BULLETIN ADVOKACIE 4/2009 obsahVážené kolegyně, vážení kolegové, dne 16. října letošního...

1

obsah

z právní teorie a praxe

úvodníkPavel Pěnkava: O nezávislosti ................................................3

aktualityVýzva advokátům k navrhování kandidátů do orgánů ČAK ......4Konference AIJA o farmaceutickém právu na půdě ČAK Štěpán Holub ......................................................................6Delegace České advokátní komory v Hongkongu Stanislav Balík, Karel Klíma, Petr Poledník ..................................8Pozvánka na 3. sympozium Nejvyššího soudu ......................11Pozvánka na XVII. Karlovarské právnické dny ......................12

článkyshrnutí ..................................................................................18Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran Pavel Vantuch ..............................................19Nad některými aspekty závaznosti předběžné otázky Jaroslav Adam ....................................................................23Existuje povinnost informovat spotřebitele o vyřízení reklamace? Petr Pospíšil ......................................24K některým otázkám souvisejícím s rozvodem manželství a opatrovnickým řízením ve světle návrhu nového civilního kodexu Hana Plátěnková ........................................27Nový zákon o nemocenském pojištění Ladislav Jouza............30Několik poznámek ke kontrolám zaměstnanců po dobu dočasné pracovní neschopnosti Ladislav Kolačkovský............34Úschova peněžních prostředků advokátem a úrok z nichZdeněk Koschin ................................................................35

z judikaturyKoncentrace řízení, obecně známé skutečnosti ..................37Náhrada škody proti státu – vyčerpání opravných prostředků ......................................................................43Z německé judikatury ........................................................47

z odborné literaturyVladislav David, Pavel Sladký, František Zbořil: Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou (Jan Ondřej)..............48Katarína Chovancová: International commercial arbitration, Medzinárodná obchodná arbitráž (Karel Marek)......................49

Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777)v agentuře , spol. s r. o.www.impax.cz

Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla(1-2, 7-8). Přetisk povolen jen se souhlasemredakce.

Adresa redakce:Česká advokátní komoraNárodní třída 16110 00 Praha 1telefon: 221 729 011fax: 224 932 989e-mail: [email protected]

Redakce:Předseda redakční rady: JUDr. Petr TomanŠéfredaktor: JUDr. Pavel BlanickýVýkonná redaktorka: PhDr. Ivana CihlářováTajemnice redakce: Eva Dvořáková

Redakční rada:JUDr. PhDr. Stanislav Balík,prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, Dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič,prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.,JUDr. Pavel Holec, JUDr. Ladislav Krym,prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., JUDr. Václav Mandák, CSc.,doc. JUDr. Karel Marek, CSc.,JUDr. Michal Mazanec,doc. JUDr. Vladimír Mikule,JUDr. Tomáš Pohl,prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.,prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD.,prof. JUDr. František Zoulík, CSc.

Objednávky předplatného zasílejte na adresu:ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1,e-mail: [email protected] výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč,zvýhodněné roční předplatné 850 Kčkromě poštovného a balného. Advokátůma advokátním koncipientům se rozesílá zdarma. S reklamacemi při problémech s distribucí seobracejte na pí Dvořákovou, [email protected], tel. 221 729 045.

Inzertní služby zajišťuje agenturaIMPAX, spol. s. r. o. Objednávky inzercezasílejte na adresu [email protected],případně volejte na tel. 606 404 953 nebona 241 483 141. Media kit a další informacenaleznete na internetových stránkáchwww.impax.cz.

Celé znění každého čísla vychází téžna internetu (www.cak.cz). Předáním rukopisuredakci vyjadřuje autor souhlas se zveřejněnímtaké na internetu a v právních informačníchsystémech spolupracujících s ČAK.

Toto číslo vyšlo 17. dubna 2009 v nákladu12 700 výtisků.

Obálka a grafická úprava:IMPAX, spol. s r. o.

Fotografie na obálce: Jakub Stadler

Tisk: PBtisk s.r.o.

MK ČR E 6469ISSN 1210-6348

Bulletinadvokacie®

BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

sloupek Karla ČermákaUžít si ..............................................................................52

2

obsah

z české advokacieZ kárné praxe Jan Syka ......................................................53Z jednání představenstva ČAK icha ....................................55

z EvropyŘímská deklarace o školení advokátů v Evropě Markéta Tošnerová ..............................................................56

měli byste vědět2. oceněná práce kategorie Talent roku soutěže Právník roku 2008 Lucie Hladká..........................................58Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty ve vzdělávacích a školicích střediscích ČAK ......67Nabídka studijní cesty do Lucemburku ..............................69Pozvánka na česko-rakouský seminář v Českých Budějovicích ....................................................70Pozvánka na 1. ročník turnaje ČAK v beach volejbale BUDWEISER CUP ..............................................................71„Evropa na dotek“ – pozvánka na seminář v Lucemburku a Drážďanech ..................................................................72Pozvánka na konopišťskou akci „O parohy arcivévody Ferdinanda“ ....................................................................73Rusalka na Konopišti ........................................................74Pozvánka na 3. ročník golfového turnaje advokátů ..............74

nakonecJak vyzrát na finanční krizi Josef Vejmělka ..............................75Úvaha téměř ústavněprávní Petr Hajn ....................................79Kresba Lubomíra Lichého ....................................................80Víte, že... Stanislav Balík..........................................................80

Inhaltsverzeichnis ..............................................................81

Zusammenfassung/Summary ............................................82

Table of Contents ..............................................................83

Vážení autoři časopisuBulletin advokacie,

žádáme vás, abyste své příspěvkyredakci posílali pokud možno ve formátuprogramu Microsoft Word (RTF neboDOC), a to nejlépe elektronickou poštouna adresu [email protected].

Texty:Formát zasílaných příspěvků by mělodpovídat řádkování 1, písmo TimesNew Roman, velikost 12. V žádnémpřípadě nepoužívejte funkci Automatickéčíslování, Automatické odrážky ani dalšíspeciální formátování textu. Odstavceoddělujte jenom enterem. Vyznačovánív textu provádějte pouze tučně nebokurzívou, v žádném případě nepišteproloženě, nepoužívejte podtrhávánítextů ani verzálky!

Tabulky:Tabulkové údaje formátujte pomocítabulátorů.

Fotografie a obrázky: Pokud k článku chcete připojit obrazovépodklady, zašlete je zvlášť ve formátuJPG, TIF nebo eps. Barevné fotografieby měly mít rozlišení nejméně 300 dpipři velikosti, v jaké se budoureprodukovat, zasílané portrétnífotografie by měly mít nejméně400 x 500 pixelů. Obrázky v žádnémpřípadě nevkládejte přímo dodokumentů!

Redakce uvítá zejména články kratšíhoaž středního rozsahu. K příspěvkupřipojte vždy stručné shrnutí v rozsahunejvýše deseti řádků. Citace a odkazyprovádějte dle platných bibliografickýchnorem. Případné vyžádané autorskékorektury se provádí elektronicky,e-mailem.

Ke každému příspěvku dále připojte• svoji portrétní fotografii• telefonické spojení• korespondenční adresu• rodné číslo• bankovní spojení pro vyplacení

honoráře• informaci o svém profesním působení,

případné akademické, pedagogickéči vědecké tituly

• sdělení, zda jste plátcem DPH

Redakce si vyhrazuje právo stylistických,jazykových a technických úprav textů.

Instrukceautorům

informace a zajímavosti

z advokacie


Tak nám do zuřící krize ješ-tě padla vláda. S vládou sevelmi pravděpodobně

změní i ministr spravedlnosti,a to pochopitelně nebude bez vli-vu na celou obec právnickou.

Státní zástupci i soudci jistě ne-trpělivě očekávají, kdo a s jakýmnáhledem na (ne)závislost justicea personální obsazení vedoucíchstátních zástupců a soudníchfunkcionářů nahradí doktora Po-spíšila ve funkci. Soudní exekuto-ři budou zase jistě zvědavi, kteréz jejich vedení nový ministr asivybere. Notářů se zřejmě takovédetaily jako změna na minister-ské sesli zásadním způsobem ne-dotknou, což je (nejen) pro nědobře.

Kupodivu stav advokátský máv tomto nejblíže ke svým ctěným kolegům notářům.Ano, můžeme se ptát, zda nás nový ministr oblékne dotaláru dříve či později, zda budou obhájci ex offo mezinámi i nadále (v ČR asi jako poslední) přispívat částísvé odměny na odstraňování následků povodní či zdabudeme opatrovancům ztraceným nebo v cizině zatou-laným poskytovat „procesní“ úkony právní služby s pl-nou „hmotněprávní“ odpovědností za „odměnu“300 Kč brutto. Uvedené drobnosti mi ale nikterak ne-brání v hrdém konstatování, že politické turbulence ne-mohou samy o sobě nic změnit na základním atributunaší profese – na nezávislém postavení nás advokátů.

Je skutečně až s podivem, za jak krátkou dobu si Čes-ká advokátní komora vydobyla pevné postavení a pres-tiž nejen uvnitř našeho státu, ale i mezi ctěnými kolegyve světě. Právě v kontaktu s advokáty ze zahraničí seopakovaně utvrzuji, že není zdaleka samozřejmostí, a toani v zemích s podstatně déle trvající kontinuitou práv-ního státu a demokracie, aby bylo v platném právu taksystematicky dbáno advokátní nezávislosti a aby jakéko-li zásahy do této nezávislosti byly pod kontrolou stavov-ského orgánu advokátů samých. Je zde tedy něco jiné-ho než proměny politické reprezentace, co by mohlonaši nezávislost ohrozit či oslabit? Asi nepřekvapím,když zde vyslovím přesvědčení, že touto hrozbou může-me být hlavně my sami – advokáti. Nebezpečí spatřujive dvou ohledech.

Prvním z nich by byla, byť i postupná, ztráta povědo-mí samotných advokátů o tom, co je esencí a smyslemadvokacie, tedy o postavení advokáta jakožto univerzál-

ního ochránce zájmů klienta, vždy při-praveného je v mezích zákona artikulo-vat a hájit. Obecně praktikujícímu ad-vokátovi, který často funguje jakolokální ombudsman či psychoterapeut,a někdy i jako právní pojišťovna svýchklientů, asi nepřijde na mysl, že by mo-hl na podstatu svého postavení a poslá-ní advokáta zapomenout. Pokud ale ně-kdo sedí od rána do večera nadrozsáhlými memorandy a syndikovaný-mi smlouvami a při slově klient se muneodbytně vybaví i příslušný „rate“ či„cap“, pak se u něj optika primárníhozájmu o potřeby klienta může snadnějirozostřit. Ať už tedy přicházíme dennědo styku s konkrétními klienty z masaa kostí a na soudech tzv. „bydlíme“, ne-bo pracujeme jako specialisté v rámcitýmu, příliš často se s živým klientemnepotkáme a cestu na soud i po letech

praxe dlouze hledáme na mapě, neměli bychom ztratitze zřetele, že je to právě klient a jeho zájmy, kdo dávásmysl naší nezávislosti a kdo je v posledku i jejím nej-lepším garantem!

Druhé nebezpečí pro naši nezávislost vidím v mož-ném zneužívání nám daných oprávnění. Advokát v na-šem státě je obdařen nezávislostí vskutku mimořádnou.Tato nezávislost je opodstatněna účelem advokacie, te-dy již zmíněnou ochranou zájmů klienta. Tam, kde jsoudána mimořádná oprávnění, je však pochopitelně vícemožností i pro jejich zneužití. Základ advokátovy nezá-vislosti tkví v důvěrnosti jeho vztahu ke klientovi jakoosobě často právním vědomím zcela nenadané, a tudížodsouzené svému právnímu zástupci bezmezně důvěřo-vat. Toto rozložení sil však jistě není pobídkou k užívá-ní advokacie jakožto generátoru vlastních odměn zaprávní zastoupení bez ohledu na smysl a účel poskytnu-té právní služby, či k jiné formě zneužití našeho výsad-ního postavení.

Pokud mé obavy o možné oslabení dnes příkladně ne-závislé advokacie sdílíte, budete patrně souhlasit se zá-věrem, že pouze každodenní, upřímný a korektní pří-stup ke klientům bude z nich nadále činit nejlepšígaranty naší nezávislosti.

Mgr. PAVEL PĚNKAVA, advokát v Ostravě

3

úvodník

O nezávislostiBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dne 16. října letošního roku se bude v Praze konat 5. sněm České advokátní komory, který je podle zákona o advo-kacii příslušný zvolit představenstvo, kontrolní radu a kárnou komisi Komory na další volební období.Podle prozatímního volebního řádu České advokátní komory, schváleného 3. sněmem České advokátní komory,v platném znění (dále jen „volební řád“), jsou oprávněni navrhovat kandidáty do představenstva, kontrolní radya kárné komise na nové volební období advokáti a orgány Komory.

Představenstvo, které je podle ustanovení čl. 5 volebního řádu povinno sestavit příslušné kandidátní listiny, vyzýváadvokáty k předložení návrhů kandidátů do představenstva, kontrolní rady a kárné komise Komory, o jejichž volbě bu-de rozhodovat 5. sněm Komory, a to v souladu s následujícími pravidly, která vyplývají z volebního řádu:

1. Představenstvo je povinno zařadit na kandidátní listinu každého advokáta, kterého navrhne dalších alespoň50 advokátů, a to za podmínky, že návrh bude obsahovat:

a) jméno, příjmení, sídlo a evidenční číslo kandidáta,b) označení, do kterého orgánu Komory je kandidát navrhován, c) jména, příjmení, sídla a evidenční čísla všech advokátů, kteří návrh činí,d) prohlášení kandidáta, že byl s návrhem seznámen a že pro případ svého zvolení souhlasí s výkonem funkce

v příslušném orgánu Komory. Toto prohlášení musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem kandidáta.2. Návrh musí být kanceláři Komory doručen nejpozději do 31. května 2009.3. Při předložení návrhů je třeba dbát na to, aby v den volby, tj. v den konání 5. sněmu Komory, nebránila zvolení

kandidáta skutečnost, že kandidát má pozastaven výkon advokacie [§ 9a odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb.,o advokacii, ve znění pozdějších předpisů]; pokud by tomu tak bylo, volba by nebyla platná.

Za představenstvo České advokátní komory

JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK v. r.

předseda České advokátní komory

4

Výzva advokátůmk navrhování kandidátů do představenstva, kontrolní rady a kárnékomise pro volby na 5. sněmu České advokátní komory v roce 2009

6

Vpátek 13. března 2009 na půdě České advokátníkomory zahájil její místopředseda Martin Vycho-peň první mezinárodní konferenci na téma farma-

ceutického práva, kterou ve spolupráci s ČAK pořádalaMezinárodní asociace mladých právníků (AIJA) s pod-porou kanceláře advokátky Bohu-mily Holubové. Do paláce Dunajdorazilo přes 50 účastníků z dvace-ti zemí. Témata, zabývající se léčivya souvisejícími právními problémy,byla rozdělena do šesti pracovníchbloků, které proběhly během pátkua soboty.

První blok se dotýkal různých aspektů zákonů o léči-vech. Přehled problémů z pohledu praxe, které musí far-maceutické společnosti řešit, představil Pavol Mazan zespolečnosti Wyeth. Následovala přednáška o omezeníchv reklamě na léčiva a přednášky o právní regulaci užívánílidských tkání a jejich náhražek.

Následující dva bloky se zabývaly právem duševníhovlastnictví, a zvláště pak patentovou ochranou. Sune Lar-sen z Operační skupiny pro šetření ve farmaceutickémodvětví z Evropské komise prezentoval zjištění obsaže-ná v předběžné zprávě sektorového šetření. Mezi akcen-tované body patřily obavy Komise z pokusů vlastníků pa-tentů prodlužovat délku patentové ochrany nad existujícíprávní rámec. K tomuto tématu se vyjadřovali i dalšípřednášející, kteří nastínili možnosti, které dovoluje

právní úprava ve státech EU, ve Spojených státech a naStředním východě. Dalšími otázkami diskutovanými v té-to části byly právní úpravy prodeje a distribuce léčiv. Po-sluchače zaujaly v těchto blocích také otázky paralelníhoprodeje a prodeje léčiv přes internet.

Čtvrtý, tedy poslední páteční blok,pokrýval témata hospodářské soutěže.Otázky kritiky sektorového šetřeníKomise z pohledu soutěžního právase ukázaly být mnohem složitější, nežse čekalo, neboť předběžná zprávaKomise se soutěžním právem zabývájen velmi okrajově.

Přednášející se zabývali judikaturou Evropského soud-ního dvora s dopadem na paralelní prodej. V této částinechyběly ani přehledy nedávných akvizic ve farmaceu-tickém průmyslu.

V sobotu ráno pokračovala konference aktuálními pro-blémy v zemích střední a východní Evropy. Mezi před-nášejícími z České republiky nechyběli advokát a farma-ceut Vladimír Bíba a právník Ondřej Dostál. Ti sezaměřili zejména na určování cen a způsoby úhrady lé-čiv v regionu. Přednáška Michaly Blažkové z Občanské-ho sdružení pacientů s idiopatickými střevními zánětynavodila zajímavou diskusi o křehkém vztahu mezi far-maceutickým průmyslem a organizacemi pacientů.

V posledním bloku se účastníci zabývali občansko-právní a trestní odpovědností v jednotlivých zemích, které

Konference AIJAo farmaceutickém právu na půdě ČAK

7

aktuality

mohou vznikat při produkci, prodeji nebo předepisová-ní léčiv. Účastníci při této příležitosti živě diskutovalio dovoleném rozsahu poskytování nejrůznějších pozor-ností pro lékaře, od firemních propisek po pozvání na se-mináře konané v exotických destinacích.

Závěrem se účastníci spontánně shodli, že v rámci AIJA vytvoří stabilní mezinárodní pracovní skupinuprávníků z celého světa, kteří se zabývají farmaceutickýmprávem. S ohledem na globální dosah farmaceutickéhoprůmyslu se to jeví jako logická reakce právníků, kteříchtějí poskytovat kvalitní poradenství v této oblasti.

CO JE TO AIJA?AIJA se samozřejmě nezabývá jen farmaceutickým prá-

vem. AIJA je zkratkou francouzského názvu Association In-ternationale des Jeunes Avocats, který se do češtiny překlá-dá jako Mezinárodní asociace mladých právníků. Tatomezinárodní organizace, která byla založena v roce 1962,má v současné době více než čtyři tisíce členů z řad mla-dých právníků a advokátů z celého světa. Oficiálními jazy-ky organizace jsou sice angličtina a francouzština, ale v po-slední době probíhá většina komunikace pouze v angličtině.

Podmínkou pro členství v asociaci je kromě úplného práv-nického vzdělání věk pod 45 let. Členství je vhodné pro kaž-dého českého koncipienta či advokáta, který má zájem vy-užívat výhod mezinárodní sítě podobně smýšlejícíchmladých právníků. V neformálním prostředí každý najdepříležitost seznámit se s mnoha kolegy z cizích zemí a zís-kat tak cenné kontakty a zkušenosti pro budování a chodvlastní advokátní praxe. Hlavní těžiště činnosti AIJA spo-čívá ve vzájemné výměně praktických osobních zkušenostía know-how, a to jak na formální, tak i neformální úrovni.

Své zkušenosti si členové mohou předávat v rámci od-borných komisí zaměřených především na obory sou-kromého práva. V rámci AIJA existuje více než 20 stá-lých pracovních komisí.

Více informací naleznete na stránkách aija.org.

POZNEJTE AIJA V SRPNU V BUDAPEŠTI V srpnu 2009 proběhne výroční kongres AIJA v hlavním

městě Maďarska. Ideální příležitost, jak poznat všechnyvýhody mezinárodní organizace, je tak téměř za humny.Maďarští kolegové, kteří jsou prvními organizátory kon-gresu AIJA z bývalého východního bloku, by rádi uká-zali typickou východoevropskou pohostinnost spojenous „AIJA spirit“ a všem slibují, že nebudou zklamáni.

Na kongresu má být zhruba 600 právníků z celého svě-ta se zaměřením na soukromé právo. Nabízí se 40 hodinbohatého akademického programu vedeného profesio-nály z příslušné oblasti práva i externími přednášejícími.V přestávkách můžete budovat efektivní a přátelskou pro-fesionální síť kontaktů s celým světem.

V dopoledních hodinách budou probíhat pracovní set-kání zaměřená na prostudování reálných případů s pa-nelem odborníků anebo fiktivních modelových případů,zatímco odpoledne budou k dispozici workshopy, kdeúčastníci budou debatovat o vysoce specializovaných ak-tuálních právních tématech. Vědecký program bude téžzahrnovat jednodenní seminář o mezinárodní arbitráži

vedený mezinárodně uznávanými přednášejícími. Zá-jemce o dění v ostatních advokátních komorách zaujmouworkshopy, které se budou zabývat postavením a pro-blémy mladých právníků.

Místem konání kongresu je hotel Marriott v samém cent-ru Budapešti, na korzu mezi Alžbětiným a Řetězovým mos-tem. Všechny pokoje byly nedávno zrenovovány a nabíze-jí strhující pohled na řeku Dunaj s Královským hradema Citadelu na historickém vrchu Gellért. Tento hotel je takpro delegáty ideálním místem pro pobyt v Budapešti.

Co se společenského programu týče, uvítací večer budepořádán v tanečním sále a na terase hotelu Marriott napravém břehu řeky s výhledem na velkolepý Budínskýhrad. Tato příležitost vám umožní setkávat se a vyměňo-vat si vzpomínky či první dojmy v příjemné atmosféře. Prozjednodušení networkingu bude vymezen zvláštní „roh”pro nováčky v organizaci AIJA. Nikdo se tak nemusí bát,že by na kongresu zůstal osamocen. Slavnostní zahájeníproběhne druhý den v hale Horní sněmovny Parlamentu,tedy v nejúchvatnější a nejprestižnější historické budověBudapešti. Po zahájení se účastníci odeberou na loď Eu-ropa, kde stráví nezapomenutelnou noc na palubě s vý-hledem na nádherné scenérie nočního města.

Ve čtvrtek večer přijde čas pro „home hospitality“, tra-diční část každého AIJA kongresu, kdy místní právníciotevřou své domovy delegátům AIJA a pozvou je na ve-čeři. Závěrečná galavečeře v sobotu bude pojata nostal-gicky na téma dvacátých let a pořádána v industriální bu-dově Muzea lokomotiv a vlaků, která dříve sloužila jakoseřazovací nádraží.

Na kongresu v Budapešti máte ideální příležitost k roz-vinutí své současné či budoucí advokátní praxe v meziná-rodním rozsahu. Více ke kongresu naleznete na aijabuda-pest2009.org.

� Mgr. ŠTĚPÁN HOLUB, advokát v Praze

a národní zástupce AIJA pro ČR

� Foto JAKUB STADLER


8

Ve dnech 10. – 15. ledna2009 navštívila šestadvaceti-členná delegace České advo-kátní komory v čele s předse-

dou Vladimírem Jirouskem Hongkong.Cílem cesty bylo prohloubení spolu-

práce mezi českými a hongkongskýmikolegy, zahájené podpisem memoran-da o porozumění a návštěvou hong-kongské delegace v Praze, účast přiZahájení soudního roku 2009 a ná-vštěva významných hongkongskýchinstitucí.

Program byl velmi bohatý a přínosný.Záhy po příletu se delegace účastni-

la pracovního setkání s členy hong-kongské Law Society, tedy s místnímisolicitory. Byly diskutovány otázky rea-lizace modelu „jeden stát – dva systémy“ a vazby meziHongkongem a ČLR. Setkání se zúčastnil i český konzulv Hongkongu Rudolf Hykl, jedním z referentů byl i před-seda Zájmové skupiny pro Českou republiku Fred Kan.Zajímavý byl i referát Elaine Y. L. Ho o zakládání firemv Hongkongu a možnostech jejich podnikání v ČLR a o vý-znamu místního rozhodčího soudu (Hong Kong Internati-onal Arbitration Centre).

Ceremoniál Zahájení soudního roku 2009 (Ope-ning of the Legal Year) proběhl odpoledne 12. ledna2009 v hongkongské radnici. Slavnostní část nesla sto-py britské tradice. Představitelé justice a advokacie v ta-

lárech a parukách, vojenská přehlídka, kterou provedl mi-nistr spravedlnosti (Chief Justice), dokonce i orchestrhongkongských dudáků…

V rámci slavnostních projevů promluvili Chief Justice An-drew Li, předseda Law Society Lester G. Huang a před-seda Komory barristerů (Hong Kong Bar Association)Rimsky Yuen. Hlavním tématem byla reforma justice, dal-šími činnost porot, mediace a rozhodčí řízení.

Část delegace se účastnila následné slavnostní recep-ce, další skupina pak recepce, kterou hostil britský ge-nerální konzul společně s předsedou Law Society of Eng-land and Wales Paulem Marshem.

Zástupci všech hongkongských soudů,barristerů a solicitorů při slavnostnímZahájení soudního roku 2009.

Delegace České advokátníkomory v Hongkongu

Předseda ČAK Vladimír Jirousek diskutoval následujícíden s předsedy advokátních komor například o možnostecha podmínkách působení zahraničních advokátů v jednotli-vých zúčastněných zemích, členové delegace navštívili vy-brané kanceláře hongkongských barristerů a solicitorů.

Při pracovním obědě byl téhož dne hlavním řečníkemředitel Hongkongské ekonomické a obchodní komoryStephen Wong, který se zabýval obchodováním se ze-měmi střední a východní Evropy.

Delegace navštívila dále Nezávislou protikorupční ko-misi (Independent Commission Against Corruption), Vrch-ní soud (High Court) a Komoru barristerů, kde předsedaČAK Vladimír Jirousek referoval o možnostech konkrét-ních forem spolupráce obou komor, eventuálně právnic-kých fakult a justičních orgánů.

9

aktuality

Z Hongkongu jsme přivezli kontakty nahongkongské solicitory i advokáty mající oprávněníposkytovat právní služby jako advokáti v Číně. Rádise s vámi o tyto kontaktní údaje podělíme.V případě zájmu prosím neváhejte kontaktovatvedoucí odboru mezinárodních vztahů ČAKMarkétu Tošnerovou ([email protected]).

toš

Slavnostní průvod před hongkongskou radnicí při Zahájenísoudního roku.

Největší sedící socha Buddhy na světě v Lantau.

Součástí cesty byly i návštěvy Shenzhenu (de-legaci vedl předseda ČAK Vladimír Jirousek) a jus-tičních a advokátních institucí v Macau (delegacivedl místopředseda ČAK Petr Poledník).

Část účastníků měla možnost účastnit se i od-volacího jednání u Vrchního soudu v pracovně-právní věci o zaplacení motivační odměny.

Návštěvu Hongkongu účastníci spojili i s pozná-váním místních zajímavostí a pamětihodností.Z těch lze doporučit zejména výhled na městoz vrcholu Victoria Peak, návštěvu některéhoz buddhistických chrámů, anglikánské a katolic-

ké katedrály,prohlídku Mu-zea historieHongkonguve čtvrti Kow-loon, jízdu la-novkou s výhledem namoderní letiště k monu-mentální soše Buddhya přilehlému klášteru,návštěvu rybářskéhopřístavu Aberdeen čipouhou jízdu patrovoutramvají nebo pro-cházku městem, kteréje dokonalou směsicíživotních stylů a kultur.

Pro advokátní zkuše-nost, a vůbec z práv-nického hlediska jevelice zajímavé a důle-žité, že v Hongkonguse v současné doběprolínají dvě právní kul-tury. Nový ústavní zá-klad získal Hong-

kong 1. 7. 1998, kdybyl připojen k Čínskérepublice, a jehoprávní systém je zalo-žen tzv. základním zá-konem („Basic Law“).Původně součást VelkéBritánie je takto nyní„zvláštním administrativ-ním regionem“ Čínskérepubliky, přičemž sizachovává (na 50 let odroku 1997) autonomiipolitickou a kapitálověobchodní. V praxi toznamená, že na jednéstraně sice není zřetel-ný legislativní diktát me-tropole (Peking – ČLR),ale politický systém je

výrazně profilován obchodně-podnikatelským kapitálema tzv. business lobby, a to při (zřejmě záměrné) neexistencipluralitního politického systému. Nezávislá soudní soustavaa současně i tradiční advokátní činnost „barristerů“, resp.„solicitorů“ je však dle poznatků účastníků delegace čes-kých advokátů zcela typická a fungující podle vzoru původ-ní metropole, tedy Londýna, čili je tradiční. S tím souvisí paki ta skutečnost, že právní systém „Common Law“ v nynějšímHongkongu pokračuje a soudní a advokátní činnost je takprofilována především precedenční soudcovskou tvorboupráva, a tudíž i tomu odpovídající kreativitou advokátů (tak,jak ji v zásadě známe z anglického justičního prostředí).

Závěrem zbývá poděkovat kolegyním z odboru meziná-rodních vztahů, konkrétně Markétě Tošnerové a Lence Vo-bořilové, které cestu na ČAK organizačně zajistily, a také tlu-močnici Simoně Sternové za prvotřídní tlumočnické služby.

� JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, doc. JUDr. KAREL KLÍMA, CSc.,

JUDr. PETR POLEDNÍK

� Foto JUDr. JIŘÍ NOVÁK ml.

10

aktuality

Předsedové zúčastněných delegací, kteří přijeli do Hongkongu ze tří kontinentů – z České republiky, Japonska, Koreje, Austrálie, Macau, Nizozemí, Anglie, Singapuru a Malajsie.

Proč neprosadit k talárům i paruky?

Jednání v Shenzhenu.


Účelem sympozia je získat zpětnou vazbu právní praxe a teorie ohledně judikatury Nejvyššího soudu České republiky,která se týká následujících tematických okruhů soukromého práva:

• Náhrada škody z porušení smluvních povinností (okruh 1),• Náhrada škody z porušení mimosmluvních povinností (okruh 2), a• Smluvní pokuta, úrok z prodlení a další související otázky (okruh 3).

NS tímto vyzývá praktikující právníky a členy akademické obce (včetně studentů práv), kteří mají zájem vyjádřit stanoviskak judikátům NS, vydaným ve výše uvedených právních oblastech v období posledních 48 měsíců, aby do 27. května 2009(včetně) zaslali na e-mailovou adresu [email protected] své písemné příspěvky v následující formě a struktuře:

Formát dokumentu: doc nebo pdfDélka dokumentu: nejvýše 3 strany A4Struktura dokumentu: dle přiloženého předepsaného formátu

Autoři vybraných příspěvků budou do 2. června 2009 (včetně) pozváni, aby své příspěvky prezentovali na veřej-ném slyšení, které se bude konat dne 9. června 2009 od 10:15 do 15:45 hod. v budově Nejvyššího soudu ČR,Burešova 20, Brno.

Za Nejvyšší soud účast na symposiu předběžně přislíbili:JUDr. Petr Vojtek, člen senátu č. 25 JUDr. Robert Waltr, člen senátu č. 25JUDr. Zdeněk Des, člen senátu č. 23 JUDr. Jan Hušek, člen senátu č. 23JUDr. Zdeněk Krčmář, člen senátu č. 29 JUDr. František Faldyna, CSc., člen senátu č. 32

Srdečně zveme k pasivní účasti i vás, kteří nezašlete písemný příspěvek – pokud se do 5. června 2009 včetně zaregistrujete na [email protected] uvedením údajů: jméno, příjmení, instituce, telefonický a e-mailový kontakt.

Další informace jsou k dispozici na internetových stránkách sympozia www.nsoud.cz/tretisymposium.htm.Nejvyšší soud ČR si vyhrazuje právo změnit místo anebo termín sympozia, jakož i upustit od konání sympozia.

Předkladatelé příspěvků ani účastníci sympozia nebudou mít žádný nárok na úhradu nákladů s tím spojených.

FORMÁT PŘÍSPĚVKU

Nejvyšší soud ČESKÉ REPUBLIKYpořádá pod záštitou předsedkyně JUDr. Ivy Brožové

3. odborné sympozium na téma

„Náhrada škody a s ní související otázky v judikatuře Nejvyššího soudu“

Tematický okruh:

Autor příspěvku:

Spisová značka a datum:

Právní věta:

Stručné stanovisko:

Skutkové okolnosti:

Dotčená ustanovení:

Podrobné stanovisko:

Datum příspěvku:

Uveďte číslo tematického okruhu, do nějž vámi komentované rozhodnutí spadá (případně více okruhů, pokud se předmět rozhodnutí týká více tematických okruhů).

Vedle jména a příjmení uveďte: název instituce, v níž působíte, svou e-mailovou adresu a telefonické spojení. Je-li autorů více, uveďte totéž ohledně všech.

Uveďte spisovou značku a datum rozhodnutí, k němuž se váš příspěvek vztahuje.

Uveďte právní větu, k níž se váš příspěvek vztahuje, případně ji z rozhodnutí vyabstrahujte.

Jednou větou uveďte, zda s rozhodnutím souhlasíte, souhlasíte s výhradami, či nesouhlasíte.

Popište stručně skutkové okolnosti tak, jak vyplývají z komentovaného rozhodnutí, resp. předpoklady, které je třeba učinit, jelikož některé skutkové okolnosti nejsou v rozhodnutí popsány.

Vyjmenujte stručně ustanovení právních předpisů, jichž se právní věta týká.

Podejte stručně své právní stanovisko k rozhodnutí. Pokud s ním souhlasíte, vysvětlete stručně proč. Pokud s ním nesouhlasíte, vysvětlete stručně proč a uveďte, jak měl být spor podle vašeho názoru rozhodnut.

Uveďte datum odeslání příspěvku.

Pokud ve svém příspěvku citujete jiná díla či pokud z nich v podstatném rozsahu vycházíte, označte je plnou citací dleusance (autor, název, publikace/nakladatel, místo, vročení).

Odesláním tohoto příspěvku:• prohlašujete, že osoba/osoby, uvedené v poli Autor, jsou výhradními autory tohoto příspěvku, • souhlasíte s tím, aby váš příspěvek byl bez nároku na odměnu uveřejněn v elektronickém či tištěném sborníku sympozia, a• souhlasíte s tím, aby údaje, uvedené v poli Autor (s výjimkou telefonického spojení a e-mailové adresy), byly

v souvislosti se sympoziem a v písemnostech či jiných dokumentech s ním souvisejících zveřejněny.

11

aktualityBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

XVII. Karlovarské právnické dny

12

aktuality

Program konference:

Čtvrtek 4. 6. 2009Insolvence fyzických osob, podnikatelů i nepodnikatelůprof. Dr. Olga Ovečková, Ústav štátu a práva Slovenskej akadémie vied, BratislavaJUDr. Tomáš Richter, LL.M., Ph.D., advokát, Clifford Chance, PF MU BrnoDr. Iva Hirscht-Tlapak, předsedkyně senátu Obchodního soudu, Vídeň

K aktuální otázkám a judikatuře NS ČR k insolvenciJUDr. Zdeněk Krčmář, předseda senátu NS ČR(Dotazy předem písemně.)

K odpovědnosti advokátů v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu v SRNDr. Gero Fischer, předseda senátu NS SRN v. v.

K trestněprávní odpovědnosti advokátů v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR JUDr. František Púry, předseda senátu NS ČR

Corporate Governance a jeho význam v mezinárodní ekonomické kriminalitěDr. Martin Schlammer, advokát, Mnichov

Soudcovská tvorba – napětí vně i uvnitř „interpretova“ světa, zvláště nevyjasněné otázkyparalelního působení vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva, aneb mezi herme-neutikou a bermudským trojúhelníkemprof. Dr. Pavel Holländer, DrSc., Ústavní soud ČR

Diskuse ke konkrétním soudním rozhodnutím, v nichž soudy dotvářejí právo v oblasti klasických právních institutůprof. Dr. Josef Bejček, PF MU, BrnoJUDr. Robert Pelikán, advokát, PrahaJUDr. Petr Čech, PF UK, Praha, a další

Workshop – soudní uplatnění pohledávek za dlužníky v SRN a Rakousku včetně insolvenčního řízení a exekuceJUDr. Ivana Bučková, advokátka, VídeňDr. Iva Hirsch-Tlapak, Vrchní soud, VídeňEduard Graf von Westphalen, advokát v Mnichově a prezident společnostiKarlovarských právnických dnů

Pátek 5. 6. 2009 Důsledky finanční krize a dopady jejího řešení a prevence v požadavcích na veřejnoprávníregulaci soukromoprávních vztahů, k otázkám autonomie vůle a smluvní volnosti, požada-vek na odpovědnost státu (EU) za provádění kontroly na základě veřejnoprávních předpisůprof. Dr. Jan Švejnar, University of Michigan, CERGE-EI Praha

K návrhu Směrnice Parlamentu a Rady EU o spotřebitelských právechprof. Dr. Friedrich Graf von Westphalen, advokát v Kolíně a místopředsedaNěmecké advokátní komory

K vývoji mezinárodního práva soukromého (Nařízení č. 593/2008 ES – o právu rozhod-ném ve smluvních vztazích „Řím I.“) Nařízení č. 864/2007 – o právu rozhodném v mi-mosmluvních vztazích „Řím II“, nařízení č. 44/2001 ES o pravomoci, uznání a výkonurozhodnutí v občanských a obchodních vztazích „Brusel I“)doc. Dr. Martin Gebauer, Univerzita v Heidelbergu

Ochrana spotřebitelů a obětí dopravních nehod ve světle výše uvedených nařízení „Řím I“, „Řím II“ a „Brusel I“prof. Dr. Ansgar Staudinger, Univerzita v Heidelbergu

Generální advokát – význam a role v činnosti před Soudním dvorem ESprof. JUDr. Jan Mazák, Generální advokát, Evropský soudní dvůr v Lucem-burku

K návrhu zásad evropského smluvního práva a společný referenční rámec Evropskéhosmluvního právaprof. Dr. Irena Pelikánová, Evropský soudní dvůr v Lucemburku, PF UKPraha

Návrh českého občanského zákoníku: spoj a střety tuzemských právních tradic a inspiracímezinárodním okolímprof. Dr. Karel Eliáš, PF ZU Plzeň

Evropské právo obchodních společnostíprof. Dr. Peter Doralt, FÖWI, Vídeňprof. Dr. Jan Dědič, VŠE Praha

Sobota 6. 6. 2009Náhrada škody ze soutěžněprávních deliktů (i ve světle Nařízení „Řím II“)JUDr. Jindřiška Munková, advokátka z Prahy – AK Munková, Zoufalý a partneři, PF UK Praha

Nekalá soutěž a možnost jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti novéhotrestního zákoníkuprof. Dr. Pavel Šámal, Ph.D., NS ČR a PF UK Praha

Odpovědnost internetových ISPJUDr. Radim Polčák, Ph.D., PF MU Brno

Převod vlastnictví k nemovitostem – bytovým jednotkám před vznikem existence předmě-tu koupě, resp. před nabytím vlastnictví prodávajícímMgr. Robert Pelikán, advokát, Praha

Karlovarské právnické dny – Karlsbader Juristentage- Společnost českých, německých, slovenských a rakouských právníků a Česká advokátní komora,

Německá advokátní komora, Slovenská advokátní komora, FOWI Vídeň a IFS Wiesbaden

pořádají konferenci

XVII. Karlovarské právnické dny4. 6. – 6. 6. 2009

(hotel Thermal Karlovy Vary)

Program konference též na www.kjt.cz, kde najdete i přihlášku na konferenci.

Na slavnostní recepci dne 5. 6. 2009 bude udělena Autorská cena za nejlepší právnickou publikaci, dále cena za nejlepší právnický časopis a Pocta judikátu za roky 2007 a 2008.

Podílejte se výběru nejlepšího právnického časopisu a judikátu vyplněním interaktivního anketního lístku nawww.kjt.cz, nebo vyplňte anketní lístek v Bulletinu advokacie a zašlete jej na adresu:

KJT, Národní 10, 110 00 Praha 1!


13

aktuality

Společnost německých, českých, slovenských a rakouských právníkůKARLOVARSKÉ PRÁVNICKÉ DNY

ANKETNÍ LÍSTEKPRESTIŽNÍ CENA pro nejlepší právnický časopis

v České republice a ve Slovenské republice za období 2007 až 2008

Ad notam

Ars notaria Bulletin advokacie Bulletin slovenskej advokácie Časopis pro právní vědu a praxiJurisprudenceJustičná revue Kriminalistika Notitiae ex Academia Bratislavensi IurisprudentiaeObchodné právoObchodní právo Právní fórum Právní rádce Právní rozhledy Právní zpravodajPrávník Právny obzor Právo a rodinaPrávo pro podnikání a zaměstnáníRevue církevního právaSoudní rozhledy Správní právo Státní zastupitelstvíTrestněprávní revueTrestní právoZo súdnej praxe

1

2345

6789

10111213141516171819

20212223242526

ČR

SRČRSR

ČR

ČRSRČRSR

SRČRČRČRČRČRČRSRČR

ČR

ČRČRČRČRČRČRSR

* Sledovanost hodnoťte v rozmezí bodů 5 – 1, (5) = pravidelně sleduji – odebírám (1) = nečtu – znám (0) = neznám ** Odb. a inf. úroveň hodnoťte v rozmezí bodů 5 – 1 (5 je maximum), hodnocení pouze jednoho časopisu je neplatné.

časopis vydavatel sleduji* úroveň**odborná informačníNotářská komora ČR ve spolupráci

s C. H. Beck PrahaNotárska komora SRČeská advokátní komoraSlovenská advokátska komora

Masarykova univerzita Brno

ASPI, a. s.Min. spravodlivosti SRMV ČR, odb. prevence kriminalityPoradca podnikateľa, Bratislavská vysoká škola právaEPOS ProspektrumASPI, a. s.Hospodářské noviny – EconomiaC. H. Beck PrahaC. H. Beck PrahaÚstav státu a práva AV ČRÚstav státu a práva AV SR LINDE nakladatelství

LexisNexis CZ

Společnost pro církevní právoC. H. Beck PrahaMinisterstvo vnitra ČRLexisNexis CZC. H. Beck PrahaLexisNexis CZIura Edition

POCTA ZA NEJLEPŠÍ JUDIKÁTV oblasti české judikatury za období 2007-2008 doporučuji pro významný přínos právní praxi a teorii k ocenění:

JUDIKÁT: soud: sp. zn. ze dne publikovaný v:

důvod:

Jméno, příjmení, titul hlasujícího: Profese:

Adresa: Tel./Fax Podpis:

Anketní lístek zašlete do 1. 6. 2009 na adresu KJT, Národní 10, 110 00 Praha 1. Anketní lístky odeslané do 1. 6. 2009 budou slosovány. Věcné ceny představují odborné publikace a předplatné časopisů věnovaných nakladatelstvími a redakcemi apod.

�

�BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

Anketní lísteksoutěže

o nejlepšíprávnický časopisXVII. Karlovarských

právnických dnů

�

�

inzerceBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

Právní služby jsou zajišťovány ve spolupráci s advokátními kancelářemi.

z právní teoriea praxe

Články

Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran ........................................................19Nad některými aspekty závaznosti předběžnéotázky ......................................................................23Existuje povinnost informovat spotřebitele o vyřízení reklamace? ............................................24K některým otázkám souvisejícím s rozvodemmanželství a opatrovnickým řízením ve světle návrhu nového civilního kodexu ..........................27Nový zákon o nemocenském pojištění................30Několik poznámek ke kontrolám zaměstnanců po dobu dočasné pracovní neschopnosti ..........34Úschova peněžních prostředků advokátem a úrok z nich............................................................35

Z judikatury ..................................................37 – 47

Z odborné literatury......................................48 – 50


Pavel Vantuch: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajobya rovnost stran

Z § 177 písm. d) trestního řádu neplynestátnímu zástupci povinnost uvést v obžalo-bě argumenty obhajoby a vypořádat se s ni-mi. Článek se zabývá otázkou, zda stručnéodůvodnění obžaloby bez uvedení argumentůstrany obhajoby a vypořádání se s nimi ne-porušuje rovnost stran a zda nemůže být v ně-kterých případech důvodem zbytečného naři-zování hlavního líčení předsedou senátu,případně důvodem k vytváření veřejného mí-nění proti obviněnému (obžalovanému).

Jaroslav Adam: Nad některými aspektyzávaznosti předběžné otázky

Autor článku reaguje na jedno z rozhodnutíÚstavního soudu týkající se opakovaného po-suzování jedné a téže předběžné otázky sou-dem v jiném řízení. V článku je zmíněn i zá-kladní princip rozhodování soudů, a to principdobré víry jednotlivce ve správnost aktů ve-řejné moci a v nabytá práva konstituovanáakty veřejné moci. Článek je vhodný pro pou-žití v argumentační praxi advokáta.

Petr Pospíšil: Existuje povinnostinformovat spotřebiteleo vyřízení reklamace?

Reklamace, včetně odstranění vady, musíbýt vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dneuplatnění reklamace. Po uplynutí této dobymá totiž spotřebitel stejná práva, jako by sejednalo o vadu, kterou nelze odstranit, tedyi právo odstoupit od kupní smlouvy. Nyní seobjevují nové soudní výklady § 19 odst. 3 zá-kona o ochraně spotřebitele, které vykládajítoto ustanovení tak, že součástí „vyřízení re-klamace“ je i prokazatelné informování spo-třebitele o vyřízení reklamace. Pokud k tako-vému vyrozumění nedojde ve lhůtě 30 dnů oduplatnění reklamace, má se mít za to, že re-klamace nebyla v zákonné lhůtě vyřízena. To-to ustanovení zákona o ochraně spotřebitelebylo přitom tradičně vykládáno tak, že spo-třebitel je sám povinen informovat se o tom,zda byla reklamace vyřízena a zda si může re-klamované zboží vyzvednout.

18

články

Hana Plátěnková:K některým otázkámsouvisejícím s rozvodemmanželství a opatrovnickýmřízením ve světle návrhunového civilního kodexu

Předmětem příspěvku je zamyšlení nad ně-kterými instituty rodinného práva v novéúpravě připravovaného občanského zákoníku,se zaměřením na otázky související s rozvo-dem manželství a opatrovnickým řízením. Člá-nek hodnotí nově navrhovanou úpravu rozvo-du manželství, výživného rozvedenéhomanžela a úpravy poměrů k nezletilému dítě-ti, zejména rodičovské zodpovědnosti a stykus dítětem, a to ve srovnání se stávající práv-ní úpravou. Jsou vybrány zejména otázky pů-sobící v rozhodovací praxi určité problémya v tomto kontextu je poukázáno na moderníúpravu schvalovaného textu civilního kodexu.

Ladislav Jouza: Nový zákon o nemocenskémpojištění

Nový zákon č. 187/2006 Sb. přináší s účin-ností od 1. ledna 2009 do právní úpravy ne-mocenského pojištění významné změny. Me-zi nejdůležitější patří nová povinnostzaměstnavatelů poskytovat náhradu mzdymísto nemocenských dávek za prvních 14dnů pracovní neschopnosti zaměstnance. Ná-hrada mzdy bude příslušet za pracovní dny.Této povinnosti odpovídá oprávnění zaměst-navatelů: mohou kontrolovat dodržování lé-čebného režimu práce neschopného zaměst-nance a při jeho porušení mohou krátit neboodejmout náhradu mzdy. Vzhledem k tomu, žese jedná o zásah do pracovněprávních náro-ků zaměstnance, může toto opatření zname-

nat zvýšení počtu pracovních sporů. Mezi dal-ší změny patří např. úprava konstrukce výpo-čtu dávek, zavedení regresních náhrad a pře-nesení provádění pojištění všech pojištěncůpřímo na orgány nemocenského pojištění. Za-městnavatelé budou v systému nemocenské-ho pojištění plnit úlohy evidenční a oznamo-vací.

Ladislav Kolačkovský:Několik poznámek ke kontrolám zaměstnanců po dobu dočasné pracovníneschopnosti

Právo zaměstnavatele na kontrolu zaměst-nanců po dobu jejich dočasné pracovní ne-schopnosti bylo zavedeno zákoníkem práce(zákonem č. 262/2006 Sb.). Předmětnáustanovení § 192 a násl. zákoníku práce všakbyla ještě před nabytím účinnosti dne 1. led-na 2009 opakovaně věcně měněna (změnyprovedl jednak zákon č. 261/2007 Sb., jed-nak zákon č. 305/2008 Sb.). Článek pojed-nává o kontrolním právu zaměstnavatelea praktických poznatcích s aplikací této úpra-vy v praxi. Zvláštní zřetel je brán zejména naefektivnost kontroly dočasně práce neschop-ného zaměstnance.

Zdeněk Koschin: Úschova peněžníchprostředků advokátema úrok z nich

Autor se zabývá smlouvou o úschově, kdeschovatelem je advokát, a režimem úrokůz prostředků, uložených v úschově advokáta.Činí tak jak z hlediska občanskoprávního, da-ňového a finančního, tak i z hlediska předpi-sů o advokacii.

Shrnutí


doc. JUDr. PAVEL VANTUCH, CSc.

I. Úvodem

Podle ustanovení § 177písm. d) trestního řádu musí ob-

žaloba obsahovat „odůvodnění žalovaného skutku s uve-dením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznamdůkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, ja-kož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při po-suzování skutečností podle příslušných ustanovení záko-na.“ Z citovaného ustanovení neplyne státnímu zástupcipovinnost uvést v obžalobě argumenty obhajoby a vy-pořádat se s nimi. Považuji za potřebné zabývat se otáz-kou, zda stručné odůvodnění obžaloby bez uvedení argu-mentů strany obhajoby a vypořádání se s nimi neporušujerovnost stran a zda nemůže být v některých případechdůvodem zbytečného nařizování hlavního líčení před-sedou senátu, případně důvodem k vytváření veřejnéhomínění proti obviněnému (obžalovanému).

II. Dřívější úprava

Před účinností novely trestního řádu provedené záko-nem č. 292/1993 Sb. bylo odůvodnění obžaloby oprotisoučasnému právnímu stavu výrazně náročnější. Obža-loba musela podle ustanovení § 177 písm. d) TrŘ až do31. 12. 1993 obsahovat jednak

a) odůvodnění žalobního návrhu, jež muselo obsaho-vat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů,o které se toto vylíčení opírá, jednak

b) obhajobu obviněného a stanovisko prokurátorak ní s uvedením skutečností, pro které prokurátorpokládal obhajobu za vyvrácenou nebo za neroz-hodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurá-tor řídil při posuzování skutečností podle přísluš-ných ustanovení zákona.

Komentář k trestnímu řádu z roku 1975 k tomu uváděl:„Obhajobou se musí prokurátor zabývat sice stručně, ale v ce-lém rozsahu. Musí uvést, čím je konkrétně vyvrácena a pročje nerozhodná a u doznání musí zdůraznit, zda bylo spon-tánní, či učiněné pod vlivem přesvědčivých důkazů.“

1Ko-

mentář k trestnímu řádu z roku 1981 pak uvedl: „Obhajobouobviněného je třeba se zabývat v celém rozsahu a zejménauvést, čím je konkrétně vyvrácena, popř. proč je nerozhodná.“

2

Proto až do konce roku 1993 musel prokurátor v ob-žalobě uvést nejen odůvodnění žalobního návrhu, nýbržtaké obhajobu obviněného a stanovisko k obhajobě ob-viněného uplatněné v přípravném řízení. V řadě případůmusel prokurátor věnovat značné úsilí vyvracení argu-mentů obhajoby. Pokud k obhajobě obviněného nezaujalžádné stanovisko, nevyvrátil ji, ani nedospěl k názoru,proč je nerozhodná, potom riskoval, že mu bude obža-loba po jejím předběžném projednání vrácena soudemk došetření, nebo bude obžaloba před soudem jinak ne-úspěšná.

19

články

Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran


20

články

Obligatorní náležitosti obžaloby uvedené v ustanovení§ 177 písm. d) TrŘ tvořily do konce roku 1993 vhodnýzáklad pro soupeření procesních stran v řízení před sou-dem, neboť obžaloba obsahovala jak argumenty obžalo-by, tak argumenty obhajoby.

III. Současná úprava

Od 1. 1. 1994, kdy nabyla účinnosti novela trestníhořádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb., musí obžalo-ba podle § 177 písm. d) TrŘ obsahovat odůvodnění ža-lovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odů-vodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení sev hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterýmise státní zástupce řídil při posuzování skutečností podlepříslušných ustanovení zákona.

Oproti dřívější právní úpravě postačuje podstatně struč-nější odůvodnění obžaloby, která musí obsahovat odůvod-nění žalovaného skutku s uvedením důkazů (§ 89 odst. 2TrŘ). Státní zástupce zde spojívylíčení prokázaných skuteč-ností s poukazem na konkrétnídůkazy opatřené v přípravnémřízení, které v této souvislostistručně zhodnotí,3 a připojí se-znam důkazů, jejichž provedeníse v hlavním líčení navrhuje, ja-kož i právní úvahy, kterými sestátní zástupce řídil při posuzo-vání skutečností podle příslušných ustanovení zákona[§ 177 písm. d) TrŘ].

Státnímu zástupci však ustanovení § 177 písm. d) TrŘod roku 1994 neukládá, aby v obžalobě uvedl argumentyobhajoby a vypořádal se s nimi. Proto státní zástupce v ob-žalobě neuvádí obhajobu obviněného, ani stanovisko ob-viněného, které bylo uplatněno v přípravném řízení.Vzhledem k tomu se státní zástupce nevěnuje vyvraceníargumentů obhajoby.

Vyjadřuji hypotézu, že tento právní stav porušuje rov-nost strany obžaloby a strany obhajoby v řízení před sou-dem, a proto je zveřejnění obžaloby, či doslovné citová-ní z ní důvodem k vytváření veřejného mínění protiobžalovanému, případně i příčinou neodůvodněného na-řizování hlavního líčení předsedou senátu, pokud tak či-ní bez náležité znalosti spisu.

IV. Nepřezkoumání spisu předsedou senátu

Podle § 185 odst. 1 TrŘ obžalobu podanou u soudupřezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a pod-le obsahu spisu posoudí, zda je nutné ji předběžně pro-jednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o níhlavní líčení.

Pro naprostou většinu soudců je takový postup, tedypřezkoumání obžaloby a spisu před jakýmkoliv dalšímopatřením naprosto samozřejmý a nedokážou si před-stavit jiný postup. Existují však také někteří soudci, ze-jména u soudů prvního stupně s velkým nápadem trestníchvěcí, kteří v časové tísni nařídí hlavní líčení jen podle ob-

sahu obžaloby, přičemž se spisem se seznamují později.Tak je tomu v souvislosti s potřebou obsazení jednacíchsíní soudu, či z jiných subjektivních důvodů, případněi proto, že ve studiu spisu až po nařízení hlavního líčeníněkteří soudci nevidí žádný problém.

Autoři publikace „Trestní řízení před soudem prvníhostupně“, renomovaní soudci, k tomu uvádějí: „Základ-ní chybou předsedy senátu, jejíž důsledky se zpravidlavždy projeví v průběhu hlavního líčení nebo později, na-př. ve stadiu odvolacího řízení, je unáhlené či mechanic-ké nařízení hlavního líčení jen na podkladě obžalobya v ní uvedených návrhů, tj. bez důkladného prostudová-ní spisu z toho hlediska, jaký podklad ve skutečnosti ský-tají výsledky přípravného řízení. Nekritický vztah k ob-žalobě se předsedovi senátu zpravidla vymstí nebo mualespoň způsobí nečekané komplikace. Předseda senátuby se nikdy neměl spokojit s tím, co je uvedeno v odůvod-nění obžaloby, ani s tím, jaké důkazy v obžalobě navrhlstátní zástupce.“

4

Pokud předseda senátu nařídíhlavní líčení pouze po prostu-dování obžaloby, avšak bez zna-losti spisu, není schopen pře-zkoumat obžalobu a podlejejího obsahu a podle obsahuspisu posoudit, zda je nutné jipředběžně projednat v zasedánísenátu anebo zda může o ní na-řídit hlavní líčení, jak mu uklá-

dá § 185 odst. 1 TrŘ. Předseda senátu v takovém přípa-dě nemůže zjistit důvody uvedené v § 186 TrŘ, a protomůže být postaven před soud v procesním postavení ob-žalovaného také ten obviněný, u kterého by mohl senátshledat v předběžném projednání obžaloby důvod k za-stavení trestního stíhání či k vrácení věci státnímu zá-stupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm. c), e) TrŘ, § 188odst. 2 TrŘ].

Nařízení hlavního líčení předsedou senátu jen na zákla-dě znalosti obžaloby, avšak bez dokonalé znalosti spisu,vytváří tak straně obžaloby podstatnou výhodu před stra-nou obhajoby. Pro státního zástupce je klíčovým mo-mentem nařízení hlavního líčení, z něhož dovozuje, žetrestní stíhání obviněného bylo důvodné, protože v opač-ném případě by nedošlo k nařízení hlavního líčení, nýbržk nařízení předběžného projednání obžaloby, a poté na-příklad k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, ne-bo event. k zastavení trestního stíhání.

Ti předsedové senátu, kteří již po prostudování obža-loby, bez obeznámení se s obsahem spisu, nařizují ko-nání hlavního líčení, si vytvářejí jednostranný pohled naobžalovaného a trestnou činnost, z níž je obžalován.V tom je výrazně podporuje i současná úprava ustano-vení § 177 písm. d) TrŘ, která státnímu zástupci ne-ukládá, aby se v obžalobě vypořádal s obhajobou obvi-něného uplatněnou v přípravném řízení. To je v rozporuse zásadou rovnosti stran v řízení před soudem, proto-že obžaloba neobsahuje obhajobu obviněného uplatně-nou v přípravném řízení, ani reakci státního zástupce naargumenty obhajoby.

Nařízení hlavního líčení předsedousenátu jen na základě znalosti

obžaloby, avšak bez dokonalé znalostispisu, vytváří straně obžaloby

podstatnou výhodu před stranouobhajoby.


Pokud předseda senátu prostuduje jen obžalobu, ni-koliv spis, může zjistit pouze některé důvody k předběž-nému projednání obžaloby podle § 186 TrŘ, konkrétněmůže mít za to, dle písm. a), že věc patří do příslušnos-ti jiného soudu, dle písm. b) že má věc být postoupenapodle § 171 odst. 1 TrŘ, nebo dle písm. d), že skutek, kte-rý je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podlejiného ustanovení trestního zákona, než podle kteréhojej posuzuje obžaloba.

Pokud předseda senátu neprostuduje kromě obžaloby ta-ké spis, potom zpravidla nemůže zjistit ani další důvodyk předběžnému projednání obžaloby uvedené v § 186 písm. c), e), f) TrŘ. Konkrétně zásadně nemůže zjistit:

c) že jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestní-ho stíhání podle § 172 odst. 1, nebo jeho přerušení po-dle § 173 odst. 1 písm. a) až d), postoupení věci jinémuorgánu podle § 171 odst. 1 TrŘ, narovnání podle § 309TrŘ anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavenítrestního stíhání podle § 307 [§ 86 písm. c) TrŘ];

e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona,neboť v něm byly závažným způsobem porušeny pro-cesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo ob-hajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze na-pravit v řízení před soudem; ani to

f) že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny zá-kladní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve vě-ci rozhodnout.

Nejpodstatnější je, že bez znalosti spisu a v něm uvede-né obhajoby obviněného nemůže dojít k nařízení předběž-ného projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186písm. c), e), f) TrŘ, protože státní zástupce tyto okolnos-ti v obžalobě neuvádí, ani k nim nezaujímá stanovisko. Takje tomu za situace, kdy strana obhajoby uplatňuje v pří-pravném řízení okolnosti odůvodňující zastavení trestní-ho stíhání, postoupení věci jinému orgánu, narovnání ne-bo podmíněné zastavení trestního stíhání [písm. c)],nebo uvádí, že přípravné řízení nebylo provedeno podlezákona, zejména, že bylo porušeno právo na obhajobu[písm. e)], nebo že ve věci nebyly objasněny základnískutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci roz-hodnout [písm. f)].

Pokud předseda senátu v obžalobě neshledá důvodyuvedené v § 186 písm. c), e), f) TrŘ, nenařídí předběž-né projednání obžaloby, a proto nemůže dojít k zasta-vení trestního stíhání [§ 188 písm. c) TrŘ], k postoupe-ní věci [§ 188 písm. b) TrŘ], k podmíněnému zastavenítrestního stíhání, či k rozhodnutí o schválení narovnání[§ 188 písm. f) TrŘ], ani k vrácení věci státnímu zá-stupci k došetření [§ 188 písm. e) TrŘ], a to z výše uve-dených důvodů, které jsou obsaženy ve spisu, nikolivv obžalobě.

Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva„Spravedlnost trestního řízení v sobě zahrnuje předevšímzásadu rovnosti zbraní, tj. zásadu, že každá procesní stra-na musí mít stejnou možnost hájit své zájmy a že žádnáz nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.“5

Každý jednotlivý předseda senátu, který nařizuje hlav-ní líčení bez předchozí znalosti spisu, nepříznivě ovliv-ňuje pohled veřejnosti na soudce jako celek. Mnohdy

proto obžalovaný i veřejnost přítomná v jednací síni do-spívají k paušálnímu negativnímu hodnocení soudů ja-ko celku, i když pro to není objektivní opodstatnění. Jetomu tak proto, že každá profese je hodnocena podletěch jedinců neplnících své povinnosti a nerespektují-cích zákon, kteří jsou však nejvíce viditelní, a proto do-káží zpochybňovat kvalitní práci ostatních. To platí ta-ké o soudcích.

Vzhledem k současnému znění ustanovení § 177písm. d) TrŘ je nepřijatelné, aby se předseda senátu spo-kojil pouze s přezkoumáním obžaloby, bez znalosti ob-sahu spisu, který může, avšak nemusí být v souladu s tex-tem obžaloby.

V. Obžaloba a veřejné mínění

Veřejné mínění je utvářeno mj. sdělovacími prostřed-ky. Nešvarem současné doby je zveřejňování informacío přípravném řízení, i když je neposkytl policejní orgán anistátní zástupce. Přesto je v těchto případech veřejnost de-tailně informována o trestní věci, a to v důsledku úniku in-formací ze spisu.6

Někdy však nejde o únik informací, protože sám orgánčinný v přípravném řízení informuje veřejnost prostřed-nictvím sdělovacích prostředků před zahájením trestní-ho stíhání o tom, že určitá osoba, zpravidla veřejně zná-má, je podezřelá z trestné činnosti.7

Podle ustanovení § 8a odst. 1 TrŘ orgány činnév trestním řízení informují o své činnosti veřejnostposkytováním informací sdělovacím prostředkůma přitom dbají, aby neohrožovaly objasnění skuteč-ností důležitých pro posuzování věci, nezveřejňovalyo osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje,které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby ne-porušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícímrozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, protiněmuž se vede trestní řízení, hledět jako by byl vinen(§ 2 odst. 2 TrŘ). Z důvodů uvedených v odst. 1 orgá-ny činné v trestním řízení odepřou poskytnutí infor-mací (§ 8a odst. 2 TrŘ).

Po podání obžaloby však zpravidla nic nebrání tomu,aby soud informoval sdělovací prostředky o obviněném.Má-li novinář možnost obeznámit se s obžalobou ještěpřed konáním hlavního líčení, seznámí se s odůvodněnímžalovaného skutku a s uvedením důkazů, o které se totoodůvodnění opírá. Nedozví se však argumenty obhajoby,které v obžalobě nejsou uvedeny a tudíž ani reakci stát-ního zástupce na ně. Proto sdělovací prostředky infor-mují veřejnost zpravidla jednostranně. To výrazně po-škozuje obžalovaného, protože zveřejněním takovýchjednostranných informací, mnohdy i doslovných pasá-ží obžaloby se vytváří veřejné mínění proti obžalova-nému.

Publikuje-li novinář článek sepsaný v souladu s obža-lobou, vytváří (mnohdy nikoliv záměrně) veřejné míně-ní proti obžalovanému. Autor článku si zpravidla ne-uvědomuje, že obžaloba neprezentuje názory obou stran,nýbrž jen jednostranný názor státního zástupce, kterýchce obžalobou přesvědčit předsedu senátu o potřebě na-

21

článkyBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

22

články

řízení hlavního líčení. Novinář nemusí vědět, že v obža-lobě není obsaženo stanovisko obhajoby z přípravnéhořízení.

Každoročně je v tisku, rozhlasu i televizi publikovánařada jednostranně formulovaných zpráv, jež jsou sepiso-vány jen se znalostí obžaloby, tedy jednostranně, v ne-prospěch obžalovaného. Veřejnost tak již na počátkuhlavního líčení, před provedením dokazování v něm, na-bývá přesvědčení o vině obžalovaného, protože o důka-zech v jeho prospěch, neuvedených v obžalobě, ani v no-vinářské zprávě není informována.

V široce medializovaných případech někdy bývá ne-přehlédnutelný nelíčený údiv novinářů a následně i ve-řejnosti, když dojde ke zproštění obžaloby u obžalova-ného, o němž byly zveřejněny články, opírající seo obžalobu. Mnozí občané i novináři pod vlivem obža-loby nabyli přesvědčení o vině obžalovaného a nejsous to ztotožnit se s argumenty soudu, který vynesl zpro-šťující výrok. Tak tomu bylo v případech, kdy po několi-ka letech trestního řízení došlo k zproštění obžalobyu bankéřů z různých bank, poslance, ministra, rozlič-ných podnikatelů a dalších osob, o jejichž vině byla ve-řejnost po řadě zpráv zveřejněných v médiích doslova na-prosto přesvědčena. Těchto dopadů ohromného vlivumédií by si měl být zákonodárce vědom a zareagovat naně novou formulací ustanovení § 177 písm. d) TrŘ.

VI. Návrh de lege ferenda

Dospívám k potvrzení prvé hypotézy, že současný práv-ní stav, kdy ustanovení § 177 písm. d) TrŘ od roku 1994neukládá státnímu zástupci, aby v obžalobě uvedl argu-menty obhajoby a vypořádal se s nimi, porušuje rovnoststrany obžaloby a strany obhajoby a zveřejnění obžalobyneobsahující argumenty obhajoby je důvodem vytváření ve-řejného mínění proti obžalovanému.

Dospívám také k potvrzení druhé hypotézy, že případ-né neprostudování spisu předsedou senátu před nařízenímhlavního líčení nejednou vylučuje nařízení předběžnéhoprojednání obžaloby zejména z důvodů uvedených v § 186písm. c), e), f) TrŘ. Proto nemůže dojít k zastavení trest-ního stíhání [§ 188 písm. c) TrŘ, ani k vrácení věci stát-nímu zástupci k došetření (§ 188 písm. e) TrŘ] z výšeuvedených důvodů, které jsou obsaženy ve spisu, nikolivv obžalobě.

Může tak být postaven před soud v procesním posta-vení obžalovaného také ten obviněný, u kterého by popředběžném projednání obžaloby byl důvod k zastavenítrestního stíhání či k vrácení věci státnímu zástupci k do-šetření [§ 188 odst. 1 písm. c), e) TrŘ, § 188 odst. 2 TrŘ],nebo k jinému rozhodnutí soudu dle § 188 TrŘ, než k na-řízení hlavního líčení.

De lege ferenda navrhuji novelizaci ustanovení § 177písm. d) TrŘ, v níž považuji za vhodné doplnění pasáží mnouuvedených tučně tak, aby obžaloba musela obsahovat:

„odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů,o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichžprovedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úva-hy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skuteč-ností podle příslušných ustanovení zákona a obhajobu ob-viněného uplatněnou v přípravném řízení a stanoviskostátního zástupce k ní s uvedením skutečností, pro kteréstátní zástupce pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za ne-rozhodnou.“

Usuzuji, že v případě realizace uvedeného návrhu byobžaloba tvořila důsledný základ pro soupeření pro-cesních stran v řízení před soudem při rovnosti zbraníobou stran, neboť by obsahovala jak argumenty obža-loby, tak argumenty obhajoby, stejně jako stanoviskostátního zástupce k obhajobě obviněného uplatněnév přípravném řízení. Vytvářelo by to také předpokladpro rovnost stran v řízení před soudem, a to již při pře-zkoumávání obžaloby a spisu předsedou senátu podle§ 185 TrŘ.

Mohlo by to přispět i k tomu, že by státní zástupci vě-novali v průběhu přípravného řízení větší pozornost žá-dostem, stížnostem a návrhům obhajoby, jimiž se v řaděpřípadů meritorně nezabývají a mechanicky je označujíza nedůvodné. Důsledkem toho by mohl být stav, kdy byse státní zástupci již v průběhu přípravného řízení dů-sledně zabývali argumenty obhajoby, protože by věděli,že se s nimi musí vypořádat v obžalobě.

Potom by i informování veřejnosti vycházející z obža-loby ukazovalo, že jednání před soudem má charakterkontradiktorního sporu mezi žalobcem a obžalovaným(a jeho obhájcem), jimž náleží právní postavení zásadněrovnoprávných procesních stran. Obžaloba a její odů-vodnění by pro to tvořilo potřebný základ.

� Autor je advokátem v Brně.

1 Růžek, A. a kolektiv: Trestní řád. Komentář. Orbis,Praha 1975, s. 425.

2 Růžek, A. a kolektiv: Trestní řád. Komentář. I. díl,Panoráma, Praha 1981, s. 453.

3 Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád. Komentář, I. díl.5. vydání. C. H. Beck, Praha 2005, s. 1367.

4 Šámal, P.; Hrachovec, P.; Sovák, Z.; Púry, F.:Trestní řízení před soudem prvního stupně,C. H. Beck, Praha 1996, s. 103.

5 Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád. Komentář, I. díl.5. vydání. C. H. Beck, Praha 2005, s. 3.

6 Vantuch, P.: Úniky informací o trestním řízeníz vyšetřovacího spisu, Bulletin advokacieč. 4/2007, s. 17-30.

7 Vantuch, P.: Informování veřejnosti o podezřelém,Právní rádce č. 6/2007, s. 4-12.


23

články

JUDr. JAROSLAV ADAM

Meritem tohoto krátkého člán-ku je zmínit některé aspekty tý-kající se závaznosti předběžnéotázky posuzované soudem, a tozejména při opakovaném posuzo-

vání jedné a téže předběžné otázky soudem v jiném ří-zení. Hned na začátku je nutné poznamenat, že se ne-jedná o posuzování otázky jednotného výkladu právaEvropského společenství dle čl. 234 SES (některé zkrat-ky snad již není nutné ani vysvětlovat).

V praxi se často setkáváme s tím, že soudy musí v ně-kolika odlišných řízeních posuzovat opako-vaně jednu a tutéž otázku, příkladmoohledně platnosti nějaké smlouvy. Soudyvšak často odhlédnou od okolností, za nichžbyla předběžná otázka řešena v předcho-zím řízení, a neberou v úvahu legitimníočekávání účastníka obou řízení, že aktstátu jednou vyslovený je platný, a to včet-ně řešení předběžné otázky podstatné provlastní výrok rozhodnutí. V mnoha přípa-dech se lze setkat s tím, že každý soud tu-též předběžnou otázku řeší individuálněa odlišně od soudu jiného, který posuzovaltutéž otázku, byť je v tomto dalším řízeníi rozhodnutím soudu předchozího argu-mentováno. Pokud se vrátíme zpět k pří-padu platnosti smlouvy, může se stát,a dokonce se tak stává, že jeden soud tu-to smlouvu v předběžné otázce „určí“ jakoplatnou, jiný soud jako neplatnou. Řešení předběžnéotázky není přímo obsaženo ve výroku rozhodnutí.Soudy proto k již takto vyřešené otázce nepřihlíží.Mnohdy i samotní advokáti argumentují, že již vyřeše-ná otázka není obsažena ve výroku, tudíž k ní nelze při-hlédnout, a považují její řešení za právně neexistující.I teorie práva se ve většině případů přiklání k tomu, žepředběžná otázka neobsažená ve výroku rozhodnutínení nikterak závazná.1 Pro to, aby byla předběžnáotázka obsažena i ve výroku rozhodnutí, není oporav zákoně. Většinou nelze podat ani samostatnou určo-vací žalobu, neboť je možné otázku vyřešit v jiném ří-zení, a to právě jako otázku předběžnou.

Je nutné si položit několik otázek. Kde je právní jisto-ta? Kde je předvídatelnost soudních rozhodnutí v ob-dobné věci či věcech, které spolu souvisejí (a jsou mnoh-dy i týmž soudem v rozmezí času řešeny odlišně)? Kdeje tedy onen princip důvěry ve státní akty? Vypařilo se

již z našeho různorodého soudního rozhodování legi-timní očekávání?

Určitým náznakem může být nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2742/07.2 Z tohoto rozhodnutí je nutné ci-tovat následující právní větu: „Soud, který jednu a tutéžpředběžnou otázku nově posuzuje, musí tudíž brát ohled nato, jak byla jiným soudem posouzena a pokud se chce odpředchozího řešení odchýlit, musí vyložit proč tak činí, při-čemž nemůže obstát jako argument skutečnost, že v mezi-dobí se změnila judikatura soudů, ale naopak musí vychá-zet z dobové judikatury a z právních předpisů platnýchv době, kdy byla v předchozím řízení předběžná otázka po-suzována.“ Pouze v takovém případě lze hovořit o legi-timním očekávání v důvěryhodnost a správnost indivi-duálních aktů státu a o ochraně dobré víry nabytých práv

konstituovaných těmito akty. Ústavní soud prostřednictvím soudce

zpravodaje formuloval analytickou právnívětu, která není přímo obsažena v citova-ném nálezu, takto: „Princip dobré víry jed-notlivce ve správnost aktů veřejné mocia v nabytá práva konstituovaná akty veřejnémoci, který je podstatou uplatňování veřejnémoci v demokratickém právním státě (čl. 1odst. 1 Ústavy ČR), zakládá legitimní oče-kávání účastníka řízení, že řešení předběžnéotázky rozhodné pro vlastní výrok rozhodnu-tí bude respektováno i v řízeních navazují-cích. Nerespektování výše uvedeného princi-pu dobré víry soudem je v rozporu s čl. 36odst. 1 Listiny základních práv a svoboda čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základníchpráv a svobod.“

Hodnocení ratio decidendi především zto-tožňovaného se shora citovanou právní větou je pone-cháno na čtenáři. Vzhledem k tomu, že soudy přistupu-jí k právním větám jako k právním předpisům, aniž bytyto právní věty „transformované do quasi právních před-pisů“ vznikly legislativním procesem, je možné tentokrátký článek využít k argumentaci a citaci judikaturyÚstavního soudu pro dosažení legitimního očekávánírozhodnutí předběžné otázky soudem.

� Autor je advokátním koncipientem v Českém Krumlově,

doktorandem na PF ZČU v Plzni a působí

na fakultě managementu VŠE v Praze.

1 Příkladmo Winterová, A. a kol.: Civilní právo procesní. 4. vyd., Linde Praha,Praha 2006, str. 258-260.

2 Rozhodnutí je již publikováno na internetu. Příkladmo lze spisovou značkuzadat do NAULUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu na webovéstránce: http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx.

Nad některými aspektyzávaznosti předběžné otázky


JUDr. PETR POSPÍŠIL

Je prodávající povinen spotře-bitele informovat (prokazatelně)o tom, že reklamované zboží,u nějž byla odstraňována vada, jeopraveno a připraveno k vyzved-nutí? A je taková dílčí povinnost

součástí obecné povinnosti prodávajícího „vyřídit re-klamaci“ nejpozději do 30 dnů, s následkem možnostiodstoupit od kupní smlouvy ze strany spotřebitele v pří-padě, že tato lhůta nebude prodávajícím dodržena? Ne-bo je v dané lhůtě prodávající povinen pouze odstranitvadu reklamovaného zboží a připravit je k převzetí spo-třebitelem, který je sám povinen se u prodávajícího in-formovat o stavu reklamačního řízení?

Různý výklad § 19 zákona na ochranu spotřebitelů

Na výše uvedené otázky nám zákon o ochraně spo-třebitele1 přímo neodpoví. Ustanovení § 19 tohoto zá-kona upravující povinnost vyřídit reklamaci v třiceti-denní lhůtě je příliš obecné. Není zde výslovněupraveno, které dílčí povinnosti spadají pod slovní spo-jení „vyřízení reklamace a odstranění vady“. Řešenínám tedy může přinést jen výklad předmětného usta-novení. Jeho interpretace se však začínají povážlivě roz-cházet. Na jedné straně je zde zažitá praxe opřená o vý-klad České obchodní inspekce2 a dokonce i některýchspotřebitelských organizací,3 která vychází z toho, že sámspotřebitel je povinen informovat se o tom, zda byla re-klamace v zákonné lhůtě vyřízena a zda si může rekla-movaný výrobek vyzvednout. Na druhé straně se nedáv-no objevil již nikoli ojedinělý výklad prvostupňovýchsoudů, potvrzený již i jedním rozhodnutím soudu odvola-cího,4 vycházející z toho, že v zákonné třicetidenní lhůtěje prodávající povinen nejen zařídit posouzení reklamo-vané vady, odstranění této vady a vydání příslušných po-tvrzení spotřebiteli, ale také informovat spotřebitele o vy-řízení reklamace. Samozřejmě z povahy věci musí býttakové informování prokazatelné, tedy v praxi připadáv úvahu jen zaslání vyrozumění prostřednictvím doporu-čeného dopisu.

Netřeba zdůrazňovat, že jiná situace nastane v přípa-dě, kdy se na informování spotřebitele prodávajícím o vy-řízení reklamace strany výslovně dohodnou, tímto pří-padem se však tento příspěvek nezabývá.

Nedostatečná zákonná úprava

Ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebi-tele nám říká, že „Prodávající nebo jím pověřený pra-covník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých přípa-dech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítávádoba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebnák odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstra-nění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nej-později do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokudse prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě.Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jakoby se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.“ Ustanove-ní § 13 daného zákona nám pak definuje pojem rekla-mace – jde o uplatnění odpovědnosti za vady výrobkůa služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupnísmlouvou. Dále pak § 19 odst. 1 věta druhá stanoví:„Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvr-zení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahemreklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitelpožaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení re-klamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době je-jího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace.“

Ačkoli tedy zákon nevymezuje blíže slovní spojení„vyřízení reklamace“, případně přesněji „vyřízení re-klamace včetně odstranění vady“, na základě výše uve-dených ustanovení zákona je možno určit, že pod tentopojem bude jistě spadat odborné posouzení vady a roz-hodnutí o reklamaci (§ 19 odst. 3 zákona o ochraně spo-třebitele), dále pak vydání potvrzení o uskutečnění re-klamace, vydání potvrzení o vyřízení reklamacea provedení opravy či písemné zamítnutí reklamace(§ 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele), v nepo-slední řadě pak samozřejmě odstranění vady, např. opra-vou. Více není možno přímo z textu zákona o ochraněspotřebitele vyčíst.

Nic dalšího nám ke zkoumané otázce neřekne ani ob-čanský zákoník.5 Ten pouze upravuje následky výskytuneodstranitelné vady (§ 622 odst. 2 a 3 občanského zá-koníku). Takovým následkem je mimo jiné možnost ku-pujícího (dále bude pro přehlednost užíván jednotněpojem „spotřebitel“) od kupní smlouvy odstoupit. Pro-dávajícímu pak vzniká povinnost vrátit spotřebiteli kup-ní cenu, spotřebiteli pak povinnost vrátit zboží prodá-vajícímu. V našem případě, jde-li tedy o reklamacispojenou s opravou věci, kde není dodržena třiceti-denní lhůta, je však reklamovaný výrobek již zpravidlav držení prodávajícího, nebyl-li případně reklamován

24

články

Existuje povinnost informovatspotřebitele o vyřízení reklamace?


25

články

za podmínek upravených v § 625 občanského zákoní-ku např. u odborného servisu určeného k záručnímopravám. Lze tedy shrnout, že reklamace, včetně od-stranění vady, musí být vyřízena nejpozději do 30 dnůode dne uplatnění reklamace. Po uplynutí této doby mátotiž spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu,kterou nelze odstranit, tedy i právo odstoupit od kupnísmlouvy.

V praxi musí prodávající zpravidla v dané třicetidennílhůtě stihnout, kromě výše uvedeného, i dopravu do od-borného servisu, protokolární předání zboží tomuto ser-visu, dopravu opraveného zboží zpět k prodávajícímua převzetí a přezkoušení výrobku od opravny. Vše uve-dené si pro přehlednost označme jako vyřízení reklama-ce v užším smyslu. Otázkou tedy je, zda kromě vyřízeníreklamace v užším smyslu musí prodávající v třicetidennílhůtě o takové skutečnosti rovněž vyrozumět kupujícího.Na tuto otázku nám texty uvedených právních předpisů od-pověď přímo nedávají.

Nový výklad § 19 odst. 3 zákona o ochraněspotřebitele

Výklad, který vznikl na pražských soudech,4 ale nyníse šíří i mimo tuto oblast – např. jeden nepravomocnýrozsudek Městského soudu v Brně6 vychází z toho, žekromě vyřízení reklamace v užším smyslu musí prodá-vající v třicetidenní lhůtě i vyrozumět kupujícího o vyří-zení reklamace. Tato povinnost informovat by pak spo-lu s „povinností vyřídit reklamaci v užším smyslu“, tedypovinností vydat potvrzení o uskutečnění reklamace, od-borně posoudit vadu, rozhodnout o reklamaci, případněodstranit vadu, vydat potvrzení o vyřízení reklamacea provedení opravy či písemně zamítnout reklamaci, by-la součástí povinnosti prodávajícího vyřídit reklamaciv širším smyslu. Pokud bychom na tento závěr přistou-pili, lhůta třiceti dnů, i tak pro vyřízení reklamace, včet-ně nezřídka složité opravy výrobku, často nedostatečná,by se nám dále zkrátila. Pokud vyjdeme z těžko zpochyb-nitelného předpokladu, že v praxi většinou jediný proka-zatelný způsob informování spotřebitele o vyřízení rekla-mace bude dopis zaslaný spotřebiteli doporučeně a natakové doručení si rezervujeme nejméně tři dny, zkracujese lhůta pro vyřízení reklamace v užším smyslu na pou-hých 27 dnů.

Toto výkladové stanovisko není v příslušných soudníchrozhodnutích blíže rozváděno, není ani uvedeno, jakýchinterpretačních metod soudy použily a jak k tomuto zá-věru dospěly, a co dle jejich názoru v tomto případěospravedlňuje jistě jen výjimečně přípustný rozšiřujícívýklad textu zákona.

Tradiční výklad

Ustanovení § 19 odst. 3 bylo tradičně vykládáno tak,že sám spotřebitel je povinen informovat se o tom, zda by-la reklamace v zákonné lhůtě vyřízena a zda si může re-klamovaný výrobek vyzvednout. Prodávající měl v tři-cetidenní lhůtě pouze povinnost vyřídit reklamaci

v užším smyslu, tedy zjednodušeně řečeno, pokud bylareklamována odstranitelná vada zboží, měl povinnostzajistit odstranění vady, např. opravou, a zboží nachys-tat k vyzvednutí zákazníkem, včetně vyhotovení pří-slušného potvrzení o vyřízení reklamace a provedeníopravy.

Tento výklad vychází především z doslovného znění pří-slušných ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, kteráprostě žádnou povinnost informovat spotřebitele o vyříze-ní reklamace výslovně nestanoví.

Ačkoli se odborné publikace předmětnou otázkou vět-šinou nezabývají, pokud tak činí, kloní se jednoznačněk nastíněnému tradičnímu výkladu.7 I jindy tak přísnáČeská obchodní inspekce na svých internetových strán-kách jednoznačně uvádí: „Prodávající však nemá povin-nost kupujícího o vyřízení reklamace sám informovat. Jeproto na kupujícím, aby prodávajícího kontaktoval a o sta-vu vyřizování reklamace se informoval.“

2

Argumenty proti novému výkladu

Na straně jedné tedy máme zjevně značně rozšiřujícívýklad ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spo-třebitele, ke kterému dospěly některé soudy, na stranědruhé výklad tohoto ustanovení, výše označený jako tra-diční, který vychází z doslovného znění textu přísluš-ných ustanovení zákona. Obstát z nich však může pou-ze jeden.

Dle názoru autora tohoto článku je třeba se přiklonitk výkladu tradičnímu, a to z následujících důvodů.

Zákon o ochraně spotřebitele ve svém § 19 popisujepovinnosti prodávajícího v rámci vyřizování reklama-ce a popisuje i postup reklamačního řízení. O povin-nosti prodávajícího informovat spotřebitele o tom, žezboží je připraveno k vyzvednutí, se ovšem ani názna-kem nezmiňuje; není přitom ani jasné, z jakého jinéhoustanovení měla být při zmíněném soudním výkladu ta-to povinnost vyvozována nepřímo, např. analogicky, ne-boť daná rozhodnutí neuvádějí ani metody interpreta-ce, ani právně-logické argumenty, které měly býtpoužity.

Jazykovým výkladem pojmu „vyřízení reklamace“ sek závěru odpovídajícímu výše uvedenému soudnímu vý-kladu vůbec nedá dopracovat.

Jen extenzivním výkladem slovního spojení „vyřízeníreklamace“ bychom tedy mohli dojít k závěru, že podně lze řadit i povinnost informovat spotřebitele o ukon-čení opravy a připravenosti předání zboží zákazníkovi.Rozšiřující výklad lze použít jen tam, kde interpretačnízávěr (po výkladu za použití příslušných interpretač-ních pravidel) nepochybně vede k rozšiřujícímu smyslua rozsahu právní normy a je ústavně konformní8 (zdejde zejména o princip právní jistoty) – tak tomu ovšemv daném případě zjevně není. K závěru, že v daném pří-padě nelze použít prosazovaný extenzivní výklad, dospě-jeme i za použití argumentu redukce ad absurdum, kdytuto možnost zcela vyloučíme – např. jediným způsobem,jak může v praxi prodávající spotřebitele informovattak, aby to bylo možné prokázat v občanském soudním


26

články

řízení, je písemné vyrozumění doručené spotřebiteli do-poručeným dopisem, v jakémkoli jiném případě by moh-lo být spotřebitelem úspěšně popíráno. Zákon na ochra-nu spotřebitele ani jiný právní předpis vůbec nestanovíspotřebiteli povinnost sdělit prodávajícímu adresu své-ho bydliště (běžnou praxí je pouze sdělení telefonníhočísla). Pokud tak spotřebitel neučiní, prodávající nemáreálnou možnost prokazatelně ho v dané lhůtě infor-movat a vždy by tak neunesl v případném sporu důkaz-ní břemeno ohledně toho, že reklamaci ve stanovené tři-cetidenní lhůtě stihl vyřídit. Prodávající však nemá animožnost při nesdělení doručovací adresy reklamaci od-mítnout, což ho v takovém případě staví do neřešitelnésituace.

I v případě, že by spotřebitel dobrovolně správnou ad-resu svého bydliště sdělil, ale reklamaci učinil např. předodjezdem na dovolenou, nástupem do nemocnice či láz-ní, a přechodnou adresu prodávajícímu neoznámil, ne-mohl by ho prodávající doporučeným dopisem včas in-formovat; u hmotněprávního doručování platí, že jedoručeno, jakmile se zásilka dostane do sféry dispoziceadresáta. U doporučené pošty postačí i vhození ozná-mení o uložení takové zásilky do poštovní schránky. Při-tom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámils obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně možnosttak učinit.9 Pokud tuto možnost neměl, doručeno není.Z uvedeného vyplývá, že pokud adresát prokáže, že sev dané době na adrese svého bydliště nezdržoval (byl nadovolené, v nemocnici apod.), má se za to, že doručenonebylo – to jsou však skutečnosti, které není vůbec pro-dávající schopen zjistit a ovlivnit; proto by takovýto vý-klad zákona vedl k absurdním důsledkům, nahrával ne-poctivým zákazníkům a znemožňoval podnikání slušnýmobchodníkům.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že zákono ochraně spotřebitele platí již téměř 16 let. Od doby,kdy se v něm objevila třicetidenní lhůta pro vyřízení re-klamace, vždy byla předmětná ustanovení vykládánatak, že je to spotřebitel, který se má informovat, zda je-ho reklamace je včas vyřízena či není. Soudy sice majímožnost změnit ustálený výklad určitých ustanovení zá-kona, nicméně ve shodě s nálezy Ústavního soudu takmohou učinit jen tehdy, pokud taková změna bylas ohledem na konkrétní okolnosti, jako je kupř. objek-tivní vývoj společenských podmínek dotýkajících se da-ných skutkových situací, předvídatelná.10 V opačném pří-padě je narušen princip právní jistoty, patřící ke znakům

právního státu, a z něj plynoucí princip ochrany opráv-něné důvěry v právo, který jako stěžejní znak a předpo-klad právního státu v sobě implikuje především efektiv-ní ochranu práv všech právních subjektů ve stejnýchpřípadech shodným způsobem, a předvídatelnost po-stupu soudů.

Závěr

Přestože se na první pohled může zdát problematikapřekvapivého soudního výkladu pouze jediného slov-ního spojení užívaného zákonem na ochranu spotřebi-telů v podstatě nevýznamná ve srovnání se změnami,jež přinášejí nové a nové právní předpisy chrlené neu-stále parlamentem v dnešním období legislativní hy-peraktivity, domnívám se, že při bližším pohledu to-mu tak není. Takováto změna výkladu může mít prohospodářskou praxi obrovský dopad, jak mi jistě po-tvrdí kolegyně a kolegové, poskytující právní službysubjektům podnikajícím v oblasti maloobchodu. Jakbylo naznačeno výše, v případě prosazení výše popsa-ného soudního výkladu může nastat situace, kdy v pra-xi v podstatě nebude možné bez vstřícného postoje spo-třebitele včas vyřídit reklamace, a tudíž budev takovýchto situacích z důvodu nedodržení zákonnétřicetidenní lhůty nutno akceptovat odstoupení odkupní smlouvy a s tím spojené vrácení kupní ceny, a totřeba i po téměř dvouletém (případně i delším, záležína délce záruky) užívání takového zboží nepoctivýmzákazníkem. Taková situace by se zákonitě musela pro-jevit ve změně praxe vyřizování reklamací a v koneč-ném důsledku i v nárůstu maloobchodní ceny určitýchdruhů zboží, a to samozřejmě pro všechny, nejen proty méně poctivé.

Tento článek byl psán se záměrem vyvolat o jeho té-matu diskusi, která snad přispěje k všestranně přijatel-nému řešení problému. Domnívám se však, že úpravaz praktického hlediska natolik důležitých otázek by mě-la být do budoucna pokud možno výslovně upravena zá-konodárcem, tak, aby se nemohla stát předmětem růz-ných, často překvapivých výkladů orgánů aplikujícíchprávo. Současná situace totiž zcela jistě nepřispívák právní jistotě v této oblasti.

� Autor je advokátem v Brně.

1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,ve znění pozdějších změn.

2 Česká obchodní inspekce. [on line].2008 [cit. 2008-10-27]. Dostupné z <http://www.coi.cz/cs/legislativa/prava-kupujicich/>

3 Např. SOS – Sdružení obrany spotřebitelů. [online].2007 [cit. 2008-10-27]. Dostupné z <http://www.spotrebitele.info/karticka.php?als%5BKID%5D=2340737>

4 Autorovi tohoto článku jsou v současné době známa

asi tři takováto rozhodnutí, částečně nepravomocná,všechny se však opírají o rozsudek Obvodního soudupro Prahu 9, č. j. 10 C 130/2004-22, ze dne25. 11. 2004, potvrzený Městským soudem v Prazerozsudkem ze dne 5. 5. 2005, č. j. 29 Co 123/2005-37; tato rozhodnutí dosud nebyla publikována.

5 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn.

6 Rozsudek Městského soudu v Brně, č. j. 19 C 141/2006-42, ze dne 6. 10. 2008.

7 Houdek, Daniel: Jak úspěšně reklamovat, rádcespotřebitele i obchodníka, 1. vyd., Grada, Praha 2007, str. 47.

8 Telec, Ivo: Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd., Doplněk, Brno 2001, str. 40 a násl. str. 47.

9 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 5.2005, sp. zn. 26 Cdo 1469/2004.

10 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 1. 2005,sp. zn. III. ÚS 252/04.


JUDr. HANA PLÁTĚNKOVÁ

V současné době již existuje no-vý text dlouhodobě připravova-ného kodexu civilního práva, takřečený „nový občanský zákoník“,který v sobě shrnuje nejen dosa-

vadní úpravu občanského zákoníku, ale i zákona o ro-dině, obchodního zákoníku a dalších právních předpi-sů. Po ukončení připomínkového řízení a zapracováníjeho výsledků do textu byl návrh předán vládě. Jaký bu-de jeho konečný výsledek v našem právním řádu, závi-sí i na neustále probíhající odborné i odborně-populár-ní diskusi.

Tímto příspěvkem bych proto ráda poukázala na někte-rá vybraná nová či „staronová“ ustanovení z oblasti pro-blematiky opatrovnického řízení a rozvodu manželství.Předmětem mého zájmu nebude hodnocení kodexu jakotakového, jak to již ostatně činili někteří přede mnou,1

ale spíše jen zamyšlení nad některými významnými in-stituty rodinného práva, ve srovnání se stávající právníúpravou a rozhodovací činností soudů.

Výkon rodičovské zodpovědnosti a oblast výživného jeve stávajícím zákoně o rodině upravena relativně struč-ně.2 Nová úprava na dosavadní navazuje, ale v mnohaohledech ji upřesňuje a rozšiřuje. I tak však bude i nadá-le skýtat dosti široké pole pro soudní uvážení a dotváře-ní práva judikaturou. I když lze v textu nového předpisunalézt některé problematické momenty, které nepochyb-ně budou předmětem zájmu zejména odborné veřejnos-ti, mám za to, že obecně lze novou úpravu opatrovnictvía rozvodu manželství považovat za moderní a přínosnoua v našem právním řádu již delší dobu zásadně chybějící.

1. K některým zajímavým rodinně-právnímustanovením nového kodexu

Ještě než přistoupím k ustanovením souvisejícíms rozvodem manželství, dovolila bych si poukázat na ně-které novinky připravovaného kodexu ohledně manžel-ství a jeho vzniku.

Definice manželství zachovává svůj dosavadní hlavnírys, a to hledisko trvalosti, vzniku zákonem předvídanýmzpůsobem a pochopitelně snad nejdůležitější hlediskosoužití osob opačného pohlaví.

Oproti tomu chybí vymezení účelu manželství, kterýz povahy věci může být značně rozdílný a zejména jedenz dosavadních vymezení – plození dětí, je třeba považo-vat v dnešní době již za překonaný, resp. není možno ni-komu zrovna takový důvod ze zákona „nařizovat“. Man-želství bude uzavíráno i nadále projevem vůlezúčastněných, avšak nikoli dvěma projevy vůle (mužea ženy), ale jediným souhlasným projevem. Byl vypuštěnznak slavnostnosti obřadu.

Velmi zajímavým se jeví (víceméně proklamativní)ustanovení o právech a povinnostech manželů, zejménapak to, že manžel má právo dostat informaci o studijních,pracovních a podobných činnostech druhého manžela a jepovinen brát zřetel na zájem druhého manžela a rodiny.Tímto zájmem rodiny se má dle důvodové zprávy namysli nejen výživa rodiny, ale všechno, co členové rodi-ny ke svému hmotnému a kulturnímu životu potřebují.Taková ustanovení i přes svoji nedirektivní povahu mo-hou mít praktický vliv při zjišťování příčin rozvratu man-želství při jeho rozvodu.

2. Rozvodová problematika v novém kabátě

Pokud se týká definice rozvodu manželství, změny jsouv podstatě jen formulační – rozvodem manželství zaniká,je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelněrozvráceno.

Je zachována tvrdostní klauzule, která chrání nezletilédítě, stejně tak jako ochrana manžela, který neměl převa-žující podíl na rozvratu manželství a který se ocitl v tako-vé osobní situaci, v níž by mu případný rozvod jeho man-želství přivodil zvlášť závažnou újmu. Tato ochrana všaktrvá jen po adekvátní dobu. Ustanovení je obdobou sou-časného ust. § 27b zákona o rodině s tím, že jsou vyjá-dřeny v podstatě totožné předpoklady – musí se jednato manžela, který se na rozvratu manželství porušenímmanželských povinností převážně nepodílel, byla by muzpůsobena zvlášť závažná újma a současně zde jsou dá-ny mimořádné okolnosti. Je však na rozdíl od dosavad-ních tří let, stanovených jako maximální doba trvání ta-kového manželství i za situace, kdy již spolu manželénežijí, zkrácena doba trvání na dva roky.

Pokud se týká dualismu rozvodového řízení, a to se zjiš-ťováním příčin rozvratu a bez takového zjišťování, je tatoosvědčená praxe zachována, neboť zajisté odpovídá mo-derním poměrům ve společnosti. Přínosem je nové usta-novení vymezující, co se rozumí společným, resp. oddě-

27

články

K některým otázkám souvisejícíms rozvodem manželství a opatrovnickým řízením ve světlenávrhu nového civilního kodexu


28

články

leným soužitím manželů. Text návrhu stanoví, že man-želé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné spole-čenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou ro-dinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželůmanželské společenství zjevně obnovit nechce.

Nabízí se na tomto místě úvaha česko-slovenskéhosrovnání rozvodové praxe, kde na jedné straně absentu-je možnost jakékoli modifikace rozvodu manželství ces-tou smluvního rozvodu apod., na straně druhé se jakoinspirativní jeví zavedení jednoho rozvodového proce-su, jehož součástí je pochopitelně i rozhodnutí o úpra-vě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.Předpokladem takových úvah by byla samozřejmě změ-na v organizaci soudnictví, spojená se zavedením speci-alizovaných samosoudců, ale i senátů na krajských sou-dech, kteří by se zabývali zánikem manželství, včetněproblematiky nezletilých dětí. Mám za to, že celou pro-blematiku by mohli obsáhnout soudci, kteří se v sou-časné době specializují na opatrovnická řízení. Došlo bytím nepochybně nejen k urychlení celého řízení, ale dlemého názoru zejména ke kompaktnějšímu posouzenídalších významných aspektů spojených se zánikem man-želství.

3. Výživné rozvedeného manžela dle nové úpravy

Některých (a dle mého názoru pozitivních) změn do-znala v nové úpravě problematika výživného rozvedené-ho manžela. Oproti dosavadní úpravě, která stanovila,že „rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, mů-že žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přimě-řenou výživu podle svých schopností, možností a majetko-vých poměrů“, je v novém kodexu navíc zakotvenapodmínka: „lze-li to na něm spravedlivě požadovat zejmé-na s ohledem na věk, zdravotní stav rozvedeného manželav době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozve-dených manželů“. Návrh dále stanoví i hlediska, kterýmise má soud při rozhodování o přiznání výživného a jehovýše řídit. Má brát zřetel zejména na to, jak dlouho man-želství trvalo, zda si rozvedený manžel neopatřil přimě-řené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažnápřekážka, zda si rozvedený manžel mohl přiměřenou vý-živu zajistit řádným hospodařením se svým majetkem,zda se rozvedený manžel podílel za trvání manželství napéči o rodinnou domácnost, zda se rozvedený manželnedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blíz-ké činu povahy trestného činu nebo je dán jiný obdobnězávažný důvod.

Je zachována i možnost tzv. zásadně stejné životní úrov-ně manželů, a to za stejných podmínek jako v současnémznění, s doplněním lhůty „po dobu přiměřenou okol-nostem“, maximálně však tří let (tj. jako doposud). Na-víc se zde však vyskytuje ustanovení o vyloučení této mož-nosti za situace, kdy se rozvedený manžel dopustil vůčidruhému manželu jednání, které naplňuje, resp. naplňo-valo znaky tzv. domácího násilí, ač by jinak podmínky propřiznání výživného splňoval.

Novou úpravu institutu považuji za přínosnou a lépeodpovídající okolnostem dnešní společnosti.

4. Novinky v opatrovnickém řízení

Dalším významným okruhem otázek spojených s roz-vodem manželství je aplikace ustanovení týkajících se ří-zení o úpravu práv a povinností k nezletilým.

Současná rozhodovací praxe, týkající se rozhodovánío péči o dítě, o styku druhého rodiče s dítětem a o vý-živném pro nezletilé dítě je podle mého názoru pozna-menaná určitým ustrnutím ve vývoji, kdy řízení se obvyk-le zúží na svěření nezletilých dětí do péče matky a nastanovení výživného „v co nejvyšší míře“. Alespoň taktoto chápe většina otců nezletilých dětí, kteří se ať už vlast-ním přičiněním, či bez něj dostanou do rozvodovéhoa tím i opatrovnického řízení. Poněkud nadneseně řeče-no, mohou se ve většině případů vzdát naděje na to, žeby jim nezletilé děti, zejména útlého věku, byly svěřenydo péče či byla zakotvena společná či střídavá péče obourodičů. Minimálně statisticky vzato není toto tvrzení pří-liš nadnesené. Výjimkou jsou případy, kdy je prokázáno,že péče o dítě ze strany matky vykazuje zásadnější ne-dostatky.

Ve většině případů jsou v opatrovnickém řízení před-mětem sporu zejména otázky ohledně výše výživného,jindy je však tím jablkem sváru rozsah styku dítěte s ro-dičem, kterému dítě nebylo svěřeno do péče. Soudní roz-hodnutí může vést a bohužel i poměrně často vede k fak-tickému oslabení citového vztahu s dítětem, a toi v případech, kdy k tomu nejsou dány žádné závažné dů-vody.

Pokud se rodiče o styku s dítětem nedohodnou, lze ja-ko ilustrační případ uvést úpravu styku dítěte ve věku 5let, korespondující ustálené rozhodovací praxi, kdy soudna návrh otce stanoví: každou druhou sobotu a nedělivždy od 9 do 17 hodin, 14 dní o letních školních prázd-ninách a zhruba polovinu svátků v roce. Pokud se otcipodaří prokázat, že se skutečně osobně o dítě řádně sta-ral, že má vhodné rodinné zázemí, dostatek zkušeností,času apod., bývá mu umožněn styk např. od pátku doneděle, vždy jedenkrát za 14 dnů. To však již lze pova-žovat za jeho jisté „vítězství“.

V tomto ohledu se situace, kdy otec dítěte se rozvodubrání, (zásadní) příčiny k němu nezavdal, je nucen senapř. z nedostatku finančních prostředků odstěhovatzpět ke svým rodičům, a to i do vzdáleného města, jevíjako poněkud nerovnovážná a „diskriminační“. Nechcizde na zjednodušeném příkladě hájit a prosazovat „zá-jmy otců“, nicméně se domnívám, že v řadě případů byskutečně bylo především v zájmu nezletilého dítěte, abymělo faktickou možnost mnohem širšího styku s rodi-čem, kterému nebylo svěřeno do péče a aby nejen po-vinnosti, ale i práva obou rodičů byla vyrovnaná.

V některých evropských zemích, např. v Itálii, jsouopatrovnická řízení velmi rozsáhlá, soudy často jednajínejen o styku s dítětem a o výživném, ale také o vý-znamných otázkách spojených s vývojem dítěte a jehoosobností, jako je výběr základní a střední školy, zájmo-vá činnost, doplňková zdravotní péče apod. Jak velký jepak údiv např. italských účastníků českého opatrovnic-kého řízení, kdy toto je zúženo, jak všichni dobře víme,


jen na zhruba tři základní otázky,kdy na jejich vrcholu je otázka,kolik bude účastník měsíčně nasvé dítě platit. Patrně i z těchtodůvodů jsem se již několikrát set-kala s názorem, že naše úprava je„z minulého století“ (což však do-sud skutečně je).

I proto se domnívám, že připra-vovaná úprava v novém civilnímkodexu je krokem kupředu.

Tak například návrh podstatněupřesňuje stávající znění ust. § 49zákona o rodině: „Nedohodnou-lise rodiče o podstatných věcechpři výkonu rodičovské zodpověd-nosti, rozhodne soud“. V novéúpravě se objevuje legální vymeze-ní, co se vždy zejména považuje za„významnou záležitost“ týkající sedítěte. Jedná se o nikoli běžné lé-čebné a podobné zákroky a obdob-ná opatření vůči dítěti, a volbu je-ho vzdělání nebo pracovníhouplatnění.

Lze rovněž poukázat na defini-ci rodičovské zodpovědnosti, kterázahrnuje nad rámec stávajícíúpravy (tj. péče o zdraví, tělesný,citový, rozumový a mravní vývojdítěte, zastupování nezletilého a správu jeho jmění) i vý-slovné „udržování osobního styku s dítětem, určení mís-ta jeho pobytu a zajišťování jeho výchovy a vzdělání“(byť posledně uvedené je prakticky jen formulační změ-na).

Rodičovská odpovědnost pak náleží stejně oběma rodi-čům a její výkon, omezení a zbavení doznaly některýchupřesnění. Tak je např. stanoveno, že rodičovskou odpo-vědnost vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovída-jící stupni vývoje dítěte. Rozhodují-li rodiče o vzdělánínebo o pracovním uplatnění dítěte, vezmou v úvahu je-ho schopnosti a nadání. Nově je rovněž zakotvena zásadapoužití výchovných prostředků v takové podobě a míře, kte-rá je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte anijeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte. Přiví-tat lze i ustanovení stanovící nejen soudu při rozhodo-vání o otázkách týkajících se dětí, které jsou schopny míta vyjádřit svůj názor, ale i rodičům, povinnost věnovatnázoru dítěte patřičnou pozornost a brát jej při rozho-dování v úvahu. Soud má před rozhodnutím, dotýkajícímse zájmu dítěte, poskytnout dítěti potřebné informace,aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit, s tím,že dítě ve věku přibližně od dvanácti let je již zásadněschopno svůj názor projevit.

Pokud se týká ustanovení o osobním styku rodiče s dí-tětem, jsou rovněž podstatně upřesněna a rozšířena, ze-jména o ustanovení stanovící povinnost oběma rodičůmzdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodi-čům nebo co ztěžuje výchovu dítěte.

5. Závěr

Závěrem lze poznamenat, že stávající zákon o rodinějiž nereflektuje dynamický rozvoj a změny v soudobéspolečnosti a měl by být nahrazen právním předpisemmodernějším.

O tom, zda navrhovaná úprava tzv. nového občanské-ho zákoníku bude ve znění, které bylo postoupeno k pro-jednání vládě, přijata, je možné spekulovat, nicméněalespoň v otázkách, které byly předmětem tohoto přís-pěvku, lze v tomto ohledu vyjádřit naději a přání, že to-mu tak skutečně bude.

Otázkou i nadále zůstane, jak pružně a do jaké míry senová úprava promítne do každodenní rozhodovací čin-nosti soudů v naznačených otázkách.

� Autorka je advokátkou Brně a doktorandkou

na katedře teorie práva brněnské MU.

1 Tak v Bulletinu advokacie se problematice nového kodexu občanského právavěnoval, s dosti kritickým vyzněním např. Křeček, S.: Zamyšlení nad návrhemnového občanského zákoníku, č. 9/2008, v tomtéž byla publikována reakcejednoho z hlavních tvůrců, prof. K. Eliáše: K článku JUDr. Stanislava Křečka„Zamyšlení nad návrhem nového občanského zákoníku“.

2 H. Nová, která publikovala v č. 1-2/2008 Bulletinu advokacie obsáhlý článeko vyživovací povinnosti, soudí, že „vyživovací povinnost je obávanái opomíjená a neznám oblast s tragičtější mírou nejednotnosti rozhodování, nežrozhodování o výživném, včetně výživného pro nezletilé dítě“. – Srov. str. 31.

29

články

ilustrační foto


JUDr. LADISLAV JOUZA

Po několika odkladech a řaděnovel ještě neúčinného předpisunabyl 1. ledna 2009 účinnosti no-vý zákon o nemocenském pojiš-tění č. 187/2006 Sb. (dále jen

„NZNP“). Vzhledem k tomu, že přináší řadu zajímavých„novinek“, budou problémy z něj vyplývající řešit i ad-vokáti. Jedná se o důsledky porušování léčebného reži-mu, snižování náhrady mzdy nebo její odejmutí apod.Současně nastávají změny v dalších navazujících záko-nech. Mezi nejvýznamnější změny patří úprava působ-nosti zaměstnavatelů v této oblasti, která je provedenazákoníkem práce, zejména v § 192 až § 194.

Základní změnou v nemocenském pojištění je přeneseníprovádění pojištění všech pojištěnců přímo na orgány ne-mocenského pojištění. Nemocenské pojištění přibližně třímilionů zaměstnanců již nebudou provádět organizace, alepřímo okresní správy sociálního zabezpečení. Zaměstna-vatelé budou v systému nemocenského pojištění plnit úlo-hy v oblasti evidenční a oznamovací.

Zaměstnanci, který bude uznán dočasně práce ne-schopným nebo kterému byla nařízena karanténa, pří-sluší po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání do-časné pracovní neschopnosti (karantény) náhrada mzdynebo platu, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní ne-schopnosti (karantény) splňuje podmínky nároku na ne-mocenské. Náhrada mzdy nebo platu přísluší za dny, kte-ré jsou pro zaměstnance pracovními dny. Podle úpravypřed 1. lednem 2009 byly nemocenské dávky poskytoványza kalendářní dny.

Výše náhrady mzdy

Náhrada mzdy nebo platu bude náležet od čtvrtého dnepracovní neschopnosti a při karanténě od prvého dne. Vý-še náhrady bude od čtvrtého dne 60 % upraveného (re-dukovaného) průměrného výdělku do patnáctého dnepracovní neschopnosti. Po uplynutí této doby budou po-skytovány nemocenské dávky, a to ve všech případech(kromě prvních 14 dnů, kdy náhradu mzdy bude posky-tovat zaměstnavatel) orgány nemocenského pojištění. Ne-budou se pro účely nemocenského pojištění již rozlišovatmalé a „velké“ organizace, kdy za malé organizace (za-městnavatelé s počtem zaměstnanců do 25) prováděly ne-mocenské pojištění orgány nemocenského pojištění.

Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjiš-těný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým

se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení dá-vek nemocenského pojištění. Pro účely této úpravy sejednotlivé redukční hranice stanovené pro účely nemo-cenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175, a potézaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru. Má-li za-městnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo za-niklo právo na náhradu mzdy nebo platu, také právo namzdu nebo plat za část pracovní doby, náleží mu za ten-to den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připa-dající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáležímzda nebo plat (§ 192 zákoníku práce).

Náhrada mzdy i za první tři dny pracovníneschopnosti

Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout, žemu náhradu mzdy místo nemocenských dávek bude vyplá-cet až do výše průměrného měsíčního čistého výdělku. Tose bude týkat náhrady mzdy nebo platu i za první tři dnydočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, kdy za-městnanec nebude mít ze zákona nárok na náhradumzdy. Zde nastávají „neomezené“ možnosti zejména propodnikatele. Možnost vyšší náhrady mzdy se však nevy-lučuje ani u zaměstnavatelů, kteří nemají podnikatelskýcharakter. Ti jsou však ve svém postupu limitováni roz-počtovými prostředky, které mají k dispozici. Může na-stat situace, že zaměstnanec bude mít při pracovní ne-schopnosti vyšší mzdu, než kdyby pracoval.

Příklad: Úředník městského úřadu je ve styku s klienty při rozho-

dování o sociálních dávkách. Ve vnitřním předpise úřadu jestanoveno, že tomuto zaměstnanci za první tři dny pracov-ní neschopnosti, kdy se neposkytují nemocenské dávky, ná-leží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Podmínkouje však, že onemocnění je nakažlivého původu, např. virózanebo zánět horních cest dýchacích. Není to diskriminaceostatních zaměstnanců, kteří nejsou ve styku s klienty a tu-to náhradu mzdy při onemocnění neobdrží? Jak řešit tytosituace v době, kdy budou za první tři dny pracovní ne-schopnosti poskytovány nemocenské dávky?

Možnost zvýhodnit zaměstnance uvedeným způsobemexistuje i u zaměstnavatelů, kteří odměňují zaměstnanceplatem. Jedná se o tzv. nepodnikatelské subjekty uvede-né v § 109 odstavec 3 zákoníku práce, např. o územní sa-mosprávné celky, organizační složky státu.

Zaměstnavatel může např. stanovit ve vnitřním předpisenebo sjednat v kolektivní smlouvě, že bude poskytovat zaprvní tři dny pracovní neschopnosti náhradu mzdy v urči-té výši, maximálně však do průměrného výdělku zaměst-nance. Toto právo může být sjednáno i v pracovní smlouvě.Vzhledem k tomu, že pracovní smlouva je dvoustranným

30

články

Nový zákon o nemocenskémpojištění


31

články

právním úkonem a neupravuje nároky obecně pro všechnyzaměstnance, ale jen individuálně, musel by zaměstnavatelvzít v úvahu zákaz diskriminace a dodržení rovnosti v pra-covních vztazích. Bylo by v rozporu se zákoníkem práce, kdy-by u jednotlivých zaměstnanců byly v pracovních smlouváchsjednány nároky na náhradu mzdy za první tři dny pracovníneschopnosti v odlišné výši, např. v závislosti na délce za-městnání nebo věku zaměstnance. Pokud by však náhradamzdy byla diferencována podle charakteru práce zaměst-nance a její poskytování za první tři dny pracovní ne-schopnosti by bylo odůvodněno např. tím, že jejím účelemje ochrana klientů a návštěvníků úřadu, nebyl by tento po-stup porušením rovnosti. Toto zvýhodnění zaměstnanců jimumožní, aby své nakažlivé onemocnění řešili pracovní ne-schopností. V záporném případě – jak potvrzuje praxe – bypracovali, aby neměli v důsledku pracovní neschopnosti niž-ší výdělek, a infekcí by ohrožovali ostatní.

Za předpokladu, že toto právo bude sjednáno v kolek-tivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpise, po-važuje se toto plnění podle § 24 odstavec 2 písm. j) bo-du 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zavýdajový náklad zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé mohou poskytovat náhradu mzdy ne-jen v prvních třech dnech pracovní neschopnosti, ale zá-kon jim umožňuje, aby zvýšili náhradu mzdy nad povin-ných 60 % v dalších dnech, až do uplynutí 14 dnů (desetipracovních dnů) pracovní neschopnosti.

Jak se vypočítá náhrada mzdy

Náhrada mzdy místo nemocenských dávek, kterou budeposkytovat zaměstnavatel, se vypočte z průměrného výdělku.Zjistí se stejným způsobem a postupem, jakým se vypočítá-vá pro náhradu mzdy např. za dovolenou nebo za jiné pře-kážky v práci. Rozhodným obdobím je hrubá mzda vyplace-ná v předchozím kalendářním čtvrtletí. Vypočtený denníprůměrný výdělek se bude redukovat podle tří redukčníchhranic odvozených od redukčních hranic v nemocenskémpojištění. Náhrada bude osvobozena od daní z příjmu.

NZNP nově zavádí tři redukční hranice. První redukč-ní hranice (dále 1. RH) je 786 Kč, druhá redukční hra-nice (dále 2. RH) je 1178 Kč a třetí redukční hranice (dá-le 3. RH) je 2356 Kč. To jsou ovšem redukční hranicepro potřeby výpočtu nemocenských dávek, nikoliv pronáhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti, kteroubude poskytovat zaměstnavatel. Vztahují se k dennímuvyměřovacímu základu.

Náhrady mezd za hodinu

Redukční hranice pro úpravu průměrného výdělku proúčely náhrad mezd místo nemocenských dávek musí býtodvozeny převodem na hodinu příslušným koeficientem.Tímto koeficientem (0,175) se vynásobí uvedené re-dukční hranice (§ 192 odstavec 2 zákoníku práce).

Z těchto redukčních hranic se pak vychází při zjišťo-vání náhrady mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel připracovní neschopnosti zaměstnance. Vychází se přitomz § 21 odstavec 1 NZNP a z § 192 odstavec 2 ZP.

Výdělek pro rok 2009

Podle tohoto postupu budou v roce 2009 činit maximál-ní částky redukovaného průměrného hodinového výdělku(dále „RPHV“) v jednotlivých redukčních hranicích:

Jestliže neredukovaný průměrný hodinový výdělek za-městnance dosáhne

1. RH, bude mu započítáno pro RPHV 90 % – částka 123,80 Kč (137,55 Kč x 90 %),

2. RH, bude 164,96 Kč (123,80 Kč + 41,16 Kč),3. RH, bude 226,81 Kč (123,80 Kč + 41,16 Kč

+ 61,85 Kč).Příklady:• Průměrný výdělek zaměstnance činí 420 Kč.

Do 1. RH bude započítáno 123,80 Kč. Nad 1. RH do 2. RH bude započteno 41,16 Kč. Nad 2. RH do3. RH bude započteno 61,85 Kč. Z částky nad3. RH, to je z částky 7,70 Kč (420,00 Kč –412,30 Kč) nebude se nic započítávat. Průměrnýhodinový redukovaný výdělek zaměstnance tak činí226,81 Kč.

• Průměrný hodinový výdělek zaměstnance činí150 Kč. Do 1. RH bude započítáno 123,80 Kč, do 2. RH 14,96 Kč. Celkem 138,76 Kč jako průměr-ný redukovaný výdělek tohoto zaměstnance.

Zjištěná výše náhrady mzdy

Z takto zjištěných redukčních hranic bude zaměstna-vatel vycházet při poskytování náhrady mzdy od dne do-časné pracovní neschopnosti. Tato náhrada mzdy budečinit 60 % z redukčních hranic pro účely náhrady mzdy.

Náhrada mzdy při dosažení 1. RH bude 74,28 Kč(123,80 Kč x 60 %), při dosažení 2. RH 98,98 Kč(164,96 Kč x 60 %) a při dosažení 3. RH je 136,09 Kč(226,81 Kč x 60 %).

Příklady:• Zaměstnanec má smluvní mzdu ve výši 16 000 Kč

měsíčně. Jeho průměrný hodinový výdělek při 40ho-dinové pracovní době činí 120 Kč. Vzhledem k tomu,že nepřekračuje 1. RH, to je 123,80 Kč, je náhradamzdy ve výši 72 Kč (120 Kč x 60 %).

• Pokud by zaměstnanec měl vyšší průměrný hodinovývýdělek nad 1. RH, např. 150 Kč, bude zaměstnavatelzjišťovat náhradu mzdy s přihlédnutím k redukčnímhranicím. Do 1. RH bude započítáno 123,80 Kč, nad1. RH do 2. RH bude započítáno 60 % z částky nad 1.RH do průměrného výdělku, tedy do 150 Kč. To před-stavuje částku 15, 72 Kč (150 Kč – 123,80 Kč x 60 %).Náhradu mzdy bude zaměstnavatel poskytovat ve výši60 % z takto zjištěného průměrného hodinového vý-dělku, tedy z částky 139, 52 Kč (123,80 Kč +15,72 Kč). Náhrada mzdy bude činit 83,71 Kč.

• Zaměstnanec má průměrný hodinový výdělek230 Kč. Přesahuje 2. RH. Nad 2. RH bude započítá-no 7,16 Kč (230 Kč – 206,15 Kč x 30 %). Redukceprůměrného výdělku pak: 123,80 Kč + 41,16 Kč +7,16 Kč = 172,12 Kč. Náhrada mzdy od 4. dne pra-covní neschopnosti činí 103,28 Kč (172,15 x 60 %).


Náhrada mzdy, kterou bude za čtvrtý až desátý pra-covní den (při pětidenním pracovním týdnu) vyplácet za-městnavatel, se ale bude počítat nikoli z průměrných den-ních, ale hodinových příjmů. Ty se budou opět redukovat,a to tak, že se z 90 % započítá částka do 137,55 korunyna hodinu, z 60 % částka mezi 137,55 a 206,15 korunya z 30 % částka mezi 206,15 a 412,30 koruny. Náhradamzdy pak bude činit 60 % takto redukovaného základu.

Zákaz zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Od 1. ledna 2009 rovněž nabývá účinnosti úprava zru-šení pracovního poměru ve zkušební době. Zaměstna-vatel nemůže podle § 6 odstavec 1 zákoníku práce zrušitpracovní poměr v průběhu prvních 14 kalendářních dnůtrvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) za-městnance. Možnost zrušení je však ponechána zaměst-nanci. Tato ochrana se však nevztahuje na okamžité zru-šení pracovního poměru. Tímto způsobem může býtzrušen pracovní poměr i v prvních 14 dnech pracovní ne-schopnosti. Předpokladem je existence důvodů, kteréjsou uvedeny v § 55 zákoníku práce.

Pracovní neschopnost a dohoda o pracovní činnosti (DPČ)

Nový zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb.nadále počítá s tím, že zaměstnanci pracující podle DPČbudou účastni nemocenského pojištění. Znamená to, žev případě pracovní neschopnosti dostanou také náhradumzdy nebo nemocenské dávky. Za prvních 14 dnů pra-covní neschopnosti budou náhradu mzdy poskytovat za-městnavatelé, další dny pak okresní správa sociálního za-bezpečení.

Pro vznik nároku na náhradu mzdy nebo dávky v ne-moci musí ovšem osoby splnit některé podmínky. Jed-nou z nich je i délka zaměstnání podle DPČ.

Krátkodobé zaměstnání

Podle současné úpravy nezakládá účast na nemocen-ském pojištění krátkodobé zaměstnání, tj. zaměstnáníkratší než 8 kalendářních dnů po sobě jdoucích, pokud jejednorázovým nahodilým zaměstnáním. Tuto podmínkuNZNP zachoval, neboť není účelné u takového zaměst-nání zajišťovat nemocenské pojištění. Vymezuje se všakkrátkodobost zaměstnání dobou 14 kalendářních dnů.

Činnost podle DPČ po dobu kratší než patnáct kalen-dářních dnů založí účast na nemocenském pojištění, po-kud bylo uzavřeno mezi týmž zaměstnavatelem a zaměst-nancem a od skončení předchozího pojištěnéhozaměstnání do vstupu do nového zaměstnání neuplynuladoba aspoň šesti měsíců, nebo od skončení předchozíhozaměstnání, které nezaložilo účast na nemocenském po-jištění z důvodu, že trvalo kratší dobu než patnáct kalen-dářních dnů, ale bylo v něm dosaženo potřebné výše za-počitatelného příjmu, neuplynula doba aspoň šesti měsíců.

Pokud by se však taková krátkodobá zaměstnání mělave stanoveném období šesti měsíců od skončení před-chozího zaměstnání, a to i kratšího patnácti kalendář-

ních dnů, opakovat, což se v praxi ze strany zaměstna-vatelů děje, pak další krátkodobé zaměstnání (tj. kratší15 dnů) již účast na nemocenském pojištění založí. Jed-ná se např. o krátkodobé dohody o pracovní činnosti netr-vající jednotlivě 14 dnů, ale přitom se opakující.

Příjem zaměstnance

Další podmínka účasti na nemocenském pojištění sevztahuje k výši příjmu zaměstnance. Pojištění zaměstnan-ce vzniká, jestliže výše jeho započitatelného příjmu z to-hoto zaměstnání sjednané (stanovené) mezi zaměstnan-cem a zaměstnavatelem činí alespoň částku rozhodnéhopříjmu, tj. 2000 Kč za kalendářní měsíc (dříve 400 Kč).Rozhodný příjem bude automaticky zvyšován tak, aby pozaokrouhlení činil vždy částku končící na celé tisíce(2000 Kč) nebo na celé pětisetkoruny (2500 Kč).

NZNP je oproti dřívější úpravě výhodnější. Zajišťujeúčast na nemocenském pojištění i v případech, kdy nenísplněna podmínka výše rozhodného příjmu, avšak v ně-kterých měsících tato podmínka splněna bude. V tako-vých případech se bude jednat o pojištění při zaměstná-ní malého rozsahu. Bude-li započitatelný příjem sezaměstnancem sjednán (stanoven) ve výši, která nebudedosahovat částky 2000 Kč pro vznik pojištění, anebo ne-bude příjem sjednán (stanoven) vůbec, bude zaměstna-nec z takového zaměstnání účasten nemocenského po-jištění v těch kalendářních měsících, do nichž mu budezúčtován započitatelný příjem ve výši, která zařazuje za-městnání mezi pojištěné.

Příklad:• Bude sjednána dohoda o pracovní činnosti s měsíční

odměnou 1900 Kč měsíčně. Podle NZNP nezakládátato dohoda účast na nemocenském pojištění. Zaměst-nanec však dosáhne zúčtovatelného příjmu více než2000 Kč. V tomto případě mu odměna zakládá účastna nemocenském pojištění.

Rozvrh pracovní doby

ZP v § 74 stanoví, že v dohodách o pracích konaných mi-mo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrh-nout zaměstnanci pracovní dobu. Ovšem v § 194 ZP jeuvedeno, že pro účely poskytování náhrady mzdy po dobupracovní neschopnosti u zaměstnance pracujícího podleDPČ je zaměstnavatel povinen rozvrhnout jeho týdennípracovní dobu do směn. Zdálo by se, že se jedná o legisla-tivní rozpor, ale jde jen o zdání. Pokud by zaměstnavatelv DPČ nerozvrhl pracovní dobu do směn, je jeho postuppři poskytování náhrady mzdy v pracovní neschopnosti za-městnance obtížnější. Musel by mu poskytovat náhradumzdy za polovinu stanovené týdenní pracovní doby, po kte-rou by mohl zaměstnanec v DPČ pracovat. To znamená –ve většině případů – náhradu mzdy za 20 hodin.

Příklady:• Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem DPČ na

práci až do 20 hodin týdně. Nebyl stanoven rozvrhsměn, takže v případě pracovní neschopnosti bude za-městnavatel poskytovat náhradu mzdy za 20 hodin.

32

články BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

33

články

• Byla sjednána DPČ tak, že v pondělí má zaměstna-nec pracovat 4 hodiny, v úterý 2 hodiny, ve středua ve čtvrtek pracovní dobu rozvrženu nemá a v pá-tek 8 hodin. V případě pracovní neschopnosti dosta-ne náhradu mzdy za tolik hodin na základě rozvrhupracovních směn, které nemohl odpracovat, neboťbyl v pracovní neschopnosti – tedy za 14 hodin. Kdy-by zaměstnavatel uvedl do DPČ, že zaměstnanecbude pracovat až do 14 hodin týdně, nešlo by o roz-vržení pracovní doby do směn. Náhradu mzdy bymusel poskytnout za 20 hodin.

Zaměstnavatelé mnohdy namítají, že DPČ je určenazejména k provádění prací, jejichž rozsah a pravidelnostnelze předvídat. Nemohou tedy předem rozvrhnout pra-covní dobu do směn.

Záležitost je pak možné řešit dvěma způsoby. Jedenz nich jsme již naznačili: stanovit rozsah pracovní doby bezrozvržení do směn. Pak bude zaměstnavatel poskytovat ná-hradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti za polovinustanovené pracovní doby (viz § 79 ZP). V zaměstnánís dvousměnným pracovním režimem je polovina stanove-né týdenní pracovní doby (19 hodin), s třísměnným a ne-přetržitým režimem práce rovněž 19 hodin a ve většině pří-padů při 40hodinové týdenní pracovní době je to 20 hodin.

Podle druhého způsobu může rozvrhnout pracovní do-bu do směn podle předpokládané potřeby práce. V tom-to případě by poskytoval náhradu mzdy v době pracov-ní neschopnosti jen za dobu vyjádřenou v hodinách,která nebyla zaměstnancem odpracována.

Zaměstnavatel může kontrolovat zaměstnance

Novým povinnostem zaměstnavatele při poskytovánínáhrady mzdy místo nemocenských dávek odpovídajíi jeho rozšířená práva. Může např.:• dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění

podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pra-covní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimudočasně práce neschopného pojištěnce (jde-li o jehozaměstnance), a to po celou dobu trvání pracovníneschopnosti (nejen po dobu prvních 14 dnů),

• požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místěpobytu zaměstnance v době dočasné pracovní ne-schopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek,

• provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidodržuje povinnosti v rámci léčebného režimu.

Významná jsou oprávnění zaměstnavatele v oblastikontroly dodržování režimu práce neschopného za-městnance (pojištěnce) podle § 192 odstavec 5 a 6 zá-koníku práce. Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat,zda jeho zaměstnanec, který byl uznán dočasně práceneschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendář-ních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený re-žim dočasně práce neschopného pojištěnce. V případězjištění porušení povinnosti zaměstnancem vyhotovío kontrole písemný záznam a uvede v něm skutečnosti,které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis to-hoto záznamu doručí zaměstnanci, který tento režim po-

rušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušnépodle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pra-covní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práceneschopného zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněnpožádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnancirežim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělenítohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel opráv-něn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjiš-těných případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec jepovinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržovánísvých povinností. Tato oprávnění zaměstnavatele reagu-jí na změněnou právní úpravu poskytování dávek při pra-covní neschopnosti.

Nižší náhrada mzdy

Poruší-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendář-ních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti, kte-ré jsou součástí režimu dočasně práce neschopného po-jištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnostporušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platusnížit nebo neposkytnout.

Kontrola zaměstnavatele je vymezena povinnostmi za-městnance. Zaměstnanec má povinnost zdržovat se v do-bě pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat vy-cházky povolené lékařem. Místem pobytu zaměstnanceje místo, které sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku pra-covní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobytv době pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel např. mů-že zjišťovat, zda se zaměstnanec zdržuje v bytě, v místě své-ho pobytu. Nemůže však kontrolovat, zda se zaměstnanecve svém bytě věnuje jiným činnostem, které nejsou v sou-ladu s léčebným režimem. Právní předpis neumožňuje zá-stupci zaměstnavatele, aby mohl vstoupit do bytu zaměst-nance, pokud s tím zaměstnanec, který je v pracovníneschopnosti, nevysloví souhlas. Zjistí-li však zaměstnava-tel, že zaměstnanec je mimo místo pobytu a nemá povole-né vycházky, jde o porušení léčebného režimu. Zaměstna-nec je však povinen umožnit zaměstnavateli kontroludodržování léčebného režimu a musí zástupci zaměstna-vatele při kontrole prokázat svou totožnost a předložitrozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

Za porušování léčebného režimu by bylo možné po-važovat odchod zaměstnance z místa pobytu (bydliště)do restaurace, výkon jiné pracovní činnosti apod. Kaž-dý případ je však nutno posuzovat individuálně s při-hlédnutím k poměrům práce neschopného zaměstnan-ce. Nejednalo by se o porušení léčebného režimu, kdybynapř. zaměstnanec, který nemá rodinné příslušníky, si ob-starával nákup pro denní potřebu, případně šel na oběd dorestaurace. Podmínkou je však, že toto jednání neohro-zí léčebný postup a neprodlouží léčení. Na tyto skuteč-nosti by však měl zaměstnanec vždy při zahájení pra-covní neschopnosti upozornit ošetřujícího lékaře, kterýby mohl v tomto smyslu učinit příslušný záznam do zdra-votní karty zaměstnance.

� Autor, dlouholetý zaměstnanec Ministerstva práce a sociálních

věcí ČR, je expertem na pracovněprávní problematiku.Ilustrační foto Jakub Stadler


JUDr. LADISLAV KOLAČKOVSKÝ

I. Úvod

Dne 1. ledna 2009 vstoupila mi-mo jiných změn v účinnost nováúprava zabezpečení zaměstnance

po dobu jeho pracovní neschopnosti.1 Zaměstnavatelivzniká povinnost platit dočasně práce neschopnému za-městnanci náhradu mzdy nebo platu (odměny z doho-dy) po určitou dobu jeho dočasné pracovní neschop-nosti. Konkrétně se jedná o náhradu placenou zapracovní dny (směny) a svátky, které zaměstnanec ne-odpracoval v době prvních 14 dnů pracovní neschop-nosti z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo ka-rantény. Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zdazaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným,dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasnépracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce ne-schopného pojištěnce. Porušil-li zaměstnanec v obdobíprvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní ne-schopnosti povinnost zdržovat se v místě pobytu nebopovinnost dodržovat dobu a rozsah povolených vychá-zek, které jsou součástí režimu dočasně práce neschop-ného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na zá-važnost porušení těchto povinností náhradu mzdy neboplatu (odměny z dohody) snížit nebo neposkytnout.

Cílem tohoto krátkého článku je zamyslet se nad ně-kterými úskalími kontroly zaměstnanců ze strany za-městnavatelů, zejména průběhem samotné kontroly a z to-ho vyplývajícími následky.

II. Povinnost poskytnout součinnost

Řekněme si upřímně, že povinnost kontrolovat zaměst-nance po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti bylana zaměstnavatele přenesena pro neschopnost státu efek-tivně zajistit kontrolu léčebného režimu práce neschopnýchzaměstnanců. Zaměstnavatel však současně nebyl vybavendostatečně účinnými nástroji k realizaci svého kontrolníhopráva. Zaměstnavatel není správním orgánem s jeho právya povinnostmi, v podstatě jediná úprava, o kterou se při vý-konu svého kontrolního práva může opřít, je povinnost za-městnance umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržovánísvých povinností (viz ust. § 192 odst. 6 poslední věta ZP).

Po prvních měsících spojených s aplikací této novéúpravy lze uzavřít, že jedinou záchranou zaměstnavatele,

který chce skutečně kontrolovat své nemocné zaměstnan-ce, je podrobná smluvní úprava průběhu kontroly a jejíchprávních následků.2 Jedná se o smluvní konkretizaci prá-vě povinnosti zaměstnance poskytnout zaměstnavatelisoučinnost při kontrole dodržování svých povinností. Po-rušení povinnosti poskytnout součinnost je porušenímpovinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů a lzeje proto stíhat jako porušení pracovní kázně (právníchpředpisů spojených s výkonem práce).

III. Dohoda o kontrole některých povinností dočasněpráce neschopného zaměstnance

Kromě označení smluvních stran se doporučuje sjednatv dohodě o kontrole některých povinností dočasně práceneschopného zaměstnance (dále „dohoda“):

1. osoby oprávněné provádět kontrolu práceneschopných zaměstnanců (s výhradoujednostranné změny těchto osob);

2. oznamovací a jiné povinnosti zaměstnance(povinnost předat zaměstnavateli rozhodnutío vzniku dočasné pracovní neschopnosti,potvrzení o době jejího trvání, bylo-li vydáno;

3. rozhodnutí o změně režimu dočasně práceneschopného pojištěnce, a informovatzaměstnavatele předem o změně místa pobytuv době prvních 14 kalendářních dnů dočasnépracovní neschopnosti atd.);

4. vlastní průběh kontroly (kdy a kde kontrolaproběhne);

5. vymezení porušení léčebného režimu zaměstnance;6. sankce pro případ neumožnění kontroly ze strany

zaměstnance a krácení náhrady mzdy, platu čiodměny z dohody v případě zjištění porušeníléčebného režimu.

IV. Postih zaměstnance za porušení léčebného režimu

V dohodě je možno vymezit porušení léčebného režimujako

1. nezastižení zaměstnance v době kontroly v místěpobytu v době pracovní neschopnosti v případě, ženebyly ošetřujícím lékařem stanoveny vycházky;

2. nedodržování stanovených vycházek, tedy přistiženízaměstnance mimo místo pobytu za účelem léčení;

3. nezdržování se v místě pobytu uvedeném narozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti; a

4. nastoupení v době dočasné pracovní neschopnosti dozaměstnání nebo výkon jiné výdělečné činnosti bezsouhlasu lékaře a zaměstnavatele, popř. výkon jiné

34

články

Několik poznámek ke kontrolámzaměstnanců po dobu dočasnépracovní neschopnosti


články

JUDr. ZDENĚK KOSCHIN

V advokátní praxi dochází velmičasto k tomu, že advokát je scho-vatelem peněžních prostředků,které si u něj klient, jako složitel,ukládá za účelem splnění svého

závazku ke svému smluvnímu partnerovi. Pravděpodob-ně v největším rozsahu je takováto služba advokátem po-skytována v souvislosti s uzavíráním kupních smluv nanemovitosti, za účelem zajištění úhrady kupní ceny.

Smlouva, kterou advokát k uvedenému účelu se svýmklientem uzavírá, může být označována různě. Většinouse jedná o svěřeneckou smlouvu, někdy též označovanoujako escrow deposit či escrow contract, případně pouzejako smlouva o depozitu.

Vztah může být v zásadě dvoustranný, a to mezi advo-kátem, jako schovatelem, a klientem advokáta, jako slo-žitelem, nebo trojstranný, a to mezi advokátem, jakoschovatelem, složitelem a osobou, která je podmíněněoprávněna k přijetí uschovaných peněžních prostředků.

Ať již by se jednalo o smlouvu dvoustrannou, dle vše-ho je tento typ používán většinou, v případě notářskýchúschov téměř bezvýjimečně, nebo o smlouvu trojstran-nou, s tím, že do takovéhoto vztahu přímo vstupujei osoba, která je podmíněně oprávněna k přijetí uscho-vaných peněžních prostředků, je vždy vlastníkem do de-pozita složených peněžních prostředků až do doby jejichvýplaty složitel, tedy osoba, která by byla podle konkrét-ního typu smlouvy jinak sama zavázána k platbě.

Od uvedeného, tedy od vlastnictví peněžních prostředků,se následně odvíjí i to, kdo je osobou oprávněnou k přijetíúroku z uloženého kapitálu, tedy vlastníkem tohoto úroku.V této souvislosti je zapotřebí poukázat na to, že úrok je vevztahu ke kapitálu v postavení příslušenství k věci hlavní.

Pokud advokát přijímá do úschovy peněžní prostřed-ky, je povinen je evidovat odděleně od prostředků vlast-ních, tedy na účtu k uvedenému účelu určeném, a to buďna jednom účtu společně pro všechny schovatele, nebona samostatných, k uvedenému účelu založených účtech,případně podúčtech, v tomto případě individuálně prokaždého klienta.

Pokud se peněžního ústavu týká, advokátovi, který jepodnikatelem, otevírá k realizaci jeho podnikatelské čin-nosti tzv. běžný účet, přičemž z úroku, vztahujícímu se

35

Úschova peněžních prostředkůadvokátem a úrok z nich

práce spojené s fyzickou námahou v případech, kdy tato práce oddaluje obnovení jeho pracovníschopnosti (např. na stavbě, na poli, na zahraděapod.) – tzv. závažné porušení povinnostízaměstnance.

Za situace, kdy okresní správa sociálního zabezpeče-ní i zaměstnavatel jsou shodně oprávněni kontrolovat do-držování vycházkového režimu, resp. zdržování se v mís-tě pobytu a okresní správa sociálního zabezpečení jeoprávněna odejmout nemocenské až za 100 kalendář-ních dní, je nutno přiznat zaměstnavateli právo již za jed-no porušení vycházkového režimu či povinnosti zdržo-vat se v místě pobytu nepřiznat náhradu mzdy, platu čiodměny z dohody za všechny pracovní dny, které spadajído období prvních 14 kalendářních dní pracovní ne-schopnosti zaměstnance.3

V. Závěr

Právní úprava kontrolního práva zaměstnavatele je ne-dostatečná, zákonodárce měl přitom více než dva roky kezjednání nápravy. Zaměstnavatel se přitom nemůže roz-hodnout nemocné zaměstnance nekontrolovat, přinej-menším ne v případech, kdy vyplacenou náhradu mzdy(platu či odměnu z dohod)4 odečítá od odvodů pojist-

ného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní poli-tiku zaměstnanosti. Náhradu mzdy (platu či odměnyz dohod) vyplacenou zaměstnanci, který si pracovní ne-schopnost způsobil s cílem vylákat náhradu mzdy či pla-tu, zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední ná-sledek své opilosti nebo zneužití omamných prostředkůnebo psychotropních látek, nebo při spáchání úmyslné-ho trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku,nelze totiž v rozsahu 100, resp. 50 % odečíst od odvodůpojistného.

� Autor je advokátem v Praze.

1 § 192 a násl. zákoníku práce byl ještě před nabytím účinnosti dne 1. ledna2009 opakovaně věcně měněn (změny provedl jednak zákon č. 261/2007 Sb.,jednak zákon č. 305/2008 Sb.).

2 K tomu blíže Štefko, M.: Přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilostik práci vs. právo zaměstnavatele na snížení či odebrání náhrady mzdy (platu),Zdravotnictví a právo, 2009, č. 1; či od stejného autora Náhrada mzdy podobu pracovní neschopnosti v mezinárodním srovnání, Acta UniversitatisCarolinae 2007, č. 3, str. 53 a násl.

3 Blíže viz Štefko, M.: Přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k prácivs. právo zaměstnavatele na snížení či odebrání náhrady mzdy (platu),Zdravotnictví a právo, 2009, č. 1.

4 Udivující je, že ust. § 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění,uvádí pouze náhradu mzdy. Legislativní nedostatky se tak překonávajívýkladem MPSV.


k peněžním prostředkům na tomto účtu uloženým, ten-to ústav nesráží kapitálovou daň. Nutno konstatovat, žetakovýto úrok není příliš vysoký, v důsledku toho ani ne-ní spektrem zájmu.

Na druhou stranu peněžní ústav advokátovi, jako své-mu klientu, otevře i jiné typy účtů, než je účet běžný.V těchto případech se může jednat například

a) o účet úschov, na němž peněžní prostředky mohou,ale i nemusí být úročeny;

b) o účet termínovaný; c) apod.

Pokud se jedná o účet úschov, na němž prostředky ne-jsou úročeny, je výhoda v tom, že vedení tohoto účtua pohyby na něm nejsou zpoplatněny. Pokud je ovšemotevřen takový účet, kde prostředky na něm vložené úro-čeny jsou, peněžní ústav zpoplatňuje jak vedení tohotoúčtu, tak i pohyby na něm.

Termínovaný účet, ať již byl otevřen jako účet úschovči nikoliv, z logiky věci úročen je; kapitálový výnosz vkladu je ostatně smyslem úložky na takovémto účtu.

Ve všech případech, pokud se nejedná o podnikatel-ský běžný účet, peněžní ústav sráží daň z kapitálovéhomajetku přímo, takže majiteli tohoto účtu připisuje pou-ze čistý úrok neboli úrok ponížený o odvedenou daňz kapitálového majetku.

Advokát ve svém účetnictví a následně v rámci při-znání k dani z příjmů FO sleduje za účelem následnéhozdanění zvlášť příjmy z podnikání a z jiné samostatnévýdělečné činnosti a k nim se vztahující výdaje, podleust. § 7 ZDP, a zvlášť příjmy z kapitálového majetku, ne-boli též výnos z kapitálu, podle ust. § 8 ZDP.

Pokud má advokát uloženu povinnost vést odděleně pe-něžní prostředky vlastní a peněžní prostředky, které mubyly složeny do úschovy, již z povahy tohoto vztahu mápovinnost odlišovat i jejich příslušenství. To znamená, žeje povinen, stejně jako peníze, které mu byly složeny doúschovy, evidovat i příslušenství z takto svěřeného kapi-tálu, tedy připsaný úrok ze složených prostředků.

Obecně lze tedy konstatovat, že úrok získaný z peněz svě-řených advokátovi do úschovy, jako příslušenství kapitálo-vého majetku, je vždy, a to zcela bezvýjimečně, bez možnostijakékoliv dohody, která by uvedené upravovala jinak, majet-kem složitele. Mám za to, že jakákoliv dohoda, která by na-bývání příslušenství k věci hlavní upravovala tak, že origi-nárně je nabývá někdo jiný než ten, kdo je vlastníkem věcihlavní, by byla pro rozpor se zákonem neplatná.

Rozpor se zákonem bych neviděl pouze v oblasti civi-listiky, konkrétně s kogentním ust. § 121 odst. 3 OZ, alei v oblasti daňové; příjem z podnikání a příjem z kapitá-lového majetku jsou dva odlišné instituty, které podlé-hají jinému způsobu zdanění.

Vzhledem k tomu, že se v praxi vyskytují mezi advoká-ty a jejich klienty taková ujednání, kdy složitel advokáto-vi ponechává úrok a ten od něj na druhou stranu nepoža-duje odměnu za úschovu, případně ji požaduje v nižší nežobvyklé výši, jsem nucen poukázat na to, že takovýto po-stup je ze strany advokáta nesprávný.

Vyjdu-li z toho, že úschovou peněžních prostředků za

účelem jejich pozdější podmíněné výplaty jiné osobě, narozdíl od půjčky peněžních prostředků se závazkem vrátitvěc stejného druhu, nedochází ve vztahu k těmto prostřed-kům ke změně subjektu vlastnictví, je nepochybné, že vlast-níkem příslušenství získaného z tohoto kapitálu nemůže býtnikdo jiný než vlastník tohoto kapitálu, tedy složitel. Pokudje tedy advokát pouhým detentorem úroku, byť připsanéhona jeho účet, musí s těmito prostředky zacházet jako s věcícizí. To znamená, vydat je jejich oprávněnému vlastníku.Dojde-li ke splnění podmínky, pro kterou k úložce došlo,složené peněžní prostředky vyplatí oprávněné osobě a úrokz nich složiteli; pokud ke splnění podmínky nedojde, je po-vinen jak kapitál, tak i jeho příslušenství vydat tomu, kdopeněžní prostředky do jeho úschovy svěřil.

V čistě teoretické rovině by snad mohla být diskuse, zdaje advokát, vystupuje-li jako schovatel, oprávněn se složi-telem uzavřít takovou smlouvu, podle níž by po skončeníúschovy svému klientu vyúčtoval odměnu, pravděpodobněi včetně DPH, je-li jejím plátcem, která by se co do část-ky rovnala čisté výši úroku, který by jinak byl povinen vy-dat, a vzájemné pohledávky následně, podle předchozí adhoc k tomu učiněné dohody, započíst.

Z pohledu majetkového, účetního a daňového by uza-vření takovéto dohody asi nic nebránilo. Na jednu stranuby zde byla pohledávka klienta za advokátem z titulu zda-něných prostředků získaných z jeho kapitálu a na druhoustranu by zde byla pohledávka advokáta za klientem z ti-tulu práva na odměnu, případně RP či i dalších výdajůa k nim se vztahující DPH, které by se navzájem rovnaly.Rovněž tak by zde byla dohoda mezi advokátem o způso-bu výpočtu odměny, případně i věcných výdajů a k nim sevztahující DPH, současně s dohodnutým právem jedné čidruhé strany provést kompenzační úkon. Po formálnístránce, pokud by uvedené bylo takto ošetřeno, nic by ta-kovémuto ujednání a následnému postupu nebránilo.

Na druhou stranu si ovšem myslím, že takovýto po-stup, byť i by vykazoval znaky formální správnosti, by asinebylo možno považovat z pohledu advokáta ve vztahuk jeho klientovi za korektní. Advokát, jako osoba právaznalá, která má v této oblasti nepochybně daleko přes-nější informace než jeho klient, s vědomostí o trváníúložky (například s ohledem na znalost lhůt v řízenípřed katastrálním úřadem), o výši složených prostředkůa o úrokové sazbě, by neměl být oprávněn předložit své-mu klientovi takovou dohodu, podle níž se výpočet od-měny odvíjí od předem neznámých a ani jednou ze stranneovlivnitelných ukazatelů. Zcela v této souvislosti po-tom pomíjím to, že zájem advokáta k ovlivnění ukazate-lů by se nemusel shodovat se zájmem jeho klienta; pří-padně by mohl být i zcela kontradiktorní.

Pokud se potom týká takového postupu, kdy by si ad-vokát ponechával klientův úrok z kapitálu, tedy jeho pe-níze, a neúčtoval mu odměnu, šlo by dost možná o jed-nání, které by nebylo v rozporu s právními předpisypouze v oblasti civilistiky.

� Autor, advokát v Praze, je členem sekce ČAK pro právo veřejné,

sekce pro advokátní tarif a členem zkušební komise ČAK

pro advokátní zkoušky pro obor ústavní a správní právo.

36

články BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

Koncentrace řízení, obecněznámé skutečnosti

I. Ani v řízení na ochranu osobnosti soud nemůže od-mítnout návrh na provedení důkazů vznesený po skončeníprvního jednání, zaměřený ke zpochybnění věrohodnostidůkazů provedených po prvním jednání, nebo které účast-ník nemohl bez své viny provést.

II. I v případě notoriet lze navrhovat důkazy o tom, žeskutečnost, kterou soud za obecně známou skutečnost po-važuje, takovou není.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2009, č. j. 1 Co 349/2008

Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2008, č. j.

36 C 8/2008–141 ve spojení s odstavcem III výroku usne-sení ze dne 2. 7. 2008, č. j. 36 C 8/2008–262 zamítl ža-lobu „proti žalobcům“ 1/, 2/, 4/, 5/, 6/ a 7/, aby žalova-ná do tří dnů od právní moci rozsudku každému zežalobců zaslala prostřednictvím České pošty doporuče-ný dopis, obsahující písemnou, vlastnoručně podepsa-nou omluvu, začínající oslovením každého žalobce, a po-kračující zněním „omlouvám se Vám, že jsem Vás dne20. prosince 2007 v pořadu Ozvěny dne Českého roz-hlasu nepravdivě označila za člena zákulisní justiční ma-fie, která se snaží plně ovládnout justici, aby sloužilavládní garnituře, a která v zákulisí ovlivňuje kauzy.Mgr. Marie Benešová, advokátka“ (odstavec I výroku).Žalované uložil, aby do tří dnů od právní moci rozsud-ku zaslala žalobci JUDr. Liboru Grygárkovi prostřed-nictvím České pošty doporučený dopis obsahující písem-nou, vlastnoručně podepsanou omluvu, ve zněníuvedeném v odstavci II výroku, a aby v téže lhůtě zasla-la České tiskové kanceláři prostřednictvím České poštydoporučený dopis obsahující písemné, vlastnoručně po-depsané sdělení ve znění „Tisková zpráva Mgr. Marie Be-nešové. Dne 20. prosince 2007 jsem v pořadu Ozvěnydne Českého rozhlasu označila náměstka vrchního stát-ního zástupce na Vrchním státním zastupitelství v Pra-ze JUDr. Libora Grygárka za člena zákulisní justiční ma-fie, který se snaží plně ovládnout justici, aby sloužilavládní garnituře, a který v zákulisí ovlivňuje kauzy. Mo-je výroky byly nepravdivé, za což se výše uvedenémuomlouvám. Mgr. Marie Benešová, advokátka.“ (odstavecIII výroku). Zamítl žalobu, aby tisková zpráva uvedenáv odstavci III výroku obsahovala jména a funkce žalob-ců 1/, 2/, 4/, 5/, 6/ a 7/ (odstavec IV výroku). Současněrozhodl, aby na náhradě nákladů řízení zaplatil žalova-né každý ze žalobců (s výjimkou třetího) 2777 Kč (od-stavec V výroku), aby žalovaná zaplatila na těchto ná-kladech třetímu žalobci 3145 Kč (odstavec VI výroku),a aby žalobci (s výjimkou třetího) a žalovaná zaplatilikaždý 1754 Kč na náklady svědečného (odstavec VII vý-roku).

Při rozhodování vycházel z toho, že „žaloba se domá-hala“ omluvy za to, že žalovaná vyslovila opakovaně a ve-

řejně celou sérii difamujících výroků, a to v tiskové zprá-vě ČSSD z 5. 11. 2007, v projevu v pořadu Ozvěny dneRadiožurnálu 20. 12. 2008 (správně 2007) a v pořaduOtázky Václava Moravce 6. 1. 2008, přičemž si za nej-podstatnější jádro všech obvinění vybrala, že žalobci fun-gují jako „zákulisní justiční mafie“, která „se snaží pro-stě tu justici plně ovládnout, aby sloužila zájmu prostěvládnoucí garnitury“, a že „se snaží tady ovlivňovat kau-zy v zákulisí, což se jim zatím daří“. Na základě prove-dených a v odůvodnění jeho rozsudku vyjmenovanýchdůkazů vzal za „prokázané a všeobecně známé ve smys-lu ustanovení § 121 o. s. ř.“ okolnosti případu, známéhojako „katarský princ“, konkrétně rozhodnutí žalobceNěmce vydat jmenovaného do Kataru v době, kdy již bylvydán rozsudek soudu prvního stupně, vydání článku ža-lobcem Kučerou před rozhodnutím Nejvyššího soudu,jímž byl postup žalobce Němce přezkoumáván, dále, žepočátek vyšetřování Jiřího Čunka je 6. 11. 2006, že tatověc byla usnesením 2KZN 7209/2006 dne 24. 11. odňa-ta Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně a pře-dána Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově, žedne 6. 2. 2007 došlo v Ostravě ke schůzce žalobců Něm-ce, Kučery a svědkyně Andělové, svolané žalobcem Ku-čerou, jejímž předmětem byla jednak stížnost žalobceNěmce na žalovanou, a jednak neformální rozhovor o Ji-řím Čunkovi z podnětu žalobce Němce o tom, zda budeJiří Čunek vydán senátem, jaké jsou promlčecí lhůtya jak dlouhé by mohlo být řízení, že dne 28. 2. 2007 do-šlo v hotelu International v Brně ke schůzce žalobcůNěmce, Kučery a Vesecké se svědkyní Andělovou, svo-lané žalobkyní Veseckou, na níž hovořili o „kauze Ču-nek“, o tom, jak dlouho bude trvat přípravné řízení, při-čemž žalobce Kučera vyslovil požadavek, abyvyšetřování trvalo déle, že v dubnu 2007 došlo k setkánížalobce Kučery se svědkyní Andělovou, na němž o JiřímČunkovi nehovořili, že dne 17. 5. 2007 došlo ke schůzcev Jihlavě, představující dvě různé události, první z nich– společensky zcela nevinný rámec otevření Justičníhopaláce, další, že „uvnitř“ společenského rautu se sešla vy-braná skupina žalobců Kučery, Němce, Vesecké a Cou-fala, k níž se přidala svědkyně Andělová, a začala hovo-řit o Jiřím Čunkovi, o tom, že bude obžalován, včetnědifamujících údajů o něm, že mezi 17. 5. a 4. 6. telefo-noval žalobce Černovský svědku Ištvánovi, měl kritickýnázor na vyšetřování a požadoval po svědkovi nápravumezi podřízenými; že na přelomu května a června 2007navštívili z iniciativy žalobce Černovského, spolu se ža-lobcem Grygárkem svědka Duška v Táboře, kdy bylozřejmé, že již bylo rozhodnuto o delegaci, za účelem zjiš-tění, zda je možné věc Jiřího Čunka postoupit do obvo-du Českých Budějovic, že usnesením Okresního státní-ho zástupce v Jihlavě žalobce Salichova ze dne 7. 6. 2007došlo k odvolání vyšetřovatele Milana Sošovičky, žetrestní stíhání Jiřího Čunka zastavil žalobce Salichovusnesením ZT 327/2007 dne 3. 8. 2007, a že tuto udá-lost veřejně komentoval slovy, že „za třicet let nezažil ta-kovou jednostrannost a nahrávání jedné straně“, že do-šlo k ukončení funkce svědka Stříže v souvislostis kauzou Čunek a svědkovi byla uložena výtka, na zá-

37

z judikaturyBulletin advokacie 4/2009

38

z judikatury

kladě podání žalobce Salichova, a že výroky žalované re-agovaly na vzniklou situaci v médiích. Ohledně tvrzenížalované, že žalobci „manipulují kauzy a snaží se ovlád-nout justici“, dospěl k závěru, že byly prokázány tři kon-krétní postupy žalobců, mající zmíněné znaky, tedy ko-ordinované, částečně neoficiální jednání založené naspolupráci osob napříč obvyklého postavení, které lzeoznačit jako nevhodné intervence, odbornou šikanua zneužití delegace. Pokud jde o nevhodné intervence,poukázal na zásadu, podle níž „nikdo nemůže být odňatsvému soudci“, dále na to, že v případě schůzek 6. 2., 28.2. a 17. 5. 2007 žalobci cíleně získávali informace o pří-padu Čunek, že společenský charakter schůzek, jak tvr-dila žaloba, byl přesvědčivě vyloučen, že na třetí schůz-ce došlo k vyzrazení informací o stavu věci a vyjádřenínázorů žalobců, konkrétně Kučery, když jejich přítom-nost, jako dvou nejvýše postavených trestních právníkůve státě, mohla svědkyně vnímat jako nátlak. Nepřija-telným shledal personální obsazení schůzek ohledně ža-lobce Němce, na rozdíl od ostatních žalobců. Za nedo-volenou intervenci považoval stížnost žalobce Němce nažalovanou za účasti žalobce Kučery, což při postavenítohoto žalobce je třeba považovat za nátlak. Za inter-venci považoval telefonát žalobce Černovského svědkuIštvánovi a podobně jeho „výpravu“ do Tábora. Pod-statným shledal, že charakter těchto intervencí je po-dobný případu tzv. „katarského prince“, o němž žalob-ce Kučera sepsal článek před rozhodnutím Nejvyššíhosoudu, a dovodil, že nelze vyloučit, že tím mohlo býtjednání jeho kolegů ovlivněno. „Odbornou šikanou“shledal odvolání vyšetřovatele Šošovičky žalobcem Sali-chovem dne 7. 6. 2007, a jeho názor o něčem, „s čím seza třicet let své praxe nesetkal“, prezentovaný na účetsvých kolegů z Přerova, hodnotil jako odborné pochy-bení. Pochybení dovodil i v odvolání svědků Střížea Ištvána z pozic na Vrchním státním zastupitelství, kdyžv tomto směru přisvědčil žalované, že se nabízí časovásouvislost tohoto odvolání s jejich nesouhlasem s po-stoupením kauzy Čunek. Případy „odborné šikany“ shle-dal i v případě „katarského prince“, neboť svědek Ně-mec se netajil tím, že uvažuje o kárném řízení vůčisoudkyni Monice Křikavové, prohlašované za „neod-bornou“, a pracovnice ministerstva s podobně „neod-borným“ názorem byla propuštěna. Nesprávným postu-pem žalobců shledal i „možné“ zneužívání delegace věcijinému orgánu. Poukázal na smysl delegace podle § 25tr. řádu a § 12 zák. o státním zastupitelství a zdůraznil,že je výjimkou ze zásady, že „nikdo nesmí být odňat své-mu soudci“ a zhodnotil důvody, které vedly k odnětí vě-ci Jiřího Čunka státnímu zastupitelství v Přerově a jehopředání státnímu zastupitelství v Jihlavě tak, že „není vů-bec žádný důvod, aby obtíže byly řešeny odnětím věcia delegací“, a že „případné nedostatky by za normálníchokolností měl řešit následný článek procesního řetězcev trestním stíhání“. Uzavřel, že činnost žalobců ve věcinestandardních postupů v případech Jiřího Čunka a ,,ka-tarského prince“ lze nazvat koordinovanou spoluprací,bez ohledu na to, že instančně a procesně nebyl k tétospolupráci žádný zjevný důvod, a tvrzení žalované

o „manipulování kauzami“ má proto prokázaný skutko-vý základ. Ohledně tvrzení, že „žalobci chtějí ovládnoutjustici“, uvedl, že je to zřejmé z popsaného rozboru ne-dovolených intervencí, že v případě žalobců Salichovaa Coufala je zjevná snaha využít případu k ostré kriticekolegů, a že za stavu, kdy žalobci zjevně užili více pra-vomocí, než by jim připadlo za normálních okolností,a ti, kdo je kritizovali, se stávali obětí „procesní šikany“,má i tvrzení žalované o snaze žalobců ovládnout justiciprokázaný základ. Kritiku žalované spočívající v ozna-čení jednání žalobců „mafiánským“ shledal přípustnou.Pokud žalobce Kučera označil postup řešení případu za„elegantní“, dovodil, že takový postup se zpronevěřujenejzákladnějším zásadám právnického řemesla. Jednánížalobců zpochybnilo cíl, vyjádřený v ustanovení staréhočeského práva „A když tak v upřímnostech svých přispravedlnostech lidských soudcové kráčeti budou, kaž-dý úmysl upřímný jich přijme. Aby pak v něčem z ne-dorozumění (jakž se to lidem často v tomto světě při-cházeti musí) pobloudili, tehdy jich dobrou, upřímnoua snažnou vůli za dokonalý skutek přijme, když jedině tavůle jich budeť z upřímnosti, a ne z hněvu, ne z pomsty,ne ze zlosti aneb zlobivosti“, který žalobce Kučera do-konce explicitně popřel, což odůvodnilo právo žalovanétakovéto jednání podrobit důrazné kritice. Zamítnutí ža-loby žalobců Coufala a Černovského odůvodnil zjiště-ním nedovolených intervencí v koordinaci s dalšími ža-lobci ve věci Jiřího Čunka. Vyhovění žalobě žalobceGrygárka odůvodnil tím, že u něho nebyly zjištěny in-tervence, odborná šikana, ani zneužívání delegace, pro-to požadovaná omluva je plně na místě, a to i v podobězprávy „v rozhlase“, formou jako byl původní výrok. Za-mítnutí žaloby žalobce Kučery odůvodnil zjištěnými ne-dovolenými intervencemi v koordinaci s dalšími žalobcive dvou případech – Jiřího Čunka a „katarského prin-ce“. Zamítnutí žaloby žalobce Němce odůvodnil tím, ževýrok, že se „Kučera projíždí s exministrem Němcem“není difamující, a že jeho účast v případu „katarskéhoprince“ je zřejmá. Zamítnutí žaloby žalobce Salichovaodůvodnil použitím „odborné šikany“ v koordinaci s dal-šími žalobci ve věci Jiřího Čunka a zamítnutí žaloby ža-lobkyně Vesecké použitím nedovolených intervenci v ko-ordinaci s dalšími žalobci, její odpovědností zanedůvěryhodnou delegaci věci a případem odborné ši-kany, vše ve věci Jiřího Čunka. Výrok o nákladech řízeníve vztahu mezi účastníky odůvodnil ustanovením § 142odst. l o. s. ř. a stejným ustanovením odůvodnil uloženípovinnosti účastníkům zaplatit náklady svědečného.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci, s vý-jimkou žalobce JUDr. Libora Grygárka, a žalovaná.

Žalobci uplatnili odvolací důvody uvedené v § 205odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkali soudu prv-ního stupně procesní pochybení, spočívající v tom, žerozhodoval o věcech, k nimž neměl pravomoc ve smys-lu § 7 o. s. ř., když v rozporu s tímto ustanovením a usta-novením § 135 odst. 2 o. s. ř. přezkoumával věcnousprávnost konkrétních rozhodnutí státních zástupcůa ministra spravedlnosti. Namítali, že rozhodnutí souduprvního stupně je založeno na skutečnostech, které ne-

Bulletin advokacie 4/2009

39

z judikatury

byly účastníky tvrzeny, ani k nim nebylo provedeno do-kazování, a vytýkali soudu prvního stupně, že nesplnilsvou povinnost ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř. poučitúčastníky o tom, která právně významná skutková tvr-zení zůstala sporná, které z dosud navržených důkazůbudou provedeny, a to přes výslovnou žádost žalobců,obsaženou v jejich vyjádření z 21. 5. 2008, dále, že ne-splnil svou povinnost ve smyslu § 118a odst. l o. s. ř.,když nevyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzenía namísto toho vycházel ve svém rozhodnutí ze skuteč-ností, které nebyly žádnou ze stran tvrzeny, a z důkazů,které nebyly provedeny. V této souvislosti zejména pou-kazovali na to, že soud prvního stupně postavil své zá-věry o pravdivosti tvrzení žalované z velké části na kau-ze tzv. katarského prince, která však nebyla zmíněnažádným z účastníků v rámci jejich tvrzení rozhodnýchskutečností, ani k ní nebylo vedeno důkazní řízení, cožplatí i o závěru soudu, že „žalobcem Němcem byla zmi-ňována jako možnost kárné řízení vůči soudkyni Moni-ce Křikavové a skutečně proběhlo odvolání některýchpracovníků ministerstva“. Nesouhlasili s tím, že případkatarského prince je notorietou ve smyslu § 121 o. s. ř.s poukazem na to, že tento případ není obecně znám,jestliže není znám ani soudu prvního stupně, který do-vodil, že žalobce Němec rozhodl „vydat obžalovanéhodo Kataru v době, kdy byl již vydán rozsudek soudu pr-vého stupně“, přestože k rozhodnutí došlo před vynese-ním rozsudku soudu prvního stupně a nadto nešlo o roz-hodnutí o vydání obžalovaného, ale o rozhodnutío předání trestní věci do ciziny. Další pochybení spatřo-vali v neprovedení jimi dne 21. 5. 2008 navržených dů-kazů, zejména jejich výslechem jako účastníků řízení, na-vrženým v souladu s ustanovením § 118b odst. 2 o. s. ř.,jejichž účelem bylo zpochybnění věrohodnosti vyslech-nutých svědků Andělově, Stříže a Ištvána, zejména, kdyžsoud sám shledal části jejich výpovědi nevěrohodnýmia dovodil jistý stupeň jejich zaujatosti. Namítali dále, ženeprovedením důkazu obsahem kárného spisu vedené-ho na základě kárné žaloby předsedkyně Nejvyššího sou-du proti žalobci Kučerovi, v němž je založeno písemnéprohlášení žalobců Němce, Vesecké a Coufala z února2008 o tom, že byli přítomni schůzky v Jihlavě a nesly-šeli žalobce Kučeru pronést větu, že nezávislost justicemusí jít stranou politickým zájmům, neumožnil soudprvního stupně prokázat, že od počátku pronesení tétověty žalobcem Kučerou popírali a na místo toho uzavřel,„že i když žalobci pronesení této věty popírali,“ s ohle-dem na to, že tak nečinili od počátku (např. 6. 3. 2008v tisku) „...soud jim neuvěřil“. Podle nich došlo ke zkrá-cení jejich procesních práv a k porušení práva na spra-vedlivý proces; k porušení procesních práv žalobkyněVesecké došlo i znemožněním práva vyjádřit se k důka-zu podle § 123 o. s. ř. Žalobci dále vytýkali soudu prv-ního stupně, že nerozhodl na základě řádně zjištěnéhoskutkového stavu věci ve smyslu § 153 odst. l o. s. ř., kdyžmnožství svých právních závěrů a hodnocení postavil nanovinových článcích a reportážích a na porovnání vyjá-dření účastníků před soudem a pro sdělovací prostřed-ky, aniž by zkoumal, zda výroky žalobců v těchto člán-

cích, na které odkázal, byly skutečně jimi proneseny.V této souvislosti poukazovali na soudem prvního stup-ně nejčastěji zmiňovanou reportáž „Reportéři ČT“ zedne 7. 1. 2008, jejíž věrohodnost a objektivnost zpo-chybňovali při jednání soudu dne 2. 6. 2008, kdy upo-zornili, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za-hájila s Českou televizí z důvodů neobjektivnosti správnířízení. Namítali též, že soud nepostupoval podle § 132o. s. ř., neboť hodnotil důkazy vytržené ze vzájemnýchsouvislostí, nevypořádal se s důkazy a jejich nedostateknahradil vlastními spekulacemi. Uváděli, že ve vztahuk napadeným výrokům, které jsou předmětem sporu, ne-unesla žalovaná důkazní břemeno, jestliže v rámci svéobrany uvedla pouze jedinou kauzu Jiřího Čunka, pře-stože v napadených výrocích hovořila o „kauzách“, ketvrzení, že se žalobci „snaží plně ovládnout justici, abysloužila zájmům vládnoucí garnitury“ neoznačila žádnýdůkaz k prokázání jeho pravdivosti, ani k němu neuved-la žádné rozhodné skutečnosti. Zdůrazňovali, že napa-dené výroky žalované se vztahovaly na všechny žalobce,z nichž každý má samostatné postavení, takže žalovanáměla tvrdit rozhodné skutečnosti a prokázat jejich prav-divost vůči každému žalobci samostatně, což neučinilaa soud prvního stupně v tomto směru zvolil zodpověd-nost žalobců na principu jejich kolektivní viny.

Dále s podrobným odůvodněním vytýkali soudu prv-ního stupně nesprávné hodnocení zjištěného skutkové-ho stavu věci ohledně schůzek v Ostravě dne 6. 2. 2007,v Brně 28. 2. 2007 a v Jihlavě 17. 5. 2007 a ohledně pře-zkoumávání rozhodnutí státního zástupce Nejvyššíhostátního zastupitelství JUDr. Stanislava Poloczka ze dne4. 6. 2007, č. j. 3 NZT 10/2007, kdy uváděli důvody, prokteré k delegaci došlo. Poukazovali na nepodloženost zá-věru, že žalobce Salichov byl „vybrán podle předem zná-mého názoru na věc“, který nemá žádnou oporu v pro-vedeném dokazování, stejně jako závěr soudu o tom, žežádost obhájce Jiřího Čunka přišla až po schůzce v Ji-hlavě“, a že „bylo jasné, že jí bude vyhověno dříve, nežse tak skutečně stalo“ (při výpravě v Táboře například),že se žalobce Coufal „zjevně zajímal o věc dokonce dří-ve, než mu byla přidělena“. Vytýkali soudu prvního stup-ně dále, že pominul výpověď svědkyně Hojovcové v čás-ti, týkající se chování svědkyně Andělové, kteráo předmětných schůzkách nebyla ochotná svědkyni co-koliv sdělit, podepsat úřední záznam a nezmínila seo tom, že by se jí některý ze žalobců snažil ovlivnit, po-minul její výpověď ohledně pochybení vyšetřovatelea státních zastupitelství v Přerově, Ostravě a Olomouci.V této souvislosti uváděli, že průběh trestního řízení pro-ti Jiřímu Čunkovi vykreslený soudem prvního stupně jev souladu s mediálním obrazem ve sdělovacích pro-středcích, nikoli však v souladu s objektivní realitoua důkazy v řízení provedenými, popř. žalobci navržený-mi, ale soudem prvního stupně neprovedenými. Popiso-vali procesní pochybení orgánů činných v trestním říze-ní do odnětí věci Jiřího Čunka Okresnímu státnímuzastupitelství v Přerově a Krajskému státnímu zastupi-telství v Ostravě a delegování věci Okresnímu státnímuzastupitelství v Jihlavě a v této souvislosti navrhovali pro-


40

z judikatury

vedení důkazů. Pokud jde o závěr soudu, že jedním zeznaků snahy o ovládnutí justice je „odborná šikana“,konkrétně odvolání vyšetřovatele Šošovičky žalobcemSalichovem, poukazovali na důvodnost tohoto odvolánía postup žalobce při něm v souladu se zákonem. Podlenich závěr soudu prvního stupně o „odborné šikaně“ ne-odůvodněnou kritikou svých kolegů žalobcem Salicho-vem nemá oporu v provedených důkazech, stejně jakov případě žalobce Coufala, který nikoho neodvolal a svékolegy veřejně nekritizoval. Pokud soud prvního stupněvytýká žalobcům, konkrétně žalobkyni Vesecké, odvolá-ní svědků Ištvána a Stříže, a hodnotí kárné potrestání po-sledně jmenovaného, opětovně, v rozporu s § 7 o. s. ř.,se zabývá přezkumem kárných rozhodnutí vedoucíchpracovníků státních zastupitelství a personálními roz-hodnutími ministra spravedlnosti. Kromě uvedeného, zá-věry soudu o „odborné šikaně“ byly učiněny mimo me-ze dané tvrzeními účastníků. Závěr soudu o nedovolenéintervenci do případu Jiřího Čunka telefonátem žalobceČernovského svědkovi Ištvánovi, jehož obsah svědeks odkazem na povinnost mlčenlivosti neupřesnil a ten te-dy nebyl soudu znám, a kdy soud zamítl návrh na vý-slech žalobce, nemá oporu v provedeném dokazování.Závěrem shrnuli žalobci prokázaný skutkový stav věciohledně každého ze žalobců zvlášť a podle něj i právníposouzení věci. Navrhovali, aby odvolací soud doplnildokazování jednak důkazy, jejichž provedení navrhova-li již v řízení před soudem prvního stupně, a dalšími kon-krétně uvedenými důkazy. Navrhovali, aby odvolací soudrozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocíchzměnil tak, aby žalobě vyhověl, případně, aby jej zrušila věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolání žalované směřovalo proti vyhovujícím výro-kům ve věci samé a proti výroku o nákladech řízení vevztahu k žalobci Grygárkovi. Jako odvolací důvody uplat-nila důvody obsažené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e)a g) o. s. ř. Uváděla, že žalobou napadený výrok byl hod-notovým soudem, nikoli nepravdivým skutkovým tvrze-ním, byl reakcí na řadu novinových článků i televizníchreportáží, zabývajících se činností žalobců v kauze Čuneka žalovaná se jím pouze připojila k názoru, prezentova-nému v deníku Mladá fronta Dnes ze dne 19. 12. 2007.I pokud by soud hodnotil její výrok jako „skutkové hod-notící tvrzení“, měla pro ně reálný základ a žaloba protoměla být zamítnuta i ve vztahu k žalobci Grygárkovi.S poukazem na závěr soudu prvního stupně, podle něhožnevhodnou intervencí byl i telefonát žalobce Černovské-ho svědku Ištvánovi a výprava žalobce Černovského doTábora za účelem zjištění vhodnosti delegace věci do Ji-hočeského kraje před rozhodnutím, zda k delegaci dojde,jíž se zúčastnil i žalobce Grygárek, dovozovala, že i tentožalobce byl s prokázanými intervencemi seznámen, při-čemž nepodnikl ničeho, aby následky této nevhodné in-tervence minimalizoval. Zdůrazňovala, že žalobce Gry-gárek se zúčastnil i schůzky v Jihlavě 17. 5. 2007, na nížse kauza Čunek probírala, což vyplynulo z výpovědi svěd-ka Ištvána, a k čemuž navrhovala důkaz výslechem svěd-ka – služebního řidiče Stříže, který soud neprovedl. Pod-le ní, pokud by soud hodnotil všechny provedené důkazy

a nesporné skutečnosti (výpověď svědka Duška, potvrze-nou účast žalobce na schůzkách v Jihlavě a Táboře) v je-jich vzájemné souvislosti, musel by dojít k závěru, že účastžalobce Grygárka na nevhodných (nezákonných) inter-vencích je minimálně vysoce pravděpodobná, ne-li pro-kázaná. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek souduprvního stupně v napadených vyhovujících výrocích vevztahu k tomuto žalobci změnil tak, aby žalobu zamítl.

Odvolací soud podle ustanovení § 212 o. s. ř. pře-zkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mupředcházející, aniž nařídil jednání [§ 214 odst. 2 písm. d)o. s. ř.] a dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněnypředpoklady ani pro potvrzení, ani pro změnu napade-ného rozsudku.

V řízení před soudem prvního stupně došlo k řadě pro-cesních pochybení. Především, jak vyplývá z odůvodně-ní jeho rozsudku (bod A/, písm. 1-4), vycházel soud prv-ního stupně z toho, že „žaloba se domáhala“ omluvy zato, že žalovaná vyslovila opakovaně a veřejně celou sériidifamujících výroků, a to v tiskové zprávě ČSSD z 5. 11.2007, v pořadu Radiožurnálu „Ozvěny dne“ dne 20. 12.2007 a v pořadu Otázky Václava Moravce 6. 1. 2008, pře-stože ze žaloby vyplývá, že žalobci učinili výslovně před-mětem žaloby pouze tvrzení pronesená o nich žalovanoudne 20. 12. 2007 ve vysílání Českého rozhlasu 1-Radio-žurnál v relaci „Ozvěny dne“, konkrétně, že jsou členyskupiny, kterou nazvala „zákulisní justiční mafie“, která„se snaží prostě tu justici plně ovládnout, aby sloužila zá-jmu prostě vládnoucí garnitury“, a že „se snaží tadyovlivňovat kauzy v zákulisí, což se jim zatím daří“. Tak-to žalobou vymezený skutek soud prvního stupně, v roz-poru se zákonem, nerespektoval, a dokazování zaměřili na skutečnosti s předmětem sporu nesouvisející, kon-krétně na výroky žalované z 5. 11. 2007 ohledně odvo-lání JUDr. Ištvána a JUDr. Stříže a její výroky ze 6. 1.2008 (bod 33 odůvodnění rozsudku). Tento postup sou-du prvního stupně je porušením dispoziční zásady, ne-boť ve sporném řízení jen žalobce určuje skutečnostia posléze skutek, z něhož se odvozuje uplatněný nárok.

Nejzásadnějším pochybením soudu prvního stupně je, žesice účastníky řízení před skončením prvního jednání, jakvyplývá z protokolu o něm ze dne 17. března 2008, poučilpodle § 118b o. s. ř., sám však z tohoto ustanovení v dal-ším řízení již důsledně nevycházel. Z uvedeného ustano-vení totiž plyne, že po skončení prvního jednání ve věcijiž nemohou být tvrzeny nové a další skutečnosti a na-vrhovány důkazy. Koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř.má též zásadní vliv i na výjimečné právo soudu provádětdůkazy, které účastníci nenavrhnou, a přihlížet ke sku-tečnostem, které účastníci netvrdili, ve smyslu ustano-vení § 120 odst. 3 o. s. ř. Skutková podstata žaloby naochranu osobnosti podle § 11 a násl. obč. zák. zcela jed-noznačně utváří pro žalobce i žalovanou povinnost tvr-zení a povinnost důkazní a z toho vyplývající břemenotvrzení a břemeno důkazní. Žalobci v dané věci tvrdili,že byly žalovanou proneseny konkrétní, shora označenévýroky a k tomu označili důkazy, a dále tvrdili, že tytovýroky jsou nepravdivé; žalovaná pak měla povinnost tvr-dit skutečnosti a označit důkazy k prokázání tvrzení, že


její výroky byly pravdivé, přičemž obě strany sporu mu-sí tyto povinnosti splnit do konce prvního jednání. Jest-liže účastníci přes poučení, kterého se jim soudem prv-ního stupně dostalo, nesplní v naznačeném rozsahu svoupovinnost tvrzení a povinnost důkazní, pak to má zpra-vidla za následek, že předmětem řízení nejsou, a ani ne-mohou být, všechny právně významné skutečnosti, a ne-mohou být prováděny důkazy, které nebyly řádněnavrženy. Z uvedeného plyne logický obecný důsledekkoncentrace řízení, totiž, že soud může, resp. musí roz-hodovat i na základě neúplných skutkových tvrzení a ne-dostatečných důkazů, přičemž tento stav je jen výsled-kem nedbalého plnění povinností účastníků řízení, kteřísi důsledky toho musí přičíst ke své tíži. Tento případnýnásledek, který nastává ze zákona, nemůže soud narušittím, že by neregulérně pomáhal účastníkům řízení tak,že by svou nezákonnou aktivitou obcházel koncentraciřízení pro jeho účastníky.

V dané věci, jak vyplývá ze žaloby a z protokolu o prv-ním jednání soudu ze dne 17. 3. 2008, je zřejmé, že ža-lobci splnili svou povinnost tvrzení a důkazní, jestližetvrdili, že žalovaná o nich pronesla předmětné výroky,že ty jsou nepravdivé, a že k prokázání svých tvrzeníoznačili důkazy. To ovšem nebylo významné, neboť uve-dená tvrzení učinili účastníci nespornými. Žalovaná pakdo skončení prvního jednání ve věci tvrdila, že žalobounapadené výroky jsou hodnotovým soudem, že zhodno-cují neformální, více či méně utajované schůzky žalob-ců s ostatními představiteli justice, či velmi nestandard-ní rozhodnutí o odejmutí věci vicepremiéra Čunkadozorujícímu státnímu zástupci JUDr. Radimu Obstovia její přikázání jihlavskému státnímu zástupci JUDr. Ari-fu Salichovi. Skutkově k tomu uvedla pouze, že se ža-lobci Němec a Kučera sešli s ostravskou státní zástup-kyní v Ostravě (vyjádření k žalobě ze dne 12. 3. 2008)a při jednání dne 17. 3. 2008, že „nepovažuje za nezbyt-né dokazovat, že došlo k ovlivňování věci Čunek, a že jínení jasné, proč by měla dokazovat činnost všech jed-notlivých žalobců, když vystupovali jako členové skupi-ny“. Ohledně ostatních žalobců (s výjimkou Kučerya Němce) neuvedla v rámci koncentrace řízení žádnátvrzení vztahující se k napadeným výrokům a nenabídlažádný důkaz o tvrzení, že by všichni žalobci vystupova-li jako členové skupiny. Takto byl účastníky ustanovenokruh skutečností, které byly tvrzeny, a jen ty mohly býtpředmětem dokazování. Tento stav, vyplývající z usta-novení § 118b o. s. ř., ovšem soud prvního stupně nere-spektoval a v rozporu se zákonem se zabýval skuteč-nostmi, které nebyly tvrzeny v rámci obrany žalované.Těmito skutkovými okolnostmi, které při porušení zása-dy koncentrace řízení nezákonně soud prvního stupnězahrnul do skutkového stavu věci, byla např. „odbornášikana“, „výlet“ žalobců Černovského a Grygárka do Tá-bora, odborné pochybení žalobce Salichova ve vyslove-ní jeho názoru o „něčem, s čím se za třicet let své praxenesetkal“, odvolání svědků Stříže a Ištvána z jejich funk-cí na státním zastupitelství a tzv. případ „katarskéhoprince“. V souvislosti s tím přihlížel, k jako právně vý-znamným, ke skutečnostem, které učinil, v rozporu se

zákonem, předmětem dokazování (např. přípis svědky-ně Andělové ze dne 21. 1. 2008, který k důkazu nikdonenavrhoval). Nadto nelze přehlédnout, že některé zá-věry soudu prvního stupně jsou zjevené pravdy a nikolivvýsledek dokazování, konkrétně např. žádným důkazemnepodložený závěr ohledně žalobce Salichova, podle ně-hož měl na adresu svých kolegů pronést výrok, že se„s něčím takovým za 30 let své praxe nesetkal“, neodů-vodněný a důkazy nepodložený závěr o odpovědnosti ža-lobkyně Vesecké za odvolání svědků Ištvána a Stříže z je-jich funkcí na státním zastupitelství, nebo ničímnepodložený závěr, že Nejvyšší soud při přezkoumávánírozhodnutí žalobce Němce ve věci „katarského prince“mohl být ovlivněn novinovým článkem žalobce Kučery.

Dalším procesním pochybením je, že soud prvního stup-ně nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením§ 132 o. s. ř. Konkrétně v případě výpovědi svědkyněAndělové se omezil na konstatování, že některým čás-tem její výpovědi neuvěřil, některým naopak ano, anižby přesvědčivým způsobem tuto výpověď hodnotil v sou-vislosti s dalšími důkazy a tvrzeními účastníků a svůj zá-věr pak náležitě odůvodnil. Stejně tak pochybil i v tom,když sám hodnotil rozhodnutí státních zastupitelství, mi-nistra spravedlnosti a Nejvyššího soudu, aniž by respek-toval ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je po-vinností soudu z rozhodnutí příslušného orgánuvycházet, a to dokonce, aniž bylo v řízení tvrzeno (a toani žalovanou), že by šlo o rozhodnutí vydaná orgánem,který k tomu nebyl příslušným, případně byla vydánav rozporu se zákonem.

Odůvodnění odmítnutí provedení důkazů navrhova-ných žalobci po skončení prvního jednání ve věci, ze-jména důkazů jejich výslechem jako účastníků řízení,pro opožděnost, nemá oporu v ustanovení druhé věty§ 118b, z níž vyplývá, že zákaz navrhovat další důkazypo skončení prvního jednání neplatí, jde-li o důkazy, ji-miž má být zpochybněna věrohodnost provedených dů-kazních prostředků, které nastaly po prvním jednání ne-bo které nemohl účastník bez své viny provést. Jakvyplývá z obsahu spisu, žalobci navrhli (kromě dalšíchdůkazů) doplnění dokazování svým výslechem v reakcina výslech svědků Andělové, Stříže a Ištvána, k němuždošlo až při druhém jednání soudu prvního stupně, prá-vě za účelem zpochybnění jejich věrohodnosti. V tétosouvislostí pak poukazuje odvolací soud na to, že soudvyhověl návrhu na doplnění dokazování výslechem svěd-kyně Hojkovcové, jejíž výslech navrhli žalobci ve stejnémpodání jako návrh na doplnění řízení svým výslechem,aniž zdůvodnil, proč tento návrh na provedení důkazu ne-považoval za opožděný, na rozdíl od ostatních návrhů nadoplnění dokazování po skončení prvního jednání.

Zcela nesprávně pak soud prvního stupně vzal za pro-kázané a „všeobecně známé ve smyslu § 121 o. s. ř. okol-nosti případu, známého jako „katarský princ“, konkrét-ně „rozhodnutí žalobce Němce vydat jmenovaného doKataru v době, kdy již byl vydán rozsudek soudu první-ho stupně a vydání článku žalobcem Kučerou před roz-hodnutím Nejvyššího soudu, jímž byl postup žalobceNěmce přezkoumáván“. Na těchto, podle soudu první-

41


ho stupně všeobecně známých okolnostech, soud první-ho stupně založil ve značné části své skutkové a právnízávěry a jde o hrubé porušení základních principů do-kazování. Skutečnostmi obecně známými jsou tzv. no-toriety, které ve smyslu ustanovení § 121 není třeba do-kazovat. Jde o takové skutečnosti, které sice nemusí býtznámé úplně každému, u nichž postačí, že jsou známyširokému okruhu osob v určitém čase a místě. I v přípa-dě notoriet je ovšem možné nabídnout důkaz o tom, žeskutečnost, kterou soud z hlediska dokazování považujeza notorietu, touto není. Z toho vyplývá, že účastník ří-zení musí být seznámen s tím, že soud určitou skuteč-nost za notorietu považuje (§ 118 odst. 2 o. s. ř.). Zanotorietu se takto považují zcela obecně známé skuteč-nosti, jako např. že tráva je zelená, byť opak lze i též pro-kázat. Podle názoru odvolacího soudu okolnosti tzv. kau-zy „katarský princ“ za notorietu však považovány býtnemohou. Chybí totiž základní předpoklad, že širokémuokruhu osob jsou známy všechny skutečnosti, na nichžbylo založeno rozhodnutí žalobce Němce, že takto širo-ký okruh osob disponuje znalostí přesného obsahu pub-likovaného názoru žalobce Kučery na uvedenou „kau-zu“, a též znalostí celého obsahu rozhodnutí Nejvyššíhosoudu, jímž přezkoumával rozhodnutí žalobce Němce.Protože soud prvního stupně zcela nesprávně vzal kau-zu „katarský princ“ za notorietu, navíc o tom neinfor-moval účastníky a neprovedl o této skutečnosti žádné dů-kazy, přičemž na tom ve značné části založil svéskutkové závěry, zatížil řízení další vadou, která mohlamít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Kromě shora uvedených procesních vad poukazuje od-volací soud na nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prv-ního stupně spočívající v tom, že z jeho odůvodnění jed-noznačně nevyplývá závěr, zda předmětná tvrzení žalovanéposoudil jako skutková tvrzení, čemuž by mohlo nasvěd-čovat odůvodnění rozsudku v bodě 39, v němž konsta-tuje, že v otázce výroků se „zcela ztotožňuje s právnímpopisem situace podle žaloby“ (žalobci v žalobě hodno-tili výroky jako skutková tvrzení), či jako hodnotící úsu-dek, čemuž by naproti tomu nasvědčovalo jeho konsta-tování (č. 1. 27 rozsudku), že „klíčovou otázkou prorozhodnutí sporu bylo proto posouzení, do jaké míry jepravdivý základ všech žalovaných výroků“. Učinění jed-noznačného závěru i v tomto směru je však pro posou-zení věci nezbytné, neboť pokud jde o skutková tvrzení,předmětem dokazování pak je pouze posouzení otázky,zda výroky jsou pravdivé či nikoli, na rozdíl od hodnotí-cích úsudků, u nichž pravdivost posuzovat nelze; posu-zovat lze pouze, zda pro ně byl pravdivý podklad.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívá(přes jeho obšírnost) i v nedostatku důvodů, vedoucíchk zamítnutí žalob jednotlivých žalobců, neboť neuvádí„koordinaci“ každého ze žalobců při jejich popisovanémjednání s každým z ostatních žalobců. Tak (bod 85 odů-vodnění rozsudku) odůvodňuje zamítnutí žaloby žalob-ců Coufala a Černovského zjištěním použití nedovole-ných intervencí ve věci Jiřího Čunka v koordinacis dalšími žalobci, aniž by konkrétně uvedl kterými, totéžplatí ohledně žalobce Kučery (bod 87), ohledně něhož

je konstatováno zjištění nedovolených intervencí ve dvoupřípadech (Jiřího Čunka a „katarského prince“) v koor-dinaci s dalšími žalobci, aniž by bylo uvedeno kterými,a jestliže ani z předchozího odůvodnění rozsudku se žád-ná účast žalobců (s výjimkou žalobce Němce) na kauze„katarský princ“ nepodává. Odůvodnění zamítnutí žalo-by žalobce Němce odkazem na s předmětem řízení ne-související větu, že se „Kučera projíždí s exministremNěmcem“, a že „jeho účast v případu katarského princeje zřejmá“, je ve vztahu k žalobnímu tvrzení a předmětuřízení nesrozumitelná. Zamítnutí žaloby žalobce Sali-chova odůvodněné použitím „odborné šikany“ (která ne-byla předmětem žalobního tvrzení, ani obrany žalovanéproti němu) v „koordinaci“ s dalšími žalobci ve věci Ji-řího Čunka, aniž je uvedeno, v koordinaci se kterýmiz nich se měl této šikany dopustit, je nepřezkoumatelné,stejně jako odůvodnění zamítnutí žaloby žalobkyně Ve-secké, jestliže nejsou uvedeny konkrétní intervence, jichžse měla dopustit, ani konkrétně v součinnosti se kterýmz ostatních žalobců tak měla činit, a soud prvního stup-ně nijak neodůvodnil, z čeho vycházel, když dovodil jejíodpovědnost za nedůvěryhodnou delegaci a odbornoušikanu ve věci Jiřího Čunka. Nesrozumitelný je opako-vaný odkaz soudu prvního stupně na ústavní zásadu,podle níž „nikdo nesmí být odňat svému zákonnémusoudci“, jestliže je zřejmé, že žádný ze žalobců ve věciJiřího Čunka ani ve věci „katarského prince“ ve funkcisoudce tyto věci neprojednával. Nesrozumitelný a tudížnepřezkoumatelný je rovněž závěr soudu prvního stup-ně o tom, že kritika žalované spočívající v označení jed-nání žalobců „mafiánským“ je dovolenou proto, že ža-lobce Kučera označil postup řešení případu za„elegantní“ a jednání žalobců zpochybnilo cíl „staréhočeského práva“ (shora citovaný), neboť jednak takovéoznačení postupu řešení případu žalobcem Kučerou ne-vyplývá ani z tvrzení žalované v rámci její obrany protižalobě, ani ze skutkových zjištění soudu, není jasné, kte-ré kauzy se má týkat, není uveden pramen „starého čes-kého práva“, na který soud odkazuje, a který měli ža-lobci zpochybnit, a zejména, jakým konkrétnímjednáním. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost sevztahuje i na odůvodnění rozsudku ve vztahu k žalobciGrygárkovi (bod 87), v němž soud odůvodňuje přiznáníomluvy „v podobě zprávy v rozhlase“, přičemž odstav-cem III výroku uložil žalované zaslat omluvu České tis-kové kanceláři.

Závěrem, i když to nebyl důvod ke zrušení rozsudku,poukazuje odvolací soud i na nesprávné odůvodnění od-stavce VII výroku o nákladech svědečného odkazem naustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Toto ustanovení při roz-hodování o nákladech řízení státu nelze použít, neboť sevztahuje výlučně k nákladům účastníků řízení. O ne-dbalém přístupu soudu svědčí i nelogická formulace od-stavce I výroku napadeného rozsudku, začínající slovy„Žaloby proti žalobcům...“, když je zřejmé, že žalobciproti sobě žaloby nepodali.

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup v řízení a roz-hodnutí soudu prvního stupně jsou zatíženy vadami, kte-ré mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

42

z judikatury Bulletin advokacie 4/2009

a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava, a žerozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost, ne-dostatek důvodů, a protože je zčásti založeno na ničím ne-podložených spekulacích. Odvolacímu soudu proto ne-zbylo, než podle ustanovení § 219a odst. l písm. a) a b)o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a věc podle ustanovení§ 221 odst. l písm. a) o. s. ř. vrátit soudu prvního stupněk dalšímu řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným vadám řízení nařídil od-volací soud podle ustanovení § 221 odst. 3 o. s. ř., abyv dalším řízení věc projednal a rozhodl o ní jiný samo-soudce. Při přijetí tohoto opatření zohlednil závažnost pro-cesních pochybení samosoudce soudu prvního stupně spo-čívajících zejména v nerespektování zásady koncentraceřízení, provádění důkazů ke skutečnostem, které nebylyvůbec tvrzeny, popř. tvrzeny až v závěrečném návrhu ža-lované, v nerespektování práva účastníků vyjádřit se kevšem důkazům, které byly provedeny.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně přede-vším ustanovit okruh těch právně významných a spor-ných skutečností, které vzhledem k výše uvedeným prin-cipům koncentrace řízení mohly být v dané věcipředmětem dokazování, a na základě toho stanovit sez-nam důkazů, které regulérně mohly, případně mohou býtprovedeny, a od nich pak oddělit ty, které nejsou výsled-kem zákonného postupu, a proto k nim nadále nesmí býtpřihlíženo. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že ani pozrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně sena uvedeném stavu řízení již nemůže ničeho změnit, ne-

boť jednou již nastalý stav koncentrace řízení trvá až doskončení řízení. Dále bude na soudu prvního stupně, abyprovedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením§ 132 o. s. ř., a aby odůvodnění rozsudku odpovídalo usta-novení § 157 odst. 2 o. s. ř., aby tedy mj. obsahovalo struč-ný a jasný výklad o tom, které skutečnosti (skutková zjiš-tění), významné pro rozhodnutí věci, byly dokazováním,shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem sta-noveným způsobem podle názoru soudu prokázány a kte-ré nikoli, stručný a jasný výklad o tom, o které důkazysoud opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídilpři hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhovanédůkazy, přičemž u každé jednotlivé, prokázané i nepro-kázané skutečnosti (skutkového zjištění) musí stručněa jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakýchdůkazů podle jeho názoru závěr vyplývá a jak tyto důka-zy ve smyslu ustanovení §§ 132-135 o. s. ř. hodnotil, pročnevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důka-zů. Své závěry o rozhodných skutečnostech musí uvésttak, aby nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek dů-vodů nepřezkoumatelné. Při dalším rozhodování roz-hodne soud prvního stupně též o nákladech odvolacíhořízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

� Právní věta redakce.

Poznámka redakce: Uvedené rozhodnutí výjimečně neanonymizujeme vzhle-

dem k obecné známosti případu, když i v informacích mé-dií byla vždy uváděna jména účastníků.

43


Náhrada škody proti státu –vyčerpání opravných prostředků

Podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stí-hání není podmínkou pro úspěšné uplatnění práva na ná-hradu škody proti státu podle zák. č. 82/1998 Sb. v pří-padě, že obviněný byl obžaloby zproštěn nebo došlok zastavení trestního řízení.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republikyze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 28 Cdo 1548/2006

Z odůvodnění:Žalobce se domáhal, aby žalovaná byla uznána po-

vinnou zaplatit částku 35 684 Kč s příslušenstvím z ti-tulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhod-nutím podle § odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonuveřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úřednímpostupem. Uvedl, že usnesením Okresního ředitelstvíPolicie ČR v Š. ze dne 12. 6. 2002, č. j. ORSU-421/OHK-2002-10, bylo proti němu zahájeno trestnístíhání pro trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1,2 trestního zákona, podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.,

porušování povinností při správě cizího majetku pod-le § 255 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin poškozenía zneužití záznamu na nosiči informací podle§ 257a odst. 1 písm. c) tr. zák. Usnesením okresníhostátního zastupitelství v Š. ze dne 11. 2. 2003, č. j. 1 Zt 101/2001-58, bylo proti němu trestní stíhání za-staveno, protože skutek nebyl trestným činem, s vý-jimkou trestného činu zneužití záznamu na nosiči in-formací podle § 257a odst. 1 písm. c) tr. zák., pro nějžbyl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Š. ze dne23. 5. 2003, č. j. 1 T 26/2003-377, zproštěn obžaloby,neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro kterýbyl stíhán. Podle žalobce bylo trestní stíhání vedenonedůvodně, a proto mu vznikl nárok na náhradu ško-dy sestávající z výdajů na obhajobu, které podle advo-kátního tarifu činily částku 35 684 Kč a které by jinaknemusel vynaložit. Stížnost proti usnesení o zahájenítrestního stíhání žalobce nepodal, neboť jak z obsahuspisu, tak i z dalšího postupu státního zástupce bylozřejmé, že by případná stížnost byla zamítnuta, proto-že zákonem předpokládaná odůvodněnost podezřenívyplývala z vysvětlení podaných před zahájením trest-ního stíhání.

Žalovaná namítala, že nárok na náhradu škody můžebýt přiznán jen tehdy, jestliže poškozený využil možnosti

44

z judikatury Bulletin advokacie 4/2009

podat proti nezákonnému rozhodnutí opravný prostře-dek, kterým v projednávané věci byla stížnost proti usne-sení o zahájení trestního stíhání. Tvrzení žalobce, že pří-padná stížnost by byla stejně zamítnuta, považovalažalobkyně za hypotetické, protože v žalobcově věci bylopředtím již jednou usnesení o zahájení trestního stíhánízrušeno.

Okresní soud v Š. rozsudkem ze dne 2. 8. 2005, č. j. 15 C 151/2004-45, žalobu zamítl. Dovodil, že jestliže bylobviněný zproštěn obžaloby, nebo řízení proti němu za-staveno, má zásadně nárok na náhradu škody bez ohle-du na to, zda v době zahájení trestního stíhání zde bylyskutečnosti odůvodňující jeho zahájení podle § 160 odst. 1trestního řádu. V rozhodované věci však přiznání právana náhradu škody brání podle soudu prvního stupně sku-tečnost, že žalovaný nevyužil možnosti podat stížnostproti usnesení o zahájení trestního stíhání, což je před-pokladem vzniku nároku podle § 8 odst. 2 zákonač. 82/1998 Sb. Důvodem zvláštního zřetele hodným pod-le uvedeného ustanovení pak podle soudu prvního stup-ně nemůže být domněnka žalovaného, že případná stíž-nost by byla zamítnuta.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkemze dne 31. 1. 2006, č. j. 12 Co 1108/2005-56, rozsudeksoudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil seskutkovými zjištěními i právním názorem soudu první-ho stupně s tím, že důvodem zamítnutí žaloby bylo ne-splnění jedné ze zákonných podmínek pro vznik náro-ku, a proto nemohlo dojít k porušení ústavouzaručeného práva na rovnost účastníků řízení, které mě-lo podle žalobce spočívat v tom, že na rozdíl od státunemá obviněný v trestním řízení v případě úspěchu vesporu (zastavení trestního stíhání nebo zproštění obža-loby) nárok na náhradu nákladů na obhajobu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce do-volání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam má pod-le žalobce spočívat v posouzení otázky náhrady nákla-dů obviněného v trestním řízení a s tím spojené apli-kaci principu kontradiktornosti trestního řízenía rovnosti jeho účastníků. Konkrétně namítal, že od-volací soud dospěl k restriktivnímu výkladu pojmu „pří-pady zvláštního zřetele hodné“ ve smyslu § 8 odst. 2 zá-kona č. 82/1998 Sb., neboť případná stížnost protiusnesení o zahájení trestního stíhání by v jeho případěbyla pouhou formalitou, která by mu přivodila pouzedalší náklady a která by nevedla k zrušení uvedenéhousnesení. Dále uvedl, že stížnost není, na rozdíl od od-volání, jediným prostředkem kontroly správnosti usne-sení o zahájení trestního stíhání, neboť tu provádíz úřední povinnosti [srov. § 174 odst. 2 písm. e) trest-ního řádu] státní zástupce, a proto nelze očekávat, žeby nezákonné usnesení bylo ponecháno v platnosti. Ža-lobce by v případné stížnosti nemohl za tehdejší situa-ce uvést žádné skutečnosti, které neuvedl už v před-chozím řízení, s výjimkou toho, že se necítí vinen.Podle žalobce by ustanovení § 8 odst. 2 zákonač. 82/1998 Sb. mělo být vykládáno v souladu s jehosmyslem, jímž je snaha poskytnout náhradu za způso-

benou škodu, odvolací soud se dostatečně nevypořádals jeho argumentací, podle níž by stát měl nést nákladytrestního řízení nikoli proto, že usnesení o zahájenítrestního stíhání bylo nezákonné (ostatně v žalobcověvěci bylo trestní stíhání zastaveno z jiných důvodů, nežpro které mohl stížnost podat), nýbrž pro neúspěch stá-tu ve věci. Uvedený závěr vyplývá podle dovolatelez ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny, podle něhož jsou sivšichni účastníci řízení rovni. Zatímco obžalovaný, kte-rý byl v trestním řízení uznán vinným, musí uhradit stá-tu náklady trestního řízení, nese obviněný, který byl ob-žaloby zproštěn nebo proti němuž bylo stíhánízastaveno, náklady na obhájce sám, pokud nejde o ob-hájce ustanoveného podle § 38 a násl. tr. ř. (srov. § 151odst. 1 a 2 tr. ř.).

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané

oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňu-je formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností do-volání.

Protože dovoláním byl napaden rozsudek odvolacíhosoudu, kterým byl potvrzen první rozsudek soudu prv-ního stupně v projednávané věci, může být přípustnostdovolání založena jen za podmínky upravené v § 237odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospějek závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé poprávní stránce zásadní význam. Ten je podle § 237 odst. 3o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutířeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího sou-du ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovola-cím soudem řešena rozdílně, nebo řeší-li právní otázkuv rozporu s hmotným právem. Otázka, zda obviněný,který byl v trestním řízení zproštěn obžaloby nebo pro-ti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, má právo na ná-hradu škody (představované vynaloženými náklady narealizaci práva na obhajobu) způsobené mu nezákon-ným usnesením o zahájení trestního stíhání, ačkoli pro-ti němu nepodal stížnost, nebyla dosud v rozhodovacípraxi Nejvyššího soudu řešena, a proto je dovolání pří-pustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolání je důvodné. Podle § 160 odst. 1 trestního řádu, ve znění platném

do 31. 12. 1993, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu,že byl spáchán trestný čin, a není-li důvod pro postuppodle § 159 odst. 2 a 3, zahájí vyšetřovatel nebo vyhle-dávací orgán neprodleně trestní stíhání. Trestní stíhá-ní se zahajuje usnesením (tzv. usnesení o vznesení ob-vinění). Uvedené ustanovení bylo novelou č. 292/1993Sb. změněno takto: Nasvědčují-li zjištěné skutečnostitomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odů-vodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vy-šetřovatel neprodleně trestní stíhání, […]. Trestní stí-hání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátkuprvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného,a učiní o tom záznam (tzv. sdělení obvinění, které ne-bylo rozhodnutím a nebyla proti němu přípustná stíž-nost). Uvedené znění platilo do 31. 12. 2001 (novelač. 265/2001 Sb.).

45

z judikatury

Již v rozsudku ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90,publikovaném jako R 35/1991, tehdejší Nejvyšší soudČSR dovodil, že ten, proti němuž bylo trestní stíhání za-staveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má podle ustano-vení § 1 až § 4 zákona č. 58/1969 Sb. [dnes § 7 a § 8 zá-kona č. 82/1998 Sb.] zásadně právo na náhradu škody,způsobené usnesením o vznesení obvinění. Takové prá-vo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sáma kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trest-ní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trest-ný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena mi-lost anebo že trestný čin byl amnestován. K uvedenémuzávěru dospěl, protože je-li trestní stíhání zastaveno ne-bo dojde-li ke zproštění obžaloby, je třeba bez ohledu nadůvod zastavení či zproštění vycházet z toho, že občantrestný čin nespáchal a usnesení o vznesení obvinění ne-mělo být proto vydáno. Zastavení trestního stíhánía zproštění obžaloby mají tedy vždy, bez ohledu na dů-vody, které k nim vedly, z hlediska ustanovení § 4 záko-na č. 58/1969 Sb. [dnes § 8 zákona č. 82/1998 Sb.] stej-ný význam jako zrušení či změna usnesení o vzneseníobvinění (srov. cit. rozsudek). Z uvedeného rozhodnutívychází konstantní judikatura Nejvyššího soudu vztahu-jící se ke znění § 160 odst. 1 trestního řádu od 1. 1. 1994do 31. 12. 2001 (srov. např. rozsudky NS ze dne 24. 4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, nebo ze dne 31. 3.2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích dovodil ana-logické použití ustanovení § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 záko-na č. 82/1998 Sb. v případech, kdy obviněný byl obža-loby zproštěn nebo řízení proti němu zastaveno, ačkolisamo sdělení obvinění bylo aktem z hlediska trestníhořádu zcela zákonným, neboť podmínky pro tento úkonbyly splněny. Uvedený výklad tak umožňuje přiznat ob-viněnému, který byl v trestním řízení úspěšný, náhradunákladů obhajoby v trestním řízení, na niž mu přímopodle právní úpravy trestního řízení nárok nevzniká(srov. § 151 odst. 1 tr. ř.). Jedná se přitom o výklad ústav-ně konformní, jak plyne např. z nálezu ze dne 28. 8.2007, sp. zn. IV. ÚS 642/2005, v němž Ústavní soud uve-dl: „Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činnýchv trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, nadruhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za po-stup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže nejenom ja-ko nezákonný, a takto je jinými orgány veřejné moci v ji-ném řízení deklarovaný, ale též v případě, kdy je trestnířízení samo zastaveno anebo byl-li obžalovaný obžalo-by zproštěn. […] Již samotné trestní stíhání výrazně za-sahuje do soukromého a osobního života jednotlivce,do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li seo obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrze-no zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se sku-tek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, ne-stal, případně nebyl trestným činem. V nálezu sp. zn.IV. ÚS 428/05 Ústavní soud vyšel z přesvědčení, že sa-motné trestní stíhání je způsobilé vyvolat dokonce vzniknemateriální újmy. Tím spíše je stát povinen reparovatmateriální škodu, která v souvislosti s trestním stíhánímjednotlivce vznikla.“

Podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve znění od 1. 1.2002 se trestní stíhání zahajuje usnesením, tedy stejnouformou rozhodnutí jako tomu bylo před 1. 1. 1994. Pod-le uvedeného ustanovení, nasvědčují-li prověřovánímpodle § 158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti to-mu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odů-vodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne po-licejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání tétoosoby jako obviněného. Podle § 160 odst. 7 tr. ř. je pro-ti usnesení o zahájení trestního stíhání přípustná stíž-nost, o které rozhoduje dozorující státní zástupce.

Uvedenou novelou zák. č. 265/2001 Sb. byla změněnapouze forma zahájení trestního stíhání, nikoli jeho pod-stata (srov. Šámal, P., Trestní řád. Komentář. Díl I. 5.vyd., Praha, C. H. Beck 2005, str. 1211). Z ustanovení§ 160 odst. 1 tr. ř. plyne, že k závěru o spáchání trestné-ho činu určitou osobou postačí vyšší stupeň pravděpo-dobnosti, který musí být konkrétními zjištěnými skuteč-nostmi dostatečně odůvodněn, není však nutné, abytrestná činnost byla spolehlivě prokázána v míře, jako jetomu u obžaloby. Přitom však závěr, že byl tento skutekspáchán obviněným, není konečný a nemusí být ani hod-nověrný (srov. cit. dílo, str. 1214). Usnesením o zaháje-ní trestního stíhání se totiž rozhoduje pouze o tom, zdajsou dány podmínky pro postup do další fáze přípravné-ho řízení, v němž bude výše uvedený závěr podrobněprověřen, a to za možné aktivní účasti obviněného, kte-rému právě doručením uvedeného usnesení vzniká prá-vo účinně se hájit.

V době vydání usnesení o zahájení trestního stíháníproto může nastat situace, kdy dosud zjištěné skuteč-nosti budou nasvědčovat tomu, že byl spáchán trestnýčin a že jej spáchal obviněný, a tedy státní zástupce kestížnosti obviněného nebo i v rámci dozorovýchoprávnění podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. usnesenínezruší s tím, že usnesení o zahájení trestního stíháníje v souladu se zákonem. Přesto v důsledku dokazo-vání v dalším průběhu trestního řízení bude obviněnýzproštěn obžaloby, nebo bude trestní stíhání proti ně-mu zastaveno.

Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění do26. 4. 2006, tj. v době vzniku škody, lze nárok na ná-hradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím při-znat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti po-dat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad,námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek pod-le zvláštního předpisu, nejde-li o případy zvláštního zře-tele hodné. S ohledem na shora citovanou judikaturuNejvyššího a Ústavního soudu vycházející z názoru, žeačkoliv bylo trestní stíhání zastaveno nebo došlo ke zpro-štění obžaloby, usnesení o zahájení trestního stíhání (dří-ve usnesení o vznesení obvinění, resp. sdělení obvinění)je usnesením předběžné povahy, reflektujícím dosažený(nebo i nedosažený) zákonem předvídaný stupeň prav-děpodobnosti spáchání trestného činu určitou osobou,a dále s ohledem na skutečnost, že uvedené rozhodnutíje rozhodnutím výrazně zasahujícím do soukroméhoa osobního života obviněného, nutno uzavřít, že ten, pro-ti němuž bylo trestní stíhání zastaveno nebo který byl


46

z judikatury

zproštěn obžaloby, musí mít nárok na náhradu materi-ální újmy způsobené mu trestním stíháním, jehož vede-ní se až v průběhu tohoto stíhání ukázalo nedůvodným.Uvedené jinými slovy znamená nutnost analogické apli-kace § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kte-rá nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání(dříve usnesení o vznesení obvinění, resp. sdělení obvi-nění) odvozuje ze skutečnosti, že obvinění nebylo pro-kázáno, ačkoli samotné usnesení o zahájení trestního stí-hání (dříve usnesení o vznesení obvinění, resp. sděleníobvinění) mohlo být z hlediska trestního řízení aktemzákonným.

Z analogické aplikace § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 cit. zá-kona pak plyne, že obviněnému, který byl v trestní věcizproštěn obžaloby nebo proti němuž bylo řízení zastave-no, nelze nepřiznat náhradu škody způsobené mu trestnímstíháním jenom proto, že proti usnesení o zahájení trest-ního stíhání nepodal stížnost.

Ostatně jestliže trestní řád nestanoví ani nepředepisu-je pravidla obrany, potom nevyužití dílčího oprávněnímůže být i důsledkem zvolené procesní taktiky obvině-ného, resp. jeho obhájce, a tím i výkonem ústavně chrá-něného práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 2, 3 Listi-ny. Navíc podle trestního řádu je podání stížnosti protiusnesení o zahájení trestního stíhání právem (a nikolipovinností) obviněného, s jehož nevyužitím trestní řádnespojuje žádné, pro obviněného negativní důsledky.Proto se také nemůže stát (orgány činné v trestním ří-zení), který se svým sporem neuspěl, zbavit odpověd-nosti za škodu představovanou náklady na obranu slou-žící k efektivní ochraně práv a sestávající z celé řadyúkonů advokáta. Obviněného tak nelze nutit, aby podá-val proti usnesení o zahájení trestního stíhání mecha-nicky v každé procesní situaci zjevně neúspěšnou stíž-nost jenom proto, aby měl zajištěn nárok na náhraduškody (resp. nákladů na obhajobu) v případě, že budeobvinění zproštěn. Konečně pro závěr o právu na náhra-du škody, aniž by byla podána stížnost proti usnesení o za-hájení trestního stíhání, svědčí i zákonná povinnost stát-ního zástupce kontrolovat zákonnost uvedených usneseníz úřední povinnosti [srov. § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.].

Uvedený výklad o neaplikovatelnosti podmínkyupravené v § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. podpo-ruje rovněž skutečnost, že zákon č. 82/1998 Sb. byl vy-dán v době, kdy se trestní stíhání zahajovalo sdělenímobvinění, proti němuž nebyla přípustná stížnost, a pro-to zákonodárce nemohl při formulaci ustanovení § 8odst. 2 cit. zákona pamatovat na teprve pozdější práv-ní úpravu počítající se zahájením trestního stíháníusnesením. O tom, že zákonodárce neměl v úmysluučinit podání řádného opravného prostředku podmín-kou přiznání nároku na náhradu škody za všech okol-

ností, svědčí i dikce cit. ustanovení, která umožňuje odtéto podmínky odhlédnout v případech zvláštního zře-tele hodných.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že formalistickáaplikace dotčeného ustanovení § 8 odst. 2 cit. zákonaby ve skutečnosti vedla ke zvýšení nákladů trestního ří-zení a tím i výše škody hrazené státem, nehledě na pro-dloužení délky řízení, zakládající rozpor se zásadourychlosti trestního řízení při šetření ústavou zaruče-ných práv a svobod účastníků (srov. § 2 odst. 4 druhávěta tr. ř.).

Shora uvedený výkladový postup spočívající v ome-zení věcného rozsahu hypotézy právní normy v přípa-dě, kdy je text zákona v rozporu s jeho účelem (tzv. te-leologickou redukci), používá ve své konstantníjudikatuře rovněž Evropský soud pro lidská práva(ESLP) např. při rozhodování o přípustnosti stížností.Ustanovení čl. 35 (dříve čl. 26) Úmluvy o ochraně lid-ských práv a základních svobod, podle něhož soud smíposuzovat věc až po vyčerpání všech vnitrostátníchopravných prostředků podle všeobecně uznávaných pra-videl mezinárodního práva […], vykládá ESLP kon-stantně tak, že vyčerpány musí být jen ty prostředky,které jsou efektivní a dostatečné pro zajištění ochranypráv stěžovatele (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 18. 6.1971 ve věci sp. zn. 2832/66, 2835/66, 2899/66 de Wil-de, Ooms a Versyp proti Belgii), přičemž nemusí být vy-čerpány opravné prostředky, které stěžovateli neskýtajížádné vyhlídky na úspěch (srov. např. rozsudek ESLPze dne 26. 5. 1994 ve věci sp. zn. 16969/90 Keegan pro-ti Irsku).

Z důvodů shora uvedených dospěl Nejvyšší soud k zá-věru, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil,a proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání(§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 věty za střed-níkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl roz-sudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutísoudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho roz-sudek (§ 243b odst. 3 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímuřízení.

V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právní-mi názory soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 ve spojenís § 226 odst. 1 o. s. ř.). V jeho rámci bude při rozhodo-vání o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovola-cího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný pro-středek podle občanského soudního řádu.

� Rozhodnutí zaslal JUDr. JOSEF SEDLÁČEK ml.,

advokát v Šumperku.

� Právní věta redakce.


Kolize zájmů, stavovský přestupek,náhrada škody, povinnost advokátapodat žadateli o právní službuinformaci o existenci mandátníhovztahu s protistranou

I. Pokud společná advokátní kancelář zastupuje protivní-ka žadatele o právní službu, je povinností advokáta žadate-le informovat o této skutečnosti i v případě, že neexistuje věc-ná nebo právní souvislost se zakázkou pro protistranu.

II. Pokud advokát není od počátku ochoten zastupovatklienta vůči protistraně také v soudním řízení, musí o té-to skutečnosti klienta informovat.

Rozsudek Německého spolkového dvora(Bundesgerichtshof), ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. IX ZR 5/06

Okolnosti případu Žalovaní advokáti zastupovali žalobkyni ve sporu

s bankou. Jakmile se celá věc vyvinula do té míry, že by-lo nevyhnutelné zahájit soudní řízení, sdělil advokát, kte-rý zastoupení žalobkyně převzal, že ji nemůže před sou-dem zastupovat proto, že jiný z partnerů společnéadvokátní kanceláře zastupoval delší dobu předmětnoubanku a byl z její strany vystaven tlaku. Pokud by kan-celář zastupovala žalobkyni před soudem, hrozilo ukon-čení dlouhodobého mandátního vztahu s bankou.

Žalobkyně požadovala od svých advokátů po výpově-di mandátu vrácení honoráře ve výši několika desítek ti-síc eur, které musela v souvislosti s výměnou advokátazaplatit dvakrát, dále požadovala náhradu za zmeškanýčas a náhradu vlastní vynaložené práce. Podle názoru ža-lobkyně bylo povinností advokátní kanceláře upozornitji na to, že ji nebude zastupovat v případném soudnímřízení. Podle názoru žalobkyně neměl advokát zastou-pení vůbec převzít, a to bez ohledu na to, zda šlo pouzeo poradu nebo o převzetí zastoupení v soudním řízení.

Ustanovení § 43a odst. 4 BRAO (německý spolkový ad-vokátní řád) zakazuje advokátům zastupování v případěkolize zájmů. Ustanovení § 3 odst. 1 BORA (profesní řád- SRN) definuje konkrétní případy střetu zájmů. Jednímz takových případů je zejména zastupování obou stranv téže věci. V daném případě o takový případ nešlo. Pro-tistrana byla zastupována pouze v jiných záležitostech, sekterými neměl žadatel o poskytování právní služby nicspolečného, navíc protistrana byla zastupována jinýmpartnerem téže kanceláře.

Porušení povinnosti advokáta při zpracování mandá-tu se advokátům vytknout nedalo. Šlo proto hlavě o otáz-ku, zda již před uzavřením mandátní smlouvy nebylo po-vinností advokáta žadatele o právní službu o existujícímvztahu k protistraně informovat.

Z odůvodnění rozsudkuSpolkový soudní dvůr v odůvodnění svého rozhodnutí

uvedl, že v daném případě nejde jenom o otázku hodnoce-ní samotného advokáta, zda budou dotčeny jeho nezávis-lost a zájmy klienta. Právě vývoj v tomto případě ukazuje,že častá činnost pro odpůrce, i když se jedná jen o činnostspolečníka/partnera, může vést k větší či menší ekonomic-ké závislosti, která může mít případně vliv na jiné klienty.

Senát uznal, že mandátní vztah s protistranou v jiné vě-ci nemusí stát vždy v cestě správnému výkonu mandátu.Advokát je však povinen žadatele o právní služby o exis-tujícím vztahu k protistraně informovat tak, aby žadatelmohl zvážit, zda chce za dané situace o právní pomoc ad-vokáta žádat. To platí zvláště tehdy, pokud advokát již pře-dem ví, že může převzít mandát jen v omezeném rozsahu,v daném případě pouze pro mimosoudní aktivity. I o tétovýhradě je povinen advokát žadatele o právní pomoc in-formovat zejména vzhledem k dodatečným nákladům kli-enta při zajištění nového advokáta.

Skutečnost, že žalobkyně skutečně mandát vypovědělapo obdržení informace o omezeném mandátu advokátaa kolizi zájmů, svědčila o tom, že v případě, že by znalauvedené okolnosti, mandát by vůbec neudělila. Bylo nut-né tedy přezkoumat nárok na proplacení honoráře v rám-ci náhrady škody (§ 280 odst. 1, § 311 odst. 2 německéhoobčanského zákoníku). Pokud žalobkyni vznikla nutnostvynaložit totožné náklady spojené se zajištěním jiného ad-vokáta, byl její nárok na vrácení zaplaceného honoráře dů-vodný. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu vlastnímarně vynaložené práce a času, potvrdil soud dosavadnírozhodovací praxi, podle které poškozený má nárok nanáhradu škody jenom v případě, že za tuto práci jemu ne-bo jeho zaměstnancům náleží finanční odměna. Jinak zavlastní práci a čas náhrada škody zpravidla nenáleží.

Poznámka:Již dnes se rozhodují mnohé komerčně zaměřené advokátní kancelá-

ře v Německu i České republice pro činnost buď na straně bank, ob-chodníků s cennými papíry, pojišťoven, zaměstnavatelů atd., nebo na stra-ně spotřebitelů, zaměstnanců atd., a to nejen z finančních důvodů. Sestoupající mírou internacionalizace advokátních kanceláří a fluktuacemezi kancelářemi, a to i na úrovni partnerů, se zvyšuje pravděpodobnostkonfliktů zájmů. Advokát v kanceláři s více právníky, někdy tisícovkami,musí být při přijetí mandátu ještě opatrnější než samostatný advokát.

Právě zkoumání konfliktů zájmů není jen stavovskou povinností,ale může při špatném odhadu nebo chybějícím vysvětlení jednomuz klientů vést k oprávněným nárokům na náhradu škody. Sice je jis-tě škoda odmítnout právně nebo finančně zajímavý mandát, je tovšak částečně nutnost.

Jiný zajímavý a dosud v německé literatuře nepříliš reflektovanýaspekt rozsudku představuje stanovená povinnost advokáta zastupovatklienta případně i před soudem, pokud to neodmítne již při převzetímandátu a klienta na to neupozorní. Může existovat množství důvodů,proč například nepokračovat v plnění mandátu zahájením soudníhořízení. Nicméně z pohledu klienta je téměř vždy očekáváno, že za nějjeho advokát bude bojovat také před soudem a nebude tak muset skut-kovou podstatu líčit jinému procesnímu advokátovi a tomu také platit.Takže i zde musí být advokát, který přijme mandát, opatrný.

� ARTHUR BRAUN, M.A., advokát z Prahy.

� Upravila redakce.

47


Z německé judikatury

48

z odborné literatury Bulletin advokacie 4/2009

Vladislav David, PavelSladký, František Zbořil:

Mezinárodní právoveřejné s kazuistikou

Leges, Praha 2008, 432 stran,550 Kč.

Recenzovaná učebnice je dílo zku-šených autorů. Zejména prof.JUDr. Vladislav David, DrSc., byl řa-du let vedoucím katedry mezinárod-ního práva brněnské právnické fakul-ty. V současnosti působí jako advokáta je profesorem mezinárodního právaveřejného na Právnické fakultě Uni-verzity Palackého v Olomouci. Je au-torem nebo spoluautorem 16 mono-grafií a řady článků v časopisecha sbornících. Rovněž další dva autořimají mnoho zkušeností z praxe, vě-decké a pedagogické činnosti v oblas-ti mezinárodního práva veřejného.

Posuzovaná učebnice se zabýváproblematikou mezinárodního prá-va veřejného (MP), systémem právaupravujícím ve své podstatě vztahymezi svrchovanými státy. Jak samiautoři uvádí v předmluvě, jedná sev mnoha směrech o novou knihu,i když navazuje na tři vydání jejichučebnice Mezinárodní právo veřejné,která vyšla poprvé v nakladatelstvíLinde v roce 2004. Nová učebnice jevýrazně doplněna o kazuistiku pře-vzatou z mezinárodněprávní praxe,z práva smluvního, ze stanovisekrozhodčích orgánů a z rozhodnutímezinárodních soudů. V praktic-kých příkladech autoři rovněž čer-pají z jednostranných stanovisekstátů a rovněž z protiprávního cho-vání jednotlivců.

Jedná se tudíž o další učebniciv České republice v posledních le-tech vydanou. Mezi nimi lze uvéstdílo Č. Čepelky, P. Šturmy: Meziná-rodní právo veřejné. C. H. Beck, Pra-ha 2008, učebnici J. Malenovského:Mezinárodní právo veřejné, jehoobecná část a poměr k jiným práv-ním systémům, zvláště k právu čes-kému, 5. vydání, Doplněk, Brno2008 a na ni navazující učebnici M.Potočného, J. Ondřeje: Mezinárodníprávo veřejné, zvláštní část, 5. vydá-ní, C. H. Beck, Praha 2006.

Čtvrtá část pojednává o subjektechmezinárodního práva veřejného. Na ninavazuje část o státu jako subjektu,který je hlavním a nejdůležitějším sub-jektem současného MP. Jsou zde ob-saženy i otázky vzniku a zániku státua rovněž úprava státního území a po-stavení orgánů pro mezinárodní styky.

Šestá část se zaměřuje na právomezinárodních orgánů a organizací.Mezinárodní organizace vládní po-vahy jsou druhým nejdůležitějšímdruhem subjektů MP.

Sedmá část je zaměřena na posta-vení jednotlivce v mezinárodním prá-vu. Je zde obsažena mezinárodníúprava jednotlivých kategorií obyva-telstva jako jednoho ze znaků státu.O jednotlivci coby subjektu bylo po-jednáno v části o subjektech. Jsouzde zahrnuty i kapitoly týkající semezinárodněprávní ochrany lid-ských práv a problematika stíhánía potrestání jednotlivců za zločinypodle mezinárodního práva.

Osmá část je zaměřena na režimymezinárodních prostorů. Autoři nej-prve vymezují pojem mezinárodníchprostorů (str. 273). Do této části za-hrnují i části moře (pobřežní moře,přilehlou zónu, souostrovní státy,mořské vodní cesty), které nejsoumezinárodními prostorami. Jedná seo části státního území (pobřežní mo-ře, souostrovní vody, případně ně-které mořské vodní cesty) neboo část moře, ve kterém má pobřežnístát specifická práva (přilehlá zóna).V souvislosti s přilehlou zónou, s vý-lučnou ekonomickou zónou a konti-nentálním šelfem používají označeníúčelová územní výsost (str. 282a násl.). Otázkou je, zda toto označe-ní je terminologicky přesné, protožeúzemní výsost vyjadřuje výlučná prá-va k území. V daném případě se všakjedná sice o výlučná, nicméně jedno-tlivá práva, která mají státy v těchtočástech moře a mořského dna.

Další dvě části jsou věnovány od-povědnosti a donucení v mezinárod-ním právu. Poslední část o řešenísporů a ozbrojených konfliktech za-hrnuje i v současnosti aktuální me-zinárodní terorismus.

Tvůrci učebnice se ve svém pojetísnažili vytvořit koncepci, která se v ně-kterých aspektech odlišuje od učebniczaložených na obecné a zvláštní čás-

Recenzovaná práce zahrnuje cel-kem 11 částí, dále členěných na ka-pitoly. V první části se autoři zabý-vají historií mezinárodního právaa jeho vědy od starověku do 20. sto-letí. Přehled historického vývoje me-zinárodního práva, jeho jednotli-vých institutů a odvětví umožňujepochopit obsah a fungování i sou-časného mezinárodního práva. Tatočást je tak logickým vstupem do ce-lého dalšího pojednání.

Ve druhé části jsou vymezeny zá-kladní pojmy mezinárodního práva(definice a funkce MP, územní su-verenita, územní výsost, obecnéa partikulární mezinárodní právo,dispozitivní a kogentní pravidla,právní charakter MP a jeho zvlášt-nosti a rovněž poměr mezinárodní-ho práva k právu vnitrostátnímu).Vedle základních pojmů zahrnujetato kapitola i některá třídění pra-videl MP, konkrétně dělení na

obecné a partikulární mezinárodníprávo a na dispozitivní a kogentnípravidla.

Následuje část prameny MP, včet-ně mezinárodního smluvního prá-va. Právo mezinárodních smluv jezpravidla pojímáno jako samostat-né odvětví mezinárodního právaa v učebnicích je pojato samostat-ně. Začlenění smluvního práva dopramenů však považuji za vhodné,neboť umožňuje ucelený pohled naproblematiku pramenů MP. Tatočást logicky zahrnuje i kodifikaciMP.

49

z odborné literatury

ti. V tomto směru obsahuje předklá-dané pojednání zajímavé pasáže.

Velmi přínosné pro přiblížení pro-blematiky mezinárodního práva ve-řejného je zařazení do textu velkéhopočtu různých příkladů a případů.Sami autoři uvádí, že na 170 příkladůbylo převzato z mezinárodněprávnípraxe. Tyto případy většinou vhodnědokreslují danou problematiku. Au-toři vybrali jak starší případy, např.Alabama (str. 62-63) z 19. století, kte-rý má význam i pro současnou praxi,tak i případy a příklady z nejnovějšípraxe. Například teroristické útokyv USA v roce 2001 (str. 361-362),problematiku výstavby bezpečnostnízdi na palestinském území. ŽádostValného shromáždění o poradní po-sudek je z roku 2003 (str. 350), otáz-ky týkající se právní pomoci v trest-ních věcech Džibutská republika vs.Francie z roku 2008 (str. 172).

Lze litovat, že kapitoly 41 a 42, vě-nované mezinárodněprávní ochranělidských práv a ochraně základníchlidských práv a svobod v Evropě, ne-obsahují větší počet konkrétních pří-kladů z praxe, jež nabízí velký početpříkladů. Lze usuzovat, že je to dánotextovým rozsahem učebnice. Někdelze však mít pochybnosti o vhodnos-ti zařazení případu na dané místo.Na str. 198 je uveden v části o mezi-národních organizacích výňatekz posudku Mezinárodního soudníhodvora o legalitě použití jadernýchzbraní z roku 1996. Jde o posudek,o který požádala OSN a také Světo-vá zdravotnická organizace. Vztahu-je se tudíž k mezinárodním organi-zacím, posudek je však zmíněn bezvěcné souvislosti k otázkám na danéstránce. V daném případě se všakjedná o výjimku z hlediska vhodnos-ti zařazení jednotlivých příkladů.

Práce obsahuje některá konstato-vání, která mohou být předmětemdiskuse. Otázkou je, zda je vhodnépoužívat pojem územní výsost vevztahu k plovoucím a létajícím ob-jektům (str. 77). Pokud jde o plavbuči létání na volném moři, či nad nímstáty vykonávají svou výlučnou moc,jedná se spíše o výkon výlučné juris-dikce nad objekty a osobami. V částivěnované mezinárodním organiza-cím může být předmětem diskuseoznačení organizací, které sdružují

pouze určitý počet států, názvem me-zinárodní partikulární organizace(str. 224). V současnosti se spíšepoužívá označení regionální organi-zace. Pokud jde o terminologickéotázky, lze uvažovat o tom, zda jevhodnější používat označení jedno-stranné právní úkony a mnohostran-né právní úkony (str. 89, 90), ty od-povídají spíše soukromoprávníterminologii. Zda není vhodnějšímluvit o aktech, když se zpravidlajedná o projevy vůle států nebo me-zinárodních organizací. Otázkou jerovněž, zda vedle problematiky od-povědnosti za mezinárodně proti-právní chování neměla být v učebni-ci obsažena i odpovědnost za činnostnezakázanou mezinárodním právem.

Výše zmíněné drobné připomínkyjsou spíše témata pro diskusi o učeb-nici, která je napsána čtivým stylem,obsahuje seznam doporučené a pou-žité literatury, rozdělené podle jed-notlivých kapitol. Přínosné je rovněžzahrnutí příslušných internetovýchadres.

Celkově lze konstatovat, že díloobohacuje nabídku českých učebnicmezinárodního práva veřejnéhoa čtenářům přibližuje pohled na ten-to systém práva. Publikace, i proto,že je doplněna o kazuistiku bude pří-nosná nejen pro studenty právnic-kých fakult, ale rovněž pro širší od-bornou veřejnost, včetně advokátů.

� doc. JUDr. JAN ONDŘEJ, CSc., DSc.

Katarína Chovancová:

Internationalcommercialarbitration,Medzinárodnáobchodná arbitráž

Bratislavská vysoká škola prá-va, Bratislava 2009, 216 stran,11,62 €.

Autorka JUDr. Katarína Chovan-cová, Ph.D., si udělala – tak říkajíc– velké jméno mj. již svojí publika-cí nazvanou Medzinárodné roz-hodcovské konanie v obchodnej

praxi, VEDA, Bratislava 2005, 122stran. Dnešní práce je pak logickýmnavázáním jejího odborného zájmu,tvůrčí píle a invence.

Předkládaná publikace se člení dosedmi kapitol. V první kapitole s ná-zvem Mezinárodní obchodní arbitráž– definice, základní charakteristikase autorka věnuje základní definicia charakteristice mezinárodní ob-chodní arbitráže podle nejuznáva-nějších odborných knižních prame-nů současnosti. Prostřednictvímcharakteristiky základních foremmezinárodní obchodní arbitráže se

čtenář seznámí s hlavními znakyobou typů mezinárodní arbitráže, ja-kož i s jejich přednostmi a nedostat-ky. V závěru první části předkládáautorka krátkou výstižnou charakte-ristiku nejznámějších mezinárod-ních rozhodčích institucí.

Rozhodčí pravidla UNCITRAL a je-jich základní charakteristika tvoří ob-sah druhé kapitoly. Rozhodčí pravidlaUNCITRAL, přijatá v roce 1976, jsouvýsledkem dlouhodobého úsilí Komi-se Organizace spojených národů promezinárodní obchodní právo – UNCITRAL o poskytnutí komplex-ní úpravy základních prvků rozhod-čího řízení. Je možno konstatovat,že Rozhodčí pravidla UNCITRALse dodnes používají v mezinárodnímobchodním styku a stále jsou pova-žována za velmi flexibilní, což je přijejich věku a původním účelu přijetíjako úpravy výhradně arbitráže ad


50

hoc skutečně skvělý výsledek. V mi-nulosti byly akceptovány socialistic-kými i kapitalistickými státy, stejnětak jako v zemích s psaným i oby-čejným právem nebo v zemích s dia-metrálně odlišným pojetím etiky,způsobu obchodování či s odlišnýmnáboženstvím. Postupně se stalyvzorem pro rozhodčí pravidla mno-hých dnešních úspěšných rozhod-čích institucí, jakož i osobitých roz-hodčích tribunálů.

Třetí kapitola s názvem Rozhodčípravidla LCIA (Mezinárodního roz-hodčího soudu v Londýně) je věnova-ná základnímu přehledu frekventova-ně využívaných Rozhodčích pravidelMezinárodního rozhodčího souduv Londýně, tzv. LCIA Pravidel. Au-torka čtenáři předkládá uvedení pů-sobnosti LCIA pravidel v oblasti me-zinárodní obchodní arbitráže, včetněpřiblížení základní charakteristikya struktury mezinárodní organizaceLCIA a jeho vývoje.

Rozhodčí pravidla ICC (Meziná-rodní obchodní komory v Paříži) jsoutématem čtvrté kapitoly. Autorkakromě základní charakteristiky nej-novější verze ICC Pravidel věnujepozornost i sofistikovanému a v me-zinárodní obchodní praxi stále čas-těji využívanému systému alterna-tivního řešení sporů pod záštitouICC, který tvoří např. ICC experti-za a ICC ADR pravidla.

Stručná pátá kapitola s názvemRozhodčí pravidla (Německé rozhod-čí instituce) DIS je soustředěna napřehled rozhodčích pravidel nejzná-mější německé Rozhodčí instituceDIS a její krátkou charakteristiku.Poslední část práce tvoří závěr.

Řečeno slovy autorky, mezinárod-ní obchodní arbitráž je živý, ustavič-ně se vyvíjející fenomén s vlastnímizákonitostmi a kulturou. Každý rokse podstatné praktické problémyzčásti mění a mezinárodní arbitráž-ní praxe zaznamenává vznik novýchsporných otázek. Katarína Chovan-cová přitom vidí tyto aktuální pro-blémové okruhy: spojování a překle-nování odlišného – kontinentálníhoprávního systému a common law,nezávislost a nestrannost meziná-rodních rozhodců, povinnost ml-čenlivosti, problematiku kombino-vaných eskalačních doložek,transnacionální – nadnárodní a me-zinárodní veřejný pořádek a proces-ní i hmotnou spravedlnost.

Autorka svojí prací velmi pomáhávšem, které toto téma oslovuje,i těm, které osloví po přečtení díla.Kromě poctivě uvedených nevýhodje zde přesvědčivě upozorněno navýhody, které při mezinárodníchsporech řešených v rozhodčím říze-ní toto řešení přináší.

Kromě vysoké odbornosti proka-zuje předkladatelka i pedagogickévlohy. Dílo je vhodně tříděno a po-dáno přístupnou a srozumitelnouformou. Jde o dílo nesporné kvality.

Publikace nevznikla nahodile, aleje výsledkem dlouhodobé práce v da-né problematice. Zvláště je pak navícnutno ocenit i dvojjazyčnost díla.Čtenáři se tak mj. seznámí i s anglic-kou terminologií. Na další výsledkyvědecké i pedagogické práce autorky(které jistě najdou i svoje další titu-lární označení) se lze jen těšit.

� doc. JUDr. KAREL MAREK, CSc.


Právní služby v NěmeckuČesky hovořící německý advokát nabízí právní poradenstvía pomoc v oblasti německého a mezinárodního právasoukromého včetně zastoupení před německými soudy.

Rechtsanwalt Christian BibelrietherLuragogasse 5 Politických vězňů 9894032 Passau/SRN 280 00 Kolín 3

tel.: 0049 851 33403 tel.: 910 259 869fax: 0049 851 9666990 fax: 315 550 115

[email protected]

z advokacie

Sloupek Karla Čermáka ........................................................52

Z české advokacie

Z kárné praxe ........................................................................53Z jednání představenstva ČAK ............................................55

Z Evropy

Římská deklarace o školení advokátů v Evropě ................56


52

sloupek Karla Čermáka

Dávno, dávno tomu již,1kdy lidé žili a byli občas

veselí a občas smutní, tu se jim něco dařilo a tuzas nedařilo, někdy svítilo slunce a jindy pršelo.Pak se lidstvo rozhodlo, že nebude žít, nýbrž žesi bude žít, a to nad poměry. Teď už si lidé ne-chtějí ani žít nad poměry, ale chtějí si užít.Užít si je základní lidské právo.

Člověk se narodí a chce si užít dětství, po-tom mládí; nato má nárok užít si svatby, ro-diny, mateřství, otcovství a rozvodu; poslé-ze si užívá lékařské péče a důchodu.Někdo se těší, až si užije klidu v hrobě, aleto už je morbidní. Mezitím si každý chceužít víkendů, dovolené, lyží, koupání, ces-tování, brouzdání, vztahů a večírků. Kdosi neužil, nežil.

Vyšším stupněm slovesa užít si je slo-veso vychutnat si něco, a nejvyššímstupněm blaha je vychutnat si někoho.Nejraději se vychutnávají sportovci a po-litici. Zatímco v těch dávných dobáchdal útočník brankáři góla, nyní si hovychutná. Jeho požitek se ještě dálestupňuje, když mu při vychutnávce zlo-mí nohu. O politicích raději nemluvit,ale i pro ně je nejvyšší blaho zasadit ně-komu tzv. podpásovku a vychutnat si ho.Jistě jste si všimli, jak si třeba pan pre-zident vychutnává Ústavní soud, Evrop-skou unii a Al Gora. Rath si nás vychut-nává úplně všechny a pořád. Bravo!

Variantou užít si je vyžít se. Možnost vy-žití byla pracujícímu lidu nabízena již zasocialismu, avšak opravdu pestrá nabídkavyžití je na trhu až nyní. Z nabídky vyžitímnozí z nás dobře vyžijí a jsou pak vyžilí.

Např. Michael Jackson. I naše malá, otevře-ná, exportně orientovaná ekonomika však dis-

ponuje perfektně vyžilými týpky, například, na-příklad, ehm, Rákosníček. Osoby, které si už hodně užily a kdekoho si vy-

chutnaly, jsou v pohodě. Kdo je v pohodě, není po-hodný, nýbrž pohodář. Pohodáře ihned poznáte po-

dle toho, že je vysmátý. Největší pohodáři se nazývajíoligarchové. Zatímco patriarchové a papeži jsou vole-

ni, oligarchové na trůn dosedají jako samozvanci. Každýoligarcha vládne ze svého trůnu impériu a je předmětem zá-visti politiků, kteří nevládnou nikomu.

Impéria se nazývají podle svých panovníků. Tak roze-znáváme třeba Imperium Chelnerianum, Comarianum,Babiscianum nebo Bacalianum. Proslulé je též ImperiumCatti.

2Nic ovšem nepředčí Sanctum Romanum Imperium

Nationis Bohemicae, familiérně též ČEZ. „Salve, Romanimperator, morituri te salutant“,

3holdují mu spotřebitelé

elektrické energie, včetně ministrů průmyslu a financí. Na dvorech oligarchů se to hemží rádci, zrádci, poradci,

mluvčími, šašky a advokáty. Dávno, dávno tomu již, kdyadvokát poskytoval právní služby zastupováním před soudya udělováním právních porad za úplatu.

4Dnes advokát pů-

sobí v týmech, nazývaných „naši právníci“ a „jejich právní-ci“. Mužstva spolu svádějí tvrdé právní bitvy za účelem po-koření, vychytání, vystřílení, ba rozstřílení našich, případnějejich právníků. Tuhle už málem hrozilo, že jejich právnícirozstřílejí naše právníky, avšak brankář našich právníkůobětavě vychytal zápornou nulu. Byl mu za to povolen pře-stup do komandy

5Krasnoje Putinovo. Naše právníky mají

i naše ministerstva. Těm smějí naši právníci udělovat práv-ní porady ne za úplatu, ale za úplatek. Ministři se tak čas-to stávají koncipienty. Vítězové právních bitev hlásají, že ži-jeme v právním státě; poražení stát obviňují, že nezavedlvládu práva, chtějí stát zrušit a pláčou po komunistech. Státmá na kahánku. Advokáti, zkažení od svých klientů bank-sterů,

6veksláků a kolotočářů, ztrácejí právní vědomí a upa-

dají do právního bezvědomí, ba přímo do právních a mrav-ních mdlob.

A to vše proto, aby si užili, aby si to vychutnali, aby se vy-žili, aby byli vysmátí.

Teď jde o to přežít, dokud se zase nenaučíme žít. Chce tojen pár drobných vychytávek.

Březen 2009

� KAREL ČERMÁK

1 Božena Němcová: Babička2 Cattus je v pozdní latině kočka a je to maskulinum, tedy ten kočka.3 Ahoj, šéfe Romane, jdeme na smrt a zdravíme tě.4 Zákon o advokacii č. 85/1996 Sb., v platném znění, § 1 odst. 2.5 Rusky tým.6 Autorské právo ke slovu „bankster“ má Erik Best.

Užít siBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

53

z české advokacie

Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAKze dne 5. 9. 2008, sp. zn. K 76/07

Kárně obviněný Mgr. K. M. byl uznán vinným,

že poté, co byl usnesením okresního soudu ze dne 15. 12.2005 ustanoven A. B. zástupcem k ochraně jeho zájmů,bez omluvy se nedostavil na schůzku s klientem v pře-dem dohodnutém termínu, a když se po několikerýchtelefonických urgencích na schůzku s klientem dostavila vzal na vědomí jeho pokyn navrhnout doplnění doka-zování a pokyn umožnit mu osobní účast při soudnímprojednávání věci, doplnění dokazování nenavrhl,k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil a A. B.o termínu jednání neinformoval, v důsledku čehož seA. B. jednání neúčastnil, a poté, co ho A. B. opakovanětelefonicky žádal prostřednictvím jeho zaměstnancůo informace o stavu věci, na tyto žádosti nereagoval,a když sám A. B. navrhl termín společné schůzky, na tu-to schůzku se bez omluvy nedostavil a s A. B. přerušilveškerý kontakt,

tedy

- nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmyklienta a neřídil se jeho pokyny,

- při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitěa nevyužil důsledně všechny zákonné prostředky a v je-jich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle své-ho přesvědčení pokládal za prospěšné,

- při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižo-val důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem ne-dodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu po-vinnost všeobecně poctivým, čestným a slušnýmchováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátní-ho stavu, povinnosti činit v souvislosti s výkonem advo-kacie nikoliv vědomě nepravdivé projevy, povinnost vevěcech, v nichž byl soudem ustanoven, postupovat sestejnou svědomitostí a péčí jako ve věcech ostatních kli-entů, povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizová-ní jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlenía podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů a po-vinnost ve svém sídle nebo v jiném místě být zpravidlaosobně přítomen v pravidelné době, kterou předem sta-noví, a pro případ, že by mu v osobní přítomnosti brá-nily vážné důvody, umožnit zanechání vzkazu,

čímž

porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii vespojení s čl. 4 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1 a čl. 16

odst. 3 Pravidel profesionální etiky, opětovným a závaž-ným způsobem porušil povinnosti stanovené advokáto-vi zákonem o advokacii nebo stavovskými předpisy, a takse dopustil kárného provinění podle § 32 odst. 2 ZA, za což se mu ukládá kárné opatření podle § 32 odst. 3písm. c) ZA

pokuta ve výši 50 000 Kč.

Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátníkomoře náhradu nákladů kárného řízení 3000 Kč.

Pokuta i náklady řízení jsou splatné do 15 dnů od práv-ní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní ko-mory.

Z odůvodnění:Předseda kontrolní rady České advokátní komory po-

dal jako kárný žalobce dne 21. 6. 2007 na kárně obvině-ného kárnou žalobu, v níž ho viní ze skutku uvedenéhove výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se ke kár-né žalobě nevyjádřil.

Kárný senát rozhodoval při jednání v nepřítomnostikárně obviněného, poté, co tento proti kárnému příka-zu z 26. 10. 2007 (s výrokem o kárné vině, pokutou vevýši 50 000 Kč a náhradou nákladů kárného řízení ve vý-ši 3000 Kč) podal odpor, který neodůvodnil. Uvedl, žejej není schopen odůvodnit z důvodu náhlého onemoc-nění. První jednání ve věci bylo nařízeno na 4. 4. 2008,krátce před jednáním zaslal kárně obviněný na ČAK doPrahy omluvu z důvodu náhlého onemocnění, které do-ložil potvrzením o pracovní neschopnosti z téhož dne.K jednání nařízeném na 5. 9. 2008 se kárně obviněnýbez předchozí omluvy nedostavil a kárný senát rozhodl,že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Po závěrečnémnávrhu kárného žalobce, v průběhu porady kárného se-nátu, byla ve 13.35 hodin předložena omluva kárně ob-viněného se žádostí o odročení jednání z důvodu střev-ních potíží. Tato jeho žádost byla odeslána elektronickoupoštou v 11.11 hodin na ČAK v Praze, když jednání mě-lo začít ve 12 hodin v Brně. Omluva byla odeslána z Pra-hy do Brna ve 12.11 hodin, a to pracovnici pobočkyČAK, která se od 10 hodin účastnila jako zapisovatelkajednání kárného senátu. Kárný senát důvodům omluvyneuvěřil a pokračoval v jednání, neboť nenastal důvodpro odročení jednání dle § 16 kárného řádu.

Z obsahu spisu kárný senát zjistil, že dne 8. 1. 2007podala C. D. stížnost na kárně obviněného, která byladoručena ČAK dne 10. 1. 2007. Stěžovatelka je dcerouA. B., který zemřel. Ve stížnosti uvádí, že usnesenímokresního soudu ze dne 15. 12. 2005 byl kárně obvině-ný ustanoven jako zástupce jejího otce A. B. k ochraně

Z kárné praxeJde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže se nedostaví na dohodnutou schůzku s klientem,

nepodá dohodnutý důkazní návrh, nedostaví se bez omluvy k soudnímu jednání a klienta neinformujeřádně o průběhu řízení.


54

z české advokacie

jeho zájmů. Tuto skutečnost sdělil kárně obviněný dopi-sem ze 4. 1. 2006 A. B., a poté byla domluvena schůzkav místě jeho bydliště s ohledem na invaliditu A. B., nakterou se však kárně obviněný nedostavil. Po několike-rých urgencích se uskutečnila schůzka, na které A. B.sdělil kárně obviněnému, že chce být o všech krocíchsvého zástupce informován, chce se zúčastnit soudníhojednání a trvá na tom, aby byl navržen soudu svědek E. F.Dne 6. 2. 2006 zaslal kárně obviněný A. B. e-mailem ža-lobu. Od té doby se přes mnohé urgence neozval, A. B.komunikoval pouze s jeho sekretářkou, která vždy sděli-la, že vzkazy kárně obviněnému vyřídila. O nařízenémsoudním jednání kárně obviněný svého klienta neinfor-moval, jím požadovaného svědka soudu nenavrhl a sámse tohoto jednání nezúčastnil, což odůvodnil tím, že naněj zapomněl. Toto zjistila stěžovatelka až když jej spo-lečně se svým manželem navštívila v srpnu 2006 v mís-tě jeho bydliště.

Dále bylo zjištěno ze spisu, že přípisem ze dne 17. 1.2007 informovala vedoucí kontrolního oddělení kárněobviněného, že byla na něj podána stížnost a vyzvala jejk vyjádření a předložení dokladů a písemností důležitýchk prověření stížnosti. Na tento přípis kárně obviněný ne-reagoval, proto byl přípisem ze dne 12. 2. 2007 urgován.I urgence zůstala bez reakce kárně obviněného.

Z usnesení okresního soudu ze dne 2. 1. 2007 bylo zjiš-těno, že stěžovatelka je dědičkou A. B.

Z aktualizovaného výpisu z matriky ze dne 5. 9. 2008bylo zjištěno, že kárně obviněný vykonává advokacii ja-ko samostatný advokát od 26. 4. 1999, předtím pracovaljako advokátní koncipient. Kárně obviněný byl již jed-nou projednáván a kárně postižen pokutou ve výši15 000 Kč dne 15. 9. 2004.

Za dané důkazní situace, kdy kárně obviněný se na vý-zvy nevyjádřil ani ke stížnosti, ani ke kárné žalobě, anike svým osobním a majetkovým poměrům, k čemuž bylvyzván dopisy z 26. 6. 2007 a 26. 9. 2007, dospěl kárnýsenát k těmto skutkovým a právním závěrům:

Je nepochybné, že usnesením okresního soudu ze dne15. 12. 2005 byl kárně obviněný ustanoven A. B. zá-stupcem k ochraně jeho zájmů. Z vlastního podnětu kár-ně obviněný napsal A. B. pouze dopis ze 4. 1. 2006,v němž mu oznámil tuto skutečnost a byla dohodnutaprvní schůzka v místě bydliště A. B., s ohledem na jehoinvaliditu, na niž se však kárně obviněný nedostavil. Ažpo několika urgencích A. B. se schůzka uskutečnila.A. B. dal kárně obviněnému jednoznačné pokyny a sice,že chce být o každém kroku kárně obviněného infor-mován, trvá na tom, aby byl soudu navržen svědek E. F.a že se chce osobně účastnit ústního jednání u soudu.Kárně obviněný splnil pokyny A. B. pouze tím, že sepsalžalobu, kterou mu zaslal e-mailem 6. 2. 2006. Od toho-to úkonu byl již nečinný, A. B. a stěžovatelce se nepo-dařilo se s ním telefonicky ani osobně kontaktovat, přes-tože jeho sekretářka, se kterou vždy hovořili, jimsdělovala, že jejich vzkazy kárně obviněnému vyřídila.Proběhlo soudní jednání, jehož se nezúčastnil ani kárněobviněný, ani svědek E. F., neboť nebyl soudu navržen,

a ani A. B., neboť o jednání nebyl kárně obviněným in-formován.

Kárný senát dospěl k závěru, že kárná žaloba je dů-vodná, neboť tímto jednáním kárně obviněný závažnýmzpůsobem a opětovně zaviněně porušil povinnosti sta-novené advokátovi zákonem č. 85/1996 Sb., o advoka-cii, v platném znění, a stavovským předpisem Pravidlaprofesionální etiky, a to z následujících důvodů:

Podle § 16 odst. 1 ZA je advokát povinen chránita prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit sejeho pokyny, dle § 16 odst. 2 ZA je advokát povinen přivýkonu advokacie jednat čestně a svědomitě. Podle § 17ZA postupuje advokát při výkonu advokacie tak, aby ne-snižoval důstojnost advokátního stavu, za tím účelem jezejména povinen dodržovat Pravidla profesionální etiky.

Podle čl. 4 odst. 1 Pravidel je advokát povinen vše-obecně poctivým, čestným a slušným chováním přispí-vat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Podlečl. 4 odst. 3 Pravidel projevy advokáta v souvislosti s vý-konem advokacie nesmí být mimo jiné vědomě neprav-divé. Podle čl. 6 odst. 2 Pravidel advokát ve věcech, v nichžbyl soudem ustanoven nebo Komorou určen, postupujese stejnou svědomitostí a péčí jako ve věcech ostatníchklientů. Podle čl. 9 odst. 1 Pravidel je advokát povinenklienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci po-stupuje. Podle čl. 16 odst. 3 Pravidel musí být advokátve svém sídle zpravidla osobně přítomen v pravidelnédobě, kterou předem stanoví, pro případ, že by muv osobní přítomnosti bránily vážné důvody, musí umož-nit zanechání vzkazu.

Po provedeném dokazování dospěl kárný senát k zá-věru, že se kárně obviněný těmito ustanoveními neřídila tedy porušil ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 ZA ve spo-jení s čl. 4 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1 a čl. 16odst. 3 Pravidel profesionální etiky, a dopustil se tak kár-ného provinění dle § 32 odst. 2 ZA. Při úvaze o kárnémopatření kárný senát přihlížel v souladu s ustanovením§ 24 odst. 2 kárného řádu zejména k povaze skutku,k okolnostem, za nichž byl spáchán, k osobě kárně ob-viněného a míře jeho zavinění a k jeho osobním pomě-rům. Jelikož se kárně obviněný nevyjádřil k osobním po-měrům, musel kárný senát hodnotit jeho majetkové,zdravotní a rodinné poměry jako u advokáta běžné, tedyodpovídající běžnému průměru.

Kárně obviněný byl již dříve kárně postižen pokutouve výši 15 000 Kč. Proto kárný senát v tomto případě při-stoupil k důraznější pokutě ve výši 50 000 Kč, která byjej měla motivovat k nápravě svého chování. Naopak kár-ný senát neshledal důvody pro uložení přísnějšího opat-ření.

Kárný senát kárně obviněného zavázal současně k ná-hradě nákladů kárného řízení, jejichž výše je upravenav čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999, lhůtak plnění v ustanovení § 34 odst. 5 ZA a platební místov ustanovení § 35a odst. 5 ZA.

� Připravil JUDr. JAN SYKA, vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK.


55

z české advokacie

lo postup, že bude prosazováno zařazení advokátů mezivýčet profesí – mediátorů v zákoně o mediaci. Proto v no-vele zákona o advokacii bude postačovat zařadit media-ci jako možnou činnost dle zvláštního předpisu, tj. ved-le možného výkonu insolvenčních správců.

Představenstvo přijalo usnesení č. 70/38.2009, jímžbyl schválen návrh změny usnesení představenstva ČAKč. 4/2006 Věstníku, kterým se ruší čl. 18/1 a mění se pří-loha č. 4 usnesení. Jde o postup, který ruší povinnost ad-vokáta uchovávat fotokopie předmětných listin, které ad-vokát opatřil prohlášením advokáta o pravosti podpisu.

Představenstvu ČAK byla předložena věcná náplň pro-jektu seminářů „advokáti/justice/ČAK–novináři“, kterýbyl zpracován JUDr. Václavem Vlkem, předsedou výbo-ru pro vnější vztahy ČAK. Po diskusi, kde odezněly skep-tické náhledy na realizaci těchto akcí, respektive jejichpředpokládané výsledky, představenstvo ČAK rozhodloo schválení projektu s tím, že je na místě danou aktivitupodpořit a o podobných akcích do budoucna dále roz-hodnout až v návaznosti na zkušenosti z nich získané.

Představenstvo ČAK odsouhlasilo zprávu komisena interiérové řešení Kaňkova paláce – historickéhosídla české advokacie na Národní třídě v Praze, re-spektive na stavební úpravy, které by interiérovýmměly předcházet. Jde o vypracování projektu rekon-strukce střešního pláště budovy, vypracování projek-tu a provedení opláštění prosklené části přístavbyKaňkova paláce a zpracování společného projektu nařešení počítačové sítě a systému vytápění. Výše před-pokládaných nákladů je cca 3,5 mil. Kč. Předsedakontrolní rady ČAK JUDr. Jan Mikš předloží návrhpostupu k projednání na nejbližším jednání KR.

Představenstvo ČAK vzalo na vědomí zprávu o čin-nosti regionálních středisek ČAK za rok 2008 a plánčinnosti regionálních středisek na rok 2009 a po-chvalně se vyslovilo o aktivitě jednotlivých regionů.

Podrobný zápis z 38. schůze představenstva ČAK(stejně jako všechny ostatní) jsou všem advokátům a ad-vokátním koncipientům k dispozici na www.cak.cz/rub-rika Orgány Komory/Představenstvo/Zápis z jednání.

� icha

Představenstvo ČAK se ve dnech 9. – 10. 3. 2009 se-šlo na své 38. schůzi, která se tentokrát konala v po-bočce ČAK v Brně – Kleinově paláci. Jako pravidelněprojednalo pozastavení výkonu advokacie některým ko-legům – advokátům či vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Představenstvo vzalo na vědomí komparatistiku systé-mu pojištění advokátů v ČR a v SR, kterou provedl ta-jemník ČAK JUDr. Ladislav Krym. Ze srovnávací ana-lýzy vyplynulo, že systém pojištění je celkově v rámciČAK pro advokáty výhodnější, byť v SR mají o něconižší pojišťovací sazby. Ze srovnání též vyplynulo, že po-jišťovna Generali nabízí, a to z podnětu ČAK a WI-ASSřadu nových produktů pro oblast pojištění advokátů: po-jištění rizika zpronevěry u vícečlenných kanceláří (tzn.pojištění společníků zpronevěřitele), pojištění odpo-vědnosti za škodu na zdraví způsobené zaměstnancipracovním úrazem, pojištění odpovědnosti za škody nacizích věcech, pojištění odpovědnosti advokáta při vzni-ku nároku klienta na smluvní pokutu. Základní pojiště-ní by se mohlo vztahovat nikoliv pouze na činnostv rámci ČR, ale i na činnost v celé EU. O těchto novin-kách bude vedení ČAK za souhlasu představenstvaČAK s Generali jednat, přičemž bude projednánai možnost pojištění advokátů–insolvenčních správců.

Představenstvo ČAK bylo informováno o současnémstavu legislativních prací na poli mediace. Návrh zákonao mediaci měl být dle plánu legislativních prací předlo-žen do parlamentu už v květnu 2009, nicméně nyní jevrácen legislativní radou vlády zpět ministerstvu spra-vedlnosti k dopracování. Představenstvo ČAK schváli-


P rvní konference na téma„Školení advokátů v Evropě“,která se konala v Římě od

6. do 8. listopadu 2008 za účasti zá-stupců advokátních komor dvaceti pě-ti evropských států, opětovně potvr-dila, že

• počáteční a celoživotní školeníje základní podmínkou, jež za-ručí roli advokacie, která je projustici nezbytná, a která je ga-rantem základních občanskýchpráv a svobod;

• vysoká úroveň kvality a etika ad-vokacie představují rovněž ne-zbytné podmínky pro zajištěnínezávislosti advokátů na všechpravomocných institucích, proposílení funkce ve veřejném zá-jmu, a podmínky k odstraněníomezení ukládaných obecnýmipředpisy o trhu a hospodářskousoutěží v souvislosti se specifi-kou a veřejnou významností ad-vokacie;

• specializace advokáta je dánavývojem právních systémů a ros-toucí poptávkou po konkrétnía vysoce odborné kvalifikaci;

• školení založené na společ-ných předpisech a stejných cí-lech ve společném rámci právaumožňuje Společenství pohybadvokátů v rámci Evropskéunie.

Konference zdůraznila, že na-vzdory historickým a kulturním od-lišnostem členských států Evropskéunie existuje společný základ, kterýje třeba dále rozvíjet

• pomocí vzájemného uznávánípovinných forem celoživotní-ho vzdělávání;

• pomocí zavedení počátečníhopovinného školení, které při-praví kvalifikované mladé lidirovněž prostřednictvím spo-lečných evropských projektů;

• pomocí individualizace společ-ného obsahu školení, jako jsoutechniky argumentace a jazyk,schopnost vypracovávat textyobhajoby a právní posudky,techniky vyjednávání, dojedná-vání smluv, znalost právní psy-chologie a rovněž základníchpředpisů o etice advokaciea o společenské odpovědnostiadvokáta;

• pomocí celoživotního školeníškolitelů.

Na základě výše uvedeného konfe-rence v Římě schválila deklaraci, která

• vyzývá vlády států zastoupe-ných v CCBE, aby uznalya podpořily školicí aktivityorganizované advokátními in-stitucemi jako přínos k eko-nomickému a občanskémuvývoji evropské společnostia k účinné ochraně práv a de-mokratických svobod, a abypodpořily projekty zaměřenéna společné školení mladýchlidí;

• prohlašuje, že advokátní komo-ry evropských států zastoupe-ných v CCBE uznávají nutnostsvolávat každoroční konferen-ce o školení (počáteční, celoži-votní, školení školitelů), kterése budou konat v Římě za úče-lem stálé výměny znalostía zkušeností se společnými pro-blémy;

• vyzývá k implementaci multila-terálních protokolů, kterými do-jde k uznání školicích aktivitprováděných v různých státecha k prosazování jednání o škole-ní mladých lidí z různých států;

• doporučuje prosazování setká-ní školitelů z různých států EU,což podpoří přenos a výměnuzkušeností o obsahu a meto-dách školení evropských advo-kátů;

• zavazuje CCBE, aby podpořilaškolicí aktivity uskutečňovanékaždou advokátní institucía aby uznala zásady profesníetiky a společenské odpověd-nosti, které jsou společné proprovozování praxe advokátův Evropě, jako základ identityevropského advokáta.

Tato deklarace má být přeloženado všech jazyků EU a bude publiko-vána v rámci sborníku z konference,který by ČAK měla také obdržet.

Konference „Školení advokátův Evropě“ se za ČAK zúčastnil před-seda JUDr. Vladimír Jirousek a členpředstavenstva Komory JUDr. An-tonín Mokrý. Jako příspěvek zaČAK JUDr. Jirousek promítl filmo vzdělávání advokátů.

� JUDr. MARKÉTA TOŠNEROVÁ,

odbor mezinárodních vztahů ČAK

56

z Evropy

Římská deklaraceo školení advokátů v Evropě

JUDr. Antonín Mokrý na konferenciv Římě.


informacea zajímavosti

Měli byste vědět

2. oceněná práce kategorie Talent roku soutěže Právník roku 2008 ..............................................................58Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty ve vzdělávacích a školicích střediscích ČAK ..................................................................67Nabídka studijní cesty do Lucemburku............................69Pozvánka na česko-rakouský seminář v Českých Budějovicích ....................................................70Pozvánka na 1. ročník turnaje ČAK v beach volejbaleBUDWEISER CUP ................................................................71„Evropa na dotek“ – pozvánka na seminář v Lucemburku a Drážďanech ............................................72Pozvánka na konopišťskou akci „O parohy arcivévody Ferdinanda“ ....................................73Rusalka na Konopišti ..........................................................74Pozvánka na 3. ročník golfového turnaje advokátů ........74

Nakonec ......................................................................75 - 80


Mgr. LUCIE HLADKÁ

ÚVOD

Koncept kolektivní dominance sevyvinul v rozhodovací praxi Evrop-ské komise a soudů ES na základěinterpretace článku 82 Smlouvyo založení Evropských společenstvía nařízení týkajících se povolováníspojení.

Současný český zákon o ochraněhospodářské soutěže (č. 143/2001Sb., ve znění pozdějších předpisů)již tento koncept také zná a definujejej jako situaci, kdy více soutěžitelůspolečně má na trhu tržní sílu, kterájim umožňuje chovat se ve značné mí-ře nezávisle na jiných soutěžitelích čispotřebitelích.1

Přestože kolektivní dominance jechápána jako již poměrně zavedenýa ustálený koncept, upozorňujiv tomto článku na některé nesrovna-losti mezi ekonomickým základem,z něhož tento koncept vychází, a apli-kační praxí příslušných orgánů. V řa-dě případů byla snaha tento konceptaplikovat, ať již z důvodu důkaznínouze nebo nemožnosti aplikovatúčinně a rychle jiný koncepčněvhodnější instrument, tam, kde bybylo bývalo koncepčně vhodnějšípoužití jiných nástrojů. V důsledkutéto nekonzistence, nerespektováníekonomických základů a nastavenípoměrně vysokých důkazních stan-dardů může dojít k oslabení tohotonástroje v situaci, kde by jeho pou-žití bylo skutečně na místě. V českéaplikační praxi lze navíc identifiko-vat i případy, kdy došlo k nesprávnéinterpretaci určitých znaků či pod-mínek kolektivní dominance.

ČÁST PRVNÍ

KOLEKTIVNÍ DOMINANCE V PRÁVU ES

1 KONCEPT KOLEKTIVNÍDOMINANCE

1.1 Uznání konceptu kolektivnídominance

Klíčovým ustanovením, na kterémje koncept kolektivní dominance za-ložen, je článek 82 Smlouvy o zalo-žení Evropských společenství, kterýříká, že: „jakékoli zneužití dominant-ního postavení na společném trhu ne-bo jeho podstatné části jedním nebovíce podniky je zakázáno jako neslu-čitelné se společným trhem, pokud jezpůsobilé ovlivnit obchod mezi člen-skými státy.“

Původně soudy nebyly myšlencepoužití článku 82 na více než jedennezávislý podnik („undertaking“) na-kloněny. Byla zdůrazňována potřebarozlišovat mezi jednáním ve vzájem-né shodě („concerted practices“) po-dle článku 81 jako společným jedná-ním, a zneužitím dominantníhopostavení jako jednostranným úko-nem podle článku 82.2 Koncept ko-lektivní dominance byl uznán ažv případě Italian Flat Glass.

3

Postata dominance jednoho pod-niku i kolektivní dominance je tatáž.Aby byl podnik dominantní, musímít tržní sílu, která mu umožňujejednat v podstatném rozsahu nezá-visle na konkurentech, zákaznícícha spotřebitelích a bránit efektivnísoutěži. Aby byla skupina podnikůspolečně dominantní, musí se dostatdo podobné pozice jako samostatnědominantní podnik.

1.2 Ekonomické vazby mezi společnědominantními soutěžiteli

Jak bylo uvedeno v případě ItalianFlat Glass,

4 kolektivně dominantnípodniky musí být spojeny dostatečný-mi ekonomickými vazbami. Podstataekonomických vazeb může být různá.

Ekonomické vazby mohou býtsmluvní povahy. Může se jednato smlouvy,5 licence, členství v růz-ných sdruženích6 apod. V případěCompagnie Maritime Belge soud uve-dl, že za určitých podmínek mohouzakládat příslušné vazby mezi pod-niky smlouvy, rozhodnutí sdruženínebo jednání ve vzájemné shodě, alesamy o sobě nemusí být dostačující.Na druhou stranu nejsou ani pod-mínkou nezbytnou.

Podniky mohou být dále spojenystrukturálními vazbami jako křížovévlastnictví účastí7 na podniku, vzá-jemné či společné členství ve statu-tárních a dozorčích orgánech8 nebopasivní investice.9

Kolektivní dominance však můžebýt identifikována i v případě neexi-stence smluvních či strukturálníchvazeb. V případě Gencor

10 soud roz-hodl, že dostatečné ekonomické vaz-by mohou být dány i strukturou rele-

58

měli byste vědět

2. oceněná práce v kategorii Talent roku soutěže Právník roku 2008

Kolektivnídominance

Foto Jan Kolman


vantního trhu. Zejména v oligopolus velmi malým počtem firem jsou sipodniky vědomy své vzájemné závis-losti a podobných zájmů a v důsled-ku vlastností daného trhu mají silnýmotiv sladit své tržní chování a maxi-malizovat společný zisk. Každýz podniků je si vědom, že jeho kon-kurenční akce za účelem zvýšení jehopodílu na trhu a zisku vyvolá podob-nou reakci konkurenta, což eliminujepřípadné výnosy jeho původní akcea povede k obecnému snížení cen.

Obecně se za faktory příznivé kevzniku koluze, a tedy i kolektivní domi-nance, považují následující vlastnosti tr-hu: podstatná koncentrace na nabídko-vé straně, symetrie, transparentnosttrhu, roztříštěná strana poptávky, sta-tická nebo klesající poptávka, standar-dizovaný či homogenní produkt, netr-vanlivý produkt, možnost rychlé změnycen, cenová konkurence je důležitějšínež konkurence necenová, neelastickápoptávka při konkurenční ceně, vysokýpodíl fixních nákladů ve vztahu k vari-abilním nákladům, podobná nákladovástruktura a výrobní procesy, zdlouhavývstup nových konkurentů na trh, lokál-ní charakter trhu, praktiky spoluprácea historie dohod narušujících soutěžv daném odvětví.

1.3 Společná politika vnitřníkonkurence

Důležitým prvkem kolektivní do-minance je požadované sladění cho-vání společně dominantních podnikůvůči jiným subjektům trhu a úroveňvnitřní konkurence ve skupině těchtopodniků. Tyto dva prvky jsou velmipropojené, a proto je nutné je posu-zovat společně.

V případě Almelo bylo požadovánostejné chování společně dominant-ních podniků. V případech Franciev. Evropská komise a Irish Sugar je jižpovažována za dostačující k založeníkolektivní dominance pouze schop-nost přijmout společnou politiku.Podle Compagnie Maritime Belge jenutné prokázat, že společně domi-nantní podniky zakládají kolektivníentitu. V případě TACA soud upřes-nil, že není nutné, aby podniky přija-ly společnou politiku a identickéchování ve všech ohledech. PodleDiskusního materiálu k aplikaci člán-

ku 82 Smlouvy k vylučujícím zneuži-tím11 je potřebné pouze, aby podnikybyly schopny přijmout společnou po-litiku alespoň v rozsahu jednání, kte-ré je zneužitím kolektivně dominant-ního postavení. V této souvislosti jezajímavé upozornit na skutečnost, žedle stávající praxe12 ve vztahu k zne-užití dominantního postavení je nut-né nejprve prokázat dominanci a pakzneužití. Ve vztahu ke kolektivní do-minanci se tyto dva znaky mohoučástečně překrývat.

Co se týká vnitřní soutěže mezi ko-lektivně dominantními podniky,z dosavadní judikatury vyplývá, žemezi těmito podniky nemusí být vy-loučena veškerá soutěž, ale uvádí se,že by měla být vyloučena efektivnísoutěž.13 Otázkou je, zda by hypote-ticky mohla existovat kolektivní do-minance v případě, kdy by mezi spo-lečně dominantními podniky bylaefektivní soutěž. Případy Eurotela Paegas blíže popsané v kapitole4.2 naznačují, že by tomu tak teore-ticky mohlo být. Domnívám se, žemezi společně dominantními podni-ky nemusí být vyloučena veškerásoutěž, nicméně soutěž existujícímezi těmito podniky nesmí přinej-menším ohrozit výsledky jejich spo-lečné politiky.

Zda bude pro nalezení kolektivnídominance nutné, aby byla koordi-nována soutěž ve vztahu k jednomu,více či všem parametrům, v rámcikterých mohou firmy soutěžit, budezáležet na konkrétních podmínkáchpřípadu.

1.4 Airtours kritéria

Klíčovým rozhodnutím ve věci ko-lektivní dominance bylo rozhodnutíve věci Airtours plc v. Evropská komi-se,

14 na které soudy odkazují i v dal-ší rozhodovací praxi.15 V tomto pří-padě soud mimo jiné formuloval třipodmínky nezbytné pro konstatová-ní kolektivní dominance. Tzv. Air-tours kritéria zahrnují: (i) dostateč-nou transparentnost trhu, (ii)existenci odstrašujícího odvetnéhomechanismu a (iii) neexistenci jaké-koli účinné protiváhy ze strany ex-terních subjektů (tj. stávajících čipotenciálních soutěžitelů, zákazníkůnebo spotřebitelů).

1.4.1 Transparentnost

Dostatečná transparentnost trhu,která umožňuje monitorování chová-ní podniků v rámci kolektivně domi-nantní skupiny, je nezbytná nejprvepro uvědomění si vzájemné závislos-ti, společných zájmů a pro formulo-vání společné politiky. Transparent-nost je dále nutná pro rychlé zjištěníodchýlení se od společné politiky ko-lektivně dominantní skupiny a včas-né uplatnění odvetných opatření pro-ti narušiteli.

Trh musí být transparentní do té mí-ry, že každý člen kolektivně dominant-ní skupiny musí mít možnost dostateč-ně rychle a přesně monitorovat, zdaostatní podniky uplatňují a dodržujístejnou strategii a jak se jejich chovánívyvíjí.16 Neznamená to, že každý musív každém okamžiku přesně znátvšechny podmínky každé transakceostatních, ale musí být možné identi-fikovat podmínky koordinace a od-chylku od společné politiky.17 Je ne-zbytné, aby podniky byly schopnyodlišit skutečné odchýlení od společ-né politiky od normálního fungovánítrhu.18 Nedostatečnou transparent-nost trhu v tomto ohledu nelze na-hradit existencí odvetného mechanis-mu, který bude založen např. naurčení kritické úrovně cenové hladiny,kdy všichni členové kolektivně domi-nantní skupiny budou muset reagovatbez ohledu na to, zda byl pokles cenzpůsoben odchýlením se od společnépolitiky nebo poklesem poptávky.

Na druhou stranu nelze úlohutransparentnosti trhu a vůbec sdělo-vání různých informací příliš přece-ňovat. Reprezentativní exaktní vý-zkumy bohužel neexistují. Nicméněprováděly se řízené experimentyk ověření ohledně vlivu informací nakoluzi, které obecně potvrzují závěr,že čím je tržní prostředí komplex-nější, tím menší roli hraje dostup-nost informací na dosažení koluze,a dále, že dosáhnout koluzi při ab-senci komunikace není jednoduché.Při experimentech se čtyřmi podni-ky, kdy se podniky rozhodovaly pou-ze o ceně a množství, měly k dispo-zici souhrnná data o produkcia zisku a nesměly spolu komuniko-vat, se výsledek podstatně nelišil odsituace, kdy tyto informace k dispo-

59

měli byste vědětBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

zici nebyly. Ani v případě, kdy bylydány k dispozici údaje o jednotli-vých podnicích, nebyly výsledky pří-liš rozdílné. Vědci tento výsledek in-terpretovali tak, že tato data mohoubýt relevantní, pokud je předemidentifikován kritický bod („focal point“). V případech, kdy byla povo-lena komunikace před započetím„hry“ a byl určen kritický bod, seukázalo, že v polovině případů zů-staly ceny na úrovni nedokonalé sou-těže. Ve zbytku byly ceny nad toutoúrovní, nicméně měly v čase tenden-ci klesat opět na tuto úroveň.19

1.4.2 Odstrašující odvetnýmechanismus

Odstrašující odvetný mechanismuszajišťuje, aby členové kolektivně do-minantní skupiny měli dlouhodoboumotivaci dodržovat společnou poli-tiku. Pro podniky nesmí být výhod-né se od společné politiky odchýlit.Není potřeba dokazovat určitý stu-peň tvrdosti takových opatření.20

Rovněž není obecně nezbytné pro-kazovat, že daný mechanismus bylpoužit, protože často nejefektivnějšíodstrašující mechanismy jsou tako-vé, které nebylo potřeba použít.21

Odstrašující mechanismus musí býtpřiměřený a důvěryhodný. V této sou-vislosti je nutné se dívat na aktuálnízisk odchylujícího se podniku a pří-padné budoucí ztráty z odvety, a po-dobně na ztráty podniků, které dodr-žují společnou politiku, v situaci, kdyse jiný podnik odchýlí, ztráty vzniklépři aplikaci odvetných opatření, a bu-doucí zisky při návratu ke společnépolitice. Budoucí zisky a ztráty je nut-né diskontovat na stávající ceny.

Odvetné opatření musí být apliko-váno přiměřeně rychle, protože s ča-sovou prodlevou ztrácí na účinnostii na důvěryhodnosti. V této souvis-losti jsou rovněž významné skutečnémožnosti podniků provést odvetnéopatření. Vzhledem k tomu, že vět-šina odvetných opatření je založenana zvýšení produkce a snížení cen,tak pokud například neexistují do-statečné rezervní produkční kapaci-ty, odvetu nelze provést.

Aby bylo odvetné opatření důvě-ryhodné, musí podniky věřit, že bu-de použito. Pokud takové opatření

není v zájmu podniků, které jej pro-vádějí, a nepřinese jim žádné výho-dy, pak není racionální ani důvěry-hodné. Rovněž musí být rozumněočekávatelné, jinak ztrácí svou od-strašující funkci.

R. Rees i E. Kloosterhuis22 se sho-dují na tom, že nejvíce důvěryhodnéje odvetné opatření vynucené trhemnež strategická odvetná opatření: „...když se zdá, že podmínky trhu samyo sobě vedou k tomu, že přizpůsobeníse konkurenci je v krátkodobém hori-zontu nejracionálnější reakcí, pak totoposkytuje mnohem silnější argument,že kolektivní dominance je nablízku”.

Doplňujícím kritériem je odolnostproti pře-vyjednání podmínek spo-lečné politiky. Odvetné opatření bymělo vyloučit riziko, že původní po-litika bude znovu vyjednávána.23

Na druhou stranu je potřeba upo-zornit i na skutečnost, že v reálnémživotě aplikace odvetných opatřenínemusí být vždy racionální,24 byť seobecně předpokládá, že firma budejednat racionálně k maximalizacisvých výnosů. Svou roli mohou se-hrát i preference jednotlivých hráčů.Na určitých, zejména lokálních tr-zích může jako odstrašující mecha-nismus fungovat například i morálníodsouzení. Vzhledem k tomu, že ty-to aspekty jsou stěží kvantifikovatel-né, mohou být brány v potaz pouzev určitém omezeném rozsahu, na-příklad, pokud byla jejich role na da-ném trhu za podobných podmínekjiž prokázána v minulosti.

1.4.3 Neexistence protiváhy zestrany externích subjektů

Obecnou podmínkou dominance je,aby dominantní podnik nebo podnikyspolečně byly schopny jednat v pod-statné míře nezávisle na svých stávají-cích nebo potenciálních konkuren-tech, zákaznících a spotřebitelích.V této souvislosti je nutné zdůraznit,že síla konkurentů, zákazníků a/nebospotřebitelů musí být posuzována spo-lečně jako taková a ne zvlášť ve vztahuke každému jednotlivému subjektu.

Ač je rozhodnutí ve věci Airtourspovažováno za přelomové, nelze jejvnímat jako změnu předchozí praxe.Soud pouze upřesnil předchozí závě-ry a vyjádřil ekonomické principy, na

kterých je koncept kolektivní domi-nance založen, v právním jazyce. Od-borná praxe výslovné vyjádření těchtopodmínek uvítala. Na druhou stranumíru splnění těchto kritérií nelze přes-ně určit, a proto může být stále pro-blematické posoudit, zda jsou splněnyv dostatečném rozsahu. Je zřejmé, žesprávné posouzení bude vždy vyžado-vat poměrně rozsáhlou ekonomickouanalýzu daného případu.

Dokazováním splnění Airtours kri-térií se soud zabýval v případě Impa-la,

25 kde řekl, že splnění těchto kritériímůže být dokázáno i nepřímo na zá-kladě souboru indicií a důkazů, kterése vztahují ke znakům spjatým s ko-lektivní dominancí. Podobný postupnavrhuje i Posner,26 který připouští, žeekonomické důkazy mohou být ne-jednoznačné a subjektivní, nicméněpoukazuje na skutečnost, že toto býváčasto zveličováno. Posner argumen-tuje tím, že pokud jsou všechny druhydůkazů posouzeny v kontextu a v sou-hrnu vedou k přesvědčivým závěrům,neměly by být přehlíženy s odkazemna možné koncepční připomínkyk jednotlivým důkazům.

Evropský přístup k soutěžnímuprávu byl tradičně určován spíšeprávním než ekonomickým myšle-ním. Přestože dochází k posunu odformálního k ekonomickému přístu-pu zohledňujícímu účinky toho kte-rého jednání, nelze očekávat, že do-jde k okamžité změně zažitýchpostupů. Soutěžní úřady se bohuželčasto velmi pečlivě zabývají jednotli-vými detaily, avšak bez toho, aby jeposoudily v celkovém kontextu. V dů-sledku toho vznikají nesrovnalosti,které v konečném důsledku oslabujípříslušné instituty určené k ochraněhospodářské soutěže. V případě po-suzování Airtours kritérií bude vždynezbytné brát v úvahu ekonomickýprincip kolektivní dominance a její-ho případného zneužití.27

2 ZNEUŽITÍ KOLEKTIVNĚDOMINANTNÍHO POSTAVENÍ

2.1 Jednání v souladu s právemv. zneužití

Každý dominantní podnik má„speciální odpovědnost nedovolit, abyjeho chování narušilo skutečnou ne-

60

měli byste vědět BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

porušenou soutěž na společném tr-hu.“28 „Rozsah této speciální odpověd-nosti uložené dominantnímu podnikumusí být posuzován ve světle specific-kých okolností každého případu, kte-rý ukazuje, že soutěž byla oslabena.“29

V případě kolektivní dominance ma-jí tedy podniky, které jsou společnědominantní, stejnou úroveň odpo-vědnosti, kterou by měl samostatnědominantní podnik, a to přesto, žesamostatně nemají dostatečnou trž-ní sílu, aby se mohly chovat na trhunezávisle a narušit efektivní soutěž.

Dominantní podniky musí mít mož-nost chovat se racionálně a chránit svéobchodní zájmy příslušnými kroky.Soutěž může poškozovat soutěžitele,může dokonce vést k vyloučení méněefektivních soutěžitelů z trhu. Domi-nantní podniky ale musí soutěžit jenprostřednictvím své vyšší efektivitynad méně efektivními konkurenty.

Samotný pojem zneužití domi-nantního postavení není definovánprávem, ale judikaturou.30 Článek 82demonstrativním výčtem uvádí ně-která typická jednání, která mohoubýt zneužitím dominantního posta-vení. Rozhodné pro určení, zda urči-té chování je či není zneužitím domi-nantního postavení, budou konkrétnípodmínky daného případu, jeho eko-nomická podstata a účinky přísluš-ného jednání, a nikoli pouze jehovnější forma. Chování, které je na jed-nom trhu v určitých souvislostech ne-škodné, může být na jiném trhu pro-blematické. Měřítko pro posouzení,zda je konkrétní jednání zneužitím,lze odvodit od cíle politiky ochranyhospodářské soutěže – příslušné jed-nání nesmí z dlouhodobého hlediskapřímo nebo nepřímo snižovat pro-spěch spotřebitele.

2.2 Jednání jednoho soutěžitelea společné jednání

Z podstaty kolektivní dominancevyplývá, že členové kolektivně do-minantní skupiny mohou jednat buďkaždý samostatně, nebo více z nichči všichni paralelně. Mohou protoexistovat dva typy zneužití: (i) zneu-žití jedinou firmou nebo (ii) společnézneužití.31

Otázkou, která nám v této souvis-losti vyvstává, je, zda pokud jedná

samostatně jeden podnik, nemůže sejednat o odchylku od společné poli-tiky, která vlastně vyvrací koncepcikolektivní dominance. Opět neexis-tuje obecná odpověď; vždy bude po-třeba analyzovat konkrétní situaci.

V souvislosti se společným zneuži-tím lze namítnout, zda takové jedná-ní nespadá koncepčně spíše pod re-žim článku 81. Ve skutečnosti tomutak často je, byť Evropská komisei soudy v konkrétních případech ob-čas ekonomické racio takového jed-nání účelově nezohlední. Jednotlivépodniky jsou povinny jednat samo-statně. V souladu s ekonomickou te-orií se očekává, že budou jednat tak,aby maximalizovaly svůj zisk, a zvo-lí jednání, které bude s ohledem natržní situaci a očekávaný vývoj jed-nání jejich konkurentů pro ně z to-hoto pohledu nejvýhodnější. Spo-lečné zneužití by se tedy měloskládat z paralelních nezávislých jed-nání jednotlivých podniků zaměře-ných na maximalizaci zisku každéhoz nich. Pokud ale jednání není sa-mostatným jednáním každého pod-niku, je koordinované a zaměřené namaximalizaci společného zisku, pakby se na takové jednání měl principi-álně aplikovat článek 81. Pokud člá-nek 81 nelze z jakéhokoli důvodupoužít (např. existuje výjimka ze zá-kazu), může alternativní aplikacečlánku 82 vést ke zvýšení právní ne-jistoty a být v rozporu s oprávněnýmočekáváním příslušných podniků.32

2.3 Zneužití kolektivně dominantníhopostavení v judikatuře

Ve všech dosavadních klíčovýchpřípadech zneužití kolektivně domi-nantního postavení byly přítomnysilné strukturální nebo smluvní vaz-by. Nejznámějšími případy jsou ze-jména Irish Sugar, Compagnie Mari-time Belge, TACA, French-WestAfrican shipowners’ committees,

33

P&I Clubs and Laurent Piau. V Irish Sugar se jednalo o otázku

zneužití kolektivně dominantního po-stavení na určitých relevantních trzíchcukru. Společnosti Irish Sugar plca Sugar Distributors Ltd. byly ve ver-tikálním vztahu a byly spjaty řadoustrukturálních a smluvních vazeb, ze-jména 51% podílem Irish Sugar v Su-

gar Distributors, účastí v orgánech,usnadněným komunikačním proce-sem, závazkům Sugar Distributorsodebírat celou svou poptávku od IrishSugar a závazku Irish Sugar financo-vat promo akce a rabaty poskytovanéSugar Distributors. V té době nebylještě zcela ujasněn koncept podniku,jak jej známe dnes, a proto byl použitkoncept kolektivní dominance podlečlánku 82. Finální kvalifikace jako ko-lektivní dominance se však dnes jevíjako poněkud umělá a účelová. Prav-děpodobně vhodnější a ekonomickylépe odpovídající by bylo zneužití do-minantního postavení jediným pod-nikem, protože by oba výše uvedenésubjekty pravděpodobně měly býtsoučástí jediné ekonomické jednotky.Soud v tomto případě rovněž výslov-ně potvrdil, že kolektivní dominancemůže nastat i mezi podniky ve verti-kálním vztahu. Z ekonomického hle-diska je ale taková situace poměrněnepravděpodobná34 a není v souladus obecně přijímaným pojetím kolek-tivní dominance jako paralelního jed-nání podniků v silném úzce sepjatémoligopolu.35

Co se týká případů CompagnieMaritime Belge, TACA, French-WestAfrican shipowners’ committees, zdebyly jednotlivé podniky spjaty sdru-ženími námořní dopravy a jejich do-hody požívaly výjimku ze zákazu dlečlánku 81 odst. 1. Komise a poslézesoud identifikovaly řadu společnýchzneužití. Ekonomická podstata těch-to případů by však lépe odpovídalačlánku 81, protože je zde patrná vý-slovná koordinace. Koncept zneuži-tí kolektivní dominance zde spíšeposloužil jako náprava nedokona-lostí vzniklých v souvislosti se zvo-lenou metodou právní regulace výji-mek ze zákazu dle článku 81 odst. 1.

V případě P&I Clubs byly kolektiv-ně dominantními podniky členovésdružení International Group posky-tujícího pojištění protection&indem-nity, přičemž příslušné smlouvy mezinimi měly rovněž výjimku ze zákazudle článku 81. Byla identifikována ur-čitá zneužití kolektivně dominantníhopostavení, avšak s ohledem na změnupříslušných pojistných podmíneka smluv Komise případ uzavřela, žepo této úpravě již jednání příslušnýchpodniků není v rozporu s článkem 82.

61


Výše uvedené případy dokumen-tují, že ne vždy byly respektoványekonomické principy, na nichž jeprávní koncept zneužití kolektivnídominance založen. Tento konceptbyl uměle pokroucen tak, aby posti-hoval určité jednání narušující sou-těž, které soutěžní orgány nebylyz rozličných důvodů schopny po-stihnout jinými ekonomicky vhod-nějšími nástroji.

2.4 Zneužití kolektivně dominantníhopostavení v případě absence struktu-rálních a smluvních vazeb

Kolektivně dominantní postavenímohou podniky mít i v případě, žemezi nimi nejsou žádné významnéstrukturální ani smluvní vazby. Zne-užití takového kolektivně dominant-ního postavení v takové situaci všakdosud není rozhodovací praxí uspo-kojivě doloženo. Tato možnost pro-to vyvolává nejvíce obav ze stranypodniků a jejich zástupců. Z připo-mínek k Pracovnímu diskusnímumateriálu ohledně aplikace článku82 Smlouvy vyplývá obava, že bře-meno speciální odpovědnosti ulože-né kolektivně dominantním podni-kům povede k právní nejistotě,protože nebudou schopny identifi-kovat, které jednání je ještě povole-né a které je již protiprávní. V ko-nečném důsledku toto může véstk omezení důrazného soutěžení tě-mito podniky.

Lze předpokládat, že případy zne-užití kolektivně dominantního po-stavení v případě absence těchto va-zeb mohou vznikat jen vevelmi omezené míře na silně oligo-polních trzích, pokud zde budoupodmínky příznivé ke vzniku koluzea kolektivně dominantního postave-ní.36 Dosažení koordinace udržitelnév čase bez předchozí komunikace jepoměrně obtížné. Tento závěr potvr-zují i závěry kontrolovaných experi-mentů.37 Podle těchto experimentál-ních důkazů může komunikacepomoci k dosažení stabilní koordi-nace v případě velmi jednoduchéhotržního prostředí se dvěma a v ome-zeném rozsahu se třemi podniky.38

V komplexnějším prostředí však anikomunikace nebude sama o sobě do-statečná k dosažení tohoto cíle.39

G. Monti analyzoval možnostizneužití kolektivně dominantníhopostavení v této tržní situaci formoucenového vůdcovství a doložek nej-vyšších výhod a dorovnání podmí-nek nabízených konkurencí.40 U ce-nového vůdcovství uvádí, že vůdceby mohl být za své jednání za urči-tých podmínek postižitelný dle člán-ku 82, avšak co se týká následníků,pak ti by se svým následováním zne-užití pravděpodobně nedopustili, ne-boť jednali racionálně v souladu s je-jich obchodními zájmy s ohledem nachování ostatních subjektů na trhua tržní podmínky. Co se týká výšeuvedených doložek, na první pohledči v krátkodobé perspektivě mohoupřinášet spotřebitelům výhody niž-ších cen, nicméně při detailnějšímpohledu zjistíme, že pokud je jejichaplikace podnikem či podniky zná-ma ostatním podnikům na daném tr-hu, pak může mimo jiné být též sig-nálem pro ostatní podniky, žepodnik aplikující doložku nevyvolácenovou válku a že ostatní mohouzvednout ceny na jeho úroveň.Účinky těchto doložek je však nutnéposuzovat vždy s ohledem na kon-krétní trh a konkrétní situaci, neboťjejich aplikace firmami s různou ob-chodní strategií může mít diamet-rálně odlišné důsledky.

Měřítkem, podle kterého lze určit,zda se jedná o porušení či nikoli, jepragmatický standard prospěchuspotřebitele.

ČÁST DRUHÁ

KOLEKTIVNÍ DOMINANCE V ČESKÉREPUBLICE

3 OBECNĚ KE KOLEKTIVNÍDOMINANCI V PRAXI ČESKÉHOÚŘADU NA OCHRANUHOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Úřad pro ochranu hospodářskésoutěže (dále jen „Úřad“) se hlou-běji zabýval kolektivní dominancív několika případech, a to jak vevztahu k povolování spojení, tak i vevztahu ke zneužití dominantního po-stavení. Žádné spojení však dosudnebylo zakázáno na základě vytvo-ření nebo posílení kolektivně domi-nantního postavení a rovněž Úřad

nedeklaroval žádné zneužití tohotopostavení.

Obecně lze potvrdit, že ve vztahuke kolektivní dominanci Úřad vy-chází z rozhodovací praxe orgánůES a ve svých rozhodnutích na niodkazuje. Lze však identifikovat téžurčité nedostatky či nesrovnalosti vevýkladu a praktické aplikaci přísluš-ných konceptů práva ES či jednotli-vých kritérií, jak jsou tradičně pojí-mána v evropské rozhodovací praxi,a ekonomických principů, z nichž ty-to koncepty vycházejí.

Co se týká zneužití kolektivnědominantního postavení, Úřad zva-žoval tuto kvalifikaci v případěbankovních služeb,41 stavebníchspořitelen42 a maloobchodního pro-deje brambor ke konzumaci.43 Přípa-dy, které se svou podstatou nejvíceblíží situaci kolektivní dominance,jsou případy paralelního zneužití do-minantního postavení na telekomu-nikačním trhu.

V oblasti povolování spojení seÚřad kolektivní dominancí podrob-něji zabýval v případech kabelovýchtelevizí,44 pojištění45 a stavebníchspořitelen.46

Rozbor jednotlivých případů Úřa-du a zejména jejich kritické posou-zení je však poměrně obtížné a ne-zřídka nemožné, a to z několikadůvodů. Za prvé, Úřad zpravidla po-voluje stranám řízení identifikovaturčité informace jako důvěrné ve vel-mi širokém rozsahu, a proto praktic-ky všechny relevantní informace jsouz veřejných verzí rozhodnutí odstra-něny. Dále, zejména ve starších roz-hodnutích, je kvalita odůvodněníÚřadu diskutabilní a neposkytuje do-statečné informace o tom, jaké ana-lýzy Úřad provedl a jakými myšlen-kovými pochody se ubíral.Odůvodnění novějších rozhodnutíobsahují často velmi dobře zpraco-vaný teoretický rozbor příslušnýchprávních konceptů a někdy též eko-nomických teorií, na nichž jsou pří-slušné právní koncepty založeny,avšak co se týká aplikace těchto kon-ceptů a teorií na reálnou situaci,odůvodnění neposkytují dostatečnýpodklad k posouzení a prověřenímyšlenkového postupu, kterým Úřaddospěl k příslušným závěrům, a tozejména z hlediska posouzení kon-

62


krétních ekonomických parametrůa specifik daného případu. Odůvod-nění rozhodnutí rovněž naznačují, žeÚřad do značné míry aplikuje tzv.checklist approach a ověřuje jednotli-vé prvky aplikovaných konceptů izo-lovaně, i když vhodnější by bylo sou-středit se na zkoumání účinkůa vzájemné korelace jednotlivýchcharakteristik trhů, jednání soutěži-telů, zákazníků a spotřebitelů apod.a jejich zasazení do kontextu apliko-vaných ekonomických teorií. V pří-slušných rozhodnutích týkajících sekolektivní dominance se Úřad vý-znamněji neopíral o ekonomické ná-stroje, a to ani jako o podpůrné dů-kazy.

Následující text shrnuje nejzají-mavější rozhodnutí Úřadu, v nichžse Úřad otázkou kolektivní domi-nance zabýval podrobněji, a to nej-prve ve vztahu k možnému zneužitíkolektivní dominance a posléze vevztahu k povolování spojení.

4 ZNEUŽITÍ KOLEKTIVNĚDOMINANTNÍHO POSTAVENÍ

4.1 Bankovní služby

V roce 2005 Úřad vyšetřoval opa-kované stížnosti ohledně stanovová-ní a trendu zvyšování bankovníchpoplatků ve vztahu k bankovnímslužbám, konkrétně poplatků na běž-ných účtech otevřených pro fyzickéosoby nepodnikatele.47 Kromě poru-šení dle § 3 odst. 1, který zakazujeuzavírání dohod narušujících sou-těž, Úřad zvažoval i možnost zneu-žití kolektivně dominantního posta-vení. Úřad postupně analyzoval, zdajsou splněna jednotlivá Airtours kri-téria a konstatoval, že je splněnapouze podmínka dostatečné trans-parentnosti trhu. Kolektivní domi-nance na daném relevantním trhu te-dy shledána nebyla.

Bylo zjištěno, že v příslušném ob-dobí bylo na trhu cca 35 bank, při-čemž tři účastníci řízení měli spo-lečný podíl na relevantním trhupřesahující 80 procent. Pro bankynavzájem byl relevantní trh dosta-tečně transparentní k tomu, abyumožňoval monitorování jejich jed-nání, co se týká potenciální společ-né politiky. Sazebníky poplatků

bank za služby spojené s běžnýmiúčty byly veřejně dostupné, změnycen se předem avizovaly v tisku, nainternetu apod. Úřad dále zjistil, ževšichni účastníci řízení navzájemmonitorují své chování.

Úřad dále zjišťoval existenci od-strašujících odvetných opatření.V tomto bodě však konstatoval, že„nebyla prokázána možnost účastníkůřízení uplatňovat adekvátní odvetnáopatření, která by zajistila motivacisoutěžitelů patřících do dominantnískupiny oligopolu neodklánět se odspolečné strategie“ a kooperace by te-dy nebyla udržitelná v čase. Úřad to-to odůvodňuje zejména asymetriív tržních podílech na relevantním tr-hu, a to jak z hlediska finančních ob-jemů, tak z hlediska počtu klientů.Asymetrie mezi tržními podíly účast-níků byla i na dalších trzích, kde ti-to soutěžitelé působí. Úřad se odká-zal na obecnou ekonomickou teorii,že rozdílnost v tržních podílech jeobvykle indikátorem rozdílnosti mo-tivace pro chování na trhu a že vý-raznější odstupy v podílech snižujímožnost použití odvetných opatření,a to zejména vůči významnějšímu zesoutěžitelů v rámci kolektivně domi-nantní skupiny. Vzhledem k tomu,že tržní podíly účastníků řízení bylyprohlášeny za obchodní tajemstvía Úřad k uvedeným teoretickým po-znatkům neuvedl žádné další kon-krétní okolnosti týkající se danéhopřípadu, nelze bohužel závěr Úřadupodrobit žádnému kritickému pře-zkoumání.

Co se týká nemožnosti externíchsoutěžitelů (soutěžitelů mimo poten-ciálně kolektivně dominantní skupi-nu) ohrozit výsledky očekávané odspolečné strategie, i v tomto boděÚřad konstatoval, že tato podmínkanení splněna. Úřad zjistil, že z exter-ních soutěžitelů může významnějšímzpůsobem ovlivnit pozici účastníkůřízení pouze GE Money Bank,a. s. Jako hlavní srovnávací kritériabyly použity počty poboček a banko-matů, avšak rozhodnutí neobsahuježádný detailnější rozbor a omezujese pouze na konstatování, že GE Mo-ney Bank, a. s., může ohrozit posta-vení účastníků řízení a účastníci ří-zení ji sami považují za významnéhokonkurenta. Bez ohledu na dosažený

závěr je v této souvislosti nutné upo-zornit, že Úřad nesprávně interpre-toval třetí Airtours kritérium, kdyžzkoumal možnost ohrozit výsledkyspolečné politiky kolektivně domi-nantní skupiny externími soutěžiteli.Podle judikatury evropských soudůje nutné posuzovat tuto možnost vevztahu ke všem externím soutěžite-lům dohromady a nikoli jednotlivě.

S druhým a třetím Airtours kritéri-em úzce souvisí otázka, zda symetrieči asymetrie soutěžitelů na relevant-ním trhu je skutečně významným fak-torem pro vznik koluze (ať výslovnéči tiché). V souladu s ekonomickou li-teraturou závisí dosažení a úspěšnéudržení koluze přinejmenším na čty-řech faktorech týkajících se strukturytrhu, kterými jsou

(i) podíl skupiny společně domi-nantních soutěžitelů na trhu (čímvyšší, tím větší riziko narušení sou-těže),

(ii) počet členů skupiny (čím vyš-ší, tím menší riziko narušení soutě-že, protože podíly jednotlivých sou-těžitelů jsou nižší a klesá schopnostdohodnout se na společné politicea schopnost monitorovat odchýleníse od této politiky),

(iii) vnitřní asymetrie ve skupině(čím větší, tím nižší riziko narušenísoutěže, protože soutěžitelé budoumít větší obtíže formulovat společnoupolitiku a rovněž tak tendenci se pakod společné politiky odchýlit) a

(iv) externí asymetrie, tj. asymetriemezi společně dominantními soutě-žiteli a ostatními soutěžiteli (čímvyšší, tím větší riziko narušení sou-těže, protože silnější externí soutěži-telé mohou snáze narušit výsledkyspolečné politiky kolektivně domi-nantní skupiny).

Pokud by v případě bankovníchpoplatků byly zveřejněny alespoňobchodní podíly soutěžitelů na rele-vantním trhu, bylo by možné orien-tačně ověřit pravděpodobnost vznikuči existence kolektivní dominance,popř. složení potenciálně kolek-tivně dominantní skupiny pomocítzv. tacit collusion asymmetry index(„TCAI“) navrženého Davidem Par-kerem.

48 TCAI reflektuje výše uve-dené parametry asymetrie a respek-tuje premisu, že dominance jednéfirmy a kolektivní dominance se na

63


jednom trhu vzájemně vylučují. Par-ker nabízí TCAI jako alternativní in-dex k Herfindahl-Hirschmannověindexu („HHI“), který asymetrii me-zi soutěžiteli nezohledňuje. Parkerrovněž upozorňuje na meze vypoví-dací schopnosti tohoto indexu s tím,že podobně jako HHI se jedná jeno orientační index, který nemůženahradit úplnou ekonomickou ana-lýzu a jeho výsledky jsou relevantnípouze v případě, že pro tržní sílu nadaném relevantním trhu je tržní po-díl rozhodující (na některých trzíchtržní podíl ještě nemusí vypovídato skutečné tržní síle příslušnéhosoutěžitele, což zohledňuje i usta-novení § 10 odst. 2). Skutečné slo-žení kolektivně dominantní skupinymůže záviset i na jiných faktorech,než je poměr tržních podílů (je ne-zbytné zohlednit i symetrii dalšíchfaktorů).49

4.2 Telekomunikace

Zajímavým případem zneužití do-minantního postavení v letech 2000až 2001 byla dvě řízení, která Úřadvedl paralelně se společností EurotelPraha, spol. s r. o. („Eurotel“) a Ra-dioMobil, a. s. („Paegas“). Spornýmjednáním bylo neodůvodněné účto-vání vyšších cen za volání do sítě no-vého operátora na trhu, společnostiČeský Mobil, a. s. („Oskar“), u urči-tých tarifů než do sítě druhého za-vedeného operátora.

V příslušném období měl Euroteltržní podíl přibližně 50 % a Paegaspřibližně 43 procent.

Oba operátoři spolu soutěžili, a tojak z hlediska ceny, tak i neceno-vých charakteristik (kvalita služeb,reklama apod.). Na trhu se rovněžobecně aplikovala různá opatření,která ztěžovala možnost zákazníkazměnit operátora. S ohledem nacharakteristiky telekomunikačníhotrhu, jakožto síťového odvětví, je síťtím hodnotnější, čím více spojujesubjektů. Pokud konkurent výrazněnesníží ceny, má větší síť tendencipřitahovat více zákazníků, protožehovory v rámci sítě jsou obecně lev-nější než do ostatních sítí. Když seobjevil potenciální konkurent, obaexistující operátoři zhodnotili jakoracionální ztížit tomuto novému

konkurentovi vstup na trh a udržetsi jej pro sebe. Každý z nich tedyúčtoval vyšší ceny za hovory na sítěnového operátora než do své sítě čisítě druhého, již zavedeného operá-tora. Ceny obou zavedených operá-torů se podstatně lišily. Žádnýz nich však nemohl rozumně zvýšitceny i za volání do sítě druhého zezavedených operátorů, protože bymu v takové situaci začali odcházetjeho vlastní zákazníci. S ohledem nacharakteristiky telekomunikačníhotrhu tak oba zavedení operátoři mě-li takovou tržní sílu, že mohli zavésta udržovat po určitou dobu opatře-ní směřující k vyloučení vstupu tře-tího operátora na trh.

Úřad s ohledem na tehdejší práv-ní úpravu konstatoval, že Euroteli Paegas byli současně v dominant-ním postavení a že jej zneužili zaúčelem ztížení vstupu Oskara na trh.

V posuzovaném období nebyločeské právo zcela kompatibilní s prá-vem ES a s konceptem kolektivní do-minance nepočítalo. Podle přísluš-ného zákonného ustanovení, nakteré se Úřad odvolával, byl soutěži-tel dominantní, pokud v období jed-noho roku dodával na relevantní trhalespoň 30 % stejného, srovnatelné-ho nebo vzájemně zastupitelnéhozboží. Vzhledem k tomu, že tržní po-díl Eurotelu i Paegasu přesahoval30 %, byli oba shledáni jako domi-nantní. Oba operátoři namítali, žetento závěr je v rozporu se základní-mi ekonomickými principy soutěže,když na stejném relevantním trhu ne-mohou být zároveň dva nezávislí do-minantní soutěžitelé; může existovatpouze jeden dominantní soutěžitelnebo více kolektivně dominantníchsoutěžitelů. Dále argumentovali, ženení dostačující, aby byl splněn limit30 % tržního podílu, ale že musí býtzároveň zkoumáno, zda je splněnaobecná podmínka, že dominantnísoutěžitel nesmí být vystaven pod-statné soutěži.

Úřad uvedl, že české právo kon-cept kolektivní dominance nezná,a tedy se nelze odkazovat na judika-turu ES. Úřad tvrdil, že pokud je spl-něna podmínka 30% tržního podílu,považuje se soutěžitel za dominant-ního a další kritéria vztahující sek tržní síle není potřeba zkoumat.

Tento závěr byl potvrzen druho-stupňovými a posléze i soudnímirozhodnutími s tím, že české právojinou interpretaci nepřipouští. Opač-ný výklad by údajně mohl vést k si-tuaci, kdy by dva symetricky silnísoutěžitelé nepodléhali povinnostema omezením uloženým dominant-ním soutěžitelům, mohli by zne-možnit vstup nového konkurenta natrh a Úřad by nemohl žádným způ-sobem zasáhnout.

V případě, že by tehdy platilaprávní úprava stávající, bylo bypravděpodobně vhodné tyto přípa-dy posuzovat v režimu kolektivní do-minance.

5 POVOLOVÁNÍ SPOJENÍ

5.1 Kabelové televize

V roce 2002 Úřad posuzovala nakonec schválil spojení na trzíchkabelových televizí mezi BaringCommunication Equity (TES)N. V. („Baring“) a Vision NetworkTsjechie Holding B. V. („VisionNetwork“).50 Spojující se soutěžite-lé působili na geograficky odliš-ných trzích, avšak Úřad identifiko-val určité činnosti, kde se vzájemněstřetávali na celostátní úrovni, a tomarketing, nákup programů a in-zerci. V této souvislosti Úřad posu-zoval, zda nedojde k vytvoření ko-lektivně dominantního postavenímezi spojujícími se soutěžitelia UPC Česká republika, a. s. (dálejen „UPC“).

Úřad zjistil, že trh je transparent-ní do jisté míry, když jednotliví po-skytovatelé znají složení a cenu na-bídky ostatních provozovatelůkabelových televizí. Na straně náku-pu programů nebyla již obdobnátransparentnost shledána s tím, žejednání mezi poskytovateli progra-mu se odehrávají na bilaterální bázi,přesnější podmínky nákupu a cenynejsou obecně známé a ceny nejsoustejné pro všechny poskytovatele.

Co se týká existence odstrašují-cích odvetných mechanismů, Úřadkonstatoval, že i přes určitou symet-rii tržních podílů má UPC výrazněvyšší tržní sílu, danou mimo jiné vyš-ší hospodářskou a finanční silou, ná-ležitostí ke skupině provozující ka-

64


belové televize v mnoha evropskýchstátech, modernějšími sítěmi, kteréjí poskytují technologický náskok připoskytování datových služeb a lepšívyjednávací pozici vůči poskytovate-lům programů. Úřad vyhodnotil, žetyto skutečnosti omezují možnostaplikace odstrašujících opatření vů-či UPC ze strany spojujících se sou-těžitelů.

Konečně Úřad uvedl, že výsledkyspolečné politiky by mohly býtz dlouhodobého hlediska ohroženyreakcemi potenciálních konkurentů– telekomunikačních společností.

Kolektivně dominantní postavenítedy nebylo prokázáno.

5.2 Pojišťovnictví

V roce 2003 posuzoval Úřad spo-jení společnostmi Kooperativa, po-jišťovna, a. s. a Pojišťovna Českéspořitelny, a. s. na několika pojišťo-vacích trzích.51 Na jednotlivých re-levantních trzích měli tři největšísoutěžitelé společný tržní podíl od45,75 % až do 80,50 %, a protoÚřad analyzoval možnost vznikukolektivní dominance.

Úřad konstatoval, že trh je trans-parentní pouze částečně, protožejsou známy obecné podmínky po-skytování služeb, avšak konkrétnípodmínky známy nejsou. Hlavnímargumentem proti kolektivní do-minanci byla asymetrie mezi nej-silnějším soutěžitelem a ostatnímisoutěžiteli potenciálně společnědominantní skupiny s tím, že tentonejsilnější soutěžitel je natolik sil-ný, že by vůči němu byla výrazněomezena možnost aplikace jakých-koli odstrašujících odvetných me-chanismů a společná politika ko-lektivně dominantní skupiny bynebyla udržitelná v čase. Co se tý-ká kritéria protiváhy ze strany ex-terních subjektů, v krátkodobémhorizontu taková protiváha neexi-stovala, nicméně z dlouhodobéhohlediska by výsledky společné po-litiky mohly být ohroženy reakcípotenciálních konkurentů v dů-sledku značného růstového poten-ciálu pojišťovacího trhu. Možnostvzniku kolektivní dominance tedynebyla potvrzena a Úřad spojenípovolil.

5.3 Stavební spořitelny

V lednu 2008 Úřad posuzoval spo-jení mezi Raiffeissen stavební spoři-telnou, a. s. a Hypo stavební spoři-telnou, a. s., soutěžiteli, kteří ses ohledem na své tržní podíly na trhustavebního spoření (fáze spořicí)umístili na čtvrté a páté příčce.52 Spo-jením by se posunuli na místo třetí.

V části rozhodnutí zabývající sekoordinovanými účinky Úřad shrnulfaktory zvyšující pravděpodobnostkoordinace jednání soutěžitelůa tím, že zahrnují zejména symetric-ké postavení, stabilní a neelastickoupoptávku, vysokou tržní transpa-rentnost, produktovou homogenitu,nákladovou symetrii a existencistrukturálních a smluvních vazeb.

Relevantní trh byl shledán jakostabilní, transparentní s homogenní-mi produkty a limitovanou elastici-tou poptávky. Úřad konstatoval, žemezi soutěžiteli na relevantním trhuje asymetrie.

Úřad dále uvedl, že „není v posuzo-vaném případě splněna podmínkastrukturálních vazeb, jako je existencemajetkových a smluvních vazeb mezisoutěžiteli působícími na trhu staveb-ního spoření.“ Zdá se, že Úřad auto-ritativně vyžaduje přítomnost struk-turálních vazeb pro závěr, že existujekolektivní dominance nebo koordi-nované účinky, přesto, že rozhodo-vací praxe orgánů ES jasně připouští,že dostatečné ekonomické vazby me-zi potenciálně společně dominantní-mi podniky mohou existovat i bezstrukturálních či smluvních vazeb.S ohledem na charakteristiky tohotokonkrétního trhu, který je striktně re-gulován, všechny stavební spořitelnyjsou sdruženy v Asociaci českých sta-vebních spořitelen a navíc smlouvymezi stavebními spořitelnami jsouzprostředkovávány nezávislými mak-léři, kteří často reprezentují několikči všechny stavební spořitelny, jeotázkou, jestli by nebylo bývalo vhod-né se argumentačně vypořádats možností, zda nejsou dostatečnéekonomické vazby dány charakteris-tikami a strukturou trhu.

Úřad nakonec případ vyhodnotiltak, že riziko vzniku nebo posílenídominantní pozice zde není a spoje-ní povolil.

ZÁVĚR

Z aplikační praxe v oblasti kolek-tivní dominance je však zřejmé, žestále pokulhává soulad ekonomic-kého principu tohoto konceptua právního přístupu. V důsledku to-ho vzniká řada nejasností a konceptkolektivní dominance bude obtížnéúspěšně aplikovat i tam, kde by to-mu bylo na místě, protože právnícia lobbisti příslušných firem budoupoměrně snadno schopni napad-nout argumentaci příslušného sou-těžního orgánu. Zároveň však vzni-ká právní nejistota ohledně toho, coje povolené a co již nikoli, což mů-že paradoxně vést k dalšímu osla-bení soutěže na oligopolistickýchtrzích.

K potenciální úspěšné aplikaci ne-přispívá ani skutečnost, že jak v pra-xi Evropské komise, tak českéhoÚřadu stále převládá přístup k sou-těžnímu právu určovaný spíše práv-ním než ekonomickým myšlením.Stále převažuje tzv. „checklist ap-proach“, navíc často s přísně izolo-vaným ověřováním jednotlivých zna-ků daného konceptu. Rovněžekonomické důkazy, které by mohlypodpořit sílu klasických právnic-kých argumentů, se používají obec-ně stále málo.

Kolektivní dominance bude prav-děpodobně stále poměrně řídkýmjevem, a to zejména na komunitár-ní úrovni. Jedním z faktorů přízni-vých pro vznik kolektivní dominan-ce je menší lokální trh, kde jemonitorování jednání konkurentůjednodušší a „morální“ odsouzeníporušení společné politiky je mnoh-dy nezanedbatelnou částí účinnýchodvetných mechanismů zajišťují-cích udržitelnost koordinace v čase.Je tedy pravděpodobné, že s kolek-tivní dominancí se setkají spíše ná-rodní soutěžní úřady. Porozuměnítomuto konceptu je proto užitečnézejména ve vztahu k lokálním tr-hům.

� Autorka je samostatná advokátka.

65


1 VÝKLADOVÁ POZNÁMKA: Není-li uvedeno jinak,vztahují se v tomto textu odkazy na články načlánky Smlouvy o založení Evropskýchspolečenství a odkazy na paragrafy na paragrafyzákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářskésoutěže, ve znění pozdějších předpisů.V následujícím textu bude pro koncept kolektivnídominance používán termín kolektivní dominance,a to jak ve vztahu k právu a rozhodovací praxi ES,tak České republiky. Pro přesnost je však nutnéupozornit, že český zákonný text používá termínspolečná dominance. Ve vztahu k podnikům natrhu bude v části první týkající se práva ESpoužíván termín podnik jako překlad slova„undertaking“, a to bez jakéhokoli vztahuk významu tohoto pojmu jako legislativního pojmudle § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodníhozákoníku, ve znění pozdějších předpisů. V částidruhé bude ve vztahu k českému právu používánlegislativní termín soutěžitel.

2 Viz 85/76 Hoffmann-La Roche & Co. AGv. Evropská komise, (1979) ECR 461, odst. 39a 172/80 Gerhard Züchner v BayerischeVereinsbank AG, (1981) ECR - 02021, odst. 10.

3 Spojené případy T - 68/89, T - 77/89, T 78/89Societa Italiana Vetro v. Evropská komise (ItalianFlat Glass), (1992) ECR II-01403: „…Neexistujev principu nic, co by bránilo tomu, aby dvě nebovíce nezávislých ekonomických entit, na určitémtrhu, spojených takovými ekonomickými vazbami(„economic links“) v důsledku této skutečnosti,měly kolektivně dominantní postavení ve vztahuk ostatním podnikatelům na stejném trhu.“

4 Odst. 358.5 Viz případ Italian Flat Glass.6 Např.: Ve spojených případech C-395/96P

a C-396/96P Compagnie maritime belgetransports SA, Compagnie maritime belge SA andDafra-Lines A/S v Evropská komise, (2000) ECR I-01365 a spojených případech T-191/98and T-212/98 až T 214/98 Atlantic Line ContainerAB and others v. Evropská komise (TACA) (2003) ECR II-03275 bylo vazbou členství ve sdruženínámořní dopravy; V případě C-393/92 Municipalityof Almelo and others v NV Energiebedrijf Ijsselmij,(1994) ECR I-01411 zakládaly vazby mezi podnikyvzorové dodací podmínky vypracované obchodnímsdružením. V případě T-193/02 Laurent Piauv. Evropská komise, (2005) ECR II-0020 bylosdružení FIFA (Féderation Internationale de footballassociations), které zakládalo takové vazby mezikluby, že se na relevantním trhu prezentovaly jakokolektivní entita. V případě P&I Clubs - RozhodnutíKomise No. 1999/329/EC z 12. 4. 1999 ohledněřízení dle článků 85 a 86 smlouvy o založeníEvropských společenství a článků 53 a 54Smlouvy o Evropském ekonomickém prostoru(případy č. IV/D-1/30.373 - P & I Clubs, IGA andNo IV/D-1/37.143 - P & I Clubs, PoolingAgreement), OJ L125/12 (1999) byly společnédominantní podniky spojeny členstvímv International Group, vzájemném neziskovémsdružení poskytujícím pojištění ochranya odpovědnosti.

7 Např. v případě Irish Sugar vazbami dostatečněspojujícími podniky uznány podíl Irish Sugar vespolečnosti Sugar Distributors, zastoupenív orgánech, struktura vytváření politikyspolečností, zjednodušený proces komunikace,závazek Sugar Distributors odebírat veškerou svouspotřebu daných produktů od Irish Sugara závazek společnosti Irish Sugar financovatpromo akce a rabaty nabízené společností SugarDistributors.

8 Viz např. S. L. Slavin: Microeconomics, 5. vydání(Irwin/McGraw-Hill, 1998), str. 256.

9 Viz např. Ariel Ezrachi, David Gilo: EC competitionlaw and the regulation of passive investmentsamong competitors, Oxford Journal of LegalStudies, 2006, str. 327-349.

10 T-102/96 Gencor Ltd. v. Evropská komise, odst. 276-277.

11 Pracovní diskusní materiál k aplikaci článku 82Smlouvy na vylučující zneužití, GŘ pro

hospodářskou soutěž, Brusel, prosinec 2005, odst. 44; Pozn. – Finální dokument Sdělení Komisek prioritám v oblasti prosazování práva připoužívání článku 82 Smlouvy o ES na zneužívajícíchování dominantních podniků vylučujících ostatnísoutěžitele z 3. 12. 2008 (česká verze z 9. 2.2009) kolektivní dominancí z textu sdělení zcelavyloučil.

12 Tento přístup bude převládat i do budoucna,protože návrh na jeho změnu dle připomínekEAGCP „An Economic Approach to Article 82“v tomto smyslu, že tyto dva znaky by měly býtzkoumány současně, nebyl vyslyšen.

13 Viz TACA, odst. 654 nebo T-342/99 Airtours plcv. Commission, [2002] ECR II - 02585, p. 63.

14 T-342/99 Airtours plc v. Evropská komise, [2002]ECR II – 02585.

15 Např. T-374/00 Verbahn den Freien Rohrwerke andOthers v. Evropská komise, [2003] ECR II-02275,T-193/02 Laurent Piau v Evropská komise, [2005]ECR II-0020, T-464/04 Independent MusicPublishers and Labels Association v. Evropskákomise, [2006] ECR II-02289, T-193/02 LaurentPiau v Evropská komise, [2005] ECR II-0020.

16 Airtours, odst. 62, 156.17 Impala, odst. 440.18 Airtours, odst. 159.19 Souhrn ohledně experimentálních důkazů viz M.

Stenborg, "Forest for the Trees: Economics of JointDominance", (2004) European Journal of Law andEconomics 18, str. 365-385.

20 Airtours, odst. 195.21 Impala, odst. 466, 468-9.22 E. Kloosterhuis: "Joint dominance and the

interactions between firms", (2001) EuropeanCompetition Law Review 22(3), pg. 79-92.

23 Podrobnější výklad ohledně odvetných opatření viznapř. R. Rees, "Tacit Collussion", (1993) OxfordReview of Economic Policy 9/27, přetištěno v T. Frazer, M. Waterson: Competition Law andPolicy: Cases, Materials and Commentary,(Marrester, Wheatsheaf 1994).

24 Viz např. R. H. Frank: Microeconomics andbehaviour; 3rd edition (McGraw-Hill, 1997), str. 215-244.

25 T-464/04 Independent Music Publishers andLabels Association v. Commission, [2006] ECR II-02289, odst. 251. Přestože tento rozsudekbyl zvrácen rozsudkem ESD C-413/06P, některéprincipy zde vyjádřené jsou stále platné.

26 R. A. Posner, Antitrust Law, 2nd edition (The University of Chicago Press, 2001).

27 Tento požadavek potvrdil také soud v odvolání protirozhodnutí v případě Impala C-413/06P (GrandChamber), odst. 125-6, když zdůraznil, že „…jenezbytné se vyhnout mechanickému přístupuzahrnujícímu oddělené ověřování každéhoz Airtours kritérií bez toho, aby byl brán v úvahuzastřešující ekonomický mechanismus hypotetickétiché koordinace.“

28 Případ 322/81 NV Nederlandsche BandenIndustrie Michelin v Commission, [1983] ECR-3461, odst. 57; Irish Sugar, odst. 112;Compagnie Maritime Belge, odst. 85.

29 T-333/94 Tetra Pak International SAv. Commission, [1996] ECR I-05951, odst. 24;Compagnie Maritime Belge, odst. 114.

30 Hoffmann-la Roche, odst. 91.31 Irish Sugar, odst. 66; TACA, odst. 633.32 Viz G. Monti, "The scope of collective dominance

under Article 82 EC", (2001) Common Market LawReview 38, str. 131-157.

33 Commission Decision No. 92/262/EEC of 1 April1992 relating to a proceeding pursuant to Articles85 and 86 of the EEC Treaty (IV/32.450: French-West African shipowners’ committees)OJ L134/1[1992].

34 Viz R. A. Posner, Antitrust Law, 2nd edition (TheUniversity of Chicago Press, 2001), str. 69-79.

35 Viz R. Whish: Competition Law, 5th edition (LexisNexis Butherworths, 2003), str. 526.

36 Gencor, odst. 276.37 M. Stenborg, "Forest for the Trees: Economics of

Joint Dominance", (2004) European Journal of Lawand Economics 18, pg. 365-385.

38 Tento závěr podporují i výsledky propočtův různých tržních prostředích podle tzv. tacitcollusion assymetry index D. Parkera, který jezaložen na posouzení faktoru asymetrie tržníchpodílů soutěžitelů na relevantním trhu. Více vizkapitola 4.1 níže.

39 Viz také OECD, Direcorate for financial, fiscal andenterprise affairs, „Oligopoly“, DEFFE/CLP (99)25,str. 201.

40 G. Monti, "The scope of collective dominance underArticle 82 EC", (2001) Common Market LawReview 38, str. 131-157.

41 Rozhodnutí č. j. S 16/05-177/05-SOHS II z 24. listopadu 2005, Komerční banka, a. s.,Československá obchodní banka, a. s. a Českáspořitelna, a. s.

42 Případy S 67/04 a R 18-23/2005 Hypo stavebníspořitelna, a. s., Wüstenrot-stavební spořitelna, a. s.,Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., Stavebníspořitelna České spořitelny, a. s., Raiffeisenstavební spořitelna a. s. a Českomoravská stavebníspořitelna, a. s.. Úřad vyšetřoval možné porušenízákazu dohod narušujících soutěž a zneužitíkolektivního dominantního postavení stavebnímispořitelnami v letech 2001 až 2004. Kvalifikacezneužití kolektivně dominantního postavení bylazvažována ve vztahu ke stanovování poplatkůa určitým diskriminačním praktikám, avšak tatočást řízení byla zastavena bez toho, že by bylokonstatováno porušení.

43 S 251/03 HOLD Czech Republic, a. s., BILLA, spol.s r. o., Carrefour Česká republika, s. r. o., DELVITAa. s., Globus ČR, k. s., JULIUS MEINL, a. s.,Kaufland, Česká republika, s. o. s., PLUS-DISCOUNT, spol. s r. o., SPAR Česká obchodníspolečnost, s. r. o. a Tesco Stores ČR,a. s. V letech 2003 a 2004 Úřad prověřovalmaloobchodní cenu brambor určených kekonzumaci v několika řetězcích hypermarketů,přičemž zvažoval kvalifikaci jako jednání ve vzájemné shodě nebo zneužití kolektivnídominance. Řízení Úřad uzavřel konstatováním, že v příslušném období nebyly zjištěny nepřiměřeněvysoké ceny ani zvýšení cen bez objektivníhodůvodu, a proto se nebylo nutné dále zabývatexistencí kolektivní dominance.

44 Rozhodnutí č. j. S 128/02-4488/02 ze dne 31. prosince 2002, Baring Communication Equity(TES) N .V. a Vision Network Tsjechie Holding B. V.

45 Rozhodnutí č. j. S 180/03-3845/03 ze dne 5. listopadu 2003, Kooperativa, pojišťovna, a. s.

46 Rozhodnutí č. j. S 422/2007/KS-02332/2008/840ze dne 28. ledna 2008, Raiffeisen BausparkassenHolding GmbH.

47 Rozhodnutí č. j. S 16/05-177/05-SOHS II z 24. listopadu 2005, Komerční banka, a. s.,Československá obchodní banka, a. s. a Českáspořitelna, a. s.

48 D. Parker, "Screening device for tacit collusionconcerns", 2006 European Competition LawReview, 27 (8), str. 424-433.

49 Výpočet TCAI je poměrně jednoduchý. Podobnějako HHI vychází pouze z počtu soutěžitelů narelevantním trhu a velikosti jejich tržních podílůa zahrnuje pouze základní aritmetické operace. Pro podrobnější informace viz D. Parker, "Screeningdevice for tacit collusion concerns", 2006 EuropeanCompetition Law Review, 27 (8), str. 424-433.

50 Rozhodnutí č. j. S 128/02-4488/02 ze dne 31. prosince 2002, Baring Communication Equity(TES) N. V. a Vision Network Tsjechie Holding B. V.

51 Rozhodnutí č. j. S 180/03-3845/03 ze dne 5. listopadu 2003, Kooperativa, pojišťovna, a. s.

52 Rozhodnutí č. j. S 422/2007/KS-02332/2008/840ze dne 28. ledna 2008, Raiffeisen BausparkassenHolding GmbH.

66


67

měli byste vědět

•ve čtvrtek 23. dubna 2009 Výkon rozhodnutí a exekuce

Lektorka: JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha-východ

Číslo semináře: 41914 Poplatek za seminář: 690 Kč Uzávěrka přihlášek: 13. dubna 2009

•v úterý 28. dubna 2009 Aktuální judikatura Nejvyššího soudu ČR k právuobchodních společností

Dotazy či podněty ke konkrétním rozhodnutím zasílejte na e-mailovou adresu: [email protected] nejpozději do 10. 4. 2009. Uvedená rozhodnutí se pak na daném semináři budou probírat.

Lektor: Mgr. Petr Šuk, soudce Nejvyššího soudu České republiky


•ve čtvrtek 7. května 2009 Nekalá soutěž v České republice a v Evropské unii

Lektorka: JUDr. Dana Ondrejová, Ph.D., odborná asistentka a specialista na soutěžní právo z katedry obchodního práva PF MUv Brně, advokátka a autorka knihy „Národní šampióni a hospodářská soutěž“.


•ve čtvrtek 14. května 2009 Psychiatrické a psychologické znalecké posuzovánív netrestních věcech

Lektoři: PhDr. Petr Goldmann, vedoucí klinický psycholog Psychiatrické léčebny v Praze-BohnicíchMUDr. Jiří Švarc, Ph.D., primář oddělení ochranných léčeb Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, asistent na katedře po-sudkového lékařství

Číslo semináře: 41915 Poplatek za seminář: 690 Kč Uzávěrka přihlášek: 4. května 2009

•ve čtvrtek 21. května 2009 Právo spolupráce II – alternativní mimosoudní řešení sporů

Lektorky: JUDr. Marie Brožová, advokátka JUDr. Eva Vaňková, advokátka


•v pátek 22. května 2009 Umění společenského vystupování

Lektoři: Ladislav ŠpačekPetr Studenovský


•v úterý 26. května 2009 Co čekat od evropských soudů aneb lucemburské soudy v praxi

Lektoři: prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc., soudkyně Soudu 1. stupně ESprof. JUDr. Jiří Malenovský, soudce Soudního dvora ESJUDr. Martin Smolek, Ph.D., LL.M., vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Soudním dvorem ESJUDr. David Petrlík, referendář (asistent soudce Soudního dvora ES)

Číslo semináře: 41917 Poplatek za seminář: zdarma Uzávěrka přihlášek: 16. května 2009

Přednášky a semináře pro advokáty a advokátníkoncipienty ve Vzdělávacím a školicím střediskuČAK v Praze v Paláci Dunaj

Česká advokátní komora – Region Praha a Justiční akademie vás zvou na společný seminář,který proběhne v prostorách Justiční akademie, Praha 1, Hybernská ul. 18

Česká advokátní komora a Justiční akademie vás zvou na společný seminář


68

měli byste vědět

•v úterý 19. května 2009 Stavební zákon

Lektorka: JUDr. Jana Jurníková, Ph.D., odborná asistentka katedry správní vědy a správního práva PF MU v Brně


•v úterý 16. června 2009 Nový trestní zákoník

Lektoři: prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., soudce NS ČR

Číslo semináře: 68913 Poplatek za seminář: 650 Kč Uzávěrka přihlášek: 9. června 2009

Semináře se konají v sále Veřejného ochránce práv, Údolní 39, Brno v době od 9.00 do 16.00 hodin.

Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách ČAK, zašlou ji e-mailem na adresu: [email protected], [email protected] a poukáží příslušný účastnický poplatek (tj. 650 Kč včetně 19% DPH/1 účastník) na účet6724361001/2700, konstantní symbol: 0308, variabilní symbol: číslo semináře a číslo osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka (např.689010123). Doklad o úhradě vezměte s sebou.

Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Sál je klimatizován se stolovou úpravou, občerstvení zajištěno. Žádámeúčastníky o včasný příchod.

•ve středu a ve čtvrtek Sestavte si svůj seminář – Insolvenční zákon – VIII. běh:10. a 11. června 2009

Podněty či dotazy k programu semináře zasílejte na e-mailovou adresu: [email protected] nejpozději do 10. 5. 2009. Vámi uvedené podněty či dotazy se pak na daném semináři budou probírat.

Lektoři: JUDr. Hana Hrstková, soudkyně Krajského soudu v Brně Mgr. Jan Kozák, místopředseda Krajského soudu v Brně, člen expertní skupiny ministerstva spravedlnosti pro insolvenční právo


•ve čtvrtek 18. června 2009 Aktuální problémy civilního řízení se zaměřením na „Souhrnnou novelu OSŘ“

Lektoři: JUDr. Jaromír Jirsa, místopředseda Městského soudu v Praze JUDr. Michal Žižlavský, advokát

Číslo semináře: 41919 Poplatek za seminář: 690 Kč Uzávěrka přihlášek: 8. června 2009

Semináře probíhají v Praze v Paláci Dunaj, Národní 10 (vchod z Voršilské ul. č. 14), obvykle od 9.15 do 16.00 hodin s polední pauzou od12 do 13 hod. Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách, a zašlou ji e-mailem na adresu:[email protected], a uhradí příslušný účastnický poplatek (včetně 19% DPH) na účet č. 6724361001/2700 konstantní symbol: 0308,variabilní symbol: desetimístné číslo složené z pětimístného čísla semináře (viz výše) a pětimístného evidenčního čísla advokátau ČAK (objednatele) bez pomlčky či lomítka (např. 4190100312).

Doklad o úhradě vezměte s sebou, daňový doklad obdržíte při prezenci, popřípadě poštou. Účastnické poplatky se bez vážné omluvytři dny předem nevracejí. Sál je klimatizován. K dispozici je automat na kávu a minerální voda. Žádáme účastníky o včasný příchod, pozdní pří-chody ruší lektory i posluchače. 15 minut po začátku přednášky je již vstup do sálu omezen.

Bližší informace s podrobnějším programem naleznete na internetových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz v levém menu nazvaném Vzdě-lávací akce. Telefonické informace na č. 224 951 778 – Marie Knížová. Těšíme se na setkání s vámi.

� Ing. LENKA PONDĚLÍČKOVÁ, vedoucí odboru výchovy a vzdělávání ČAK

Semináře pro advokáty pořádané pobočkou ČAK Brno v sále Veřejného ochránce práv


69

měli byste vědět

•ve čtvrtek 7. května 2009 Řízení podniku v krizi – krizový management – přípravnýkurz ke zkouškám insolvenčních správců

Lektor: Ing. Mgr. Jaroslav Hloušek, MSc.


•ve čtvrtek 4. června 2009 Trestní zákon a trestní řád ve vztahu k insolvenčnímuzákonu – přípravný kurz ke zkouškám insolvenčníchsprávců

Lektor: JUDr. Eva Žatecká, Ph.D., odborná asistentka katedry trestního práva PF MU v Brně


Semináře probíhají v seminární místnosti v Kleinově paláci, nám. Svobody 84/15, Brno v době od 9.00 do 13.00 hodin (pokud není na po-zvánce uvedeno jinak).Zájemci o účast na těchto akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách ČAK, zašlou ji e-mailem na adresu: [email protected], [email protected]. Vzhledem k omezené kapacitě seminární místnosti bude pro zařazení do semináře rozhodující pořadí doru-čení přihlášek. Příslušný účastnický poplatek (tj. 500 Kč včetně 19% DPH/1 účastník) poukáží účastníci – až po potvrzení přijetí přihlášky –na účet 6724361001/2700, konstantní symbol: 0308, variabilní symbol: číslo semináře a číslo osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka(např. 689010123). Doklad o úhradě vezměte s sebou. Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Žádáme účast-níky o včasný příchod.Bližší informace s podrobnějším programem naleznete na internetových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz v levém menu nazvaném Vzdě-lávací akce. Telefonické informace: 542 514 401 pí Modlitbová. Těšíme se na setkání s vámi.

� JUDr. IRENA SCHEJBALOVÁ, ředitelka pobočky ČAK v Brně

Semináře pro advokáty pořádané v seminárnímístnosti pobočky ČAK Brno

- - - - - - Nabídka - - - - - -STUDIJNÍ CESTY DO LUCEMBURKU

K EVROPSKÉMU SOUDNÍMU DVORU A SOUDU 1. STUPNĚ

ve dnech 22. 11. až 25. 11. 2009

Pro: advokáty, kapacita je cca 20 míst. Vítána je aktivní znalost francouzštiny nebo alespoň angličtiny – podle okolností si kolegové mezisebou vypomáhají.Kdy: 22. 11. – 25. 11. 2009 s tím, že 22. 11. je den cesty, návrat se předpokládá 25. 11. Kam: Lucemburk, tj. Evropský soudní dvůr, Soud 11. stupně – program se v současné době ve spolupráci s prof. Malenovským a prof.Pelikánovou připravujee.Finance: Veškeré výdaje spojené s touto studijní cestou si hradí účastníci sami, ČAK na pobyt finančně nepřispívá.Doprava: Je potřeba počítat s tím, že dopravu do Lucemburku a zpět si zajišťují účastníci individuálně. Ubytováníí: Jsme připraveni řádně přihlášeným účastníkům rezervovat ubytování v hotelu/hotelech v blízkosti obou soudů.Přihlášky jsou k dispozici na webu ČAK www.cak.cz v rubrice Mezinárodní vztahy/Stáže, stipendia, studijní pobyty. Zasílejte je e-mailemk rukám paní Lenky Vobořilové ([email protected]) z odboru mezinárodních vztahů ČAK.

Případné dotazy spojené s touto studijní cestou vám ráda zodpoví také JUDr. Jana Wurstová ([email protected], tel. č. 221 729 031, mobil:602 123 937).

Přihlášky budou akceptovány podle data jejich přijetí. POZOR!! Uzávěrka přihlášek je 15. června 2009.


70

měli byste vědět

zvou v rámci europrojektu

Evropské právo civilního procesu v aplikační praxi českých a rakouských soudů

na dvoudenní seminář:1. den – Evropské nalézací a exekuční řízení v aplikační praxi českých a rakouských soudů2. den – Charakteristika (základní rysy) právní úpravy českého a rakouského civilního

nalézacího a exekučního procesu

Kdy: ve dnech 18. – 19. června 2009Kde: České Budějovice, Grandhotel Zvon (www.hotel-zvon.cz)

Dvoudenní seminář je určen pro české a rakouské advokáty. Semináře se též zúčastní čeští a rakouští soudci.Semináře jsou vždy simultánně (kabinově) tlumočeny do NJ a ČJ.

Přednášející: exkluzivní lektoři z české a rakouské strany, např.:dvorní rada Nejvyššího soudního dvora ve Vídni, honorární profesor Dr. Matthias NeumayrJUDr. Pavel Simon, soudce Okresního soudu v Chebu a lektor Justiční akademie ČR pro oblast evropského civilníhoprocesu

Účastnický poplatek: 8400 Kč (zahrnuje účast na dvoudenním semináři, 2x rautový oběd, večeře, 1x noclehv ****Grandhotel Zvon, seminární materiály).

Uzávěrka přihlášek je 1. června 2009. Počet účastníků je omezen !!!Přihlášky, prosím, zasílejte na adresu GAUDIU o. s., Nám. Přemysla Otakara II./32, 370 01 České Budějovice.

Program semináře, jakož i formulář přihlášky naleznete na webu GAUDIU o. s., www.gaudiu.eu. V případějakýchkoliv nejasností a dotazů je možno volat na mobil 602 129 607, projektového manažera JUDr. Jiřího Švihlu,advokáta v Českých Budějovicích.

Projekt je finančně podporován Evropským společenstvím (EU) zastoupeném Evropskou komisí.Projekt je podporován Českou advokátní komorou, která je současně spoluorganizátorem.Asociační partneři: Krajský soud v Českých Budějovicích, Landersgericht Linz

Další semináře: 21. – 22. října 2009, Linz. Evropské insolvenční právo, české a rakouské insolvenční právo.18. – 19. března 2010, České Budějovice. Zkušenosti s aplikací Řím I., Řím II., české a rakouské mezinárodníprávo soukromé, řešení dědických případů s mezinárodním (česko-rakouským) prvkem.


71

měli byste vědět

Pozvánka na 1. ročník turnaje České advokátní komory v beach volejbale

BUDWEISER CUP

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Česká advokátní komora – regionální představitel pro Jihočeský kraj si vás a vaše rodinné příslušníky dovoluje conejsrdečněji pozvat na

1. ROČNÍK TURNAJE V BEACH VOLEJBALE

Doba konání: od 26. 6. 2009 (pátek), příjezd do 19.00 hodindo 28. 6. 2009 (neděle), odjezd do 12.00 hodin

Účast: Advokáti, advokátní koncipienti,

pracovníci advokacie, soudci a státní zástupci,

notáři a exekutoři a jejich rodinní příslušníci.

Program sportovních soutěží: v sobotu soutěž v beachvolejbale smíšených družstev (2 muži + 1 žena či 1+1dle počtu a zájmu přihlášených účastníků), v průběhunedělního dopoledne soutěž v beach tenise dle zájmu. Pro usnadnění a urychlení organizace by organizátořiuvítali, kdyby účastníci již přihlašovali celá družstvanebo si je vytvořili hned po příjezdu na místě samém.

K dispozici bude restaurace, večer s tancem a hudbou.

Ubytování: Vysokoškolské koleje Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Náklady: Účastnický poplatek za osobu činí 1000 Kč a zahrnuje ubytování, stravování a startovné.

Přihlášky: Prosíme o zaslání závazných e-mailových přihlášek na adresu [email protected] nejpozději do 31. 5.2009, spolu se zaplacením účastnického poplatku na účet č. 12432011/0100, variabilní symbol 50901xxxxx(ev. č. advokáta či adv. koncipienta, u neadvokátů uveďte 5090199999).

Odhlášení: Zašlete rovněž na shora uvedenou e-mailovou adresu. Pokud bude odhlášení doručeno nejpozději do15. 6. 2009 – účastnický poplatek bude v plné výši vrácen. Po tomto termínu již nebude možné účastnickýpoplatek vrátit.V termínu po 1. 6. 2009 pořadatelé vaši přihlášku písemně potvrdí s podrobnější informací k organizacijednotlivých soutěží. V případě, že by plánovaná akce byla odvolána pro nedostatečný zájem, budou zaplacenéúčastnické poplatky vráceny.

JUDr. FRANTIŠEK SMEJKAL, regionální představitel ČAK

Mgr. PŘEMYSL PECHLÁT, advokát, ředitel turnaje

Místo konání: Beach volejbalový areál v Českých Budějovicích(www.beachparadise.cz), který bude vyhrazen v daném termínu pouzeúčastníkům turnaje. Pro případ nepříznivého počasí je zajištěna sportovníhala se třemi volejbalovými kurty a hernou pro stolní tenis.


72

měli byste vědět

Program:

Neděle 25. 10. 2009

� Odjezd autobusem ze Zlína/Brna/Prahy� Příjezd do hotelu v Lucemburku� Večeře s představením a informacemi o průběhu informačního semináře

Pondělí 26. 10. 2009

� Návštěva Evropské komise� Přednáška na téma: „Evropská unie a aktuální právnická témata“� Společný oběd� Historický a politický význam města Lucemburk� Exkurze po městě autobusem s průvodcem� Individuální volno

Úterý 27. 10. 2009

� Návštěva Evropského soudního dvora� Rozhovor s českým soudcem u Evropského soudního dvora, možnost účasti na jednání� Společný oběd� Odjezd do Drážďan

Středa 28. 10. 2009

� Návštěva Saského spolku advokátů� Rozhovor o vývoji spolupráce ve trestněprávních věcech� Společný oběd� Individuální volno� Možnost prohlídky saské vinice s ochutnávkou� Setkání se saskými advokáty

Čtvrtek 29. 10. 2009

� Historický a politický význam města Drážďany� Exkurze po městě autobusem s průvodcem� Společný oběd� Individuální volno� Návrat do Prahy/Brna/Zlína

Přihláška na seminář je umístěna na webové stránce ČAK www.cak.cz/Aktuality. Přihlášky zasílejte nejpozději do15. června 2009 na adresu: JUDr. Aloisie Jurkovičová, AK Zarámí 4077, 760 40 Zlín, e-mail: [email protected] 520 euro. Jakékoliv další informace vám poskytneme na tel. 577 435 341, 736 680 134.

� Za Středomoravský region ČAK

JUDr. ALOISIE JURKOVIČOVÁ

Zlínská část Středomoravského regionu ČAK

ve spolupráci s německou společnosti Forum Europa e. V.

zve zájemce ve dnech 25. 10. – 29. 10. 2009 na seminář

„Evropa na dotek“


Vážené paní kolegyně,vážení páni kolegové,

dovoluji si vás opět pozvat na letošní sportovně-společenskou akci Středočeského regionu spojenou s běžeckým závodem

„O PAROHY ARCIVÉVODY FERDINANDA,“která se uskuteční již podvacáté!!!

dne 20. 6. 2009 na Konopišti,

a je určena nejen advokátům a jejich zaměstnancům, ale i jejich rodinným příslušníkům, přátelům a dalším příznivcům pohybu v přírodě. Závodí se v dětských i dospělých kategoriích.

Program:

Sobota 20. 6. 2009: 9:30 – 10:00 Prezence u letního divadla vedle zámeckého rybníka na Konopišti.

10:00 – 12:00 Běžecký závod okolo zámeckého rybníka na Konopišti. 12:00 – Společné posezení spojené s vyhlášením výsledků běžeckého závodu.

Případné ubytování a stravování si zajišťují a hradí účastníci sami. Startovné se nehradí.

Přihlášky zasílejte elektronickou poštou na adresu: [email protected], nebo faxem na č. 317 763 530.

Dovoluji si pozvat jak pamětníky minulých ročníků, tak i jejich nástupce. V plné míře platí známé Coubertinovské heslo: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Ti mladí a ambiciózní nechťsoutěží o vítězství, a ti v pokročilejším věku budou soutěžit se svojí leností a přebytečnými kilogramy.

Vzhledem k tomu, že jde o kulaté výročí tohoto závodu, věřím, že si jej nenecháte ujít. Těším se na vás na všechny,kteří se rozhodnete přijmout naše pozvání.

S přáním příjemných dnů příštíchJUDr. ROMAN PREMUS, regionální představitel ČAK

pro Středočeský region

73


74

měli byste vědět

Česká advokátní komora vás zve na3. ročník

GOLFOVÉHO TURNAJE ADVOKÁTŮ„ADVO-CUP“

Turnaj proběhne dne 12. 6. 2009 na golfovém hřišti Golf Club Alfrédov na Plzeňsku a je určen všem zájemcůmz řad advokátů/advokátek a advokátních koncipientů/koncipientek. Vzhledem k omezenému počtu účastníků budou do turnaje zařazeni zájemci podle pořadí došlých přihlášek. Uzávěrka přihlášek bude dne 1. 6. 2009.

Startovné činí 600 Kč a bude splatné v den konání turnaje v hotovosti.

Program: 8.20 - 9.20 uvítání a registrace účastníků9.20 zahájení turnaje9.30 start turnajecca 15.30 vyhodnocení turnaje spojené s malým pohoštěním

Ubytování a stravování si v případě zájmu zajišťují a hradí účastníci sami.Možnost obojího nabízí přímo Golf Club Alfrédov (www.gcal.cz).

Závazné přihlášky, stejně jako případné dotazy, zasílejte laskavě naadresu [email protected] nebo [email protected].

Těšíme se na vás! Organizátoři:

JUDr. KRISTÝNA OUTLÁ

JUDr. RADEK SPURNÝ

Rusalkana KonopištiV pátek 3. července 2009 večer bude

ve spolupráci s předními sólisty, orchestrem, sborem a baletem opery Národního divadla v Praze inscenována v krásném prostředí přírodního divadla na zámku Konopiště

Dvořákova opera Rusalka.

Přihlášky na OPEN AIR OPERU KONOPIŠTĚ zasílejte do 20. května 2009 elektronickou poštou na adresu: [email protected], nebo faxem na č. 317 763 530. Předběžná cena jedné vstupenky je 250 Kč.Tento operní večer bude prvním svého druhu ve Středočeském regionu a věřím, že se budete chtít této prestižní společenské a kulturní události zúčastnit.

JUDr. ROMAN PREMUS, regionální představitel ČAK pro Středočeský region


Ano, už je tady, nesnažmese to nijak zastírat, fi-nanční krize nás také do-stihla, navzdory počáteč-

nímu ujišťování politiků, že Českozůstane ostrůvkem blahobytu upro-střed potápějící se evropské i celo-světové ekonomiky. Z toho je vidět,že ani čeští politici nejsou zcela ne-omylní a občas se spletou, bez ohle-du na výši jimi vynaložených (stát-ních) prostředků na činnost svýchporadců, analytiků, asistentů či jiné-ho vysoce kvalifikovaného personálu.

Vědomi si povinností, které jakospolumajitelé a partneři renomovanéadvokátní kanceláře Legál, Nechtěl,Přecechtěl, Zhrzená & Partners má-me, sešli jsme se na poradě partnerův naší velké zasedací místnosti s ohle-dem na důležitost projednávané agen-

dy, neboť si samozřejmě plně a se všívážností uvědomujeme, že finančníkrize musí být mimořádně palčivý pro-blém, soudě podle titulků denníhotisku na úvodních stranáchi zachmuřených výrazůmoderátorů televizníchnovin bez ohledu na to,zda jde o komerční činekomerční vysílání.V této souvislosti ne-boli kontextu za zmín-ku stojí, že vybraná za-sedací místnost sejmenuje Jaro, přičemž nadveřích visí štítek, na němž jedvoujazyčný nápis JARO/SPRING,aby i naši zahraniční klienti vždy vě-děli, kam se mají uchýlit pro právní po-radenství v případě, že příslušná re-cepční zcela mimořádně selže

a dotyčného klienta nestihne uvéstosobně. Důvody takového selhání mo-hou být různé, např. prostá lidská ne-

chuť, spánek po obědě či intenzivnístudium webových stránek.

Naše další, menší zase-dací místnost přezdíva-

ná „zasedačka“ je sku-tečně o 2 m2 menšía jmenuje se ZI-MA/WINTER. V té-to zasedačce se větši-

nou scházíme napodzim, ale pokud je

babí léto, jsme občas k vi-dění i v Jaře.

Neměli bychom se ovšem odchýlitod hlavního a ostatně i jediného té-matu dnešní porady partnerů s ohle-dem na jeho závažnost pro další exi-stenci advokátní kanceláře LNPZ,

75

nakonec

Jak vyzrátna finanční krizi


tím spíše, že se jí účastní poprvév historii firmy všech 18 partnerů. Toje ovšem jen jeden z pozoruhodnýchjevů v této souvislosti. Neméně zá-sadní je i fakt, že více než polovinaparterů se dostavila s menším nežpůlhodinovým zpožděním, přičemžvětšina z této poloviny, ovšem jenmužské části populace, se dostavilav oblecích, na rozdíl od řady před-chozích porad, kde převládaly spí-še golfové či tenisové úbory.Partnerky ženského rodubyly samozřejmě jako vždyozdobou kanceláře a bu-de lepší se příliš neroz-plývat nad jejich módní-mi kreacemi, šperky,účesy či kabelkami, po nichž marně pošilhává lec-která česká celebrita, protožepouhý demonstrativní výčet byzahltil jedno vydání populárníhomódního měsíčníku Ona. Ohledněúčasti na poradě budiž již jen řečeno,že dvě hodiny po stanovení začátkuporady tato byla plně usnášení-schopná, což se všichni přítomnív dobré víře domnívali s přihlédnu-tím k tomu, že počet přítomných či-nil 100 %.

Poradu zahájil řídicí partner našífirmy, Dr. Legál, nikoli sice zakláda-jící partner, přesto však nejdůležitěj-ší vzhledem ke svému jménu, kterémá impozantní marketingový vliv napotenciální českou i zahraniční kli-entelu, a navíc umožňuje firměLNPZ používat zcela legálně tako-vou obchodní firmu na rozdíl od řa-dy konkurentů, pyšnících se umělevylepšenými jmény, čemuž příslušnýstavovský orgán blahosklonně přihlí-ží. Dr. Legál obstaral úvod poradytím, že přivítal všechny přítomnéa konstatoval, že je třeba urychleněvyřešit, jakým způsobem se můžesoučasná finanční krize negativněpodepsat na dalším osudu a fungo-vání advokátní kanceláře LNPZ.Současně upozornil, že účelem po-rady není pouhá výměna názorů naproblematiku krize, ale implementa-ce závěrů do každodenního životafirmy tak, aby tato nadále patřila dobluechipové ligy. S tím pochopitelněvšichni souhlasili, byť někteří vnitřněpociťovali mírnou dávku nejistoty přiinterpretaci termínu „bluechipový“.

„Otázka pro dnešní den tedy zní,“zakončil své úvodní vystoupení řídi-cí partner Legál, „co s tou krizí pod-nikneme?“

Po této otázce následovala půlho-dinová přestávka k vyřízení urgent-ních telefonátů a rozmyšlení vhod-ných odpovědí, nicméně s výjimkoutoalet nebylo nikomu umožněno za-sedací místnost opustit, neboť usná-

šeníschopnost je onenmagický cíl, kterým

lze ospravedlnitněkteré, leckdyi ne zcela právníprostředky, nut-né k jeho dosa-žení (např. ome-

zování osobnísvobody příslušní-

ka jinak svobodnéhopovolání, byť by ne svo-

bodného, ale ženatého).Po přestávce vybídl doktor Legál pří-

tomné partnery: „Tak kdo co máte?“ „Jak to myslíte?“ zeptal se

Mgr. Černobílý, odborník na právoobčanské a rodinné. „Chcete vědětopravdu vše, co máme, anebo jen to,co máme v osobním vlastnictví bezpřihlédnutí k SJM?“

„Je mi jedno, co vlastníte, mysleljsem samozřejmě, co kdo máte k té-matu dnešní porady, tedy k finančníkrizi jako takové!“

„Aha, omlouvám se,“ opáčilMgr. Černobílý, „chápal jsem Vašiotázku zřejmě v širších souvislostech.“

„Nevadí, pane magistře,“ usmál seLegál, „naše majetková přiznání by ji-stě byla zábavnějším tématem, než jeto dnešní, ale musíme řešit krizi, ne-boť jen causarum cognitio cognitio-nem eventorum facit.“

Po této těžko pochopitelné moud-rosti se opět rozhostilo tíživé ticho, takdobře známé ze všech seminářů, orga-nizovaných rádoby pro zaměstnancenašich klientů, které nakonec prolomilMgr. Krákora, expert na nemovitosti,s dotazem, zda by se porady nemělúčastnit notář, eventuálně pracovníkz katastru nemovitostí s přihlédnutímke skutečnosti, že to tak je v praxi vždyjistější. Po vysvětlení Mgr. Černobílé-ho, že nic není v životě černé ani bílé,ale spíše šedé, na účasti navržených or-gánů již netrval, nicméně se nezdrželpoznámky, „proč alespoň nemohou

být ověřeny podpisy přítomných part-nerů na prezenční listině?“

Mgr. Krákora potom navrhl, aby bylv první řadě proveden věcný, obsaho-vý i formálně technický rozbor termí-nu „krize“ jako takového a k tomui termínu „finanční“, protože pouze nazákladě těchto rozborů bude možnépostupovat dál a bez znalosti obou ter-mínů bude možné jen stěží správněporozumět s nimi související proble-matice a následně pak vyvodit z od-borné literatury, eventuálně judikatu-ry českých, evropských nebo jinýchexotických soudů správné závěry. Tak-to navrhovaný systematický přístupbyl několika přítomnými partnerykladně ohodnocen a náležitě i podpo-řen, ač neformálním způsobem a asine zcela v souladu s uzavřenou spole-čenskou smlouvou společnosti LNPZ,což ovšem nebylo možné určit, neboťnebyla k dispozici. Rozhodně se všakjednalo o projevy vůle nevzbuzující po-chybnosti, zejména přitakávání (i tak-tovkou, výjimečně i aktovkou), poký-vání hlavou či rázný úder dlaně dostolu za současného ústního projevu„jo!“. Bez nutnosti následného hlaso-vání přítomných partnerů tak bylo do-statečně zřejmé, že návrh Mgr. Krá-kory získal dostatečnou podporua vypracování příslušných analýz za-daných některé z renomovaných po-radenských firem z velké trojky (nej-lépe spřátelené CVDB – Cena VodníDům Bednáři) bude nevyhnutelné. Potomto pokroku v jednání si někteřípartneři již začali nenápadně zapínatsvé oněmělé mobilní telefony, hand-heldy, herní konzole, elektronické su-doku a jiné pomocníky za účelem ro-zumného vynaložení času pro zbytekdne, ale řídicí partner požádal o dalšípozornost s poukazem na skutečnost,že dané analýzy budou sice nesporněužitečné a nutné, ba přímo esenciální,avšak pro danou chvíli by patrně moh-lo být dostačující vycházet z obecnéhochápání daných termínů, tedy z toho,jak by těmto výrazům rozuměl prů-měrný český občan v průměrném vě-ku, bydlící v průměrně velkém pane-lovém domě v průměrném českémměstě či obci s průměrně nízkým pla-tem a počtem dětí a manželek či man-želů (zde chápáno postupně, nikolivsoučasně vzhledem k zvláštnostemprávního řádu České republiky).

76

nakonec BULLETIN ADVOKACIE 4/2009

Následná diskuse byla velmi bouř-livá, protože se přítomní nemohli do-hodnout, kdo vlastně je tím průměr-ným českým občanem. Mgr. Pilná zeskupiny soutěžního práva byla pře-svědčena, že všechna kritéria splňujesama a chtěla se své role okamžitěujmout, ale byla odmítnuta, neboťbydlí v cihlovém domě (vlastním)a nepobírá plat, nýbrž dividendy.Dr. von Weissenbergovi, odborníkovina právo sociálního zabezpečení,uškodilo, že je potomkem významné-ho českého rodu, bydlí na zámkua rovněž pobírá dividendy, ač je ne-potřebuje, a nejmladší partner Vojtí-šek, dosud nespecializovaný, sicesplňoval vše, ale nesnášel cokoliv, coje průměrné. Nezbylo by tedy než sevydat do ulic českých měst a obcí, nacož ovšem nebyl čas ani chuť, a tak sepřítomní shodli, že se pro jednou po-kusí řídit zásadami zdravého rozumua pojem finanční budou vykládat ja-ko přídavné jméno od slova financečili něco s penězi, peněžní, a pojemkrize jako označení něčeho negativ-ního, tíživého, s poměrně radikálnímúčinkem, takže oba výrazy ve vzá-jemném spojení bude možné zjedno-dušeně chápat jako problém s penězi.Díky této brilantní analýze a s ní spo-jené úspoře značných prostředků zajejí pořízení bez nutnosti organizacevýběrového řízení za účelem hledáníporadenské firmy si konečně partne-ři kanceláře LNPZ uvědomili váž-nost projednávaného tématu ve vzta-hu k plánům na financování vlastníchpotřeb. Netřeba zdůrazňovat, že mí-ra pozornosti od tohoto okamžikudosáhla bodu varu, ne-li vyššího, sa-mozřejmě s výhradou, že vůbec exis-tuje. V takto vypjaté atmosféře se při-hlásil o slovo Dr. Strádal, vedoucípartner odborné skupiny financea bankovnictví, na jehož odbornouerudici spoléhala většina přítomných,a konstatoval, že k celému problémukrize je třeba přistupovat tak, aby bylco nejdříve úspěšně vyřešen. Výslov-ně uvedl: „Řešme tento problém věc-ně a racionálně tak, jak jej každo-denně řešíme ve prospěch našichklientů. Všichni přece chceme to sa-mé, spokojenost našich klientů a do-statečné prostředky pro důstojný ži-vot nás i našich zaměstnanců.“

S tím bylo možné souhlasit, ačkoliv

druhá část předchozí věty kolegy Strá-dala vyvolávala u přítomných hlubšíemoce než část první: „Nechcete pře-ce riskovat, že se obsah vašich peně-ženek ztenčí na tloušťku platební kar-ty a tato nebude mít ani hodnotuplastu, z něhož je vyrobena. Budetepak muset zapomenout na vaše hrač-ky od BMW, Porsche či Mercedesu,soukromé tryskáče, zimní měsícev Aspenu, letní na Tahiti, chataření naAljašce, potápění v Podolí, prostě to-hle všechno zmizí nikoliv tempem hle-mýždího outsidera, nýbrž rychlostísvětla,“ varoval Dr. Strádal.

„A jak tomu zamezíme?“ položil siDr. Strádal řečnickou otázku, na kte-rou každý advokát musí umět vždyodpovědět (tzv. zásada „Neptej se, conevíš“).

„No přece tím, že zvýší-me zisk a snížíme ná-klady! To je přecenejlepší cesta, jakz krize ven!“

Jednoduchosttohoto řešení té-měř vyrazila dechvšem přítomným.Někteří jedinci siceposmutněli, že s recep-tem na krizi nepřišli sami,ale současně cítili hluboké souzněnís takto pregnantně formulovaným zá-věrem. Pouze Mgr. Zvídavá, expertkana rozhodčí řízení, nebyla zcela uspo-kojena a chtěla vědět, jak bude tentoskvělý recept fungovat v praxi.

„Jednoduše přece,“ opáčil Strádal,„zkrátka zvýšíme současné hodinovésazby z 5000 Kč na 6 nebo 7000 Kča máme hned nárůst zisku dvoucifer-ný.“

„A proč ne ještě víc, třeba na 8 ne-bo přímo 10 000 Kč?“ nechal sestrhnout Mgr. Vojtíšek svým mladic-kým nadšením.

„Skvělé,“ rozplýval se Legál, ne-chám o vašem návrhu hlasovat!“

„No jo,“ narušila opět všeobecnénadšení Mgr. Zvídavá, „kdo nám aletyhle sazby bude ochoten platit?“

„No přeci naši klienti, paní kole-gyně,“ informoval Zvídavou Vojtí-šek, „současní a hlavně ti budoucí!“Zvídavou tímto argumentem nicmé-ně nepřesvědčil.

„To by bylo krásné, pane kolego,“pravila, „ale nehrozí v době krize spíše

riziko, že klienti budou naopak chtítušetřit na poradenských službách a bu-dou nás tak tlačit opačným směrem?“

Po těchto slovech zavládlo opět hro-bové ticho, naznačující, že problémmůže být opravdu poněkud komplex-nější. Atmosféru však naštěstí vzápětíodlehčil Dr. Nechtěl, navrhující propřípad nemožnosti navýšení sazeb sní-žení nákladů firmy. I tento návrh bylpřijat se spontánním nadšením (po-tleskem) a první návrhy na sebe nene-chaly dlouho čekat.

„Snižme platy zaměstnancům,zvláště koncipientům,“ navrhlMgr. Černobílý. „Na začátek řekně-me o nějakých 20 – 30 %.“

„Dobrý nápad!“ souhlasili všichni.„Tím dojde rovněž k navýšení zisku,“vydedukovala bystře Mgr. Pilná.

„To ano, ale snížit platy bezsouhlasu zaměstnanců asi

nemůžeme,“ upozornilaMgr. Pracná, vedoucíodborné sekce pracov-ního práva u LNPZ.„To by s tím museli za-městnanci souhlasit.“ „Ale nemuseli,“ opono-

val Černobílý, „prostě jimplaty sundáme a ať se s námi

soudí, vždyť tu máme oddělenísporů, aspoň budou mít novou kauzu!“

„Kauzu ano, ale klientem by bylanaše kancelář, pane kolego,“ smutněkonstatovala Mgr. Pracná, „což bynám zase náklady vzápětí navýšilo.“

V následné diskusi vyvstaly ovšemdalší nechtěné následky, s nimiž sena první pohled nepočítalo, např.v podobě nižšího úsilí zaměstnancůpři plnění úkolů zaměstnavatele, mi-nimálně těch, kteří by ve firmě zby-li, nebezpečí pokusů o kompenzaciz jejich strany v podobě úbytku kan-celářských sponek, toaletního papí-ru či jiných čisticích prostředků, zvý-šené konzumace nápojů atd., a takse partneři raději rozhodli prozkou-mat úspory v dalších oblastech.

Nadějný byl návrh na úsporu elek-trické energie zákazem svícení běhemdne, ovšem tím by bylo poskytováníprávních služeb výrazně ztíženo, ne-hledě na to, že ani baterie do batereknejsou levnou záležitostí, anebo zákazpoužívání výtahu, což ovšem ztrosko-talo na skutečnosti, že v sídle firmyžádný výtah není. Obdobě nebyl přijat

77

nakonecBULLETIN ADVOKACIE 4/2009

návrh na omezené používání počítačů,monitorů, faxů, chladniček, vysavačů,kulem, fénů, elektrických zubních kar-táčků a televizních přijímačů.

Partnerka Zoufalá ze skupiny ob-chodního práva navrhla nákup kávy vevelkém, neboť klienti kanceláře přecepravidelně nakupují s množstevnímislevami i díky skvělým smlouvámLNPZ, a bylo by proto vhodné těchtovýhod už konečně využít. Návrh bylpřijat jednomyslně, ke shodě ovšemnedošlo ohledně množství kávy k ob-jednání. Vznesené návrhy se pohybo-valy mezi 10 kg až 2000 kg, z čehožnakonec vyplynul průměr 995 kg, naněmž se přítomní zřejmě byli ochotnishodnout, nicméně nabízené množstvídodavatelem činilo 1, 5, 10, 100 nebo1000 kg, takže výsledkem diskuse bylzávěr, že daný průměr naneštěstí žád-né z nabídek nevyhovuje. Ani úsporavzniklá racionálnějším použitím čajo-vých pytlíků opakovaně (maximálněvšak na 5 šálků za účelem zachováníalespoň čajové barvy) nebyla shledánadostatečnou. Zrušení občerstvení proklienty podle vzoru leteckých společ-ností bylo přijato dalším aplausem,avšak následovalo vystřízlivění poupozornění zapisovatelky, asistentkyZručné, že občerstvení se klientoviúčtuje tak či tak, což by naopak způ-sobilo výpadek na straně příjmů. Dal-ší položkou ke zvážení byly nápoje prozaměstnance, kde stávající výběr 35nealko nápojů převyšuje sortiment vel-koobchodu Makro a bylo by asi mož-né uvažovat o jeho zúžení, ovšem přihlasování o jednotlivých značkách sejakýkoliv kompromis jevil jako nedo-sažitelný. Za jediný racionální závěrtak mohlo být považováno pozitivnívyjádření většiny partnerů k nákupumodrých šanonů s držákem se třemiúchytkami namísto dosavadních čer-vených šanonů s držákem se čtyřmiúchytkami, naneštěstí za stejnou cenu,a nákup obálek přímo od výrobcez věznice Pankrác s celkovou odhado-

vanou roční úsporou 1000 Kč. Vzhle-dem k této, jakkoliv potěšující, nicmé-ně nevýznamné úspoře, bylo třeba hle-dat radikálnější léčbu krize, která senad firmou zlověstně vznášela jako na-moklý meč, jak varoval řídicí partner.

„Budeme se muset znovu zamysletnad našimi příjmy,“ vyzval partnery.

„Naše příjmy jsou přece vygenero-vány na základě vyúčtovaných hodinklientům. Stačilo by navýšit počty ho-din, co vyúčtujeme, a máme řešení, po-kud nejsme schopni zvýšit hodinovésazby.“

„To ano,“ souhlasil Mgr. Hliníkz odborné skupiny práva životníhoprostředí, ale to by znamenalo vyža-dovat od koncipientů vyšší nasazení.

„A kolik hodin vlastně oni odpra-cují?“ zajímala se partnerka Zvídavá.

Tuto otázku nebyl na místě nane-štěstí nikdo schopen zodpovědět,a proto bylo konstatováno, že nešloo řečnickou otázku, a asistentkaZručná byla požádána, aby příslušnéúdaje do příští partnerské porady ně-kde získala. S přihlédnutím k tomu,že firma má oddělení IT, lze důvodněpředpokládat, že „snad proboha typočty odpracovaných hodin z něčeholezou, ne?“, jak se trefně dotázal sámDr. Legál. I bez přesnějších podkladůbylo však přítomnými akceptováno,že by koncipienti neměli být přetěžo-váni, protože těch kvalitních je obec-ně jako šafránu a navíc by pak již vefirmě LNPZ nebyl nikdo schopen co-koliv nakoncipovat, čímž by došlok výraznému ochuzení klientů.

„Jestliže nechceme přetěžovat na-še koncipienty, proč nepřijmemedalší?“, chtěl vědět Mgr. Zkoumal.

„Dobrý nápad,“ pochvalně ohod-notil další iniciativu Dr. Legál, „kdeovšem nějaké seženeme?“

„Přece přes inzeráty a headhunte-rovské lovce hlav,“ špitla partnerkaZoufalá.

„Ovšem,“ souhlasil Legál, „takhle toběžně funguje. Musím však připome-

nout, že za poslední tři roky jsme tím-to způsobem narekrutovali 23 konci-pientů a za 21 z nich zaplatili agentu-rám odměny ve výši 63 měsíčníchplatů, ovšem stejní koncipienti vyú-čtovali klientům výkony jen za pou-hých 27 měsíců. Kromě toho námz 23 nově přijatých koncipientů zůsta-ly po roce jen dvě koncipientky, kterése ovšem momentálně nacházejí namateřské dovolené. Dlouhodobě jsmepátrali po příčinách tohoto neuspoko-jivého stavu a celý proces analyzuje-me, zatím však ještě bez konečnéhozávěru,“ dodal řídicí partner Legál.

„Pak nezbývá, než účtovat klientůmvíc než 24 hodin denně,“ zasmušilekonstatoval Dr. Pýcha ze skupiny ne-movitostí. Následná rozprava tuto va-riantu zevrubně rozebrala se zvláštnímzaměřením na neetičnost takovéhokroku s jediným možným řešenímv podobě poskytování právních služebna palubě letadel při přeletech jednot-livých časových pásem směrem na vý-chod, avšak s ohledem na ceny letenekv business třídě a směrů letů nakonecani tento návrh nenašel širší podporu.

Vysvobozením tak bylo závěrečnévystoupení řídicího partnera Legála,který shrnul, že se všichni účastnícipartnerské porady shodli na tom, žeproblém finanční krize je nutné řešita už samotná shoda přítomných nanutnosti takového řešení je důkazem,že zařazení projednávaného problé-mu na program jednání porady part-nerů bylo správným krokem, svědčí-cím o odhodlanosti všech partnerůtento problém také s konečnou plat-ností vyřešit.

S tímto řešením projevili všichnipartneři souhlas a pro naprostou, ačv tomto případě nikoliv finanční krizi,která už na všechny partnery kancelá-ře LNPZ neúprosně dolehla, byla po-rada těsně před půlnocí Dr. Legálemukončena bez stanovení termínu dalšíporady.

� JUDr. JOSEF VEJMĚLKA

78

nakonec

HR Protection, s. r. o.Štěpánská 61, Praha 1 (Palác Lucerna)

� zajištění důkazních materiálů pro soudní jednání� vyhledání osob� doručování zásilek osobám, jež se vyhýbají jejich převzetí� zajištění důkazních materiálů ve věci nekalé konkurence

Nonstop Info Linka 800 33 11 04, Tel. +420 224 215 397, +420 296 325 337, Fax +420 296 325 338, email: [email protected] www.hrprotection.cz

HR Protection, s. r. o. Detektivní kancelář s třináctiletou praxí

� zajištění důkazních materiálů ve věci poškozování ochr. známek� zajištění důkazních materiálů a odhalování padělaného zboží� pomoc při dokazování neoprávněného užívání bytu� pátrání a sledování


� Podnět k tomuto právnímu přemítání (píši je 16. 3.2009) jsem objevil v předvčerejší Mladé frontě DNES.Uveřejnili tam prvostránkový článek Elišky Kolínkové s ná-zvem „Zákaz vstupu s dětmi na kavárně v Brně“. Zprvujsem se domníval, že dětem je zakázán vstup na střechu ka-várny. Když jsem však četl dál, zjistil jsem, že na vchodudo brněnské kavárny Blended se nachází znak přeškrtnu-tého kočárku. Takto stanovený zákaz pak kavárna dopro-vází sdělením, které je zároveň „důvodovou zprávou“ i mar-ketingovou praktikou. Internetové stránky podnikuBlended totiž lákají na „bezpečné posezení bez psů, nenaru-šované projevy dětí a jejich rozvíjejících se osobností.“ Poslé-ze uvedená slova, svým způsobem k dětem uznalá, přelo-žil majitel podniku do řeči méně sofistikované. Podlezmíněného článku v Mladé frontě DNES kavárník MartinRoztočil prohlásil, že mu vadí křik malých rozjívenců. (Je-ho slova mi připomenula můj dávný rozhovor se spisova-telem Václavem Lacinou. Ten pro mateřskou školu poblíždomova, kde trávil zbytek života, použil novotvar „faka-neum“ – zřejmě podle vzoru „lyceum“.)

Pan Roztočil dále rozvedl svou argumentaci a opero-val i obecnějším zájmem. V kavárně prý není prostor prokočárky. „Servírky pak nemají volný průchod“, tvrdil a do-dal: „Když někdo s kočárkem přijde, nevyhodím ho.“ Nu,to již by bylo na vědeckou i praktickou debatu o tom, ja-ký právní význam máme přikládat obrázku, na němž senachází symbol s přeškrtnutým kočárkem. „Doporuču-jící normy“ (pěkný to příklad na protimluv v přívlastku)byly zvláštním vynálezem socialistického zemědělsko-družstevního práva. Otázkou také je, jak se páně kavár-níkovo ústupné sdělení srovnává s informací na interne-tu. Pokud by se v kavárně Blended skutečně vyskytovalyděti (včetně projevů prokazujících jejich rozvíjející seosobnost), mohl by být majitel pronásledován pro kla-mavou obchodní praktiku. Reklama totiž mohla u ná-vštěvníků kavárny vzbudit jistá „oprávněná očekávání“.

Autorka článku v Mladé frontě DNES si ostatně vyžá-dala stanovisko i od České obchodní inspekce, která mápotírat jak diskriminaci zákazníků, tak klamavé obchod-ní praktiky. Mluvčí ČOI Kamila Juhaňáková pravila, že„zákaz může být oprávněný, například pokud kavárna nenípro děti bezpečná….Kdyby se dítěti něco stalo, matka budežalovat majitele. My mu proto nemůže nařídit, aby zákazzrušil“. Podle paní mluvčí a jejího názoru, volně interpre-tovaného Eliškou Kolínkovou, nelze usoudit, že ono ome-zující sdělení diskriminuje matky s dětmi. Něco to má dosebe, na značce zákazu není přeškrtnuta matka s dítětem,ale pouze kočárek s dítětem. V českém zákonodárství paknenacházím žádné ustanovení, které by zakazovalo dis-kriminovat osobnosti podle toho, v jakém prostředku jsoupřepravovány. Výkladový problém by ovšem mohla vyvo-lat již zmíněná skutečnost, že objekt, resp. subjekt záka-zu je různě vymezován jednak v zákazovém symbolu, jed-nak v propagačním sdělení. Tam se také mluvío „bezpečném posezení bez psů“, aniž se bere v úvahu i cí-

tění těchto přátel člověka a jejich právo na individuálnírozvoj, včetně pobytu v kavárně. S tím by nemuseli býtspokojeni ochránci zvířat a nebyl jsem s tím spokojen anijá. Někdy se domáhám vstupu do restauračních zařízení,která jsou „Hundfeindlich“, s odůvodněním, že náš čtver-nožec byl vlídně přijat v klubu znalců burgundského vína.

(V této souvislosti mi poněkud přeskočily myšlenky a do-volím si právní exkurz spíše vilný než volný. V díle ame-rického autora jsem si před časem přečetl: „Aby prodali conejvíce knih a videokazet o sexu, snaží se nakladatelé a pro-ducenti v nás vzbudit pocit, že jsme po sexuální stránce na-prosto neschopní, pokud si okamžitě nekoupíme produkt, kte-rý nám nabízejí, a náležitě se nepoučíme…..Je jen otázkoučasu, kdy se na pultech objeví publikace se slibným názvem„Krásnější orgasmus pro vašeho psa a kočku“, a každému,kdo za ni nevysolí 29 dolarů 95 centů, bude hrozit žaloba zatýrání zvířat.“ Joannides, P.: SEX je umět, chtít a vědět, pře-ložil Dalibor Míček, Alpress, Frýdek-Místek 1999, s. 118.)

Leč vraťme se k příspěvku v Mladé frontě DNES. Jehoautorka se dotázala na názor i mého kolegy z brněnsképrávnické fakulty Jana Svatoně, odborníka na ústavní prá-vo. Ten soudil, že matkám s dětmi by měl být zásadněumožněn přístup do kavárny. Zároveň však dodal, že byzáleželo na tom, jak by její vlastník svůj zákaz vysvětloval.Souhlasím, každý právní příkaz i zákaz umožňuje více vý-kladů a měl by být interpretován rozumně. (Jistě pocho-píme, proč v jednom americkém muzeu zakazovali, aby vevýstavních sálech byly konzumovány potraviny a nápoje.Nerozumně si však počínal strážce pořádku, který tutonormu vztáhl i na kojení dítěte.)

Myšlenka Jana Svatoně mi připomenula i obecnějipoužitelné pokyny, jak řešit situace, v nichž se střetáva-jí různé zájmy (přihlédnout k okolnostem jednotlivéhopřípadu; vážit zájmy). Docela chápu zájem těch, kdo siv kavárně hodlají přečíst nerušeně noviny, poklábosito politice či sportu, představit známým nějaký převrat-ný nápad umělecký či podnikatelský. Ti budou zřejměpátrat po kavárně bez dětí a zvířecích miláčků. Pro svůjnázor mohou najít oporu ve výroku jednoho z proslulýchamerických soudců: Ten měl prohlásit něco na způsob,že nejzákladnější lidské právo spočívá v tom, aby ostat-ní takříkajíc „nerušili naše kruhy“. Stejně tak mám po-chopení pro mladé maminky s kočárky, jimž by právě ka-várna mohla být místem, kde se svěřují kamarádkám.

Oběma těmto zájmům lze dát průchod ve větších měs-tech, kde je restauračních podniků povícero (v Brně ur-čitě). Jestliže na několika z nich nalezneme symbol „pře-škrtnutého kočárku“ (a pro milovníky klidu ho lákavědoplní reklama), pak jiné podniky mohou objevit „me-zeru na trhu“ a v reklamě tvrdit: Rádi u nás uvítáme ro-diče s dětmi (i s těmi, které přivezete v kočárcích). Vzpo-mínám si, jak jsem kdysi volil pobyt v rakouskémhotýlku, neboť inzeroval: U nás přijímáme k pobytu i Va-še psí mazlíčky, za něž nebudete muset platit.

� prof. PETR HAJN

79

nakonec

Úvaha téměř ústavněprávní


80

nakonec

• advokátem byl také blízký spolupracovník Napoleo-na III. Eugene Rouher (1814–1884)? Tento politik bylstoupencem autokratického režimu, v letech 1855–1859a 1863-1869 byl ministerským předsedou. Za NapoleonaIII. vystřídal i řadu dalších ministerských funkcí. Ne na-darmo byl neformálně označován jako místocísař.

• advokátem byl krátce i stoupenec unie Anglie a Skot-ska Sir Thomas Craig? Craig (1538–1608) vystudoval prá-va v Paříži, advokátem se stal v r. 1563. V roce 1603 sepsalspis Lenní právo (Jus Feudale), který je významným pra-menem pro studium středověkého skotského práva. Veslužbách Jakuba I. připravoval Craig projekt unie obou krá-lovství, který popsal ve spise Traktát o Unii království Bri-tánie (De Unione Reghorum Britanniae Tractatus)z r. 1605. Toto pojednání přináší velmi cenný popis dobo-vých skotských institucí a skotské ekonomiky. Thomas

Craig, jehož anglickým partnerem při úvahách o unii bylz anglické strany mj. i Sir Francis Bacon, psal i latinské ver-še. Během svojí právnické a politické kariéry byl Craigi trestním soudcem či zástupcem šerifa v Edinburghu.

• v r. 1906 došlo k zabavení čísla 9 časopisu Právnic-ké rozhledy vydávaného Spolkem českých advokátů?Stalo se tak rozsudkem c. k. zemského soudu v Praze zedne 15. března 1906 proto, že v článku „Listopadové de-monstrace a naši soudcové“ některé pasáže „posuzujíčinnost c. k. vrchních radů dr. Maýra a dr. Patery copředsedů v trestních líčeních proti účastníkům listopa-dových výtržností způsobem, z něhož patrný jest úmyslpopuzovati k zášti a opovržení proti jmenovaným orgá-nům vlády pro jejich činnost úřední.“ Autorem inkrimi-novaného článku byl pražský advokát Václav Bouček.

� JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK

Kre

sba

pro

Bul

letin

adv

okac

ie L

UB

OM

ÍR L

ICH

Ý

Víte, že...´


81

inhaltsverzeichnis

Leitartikel Pavel Pěnkava: Über Unabhängigheit ..............................................................................................................................3

Aktuelles Aufruf zu Vorschlägen von Kandidaten für Organe der Tschechischen Rechtsanwaltskammer ............................................4AIJA Konferenz das Pharmazierecht an der Tschechischen Rechtsanwaltskammer Štěpán Holub ......................................6Eine Delegation der Tschechischen Rechtsanwaltskammer in Hongkong Stanislav Balík, Karel Klíma, Petr Poledník................8Einladung zum 3. Symposium des Höchsten Gerichts ..................................................................................................11Einladung zu den XVII. Karlsbader Juristentagen ..........................................................................................................12

Aus Rechtstheorie und Praxis

Artikel Zusammenfassung ....................................................................................................................................................18Die Klagebegründung ohne Argumente der Verteidigung und die Parteiengleichheit Pavel Vantuch ..................................19Über einige Aspekte der Verbindlichkeit einer Vorfrage Jaroslav Adam ............................................................................23Existiert eine Informationspflicht gegenüber einem Verbraucher hinsichtlich der Erledigung einer Reklamation Petr Pospíšil ................................................................................................................................................................24Zu einigen Fragen im Zusammenhang mit der Ehescheidung und dem Sorgerechtsverfahren im Lichte des Entwurfes des neuen Zivilkodex Hana Plátěnková ..........................................................................................................................27Das neue Krankenversicherungsgesetz Ladislav Jouza ..................................................................................................30Einige Anmerkungen zu den Kontrollen von Arbeitnehmern während einer vorübergehenden Arbeitsunfähigkeit Ladislav Kolačkovský ....................................................................................................................................................34Die Hinterlegung von Geldmitteln und die Verzinsung bei angelegtem Kapital Zdeněk Koschin........................................35

Aus der RechtsprechungDie Verfahrenskonzentration, allgemein bekannte Tatsachen ........................................................................................37Schadensersatzansprüche gegenüber dem Staat – Ausschöpfung von Rechtsmitteln ....................................................43Aus der deutschen Rechtsprechung ............................................................................................................................47

Aus der FachliteraturVladislav David, Pavel Sladký, František Zbořil: Internationales öffentliches Recht anhand von Fällen (Jan Ondřej) ..................48Katarína Chovancová: International commercial arbitration, Internationale Handelsschiedsgerichtsbarkeit (Karel Marek)......49

Aus der Rechtsanwaltschaft

Kolumne von Karel ČermákGenießen können ......................................................................................................................................................52

Aus der tschechischen Rechtsanwaltschaft

Aus der Disziplinarpraxis Jan Syka ..............................................................................................................................53Aus der Vorstandschaft der Tschechischen Rechtsanwaltskammer icha ........................................................................55

Aus EuropaDie Römische Deklaration über die Ausbildung von Rechtsanwälten in Europa Markéta Tošnerová ....................................56

Informationen und Wissenswertes

Was Sie wissen solltenZweitbestbewertete Arbeit der Kategorie „Talent des Jahres“ des Wettbewerbs Jurist des Jahres 2008 Lucie Hladká ........58Vorlesungen und Seminare für Rechtsanwälte und Rechtsanwaltskonzipienten in den Ausbildungs- und Schulungszentren der Tschechischen Rechtsanwaltskammer ................................................................................67Angebot einer Studienreise nach Luxemburg ..............................................................................................................69Einladung zum tschechisch-österreichischen Seminar in Budweis ................................................................................70Einladung zum 1. Jahrgang des Beach Volleyball Tourniers der Tschechischen Techtsanwaltskammer BUDWEISER CUP........................................................................................................................................................71„Europa zum Anfassen“ – Einladung zum Seminar in Luxemburg und Dresden ..............................................................72Einladung zur Veranstaltung „Um das Geweih des Erzherzogs Ferdinand“ in Konopiště ..................................................73Aufführung von „Rusalka“ in Konopiště ........................................................................................................................74Einladung zum 3. Jahrgang des Golfturniers der Rechtsanwälte ....................................................................................74

Zum SchlussWie bezwingt man die Finanzkrise Josef Vejmělka..........................................................................................................75Eine nahezu verfassungsrechtliche Erwägung Petr Hajn ................................................................................................75Zeichnung von Lubomír Lichý ....................................................................................................................................80Wussten Sie, dass…. Stanislav Balík ..............................................................................................................................80

Inhaltsverzeichnis ......................................................................................................................................................81Zusammenfassung/Summary......................................................................................................................................82Table of Contents ......................................................................................................................................................83


82

zusammenfasung/summary

Pavel Vantuch: Die Klagebegründung ohne Argumente derVerteidigung und die Parteiengleichheit

Aus dem § 177 Buchst. d) der Strafprozessordnungergibt sich für den Staatsanwalt keine Verpflichtung, inder Anklage die Argumente der Verteidigung anzufüh-ren und sich mit diesen auseinanderzusetzen. Der Arti-kel beschäftigt sich mit der Frage, ob die kurzgefassteBegründung der Anklage ohne die Anführung der Ar-gumente der Verteidigung und die Auseinandersetzungmit diesen nicht den Grundsatz der Parteiengleichheitverletzt und ob dies in gewissen Fällen nicht zu einerunnötigen Anordnung der Hauptverhandlung durch denSenatsvorsitzenden führt, gegebenenfalls die Grundla-ge für eine öffentliche Meinung gegen den Angeschul-digten (Angeklagten) bildet.

Jaroslav Adam: Über einige Aspekte der Verbindlichkeit ei-ner Vorfrage

Der Autor des Artikels reagiert auf eine Entscheidungdes Verfassungsgerichts hinsichtlich der sich wiederho-lenden Beurteilung ein und derselben Vorfrage durch einGericht in einem anderen Verfahren. Der Artikel erwähntauch das Grundprinzip der Entscheidungsfindung der Ge-richte, und zwar das Prinzip des guten Glaubens des Ein-zelnen hinsichtlich der Richtigkeit von Handlungen deröffentlichen Gewalt und hinsichtlich der Rechte, diedurch die Handlungen der öffentlichen Gewalt konstitu-iert werden. Der Artikel eignet sich für die Verwendungin der Argumentationspraxis der Rechtsanwälte.

Petr Pospíšil: Existiert eine Informationspflicht gegenüber einem Verbraucher hinsichtlich der Erledigung einer Reklamation

Eine Reklamation, einschließlich der Mängelbeseiti-gung muss spätestens innerhalb von 30 Tagen ab demTag der Geltendmachung der Reklamation, erledigt wer-den. Nach dem Ablauf dieser Zeitspanne hat der Ver-braucher nämlich die gleichen Rechte wie in dem Falle, indem es sich um einen Mangel handelt, den zu beseitigennicht möglicht ist, das bedeutet auch das Recht auf Rük-ktritt vom Kaufvertrag. Zurzeit tauchen neue gerichtlicheAuslegungen des § 19 Abs. 3 des Verbraucherschutzge-setzes auf, die diese Bestimmung in dem Sinne auslegen,dass Teil der „Erledigung der Reklamation“ auch die nach-weisbare Informierung des Verbrauchers über die Erledi-gung der Reklamation ist. Falls es zu einer solchen Be-nachrichtigung nicht innerhalb einer Frist von 30 Tagenab der Geltendmachung der Reklamation kommt, wird da-von ausgegangen, dass die Reklamation nicht innerhalbder gesetzlichen Frist erledigt wurde. Diese Bestimmungdes Verbraucherschutzgesetztes wurde dabei ursprüng-lich so ausgelegt, dass der Verbraucher selbst verpflich-tet ist, sich darüber zu informieren, ob die Reklamation er-ledigt wurde und ob er die reklamierte Ware abholen kann.

Hana Plátěnková: Zu einigen Fragen im Zusammenhang mitder Ehescheidung und dem Sorgerechtsverfahren im Lichte desEntwurfes des neuen Zivilkodex

Gegenstand des Beitrages sind Überlegungen hin-sichtlich einiger Institute des Familienrechts in den neu-en Regelungen des zur Vorbereitung anstehenden Bür-gerlichen Gesetzbuches, mit Schwerpunkt auf Fragenim Zusammenhang mit der Ehescheidung und dem Sor-gerechtsverfahren. Der Artikel bewertet die neu vorge-schlagene Regelung der Ehescheidung, des Unterhaltsdes geschiedenen Ehegatten und die Regelungen hin-sichtlich der Verhältnisse zum minderjährigen Kind, ins-besondere die elterliche Verantwortung und den Kon-takt mit dem Kind, und zwar im Vergleich mit derbestehenden rechtlichen Regelung. Es wurden insbe-sondere Fragen ausgewählt, die in der Entscheidungs-praxis gewisse Probleme bereiten und es wird in diesemZusammenhang auf die moderne Regelung des gutge-heißenen Textes des Zivilkodex hingewiesen.

Ladislav Jouza: Das neue Krankenversicherungsgesetz Das neue Gesetz Nr. 187/2006 Smlg. bringt ab sei-

nem Inkrafttreten ab dem 1. Januar 2009 wesentlicheÄnderungen in die rechtliche Regelung der Kranken-versicherung. Zu den wichtigsten gehört die neue Pflicht

der Arbeitgeber, während der ersten 14 Tage der Ar-beitsunfähigkeit eines Arbeitnehmers statt KrankengeldLohnersatz zu gewähren. Der Lohnersatz steht dem Ar-beitnehmer für Arbeitstage zu. Dieser Pflicht entsprichtdie Berechtigung der Arbeitgeber, die Einhaltung desGenesungsregimes des arbeitsunfähigen Arbeitnehmerszu kontrollieren und bei dessen Nichteinhaltung denLohnersatz zu kürzen oder zu streichen. Im Hinblick dar-auf, dass es sich um einen Eingriff in arbeitsrechtlicheAnsprüche des Arbeitnehmers handelt, kann diese Maß-nahme den Anstieg von arbeitsrechtlichen Streitigkei-ten bedeuten. Zu den weiteren Änderungen gehört z.B.die Regelung über die Konstruktion der Berechnung derentsprechenden Beträge, die Einführung von Regress-Schadensersatz und die Übertragung der Durchführungder Versicherung aller Versicherten direkt auf die Orga-ne der Krankenversicherung. Die Arbeitgeber werden imSystem der Krankenversicherung Aufgaben im Zu-sammenhang mit Evidenz- und Benachrichtigungs-pflichten übernehmen.

Ladislav Kolačkovský: Einige Anmerkungen zu den Kontrol-len von Arbeitnehmern während einer vorübergehenden Arbeits-unfähigkeit

Das Recht des Arbeitgebers zu Kontrollen von Ar-beitnehmern während einer vorübergehenden Arbeits-unfähigkeit wurde durch das Arbeitsgesetzbuch (Ge-setz Nr. 262/2006 Smlg.) eingeführt. Diegegenständlichen Bestimmungen des § 192 ff. des Ar-beitsgesetzbuches wurden jedoch noch vor dem In-krafttreten am 1. Januar 2009 wiederholt sachliche ge-ändert (die Änderungen wurden zum einen durch dasGesetz Nr. 261/1007 Smlg., zum anderen durch dasGesetz Nr. 305/2008 Smlg. durchgeführt). Der Artikelbehandelt das Kontrollrecht des Arbeitgebers und diepraktischen Erkenntnisse im Zusammenhang mit derAnwendung dieser Regelung in der Praxis. BesondererSchwerpunkt wird insbesondere auf die Effektivität derKontrolle eines vorübergehend arbeitsunfähigen Ange-stellten gelegt.

Zdeněk Koschin: Die Hinterlegung von Geldmitteln und dieVerzinsung bei angelegtem Kapital

Der Autor beschäftigt sich mit dem Vertrag überHinterlegung, bei dem der Hinterleger ein Rechtsanwaltist, und mit dem System der Verzinsung von Mitteln, diein die Verwahrung des Rechtsanwalts hinterlegt wurde.Er behandelt das Thema aus zivilrechtlicher, steuer-licher und finanzieller Sicht, aber auch im Zusammen-hang mit standesrechtlichen Vorschriften.

Pavel Vantuch: Grounds for prosecution without the argu-ments of the defence and equality of the parties

Section 177 (d) of the Criminal Procedure Code doesnot lay down the obligation of the public prosecutor tostate in the prosecution charge the arguments of the de-fence and deal with them. The article examines the is-sue of whether brief grounds of the charge without stat-ing the arguments of the defence and settling thembreaches the equality of the parties and whether it can,in certain cases, be a reason for unnecessarily orderinga main hearing of the chairman of the panel of judges ora reason for stirring up public opinion against the ac-cused (the defendant).

Jaroslav Adam: Some aspects of the gravity of a preliminaryissue

The author of the article responds to one of the de-cisions of the Constitutional Court applying to the re-peated consideration of one and the same preliminaryissue by the court in different proceedings. The articlealso mentions the fundamental principle of the decision-making of courts, this being the principle of the goodfaith of the individual in the correctness of acts of pub-lic authority and in acquired rights of constituted acts ofpublic authority. The article is appropriate for being ap-plied by any lawyer in argumentation practice.

Petr Pospíšil: Is it an obligation to inform the consumer ofthe settlement of a complaint?

Complaints, including the removal of flaws, must besettled within 30 days at the latest as of the date of theenforcement of the complaint. Once this deadline expires,the consumer has the same rights as though this con-cerns a flaw which cannot be removed, i.e. also the rightto withdraw from the purchase contract. Now new legalinterpretations are appearing of § 19 (3) of the ConsumerProtection Act which interpret this provision so that partof the „settlement of a complaint“ is to provide the con-sumer with a provable information regarding the settle-ment of a complaint. Should this notification not arisewithin 30 days as of the enforcement of the complaint, itis assumed that the complaint was not settled within thelegal deadline. This provision of the Consumer ProtectionAct has traditionally been interpreted whereby the con-sumer is obliged to get the information himself whetherthe complaint was settled and whether he or she can col-lect the goods that are the subject of the complaint.

Hana Plátěnková: Some issues associated with divorce andcustody proceedings in the light of the new Civil Code bill

The subject of the contribution is a reflection of cer-tain institutes of family law in the new legislation of theprepared Civil Code focusing on the issue associated withdivorce and custody proceedings. The article assessesthe new proposed legislation concerning divorce, main-tenance from the divorced husband and modification ofhis relationship to an under-aged child, especially parentresponsibility and contacts with the child, namely in com-parison with the existing legislation. Issues are selectedthat affect decision-making practice of certain problemsand attention is drawn, in this context, to the modernmodification of the approved text of the Civil Code.

Ladislav Jouza: New Health Insurance Act The new Act No. 187/2006 Coll., which came into ef-

fect as of 1 January 2009, brings changes to health insur-ance legislation. Among the most important is the newobligation of employers to provide a compensatory wageinstead of sickness benefit for the first 14 days of the em-ployee's work incapacity. The employee will be entitled toa compensatory wage for working days. This obligation cor-responds to employers' authorisation: they can check thatthe incapacitated employee adheres to his or her treatmentregimen and if not they can reduce or remove the com-pensatory wage. In view of the fact that this concerns aninfringement into the employee's labour law claims, thismeasure may result in an increase in the number of workdisputes. Further changes include the modification of thestructure of benefit calculations, introduction of regressivecompensation and transfer of insurance of all insured di-rectly to health insurance bodies. Employers will fulfil record-ing and reporting tasks in the health insurance system.

Ladislav Kolačkovský: Several comments regarding checksof employees during their temporary work incapacity

The right of the employer to check employees duringtheir temporary incapacity to work was introduced by theLabour Code (Act No. 262/2006 Coll.). The provisions inquestion are those of § 192 et seq. of the Labour Code,however their factual content was repeatedly amendedprior to coming into effect on 1 January 2009 (theamendments were made by Act No. 261/2007 Coll. andAct No. 305/2008 Coll.). The article deals with the em-ployer's right to check his employees and practical knowl-edge with the application of this legislation in practice.Special attention is paid to the effectiveness of checksmade on a temporarily incapacitated employee.

Zdeněk Koschin: Custody of funds and interest on depositedcapital

The author deals with the custody agreement shouldthe custodian be a lawyer and with the schedule of in-terest on the funds placed in the lawyer's custody. Thelawyer performs this in line with civil, tax and financiallaw, as well as in accordance with legislation regardingthe legal profession.


83

contents

Leading Article

Pavel Pěnkava: About an independence ..........................................................................................................................3

NewsCall for nominations of candidates for the Czech Bar Association bodies ........................................................................4AIJA Conference on the Pharmaceutical Law at the Czech Bar Association Štěpán Holub ..................................................6Czech Bar Association delegation in Hong Kong Stanislav Balík, Karel Klíma, Petr Poledník ..................................................8Invitation to the III Symposium of the Supreme Court ....................................................................................................11Invitation to the XVII Karlovy Vary Law Days..................................................................................................................12

Legal Theory and Practice

Articles Summary ..................................................................................................................................................................18Grounds for prosecution without the arguments of the defence and equality of the parties Pavel Vantuch ..........................19Some aspects of the gravity of a preliminary issue Jaroslav Adam ..................................................................................23Is it an obligation to inform the consumer of the settlement of a complaint? Petr Pospíšil..................................................24Some issues associated with divorce and custody proceedings in the light of the new Civil Code bill Hana Plátěnková ........27New Health Insurance Act Ladislav Jouza ......................................................................................................................30Several comments regarding checks of employees during their temporary work incapacity Ladislav Kolačkovský ..............34Custody of funds and interest on deposited capital Zdeněk Koschin................................................................................35

Case LawConcentration of proceedings, generally known facts ..................................................................................................37Compensation for damages against the state – exhaustion of remedies ........................................................................43German case-law ......................................................................................................................................................47

Professional LiteratureVladislav David, Pavel Sladký, František Zbořil: International Public Law with Casuistry (Jan Ondřej) ......................................48Katarína Chovancová: International Commercial Arbitration (Karel Marek)..........................................................................49

Legal Profession

Karel Čermák’s ColumnTo experience............................................................................................................................................................52

Czech Legal ProfessionDisciplinary Practice Jan Syka ....................................................................................................................................53Meeting of the ČAK Board of Directors icha ..................................................................................................................55

EuropeRome Declaration on Training of Lawyers in Europe Markéta Tošnerová ..........................................................................56

Information and Points of Interest

You should know2nd award for work under the category „Talent of the Year“ of the Lawyer of the Year 2008 competition Lucie Hladká..........58Lectures and seminars for lawyers and legal trainees at the educational and training centres of the Czech Bar Association (ČAK) ......................................................................................................................................67Offer of a study tour to Luxembourg ............................................................................................................................69Invitation to the Czech-Austrian Seminar in České Budějovice ......................................................................................70Invitation to the 1st year of the Czech Bar Association tournament in beach volleyball BUDWEISER CUP ..........................71„Europe within reach“ – invitation to a seminar in Luxembourg and Dresden ..................................................................72Invitation to the Konopiště event entitled „Antlers of Archduke Ferdinand“ ....................................................................73Rusalka in Konopiště ..................................................................................................................................................74Invitation to the 3rd year of the lawyers’ golf tournament ................................................................................................74

Finally How to get the better of the financial crisis Josef Vejmělka ..........................................................................................75An almost constitutional law deliberation Petr Hajn ......................................................................................................79Drawing by Lubomír Lichý ..........................................................................................................................................80Do you know that... Stanislav Balík ................................................................................................................................80

Inhaltsverzeichnis ......................................................................................................................................................81Zusammenfassung/Summary ....................................................................................................................................82Table of Contents ......................................................................................................................................................83


Date post:	21-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

BULLETIN ADVOKACIE 4/2009 obsahVážené kolegyně, vážení kolegové, dne 16. října letošního...

Documents