím a školicím střediskuČAK v Praze v Paláci Dunaj

•v pátek 21. prosince 2007 Lidská práva z povolaných úst

Nejnovější rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku – změny v řízení před Soudem po vstupu Protokoluč. 14 v platnost – zásahy do práv advokátů a jejich klientů ve světle judikatury Soudu, zejména čl. 6 a čl. 8 Úmluvy – zvláštní procesnímožnosti – některé aspekty trestního řízení z pohledu judikatury Soudu – činnost vládního zmocněnce pro zastupování České republikypřed Soudem.

Lektoři: JUDr. Vít Alexander Schorm, vládní zmocněnec pro zastupování ČR před ESLPJUDr. Eva Hubálková, Ph.D., právník Kanceláře Evropského soudu pro lidská práva

Číslo semináře: 41105 Poplatek za seminář: 500 Kč Uzávěrka přihlášek: 11. prosince 2007

•ve čtvrtek 10. ledna 2008 Školení pro lektory – problematika vzdělávánídospělých

Pedagogicko-psychologické aspekty vzdělávání dospělých (věk a vzdělavatelnost, vnímání a věk, nervová soustava, zrak, sluch, učenía paměť – druhy paměti, učení a inteligence, motivace, překonávání úzkosti). Formy a metody (využití závěrů didaktiky dospělých ve výu-ce využití didaktických prostředků ve vzdělávacím procesu, organizace výukového procesu s respektováním specifik a individuálních roz-dílů posluchačů, formy ověřování získaných poznatků). Efektivita vzdělávání (zpětná vazba – formy, assessment jako nástroj zjišťováníefektivity).

Lektoři: PhDr. Jan Pachman a PhDr. Miroslav Frnoch, odborníci zabývající se andragogikou

Po skončení hlavního tématu proběhne seznámení s programem Codexis advokacie – informačního systému pro advokáty (Atlas Software,a. s.). Seminář je polodenní od 9.15 do 13.30 hodin.

Číslo semináře: 41108 Poplatek za seminář: 690 Kč Uzávěrka přihlášek: 31. prosince 2007

•ve čtvrtek 17. ledna 2008 Školení pro sekretářky a administrativní pracovníkyadvokátů

Aktuální informace a změny v komunikaci sekretářky s advokátem – komunikace s Českou advokátní komorou – komunikace s klientem –obranné mechanismy – neverbální komunikace.

Lektoři: PhDr. Iva Chaloupková, tisková mluvčí ČAK JUDr. Daniela Kovářová, advokátka PhDr. Miloslav Hrubý, psycholog

Číslo semináře: 41802 Poplatek za seminář: 690 Kč Uzávěrka přihlášek: 7. ledna 2008

•ve čtvrtek 31. ledna 2008 Aktuální otázky soutěžního práva

Nová pravidla pro ukládání pokut ÚOHS a Komise – nový leniency program ÚOHS a Komise – aktuální judikatura českých správních soudův soutěžních věcech – aktuální judikatura evropských soudů v soutěžních věcech – rozhodovací praxe ÚOHS a její tendence – soukromoprávníprosazování soutěžního práva – zkušenosti s aplikací komunitárního soutěžního práva ze strany ÚOHS – úvahy o novelizaci právních předpisů.

Lektor: JUDr. Robert Neruda, ředitel Sekce hospodářské soutěže Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže


•ve čtvrtek 21. února 2008 Jak nahlížet do soudních databází

Chcete vědět, jak zjistit stav řízení na soudech přes internet? Jak elektronicky komunikovat se soudy? Jak nahlížet do dat soudů? Jak zjistit,kdo je či není dlužníkem? Navštivte tento seminář!Soudní aplikace pro odbornou veřejnost – možnosti advokátů zjišťovat informace o jednáních a stavu vyřizování svých věcí prostřed-nictvím počítače – prezentace aplikace InfoSoud – zveřejňování informací o stavu řízení na soudech – prezentace aplikace ePodatel-na – elektronická podání na soudy – prezentace aplikace ISIR – insolvenční rejstřík – zkušenosti s používáním, přínosy pro soudy –diskuse.

Lektoři: JUDr. Lenka Ceplová, Krajský soud Praha Ing. Pavel Jůza, CCA Group, a. s.Ing. Jaroslav Fajtl, CCA Group, a. s.

Číslo semináře: 41807 Poplatek za seminář: 450 Kč Uzávěrka přihlášek: 12. února 2008

69

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 měli byste vědět

Semináře probíhají v Praze v Paláci Dunaj, Národní 10 (vchod z Voršilské ul. č. 14), obvykle od 9.15 do 16.00 hodin s polední pauzouod 12 do 13 hod. Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách, a zašlou ji e-mailem na ad-resu: [email protected], a poukáží příslušný účastnický poplatek (včetně 19% DPH) na akce pořádané v roce 2007 na účetč. 12432011/0100, konstantní symbol: 0308, variabilní symbol: desetimístné číslo složené z pětimístného čísla semináře (viz výše)a registračního pětimístného čísla osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka (např. 4101000312); a na akce pořádané v roce 2008na nově zřízený účet č. 6724361001/2700 konstantní symbol: 0308, variabilní symbol: desetimístné číslo složené z pětimístnéhočísla semináře (viz výše) a registračního pětimístného čísla osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka (např. 4180100312). Do-klad o úhradě vezměte s sebou, fakturu obdržíte při prezenci. Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Sál jeklimatizován. Žádáme účastníky o včasný příchod, pozdní příchody ruší lektory i posluchače. 15 minut po začátku přednášky je již vstup do sá-lu omezen. Bližší informace s podrobnějším programem naleznete na internetových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz v levém menu nazvaném Vzdě-lávací akce. Telefonické informace na č. 224 951 778. Těšíme se na setkání s vámi.

� JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ, vedoucí odboru výchovy a vzdělávání ČAK

Semináře pro advokáty ve Vzdělávacíma školicím centru pobočky ČAK v Brně

•v úterý 15. ledna 2008 Nový insolvenční zákon – I. část

Lektor: Mgr. Jan Kozák, místopředseda KS v Brně


•ve středu 16. ledna 2008 Nový insolvenční zákon – II. část

Lektoři: Mgr. Jan Kozák, místopředseda KS v BrněMgr. Lukáš Pachl, asistent soudce


•ve čtvrtek 21. února 2008 České a slovenské smluvní obchodní právo v kontextuevropského vývoje

Lektor: doc. JUDr. Karel Marek, CSc.

Číslo semináře: 68805 Poplatek za seminář: 500 Kč Uzávěrka přihlášek: 14. února 2008

Semináře probíhají v sále Veřejného ochránce práv, Údolní 39, Brno v době od 9.00 do 16.00 hodin.

Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách ČAK, zašlou ji e-mailem na adresu: [email protected],a poukáží příslušný účastnický poplatek (tj. 500 Kč včetně 19% DPH/1 účastník) na účet č. 6724361001/2700, konstantní symbol: 0308,variabilní symbol: číslo semináře a číslo osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka (např. 688070123). Doklad o úhradě vezmě-te s sebou. Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Sál je klimatizován se stolovou úpravou, občerstvení zajištěno.Žádáme účastníky o včasný příchod.

Právní služby v NěmeckuČesky hovořící německý advokát nabízí právní poradenstvía pomoc v oblasti německého a mezinárodního právasoukromého včetně zastoupení před německými soudy.

Rechtsanwalt Christian BibelrietherSchustergasse 21 Politických vězňů 9894032 Passau/SRN 280 00 Kolín 3

tel.: 0049 851 33403 tel.: 606 539 296fax: 0049 851 9666990

[email protected]

Nabídka knihAdvokát JUDr. Václav Král vydal v dotisku svou knihuadvokátních vzpomínek nazvanou „Případy slavnýchi neslavných aneb můj život s advokacií“ (180 Kč)a druhou nazvanou „Procházky pamětí aneb advokát na cestách“ (158 Kč).

Knížky lze objednat na adrese JUDr. V. Krále, Vodičkova 17,110 00 Praha 1, nebo e-mailem: [email protected].


70

měli byste vědět

Aktuální informace pro advokátní koncipienty– novinky roku 2008

Odbor výchovy a vzdělávání upozorňuje koncipienty na změnu organizace povinného vzdělávání vyplývajícíz novelizace stavovského předpisu č. 1/1998 Věstníku o výchově advokátních koncipientů a dalším vzděláváníadvokátů:

• Počínaje rokem 2008 nebudou koncipienti zařazováni do seminárních skupin a rozlišováni podle délkyprávní praxe.

• Podle vlastního uvážení, zájmu i časových možností se na semináře pořádané v roce 2008 koncipientipřihlašují prostřednictvím automatizovaného přihlašovacího systému, který je k dispozici na webových stránkáchČAK na adrese www.cak.cz v levém menu Vzdělávací akce.

• Koncipienti volí semináře tak, aby během tříleté praxe absolvovali všechny požadované semináře a k žádostio vykonání advokátní zkoušky přiloží kompletně vyplněný výkaz o účasti.

• Pro koncipienty se starým výkazem (bez fotky) výše uvedené znamená absolvování všech ve výkazevyjmenovaných seminářů, resp. seminářů obsahově podobně zaměřených. Pro koncipienty s novým výkazemopatřeným fotkou výše uvedené znamená zaplnění všech kolonek výkazu semináři z oblastí práva tamvyjmenovaných a dvanácti polodenních volitelných seminářů. Namísto volitelných seminářů může ČAK uznatabsolvování i jiného semináře, například pořádaného pro advokáty.

Dotazy k přechodným ustanovením můžete zasílat na adresu [email protected] nebo volat na tel. 224 951 779.

Za odbor výchovy a vzdělávání ČAK

� JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ

UPOZORNĚNÍ •UPOZORNĚNÍ •UPOZORNĚNÍ •UPOZORNĚNÍ •UPOZORNĚNÍ •UPOZORNĚNÍ OD ZÁŘÍ 2007 POŘÁDÁ POBOČKA BRNO ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY SEMINÁŘE PRO ADVOKÁTY TAKÉV PROSTORÁCH SÍDLA POBOČKY BRNO, V SEMINÁRNÍ MÍSTNOSTI V KLEINOVĚ PALÁCI, NÁM. SVOBODY 84/15.

•ve čtvrtek 10. ledna 2008 CODEXIS ADVOKACIE

Lektor: Martin Křepel, Atlas Software, a. s.


•ve čtvrtek 7. února 2008 Problematika posuzování příčin dopravních nehod v kontextu advokát – znalec

Lektor: Ing. Vojtěch Marterer


Semináře probíhají v seminární místnosti v Kleinově paláci, nám. Svobody 84/15, Brno, v době od 9.00 do 13.00 hodin (pokudnení na pozvánce uvedeno jinak).

Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách ČAK, zašlou ji e-mailem na adresu: [email protected] k omezené kapacitě seminární místnosti bude pro zařazení do semináře rozhodující pořadí doručení přihlášek. Příslušnýúčastnický poplatek (tj. 500 Kč včetně 19% DPH/1 účastník) poukáží účastníci – až po potvrzení přijetí přihlášky – na účetč. 6724361001/2700, konstantní symbol: 0308, variabilní symbol: číslo semináře a číslo osvědčení advokáta bez pomlčky či lo-mítka (např. 688030123). Doklad o úhradě vezměte s sebou. Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Žádá-me účastníky o včasný příchod.

Bližší informace s podrobnějším programem naleznete na internetových stránkách ČAK na adrese v levém menu nazvaném Vzdělávací akce.Telefonické informace: 542 514 401-2, pí Modlitbová.

Těšíme se na setkání s vámi.� JUDr. IRENA SCHEJBALOVÁ, ředitelka pobočky Brno

Jak kdy. Tentokrát si totiž v našem jazykovém seriálu„posvítíme“ na nefunkční opakování slov. První pří-klad k vysvětlení této problematiky uvádíme z učeb-

nice finančního práva: „Další způsob kontroly je kontrolana základě zákona o finanční kontrole ve veřejné správěo které bude pojednáno v kapitole Finanční kontrola.“(Nej-prve si doplníme chybějící čárku před o které.) Pokusí-me se jednoduchým způsobem upravit toto souvětí tak,aby se v něm výraz kontrola vyskytoval pouze jednou.Vzhledem k tomu, že toto souvětí je vytrženo z kontex-tu, první úpravou může být např. prosté vypuštění opa-kujícího se výrazu (dalším příkladem je …). Dále pak je-den výskyt slova ponecháme. Třetí výraz kontrola na-hradíme číslem zákona a poslední (čtvrtý výskyt) číslemkapitoly. Celé souvětí pak můžeme upravit např. takto:„Dalším příkladem je kontrola na základě zákonač. 320/2001 Sb., o které bude pojednáno v 6. kapitole.“

V téže publikaci najdeme i další příklad: „… sehrál hlav-ně v období římského císařství hlavní význam …“Opaková-ní slov odstraníme použitím jiných (vhodnějších) výra-zů, např. „… sehrál především v období římského císařstvírozhodující význam …“

K našim „studijním“ účelům můžeme použít i násle-dující ukázku. Tento konkrétní případ sice nevnímámejako přílišný nedostatek, poslouží nám ale k objasněnía odstranění jiných podobných (a výraznějších) chyb.„Navrhovatelka žádala na odpůrci dle § 95 zákona o rodi-ně o příspěvek …“ V tomto konkrétním případu můžemezcela bez obav vypustit druhou předložku o. V češtinělze užít vazbu žádat o něco (žádat o příspěvek), ale i žá-

dat něco (žádat příspěvek). K vazbám doporučujemeSlovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeba spojení (SVOZILOVÁ, N., PROUZOVÁ, H., JIRSOVÁ,A. 1. vyd., Praha: Academia, 2005, ISBN 80-200-1310-5).

K častému opakování slov dochází v právnických textechtaké tehdy, užijeme-li naše oblíbená spojení či typické vaz-by. Např. „… výše jmenovaný uvádí, že dále jmenovaná …“

Nevhodné není ani užívání stejných spojovacích výrazů.Např. z judikatury (opakující se spojovací výraz který, alenapř. i substantivum pracovník): „Pokud smlouvy o dílo, je-jichž předmětem jsou služby od subjektů, které mají bydlištěv zahraničí, obsahují požadavek na počet pracovníků, profesipracovníků, dobu, na kterou jsou pracovníci vyžadováni, jsou-li stanoveni odpovědní zástupci obou smluvních stran, kteří ří-dí pracovníky a jsou oprávněni jim ukládat ať již přímo či ne-přímo úkoly a kontrolovat rovněž kvalitu provedených pracía práce je prováděna v místě, které určil tuzemský zaměstna-vatel, jedná se o takzvaný ekonomický pronájem pracovní síly,tedy o vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jak jejpro daňové účely upravuje ust. § 6 odst. 2 zák. č. 586/1992 Sb.“

Na závěr se ještě zmíníme o tzv. „módních“ slovech (na-př. nicméně), která se v našich textech také často opakují.

� Příspěvek napsala právnička a autorka jazykových publikací.

71


Dr. et Mgr. VĚRA HARTMANNOVÁ

O záznam procesu s JUDr. Miladou Horákovoubyl v Brně zájem

Nebývalému zájmu se těšilo promítání filmového záznamu procesu s JUDr. Miladou Horákovou a spol., kte-ré se konalo dne 5. 10. 2007 v sídle brněnské pobočky České advokátní komory. Promítací sál byl téměř na-plněn, mezi přítomnými byli advokáti, advokátní koncipienti, soudci, soudní čekatelé, státní zástupci i jejich če-katelé. Jako host se dostavila předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Iva Brožová. S ohledemna to, že celou akci pořádala ČAK, ale mohlo být mezi přítomnými více advokátů či advokátních koncipientů.

Promítání s dvěma krátkými přestávkami trvalo téměř osm hodin. Filmový záznam byl provázen odbor-ným výkladem pracovnice Filmového historického ústavu. Celou akci lze hodnotit jako velmi zdařilou.

Pro velký zájem se tato akce opakovala v Brně ještě v listopadu tohoto roku, a to na Nejvyšším správnímsoudě. V polovině října byl sál plně rezervován.

Dle mého názoru je třeba uspořádat seminář na téma „Politické procesy v 50. letech“ za účasti soud-ců, státních zástupců a advokátů a zhodnotit tak tuto etapu naší justice, a to i v kontextu s nedávno pro-běhlým soudním jednáním s JUDr. Ludmilou Polednovou-Brožovou u Městského soudu v Praze, která seprocesu s JUDr. Miladou Horákovou zúčastnila jako prokurátorka.

� JUDr. PETR POLEDNÍK,místopředseda ČAK a advokát v Brně

měli byste vědět

Opakování – matka moudrosti?


72

měli byste vědět

Dne 2. listopadu 2007 proběhl v prostorách Jus-tiční akademie v Hybernské ulici mezinárodní se-minář, na jehož organizaci se spolupodílely Čes-

ká advokátní komora, Justiční akademie v Kroměřížia Akademie evropského práva v Trevíru – ERA. Seminářbyl věnován problematice jednoho ze způsobů mimo-soudních řešení sporů – mezinárodní arbitráži, proble-matice, která přináší stále nové otázky k zamyšlení a ře-šení. Byl tlumočen do češtiny a do angličtiny, vzhledemk přítomnosti prestižních zahraničních přednášejících.

ERA je jak pro Justiční akademii, tak pro Českou ad-

vokátní komoru již letitým osvědčeným partnerem, ze-jména v oblasti organizování seminářů týkajících se ev-ropského práva. Česká advokátní komora uspořádala se-minář k tématu mezinárodní arbitráže již před sedmilety, zájem advokátní a soudcovské veřejnosti nicméněpotvrzuje aktuálnost daného tématu i dnes. Semináře sezúčastnilo 10 soudců a 32 advokátů a advokátních kon-cipientů, kteří, jak vyplynulo z neformálních rozhovorůs nimi, se většinou arbitráží zabývají, anebo přímo pů-sobí jako rozhodci. Značná část přítomných se zapojilado diskuse k předneseným tématům.

Seminář zahájil ředitel Justiční akademie v KroměřížiJUDr. PhDr. Antonín Komenda, Ph.D., spolu se zá-stupkyní ERA, paní Leyrou Maisoovou, a moderoval jejpředseda Rozhodčího soudu při Hospodářské komořeČR a Agrární komoře ČR a současně advokát JUDr. Bo-huslav Klein, který byl zároveň jedním z přednášejících.K závěrečnému přípitku pak pozval přítomné místo-předseda ČAK JUDr. Petr Poledník. V průběhu odbor-ného programu vystoupili tři čeští lektoři – kroměJUDr. Kleina prof. Dr. Alexander Bělohlávek z Bělo-hlávek Law Offices, Praha, JUDr. Miloš Pohůnek, mís-topředseda Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR,

Praha, a dva lektoři zahraniční – Dr. Gordon Blanke, SJBerwin LLP, London, a Ast. Profesor Panayotis Glavi-nis, docent v oboru mezinárodního ekonomického prá-va z Řecka. Všichni jsou zkušenými rozhodci ve svýchdomovských státech i v mezinárodních sporech.

Seminář byl obsahově rozdělen do tří podtémat: 1. Institucionální soudy nebo arbitráž ad hoc? 2. Aplikovatelnost či neaplikovatelnost OSŘ

na rozhodčí řízení? 3. Je úprava důvodů zrušení rozhodčího nálezu

vyhovující?

Ke každému z nich se v rámci svých příspěvků vyjádři-li vždy jeden český a jeden zahraniční lektor, nakonec pro-běhla diskuse. Lektoři ve svých přednáškách kromě faktůuváděli i příklady ze své rozhodcovské praxe. Posluchačise mohli například dozvědět, že rozhodčí nálezy lze na-padnout podle procesních předpisů země, v nichž je ve-deno příslušné rozhodčí řízení; proto se dnes nezřídka stá-vá, že české subjekty vedou svůj spor před rozhodčím sou-dem v zahraničí (často např. v Rakousku), kde je přízniváa propracovaná relevantní judikatura. V rozhodčím říze-ní se obecně postupuje podle jednacího řádu daného (in-stitucionálního) rozhodčího soudu, přesto se strany mo-hou od těchto pravidel odchýlit. U arbitráže ad hoc jsouprocesním rámcem pro rozhodčí řízení Pravidla UNCIT-RAL z roku 1976, konkrétní pravidla řízení si určují stra-ny sporu. Výhodou rozhodčího řízení obecně, ať už je ve-deno před institucionálním soudem, nebo soudem ad hoc,je neveřejnost jednání. Někdy lze za výhodu arbitráže po-važovat i to, že se nemusí rozhodovat podle platného prá-va. Strany se mohou dohodnout, že se bude „soudit“ pod-le zásad spravedlnosti. Ve Švýcarsku prý existuje rozsudektamního Nejvyššího soudu, který tuto zásadu výslovně de-klaruje. Z přednášek lektorů dále vyplynulo, že rozhodčířízení je ve srovnání se soudním řízením flexibilnější, sámrozhodce například může jazykově tlumočit výpověďsvědka při jednání, pokud s tím strany sporu souhlasí.Platná rozhodčí doložka má dva základní důsledky. Věcje v případě sporu odňata zákonnému soudci a je vyňataz působnosti soudních procesních předpisů. Občanskýsoudní řád tedy v zásadě nemá, až na drobné výjimky,v rozhodčím řízení místo, pokud se na jeho použití stra-ny nedohodnou. V mezinárodní arbitráži je používánívnitrostátních (soudních) procesních pravidel nepopu-lární, dochází pak totiž k vykládání těchto pravidel roz-hodci. Rozhodčí nálezy zrušené v ČR pro porušení (soud-ních) procesních předpisů údajně mohou být (a bývají)v zahraničí vykonány.

Podrobnější vyhodnocení celého semináře mohou zá-jemci najít na webových stránkách ČAK www.cak.cz podheslem Vzdělávací akce ČAK – archiv.

� JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ,

JUDr. MARKÉTA TOŠNEROVÁ,

JUDr. JANA WURSTOVÁ

Seminář o mezinárodní arbitráži

73

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 nakonec

Knížka „Jste introvert?“ s podtitulkem „Jak prospero-vat ve světě extravertů“ (napsala Marti Olsen Laneyová,do češtiny přeložila Ivana Pavlíčková, Praha: IKAR,2006) mimo jiné naznačuje, že psychologický profil ad-vokátů není zdaleka jednotný. Na straně 244 tam autor-ka píše: „Mám partnerskou dvojici klientů, kteří jsou zá-roveň společníky v právnické firmě. Zoe je introvert, Ethanextravert. Když Zoe píše zprávu, je nervózní a podrážděná,jestliže kdokoli – dokonce i Ethan – otevře dveře její kan-celáře. Ethan se v její kanceláři rád zastavuje a na všelicosse vyptává, rozčiluje ho však její odměřenost. Vysvětlila jsemjim, proč každý z nich takové vyrušení vnímá jinak. Kdyžjsme si to objasnili, Ethan řekl: „Připadá mi to divné; mněkrátké rozhovory pokaždé dodávají energii.“ Zoe mu vzru-šeně odpověděla: „Nechápeš, jak je pro mě úžasné uvědo-mit si, že existuje důvod, proč mě vyrušování dráždilo. Ni-kdy jsem nechápala, proč to tolik nenávidím.“

� Hodnotil jsem bakalářskou práci, kde se autor od-volal na publikaci z Beckova nakladatelství a označil jivýrazem ze studentského slangu „Šedý Beck“. Pousmáljsem se a zároveň jsem v posudku pohaněl takovou ne-dokonalou odvolávku. Napsal jsem, že ta by mohla –u čtenáře neznalého našich nakladatelských domů – vy-volat dojem, jako by autorem publikace byl indiánský ná-čelník. Jinak však jsem byl k diplomantovi smířlivý, pro-tože jeho rozpor s citační normou byl z rodu těch plod-ných. Oživil v mé mysli dávno zapomenutý příklad, naněmž lze demonstrovat omyl v projevu vůle: Kdosi se zá-soboval potravinami i jiným maloobchodním sortimentemtak, že využíval donáškovou službu. Když jednou požado-val čaj značky EARL GREY, napsal na objednávkový líste-ček „1x šedý hrabě“. Byly mu doručeny jedny zahradní hrá-bě v barvě šedé.

� Tvůrci knih občas uvádějí, že podobnost jejich hr-dinů se žijícími osobami je čistě náhodná. Mnohem dů-kladněji pojala takové ohrazení Dorothy L. Sayersová vesvé detektivce z roku 1933 „Vražda potřebuje reklamu“(do češtiny přeložil v roce 1940 Vladimír Procházka,knížka vyšla znovu po válce a nyní mám k dispozici vy-dání v nakladatelství Svoboda – Libertas: Praha 1993).V závěru knížky tam autorka sděluje: „Použila-li jsemv tomto výtvoru fantazie mimoděk jména nebo názvu, kte-rý připomíná něco skutečného – ať je to osoba, firma nebovýrobek –, pak se to stalo čirou náhodou a není to ani v ne-jmenším míněno jako narážka na něco skutečného – ať jeto osoba, firma nebo výrobek.“ Paní Sayersová byla taktoopatrná zřejmě proto, že znala svět reklamy (deset letv něm pracovala jako textařka) a právní spory s ním spo-jené. Obratně si počínal i překladatel, když si dobromy-slně dobíral dobové reklamy a například ódu na polév-kové koření převedl do naší mateřštiny veršíkem

Mužíček se po obědě něžným stává,když mu žínka do polévky „Elsu“ dává.

Jako student jsem dlouho nechtěl věřit, že vtipný pře-kladatel Vladimír Procházka a profesor Vladimír Pro-cházka, který nám na pražské právnické fakultě sucho-párně přednášel dějiny sovětského státu a práva, byli je-den a týž muž. Ve svém věku se však takovým životnímperipetiím již ani nedivím.

� Psal jsem pojednání o smluvní svobodě a hodlal setam blýsknout francouzským výrazem „laissez faire“(volně přeloženo: nechte věcem volný průběh). Můj sna-živý, chytrý a zároveň omezený počítač mi tato slovasám od sebe opravil na „Lucifer“. Ale vlastně měl kuspravdy. Jsme-li ponecháni svobodnému smluvnímu roz-hodování, můžeme se dočkati lecjakých čertovin odsmluvního partnera i od sebe samých.

� Evropská směrnice č. 2005/29 ES, která zakazujenekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, opustila ter-mín „dobré mravy soutěže“. Jako jednu z podmínek ob-chodní nekalosti uvádí „rozpor s požadavky náležité profe-sionální péče.“ Když jsem takové vymezení poprvé četl,vzpomenul jsem si na příhodu, která se kdysi měla státv irské sbírce voskových figurín Madam Tussaud. Smíše-ná společnost se zastaví před jedním z exponátů a meziprůvodcem a mladou návštěvnicí se vede tento rozhovor:„Toto je vévoda z Wellingtonu a jeho kůň.“ – „Který z nich jevévoda z Wellingtonu a který jeho kůň?“ – „Jak je vám libo,zlatíčko. Vy platíte, a vy máte na vybranou.“ Historku vy-práví Sigmund Freud ve své knize „Vtip a jeho vztah k ne-vědomí“ (přeložil Ondřej Bezdíček, Psychoanalytické na-kladatelství, Praha 2005, s. 62). Slavný psychoanalytikk tomu uvádí: „Redukce tohoto irského vtipu by zněla: To jenestydaté, co si dovolí tito lidé pracující s voskovými figurí-nami nabídnout publiku. Kůň a jezdec se od sebe nedají ro-zeznat. (Žertovné přehánění.) A za to se platí takové peníze…Avšak nestydatost průvodce nebo majitele, který lidem vy-táhne peníze z peněženek a nic jim za to nenabídne, je zná-zorněna opakem, odpovědí, v níž se dotyčný vyznamená ja-ko svědomitý obchodník, jemuž neleží na srdci nic víc než há-jení práv, jež publikum získalo tím, že zaplatilo.“

Obávám se, že obchodníkova „náležitá profesionálnípéče“ by mohla být někdy uplatňována, vykládána a ob-hajována právě takovým způsobem.

� prof. PETR HAJN

Z právníkova zápisníku

Nabídka

• Prodám kompletní Sbírku zákonů od roku 1948 - 2001 vázanouv černých deskách se zlatým písmem – skutečný originál. Cena39.500,- Kč. Dovezu. Tel. 602 324 096.

• Účetnictví, daně – seriozně a levně (tel. 603 75 00 95).

ř á d k o v á i n z e r c e


74

nakonec

• advokátní praxi krátce vykonával i belgický fran-couzsky píšící básník, dramatik a esejista Émile Verhae-ren? Autor mnoha básnických sbírek (např. Vlámky,Mniši, Mnohonásobný lesk, Obdiv světa, Vzpoura), dra-mat (Svítání, Klášter, Filip II., Helena Spartská) či ese-je o Rembrandtovi studoval práva v Lovani. Émile Ver-haeren (1855-1916) ovlivnil svojí civilizační poezií me-ziválečnou básnickou generaci.

• legitimace pro advokáty začala vydávat pražská ad-vokátní komora z podnětu Jednoty advokátů českoslo-venských? Stalo se tak v roce 1935. Legitimace se vydá-vala na požádání, žadatel musel připojit dvě podobenkyopatřené jeho podpisem, kolek za 5 Kč a poukázat namanipulační výlohy dalších 5 Kč na šekový účet Advo-kátní komory v Čechách, čís. 28.162 u Poštovní spoři-telny v Praze.

• finanční situace vdov po advokátech nemusela býtještě počátkem 20. století vždy dobrá? Dokumentuje to

článek s názvem Snažná prosba v časopise Právnickérozhledy z roku 1902. Dle něj „vdova po advokátovi se3 dítkami v stavu skutku zoufalém, vydána největší bíděa nedostatku snažně prosí o peněžité dary“. Podle cito-vané zprávy se nemocných a hladovějících dítek ujal za-tímně „jistý klášter jeptišek“. Nelze přehlédnout, žev uvedené době neexistovalo zákonné sociální pojištěníani penzijní pojištění advokátů.

• advokátem v Praze a Mělníku byl před 1. světovou vál-kou i Josef Švagrovský? Švagrovský (1878-1943) v srpnu1914 přeběhl do ruského zajetí a posléze působil v legiích.V červnu 1918 byl v Moskvě uvězněn bolševiky. Po návra-tu do vlasti organizoval pomoc legionářům a zajatcům zahranicemi. Od dvacátých let působil na ministerstvu za-hraničí a v diplomatických službách, v letech 1923-1928byl velvyslancem v Tokiu a v letech 1933-1938 velvyslan-cem v Rio de Janeiru. Josef Švagrovský zemřel 5. června1943 v Praze, kde byl od podzimu 1938 ve výslužbě.

� JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK

Víte, že...K

resb

a pr

o B

ulle

ti ad

voka

cie

LUB

OM

ÍR L

ICH

Ý

75

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 inhaltsverzeichnis

LeitartikelVladimír Jirousek: Frohe Weinachten und PF 2008 ..........................................................................................................3

AktuellesPF 2008......................................................................................................................................................................4Die Tschechische Rechtsanwaltskammer hat eine internationale Konferenz über anwaltliches Disziplinarverfahren veranstaltet ivac ..........................................................................................................................................................5Konferenz über die tschechische Justizreform auf dem Žofín ivac ....................................................................................8Studienaufenthalt für Anwälte in Bonn, Deutschland ....................................................................................................11Jurist des Jahres 2007 icha ........................................................................................................................................12Informationen zu den Pflichtbeiträgen der Rechtsanwälte für das Jahr 2008 ..................................................................14Aufruf für Rechtsanwälte und Rechtsanwaltskonzipienten! ............................................................................................16

Aus Rechtstheorie und Praxis

ArtikelZusammenfassung ....................................................................................................................................................20Direktklagen von natürlichen und juristischen Personen bei den Gerichten der Europäischen Gemeinschaft David Petrlík................................................................................................................21Typische prozessuale Mängel von Verfahrensteilnehmern bei Rechtsstreitigkeiten über die Bezahlung von Wechseln Ladislav Derka........................................................................................................................................25Unannehmlichkeiten wegen des Versterbens des Schuldners – oder wer stribt, gewinnt? Ondřej Přidal ............................30Die Stellung des Vermieters einer Wohnung hat sich nach der Novellisierung des Handelsgesetzbuches verschlechtert (zum Artikel von Mgr. Adam Zlámal in Bulletin der Rechtsanwaltschaft Nr. 6/2007) Petra Marková ..............32Das Recht des Angeschuldigten zur Akteneinsicht im Untersuchungshaftverfahren Jiří Herczeg ......................................34Ad: Die Rechtsnatur der Mahnung Michal Maglia............................................................................................................40

Aus der RechtsprechungZur strafrechtlichen Verantwortung eines Hundehalters für einen durch den Hund verursachten Schaden ........................41Aus der Rechtsprechung des EuGH ............................................................................................................................43

Aus der FachliteraturDas Handelsgesetzbuch. Ein Kommentar Karel Marek ..................................................................................................49Gemeinsames Vermögen von Ehegatten in Theorie und Rechtsprechung P. B. ..................................................................50Schadenshaftung bei der Ausübung von öffentlicher Gewalt. Ein Kommentar Martin Mikyska............................................50Gleichberechtigung bei der Entlohnung von Frauen und Männern Red. ..........................................................................51Nur ein Augenblick Daniela Kovářová ............................................................................................................................52

Aus der Rechtsanwaltschaft

Kolumne von Karel ČermákBuch der Richter ........................................................................................................................................................54

Aus der tschechischen AnwaltschaftDie Regionen stellen sich vor: Süböhmen Vladimír Smejkal ............................................................................................55Informationstag für Rechtsanwälte – Fragen aus der Rechtsanwaltschaft Daniela Kovářová ..............................................58Aus der Disziplinarpraxis Jan Syka ..............................................................................................................................59Aus der Sitzung des Vorstands der Tschechischen Rechtsanwaltskammer icha ..................................................................60Stellungnahme des Vorstandes der Tschechischen Rechtsanwaltskammer zur Auslegung der Bestimmmung des § 41, Abs. 5, 2. Satz der Strafprozessordnung ............................................................................60Fussballturnier Březolupy 2007 Stanislav Zenáhlík ........................................................................................................61Tschechisch – Russisches Seminar in der Tschechischen Rechtsanwaltskammer Jana Wurstová ......................................62

Aus EuropaRichtlinie (EU) über die Ausübung bestimmter Rechte von Aktionären in börsennotierten GesellschaftenMarkéta Tošnerová ......................................................................................................................................................63Die Zukunft des Rechts in Europa Jan Molík..................................................................................................................64

Informationen und Interessantes

Was Sie wissen solltenVorlesungen und Seminare für Rechtsanwälte und Rechtsanwalts- konzipienten in den Ausbildungs-und Schulungszentrum der Tschechischen Rechtsanwaltskammer ................................................................................68Aktuelle Informationen für Rechtsanwaltskonzipienten – Neuigkeiten im Jahr 2008 Daniela Kovářová ..............................70Věra Hartmannová: Wiederholung – die Mutter der Weisheit? ..........................................................................................71Die Aufzeichnung des Prozesses mit JUDr. Milada Horáková ist in Brünn auf Interesse gestossen Petr Poledník..................71Seminar über internationale Schiedsgerichtsbarkeit Daniela Kovářová, Markéta Tošnerová, Jana Wurstová............................72

Zum SchlussAus dem Notizbuch eines Juristen Petr Hajn ................................................................................................................73Zeichnung von Lubomír Lichý ....................................................................................................................................74Wussten Sie, dass…. Stanislav Balík ..............................................................................................................................74

Inhaltsverzeichnis/Zusammenfassung ........................................................................................................................75Table of Contents/Summary ......................................................................................................................................76

Konferenz über die Unabhängigkeit der Justiz

briefly points out the nature of the shortened bill pro-ceedings (disputes in which a bill payment order is is-sued), which distinguishes these disputes from the tradi-tional civil proceedings.

Ondřej Přidal: Inconveniences relating to the death of adebtor – or who dies, wins?

The article draws attention to the considerable com-plications for creditors associated with the death of thedebtor. Firstly, the debtor's heirs need not provide infor-mation in the inheritance proceedings about all thedebtor's assets (property) (the level of acquired proper-ty considerably limits their responsibility for debts), se-condly the heirs may, due to limited responsibility for thetestator's debts, attempt at the inheritance proceedings,to undervalue the general price of the acquired assets,and thirdly the heirs may favour other creditors by pay-ing off their debt first. The creditor may confront thesecomplications by examining the inheritance file in orderto ascertain the testator's assets (the article provides in-structions on the procedure to take) and subsequentlyfile the relevant action which should result in an increasein the general price of the inheritance and thereby in-crease the heirs' responsibility for the testator's debts.

Petra Marková: Position of the lessor (landlord) after theamendment of the Civil Code has worsened (referring to the ar-ticle of Petr Zlámal in (Lawyer's Bulletin) BA no. 6/2007)

The author bases her facts on the practical experi-ence of applying the amendment of the Civil Code re-lating to the renting of a flat and concludes that thereis no improvement to the position of the flat lessor al-though it would appear that way at first glance.

Jiří Herczeg: Right of the accused to examine his file duringproceedings regarding imprisonment

In the article the author deals with the implementationof one of the fundamental procedural entitlement of theaccused, this being the right to examine his file. This rightis of special importance in proceedings on the legality ofthe imprisonment, i.e. in proceedings of imprisonmentand in proceedings about the further duration of imprison-ment. Bodies responsible for criminal proceedings inter-pret the provisions of the Criminal Procedure Code guar-anteeing the accused the right to examine the investiga-tion file too restrictively and in some cases this leads toa breach of the accused's right to defence. The authorconcludes that the prosecutor, policy authority or judgeperforming the acts of preparatory proceedings may notrefuse the accused and his defence counsel the right withregard to a decision about imprisonment to first examinethe relevant parts of the investigation file which are vitalfor a decision about imprisonment. This will especiallyconcern the evidence that the prosecutor uses to justifya petition for imprisonment, decision about further im-prisonment and a petition for the rejection of the ac-cused's application for being released from prison.

Michal Maglia: Ad: nature of a pre-claim reminderThe author follows-up on the standpoint of the sec-

tion of the ČAK lawyer's tariff published under the titleLegal Nature of pre-claim reminder in (Lawyer's Bulletin)BA no. 7-8/2007. The arguments in this standpoint areappended and reinforced by the reference to the Direc-tive of the European Parliament and the Council on theprocedure against late payments in business transac-tions. In accordance with this Directive the creditor isentitled to compensation of costs associated with re-covery of debts, even those at the pre-claim phase. Theremuneration must be proportionate, and the limit is thelawyer's non-contractual remuneration.


76

zusammenfasung/summary

David Petrlík: Direct legal actions by natural persons and le-gal entities filed at the courts of the European Community

The article focuses on the practical aspects of directactions particularly those filed at the EC Court of First In-stance. The first part points out the conditions of admis-sibility of an action for invalidity, action for inactivity, ac-tion for indemnity, petition for a preliminary measure andremedy. In view of the brevity of procedural regulations,stress is placed on the conditions that arise from judica-ture. The second part is devoted to the specific manner inwhich an action is filed and how a lawyer should proceedbefore the EC Court to be able to defend the interests ofhis client as effectively as possible. It deals with the lan-guage regime of the courts, the deadlines, delivery of cor-respondence, requirements of the action and oral pro-ceedings. An example of a possible action is attached.

Ladislav Derka: Typical procedural errors by participants indisputes over payment of a bill of exchange

The author, a judge making decisions about disputesof payment of a bill of exchange, considers some of therepetitive errors made by participants in these matters. He

David Petrlík: Direktklagen von natürlichen

und juristischen Personen bei den Gerichten

der Europäischen Gemeinschaft Der Artikel beschäftigt sich mit den praktischen As-

pekten von Direktklagen, insbesondere beim Gericht derErsten Instanz der Europäischen Gemeinschaft. Der er-ste Teil des Artikels beschäftigt sich mit den Zulässig-keitsvoraussetzungen der Ungültigkeitsklage, der Klagewegen Untätigkeit, der Schadensersatzklage und des An-trages auf einstweilige Verfügung und auf Rechtsmittel.Im Hinblick auf die Kürze der prozessualen Vorschriftenwird insbesondere auf die Voraussetzungen Wert gelegt,die sich aus der Rechtsprechung ergeben. Der zweite Teildes Artikels ist der konkreten Art und Weise der Klage-einreichung gewidmet und ebenso dem Vorgehen, dasein Rechtsanwalt vor den Gerichten der Europäischen Ge-meinschaft befolgen sollte, damit er die Interessen sei-nes Mandanten so effektiv wie möglich vertritt. Hinge-wiesen wird insbesondere auf die Amtssprache der Ge-richte, auf Fristen, Zustellungen, Anforderungen an dieKlage und das mündliche Verfahren. Beigefügt ist auchein Muster einer möglichen Klage.

Ladislav Derka: Typische prozessuale Mängel von Verfah-rensteilnehmern bei Rechtsstreitigkeiten über die Bezahlungvon Wechseln

Der Autor, Richter, der über Rechtsstreitigkeiten überdie Bezahlung von Wechseln entscheidet, beschäftigtsich in dem Artikel mit einigen sich wiederholenden Feh-lern der Verfahrensbeteiligten in diesen Streitigkeiten.Kurz weist er auf die Rechtsnatur des verkürzten Wech-selverfahrens hin (Rechtsstreitigkeiten, bei denen einWechsel-Zahlungsbefehl ergeht), wodurch sich dieseRechtsstreitigkeiten von dem klassischen Zivilverfah-ren unterscheiden.

Ondřej Přidal: Unannehmlichkeiten wegen des Versterbensdes Schuldners – oder wer stribt, gewinnt?

Der Artikel weist auf beträchtliche Komplikationen hin,die für einen Gläubiger durch das Versterben des Schuld-ners entstehen. Erstens kann es dazu kommen, dass dieErben des Schuldners im Erbverfahren nicht das gesam-te Vermögen des Schuldners aufführen (die Höhe des er-worbenen Vermögens begrenzt grundsätzlich ihre Haf-tung für Schulden des Erblassers), zweitens können dieErben wegen der begrenzten Haftung für die Schuldendes Erblassers im Erbverfahren bemüht sein, eine Unter-bewertung des allgemeinen Wertes der erworbenen Ver-mögens zu erreichen und drittens können die Erben an-dere Gläubiger begünstigen, und zwar dadurch, dass siebevorzugt deren Schulden begleichen. Der Gläubigerkann diesen Komplikationen dadurch begegnen, dass erzum Zwecke der Feststellung des Vermögens des Er-blassers Einsicht nimmt in die Erbakte (der Artikel bein-haltet eine Anleitung, wie dabei vorzugehen ist) und an-schließend eine entsprechende Klage einreicht, um eineErhöhung des allgemeinen Werts der Erbschaft und da-mit auch eine erhöhte Haftung der Erben für die Schul-den des Erblassers zu erreichen.

Petra Marková: Die Stellung des Vermieters einer Wohnunghat sich nach der Novellisierung des Handelsgesetzbuches ver-schlechtert (zum Artikel von Mgr. Adam Zlámal in Bulletin derRechtsanwaltschaft Nr. 6/2007)

Die Autorin geht von praktischen Erfahrungen mitder Novellisierung des Handelsgesetzbuches aus, diesich auf Miete von Wohnungen beziehen, und sie ge-langt zu dem Schluss, dass es zu keiner Verbesserungder Stellung des Vermieters einer Wohnung gekommenist, obwohl die auf den ersten Blick so erscheinen mag.

Jiří Herczeg: Das Recht des Angeschuldigten zur Akteneinsicht im Untersuchungshaftverfahren

Der Autor beschäftigt sich in seinem Artikel mit derRealisierung eines der grundlegenden prozessualenRechte des Angeschuldigten, und zwar mit dem Rechtauf Akteneinsichtnahmen. Dieses Recht hat eine beson-dere Bedeutung im Verfahren über die Gesetzmäßigkeitdes Entzugs der persönlichen Freiheit, das bedeutet imVerfahren über die Inhaftierung und im Verfahren überdas weitere Andauern der Inhaftierung. Die im Strafver-fahren tätigen Organe legen die Bestimmung der Straf-prozessordnung, die dem Angeschuldigten das Recht zurAkteneinsichtnahme gewährt, zu restriktiv aus und inbestimmten Fällen kommt es so zur Verletzung desRechtes auf Verteidigung des Angeschuldigten. Der Au-tor gelangt zu dem Schluss, dass weder Staatsanwalt,noch ein polizeiliches Organ oder ein Richter, die Hand-lungen im Rahmen des Ermittlungsverfahrens vorneh-men, im Zusammenhang mit der Entscheidung über dieUntersuchungshaft, dem Angeschuldigten und dessenVerteidiger vorab eine Einsicht in die relevanten Teile derErmittlungsakte, die für die Entscheidung über die Unter-suchungshaft maßgebend sind, versagen dürfen. Es han-delt sich dabei insbesondere um Beweise, die der Staats-anwalt zur Begründung des Antrages auf die Inhaftie-rung verwendet, um die Entscheidung über das weitereAndauern der Inhaftierung und den Antrag auf Ableh-nung des Antrages des Angeschuldigten auf Entlassungaus der Untersuchungshaft.

Michal Maglia: Ad: Die Rechtsnatur der Mahnung Der Autor bezieht sich auf die Stellungnahme der Ar-

beitsgruppe der Tschechischen Rechtsanwaltskammerfür Rechtsanwaltsgebühren, die unter dem Titel ZurRechtsnatur der Mahnung im Bulletin der Rechtsanwalt-schaft Nr. 7-8/2007 veröffentlicht wurde. Die Argumen-te, die in dieser Stellungnahme aufgeführt sind, ergänztund bekräftigt der Autor mit Verweis auf die Richtlinie desEuropäischen Parlaments und des Rates zur Bekämpfungvon Zahlungsverzug im Geschäftsverkehr. Im Einklangmit dieser Richtlinie hat der Gläubiger das Recht auf denErsatz von mit Eintreibung von Schulden im Zusammen-hang stehenden Aufwendungen, und zwar auch solcher,die vor Klageerhebung aufgewandt wurden.

Die Entlohnung muss angemessen sein, sie ist in ih-rer Höhe durch die außervertragliche Entlohnung desRechtsanwalts begrenzt.

77

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 contents

EditorialVladimír Jirousek: Merry Christmas and Happy New Year 2008..........................................................................................3

NewsPF 2008......................................................................................................................................................................4CBA organised an international conference on lawyer's disciplinary proceedings ivac ......................................................5Conference on the Reform of the Czech Judicial System at Žofín ivac ..............................................................................8Internship programme for lawyers in Bonn ..................................................................................................................11Lawyer of the Year 2007 icha ......................................................................................................................................12Information about mandatory lawyers' payments for 2008 ............................................................................................14Challenge for lawyers and legal trainees! ....................................................................................................................16

Legal Theory and Practice

Articles Summary ..................................................................................................................................................................20Direct actions by natural persons and legal entities filed at the courts of the European Community David Petrlík ..............21Typical procedural errors by participants in disputes over payment of a bill of exchange Ladislav Derka ............................25Inconveniences relating to the death of a debtor – or who dies, wins? Ondřej Přidal ........................................................30Position of the lessor (landlord) after the amendment of the Civil Code has worsened (referring to the article of Petr Zlámal in Lawyer's Bulletin BA no. 6/2007) Petra Marková ................................................32Right of the accused to examine his file during proceedings while in prison Jiří Herczeg ..................................................34Ad: nature of a pre-claim reminder Michal Maglia ..........................................................................................................40

Case LawCriminal liability of a breeder for injury caused by a dog................................................................................................41From the Case Law of the European Court of Justice (ECJ) .......................................................................................... 43

Professional LiteratureCommercial Code. Commentary Karel Marek ................................................................................................................49Tenancy by entirety in theory and judicature P. B. ........................................................................................................50Indemnity when exercising public authority. Commentary Martin Mikyska........................................................................50Equality in remuneration of women and men red...........................................................................................................51Split second Daniela Kovářová ......................................................................................................................................52

Legal Profession

Karel Čermák’s ColumnBook of Judges ........................................................................................................................................................54

Czech Legal ProfessionRegions introduce themselves: South Bohemia Vladimír Smejkal ....................................................................................55Information day for lawyers – Issues of the legal profession Daniela Kovářová ..................................................................58From the disciplinary practice Jan Syka........................................................................................................................59From the meeting of the CBA Board of Directors icha ....................................................................................................60Standpoint of the CBA Board of Directors concerning the interpretation of the provision of Section 41 (5) second sentence of the Criminal Procedure Code ........................................................................................................60Football Tournament Březolupy 2007 Stanislav Zenáhlík ................................................................................................61Czech-Russian Seminar at the Czech Bar Association Jana Wurstová ..............................................................................62

From EuropeEU Directive on the exercise of some shareholder rights in companies with quoted shares Markéta Tošnerová ..................63Future of the law in Europe Jan Molík ..........................................................................................................................64

Information and attractions

You should knowLectures and seminars for lawyers and legal trainees at the CBA education and training centres ....................................68Current information for legal trainees – news items of 2008 Daniela Kovářová..................................................................70Věra Hartmannová: Repetition – Mother of Wisdom? ......................................................................................................71There was interest in Brno in the record of the trial with JUDr. Milada Horáková Petr Poledník ..........................................71Seminar on International Arbitration Daniela Kovářová, Markéta Tošnerová, Jana Wurstová ..................................................72

At the endFrom the lawyer's diary Petr Hajn ................................................................................................................................73Drawing by Lubomír Lichý ..........................................................................................................................................74Do you know that... Stanislav Balík ................................................................................................................................74

Inhaltsverzeichnis/Zusammenfassung ........................................................................................................................75Table of Contents/Summary ......................................................................................................................................76

Conference on the Independence of Justice

pro firemní zákazníky i privátníklientelu. Je jednou z nejsilnějších

bank na trhu v oblasti projektového,strukturovaného a syndikovaného fi-nancování Corporate Finance.

UniCredit Bank je na trhu pro nároč-né, cílevědomé a odpovědné lidi, privát-ní klientelu i podnikatele, kteří za sebouchtějí vidět jasné výsledky a neustále sezlepšují. Požadují kvalitu a výkonnostod sebe i od druhých a ve finanční ob-lasti hledají způsoby, jak optimálně vy-užít své peníze. Banka má v současnédobě více než 60 poboček a 64 banko-matů. Pobočková síť banky nyní pro-chází konsolidací, jejímž cílem je conejvíce rozšířit dostupnost UniCreditBank i pro klienty v jednotlivých regio-nech. Připravuje se otevírání novýchpoboček ve městech, ve kterých zatímnemá zastoupení. V první fázi půjdepředevším o větší města, v dalších pakpřijdou na řadu také města menší.

Název UniCredit Bank vyjadřuje pří-slušnost k nejvýznamnější evropskébankovní skupině UniCredit Group.S aktuální tržní kapitalizací ve výši při-bližně 84 miliard EUR (k 1. 10. 2007) seUniCredit Group řadí mezi nejvýznam-nější finanční skupiny Evropy. Působív celkem 23 zemích, kde má více než 40milionů klientů a 9.000 poboček a při-bližně 170.000 zaměstnanců. Její celko-vá aktiva činí k 30. 6. 2007 přibližně1.018 miliard EUR (proforma). Fúzí sespolečností Capitalia, jež se uskutečnilak 1. 10. 2007, posílila skupina UniCreditvýrazně svou pozici v Itálii, která je ved-le Německa, Rakouska a střední a vý-chodní Evropy jedním z jejích klíčovýchtrhů. V regionu střední a východní Ev-ropy (CEE) má skupina největší mezi-národní bankovní sít, s více než 3.700pobočkami a obchodními místy, v nichžvíce než 76.000 zaměstnanců poskytujeslužby asi 27 milionům klientů. Britskýfinanční časopis Euromoney udělil letosskupině UniCredit Group titul Nejlepšízápadoevropská banka roku 2007. Sku-pina dostala rovněž ceny pro nejlepšíbanku v Itálii, v Rakousku, v Bulharskua v Polsku. Do skupiny UniCredit Groupv České republice patří rovněž UniCre-dit Leasing CZ, Pioneer Investmentsa UniCredit CA IB Czech Republic.

UniCreditBank Czech Republic a.s. zahájilasvoji činnost na českém trhu5. listopadu 2007. Vznikla inte-grací dvou dosud samostatně pů-sobících úspěšných bankovníchdomů HVB Bank a Živnostenskébanky. UniCredit Bank Czech Re-public a.s. je silnou a rychle serozvíjející bankou, která nabízí ši-rokou škálu kvalitních produktů

UniCredit BankSilná banka pro silné osobnosti

kom

erčn

í pre

zent

ace


Konferenceo nezávislostijustice [11]19. – 20. října 2006 Praha

Obsah

Nezávislá justice 80Jen mlčenlivý advokát může poskytnoutprávní pomoc 82

Téma, na které mám promluvit, zní „Nezávislost advoká-ta jako základní hodnota jeho povolání“. Především sinejsem jist, jestli nezávislost je hodnota advokátní profe-se. Já bych spíše řekl, že to je podmínka, že to je condi-cio sine qua non. Ale na druhou stranu je třeba připustit,že bez profesní nezávislosti nemá práce advokáta smysla je v podstatě bezcenná. Tedy jakousi hodnotou nezá-vislost nepochybně je. V této souvislosti a bez ambicena nějaké objevitelství připomínám, že nezávislost advo-káta není bezbřehé osobní privilegium, díky kterému sto-jí advokát mimo řád věcí obecných, anebo dokonce nadtímto řádem. Ta nezávislost by mohla být definována ja-ko přesně stanovená právní konstrukce, jejímž smyslema jediným cílem je, aby advokát mohl poskytovat svéprávní služby nezávisle, tedy bez toho, aby při hájení zá-jmů svých klientů byl nucen brát ohled na jiné věci nežvěcně a právně relevantní souvislosti. Například, aby senemusel starat o to, zda tímto svým hájením, touto svouprávní pomocí si nezpůsobí nějaké další existenční obtí-že apod. Z tohoto úhlu pohledu jje podle mého názorunezávislost advokáta hodnota občanská. Bylo tady ně-kolikrát – je to zajímavé – konstatováno, že nezávislostadvokáta není nějak podrobně definována. Ještě se k to-mu vrátím, protože podle mne to není dobré. Nicméněkonstatuji, že jedině advokát, jehož limitují toliko zákonya v jejich mezích pokyny klienta, může být zárukou toho,že se občan nebo, řekněme, i obchodní společnost (fy-zická osoba, právnická osoba) reálně domůže svýchpráv přiznaných ústavou a dalšími zákony, a tedy v tom-to smyslu pro mně nezávislost advokáta je organickousoučástí toho, čemu se říká fair proces. Nebo tedy, v na-šem ústavním rozměru, práva na právní pomoc podlečlánku 37 odst. 1 Listiny.Pokud jde o nezávislost, tak především se domnívám(možná to zazní poněkud až anarchisticky), ale v jaké-koliv pevněji strukturované společnosti, jakou stát je –který má pevně dané vazby, práva, povinnosti – takv rámci takového státu obvykle bývá už jenom zmínkao nezávislosti vnímána podezíravě a v podstatě ne ne-


80


Nezávislá justice

podobně tomu, jak jsou vnímáni tuláci nebo jiné kočují-cí živly. Každý státní úředník a každý politik ochotněuzná, že advokát, příp. soudce, musí být nezávislý. Aleco nezávislost znamená? Je advokát méně nezávislý,jestliže ho zákon nutí k tomu, aby udal svého klienta,protože ten klient se mu buď zmínil, anebo z kontextuz rozhovoru s tímto klientem advokát dospěl k názoru,že klient pere peníze? Je tím nějak omezena nezávislostadvokáta? Nebo není? Pořád existuje. My jsme měliv minulosti v české advokacii takový problém, protožese ozvaly hlasy o tom, že advokacie jako taková vlastněk ničemu není, že to je cechovní spolek, přežitek středo-věku a že by to mělo být zrušeno. Já jsem v té souvis-losti říkal, ano, to je velmi dobrý nápad, proč by advokátnemohl být totéž co instalatér? Když mi instalatér zde-moluje kuchyň, protože se pokoušel prošťouchnout vo-dovod a neuměl to, tak si půjdu stěžovat na živnosten-ský úřad a budu chtít, aby mu sebral licenci, aby neroz-bil kuchyni ještě někomu jinému. Dobrá, má takovýúředník kontrolovat také advokáta? Také má kontrolovatkvalitu jeho práce? Možná právě obava politiků z toho,že by se úředníci na živnostenských úřadech dostávalik jejich intimitám při tom, když kontrolují práci advokáta,posléze vedla k tomu, že tyhle řeči, abych tak řekl,

Vážení čtenáři, zveřejňování příspěvků z Konference o nezávislosti justice – předpokladu spravedlivého proce-

su, kterou ve dnech 19. a 20. října 2006 uspořádala Česká advokátní komora v pražském Školicíma vzdělávacím centru v Paláci Dunaj, se blíží k závěru. V tomto čísle vám přinášíme dva hlavní refe-ráty, jež otevřely poslední, pátý blok konference. K tématu „Nezávislost advokáta jako základní hod-nota jeho povolání“ vystoupili dva známí pražští advokáti – předseda výboru pro odbornou pomoca na ochranu zájmů advokátů ČAK JUDr. Tomáš Sokol a člen představenstva ČAK a předseda její sek-ce pro právo soukromé JUDr. Aleš Pejchal. Ve dvojčísle 1-2/2008 pak Bulletin advokacie zveřejníi zbývající, dosud nezveřejněné příspěvky – koreferáty dvou vzácných zahraničních hostů, exprezi-denta Pařížské advokátní komory Jean-Marie Burguburu a prezidenta Saské advokátní komoryDr. Güntera Kröbera, a rovněž následnou panelovou diskusi.

JUDr. Tomáš Sokol

utichly. Pozoruhodné je, že u nás utichly a najednou sezačínají ozývat z Evropské unie, to mě trochu zneklidňu-je. Nezávislost advokáta je pro mne synonymem svobo-dy, tedy možnosti v organizované společnosti práveemjednat podle své úvahy a podle své potřeby. Je jasné,že svoboda – potažmo nezávislost – není myslitelnáv dnešní společnosti jako neomezená a obávám se, ženikdy tak myslitelná nebyla. V tomto směru chápu oba-vy, které vyslovil prezident tohoto státu, když neuspěl vesvém ústavním sporu a Ústavní soud zrušil jeho rozhod-nutí, jímž odvolal předsedkyni Nejvyššího soudu, což jeformálně právo prezidenta. Ale Ústavní soud dospělk závěru, že v tomto případě toto právo nebylo vykoná-váno, zjednodušeně řečeno korektně, není potřeba jítdo podrobností. Pan prezident na toto rozhodnutí rea-goval vyslovením respektu vůči soudní moci, ale sou-časně projevením obavy z nárůstu této soudní, soud-covské moci až směrem k naprosté nekontrolovatelnos-ti, nebo jak bylo použito slovo, „soudcokracii“. Svojíreakcí pravděpodobně příliš nepotěšil část soudcovskéveřejnosti a i z dalších reakcí byla cítit jistá rezervova-nost. Pro mne není podstatné to rozhodnutí Ústavníhosoudu, zdali bylo správné či nikoliv. Důležité je, že podlemého názoru je na jedné straně naprosto legitimmní oba-va z nárůstu nějaké moci až k naprosté nekontrolovatel-nosti, ale z druhé strany to logicky naaznačuje, že je po-třeba tuto moc jasně definovat, to znamená, že tu je ja-kýsi prostor, který je třeba zaplnit podrobnější definicítoho, kde začíná a kde končí soudcovská nezávislost. Dokážu si představit řadu námitek, které poukazují na to,že nezávislost, svoboda, jsou pojmy, které se v podstatěnedají definovat. Není to úplně přesně pravda, protožemy víme, že jakýsi repertoár elementárních občanskýchsvobod je zapsán v Listině základních práv a svoboda kromě toho i v Úmluvě o ochraně lidských práv a svo-bod, které byly do našeho právního řádu inkorporovány.Lze si z mého pohledu představit podobnou technologiinebo i jiné právní technologie, např. popisy určitých čin-ností, vymezené určité struktury závislosti a odvolatel-nosti, které by tento účel splnily. Takové vymezení jasnědefinuje začátek a konec, tedy pokud se někdo obává,že by ten konec neexistoval, že by ta moc byla neome-zená, tak tuto obavu to vyloučí nebo minimalizuje, alena druhou stranu to tato práva jasně garantuje. A to jepodle mého názoru trochu problém, o kterém bychchtěl hovořit dál. Podle zákona o advokacii je advokátnezávislý, je vázán toliko právními předpisy a v jejichmezích pokyny klienta. To je zákonná definice – nic vícea nic méně. Ale jak jsem již řekl: je méně nezávislý, nutí-li ho zákon k tomu, aby udával svého klienta? Nebo jevíc nezávislý, když ho k tomu zákon nenutí? K této úva-ze o jakési nutnosti zabývat se nebo pokoušet se defi-novat nezávislost mne vede takový zvláštní jev, kterýpodle mně kráčí Evropou, nebo přesněji řečeno Evro-pou unijně organizovanou. Nechci zavádět celou tutodiskusi detailně k problému omezení povinné mlčenli-vosti advokátů, která se v podstatě dotkla všech advo-kátních komor států Evropské unie, a k tomu, jestli něja-ké omezení je nebo není důvodné. To je samostatná

81

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 konference o nezávislosti justice

diskuse. Mne znepokojují okolnosti, za nichž k těmto re-dukcím advokátských oprávnění, jednoznačně podřadi-telných pod pojem nezávislosti advokáta, došlo. Jakéokolnosti to provázely. Na počátku jsem řekl, že nezávis-lost či její jednotlivé atributy, jako je zmíněná mlčenli-vost, nejsou známým prerogativem advokáta, ale před-stavují ve své podstatě ochranu občana, kterému dávajímožnost svěřit se bez obav svému advokátovi a konzulto-vat s ním i velmi intimní problémy, např. problémy, z nichžvyplyne, že ten člověk se dopustil nebo by se mohl do-pustit závažného protiprávního jednání a advokát mámožnost toto jednání korigovat. To, k čemu došlo, po-kud byla omezena advokátní mlčenlivost, tak to je podlemne redukce práv občana na to, aby moohl něco konzul-tovat se svým advokátem. Co mě zarazilo byla jakási ti-chost, jakási nulová reakce veřejnosti na tuto redukci. Jeto z mého pohledu zvláštní stav, kdy na jedné straně sta-čí, abyste se špatně podívali na nějakého brouka čichráněný druh jiného živočicha, a desítky, stovky, mož-ná i tisíce zelených demonstrantů zaplní ulice a budoukřičet. Ale jestliže jsou redukována občanská práva, taknikdo nevyšel do ulic, nikomu to nevadilo. Ačkoliv bychočekával, že by to pro občany mohlo být svým způso-bem jaksi zneklidňující. Možná je to právě tím, že míra ténezávislosti nebo to jejich právo nebylo nikde na papíře.Že si ani neuvědomovali, že jsou vlastně redukována je-jich práva. Ono právo napsané na papíře je trochu něcojako kus vašeho majetku, který, když se vám někdo po-kouší odcizit, tak budete křičet. Vůči neurčitému pojmujako je svoboda, nebo nezávislost, lze – a my to tadyv České republice, nebo někteří z nás, to bohužel pama-tujeme – postupovat dobře známou metodou, které seříká salámová, kdy se – aniž by se diskutovalo o podsta-tě pojmů, aniž by byl zpochybňován, se jeho obsah po-stupně kousek po kousku odřezává, až na konci zbydepouze provázek, na kterém ten salám visel. To je způ-sob, jakým se u nás vyprázdnily pojmy jako je svoboda,ačkoliv byly napsány v ústavě. Měli jsme svobodu proje-vu, svobodu shromažďování, ale ve skutečnosti, jakvšichni vědí, jsme měli možná svobodu projevu a někdysvobodu po projevu. Ale v ústavě to vypadalo velmi hez-ky. Z tohoto úhlu pohledu je mi sympatické úsilí soudců,kteří hovoří o soudcovské samosprávě, diskutují o reál-né míře její nezávislosti a konkrétně vyjadřují náměty,jak by ta soudcovská nezávislost měla vypadat. Ovšemdlužno současně říci, že to je pouze prvý krok, který, ne-bude-li po něm následovat ucelené legislativní dílo,o němž se povede diskuse a jejíž součástí budou vyslo-vené obavy z přílišné, až nekontrolovatelné soudcovskémoci, a na konci bude nějaký zákon, pak ty řeči v pod-statě nemají žádnou cenu. Já si dokonce myslím, žei advokacie by se měla zabývat, byť nikoliv na úrovni zá-kona, soupisem toho, co vlastně ta nezávislost je, a do-vedu si představit jakousi interní Magnu chartu liberta-tum; jakýsi etalon toho, co je vlastně nezávislost advo-káta, co to představuje, a tento etalon by pak měl býtpřikládán na návrhy všech zákonů, které se v tomto stá-tě chystají, a ty zákony by tím etalonem měly být pomě-řovány.

A pokud by se zjistilo, že, ať už přímo nebo nepřímo senějaký zákon pokouší nezávislost advokáta omezit, a jábych tady připomněl především kolegům z České re-publiky, že jsou pokusy vykládat zákon o ochraně osob-ních údajů tak, že Úřad na ochranu osobních údajů jeoprávněn kontrolovat i advokáty. To znamená, že nnejenpřímými novelami zákona o advokacii, ale i některými ji-nými zákony se pokouší státní moc kontrolovat advoká-ty, anebo ty zákony alespoň interpretovat tak, že by ad-vokáti mohli být kontrolováni, že by se jim někdo šel po-dívat do spisu, že by kontrolovali jejich klienty atd. To jestav, který podle mého názoru nelze připustit, a protobych se přimlouval za tento etalon advokátské nezávis-losti a jeho tvrdou obranu ve chvíli, kdy přímo nebo ne-přímo se nějaký zákon této nezávislosti bude týkat. Vím,že to je nebo může být záležitost složitá, ale jsem pře-svědčen, že její součástí by měla být prezentace tétomíry nezávislosti, této definice nebo toho etalonu širokéveřejnosti, protože především je to jejich právo. Ne prá-vo advokáta, ne jeho privilegium, ale právo veřejnosti.Jestliže se veřejnost rozhodne, že si přeje, aby nemělanezávislé advokáty, ale aby naopak měla advokáty, kte-ří jí budou z existenčních důvodů radit špatně nebo se

nechají ovlivňovat, případně rovnou je půjdou udat vechvíli, kdy se od nich něco dozví, tak ať to veřejnost má.Je to věc svobodné volby té veřejnosti. Nicméně jsempřesvědčen, že právě v komunikaci s veřejností existujenaděje bránit se těm tlakům, které se projevují a které,řekněme, jsou ještě stále za horizontem. Totiž úvahyo tom – tedy nyní na evropské úrovni – že advokacie jeposkytování služby jako kterékoliv jiné, a to vše, což simožná mnozí neuvědomují, že s tím souvisí. Nechci končit nějakým náznakem nástupu doby, kteroupoměrně přesně popsal George Orwell, a v níž jsme něk-teří z nás část svého života museli žít. Jsem si vědom, ženapříklad v tomto státě je poměrně velká skupina těch,kteří dnes říkají: „Co je to platné, že si můžu říkat co chcia mohu si jet kam chci, ale za komunistů bylo pivo deset-krát lacinější a všichni měli práci.“ Ale současně pevněvěřím, že tato skupina vymírá a že advokacie a její nezá-vislost je pro tu skupinu, která naopak dorůstá, která serodí, hodnotou, za kterou bude stát případně se i hádatnebo prát, nebo minimálně podporovat advokacii v tom,aby si ta práva, která má ve prospěch občanů, ve pro-spěch klientů, ve prospěch svých zákazníků, aby si jebránila i do budoucna. Dámy a pánové, já vám děkuji. �


82


Advokát a státní mocMoje úvaha má tak trošičku provokativní název. Poku-sím se vysvětlit proč. Kdo je to advokát? Vědec, znalec práva nebo vypočíta-vý demagog, altruista či obchodník s právem, seriózníumělec ve hře na spravedlnost nebo jen kabaretní, cir-kusový „bavič“? Zvládnout výkon advokacie je spíšeumění, řemeslo, nebo snad vědecký výzkum? A proč sez řad advokátů rekrutují politici, umělci, stejně jakoprávní teoretici či učitelé?Ulpianus má za advokáta každou osobu, která pomáhájinému ve vedení právního sporu. A jsme u jádra věci.U „zrození“ advokáta byl, je a bude vždy klient, tedy člo-věk, jenž se ocitá v právním problému, k jehož vyřešenípotřebuje kvalifikovanou pomoc. A jak nesmírně širokéjsou mezilidské vztahy upravené právem, tak je i širokápotřeba právní pomoci pro orientaci v nich. Někdy po-může spíše zvládnuté umění, jindy chladná logika a vetřetím případě neotřelý nápad podložený nezpochybni-telným teoretickým základem. Vždy však v mezích, kte-ré ohraničují od nepaměti věčnou hru lidské komunityo nalézání práva a spravedlnosti v rámci jejího spontán-ního řádu.

Spravedlivý procesObčané 46 evropských zemí mají naprosto shodná zá-kladní pravidla spravedlivého procesu, jež jsou dánačlánkem šestým Úmluvy o ochraně lidských práv a zá-kladních svobod. Odstavec třetí tohoto článku Úmluvydeklaruje pak v trestním řízení právo každého obviněné-ho na svobodný výběr obhájce. Civilní řízení v rámcispravedlivého procesu v Úmluvě právo na právní po-moc upraveno nemá, ale to nebrání členským státůmRady Evropy a signatářům Úmluvy deklarovat toto prá-vo ve svých vlastních ústavních předpisech. Česká re-

JUDr. Aleš Pejchal

Jen mlčenlivý advokát může poskytnout právní pomoc

83

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 konference o nezávislosti justice

publika má právo na právní pomoc upraveno článkem37, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kdokoliz nás má tedy právo na právní pomoc v řízení nejenomtrestním, ale i civilním nebo správním.Můžeme velice obecně konstatovat, že ve spravedlivémprocesu na jedné straně máme zájem jednotlivce, jenž jejchce prosadit mezi ostatními lidmi. Na straně druhé pakstátní moc, obvykle moc zákonodárnou, pokud daný státnepreferuje precedentní systém tvorby práva, která vyme-zuje pravidla a vynucuje jejich dodržení. Jestliže jsou tatopravidla nejen ze strany jednotlivce, ale i státní mocí,v daném případě mocí soudní, dodržena, je prosazení to-hoto zájmu buď umožněno, anebo jako nepatřičného za-kázáno. Hru hraje podle těchto pravidel buď jednotlivecproti jednotlivci, či proti více jednotlivcům, anebo protisoukromým, popř. veřejným právnickým osobám. Někdyje oním soupeřem i část státní moci. Vždy však máme ně-jaký individuální zájem stojící proti jinému individuálnímuzájmu, popř. zájmu většího množství lidí. Zda jsou pravidla spravedlivého procesu v tuto chvíli ob-jektivně ta nejlepší, není až tak důležité, musí zde všakexistovat přesvědčení podložené jak vírou, tak zkuše-ností, jednotlivce i představitelů státní moci, že v danýmoment jsou tato pravidla dostatečná jak pro prosazeníjednotlivého zájmu, tak pro ochranu jiného jednotlivéhozájmu či zájmu více lidí.

Advokát, klient a svobodaJaké je postavení advokáta v této hře? Především ne-může a nesmí jakkoli prosazovat svůj vlastní zájem. Zá-jem klienta nepřekračující pravidla stanovená zákonemje jediným zájmem, jenž může odůvodnit postup advo-káta v tom kterém případě. Samozřejmě, že advokátmůže zvolit pouze takový postup, jenž je mu zákonempovolený nebo předepsaný, jinak by nedodržoval pravi-dla. V případě, kdyby klient požadoval jiný postup, mi-mo zákonný rámec, pak naopak advokát nesmí být alterego svého klienta a je povinen tento postup odmítnout.Klientovi pak vysvětlit, že takto se hra hrát nedá a nabíd-nout zákonné řešení. V opačném případě by již nešloo výkon advokacie a především o poskytnutí právní po-moci, ale o napomáhání v nezákonné činnosti.Jestliže advokát důsledně prosazuje oprávněný zájem kli-enta a dodržuje jemu vymezený zákonný rámecc pro výkonadvokacie, včetně závazných etických pravidel, není mu jižnic zakázáno. Je oprávněn, lze říci i vůči klientovi povinen,využít své intelektuální či rétorické schopnosti a je povi-nen riskovat dokonce i své společenské postavení nebopověst pro úspěšné završení klientovy věci. Je na jehoprofesionální odpovědnosti, jaký povolený postup použije,jakou taktiku či strategii klientovi doporučí. Proto také vý-kon advokacie bývá označován za svobodné povolání.Svoboda předpokládá nezávislost svobodného jedince,bez nezávislosti se o svobodě hovořit nedá. Pro poskyt-nutí kvalitní právní pomoci je tedy nutné, aby advokát bylzcela svobodný v rozhodování, jakou zákonnou cestouprosadí oprávněné zájmy klienta, a nemůže přitom podlé-hat jakékoli závislosti, která by mu v tom bránila. Logickyhovoříme v zobecněné formě o závislosti v rámci státu,

dané především poměrem nadřízenosti a podřízenosti.Základním požadavkem pro poskytnutí právní pomociale není jenom notoricky známá nezávislost na státu čiobci. Advokát musí vždy mít možnost říci ne i svému kli-entovi, pokud by jeho požadavky vybočily ze zákonnéhorámce, anebo by klientem navrhovaný postup byl pře-dem odsouzený k neúspěchu pro diletantismus přístu-pu. Ostatně pacient také nemůže, pokud má zájem pře-žít, diktovat svému chirurgovi, jak má při operaci postu-povat a ve které ruce držet skalpel. Advokát při ochraně oprávněných zájmů klienta musí býtplně svobodný ve svém rozhodování, stejně jako lékařpři ochraně zdraví pacienta, jinak nelze právní pomoc,resp. pomoc lékařskou kvalitně provést. Klient i pacientvšak musí mít v případě nespokojenosti oproti tomu za-ručenu svobodnou volbu jiného advokáta nebo lékaře. Proto v případě, kdy advokát vstupuje do orgánů spo-lečnosti svého klienta a stává se tak podřízeným svéhoklienta, zbavuje se toho nejdůležitějšího pro výkon práv-ní pomoci poskytované klientovi, své nezávislosti. A na-opak, klient si vytváří k advokátovi i jiný právní vztah nežten, jenž byl založen smlouvou o poskytnutí právní po-moci, což mu bere možnost kdykoli se s advokátem po-stupem daným smlouvou a zákonem velmi rychle roz-loučit v případě své nespokojenosti s ním.

Povinnost diskrétnosti a mlčenlivosti advokátaJe vždy proti oprávněnému zájmu klienta, pokud by ad-vokát bez vědomí a příkazu svého klienta hovořil o čem-koli, co se v rámci poskytování právní pomoci dozvěděl.A to i v případě, když se dozví o nezákonném jednánísvého klienta. Již pojmově se vylučuje s termínem „pomoc“ činnost, která by způsobila tomu, komu má býtpomáháno, jakoukoli újmu. Požadavky státní moci naprolomení zákonem dané povinnosti mlčenlivosti a etic-kými pravidly požadované diskrétnosti advokáta vůči kli-entovi, odůvodňované jakkoli, nemohou mít ospravedlni-telné místo v kterémkoli demokratickém státě.Pravidla spravedlivého procesu nepředpokládají a nemo-hou předpokládat, že ten, kdo se jich dovolává, bude sámsnášet důkazy proti sobě anebo toto činit prostřednictvímtoho, kdo mu poskytuje právní pomoc. A na druhé straně,

BULLETIN ADVOKACIE 12/2007konference o nezávislosti justice

pokud by státní moc zákonem uložila advokátovi oznamo-vat věci, které se při výkonu právní pomoci o klientovi do-zví, pak mu bere svobodu při poskytování právní pomoci.Už jenom tím, že mu přikazuje jednat proti zájmu klienta,který je v této situaci vždy oprávněný. Žádný rozumnýprávní řád totiž nepřikazuje domnělému viníkovi, aby sedoznal či vypovídal sám proti sobě. Vždy je na druhé stra-ně, obvykle státu, aby vinu prokázala. Tím méně tak můžečinit ten, kdo byl, ať již důvodně či nedůvodně podezřelýmpožádán o poskytnutí právní pomoci, tedy advokát. Prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta v důsledkunařízení státní moci přináší tedy jediné, naprostou ztrátudůvěry v systém, budovaný na základě přirozené tisícile-té zkušenosti lidstva. Proto bych velice rád apeloval na všechny nositele a vy-konavatele státní moci, kteří, ať už z jakýchkoli důvodů,požadují prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta,aby o věci přemýšleli poněkud hlouběji. Dovolil bych siodkázat na F. A. Hayeka. Ten v knize „Právo, zákonodár-ství a svoboda“ říká: „Ti, kterým je svěřen úkol artikulo-vat, interpretovat a rozvíjet existující soubor pravidelsprávného chování, budou tedy vždy muset nalézat od-povědi na určité konkrétně vymezené problémy a neprosazovat svoji nespoutanou vůli.“

ZávěryVrátíme se opět k Ulpianovi, jenž zásady spravedlivéhoprocesu formuloval již o osmnáct set let dříve, než byla

v roce 1950 v Římě podepsána Úmluva o ochraně lid-ských práv a základních svobod. Ve svých Digestech vy-světluje, že „spravedlnost je pevná a trvalá vůle přizná-vat každému, co mu právem náleží.“ Snad i dnes bude-me vědět tolik, co znali a praktikovali staří Římané. Je zcela nepochybné, že každému náleží v rámci spra-vedlivého procesu právo na právní pomoc poskytnutousvobodně zvoleným nebo vybraným advokátem, které-mu za takto vykonanou právní pomoc přísluší náležitáodměna. Aby se vůbec dalo hovořit o svobodné volběadvokáta, pak musí být advokát osobou nezávislou, ob-dařenou povinností mlčenlivosti o všem, co se v rámciposkytování právní pomoci dozvěděl. Povinnost mlčenlivosti není žádným privilegiem advoká-ta, naopak nesmírně složitá povinnost, jejíž dodrženímůže být pro jejího nositele velmi často více než obtíž-né. Ač si je každý advokát, hodný tohoto označení, plněvědom této povinnosti a odpovědnosti, je nezbytné, abytuto povinnost advokáta klientovi garantoval i někdo dal-ší. Především státní moc v rámci zákonné úpravy tétopovinnosti, ale také stavovská organizace, advokátní ko-mora v podobě tvrdých postihů advokáta v kárném říze-ní v případě porušení této povinnosti. Teprve za takové-to právní a společenské situace může čtyřicet šest Vy-sokých smluvních stran, tedy čtyřicet šest evropskýchstátů podepsaných pod Úmluvou o ochraně lidskýchpráv a základních svobod prohlásit, že jejím občanům jezaručeno právo na spravedlivý proces. �

84

Date post:	18-Oct-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

12/2007 Bulletin advokacie - cak.cz · 3 BULLETIN ADVOKACIE 12/2007 úvodník M artinův kůň byl...

Documents