1
UNIVERSITY OF DEFENCE / CZECH REPUBLIC UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA
12th PhD Conference Proceedings 12. doktorandská konference
New Approaches to the National Security Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu
Published by University of Defence in Brno
Brno 2017
2
Conference Steering Committee / Programový výbor prof. PhDr. Miroslav KRČ, CSc. Ing. Martin VLKOVSKÝ, Ph.D.
Ing. Martin BRUNCLÍK
Ing. Michaela VAŠKOVÁ Ing. Kristýna BINKOVÁ
Ing. Magdaléna NÁPLAVOVÁ Ing. Kateřina POCHOBRADSKÁ
Organization Committee / Organizační výbor Ing. Lubomír ALMER
Ing. Jan BŘEŇ Ing. Petra BEŇOVÁ
Mgr. Eva KELLNEROVÁ Ing. Adéla ADÁMKOVÁ
Ing. Martina ČAMPULOVÁ
Ing. Monika CABICAROVÁ Ing. Tereza DOLEČKOVÁ Editoři sborníku:
Ing. Magdalena Náplavová
Ing. Kateřina Pochobradská
© Univerzita obrany © Autoři příspěvků Publikace neprošla jazykovou úpravou. Copyright © 2017 All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the prior permission of University of Defence in Brno University Press.
ISBN 978-80-7231-402-7 (e-kniha)
3
Vážení čtenáři, vážení účastníci konference, otevíráte elektronický sborník z 12. ročníku doktorandské konference na téma „Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu“, kterou dne 14. února 2017 pořádala pod záštitou děkana
plukovníka Ing. Vladana HOLCNERA, Ph.D. Fakulta vojenského leadershipu Univerzity obrany. Konference každoročně umožňuje studentům doktorských studijních programů prezentovat výsledky
výzkumu v oblasti bezpečnosti a tematicky je zaměřena především na vojenský management,
ekonomiku obrany státu, vojenskou logistiku a ochranu obyvatelstva. Konference má i edukační přesah ve formě kultivace přednesu jednotlivých prezentujících, schopnosti reagovat na dotazy
a vhodně argumentovat.
Sborník obsahuje plné znění článků studentů doktorských studijních programů nejen tuzemských, ale i zahraničních vysokých škol a vzdělávacích institucí.
Pozvání na konferenci přijali tři význační odborníci, jeden ze zahraničí a dva z tuzemska. Prvním je plukovník doc. Zoltán JOBBÁGY, Ph.D., proděkan pro vědu a mezinárodní vztahy Fakulty vojenské
vědy a výcviku Národní univerzity pro veřejnou zprávu v Budapešti. Dalším je plukovník gšt. Ing. Zdeněk PETRÁŠ, Ph.D., starší vedoucí vědecký pracovník – lektor Centra
bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. V neposlední řadě přijal pozvání
prof. Ing. PhDr. Miroslav KRČ, CSc., významným odborník z Katedry ekonomie Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany, který dlouhodobě vystupuje jako spoluorganizátor doktorandské
konference.
Na závěr mi, vážení čtenáři, dovolte poděkovat za projevenou přízeň a věřím, že se společně setkáme na dalších úspěšných ročnících doktorandské konference pořádané Fakultou vojenského leadershipu
Univerzity obrany.
major Ing. Martin VLKOVSKÝ, Ph.D., proděkan pro vědeckou činnost Fakulty vojenského leadershipu
4
OBSAH
THE MIGRANT CRISIS IN HUNGARY AND THE HUNGARIAN BORDER FENCE
Zoltan JOBBÁGY ............................................................................................................................ 9
PERSPEKTIVY TVORBY SPOLEČNÉ EVROPSKÉ ARMÁDY A POSÍLENÍ BEZPEČNOSTNÍ
A OBRANNÉ DIMENZE V EVROPĚ
Zdeněk PETRÁŠ ............................................................................................................................13
ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - PŘÍLEŽITOSTI
Lubomír ALMER ............................................................................................................................19
PŘÍSTUP FRANCIE K BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ PROBLEMATICE
Tereza AMBLER ............................................................................................................................25
JSOU AMBICE NEJVHODNĚJŠÍM PODKLADEM PRO ROZVOJ SCHOPNOSTÍ OZBROJENÝCH
SIL?
Fabian BAXA ................................................................................................................................31
INFORMAČNÍ PODPORA ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V OBLASTI ŘÍZENÍ KARIER VOJÁKŮ
STANOVENÍM POŘADÍ V HODNOSTI
Zdeněk BEDNÁŘ ...........................................................................................................................39
ANALÝZA UKAZOVATEĽOV NEHODOVOSTI V ŽELEZNIČNEJ DOPRAVE
Oľga BECHEROVÁ ........................................................................................................................49
CHEMICKÝ TERORISMUS A OCHRANA MĚKKÝCH CÍLŮ
Petra BEŇOVÁ ..............................................................................................................................55
UNDERSTANDING MILITARY RETIREMENT: FROM ARMY TO CIVILIAN LABOUR MARKET
Kristýna BINKOVÁ ........................................................................................................................62
SOUČASNÝ PŘÍSTUP K Řízení kontinuity ČINNOSTÍ V RÁMCI VEŘEJNÉ SPRÁVY ČR
Ondřej BOS ..................................................................................................................................70
ZHODNOCENÍ ZÁKLADNÍ KONCEPCE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A ZAHRANIČNÍHO
OBCHODU SE ZBRANĚMI
Jana BOULAOUAD ........................................................................................................................78
LEADERSHIP JAKO ZNAK SOUDOBÝCH ARMÁD
Andrea BRICHOVÁ ........................................................................................................................87
AGEND BASED MODELING: WHEN AND HOW TO CREATE A SUCCESFUL SIMULATION
Martin BRUNCLÍK .........................................................................................................................93
VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA TERORISMU V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY (V4)
Jan BŘEŇ .....................................................................................................................................99
GLOBÁLNÍ PARADOX. SKOTSKÉ A KATALÁNSKÉ SECESNÍ SNAHY JAKO DŮSLEDEK
EVROPSKÉ INTEGRACE
Lucie COUFALOVÁ ...................................................................................................................... 105
5
VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU TARGETINGU PŘI PLÁNOVÁNÍ
OPERACÍ
David ČEP .................................................................................................................................. 116
ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH A JAZYKOVÝCH
KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ V REZORTU MINISTERSTVA OBRANY
Adéla ČUTTOVÁ ......................................................................................................................... 122
SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ
Tereza DOLEČKOVÁ.................................................................................................................... 131
FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
Jan DRBOLA ............................................................................................................................... 135
NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI JAKO MANAŽERSKÝ PROBLÉM
Jaromír ĎURIŠ ........................................................................................................................... 139
ZAJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB PRO OBYVATELSTVO V RÁMCI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY
STÁTNÍHO ÚZEMÍ
Václav FIŠER .............................................................................................................................. 148
VYUŽITÍ KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ V DETEKTORECH NEUTRONŮ
Lucie FIŠEROVÁ ......................................................................................................................... 151
HODNOCENÍ BEZPEČNOSTNÍCH ASPEKTŮ IMIGRACE
Olga HARÁROVÁ ........................................................................................................................ 159
DETEKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ PLASTOVÝMI SCINTILÁTORY
Rostislav HAVELKA ..................................................................................................................... 171
VELENÍ, LEADERSHIP A MANAGEMENT: DŮSTOJNÍKOVA TROJICE
Petra HURBIŠOVÁ ...................................................................................................................... 176
IMPLEMENTACE MNOHONÁRODNÍCH ŘEŠENÍ PRO POKRYTÍ CHYBĚJÍCÍCH SCHOPNOSTÍ
LOGISTIKY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
Jan HUSÁK ................................................................................................................................. 182
ZHODNOCENÍ MOŽNOSTÍ NÁKUPU INTELIGENTNÍ MUNICE PRO MODERNIZOVANOU
152MM SHKH VZ. 77
Jan IVAN ................................................................................................................................... 186
VÝSLEDKY PŘEDVÝZKUMU K VÝBĚRU POZOROVACÍHO STANOVIŠTĚ DLE PŘEDEM
ZVOLENÝCH KRITÉRIÍ
Roman JERSÁK .......................................................................................................................... 191
ZÁKLADNÍ ODBORNÉ ASPEKTY STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ
RENTGENOVÝCH ZAŘÍZENÍ PROVÁDĚJÍCÍCH DETEKČNÍ KONTROLY V CIVILNÍM LETECTVÍ
Jitka JOHANIDESOVÁ ................................................................................................................. 194
KRÁTKODOBÁ A ZVLÁŠTNÍ OCHRANA OSOB V ČESKÉ REPUBLICE
Lucie KADLECOVÁ ...................................................................................................................... 199
6
PROBLEMATIKA HODNOCENÍ ŠKODLIVIN VE VZDUCHU POMOCÍ VYBRANÝCH
DETEKČNÍCH METOD
Eva KELLNEROVÁ ....................................................................................................................... 208
LEGAL PROBLEM WITH BINDING DEFINITIONS ILLUSTRATED WITH EN EXAMPLE
OF EXTRAORDINARY MEASURES
Malwina Ewa KOLODZIEJCZAK (Poland) ....................................................................................... 214
ANALÝZA POVSTALECKÉHO BOJE A JEHO DOPAD NA PŘÍPRAVU JEDNOTEK AČR
Roman KOPŘIVA ........................................................................................................................ 219
ŽENIJNÍ ROBOTICKÉ SYSTÉMY A JEJICH VLIV NA SPOLEČNÉ FUNKCE
Michal KOPULETÝ ....................................................................................................................... 228
ROLE INTUICE, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ V PROCESU ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ
A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ
Janka KOSECOVÁ ....................................................................................................................... 236
FORMOVÁNÍ NOVODOBÝCH TRENDŮ V OBLASTI VEDENÍ LIDÍ V RESORTU OBRANY
Eva KOZÁKOVÁ .......................................................................................................................... 247
HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÝCH RIZIK VE VÝROBNÍM PODNIKU NAKLÁDAJÍCÍM
S NEBEZPEČNÝMI LÁTKAMI
Jaroslav KRÁSNÝ, Magdaléna NÁPLAVOVÁ, František BOŽEK ......................................................... 253
BEZPEČNOSŤ A RIZIKÁ INTELIGENTNÝCH MIEST
Maroš LACINÁK .......................................................................................................................... 262
ÚZEMNÍ NÁROKY A PRÁVO NA SECESI
Hana LIPOVSKÁ ......................................................................................................................... 267
SCHOPNOSTI – VÍME, CO SKUTEČNĚ POTŘEBUJEME?
Josef MELICHAR ......................................................................................................................... 274
SOUČASNÉ ZMĚNY V TRADIČNÍM POJETÍ ZPRAVODAJSKÝCH DISCIPLÍN
Luděk MICHÁLEK ........................................................................................................................ 282
CHARAKTERISTIKA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY
Michaela MLYNÁROVÁ ................................................................................................................ 288
VYSÍLAČE ZÁKLADNOVÝCH STANIC MOBILNÍCH SÍTÍ JAKO ZDROJ NEIONIZUJÍCÍHO
ELEKTROMAGNETICKÉHO ZÁŘENÍ VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH
Roman MUSELÍK, František BOŽEK .............................................................................................. 294
PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE
Martin NOVOTNÝ ........................................................................................................................ 302
EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE A JEJICH VLIV
NA VZÁJEMNÝ OBCHOD A SPOLUPRÁCI
Veronika PASTOROVÁ ................................................................................................................. 311
KONFLIKT V SÝRII
Peter POLJAKOVIČ .................................................................................................................... 319
7
PRÁVNÍ ASPEKTY VÝSLUHOVÝCH NÁLEŽITOSTÍ – VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ
PŘÍSPĚVEK A JEHO VELIKOST
Martin POP ................................................................................................................................. 328
VYUŽITÍ OPERAČNÍ ANALÝZY V OBLASTI PLÁNOVÁNÍ OCHRANY OBYVATEL
Radka PRÍVAROVÁ ..................................................................................................................... 332
CHARAKTERISTIKA TOKU INFORMACÍ (NAŘÍZENÍ, HLÁŠENÍ), ROZSAHU A OBSAHU
ZPRACOVÁVANÉ DOKUMENTACE K ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU
Ota ROLENEC ............................................................................................................................. 339
VYUŽITÍ VYBRANÝCH VÝZKUMNÝCH METOD PŘI ANALÝZE KARIÉROVÝCH KURZŮ
VYŠŠÍCH DŮSTOJNÍKŮ
Richard SAIBERT ........................................................................................................................ 346
ZPRAVODAJSKÁ PŘÍPRAVA BOJIŠTĚ Z HLEDISKA ŽENIJNÍ PODPORY V PODMÍNKÁCH AČR
Pavel SKALICKÝ.......................................................................................................................... 354
SUSTAINABILITY AND SOCIETAL RESILIENCE – A HOLISTIC APPROACH TO PREVENT AND
COUNTER THE HYBRID WARFARE STRATEGIES
Drazen SMILJANIC ..................................................................................................................... 364
PŘECHOD OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ
STRUKTURY
Jaroslav STANĚK ........................................................................................................................ 373
ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA
O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ ÚDAJE O POČTU ŽADATELŮ O AZYL V ČR V LETECH
2004 – 2015
Jan ŠMÍD ................................................................................................................................... 385
NOVÉ PŘÍSTUPY V OBLASTI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Pavel ŠMÍDEK ............................................................................................................................ 389
VÝVOJ VOJENSKÉHO UMENIA OD PRVEJ GENERÁCIE VOJEN PO KONFLIKT NA UKRAJINE
TRANSFORMÁCIA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN
Jozef ŠVARNÝ ............................................................................................................................ 394
NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU408
Jana ŠVECOVÁ ........................................................................................................................... 408
VÝŽIVA V RŮZNÝCH KLIMATICKÝCH PÁSMECH
Jaroslav TALÁR .......................................................................................................................... 416
POSTAVENIE A KOMPETENCIE MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY
Zuzana VALÁŠKOVÁ.................................................................................................................... 420
NEJASNOST VE VYMEZENÍ VZTAHU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY A MĚKKÝCH CÍLŮ
Michaela VAŠKOVÁ, Petra BEŇOVÁ .............................................................................................. 426
ANALÝZA REZERV PNEUMATIK U TECHNIKY TYPU TATRA
Roman VOCHOZKA ..................................................................................................................... 432
8
PROBLEMATIKA SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY
OPERACE
Pavel ŽIŽKA ............................................................................................................................... 441
ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA
O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ
Miroslava ŠÍVROVÁ ..................................................................................................................... 447
9
INTRODUCTORY SPEECH
THE MIGRANT CRISIS IN HUNGARY AND THE HUNGARIAN BORDER FENCE
Zoltan JOBBÁGY1
Abstract Due to its geographical location, Hungary qualifies as a main transit country for migration towards
the European Union on land. Migration routes from east and south-east lead to the territory of the country, from which the south-east route has recently been the more active. This favorable
condition made the country to one of the main entry points into the EU for migrants and as
a consequence, combating migration its utmost priority. The Hungarian government reacted to this tendency and built a fence to protect the borders and to register those who enter the country’s
territory.
Keywords: migration, border fence, Hungary
INTRODUCTION
In the last couple of years Europeans have witnessed an unprecedented amount of people seeking a new life within the European Union. They have arrived at its borders by using irregular channels
often risking their life. Most people fled from ongoing conflicts or wanted to find a better life than they used to have in their respective country of origin. This surge of people from third world countries has
become the largest challenge Europe has seen since the end of World War II. Due to its geographical location Hungary is a transit country of first choice. Its location in Europe acts as a pull factor
for migrants to take their route to the rich Western European countries via Hungary. This is also
enforced by the fact that as an EU Member State, a section of Hungary’s borders form the external borders of the European Union.
According to the Office of the United Nations High Commissioner for Refugees an estimated
52.6 million people around the world have been forced from home in 2015. Among them are nearly
21.3 million refugees, over half of whom are under the age of 18. There are also 10 million stateless people who have been denied a nationality and access to basic rights such as education, healthcare,
employment and freedom of movement. Nearly 34,000 people are forcibly displaced every day as a result of conflict or persecution. [1]
1 CHANGING DYNAMICS
Due to its geographical location, Hungary qualifies as a main transit country for migration towards the European Union on land. Migration routes from east and south-east lead to the territory
of the country, from which the south-east route has recently been the more active. This favorable
condition made the country to one of the main entry points into the EU for migrants and as a consequence, combating irregular migration its utmost priority. According to statistics during
the year 2015 there were more than 400,000 illegal border crossings attended or completed and about 20,000 in 2016. The year 2015 stood for a dramatic increase compared to the previous years.
In 2012 there were only 10,000 such border crossings, in 2013 the number went up to 26,000, and in 2014 there was another increase to 50,065. Although there was a steady increase of illegal border
crossings in recent years, 2015 stood for an explosion. [2]
1 Col. Dr. Zoltán Jobbágy, Department of Joint Operations, Faculty of Military Science and Officer Training, National
University of Public Serviced, 1101 Budapest, Hungária körút 9-11, +36(1)432-9117, [email protected].
10
The main categories of citizenship also changed. In 2014 most of the illegal border crossings were
undertaken by Kosovars, Afghans and Syrians. In 2015 a different pattern emerged as the number
of Syrians, fleeing from their war-torn country, significantly increased. Syrians became the main category, followed by Afghans and Kosovars. A predominant part of the apprehended migrants lodged
asylum applications in the first half of 2015, resulting in the highest number of applications since 1989. However, it must also be mentioned that after lodging asylum most applicants left the country
within a few days. All this meant that in 2015 Hungary was on rank three behind Greece and Croatia
in the European Union regarding the number of apprehended migrants at its external borders. [2]
In 2015 Hungary became visible as a country of origin for victims of trafficking, too. The country still ranks among the top five countries in terms of where most victims of trafficking come from within
the European Union. Even though the actual number of victims remains unknown, experts and professionals agree that the phenomenon is on the rise. Despite growing numbers, unlike other
violent criminal acts or offences against property, trafficking in human beings is not seen as a problem
by the society at large. Public awareness of the phenomenon is still insufficient. The number of human smuggling crimes has also significantly increased from 338 in the first half of 2014 to 867 in the same
period of 2015. The Serbian border section is identified as the scene of the most human smuggling crimes, where their number went up from 231 to 396 during the period of 2014 and first half
of 2015. [2]
2 BUILDING THE FENCE
Ordinary Hungarians were shocked to see so many people entering their country often without respect
for any law, sovereignty and with disdain for administration. In fact, migrants had nothing to do with
Hungary. They wanted to go to Germany and regarded Hungary just a transit station. The Hungarian government reacted to this and decided to build a fence to protect the borders and to register
those who entered the country’s territory. The measures taken in the border defense were only surprising for those who were far from the events that beset Hungary in 2015. [3]
By passing the Act 2013/2015 on “Temporary security border closing for border guarding” in July 2015, the Hungarian Parliament modified the existing law concerning state borders and gave public
utility right to the Government in the outer Schengen border areas, in 10 meters from the border line. The Government rearranged 6.6 billion Forints to start construction works. [4]
When it became known that the Hungarian government wants to stop migration going through
Hungary, some migrants were clear that they would not accept any barrier impeding them
on their route to Western Europe. The fence was a legitimate response to a huge spike in migration that turned Hungary in 2015 into a hidden frontline of Europe’s migration crisis. Many observers
forgot that Hungary had to contend with a migrant influx that was comparable to that faced by Mediterranean countries. [5]
Frustrations boiled over after Hungary sealed the final hole in its border to Serbia closing a popular migration route to Western Europe.[6] The move left thousands of desperate migrants, most fleeing
violence in the Middle East, blocked from entering Hungary by a razor-wire fence. Hungary is a member of the European Union, while Serbia is in negotiations to join the EU. Some migrants did
not accept the introduction of tight border controls. After closing its border to Serbia, Hungary made it illegal to enter the country or damage the new border fence. The country's courts have started
fast-track trials of arrested migrants. Hundreds of people have massed at a closed crossing point near
the Serbian town of Horgos and were involved in a tense stand-off with police on the other side of the border. Some migrants threw missiles, including stones and water bottles. There were chaotic
scenes, with fires burning and police vehicles and ambulances arriving on the Serbian side of the border, across from massed ranks of riot police on the Hungarian side. [7]
The Hungarian border fence became remarkably successful as figures, after its completion, made it clear. While before its construction up to 10,000 migrants a day crossed into Hungary illegally,
a tighter border control enabled by it made it possible that the number of illegal border crossings fell to dozens per day. [8]
11
After completing the 175 km long fence alongside the Serbian border Hungary began to extend
the fence along the border with Croatia, too.[9] In order to defend its border fully the country also
started preparatory work to extend the border fence along its Serbian frontier eastwards towards Romania to stop migrants from trying to take new routes through its territory. This extension
of the fence now runs for around 26 km beyond the Maros / Mures river along the Romanian frontier. [10]
In order to further tighten security on its borders Hungary plans to build a second fence to the existing one with Serbia to keep out any major new wave of migrants. The new barrier,
to be built alongside the existing one, has the function to strengthen defenses to respond should Turkey's policy on migration change. [11]
The migration crisis, at last, was a good vehicle to boost the cooperation of the V4 countries by giving
a new impetus to it. If these countries are able to protect their Schengen borders, Europe should
be capable of protecting the Greek-Turkish border, too. Thus the migration crisis provided an opportunity to build consensus and unity in central Europe.[12] It must also be mentioned that
the Hungarian border fence is not the only one erected to stop migration. There are at least four more European countries that built fences in the last few years in their effort to keep immigrants out.
Turkey, Greece, Bulgaria, Macedonia have all built their versions of their border fence along parts
of their borders. Some are flimsy and can be easily trampled, while others are serious tangles of barbed wire. In essence, more and more countries are building actual pieces of infrastructure,
temporary or stationary to stop the flow of people crossing their borders. [13]
CONCLUSION The migrant crisis hit Hungary hard, but the government reacted determined. Erecting fences on parts
of the country’s border does not solve the cause of migration. However, it can treat the symptom by diverting the route of it to other countries. For Hungary this is good for the time being.
References
[1] Global Trends, Forced Displacement in 2015, The Office of the United Nations High
Commissioner for Refugees, 2016, Internet, accessed: 04 February 2017, available at:
http://www.unhcr.org/statistics/unhcrstats/576408cd7/unhcr-global-trends-2015.html
[2] Migration Issues in Hungary, International Organization for Migration, Budapest, Internet,
accessed: 04 February 2017, available at: http://www.iom.hu/migration-issues-hungary
[3] Hungary and the migratory fracture, Migration Research Institute, Budapest, Internet,
accessed: 04 February 2014, available at: http://www.migraciokutato.hu/en/2016/
10/24/hungary-and-the-migratory-fracture/
[4] Padányi József, Földi László: Lessons learned for the Hungarian Defence Forces from the
deployment of engineer obstacles during the 2015 Europe-wide mass-migration emergency,
Bilten Slovenske Vojske, Volume 18, Issue 2 (2016), pp. 51-58.
[5] Migrants on Hungary's border fence: 'This wall, we will not accept it', Internet, accessed:
06 February 2017, available from: https://www.theguardian.com/world/2015/jun/22/migrants-
hungary-border-fence-wall-serbia
[6] Migrant crisis: Clashes at Hungary-Serbia border, Internet, accessed: 06 February 2017,
available from: http://www.bbc.com/news/world-europe-34272765
[7] Refugee crisis: Hungary uses tear gas, water cannons on migrants at border, Internet,
accessed: 06 February 2017, available at: http://edition.cnn.com/2015/09/16/world/europe-
migrant-crisis/
12
[8] Hungarian Border Fence So Effective Illegal Immigrants Are Now At Pre Migrant-Crisis Levels,
Internet, accessed: 06 February 2017, available at: http://www.breitbart.com/london/2015/
10/29/hold-hungarian-border-fence-so-effective-illegal-immigrants-are-now-at-pre-migrant-
crisis-levels/
[9] Hungary Begins Extending Border Fence to Croatia, Internet, accessed: 06 February 2017,
available from: http://www.fananews.com/en/qater/276091/
[10] Hungary Plan to Extend Border Fence Worries Romania, Internet, accessed: 06 February
2017, available from: http://www.balkaninsight.com/en/article/hungary-s-plans-to-extend-
border-fence-worries-romania-09-15-2015#sthash.yEbCuiB3.dpuf
[11] Hungary to build second fence on Serbian border to keep out migrants, Internet, accessed:
06 February 2017, available at: http://www.reuters.com/article/us-europe-migrants-hungary-
idUSKCN1110F9
[12] Schengen border cooperation could increase V4 importance, says Nemeth, Internet, accessed:
06 February 2017, available at: http://www.boon.hu/schengen-border-cooperation-could-
increase-v4-importance-says-nemeth/2932936
[13] 5 European Countries Have Built Border Fences to Keep Out Refugees, Internet, accessed:
07 February 2017, available from: http://gizmodo.com/5-european-countries-have-built-
border-fences-to-keep-o-1731065879
13
ÚVODNÍ SLOVO
PERSPEKTIVY TVORBY SPOLEČNÉ EVROPSKÉ ARMÁDY A POSÍLENÍ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ DIMENZE V EVROPĚ
PERSPECTIVES ON BUILDING UP A COMMON EUROPEAN ARMY AND REINFORCING OF SECURITY AND DEFENCE DIMENSION IN EUROPE
Zdeněk PETRÁŠ2
Abstrakt Myšlenka na vytvoření nadnárodní obranné spolupráce v Evropě se pojí s počátkem integračního úsilí
po konci 2. světové války. Souběžně se vznikem Evropského hospodářského společenství, Francie iniciuje v říjnu 1950 jednání o založení Evropského obranného společenství a vytvoření Evropské
armády. I když k jejich tvorbě nikdy nedošlo, základní myšlenky jsou v současné době více
než aktuální, neboť žádná z evropských zemí není schopna samostatně čelit rostoucím bezpečnostním hrozbám. Zhoršení globální bezpečnostní situace by tedy mělo iniciovat intenzivní vojenskou
spolupráci, jakožto jedinou možnou cestu k tomu, aby Evropa znovu hrála smysluplnou roli ve svém bezprostředním okolí, nemluvě pak o měřítku celosvětovém. Klíčovou otázkou nicméně zůstává,
zda vlády evropských zemí budou ochotny akceptovat nutnost vojenské integrace jako těžiště unijní
Společné bezpečnostní a obranné politiky.
Klíčová slova: EU, NATO, USA, evropská armáda, integrace, spolupráce, finanční rozpočet, schopnosti Abstract
The idea of supranational European defence collaboration dates back to the very beginning
of integration efforts in Europe after World War II. In parallel with the emerging European Economic Community, France called, in October 1950, for a European Defence Community and the creation
of a European army. Although it was never realised, the basic ideas are arguably even more valid today for no single European country is able to face up independently to emerging security threats.
Worsening global security situation should thus trigger intensified military integration as the only way
for Europe to play a meaningful military role in its own immediate neighbouring areas, let alone on the global stage. A key question is whether European governments are willing to accept a military
integration as a real centre of gravity of the Common Security and Defence Policy.
Key words: EU, NATO, USA, European army, integration, cooperation, financial budget, capabilities
ÚVOD
V kontextu sílící evropské integrace není koncepce sjednoceného obranného úsilí a vytvoření společné evropské armády myšlenkou zcela novou. Idea zdůvodňující potřebu disponovat silnou
a akceschopnou armádou, hájící společné geopolitické zájmy zemí evropského kontinentu, je postavena na logickém základě - potřebě mít vojenský nástroj k prosazování společných zájmů
a ambicí. Tato potřeba je však konfrontována se stejně logickými důvody, proč nelze dosáhnout v tomto tématu shody. V převážné většině se odborné analýzy, pojednávající o možnosti vytvoření
společné evropské armády, zabývají třemi základními rovinami, na nichž lze identifikovat protichůdné
názory. Těmito rovinami jsou rovina politická, ekonomická a rovina vojenská. [1] Nicméně k těmto třem rovinám je potřebné přiřadit i rovinu sociální, či sociálně-společenskou, jež tvoří integrální
2 plk. gšt. Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D., CBVSS, Kounicova 65, 66210 Brno, +420 973 443 666, [email protected].
14
součást celé problematiky, a to z toho důvodu, že armáda jako taková tvoří součást společnosti
se všemi svými atributy, jako jsou například historie, kultura, tradice, atd. Armáda odjakživa
představuje součást společnosti, vyvíjí se a působí nikoliv izolovaně, nýbrž s ní. A pokud se bude nahlížet na možnost či nemožnost tvorby společné evropské armády, pak i na vznik tohoto subjektu
bude nutné nahlížet z tohoto úhlu pohledu a bude nutné zasadit jeho případnou existenci do širšího společenského rámce evropských národních států.
1 EVROPSKÁ INTEGRACE V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OBRANY
S myšlenkou tvorby nadnárodní armády přišel již v roce 1950 francouzský předseda vlády René Pleven3. V duchu tehdejšího Společenství uhlí a oceli, jež po integraci s Evropským společenstvím
pro atomovou energii transformovalo do podoby Evropského hospodářského společenství (EHS), vznikl
návrh na vytvoření Evropského obranného společenství (European Defence Community). Myšlenka tohoto typu společenství byla založena na předpokladu, že dojde k vytvoření armády z příspěvků
v podobě sil a prostředků jednotlivých členských zemí, vedené nadnárodní velitelskou strukturou a financovanou nadnárodním rozpočtem, do kterého pochopitelně budou přispívat jednotlivé členské
země. Koncepce Evropského obranného společenství samozřejmě počítala i s tím, že dojde k realizaci společných projektů obranného vývoje a výzkumu a společných akvizic v oblasti zbraňových
technologií, a to pod vedením složky představující autoritu ministerstva obrany, které bude realizovat
svou činnost pod dohledem Rady evropské obrany (European Defence Council). Zdálo se, že vývoj kráčí, alespoň v dané historické chvíli, správným směrem a to i přesto, že konečná podoba návrhu
dohody o Evropském obranném společenství z roku 1952 doznala značných změn a úprav. Nicméně byla to paradoxně právě Francie a odmítavý postoj jejího parlamentu k ratifikaci Evropského
obranného společenství, jenž ukončil léta trvající snahu o dosažení původně předloženého Plevenova
plánu. Ke koordinaci otázek obrany a bezpečnosti měly státy západní Evropy od roku 1954 k dispozici Západoevropskou unii, která vznikla jako jistá náhrada za nerealizované Evropské obranné
společenství. Protože však signatářské státy byly také členy Severoatlantické aliance, zůstala Západoevropská unie v době studené války v jejím stínu.
Nicméně nerealizovaná myšlenka na vytvoření společné armády ve své podstatě žije do dnešních dnů, a to tím spíše, že nejenom Evropa, ale i celý svět v současné době čelí novým bezpečnostním
hrozbám, jejichž eliminace není v silách jednotlivých zemí. K eliminaci hrozeb, jakými jsou vedle původních konvenčních ozbrojených konfliktů i nově vzniknuvší hrozby hybridní, teroristické útoky
či kybernetické útoky, nemá v současné době žádná evropská země patřičné schopnosti v kvalitativním ani v kvantitativním měřítku. Zhoršení globální bezpečnostní situace tak vede Evropské
země k potřebě přijmout odpovídající řešení. A jediným adekvátním řešením za současného stavu věcí
se jeví větší integrace evropských zemí v oblasti bezpečnostní a obranné politiky.
2 PŘEDPOKLADY PRO ŠIRŠÍ INTEGRACI V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OBRANY
Jaký je však reálný obraz jednoty evropských zemí, jenž by měl odrážet i proces hlubší integrace uvnitř EU. Koncepce evropské integrace, reprezentovaná soustavou společných politik a podepřená
takovými iniciativami jako je například vytvoření Eurozóny s jednotnou měnou a volným pohybem
občanů členských zemí, doznává v posledním období značné trhliny. Nedostatečné ukotvení zodpovědnosti členských zemí za chod Evropské unie a především za zachování základních hodnot,
na nichž je unie postavena, způsobuje, že EU ztrácí v očích evropské veřejnosti na atraktivnosti a pro mnohé z nich se dostává až na samou hranici legitimity své existence. Příklad plánovaného
vystoupení Velké Británie z EU, tzv. Brexit, a s ním spojené politické a ekonomické konsekvence jsou toho dokladem. Ve škále integračních ambicí EU se ukazuje, že i unijní zahraniční a bezpečnostní
politika má značné slabiny. Země EU vnímají bezpečnostní hrozby vyplývající z komplikovanosti
a nestability současného světa různým způsobem a s různou intenzitou. Přetrvávající problémy, pramenící z rozdílného přístupu k aktuálním bezpečnostním hrozbám v kombinaci s rozdílnými
3 Ve dvou obdobích byl premiérem Francie (1950-1951, 1951–1952). Zastával i řadu dalších vládních funkcí. Byl velkým příznivcem evropské integrace. Zasloužil se i o vytvoření NATO.
15
národními strategickými zájmy, ale i rozdílnou mentalitou a kulturou, blokují nastolení atmosféry širší
evropské sounáležitosti a vytváří prostředí s nedostatkem vzájemné důvěry.
Klíčový problém realizace evropské integrace v oblasti bezpečnostní a obranné politiky je tedy
diversifikace národních zájmů a odlišné vnímání různých bezpečnostních hrozeb, podle geografického umístění dané členské země či členských zemí. Pojetí různých nebezpečí je u jednotlivých zemí
rozdílné a odráží ve značné míře i rozdílnost národních zájmů, jež nevyhnutelně vychází z historického
vývoje a zkušeností.
Ona zmíněná různorodost je i příčinou toho, že se doposud nepodařilo dostatečně silně zakotvit jednotný přístup k hodnocení bezpečnostních hrozeb a přijetí opatření, jež by měla vést k její
eliminaci. Třebaže se oficiálně deklaruje, že EU je v současné době sjednocena na bázi jednotně aplikované obranné a bezpečnostní politiky, diversifikace národních přístupů k výstavbě a použití
ozbrojených sil a rozličnosti v zájmech, vyplývajících z národních obranných a bezpečnostních politik,
vedou k tomu, že jednotné obranné úsilí zemí Evropy se zcela logicky atomizuje do řady větších či menších národních programů, projektů a dalších aktivit, které jsou z mezinárodního pohledu
v mnoha případech totožné.
3 ROZTŘÍŠTĚNOST A DUPLICITA OBRANNÉHO ÚSILÍ ZEMÍ EU Klíčová otázka tedy zní: Je EU dostatečně zralá na to, aby přistoupila k řešení tak citlivého tématu,
jakým je tvorba společné Evropské armády? Dřívější architektura EU, změněná nastolením Lisabonské smlouvy z roku 2009 [2], byla založena na tří-pilířové struktuře. Tyto tři pilíře představovaly společnou
hospodářskou politiku, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a společnou politiku v oblasti
justice a vnitřních záležitostech. Po vytvoření Eurozóny s jednotnou měnou a po vytvoření společného Schengenského prostoru s relativně dobře fungujícím vnitřním řádem a justicí, EU nabyla dojmu,
že se může stát i globálním aktérem plnícím významnou roli v oblasti obrany a bezpečnosti. Překvapení nastalo v okamžiku, kdy došlo k vyhrocení problémů v tzv. prvním a třetím pilíři, tedy
k nárůstu dluhové krize v Řecku a k eskalaci uprchlické vlny na Evropský kontinent. Tyto dva momenty
značně podryly důvěru ve správnost mechanismu nastaveného pro hospodářské fungování Eurozóny z jednotnou měnou, a ve funkčnost mechanismu nastaveného pro režim vnější ochrany a jeho vnitřní
správy Schengenského prostoru. Za této situace automaticky vyvstává otázka, zda je věrohodná i funkčnost mechanismu druhého pilíře, tzn. společná zahraniční a bezpečnostní politika, který je tak
náročný na jednotný a koordinovaný přístup a vzájemnou důvěru členských zemí.
3.1 SROVNÁNÍ EFEKTIVITY OBRANNÉHO ÚSILÍ EU A USA Dalším problémem, který EU nedovoluje plně rozvinout svůj potenciál a tím pádem i pomýšlet
na reálnou možnost vytvoření společné evropské armády, je absence jednotné a cíleně orientované spolupráce. V tomto směru EU skutečně zanedbává svůj vlastní rozvoj, což je patrné, pokud
provedeme srovnání s dalším globálním aktérem v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, tedy
se Spojenými státy americkými. Pro srovnání můžeme použít evropské státy NATO, tedy celkem 26 zemí, včetně Turecka, z nich je 22 rovněž členskými státy EU. V současné době Aliance čítá
28 členských zemí, z nichž Spojené státy zcela jednoznačně dominují v oblasti výdajů na obranu. Faktem je i ta skutečnost, že suma výdajů na obranu zbývajících 27-ti členských zemí Aliance výdaje
Spojených států nepředčí. Výdaje na obranu Spojených států představují 70% celkových výdajů
evropských zemí Aliance. [3]
Vedle pojmu výdaje na obranu, což je možno vyjadřovat přímo nominální hodnotou nebo jako procentuální část HDP, se často používá pojem obranné úsilí, jakožto jeden z možných výkonnostních
ukazatelů charakterizující, nakolik je daná země schopna pokrýt finančními prostředky určenými na obranu požadavky na vojenské schopnosti, jež jsou nezbytné pro naplnění stanovených
politicko-vojenských ambicí. Vzato proporcionálně, vedle Spojených států by zbytek Aliance měl
představovat, z hlediska vynaloženého obranného úsilí, druhou největší entitu na světě. Jinými slovy zbývající země Aliance, představující 1/3 celkových výdajů, by měly pokrývat onu 1/3 požadavků
na vojenské schopnosti.
16
Ve srovnání s USA však Evropské státy NATO dosahují zhruba jen 50-ti % efektivity ve svém
obranném úsilí. Tato skutečnost má pochopitelně své logické vysvětlení. Vzhledem k různorodosti
v politických přístupech a rozdílnosti národních zájmů jednotlivých zemí je patrná značná duplikace jak ve vývoji a výzkumu nových zbraňových systémů, tak i při jejich pořizování. S touto skutečností
souvisí i nízká úroveň interoperability takto pořizovaných systémů. Důsledkem je pak značná disproporce v požadovaných schopnostech a různá úroveň standardizace sil a prostředků, které mají
v konečném důsledku tvořit společné uskupení sil.
Fakt, že evropský potenciál obranného průmyslu, který byl a je značně rozptýlený, by mohl být,
za předpokladu nastavení koordinované mezinárodní spolupráce, efektivní a ekonomičtější, byl častokrát diskutován na nejvyšší politické úrovni. Ačkoli se hovoří o výrazném posunu vpřed,
především pak po vytvoření Evropské obranné agentury4 v roce 2004, realizace této spolupráce prozatím nedoznala příliš úspěšného vyústění. V prostředí Společné bezpečnostní a obranné politiky
EU se čím dále tím více projevují dva komplementární avšak proti sobě stojící rysy:
1. potřeba intenzifikace spolupráce jednotlivých zemí při tvorbě a dosahování požadovaných vojenských schopností. Důvodem je to, že dnes v Evropě prakticky neexistuje země, která
by byla schopna samostatně a nezávisle vytvořit plné spektrum schopností k naplnění zájmů jak svých tak unijních;
2. neschopnost členských zemí ustoupit ze svých národních ambic a plně se angažovat
v mezinárodní spolupráci, a to i za cenu byť jen částečné ztráty své nezávislosti.
Třebaže se oficiálně deklaruje, že EU je v současné době sjednocena na bázi jednotně aplikované obranné a bezpečnostní politiky, diversifikace národních přístupů k výstavbě a použití ozbrojených sil
a rozličnosti v zájmech, vyplývajících z národních obranných a bezpečnostních politik, vedou k tomu, že jednotné obranné úsilí zemí Evropy se zcela logicky atomizuje do řady větších či menších národních
programů, projektů a dalších aktivit, které jsou z mezinárodního pohledu v mnoha případech totožné.
3.2 NOVÁ BEZPEČNOSTNÍ STRATEGIE EU A JEJÍ IMPLEMENTACE Nicméně pravdou je, že většina členských zemí je přesvědčena, že účinná Společná bezpečnostní
a obranná politika EU posiluje bezpečnost evropských občanů a přispívá k míru a stabilitě v sousedství
Evropy i v širším celosvětovém měřítku. Vývoj politické a bezpečnostní situace v posledních letech jasně ukazuje, že užší a posílená spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti se pro EU a její členské státy
stala strategickou nutností.
V červnu 2016 byla na jednání Evropské rady představena nová strategie pro zahraniční
a bezpečnostní politiku EU – Globální strategie EU (European Union Global Strategy) [4]. Jedná se o dokument, jenž má nahradit dosavadní bezpečnostní strategii EU (European Security Strategy)
[5], která vznikla v roce 2003 a která byla posléze aktualizována v roce 2008. Ambicí Globální strategie EU je ukázat unii jako lídra v oblasti udržování a posilování globální bezpečnostní stability.
Tento dokument by měl být zastřešujícím koncepčním dokumentem pro veškeré činnosti EU související se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Tato nová strategie má vést k větší soudržnosti
uvnitř unie a zdůrazňuje, že zásady sjednocení a rozdělování zdrojů všech členských zemí, by měly být
využity k posílení schopností, pomocí nichž má být dosaženo požadovaného efektu, tedy naplnění stanovených politicko-vojenských ambic.
Nejvyšší představitelé členských států EU, na svém neformálním zasedání v Bratislavě v září 2016,
zdůraznili potřebu posílení vojenských kapacit v oblasti obrany a bezpečnosti. V kontextu závěrů
uvedeného zasedání tak došlo k iniciování práce na Implementačním plánu k bezpečnosti a obraně (Implementation Plan on Security and Defence) [6], jenž by měl v návaznosti na Globální strategii EU
určit úroveň ambicí EU v oblasti bezpečnosti a obrany a stanovit zadání nezbytné pro jejich naplnění.
Mimo jiné je v tomto dokumentu specifikován očekávaný přístup členských zemí k tzv. stálé
strukturované spolupráci, a to v návaznosti na text Lisabonské smlouvy (Protokol o stálé strukturované spolupráci) [2, s. 153]. Tato část smlouvy byla koncipována tak, aby umožnila členským
4 Evropská obranná agentura (European Defence Agency – EDA) byla ustanovená v roce 2004 s cílem výrazně se podílet
na zlepšení obranných schopností cestou podpory a posílení evropské spolupráce v oblasti vyzbrojování.
17
zemím dosáhnout požadované vojenské a technologické úrovně svých ozbrojených sil, s jejichž
přispěním by EU mohla plnit ambiciózní roli globálního aktéra při zajišťování bezpečnostní stability
ve světě. Text protokolu uvádí modality, na základě kterých by členské země měly koordinovaně participovat na rozvojových projektech svých ozbrojených sil a na procesu konsolidace technologické
základny evropského obranného průmyslu. Implementace této spolupráce by měla členským zemím umožnit cílené zaměření vývoje a výzkumu v oblasti zbraňových technologií, cílené zaměření akvizic
zbrojního materiálu a modernizačních projektů na dosažení vojenských schopností, které budou
přínosem jak pro dané země, tak i pro EU jako takovou.
Transformací textu protokolu do podoby konkrétních závazných kritérií se zabývala řada odborných pracovních skupin. Pro ilustraci lze uvést závěr jedné z odborných pracovních skupin, která byla
ustanovena v rámci Institutu bezpečnostních studií francouzského ministerstva obrany (Institut des Hautes Etudes de Défense Nationale). Závěry této pracovní skupiny byly v podstatě totožné se závěry
jiných skupin, zřízených se stejným záměrem - je třeba stanovit závazné hodnoty pro základní kritéria
spolupráce v procesu dosahování požadovaných schopností. [7] Těmito kritérii a jejich hodnotami by měli v prvé řadě být:
výše národního příspěvku do společných sil EU, stanovená minimálně na 0,03% populace
dané země. Tyto síly měly splňovat požadavky v souladu s příslušnými standardy NATO; participace na zbrojních rozvojových projektech, které jsou vedeny Evropskou obrannou
agenturou a které by měly být orientovány na řešení kritických nedostatků v požadovaných
schopnostech. Účast na těchto projektech by měla představovat určitý podíl z HDP,
respektive podíl z rozpočtu na obranu. Obecně se hovoří o rozpětí 0,3 – 0,4 % z HDP.
Tím, že budou stanovena závazná kritéria a jejich hodnoty by mělo dojít k eliminaci značných disproporcí mezi úrovní příspěvků jednotlivých zemí do společných sil EU. Nicméně navzdory
konkrétním závěrům a doporučením specializovaných pracovních skupin doposud nedošlo k jejich oficiální implementaci. Problém proporcionality národních příspěvků, a tím i celkové spolupráce všech
unijních zemí zůstává tedy i nadále nevyřešen. V této souvislosti je jasné, že do doby nastavení
závazných parametrů v oblasti stálé strukturované spolupráce nelze ani očekávat, že by všechny členské země přistoupily se stejnou mírou zodpovědnosti k procesu tvorby společné evropské armády.
Závěr analýzy stavu a úrovně spolupráce uvnitř EU naznačuje, že se ani vzdáleně nedá hovořit
o spolupráci společné, tedy o sourodém úsilí všech zemí směřujícím jedním společným směrem.
Fragmentace společného úsilí všech členských zemí se jeví jako fatální problém pro realizaci myšlenky na vytvoření společné armády.
ZÁVĚR
Přestože si EU dala do vínku heslo „Jednotná v rozmanitosti“, jež má vyjádřit odhodlání Evropanů, kteří prostřednictvím EU usilují o mír a prosperitu a zároveň jsou obohacováni různými kulturami,
tradicemi a jazyky tohoto kontinentu, je to právě tato rozmanitost, a především pak rozmanitost při prosazování národních zájmů, která brání vytvořit společnou evropskou armádu. A na této
skutečnosti se asi delší dobu nic nezmění. Stávající slabá úroveň vzájemné spolupráce mezi všemi
členskými zeměmi EU spolu s komplikovaným mechanismem rozhodování na nejvyšší politické úrovni se tak stávají jen jednou z celé řady překážek, které nedovolí transformovat myšlenku na zbudování
společné evropské armády do konkrétní reality. V souvislosti s otázkou existence armády a jejím použitím vystupuje do popředí ještě řada dalších faktorů, které jsou možná významnější, než
je politická a ekonomická sféra. A tím je vlastenectví, láska k vlasti či ochota nasadit vlastní život pro obranu své země. S přihlédnutím k těmto faktorům pak armáda ve své podstatě
představuje nejvyšší stádium integrace okolo společně uznávaných hodnot.
Dá se téměř s jistotou říci, že Evropská unie ještě zdaleka nedospěla do takové úrovně integrace,
aby bylo možné předložit na jednací stůl téma společné evropské armády a začít o něm diskutovat. Armáda v prostředí tak různorodém a složitém jako je Evropský kontinent se totiž nemůže stát
pouhopouhým předmětem politického kalkulu, jehož výsledkem by mělo být vybudování akceschopné
společné armády. I když by to zcela jistě znamenalo posílení kolektivní zodpovědnosti EU při udržování bezpečnostní stability ve světě.
18
Zjevné však je, že úvahy o období věčného míru neodpovídají realitě ani kolem nás, ani v Evropě.
Snížení výdajů na obranu je nutné brát jako přechodný jev a důsledek nezbytné stabilizace veřejných
rozpočtů. Se stabilními veřejnými rozpočty musí přijít i inteligentní navyšování výdajů na obranu. Ale také užší spolupráce s nadnárodními vojenskými kapacitami. To je realistická cesta. Na rozdíl
od snění o evropské armádě.
Použitá literatura [1] KUBEŠA, Milan, Evropská armáda – utopie nebo reálná budoucnost? ... aneb společné
ozbrojené síly EU „jinak", Vojenské rozhledy, 2013, roč. 22 (54), č. 2, s. 106–107, ISSN 1210-3292.
[2] GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT RADY EU (ed.). Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství: Úřední věstník Evropské unie C 327. 50. Lucemburk, Lucembursko: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007,
271 s. ISSN 1725-5163.
[3] Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI). SIPRI Military Expenditure Database 2008 - 2015 [online]. Stockholm, Sweden: SIPRI, 2015 [cit. 2017-01-27]. Dostupné z: http://www.sipri.org/research/armaments/milex/milex_database
[4] COUNCIL OF THE EU, ed. European Union Global Strategy: Shared Vision, Common Action: A Stronger Europe. General Secretariat of the Council. Brussels, Belgium, 2016, 60 s. Dostupné také z: http://www.iss.europa.eu/publications/detail/article/a-global-strategy-for-the-
european-unions-foreign-and-security-policy/
[5] GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT RADY EU (ed.). Evropská bezpečnostní strategie: bezpečná Evropa v lepším svĕtĕ. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2009. ISBN 9789282424162.
[6] COUNCIL OF THE EU (ed.). Implementation Plan on Security and Defence. 4392/16. Brussels, Belgium: Council of the European Union, 2016, 31 s. Dostupné také z:
https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eugs_implementation_plan_st14392.en16_0.pdf
[7] FAVIN-LÉVÊQUE J., La Coopération structurée permanente : une voie nouvelle pour la défense européenne, réflexions tirées des travaux du groupe de travail Eurodéfense-France,
IHDN Paříž, Francie, 2007.
19
ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - PŘÍLEŽITOSTI
CYBER SECURITY LAW - OPPORTUNITIES
Lubomír ALMER5
Abstrakt
Článek je orientován na požadavky zákona o kybernetické bezpečnosti a to konkrétně na personální
stránku. Zákon nám identifikuje čtyři bezpečností role, které je třeba zabezpečit. Jedná se o bezpečnostní role: manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti,
auditora kybernetické bezpečnosti a garanta aktiva. Edukační požadavky na tyto bezpečnostní role, nejsou dále zákonem nijak specifikovány. Nedostatek odborníků na problematiku kybernetické
bezpečnosti nám vytváří ukazatel na nedostatečné poskytování vzdělání v této oblasti.
Klíčová slova: kybernetická bezpečnost, zákon o kybernetické bezpečnosti, bezpečnostní role
Abstract The paper is aimed on the requirements of the Cyber Security Law and specifically on the personnel
page. Cyber Security Law identified four Security roles that need to be secured. The security roles are:
Cyber Security Manager, Cyber Security Architect, Cyber Security Auditor and Guarantor assets. Educational requirements for these security roles are not specified by law. Low range of experts
on cyber security is a pointer of lack in the provision of education in this area.
Key words: cyber security, cyber security law, security role
ÚVOD
Aktuálnost problematiky kybernetické bezpečnosti neustále narůstá s rostoucí závislostí na informačních a komunikačních technologií. Zákon o kybernetické bezpečnosti a jeho provázející
vyhlášky řešící problematiku kybernetické bezpečnosti vytváří velké množství příležitostí. Jednou z těchto příležitostí je personální zabezpečení požadovaných rolí, které nám daný zákon nařizuje
v organizaci zřídit. Jedná se o oblast, kterou za současné nezměněné situace není po personální
a edukační stránce možné pokrýt. Personální pokrytí požadavků stanovených zákonem je nedílnou součástí zavedení zákona o kybernetické bezpečnosti do praxe. Bez stanovení všech zákonem daných
bezpečnostních rolí nemůžeme hovořit o úplném naplnění požadavků zákona.
Smyslem předkládaného příspěvku je předložit v podobě analýzy současného stavu přehled o nabízených studijních programech v České republice a dalších možnostech vzdělávání v oblasti
kybernetické bezpečnosti a reagovat tak na personální požadavek zákona o kybernetické bezpečnosti
na zabezpečení bezpečnostních rolí.
1 ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - POŽADAVKY
V roce 2015 vyšel v platnost zákon číslo 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně
souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). Zákon o kybernetické bezpečnosti upravuje práva a povinnosti osob a působnost pravomocí orgánů veřejné moci v oblasti kybernetické
bezpečnosti. Současně s výše zmíněným zákonem vešla v platnost vyhláška číslo 316/2014 Sb., o bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a stanovené náležitosti podání v oblasti
kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Tato vyhláška stanovuje obsah
5 Ing. Lubomír Almer, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10
Brno, e-mail: [email protected].
20
a strukturu bezpečnostní dokumentace pro informační systém kritické infrastruktury nebo významný
informační systém, obsah bezpečnostních opatření, rozsah jejich zavedení, typy a kategorie
bezpečnostních incidentů, náležitosti a způsob hlášení kybernetického bezpečnostního incidentu, náležitosti oznámení o provedení reaktivních opatření a jeho výsledku a vzor oznámení kontaktních
údajů a jeho formu. Třetí ustanovení zákona o kybernetické bezpečnosti definuje orgány a osoby, kterým se ukládají povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pro námi zkoumanou část
kybernetické bezpečnosti jsou podstatné tři orgány a osoby a to správce informačního systému kritické
informační infrastruktury, správce komunikačního systému kritické informační infrastruktury a správce významného informačního systému. Tyto osoby mají na základě ustanovení uvedeného ve vyhlášce
o kybernetické bezpečnosti zavést v organizaci řízení bezpečnosti informací. V rámci zavedení řízení bezpečnosti informací určují výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti a bezpečnostní role a jejich
práva a povinnosti související s informačním systémem kritické infrastruktury, komunikačním systémem kritické infrastruktury nebo významným informačním systémem. Správci jednotlivých
systémů musí zajistit odborné školení osob, které zastávají jednotlivé bezpečnostní role v souladu
s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí. Výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti je organizovaná skupina, kterou tvoří tři osoby, které jsou pověřeny celkovým řízením a rozvojem výše
zmíněných systémů, anebo se významně podílejí na řízení a koordinaci činností spojených s kybernetickou bezpečností těchto systémů. Samotný způsob sestavení i složení výboru pro řízení
kybernetické bezpečnosti je plně v rukou vedení organizace. Správci systémů určují v rámci organizace
bezpečnostní role: manažer kybernetické bezpečnosti, architekt kybernetické bezpečnosti, auditor kybernetické bezpečnosti a garant aktiva. Vzájemnou provázanost bezpečnostních rolí znázorňuje
následující obrázek. Z obrázku je patrné, že kybernetickou bezpečnost organizace utvářejí všechny čtyři bezpečnostní role společně. Auditor je zde samostatně, jelikož v rámci své primární činnosti musí
být nestranný, je tudíž od ostatních rolí oddělen, ale úzce spolupracuje na utváření kybernetické bezpečnosti organizace [5].
Obr. 1 Provázanost bezpečnostních rolí
Zdroj: vlastní
1.1 MANAŽER KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Manažer kybernetické bezpečnosti je osoba odpovědná za systém řízení kybernetické bezpečnosti,
případně za systém řízení bezpečnosti informací. Na tuto činnost musí být řádně vyškolena a musí se prokázat odbornou způsobilostí praxí s řízením bezpečnosti informací po dobu nejméně tří let.
V praxi je manažer mezistupněm mezi nejvyšším vedením – výborem pro řízení kybernetické bezpečnosti (strategická úroveň) a operativní úrovní [5].
21
Funkce a úkoly manažera informační bezpečnosti:
Prosazuje bezpečnost informací v rámci organizace a určuje způsoby realizace stanovených
bezpečnostních politik.
Aktivně prohlubuje míru a efektivnost realizace nezbytných bezpečnostních opatření.
Provádí činnosti stanovené plánem zvládání rizik a dohlíží na splnění všech plánovaných
úkolů. Informuje o bezpečnostních incidentech, zjištěných neshodách a nedostatečné efektivnosti
bezpečnostních opatření výbor kybernetické bezpečnosti.
Monitoruje výkonost systému řízení bezpečnosti informací a účinnost opatření projednává
s výborem kybernetické bezpečnosti. Připravuje podklady pro přezkoumání systému řízení bezpečnosti informací vedením
organizace [5].
1.2 ARCHITEKT KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI
Architekt kybernetické bezpečnosti je osoba zajišťující návrh a implementaci bezpečnostních opatření. Pro tuto činnost musí být řádně vyškolena a musí se prokázat odbornou způsobilostí praxí
s navrhováním bezpečnostní architektury po dobu nejméně tří let. V praxi je architekt zodpovědný za návrh bezpečné architektury a její následnou implementaci. Osob s rolí architekta kybernetické
bezpečnosti může být více, přičemž každý architekt má svoji konkrétní specializaci [5].
Funkce a úkoly architekta kybernetické bezpečnosti:
Prosazuje bezpečnost informací v rámci koncepčního rozvoje komunikačních a informačních
systémů. Podporuje činnosti systému řízení bezpečnosti informací tím, že v rámci rozvoje poskytuje
zdroje nezbytné pro zajištění bezpečnosti informací v rámci rozvojových a koncepčních
činností [5].
1.3 AUDITOR KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Auditor kybernetické bezpečnosti je osoba, která provádí audit kybernetické bezpečnosti. Pro tuto
činnost je řádně proškolena a prokáže odbornou způsobilost praxí s prováděním auditů kybernetické
bezpečnosti po dobu nejméně tří let. Auditor kybernetické bezpečnosti vykonává svou roli nestranně a výkon jeho role je oddělen od výkonu role manažera kybernetické bezpečnosti, architekta
kybernetické bezpečnosti i garanta aktiva. Dále musí být auditor nezávislý vůči předmětu auditu. Auditor má fyzickou odpovědnost za zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva. Bezpečnostní role
auditora kybernetické bezpečnosti je neslučitelná s rolí manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti, provozovatele komunikačních a informačních systémů ani garanta aktiv [5].
Funkce a úkoly auditora kybernetické bezpečnosti: Ve spolupráci s manažerem informační bezpečnosti se podílí na střednědobém plánování
auditu kybernetické bezpečnosti.
Hodnotí míru souladu sytému řízení bezpečnosti informací a realizovaných bezpečnostních
opatření s definovanými požadavky, stanovenými bezpečnostními politikami a vhodnými bezpečnostními standardy.
Poskytuje nezávislou zpětnou vazbu o účelnosti a účinnosti systému řízení bezpečnosti
informací a bezpečnostních opatřeních.
Provádí nezávisle, objektivně a profesionálně své auditní činnosti.
Na základě nálezů zjištěných v průběhu auditu zpracovává závěry provedeného auditu
a řádně dokumentuje jeho výsledky [5].
1.4 GARANT AKTIVA
Garantem aktiva je fyzická osoba pověřená organizací k zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva.
Bezpečností aktiva je myšleno zajištění důvěrnosti, dostupnosti a integrity aktiva. Práva a povinnosti garanta aktiv jsou určeny převážně Politikou klasifikace aktiv a Politikou řízení přístupu [5].
22
2 MOŽNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI
Spolupráce s vysokými školami se zaměřením na vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti je zakotvena v Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020.
Strategie uvádí ve výzvách nedostatek odborníků na kybernetickou bezpečnost a nutnost revize stávajících studijních programů ve školství. Český model vzdělávání a výchovy v oblasti kybernetické
bezpečnosti neodpovídá aktuálním požadavkům a trendům. Z tohoto důvodu nedostatečně vzdělává
a vychovává na základním a středním stupni a v nedostatečné míře nabízí vysokoškolské programy, které by vytvářely odborníky na kybernetickou bezpečnost. Přičemž poptávka jak po studijních
programech, tak i po daných odbornících je vysoká. Mezi hlavními cíli Národní strategie kybernetické bezpečnosti České republiky je podpora vzdělávání, osvěta a rozvoj informační společnosti.
A to převážně zvyšováním povědomí a gramotnosti v otázkách kybernetické bezpečnosti, modernizace
stávajících vzdělávacích programů, vzdělávání a školení pro zaměstnance veřejné správy [1].
2.1 VYSOKÉ ŠKOLY SE ZAMĚŘENÍM NA KYBERNETICKOU BEZPEČNOST
Vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost můžeme rozdělit na soukromé vysoké školy,
státní vysoké školy a veřejné vysoké školy. Dále v textu jsou uvedeny studijní programy, v rámci kterých je vyučována problematika kybernetické bezpečnosti, konkrétní rozsah vyučované
problematiky nebyl součástí zkoumání. V rámci vysokých škol není žádnou národní autoritou stanoven rozsah získaných vědomostí, po absolvování daného studijního programu a následná uplatnitelnost
v praxi. Zde vyvstává otázka, jak ověřit dané vědomosti a kompetence potřebné k vykonávání činností ve vztahu k personálním požadavkům zákona o kybernetické bezpečnosti [6].
2.1.1 SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY
Do oblasti vzdělávání v kybernetické bezpečnosti můžeme zařadit pět soukromých vysokých škol. Kritériem pro zařazení vysoké školy mezi ty, co se zabývají oblastí kybernetické bezpečnosti, byl fakt,
že na vysoké škole existuje studijní program, v rámci kterého se vyučuje předmět s návazností
na kybernetickou bezpečnost, případně je celý studijní program zaměřen na bezpečnosti informačních či komunikačních systémů či technologií. Každá ze soukromých vysokých škol má rozdílný studijní
program. Jednotlivé studijní programy soukromých vysokých škol jsou znázorněny na následujícím obrázku. Jak je z obrázku patrné, žádný ze studijních programů není přímo zaměřen na konkrétní
bezpečnostní roli stanovenou zákonem o kybernetické bezpečnosti [6].
Obr. 2 Soukromé vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost
Zdroj: vlastní 2.1.2 STÁTNÍ VYSOKÉ ŠKOLY
Do oblasti vzdělávání v kybernetické bezpečnosti můžeme zařadit dvě státní vysoké školy. Jednotlivé
státní vysoké školy byly vybrány na základě stejného kritéria, jako je tomu u soukromých vysokých
škol. Následující schéma znázorňuje státní vysoké školy a jejich studijní programy vztahující se ke kybernetické bezpečnosti. Stejně jako u soukromých vysokých škol, zde není přímo studijní
program, který by pokryl personální požadavky zákona o kybernetické bezpečnosti [6].
23
Obr. 3 Státní vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost
Zdroj: vlastní
2.1.3 VEŘEJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY
Z hlediska četnosti je nejvíce vysokých škol zabývajících se oblastí kybernetické bezpečnosti mezi
veřejnými vysokými školami. Výběrové kritérium pro zařazení bylo stejné jako u soukromých a státních
vysokých škol. Do kategorie veřejné vysoké školy bylo zařazeno celkem čtrnáct veřejných vysokých škol. Následující schéma znázorňuje studijní programy, v rámci kterých je vyučována problematika
vztahující se ke kybernetické bezpečnosti, ani zde není přímo studijní program pokrývající personální požadavek zákona [6].
Obr. 4 Veřejné vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost
Zdroj: vlastní
2.2 DALŠÍ MOŽNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Dalších možností pro vzdělávání existuje celá řada. Mezi prvními musíme zmínit školení ve vztahu
k mezinárodním ISO normám rodiny 27 000. Tyto normy pro řízení bezpečnosti informací byly použity
při tvorbě zákona o kybernetické bezpečnosti jako takového. Z tohoto důvodu je znalost těchto norem a postupů v nich uvedených dle mého názoru nezbytným požadavkem na odborníka, který se chce
profilovat do personálních požadavků zákona o kybernetické bezpečnosti. Školení a kurzů v oblasti kybernetické bezpečnosti je nespočet. Například společnost Tayllorcox jakožto akreditovaná
24
manažerská akademie ATO (Accredited Training Organisation) a současně certifikační orgán RCB
(Registered Certification Body) poskytuje jedno i vícedenní kurzy na zákonem požadované pozice.
Výstupem těchto kurzů je získání certifikace. Výše zmíněná společnost provádí certifikace na zákonem vyžadovaného manažera kybernetické bezpečnosti, auditora kybernetické bezpečnosti a architekta
kybernetické bezpečnosti. Výše zmíněná společnost provádí i další nejrůznější školení, která mohou v oblasti kybernetické bezpečnosti být velice přínosná [4]. Nepostradatelnou roli ve vzdělání ohledně
bezpečnosti hraje i společnost Cisco Systems, Inc., jakožto jedna z největších počítačových firem
dnešní doby a dominující hráč na poli síťových prvků. Z kurzů, které pořádá společnost Cisco, stojí za zmínku Cisco Cybersecurity Specialist, což je školení zaměřené na kybernetickou bezpečnost.
Nicméně společnost Cisco dělá velké množství nejrůznějších kurzů, školení a to i certifikačních [7]. V neposlední řadě musíme zmínit internet jako takový. V dnešním digitálním světě je nespočetně velké
množství informací dostupných na internetu, čímž se nám otvírá další možnost vzdělávání.
ZÁVĚR Zákon o kybernetické bezpečnosti a jeho provázející vyhlášky jsou naprostým unikátem v oblasti
kybernetické bezpečnosti jak v České republice, tak i v Evropské unii. Jelikož se jedná o velmi pokrokovou věc, jsou s ní provázány další nedostatky. Zákon o kybernetické bezpečnosti na jeden
velice důležitý poukázal. Nedostatek odborníků, kteří by byli schopni po vědomostní stránce pokrýt
poptávku po odbornících na tuto oblast, je třeba řešit. Kybernetická bezpečnost je čím dál tím více diskutovanější téma a bezpečnost informačních a komunikačních systémů se stává nedílnou součástí
běžného každodenního života. Národní bezpečnostní úřad ve své Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020 na tento problém poukázal s tím,
že je potřeba daný problém řešit. Jejich řešením je modernizace stávajících studijních programů
ve školství a vzdělávání specializovaných odborníků, kteří se budou na danou problematiku zaměřovat. O tom, jak konkrétně toto bude probíhat, již zmínka není. Existuje však celá řada dalších soukromých
organizací, které na danou problematiku odborníky připravují. Zde však vyvstává velká otázka, na jaké úrovni tyto odborníky připraví pro praxi. Smysluplné řešení nedostatku odborníků je možné pokrýt
kombinací modernizace stávajících studijních programů, vzděláváním ze strany Národního
bezpečnostního úřadu v rámci studijních programů a propojením soukromých certifikačních autorit a soukromých společností zabývajících se oblastí kybernetické bezpečnosti s vysokými školami a jejich
spolupráce na výchově odborníků požadovaných zákonem. V neposlední řadě je zde možnost samostudia, které je v tomto případě další nezbytnou částí pro personální zabezpečení požadavků
na odborníky zákona o kybernetické bezpečnosti.
Použitá literatura
Národní bezpečnostní úřad. Národní strategie kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020 [online]. In: 2015, s. 24 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:
https://www.govcert.cz/download/gov-cert/container-nodeid-998/nskb-150216-final.pdf
Národní bezpečnostní úřad. Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České republiky.
Národní bezpečnostní úřad. Vyhláška č. 316 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České
republiky.
TAYLLORCOX [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.tcox.cz/
Vyhláška o kybernetické bezpečnosti [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:
https://www.govcert.cz/cs/faq/vyhlaska-o-kyberneticke-bezpecnosti/#otazka05
VŠ obory v oblasti kyber bezpečnosti [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:
https://www.govcert.cz/cs/vzdelavani/vs-obory-v-oblasti-kyber-bezpecnosti
Cisco Systems, Inc [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné z: http://www.cisco.com/c/en/us/index.html.
25
PŘÍSTUP FRANCIE K BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ PROBLEMATICE
THE APPROACH OF FRANCE TO SECURITY AND DEFENCE ISSUES
Tereza AMBLER6
Abstrakt Článek se zabývá přístupem Francie k bezpečnostní a obranné politice. Nejprve je popsán vývoj
v období studené války, kdy Francie plně přizpůsobila bezpečnostní a obrannou politiku požadavkům doby. Rozpad bipolarity se odrazil ve změně přístupu Francie k výzkumu a vývoji, vojenským výdajům
a průmyslu. Změny mocenského složení v Evropě i ve světě přináší i nové vojensko-strategické plány pro evropskou oblast – záměr vybudovat jednotnou evropskou obranu. Článek poskytuje i náhled
na vztah Francie a NATO.
Klíčová slova: vojenské výdaje, Francie, NATO, evropská obranná politika
Abstract
The article deals with the approach of France to security and defence policy. In this article is desricibed the security and defence policy of France during the Cold war at first. The disintegration
of bipolarity was reflected in a change in France's approach to research and development, military spending and industry. Changes in the composition of power in Europe and in the world bring new
military and strategic plans for the European region - a project to build a unified European defence. Article also provides insight into the relationship of France and NATO.
Key words: military expenditure, France, NATO, european defence policy
ÚVOD Francie od dob páté republiky Charlese de Gaulla dosáhla významného politického i ekonomického
postavení na mezinárodním poli. Francouzská bezpečnostní politika je téma velmi zajímavé a výzkumy hodné, zejména v oblasti francouzských vojenských rozpočtů. První část je věnována období studené
války, které bylo ve znamení závodů ve zbrojení. Tomu odpovídá i ekonomický a politický přístup
Francie k řešení bezpečnostní a obranné problematiky, více je zde přiblížena oblast vojenských výdajů, obranné průmyslové základny a výzkumu a vývoje. Druhá část nastiňuje přístup k bezpečnostní
politice po rozpadu bipolarity. Kromě vojenských výdajů, obranné průmyslové základny, výzkumu a vývoje je zde popsán i přístup Francie k evropské obraně. Sjednocení přístupu evropských států
k bezpečnostní politice Evropy je jedním z nových dlouhodobých cílů francouzské politiky. Třetí část
je věnována vzájemnému působení Francie a NATO, protože se domnívám, že tento rozporuplný vztah je žádoucí podrobit bližšímu zkoumání. Budou zde popsány možné přínosy i těžkosti vyplývající z jejich
vzájemného vztahu.
1 STUDENÁ VÁLKA Vojenské výdaje
Ve srovnání s ostatními západoevropskými zeměmi vynakládala Francie značné prostředky pro zajištění národní bezpečnosti během studené války (v absolutních hodnotách i v podílu HDP).
Tento velký finanční závazek Francie vedl k rozmachu průmyslového sektoru od letectví, komunikací,
elektroniky přes nukleární zbraně, na úkor civilních výdajů do výzkumu a vývoje, vzdělání. Upřednostňovaná část průmyslu přinášela komparativní výhody pro vojenskou i civilní část a přispívala
6 Ing. Tereza Ambler, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, [email protected].
26
nejvíce obchodní bilanci [1]. Od roku 1970 klade Francie důraz na zvyšování vojenských výdajů, i když
jsou krátká období, kdy deklaruje plán na jejich snižování (např. 1990–1991), reálné hodnoty vykazují
rostoucí tendenci [2].
Obranná průmyslová základna Od roku 1980 byli armádní dodavatelé ochraňováni a protěžováni státem před zahraniční konkurencí.
I když se vedoucím firmám v obranném průmyslu dařilo (ve srovnání s obdobnými firmami v dalších
sektorech), měl tento státní protekcionismus negativní dopad na subdodavatele velkých společností, kteří se nedokázali pružně přizpůsobovat měnícím se tržním podmínkám [1]. V průběhu celé studené
války byl vojenský průmysl jedním z klíčových faktorů tvořících z Francie vojenskou velmoc [2]. Na konci studené války byl všeobecný předpoklad, že nadcházející éra globálního míru umožní větší
přesun zdrojů do civilní produkce a investic a usnadní dopady strukturálních změn a fiskální odpovědnosti [1].
Výzkum a vývoj Po skončení druhé světové války byl francouzský vůdce Charles de Gaulle zaujat myšlenkou Francie
jakožto jaderné velmoci. Proto do výzkumných jaderných programů plynuly během jeho vlády nemalé finanční prostředky. Od roku 1960 se staly jaderné zbraně prioritou francouzské národní bezpečnosti
(s nemalým přispěním civilního jaderného výzkumu). V roce 1986 byly prostředky vynakládané
na civilní a vojenský jaderný výzkum téměř shodné. Na konci 80. let minulého století jaderný průmysl prochází krizí, snižuje se export a odbyt [2].
2 OBDOBÍ PO SKONČENÍ STUDENÉ VÁLKY
Vojenské výdaje Na konci studené války dochází k razantním rozpočtovým škrtům ve vojenských výdajích.
Přestože Francie nepatří mezi největší, nejbohatší nebo nejvíce zalidněné státy Evropy, vynakládá nejvíce prostředků na obranu. Pokud by Francie restrukturalizovala vojenský sektor v období
1985-1994 stejnou měrou jako alianční spojenci, byl by výstup vojenského sektoru o 20 % nižší v roce
1996. Příčinu vysokých vojenských výdajů a neefektivností obranného sektoru spatřuje Marc Aufrant v závislosti na francouzských přírodních zbrojích potřebných pro obranné vybavení a zařízení, přebytku
vojenského personálu a působení armády mimo Evropu [3].
Francie usiluje i nadále setrvávat v pozici vojenského vůdce Evropy, bližší zkoumání vojenských rozpočtů ukazuje, že tento cíl nebude mít vždy oporu v odpovídajících finančních prostředcích. Podle
Coulomb a Fontanela jsou vojenské výdaje pro francouzskou ekonomiku spíše břemenem než hnacím
motorem (počínaje rokem 1990). Z vojenských výdajů se tak stala proměnná, která se přizpůsobuje aktuální ekonomické situaci. V obdobích rozpočtové a ekonomické tísně jsou tak vojenské výdaje první
proměnnou, která je ve Francii přizpůsobována finančním potřebám. Po rozpadu bipolarity ustupuje francouzská vojenská politika od státního protekcionismu a snaží se nahradit nedostatek finančních
prostředků efektivnějším využíváním zdrojů (výhledově v rámci celé EU) a vytvořením jednotného
evropského obranného prostoru [4].
Směřování francouzské vojenské politiky se ocitá na pomyslné křižovatce. Na jednu stranu Bílá kniha obrany a bezpečnosti z roku 2008 vyzdvihuje nutnost navyšování vojenských rozpočtů, aby bylo
možné čelit novým bezpečnostním výzvám. Na druhé straně probíhala celosvětová ekonomická krize, která si vyžádala rozpočtovou zdrženlivost. Bílá kniha z roku 2013 se již snažila uchopit tuto
rozporuplnost definováním nových cílů francouzské bezpečnostní politiky a zachováním výdajů
na vybavení. Jednou z možností, jak tohoto dosáhnout, je omezit výdaje na vojenský personál na úkor výdajů na zařízení a vybavení [5]. I přes snahy o rozpočtové restrikce na počátku devadesátých let
minulého století se Francie vrací k navyšování vojenských rozpočtů počínaje rokem 1999. Zrušeno bylo pouze několik výrobních programů a zachováno bylo dvacet vojenských výrobních programů většinou
v rozvojové fázi s odhadovanou konečnou hodnotou 130 miliard dolarů [1].
27
Výzkum a vývoj
Snaha o snižování prostředků na vojenský vývoj a výzkum může mít tyto dva dopady [2]:
1. francouzský vojenský průmysl ztratí svou konkurenceschopnost a bude muset opustit vydobyté trhy;
2. armádní výzkum a vývoj nemůže být plně nahrazen civilním výzkumem a vývojem, což může poškodit budoucí inovace a technologický rozvoj.
Na trzích v oblasti obrany bude výkonnost firem určována výdaji na výzkum a vývoj, výkonností firem, typem organizace a státní politikou zadávání zakázek. Výdaje na vojenský výzkum a vývoj určují
kvalitu vojenských materiálů (tj. její provozní účinnost a výkonnost). Bylo prokázáno, že existuje pozitivní vztah mezi ročními vojenskými výdaji na výzkum a vývoj učiněnými před 10–25 lety a jakostí
zařízení a klesajícími výnosy. A právě kvalita zařízení může být přeměněna v časovou výhodu. Například v období 1991–2001 bylo vojenské vybavení USA asi 7 let napřed před tím
francouzským [6].
Obranná průmyslová základna
Spolupráce v rámci mezinárodní bezpečnostní politiky přináší kromě snížení výrobních nákladů a dělení nákladů na výzkum a vývoj, lepší konečný finální produkt. Různé oblasti vyzbrojování mají různé
komparativní výhody, proto je spolupráce ve zbrojním průmyslu výhodnější na mezinárodní úrovni.
Každý zbrojní program se znalostním nebo ekonomickým přispěním partnerů se tak může lépe rozvíjet [7].
Francouzskou vládou jsou podporovány ty společnosti, jejichž výzkum a vývoj lze použít ku prospěchu
vojenské i civilní sféry současně. Tento druh duální strategie však není kompatibilní se strategií zbrojařských firem, které se snaží synergii mezi civilní a vojenskou sférou narušovat. Duální využití
vojenských technologií vede jednak ke snížení cen zbraní a dále k zvýšení výkonnosti civilního sektoru.
Od roku 1995 dochází k výraznější proměně obranné průmyslové základny – zformováním několika velkých dodavatelů a zrušením diverzifikace [1].
Evropská obranná politika Collias v roce 2008 provedl ekonomickou analýzu týkající se společné obranné politiky v rámci Evropy
a dospěl k závěru, že by zejména Francie (ale i Velká Británie, Řecko a Itálie) dopláceli na společné obranné zajištění Evropy. Zbývající země Evropy by nezaplatili dostatečně výhody jim plynoucí
z tohoto společného obranného projektu [8]. Howorth vidí jinou překážku – odlišné dlouhodobé cíle Francie a Velké Británie při budování společné evropské obrany. Francie se podle Howortha přiklání
na budování samostatné jednotné obrany na již položených základech spolupráce v rámci celého
uskupení NATO. Británie by spíše usilovala o prohloubení transatlantické spolupráce uvnitř aliance [9].
V červnu 2000 se Velká Británie s Francií dohodla na následujících konvergenčních kritériích pro projekt jednotné evropské obrany [9]:
EU by měla mít mnohem větší vojenské kapacity pro řešení krizových situací, předcházení
konfliktů a udržení míru (hlavním cílem je navýšit počet jednotek z 50 000
na 60 000 vojáků). v určitých situacích by měla být EU schopná jednat samostatně (pokud se NATO jako celek
neúčastní kvůli rozhodnutí USA).
prohloubit spolupráci v rámci EU-15 a blízkých partnerů k odstranění neefektivnostem
a duplicitě při zadávání zakázek, využívání vojenských kapacit). podpořit rozšíření institucionální infrastruktury do takové míry, aby bylo možné začít
provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku s postupným přechodem k jednotné
evropské obraně. spolupráce všech členů NATO bude nutná (včetně nečlenských zemí EU).
většina hlavních funkcí E-15 by měla být rozšířená do celé EU.
EU bude usilovat o maximalizaci potenciálu plynoucího ze spolupráce ve zbrojní výrobě.
všechny výše uvedené body mají za cíl posílit alianci.
Přestože je prioritou Francie v novém období jednotná evropská obrana, doposud je spolupráce
v rámci celé EU limitována snahou některých členských vlád upřednostňujících spolupráci s USA
28
v branněbezpečnostních otázkách. Jak ukazuje Joint Strike Fighter projekt je stále velký zájem mezi
spojenci participovat na amerických vojenských programech [4].
Hartley ve své stati o budoucnosti evropské obrany z roku 2002 na čtyřech ekonomických principech
ukazuje, jak zefektivnit ozbrojené síly [6]: 1. společná obrana a vojenské akce přináší benefity všem členům EU – např. nukleární
zbraně, obranné balistické střely, satelitní komunikace a různé varovné monitorovací
systémy. Problémem tohoto bodu je tzv. free-riding a poskytování veřejně prospěšných statků do Aliance Spojenými státy americkými.
2. komparativní výhody plynoucí ze specializace jednotlivých států v rámci evropské obrany - např. Francie a Británie poskytuje letadlové lodě a jaderný odstrašující účinek,
Německo disponuje obrněnými silami, Belgie a Nizozemí dodávají námořní doprovod letadlovým lodím.
3. úspory a výnosy z rozsahu lze dosáhnout spojením ozbrojených sil dvou a více států EU
za účelem vytvoření jednotné vojenské letecké a námořní armády. 4. srovnání ekonomických nákladů vojenského personálu získaného odvody versus
dobrovolným rozhodnutím žadatelů ukazuje, že systém dobrovolnického náboru personálu více reflektuje potřeby trhu. Vojenský personál je nyní poměrně drahým vstupem a bude
do budoucna nahrazován vybavením a levnější civilní silou.
Dále Hartley uvádí dva hlavní ekonomické principy, jejichž aplikace zlepší obranný průmysl EU a trh
s vojenským vybavením [6]: 1. vytvoření evropské agentury pro zadávání zakázek nahrazující ministerstva obrany
jednotlivých států, která by nakupovala standardizované vybavení pro celou EU. Tato agentura by byla kupcem s velkou kupní silou získávající tak velké úspory z rozsahu.
Zpočátku by agentura mohla fungovat na dobrovolné bázi – např. všechny státy EU by
sdružili objednávky na tanky do jedné, agentura by pak vyjednala nižší cenu. 2. vytvoření jednotného evropského obranného trhu by přineslo rozšíření stávajícího
jednotného trhu zboží a služeb.
Vytvoření jednotného evropského obranného trhu může přinést tyto neefektivnosti [6]:
sdílené břemeno a free riding;
náklady vynaložené k dosažení větší efektivity jednotného obranného trhu;
potenciální konflikt v rámci NATO;
udržení jednotné obranné průmyslové základny a zachování konkurenceschopnosti.
3 FRANCIE A NATO Francouzský prezident Charles de Gaulle usiloval o prosazení Francie jako světové velmoci. Vnímal
USA a Velkou Británii jako silné hráče s velkým mezinárodním vlivem. Alžírská válka odhalila neochotu
spojenců pomoci řešit Francii její problém s koloniemi. To přivedlo de Gaulla na myšlenku vytvořit silnou francouzskou bezpečnostní politiku, umožňující skrze jaderný program mezinárodní nezávislost.
Francouzská zahraniční politika byla založená na předpokladu, že hrozba jaderného konfliktu přinese potenciálním agresorům více škody, než by přineslo vojenské podrobení Francie [2]. Snahy
o osamostatnění Francie vyústily k rozhodnutí de Gaulla opustit NATO v roce 1966 [10].
Od roku 1995 prochází francouzská obranná politika razantní změnou. Evropská spolupráce v oblasti
obrany již není vnímána jako jedna z několika možností, nýbrž jako jediná cesta vedoucí k zefektivní obrany samotné Francie [2]. Vzhledem k tomu, že většina členů EU byla také členy NATO, dospěla
postupně Francie k opětovnému vstoupení do NATO. První pokusy proběhly již za vlády prezidenta Mitterranda, kdy se během konfliktu v bývalé Jugoslávii projevila plně neschopnost Evropy řešit
tyto situace bez přispění vojenské síly USA. Francie pochopila, že je pro ni bude přínosnější
spolupracovat i jako nečlen s NATO. Plnohodnotným členem se pak Francie stala v roce 2009 za vlády prezidenta Sarkozyho. Členství v NATO přináší Francii nové možnosti k rozšíření svého vlivu nejen
v rámci evropské obranné politiky:
29
Francie požaduje zefektivnění struktur NATO a jako člen NATO to může lépe prosazovat
(pravděpodobně menší členové NATO budou nucení vzdát se postů ve prospěch silnějších
členů);
Francie jako člen Aliance bude moci požadovat podíl na velení odpovídající její velikosti
a vojenské síle [10].
Návrat Francie do NATO nepřinesl pouze nové naděje ke spolupráci na obou stranách Atlantiku, ale přinesl nevyhnutelně i některé palčivé problémy [11]:
vezmeme-li v úvahu dlouhodobé úsilí Francie o zformování evropské obranné aliance,
stejně jako její úsilí o získání výlučného postavení v rámci NATO, je na zváženou, zda je Francie ochotná vzdát se gaullistické tradice výjimečnosti.
bude i nadále přetrvávat většinová podpora veřejnosti (58%) vstupu Francie do NATO,
i přes účast Francie v mezinárodních konfliktech v rámci operací Aliance.
jak bude Británie a Německo reagovat na změny v personálním obsazení aliančních
struktur, poté co Francie bude požadovat odpovídající podíl na velení.
Cizel a von Hlatky se domnívají, že se NATO transformuje z čistě vojenského uskupení (platí pro období studené války) do byrokratického centrály pro správu operací na základě dobrovolného
zapojení členů a spolupracujících států. Na této tendenci se podepsalo omezování rozpočtů
v jednotlivých státech, které neumožní vytvořit dostatečné vojenské kapacity a prostředky pro alianční operace. Břemeno vojenských nákladů Aliance nyní spočívá nejvíce na USA, Velké Británii
a Francii [12].
ZÁVĚR
První část článku se zabývala vojenskými výdaji, obrannou průmyslovou základnou a výzkumem
a vývojem od skončení druhé světové války do konce osmdesátých let minulého století. Pro vojenskou ekonomiku Francie v éře extenzivního zbrojení je charakteristické:
zvyšování vojenských výdajů;
neomerkantilistický protekcionismus národních zbrojařských firem se souběžným
snižováním jejich konkurenceschopnosti;
zaměření výzkumu a vývoje na jaderný průmysl.
Druhá část přináší náhled na změny vojenských výdajů, průmyslu a výzkumu a vývoje po skončení
studené války. Změny mocenského složení v Evropě i ve světě přináší i nové vojensko-strategické plány pro evropskou oblast – záměr vybudovat jednotnou evropskou obranu. Vojensko-ekonomická
doktrína Francie je v devadesátých letech nucena vypořádat se s následujícími problémy: pomalejší tempo restrukturalizace vojenského sektoru ve srovnání s ostatními státy;
navyšování vojenských výdajů vycházející z vnitrostátních faktorů a motivů;
omezování finančních prostředků na výzkum a vývoj, které povede ke snížení
konkurenceschopnosti;
uvolňování restrikcí na trhu zbrojní výroby, které povede ke zvýšení konkurenceschopnosti
zbrojařských firem.
Důvody, jak výše popsané problémy mohou být vyřešeny ve prospěch Francie utvořením jednotné
evropské obrany, jsou proto podrobněji popsány také v druhé části tohoto článku.
Ambivalentnímu vztahu Francie a NATO byla také věnována pozornost, protože její historický, politický
i ekonomický vývoj je spjat s touto organizací, ať již byla členem či nikoliv. I když Francie z dlouhodobého hlediska usiluje o vytvoření společného obranného evropského prostoru nezávislého
na USA, z krátkodobého hlediska je pro ni prospěšnější znovuobnovit členství v NATO: Francie se bude moci podílet jako člen NATO na rozhodování, velení a organizování;
Francie bude moci jako vlivný člen iniciovat změny organizačních struktur NATO.
30
Použitá literatura
MARKUSEN, Ann a Claude SERFATI. Remaking the military industrial relationship: A French‐American comparison. Defence and Peace Economics [online]. 2000, 11(1), 271-299 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/10430710008404950. ISSN 1024-2694. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10430710008404950
FONTANELA, Jacques a Jean‐Paul HÉBERT. The end of the “French grandeur policy”. Defence and Peace Economics [online]. 2007, 8(1), 37-55 [cit. 2016-08-28].
DOI: 10.1080/10430719708404868. ISSN 1024-2694. Dostupné z: http://www.tandfonline.com doi/abs/10.1080/10430719708404868
AUFRANT, Marc. France and its allies: A comparative study of defence spending trends since
1985*. Defence and Peace Economics [online]. 1999, 10(1), 79-102 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/10430719908404917. ISSN 1024-2694. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10430719908404917
COULOMB, Fanny a Jacques FONTANEL‡. AN ECONOMIC INTERPRETATION OF FRENCH MILITARY EXPENDITURES. Defence and Peace Economics [online]. 2005, 16(4), 297-315
[cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/10242690500115915. ISSN 1024-2694. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10242690500115915
MALIZARD, Julien. Defense Spending and Unemployment in France. Defence and Peace Economics [online]. 2014, 25(6), 635-642 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/10242694.2013.857450. ISSN 1024-2694. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10242694.2013.857450
HARTLEY, Keith. COLLABORATION AND EUROPEAN DEFENCE INDUSTRIAL POLICY. Defence and Peace Economics [online]. 2008,19(4), 303-315 [cit. 2016-08-28].
DOI: 10.1080/10242690802221585. ISSN 1024-2694. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10242690802221585
DEVORE, Marc R. International armaments collaboration and the limits of reform. Defence and Peace Economics [online]. 2013, 25(4), 415-443 [cit. 2016-08-28].
DOI: 10.1080/10242694.2013.793530. ISSN 1024-2694. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10242694.2013.793530
KOLLIAS, Christos. A PRELIMINARY INVESTIGATION OF THE BURDEN SHARING ASPECTS OF
A EUROPEAN UNION COMMON DEFENCE POLICY. Defence and Peace Economics [online]. 2008, 19(4), 253-263 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/10242690802164777.
ISSN 1024-2694. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10242690802164777
HOWORTH, J. Britain, France and the European Defence Initiative. Survival [online].
2010, 42(2), 33-55 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1093/survival/42.2.33. ISSN 0039-6338. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1093/survival/42.2.33
GHEZ, Jeremy a F. Stephen LARRABEE. France and NATO. Survival[online]. 2009, 51(2), 77-90 [cit. 2016-08-28]. DOI: 10.1080/00396330902860819. ISSN 0039-6338. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00396330902860819
FORTMANN, Michel, David HAGLUND a Stéfanie VON HLATKY. INTRODUCTION: France's ‘return’ to NATO. European Security[online]. 2010, 19(1), 1-10 [cit. 2016-08-28].
DOI: 10.1080/09662839.2010.507762. ISSN 0966-2839. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09662839.2010.507762
CIZEL, Annick a Stéfanie VON HLATKY. From exceptional to special? A reassessment of France–NATO relations since reintegration. Journal of Transatlantic Studies [online].
2014, 12(4), 353-366 [cit. 2016-08-30]. DOI: 10.1080/14794012.2014.962760.
ISSN 1479-4012. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14794012.2014.962760
31
JSOU AMBICE NEJVHODNĚJŠÍM PODKLADEM PRO ROZVOJ SCHOPNOSTÍ OZBROJENÝCH SIL?
ARE AMBITIONS THE BEST BASIS OF ARMED FORCES CAPABILITIES DEVELOPMENT?
Fabian BAXA7
Abstrakt Vstupem České republiky do NATO pro zemi vyplynul závazek, kromě jiného, vybudovat a poskytovat
ve prospěch případné společné obrany odsouhlasené vojenské jednotky a prostředky, později
definované pomocí schopností. Počínaje koncepcí výstavby Armády České republiky z roku 2002/2003, přes Transformaci z roku 2007 a dalších strategických dokumentů České republiky politicko-vojenské
ambice se staly základem pro výstavbu AČR, především pro její kvantitativní parametry. Požadavky na vojenské síly a jejich schopnosti přesahovaly proklamované politicko-vojenské ambice. Při varovací
době v trvání deset a více let byl předpoklad, že rozdíl mezi požadavky na podíl ČR na společné obraně a mírovou strukturou AČR budovanou k naplnění ambicí bude řešen v rámci případného
rozvinování ozbrojených sil ČR jako důsledku aktivace společné obrany. Ve světle událostí na Ukrajině
varovací doba byla zkrácena na týdny až měsíce a zmíněný rozdíl je nezbytné řešit jiným způsobem.
Klíčová slova: ambice, cíle výstavby sil, cíle rozvoje schopností, plánování schopnosti, varovací doba
Abstract Joining NATO the Czech Republic has committed herself to develop and provide for eventual common
defence agreed military units, later defined through their capabilities. Beginning the 2002/3 Concept of Czech Armed Forces Development , through Transformation 2007 and related national strategic
papers politico-military ambitions have become a basis of forces development, mainly their
quantitative parameters. Requirements on military forces and their capabilities have exceeded those proclaimed within ambitions. Taking in account ten years and more warning time there a strategic
assumption a gap between requirements on Czech share of common defence and peace-time Czech Armed Forces structure respecting ambitions would be cover through possible Armed Forces
development as a consequence of the common defence evocation was accepted. In light of Ukrainian events the warning time have been shortened up to months and the mentioned gap is necessary
to solve using other ways.
Key words: ambitions, force goals, capability targets, capability planning, warning time
ÚVOD
Při studiu platných i minulých strategických dokumentů rezortu obrany a Armády České republiky je možné se setkat s pojmem politicko vojenské ambice. Jde především o Obrannou strategii ČR
z roku 2012 [1], Dlouhodobý výhled pro obranu z roku 2015 [2] i Koncepci výstavby Armády České
republiky 2025 z roku 2015 [3]. V Bílé knize o obraně z roku 2011 [4] je dokonce uvedeno, že politicko vojenské ambice jako „ideálního souboru schopností Armády České republiky“ [4, s. 3].
S pojmem „vojensko politické ambice“ (dále jen ambice) se často operuje na politické úrovni jako kritériem pro hodnocení dosažené úrovně schopností Armády České republiky (dále jen AČR).
V řídících dokumentech rezortu obrany zabývajících se plánováním v podmínkách rezortu obrany, především Rozkaz ministra obrany č. 66 z roku 2012 [5], není ale o ambicích ani zmínky. Proto
7 Ing. Fabian BAXA, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, tel, +420973443563, [email protected].
32
se v tomto základním interním předpise nelze dopátrat ani vztahu mezi ambicemi a dalšími pojmy
využívanými v procesu plánování, jako je poslání organizace (v tomto případě rezortu obrany,
případně AČR), její vize, případně soustava cílů.
Cílem tohoto článku je na pozadí stručné zmínky o ambicích NATO a ambicích České republiky (dále jen ČR) pojednat o vztahu ambice a poslání organizace a najít odpovědi na dvě výzkumné otázky:
1. Jsou ambice dostatečným podkladem pro stanovení již zmíněného „ideálního souboru
schopností AČR“? 2. Jsou strategické plánovací předpoklady, z nichž ambice ČR vycházejí, relevantní v dnešní
době?
Tento článek obsahuje pouze neutajované informace volně dostupné na internetu, případně v rezortních dokumentech stupně utajení „Pro služební potřebu“ dostupné pro příslušníky rezortu
obrany. Obsahuje pouze informace v takovém rozsahu a s takou přesností, která umožňuje dostatečně
ilustrovat obsažená tvrzení. Pro potřeby dohledání skutečných informací jsou v článku uvedeny odkazy na související zdroje.
K dosažení proklamovaného cíle je článek vnitřně členěn na stručný úvod, teoretická východiska
zaměřená na nalezení vhodné formulace pojmu „ambice“, pojednání o ambicích Aliance, o ambicích
ČR a závěr s odpověďmi na dvě výzkumné otázky.
Dosažení cíle je spojeno s využíváním několika vybraných metod, především analýzou dostupných dokumentů, dedukcí k specifikaci současného vztahu k nalezení vhodného budoucího vztahu mezi
posláním a ambicemi a analogií v národních strategických dokumentech.
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA S pojmem „ambice“ je možné se v běžném životě setkat jak v případě jednotlivců, tak i organizací
k označení úrovně sebevědomí konkrétního subjektu. Pro potřeby tohoto článku je tedy vhodné
pojednat o pojmu „ambice“ z hlediska věcného, politického, případně i právního a jeho vztahu s dalšími významnými pojmy plánování na strategické úrovni, s posláním organizace, její vizí
a strategickými cíli.
V dostupné národní literatuře zabývající se strategickým plánováním je možné dohledat definici poslání, vize i strategických cílů a jejich souvislostí. Motyčková (Grasseová) [6, s. 5] chápe poslání jako
„smysl existence organizace“ a vizi jako „dosažitelnou představu o tom, jaká si organizace přeje být v budoucnu“. Veber [7, s. 550] doplňuje, že poslání souvisí se „způsobem chování“ organizace a vize vyjadřuje „představu nějakého budoucího stavu týkajícího se konkrétního elementu organizace“.
Internetovský vzdělávací web managementmania.cz [8] ve své znalostní databázi uvádí, že „strategické cíle v organizaci navazují na její poslání, formulovanou vizi“, což myšlenkově propojuje
tři základní pojmy – poslání, vizi i strategické cíle.
Použitelná věcná definice pojmu ambice a jeho vztahu k poslání, vizi a strategickým cílům organizace
v autorovi dostupné literatuře běžně neobjevuje. Proto pro jeho formulování využil zdroje [9] a [10] dostupné na internetu, kde pojem vize je rozšířen o svou „jednoduchost, údernost popisu budoucnosti
stavu organizace“ pro její „vnitřní použití i pro její okolí“. Ambice jsou zde chápány jako široce pojaté odhodlání, rozhodnutí dosáhnout konkrétního cíle, nebo stavu. Oproti strategickému cíli je ambice
zaměřena spíše na proces dosahování, kdežto cíl je zaměřen na konkrétní výsledek. Ambice znamená
stav a jeho dosahování, a organizace si jej „v zásadě přeje sama pro sebe“. Odkazuje se na „odhodlání a proces dosahování specifického cíle, cíl je výsledkem procesu, je „ovocem“ ambice.“ Zde je vhodné zdůraznit, že ambice je zaměřena na dosahování specifického cíle, ne všech cílů organizace obecně.
Náročnost ambicí by měla odpovídat poslání organizace, neměla by být příliš nízká, ale ani nedostižná. Z hlediska právního lze ambici považovat za veřejný příslib, který však není právně vymahatelný.
Politicky lze ale konstatovat, že neplnění veřejně prohlášeného příslibu nelze ignorovat, protože pak zhoršuje postavení země mezi ostatními na mezinárodně politické scéně.
33
Pomocí tohoto stručného a zjednodušeného pohledu na ambice v další části bude pojednáno
o ambicích Aliance, jejich vývoji a vztahu k jejímu poslání.
2 VZTAH POSLÁNÍ, AMBICÍ A POŽADAVKU NA SCHOPNOSTI V PŘÍPADĚ ALIANCE
Základním posláním NATO je zajišťovat obranyschopnost svých členských zemí kolektivním způsobem,
což je uvedeno v jejím zakládacím dokumentu [11] a rozpracována na tři hlavní úkoly v její strategické koncepci [12]. Její ambice jsou podrobně uvedeny v komplexní plánovací směrnici, (Comprehensive
Political Guidance – CPG), která je v neutajované podobě dostupná na internetu [13], avšak bez
potřebných detailů. Tyto jsou ale dostupné v dalších dokumentech, například [14] a [15], případně je možné najít ve výroční zprávě generálního tajemníka NATO z roku 2011 [16].
Ambice Aliance jsou představou jejích členských zemí na situaci, ve které by se mohly ocitnout
při řešení své společné obrany. Požadavky na schopnosti, které jsou nezbytné k naplnění ambicí, vyjadřují požadavky na schopnosti k zajištění společné obrany v neustále se měnící globální
bezpečnostní situace. Kvalita a kvantita nezbytných požadavků na schopnosti k zajištění společné
obrany jsou výsledkem procesu obranného plánování NATO (NATO Defence planning Process – NDPP) popsaného v [17] a [18]. Výsledkem tohoto procesu jsou požadavky na schopností k vedení společné
obrany vyjádřené ve formě balíčků cílů rozvoje schopností (Capability Targets – CTs) specificky připraveného pro každou členskou zemi zvlášť.
Při řešení krizí, které členské země Aliance jako celek považují za nebezpečí pro sebe, se Aliance může rozhodnout využívat schopnosti rozvíjené a udržované ve prospěch společné obrany také v prospěch
řešení jiných krizí.
Obranné plánování NATO kromě jiných předpokladů vychází ze scénářů použití ozbrojených sil disponujícími souborem nezbytných vojenských schopností doplněných schopnostmi nevojenskými.
Za základ jsou brány dvě skupiny scénářů, nejpravděpodobnější a nejnáročnější.
Rozdíl mezi požadavky na schopnosti pro tyto scénáře může být zásadní; pro ilustraci lze uvést zřejmý
rozdíl v požadavcích na schopnosti pro operace typu ISAF v předpokládaným bojem nízké intenzity s asymetrickým protivníkem a na operaci s bojem vysoké intenzity při společné obraně proti
symetrickému protivníkovi. Vybudovat síly se schopnostmi na boj nízké intenzity samozřejmě vyžaduje
určité zdroje a čas, ale jejich proměna na síly se schopnostmi pro boj vysoké intenzity vyžaduje zcela odlišný objem zdrojů a především čas. Dá se předpokládat, že v případě akutní hrozby situace
společné obrany bude vládnoucí administrativa ochotna uvolnit všechny nezbytné zdroje, ale nebudou schopna dodat potřebný čas. Z tohoto důvodu je potřebné v nezbytné míře rozvíjet a udržovat
schopnosti pro oba typy scénářů i v době, kdy jejich akutní využívání ještě není aktuální, protože
při zkrácení varovací doby nebude dostatek času. Odložit lze jen ty činnosti a s nimi související zdroje, na jejichž realizaci bude i při zkrácení varovací doby dostatek času. Jinak je velké riziko, že v době
akutního ohrožení Aliance nebo země nebude mít k dispozici potřebné schopnosti pro řešení nejnáročnější scénáře a i ty zdroje, které již byly vynaloženy, nebudou adekvátně využity.
Délka varovací doby patří mezi základní strategické plánovací předpoklady. Tuto varovací dobu
lze využít nejen na rozvoj schopností již existujících sil, ale také na budování zcela nových útvarů
a jednotek, k získání potřebných lidských zdrojů, k akvizici výzbroje techniky a materiálu (VTM) a s náležitým výcvikem. Nemalé zdroje, které jsou s těmito činnostmi spojeny, mohou být alokovány
až v případě aktivace varovací doby.
Při zásadní změně tohoto strategického plánovacího předpokladu, tedy zásadního zkrácení délky
varovací doby by se měly se všechny plány na rozvoj schopností ozbrojených sil přehodnotit a všechny ty činnosti, na které již nebude dostatek času v nezbytné míře realizovat již v době míru. K tomu
je také nezbytné alokovat potřebné zdroje. „Na papíře“ je možné ponechat pouze ty činnosti, na které nová varovací doba poskytuje dostatek času. Varovací doba v řádu týdnů až měsíců rozhodně není
dostačující na vytváření nových útvarů jednotek, na odvodové řízení, rekrutaci a výcvik personálu
34
bez vojenských zkušeností a především na pořizování VTM podle stávajícího nepružného akvizičního
procesu.
V praxi, až do událostí na Krymu a na Ukrajině byla uznáván strategický předpoklad, že případná
situace společné obrany je dlouhodobě předvídatelná, což umožňovalo přebudovat ozbrojené síly se schopnostmi na nejpravděpodobnější operace současnosti použití na ozbrojené síly se schopnostmi
nezbytnými k vedení operací dle nejnáročnějšího scénáře. Nová, radikálně zkrácená varovací doba
v řádu týdnů až měsíců tak znamená komplexní revizi všech strategických plánů zabývajících se obranyschopností země nebo i koalice. V praxi může znamenat realizaci celé řady opatření v rozvoji
a udržitelnosti ozbrojených sil včetně alokace nezbytných lidských, materiálních i finančních zdrojů.
Dílčím závěrem k této kapitole je konstatování, že ambice Aliance jsou zaměřeny na počet a rozsah souběžně vedených operací pro případnou situaci společné obrany, což je také důvodem její
existence. Dalším dílčím závěrem je zjištění, že s radikální změnou bezpečnostní situace musí
bezpodmínečně dojít k revizi strategických plánovacích předpokladů souvisejících se zkrácením varovací doby ovlivňující čas na rozvoj schopností pro řešení situace společné obrany. S tím je spojena
také nutnost revize všech souvisejících plánovacích dokumentů opírajících se o tento předpoklad.
3 VZTAH POSLÁNÍ, AMBICÍ A POŽADAVKU NA SCHOPNOSTI V PŘÍPADĚ ČESKÉ REPUBLIKY
Stát má ve své působnosti zajišťovat celé spektrum svých funkcí ve prospěch svých obyvatel a jejich
organizací, které si jej ve svůj prospěch zřídili, jakož i osob a organizací jiných zemí působících na jeho teritoriu. Vzhledem k tomu, že každý stát je součástí globální lidské společnosti, i naplňování jeho
jednotlivých funkcí může být ovlivňováno vztahy v této globální společnosti.
Jednotlivé funkce státu, jejich rozsah a hloubka jsou kodifikovány v ústavě a zákonech dané země, stejně tak odpovědnost jednotlivých orgánů státu za jejich naplňování. V demokratických zemích
je vedení těchto orgánů a tím i zaměření jejich činnosti závislé na výsledcích voleb a s tím související
soutěži politických stran a hnutí, případně jednotlivých kandidátů o přízeň elektorátu. Již prohlášení politických stran, hnutí a kandidátů vůči voličům svým způsobem obsahují jejich ambice. I prohlášení
vlády sestavené na základě výsledků voleb lze považovat za její ambice vyjadřující zaměření pozornosti vlády na oblasti její pozornosti, ačkoliv vláda zpravidla odpovídá za řízení státu
při naplňování všech jeho funkcí.
Součástí ambicí vlády mohou být také ambice zaměřené na zajišťování obranyschopnosti země. Pokud
nejsou specifikovány v programovém prohlášení vlády, tak mohou být uvedeny ve strategických dokumentech vlády zabývajících se obranou nebo také výstavbou ozbrojených sil.
Ambice, tak jak jsou uvedeny v koncepci výstavby profesionální AČR… z roku 2003 [19, s. 29] sice uvažují také situaci společné obrany a uvádějí variantu, kdy ČR poskytne všechny síly a prostředky
pro společnou obranu s možností všeobecné nebo minimálně částečné mobilizace. V dalších strategických dokumentech rezortu MO se uvádí, že pro situaci společné obran, která přímo zasáhne
území ČR, budou využity všechny schopnosti ozbrojených sil (OS) včetně využití branné povinnosti.
Zde je možné hledat odpověď na druhou výzkumnou otázku. Stačí porovnat součet dob nezbytných
k provedení odvodového řízení u občanů, povolání branců na základní výcvik, provedení základního a pokročilého výcviku jednotlivce, slaďovacího výcviku na úrovni jednotky, případně útvaru a na úrovni
úkolového uskupení. Souhrnná doba umožňující využít brannou povinnost neumožňuje připravit schopnosti předpokládané CTs v délce varovací doby. Proto schopnosti předpokládané CTs musí být
již v době míru na takové úrovni, která umožní dosažení úrovně požadované před uplynutím varovací
doby.
Od roku 2012 [1] se v ČR ujednotily ambice, které zjednodušeně zaměřené pouze na schopnosti OSČR bez využití branné povinnosti jsou zaměřeny na schopnost poskytnout pozemní a vzdušné síly
předurčené k tomuto účelu v NATO (rozuměj podle CT) pro kolektivní obranu kdy nebude přímo
35
ohroženo území ČR. Pro operace na zvládávání krizí bude ČR, souběžně vyčlenit postupně nebo
souběžně praporní úkolové uskupení s rotací, rotní úkolové uskupení s rotací a skupiny odborníků.
Jeden z dílčích cílů tohoto článku je zjistit, jestli je možné ambice považovat za základ pro rozvoj
schopností AČR. Pro zjištění náročnosti uvedených ambicí je možné srovnat jejich personální náročnost s personální náročností cílů rozvoje schopností pro ČR uvedenými v střednědobém plánu pro činnosti
a rozvoj rezortu MO na roky 2017 až 2021. Personální náročnost obou pohledů na základ rozvoj
schopností byla zvolena z toho důvodu, že je personál je v porovnání s výzbrojí, technikou a materiálem zdrojově náročnější a poměrně snadné ji vyčíslit.
Počty osob kalkulovaných pro jednotlivá úkolová uskupení vychází z veřejně dostupného článku [20]
a z neutajovaného vnitrorezortního dokumentu [21].
Počty a velkosti jednotlivých úkolových uskupení k naplnění CTs 2013 jsou uvedeny ve Střednědobém
plánu činnosti a rozvoje rezortu MO na roky 2017 až 2021 [22] příloha 5 dostupného v rámci vnitrorezortního informačního systému.
Využitelnost pozemních a vzdušných sil je uvedena v bílé knize o obraně [4, s. 94], případně
ve výroční zprávě generálního tajemníka NATO z roku 2011 [16, s. 16]. Počet rotací 5/1 vyplývá
z poměru nasaditelných sil vůči silám, které mají být podle doporučení Aliance udržovány v operacích, případně vyčleněny v pohotovostních silách 50/10, případně 40/8).
Udržitelnost 100% vyplývá z doporučení Aliance udržovat 100% sil nasazených v operaci
s předpokládaným bojem vysoké intenzity k zajištění udržitelnosti požadovaných schopností v operaci k překlenutí případných ztrát. V případě operací s bojem nízké intenzity % sil k zajištění udržitelnosti
není stanoveno. Vzhledem k tomu, že předem není zřejmé, do jaké operace bude konkrétní uskupení
nasazeno, pro účely kalkulace nezbytného počtu osob je vhodné počítat s nejnáročnějším použitím, tedy s bojem vysoké intenzity a kalkulovat síly nezbytné i úhradě ztrát.
Tab. 1 Porovnání požadavků na personál vyplývající z politicko-vojenských ambicí a z cílů rozvoje
schopností.
Zdroj: vlastní
100% 50%
se
100% s 50%
BÚU 5000 1 5000 5000 2500 10000 7500
PrÚU 1000 1 1000 5000 5000 5000
RÚU 250 1 250 1250 1250 1250
odborníci 50 1 50 50 25 100 75
16350 13825
100% 50%
se
100% s 50%
BÚU 5000 1 5000 5000 2500 10000 7500
PrÚU 750 7 5250 5250 2625 10500 7875
RÚU 250 16 4000 4000 2000 8000 6000
týmy menší RÚU 10 20 200 200 100 400 300
28900 21675
rotace
5/1
celkem
celkem osob
podle podílu ČR z NDPP (1)
uskupení,
jednotky
nasaditelných sil
kalkulační
počet osob
uskupení
počet souběžně
uvažovaných
uskupení/jednotek
celkový
počet
osob
udržitelnost
rotace
5/1
udržitelnost
celkem
celkem osob
podle ambicí ČR uskupení,
jednotky
nasaditelných sil
počet osob
uskupení
počet souběžně
uvažovaných
uskupení/jednotek
celkový
počet
osob
Legenda
(1) Jde o podíl ČR na společné obraně, který je vyjádřen cíli rozvoje schopností (CTs -
Capability Targets) schválených pro ČR jako výsledek konkrétního cyklu procesu
obranného plánování Aliance (NATO Defence Planning Proces - NDPP).
36
Tabulka 1 obsahuje pouze informace o kalkulačním počtu osob, bez rozlišení jejich odbornostní
a hodnostní struktury, což ale pro ilustraci rozdílu mezi kalkulováním počtu osob podle ambicí nebo
podle cílů rozvoje schopností je postačující. Neobsahuje informace o personální náročnosti dalších úkolů, které pro AČR vyplývají z platné legislativy. Deset skupin úkolů je uvedených v SdP [22, příl. 5].
Tabulka ilustruje, že rozdíl mezi oběma přístupy je od 26 do 43% v neprospěch ambicí, což znamená, že rozvoj schopností AČR podle ambicí v zásadní míře nevytvoří podmínky pro naplňování hlavního
poslání AČR, k plnění závazků ČR ve prospěch kolektivní obrany.
Co se týče vyjádření prvotnosti ambicí nebo poslání AČR je SdP [22] nejednoznačný. V úvodu textové
části se zmiňuje, že „pro úspěšné budování schopností, které jsou nezbytné pro naplnění politicko-vojenských ambicí České republiky (ČR)“. Závěr již tak přesvědčivý není, protože je zde
uvedeno, že: „Pro naplnění schválených politicko-vojenských ambicí ČR a zabezpečení přiměřené úrovně rozvoje rezortu MO … pro zabezpečení plnění všech úkolů AČR včetně postupné modernizace … tak, aby byly naplněny ambice uvedené v KVAČR.“
Nelze jinak než konstatovat, že není zřejmé, jestli cílem snažení je naplnění poslání AČR vyplývající
z legislativy, nebo pouze naplnění ambicí.
Dílčím závěrem této kapitoly je poznání, že ambice nejsou vhodným podkladem pro plánování rozvoje
schopností AČR, i když to tvrdí BKO i textová část SdP. Ambice mohou být, v souladu s kapitolou 1, zaměřeny na jeden ze specifických cílů AČR, který je politicky potřebný. Tímto cílem by mohla
být schopnost nasazovat síly a prostředky AČR do operací na řešení krizí v době, kdy není potřeba řešit situaci společné obrany.
ZÁVĚR
Je pochopitelné, že ambice, především z politického hlediska, nemohou být prostou matematikou. Navzdory tomu jejich určitý maximální rozsah a minimální míra konkrétnosti, potřebná pro strategické
plánovače, je nezbytná. Ambice by svým věcným obsahem neměly být méně náročné než poslání
a vize rozpracované do strategických cílů, protože jinak ztrácejí svou motivační funkci.
Je zřejmé, že ačkoliv je schopnost naplňovat ambice jedním z kritérií hodnocení úspěšnosti AČR ze strany politické reprezentace, schopnost plnit úkoly dané legislativou země jsou kritériem
významově důležitějším. Z tohoto důvodu je seznam úkolů vyplývajících ze zákonů základem pro rozvoj a udržování schopností AČR než ambice.
Na výzkumnou otázku číslo 1 lze tedy odpovědět, že nikoliv, ambice nejsou dostatečným podkladem pro stanovení již zmíněného „ideálního souboru schopností AČR“.
Odpověď na výzkumnou otázku souvisí se strategickými plánovacími předpoklady, především vztahu
délky varovací doby a doby nezbytné k dosažení úrovně schopností předpokládanými CTs.
Zde je nezbytné konstatovat, že využití branné povinnosti nemůže poskytnout příznivé podmínky pro dosažení požadovaných schopností za několik týdnů až měsíců. Tento strategický plánovací
předpoklad musí být zrevidován.
Článek měl za cíl pojednat o vztahu mezi ambicemi a posláním organizace, jmenovitě AČR a tento cíl byl naplněn tím, že pro rozvoj schopností organizace byla zdůvodněna vhodnost využívat její
poslání. Současně byla zdůvodněna potřeba revize minimálně jednoho ze strategických plánovacích
předpokladů při změně varovací doby.
Použitá literatura [1] Obranná strategie České republiky 2012. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2012, 8 s.
ISBN 978-80-7278-606-0. Dostupné také z: http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/STRATEGIE_ce.pdf
[2] Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: VHÚ, 2015. ISBN 978-80-7278-666-4. Dostupné také z:
37
http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/Dlouhodob___v__hled_pro_obranu
_2030.pdf
[3] Koncepce výstavby Armády České republiky. Praha: MO, 2015, 15 s. Dostupné také z: http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/KVA__R_ve__ejn___verze.pdf
[4] Bílá kniha o obraně. Praha: OKP MO ČR, 2011, 167 s. ISBN 978-80-7278-564-3. Dostupné také z: http://www.mocr.army.cz/assets/informacni-servis/bila-kniha/dokumenty/ceske-
dokumenty/bila_kniha_o_obrane.pdf
[5] Rozkaz Ministra obrany č. 66/2012: Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2012.
[6] GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a David ŘEHÁK. Analýza v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Brno: Computer Press, 2010, 325 s.
ISBN 978-80-251-2621-9.
[7] VEBER, Jaromír. Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita.
2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.
[8] Managementmania: znalosti [online]. 2013 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/knowledge
[9] Difference Between Goal and Ambition. In: Difference Between.net: Difference Between Similar Terms and Objects [online]. 2016 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:
http://www.differencebetween.net/language/words-language/difference-between-goal-and-
ambition/
[10] JERÔME, Daniel. Why Integral Togetherness? In: Integral togetherness: Making collective intelligence a daily practice [online]. Brussels [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.integraltogetherness.com/Vision-Mission-Ambition-Role?lang=en
[11] Severoatlantická smlouva: (Washington D.C., 4. dubna 1949). In: Army.cz [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/nato/dokumenty/dulezite-
dokumenty-2411
[12] Active Engagement, Modern Defence. NORTH ATLANTIC TREATY ORGANISATION [online]. Bruxelles, 2010 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z:
http://nato.int/cps/en/natohq/official_texts_68580.htm?selectedLocale=en
[13] Comprehensive Political Guidance: Endorsed by NATO Heads of State and Government on 29 November 2006. In: North Atlantic Treaty Organisation [online]. Brusel, 2006
[cit. 2017-01-26]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_56425.htm
[14] MARTINEZ, Alejandro Serrano. NATO’s Level of Ambition in Light of the Current Strategic Context. Fort Leavenworth, Kansas, 2012, 57 s. Dostupné také z: http://www.procon.org/sourcefiles/united-states-army-command-general-college-2012.pdf
[15] NATO Response Force: briefing to NATO METOC Orientation Course. In: Globalnet platform [online]. Oberammergau, 2012 [cit. 2017-01-25]. Dostupné z: https://globalnetplatform.org/system/files/28116/01 1030 - 1130 NATO Response Force
Concept.pdf
[16] Secretary General´s Annual Report 2011 [online]. Brusel, 2012 [cit. 2017-01-25]. Dostupné z:
http://nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/pdf_publications/20120125_Annual_Report_2011_en.pdf
[17] The NATO Defence Planning Process. NORTH ATLANTIC TREATY ORGANISATION [online].
Bruxelles, 2014 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://nato.int/cps/en/natohq/topics_49202.htm?selectedLocale=en
[18] STEJSKAL, Jan. Obranné plánování NATO (neustále) v tranzici. Vojenské rozhledy [online]. 2013, 22 (54) (3) [cit. 2017-01-25]. DOI: 10.3849/2336-2995.22.2013.04.071-080.
ISSN 1210-3292. Dostupné z: http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/obranne-planovani-
nato-neustale-v-tranzici
38
[19] Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. Praha: AVIS, 2003, 40 s. Dostupné také
z: http://www.mocr.army.cz/images/Bilakniha/CSD/005.pdf
[20] Sobotka zavrhuje vojenský plán USA, Zeman to vidí jinak. In: EuroZprávy.cz [online]. 2014
[cit. 2017-01-25]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/94731-sobotka-zavrhuje-vojensky-plan-usa-zeman-to-vidi-jinak.
[21] DEFENCE PLANNING CAPABILITY REVIEW 2010/11, THE CZECH REPUBLIC, DRAFT STAFF ANALYSIS: AC/281-WP(2011)0079(R), NATO UNCLASS. Brusel, 2011.
[22] Střednědobý plán činnosti a rozvoje rezortu MO na roky 2016 až 2020: č.j. 128-1/2015-3691.
Praha: MO, 2015, 87 s.
POUŽITÉ SYMBOLY A ZKRATKY
zkratka Plné znění v původním jazyce Plné znění v českém jazyce
AČR Armáda České republiky CPG Comprehensive Political Guidance Souhrnná politická směrnice (NATO) CT Capability Target Cíl rozvoje schopností ČR Česká republika NATO North Atlantic Treaty Organisation Organizace severoatlantické smlouvy NDPP NATO Defence Planning Process Proces obranného plánování NATO OS Ozbrojené síly
s/p Síly a prostředky SdP Střednědobý plán VTM Výzbroj, technika a materiál
39
INFORMAČNÍ PODPORA ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V OBLASTI ŘÍZENÍ KARIER VOJÁKŮ STANOVENÍM POŘADÍ V HODNOSTI
INFORMATION SUPPORT OF HUMAN RESOURCES IN AREA OF QUALITY ORDER BY RANK
Zdeněk BEDNÁŘ8
Abstrakt Článek se zabývá některými aspekty připravovaného systému informační podpory nového procesu
stanovování pořadí vojáků z povolání. V roce 2017 je plánována zásadní změna, která vychází
ze zámyslu nového rozkazu ministra ke stanovení pořadí vojáků v hodnostech a odbornostech. Kvalita a rozsah této informační podpory jsou určující také pro schopnost vlastní realizace a pro úroveň zátěže
jednotlivých účastníků tohoto procesu. Autor uvedl některé dílčí výsledky přípravy informační podpory procesu.
Klíčová slova: lidské zdroje, pořadí po hodnostech, kvalita, karierní řád, informační podpora Abstract
This article deals with some aspects of new system of information support of new system of human resources planning. In 2017 there is planned big change in national system of human resources
coordination and career planning process based on committee’s evaluation of each group divided
by a military rank and specialty. High standard of information support is key factor for final success of this system. Author presents some partial results of development information support
of this process.
Key words: human resources, list by rank, quality, roles of military career, information support
ÚVOD
Rezort obrany je ve vztahu k vojákům z povolání v personální práci ve specifické situaci. Na jednu stranu je nositelem jedinečných pravidel, která vyplývají pro tuto skupinu zaměstnanců rezortu z jejich
specifického statusu, který vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, která jsou naprosto jedinečná pro vojáky z povolání a žádný jiný rezort, v rámci
státní správy a samosprávy, nemá obdobná pravidla, speciálně v oblasti personální práce. Na druhou stranu v nemalém množství specifických situací, které uvedený zákon nedefinuje, obracejí se vnitřní
normy a metodické pokyny k zákoníku práce a obecně platným pravidlům personální práce v komerční
sféře.
V oblasti řízení kariér se v posledních letech, po několika desetiletích stagnace a dodržování roky
stejných pravidel plynoucích z nedílné velitelské pravomoci, doslova strhla bouře různých změn a snah o zavedení nových, moderních a transparentních změn těchto procesů, především se zaměřením
na výběr osob pro služební zařazování. Moderní, a hlavně řízené procesy, však vyžadují i moderní a efektivní informační podporu. Informační podporou nelze rozumět jakési vytváření formulářů
a tabulek, ale komplexní procesní zabezpečení nástroji, jednak pro kvalitní a rychlý výkon personální práce na všech stupních, ale hlavně nástroje přinášející přesné a rychlé informace všude tam, kde jsou
nezbytné pro přesné a kvalitní rozhodování řídícího managementu.
8 Ing. Zdeněk Bednář, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany Brno; adresa Češkova 1125,
530 02 Pardubice, telefon 702003300, [email protected].
40
Od roku 2012 se tímto nástrojem stal systém výběrových řízení pro každé obsazení uvolňovaného
služebního místa, s omezením pouze na některé hodnosti a pouze adaptovaný na podřízenost NGŠ
AČR doprovázený také centralizací personální práce. Tento postup někteří experti kritizují a zdá se, i přes přetrvávající platnost, že je v dohledné době odsouzen k zániku.
V roce 2015 zahájil rezort přípravu na další převratnou změnu v řízení kariér vojáků. Každoročně
v rámci centrálního procesu řízení karier dojde ke stanovení pořadí, u vojáků, kteří splní vstupní
podmínky odsloužením doby výsluhy v hodnosti a v části rozhodné doby, dojde k seřazení podle výkonosti ve skupinách po hodnostech a odbornostech. Hodnocení bude provedeno především
na základě hodnocení hodnotících kritérií a dojde následně k cílovému rozděleni skupiny na vojáky, kteří již splnili podmínky posunu v kariéře a na vojáky, kteří ještě musí počkat a dále pracovat
na svém profesním růstu.
V rámci přípravného procesu legislativních pravidel nyní probíhá intenzivní schvalování rozkazu
ministra, který stanovuje základní obecná pravidla nového konceptu. Předpokládá se jeho schválení v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku a následně ještě v tom samém roce zkušební stanovení
pořadí pro hodnosti rotmistrů a kapitánů. Plnohodnotný provoz stanovení pořadí pro všechny hodnosti určené rozkazem ministra pak bude proveden až v následujícím roce.
Tato článek si klade za cíl představit tento koncept, přiblížit možnosti informační podpory, poukázat na některá kritická místa a představit některé výsledky zkoumání možností informační podpory tohoto
procesu.
1 STANOVENÍ POŘADÍ V HODNOSTECH
Ve své podstatě je nový koncept založen na novém ustanovení zákona o rozhodné době. Na základě
splnění požadavků, vycházejících z uplynulé části rozhodné doby a splnění podmínky minimální doby služby v hodnosti, jsou vojáci vybráni do procesu hodnocení ke stanovení pořadí. Vojáci také musí
předem souhlasit s pokračováním služebního poměru a také velitelé musí vyjádřit souhlas
s pokračováním jejich služebního poměru, což jsou další omezující podmínky. Komise, sestavená podle stanovených pravidel, vždy na počátku druhého čtvrtletí, na základě údajů personální evidence ISSP
a stanovených hodnotících kritérií, stanoví pořadí vojáků podle výkonosti.
Základem pro stanovení pořadí je služební hodnocení nejbližšího přímého nadřízeného a další atributy průběhu vojenské kariéry a stavu plnění kvalifikačních předpokladů a požadavků. Výsledkem je pořadí
vojáků v hodnosti a vojenské odbornosti. Na základě těchto pořadí jsou stanoveny limity pro rozdělení
těchto vojáků na dvě skupiny. První určená ke kariérovému postupu a druhá k pokračování profesního růstu ve stávajícím služebním zařazení.
S první skupinou v následujícím ročním období pak budou realizována personální opatření směřující
k jejich přípravě na posuny v kariéře. Vojáci, kteří opakovaně nepostoupí a uplyne jim rozhodná doba,
budou propuštěni. Nosné tak zůstává rozhodování služebních orgánů v součinnosti s veliteli součástí a zařízení, nicméně na základě objektivních informací a srovnání kvality s obdobné měřitelné skupině.
Výsledkem tak není publikované pořadí od nejlepšího po nejhoršího, ale dva seznamy. Vojáci
ke kariernímu růstu a vojáci k setrvání ve stávajících služebních zařazeních. Schématický lze toto rozdělení pojmenovat:
Postup
Čekání
K naplnění těchto zámyslů je nezbytná optimální informační podpora tohoto procesu. Vzhledem k počtu hodnocených vojáků a počtů komisí, je kvalitní informační zabezpečení a informační podpora
nejenom základem realizovatelnosti celého procesu, ale také základem jeho konečné úspěšnosti.
41
1.1 ETAPY PROCESU
Celý proces byl podroben procesní analýze, jejímž výsledkem je mimo jiné návrh rozdělení procesu na jednotlivé etapy (Obr. 1.):
etapa přípravy (1. 3. - 31. 3.);
etapa stanovení pořadí vojáků (1. 4. - 15. 5.);
etapa stanovení limitů (16. 5. - 31. 5.);
etapa využívání pořadí (1. 8. - 1. 7. následujícího roku).
V rámci první, přípravné, etapy jsou předpokládány činnosti kontroly splnění požadavků nominace
do stanovení pořadí, ověření, zda voják má zájem pokračovat ve služebním poměru, kontrole
evidovaných údajů pro stanovení pořadí (služební hodnocení, přezkoušení z tělesné přípravy, zdravotní prohlídky atd.) a nastaví požadovaného parametru v systému Informačním subsystému o službě
a personálu (dále jen ISSP). K nastavení parametru lze již nyní využít Oznámení osobních změn pro Doplňující údaje. Pro další roky je nutné zhodnotit zkušební provoz a rozhodnout, zda je toto
řešení dostačující.
Obr. 1 Proces stanovení pořadí a jeho jednotlivé části
Zdroj: vlastní
V rámci stanovení pořadí jsou schvalovány seznamy pro stanovení pořadí, stanoveno pořadí v hodnostech a odbornostech.
V rámci stanovení limitů jsou určeny limity počtů pro jednotlivé hodnosti a odbornosti. Tím dojde k rozdělení hodnocených vojáků na dvě skupiny – pro postup a pro čekání. Ty jsou pak zveřejněny
podle abecedního pořadí.
V rámci realizační etapy jsou pak pro karierní postupy vybírány osoby ze seznamu pro postup. Je jim
umožněna kariérová, jazyková příprava a karierní postup. V jejich selekci, pro posuny v kariéře, je pak opět použito rozhodnutí velitelů jednotlivých stupňů, a tak lze postup chápat jako návrat k systému
nedílné velitelské pravomoci, ale s výběrem z předem ověřeného seznamu kandidátů.
Předpokládaný časový harmonogram procesu s uvedením jednotlivých milníků, vycházejících z konceptu tohoto procesu, je zobrazen na obrázku č. 2.
42
Obr. 2 Časová osa procesu stanovení pořadí
Zdroj: vlastní
1.2 VLIV ROZHODNÉ DOBY
Celá nová koncepce má v letošním roce naplánovaný zkušební provoz pro hodnost rotmistr a kapitán.
Proto je v této kapitole pro demonstrování vlivu délky rozhodné doby použita právě hodnost kapitána. V jednotlivých simulacích je rozpracována právě hodnost kapitána v těchto rozhodných dobách:
čtyři roky (Obr. 3);
pět roků (Obr. 4);
sedm roků (Obr. 5).
Z těchto podkladů jasně vyplývá, že s délkou rozhodné doby výrazně roste počet možných účastí
v procesu stanovení pořadí, což zvyšuje šanci vojáka na jeho zařazení do skupiny pro postup v kariéře.
Zatímco kapitán s čtyřletou rozhodnou dobou má možnost být posouzen pouze dvakrát, kapitán se sedmiletou rozhodnou dobou dokonce až pětkrát. V podstatě to je v souladu s legislativním
záměrem implementace rozdílné rozhodné doby, a to zabezpečením pomalejšího průběh kariéry úzkých specialistů ve snaze o jejich stabilizaci.
Obr. 3 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 4 roky
Zdroj: vlastní
43
Obr. 4 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 5 roků
Zdroj: vlastní
Obr. 5 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 7 roků
Zdroj: vlastní
1.3 POČTY HODNOCENÝCH
Pro analýzu možností informační podpory a realizovatelnosti vlastního procesu stanovení pořadí
je nezbytné analyzovat, kolik vojáků bude hodnoceno komisemi v rámci stanovování pořadí. Vzhledem k přechodnému pozastavení uplatnění rozhodné roby, jako druhého nejdůležitějšího omezujícího
kritéria, bude tak v letošním roce v rámci testování a v roce příštím při prvním hromadném uplatnění v praxi hodnocena většina vojáků. Problematické je určení jejich přesného počtu. Hlavní omezující
podmínkou účasti, splnění doby výsluhy v hodnosti, je v reálné praxi hodnota, která se mění, neboť
jsou stále noví vojáci zařazování na nová vyšší místa a v rámci toho jmenování do nových hodnosti. Personální práci v rezortu nelze zastavit. Máme tak zřetelné povědomí o maximálním počtu, ale ten
se plynule snižuje na základě nových jmenování do hodností. Nově zařazení a jmenovaní vojáci nebudou zařazeni do stanovení pořadí do odsloužení minimální doby výsluhy v hodnosti. To je bohužel
realita, které se nelze ubránit. Částečně pomůže, pokud se nadále bude důsledně uplatňovat služební zařazování ve dvou termínech v kalendářním roce.
Ale především první ročník stanovení pořadí tím bude výrazně ovlivněn, neboť do dosažení prvních výsledků již budou některá rozhodnutí o služebním zařazení učiněna v rámci starého systému
výběrových řízení.
44
V tabulce č. 1 je uveden ve sloupci Nominace pořadí přehled vojáků vybraných hodností, kteří splnili
základní podmínky splnění výsluhy v hodnosti k termínu konce realizačního období, tj. do 1.7.2018.
V řádcích jsou uvedeny jednotlivé hodnosti určené ke stanovení pořadí a ve sloupcích roky výsluhy v hodnostech. Žlutě podbarvená část reprezentuje počty vojáků, kteří dosud nesplnili minimální
výsluhu v hodnosti. V datech není odečtena vyloučená doba služby v hodnostech. Na metodě výpočtu se dosud pracuje.
K tomuto termínu, 1. 7. 2018, bude podle dat ISSP z 12. 1. 2017 kvalifikovaných celkem 15 014 vojáků. Do počtu nejsou zahrnuti štábní praporčíci v počtu deseti, kde je problematické splnění
podmínky na výsluhu v hodnosti, neboť zákon minimální dobu pro tuto hodnost nestanovuje, a tak se jednak kvalifikují všech deset štábních praporčíků, nicméně je na zvážení, zda tuto hodnost dodatečně
nevyřadit z procesu stanovování pořadí, stejně jako hodnosti generálů.
Nejpočetnější skupinou tak jsou jednoznačně četaři, následováni rotmistry a nadrotmistry. V rámci
plánovaného testu tak v letošním roce bude stanoveno pořadí pro 2389 rotmistrů a 1256 kapitánů.
Tab. 1 Tabulka předpokládaných dob výsluhy v hodnosti k 1. 7. 2018 se stavem služebních zařazení k 20. 1. 2017
Zdroj: [5]
Lze očekávat, že po přepočtení dat ke stavu v březnu 2017 a odečtení vyloučených dob, celkové počty
osob nominovaných pro stanovení pořadí ještě poklesne pod 15 014 vojáků. I tak je tento počet
značně vysoký a bude představovat značnou zátěž pro hodnotící komise. Tento počet lze odhadovat jako počet vojáků hodnocených v roce 2018.
1.4 HODNOCENÍ – STANOVENÍ POŘADÍ
Pro vlastní hodnocení je stanovena množina dat ISSP, které budou formou výstupu poskytnuta komisím k provedení hodnocení. Lze konstatovat, že ze všech dostupných, verifikovaných
a hodnotitelných dat o vojácích v ISSP jsou jediné dvě hodnoty, které jsou bez pochyb relevantní pro stanovení kvality. Tou první hodnotou je výsledek služebního hodnocení. Druhým pak výsledek
dosažené jazykové znalosti. Veškeré ostatní evidované údaje jsou více vyjádřením štěstí v profesní
kariéře, které provází daného vojáka, protože byl nominován do kurzu či zařazen na služební místo, čímž získal požadovanou schopnost, což ne vždy přesně odráží jeho profesní kvalitu. To lze říci
o údajích o služebních zařazeních, zahraničních operacích, kariérových či odborných kurzech, stupně bezpečnostní způsobilosti atd. To že jeden voják má uvedené záznamy, které mu zajistí potřebné
body, neznamená, že je kvalitnějším vojákem, jak voják, bez uvedených záznamů. Nicméně pro účel celého procesu je i toto hledisko akceptovatelné.
Výsledek služebního hodnocení, sice subjektivní, nicméně pokud je provedeno kvalitně, a ne pouze formálně splněno, je hlavním údajem, který by měl odrážet veškerá další kritéria vztažená
ke konkrétnímu služebnímu zařazení a hodnosti vojáka.
45
Asi jediným objektivním kritériem je jazyková znalost. Objektivnost je dána transparentním systémem,
který pro testování rezort používá. Nicméně ani tento údaj není odrazem pouze kvalit vojáků, ale také
šancí, které tito vojáci k jazykovému vzdělávání získali.
Vzhledem k tomu, jaké informace jsou dostupně a ISSP, panuje stále přesvědčení, že do budoucna je efektivnější zpracovat a zhodnotit tato data automaticky. Výrazně tím lze omezit nechtěný vliv
možné protekce, a hlavně chybovost lidského faktoru pří ručním zpracování.
46
Tab. 2 Tabulka vojáků se splněnou výsluhou v hodnosti k 1. 7. 2018 po hodnostech a vojenských odbornostech (se stavem služebních zařazení k 20. 1. 2017)
Zdroj: [5]
47
1.5 LIMITY
Veškeré těžiště zpracování je nyní položeno na stanovení limitů v jednotlivých skupinkách, daných hodnostmi a odbornostmi tak, jak je uvedeno v tabulce č. 2. Zde je rozděleno oněch 1514 vojáků,
kteří k 12. 1. 2017 splňuje do 1. 7. 2018 minimální dobu výsluhy v hodnosti po hodnostech a vojenských odbornostech. Pro stanovení limitů je nezbytné neposuzovat tyto informace podle
stanoveného pořadí v hodnosti, ale především podle přehledu všech hodností v konkrétní vybrané
vojenské odbornosti. Tak lze velice elegantně alespoň rámcově naznačit předpokládané posuny na jednotlivá místa s vyšší hodností a řídit tak posuny v každé jednotlivé odbornosti. Nicméně,
vzhledem k častým posunům mezi odbornostmi, je toto dosti nespolehlivá metoda. Hledání lepšího řešení je předmětem dalšího zkoumání.
Lze konstatovat, že tento krok je velice náročný a ve své podstatě bude vyžadovat cílenou informační podporu. Předpokládanou podporou však není speciální nástroj, nebo aplikace, která dokáže vše
spočítat, ale asistence zkušeného informatika, který připraví požadované podklady, nebo bude schopen data na místě ověřit. V rámci posouzení expertů SST MO pak dojde k nastavení parametrů
(postup či čekání) u jednotlivých osob.
V následujícím detailu odbornosti mechanizované (ČVO 11) tabulce č. 3 je názorně vidět nutnost
posouzení limitů ve vazbě na celkové množství vojáků v dané odbornosti, stejně jako počty v jednotlivých hodnostech v rámci této vojenské odbornosti a také jednotlivé výsledky v těchto
hodnostech. Vzhledem k tomu, že negativní dopad na vojáky bezprostředně nehrozí, ale nýbrž zprostředkovaně, a to ještě se zpožděním, kdy případná nesrovnalost může být napravena, lze tuto
část hodnotit jako důležitou, nicméně stále bez hrozby onoho ničivého potenciálu s okamžitým
efektem, tedy propuštěním. Toto by například nastalo při okamžitém propouštění osob „pod čarou“. Tento krok ale není součástí konceptu.
Tab. 3 Tabulka mechanizované odbornosti pro posouzení limitů
Zdroj: [5]
1.6 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
Zpracování výsledků je jedinou částí informační podpory, kde se při zpracování věcného zámyslu
budoucí informační podpory dopracujeme k požadavku úpravy aplikací ISSP, což znamená náklady na straně rezortu. I když zpracování a vyhodnocení proběhne mimo systém ISSP, migrace konečných
výsledků do ISSP je nezbytným završením celého snažení. Bez tohoto kroku by se jen obtížně dalo využít výsledků v další personální práci, především v plánování lidských zdrojů. Předpokladem
je aplikační podpora hromadné migrace dat k nastavení parametru, kdy za hodnocený rok, hodnost a dané číslo vojenské odbornosti byl voják posouzený jako vhodný k postupu (Postup), nebo
48
k setrvání ve stávajícím zařazení (Čekání). Jedině tak je zabezpečena trvalá vazby aktuálního stavu dat
o osobě a výsledku procesu stanovení pořadí.
1.7 VYUŽITÍ POŘADÍ V poslední upravené verzi konceptu je v podstatě jedno, na jakém místě se voják umístil. Tento údaj
navíc, po zpracování výsledků v anonymním procesu zpracování pořadí, nebude do adresního
jmenovitého dalšího zpracování vůbec převáděn. V rámci dalšího využití tedy budou velitelé a personální pracovníci pracovat pouze s údajem, zda uvedený voják se kvalifikoval na postup
v kariéře, nebo zda musí ještě vyčkat. Pokud je možný posun na vyšší místo, bude nadále záležet na tom, zda je v období realizace, tj. od 1. 8. roku do 1. 7. roku následujícího, uvolní nějaké vhodné
služební místo. Co lze vojákovi ale garantovat, že v rámci kapacit a možností mu bude umožněno
zahájit další přípravu na tento postup, například kariérním kurzem, jazykovou nebo odbornou přípravou.
Varováním před možným následkem chybné implementace tohoto kroku může být nedávná zkušenost
našich aliančních partnerů na Slovensku. Zde do několika roků došlo k přesunu téměř všech vojáků do kategorie, kdy se kvalifikovali na posun v kariéře, ale k jeho skutečné realizaci chyběla volná
služební místa. Na druhou stranu, příliš razantní rozpohybování karierních změn, může přinést
nechtěnou nestabilitu a v konečném důsledku zapříčinit ještě větší míru odchodovosti.
ZÁVĚR
Jak lze na těchto dílčích poznatcích demonstrovat, proces stanovení pořadí ve vojenských hodnostech
a vojenských odbornostech a jeho zabezpečení se nadále vyvíjí a vrcholí přípravy vlastní prováděcí metodiky a nástrojů informační podpory pro testovací provoz.
V zásadě dosud není identifikován žádný zásadní problém, který by bránil zpracování takových
nástrojů, které by zabezpečili provedení testovacího hodnocení v roce 2017 a po zobecnění zkušeností
s tímto testem byla připravena odpovídající informační podpora pro plnohodnotné hodnocení v roce 2018.
Použitá literatura
Data informačního systému ISSP.
Statistická ročenka 2015: Statistická ročenka o personálu rezortu obrany. Praha: VHÚ Praha,
2016, 2015(2015), 139 s. Dostupné také z: www.issp.acr (rezortní intranet)..
Statistická ročenka 2016: Statistická ročenka o personálu rezortu obrany. Praha: VHÚ Praha,
2017, 2016(2016), 130 s. Dostupné také z: www.issp.acr (rezortní intranet)
KRIŠTOUFEK, Karel. Výpočetní a řídicí technika. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1982, 372 s. Oborové encyklopedie SNTL.
ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy: 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 789 s. ISBN 9788024714073.
Analytické a statistické studie Odboru personálních informací Agentury personalistiky AČR.
BEDNÁŘ, Zdeněk, „Informační podpora řízení lidských zdrojů“, závěrečná práce absolventa kurzu generálního štábu 2016. Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií. Brno.
49
ANALÝZA UKAZOVATEĽOV NEHODOVOSTI V ŽELEZNIČNEJ DOPRAVE
ANALYSIS INDICATORS OF VEHICULAR RAIL ACCIDENTS
Oľga BECHEROVÁ9
Abstrakt
Príspevok sa zaoberá problematikou vzniku mimoriadnych udalostí v železničnej doprave obzvlášť
pri preprave nebezpečných látok. Poukazuje na riziká vonkajšieho a vnútorného vplyvu, ktoré môžu vzniknúť pri preprave osôb alebo materiálu po železnici. Taktiež pozornosť dáva na typy prepravných
jednotiek, ktorých bezchybný stav predstavuje zamedzenie preniknutiu látok do vonkajšieho prostredia. Pomocou dát z interných materiálov ČD CARGO analyzuje ukazovatele nehodovosti.
Kľúčové slova: železničná nehoda, riziká v železničnej doprave, analýza nehôd, ukazovatele nehodovosti Abstract
The paper is dealing with problems causing accidents in railway transportation, particularly in the transportation of hazardous substances. It's pointing out a risks of internal and external
influences which may occurred during transportation of people or material by railway. They also pay
attention to the types of transported units, which theirs perfect condition preventing penetration of these substances to outside environment. By data from internal material ČD Cargo, analyzing
indicators of accidents.
Key words: Railway accidents, risks in railway transportation, analysis of accident, indicators of vehicular rail accidents
ÚVOD Frekvencia nehôd vzniknutých v železničnej doprave je veľmi relatívny problém, ktorý má však dopad
na ľudí a ekonomiku štátu. Aj keď sa železnice javia ak jeden z najbezpečnejších druhov dopravy, každoročne príde na železniciach o život množstvo ľudí. Štatisticky vychádza, že ľudia neumierajú
priamo pri nehodách vo vlaku, ale vo väčšine prípadov pri strete vlaku a auta na železničných
priecestiach. Vysoké ohrozenie vzniká pri mimoriadnych udalostiach spojených s prepravou nebezpečných látok. Preto je nevyhnutné analyzovanie minulých železničných nehôd a tak lepšie
pochopenie tohoto systému. K tomuto dopomáha analyzovanie ukazovateľov nehodovosti v železničnej doprave. Na tento účel budú použité údaje poskytnuté dopravnou spoločnosťou
ČD CARGO a. s.
1 POUŽITÉ METÓDY A PRÍSTUPY K RIEŠENIU V článku boli použité základné teoretické metódy, ktoré boli využité pri definovaní železničnej
infraštruktúry, používané prepravné jednotky a ich nedostatky. K jeho spracovaniu bola využitá metóda štúdia. V praktickej časti boli analyzované ukazovatele nehodovosti.
2 ŽELEZNIČNÁ INFRAŠTRUKTÚRA
Za 7 rokov, od roku 2009-2015 vzniklo na českých dráhach spolu 2188 nehôd, ktoré registruje ČD
CARGO.
9 Ing. Oľga Becherová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 156/65, 662 10 Brno, email: [email protected].
50
Nehodová udalosť v železničnej prevádzke je prípad, ku ktorému došlo v súvislosti s jazdou vlaku,
alebo pri posune, príp. pri inom pohybe železničných vozidiel, majúci za následok smrť alebo ujmu
na zdraví osoby, škodu na zariadení, základných prostriedkoch a na prepravovanom náklade, alebo ohrozenie života a zdravia osôb, majetku železničnej prevádzky, príp. hrubé porušenie zásad
bezpečnosti alebo plynulosti železničnej prevádzky, ktoré mohlo mať uvedené následky. [1] Železničné nehody sa delia do nasledujúcich kategórií:
zrážky;
vykoľajenia;
strety s autom (na železničných priecestiach);
strety s osobou;
požiar;
roztrhnutie vlaku;
nedovolená jazda;
ostatné.
Treba si uvedomiť, že železničná nehoda väčšinou nevzniká z jedného dôvodu, ale je aktivovaná
viacero príčinami, ktoré na seba nadväzujú. Vo väčšine nastáva v kombinácii zlyhania ľudského faktora
a technických zariadení. Ak nastane stret viacero chýb a tiež pochybia zamestnanci, nehode sa predísť nedá. Preto je nevyhnutné zvyšovať úroveň bezpečnosti zavádzaním novej techniky a zlepšovaním
systému riadenia. Neodmysliteľný podiel majú na vzniku mimoriadnych udalostí vonkajšie vplyvy ako sú :
klimatické a priemyselné podmienky;
železničné priecestia;
ľudia neoprávnene vstupujúci na koľajnice (samovraždy).
ČR patrí medzi krajiny, ktoré majú jednu z najhustejších železničných sietí v Európe. V súčasnosti železničná preprava prebieha na 9459 km tratí. Z toho podľa štruktúry trati je jednokoľajových tratí
7645 km, dvojkoľajových 1830 km a viackoľajových je 38km. Z hľadiska elektrifikácie tratí je 3217 km elektrifikovaných. To predstavuje hustotu železničnej siete 0,12 km/km2. Väčšina tratí je normálne
rozchodných a 97 km tratí je úzkorozchodných. [2]
2.1 PREPRAVNÉ JEDNOTKY A ICH CHYBY
Najdôležitejší faktor železničnej dopravy je zabezpečenie čo najvyššieho stupňa bezpečnosti. O to viac treba dbať na bezpečnosť pri preprave nebezpečných látok. Pri tomto druhu prepravy vznikajú nové
druhy hrozieb, ktoré je nevyhnutné preverovať a vyhýbať sa im. Nebezpečné látky svojimi vlastnosťami môžu spôsobovať výbuchy, ohne, udusenia, popáleniny, omrzliny, hluk, dym, otravy,
infekcie alebo jadrové reťazové reakcie. Táto preprava je uskutočňovaná v celistvých vlakoch, ktoré
sú zložené z rôznych prepravných jednotiek. Spoločnosť ČD CARGO využíva na prepravu tieto druhy prepravných jednotiek:
cisternový voz;
batériový voz (voz so snímateľnou cisternou);
premiestniteľná cisterna (UN-) MEGC (cisternový kontejner, vymenená cisternová
nadstavba) ; voz pre veci vo voľne uloženom stave;
voz s kusmi;
kontejner s kusmi;
kusy vo voze, kontajneri.
Hoci je preprava po železnici relatívne bezpečná, je sprevádzaná rôznymi problémami technického a legislatívneho charakteru. Z hľadiska technického charakteru môže vzniknúť celý rad zjavných
závad. Následne dochádza k únikom nebezpečných látok, požiarom, vznieteniam, ktoré spôsobujú
obrovské škody na životoch, majetku a životnom prostredí. Preto je nevyhnutné dôsledné a pravidelné kontrolovanie prepravných jednotiek. A to hlavne po každom naložení tovaru, ktorý má byť
prepravovaný. Zjavné chyby prepravných jednotiek môžu byť: nádrže netesnia, miesta úniku, strata/únik prepravovanej veci;
únik prepravovanej veci spodnými plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami;
51
únik prepravovanej veci hornými plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami;
veko dómu nie je uzavreté alebo skrutky veka sú voľné (pokiaľ je to zdola zistiteľné)
plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami;
zistiteľné závady bez úniku prepravovanej veci (trhliny, vypukliny, násilné poškodenia)
plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami;
spodný čerpací ventil nie je v polohe ֦zatvorené ֞; ochranné čiapočky chýbajú/nie sú našróbované;
slepé príruby/upevňovacie šrúby chýbajú;
sklopné tabule nie sú zaistené;
sklopná tabula je nesprávne nastavená;
dátum budúcej prehliadky a skúšky nádrže vypršal. [3]
Existuje množstvo ďalších ohrození, ktoré môžu nastať. Tieto ohrozenia sa týkajú prepravného dokladu pre uložené prepravné jednotky, prepravného dokladu pre prázdne, nevyčistené prepravné
jednotky, veľkých bezpečnostných značiek, bezpečnostných značiek pre posun, oranžových tabúľ a ich
označení. Najčastejším problémom je chýbajúce alebo mylné označovanie. Dopravca (zamestnanec ČD CARGO), ktorý prijíma v mieste predaja resp. v mieste predania nákladky nebezpečnej veci tieto
skutočnosti skontroluje.
3 UKAZOVATELE NEHODOVOSTI NA ŽELEZNICIACH V tejto časti sú rozobrané počty mimoriadnych udalostí a počty úmrtí vzniknutých na železniciach.
Použité údaje podávajú stručný prehľad o vývoji bezpečnosti prevádzky spoločnosti ČD CARGO a. s. Údaje sú za obdobie 7 rokov, od roku 2009 po 2015.
Jedným z hlavných ukazovateľov nehodovosti je počet nehôd. Vznik nehôd je veľmi vážny
spoločenský problém a je jeden z dôvodov rozhodovaní pri prevádzke a rozvoji železničnej
infraštruktúry. Tento ukazovateľ do istej miery podáva obraz aj o bezpečnosti železničnej prevádzky v Českej republike. Keďže počet nehôd sa každým rokom znižuje, môžeme povedať, že železnice
sa stávajú bezpečnejšími (viď.tab.1).
Tab. 1 Vývoj nehôd od roku 2009 po rok 2015
Poradie 𝑖
Rok 𝑡𝑖
Počet
nehôd 𝑦𝑖
Prvá diferencia
𝑑𝑖1 (𝑦)= 𝑦𝑖 − 𝑦𝑖−1
Koeficient
rastu 𝑘𝑖(𝑦) =𝑦𝑖/ 𝑦𝑖−1.
Koeficient
prírastku (%)
Tempo
rastu
Tempo
prírastku (%)
1 2009 409
2 2010 394 -15 0,963 96,3 -0,04 -3,7
3 2011 341 -53 0,865 86,5 -0,14 -13,5
4 2012 313 -28 0,918 91,8 -0,08 -8,2
5 2013 264 -49 0,843 84,3 -0,16 -15,7
6 2014 246 -18 0,931 93,1 -0,07 -6,9
7 2015 221 -25 0,898 89,8 -0,1 -10,1
Zdroj: vlastné spracovanie [3]
Prvá diferencia časovej rady Jedná sa o charakteristiku popisu vývoja časovej rady. Prvá diferencia alebo absolútne prírastky,
označené 𝑑𝑖(𝑦)1 vypočítame ako rozdiel dvoch po sebe idúcich hodnôt časovej rady.
𝑑𝑖(𝑦) = 𝑦𝑖 − 𝑦𝑖−1;
[4]
Prvé diferencie vypovedajú o tom, o koľko sa zmenila hodnota časovej rady v určitom okamžiku resp. období oproti určitému okamžiku, resp. obdobiu bezprostredne predchádzajúcemu. Pokiaľ prvé
diferencie kolísajú okolo konštantnej hodnoty, potom môžme povedať, že sledovaná rada má lineárny trend. [5]
52
Priemer prvých diferencií
Túto charakteristiku určujeme z vopred známych prvých diferencií. Priemer prvých diferencií značíme
𝑑(𝑦)1̅̅ ̅̅ ̅̅ ̅̅ . Charakteristika vyjadruje, o koľko sa priemerne zmenila hodnota časovej rady za jednotkový
časový interval. [6]
𝑑(𝑦)1̅̅ ̅̅ ̅̅ ̅̅ =
𝑦𝑛 − 𝑦𝑖
𝑛 − 1
[7]
Rýchlosť rastu či poklesu hodnôt časovej rady je popisovaná koeficientmi rastu.
Aritmetický priemer prvých diferencií je v našom prípade -31,33.
Koeficient rastu
Táto charakteristika vypovedá o tom, koľkokrát sa zvýšila hodnota časovej rady v určitom období oproti hodnote z obdobia bezprostredne predchádzajúcého. Pokiaľ tieto koeficienty rastu kolísajú
okolo konštanty, je možné posúdiť, že trend vo vývoji časovej rady pôjde vystihnúť exponenciálnu funkciu. [8]
𝑘𝑖(𝑦) =𝑦𝑖
𝑦𝑖−1
, 𝑘𝑑𝑒 𝑖 = 2,3, … , 𝑛.
[8]
Z Tabuľky 1 je spracovaný graf vývoja počtu železničných nehôd v Českej republike vzniknutých
v spoločnosti ČD Cargo. Ako je zrejmé, najvyšší počet nehôd bol v roku 2009. V ďalších rokoch ma tento vývoj klesajúcu tendenciu.
Graf 1 Vývojový trend železničných nehôd v ČR za obdobie rokov 2009-2015
Zdroj: vlastné spracovanie [3]
V tabuľke 1 je uvedený aj koeficient rastu, z ktorého je vypočítaný priemerný koeficient rastu. Priemerný koeficient rastu
𝑘 = √𝑘1𝑡−1 . 𝑘2. … 𝑘𝑡−1
𝑘 = √0,963 . 0,865 . 0,918 . 0,843 . 0,931 . 0,898 6
= √0,5396
= 0,902.
Za obdobie rokov 2009-2015 v ČD CARGO klesol ročne počet nehôd približne o 9,8%. V nasledujúcich rokoch sa predpokladá aj naďalej s klesajúcou tendenciou vzniku nehôd.
Nasledujúca tabuľka poukazuje na počty úmrtí na železniciach.
0
100
200
300
400
500
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Ročné počty nehôd
Počet nehôd
53
Tab. 2 Vývoj počtu úmrtí pri železničných nehodách od roku 2009 po rok 2015
Poradie 𝑖
Rok
𝑡𝑖
Počet
nehôd
𝑦𝑖
1.Diferencia
(Miera rastu/poklesu)
𝑑𝑖(𝑦)
Koeficient
rastu
𝑘𝑒y
Koeficient
prírastku (%)
Tempo
rastu
Tempo
prírastku (%)
1 2009 40
2 2010 34 -6 0,85 85 -0,15 -15
3 2011 38 4 1,117 111,7 0,12 11,7
4 2012 23 -15 0,605 60,5 -0,40 -39,5
5 2013 21 -2 0,913 91,3 -0,9 -8,7
6 2014 23 2 1,095 109,5 0,1 9,5
7 2015 24 -1 1,043 104,3 0,04 4,3
Zdroj: vlastné spracovanie [3]
Z Tabuľky 2 je spracovaný graf vývoja počtu úmrtí na železniciach v Českej republike vzniknutých
v spoločnosti ČD Cargo. Ako je zrejmé, najvyšší počet úmrtí bol v roku 2009. V ďalších rokoch ma
tento vývoj klesajúcu tendenciu a občasné výkyvy.
Graf 2 Vývojový trend počtu úmrtí v ČR za obdobie rokov 2009-2015
Zdroj: vlastné spracovanie [3]
𝑘 = √𝑘1𝑡−1 . 𝑘2. … 𝑘𝑡−1
𝑘 = √0,85.1,117.0,605.0,913.1,095.1,043 6
= √0,5986
= 0,918.
Za obdobie rokov 2009-2015 v ČD CARGO klesol ročne počet úmrtí približne o 8,2%. V nasledujúcich rokoch sa predpokladá aj naďalej s klesajúcou tendenciou počtu úmrtí.
Táto analýza síce nepodáva presný vývoj nehôd počet úmrtí do ďalších rokov, tvorí však základ pre vytvorenie prognózy vývoja nehôd v železničnej doprave na ďalšie roky. Tato prognóza bude
spracovaná za použití časových rad.
Vzhľadom na klesajúcu tendenciu u oboch ukazovateľoch, je nevyhnutné v nastavenom trende
pokračovať vďaka stálemu zlepšovaniu kvality železničnej prepravy.
ZÁVER
Príspevok charakterizuje kritickú infraštruktúru z ohľadom na prepravné jednotky využívané
spoločnosťou ČD Cargo a. s. prevažne pri preprave nebezpečných látok. Následne poukazuje na chyby, ktoré môžu vzniknúť pri odosielaní tovaru. V praktickej časti je zameraný na analýzu
ukazovateľov nehodovosti v železničnej doprave v danej spoločnosti. Môžeme konštatovať, že bezpečnostná situácia na železniciach je priaznivá vzhľadom na klesajúcu tendenciu počtu
4034
38
23 21 23 24
0
10
20
30
40
50
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Počet úmrtí
Počet úmrtí
54
železničných nehôd a počtu usmrtených. Vypočítané diferencie sú popisnou charakteristikou časovej
rady a v budúcnosti nám poslúži k jej konštrukcii.
Použitá literatúra
PETROVSKÝ, A., Dopravný slovník, Alfa, 1983.
BECHEROVÁ, O., Predikcia mimoriadnych udalostí na železnici., Brno, UNOB FVL, 2016,
Písomná práca k štátnej doktorskej skúške.
Interné materiály ČD CARGO.
HINDLS, R, aj. Statistika pro ekonomy. 6.vyd. Praha: Professional Publishing, 2006. 415 s. ISBN 80-86419-99-1.
ANDĚL, J. Základy matematické statistiky. 2.vyd. Praha: Matfyzpress, 2007.
ISBN 978-80-7378-001-2.
PORADA, V. a kolektiv. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000. 378 s.
ISBN 80-7201-121-6.
KOZÁK, J. aj. Úvod do analýzy ekonomických časových řad. 1.vyd. Praha: VŠE, 1994. 208 s.
ISBN 80-7079-760-6.
KROPÁČ, J. Statistika B. 2.vyd. Brno: FP VUT, 2009. 151 s. ISBN 978-80-214- 3295-6.
55
CHEMICKÝ TERORISMUS A OCHRANA MĚKKÝCH CÍLŮ
CHEMICAL TERRORISM AND SOFT TARGETS PROTECTION
Petra BEŇOVÁ10
Abstrakt
Příspěvek se zabývá ochranou měkkých cílů před chemickým terorismem, který představuje velkou
hrozbu současné civilizace. Měkké cíle se stále častěji stávají cílem teroristických organizací především pro jejich atraktivnost, snadný přístup, téměř žádné zabezpečení a vysokou koncentraci obyvatel
v nich se nacházejících. V příspěvku je také přehled největších teroristických útoků od roku 2000. Možnosti zabezpečení měkkých cílů jsou zde řešeny na úrovni elektronického a fyzického zabezpečení.
V neposlední řadě jsou zde doporučené postupy ochrany jednotlivce v případě úniku chemické látky.
Klíčová slova: chemický terorismus, terorismus, měkké cíle
Abstract The paper is focused on protection of soft targets against chemical terrorism, which constitutes
a major threat to contemporary civilization. Soft targets are increasingly becoming the target
of terrorist organizations, primarily for their attractiveness, easy access, almost no security and a high concentration of population in them. The paper deals with listing major terrorist attacks since 2000.
The protection of soft targets is solved at the level of electronic and physical security. Finally, there are recommended procedures for protecting individuals in the event of a chemical spill.
Key words: chemical terrorism, terrorism, soft targets
ÚVOD Bezpečnostní situace v Evropě se stále zhoršuje a přibývá i podobných, nikoliv pouze ideologicky
motivovaných násilných útoků vedených jednotlivcem či různými skupinami s cílem zranit přítomné osoby. Terorismus je v současné době jednou z největších bezpečnostních hrozeb, což potvrzuje i jeho
zařazení do jednoho ze zásadních stavebních pilířů vládní „Strategie České republiky pro boj proti
terorismu od r. 2013“ a důraz v „Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030“.
Problematika měkkých cílů a jejich ochrany zejména z pohledu terorismu je velmi aktuálním
a diskutovaným tématem. Měkké cíle čelí široké škále hrozeb různého typu. Zvyšující se frekvence a intenzita teroristických útoků na měkké cíle vede k otázkám týkajících se zabezpečení těchto
rizikových míst. Ochrana měkkých cílů byla doposud řešena v rámci Strategie České republiky pro boj
proti terorismu. Nově, pod vedením Národní centrály proti organizovanému zločinu, byla založena pracovní skupina určená k metodické podpoře provozovatelů a vlastníků měkkých cílů a byla vydána
metodika Základy ochrany měkkých cílů. K 1. září 2016 byl vydán Bezpečnostní standard k ochraně jednoho z měkkých cílů – ČSN 79 44 00 Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování,
realizaci a užívání škol a školských zařízení [1, 2, 3].
10
Ing. Petra Beňová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 602 00 Brno, 973 443 151, [email protected].
56
1 CHEMICKÝ TERORISMUS
Z obecného hlediska lze terorismus definovat jako politicky, nábožensky či jinak ideologicky motivované násilí proti nevinným civilistům. Dle české trestní legislativy je pak definován paragrafem
311 Teroristický útok a paragrafem 312 Teror trestního zákoníku [2, 4].
Ministerstvo vnitra České republiky definuje terorismus jako plánované, promyšlené a politicky
motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytyčených cílů [1].
Metody, které teroristi používají, se vyznačují vysokou nebezpečností, bezohledností a brutalitou s cílem vyvolat pocit strachu a ohrožení u co nejširšího okruhu lidí. Lze sem zařadit metody jako
je kybernetický terorismus, klasický terorismus, ale také CBRN terorismus. Existují důkazy o tom,
že teroristé usilují o získání zbraní hromadného ničení, především chemických, biologických a toxinových zbraní. Je to především z důvodu jejich velké ničivé síly a relativně snadného použití.
Nejjednodušším způsobem je doprava nebezpečných látek na určené místo a následně jejich použití tzv. diverzním způsobem – zamoření potravin, vody, ventilačních šachet, ventilačního systému
supermarketů, metra, vlakových a autobusových nádraží apod. V případě CBRN terorismu už se nejedná o desítky či stovky lidských životů, jak je tomu v případě klasického terorismu, ale
o tisíce, desetitisíce až statisíce obětí. V případě chemického terorismu jde o použití nebezpečných
chemických látek a přípravků. Ty jsou sami o sobě v mnoha případech hořlavé, výbušné a toxické. Zneužití těchto látek k teroristickému útoku je relativně snadné [2].
Chemický terorismus lze definovat jako záměrné uvolnění určité chemické látky s cílem otrávit
obyvatelstvo, zvířata, rostliny nebo životní prostředí. Tyto chemické látky mohou být šířeny v různých
formách (páry, aerosoly, kapaliny) prostřednictvích různých metod (spreje, bomby) [5]. Chemický terorismus představuje velkou hrozbu současné civilizace.
Pro teroristické účely může být použita velká řada chemických látek. Jedná se především o látky
nervově paralytické, zpuchýřující, dusivé a všeobecně jedovaté. Většina dusivých látek (např. chlor
a fosgen) jsou běžné dostupné průmyslové chemické látky, tudíž mohou být teroristy snadno zneužity. Totéž platí pro všeobecně jedovaté látky, jakými je například kyanovodík. Nelze vyloučit ani použití
zneschopňujících dráždivých látek, tj. účinných slzných látek nebo látek dráždících horní dýchací cesty k nesnesitelnému kašli. Chemické zbraně se vyznačují nízkou cenou a relativně jednoduchou výrobou.
Z těchto důvodů mohou být snadno dosažitelné nejen pro bohaté teroristické skupiny, ale i pro individuální teroristy [6].
Ve světě existuje velké množství chemických látek a sloučenin, jejichž dostupnost je relativně snadná a levná. Každá chemická látka, která způsobí smrt či zneschopnění nebo trvalé poškození lidí nebo
zvířat může být zneužita k teroristickému útoku. Tyto látky mohou být použity přímo nebo nepřímo, prostřednictvím potravin, zemědělských plodin, vody aj. Způsobů, jak získat toxické látky, je mnoho:
• krádež – teroristické skupiny mohou ukrást chemické láky z průmyslových podniků nebo
výzkumných institucí. Méně toxické látky jsou dokonce široce využívány v civilních sférách a domácnostech (např. chlór);
• útoky na chemická a petrochemická zařízení – velkou hrozbu představují útoky na zařízení, jako jsou stacionární a přepravní zásobníky, reaktory, velká chladící zařízení, produktovody.
Tyto útoky mohou být provedeny výbušninou nebo raketovou střelou. Spolu s únikem toxické látky může dojít i k tlakovým a tepelným ničivým faktorům na osoby, objekty
i materiál;
• transfer od „sympatizující“ vlády – získání materiálu, vybavení, chemikálií, dopravních systémů od vlády, která je podporuje [5, 7, 8].
2 OHROŽENÍ MĚKKÝCH CÍLŮ
Podle záznamů o všech známých dokonaných i zmařených teroristických útocích získaných z Globální databáze terorismu dochází stále častěji k teroristickým útokům vedeným na měkké cíle. Od roku 2000
do roku 2015 došlo k 87 009 útokům ve 175 zemích světa [11].
57
Následující tabulka obsahuje výčet největších teroristických útoků, které se staly od roku 2000.
Tab. 1 Přehled největších teroristických útoků od roku 2000
Datum Místo Počet mrtvých
11. září 2001
Světová obchodní
centra v New Yorku
2996
26. říjen 2002 Divadlo Dubrovka 129
15. listopad 2003 Istanbul 27
6. únor 2004 Metro v Moskvě 41
11. březen 2004 Nádraží v Madridu 191
1. září 2004 Škola v Beslanu 334
7. červenec 2005 Londýn 56
29. březen 2010 Metro v Moskvě 40
22. červenec 2011 Oslo 77
11. květen 2013 Reyhanli 52
10. říjen 2015 Ankara 102
13. listopad 2015 Paříž 130
13. březen 2016 Ankara 37
22. březen 2016 Letiště a metro v
Bruselu
34
28. červen 2016 Letiště v Istanbulu 45
14. červenec 2016 Nice 84
19. prosinec 2016 Berlín 12
Ve většině případů byla ke spáchání teroristického útoku použita výbušnina, příkladem použití chemické látky je případ z 26. října 2002, kdy byl použit speciální plyn k omráčení teroristů, ale zasáhl
i rukojmí. Z důvodu utajovanému složení plynu zemřela většina ze 129 rukojmích na následky otravy plynem.
Součástí databáze je také rozdělení teroristického útoku podle cíle. Ty jsou rozděleny do 22 kategorií. Jsou to například podniky (restaurace, benzínové stanice, diskotéky), vláda (vládní objekty, členy
vlády), policie, armáda, školské instituce, nevládní organizace, dopravní infrastruktura apod. [11].
Následující graf zobrazuje cíle teroristických útoků rozdělené na měkké cíle, vládní objekty, policii
a armádu, kritickou infrastrukturu a ostatní cíle (žurnalisti, fotografové, námořní doprava – civilní lodě, tankery, neznámé útoky aj.). Je patrné, že nejvíce útoků v letech 2000 - 2015 bylo provedeno
na měkké cíle.
Obr. 1 Cíle teroristických útoků
58
Termín „měkké cíle“ (tzv. soft targets) všeobecně označuje místa s mnoha vstupy a výstupy, vysokou
koncentrací osob a relativně nízkou úrovní zabezpečení proti násilným útokům. Díky této jejich
charakteristice jsou v poslední době často vybírány jako cíl teroristických útoků. Mezi ně lze zařadit místa, jako jsou:
stanice metra, autobusová a vlaková nádraží, letištní terminály;
obchodní centra, supermarkety a hypermarkety;
sportovní stadiony a haly;
koncertní sály, kina a divadla;
školy, koleje, knihovny;
církevní památky;
shromáždění, průvody, demonstrace, poutě;
bary, restaurace, kluby, diskotéky, hotely;
turistické památky, muzea, galerie;
nemocnice, polikliniky [9, 10].
Měkké cíle se stávají pro teroristy stále více atraktivnější a vyhledávanější. Otázkou zůstává,
jak taková místa vhodně zabezpečit proti teroristickým útokům, případně jak se zachovat, když již k útoku dojde. Jak jednotlivci, tak i organizace či podniky mohou provést řadu kroků, které dokáží
odvrátit chystaný teroristický útok.
Pro zvládání rizikových situací v rámci extremismu a terorismu jsou nezbytné přirozené potenciály
a kvality jedince, ať se jedná o zraněné osoby nebo zasahující záchranáře. Tyto kvality a jejich identifikace vychází z Kognitivního managementu, patří mezi ně hard skills, soft skills a connatural
potentials. Poslední z nich jsou zásadní a jedná se o dovednosti pro poznávání, rozhodování a jednání
(mentální kondice, psychofyzická kondice, kritické myšlení, tvořivé myšlení, disciplína a stabilita, neutralita, odstup a uvolněnost, nerozptýlená pozornost, soustředění a koncentrace, respekt, změna
a proměna, náhoda a zátěž). [12]
3 ZABEZPEČENÍ MĚKKÝCH CÍLŮ Nejprve je důležité si uvědomit, co je potřeba chránit, co je pro nás důležité, čeho si ceníme,
o co nechceme přijít. Zpravidla se jedná o zdraví a životy lidí, majetek, životní prostředí, informace nebo hodnoty. Dále je nutné analyzovat možné zdroje hrozeb vůči chráněným aktivům, to znamená
identifikovat nepřátelské skupiny nebo osoby s motivací zaútočit. Pravděpodobnost spáchání útoku
lze zjistit z historických údajů o dokonaných teroristických či jiných útocích a úvahou nad potenciálními ohroženými aktivy. Registr ohrožených aktiv a hrozeb lze sestavit pomocí různých invenčních metod
(brainstorming, brainwriting pool) společně s metodami, jako je například What if?, Check-list analysis, HAZOP aj.
Účinné zabezpečení měkkých cílů spočívá právě v dobře definovaných zdrojích ohrožení a identifikaci
hrozících způsobů útoku. Cílem je určit prioritní hrozby, kterým se bude bezpečnostní systém prioritně
věnovat a na které budou alokovány zdroje. Pokud nejsou zváženy všechny možné zdroje ohrožení, pak je bezpečnostní systém neefektivní a může být ohrožen. I přes veškerou analýzu rizik je důležité
monitorovat všechna další, ač nízká, potenciální rizika, která mohou ohrozit definované měkké cíle. Jakmile je vytvořen registr všech možných hrozeb a ohrožených aktiv, je možné navrhnout příslušná
protiopatření, která budou následně aplikována na daný objekt. Jedná se jednak o technické prvky,
ale i o vypracování bezpečnostních plánů, které se zabývají jak preventivními opatřeními (ex ante), tak reakcí v případě vzniku krizové situace a minimalizací jejich následků (ex post) [10].
Z hlediska zabezpečení měkkých cílů je důležité zvažovat bezpečnostní opatření ve všech třech
časových fázích. před incidentem – zmírnění především pravděpodobnosti výskytu, př. opatření ke snížení
následků;
během incidentu – opatření v momentě, kdy došlo k útoku;
po incidentu – zmírnění dopadů, obnova organizace.
59
Jednou z možností je neustálé monitorování dané oblasti a jejího okolí. Díky nepřetržitému sledování
všech pohybujících se osob uvnitř i vně objektu lze snížit riziko teroristického útoku, popřípadě jeho
následků. Nejběžnějším a nejrozšířenějším elektronickým zabezpečením je kamerový systém. Mezi další zabezpečovací prvky, které dokáží odhalit potencionálního teroristu, patří rentgenové systémy,
které slouží k detekci zbraní, výbušnin a bomb při vstupní kontrole. Dále se jedná o detektory kovů, kovových částí bomb, výbušnin, čtečky dokladů k ověření pravosti dokladů totožnosti, přístupové
systémy sloužící k evidenci osob vstupujících do objektu aj.
Velice důležitým a zároveň nejvíce používaným zabezpečením se jeví tzv. fyzické zabezpečení. Jedná
se o kontrolu vstupu do objektu, pochůzkovou činnost bezpečnostních pracovníků, obsluhu bezpečnostních technologií aj. Kvalitně vyškolená ostraha je velice efektivním bezpečnostním
nástrojem působícím při odstrašení potenciálních útočníků, včasné detekci, okamžité reakci při probíhajícím útoku, ale i při mírnění dopadů. Jednou z proaktivních metod, která slouží
k identifikaci podezřelých osob a aktivit, je tzv. metoda detekce podezřelého chování. Cílem detekce
je aktivní vyhledávání podezřelých znaků v daném objektu, aby bylo zabráněno útoku, nebo se útočníkům provedení útoku zkomplikovalo. Důležitá je především pochůzková činnost
bezpečnostních pracovníků, a to nejen uvnitř objektu, zapojení se do konverzace s návštěvníky i komunikace mezi sebou. Komunikací s návštěvníky lze vypozorovat jejich případnou nervozitu,
nesoustředěnost, neschopnost odpovědět na základní otázky. Bezpečnostní pracovníci tak mohou
zachytit potencionální útok před jeho provedením [10, 17].
Cílem teroristů je zasáhnout co největší počet lidí a útok provést bez varování, výstrahy a anonymně. Důležité je zvyšovat povědomí obyvatelstva o možnosti použití chemických toxických látek jako jednu
z forem terorismu. Seznámit obyvatelstvo s některými nebezpečnými látkami, jejich vlastnostmi a především ochrany před jejich účinky.
Nejčastějšími příznaky zasažení či vystavení chemické látce je podráždění očí, ztráta koordinace, pocit nevolnosti, obtížné dýchání nebo pálivý pocit v nose, hrdle nebo plících. Také výskyt mrtvých
či ochromených ptáků nebo hmyzu může upozornit na únik toxické látky [5].
4 ZÁSADY PRVNÍ POMOCI PŘI ZASAŽENÍ CHEMICKOU LÁTKOU Příznaky, jako je pálení a slzení očí, pálení kůže, problémy s dýcháním nebo halucinace mohou značit,
že daná osoba byla zasažena chemickou látkou. Identifikace chemické látky není úplně jednoduchá, avšak rozpoznání nebezpečné látky může přispět ke zmírnění následků až záchraně života. Popis
konkrétních příznaků u některých chemických látek lze shrnout do následujících bodů:
bolest hlavy – oxid uhelnatý, oxidy dusíku, chlorované uhlovodíky;
rozšíření zornic - chlorované uhlovodíky;
zúžení zornic – organofosfáty;
zápach z úst – kyanovodík, alkoholy;
svalové křeče – organofosfáty;
namodralé zbarvení kůže – anilin, nitrobenzen;
načervenalé zbarvení kůže - oxid uhelnatý;
bezvědomí – chlór, oxid uhelnatý;
rychlý tep – chlór;
pomalý nebo nepravidelný tep – kyanovodík;
kašel – oxid dusičitý;
zvracení – chlór, formaldehyd, sirovodík;
krev ve zvratkách – chlor, chlorovodík, páry kyseliny dusičné.
Základní zásadou první pomoci při zasažení toxickou látkou je okamžité zamezení dalšího kontaktu
zasažené osoby s touto látkou. Pokud se osoby nachází uvnitř budovy, je důležité okamžitě opustit budovu, nejlépe s vyhnutím se místu, kde je rozptýlena nebezpečná látka. Pokud je nutné zůstat
v budově, je důležité se řídit následujícími kroky: • zavřít všechna okna, dveře a ventilace, vypnout zařízení s přísunem vzduchu (klimatizaci
apod.);
• přesunout se do vnitřního, nejvýše položeného pokoje;
60
• utěsnit pokoj páskou a plastovou fólií;
• sledovat televizi, rádio, internet pro další informace a instrukce;
• neopouštět místo, dokud nebude oznámeno, že je to bezpečné.
Pokud se osoby nachází venku, je nezbytné co nejrychleji vyhledat místo s čistým přísunem vzduchu. Pokud je to možné, je postiženým osobám okamžitě nasazena ochranná maska nebo se dodávka
vzduchu zajistí dýchacím přístrojem a je provedeno přemístění z místa zasažení do nezamořeného
prostředí. Při známkách dušení se přemístění provádí vždy v leže nebo v polosedě. Pohyb zasažených osob se nedoporučuje.
Pro minimalizaci následků je dále nezbytná dekontaminace jedince, tzn. sejmutí oděvu a jeho uložení
do pytle, výplach očních spojivek a dekontaminace povrchu těla. Následně je důležité vyhledat lékařskou pomoc [5, 6].
ZÁVĚR
Chemický terorismus, jakožto jedna z forem teroristického útoku představuje velkou hrozbu současnosti. Získání chemické látky a její zneužití teroristy je poněkud jednoduché. Existuje mnoho
způsobů, jak teroristi mohou získat nebezpečnou látku a rozptýlit ji mezi velký počet obyvatel. Cílem
všech teroristů je zastrašit a usmrtit co nejvíce lidí, proto si vybírají nejčastěji místa s vysokou koncentrací obyvatelstva. Tato místa jsou všeobecně označována jako tzv. měkké cíle. Vzhledem
k jejich charakteristice je velmi těžké je zcela zabezpečit. Důležité je uvědomit si, co vše chceme chránit a identifikovat všechny možné zdroje hrozeb, které by mohly ohrozit chráněná aktiva.
Bezpečnostní opatření musí být zvažována ve všech fázích útoku, tzn. před incidentem, v jeho
průběhu a po incidentu. Jedním z nejběžněji používaných zabezpečení je kamerový systém, který lze zařadit do tzv. elektronického zabezpečení. Monitorování oblasti a všech přítomných i nově
příchozích lidí může včas zaznamenat chystající se útok, případně pomoci při identifikaci pachatele. Fyzická bezpečnost je další z možných bezpečnostních opatření objektu. Kvalitně vyškolená ostraha
je velmi efektivním bezpečnostním nástrojem působícím při odstrašení potencionálních útočníků.
Pokud dojde k rozptýlení chemické látky, je důležité vědět, jak se zachovat a pomoci ostatním postiženým.
Současné právní předpisy a normy neupravují vymezení a charakteristiku měkkých cílů a nejsou vždy
odpovídajícím způsobem implementovány opatření k ochraně obyvatelstva při vzniku, v průběhu a po mimořádné události. Kromě fyzického zabezpečení objektu, které slouží především k odhalení
a zastavení potenciálního útoku, je nezbytná také ochrana obyvatelstva pokud již k útoku dojde, jejich
evakuace, popř. invakuace, ukrytí, vyrozumění o události apod.
Použitá literatura
[1] Definice pojmu terorismus [online]. 2009. In: Ministerstvo vnitra České republiky
[cit. 2017-01-24]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/definice-pojmu-terorismus.aspx
[2] MIKA, Otakar J. Současný terorismus: řešení krizových situací. Praha: Triton, 2003.
ISBN 80-7254-409-8. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:3c045160-89c7-11e3-bd09-005056827e51
[3] ČSN 73 4400 - Prevence kriminality - řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a
školských zařízení. In: Technické normy [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné z: https://www.technickenormy.cz/csn-73-4400-prevence-kriminality-rizeni-bezpecnosti-pri-
planovani-realizaci-a-uzivani-skol-a-skolskych-zarizeni/
[4] Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník.
[5] Chemical terrorism. In: U.S.ARMY: Office of the assistant chief of staff for installation
management [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné z: http://www.acsim.army.mil/readyarmy/Chemical_Terrorism_Fact_Sheet.pdf
[6] KROUPA, Miroslav. 2004. Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek [online]. In: Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2017-01-24]. Dostupné
61
z: http://www.mvcr.cz/clanek/chovani-obyvatelstva-v-pripade-havarie-s-unikem-
nebezpecnych-chemickych-latek.aspx
[7] Chemický terorismus. In: Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné z:
https://www.fbmi.cvut.cz/files/predmety/4594/public/CHEMICK%C3%9D%20TERORISMUS.pdf
[8] Chemical weapons non-proliferation. In: NTI Eduacion tutorials [online]. [cit. 2017-01-24].
Dostupné z: http://tutorials.nti.org/chemical-weapons-nonproliferation/chemical-terrorism/
[9] Ochrana měkkých cílů [online]. In: . Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2016-12-08].
Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ochrana-mekkych-cilu.aspx
[10] KALVACH, Zdeněk. 2016. Základy ochrany měkkých cílů: Metodika. Praha.
[11] Global terrorism database [online]. University of Maryland [cit. 2016-11-28]. Dostupné z: https://www.start.umd.edu/gtd/
[12] Ullrich, D., Ambrozová, E., Koleňák, J., Pokorný, V. 2016. Kognitivní management. KEY
Publishing, s.r.o., Ostrava, 190 p. ISBN 978-80-7418-254-9.
[13] Největší teroristické útoky v Evropě od roku 2000. 2016. In: Security magazín [online].
[cit. 2017-01-24]. Dostupné z: http://www.securitymagazin.cz/zpravy/nejvetsi-teroristicke-utoky-v-evrope-od-roku-2000-1404051680.html
[14] Největší teroristické útoky v Evropě po roce 2000. In: Aktuálně.cz [online]. [cit. 2017-01-24].
Dostupné z: https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/teroristicke-utoky-v-evrope-po-roce-2000/r~00a5aa6af2fc11e591da0025900fea04/?redirected=1474528331
[15] Teroristický útok z 11. září 2001 v New Yorku a Washingtonu. In: Novinky.cz [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné z: https://tema.novinky.cz/teroristicky-utok-z-11-zari-2001-v-
new-yorku-a-washingtonu
[16] Drsný teror 2016: Přehled pěti nejhorších teroristických útoků. In: TN.cz [online].
[cit. 2017-01-24]. Dostupné z: http://tn.nova.cz/clanek/teror-2016-pet-nejhorsich-
teroristickych-utoku-roku.html
[17] How to derail an attack on a soft target: Experts. In: CNBC [online]. [cit. 2017-01-24].
Dostupné z: http://www.cnbc.com/2015/11/20/how-to-derail-an-attack-on-a-soft-target-experts.html
62
UNDERSTANDING MILITARY RETIREMENT: FROM ARMY TO CIVILIAN LABOUR MARKET
Kristýna BINKOVÁ11
Abstract
The paper explains general terms such as career, which can be defined as a path in life on which and individual acquires new experiences and realizes personal potential, career change, career transition
and related reintegration to the world of work and start of the second career after the voluntary or
involuntary termination of the first career. It focuses specifically on career of ex-military servicemen. The difference between regular and military retirement is explained, so as the difficulties
that ex-military servicemen go through while trying to adapt to the new environment of civilian labour market. The approaches of solving this problem are outlined and the importance of organizational
help, especially the help of Ministry of Defence and state is highlighted.
Key words: military retirement, career transition, reintegration, labour market
INTRODUCTION
Career in the military is not a lifetime career and the military retirement system is not a retirement at all [1]. Most military members re-enter the workforce soon after their “retirement” event, for
economic, social or psychological reasons [2]. Generally a military retirement marks the end to approximately 15 - 20 year career of service to the nation. According to McCarthy, the goal of most
retiring military members is to attain a second career [3]. The army environment is hierarchical, based
on strict rules and high division of labour. The transition to the turbulent civilian sector after the termination of military service therefore means fundamental change of soldiers’ lives. They are
usually not taught how to effectively present their skills and knowledge acquired during their military professions. They seek employment but face with competition from their civilian counterparts and
prejudice from potential civilian employers. For them it is therefore helpful to engage in preretirement
planning in order to be able to successfully transition to a civilian career. To re-enter the workforce into jobs for which they are well suited and make their career transition go more smoothly. Good
retirement preparation will allow the retirees to better understand second career reality. The preparation will affect expectations from the new organization and will enable retirees
to overcome difficulties and frustrations in their new career workplaces [4].
1 TERMS Career
One’s career is one of the most interesting and exciting aspects of a person’s life. A career is more than just an occupation. It is also the story of one’s life. Super defined career as “the combination
of roles that a person plays in the course of a lifetime” [5]. Others define a career more closely related to work roles. Cherrington defined it as a process of work-related experiences, in either one
organization or several [6]. Mihal, Sorce, and Comte define career as “the sequence and combination of work and non-work roles held by an individual over time” [7]. Careers are being characterized more
often as multiple jobs [8]. Stevens identified a career as a discontinuous series of work roles and
Arthur et. al. as a “route”, which has both direction and purpose. In everyday usage, career is generally understood as the sequence of work-related experience occupied throughout one’s working
life-time. To individual employees, the term „career“ may have different meanings. For some, it may be the way to satisfy basic economic needs. For others, it may provide a sense of social status and
11 Ing. Kristýna Binková, Katedra ekonomie (K-102), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 973 443 179, [email protected].
63
social worth. From an organisational perspective, „career“ is often used as a mechanism
for the effective management of human resources.
Career change One characteristic of modern careers is frequent job changes, either caused by dynamic market
economics or initiated by the individual. The single lifelong employment relationship with one
employer tends to be rarer, with people tending to have multiple careers in different organizations and various areas. Career change has been defined as a change to a different field of work [9].
Johnson-Maas called it, “a shift from one occupational field to another unrelated career” [10]. Since the 1970s, career change has become increasingly common in the lives of people. Whether because
of personal choice or because of organizational change, the need to change jobs or occupations multiple times must be considered the rule and not the exception [11].
Career transition
Transition is defined as “the process or an instance of changing from one form, state, activity, or place to another” [12]. Transition, according to Louis, “refers to the period during which an individual
adjusts to a different setting and/or work role”. Workforce transitions take many forms, and are called
many things such as downsizing, draw down, reduction-in-force, and layoffs [13]. For a significant number of people changing careers, the transition results in a position that is less desirable than
their previous one [11]. According the Schlossberg, a transition has impact on relationships, routines, assumptions, and roles [14]. It has also negative effect on physical and emotional health, life
satisfaction, family life and financial resources [11]. The primary focus here is the transition from a military to a civilian career.
Military retirement
The term “retirement” usually means a person has reached the age of 65, and no longer wishes to continue working. Current legislation is pushing the minimum age even higher. Atchley defined
retirement as a status or position one earns based on his/her employment service [15]. Stein
identified retirement as the “end stage of a working life”. To Super, a retirement marked the decline stage of a career [5]. Military retirement differs from what most consider a normal retirement. It
means a person has reached a specified number of years of service and is eligible to receive a military pension. Most military members retire long before the age of 65, they are a relatively young
population, most commonly in their early 40’s. That means they are often at or near the peak of their
career and in the prime of their professional capabilities with the potential for 15 to 30 more years of labour activity at the time they are required to, or elects to, terminate a military career and begin
a new one [16]. And since they usually elect to continue to work in order to maintain a lifestyle they are accustomed to, it puts them, according to Levinson, right at the start of their midlife transition
period [17]. The retiree will generally seek continued employment in the civilian sector. The goal of most retiring military members is to attain a second career [3]. Military retirement, therefore, is
a career change or career transition. A more accurate term, perhaps, for the end of a military career
may be a pseudo-retirement.
Reintegration
Reintegration is the process which should allow the military retirees integrate themselves into civilian
labour market to earn their living by productive work. Instruments for this are regular support payments, education in schools or other training programmes, advice on which job might be suitable,
whether self-employment or the foundation of small businesses could be an option. Reintegration success depends on a qualification levels, age, goal-oriented retraining and, most of all,
on the absorption capacity of the regional economy [18].
64
2 CHARACTERISTICS OF THE PROBLEM
Little is known about the career and other trajectories of individuals with a background in the armed forces. The military culture has been described as a fortress or a warrior society [19], which not only
sets this as a world apart, but also influences mental and psychological self-perceptions [20]. Transitioning military personnel are moving out of a society maintained by a hierarchical structure
with clear rules and expectations, a culture where the individual’s needs are filtered through the needs
of the service branch [21]. Another clear aspect of military life is that one is important, or in psychological terms, one matters. For example, being a part of a team is integral to military culture,
and each member of the team is essential. When individuals leave the service, they often feel as if they don’t matter anymore. Also they have spent a significant portion of their early-to-middle adult
years in an environment where most of life’s basic needs, such as a stable income, housing and
medical benefits, have been provided. Leaving military service after 20 or more years can bring about a substantial altering of their lives. They leave the culture, lifestyle, way of dress, and language and
return to a life with a changed context, circumstances and relationships [3]. This group, it is argued, remains reliant on paternalistic military-social structures and are unable to think and act for
themselves, having fostered high levels of dependency on the military institution [22]. Plus service members transitioning with a disability may experience additional barriers, especially if their wounds
are psychological in nature.
Practice shows that ex-military servicemen experience serious difficulties with the selection of civil
profession. Although some of them are highly qualified, many of them cannot find a job for months, discontinue their works experience or lose their qualification. For example Wing et al. show that those
who had done military service in the United Stated Armed Forces had higher unemployment rates
than those who had not [23]. While soldiers served the country, the civilian competition built up networks and employment contacts. Part of the problem is that some of the experience listed
on an ex-soldier’s resume doesn't translate well into civilian-speak. Some military jobs, such as engineering, have more easily transferable skills than other jobs, such as working in the infantry.
Discharge from the armed forces therefore means loss of income, recognition, identification, professional status, familiar ways of spending time and energy, associates and peers, and autonomy
or self-expression. These losses bring socioeconomic and psychological problems with massive socioeconomic implications, especially in the current civil society [24].
Thus, soldiers released from the armed forces battle an unknown arena, as they pursuit second
career. Some plan years in advance for this change of career. Others wait until the last minute and
depart with little or no preparation [7]. Employees with a civilian employment background may appear similar to those with a military employment background, whereas they may be very different from
the employers' perspective. Some ex-servicemen are able to make use of skills acquired in the military, especially those who took on jobs in the security companies. There are certain
qualifications whose acquisition during service increases the chances of successful post-military
adjustment, namely learning of foreign languages, especially English, computer skills, administrative and management skills [11].
Brunson identified several independent variables that affect life satisfaction during a military
retirement. They are: age at retirement, spouse, children, level of income, highest level of education, length of active military service, highest rank, time left in service, receiving or not receiving retirement
pension and how released from the service (the reason for retirement) [15].
3 PROBLEM SOLVING APPROACHES
Few have saved enough money to be able to retire completely from the labour market, which means that most have to pursue a (second) civilian career [25]. For them it is therefore helpful to engage in
preretirement planning in order to be able to successfully transition to a civilian career [2]. Vigoda-Gadot, Baruch & Grimland noted: “Good retirement preparation will allow the retirees to better
understand second career reality [26].” The preparation will affect expectations from the new organization and will enable retirees to overcome difficulties and frustrations in their new career
65
workplaces. The retirees will probably make second career choices that they feel will fit the skills and
values acquired in their first career and will enhance their probability of fit for the chosen second
career. Many soldiers know the exact date of their leave from the armed forces [27]. Unfortunately, even though soldiers know this, many of them still did not develop a long-term plan for their civilian
life [24] or focused at the wrong things while planning [28]. A German study showed that there are different coping styles in the transition from military to civilian work life. Some soldiers knew
the civilian labour market well and used possibilities of further education/training to gain additional
competences in order to get an advantage on the civilian labour market, whereas others took seemingly random courses or did not educate themselves at all [4].
Military member bring individual characteristics to the event. These characteristics must be taken into
consideration when planning for the transition. “Effective planning as a key element in successful post-retirement adjustment should be of equal importance to military and civilian retirees” [2]. Fuller
& Redfering show that preretirement planning was the only factor which had significant effect
on retirement adjustment; those who adjusted well were those who had planned well [29]. McClure argues that those whose skills can be transferred to civilian life are those that plan their retirement in
a good way and those who do not have any (or few) skills which can be transferred to the civilian labour market are those who later run into problems in their transition to civilian life [30]. However, it
is much more likely that soldiers are not aware of what they know or how it could be used in a civilian
context. Understanding of the civilian labour market is crucial when considering a second career. Therefore active approaches of soldiers themselves and organizations, in this case army, Ministries
of Defence and state, are in this problem solving required.
Approaches of individuals
A certain sign of a collective passivity can be often perceived. But individual responsibility is essential.
Ex-servicemen should be encouraged to take on responsibility for themselves. They cannot be exempted from the market pressures faced by other social groups. Generally speaking it seems
necessary to change the image of, and approach to, military service: no longer can it be treated as a lifetime profession and servicemen should be made aware of this fact from the outset. It is advisable
for them to be prepared as early as possible for the eventuality of a post-military career. Some
soldiers do not seem to need support in their military-to-civilian transition. They focus on jobs, which are similar to the ones they have carried out during their military career. To give an example, Baruch
& Quick illustrated how high ranking military had little trouble to transition to civilian labour market [31]. They often started working in the defence industry with administrative tasks. Adolfsson et al.
found that some people use the time in the military to prepare themselves for uniformed professions
such as police officer, fire fighter, security expert or ambulance driver [32]. Higate also noted that former military personnel tend to move into careers which have a lot in common with the armed
forces, for example prison guard or the (private) security sector [33]. In one of the rare studies looking at former army military servicemen moving to a second career, many opted to stay within the
familiar hierarchical system; for example, moving to governmental agencies. Others found a wider range of choice, although a major proportion of former high-rank military retirees did prefer
the defense industry. However, the options are open, and with a professional organizational support
system, many can explore different trajectories.
Approaches of organizations
Many organizations attribute great significance to preparations for retirement, as it manifests and
reflects commitment of the organization to its employees. Such organizational practice supports the creation of a climate of trust in the organization and the feeling that the way the organization
manages retirement influences the motivation of the workforce in the organization. To equip service personnel for reintegration into civilian life, resettlement or outplacement programs are designed
to foster skill capital appropriate for civilian labour markets and have recently involved utilizing the services of a private organization that both offers advice and counsel and facilitates contact with
potential employers [22]. The separation from the military to civilian life can be a complex and
challenging transition for today’s returning veterans, and providing assistance with this transition is increasingly important. Central agencies at the ministerial level are necessary for project initiation,
coordination, the exchange of information and monitoring. To facilitate adjustment, special
66
interministerial coordinating bodies for reintegration should pool experiences gathered at regional and
local levels, together with expertise in the assessment of qualifications, vocational training, and
job-market requirements. It should be their task not merely to establish information networks and to encourage constant flow of information, but also to prevent hierarchies in the access to information
from developing [11].
There are several ways to aid the transition of former soldiers to the civilian labour market. A country
can choose to reserve places in government departments for former soldiers, as in Italy [34]. The UK is helping former solders with career guidance [35]. The USA offers college scholarships to most
service members when they leave the military [36]. Additional skills training and civilian qualifications programs are also suggested by Gilroy and Williams and can be found in Germany [37]. French
Ministry of Defence cooperates with every other ministry that provides ex-military servicemen reserved job positions whereas Defence mobility agency connects them with hundreds of public and
private companies that offer them work opportunity, and wide net of career specialists accompanying
them on their path of career transition.
4 DISCUSSION
Soldiers should be prepared for the eventuality of a post-military career and given appropriate training
while in the military in order to give them a stronger sense of control over their own lives and to overcome tendencies towards passivity. It would be best if preparation for post-military professional
life began during military service, commencing as early as possible and concentrating on transferable skills and qualifications. Servicemen who have been prepared for reintegration psychologically and
vocationally as early as possible fare better on the job market [18].
Servicemen must be systematically trained in skills which are in demand on the market. Not all
discharged officers need assistance, but for those who do, help should be customized and be made to fit the particular requirements soldiers might have. Post-military job procurement should make
conscious use of transferable and marketable secondary skills such as self-discipline and persistence,
skills in human resource management, punctuality, a sense of duty, leadership skills, and additional degrees, for example in foreign languages, technical skills, legal knowledge and computer skills [18].
Reintegration needs a strong legal base. Successful reintegration requires predictability of military
career paths and of the post-military benefit package. A professional career in the military ought to be perceived organized and legally guaranteed as a temporary occupation presupposing later civilian
employment. Parliaments are called upon to provide legislative security for and control
of the implementation of legal acts. The military pension system should begin to reward post-military job acquisition and must be flexibly adjusted, taking age and working ability into account. At times,
pension entitlements could be substituted by financial support for retraining, or searches and relocation during the critical interim period. Retraining agencies should be chosen on a competitive
basis, evaluated regularly, and rewarded for job-placement successes and for their flexibility in
meeting real needs and officer associations should be encouraged to play an active role in all aspects of reintegration [18].
Reintegration must be linked to local needs and the promotion of regional economies. Very often,
dismissing military personnel affect not only individual people but entire towns and regions. It is therefore vital that reintegration projects are designed to take account of local needs and to help
establish an infrastructure which will support the economic existence of the region and the whole
country.
CONCLUSION The importance of adjustment to a less-structured career context for ex-military servicemen as they
move to a second career after the termination of their service was highlighted in the paper. Specifically, the attention was paid on the difficulties of the transition process. The findings
demonstrate the crucial role the organization career management system plays in preparing soldiers for a second career. Due to global changes, armies tend to be decreased in size and early military
67
retirement is widely applied world-wide. The experience of developed European countries (such as
the UK , France, Germany , etc.) shows that the preparation of discharged military staff for civilian life
should begin before their dismissal from the Armed Forces, as the process is coordinated by Ministries of Defence, of course, with financial support from the state. Ex-military servicemen should
be perceived primarily in terms of their differentiated rather than collective identities. Balance should be struck between the extremes, on the one hand of universalizing the effects of military life, and
on the other, assuming that military service is indistinguishable from any other career [22].
References
Atchley, R. C. (1994). Social forces and aging. 7th ed. Belmont, CA: Wadsworth.
Spiegel, P. E. & Shultz, K. S. (2003). The influence of preretirement planning and
transferability of skills on naval officers’ retirement satisfaction and adjustment. Military psychology, 15(4), 285-307.
McCarthy, P. R. (1992). The military transitioner in the job search. Armed Forces Comptroller 37(2), 22-24.
JONSSON, Max. What do you know? Easing Soldiers´ transition to the civilian labour market by making knowledge understandable [online]. Sweden, 2014 [cit. 2017-02-01]. University of
Gothenburg.
Super, D. E. (1981). A developmental theory: Implementing a self-concept. In D. H. Montross & C. J. Shinkman (Eds.), Career Development in the 1980’s: Theory and Practice, 28-42.
Springfield, IL: Thomas.
Cherrington, D. J. (1994). Organizational behavior: The management of individual and
organizational performance. 2nd ed.. Needham Heights, Massachusetts: Allyn and Bacon.
HOFFEDITZ, Gregory Alan. MILITARY RETIREMENT: EXPLORING THE RELATIONSHIPS BETWEEN INDIVIDUAL CHARACTERISTICS AND CAREER TRANSITION MENTAL
PREPAREDNESS [online]. Illinois, 2006 [cit. 2017-02-01]. University of Illinois at Urbana-Champaign.
McQuarrie, F. A. E. & Jackson, E. L. (2002). Transitions in leisure careers and their parallels in
work careers: The effect of constraints on choice and action. Journal o f Career Development, 29, 37-53. Human Sciences Press.
Huck, C. L. D. (1992). Mid-life career changes o f men and women. (Doctoral dissertation, University of Minnesota, 1992). Dissertation Abstracts International, 53(05-A).
Johnson-Maas, S. L. (1989). The role offantasy and personality in mid-life career change: A retrospective study. (Doctoral dissertation, New York University, 1989). Dissertation Abstracts
International, 50(11-B).
Voices in Transition: Lessons on Career Adaptability Ebberwein, Christopher A;Krieshok, Thomas S;Ulven, Jon C;Prosser, Ellie C The Career Development Quarterly; Jun 2004; 52, 4;
ProQuest Central pg. 292.
American Heritage Dictionary (2nd College ed.). (1985). Boston: Houghton Mifflin.
Wells, T. J. (1998). Military transition assistance programs: Identifying the needs and values o
f dislocated workers. (Doctoral dissertation, University of Illinois, Urbana-Champaign, 1998).
Schlossberg, N. K. (1981). A model for analyzing human adaptation to transition. The
Counseling Psychologist 9, 2–18.
Brunson, B. H. (1996). Life satisfaction and retirement: Military mid-life career change.
(Doctoral dissertation, Texas Tech University, 1996). Dissertation Abstracts International, 57(7-A).
Neugarten, B. L. (1968). The awareness of middle age. Middle Age and Aging, 93-98.
Chicago: University of Chicago Press.
68
Levinson, D. J. (1978). The season’s of a man’s life. New York: Alfred A. Knopf.
Becoming an Ex-Military Man: Demobilization and Reintegration of Military Professionals in
Eastern Europe [online]. Bonn: BICC, 2002 [cit. 2017-02-05]. ISSN 0947-7322. Dostupné z: https://www.bicc.de/publications/publicationpage/publication/becoming-an-ex-military-
mandemobilization-and-reintegration-of-military-professionals-in-eastern-e/
Wertsch, M.E. (1991). Military brats: Legacies of childhood inside the fortress. St. Louis, MO:
Bightwell.
Hall, L. K. (2008). Counseling military families: What mental health professionals need to know. Taylor & Francis, New York.
Stein-McCormick, C., Osborn, D.S., Hayden, S.C.W., & Hoose, D. (2013). Career development for transitioning veterans. Broken Arrow, OK: National Career Development Association.
HIGATE, Paul Richard. Theorizing Continuity: From Military to Civilian Life. Armed Forces & Society [online]. 2001, (Spring) [cit. 2017-02-05].
Wing, C., D.A. Wolf, A.S. London, and J.M. Wilmoth (2009). Military service and later labor
force outcomes: a life course approach. Paper presented at the 2009 Annual Meeting of the Population Association of America. http://paa2009.princeton.edu/papers/91470
Maharajan, K., & Subramani, B. (2014a). A critical study on the resettlement problems of air force ex-servicemen in India: Evolving management strategies. International Journal of
Research in Management Sciences, 2, 13–23.
Graves, R. T. (2005). A comparative study of the life satisfaction of early retirement military officers. Doctoral dissertation, Texas A&M University.
Vigoda-Gadot, E., Baruch, Y., & Grimland, S. (2010). Career transitions: An empirical examination of second career of military retirees. Public Personnel Management, 39(4),
379-404.
Wolpert, D. S. (2000) Military retirement and the transition to civilian life. In J. A. Martin, L. N.
Rosen, & L. R. Sparacino (Eds.). The military family: A practice guide for human service
providers (pp. 103-119). Westport, CT: Praeger.
Spangenberg, S., Heikenroth, A., & Frantz, W. (1999). Unteroffizier und ziviler Beruf
Berufsbiographien von Zeitsoldaten zwischen militärischem Dienst und zivilberuflicher Reintegration. (Report No. 68). Strausberg: Sozialwissenschaftliches Institut der Bundeswehr.
Fuller, R. L., & Redfering, D. L. (1976). Effects of preretirement planning on the retirement
adjustment of military personnel. Work and Occupations, 3(4), 479-487.
McClure, H. M. (1992). Alienated patriots: A sociological portrait of military retirees. Doctoral
dissertation, University of California, Berkeley.
Baruch, Y., & Quick, J. C. (2007). Understanding second career: Lessons from study of U.S
navy admirals. Human Resource Management, 46, 471-491.
Adolfsson, P., Diedrich, A., Laven, F., & Walter, L. (2012). I förändringens tid – vardagsberättelserfrĺn försvarsmakten (GRI-raport 2012:7). Gothenburg: Gothenburg
Research Institute.
Higate, P. R. (2001). Theorizing continuity: from military to civilian life. Armed Forces &
Society, 27(3), 443-460.
Villiani, B. (2006). Recruitment in a Period of Transformations: The Italian Experience. In C. L.
Gilroy, & C. Williams (Eds.), Service to country: Personnel Policy and the Transformation of
Western Militaries (pp. 381-396). London: MIT Press.
Brunger, H., Serrato, J., & Ogden, J. (2013). “No man's land”: the transition to civilian life.
Journal of Aggression, Conflict and Peace Research, 5(2), 86-100.
Gilroy, C. L., & Williams, C. (2006). Service to country: Personnel Policy and the
Transformation of Western Militaries. London: MIT Press.
69
Spangenberg, S., Heikenroth, A., & Frantz, W. (1999). Unteroffizier und ziviler Beruf
Berufsbiographien von Zeitsoldaten zwischen militärischem Dienst und zivilberuflicher
Reintegration. (Report No. 68). Strausberg: Sozialwissenschaftliches Institut der Bundeswehr.
70
SOUČASNÝ PŘÍSTUP K ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ V RÁMCI VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY
CURRENT APPROACH TO THE GOVERNMENT CONTINUITY MANAGEMENT IN THE CZECH REPUBLIC
Ondřej BOS12
Abstrakt
Během summitu Severoatlantické aliance, který proběhl 8. a 9. července 2016 ve Varšavě, bylo stanoveno sedm okruhů, tvořících „základní rámec požadavků na národní odolnost“. Tento rámec
stanovuje, které oblasti civilního nouzového plánování spojenci mají řídit a zabezpečovat na národní
úrovni tak, aby byla zajištěna stabilita Aliance jako celku. Jedním z uváděných témat je řízení kontinuity činností ve veřejné správě. Hlavním cílem řízení kontinuity činností je obecně dosažení
odolnosti subjektu vůči dopadům, k nimž může dojít v důsledku provozních výpadků a nefunkčnosti dané organizace. Primárním smyslem systém řízení kontinuity činností ve veřejné správě musí být
zajištění nepřerušené dodávky veřejné služby, případně její efektivní obnova. Zajištění přípravy, zavádění a dalšího rozvoje systému řízení kontinuity činností ve veřejné správě v České republice
vyžaduje zohlednění současného přístupu k této metodě řízení i některých specifických aspektů.
Klíčová slova: řízení kontinuity činností, kontinuita veřejné správy, odolnost, Varšavský summit NATO
Abstract
At the NATO Summit, which was held on 8th and 9th July 2016 in Warsaw, were set seven areas of NATO Baseline Requirements for National Resilience. This framework defines, which capabilities
in civil preparedness allies will manage and coordinate on national level to improve resilience of Alliance generally. One of the mentioned issues is „continuity of government“, i.e. government
continuity management. The main goal of continuity management is achieving resilience against
impact from operational outages and dysfunctional institutions. In the context of government, the system of continuity management has to be focused on stability and availability in providing
publice services and on their efficient resumption and recovery in the case of outage. To draw up, implement and develop system of continuity of government in the Czech Republic should take into
account both current approach on this method of management and other specific aspects.
Key words:
business continuity management, continuity of government, resilience, NATO Warsaw Summit
ÚVOD Řízení kontinuity činností je relativně nová, nicméně velmi dynamická disciplína managementu organizace, která se vyznačuje značným potenciálem využití v privátním i veřejném sektoru. Definice v normě ČSN EN ISO 22301 Ochrana společnosti - Systémy managementu kontinuity
podnikání – Požadavky popisuje řízení kontinuity činností jako “proces managementu, který
identifikuje potenciální hrozby pro organizaci jako celek a dopady těchto hrozeb na výkon a funkce organizace, které by mohly způsobit, pokud by nastaly, a který poskytuje rámec pro vybudování
odolnosti organizace se schopností efektivní odezvy, která ochraňuje zájmy jejich klíčových zúčastněných osob, dobré jméno, obchodní značku a činnosti vytvářející hodnoty.”
12 Ing. Ondřej Bos, Katedra krizového řízení, Fakulta bezpečnostního managementu, Policejní akademie ČR v Praze, Lhotecká
559/7, 143 01 Praha 4, [email protected].
71
Tento proces lze dále charakterizovat jako soustavnou, cílevědomou a systematickou aktivitu, která
má za cíl především ustanovení, implementaci, provoz, monitoring a zlepšování kontinuity činností.
I tato definice je součástí uvedené normy, tentokrát popisuje systém řízení kontinuity činností.
1 ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ A NATO
Řízení kontinuity se stále častěji stává tématem diskuse o požadavcích na moderní řízení veřejné
správy a to jak v rámci národních programů a strategií, tak například i při definování budoucího směřování civilního nouzového plánování Severoatlantické aliance.
Hlavním tématem tohoto příspěvku je seznámení s aktuálními požadavky na řízení kontinuity veřejné
správy připravované v rámci NATO a srovnání s přístupem k této oblasti v České republice.
Během summitu Severoatlantické aliance, který proběhl 8. a 9. července 2016 ve Varšavě, bylo
deklarováno, že civilní připravenost patří k hlavním pilířům odolnosti a stability NATO. Principy civilní připravenosti je však nezbytné rozvíjet především na národní úrovni členských států, přičemž musí být
zajištěna koordinační role příslušných aliančních orgánů, v tomto případě tedy Výboru pro civilní nouzové plánování (CEPC).
V závěrečných bodech summitu13 se proto objevuje závazek na rozpracování tzv. „Základních požadavků NATO na národní odolnost“, které obsahují následujících sedm oblastí14:
kontinuita veřejné správy a souvisejících kritických služeb;
odolný systém dodávek elektrické energie;
schopnost zvládat nekontrolovatelný pohyb velkého počtu osob;
odolný systém dodávek potravin a pitné vody;
schopnost zvládat situace s vysokým počtem obětí;
odolné systémy vyrozumívání a komunikace s veřejností;
odolné systémy veřejné dopravy.
1.1 CÍLE ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
V druhé polovině září 2016 uspořádalo polské vládní Centrum pro bezpečnost (Rządowe Centrum Bezpieczeństwa) navázné fórum zaměřené na sdílení zkušeností a poznatků s budováním národních
schopností v řízení kontinuity veřejné správy15. Nosnou částí semináře byly příspěvky prezentující obecný model národního programu kontinuity veřejné správy. Tento model se skládá ze tří základních
částí:
Identifikace základních funkcí, analýza procesů veřejné správy, hodnocení rizik;
Materiální, komunikační a informační zdroje nezbytné pro zajištění kontinuity veřejné
správy; Ověřování, testování, opravná opatření.
Východisky pro nastavení rámce jsou především právní normy a dokumenty určené k řízení kontinuity veřejné správy ve Spojených státech amerických, dále mezinárodní standard ISO 22301 (Ochrana
společnosti – Systémy řízení kontinuity činností – Požadavky) a Plán pro zajištění národních kritických funkcí zpracovaný v Německu. Dílčí cíle jsou následující:
Tab.1 Definované dílčí cíle řízení kontinuity činností ve veřejné správě
Úkol Související podmínky Zdroje, prameny
Ustavit národní plán
kontinuity veřejné správy,
Je součástí plánu
- identifikace kritických funkcí na úrovni státu?
ISO 22301 Společenská
bezpečnost-Systémy řízení kontinuity činností-Požadavky
13 No. 73,Warsaw Summit Communiqué: NATO - Official text: NATO [online]. 2016 [cit. 2017-01-04]. Dostupné z:
http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_133169.htm 14
Compendium of Resilience Guidelines for the Seven Baseline Requirements: Appendix 1, Annex to PO(2016)0424 (INV). NATO, 2016. 15 Achieving the NATO Baseline Requirement for Continuity of Government: A Forum for Exchanging Best Practices and
Building Capability. Warsaw, September 21 – 22, 2016.
72
s výběrem a prioritizací institucí, nezbytných
služeb a potřebných podpůrných služeb a
prostředků
- zohlednění mezinárodních závazků? - zmocnění zastupovat orgány veřejné
správy? - stanovení koordinačních pravomocí a
vazeb napříč jednotlivými oblastmi
veřejné správy?
(ISO 22301: Sociel Security – Business Continuity
Management Systems – Requirements)
Plánovací dokumentace a metodiky Federální agentury
pro nouzové řízení (FEMA) (FEMA continuity of
operations divisions documents/ Continuity of
Operations Plan Template)
Směrnice pro kontinuitu
federální vlády USA (US Federal Continuity
Directive 1)
Plán pro zajištění národních
kritických funkcí SRN (German national critical
functions plan)
Seznam národních kritických
funkcí zpracovaný Ministerstvem vnitřní
bezpečnosti USA (USDHS National Essential
Function list)
Standard Národní asociace
požární ochrany č. 1600: Řízení katastrof /
mimořádných událostí a
řízení kontinuity činností/kontinuity procesů a
programů (National Fire Protection
Association 1600: Standard on Disaster/Emergency
Management and Business
Continuity/Continuity of Operations Programs)
Implementovat a
udržovat systém a procesy, které umožní
požadovanou úroveň
komunikace napříč veřejnou správou
Umožňuje komunikační systém prioritní
spojení mezi a) orgány veřejné správy, b) veřejnou správou a poskytovateli kritických
služeb, c) veřejnou správou a veřejností?
Je testována a rozvíjena obousměrná komunikace, zejména s přihlédnutím k
technologickému rozvoji?
Zajistit, aby plány
obsahovaly odpovídající náhradní postupy pro
zajištění kritických služeb
Zahrnují plánovaná opatření také náhradní
pracoviště, včetně související infrastruktury a služeb?
Plánovat geograficky
oddělené lokality se sídly institucí
odpovědných za
rozhodování na národní úrovni
Je připraven scénář a gesce za převzetí
odpovědnosti za přijímání rozhodnutí o řízení krizové situace?
Periodicky testovat, ověřovat a revidovat
opatření v plánech
kontinuity veřejné správy
Jsou připravovány cvičení zahrnující všechny úrovně veřejné správy, včetně
ověřování rolí a odpovědností, systémů
zdrojů u relevantních orgánů veřejné správy?
Jsou součástí cvičení vyhodnocení a následné aktualizace plánů?
Navrhnout a zajišťovat
odpovídající úroveň zdrojů pro podporu
kontinuity základních
funkcí veřejné správy
Jsou zdroje pro podporu krizového řízení:
- součástí kritické infrastruktury? - dostatečně zabezpečeny proti výpadku?
- zajištěny z pohledu fyzické a kybernetické
bezpečnosti? - schopné nezávislého provozu po dobu
jednoho měsíce?
Poskytnout záložní
řešení v případě, že
zdroje, potřebné pro podporu krizového
řízení, budou ohroženy
Jsou primární a záložní zdroje:
- pravidelně testovány a provozovány pro
vzájemné zálohování? - umístěny v geograficky oddělených
oblastech?
Zdroj: NATO, Resilience Guidelines for Continuity of Government
Z uvedeného semináře vyplynul, mimo jiné, následující závěr: “Udržení kontinuity základních služeb je nejen významným prvkem při zajišťování národní bezpečnosti, ale také představuje podstatný prvek
řízení organizací a plnění jejich funkcí. V situaci, kdy velká část dodavatelů klíčových služeb pro veřejný sektor jsou soukromé subjekty, je dále nesmírně důležité jejich zařazení na principu
spoluzodpovědnosti v úsilí o zajištění bezpečnosti občanů a stabilní ekonomiku. Dosažení synergie
však závisí nejen na efektivní spolupráci veřejného a soukromého sektoru, ale také na koherentní přístup k veřejným záležitostem ochrany základních veřejných služeb.“16
16 4. celostátní fórum na téma ochrany kritické infrastruktury v kontextu činností EU a NATO v oblasti ochrany klíčových služeb
a infrastruktury. Rządowe Centrum Bezpieczeństwa [online]. Warsaw, 2016 [cit. 2017-01-26]. Dostupné z: http://rcb.gov.pl/iv-krajowe-forum-ochrony-infrastruktury-krytycznej-w-kontekscie-prac-w-nato-i-ue-na-rzecz-ochrony-kluczowych-uslug-i-infrastruktury/
73
1.2 DALŠÍ PLÁNOVANÉ KROKY
Je evidentní, že směry, kterými se má oblast civilní připravenosti NATO v budoucnu primárně ubírat, vycházejí především z vývoje globálního bezpečnostního prostředí a z trendů na zajištění udržitelného
rozvoje, zejména v návaznosti na hybridní hrozby17, ochranu měkkých cílů a funkčnost kritické infrastruktury. Zároveň je důležitým sdělením zdůraznění subsidiarity a podpory členských států
při rozvoji schopností a kapacit v národních podmínkách, které objektivně odráží požadavky a zájmy
jednotlivých zemí.
I z tohoto důvodu je na první pololetí letošního roku plánováno dotazníkové šetření, zaměřené na sebehodnocení členských států v uvedených sedmi oblastech civilní připravenosti. Do šetření
se s největší pravděpodobností zapojí gesčně příslušná ministerstva. Hlavním cílem je a) získání
souhrnného přehledu o aktuálním stavu, využívaných metodách a nástrojích, přístupech k zajišťování civilní připravenosti, b) upoutání pozornosti vyššího managementu veřejné správy, který je potřeba
přesvědčít o důležitosti a prioritě pro zvyšování odolnosti při zajišťování klíčových služeb.
2 PŘÍSTUP A AKTUÁLNÍ STAV ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ V ČR
Jak vyplynulo z definicí v úvodu textu, hlavním cílem řízení kontinuity činností je obecně dosažení odolnosti subjektu vůči dopadům, k nimž může dojít v důsledku provozních výpadků a nefunkčnosti
dané organizace. Primárním smyslem systém řízení kontinuity činností ve veřejné správě musí být
zajištění nepřerušené dodávky veřejné služby, případně její efektivní obnova. Zajištění přípravy, zavádění a dalšího rozvoje systému řízení kontinuity činností ve veřejné správě v České republice
vyžaduje zohlednění současného přístupu k této metodě řízení i některých specifických aspektů.
2.1 LEGISLATIVA Až donedávna český právní systém neznal pojem “řízení kontinuity”, nicméně řada předpisů obsahuje
ustanovení, která zprostředkovaně odkazují na povinnost průběžně vyhodnocovat a předcházet riziků spojeným s provozními výpadky a přerušením poskytování veřejných služeb.
Exemplárním příkladem je tzv. “krizová legislativa”18, která pregnantně vymezuje povinnosti “orgánů
krizového řízení”, právnických a fyzických osob při řízení krizí a zajišťování ochrany kritické infrastruktury.
Dále lze uvést zákony, které upravují působnost územních samosprávných celků, včetně jejich
povinnosti chránit veřejný zájem19: zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), § 2 odst. 2: „Obec pečuje o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný
zájem“;
zákon č. 129/2000 Sb, o krajích (krajské zřízení), § 2 odst. 3: „Kraj při výkonu samostatné
působnosti a přenesené působnosti chrání veřejný zájem“; zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, § 2 odst. 2: „Hlavní město Praha a městské
části pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých
úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech“.
Paralelou k požadavkům na řízení kontinuity, respektive identifikaci rizik, které se mohou stát příčinou
provozních výpadků organizace, jsou také součástí tvorby zákona o řízení a kontrole veřejných financí - návrh zákona je aktuálně předložen k projednání v Poslanecké sněmovně. Ministerstvo
17 Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. Aktualizované a rozšířené 2. vydání. Praha: Jagello
2000, 2016. ISBN 978-80-904850-4-4. 18 Soubor zákonů č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb.,
o krizovém řízení a o změně některých zákonů a zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých předpisů. 19 Veřejný zájem není legislativně definován; lze však uvést např. vymezení tohoto pojmu novinářem a filozofem Walterem
Lippmannem, který v esejích věnovaných filozofii veřejnosti uvedl, že veřejný zájem je to, co by si asi „lidi zvolili, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali nezaujatě a spontánně“.
74
financí, konkrétně Centrální harmonizační jednotka, vydala v souvislosti s přípravou uvedeného zákona
metodický pokyn k implementaci systému řízení rizik v organizaci.20 Tento pokyn vychází z obecných
doporučení pro řízení rizik a projektové řízení a jsou tak rovněž použitelné obecně, tedy nejen v souvislosti s řízením a kontrolou veřejných financí. Ministerstvo financí nicméně v současnosti
nepředpokládá, že by zásady pro řízení rizik byla zaváděna ve veřejné správě systematicky, neplánuje ani monitorování využívání uvedené metodiky, vyhodnocování přinosů a podobně.
Dalším dílčím požadavkem pro řízení kontinuity ve veřejné správě je zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).
V prováděcí vyhlášce21 k tomuto zákonu je uvedeno, jaké úkoly musí splnit povinná osoba v rámci řízení kontinuity činností. Povinnou osobou se v tomto případě rozumí:
1. správce informačního systému kritické informační infrastruktury; 2. správce komunikačního systému kritické informační infrastruktury a
3. správce významného informačního systému.
Kritéria pro stanovení prvku (tj. informačního systému nebo komunikačního systému) kritické
informační infrastruktury jsou obsaženy v průřezových kritériích a odvětvových kritériích (odvětví komunikační a informační systémy) stanovených nařízením vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích
pro určení prvku kritické infrastruktury.
Významný informační systém je informační systém, který spravuje orgán veřejné moci; není určen
prvkem kritické infrastruktury, nicméně by při jeho výpadku mohlo dojít k výraznému omezení výkonu orgánu veřejné moci a k souvisejícím dopadům na zajišťování veřejné služby.
Podle veřejně dostupných informací, by mělo být aktuálně určeno přes 40 prvků kritické informační
infrastruktury a více než 30 dalších jich je předjednaných k určení. Se subjekty, které provozují
kritickou informační infrastrukturu, diskutuje Národní bezpečnostní úřad (úřad odpovědný za koordinaci kybernetické bezpečnosti) i navazující skutečnosti, jako jsou například způsoby
naplňování bezpečnostních opatření stanovených v zákoně a navazujícím právním předpise – tedy i program řízení kontinuity činností.
Významné informační systémy se od prvků kritické informační infrastruktury liší především v tom, že u nich Národní bezpečnostní úřad neprovádí určování, nicméně i zde zajišťuje metodické podpory,
neboť s řadou požadavků, včetně řízení kontinuity činností, nemají jejich provozovatele dosud zkušenost. V současné době existuje 153 významných informačních systémů určených pro zajištění
veřejné správy České republiky.22
Souhrnem – zákon o kybernetické bezpečnosti a související prováděcí vyhlášky obsahují požadavky,
stanovené mezinárodním standardem ISO 27000 (Systém řízení informační bezpečnosti). Takto stanoví, že řízení kontinuity činností musí být upraveno pro provoz vybraných informačních
a komunikačních systémů – nicméně bez přímé vazby na výkon veřejné správy a dostupnost veřejné služby, neboť informační či komunikační systém je pouze podpůrný nástroj, nikoliv celkový soubor
prostředků a kapacit.
Posledním legislativním prostředkem, který v souvislosti s povinností řídit kontinuitu činností, je zákon
č. 418/2012 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob ve znění pozdějších předpisů. Koncem roku 2016 došlo k novelizaci tohoto zákona, která, mimo jiné, značně změnila pohled trestní odpovědnosti
právnických osob.
20 Metodický pokyn CHJ č. 2 - Metodika řízení rizik. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2016 [cit. 2017-01-10].
Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/metodiky/2016/metodicky-pokyn-chj-c-2--metodika-rizeni-24501 21 § 14 vyhlášky č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních
opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). 22 Vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích. In:. 2016, Příloha č. 1
Významné informační systémy, 127/2014. Dostupné také z: http://codexisuno.cz/2to#!1840
75
Před uvedenou novelizací zákon taxativně vymezoval 76 skutkových podstat trestných činů; aktuálně
je však právnická osoba odpovědná za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku s výjimkou
těch, které jsou uvedeny v zákoně.
Podle statistických údajů publikovaných Bulletinu advokacie, s odkazem na statistiky Ministerstva spravedlnosti, bylo doposud odsouzeno 65 právnických osob.23
Podle statistických údajů zveřejněných
ve zprávě Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2015 je doposud trestně stíháno, či bylo doposud
trestně stíháno přibližně 220 právnických osob. Pokud jde o škálu trestných činů, pro které byly právnické osoby odsouzeny, či pro které jsou stíhány, nejde o žádný reprezentativní vzorek, zejména
pokud jde o pravomocná odsouzení, jde vesměs o podvody, daňové delikty a v menší míře jiné trestné činy. Vzhledem k rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob lze očekávat nárůst trestních stíhání
právnických osob a tím pravděpodobně i nárůst odsouzených právnických osob.
2.2 KONCEPCE ROZVOJE VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČESKÉ REPUBLICE Prevence provozních výpadků a zajištění funkčnosti institucí veřejné správy pro nepřetržité
poskytování služeb veřejnosti v odpovídajícím rozsahu a kvalitě je jedním ze strategických cílů rozvoje veřejné správy v České republice.
Strategickým rámcem rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014-202024 byly stanoveny parametry cílového stavu, jehož by mělo být dosaženo za pomoci implementace řady nástrojů
a opatření. Strategickým cílem č. 1 je modernizace veřejné správy; tento strategický cíl se dále člení na tyto specifické cíle:
Využívání prvků procesního řízení a zavedení standardů vybraných agend;
Snižování byrokratické zátěže;
Rozšíření metod kvality ve veřejné správě;
Zavedení systému hodnocení veřejné správy.
Nejméně ve třech z uvedených cílů lze nalézt souvislost s cíli a účelem zavádění systému řízení kontinuity činností v organizaci.
Přípravě Strategického rámce předcházelo provedení analýzy aktuálního stavu veřejné správy25.
V kapitole 4 „Nedostatky systémového charakteru“ se, mimo jiné, uvádí, že cílem zavádění systémových opatření je také „zvýšení kvality řízení úřadů orgánů veřejné moci a posílení důležitého principu kontinuity činnosti veřejné správy“.
V červnu 2016 vydalo Ministerstvo vnitra další analýzu, tentokrát zaměřenou na využívání metod
kvality ve veřejné správě. Cílem této analýzy je zmapování zkušeností úřadů s metodami a nástroji řízení kvality a zhodnocení dalších možností pro jejich rozšiřování. Výsledky analýzy byly představeny
na konferenci Moderní veřejná správa, kterou pořádalo Ministerstvo vnitra ČR ve dnech 15. a 16. září
2016. Jedním ze závěrů provedeného šetření bylo zjištění, že mezi metody vhodné pro zvyšování kvality řízení ve veřejné správě zařadili respondenti také řízení kontinuity činností.
Význam a potenciál řízení kontinuity činností jako jedné z disciplín řízení rizik organizace vyplynul
i z dalšího příspěvku zmíněné konference, věnovaného revizi normy ČSN 9001 a souvisejícím dopadům pro instituce veřejné správy.26 Jedna z hlavních změn, které jsou předmětem revidované normy ISO
9001:2015, resp. ČSN EN ISO 9001:2016, se týká požadavků na výkonnost a efektivnost, tj.
schopnosti dosahovat vytýčených cílů na jednotlivých úrovních řízení a za optimálního využití zdrojů.
23
Sankcionování právnických osob a praxe českých trestních soudů. In: Bulletin advokacie 10/2016. Praha: Česká advokátní
komora, 2016. ISSN 1210-6348. 24 Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014–2020 byl schválen usnesením vlády č. 680 ze dne
27. srpna 2014, o ke Strategickému rámci rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014–2020 a o zřízení Rady vlády pro veřejnou správu; ve znění usnesení vlády č. 21 ze dne 14. ledna 2015. 25 Analýzu aktuálního stavu veřejné správy vzala vláda na vědomí usnesením ze dne 14. prosince 2011 č. 924. 26 CHARVÁT, Pavel. ISO 9001 – revize normy a její dopady na veřejnou správu. Konference Moderní veřejná správa,
15.-16. září 2016, Ministerstvo vnitra ČR, Praha.
76
S tímto souvisí také větší důraz na řízení provozních rizik, kdy organizace musí jasně definovat rizika
a příležitosti pro identifikaci žádoucích a nežádoucích synergií a stanovení adekvátních opatření
v rámci vnitřního řídícího a kontrolního mechanismu.
Dle Charváta patří k pozitivním faktorům řízení rizik v organizaci především: celkový pozitivní dopad na řízení;
tvorba silné znalostní základny a možnost kritického myšlení;
tvorba proaktivní kultury zlepšení;
podpora při plnění zákonných a regulatorních požadavků;
zajištění souladu kvality produktů a služeb;
důvěryhodnost organizace vůči klientům a jejich spokojenost.
ZÁVĚR
Závěrem je možno konstatovat, že záměry Severoatlantické aliance v oblasti posilování civilní
připravenosti jsou vhodným impulsem pro rozvoj systematického řízení kontinuity činností ve veřejné správě. Česká republika již zahájila řadu aktivit, které mohou přispět s plynulým zavedením uvedených
mechanismů v managementu veřejné správy. Rovněž legislativní prostředí není potřeba dramaticky měnit a doplňovat, jedná se spíše o definování požadavků na řídící a kontrolní mechanismy institucí
veřejné správy, které se zaměří na vyžadování odpovědnosti za předcházení provozním výpadkům
a souvejícím dopadům na poskytování veřejných služeb.
Dostupné informace o modelu navrhovaném NATO však zatím opomíjejí jeden z klíčových bodů programu řízení kontinuity činností, kterým je začlenění řízení kontinuity činností do stávajícího modelu
řízení organizace. Je totiž důležité, aby rozsah a náplň řízení kontinuity činností respektovaly
a vycházely ze stávajících podmínek a systému managementu, užívaných v organizaci. Každá instituce by měla mít možnost zvolit, jaké komponenty a pro jaké konkrétní procesy či služby. Zároveň by však
měla existovat jednotná a ucelená metodika, která a) popíše a vysvětlí účel a podobu nástrojů a metod, b) sjednotí postupy, aby bylo možno analýzy, plány a další dokumentaci sjednotit
a koordinovat.
Použitá literatura
[1] No. 73,Warsaw Summit Communiqué: NATO - Official text: NATO [online]. 2016
[cit. 2017-01-04]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_133169.htm
[2] Compendium of Resilience Guidelines for the Seven Baseline Requirements: Appendix 1, Annex to PO(2016)0424 (INV). NATO, 2016.
[3] Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. Aktualizované a rozšířené 2. vydání. Praha: Jagello 2000, 2016. ISBN 978-80-904850-4-4.
[4] Metodický pokyn CHJ č. 2 - Metodika řízení rizik. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné z:
http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/metodiky/2016/metodicky-pokyn-chj-c-2--metodika-rizeni-24501
[5] Vyhláška č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních
incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti).
[6] Vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích. In: . 2016, Příloha č. 1 Významné informační systémy, 127/2014. Dostupné také z:
http://codexisuno.cz/2to#!1840
[7] Sankcionování právnických osob a praxe českých trestních soudů. In: Bulletin advokacie 10/2016. Praha: Česká advokátní komora, 2016. ISSN 1210-6348.
[8] Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014–2020 byl schválen usnesením vlády č. 680 ze dne 27. srpna 2014, o ke Strategickému rámci rozvoje veřejné
77
správy České republiky pro období 2014–2020 a o zřízení Rady vlády pro veřejnou správu; ve
znění usnesení vlády č. 21 ze dne 14. ledna 2015.
[9] LIPPMANN, Walter. Essays in the Public Philosophy [online]. Boston, Toronto: Little, Brown and Company, 1955 [cit. 2017-01-12]. Dostupné z:
https://archive.org/stream/essaysinpublicph00inlipp#page/42/mode/2up
[10] DRUCKER, Peter Ferdinand. Věk diskontinuity: s novou předmluvou autora: obraz měnící se společnosti. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-44-6.
78
ZHODNOCENÍ ZÁKLADNÍ KONCEPCE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A ZAHRANIČNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI
EVALUATION OF THE BASIC CONCEPTS OF INTERNATIONAL TRADE AND INTERNATIONAL ARMS TRADE
Jana BOULAOUAD27
Abstrakt Příspěvek se zabývá teoretickým náhledem na problematiku mezinárodního obchodu jako takového,
jeho základními funkcemi a přístupy spojenými s teorií zahraničního obchodu. Následující část
příspěvku shrnuje krátce subjekty mezinárodně-obchodních vztahů, včetně mezinárodních korporací a dále dohod mezinárodně-obchodní vztahy ovlivňujících. Od mezinárodního obchodu se příspěvek
dále rozvíjí do hodnocení mezinárodního obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou. Vymezuje základní pohled na pojmy zbraň a obchod se zbraněmi, věnuje se pojímání specifik tohoto trhu
a motivů pro působení v rámci něj. Závěrečnou část příspěvku tvoří zhodnocení zahraničního obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou od roku 1990 z hlediska celkového exportu, jeho komoditní
struktury či nejvýznamnějších společností z hlediska zabezpečení produkce vojenského určení.
Klíčová slova: export, dodavatel, odběratel, zahraniční obchod, zbraně
Abstract
The paper deals with theoretical preview on the issue such as international trade, its basic functions and approaches associated with theories of foreign trade. The next part briefly summarizes
the contribution of internationally-business relations actors, including international corporations and international agreements affecting trade relations. From the contribution of international trade to
further develop the evaluation of the international trade in arms and military technology. It defines
the basic concepts of view of weapon and arms trade deals with the conception to market, and motives for action within it. The final part is an evaluation of the contribution of foreign trade in arms
and military technology since 1990 in terms of total exports, its commodity structure and leading companies in terms of securing the military production.
Key words: export, supplier, receiver, foreign trade, weapons
ÚVOD
Zahraniční obchod je obchodním vztahem přesahujícím hranice daného státu a jako takový je
důsledkem dělby práce. Je výsledkem využití absolutních a komparativních výhod, dochází k úspoře zdrojů, využití levnějších lidských zdrojů či příhodnějších klimatických podmínek. Z hlediska politického
se jedná o navazování strategických partnerských vztahů. V souvislosti s úlohou zahraničního obchodu je možné zmínit dvě základní koncepce, které se jím zabývají. Pasivní koncepce zahraničního obchodu
přisuzuje zahraničnímu obchodu pouze doplňkovou úlohu pro ekonomiku prostřednictvím nutnosti
dovozu zboží v ekonomice chybějícího a naopak vývozu zboží, kterého je v ekonomice nadbytek. Naopak aktivní koncepce zahraničního obchodu se věnuje zahraničnímu obchodu jakožto činiteli
ekonomického růstu a úspor národní práce.
27 Ing. et Ing. Jana Boulaouad, katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, 973 44 25 47, [email protected].
79
1 MEZINÁRODNÍ OBCHOD
Zahraničně-obchodní politika je vedle politik monetární a fiskální součástí hospodářské politiky státu. Zahraničně-obchodní politika je zaměřena na využívání svých nástrojů s ohledem na možnosti
ovlivnění síly překážek v mezinárodně-obchodních vztazích. Nástroje, kterých lze využít jsou autonomního či smluvního charakteru. Autonomní nástroje zahraničně-obchodní politiky jsou
jednostranné kroky realizované například prostřednictvím zavedení cel, kvót, dumpingů, subvencí
apod. Oproti tomu nástroje smluvního charakteru jsou realizovány, jak již název napovídá, prostřednictvím dohody mezi příslušnými zeměmi, v podobě zóny volného obchodu, celních unií
apod. [1]
1.1 FUNKCE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Funkce zahraničního obchodu jsou uváděny různými formami, za základní lze považovat
ekonomicko-racionalizační funkce vycházející z aplikace absolutních a komparativních výhod, dále funkce transformační, prostřednictvím které dochází k ovlivňování platební bilance a jejíž působení
jepřímo na proces přeměny produktu. Funkce transmisní je vnímána v přechodu nových technologií
skrz hranice národních států a funkce sortimentní, která vychází z principu rozšiřování sortimentu dostupného v dané ekonomice. Lehce odlišné vnímání funkcí zahraničního obchodu vnímá následující:
prostřednictvím své transformační funkce zahraniční obchod utváří ekonomickou rovnováhu, a to prostřednictvím realizace mezinárodního obchodu. Mezinárodní obchod následně vede ke změnám
struktury domácí produkce a dopomáhá k nastolení rovnováhy v dalších oblastech trhu. Prostřednictvím transmisní funkce zahraničního obchodu dochází k přenosu informací o produkci
a službách, díky čemuž je tato funkce označována jako učení se od zahraničí. Růstová funkce
zahraničního obchodu vychází se samotného zapojení národních ekonomik do mezinárodní dělby práce prostřednictvím zahraničně-obchodních vztahů.
1.2 PŘÍSTUPY K ZAHRANIČNÍMU OBCHODU
Z hlediska ekonomické teorie rozlišujeme základní přístupy k zahraničnímu obchodu: protekcionismus;
liberalismus.
Protekcionismus obecně směřuje k autarkii ekonomiky, tedy její uzavřenosti. Liberální přístup k zahraničnímu obchodu v současné době převažuje, jedná se o tendenci k otevřenosti ekonomiky
a volnosti obchodu mezi národními státy.
Ve většině států je logický protekcionismus a ochrana strategicky významných odvětví a komodit,
odvětví pro stát tradičních či nově vznikajících. Tato podoba se označuje za ochranu tzv. infant industry. Pro uplatnění je ale samozřejmě zapotřebí vytyčení těchto strategických odvětví.
1.3 SUBJEKTY MEZINÁRODNÍCH EKONOMICKÝCH VZTAHŮ A MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ DOHODY
V rámci subjektů mezinárodních ekonomických vztahů figurují základní skupiny subjektů:
Transnacionální korporace;
Malé a střední podniky;
Státy
Mezinárodní organizace.
Transnacionální korporace jsou nejvýznamnějším ze subjektů mezinárodních vztahů, jedná se o formu mezinárodního monopolu prostřednictvím nejčastěji vývozu kapitálu formou nákupu akcií, akvizicí
celých podniků či výstavbou tzv. na zelené louce. Malé a střední podniky početně převyšují transnacionální korporace, ovšem z hlediska objemu své produkce jsou menší. Ve vztahu
k mezinárodnímu obchodu ovšem zastávají významnou roli v oběhu zboží. Samotné jednotlivé státy celkově vytvářejí podmínky pro zapojení do mezinárodně-ekonomických vztahů, a to prostřednictvím
nastavení celní politiky, předpisů pro daně a zejména zastávají regulační funkci. [1]
80
Mezinárodní organizace spojené se zahraničně-obchodní politikou jsou zejména následující:
OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj;
OSN – Organizace spojených národů;
WTO – Světová obchodní organizace;
GATT – Všeobecná dohoda o clech a obchodu.
Další mezinárodní obchodní dohody: [2] TTIP – transatlantická dohoda o obchodu a investicích;
Preferenční obchodní vztahy;
CETA – komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou a EU.
Jednání o dohodě TTIP započala v červenci 2013. Jedná se o dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o liberalizaci vzájemného obchodu a investic. Preferenční obchodní
vztahy jsou uzavírány mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Vzájemný obchod se pomocí těchto dohod usnadňuje a dochází k jednání o možnosti uzavření těchto dohod s širším počtem států. CETA
byla podepsána 30. října roku 2016 mezi Kanadou a Evropskou unií a jejími členskými státy. K podpisu
došlo slavnostně v Bruselu.
2 MEZINÁRODNÍ OBCHOD SE ZBRANĚMI
Mezinárodní obchod se zbraněmi se vyznačuje značnými specifiky. Jedná se o oblast významně
politicky, ekonomicky i bezpečnostně ovlivněnou a na druhé straně ovlivňující.
2.1 POJMY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI Z hlediska zkoumání mezinárodního obchodu se zbraněmi je podstatné uvědomění si a dodržení
jednotnosti z hlediska přístupu k pojímání zbraně a co je viděno pod obchodem s nimi. Z hlediska databází sledující vývoj obchodu s těmito komoditami jsou nuance ve vztahu k například zařazení
doplňkových komodit vojenského určení, zařazení například sledování malých lehkých ručních zbraní apod.
2.1.1 MEZINÁRODNÍ OBCHOD SE ZBRANĚMI
Na samotný obchod se zbraněmi je nahlíženo například prostřednictvím následujících definic, jako na: „Weapons of war, parts there of, ammunition, support equipment, and other commodities
designed for military use.… Dual-use equipment…when its primary mission is identified as military. The building of defense production facilities and licensing fees paid as royalties for the production of military equipment.… Military services such as training, supply operations, equipment repair, technical assistance and construction are included where data are available.“ [3]
„The international selling of armaments for profit, carried on by governments and by private contractors around the world.” [4]
2.1.2 ZBRAŇ A ZBRAŇOVÉ SYSTÉMY
Co se samotného pojmu zbraň týče, neexistuje jednotné pojímání této oblasti pro možnosti jejího zkoumání a sledování. Dle definice United states Arms Control and Disarmament Agency (ACDA)
je na pojem zbraň nahlíženo jako na válečné zbraně, jejich části, munice, doplňkové vybavení, a další
zboží navržené pro vojenské užití, vybavení dvojího užití, jehož primární úkol je identifikován jako vojenský, výstavba zařízení na výrobu zbraní, vojenské služby jako trénink, oprava vybavení, technická
pomoc a sestrojení jsou označeny jako obchod se zbraněmi, pokud existují dostupné informace o výše uvedeném. [5]
Paul Levine a Ron Smith definují [6] zbraně prostřednictvím vymezení pěti kategorií:
zbraně hromadného ničení;
81
hlavní zbraňové systémy, kde v této kategorii probíhá většina měření obchodu se zbraněmi
(podle registru OSN se jedná o transfery bojových letadel, těžké obrněné techniky,
helikoptér, válečných lodí a další);
ruční zbraně;
vybavení dvojího užití;
vojenské služby.
2.2 SPECIFIKA TRHU SE ZBRANĚMI
Specifika trhu se zbraněmi vyplývají z charakteristického monopsonového postavení centrální autority
na národní úrovni, která vede k ovlivňování poptávkové i nabídkové strany trhu. Obvyklou
ekonomickou strukturou tohoto trhu je tedy monopson a monopol na straně odběratele, či centrální autorita jakožto monopson a oligopol na straně dodavatele. [7]
Nemožnost pokrytí poptávky domácími výrobci resp. producenty je následně vykryta na mezinárodní
úrovni, která na straně nabídky opět odpovídá svým charakterem oligopolu. [7] Ve vojenské výrobě je chování výrobních faktorů specifické díky skutečnosti, že jejich fungování je zde ovlivňováno nejen
povahou kupujícího, ale i prodávajícího. Struktura vojenského průmyslu je tak dána povahou
kupujícího, charakterem dodavatelů, strukturou pracovních sil, funkcí kapitálových investic, typem podniku a řízení, výzkumem či použitým materiálem. [8]
Na rozvoj vojenské výroby a její chování má vliv povaha kupujícího, což se projevuje jeho základními
vlastnostmi: necitlivostí k cenám a tendencí soustřeďovat prostředky do malého počtu zbrojních
programů. Zbraňové programy vznikají na základě dvou požadavků. Prvním z nich je vojenský požadavek na dokonalejší zbraňový systém a druhý technologické příležitosti slibující větší vojenskou
způsobilost, přičemž je zde prvotní snahou zajištění technologické převahy nad potencionálním protivníkem. [9]
2.3 MOTIVY PRO OBCHOD SE ZBRANĚMI
Uspokojení poptávky daného státu po zbraních lze vlastní produkcí, či importem. Domácí produkce se vyznačuje klady ve formě zajištění nabídky; nezávislosti na importu embarzích a omezeních, která
by mohla omezit dodávku zbraní a vojenské techniky a další. Moderní zbraňové systémy se ovšem vyznačují obrovskými fixními náklady zejména na výzkum a vývoj a tedy většina států navzdory
případným vládním dotacím nemá reálnou možnost samostatně vyrábět moderní zbraňové systémy.
Keith Krause ve svém díle [10] představil základní kategorie motivů pro obchod se zbraněmi, jakožto
důvody výroby a následného exportu zbraní a vojenské techniky, jsou jimi: bohatství;
mocenské postavení;
vítězství v konfliktu.
Snaha o získání bohatství vychází z pojetí zbrojního průmyslu jakožto katalyzátoru industrializace
a ekonomického rozvoje. Export zbraní působí jako zdroj cizí měny s pozitivním účinkem na platební bilanci. Díky realizaci úspor z rozsahu se snižují náklady na domácí produkci. Dochází k udržení
zaměstnanosti v odvětvích spojených se zabezpečením obrany státu. Export funguje jako kompenzace výdajů na vědu a výzkum. Snaha o získání mocenského postavení vychází z úvah, že prostřednictvím
exportu dodavatelská země získá vliv na stát importující a má tedy potenciál lépe dosáhnout cílů
své zahraniční politiky. Dochází k upevnění vazeb exportéra a příjemce, jelikož transferem zbraní dodavatelský stát poukazuje na svou snahu přispět ke stabilitě a bezpečnosti státu importujícího.
Snaha prostřednictvím exportu zbraní vytvořit či udržet regionální rovnováhu. Snaha udržení vlivu v regionu. Snaha o dosáhnutí vítězství v konfliktu. Export se zbraněmi a vojenskou technikou může
vystupovat jakožto substitut za přímou vojenskou přítomnost. Dochází zde ke snaze dosáhnout interoperability. [10]
82
Export se zbraněmi a vojenskou technikou může fungovat jako zdroj vlivu v zemi importu. Zajištění
vlivu dodavatelské země v zemi importující je podle Cassady Craft možné za následujících podmínek
[11]: Příjemce je závislý na importu příslušných zbraní a vojenské techniky.
Dodavatel je jediným či jedním z mála exportérů do příslušné země.
Poskytnutí úvěru na nákup zbraní by mělo posílit vliv státu exportéra zbraní
a vojenské techniky.
Poskytnutí zbrojní dodávky poté zajistí vliv exportéra spíše na zahraniční politiku nežli
politiku domácí.
Z hlediska zhodnocení exportu zbraní a vojenské techniky Spojených států amerických vzhledem k hlavním importérům sledovaného období 2000–2007, dochází k následujícím závěrům: „Vývoz zbraní má pro vývozce řadu dalších efektů. Dovezené zbraňové systémy vyvolávají v zemi – dovozce další požadavky vývozci zbraňového systému, které souvisí s jeho provozem, údržbou a opravami. Jde zejména o dovoz náhradních dílů a různých doplňkových zařízení k zajištění funkčnosti zbraňových systémů a dovoz potřebných vojenských specialistů ze zahraničí k poskytování služeb pro vyškolení domácího vojenského personálu k obsluze této techniky. Země-dovozce vojenské techniky se tak stává závislou na zemi exportující zbraně, která i prostřednictvím vojenských poradců a specialistů může ovlivňovat prosazování svých bezpečnostních zájmů.“ [12]
Richard Nixon aplikoval koncept exportu zbraní významným spojencům jakožto substitutu vojenské přítomnosti USA v místě konfliktu. Transfery zbraní jsou ospravedlňovány souborem strategických,
politických a ekonomických důvodů. Je zřejmé, že od začátku 90. let to jsou zejména motivy
ekonomické, jejichž vliv je dominantní při rozhodování o exportu zbraní a vojenské techniky. [13]
3 ZHODNOCENÍ MEZINÁRODNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI
Následující tabulka 1 uvádí seznam největších firem zabývajících se zbrojní produkcí na světě,
a to v pořadí dané obraty těchto firem v roce 2014. Jak je možné vidět, sedm z deseti největších zbrojovek světa mají své závody ve Spojených státech amerických, tedy ve státě se stabilně největším
exportem zbraní a vojenské techniky na světě.
Tab. 1 Největší zbrojovky světa podle ročních tržeb za rok 2014
Pořadí Společnost Země
podnikání
Hodnotové vyjádření
zbrojních prodejů 2014 [mil. USD]
% z celkových
prodejů
Celkový profit
společnosti
1 Lockheed Martin USA 37 470 82 3 614
2 Boeing USA 28 300 31 5 446
3 BAE Systems VB 25 730 94 1 238
4 Raytheon USA 21 370 94 2 258
5 Northrop Grumman USA 19 660 82 2 069
6 General Dynamics USA 18 600 60 2 819
7 Airbus Group Trans-Evropská 14 490 18 3 117
8 United Technologies Corp. USA 13 020 20 6 220
9 Finmeccanica Itálie 10 540 54 27
10 L-3 Communications USA 9 810 81 –
11 Almaz-Antey Rusko 8 840 96 –
12 Thales Francie 8 600 50 745
13 BAE Systems Inc. (BAE
Systems UK) USA 8 360 90 –
14 Huntington Ingalls Industries USA 6 680 96 338
83
15 United Aircraft Corp. Rusko 6 110 80 219
16 United Shipbuilding Corp. Rusko 5 980 82 305
17 Rolls-Royce VB 5 430 23 2 025
18 SAFRAN Francie 5 130 25 –
19 Honeywell International USA 4 750 12 4 329
20 Textron USA 4 700 34 –
Zdroj: [14], vlastní
Nížena obrázku 1 lze graficky vidět pohyby mezinárodního exportu zbraní a vojenské techniky, která je hodnotově dána tabulkou 2. Export zbraní a vojenské techniky postupně celosvětově klesal a svého
minima dosáhl v roce 2002, kdy výše mezinárodního exportu dosahovala 17 786 mld. TIV jednotek
(tedy hodnotového vyjádření USD přepočteného s ohledem na obchod s opotřebeným materiálem a technikou, dle metodiky statistik Stockholm International Peace Research Institute). V období
od roku 1990 do roku 2002 vidíme pouze dva významnější vrcholy, a to v letech 1997, kdy byl celosvětový export ve výši 25 873 mld. TIV a v roce 1997, kdy celosvětový export dosáhl výše
28 900 mld. TIV.
Tab. 2 Vývoj světového obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou – vývoz 1990–2015 v milionech
TIV jednotek
Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Celkem
30 0
14
28 2
34
24 0
97
25 8
73
22 7
74
22 8
49
23 8
75
28 9
00
27 8
06
25 2
41
19 3
96
18 9
54
17 7
86
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Celkem
19 2
28
21 5
18
21 6
25
24 6
92
26 4
89
24 1
78
24 2
93
25 8
57
30 2
39
28 6
73
27 2
82
28 0
70
28 6
26
Zdroj: [14], vlastní
Od roku 2002 docházelo celosvětově k postupnému nárůstu exportu zbraní v reakci na bezpečnostní
situaci, realizaci narůstajících vojenských výdajů apod. Svého vrcholu od roku 1990 dosáhl celosvětový
export zbraní a vojenské techniky v roce 2011, kdy výše světového exportu dosáhla 30 239 mld. TIV.
Obr. 1 Graf vývoje celosvětového exportu zbraní
Zdroj: [14], vlastní
y = -0,3387x4 + 17,405x3 - 238,4x2 + 415,54x + 27650R² = 0,532
16000170001800019000200002100022000230002400025000260002700028000290003000031000
19
90
19
91
19
92
19
93
19
94
19
95
19
96
19
97
19
98
19
99
20
00
20
01
20
02
20
03
20
04
20
05
20
06
20
07
20
08
20
09
20
10
20
11
20
12
20
13
20
14
20
15
84
Obr. 2 Graf komoditní struktury exportovaných zbraní a vojenské techniky světa v průběhu
sledovaného období let 1990–2015, hodnotou TIV jednotek
Zdroj: [14], vlastní
V rámci komoditní struktury světového vývozu zbraní, jejíž členění odpovídá statistikám používajícím databází SIPRI, má vedoucí postavení letectvo. Jelikož graf výše znázorněný zohledňuje hodnotu
jednotlivých transakcí nikoli jejich počet, není rozložení tohoto grafu tedy nikterak překvapující. Velký
počet dodávek zaměřujících se na vzdušnou obranu s finanční a technologickou náročností, které si produkce těchto systémů žádají, vysoce převyšují finanční náročnost při pořizování například
obrněného vozidla apod.
Obr. 3 Graf komoditní struktury exportovaných zbraní a vojenské techniky světa (souhrn za sledované
období let 1990–2015, hodnotou TIV jednotek)
Zdroj: [14], vlastní
Níže uvedená tabulka 3 udává pořadí deseti největších světových exportérů zbraní a vojenské
techniky. Pořadí je dáno průměrem vývozů sledovaného období 1990–2015
Tab. 3 Největší exportéři zbraní světa (údaje průměrem let 1990–2015, TIV jednotky v mil. USD)
Pořadí Stát 1990–2015
1 USA 247 747
2 Rusko 121 351
02000400060008000
100001200014000160001800020000220002400026000280003000032000
19
90
19
91
19
92
19
93
19
94
19
95
19
96
19
97
19
98
19
99
20
00
20
01
20
02
20
03
20
04
20
05
20
06
20
07
20
08
20
09
20
10
20
11
20
12
20
13
20
14
20
15
Letadlo Systémy protivzdušné obrany Obrněná vozidla
Dělostřelectvo Motory Rakety
Námořní zbraně Ostatní Satelity
Senzory Lodě
Letadlo44%
Systémy protivzdušné
obrany4%
Obrněná vozidla13%
Dělostřelectvo2%
Motory3%
Rakety12%
Námořní zbraně1%
Ostatní1%
Satelity0%
Senzory5%
Lodě15%
85
3 Německo 46 712
4 Francie 43 438
5 VB 34 537
6 Čína 24 069
7 Sovětský svaz 15 398
8 Nizozemsko 13 152
9 Itálie 12 127
10 Ukrajina 10 851
11 Izrael 10 795
12 Španělsko 10 253
13 Švédsko 9 249
14 Švýcarsko 6 663
15 Kanada 5 209
16 Jižní Korea 3 124
17 Bělorusko 2 459
18 Norsko 2 011
19 Polsko 1 820
20 Jihoafrická republika 1 750
Zdroj: [14], vlastní
Hodnoty výše uvedené tabulky 3 jsou dány průměrem za sledované období let 1990–2015, tedy i pořadí největších států je dáno pro toto obdobní. Od roku 2009 je ovšem v pořadí pátým největším
exportérem světa Čína, která kromě jednoho roku drží svou pozici, co do exportu zbraní a vojenské
techniky nad Velkou Británií.
ZÁVĚR
Příspěvek se zabýval teoretickým zhodnocením problematiky mezinárodního obchodu, jeho základními
principy a funkcemi. Z hlediska mezinárodního obchodu se zbraněmi a části příspěvku věnované právě jemu bylo možné zjistit základní formy pojetí pojmu zbraň, obchodu se zbraněmi, zhodnocení specifik
na trhu s obrannou produkcí s odkazem na autory problematikou se zabývající či dále motivů pro samotný vstup na trh s obrannou produkcí.
Závěrečná část příspěvku je věnována zejména grafickému zhodnocení mezinárodního exportu zbraní
a vojenské techniky v rozmezí let 1990–2015. Vyhodnocení vycházelo z dat poskytovaných databází
Stockholm International Peace Research Institute a došlo k jejich znázornění s ohledem na vývoj exportu, nejvýznamnější exportéry, komoditní strukturu exportu v jednotlivých letech či zbrojních
společností a jejich pořadí z hlediska jejich tržeb z prodeje výrobků zbrojního určení.
Použitá literatura
Hospodářská politika, Funkce zahraničního obchodu. Zahraniční obchod [online]. Česká
republika, 2016 [cit. 2017-01-31]. Dostupné z: http://zahranicni-obchod.blogspot.cz/2010/12/hospodarska-politika-funkce.html
Mezinárodní obchodní dohody. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. Praha: Ministerstvo
průmyslu a obchodu, 2016 [cit. 2017-01-31]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/mezinarodni-obchodni-dohody/
Worrying Trends on ‘Conventional Weapons Horizon’, Speaker Tells First Committee, Alleging Devastation of Entire Regions from Arms Manufactured Elsewhere. United Nations [online].
New York: United Nations, 2014 [cit. 2017-01-31]. Dostupné z:
https://www.armscontrol.org/act/2010_07-08/holtom-bromley
86
Arms trade. Social Science Dictionary [online]. New York: Social Science Dictionary, 2016
[cit. 2017-01-31]. Dostupné z: http://www.socialsciencedictionary.com/ARMS_TRADE
Holtom P., Bromley M.: The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control, [online]. The Arms Control Association, June 2010, [cit. leden 2015]. Dostupné
z http://www.armscontrol.org/act/2010_07-08/holtom-bromley
Levine P., Smith R., Reichlin L.:The Arms Trade, Economic Policy, Vol. 12, No. 25,
str. 335-370, 1997.
KRČ, Miroslav. Bezpečnost a bezpečnostní politika: vybrané filosofické, politologické a ekonomické otázky. Brno: DTP studio TYPUS, 1998, 186 s. ISBN 80-85960-07-9.
KRČ, Miroslav, Jan ŠELEŠOVSKÝ a Ladislav IVÁNEK. Vliv zbrojní výroby na ekonomický vývoj. Brno: Vojenská akademie, 1999. ISBN 80-85960-13-3.
KRČ, Miroslav a Vladimír ŠEFČÍK. Ekonomická teorie obranné průmyslové základny. Brno: Vojenská akademie, 2002, 239 s. ISBN 80-85960-38-9.
Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, Cambridge
University Press, 1995.
STOHL, Rachel J a Suzette GRILLOT. The international arms trade: teorie a praxe. Vyd.
1. Malden, MA: Polity, 2009, x, 278 p. Business books (CP Books). ISBN 978-074-5641-546.
NEDBAL, Jiří, Miroslav KRČ a Luboš ŠTANCL. Ekonomické a vojenské aspekty globalizace světové ekonomiky. Brno: Univerzita obrany, 2009, 116 s. ISBN 978-80-7231-708-0.
Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade? [online]. World Policy Institute, 2008, [cit. březen 2015]. Dostupné z http://wpj.sagepub.com/content/25/3/137.full.pdf+html
Stockholm International Peace Research Institute: The Independent Resource on Global Security. SIPRI [online]. 2013 [cit. 2016-01-15]. Dostupné z: http://www.sipri.org/
87
LEADERSHIP JAKO ZNAK SOUDOBÝCH ARMÁD
LEADERSHIP AS A FEATURE OF CONTEMPORARY ARMIES
Andrea BRICHOVÁ28
Abstrakt
V dnešním světě nalezneme několik možností, jak přistupovat k obraně vlasti a pohlížet na armádu.
Elementárním úkolem armády je být garantem suverenity, tedy bránit danou zemi, její obyvatelstvo a svrchovanost. Vývoj konfliktů ale i společnosti jako takové formují názor na způsob zajišťování
takové obrany a pohled na řízení armády. Vzhledem k trendu mít profesionální armádu se mění přístup k vojákům samotným, kdy jsou vnímáni jako profesionálové, o které je třeba se starat
a rozvíjet je jako je tomu u civilních firem a jejich zaměstnanců. Ačkoli poslání, úkoly a podmínky, za kterých armády plní své úkoly je naprosto nesrovnatelný s civilními subjekty, je snaha
o modernizaci pohledu na její lidské zdroje, což je dáno i konkurenčním prostředím trhu práce. Jednou
z forem, jak přiblížit velitele a podřízené voják je leadership. Klíčová slova: leadership, vzdělávání
Abstract In today's world we can find several ways to access the homeland defence and the army look on.
Elementary task of the army is the guarantor of sovereignty, thus defending the country, its people and sovereignty. Development of conflict but also society as a whole form an opinion on the manner
of providing such defence and look to control the army. Given the trend to have a professional army
to change the approach to the soldiers themselves, which are seen as professionals, which need to take care and develop it as is the case with civilian companies and their employees. Although
the mission, tasks and the conditions under which the army performs its duties is absolutely incomparable with the civilian organizations is the effort to modernize the sight of its human
resources, which is also due to the competitive environment in the labour market. One of the ways to approach the commander and subordinate soldier's leadership.
Key words: leadership, education
ÚVOD
Je na uvážení každé politické reprezentace jakou formu armády pro obranu své svrchovanosti zvolí.
V historii nebylo možné být bez vlastní armády, v současné době si lze obranu své země zabezpečit jako službu. Země, které nemají stálou armádu jako Vatikán či Lichtenštejnsko mohou mít smlouvu
s jinou zemí o poskytnutí uzemní obrany. Úkoly armády lze rozčlenit jiným ozbrojeným složkám jako
to má například Kostarika. Existují země, které mají bilaterální smlouvy s jinými zeměmi o poskytnutí obrany území. Snaha o ochranu většího než vlastního území plyne z poslání organizací, jako je OSN
či NATO.
Různé státy světa lze také dělit dle toho, zda v době míru využívají branné povinnosti či nikoli.
V případě absence branné povinnosti mluvíme o profesionálních armádách, jež mají za úkol bránit zemi proti vnějšímu napadení. Případně plnit své nadnárodní závazky, pokud jsou členem vojenské
aliance. Státy, které mají profesionální armádu, musí rekrutovat své vojáky z civilního trhu práce a být atraktivnější než jiní zaměstnavatelé. I z tohoto důvodu dochází modernizaci přístupu k vojákům,
změnou pohledu na jejich vzdělávání a rozvoj a podobně.
28Ing. Andrea Brichová, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 662 10,973 212 689, [email protected].
88
Zkušenosti z válečných konfliktů a tradiční hodnoty jednotlivých zemí ovlivňují i přístup velitelů k jejich
vojákům. Mnohé armády se vrací k vyzdvižení morálních hodnot a vojenského ethosu jako základu,
který by měl být vlastní každému vojákovi a přispívat tak k chodu armády jako celku. V doktrínách mnohých armád proto nalezneme vedle vedení i vojenský leadership. Leadership je nástrojem, který
je všeobecně chápán jako potřebný. Zároveň je ale fenoménem, který mohutně diskutován a interpretován, ale není celosvětově jednotně uchopen.
Společným znakem chápání leadershipu je odkaz na vojenský ethos a hodnoty a historii daného národa. Jde o určité přiblížení velitelů a jejich podřízených vojáků v lidské rovině. K základním
vojenským povinnostem jsou velícím prvkům a jejich jednotkám vštěpovány hodnoty vzájemné úcty, respektu a nutnosti neustálého vlastního rozvoje jako nástroje k dosažení vytyčených výkonů
a zlepšení fungování všech mechanismů armády jako celku. Je tedy zřejmé, že pojetí leadershipu bude v každé armádě odlišné, ale stěžejní fragmenty jsou neměnné.
Článek překládá pohled na leadership několika světových armád, které tento fenomén implementovaly do svých doktrín. Zahraniční zkušenosti přináší možnost zamyslet se nad tím, zda i naše ozbrojené síly
by neměly reflektovat tento trend a modernizovat přístup a výcvik svých vojáků v tomto směru, jenž je světově uznáván jako funkční nástroj k řízení ozbrojených sil. Armáda České republiky disponuje
svými rezortními školami a výcvikovým zařízením, takže implementace leadershipu by se týkala změny
učebních programů a osnov.
1 MEZINÁRODNÍ POHLED NA LEADERSHIP
Využití leadershipu není vlastní jen ozbrojeným silám, ale rovněž i civilním organizacím. Odlišuje
se však prostředím a podmínkami, za kterých může být využíváno. Všechny armády pracují naprosto odlišně od civilního sektoru, jsou vystavovány extrémním podmínkám a vysokému riziku, proto tedy
nelze jen využít to, co nabízí civilní sektor, ale je nutné modifikovat vše na konkrétní vojenské podmínky. Mnohé státy na základě svých bojových zkušeností, národních hodnot, tradic i vývoje
mezinárodní situace začaly kromě velení ve svých ozbrojených silách využívat také leadership.
1.1 USA Myšlenka leadershipu čerpá z odkazu armádního generála Douglase McArthura, který ve svém projevu
z roku 1962 shrnul: „Your mission … is to win our wars … You are ones who are trained to fight. Yours
is the profession of arms, the will to win, the sure knowledge that in war there is no substitute for victory; that if you lose, the nation will be destroyed … “ [1] ve volném překladu: „Vaším úkolem je
vyhrát naše války. Vy jste Ti, kteří jsou trénováni v boji. Vaší profesí je vojenství, vy vyhrajete, jistě, že zde není prostor pro nic jiného než pro vítězství, jelikož v případě, že byste selhali, ztratíte svůj
národ a budete zničeni.“ toto je souhrnně nazýváno jako vojenský ethos, který povolání v ozbrojených silách odlišuje od všech ostatních a vztahuje se na všechny vojáky. Druhý důvod je takový, že každý
se musí snažit být tím nejlepším leaderem, jakým může být. Složením přísahy se leader zavazuje
k závazku ke svým podřízeným a ke svému národu. Leader dostává k dispozici to nejcennější, čím armáda disponuje, její vojáky, a proto musí být dostatečně kvalitní na to, aby je mohl vést. [1]
Smyslem vojenského dokumentu FM 22-100 The U. S. Army Leadership Field Manual prvně vydaného
v roce 1999 bylo vytvořit jediný odborný teoretický zdroj pro všechny vojenské leadery. Dokument
si kladl za cíl trojitý rozměr svého působení: poskytnou doktrínu leadershipu odpovídající veškerým požadavkům prováděných operací; dále stanovit jednotnou doktrínu teorie vojenského leadershipu
pro leadery všech úrovní: vojenské i civilní, v činné službě i v záloze, důstojníky a také pro hodnosti mimo důstojnický sbor; poskytnou vyčerpávající a přizpůsobitelný zdroj leadershipu pro armádu
21. století. [1]
Americká armáda sbírala vojenské zkušenosti v extrémních podmínkách druhé světové války, Korejské
války až po současné konflikty v Afghánistánu a Iráku. V jejích učebních doktrínách nalezneme leadership rozpracovaný do nejmenších detailů. Pohled na leadership ukazuje ve třech dimenzích:
přímý, organizační a strategický. Rovněž definují leadera a jeho vlastnosti pomocí kategorií BE, KNOW, DO. [1] Jak ukazují definice, velení a leadership jsou dvě věci, které existují současně:
89
Leadership - is the process of influencing people by providing purpose, direction, and motivation while
operating to accomplish the mission and improving the organization. Volně přeloženo je ovlivňování
lidí poskytováním záměru, řízení a motivace v průběhu dosahování úkolu a zlepšování chodu organizace. [1]
Command – is the autority that a commander in the military service lawfully exercises over
subordinates by virtue of rank or assignment. Command includes the leadership, autority,
responsibility, and accountability for effectively using available resources and planning the employment of organizing, directing, coordinating, and controlling military forces to accomplish
assigned missions. It includes responsibility for unit readiness, health, welfare, morale, and discipline of assigned personnel. Command is a specific and legal leadership responsibility unique to the military.
[1] Neboli volně přeloženo velení je autorita, kterou má velitel zákonem danou z titulu své hodnosti či postavení vůči svým podřízeným. Velení zahrnuje leadership, autoritu, odpovědnost a zodpovědnost
za efektivní využívání dostupných zdrojů, plánování zaměstnání, řízení, koordinace a kontrola
vojenských sil při dosahování vytyčených úkolů. To v sobě zahrnuje odpovědnost za připravenost jednotky, její zdraví, blahobyt, morálku a vzdávání úcty nadřízeným.
Americký přístup odlišuje v leadershipu způsob chování velitele ke svým podřízeným vojákům,
ale v rámci velení určuje roviny, které velící důstojník musí z titulu své funkce zvládat. Leadership mu
může pomáhat být ještě lepším velitelem.
1.2 KANADA
Kanadské ozbrojené síly v devadesátých letech čelily mnoha vnitřním problémům. Ztráta důvěry
veřejnosti a změna bezpečnostního prostředí ve světě zapříčinil ještě větší tlak, pod kterým se ozbrojené síly nacházely. Bylo tedy třeba se vrátit k osvědčeným hodnotám. Již na konci Studené
války byl rozvíjen program na intelektuální rozvoj. Generál Mike Jeffrey upozornil na nedostatek intelektuálního rozvoje, který byl příčinou mnohých problémů v ozbrojených silách. Začala diskuse
potřebném profesním rozvoji. Výsledkem bylo vybudování Canadian Defence Academy, kde je též součástí Canadian Forces Leadership Institutu, kde jsou kanadští vojáci vzděláváni.
Leadership – directing, motivating and enabling others to accomplish the mission professionally and ethically, while developing or improving capabilities that contribute to mission success. (Horn
a MacIntyre, s. 71, 2006[25]) Volně přeloženo kanadská armáda leadership vnímá jako řízení, motivování a umožnění ostatním dosažení daného poslání profesionálně za dodržení mravních hodnot,
zatímco jsou rozvíjeny a zlepšovány schopnosti, jež přispívají k úspěchu. Kanadská armáda využívá
dvanácti principů, které leadership formují: Achieve professional competence and pursue selfimprovement (dosažení profesní
způsobilosti a usilování o rozvoj vlastní osoby);
Clarify objectives and intent (ujasnit cíle a záměry);
Solve problems and make timely decisions (řešit problémy a činit včasná rozhodnutí);
Direct; motivace by persuasion and example and by sparing risks and hardships (přímo,
motivovat přesvědčením a příkladem, ušetřit se rizik a těžkostí); Train individual and teams under demanding and realistic conditions (trénovat jednotlivce
i jednotky v náročných realistických podmínkách);
Build teamwork and cohesion (budovat týmovou spolupráci a soudržnost);
Keep subordinates informed; explain events and decisions (informovat podřízené,
vysvětlovat jim události a rozhodnutí); Mentor, educate, and develops subordinates (být poradcem, učit a rozvíjet podřízené);
Treat subordinates fairly; respond to their concerns; represent their interests (zacházet
s podřízenými férově, reagovat na jejich obavy a zastupovat jejich zájmy);
Maintain situational awareness; seek information (udržovat povědomí o situaci, vyhledávat
informace)
Learn from experience and those who have experience; (učit se ze zkušeností a od těch,
kteří jsou zkušení)
90
and, Exemplify and reinforce the military ethos; maintain order and discipline; uphold
professional norms (jít příkladem a posilovat vojenský ethos, udržovat pořádek a disciplínu,
dodržovat vojenské normy). [2]
Vzhledem k minulosti, kterou kanadské ozbrojené síly mají je cílem leadershipu v jejich pojetí
příkladné vojenské chování a dodržování hodnot jejích velících důstojníků, kteří svým příkladem vštěpují tyto atributy svým podřízeným.
1.3 VELKÁ BRITÁNIE
Leadership is one of the most observed and least underwood phenomena on earth. James MacGregor Burns
Profesor Gary Sheffield ve své práci Leadership in The Trenchces poukázal na obecně nízký standard vzdělání, zdraví a sociálního postavení průměrných vojáků. Důstojníci pocházeli většinou z rodin
s vojenskými tradicemi, z aristokratických rodin, kde původ jejich vzdělání byl většinou jasný. Obvykle navštěvovali známější britské školy, kde se platilo školné. Studenti se zde učili leadership i v běžném
obchodním styku v rámci správy svých podniků či při správě rodového majetku a starosti o dobré zázemí svých pracovníků. Vztahy v tomto hodnostním sboru byly volnější a méně formální. První
světová válka ale zredukovala počty těchto mužů, a tak Britská armáda musela hledat nový zdroj
důstojníků i v širších společenských kruzích. Stejně tomu bylo i u ostatních hodnostních sborů. I za těchto podmínek byl ale více či méně udržován rozdíl mezi paternalismem a tvrdou disciplínou,
třebaže příliv vzdělaných mužů byl nicotný, drsnost byla méně vhodná v komunikaci mezi sbory. Zkušenosti z druhé světové války ukázaly, že celý systém doplňování personálu musí být přepracován.
Po válce byl opět nedostatek důstojníků, a tak byla hledána vědecká metoda, která by odhalila jejich
schopnosti leadershipu více než obyčejný pohovor. Výzkumný tým došel k závěru, že leadership by se měl odvíjet od třech podstatných aspektů – tým, individualita, úkol. Leadership je tedy funkční
vztah mezi těmito entitami. Další zkušenosti v průběhu následujících konfliktů ovlivňovaly britský pohled na leadership, až bylo založeno centrum Leadershipu – The Defence Leadership Centre. [2]
Vnímání leadershipu a velení je rozdílné, jak dokazují jednotlivé definice.
Leadership – is visionary; it is the projection of personality and charakter to inspire the team to
achieve the desired outcome. There is no prescription for leadership and no prescribed style of leader. Leadership is a combination of example, persuasion and compulsion dependent on the situation.
It should aim to transform and be underpinned by individual who understands him/herself, the organization, the environment in which they operate and the people that they are priviliged
to lead. [2] Volně přeloženo, leadership je vizionářský, je to projekce osobnosti a charakteru,
jež inspiruje tým k dosažení požadovaných výsledků. Není zde žádný recept na leadership a ani není předepsaný styl leadera. Leadership je kombinací příkladu, přesvědčení a potřeby odvíjející se od dané
situace. Mělo by cílit ke změně a být podporováno jedincem, který chápe sám sebe, organizaci, prostředí, ve kterém se nachází a lidi, které má to právo vést.
Command – is a position of autority and responsibility to which military men and women are legally
appointed. Leadership and management are the key components to the successful exercises
of Command. Successful management is readily measured against objective criteria but commanders are not leaders until their position has been ratified in the hearts and minds of those they command.
[2] Velení je pozicí autority a odpovědnosti, která je vojákovi, muži či ženě, udělena. Leadership a management jsou klíčové komponenty k úspěšnému uplatňování velení. Úspěšný management
je okamžitě poměřován oproti objektivním kritériím, ale velitelé se nestanou leadery do té dobry,
než je jejich pozice přijata v srdcích a myslích těch, kterým velí.
Velení je přiřčeno veliteli z titulu jeho funkční náplně zákonem, ale leadership je hodnota, kterou si každý vedoucí, který se chce stát leaderem musí osvojit sám dle možností své osobnosti. Velitel
ještě nemusí být automaticky leaderem, na tom musí pracovat vlastním rozvojem, aby se mu dostalo
přijetí jeho podřízenými vojáky takovým způsobem, že si ho budou považovat i z lidského hlediska, nikoli jen z titulu jeho funkce.
91
1.4 AUSTRÁLIE
Již v roce 1996 profesor Fred Fiedler vyhodnotil studii leadershipu, která trvala padesát let „Pokud by byl leadership snadný na pochopení, měli bychom již vše zodpovězeno. Je jisté, že víme mnohem
více než před čtyřiceti lety, ale bez pochyby víme, že se máme stále co učit“. Brigádní generál Kevin O’Brien řídil v roce 1999 studii o přijetí podmínek, jak rozvíjet leadership v Australských ozbrojených
silách. A vyslovil několik závěrů, které jsou pravdivé i dnes. Například zastával názor, že hardware
a software si může koupit kdokoli, ale klíčem k úspěchu jsou lidé, kteří umí využívat svůj potenciál. Ve vojenském kontextu to znamená, že špičkové technologie jsou dostupné těm národům, které si je
mohou dovolit. Zároveň se také zvyšuje počet zbraní, které jsou cenově dostupné. Pro Austrálii budou tou výhodou lidé, které má ve svých ozbrojených silách. Právě ti, kteří vyvíjejí systémy, operátoři
těchto systémů a obsluha zbraní. Právě lidé jsou zlomovým zdrojem. Kvalitní lidé jsou ale jen začátek.
Životně důležitou součástí takového týmu je leadership – ten může pomoci obyčejným Australanům dělat neobyčejné věci. Leadership není další speciální znalostí/kompetencí jako je jako logistika
či fiskální management, ale je klíčem k otevření potenciálu lidí. Jako ekonomové mají „multiplikační efekt“, tak leadership je „multiplikátorem“ pro australskou armádu 21. století. Již australská Bílá kniha
o obraně z roku 2000 vyzdvihuje důležitost leadershipu. [2]
Australské ozbrojené síly pracují s leadershipem v tomto pojetí: Leadership – is the ability
of an individual to influence others effectively in a given situation, based on a combination of that individual’s knowledge, skills and attitudes. [2] Volně přeloženo leadership je schopnost
jedince efektivně ovlivnit ostatní v dané situaci, založené na kombinaci jeho znalostí, zkušeností a postojů. [2] Leadership je tedy osobnostní kvalitou, jež jedinci pomáhá vést ostatní k vytyčenému
cíli. Není zákonem definován a ani nelze vymáhat. Lze v něm ale jedince vzdělávat a zdokonalovat,
a tak podporovat samotné velení. Jelikož celý leadership je o charakteru jedince.
Ačkoli jsme v ozbrojených silách, Australané neztotožňují leadership s velením, jak ukazuje definice: Command – is the lawful autority that an individual in the Services exerts over subordinates by virtue
of his or her rank or appointment. The exercise of a code of military law. [2] Volně přeloženo velení je zákonem stanovená pravomoc jedinci v činné službě, kterou uplatňuje vůči podřízeným z titulu
své hodnosti či funkce. Je zde uplatněn kodex vojenského práva. Velení je tedy zákonným nástrojem,
který velitel má k řízení svých podřízených na základě elementárních armádních principů. Právě velení je klíčovým prvkem, který odlišuje civilní a vojenské prostředí.
Tak jako i ostatní národy i australská armáda neztotožňuje leadership s velením. Leadership je vnímán
jako doplněk velení, kdy se velitel snaží zdokonalovat sám sebe a podporovat tím tak velení.
Leadership je vnímám jako hodnota charakteru, která není vymahatelná zákonem.
2 ČESKÉ MOŽNOSTI LEADERSHIPU
Fakulta vojenského leadershipu Univerzity obrany by měla být stěžejním segmentem, který bude
leadership ve svých studijních záměrech uplatňovat. Armáda České republiky disponuje soustavou svého rezortního školství, kdy lze studovat na Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole
Ministerstva obrany v Moravské Třebové, dále lze vojáky dle rezortních potřeb vzdělávat a rozvíjet na Univerzitě obrany v Brně, kde je přímo Fakulta vojenského leadershipu. Výcvik šech vojáků probíhá
u Velitelství výcviku – vojenské akademie ve Vyškově. Možnosti vzdělávání vojáků dle rezortních
potřeb jsou dostatečné a zejména Univerzita obrany jako stěžejní producent mladých důstojníků Armády České republiky (AČR) je vhodným segmentem pro rozvoj učebních osnov, které vyhovují
jak soudobým požadavkům na akademické vzdělání, tak zejména na potřeby rezortu a Armády České republiky jakožto největšího odběratele jejích absolventů. Právě rozvoj leadershipu a jednotlivých
kompetencí, které leadership podporují je cestou, jak nové trendy implementovat do celé struktury zejména AČR. Zejména v rámci kariérových kurzů je kladen důraz na rozvoj velících schopností,
ale tyto dovednosti by měli být vštěpovány již mladým důstojníkům, jelikož i oni se ihned
po absolvování studia mohou dostat na velitelské pozice. Základní kompetence k vedení lidí by tedy měla elementární znalostí, kterou každý absolvent přichází do praxe do struktur ozbrojených sil
a útvarů a zařízení působících pod Ministerstvem obrany. Tato zvládnutá kompetence by mohla usnadňovat adaptaci mladých důstojníků na velitelských pozicích a zvyšovat kvalitu velení, které
92
je na těchto služebních místech vyžadováno. Rozvoj této kompetence v průběhu celého studia
poskytuje prostor pro její teoretické i praktické zvládnutí. Po nástupu do praxe a nabrání zkušeností
s vedením podřízených, by znalosti mladých velitelů byly dále rozvíjeny v kariérových, případně i odborných kurzech, což by podporovalo efektivitu vojenského vzdělávání.
ZÁVĚR
Zahraniční armády čerpající ze svých zkušeností a s odkazem na hodnoty svých národů vnímají leadership jako součást jejich ozbrojených sil. Společně s velením, představuje leadership entitu,
jež by měla být naprosto jasná a vlastní všem vojákům na velících pozicích. Na rozdíl od velení, není leadership formálně vymahatelný a je prvkem, který je velice závislý na osobnosti velícího jedince.
Zahraniční zkušenosti se ale shodují v tom, že leadership může být vyučován a rozvíjen,
což představuje důležitou vlastnost pro jeho implementaci do vojenského školství. Není podstatné, zda je leadership vyučován v rámci samostatné instituce či je částí jiných vojenských vzdělávacích
zařízení.
Podstatná pro leadership je jeho definice, která odráží zkušenosti dané armády a hodnoty jejího národa. Armáda neexistuje samostatně, ale je vytvořena vládní reprezentací dané země primárně
k ochraně její suverenity a územní celistvosti. Chrání vlastní obyvatelstvo před vnějším napadením,
a tak je v zájmu všech obyvatel, aby měli kvalitní armádu. Ačkoli vojenské prostředí nelze srovnávat s stržním prostředím, pohled na lidské zdroje je zde identický.
To nejcennější, čím každá armáda disponuje, jsou její lidské zdroje, tedy její vojáci. Ačkoli armádu
charakterizuje velení a plnění jejích úkolů i za extrémních podmínek, i vzdělávání tvoří podstatnou
výhodu. V případě, že si armáda může vychovat své vojáky dle vlastních potřeb, poskytuje jí to výhodu. Ačkoli lze mít státní zřízení i bez vojenské síly a její absenci nahradit například bilaterální
smlouvou s jinou zemí, profesionální vojáci dané země budou bez pochyby tím nejlepším řešením.
Armáda České republiky má vlastní rezortní zařízení pro vzdělávání a rozvoj svých vojáků, proto kvalita
jejich rozvoje závisí na učebních programech a osnovách, které jsou využívány. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, ani ozbrojené síly si nevystačí jen s principem velení, ale je třeba pro excelentní výkony
přidat i určitou nadstavbu. Takovou nadstavbou může být právě leadership a kompetence, které ho tvoří. Tyto dovednosti mají být rozvíjeny zejména u velících důstojníků, jak to dokazují zahraniční
příklady. Možnost rozvoje vlastních vojáků v českých podmínkách představuje zejména Univerzita obrany, kde je Fakulta vojenského leadershipu a následné kariérové kurzy. Právě v učebních osnovách
univerzity by mohly být položeny základní dovednosti v rámci leadershipu, které by mohly dále být
v rámci jednotlivých kariérových kurzů dále rozvíjeny. Takto uchopené vzdělávání by podporovalo neustálý profesní rozvoj vojáků a rovněž využívalo jejich zkušenosti.
Je otázkou diskuse, jakým způsobem se inspirovat v zahraničí a výhody v podobě leadershipu
implementovat i do českého vojenského vzdělávacího systému.
Použitá literatura
Field Manual 22-100. The US Army Leadership Field Manual BE, KNOW, DO. Vyd. 1 Wisconsin:
CWL Publishing Enterprises, Inc, 212 p. ISBN 0-07-143699-5.
HORN Bern a Allister MacIntyre, 2006. In Pursuit of Excellence: International Perspectives of Military Leadership. Kanada: Canadian Defence Academy Press, 139 s. ISBN 0-662-43939-2.
93
MULTIAGENTNÍ MODELOVÁNÍ: KDY MODELOVAT A JAK VYTVOŘIT ÚSPĚŠNOU SIMULACI
AGEND BASED MODELING: WHEN AND HOW TO CREATE A SUCCESFUL
SIMULATION
Martin BRUNCLÍK29
Abstrakt
Multiagentní modelování je v současné době velice rozšířená metoda pro modelování založeného na autonomních agentech, kteří jsou ve vzájemné interakci mezi sebou a prostředím. Rozšíření této
metody souvisí zejména s rozvojem možností výpočetní techniky a rozvojem softwarových nástrojů k tvorbě modelů a simulací. V tomto případě je nezbytné nechápat modelování pouze jako stavbu
modelu pomocí nástrojů, které jsou zabudovány ve zvoleném programu. Naopak modelování
a simulace vyžadují mnohem více znalostí. V tomto článku se proto zaměřím na stručný exkurz do problematiky multiagentního modelování, zvláště pak na jednotlivé fáze postupu zpracování
úspěšného modelu. Klíčová slova: multiagentní modelování, agent
Abstract Agent based modeling is recent widespread approach for modeling based on autonomous agents
who interacts each other and the environment. This widespread of agent based modeling is connected with computational advance and agent based software for modeling a simulations. However, it is very
important to realize, that modeling is not just a model building by the simulation software tools.
On the contrary, modeling and simulation require much more knowledge than particular software using. In this paper I will discuss when to use modeling and phases of model creations in order to set
successful model.
Key words:
agent based modeling, agent
INTRODUCTION We can say that Agent Based Modeling and Simulation (ABMS) is a new modeling paradigm (Macal, North 2005). It allows support decision-makers and gives to researchers big opportunities use
electronical laboratories in their research thanks to huge computing advance and software development. We can already find a lot of software application which are used in commerce or
research for modeling and simulations in different areas such as urbanization, Consumer Behavior, Development of political opinions, Electricity Markets, Supply Chains, Tourism, Transportation even
in Military etc.
The software doesn´t solve the problem itself and the shareholder and modeler play very important
role in the whole process of modeling and simulations while the interaction and understanding each other is crucial. Many beginners or aspirant modelers underestimate the other knowledge then
software using.
This paper gives the briefly introduction about the Agent Based Modeling and Simulation and
discusses possible approach how to create successful model.
29 Ing. Martin BRUNCLÍK, Department of Logistics, Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Kounicova 65,
602 00 Brno, [email protected].
94
1 CONCISELY ABOUT ABSM
1.1 WHAT IS AN AGENT?
If we want to start to create a model or simulation by ABMS we need to know at least what some
components of this model means. Despite the fact that there is no one particular definition of the Agent, we can consider the Agent as an entity, who has certain characteristics. From practical
modeling standpoint and for this paper we will use the description by (Macal, North 2005): An agent is identifiable, a discrete individual with a set of characteristics and rules
governing its behaviors and decision-making capability. Agents are self-contained.
The discreteness requirement implies that an agent has a boundary and one can easily determine whether something is part of an agent, or is a shared characteristic.
An agent is situated, living in an environment with which it interacts with other agents.
Agents have a protocol for interaction with other agents, such as communication protocols,
and the capability to respond to the environment. Agents have the ability to recognize and distinguish the traits of other agents.
An agent is goal-directed, having goals to achieve (not necessarily objectives to maximize)
with respect to its behaviors. An agent is autonomous and self-directed. An agent can function independently in its
environment and in its dealings with other agents, at least over a limited range
of situations.
An agent is flexible, and has the ability to learn and adapt its behaviors over time based
on experience. This requires some form of memory. An agent may have rules that modify its rules of behavior.
What else is important too is the fact, that agent has not to be just a person. It can be car, factory,
machinery, gate, road, plane etc., it really depends on the kind of modeled system and also on the level of detail.
1.2 BENEFITS OF AGENT BASED MODELING AND SIMULATION
Anyone will use or develop any methods without benefits or payoff, so what are the benefits of ABMS? By the (Bonabeau, 2001) we can recognize:
ABM captures emergent phenomena – Emergent phenomena results from the interaction
of individual entities. They cannot be reduced to the system´s part, because whole is more
than the sum of its parts because of the interaction between the parts, for example traffic jam.
ABM provides a natural description of the system – does not matter which system do you
simulate (markets, logistic chain, organization work) ABM makes the model closer to reality.
ABM is flexible – you can add new agent if necessary, you can change some kind
of characteristic when optimizing agent behavior etc.
1.3 DO WE NEED ABMS AND WHEN? When you look around you, the complex word, all the interconnection between all entities you should
say yes. All the system what we need to analyze and model are becoming more sophisticated and
complex in terms of their interdependencies. In that situation traditional methods do not allow to satisfactory results or they are not simply applicable. Further, some system have always been
to difficult and complex to prepare an appropriate model especially in economy and social sciences, so they have been built up with a lot of limiting assumptions any with the “ceteris paribus” principle.
ABMS give us the opportunity to create models closer to reality and make some experiments in order to compare behavior of object of interest in different conditions and time. For next, growing amount
of accessible data, which are organized in huge databases with consistent informative value and
consistent methodology, allows to prepare models and simulation in desired level of details.
95
2 ABSM AS A PROJECT
When we realize the methodology and logic of the ABMS we found out that the knowledge of modeling software and its command would be never enough to succeed in the area of modeling
and simulation. In order to achieve successful results corresponding to the set objective by the shareholder and our expectation as a modeler we will discuss some steps towards this target.
2.1 DEFINE THE OBJECTIVES OF THE STUDY
When you want successfully create any model and simulation you have to be absolutely clear about its objectives. Why does somebody ask for model of this system and its simulation? What do they expect
from that model? Even if it does not sound so difficult, it can be quite tricky situation and it is very
important to be sure, that you understand the task. Stakeholder is a person (your boss or client) who has the project request, that is obviously clear, but it has not to be complete list. If you look
closer to the project and it objectives and why someone wants to see the results, you can easily find another person such as Marketing department, Sales, Human Resources, Maintenance etc. Every one
of them has very different point of view and finally can condemn your project, even the main
stakeholder has to be satisfied. Never underestimate the others.
Second very important part of this phase is to understand the meaning of “success” by your stakeholder. You can spent days and night on your project and you can see it fabulous, but the client
can find it like a failure, so it will be a failure. You have ask question and another question until you are absolutely sure, that you understand all the same way how your client.
2.2 UNDERSTAND THE SYSTÉM
When you have the task from the stakeholder, you should pay attention to understanding of the system which should be modeled. Even if the modeler´s knowledge of all system is not
expected, a good modeler should know as much as possible the important question to ask and be able
to understand the answers.
At the beginning is necessary analyze whole the process, find out what are entities in the system, how are they link each other and how they are being transformed or influenced by the other. Another
question is the existence of constraints and subtleties. One of the good way how to get as much
information as possible about the system is “walk through the facility” in order to discover how it works and understand why. Target of this process is not to solve whole problem, but get all necessary
information, so ask people in the system about their job, its conditions etc. You can ask the same question to different people to get more detailed overview from different point of view.
2.3 CREATE FUNCIONAL SPECIFICATION
This is crucial point of good way how to reach future success with your project. Functional specification is a document (it´s size depends on complexity of particular model) clarify
the model - objectives, level of detail, deliverables – and determines how everyone will know when you finished. It should include at least Sturrock (2010):
Objectives – Summarize initial high-level objectives what are you going to solve and what
you are not going to solve.
Level of detail – A model is always just an approximation of reality and it can be always
improved. So it is very important to set the borders by defining the limits of the model. Solving efficiency or productivity of assembly line in factory doesn´t be sufficient for
efficiency and productivity whole factory. Data requirement – Identify what data will be necessary to support the agreed level
of detail, what structure of data, the source of data and who will provide them and when.
Assumptions and Control Logic – Identify and summarize the various points and nodes
of the system. List any assumption that you will be making, so that you and stakeholder
will how the model will be assembled and what is a level of details of every part of the model. There is usually a lot of variables or entity behavior what should be agreed
96
before modeling, for example capacity of the transport means, resource allocation,
priorities in queues, details of dispatching, redirecting of some activity when accident
occurs etc. Analysis and Reports – Prepare the mock-up of final report. Determine who will be involved
in the analyze phase of the project and the form and the content of the results to be
delivered. Stakeholder will be able in this moment identify missing thing or find out some misunderstanding and it allow so modify some elements before modeling.
Animations – Animation is very good way how to present the results of model or
simulation. Even some stakeholder does not initially request them, but be sure that 2D or
3D animation of ongoing process is more interesting, readable and understandable then several pages of tables with thousands numbers.
Due Date and Agility – Every project has to have a time limit. Even you can find some
other alternative during modeling, which can make it more valuable or complex, but what is the value of things, which are delivered late? Have you ever missed a plane? That is the
same.
Regarding all the information above you might thing that this should be very formal, but it has not
to be. Size and details depends on complexity of the modeled system and time donation. There is no time to prepare huge functional specification, which costs you hours for a simple process model
what has to be finished in several hours. But it is better to think about thing ahead then solve some problems during modeling or failure at the end.
Final stage of functional specification is sign-off, in the ideal situation at least by the prime stakeholders. Be sure that everyone completely understands that this document defines the project
and that the project will be considered complete and successful when fulfill all the aspect of functional specification. No disputes, no more add-ons.
2.4 MANAGE THE PROJECT
Ask yourself the question: “Do I manage the project or does the project manage me?”. Short time pressure or urgent problem will push you skip over some part of preparation and clarification and go
forward to modeling. This is very far away from good work flow and it could be just a way to failure. Manage the project and never let it manage you. If there is insufficient time to deliver whole project,
select important part of or make the simulation rougher. This is still approximation and even rough
approximation in time has some value than late entire simulation. This has to be in noted in the functional specification. So try to avoid anyone to push you skip functional specification.
The second part of managing is change of the task up to discover of new facts or from the early
simulation results. Some level of agility is valuable and appropriate, but some of them can just
prevent you from the completion of the project. That is time when you have to be able to say to stakeholders “no”, especially when you are in the later phase of the project. Budget your time in order
to finish you project in time up to signed functional specification to avoid any disputes.
2.5 COLLECT INPUT DATA Collecting input data for the model is critical topic. The first, as mentioned above in functional
specification, responsible people are responsible for delivering you the data in time when necessary otherwise the project will be delay or in worse case failure. It is prudent to ask for inputs in advance
and give collectors enough time for preparing data in requested quality, structure and range. Just one advice, instead of future blame on someone else for delayed project due to lack of data cooperate
with them.
Second, but important is quality, structure and the real informative value of the data. For example you
study optimization of transport by truck from Prague to Barcelona. You will receive a set of data where the time to reach final destination varies from 18 to 28 hours. When you analyze this closer,
you can see, that in some cases there is one crew truck, were the 28 hours travel contains obligatory
97
breaks of 10 hours, and some crew of two drivers with a break of 90 minutes. So you really need
to understand the received data, analyze them, purify it and clean of any invalid data.
2.6 BUILT THE MODEL Building of the model is time demanding process of creating the representation of the real system
according agreed functional specification. Novice usually tends to building immediately whole model or
a big part of it. These approach leads to huge problem for verification, where to understand of verify some detailed interactions between entities became difficult or even impossible. Much better way
is build a part of the system, verify it and after that add another part. Two possible approaches (Strurrock 2010) could be summarized as “breadth first” and “depth first”.
In “Breadth first” model you will create a big part or whole structure of the model with a minimal level of detail. You will verify it and after you add more and more detail until you achieve the final model.
The advantage of this approach is that you can have soon potentially useful model, so you will probably follow this approach when you are single modeler with shortage of time or when you need
present some progresses during the project realization.
In “Depth first” you create just a logic part of the model with deep details as required, test and verify
it completely. The big advantage of this approach is modularizing the model. This approach let you share the work between several people and it can help to avoid risk of running out of time.
2.7 VERIFY THE MODEL
When the model is built is necessary to verify it´s functionality. The best way is run the animation and explain how it works and the results. You can receive some unexpected results. These results does
not consider the problem, they are the reason why the model is prepared. In this case your task is to find any tools to explain that results.
On the contrary, if you receive any unexplainable results you have to find the way of explanation or the bugs, which has to be fixed. In order to verify the model is recommended to track the animation
by smaller parts or break the animation at particular point (time or some condition) to check the system state and partly results. Verification is quite important part of the process and it help
to avoid any stressful situation during you presentation and handover the model to stakeholders.
2.8 VALIDATE THE RESULTS When the model is built is necessary to verify it´s functionality. The best way is run the animation and
explain how it works and the results. You can receive some unexpected results. These results does not consider the problem, they are the reason why the model is prepared. In this case your task is to
find any tools to explain that results.
On the contrary, if you receive any unexplainable results you have to find the way of explanation or
the bugs, which has to be fixed. In order to verify the model is recommended to track the animation by smaller parts or break the animation at particular point (time or some condition) to check
the system state and partly results. Verification is quite important part of the process and it help
to avoid any stressful situation during you presentation and handover the model to stakeholders.
2.9 EXPERIMENT, ANALYZE AND PRESENT THE RESULTS
During this phase modeler makes various scenarios identified by the functional specification. He will
probably prepare some more scenarios up to some findings from the building phase, if founded important. This phase shouldn´t be underestimated, experiments and analyze is the reason of building
the model in order to help stakeholder in decision making. But you should pay attention on the final presentation of your project regarding the background and the particular needs of all stakeholders.
They usually focus on what alternatives were considered, your proposition and conclusion and recommendations and supporting information, which make your analyze trustful.
98
Presentation of the model and the output from the experiment should be prepared very carefully. It is
not necessary to overwhelm all stake holders with too many details. The appropriate animation (2D and 3D) is good solution with some important data, but presenting thousands of figures will kill all
your effort. Presented values, if they are presented, should be display in appropriate level of accuracy, there is not necessary use 76,020821%, but 76,02% or define the confidence interval.
CONCLUSIONS
Agent Based modeling and simulation is quite contemporary method used in practice and modeling itself even like the scientific method too. Existing sophisticated software tools can give a feeling
of simplicity and easiness’, but there is a lot of way, where the modeler can fail or make a mistake.
This paper is not Holy script, but it discusses the possible way, how to avoid do the mistake or fall on
some typical traps during modeling. Reading this paper does not teach you to build the perfect model, but drives you to the target.
Použitá literatura
www.Simio.com
MACAL, Charles M., Michael J. NORTH, Tutorial on Agent based modeling and simulation, In.
Proceedings of the 2005 Winter Simulation Conference. Orlando, Florida, IEEE, 2005, strana 2-14, ISBN 0-7803-9520-4.
STURROCK, David T. Tips for successful practice of simulation, In. Proceedings of the 2010
Winter Simulation Conference. Baltimore, Maryland, IEEE, 2011, strana 87 – 94, ISBN 978-1-4244-9866-6.
BONABAU, E. Agent-based modeling: methods and techniques for simulating human systems. In. Proc. Natooinal Academy of Sciences99(3): IEEE, 2011, strana 7280 - 7287.
99
VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA TERORISMU V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY (V4)
THE DEFINITION AND CHARACTERISTICS OF TERRORISM IN COUNTRIES
OF VISEGRAD GROUP (V4)
Jan BŘEŇ30
Abstrakt
Článek pojednává o vymezení problematiky terorismu v jednotlivých státech Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Maďarsko). Současné hrozby plynoucí z teroristických aktivit
vedly ke změně protiteroristických zákonů v členských státech V4, tak aby adekvátně reagovaly na úroveň ohrožení v daném regionu. Cílem tohoto článku je základní popis novelizovaných právních
úprav a komparace příslušných dokumentů, které se vztahují k boji s terorismem v zemích
Visegrádské čtyřky.
Klíčová slova: hrozba, legislativa, terorismus, zákon
Abstract
This article discusses definition of terrorism issues in the individual countries of the Visegrad Group
(Czech republic, Slovakia, Poland, Hungary). Current terrorism activities led to a change anti-terror laws in member countries of V4 in order to adequately respond to level of danger in the region.
The aim of this article is a basic description revised legislation and comparison of appropriate documents which are related to fight against terrorism in the Visegrad Group.
Key words: threat, legislation, terrorism, law
ÚVOD
Terorismus představuje vážný problém současného bezpečnostního prostředí a je fenoménem, který
může zásadním způsobem otřást kterýmkoliv státem. Nedávné teroristické útoky (v Paříži, Bruselu, Ankaře, Nice, atd.) společně s masovou migrací do evropských zemí vyvolaly silnou diskuzi napříč
jednotlivými státy Evropy, zdali nezpřísnit zákony týkající se oblasti bezpečnosti státu.
Na základě zprávy Europolu potencionální riziko teroristických útoků ve střední Evropě není tak
vysoké, jako ve státech západní Evropy. Navzdory tomuto tvrzení ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko v roce 2016 novelizovalo příslušnou právní úpravu. Charakter těchto zákonů by neměl být považován
pouze jako preventivní opatření proti potencionálním teroristickým aktivitám, ale zároveň jako legislativně regulační opatření proti hrozbám plynoucí z masové migrace. Infiltrace teroristů
do migračních vln je bezpochyby jednou z největších hrozeb, která může výrazně narušit bezpečnost
státu. Součástí je i popis koncepčních a strategických dokumentů bezpečnostního charakteru, které úzce souvisí s problematikou boje proti terorismu.
Terorismus zůstává vedle organizovaného zločinu, extremismu, národnostních a sociálních konfliktů,
začleňování migrantů do většinové společnosti a hospodářských rizik, jednou ze zásadních
bezpečnostních výzev současného světa.
30 Ing. Jan Břeň, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno 602 00, 973 443 151, [email protected]
100
1 ČESKÁ REPUBLIKA
Česká republika společně s ostatními členskými státy V4 v roce 2016 novelizovala právní úpravu v oblasti boje proti terorismu. Novela byla přijata na základě teroristických útoků z předešlých let
a současných bezpečnostních hrozeb plynoucí z migrační krize. Dalším důležitým podnětem pro novelizaci zákona byly požadavky mezinárodních organizací. Při nezavedení sankcí za podporu
terorismu Finanční akční výbor vyzve členské a přidružené státy, aby posuzovaly finanční styky
se zeměmi V4 jako rizikové. V důsledku by tyto sankce znamenaly omezení a blokace mezinárodních obchodů tuzemských firem. [1]
V současné době je v ČR legislativním těžištěm v boji proti terorismu trestní zákoník, který vymezuje
a upravuje pojem terorismus z hlediska trestně-právního. Dalšími stěžejními dokumenty jsou
Bezpečnostní strategie České republiky 2015 a Strategie České republiky pro boj proti terorismu od r. 2013.
Novela trestního zákoníků je platná od 1. 1. 2017 a k současnému trestnému činu teroristický útok
přibyly nové skutkové podstaty: podpora a propagace terorismu; financování terorismu; vyhrožování teroristickým trestným činem; účast na teroristické skupině. [2]
Odnětím svobody až na deset let bude potrestán občan, který veřejně podněcuje ke spáchání
teroristického činu. Výše uvedená sazba platí pro veřejné schvalování teroristických aktivit nebo pro veřejné vychvalování jejich pachatelů. Trestní stíhaní může být zahájeno proti osobě, která jiné
poskytne informace nebo výcvik za účelem výroby a používání výbušin, zbraní, nebezpečných látek nebo jiných metod a technik pro účely teroristických aktivit (sazba odnětí svobody až dvanáct let).
Finanční nebo materiální podpora teroristické skupiny a jejích členů se trestá odnětím svobody až
na patnáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku. Odnětí svobody za vyhrožování spáchání teroristického trestného činu je dáno sazbou až patnácti let. [2]
Trestní zákoník nově obsahuje definici pojmu teroristická skupina:
„Teroristická skupina je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob, které má trvalejší charakter, je v něm provedena dělba činnosti mezi jeho jednotlivé členy, jeho činnost se vyznačuje plánovitostí, koordinovaností a je zaměřená na páchání trestného činu vlastizrady spáchané formou teroristického útoku…“. [2]
Založení teroristické skupiny nebo účastněním na jejich aktivitách se trestá odnětím svobody
až na dvanáct let. Jedná-li se o vedoucího činitele nebo zakladatele teroristické skupiny, sazba odnětí
svobody je vymezena až na patnáct let. [2]
Nedílnou součástí bezpečnostní politiky ČR je dokument Bezpečnostní strategie ČR 2015 [3], na kterou navazují další koncepce a strategie. Jedná se o komplexní dokument, který obsahuje kapitoly úzce
spojené s problematikou boje proti terorismu. Bezpečnostní strategie ČR 2015 pojednává o:
východiskách bezpečnostní politiky ČR; bezpečnostních zájmech ČR; bezpečnostním prostředí; nejvýznamnějších trendech a faktorech; bezpečnostních hrozbách; kolektivním rozměru zajištění bezpečnosti; potlačování bezpečnostních hrozeb; ekonomickém rámci zajištění bezpečnosti; institucionálním rámci zajištění bezpečnosti. [3]
Další dokument Strategie boje proti terorismu od r. 2013 [4] se opírá o východiska Bezpečnostní strategie ČR 2015. Strategie je koncipována jako dokument obecné povahy, který reflektuje zájmy
101
a základní principy boje proti terorismu v podmínkách ČR. Ve výše uvedeném dokumentu jsou
deklarovány tyto oblasti:
základní principy boje proti terorismu; zlepšení komunikace a spolupráce mezi subjekty, zapojenými do boje proti terorismu
a zkvalitňování podmínek pro výkon jejich činnosti; bezpečnostní výzkum, vzdělávání a informování veřejnosti ve vztahu ke konkrétním
aspektům boje proti terorismu; prevence radikalizace ve společnosti a boj proti rekrutování do teroristických struktur; legislativní a mezinárodně-smluvní otázky. [4]
Poslední bod výše uvedeného seznamu odkazuje také na fakt, že v trestně-právní úpravě ČR [2]
je adekvátně zakotvena nejen oblast ochrany proti terorismu, ale také odškodnění a pomoc obětem terorismu. Dále ochrana svědků a dalších osob zúčastněných v případech souvisejících s terorismem.
Evropská unie v rámci boje s terorismem vyžaduje zákon o zavedení trestní odpovědnosti právnických
osob [5] do právního řádu členských zemí. V ČR tento zákon vstoupil v účinnost 1. 1. 2012.
Od 1. 1. 2017 v ČR vzniklo Centrum proti terorismu a hybridní hrozby. Činnost tohoto centra vzhledem ke gesci Ministerstva vnitra spočívá v monitorování hrozeb spojených přímo s vnitřní bezpečnosti
státu, což předpokládá celkem široké pole hrozeb a potencionálních incidentů v oblasti terorismu.
Na závěr této kapitoly je nutné podotknout, že ČR je v současnosti smluvní stranou třinácti
mezinárodních protiteroristických instrumentů. Seznam těchto ratifikovaných smluv je k dispozici ve výše diskutované strategii. [4]
2 SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Slovensko obdobně jako ČR reagovalo na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě novelizací protiteroristických právních norem. Konkrétní změny se týkají trestního zákoníku a ústavy. Nová právní
úprava vytváří rámec boje proti terorismu, který aktuálně reflektuje vývojové trendy a to nejen
v oblasti prevence. Cílem novely je vytvoření právních předpokladů v oblasti získávání informací, rozšíření možností využívání opatření preventivní povahy a úprava vyvození trestní odpovědnosti
v případě stíhání trestních činů terorismu. [6]
Důležitou právní úpravu v této oblasti tvoří zásah do ústavy Slovenské republiky. Příslušný ústavní zákon [7] prodlužuje lhůtu, po kterou může být osoba podezřelá ze spáchání trestného činu terorismu
zadržená ze 48 na 96 hodin. Vzhledem k závažnosti a charakteru teroristických aktivit byla předchozí
lhůta nevyhovující pro náležité objasnění věci a zdůvodnění potřebných důkazů ze strany orgánů činných v trestním řízení. [7]
Právním těžištěm v oblasti boje proti terorismu je trestní zákoník [8]. Formulace nových skutkových
podstat trestných činů je téměř identická jako v případě ČR z důvodu požadavků výše uvedených
mezinárodních organizací. Novelizace tohoto zákoníku nabyla účinnosti 1. 1. 2016. K právním úpravám došlo nejen v trestním zákoníku, ale i v jiných zákonech (např. v zákoně o policejním sboru [9],
v zákoně o ochraně svědka [10], atd.). Přehled hlavních změn: rozšíření důvodů na zajištění osoby, která se nachází na místě, na kterém hrozí teroristický
útok a nebo, kde už k teroristickému útoku došlo (délka zajištění se v těchto případech prodlužuje z 24 na 48 hodin);
nově se definuje a formuluje oprávnění na zastavení a prohlídku dopravního prostředku (konkrétně se doplňují zakázané věci a nebezpečné látky, které mohou být důvodem pro prohlídku);
ochrana svědků je zaručena pro všechny svědky trestných činů terorismu; v případě potřeby celní útvary budou plnit úlohy policie na základě rozhodnutí vlády; upravuje se správa informací databáze Interpolu; prodlužuje se lhůta na zadržení neobvyklé obchodní transakce ze 48 na 120 hodin; úprava poskytování lokalizačních údajů při pátrání po hledaných a nezvěstných osobách.
[6]
102
Dokument Národný akčný plán boja proti terorizmu na roky 2015-2018 [11] je součástí bezpečnostní
politiky Slovenské republiky. Jedná se o plán strukturálně podobného charakteru jako česká strategie
boje proti terorismu, ačkoliv není tak rozsáhlý. Obsahově tento plán pojednává o: analýze výchozí situace; vyhodnocení bezpečnostní situace v EU; aktuální situaci z pohledu boje proti terorismu na Slovensku; vymezení cílů a úkolů. [11]
Na základě prohlášení premiéra současné vlády, vláda vidí jasnou souvislost mezi migrací a hrozbami, které s sebou přináší terorismus. [6]
3 POLSKO
Polsko přijalo změny protiteroristických zákonů v polovině roku 2016. Tato právní úprava vyvolala širokou diskusi napříč celým Polskem. Dle názorů tamních nevládních organizací obsahují tyto zákony
určitá opatření, která jsou v rozporu s polskou ústavou a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských
práv. Polská vláda argumentuje nutností přijmout tyto právní úpravy vzhledem ke zlepšení současné bezpečnosti situace v zemi. [12] Nejkontroverznější změny se týkají těchto oblastí:
omezená svoboda shromažďování; omezená volnost komunikace; neomezený přístup do veřejných databází z pozice vládní Agentury pro vnitřní bezpečnost; „všichni cizinci jsou v podezření“; blokování internetu na požádání Agentury pro vnitřní bezpečnost. [13]
Určené kompetentní státní orgány mohou zakázat veřejné shromažďování a protesty z důvodu
možnosti vzniku potencionálního teroristického útoku na daném místě. Polská právní úprava však nejasně definuje pojem teroristický útok. Nevládní organizace se obávají, že nově vzniklé zákonné
ustanovení může být použito k umlčení protestující veřejnosti, aniž by hrozil teroristický útok.
Zákon stanovuje povinnost registrovat všechny předplacené telefonní karty (registrace na občanský
průkaz občana). Podle odborníků však nebude tento zákon efektivní v boji proti terorismu a organizovanému zločinu (zákon se dá lehce obejít, zejména u cizinců). Nicméně tato právní úprava
na základě obav odborné veřejnosti omezuje práva novinářů, kteří chtějí chránit své zdroje a práva
občanů. Vznikají zde oprávněné důvody k ochraně jejich soukromí.
Agentura pro vnitřní bezpečnost má neomezený přístup do všech databází (např. do databáze sociálního zabezpečení, databáze otisků prstů, atd.) bez jakéhokoliv mechanismu kontroly a dohledu.
Současný standard ochrany stanovený pro cizince, který je předmětem polské jurisdikce, bude snížen.
Telefonní hovory cizinců mohou být policií odposlouchávány bez soudního příkazu. Taktéž policie může
ověřit otisky prstů kdykoliv a bez konkrétního podezření. Polsko je relativně homogenním státem, což vytváří velké riziko diskriminace na základě barvy pleti, národnosti či etnického původu. Toto
zákonné opatření je zaměřeno pouze na cizince. Ve své podstatě každý polský občan může být tímto zákonem ovlivněn, jestliže bude telefonicky komunikovat s člověkem jiné státní příslušnosti.
Právní úprava umožňuje okamžité zablokování jakýchkoliv webových stránek na vyžádání Agentury pro vnitřní bezpečnost. Teprve po pěti dnech soud ověří, zdali blokace webu je oprávněná. [13]
Obdobně jako v ČR a Slovensku jsou zpracovány koncepční a strategické dokumenty pro boj
s terorismem. Konkrétně se jedná o Strategy Of Development Of The National Security Systém Of The Republic Of Poland 2022 [14] a National Security Strategy Of The Republic Of Poland [15].
Tyto dokumenty mají charakterově podobný obsah, cíle a úkoly jako již diskutované strategie působící
na území ČR a Slovenska.
103
4 MAĎARSKO
Maďarská vláda přijala příslušné zákony vztahující se k hrozbám terorismu v roce 2016. Podobně jako v Polsku se výrazně zvýšily kompetence tamních bezpečnostních složek. Před novelou zákona mohla
policie sledovat internet a odposlouchávat telefonní hovory pouze na základě soudního příkazu se souhlasem poskytovatele internetových a komunikačních služeb. Podle nově vzniklé právní úpravy
bude i nadále potřeba soudního příkazu, ale poskytovatelé, již nebudou moci odmítnout přístup
policejních orgánů k jejich službám. [16]
Mezi další opatření, která mohou být zavedena v rámci ochraně proti terorismu, jsou: zákaz vycházení; omezení pohybu vozidel; zákaz hromadných akcí; zesílená ochrana hranic; přísnější kontrola poštovní komunikace. [16]
Maďarský parlament současně s úpravou zákonu o policii schválil i související normativní změny
v ústavě, národní bezpečnosti a obraně. Jednou z novinek je možnost vyhlásit v případě nebezpečí teroristického útoku stav teroristické hrozby. V takovém případě je potřeba souhlasu dvou třetin členů
zákonodárného sboru. Za tohoto stavu lze obejít některé zákony a zavést na dobu nejvýše patnácti dnů mimořádná opatření. Armáda může být použita, pokud nebudou stačit zdroje policie a národní
bezpečnostní služby. S tímto ustanovením souvisí i oprávnění armády použít zbraně, bude-li to nutné. [17]
Nově v Maďarsku vzniklo Protiteroristické informační a analytické centrum. Jedná se o útvar s celostátní působností. Mezi hlavní úkoly tohoto centra patří zejména posuzování teroristických
a jiných hrozeb. Trestí zákoník byl upraven o trestní odpovědnost za teroristický čin. Trestně odpovědní mohou být rovněž nezletilí ve věku mezi 12 a 14 roky. [17]
Výchozím strategickým dokumentem pro bezpečnost státu je Hungary’s National Security Strategy [18].
ZÁVĚR
Všechny členské státy Visegrádské čtyřky v roce 2016 novelizovaly příslušné zákony v oblasti boje proti terorismu. Úpravy těchto právních norem reagují na současnou potencionální hrozbu
teroristických aktivit v Evropě. V ČR byl novelizován trestní zákoník, který definuje a upravuje nové skutkové podstaty trestných činů terorismu. Razantní změny v legislativě ve vztahu s terorismem byly
přijaty v Polsku, Maďarsku a částečně na Slovensku. V těchto zemích se novelizoval nejen trestní
zákoník, ale zároveň došlo i ke změnám ústavy a pravomocí policejních orgánů. Kompetence vybraných bezpečnostních složek jednoznačně posílily a získali tak snadnější přístup do soukromí
občanů a cizinců v daném státě. Dále v případě ohrožení teroristickým útokem může dojít k významným zásahům ze strany státu do svobod občanů. Státy V4 disponují náležitými strategickými
dokumenty, které deklarují principy, koncepce a úkoly bezpečnostní politiky státu.
Použitá literatura
Tvrdší tresty za podporu terorismu. Zprávy Alfa 9. [online]. 7. 11. 2016 [cit. 2017-01-22].
Dostupné z: http://zpravy.alfa9.cz/absolutenm/templates/zprava.aspx?a=4623
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Bezpečnostní strategie ČR 2015.
Strategie boje proti terorismu od r. 2013.
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízeni proti nim.
104
Od 1. januára 2016 je účinná nová protiteroristická legislatíva. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky. [online]. 2. 1. 2017 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.minv.sk/?tlacove-spravy-1&sprava=od-1-januara-2016-je-ucinna-nova-protiteroristicka-legislativa
Zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky.
Zákon č. 300/2005 Z. z., trestný zákon.
Zákon č. 171/1993 Z. z. o Policajnom zbore.
Zákon č. 256/1998 Z. z. o ochrane svedka.
Národný akčný plán boja proti terorizmu na roky 2015-2018.
Poland adopted a controversial anti-terrorism law. Panoptykon Foundation. [online].
22. 6. 2016 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: https://en.panoptykon.org/articles/poland-adopted-controversial-anti-terrorism-law
New Polish Anti-terrorism Law: every foreginer is a potential threat. Panoptykon Foundation. [online]. 28. 4. 2016 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: https://en.panoptykon.org/articles/new-polish-anti-terrorism-law-every-foreigner-potential-threat
Strategy Of Development Of The National Security Systém Of The Republic Of Poland 2022.
National Security Strategy Of The Republic Of Poland.
Poland joins Hungary in planning stringent anti-terrorism laws in wake of Brussels attacks. DW-Made for minds. [online]. 24. 3. 2016 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z:
http://www.dw.com/en/poland-joins-hungary-in-planning-stringent-anti-terrorism-laws-in-wake-of-brussels-attacks/a-19141781
Maďarsko schválilo další změnu ústavy. Vláda může nově zavádět mimořádná protiteroristická
opatření. Aktuálně.cz. [online]. 7. 6. 2016 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/madarsko-schvalilo-dalsi-zmenu-ustavy-vlada-muze-nove-zavade/r~6adf5e9e2cb811e6bff10025900fea04/
Hungary’s National Security Strategy.
105
GLOBÁLNÍ PARADOX. SKOTSKÉ A KATALÁNSKÉ SECESNÍ SNAHY JAKO DŮSLEDEK EVROPSKÉ INTEGRACE
THE GLOBAL PARADOX. SCOTTISH AND CATALAN SEPARATISM AS A CONSEQUENCE OF THE EUROPEAN INTEGRATION
Lucie COUFALOVÁ31
Abstrakt Ekonomická teorie se v posledních více než dvou dekádách zabývá vztahem mezi ekonomickou
integrací a separatistickými tendencemi. Jednotlivé studie se však liší co směru působení vlivu
Evropské unie. Tento příspěvek se zabývá separatismem a secesí a jejich podporou v Katalánsku a Skotsku. Zmíněné tendence jsou uvažovány právě v kontextu evropské integrace, která
se v nemalé míře podílí na vzniku takzvaného globálního paradoxu.
Klíčová slova: separatismus, secese, evropská integrace, zahraniční obchod
Abstract Economic theory of the last more than two decades focuses on the relationship between the economic
integration and the separatism. The literature on this topic, however, do not coincide on the direction of this effect. This paper deals with separatism and secession and their support in Catalonia
and Scotland, which is analyzed in the context of the European integration. The EU is an important
factor in the creation of the so called global paradox.
Key words: separatism, secession, European integration, international trade
ÚVOD
V posledních letech se v Evropě střetávají dvě protichůdné tendence. Na jedné straně dochází ke stále
hlubší integraci v rámci Evropské unie, na straně druhé sílí tlaky volající po osamostatnění celé řady regionů v rámci jednotlivých států EU. Národní vlády bývají často pod dvojím tlakem, kdy se jednak
musejí podřizovat tlakům EU, jednak ustupovat požadavkům regionálních samospráv.
Již v roce 1994 užil Bob Davis [1] pro problém analyzovaný v tomto příspěvku pojmu globální paradox.
Hlavní myšlenkou ukrytou pod tímto termínem bylo, že čím více jsou národy propojeny globálním trhem a technologiemi, tím silnější je volání po rozpadu jednotlivých států. Dle některých autorů
byl již před více než dvaceti lety svět bezpečný pro separatismus a to především z důvodu rostoucí
otevřenosti a provázanosti ekonomik a konce vojenského ohrožení spojeného s existencí Sovětského svazu [1] [2]. Separatisté se, dle Davise [1], změnili ze šovinistů hledících pouze do domácí
ekonomiky na internacionalisty a zastánce volného obchodu.
Dopady separatismu se mohou lišit v závislosti na průběhu procesu. Na jedné straně stojí stále ještě živý případ Jugoslávie, který demonstroval, jak velké násilí může separatismus přinést. Na straně
druhé pak rozdělení Československa, které mimo jiné dokazuje, že pokud dojdou obě strany
ke konsensu, je možné provést rozdělení bez násilí a bez významného ekonomického či jiného negativního dopadu na obě strany32.
31 Ing. Mgr. Lucie Coufalová, Ph.D., Katedra ekonomie, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita, Lipová 41a, 777 557 483, [email protected]. 32 Vaubel [3] však zmiňuje skutečnost, že rozdělení Československa nebývá často formálně považováno za secesi, neboť návrh Vladimira Mečiara na odtržení Slovenska byl jeho českým protějškem Václavem Klausem ochotně akceptován.
106
V Evropě se v současnosti mluví o separatismu především ve spojistosti s voláním po samostatném
státu Katalánců, Skotů, Vlámů, Basků, Benátčanů a dalších italských regionů. Je tedy patrné, že tyto
tendence nejsou zdaleka ojedinělé. Zda bude problém v jednotlivých regionech dále eskalovat a ve svém důsledku povede ke změně státních hranic, není zdaleka jisté.
Zdaleka nejvýznamnější secesní hnutí posledních let byla zaznamenána v Katalánsku a ve Skotsku.
Zatímco, ve druhé jmenované zemi se v roce 2014 konalo oficiální referendum o odtržení, Katalánsku
nebylo referendum centrální vládou povoleno. I přesto však obyvatelé tohoto regionu na pomezí Francie a Španělska pojali zatím poslední volební kampaň do tamního parlamentu jako určitou formu
plebiscitu na dané téma [4].
Existuje celá řada ekonomických faktorů ovlivňujících tuto tendenci a klíčová se jeví především role, kterou v celém procesu sehrává Evropská unie, jakožto orgán zastřešující volný obchod mezi svými
členy. O důležitosti členství v Unii vypovídá mimo jiné i fakt, že se jedná o jedno z klíčových témat
obou protipólů politického spektra jak ve Španělsku, tak ve velké Británii. Zatímco nacionalistické strany argumentují převážně rychlými a snadnými jednáními s EU, argumenty z centra jsou přesně
opačné (ibidem).
V první části příspěvku bude ve zkratce pojednáno o příčínách separatismu a o rozdílech mezi
separatismem a secesí. V dalším bude přiblížena podpora separatismu ve zmíněných regionech. Závěr bude věnován roli Evropské unie v celém procesu.
1 SEPARATISMUS A SECESE
K příčinám separatismu bývá obecně řazen především pocit odlišné identity daného národa vhledem k identitě mateřského státu. Ten pak vede k požadavku na vytvoření vlastních politický institucí, které
mývají velmi často legitimní základ v historii země. Svoji nezastupitelnou roli hrají také kulturní a jazykové faktory [5]. Všechny tyto skutečnosti jsou nezbytné pro vznik kolektivní identity, zakládající
se především na vymezení vůči tomu druhému [6]. V současnosti se nicméně stále více pozornosti
soustředí především na ekonomické příčiny a důsledky separatismu [7], jimž bude věnována pozornost také v tomto příspěvku. Problematika bude zúžena na separatistické tendence ve Skotsku
a Katalánsku.
Siroký a Cuff [8] se domnívají, že nezávislost chtějí získat především regiony či etnika, která přišla o svoji autonomii. To může vést k rozhořčení a pocitu křivdy dané skupiny především v důsledku její
zhoršené pozice v rámci země a podlomení schopnosti centrální vlády se jakkoliv kredibilně zavázat.
Oblast, která nebyla nikdy autonomní, postrádá zmíněný pocit křivdy a především také vedení, nezbytné ke kolektivní akci. Na opačném konci spektra se pak nachází autonomní oblast, která naopak
tyto možnosti má, ale nemá o odtržení zájem, protože jí vyhovuje status quo nebo protože náklady takového odtržení by byly příliš vysoké. Autonomní skupiny tak mají menší motivaci se odtrhnout.
Ta je však stále větší, než v případě skupin, které nikdy autonomní nebyly. Autoři dále poukazují také
na skutečnost, že autonomie je mírovým řešením etnických problémů ve vyspělém světě (Španělsko, Německo, USA, Švýcarsko, Austrálie) a v rozvojových zemích (Nigerie, Indie, Mexiko, Etiopie).
Nicméně také upozorňují na odpůrce toho přístupu, kteří se domnívají, že decentralizace bude nadále podporovat rostoucí požadavky na sebeurčení. To je ostatně i případ Skotska, které získalo velké
pravomoce po referendu 1997, což ani zdaleka neuklidnilo separatistické tendence uvnitř regionu [5].
Ztráta autonomie však nemusí znamenat omezení potenciálu kolektivního jednání. Náklady na setrvání
uvnitř skupiny, která přišla o autonomii, pak bývají často větší, než v případě připojení se k separatistickým hnutím. Tato skutečnost se v praxi odráží zejména v situaci Katalánska, jehož
autonomie byla významně omezena rozhodnutím Ústavního soudu z roku 2006 [9].
Pojem autonomie je pak úzce svázán s pojmem separatismus. Dle Wooda [10] usiluje separatismus
především o omezení role centrální autority v určité konkrétní oblasti. Z některých separatistických hnutí pak vykrystalizovala hnutí secesní, snažící se o vymanění z veškeré suverénní moci centrální
vlády. I přesto, že separatismus bývá často spojován s násilím, příkladem čehož může být nedávná aktivita baskické separatistické organizace ETA, může se také týkat jen snahy o větší autonomii,
107
například v kulturní oblasti. Takováto forma separatismu může být podporována centrální vládou,
která se nicméně může stavět do naprosté opozice vůči secesi. Příkladem takto perfilované vlády
je v současnosti především kabinet Mariana Rajoye ve Španělsku. Mimo Evropu pak lze tyto tendence nalézt v Indii a do jisté míry také v Číně [11]. Řada hnutí však osciluje mezi těmito dvěma póly,
což značně komplikuje definici obou pojmů.
2 SKOTSKO A KATALÁNSKO, OD SEPARATISMU K SECESI I přesto, že se skotský nacionalismus zdrodil až ve 20. století, dosáhli jeho reprezentanti nemalých
úspěchů na londýnské vládě. Neúspěch v poslendím referendu, v němž Skotové získali jen 44,7 % hlasů pro odtržení [12], nebude pravděpodobně znamenat tečku za voláním regionu
po osamostatnění a to především v důsledku Brexitu. Skotové totiž tradičně vzhlížejí k EU jako
k prostředku získání národní suverenity v širším rámci evropského integračního procesu a Skotská národní strana (Scottish National Party, SNP), na rozdíl od reprezentantů Anglie a Walesu, smýšlí
tradičně proevropsky [5]. Z průzkumů veřejného mínění je patrné, že preference setrvání v rámci Spojeného království v současnosti mírně převyšují hlasy volající po odtržení regionu. Nicméně
kvantitativní rozdíl mezi podporou setrvání v rámci Velké Británií a podporou secese není příliš velký.
Tradičním argumentem leadera skotského secesního hnutí, Alexe Salmonda byl fakt, že samostatné
Skotsko by bylo jednou z nejbohatších zemí Evropy, s HDP per capita vyšším než ve Francii a Itálii, ale především než ve zbytku Spojeného království [13]. Nicméně v roce 2015 došlo k radikální změně
a Skotsko poprvé po 35 letech zaznamenalo příjem na hlavu nižší než zbytek Británie. Na ekonomice regionu se podepsal zejména celosvětový pokles cen ropy [14]. Tato skutečnost může být jednou
z příčin současného poklesu preferencí samostatného skotského státu, který ukončil opačný trend
v důsledku již zmiňovaného Brexitu.
Graf 1 Odpovědi na otázku „Mělo by být Skotsko nezávislým státem?“
Zdroj: [15]
Stejně tak i Katalánsko, hlavní tahoun španělské ekonomiky33, je tradičně proevropským regionem [5] a i zde došlo v posledních letech k významné eskalaci separatistických snah. Původ katalánského
33 V Katalánsku se v roce 2015 vytvořilo 18,9 % španělského HDP, což bylo nejvíc ze všech 17 autonomních oblastí. Téměř identická část produktu byla vyprodukována v Madridu (18,8 %). Jediným dalším regionem, který taktéž vygeneroval více
0
10
20
30
40
50
60
70
7.0
8
9.0
8
10.0
8
1.0
9
3.0
9
8.0
9
11.0
9
2.1
0
4.1
0
5.1
0
10.1
0
3.1
1
4.1
1
10.1
1
1.1
2
2.1
2
10.1
2
8.1
3
9.1
3
11.1
3
12.1
3
1.1
4
2.1
4
3.1
4
4.1
4
6.1
4
8.1
4
9.1
4
10.1
4
12.1
4
1.1
5
3.1
5
4.1
5
PRO PROTI Nevím / Nehlasoval bych
108
nacionalismu můžeme hledat již v 19. století. Dle Dvořákové a Ferrarové [5] se nejednalo
o separatistický, nýbrž spíše o regionalistický nacionalismus, usilující především o zvýšení míry
autonomie, ale v rámci Španělska, což je také patrné z grafu č. 2.
Hnutí za nezávislé Katalánsko začalo získávat na síle zejména po rozsudku Ústavního soudu z 28. června 2010, který vedl k okleštění nově přijatých Stanov regionu z roku 2006 [9]. Na situaci
se negativně podepsalo také následné utahování opasků z let 2011–2013, jenž bylo důsledkem
poslední ekonomické krize. Ta se negativně podepsala na ekonomice celého Španělska a vedla k výraznému snížení výdajů v sociální oblasti a ve zdravotnictví regionu [18]34. Stejným způsobem
se na situaci podepsal také fakt, že centrální vláda opakovaně odmítá vyhlásit referendum o nezávislosti této autonomní oblasti. Mimo to neváhá regionu vyhrožovat s pozastavením
autonomních pravomocí, či dokonce s vojenskou intervencí [20] [21].
Graf 2 Variabilita odpovědí na otázku „Jaký by měl být vztah mezi Katalánskem a Španělskem.
Katalánsko by mělo být…“
Zdroj: [22]
Ač se míra autonomie jednotlivých separatistických regionů může lišit, většinou se vztahuje na vnitřní záležitosti, tzn. na zdravotnictví, školství, vzdělávání, policii, místní samosprávu či kulturu. Katalánsko
má pak také například pravomoc podílet se na tvorbě jeho se týkající evropské politiky. Dvořáková
a Ferrarová [5] pozorují, že jsme „[c]elosvětově (…) svědky dynamického vývoje nestátních národů (stateless nations), jejichž území se neshoduje s územím státu, v němž žijí a s nímž se neztotožňují,
a které si udržují vlastní pojetí národní identity“. Autorky také poukazují na fakt, že zatímco Skotům a Velšanům byl přiznán status národa, Baskové a v současnosti především Katalánci, o podobné
uznání bojují jen marně. Odepírání této legitimizace pak bývá jedním z hlavních argumentů,
na něž se separatisté odvolávají.
Z uvedeného také vyplývá, že postoj k separatismu se v rámci jednotlivých států různí. Zatímco Skotsku bylo umožněno hlasování v tamním referendu, ve Španělsku prohlásil kabinet Mariana Rajoye
než 10 % celostátního HDP, byla Andalusie se 13,4 %. Nicméně při přepočtu HDP na osobu patří tento poslední zmíněný region mezi tři nejchudší oblasti [16]. Katalánsko je čistým plátcem do centrálního rozpočtu, přičemž fiskální transfery dosahují v průměru 8 % HDP regionu [17]. 34 Nicméně například Bieri [19] poukazuje na opačnou kauzalitu v tomto případě. Dle jeho názoru je separatismus způsobem, jak mohou regionální vlády v dobách krize tlačit na vládu centrální.
0
10
20
30
40
50
60
červ
en 0
5
listo
pad 0
5
duben 0
6
září 0
6
únor
07
červ
enec
07
pro
sinec
07
květe
n 0
8
říje
n 0
8
bře
zen 0
9
srpen 0
9
leden 1
0
červ
en 1
0
listo
pad 1
0
duben 1
1
září 1
1
únor
12
červ
enec
12
pro
sinec
12
květe
n 1
3
říje
n 1
3
bře
zen 1
4
srpen 1
4
leden 1
5
červ
en 1
5
listo
pad 1
5
duben 1
6
Region v rámci Španělska Autonomní region v rámci Španělska
Stát uvnitř Španělska Nezávislý stát
Neví Neodpovídá
109
referendum za protiústavní a, s odvoláním na paragraf 155 španělské ústavy, pohrozil zmíněnou invazí
pravomocí regionu, pokud by snad Katalánci vyhlásili referendum jednostranně [21].
Dalším důležitým rozdílem mezi oběma zeměmi, jenž má významný vliv na preference ohledně secese,
je již zmíněná ropa. Zatímco Katalánsko nedisponuje prakticky žádnými surovinovými zdroji a musí je tedy importovat [23], velkou část příjmů skotského rozpočtu tvoří zisky z těžby ropy v Severním
moři. Zatímco v souvislosti s událostmi spojenými s Brexitem se očekával nárůst podpory secese [19],
v posledních měsících došlo naopak spíše k jejímu poklesu. Na vině je s největší pravděpodobností obrovský propad cen ropy z posledních dvou let. Politický diskurs SNP v čele se Salmondem byl totiž
postaven především na vyšších příjmech z ropy do skotského rozpočtu v případě nezávislosti [24]. Jejich obrovský pokles v důsledku pádu cen, stejně jako fakt, že ekonomika samostatného Skotska
by byla výrazně náchylnější na tyto výkyvy, má a i nadále bude mít negativní dopad na podporu secese.
3 EU A GLOBÁLNÍ PARADOX
Pokud by ve Španělsku či Velké Británii došlo k secesi, nově vzniklé Katalánsko a Skotsko by v evropském kontextu patřily ke spíše menším zemím. Z tohoto pohledu by pro jejich ekonomiky
byla klíčová možnost účastnit se na globálním trhu. Proto jsou také separatistické regiony většinou
nakloněny vytvoření mezinárodních obchodních dohod. Bylo tomu tak v Québeku před uzavřením Severoamerické zóny volného obchodu [1] a je tomu tak také v případě obou uvažovaných
evropských regionů [5]. Zóna volného obchodu nabízí těmto regionům nejen možnost obchodovat i nadále se současnými zahraničními partnery, ale prakticky i s regiony, které jsou nyní součástí téhož
státu. Budou-li se totiž oba dva nově vzniklé státy účastnit téže zóny volného obchodu,
pak je existence vzájemných cel mezi nimi prakticky vyloučena.
Separatistické regiony tedy budou zpravidla podporovat mezinárodní obchod. Alesina a kol. [2] se domnívají, že si jednotlivé regiony mohou s volným trhem polepšit, neboť otevřenost snižuje
náklady malé velikosti země a secese. Tuto teorii konkretizuje Marie Daumal [25], dle níž je profitovat
z volného trhu umožněno pouze regionům v rámci federálního systému, neboť unitární státy mají obvykle v ústavě zakotvenu jednostnost a nedělitelnost země a neuznávají tedy právo na secesi35.
Oba zmíněné texty se shodují na tom, že v globalizovaném světě nemá malá velikost země negativní vliv na úroveň důchodu, a naopak heterogenita v lokálních preferencích podopruje vytváření menších
jurisdikcí ze strany jednotlivých regionů. Myšlenku o tom, že zapojení země do světového hospodářství může vést k politické desintegraci, pak dále rozvíjejí například Casella a Feinstein [26].
Dle Marie Daumal [25] však politcká fragmentace těchto států vede také k fragmentaci národních trhů, což ve svém důsledku povede k růstu mezinárodního obchodu. Je tedy patrné, že na jedné
straně je politická desintegrace podporována integrací ekonomickou, na straně druhé sama tuto integraci vyvolává. Autorka, pozoruje oboustrannou kauzalitu a tedy že globalizace a federální
uspořádání země jdou ruku v ruce. Jako příklad uvádí historickou podporu ekonomické integrace
v Kanadě, Belgii a Španělsku. V první jmenované zemi jsou to především obyvatelé Quebeku, kteří jsou tradičními stoupenci mezinárodního obchodu. Usilovali dokonce o vytvoření dohody o zóně
volného obchodu (FTA) se Spojenými státy americkými, které však dohodu odmítly. Byla to právé tato převážně frankofonní kanadská provincie, která nejvíce usilovala o vytvoření NAFTA [1]. Také Vlámové
razili v minulosti cestu liberalizace a podpory vziku jednotného evropského trhu, jakožto prostředku k vytvoření ekonomického systému nezávislého na převážně frankofonním Valonsku. Katalánsko zase
podporovalo evropskou liberalizaci, aby tak snížilo svoji závislost na španělské ekonomice.
Na druhé straně se také dá očekávat, že čím větší bude autonomie v jednotlivých regionech, tím více
se tyto oblasti budou moci zapojit do mezinárodního obchodu a snížit závislost na domácí ekonomice. Autonomie se tak stává prostředkem legitimujícím podporu otevřenosti, jak je tomu například
u kanadských provincií, které mají z ústavy právo navrhovat a zavádět mezinárodní obchodní politiky.
Dle Daumal [25] by separatismus měl vést ke zvyšování mezinárodního obchodu především při federálním státním zřízení, což testuje na příkladu Quebeku, Vlámska a Katalánska36, třech
35 Například Kanada, Rakousko, Švýcarsko, Etiopie a Svatý Kryštof a Nevis mají ústavu, která secesi umožňuje [25]. 36 I když Španělsko není de iure federací, Daumal [25] se domnívá, že ji za ni lze považovat minimálně de facto.
110
regionech, které už od osmdesátých let podporují volný obchod a jejichž současným cílem
je osamostatnit se. Dle autorky ovlivňuje separatismus pozitivně zahraniční obchod nezávisle
na politickém systému. Bývá spojován s etnickými a jazykovými menšinami: „[w]hen language and culture are different, this keeps people apart and restricts their access to information“
[25, str. 683]. To co danou oblast odlišuje od zbytku státu, může být nalezeno za hranicemi, což nutně povede k růstu zahraničního obchodu. Právě proto jsou separatismus i federalismus spojovány
s kulturní heterogenitou. Přeshraniční kontaky pak mohou podporovat obchod prostředníctvím snížení
informačních nákladů a podobných preferencí.
Naopak Brancati [27] zastává názor, že ekonomická integrace obecně nepodporuje separatismus, protože její dopady nejsou jednoznačně pozitivní a pro většinu regionů nejsou dostatečně velké na to,
aby jim zajistily možnost udržet se jako samostatný stát. Evropská integrace je pouze lehce spojena s nárůstem separatismu. Vstupují do toho i další faktory. Konkrétně Evropská unie pak podporuje
separatisty především v tom smyslu, že usnadňuje rozhodování na supranacionální úrovni [28].
Celkové dopady integrace na separatismus jsou dle autora slabé a pravděpodobně podmíněné jinými politickým a bezpečnostními faktory, zastřešujícími integraci. Autor se tak staví na stranu
integracionistů, proudu, jehož představitelé věří, že integrace není příčinou separatismu, nýbrž je jeho podmínkou.
Neméně důležitý je také fakt, že případný nově vzniklý stát by se musel vypořádat s komplikovanými přístupovými jednáními do obchodních dohod, jejichž členem je spolu se svojí současnou mateřskou
zemí. V případě EU jsou dokonce tyto podmínky nejtěžší, neboť toto přistoupení musí být schváleno všemi členskými zeměmi. V komentářích ohledně způsobu, jakým by přístupová jednání
se samostatným Katalánskem či Skotskem probíhala, je EU spíše zdrženlivá. Obě země by si s největší pravděpodobností musely podat novou přihlášku, ale není jisté, jaký proces by následoval. Nabízí
se také možnost dočasného pasivního členství, které by Kataláncům a Skotům umožnilo participaci
na společném trhu, nikoliv však židle v Evropské radě [29].
Uvnitř Unie se však dá očekávat politická opozice vůči tomuto přijetí. Na jedné straně je více než pravděpodobné, že vstup nepodpoří poškozená mateřská země, a to z důvodu obav,
že se jí odtrhne další region. Stejně tomu bude u kterékoliv jiné země, čelící podobným hrozbám.
Z historie lze uvést například neuznání Kosova Španělskem [30]. V některých případech to bývá samo integrační seskupení, které odrazuje daný region od secese, jak tomu bylo v případě EU a Černé Hory
[27].
Muro a Vlaskamp [4], provedli elektronické dotazníkové šetření v obou zkoumaných regionech. Cílem
tohoto šetření bylo zjistit, jaký vliv mají vyhlídky ohledně členství v EU na podporu separatismu. Autoři se opírají o tzv. Linzovu typologii a ptají se respondentů na otázku, zda se cítí být „pouze Katalánci“,
„spíše Katalánci než Španěli“, „Katalánci i Španěli“, „spíše Španěli než Katalánci“ a „pouze Španěli“. Analogické šetření bylo provedeno také ve Skotsku. Následně byli respondenti rozděleni do tří skupin.
První z nich byla postavena před situaci, kdy by region zůstal po osamostatnění členem EU; druhá před opačný scénář; a třetí skupina byla ponechána jako kontrolní. Výsledkem toho výzkumu
v Katalánsku bylo, že v případě prvního scénáře, vzrostla podpora secese. Naopak scénář zahrnující
Katalánsko mimo Unii, neovlivnil významně preference. Ve Skotsku nebyly výsledky v žádném ze zmiňovaných případů statisticky významné, což si autoři vysvětlují převažujícím skotským
euroskepticismem37. Oproti tomu Katalánci jsou výrazně proevropsky smýšlejícím regionem. Neopomíjejí však ani fakt, že obyvatelé Katalánska již mají, vlivem neustálé negativní propagandy
z centra, vytvořena očekávání o negativním vývoji následujícím po odtržení. Scénář s pozitivním
očekáváním ohledně členství v EU v jejich případě tedy výrazně pozitivně ovlivnil preference ohledně secese. Oproti tomu Skotové tak tvrdé odmítání jejich členství v Unii nezažili.
Při vyhodnocení odpovědí, zohledňují autoři odpověď na výše zmíněnou otázku týkající se stupně
nacionalismu. Docházejí k závěru, že preference silně nacionalisticky smýšlejících voličů nebyly ovlivněny ani jedním ze scénářů, před něž byli postaveni. Následné členství v Evropské unii
je tak důležité především pro voliče s dvojí identitou, tedy pro ty spadající do prostředních tří skupin.
Důležitou roli v tomto výzkumu hrál také vztah respondentů vzhledem k Evropské unii. Negativní
37 Naopak Bieri [19] chrakterizuje Skotsko jako „EU-friendly“.
111
scénář vedl totiž mnohdy k podpoře separatismu a to především u euroskeptických voličů,
pro něž secese představuje možnost, jak se vymanit z vlivu EU. To se týká především Skotska, což
autoři zdůvodňují zmíněným euroskepticismem.
Naopak Brancati [27] pozoruje celkově jen velmi malý vztah mezi evropskou integrací a procentem hlasů pro separatisty. Průkazný pozitivní vztah mezi integrací a separatismem lze dle jeho odhadů
nalézt pouze v Belgii a Velké Británii. Pozitivní korelaci mezi ekonomickou integrací a vyšší volební
podporou separatismu pak autor nachází především v nejbohatších regionech, jako jsou Bavorsko, Severní Itálie, Baskicko nebo Vlámsko, které by z ní profitovaly.
4 OBCHODNÍ VAZBY A OBRANA
Jak již bylo zmíněno, obě dvě ekonomiky by se po secesi zařadily mezi ty menší. Z tohoto důvodu by pro ně mezinárodní obchod a s ním velice úzce provázané členství v Evropské unii bylo nesmírně
důležité. Současné zapojení obou regionů do mezinárodního obchodu je znázorněna na grafech 3 a 4.
Graf 3 Skotské vývozy do zbytku Velké Británie a do zemí mimo Spojené království (miliony liber,
pravá osa) a procentní podíl exportů do zbytku Velké Británie na celkových exportech regionu
(levá osa)
Zdroj: [31]
Při srovnání dat z obou grafů je patrné, že podíl Katalánských exportů do zbytku Španělska je výrazně menší než podíl skotských vývozů do ostatních částí Spojeného království. Zatímco Katalánci vyváželi
v roce 2013 do Španělska 46 % své produkce, zbytek Spojeného království se na exportech Skotska
podílel v témže roce 62 %. Významný rozdíl existuje také v trendu tohoto podílu. V případě regionu z Iberského poloostrova je trend výrazně klesající. Naopak v případě Skotska je dlouhodobě stabilní.
Za zmínku stojí také podíl Evropské unie. Katalánci umístili v roce 2013 do ostatních zemí EU-27 44 %
svých exportů, kdežto Skotové pouhopouhých 15 % [31] [32]. Z tohoto pohledu je tedy Katalánská
ekonomika mnohem více závislá na ostatních zemích než ekonomika skotská, která je naopak
0
10 000
20 000
30 000
40 000
50 000
60 000
70 000
80 000
54,00%
56,00%
58,00%
60,00%
62,00%
64,00%
66,00%
68,00%
70,00%
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
EXP celkem EXP do zbytku VB % do zbytku VB
112
významně napojena na mateřskou zemi38. Katalánská účast na evropském volném trhu se tak jeví jako
mnohem důležitější než ta skotská. Pro Skoty by z tohoto pohledu byla podstatnější především
bilaterální obchodní dohoda se Spojeným královstvím. Vzhledem k připravovanému Brexitu navíc ztrácí důležitost stanovisko Britů ke skotskému členství v EU. Nejdůležitější překážkou na cestě obou regionů
do Unie tak zůstává především postoj Španělska k jejich členství.
Graf 4 Katalánské exporty do zbytku Španělska a do zbytku světa (miliony eur, pravá osa) a procentní
podíl exportů do Španělska na celkových exportech regionu (levá osa) Zdroj: [32]
Zmíněný pozitivní vliv zóny volného obchodu je také negativně vyvažován faktem, že separatistické
regiony bývají příliš malé na to, aby si zajistily obranu. Členství v EFTA, či v jakékoliv jiné zóně volného obchodu, by mělo vliv pouze na obchod, nikoliv na obranu. Proto se například v Katalánsku
objevují hlasy podporující projekt na vytvoření společné Evropské armády. Členství země v NATO
by bylo problematické, neboť se Katalánci v roce 1986 vyslovili v referendu proti vstupu Španělska do této organizace [36]. Otázka členství v ní samozřejmě nemalou měrou ovlivňuje preference
separatistů. Nejistota s ním spojená odrazuje, především v případě Skotů, od hlasování pro nezávislost [19]. Zdaleka ne každé rozdělení nějakého státu také probíhá mírovou cestou, jak tomu bylo v případě
Československa. V případě konfliktu, by také průběh secese záležel z velké části také na reakci
nadnárodní dohody v této oblasti, tedy především Severoatlantické aliance.
ZÁVĚR
Z výše uvedeného lze tedy vyvodit, že obecně platí, že regiony, v nichž převládají separatistické
tendence, jsou nakloněny integraci a to především té ekonomické. Z tohoto pohledu má tedy Evropská unie ambivalentní dopad na separatismus. Například v případě Španělska centrální vláda odrazuje
Katalánce od osamostatnění prostřednictvím výhružek, že bude vetovat jejich členství v Evropské unii, v čemž ji v loňském roce podpořil také tehdejší britský premiér David Cameron [37]. Na straně druhé
ale evropská integrace usnadňuje zahraniční obchod a tím také vede k poklesu závislosti na domácí
ekonomice a nákladům spojeným s malou velikostí země. Unie dále narušuje přímou vazbu mezi voliči a těmi, kdo za ně rozhodují, čímž vstupuje do procesu tvorby rozhodnutí. Dle Dvořákové
38 V Případě Katalánska pak dozajista hraje důležitou roli fakt, že Španělsko je členem Evropské měnové unie. Skutečnosti, že dvě země platící stejnou měnou spolu obchodují více, než se zeměmi s měnami odlišnými se věnují především Rose [33] [34] a Glick a [35].
0
20 000
40 000
60 000
80 000
100 000
120 000
43,00%
44,00%
45,00%
46,00%
47,00%
48,00%
49,00%
50,00%
51,00%
52,00%
53,00%
54,00%
Meziregionální EXP Celkové EXP % meziregionálních EXP
113
a Ferrarové [5] k tomu dochází proto, že EU oslabuje vazby mezi národním státem a jeho regiony
a podporuje národní identitu regionů.
Globální integrační tendence je tedy zpravidla doprovázena regionalizací v rámci jednotlivých států.
Vliv tohoto působení je však nejasný. Na jedné straně je separatismus podporován možností participovat na mezinárodním obchodě, na straně druhé je tato možnost dána mírou již vybojované
autonomie na centrální vládě. Zatímco tedy tento proces přináší příležitosti pro jednotlivé regiony,
představuje také hrozbu pro národní státy, které daným separatistickým či dokonce secesním tendencím musí čelit. Evropská unie se pak podepisuje na existenci takzvaného globálního paradoxu.
Na jedné straně podporuje stále hloubější propojování národních ekonomik. Na straně druhé však vytváří vhodné prostředí pro vznik separatistických tendencí, vrcholících v mnoha případech
snahami o secesi jednotlivých regionů. V případě Skotska i Katalánska se možnost participovat na trhu EU odráží na podpoře vytvoření samostatného státu. Větší význam však členství má v případě regionu
z Pyrenejského poloostrova, jenž exportuje především za hranice mateřské země.
Případnému osamostatnění Katalánska mírovou cestou by musela nezbytně předcházet reforma
španělské ústavy, která by umožňovala referendum o secesi. Ač pravděpodobnost, že k této reformě v nejbližší době dojde, není příliš velká, nelze očekávat že volání po větší autonomii či federalismu
ze strany Katalánců ustane [19]. Politická a ekonomická krize a pocit křivdy na straně jedné, vývoj
cen ropy a Brexit na straně druhé, to vše se podepíše na podpoře separatismu.
Použitá literatura
[1] DAVIS, Bob. Global Paradox: Growth of Trade Binds Nations, But It Also Can Spur Separatism.
Wall Street Journal, 1994, 20: A1.
[2] ALESINA, Alberto; SPOLAORE, Enrico; WACZIARG, Romain. Economic integration and political disintegration. National Bureau of Economic Research, 1997.
[3] VAUBEL, Roland. Secession in the European Union. economic affairs, 2013, 33.3: 288-302.
[4] MURO, Diego; VLASKAMP, Martijn C. How do prospects of EU membership influence support
for secession? A survey experiment in Catalonia and Scotland. West European Politics, 2016, 39.6: 1115-1138.
[5] DVORAKOVA, Katerina, et al. Separatistické tendence v současné Evropě: Katalánsko, Skotsko a Vlámsko na cestě k nezávislosti?. Politologická revue, 2014, 2: 31-62.
[6] GIMÉNEZ, Gilberto. Apuntes para una teoría de la identidad nacional. Sociológica, 1993, 8.21: 26-27.
[7] RODRÍGUEZ-POSE, Andrés; STERMŠEK, Marko. The economics of secession: analysing the
economic impact of the collapse of the former Yugoslavia. Territory, Politics, Governance, 2015, 3.1: 73-96.
[8] SIROKY, David S.; CUFFE, John. Lost autonomy, nationalism and separatism. Comparative Political Studies, 2015, 48.1: 3-34.
[9] El país. Cataluña vota a favor del Estatuto de forma rotunda, pese a una abstención del 50,59% [online]. [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://elpais.com/diario/ 2006/06/19/espana/ 1150668001_850215.html
[10] WOOD, John R. Secession: A comparative analytical framework. Canadian journal of political science, 1981, 14.01: 107-134.
[11] CABESTAN, Jean-Pierre; PAVKOVIĆ, Aleksandar. Secessionism and separatism in Europe and Asia: to have a state of one's own. Routledge, 2013.
[12] BBC. Scotland decides [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné z: http://www.bbc.com/
news/events/scotland-decides/results
[13] THEGUARDIAN. SCOTLAND'S GDP PER HEAD £2,300 HIGHER THAN UK AS WHOLE, SAYS SNP [ONLINE]. 2014-07-27 [CIT. 2017-01-03]. DOSTUPÉ Z:
114
HTTPS://WWW.THEGUARDIAN.COM/POLITICS/2014/ JUL/27/SCOTTISH-INDEPENDENCE-
SCOTLAND
[14] THE HERALD. SCOTLAND NO LONGER WEALTHIER THAN THE UK, OFFICIAL FIGURES SHOW [ONLINE]. 2015-11-05 [CIT. 2017-01-10]. DOSTUPNÉ Z:
HTTP://WWW.HERALDSCOTLAND.COM/POLITICS/ 13945203.SCOTLAND_NO_LONGER_WEALTHIER_THAN_THE_UK__OFFICIAL_FIGURES_SHO
W/
[15] YouGov [online]. 2015. [cit. 2016-12-28] Dostupné z: https://d25d2506sfb94s.cloudfront.net/ cumulus_uploads/document/dpg5ya3hrg/YG-trackers-Scottish-Referendum-150409.pdf
[16] Expansión. ¿Qué autonomías tiran de la economía española? [online]. 2016-04-10 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.expansion.com/economia/2016/04/10/
5706279cca474183158b459c.html
[17] Generalitat de Catalalunya. Resultats de la balança fiscal de Catalunya amb el sector públic central any 2010 [online]. 2013 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www20.gencat.cat/
docs/economia/70_Economia_SP_Financament/arxius/05%2021%20Balança%20fiscal%202010c%20(llarg).pdf
[18] RAMIREZ, Aura Daniela Guzman; RIVIERE, Martha Lucía Quiroga. La crisis económica y el movimiento independentista catalán. OASIS, 2013, 18: 55-71.
[19] BIERI, Matthias. Separatism in the EU. Center for Security Studies (CSS), ETH-Zürich, 2014.
[20] Eldiario.es. La cúpula militar, sobre Cataluña: "Estamos preparados para intervenir como el Gobierno decida" [online]. 2014-11-18 [cit. 2017-01-03]. Dostupné z: http://www.eldiario.es/
politica/JEME-Espana-referencia-situacion-Cataluna_0_325817845.html
[21] El Confidencial, Rajoy asfixia a Puigdemont y le amenaza con el TC y el 155 aunque esté en funciones [online]. 2016-01-11 [cit. 2017-01-03]. Dostupné z: http://www.elconfidencial.com/ espana/2016-01-11/rajoy-asfixia-a-puigdemont-y-le-amenaza-con-el-tc-y-el-155-aunque-este-
en-funciones_1133315/
[22] Generalitat de Catalunya. Centre d'estudis d'opinió. Baròmetre d'Opinió Política (BOP) [online]. (2005-2016) [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://ceo.gencat.cat/ceop/AppJava/pages/
estudis/categories/llistaCategoria.html?colId=3&lastTitle=Bar%F2metre+d%27Opini%F3+Pol%EDtica
[23] ROS HOMBREVELLA, Jacint. Més val sols… la viabilitat econòmica de la independencia de
Catalunya. Barcelona: La Magrana, 2009.
[24] The Scotsman. Salmond: Scontland’s ‘oil boom’ to bring billions [online]. 2013-03-11
[cit. 2017-01-10]. Dostupné z: http://www.scotsman.com/news/politics/salmond-scotland-s-oil-boom-to-bring-billions-1-2829902
[25] DAUMAL, Marie. Federalism, separatism and international trade. European Journal of Political Economy, 2008, 24.3: 675-687.
[26] CASELLA, Alessandra; FEINSTEIN, Jonathan S. Public goods in trade: on the formation of
markets and jurisdictions. International Economic Review, 2002, 437-462.
[27] BRANCATI, Dawn. Another great illusion: the advancement of separatism through economic
integration. Political Science Research and Methods, 2014, 2.01: 69-95.
[28] DARDANELLI, Paolo. Between two unions: Europeanisation and Scottish devolution.
Manchester University Press, 2006.
[29] FONTANELLA-KHAN, James. Independent Scontland faces EU applications. Financial Times, [online]. 2012-10-28 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://www.ft.com/content/2fd7b0f6-
1f8a-11e2-841c-00144feabdc0
[30] RIDAO, Joan. Podem ser independents?: els nous estats del segle XXI. RBA Libros, 2012.
115
[31] Scottish Goverment Riaghaltas na h-Alba gov.scot. Export Statistics Scotland – Excel Tables
[online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.gov.scot/Topics/Statistics/Browse/
Economy/Exports/ESSPublication/ESSExcel
[32] C-intereg. Datos sobre comercio interregional. Especial Foco en Cataluña con el Resto de España [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z : http://www.c-intereg.es/metodologia.asp
[33] ROSE, Andrew Kenan. One Money, One Market: Estimating the Effect of Common Currencies
on Trade. Economic Policy, 2000, 30: 9-45.
[34] ROSE, Andrew Kenan. The Effect of Common Currencies on International Trade: A Meta-Analysis. Monetary Unions: Why, How, and What Follows, 2002.
[35] GLICK, Reuven; ROSE, Andrew K. Currency unions and trade: a post-EMU mea culpa. National Bureau of Economic Research, 2015.
[36] ÁLVARO, Francesc-Marc; CARDÚS, Salvador. Claus sobre la independència de Catalunya. Barcelona: Editorial Comanegra, 2013.
[37] Diariocrítico. Rajoy suma aliados: Cameron amenaza a Mas con 'sacar' a Cataluña de la UE si se independiza [online]. 2015-09-04 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: www.diariocritico.com/ noticia/485134/nacional/rajoy-suma-aliados:-cameron-amenaza-a-mas-con-sacar-a-cataluna-
de-la-ue-si-se-independiza.html
116
VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU TARGETINGU PŘI PLÁNOVÁNÍ OPERACÍ
USING SIMULATION TECHNOLOGIES IN THE TARGETING PROCESS IN OPERATIONS PLANNING
David ČEP39
Abstrakt Článek se zabývá plánováním targetingu v kontextu procesu plánování operací zejména z pohledu
využívání Centra simulačních a trenažérových technologií. V další části je zdůrazněno uplatnění tvorby
koncepcí a jejich ověřování v praxi při rozpracování plánování a řízení targetingu v inovativním procesu plánování a vedení operací dle spojeneckých společných publikací v podmínkách Armády České
republiky. V závěru článku jsou vymezeny nejtíživější problémy vyskytující se v souvislosti s procesem targetingu.
Klíčová slova: proces, targeting, plánování operací, simulační technologie Abstract
The article deals with the planning of targeting in the context of the process of the operations planning, especially from the perspective of the use of the Centre for Simulation and Training
Technologies. The next part of article emphasises the application of the concept development and
experimentation in the planning and control of targeting in the process of operations planning according to Allied Joint publications in the Czech Armed Forces. In conclusion, the article identifies
the most pressing problems occurring in connection with the targeting process.
Key words: process, targeting, operations planning, simulation technologies
ÚVOD
K přesnosti a rychlosti velitelských rozhodnutí, která vedou k úspěchu v operaci, přispívají komplexní informace, na základě kterých velitel rozhodne o způsobu působení na protivníka. Dostatek informací
o bojišti, o protivníkovi, o jeho schopnostech a možnostech, dále pak o nevojenských aspektech, které mohou zásadně ovlivnit výsledek jakékoliv vojenské operace, a to na vlastním území nebo mimo toto
území, jsou nejnutnějším požadavkem kladeným na velitele. Souhrnem takovýchto informací je targeting (TRG). Jde o velice důležitou součást plánovacího a rozhodovacího procesu a jedná
se o nezbytný nástroj k rozpoznání vlastních možností, možností protivníka, zhodnocení možných rizik
a důsledků. Targeting se uskutečňuje nejen při operacích vysoké intenzity, ale i při operacích nízké intenzity, které jsou vedeny jak letálními, tak i neletálními prostředky [1]. Jedná se o důležitý faktor,
který ovlivňující úspěšnost operace, minimalizaci ztrát a způsobených škod. Díky každé uskutečněné operaci se targeting posouvá kupředu, a to nejen z pohledu velení NATO, ale i z pohledu jeho
členských států. O tomto tvrzení se mohli přesvědčit účastníci mezinárodního cvičení Allied Spirit II40,
které proběhlo ve dnech 4. - 24. srpna 2015. Toto cvičení řídil plukovník gšt. Ing. Josef Kopecký, tehdejší velitel 7. mechanizované brigády, který na konferenci Taktika 2015 na Univerzitě obrany
v Brně zdůraznil, že proces targetingu musí být nedílnou součástí plánovacího a rozhodovacího procesu nejen při operacích vysoké, ale i nízké intenzity [2].
39pplk. Ing. David Čep, Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 156/65, 662 10 Brno, +420973442217, [email protected]. 40 Největší cvičení Armády ČR v roce 2015 proběhlo ve Výcvikovém centru Joint Multinational Readiness Center (JMRC) v německém Hohenfelsu.
117
1 MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU PŘÍPRAVY VOJSK
Jednou z možností k přípravě vojáků a procvičení správného používání procesu targetingu je využití
simulátorů na Centru simulačních a trenažérových technologií (CSTT) v Brně. Toto pracoviště svým
vybavením umožňuje větší variabilnost procvičovaných taktických situací, než které lze dosáhnout při klasickém výcviku a zkracuje se tak doba na pochopení procvičované tematiky. Zároveň se jedná
o jedinečné pracoviště, kde mohou jednotky cvičit nejen jednotlivé taktické činnosti41, ale zejména celý plánovací a rozhodovací proces a jeho fáze a kroky při vedení operace. Příprava cvičení s využitím
simulačních a trenažérových technologií rovněž nutí zpracovatele vytvořit podrobnější dokumentaci,
protože simulátory poměrně „rychle ukáží“, že dokumentace není dostatečně podrobná. Centrum simulačních a trenažérových technologií bylo vybudováno pro zkvalitnění odborné přípravy příslušníků
AČR42. Je organizačně začleněno do struktury Velitelství výcviku – Vojenské akademie (VeV-VA) ve Vyškově. CSTT je členěno na dva odbory simulačních a trenažérových technologií (OSTT), jeden
je dislokován v Brně a druhý ve Vyškově. V současné době používá AČR pro konstruktivní simulaci software One SAF Testbed Baseline verze 2.5. Jedná se o několik let používaný program konstruktivní
simulace, který se dle potřeb výcviku a požadavků cvičících stal široce využívaným. Konstruktivní
simulace je počítačovou simulací realizovanou na logicko-matematických modelech deterministického nebo stochastického charakteru. Základem počítačové simulace jsou otevřené statistické modely boje
(bojové činnosti) – fungující ve vzájemné interakci. Cvičící zprostředkovaně, realizuje svůj „bojový“ záměr (PLÁN BOJE) [3]. V současnosti lze s jeho využitím uskutečnit široké spektrum cvičení typu
CAX43. U cvičení tohoto typu lze pomocí technických prostředků a metodikou vedení cvičení získat
dostatek informací a průběh řízení boje se tak velmi blíží skutečné činnosti. Průběh CAXu ve fázi řízení boje, vzhledem k výcvikovým cílům, poskytuje dostatek informací v součinnosti s plánovanými
incidenty, které vytváří zjednodušené prostředí pro realizaci procesu targetingu. Nepracuje se s výchozími dokumenty, ale se situacemi vytvářenými ad hoc. Oblast targetingu je podceňovaná
již v plánovacím procesu. Nejsou dopracovány produkty procesu targetingu. Přílohy k targetingu jsou tvořeny v průběhu boje. Pracuje se pouze s letálními prvky targetingu a zapomíná se na prvky
neletální. Po vyřešení vazeb a sladění SOP44 brigád (7. mb a 4. brn) a všech zainteresovaných prvků
u BÚU45 můžeme ale dosáhnout synergie. Využití simulačních technologií poměrně věrně a přesně ukáže na výše uvedené nedostatky v plánování a řízení targetingu.
Obr. 1 Faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka
Zdroj: vlastní
Např. 7. mb má zpracované SOP pod názvem „Procesy plánování činnosti brigádního úkolového
uskupení“, řeší v něm přílohu, která se zabývá targetingem. Naproti tomu 4. brn má SOP pod názvem „Metodika targetingu” kde je postup v jednotlivých fázích procesu targetingu a odpovědnost
jednotlivých příslušníků skupiny targetingu. Dalším SOP je „Metodika činnosti skupiny targetingu”, kde
41 Útočné, obranné, stabilizační a jiné taktické činnosti. 42 Armáda České republiky. 43 Computer Assisted Exercise - cvičení s počítačovou podporou. 44 Standardní operační postupy. 45 Brigádní úkolové uskupení.
OCHRANA VOJSK
POHYB PALBY
PODPORA ZPRAVODAJSTVÍ
VELENÍ & ŘÍZENÍ
Synchronizovaný účinek je vyšší než efekty jednorázový
(SYNERGIE - součinnost)
MANÉVR
PROTIVNÍK
118
jsou, mimo metodiky, uvedeny vzory dokumentů tvořené skupinnou targetingu. Základním
dokumentem a výstupem je kombinovaná tabulka (HPTL/AGM/TSS)46, která se vkládá do přílohy „E”
Palebná podpora do OPORD47 BÚU. Na obrázku 1 jsou znázorněny faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka. BÚU nevytváří pracovní skupinu targetingu - TWG48
jelikož nejsou pevně stanoveny vrcholné řídící orgány tohoto procesu. Jsou využíváni odborníci, kteří vytváří podklady pro reálné řízení boje, které vyplývá ze situace. V této oblasti je nutné organizovat
společné nácviky nebo společný výcvik tzv. Joint Training, k dosažení synchronizace a jednotných
postupů a využití produktů procesu targetingu u všech jednotek zařazených do BÚU při procesu plánování operace. Oblast targetingu se musí stát pevnou složkou přípravy vojenských profesionálů,
v opačném případě nemůžeme mluvit o systémovém přístupu k této přípravě. V důsledku koordinace širokého spektra odborností podílejících se na procesu targetingu je nutné vytvořit nejen podmínky
k vytvoření struktur targetingu na všech stupních velení AČR, ale i k přípravě odborníků v této oblasti. Vzhledem ke stoupajícímu významu targetingu v operacích NATO je nutné tyto otázky řešit i na úrovni
velení AČR. Systematická příprava kompetentního a motivovaného personálu vyžaduje zavedení
nových orgánů velení a řízení, které budou celý proces přípravy personálu pro proces targetingu nejen monitorovat, ale také řídit. Konkrétní funkce, kterou je „operátor-targeteer“, nebo skupiny zabývajícími
se targetingem v procesu velení a řízení na strategicko-operačním stupni AČR neexistují a doposud se nevytváří. Do zahraničních kurzů zabývající se problematikou targetingu jsou účastníci přijímáni
na základě priorit, kdy přednostně jsou vybíráni kandidáti, kteří působí na pozicích v oblasti targetingu
na velitelstvích NATO [4].
2 MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ CD&E S VYUŽITÍM CSTT
V první části článku jsem si dal za cíl objasnit aktuálnost řešení problematiky TARGETINGU, poukázal
jsem na požadavky realizace efektivního výcviku se souborem zkušeností a poznatků z využití CSTT v praxi vojsk. Tato analytická část však vede k jednoznačnému závěru, že v AČR absentuje koncepční
rozpracování doktrín a standardů NATO do podmínek AČR a výcvik vojsk je prováděn sice iniciativně se snahou o dosažení počátečních schopností, ale bez systémového přístupu v oblasti rozvoje orgánů
velení, míst velení, procesů a prostředků KIS49 a SW50 pro danou oblast. Na obrázku 2 je znázornění
průniku a přiřazení výstupů procesu targetingu jednotlivými fázemi plánovacího procesu dle směrnice ACO COPD51.
Obr. 2 Faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka Zdroj: vlastní
46 HPTL-seznam významných cílů (High-Payoff Target List)/AGM-tabulka vedení palby (Attack Guidance Matrix)/TST-standardy výběru cílů (Target Selection Standard). 47 Operační rozkaz. 48 Targeting Working Group. 49 Komunikační a informační systémy. 50 Software. 51
Souhrnná směrnice pro plánování operací Velitelství spojeneckých sil pro operace.
119
V této směrnici jsou pevně ukotveny procesní zásady pozemního i společného targetingu v NATO.
V příloze této směrnice je uveden vzor struktury a obsahu pro zpracování CONOPS/OPLAN52, který
je členěn do následujících šesti bodů. V bodu 4 provedení53, je uváděn požadavek pod názvem „Instrukce pro koordinaci činnosti“, kde najdeme mezi jinými i targeting. V jedné ze 44 příloh tohoto
dokumentu je rovněž položen důraz na společné palebné působení. Součástí přílohy jsou pokyny k provádění targetingu a samotného procesu společného targetingu [4]. Je proto nezbytné využívat
odpovídající nástroje pro optimalizaci tohoto procesu s využitím odpovídajících metod a k tomu
i kompetentních organizačních celků a institucí. Výcvik je až vlastní vyvrcholení přípravy vojsk s cílem dosáhnou odpovídající sladěnosti pro řešení spektra scénářů, situací a úkolů. Výcvik lze ale využít jako
zpětnou vazbu pro ověřování vytvářených koncepcí s respektováním pravidel využívání metod vědeckého výzkumu (stanovení výzkumných otázek, vytvoření expertních týmů k hodnocení výsledků
výzkumu v jednotlivých sledovaných oblastech, atd.)
Uplatnění tvorby koncepcí a jejich ověřování v praxi neboli CD&E54, je součástí rozhodovacího procesu
a slouží k jeho objektivizaci. Základním požadavkem na přijetí optimálního rozhodnutí (zejména na strategické úrovni řízení) je komplexnost [5]. A to v oblasti plánování rozvoje schopností, kde jejich
hodnocení probíhá následně ve vzájemně propojených oblastech DOTMLPFI (Doctrine, Organisation, Training, Material, Leadership, Personnel, Facility, Interoperability)55, které slouží ke komplexnímu
strukturovanému popisu požadovaných změn existujícího stavu56.
Předmětem zájmu CD&E jsou možnosti zvýšení operačních schopností ozbrojených sil v oblasti
plánování a vedení operací včetně procesu plánování a řízení TARGETINGU na národní úrovni strategicko - operační a taktické úrovni velení a řízení AČR. CD&E je přitom jedním z nástrojů
zvyšování těchto schopností. Podkladem jsou zejména zkušenosti a poznatky z operací v rámci systému Lessons Learned (národní, NATO, spojenců). Mezi další podklady patří požadavky v systému
obranného plánování NATO (FG) a EU, politicko-vojenské ambice ČR v celém spektru možných úkolů
a příspěvek ČR k rozvoji schopností sil NATO. Implementace systému CD&E má také řadu aspektů, mezi nimiž jsou rozhodující procesní a institucionální aspekty. Mezi procesní aspekty patří:
analytická činnost na podporu tvorby koncepce TARGETINGU;
experimentování k ověření správnosti navrhovaného řešení (prvky míst velení
a orgány velení s působností plánovat a řídit TARGETING; metodika řízení procesu TARGETING,KIS a SW podpora procesu TARGETING, atd.,
objektivizace a optimalizace zpracování koncepce výstavby a rozvoje targetingu
v podmínkách AČR;
provázanost obsahu a procesů CD&E s mezinárodními subjekty a se spojenci (partnery)
v oblasti plánování. Řízení TARGETINGU a schopnost definování a realizaci požadavků na koordinaci tohoto procesu v mezinárodním a národním prostředí na všech úrovních velení
a řízení; rozvoj vojenské vědy, experimentování, vývoje a inovace v oblasti rozvoje schopností
ozbrojených sil ČR;
rozvoj informačního managementu SVŘ57 AČR a SW podpora v oblasti rozvoje plánování
a vedení operací dle AJP- 558 a ACO COPD; začlenění TARGETINGU do výstavby, rozvoje a plánování sil AČR s využitím CD&E
do systému VEVI MO ČR (věda, experiment, výzkum a inovace) s využitím excelentních
institucí jako mimo jiné jsou Univerzita obrany/ CBVSS , CSTT , atd.
K institucionálním aspektům řadíme zejména:
pracovníky a instituce k provádění analytické činnosti, experimentování a tvorbu koncepcí
(UO, CSTT, atd.);
52 Operational Plan - plán operace. 53 písmeno c). 54 Concept Development and Experimentation - tvorba koncepcí a jejich ověřování v praxi. 55 Doktríny, organizace, výcvik, materiál, vedení, personál, infrastruktura a zařízení, interoperabilita. 56 Rozkaz ministra obrany č. 66 ze dne 5. 12. 2012. Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha, čl. 20. s. 10. 57 Systémy velení a řízení. 58 Allied Joint Doctrine for Operational - Level Planning. NSA, 2013. 172 s.
120
pracovníky, kteří jsou schopni zapojit se do mezinárodních aktivit CD&E v oblasti
TARGETING (SRPS59 / MO, UO / CBVSS, CSTT, atd.);
vědecké a vzdělávací instituce formující vojenskou teorii a připravující řídící pracovníky
schopné využívat systém CD&E, případně se na něm podílet.
V této části svého článku jsem chtěl na aktuálním případě poukázat na jednoznačnou potřebu
docenění VEVI (věda, experiment, vývoj a inovace) pro výstavbu a rozvoj AČR. Současně jsem chtěl zdůraznit nezastupitelnou úlohu excelentních institucí k tomu předurčených a pro řešení těchto úkolů
nezastupitelných (UO, CSTT, atd.).
ZÁVĚR Proces targetingu prošel vývojem od svého původního požadavku na kinetické (smrtící) ničení
protivníka, bez ohledu na vedlejší způsobené škody, až do své dnešní podoby, kdy plně respektuje
požadavek na maximální snížení kolaterálních škod a je silně ovlivňován moderními (sociálními) médii.
Realizaci procesu targetingu na strategicko-operační a taktické úrovni AČR je potřeba zahájit tím, že bude vytvořena koncepce targetingu. V současné době rozpracovává integrovaný pracovní tým (IPT)
na strategicko-operační úrovni60 koncepci targetingu do podmínek AČR, jejíž součástí mj. bude i rozpracování doktríny AJP-3.961 do podmínek AČR.
Targeting je důležitý ne-li nejdůležitější, ale i jeden z nejnáročnějších procesů realizovaných v průběhu vojenských operací. Hlavní úsilí by mělo při něm být zaměřeno na úspěšné působení na identifikované
a podle priorit určené cíle na všech stupních velení. Dostatek informací, komplexní zastoupení všech složek vyčleňovaných do pracovní skupiny targetingu a jejich odborná připravenost mají velký vliv
na jeho úspěšnost. Targeting je cyklický proces, v kterém se cíle objevují, vyhodnocují, přidělují
a působí se na ně v celém průběhu operace, proto je obtížný zejména pro koordinaci. Složení skupiny je závislé především na druhu operace, její fázi a dalších faktorech. TWG soustavně monitoruje
aktuální situaci v prostoru operace, pomáhá zpravodajskému štábu při označování vysoce důležitých cílů, koordinuje ISTAR62 a systémy pro přepad cílů. Vysoké požadavky na práci TWG a další rozvoj
tohoto procesu mohou vést k nahrazení skupiny svolávané ad-hoc stálou skupinou, která bude otázky
targetingu řešit v průběhu operace nepřetržitě.
Nové trendy a směry v oblasti plánování operací se odrážejí ve spojeneckých publikacích a standardizačních dohodách jako jsou AJP-5 a zejména pak ACO COPD. Při začleňování jednotek
AČR do uskupení mnohonárodních sil v operacích je nutné na tyto změny reagovat a následně je implementovat do vnitřních předpisů, norem a publikací. Tyto změny mají dopad i na místa velení
a vyčleňování prvků palebné podpory v rámci mechanizovaných63 štábů. Z důvodu absence popisu
procesu na strategické a operační úrovni neposkytuje proces targetingu vstupy pro řídící a plánovací procesy velitelů na nižším stupni velení a to také z důvodu, že tento proces není chápán jako součást
plánovacího a rozhodovacího procesu, ale pouze jako jeho duplicita, přestože ČR a AČR přistoupila k aliančním normám. Využití tohoto procesu jako podpora plánovacího a rozhodovacího procesu
velitelů je nezpochybnitelná, zejména v souladu s KVAČR64 a KSVŘ65. Pro plnou integraci procesu
na nižších úrovních velení je nutná implementace procesu na strategické a operační úrovni v souladu s přijatou alianční publikací AJP-3.9.266.
Oblast targetingu se musí stát pevnou složkou přípravy vojenských profesionálů, v opačném případě
nemůžeme mluvit o systémovém přístupu k této přípravě. V důsledku koordinace širokého spektra odborností podílejících se na procesu targetingu je nutné vytvořit podmínky k vytvoření struktur
59 Sekce rozvoje a plánování schopností. 60
Čj. 96-1/2015-1122. Nařízení Náčelníka generálního štábu AČR k vytvoření pracovního týmu ke zpracování Koncepce targeting AČR. 61 Allied Joint Doctrine for Joint Targeting. NSA, 2006.74 s. 62 Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance (zpravodajství, pozorování, zjišťování cílů a průzkum). 63 Mechanizované, motorizované, tankové, výsadkové a minometné útvary a jednotky. 64 Koncepce výstavby armády České republiky. 65 Koncepce systému velení a řízení. 66 AJP-3.9.2 Land Targeting. NSA, 2004. 30 s.
121
targetingu na všech stupních velení AČR a k přípravě odborníků v této oblasti. Vzhledem
ke stoupajícímu významu targetingu v operacích NATO bude nutné tyto otázky řešit i na úrovni velení
AČR. Pro AČR se v současnosti jeví jako nejvhodnější první z kurzů v linii Staff Management – NATO Joint Targeting Staff Course, který v rámci jednoho týdne poskytuje základní orientaci v problematice
Joint Targeting pro příslušníky štábů. Centra a školy v zahraničí mohou prospět k rozvoji národně již vyškolených odborníků, kteří se budou podílet na plnění úkolů v mnohonárodních operacích. Je tedy
nutné vyvinout vlastní systém přípravy v oblasti targetingu.
V AČR zásadně chybí plánování a realizace procesu targetingu na strategicko-operační a taktické
úrovni. Zavedení a unifikování potřebných postupů, metodik a SOP na všech úrovních velení v AČR je jedno z opatření ke zlepšení procesů velení a řízení na úrovni pozemních sil AČR. Je nutné rovněž
vytvořit nové postupy a systémy hodnocení situace a úkolování prostředků působení na protivníka (TARGETING – Target Engagement67) v závislosti na informacích ISTAR a zapracovat je do koncepce
Targeting pozemních sil a SOP. V oblasti digitalizace je nutné vytvořit SW aplikace do podsystémů
v rámci ASVŘ s cílem poskytnout aktuální informace společného operačního obrazu situace jako nástroje pro využití procesu targetingu pro rozhodovací proces při vedení operací.
Ve své doktorandské práci chci klást důraz na použití vědeckých metod a ve vzájemných souvislostech
rozpracovat možnosti uplatnění VEVI a CD&E v rámci konkretizace možností implementace procesu
TARGETING v podmínkách výstavby a rozvoje AČR a přispět k sofistikovanému řešení TARGETIGU na platformě interoperability v prostředí NEC68 s vyspělými armádami NATO.
Použitá literatura
AJP-3.9. Allied Joint Doctrine for Joint Targeting. NSA, 2006.74 s.
ČEP, David. Základní informace o procesu targetingu při plánování operací. In: „Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu. 11. doktorandská konference. Brno: UO Brno, 2016. s. 89 - 96. ISBN 978-80-7231-455-3.
Konstruktivní. Cstt.army.cz [online]. Vyškov: Ministerstvo obrany, 2014 [cit. 2017-01-30].
Dostupné z: http://cstt.army.cz/konstruktivni
ČEP, David. Proces targetingu na strategické a operační úrovni v AČR. In: „Národná
a medzinárodná bezpečnosť 2015“. 6. Medzinárodná vedecká konferencia. Liptovský Mikuláš: AOS Liptovský Mikuláš, Slovenská republika, 2015. s. 118-125. ISBN 978-80-8040-515-1.
Tvorba koncepcí a experimentování — CD&E. Doktríny [online]. Vyškov: Velitelství výcviku – Vojenská akademie, 2013 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:
http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/1_08_cde.htm
67 Stanag 2285 Targeting – Target Engagement. 68 Network Enabled Capability.
122
ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH A JAZYKOVÝCH KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ V REZORTU MINISTERSTVA OBRANY
ANALYSIS OF ACHIEVED AND PLANNED CAREER AND LANGUAGE QUALIFICATION REQUIREMENTS WITHIN THE MINISTRY OF DEFENCE SECTOR
Adéla ČUTTOVÁ69
Abstrakt Předkládaný článek se zabývá analýzou dosažených a plánovaných kvalifikačních požadavků
na systemizovaných místech v rezortu Ministerstva obrany, které jsou jednou z podmínek pro služební
zařazení i kariérní růst. Konkrétně se jedná o porovnání stavu požadavků na kariérové kurzy a jazykových požadavků, kterých osoby zařazené na systemizovaná místa v rezortu Ministerstva
obrany reálně dosáhly a těch, které jsou na místa tabulkově předepsány. Analýzu lze považovat za východisko, jež definuje potřebu zlepšení stavu kariérové a jazykové připravenosti.
Klíčová slova: kvalifikační požadavek, kariérový kurz, jazykový požadavek, kariérová a jazyková připravenost, rezort Ministerstva obrany
Abstract Following article deals with analysis of achieved and planned qualification requirements for systemized
places in the Ministry of Defence sector which are one of the conditions for service placement and
career growth. Specifically, it is a comparison of the state of requirements for career courses and language requirements which people, who were placed to systemized places within the Ministry
of Defence sector, really achieved and those which are set for the places. The analysis can be considered as a solution which defines the need for improvement of career and language
preparedness state.
Key words: qualification requirement, career course, language requirement, career and language preparedness, Ministry of Defence sector
ÚVOD V současné době stále rostou nároky na kvalitu lidských zdrojů, které jsou považovány za nejcennější
kapitál jakékoliv organizace, rezort Ministerstva obrany (dále jen rezort MO) nevyjímaje. Organizace dbají především na dostatečnou kvantitu a kvalitu lidských zdrojů, zejména na klíčových manažerských
pozicích a pozicích specialistů, které lze v rezortu MO přirovnat k místům důstojníků, ať už
na velitelských pozicích, štábech, v rezortních agenturách nebo hlavním velení. Na všechna systemizovaná místa70 (dále jen SM) v organizačních celcích rezortu MO jsou proto předepisovány
minimální kvalifikační předpoklady a kvalifikační požadavky, které musí každý voják splňovat. Zatímco s kvalifikačním předpokladem, který označuje dosažený stupeň vzdělání v rámci formální vzdělávací
soustavy, voják do kariéry většinou již přichází, plnění kvalifikačních požadavků, které zahrnují
vojenské kariérové kurzy, kurzy odborné přípravy a jazykové požadavky, jej po dobu jeho kariéry doprovází. K tomu, aby voják mohl potřebné znalosti a schopnosti průběžně doplňovat, musí existovat
v rezortu MO fungující systém přípravy personálu. Tím rezort obrany potvrdí, že kompetentní a motivovaný personál má pro něj opravdu zásadní význam a sehrává klíčovou roli při plnění závazků
organizace.
69 npor. Ing. Adéla Čuttová, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno 66210, 973 443 088, [email protected]. 70 Systemizované místo je místo ve struktuře organizačního celku rezortu MO definované názvem, popisem práce a personálními a materiálními požadavky [1].
123
První obligatorní podmínkou pro výkon služby vojáka z povolání je v rámci přípravy ke splnění
kvalifikačních požadavků základní příprava. Tu voják absolvuje při přijetí do služebního poměru před
zařazením na jakékoliv SM. Dále, v průběhu celé své kariéry, se vojáci účastní přípravy ve vojenských kariérových a odborných kurzech, které tvoří systém kvalifikačních požadavků pro postup hodnostními
sbory a pro výkon služby na konkrétních SM. Součástí přípravy ke splnění kvalifikačních požadavků je i jazyková příprava.
Splnění kvalifikačních požadavků nemělo do roku 2015 vysokou váhu a bohužel pro vojáky často neznamenalo ani konkurenční výhodu tak, jak je tomu při obsazování míst a kariérním následnictví
v civilním sektoru. S tím souvisí i fakt, že neexistovaly žádné sankce za nesplnění předepsaných kvalifikačních požadavků na SM a závazky byly prodlužovány i vojákům, u kterých byla tato skutečnost
známá. Bodem zlomu se stal již zmíněný rok 2015, kdy byl novelizován Zákon č.221/1999 Sb., o vojácích z povolání a v návaznosti na novelu byly upraveny také další interní rezortní dokumenty.
Novela zákona s sebou přinesla zejména centralizaci systému řízení kariér a nový kariérní řád, který
definuje, co musí voják splňovat, aby mohl být povýšen do vyšší hodnosti a aspirovat na vyšší pozice. V souvislosti s tím ukládá Rozkaz ministra obrany „Zásady tvorby systemizovaných míst“ splnit
kvalifikační požadavky ve stávajícím služebním zařazení na SM nejpozději do 31. prosince 2019. Zároveň na základě stejného rozkazu platí, že vojáka, který nesplňuje kvalifikační požadavky, lze do té
doby na SM zařadit pouze tehdy, nelze-li na toto místo při splnění ostatních kvalifikačních požadavků
zařadit jiného vojáka, který požadavek vojenského kariérového kurzu a jazykových znalostí splňuje [1]. V systému řízení kariér jsou absolvovaný vojenský kariérový kurz i jazykové kompetence
zohledněny i při stanovení pořadí vojáků z povolání pro realizaci personálních opatření, společně se vzděláním, závěry služebního hodnocení, tělesnou zdatností a průběhem služebního poměru [2].
1 PŘÍPRAVA KE SPLNĚNÍ KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ
Přípravou ke splnění kvalifikačních požadavků se v rezortu MO rozumí profesní příprava, tedy příprava ve vojenských kariérových kurzech a odborných kurzech a jazyková příprava. Kvalifikační požadavky
jsou jedním z atributů každého SM v organizačních celcích MO, společně s dalšími personálními
požadavky, materiálními požadavky, názvem SM a popisem práce [1]. Bez jejich splnění by nemělo být vojákovi z povolání umožněno postupovat kariérou, dle novely Zákona o vojácích z povolání, dokonce
ani setrvat ve stávajícím služebním zařazení.71 Pozornost je věnována především přípravě důstojníků72, protože ti představují klíčový personál rezortu MO, vzhledem k jimi zastávaným funkcím specialistů,
velitelů a vyšším či vrcholovým manažerským funkcím. Obecně lze přípravu ke splnění kvalifikačních požadavků považovat za část specifické formy celoživotního učení, která zajišťuje rezortu MO
požadovanou kvalitu personálu jednotlivých hodnostních sborů.
1.1 PŘÍPRAVA DŮSTOJNÍKŮ VE VOJENSKÝCH KARIÉROVÝCH KURZECH Příprava ve vojenských kariérových kurzech je součástí profesní přípravy vojáků z povolání. Profesní
vzdělávání, které je významnou složkou profesní přípravy, označuje podle obecné definice Palána [3]
„všechny formy profesního a odborného vzdělávání a přípravy na povolání ve školském systému. Jeho posláním je rozvíjení postojů, znalostí a schopností vyžadovaných pro výkon určitého povolání. Má
přímou vazbu na profesní zařazení a uplatnění dospělého. Jeho podstatou je vytváření a udržování pokud možno optimálního souladu mezi subjektivní kvalifikací (reálná pracovní způsobilost jednotlivce)
a kvalifikací objektivní (nároky na výkon konkrétní profese), tedy stálé přizpůsobování kvalifikace
pracovníka kvalifikovanosti práce“. Význam profesního vzdělávání spočívá v neustálém přizpůsobování se změnám celé společnosti, ale i změnám menším, např. zaměstnavatele nebo pracovního místa.
Doprovází zavádění nových technologií, moderních informačních systémů a komunikačních prostředků nebo vydávání nových zákonů, předpisů a novelizací. Nevyhneme se mu při postupu na vyšší funkci,
kde narůstají požadavky na znalosti a dovednosti, ani při skládání zkoušek k prokázání odborné způsobilosti a jejich opakování v daných intervalech. To vše vysvětluje, proč se dospělí musí učit
i po ukončení školního vzdělání a po nástupu do zaměstnání.
71 Lhůta pro splnění kvalifikačních požadavků u osob, které neplní v aktuálním služebním zařazení je stanovena do konce roku 2019. 72 Důstojníkem se v písemné práci rozumí vojáci a vojákyně z povolání v hodnostech poručík/ poručice, nadporučík/ nadporučice, kapitán/ kapitánka, major/ majorka, podplukovník/ podplukovnice, plukovník/ plukovnice.
124
Vojenský kariérový kurz je základním kvalifikačním požadavkem, který se stanovuje podle předepsané
vojenské hodnosti na SM u všech hodnostních sborů a odborností [1]. Význam kariérové přípravy
spočívá v tom, že právě díky ní získává voják znalosti a dovednosti nezbytné pro výkon služby v daném služebním zařazení [4]. Z toho lze jednoduše vyvodit, že příprava personálu ve vojenských
kariérových kurzech je v České republice jednou z podmínek kariérového růstu pro každého vojáka z povolání; bez jeho splnění nemůže být voják zařazen na SM, čímž se dostáváme k tomu, že význam
kariérové přípravy je naprosto nediskutabilní.
Zvláštnost vojenských kariérových kurzů spočívá v tom, že jsou přímo zosnované vojákům jednotlivých
hodnostních sborů na míru a pokud nejsou brány v úvahu vojenské kariérové kurzy v zahraničí, nikde jinde mimo rezort obrany je nelze absolvovat, tedy ani získat s nimi spojený kvalifikační požadavek.
Proto musí rezort zajistit dostatečné kapacity těchto kurzů, aby umožnil všem vojákům, s ohledem na postup jejich kariérou, se jich účastnit.
Od roku 2014 využívá rezort MO pětistupňového systému kariérní přípravy důstojníků, který nahradil (v některých případech postupně nahrazuje) dosavadní systém třístupňový. Tento nový koncept vznikl
na základě provedené analýzy, zjištěných nedostatků v návaznosti kurzů, dlouhé časové prodlevy mezi jednotlivými kurzy a také nesourodém studijním prostředím, ve kterém se setkávali studenti s velmi
odlišnou délkou praxe a rozdílnými znalostmi a dovednostmi vyplývajícími z výkonu služby. K novému
konceptu přispělo mimo zmíněného i porovnání kariérové přípravy v České republice a ve vyspělých armádách zemí Severoatlantické aliance, která má své standardy, z nichž se postupně stávají
standardy mezinárodní. To podporuje kompatibilnost systému a zjednodušuje uznávání ekvivalentů. Dalším z požadavků na nově zaváděný systém bylo nastavení kariérových kurzů tak, aby umožnily
pokrýt všech pět úrovní managementu – základní, nižší, střední, vyšší a vrcholový management. Nový koncept má za cíl zvýšit především všestranný rozvoj osobnosti a prohloubit všeobecný rozhled, který
povede ke zlepšení schopností kreativního, analytického a kritického myšlení, k lepší orientaci
v oblastech vojenského umění, bezpečnostní a obranné politiky, krizového řízení, civilně vojenských vztahů, etiky, historie, práva a práce s médii, také zvládnutí základů rétoriky a především vedení lidí,
neboli leadershipu [5]. Dosavadní strukturu kariérního vzdělávání v porovnání s novou strukturou zachycuje tabulka níže spolu s již zmíněnými pěti manažerskými úrovněmi.
Tab. 1: Dosavadní systém a nový koncept kariérových kurzů v České republice
Dosavadní systém
kariérových kurzů
Určení Nový koncept 5 úrovní
managementu
Důstojnický kurz poručík Základní důstojnický kurz Základní management
nadporučík
kapitán Kurz pro nižší důstojníky Nižší management
Kurz pro vyšší důstojníky
major Kurz pro vyšší důstojníky Střední management
podplukovník
plukovník Kurz generálního štábu Vyšší management
Kurz generálního
štábu brigádní generál
GFOAC/ Kurz bezpečnostní politiky pro představitele
státní správy a samosprávy
Vrcholový management
generálmajor
generálporučík
armádní generál
Zdroj: [5], vlastní
Podle nového konceptu přípravy personálu rezortu obrany ve vojenských kariérových kurzech
absolvuje důstojník v průběhu kariéry základní důstojnický kurz, kurz pro nižší důstojníky, kurz pro vyšší důstojníky, kurz generálního štábu, případně může být vyslán ke studiu odpovídajícího typu
kurzu v zahraničí.
125
1.1.1 ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH KVALIFIKAČNÍCH
POŽADAVKŮ NA SM
V následující tabulce je porovnán stav kariérových kvalifikačních požadavků, kterých osoby zařazené
na SM v rezortu MO reálně dosáhly, a těch, které jsou na místa tabulkově předepsány. Toto srovnání se stane východiskem, jež definuje potřebu přípravy pro dosažení stavu plné kariérové připravenosti.
Je zřejmé, že jak počet personálu, tak plnění a neplnění kariérových požadavků jsou dynamicky
se vyvíjející veličiny a níže uvedené údaje jsou platné ke konkrétnímu datu (v našem případě duben 2016). Tyto změny však nejsou dynamické natolik, aby statistiky ztrácely vypovídající hodnotu.
Dokonce, v případě srovnání níže vytvořené statistiky pro účel této práce s obecnou statistikou publikovanou ve Statistické ročence 2014 (stav leden 2015), která uvádí, že základní kvalifikační
požadavky splňuje celkem 91,5 % vojáků z povolání, zjistíme hodnotu velmi blízkou [6].
Tab. 2: Analýza dosažených a plánovaných kariérových kvalifikačních požadavků na SM
Hodnost/ Kariérový požadavek Počet Splňuje [%]
Nesplňuje [%]
Důstojnický kurz [%]
poručík 744 89,92 10,08 88,84
nadporučík 1242 97,10 2,90 97,10
kapitán 1440 nelze, nový kurz! 98,33
Kurz pro vyšší
důstojníky [%]
major 989 71,18* 28,82 71,18
podplukovník 761 97,37 2,63 97,37
Kurz generálního štábu [%]
plukovník 282 97,87 2,13 89,36
90,69 9,31
*Nový kurz v tabulkách prozatím u 2,53% SM. Uznávání ekvivalentů předešlých kurzů v době vytvoření statistiky nedořešeno.
Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR
V prvním sloupci je vidět početní zastoupení jednotlivých hodnostních sborů, druhý a třetí sloupec obsahují procentuální vyjádření plnění a neplnění stanovených kvalifikačních požadavků vztahujících
se k předepsaným požadavkům na konkrétních SM, v posledním sloupci je procentuální hodnota vztažena k plnění kvalifikačního požadavku (minimálního) odpovídající hodnostem. Rozdíly mezi
sloupcem plnění kvalifikačních požadavků na konkrétních SM a plnění kvalifikačních požadavků stanovených pro hodnost jsou odrazem nedokonalostí v tabulkách systemizace a aktuálně také změn
v systému kariérové přípravy, přechod z třístupňového na pětistupňový systém přípravy důstojníků
ve vojenských kariérových kurzech. Z toho důvodu nebylo možné hodnotit plnění/ neplnění kvalifikačních požadavků u kapitánů, kterým je již předepsán na SM nový kariérový kurz pro nižší
důstojníky, tento kurz však prozatím neběží, ani není vydáno potřebné nařízení pro případné uznávání ekvivalentů tohoto kurzu.
S ohledem na statistiku připravenosti uvedenou v tabulce, lze konstatovat, že největší propast v plnění a neplnění kvalifikačních požadavků se objevila v hodnosti major, tedy v momentu přechodu
z hodnostního sboru nižších důstojníků do hodnostního sboru vyšších důstojníků. Tato skutečnost je odrazem běžné praxe, kdy v minulosti byli zařazováni na SM vojáci, kteří předepsaný kariérový kurz
neplnili, poté neměli čas, příležitost, případně motivaci tento kurz dodělat. Další příčku obsadili poručíci
nesplňující kvalifikační požadavek důstojnického kurzu. Vzhledem k tomu, že všichni absolventi Univerzity obrany, kteří obsazují většinu důstojnických míst v rezortu, s důstojnickým kurzem na místo
již přicházejí, zde jsou zařazeni vysokoškolsky vzdělaní vojáci, nově příchozí do rezortu, kteří kurz
126
prozatím splnit nestihli nebo kteří si dodělali vzdělání během služby a byli jmenováni do první
důstojnické hodnosti. Poslední skupinou jsou plukovníci, kteří sice splňují téměř ve sto procentech
kvalifikační požadavky předepsané na SM, ale více jak deset procent z nich nesplňuje kurz generálního štábu, který se pro ně stal povinností v novém konceptu kariérových kurzů, a je pouze otázkou
krátkého času, kdy tento požadavek bude svázán se SM, a tím pádem navýšen v tabulkách.
Přestože kapacita kariérových kurzů je v posledních dvou letech maximálně navýšená, stále
je v rezortu necelých deset procent důstojníků, kteří nesplňují kvalifikační požadavek předepsaný na SM, na kterých jsou zařazeni. Těchto deset procent odpovídá přibližně pěti stům důstojníků, které
je nutné vyslat na odpovídající kariérové kurzy. K nim navíc velmi brzy přibude okolo tisíce kapitánů, kterým nebude uznán ekvivalent pro nově vytvořený kurz pro nižší důstojníky a budou ho muset
do konce roku 2019 dodělat.
1.2 JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA DŮSTOJNÍKŮ Jazyková příprava obecně patří již několik let mezi vzdělávací priority Evropské unie. Objektivní
příčinou této priority je zejména celosvětová globalizace, integrace Evropské unie, migrační procesy a vytváření multikulturního prostředí. Vize je taková, aby občané členských států komunikovali kromě
svého rodného jazyka nejméně ve dvou dalších evropských jazycích, což je otázkou delšího časového
období. Z důvodu zvýšení konkurenceschopnosti v mezinárodním pracovním prostředí je ale již dnes nezbytné zvládnutí alespoň jednoho cizího jazyka pro absolventy vysokých škol, kterými vojenští
důstojníci jsou, přičemž nejpopulárnějším, nejvíce využívaným a také nejvíce vyučovaným cizím jazykem je aktuálně angličtina. Lze říci, že anglický jazyk se postupně stává nezbytností, znalost
druhého jazyka již zmiňovanou výhodou. Jazyk obecně patří mezi klíčové kompetence, kterým by měla
být vzhledem k jejich významu bezpodmínečně věnována pozornost v rámci celoživotního učení. Podle definice Evropské komise, jazyková kompetence, která patří mezi osm vybraných klíčových kompetencí
každého člověka, vyjadřuje přidanou hodnotu na trhu práce, sociální soudržnost a aktivní zapojení do kultury společnosti. Zároveň také podporuje flexibilitu, adaptabilitu, uspokojení a motivaci.
Pro vojáky z povolání nabývá na významu umění a nutnost komunikace v cizích jazycích úměrně
závazkům plynoucím ze členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci, jež vyžaduje spolupráci
napříč armádami více zemí. Interoperabilitu armád by nešlo zajistit bez společného komunikačního jazyka, kterým se stala angličtina. Ne však pouze v mezinárodních kolektivech na zahraničních
pracovištích a v zahraničních operacích je anglický jazyk vojáky využíván. Vojenští profesionálové se účastní také mezinárodních cvičení i dalších setkání s kolegy z jiných zemí, pasivně anglický jazyk
využívají při studiu cizojazyčných dokumentů. Za samozřejmost je angličtina v rezortu obrany
považována pro studium vysoké vojenské školy i absolvování kariérových kurzů pro všechny důstojníky a generály.
Výše zmíněné odráží skutečnost, že velení Armády České republiky chce mít nad jazykovými znalostmi
svých podřízených dohled, proto jsou jedním z běžně definovaných kvalifikačních požadavků na SM. Základní jazykové požadavky se stanovují výhradně pro anglický jazyk, a to ve formátu čtyřmístného
kódu dle standardizační dohody (STANAG) NATO 6001 označující standardizovaný jazykový profil
(SLP) čtyř řečových dovedností – poslech s porozuměním, ústní projev, čtení s porozuměním a písemný projev. Jazykový profil lze dosáhnout složením jazykové zkoušky dle zmíněné normy
STANAG 6001.
Úroveň jazykových znalostí na SM se stanovuje plošně od hodnosti rotného a úrovně SLP 1111
až po úroveň SLP 3333 u plukovníků a generálů [7]. Základním faktorem vymezujícím minimální jazykové požadavky je tedy vojenská hodnost. Přehled vybraného vzorku hodnostního sboru nižších
a vyšších důstojníků a jim předepisovaných jazykových požadavků je uveden v následující tabulce.73
73
Odpovídá nastavení jazykových požadavků v roce 2016, diskutováno je opět snížení nastavení těchto požadavků.
127
Tab. 3: Důstojnické hodnosti a jim předepsané minimální jazykové požadavky
Hodnost Jazykový požadavek (AJ) - minimum
plukovník 3333
podplukovník 3232
major 3232
kapitán 2222
nadporučík 2222
poručík 2222
Zdroj: [7], vlastní
Minimální jazykové požadavky lze dále zvyšovat s ohledem na vykonávanou činnost v konkrétním
služebním zařazení. Vyšší jazykový požadavek bývá také odrazem vyčlenění některých ze služebních
míst pro nasaditelnost sil k plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků.Co se týká možností jazykové přípravy, Česká republiky klade na jazykovou vybavenost svých vojenských profesionálů
vysoký důraz. Rezort obrany zabezpečuje jazykovou přípravu v podobě formálního a neformálního vzdělávání, snaží se ale vytvářet prostředí i pro informální formu jazykového učení, které celoživotní
proces učení doplňuje.
1.2.1 Analýza dosažených a plánovaných jazykových požadavků na SM
Současný stav jazykové připravenosti vychází z analýzy plnění jazykových požadavků předepisovaných
na SM v organizačních celcích rezortu obrany vojáky, kteří jsou na tato místa zařazeni. Aktuální stav je dlouhodobě velmi alarmující, protože z celkového počtu plánovaných kvalifikačních jazykových
požadavků na SM splnilo v minulém roce podle Statistické ročenky 2014 stanovený kvalifikační
jazykový požadavek pouze 46% vojáků z povolání, 54% jazykový požadavek nesplňovalo [6]. Vlastní statistiky níže týkající se pouze důstojníků a stavu k únoru roku 2016, vykazují hodnoty ještě horší.
Je to ovlivněno faktem, že od doby, kdy byla statistika pro celý rezort provedena, došlo k navýšení požadované úrovně jazykových znalostí u hodnostního sboru nižších i vyšších důstojníků. Navýšen byl
také počet SM, pro která se jazykový požadavek v rámci systemizace nově stanovil. Negativní dopad měla i změna plynoucí z Rozkazu ministra obrany č. 108/2014 Jazykové vzdělávání zaměstnanců v působnosti rezortu MO, která u držitelů více osvědčení ze stejného cizího jazyka nově akceptuje jako
platné pouze poslední vydané osvědčení. To logicky nemusí být tím, které dokládalo maximální dosaženou znalost jazyka, protože pokud jazyk dlouho dobu nepoužíváme, úroveň znalostí v čase
klesá.
Tab. 4: Analýza dosažených a plánovaných jazykových požadavků na SM
Hodnost/ Jazykový požadavek Počet Splňuje [%] Nesplňuje [%] ≥ 2222 [%]
poručík 791 39,44 60,56 40,83
nadporučík 1373 44,94 55,06 49,24
kapitán 1481 46,32 53,68 49,63
≥ 3232 [%]
major 1012 20,65 79,35 20,65
podplukovník 766 27,15 72,85 28,98
≥ 3333 [%]
plukovník 288 38,19
61,81
37,15
36,12 63,88 Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR
128
Z vybraného vzorku, důstojníci rezortu MO, jazykový kvalifikační požadavek stanovený pro jejich
služební zařazení plní pouze třicet šest procent z nich, zbývajících téměř šedesát čtyři procent
se nachází v červených číslech. V prvním sloupci, stejně jako v kariérové přípravě, je znázorněno početní zastoupení jednotlivých hodnostních sborů, druhý a třetí sloupec obsahují procentuální
vyjádření plnění a neplnění stanovených jazykových znalostí vztahujících se k předepsaným požadavkům na konkrétních SM. Procentuální hodnota v posledním sloupci vyjadřuje minimální
jazykové požadavky, které by měly být předepisovány jednotlivým hodnostem. Rozdíly mezi sloupcem
plnění kvalifikačních požadavků na konkrétních SM a plnění kvalifikačních požadavků stanovených pro hodnost jsou odrazem nedokonalostí v tabulkách systemizace v případě podhodnocených jazykových
požadavků, případně rozhodnutí velitelů některých organizačních celků o navýšení jazykových požadavků na konkrétní SM. Pro názornost je doplněn i sloupcový graf, kde zelený sloupec ukazuje
procento důstojníků splňující jazykové požadavky stanovené na SM, červený sloupec je opakem zeleného a modrý sloupec vyjadřuje, jaké procento důstojníků splňuje minimální jazykové požadavky
vázané na hodnost.
Obr. 1: Porovnání dosažených, plánovaných a minimálních jazykových požadavků na SM
Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR
Největší nedostatky v jazykové připravenosti na základě provedené analýzy jsou zaznamenány
v hodnosti major a podplukovník. Jedná se o skupinu vyšších důstojníků, kterým byl nařízením v roce
2015 zvýšen požadavek na jazykovou úroveň z SLP 2222 na SLP 3232, což se zcela jistě projevilo v míře plnění. Navíc předepsaná úroveň požaduje dosažení úrovně tři v konkrétních komunikačních
dovednostech – poslech s porozuměním a čtení s porozuměním. Dochází k případům, kdy důstojník sice dosáhne úrovně tři, ale v dovednostech jiných kvalifikační požadavek na místo stále nesplňuje.
Dalším důvodem tak vysokého procenta majorů a plukovníků nesplňujících úroveň jazyka předepsanou
na SM je jejich věk a doba služby. Většina z nich neměla výuku anglického jazyka v rámci formální vzdělávací soustavy, tedy nemá základy jazyka, na kterých by mohla stavět, často chybí i chuť
se vzdělávat před koncem kariéry. Míra plnění jazykových požadavků však roste v případě vyšších důstojníků s hodností, což je pozitivním odrazem toho, že v kariéře posunuje rezort ty z vojáků, kteří
mají vyšší kapitál. Tato skutečnost se odráží i u plukovníků, kterých přesto, že minimální jazyková úroveň stanovená pro hodnost je na úrovni vyšší než u majorů a podplukovníků, tedy SLP 3333
a taktéž byla v minulém roce navýšena, splňuje alespoň třicet sedm procent. Skupině nižších
důstojníků byl jazykový požadavek navýšen také, z SLP 2211 na SLP 2222, pro ty by však měl být problém doplnit jazykové znalosti nejmenší. Ve skupině nižších důstojníků vykazují nejhorší výsledky
poručíci splňující pouze v necelých čtyřiceti jedna procentech případů, nad padesát procent plnění
60,5655,06 53,68
79,35
72,85
61,81
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Splňuje SM
Nesplňuje SM
Splňuje minimum
129
minimálních požadavků se však nedostali ani nadporučíci a kapitáni. Situaci do budoucna by měl
viditelně změnit fakt, že Univerzita obrany, jejíž absolventi pokrývají velkou část důstojnických míst
v rezortu, zakotvila od roku 2014 v nově akreditovaných studijních programech pro pětileté vojenské studium podmínku získání alespoň úrovně SLP 2222 z anglického jazyka.
V práci bylo již zmíněno, že do 31. prosince 2019 si musí jazykové znalosti všichni vojáci doplnit tak,
aby odpovídaly stanoveným požadavkům pro jejich služební zařazení, což v případě 63,88%
převedeného na počet osob, představuje zaokrouhleně 3648 důstojníků. Je pravdou, že někteří z důstojníků neplní požadavek třeba i jen o půl úrovně, případně získali úroveň v jiných
než stanovených dovednostech a k tomu, aby mohli absolvovat zkoušku a úroveň splnili, jim postačí věnovat nějaký čas samostatné přípravě. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že velké
množství vojáků nejenom, že nesplňuje jazykové požadavky stanovené na místo, ale mnohdy je jejich jazyková zdatnost velmi nízká, v některých případech dokonce nulová, proto nebude stačit absolvování
pouze jednoho kurzu k dosažení předepsané úrovně.
ZÁVĚR Příprava důstojníků ke splnění kvalifikačních požadavků, kterou lze označit za specifickou formu
celoživotního učení, představuje nevyhnutelnou součást kariéry všech důstojníků v rezortu MO.
Společně s tím, jak nabývá na významu pro organizace lidský kapitál, věnuje rezort přípravě důstojníků pozornost a vyžaduje po vojácích plnou připravenost. V průběhu toho, jak vojáci z povolání
postupují kariérou, jsou s jejich služebním zařazením spojovány vyšší kvalifikační požadavky, které si průběžně musí doplňovat ve vojenských kariérových a odborných kurzech, případně v kurzech
jazykové přípravy, pokud se na požadovanou jazykovou úroveň nepřipraví sami, nebo jí nedosáhli již
dříve. Všechny typy kurzů společně, vytvářejí ucelený systém přípravy ke splnění kvalifikačních požadavků.
S ohledem na novelu Zákona o vojácích z povolání z roku 2015, která přinesla zejména novinky
v oblasti kariérního řádu, včetně podmínek kariérního postupu, se rezort obrany nyní potýká s vysokou
mírou neplnění kvalifikačních požadavků ze strany vojáků z povolání, kterou je potřeba radikálně snížit a vojáky dovzdělat. Z analýz provedených v písemné práci vyplynulo, že téměř deset procent
důstojníků neplní kariérový kvalifikační požadavek předepsaný na jimi obsazené SM, jazykový kvalifikační požadavek dokonce necelých čtyřicet. Tito důstojníci musejí požadovanou kvalifikaci
doplnit do konce roku 2019. V opačném případě by jim nemělo být umožněno nadále setrvat ve služebním poměru a rezort by tak přišel o velkou, v jiných oblastech již kvalifikovanou, část lidských
zdrojů. Kapacity a obsazenost kurzů kariérové a jazykové přípravy jsou dnes na maximu, stejně
tak testovací kapacity pro vojenskou jazykovou zkoušku dle NATO STANAG 6001, která je jediným možným ukazatelem splnění jazykového kvalifikačního požadavku. Otázku přípravy, její možnosti
a zlepšení stavu připravenosti vojenského personálu musí tedy resort MO urgentně řešit, aby mohl být od roku 2019 zaveden systém přípravy personálu resortu MO, který již neodstraňuje nedostatky
minulých let, ale vyhlíží do budoucna a zaměřuje se na plynulý postup kariérou a na systematickou
přípravu personálu související s pohybem vojáků ve vlastní struktuře organizačních celků.
Použitá literatura
Rozkaz ministra obrany č. 8 z 26. ledna 2010, Zásady tvorby systemizovaných míst, ve znění
pozdějších předpisů.
Ministerstvo obrany České republiky, Agentura personalistiky AČR, 2015. Postup při stanovení
pořadí vojáků z povolání pro realizaci personálních opatření v systému řízení kariér. Praha.
Palán, Zdeněk. Andragogický slovník, [online]. [cit. 1. 4. 2016]. Dostupné z:
http://www.andromedia.cz/
MO – sekce personální, 2011. Koncepce přípravy personálu rezortu Ministerstva obrany na období 2012 – 2018. Praha: MO.
MO, 2014. Příprava personálu rezortu Ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech. Praha.
130
Agentura personalistiky AČR, Odbor personálních informací, Oddělení personálních statistik,
Statistická ročenka 2014.
KOVAŘÍK, Milan, 2015. Upřesnění postupů a činnosti k 1. 7. 2015 (vazba na novelu zákona č. 221/1999 Sb. a připravované prováděcí právní předpisy rezortu MO). Praha: MO.
131
SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ
THE SERVICE EVALUATION OF PROFESSIONAL SOLDIERS
Tereza DOLEČKOVÁ74
Abstrakt
Předkládaný příspěvek s názvem „Služební hodnocení vojáků z povolání“ se v první části zabývá
základními teoretickými východisky v oblasti služebního hodnocení vojáků Armády České republiky. V druhé praktické části příspěvku je provedena analýza a komparace dosažených výsledků
ve služebním hodnocení vybraných hodností a organizačních celků Armády České republiky. V tomto příspěvku byly využity metoda obsahové analýzy odborných dokumentů, metoda deskripce, indukce,
dedukce, komparace a analýzy. Cílem příspěvku je vysvětlit základy procesu služebního hodnocení v Armádě České republiky a analyzovat dosažené výsledky ve služebním hodnocení vybraných
hodností a organizačních celků.
Klíčová slova: armáda České republiky, odměňování, služební hodnocení vojáků, vojáci
Abstract
Following contribution called ‘The Service Evaluation of Professional Soldiers’ deals, in the first part, with theoretical bases in the field of service evaluation of soldiers of the Army of the Czech Republic.
The analysis and comparison of achieved results of the service evaluation of chosen ranks and organizational units of the Army of the Czech Republic are accomplished in the second practical part
of this contribution. In this contribution were used method of collecting and analysing of technical
documents, method of description, induction, deduction, comparison and analysis. The aim of this article is to explain bases of the process of service evaluation in the Army of the Czech Republic
and to analyses achieved results of the service evaluation of chosen ranks and organizational units.
Key words: the Army of the Czech Republic, remuneration, service appraisal of soldiers, soldiers
ÚVOD
Příspěvek se zabývá velice aktuálním tématem služebního hodnocení vojáků z povolání AČR. V první kapitole jsou vymezeny základní teoretické poznatky z oblasti služebního hodnocení vojáků z povolání
AČR. Ve druhé praktické části je provedena analýza a komparace dosahovaných výsledků hodnostním sborem poddůstojníci u 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády AČR.
Klíčovou metodou využitou při psaní příspěvku byla obsahová analýza odborných dokumentů. Dále
byla využita metoda deskripce, k formulování zásadních východisek a závěru byla použita metoda
indukce a dedukce. Při posuzování dosažených výsledků ve služebním hodnocení byla využita metoda komparace a analýzy.
Problematice služebního hodnocení vojáků se v civilní sféře autoři nevěnují, příspěvek tak vychází
ze zákonů rezortu ministerstva obrany a z dalších prováděcích a vnitřních předpisů (rozkazy, směrnice,
vyhlášky, metodika.)
Cílem článku je objasnit základy procesu služebního hodnocení vojáků z povolání a analýza a komparace dosažených výsledků hodnostního sboru poddůstojníci u 4. brn a 7. mb AČR.
74 Ing. Tereza Dolečková, Katedra ekonomie, Fakulta Vojenského leadeshipu, Univerzita obrany, Kounicova 65 Brno, [email protected].
132
1 SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ AČR
Služební hodnocení vojáků z povolání Armády České republiky vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., O vojácích z povolání, který představuje stěžejní dokument v této oblasti. Současná podoba procesu
služebního hodnocení vojáků z povolání České republiky je ovlivněna novelizací tohoto zákona k 1. 7. 2015.
Podle Důvodové zprávy vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb. O vojácích z povolání je důvodem novelizace tohoto zákona úprava systému řízení kariér vojáků z povolání
a zavedení hlavního principu postupu v kariéře na základě stanovení rozhodné doby ve služebním zařazení. Tento postup do vyšších náročnějších pozic je spojen s vyšším platovým ohodnocením
pro zachování motivace. Vojenská hodnost tak vyjadřuje postavení vojáka v ozbrojených silách České
republiky, odpovídá náročnosti služební činnosti, je jí stanoven základní služební plat, který je vyjádřen především služebním tarifem. Cílem novely je vytvoření konkurenceschopného postavení ozbrojených
sil ČR na trhu práce, řízení kariér vojáků z povolání a jejich motivace ke kariernímu růstu [1].
Na základě této novelizace byl změněn přístup k odměňování vojáků z povolání. Platy vojáků jsou nově vázány na dosaženou vojenskou hodnost ale také na výsledky služebního hodnocení
(výkonnostní příplatek.) Došlo ke snížení položek platu, jehož základem se stal tzv. služební tarif.
Služební tarif je stanovován na základě postavení vojáka v systému ozbrojených sil ČR. Maximální výše výkonnostního příplatku může být 20 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou
hodností svobodník až nadpraporčík a 15 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností poručík až podplukovník. Výkonnostní příplatek nenáleží vojákům ve služebním zařazení
v hodnosti čekatele, štábního praporčíka, plukovníka nebo hodnosti v hodnostním sboru generálů [1]
[2][3].
Proces služebního hodnocení vychází taktéž vyhláška č. 189/2015 Sb. pro postup při služebním hodnocení vojáků. Nový proces služebního hodnocení vojáků z povolání probíhá formou bodového
hodnocení kritérií jednou ročně v termínu od 1. prosince do 28. února následujícího roku
a k 1. 4. se stanovuje nebo upravuje výše výkonnostního příplatku. Hodnocení zpracovává nadřízený vojáka, který má hodnoceného v podřízenosti nejméně 3 měsíce, pokud uvedenou podmínku
nesplňuje, zpracovává hodnocení nejbližší nadřízený nebo jím určený velitel z úrovně řízení o stupeň vyšší [4].
Před novelizací zákona O vojácích z povolání byla každá oblast hodnocení posuzována ve vztahu
k požadavkům kladeným na výkon služby pěti stupni: hledisko bylo plněno výtečným, velmi dobrým,
dobrým, vyhovujícím způsobem nebo kritérium bylo plněno způsobem nevyhovujícím. Výsledkem hodnocení byl tak aritmetický průměr a dále byla slovně vymezena doporučení v dalším průběhu
kariéry. Nový hodnotící formulář představuje kombinaci výkonového hodnocení s hodnocením kompetencí. Cílem současného procesu služebního hodnocení vojáků z povolání je objektivní
posouzení průběhu služby vojáků a jeho potenciálu pro další rozvoj za účelem plnění nejen jeho
služebních povinností ale také plnění úkolů ozbrojených sil [5].
1.1 ANALÝZA A KOMPARACE DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ VYBRANÝCH PŘÍSLUŠÍKŮ 4. BRIGÁDY RYCHLÉHO NASAZENÍ A 7. MECHANIZOVANÉ BRIGÁDY AČR
Následující část příspěvku se zabývá analýzou a komparací dosažených výsledků hodnostního sboru
poddůstojníci 4. brn a 7. mb AČR. Výsledky se vztahují k hodnotícímu období 2015, kdy se poprvé hodnotilo v roce 2016 dle nových zásad vyplývajících z novelizace zákona 221/1999 Sb. O vojácích
z povolání.
133
Tab. 1 Celkové výsledky dosažené vojáky 4.brn a 7. mb v procentech
Organizační celek Dosažené výsledky hodnotícího období 20151 v procentech
Velitelství 4. brn výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocený
41. mechanizovaný prapor
26,4 52,5 11,6 0 0 9,5
42. mechanizovaný
prapor 9,9 62,3 18,9 2,5 0,5 1,6
43. výsadkový
prapor 21,8 51,0 20,4 1,6 0,2 4,9
44. lehký motorizovaný
prapor
19,1 55,7 16,5 1,7 0,6 1,1
Velitelství 7. mb 10,8 52,0 26,0 2,5 1,3 7,3
71. mechanizovaný
prapor 17,5 63,0 13,4 0,4 0 5,7
72. mechanizovaný prapor
13,6 56,9 20,2 0,2 0 9,1
73. tankový prapor 11,7 60,0 17,2 0,7 0 10,4
74. lehký motorizovaný
prapor
18,9 60,9 9,6 1,4 0 8,9
Zdroj: [6]
Z Tab. 1 vyplývá, že příslušníci 4. brn i 7. mb. AČR dosahovali v průměru nejvíce velmi dobrých výsledků ve služebním hodnocení za hodnotící období 2015.
Tab. 2 Výsledky poddůstojníku dosažené ve služebním hodnocení u 4. brn v procentech
4. brn AČR
Dosažené výsledky ve služebním hodnocení v procentech - hodnotící období
2015
výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocen
desátník 3,3 52 31 1 0,2 12,5
četař 7 76 16 0,2 0 0,8
rotný 15 75,3 7,5 0 0 2,2
Zdroj: [6]
Podle Tab. 2 dosahovali poddůstojníci nejvíce velmi dobrých výsledků, celkem 52 % desátníků, 76 %
četařů a 75,3 % rotných. Výtečných výsledků dosáhlo 3,3 % desátníků, 7 % četařů a 15 % rotných. Nejvyšší počet dosažených bodů byl 91 bodů, získal ho voják v hodnosti rotný, u desátníků a četařů
byl nejvyšší počet dosažených bodů 90. Jako nevyhovující byl hodnocen pouze jeden desátník a žádný voják v hodnosti četař nebo rotný.
Tab. 3 Výsledky poddůstojníku dosažené ve služebním hodnocení u 7. mb v procentech
7. mb AČR
Dosažené výsledky ve služebním hodnocení v procentech - hodnotící období
2015
výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocen
desátník 5 53,4 31,7 3,4 1,1 5,4
četař 12,4 69,4 16,4 0,8 0,2 0,8
rotný 24,4 66 9,6 0 0 0
Zdroj: [6]
Z Tab. 3 je zřejmé, že poddůstojníci 7. mb dosahovali v hodnotícím období 2015 také nejvíce velmi dobrých výsledků (53,4 % desátníků, 69,4 % četařů a 66 % rotných). Výtečných výsledků dosahovalo
5 % desátníků, 12,4 % četařů a 24,4 % rotných. Průměrně se jedná o více vojáků s výtečnými výsledky než u 4. brn. Dále pak nejlepší výtečný voják v hodnosti desátník získal 94 bodů, v hodnosti
četař 98 bodů a v hodnosti rotný 92 bodů. Jako nevyhovující bylo hodnoceno 8 desátníku, 1 četař
a žádný rotný.
134
ZÁVĚR
Úspěšné plnění úkolů organizace je podmíněno uplatňováním a využíváním progresivních přístupů v řízení lidských zdrojů organizace. Za rozhodující personální činnosti organizace jsou považovány
výběr pracovníků, hodnocení pracovníků, odměňování a vzdělávání.
Hodnocení pracovníků tak patří mezi klíčové aktivity vztahující se k rozvoji a řízení kariéry pracovníků.
Do základních povinností všech vedoucích pracovníků spadá ukládání úkolů podřízeným pracovníkům, vytváření podmínek pro jejich plnění, objektivní hodnocení pracovníků a vytváření podmínek
pro kariérní rozvoj. Schopnost co nejobjektivnějšího a věcně správného hodnocení je považována za jednou ze základních odborných způsobilostí manažera.
Služební hodnocení vojáků z povolání AČR je charakteristické novelou zákona O vojácích z povolání. Služební hodnocení musí bezpodmínečně poskytovat dostatek objektivních informací o výkonu vojáka,
jelikož má být klíčovým prvkem ovlivňující budoucí kariéru vojáků. Proto je nezbytné věnovat tomuto procesu pozornost a hledat možné způsoby a doporučení k jeho zlepšení.
Článek objasňuje základní východiska služebního hodnocení vojáků z povolání AČR, v druhé části
je provedena analýza a komparace dosažených výsledků poddůstojníků u 4. Brn a 7 mb. AČR.
Z analýzy vyplývá, že poddůstojníci obou brigád dosahovali v hodnotícím období 2015 nejvíce velmi dobrých výsledků. U 7. mb dosahovalo více poddůstojníků výtečných výsledků než u 4. brn.
Použitá literatura
ČR. Důvodová zpráva vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb. O vojácích z povolání, s. 30, 31, 36, 38, 43.
ČR. Zákon č. 221/1999 Sb., O vojácích z povolání, § 67, § 68a.
ČR. Zákon č. 143/1992 Sb., O platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových
a v některých dalších organizacích a orgánech.
ČR. Vyhláška č. 189/2015 Sb., O postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích, §1, 2.
MO ČR. Metodika služebního hodnocení vojáků z povolání, s. 4, 6.
Data ISSP, poskytnuté Sekcí státního tajemníka MO ČR.
135
FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
FINANCING OF FOREIGN OPERATIONS OF THE ARMY OF THE CZECH REPUBLIC
Jan DRBOLA75
Abstrakt
Působení vojáků v zahraničních operacích sehrává v posledních dekádách významnou roli
v prováděných činnostech Armády České republiky. Nezbytnou součástí samotného působení je zajisté proces finančního zabezpečení. Tato oblast, ač popsána v legislativních podkladech, není v současnosti
unifikována, protože finanční zabezpečení každé zahraniční operace má svá specifika z hlediska rozmanitosti financování. Dle mandátu zahraniční operace, zaštiťující organizace a rozsahu plněných
úkolů v zahraniční operaci pozorujeme rozlišnosti ve struktuře příjmů a výdajů. Klíčová slova: zahraniční operace, výdaje, náklady, financování
Abstract Action of soldiers in foreign operations in recent decades plays an important role in activities
undertaken Army of the Czech Republic. A necessary part of the action itself is certainly a process
of financial secure. This area, though described in legislative documents, is currently not unified, because the financial secure each foreign operation has its own specifics in terms of diversity
of funding. According to the mandate of foreign operations, overarching organization and the the range of of the tasks fulfilled in a foreign operation, we observe the diversity between revenue and
expenditure structure.
Key words: foreign operation, expenditure, expense, financing
ÚVOD
Ač je primárním úkolem Armády České republiky zabezpečit obranu země, zahraniční operace jsou v posledních letech jednou z klíčovou činností, jež Armáda České republiky provádí v nejrůznějších
částech světa. Působení v zahraničních operacích s sebou nese vysokou náročnost co do spotřeby
zdrojů (především finančních či materiálních), personální náročnosti, vzdělávacího systému a dalších oblastí, které do té doby nebyly do takové míry aktuální. Zvýšená náročnost a následné nasazení
v zahraničních operacích však posouvá úroveň a zkušenosti příslušníků AČR na vyšší úroveň a je také vhodné pro komparaci s ostatními koaličními partnery. Zkušenosti ze zahraničních operací
se nepromítají pouze do čistě vojenských oblastí, ale také do oblastí podpůrných, do které spadá i činnost finančního zabezpečení, které je nezbytnou součástí každé zahraniční operace, a to jak
z hlediska zabezpečení zdrojů pro pořízení materiálu a služeb, tak i pro zabezpečení zvýšených
souvisejících výdajů, jako jsou například osobní mandatorní výdaje.
Proces financování lze realizovat několika možnými způsoby, ovšem vzhledem k široké škále zahraničních operací, jež jsou zaštiťovány více mezinárodními organizacemi má každá zahraniční
operace své specifika, a oblast finančního zabezpečení není v tomto směru výjimkou.
Problematika způsobu financování zahraničních operací Armády České republiky je pro potřeby téhle
práce konzultována s představiteli Finanční správy Armády České republiky a Společného operačního centra Ministerstva obrany (dále jen „SOC MO“), protože veškeré zahraniční operace jsou z hlediska
finančního zabezpečení realizovány v podřízenosti Náčelníka Generálního štábu Armády České
75 Ing. Jan DRBOLA, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno,
973 211 640, [email protected]
136
republiky.[3] Z hlediska rozpočtové kompetence je na obrázku č. 1 vyobrazena hierarchie
rozpočtových cílů.
Obr. 1 Hierarchie rozpočtových cílů zahraniční operace Resolute Support
Zdroj: vlastní
1 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ
Zahraniční operace pod záštitou mezinárodních organizací, jako je Severoatlantická aliance (dále jen „NATO“) (např. Resolute support), Organizace spojených národů (dále jen „OSN“) (např. operace
MINUSMA) či Evropské unie (dále jen „EU“) (operace ATALANTA) jsou velice různorodé z hlediska jejich financování.[3] Globálně lze však konstatovat, výdaje každé zahraniční operace můžeme rozdělit
na 3 základní skupiny:
Běžné výdaje: realizují se za účelem zabezpečení běžného chodu v místě nasazení ve stejné podobě jako na území České republiky (nákup materiálu a služeb). Běžné výdaje se dle předpokládané
hodnoty rozlišují na decentrální (do 2.000.000 Kč bez DPH) a centrální (nad 2.000.000 Kč) [4]; Investiční (kapitálové) výdaje: mohou být realizovány před odjezdem na území České republiky
prostřednictvím Sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany, nebo může realizace proběhnout
na místě nasazení prostřednictvím vytvoření vlastního akvizičního pracoviště či využitím koaličních organizací, které zajišťují tyto nákupy v zahraniční (př. NAMSA, NSPA apod.) [2];
Osobní mandatorní výdaje: zahrnují především příplatek za službu v zahraničí. Gestorem, z hlediska rozpočtového krytí (manažer cíle), je Státní tajemník v Ministerstvu obrany (SST MO). Z hlediska
predikce výše výdajů je takhle část poměrně dobře kalkulovatelná.
Existují 2 základní způsoby financování zahraniční operace:
a) z rozpočtových zdrojů Zahraniční operace může být financována z rozpočtových prostředků, pokud byla zahrnuta dle
§ 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve střednědobém výhledu a peněžní prostředky se na tuto akci plánovaly.[1] [7] Bezpečnostní situace některých regionů světa se ovšem
mění tak rychle, že 3 roky plánování zahraniční operace dopředu je téměř nemožné. Proto se peněžní
prostředky ve prospěch nově vzniklé zahraniční operace převádí prostřednictvím změnového řízení z rezervy manažera cíle 1. úrovně, pod kterého spadají všechny zahraniční operace Armády České
republiky, popřípadě z rezervy správce kapitoly Ministerstva obrany.
b) z mimorozpočtových zdrojů (dotace)
Protože jednotky Armády České republiky jsou vysílány do zahraničních operací na základě členství v jednotlivých organizací (NATO, OSN, EU, MFO), je působení v každé operaci z hlediska financování
do jisté míry specifické. Působení v zahraničních operacích s sebou může nést refundaci některých nákladů, jež danému státu vzniknou během působení v zahraniční operaci (především běžné
či kapitálové výdaje) ze strany organizace, jež danou zahraniční operaci zaštiťuje (NATO, EU, OSN
137
a podobně). Nejčastěji se jedná o refundaci tzv. cost of living. které obsahují náklady na stravu,
ubytování, praní, pitnou vodu a podobně.
Financování ve specifických oblastech:
Programy Foreign Military Sales a Foreign Military Financing (FMF / FMS). Prostřednictvím
těchto programů je ať už bezplatně, či za úhradu poskytován vojenský materiál a služby, jež jsou následně využity pro přípravu na zahraniční operaci, či jsou v zahraniční operaci
přímo využity. V minulosti byl na základě těchto programů dodán materiál v různých
oblastech. V oblasti služeb jsou dodávány služby zejména v oblasti školení personálu na specifické druhy techniky, jimiž AČR nedisponuje a jež jsou následně ovládány
příslušníky AČR při samotném nasazení v zahraniční operaci. V minulosti se jednalo například o odborné kurzy na obsluhu bezpilotních prostředků či ovládání vojenských
vozidel, které příslušníci AČR v zahraničních operacích využívali. V rámci zahraniční operace na Sinajském poloostrově, pod záštitou Multinational Force and
Observers (dále jen „MFO“), působí vojáci AČR, jejíž cílem je monitorovat situaci nad
egyptsko-izraelskou hranicí. Mimo jiné zde působí pozemní a letecký personál AČR
s letounem CASA C-295M, kde provádí převoz osob a materiálu. Na základě realizace této služby jsou Ministerstvu obrany České republiky refundovány vzniklé náklady. Osobní
mandatorní výdaje a běžné či kapitálové výdaje jsou hrazeny z rozpočtových prostředků AČR bez jakékoliv refundace. Samotný proces refundace probíhá tím způsobem, že Stále
operační centrum MO (SOC MO) zaznamenává jednotlivé lety, které proběhly ve prospěch
zahraniční organizace. Přehled těchto letů spolu s vyčíslenými náklad pak Ministerstvo obrany předkládá ředitelství organizace v Římě, který zabezpečí převod peněžních
prostředků jako náhradu za provedení fakturovaných služeb.
2 EVIDENCE VÝDAJŮ A NÁKLADŮ V RÁMCI ŽIVOTNÍHO CYKLU ZAHRANIČNÍ OPERACE
Z hlediska financování zahraniční operace je důležité si uvědomit její životní cyklus. Ten není časově vymezen pouze působením příslušníků Armády České republiky na území cizího státu. Od okamžiku
schválení zahraniční operace Parlamentem České republiky se spouští proces přípravy zahraniční
operace, do něhož jsou zařazeny mnohé organizace, jež svým působením vytváří činnost ve vztahu k dané zahraniční operaci. Níže jsou uvedeny oblasti, které na sebe váží ve fázi přípravy na zahraniční
operaci, či po návratu z ní, nemalé náklady: Přípravná fáze
Přípravná cvičení (externí personál);
Odborné kurzy;
Plánování – zasazení, přeprava, výcvik;
Akvizice
Fáze po návratu
Obnova materiálu;
Řešení škod či úrazů;
Nároky VZP (preventivní rehabilitace).
Všechny takto vzniklé náklady by měly být v rámci rozpočtové hierarchie cílů přiřazeny k cíli, který byl
přiřazen pro danou zahraniční operaci. V případě, že tomu tak není, dochází ke zkreslení informací
o nákladech, jež byly vynaloženy ve prospěch dané zahraniční operace a následně je zamezeno jakémukoliv plánování či vyhodnocování operace z hlediska finančního.
V případě přiřazování vzniklých výdajů k dané zahraniční operaci v přípravné fázi či ve fázi po návratu
ze zahraniční operace nastává problém. Po konzultaci s příslušníky Stálého operačního centra
Ministerstva obrany a z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že v jistých případech nedochází k přiřazování vzniklých výdajů ke konkrétním rozpočtovým cílům, dokonce ani refundace příjmů
z programu MFO není účtována ve prospěch cíle dané operace, ale ne nic neříkající společný rozpočtový cíl SOC MO. Je snahou alespoň částečně navozovat rozpočtovou správnost z hlediska
následného přeúčtování vzniklého výdaje ve prospěch požadovaného cíle.
138
Z hlediska evidence vzniklých nákladů je situace velice tristní. V současné době nelze absolutně
hovořit o přiřazení nákladů vzniklých ve vztahu k zahraniční operaci, jako je působení ostatních
zaměstnanců resortu na dílčích činnostech souvisejících se zahraniční operací, provoz techniky, spotřeba PHM a podobně. Pouze přímé náklady, týkající se nákupu materiálu či služeb, jsou zpravidla
přiřazeny ve prospěch příslušného rozpočtového cíle, jež zachycuje působení jednotky v zahraniční operaci, a správně zachyceny majetkově ve prospěch nákladového střediska. Ovšem opět se vyskytují
případy, kdy není dodržena ani rozpočtová správnost, materiál se eviduje pro „mateřský“ útvar
(z důvodu dosavadní neexistence lokální jednotky), následně se vyveze do zahraniční operace jako již spotřebovaný. Z hlediska účetního tedy náklad vzniknul v České republice, přičemž v reálně náklad
vznikne až v místě nasazení.[6] V návaznosti na tento problém je zřejmé, že nepřímé náklady jsou v současnosti absolutně mimo možnosti záběru současného resortního účetnictví a současně
nastavená pravidla pro vznik nákladů tento způsob evidence podporují.
ZÁVĚR Zahraniční operace za posledních 20 let obrovským způsobem posunuly armádu tohoto státu
o obrovský kus dopředu snad ve všech oblastech. Jako největší přínos z hlediska téhle práce vidím to,
že příslušníci AČR se prostřednictvím působení v zahraničních operacích měli možnost seznámit s technikou a materiálem, se kterým se se při působení na území České republiky nikdy nesetkaly.
Z hlediska ekonomického řízení Armády České republiky však nejsou zcela znatelně jasné veškeré vzniklé náklady, jež se váží k dané zahraniční operaci. Tato problematika však bude předmětem další
dílčí práce do tohoto předmětu. Evidence výdajů a nákladů se za posledních let zlepšila, ale stále není
znatelně jasná celková výše spotřebovaných zdrojů ve prospěch konkrétní zahraniční operace.
Použitá literatura
[1] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
[2] Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.
[3] RMO č. 72/2012 Věstníku, finanční řízení a finanční zabezpečení.
[4] RMO č. 117/2014 Věstníku, nabývání majetku v rezortu Ministerstva obrany.
[5] NVMO č. 127/2014 Věstníku, financování působnosti v působnosti Ministerstva obrany.
[6] NVMO č. 6/2014 Věstníku, vedení účetnictví v podmínkách Ministerstva obrany.
[7] NVMO č. 46/2015 Sb., zabezpečení rozpočtového procesu a přípravy, realizace
a vyhodnocování programů a akcí v působnosti rezortu Ministerstva obrany.
139
NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI JAKO MANAŽERSKÝ PROBLÉM
VIOLENCE IN THE WORKPLACE AS A MANAGEMENT PROBLEM
Jaromír ĎURIŠ76
Abstrakt
Příspěvek je zaměřen na poskytnutí základní orientace v oblasti problematiky identifikace násilí
na pracovišti, které můžeme považovat za závažný negativní jev se stoupající tendencí, který navíc naznačují výsledky empirických sociologických šetření v této oblasti. Objasňuje vybrané formy šikany
v pracovním prostředí s důrazem na možné negativní důsledky a možnosti identifikace výskytu násilí na pracovišti.
Klíčová slova: násilí, pracoviště, agrese, šikana, mobbing, bossing, staffing, diskriminace, obtěžování
Abstract
The contribution is focused on the providing information of basic orientation in the identification of workplace violence, which can be considered as significant negative phenomenon with a rising
tendency, which, moreover, suggest the results of empirical sociological investigations in this area. It
explains the selected forms of bullying in the workplace, with emphasis on the possible negative consequences and the possibility of identifying the occurrence of violence in the workplace.
Key words: violence, workplace, aggression, bullying, mobbing, bossing, staffing, discrimination, harassment
ÚVOD
Násilí na pracovišti představuje závažný negativní fenomén a společenský problém, který
je předmětem zkoumání a pozornosti vícero věd o člověku a společnosti. Z toho plyne, že násilí může být a obvykle také je zkoumáno z mnoha úhlů pohledu, nejčastěji z psychologického, sociologického,
historického, ale též kriminologického, zdravotnického či právního. Jednotlivé vědní obory se soustřeďují na různé, z jejich hledisek významné aspekty násilí.
Z pohledu managementu lze problém identifikace násilí na pracovišti řadit mezi špatně strukturované problémy, zejména s ohledem na množství faktorů ovlivňujících řešení daného problému, faktory
nejsou vždy přesně známy, existují složité a proměnlivé vazby mezi nimi, jednoznačné a srozumitelné definování problému je obtížné, obtížná je dostupnost a intepretace informací potřebných
pro rozhodnutí a proměnných popisujících okolí apod. [1] Při řešení této problematiky se v praxi navíc uplatňují spíše sociálně psychologické a diagnostické přístupy, než tradiční manažerské. Nelze
ignorovat ani tu skutečnost, že řada manažerů se pokusům o řešení této problematiky snaží spíše
vyhnout, a to z důvodu, že jsou sami zdrojem a realizátorem násilného chování na pracovišti, nebo nemají dostatečné zkušenosti či schopnosti projevům násilí na pracovišti čelit a účinně je řešit.
Můžeme se domnívat, že pokud i v AČR jako vojenské organizaci, dochází v současné době k výskytu násilí na pracovištích, má podobnou povahu i příčiny, jako je tomu u organizací nevojenských.
1 POJETÍ NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI V ŠIRŠÍM KONTEXTU
Při vymezování termínů násilí, respektive násilí na pracovišti, narážíme na názorovou variabilitu nejen ve všeobecném povědomí, ale i v odborné literatuře. Při zkoumání toho, jak často se tyto pojmy
používají, jak často se vyskytují i v běžné mluvě, komentářích apod., můžeme nabýt dojmu,
76 Mgr. Jaromír Ďuriš, katedra leadershipu, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno 662 10, telefon +420 973 442 650, [email protected].
140
že přesnému definování násilí je věnována poměrně malá pozornost. Nezřídka narážíme na velmi
obecné vymezení násilí, jindy na detailní definice, nicméně soustředěné převážně na jednotlivé formy
násilí. Publikací a studií „české provenience“, které se zabývají násilím na pracovišti, je pořád ještě relativně málo. Nejde sice zcela o „pole neorané“, ale zejména ve vojenském prostředí je tato oblast
nepříliš v posledních letech probádána. Od druhé poloviny devadesátých let minulého století se v civilním prostředí objevují odborné příspěvky věnované hlavně specifické formě násilí
na pracovišti – mobbingu. Zprvu šlo hlavně o překlady zahraničních textů, později se objevují
i publikace českých autorů, kde k nejvýraznějším patří psycholog Pavel Beňo, který mimo jiné inicioval i založení občanského sdružení Práce a vztahy s cílem pomáhat zaměstnancům při výskytu vztahové
patologie na pracovišti. Celá řada publikací se věnuje tématu rovného zacházení v pracovním prostředí, rovnému postavení mužů a žen, rovnosti v odměňování či v právech, problematice
diskriminace v zaměstnání apod., což jsou témata, která velmi často s násilím na pracovišti úzce souvisí.77
Přestože dále přibývá různých odborných i populárně naučných titulů s touto tematikou, často můžeme narážet na podstatný problém, a tím je neuvádění či podceňování právních souvislostí,
což může ovlivňovat a negativně působit i na manažerská rozhodnutí. V managementu jde především o konání rozhodnutí správným způsobem, k čemuž je zapotřebí spolehlivých informací, dat, správných
postupů atd. Při jejich absenci může docházet k mylným závěrům a špatným rozhodnutím. Pro potřeby
managementu chybí komplexnější zpracování tématu násilí na pracovišti, což ještě více platí pro zaměření na právní souvislosti, zejména trestně právní aspekty této problematiky.
Pojem násilí má latinský původ ve slově violentia, což se přeneslo i do řady evropských jazyků (např.
anglického violence), obvykle ve významu uplatňování síly, moci, převahy k překonání někoho. [2] Příklon k širokému pojímání násilí lze ilustrovat definicí, podle které se jím rozumí jednání, které
druhému způsobí bolest nebo jej poškodí. [3] Takto vymezované násilí však postrádá svoji limitaci,
kdy bez zdůraznění složky úmyslného zavinění (jednání záměrných s očekávaným nebo předvídaným výsledkem) se vytváří neurčitý prostor, do kterého mohou zapadat i pouze nahodilé události
(např. vlivem nepozornosti vrazím na schodech do kolegy, který následkem toho upadne a dojde k jeho poranění).
Z psychologického hlediska představuje násilí patologický způsob interakce jedince či skupiny s okolím a zahrnuje aktivity, při nichž jedinec či skupina vytváří či upravuje vztahy vůči sociálnímu okolí
způsobem, který je vnímán jako agresivní, případně manipulativní. Agrese je v tomto pojetí považována za podobu násilí, stejně jako manipulace, pokud jde o neagresivní stránku,
kdy pod vlivem emocionálních argumentů rozhodujeme, měníme své postoje, jednáme v souladu s cíli
manipulátora. Někdy se mluví o neagresivním ohlupování či násilí z podřízenosti. [4]
Sociologie tradičně zkoumá násilí jako jev, který je vyvoláván sociálními procesy a je vztahován k různým typům sociálního chování. Vyzvedává vliv společnosti při jeho definování, zejména
v závislosti na hodnotovém systému, davovém chování a masmédiích. [5] Sociologové, pokud chtějí zahrnout do zkoumání některé psychologické aspekty, se často pohybují mezi agresí jako reakcí
na frustraci, resp. bezmocí a přáním ničit. [6]
Výklad násilí podává i definice Světové zdravotnické organizace (nejedná se pouze o zdravotnický
kontext), která jej chápe jako záměrné použití nebo hrozbu použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit
zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu. [7] V tomto pojetí může jít o násilí namířené
proti sobě samému, kdy pachatel i oběť jsou tatáž osoba. Dále může jít o mezilidské násilí, tedy násilí mezi jednotlivci odehrávající se i uvnitř rodiny, partnerského vztahu a komunity. Nakonec je
77 Z vybraných publikací lze uvést zejména: BOBEK, M., BUČKOVÁ, P. KÜHN, Z. et al. Rovnost a diskriminace. Praha: C. H.
Beck, 2007. HAVELKOVÁ, B. Rovnost v odměňování žen a mužů. Praha: Auditorium, 2007. BOUČKOVÁ, P. Rovnost a sociální práva. Praha: Auditorium, 2009. KOLDINSKÁ, K. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Praha: C. H. Beck, 2010. ŠTANGOVÁ, V. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. PINDEŚ, M., MICHALÍK, D. et al. Prevence násilí na zvládání krizové situace na pracovišti: praktická studijní pomůcka. Praha: Českomoravská konfederace odborových svazů, 2012. KOL. Rámcový návod k řešení násilí na pracovišti ve zdravotnictví: příručka pro školení. Praha: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, 2007.
141
to kolektivní násilí, tj. násilí páchané početnější skupinou osob, které má společenské, politické
a ekonomické pozadí.
Z hlediska možnosti identifikace a případného postihování násilí na pracovišti je bezesporu důležité
i kriminologické pojetí, které směřuje ke ztotožnění násilí s pojmem agrese, avšak chápaným úžeji. Převažuje pojetí, podle kterého je násilím útok na fyzickou nebo psychickou integritu člověka
ve smyslu úmyslného užití fyzického násilí, respektive pohrůžky násilím vůči jiné osobě. [8]
Z výše uvedeného je zřejmé, že existuje mnoho různých definic. Jednu z komplexních definic
předkládá Jakub Chromý, který vymezuje násilí na pracovišti v podobě „negativních incidentů, jako je slovní útok (zesměšnění, urážka, pomluva apod.), šikana (manipulace, naschvály, vydírání apod.),
fyzický útok (facka, úder pěstí, kopání apod.), vyhrožování fyzickým útokem, vynucený sexuální styk nebo pokus o něj anebo jiné sexuální obtěžování (nevhodné komentáře, osahávání, obnažení apod.),
pokud je spáchán na pracovišti nebo jiném místě určeném k výkonu práce, resp. související s výkonem
práce, a jehož pachateli i oběťmi jsou zaměstnavatelé, zaměstnanci nebo jiné osoby při výkonu povolání a při odborné přípravě k němu“. [9] Podobným způsobem, ale poněkud stručněji definuje
násilí na pracovišti např. Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví pro Spojené království, který násilí na pracovišti vymezuje jako jakýkoli incident, kterým je osoba zneužívána, je jí vyhrožováno
či je napadena, a to za podmínky, že je tento incident spojen s výkonem práce. Takový útok může být
jednak fyzický, může však sestávat i ze slovního napadání či vyhrožování. [10]
V pracovním prostředí se tedy setkáváme s řadou forem násilí, které se navíc často prolínají. Jde o násilí fyzické, tvořené fyzickými útoky a dále psychické, realizované vyhrůžkami, zastrašováním,
vydíráním, různými naschvály apod., přičemž tyto útoky považujeme za násilí, i když při nich nedochází k narušení tělesné integrity. [9] Velmi závažné je také násilí sexuální, kterým není myšlen
pouze pohlavní styk, ale všechny útoky se sexuálním podtextem, tzn. i vynucené doteky či líbání.
Navíc sexuální násilí na pracovišti je často kombinací fyzického a psychického násilí.
Nelze tvrdit, že by některá z forem násilí byla závažnější než jiná. Záleží na intenzitě, četnosti jejich výskytu a samozřejmě i na subjektivním vnímání konkrétní formy násilí jak ze strany útočníka
(či útočníků), tak i ze strany obětí. Fyzické formy násilí mohou být díky existujícím důkazům, např.
svědecké výpovědi, záznamy z bezpečnostních kamer či lékařské zprávy, velmi rychle odhaleny, prokázány a může dojít relativně snadno ke zjednání nápravy. Skryté formy násilí spočívající
v urážkách, vyhrožování, ponižování, které jsou vždy způsobilé zasáhnout do lidské důstojnosti, mohou mít pro svou dlouhodobost, plíživost, a tedy mnohdy i obtížnou identifikaci fatální
následky. [11]
V prostředí vojenských organizací bývá problematika násilí na pracovišti zužována na oblast šikany
mezi příslušníky vojenského personálu. Dříve, v předlistopadové armádě zejména v řadách vojáků základní služby, později se začínají objevovat případy i mezi dalšími skupinami příslušníků ozbrojených
sil. V současnosti je problematika vnímána v rámci celkového resortního systému prevence rizikového chování, kde šikana, respektive konkrétní formy násilí na pracovišti představují jednu z dílčích oblastí
prevence.
1.1 FORMY NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI
Předpokladem identifikace a následné možnosti řešení výskytu násilí na pracovišti je konkretizace,
vymezení nejčastějších forem násilí, které se v pracovním prostředí mohou vyskytovat. K označování
jednotlivých forem násilí na pracovišti se i v českém jazykovém prostředí zažily některé cizí pojmy, které blíže vypovídají o různých podobách vztahové patologie. Patří sem hlavně šikana (angl. bullying),
mobbing, bossing, staffing, dále také obtěžování (harassment), diskriminace, stalking, kyberšikana, kybergrooming, kyberstalking, sexting, straining, chairing, defaming a shaming, dissen.
Pojem šikana (nebo též šikanování) bývá poměrně často spojován i s vojenským prostředím. Především v posledních desetiletích předcházejících profesionalizaci ozbrojených sil docházelo
k výrazné systemizaci a institucionalizaci tohoto vysoce negativního jevu mezi vojáky. Šikanování se nezřídka stalo součástí každodenních rituálů vojáků, jakousi neblahou tradicí předlistopadové ČSLA.
142
Normy, kterými se měl vojenský život řídit a formovat, postupně a často i velmi účelně nahrazovaly
sice nepsané, ale o to účinnější normy tzv. mazácké vojny, zejména coby alternativy k tzv. vojně
„lampasácké“ či „gumácké“ (i zde se však jednalo spíše o další způsoby šikanování pod maskou zdánlivého a důsledného plnění vojenských povinností). Obvyklým průvodním jevem těchto procesů
bylo zneužívání vztahů mezi vojáky, vyžadování neoprávněných výhod, či výsad a poskytování úsluh, často bez ohledu na skutečné funkční zařazení.
Součástí názorů a postojů, které bezprostředně ovlivňovaly existenci šikany a její ritualizovanou zakotvenost, stejně tak i přenos ve vojenském prostředí, bylo jisté povědomí či přesvědčení
o beztrestnosti aktérů a samozřejmost pozdější výměny pozice šikanovaného a šikanujícího, ke které dojde po uplynutí stanovené doby základní vojenské služby. Za šikanování v armádních podmínkách
byl obvykle považován specifický druh agresivního chování, kterého se dopouštěl voják staršího nástupního termínu vůči mladšímu nebo vůči celé skupině mladších vojáků. Toto chování bylo
zahrnuto do systému fungování vojenské jednotky jako jeho součást a bylo provázeno rituály. [12] S profesionalizací ozbrojených sil tradiční šikana v tomto pojetí zákonitě zanikla společně se zánikem jejich periodicky se střídajících nositelů. Poslední empirické výzkumy, věnující se u nás této
problematice ve spojení se skupinou vojáků základní služby, pocházejí hlavně z devadesátých let minulého století. Jedna ze shrnujících studií, která se zabývá touto problematikou, pochází z produkce
Vojenského historického ústavu. [13]
Šikana však nemusí být vázána pouze na prostředí vojenské základní služby, jako specifický druh
agrese poutá zvýšenou pozornost veřejnosti, médií i odborných kruhů. Setkáváme se s ní v prostředí škol, často ve vězeních a bohužel i v prostředí pracovním. Zejména zde bývá označována specifickými
termíny, jako mobbing, bossing, staffing apod., přičemž šikana, nebo též šikanování (angl. bullying) se obvykle vymezuje jako agrese, které se dopouští jedinec nebo skupina vůči jinému jedinci nebo
skupině, víceméně bezbranným, ať už pro fyzickou nebo jinou slabost nebo nemožnost účinné
obrany. Jedinci i celé skupiny mohou být obětí šikany také díky roli, ve které jsou vůči agresorům, např. jako „bažanti“ vůči „mazákům“ během zmiňované základní vojenské služby. V tomto kontextu
lze šikanování z pohledu psychologie vymezit jako zvláštní druh výrazně asymetrické interpersonální agrese, jejíž rozbor může přispět k obecnějšímu poznání agrese jako sociálně psychologického jevu,
dynamiky agresivní interakce, motivačních a jiných osobnostních podmínek agresivního jednání a jeho
následků. [14]
Potíže jsou se stanovováním, či určováním způsobu a míry agrese, jež rozhodují o tom, zda lze sledované jednání považovat za šikanování. Za typickou agresi je považováno hrubé fyzické násilí
(tělesné trestání, bití – v armádě se v minulosti v této souvislosti používalo tzv. klikování, dřepování,
bytí opaskem, údery na různé části těla, fackování, šlapání po zádech atd.) nebo velmi ponižující osobnostní manipulace, jako příklad lze uvést nucení k obnažování se před skupinou, imitování
sexuálního aktu apod. Nezřídka je oběť, rovněž pod hrozbou užití tvrdého násilí, donucena k jednání, které ji výrazně ponižuje či jinak traumatizuje, např. poskytovat ponižující služby (připravovat
občerstvení, jídlo, pití pro své trýznitele - v minulosti jako součást mazácké vojny ve vojenském prostředí na povel „Sahara“ nebo „bufet“), poskytovat věci ze svého vlastnictví, nebo platit finanční
částky, příspěvky na „ochranu“ před šikanováním ze strany dalších jedinců. Do této šikany, ke které
v minulosti v armádě běžně docházelo, je třeba zahrnout i donucování vojáků k nesmyslnému úklidu, jako drhnutí podlah s nadměrným množstvím vody, rozhazování skleněných střepů, úklid pomocí
štětky na holení nebo kartáčku na zuby atd. Formy psychické a zejména fyzické šikany byly prakticky neomezené a zvrhlá fantazie pachatelů v podstatě neznala hranic.
Pro pochopení šikany je důležité vymezení pojmů agrese a agresivity. Agrese jako pojem pochází z latiny (ad-gredior) a má význam vystoupit, předstoupit, přiblížit, přistoupit blízko, případně
napadnout. [9] V současné době tímto pojmem označujeme komplexní jev, který zahrnuje útočení, nepřátelství, eventuálně výbojnost v chování a projevech jedince vůči nějakému objektu (tím může být
v podstatě cokoliv - člověk, věc, myšlenka), při procesech uspokojování nějaké potřeby nebo skupiny potřeb. Agresivitou (lat. aggressivus) se obecně rozumí tendence jedince k útočnému
či nepřátelskému chování vůči okolí i vůči sobě samému a představuje celou šíři projevů od
symbolických až po fyzické napadení, může mít různé formy, přičemž smyslem agresivního chování je zpravidla dosažení něčeho formou specifického násilí. [9] Toto násilí může mít různou podobu, může
být zjevné, skryté, přímé, nepřímé a podobně.
143
Z hlediska agrese jsou obecně rozlišovány čtyři stupně:
agrese probíhá pouze v myšlení – bez vnějších projevů;
agrese se projeví pouze verbálně;
agrese se projeví navenek – vůči předmětům;
agrese se projeví ve formě fyzického napadení druhého člověka, nebo sebeublížením. [15]
Agrese a agresivita bývají tedy považovány za typické charakteristiky, znaky, projevy spojované se šikanou. Samotný výraz šikana pochází patrně z francouzského jazyka a znamená způsob chování
umožňující, většinou v bezprostřední komunikaci, fyzickým a psychickým týráním druhých získat nad nimi pocit převahy, moci, určité výhody. Lze jej charakterizovat i jako asociální chování. [16] Často jde o zlomyslné obtěžování, agresivní, často i nezákonné jednání, sužování, byrokratické lpění na předpisech apod. Se šikanováním se můžeme setkat ve formě pronásledování, záměrného
zbytečného obtěžování, nespravedlivého obviňování, trestání či kárání, mluví se o šikanování
podřízených, úřednickém šikanování atd. V posledních letech se hodně diskutuje o růstu agresivity a šikany mezi dětmi a ve školách. Prostředí internátních škol, zejména učňovských, bylo v minulosti
považováno za typické prostředí, kde se šikana vyskytuje ve značné míře, podobně jako tomu bylo v prostředí vojenském. Řada šikanujících v armádě si v minulosti své postoje a vztah k šikaně
přinášela právě z tohoto prostředí.
Pravděpodobně nejčastější formou tzv. vztahové patologie v pracovním prostředí je mobbing. Pojem
mobbing bývá odvozován od anglického slovesa „to mob“, tj. utlačovat, urážet, útočit, napadat, vrhat se na někoho, srocovat se. Výraz mobbing původně razil rakouský etolog a nositel Nobelovy ceny
Konrad Lorenz, který jim označoval útok zvířecí tlupy na vetřelce. Lorenz použil pojem mobbing, když
popisoval fenomén chování, který je označován jako teritorialita. Tou se vyznačují zvířata žijící ve větších společenstvích – smečkách, tlupách, stádech apod. K teritorialitě patří „značkování“
vlastního území (teritoria), ale i napadání a vyhánění „vetřelců“ – např. příslušníků jiné smečky či klanu. Tímto způsobem se chovají např. vlci, šimpanzi a velmi často tak bývá charakterizováno
chování hyen, které o své teritorium svádějí nelítostné boje dokonce s mnohem silnějšími lvy. [17]
Do oboru lidského chování přenesl zmíněný výraz v 60. letech minulého století švédský chirurg
Heinemann, při popisu agresivního lidského chování používal pojem mobbing, když sledoval chování školní mládeže během přestávek a zejména chování silnějších žáků vůči těm slabším. V roce 1993
zavedl v Německu pojem mobbing švédský psycholog práce prof. Heinz Leymann. [18] Byla to především Leymannova zásluha, jenž se se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století
systematicky věnoval studiu chování lidí na pracovišti, že se pojem rozšířil, a to jako označení
pro některé opakující se formy násilí v práci. Mobbingem se podle něj obvykle rozumí řada negativních komunikativních jednání, jichž se dopouští jednotlivec nebo několik osob vůči určitému člověku
po delší dobu (nejméně půl roku a alespoň jednou týdně). Leymann mobbingem rozumí nepřátelskou a neetickou komunikaci v pracovním prostředí, kdy tato je systematicky zaměřena jednou nebo více
osobami (mobber/mobbeři) proti jedinci (oběti). Jednotlivými útoky ze strany mobbera se oběť dostane do situace, ze které si nemůže sama pomoci, protože je pod neustálým tlakem trvajících
útoků. K naplnění znaků mobbingu je tak nutné, aby k jednotlivým útokům docházelo dlouhodobě
a často. [11] Právě na základě častých systematických útoků a nepřátelského prostředí, které trvá několik měsíců, či dokonce let, může mobbing vyústit v závažné psychické či psychosomatické potíže
a výrazné narušení sociálních vztahů. [19]
Další specifickou formou šikany v pracovním prostředí je bossing. Tímto pojmem (autorství
je připisováno Norovi Sveinu Kilemu) bývá obvykle označována systematická šikana ze strany nadřízeného (vedoucího). Etymologicky termín vychází z anglického boss neboli šéf. Formy útoků
(negativní formy komunikace) a průběh tohoto typu šikany v zásadě odpovídají mobbingu. Zatímco mobbing se odehrává převážně v horizontální rovině, bossing lze označit za tzv. vertikální mobbing.
[11] Důvodů, proč se vedoucí pracovníci (manažeři) uchylují k bossingu může být celá řada, od osobní
frustrace, obavy z konkurence, netolerance až ke zlobě a závisti. Příčiny mohou být spojeny i se strukturálními poruchami osobnosti, např. narcismem, nebo opojením mocí, neadekvátní
kompenzací nedostatku vlastního sebevědomí, která se může projevovat jako žárlivost na schopnosti a dovednosti jiných, často spojená s obavami o ztrátu vlastní pozice. Nebezpečí bossingu spočívá
v poměrně široké škále prostředků a nástrojů, které může šikanující šéf použít, a to z pozice svého
144
nadřazeného postavení. Šikanování ve formě bossingu může probíhat např. v přidělování
nesmyslných, nesplnitelných úkolů, nebo naopak úkolů zcela zbytečných a nesouvisejících s pracovní
náplní oběti. Může se jednat o snahu dosáhnout naprosté izolace oběti od ostatních kolegů nebo o trvalou kontrolu oběti a povinnost jakákoli, byť nevýznamná rozhodnutí s nadřízeným pracovníkem
či některým z kolegů konzultovat. [20]
Člověk, který je obětí bossingu si často tuto skutečnost zpočátku neuvědomuje. Teprve po určité době
začíná vnímat, že se něco děje, ale drobné konflikty bere jako náhodné a nevidí v nich úmysl. Časem však zjistí, že se nejedná o náhodu a vinu začne hledat u sebe. To je rovněž výsledek práce
manipulátora, neboť navozuje u oběti pocit viny a přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé. Nástrojem bossingu není fyzická síla, ale zejména drobné útoky cílené na odbornost, pověst, úctu nebo zdraví
oběti, kterými se ji snaží vyvést z rovnováhy a narušit její sebevědomí. Tento způsob šikany neprobíhá nikdy otevřeně, proto se dá jen obtížně dokázat. Proti prozrazení se šikana chrání principem
mlčenlivosti, vědomím dočasnosti, často i pocitem odložené odplaty. Specifickou vlastností šikanování
v podmínkách armády, jak bylo uvedeno, je rituální dědičnost (umožňuje po určité době přeměnu šikanovaných v šikanující).
Šikanování nemusí probíhat pouze zjednodušeně v horizontální rovině mezi spolupracovníky na stejné
úrovni pracovního zařazení (mobbing), nebo v rovině vertikální směrem od nadřízeného k podřízeným
(bossing). Obětí šikanování se může za určitých okolností stát i vedoucí, nadřízená osoba, manažer. Tuto formu šikanování označujeme pojmem staffing, který pochází z anglického staff, neboli personál
či pracovní kolektiv. [11] [17] V podstatě je možné ho chápat jako protiklad k bossingu, protože staffingu je šikanování nadřízeného ze strany podřízených. Tato situace bývá někdy označována i jako
mobbing zdola. [18] Podle Kratze se jedná o nejméně častou formu šikany na pracovišti, její závažnost to však nijak nezmenšuje. V případě, že je konkrétní kauza i medializovaná, dopady mohou být
závažnější, jak o tom svědčí i případ z vojenského prostředí, ke kterému došlo u jednotky libereckých
chemiků. [21] Při staffingu nemá šikanující osoba obvykle k dispozici tolik prostředků k terorizování oběti, jako je tomu např. u bossingu a také se zpravidla nejedná o situaci „jeden na jednoho“, častěji
jde o „spiknutí“ podřízených vůči nadřízenému s úmyslem ztížit mu jeho pozici, v krajním případě jej systematickými útoky donutit pracovní pozici opustit. Tato forma šikany se častěji objevuje
za situace, kdy na pozici vedoucího nastoupí někdo nový. Pracovní skupina (v armádě vojenská
jednotka) jej nerespektuje například z důvodu jeho přílišné benevolence, či absence autority, anebo také pro jeho neschopnost. Jelikož osobnost vedoucího pracovníka (manažera) v podstatě automaticky
implikuje převahu a silnější postavení, o to obtížnější je situace, v níž se šikanovaný „šéf“ ocitne. Staffing je v tomto ohledu někdy přirovnáván k domácímu násilí, které bývá pácháno ženami
na mužích, neboť ani tento jev není společností přijímán a je velmi tabuizován. [22]
Občas se v pracovním prostředí vyskytuje i se specifická forma násilí zvaná chairing. Slovo chair má
v angličtině několik významů, primárně označuje židli s opěradlem, křeslo, též znamená předseda. Jako sloveso má významy předsedat, vést, řídit. Ve vztahu k násilí a šikanování v pracovním prostředí
tímto termínem můžeme označit soupeření pracovníků o vedoucí pozici na pracovišti, doslova „boj o židli“. [9] Chairing tedy znamená útoky, souboje mocenské povahy, resp. „mobbing“, v nejvyšších
patrech managementu. Můžeme ho chápat jako boj o vedoucí mocenské postavení (křeslo),
při kterém se využívá i různých forem nátlaku, šikany, psychologického teroru. [23]
K negativním formám chování na pracovišti řadíme i obtěžování, případně sexuální obtěžování. Charakteristika obtěžování (harassment) pochází z USA, kde v roce 1976 vyšla publikace o tomto
tématu. [24] Autorka se věnuje nepřátelskému prostředí (hostile working environment)
a nepřátelským pracovním podmínkám (hostile condition), jež označuje jako obtěžování, a to vůči ženám i mužům a nikoli pouze v sexuálním smyslu. Dále se sexuálním obtěžováním zabývala např.
Catherine MacKinnon. [25] V naší legislativě je problematika obtěžování upravena v zákoně č. 198/2009, tzv. antidiskriminační zákon. [26] V rámci tohoto zákona je v § 4, odst. 3 i definice
pronásledování, kterým se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto zákona. [26] Pronásledování, neboli „stalking“, je upraveno
i v trestním zákoníku (trestní zákoník č. 40/2009 Sb.). V § 354 tohoto zákona je vymezení pojmu
nebezpečné pronásledování. [27]
145
Do oblasti šikany se někdy také řadí pojmy defaming a shaming, kdy se jedná o otevřený a neférový
útok na pověst jednotlivce, skupiny nebo organizace spočívající v zostuzování, pomlouvání,
znevažování. V tomto významu se můžeme setkat také s termínem dissen. Pojem dissen je odvozen z anglického hovorového slova diss, tedy diskriminovat a zdiskreditovat. Používá se zejména
u mladých lidí, kteří někoho pomlouvají či jím opovrhují. Původně vyplývá ze slangového termínu USA a hip-hop scén, ve kterých disidenti bojují pomocí rapu. Pavel Beňo označuje dissen jako proces,
ve kterém je jedinec označen jako „jiný“ a následně je opovrhován či vyřazen z kolektivu. [28] Mezi
dissen kritéria patří například rozdíly rasové, náboženského a politického přesvědčení, pohlaví, věku apod. Ze sociologického hlediska spočívá v utiskování určitých jednotlivých členů tím, že jsou jim
upírána občanská práva a snižovány šance na uplatnění ve společnosti. Často vychází z předsudků a může být i projevem rasismu. [29] Na pracovišti se šikana ve formě dissen projevuje například mezi
mužským kolektivem, kde je zařazena pracovnice opačného pohlaví a naopak. Věkové rozdíly a odlišnosti například ve stylu oblékání i práce a rozsahu vědomostí hrají také velkou roli. Návrat
do pracovního procesu po mateřské dovolené nebývá výjimkou.
Do chování lidí na pracovištích se výrazně promítá využívání moderní techniky a technologií (zejména
komunikačních). Z moderních komunikačních prostředků coby důležitých pracovních nástrojů usnadňujících dorozumívání a plnění pracovních úkolů se často stávají i nástroje nátlaku, či dokonce
účinné zbraně, umožňující provádět vysoce destruktivní a nebezpečné agresivní útoky. Vyskytuje
se kyberšikana, tj. „komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek
ublížení nebo jiné poškození oběti. Toto ublížení či poškození může být jak záměrem útočníka, tak důsledkem např. nevhodného vtipu, nedorozumění mezi obětí a útočníkem, nedomyšlením důsledků
jednání ze strany útočníka atd. Oběť je poškozována opakovaně, ať už původním útočníkem, či osobami, které se do kyberšikany zapojí později.“ [30] Kyberšikana je druhem psychické šikany.
Termínem kybergrooming (z angl. grooming, „krášlení, šlechtění“, popř. „dělání sluhy z někoho“, protože groom je „pacholek, čeledín“) bývá označováno jednání osoby, která se snaží zmanipulovat
vyhlédnutou oběť (tím, že se „krášlí“, např. dělá mladší), snaží se vyvolat falešnou důvěru pomocí internetového chatu, SMS zpráv, Skypu, jiné internetové sociální či komunikační sítě apod., a podřídit
si tuto osobu svému cíli, nejčastěji ji přimět k osobní schůzce či provést nějakou aktivitu. [17] [31]
Další variantou negativního chování, která má základ v již dříve zmiňovaném stalkingu, je tzv. kyberstalking, který označuje opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování,
sledování, kontaktování, slibování, vyhrožování apod., přičemž je při těchto aktivitách využíváno nových interaktivních a komunikačních technologií (internet, mobilní telefon apod.). Konkrétně může
mít podobu zasílání SMS zpráv, e-mailů (včetně zneužívání pracovních poštovních klientů), diskusních
příspěvků na sociálních sítích atd. [31] Za nebezpečné rizikové chování nejen na pracovišti je považován i sexting (pojem vznikl složením ze slov „sex“ a „textování“). Rozumí se jím elektronické
rozesílán SMS zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem, které kompromitují osobu pachateli v minulosti blízkou, jako jistou formu pomsty za ukončení vztahu. [32] Rizikovost sextingu spočívá
především v tom, že útočník anebo útočníci získávají od oběti citlivý materiál, který může být zneužitý proti ní. Tento kompromitující materiál může kolovat po internetu několik let nebo může být použit
až několik let od svého vzniku. Oběť sextingu tak může být vystavena sexuálnímu obtěžování či
útokům kdykoli v budoucnosti.
ZÁVĚR
Násilí na pracovišti je závažný negativní rizikový jev, jehož prevence a eliminace by měla být v zájmu
jedinců, skupin i organizací. Jako manažerský problém představuje neméně komplikovaný fenomén, který z hlediska své podstaty a rozsahu můžeme vnímat jako špatně strukturovaný problém. Řada
manažerů se navíc jeho řešení snaží spíše vyhýbat, ignorovat ho, bagatelizovat či přehlížet. Příčin takového jednání a přístupu může být řada, od osobnostního či manažerského selhávaní, přes vlastní
zainteresovanost a účast na eskalaci problému, přes odbornou nepřipravenost problému čelit,
neochotu a neschopnost, nedostatek zkušenosti atd.
Výskyt násilí na pracovištích v podmínkách vojenské organizace bývá obvykle zužován na oblast šikany. Šikana v armádě je řazena do oblasti projevů narušování sociálních norem (projevuje
146
se nejčastěji jako nežádoucí sexuální chování, ageismus, nežádoucí agresivita, bossing, mobbing,
diskriminace a porušování principu rovných příležitostí, domácí násilí, nezdravý životní styl,
sebevražedné jednání apod.) a její výskyt je v prostředí resortu MO považován za spíše ojedinělý nebo latentní. I přesto je třeba, aby se o tomto problému psalo, otevřeně hovořilo, ale také aby byla
přijímána účinná opatření k identifikaci a následnému potlačování projevů šikany na pracovištích. Je to v zájmu jedinců, pracovních skupin (vojenských jednotek), i celé organizace.
Formy šikany, uplatňované v současné době v různých pracovních prostředích, to vojenské nevyjímaje, jsou mnohem „propracovanější“, rafinovanější, také mohou být bolestivější, čím více
je člověk na armádě (či obecně pracovním prostředí) závislý, tím větší může být jeho utrpení vyplývající z šikany v práci. Zejména lidem ve velitelských, manažerských, vedoucích pozicích by
možný výskyt šikany u svých podřízených rozhodně neměl být lhostejný, to že sami nešikanují své podřízené, by mělo být samozřejmostí. V opačném případě by šlo o jejich závažné selhání.
Použitá literatura
BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ (ed.). 2013. Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1. Brno: Edika. ISBN 9788026601791.
HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. 2010. Velký psychologický slovník. Praha: Portál. ISBN
9788073676865.
VANÍČKOVÁ, Eva, Hana PROVAZNÍKOVÁ a Zuzana HADJ-MOUSSOVÁ. 1995. Násilí v rodině:
syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. ISBN 8085529173.
SPURNÝ, Joža. 1996. Psychologie násilí: o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a
způsobech psychologické obrany proti němu. Praha: Eurounion. ISBN 8085858304.
GÁL, Fedor. 1994. Násilí. Praha: Egem. Hic et nunc. ISBN 808539541X.
PONĚŠICKÝ, Jan. 2005. Agrese, násilí a psychologie moci. V Praze: Triton. ISBN 8072545930.
Definition and typology of violence. 2016. Violence, Prevention, Alliance: Definition and
typology of violence [online]. [cit. 2016-05-30]. Dostupné z:
http://www.who.int/violenceprevention/approach/definition/en/
NOVOTNÝ, Oto a Josef ZAPLETAL. 2008. Kriminologie. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI. ISBN
9788073573775.
CHROMÝ, Jakub. 2014. Násilí na pracovišti: charakteristika, rizikové faktory, specifické formy a
právní souvislosti. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 213 s. Právní rukověť (Wolters Kluwer ČR). ISBN 9788074785528.
FISHER, Bonnie a Steven LAB 2010. Encyclopedia of victimology and crime prevention.
Thousand Oaks, Calif.: SAGE Publications. ISBN 1412960479.
ŠIMEČKOVÁ, Eva a Jitka JORDÁNOVÁ. 2015. Násilí na pracovišti a jeho řešení v právním řádu
České republiky, Francie a Itálie. Praha: Leges. Teoretik. ISBN 9788075020703.
KAZDA, Luděk a Alexander TOMEČEK. 1996. Šikanování v armádě: Aktuální pohled na sociálně
psychologické pozadí problému. Československá psychologie. 40(2), 155-160.
TOMEK, Prokop. 2013. Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969. Historie a vojenství. 61(2), 30-41. ISSN 0018-2583.
ŘÍČAN, Pavel. 1993. Šikanování jako psychologický problém. Československá psychologie. 37(3), 208-217.
POKORNÝ, Vratislav, Anton TOMKO a Jana TELCOVÁ. 2001. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky. Prevence
sociálně patologických jevů. ISBN 8086568032.
Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum. ISBN 8071843105.
147
BEŇO, Pavel. 2015. Šarmantní násilníci: antimobbingová příručka. Praha: Portál. ISBN
9788026209386.
KRATZ, Hans-Jürgen. 2005. Mobbing: jak ho rozpoznat a jak mu čelit. Vyd. 1. Praha: Management Press, 131 s. ISBN 80-726-1127-5.
LEYMANN, Heinz. 1996. The Content and Development of Mobbing at Work. European Journal of Work and Organizational Psychology. 5(2), 165.
HUBER, Brigitte. 1995. Psychický teror na pracovišti: mobbing. Martin: Neografie. ISBN
8085186624.
Policie šetří šikanu u chemiků. 2007.
Http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/sikana_20070927.html [online]. [cit. 2016-05-31]. Dostupné z: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/sikana_20070927.html
KEJHOVÁ, Hana. 2010. Když je šéf oběť a tým jeho tyran.. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2016-05-31]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-46597400-kdyz-je-sef-obet-a-tym-jeho-
tyran
Anti-mobbing-club: Slovníček pojmů - chairing [online]. 2015. [online]. [cit. 2016-05-31]. Dostupné z: http://anti-mobbing-club.cz/cs/slovnik/
BRODSKY, Carroll 1976. The harassed worker. Lexington, Mass.: Lexington Books. ISBN 0669010413.
MACKINNON, Catharine 1979. Sexual harassment of working women: a case of sex discrimination. New Haven: Yale University Press. ISBN 0300022999.
Zákon č. 198/2009: tzv. Antidiskriminační zákon. 2009. In: . Dostupné také z:
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-198#cast1
Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. 2009 In: Dostupné také z: http://www.libertypeople.cz/sbirky-
zakonu/trestni-zakonik-c-40-2009-sb-/
BEŇO, Pavel. 2003. Můj šéf, můj nepřítel?. 1. vyd. Brno: ERA, xiv, 181 s. ISBN 80-865-1734-9.
Šikana v práci: Druhy šikany - dissen [online]. 2015. [online]. [cit. 2016-06-01]. Dostupné z:
http://sikanavpraci.cz/enigma-portfolio/dissen/
KREJČÍ, Veronika. 2010. Kyberšikana: Kybernetická šikana [online]. Olomouc [cit. 2016-06-
01]. ISSN 978-80-254-7791-5. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/22-odborne-studie
KOPECKÝ, Kamil. 2010. Stalking a kyberstalking: Nebezpečné pronásledování [online].
Olomouc [cit. 2016-06-01]. ISBN 978-80-254-7737-3. Dostupné z: http://e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/22-odborne-studie
Sexting: Co je vlastně sexting? [online]. 2015. [online]. [cit. 2016-06-01]. Dostupné z: http://www.sexting.cz/
148
ZAJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB PRO OBYVATELSTVO V RÁMCI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ
HEALTH SERVICE FOR INHABITANTS IN THE FRAMEWORK OF OPERATIONAL
PREPARATION OF THE STATE TERRITORY
Václav FIŠER78
Abstrakt Operační přípravou státního území je chápán „souhrn opatření vojenského, ekonomického
a obranného charakteru, která se plánují a uskutečňují v míru, za stavu ohrožení státu nebo
za válečného stavu s cílem vytvořit na území státu nezbytné podmínky pro splnění úkolů ozbrojených sil a zabezpečení potřeb obyvatelstva - v zájmu zajišťování obrany státu. Podívejme se, nakolik
je do tohoto kontextu potřeb obyvatelstva zahrnuto zajištění zdravotních služeb pro obyvatelstvo.
Klíčová slova: zdravotní služby, krizová připravenost, ochrana obyvatelstva
Abstract The operational preparation of the territory represents the complex of planned and realized
measurements of military, economical and defence character. These measurements are prepared to ensure needs of inhabitants and national defence. The participation of health service in covering
of population needs will be shown in this paper.
Key words: health service, crisis preparedness, civil protection
ÚVOD
Motivem pro vstoupení do programu konference věnované novým přístupům k zajištění státu je zásadní dojem, že v rámci aktuálního stavu není zajištění péče o zdraví obyvatel řešeno adekvátně
potřebám. Přestože při již hrubém seznámení s problematiku je tato skutečnost zřejmá, není účelem
příspěvku obšírná analýza. Jde jen o upozornění na několik podstatných věcí a navržení směru, kterým je třeba se na problematiku zajištění péče o zdraví dívat v rámci komplexního pojetí zajišťování
bezpečnosti státu. Tedy ve spojitosti úseků bezpečnosti vnitřní a vnější. Především, proč je vlastně zapotřebí považovat zajištění zdravotních služeb pro obyvatelstvo za významnou součást příprav
k obraně - operační přípravy státního území (dále jen „OPSÚ“) a dále, nakolik jsou lze považovat uvažované potřeby za pokryté.
1 OBRANA, OPSÚ A POTŘEBY OBYVATELSTVA
Nejprve si musíme vyjasnit rámec prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. Tady především
definice OPSÚ ze zákona o zajišťování obrany České republiky [1] dává i v kontextu ostatního právního prostředí zřetelně najevo, že vytváření podmínek pro zabezpečení potřeb obyvatelstva
je stejně zásadní a rovnocennou součástí přípravy státu k obraně jako vytváření podmínek pro plnění úkolů ozbrojených sil! Současně je také třeba vnímat, že zajištění plnění úkolů přípravy státu k obraně
je charakterizováno jako jedna ze základních funkcí státu, rozložená do působnosti všech prvků státu. Od institucí veřejné správy až po občany (fyzické osoby). Ve spojitosti se ale vynořuje otázka,
co se vlastně reálně skrývá za pojmem – zabezpečení potřeb obyvatelstva v zájmu zajišťování obrany
státu? Pokud se k hledání odpovědi postavíme racionálně, ale přitom účelově z pohledu obrany
78 Ing. Václav FIŠER, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, p.o., oddělení krizové připravenosti, Kamenice
798/1d, Brno-Bohunice 625 00, 545 113 116/739 43 65 64, [email protected]
149
státního území, pak zajištění potřeb civilního obyvatelstva je vlastně zajištěním fungujícího hlubokého
komplexního týlu ozbrojených sil bojujících za uhájení územní celistvosti a dalších životních
bezpečnostních zájmů státu přesně ve smyslu bezpečnostní strategie státu. Počínaje fungováním zdrojové základny vlastní armádní logistiky až po motivační zdroj bojového odhodlání vojsk.
Co se tedy skrývá za oněmi potřebami obyvatelstva? Vzhledem k tomu, že i situace vojenské obrany
území je krizovou situací, jejíž řešení je spjato s jedním z krizových stavů definovaných v našem
právním prostředí, můžeme si pomoci definicí z příslušného zákona, v tomto případě o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.[2] Ten konstatuje, že hospodářská opatření pro krizové stavy jsou
přijímána po vyhlášení krizových stavů a jsou určena mj. k uspokojení základních potřeb fyzických osob na území České republiky umožňující jim přežití krizových stavů bez těžké újmy na zdraví,
přičemž dále hovoří o "základní životní potřebě". Dospěli jsme tedy k tomu, že zabezpečení potřeb obyvatelstva v zájmu zajišťování obrany státu lze pokládat za zajištění přežití
obyvatelstva krizové situace bez těžké újmy na zdraví! A tady se nám již péče o zdraví, jinými
slovy schopnost udržet funkčním systém zdravotních služeb, stává konkrétně jedním ze základních úkolů obrany a samozřejmě tedy také operační přípravy území státu k obraně. Potud je to teoreticky
jasné. Ale jaká je skutečnost?
2 OPSÚ, PÉČE O ZDRAVÍ A OCHRANA OBYVATELSTVA Na tomto místě by mohlo být vysloveno uspokojení, že v tom máme jasno a je tedy všechno
v pořádku. Jenže jen slova nestačí, takže jak jinak, je třeba si slova ověřit prakticky. A začneme-li pátrat po funkčním propojení systému zajištění zdravotních služeb obyvatelstvu, zkráceně civilního
zdravotnictví, s přípravami k obraně zjistíme, že toho mnoho nezjistíme. Především totiž z porovnání
řady různých existujících koncepcí a strategií a právních předpisů s praxí vyplývá, že civilní zdravotnictví je sice do určité míry dotčeno povinnostmi s přípravou a řešením následků mimořádných
událostí a (podstatně méně) také zachováním funkčnosti za krizových situací prostřednictvím systému ochrany obyvatelstva, současně je však jaksi funkčně odděleno od příprav státu k obraně. Jako příklad
poslouží vztah k existujícím vojenským nemocnicím – zdravotnickým zařízením Ministerstva obrany
jako poskytovatele zdravotních služeb. Za mírového stavu jsou tyto nemocnice sice součástí civilní sítě zdravotnických zařízení (nikoliv systému!) poskytovatelů zdravotních služeb obyvatelstvu. Se vznikem
vojensky podmíněné krize se ale ze sítě vydělují včetně pacientů a spádové působnosti a dále fungují vojenské a civilní nemocnice odděleně. A bez ohledu na řekněme rozvinuté civilní nouzové plánování,
které je (mělo by být) součástí národního plánování obranného, také není na rozdíl od doby ještě stále nedávno minulé analyzována potřeba péče o zdraví o civilní obyvatelstvo za vojenských krizí.
Dobrá, řeklo by se. Asi jsou civilní poskytovatelé zdravotních služeb péči o obyvatelstvo schopni zabezpečit v rámci (civilní) ochrany obyvatelstva, která by měla na bázi integrovaného záchranného
systému fungovat nezávisle na krizových stavech, civilních i vojenských. Vždyť nakonec je v platných koncepčních dokumentech ochrana obyvatelstva charakterizována jako plnění úkolů v souvislosti
s ochranou života, zdraví, majetku a životního prostředí při mimořádných událostech a krizových
situacích obecně. Jak nevojenského, tak vojenského charakteru.[3] Jenže při dalším zkoumání bohužel zjistíme, že zejména ve vztahu ke zdravotnictví je systém ochrany obyvatelstva orientován především
na přípravu obyvatelstva ke svépomoci na úrovni laické první pomoci (včetně tzv. zařízení civilní obrany). V přípravě poskytovatelů se systém ochrany obyvatelstva spoléhá na zdravotnickou
záchrannou službu přes její určení základní složkou integrovaného záchranného systému. Za ni jde ale nejdále do navázání jejího funkčního kontaktu s urgentními příjmy nemocnic a spoléhá na jejich
předpokládanou schopnost absorbovat početně a pravděpodobně i strukturně pozměněnou poptávku
po zdravotních službách za zdrojově omezených podmínek.
Stále se přitom pohybujeme okolo fungování – čeho? Systému dodávky zdravotní služby či péče za krizí a zejména vojenských. Ten je sice samozřejmě předpokládán, jenže bez jednoznačné právní
a v návaznosti také zaručené věcné a finanční podpory. Především pak není v rámci zdravotnictví
žádný poskytovatel určen subjektem s prvky kritické infrastruktury z pohledu věcné podstaty poskytování/provádění zdravotní služby! Vůči námitce, že subjekty kritické infrastruktury přece jsou
zdravotnické záchranné služby krajů, je třeba upozornit na irelevantnost námitky z podstaty. Důvodem a účelem jejich určení není ochrana schopností dodávat zdravotní službu, ale ochrana funkce
150
komunikačního uzlu!!! Proto jsou záchranné služby určeny subjekty kritické infrastruktury
Ministerstvem vnitra a ne odvětvově příslušným Ministerstvem zdravotnictví. Zkrátka – pro zajištění
základních životních potřeb obyvatestva za krizových situací bez rozdílu civilního i vojenského charakteru a v rámci OPSÚ není organizována žádná infrastruktura kapacit k poskytování
zdravotních služeb. A absence této infratruktury je alespoň podle mého soudu zásadním identifikátorem ne-připravenosti státu k zajištění plnění zásadního úkolu na úseku obrany.
SHRNUTÍ
Nezbývá než přiznat, že situace v zajištění životních potřeb obyvatelstva v rámci OPSÚ na úseku zdravotních potřeb je přinejmenším neuspokojivá. Cesta k tomuto nijak optimistickému závěru přitom
vzhledem ke zřejmosti argumentů skutečně nebyla ani nijak dlouhá. Byť by se sofistikovaným
rozborem příčin stavu dal jistě zaplnit program samostatné konference. Zarážející je na tom skutečnost, že existuje platný dokument na úrovni Bezpečnostní rady státu, který poukazuje
na spojitost úkolů civilní nouzové připravenosti zdravotnictví s přípravami státu k obraně a dokonce ukládá konkrétní úkol k řešení rezortnímu ministerstvu. [4]
Zbývá jen dodat, že by bylo velmi snadné poukázat na odvětvové Ministerstvo zdravotnictví jako
na viníka. Má přece podle platné legislativy odpovědnost za přípravu svého rezortu k plnění úkolů
v rámci obranného plánování? A v tom to právě je – Ministerstvo zdravotnictví sice odpovídá za přípravu rezortu v rozsahu své působnosti, ale zadat úkol a kontrolovat jeho plnění mu
přece musí ministerstvo gesčně příslušné k obraně. Za tím účelem je také ze zákona vytvořena řada pracovních orgánů, na prvním místě Bezpečnostní rada státu? Takže jestliže lze při existenci
právního prostředí a řady koncepčních a strategických dokumentů (veřejně dostupných) dojít
k závěru, že podmínky pro zabezpečení zdravotních potřeb obyvatelstva v rámci OPSÚ naplněny jaksi nejsou, a to zjevně již řadu let, pak je při vědomí hrozby asi nejvyšší čas se zabývat změnou nastavení
systému, který takovýto stav připouští. Nelze přece akceptovat, že sice víme co a jak, ale nevytváříme zdroje a nástroje k realizaci. Veškerá energie a náklady vložené jen do odborné přípravy vybraného
personálu potom totiž přichází vniveč a potřeby obyvatelstva za účelem obrany státu zajištěny de facto
nejsou.
Doporučení k urgentnímu řešení na základě již stanovených povinností přitom snad ani nejde nazvat novým přístupem k zajištění bezpečnosti státu. I když pro mnohé pracovníky systému to bezesporu
novým přístupem bude.
Použitá literatura
Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030, usnesení vlády ČR ze
dne 23. října 2013 č. 805.
Koncepce krizové připravenosti zdravotnictví ČR; usnesení Bezpečnostní rady státu dne
3. dubna 2007 č. 9; http://www.skpz.cz/wp-content/uploads/2012/07/Koncepce-krizové-připravenosti-zdravotnictví.pdf
151
VYUŽITÍ KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ V DETEKTORECH NEUTRONŮ
THE USE OF SILICON PHOTOMULTIPLIERS IN NEUTRON DETECTORS
Lucie FIŠEROVÁ79
Abstrakt
Práce se zabývá současným stavem využití křemíkových fotonásobičů k detekci neutronů, zejména pak
náhrady klasických fotonásobičů v detekčních systémech. Je vysvětlen detekční princip fotonových detektorů obecně a jsou porovnány základní vlastnosti fotonásobičů, jejich výhody a nevýhody.
Neutronový detektor s křemíkovým fotonásobičem využívá podstaty standardních scintilačních detektorů. Většina detektorů neutronů je založena na konverzi jejich energie s využitím směsi sulfidu
zinečnatého aktivovaného stříbrem s fluoridem lithným obohaceným o izotop Li-6. Tato kombinace je běžně používaným detekčním mediem pro detekci tepelných neutronů. Mezi další možné varianty
patři použití gadolinia či boru. Práce pojednává o možnostech využití křemíkových fotonásobičů
pro detekci rychlých neutronů a aplikaci nových detektorů využívající technologie SiPM.
Klíčová slova: křemíkový fotonásobič, SiPM, detektor neutronů, scintilační detektor
Abstract The work deals with the current state of the use of silicon photomultipliers in detectors of neutrons,
especially the replacement of classic photomultiplier tubes in detection systems. The detection principle of a silicon photomultiplier is described, as well as the comparison of the basic characteristics
of photomultipliers, their advantages and disadvantages. Neutron detector with silicon photomultiplier
uses a principle of standard scintillation detectors. Most of the neutron detectors are based on the conversion of their energy by using a mixture of zinc sulphide activated with silver and lithium
fluoride enriched with isotope of Li-6. This combination is commonly used as a detection medium for detection of thermal neutrons. Other possible variations include the use of gadolinium or boron.
The work discusses the possibilities of using silicon photomultipliers for the detection of fast neutrons and application of new prospective SiPM technology.
Key words: silicon photomultiplier, SiPM, neutron detector, scintillation detector
ÚVOD
Křemíkové fotonásobiče (SiPM) byly představeny v 90. letech minulého století a představují významný
mezník na poli detekce záření využívající scintilační detektory. Křemíkové fotonásobiče dosahují stejné fotosenzitivity a výtěžku v porovnání s tradičními fotonásobiči (PMT) a dále využívají malé velikosti,
nízké ceny a robustnosti spojené s polovodičovými technologiemi. Výzkum a vývoj nových scintilačních
materiálů a vysokorychlostních digitálních technologií dělá z křemíkových fotonásobičů perspektivní systémy nejenom v oblasti detekce neutronů, ale i v řadě dalších průmyslových a bezpečnostních
aplikacích.
Scintilační detektor sestává z několika částí, z nichž nejdůležitější jsou scintilátor, fotonásobič
a multikanálový analyzátor. Scintilátory jsou materiály, které produkují světlo po předchozím ozáření. V současné době existují stovky scintilačních krystalů, které se využívají jak pro detekci nabitých
částic, tak pro detekci rentgenového záření, záření gama či neutronů v různých aplikacích.
Scintilační detektor vyžaduje vhodný nízkošumový a citlivý fotodetektor, který má schopnost konvergovat fotony ze scintilátoru na měřitelný elektrický signál. Po dlouhou dobu splňoval tyto
79 Ing. Lucie Fišerová, Ústav OPZHN, Univerzita obrany, Kounicova 65, 602 00 Brno, email: [email protected]
152
požadavky klasický vakuový fotonásobič. Zvyšující se nároky na konstrukci nových detektorů však
v současné době dělají tyto fotonásobiče nevyhovující v řadě aplikací, zejména díky jejich vysoké
ceně, velikosti, křehkosti, nutnosti pracovat pod vyšším napětím a citlivostí na magnetické pole.
Křemíkové fotonásobiče jsou malé levné robustní součástky pracující pod malým napětím do 50 V. Z těchto důvodů v současnosti postupně nahrazují klasické fotonásobiče ve scintilačních
detektorech a umožňují tak jejich použití v aplikacích, které dříve nebyly možné.
1 FOTODETEKTORY
Scintilátor v detektorech ionizujícího záření vyžaduje použití fotodetektoru ke konverzi vzniklých fotonů
na měřitelný signál. V současnosti existuje celá řada komerčně dostupných fotodetektorů, z nichž
většina z nich spadá do dvou velkých skupin: vakuové a polovodičové.
1.1 VAKUOVÉ FOTODETEKTORY
Vakuové fotodetektory pracují na principu fotoelektrické emise elektronů v evakuovaném prostředí.
Fotocitlivým prvkem je v tomto případě fotokatoda, která konvertuje fotony na elektrony. Tok těchto elektronů je pak prostřednictvím rozdílů potenciálu v zařízení kaskádově urychlen a zesílen až 107krát.
Nejčastěji používanými fotodetektory jsou klasické vakuové fotonásobiče (z angl. photomultiplier tube, PMT), jejichž zjednodušené schéma je zobrazeno na Obr. 1.
Obr. 1 Schéma scintilačního detektoru s klasickým vakuovým fotonásobičem
Zdroj: [1]
V mnohých případech jsou tyto typy fotonásobičů ideální pro detekci slabého světelného signálu ze scintilátorů. Jejich výhodou je nízký šum a rychlá odezva, která umožňuje použití rychlých
scintilátorů. I přes jejich nesporné výhody však existuje řada nevýhod, které jejich použití značně limituje. Jejich složitá výroba je dělá poměrně drahými součástkami, vyžadují pro svou činnost zdroj
vyššího napětí, jsou velmi křehké a mohou být nevratně poškozeny působením denního světla. Jsou
citlivé na zemské magnetické pole a musí být tedy řádně stíněny. Jejich velikost neumožňuje kompaktní použití.
Mezi další typy vakuových fotodetektorů patří mikrokanálové desky (z angl. microchannel plate photomultiplier, MCP-PMT). Jedná se o fotokatodu s následnou keramickou deskou potaženou
polovodičovým materiálem, který má funkci elektrod. Tento typ fotodetektoru se opět vyznačuje nízkým šumem a vynikajícími časovými vlastnostmi, v porovnání s klasickým fotonásobičem je menší
a odpadá zde i magnetická citlivost. Mikrokanálové desky jsou však mnohem dražší než klasické fotonásobiče, což omezuje jejich širší použití. Princip mikrokanálové desky je ve zjednodušené formě
zobrazen na Obr. 2.
153
Obr. 2 Schéma mikrokanálové desky
Zdroj: [2]
1.2 POLOVODIČOVÉ FOTODETEKTORY
Polovodičové fotodetektory využívají pro detekci fotonů standardní teorii polovodičů, tzn. excitaci
valenčních elektronů do vodivostního pásu po předchozím dodání energie, což vede k tvorbě páru elektron-díra. V čistých polovodičích je koncentrace elektronů a děr stejná, nečistoty způsobují
v materiálu nadbytek jednoho z nosičů. Tímto způsobem pak vznikají polovodiče typu n (s nadbytkem elektronů) a p (nadbytek děr). Spojení těchto dvou typů polovodičů vede ke vzniku tzv. p-n přechodu,
který je tvořen vyprázdněnou vrstvou, ve které se nenacházejí žádné nosiče náboje. Princip tohoto
přechodu je dodnes využíván v diodách, také polovodičové detektory využívají vyprázdněnou vrstvu k detekci ionizujícího záření.
Polovodičové fotodetektory představují poměrně výhodnou alternativu k technologii vakuových
fotodetektorů, zejména díky jejich odolnosti, kompaktnosti a nízké ceně.
Mezi polovodičové detektory patří fotodiody, lavinové fotodiody, lavinové fotodiody pracující v GM
režimu, a křemíkové fotonásobiče.
Fotodiody jsou nejstarší a nejjednodušší příklady polovodičových fotodetektorů. Princip je založen na vniknutí světla do vyprázdněné vrstvy polovodiče a následné tvorbě nosičů náboje, které se pak podílí
na vedení proudu. Velikost tohoto proudu je pak úměrná energii vniklého fotonu. Princip vysvětluje
Obr. 3.
Obr. 3 Princip fotodiody
Zdroj: [3]
Nevýhodou klasických fotodiod je jejich malé zesílení, na rozdíl od lavinových fotodiod (z angl. avalanche photodiode, APD), které využívají zesílení náboje s využitím většího elektrického pole, které
způsobí ve vyprázdněné vrstvě sekundární ionizaci, multiplikaci náboje a jeho následné zesílení. Princip je zobrazen na Obr. 4.
154
Obr. 4 Princip lavinové fotodiody
Zdroj: [3]
Zesílení signálu však vede simultánně k zesílení šumu v detektoru. Další nevýhoda je nelinearita zesílení, a tedy zkreslení odezvy, což omezuje jejich praktické využití.
Lavinové diody pracují v takovém elektrickém poli, kde se pouze elektrony podílejí na ionizaci. Pokud je na tuto diodu připojeno větší napětí, začínají se na ionizaci podílet i díry, což je mechanismus
fungování lavinové diody pracující v GM módu (z angl. Geiger-Mode Avalanche Photodiode, GM-APD). Rozdíl těchto diod je vyobrazen na Obr. 5.
Obr. 5 Porovnání fotodiod
Zdroj: [3]
Aby nedocházelo ke zhášení způsobené lavinovitým šířením náboje, jsou tyto diody vybaveny
zhášecím okruhem, který generuje přibližně stejný proudový impuls na každý foton. Zesílení pulsu
je v tomto případě až 106, čímž lze detekovat jednotlivé fotony. Schopnost odezvy jednoho fotonu v čase omezuje praktické a spektrometrické použití těchto diod. Problém je řešen použitím více těchto
diod vedle sebe. Právě tento koncept tvoří základ pro křemíkový fotonásobič. Křemíkový fotonásobič je tedy matice několika tisíc na sobě nezávislých GM-APD diod, které se nazývají mikropixely, nebo
buňky. Výsledný signál je součet proudových impulsů generovaných každou buňkou zvlášť.
S postupným vývojem a zdokonalováním těchto násobičů lze v současnosti dosáhnout stejné detekční účinnosti a výtěžnosti jako s tradičními fotonásobiči.
Díky jejich vysokému zisku je elektronický šum těchto fotonásobičů zanedbatelný. Podstatný vliv
na funkci těchto diod mají tepelně indukované temné proudy, zdvojování odezvy vlivem optických přeslechů a zpožděné pulsy.
Při použití SiPM pro detekci neutronů je nutné vzít v úvahu jejich možné radiační poškození [4]. SiPM jsou citlivé na neutronové záření, poškození se projevuje samovolným zvýšením četnosti pulsů
(z angl. dark count rate). Toto poškození se projevuje nezávisle na tom, zdali je zařízení pod proudem. Z toho důvodu je nutné zvažovat, jestli je použití SiPM pro detekci neutronů vhodné či nikoliv,
popřípadě pro jaké aplikace. Pro použití v průzkumných měřeních se neočekává, že by přístroje byly
vystaveny vysokým neutronovým tokům, na rozdíl od monitorování průmyslových neutronových zdrojů. V některých případech je možné situaci řešit stíněním fotonásobiče, což je mnohdy díky jeho
velmi malé velikosti obtížné.
155
2 APLIKACE KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ
2.1 OBECNÉ APLIKACE
Malá velikost křemíkových fotonásobičů umožňuje jejich použití v radioterapii a zobrazovacích
systémech nukleární medicíny, zejména pak v pozitronové emisní tomografii (PET) a jednofotonové emisní tomografii (SPECT).
SiPM se také vyznačují rychlým zpracováním pulsů, což dělá tyto součástky atraktivnější pro měření
anihilace fotonů v PET [5], dále jsou schopné pracovat ve vysokých magnetických polích, a je tedy
možná aplikace v zobrazování magnetickou rezonancí (z angl. Magnetic Resonance Imaging, MRI) [6], nebo ve smíšených PET/MRI či SPECT/MRI aplikacích.
Ve fyzice vysokých energií mají SiPM využití v kalorimetrech a stopovačích drah částic [7]. Jsou
využívány například i v nových Čerenkových teleskopech [8], kde nahrazují klasické fotonásobiče. Jejich malá velikost umožňuje použití v sondách a teleskopech [9], v přenosných průzkumných
detektorech ionizujícího záření [10] a v oblasti dozimetrie.
2.2 KŘEMÍKOVÉ FOTONÁSOBIČE V DETEKTORECH NEUTRONŮ
Vzhledem k citlivosti křemíkových fotonásobičů na radiační poškození neutrony, je jejich praktické
využití v mnoha ohledech značně omezeno. Velmi často se lze setkat s detektory obsahující jako
detekční medium směs sulfidu zinečnatého dopovaného stříbrem s fluoridem lithným obohaceným o izotop Li-6 ve spojení s optickými vlákny [11], [12]]. Detekce je založena na konverzní reakci
6Li(n, α)3H (1)
a následné detekci nabitých částic scintilačním mediem. Vzniklé světlo je pak optickými světlovody vedeno na vstup fotonásobiče. Neutrony musí být pro tuto reakci termalizovány. Jeden z příkladů
konstrukce takového detektoru je zobrazen na Obr. 6.
Obr. 6 Vlevo: Detekční jednotka tvořená vrstvou ZnS:Ag/LiF, ve spodní části vývod světlovodů,
vpravo: detekční jednotka připravená na připojení k SiPM Zdroj: [13]
V posledních letech se zájem kromě samotných detekčních jednotek soustředil také na zpracování
signálu a analýzu tvaru výstupních pulsů z fotonásobiče. Vzhledem k tomu, že se principiálně jedná
o zcela jinou součástku než klasický fotonásobič, bylo nutné také přizpůsobit tomu elektroniku zpracovávající signál [14], [15].
Všechny výše zmíněné aplikace založené na konverzní reakci (1) pracují s tepelnými neutrony. Většina
neutronových zdrojů je tvořena spektrem neutronů různých energií. Jejich termalizací se nevratně ztrácí informace o jejich počáteční energii, a tedy nelze tyto detektory používat jako spektrometry.
Pro detekci rychlých neutronů se zpravidla používají organické (plastové) scintilátory, například polyvinyltoluen [16], které využívají princip detekce odražených protonů z materiálu scintilátoru. Tyto
156
scintilátory jsou citlivé i na detekci záření gama. Záření gama je doprovodné záření každého
neutronového zdroje, je silně interferující a ovlivňuje výsledné spektrum. Z toho důvodu musí být tyto
detekční jednotky doplněny o tvarovou diskriminaci pulsů [17].
V posledních letech bylo českými vývojáři zkonstruováno kapesní zařízení pro detekci rychlých neutronů využívajícího princip detekce odražených protonů [18]. K detekci byl použitý částicový
detektor v kombinaci s plastovým scintilátorem ve spojení se SiPM. Cílem experimentu je konstrukce
zařízení, které je schopné měřit jak energii, tak směr interagujících neutronů.
Další konverze neutronů je možná přes nepružný rozptyl. Příkladem může být scintilátor citlivý na záření gama, který je pokrytý vrstvou zlata. Reakcí 197Au(n,γ) pak lze detekovat vzniklé záření
gama [19].
3 STATE-OF-THE-ART DETEKTORY S KŘEMÍKOVÝMI FOTONÁSOBIČI V současnosti se lze již setkat s řadou komerčně dostupných detektorů využívajících křemíkové
fotonásobiče. Jedná se zpravidla o osobní, přenosné přístroje a aplikace, kde je důležitá velikost, kompaktnost a váha přístroje.
Příkladem může být osobní detektor gama záření Meric PDS-GO se scintilátorem CsI:Tl. Výrobce přístroje deklaruje jeho vysokou citlivost, velmi rychlou odezvu a teplotní stabilitu, což bývá často
u přístrojů s klasickými fotonásobiči obtížné.
Firma Kromek nabízí ve svém portfoliu detektor směsného pole γ/n D3S gamma-neutron detector.
Jedná se opět o osobní detektor na bázi scintilačního detektoru určený zejména pro bezpečnostní aplikace. Firma dále nabízí kapesní detektor tepelných neutronů TN15, který obsahuje plynovou He-3
trubici napojenou na SiPM. Dalším osobním detektorem je RadPavise firmy RAYCAN. Tento přístroj je určen pro detekci záření gama a rentgenového záření. Detekčním mediem je v tomto případě
scintilační krystal na bázi yttrium silikátu. Stejný scintilátor je použitý také v osobním dozimetru
RadTarge. Další přístroj schopný detektovat gama, rentgenové a neutronové záření je průzkumný dozimetr DKS-02PN „Cadmium“, který obsahuje dva scintilátory, CsI pro detekci rentgenového a gama
záření a LiI pro detekci neutronů.
Firma RAYCAN kromě osobních dozimetrů vyrábí také kompaktní pozitronové emisní tomografy Si-BDM se scintilačním lutecium yttrium silikátem a γ/n/rtg detektory prostředí Rad Wall s yttrium
silikátem. Podobným přístrojem je BDBG-09S se scintilátorem CsI:Tl, který je určen pro mobilní
laboratoře a automatizované monitorovací systémy. Firma Quaesta Instruments nabízí ve svém portfoliu gama spektrometr GSD-2100E/U se scintilátorem NaI:Tl, jehož velikost lze upravit na přání
zákazníka. Vzhled všech zmíněných přístrojů je uveden na Obr. 7.
Obr. 7 Přístroje, seznam shora zleva: Meric PDS-GO, Kromek D3S, Kromek TN15, RAYCAN RadPavise,
RAYCAN RadTarge, uprostřed: „Cadmium“ DKS-02PN, RAYCAN Si-BDM, RAYCAN Rad Wall S, Quaesta Instruments GSD-2100E/U, dole: ECOTEST BDBG-09S
Zdroj: manufacturer data sheets
157
ZÁVĚR
Použití scintilačních detektorů s křemíkovými fotonásobiči představuje v posledních letech perspektivní způsob výroby kompaktních, odolných a levných detektorů v porovnání s klasickými fotonásobiči.
Přestože křemíkové fotonásobiče disponují mnohem větším šumem a mnohem menší detekční plochou, lze vhodným uspořádáním, korekcemi a filtry tyto potíže značně zredukovat.
V oblasti osobní dozimetrie se používají zpravidla anorganické scintilační krystaly, které díky své větší hustotě vykazují vyšší účinnost při menším aktivním objemu. Průzkumné detektory jsou často
vybaveny plastovým detektorem o větším objemu, čímž lze dosáhnout vysoké detekční účinnosti pro detekci neutronů. Rychlá detekce neutronů dělá tyto detektory vhodné pro použití zejména
v průzkumných situacích. Důležitým aspektem v těchto případech je vhodný sběr světla ze scintilátoru
a jeho přivedení na plochu fotonásobiče.
Křemíkové fotonásobiče podléhají neustálému vývoji a lze s nimi v budoucnu počítat jako s ekvivalentními náhradami klasických fotonásobičů.
Použitá literatura
FIŠEROVÁ, Lucie. Charakterizace nově vyvinutých CdTe detektorů a porovnání jejich vlastností se scintilačními a polovodičovými detektory. Vyškov, 2015. Diplomová práce. Univerzita
obrany. Vedoucí práce Kpt. Ing. Jiří JANDA, Ph.D.
JUDA, Michael a Margarita KAROVSKA. Chandra's Ultimate Angular Resolution: Studies of the HRC-I Point Spread Function [online]. Harvard-Smithsonian, Center for Astrophysics, 2010
[cit. 2017-01-16]. Dostupné z: http://hea-www.harvard.edu/~juda/memos/HEAD2010/HEAD2010_ poster.html
PRESTON, Rhys Mitchell. Neutron detection using scintillators with silicon photomultiplier readout and digital pulse processing [online]. Australia, 2014 [cit. 2017-01-17]. Dostupné z:
http://ro.uow.edu.au/theses/4230/. Disertační práce. University of Wollongong.
DURINI, Daniel, Carsten DEGENHARDT, Heinz RONGEN, Artem FEOKTYSTOV, Mario SCHLÖSSER, Alejandro PALOMINO-RAZO, Henrich FRIELINGHAUS a Stefan VAN WAASEN.
Evaluation of the dark signal performance of different SiPM-technologies under irradiation with cold neutrons. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators,
Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 835, 99-109. DOI:
10.1016/j.nima.2016.08.016. ISSN 01689002.
DOROUD, K. a M.C.S. WILLIAMS. A new approach for improved time and position
measurements for TOF-PET: Time-stamping of the photo-electrons using analogue SiPMs. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers,
Detectors and Associated Equipment. 2017, 849, 16-19. DOI: 10.1016/j.nima.2017.01.008.
ISSN 01689002.
WEHNER, Jakob, Bjoern WEISSLER, Peter DUEPPENBECKER, Pierre GEBHARDT, David
SCHUG, Walter RUETTEN, Fabian KIESSLING a Volkmar SCHULZ. PET/MRI insert using digital SiPMs: Investigation of MR-compatibility. Nuclear Instruments and Methods in Physics
Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2014, 734, 116-121. DOI: 10.1016/j.nima.2013.08.077. ISSN 01689002.
BENAGLIA, A., S. GUNDACKER, P. LECOQ, M.T. LUCCHINI, A. PARA, K. PAUWELS a E.
AUFFRAY. Detection of high energy muons with sub-20ps timing resolution using L(Y)SO crystals and SiPM readout. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A:
Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 830, 30-35. DOI: 10.1016/j.nima.2016.05.030. ISSN 01689002.
AMBROSI, G., D. CORTI, M. IONICA, C. MANEA, M. MARIOTTI, R. RANDO, I. REICHARDT a C.
SCHULTZ. Large size SiPM matrix for Imaging Atmospheric Cherenkov Telescopes applications. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators,
158
Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 824, 125-127. DOI:
10.1016/j.nima.2016.01.062. ISSN 01689002.
LLOSÁ, G., J. CABELLO, S. CALLIER, et al. First Compton telescope prototype based on continuous LaBr3-SiPM detectors. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research
Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2013, 718, 130-133. DOI: 10.1016/j.nima.2012.08.074. ISSN 01689002.
YOO, Hyunjun, Segyeong JOO, Shiyoung YANG a Gyuseong CHO. Optimal design of a CsI(Tl)
crystal in a SiPM based compact radiation sensor. Radiation Measurements. 2015, 82, 102-107. DOI: 10.1016/j.radmeas.2015.08.002. ISSN 13504487.
STOYKOV, A., J.-B. MOSSET, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT a N. SCHLUMPF. A SiPM-based ZnS: 6LiF scintillation neutron detector. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research
Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2015, 787, 361-366. DOI: 10.1016/j.nima.2015.01.076. ISSN 01689002.
BARBAGALLO, M., L. COSENTINO, G. GRECO, et al. A thermal neutron mini-detector with
SiPM and scintillating fibers. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2011, 652(1), 355-358.
DOI: 10.1016/j.nima.2010.09.012. ISSN 01689002.
MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT, N. SCHLUMPF a H. VAN
SWYGENHOVEN. Evaluation of two thermal neutron detection units consisting of ZnS/6LiF
scintillating layers with embedded WLS fibers read out with a SiPM. DOI: 10.1016/j.nima.2014.07.060. ISBN 10.1016/j.nima.2014.07.060.
MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT a N. SCHLUMPF. Digital signal processing for a thermal neutron detector using ZnS(Ag): 6LiF scintillating layers read out with
WLS fibers and SiPMs. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 824, 319-321. DOI:
10.1016/j.nima.2015.11.062. ISSN 01689002.
MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, A. GROMOV, M. HILDEBRANDT, T. PANZNER a N. SCHLUMPF. A 16-ch module for thermal neutron detection using ZnS: 6LiF scintillator with
embedded WLS fibers coupled to SiPMs and its dedicated readout electronics. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers,
Detectors and Associated Equipment. 2016, , -. DOI: 10.1016/j.nima.2016.05.002. ISSN
01689002.
REINHARDT, Tobias P., Stefan GOHL, Stefan REINICKE, et al. Silicon photomultiplier readout
of a monolithic 270×5×5cm3 plastic scintillator bar for time of flight applications. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers,
Detectors and Associated Equipment. 2016, 816, 16-24. DOI: 10.1016/j.nima.2016.01.054.
ISSN 01689002.
LIAO, Can a Haori YANG. Pulse shape discrimination using EJ-299-33 plastic scintillator
coupled with a Silicon Photomultiplier array. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2015,
789, 150-157. DOI: 10.1016/j.nima.2015.04.016. ISSN 01689002.
UHER, J. a J. JAKUBEK. Detection of fast neutrons with particle tracking detector Timepix
combined with plastic scintillator. Radiation Measurements. 2011, 46(12), 1624-1627. DOI:
10.1016/j.radmeas.2011.05.054. ISSN 13504487.
PIETROPAOLO, Antonino. The silicon photomultipliers for inelastic neutron scattering at high
energy transfers. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2010, 612(2), 345-348.
DOI: 10.1016/j.nima.2009.10.064. ISSN 01689002.
159
HODNOCENÍ BEZPEČNOSTNÍCH ASPEKTŮ IMIGRACE
ASSESSMENT OF SECURITY ASPECTS OF IMMIGRATION
Olga HARÁROVÁ80
Abstrakt
Migrace je obecně považována za přínosnou, na druhou stranu přináší určitá rizika jak pro země a regiony, tak pro jednotlivce. V 90. letech 20. století převážně západní autoři začali spojovat migraci
s kriminalitou a s hrozbou pronikání islamistických teroristických skupin do západních zemí. Příspěvek přináší část výsledků disertační práce, která se věnuje hodnocení bezpečnostních aspektů imigrace.
K dispozici byly časové řady dat vybraných významných skupin kriminality zjištěných v letech 2005 - 2015. Pozornost byla věnována trendům a rizikům bezpečnostního vývoje v České republice
a možným dopadům na bezpečnost státu.
Klíčová slova: migrace, imigrace, kriminalita, bezpečnostní aspekty
Abstract Migration is generally considered beneficial, on the other hand some risks for the countries and
regions and individuals. In the 90s of the 20th century, mostly Western authors began to associate migration with criminality and the threat of infiltration of Islamist terrorist groups in western countries.
The paper presents the results of the dissertation, which focuses on the assessment of security
aspects of immigration. There were time series data of selected major crime groups identified in the years 2005 - 2015. Attention was paid to trends and risks security developments in the Czech
Republic and the potential impacts on national security. Key words: migration, immigration, crime, security aspects
ÚVOD
Postupná proměna mezinárodního systému a bezpečnostního prostředí v průběhu 60. a 70. let 20. století povzbudily snahy o nové promýšlení bezpečnosti a identifikaci rizik a hrozeb.
V 80. letech se badatelé v oblasti bezpečnostních studií začínají odklánět od vojenského pohledu na bezpečnost státu a zabývají se také nevojenskými hrozbami. Zmiňují se o ohrožení společenských
hodnot prostřednictvím ekonomických, environmentálních a také společensko kulturních hrozeb.
V 90. letech 20. století převážně západní autoři začali spojovat migraci s kriminalitou a s hrozbou pronikání islamistických teroristických skupin do západních zemí. Oblast migrace prošla zásadním
vývojem. Cizinci migrují především za prací a obchodem, ale také pro dlouhodobé či trvalé usazení v cílové zemi. Významným mezníkem pro migraci byly vstupy jednotlivých států do Evropské unie.
Od té doby je národní migrační politika ve značné míře řešena v konsensu s partnerskými zeměmi a s využitím instrumentů evropského práva. Legislativní úpravy na národní úrovni mají cíl
harmonizovat migrační teorii a praxi zemí Evropské unie. Úzká spojitost mezi migrací a bezpečností
způsobila, že společná migrační politika na úrovni Evropské unie se v předchozích letech rozvíjela velmi pomalu. Byla to pravděpodobně také určitá strategie, jak si z hlediska národní bezpečnosti
zachovat maximální kontrolu nad svým územím. Bezpečnost státu je přímo závislá na funkčnosti multilaterálních mechanismů v rámci Evropské unie a Severoatlantická aliance. Vzájemná provázanost
s ostatními členskými státy znamená, že jejich bezpečnost je také v našem zájmu. Stabilita některých
členských států se snižuje, a proto nelze vyloučit přímé ohrožení bezpečnosti, například migrací. Migrace je celosvětovým trendem a předpokládá se, že bude stále sílit. Povinností každého členského
80 PhDr. Olga Harárová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, [email protected]
160
státu je chránit své vnitřní a vnější hranice. V současné době jsou tyto hranice chráněny
prostřednictvím legislativních opatření a nástrojů, které by měly, v optimálním případě, reagovat
na trendy spojené s migrací a také na migrační krizi. Migrace se stala jednoznačně bezpečnostní výzvou. Tématem článku je hodnocení bezpečnostních aspektů imigrace, neboť je předpokladem,
že v budoucnu budou v jednotlivých státech narůstat počty cizinců s dlouhodobým či trvalým pobytem. Lze se proto reálně domnívat, že sílící imigrace bude mít výrazný vliv na bezpečnost
obyvatelstva. Cizinci mohou postupně oslabovat identitu domácí populace a zapříčinit nárůst
negativních jevů. Je nutno v této problematice řešit nové nebo upravovat stávající opatření či nástroje za účelem ochrany obyvatelstva.
1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU
Aktuálním tématem v téměř všech zemích EU se za posledních let stala migrace obyvatelstva. Jednotlivé státy mají různé definice pro termíny migrace, imigrant, cizinec. OSN definuje "imigranta"
jako někoho, kdo do cílové země přichází na více jak dvanáct měsíců [1]. V českém prostředí definujeme imigraci jako změnu místa pobytu směrem na území jiného než domovského státu. Lze
také říci, že imigrace je procesem, při němž se na území států usídlují cizinci. V českém prostředí se užívají v souvislosti s migrací dva termíny. Cizincem je každá fyzická osoba, která není občanem České
republiky, včetně občana Evropské unie. Imigrant je cizinec přicházející do země za účelem pobytu
dlouhodobějšího charakteru [2]. Můžeme tak říci, že se tyto dva pojmy vzájemně doplňují. V praxi to znamená, že legislativa pracuje s termínem cizinec, odborná literatura užívá obecnější termín migrant.
Termín cizinec častěji používáme ve vazbě na příslušnou legislativu nebo v případě citovaného díla [2]. Pro účely tohoto článku zvolíme termín cizinec, který budeme používat ve vztahu k hodnocení
bezpečnostních aspektů imigrace.
Migraci ovlivňuje kombinace politických, hospodářských a sociálních faktorů. Ty mohou působit
již v zemi původu migranta (tj. faktory vedoucí k emigraci) nebo v cílové zemi (tj. faktory motivující k imigraci). Relativní hospodářská prosperita a politická stabilita Evropské unie byla pro migranty
velkým lákadlem. Vývoj a trendy mezinárodní migrace jsou dlouhodobě sledovány ve statistice
Evropské unie [3]. Statistiky se zabývají také stavem obyvatelstva (včetně státní příslušnost a cizí státní příslušnosti) a údaji o nabývání státního občanství.
V porovnání s našimi vybranými sousedními zeměmi Slovenskem a Polskem, má Česká republika stále
vyšší celkový podíl cizinců na populaci kolem 4%. Tímto se přibližuje k zemím s dlouhou tradicí migrace, jako je Nizozemí či Finsko. Počet cizinců se v České republice od roku 2004 zvýšil asi 4krát,
přičemž převažovaly počty cizinců ze zemí EU. Tento nárůst trval do roku 2008. Následovaly dva roky
trvajícího poklesu, ovšem od roku 2011 se počty cizinců, převážně ze zemí EU, postupně zvyšují. V roce 2009 dosáhli cizinci ze třetích zemí početního maxima, postupně docházelo ke snižování počtů,
ale v posledních letech za rok 2015 sledujeme mírný růst [4].
Česká republika se zabývá migrační politikou od roku 1999, kdy byl přijat pobytový zákon [5]. V roce
2003 byl vládou přijat základní koncepční materiál v oblasti migrace [6]. Tento materiál v šesti základních bodech vymezil směr migrační politiky. Znění jednotlivých zásad vyjadřuje vůli ČR aktivně
a zodpovědně se za respektování závazků plynoucích z mezinárodních úmluv, smluv a doporučení zabývat migrační politikou. Prioritou vnitrostátních aktivit v oblasti migrace je formulace účinných
opatření, která budou podporovat řízenou legální migraci.[7]
Od počátku devadesátých let usilovala část české bezpečnostní komunity o vytvoření komplexního
bezpečnostního dokumentu. Cílem byla vyšší koncepčnost bezpečnostní politiky státu. Krátce před vstupem České republiky (dále jen „ČR“) do Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) bylo
v roce1999 úsilí o přijetí „Bezpečnostní strategie České republiky“ završeno. Dokument však nebyl dostatečně rozpracován a nepřispěl k sjednocení vnitropolitického náhledu na bezpečnostní politiku.
Novelizace strategie se uskutečnila v roce 2001 [8]. Dne 10. prosince 2003 vláda ČR schválila novou
bezpečnostní strategii, která se stala nedílnou součástí právního rámce ČR a respektovala spojenecké a další mezinárodní závazky vycházející z členství ČR v (NATO), Evropské unii (EU), Organizaci
spojených národů (OSN) a v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) [9]. V této strategii byla vydefinována bezpečnostní hrozba nelegální migrace. Vstupem do Evropské unie
161
v květnu 2004 je národní migrační politika ve značné míře řešena v konsensu s partnerskými zeměmi
a s využitím instrumentů evropského práva.
Od té doby se bezpečnostní prostředí i mezinárodní kontext proměnily. Přijetím Lisabonské smlouvy
získala Evropská unie nový institucionální rámec. Na jaře 2010 Evropská Rada dokončila a přijala strategii pro vnitřní bezpečnost [10, 11]. Bezpečnostní strategie České republiky tento vývoj zohlednila
a novelizovala bezpečnostní strategii, která sdílí východiska své předchůdkyně z roku 2003,
ale vnovém kontextu je rozvíjí. Nejvíce se od ní liší v tom, že pojímá bezpečnostní otázku komplexně [12].
Základním koncepčním dokumentem v ČR, který definuje bezpečnostní hrozby, způsoby a prostředky,
jak těmto hrozbám čelit je Bezpečnostní strategie České republiky (dále jen „Bezpečnostní strategie“), která je pravidelně aktualizována. Jedná se o Bezpečnostní strategie, která rozlišuje zájmy ČR podle
stupně důležitosti do tří kategorií: životní, strategické a další významné. Životním zájmem zůstává
zajištění svrchované existence, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR a zachování všech náležitostí demokratického právního státu, včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod
obyvatel. Mezi strategické zájmy patří např. bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru, prevence a zvládání místní a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků, zachování
globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN, posilování soudržnosti a efektivnosti NATO
a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby atd. Naplňování strategických zájmů slouží k ochraně životních zájmů. Zároveň slouží k zajištění společenského rozvoje a prosperity ČR.
Mezi další významné zájmy zejména patří snižování kriminality s důrazem na hospodářskou kriminalitu, vytváření podmínek pro tolerantní občanskou společnost, potlačování extremismu a jeho příčin,
zvyšování efektivity a profesionality státních institucí a také migrace [12].
V roce 2011 se v Bezpečnostní strategii věnovala zvýšená pozornost migraci, což je významný posun
ve srovnání s Bezpečnostní strategií České republiky z roku 2003. V bodě 63 Bezpečnostní strategie je definována mezinárodní migrace jako komplexní jev, který může ovlivnit bezpečnost ČR.
Za negativní aspekt mezinárodní migrace se podle Bezpečnostní strategie považuje nedostatečná integrace migrantů, která může být zdrojem sociálního napětí, které může ústit například v nežádoucí
radikalizaci členů přistěhovaleckých komunit a oslabit tak pozitivní přínosy migrace. V bodě 8 je pak
konkrétněji ve vztahu k migraci konstatováno, že „Nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn. Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace“ [12].
Mezinárodní migrace v posledních letech nabývá velkých rozměrů, stává se fenoménem a stále více ovlivňuje společenské aktivity jedinců, vládu a samotné její fungování [13]. Politické, společenské
nebo kulturní události čím dál častěji nějakým způsobem souvisí s mezinárodním pohybem osob [14].
1.1 BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY
Migrace je obecně považována za přínosnou, na druhou stranu přináší určitá rizika jak pro země a
regiony, tak pro jednotlivce. Pokud si budeme vědomi určitých rizik, podaří se nám snižovat negativní dopady migrace a plně využít její pozitivní přínos [15]. Představitelé evropských zemí se v současnosti
více zabývají vazbami mezi migrační politikou a národní bezpečností. Migrace není novým fenoménem. Je to globální jev, který úzce souvisí s řadou dalších globalizačních procesů, v jeho příčinách a
následcích.
Zahraniční odborníci se často zabývají kategorií dobrovolné migrace. To jsou jedinci, kteří se z vlastní
vůle, z ekonomických důvodů, za účelem sloučení rodiny nebo z jiných důvodů rozhodnou přemístit do jiné země. Druhá kategorie zahrnuje nucenou migraci, včetně uprchlíků či vysídlených osob.
Nedobrovolná migrace může pramenit z různých příčin - vnitropolitické konflikty, války, etnické čistky,
deportace, apod. V migrační problematice existuje také kategorie tzv. dočasná migrace, kam můžeme zařadit turisty, obchodníky či osoby dojíždějící za prací, což je významné pro dynamiku migrace [16].
Migrace tak představuje širokou škálu bezpečnostních výzev pro všechny subjekty zapojené do tohoto
162
procesu. Bezpečnostní aspekty migrace budou viditelné pouze v komplexním pojetí bezpečnosti
a budou hrát důležitou roli v budoucí migrační politice [17].
Cílem této kapitoly je poskytnout přehled o bezpečnostních aspektech, které mohou narušovat vztah
mezi migrací a rozvojem země. V praxi lze identifikovat ukazatele, které mohou potenciálu migrace zabraňovat nebo takové, které mohou vést k postupnému zhoršování bezpečnostního prostředí [18].
Je jasné, že migrace nezpůsobuje konflikt přímo, ale za určitých okolností může ukázat na latentní
konflikty, které mohou přerůst do otevřených konfliktů. V zahraniční literatuře se setkáváme s propojováním problematiky migrace a bezpečnosti. Vzájemné propojení představuje tři základní
oblasti: 1. mezinárodní migrace může být důsledkem jiných bezpečnostních hrozeb (např. porušování
lidských práv, etnické konflikty, vnitropolitické konflikty); 2. mezinárodní migrace může sama o sobě představovat hrozbu pro národní a mezinárodní
bezpečnost, když je masivní, nekontrolovaného charakteru;
3. mezinárodní migrace může mít za následek další bezpečnostní hrozby (např. xenofobie a rasové násilí [19] nebo hrozba pro systém sociálního zabezpečení a sociální stát [18].
Uvedené tři základní oblasti lze ještě dále rozšiřovat a konkretizovat o bezpečnostní aspekty, které
migrační pohyby mohou vyvolat. Lze je specifikovat takto:
1. sociální stabilita může být vystavena riziku kvůli nedostatečné integraci cizinců; 2. mezinárodní migrace může mít vliv na demografické složení obyvatelstva;
3. mezinárodní migrace může představovat riziko pro kulturní identitu; 4. mezinárodní migrace může být riziko pro vnitřní bezpečnost. Především se to týká míry
kriminality mezi cizinci [17].
Také bezpečnostní strategie z roku 2015 zdůrazňuje, že nedostatečná integrace cizinců může být
zdrojem sociálního napětí, které může vyústit například v nežádoucí radikalizaci členů přistěhovaleckých komunit a oslabit tak pozitivní přínosy migrace. O něco konkrétněji je ve vztahu
k migraci konstatováno, že „nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn.“ Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým
nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních
ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace [20].
Mezi hlavní priority ČR dlouhodobě patří boj proti kriminalitě zločineckých organizací (včetně obchodu s lidmi, protiprávního jednání v oblasti omamných a psychotropních látek, nelegálního obchodu
se zbraněmi a padělání), korupci, závažné hospodářské kriminalitě (podvodům, daňovým únikům, tzv.
praní špinavých peněz, kriminalitě na úseku duševního vlastnictví, počítačové kriminalitě), nelegální migraci, terorismu, kriminalitě mládeže, kriminalitě s extremistickým podtextem, loupežím, krádežím
vloupáním, krádežím aut a věcí z nich, porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích [21]. Kriminalita cizinců v současné době nepatří mezi hlavní bezpečnostní priority ČR, ale v roce 2016 byla
poprvé ve strategickém dokumentu definována jako nová hrozba a trend v oblasti bezpečnosti a veřejného pořádku [22]. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi aktuální problém. Při sledování vývoje
migrace je třeba pozornost zaměřit na ty, kteří do ČR přicházejí, důvody jejich imigrace a proces
začleňování do společnosti. Budoucí vývoj migrace bude určován především nadnárodním a národním vývojem ekonomickým a politickým, včetně imigrační politiky ČR a EU.
Důležitým názorovým ukazatelem jsou průzkumy veřejného mínění. Průzkumem veřejného mínění
ve vztahu k imigraci se dlouhodobě zabývá Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického
ústavu AV ČR. Průzkum se opakovaně zaměřuje na postoj české veřejnosti k cizincům a jejich přínos pro naši zemi. V tabulce 1 je uveden podíl součtu odpovědi „rozhodně souhlasí“ a „spíše souhlasí“,
podíl odpovědí „ani souhlas, ani nesouhlas“ a podíl součtu odpovědi „rozhodně nesouhlasí“ a „spíše nesouhlasí“. Dopočet do 100% tvoří odpovědi „nevím“.
163
Tab. 1 Výsledky dlouholetého průzkumu veřejného mínění
Zdroj: [23], vlastní
V roce 2015 bylo, ve srovnání s ostatními okruhy otázek, největší zastoupení souhlasných odpovědí
zaznamenáno v odpovědi, že cizinci jsou příčinou nárůstu kriminality. Souhlas vyjádřilo 66 % respondentů. Nesouhlas s těmito výroky vyjádřilo pouze 13 % respondentů. Nadpoloviční
většina českých občanů se domnívala, že cizinci dlouhodobě žijící v ČR znamenají zdravotní riziko (57), nesouhlas vyjádřilo pouze 15 % oslovených. V případě výroku, že cizinci ohrožují náš způsob života,
42 % respondentů souhlasilo. Z dlouhodobého hlediska můžeme z tabulky 1 konstatovat, že nejvyšší
za celé sledované období, tj. od roku 2009, je souhlas s tvrzením, že cizinci ohrožují náš způsob života. Naopak nejnižší za celou dobu je souhlas v případě výroků, že cizinci obohacují naši vlastní
kulturu, zvyšují celkovou nezaměstnanost a přispívají k řešení problému stárnutí populace. Lze také konstatovat, že celkově nejvíce souhlasných odpovědí za sledované období měl výrok, že cizinci jsou
příčinou nárůstu kriminality.
Pro vlastní zjištění a identifikaci rizik rezultujících z imigrace byla užita metoda What - if, která
je založena na brainstormingu. Principem metody bylo systematické pokládání otázek v rámci sledované oblasti – „co se stane, když?“ ve skupině šesti osob, kterou tvořili zástupci Policie ČR,
Ministerstva vnitra a nevládní organizace, dále manažer prevence kriminality, pedagog a zástupce laické veřejnosti. Pomocí této analýzy bylo možné teoreticky identifikovat bezpečnostní aspekty
imigrace v prostředí České republiky. Autorka se rozhodla pro použití této metody vzhledem k faktu,
že umožňuje sestavit postup pro identifikaci rizikových faktorů i pro značně specifické oblasti jako je migrace. Vypracovaný soubor rizikových faktorů je shrnut v tabulce 2.
Cizinci Souhlas/ani souhlas, ani nesouhlas/nesouhlas
III/09 III/11 III/12 III/13 III/14 II/15 III/16
Znamenají zdravotní
riziko
71/16/9 58/22/16 54/24/16 54/28/13 58/26/13 57/24/15 69/17/11
Jsou
příčinou
nárůstu kriminality
74/17/6 70/20/7 62/24/10 67/23/6 65/25/7 66/22/9 66/22/8
Zvyšují
celkovou nezaměstn
anost
72/17/8 64/22/11 64/21/11 68/19/10 70/20/8 65/18/13 58/23/13
Ohrožují
náš
způsob života
36/30/2
8
33/32/29 32/29/33 33/35/28 33/37/27 42/30/23 53/25/16
Obohacují
naši vlastní kulturu
25/30/4
1
26/33/37 25/31/39 25/36/36 25/32/40 22/29/46 17/27/52
Přispívají k řešení
problému
stárnutí
25/23/34
22/29/36 25/25/35 26/30/32 23/29/37 23/25/39 17/30/41
Přispívají
k rozvoji
hospodářství
24/33/3
3
20/36/36 21/35/34 19/37/36 19/36/37 16/35/42 16/31/44
164
Tab. 2 Soubor rizikových faktorů sestavený pomocí metody What-if
P.č Skupina rizik Indikátor
1 Kriminalita
významné podskupiny - násilné trestné činy
(zejména vraždy) - majetkové trestné činy
- extremismus - terorismus
počet spáchaných trestných
skutků cizinců počet stíhaných cizinců
2 islamizace počet cizinců hlásících se
k Islámu
3 nezaměstnanost počet cizinců evidovaných na
Úřadech práce
4 nemoci počet cizinců evidovaných v ÚZIS
Skupina příležitostí Indikátor
5 zahraniční studenti na vysokých školách
počet studujících cizinců na vysokých školách
6 zahraniční studenti na středních
školách
počet studujících cizinců na
středních školách
Zdroj: vlastní
Největší shoda souhlasných odpovědí aktérů byla zaznamenána u skupiny rizik - kriminalita. Aktéři se shodli na tom, že kriminalita patří mezi skupinu rizik, které je potřeba věnovat zvýšenou pozornost,
neboť se domnívají, že by mohly kriminální aktivity cizinců vést k ohrožení bezpečnosti. Za pozornost stojí také podskupiny, které byly aktéry označeny jako významné. Jedná se především o násilné
trestné činy (zejména vraždy), majetkové trestné činy a trestné činy spojené s radikalizací osob. Jako
druhou skupinu rizik označili aktéři rizika spojená s islamizací, nezaměstnanost je až na třetím místě. Výstupy projektu kontinuálního výzkumu veřejného mínění vždy poukazují na souvislost kriminality
s nezaměstnaností. V našem případě došlo pravděpodobně k určitému ovlivnění aktérů soudobou situací v Iráku a Libyi a teroristickými útoky v Evropě. I přesto tuto souvislost nelze vyloučit. Nemoci
jako skupina rizik skončila na čtvrtém místě, čímž její význam nijak nesnižujeme a uvědomujeme si její důležitost ve výčtu rizikových skupin. Vypracovaný soubor rizikových faktorů v tabulce 2 bude
předmětem dalšího zkoumání.
1.2 POUŽITÉ METODY
K vyhodnocení časové závislosti rizikových faktorů y (cizinci) a případné korelace mezi nimi se nejprve předpokládá realizovat transformaci dat. K transformaci bude využit v souladu s rovnicí (1)
dekadický logaritmus s cílem převedení asymetrických rozdělení na soubory dat blížících se normovanému normálnímu rozdělení a případně pro soubory kdy nejvyšší hodnota datového
souboru je víc jak trojnásobkem minimální hodnoty.
yy 10log´ (1)
Vztah závislosti skupin rizikových faktorů bude posuzován pomocí Spearmanova korelačního
koeficientu, který se využívá pro ordinální typ dat či při existenci odchylek od předpokladů o rozložení dat [24] (nelinearita vztahu, odlehlá pozorování, jiné než normální rozložení proměnných), kde se pro
daný náhodný výběr (X1, Y1)‘, …, (Xn, Yn)‘ stanoví vektory pořadí: R1, …, Rn pro marginální výběr X1,…, Xn a Q1, …, Qn pro marginální výběr Y1, …, Yn. Spearmanův korelační koeficient bude kalkulován
dle vzorce (2):
n
i
iiS QRnn
R1́
2
2)(
1
61
(2)
165
Koeficient Rs nabývá hodnot v intervalu -1; 1. Hodnoty blízké 1 jak s kladnou, tak se zápornou
směrnicí znamenají, že mezi sledovanými veličinami existuje závislost. Čím více se hodnoty blíží k nule, závislost se vytrácí. Při testování hypotézy o nezávislosti X a Y se vychází z kritických hodnot, které
lze nalézt v literatuře [25, 26]. Pokud hodnoty |RS| překročí tuto kritickou hodnotu, nezávislost X a Y se zamítá.
Pro posouzení a modelování vývoje časové závislosti identifikovaných rizikových faktorů
se předpokládá aplikace lineární, resp. nelineární regresní analýzy dat, která je založena na studiu
závislosti dvou kvantitativních znaků, závislé proměnné Y (počet migrantů v relaci ke konkrétnímu riziku)) a nezávislé proměnné X (regresor, v tomto případě čas t). Matematicky lze závislost vyjádřit
podle vzorce (3):
)(XfY (3)
Vzhledem k faktu, že jsou X a Y znaky statistické, přechází závislost v tzv. regresní funkci (4):
exfy )( (4)
kde y, resp. x, představují hodnoty znaku Y, resp. X a e náhodnou složku.
Regresní funkce lze rozdělit na lineární, nelineární a další významné nelineární funkce. Předpokládá
se, že k hodnocení časového trendu identifikovaných rizikových faktorů bude využit polynom n-tého řádu.
1.2.1 VYUŽITÍ DALŠÍCH STATISTICKÝCH METOD
K testování normality souborů bude využit koeficient šikmosti S vyjádřený rovnicí
(5) a koeficient špičatosti K daný rovnicí (6) [27]:
(5)
(6)
kde n je počet hodnot proměnných posuzovaných statistických souborů. Charakteristiky šikmosti
udávají, jsou-li hodnoty kolem zvoleného středu rozloženy souměrně nebo je-li rozdělení hodnot zešikmeno na jednu stranu. Všechny charakteristiky šikmosti nějakým způsobem využívají vztahů mezi
průměrem, mediánem a modem. Charakteristiky špičatosti udávají, jaký průběh má rozdělení hodnot kolem zvoleného středu (rozdělení). Čím je rozdělení špičatější, tím víc jsou hodnoty soustředěny
kolem daného středu rozdělení. Na druhé straně, rozdělení s nízkou špičatosti často obsahuje hodnoty
velmi vzdálené od středu rozdělení [25, 26].
Následně se stanoví hypotézy H0, že vyšetřovaný soubor má normální rozdělení a H1, že vyšetřovaný soubor vykazuje asymetrické rozdělení dat a vypočítají se podle vzorce (7), (8):
(7)
3
1
3
1
1
s
xxn
S
n
i
i
31
1
4
1
4
s
xxn
K
n
i
i
2
13
31
26
nn
n
Su
166
(8)
Je-li 21
4
uu
nulová hypotéza se zamítne. Pokud se podaří zamítnout nulovou šikmost nebo
špičatost, prohlašuje se, že výběr z normálního rozdělení nepochází.
Na výsledky testů nulové šikmosti a špičatosti lze aplikovat kombinovaný test výběrové šikmosti
a špičatosti. Je založen na skutečnosti, že součet čtverců normovaných veličin u3 a u4 má Pearsonovo (chí kvadrát) rozdělení se dvěma stupni ν = 2 volnosti.
Vypočte se:
2
4
2
3 uuc
Je-li 2;2
1 c, nulová hypotéza o normálním rozdělení se zamítne na hladině významnosti.
1.3 VÝSLEDKY A DISKUZE
Trestný skutek vražda rezultující z imigrace bude hodnocen na základě získaných statistických
údajů. Data o této kriminalitě byla získána z veřejných zdrojů a ze zdrojů příslušných institucí. Důležitými zdroji o kriminalitě jsou policejní statistiky a jsou nezbytným ukazatelem vnitřní
bezpečnostní situace v ČR [28].
Sběr dat probíhal v průběhu roku 2015. Pro hodnocení tohoto kriminálního rizika byly využity časové řady dat zjištěných v letech 2005 – 2015. Data o cizincích v policejních statistikách jsou k dispozici
od roku 2005 a registrují počet spáchaných trestných skutků cizinci a počet stíhaných cizinců na území
ČR. Zaměřili jsme se na celkový počet stíhaných osob pro trestný skutek vražda za určité období a míru této kriminality mezi cizinci. Počet stíhaných osob je významným údajem, neboť se jedná
o osoby, se kterými je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání tohoto trestného skutku. Získané soubory dat byly verifikovány prostřednictvím metod uvedených v podkapitole 1.2.
Graf 1 Stíhané osoby pro trestný skutek vraždy
Zdroj: vlastní
y = -0,0073x + 9,7994R² = 0,2867
y = -0,0457x + 87,633R² = 0,8285
-5
-4,8
-4,6
-4,4
-4,2
-4
-3,8
2004 2006 2008 2010 2012 2014
log{RI}
rokObčané ČR Cizinci
2
1
2
4
531
3224
1
6
nnn
nn
nK
u
167
Podle policejních statistik spadá vražda do kategorie násilné trestné činy. Tyto činy jsou vždy zacíleny
na oběti a jejich fyzické poškození. Vražda nepatří mezi trestné činy s vysokým nápadem,
ale vzhledem k její závažnosti, je třeba sledovat její vývoj. Zpracováním dat byly získány rizikové faktory y (občané ČR a cizinci). Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že trestný skutek vražda
má v případě obou rizikových skupin klesající tendenci. Riziko se postupně snižuje a lze konstatovat, že situace se nemění. Cizinci významně neovlivňují růst této kriminality. Určitý
celkový vliv na to může mít zavedení vízové povinnosti či migrační politika. Prevence vražd
vždy souvisí s významnými faktory, jako je nízká úroveň vzdělání a alkohol. Je důležité preventivně předcházet konfliktním situacím a ovládnout afektové jednání. Odhalování vražd je především
o všímavosti veřejnosti a následně o poskytnutí svědecké výpovědi, což může být problematické. U cizinců to bývá složitější. Obecně ale můžeme říci, že za snížení kriminality může ekonomický růst,
klesající nezaměstnanost nebo zlepšující se životní úroveň.
Policejní statistiky registrují a rozlišují vraždy loupežné, sexuální, motivované osobními vztahy,
na objednávku, vraždy novorozence matkou a vraždy ostatní [29]. V příspěvku budeme prezentovat výsledky hodnocení dat pro vraždy, které patří z hlediska počtu podílu cizinců na tomto trestném
skutku mezi nejvýraznější. Jedná se o vraždy loupežné, motivované osobními vztahy a vraždy ostatní.
Graf 2 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy loupežné
Zdroj: vlastní
Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy loupežné
má v obou případech dlouhodobě klesající tendenci. Testováním těchto souborů bylo zjištěno, že závislost mezi oběma soubory dat na hladině významnosti je nevýznamná. V rámci sledovaného
období lze také vysledovat, že riziko spojené s loupežnými vraždami se postupně snižuje
a lze konstatovat, že situace se nemění. Prokázali jsme, že cizinci významně nepřispívají k nárůstu této
kriminality. Vraždy loupežné vyžadují vyšší stupeň promyšlenosti a důmyslnosti. Motivem
jsou nejčastěji peníze. U loupežných vražd má pachatel často naplánovaný čas a místo, spáchání skutku bývá často po určitou dobu latentní a to pak stěžuje zadržení a stíhání takové osoby,
což se může odrážet v datech. Domníváme se však, že ke snižování tohoto skutku významně přispívá prevence v podobě např. lepšího zajištění objektů a majetku.
y = -0,0374x + 69,436R² = 0,6365
y = -0,0721x + 139,68R² = 0,4898
-6,5
-6,3
-6,1
-5,9
-5,7
-5,5
-5,3
-5,1
-4,9
-4,7
2004 2006 2008 2010 2012 2014
log {Ri}
rokObčané ČR Cizinci
168
Graf 3 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy motivované osobními vztahy
Zdroj: vlastní
Hodnocením souboru bylo zjištěno, že oba soubory mají klesající tendenci. Podobný trend můžeme
pozorovat také u vraždy loupežné. Můžeme tak konstatovat, že riziko se postupně snižuje a je výrazně nižší ve srovnání s rokem 2005. Počet cizinců podílejících na tomto skutku je vyšší,
ale přesto jejich vliv na tuto kriminalitu nebyl potvrzen. Motivem těchto vražd bývají špatné osobní
vztahy, které vygradují ve fatální konce. V praxi se v tomto případě nesetkáváme s tím, že by pachatel svou oběť neznal. Přibližně polovina evidovaných vražd je spáchána mezi partnery nebo v širším
rodinném kruhu. V případě vraždy motivované osobními vztahy převažují mezi oběťmi ženy. K poklesu mohla přispět dostupná preventivní opatření a nástroje na národní úrovni.
Graf 4 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy ostatní
Zdroj: vlastní
Další trestné skutky bývají pro svou menší frekventovanost a nejednotnost statistik zařazovány
do souhrnné kategorie vraždy ostatní. Testováním těchto souborů bylo zjištěno, že závislost mezi
oběma soubory dat na hladině významnosti = 0,05 je nevýznamná. V rámci sledovaného období
lze také vysledovat, že riziko spojené s vraždami ostatními se postupně snižuje a lze konstatovat, že situace se nijak výrazně nemění. Cizinci se na tomto skutku podílí, nijak ale významně.
y = -0,0072x + 9,3778R² = 0,1562
y = -0,0335x + 62,91R² = 0,5839
-5,4
-5,2
-5
-4,8
-4,6
-4,4
-4,2
2004 2006 2008 2010 2012 2014
log {Ri}
rokObčané ČR Cizinci
y = 0,006x - 17,387R² = 0,0599
y = -0,0418x + 79,233R² = 0,3867
-5,4
-5,2
-5
-4,8
-4,6
-4,4
-4,2
2004 2006 2008 2010 2012 2014
log {Ri}
rokObčané ČR Cizinci
169
ZÁVĚR
Migrace a migrační politika se dočkaly v porevolučním období výrazných změn. Evropská unie umožňuje volný pohyb osob po členských státech Evropské unie. Současný vývoj migrace
má stoupající tendenci a žádá nové přístupy ve vyhodnocování rizikových faktorů migrace.
Na základě zpracování literární rešerše v oblasti bezpečnosti a migrace bylo zjištěno, že je třeba
zabývat se identifikací rizik a příležitostí rezultujících z migrace a jejich vyhodnocováním ve vztahu
k migraci obyvatelstva. Pro další zkoumání a pro účely hlubší verifikace se předpokládá rozšíření statistických dat o další trestné skutky, případně o další významná data v oblasti kriminality.
POUŽITÁ LITERATURA
International migration report. United Nation, 2013. 38 s.
Informace pro cizince. [online]. 2015. [2015-03-10]. URL: http://www.mvcr.cz/clanek/sluzby-
pro-verejnost-informace-pro-cizince-informace-pro-cizince.aspx
Migrants in Europe. Eurostat, 2011. 155 s. ISBN 978-92-79-16231-2.
Český statistický úřad. [online]. 2016. [2016-01-10]
URL: http://www.statistikaamy.cz/2016/02/vyvoj-poctu-cizincu-v-cr/
Zákon o pobytu cizinců. [online]. 2015. [2015-03-10]. http://www.mvcr.cz/clanek/aktualni-
zneni-zakona-c-326-1999-sb-o-pobytu-cizincu-na-uzemi-ceske-republiky-580539.aspx
Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců.
Ministerstvo vnitra. Migrační politika České republiky.[online]. 2005.
[2016-03-09].URL:http://www.mvcr.cz/clanek/migrace-novy-clanek 890951.aspx
Revue Politika. Nová bezpečnostní strategie České republiky.[online]. 2004.
[2016-06-12].URL:http://www.revuepolitika.cz/clanky/642/nova-bezpecnostni-strategie-ceske-republiky
Bezpečnostní strategie České republiky. [online]. 2003. [2014-07-15]. URL: http://www.army.cz/assets/files/8492/Bezpe_nostn__strategie__R_ _prosinec_2003.pdf
Potucký, Jan. Bezpečnostní strategie EU. 1.vyd. Praha: AMO, 2010. 12.s.
Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie. Směrem k evropskému modelu bezpečnosti. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 36 s. ISBN 978-92-824-2674-6.
Bezpečnostní strategie České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2011. 21 s. ISBN 978-80-7441-005-5.
Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. 1. vyd. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2005. 308 s. ISBN 80-210-3875-6.
Popová, M. Mezinárodní migrace a globální governance. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2011. 20 s. ISBN 978-80-245-1809-1.
Süssmuth R. Migration und Integration: Testfall für unsere Gesellschaft. DTV Premium, 2006.
ISBN. 978-3-423-24583-8.
Kicinger A. (2004), International Migration as a Non-Traditional Security Threat and the EU Responses to this Phenomenon, paper presented at the 7th New Faces Conference "Competitive or Complementary? NATO and EU Security Strategies within an ever larger
Europe", 8-10 October 2004, Berlin. Dostupné na: CEFMR Working Paper 2/2004.
Bijak J., M. Kupiszewski, A. Kicinger (2004), International migration scenarios for 27 European countries 2002-2052. Dostupné na: CEFMR Working Paper 4/2004.
Salt. J. Migration and population change in Europe. United Nations, 1993. 86 s.
170
Kicinger A. (2005), International Migration as a Non-Traditional Security Threat, and the EU
Responses to this Phenomenon, [in:] B. May, M. Stumbaum (eds.), NATO versus EU? Security Strategies for Europe, DGAP, Berlin.
Bezpečnostní strategie České republiky 2015. [online]. 2016. [2016-90-15].
URL:.https://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/dokumenty/bezpecnostni-strategie-2015.pdf
Statistika kriminality. [online]. 2016. [2016-12-15]. URL:
http://www.mvcr.cz/clanek/kriminalita-146433.aspx?q=Y2hudW09NQ%3D%3D
Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2016 až 2020. [online]. 2016. [2016-12-15]. URL: http://www.mvcr.cz/clanek/strategie-prevence-kriminality-v-ceske-republice-na-leta-2016-az-2020.aspx
CVVM SOÚ AC ČR, v.v.i., Naše společnost. [online]. 2015. [2015-70-15].
URL:http://www.soc.cas.cz/oddeleni/centrum-pro-vyzkum-verejneho-mineni
Karlova univerzita. Korelační koeficient. [online]. 2012. [2014-10-10]. URL:
http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=4&cad=rja&uact=8&sqi=
2&ved=0CEUQFjAD&url=http%3A%2F%2Fwww.pedf.cuni.%2Fkpsp%2Fskalouda%2Fkorelace.doc&ei=4mpRU6fmDYamtAa5vYHwCw&ug=AFQjCNGJnDKRnnWP8foiLclXS5VtsURxw&sig2=
4KuIxDCUfYiHY7 cjJxjJ8Q
Anděl, J. Statistické metody. 3. vyd. Praha: Matfyzpress, 2003. 299 s. ISBN 80-86732-08-8.
Kritické hodnoty a tabulky rozdělení. [online]. 2012. [2014-09-21].
URL: http://www.kmt.zcu.cz/person/Kohout/info_soubory/letnisem/tabulky.htm
Vose, D. Risk Analysis. A Quantitative Guide. 3rd Ed. Chichester: John Wiley & Sons, 2008. Ltd.
s. 99-100.
POLICIE ČR. Statistické přehledy kriminality. [online]. 2015. [2015-07-23]. Dostupné z:
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-aspx
171
DETEKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ PLASTOVÝMI SCINTILÁTORY
PLASTIC SCINTILLATOR-BASED RADIATION DETECTION
Rostislav HAVELKA81
Abstrakt
Scintilační detektory patří mezi nejpoužívanější detektory ionizujícího záření. Jejich značná výhoda
spočívá v tom, že detekční médium, scintilátor, může mít v případě plastových scintilátorů značné rozměry, téměř libovolný tvar a je cenově dostupný. Takový typ scintilátorů sice nevykazuje tak dobré
spektrometrické vlastnosti, ale jeho kvality jsou optimální pro detekci ionizujícího záření. Článek shrnuje vybrané vlastnosti a parametry plastového scintilátoru.
Klíčová slova: plastový scintilátor, detekce ionizujícího záření, scintilační proces Abstract
Scintillation detectors are one of the most common radiation detection counters. Their considerable advantage is that the scintillator can be made large in great volume and any shape for a reasonable
price in case of plastic scintillators. Plastic scintillator does not have so great spectroscopic qualities
but for the radiation detection plastic scintillator appears optimal. Paper depicts basic qualities and parameters of plastic scintillators.
Key words: plastic scintillator, radiation detection, scintillation process
ÚVOD
Scintilační detektory převádějí absorbovanou energii ionizujícího záření na energii fotonů náležejících
zpravidla do viditelné krátkovlnné nebo blízké ultrafialové oblasti spektra. Historicky jde o nejstarší způsob detekce jednotlivých těžkých nabitých částic, kdy záblesky stínítka pokrytého vrstvou ZnS byly
počítány pomocí jednoduchého mikroskopu okem pozorovatele (Crookes, Regener – 1908). Toto zařízení se nazývalo spintariskop a kladlo na zrak pozorovatele značné nároky, kterým i po jisté době
zácviku vyhovělo jen pár zájemců. V roce 1909 uskutečnili Geiger a Marsden pomocí spintariskopu
experiment zabývající se rozptylem α částic na tenké fólii, který vedl k Ruthefordově objevu jádra (1911). V této souvislosti se vypráví, že Marsden, který scintilace počítal (a byly jich statisíce!), měl
Geigerem přísně zakázáno vyhlížet z otevřeného okna a pobývat venku v době ostrého slunečního světla, aby se nezhoršily jeho schopnosti „lidského scintilačního počítače“. [1]
Je udivující zjištění, že navzdory subjektivitě této detekční metody stanovil Regener nejenom počet
α částic emitovaných 1g Radiem a Poloniem, ale také ze známého toku částic nabíjejících kondenzátor,
po změření celkového náboje určil náboj α částice s chybou menší než 0,375 % jeho současné tabulkové hodnoty. [1]
První prakticky využitelný scintilační detektor vznikl (1944) v Los Alamos National Laboratory (USA),
když Curra a Baker použili pro detekci světelných záblesků ZnS fotonásobiče firmy RCA typu 1P 21,
vyvinutého pro fotometrické účely ve filmovém průmyslu. [1]
Základní myšlenka plastového scintilátoru určeného k detekci radioaktivního záření přišla na svět v roce 1950. Ačkoliv některé organické scintilátory existují v krystalické podobě (antracen, naftalen),
většina organických scintilátorů existuje právě v podobě plastů nebo kapalin. [2]
81 Ing. Rostislav Havelka, Katedra krizového řízení, Fakulta Vojenského leadershipu, Univerzita obrany, tel. 724 605 109, [email protected]
172
Plastové scintilátory jsou používány v široké škále aplikací. Jsou produkovány synteticky, přičemž jejich
produkce je značně časově náročná. Základní myšlenka plastového scintilátoru je však prostá;
smíchání scintilačního materiálu s vhodným chemickým základem a vzniklou směs následně polymerizovat. Realizace však není tak jednoduchá. Jednotlivé dílčí prvky musí být naprosto čisté bez
jakýchkoliv příměsí a poté nastává časově náročná produkční fáze, během které se musí zabezpečit dokonalá chemická konfigurace scintilátoru. Používaným chemickým základem je akryl, polystyren
nebo polyvinyltoluen. Vhodný scintilátor je poté přidán k chemickému základu a celá směs je důkladně
zamíchána. Výsledná koncentrace scintilátoru je zhruba 1% hmotnosti výsledné směsi což je dostačující k produkci scintilací. Celá směs na závěr výrobního cyklu se polymerizuje do podoby
plastového scintilátoru. [3]
Byly také provedeny různé pokusy směrem inkorporovat těžké prvky do plastového scintilátoru s cílem zvýšit absorpci záření γ aniž by se snížil scintilační výtěžek z důvodu zhášení vlivem právě přidaných
příměsí s vyšším protonovým číslem. Pichat se svým týmem (1953) přidal bismut a olovo do PS-TPB
(polystyren - 1,1,4,4-tetrafenylbutadien). Příměsi bohužel způsobily silný zhášecí efekt, ale v některých případech navýšení protonového čísla u scintilátoru přispělo k lepší detekci γ záření. Basile (1957)
přidal rtuť ve formě difenylu do polyvinyltoluenu. Rtuť v tomto případě zapracovala jako velmi silný zhášecí element, kdy 4% hmotnostní zastoupení rtuti v polyvinyltoluenu snížilo scintilační výtěžek na
polovinu. [4]
1 SCINTILAČNÍ PROCES Činnost jakéhokoliv scintilačního detektoru je v zásadě možno rozdělit na několik po sobě jdoucích
procesů [1]:
Absorpci měřeného záření scintilátorem.
Vlastní scintilační proces, tj. konverzi absorbované energie záření na energii emitovaných
scintilačních fotonů. Přenos fotonů emitovaných scintilátorem na fotocitlivý prvek – fotokatodu fotonásobiče
nebo fotocitlivou diodu.
Absorpci těchto fotonů fotokatodou fotonásobiče či fotodiodou, vedoucí fotoelektrickým
jevem k emisi fotoelektronů nebo ke generování elektron-děrových párů v přechodu fotodiody. U fotonásobiče např. je možno dále sledovat účinnost sběru fotoelektronů na
první dynodu, vlastní násobící proces a sběr elektronů z poslední dynody na anodu fotonásobiče.
Určité druhy molekul [5] při interakci s ionizujícím zářením převedou malý zlomek (≈3%) z celkové absorbované energie do podoby fotonů. Tento proces, scintilace, je typický především pro aromatické
uhlovodíky, které jsou obsaženy např. v polystyrenu, polyvinyltoluenu nebo naftalenu. Plastové scintilátory [6] jsou však zpravidla dvousložkové, třísložkové nebo vícesložkové. U dvousložkového
scintilátoru, který je složen ze základu (např. polystyren) a příměsi je absorbovaná energie přenesena
právě ze základní složky na příměs tak jak reprezentuje rovnice (1-1):
𝑋∗ + 𝑌 → 𝑋 + 𝑌∗ (1-1)
kde X* a Y* reprezentují excitované stavy základní složky X a příměsi Y. Zpětná deexcitace aktivátoru
Y* potom způsobí fluorescenci nebo emisi fotonů náležejících do VIS spektra. [6]
Pokud ke složkám X a Y přidáme příměs měnící vlnovou délku fotonů Z dostaneme třísložkový plastový scintilátor. V tomto systému je přenos energie rozšířen na třetí složku neboli na druhý aktivátor
(příměs) jak je uvedeno v rovnici (1-2):
𝑌∗ + 𝑍 → 𝑌 + 𝑍∗ (1-2)
Zpětná deexcitace Z* nastane za současného vyzáření VIS fotonu s delší vlnovou délkou. Díky tomuto
procesu se podpoří lepší citlivost fotonásobiče a tím převod scintilačního záření na elektrický proud. Jednosložkové scintilátory zmiňovány nejsou, protože plastové scintilátory vždy obsahují minimálně
dvě složky. [6]
173
2 PŘENOS ENERGIE
Přenos energie mezi jednotlivými prvky plastového scintilátoru byl předmětem mnoha experimentů. Koski (1951) naznačil, že přenos energie v systému PS – antracen je čistě na bázi záření. Krenz (1955)
v detailní studii, která zohledňovala především koncentraci zastoupení příměsí ukázal, že přenos energie probíhá ve formě záření v koncentraci aktivátoru od 5∙10-3 do 0,5% hmotnostního zastoupení
a ve vyšších koncentracích probíhá přenos energie výhradně v nezářivé podobě. [4]
Pichat a kol. (1953), Anufriyeva a kol. (1957), Rozman (1957), Andreeschev a Rozman (1957) a další
potvrdili důležitost nezářivých přenosů energie. Birks a Kuchela (1959) provedli měření závislosti přenosu energie na koncentraci aktivátoru v systému PS – TPB. Výsledek jejich experimentu je
znázorněn na obrázku 1. [4]
Obr. 1 Graf závislosti přenosu energie na koncentraci aktivátoru v systému PS – TPB (Frxy – zářivý přenos energie, Ftxy – nezářivý přenos energie, Fxy – celkový přenos energie)
Zdroj: [4]
K nezářivému přenosu energie přispívají v zásadě dva procesy [4]:
Silné dipólové interakce mezi polymerem a aktivátorem.
Silné dipólové interakce mezi jednotlivými molekulami polymeru.
Je však nutné poznamenat, že u polymerů s aromatickými uhlovodíky jako je polystyren nedochází
k excitaci molekuly jako celku, ale pouze individuálních aromatických skupin (vazeb). [4]
3 ZÁKLADNÍ PARAMETRY Mezi významné kvality plastového scintilátoru patří:
Časový průběh vysvícení scintilátoru.
Lineární scintilační odezva na elektrony o energii > 125keV vytváří vhodné podmínky
u plastových (organických) scintilátorů pro spektrometrii záření β. Nízká hustota a nízké
174
protonové číslo jednotlivých chemických prvků plastového scintilátoru snižuje
pravděpodobnost vzniku brzdného záření.
Chemická stabilita.
Optická homogennost.
Možnost výroby jakéhokoliv tvaru. Plastové scintilátory nabízejí veliký výběr tvarů – tenké
fólie, vlákna, trubičky, bloky atd. [4] Cenová dostupnost.
Detekce ionizujícího záření bez nutnosti chlazení scintilátoru.
Na druhou stranu však plastové scintilátory vykazují i určité nevýhody: Nelineární luminiscenční odezva na různé druhy záření. Organické scintilátory obecně
vykazují slabý scintilační (světelný) výtěžek na těžké částice jako jsou α částice nebo
protony (s výjimkou vysokých energií), proto není tento typ detektoru vhodný pro spektrometrii těžkých částic. Nicméně vlastnosti organického scintilátoru jsou dostačující
pro detekci těžkých částic a za předpokladu specifické kalibrace detektoru umožňují
organické scintilátory i jejich spektrometrii. [4]
Obr. 2 Graf zobrazuje světelné výtěžky plastového scintilátoru v závislosti na energii jednotlivých druhů záření
Zdroj: [2]
Opožděná fluorescence. Vedle rychlé složky vysvícení byla pozorována přítomnost
pomalejších komponent dosvitu neřídících se exponenciální závislostí. [3] Závislost světelného výtěžku na atmosférickém tlaku. Světelný výtěžek plastového
scintilátoru má značnou závislost na okolním atmosférickém tlaku, respektive tlaku
vzdušného kyslíku. Bylo pozorováno, že světelný výtěžek typického plastového scintilátoru
může poklesnout až o 10% se vzrůstajícím atmosférickým tlakem. [3] Pokles světelného výtěžku v čase. Bylo vědecky ověřeno, že postupem času probíhá
degradace scintilačních vlastností plastového scintilátoru. [3]
Mechanické vlastnosti. I když je plastový scintilátor chemicky stabilní tak co se týká
mechanických vlastností je to materiál poměrně křehký. Pokud se se scintilátorem neadekvátně nakládá potom může dojít k vnitřním prasklinám. Praskliny uvnitř scintilátoru
potom výrazně zhoršují jeho optické vlastnosti. [3]
Náchylnost na radiační poškození. Plastové scintilátory jsou značně náchylné na radiační
poškození. Odolnost polymerů vůči působení radiačního záření záleží především na chemických vlastnostech. Pokud je známo přesné složení materiálu potom je možno
předpovědět jeho chování při působení ionizujícího záření. Polymery, které ve své struktuře mají obsaženy aromatické uhlovodíky vykazují nižší citlivost na působení ionizujícího záření.
175
Polymery obsahující C-F, C-Si nebo C-O vazby jsou výrazně citlivější na působení
ionizujícího záření. [7]
Johnson zjistil, že standardní plastový scintilátor, který je zahřátý předtím, než je vystaven
radiačnímu záření vykazuje větší známky radiačního poškození v porovnání s plastovým scintilátorem, který je vystaven radiačnímu záření při pokojové teplotě (25°C). [8]
ZÁVĚR
Plastové scintilátory vykazují různé detekční vlastnosti především v závislosti na jejich chemickém složení, rozměru a tvaru. Tento typ detektorů je tak optimální pro aplikace, kde právě tvar a velikost
detektoru jsou klíčovými parametry. Existuje navíc široká škála plastových scintilátorů v závislosti na jejich chemickém složení, kde si cílový uživatel může vybrat optimální variantu pro konkrétní
aplikace použití. Obecně lze však říci, že plastové scintilátory nevykazují dokonalé spektrometrické
vlastnosti, avšak tento typ detektorů se jeví jako optimální například pro mobilní systémy pro detekci ionizujícího záření, které vyžadují detektory s velkou citlivou detekční plochou a cenovou dostupností.
Použitá literatura
[1] Gerndt, J a Průša, P. Detektory ionizujícího záření. Praha: Nakladatelství ČVUT, 1995. ISBN 978- 80-01-04710-1.
[2] Chen, Qi. Polymer Composites for Radiation Scintillation. eScholarship University of California. [Online] 2012. [Citace: 14. Duben 2016.] http://escholarship.org/uc/item/5jd591ct#page-1
[3] Ahmed, S,N. Physics and Engineering of Radiation Detection. Second Edition. Waltham :
Elsevier Inc., 2015. ISBN: 978-0-12-801363-2.
[4] Birks, J, B. The Theory and Practice of Scintillation Counting. London : Pergamon Press Ltd.,
1964. ISBN 10: 1483123642, ISBN 13: 9781483123646.
[5] Particle Data Group. [Online] University of California, 14. Červen 2000. [Citace: 20. Září 2015.]
http://pdg.lbl.gov/2000/pardetrpp.pdf
[6] L`Annunziata, F, Michael. Hanbook of radioactivity analysis. Second Edition. San Diego :
Academic Press, 2003. ISBN: 0-12-436603-1.
[7] Ivanov, V,S. Radiation chemistry of polymers. First Edition. Utrecht : CRC Press, 1992. ISBN: 978-9067641371.
[8] Sauli, Fabio. Instrumentation in high energy physics. Singapore : Utopia Press, 1993. ISBN: 981-02-1473-1.
176
VELENÍ, LEADERSHIP A MANAGEMENT: DŮSTOJNÍKOVA TROJICE
COMMAND, LEADERSHIP AND MANAGEMENT: THE OFFICER´S TRIAD
Petra HURBIŠOVÁ82
Abstrakt Příspěvek je zaměřen na problematiku velení, leadershipu a managementu. Toto spojení pojmů
je ve světové literatuře označováno jako důstojníkova trojice. Cílem je definovat jednotlivé pojmy a analyzovat takzvané rozdíly mezi nimi. Úvodní část práce je věnována terminologii v rámci
NATO a České republiky. Článek tak může pomoci důstojníkům v chápání a vykonávání jejich role kreativně a efektivně a podnítit snahu o vytvoření příručky či jiné publikace zaměřené na všechny
tři oblasti v podmínkách Armády České republiky. Každý důstojník by měl praktikovat všechny tři
komponenty trojice.
Klíčová slova: velení, leadership, management, důstojník, lídr
Abstract The paper focuses on the issues of command, leadership and management. This combination of three
concepts is in the world's literature known as the officer´s triad. This article aims to define the terms and analyze the so-called differences between them. Opening part is devoted to the terminology
in the framework of NATO and the Czech Republic. Article can help officers to understand and perform their roles effectively and encourage efforts to create handbook or other publications focused
on these components in the conditions of the Czech Armed Forces. Every officer should practice all
three components of triad.
Key words: command, leadership, management, officer, leader
ÚVOD
Velení, leadership a management (v angl. Command, Leadership and Management, CLM) je široce
diskutované téma, jak v armádním tak v podnikatelské oblasti. Nicméně v civilní sféře se debata
zaměřuje na rozdíly mezi managenetem a leadershipem, zatímco velení je odloženo bokem jako čistě vojenská věc. Na druhou stranu, ve světě vojenství převládá velení a leadership a management je
vnímán, jako něco co vzniklo z korporátního světa a je pro něj primárně určeno [1]. Z analýzy dostupných materiálů vyplývá, že jak se povaha konfliktů a podnikatelské prostředí vyvíjeli, studium
CLM se také rozšiřovalo. Postupně v dnešní době vojenští teoretici začleňují aplikaci managementu
do vojenské oblasti. Studie o vztahu CLM s vojenským prostředím jsou relativně nové a s ohledem na manažerskou dovednost jako funkci, velení či leadership vytváří paradigma. Tento zapeklitý
problém je výsledkem určitých společných hodnot či zdůrazňování atributů při definování CLM [2].
1 TERMINOLOGIE V NATO A ČR
Terminologii v Severoatlantické alianci upravuje publikace AAP-6 Slovník termínů a definic NATO
(anglicky a franouzsky). Tento slovník jež je základním terminologickým dokumentem NATO, je přejímán standardizační dohodou STANAG 3680 od roku 1970. Základem standardizace terminologie
v NATO jsou obecné výkladové slovníky, anglický Concise Oxford English Dictionary a francouzský
82 Ing. Petra Hurbišová, Katedra ekonomie (K-102), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65,
+420734397827, [email protected].
177
Le Petiti Robert. V AAP-6 jsou uváděny ty vojenské termíny, které se odlišují ve svých definicích
od těchto výkladových slovníků [3].
V České republice byl STANAG 3680 zaveden v roce 1999, přistoupeno bylo v roce 2002. Obranná
standardizace v ČR je realizována na základě zákona č. 309/200 Sb. A usnesení vlády č. 1194 ze dne 27. listopadu 2000. Terminologický program rezortu MO navazuje svým obsahem na Terminologický
program NATO a rozpracovává jeho požadavky do podmínek ČR. V současné době je spuštěn projekt
Česká vojenská encyklopedie (ČVE), který je novelizovanou verzí původní Vojenské encyklopedie z roku 2005. ČVE obsahuje vojenské termíny použivané v oblasti výstavby a výcviku ozbrojených sil
a ve vojenské operační praxi [3].
2 VELENÍ
Základní terminologický slovník NATO AAP-6 definuje velení (angl. Command) jako pravomoc
stanovenou příslušníku ozbrojených sil pro vydávání nařízení, součinnost a kontrolu vojenských sil [4]. Doktrína Armády České republiky rovněž uvádí, že velení je pravomoc stanovená jednotlivci
pro vydávání nařízení, koordinaci a řízení podřízených. Velení je vykonáváno veliteli nebo jejich zástupci. Zahrnuje tři blízce příbuzné prvky: vedení, rozhodování (včetně odhadu rizika) a řízení [5].
K velení patří i zmiňované řízení (angl. Control), které je popisováno jako pravomoc uplatňována velitelem nad částí činností podřízených složek nebo jiných součástí, které obvykle nejsou pod jeho
velením, zahrnující odpovědnost za provádění rozkazů nebo nařízení [4].
3 LEADERSHIP Leadership se opírá o schopnosti vůdce inspirovat k výkonu a žádoucí akci prostřednictvím
přesvědčení, respektu, důvěry, inspirace, společných cílů, vize atd. [6]. Pro leadership je použiván překlad vedení nebo vůdcovství.
Steigauf ve své publikaci popisuje vůdcovství jako souhrnný proces, prostřednictvím kterého osoba vůdce ovlivňuje k uskutečnění mise, úkolu nebo cílů a usměrňuje skupinu (v širším kontextu
organizaci) k větší soudržnosti a provázanosti. Lídr provádí tento proces s využitím takových atributů, jako jsou znalosti, dovednosti, přesvědčení, hodnoty, morálka a charakter. Znalosti a dovednosti přímo
přispívají k procesu vůdcovství, zatímco ostatní atributy dávají vůdci určitou charakteristiku, která
ho dělá jedinečným. Znalosti, dovednosti a ostatní artributy vytvářejí vůdce, jenž je jedním ze čtyř faktorů vůdcovství [7]:
1. Vůdce (lídr) – musí skutečně a upřímně porozumět tomu, kdo je, co ví a co může udělat. Rovněž je důležité uvést, že právě následovníci, nikoliv vůdce nebo někdo jiný, určují, zda
je vůdce úspěšný. Pokud nedůvěřují svému veliteli nebo v něm ztratí důvěru, nebudou
inspirováni. Pokud chce být důstojník úspěšný vůdce, musí přesvědčit své následovníky, ne sebe nebo svoje nadřízené, že je hoden toho být následován.
2. Následovníci – různí lidé vyžadují různé styly vůdcovství. Dobrý vůdce zná své následovníky. Základním východiskem je proto pochopení lidské povahy – potřeb, emocí
a motivace. V tomto příspěvku je pro označení následovníka rovnoceně používán i výraz podřízený.
3. Komunikace – lídr vede prostřednictvím dvoucestné komunikace, většinou neverbální.
Pokud jde třeba důstojník příkladem, sděluje tím svým lidem, že od nich nežádá provést nic, co by nebyl ochoten udělat sám. Tedy platí, nejlepší lídři vedou zepředu. Důstojníci by
neměli podcenit důležitost být na místě dění. 4. Situace – nikdy není každá situace, která nastane stejná. Co jeden udělá v dané situaci,
neudělá v jiné. Lídr proto musí použít úsudku, aby se rozhodl pro nejlepší postupy řízení
a pro nejvhodnější vůdcovský styl potřebný v dané situaci.
Leadership z vojenského hlediska je charakterizován jako proces ovlivňování lidí tím, že jim je poskytován účel, směr a motivace ke splnění cílů a zvýšení výkonnosti organizace [8]. V podmínkách
Armády České republiky se pojem leadership objevil na počátku 90. let minulého století. Vychází z pojmu vojenský management, který zahrnuje i vedení lidí ve vojenském prostředí, jenž byl do té
178
doby definován s využitím pojmů velení a řízení. Začátkem 21. století se objevil pojem vojenský
leadership, který byl rovněž implementován do názvu jedné z fakult Univerzity obrany v Brně.
V podmínkách Armády České republiky a národního vojenského prostředí není pojem vojenský leadership vymezen a neexistuje žádná publikace či jiný materiál, který by uvedenou problematiku
definoval a rozpracovával [9]. Proto je v současnosti možné využít pouze zahraniční publikace zabývající se touto problematikou.
Mezi stěžejní literaturu pojednávající o problematice vojenského leadershipu, patří bezesporu Field Manual Ozbrojených sil USA s původním názvem Military Leadership a od roku 1998 známý jako Army
Leadership pod označním FM 22-100.
FM 22-100 je jediným referenčním zdrojem pro všechny armádní lídry. Jeho význam je trojí [10]: ● Poskytnout doktrínu leadershipu pro splění požadavků kladených na misi za všech
podmínek.
● Vytvořit unifikovanou teorii leadershipu pro všechny armádní lídry, vojenské i civilní, v aktivních složkách i v záloze, důstojníky i brance.
● Poskytnout ucelený a přispůsobující se zdroj leadershipu pro armádu 21. století.
Ozbrojené síly USA studovaly leadership do hloubky a důstojníci Armády České republiky mohou
z publikovaných materiálů čerpat podnětné informace. Jedna z definic Ozbrojených sil USA charakterizuje leadership jako proces, který ovlivňuje druhé k doražení poslání (mise, úkolu) tím,
že poskytuje smysl (účel) pro danou věc, směr a motivaci [10].
Při bližším rozevedení pojmů se skrývá pod poskytnutím smyslu, směru a motivace následující: ● Poskytnutí smyslu
• Smysl dává vojákům důvod, proč by měli dělat složité věci v nebezpečných,
stresových situacích. Je nutné stanovit priority, vysvětlit význam misí, a směřovat vojenské profesionály k úkolům tak, že budou fungovat efektivně a disciplinovaně.
● Poskytnutí směru • Směr dává vojákům orientaci v úkolech, které mají být prováděny na základě priorit
stanovených velitelem. Standardy, které velitel stanovuje a prosazuje, jim dají řád,
tvrdý výcvik jim dá důvěru v sebe sama, jejich velitele, mezi sebou navzájem a v jejich výstroj.
● Poskytnutí motivace • Motivace dává vojákům vůli dělat vše, co jsou schopni udělat ke splnění mise.
Způsobuje, že vojenští profesionálové používají jejich iniciativu, když vidí, že je třeba
jednat. Velitel by měl motivovat své podřízené péčí o ně, postavit je k výzvám prostřednictvím zajímavých výcviků, učit je práci v týmu a soudržnosti, odměňovat
úspěchy a svěřit jim veškerou zodpovědnost, kterou mohou zvládnout. Efektivní velitel využívá obojího – přímého i nepřímého vlivu vést. Velitelé olivňují své následovníky
zejména přímým způsobem, ale další jeho nadřízení v linii velení používají více nepříme metody.
Vojenský leadership je vizionářský. Promítá se v něm osobnost a charakter za účelem inpirace těch, kterým důstojníci velí co udělat a co je od nich vyžadováno. Dovednost v technice vedení je především
kvalita v umění velet a přispívá do značné míry k úspěchu operace. Neexistuje žádný předpis pro vedení a žádný předepsaný styl vůdce. Vojenský leadership je kombinací příkladu, přesvědčování
a nátlaku v závislosti na situaci. Je třeba usilovat o transformaci, posilovat étos velení
mise a vyvažovat vojenské kvality a dovednosti. Úspěšní vojenští vůdcové jsou ti, kteří pochopili sami sebe, organizaci, prostředí, ve kterém působí, a lidi, které mají tu čest vést [11].
4 MANAGEMENT
Management je aspektem vedení. Jedná se o alokaci a řízení zdrojů (lidské, materiální a finanční), aby bylo dosaženo cílů. Management vyžaduje schopnost nasadit celou řadu technik a dovedností
ke zlepšení a usnadnění plánování, organizaci a realizaci obrany. Úspěšný velitel kombinuje tyto manažerské dovedností s těmi leadershipu k dosažení požadovaného výsledku [11].
179
Leadership se managementu v něčem podobá a v něčem odlišuje. Oba termíny zahrnují ovlivňování
lidí, vyžadují práci s lidmi, týkají se dosažení společných cílů. Přesto se vůdcovství a management spíše liší než shodují [7].
Oba jsou ve svých hodnotách a přínosu jedineční. Samozřejmě existuje zřetelná poptávka
po obou – manažerech i lídrech. Nabídka manažerů ovšem převyšuje poptávku. Oproti tomu lídry
je těžší získat. Autorka článku se příklání k názorům Steigaufa, který uvadí tři nejdůležitější důvody proč tomu tak je [7]:
● I když toto stanovisko není populární, realitou je, že ne každý má na to, aby se stal vůdcem, platí tedy starý axiom “rozený vůdce”.
● Mnoho lidí, kteří mají vůdcovskou schopnost, nerozvíjí a nezušlechťuje své vůdcovské dovednosti do bodu, kde by se ve vedení lidí cítili komfortně.
● I když existuje mnoho manažerů, velitelů, kteří vlastní vysoce vybroušené vůdcovské
dovednosti, mnozí z nich prostě nemají touhu být ve vůdcovské roli.
Stávající diskuse o rozdílech mezi leadershipem a management jsou obvykle shrnuty v následující tabulce.
Tab. 1 Rozdíly mezi leadershipem a managementem
Lídr Manažer
Inovuje Řídí
Rozvíjí Udržuje
Je originál Je kopie
Zaměřuje se na lidi Zaměřuje se na systém
Inspiruje Kontroluje
Širokoúhlá perspektiva Malý rozsah pohledu
Dělá správné věci Děla věci správně
Ptá se co a proč Ptá se kde a kdy
Má svou osobnost Je klasický dobrý voják
Zdroj: vlastní, [1, 11]
5 DŮSTOJNÍKOVA TROJICE Souhra CLM, která je často označována v zahraničí jako důstojníkova trojice (v angl. The Officer´s
Trinity), je široce diskutována v armádě. Vzhledem k tomu, že se povaha hrozeb a koncepce pro
použití vojenské síly neustále vyvíjí, je zde nepřeberné množství literární rešerše o vztahu CLM. Analýzy řady výzkumných pracovníků naznačují určité široce uznávané modely pro pochopení
uvedeného vztahu ve vojenské organizaci [2]. Obr. 1 vyobrazuje klasický NATO model trojice CLM. Podle modelu NATO, velitel disponuje zákonnou pravomocí a je schopen vůdcovství a managementu
v rámci organizace k dosažení zadaných cílů.
180
Obr. 1 NATO model CLM
Zdroj: vlastní, [11]
Žádný z prvků trojice není důležitější než druhý. Trojice popisuje typy prací, nikoliv typy lidí. Velení
sedí na vrcholu trojice pyramidy, protože v případě špatného velení, vynikající výsledky v dalších dvou komponentech nemůže tento nedostatek kompenzovat. Oba faktory leadership a management jsou
pro velení životně důležité a vzájemně se doplňují. Pokud z nich bude chybět byť jen jeden, velení se rozpadne [12]. Každý pracovník nebo manažer, který stoupá na vedoucí pozici bude muset
dosáhnout určitou míru kompetence ve všech třech komponentech. Na začátku své kariéry, jakmile bude mít jeden nebo dva lidi podřízené, budou muset začít vést. Jakmile začnou růst hodnostmi,
ve středním managementu, budou muset naučit, jak vykonávat velení [13].
Ačkoliv trojice nedefinuje různé lidi, definuje různé dovednosti a jejich schopnosti k jejich zvládnutí liší.
Někteří inspirativní vůdci jsou špatnými manažeři, někteří brilantní velitelé jsou neefektivní lídři a někteří velmi efektivní manažeři nezvládají ani velet ani vést. Protože všechny tři sady dovednosti
jsou stejně důležité, existují dva důsledky. To znamená, že ačkoliv se kruhy na Obr. 1 překrývají,
musíme si být vědomi toho, v jakém režimu primárně působíme v jakémkoliv okamžiku; a to znamená, že musíme pozor na to, jak vybíráme naše lídry: velitele [13].
ZÁVĚR
Leadership a management jsou klíčové komponenty v úspěšném uplatnění velení. Úspěšný management je snadno měřitelný opírajíce se o objektivní kritéria, ale velitelé nejsou lídři až doby, kdy
jejich pozice byla ratifikována v srdcích a myslích těch, kterým velí.
V současné, nestabilní době je nutné si vzít příklad ze zahrničních armád a jejich zpracování v oblasti
velení, leadershipu a managementu. Je třeba, aby se vojenští velitelé a akademičtí pracovnici spojili dohromady a vytvořili spolu příručku či jiný materiál, který by danou problematiku jasně definoval
a rozpracovával. Je potřeba definovat vojenský leadership v podmínkách Armády České republiky. Takový dokument v České republice chybí a vojenským profesionálům nezbývá nic jiného než čerpat
ze zahraniční literatury, cizích armád a snažit se aplikovat poznatky na Českou republiku sám za sebe, bez podpory v podobě jedné příručky zabývající se všemi třemi složkami trojice.
Použitá literatura
[1] KHAN, Ahmed Iftikhar. Command, Leadership or Management? An Enigmatic Triad. 2014. [cit. 2017-01-10] Dostupné z: http://www.mbadepot.com/command-leadership-or-management-
an-enigmatic-triad/
[2] AHSON, Virk. Command Leadership or Management. 2016. [cit. 2017-01-10] Dostupné z: http://www.academia.edu/24913183/Command_Leadership_or_Management
[3] ZELA, Oldřich. Terminologie. 2011. [cit. 2017-01-10] Dostupné z: http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/2011_2/2011_2_6e.html
[4] AAP-6 Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky). Praha: OOS/Úř
181
OSK SOJ 2010.
[5] Doktrína Armády České republiky. 3. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky -
Vojenský historický ústav Praha pro Centrum doktrín VeV - VA Vyškov, 2013, 156 s. ISBN 978- 80-7278-619-0. S. 115.
[6] Society pushes us to confuse commanding with leading. [online]. Bacal & Associates (Leadership Resource Center), 2015 [cit. 2015-10-10]. Dostupné z:
<http://leadertoday.org/faq/mistakescommanding.htm>
[7] STEIGAUF, Slavomír. Vůdcovství, aneb, Co vás na Harvardu nenaučí. Praha: Grada, 2011. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3506-1.
[8] FM 6-22, Army Leadership. Washington, DC: Department of the Army, 2015, 188 s. Dostupné také z:
<http://www.milsci.ucsb.edu/sites/secure.lsit.ucsb.edu.mili.d7/files/sitefiles/fm6_22.pdf>
[9] JAROŠ, Vítězslav. Vojenský leadership. In: Sborník mezinárodní konference Taktika 2014.
Brno: Univerzita obrany, 2014, s. 86-90. ISBN 978-80-7231-972-5.
[10] U.S. Army. Army Leadership. Field Manual 22-100. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 1999.
[11] HOWIESON W. B. a Howard KAHN. Leadership, Management and Command: the Officers' Trinity. P.W. Gray and S. Cox (eds), 'Air Power Leadership: Theory and Practice',
Norwich:HMSO, 2002, s. 15-40.
[12] FIELDER, Dave. Defining command, leadership, and management success factors within stability operations. Carlisle, PA: Strategic Studies Institute, U.S. Army War College, 2011.
PKSOI papers. ISBN 1584874937.
[13] BUNGAY, Stephen. The executive’s trinity: management, leadership — and command. 2011.
[cit. 2017-01-10] Dostupné z: https://www.ashridge.org.uk/Media-Library/Ashridge/PDFs/Publications/PerspectivesStephenBungay.pdf
182
IMPLEMENTACE MNOHONÁRODNÍCH ŘEŠENÍ PRO POKRYTÍ CHYBĚJÍCÍCH SCHOPNOSTÍ LOGISTIKY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
IMPLEMENTATION OF THE MULTINATIONAL SOLUTIONS FOR FULLFILMENT OF MISSING CAPABILITIES OF THE CZEECH ARMED FORCES LOGISTICS
Jan HUSÁK83
Abstrakt Autor se ve své práci zabývá problematikou implementace mnohonárodních řešení pro pokrytí
chybějících schopností logistiky Armády České republiky (AČR), vyčleněnou ze širšího rámce
mezinárodní spolupráce při rozvoji a udržování schopností AČR. V jednotlivých kapitolách je popsán stávající stav a analyzovány chybějící schopnosti a současně budou předestřeny možné zdroje pro
jejich pokrytí (kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing a regionální řešení). V závěrečné kapitole bude obsažen návrh možného řešení, včetně doporučení k efektivní implementaci
v rámci AČR.
Klíčová slova: logistika, podpora, spolupráce, logistické schopnosti, kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing, regionální řešení, bojové zabezpečení Abstract
The author is dealing in his paper with the issue of implementing multinational solutions for the CZE
armed forces’ missing logistic capabilities coverage, extracted from wider framework of multinational cooperation in developing and sustaining the CZE armed forces’ capabilities. The paper is describing
current status of logistic capabilities and analyzing missing capabilities, as well as there will be proposed possible resources to cover capability shortfalls (contracted solutions, Smart Defence
projects, Pooling & Sharing and regional solutions). Possible solution in the scope of the CZE armed
forces including recommendations for effective implementation will be discussed in the last chapter.
Key words: logistika, podpora, spolupráce, logistické schopnosti, kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing, regionální řešení, bojové zabezpečení
ÚVOD Obrana ČR je zajištěna aktivní účastí státu v systému kolektivní obrany Organizace Severoatlantické
smlouvy (NATO), opírající se o silnou transatlantickou vazbu, rozvojem schopností Evropské unie (EU) pro zvládání krizí, regionální spolupráci a spolupráci s partnerskými zeměmi.
Armáda ČR se primárně připravuje na obranu území ČR v rámci kolektivní obrany NATO, plnění úkolů ve prospěch společné bezpečnostní a obranné politiky EU a Organizace spojených národů (OSN).
V případě nutnosti může být zasazena i jako součást ad hoc vytvořené koalice.84
Zapojení AČR do mezinárodního rozvoje schopností vyjadřuje mimo jiné i podíl ČR na sdílení břemene
kolektivní obrany. Armáda ČR bude nabízet své unikátní schopnosti ve prospěch mezinárodních organizací a současně bude využívat potenciál těchto organizací
a mezinárodní spolupráce k posilování schopností vlastních. Mezinárodní spolupráce tak umožní rozvíjet a využívat schopnosti, které AČR není schopna získat samostatně z technologických nebo
zdrojových důvodů.
83 plk. gšt. Ing. Jan HUSÁK, Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC), Vítězné náměstí 5, 160 00 Praha 6, tel.:
+420 973 214 310, [email protected], [email protected]. 84 Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha: Ministerstvo obrany, 2015.
183
Logistická podpora je budována jako jeden ze základních systémů v rámci resortu obrany s cílem
efektivně podporovat operační schopnosti ozbrojených sil (OS) ČR realizací úkolů v oblasti hospodaření
s majetkem státu a zabezpečení logistických služeb. 85
Zpracovaná práce představuje východisko pro úvahy o budoucích možnostech a o vývoji použití mnohonárodních řešení pro pokrytí chybějících schopností logistiky AČR. Současně bude práce
využitelná příslušníky rezortu obrany ČR v procesu tvorby dlouhodobých koncepcí a plánů v logistice,
ve vazbě na orientaci spolupráce členských států NATO a EU.
1 POPIS STÁVAJÍCÍHO STAVU LOGISTICKÝCH SCHOPNOSTÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
Logistika AČR a ani resort obrany ČR v současné době nemá dostatečné síly a prostředky k úplnému zabezpečení nezbytného materiálu a služeb pro pokrytí požadavků na schopnosti
vyplývajících z Procesu výstavby schopností NATO (NATO Defence Planning Proces - NDPP), ani pro nasazení vlastních jednotek v expedičních operacích.
Největší nedostatky AČR jsou zejména v oblasti zajišťování funkcí třetí úrovně logistického zabezpečení jako příjem, soustředění a následný přesun jednotek (Reception, Staging and Onward
Movement - RSOM), zajištění zásobování pitnou vodou, potravinami, zásobování a skladování paliva, zabezpečení elektrické energie, budování a provozu základen, strategické
přepravy a dopravy v krátkém čase na velké vzdálenosti v prostoru s chybějící, nebo málo rozvinutou
infrastrukturou.
Uvedené nedostatky jsou u čistě vojenských schopností v operacích řešeny cestou dohody o porozumění (Memorandum of Understanding – MoU) k zajištění mnohonárodní logistiky třetí úrovně
(jednotky v rámci skupiny společné logistické podpory ) a u schopností, které mohou být plněny
civilními subjekty cestou outsourcingu. Takto je dosaženo redukce vojenských zdrojů, které mohou být zaměřeny na plnění operačního úkolu a na dostatečně robustní, flexibilní, a přitom ekonomicky
efektivní přímou podporu nasazovaných jednotek.
V oblasti strategické přepravy je AČR omezena vlastnictvím pouze limitovaných prostředků pro přepravu osob (letouny A-319) a omezených možností přepravy materiálu na krátké vzdálenosti
(letouny C-295) s omezením přepravovaného nákladu (objem/hmotnost). Další možností strategické
letecké přepravy je využití stávající programu SALIS koordinované cestou NSPA, která je diskutabilní v případě větší krize řešené NATO nebo EU. Přepravní prostředky kontrahované cestou SALIS jsou
sdíleny řadou států aliance a EU, kde ČR má kontrahován pouze malý podíl celkových schopností s nejistotou jejich dosažitelnosti při probíhajícím konfliktu většího rozsahu případně velmi závislou
na dosažitelnosti z politických důvodů (SALIS GMBH je dislokováno ve Spolkové republice Německo,
ale letouny v celkovém počtu devíti AN 124 a osmi IL 76 působí ze základny na Ukrajině). Současně SALIS GMBH využívá dalších letounů dislokovaných v Ruské federaci (RF). Servis a údržba těchto
letadel je závislá na dodávce náhradních dílů z RF, která v současné době napjatých vztahů mezi RF a Ukrajinou není garantována a jeví se více než problematickou.
Z dalších možností strategické přepravy je nutno zmínit námořní přepravu zabezpečovanou
Koordinačním centrem pro námořní přepravu (Sealift Coordination Centre), které je součástí
Koordinačního centra pro přepravu Evropa (Movement Coordination Centre Europe – MCCE) a Mnohonárodní centrum pro koordinaci námořní přepravy Athény (Athens Multinational Sealift
Coordination Centre – AMSCC). Dále je v současné době připravována zakázka na strategickou kombinovanou přepravu. Všechny tyto další možnosti nejsou ale použitelné v iniciační
fázi operací z důvodu jejich časové náročnosti (nesplňují nejvyšší normy pohotovosti).
Armáda ČR je schopna zabezpečit své kontingenty potravinami, palivem a náhradními díly
ve větších operacích na evropském kontinentu a v severní Africe. V operacích mimo tuto oblast musí spoléhat na podporu aliančních partnerů, případně na kontrahovaná řešení
85 Ibid.
184
v souladu s alianční koncepcí především za využití programu Logistické operační partnerství pro
podporu (Operational Logistics Support Partnership – OLSP).
Armáda ČR nedisponuje schopnostmi RSOM, jejich výstavba se v omezeném rámci rozbíhá
a je ve větším rozsahu plánována v období po roce 2018, tento rozsah ale stále neposkytne zabezpečení schopností požadovaných ze strany aliance ani potřebných pro možnost samostatného
nasazení sil a prostředků AČR. V této oblasti bude ČR stále závislá
na spolupráci s partnery v rámci NATO a EU.
Je tedy možné konstatovat, že AČR v současné době nedisponuje dostatečnými logistickými jednotkami a prostředky pro pokrytí plného spektra závazků vůči NAT, ani k podpoře vlastních
jednotek v plném rozsahu požadovaných schopností. Kapacity logistiky AČR se kvalitativně i kvantitativně zlepší po dokončení výstavby 143. praporu logistiky (prlog),
ale i po té zůstanou nenaplněny požadavky aliance na jednotky třetí úrovně logistiky bojiště (zejména
požadované jednotky RSOM) a strategickou přepravu.
2 CÍL
Cílem práce je návrh možného řešení pro pokrytí chybějících (nedostatečných) schopností logistiky
AČR za využití kontrahovaných řešení a schopností dosažených v rámci spolupráce na bilaterální, případně multilaterální úrovni.
3 VĚDECKÉ METODY VYBRANÉ K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY
Pro řešení dané problematiky byly vybrány následující metody: analýza současného stavu požadavků v dokumentech NATO, zhodnocení rozsahu přijatých požadavků v armádách NATO s důrazem na stav
implementace, stanovení chybějících schopností AČR. Dále bude použita komparace, syntéza, indukce a dedukce. Provedení dotazníkového šetření (kvantitativní), rozhodovací a SWOT analýza, doplněná
analýzou nedostatků (gap analysis). Pro hodnocení kritérií efektivnosti bude využito vícekriteriální
hodnocení faktorů efektivnosti mnohonárodní logistiky, případně faktorové analýzy, výběr variant a návrh varianty řešení (na modelovém příkladu).
3.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ
Pro získání potřebného setu dat jsou plánována dvě dotazníková šetření – jedno uvnitř Armády České Republiky a druhé s využitím znalostí a zkušeností vrcholných představitelů logistik členských
a partnerských zemí aliance. Dotazníková šetření poskytnou odpovídající množství dat pro zpracování
následné analýzy nedostatků a SWOT analýzy.
3.2 ANALÝZA NEDOSTATKŮ A SWOT ANALÝZA
Data získaná z dotazníkových šetření budou využita pro analýzu nedostatků (Gap Analysis) a případně pro obsahovou analýzu vstupních podkladů. Následně bude v rámci SWOT analýzy
zpracována vnitřní analýza - silné a slabé stránky a vnější analýza – příležitostí
a hrozeb. Tímto způsobem bude zabezpečena možnost vytvoření matice SWOT včetně generování alternativ strategií
Definovat strategický/é cíl/e a specifické cíle k vybrané strategii splňující zásadu SMART.
3.3 VÍCEKRITERIÁLNÍ HODNOCENÍ FAKTORŮ EFEKTIVITY
Při posuzování jednotlivých variant bude využito vícekriteriální hodnocení faktorů efektivity dle celkových nákladů, časové závislosti a spolehlivosti s následnou aplikací kompromisní varianty
(variant).
185
4 PŘEDPOKLÁDANÉ VÝSLEDKY ZKOUMÁNÍ A KONKRÉTNÍ ZÁVĚRY PRO TEORII A PRAXI
Návrh modelu kompletujícího nedostatkové logistické schopnosti s ekonomicky efektivním řešením
ve formě metodického listu či směrnice mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky.
4.1 PRO TEORII Zobecnění rozhodovacího procesu použití nejvhodnějšího řešení na základě modelu
vytvořeného pro hodnocení možných variant.
Možné využití ve výuce vyšších kurzů na UO.
4.2 PRO PRAXI
Podpora rozhodovacího procesu při plánování logistické podpory operací.
Podklad pro hodnocení efektivnosti mnohonárodní logistiky, především nákladovosti
a dlouhodobé kalkulace potřeby finančních zdrojů
ZÁVĚR Armáda České republiky nedisponuje v současné době logistickými jednotkami a prostředky pro plné
pokrytí závazků vzhledem k alianci. Po dosažení plných operačních schopností (Full Operational Capabilities – FOC) 143. záspr dojde ke kvalitativnímu i kvantitativnímu zlepšení, ale i po té zůstanou
nenaplněny požadavky aliance na jednotky třetí úrovně logistiky bojiště (zejména požadované jednotky RSOM) a strategickou přepravu.
Armáda České republiky bude muset stále spoléhat na kontrahovaná řešení a schopnosti dosažené v rámci spolupráce na bilaterální, případně multilaterální úrovni.
Projekty SD a P&S jsou stále v rozvojové fázi a nelze na ně v současné době příliš spoléhat. Bilaterální
a multiraterální řešení jsou velmi dobře použitelná na regionální bázi, zejména pokud k nim jeden ze
států přistupuje z pozice vedoucí země a řídí rozvoj spolupráce s dostatkem teoretických znalostí a praktických zkušeností podepřených silnou materiální základnou.
Obecně lze předpokládané možnosti řešení shrnout nutností vyváženého řešení při ekonomickém
využití všech dostupných zdrojů. To znamená pro strategickou přepravu využít všech druhů přeprav dle požadavků na časové limity a efektivitu jednotky na první a druhé úrovni logistiky z vlastních
zdrojů AČR a třetí úroveň a udržitelnost kombinací HNS, kontraktorů a pro speciální techniku a v místě
nedostupné rezervy a náhradní díly zásobovat z republiky.
Použité zdroje
GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., ŘEHÁK, D. Analýza podniku v rukou manažera. 1. vydání. Brno:
Computer Press, 2010, 325 s. ISBN. 978-80-251-2621-9.
KONCEPCE VÝSTAVBY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY 2025. Praha: Ministerstvo obrany, 2015.
AJP-4 Logistická doktrína NATO (NATO Logistic Doctrine), STANAG 2182, ed3, Brusel: NSO,
2003.
AJP-4.4 Spojenecká doktrína NATO pro přesun a přepravy (ALLIED JOINT MOVEMENT AND
TRANSPORTATION DOCTRINE) STANAG 2506, ed3, Brusel: NSO, 2005.
AJP-4.5 (B) Spojenecká doktrína pro poskytování podpory hostitelskou zemí (ALLIED JOINT
DOCTRINE FOR HOST NATION SUPPORT), STANAG2234, ed B, Version 1, Brusel: NSO, 2013.
AJP-4.6 (B) Spojenecká doktrína pro JLSG (JOIN LOGISTICS SUPPORT GROUP DOCTRINE),
Brusel: NSO, under promulgation, (C) under development.
186
ZHODNOCENÍ MOŽNOSTÍ NÁKUPU INTELIGENTNÍ MUNICE PRO MODERNIZOVANOU 152MM SHKH VZ. 77
POSSIBILITIES OF ARTILLERY INTELLIGENT AMMUNITION PURCHASE FOR MODERNIZED 152 MM SELF PROPELLED HOWITZER M-77
Jan IVAN
Abstrakt
Článek pojednává o možnostech nákupu inteligentní munice pro původní a modernizovanou 152mm samohybnou kanonovou houfnici vz. 77 s cílem naplňovat požadavky stanovené strategickými
dokumenty o obraně ČR. Na základě parametrů stávajícího hlavního zbraňového systému
dělostřelectva AČR jsou charakterizovány možnosti použití ruské, laserem naváděné střely Krasnopol-M.
Klíčová slova: dělostřelectvo, inteligentní munice, 2K25, 3OF39, Krasnopol, laserový značkovač
Abstract
The article discuss possible options of artillery intelligent ammunition purchase for standard and modernized 152 mm self propelled howitzer M-77 according to main goals set in strategic defence
documents of the Czech Republic. Options of use of russian, laser guided artillery shell Krasnopol-M are characterized based on parameters of current standard artillery weapon system of Czech armed
forces.
Key words: artillery, intelligent ammunition, 2K25, 3OF39, Krasnopol, laser designator
ÚVOD
Dělostřelectvo je stále klíčovým prvkem při poskytování palebné podpory vojsk. Vzhledem k neustálému zvětšování vzdáleností na bojišti však vyvstává potřeba většího dostřelu a přesnosti
palby dělostřeleckých jednotek.
Zbraňové systémy zavedené do výzbroje dělostřelectva AČR před několika desítkami let již dávno
dosluhují a nenaplňují vlastnosti, odpovídající požadavkům soudobého boje. Řešením je především nákup nové, případně alespoň modernizace stávající výzbroje a zavedení munice, která
by dělostřeleckým jednotkám AČR umožnila vedení paleb na velké vzdálenosti a s velkou přesností a zabezpečila tak přesné vyřazení cíle bez rizika zasažení vlastních vojsk, nezúčastněných osob nebo
důležitých objektů.
1 PLÁNOVANÁ MODERNIZACE ZBRAŇOVÝCH SYSTÉMŮ
Hlavní zbraňový systém dělostřelectva AČR – 152mm ShKH vz. 77 je téměř na hranici životnosti. Jedním z hlavních nedostatků je malý dostřel, který činí pouze 20 277 m. 152mm ShKH vz. 77 rovněž
nedisponuje vybavením moderních houfnic, například automatizovaným systémem řízení palby nebo autonomním pozičním systémem. Proces přípravy střelby proto vyžaduje poměrně dlouhou dobu.
V květnu 2011 byla vládou České republiky schválena Bílá kniha o obraně. [1] V tomto strategickém
dokumentu byly budoucí úkoly a schopnosti dělostřelectva definovány v odstavcích 7.7.5 a 7.7.6.
Klíčový požadavek z těchto odstavů zní: „Palebné prostředky dělostřeleckých oddílů zajišťují přesně naváděnou a účinnou palebnou podporu na vzdálenost až do 40 km za všech povětrnostních podmínek“. Požadavek na dostřel dělostřelectva byl poté blíže specifikován v dokumentu Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 vydaném v roce 2015. [2] V tomto dokumentu jsou podrobněji
187
stanoveny schopnosti, které by jednotlivé druhy vojsk měly dosahovat do roku 2025.
Pro dělostřelectvo AČR se zde mimo jiné uvádí: „dělostřelectvo dosáhne schopnosti přímé a všeobecné palebné podpory vojsk na požadovanou vzdálenost dostřelu 40 km a přesného koncového navedení střel na cíl“. Úkoly AČR v následujícím období, podle strategických a obranných dokumentů, spočívají v zajištění
obrany svrchovanosti a územní celistvosti České republiky. Předpokládá se působení AČR v rámci
NATO a EU jakou součásti mnohonárodních sil v operacích komplexního charakteru, zahrnujících vedení intenzivního a asymetrického boje. Pro dělostřelectvo AČR z toho vyplývá nutnost vyřazování
jak skupinových (plošných) cílů, tak ničení jednotlivých cílů vedením paleb na velkou vzdálenost a s vysokou přesností. Právě požadavek přesné palby na jednotlivé cíle se v rámci zahraničních operací
ukázal jako klíčový, z důvodu eliminace rizika zasažení nezúčastněných osob.
Přestože podle střednědobého plánu činnosti a rozvoje rezortu MO v letech 2016-2020 počítalo
s pořízením nových děl ráže 155 mm, bylo od tohoto záměru již po několikáté z finančních důvodů upuštěno a místo nákupu nového zbraňového systému bude provedena pouze další modernizace
současně používaných houfnic. Výsledným produktem by se tak měla stát modernizovaná houfnice, jejíž ráže 152 mm, však neodpovídá standardu NATO. U modernizované 152mm ShKH vz. 77 se
předpokládá vybavení autonomním elektronickým systémem řízení palby a inerciálním navigačním
systémem.
Z porovnání záměru modernizace dělostřelectva AČR s požadavky na jeho budoucí schopnosti, stanovenými strategickými koncepčními dokumenty, je zřejmé, že dělostřelectvo AČR nadále nebude
stanovené požadavky splňovat. Dílčí modernizace 152mm ShKH vz. 77, v současné době provádí pouze firma Tatra Trucks. Modernizovaná houfnice s označením DANA M1M konstrukčně navazuje na
již v minulosti modernizovanou 152mm houfnici označenou jako DANA M1 CZ. Maximální dostřel
s nově vyvíjenými náboji ráže 152 mm, označenými jako DN1CZ (HE ER BB) je 25 500 m. Požadovaného dostřelu se proto ani zdaleka nepodaří dosáhnout.
Dalším požadavkem je schopnost vyřazovat cíle střelami s koncovým navedením. Možnosti nákupu
této inteligentní munice pro zbraňové systémy ráže 152 mm jsou ve srovnání s ráží 155 mm značně
omezené.
2 INTELIGENTNÍ DĚLOSTŘELECKÁ MUNICE DOSTUPNÁ NA SOUČASNÉM TRHU
Moderní inteligentní munice pozemního dělostřelectva nejčastěji využívá dvou typů naváděcích systémů – družicového a laserového. Družicové navádění využívá systému GPS k přesnému navedení
podle souřadnic vyřazovaného cíle. Střele se před vlastním výstřelem digitálně předávají informace
potřebné k přesnému navedení. Výhodou tohoto systému je absence dělostřeleckého návodčího, nezbytného ke koncovému navedení. Postačuje mít k dispozici přesné souřadnice cíle, zjištěné
libovolným, dostatečně přesným průzkumným prostředkem (UAV, Targeting Pod aj.). Nevýhodou systému je jeho relativní zranitelnost. Systém GPS pracuje na základě sestavy satelitů, konstantně
obíhajících Zemi. Pro jeho vyřazení v určité oblasti postačuje zničení dostatečného množství satelitů. Typickým představitelem kategorie inteligentní munice s GPS navedením je americká střela M982
Excalibur.
Laserové navádění se používá především u dělostřelecké munice východní provenience. Využívá
laserového paprsku vyzařovaného laserovým značkovačem (Laser Designator). Nevýhodou tohoto systému je nutnost přímé viditelnosti na cíl, zejména pak ve finální fázi letu střely. Moderní vozidla,
která obvykle disponují detektory laserového záření, proto mohou okamžitě uskutečnit odpovídající
opatření a zároveň detekovat pozici dělostřeleckého návodčího. Při navádění na pohybující se cíle se kromě toho může stát, že cíl vyjede z přímé viditelnosti a nebude jej možné dále označovat
pro již vystřelenou střelu. Typickým představitelem inteligentní munice s laserovým naváděním je ruská střela 3OF39 Krasnopol.
188
Dalšími, méně používanými typy navedení jsou například radarové (detekční) a jiné systémy,
využívané především u inteligentní submunice. Typickým zástupcem této kategorie je například
submunice SADARM.
3 152MM INTELIGENTNÍ DĚLOSTŘELECKÁ MUNICE
Standardní ráže dělostřeleckých zbraňových systémů NATO je 155 mm. Touto ráží disponuje většina
dělostřelectva aliančních armád. Ráže 155 mm je zároveň nejčastější ráží, kterou trh s dělostřeleckou inteligentní municí nabízí. Inteligentní munici pro ráži 152 mm, která představuje východní standard
dělostřeleckých zbraní, vyrábí pouze několik firem.
Základním a nejčastěji používaným typem inteligentní dělostřelecké munice pro 152mm zbraňové
systémy je ruská, laserem naváděná, střela 3OF39 Krasnopol. Kopie této střely (bez licence) vyrábí ukrajinská firma CDPTOT pod označením Kvitnyk-E a v licenci, pod označením GP-6, také čínská firma
Norinco.
Krasnopol je laserem naváděná tříštivotrhavá střela s maximálním dostřelem 20 km.
Tato střela je součástí uceleného dělostřeleckého systému, jehož hlavní části tvoří:
laserový značkovač (1D15, 1D20 nebo 1D22 Malakhit);
palebný synchronizační systém 1A35K (u palebných jednotek);
palebný synchronizační systém 1A35I (u dělostřeleckého průzkumu).
Vývoj střely Krasnopol probíhal v 80. letech 20. století podle zadání sovětské armády, která na základě
zkušeností z tehdejších konfliktů, zejména války v Afghánistánu začala po dělostřelectvu vyžadovat schopnost přesné palby na jednotlivé cíle. Do výzbroje vojsk byla střela poprvé zavedena v roce 1987.
Celkem byly vytvořeny 3 verze střely Krasnopol: 3OF39 Krasnopol;
3OF39 Krasnopol-M;
3OF39 Krasnopol-M2.
Důvodem pro modernizaci střely Krasnopol na verzi Krasnopol-M byla nemožnost použití prvotní verze v automatickém nabíjecím systému 152mm houfnice 2S19 Msta-S. Z tohoto důvodu byla střela
zkrácena o 30 cm. Verze Krasnopol-M2 vychází ze standardní střely 3OF39 Krasnopol-M, která je pro vývoz upravená pro použití i u děl ráže 155 mm.
Vzhledem k tomu, že pro 152mm zbraňové systémy je na současném trhu dostupná pouze tato varianta inteligentní munice, nemá dělostřelectvo AČR při plnění záměrů strategických dokumentů
jinou možnost, než zvažovat nákup tohoto typu inteligentní munice.
4 MOŽNOSTI POUŽITÍ STŘELY KRASNOPOL-M Základem použití laserem naváděné střely Krasnopol-M by mělo být vhodné rozdělení tohoto typu
munice mezi palebné jednotky. V současné době je základním prvkem dělostřelectva, jímž se posilují úkolová uskupení na bázi mechanizovaných brigád, dělostřelecký oddíl. Z tohoto důvodu jsou možnosti
použití střel Krasnopol-M definovány právě pro dělostřelecký oddíl.
V současné době lze definovat dvě varianty použití střely Krasnopol-M u dělostřeleckého oddílu:
varianta 1: úpravou zásoby vezené munice u každého děla;
varianta 2: vyčleněním palebné čety, určené pro střelbu inteligentní municí.
4.1 VARIANTA 1
Varianta 1 spočívá v distribuci stanoveného počtu střel Krasnopol-M všem dělům. Úpravou zásoby vezené munice tak, aby každé dělo disponovalo střelami Krasnopol-M bude možné realizovat přesnou
dělostřeleckou palbu na jednotlivé cíle všemi děly. Výhodou této varianty je zvýšení schopností každé
189
palebné jednotky a eliminace rizika ztráty schopnosti přesné dělostřelecké palby, v případě vyřazení
jednotky, která by jako jediná touto municí disponovala.
4.2 VARIANTA 2 Varianta 2 spočívá v distribuci stanoveného počtu střel Krasnopol-M jedné palebné četě v rámci
dělostřeleckého oddílu, která bude primárně vyzbrojena touto inteligentní municí. Nevýhodu této
varianty je snížení schopností dělostřelectva tím, že jedna palebná četa dělostřeleckého oddílu je určena pouze pro střelbu inteligentní municí. Při velké šířce operačního prostoru to může znamenat
například snížení schopnosti dělostřelectva podporovat mechanizované jednotky dělostřeleckou palbou z důvodu nepokrytí stanoveného prostoru střelbou konvenční municí.
Místo řízení palby každé palebné baterie bude vybaveno palebným synchronizačním systémem typu 1A35K, který zabezpečí komunikaci a předávání dat o použití inteligentní munice mezi palebnou
jednotkou a jednotkami dělostřeleckého průzkumu.
5 DĚLOSTŘELECKÝ PRŮZKUM Pro efektivní vedení palby laserem naváděnou inteligentní municí je klíčovým prvkem dělostřelecký
pozorovatel.
Čety dělostřeleckého průzkumu působící ve prospěch jednotlivých praporů úkolového uskupení musí být vybaveny laserovými značkovači (1D15, 1D20, nebo 1D22) a palebným synchronizačním
systémem 1A35I. Laserovým značkovačem bude v rámci čety dělostřeleckého průzkumu disponovat
vždy jedno průzkumné dělostřelecké družstvo tak, aby byla zabezpečena schopnost podporovat každý mechanizovaný prapor střelbou inteligentní municí. I při tomto rozložení laserových značkovačů
však nemusí být pokryta celá šířka prostoru bojové činnosti mechanizovaného praporu, především pak v případech, kdy je rozvinut na maximální možnou šířku, tj. 15 km. V ideálním případě budou
vybavena laserovými značkovači všechna průzkumná dělostřelecká družstva. To by však vyžadovalo
značné finanční prostředky a další navýšení požadovaných schopností na příslušníky průzkumných dělostřeleckých družstev.
Pro efektivní vyřazování cílů střelami Krasnopol-M je nezbytný kvalitní výcvik všech prvků, jež se podílí
na použití tohoto druhu munice, zejména pak průzkumných dělostřeleckých družstev.
ZÁVĚR
Laserem naváděná střela Krasnopol je typ inteligentní munice která zabezpečuje přesné vyřazování
jednotlivých cílů dělostřeleckou palbou. Bohužel to je jediný dostupný typ inteligentní munice
pro zbraňové systémy ráže 152 mm. Pro naplnění jednoho z požadavků stanovených strategickými dokumenty o obraně ČR znamená pořízení tohoto typu inteligentní munice pro dělostřelectvo AČR
jedinou možnost.
Ačkoliv by nákupem inteligentní munice došlo ke splnění požadavku přesného vyřazování cílů municí s koncovým navedením, stanoveným strategickými dokumenty, dělostřelectvo AČR stále nebude
splňovat požadavek maximálního dostřelu 40 km. K naplnění tohoto požadavku a dosažení unifikace
ráže je nezbytný nákup nové dělostřelecké výzbroje ráže 155 mm.
Použitá literatura
Bílá kniha o obraně [online]. 2011. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - odbor
komunikace a propagace. ISBN 978-80-7278-564-3. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/assets/informacni-servis/bila-kniha/dokumenty/ceske-
dokumenty/bila_kniha_o_obrane.pdf
190
Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 [online]. 2015. 1. vydání. Praha:
Ministerstvo obrany ČR [cit. 2016-10-19]. Dostupné z:
http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/KVA__R_ve__ejn___verze.pdf
Krasnopol: Guided weapon system for 152/155 mm artillery [online]. [cit. 2016-12-02].
Dostupné z: http://www.kbptula.ru/index.php/en/productions/artillery-guided-weapon-systems/krasnopol
Malakhit: Portable automated artillery fire control system [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné
z: http://www.kbptula.ru/index.php/en/productions/artillery-guided-weapon-systems/malakhit
SENGUPTA, Prasun. Truth about Krasnopol-M firing trials [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné
z: http://trishulgroup.blogspot.cz/2009/07/truth-about-krasnopol-m-firing-trials.html
WILIAMS, Walter. Threat Update Krasnopol: A Laser-Guided Projectile for Tube Artillery
[online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné z: http://fas.org/man/dod-101/sys/land/row/krasnopol.htm
Modernizovaná samohybná houfnice DANA M1M - nová houfnice pro AČR? [online]. [cit. 2016-
12-02]. Dostupné z: http://www.armyweb.cz/clanek/modernizovana-samohybna-houfnice-dana-m1m-nova-houfnice-pro-acr
WILLIAMS, Anthony G. IHS Jane's weapons. Ammunition 2015-16. Coulsdon, Surrey: IHS Jane's, IHS Global Limited, 2015. ISBN 978-0-7106-3150-3
191
VÝSLEDKY PŘEDVÝZKUMU K VÝBĚRU POZOROVACÍHO STANOVIŠTĚ DLE PŘEDEM ZVOLENÝCH KRITÉRIÍ
RESULTS OF PRE-RESEARCH FOR SELECTION OF AN OBSERVATION POST ACCORDING TO PRESELECTED CRITERIONS
Roman JERSÁK
Abstrakt
Článek stručně popisuje a hodnotí předvýzkum, jenž byl proveden za účelem analýzy možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR a určení možných kritérií pro výběr pozorovacího stanoviště v prostředí
informačních systémů. Článek, který vychází z názorů odborníků na problematiku průzkumu a výsledky provedené analýzy ukazují rozdílnost pohledů na potřebná kritéria a způsob výběru pozorovacích
stanovišť.
Klíčová slova: pozorovací stanoviště, výběr, kritérium, analýza
Abstrakt
This article briefly describes and assesses pre-research which was conduct as an analysis of possibilities of selection of observation posts in the Czech army and determination of possible
criterions for selection of an observation post in an environment of information system. The article
proceeds from reconnaissance experts opinions and the results of analysis displays different points of view on necessary criterions and methods of selection of observation points.
Key words: Observation post, selection, criterions, analysis
ÚVOD Pro zjištění možností provádění výběru pozorovacího stanoviště z více kritérií byl uskutečněn
předvýzkum s cílem provést analýzu současného stavu možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR
na různých úrovních velení a řízení a rozdílných úrovních přístupu k tomuto problému a zjištění možných kritérií, podle kterých by bylo možné provést výběr pozorovacího stanoviště podle více kritérií
v prostředí informačního systému podpory rozhodovacího procesu velitelů. Tuto možnost v současné době nenabízí žádný ze zavedených informačních systémů podpory rozhodovacího procesu velitele
např. Operačně taktický systém velení a řízení pozemních sil (dále „OTS VŘ PozS“), žádný ze simulačních systémů OneSAF Testbed Baseline (OTB), OneSAF, ani vyvíjený systém např: Systém
podpory rozhodování velitelů na taktickém stupni velení a řízení, vyvíjeném na Katedře taktiky
Univerzity obrany.
1 VÝBĚR REFERENČNÍHO VZORKU Výzkumný vzorek byl zvolen tak, aby byly získány relevantní informace z různých úrovní velení a řízení
a rozdílných úrovní přístupu k tomuto problému a tím naplnil jeden z cílů této práce. Tento výzkumný vzorek se skládal ze dvou důstojníků štábu 42. mpr, kteří provádějí výběr pozorovacích stanovišť
v procesu plánování boje, jsou přímo odpovědni za kvalitu podkladů pro kvalitní rozhodovací proces velitele. Dalšími dvěma účastníky výzkumu byly dva příslušníci praporčického sboru, kteří jsou
příslušníky úseku přípravy průzkumu a elektronického boje Velitelství výcviku – Vojenské akademie
ve Vyškově. Tito praporčíci provádějí teoretickou a praktickou přípravu specialistů průzkumu. Poslední dva účastníci výzkumu byly příslušníci průzkumného týmu velitelské roty 42. mpr, kteří v rámci
vlastního výcviku a výcviku praporu provádějí konkrétní výběr pozorovacích stanovišť na mapách a v terénu.
192
2 SHROMÁŽDĚNÍ DAT
Pro shromáždění relevantních dat potřebných k provedení analýzy současného stavu možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR byla použita metodu řízeného rozhovoru kombinovaná s dotazníkovým
šetřením.
Řízený rozhovor byl zaměřen na metody - nástroje, které používají příslušníci AČR pro výběr
pozorovacích stanovišť, na jejich četnost, na vhodnost rozdělení výběru stanovišť pro pěší hlídky, vozidla.
Pro dotazníkové šetření byla využita obecná kritéria pro výběr pozorovacích stanovišť. Pro možnost
vyjádření vlivu daného kritéria pro možnou variantu řešení byla jednotlivá kritéria převedena
do tabulky, do které jednotliví účastníci šetření mohli zaznamenat četnost výskytu jednotlivých kritérií vyjádřenou v procentech a zároveň mohli k jednotlivým kritériím doplnit slovně odůvodnění případné
poznámky. Pokud by množství mnou zvolených kritérií bylo nedostatečné, měli účastníci výběru možnost doplnit dotazník o vlastní kritéria.
„Protože vícekriteriální rozhodování je složité a není dáno jen počtem kritérií, ale také jejich vzájemnou
závislostí, způsobem vyjádření a ve většině případů i nemožností jejich kvantitativního sčítání, tak
je možné tato kritéria pouze slovně popsat. Prakticky jde o vyjádření subjektivního přesvědčení jaká je míra pravděpodobnosti projevení se nebo vlivu daného kritéria, míry rizika, pro danou možnou
variantu řešení, například „krajně nepravděpodobné"-„nanejvýš pravděpodobné"86.
3 VYHODNOCENÍ SHROMÁŽDĚNÝCH DAT Data z řízeného rozhovoru a dotazníkového šetření poskytla podklady pro provedení kvantitativní
a kvalitativní analýzy.
Kvalitativní analýza vycházela z dat získaných v průběhu řízeného rozhovoru a z doplňkových
informací, kterými účastníci studie doplnili či odůvodnili procentuelní hodnocení jednotlivých kritérií. Z provedených řízených rozhovorů vyplynula rozdílnost v náhledu na problematiku z různých úrovní
velení a řízení a rozdílných možnostech přístupu k prostředkům. Důstojníci štábu praporu a jeden z instruktorů používají kromě mapy i další prostředky pro výběr, jakými jsou softwarové aplikace
na vyhodnocování terénu, letecké snímky a geografické systémy, zatímco ostatní účastníci výzkumu
používají jen mapové podklady a vlastní zkušenost. Tento rozdíl je dán především možnostmi přístupu k jednotlivým prostředkům. Taktéž využití zavedených informačních systémů podpory rozhodovacího
procesu velitele (zejména OTS VŘ PozS) je omezeno možnostmi přístupu k tomuto systému jen na jednoho příslušníka výzkumu. Téměř všichni účastníci šetření se shodli na nutnosti omezit výběr
pozorovacího stanoviště pro pěší hlídku a pro vozidlo z důvodu jiných zásad a jiných možností
sledování.
Kvantitativní analýza vychází z dat získaných dotazníkovým šetřením, ve kterém účastníci studie vyjadřovali četnost výskytu předložených kritérií vyjádřenou v procentech. Kdy hodnota 0% znamená,
že k tomuto kritériu není vůbec přihlíženo a naopak hodnota 100% znamená, že uvedené kritérium je zvažováno vždy. V následující tabulce je v procentech uvedeno, jak často účastníci studie (označeni
čísly 1-6) zvažují jednotlivá kritéria při výběru pozorovacího stanoviště. Výsledky se od sebe
v některých kritériích téměř neliší, naopak některá kritéria se liší diametrálně. Tento rozdíl je dán zejména úrovní velení a řízení na kterých se jednotlivý účastníci nacházejí a rozdílnými úrovněmi
přístupu k tomuto problému. Poslední kritérium je vyznačeno samostatně jen u 1. účastníka studie, neboť toto kritérium bylo jím doplněno do jeho dotazníku. V posledním sloupci je zobrazena hodnota
„Aritmetický průměr v procentech“, která bude do budoucna sloužit jako podklad pro dále
rozpracovávaná kritéria pro výběr.
86 ZŮNA, Pavel. Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování. Vojenské rozhledy č. 2/2010, str,
23. Praha, 2010. ISSN 1210-3292
193
Tab. 1 Výsledky dotazníkového šetření v procentech
Kritérium / účastník studie 1 2 3 4 5 6 Průměr
Výhled na objekt pozorování 90 100 100 100 100 100 98
Čas potřebný pro dosažení stanoviště 20 50 0 10 90 80 42
Pravděpodobnost styku s nepřítelem 40 65 60 40 50 20 46
Možnost skrytého zaujetí a opuštění 40 90 100 100 50 100 80
Možnost budování 15 0 0 35 5 60 19
Přístupová komunikace 0 5 0 0 10 50 11
Možnost nouzového opuštění - komunikace 0 5 0 0 10 90 18
Kryt 20 20 - 30 5 10 14
Skryt 90 100 100 100 80 100 95
Spojení se základnou / nadřízeným stupněm 90 100 50 55 90 100 81
Vzdálenost od významných bodů 30 5
Zdroj: vlastní
Na základě kvalitativní analýzy dat získaných v řízeném rozhovoru vyplynul zásadní problém v možnosti používání informačních prostředků při plánování a přípravě podkladů pro kvalitní
rozhodovací proces velitele. Prostředky informační podpory jsou částečně využívány zpravodajskými
orgány až od stupně prapor, přestože zákres situace a jeho on-line přenos je možný z každého vozidla vybaveného systémem BVIS (Bojový Vozidlový Informační Systém). Tyto problémy nejsou způsobeny
jen minimálním používání informačních prostředků, ale i jejich závislostí na rozvinutí prostředků hlavního místa velení, umožňujících přenos dat.
Data z kvantitativní analýzy, která byla provedena jako předvýzkum, jednoznačně ukázala, která
kritéria považují účastníci šetření za naprosto prioritní (výhled na objekt pozorování – 98%, možnost
skrytu – 95%, možnost spojení se základnou – 81% a možnost skrytého zaujetí a opuštění – 80%) naopak některá kriteria se ukázala jako téměř nepotřebná (nutnost přístupové komunikace – 11%
a možnost budování krytu – 14%). Hodnocení ostatních kriterií se pohybovalo v rozmezí 40 – 50%, zejména z důvodu nejednoznačnosti těchto kriterií a tím možnosti rozdílného výkladu v různých
úrovních velení a řízení a rozdílných úrovních přístupu k tomuto problému.
ZÁVĚR Z výše uvedených výsledků z primárního sběru dat se jeví metody řízeného rozhovoru v kombinaci
s dotazníkovým šetřením nejvhodnějším způsobem k získání informací o současném stavu možností
výběru pozorovacích stanovišť v AČR. Otázky a kritéria uvedené v řízeném rozhovoru a dotazníkovém šetřením byly použity jako předvýzkum. Z jejich analýzy vyplynula nutnost zaměřit samotný výzkum
na úroveň štábů praporů a výše. Jelikož nižší úrovně velení a řízení nepoužívají informační systémy podpory rozhodovacího procesu velitelů.
Použitá literatura
ZŮNA, Pavel. Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování. Vojenské rozhledy č. 2/2010, str, 23. Praha, 2010. ISSN 1210-3292
194
ZÁKLADNÍ ODBORNÉ ASPEKTY STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ RENTGENOVÝCH ZAŘÍZENÍ PROVÁDĚJÍCÍCH DETEKČNÍ KONTROLY V CIVILNÍM
LETECTVÍ
THE BASED PROFESSIONAL ASPECTS OF THE STANDARDIZED IMAGE INTERPRETATION TEST OF THE X-RAY OPERATORS PROVIDED SCREENING
IN THE CIVIL AVIATION
Jitka JOHANIDESOVÁ87
Abstrakt
Sdělení popisuje a hodnotí Standardizovanou zkoušku operátorů rentgenových zařízení (RTG) provádějících detekční kontroly v civilním letectví. Porovnává legislativní parametry Standardizované
zkoušky v podmínkách Evropské unie s legislativními parametry v rámci České republiky, zabývá
se možnou korelaci těchto parametrů se skutečnou odbornou kvalifikací přezkušovaných RTG operátorů a představuje jejich výhody, nevýhody a rezervy.
Klíčová slova: Standardizovaná zkouška, legislativní parametry, operátor rentgenových zařízení, kvalifikace operátorů.
Abstract The article describes and evaluates the Standardised image interpretation test of the X-Ray operators
performing screening in the Ciivil Aviation. It compares legal parameters of the the Standardised
image interpretation test under the European Union conditions with legal parameters of the Czech Republic, it discusses the potential correlation of this parameters with real professional qualification
of the testing screeners and introduce their advantages, disadvantages and reserves.
Key words: Standardised image interpretation test, legal parameters, X-ray operator, qualification of operators.
ÚVOD
Jedním ze základních prvků podmiňujících úspěšnost detekční kontroly prováděné s využitím RTG zařízení je kvalitní a odpovídající výcvik pracovníka provádějícího analýzu obrazových výstupů RTG
zařízení, RTG operátora. [2] Kriteriem posouzení efektivity výcviku, schopností operátora disponovat předanými znalostmi je přezkoušení na závěr tohoto výcviku.
Faktory podílejícími se na efektivitě výcviku jsou:
Schopnosti školené osoby správně vnímat a následně aplikovat získané znalosti a,
v případě operátorů RTG zařízení, praktické dovednosti a vnímání RTG detekční kontroly
v celkovém kontextu ochrany subjektu, v jehož prospěch je kontrola prováděna; Kvalita výše uvedeného výcviku: Schopnosti školitele správně interpretovat předávané
znalosti a dovednosti a zejména samotná disponibilita těmito znalostmi školitelem a jeho
schopnost správně s těmito znalostmi pracovat, nikoli je pouze předávat již jako „hotový produkt“ školeným RTG operátorům. Jinými slovy, fakt že školitel sám je či byl aktivním
RTG operátorem není garancí schopností školitele tyto v praxi bez problémů využívané
dovednosti předat dalším školeným osobám. Autorka článku dále záměrně ponechává stranou variantu, kdy školitelem operátorů RTG zařízení nebo dokonce posuzovatelem
legislativních limitů je osoba, která tyto kontroly nikdy v praktickém provozu nevykonávala.
87 Mgr. Jitka Johanidesová, katedra vojenského leadershipu, Univerzita Obrany, Kounicova 65, +420 608 259 228,
195
Samostatnou otázkou je legislativní nastavení problematiky vlastní odbornosti RTG operátorů, tj. jejich
schopnosti správně vyhodnocovat obrazové výstupy RTG zařízení. V těchto normách je uvedeno,
že operátor má mít potřebné znalosti. Nikde není touto legislativou stanoveno, jak má být dosaženo daného cíle výcviku, tj. schopnosti a znalostí správného vyhodnocování snímků RTG zařízení.
Autorka si v tomto případě dovoluje nabídnout premisu, že oním důvodem je tak ryzí unikátnost know
– how analýzy RTG snímků a jeho bezpečnostní citlivost, že žádný ze subjektů zabývajících se tímto
výcvikem jej není ochoten poskytnout subjektům dalším, včetně normotvorné moci státu. [2]
Cílem tohoto sdělení je poskytnout informaci o základních aspektech nastavení tzv. Standardizované zkoušky vyhodnocování snímků, odborných rezervách této zkoušky a navrhnout řešení těchto rezerv
tak, aby do praktického provozu k výkonu detekčních kontrol nemohl být odborně způsobilý operátor, který „propustí“ (neidentifikuje) zjevnou palnou zbraň či zjevné výbušné zařízení. Autorka článku
si na tomto místě dovoluje doplňující informaci, že při aplikaci pouze legislativních limitů
Standardizované zkoušky je tato varianta povolená.
1 STANDARDIZOVANÁ ZKOUŠKA VYHODNOCOVÁNÍ SNÍMKŮ
Standardizované zkouška vyhodnocování snímků je definována jako praktické přezkoušení osob
provádějících detekční kontrolu formou vyhodnocování snímků bezpečnostních zařízení (RTG zařízení, EDS, bezpečnostní scanner atp.) za účelem ověření jejich schopnosti detekce zakázaných předmětů.
Legislativaní limity stanovované ke standardizované zkoušce lze rozdělit do následujících základních
kategorií:
4 parametry průběhu zkoušky:
Minimální počet vyhodnocovaných obrázků v rámci jedné zkoušky je 100 obrázků.
Podíl obrázků, které obsahují zakázané předměty v rámci jedné zkoušky je 35 % až 65 %.
Obrázky musí být zobrazovány nahodile.
Limit pro vyhodnocení jednoho zobrazeného obrázku nesmí být delší než 30 sekund. [1]
3 limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky, tzn. připuštění operátora RTG zařízení
k samostatnému výkonu detekční kontroly: Pro zvládnutí zkoušky musí uchazeč na každém snímku rozhodnout, zda daný snímek
obsahuje zakázané předměty či nikoliv.
Pro úspěšné zvládnutí zkoušky musí uchazeč správně vyhodnotit nejméně 80 % obrázků,
které obsahují zakázaný předmět a současně 80 % obrázků, které zakázaný předmět
neobsahují. [1]
Aktualizační školení a zkouška rozpoznávání snímků u osob provádějící detekční kontroly s využitím RTG zařízení je dále legislativou Evropské Unie[3] rozčleněno na 2 následující alternativně stanovené
způsoby:
1. výuka v učebně a/nebo s pomocí počítače nebo 2. odborná praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP)
Ke každému z uvedených způsobů jsou stanoveny následující parametry:
Výuka v učebně a/nebo s pomocí počítače:
Musí být prováděno každých 6 měsíců školení a zkouška týkající se rozpoznávání snímků v délce nejméně 6 hodin.
Ke školení musí být použita (alternativně):
Knihovna zobrazení obsahující stanovený počet zobrazen alespoň obrazů obsahujících
zobrazení min. stanoveného počtu různých nebezpečných předmětů, včetně zobrazení
součástí nebezpečných předmětů, přičemž každý předmět je zachycen z řady různých
196
směrů, a uspořádané tak, aby poskytovala během školení i zkoušky nepředvídatelný výběr
zobrazení z knihovny, nebo
Nejčastěji přehlédnutá zobrazení TIP z knihovny TIP v kombinaci se zobrazeními nedávno
zachycených nebezpečných předmětů relevantních pro typ detekční kontroly a zahrnujících všechny druhy relevantních nebezpečných předmětů použitých pouze jednou pro odbornou
přípravu daného kontrolního pracovníka v průběhu tří let.
Předností, resp. správnými limitem je dle názoru autorky v tomto případě stanovený počet obrazů
minimálně nutných ke školení a zkoušce. Velkou rezervou tohoto nastavení je však povinnost školitele využívat během školení nepředvídatelný výběr zobrazení z knihovny, protože tento způsob ve své
podstatě vylučuje možnost seznamovat operátory v rámci aktualizačního školení cíleně se snímky hodnocenými školitelem jako výukově prioritní (zajímavé záchyty, způsoby skrytí zakázaných
předmětů, rizikové příznaky atp.) V podstatě jedinou reálnou alternativou je v tomto případě navýšení časové dotace školení, které je však z pochopitelných důvodů využitelné jen velmi, velmi omezeně.
Odborná praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP): V případě odborné praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP)
obsahuje knihovna TIP stanovený počet zobrazení nejméně stanoveného počtu obrazů
různých nebezpečných předmětů, včetně zobrazení součástí nebezpečných předmětů, přičemž každý předmět je zachycen z řady různých směrů.
Výsledky zkoušky jsou sděleny dotyčné osobě a jsou zaznamenány a může k nim být přihlédnuto v rámci postupu pro opětovné vydání osvědčení nebo schválení.
Samostatnou problematikou je zařazení instruktora operátorů v procesu vyhodnocení Standardizované
zkoušky: V případě provádění zkoušky s využitím simulátoru CBT instruktor nutně nemusí materiálně disponovat kvalifikovanou znalostí problematiky vyhodnocování obrazových výstupů RTG zařízení,
resp. nemá prostor jejímu využití a je tak (respektive může být) pouze administrátorem zpracování
výsledků produkovaných simulátorem.
2 ZÁKLADNÍ REZERVY NASTAVENÍ LIMITŮ STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY
Z výše uvedených informací jsou zřejmé dvě základní rezervy nastavení limitů zkoušky[2]: 1. Pouze početní nastavení limitů standardizované zkoušky:
20% tolerance k podhodnocení snímků (absentující identifikaci zakázaných předmětů
ve snímcích) bez ohledu na důvod tohoto podhodnocení (Pokud operátor propustí např. zjevné výbušné zařízení nebo i několik takových výbušných zařízení, zjevnou zkompletovanou palnou
zbraň atp. a nepřekročí limit 20% tolerance, smí být, při reflexi pouze legislativních požadavků, zařazen k výkonu detekční kontroly).
2. Problematika zpřísnění nastavených limitů školitelem: Jestliže provozovatel či školící subjekt „zpřísní“ legislativní požadavky, např. nastaví limit
přezkoušení tak, že navíc k nutným 80% statistické úspěšnosti vyhodnocení požaduje nulovou
toleranci k propuštění identifikovatelného IED, pak je výsledek případného právního sporu, jehož předmětem je oprávněnost či neoprávněnost nepřipuštění takového operátora k výkonu
detekční kontroly velkou neznámou. Zjednodušeně řečeno, pokud operátor při zkoušce propustí zjevné výbušné zařízení, avšak
nepřekročí legislativní limit 20% tolerance a v důsledku toho nebude připuštěn k výkonu
detekční kontroly, přičemž se proti tomuto opatření bude bránit právní cestou, jistě nelze vyloučit verdikt takového sporu v neprospěch školitele. Právní analýza tohoto faktoru by však
překračovala rámec tohoto sdělení. [2]
197
3 NÁVRH ŘEŠENÍ LEGISLATIVNÍCH REZERV STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ RTG ZAŘÍZENÍ
Práce operátora se stávajícím nastavení limitů standardizované zkoušky:
Při současném nastavení standardizované zkoušky je úkolem přezkušovaného operátora vystihnout 2 základní limity zkoušky:
Správně zachytit zakázané předměty v 80% snímků;
Neoznačit jako obsahující zakázaný předmět více než 20% snímků, které jej neobsahují.
Základní rezervou tohoto nastavení z hlediska operátora jsou rizikové příznaky a skrytí zakázaných
předmětů, situace, kdy ze snímku v daném úhlu a módu zobrazení nelze určit, zda obsahuje zakázaný předmět či nikoli. Dle odborného názoru autorky článku se v průměru jedná
o min. 50% vyhodnocovaných obrazů.
Základní rezervou tohoto nastavení z hlediska zajištění potřebné ochrany civilního letectví před
protiprávními činy však je možnost, resp. otázkou je, zde ne povinnost školitele propustit k výkonu detekční kontroly operátora, který splní nastavený % limit zkoušky, avšak propustí „k letecké
přepravě“ např. zjevné, identifikovatelné a neskryté (jasně viditelné) výbušné zařízení.
Možné úhly pohledu na preference výstupů standardizované zkoušky.
Preference výstupů standardizované zkoušky lze rozčlenit do 2 základních kategorií:
1. Preference požadavku zachycení maximálního počtu zakázaných předmětů [2]: Při preferenci požadavku zachycení maximálního počtu testovacích zakázaných předmětů jsou
operátoři nuceni označovat jako „threat“ (hrozba) i snímky obsahující pouze rizikové markanty, resp. odhadovat počty snímků tak, aby správně splnili limity standardizované
zkoušky při současné absentující možnosti konkrétní identifikace zakázaného předmětu. (zjednodušeně řečeno, operátor označuje či je nucen označovat jako obsahující zakázané
předměty i ty snímky, o kterých ví, že nevidí vše, co potřebuje vidět k dokončení analýzy
snímku, tzn. označení obsahu jako rizikového či bezrizikového). Důvodem tohoto postupu operátorů je právě skutečnost, že žádná nástraha nesmí „projít“, být neidentifikována. Aby
k průniku nástrahy nemohlo dojít ani v případě, že operátor objektivně nevidí to, co vidět potřebuje, operátor volí variantu výsledku testu „snímek obsahuje zakázaný předmět“
i v případě, že daný předmět neidentifikuje. Tak však může vzniknout ve finálním výsledku
skóre operátora vysoký počet tzv. „nadhodnocených“ zavazadel (zavazadel označených operátorem jako obsahující zakázaný předmět, ač jej ve skutečnosti neobsahují nebo jej
obsahují, ale operátor jej objektivně nemůže identifikovat). 2. Návrh řešení:
Správná preference výsledků, preference určování pouze identifikovatelných zakázaných předmětů.
Základním požadavkem v tomto případě musí být požadavek absence propuštění zjevného zakázaného, identifikovatelného předmětu zejména 1. a 2. kategorie priorit operátorem.
Legislativní limity standardizované zkoušky je navrhováno upravit následujícím
způsobem:
Limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky upravit následovně:
3 limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky, tzn. připuštění operátora RTG zařízení
k samostatnému výkonu detekční kontroly:
Pro zvládnutí zkoušky musí uchazeč na každém snímku rozhodnout, zda daný snímek
obsahuje zakázané předměty, rizikové příznaky nebo nebo snímek zakázané předměty ani rizikové příznaky neobsahuje.
198
Pro úspěšné zvládnutí zkoušky musí uchazeč správně vyhodnotit nejméně 80 % obrazů,
které obsahují zjevný a identifikovatelný zakázaný předmět s výjimkou předmětů
uvedených v následujícím odstavci, 80 % obrazů, které obsahují rizikový příznak a 80%
obrazů, které zakázaný předmět ani rizikový příznak neobsahují. Pro úspěšné zvládnutí zkoušky uchazeč musí dále správně vyhodnotit 100% obrazů
obsahujících zjevné a identifikovatelné výbušné zařízení a palnou zbraň.
ZÁVĚR
Uvedené rezervy standardizované zkoušky je možné eliminovat stanovením požadavků, které správně reflektují smysl a význam detekční kontroly. Průnik zakázaného předmětu skrz stanoviště detekční
kontroly je jedním z nejnebezpečnějších incidentů, se kterými se můžeme při zajišťování objektové ochrany obecně a v oblasti ochrany civilního letectví, ale i dalších specifických oblastí zvláště setkat.
Je proto zřejmé, že zabraňování těmto průnikům není jen cílem detekční kontroly, ale musí být
připravováno ještě před jejím samotným zahájením: V rámci výcviku a přezkušování operátorů, kteří následně detekční kontroly provádějí. Potřebnou změnou je změna legislativy vztahující se minimálně
k nastavení limitů standardizované zkoušky tak, aby tyto limity neumožňovaly propustit k výkonu detekční kontroly operátora, který v rámci zkoušky podhodnotí obrazový výstup konkrétně
identifikovatelného IED. Pokud bude tato legislativní část dané problematiky uspokojivě vyřešena, půjde o významný příspěvek ke zvýšení efektivnosti detekčních kontrol prováděných s využitím RTG
zařízení. To budiž závěrem tohoto sdělení. [2]
Použitá literatura
Národní program bezpečnostního výcviku v civilním letectví ČR, účinnost 1. 1. 2017
Johanidesová, J. Rezervy systémů CBT a TIP při jejich využití k výcviku a kontrole RTG
operátorů v civilním letectví. In : Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu, Univerzita Obrany, Brno 2016
Nařízení Komise EU 1998/2015, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti
Tureček, J. a kol. Policejní pyrotechnika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. 282 s.
ISBN 978-80-7380-510-4
199
KRÁTKODOBÁ A ZVLÁŠTNÍ OCHRANA OSOB V ČESKÉ REPUBLICE
SHORT AND SPECIAL PROTECTION OF PERSONS IN THE CZECH REPUBLIC
Lucie KADLECOVÁ88
Abstrakt Článek poukazuje na dlouhodobý výzkum autorky v oblasti ochrany osob v České republice,
se zaměřením na ochranu osoby svědka v procesním řízení i mimo něj. Článek rozebírá možnosti ochrany osob, jako jsou krátkodobá ochrana osob, zvláštní ochrana chráněných osob, ochrana
zajišťovaná mezinárodními neziskovými organizacemi a jejich spolupráce s Policií České republiky. Příspěvek rozebírá praktickou zkušenost a aktuality z praxe. Článek se dotýká také současné
judikatury Evropského soudu pro lidská práva z pohledu kontradiktornosti procesu při dokazování
utajovaným svědkem jako jediným a rozhodným důkazem a zamyšlením se nad jejím dopadem na zachování ochrany předmětné osoby.
Klíčová slova: Česká republika, Evropský soud pro lidská práva, institut zvláštní ochrany osob, krátkodobá ochrana osob, neziskové organizace, svědek, trestný čin, trestní právo, výpověď svědka. Abstract The article points out the author's long-term research in the field of protection of persons in the Czech
Republic, focusing on the protection of personal witness in/out of process control. Article discusses the protection of persons, such as short-term personal protection, special protection of protected persons,
the protection provided by international non-profit organizations and their cooperation with the Police
of the Czech Republic. The article analyzes the practical experience and news from practice. The article also affects the current jurisprudence of the European Court of Human Rights from
the perspective of contradictory process by protected witness evidence and decisive proof and maintaining the security of the person.
Key words: Czech Republic, European Court of Human Rights, Institute special protection of persons, short-term protection of persons, non-profit organizations, witness, crime, criminal law, witness testimony.
ÚVOD
Článek rozebírá možnosti ochrany osob v podmínkách České republiky (dále jen „ČR“), zejména možnost ochrany svědků trestných činu. Za ochranu považuje autorka jak procesní formu ochrany
před soudy či jinými institucemi, tak fyzickou ochranu jako takovou. Článek přehledně rozebírá
veškeré formy ochrany od základních až po specifické, kdy poukazuje i na možnosti jejich kombinací.
Autorka využívá vlastního výzkumu k disertační práci, kdy otázkou možností forem ochrany svědka se zabývá již několik let. Pro účely 12. ročníku doktorandské konference pořádané na Fakultě vojenského
leadershipu Univerzity obrany, by autorka ráda přehledně popsala aktuality na půdě ochrany svědka v podmínkách ČR a dotýkající se také Evropské unie (dále jen „EU“).
Autorka spolupracuje na uceleném popisu možností ochrany svědka jak s neziskovými organizacemi, tak např. s Útvarem speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování, či jinými specialisty
v oboru.
88 Mgr. Lucie Kadlecová, katedra trestního práva, fakulta bezpečnostně právní, Policejní akademie České republiky v Praze,
Lhotecká 559/7 , 143 00, Praha 4, tel. 603206457/974828628, [email protected]/[email protected]
200
Článek poukazuje na širokou škálu možností ochrany, ale také rozebírá i některá uskalí spojená
s ochranou osob, jako je chybné vyhodnocení možnosti udělení ochrany Policií České republiky (dále
jen „Policie ČR“), či stálé posuzování kontradiktornosti procesu při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného a rozhodného důkazu u soudu.
1 LEGISLTATIVNÍ MOŽNOSTI OCHRANY SVĚDKA V RÁMCI ČR
V tuzemských podmínkách evidujeme několik forem ochrany osoby svědka, a to jak procesní, tak i fyzické, kdy nejčastěji je užíván tzv. institut utajeného (anonymního) svědka vedle tzv. institutu
zvláštní ochrany svědka. Vedle těchto institutů je další možností ochrany institut tzv. krátkodobé ochrany osob, který byl do české právní úpravy zaveden ust. § 50 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii“)[1]. Možnosti ochrany osob
svědka přehledně znázorňuje ilustrační obrázek:
Obr. 1
Zdroj: autorka příspěvku
Výše zmíněné instituty slouží podobnému účelu, liší se však svou zákonnou úpravou i mírou zásahu
do života svědků. K ochraně svědka můžeme počítat i „běžnou policejní činnost“, neboť se jedná
o základní a nejširší způsob zajišťování bezpečnosti osob a jako takový je podstatou policejní činnosti v podobě služby veřejnosti. K přímé ochraně osob přispívají například hlídková činnost, předcházení
trestné činnosti, nebo specializované instituty jako vykázání ze společného obydlí. Lze ji využít společně s krátkodobou ochranou, kdy např. policejní hlídka projíždí pravidelně každou hodinu kolem
obydlí chráněné osoby. Tento typ ochrany je zařazován mezi fyzickou ochranu.
K fyzické ochraně dále patří i ostatní formy ochrany, které se odlišují zejména svoji mírou zásahu
do života svědků a celkovou délkou poskytnutí ochrany. Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování, který jako jediný samostatný celorepublikový útvar Policie ČR, provádí zvláštní
ochranu a pomoc, současně také metodicky dozoruje nad krátkodobou ochranou osob. Provázanost
a kvalita fyzické ochrany je tedy po praktické stránce zajištěna, neboť specialisté na ochranu osoby svědka jsou pravidelně školeni a vzájemně si předávají tzv. „case studies“.
Institut utajeného svědka je využíván jako procesní forma ochrany, kdy se anonymizují identifikační
údaje svědka či utajuje jeho podoba. Dle výše uvedeného mohou nastat i následující variace ochrany:
Běžná policejní činnost
Utajení totožnosti svědka tzv.
utajený svěděk
Krátkodobá ochrana osob
Zvláštní ochrana a
pomoc
201
1. Běžná policejní činností spojená s krátkodobou ochranou
Obr. 2
Zdroj: autorka příspěvku
2. Krátkodobá ochrana spojená s utajením totožnosti svědka
Obr. 3
Zdroj: autorka příspěvku
3. Běžná policejní činnost spojená s krátkodobou ochranou a utajením totožnosti svědka
Obr. 4
Zdroj: autorka příspěvku
4. Zvláštní ochrana a pomoc spojená s utajením totožnosti svědka
Obr. 5
Zdroj: autorka příspěvku
2 INSTITUT UTAJENÉHO SVĚDKA Institut utajeného svědka byl do zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“)[2], zaveden jeho novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb.,
s účinností od 1.1.1994. V současnosti je tento nejběžnější způsob ochrany svědka uveden v ust. § 55 odst. 2 TŘ:
Běžná policejní činnost
Krátkodobá ochrana
Fyzická ochrana svědka
Krátkodobá ochrana
Utajení totožnosti
svědka
Fyzická i procesní ochrana svědka
Běžná policejní činnost
Krátkodobá ochrana
Utajení totožnosti
svědka
Fyzická i procesní ochrana svědka
Zvláštní ochrana a
pomoc
Utajení totožnosti
svědka
Fyzická i procesní ochrana svědka
202
„Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v § 102a.“
Výše uvedené možnosti se netýkají utajování totožnosti a podob osob uvedených v ust. § 102 a) TŘ: 1. Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v policejním orgánu nebo je
policistou jiného státu, a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný převod, nebo b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu, je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
2. Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.
Je také pravděpodobné, že může dojít k situaci, kdy se svědek dožaduje k utajení jeho osoby, ovšem
policejní orgán neshledá, že zde existují důvody opravňující k využití daného institutu. V daném případě musí policejní orgán předložit věc státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu,
a nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření.
V opačném případě vyslechne svědka a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.
V hlavním líčení je samotný průběh výslechu svědka stanoven v ust. § 209 TŘ:
1. Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
2. Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena (§ 55 odst. 2), učiní
soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti. Výše uvedený institut je jako procesní forma ochrany osoby svědka často využíván. Oproti institutu
zvláštní ochrany zde není zásah do soukromí chráněné osoby, jedná se výhradně o utajení totožnosti příp. podoby svědka. Z praktického pohledu však musí předmětná úprava korespondovat
s minimalizací zásahu do práva obviněného na obhajobu a práva na spravedlivý proces. Toto činí v praxi problémy zejména u případů svědecké výpovědi v podobě jediného
a rozhodného důkazu.
203
K podmínkám užití daného práva ochrany se několikrát vyjadřoval Evropský soud pro lidská práva
(dále jen „ESLP“) v otázce kontradiktornosti řízení.89 Rozhodovací praxe ESLP aktuálně dle názoru
autorky není jednotná. Pro celistvý obraz autorka v krátkosti uvádí vlastní názor ESLP na postup zjišťování zachování práva na spravedlivý proces při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného
a rozhodného důkazu: 1. Vždy musí existovat zásadní důvod pro utajení totožnosti svědka.
2. Výpověď svědka představuje jediný a rozhodný důvod.
3. Vždy musí být zajištěny dostatečně vyvažující opatření proti zásahu do práv obhajoby.
Obr. 6
Zdroj: autorka příspěvku
Pokud nebyly výše uvedené kroky v nalézacím řízení splněny, nebylo zachováno právo na spravedlivý proces pro stranu obhajoby. Tento pohledu činí v praktickém pohledu úskalí v samotné fyzické
ochraně osob při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného a rozhodného důkazu, neboť je třeba někdy odhalit svědkovu totožnost či charakterem otázek ze strany obhajoby může být jeho totožnost
také fakticky prozrazena. Z praxe je zřejmé, že v podmínkách ČR se používá také zvláštní typ ochrany,
který sice spadá pod dikci ust. § 55 odst. 2 TŘ, ale z důvodu spravedlivého procesu a obav o ochranu života svědka, je známa totožnost svědka (tak aby v procesním řízení bylo dostáno kontradiktornosti
procesu), ale jeho fyzická podoba je utajena, skryta či modifikována.
3 INSTITUT ZVLÁŠTNÍ OCHRANY SVĚDKA Institut zvláštní ochrany svědka, byl v ČR zaveden zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně
svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (dále jen „zákon o ZOS“)[3]. Jeho ochrana je pojímána jako nestandartní způsob zajištění bezpečnosti osob a je také poskytována pouze
cca deseti ohroženým osobám ročně.[4] Uvedený zákon poskytuje ohroženým osobám zvláštní ochranu
a pomoc spočívající ve výkonu uvedených opatření jako osobní ochrana, přestěhování ohrožené osoby, pomoc při jejím sociálním začlenění v novém prostředí, zastírání skutečné totožnosti aj.
Zákon o ZOS zahrnuje daleko více osob, které je možné chránit a uvádí jako jednu ze skupin, „osoby,
jež vypovídaly či mají vypovídat jako obviněný“. Tímto se rozumí spolupachatelé závažné trestné činnosti, kteří spolupracují s orgány činnými v trestním řízení při jejich objasňování. Z praktického
89 Např. článek autorky: MEISNEROVÁ, L. Zachování práva na spravedlivý proces při výslechu utajovaného svědka v kauze
Pesukic proti Švýcarsku. EPRAVO.CZ [online]. 2016. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zachovani-prava-na-spravedlivy-proces-pri-vyslechu-utajovaneho-svedka-v-kauze-pesukic-proti-svycarsku-96552.html, ISSN ISSN 1213-189X, aj.,
II. Výpověď utajovaného svědka představuje jediný a
rozhodný důkaz
III. Platí – li zásada II.) je nezbytné zajistit dostatečná
vyvažující opatření proti zásahu do práv obhajoby
I. Existence dobrých důvodů pro utajení totožnosti svědka a jeho neúčasti před
soudem
204
pohledu jsou chráněnými osobami zejména osoby s kriminální minulostí či osoby, které se podílí
na trestné činnosti.
Zvláštní ochrana a pomoc je soubor opatřeních, která jsou uvedena v ust. § 3 ZOS a zahrnují:
1. Osobní ochranu, 2. Přestěhování chráněné osoby včetně příslušníků její domácnosti a pomoc chráněné osobě
za účelem jejího sociálního začlenění v novém prostředí,
3. Zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby, 4. Prověřování dodržování podmínek poskytování zvláštní ochrany a pomoci.
Zákon o ZOS nabízí nestandartní způsob ochrany tam, kde utajení identity osoby svědka dle TŘ není
dostatečné. Z hlediska zajištění bezpečnosti obyvatelstva v podobě svědků organizované trestné činnosti, by se měl změnit přístup státu, aby kategorii těchto svědků bylo nabídnuto poskytnutí
zvláštní ochrany a pomoci. Rozhodování u udělení předmětné ochrany, by dle názoru autorky nemělo
být nikterak závislé na nákladovosti způsobu ochrany.
Praktickou otázkou v rámci dané ochrany je, že je považována za nejvyšší možný zásah do soukromého života chráněné osoby. V rámci procesní ochrany vystupuje osoba před OČvTŘ pod
svým vlastním jménem, pokud nepodléhá procesní ochraně utajeného (anonymního) svědka. Osoba
tak v případě opatření v podobě „zastírání skutečné totožnosti“, získá novou identitu do svého soukromého a profesního života, avšak před soudem velmi často vystupuje pod pravou identitou. ČR
je pochopitelně malá k realizaci některých výše uvedených opatření zejména ve smyslu „přestěhování chráněné osoby“, proto je z praktického pohledu velmi často realizováno do zahraničí.
Největším úskalím celé ochrany z praktického pohledu jsou samotné chráněné osoby. Zásah ochrany
do jejich života je dramatický a osoby často nedodržují ujednané podmínky. Ročně je chráněno kolem
deseti osob, kdy celkové náklady na poskytování zvláštní ochrany a pomoci jsou odhadovány na 52 milionů Kč[5]. Po praktické stránce se chrání zejména tzv. nukleární rodina, kdy průměr vychází
cca na 1,5 chráněné osoby/případ.90
4 INSTITUT KRÁTKODOBÉ OCHRANY Krátkodobá ochrana osob je vymezena ust. § 50 zákonem o Policii ČR a závazným pokynem
policejního prezidenta č. 11/2011, o provádění krátkodobé ochrany osob (dále jen „pokyn PP“)[6].
Ochrana je určena pro vymezený okruh osob, kterému hrozí závažné riziko. V případě bezprostředně
hrozícího útoku poskytne kterýkoliv policista ohrožené osobě fyzickou ochranu do doby, než budou přijata další opatření. Chráněny mohou být i osoby blízké, kterým zřejmě hrozí újma na zdraví nebo
jiné vážné nebezpečí. Krátkodobou ochranu lze aplikovat prakticky okamžitě a rozhoduje o ní ředitel krajského ředitelství
Policie ČR na základě návrhu svého odborného aparátu - služby kriminální policie a vyšetřování
krajského ředitelství Policie ČR. Posuzovatelem v dané věci může být také Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „ÚOOZ“). Při rozhodování
o poskytnutí ochrany se vždy posuzuje, zda nelze existující riziko eliminovat použitím běžné policejní činnosti nebo zda je nutné použít specializovaný institut krátkodobé ochrany. V odůvodněných
případech lze krátkodobou ochranu poskytnout i osobám blízkým osobě, které závažné riziko hrozí.
Formy krátkodobé ochrany mají čtyři podoby:
1. Fyzická ochrana Jedná se o ochranu bezpečnosti osoby zajištěním přítomnosti policisty v místech,
kde existuje závažné riziko osobě, které je poskytnuta krátkodobá ochrana nebo odvracení bezprostředně hrozícího útoku na život nebo na zdraví osoby.
2. Dočasná změna pobytu osoby
90
Poznámka autora – vychází z výzkumné činnosti autorky s relevantními subjekty zapojených do ochrany svědka.
205
Jedná se o přemístění osoby, které je poskytnuta krátkodobá ochrana, na místo, které bylo
Policií ČR vyhodnoceno jako místo bezpečné z hlediska hrozícího nebezpečí nebo místo,
které je pod její kontrolou. 3. Použití zabezpečovací techniky
Považováno za podpůrný operativně pátrací prostředek blíže upravený v ust. § 76 zákona o Policii. Zabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a jejich soubory
používané za účelem předcházení nebo odstranění ohrožení veřejného pořádku
a bezpečnosti. Může tím být tedy cokoli, co může splnit tento účelu. 4. Poradensko – preventivní činnost
Souhrn opatření a doporučení směřujících k odvracení rizika hrozícího osobě.
Dle pokynu PP se krátkodobá ochrana poskytuje na dobu 60 kalendářních dnů a lze ji opakovaně prodloužit. Stejně jako v případě zvláštní ochrany svědka platí, že na poskytnutí krátkodobé ochrany
není právní nárok. Podmínkou k realizaci krátkodobé ochrany je souhlas ohrožené osoby či osoby
blízké.
Krátkodobou ochranu pak realizuje útvar nebo organizační články Policie ČR podřízené řediteli krajského ředitelství policie nebo Útvar pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby (dále jen
„ochranná služba“).
Praktické využití krátkodobé ochrany je dle doktorandského výzkumu autorky nejvíce využíváno
u násilných trestných činností, jako je nebezpečné pronásledování, vydírání či domácí násilí. Průměrná délka ochrany se v praxi pohybuje řádově okolo jednoho měsíce na případ, avšak záleží
na kriminologickém typu trestné činnosti. Např. ÚOOZ danou ochranu využívá méně (spíše využívá
institut zvláštní ochrany svědka) než služba kriminální policie a vyšetřování.
4.1 PŘÍPAD MANŽELŮ MALHOCKÝCH Z praktického pohledu autorky je nejdůležitějším a zásadním krokem správné vyhodnocení rizikovosti
případu a zvážení možnosti ochrany osob. Jako příklad autorka uvádí případ vraždy rodiny Malhockých, který se udál v Českých Budějovicích dne 10. února 2010. Podle soudního rozsudku
k případu, policista neprověřil řádně předmětné sdělení, nevyhodnotil jeho závažný obsah, aby mohlo
být přijato opatření k ochraně rodiny oznamovatele. V případu je zarážející, že operační důstojník Policie ČR přijal telefonické oznámení pana Pavla Malhockého na tísňovou linku 158 o předchozím
útoku se zbraní na jeho osobu ze strany nevlastního syna Jana Heidingera. Zanedbal informaci o duševně nemocném, jež ohrožoval rodinu, a nepřistoupil k lustraci jeho osoby v policejní databázi.
Pana Malhockého tak operační důstojník přepojil na podřízeného dozorčího obvodního oddělení Pavla
Zemana.
Pan Zeman na místo vyslal bez bližších instrukcí hlídku, jež se dostavila cca za 35 minut, protože mezitím řešila krádež na vlakovém nádraží. Ačkoliv ho následně telefonicky informovala,
že oznamovatel má obavy z dalšího napadení, že pachatel na něho mířil něčím, co připomínalo zbraň, že okno do přízemí je nízko a že pachatel trpí závažným duševním onemocněním a již v minulosti
ho opakovaně napadl, případ vyhodnotil jen jako možný přestupek proti občanskému soužití. Na dotaz
hlídky k nabídnutí poskytnutí ochrany volajícím řekl, že se poskytuje jen při nejzávažnějších případech. Zlehčoval informaci o údajné střelné zbrani útočníka a Malhockého prostřednictvím hlídky nechal
poučit, že pro případ dalšího napadení se má opět spojit s policí. Syn Heidinger se kolem 00.20 h vrátil, po rozbití balkonových dveří vnikl do bytu a několika výstřely
z pistole patřící jeho otci usmrtil manžele Malhockých.
5 NEZISKOVÉ ORGANIZACE Důležitou součástí v rámci ochrany osob hrají i neziskové organice, které působí na území České
republiky i mimo ni. Autorka osobně na své disertační práci spolupracuje se dvěma neziskovými
organizacemi LaStrada Česká republika o.p.s. (dále jen „LaStrada“) a Rosa – centrum pro týrané a osamělé ženy (dále jen „Rosa“). Obě zmíněné organizace pomáhají chránit osoby podobně jako výše
206
uvedené programy dle svého zaměření. Organizace LaStrada působí v oblasti obchodování s lidmi
a Rosa pomáhá týraným ženám a dětem.
Co mají společné? Kromě jasného záměru chránit lidi, nabízí dané organizace např. ubytování
v anonymních azylových domech, což je do jisté míry podobné některým krokům výše uvedených možností ochrany Policií ČR. Z výzkumu autorky vyplývá, že i Policie ČR často spolupracuje
s předmětnými organizacemi, neboť „oběti“ se často nachází ve stádiu, kdy je nutné jim poskytnout
i jinou formu ochrany či např. učinit kroky k zahájení trestního stíhání.
Rosa tak poskytuje ženám: Ochranu a bezpečí před napadením násilným partnerem.
Odborné poradenství s cílem pochopení cyklu násilí a sociálně právní podporu pro uplatnění
zákonných nároků.
Podporu a posílení formou skupinových setkání.
Přípravu na návrat do života bez násilí a posilování klientek, aby nalezly sílu a pomalu
vlastními silami dokázaly svou situaci změnit.
ZÁVĚR Článek poukazuje na možnosti ochrany osob v podmínkách ČR, se zaměřením na ochranu osoby
svědka. Článek rozebírá jednotlivé formy ochrany a možnosti jejich využití včetně poukázání na praktickou část či jednotlivá uskalí předmětné ochrany.
Většina popsaných situací, uvedených počtů chráněných osob či poukázání na praktickou část je výstupem z vlastního výzkumu autorky v rámci doktorského studia. Autorka vede řízené rozhovory
s relevantními osobami Policie ČR, které po praktické stránce vykonávají výše uvedené typy ochrany chráněných osob na různých úrovních, spojených s jednotlivými charaktery trestných činů.
Z výzkumu autorky je zřejmé, že ČR disponuje propracovaným systémem ochrany osob, kdy dle názoru autorky v programech nic nechybí ani nepřebývá a mohou tak konkurovat programům
v zemích EU. Je však vždy diskutabilní, zda je chráněn optimální počet osob či nikoli, kdy tento počet nelze z praxe jednoznačně ověřit a je nutné se spoléhat na rady specialistů, kteří vykonávají fakticky
jednotlivé typy ochrany osob či zpřístupněné statistické údaje porovnané s jinými zeměmi.
Hlavním úskalím každé ochrany je možnost odhalení chráněné osoby, které je do jisté míry ohroženo
názorem ESLP na kontradiktornost procesu. Z praxe je zřejmé, že utajení osoby v procesním řízení při zachování práva na spravedlivý proces, dělá orgánům činným v trestním řízení obtíže, kdy na jedné
straně stojí vždy ochrana života svědka a na druhé veškerá procesní práva obviněného.
Útvar speciálních činnosti služby kriminální policie a vyšetřování zaštiťuje zvláštní ochranu osob
a metodicky dozoruje nad krátkodobou ochranou. V praxi toto znamená, že např. předmětný útvar svolává, specialisty krátkodobé ochrany na tzv. case studies, aby si předali jednotlivé zkušenosti
a rozebírali palčivé body ochrany. Při zmíněné chybě u případu manželů Malhockých, považuje autorka tento krok za klíčový z pohledu předávání „know-how“ u specialistů, jež vykonávají danou formu
ochrany a k ucelenému pohledu na věc.
Použitá literatura
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, v platném znění.
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění.
Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním
řízením, v platném znění.
Důvodová zpráva k Zákonu č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob
v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
v platném znění. [ASPI]. Praha: ASPI, 2017. [cit. 31. 1. 2017]. RA641.
207
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu Zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka
a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., tisk
poslanecké sněmovny č. 783/0.
Závazný pokyn policejního prezidenta č. 11/2011, o provádění krátkodobé ochrany osob,
v platném znení.
208
PROBLEMATIKA HODNOCENÍ ŠKODLIVIN VE VZDUCHU POMOCÍ VYBRANÝCH DETEKČNÍCH METOD
THE ISSUE OF EVALUATION OF POLLUTANTS IN THE AIR WITH SELECTED DETECTION METHODS
Eva KELLNEROVÁ91
Abstrakt Práce se zabývá problematikou detekčních metod škodlivin ve vzdušných aerosolech (především
v uzavřených prostorech). Význam této problematiky roste, vzhledem k tomu, že řada škodlivin
je zpravidla vysoce reaktivní, snadno se dostává do ovzduší a následně respiračním systémem do organismu. Příspěvek se zaměřuje především na škodliviny, které bývají rozptýleny ve vzdušných
aerosolech (mívají velikost od 10 nm do 10 µm) a mají nejsnadnější prostupnost dýchacím systémem. Cílem práce je popsat význam této problematiky a podat výčet nejběžnějších detekčních metod
nebezpečných látek.
Klíčová slova: Nebezpečná látka, aerosol, nanočástice
Abstract The contribution deals with the issue of detection methods of pollutants in aerosols (particularly
in confined spaces). Importance of this issue is high, because many pollutants are generally extremely
reactive, easily gets into the atmosphere and subsequently entry into the respiratory system of the organism. The paper particularly focuses on the pollutants in the form of airborne aerosols (in the size
from 10 nm to 10 microns) that have the easiest permeability into the respiratory system. The aim is to describe the importance of this topic and submit a list of the most common detection methods
of hazardous substances.
Key words: Hazardous substance, aerosol, nanoparticles
ÚVOD
Škodliviny přítomné v ovzduší se řadí mezi chemické, fyzikální nebo biologické ukazatele, které mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. V posledních letech se problematika polétavých částic
ve vzduchu (v podobě plynů, par a aerosolů), dostává do popředí zejména z důvodu potenciálně negativního vlivu vdechování škodlivin na zdraví osob. Spekuluje se o tom, že častá inhalace a setrvání
v zamořeném ovzduší může být příčinou vzniku onemocnění dýchacích cest, srdečních onemocnění,
rakoviny a dokonce i úmrtí. Diskutované téma se dostává do popředí rovněž z důvodu rychlého rozvoje nanotechnologií, jakožto významných antropogenních zdrojů atmosférických částic v řádech
nanometrů.
Ačkoliv existuje řada přirozených zdrojů nanočástic v ovzduší (sopečná činnost, lesní požáry apod.),
antropogenní zdroje nad nimi v současnosti značně dominují (například spalovací motory, tepelné elektrárny, spalovací procesy, včetně výroby nanomateriálů). Nanostrukturované materiály, včetně
nanočástic, jsou definovány jako částice mající nejméně jeden rozměr < 100 nm. Fyzikální vlastnosti takových látek jsou obvykle závislé na jejich struktuře. Průmyslové nanomateriály mají typické unikátní
vlastnosti (např. chemické, mechanické, elektrické, optické, magnetické nebo biologické), pro něž jsou
natolik žádány v komerčních či medicínských aplikacích [1]. Nanotechnologie patří mezi hlavní předmět zájmu v mnoha oborech při výzkumu nových materiálů a přístrojů, což je příčinou jejího
91 Mgr. Eva Kellnerová, Katedra krizového řízení K106, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 156/65,
662 10 Brno, telefon: +420 973 443 913, e-mail: [email protected]
209
masivního rozvoje v posledních letech. Ultrajemné vzdušné částice (pod 10 µm v průměru), které
vznikají při průmyslové výrobě nanomateriálů patří do specifické sféry vědeckého bádání, neboť velice
snadno prostupují do organismu plícemi. Výzkum potenciální zdravotní zátěže zaměstnanců pracujících ve sféře výzkumu, výroby nebo vzniku nanočástic a pohybujících se ve zvýšené míře v zamořeném
prostředí, patří mezi rozvíjející se vědní oblasti. Sem částečně spadají rovněž některé obory armádních profesí Armády České republiky (AČR) specializujících se v oborech mechanizace, tankové
a dělostřelecké odbornosti a rovněž práce se zbraněmi (především chemickými).
Z tohoto důvodu byla provedena řada epidemiologických, patologických a toxikologických studií
posuzujících plicní nemoci vyvolané přílišnou inhalací aerosolů a hodnotících příznaky pozorované u postižených osob. Stejně tak bylo snahou objasnit specifický mechanismus vzniku onemocnění,
vztah dávky a reakce organismu a rovněž charakteristiku částic, která ovlivňuje jejich toxicitu. Z tohoto hlediska se uvažovalo především o velikosti, povrchu a reaktivitě částic, jejich chemickém
složení, rozpustnosti nebo tvaru částic. Vedle toho nelze opomenout potenciální zvýšení či snížení
zdravotního rizika v souvislosti s povahou expozice vzdušným nanostrukturovaným částicím (například vliv způsobu vzniku nanočástic a jejich disperze, transformace a kontroly na pracovištích) [1].
Studie zaměřená na srovnání nanočástic přirozeně přítomných v atmosféře a těch, které byly
průmyslově vyrobeny odhalila, že inhalace průmyslově vyrobených nanočástic je dominantní cestou
expozice běžné populace nanočásticím. Situace je komplikována také tím, že celosvětové regulatorní standardy pro kontrolu atmosférických nanočástic v ovzduší nebo uvnitř budov jsou extrémně vzácné.
Během výzkumu bylo zjištěno, že průmyslově vyrobené nanočástice vykazují oproti těm atmosférickým drobné odlišnosti, které nejsou dostatečně zřetelné, aby pomocí nich bylo možné jednoznačně nastavit
regulatorní rámec. Rozdíly byly zřetelné v mnoha aspektech. Nejzřetelněji se rozdíly projevovaly především u těchto parametrů: poměr stran, velikostní distribuce, chemické složení, homogenita nebo
heterogenita nanočástic [2].
Kontrolní metody vzdušných aerosolů nebyly dosud uspokojivě charakterizovány pro polétavé částice
v nanoměřítku. Současný stav informací poskytuje pouze částečné preventivní doporučení jak nakládat s nanomateriály při jejich průmyslové výrobě. Nicméně zásadní kritické otázky související s toxicitou
nanočástic u profesně zatížených osob v rámci AČR, zůstávají dosud nezodpovězeny. Toto jsou hlavní
důvody proč je dnes zvýšený zájem o vývoj spolehlivějších a přesnějších metod pro detekci škodlivin v ovzduší, které zároveň musí splňovat náročné požadavky na detekční limit, možnost použití v terénu,
jednoduchý odběr vzorků a pokud možno rychlé vyhodnocení výsledků.
1 IDENTIFIKACE ŠKODLIVIN V OVZDUŠÍ
Ke zjištění a prevenci kontaminace je nutné zavést tři operace: detekci, identifikaci a dekontaminaci.
Metodologie tvorby aerosolu má významný vliv na detekční metodu [3]. Chemický průzkum představuje soubor činností, vedoucí k detekci, charakterizaci, identifikaci nebo stanovení
nebezpečných chemických látek (NCHL) a bojových chemických látek (BCHL). Takové postupy jsou
v případě jejich úniku do životního prostředí realizovány v terénních podmínkách. Naměřené údaje, včetně případných dalších zjištěných okolností, jsou interpretovány s cílem identifikovat
charakteristická nebezpečí, navrhnout postupy pro zamezení šíření hrozby, snížení míry rizika ohrožení a rovněž zabezpečit ochranu zasahujících osob [4].
Jak je patrno z definice chemického průzkumu, jde o velmi náročnou činnost, která klade velké nároky
jak na detekční techniku, tak i na obsluhu této techniky. Tyto činnosti v působnosti resortu
Ministerstva obrany a resortu Ministerstva vnitra ČR plní mimo jiné také úkoly v rámci ochrany obyvatelstva (např. dekontaminaci) [4].
210
Vzorkovací technika by měla být schopna zabezpečit dostatečně reprezentativní vzorky aerosolu v jeho
původní podobě, neovlivněné vzorkovacím procesem. Charakteristiky jako jsou hmotnostní a početní
koncentrace a velikostní distribuce by měly zůstat nepozměněné až do okamžiku měření. Nutno podotknout, že je velmi obtížné se vyhnout změnám v charakteristice aerosolu během vzorkovacího
procesu. Kvalita získaných vzorků aerosolu závisí především na [5]: účinnosti nasávání a depozice aerosolu na vstupu vzorkovače nebo během jeho transportu
vzorkovačem;
extrémně nehomogenní aerosolové koncentraci;
shlukování nebo velké lokální depozici částic během transportu vzorkovačem, což omezuje
průtok nebo může být příčinou ucpávání vzorkovače; opětovném strhávání již zachyceného aerosolového materiálu zpět do proudu vzorku;
odpařování anebo kondenzaci aerosolového materiálu během jeho transportu
vzorkovačem.
Moderní trend vývoje analytických metod pro detekci energetických materiálů v AČR se ubírá směrem detekce par výbušných látek v okolním ovzduší, jenž je kontaminován neznámou chemickou látkou
ve formě par a aerosolů. V současné době se tyto aerosoly, ať už tuhé či kapalné označují jako „částicový materiál“ (particulate matter – PM) [6]. Parametry dosud běžně využívané k popisu
aerosolů (koncentrace, chemické složení apod.) se rozšiřují o další hodnoty, jako je počet
aerosolových částic, jejich velikost a tvar.
Pro měření ultrajemných částic dosud neexistuje metoda, kterou by bylo možno měřit částice v celém spektru jejich velikostí. Dokonce neexistuje ani jediný princip měření, na jehož základě by všechny
potřebné parametry byly získány. K odhadu polutantů ve vzduchu jsou v současnosti často používány
aerodynamické čítače částic (APC). Zachycené částice mohou být v pevném nebo kapalném stavu [3]. Největší perspektivou je v současnosti využívání okamžitého třídění částic (tzv. real-time sizing),
v rámci kterého jsou využívány jak setrvačné síly částic a jejich optické vlastnosti, tak měření chování částic v elektrickém poli.
2 VYBRANÉ METODY DETEKCE NANOČÁSTIC ZE VZDUCHU
Metody ke kontrole expozice vzdušným nanostrukturovaným částicím nebyly dostatečně charakterizovány u částic o malých průměrech. Teorie a omezená experimentální data naznačují,
že obvyklá ventilace, průmyslová kontrola a filtrační přístupy by měly být aplikovatelné pro částice v řádech několika nanometrů a větší. Výjimky vzniknou pravděpodobně v okamžiku vzniku působení
elektrostatického, magnetického a termálního pole, což může silně ovlivňovat pohyb částic [1]. Ačkoliv
výběr ideálního parametru (např. počtu, povrchové plochy, hmotnostní koncentrace) vhodného k popisu a hodnocení aerosolů je stále předmětem debat, řada výzkumů je orientována na oblast
měření koncentrací aerosolových částic v reálném čase. V současnosti je zaznamenávána potřeba rozvoje znalostí o schopnostech přístrojů používaných k zaznamenávání aerosolových částic menších
než mikrometr [7].
V koncentračních metodách může být částicový materiál posuzován z hlediska hmoty (m), počtu (N)
a povrchové oblasti (S) částic. Měřicí přístroje jsou založeny na rozdílných měřicích principech a mohou být založeny na principu gravimetrickém, optickém, mikrovážném nebo elektrickém [8].
Měření velikostní distribuce vzdušných nanočástic v reálném čase může být provedeno elektrickými
analyzéry pohyblivosti částic (například skenovacím třídičem pohyblivosti částic - SMPS) nebo v menší míře kaskádními impaktory (například elektrickým nízkotlakovým impaktorem), které poskytují nižší
rozlišení velikosti částic [7].
2.1 GRAVIMETRICKÁ METODA V gravimetrické metodě je koncentrace částicové hmoty stanovena zvážením filtrů před
a po vzorkovací periodě. Základní metodou pro měření „off-line“ hmotnostní koncentrace ve spalinách je gravimetrické vzorkování filtrů. Filtr obvykle sbírá částicový materiál ve všech granulometrických
frakcích (nukleační, akumulační a hrubozrnné), v případě, že vzorek neprochází cyklónem nebo impaktorem k odstranění větších částic. Vzorkování částic filtry ve výsledku zvyšuje čas stanovení
211
o 15 minut a více, a proto není identifikace rychlých procesů možná. Částice zachycené na filtrech
bývají následně stanoveny chemicky. Gravimetrická metoda je založena na filtrech a kaskádových
impaktorech. Ty dokážou sbírat částice, hodnotit jejich koncentraci a dle některých studií jsou doporučovány pro měření hmotnostní velikostní distribuce částic. Pokud je však nutná více podrobná
analýza, je třeba využít jiné techniky (například SEM) [8].
2.2 OPTICKÉ METODY Optické přístroje používané pro měření koncentrace částic v reálném čase mohou být založeny
na principech rozptylu světla, absorpce záření nebo pohlcení záření. Rozptyl světla je klasifikován jako disperze záření způsobená jednotlivými částicemi (rozptyl fotometrem je disperze záření způsobená
shlukem částic). Mezi nejpoužívanější přístroje měřicí na tomto principu patří například optický čítač
částic (Optical Particle Counter – OPC), vedle toho lze rovněž jmenovat kondenzační čítač částic (Condensation Particle Counter – CPC) jako variantu vhodnou pro měření malých částic [8].
Naproti tomu měřicí přístroje založené na principu absorpce světla jsou využívány k měření
koncentrace uhlíku (sazí) přítomného v aerosolu, který silně pohlcuje záření. Měřicí přístroje jsou v tomto případě založeny na více typech zpracování signálů. Může se jednat o [8]:
diferenční metodu, při níž je absorpce získána z rozdílu mezi pohlceným a rozptýleným
zářením (například spotmetr);
metodu založenou na filtrech, které měří útlum světla způsobený částicovým materiálem
zachyceným na filtru (etalometr, absorpční fotometr částic sazí – PSAP apod.); částice absorbující světlo obsažené ve vzorcích aerosolu. Tyto částice jsou periodicky
zahřívány absorpcí světla s modulovanou amplitudou (zástupcem je fotoakustický senzor
sazí – PASS); laserově indukované spalování – tímto způsobem je krátkými laserovými pulzy částicím
dodávána tepelná energie až do teploty sublimace uhlíku. Jakmile jsou částice spáleny,
jejich rozklad je analyzován fotonásobičem. Na základě intenzity a rychlosti spalování částic
je zjištěn počet a průměrná velikost částic a následně objem sazí.
Aparatury pracující na principu pohlcování záření v aerosolech zahrnují tzv. Cavity Ring Down metodu (CRD), v níž jsou aerosoly uměle vytvářeny atomizací a sušením. Vysušené částice bývají tříděny
diferenciálním třídičem pohyblivosti částic (Differential Mobility Analyzer – DMA) a následně v CRD přístroji počítány s využitím čítače kondenzujících částic [8].
2.3 SKENOVACÍ ELEKTRONOVÁ MIKROSKOPIE
Standardní technika k detekci primární velikosti částic je skenovací elektronová mikroskopie (SEM). Získání a analýza uspokojivých obrázků za účelem dosažení statisticky významné analýzy je nicméně
značně časově náročná. K tomu se obvykle přidává i dlouhé trvání vzorkování a rovněž účinnost
vzorkovacích přístrojů by měla být definována s velkou péčí k poskytnutí uspokojivých vzorků. Navíc, SEM není časově rozlišená, což neumožňuje identifikaci zdroje nanoaerosolu nebo definici emisních
úrovní nebo specifických kroků na pracovištích [7].
2.4 SKENOVACÍ TŘÍDIČ POHYBLIVOSTI ČÁSTIC (SMPS) Nejčastějším odběrem plynných látek bývá odběr vzorku vzduchu, který je kontaminovaný neznámou
chemickou látkou (např. energetickými sloučeninami ve formě par nebo aerosolů). U klasických postupů jsou chemické sloučeniny ve vzduchu prekoncetrovány absorpcí v tzv. „impingerech“
(přístrojích na absorpci prašných látek ze vzduchu) nebo jsou shromažďovány na speciálních filtrech.
V současné době lze zachytit plyny i aerosoly chemických látek v denuderech – tenkých trubicích, jejichž vnitřní stěna je pokryta sorbentem zachycujícím plynné složky, přičemž jsou částice aerosolu
unášeny vně zařízení. Denudery se využívají jak v analytice stopových koncentrací polutantů v ovzduší, tak při separaci plynných znečišťujících látek ze vzduchu od látek v kondenzované fázi. Při realizaci
analýzy touto metodou je po odebrání vzorků sorbent skladován a přepravován k analýze v laboratoři. Analyt je následně v laboratoři po tepelné desorpci nebo extrakci analyzován plynovou chromatografií
nebo kombinací plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie [9].
212
Tento spektrometr je složen z několika součástí: dodavače částic, třídicí kolony a sady detektorů.
Existuje mnoho verzí SMPS, které jsou schopny zaznamenat nanočástice od velikosti 1 mikrometru.
Jedná se o nejpřesnější nástroj pro citlivé rozlišení velikostní distribuce aerosolů z výfukových plynů dopravních prostředků [8]. SMPS je obvykle užíván jako měřicí přístroj pro měření počtu a velikostní
distribuce jak atmosférických tak průmyslově vyrobených nanočástic. Detekuje částice na základě jejich ekvivalentního průměru elektrické pohyblivosti (tzn. průměru sférické částice, která má stejnou
elektrickou pohyblivost jako příslušná nepravidelná částice. Používání takových měřicích přístrojů nebo
jiných pracujících na podobném principu vzbuzuje mnoho dalších otázek týkajících se elektrického náboje průmyslově vyrobených nanočástic, které mají rozdílnou fyzikální a chemickou charakteristiku
než atmosférické nanočástice [2].
ZÁVĚR Výroba antropogenních částic emitovaných do ovzduší se v posledních letech dramaticky zvýšila. Tyto
látky mají nepříznivé dopady na zdraví člověka. Nanočástice a částice menší než 1 mikrometr nemají tendenci dopadat na zem a jsou snadno prostupné respiračním systémem. Ultrajemné nanočástice
(menší než 100 nm) jsou nanočástice o stejné velikosti jako je velikost molekul vzduchu. Takové látky mohou procházet buněčnou membránou a dostat se do krve, kde mohou ohožovat další orgány. Tyto
aerosoly jsou nejnebezpečnější formou znečištění ovzduší, a proto jsou velmi škodlivé pro lidské
zdraví. Vědecká literatura naznačuje, že neexistuje žádné bezpečné množství těchto částic v ovzduší. Problematika se dostává do popředí především v souvislosti se zvýšeným rozvojem nanotechnologií.
Specifickou oblastí výzkumu je potom profesní zatížení zvýšenou inhalací nanočástic, nevyjímaje některé armádní obory.
Příspěvek podává stručný přehled nejtypičtějších detekčních metod, které mohou být využity za účelem charakteristiky chemických škodlivin přítomných ve vzdušných aerosolech. Částice
o velikostech v řádech nanometrů jsou hlavním předmětem zájmu, zejména pro značné obtíže popisu jejich fyzikálně-chemických vlastností během jejich detekce.
Použitá literatura
[1] MAYNARD, A., D.; KUEMPEL, E., D. Airborne nanostructured particles and occupational health. Journal of Nanoparticle Research. 2005, vol. 7, p. 587-614.
[2] KUMAR, P.; FENNELL, P.; ROBINS, A. Comparison of the behaviour of manufactured and other
airborne nanoparticles and the consequences for prioritising research and regulation activities. Journal of Nanoparticle Research. 2010, vol. 12, p. 1523-1530.
[3] PAZIENZA, M.; BRITTI, M., S.; CARESTIA, M.; CENCIARELLI, O.; D'AMICO, F.; MALIZIA, A.; BELLECCI, C.; FIORITO, R.; GUCCIARDINO, A.; BELLINO, M.; LANCIA, C.; TAMBURRINI, A.;
GAUDIO, P. Use of Particle Counter System for the Optimization of Sampling, Identification
and Decontamination Procedures for Biological Aerosols Dispersion in Confined Environment. Microbial & Biochemical Technology. 2014, vol. 6, no. 1, p. 43–48.
[4] Česká republika. Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR ze dne 22. 12. 2006, kterým se vydává Řád chemické služby Hasičského záchranného sboru České republiky.
Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV-GŘ HZS ČR 2006, částka 30.
[5] ABDEL-SALAM, M. Aerosol Sampling Methods in Workplace and Ambient Environments.
Journal of Aerosol Medicine. 2006, vol. 19, no. 4, p. 434-455.
[6] LI, CH.; MAO, CH. An Empirical Research on the Impacts of Haze Governance on Over-
investment of Heavy Air Pollution Enterprises of China. Chemical Engineering Transactions. 2015, 46, 1243 – 1248.
[7] BAU, S.; WITSCHGER, O.; GENSDARMES, F.; THOMAS, D. Determining the count median
diameter of nanoaerosols by simultaneously measuring their number and lung deposited surface area concentrations. Journal of Nanoparticle Research. 2013, vol. 15, no. 2104, p. 8.
213
[8] AMARAL, S., S.; CARVALHO, J., A.; COSTA, M., A., M.; PINHEIRO, C. An Overview of
Particulate Matter Measurement Instruments. Atmosphere, 2015, vol. 6, p. 1327-1345.
[9] VEČEŘA, Z.; MIKUŠKA, P.; KELLNER, J.; NAVRÁTIL, J.; LANGEROVÁ, A. Application of Portable Continuous Aerosol Concentrator. In: Mathematical Methods and Techniques in Engineering &
Environmental Science, Proceedings of the 4th WSEAS Conference on Sensors and Signals (SENSIG´11). Catania, Sicily, Italy: WSEAS Press, 2011, p. 271-276. ISBN 978-1-61804-046-6.
214
LEGAL PROBLEM WITH BINDING DEFINITIONS ILLUSTRATED WITH EN EXAMPLE OF EXTRAORDINARY MEASURES
Malwina Ewa KOLODZIEJCZAK 92
Abstract In this article the author presents some binding definition occurring in Polish legal acts, but also
in the wider context. As for terms such as aggression, state of war, martial law but also entities in public international law etc. Furthermore, the author refers to the hierarchy of sources of law in
the Republic of Poland, indicating where a lack of definitions is, and where it seems that they are unnecessary according to the rules of legislative technique. Finally, the author also refers
to the presence of the definitions in legal regulations which are related to extraordinary measures in the Republic of Poland. The last point is important because the correct interpretation of some key
definitions, depends on the possibility of introducing one of the extraordinary measures.
Keywords: Binding definitions, Polish legal acts, extraordinary measures, martial law.
INTRODUCTION The failure to identify of legal definitions it is a problem not only in international public law acts but
also in the Polish law. In domestic legal acts there are expressions, words, synonyms, whose use is unclear. This is due to the fact that there are do not exist legal definitions of some basic terms.
This makes it difficult not only for their use, but, what it is even more important, in the interpretation.
In the presentation and article, the author wants to show some examples of these definitions (which exist in public international and domestic law), because the correct interpretation is important
for security (and) law.
According to international public law, it will be a terms: entities and actors, recognition, aggression,
war and armed conflict. Under Polish law it will be: the war, a state of war, "a time of war" and hybrid war. But, for issues such as extraordinary measures, discuss are required only some of the
abovementioned definitions, which in this topic seem to be crucial, e.g. state of war, martial law, entities, and additionally cyber attacks.
1 WHY BINDING DEFINITIONS ARE SO IMPORTANT?
On the one hand, the Polish law the absence of the basic definitions, which could be called binding (legitimate). S. Kazmierczyk assumes that binding definition is "the definition in the text
of the legislative act, usually at the beginning. It has the form of a legal provision. It is in force as a legislative act. which means that the introduction of terms, which would be contrary to
the meaning set out in the legal definition it is tantamount to violation of the law. The legislator
formulates legal definitions in cases where a term is ambiguous, vague in meaning or there is a need to introduce a new meaning (...). They are not the subject of behavior governed by the standard, but
the meaning of words used in the text of the legislative act (...)"93.
On the other hand, it can be indicated that some important definitions like "time of war" (sometimes
is using term "period of war") appear in the records, which are non-binding documents. The definition of these terms is in the dictionary project, prepared by the National Security Bureau. Also, some
descriptions can be found in the National Security Strategy94.
92 LL.M, MA, Malwina Ewa Kolodziejczak, Institute of Law and Administration Defensive, Faculty of National Security, War Studies University, Chrusciela “Montera” 103, 00-910 Warsaw, [email protected]. 93 (tr. MK), Wprowadzenie do nauk prawnych. Leksykon tematyczny, red. nauk. A. Bator, Wyd. LexisNexis, Warszawa 2008, p. 181. 94 https://www.bbn.gov.pl/pl/bezpieczenstwo-narodowe/minislownik-bbn-propozy/6035,MINISLOWNIK-BBN-Propozycje-nowych-terminow-z-dziedziny-bezpieczenstwa.html
215
Another important aspect concerns the definition, which can be found in the legal acts, but this,
in turn, there are other problems. Firstly, these definitions are amplified, which is not consistent with
the principles of legislative techniques and stigmatized by lawyers – constitutionalists. And in a legal opinion A. Szmyt indicates that each repetition seems excessive95. It's not just "copy" the rules
of the Constitution, but essentially place the same definitions of the different expressions in different laws.
Another problem concerns the indication of the specific situation, and yet in a dynamically changing reality of the legislature can not anticipate every situation. Linked to this is another problem, namely
a number of amendments to legislation that specifically indicate the inventory situation. This in turn often leads to the creation of the laws of directories enclosed with bullets, the formation may
be simply dangerous.
2 POLISH LEGAL ACTS Currently, in accordance with the highest legal act in force in Poland, which is the Constitution of the Republic of Poland hierarchy acts is strictly defined [Kolodziejczak, 7].
Fig. 1 Hierarchy of Polish legal acts
Source: Own work, based on Constitution RP
As shown above, the Constitution takes precedence and all other acts must be consistent with it and
its subordinate. In accordance with art. 87 next are statutes, then ratified international agreements and regulations. It should be noted, that in case of ratified international agreements way
of ratification is very important. If the ratified international agreements require the prior consent granted by statute by the Sejm and the Senate (Parliament), they have the force of law. Then, in
the case of conflict of laws between these international agreements and statutes primacy granted to the regulations of ratified international agreements on intrastate laws96.
In Poland there are also other documents, which, however, have no legal force and the rank of legislation generally applicable. Strategy – it can be given as en example here. There are many
proposed definitions. As in the same National Security Strategy (2014) stated: “the implementation of new solutions integrating the national security management may require changes in the legislation
which would precisely determine the role of authorities and state institutions in the national security
system, means they have at their disposal and rules for the coordination of activities”97 [10].
95 A. Szmyt, Opinia prawna do przedstawionego przez Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej projektu ustawy o zmianie ustawy o stanie wojennym oraz o kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych i zasadach jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw, Druk sejmowy nr 4355, Warszawa 2011. 96 The Constitution of the Republic of Poland of 2nd April, 1997 (Journal of Law from 1997, No. 78, item 483), art. 91. 97 National Security Strategy of the Republic of Poland, point 114, p. 44.
CONSTITUTION
of the Republic of Poland
STATUTES
RATIFIED INTERNATIONAL AGREEMENT
REGULATIONS
prior consent granted by statute
without consent grantem by statute
art. 89
art. 91
The agreement (89) in the event of conflicts of law takes precedence over the statutes.
216
It should be agreed that "security strategies - as documents widely available - are an important
instrument for the legitimacy of policy and external actions of the state (instrument of diplomacy,
prevention and deterrence)"98 [Kupiecki, 8], however, should not only give rise to action. It cannot be that the issues discussed strategies - whether it's security and defense - are not implemented
as specific provisions in acts universally applicable. It also seems that, despite the conclusions and recommendations prepared within eg. Security Strategic Review majority is not legally sanctioned
or practically implemented. Perhaps, therefore, one should consider the creation of a single,
comprehensive law on security issues eg. in the context of states of emergency.
3 PROBLEMATIC DEFINITIONS IN EXTRAORDINARY MEASURES REGULATIONS
The extraordinary measures in the Republic of Poland introduced in certain situations, if ordinary constitutional measures are inadequate. According to the Polish Constitution currently in Poland there
are three states: the state of natural disaster, the state of emergency, and the martial law99 [2, 3, 4].
Separately should be discussed the state of war and a time of war, which can be related to the martial
law, but it is not obligatory100. Although both the Constitution as well as three separate laws regulate them in detail, there are still difficulties in terms of legal interpretation and - importantly - to define
and assign the appropriate individual cases, which of the states should be introduced [Kolodziejczak, 5].
According to the Constitution of the Republic of Poland, a state of natural disaster can be introduced in order to prevent the effects of natural disasters or technical failures and to remove them (art. 232).
Statutory definition has been expanded to include the possibility of introducing a state of natural disaster, if these effects were caused by a terrorist attack or attack in cyberspace.
On the other hand, President can introduce a state of emergency in the event of threats to the
constitutional order of the state, public safety or public order (art. 230). Just as in the state of natural
disasters, statutory definition allows to enter a state of emergency, if these situations are caused by a terrorist attack. Martial law to be introduced in the case of external threats to the state,
an armed attack on the territory of Poland or when an international agreement the results of commitment to the common defense against aggression (art.229)101.
The laws are defined key terms "external threat", and given reasons for entering specific conditions. According to author, these definitions provide too much detail evidence, creating a closed list, which
in the face of recent events related to the terrorist attacks appears to be inadequate. The legislator did not also referred to the cases where would be entered all states. Above all, however, it is difficult
to distinguish, that state would be appropriate at a terrorist attacks [Kolodziejczak 6].
It should be noted that a detailed definition of de facto narrows its validity. On the one hand,
the precise indication of the actions or situations when you can make martial law seem right, however, to the rapidly changing circumstances may prove to be inadequate and require from time to
time make corrections. For the original version of the introduction of martial law by pointing to an external threat to the state in addition to the activities of a terrorist nature also added activities in
cyberspace. Furthermore, in the art. 2 paragraphs. 1a, the legislature decided to put the definition
of external threats to the State, which should be understood as deliberate actions that threaten the
98 R. Kupiecki, Strategia Bezpieczeństwa Narodowego RP 2014 jako instrument polityki państwa. Uwarunkowania zewnętrzne i aspekty procesowe, „Bezpieczeństwo Narodowe” 2015 /I, s. 14. 99 Ustawa z dnia 18 kwietnia 2002 r. o stanie klęski żywiołowej, (Dz. U. z 2014, poz. 333, 915), ustawa z dnia 21 czerwca 2002 r. o stanie wyjątkowym, (Dz. U. z 2014 r. poz. 1191) oraz ustawa z dnia 29 sierpnia 2002 r. o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych oraz jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej (Dz. U. z 2015 r., poz. 529). 100 M. Kołodziejczak, Różnica pojęć: wojna, konflikt zbrojny, kryzys, zagrożenie występujących w naukach o bezpieczeństwie – ujęcie prawne, [w:] Zagrożenia bezpieczeństwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej w XXI wieku. Pojecie, zakres i kwalifikacja, pod. red. W. Sójka, M. Kołodziejczak, Wyd. AON, Warszawa 2016. 101 Ustawa o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy… (Dz. U. z 2014, poz. 1815), art. 2 ust. 1.
217
independence and the integrity of the territory or important economic interests. They also aim to
prevent the disruption of normal functioning of the state by external entities.
And according to author – here’s the biggest problem occurs with the word "entities". Under
international law, the public will either state - the original entity or international organization – the entity secondary, which received subjectivity. In addition to states and selected international
organizations to subjects of international law, which is not a closed list, also includes: physical
persons, war criminals, nations, the Holy See and the Sovereign Order of Malta. The doctrine, this classification still causes controversy. It is therefore difficult to imagine that the actors of international
relations, such as terrorist groups and armed gangs, indigenous groups, tribes and even regional political groups could in the future be even partially recognized.
It is also important to precisely define terms related to security and defence. War should
be equated with actual military action, but it should be distinguished from a state of war –
an institution of international law to amend the relations between the two countries, but also related to the rupture of diplomatic or economic relations. Importantly, war or a state of war concerns only
and exclusively the original entities of public international law like states! The conflict is a broader concept than war, applies to a variety of activities, which, however, may attend the other actors, not
only of the states. Aggression was fairly exhaustively defined in the Resolution of the General
Assembly 3314 (XXIX) Definition of Aggression, 14 December 1974, but it should be emphasized that this is not legally binding definition! Basically we can say that any military attack will be one
of example of aggression, but not every aggression is associated with an armed attack. This is particularly important in the context of art. 5 of NATO, which is spoken only of an armed attack
[Kolodziejczak 6].
CONCLUSION First of all, binding definitions have huge influence on (inter) national law. It is extremely important
that these definitions should be in order, perhaps even redefined. It cannot be, on the one hand, that
there are no binding definitions of most important expressions. On the other hand, the creation of overly detailed definitions and closed lists also for the law is not favorable phenomenon.
It should be definitively added that the lack of legal regulations causes chaos, and chaos could cause
conflicts.
Therefore, the author, is of the opinion that it is necessary to formulate binding definitions in the form
of legislation generally applicable legislation, which will have the force of law, eg. in the form of legal definitions.
References
[1] The Constitution of the Republic of Poland of 2nd April, 1997 (Journal of Law from 1997, No. 78, item 483).
[2] Ustawa z dnia 18 kwietnia 2002 r. o stanie klęski żywiołowej, (Dz. U. z 2014, poz. 333, 915).
[3] Ustawa z dnia 21 czerwca 2002 r. o stanie wyjątkowym, (Dz. U. z 2014 r. poz. 1191).
[4] Ustawa z dnia 29 sierpnia 2002 r. o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych oraz jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej (Dz. U. z 2015 r., poz. 529).
[5] Malwina Kołodziejczak, Różnica pojęć: wojna, konflikt zbrojny, kryzys, zagrożenie występujących w naukach o bezpieczeństwie – ujęcie prawne, [w:] Zagrożenia bezpieczeństwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej w XXI wieku. Pojecie, zakres i kwalifikacja, pod. red. W. Sójka, M. Kołodziejczak, Wyd. AON, Warszawa 2016.
218
[6] Malwina Kołodziejczak, Analiza pojęcia wojny, agresji i napaści zbrojnej oraz przykłady ich
użycia w aktach prawnych obowiązujących w Rzeczypospolitej Polskiej, „Obronność. Zeszyty
Naukowe WZiD AON” 2(14)/2015, Warszawa 2015.
[7] Malwina Kołodziejczak, The Commander-in-Chief in legal system of the Republic of Poland, W. Feichtinger, B. Hensellek (eds.), “Schriftenreihe der Landesverteidigungsakademie”, 27/2015, Vienna 2016, p.107-121.
[8] Robert Kupiecki, Strategia Bezpieczeństwa Narodowego RP 2014 jako instrument polityki państwa. Uwarunkowania zewnętrzne i aspekty procesowe, „Bezpieczeństwo Narodowe” 2015 /I.
[9] Andrzej Szmyt, Opinia prawna do przedstawionego przez Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej projektu ustawy o zmianie ustawy o stanie wojennym oraz o kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych i zasadach jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw, Druk sejmowy nr 4355, Warszawa 2011.
[10] National Security Strategy of the Republic of Poland.
219
ANALÝZA POVSTALECKÉHO BOJE A JEHO DOPAD NA PŘÍPRAVU JEDNOTEK AČR
THE ANALYSIS OF THE INSURGENCY AND ITS IMPACT TO THE CZECH ARMY TRAINING
Roman KOPŘIVA
Abstrakt
Povstalecké a protipovstalecké operace jsou známy jako lidstvo samo. Proto je cílem tohoto článku provést analytickou studii řešení příčin povstaleckého boje a poukázat na nedostatky v přípravě
jednotek AČR na tento druh konfliktu. Pomocí Ishikawova diagramu zdůraznit příčiny povstaleckého boje a provést analýzu zainteresovaných stran vzhledem k vyjádření jejich míry a vlivu. Stanovením
klíčového problému reagovat na doporučení pro jednotky AČR, které povedou k získání dalších
schopností vedení protipovstaleckých operací. Klíčová slova: povstalectví, protipovstalectví, analýza, Česká armáda, výcvik, schopnost
Abstract Insurgency and counterinsurgency operations are known as humanity itself. As a result of it, the aim
of this article is to perform an analytical study of the insurgency cause and point out the shortcomings in the preparation of the CZECH ARMY units in this kind of conflict. By using Ishikawa diagram
to underline causes of guerrilla fighting, and by the analysis of the stakeholder conduct the expression of their extent and influence. By determining the key issue to respond to recommendations
for the CZECH ARMY units that will lead to obtain the other abilities to carry out a counterinsurgency
operations. Key words: insurgency, counterinsurgency, analysis, czech army, training, ability
ÚVOD Pro současné vojenské operace je charakteristická vysoká dynamika, rychlé a netradiční změny
operačního prostředí, ve kterém se operace odehrávají především s použitím menších, dobře
vycvičených a vyzbrojených jednotek. Příští ozbrojené konflikty se s největší pravděpodobností budou odehrávat v zastavěných oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva (např: ve městech, na pobřežích,
v povodích řek) za účasti státních a nestátních aktérů (ozbrojené skupiny, kriminální gangy, média…). Příklady současných a i budoucích operací jsou konflikty vedeny například na Ukrajině [1] ,v Sýrii
či Iráku [2]. Také spektrum konfliktů se od konce studené války značně rozšířilo. Vedle stabilizačních
nebo humanitárních operací, to jsou tzv. protipovstalecké operace [3], pro které se vžila zkratka COIN (z anglického „counterinsurgency“). V operacích COIN je méně pravděpodobné v masivní míře nasadit
organické jednotky, např. velikosti divize, jako ve standartním konvenčním konfliktu. Zpravidla se bude jednat o menší, flexibilní účelová uskupení, přizpůsobena konkrétním podmínkám operačního
prostředí. Autor vychází především z poznatků a zkušeností, které byly identifikovány nejen v ozbrojených konfliktech v Iráku, Afghánistánu nebo Mali, ale rovněž dávno předtím ve Vietnamu
a Malajsii.
Cílem článku je tedy analyzovat příčiny povstaleckého boje a najít odpověď na výzkumnou otázku
a to „Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na provádění protipovstaleckých operací“. Na základě této výzkumné otázky definovat klíčový problém v přípravě
jednotek pro vedení protipovstaleckých operací. Tyto potom budou základním aspektem k řešení
problému. Výsledkem je stanovení návrhů, doporučení, které by jednotky v rámci přípravy mohly aplikovat.
220
1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ
K jednoznačnému vysvětlení a pochopení dané problematiky je nutné vydefinovat některé pojmy, které se budou několikrát prolínat tímto příspěvkem. Povstalectví (IN jako insurgency) je akce
organizovaná často ideologicky motivovanou skupinou nebo hnutím, které se snaží ovlivnit nebo zabránit politickým změnám vládnoucích autorit v rámci regionu. Akce jsou zaměřené na přesvědčení
nebo vynucení poslušnosti populace s využitím násilí a podvratné činnosti [4].
Protipovstalecký boj (COIN jako Counterinsurgency) je kombinace opatření prováděná vládou
k poražení povstání. Efektivní protipovstalecký boj integruje a synchronizuje politický, bezpečnostní, právní, ekonomický vývoj a psychologické činnosti, které mají vytvořit komplexní přístup, jehož cílem
je oslabit povstalce, zatímco vláda posiluje legitimitu v očích obyvatel [5].
1.1 MÍSTO PROTIPOVSTALECKÝCH OPERACÍ Charakter a obsah vojenských operací vedených k stabilizaci bezpečnostní situace v krizových
oblastech mimo území NATO, případně EU, se v posledních desetiletích vyvíjí, stejně, jako se mění
charakter globálních bezpečnostních hrozeb a pravděpodobného operačního prostředí. Dokladovat to lze i na spektru vojenských operací, které se mimo jiné člení na operace bojové, protipovstalecké
(COIN), stabilizační (operace na podporu míru) a humanitární -vojenské mírové zapojení [6]. Protipovstalecké operace se mohou prolínat celým spektrem konfliktů, mohou být jejich součástí,
nicméně probíhají i samostatně jak to dokazují operace v Iráku, Sýrii či Afghánistánu. Protipovstalecké operace budou jednou ze součástí spektra konfliktu a jejich místo vždy bude záležet na stupni
použitých sil a prostředků. V podmínkách AČR je ovšem tato oblast nedoceňována. Jak ukáže výzkum
níže, je nutné znásobit úsilí k vysvětlení pojmu povstalectví, protipovstalecké operace, ke zpracování dalších publikací. Příslušníci armády tedy musí být připraveni na řešení takových operací.
Spektrum konfliktu
Obr. 1 Členění spektra ozbrojených konfliktů
Zdroj: vlastní
1.2 PŘÍČINY POVSTALECKÝCH OPERACÍ
V rámci AČR existuje pouze několik dokumentů a odborných publikací, které se zabývají povstaleckým
a protipovstaleckým bojem. Především neznalost povstaleckého boje jsou příčinou nedostatečného povědomí jednotek o této problematice. Rozhodl jsem se tedy zpracovat analýzu příčin a následku [7]
někdy také nazýván Ishikawův diagram nebo i diagramem rybí kosti. Jeho účelem je stanovení nejpravděpodobnější příčiny problému, který řešíme. Povstalectví je díky technologiím (twitter,
facebook, internet, mobilní síť) modernější a přizpůsobuje se. Personálně je více propracováno, využívá geopolitické situace a psychologické operace k přesvědčení nerozhodných obyvatel. V článku
Principles, Imperatives and Paradoxes of Counterinsurgency (NAGL, 2006, s. 1) autor upozorňuje
na fakt, že každý protipovstalecký konflikt je jiný (kvůli odlišnostem prostředí, podstatě příčiny a kultuře), ale vždy platí stejné principy a přikázání COIN. I když jsou tyto principy naplňovány,
nemusí to vždy vést ke kýženému vítězství, avšak pochopení těchto principů může napomoci k tvorbě úspěšné COIN kampaně. Jinými slovy, jestliže se mění taktiky povstaleckého boje, musí se měnit
Bojové operace Protipovstalecké operace
Stabilizační
operace Humanitární operace
221
i taktiky protipovstaleckých operací a tedy to má dopad na principy protipovstaleckých operací.
Na obrázku níže jsou popsány příčiny a důsledky povstaleckých operací.
Příčiny Důsledky
Obr. 2: Diagram příčin a důsledků (Ishikawův diagram) Zdroj: vlastní
Identita-Identita má sociální a kulturní charakter. Určité silné pocity mohou být v rozporu s oficiální politikou domácí. Pocit vlastního národa (viz Arabové a Syket –Picotova linie [8]) může vést
k tendencím o odtržení, změnám hranice nebo přímo politickému svržení legální vlády. To vše je umocněno tlakem zvenčí zájmových skupin, které mají stejné cíle (např. silné imigrantské skupiny).
Víra, náboženství-Může být jádrem problému, často bývá podporován blízkými pohledy na víru jiných
zájmových skupin.
Ekonomika-Zoufalá chudoba často posiluje a podporuje rozšířenou veřejnou nespokojenost. Mladí lidé
bez práce a bez naděje jsou ideálním cílem náborových aktivit povstalců. Nespokojení obyvatelé často vnímají rozdíl mezi chudobou a bohatstvím. Nedovedou si odpovědět na otázku, proč se nemají
tak dobře jako ti, co pracují podstatně méně.
Korupce- Korupce zvolených politiků, představitelů samosprávy a národních společností se ukazuje
jako jeden z důvodů nespokojenosti. Nepotrestání a neřešení nezákonných akcí jen umocňuje pocit křivdy. Politická korupce je dysfunkce politického systému. Například korupce v programech vládních
rozvoje může způsobit nelibost uvnitř poškozeného skupiny. Korupce vede ke ztrátě oprávněnosti
vlády a je často klíčovým jádrem nespokojenosti.
Represe- Represe může mít mnoho podob, například porušování práva nebo policejní brutalita. V konečné důsledku to vede ke snížení legitimity vlády.
222
Okupace-Pokud skupina obyvatelstva má vůli bojovat pro změnu režimu nebo povolání, mohou tvořit
hnutí odporu.
Služby-neschopnost zabezpečit základní potřeby obyvatelstva jako např. potraviny, vodu elektřinu,
zdravotnickou péči a podobně, to jsou faktory, které jednoznačně vedou k nespokojenosti obyvatelstva. Nedostatečné zabezpečení infrastruktury je důležitým faktorem nespokojenosti. Vždyť
většin povstání je právě v těch oblastech světa, kde vlády nejsou schopny infrastrukturu
zabezpečit.(tma často vytváří podmínky ke kriminalitě, zločinu, korupci, čili faktorům, které podněcují násilí a nespokojenost obyvatelstva).
Zneužívání-Vláda se příliš podbízí cizím investicím, podnikatelům a vlivným organizacím. Jestli
zahraniční společnost diktuje podmínky v regionu, je vnímána jako vykořisťovatel. Obyvatelé mají pocit, že jsou vykořisťováni. Zahraniční vojenská přítomnost, byť je na pozvání legálně zvolené vlády
nebo vojenská smlouva, může také urazit národní cítění. A konečně, pouhá přítomnost nebo specifické
činnosti cizinců nezřídka uráží náboženské nebo kulturní cítění.
Všechny specifikované příčiny nemusí být konečné. Jak již bylo uvedeno v úvodu, každý povstalecký boj je jiný a mění se. Co je ale pro každý povstalecký boj společné jsou tkz. posilující nástroje, které
povstalcům umožňují vést úspěšný boj.
1.3 POSILUJÍCÍ NÁSTROJE POVSTALCŮ Posilující nástroje jsou nástroje, které napomáhají povstalcům prosadit jejich cíl a to je přetrhnout
spojení mezi vládou a obyvatelstvem, v konečném důsledku svržení vlády.
Vůle: Ideologické podstata a pocit křivdy má často za následek že povstalci mají silnou kolektivní vůli.
Tento smysl pro kolektivní vůli je často relativně mnohem větší než u vlád nestabilních států. Povstalci se proto snaží, aby se boj zpomalil, zmrazil a přeměnil se v "soutěž vůle".
Čas: Vzhledem k jejich relativní silné vůli, si mohou povstalci dovolit být trpělivý. Když to jejich
relativní slabost vyžaduje, mohou povstalci narušit vůli svých protivníků "různými prostředky, jako
je podvratná činnost, terorismus a propaganda. Povstalci, pokud jsou schopní a efektivní, využívají svůj čas jako prostředek k prosazování svých zájmů na všech úrovních, zejména na strategické úrovni.
Prostor: Podobně jako jejich využití času, mohou povstalci využít prostor udolat vůli svých protivníků.
Jak je tomu u běžných operací, snaží se napadnout relativně slabé oblasti. Nicméně, schopní povstalci
budou jako tekutina. Budou bojovat na základě jejich výběru a udolávat své protivníky, ale vyhnou se rozhodujícím bitvám či střetnutím aby nebyli zničeni. Tímto způsobem se budou snažit donutit
soupeře reagovat na jejich úsilí. Útočiště a příhraniční regiony také nabízejí povstalcům, únikové cesty, výcvikové tábory, ve kterých se mohou zotavit, cvičit a plánovat budoucí operace.
2 ANALÝZA ZAINTERESOVANÝCH STRAN
Z hlediska řešení klíčové otázky „Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na protipovstalecké operace“ jsem se rozhodl provést analýzu zainteresovaných stran. Zainteresovaná
strana je každý jedinec, skupina či organizace, která je povstaleckým a následně protipovstaleckým
bojem ovlivněna, ať pozitivně, negativně, přímo, nepřímo, záměrně či nezáměrně, nebo nějakým způsobem ovlivňuje vývoj událostí. Vyhodnotil jsem si, že nejlepším začátkem pro provedení analýzy
zainteresovaných stran je jejich identifikace.
Grasseová v publikaci „33 nejpoužívanějších metod strategického řízení“ [7] definuje zainteresované strany následovně:“ Zainteresovanou stranou (stakeholder) rozumíme osobu nebo skupinu, která
má zájem na nebo která může ovlivnit úspěch nebo výkonnost organizace. Hlavní zainteresovanou
stranou jsou extérní zákazníci, kterým je primárně určen výrobek nebo poskytovaná služba stanovená v poslání organizace“. Pokud je tato definice ve spojení s povstaleckým a protipovstaleckým bojem,
jsou externím zákazníkem jednotky a představitelé vlády, které se tohoto boje účastní. Podle autorů Jaromíra PITAŠE a Huberta ŠTOFKA [9] je rychlá analýza zainteresovaných stran zahájena rámcovou
223
formulací problému nebo cíle. Následně jsou identifikovány jednotlivé zainteresované strany
(organizace, skupiny osob, jednotlivé osoby) s jejich klasifikací (např. primární, sekundární). Pro účely
této práce je zvolena matice analýzy vlivu zainteresovaných stran. Cílem analýzy prováděné pomocí matice „vliv x zájem“ je identifikovat klíčové zainteresované strany (vysoký zájem i vliv) s následným
definováním zapojení zainteresovaných stran.
Tab. 1 Zainteresované strany
Zainteresovaná strana Jejich zájem
Ministerstvo zahraničních
věcí
Uklidnění situace znamená zabránit humanitární katastrofě, nešíření
konfliktu, prosazovat zájmy státu.
Ministerstvo vnitra Zabezpečit fungování státu v problémových oblastech v souladu s platnou legislativou, zabezpečit dodržování zákonů.
Ministerstvo obrany Zabezpečit plnění úkolu, získat popřípadě zdokonalit schopnosti
armády řešit vzniklé problémy v krizových oblastech.
NGŠ AČR Zabezpečit výcvik, zdokonalit schopnosti jednotek, připravit vojáky na
řešení konfliktů;
SOC MO Splnit úkol, zabezpečit přípravu vojsk, řídit proces přípravy jednotek
Velitel PoS, VzS Připravit proces přípravy vojsk, začlenit specifika COIN do přípravy vojsk, plnit úkoly v souladu s legislativou; navrhovat, přijímat a
realizovat nápravná opatření k zavádění nových poznatků a odstraňování nedostatků v procesu přípravy vojsk.
Velitel ÚU Zefektivnit proces přípravy vojsk, vytvářet podmínky pro práci orgánů
pověřených stanovenými úkoly,
Vojenské školství Zodpovídat za administraci a ukládání získaných poznatků a
identifikovaných zkušeností, zaměřit se na rozvoj teorie přípravy
vojsk; příprava osob odpovědných za plnění úkolu COIN u jednotlivých organizačních celků. Zabezpečit výuku procesu IN a
COIN v rámci školních osnov, akreditovaného studia a kariérních kurzů.
Populace Přežít v relativně uspokojivých podmínkách, případně zlepšit životní
standart.
Povstalci Přetrhnout spojení mezi vládou a populací; ospravedlnit své
požadavky na úkor popularity legálně zvolené vlády; přežít
v podmínkách
Zbrojní firmy Účelně reagovat na vývojové trendy operací zaváděním nových
technologií a zbraňových systémů ovlivňující taktické činnosti
jednotek
HN (Host Nation) Uklidnění situace v rámci prostoru odpovědnosti, získání zpětné
kontroly nad daným územím; zabezpečení základních potřeb pro obyvatelstvo
Sekundární
Vojáci z povolání a
zaměstnanci AČR Odborná veřejnost
Přispívat poznatky do procesu ze své práce. Využívat zpracované
zkušenosti pro efektivní plnění v rámci své působnosti a plnění úkolů.
Inspektorát NGŠ Inspekce MO
Poskytovat právní podporu, dohlížet na dodržování zákonů a nařízení
Zdroj: vlastní
Jak vyplývá z tabulky hodnocení míry vlivu a zájmu, nejvíce vlivu a zájmu na řešení dané problematiky
musí mít personál, zaměstnanci MZV a MV, kteří plní úkoly v součinnosti s MO a velitelé úkolových
uskupení. Také velitelé a štáby pozemních a vzdušných sil v součinnosti s vojenskými školami musí implementovat problematiku povstaleckého a protipovstaleckého boje do velitelské přípravy. Graficky
lze analýzu zainteresovaných stran vyjádřit následovně:
224
Obr. 3 Grafické vyjádření míry a vlivu zainteresovaných stran
Zdroj: vlastní
2.2 KLÍČOVÝ PROBLÉM I když zkušenosti z operací jednotek AČR jsou dobré, stále se principy protipovstaleckých operací
neimplementují dostatečně. V mnoha případech, alespoň v počátcích operací AČR v Afghánistánu
(2004), si týmy představitelů ČR a velitelé v prostoru operace neuvědomili, co přesně a jak naplnit úkoly protipovstaleckých operací. Skutečností je fakt, že ve zmíněném období bylo úsilí soustředěno
na stabilizační operace a nebylo dostatek zkušeností reagovat na zásady povstaleckého boje. Pro vlastní identifikaci problému jsem tedy použil metodu stromu problému, která odpovídá
na výzkumnou otázku a to: „Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na provádění protipovstaleckých operací“.
Obr. 4 Strom problému přípravy jednotek AČR na protipovstalecké operace Zdroj: vlastní
Klíčovým problémem, jak vyplývá z Obr. 4, je neznalost principů a nedostatek implementace
zkušeností z protipovstaleckých operací jednotkami AČR.
Míra zájmu
Míra vlivu
Osoby: Vojáci
z povolání, účastníci MZV a; zbrojní firmy
Vysoká
Nízká
Nízká Dav: povstalci; Inspektorát MO
Tvůrci: Zaměstnanci MZV, MV
Klíčový hráči: Velitelé
PoS, VzS; velitelé ÚU; HN; MO; Vojenské
školství; SOC;
Vysoká
225
2.3 NEDOSTATKY V PŘÍPRAVĚ AČR
V podmínkách AČR neřeší žádná studie principy protipovstaleckého boje (COIN), ty jsou popsány pouze jako charakteristické rysy ve Vojenské doktríně AČR. O různém výkladu problematiky
protipovstaleckého boje svědčí i to, že v Aliančních doktríně AJP 3.4.4 byly principy COIN charakterizovány a schváleny až v roce 2013. I přesto je doporučováno při přípravě jednotek vycházet
právě z těchto stanovených principů. Stejně tak občas převládá názor, že protipovstalecké operace
jsou záležitostí speciálních sil. Je to především výsledek mylné představy spojené s působením speciálních sil v protiteroristických operacích EF (Enduring Freedom) v Afghánistánu. Podle výše
uvedené analýzy zainteresovaných stran vyplývá, že důraz na výcvik a přípravu by měl přicházet především ze strany představitelů MO a představitelů MZV a dále jiných civilních příslušníků státní
správy a nevládních organizací. Vzájemná spolupráce v přípravě povede nejen ke sladění činností ale
také poznání osobních charakterových vlastností, které jsou pro splnění stanoveného cíle neméně důležité. Jestliže velitelé a jejich podřízení přináší do procesu plnění úkolů vojenskou sílu, taktiku
a ochranu celého týmu, civilní členové přináší znalost kulturních a náboženských zvyků, schopnosti vyjednávat, politickou kulturu a možnosti další civilní spolupráce.
3 DOPORUČENÍ PRO AČR
Ozbrojené síly ČR musí být schopny působit v celém spektru možných operací, včetně „klasických“ konvenčních operacích vysoké intenzity. Konečně, aktuální vývoj bezpečnostního prostředí,
i v souvislosti s ukrajinskou krizí, to jen potvrzuje. Bylo by však nešťastné, kdyby došlo k dalšímu extrému – potlačení schopností působit v protipovstaleckých operacích. Týká se to zejména přípravy
(výcviku a vzdělávání) a materiálního zabezpečení vojsk. Je nutné pokračovat v realizaci opatření,
které vyplynuly z poznatků a zkušeností, které by měly přispět k rozvoji následujících schopností.
Schopnost spolupracovat s představiteli civilní státní správy. Pravidelná školení vybraných příslušníků úkolových uskupení a představitelů státní správy se zaměřením na legislativní podmínky státu
možného působení. Intenzivní spolupráce uvnitř jednotky a to vzájemným poznáváním charakterových
a odborných schopností. Vzájemná pomoc při tvorbě operačního rozkazu. Nedostatkem může být prověření civilních zaměstnanců (požadavek na příliš vysoký stupeň prověření NBÚ).
Schopnost spolupracovat s představiteli nestátní sféry (má se na mysli humanitární organizace,
soukromé organizace atd). Jejich spolupráce s vámi jako protipovstaleckými jednotkami může být
vnímána jako spolupráce s okupanty. Výsledkem může být zvýšení bezpečnostního rizika pro tyto organizace a v konečném důsledku ukončení spolupráci s těmito jednotkami. Tyto organizace mohou
tedy být využívány, ale nesmí být zneužívány provládními jednotkami. Naleznutí konsensu je tou správnou cestou spolupráce a prosazování zájmu.
Schopnost mediálně se vyjadřovat a spolupracovat s médii v místě operace, které mohou ovlivnit
veřejná mínění. Určením předem vybraných představitelů úkolového uskupení ale především školením
všech příslušníků kontingentu připravit příslušníky kontingentu na možnost komunikace před televizními kamerami. Ukázat možnosti místní mediální sítě. Pravidelná školení za účasti expertů
na problematiku získávání si veřejného mínění a vystupování před kamerou může napomoci získání si srdcí a myslí obyvatelstva daného státu.
Práce s informacemi patří k nejdůležitějším schopnostem všech příslušníků úkolového uskupení. Zpravodajská činnost a jednotlivé operace jdou ruku v ruce. S nadsázkou můžeme tvrdit, že jeden bez
druhého se neobejde. Pokud chceme úspěšné operace, musíme se na ně důkladně připravit. A to si vyžaduje dokonalé zpravodajské informace. Pokud bude operace úspěšná, přináší další nové
informace a skutečnosti, které jsou podnětem k plánování další operace. Čím větší je možnost informace sbírat, shromažďovat, analyzovat a šířit, tím větší je pravděpodobnost úspěšnosti operace.
V přípravě tedy položit důraz (formou krátkodobého kurzu, který ale bude nedílnou součástí přípravy úkolového uskupení) na všechny fáze zpravodajské přípravy bojiště a to řízení, shromažďování,
zpracování a šíření informací.
226
Navrhnout pro zabezpečení přípravy jednotek kurz protipovstaleckých operací, který může být
proveden Ad-hoc ( na vyžádání dle situace). Jednodušší a účinnější ovšem bude začlenit problematiku
povstaleckých a protipovstaleckých operací do modulů výuky na UO Brno a velitelské přípravy štábů a jednotek AČR.
Důsledně implementovat zkušenosti (leassons learn) do programu výcviku jednotek. Na základě
daných principů COIN uvedených v AJP 3.4.4 provádět přípravu jednotek nejen na nejnižších stupních
velení a řízení ale také na úrovni štábů úkolových uskupení. V součinnosti s určenými představiteli civilních institucí připravovat „ operační plán“, neboť plnění úkolů protipovstaleckých operací je
především politická záležitost.
ZÁVĚR Cílem studie bylo zanalyzovat povstalecký boj a na základě této analýzy poukázat na nedostatky
a navrhnout řešení pro přípravu jednotek AČR. Neznalost principů a nedostatek implementace zkušeností z protipovstaleckých operací jednotkami AČR jsou odpovědí na výzkumnou otázku.
Podrobnou analýzou příčin povstaleckého boje, jeho vlivem na provádění protipovstaleckých operací a v souvislosti se zkušenostmi a schopnostmi jednotek AČR lze konstatovat, že chybí expertní diskuse,
publikace a dostatečné množství zpracovaných dokumentů ve formě Lessons learn či metodiky, skript,
knih, odborných analýz v podmínkách AČR. Jako důsledek těchto aspektů je nedostatek odborného výcviku, nedostatek výcvikových programů v otázkách protipovstaleckého boje. I když byla studie
zaměřena především na vojenské aspekty, je potřeba zdůraznit, že protipovstalecké operace jsou především politickým bojem.
Na civilní aspekty je vhodné poukázat. Především je třeba zohlednit politickou vůli a vynaložit komplexní úsilí, jehož součástí je princip jednoty úsilí. Velitelé, jednotky a vojáci v místě operace musí
cítit politickou podporu nejen vlastní vlády ale také představitelů a státních aktérů hostitelské země (HN).
Analytická studie je vhodným základem pro další zkoumání protipovstaleckého boje. Tento se bude přizpůsobovat jak operačnímu prostředí, tak technickým prostředkům, které budou mít vliv na změnu
taktických činností AČR. Především tady je prostor pro další zkoumání a odborné analýzy.
Použitá literatura
POPESCU, Nicu. Hybrid tactics: Russia and the West.. Institute for Security Studies [online].
Brusel: European Union Institute for Security Studies, 2015 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.iss.europa.eu/uploads/media/Alert_46_Hybrid_Russia.pdf
GAUB, Florence. Hybrid tactics: ISIL & Co.. Issue Alert [online]. Brusel: European Union
Institute for Security Studies, 2015, (47), s. 2 [cit. 2016-12-01]. DOI: 10.2815/54233. ISSN 978-92-9198-342-1. Dostupné z:
http://www.iss.europa.eu/uploads/media/Alert_47_hybrid_ISIL.pdf
Pub- 31-00-01 Vojenská doktrína-Protipovstalecký boj. Vyškov: Institut doktrín VeV – VA,
2010.
AJP-3.4.4 Allied Joint Doctrine For Counterinsurgency: Alliedf Joint Doctrine For Counterinsurgency. 1.st edition. Brusel: NATO Standardization Agency, 2011. Dostupné také
z: https://info.publicintelligence.net/NATO-Counterinsurgency.pdf
Guide to the Analysis of Insurgency. Washington,DC: Published by the US Government, 2012.
Dostupné také z: https://www.hsdl.org/?view&did=713599
SOJKA, Milan a Oldřich SOCHA. Vojenské operace. 1. Vyškov: Doktríny Vyškov, 2011.
GRASSEOVÁ, Monika. Analýza podniku v rukou manažera. 2 vydání. Brno: BizBooks, 2012.
ISBN 978-80-265-0032-2.
ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. První. Praha: Grada Publishing, 2011.
ISBN 978-80-247-2910-7.
227
PITAŠ, Jaromír a Hubert ŠTOFKO. Analýza a zapojení zainteresovaných stran při řešení nestrukturovaných problémů. První. Brno, 2011.
GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a Roman HORÁK. Procesní řízení ve veřejném sektoru: teoretická východiska a praktické příklady. Vyd.1. Brno: Computer Press, 2008.
ISBN 978-80-251-1987-7.
GRASSEOVÁ, Monika. Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1.vydání. Brno: Edita, 2013. ISBN 978-80-266-0179-1.
228
ŽENIJNÍ ROBOTICKÉ SYSTÉMY A JEJICH VLIV NA SPOLEČNÉ FUNKCE
ENGINEER ROBOTIC SYSTEMS AND THEIR IMPACT ON JOINT FUNCTIONS
Michal KOPULETÝ102
Abstrakt
Práce pojednává o dopadu aplikace ženijních robotických systémů na společné funkce operací. První
část se zabývá definováním základní terminologie a souvislostí. Hlavní část práce je pak věnována robotickým systémům a jejich vlivu na společné funkce z ženijní perspektivy a to především
zpravodajství, velení a řízení a ochraně vojsk. Cílem práce je poskytnout náhled do problematiky, definovat základní pojmy a souvislosti a především pak zdůraznit hlavní potenciální přínosy ženijních
robotických systémů z pohledu podpory společných funkcí.
Práce je především určena pro ženijní odborníky, studenty ženijních oborů a ostatní akademické
pracovníky.
Klíčová slova: ženijní práce, společné funkce, robot, velení a řízení
Abstract The thesis discusses the impact of engineer robotic systems application on Joint Functions. The first
part deals with the definition of basic terminology and context. Main part is devoted to robotic systems and their impact on Joint Functions from engineer perspective, namely intelligence, command
and control and force protection. The aim is to provide an insight into the problematics, define
elementary terms and context and especially to highlight main potential benefits of engineer robotic systems from the perspective of Joint Functions.
The thesis is primarily intended for military engineers, students of military engineering and other
academics.
Key words: mlitary engineering, joint functions, robot, command and control
ÚVOD
„S pokračováním informační revoluce bude pronikat a dramaticky růst role bezosádkových, autonomních a inteligentních systémů. Tyto systémy budou představovat široké spektrum od malých senzorů a personifikovaných robotů, kteří budou replikovat lidské chování a vzhled, až po kooperativní množství inteligentních sítí nebo rojů, které budou jednat bez lidského řízení či autorizace [1].“
Z národních i aliančních publikací vyplývá, že ženijní práce jsou realizovány všemi druhy vojsk. Představují multioborovou činnost a jejich realizací jsou podporovány všechny společné funkce
na všech úrovních operace. Předpokladem pro efektivní realizaci ženijních prací je však i funkční ženijní podsystém velení a řízení. Vyvstává však mnoho otázek, jakým způsobem mohou robotické
systémy přispět k fungování ženijního podsystému velení a řízení a jak robotické systémy mohou
ovlivňovat společní funkce, co by rámec aktivit a schopností ve společných operacích.
Cílem práce je tak vytvořit určitý náhled do problematiky, naznačit možné přínosy ženijních robotických systémů z perspektivy společných funkcí a definovat základní pojmy a souvislosti, které
jsou nezbytné pro pochopení problematiky.
102 Ing. Michal Kopuletý, 153. ženijní prapor Olomouc, Libušina 648/111, Olomouc 779 00, +420 777 940 577, [email protected]
229
1 ZÁKLADNÍ POJMY
Robotické a autonomní systémy (RAS) jsou považovány za jednu z nejprogresivnějších technologií budoucnosti. Díky dynamickému technologickému rozmachu a aplikací pokročilých technologií
do vojenství se RAS staly součástí standardní výbavy moderních armád. Progresivní vývoj a integrace těchto systémů do vojenství způsobuje také změny ve vojenské terminologii a vytváří mnoho
názvoslovných novotvarů, které často nejsou standardizovány ani trvale zakotveny v armádních
normách či publikacích. Pro pochopení této práce je nezbytné alespoň velice stručně definovat základní názvosloví z problematiky RAS. Uvedené pojmy jsou vlastními návrhy autora, které respektují
aktuální národní, zahraniční i standardizační normy a současné chápání pojmů odbornou veřejností.
Robotizace je nevyhnutelný a nezvratný proces, který souvisí se zaváděním vojenských robotů
do praxe s cílem nahradit vojáka. Robot je pak mechanické, dálkově ovládané nebo automatické zařízení, které nahrazuje nebo podporuje člověka.
Robotický systém (Robotic system) je tak pro účely této práce definován jako systém, který
se skládá z programového a technického vybavení robota, jež obsahuje zdroj energie, manipulátor (efektor), řídicí systém a komunikační prostředky, které jsou určeny k jeho ovládání
a monitorování. Ve vojenství je robotický systém často definován jako bezosádkový systém
(Unmanned System). Robotické a autonomní systémy (RAS) je obecně přijatý pojem v rámci akademické a vědecko-výzkumné komunity a zdůrazňuje fyzické (robotické) a kognitivní (autonomní)
aspekty těchto systémů. RAS může být vnímán jako rámec popisující systémy, které mají robotický element, autonomní element nebo obojí. S rozvojem technologií existuje více robotických systémů se
schopností autonomie [2].
Vojenský robot (Military robot) je mechanické zařízení, které je autonomní nebo vojákem ovládáno
na dálku, může nahradit nebo posílit/podpořit člověka a jeho činnost se vztahuje k vojenským aktivitám. Ženijní robot (Engineer robot) je vojenský robot, který je předurčen k plnění úkolů v rámci
ženijních prací.
Umělá inteligence (Artificial intelligence) je schopnost robotického systému uvažovat, učit
se a sebezdokonalovat se obdobně jako člověk.
Automatizaci (Automation) lze chápat jako schopnost robotického prostředku, který je předem naprogramován, k logickému postupu, reagovat na vstupy z jednoho nebo více senzorů
a směřovat činnost k výstupu, který je předvídatelný. Automatizovaný robotický systém se neřídí sám
a hlavně nemá rozhodovací schopnost. Tento systém postupuje pouze krok po kroku a nezbytností je lidský dozor.
Autonomie (Autonomy) je nejen schopnost jednat zcela svobodně a nezávisle, ale také schopnost
komplexního vnímání prostředí a jeho porozumění, schopnost výběru varianty činnosti z několika
alternativ bez nutnosti lidského dozoru and řízení. Autonomní systém je systém, který je nejen schopen jednat zcela svobodně a nezávisle, ale také schopen komplexního vnímání prostředí a jeho
porozumění, výběru varianty činnosti z několika alternativ bez nutnosti lidského dozoru a řízení. Autonomní systém tak v podstatě emuluje lidské myšlení. Mezi automatizovaným a autonomních
systémem tak existuje především kvalitativní rozdíl.
Robotické a autonomní systémy (RAS) můžeme dělit podle mnoha kritérií. V odborné praxi
se používá zpravidla dělení podle jejich využití na průmyslové a servisní. Vojenští roboti jsou považováni za servisní roboty podporující oblast bezpečnosti. Vojenští roboti jsou v rámci NATO
obvykle definovány jako bezosádkové prostředky/systémy.
Tyto systémy zpravidla dělíme podle operační domény na:
Bezosádkové pozemní systémy (Unmanned Ground Systems – UGS);
Bezosádkové vzdušné systémy (Unmanned Aerial Systems – UAS);
Bezosádkové vodní/námořní systémy (Unmanned Maritime Systems – UMS);
230
Vojenští roboti však mohou být děleni i podle účelu na zdravotnické, logistické, chemické, průzkumné,
bojové nebo ženijní.
V literatuře se také setkáváme s pojmem Multi-robotické systémy (MRS), které představují fúzi
bezosádkových systémů v rámci různých operačních domén.
Ženijní robotické systémy se dále mohou podle charakteru činnosti dělit na:
Ženijní bojové roboty určené k plnění úkolů přímé/bojové ženijní podpory.
Ženijní podpůrné roboty určené k plnění úkolů všeobecné ženijní podpory.
Ženijní průzkumné roboty, určené k plnění úkolů ženijního průzkumu.
2 VLIV ROBOTIZACE ŽENIJNÍCH PRACÍ NA SPOLEČNÉ FUNKCE
„Z kontextu dokumentů NATO vyplývá, že ženijní práce, jako specifická činnost, jsou v obecné podobě
předmětem procesů velení a řízení vojsk, které jsou uskutečňovány orgány velení a řízení v rámci
podsystémů C2.“ [3]
Zastřešujícím pojmem ženijní problematiky jsou ženijní práce (Military Engineering - MILENG). Tento pojem prošel určitou genezí, přičemž jeho definice se v jednotlivých aliančních dokumentech ustálila.
Ženijní práce utváří fyzikální operační prostředí bez ohledu na prvek nebo druh vojska. Realizací ženijních prací jsou podporovány všechny společné funkce na všech úrovních operace. Společné
funkce (Joint Functions - JFs) poskytují rámec propojující jednotlivé schopnosti a aktivity, které
společně pomáhají veliteli integrovat, synchronizovat a řídit různorodé schopnosti a aktivity ve společných operacích. Jednotlivé JFs tvoří podoblasti, dle kterých můžeme kategorizovat jednotlivé
úkoly v rámci ženijních prací. Ve všech společných operacích a na všech úrovních existují tyto JFs - velení a řízení (Command and Control, C2), manévr a ničivé účinky (Manoeuvre and Fires),
zpravodajství (Intelligence), ochrana vojsk (Force protection), informační operace (Info Ops), CIMIC
(Civil-Military Cooperation) a udržitelnost (Sustainability). Plnění jednotlivých úkolů v rámci ženijních prací podporuje všechny JFs na všech úrovních operace, i když se primárně zaměřují na funkce
manévru a paleb, ochrany vojsk a udržitelnosti [4]. Ženijní role (Engineer roles) přímo navazují na ženijní práce. V aliančních dokumentech se také setkáváme s přívlastkem „tradiční“.
Alianční dokumenty ženijní role rozdělují shodně na: Podporu pohybu (Mobility);
Opatření k omezení pohybu protivníka (Counter-Mobility);
Schopnost přežít (Survivability);
Všeobecnou ženijní podporu (General Engineer Support).
Z odborných publikací a norem vyplývá, že aplikace (ženijních) robotických systémů k plnění úkolů v rámci ženijních prací má vliv na všechny společné funkce vojenských operací. Konflikty posledních
deseti let ukázaly na rozmach UAS, které primárně provádí zpravodajské, sledovací a průzkumné (ISR) úkoly. Jejich význam taktéž roste i v jiných operačních doménách. Zvyšování počtů robotických
(bezosádkových) systémů se očekává napříč všemi doménami. Tyto prostředky potvrdily, že mohou
zvýšit povědomí o situaci (SA), redukovat lidskou práci, zvýšit výkon vlastních sil při plnění úkolů, minimalizovat riziko pro civilní osoby a vojáky a celkově snížit náklady. Bezosádkové (robotické)
systémy poskytují perzistenci, univerzálnost, schopnost přežití a redukci rizik, ohrožujících lidský život. V mnoha případech jsou tak preferovanou alternativou k právě k plnění úkolů jako „3D“ [5].
Současné ženijní robotické systémy díky svým vlastnostem mohou podporovat všechny společné funkce, a z nich především velení a řízení, zpravodajství a ochranu vojsk. Tyto funkce však nelze od
sebe jednoznačně vyhranit a je nutné je chápat jako provázaný komplex navzájem se ovlivňujících komponentů. Aplikované robotické systémy obvykle podporují dvě a více těchto funkcí zároveň
a tím jsou logicky podporovány i procesy v rámci ženijního podsystému velení a řízení. Smyslem definování vlivu ženijních robotických systémů na společné funkce je zejména určení toho, jakým
způsobem tyto systémy mohou přispívat k vedení současných i budoucích vojenských operací.
231
2.1 SPOLEČNÉ FUNKCE VELENÍ, ŘÍZENÍ A ZPRAVODAJSTVÍ
„Orgány velení vojskům ženijní specializace, jež jsou součástí ženijního podsystému velení a řízení, potřebují k procesům velení a řízení relevantní ženijní informace, které zjišťuje ženijní průzkum.
Získávané informace jsou nezbytné k získání přehledu o situaci, jejího hodnocení a dosažení stavu pochopení situace. Poté jsou vytvořeny podmínky pro poskytování ženijního poradenství, rozhodování,
plánování, koordinaci a řízení ženijních prací na jednotlivých úrovních velení [6].“
V rámci ženijního podsystému velení a řízení (C2) jsou požadovány takzvané ženijní relevantní
informace (Engineer Relevant Information – ERI). Jedná se o důležité informace, související s problematikou ženijních prací. Z hlediska potřeb orgánů a procesů velení a řízení v rámci ženijního
podsystému velení a řízení jsou všechny ERI součástí společného ženijního obrazu o situaci (Common
Engineer Operational Picture – CEOP) a ty nejdůležitější z nich by měly být neoddělitelnou součástí společného obrazu operační situace (COP). Aby však informace mohly být považovány za relevantní,
musí být přesné, včasné, úplné a spolehlivé.
Procesům rozhodování předchází určité stavy myšlení, jako jsou znalost a porozumění situaci. Znalost situace (Situational Awareness – SA), která je zpravidla založena na její vizualizaci v určité formě
společného obrazu operační situace (Common Operational Picture – COP), hodnocení velitele
nebo náčelníka a porozumění situace velitelem (Situational Understanding – SU) jsou základními předpoklady (myšlenkovými procesy) nezbytnými k provedení rozhodnutí velitelem. V podmínkách
ženijního podsystému C2 by měla být dosahována znalost ženijní situace na základě společného ženijní obrazu operační situace. Základ pro tvorbu tohoto obrazu by měl tvořit sdílený ženijní
znalostní systém, založený na příslušném systému ženijních informací, zpráv a hlášení a jejich správě.
Ženijní podpora zpravodajství se zaměřuje na rozvoj znalostí (Knowledge Development - KD),
řízení, sběr, zpracování a šíření ženijních informací/ženijních zpravodajských informací. Dále se pak zaměřuje na geomatické/geoprostorové činnosti a komplexní ženijní informační management
(Engineer Information Management). Ženijní podpora zpravodajství funguje v rámci zpravodajského cyklu (Intelligence Cycle).
Obr. 1 Zpravodajský cyklus
Zdroj: vlastní
K integrujícím prvkům celé oblasti, související s funkcí ženijního podsystému velení a řízení patří problematika informačního managementu [6]. Ženijní informační management podporuje rozvoj
znalostí (KD) a ve svém rozsahu je to velice komplexní pojem. Zaměřuje se na operační schopnosti
vlastních sil a sil protivníka, terén, počasí, geografické informace, informace o infrastruktuře, službách
a zdrojích, které jsou nezbytné pro vedení operace.
Ženijní informační management je považován za proces i produkt, který podporuje [4]: Generování sil (Force Generation);
Zpravodajskou přípravu bojiště (Intelligence Preparation of Battlefield);
Pochopení situace (Situation Understanding);
Společný targetingový proces (Joint Targeting Process);
Ochranu vojsk (Force Protection).
232
Mezi klíčový úkol spektra ženijních prací úzce spojený s funkcí zpravodajství patří získávání ženijních
informací prostřednictvím ženijního průzkumu. Ženijní informace jsou nezbytné pro tvorbu ženijních
zpravodajských informací, které jsou zase nezbytným předpokladem pro rozhodování velitele. Kvalitní ženijní průzkum je jedním ze základních předpokladů pro efektivní systém velení a řízení (C2),
respektive ženijní podsystém velení a řízení. Právě v procesech ženijního zpravodajství hraje ženijní průzkum zcela klíčovou roli ve shromažďování informací a robotické systémy tak mohou především
rozšířit jeho schopnosti. RAS jsou v současné době již neodmyslitelnou součástí systémů velení a řízení
vyspělých armád. Nejdůležitější ženijní potřebou je pozorování a získávání komplexních informací [6]. Ženijní průzkum je základní ženijní schopností, která poskytuje nezbytné informace a umožňuje včasné
varování. Ženijní průzkum plní zpravidla úkoly, související s řešením informačních potřeb ženijních orgánů velení a řízení, které jsou dále rozpracovávány a konkretizovány prostřednictvím ženijního
zpravodajství. Zaměřuje se zejména na problematiku zjišťování, shromažďování a zpracování specifických ženijních informací. Technologie UAS umožňují shromažďování velkého množství
informací na dálku (v reálném čase) a tím podporují předávání včasných a přesných informací
o přirozeném i umělém prostředí, o ženijních silách a prostředcích nepřítele a jejich záměru [4].
Obr. 2 Zpravodajský a průzkumný cyklus
Zdroj: [9]
Americký dokument Robotic Strategy White Paper (RSWP) řadí sběr informací v rámci robotizace ženijních prací k ženijním potřebám nejvyšší priority. Robotické prostředky jako prostředek průzkumu
mohou rozšířit možnosti ženijních průzkumných orgánů především v rámci sběru informací. K tomu musí směřovat i senzorické vybavení těchto systémů. Mezi základní požadavky na tyto prostředky patří
schopnost shromažďovat informace pro velitele a náčelníky, které se týkají výše zmiňovaných (terénních) aspektů prostředí, dále pak automatizovaná detekce a identifikace výbušného materiálu
a improvizovaných výbušných zařízení a identifikace ZHN v prostoru operace. Má-li být ženijní
průzkum včasný, musí tomu odpovídat i vlastnosti RAS. Mimo odpovídající senzorické vybavení je nutné, aby informace byly odesílány okamžitě v reálném čase ke zpracovateli. Právě požadavek
na online přenos informací je zcela klíčový a je to vůbec elementární požadavek na efektivní fungování všech systémů velení a řízení, ten ženijní nevyjímaje. Přenos videozáznamů ve vysoké kvalitě, pořízení
fotografických a ostatních materiálů a jejich odesláním k prvku ženijního zpravodajství může být
vytvořen předpoklad k včasnosti a aktuálnosti ženijního průzkumu. Výdrž těchto prostředků zase může přispět k nepřetržitosti sběru ženijních informací nezbytných k rozhodnutí velitele/náčelníka. Největší
přínos současných RAS je především v prvotních informačních procesech zpracování dat na „vyšší“ formy informací. Tento fakt je demonstrován na obrázku pod textem.
233
Obr. 3 Působnost ženijních průzkumných robotických systémů v rámci managementu informací Zdroj: vlastní
Bylo identifikováno, že právě robotické systémy všech druhů mohou mimo jiné značným způsobem přispívat k situační znalosti/znalosti bojiště a jeho celkovému pochopení (Situational Awareness and
Situational Understanding) tím, že mohou eliminovat/redukovat mezery v poznání velitele. Situační znalost je „průřezová“ společná schopnost (Joint Capability Area – JCA). To především znamená,
že přímo ovlivňuje všechny ostatní společné funkce operací.
Robotické prostředky přispívají v rámci této činnosti mimo jiné tím, že budou [7]:
Zpracovávat/překládat velké množství dat ze senzorů tak, aby byly relevantní a pomohly
tak velitelům ke znalosti/pochopení situace; Umožňovat samostatně zpracovávat větší množství dat;
Umožňovat nepřetržité shromažďování informací ze všech domén;
Poskytnou systému jejich vlastní organické vnímání pomocí senzorů a tím budou přispívat
ke znalosti bojiště;
Umožní schopnější kognitivní funkce a kolaborativní pochopení situace.
Obr. 4: Multi-robotické systémy (MRS) při plnění průzkumného úkolu
Zdroj: [2]
Aby mohly robotické systémy přispívat k vizualizaci dat a tím pádem ke znalosti a porozumění situace velitele, musí být zákonitě integrovány do zpravodajského a průzkumného cyklu.
Z rozhovorů s odborníky z oblasti ženijní podpory zpravodajství však robotické systémy mohou podpořit plnění úkolů ženijního průzkumu tím, že mohou mimo jiné:
Ušetřit čas průzkumným orgánům při plnění úkolů ženijního průzkumu;
234
Urychlit plnění úkolů ženijního průzkumu, což může mít vliv na včasnost dodání
požadované informace k žadateli;
Zlepšit přehled o situaci ženijních průzkumných a zpravodajských orgánů;
Umožnit sběr informací pomocí přesných senzorů a jejich okamžitý přenos k operátorovi,
tím umožnit rychlejší aktualizaci COP/COEP;
Částečně vyřešit kritický nedostatek ženijních průzkumných orgánů ve vojenských
operacích tím, že mohou nahradit průzkumné orgány v rámci sběru informací při vybraných činnostech;
Plnit perzistentně úkoly nejen povšechného, ale i podrobného ženijního průzkumu;
Mít podstatný vliv na minimalizaci lidských ztrát při plnění úkolů ženijního průzkumu;
Být využity v rámci multi-robotických systémů (MRS) a tím umožnit získávání
požadovaných dat v komplexním měřítku;
Moderní technologie tak nabízejí značné výhody v poskytování situačního povědomí, které se okamžitě a přesně odráží do kompletního, vševojskového společného obrazu [4].
2.2 SPOLEČNÁ FUNKCE OCHRANY VOJSK
Ženijní podpora ochrany vojsk (MILENG support to Force Protection) zahrnuje zodolňování zařízení, opravy letišť a cest, zřizování zátarasů, poskytování krytů a maskovacích opatření, určování
odstupných vzdáleností, čištění cest, letišť a přístavů (od výbušnin), opatření k podpoře mobility
a omezení pohybu protivníka, podporu C-IED aktivit stejně jako koordinaci palebné ochrany a podporu EOD aktivit [8].
Z národních strategických dokumentů však vyvstávají požadavky na robotické prostředky a to zejména
z perspektivy odolnosti/ochrany sil (Force Protection) a jejich udržitelnosti (Sustainment). Tyto
požadavky jsou spojené s minimalizací ztrát ozbrojených sil na bojišti a s udržitelností ozbrojených sil v rámci operace. Minimalizace ztrát ve vojenských operacích je vždy jedním z hlavních úkolů
nasazených jednotek. Vysoké ztráty mohou mít pro vlastní vojska významně negativní důsledky. Odolnost a ochrana sil k minimalizaci účinků jakékoliv nepříznivé/nepřátelské akce jsou proto důležité
pro minimalizaci ztrát na živé síle a materiálu a tím zachování bojové síly ozbrojených sil. Ochrana sil je velice komplexní společná funkce, která zasahuje do mnoha oblastí vojenství, přičemž jedním
z požadavků na minimalizaci ztrát je mimo jiné snižování podílu lidské obsluhy v používání zbraňových
a dalších systémů.
Aplikace RAS má v rámci společné funkce ochrany vojsk dva rozměry: Prevence útoku (Attack prevention);
Zmírnění účinků působení protivníka (Effects mitigation).
Neustálým sběrem informací pomocí RAS bude možné lépe předvídat možnosti působení protivníka
na vlastní síly. Velitel se tak bude moci na základě těchto informací lépe rozhodnout a vyhnout se tak účinkům působení protivníka – např. protitankovému minovému poli. Prevence útoku jako
rozměr ochrany vojsk je zabezpečena především včasným sběrem relevantních informací (RI) a poskytnutím včasného varování – viz. předchozí podkapitola.
Zmírnění účinků působením protivníka lze dosáhnout substitucí klasických osádkových prostředků a jejich nahrazením robotickými systémy. Robotické systémy umožňují schopnost odstupného plnění
úkolů (standoff capability), tedy schopnost plnit úkoly z takové (odstupné) vzdálenosti, aby nebyly ohroženy lidské životy. Tím je redukováno vystavení vojáků působením protivníka a minimalizována
reálná možnost lidských ztrát při plnění úkolu. Typickým příkladem může být odstupná likvidace IED pomocí EOD robota z relativně bezpečné vzdálenosti. Robotické systémy však mohou ovlivňovat
ochranu vojsk i tím, že budou schopny podporovat ženijní opatření k uchování bojeschopnosti/přežití
vojsk v poli – např. budováním ochranných staveb, které zvýší přímou ochranu vlastních sil.
Současné robotické prostředky, které jsou zavedeny v organických strukturách ženijního vojska AČR, jsou určeny k plošnému odminování či odstupné likvidaci IED, UXO apod. Výhradně tedy podporují
funkci ochrany vojsk a to především v dimenzi zmírnění účinků působení protivníka na vlastní síly tím,
235
že jsou schopny plnit úkol z bezpečné vzdálenosti pro člověka (tzv. standoff capability). Současným
technologickým omezením je však nedokonalá umělá inteligence, která omezuje spektrum možných
plněných úkolů v rámci ženijní podpory ochrany vojsk. Jakmile však umožní budoucí technologie vyšší automatizaci navigace a manipulace, bude robotickým systémům umožněno vykonávat úkoly jako
hašení požárů, dekontaminace, zřizování překážek, ražení průchodů v zátarasech, likvidace výbušného nebezpečí apod.[5]
ZÁVĚR
Robotické technologie jsou dnes již bezesporu důležitou součástí všech vyspělých armád. Jejich přínos má mnoho úrovní a zasahuje do mnoha oblastí vojenství. Jednou z těchto oblastí jsou i ženijní práce.
Aplikace RAS může mít dramatický dopad na celý ženijní podsystém velení a řízení a to hned
v několika dimenzích. RAS mohou z ženijního pohledu ovlivňovat společné funkce zpravodajství, velení a řízení, ale i ochranu vojsk. Sběr relevantních ženijních informací a jejich prvotní zpracování
a vizualizace téměř v reálném čase představuje jeden z fundamentálních předpokladů pro funkční systémy velení a řízení. RAS mohou tyto procesy nejen poměrně radikálně ovlivňovat, ale i podporovat
za dodržení principu minimalizace ztrát. Největší přínos RAS tak z ženijního pohledu směřuje především do podpory oblasti vybraných procesů velení a řízení.
Práce pojednává o problematice robotizace ženijních prací a jejím vlivu na společné funkce operací. Představuje jakousi obecnou přehledovou studii poskytující náhled do tohoto komplexního problému
a to v souladu se současně používanou terminologií v rámci NATO.
Použitá literatura
Strategic Trends Programme: Global strategic trends - out to 2040 [online]. Dostupné z:
https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/33717/GST4_v9_Feb10.pdf
Robotic and Autonomous Robots Strategy. U.S. Army Training and Doctrine Command, 2016.
MAZAL, Jan. Spojenecká společná doktrína pro problematiku ženijních prací a ženijní podpory podle AJP-3.12(B). Brno: Univerzita obrany, 2016. ISBN 978-80-7231-374-7.
ATP-3.12.1. Allied doctrine for Military Engineering. Brusel: NSA, 2016.
US DEPARTMENT OF DEFENSE. Unmanned Systems Integrated Roadmap 2013 - 2038.
Washington, D.C.: Government Printing Office, 2007.
MAZAL, Jan. Ženijní průzkum: studijní text. Brno: Univerzita obrany, 2013. ISBN 978-80-7231-956-5.
A Roadmap for U.S. Robotics: From Internet to Robotics [online]. 2013 [cit. 2017-01-04]. Dostupné z: goo.gl/AFqIrF
AJP-3.14: Allied Joint Doctrine for Force Protection [online]. 2015. Dostupné z:
https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/454616/20150804-AJP_3_14_Force_Protection_Secured.pdf
AJP-2.7: Allied Joint Publication for reconnaissance and surveillance [online]. NSO, 2009.
236
ROLE INTUICE, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ V PROCESU ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ
THE ROLE OF INTUITION, KNOWLEDGE AND EXPERIENCE IN THE LESSONS LEARNED PROCESS
Janka KOSECOVÁ103
Abstrakt
Článek v první částí pojednává o způsobu zpracování znalostí v podmínkách rezortu Ministerstva obrany s využitím specifického procesu získávání poznatků a využívání zkušeností, který je jedním
z nástrojů znalostního managementu v tomto prostředí. Intuice v procesu získávání poznatků a využívání zkušeností může sehrávat důležitou roli, ale zcela jistě není jediným nebo hlavním
nástrojem, který velitel neboli manažer používá při svém rozhodování. Využívání znalostí, zkušeností a intuice jako jednoho celku, umožňuje širší možnosti promyšlených inovativních postupů při řešení
problémů.
Článek popisuje proces získávání poznatků a využívaní zkušeností, dále definiční pojetí intuice,
charakteristiku znalostí, zkušeností a jejich vzájemných vazeb. Cílem dotazníkového šetření, jehož výsledky jsou prezentovány v příspěvku, je identifikace míry využívání intuice právě při řešení úkolů
ve vojenském prostředí se zaměřením na roli intuice v jednotlivých fázích procesu získávání poznatků
a využívání zkušeností.
Klíčová slova: proces, znalostní management, poznatek, zkušenost, intuice Abstract
The first part of the article deals with how to work with knowledge in the military. The Lessons
Learned process is used as one of the important tools of Knowledge Management. Intuition plays an important role in the Lessons Learned Process. However, it is neither the only nor the main tool used
by commanders in their decision-making process. The use of knowledge, experience and intuition, as a whole, lets us use a wide range of coherent, progressive procedures within the problem solving
process.
The article describes a definitional concept of intuition, knowledge and experience characteristics, and
their mutual relationships. Being able to carry out tasks and solve problems effectively and creatively is a dream of every The aim of the questionnaire survey, results of which are presented in the article,
is to identify the degree of the use of intuition during problem solving processes in the military environment. The article also focuses on the role of intuition in individual phases of the Lessons
Learned Process.
Key words: process, knowledge management, observation, practice, intuition
ÚVOD
Znalosti jsou strategicky důležitým zdrojem schopností každé nejenom komerční organizace. Cílem uplatnění znalostního managementu v rezortu Ministerstva obrany je vytvořit prostředí, ve kterém
se efektivně identifikují, analyzují, zpracovávají a sdílejí zkušenosti a znalosti. Cílovým stavem
pro rezort Ministerstva obrany je naplnění nejenom koncepce „učící se organizace“, ale dosažení
103 Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Unvierzita obrany, Brno, Tučkova 23, tel. 973442579,
237
statutu tzv. „znalostní organizace“. Toto pojetí znalostního managementu je přínosem pro organizace,
kde již tradiční metody řízení jsou nedostačující. Do tohoto konceptu musí aktivně vstupovat veškeré
složky a jednotlivci dané organizace. Jedním z důležitých zdrojů znalostí a částí znalostního managementu v rezortu Ministerstva obrany je i proces získávání poznatků a využívání zkušeností
(ZPVZ).
1 PROCES ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ JAKO PRVEK ZNALOSTNÍHO MANAGEMENTU A ROLE INTUICE
V rezortu Ministerstva obrany je proces ZPVZ (viz. Obr. 1) identifikovaný jako podpůrný, nicméně
velmi důležitý proces. Obecným cílem tohoto procesu je uchovat znalosti organizace, tj. přeměnit individuální zkušenosti ve znalosti organizace tak, aby mohly být získané zobecněné zkušenosti
využívány organizací. Specifickým cílem procesu ZPVZ je, aby se zjištěné nedostatky a navržená nápravná opatření dostaly k těm stupňům velení a řízení, které mají v dané oblasti příslušnou
působnost a odpovědnost, a aby tyto stupně velení a řízení zjištěné nedostatky učiněním příslušných opatření odstraňovaly. Dalším specifickým cílem tohoto procesu je sdílet identifikované a zobecněné
zkušenosti mezi příslušnými uživateli, což urychluje proces adaptace celé organizace na změněné
podmínky. Pro naplnění stanovených cílů procesu je nutné nepřetržitě pracovat se znalostmi a právě zde se otvírají možnosti využití intuice, která patří mezi základní mechanismy poznávání.
Pro objasnění procesu ZPVZ je nutné se seznámit se základní terminologií používanou v daném
procesu:
Poznatek je identifikovaný problém, který vyžaduje přijetí opatření pro zlepšení stavu nebo stanovení nejlepšího postupu pro opakované použití. Jde o přesný popis faktu, události, zásadního tvrzení,
faktografického sdělení založeného na vyhodnocení informací kterými je popsána předmětná činnost jednotek AČR, její bezprostřední příčiny, účinky, projevy a efekty.
Zkušenost je možné charakterizovat jako soubor poznatků získaných před dobou samotného
rozhodování. Zkušenosti jsou důležitou devízou každé organizace a cílem využívání zkušeností je
poučení se z vlastních chyb. V procesu ZPVZ se k termínu zkušenost vážou dva definiční pojmy: Identifikovaná zkušenost (Lesson Identified – LI) je výsledkem analýzy poznatku. Kromě
popsání daného jevu, jeho příčin a důsledků v sobě zahrnuje návrh nápravných opatření
a konkrétní velitelské a odborné orgány s odpovídající působností a odpovědností pro realizaci těchto opatření.
Zobecněná zkušenost (Lesson Learned – LL) je zkušenost, která je po prokázání účinnosti
realizovaných opatření přijata všeobecně za platnou zkušenost a promítne se do vnitřních
předpisů nebo vojenských doktrín, organizační struktury, výzbroje, výcviku atd. Je výsledkem realizace nápravných opatření, která přinesla zvýšení výkonu nebo zvýšení schopnosti daného
prvku.
238
Obr. 1: Proces získávání poznatků a využívání zkušeností
Zdroj: vlastní, upraveno z Vojenské doktríny ZPVZ [1]
Jednotlivé subprocesy pro celkové pochopení jsou popsány následovně: Pozorování – subproces je spouštěný získáním výsledků (tzv. poznatků) z hodnocení, vyhodnocení,
rozborů z různých aktivit. Cílem subprocesu je vytvoření souboru relevantních čili zhodnocených poznatků.
Analýza – v průběhu tohoto subprocesu dochází k potvrzení problému, pochopení a popisu problému a jeho podstaty, identifikace kořenových příčin a návrh opatření k nápravě (odstranění) nedostatků
(k zavedení nejlepších postupů). Cílem subprocesu je definování identifikovaných zkušeností a vytvoření souboru identifikovaných zkušeností.
Schvalování a úkolování – v tomto subprocesu jsou schválené závěry analýzy velitelem, do jehož kompetence daná identifikovaná zkušenost patří a vydání úkolů k implementaci čili k odstranění
nedostatků, včetně vyčlenění potřebných zdrojů. Cílem subprocesu je vydání úkolů pro odstranění nedostatků. V případě překročení pravomoci odpovídajícího velitele dané jednotky je nutné žádat
o poskytnutí pomoci služebním postupem, což bývá poměrně i časově zdlouhavé.
Implementace a monitoring – v subprocesu probíhá implementace navržených opatření a odstranění
nedostatků pod dohledem odpovědného orgánu, který úkol vydal. Cílem subprocesu je splnění vydaných úkolů pro odstranění nedostatků.
Ověřování – subproces ověření zahrnuje i dodatečnou analýzu, zda opatření přinesla požadovaný
výsledek, nebo je třeba vrátit identifikovanou zkušenost zpět do procesu ZPVZ. V subprocesu probíhá
proces transformace identifikované zkušenosti do zobecněné. Cílem subprocesu je vytvoření souboru zobecněných zkušeností. Tento subproces je velmi důležitý, neboť hodnotí výsledky implementace
a potvrzuje úspěšnost implementace jednotlivých identifikovaných zkušeností.
239
Sdílení a šíření – subproces sdílení slouží k tomu, aby byly zobecněné zkušenosti využity,
v co nejširším okruhem potenciálních uživatelů. Využívá se centrální databáze ZPVZ, vydávání
publikací, sdílení na webových stránkách apod. Cílem subprocesu je distribuce a sdílení zobecněných zkušeností a nových osvědčených postupů.
1.1 VŠEOBECNÉ VYMEZENÍ POJMU INTUICE A JEJÍ VZTAH KE ZNALOSTEM
V dnešní době mnoho autorů vymezuje znalosti v rámci hierarchie, a to data – informace – znalosti. [2], [3]. Navíc Tobin tuto hierarchii rozšiřuje o konečný stupeň, tedy moudrost [2]. S odkazem na tyto
autory, je nutné pochopit i poznávací hierarchii znalostí (viz Obrázek 2), kde je objasněné místo a role dat, informací, znalostí a moudrosti. Otázkou ovšem zůstává, kde v této poznávací hierarchii má své
místo právě intuice a proces ZPVZ.
V současném dynamicky se rozvíjejícím světě je definování intuice cílené i pro její užití ve vojenském
prostředí. Již v dávné historii stratégové, jako Clausewitz, Jomini a Sun Tzu, identifikovali potřebu využití intuice zejména u generálů, vůdců k jejich úspěšnému tažení. V jejich pojetí je válka uměním
a nikoli vědou. Do umění náleží i intuitivní řešení nenadálé situace, která je ovlivněna širokou škálou faktorů, jež velitel (vůdce) adekvátně zpracuje v celek a k čemuž využívá i intuici. I Napoleon
Bonaparte, jakožto vzdělaný vůdce, při svém rozhodování využíval instinkt, fakta a intuici [4]. V rámci
vzdělávacího procesu a výchovy současných i budoucích velitelů je prioritní a zcela evidentní nabídka inovativních přístupů. Intuice je vhodným podpůrným prostředkem v rozhodovacím procesu a také
v procesu řízení rizik. Motyčková na základě provedeného výzkumu zjistila, že „u příslušníků rezortu obrany existují značné rozdíly v míře využívání intuice v rozhodovacím procesu“ [5]. V návaznosti na
tyto výsledky se jeví jako vhodné komplexní nastavení podmínek pro zlepšení využívání výsledků
procesu ZPVZ, intuice a racionální analýzy v rozhodovacím procesu s ohledem na kompetentnost i vyškolenost personálu.
Obr. 2: Poznávací hierarchie
Zdroj: vlastní, [6, s. 26]
240
Znalost jak je chápana v procesu ZPVZ je informace s přidanou hodnotou, ať už ve formě poznatku,
identifikované nebo zobecněné zkušenosti. Znalosti mají pro uživatele individuální hodnotu
odpovídající jeho vzdělání, zkušenostem z daného oboru a informovanosti. Rozdělení znalostí je členěno do více úrovní a proudů, pro potřeby role znalosti v procesu ZPVZ je nejvhodnější
rozdělení znalostí na explicitní, implicitní a tacitní [7]. Dílčím cílem procesu ZPVZ je zpracování i tacitních čili osobních znalostí vznikajících vzájemným působením osobních zkušeností, myšlenek,
intuice a představivosti konkrétního jedince nebo skupinou lidí, i přesto, že tyto znalosti se velmi těžce
formalizují. Úroveň znalostí je u jednotlivých příslušníků rezortu Ministerstva obrany velmi rozdílná. Tento faktor je důležitý i pro volbu odpovídajícího způsobu rozhodování.
Intuice je subjektivním prvkem v rozhodování. Intuitivní rozhodování je spíše preferované
při nedostatku času, zkušeností a znalostí k racionálnímu rozhodování. Transparentnost intuitivního rozhodování je slabinou, ovšem mnohá rozhodnutí s využitím právě intuice mohou být správná.
Definování pojmu intuice je velmi komplikované a i ve vědeckém světě neexistuje jednotný přístup k využívání intuice jako vědecké metody. Základní princip vědy spočívá v pokusech o vysvětlení
za pomoci aplikování vědeckých metod práce, mezi které rozhodně patří pozorování, popis probíhajícího děje, ale i intuitivní zásah. Intuici nepovažujeme jen za jeden z klíčových prvků poznání,
ale za jev, který je svojí mystičností přístupný i k hlubšímu poznání. Intuice je termín označující
subjektivní poznání na rozdíl od rozumového zkoumání.
Náhledem do různých filozofických slovníků lze konstatovat, že pojem intuice je řešen po mnoho staletí, a to zejména ve filozofii. Latinský výraz „intuitio“, z něhož vznikl český překlad pojmu, pochází
ze staršího slova „intuitus“, což lze přeložit jako „pohled, zahledění do sebe“ neboli „vzhled“ až později se začal používat i „ohled“ [8]. Intuice je vymezena i jako „schopnost bezprostředního postižení pravdy bez předešlého vhledu a zření, kdy se objeví náhle v lidském nitru jádro problému [9].“ Intuice
v současnosti je definovaná jako „vnuknutí, tušení, vžívání“ nebo „událost bezprostředního vhledu a zření, kdy se objeví náhle v lidském nitru jádro problému [10, s. 101].“ Z vybraných definic
lze analyzovat, že intuice nemá žádný metodologický postup, věci; cítí a vidí a lze tvrdit, že je podobná instinktu, ovšem v základním pojetí se liší. Instinkt podrobněji rozebírá Bergson [11, s. 243].
Ve své knize Vývoj tvořivý uvádí, že „Instinkt je sympatie. Do samotného nitra života zavedla by však nás intuice, řekl bych instinkt, který se stal nezištným, sebe sama vědomým a schopným reflektovati o svém předmětu i nekonečně jej rozšířiti.“ Podle jeho filozofie je možné shrnout, že intuice
je reflektovaným instinktem. Ve své knize Myšlení a pohyb Bergson dochází k závěrům, že intuice je vybavena dvěma nároky, které jí mají dávat prioritní postavení, a to že je chápana jako poznání
bezprostřední a jako poznání absolutní, ovšem má iracionální stránku [12, s. 34]. “Intuice znamená tedy především vědomí, avšak vědomí bezprostřední, nazření, které se téměř nerůzní od nazíraného předmětu, poznání, které je dotykem, ba shodou.“ Intuici v určitém slova smyslu můžeme chápat
„jako bodový poznatkový svitek vědomě i bezděčně nakupené znalostní báze [13, s. 69].“ Z tohoto pohledu je více než nutné hledat ideální propojení a následné využívání získaných zkušeností, znalostí
a intuice pro podporu a další rozvoj organizace. V systémovém myšlení se integruje rozum a intuice, což umožňuje vidět vlastní propojenost se světem a vnímat tak více spojitostí mezi svými činy a svou
skutečností, rozvíjet soucit a empatii spolu s tím, jak je možné poznávat systémy a oddat se celku,
tedy konkrétní vizi [14, s. 171-172].
Intuice hraje velkou roli na jakémkoli pracovišti, a tudíž představuje významný pojmem i pro organizaci jakou jsou ozbrojené síly [15]. Carl von Clausewitz v knize O válce, používá k popisu
intuice termín „coup d’oeil.“ Výrazem „coup d’oeil“ nemíní pouze fyzický zrak, záblesk neboli pohled,
nýbrž i zrak duchovní, což dokládá tvrzením „Zbavíme-li tento pojem toho, v čem mu výraz dává příliš obrazný a omezený význam, pak to není nic jiného než rychlé postižení pravdy, kterou obvyklý pohled ducha vůbec nevidí anebo je postřehne teprve po dlouhém zkoumání a uvažování [16, s. 52].“
Závěrem lze shrnout, že na pojem intuice je možné nahlížet ze třech různých uhlů. První úhel pohledu je vysvětlován jako nezprostředkovaný akt mysli, rychlý vjem a jedná se tedy o stav vědomí. Druhý
náhled na intuici je brán jako na iracionální stránku lidského vědomí, což je nejvíce rozšířené pojetí
ve východních kulturách a náboženství (např. kabala, meditace, čínská filozofie atd.) O intuici se pojednává i jako o nástroji, který byl dán lidem darem a otvírá vstup do duchovního světa [17].
Třetím pohledem lze intuici vnímat i jako složku procesu při řešení nestrukturovaných problémů,
241
kde je doplňující metodou v kombinaci s použitím racionální analýzy. Intuici lze využívat spontánně
a kdykoliv v případě, že se mozek nesoustředí. Existují však i různá meditativní cvičení, která umožňují
proces intuice spustit. Tím se otevírají možnosti správného využití intuice i ve vojenském prostředí.
1.2 VYUŽÍVÁNÍ INTUITIVNÍHO PŘÍSTUPU VE VOJENSKÉM PROSTŘEDÍ
Při hledání řešení různorodých problémů se v současnosti ve vojenském prostředí velmi často využívá
racionální analýza. Intuici lze považovat za protiklad racionálního přístupu. V nedávné minulosti intuici nebyl přikládán velký význam, a to zejména při hledání řešení špatně strukturovaných problémů.
Nicméně v poslední době se možnost využití intuice v manažerském rozhodování dostává do popředí zájmu. Znalosti jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu. Pro rozhodnutí, zda si na
dovolenou jednotlivec vezme lyže a za předpokladu, že jede do zimního lyžařského areálu v období
sezóny, mu postačí jeho osobní zkušenosti, znalosti a rozhodnutí, zda chce použít vlastní lyže, anebo si je zapůjčit. Ovšem při rozhodování o nákupu vojenské techniky osobní znalosti nepostačují a je
nutné problém koncepčně řešit. Rozhodování tohoto typu vyžaduje angažovanost všech zainteresovaných stran s využitím výsledků zpracovaných analýz pomocí vědeckých metod práce,
nalezení souvislostí a dalších možných problémů. Důležitým klíčovým faktorem při tomto rozhodování je zhodnocení rizik a hrozeb, paralelní zpracování požadavků na cílovou orientaci, vizi a strategii
organizace a samotný účel využití nakupované techniky. Pro naplnění výše popsaného úkonu
jednoznačně znalosti organizace sehrávají významnou roli. I zde je již možné podvědomě využít při rozhodování intuici. Navíc je zapotřebí provést identifikaci hrozeb a měření rizik. I v této fázi se nabízí
intuitivní způsob řešení nestrukturovaného problému. „Intuice napovídá, že riziko je v určitých situacích větší než v situacích jiných.“ [18, s. 105].
Zcela nepochybně je pro organizaci velkou výzvou naučit se využívat znalosti komplexně a umět využít racionální i intuitivní přístup pro zpracování znalostí a jejich převedení do praktického použití
s využitím všech dostupných nástrojů znalostního managementu. Při řešení špatně strukturovaných problémů, u kterých chybí dostatek informací, anebo i u těch problémů, které vyžadují nové
a neobvyklé řešení a nelze vystačit pouze s logickými postupy, využití myšlenkových procesů
lze označit za intuitivní.
Na základě vlastní zkušenosti z období působení v zahraniční operaci v Iráku může autorka konstatovat, že na rozdíl od některých jiných národů je u českého národa poměrně vyvinutá schopnost
improvizace a využívání intuice. Důsledkem čehož je určité množství špatně strukturovaných problémů vyřešeno velmi kreativním způsobem. Zajímavé upozornění na schopnost využívat intuici při plnění
bojových úkolů bylo možné najít i v denním tisku: „Hrdinou týdne se rotmistr Ernst stal nejen za vynikající odvedenou práci při zneškodnění několika nástražných systémů v provincii, ale také za vlastní nález a zneškodnění RC-IED (Remote Control Improvised Explosive Device), tedy dálkově ovládané improvizované výbušné zařízení, a to díky použití vlastní intuice, analýze terénu a využití detektoru kovů [19].“ Jen zkušený a vycvičený odborník (pyrotechnik) může intuitivně vyřešit popsaný
úkol. Neodborník nemůže využít svoji intuici, protože nemá žádné tušení, jak v dané situaci
postupovat. „V rozhodování se velmi projevuje využívání zkušeností. Zde se zdá, že zkušenosti jsou skutečně součástí intuitivního přístupu k rozhodování a nejedná se o zkušené využívání racionálních metod [5].“
2 METODA VÝZKUMU Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit míru využívání intuice při hledání řešení špatně
strukturovaných problémů a možnost jejího využití v procesu ZPVZ. Dotazníkovým šetřením, uskutečněným v měsících leden až duben roku 2016, bylo osloveno 94 osob z rezortu Ministerstva
obrany. Výzkumný vzorek respondentů byl získán metodou účelového výběru a byli osloveni
respondenti z řad vysokoškolsky vzdělaných vojáků z povolání, kteří slouží déle než 12 let, zároveň dosáhli hodnosti v rozmezí kapitán až major a jsou příslušníky kariérových kurzů. Návratnost
vyplněného dotazníku byla vysoká, a to v počtu 86 platných dotazníků, což představuje cca 91,5 %. Cílem dotazníkového šetření bylo nalézt odpověď na výzkumnou otázku:
242
Jakým způsobem je využívána intuice při řešení problémů a ve které fázi ji nejlépe využít v procesu ZPVZ?
Vytvořený dotazník byl rozdělen do tří podoblastí A, B, C pro nalezení odpovědí na níže uvedené
otázky a tvrzení:
A Způsob, jakým řešíte problém.
1. Problémy řeším především racionálně na základě dokumentovaných postupů. Spoléhám čistě na dostupné informace.
2. Problémy řeším především na základě svých získaných zkušeností a své logiky.
3. Problémy řeším s využitím výsledků získaných v procesu ZPVZ (získané zobecněné zkušeností našeho útvaru, celorezortní databáze DbLL apod.).
4. Problémy řeším rozumově a někdy se objeví náhle intuitivní řešení.
5. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám čas.
6. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám dostatek informací.
7. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám odpovídající
znalosti.
B Za jakých okolností nejčastěji nacházíte intuitivní řešení neboli záblesky pro řešení problému.
1. Zkušenost intuitivního poznání neboli záblesku je pro mě zcela neznámá.
2. Při usilovném intelektuálním řešení problému nacházím i intuitivní řešení.
3. Po usilovném intelektuálním řešení problému, v době když ho již neřeším, přichází intuitivní řešení.
4. Intuitivní řešení přichází samo bez zjevné souvislosti s předchozí snahou o řešení problému.
5. Intuitivní řešení neboli záblesky využívám zcela běžně.
C Ve které fázi procesu ZPVZ lze nejlépe využít intuitivní řešení.
1. Intuitivní řešení lze nejlépe využít v analytické fázi.
2. Intuitivní řešení lze nejlépe využít ve fázi nápravných opatření.
3. Intuitivní řešení lze nejlépe využít ve fázi sdílení a šíření.
2.1 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ
Dotazník byl tvořen z patnácti uzavřených otázek neboli tvrzení rozdělených do tří částí, jak
je uvedeno výše, s možností dopsat svůj komentář, což i několik respondentů využilo. Odpovědi na položené otázky byly definované v pětibodové škále (rozhodně souhlasím, spíše souhlasím, spíše
nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím a ani nesouhlasím, ani souhlasím). Po provedení vlastního dotazníkového šetření byla realizována sumarizace odpovědí a jejich utřídění tak, jak je uvedeno
ve statistickém vyhodnocení viz Tabulka 1 a znázorněno na Obrázku 3.
Tab. 1 Statistické vyhodnocení odpovědí
Dota
zník
ové
tvrz
ení
1 2 3 4 5
Prů
měr
MED
IÁN
MO
DU
S
SM
OD
CH
Rozp
tyl
Rozh
odně
souhla
sím
Spíš
e
souhla
sím
Spíš
e
neso
uhla
sím
Rozh
odně
Neso
uhla
sím
Ani
neso
uhla
sím
,
ani so
uhla
sím
A 1 20 54 12 - - 1,90 2 2 0,61 0,363
A 2 26 52 4 - 4 1,88 2 2 0,86 0,739
A 3 1 35 20 27 5 3 3 2 0,98 0,976
A 4 20 56 8 2 - 1,90 2 2 0,64 0,409
A 5 - 18 42 16 10 3,20 3 3 0,90 0,816
A 6 - 10 60 8 8 3,16 3 3 0,74 0,554
243
A 7 - 10 36 24 16 3,53 3 3 0,92 0,853
B 1 10 12 38 22 4 2,97 3 3 1,02 1,045
B 2 4 66 14 - 2 2,18 2 2 0,61 0,383
B 3 2 36 34 8 6 2,76 3 2 0,91 0,829
B 4 2 9 61 10 4 3,05 3 3 0,70 0,496
B 5 - 25 45 8 8 2,98 3 3 0,86 0,755
C 1 19 28 28 10 1 2,37 2 (2,3) 0,98 0,977
C 2 5 38 28 8 7 2,69 2,5 2 1,00 1,001
C 3 4 25 33 17 7 2,97 3 3 0,99 0,999
Zdroj: vlastní, 2016
V části A „ Způsob, jakým řešíte problém“ téměř 87 % respondentů uvádí, že problémy řeší především racionálně s využitím dostupných informací. 90% respondentů řeší problémy s využitím svých
získaných zkušeností a své logiky. Tyto výroky jsou podpořeny mediánem a modusem, a to hodnotou „2“. Pouze 41% respondentů udává, že využívají zpracované výsledky z procesu ZPVZ. Toto tvrzení
je podpořeno i mediánem (hodnota „3“), i když modus hodnoty „2“ uvádí, že 40% respondentů jednoznačně označilo tvrzení „spíše souhlasím“. Negativním zjištěním je zcela nepochybně i fakt, že
pouze jeden respondent rozhodně souhlasí s tvrzením, že výsledky procesu ZPVZ využívá při řešení
problémů. Až 88% respondentů se přiklání k tvrzení, že problémy řeší především rozumově, ale nepopírá možnost i náhlého intuitivního řešení. Naopak respondenti uvádí, že intuitivní řešení
problémů i v případě nedostatku času, informací nebo odpovídajících znalostí, využívá spíše okrajově, což je potvrzeno výslednou hodnotou mediánu a modusu (hodnota „3“).
Rozhodně souhlasnou reakci na tvrzení, že problémy respondenti řeší především racionálně na základě dokumentovaných postupů ověřených metod, označilo celkově 20 respondentů. Dalších
26 respondentů výrazně souhlasnou reakcí podpořilo tvrzení, že problémy řeší především na základě svých získaných zkušeností a své logiky a 20 dotázaných rozhodně souhlasilo s tvrzením, že problémy
řeší rozumově a někdy se objeví náhle intuitivní řešení. Celkem 12 respondentů upřednostnilo kombinaci jednoznačné podpory pro dvě tvrzení, a to že řeší problémy na základě svých získaných
zkušeností a logiky i s možností náhlého intuitivního řešení. Jednoznačnou podporu tvrzení „rozhodně
souhlasím“ a „souhlasím“ v této části dotazníkového šetření zvolili respondenti v položkách A2, A4 a A1 i v takto uvedeném pořadí. Z čehož vyplývá, že respondenti problémy řeší především na základě
svých získaných zkušeností a své logiky, ovšem připouští, že někdy se objeví i intuitivní řešení a dále silně podpořili tvrzení, že problémy řeší především racionálně na základě dokumentovaných postupů
a spoléhají pouze na dostupné informace. Na základě tohoto výsledku lze identifikovat, že se jednalo
o výraznou převahu v preferování racionálního přístupu a respondenti nejvíce důvěřují využívání svých zkušeností. Lze prokazatelně identifikovat, že příslušníci rezortu Ministerstva obrany preferují
racionální rozhodování před možností intuitivního rozhodování a spoléhají se zejména na vlastní zkušenosti a zdokumentované postupy a doporučení, i když se potažmo nebrání hledání intuitivního
řešení.
V části B „Za jakých okolností nejčastěji nacházíte intuitivní řešení neboli záblesky pro řešení problému“ bylo zjištěno, že až 81% respondentů má zkušenosti s intuitivním poznáním. Možnost, že při usilovném intelektuálním řešení problému respondenti nacházejí i intuitivní řešení, je hodnocena
mediánem a modusem hodnoty „2“. Pouze 29% respondentů uvádí, že intuitivní řešení využívá ve své praxi zcela běžně. Naopak hodnotou modusu „2“ lze prokázat, že většinová odpověď respondentů
„spíše souhlasím“ potvrzuje, že po usilovném intelektuálním řešení problému, v době když již daný
problém neřeší, přichází intuitivní řešení. Tato část výzkumu prokazuje, že intuitivní řešení není využívané běžně, nepřichází samovolně a bez zjevné souvislosti s předchozí snahou o řešení problému.
V části C „Ve které fázi procesu ZPVZ lze nejlépe využít intuitivní řešení“ na základě získaných dat
lze vyhodnotit, že v procesu ZPVZ nejlepší využití intuitivního řešení je ve fázi analýzy, kde toto tvrzení
je podpořeno i nejvyšším počtem respondentů výrokem „souhlasím.“ Provedení analýzy může být jednoduchou, ale i příliš komplikovanou činností v procesu ZPVZ, a to v závislosti na řešené
problematice. Výsledkem tohoto subprocesu musí být stanoveno jakým způsobem, s jakými náklady a v jakém časovém horizontu se bude problém řešit a v neposlední řadě i kdo jej bude řešit. Souhrn
odpovědí na tyto otázky je následně zpracován do „Plánu realizace opatření“. Nesporně lze intuici
244
ve fázi analýzy využít, ale je nutné mít na zřeteli, že podle intuice mohou plnit činnosti v tomto
subprocesu pouze lidé s rozsáhlými a mnoholetými zkušenostmi z vojenského prostředí.
Pro začátečníky je stěžejním bodem rozhodování využití racionální analýzy, neboť hledání řešení na základě intuice je příliš vysokým rizikem celého procesu. V této fázi kromě provedení samotné
analýzy je zařazen i subproces pozorování, ve kterém se provádí sběr poznatků. Tyto poznatky jsou vstupy do procesu ZPVZ a po zhodnocení vhodnosti poznatku je dále řešen, anebo vyřazen z procesu.
Pokud je poznatek vhodný k dalšímu řešení zpracovává se analýza. Při výběru vhodného poznatku
určitě sehrává intuitivní rozhodování zpracovatele významnou roli.
Naopak nejvíce respondentů odmítá roli intuitivního řešení ve fázi sdílení a šíření zobecněných zkušeností, což je podpořeno mediánem a modusem hodnoty „3“ a výrokem „spíše nesouhlasím.“
Vzhledem k tomu, že tato fáze slouží k tomu, aby byly zobecněné zkušenosti využity, co nejširším okruhem potencionálních uživatelů je k zabezpečení této role vybudovaná celorezortní databáze DbLL
a portál ZPVZ. Kromě tohoto nástroje, fáze sdílení a šíření zahrnuje celou škálu dalších nástrojů, jako
je zasílání zpráv, vydávání publikací apod. I z role této fáze vyplývá, že zde je důležitější způsob nastavení vhodných podmínek pro šíření získaných zkušeností a role intuice zde nesehrává téměř
žádnou roli, což je potvrzeno i výrokem 50 respondentů.
Obr. 3 Vyhodnocení výsledků dotazníkového šetření
Zdroj: vlastní, 2016
3 DISKUZE
Z provedeného výzkumu vyplývá, že příslušníci rezortu obrany nejvíce využívají své vlastní zkušenosti
a jednají především racionálně na základě dokumentovaných postupů. Na doplňující otázku, zdali respondent má osobní zkušenosti s náhlým intuitivním poznáním neboli zábleskem při řešení určitého
problému, 52 respondentů vyjádřilo souhlasnou reakci, což tvoří 60,5% procenta osob z výzkumného vzorku a je prokázáno, že v rezortu Ministerstva obrany možnost rozvíjení intuitivního hledání řešení
je otevřenou výzvou. Negativní stránkou, která byla identifikovaná, je poměrně nízké využívání samotných výsledků procesu ZPVZ při řešení problémů.
Možnost intuitivního řešení vzniklé situace ve prospěch procesu ZPVZ je respondenty shledána jako nejreálnější ve fázi analýzy, ale i ve fázi nápravných opatření (viz Obrázek 4). V obou fázích je řešení
ovlivněno týmem a velitelem, který daný problém řeší. Výsledek ve velké míře záleží na jejich zkušenostech a schopnostech. I zde je jednoznačně možné identifikovat tenkou vazbu mezi
zkušenostmi, znalostmi a intuicí, a proto i respondenti vyjádřili souhlasnou reakci nad možností využití
245
intuice právě v těchto tvořivých částech procesu ZPVZ. V této fázi procesu ZPVZ zkušenosti a dříve
získané poznatky jednotlivce můžou ovlivnit jeho náhled na danou situaci, navíc při provedení samotné
analýzy lze použít šestý smysl při hledání řešení získaného poznatku. Na druhou stranu respondenti výrazně nesouhlasí s možností využívání intuice ve fází sdílení a šíření zpracovaných zobecněných
zkušeností.
V rezortu obrany MO je nutné se zaměřit na zpracování nejenom explicitních, ale i implicitních
a zejména tacitních znalostí k čemu právě slouží i proces ZPVZ. Pro úspěšné fungování procesu ZPVZ je nezbytná podpora vrcholových manažérů a velitelů na všech úrovních a správné nastavení
zpracování a následné využívání znalostí. K naplnění této strategie kromě vzdělávání personálu je nutné umět využít i inovativní postupy a rozvíjet i možnost využívání vlastních zkušeností a intuice.
Obr. 4 Využívání intuice v procesu ZPVZ
Zdroj: vlastní, 2016
ZÁVĚR
Uvedené informace se nepokouší objasnit veškeré aspekty intuice, ale poukazují na potřebu
komplexního využívání dostupných znalostí, zkušeností a intuice. Intuici lze považovat za jeden z důležitých aspektů poznání a z hlediska její mystičnosti i za prvek, který napomáhá rozšířit obzory
při hledání řešení špatně strukturovaných problémů. Přijetí určitého rozhodnutí je významným výsledkem, který odráží úroveň získaných znalostí, zkušeností, poznatků, vzdělání, ale i osobního
talentu jednotlivce a jeho schopnosti vnímat události intuitivním způsobem.
Z výsledků provedeného dotazníkového šetření s 86 respondenty, příslušníky rezortu obrany ČR,
lze vyhodnotit, že při řešení problémů jsou výsledky z procesu ZPVZ využívány v menší míře, než by se dalo očekávat. Naopak respondenti preferují hledání řešení za použití kombinace více metod,
a to zejména spojení využití vlastních zkušeností a intuitivního vnuknutí, což je i nejvíce preferovanou možností. Příslušníci rezortu Ministerstva obrany ovšem nepopírají, že mají osobní zkušenost s náhlým
intuitivním poznáním. Na základě vyhodnocení dotazníkového šetření a s výhledem do budoucna,
za vhodné a cílené, lze považovat zoptimalizování nastavení procesu ZPVZ, a to takovým způsobem, aby příslušníci rezortu Ministerstva obrany mohli více využívat výsledků z tohoto procesu při řešení
problémů.
Použitá literatura
Pub-54-01-01 Získávání poznatků a využívání zkušeností v Armádě České republiky: Vojenská doktrína. 1. Vyškov, 2015.
4743
29
38 36
50
0
10
20
30
40
50
60
analytická fáze fáze nápravnýchopatření
fáze sdílení a šíření
Využívání intuice v procesu ZPVZ
soulasná reakce nesouhlasná reakce
246
TOBIN, Daniel R. Transformational learning: renewing your company through knowledge and skills. 1. New York: John Wiley, 1996, xx, 283 p. ISBN 04-711-3289-6.
GÁLA, Libor, Jan POUR a Prokop TOMAN. Podniková informatika: počítačové aplikace v podnikové a mezipodnikové praxi, technologie informačních systémů, řízení a rozvoj podnikové informatiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 482 s. Management v informační společnosti. ISBN 80-247-1278-4.
DUGGAN, William R. Napoleon's glance: the secret of strategy. New York: Thunder's Mouth
Press/Nation Books, 2002. ISBN 15-6025-457-2.
MOTYČKOVÁ, Monika a Jiří RICHTER. The Role of Intuition in Problem Solving in the Department of Defence of the Czech Republic. Lisbon: Academic Conferences and Publishing International Limited, 2015. ISBN 978-1-910810-77-4. ISSN 2048-903X.
BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění: průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 212 s. Management v informační společnosti. ISBN 9788024719788.
Str. 64.
NONAKA, Ikujiro a Hirotaka TAKEUCHI. The knowledge - creating company: how japanese companies create the dynamics of innovation. 1. New York: Oxford University Press, 1995, xii,
284 s. ISBN 0195092694.
KÁBRT, Jan. Latinsko-český slovník. 4. vyd. Praha: SPN, 1996, 483 s. Střední slovníky
jednostranné (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-042-6657-6.
Filozofický slovník. 1. Praha: Svoboda, 1976, 557 s. Str. 198.
OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filozofických pojmů současnosti. Vyd. 3., V nakl. Grada 1. Praha:
Grada, 2011, 333 s. ISBN 97-880-247-3613-6. Str. 101.
BERGSON, Henri. Vývoj tvořivý. 1. Praha: Jan Laichter, 1919, 498 s. Str. 243.
BERGSON, Henri. Myšlení a pohyb. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003, 279 s. Myšlenky (Mladá fronta). ISBN 80-204-1014-7.
VANĚK, Jiří (ed.). Intuice ve vědě a filozofii: Intuice a fantazie. In: STACHOVÁ, J. Intuice ve vědě a filozofii: Sborník sest.z příspěvků přednesených na mnohooborovém semináři, který k tématu Itnuice ve věde a filozofii uspoř.ve dnech 3.-5.listopadu 1992 v Praze Filoz.úst.ČSAV.
1. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993, s. 69-75.
SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. Praha: Management Press,
2007. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-726-1162-1.
KLEIN, Gary A. Intuition at work: why developing your gut instincts will make you better at what you do. 1st ed. New York: Currency/Doubleday, 2003, xxiii, 311 p. ISBN 03-855-0288-5.
CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. Vyd. 2., v nakl. Bonus A 1. Brno: Bonus A, 1996, 749 s. ISBN 80-859-1427-1. Str.52.
OSHO, . Intuice - vědění, jež přesahuje logiku. 1. Nakladatelství a distribuce knih: Eugenika,
2005. ISBN 97-880-891-1593-8.
SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 4., aktualiz. a
rozš. vyd. Praha: Grada, 2013, 483 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4644-9.
ŠTENCLOVÁ, Miroslava. Příslušník jednotky EOD byl v Lógaru vyhlášen „Hrdinou týdne“. Army.cz [online]. 1. Praha, 2013 [cit. 2015-08-20]. Dostupné z: http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/afghanistan-logar/zpravodajstvi/prislusnik-jednotky-
eod-byl-v-logaru-vyhlasen-_hrdinou-tydne_-81472/
247
FORMOVÁNÍ NOVODOBÝCH TRENDŮ V OBLASTI VEDENÍ LIDÍ V RESORTU OBRANY
FORMING FUTURE TRENDS IN THE AREA OF LEADERSHIP IN ARMED FORCE
Eva KOZÁKOVÁ104
Abstrakt Článek se zabývá formováním novodobých trendů v oblasti vedení lidí v resortu obrany. První část
se zaměřuje na současný světový rámec leadershipu v resortu obrany a jeho klíčové otázky a rozvíjí na ně odpovědi. Další část je zaměřena na soudobé trendy vedení lidí, vzhledem k měnící
se technologii a objasňuje dostupné modely stylů vedení. Dále jsou popsány trendy při práci v nestabilních situacích.
Klíčová slova: trendy, leader, styly vedení, technologie, kompetence
Abstract
The article deals with forming future trends in the area of leadership in armed forces. First section is
focused on nowadays worldwide frame of leadership and its main questions and answers of them in armed forces. The other part describes new trends of style of leadership in influence of changing
technology, than it clarifies available models of style of leadership. Next it describes trends in work in unstable situations.
Key words: trends, leader, styles of leadership, technologies, competence
ÚVOD
Leader vede, rozhoduje o směru dalšího postupu a řídí činnosti a aktivity ostatních. S lídry
se setkáváme v každé oblasti lidského snažení. Představuje ovlivňování lidí tak, aby byli prospěšní organizaci a napomáhali dosahování skupinových cílů. Umění vést efektivně podřízené spočívá
ve schopnosti pružně přizpůsobovat styl vedení konkrétní situaci. V praxi se někdy objevuje, že vedoucí uplatňuje určitý styl vedení ve všech situacích. Mladí lidé přicházejí do armády ze společnosti,
v níž převládá demokratický způsob jednání, jsou na něj zvyklí a nejsou schopni aplikovat jiné styly
vedení v různých situacích. Tito lidé si často vynucují styl jednání, na který jsou zvyklí z civilního prostředí. Důležité je si uvědomit, že v podmínkách armády odpovědnost za přijaté rozhodnutí má
pouze velitel a proto je důležité klást důraz, aby byl seznámen se všemi styly vedení a jejich aplikací v různých situacích.
Podstatou umění motivovat podřízené je schopnost velitele působit na ně takovými stimuly, které u nich vyvolají žádoucí chování. Řízení lidí v armádách vyspělých států lze charakterizovat jako velení
orientované na člověka. Vyznačuje se tím, že velitel usiluje o co nejhlubší znalost osobnosti svých podřízených, projevuje skutečný zájem o své podřízené a o jejich problémy, účinně komunikuje
s podřízenými a informuje je o všem, co by měli vědět, uváženě používá odměn a trestů má důvěru svých podřízených, kterou získává především svou odbornou způsobilostí - důvěryhodným jednáním
a lidským přístupem - svými pracovními výsledky - svým příkladným chováním - svou péčí o podřízené.
Je podstatné pochopit působení leadera v kontextu jeho činností v prostředí, v němž se odehrává a kterým je svět globální konkurence.
104 Ing. Eva Kozáková, Katedra taktiky (K-110), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10 Brno, [email protected]
248
1 SOUČASNÝ RÁMEC LEADERHIPU V RESORTU OBRANY
Vědecky a systematicky se řízením odborníci zabývají teprve od konce 19. století. Systém řízení obsahuje tvrdé prvky řízení, jedná se o proces řízení zaměřený na řešení potřeb zákazníka, organizaci
firmy - zajištění dobré kooperace, komunikace, strategii - zaměřující se na hlavní směry v podnikání a sílu firmy Dále jsou to měkké prvky sestávající z hodnot způsobu řízení, které jsou závislé
na kvalifikaci a odpovědnosti vedoucích pracovníků a osobnostního rozvoje zaměstnanců. Vedení
probíhá v rámci interakce mezi zaměstnancem nebo skupinou zaměstnanců a vedoucím pracovníkem. Úroveň této interakce je závislá na kvalifikaci a chování vedoucího pracovníka a na kvalifikaci
a motivaci zaměstnance. Zaměstnanci, jako lidský kapitál organizace, jsou kombinací inteligence, dovedností a zkušeností a jsou schopni učení se, změny, inovace a kreativního úsilí. Vedoucí
pracovníci, řádně motivující toto úsilí, tak zabezpečují dlouhodobé přežití organizace. [1]
Současný světový rámec leadershipu v armádě se zabývá následujícími otázkami:
Jací lídři jsou? (hodnoty a normy),
Co lídři znají? (profesní kompetence),
Co lídři dělají? (rozvíjení, tvoření týmů, dosahují výsledků).
Otázky jací lídři jsou a co dělají, jsou všeobecné stejné pro všechny oblasti, ale prostřední složka
profesní kompetence je to co dělá vojenský leadership specifický. [2]
Obr. 1 Rámec leadershipu
Zdroj: [2]
Ve vojenském prostřední neznalost velitele může mít negativní důsledky. Aby bylo možné jim zabránit, je nutné, aby velitelé byli seznámeni s detailními aspekty jejich profese. Studium vojenské historie
umožňuje velitelům se učit od ostatních, aby se vyvarovali chybám svých předchůdců. V současné
době existuje nepřeberné množství teorií v oblasti vedení lidí. Pochopení těchto teorií umožnuje velitelovi si najít a osvojit vlastní styly vedení, které jsou efektivní při jeho každodenních činnostech.
Důležitou stránkou je osvojení základních znalostí psychologie, které přispívají k fungování týmové
PROFESIONÁLNÍ KOMPETENCE
(inteligence, bystrost)
HODNOTY A NORMY
PŘÍKLADY
(ZODPOVĚDNÝ
VLIVNÝ)
ROZVÍJET
(sám sebe, ostatní)
TVOŘENÍ TÝMŮ
DOSÁHNOUT
VÝSLEDKY
249
dynamiky a zlepšení výkonu podřízených. Posláním a důležitou funkcí vojenské psychologie je přispívat
ke zvyšování účinnosti velení vojskům.
Vojenské prostředí často vyžaduje rychlé rozhodování. V praxi se stává, že velitelé rozhodují
na základě intuice a svých předešlých zkušenosti. Je nutné informace stále zhodnocovat dle aktuálních problémů a klást důraz na důkladnou analýzu problému. V armádě se vyskytují odlišné standardizační
postupy, které uvádí potřebné informace pro řešení a provádění různých aktivit. Vojenská rozhodnutí
mají etické a právní důsledky a závisí na nich lidské životy. Proto je důležité eliminovat předsudky a stereotypy, aby se neprojevily na rozhodování. Rozvíjející se řízení skrz technologie poskytuje vůdci
rozsáhlé toky informací. Díky tomu je možné komunikovat i na dálku. Například, může být v konfliktu samostatná provozní místnost, ve které se bude vykonávat velení a řízení. [2]
2 TRENDY A SIGNÁLY PRO LEADERSHIP
Velitelé jsou zodpovědní za svou vlastní odbornou a osobní způsobilost a za rozvíjení svých podřízených. Vyčerpávající konflikty jsou konstantním tématem po dlouhá staletí, ale v poslední době
objevuje nový aspekt: vliv technologického pokroku na organizace a populaci. Přestože se vojenští velitelé musí stále zabývat novými technologickými výzvami, tyto změny se liší od předchozích. Tvarují
je ke změně myšlení. Moderní velitelé musí zůstat v obraze s novými technologiemi a naučit se jejich
aplikaci, výhody a požadavky na použití. Správná technologie, která je vhodně začleněná, může mít dopad na růst efektivity operací, přežití a snížení úmrtnosti. [3]
Nové technologické výzvy, kterým čelí vojenský leadership zahrnují:
1. Určení silných a slabých stránek různých technologií, které podporují tým a jejich mise.
2. Jak pracovat s ostatními organizacemi, které jsou více nebo méně technicky zabezpečené. 3. Zvážení dopadů technologie na časové možnosti řešení problému, rozhodování a další
činnosti. 4. Využití technologie ovlivňuje virtuální týmy vzhledem ke zvyšující se dostupnosti a nutnosti
použití k vybavování jednotky. Virtuální tým je definován jako tým, jehož interakce jsou
zprostředkovány v čase, vzdálenosti nebo využitím techniky. [3]
Technologie mohou být užitečné v provozních činnostech, pokud je s nimi správně zacházeno. Od té doby „Desert Storm“ éry, kdy se snížil důraz na lidské orientační schopnosti v oblasti trénování a začal
růst spoleh na nové globální navigační systémy (GPS), se síly činí zranitelnější, pokud tato technologie selže nebo je špatně naprogramovaná. Část vedení se snažilo zjistit jak využít GPS technologie
ve chvíli střežení, aby bylo zamezeno selhání technologie. Odpovědí na jejich bádání bylo zlepšit
trénink, který zahrnuje opětovné zavedení orientaci v prostoru (bez GPS), klást důraz na dostatek zásob baterií a nastudování návodu na údržbu a provoz systému.
Leadeři nesmí podceňovat strach vojáků, který se může objevit. Velitelé, kteří nečelí stejným rizikům
jako jeho podřízení, může jednoduše špatně rozhodnout a ovlivnit tím psychický stav vojáků. Proto by
se měli snažit získat co nejpřesnější informace od vojáků nebo svých podřízených a jiných velitelů, kteří jsou blíže k akci. Technologie mění prostředí vedení v mnoha ohledech, zejména v oblasti
dostupnosti informací, které jsou klíčové pro rozhodování. Ačkoli pokrok v oblasti elektronického zpracování dat umožňují moderním lídrům zpracovávat velké množství informací snadněji než kdykoli
předtím, objevuje se negativní aspekt, která je pojmenován jako přehlcení informacemi. Lídři musí být schopni projít a analyzovat veškerá data, která jim byla poskytnuta a předávat dál jen ty důležitá.
Spoléhají na své podřízené, kteří jim poskytují informace, a tím nezapojuje vlastní kritické zhodnocení.
Lídři by měli být schopni navrhnout a zaimplementovat proces, jak bude fungovat zpracování informací, aby přecházel zbytečnému zatížení. Velitelé vždy musí upřednostnit důležité příchozí zprávy
a umět je rychle zpracovat. Množství informací, které poskytují současné technologie, činí tuto činnost velice náročnou a je nutné, aby si lidská mysl přivykla takovému množství informací. Někdy
netechnický přístup může pomoct veliteli zpracovat proud informací lépe. [3]
Současní velitelé musí mít technické a taktické dovednosti více než kdy předtím. Přizpůsobivý vůdce
zná možnosti a nedostatky vyspělé technologie a zajišťuje, aby jeho podřízenými měli stejné znalosti. Všichni velitelé musí zhodnotit systém v jejich organizaci, jak dohromady pracuje, dopady, a jak získat
250
úspěšný výkon jednotky. Je nutné, brát jednotku jako celek, který ovlivňuje další jednotky a tvoří
všechny dohromady tým. Technologie mění rychlost operací. Díky celosvětové komunikaci se zrychluje
tempo vojenských akcí. GPS a noční vidění funkce znamenají, že armáda může bojovat v noci a během období snížené viditelnosti - podmínek, které dříve činnost zpomalovaly. Moderní technologie
zvyšuje požadavky na armádu. Velitelé musí udržet leadership v rovnováze, zdatně ovládat personální management a zajistit vhodné pracovní podmínky podřízeným. Soudobým obecným trendem, zejména
v moderních organizačních strukturách, inovace systému metod a nástrojů managementu
tzv. měkkými či jemnými faktory zdokonalování řízení a vůdcovství znamená mnohem více budovat zejména image, goodwill, dosahovat vysokou manažerskou kulturu, etiku, etiketu, důvěryhodnost
a spolehlivost vztahů. [4]
Budoucnost patří online světu, který dokázal nesporně svoji sílu. Svým způsobem racionalisticky laděné argumenty amerických leaderů počítačového a internetového průmyslu jsou pro evropské
leadery málo pochopitelné. Podle autorů Dana Senora a Saula Singera konstatují, že v tajemství
úspěchu světových špiček se skrývá nejen v nadání a schopnosti leaderů. Jejich oporou jsou informační technologie. Souvislost leadershipu a využití informačních technologií výstižně vyjadřuje
například Curtis Carlson z Stanford Research Institutu: Technologie ne samy o sobě, ale leadeři, schopní vést a ovládat jejich celky, jsou jako vlna tsunami, která nás brzo zaplaví. Důkazem důvěry
v leadershipu našich manažerů i vysokou odbornost lidí v informatice potvrzuje společnost DHL, která
k nám před časem přesunula centrum informačních technologií. Již je rozhodnuti, že v České republice bude sídlo evropské agentury GSA, tedy projektu Galilelo, družicového naváděcího systému. Ve všech
těchto projektech zdaleka nebudou jenom čeští manažeři ale i zaměstnanci a manažeři ze zahraničí. Multikulturní týmy ovládají planetu. Tím spíše se jedná o vyrovnání se světovým know-how,
inovacemi, procesními a projektovými systémy řízení a samozřejmě právě s leadershipu. [5]
2.1 LEADERSHIP NESTABILNÍCH SITUACÍ Cílové oblasti kam bude ekonomika předně směřovat své úsilí, budou zřejmě:
role a nová úloha podnikání, zejména spolupráce v podobě nejrůznějších forem
organizačního sdružování, hledání nových forem „business to business“,
formování prostředí pro nové inovace a ekonomika globálních inovací, vzdělávání a rozvoj
talentů a leader,
vytváření kohezních politik a strategií, investice do sociálních sítí. [6]
Leadership nestabilních situacích má v organizacích vysokou tržní hodnotu. Stává se nejen způsobem předvídání výskytu a řešení kritických situací, důkazem schopnosti zvládání a řízení změn, ale také
šanci k prokázání kvalit. Leadership kritických situací se musí orientovat především na budoucí investice. Jak přistupovat ke zvládání nových, navíc mnohdy neočekáváných situací? Univerzální
návody neexistují. V řadě názorů leaderů lze přesto najít společného jmenovatele pro účinná
doporučení: analyzovat konkrétní situace a zjistit data,
stanovit postup, strategii, jak danou situaci nejlépe řešit,
definovat očekáváné výsledky a učit kritéria jejich posuzování,
vést podřízené směrem ven z kritické situace,
korigovat odchylky v realitě řízení od plánované strategie,
nastolit co nejdříve rovnovážný stav,
odstranit příčiny vzniku krizového jevu,
oceňovat i drobné úspěchy v dosažených výsledcích. [1]
Leadership se v nestabilních situacích projevuje zejména schopností aktivizovat ostatní pro jejich zvládnutí, připraveností poskytovat pracovníkům informace, probudit a získat jejich nadšení, přesvědčit
je o smysluplnosti a důležitosti přijímaných opatření. [7] Zdravé sebevědomí podložené předchozímu zkušenostmi a dobrými výsledky jsou v daných situacích to nejsprávnější siločarou leadershipu.
Leadership v nestabilních situacích vyžaduje řadu potřebných kompetencí, schopností, nutných k jejich
zvládnutí. Velmi dobře je vystihuje například Lombardův model, který nabízí jejich poměrně univerzální a všeobecně akceptované pojetí. Stojí za to uvést, alespoň některé z nich:
251
nápaditost a vynalézavost, schopnost reagovat za nejednoznačně definovaných podmínek
a při nestrukturovaných problémech,
zvládnutí úkolů v komplexnosti,
rychlé čerpání nových vědomostí a znalostí, schopnost rychle se učit,
vytváření rozvojového prostředí,
týmová orientace a získávání nových talentů. [8]
Leadership ve smyslu empatie, posilování mezilidských vztahů a formování kvality kompatibility firemní kultury. Pro řešení nestabilních situací doporučuje tento model další způsobilosti leaderů:
Orientaci na cíl – směřování k hlavnímu cíli, snaha o rychlé překonání krize a omezení
negativních dopadů na tým. Orientace na výkon- uplatňování přímého stylu vedení, prosazování způsobu řešení
kritických situací.
Schopnost řízení změn-důraz na inovace, vytváření fungujícího klimatu firmy a vztahů mezi
zaměstnanci. Zvládání a řízení interakcí- identifikace mít vznikajících problémů, zlepšování firemních
procesů, motivace zaměstnanců.
Schopnost řízení koncepcí - využíváme vznikajících příležitostí, řešení neočekávaných
situací, řešení situací pod tlakem.
Leaderovi přináší využití poznatků z modelu možnost sebereflexe, schopnost rozpoznat silné a slabé
stránky, označit projevy chování a jednání jako vhodné a nevhodné. Důležitým přínosem modelu je možnost sebehodnocení očekáváného chování a vývoj v konkrétní situaci. [9]
ZÁVĚR
Článek popisuje současný rámec leadershipu a jeho klíčové otázky. V procesu zvyšování účinnosti řízení vojsk jak v mírových podmínkách, tak i ve válce hrají významnou úlohu velitelé, důstojníci štábu
a náčelníci různých odborností. [10] Veliteli je svěřena veškerá výchova a výcvik vojáků v jejich
přípravě k obraně státu. Žijeme uprostřed éry budoucnosti na třetí. Třemi dimenzemi se rozumí prostředí podmíněné a ovlivněné globalizací, rychlostí a kvalitou. Svět se mění překotným tempem
a šanci povstat budou mít jen ti, kteří se umějí odpoutat od zaběhlých stereotypů. Technologie předbíhají dobu. Ani technologie ani rychlost jednání, však sami o sobě ještě nic nezaznamenají. Musí
být spojovány s individualitou a emocionální kvalitou lidí. V leadershipu je nutné vyvolat citové zaujetí
a nadšení. V současných podmínkách mohou svoji vůdčí úlohu plnit pouze takoví jedinci, kteří se dovedou rychle adaptovat, předvídat budoucí dění a prokazují schopnost řídit a vést.
Použitá literatura
ŠVEJDAR, A.: Kompetence krizových manažerů. Diplomová práce VŠFS. Praha, 2010.
THE ROYAL MILITARY ACADEMY SANDHURST. Developing leaders a british leaders guide. The
Sandhurst Collection, The Royal Military Academy Sandhurst, 2014.
DEPARTMENT OF THE ARMY WASHINGTON. Army Leadership Competent, Confident, and Agile, 2006, FM 6-22.
MANAGEMENT – teorie a praxe ve vojenském prostředí. Sborník. Brno: Univerzita obrany, 2007. ISBN: 978-80-7231-282-5.
MCKENNA, Patrick J. a David H. MAISTER. Efektivní leader. Praha: Alfa Publishing, 2005. Management studium. ISBN 80-86851-12-5.
STÝBLO, Jiří. Leadership: realita nebo vize. Praha: Professional Publishing, 2012. ISBN 978-80-7431-105-5.
STEIGAUF, Slavomír. Vůdcovství, aneb, Co vás na Harvardu nenaučí. Praha: Grada, 2011.
Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3506-1.
WOOLFE Lorin. The Bible on leadership. AMACOM, 2002 ISBN 0-8144-0682-3.
252
GIBSON, Rowan. Nový obraz budoucnosti: přední osobnosti světového managementu a sociálního myšlení o budoucnosti podnikání, konkurence, řízení a trhu. 3., dopl. vyd. Praha:
Management Press, 2007. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-159-1.
ZELENÝ. M. Čas vůdců už byl. Moderní řízení. 2005, roč. XIL, č. 10, ISSN 0026-8720.
253
HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÝCH RIZIK VE VÝROBNÍM PODNIKU NAKLÁDAJÍCÍM S NEBEZPEČNÝMI LÁTKAMI
TECHNOLOGICAL RISKS ASSESSMENT IN MANUFACTURING COMPANY HANDLING WITH DANGEROUS SUBSTANCES
Jaroslav KRÁSNÝ105, Magdaléna NÁPLAVOVÁ106, František BOŽEK107
Abstrakt Článek v podobě případové studie je orientován na hodnocení technologických rizik jednotek/zařízení,
v nichž jsou zpracovávány nebo skladovány nebezpečné látky. Smyslem je minimalizovat náklady
výrobního podniku nakládajícího s nebezpečnými látkami spojené s analýzou rizik. Je aplikována metoda, která umožní rozhodnout, zda je pro analyzovanou jednotku/zařízení nutné realizovat
sofistikovanou a nákladnou kvantitativní analýzu rizika.
Klíčová slova: analýza rizik, metoda výběru, nebezpečné látky, technologické riziko
Abstract The paper in form of case study is aimed at the technological risks assessment of units/devices in
which are processed or stored dangerous substances. The goal is to mitigate operational costs connected by risk analysis in manufacturing facility handling with dangerous substances. The method
which enables to simplify decision making process in relation with necessity to carry out
the sophisticated and cost demanding quantitative risk analysis is applied.
Key words: risk analysis, CPR 18E method, dangerous substances, technological risk
ÚVOD
Ochrana obyvatelstva v souvislosti s možným výskytem závažných havárií ve výrobním procesu
při nakládání s nebezpečnými látkami, je zakotvena ve směrnici EU [1], která byla inkorporována
do národního zákonodárství v roce 2015 [2-4]. Aby výrobní podniky naplnily jeden ze základních požadavků zmíněné legislativy, musí obvykle realizovat analýzu rizik značného počtu jednotek/zařízení
s nebezpečnými látkami v procesu, nebo v nichž jsou nebezpečné suroviny či produkty skladovány.
Analýzu rizik, která bývá často relativně složitým procesem, lze uskutečnit řadou metod [5, 6], od čehož se odvíjí i související náklady. Výše výdajů je funkcí především typu analýzy. Kvalitativní
metody (screening) vyžadují pro svoji rychlost, jednoduchost, nižší nároky na personální a materiálové
zdroje a jednoduchost výpočtů relevantně nižší potřebu finančních prostředků ve srovnání s kvantitativní analýzou (scooping) [7]. Existují i hybridní techniky, které však bývají složité vzhledem
k jejich charakteru ad hoc, což zabraňuje jejich širšímu užití v praxi [8].
Smyslem předkládaného příspěvku je předložit v podobě případové studie postup užití metody
CPR 18E „Purple Book“ [9], jejíž výstupy umožní na úrovni dostatečné spolehlivosti rozhodnout, zda je či není nutné pro zkoumanou jednotku/zařízení s obsahem nebezpečných látek provést v další fázi
kvantitativní analýzu rizika. Tím se proces posuzování rizik nejen zrychlí, ale současně zajistí jeho
105 Jaroslav Krásný M.Sc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, e-mail: [email protected]
106 Ing. Magdaléna Náplavová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65,
662 10 Brno, e-mail: [email protected] 107 prof. Ing. František Božek, CSc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova
65, 662 10 Brno, e-mail: [email protected]
254
ekonomická efektivita ve smyslu plnění požadavků právní úpravy [2]. Metoda může být úspěšně
využita i privátními a veřejnými subjekty, které sice z aspektu kvanta nebezpečných látek nespadají
pod působnost legislativy [2-4], nicméně představují závažné riziko pro zaměstnance, okolní obyvatelstvo a životní prostředí [10].
1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU
Právnické a podnikající fyzické osoby provozující jednotky/zařízení s přítomností toxických, hořlavých a výbušných látek by se měly aktivně podílet na prevenci vzniku závažných havárií a nést odpovědnost
za jejich bezpečný provoz [11]. Provozovatel objektu zařazeného ve smyslu zákona do skupiny A nebo B musí zajistit efektivní plnění daného požadavku na základě posouzení rizik závažné havárie pro účely
zpracování bezpečnostní zprávy, resp. programu [2]. V souladu s koncepcí ochrany obyvatelstva
by analogicky měly postupovat společnosti, které sice nespadají do kompetence zmíněné právní úpravy [2-4], ale představují pro zaměstnance, obyvatelstvo a životní prostředí významné riziko
z hlediska kombinace jejich lokalizace, kvanta a nebezpečnosti přítomných látek [10].
Jak je zřejmé z obr. 1 posouzení rizik závažné havárie obsahuje fáze [12]: 1. identifikaci zdrojů rizik;
2. analýzu rizik;
3. hodnocení rizik.
Obr. 1 Risk management proces
Zdroj: [12]
Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti obsahu posuzování rizik závažné havárie, rozsah posouzení
a způsob jeho provedení [2]. K identifikaci zdrojů technologických rizik, jejich analýze a hodnocení je v současné době k dispozici řada metod a softwarových nástrojů. Přehled v praxi neužívanějších
je uveden v závěrečné zprávě [6] či jiné literatuře [5]. Techniky posuzování rizik jsou založeny na jednodušších či složitějších fyzikálních modelech, což determinuje nejen výdaje nýbrž rovněž
exaktnost a správnost získaných výsledků. Proto musí každý uživatel nejprve vyhodnotit, zda jsou splněny předpoklady předmětné metody či software kladené na proces posouzení rizik aktuálně
platnou legislativou, poté analyzovat, zda disponibilní datové soubory mají dostatečnou vypovídající
hodnotu v relaci k havárii, rizika, jejíž iniciace jsou sledována. Paralelně je třeba učinit kalkul potřebných finančních zdrojů. Teprve poté je možné odhadnout a následně vyhodnotit rizika.
255
Interpretaci výsledků lze provést pouze v rozsahu, který je určen předpoklady metody a modelu,
jež metodika předpokládá [13].
Obecně lze konstatovat, že náklady spojené s aplikací jednotlivých metod, stejně jako spolehlivost
dosažených výstupů se výrazně zvyšují v řadě kvalitativní, semikvantitativní (rankingové) a kvantitativní metody [6]. Odtud je zřejmé, že zainteresované firmy budou stát před rozhodnutím,
kterou z metod posouzení rizik užít, aby související náklady byly minimální a výstupy přitom
dostatečně spolehlivé. Z tohoto pohledu se jeví jako vysoce efektivní použít metodu „Purple Book“ CPR 18E, která dovolí rozhodnout, zda je nezbytné pro hodnocenou jednotku/zařízení realizovat
vysoce nákladnou kvantitativní analýzu rizik [9].
V následujícím je předložena případová studie, aby subjekty nakládající s toxickými, hořlavými a explozivními látkami mohly snadno a lépe užít metodu „Purple Book“ CPR 18E pro potřeby
rozhodovacího procesu o nutnosti realizace kvantitativní analýzy rizik.
2 POUŽITÉ METODY A PŘÍSTROJE Užití metody „Purple Book“ CPR 18E pro potřeby rozhodovacího procesu spočívá obecně v postupném
uplatnění následujících kroků [8]:
1. rozdělení objektu na nezávislé jednotky nebo zařízení.
2. Kalkulace míry nebezpečnosti v souladu s rovnicí (1), v níž symbol
EFT
sB ,,
značí indikační
číslo reprezentující míru reálného nebezpečí posuzované jednotky/zařízení v relaci k toxicitě
T, hořlavosti F a výbušnosti E nebezpečné látce s, Qs [kg] množství nebezpečné látky s přítomné v jednotce/zařízení, O1 faktor typu jednotky/zařízení, O2 faktor charakterizující
umístnění jednotky/zařízení, O3 faktor provozních podmínek, vyjadřující množství látky,
které bude po úniku v plynné fázi a konečně
EFT
sG ,,
[kg] mezní hodnotu nebezpečné látky
s stanovenou na základě fyzikálních vlastností a dat o její toxicitě T, hořlavosti F a výbušnosti E.
1,,,,
3
,,
2
,,
1
,, )( EFT
s
EFTEFTEFT
s
EFT
s GOOOQB (1)
Hodnoty faktorů
EFTO ,,
1 ,
EFTO ,,
2 ,
EFTO ,,
3 a mezních hodnot
EFT
sG ,,
se odečtou z příslušných
tabulek manuálu nebo vypočítají postupem v tomto manuálu popsaným.
3. Stanovení hodnoty sumárních indikačních čísel BT pro toxicitu T ve shodě s rovnicí (2), BF pro hořlavost F dle rovnice (3) a BE pro výbušnost E užitím rovnice (4), kde symboly
q r u N značí počet toxických, hořlavých, resp. výbušných látek umístěných
v posuzované jednotce/zařízení a N je symbol pro množinu všech přirozených čísel.
q
s
T
s
T BB1 (2)
r
s
F
s
F BB1 (3)
u
s
E
s
E BB1 (4)
4. Vymezení množiny bodů na hranici objektu v maximální vzdálenosti 50 m od sebe.
5. Identifikace rezidenčních oblasti v blízkém okolí jednotky/zařízení. 6. Výpočet hodnoty selektivních čísel ST pro toxicitu T ve shodě se vztahem (5), SF
pro hořlavost F podle vztahu (6) a SE pro výbušnost užitím vztahu (7) ke každému bodu na hranici pozemku a každé identifikované rezidenční zóně.
TT BLS 21 )100( (5)
FF BLS 31 )100( (6)
256
EE BLS 31)100( (7)
Symbol L [m] v rovnicích (5) - (7) představuje nejbližší vzdálenost jednotky/zařízení
s obsahem nebezpečné látky k posuzovanému místu, přičemž vzdálenost od tohoto místa
musí činit minimálně 100 m. 7. Jednotka/zařízení je vybrána pro kvantitativní analýzu rizika, jestliže je:
• selektivní číslo jednotky/zařízení větší než jedna v relaci k rezidenční oblasti; • selektivní číslo jednotky/zařízení v určitém bodě na hranici objektu větší než jedna
a větší než 50% maximálního selektivního čísla v posuzovaném bodě.
Ke stanovení vzdáleností míst na hranici pozemku společnosti a nejbližších vzdáleností k obydleným
oblastem od jednotky/zařízení, v níž se nalézala nebezpečná látka, byl užit laserový měřič Leica DISTO™ D810 touch (200 m), výrobce Leica Geosystems a elektronický teodolit Eth 2, výrobce Carl
Zeiss Jena GmbH umožňující automatické odečítání a registraci úhlů.
Z dalších metod byl při zpracování případové studie využit on-site interview a dokumentace rizikového
objektu k získání nezbytných vstupních informací nutných k posouzení rizikovosti jednotky/zařízení.
3 VÝSLEDKY A DISKUZE
Případová studie je prezentována na chladící výrobní jednotce potravinářské firmy X, která nespadá
do kompetence zákona [2], nicméně v prvém přiblížení představuje významné riziko pro zaměstnance.
3.1 CHARAKTERISTIKA ZDROJE NEBEZPEČÍ
Firma X se nachází na území o rozloze cca 6,5 ha na okraji průmyslového areálu, který navazuje
na městskou část Staré Město. V provozu je přítomno cca 600 zaměstnanců. Provozní jednotka s nebezpečnou látkou je situována 153 m na jihovýchod od závodu na výrobu pečiva a zákusků
(rezidenční zóna A) a 148 m na východ od budovy Policejního sboru (rezidenční zóna B). Severozápadně asi 251 m od jednotky jsou vystavěny rodinné obytné domy (rezidenční zóna C).
Na západě od zdroje nebezpečí, zhruba ve směru objektu Policejního sboru se ve vzdálenosti
353 m nalézá střední škola (rezidenční zóna D), která však pro značnou vzdálenost od něj nebyla do hodnocení rizik zahrnuta. Převládajícím směrem proudění vzduchu převážně o rychlosti
2,9-3,3 m s-1 je jihozápad, takže nejbližší rezidenční zóny by byly případnou havárií pravděpodobně ohroženy.
V objektu se nakládá s kapalným amoniakem v množství cca 2,06 t, jenž je v procesu zkapalněný tlakem, a představuje primární zdroj chlazení. Sekundárním zdrojem chlazení je netoxický, nehořlavý
a nevýbušný propan-1,2-diol. Amoniak se nachází ve strojovně v tlakové nádobě znázorněné na obr. 2, jež je součástí chladicího systému, jak je patrné z obr. 3. Tlaková nádoba se doplňuje
jednou ročně. Součástí strojovny jsou ocelové, bezešvé potrubní rozvody amoniaku, s maximálním provozním tlakem 1,6 MPa. Chladící okruh tvoří vysokotlaková část sestávající z tlakové nádoby,
kompresoru a odlučovače kapaliny a nízkotlaká část, tvořená expanzní nádobou s kapacitní sondou
k regulaci hladiny amoniaku.
257
Obr. 2 Tlaková nádoba na amoniak ve strojovně Obr. 3 Chladicí systém ve strojovně
Revize tlakové nádoby se provádí jedenkrát ročně. Tlak i teplota se měří kontinuálně. Větrání
ve strojovně funguje na přirozené bázi za pomocí havarijních ventilátorů, jejichž motory jsou nevýbušné. Ochrana chladicího systému je zabezpečena pojistnými ventily s odpouštěním amoniaku
do volné atmosféry při překročení maximálního pracovního tlaku. K zajištění zvýšené bezpečnosti obsluhy a pracovního prostředí slouží detektory úniku amoniaku v prostoru strojovny.
K likvidaci unikajícího amoniaku ze zařízení je k dispozici hadice o světlosti 3/4R, která se připojí na vodovodní přípojku nacházející se ve strojovně. V prostorách strojovny jsou pro případ vzniku
požáru nebo jiné události k dispozici hasicí přístroje na bázi inertních plynů (inergen - 52 % N2, 40 % Ar a 8 % CO2), prášku, vodní pěny a mlhy.
Objekt má vypracovaný havarijní plán pro případ úniku amoniaku, evakuační plán, místní provozní řád a plán záznamu činností v průběhu havárie. Každé oddělení má k dispozici plán, pro případ vzniku
nebezpečné události. Ke zvýšení bezpečnost provozu se ve firmě organizují poplachová cvičení a jednou za pět let realizuje bezpečnostní audit.
3.2 ODHAD RIZIKA A ROZHODNUTÍ O NUTNOSTI REALIZACE NÁSLEDNÉ KVANTITATIVNÍ ANALÝZY
Posuzovaný objekt provozuje výhradně jednu jednotku s jedinou nebezpečnou látkou, amoniakem.
Protože amoniak je substance toxická, hořlavá a zároveň výbušná, bylo nezbytné v procesu hodnocení
rizikovosti zvažovat všechny zmíněné efekty.
V první fázi bylo nezbytné stanovit hodnoty indikačních čísel pro toxické
T
NHB3 , hořlavé
F
NHB3
a explozivní
E
NHB3 účinky NH3 dle rovnice (1). K jejich výpočtu bylo třeba nejprve odečíst, resp.
kalkulovat, hodnoty všech potřebných vstupních parametrů v souladu s manuálem [9]. Množství NH3
v jednotce 3NHQ = 2 060 kg. Pro toxické a hořlavé účinky NH3 je faktor typu jednotky O1 = 1, neboť
jde o procesní jednotku a faktor zohledňující umístění jednotky O2 = 0,1, jelikož je jednotka situována
uvnitř budovy. Faktor zahrnující vliv provozních podmínek O3 = 10, protože při provozní teplotě 21°C
dosahuje tlak par 3,0 NHp 0,89 MPa 0,3 MPa (3 bary). Pro explozivní účinky NH3 platí v souladu
s manuálem, že O1 = O2 = O3 = 1 [9]. Mezní hodnota toxicity
T
NHG3 = 3 000 kg, byla odvozena
z letální koncentrace 3,50 NHLC [rat, inh, 1h] = 5 100 mg m-3 h-1 [10]. Mezní hodnota hořlavosti
F
NHG3 = 10 000 kg stejně jako pro všechny ostatní hořlaviny [9] a konečně mezní hodnota výbušnosti
E
NHG3 = 4 348 kg byla vypočtena na základě znalosti hodnoty energického tritolového ekvivalentu
258
NH3 ve vzduchu
Air
NHETF3 = 0,23 [15]. Vstupní data k výpočtu indikačních čísel dle vztahu (1) jsou
spolu s jejich hodnotou pro zkoumanou jednotku prezentovány v tab. 1.
Tab. 1 Vstupní data k výpočtu indikačních čísel a hodnoty indikačních čísel posuzované jednotky
Množství amoniaku
v jednotce [kg]
Faktory provozních
podmínek Mezní
hodnota [kg]
Hodnota
indikačního čísla B O1 O2 O3
2 060
1,0 0,1 10 T
NHG3 = 3 000
T
NHB3 0,687
1,0 0,1 10 F
NHG3 = 10 000
F
NHB3 0,206
1,0 1,0 1,0 E
NHG3 = 4 348
E
NHB3 0,474
Výpočet selektivních čísel byl realizován v souladu s manuálem [9] jednak pro vybrané body na hranici objektu a jednak pro přilehlé rezidenční zóny, jak je zřejmé z obr. 4. Území a hranice pozemku firmy
byly zaneseny do kartézského systému souřadnic, v němž abscisa je totožná se směrem sever - jih a ordináta se směrem západ - východ. Jednotka s NH3 byla lokalizována do počátku souřadnicového
systému. Poté byly přiřazeny koordináty (x; y) každému z bodů 1 - 29 na hranici pozemku objektu, včetně bodů rezidenčních oblastí A, B, C reprezentujících nejkratší vzdálenost k jednotce. Nakonec
byla pro jednotlivé body na hranici pozemku firmy a potenciálně ohrožená rezidenční pásma zjištěna
vzdálenost L k jednotce a kalkulována selektivní čísla pro toxický, hořlavý a explozivní efekt dle rovnic (5) - (7). Hodnoty selektivních čísel jsou spolu se vstupními daty zaneseny v tab. 2.
Obr. 4 Nejbližší okraje rezidenčních zón A, B, C od posuzované jednotky a hranice pozemku objektu
s vymezenými body určenými k výpočtu selektivních čísel A = závod na výrobu pečiva a zákusků; B = budova Policejního sboru; C = okraj obytné zóny
rodinných domků; J/Z (NH3) = procesní jednotka/zařízení s amoniakem; N = sever; S = jih;
E = východ; W = západ.
Vzdálenost L byla měřena laserovým přístrojem nebo vypočtena užitím kosinovy věty při známé velikosti úhlu, jenž byl zjištěn elektronickým teodolitem pro dva horizontální směry dané zvolenými
body na hranici pozemku firmy, jejichž vzdálenost byla známa.
259
Hodnoty selektivních čísel nebyly kalkulovány pro body 27 a 28, neboť jejich vzdálenost L od jednotky
byla menší než požadovaných 100 m. Protože hodnoty selektivních čísel
T
NHS3
E
NHS3
F
NHS3 1,
není nutné jednotku podrobit kvantitativní analýze rizika, čímž dotčený subjekt výrazně minimalizuje
náklady. Bezpečná vzdálenost od zdroje nebezpečí vypočtená pomocí rovnice (5) za předpokladu,
že
T
NHS3 = 1, činí zhruba 83 m, což byl důvod, proč nebyl objekt střední školy pro značnou vzdálenost
od jednotky L = 353 m do procesu hodnocení rizika zahrnut.
Tab. 2 Hodnoty vypočtených selektivních čísel pro zkoumanou jednotku
A = závod na výrobu pečiva a zákusků; B = budova Policejní sboru; C = okraj obytné zóny
rodinných domků;
T
NHB3 0,687;
F
NHB3 = 0,206;
E
NHB3 0,474.
Označení
místa
Souřadnice Vzdálenost L
od jednotky [m]
T
NHS3
F
NHS3
E
NHS3 x
[m] y
[m]
1 - 63 125 140 0,351 0,075 0,173
2 - 13 125 126 0,433 0,103 0,237
3 38 125 131 0,400 0,092 0,211
4 53 125 136 0,371 0,082 0,188
5 53 175 185 0,201 0,033 0,075
6 53 190 200 0,172 0,026 0,059
7 103 190 218 0,145 0,020 0,046
8 117 215 250 0,110 0,013 0,030
9 138 215 283 0,086 0,009 0,021
10 145 165 218 0,145 0,020 0,046
11 148 115 188 0,194 0,031 0,071
12 143 65 159 0,272 0,051 0,118
13 132 32 138 0,361 0,078 0,180
14 152 32 158 0,275 0,052 0,120
15 152 2 153 0,293 0,058 0,132
16 172 2 172 0,232 0,040 0,093
17 170 - 48 176 0,222 0,038 0,087
18 165 - 98 193 0,184 0,029 0,066
19 163 - 125 205 0,163 0,024 0,055
20 113 - 125 169 0,241 0,043 0,098
21 63 - 125 140 0,351 0,075 0,173
22 13 - 125 126 0,433 0,103 0,237
23 - 37 - 125 130 0,407 0,094 0,216
24 - 87 - 125 152 0,297 0,059 0,135
25 - 100 - 125 160 0,268 0,050 0.116
26 - 92 - 75 105 0,623 0,178 0,409
27 - 85 - 25 L 100 86 nestanoveno nestanoveno nestanoveno
28 - 75 25 L 100 79 nestanoveno nestanoveno nestanoveno
29 - 65 75 103 0,648 0,189 0,434
A - 56 - 142 153 0,293 0,058 0,132
B 13 - 148 148 0,314 0,064 0,146
C -186 -169 251 0,109 0,013 0,030
260
ZÁVĚR
V souladu s právní úpravou a koncepcí ochrany obyvatelstva byla řešena problematika zajištění adekvátní bezpečnosti provozů s výskytem nebezpečných látek. Implementaci efektivních
preventivních opatření lze učinit jen na bázi předchozího posouzení rizika, které obvykle vyžaduje potřebu nemalého množství finančních zdrojů. S cílem minimalizace nákladů s procesem posuzování
technologických rizik spojených se jeví účelné aplikovat metodu „Purple Book“ CPR 18E. Její výstupy
dovolují na úrovni dostatečné validity rozhodnout, zda je nutné provést pro posuzovanou jednotku/zařízení s přítomností nebezpečných látek kvantitativní analýzu rizik, která představuje
enormní finanční zátěž.
Formou případové studie byl předložen postup aplikace metody „Purple Book“ CPR 18E na chladící
jednotce potravinářské firmy využívající k chlazení v primárním okruhu tlakem zkapalněný amoniak a v sekundárním okruhu netoxický, nehořlavý a nevýbušný monopropylenglykol. Získané výstupy
umožnily z procesu analýzy rizik vyřadit vysoce sofistikovanou a ekonomicky náročnou kvantitativní analýzu a případně ji nahradit některou z kvalitativních metod, což dovolí výrazně redukovat náklady
provozovatele jednotky s nebezpečnou látkou.
Předložená případová studie může být využita nejen právnickými a fyzickými osobami provozujícími
jednotky/zařízení s přítomností hořlavých, výbušných a toxických látek spadajících do kompetence právní úpravy o prevenci závažných havárií. Může sloužit jako vzor také privátním a veřejným
subjektům, které sice z množstevního aspektu nebezpečných látek nespadají pod působnost zákona, nicméně představují závažné riziko pro zaměstnance, okolní obyvatelstvo a životní prostředí.
Použitá literatura
Directive 2012/18/EU on the Control of Major-Accident Hazards Involving Dangerous Substances, Amending and Subsequently Repealing Council Directive 96/82/EC. Official Journal of the European Union, 2012, Vol. 55, pp. L 197/1-L 197/37. ISSN 1977 0677.
Vláda ČR. Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2015. 41 s.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR). Vyhláška č. 225/2015 Sb., o stanovení rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu zařazeného do skupiny A nebo skupiny B. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2015. 2 s.
Ministerstvo vnitra ČR. Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2015. 2 s.
Tichý, M. Ovládání rizika: analýza a management. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 151-196. ISBN 80-7179-415-5.
Božek, F. et al. Zvyšování environmentální bezpečnosti na úrovni vyspělých armád NATO a vytvoření předpokladů k řízení efektivní odpovědi na rizika. [Závěrečná zpráva dílčího
výzkumného záměru VZ04-FEM-K06-06-BOZ]. Brno: Univerzita obrany, 2006, s. 13-19.
Božek, F., Urban, R. 2008. Management rizika - Obecná část. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany,
2008. s. 66-81. ISBN 978-80-7231-259-7.
Marhavilas, P. K., Koulouriotis, D., Gemeni, V. Risk Analysis and Assessment Methodologies in the Work Sites: On a Review, Classification and Comparative Study of the Scientific Literature
of the Period 2000–2009. Journal of Loss Prevention in the Process Industries, 2011, 24, (5), 477-523.
Committee for the Prevention of Disasters (CPD). Guidelines for Quantitative Risk Assessment “Purple Book“ CPR 18E. The Hague: CPD, 1999. 240 pp. ISBN 90-12-08796-1.
261
Božek, F., Hoza, I., Pawelczyk, A., Pondělíček, M., Náplavová, M., Zorvanová, A. Hodnocení
technologických rizik regionu v relaci k ochraně obyvatelstva. The Science for Population Protection, 2016, 8, (1), 41-54. ISSN 1803-568X.
Ministerstvo vnitra-Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky
(MV-HZS ČR). Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Praha: (MV-HZS ČR), 2013, s. 19 a 39. ISBN 978-80-86466-50-7.
International Organization for Standardization (ISO). ISO 31000. Risk Management Principles and Guidelines. Geneva: ISO, 2009, p. 6.
Arendt, J. S., Lorenzo, D. K. Evaluating Process Safety in the Chemical Industry. New York:
Center for Chemical Process Safety/American Institute of Chemical Engineers, 2000. ISBN 0-8169-0746-3.
Johns Manville. Superseal® Edge Treatment. [on-line]. [2015-01-13]. Littleton: Johns Manville, Technical Center, 2010. URL:
<http://www.jm.com/content/dam/jm/global/en/hvac-insulation/HVAC-documents/Accessorie
s/SuperSeal%20Coating%20Products/SuperSeal®%20Coating%20Products%20SDS.pdf>.
Safirs, s.r.o. Havarijný plán. Ružomberok: Safirs s.r.o., 2006, s. 21.
262
BEZPEČNOSŤ A RIZIKÁ INTELIGENTNÝCH MIEST
SAFETY AND RISKS OF SMART CITIES
Maroš LACINÁK108 Abstrakt
V súčasnosti sme svedkami nástupu informačného veku, ktorý však so sebou prináša nielen nové
možnosti, ale aj nové riziká. Trendom v rozvoji miest sa stáva Smart City – inteligentné mesto, využívajúce moderné, hlavne informačno-komunikačné technológie. Prepájaním týchto technológií
vzniká nový, rýchlo sa rozvíjajúci priestor, pre ktorý je potrebné zadefinovať spôsoby ochrany. Táto práca uvádza pohľad na termíny v oblasti inteligentných technológií a informačnej bezpečnosti,
zaoberá sa priblížením niektorých rizík, ktoré technológie prinášajú mestám aj štátu a tiež stručne oboznamuje so systémom bezpečného mesta, ktoré by malo sumarizovať moderný prístup
v dosahovaní bezpečnosti Inteligentných miest.
Kľúčové slová: inteligentné mesto, informačná bezpečnosť, bezpečné mesto
Abstract
Currently, we witness the rise of an informational age, that brings along not only new possibilities, but new risks as well. The trend in urban development is transformation of the cities into Smart Cities,
that use modern, mainly information and communication technologies. By connection of those technologies, there is new, rapidly growing space, for which it is necessary to define ways
of protection. This work presents terms from the field of intelligent technologies and informational
security, deals with introduction of some risks, brought to cities and state by technology and it it also briefly familiarize the reader with the system of Safe City, that should summarize the modern
approach in achieving security within Smart Cities.
Keywords: smart city, informational safety, safe city
ÚVOD
Technológia a hlavne informačné systémy sú na prelome veľkých zmien. Vzrastajúce možnosti internetu, internetu vecí a Cloudu prinášajú stále nové spôsoby komunikácie nielen osôb,
ale aj prístrojov, často bez potrebného príkazu či súhlasu užívateľa. Zber dát sa zo všetkých strán tlačí do nášho súkromia a zdá sa byť čoraz nevyhnutnejší. Inteligentné, samostatne pracujúce informačné
systémy sa stávajú základom samotných miest – inteligentných miest, známych hlavne pod anglickým názvom Smart Cities.
Napriek tomu, že v oblasti inteligencie svojich miest sú v Európe zatiaľ najúspešnejšie štáty Škandinávie, aj niektoré slovenské mestá ako Banská Bystrica, Nitra či Košice sa snažia napredovať
využívaním inteligentných technológií. Čo vlastne inteligentné mestá a inteligentné technológie predstavujú je predmetom prvej kapitoly. Kedže tieto termíny nemajú dosiaľ odsúhlasenú presnú
definíciu, priblížené sú z viacerých pohľadov, prípadne vlastným názorom autora. Kapitola tiež
oboznamuje s hlavným záujmom inteligentných miest - s udržateľným rozvojom a tiež s významami kybernetického priestoru a bezpečnosti.
Pokračujúci výskum sa však bude zaoberať hlavne otázkami bezpečnosti v inteligentných mestách,
čo je témou druhej kapitoly. Upozorňuje na niektoré riziká, ktoré vývoj prináša, aby ilustrovala
108 Ing. Maroš Lacinák, Katedra technických vied a informatiky, Fakulta bezpečnostného inžinierstva, Žilinská Univerzita v Žiline, Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina, Slovakia, +421 41 513 6866, [email protected].
263
potrebu vnímania vývoja z viacerých strán. A ako systém na zaistenie bezpečnosti miest budúcnosti
predstavuje termín bezpečné mesto.
1 DEFINÍCIE TERMÍNOV V OBLASTI INTELIGENTNÝCH TECHNOLÓGIÍ Termínom inteligentného mesta sa zaoberajú viacerí odborníci, avšak jednotná definícia stále
neexistuje. Jedným z príkladov snahy o definíciu je Mohanty a kol. Inteligentné mesto charakterizujú
ako miesto schopné dlhodobo udržateľného rozvoja, kde sa tradičné informačné siete a služby stávajú flexibilnejšími a hospodárnejšími a využíva znalosti, digitálne a telekomunikačné technológie
na zlepšenie svojho fungovania a života svojich občanov. Inteligentné mestá dbajú na ekológiu, bezpečnosť občanov a rýchlosť svojich procesov. Autori tiež uvádzajú tiež viaceré z formálnych
definícií inteligentného mesta, napríklad: je to mesto, v ktorom sa spája infraštruktúra fyzická,
informačno-technologická, sociálna a podnikateľská na zvýšenie kolektívnej inteligencie mesta. Ako komponenty, ktorých inteligenciou sa mestá stávajú inteligentnými, vidia občanov a vzdelávanie,
infraštruktúru, budovy,dopravu, energiu, zdravotníctvo, technológie a vedenie mesta [1].
Coelho a kol. považujú za úlohu inteligentných miest dosiahnuť harmóniu medzi udržateľným rozvojom mesta, socio-ekonomickým vývojom a bezpečnosťou obyvateľov [2].
V súvislosti s inteligentnými mestami sa často spomína ako jeden z hlavných cieľov dosiahnutie udržateľného rozvoja. Podľa Národnej stratégie trvalo udržateľného rozvoja Slovenskej republiky je udržateľným rozvojom rozvoj taký, ktorý "súčasným i budúcim generáciám zachováva možnosť uspokojovať ich základné životné potreby a pritom neznižuje rozmanitosť prírody a zachováva prirodzené funkcie ekosystémov” [3]. Ciele udržateľného rozvoja úzko súvisia s bezpečnosťou, prevenciou a schopnosťou účinne pomáhať ľuďom v núdzi. Šimák uvádza nasledujúcich sedemnásť cieľov udržateľného rozvoja:
odstrániť:
• chudobu vo všetkých jej formách všade na svete;
• hlad a dosiahnuť potravinovú bezpečnosť a zlepšenie výživy, presadzovať udržateľné poľnohospodárstvo;
zabezpečiť:
• zdravý život a zvyšovať jeho kvalitu pre všetkých v akomkoľvek veku;
• rovnaký prístup k inkluzívnemu a kvalitnému vzdelávaniu a podporovať celoživotné vzdelávanie pre všetkých;
• všetkým dostatok vody a hygienických zariadení a udržateľné hospodárenie s nimi, • všetkým prístup k cenovo dostupným, spoľahlivým, udržateľným a moderným
zdrojom energie; • udržateľnú spotrebu a výrobu;
dosiahnuť rovnosť medzi pohlaviami a posilniť postavenie všetkých žien a dievčat;
podporovať trvalý, inkluzívny a udržateľný hospodársky rast, plnú a produktívnu
zamestnanosť a dôstojnú prácu pre všetkých;
podporovať mierové a inkluzívne spoločnosti pre udržateľný rozvoj, zabezpečiť všetkým
prístup k spravodlivosti a vytvoriť efektívne, odpovedajúce a inkluzívne inštitúcie na všetkých úrovniach;
vybudovať odolnú infraštruktúru, podporovať inkluzívnu a udržateľnú industrializáciu
a inováciu; znížiť nerovnosť vo vnútri krajín i medzi nimi;
vytvoriť inkluzívne, bezpečné, odolné a udržateľné mestá a obce;
prijať bezodkladné opatrenia na boj so zmenou klímy a zvládnuť jej dopady;
chrániť a udržateľne využívať oceány, moria a morské zdroje na zabezpečenie
udržateľného rozvoja;
chrániť, obnovovať a podporovať udržateľné využívanie suchozemských ekosystémov,
udržateľne hospodáriť s lesmi, potláčať rozširovanie púšti, zastaviť a následne zvrátiť
degradáciu pôdy a zastaviť úbytok biodiverzity; oživiť globálne partnerstvo na podporu udržateľného rozvoja a posilniť prostriedky na jeho
uplatňovanie [4].
264
Hlavnými prostriedkami dosahovania cieľov inteligentného mesta budú inteligentné technológie.
Týmito sú technologické zariadenia, ktoré sú automaticky, bez potreby priameho manuálneho príkazu
alebo manuálnej zmeny nastavenia užívateľom, schopné na základe samostatného vnímania vonkajších podnetov vykonávať svoje funkcie alebo prispôsobovať svoje fungovanie pre maximalizáciu
úžitku a pohodlia užívateľa.
Na spĺňanie tejto charakteristiky je potrebná schopnosť získavať, ukladať a hodnotiť informácie
z prostredia. Spomínané vnímanie podnetov pritom môže viesť ku učeniu – zapamätávaniu si návykov používateľa.
Niektorí autori - napríklad Rouse - ako podmienku inteligencie technologického zariadenia dodávajú
jeho bezpečnosť, prístup na internet a prepojiteľnosť s inými inteligentnými zariadeniami [5]. Myslím však, že aj domáci systém prepojenia senzorov pohybu s osvetlením izieb alebo dvier, alebo
fotoaparát schopný nastaviť najlepší režim fotografie na základe prostredia môžu byť pokladané
za inteligentné, aj bez pripojenia na internet.
Napriek čoraz častejšiemu používaniu označenia „inteligentný“ v oblasti technológií je potrebné si uvedomiť, že stále ešte nehovoríme o inteligencií v pravom zmysle slova. K plnej inteligencií strojom
stále chýba schopnosť zapájania emócii, sympatií, prepájania priamo nesúvisiacich skúseností
či nálady do procesu rozhodovania, ktoré môžu u človeka – skutočne inteligentnej bytosti - vyústiť do rozličných rozhodnutí v zdanlivo totožných situáciách. Rozhodovanie technológie je stále závislé
na počiatočnom vloženom algoritme, ktorý prístroju predpisuje spôsob vyhodnocovania situácií a rozsah údajov, ktorými sa riadi. Aj preto považujem za potrebné, aby sme boli pri inteligentných
systémoch opatrní a vždy umožniť užívateľovi prebrať riadenie technológie. Už aj dnes sa stretávame s príkladmi, kedy sa systémy, napríklad mailové schránky, považujú za „inteligentnejšie“
ako sám užívateľ a neakceptujú jeho „hlúpe“ požiadavky, čo v konečnom dôsledku zhoršuje skúsenosti
používateľa – zatiaľ našťastie iba pri bezpečnostne nezávažných prípadoch.
V oblasti informačnej, respektíve kybernetickej bezpečnosti Slovenská republika nemá ustálenú terminológiu. Do roku 2013 túto oblasť riešila Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť,
v súčasnosti je aktuálna Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky (ďalej Koncepcia).
Rozdiely medzi „kybernetický“ a „informačný“ teda stále nie sú ujasnené, napriek tomu sa Koncepcia snaží uviesť aspoň vysvetlenia termínov kybernetický priestor a kybernetická bezpečnosť,
ako sú chápané pre jej účely.
Kybernetický priestor je podľa Koncepcie priestor „ohraničený používaním elektroniky a elektronického
spektra na vytvorenie, uloženie, modifikovanie, výmenu a využívanie dát prostredníctvom vzájomne závislých a prepojených sietí“ [6].
Kybernetická bezpečnosť je „systém nepretržitého a plánovitého zvyšovania politického, právneho,
hospodárskeho, bezpečnostného, obranného a vzdelanostného povedomia, ktorý zahŕňa aj zvyšovanie účinnosti prijatých a aplikovaných technicko-organizačných opatrení riadenia rizík v kybernetickom
priestore za účelom jeho transformácie do dôveryhodného prostredia, ktoré umožnia bezpečné
fungovanie spoločenských a hospodárskych procesov pri zaistení akceptovateľnej úrovne rizík v kybernetickom priestore“ [6].
Na národnej strategickej úrovni však problematika kybernetickej bezpečnosti nie je dosiaľ vyriešená
uceleným a konzistentným spôsobom [7].
2 RIZIKÁ A BEZPEČNOSŤ INTELIGENTNÝCH MIEST Viaceré z opisov inteligentných miest zabúdajú na dôležitý prvok každého mesta – bezpečnosť. Popri
zvyšovaní bezpečnosti voči rizikám, ako sme ich poznali doposiaľ, je potrebné chrániť obyvateľstvo
aj pred samotnou inovačnou a ochrannou technológiou. Napriek nesporným prínosom, ktorými sa jednotlivé prvky inteligentných miest snažia zjednodušiť život svojim obyvateľom, prinášajú
technológie aj svoje vlastné riziká a nevýhody.
265
Jedným z rizík sa stáva dôsledok zvyšovania automatizácie procesov mesta. Nespornou výhodou
pre vedenie mesta je šetrenie času a nákladov. Nespornou nevýhodou pre bývalých zamestnancov,
ktorí boli automatizáciou nahradení, je strata ich pracovného miesta. Týmto spôsobom rozvoj prináša zvyšovanie nezamestnanosti. Tento jav vytláčania živých zamestnancov z pracovných miest sa bude
s najväčšou pravdepodobnosťou šíriť vo všetkých oblastiach automatizovanej práce, ktorá nebude potrebovať kreativitu.Tento trend sa teda dotýka najmä oblasti priemyselných procesov. Zvyšujúce
sa nároky na výrobu, vyplývajúce z technologického pokroku znamenajú aj zvyšovanie objemov hmôt
a energií v procesoch. Tým rastú aj riziká krízových javov a nároky na pracovníkov, ktorých zlyhaním vzniká približne 80 % krízových javov a pracovných úrazov. Nahrádzanie zamestnancov technológiami
je teda z mnohých pohľadov výhodné [8].
Príkladom ďalšieho kontroverzného prvku sú bezpečnostné kamery, ktoré sú inštalované v uliciach miest na zvýšenie bezpečnosti a zníženie mestskej kriminality. Na druhej strane znamenajú
pre obyvateľov čoraz väčšiu stratu súkromia. Je teda vhodné nájsť správnu mieru medzi
monitorovaním obyvateľstva a ponechaním priestoru na súkromie. Vhodne zvolené miesta, ktoré budú pokryté kamerovým systémom sú aj ekonomicky výhodnejšie, ako plošné pokrytie celého mesta, ktoré
by mohlo vyvolať negatívne ohlasy obyvateľov [9].
Zo súkromia si však dobrovoľne uberáme aj my sami, prostredníctvom inteligentných zariadení, ktoré
sa čoraz viac stávajú súčasťou každodenného života a ktoré postupne analyzujú náš život. Presun väčšiny komunikácie a informácií na elektronické nosiče a dátové servery má viaceré dôsledky. Dáva
možnosť rýchleho presunu veľkého množstva informácií, ľahko prehliadnuteľných úprav, dostupnosti na diaľku. Spôsobuje, že informácie nie sú viazané na materiálny nosič. Tieto dôsledky prinášajú
možnosti jednoduchšej krádeže informácií, sabotáže či zneužitia, spôsobujú problémy pri identifikácii používateľa. Všetky tieto riziká patria do oblasti informačnej bezpečnosti, ktorú by mal na Slovensku
na národnej úrovni zabezpečovať Národný bezpečnostný úrad [7].
Ďalšou hrozbou, tentoraz priamo pre ľudské zdravie, je takzvaný elektronický smog. Tento termín
označuje preťaženie prostredia, v ktorom každodenne žijeme elektronikou a elektromagnetickým žiarením, ktoré moderné technológie pri svojej činnosti vyžarujú. Na ľudskom zdraví sa účinky
prejavujú rôzne: zvýšením teploty, chronickým syndrómom únavy, znížením imunity, poruchami
spánku a podobne. Proti tomuto javu sú používané nálepky na technologické zariadenia, ktoré slúžia na rušenie žiarenia [10].
Tieto, ale aj iné riziká vývoja potrebujú dnešné mestá aj štát vziať do úvahy pri svojom napredovaní.
Napriek spomenutému zanedbaniu oblasti bezpečnosti vo viacerých zdrojoch, zaoberajúcich
sa inteligentnými mestami, môžeme povedať, že bezpečnosť je nutnou súčasťou každého mesta, ktoré sa chce považovať za inteligentné. Je teda vhodné ju zaradiť ku Mohantyho komponentom
inteligentného mesta ako samostatnú jednotku: bezpečné mesto. Takéto mesto predstavuje inteligentný prístup k vývoju miest v oblasti zaisťovania ich bezpečnosti. Termín bezpečného mesta
je menej rozšírený, ako termín inteligentného mesta, no nie je úplne neznámy. Jeho úlohy zhrnul Fedorov a kol. (2012): znižovanie kriminality, mestského násilia a teroristických hrozieb a zrýchľovanie
schopnosti reakcie na mimoriadne udalosti a taktiež vytvoriť jednotný plán reakcie na krízové javy [9].
Tvorbu bezpečných miest na Slovensku čakajú ešte mnohé výzvy. V súčasnom bezpečnostnom
systéme stále nie je dopracované Stále situačné centrum Slovenskej republiky (SITCEN SR), integrovaný informačný a komunikačný systém riadenia štátu v krízových situáciách ani otázka
spolupráce spravodajských služieb [11]. Do budúcnosti bude pri ďalšom rozvoji potrebné
charakterizovať jednotlivé oblasti, ktoré robia mesto bezpečným. Jednak pre teoretické mesto, ohrozené všetkými reálnymi druhmi krízových javov. Následne pri každom reálnom meste, ktoré
sa bude chcieť stať bezpečným, je potrebné prihliadať na výsledky analýzy rizík a riešiť v prvom rade relevantné oblasti jeho bezpečnosti.
ZÁVER
Na samotnú implementáciu nových riešení do praxe je potrebné poznať nielen zámery inteligentného a bezpečného mesta, ale aj identifikovať zodpovedné inštitúcie a orgány štátnej správy, prípadne
266
iných hlavných partnerov, ktorí sú ochotní a schopní podporiť transformáciu miest. Na implementáciu
komponentov, ktoré budú v danom meste využiteľné a naozaj prinesú zvýšenie bezpečnosti,
je potrebné poznať lokálne problémy v danom meste. Tento článok sa zaoberá len niektorými z rizík, ktoré môžu onedlho spôsobovať problémy v každom meste.
Tak, ako sa treba zaoberať miestnymi podmienkami pri analýze rizík, vhodný je pohľad na ostatné
mestá, nevynímajúc zahraničné, pre získanie prehľadu o možnostiach spôsobov riešení.
Pri nových informačných riešeniach však treba dbať aj na bezpečnosť samotných systémov.
V súčasnom svete informatizácie predstavuje informačná bezpečnosť veľmi podstatný prvok národnej bezpečnosti a preto je potrebné nepodceňovať spĺňanie cieľov, stanovených v tejto oblasti.
Grantová podpora
Príspevok vznikol ako jeden z výskumných výstupov projektu VEGA č. 1/0749/16 „Posudzovanie a riadenie rizík priemyselných procesov z pohľadu integrovanej bezpečnosti v podprahových
podnikoch“.
Použitá literatúra [1] MOHANTY, S., P., (2016). Everything You Wanted to Know About Smart Cities.
DOI: 10.1109/MCE.2016.2556879.
[2] Coelho, J., Cacho, N., Lopes, F., Loiola, E., Tayrony, T., Andrade, T., Mendon¸ca, M., Oliveira, M., Estaregue, D., Moura, B., (2016). ROTA: A Smart City Platform to Improve Public Safety.
[3] Národná stratégia trvalo udržateľného rozvoja, [on-line]. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky, 2016. [cit. 24-1-2017]. Dostupné
na: https://www.minzp.sk/dokumenty/strategicke-dokumenty/
[4] ŠIMÁK L., 2015. Krízový manažment vo verejnej správe. 2. prepracované vydanie. Žilina:
vydala Žilinská univerzita, 2015. 261 strán, ISBN 978-80-554-1165-1.
[5] ROUSE, M., 2016, intelligent system, [on-line], [cit 25-1-2017], Dostupné na: http://whatis.techtarget.com/definition/intelligent-system
[6] Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky 2015 – 2020 (Návrh) [on-line]. Národný bezpečnostný úrad, 2016. [cit. 25-1-2017]. Dostupné na:
http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-187874?prefixFile=m_
[7] OLEJÁR, D., 2014, Informačná bezpečnosť, [on-line]. 2014 [cit 26-1-2017], Dostupné na: https://www.csirt.gov.sk/doc/MFSRVzdelavanie/01Vzdelavanie2014/08Prezentacie/Prehlad_leg
islativy.pdf
[8] MORICOVÁ, V.; HOLLÁ, K.; RISTVEJ, J. Špecifiká posudzovania rizík v priemyselných
podnikoch so zameraním na psychosociálne riziká. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální
bezpečnosti [online], 2016, roč. 9, speciální č. Bezpečnost práce a kvalita života. Dostupný z: http://www.bozpinfo.cz/josra/specifika-posudzovania-rizik-v-priemyselnych-podnikoch-so-
zameranim-sa-na-psychosocialne. ISSN 1803-3687.
[9] FEDOROV, V., ANA, R., TEREKHOV, A., (2012). "Safe City" – an Open and Reliable Solution
for a Safe and Smart City. Elektrotechnický vestník 79(5): 262-267, 2012.
[10] SKALOVÁ, M., 2005. Elektromagnetický smog a zdravie človeka, [on-line]. 2005
[cit 30-1-2017], Dostupné na: http://www.dracie-zily.sk/wp-
content/uploads/2014/05/EMS_a_zdravie_cloveka.pdf
[11] ŠIMÁK, L., RISTVEJ, J., (2009) : The Present Status of Creating the Security System
of the Slovak Republic after Entering the European Union, Journal of Homeland Security and Emergency Management: Vol. 6 : Iss. 1, Article 20, ISSN: 1547-7355.
DOI: 10.2202/1547-7355.1443 [on-line]. 2009 [cit 31-1-2017], Dostupné
na: http://www.bepress.com/jhsem/vol6/iss1/20
267
ÚZEMNÍ NÁROKY A PRÁVO NA SECESI
TERRITORIAL CLAIMS AND RIGHT TO SECEDE
Hana LIPOVSKÁ109
Abstrakt
Klíčovými válkami, které formovaly západní společnost, vždy byly války secesní. Také současná
Evropská unie je předmětem četných secesionistických „studených válek“. Ty vedou separatistická politická hnutí, která usilují o získání větší míry autonomie v rámci existujícího státu či dokonce
o získání plné nezávislosti. Secesí svého druhu je také Brexit. Cílem tohoto příspěvku je proto definovat secesi z hlediska vlastnických práv a vymezit okolnosti, za kterých může být smluvní řešení
secese efektivnější než ozbrojený konflikt. K tomuto účelu je vytvořen základní model secese, který dokazuje, že pokud jsou jasně vymezena vlastnická práva, je domluva pro obě strany secesního
konfliktu výhodnější. Ozbrojený konflikt je méně efektivní, neboť vede ke znehodnocení secesního
území i k vysokým vojenským výdajům mateřského regionu. Klíčová slova: Grossman-Kimův model, ozbrojené konflikty, secese, územní princip, vlastnická práva
Abstract The key wars, which formed the Western society, were the secessionist wars. Recent European Union
is also the subject to numerous secessionist “cold-wars” of the political forces and national movements seeking either to reach the greater autonomy within the existing state or to gain the full
independence. Secession in kind is also Brexit. The aim of this contribution is therefore to define
the secession in terms of the property rights and to prove where and when the bargaining approach can offer better solution in comparison to the armed conflicts. The basic secessionist model
is developed and it is proved that if the territory rights are clearly recognized, it is effective for both regions to solve the secessionist question by the means of trade. The armed conflict is less effective
as it leads to the depreciation of the secessionist’s territory as well as to the high military expenditures of the maternal region.
Key words: armed conflicts, Grossman-Kim model, secession, property rights, territorial principal
INTRODUCTION The history of mankind is a history of war. However, the history of war is also history of numerous
secessionist and separatist tensions, movements and successful as well as unsuccessful attempts to gain independence and establish new state. The key wars, which changed the Western society –
American Civil War (1861–1865) as well as the World War I (1914–1918), were the secessionist wars,
whatever they reached or missed their aim.110 Large majority of all recent European states drawed (or many times redrawed) their borders after the secessionist wars (compare [1]): e.g. Swedish-
Norwegian War (1914) or Estonian, Latvian and Lithuanian Wars of Independence (1918–1920). All wars in the post-Cold war Europe were and still are secessionist [2]: Yugoslav Wars (1991–2001),
Kosovo War (1996–1999), Russo-Georgian War (2008) as well as the recent War in Donbass (b. 2014)
109 Ing. Hana Lipovská, Department of Economics, Faculty of Economics and Administration, Masaryk University, Lipová 41a, Brno, Czech Republic, +420 723 741 383, [email protected].
110 Although it is not being mentioned in the secessionist literature, we could claim, with a great deal of precaution, that even
the “first total war” [3], Napoleonic Wars (1803–1815), were unfortunate legacy of the secessionist movements. In 1769 Corsica was conquest by France. In the very same year Napoleon Bonaparte was born in capital Ajaccio. At the beginning of his career, young Napoleon cared strong sentiments towards the Corsican independence. In his Letters on Corsica he wrote: “Corsica's history is nothing but a perpetual struggle between a small nation who wants to live in freedom and its neighbours who want to dominate it.” [4].
268
are all based on the effort of one group to receive autonomy or full independence. Moreover,
the recent European Union is subject to numerous secessionist “cold-wars” of the political forces and
national movements seeking to reach the greater autonomy within the existing state or to gain the full independence: there were independence referenda in Scotland, Catalonia and Venetia, secessionist
and separatist movements are successful in Flanders, Basque Country, Navarra, Corsica, Sardinia, Aosta Valley or South Tyrol [5]. On top of that, the secession sui generis is also Brexit as well as all
other further attempts of exit of the current member states from the European Union.
Secessions have been largely discussed from the ethical, legal, philosophical, ethnographic,
geographic, linguistic or fiscal point of view. However, the nature of secession is economic. Economic in terms of the allocation of the scare resources, in terms of the negotiation over the property rights
and in terms of the searching and finding the effective long-run equilibrium.
The aim of this contribution is to define the secessions in terms of the property rights and to prove
where and when the bargaining approach can be better solution in comparison to the armed conflicts. The rest of the paper is organised as follows. Firstly, the territorial principal of secession is introduced
and the property rights and territorial claims are discussed. In the following part the basic secessionist model, based on the Grossman-Kim’s model, is built.
1 PROPERTY RIGHTS AND THE TERRITORIAL PRINCIPAL
Since the United Nations General Assembly Resolution 1514: Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples the international law uses term “right to self-
determination111” [6]. Traditionally, the roots of this approach are being sought in the Woodrow
Wilson’s Fourteen Points Speech [7]. However, President Wilson in his speech did not use term “right to self-determination” and with the exception of Poland, he did not promote independence but only
the autonomy of individual regions.112
Right to self-determination cannot be equated with the right to secession. While the international
community has a certain understanding for the secession of the former colonies and annexed areas [8], secessionist movements are being taken with clear disapproval. As Brilmayer mentioned,
“principle of self-determination, suggesting that every people has a right to its own nation-state, is contrary to principle of international law, which upholds territorial integrity of existing states” [9].
While standard analysis deals with the ethnical dimension of secession, there is a small and very
heterogeneous group of scholars who highlight territorial principal in the secessionist movements.
According to Wellman [10], “primary question in a secessionist conflict concerns the territory contested”. Self-determination in his point of view “necessarily involves a claim to territory”. Knight
[11] developed concept of the group territorial identity, claiming that the “concept of self-determination is at once legal and geographical”. Knight also defines territorial principal in terms of
property rights when he regards territory as “space to which identity is attached by a distinctive group who hold or covet that territory and who desire to have full control of it for the group’s benefit” [12]. Brilmayer [9] clearly states that “secessionist claims involve disputed claims to territory”. Secession is
for her “relationship between people, states and territory” where territory is the key factor. Therefore, secessionists need to “establish a claim to the territory” to be able to found the new secessionist
state.
This approach bring into the focus property rights and the resulting territorial claims. Pipes [13]
quotes Harrington, who claims that each government is expression of the property rights. The proprietor who holds majority of the land determines the nature of government. Similarly according to
the physiocrats the country should be governed by the landowners as they are the ones who own
111 Careful attention should be paid to the fact that the Declaration deals with the right of people to self-determination, but not
with the right of nations to self-determination.
112 „The peoples of Austria-Hungary, whose place among the nations we wish to see safeguarded and assured, should be accorded the freest opportunity to autonomous development.” (Point X.)
269
their homeland113 [13]. In short, who owns the land, he has the freedom to dispose with it and he is
able to decide if his part of the land (and therefore part of the country) should secede or should stay
a part of the existing state.
Consider schematic Fig. 1. On the left side there is homogenous division of the country R lend. Landowners E, F, G and H depicted in grey want to secede and found their new country S. Landowners A, B, C, and D are satisfied with the existing country R. If the territorial property rights
are clearly defined and recognized by all the citizens A, B,…and H, the land can be easily divided into two following states. Problem arises in case, that citizens A, B, C and D do not recognize property
rights of owners E, F, G and H and consider their land as part of the whole indivisible country. In that case the diplomatic, economic or even armed conflicts arise.
On the right side of the Fig. 1 the land distribution between the pro-secessionist and anti-secessionist
landowners is heterogeneous. Pro-secessionist landowners A, D, E and H do not have common
borders they simply cannot easily claim their lands as the new country S. However, if the territorial property rights are well-defined, it is possible to exchange e. g. land A for land F and land D for land
G to receive the homogenous area. If the landowner D values his land more than land G, he could be paid the compensation.
Such purchases of land for a purpose of the state formation were not rare in the history. Even the boarders of the Czech lands were often formed not only by the conquests or marriages, but also by
purchases and sales. For example Brandenburg, which was part of the Czech lands since 1373, was sold by King of Bohemia Sigismund of Luxemburg in 1415 to the House of Hohenzollern for 400 000
florins [15], which made Brandenburg the part of Germany (nowadays being one of the sixteen federal states). Similarly, the former Czech Duchy of Siewierz was sold by duke Wenceslaus I of
Cieszyn to Zbigniev Olesnicki, Bishop of Kraków in 1443 for 6 000 groschen [16], being the part of
Poland, with short breaks, until now.
Fig. 1 Division of property
Source: Own diagram.
The real problem lies precisely in recognition of the territorial claims. Brilmayer [9] states that such
claims usually have historical origins. The land in question used to belong to the secessionist group,
which lost it in favour to the existing state “by some unjustifiable historic event”. Pipes [13] recalls the historic way of property rights recognition. So called seisin (seizin) postulated that the land belongs to
the man or nation who proved that he (or his ancestors) stayed there and cultivated for longer period than other parties interested in it.
For the aim of next part we will take the existence of clearly defined property rights as given, although we are well aware, that the property rights are the crucial question of the law and economic
consideration.
113 This idea of property rights is embedded already in the etymology: Latin phrase for “homeland” is patrie, while patrimony is
patrimonie. Similarly even in the Czech language vlast (patrie) has the common etymological roots with vlastnictví (patrimonie): vlast is developed from government, power, while vlastnictví meant “something, that belongs to someone dominion” (compare with [14]).
270
2 BASIC SECESSIONIST MODEL
If the property rights are clearly defined and recognised by all (key) agents, secession can be understood as simple trade. However, if the property rights are not defined or are not accepted, the
predation model can be used. For the aim of modelling the armed solution of secession, the Grossman and Kim’s predator-prey model [17] is useful. Grossman-Kim’s model is two-agent model of the
general equilibrium for one period. Each agent (prey as well as predator) uses its endowment to
defend its property (e. g. for the fortification), which reduces the wealth (endowment) of the agent, but only the predator allocates part of endowment to gain prey’s property. Each agent also decides,
how much of the endowment use to defence and how much to attack. Predation is destructive which results in solution in which predator gains less than was the loss of prey. Non-aggressive equilibrium
occurs, if the resources allocated to the predation are less effective than the defensive fortification of
the prey or if the predation would be too destructive.
Using this initial setting of Grossman-Kim’s model we develop the basic secessionist model. Consider the state which contains the secessionist group. To secede – or to maintain the status quo – the full
ownership of the land is needed. Lets’ suppose that part of the land is owned by pro-secessionists and part is owned by anti-secessionists who prefer the existing state. To reach the secession, the pro-
secessionist can either buy the missing land in case that the territorial rights are defined and
accepted, or they can use the armed power if the territorial rights are not defined or not accepted. Formal model presumes land T governed by state R, which part 𝑇𝑆, 𝑇𝑆 ∈ 𝑇 belongs according to the
property rights to the group S. Initially, state R owns its own territory which it values of 𝑤𝑅 , 𝑤𝑅 > 0 as
well as the territory of group S which state R values of 𝑣𝑅 , 𝑣𝑅 > 0. Secessionists S are therefore not
entitled their property rights to territory 𝑇𝑆 which they values of 𝑣𝑆, 𝑣𝑆 ≥ 0.
Firstly lets’ assume that state R wants to protect the indivisibility of the whole territory T (including 𝑇𝑆)
and that it is willing to buy from the secessionists S the property rights to the territory 𝑇𝑆 for price 𝑝
such that 𝑣𝑆 ≤ 𝑝 ≤ 𝑣𝑅; 𝑝 > 0. In that case the state R holds the property in value of 𝑤𝑟 + 𝑣𝑅 − 𝑝, while
secessionists gain price p. However, it might be also possible, that the state R appreciates the property rights to the region 𝑇𝑆
less than the secessionists (𝑣𝑅 < 𝑣𝑆). In that case price 𝑝, which is offered by the state R is lower than
the price demanded by the secessionists and the trade is not effected. According to the conditions of this model, state R recognize property rights of secessionists, which means that it agrees with the secession. Then the state R has the property of value 𝑤𝑅 while the new region S has the property
which it values of 𝑣𝑆 (see Tab. 1, Appendix).
Secondly, let’s assume that state R wants to protect the indivisibility of the whole territory T, however
unlike the previous case, it does not recognize the property rights of the secessionists to the territory 𝑇𝑆. If the secessionists declare independence, the situation results in the armed (or diplomatic)
conflict. To protect territory 𝑇𝑆 the secessionist allocate 𝛿 of their endowment. Those costs depreciate
the value of territory 𝑇𝑆 regardless of who wins and who loses. To conquer the territory 𝑇𝑆 region R needs to allocate endowment 𝜃. If the costs of predation are higher than the costs of defence (𝜃 > 𝛿),
territory 𝑇𝑆 is conquest by region R. Region R then has the wealth in the value of 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝛿 − 𝜃 and
the secessionists has wealth in the value of 0. Otherwise (𝜃 < 𝛿) territory 𝑇𝑆 remains in the hands of
secessionists. Region R has then the wealth in value of 𝑤𝑅 − 𝜃 and secessionists have wealth in the
value of 𝑣𝑆 − 𝛿. It is clear that the cost of defence cannot be higher than the value 𝑣𝑆 which the
territory 𝑇𝑆 has for the secessionists (therefore 𝛿 ≤ 𝑣𝑆). Similarly, the predatory costs cannot be higher
than the value 𝑣𝑅 which territory 𝑇𝑆 has for the predator R (𝜃 ≤ 𝑣𝑅).
If the state R appreciate region 𝑇𝑆 more than secessionists (𝑣𝑅 > 𝑣𝑆), than the outputs (sorted by
efficiency) are 𝑣1 > 𝑣2 > 𝑣3 > 𝑣4. Otherwise, if secessionists appreciate region R more than the state
R (𝑣𝑅 < 𝑣𝑆), effective order of the results is 𝑣2 > 𝑣1 > 𝑣4 > 𝑣3. In both cases is the system with
recognized and accepted property rights (cases 𝑣1 and 𝑣2) more efficient than the system with
unrecognised or unaccepted property rights (cases 𝑣3 and 𝑣4).
271
Region R gains territory 𝑇𝑆 if and only if 𝜃 > 𝛿, which equals to 𝑣𝑅 > 𝑣𝑆. If this condition is not met,
region R will not fight for the territory 𝑇𝑆. Secessionists therefore should demonstrate, that their highly
appreciate the territory 𝑇𝑆.
Finally lets’ consider the extreme case in which 𝛿 = 𝑣𝑆 and 𝜃 = 𝑣𝑅. If region R wins the conflict (i.e.
𝜃 > 𝛿), it gains 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝑣𝑆 − 𝑣𝑅, while secessionists S gain 0. Otherwise, if secessionists protect
their region 𝑇𝑆 successfuly, region R receives 𝑤𝑅 − 𝑣𝑅 and region S gains 𝑣𝑆 − 𝑣𝑆 = 0. In both cases
secessionists might end up with the zero gain. Region R win, if 𝑤𝑅 − 𝑣𝑆 > 𝑤𝑅 − 𝑣𝑅 and so 𝑣𝑆 < 𝑣𝑅 ↔𝜃 > 𝛿. In the extreme case, secessionists always prefer recognition of the property rights to the
conflict. On the other hand, region R prefer recognition of the property rights if and only if
𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝑝 > 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝛿 − 𝜃
and so 𝑝 < 𝛿 + 𝜃.
Or, in the very extreme case, 𝑝 < 𝑣𝑅 + 𝑣𝑆.
However, this condition is always met if the regions are trading the territory 𝑇𝑆 because 𝑣𝑆 ≤ 𝑝 ≤ 𝑣𝑅 → 𝑝 ≤ 𝑣𝑅
and then for 𝑣𝑆 ≥ 0 there is 𝑝 < 𝑣𝑅 + 𝑣𝑆.
To sum up, secession is most effective (the least harmful), in case of the trade between both regions.
Trade requires recognition and enforcement of the property rights. Armed conflict is less effective solution for both regions.
Prospect theory as part of the young but progressive discipline Behavioural International Law and Economics suggests that it is “far easier to prevent a state from taking something it does not already
possess than to induce it to give something up” [18]. In other words, there is such situation, when the region R values territory 𝑇𝑆 more when it faces the danger of secession than in the initial peace
situation. It means that in case of the secessionist threat, the value increases to 𝑣𝑅′ = 𝑣𝑅 + 𝜏 which
makes the secession more costly and less attractive.
CONCLUSION
Increase in the secessionist tensions in the recent Europe is connected to the end of the Cold war. As Baev [2] mentions, most of the conflicts emerged on the periphery of the European integration as
there is the “gravity field centred on Brussels and gradually subsidising towards the Central Asia”. European integration accelerated disintegration tensions which are being solved either by the
negotiation between secessionists and the centre, or by the armed conflicts.
In this study we suggest that the armed conflicts emerged if the property rights are not recognised
and (or) accepted. We have shown that the most effective solution is the bargaining between the secessionist region and the centre based on the territorial rights. Such bargaining reflects the real
value that independence has for the secessionists as well as the real value the indivisibility of the state has for the centralists. On the other hand, the armed conflicts harm the whole land, regardless it is
won by secessionists or by the central power. That is why the secessionists’ conflicts in the previously
annexed lands (as the Baltics countries) are usually solved with lower costs and with international agreement. Such bargaining agreements may be illustrated by the secessionist negotiations of
Slovenia, which promised in 1991 to pay $1.4 billion of Yugoslavia’s debt as well as its share of the army’s costs [19] or by the historical examples from the Czech lands as mentioned in the first chapter.
This contribution is by definition just a brief introduction to the crucial issue of the secessions in light of the property rights and territorial claims. The further and deeper analysis must deal with the
question how the property rights of disputed territories should be recognized, when and whether should be the secessionists negotiations moderated by the international community and how the costs
of secession can be minimised. Nevertheless, even our recent findings suggest, that on the field of
secession are the ploughshares considerably more effective than the swords.
272
Appendix Tab. 1 Gains of the region R and secessionists S
Region Total wealth (R+S) case
R S
Property right
recognized and accepted
R purchases property right from S (𝑣𝑅 ≥ 𝑣𝑆). 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝑝 𝑝 ∈ ⟨𝑣𝑆; 𝑣𝑅⟩ 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 𝑣1
R do not purchase property right from S (𝑣𝑅 < 𝑣𝑆)
secession. 𝑤𝑅 𝑣𝑆 > 0 𝑤𝑅 + 𝑣𝑆 𝑣2
unrecognized/ unaccepted
Conflict won by R (𝜃 > 𝛿). 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝛿 − 𝜃 0 𝑤𝑅 + 𝑣𝑅 − 𝛿 − 𝜃 𝑣3
Conflict won by S (𝜃 < 𝛿). 𝑤𝑅 − 𝜃 𝑣𝑆 − 𝛿 𝑤𝑅 + 𝑣𝑆 − 𝛿 − 𝜃 𝑣4
Source: Author
273
Acknowledgements This contribution was written thanks to the support by project of No. MUNI/A/1003/2016 funded by the Masaryk University. The author would like to express her most sincere gratitude to Dr. J. Šedová,
head of Department of Law, for her inspiration and kinds advices.
References
VAUBEL, Roland. Secession in the European Union. Economic Affairs. 2013, 33(3), 288–302.
ISSN 1468–0270.
BAEV, Pavel K. External Interventions in Secessionist Conflicts in Europe in the 1990s. European Security. 1999, 8(2), 22–51.
BELL, David Avrom. The First Total War: Napoleon's Europe and the Birth of Warfare as We Know it. Houghton Mifflin Harcourt, 2007. 420 s. ISBN 978-06-1834-965-4.
KRAJEWSKA, Barbara. Napoleon and the Corsican Dilemma. Revue du Souvenir Napoléonien.
2005, 457, 12–18.
LIPOVSKÁ, Hana. Evropská secese: Ekonomická integrace na cestě k politické desintegraci?
Současná Evropa. 2016, 21(1), 29–41.
United Nations General Assembly Resolution 1514 (XV): Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples. 14 December 1960.
WILSON, Woodrow. Fourteen Points speech to Congress. 8 January 1918.
BUCHANAN, Allen. Theories of Secession. Philosophy and Public Affairs. 1997, 26(1), 31–61.
BRILMAYER, Lea. Secession and Self-Determination: A Territorial Interpretation. Faculty Scholarship Series. Paper 2434. 1991.
WELLMAN, Christopher, H. A Defense of Secession and Political Self-Determination. Philosophy and Public Affairs. 1995, 24(2), 142–171.
KNIGHT, David, B. Territory and People or People and Territory? Thoughts on Postcolonial
Self-Determination. International Political Science Review. 1985, 6(2), 248–272.
KNIGHT, David, B. Identity and territory: Geographical perspectives on nationalism and
regionalism. Annals, Association of American Geographers. 1982, 72(4), 514–531.
PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Přeložil L. Bednář. Praha: Argo, 2008. 369 s. ISBN 978-
80-257-0017-4.
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2012. 757 s. ISBN 978-80-7335-296-7.
VOKÁČ, Petr. Země v srdci Evropy: české země do roku 1526 v kontaktu s ostatní Evropou.
Praha: Baronet Publishers, 2006. 108 s. ISBN 978-80-7214-887-5.
ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1.
GROSSMAN, Herschel, I., KIM, Minseong. Swords or Ploughshares? A Theory of the Security of Claims to Property. Journal of Political Economy. 1995, 103(6), 1275–1288.
AAKEN, van Anne. Behavioral International Law and Economics. Harvard International Law Journal. 2014, 55(2), 421–481.
BOHLEN, Celestine. Slovenia is moving to independence. The New York Times. 1991, 6th June.
274
SCHOPNOSTI – VÍME, CO SKUTEČNĚ POTŘEBUJEME?
CAPABILITIES – DO WE KNOW, WHAT WE REALLY NEED?
Josef MELICHAR114
Abstrakt
Autor se v článku zabývá postupy a metodami, které je třeba implementovat, aby v procesu
obranného plánování České republiky bylo možné stanovit požadavky na schopnosti reflektující bezpečnostní zájmy, a aby bylo možné plánovat jejich rozvoj. V návaznosti na způsob stanovení
požadavků NATO je v článku naznačen možný postup pro Českou republiku. Jsou zde také diskutovány vybrané prognostické metody vhodné pro přípravu kontextu pro stanovení a testování
požadavků na schopnosti. Autor v článku také naznačuje možný způsob hodnocení operačních rizik a možný způsob hodnocení schopností. Článek tak přináší krátkou diskuzi o chybějících segmentech
procesu obranného plánování, které mohou přispět ke smysluplné práci s požadavky na schopnosti
a k efektivnímu využívání finančních prostředků na obranu. Klíčová slova: schopnosti, scénář, proces, plánování, posuzování rizik, hodnocení schopností
Abstract The author is dealing in the article with methods that are necessary to implement in order to identify
within the Defence planning process of the Czech Republic capabilities requirements reflecting security interests, and to be able to plan capabilities development. There is indicated possible procdure
ofidentifying capabilities requirements for the Czech Republic in connection with the way capabilities
requirements are identified in NATO. There are as well discussed selected prognostic method suitable for preparing the context for identifying and testing capabilities requirements. The author also
indicates possible way of operational risks assessment and capabilities assessment in the article. The article brings short discussion about missing segments of the Defence planning process that may
contribute to dealing sensibly with capabilities requirements and to efective defence budget treatment.
Key words: capabilities, scenario, process, planning, risk assessment, capabilities assessment
ÚVOD
Rezort obrany České republiky se již řadu let potýká s každoročním problémem, jak co nejúčelněji
utratit peníze ze státního rozpočtu vyčleněné na obranu. Jednou ze zásadních příčin tohoto stavu je neexistence standardizovaného postupu stanovení a hodnocení požadavků na schopnosti. K tomuto
stavu dále přispívá neexistence standardizovaného postupu hodnocení rizik souvisejících s nedostatky
ve schopnostech a neexistence zavedeného způsobu prioritizace těchto nedostatků. Při současném stavu bezpečnostního prostředí, kdy se dynamika vývoje a změn ve světě neustále zvyšuje, se rizika
spojená s dopady jednotlivých krizí na Českou republiku zvyšují. Současně nabývá na významu způsob, jakým jsou využívány finanční prostředky určené k zajištění obrany státu a skutečnost
jak umíme stanovit schopnosti, které k zajištění obrany potřebujeme. Článek se bude zabývat
problematikou schopností zejména ve vztahu k NATO.
Česká republika se od svého vstupu do NATO v roce 1999 podílí na obranném plánování NATO a na stanovení požadavků na schopnosti, které probíhá v rámci procesu obranného plánování NATO.
Česká republika se tak podílí na zajišťování kolektivní obrany podle svých možností. V současné době
114 Ing. Josef MELICHAR, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65/662 10 Brno, 973 442 708, [email protected].
275
však účast na procesu obranného plánování Aliance a přijímání závazků k budování schopností
pro NATO nestačí. Je třeba najít způsob, jak stanovit požadavky na schopnosti, které reflektují celé
spektrum bezpečnostních hrozeb pro Českou republiku tak, jak jsou zakotveny v Bezpečnostní strategii České republiky a v návazných dokumentech. Požadavky na schopnosti stanovené v průběhu procesu
obranného plánování Aliance přidělené jednotlivým zemím reflektují potřeby Aliance jako celku a neodrážejí bezpečnostních hrozeb specifické pro jednotlivé státy. Při obranném plánování státu tedy
nelze vystačit pouze s procesem obranného plánování Aliance a s požadavky na schopnosti
identifikované tímto procesem.
1 SCHOPNOSTI A JAK NA NĚ
Nedávný vývoj bezpečnostního prostředí, zejména vývoj událostí souvisejících se vznikem teroristické
organizace Islámský stát a vývoj událostí na Ukrajině, mohl sloužit jako zrcadlo pro schopnosti, které Česká republika má a které buduje. V tomto zrcadle bylo možné vidět, jak jsme připraveni na to čelit
výzvám vyplývajícím z těchto krizí v případě, že by se dopady těchto krizí na Českou republiku projevily razantněji, než tomu bylo ve skutečnosti.
Schopnosti je možné definovat různými způsoby, NATO definuje schopnost jako “Schopnost provést
specifický postup nebo dosáhnout určitého výsledku” (The ability to execute a specified course of action or achieve a certain effect)115. (Concept Development and Experimentation Handbook).
EU definuje schopnost jako “Schopnost naplnit specifický úkol nebo dosáhnout určitého výsledku” (Ability to fulfil a specified task or to achieve specified effects)116. (Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process). RMO č. 66 ze dne 5. prosince 2012 definuje schopnost jako „soubor nezbytných vlastností jednotlivce, organizačního celku, úkolového uskupení nebo charakteristik systému (např. zbraňového) k vytvoření požadovaného efektu, (např. splnění bojového úkolu, dosažení cíle). “117 Pro úplnost a pro porovnání lze uvést definici schopnosti uvedenou v některém z výkladových slovníků, např. The Newbury House Dictionary of American English118 definuje schopnost jako
schopnost, nebo moc něco dělat, jako synonymum uvádí kompetenci.
Pro dosažení možnosti účelně kvantifikovat schopnosti pro účely obranného plánování a smysluplným způsobem je uspořádat do určité hierarchie, je možné využít existujících nástrojů. Jedním z takových
nástrojů, využívaných v Alianci, jsou NATO odsouhlasené popisy schopností a kódy schopností.119
Popis schopnosti představuje požadavek na kvalitu schopnosti, tedy požadavek na to, čeho má být určitý organizační celek schopen. Kód schopnosti představuje unikátní alfanumerický kód, který
znamená zkratku označení organizačního celku, ke kterému se váže popis schopnosti.
Výše uvedené definice pojmu „schopnost“ korespondují s pojmem „popis schopnosti“
standardizovaném v dokumentech NATO.120 RMO č. 66/2012 tedy uvádí pouze obecnou definici pojmu schopnost bez uvedení vazby na standardizovanou terminologii schopností používanou Aliancí. Nabízí
se zde otázka, z jakého důvodu nebyla tato terminologie přijata a kodifikována v situaci, kdy Česká republika s těmito pojmy pracuje v rámci procesu obranného plánování NATO. V článku nebudeme
hledat odpovědi na tuto otázku, budeme se soustředit na to jak přistupovat ke schopnostem potřebným pro současné a pro budoucí bezpečnostní prostředí.
115 NATO, Concept Development and Experimentation Handbook 116 EU, Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process 117 Rozkaz Ministra obrany č. 66 ze dne 5. prosince 2012, Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: MO ČR, 2012. 118 Heinle&Heinle,The Newbury House Dictionary of American English, Boston, USA, ISBN 0-8384-7812-3, dostupné také na: http://nhd.heinle.com 119 BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný 14. 10. 2011 pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/281143. 120 BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný 14. 10. 2011 pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/281143.
276
Při stanovování požadavků na schopnosti a při následném plánování jejich rozvoje nebo budování,
budeme vždy pracovat se vstupy, jakými jsou bezpečnostní hrozby a scénáře. Podle charakteru
bezpečnostního prostředí můžeme některý z těchto prvků upřednostňovat. V průběhu studené války byly pro účely obranného plánování upřednostňovány hrozby, což bylo dáno jejich enormností,
bi-polárním rozdělením světa, relativně vysokým stupněm jistoty toho, co se může stát a relativně vysokou předvídatelností. Se změnou geopolitického charakteru světa a se zvyšující se dynamikou
a nepředvídatelností bezpečnostního prostředí, zejména po jedenáctém září 2001 se změnily
požadavky na obranné plánování a na schopnosti, které mohou obstát v tomto prostředí. Pro takovéto prostředí se ukazuje jako vhodnější soustředit se na schopnosti potřebné pro adekvátní reakci
na různé typy hrozeb a různé alternativy projevu těchto hrozeb a jejich kombinací. Vhodnější než plánování podle hrozeb používané v době studené války je tedy plánování podle schopností popsané
již řadou autorů.121122
2 SCHOPNOSTI A PROGNOSTIKA Schopnosti v kontextu obranného plánování jsou spojovány se současnými a zejména budoucími
bezpečnostními hrozbami. Vývoj bezpečnostních hrozeb do budoucnosti, jejich kombinace a možné projevy však nelze jednoznačně a s jistotou popsat. Pro identifikaci možných alternativ budoucnosti
slouží prognostické metody, z nichž lze uvést jako příklad historickou analogii, metodu Delfskou,
metodu scénářů, nebo metodu her.123 Prognostické metody je vhodné využívat v kombinaci s analytickými metodami, které mohou vytvořit základ, ze kterého je možné vypracovat prognózy
alternativ budoucího vývoje.
Analytickými metodami využitelnými pro stanovení požadavků na schopnosti se jeví například analýza
trendů nebo systémová analýza použitá vhodným způsobem. Využití analýzy trendů pro obranné plánování můžeme vidět například v dokumentu „Strategic Forsight Analysis (Analýza strategického
výhledu), který je zpracován v Alianci a aktualizován v souladu s procesem obranného plánování NATO v pravidelných časových intervalech. Analýza trendů vývoje v hlavních oblastech, jakými jsou
například globalizace, technologie, urbanizace nebo demografie, umožňuje vytvořit základ pro
prognózu jejich budoucího vývoje. Kombinací jejich možného vývoje je možné vytvořit základy pro představu o alternativních budoucnostech. Prognózou možných kombinací trendů vývoje a jejich
projevů jsou vytvářeny tzv. situace nestability, na základě kterých jsou posouzeny strategické perspektivy, které stojí před vojenskými organizacemi z hlediska zajištění obrany Aliance v budoucím
bezpečnostním prostředí. Z toho jsou následně vyvozovány vojenské implikace, které jsou kategorizovány do hlavních oblastí schopností.
Situace nestability představují možné scénáře budoucnosti v obecné rovině a ve velmi hrubých rysech. Strategické vojenské perspektivy představují hlavní směry vojenského zaměření Aliance. Navazující
Vojenské implikace jsou vyjádřené v hlavních oblastech schopností a naznačují zaměření potřeby rozvoje schopností indikované v situacích nestability. Framework for Future Alliance Operations
(FFAO)124, jehož součástí je Strategic Forsight Analysis (SFA), sám o sobě neposkytuje dostatečně
do detailu propracovaná východiska pro stanovení požadavků na schopnosti. Tento dokument však slouží jako účelný a propracovaný rámec, který naznačuje možný vývoj bezpečnostního prostředí
do budoucna a zároveň vymezuje oblasti pro potřebný rozvoj schopností. Na tento dokument lze navázat rozpracováním situací nestability do scénářů v míře detailů a s vnitřní strukturou, které
umožňují stanovení požadavků na schopnosti. Pro stanovení požadavků na schopnosti poskytuje Alianci analytickou podporu Komunikační a informační agentura NATO, která k tomuto účelu využívá
zejména analytický nástroj J-DARTS, který umožňuje zpracování velkých objemů dat, analýzu scénářů,
analýzu typů misí (operací) a analýzu schopností.
121 DAVIS, Paul. Analytic architecture for capabilities-based planning, mission-system analysis, and transformation. 1. Santa
Monica, California, USA: Rand, 2002, 74 p. ISBN 0833031554.
122 HASALA, Radek, Teorie a praxe plánování na základě schopností, Brno 2012, Ev.č. 3986/12
123 ŠULC, O., „PROGNOSTIKA OD A DO Z“, Praha, 1987, SNTL, Typové číslo L31-E1-IV-31/32449, Vydání první, 210 s. 124 NATO, Framework for Future Alliance Operations, Norfolk, Virginia, USA 2015, dostupné na: http://www.act.nato.int/images/stories/media/doclibrary/ffao-2015.pdf
277
Obrázek 2 SFA a FFAO - využití analytických a prognostických metod pro přípravu podkladů pro
stanovení požadavků na schopnosti
Zdroj: vlastní
Uvedené dokumenty a navazující scénáře ukazují na praktický význam analytických a prognostických
metod pro obranné plánování a specificky pro stanovení požadavků na schopnosti.
Výše uvedené skutečnosti vypovídají o využití analytických a prognostických metod nejen k vypracování alternativních obrazů budoucnosti a jejich možných dopadů na bezpečnost Aliance,
ale také k identifikaci způsobů a schopností, které bude Aliance potřebovat k tomu, aby tyto dopady
dokázala odvrátit nebo zmírnit.
V případě České republiky jsou východiska pro identifikaci potřebných schopností tvořena soustavou dokumentů, mezi které patří Bezpečnostní strategie České republiky, Obranná strategie České
republiky, Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 nebo Audit národní bezpečnosti z roku 2016. Tyto dokumenty spolu s dokumenty Aliance zaměřené na obranné plánování vymezují základní rámec pro
identifikaci schopností, které Česká republika potřebuje k zajištění svojí obrany. Schopnosti
požadované jako příspěvek k zajištění kolektivní obrany Aliance jsou identifikovány a odsouhlaseny Českou republikou v průběhu procesu obranného plánování NATO, k identifikaci schopností
potřebných k pokrytí ostatních bezpečnostních hrozeb zakotvených v národních dokumentech však chybí potřebné nástroje a postupy. Potenciál obranného plánování České republiky je tak omezen
na plánování rozvoje schopností, které představují požadavky NATO, EU a ostatních organizací (OSN,
OBSE,…), jichž je Česká republika členem.
3 JAKÉ SCHOPNOSTI ČESKÁ REPUBLIKA POTŘEBUJE
Odpověď na otázku jaké schopnosti Česká republika potřebuje, zdánlivě poskytují cíle výstavby
schopností přijaté Českou republikou v průběhu procesu plánování NATO a obdobné požadavky z Evropské Unie, OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací. Závazky vůči mezinárodním
organizacím ve formě cílů výstavby schopností se ukazují v současné době jedinými schopnostmi, které Česká republika buduje a rozvíjí. Česká republika participuje na procesu obranného plánování
NATO, podílí se na stanovení požadavků na schopnosti a na jejich rozdělení mezi jednotlivé státy.
278
Následně, po odsouhlasení svého podílu na požadovaných schopnostech Aliance tento svůj podíl
přijme jako svůj závazek vůči NATO ve formě cílů výstavby schopností. Tyto cíle se promítají
do střednědobého a ročního plánování rozvoje rezortu obrany.
V rámci NATO, EU a ostatních mezinárodních organizací to postačuje k plnění závazků vůči těmto organizacím. Pokud však akceptujeme fakt, že jsme suverénní stát, chybí nám schopnosti, které
by zohledňovaly národní zájmy a potřeby. A k tomu, abychom věděli, jaké tyto schopnosti jsou,
nám chybí potřebné nástroje a postupy, které nám umožní zjistit, jaké schopnosti, kromě těch, které po nás požadují mezinárodní organizace, vlastně potřebujeme. Proces obranného plánování NATO,
zejména krok 2 – stanovení požadavků na schopnosti, může sloužit jako použitelný příklad pro aplikaci takových postupů a nástrojů do národního prostředí.
4 RIZIKA SPOJENÁ SE SCHOPNOSTMI
Při plánování schopností pro zajištění obrany státu a pro plnění úkolů vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích je třeba identifikovat a vyhodnotit rizika spojená s nedostatky
ve schopnostech. To umožní rizika zvládat a řídit plánovitě a v maximální možné míře se vyhnout nepředvídaným projevům rizik. Pro identifikaci, hodnocení rizik a pro jejich zvládání existují postupy
a metody popsané řadou autorů.125126127 Při analýze nedostatků ve schopnostech je vhodné tyto
postupy a metody využít k vytvoření podkladů pro rozhodování o tom, jaké schopnosti bude stát rozvíjet nebo budovat k zajištění své obrany. Následující obrázek naznačuje možnou strukturu
přehledu vyhodnocených rizik spojených s jednotlivými nedostatky ve schopnostech a celkových rizik spojených s jednotlivými variantami požadavků na schopnosti.
Obrázek 3 Hodnocení rizik spojených s nedostatky ve schopnostech
Zdroj: vlastní
Jednotlivé varianty požadavků na schopnosti (první sloupec zleva) v sobě zahrnují vždy určitou
kombinaci nedostatků ve schopnostech (druhý sloupec zleva), u kterých se předpokládá, že nebudou
odstraněny. Tyto varianty jsou testovány na jednotlivých scénářích (třetí až osmý sloupec zleva)
125 PRITCHARD, C., L., Risk Management Concepts and Guidance, Fifth Edition, CRC Press, Taylor & Francis group, USA 2015, ISBN 978-1603580557. 126 GARVEY, P.,R., Analytical Methods for Risk Management: A Systems Engineering Perspective, Chapman and Hall/CRC; 1st edition (1601), USA 2008, ISBN 978-1584886372. 127 SMEJKAL, v., RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání Praha: Grada
publishing, a.s., 2013, 483 s., ISBN 978-80-247-4644.
279
a jsou vyhodnocena rizika spojená s jednotlivými nedostatky ve schopnostech. Následně nebo zároveň
jsou hodnocena celková rizika jednotlivých variant (poslední sloupec vpravo). Hodnocení rizik umožní
vyhodnotit stupeň úspěšnosti při dosahování stanovených cílů v jednotlivých scénářích pro jednotlivé varianty požadovaného souboru schopností. Na základě vyhodnocení rizik je možné stanovit priority
jednotlivých variant požadavků na schopnosti z hlediska potenciálu splnit úkoly stanovené pro jednotlivé scénáře a dosáhnout stanovených cílů. Scénáře pro testování schopností reflektují
bezpečnostní hrozby pro stát a testují potenciál jednotlivých variant požadavků na schopnosti
(souborů schopností) naplnit požadavky na zajištění obrany státu nebo k nim aspoň přispět. Identifikace a hodnocení rizik při stanovení požadavků na schopnosti je jedním z nezbytných
předpokladů realizace smysluplného rozvoje schopností a plánovitého, systematického a dlouhodobého čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu.
5 HODNOCENÍ SCHOPNOSTÍ
Při hodnocení schopností je třeba vycházet z několika základních předpokladů: Schopnosti jsou popsány standardizovaným způsobem
Pro popis skutečného i cílového stavu schopností jsou použity identické nástroje a postupy
Pro hodnocení milníků mezi skutečným a cílovým stavem jsou používány stejné nástroje
jako pro popis skutečného a cílového stavu
Zachování těchto předpokladů vytváří podmínky pro měření a vyhodnocování postupu od skutečného
stavu ke stavu cílovému, tedy postupu rozvoje schopností. Vzhledem k tomu, že Česká republika je
členskou zemí NATO, a že v Alianci je zaveden standardizovaný popis schopností,128 možnost využívat již zavedený popis se nejen nabízí, ale stává se nutností, která umožňuje plánování schopností v rámci
Aliance. K využívání terminologie schopností standardizované v NATO přistoupila také Evropská Unie.129
Pro hodnocení schopností, tedy i pro popis skutečného a cílového stavu schopností jsou vhodnými nástroji Funkční oblasti ve struktuře DOTMLPFI130 a Hlavní oblasti schopností. Hlavní oblasti
schopností131 slouží k popisu toho, čeho mají být síly a prostředky, nebo organizační celky schopny, ve struktuře sedmi hlavních oblastí schopností. Funkční oblasti slouží k popisu toho, co je potřeba
vytvořit, aby schopnosti mohly plnit svoje poslání. Pokud si jako schopnost představíme například
tankový prapor na T-72, tak z hlediska funkčních oblastí je třeba mít k dispozici v oblasti „Doktríny“ řadu předpisů, doktrín a další dokumentace, ve které je například popsáno, jak používat T-72, jakými
pravidly se řídit za přesunu, při bojové činnosti atd. V oblasti „Výcvik“ musí být vytvořeny podmínky pro realizaci výcviku tankových jednotek a obdobně to platí i v ostatních funkčních oblastech. Pro
popis současného a cílového stavu schopností je vhodné použít kombinaci Funkčních oblastí a hlavní oblastí schopností. Kombinace obou nástrojů umožní získat komplexní obraz o stavu schopností. Pro
samotné sledování a hodnocení stupně dosažení cílového stavu je potřebné stanovit si indikátory,
které budou sledovány a vyhodnocovány, vytvořit měřítko a stanovit odpovídající počet milníků mezi skutečným a cílovým stavem. Přitom je vhodné pro zachování kompatibility rovněž vycházet ze
způsobu hodnocení schopností zavedeného v Alianci.
6 DISKUSE Česká republika se jako členská země Severoatlantické aliance podílí na jejím procesu obranného
plánování. S výstupy z tohoto procesu, což jsou zejména požadavky na schopnosti ve formě cílů výstavby schopností, dále pracuje tak, že je zapracovává do plánovacích dokumentů (střednědobých a
ročních plánů). Z pohledu Aliance proti tomu nelze nic namítat, co však je nutné zohlednit, je
skutečnost, že Česká republika stejně jako ostatní členské země je suverénním státem s národními zájmy, které je třeba promítnout do stanovení požadavků na schopnosti a do cílů výstavby schopností.
128 BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný 14. 10. 2011 pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/281143. 129 BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný 14. 10. 2011 pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/281143. 130 DOTMLPFI: Doctrine, Organisation, Training, Material, Leadership, Personnel, Facilities and Interoperability. 131 Hlavní oblasti schopností: Příprava, Nasazení, Zasazení, Udržitelnost, Velení, řízení a konzultace, Ochrana, Informovanost.
280
K tomu je však nutno naplnit základní předpoklady, kterými jsou zejména zavedený národní proces
obranného plánování provázaný a synchronizovaný s procesem obranného plánování NATO
a s obranným plánováním EU, zavedené postupy a nástroje k analýze hlavních úkolů, scénářů a schopností. Při zvažování přístupu k zajištění obrany státu do budoucna existuje několik možností:
pokračovat v pouhé participaci na obranném plánování NATO a EU,
vytvořit si vlastní národně specifický proces obranného plánování, vlastní způsob přístupu
ke schopnostem počínaje terminologií schopností, přes způsob stanovení požadavků na schopnosti a jejich hodnocení,
aplikovat do národního prostředí to, co je z NDPP aplikovatelné, zavést proces obranného
plánování s důrazem na postup při stanovení požadavků na schopnosti a využívat existující nástroje (např. J-DARTS) pro analýzu hlavních úkolů, scénářů a schopností.
Jakou možnost si zvolíme, ovlivní schopnost České republiky zajistit vlastní obranu v budoucích desetiletích. Změna charakteru bezpečnostního prostředí naznačuje, jakou možnost bychom měli
zvolit. Jak se s touto volbou vypořádáme, bude závislé zejména na odborné erudici personálu podílejícího se na obranném plánování a na plánování schopností a na vůli vrcholových manažerů
realizovat změny. Abychom odpověděli na otázku v titulu článku, můžeme konstatovat, že víme,
co potřebujeme pro naplnění požadavků NATO, EU, OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací, jichž jsme členy. Nicméně, co (jaké schopnosti) skutečně potřebujeme k zajištění obrany státu
z hlediska národních potřeb, již tak jasně nevíme, a bez zavedení potřebných postupů a bez využívání nástrojů, které umožňují zjistit, co potřebujeme, tedy stanovit požadavky na schopnosti zohledňující
národní zájmy a potřeby, to ani vědět nebudeme.
ZÁVĚR Charakter současného a pravděpodobného budoucího prostředí naznačuje potřebu změnit přístup
k plánování schopností. Schopnosti potřebné pro zajištění obrany státu mají dlouhodobý charakter
a není reálné je kompletně budovat v časových horizontech ročního a střednědobého plánování. Neexistence standardizovaného postupu pro stanovení požadavků na schopnosti České republiky
přispívá k přílišné závislosti na kolektivní obraně NATO a ke každoročnímu problematickému využívání rozpočtu na obranu.
Článek naznačuje potřebu používat standardizovanou terminologii schopností, která umožní komunikovat požadavky na schopnosti napříč zejména NATO a EU. Článek přináší příklad využití
analytických a prognostických metod ve vybraných dokumentech NATO a naznačuje jejich možné využití pro zpracování scénářů pro účely stanovení požadavků na schopnosti. Autor v článku přináší
krátké uvedení významu a využití FFAO a poukazuje na chybějící postupy a nástroje potřebné ke stanovení požadavků na schopnosti v rámci České republiky.
Autor také poukazuje na skutečnost, že obranné plánování České republiky je do značné míry omezeno pouze na plánování rozvoje schopností v rámci plnění závazků vůči mezinárodním
organizacím. Článek ukazuje na význam hodnocení rizik spojených s nedostatky ve schopnostech a naznačuje možný přístup k hodnocení schopností.
Použitá literatura
NATO, Concept Development and Experimentation Handbook.
EU, Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process.
Rozkaz Ministra obrany č. 66 ze dne 5. prosince 2012, Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: MO ČR, 2012.
Heinle&Heinle,The Newbury House Dictionary of American English, Boston, USA, ISBN 0-8384-7812-3, dostupné také na: http://nhd.heinle.com
BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný 14. 10. 2011 pod
evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/281143.GRASSEOVÁ, Monika a kolektiv, Efektivní
281
rozhodování – analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. I. vydání Brno: Edika,
2013, 392 s. ISBN 978-80-266-0179-1.
DAVIS, Paul. Analytic architecture for capabilities-based planning, mission-system analysis, and transformation. 1. Santa Monica, California, USA: Rand, 2002, 74 p. ISBN 0833031554.
HASALA, Radek, Teorie a praxe plánování na základě schopností, Brno 2012, Ev.č. 3986/12G.
ŠULC, O., PROGNOSTIKA OD A DO Z, Praha, 1987, SNTL, Typové číslo L31-E1-IV-31/32449,
Vydání první, 210 s.
NATO, Framework for Future Alliance Operations, Norfolk, Virginia, USA 2015, dostupné na: http://www.act.nato.int/images/stories/media/doclibrary/ffao-2015.pdf
PRITCHARD, C., L., Risk Management Concepts and Guidance, Fifth Edition, CRC Press, Taylor & Francis group, USA 2015, ISBN 978-1603580557.
GARVEY, P.,R., Analytical Methods for Risk Management: A Systems Engineering Perspective, Chapman and Hall/CRC; 1st edition (1601), USA 2008, ISBN 978-1584886372.
SMEJKAL, v., RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. čtvrté, aktualizované a
rozšířené vydání Praha: Grada publishing, a.s., 2013, 483 s., ISBN 978-80-247-4644.
282
SOUČASNÉ ZMĚNY V TRADIČNÍM POJETÍ ZPRAVODAJSKÝCH DISCIPLÍN
CURRENT CHANGES IN THE TRADITIONAL CONCEPT OF INTELLIGENCE DISCIPLINES
Luděk MICHÁLEK132
Abstrakt
Příspěvek popisuje současné změny v tradičním konceptu zpravodajských disciplín (HUMINT, IMINT, OSINT, SIGINT, MASINT), zvláště z pohledu jejich provázanosti se získáváním informací z otevřených
zdrojů. Představuje také nový zpravodajský obor, který lze považovat za samostatnou, rovnocennou, šestou zpravodajskou disciplínu – Social Media Intelligence (SOCMINT) a možnosti jeho využití
v bezpečnostní praxi. Příspěvek byl zpracován v rámci dílčího vědeckovýzkumného úkolu „Kriminální
zpravodajství jako nástroj predikce, prevence, odhalování a objasňování trestné činnosti a zajišťování vnitřní bezpečnosti“.
Klíčová slova: zpravodajské disciplíny, OSINT, IMINT, HUMINT, SOCMINT
Abstract
The paper describes the changes in the concept of traditional intelligence disciplines (HUMINT, IMINT, OSINT, SIGINT, MASINT), especially in view of their significant connections with information getting
from open source. It also presents new intelligence discipline, sometimes given on a par with traditional and posed as an additional, sixth intelligence discipline - Social Media Intelligence
(SOCMINT) and possibility of its usage in the area of security. An article was prepared
in the framework of the research project „Criminal Intelligence as a Tool of Prediction, Prevention, detection, and Investigation of Crimes and Safeguarding of Internal security“.
Key words: intelligence disciplines, OSINT, IMINT, HUMINT, SOCMINT
ÚVOD
Moderní technologie a zejména nové možnosti v oblasti otevřených zdrojů a sociálních médií s sebou
přinášejí i některé významné změny v tradičně pojímaných zpravodajských disciplínách a vztazích mezi nimi. Záměrem příspěvku je naznačit čtenáři podle autora nejzásadnější změny v této oblasti
a poskytnout mu podklady pro další případné studium v dané oblasti.
Za nejvýznamnější považuje autor změny v následujících oblastech:
1. V oblasti získávání dat a informací dochází k výraznému nárůstu dat a informací dostupných v prostoru otevřených zdrojů. Dochází tak ke sbližování nebo prolínání
zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT) s dalšími zpravodajskými obory - zejména obrazovým zpravodajstvím (IMINT) a zpravodajstvím z lidských zdrojů (HUMINT).133 Nové
možnosti získávání zpravodajsky zajímavých a hodnotných informací pak poskytují sociální média v tomto ohledu se etabluje nová specifická zpravodajský disciplína - zpravodajství
sociálních médií (SOCMINT - Social Media Intelligence). [2]
2. Současné technologie v oblasti IT přinášejí nové možnosti nejen v oblasti získávání dat a informací, ale také v jejich analytickém zpracování. V prostředí NATO se tento trend
názorně projevuje v etablování nové funkční oblasti zpravodajství - Identification Intelligence (I2). [3]
132 Ing. Bc. Luděk Michálek, Katedra kriminální policie, Fakulta bezpečnostně právní, Policejní akademie v Praze, Lhotecká 559/7, P.O. BOX 54, 143 01 Praha 4, telefon – 974 828 341, email – [email protected]. 133 K členění zpravodajských disciplín více např. v [1], s. 140 – 149.
283
3. Rozšíření prediktivních možností. Množství dat dostupných zejména z otevřených, ale také
z neveřejných zdrojů umožňuje provádění sofistikovaných prediktivních analýz týkajících se
jak chování jednotlivců nebo malých sociálních skupin (zákazníci, specifické malé sociální skupiny), tak i větších státních či nestátních subjektů (firmy, velké sociální skupiny či
organizace, státní struktury). 4. Kontrazpravodajství. V současnosti dostupné obrovské množství dat a informací
z otevřených zdrojů na jedné straně poskytuje nové možnosti pro činnost v oblasti
kontrazpravodajství, na druhé straně však představuje pro tuto oblast zpravodajské činnosti nové hrozby a výzvy.
5. Kybernetické zpravodajství je jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících se nových oblastí zpravodajství. Možnosti spojené s využitím kyberprostoru a zejména se zajištěním jeho
bezpečnosti lze v současnosti považovat za svébytnou oblast zpravodajské činnosti. V České republice nese celkovou odpovědnost za bezpečnost kyberprostoru Národní
centrum kybernetické bezpečnosti134 jako součást Národního bezpečnostního úřadu.
Problematika kybernetické obrany by měla po přijetí příslušných zákonných norem připadnout do odpovědnosti Vojenského zpravodajství.135
Z důvodu omezeného rozsahu se příspěvek bude zabývat pouze aspektem uvedeným v bodu 1, tedy
změnami ve vztahu OSINT a ostatních zpravodajských disciplín a také náhledem na možnosti nově
etablované zpravodajské disciplíny – SOCMINT..
1 ROZŠÍŘENÍ MOŽNOSTÍ OSINT
V oblasti získávání dat a informací lze sledovat několik nejvýznamnějších trendů, které ovlivňují
zpravodajskou činnost: výrazný nárůst dat a informací dostupných v prostoru otevřených zdrojů;
sbližování nebo prolínání zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT) s dalšími
zpravodajskými obory, zejména obrazovým zpravodajstvím (IMINT) a zpravodajstvím
z lidských zdrojů (HUMINT); nárůst významu sociálních médií a informací z nich získávaných - etablování nové
specifické zpravodajské disciplíny – zpravodajství sociálních médií (SOCMINT - Social Media
Intelligence).
Podle některých zdrojů je až 95% informací v oblasti zpravodajství získáváno z otevřených zdrojů.
V současnosti je oblast OSINT považována za plně samostatnou a svébytnou zpravodajskou disciplínu a s tím, jak dochází k rozšiřování množství takto dostupných dat a informací se mění i vztah této
disciplíny a dalších specializovaných zpravodajských disciplín – zejména se jedná o IMINT a HUMINT. Za nejpodstatnější přínos takového sbližování lze považovat zejména snadnou a rychlou dostupnost
dat a informací dříve buď nedostupných vůbec, nebo dostupných pouze za využití specifických
prostředků získávání informací (zpravodajských). Takto získaná data a informace byla zpravidla utajována v rámci příslušných režimů utajení, zatímco data získaná z otevřených zdrojů umožňují
z tohoto pohledu mnohem snadnější manipulaci.
1.1.1 Oblast obrazového zpravodajství (IMINT)
Zpravodajská disciplína IMINT je tradičně spojována se získáváním a využíváním obrazového materiálu
získaného pomocí specializovaných platforem – průzkumných letounů, satelitů a v poslední době zejména za využití bezpilotních prostředků. Tato specializovaná a vysoce sofistikovaná oblast
zpravodajství je samozřejmě stále velmi významná a mnoha ohledech nenahraditelná, zároveň však moderní technologie umožňují přístup k mnoha aplikacím, které poskytují dříve nedostupné obrazové
materiály využitelné pro zpravodajské účely.136
Jako příklady možností spojení IMINT a OSINT lze uvést následující aplikace a webové stránky (služby):
134 Více na oficiální webové stránce [4]. 135 Více např. v [5]. 136 Další možností získávání obrazového zpravodajského materiálu jsou komerčně dostupné služby tohoto typu a to jak za využití satelitního snímkování, tak v současnosti stále populárnějšího využití bezpilotních letadel.
284
Google Earth, která poskytuje zeměpisné informace z celého světa, umožnuje vyhledávání
míst, budov i firem, poskytuje jak letecké, tak i 3D pohledy. [6]
Google Street View, která umožňuje vyhledávání a následný pohled a virtuální procházení
ulicemi a místy, která byla do databáze zařazena. [7]
Katastr nemovitostí 2.0 představuje propojení katastru nemovitostí a leteckých snímků. [8]
Uvedené aplikace umožňují velmi efektivní vyhledávání konkrétních lokací, jejich zobrazení a případné
propojení s navigačními prostředky. Takové nástroje zásadně usnadňují plánování nejen zpravodajských operací, ale jakýchkoliv činností vyžadujících geografické informace (např. plánování
přesunů).
Propojení geografických služeb, které lze zařadit do kategorie IMINT a dalších informací lze
demonstrovat také na dalších dvou oblastech – sledování pohybu letadel a lodí. Příslušné aplikace, např. Flightradar24 [9] a Shipfinder [10] umožňují online sledování pohybu lodí a letadel po celém
světě.
1.1.2 Oblast zpravodajství z lidských zdrojů (HUMINT)
Internet a zejména sociální sítě poskytují obrovské množství konkrétních osobních informací a zároveň
poskytují široké možnosti využití těchto médií pro potřeby získávání informací o osobách a od osob (tedy pro HUMINT). V současnosti se v této souvislosti začínají používat termíny
jako Virtuální HUMINT, WEB HUMINT nebo Open Sorce HUMINT a vedou se diskuse o přesném
zařazení těchto aktivit do systému zpravodajských činností.
Stručně lze říci, že se jedná o zpravodajství z lidských zdrojů prováděné ve virtuálním prostoru Internetu, zejména pak za využití sociálních sítí, které má velmi široké spektrum uplatnění. Konkrétní
možnosti lze popsat následovně: získávání informací o zájmových objektech;
navazování kontaktu se zájmovými objekty a pronikání do zájmových skupin;
pátrání po osobách (zejména) a věcech;
ověření informací získaných z jiných zdrojů.
Tato forma HUMINT nachází využití v mnoha bezpečnostních oblastech (organizovaný zločin,
terorismus, extremismus). Zároveň je však třeba říci, že kromě výše zmíněného problematického zařazení do zpravodajských oborů s sebou nese také jisté etické a právní aspekty – např. možnost
zneužití pro kontrolu opozičních politických aktivit.
1.1.3 Competitive Intelligence / Konkurenční zpravodasjtví
Konkurenční zpravodajství137 je jednou z funkčních oblastí zpravodajství, která je zaměřena
na získávání a zpracování informací v prostředí podnikání a obchodu. Oficiálně se jedná pouze o činnosti, které jsou v souladu se zákonnými a etickými normami. Spojuje a rozvíjí všechny dostupné
metody a možnosti práce s informacemi. V současnosti se tato oblast velmi intenzivně rozvíjí a to jek technologicky, tak i metodologicky, přejímá všechny úspěšné a efektivní zpravodajské metody
a postupy a vyvíjí nové.
Jako příklady kvalitních informačních zdrojů v oblasti konkurenčního zpravodajství lze uvést následující
internetové aplikace: CRIBIS. Informace o firmách; [13]
Bisnode MagnusWeb – komplexní informace o firmách v ČR a SR; [14]
Administrativní registr ekonomických subjektů – ARES představuje oficiální přehled
ekonomických subjektů provozovaný státními institucemi. [15]
137 Více o problematice Competitive Intelligence např. v [11] a [12].
285
1.1.4 RESINT a šedá literatura
Významným zdrojem informací jsou také další veřejně dostupné dokumenty, zejména komplexní analytické zprávy různých think tanků, výsledky výzkumných aktivit (zejména financovaných
z veřejných prostředků), akademické práce a studie. Práce s takovými zdroji informací se někdy označuje jako RESINT (Research-originating Intelligence).138
Výše uvedené informační zdroje lze souhrnně označit jako tzv. šedou literaturu. Jedná se o informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních
a průmyslových institucí jak v elektronické tak v tištěné podobě, které neprošly standardním vydavatelským procesem či nejsou distribuovány do standardní prodejní sítě, tj. jsou vydávány
institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost. Např. zprávy (výzkumné, technické, výroční), vysokoškolské kvalifikační práce, konferenční materiály (sborníky, příspěvky, postery),
firemní literaturu (katalogy), preprinty a další typy (více viz typologie dokumentů). Pro vyhledávání
a distribuci šedé literatury existují specializované informační systémy (např. databáze SIGLE). V České republice existuje Národní úložiště šedé literatury [17] jako centrální databáze tohoto typu publikací,
které provozuje Národní technická knihovna.
2 SOCMINT – SOCIAL MEDIA INTELLIGENCE Jedná se o oblast zpravodajství, kdy informace jsou získávané z a prostřednictvím sociálních médií.
Mezi sociální média lze zahrnout následující internetové aplikace a programy: sociální sítě (otevřené typu Twitter nebo soukromé typu Facebook);
aplikace pro IM (Instant Messaging);
blogy;
e-mail;
wiki aplikace a další.
Grafická ilustrace jednotlivých typů sociálních médií a závislosti počtu jejích uživatelů na způsobu
využití je zobrazena na obrázku 1.
Obrázek 1. Graf vztahu mezi účelem využívání sociálních médií a počtem uživatelů.
Zdroj: [18]
138 Více k problematice RESINT např. v [16] .
286
V současnosti je vedena diskuse o zařazení SOCMINT jako samostatné zpravodajské disciplíny. Autor
se domnívá, že takové zařazení, vedle tradičních zpravodajských disciplín HUMINT, IMINT, SIGINT139, OSINT a MASINT140 je možné a oprávněné. Důvody mohou být zejména následující dva:
1. Zdrojem (nositelem) informací jsou specifické subjekty, které vyžadují specifický přístup a metody k získávání informací z těchto zdrojů.
2. Informace ze sociálních médií jsou jak veřejně dostupné, což je může řadit do kategorie
OSINT, tak i neveřejně dostupné, které musí být získány specifickými metodami a prostředky vyvinutými právě pro tuto zpravodajskou disciplínu.
Možnosti využití SOCMINT lze shrnout do několika oblastí: Crowd-sourcing;
• pasivní (sentiment monitoring);
• aktivní (wiki, dopravní aplikace); výzkum a porozumění různým fenoménům;
téměř okamžitá informace o aktuální situaci;
vhled do zájmových skupin;
identifikace kriminálních záměrů nebo kriminálních elementů v oblasti prevence nebo
vyšetřování trestné činnosti (nebo monitorování jakékoliv jiné zájmové činnosti). [1]
Potenciál SOCMINT se zřejmě budou do budoucna dále rozšiřovat a je pravděpodobné, že informace získané touto cestou budou nacházet velmi široké uplatnění jak v komerčním sektoru141, tak v oblasti
zajišťování bezpečnosti.
ZÁVĚR
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že problematika využívání otevřených zdrojů informací
nabývá v současné společnosti výrazně na významu. OSINT se nejen stal svébytnou, samostatnou a respektovanou zpravodajskou disciplínou, ale v některých oblastech výrazně rozšiřuje možnosti
ostatních zpravodajských oborů. Možnosti získávání a využívání dat a informací z otevřených zdrojů je
tedy obrovskou výzvou jak pro oblast technologických řešení, tak také pro vylepšení metodologických postupů a nástrojů v analytickém zpracování získaných dat a informací.
Pokud se týká oblasti SOCMINT, jedná se v současnosti o velmi novou a extenzivně se rozvíjející
oblast zpravodajství, která na pevné ukotvení v systému zpravodajských disciplín teprve čeká. Je však velmi pravděpodobné, že v budoucnosti, v souvislosti s nárůstem dat a informací obsažených ve všech
typech sociálních médií, dojde k jeho etablování jako samostatné zpravodajské disciplíny, včetně
svébytné metodologické a technologické základny.
POUŽITÁ LITERATURA
MICHÁLEK, L., POKORNÝ, L. STIERANKA, J. a M. MARKO. Zpravodajství a zpravodajské služby. Plzeń, Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-428-2.
OMAND, D.; BARLETT, J. and C. MILLER. Introducing Social Media Intelligence (SOCMINT), Intelligence and National Security, Vol. 27, Issues 6, 2012. [online]. [cit. 12. 11. 2016]. Dostupné na WWW:
https://www.academia.edu/1990345/Introducing_Social_Media_Intelligence_SOCMINT
Concept for Identity Intelligence (I2). Working Draft #2, SHAPE, 2016.
Národní centrum kybernetické bezpečnosti. Oficiální webová stránka. [online]. [cit. 11. 12.
2016]. Dostupné na WWW: https://www.govcert.cz/
139 SIGINT – signálové zpravodajství 140 MASINT – měřící a znakové zpravodajství 141 V komerční oblasti lze informace získané ze sociálních využít v mnoha oblastech – např. se jedná o již zmíněné konkurenční zpravodajství, dále pak v oblasti marketingu, cílené reklamy, vyhodnocování sentimentu ve vztahu ke konkrétní společnosti nebo výrobku.
287
Kyberochranu Česka bude hlídat Vojenské zpravodajství. [online]. [cit. 11. 12. 2016].
Dostupné na WWW: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/o-kyberochranu-ceska-se-bude-starat-
vojenske-zpravodajstvi/r~d09719b4145011e6888a0025900fea04/?redirected=1481470492
Google Earth. [online]. [cit. 11. 12. 2016]. Dostupné na WWW:
https://www.google.com/earth/
Google Street View. [online]. [cit. 11. 12. 2016]. Dostupné na WWW:
http://www.instantstreetview.com/
Katastr nemovitostí 2.0. [online]. [cit. 11. 12. 2016]. Dostupné na WWW: https://www.katastr2.cz/
Flightradar24. [online]. [cit. 11. 12. 2016]. Dostupné na WWW: www.flightradar24.com
Shipfinder. [online]. [cit. 11. 12. 2016]. Dostupné na WWW: http://shipfinder.co/
MOLNÁR, Z. Competitive Intelligence aneb jak získat konkurenční výhodu. Praha: Oeconomica 2012. ISBN 978-80-245-1908-1.
BARTES, F. Competitive Intelligence - základ pro strategické rozhodování podniku. Brno: Key
publishing, 2012. ISBN 978-80-7418-113-9.
CRIBIS.cz. Informace o firmách. [online]. [cit. 12. 11. 2016]. Dostupné na WWW:
http://www.cribis.cz/
Bisnode MagnusWeb – komplexní informace o firmách v ČR a SR. [online]. [cit. 13. 11. 2016].
Dostupné na WWW: http://www.bisnode.cz/produkt/magnusweb/
Administrativní registr ekonomických subjektů. [online]. [cit. 13. 11. 2016]. Dostupné na WWW: http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz
SVEDSEN., A. D. M. Introducing RESINT: A Missing and Undervalued „INT“ in All-Source Intelligence Efforts. In International Jornal of Intelligence and Counterintelligence. 2013.
[online]. [cit. 15. 11. 2016]. Dostupné na WWW: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/08850607.2013.807196
Národní úložiště šedé literatury. Oficiální webové stránce [online]. [cit. 15. 11. 2016].
Dostupné na WWW: http://www.nusl.cz/
TREVERTON, G. F.; MILES, R. Social Media and Intelligence. [online]. [cit. 12. 11. 2016].
Dostupné na WWW: http://www.fhs.se/Documents/Externwebben/forskning/centrumbildningar/CATS/publikationer
/Social%20Media%20and%20Intelligence.pdf
288
CHARAKTERISTIKA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY
CHARACTERISTICS OF CYBER SECURITY OF SLOVAK REPUBLIC
Michaela MLYNÁROVÁ142
Abstrakt Cieľom článku je charakterizovať kybernetickú bezpečnosť v Slovenskej republike. Tejto problematike
sa ešte donedávna nevenovala veľmi veľká pozornosť. Prvá zmena prišla v roku 2008 s prijatím Národnej stratégie pre informačnú bezpečnosť a Akčného plánu jej implementácie v rokoch
2009 -2013. Národná stratégia predstavovala v tomto období významný míľnik aj z pohľadu kybernetickej bezpečnosti pretože špecifikovala strategické ciele a priority pre túto oblasť. Ďalším
významným krokom v tejto oblasti bolo schválenie koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej
republiky na roky 2015 – 2020. Koncepcia je základným a východiskovým dokumentom pre následnú tvorbu právnych predpisov, štandardov, metodických pokynov, pravidiel, bezpečnostných politík
a iných nástrojov potrebných k zabezpečeniu kybernetickej bezpečnosti.
Kľúčové slová:
informačná bezpečnosť, kybernetická bezpečnosť, hrozba, riziko
Abstract Aim of the article is to characterise cyber security in Slovak Republic. This topic hasn’t paid recently so
much attention. First change came in 2008 when National Strategy for Information Security and Action Plan for its implementation for years 2009 -2013 were passed. National Strategy presented
important milestone from the cyber security point of view that time because it specified strategic goals
and priorities for this area. Another significant step in this area was ratification of Cyber Security Concept of Slovak Republic for years 2015 – 2020. Concept is fundamental and basic document
for subsequent creation for legal legislations, standards, methodical guidelines, security politics and other legislations necessary to ensure cyber security.
Key words: information security, cyber security, threat, risk
ÚVOD
Informačné a komunikačné technológie (IKT) ovplyvňujú vývoj ľudskej spoločnosti. Vzájomne poprepájané informačné a komunikačné systémy tvoria informačnú a komunikačnú infraštruktúru,
v rámci ktorej sa realizujú takmer všetky operácie v oblastiach života spoločnosti.
Problematike kybernetickej bezpečnosti sa aktívne začala venovať pozornosť len v posledných
desiatich rokoch. Prvý dokument v tejto oblasti „Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť v SR“ bol vydaný v roku 2008 a jeho cieľom bolo vytvoriť základný rámec informačnej bezpečnosti
Slovenskej republiky. Tento dokument bol východiskom pre koncepčné riešenie nielen informačnej bezpečnosti ale aj kybernetickej bezpečnosti. V tomto období boli v platnosti aj iné strategické
dokumenty, ktoré sa len okrajovo dotýkali problematiky kybernetickej bezpečnosti.
Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť predstavovala významný míľnik pre kybernetickú
bezpečnosť, kedže vymedzila ciele a priority aj z pohľadu kybernetickej bezpečnosti.
Najnovší dokument schválený vládou Slovenskej republiky je Akčný plán realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky 2015-2020. Materiál nadväzuje na Koncepciu
142 Ing. Michaela Mlynárová, Katedra bezpečnosti a obrany štátu, Akadémia ozbrojených síl Gen. M.R. Štefánika, Liptovský
Mikuláš, +421907 253 121, [email protected]
289
kybernetickej bezpečnosti na roky 2015-2020, ktorá vznikla na základe spolupráce Národného
bezpečnostného úradu, Úradu vlády SR a Národnej agentúry pre sieťové a elektronické služby.
1 NÁRODNÁ STRATÉGIA PRE INFORMAČNÚ BEZPEČNOSŤ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
„Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť v Slovenskej republike“( ďalej len NSIB) bola
schválená uznesením vlády Slovenskej republiky (ďalej len „uznesenie vlády“) č. 570 zo dňa 27. augusta 2008. Návrh legislatívneho zámeru zákona o informačnej bezpečnosti je koncipovaný
v súlade so stavom a vývojom informačných a komunikačných technológií, reflektuje zmeny
v organizácii štátnej správy a územnej samosprávy a zohľadňuje smernice a odporúčania Európskej únie, ako aj ďalšie materiály schválené uzneseniami vlády, napríklad uznesenia vlády č. 283/2009,
č. 391/2009 a č. 479/2009.
Na Slovensku majú informačnú bezpečnosť na starosti rôzne orgány: ochranu utajovaných skutočností zastrešuje Národný bezpečnostný úrad a ochranu všetkých ostatných údajov (tzv. neutajovaných)
a celého elektronického prostredia spravuje Ministerstvo financií SR. Okrem uvedených ešte existujú
špecifické oblasti (akou je napr. ochrana digitálnych autorských práv alebo ochrana osobných údajov), ktoré kompetenčne spadajú pod ďalšie orgány (v uvedených prípadoch sú to Ministerstvo kultúry SR
a následne Úrad na ochranu osobných údajov) - tieto sa môžu prelínať s kompetenciami podľa základného rozdelenia.
Cieľom informačnej bezpečnosti je minimalizovať možnosti uplatnenia sa hrozieb a v prípade vzniknutých následkov minimalizovať ich vplyv, čo je nevyhnutnou podmienkou tak pre verejnú
správu, súkromnú sféru a obzvlášť pre kritickú informačnú infraštruktúru Slovenskej republiky. Nezabezpečenie informácií môže mať za následok nenahraditeľné straty a narušenie dôveryhodnosti
organizácie a štátu. Vzhľadom na to, že štát je garantom kritických procesov, má úlohu starať sa o celkovú úroveň konkurencieschopnosti spoločnosti, a tým chrániť národné bohatstvo, ktorého
súčasťou sú aj znalosti a informácie, a preto si nemôže dovoliť mať nízke kritériá úrovne bezpečnosti.
Slovensko sa v rámci svojich možností zapája do medzinárodnej spolupráce v informačnej
bezpečnosti; je zastúpené v agentúre ENISA, pracovných skupinách EÚ (v pracovnej skupine pre informačnú bezpečnosť OECD, pracovné skupiny pre certifikáciu prostriedkov a akreditáciu
systémov a sietí určených pre bezpečné a prenos dát v elektronických a komunikačných systémoch EÚ
a pod.), v pracovných skupinách NATO, združení FESA a má prístup k pripravovaným informačno-bezpečnostným normám ISO.
NSIB je trojúrovňový dokument. Prvá úroveň predstavuje strategické ciele v informačnej bezpečnosti,
ktoré majú dlhodobý charakter a pokrývajú všetky relevantné problémy, ktoré SR v tejto oblasti
potrebuje riešiť.
Druhú úroveň predstavujú strategické priority, kde sa strategické ciele premietajú do špecializovaných oblastí a v rámci nich následne NSIB na tretej úrovni definuje najdôležitejšie problémy, ktoré sú
premietnuté do kľúčových úloh.
Na zabezpečenie a udržanie potrebnej úrovne informačnej bezpečnosti v zmysle uvedenej stratégie sú
stanovené nasledujúce strategické ciele: 1. prevencia; zaistenie adekvátnej ochrany digitálneho priestoru Slovenska, aby sa
v maximálnej možnej miere predchádzalo bezpečnostným incidentom v ňom, 2. pripravenosť; zaistenie schopnosti efektívne reagovať na bezpečnostné incidenty,
minimalizovať ich dosah a čas potrebný na obnovu činnosti informačných a komunikačných
systémov po bezpečnostných incidentoch, 3. udržateľnosť; dosiahnutie, udržiavanie a rozširovanie kompetencie Slovenska v oblasti
informačnej bezpečnosti.
290
2 COMPUTER SECURITY INCIDENT RESPONSE TEAM SLOVAKIA
Slovenská republika predstavovala v tejto problematike do roku 2009 biele miesto na mape. V rámci Európy sme patrili medzi posledné krajiny, ktoré nemali útvar typu CERT/CSIRT zriadený. U nás
vznikol na základe požiadavky EÚ za účelom zabezpečenia komplexnej ochrany celého EÚ priestoru proti počítačovým útokom, ako aj vytvorenia kontaktného bodu na národnej úrovni. V roku 2000 sme
mali veľké šťastie, že sme sa stali členskou krajinou OECD (Organisation for Economic Co-operation
and Development) bez existencie tohto útvaru v SR. Pre lepšiu názornosť, „Organizácia pre hospodársku spoluprácu a rozvoj“ je medzivládna organizácia tridsiatich štyroch ekonomicky
najrozvinutejších štátov sveta, ktoré prijali princípy demokracie a trhovej ekonomiky a podmienkou prijatia do nej v súčasnosti je mať nielen zriadený, ale v prvom rade aj funkčný tím odborníkov
CERT/CSIRT.
CSRIT bol zriadený Ministerstvom financií SR s cieľom zabezpečiť primeranú úroveň ochrany národnej
informačnej a komunikačnej infraštruktúry – NIKI a kritickej informačnej infraštruktúry. Tím zabezpečuje služby spojené so zvládnutím bezpečnostných incidentov, odstraňovaním ich
následkov a následnou obnovou činnosti informačných systémov v spolupráci s vlastníkmi a prevádzkovateľmi NIKI, telekomunikačnými operátormi, poskytovateľmi internetových služieb (ISP)
a inými štátnymi orgánmi (napr. polícia, vyšetrovatelia, súdy), podieľa sa na budovaní a rozširovaní
poznania verejnosti vo vybraných oblastiach informačnej bezpečnosti, aktívne kooperuje so zahraničnými organizáciami a reprezentuje SR v oblasti informačnej bezpečnosti na medzinárodnej
úrovni.
V roku 2015 CSIRT.SK prijal viac ako 1 459 000 hlásení o možnom výskyte škodlivej aktivity z IP
adries v Slovenskej republike. Hlásenia boli spracovávané denne špecializovanými automatizovanými systémami a po vyhodnotení ich závažnosti boli postupované poskytovateľom internetových služieb
a inštitúciám, ktorých IP adresy boli podozrivé zo škodlivej aktivity. Zastúpenie jednotlivých typov incidentov je podobné ako v prípade verejnej správy. Najviac bol nahlasovaný výskyt botov, následne
zraniteľností prostriedkov IKT a potom výskyt rôznych „rodín“ malvéru.
Graf. č. 1 Typy incidentov hlásených v ip adresnom priestore sr v roku 2015
Zdroj: [https://www.csirt.gov.sk/doc/CSIRT-SK-Report-2015.pdf]
3 KONCEPCIA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY NA ROKY 2015 – 2020
Až donedávna nemala kybernetická bezpečnosť na Slovensku jasne stanovených zodpovedných
aktérov. V oblasti sa prelínala činnosť Ministerstva financií SR, Ministerstva obrany a Národného bezpečnostného úradu. Niektoré činnosti boli duplicitné, iné sa podceňovali. Situáciu dobre ilustruje aj
to, že doteraz pre túto oblasť chýba jednotná terminológia. V rôznych dokumentoch označujú rovnaké
291
skutočnosti rôzne názvy. Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky
2015 - 2020, ktorú vláda schválila v polovici júna, už obsahuje jasnú organizačnú štruktúru.
Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky 2015-2020 definuje východiská
a ciele Slovenskej republiky v oblasti kybernetickej bezpečnosti. Koncepcia je v súlade s Bezpečnostnou stratégiou Slovenskej republiky a je základným a východiskovým dokumentom pre
následnú tvorbu právnych predpisov, štandardov, metodických pokynov, pravidiel, bezpečnostných
politík a iných nástrojov potrebných k zabezpečeniu kybernetickej bezpečnosti.
Podľa koncepcie je „informačná bezpečnosť“ súhrn opatrení na zabezpečenie integrity, dôvernosti a dostupnosti informácií, sietí a informačných a komunikačných systémov. „Kybernetická bezpečnosť“
je podľa koncepcie súhrn právnych, organizačných a technických prostriedkov na zaistenie ochrany kybernetického priestoru.
Koncepcia navrhuje Národný bezpečnostný úrad za ústredný orgán štátnej správy pre kybernetickú bezpečnosť s vymedzenými kompetenciami, čím vytvára predpoklady na zamedzenie duplikácii úloh
a prelínaniu zodpovedností viacerých štátnych inštitúcií.
Strategickým cieľom kybernetickej bezpečnosti v Slovenskej republike je otvorený, bezpečný
a chránený národný kybernetický priestor, t.j. vybudovanie dôvery v spoľahlivosť a bezpečnosť najmä kritickej informačnej a komunikačnej infraštruktúry, ako aj istoty, že táto bude plniť svoje funkcie
a slúžiť národným záujmom aj v prípade kybernetického útoku.
Kybernetická bezpečnosť je jedným z určujúcich prvkov bezpečnostného prostredia Slovenskej republiky a podsystémom národnej bezpečnosti.
Na úrovni štátu, predstavuje systém nepretržitého a plánovitého zvyšovania politického, právneho, hospodárskeho, bezpečnostného, obranného a vzdelanostného povedomia, ktorý zahŕňa aj zvyšovanie
účinnosti prijatých a aplikovaných technicko-organizačných opatrení riadenia rizík v kybernetickom priestore za účelom jeho transformácie do dôveryhodného prostredia, ktoré umožnia bezpečné
fungovanie spoločenských a hospodárskych procesov pri zaistení akceptovateľnej úrovne rizík
v kybernetickom priestore.
Kybernetická bezpečnosť je vzhľadom na svoj globálny charakter celospoločenským fenoménom. Kybernetická bezpečnosť musí byť založená na komplexnom prístupe, čo vyžaduje intenzívne spoločné
využívanie informácií a koordináciu aktivít na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni.
Pri budovaní kybernetickej bezpečnosti je potrebné presadzovať spoluprácu medzi civilnými
a bezpečnostnými zložkami štátu, verejným a súkromným sektorom, ako aj medzi národnými a medzinárodnými inštitúciami.
Slovenská republika sa stotožňuje s princípmi kybernetickej bezpečnosti uvedenými v strategickom
dokumente „Stratégia kybernetickej bezpečnosti Európskej únie“, ako aj s princípmi uvedenými
v „Posilnenej politike kybernetickej obrany NATO“.
Koncepcia určuje hlavné ciele pre oblasť kybernetickej bezpečnosti na Slovensku. Cieľom koncepcie je dosiahnutie stavu, kedy:
Ochrana národného kybernetického priestoru je systémom fungujúcim koncepčne,
koordinovane, efektívne, účinne a na právnom základe,
Bezpečnostné povedomie všetkých zložiek spoločnosti sa systematicky zvyšuje,
Súkromný a akademický sektor, ako aj občianska spoločnosť sa aktívne zúčastňujú
na formovaní a realizácii politiky Slovenskej republiky v oblasti kybernetickej bezpečnosti, Je zabezpečená efektívna spolupráca na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni,
Prijaté opatrenia sú primerané a rešpektujú ochranu súkromia a základné ľudské práva
a slobody.
292
4 AKČNÝ PLÁN REALIZÁCIE KONCEPCIE KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY NA ROKY 2015-2020
Budovanie národných kybernetických spôsobilostí bolo charakterizované intenzívnymi aktivitami
v oblasti prípravy, tvorby a predkladania strategických a koncepčných materiálov pre oblasť
kybernetickej bezpečnosti v SR. Tieto aktivity vyvrcholili prijatím Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky 2015-2020 (ďalej len „Koncepcia“), ktorá bola schválená uznesením
vlády SR č. 328 zo 17. Júna 2015.
Uznesením bola riaditeľovi Národného bezpečnostného úradu uložená úloha B.3. pripraviť a predložiť
na rokovanie vlády SR návrh Akčného plánu realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky 2015-2020.
Gestorom Akčného plánu je Národný bezpečnostný úrad ako ústredný orgán štátnej správy
pre kybernetickú bezpečnosť podľa § 34 zákona č. 575/2001 Z. z. o organizácii činnosti vlády a ústrednej štátnej správy v znení neskorších predpisov, pričom plnenie úloh uvedených v Akčnom
pláne sa zveruje do zodpovednosti aj iným ministerstvám v rozsahu ich vecnej pôsobnosti
a kompetencií.
Strategickým cieľom kybernetickej bezpečnosti v Slovenskej republike je otvorený, bezpečný a chránený národný kybernetický priestor a vybudovanie dôvery v spoľahlivosť a bezpečnosť
infraštruktúry, koncepcia navrhla prijať a prioritne riešiť sedem opatrení:
1. Vytvorenie inštitucionálneho rámca riadenia kybernetickej bezpečnosti. 2. Vytvorenie a prijatie legislatívneho rámca kybernetickej bezpečnosti.
3. Rozpracovanie a aplikácia základných mechanizmov zabezpečenia správy kybernetického priestoru.
4. Podpora, vypracovanie a zavedenie systému vzdelávania v oblasti kybernetickej bezpečnosti.
5. Stanovenie a aplikácia kultúry riadenia rizík a systému komunikácie medzi
6. zainteresovanými stranami. 7. Aktívna medzinárodná spolupráca.
8. Podpora vedy a výskumu v oblasti kybernetickej bezpečnosti.
V rámci jednotlivých oblastí Akčný plán uvádza návrh úloh, spôsob ich realizácie, určuje zodpovedný
orgán (prípadne súčinnostný orgán), ako aj časový rámec (termín, príp. časové obdobie) ich realizácie. Úlohy sú rozpracované tak, aby sa jednotlivé strategické ciele stanovené v akčnom pláne mohli
naplniť.
Jednou zo zásadných úloh Úradu vlády SR a NASESu bude zriadiť Národný portál pre kybernetickú
bezpečnosť ako súčasť Ústredného portálu verejnej správy a vytvoriť a implementovať systém včasného varovania a reakcie na incidenty.
Schválením Akčného plánu realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky
na roky 2015-2020 urobila vláda SR zásadný krok pri zabezpečení primeranej ochrany kybernetického priestoru štátu pred potenciálnymi hrozbami, ktoré môžu spôsobiť Slovenskej republike významné
alebo nenahraditeľné škody.
ZÁVER Kybernetická bezpečnosť je vzhľadom na svoj globálny charakter celospoločenským fenoménom.
Kybernetická bezpečnosť musí byť založená na komplexnom prístupe, čo vyžaduje intenzívne spoločné
využívanie informácií a koordináciu aktivít na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni.
Slovenská republika ako členská krajina NATO a EÚ sa podieľa aj na tvorbe medzinárodných strategických a koncepčných dokumentov, medzinárodných politík a štandardov a prijaté dokumenty
musí implementovať a prevziať do národnej legislatívy.
293
Slovenská republika je aktívna v medzinárodnej spolupráci, má svojich zástupcov v mnohých
medzinárodných organizáciách, ako aj v orgánoch EÚ a NATO. Aktívne v nich presadzuje svoje záujmy
v tejto oblasti. Pravidelne sa zúčastňuje na kybernetických cvičeniach (CyberCoalition, LockedShields, CyberEurope, a iné), ktoré každoročne preverujú schopnosti a reakcie Slovenskej republiky
na kybernetické útoky.
Na základe skúseností vyplývajúcich z medzinárodnej spolupráce, z členstva v medzinárodných
organizáciách, ako aj skúseností iných krajín je základným predpokladom na efektívny výkon opatrení kybernetickej bezpečnosti širokospektrálna spolupráca nielen štátnej správy a územnej samosprávy,
ale aj akademickej obce, vedeckých kruhov a súkromnej sféry.
Aj napriek skutočnosti že Slovenská republika v posledných rokoch pokročila v oblasti kybernetickej bezpečnosti v porovnaní s ostatnými krajinami európskej únie stále zaostávame. Kybernetický priestor
je strategickou oblasťou tzv. „veľkej“ politiky. Slovensko má predpoklady a možnosť na to, aby
si podobne ako iné malé štáty EÚ našlo svoje miesto za stolom svetovej bezpečnostnej komunity ako rešpektovaný významný hráč v oblasti kybernetickej bezpečnosti.
Zoznam použitej literatúry [1] Úrad Vlády Slovenskej republiky, Akčný plán realizácie koncepcie kybernetickej bezpečnosti
slovenskej republiky na roky 2015-2020, 2015, dostupné na:
http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-197723?prefixFile=m_
[2] Koncepcia kritickej infraštruktúry v Slovenskej republike, 2006.
[3] Koncepcia kybernetickej Bezpečnosti Slovenskej republiky 2015-2020, 2015.
[4] Narodná stratégia pre informačnú bezpečnosť, 2008.
[5] Zákon NR SR č. 45/2011 Z.z. o Kritickej infraštruktúre, 2011.
[6] Zámer zákona o informačnej bezpečnosti, 2009.
[7] CSIRT.SK, CSIRT.SK, dostupné na: https://www.csirt.gov.sk/ (2016 – 12 - 12).
[8] CSIRT.SK, CSIRT.SK Report 2015, dostupné na: https://www.csirt.gov.sk/doc/CSIRT-SK-
Report-2015.pdf (2016 – 12 - 12).
[9] Informačná bezpečnosť, Národná a medzinárodná spolupráca, dostupné na:
http://www.informacna-bezpecnost.sk/index.php/narodna-strategia-pre-informacnu-bezpecnost-sr (2016 – 12 - 04).
[10] Národný bezpečnostný úrad, Strategické dokumenty, dostupné na:
http://www.nbusr.sk/kyberneticka-bezpecnost/strategicke-dokumenty/index.html (2016 – 12 - 08).
[11] Úrad Vlády SR, Akčný plán pre kybernetickej bezpečnosť počíta s aktívnou účasťou úradu vlády a NASES, dostupné na: http://www.vlada.gov.sk/akcny-plan-pre-kybernetickej-
bezpecnost-pocita-s-aktivnou-ucastou- uradu- vlady-a-nases/ (2016 – 12 - 05).
294
VYSÍLAČE ZÁKLADNOVÝCH STANIC MOBILNÍCH SÍTÍ JAKO ZDROJ NEIONIZUJÍCÍHO ELEKTROMAGNETICKÉHO ZÁŘENÍ VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH
TRANSMITTERS OF MOBILE PHONE BASE STATIONS AS SOURCE OF NON-IONIZING ELECTROMAGNETIC RADIATION IN SCHOOL BUILDINGS
Roman MUSELÍK143, František BOŽEK144
Abstrakt
S rozvojem bezdrátových sítí mobilních telefonů se zvyšuje počet základnových stanic s anténními
soustavami vysílačů umístěnými na školních budovách nebo v jejich blízkosti. To může představovat nezanedbatelné zdravotní riziko pro děti a mládež vzhledem k jejich vyšší zranitelnosti vůči
neionizujícímu elektromagnetickému záření. Proto byla měřena intenzita vysokofrekvenčních elektromagnetických polí ve školních zařízeních pomocí spektrálního analyzátoru Spectran. Získaná
data byla v prvé řadě porovnána s platnými limity pro neionizující elektromagnetická pole, založenými
výhradně na modelu akutních tepelných účinků vysokofrekvenčního záření. Následně byla rizika hodnocena námi navrženou metodou akceptující princip předběžné opatrnosti vzhledem
k přetrvávajícím vědeckým nejistotám ohledně existence netepelných a dlouhodobých biologických účinků elektromagnetických polí, byť relativně nízké intenzity. Bylo zjištěno, že naměřené intenzity
elektromagnetických polí jsou podle očekávání výrazně pod platnými limity a při akceptaci výhradně termických efektů představují zanedbatelné riziko z pohledu ochrany dětí a mládeže. Byl-li však při
hodnocení rizik zohledněn princip předběžné opatrnosti a zahrnuty biologické efekty, některé měřené
objekty vykázaly již zvýšené riziko.
Klíčová slova: neionizující elektromagnetické záření, vysokofrekvenční elektromagnetické pole, základnová přenosová stanice, mobilní telefon, zdravotní rizika
Abstract
With the growth of mobile phone wireless networks increases number of base stations with transmitter antenna arrays located on school buildings or in their vicinity. This can mean significant
health risk for children and adolescents due to their higher vulnerability to non-ionizing
electromagnetic radiation. Therefore, it was measured intensity of high-frequency electromagnetic fields in schools using a spectrum analyzer Spectran. Obtained data were basically compared with the
valid limits for non-ionising electromagnetic fields, based solely on the model of acute thermal effects of high-frequency radiation. Subsequently, risk was assessed using our proposed method accepted
precautionary principle regarding the continuing scientific uncertainties about the existence of non-thermal and long-term biological effects of electromagnetic fields, even at relatively low intensity.
It was confirmed that the measured levels of electromagnetic fields occur as expected significantly
below the applicable limits and in case of solely thermal effects represent a negligible risk in the point of children and youth protection. However, if the risk assessment admits the precautionary principle
and includes biological effects, some of the measured objects show increased risk.
Key words: non-ionizing electromagnetic radiation, high-frequency electromagnetic field, base transceiver station, mobile phone, health risks
143 Mgr. Roman Muselík, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, tel. 608725220, [email protected]. 144 prof. Ing. František Božek, CSc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, tel. 973 443 170, [email protected].
295
ÚVOD
Bezdrátová mobilní komunikace představuje v poslední době rapidně rostoucí technologickou a komerční oblast se zjevnými sociálními a jinými dopady. Zavádění nových technologií je vždy
spojeno se zvýšenými riziky, které se mohou v populaci negativně projevit až za řadu let, zatímco široká veřejnost po dlouhou dobu vnímá pouze jejich uživatelské klady a přínosy. V České republice
byl v roce 2014 počet mobilních účtů 13,5 milionu, tedy více než je obyvatel. Obyvatelé ČR přitom
ve srovnání s ostatními zeměmi EU mobilní telefony výrazně upřednostňují na úkor pevných linek a počátek užívání bezdrátových technologií se posunuje stále více do útlejšího věku. Úměrně s tímto
rozvojem roste v ČR počet (asi 38 500) základnových stanic mobilních sití (BTS), které zajišťují nepřetržité pokrytí signálem pro provoz mobilů, čímž se zvyšuje intenzita vysokofrekvenčního
elektromagnetického záření v životním prostředí. To se tak stává jedním z nových druhů
environmentálního znečištění, stejně jako jiné již obecně uznávané faktory - chemické polutanty, biologické a jiné fyzikální činitele.
Na základě omezených, ale faktických výsledků některých výzkumů vlivu mobilů na určité typy nádorů,
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) při WHO zařadila v r. 2011 vysokofrekvenční elektromagnetická pole (VF EMP) vzhledem k limitovaným důkazům do střední kategorie
karcinogenního rizika 2B – „možná karcinogenní pro člověka“. Toto kompromisní zařazení sice
umožňuje oboustrannou interpretaci, nicméně lze jej chápat spíše jako mírný příklon směrem k uznání zvýšeného rizika VF EMP na úrovni WHO [1].
Mezi skupiny obyvatelstva, u nichž se předpokládá vyšší zranitelnost vůči působení
elektromagnetických polí (EMP), patří i děti a mládež. To je dáno rozdílnými anatomicko-biologickými
charakteristikami jejich organismu a tkání (rozdílná velikost, složení tkání, obsah vody, minerálů, kmenových buněk apod.) a jejich neukončeným vývinem [2]. Budovy škol jsou přitom
z technicko-ekonomických důvodů častou lokací, kam bývají umísťovány BTS mobilních sítí, což může představovat významné zdravotní riziko. Jelikož intenzita elektromagnetického záření klesá
se čtvercem vzdálenosti od antény, bývá expozice přes vyšší vstupní výkon BTS ve srovnání
s mobilním telefonním přístrojem u hlavy ve vzdálenějším okolí menší, ale je časově nepřetržitá a nelze ji omezit.
Platné limity, které mají zajišťovat ochranu obyvatelstva před účinky neionizujících
elektromagnetických polí, jsou nastaveny na relativně vyšší úroveň záření tak, aby jim vyhovělo užívání mobilů u hlavy v horších podmínkách příjmu signálu. Tomu odpovídá i zdánlivě racionální
přijetí technicistního a lehce měřitelného modelu výhradně termických a krátkodobých účinků
vysokofrekvenčního záření (zvýšení teploty tkáně v důsledku absorbce VF EMP), na němž jsou platné limity založeny. Dlouhodobé biologické účinky, které jsou uváděny a řadou studií doloženy [3] [4]
rovněž při podlimitních hodnotách (netermické efekty) nejsou brány v potaz, jak ostatně explicitně uvádí i příslušná evropská směrnice EU 2013/35/ES [5]. V souvislosti s tím byl od prvopočátku na
úrovni orgánů EU rovněž zamítnut princip předběžné opatrnosti [6]. Z těchto důvodů jsme vedle
srovnání naměřených dat s platnými limity provedli vyhodnocení rizik námi navrženou metodou akceptující princip předběžné opatrnosti vzhledem k přetrvávajícím vědeckým nejistotám ohledně
existence a vlivu netepelných a dlouhodobých biologických účinků elektromagnetických polí.
1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU Při zkoumání biologických účinků neionizujícího záření a stanovení jeho rizik nelze dnes vycházet
pouze ze zkušenosti existence TV a rozhlasu v minulých desetiletích. Nové bezdrátové technologie posledních let přinášejí změny v charakteristikách využívaných EMP, které by se mohly odlišně projevit
v účincích na člověka. Je to především ústup od analogových technologií a jejich nahrazení
digitálními, které s sebou přinášejí použití pulzně modulovaných polí, kde dochází k náhlým a absolutním změnám průběhu signálu. Otázka větší biologické účinnosti pulzně modulovaného záření
je kontroverzně diskutována delší dobu a nezdá se být dosud přesvědčivě vyřešena [7]. Z medicínské oblasti je znám výraznější biologický efekt pulzních magnetických polí ke krátkodobé stimulaci
ozdravných tělesných procesů při některých onemocněních, kde jsou ovšem v praxi pozorovány u části pacientů vedlejší nepříznivé účinky, které nelze vysvětlit tepelnými účinky pulzního pole [8].
296
Nevyjasněn dosud rovněž zůstává nový závažný fenomén tzv. elektromagnetické přecitlivělosti (EHS),
což je syndrom nespecifických příznaků, které bývají dávány do souvislosti s působením EMP [9].
Dalším závažným faktorem svědčícím o rozdílnosti nové situace oproti minulosti je skutečnost, že
narůstá počet různorodých zdrojů VF EMP s možností nepříznivých interferencí a multiplikovaných účinků, jejichž výzkum je velmi složitý a zatím zaostává. Zdroje záření a jejich antény jsou stále blíže
lidskému tělu, ať už v bezprostředním okolí budov (základnové stanice) nebo přímo v nich
(WLAN-routery, bezšňůrové telefony DECT, smart systémy,..). Všesměrové (izotropní) antény jsou nahrazovány směrovými, u nichž je vyzářený výkon koncentrován do užšího svazku s různými
specifickými důsledky. Je také zjevná tendence používat stále vyšší pásma frekvencí.
Větší počet, násobné působení a blízkost zdrojů VF EMP s relativně nižším výkonem s sebou přináší nejen relativně vyšší intenzity VF záření v životním prostředí, ale i větší míru tělem absorbované
elektromagnetické energie, vyjádřené v hodnotě „specifické míry absorpce“ (SAR), ve srovnání
s jedním výkonnějším, ale vzdáleným vysílačem, což bylo typické v dřívějších dobách [10].
1.1 ZÁKLADNOVÉ PŘENOSOVÉ STANICE
Základnové přenosové stanice (BTS) se soustavou antén, které tvoří základní element vytváření
bezdrátových sítí pro provoz mobilních telefonů, jsou pro své okolí vzhledem k většímu odstupu zdrojem nepoměrně menší intenzity neionizujícího záření (NIZ) než mobilní telefony provozované
přímo u hlavy, avšak z hlediska časové expozice prakticky nepřetržitě po dobu 24 hodin. Expozice od BTS se může jevit jako poměrně nízká, ale vzhledem k vědeckým nejistotám a kontroverzím
různých studií nelze dosud vyloučit možnost odlišných či dosud neznámých mechanismů působení
nízkých intenzit záření v dlouhodobém časovém horizontu.
Studie z Holandska využívající dozimetrického 24hodinového monitorování zátěže stovky osob VF EMP při běžných denních činnostech uvádí, že 12,7 % celkové expozice tomuto záření pocházelo
ze základnových stanic (37,5 % z mobilních telefonů ostatních lidí hlavně v důsledku silné koncentrace uživatelů mobilů ve městě). Denní sumy expozic přitom byly 4krát větší než noční [11]. Nejnovější
švýcarská studie uvádí podíl expozice z BTS ještě vyšší – 19,8 % [12]. Procento zátěže od BTS může
být samozřejmě podle specifických podmínek konkrétní země i jiné.
Věže BST jsou v městských aglomeracích rozmísťovány poměrně hustě podle potřeb signálového pokrytí a kapacity daného území (tzv. buňky), většinou v převýšené pozici na střechách obytných
a kancelářských budov. Kvůli šíření signálu je převýšení nad okolním terénem výhodné,
a to je pravděpodobně jeden z důvodů, že se často BTS umísťují na budovy škol, jež bývají nejvyšší v okolí. Při umísťování BTS se vychází z teoretického předpokladu, že „majákovitá“ vyzařovací
charakteristika směrové antény jednoho sektoru BTS s horizontálním vyzařovacím úhlem 120o vede při určité orientaci hlavní osy k vyzáření hlavního proudu energie mimo budovu, která ve srovnání
s okolními objekty není zářením zasažena. Podle zahraničních měření to tak může být často, nikoliv však paušálně [13]. Charakteristiky antén BTS rovněž vykazují různou míru přítomnosti zadních laloků,
které mohou při nepříznivém umístění ovlivnit prostor pod nimi.
Z hlediska ochrany zdraví obyvatelstva před působením NIZ se k umístění BTS na území ČR víceméně
formálně vyjadřuje v rámci stavebního povolovacího procesu příslušná hygienická stanice na základě teoretického výpočtu intenzity elektromagnetického pole podle vstupních výkonových parametrů
antén, který předkládá subjekt zastupující operátora. Není požadováno následné ověření výpočtu
měřením, ani se na rozdíl od jiných zemí se stejnými standardy v ČR neprovádí systematické monitorovací měření záření z BTS aj. zdrojů pro zjištění skutečné úrovně expozice, což
je neopomenutelným základem pro komunikaci rizik s veřejností. Např. na zakázku jednoho z mobilních operátorů bylo u nás v letech 2008-11 provedeno pouhých 12 měření BTS [14], zatímco
např. v sousedním Rakousku sdružení operátorů nechalo v r. 2007 změřit 52 míst a v r.2009 106 míst
[15]. Vypovídá to také o tom, jak se v jednotlivých zemích cítí být operátoři ohroženi tlakem otázek a obav veřejnosti. Hraje v tom roli i vědomí, že poměrně vysoká úroveň platných limitů je v současnosti
v běžných podmínkách expozice osob stěží překročitelná, takže výdaje na měření jsou vlastně zbytečné.
297
Vědci se na mezinárodní vědecké konferenci v roce 2011, pořádané z iniciativy orgánů EU, shodli,
že kvalitativně hodnotný výzkum je rozhodujícím faktorem pro zhodnocení rizik EMP, exaktní dozimetrie a vyhodnocování expozice jsou jeho podstatnou součástí a epidemiologie je nejdůležitějším
pramenem pro poznání případných zdravotně nepříznivých účinků EMP [16].
1.2 LIMITY PRO NEIONIZUJÍCÍ ZÁŘENÍ Limity pro elektromagnetická pole v pásmu 0-300 GHz jsou v ČR aktuálně obsaženy v Nařízení vlády
č.291/2015 o ochraně zdraví před neionizujícím zářením [17]. Současné limity v ČR jsou shodné stěmi, které platí od počátku milénia ve většině států Evropy a jsou založeny na směrnicích vědecké komise
ICNIRP, jejíž členové striktně považují u VF EMP (frekvence 100 kHz – 300 GHz) za “bezpečně
ověřené” pouze krátkodobé, akutní a tepelné účinky [18]. Výše platných limitů dle těchto směrnic se jeví jako reálně vstřícná ke komerčním zájmům a současnému i budoucímu neomezenému rozvoji
bezdrátových technologií bez ohledu na jejich rizika.
Neadekvátnost platných limitů vzhledem ke zdravotním rizikům a výsledkům některých studií o netepelných účincích VF záření v podlimitních úrovních kritizují v posledním desetiletí v zahraničí
některé vědecké skupiny či jednotlivci a požadují jejich snížení. Jedná se zejména o tzv. Bioinitiative
Report (2007, 2012), která vyhodnotila řadu studií o účincích EMP v oblasti genových a proteinových projevů, genotoxicity, stresové odezvy, imunitních a metabolických funkcí, neurologie
a neurologických onemocnění (Alzheimerova choroba, autismus), chování, mozkových nádorů, vlivu na hematoencefalickou bariéru, signální soustavu, plodnost a reprodukci, dětskou leukémii a produkci
melatoninu. Na základě toho považuje zpráva platné limity za neadekvátní a vidí bezpečný limit
pro venkovní kumulativní expozici pulzně modulovaných VF EMP na úrovni 1000 µW/m2 (=0,6 V/m), pro vnitřní prostory 100 µW/m2 (=0,2 V/m) [3].
Přes řadu těchto odborných kritických hlasů upozorňujících na zdravotní rizika EMP není momentálně
zásadní legislativní vůle limity v EU a tím i v ČR snížit. Jedním z důvodů je také to, že k jejich naplnění prozatím obecně dochází jen zčásti. Avšak do budoucna se může vzhledem k nevratnosti procesu
pokračující bezdrátové technologizace tento přístup ukázat jako krátkozraký a zavádějící, pokud
by se potvrdilo, že dochází k nepříznivým účinkům záření na úrovni pod dnešními platnými limity.
Některé evropské země si přes evropské unifikační procesy v rámci principu předběžné opatrnosti buď ponechaly individuálně nižší limity nebo uplatňují určitá restriktivní omezení předpisů (Polsko, Itálie,
Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Bulharsko). Ve většině zemí se současnými mezinárodními limity
také zodpovědné úřady ochrany veřejného zdraví vydávají alespoň preventivní doporučení k obezřetnému zacházení s prostředky mobilní komunikace (mobily, Wi-Fi,…) a jejich střídmému
užívání a zavádění, zvláště ve vztahu k dětem a mládeži. V ČR lze přístup orgánů ochrany veřejného zdraví v tomto bodě ve srovnání s vyspělými okolními zeměmi označit jako zaostalý až nekompetentní,
protože žádná obdobná doporučení ani ve vztahu k citlivým skupinám nebyla vydána.
2 POUŽITÉ PŘÍSTROJE A METODY Na území města Brna bylo vybráno 15 školských zařízení s instalovanými BTS na střechách nebo
v jejich těsné blízkosti. V interiéru těchto objektů bylo v místech obvyklého pohybu osob provedeno
selektivní měření intenzity elektrického pole E ve frekvenčních pásmech sítí mobilních telefonů standardů GSM 900, GSM 1800 a UMTS za použití příručního spektrálního analyzátoru SPECTRAN HF
6080 se směrovou logaritmicko-periodickou anténou HyperLOG 6080, která disponuje frekvenčním rozsahem 700 MHz – 8 GHz [19]. Citlivost přístroje je -90 dBm a typická přesnost je podle údajů
výrobce ± 3dB. Přístroj byl zkalibrován.
3 VÝSLEDKY A DISKUZE Cílem bylo ověřit, jak se projeví umístění základnových stanic na daném objektu nebo v jeho
bezprostřední blízkosti na úrovni záření v interiéru, kde se často pohybují nebo tráví hodně času děti
a mládež. Výsledky měření pro sledované frekvence (FR) ve středních a maximálních hodnotách
298
elektrického pole jsou zaznamenány v tab.1. Naměřené intenzity v pásmu GSM 900 pro střední /
maximální hodnoty se pohybovaly v rozmezí min. 0,080 / 0,136 V/m až max. 0,391 / 0,784 V/m,
v pásmu GSM 1800 hodnoty střed / max variovaly od 0,010 / 0,014 V/m do 0,640 / 1,002 V/m. V technologii UMTS se hodnoty měnily mezi 0,012 / 0,024 V/m až 0,447 / 0,718 V/m.
Soubor dat je charakteristický velkým rozptylem intenzit, z toho důvodu má větší vypovídací hodnotu
medián, který činí: GSM 900 – střed / max 0,160 / 0,364 V/m, GSM 1800 – střed / max 0,045 /
0,104 V/m, UMTS – střed / max 0,086 / 0,154 V/m. Sumarizace intenzit měřených sítí mobilních telefonů v jednotlivých objektech se typicky pohybovala v poměrně širokém rozmezí středních
a maximálních hodnot 0,09 / 0,15 – 0,79 / 1,26 V/m (medián 0,197 / 0,430 V/m). Z uvedeného je zjevné, že relativně největší emisní zátěž ve svém okolí působí vývojově nejstarší síť mobilních
telefonů GSM 900, která je v městské zástavbě hojně používána. To ostatně potvrzují také výsledky zahraničních měření. Z hlediska intenzit pak výrazně méně zatěžují vývojově mladší technologie
o vyšších frekvencích GSM 1800 a UMTS. Je patrné, že samotný technologický vývoj může být do
určité míry zdrojem snížení emisí. Na druhé straně se dá odhadovat, že případné snížení emisí v jedné technologii či kategorii (např. hlasové služby), je postupně nahrazeno zvýšením jinde (technologie LTE
pro rychlý přenos dat, aj.). Nikdy rovněž nelze vyloučit rizika nové technologie, vyplývající např. z odlišných charakteristik záření, pokud by se tyto ukázaly být v biologických účincích
směrodatné (závislost efektu na frekvenci apod.).
Tab.1 Výsledky měření sítí mobilních telefonů ve školních objektech
(MŠ=mateřská škola, ZŠ=základní škola, VŠ=vysoká škola)
3.1 HODNOCENÍ RIZIK
Při hodnocení rizik byly v prvé řadě srovnány naměřené hodnoty s platnými limity (referenčními
úrovněmi)
Limit
FRE, které vycházejí výhradně z jasně technicky prokazatelných termických efektů
vysokofrekvenčního záření a jsou funkcí frekvence [16]. Při tomto postupu hodnocení podle očekávání naměřené hodnoty tvořily jen nepatrnou procentuální část platných limitů (viz tab.1), což vyplývá
z jejich výše, založené na omezeném modelu účinků. V pásmu GSM 900 to bylo pro střední /
maximální hodnoty od 0,09 / 0,15 % až 0,43 / 0,87 % limitu platného pro dané frekvenční pásmo 900 MHz (90 V/m). V pásmu GSM 1800 0,01 / 0,01 % až 0,5 / 0,79 % příslušného limitu 127 V/m.
V technologii UMTS 0,01 / 0,02 % až 0,33 / 0,52 % limitu 137 V/m. Za předpokladu, že jsou platné limity s jasnou tendencí navyšování dostatečné pro ochranu osob před působením neionizujícího
záření, můžeme vzhledem k nízké míře jejich naplnění (v rozmezí od 0,01 až 0,87 %) konstatovat
zanedbatelné riziko plynoucí z provozu základnových stanic zkoumaných sítí mobilních telefonů.
299
Vzhledem k tomu, že výše uvedený postup nebere v potaz dlouhodobé biologické efekty a nejistoty,
byl doplněn druhý, jenž akceptuje princip předběžné opatrnosti, existující nejistoty a vychází
z metodiky hodnocení zdravotních rizik U.S. EPA [20]. Zde jsou referenční hodnoty limitů upraveny dle
vzorce (1) pomocí faktoru nejistoty UF=10x a modifikačního faktoru MF 1; 10 zahrnující nejistoty
neobsažené v UF, přičemž přičemž x N je počet nejistot a N je symbol množiny všech přirozených
čísel. 11
)(
MFUFEE Limit
FR
Limit
FRMod (1)
Hodnota takto získané modifikované referenční úrovně intenzity elektrického pole
Limit
FRModE )( byla
analogicky jako v předchozím případě srovnána s naměřenými hodnotami FRE, přičemž zdravotní
riziko je považováno za přijatelné, jestliže FRE
Limit
FRModE )( . Vzhledem k tomu, že platné limity
neberou v úvahu dlouhodobé expozice a rozdílnou zranitelnost jedinců lidské populace vůči účinkům VF EMP, byl zvolen UF=102 a hodnota MF=3 z důvodu převážné extrapolace toxikologických dat ze
zvířat na člověka a získaných ze studií trvajících kratší dobu než inkubační doba řady onemocnění,
u nichž mohou hrát EMP roli. Za tohoto předpokladu je podle vztahu (1)
Limit
GSMModE )900( = 0,30 V/m, Limit
GSMModE )1800( = 0,42 V/m a
Limit
UMTSModE )( = 0,47 V/m. Získané výstupy jsou v relaci se závěry a doporučeními vědců skupiny Bioinitiative [3]. Pro srovnání v rámci hodnocení rizika jsme po
posouzení relevance v tomto případě zvolili max. hodnoty jakožto scénář typu „worst case“. Při aplikaci uvedeného postupu jsme došli k závěru, že 9 z 15 objektů objektů vykazovalo zvýšené riziko
z pohledu ochrany dětí a mládeže před účinky EMP, a to převážně díky expozici sítě GSM 900 (viz tučně zvýrazněné hodnoty v tab. 1). Bude záležet na dalším zavádění a posilování bezdrátových
aplikací poblíž a uvnitř školských zařízeních, jež mohou riziko dále navyšovat nebo měnit tam, kde se
nachází v hraničních hodnotách.
Je jasné, že ne každý biologický efekt se projeví na zdravotní úrovni. Může však v dlouhodobém hledisku znamenat snížení kvality života postupným vyčerpáním kapacit opravných a rebalančních
mechanismů lidského organismu, jimiž se tělo brání působení akutních škodlivin a jsou podmíněny
individuálními genetickými předpoklady. Naznačuje to řada reportů nespecifických příznaků nelineárního působení nízkých úrovní EMP. I relativně slabý podnět má potenci spustit kaskádovité
procesy, v jejichž průběhu může např. dojít k chybám v dělení buněk nebo se nepřímo připravují podmínky pro působení dalších koincidenčních nebo náhodných činitelů (kofaktory). U dětí, kde není
fyziologický vývoj ukončen, může nepříznivě zasáhnout přímo do vývojových procesů.
ZÁVĚR Základnové stanice (BTS) představují pro své okolí permanentně aktivní zdroj vysokofrekvenčního
(radiofrekvenčního) neionizujícího záření, které v místně a časově proměnlivých intenzitách podle vytížení sítě tvoří územní signálové pokrytí mobilní telefonie. Jsou dnes častou součástí školských
objektů a zařízení u nás, kde ovšem nevzbuzují z určitých důvodů u obyvatel tolik obav jako
v zahraničí. Z hlediska limitů, které v ČR více než desetiletí platí v legislativně navýšené míře, je úroveň vyzařování BTS zanedbatelná a neměla by tedy představovat žádné riziko pro zdraví
obyvatel, potažmo jejich citlivých skupin (dětí a mládeže). Avšak je třeba připomenout, že legislativně zakotvené hygienické limity jsou jen odrazem dočasného poznání, příp. mohou nekontrolovaně
podléhat vnějším vlivům. Limity tak nutně nemusí vyjadřovat míru rizik, proto nabývají na významu
preventivní doporučení v zacházení s bezdrátovými prostředky a respektování emisně šetrných přístupů při umísťování BTS. Při hodnocení zdravotních aspektů nelze rozhodně opomenout faktory,
které vnášejí do poznání prvek nejistoty. Při implementaci principu předběžné opatrnosti v posouzení zdravotních rizik, který je v takovém případě velmi vhodný, ale v praxi aplikován není, se ukazuje,
že jistá část naměřených intenzit vysokofrekvenčního neionizujícího záření u zkoumaných objektů
nepředstavuje zcela zanedbatelné riziko a bude třeba věnovat problematice nadále zvýšenou pozornost v rámci ochrany obyvatelstva. To platí zejména v situaci pokračující expanze v zavádění
nových bezdrátových technologií.
300
Použitá literatura
International Agency for Research on Cancer (IARC). IARC Classifies Radiofrequency Electromagnetic Fields as Possibly Carcinogenic to Humans. 2011, Geneva: IARC [online].
[2016-12-30]. URL: <http://www.iarc.fr/en/media-centre/pr/2011/pdfs/pr208_E.pdf>.
Belyaev, I., Markova, E., Malmgren, L. Microwaves from Mobile Phones Inhibit 53BP1 Focus
Formation in Human Stem Cells Stronger than in Differentiated Cells: Possible Mechanistic Link
to Cancer Risk. Environmental Health Perspectives, 2010, 118, (3), 394-399.
Bioinitiative. A Rationale for a Biologically-based Public Exposure Standards for Low-Intensity Electromagnetic Radiation. [Bioinitiative Report], 2012. [online]. [2016-12-30]. URL: <http://www.bioinitiative.org/table-of-contents/>.
Bozek, F. et al. Radars and Health Risk Assessment. In Bris, R. et al. (Eds.) Proceedings of ESREL Conference on Reliability, Risk and Safety: Theory and Applications. Volume 1. London: Taylor & Francis Group, 2009, 729-736.
Evropský parlament a Rada. (EPR). Směrnice 2013/35/EU o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí rizikům spojeným s fyzikálními činiteli. (EMFs). 2013. [online]. [2016-12-30]. URL: <http://www.eurlex.cz/dokument.aspx?celex=32013L0035>.
Implementation Report on the Council Recommendation Limiting the Public Exposure to Electromagnetic Fields (0-300 GHz). 2002 [online]. [2016-12-30]. URL: <http://ec.europa.eu/health/electromagnetic_fields/publications_en>.
Gepulste Felder. [Monograph], 2008 [online]. [2016-12-30]. URL: <http://www.fgf.de/publikationen/index.html>.
Novák, J. Elektromagnetické pole a zdravotní rizika I-VI. 2003-2012. [online]. [2016-12-30].
URL: < http://empvf.cz/>.
Genuis, S.J., Lipp Cht.T. Electromagnetic hypersensitivity: Fact or fiction? Science of the Total Environment [online]. 2012(1), 103-112 [2016-12-30]. URL: <http://www.stopumts.nl/pdf/EHS%20Fact%20or%20fiction.pdf>.
Streckert, J. Exposition der Allgemeinbevőlkerung durch Hochfrequenz-Sender. EMF-Spectrum, 2012, (2), 24-27. [online]. [2016-12-30]. URL: <http://www.wik-emf.org/fileadmin/EMF-Spectrum/WIK-EMF-Spectrum-2-2012lowres.pdf>.
Bolte, J., Eikelboom, T. Personal Radiofrequency Electromagnetic Field Measurements in the Netherlands: Exposure Level and Variability for every Days Activities, Times of Day and Types
of Area. Environment International, 2012, 48, (11), 133-142.
Roser, K. et al. Personal radiofrequency electromagnetic field exposure measurements in
Swiss adolescents. Environment international [online]. 2017, 99, (2), 303-314 [cit. 2017-01-
30]. URL: <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28038972>.
IMST GmbH. Untersuchung der Immissionen durch Mobilfunk-Basisstationen. 2002. [online].
[2016-08-30]. URL: < https://www.umwelt.sachsen.de/umwelt/download/laerm_licht_mobilfunk/MessungMobilfunk-
NRW.pdf>.
Vodafone. Nezávislé měření sítě. 2008-11 [online]. [2016-12-30]. URL: <http://www.vodafone.cz/odpovednost/ferova-hra/telefony-a-zdravi/>.
FMK - Forum Mobilkommunikation. Mobilfunk - Messreihe. 2012. [online]. [2016-12-30]. URL: <http://messwerte.fmk.at >.
European Commission. 2011 International Scientific Conference on EMF and Health, Brussels. 2011. [online]. [2016-12-30]. URL:
<http://ec.europa.eu/health/electromagnetic_fields/events/ev_20111116_en.htm>.
301
Ministerstvo zdravotnictví ČR. Nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením [online]. 2015. [2016-12-30]. URL:
<http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/narizeni-vlady-c291/2015-sb-o-ochrane-zdravi-pred-neionizujicim-zarenim_10952_11.html>.
International Committee of the Non-Ionizing Radiation Protection (ICNIRP). ICNIRP Statement on the Guidelines for Limiting Exposure to Time-Varying Electric, Magnetic and Electromagnetic Fields (up to 300 GHz). 2009.[online]. [2016-12-30]. URL:
<http://icnirp.org/documents/StatementEMF.pdf>.
Aaronia AG. Spektrumanalysatoren, SPECTRAN HF - Handbuch Manual. Strickscheid: Gewerbegebiet Aaronia AG, 2007. 72 s.
U.S. EPA. Risk Assessment Guidance for Superfund. Volume 1. Human Health Evaluation Manual. Part A. Washington, D.C.: U.S. EPA, 1989, p. 7-7.
302
PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE
TRAILER SETS OF FOOD EQUIPMENT
Martin NOVOTNÝ145
Abstrakt
Článek popisuje přívěsné soupravy proviantní výstroje, které v současné době používá AČR
pro přípravu stravy v poli. Poukazuje na jejich fyzickou a morální zastaralost, zároveň nastiňuje možnou variantu jejich modernizace či obměny, s cílem jejich dalšího využití ve prospěch jednotek
AČR.
Klíčová slova: proviantní výstroj, stravování v poli
Abstract The article describes trailer sets of food equipment, which currently uses the ACR for food preparation
in the field. They point to their physical and moral obsolescence, while outlining the possible option of upgrading or renewal, in order to further their use in favor of ACR units.
Key words: the food equipment, eating in field
ÚVOD Zabezpečení stravování je nedílnou součástí materiálního zabezpečení ozbrojených sil, uskutečňujícího
se denně a majícího přímý vliv na fyzický, zdravotní a morální stav vojáků a tím i na kvalitní plnění úkolů. Hlavním úkolem stravování je soustavné a včasné zabezpečení vojáků hodnotnou, kvalitní
a zdravotně nezávadnou stravou při všech činnostech vojsk a za všech podmínek. Splnění požadavku
je možné realizovat kvalitním zabezpečením proviantní výstroje. [1]
Strava v polních podmínkách je připravována především v polních kuchyních. Inovace polní proviantní výstroje je velmi časově i finančně nákladná, a proto se s novinkami v této oblasti setkáme pouze
zřídka.
1 SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE POUŽÍVANÉ V AČR
Na útvarech je v užívání mnoho rozdílné proviantní výstroje, jejichž druh a množství stanoví tabulky
počtů. Problémem je, že většina proviantní výstroje je v užívání několik desítek let, a proto musí být
věnována značná pozornost pravidelnému ošetřování. Za řádné používání a ošetřování proviantní výstroje je odpovědna obsluha. Za provádění kontrol odpovídá Velitel hospodářského družstva.
Zabezpečení proviantní výstrojí zahrnuje několik opatření:
ošetřování proviantní výstroje,
shromažďování a odsun poškozené proviantní výstroje,
opravy proviantní výstroje,
vrácení opravené proviantní výstroje,
zásobování náhradními díly a novou proviantní výstrojí. [2]
Proviantní výstroj zahrnuje materiál a techniku, kterou příslušníci proviantní služby používají k zabezpečení stravování vojsk v polních podmínkách. Proviantní výstroj je uvedena
145 mjr. Ing. Martin NOVOTNÝ, Katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, 61200 Brno, tel. +420 973 442 457, [email protected].
303
v předpise Prov-51-2/1 a Prov-51-2/2 z poloviny 80. let (1985 - 1986), kde jsou podrobně popsána
Takticko-technická data (TTD) a jejich používání. [3]
Polní proviantní technika je převážně na úrovni 70. a 80. let minulého století, kdy byla do armády
zavedena a konstrukčně vychází z osvědčených prostředků používaných k přípravě stravy ve 2. světové válce. V provozu je udržované pouze středními a generálními opravami. [1]
Soupravy proviantní výstroje
Převozné (přenosné) soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo
posádku: • varnička 54 (dále jen „Va 54“);
• polní kuchyňka 12 (dále jen „PK 12“);
• polní kuchyňka 50 (PK 50).
Přívěsné soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo posádku:
• polní kuchyně 26 s naftovým topením (dále jen „PK 26-H“);
• polní kuchyně 60 (dále jen „PK 60“).
Automobilní soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo posádku:
• polní kuchyně automobilní 3/1 (dále jen „POKA 3/1“); • polní kuchyně automobilní 4 (dále jen „POKA 4“). [1]
2 PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ TECHNIKY
Přívěsné soupravy proviantní techniky slouží k zabezpečení stravování malých jednotek a jednotek
do 150 osob v poli. Jejich využití je závislé na technice, která je musí dopravit na místo určení.
2.1 POLNÍ KUCHYNĚ 26 S NAFTOVÝM TOPENÍM (PK 26-H) PK 26-H je souprava proviantní techniky určená k přípravě a přísunu stravy pro 50 až 150 osob. Přiděluje se hospodářským družstvům (HD) jednotek. Používá se při stravování v poli, výjimečně může
velitel útvaru povolit použití v mírové posádce. [2]
Obr. 1:Polní kuchyně 26 s naftovým topením (PK 26-H) Zdroj: vlastní
304
Soupravu PK 26 - H tvoří krb upevněný na jednonápravovém podvozku, příslušenství a spotřební
materiál. PK 26-H se převáží v závěsu za nákladným automobilem, ostatní časti na úložné ploše
automobilu. K vytápění se používají tekutá nebo tuhá paliva. [2]
Příslušenství kuchyně nám umožňuje předběžnou přípravu pokrmů, nápojů a tepelné zpracování potravin vařením, dušením a smažením po rozvinutí na místě. Přípravu stravy za přesunu, výdej teplé
a studené stravy, úschovu a přesun teplé stravy odloučeným skupinám, nejdéle do 2 hodin od její
přípravy, vytvoření zásob pitné vody a její skladování maximálně po dobu 72 hodin. [2]
Při přípravě stravy se souprava rozvinuje pod stanovým přístřeškem, který chrání proti povětrnostním vlivům. Zásobník na vodu a příslušenství zůstává na vozidle. Při přípravě stravy za přesunu se kuchyně
převáží v závěse za vozidlem, nebo se krb sejme z podvozku a upevní na korbu automobilu. Tato varianta se bude využívat jen v nutných případek a se souhlasem velitele. [2]
Soupravu PK 26-H tvoří:
základné příslušenství (krb k PK 26-H a podvozek k PK 26-H),
příslušenství k přípravě stravy,
ostatní příslušenství,
spotřební materiál.
2.2 2.2 POLNÍ KUCHYNĚ 60 (PK 60) PK 60 je souprava proviantní techniky určená k přípravě a přísunu stravy pro 50 až 150 osob. Přiděluje se hospodářskému družstvu jednotky. Používá se při stravování v poli, výjimečně může velitel útvaru
povolit použití v mírové posádce. [2]
Obr. 2: Polní kuchyně 60 (PK 60) Zdroj: vlastní
Soupravu PK 60 tvoří krb upevněný na jednonápravovém podvozku, příslušenství a spotřební materiál. PK-60 se převáží v závěsu za nákladným automobilem, ostatní časti na ložné ploše automobilu.
K vaření se používá tekuté anebo tuhé palivo. [2]
Příslušenství kuchyně nám umožňuje předběžnou přípravu pokrmů, nápojů a tepelné zpracování
potravin vařením, dušením a smažením po rozvinutí na místě. Přípravu jednoduché teplé a studené stravy její výdej, úschovu a přesun teplé stravy odloučeným skupinám, nejdéle do 2 hodin od její
přípravy, vytvoření zásob pitné vody a její přepravu a skladování maximálně po dobu 72 hodin, částečnou preventivní ochranu proti ZHN. [2]
Při přípravě stravy se souprava rozvinuje pod stanovým přístřeškem, který chrání proti povětrnostním vlivům. Zásobník na vodu a příslušenství zůstává na vozidle. [2]
305
Při přípravě stravy za přesunu se kuchyň převáží v závěsu za vozidlem, anebo se krb sejme
z podvozku a upevní na korbu automobilu. Podvozek se dá pomocí karosérie přestavět na krytý valník
a použít na přepravu materiálu. [2]
Soupravu PK 60 tvoří:
základní příslušenství (krb k PK 60 a podvozek PK 60)
příslušenství k přípravě stravy,
ostatní příslušenství,
spotřební materiál.
Krb PK 60 má svařovanou konstrukci, která je složená s krbové plotny s komínem, boky, topeništěm
a palivovou soustavou na tekutá paliva. Krbová plotna obdélníkového tvaru má tři výřezy pro kotle a další dva výřezy pro záložní nádoby na vodu a otvor pro komín Do výřezů se ukládají dva
jednoplášťové kotle z nerez oceli o objemu 75 l a jeden dvouplášťový kotel z nerez oceli o objemu 50 l a čtyři záložní nádoby na vodu. Kotle se dají vybrat a nahradit kastrolem z nerez oceli nebo
poklicí na zakrytí otvoru krbu. Okraje krbové plotny se dají využít pro zavěšení kuchyňského náčiní. [2]
Topeniště je upraveno pro spalování pevných i tekutých paliv. Ve spodní části se nachází rošt se sklopným popelníkem, kterým se reguluje přívod vzduchu při topení. [2]
3 MOŽNÁ VARIANTA MODERNIZACE STÁVAJÍCÍ PROVIANTNÍ VÝSTROJE
Stav a stáří stávající proviantní techniky AČR vedou k myšlenkám na její modernizaci. Jedním
z hlavních sledovaných kritérií bude snížení nákladů na opravy a provoz, za současného splnění
přísných hygienických a bezpečnostních požadavků.
Přívěsné stravovací systémy od firmy Karcher slouží pro přípravu stravy v polních podmínkách při cvičení nebo při humanitárních krizích při využití orgány integrovaného záchranného systému.
3.1 TAKTICKÁ POLNÍ KUCHYNĚ (TFK 250)
Taktická polní kuchyně TFK 250, je vlastně terénní 1-osý návěs pro přípravu stravy pro až 250 osob, v případě přípravy jednoduchých pokrmů pro až 600 osob. Díky variabilitě oje, je přívěs je možno
táhnout téměř všemi vozidly logistických jednotek.
Obr. 3: Taktická polní kuchyně (TFK 250)
Zdroj: [6]
306
Obr.4: Taktická polní kuchyně (TFK 250)
Zdroj: [6]
Rozsah základní dodávky:
Terénní 1- osý návěs
Povětrnostní ochrana s maštěným rounem
2 x tlakový varný kotel 150 l, 2 plášťový
2 x tlaková jednotka na pečení a smažení 50l/78l
2 x přípravna teplé vody 28 l
Povinné příslušenství pro provoz:
4 x hořák
Obr. 5: Taktická polní kuchyně – přístřešek
Zdroj: [6]
Přípravu pokrmů na TFK 250, lze realizovat vařením, tlakovým vařením, dušením, napařováním, restováním, smažením, tlakovým pečením a pečení. Lze zde připravovat 250 menu nebo
až 600 jednoduchých pokrmů.
Tlakový hrnec je pevně zabudovaný v TFK, a proto nelze provozovat jako samostatnou varnou
jednotku. Díky tlakovému vaření lze dobu přípravy redukovat až o 50 %. Snížení spotřeby energie a vody při zachování vitamínů, chuti a živin.
Příprava teplé vody pomocí odpadního tepla z hořáků, nachází se mezi kotli na tlakové vaření a pečení. Odběr vody se provádí pomocí vypouštěcího kohoutu.
Pro přípravu stravy ve špatných povětrnostních podmínkách slouží:
sklápěcí integrovaná ochrana proti povětrnostním vlivům;
postranní plachta.
307
Sériové vybavení: Integrovaná ochrana proti povětrnostním vlivům, sklápěcí
Obr. 6: Integrovaná ochrana TFK 250
Zdroj: [6]
Doplňkové vybavení: Postranní plachta
Obr. 7: Postranní plachta TFK 250
Zdroj: [6]
Mezi největší výhody TFK 250 patří především snadná a rychlá možnost přepravy. Díky kompaktním
rozměrům je zde možnost vysoké mobility a to i ve volném terénu. Díky variabilitě tažného oje lze TFK 250 táhnout většinou vozidel AČR neboť přívěs disponuje robustním podvozkem, speciálně upraveným
pro jízdu v terénu.
Díky propracované ergonomii TFK 250 poskytuje velkou pracovní plochu a splňuje současné
požadavky na hygienu. Díky použití nerezu, lze veškeré příslušenství snadno a rychle čistit
3.2 MODULOVÁ POLNÍ KUCHYNĚ (MFK)
Modulová polní kuchyně je 1-osý přívěs, který slouží pro přepravu varných modulů nebo pro přípravu stravy přímo na přívěsu. Na přívěs lze naložit maximálně 4 varné nebo chladící moduly.
308
Obr. 8: Modulová polní kuchyně (MFK)
Zdroj: [6]
Provoz jednotlivých modulů je možný přímo na přívěsu nebo v samostatném stavu, tzv. Stand-alone.
Obr. 9: Varné moduly stand-alone
Zdroj: [6]
Návěsový podvozek s komínovým modulem složí k přepravě varných modulů a příslušenství na místo
nasazení. Lze doplnit těmito moduly: Tlakový varný modul 125 l, 2stěnný
Varný modul 125 l, 1stěnný
Varný modul 125 l, 2stěnný
Modul na pečení 70 l
Modul na pečení a smažení25l/78 l
Konvektomat KCS 15 MF
Chladicí modul 400 l
Mrazicí modul 400 l
Skladovací modul
Postranní úložné boxy
309
Obr. 10: Návěsový podvozek MFK
Zdroj: [6]
Modulová polní kuchyně díky modulární konstrukci umožňuje flexibilní použití a velkou rozmanitost přípravy stravy podle lokálních zvyklostí. Umožňuje snadnou a rychlou přepravu a díky kompaktním
rozměrům i vysokou mobilitu. Provoz varných a chladících modulů je možný na návěsu nebo
i samostatně.
4 MODERNIZACE PŘÍVĚSNÝCH SOUPRAV PROVIANTNÍ VÝSTROJE
Vzhledem k tomu, že v předchozí dekádě nebyly v AČR téměř žádné investice do obměny proviantní
výstroje, převážná část polní proviantní výstroje je zastaralá nebo za hranicí své životnosti.
Přívěsné soupravy proviantní výstroje, charakterizuje přídomek zastaralost. V řadě případů se jedná o několik desetiletí staré proviantní prostředky, které jsou vybaveny nevyhovujícími technologiemi
a nedisponují moderními prostředky pro přípravu stravy, jako jsou konvektomaty, tlakové kotle, pečící pánve atd. Vzhledem ke stáří a typu materiálů je při práci na těchto prostředcích velmi těžké
dodržovat předepsané hygienické normy. Všechny kotle a hořáky fungují opět pouze na tuhá paliva
nebo na naftu.
Vzhledem k finanční náročnosti a budoucí užitné hodnotě, modernizace těchto prostředků pravděpodobně nepřipadá do úvahy. Řešením stávající situace by mohlo být zavedení nových
prostředků pro přípravu stravy v poli. Zde by bylo vhodné zmínit výrobky firmy Karcher - Taktickou
polní kuchyni TFK 250 a Modulovou polní kuchyni MFK. Obě tyto přívěsné kuchyně mají ve výzbroji německé a rakouské armáda, díky čemuž jsou uvedené kuchyně prověřené vojenským prostředím.
V současné době na ředitelství Agentury logistiky ve Staré Boleslavi probíhá zpracování projektové
dokumentace pro nákup nových přívěsných polních kuchyní. Výrobky firmy Karcher zde slouží jako
možný vzor. Jejich nespornou výhodou, je použití moderních materiálů a technologií, velká mobilita a variabilita.
Koncový uživatel není omezen pouze na aktuálně dodané příslušenství, naopak v závislosti na typu
zabezpečované akce nebo na národních zvyklostech lze jednotlivé komponenty měnit a doplňovat a různě kombinovat. Z těchto důvodů jsou uvedené kuchyně využitelné, jak při vojenských cvičení,
tak i v civilním sektoru při akcích Integrovaného záchranného systému.
ZÁVĚR
V úvodní části příspěvku popsány jsou jednotlivé druhy proviantní výstroje využívané v AČR, s orientací především na přívěsné soupravy proviantní výstroje. Většina těchto prostředků je bohužel
zastaralá a už dávno překročila doporučenou dobu užívání, proto je třeba přemýšlet o jejich modernizaci nebo náhradě.
310
Alternativu pro jejich nahrazení ukazuje část, ve které jsou popsány proviantní prostředky firmy
Karcher. Zde se jedná se pouze o možnou variantu nahrazení současné proviantní výstroje. Pro jejich
nahrazení hovoří i to, že tyto prostředky už využívají některé armády sousedních státu. Výhodou je především využití moderních materiálů, variabilita a mnohem jednodušší a rychlejší příprava stravy.
V uvedených prostředcích se jako topné medium využívá nafta v kombinaci s elektřinou. Použité nerezové materiály umožňují snadnější a rychlejší čištění.
V závěrečné části se ukazuje možná využitelností těchto popsaných prostředků pro využití nejen v AČR, ale i při řešení různých humanitárních krizí nebo přírodních katastrof.
Použitá literatura
MO. Zabezpečení stravování v Armádě České republiky (Prov-1-5). Praha: MO. 2013.
MNO. Nauka o proviantní výstroji, I. díl. Proviantní výstroj útvaru a svazku (Prov-51-2/1).
Praha: MNO. 1985.
MO. Všeob-P-4. Hospodaření s majetkem státu v resortu MO. Praha, 2004.
PELOUŠEK, J. Technické prostředky vojenského stravování. I. Přehled proviantní výstroje AČR. Vyškov, 2001.
POKA 4 – konečný projekt, VOP Šternberk, identifikační číslo 10/61/06/012-9, Vyškov, 2006.
Karcher. Karcher [online]. Německo:,2016 [cit. 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.karcher-futuretech.com/futuretech_en/products/Mobile_Catering_Systems.htm
311
EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE A JEJICH VLIV NA VZÁJEMNÝ OBCHOD A SPOLUPRÁCI
EUROPEAN SANCTION AGAINST RUSSIA OVER URAINE CRISIS AND ITS INFLUENCE ON BUSINESS COOPERATION AND EXCHANGES
Veronika PASTOROVÁ146
Abstrakt V reakci na anexi poloostrova Krym a snahy o destabilizaci sousedního, suverénního státu, Evropská
Unie uložila omezující opatření vůči Ruské federaci. Tato opatření cílí na deeskalaci krize na Ukrajině
a na pomoc při zajištění její stabilní budoucnosti. V březnu 2014 se Evropská rada shodla na prvním diplomatickém opatření. V červenci 2014 pak, s ohledem na pokračující akce Ruska na východní
Ukrajině, Evropská unie uvalila sankce ekonomické. V reakci na to v srpnu 2014 prezident Putin podepsal dekret "o používání konkrétních ekonomických opatření", která nařizují jednoleté embargo
na dovoz většiny zemědělských produktů měla, jejichž země původu buď „přijala rozhodnutí o zavedení ekonomických sankcí, pokud jde o ruské právní a (nebo) fyzické osoby, nebo se k nim
připojila”. Následující text bude věnován vlivu těchto akcí, stejně jako důsledkům následných
protiopatření, na vzájemný obchod a spolupráci. Klíčová slova: obchod Evropské unie s Ruskem, obchodní vztahy Evropské unie a Ruska v souvislosti s ukrajinskou krizí, sankce proti Rusku Abstract
In response to the annexation of Crimean Peninsula and destabilization of a neighboring sovereign country, the European Union has imposed restrictive measures against the Russian Federation. These
measures are focusing on de-escalating the crisis in Ukraine and on assisting Ukraine in ensuring
a stable future. In March 2014, the European Council agreed the first diplomatic measures. In July 2014, In view of continuing Russia's actions in eastern Ukraine, the EU imposed economic sanctions.
As an reaction, in August 2014, president Putin signed a decree "On the use of specific economic measures", which mandated an effective embargo for a one-year period on imports of most of the
agricultural products whose country of origin had either "adopted the decision on introduction of economic sanctions in respect of Russian legal and (or) physical entities, or joined same”.
The following pages will be dedicated to the influence of those actions as well as counter-actions
mentioned above on business cooperation and exchanges. Key words: cooperation and exchanges between European Union and Russian Federation, European sanction against Russia over Ukraine crisis
ÚVOD
Omezující opatření různého charakteru, pro něž se v poslední době vžil termín sankce, jsou nezbytným
nástrojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Tato opatření jsou používána jako součást integrovaného a komplexního politického přístupu, jenž zahrnuje politický dialog,
doplňkovou činnost a využívání dalších nástrojů. Představují způsob dosažení cílů zahraniční politiky.
Cílem přijímání těchto opatření je chránit hodnoty, základní zájmy a bezpečnost, zachovávat mír,
upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost.
146 Ing. Veronika Pastorová, vedoucí starší důstojník ekonomické služby, VZ 7979, studentka doktorského studia, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, [email protected]
312
K zavedení těchto opatření bylo přistoupeno v reakci na protiprávní anexi Krymu a úmyslnou
destabilizaci Ukrajiny. Realizace různých druhů opatření probíhá od března 2014. Vzhledem k tomu,
jak významné jsou, a v minulosti byly, obchodní vztahy a spolupráce zemí Evropské unie a Ruska, je bezpochyby vhodné pozastavit se nad jejich vývojem po uvalení omezujících opatření.
V tomto příspěvku jsou představena omezující opatření uvalená Evropskou unií na Ruskou federaci.
V první části je popsán nejprve charakter těchto opatření a poté jejich chronologický vývoj. Ve druhé
části je prostřednictvím dostupných dat o vzájemném obchodě představen vliv těchto opatření na obchod.
1 EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE
Cílem Evropské unie je deeskalace krize na Ukrajině a na pomoc této zemi při zajišťování stabilního,
prosperující a demokratického režimu. Jelikož Evropská unie podporuje územní celistvosti a svrchovanosti této země, na jaře 2014 Evropská rada přistoupila na první diplomatická opatření
v reakci na ruské akce na území Ukrajiny.
Evropské sankce uvalené na Rusko v důsledku ukrajinské krize se projevují v několika oblastech.
Jedná se o147: 1. politický rozměr;
2. diplomatický rozměr;
3. ekonomický rozměr.
Politický rozměr vystihuje například to, že namísto summitu zemí G8 v Soči, se G7 setkání se konalo v Bruselu, bez účasti Ruska. Dvoustranné rozhovory s Ruskem o vízových otázkách, stejně jako
o dohodě o mezi zeměmi Evropské unie a Ruskem byly pozastaveny. Dalším projevem je i skutečnost, že členské státy Evropské unie podpořily pozastavení jednání o zapojení se Ruska do Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj a členství v Mezinárodní agentuře pro energii.
Diplomatický rozměr představuje zejména zmrazení aktiv nežádoucích subjektů uložených v zahraničí
a zákaz udělování víz některým osobám. Jedná se o osoby a subjekty odpovědné za boj proti územní celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny, osoby poskytující podporu ruským činitelům působícím na Krymu
a v Sevastopolu.
Ekonomický rozměr se projevu jak z hlediska státního hospodářství, tak soukromého podnikání.
Například je evropským subjektům zakázáno kupovat nebo prodávat nově vydané ruské finanční produkty s dobou splatnosti delší než 30 dnů, vydané pěti hlavními státními ruskými bankami, třemi
hlavními ruskými energetickými společnostmi, třemi hlavními ruskými obrannými firmami, či jejich
dceřinými firmami. Dále je zakázáno poskytovat úvěry s dobou splatnosti delší než 30 dnů subjektům zmíněným v odstavci výše.
Uvaleno bylo embargo na dovoz a vývoz zbraní a souvisejícího materiálu z i do Ruska, pokrývající
všechny položky na společném vojenském seznamu Evropské unie. Platí také zákaz vývozu zboží a technologií dvojího užití.
Vývoz určitého zařízení a technologií souvisejících s energetikou podléhá předchozímu povolení ze strany příslušných orgánů členských států. Vývozní licence není udělena, pokud jsou produkty určeny
pro průzkum a těžbu ropy ve vodách o hloubce větší než 150 metrů nebo v oblastech severně od polárního kruhu, a pro projekty, které mají potenciál produkovat oleje ze zdrojů nacházejících se v
břidlicových formací prostřednictvím hydraulických štěpení.
Provádění programů bilaterální a regionální spolupráce bylo do značné míry pozastaveno. Projekty,
které se zabývají výhradně přeshraniční spoluprací a občanskou společností však zůstávají zachovány.
147 EU sanctions against Russia over Ukraine crisis. European Union: NewsRoom [online]. Brussels: European Union, 2016 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: https://europa.eu/newsroom/highlights/special-coverage/eu_sanctions_en.
313
1.1 ČASOVÁ OSA OMEZUJÍCÍCH OPATŘENÍ V REAKCI NA KRIZI NA UKRAJINĚ
První omezující opatření Evropské unie proti Rusku v souvislosti s krizí na Ukrajině se datují k 3. březnu 2014, kdy mimořádně zasedala rada pro zahraniční věci. Evropská unie a její členské
státy, které jsou členy skupiny G8, se rozhodly pozastavit přípravy na červnový summit skupiny G8 v Soči a uvážily možné dopady na dvoustranné vztahy mezi EU a Ruskem. Rada pro zahraniční věci
rozhodla, že bude urychleně pracovat na přijetí omezujících opatření ke zmrazení a zajištění majetku
osob, jež byly určeny jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků.
O tři dny později proběhlo v této věci další mimořádné zasedání, tentokrát hlav států a předsedů vlád zemí Evropské unie. Hlavní představitelé odsoudili akce Ruska na Ukrajině a rozhodli se zahájit
přípravu omezujících opatření vůči subjektům reprezentujícím režim. Potvrdili pozastavení
dvoustranných rozhovorů s Ruskou federací o vízových otázkách a o nové dohodě. K zavedení prvního souboru omezujících opatření vůči 21 ruským a ukrajinským činitelům ohrožujícím územní celistvost
Ukrajiny bylo přistoupeno v polovině března 2014, ale hned za několik dní byl jmenný seznam osob se zákazem cestování do zemí Evropské unie a zmrazením majetku rozšířen o další osoby. S cílem
zvýšit tlak na ruskou stranu se situace opakovala znovu v počátku dubna.
Diplomatické sankce byly rozšířeny o sankce ekonomické poprvé v červnu 2014, kdy Rada
pro zahraniční věci rozhodla o zákazu dovozu zboží z oblasti původu Krym a Sevastopol. Hospodářská spolupráce s Ruskem byla omezena rozhodnutím Evropské rady v červenci 2014. Evropská investiční
banka také pozastavila podpis nových finančních operací v Ruské federaci a členským státům bylo uloženo koordinovat své kroky s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj s cílem zaujmout podobný
postoj. Evropská komise pozastavila provádění dvoustranných a regionálních programů spolupráce
s Ruskem.
Cílené hospodářské sankce jsou vešly poprvé v platnost rovněž v červenci 2014. Jednalo se o zákaz obchodu s finančními produkty ruských bank vlastněných státem, uvalení embarga na import a export
zbraní a zbraňových systémů, stejně jako zboží a technologií duální použití. Nicméně opatření se nevztahovalo na dohody uzavřené před 31. červencem 2014.
Vzápětí bylo přistoupeno k posílení restrikcí. Ruské banky se státní podílem tak přišly o přístup na evropské kapitálové trhy. Rozšířil se i seznam osob zasažených diplomatickými sankcemi. V závěru
roku 2014 na tento seznam poprvé přibyli i separatisté na východě Ukrajiny.
Na počátku roku 2015 byla všechna dosud přijatá diplomatická opatření zhodnocena a bylo
přistoupeno k jejich prodloužení do září 2015. Stejný postup se týkal i sankcí ekonomických, ty byly prodlouženy nejprve do ledna, s ohledem na vývoj situace vzápětí až do července 2016 a později
do 31. ledna 2017.
Diplomatické sankce zasáhly ústavní činitele v listopadu 2016, kdy Evropská unie doplnila na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření v souvislosti s činnostmi narušujícími územní celistvost,
svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, šest členů Státní dumy Ruské federace zvolených za nezákonně
anektovanou Autonomní republiku Krym a město Sevastopol.
Posledním krokem ve věci restriktivních opatření vůči Rusku je prodloužení hospodářských sankcí. Rada prodloužila jejich uplatňování vůči určitým odvětvím ruského hospodářství až do 31. července
2017.
2 VÝVOJ OBCHODNÍCH VZTAHŮ EVROPSKÉ UNIE A RUSKA Prvních jednání dnešní Evropské unie a rozpadajícího se Sovětského svazu v roce 1989 vyústila
v Dohodu o obchodní a hospodářské spolupráci, která byla podepsána 18. prosince 1989 mezi SSSR
a Evropskými společenstvími, v níž obě strany vyjádřily svůj zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci.
Nicméně počátek vzájemné hospodářské spolupráce mezi dnešní Evropskou unií a Ruskem se datuje až k 24. červnu 1994, což je datum přijetí Dohody a partnerství a spolupráce. Tento základní
314
dokument rusko-unijních vztahů se věnuje nejen rozvoji obchodu, ale je zaměřen na širokou škálu
oblastí spolupráce včetně politiky nebo právních i humanitárních otázek.148
Tato dohoda, účinná od počátku roku 1997 a platná v následujících deseti letech, není důležitá jen
z pohledu evropských podniků, ať už pro obchod nebo pro přímé zahraniční investice, ale vytváří celkový rámec pro ekonomické, politické a kulturní vztahy mezi oběma stranami.149
Jednání o nové strategické smlouvě s Ruskem byla obnovena až v listopadu 2008, nicméně odložena kvůli konfliktu v Gruzii. Předchozí jednání byla blokována především vzájemnými antipatiemi mezi
Ruskem a Polskem, pobaltskými státy a též jednáním Ruska v energetických otázkách. V unijních plánech je dlouhodobě zakotvena hlubší ekonomická integrace s Ruskem, a to zvlášť poté, co tato
země vstoupila do Světové obchodní organizace.150
Tyto snahy vyústily v roce 2003 do dohody o vytvoření Společného hospodářského prostoru, v jejímž
rámci by mělo docházet ke vzájemnému zlepšování podmínek pro všechny subjekty na trhu. Cílem dohody je ekonomická integrace, odstraňování překážek obchodu, slaďování regulací, otevření trhů,
budování infrastruktury a vzájemná výměna informací.
Obchodní vztahy Evropské unie a Ruska doznaly zásadních změn po roce 2013, kdy na Ukrajině
propukly koncem listopadu 2013 nepokoje mezi zastánci a odpůrci prounijního směru. Napětí se postupně stupňovalo až počátkem března ruské jednotky obsadily Krym.
Krymská autonomní vláda přijala rozhodnutí o referendu za vyhlášení nezávislé Krymské republiky,
která by se mohla připojit k Ruské federaci, v němž se 96,8 % lidí se vyslovilo pro připojení k Rusku. Evropská unie hlasování neuznala za legitimní a požadovala stažení ruských vojenských jednotek
z poloostrova. S cílem ovlivnit počínání ruské strany ve věci konfliktu na Ukrajině v první fázi Evropská
unie přerušila rozhovory o jednání o vízové liberalizace a nové smlouvě o partnerství a spolupráci. Ve druhé fázi přistoupila k uvalení diplomatických sankcí, na vrcholné představitele ruského režimu.
Třetí fáze zahrnovala i sankce obchodní.151
Zatímco v roce 1994 tedy byla vzájemná obchodní výměna minimální, význam vzájemného obchodu
s následujících letech významně rostl. Do roku 2014 bylo Rusko pro Evropskou unii třetím největším obchodním partnerem. Evropská unie hrála roli především jako hlavní importér ruských energetických
zdrojů a také jako odběratel největší části ruského zemního plynu.
2.1 OBCHOD EVROPSKÉ UNIE A RUSKA
Zejména kvůli závislosti na importu energetických surovin, je obchod Evropské unie s Ruskem
deficitní. Struktura hlavních oblastí obchodu Evropské unie a Ruska v roce 2015 je představena v následující tabulce.
148 Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Ruskou
federací na straně druhé, sﾠohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii /* COM/2014/0101 final - 2014/0052
(NLE) */. 149 Omezující opatření EU v reakci na krizi na Ukrajině. Evropská rada, Rada Evropské unie [online]. Brusel: Generální sekretariát Rady Evropské unie, 2016 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/cs/policies/sanctions/ukraine-crisis/history-ukraine-crisis/. 150 Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha: EU-Media, 2014 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://euractiv.cz/factsheet/evropska-unie-a-svet/vztahy-evropske-unie-a-ruska-000047/. 151 Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha: EU-Media, 2014 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://euractiv.cz/factsheet/evropska-unie-a-svet/vztahy-evropske-unie-a-ruska-000047/.
315
Tab. 1 Struktura vzájemného obchodu Evropské unie a Ruska v roce 2015
Import Export
Objem v
miliardách eur
Podíl na
celkovém obchodě
Objem v
miliardách eur
Podíl na
celkovém obchodě
Ropa a ropné produkty 93,1 68,5 % Strojírenské
výrobky
23,7 9,1 %
Zboží různého
charakteru
16,4 12,0 % Výrobky
chemického průmyslu
13,2 88,7 %
Běžné kovy a kovové sloučeniny
9,9 7,3 % Dopravní zařízení 8,8 12,0 %
Výrobky petrochemie
a chemického
průmyslu
5,1 3,8 % Výrobky z gumy a
umělé hmoty
4,3 5,9 %
Vzácné kovy a jejich
sloučeniny
3,0 2,2 % Běžné kovy a
kovové sloučeniny
3,7 5,0 %
Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 152
Struktura importu a exportu vypovídá o předmětu obchodních vztahů Evropské unie a Ruska. Hodnoty zobrazené ve výše uvedené tabulce jsou pro přehlednost zaneseny do grafu níže.
Obr. 1 Grafické znázornění struktury importu a exportu Ruska a Evropské unie v milionech eur
Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí153
Jak vyplývá z tabulky zobrazené výše, hlavní podíl na dovozu Ruska do Evropské unie tvoří z více než 90 % ropa a její produkty. Surové materiály a produkty těžařského průmyslu, popřípadě na něj
navazujícího chemického zpracovatelského průmyslu, patří mezi pět nejvýznamnější oblastí dovozu
do Evropské unie. Naopak vývoz států Evropské unie do Ruska je z největší části tvořen výrobky sofistikovaného chemického průmyslu, výrobky jemné mechaniky a technologicky pokročilými řešeními
v oblasti strojírenských a dopravních zařízení.
152 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/. 153 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/.
0
25
50
75
100
Předmět importu
Ropa a ropné produkty
Zboží různého charakteru
Běžné kovy a kovové sloučeniny
Výrobky petrochemie a chemického průmyslu
Vzácné kovy a jejich sloučeniny
0
7,5
15
22,5
30
Předmět exportu
Strojírenské výrobky
Výrobky chemického průmyslu
Dopravní zařízení
Výrobky z gumy a umělé hmoty
Běžné kovy a kovové sloučeniny
316
Výše v textu již bylo zmíněno, že bilance vzájemného obchodu od roku 1994 je deficitní na straně
Evropské unie. Z důvodu názorné ilustrace je tato bilance za posledních deset let zachycena
v následujících dvou tabulkách. První z nich je věnována evropskému vývozu do Ruska, druhá shrnuje statistiky ruského vývozu do zemí Evropské unie.
Země Evropské unie v posledních letech z hlediska zahraničního obchodu vykazují vůči světu kladnou
i zápornou bilancí. Například roce 2015 export překonal import v objemu více než 64 miliard eur,
zatímco v roce 2012 se jednalo o - 113,5 miliard eur. Hlavním importérem zboží a služeb do zemí Evropské unie byla Čínská lidová republika s importem v hodnotě 350,5 miliard eur, následovaná
Spojenými státy americkými s hodnotou importu 249 miliard eur, a právě Ruskou federací, jejíž import je vyjádřen hodnotou 135, 9 miliard eur.
Pro Evropskou unie byly hlavním obchodním partnerem, co se exportu týče, Spojené státy americké
reprezentující 20 % celkového unijního exportu v roce 2015, o poznání menším odběratelem unijních
produktů byla Čína s 9,5 % celkového exportu a Švýcarsko s 8 %. Rusko v roce 2015 představovalo jen 4 % unijního vývozu. Z hlediska celkového salda vzájemného obchodu je Ruská federace čtvrtým
nejdůležitějším partnerem EU. Jejich vzájemný obchod dosáhl hodnoty téměř 209,9 miliard eur a představuje 6 % celkového obchodního styku Evropské unie.
Tab. 2 Zboží exportované Ruskem do Evropské unie
Období Objem v miliardách eur Meziroční vývoj Podíl na celkovém
exportu Evropské unie
2005 113,981 - 9,6 %
2006 143,602 +26,0 % 10,5 %
2007 147,734 +2,9 % 10,2 %
2008 180,446 +22,1 % 11,4 %
2009 119,569 -33,7 % 9,7 %
2010 162,075 +35,6 % 10,6 %
2011 201,327 +24,2 % 11,7 %
2012 215,124 +6,9 % 12,0 %
2013 206,957 -3,8 % 12,3 %
2014 182,430 -11,9 % 10,8 %
2015 135,867 -25,5 % 7,9 %
Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 154
Artiklem, který se nejvýznamněji podílí na ruském importu do zemí Evropské unie, je již od počátku
vzájemných obchodních vztahů nerostné bohatství, zejména ropa a její produkty. V roce 2013, před zavedením obchodních sankcí dosahovala hodnota importu ruských ropných produktů 161,7 miliard
eur, po uvalení sankcí v roce 2014 jen 137,8 miliard eur a v roce 2015 dokonce 93,1 miliard eur.
Uvalením sankcí a následných protisankcí byl zasažen i export. Patrné je to zejména na produktech
strojního inženýrství a technologií – export těchto položek v roce 2013 dosahoval hodnoty 38,7 miliard eur a v roce 2015 klesl k hranici 23,7 miliard eur. Podobná tendence nastala i případě zemědělské
produkce, jež v roce 2013 činila 119,5 miliard eur a v roce 2015 jen 73,9 miliard eur.
154 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/.
317
Tab. 3 Zboží importované Evropskou unií do Ruska
Období Objem v miliardách
eur
Meziroční vývoj Podíl na celkovém
importu Evropské
unie
Podíl na celkovém
exportu Ruska
2005 56,690 - 5,4 % 29,5 %
2006 72,399 +27,7 % 6,3 % 31,1 %
2007 89,196 +23,2 % 7,2 % 34,7 %
2008 104,970 +17,7 % 8,0 % 33,6 %
2009 65,697 -37,4 % 6,0 % 32,2 %
2010 86,308 +31,4 % 6,4 % 30,6 %
2011 108,587 +25,8 % 7,0 % 30,5 %
2012 123,441 +13,7 % 7,3 % 30,2 %
2013 119,451 -3,2 % 6,9 % 30,1 %
2014 103,202 -13,6 % 6,1 % 27,6 %
2015 73,920 -28,4 % 4,1 % 23,9 %
Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 155
I přes obchodní sankce uvalené Evropskou unií a následující vlnu ruských protisankcí představuje
Evropská unie pro Ruskou federaci nejdůležitějšího obchodního partnera. Vzájemný obchod dosáhl hodnoty 212,5 miliard eur, tedy téměř 45 % ruského zahraničního obchodu. Pro srovnání uvádím
i druhého nejvýznamnějšího obchodního partnera Ruska, Čínskou lidovou republiku, s niž obchod
dosáhl hodnoty jen 57,3 miliard eur, tedy 12 % celkové mezinárodní obchodní výměny.
Obchodní vztahy Evropské unie a Ruska byly po roce 2013 poznamenány propadem ruské ekonomiky a dopady sankčních opatření a poklesu cen ropy na světových trzích, jak je potvrzují statistická data
o vzájemném obchodě.
ZÁVĚR Omezující opatření nepředstavují trest, nýbrž nástroj cílový donucující subjekt ke změně svého jednání
či ke změně své politiky. Není možné přesně určit, do jaké míry za situaci, v níž se momentálně nachází Ruská federace, lze vinit uvalení sankcí Evropské unie, nebo tato omezující opatření jen
zapadla do mozaiky faktorů ovlivňující kondici ruské ekonomiky, jako je prudce klesající cena ropy
a strukturální ekonomické problémy Ruska. Ruská federace se potýkala se strukturální a dalšími problémy daleko dříve, než ukrajinská orientace směrem k Evropské unii podráždila představitele
Kremlu. Nicméně lze soudit, že omezující opatření k prudkému znehodnocení rublu přispěla, ovšem mnohem menší měrou než pokles cen ropy na světových trzích.
Uvalená omezující opatření působí na Ruskou federaci i nepřímo, země se v důsledku politického sporu s Evropskou unií stává pro investory méně přitažlivou. V roce 2014 země zaznamenala největší odliv
soukromého kapitálu od roku, jehož pokles lze podle některých odhadů meziročně vyčíslit na téměř 155 miliard amerických dolarů.
155 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/.
318
Na základě výše uvedených faktů je zřejmé, že sankční politika Evropské unie vůči Ruské federaci
přináší hospodářský dopad. Nicméně zasaženi jsou nejvíce obyčejní ruští lidé, a to zejména kvůli
omezujícím opatřením uvaleným na zemědělskou produkci. Postiženi jsou z hlediska kvantity i kvality zemědělské výroby. Program nahrazení importu ruskou produkcí vyhlášený Kremlem může v
některých oblastech fungovat, ale pokud by ruští výrobci byli schopni vyrábět v takové kvalitě a takovém množství i před uvalením omezujících opatření, poptávka po tuzemské produkci by byla větší
a trh by nežádal produkci importovanou. V takovém případě vyvstává jiná otázka, a to, zda sankce
mohou opravdu přimět Moskvu ke změně chování.
Z hlediska Evropské unie mají na obchodní vztahy členských zemí s Ruskou federací vliv spíše ruská protiopatření než samotná opatření vydaná Bruselem. Postiženy jsou výrazněji jen státy orientované
především na export zemědělských produktů, jako je Španělsko či Polsko. Podstatně škodlivější vliv na fungování Evropské unie, ze společenského hlediska, přináší populistická prohlášení nacionálně
orientovaných představitelů členských zemí se silnějšími socioekonomickými vazbami na Rusko,
například maďarského premiéra Viktora Orbána, který označuje evropská omezující opatření za střelbu do vlastních řad.
Použitá literatura
EU sanctions against Russia over Ukraine crisis. European Union: NewsRoom [online]. Brussels: European Union, 2016 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z:
https://europa.eu/newsroom/highlights/special-coverage/eu_sanctions_en
Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu
k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými
společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé, s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii /* COM/2014/0101 final -
2014/0052 (NLE) */
Omezující opatření EU v reakci na krizi na Ukrajině. Evropská rada, Rada Evropské unie [online].
Brusel: Generální sekretariát Rady Evropské unie, 2016 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z:
http://www.consilium.europa.eu/cs/policies/sanctions/ukraine-crisis/history-ukraine-crisis/
Přehled sankcí. Ministerstvo financí České republiky [online]. Praha: Ministerstvo financí České
republiky, 2016 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/mezinarodni-sankce/prehled-sankci
Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/
Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha:
EU-Media, 2014 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://euractiv.cz/factsheet/evropska-unie-a-svet/vztahy-evropske-unie-a-ruska-000047/
319
KONFLIKT V SÝRII
CONFLICT IN SYRIA
Peter POLJAKOVIČ 156
Abstrakt
Cieľom článku je charakterizovať situáciu v Sýrii a na základe zosumarizovaných poznatkov navrhnúť
možné riešenie konfliktu. Článok pozostáva zo štyroch teoreticky formulovaných základných častí a záveru. V prvej časti práce je popísaný stručný vývoj krajiny až do jej dnešnej podoby. Druhá
a tretia časť práce je venovaná zúčastneným stranám konfliktu so zameraním sa na organizáciu Islamský štát. Aké následky má konflikt na súčasný vývoj v krajine je uvedené v poslednej zo štyroch
častí. Výsledkom práce je záver, ktorý pozostáva najmä z predložených návrhov a postrehov autora.
Kľúčové slová: Sýria, Islamský štát, koalícia, Baššár al-Asad, konflikt
Abstract The aim of the article is to define the situation in Syria and based on this knowledge summary suggest
a possible solution of the confict. The framework of the article consists of four theoretically formulated
parts followed by the conclusion. The first part briefly describes the developement of the country up to its present state. The second and the third are dedicated to the participants of the conflict with
the focus on the Islamic State organization. The fourth part is dealing with the possible impact of the conflict on the current developement in the country. The conclusion brings predominantly
the sugestions and the observations of the author.
Key words: Syria, Islamic state, coalition, Bashar al-Assad, conflict
ÚVOD
Sýria počas celej svojej existencie stála v centre geopolitických záujmov množstva krajín. Jej triumfom je strategická poloha, ktorá sa podpísala pod množstvo nepokojov. Tieto neprestali ani po získaní
nezávislosti v roku 1946. Sýria má pocit, že ju zo všetkých strán obklopujú krajiny alebo národy, ktoré
ju buď nemajú radi, alebo figurujú ako ich nepriatelia. Sýria sa tak stala obeťou, ale zároveň aj hrozbou. Okrem toho zo Sýrčanov robí obeť aj samotný režim Baššára al-Asada, ktorý
je prezidentom od roku 2000. Od začiatku svojho pôsobenia si udržal moc aj napriek tomu, že patrí k alawitom, jednej z vetví utláčanej šiitskej menšiny [1]. Pre udržanie režimu sa opiera o rozvetvenú
štátnu bezpečnosť, ktorej značné právomoci poskytoval výnimočný stav, zavedený od roku 1963.
Povolené je len jedno politické hnutie, ktoré je súčasťou Arabskej socialistickej strany obrody Baas.
Jej politickí oponenti sú buď väznení, mŕtvi alebo sú v exile. Táto koncentrácia moci viedla v krajine ku korupcii, zlým ekonomickým podmienkam, nezamestnanosti a potláčaniu slobôd. Spomenuté
faktory vyústili do nespokojnosti občanov a prostredníctvom impulzu Arabskej jari sa krajina dostala do občianskej vojny. Vojna sa stala príležitosťou pre teroristické organizácie, spoločenstvá, krajiny
a národy, ktoré sa už dlhodobo snažia v regióne presadiť svoje záujmy. 25 štátov, viac ako 250
bojových skupín podieľajúcich sa na bojoch sú dôvodom protichodných postojov k otázke vyriešenia momentálnej patovej situácie. Aktéri konfliktu svojou intervenciou a ďalším vojenským pôsobením
ešte zhoršujú vzniknutú situáciu. Krajina sa tak dostala do humanitárnej katastrofy, ktorej najväčšou obeťou je civilné obyvateľstvo.
156Ing. Peter Poljakovič, katedra bezpečnosti a obrany, Akadémia ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika, Demänová 393, 031 06 Liptovský Mikuláš, 0960 390 440, [email protected].
320
1 HISTÓRIA KRAJINY
Sýrska arabská republika, ako ju poznáme dnes, si prechádza veľmi zložitou transformáciou už od čias staroveku. Prešla si obdobiami vpádov, vojen, okupácie, kolonializmu a bola súčasťou Macedónskej,
Rímskej a Osmanskej ríše. Sýria sa dočkala svojej samostatnosti až v roku 1944 a úplnú suverenitu získala v roku 1946157, kedy krajinu opustili posledné francúzske jednotky [2]. Ani nezávislosť
nepriniesla pre Sýriu pokoj a jednotu. Po politických a vojenských prevratoch sa v roku 1970 k moci
v krajine dostal Hafiz al-Asad otec dnešného prezidenta Baššára al-Asada, ktorý sa vďaka zmenám v Ústave Sýrskej republiky dostal v roku 2000 k moci [3]. Tú si od začiatku svojho pôsobenia udržal
aj napriek tomu, že patrí k alawitom158, jednej z vetvy utláčanej šiitskej menšiny, ktorá je podľa niektorých zdrojov považovaná za sektu. Alawiti sú relatívne malou, historicky utláčanou skupinou
ľudí, ktorých politická budúcnosť závisí od toho, či Sýria zostane jednotnou, alebo sa rozpadne
na menšie etnické a náboženské subjekty [4, 5]. Autoritatívna forma vlády Baššára al-Asada postupne dohnala obyvateľstvo k nespokojnosti s režimom z dôvodu zlých životných podmienok, vysokej miery
korupcie a nezamestnanosti. To viedlo k protestom, ktorých cieľom bolo dosiahnuť odstúpenie prezidenta, zmenu ústavy, zrušenie výnimočného stavu, ekonomické reformy, potlačenie korupcie
a ďalšie. Aj napriek ústupkom, ktoré bol prezident ochotný prijať sa situáciu nepodarilo upokojiť [6].
Impulzom pre začiatok nepokojov sa stali masové protesty obyvateľov severnej Afriky a arabskej časti
Blízkeho východu. Takzvaná Arabská jar začala v Tunisku v roku 2010 a postupne sa rozšírila aj do Egypta, Alžírska, Jemenu, Jordánska, Bahrajnu, Líbye a Sýrie. Priebeh bol v jednotlivých
krajinách rôzny, no využitie sily pri potlačení nepokojov viedlo k eskalácii napätia. V Líbyi a Sýrii dokonca k občianskej vojne, ktorej následky pociťujú postihnuté krajiny do dnešných dní [7,8].
Urovnanie nepokojov sťažovali vzťahy medzi nejednotnou opozíciou, nevyriešená otázka Kurdov
na severe Sýrie a zložité náboženské vzťahy.
Niektorí vládni predstavitelia považujú za príčinu vojny práve náboženské rozkoly medzi sunnitskou väčšinou a šiitskou menšinou. Historický rozkol hlavného prúdu islamu na dva smery skutočne
spôsobuje v islamských krajinách množstvo nepokojov. Sunniti predstavujú väčšinu a to 85%
moslimov vo svete. Medzi krajiny, ktoré obýva väčšina šiitov patria Irán, Irak, Azerbajdžan, Bahrajn. Dôležité minority sú aj v Indii, Jemene, Pakistane, Afganistane, Saudskej Arábii a Libanone. Okrem
týchto hlavných vetiev existujú aj menšinové viery. Práve Sýria je príkladom, kde vládnuca strana Baas vyznáva alawitské náboženstvo. Dôsledky sa prejavujú tak, že sunniti uznávajú jednotu
náboženstva a politiky v jednej osobe, zatiaľ čo šiiti velebia oddelenosť týchto funkcií. Šiiti sa nachádzajú v otvorenom konflikte so sunnitmi a považujú ich za skazených západným vplyvom. Avšak
politické ciele prekračujú náboženskú ideológiu. Ako príklad možno uviesť podporu Hamasu (sunniti),
Baššára al-Asada (alawit), Arménska (kresťania) Iránom, ktorý je šiitsky. IS vyznáva sunnitský smer a snaží sa o vytvorenie hlavnej sunnitskej politickej organizácie spájajúcej Irak a Sýriu [5, 9].
Za príčiny dnešnej situácie v Sýrii možno okrem Arabskej jari a náboženských nezhôd považovať
najmä boj o politickú moc, ktorá viedla k destabilizácii centrálnej vlády v Damasku opozičnými silami,
ktoré s podporou Turecka, Saudskej Arábie, USA, Veľkej Británie, Francúzska a Izraela, vytvorili relevantnú ozbrojenú rezistenciu [10].
Postoje krajín k súčasnému konfliktu vychádzajú z ich vzájomnej historickej skúsenosti
a nevysporiadaných sfér vplyvu predovšetkým Turecka, Saudskej Arábie a Iránu. V Turecku stále existujú revizionistické snahy o obnovu vplyvu nad „stratenými územiami“, ktoré jej podliehali
v časoch Osmanskej ríše. Aj to je jeden z dôvodov, prečo Turecko podporuje vybrané opozičné sýrske
skupiny. Táto podpora nepriamo prospieva aj k oslabeniu Kurdskej menšiny, s ktorou Turecko už dlhodobo bojuje. Saudská Arábia vytvára priestor pre podporu wahábistického islamu, čo sa odráža
v expanzii Islamského štátu, ktorý sa k tomuto odkazu hlási. Irán ako bývala Perzská ríša bola dlhodobým sokom Osmanskej ríše v boji o moc nad Blízkym východom. V súčasnosti sa snaží
o udržanie vplyvu v regióne a to podporou vlády v Iraku a Sýrii. Okrem toho bola baštou šiitskeho
islamu a prirodzene odporcom expanzionistických snáh sunnitského islamu Saudskej Arábie [11].
157 Za oficiálny dátum nezávislosti Sýrie sa považuje 17. apríl 1946. 158 V Sýrii je iba 12% zastúpenie alawitiov. Pre porovnanie: v krajine žije až 74% sunnitov.
321
So Sýriou je veľmi spätá aj situácia v Iraku. Destabilizácia Iraku, chabý a nemožný pokus o vytvorenie
demokratickej vlády sa po odchode vojsk USA podpísali pod tvorbu silných teroristických organizácií
a rôznych odnoží, ktoré využili nestabilnú situáciu v regióne.
2 ISLAMSKÝ ŠTÁT A JEHO ĎALŠIE ODNOŽE
Islamský štát (IS) je pre niektorých teroristickou organizáciou, iní ju považujú za stelesnenie islamu.
Islamský štát prešiel viacerými transformačnými procesmi a s tým spojenými zmenami cieľov a názvov (Jama´at Tawhid wal Jihad /JTJ: 2002/; Al-Káida v Iraku /AQI: 2004/; Islamský štát v Iraku
/ISI: 2006/; Islamský štát Iraku a Levanty /ISIL alebo ISIS: 2013) až po dnes známy IS (od roku 2014). Jeho spojenci sa verejne hlásia k zriadeniu univerzálneho wahábistického kalifátu, do ktorého
majú za cieľ importovať všetkých sunnitských moslimov [11].
História IS siaha až do obdobia rokov 1979, kedy Sovietsky zväz napadol Afganistan, kde sa hlavnými
odporcami sovietskych vojsk stali vodcovia Usáma bin Ládin a Abú Musab al-Zarkáwí [12]. Táto vojna prispela k ich neskoršej radikalizácii a vyprofilovaniu ich cieľov. Zarkáwiho skupinu JTJ začala
podporovať teroristická organizácia Al-Káida. Aj napriek Zarkáwiho odmietavému stanovisku v otázke pripojenia sa JTJ k Al-Káide, dochádzalo k značnej finančnej i personálnej podpore JTJ zo strany
Al-Káidy.159 Skupina začala naberať na sile najmä po tom, čo v roku 2003 podnikli USA inváziu do
Iraku. V roku 2004 sa skupina pod vedením Zarkáwiho oficiálne pripojila ku skupine Al-Káida a zmenila svoj názov na Al-Káida v Iraku (AQI). Po politickom zlyhaní USA v Iraku začali obyvatelia sunnitskej
menšiny v Iraku prejavovať sympatie ku skupine AQI, ktorej cieľom boli koaličné jednotky v Iraku a predstavitelia šiitskej majority160 [11]. Za ďalší rast vďačí AQI aj islamistickým skupinám, ktoré boli
včlenené do štruktúr AQI. Po smrti Zarkáwiho sa jeho nástupcom stal Abu Ayub al-Masri, neskôr Abu
umar al-Baghdadi a AQI sa premenovala na ISI, aby vyjadrila svoj postoj k cieľom, ktoré mali byť zamerané prevažne na oblasť Iraku. Neskôr sa ale ISI začal pod vedením Abu Bakr al-Baghdadiho
sústreďovať aj na oblasť Sýrie, kde vycítil príležitosť, ktorá sa mu naskytla vplyvom arabskej jari. Zrodila sa tak príležitosť pre ďalšiu expanziu s využitím priestoru Sýrie, ako zóny pre výcvik.
Rozšírením svojej pôsobnosti došlo k ďalšej zmene názvu na ISIS alebo ISIL. Pre operácie v Sýrii bola
vytvorená odnož ISIS pod názvom Front al-Nusra (Jabhat al-Nusra), ktorej operačné činnosti sa sústreďovali výlučne na územie Sýrie. Al-Káida žiadala, aby Abu Bakr al-Baghdádi sústredil svoju
činnosť len na územie Iraku. Ten však všetky požiadavky a neskôr aj varovania ignoroval, čím dochádzalo ku stretom medzi islamistickými skupinami, ktoré pôsobili na území Sýrie. Skupina si
vyslúžila vlnu kritiky aj zo strany irackých sunnitov z dôvodu silného zradikalizovania sa. Z toho istého dôvodu došlo vplyvom nezhôd v roku 2014 k úplnej separácii ISIS od Al-Káidy, ktorá označila ISIS za
extrémistov a začala sa dištancovať od akejkoľvek ich činnosti. [13, 14]. Stratou vplyvu ISIS aj nad
Frontom al-Nusra sa skupina premenovala na IS, ktorého cieľom je vytvorenie kalifátu.161 Separácia skupín vyústila do bojov medzi Frontom al-Nusra a IS. V Júli 2016 sa odštiepením Frontu al-Nusra (ten
sa v premenoval na Jabhat al-Sham)162 od Al-Káidy vytvorili tri silné skupiny, ktoré bojujú v regióne s víziou dosiahnutia vlastného cieľa.
Podľa expertov z inštitútu Study of War a American Enterprise sa súčasná stratégia boja prioritne zameraná na boj s IS môže v budúcnosti vypomstiť. Väčšou hrozbou je podľa nich prehliadaný Front
al-Nusra, ktorého značná časť bojovníkov pochádza zo zahraničia. Medzi jeho príležitosti patrí fakt, že sa dokáže jednoducho integrovať medzi sýrskych občanov a hovorí sa o ňom ako o tichom
nástupcovi IS. Medzi jeho hlavných nepriateľov patrí vláda Baššára al-Asada a IS [15].
159 Abú Musab al-Zarkáwi odmietal pripojenie sa ku skupine Al-Káida z dôvodu rozdielnych cieľov, ktoré obe skupiny sledovali. Zarkáwi uprednostňoval útoky na „blízke ciele“ (v Izraeli, Jordánsku a na ciele v Iraku), zatiaľ čo Al-Káida sa sústreďovala na „ďaleké ciele“ (USA). Okrem toho Zarkáwi poukazoval na nenávisť voči šiitom, s čím Usáma bin Ládin nesúhlasil. 160 Rozpustením bývalej Irackej armády sa približne 350 000 – 400 000 vojakov stalo nezamestnanými. Išlo o ľudí s praxou a výcvikom, ktorí sa postupne začali pridávať k rôznym povstaleckým skupinám. Niektorí z nich sa pripojili k organizácie IS. Časť velenia pozostáva z bývalých veliteľov Husajnovej Republikánskej gardy. Z tohto dôvodu sa úroveň velenia vyznačuje profesionalitou pri vedení partizánskych vojen. 161 Kalifát: Islamská náboženská forma vlády, ktorá spája v jednej osobe politického a náboženského vodcu (kalifu), ktorý je politickým a náboženským nasledovníkom proroka Mohameda. 162 Aj napriek zmene názvu je v článku v spojitosti s touto organizáciou stále používaný pôvodný názov Front al-Nusra.
322
V súčasnosti sa k IS hlási aj niekoľko ďalších organizácií z rôznych krajín, ako Boko Haram v Nigérii
a viaceré islamistické skupiny v Sýrii, Somálsku, Líbyi, Jemene, Egypte a Malajzii [13].
3 STRANY KONFLIKTU V SÝRII
Konfliktu sa zúčastňuje viac ako 250 bojových skupín a 25 štátov. V priebehu bojov sa však
vyprofilovalo niekoľko hlavných frakcií.
Islamský štát
Front al-Nusra
Táto silne extrémistická skupina háji iba svoje záujmy a bojuje proti IS (aj napriek podobnej ideológii s IS) a režimu Baššára al-Asada.
Koalícia Irán, Irak a Sýria
Táto koalícia operuje pod vedením Teheránu z dôvodu, že Irán považuje územie Sýrie a Iraku za svoju 35. provinciu, ktorú sa aj takýmto spôsobom snaží udržať. Koalícia
tvorí náboženskú protiváhu wahábistického a salafistického sunnitského islamu tzv. Šiitsky
republikánsky islam. Irak po prechode vojakov na stranu IS v roku 2013 dokázal operovať aj vďaka podpore Iránu. Ten okrem vysielania vojenských poradcov organizuje šiitske
milície, kurdský odpor a poskytuje svoje špeciálne jednotky na boj proti IS. Sýria v rokoch 2010 až 2011 prišla o 1/3 armády, ktorá prešla na stranu vojenskej opozície. Kvalitatívny
stav armád bol poznačený masívnou dezerciou k IS. Táto koalícia je podporovaná Libanonskou šiitskou politickou a vojenskou organizáciou Hizballáh a Ruskom, ktoré
do konfliktu prispieva vyvážením síl.
Kurdi
Aj napriek veľkému počtu bojovníkov nedochádzalo k želanému efektu v boji proti ich hlavnému nepriateľovi, ktorým je IS a Front al-Nusra. Dôvodom bolo rozptýlenie
kurdských bojovníkov na nezvládnuteľne veľkom území. Napriek tomu sú najlepšou možnou alternatívou pre pozemný boj vedený proti IS a Frontu al-Nusra. Sú využívaní
ako súčasť regionálnej mocenskej hry najmä zo strany Iránu. Na druhej strane sú tŕňom
v oku rebelov, ktorí sa snažia o potláčanie kurdských ambícii vytvoriť autonómnu oblasť [16].
Prozápadná koalícia na čele s USA
Koalícia sa zameriava na viacero cieľov. Tým, že bojuje na oboch frontoch, konflikt umelo predlžuje. Na jednej strane je v jej záujme odstrániť režim prezidenta Baššára al-Asada,
na strane druhej bojuje s IS, ktorý získal bojovníkov aj z radov sýrskej opozície, ktorá bola vyzbrojovaná a podporovaná USA. Dá sa povedať, že nastal podobný scenár ako v Iraku,
kedy USA bojovali proti vojakom vyzbrojeným ich zbraňami a vycvičeným ich personálom.
Na strane prozápadnej koalície stojí Veľká Británia, Francúzsko, Nemecko, Kanada, Katar, Austrália, Belgicko, Dánsko, Taliansko, Holandsko, Libanon, Jordánsko,
Turecko163, Saudská Arábia a ďalšie.
Saudská Arábia má v tomto konflikte špecifické postavenie, keďže predstavuje wahábistický sunnitský
islam, ale napriek tomu odcudzuje IS. Súčasne podporuje IS materiálne a personálne z dôvodu oslabenia vplyvu Teheránu a Damasku [6, 11, 17, 18].
Tieto hlavné frakcie sa počas rokov konfliktu postupne transformujú a pod pojmom koalícia
tak mnohokrát vystupujú rozdielne krajiny, či skupiny. Je neprípustné, no bohužiaľ reálne, že každá
zo spomenutých skupín sa snaží presadiť v oblasti svoje vlastné záujmy. Týmto postojom prispievajú k posilneniu IS a Frontu al-Nusra. Dnešná podoba frakcií vznikala postupne a simultánne s eskaláciou
konfliktu. Na začiatku sa proti vláde Baššára al-Asada postavilo sýrske obyvateľstvo, na ktorého stranu sa pridala nespokojná časť sýrskej armády, ktorá sa začala nazývať Slobodná sýrska armáda. V roku
2012 sa ku skupine „rebelov“ pridružil Front al-Nusra a pohltil ich do jednej skupiny, čím ju zradikalizoval. Kurdská menšina vycítila príležitosť a tak sa začala formovať skupina na boj proti
rebelom. Taktiež Irán začal podporovať režim Baššára al-Asada a to formou dodávok zbraní
a personálu. V tej istej dobe skupina arabských krajín a Turecko začali finančne podporovať skupinu bojovníkov proti režimu Baššára al-Asada. Konflikt sa rozrástol o aktérov a to príchodom Hizballáhu,
163 Turecko lavíruje medzi frakciami s cieľom ovplyvňovať smerovanie konfliktu iba vo svoj prospech.
323
ktorý bojuje na strane sýrskeho režimu. Rozrastaním sa počtu vojakov bojujúcich na strane Baššára
al-Asada sa zvyšoval finančný objem na podporu rebelov zo strany arabských krajín. Týmto sa v roku
2013 vytvorili dve veľké frakcie s náboženským podtónom. Išlo o konflikt medzi skupinou šiitov a sunnitov. Do konfliktu nepriamo vstúpilo USA a to tréningom rebelov zo strany CIA. Neskôr
aj priamo a to leteckými útokmi na ciele v Sýrii. V roku 2014 došlo k nečakanému oddeleniu rebelov a vytvoreniu organizácie IS. IS spočiatku neútočil na Baššára al-Asada, ale na skupinu rebelov a Front
al-Nusra, od ktorého sa oddelila. Taktiež aj na Kurdov. V roku 2015 sa Turecko zapojilo do bojov proti
Kurdom. Všetky tieto okolnosti prispeli k zostupu IS, pretože neexistovala relevantná koalícia s jasným a jednotným cieľom. Vzhľadom na situáciu sa do bojov v septembri 2015 zapojilo Rusko,
ktoré ako jediné smerovalo svoje útoky správnym smerom a to na organizáciu IS.
4 SÝRIA DNES
Konflikt v Sýrii má ďalekosiahlejšie následky, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Okrem zničenej
infraštruktúry, hospodárstva, množstva mŕtvych, zranených a utečencov, priniesla vojna rozdelenie, v určitých momentoch aj zblíženie svetových mocností a prinútila ich tak „sadnúť si k jednému stolu
[19]. Je vysoko pravdepodobné, že obyvatelia západných krajín by konflikt nevnímali tak citlivo, nebyť množstva utečencov prúdiacich do Európy v snahe ujsť pred vojnou. Od roku 2011 klesol počet
obyvateľov Sýrie o 4,6 až 4,8 milióna164 a ďalších 6,6 milióna sa presídlilo v rámci krajiny. V snahe
uniknúť pred vojnou svoje domovy opustila takmer polovica populácie tejto krajiny [20]. Najväčší počet registrovaných sýrskych utečencov je v Turecku, Libanone, Jordánsku a Iraku. Z Európskych
krajín prevažuje Nemecko, Srbsko, Švédsko, Dánsko, Rakúsko a Holandsko [21, 22].
K dispozícii je veľké množstvo zdrojov, ktoré poskytujú markantne rozdielne hodnoty. Získať
relevantné informácie je veľmi zložité. Z dôvodu nefunkčnosti štátnej správy vplyvom konfliktu sú štatistiky tvorené odhadom.165 Vnútorne presídľujúci sa obyvatelia sa sťahujú z veľkých miest
na vidiek a do prímestských častí. Najväčší odlev obyvateľov pocítilo mesto Aleppo, Damašk, Homs, Raqqa a Deir ez-Zur [22].
Viac ako päť rokov vojny spôsobilo škody na hospodárstve vo výške 225 miliárd dolárov. Najväčšie škody utrpelo poľnohospodárstvo, na ktorom je Sýria závislá. Nezamestnanosť stúpla zo 14% (2011)
na 50% (2016). Sú ničené nemocnice (58% z nich funguje čiastočne, alebo je úplne zničených), zdravotnícky personál je prenasledovaný (v krajine klesol ich počet na 55% v porovnaní s rokom
2011) [23, 24]. Všetky tieto faktory sa podpísali pod humanitárnu katastrofu, v ktorej obyvateľom chýbajú základné potraviny, lekárska starostlivosť a príjem potrebný na zabezpečenie základných
ľudských potrieb. Potraviny sa stávajú ďalšou zbraňou vo vojne. Humanitárna pomoc určená
pre obyvateľstvo častokrát končí na čiernom trhu. Z dôvodu nedostatku potravín stúpli ich ceny o tisíce percent. Najhoršie sú na tom oblasti okupované IS a ďalšími mimovládnymi ozbrojenými
jednotkami. Baššár al-Asad sa v oblastiach, nad ktorými má kontrolu snaží pomocou importu múky z Ruska a Ukrajiny udržať ceny potravín na čo najnižšej možnej úrovni.
Kolabuje aj školský systém. Počet školopovinných detí klesol o 1 milión. Z tých, ktoré zostali v krajine, takmer 40 % už nenavštevuje školu, pretože štatisticky je každá štvrtá škola zničená, chýba
dostatočný počet pedagogického personálu, alebo deti nemajú bezpečný prístup do školy [23]. Obyvateľstvo, ktoré v Sýrii zotrvalo nemá svetlú budúcnosť a každým dňom musí čeliť veľkému
nebezpečenstvu. Od začiatku konfliktu prišlo o život, alebo bolo zranených 11,5 % populácie krajiny. Približne 400 tisíc prišlo o život útokom a ďalších 70 tisíc sa stalo obeťou sekundárneho dôsledku
vojny (nedostatočná lekárska starostlivosť, nedostatok potravín atď.) [25]. Vplyvom pokračujúceho
konfliktu nie sú uvedené čísla konečné a s vysokou pravdepodobnosť budú všetky ukazovatele pesimistickejšie. Boje stále pokračujú a ich intenzita sa v poslednom období stupňuje najmä v útokoch
na mestá, ktoré má pod svojou správou IS. Väčšia kooperácia a postupné vytvorenie si spoločného nepriateľa (IS) môžu priniesť určitú nádej pri riešení konfliktu.
164 Ide o desaťnásobný nárast v porovnaní s rokom 2012. 165 Taktiež organizáciu SOHR (Syrian Observatory For Human Rights), ktorá mapuje situáciu v Sýrii, mnohé média označili
za nedôveryhodný zdroj, nakoľko informácie podávané zo Sýrie sú neoverené a jej vedenie pôsobí mimo územia Sýrie.
324
Pohľad na konflikt v Sýrii je rozdielny v závislosti od pôvodu získaných zdrojov. Ruskí prívrženci tvrdia,
že za destabilizáciou dnešnej Sýrie stojí západ, ktorý zámerne podporuje opozíciu v krajine. Títo
prívrženci obhajujú vládu Baššára al-Asada. Tvrdia, že práve jeho vojská im poskytujú ochranu „pred niečím, čo tu predtým nebolo“. Naopak, pro západne orientované obyvateľstvo vníma konflikt ako
cestu Sýrie k lepšej budúcnosti, od ktorej očakávajú zvrhnutie vlády Baššára al-Asada a zavedenie „umelo“ presadzovanej demokracie západným svetom [26].
ZÁVER
Sýria ako štátne zriadenie zlyhala, čím priviedla veľkú časť domáceho obyvateľstva k pochybnostiam o ďalšom smerovaní ich krajiny. Napätú situáciu využili skupiny a krajiny, ktoré majú záujem oslabiť
režim Baššára al-Asada. Zosumarizovaním poznatkov možno konštatovať, že konflikt v Sýrii
sa v súčasnosti nachádza v patovej situácii. Nečinnosť svetových organizácii, respektíve kontraproduktívna činnosť zúčastnených krajín nevedie k stavu, ktorý by napomohol k vyriešeniu
okolností, v ktorom by boli spokojné viaceré zúčastnené strany.
Na základe získaných informácií by sa ako možné relevantné riešenie konfliktu mohla osvedčiť kombinácia postupov a opatrení prijatých v zodpovedajúcom poradí. Momentálny boj o moc
zúčastnených krajín sa musí skončiť. Je nevyhnutné, aby primárne došlo k vytvoreniu silnej
multinacionálnej koalície, ktorá si stanoví jednotný cieľ. Politické ciele prekračujúce náboženskú ideológiu by mohli byť pri jej tvorbe prospešné. Vytvorením veľkej koalície a zlúčením niekoľkých
menších frakcií by vznikla dostatočná sila, schopná poradiť si s IS a Frontom al-Nusra. Či si to chceme pripustiť, alebo nie, bez podpory Baššára al-Asada sa tento konflikt vyriešiť nedá. V ďalšom poradí by
malo dôjsť k rokovaniam a dohodám o zrušení sankcií voči Sýrii, čím by došlo k odbremeneniu krajiny
[27].
Od roku 2011 trvajúce represie iba sťažujú boj sýrskej armády, ktorá by sa tak mohla naplno zapojiť do ofenzívy voči organizáciám ako IS, alebo Frontu al-Nusra. Simultánne s týmito opatreniami by malo
dôjsť k uvaleniu sankcií voči krajinám, ktoré akoukoľvek formou podporujú IS, alebo Front al-Nusra.
Hovoríme najmä o Saudskej Arábii a Turecku. Turecko obchodovaním a otváraním svojich hraníc pre podporu extrémistov, Saudská Arábia financovaním wahábizmu. Tieto krajiny zásadným spôsobom
predlžujú konflikt v regióne. Západné krajiny sú voči ich konaniu nečinné a danú skutočnosť sa snažia prehliadať [28,29,30,31].
Keďže sa konfliktu prevenciou voči zlyhávajúcim štátom nepredišlo, je ďalším z ponúkaných možných
riešení intenzívnejšie zaangažovanie Kurdov do konfliktu. Ide o jeden z najväčších „národov“ na svete
(odhadom 30 miliónov), ktorý nemá vlastný štát. Pojem národ však nevystihuje charakter tejto indoeurópskej etnickej skupiny, pretože Kurdi sú nejednotní a poväčšine u nich prevláda kmeňová
a náboženská identita. Kurdi nie sú vhodným partnerom, ale vďaka finančnej podpore a podpore vo forme zbraní a spravodajského prieskumu by dokázali vytvoriť silnú protiváhu k IS. Kurdi
sú najefektívnejšou skupinou v konflikte, ktorá dokáže pozemnými operáciami vydobyť stratené sýrske
a iracké územia spod okupácie IS. Nanešťastie ich prioritou nie je boj proti samotnému IS, ale vytvorenie vlastného štátu – Kurdistanu [32,33,34]. Táto paradigma pomoci Kurdmi sa zakladá
na podmienke prijatia ústupkov zo strany Sýrie, Iraku, Iránu a Turecka.
Situácia si vyžaduje popri vojenskom riešení aj diplomatické riešenie. Bývalý ruský prezident Michail Gorbačov tvrdí, že vyriešenie konfliktu mierovou cestou je dosiahnuteľné [35]. Táto vojna
je aj o kompromisoch, ktoré momentálne žiadna zo zúčastnených strán nie je ochotná prijať.
Po oslabení spomínaných skupín by sa mali spoluúčastníci konfliktu podieľať na rokovaniach o budúcom smerovaní regiónu a obnove krajiny. V prípade, ak by takýto moment nastal, išlo
by o veľmi zložité rokovania s nutnosťou prijať ústupky najmä zo strany západných krajín na čele s USA. Na ústupky zo strany USA nie sme zvyknutí, no mali by sa prestať snažiť o získanie vplyvu
nad regiónom a prenechať túto úlohu Rusku, ktoré sa roly ujalo prirodzenou cestou. Situácia v Sýrii
je závislá a úzko prepojená s dianím v Iraku. Západné krajiny sa stále nepoučili z neúspešného „nastolenia demokracie“ v Iraku a Líbyi, ktoré viedli
k ešte väčšej nestabilite v oblasti. Model demokracie v týchto krajinách nebude nikdy fungovať, respektíve nebude fungovať ešte niekoľko generácii. Kultúra týchto národov sa formovala stovky
325
rokov a uberala sa diametrálne odlišným smerom, než by si západná spoločnosť želala. Nie je možné
presadiť model, ak s ním nesúhlasí nielen vláda, ale ani samotní občania krajiny. Ako príklad možno
uviesť slová pápeža Františka, ktorý citoval líbyjského občana sťažujúceho sa na vzniknutú situáciu vo svojej krajine. „Predtým sme mali jedného diktátora Kaddáfího, teraz ich máme 50“ [36].
Ide o národy, ktoré potrebujú vodcu schopného udržať jednotu krajiny aj za cenu obmedzenia určitých práv občanov. V opačnom prípade nastane chaotická a nezvládnuteľná situácia, ktorej sme
svedkami dnes.
Nesústredením sa a podceňovaním Frontu al-Nusra, môže v budúcnosti dôjsť k eskalácii teroristických
útokov a vyostreniu situácie v regióne. S veľkou pravdepodobnosťou by zánikom IS došlo k posilneniu a rozpínaniu Frontu al-Nusra, ktorý vyčkáva na svoju príležitosť. V snahe efektívneho boja by v oblasti
vojenskej taktiky v súčasnom konflikte bolo vhodné popri leteckých útokoch zintenzívniť pozemné operácie. Veľa krajín sa od tejto formy intervencie dištancuje z nepochopiteľných dôvodov. V tomto
konflikte niet inej cesty ako si dopomôcť pozemnou ofenzívou. Tá by priniesla želaný efekt a umožnila
by lepší kontakt s domácim obyvateľstvom, ktorému by vďaka tomu bolo možné poskytnúť potrebnú humanitárnu pomoc.
Občania západných krajín iba veľmi ťažko chápu situáciu, v ktorej sa sýrske obyvateľstvo nachádza.
Je však pochopiteľné, že sa stretávame s nevôľou prijať týchto občanov do Európy z dôvodu obáv
domáceho obyvateľstva o svoju bezpečnosť. Väčšina z množstva migrantov smerujúca do Európy sleduje ekonomický prospech. Ľudia, ktorí skutočne potrebujú pomoc sú stále v Sýrii a nemôžu opustiť
svoje domovy. Títo ľudia skutočne bojujú o svoje životy a nachádzajú sa medzi „mlynskými kameňmi“. Na jednej strane utláčaní vládou Baššára al-Asada na strane druhej prenasledovaní rôznymi
teroristickými organizáciami operujúcimi v oblasti. Tie využívajú ľudí ako živý štít, znásilňujú ženy a deti, habú im majetky a na výstrahu zabíjajú ľudí hneď po príchode do okupovanej oblasti. Týmito
činmi šíria medzi obyvateľmi strach a beznádej a posilňujú tak svoje postavenie.
V závere spomenuté navrhované postupy a riešenia konfliktu je v praxi veľmi zložité uplatniť, nakoľko
postoje krajín k súčasnej situácii vychádzajú zo vzájomných nevysporiadaných sfér vplyvu a momentálne nie je žiadna zo strán ochotná prijímať ústupky. Množstvo mierových rokovaní
a prijatých opatrení bolo do dnešnej doby len fraškou s predstieraním záujmu o vyriešenie situácie.
Každé a jedno z opatrení je potrebné hlboko zvážiť a pristupovať k nemu citlivo. Pretože akákoľvek podpora jednej z bojujúcich strán narúša budúcu rovnováhu ďalších zúčastnených strán, čím sa môže
situácia v regióne ešte skomplikovať.
Použitá literatúra
Syrie parties d´échecs aux frontiéres – Amal Hamelin des Essarst /Documentarie/ [online].
Dostupné na internete: <http://www.docandfilm.com/tv/syrie-parties-dechecs-aux-frontieres/>
Infoplease - Syria [online]. Dostupné na internete:
<http://www.infoplease.com/country/syria.html>
The world factbook - Syria [online]. Dostupné na internete:
<https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/sy.html>
Alawiti v Sýrii bojujú o holé prežitie [online]. Dostupné na internete:
<http://jurajpolacek.blog.sme.sk/c/310408/Alawiti-v-Syrii-bojuju-o-hole-prezitie.html>
Sunniti a Šiiti [online]. Dostupné na internete:
<http://www.google.sk/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=1&ved=0ahUKE
wiSnIzG6YfNAhVESBQKHW8tDO4QFggcMAA&url=http%3A%2F%2Fwww.koran.sk%2FTemy_suvisiace_s_islamskym_pravom%2FSunniti%2520a%2520Siiti.pdf&usg=AFQjCNHOXtGsMkdn2
Y5vEBvw_Ejs1bCXMQ&sig2=v7nZEiOWDr8YQfV7q70Dkw&bvm=bv.123325700,d.bGs>
MATYÁŠ, F. 2016. Vojenská osveta - Sýria ako geopolitický problém. Liptovský Mikuláš:
Personálny úrad OS SR, 2016. Prvé vydanie, 84 s. ISBN 978-80-89609-10-9.
326
Syria: The story of the conflict [online]. Dostupné na internete:
<http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-26116868>
Co předcházelo sýrskerevoluci [online]. Dostupné na internete: <http://www.syrskarevoluce.cz/historie/>
Sunniti a Šiiti – osudný rozkol islamu [online]. Dostupné na internete: <http://svetvpreklade.sk/sunniti-a-siiti-fatalny-rozkol-islamu/>
Sýrčan: Vo vojne v Sýrii ide o moc, nie o náboženstvo [online]. Dostupné na internete:
<http://svet.sme.sk/c/8023668/syrcan-vo-vojne-v-syrii-ide-o-moc-nie-o-nabozenstvo.html>
Analýza vojenskej situácie na území Iraku a Sýrie v rokoch 2007-2015 [online]. Dostupné na
internete: <http://despiteborders.com/analyza-vojenskej-situacie-na-uzemi-iraku-a-syrie-v-rokoch-2007-2015/>
The rise of ISIS explained in 6 minutes [online]. Dostupné na internete: <https://www.reddit.com/r/Documentaries/comments/3x39ze/the_rise_of_isis_explained_in_6
_minutes_2015/>
Mapping militant organizations: The Islamic State [online]. Dostupné na internete: <https://web.stanford.edu/group/mappingmilitants/cgi-bin/groups/view/>
Šéf al-Kajdy Zavahrí označil Islamský štát za extrémistov [online]. Dostupné na internete: <http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/392472-sef-al-kajdy-zavahri-oznacil-islamsky-stat-za-
extremistov/>
An-Nusrá je větší hrozbou než Islamský stát, tvrdí bezpečnostní experti [online]. Dostupné na internete: <http://zpravy.idnes.cz/an-nusra-je-vetsi-hrozbou-nez-islamsky-stat-fes-
/zahranicni.aspx?c=A160126_103314_zahranicni_ert>
Kurdi nie sú žiadne neviniatka, vraždia, unášajú, zastrašujú, vysvetľuje analytik [online].
Dostupné na internete: http://www.parlamentnelisty.sk/arena/politologovia/Kurdi-nie-su-ziadne-neviniatka-vrazdia-unasaju-zastrasuju-vysvetluje-analytik-253696
Countries involved in Syria´s war [online]. Dostupné na internete:
<https://www.yahoo.com/news/countries-involved-syrias-war-072933719.html?ref=gs>
Syria´s war: 5 minute history [online]. Dostupné na internete:
<http://www.vox.com/2015/10/14/9525469/syrias-war-a-5-minute-history>
Rusko navrhlo USA spoločné nálety v Sýrii [online]. Dostupné na internete:
<http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/393696-rusko-navrhlo-usa-spolocne-nalety-v-syrii/>
Syria IDP Figures Analysis [online]. Dostupné na internete: http://www.internal-displacement.org/middle-east-and-north-africa/syria/figures-analysis
Syrian regional refugees [online]. Dostupné na internete: <http://data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php#>
Syria and climate change: did the media get it right? [online]. Dostupné na internete:
<https://climatemigration.atavist.com/syria-and-climate-change?gclid=Cj0KEQjwvtS6BRC8pcKn8OXIg_wBEiQAqtpiz-
D0dNyUbsGz37btXmUXRuHtfdZs81g6kXn3MJYph2AaAk8k8P8HAQ>
Life and death in Syria [online]. Dostupné na internete:
<http://www.bbc.co.uk/news/resources/idt-841ebc3a-1be9-493b-8800-2c04890e8fc9>
Snajper zastrelil v obkľúčenom meste Zabadání posledného lekára [online]. Dostupné na
internete: <http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/389360-snajper-zastrelil-v-obklucenom-
meste-zabadani-posledneho-lekara/>
Report on Syria conflict finds 11,5% of population killed or injured [online]. Dostupné na
internete: <http://www.theguardian.com/world/2016/feb/11/report-on-syria-conflict-finds-115-of-population-killed-or-injured>
327
The Syrian Diary Russian Documentary From Tv Rossiya 24On Events In Syria English
Subtitles [online]. Dostupné na internete: < http://www.disarada.com/download-video/the-
syrian-diary-russian-documentary-from-tv-rossiya-24-on-events-in-syria-english-subtitles>
EÚ predĺžila sankcie voči sýrskemu režimu [online]. Dostupné na internete:
<http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/394425-eu-predlzila-sankcie-voci-syrskemu-rezimu/>
ISIS stvorila aj Saudská Arábia. Západsa jej ani nedotkne [online]. Dostupné na internete:
<http://www.etrend.sk/ekonomika/isis-stvorila-saudska-arabia-zapad-sa-jej-ani-
nedotkne.html>
Most smuggled ISIS oil goes to Turkey, sold at low prices – Norwegian report [online].
Dostupné na internete: <https://www.rt.com/news/326567-is-export-oil-turkey/>
Deal With the devil: Turkey Props Up ISIS by Buying Its Stolen Oil [online]. Dostupné na
internete: <http://observer.com/2016/02/deal-with-the-devil-turkey-props-up-isis-by-buying-its-stolen-oil/>
Israeli defence minister accuses Turkey of buying IS oil [online]. Dostupné na internete:
<http://www.bbc.com/news/world-europe-35415956>
Kurdi – 26 – miliónový národ bez štátu [online]. Dostupné na internete:
<http://www.sme.sk/c/2167347/kurdi-26-milionovy-narod-bez-statu.html>
Who are the Kurds? [online]. Dostupné na internete: <http://www.bbc.com/news/world-
middle-east-29702440>
The Time of the Kurds [online]. Dostupné na internete: <http://www.cfr.org/middle-east-and-north-africa/timekurds/p36547?gclid=Cj0KEQjwj7q6BRDcxfG4pNTQ2NoBEiQAzUpuW8udzKl-
jU10wFcFoYOirHTphqmAJvs8hqvO8Th6lmUaAn_28P8HAQ#!/?cid=ppc-Google-grant-kurds_infoguide-072715>
Gorbachev warns world of „cult of force“, says all recent conflicts could have had peaceful solution [online]. Dostupné na internete: <https://www.rt.com/news/345374-gorbachev-
world-leaders-biggest-mistake/>
Pápež: Nie je možné otvárať hranice migrantom dokorán [online]. Dostupné na internete: http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/393484-papez-nie-je-mozne-otvarat-hranice-migrantom-
dokoran/>
Quelles sont les différenees entre sunnites et chiites [online]. Dostupné na internete:
<http://www.lemonde.fr/les-decodeurs/article/2014/06/20/au-fait-quelle-difference-entre-
sunnites-et-chiites_4442319_4355770.html>
Control of Terrain in Syria: December 23, 2015 [online]. Dostupné na internete:
<http://iswresearch.blogspot.sk/2015/12/control-of-terrain-in-syria-december-23.html>
Who Are the Kurds? [online]. Dostupné na internete: <http://www.newsweek.com/who-are-
kurds-340029>
328
PRÁVNÍ ASPEKTY VÝSLUHOVÝCH NÁLEŽITOSTÍ – VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK A JEHO VELIKOST
LEGAL ASPECTS OF THE SERVICE ALLOWANCES - ENTITLEMENT TO SERVICE PENSION AND ITS SIZE
Martin POP166
Abstrakt Výsluhové náležitosti související s ukončením služebního poměru vojáka vycházejí ze zákona
č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Tyto specifické náležitosti jsou kompenzací za dlouholetou
a náročnou službu státu v ozbrojených silách, spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví a celou řadou omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se například o časovou náročnost či služební
kázní. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru. Jednou z výsluhových náležitostí je výsluhový
příspěvek.
Klíčová slova: služební poměr, voják, výsluhový příspěvek, zákon
Abstract Retirement formalities connected with the end of professional soldiers´ service is based on the Act
no. 221/1999 Coll., on professional soldiers. These specific requirements may be considered as
a compensation for long and demanding state service in the armed forces, associated with the risk of the life or health endangering and with a wide range of restrictions that other employees do not
have. Granting of service requirements, as well as their amount is dependent on the duration of the service and the reason for its dissolution. One of the requirements on service is service pension.
Article will deal with the issue of the service pension.
Key words: service, soldier, service pension, act
ÚVOD
Kompenzací za dlouholetou a náročnou službu státu v ozbrojených silách jsou výsluhové náležitosti. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání v souvislosti s ukončením služebního poměru
profesionálního vojáka zahrnuje tyto výsluhové náležitosti: 1. výsluhový příspěvek,
2. odbytné,
3. odchodné a 4. úmrtné.
Důvodem pro poskytnutí výsluhových náležitostí je charakter služby mnohdy spojené s rizikem
ohrožení života a zdraví a celou řadou dalších omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se
například o časovou náročnost služby či služební kázeň. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru.
Jednou z výsluhových náležitostí je výsluhový příspěvek, kterým se článek bude dále zabývat.
166 Ing. Martin POP, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, tel.: 973 443 245, e-mail: [email protected]
329
1 VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK
Nárok na výsluhový příspěvek vznikne vojákovi, jehož služební poměr trvající alespoň 15 let zanikl: a) uplynutím stanovené doby,
b) ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise. Problematikou přezkumných komisí se zabývá § 36 zákona č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné
povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon). Paragraf 36 se skládá ze sedmi
odstavců.: „(1) Při přezkumném řízení se posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců vojáků k vojenské činné službě na základě závažných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu. Zdravotní způsobilost se zjišťuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborné vyšetření. (2) K provádění přezkumného řízení se zřizují přezkumné komise u územních vojenských správ, u vojenských nemocnic a u Ústavu leteckého zdravotnictví. (3) Přezkumná komise u územní vojenské správy posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba, a vojáků v záloze; působí ve složení a) předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí ředitel krajského úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy. (4) Přezkumná komise u vojenské nemocnice posuzuje zdravotní způsobilost vojáků v činné službě kromě vojenského leteckého personálu; působí ve složení a) předseda - ředitel vojenské nemocnice nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 lékaři vojenské nemocnice určení ředitelem vojenské nemocnice. (5) Přezkumná letecká komise u Ústavu leteckého zdravotnictví posuzuje zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu; působí ve složení a) předseda - ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 lékaři Ústavu leteckého zdravotnictví určení ředitelem Ústavu leteckého zdravotnictví. (6) Členem přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky. (7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků k vojenské činné službě při přezkumném řízení, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro přezkumné řízení.“,
c) omezením svéprávnosti,
d) propuštěním se služebního poměru z důvodu, že voják:
dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, konkrétně§ 32 odst. 2 a
3,
splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu (§
29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 134/1997 Sb.), přičemž dosáhl důchodového
věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu (§ 32 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění),
přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního předpisu (Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) není způsobilý pro
další výkon služby v dosavadním služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení,
není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení,
byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil,
podle závěrů dvou služebních hodnocení není způsobilý pro další výkon služby,
stal se členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace,
vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů167,
167 Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
330
je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad,
podal žádost o propuštění ze služebního poměru,
pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 –„(1) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu a) funkce podle zvláštního předpisu,168 b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna, c) trestu odnětí svobody. (2) Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody. (3) Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. (4) Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.)“ a voják ve služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2 – „Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle § 6. Není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.“,
uplynula rozhodná doba ve služebním zařazení,
podle zvláštního právního předpisu není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení, přičemž tuto nezpůsobilost zavinil svým jednáním.
2 VÝŠE VÝSLUHOVÉHO PŘÍSPĚVKU
Po 15 letech služby základní výše výsluhového příspěvku činí 5 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. Tato výše se pak za šestnáctý a každý další ukončený rok služby zvyšuje o 6,2 %,
za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 %. Za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu.
Pro přehledné znázornění výše výsluhového příspěvku autor přikládá následující tabulku:
Tab. 1 Procentní výše výsluhového příspěvku v návaznosti na dobu trvání služebního poměru
Doba trvání služebního poměru
Procentní výše výsluhového příspěvku
15 roků 5
16 roků 11,2
17 roků 17,4
18 roků 23,6
19 roků 29,8
20 roků 36
21 roků 38,5
22 roků 41
23 roků 43,5
24 roků 46
331
25 roků 48,5
26 roků 51
27 roků 52
28 roků 53
29 roků 54
30 roků a více 55 Zdroj: vlastní
Pro účely stanovení výše výsluhových náležitostí se za průměrný měsíční hrubý služební plat považuje průměrný hrubý služební plat poskytovaný za předchozích 5 kalendářních roků přede dnem
skončení služebního poměru169. Do průměrného měsíčního hrubého služebního platu se nezapočítávají odměny poskytnuté vojákovi podle § 68g, za splnění mimořádného nebo zvlášť významného
služebního úkolu lze vojákovi poskytnout odměnu. Při výpočtu výsluhových náležitostí se dále
nepřihlíží ke snížení služebního platu při dočasném zproštění výkonu služby a v důsledku uložení kázeňského trestu snížení služebního platu, k příplatku za službu v zahraničí, ke služebnímu platu
za nevyčerpanou řádnou dovolenou, ke služebnímu platu poskytnutému místo volna za nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky, nebo k doplatkům a přeplatkům služebních platů
vyúčtovaných za období předcházející rozhodnému období.
Maximální výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého
služebního platu. V případě, že byl voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť
nebezpečných podmínek, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu.
ZÁVĚR
Výsluhový příspěvek vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a je jednou z možných forem kompenzace za dlouholetou a náročnou službu státu v ozbrojených silách. Důvodem
pro poskytnutí výsluhových náležitostí je charakter služby mnohdy spojené s rizikem ohrožení života
a zdraví a celou řadou dalších omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se například o časovou náročnost služby či služební kázeň. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich
výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru.
Použitá literatura [1] Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
[2] Zákon č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).
[3] Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
169 V případě, že služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, spadá již tento rok do období 5 kalendářních roků
podle první věty. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 5 kalendářních roků přede dnem skončení služebního poměru podle věty první, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý služební plat z celé doby trvání služebního poměru. Za dobu dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, dobu, po kterou voják nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle zvláštních právních předpisů nebo po kterou je vojákovi nařízena izolace, a další dobu, po kterou byly vojákovi poskytovány dávky nemocenského pojištění, se průměrný měsíční hrubý služební plat zjišťuje ze služebního platu přiznaného rozhodnutím platným v den předcházející dni vzniku neschopnosti ke službě, dni nařízení karantény či izolace, nebo dni počátku poskytování dávek nemocenského pojištění. Doba vyslání k výkonu služby v zahraničí, po kterou je vojákovi poskytován plat z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu, a doba určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. e) a g), se z doby, za kterou se zjišťuje průměrný měsíční hrubý služební plat, vylučuje. Nelze-li v důsledku vyloučené doby průměrný měsíční hrubý služební plat zjistit, stanoví se průměrný měsíční hrubý služební plat z kalendářního roku předcházejícího vyloučené době.
332
VYUŽITÍ OPERAČNÍ ANALÝZY V OBLASTI PLÁNOVÁNÍ OCHRANY OBYVATEL
USE OF OPERATIONAL ANALYSIS IN PLANNING FOR PROTECTION OF POPULATION
Radka PRÍVAROVÁ170
Abstrakt
V příspěvku uvádím metody operační analýzy a vybírám takové, které jsou použitelné v krizovém řízení a při plánování ochrany obyvatel. Uvádím příklady použití některých metod při krizovém plánování.
Na konkrétních příkladech ukazuji využití znalosti teorie grafů a také dopravních úloh. Konkrétní příklady jsou zpracovány v programu Expert Choice a také v tabulkovém procesoru Excel. Snahou je
ukázat praktický přínos operační analýzy v praxi krizového manažera.
Klíčová slova: operační analýza, plánování, krize, manažer
Abstract
This paper presents methods of operational analysis and selects those that are useful in crisis management in planning and protection of the population. I give examples of the use of certain
methods in crisis planning. With specific examples showing the use of the knowledge of graph theory and traffic problems. Specific examples are processed in Expert Choice and the spreadsheet Excel.
The aim is to demonstrate the practical benefits of operational analysis in practice crisis manager
Key words: operational analysis, planning, crisis, manager
ÚVOD
Multidisciplinární obor operační analýza je využíván v mnohých odvětvích. V krizovém plánování a plánování ochrany obyvatel se s použitím metod operační analýzy setkáváme při řešení
rozhodovacích problémů, optimalizaci činností, dopravní optimalizaci apod. Klasickými úkoly operační analýzy, které lze výhodně využít při krizovém plánování jsou problémy související s úkoly optimálního
přiřazení objektů na místa určení, optimálního použití sil a prostředků, optimální rozmisťování zdrojů
apod., které souhrnně nazýváme distribuční problémy.
V oblasti krizového řízení mají metody operační analýzy význam hlavně v oblasti prevence a plánování. Některé úlohy můžeme řešit manuálním výpočtem, avšak pokud se jedná o úlohy s velkým množstvím
vstupních dat, pak je jednodušší použít program, který nám data zpracuje v krátkém čase a pomůže
zajistit přesné výpočty rozsáhlého charakteru. Základní nástroj, který můžeme použít je tabulkový procesor MS Excel. Můžeme řešit pomocí vzorců, nebo pomocí vlastního optimalizačního modulu funkcí
„řešitel“. Dalším možným nástrojem na řešení úloh operační analýzy je např. program WIN QSB a program Expert Choice. Existuje však celá řada dalších řešitelských programů.
Ekvivalentem pojmu operační analýze je kvantitativní rozhodování. Pomocí metod kvantitativního rozhodování je možné řešit rozhodovací problémy v různých oblastech společenského života, tedy aj
řešení krizových jevů. Pracovní postupy krizového manažera musí zaručovat kvalifikované a přiměřeně správné rozhodování a proaktivní řízení, které by mělo být nejlepším nástrojem pro zajištění ochrany,
bezpečnosti a rozvoje státu, regionu či organizace.
170 Ing. Radka Prívarová, katedra Katedra technických vied a informatiky Fakulty bezpečnostného manažmentu Žilinskej univerzity v Žiline, Ul. 1. mája č.32, 010 26 Žilina, tel.: 041/513 6866, e-mail: [email protected].
333
1 METODY OPERAČNÍ ANALÝZY PRO VYUŽITÍ V KRIZOVÉM PLÁNOVÁNÍ
Cílem operační analýzy je vytvořit model (formální popis) dané situace a následně provést jeho
optimalizaci, tedy nalezení hodnot parametrů modelu, pro které dosahuje sledovaný výstup modelu
extrému. Pro analýzu a hodnocení rizik existuje celá řada metodik a nástrojů k řešení rozhodovacích problémů [2,3]. Každá z metod pro stanovení rizik je vhodná na specifický problém. Kvůli složitosti
a dynamice procesů a dějú žádná univerzální metoda pro práci s rizikem neexistuje. Často mohou konfigurovatelné a obměnitelné modely a postupy operační analýzy posloužit i jako efektivní nástroje
pro řešení široké škály problémů z oblasti krizového řízení.
Mezi základní metody operační analýzy řadíme:
1. matematické programování (lineární, nelineární, dynamické), 2. úlohy distribuční (dopravní úkoly, přiřazovací úlohy),
3. úlohy teorie grafů (cesty na grafech, kostra grafu, toky na grafech), 4. síťovou analýzu (metoda CPM, CPM - GE, MPM, PERT)
5. teorii hromadné obsluhy,
6. teorii zásob, 7. teorii obnovy,
8. teorii spolehlivosti, 9. teorii her a další.
Nejvíce rozšířeným a využívaným způsobem řešení jsou metody lineárního programování. Lineární programování umožňuje vybudovat teorii a vypracovat výpočetní postupy, které nám slouží k určení
úloh s různými formulacemi. Formulace úloh je složena ze soustavy rovnic a nerovnic, které nám vyjadřují podmínky úlohy a z lineární funkce, udávající hledaný cíl. Funkce, jejíž extrém hledáme,
se nazývá účelová funkce. Při úlohách lineárního programování jde v podstatě o řešení soustavy lineárních rovnic a nerovnic. [2]
Velmi dobře použitelnou metodou jsou distribuční úlohy. Zahrnují celou řadu optimalizačních úloh ať už z oblasti zásobování (např. skladů CO), tak i z oblasti výběru nejvhodnější cesty (např. pro
přesun záchranného vozidla) apod.
Další rozšířenou oblastí využití je vícekriteriální rozhodování. Rozhodování je potřebné na každé úrovni
řízení a řešení problémů. Rozhodovací problém, který má více jak jeden vstup a více jak jednu možnost řešení, spadá do oblasti vícekriteriálního rozhodování. Složitost úlohy je pak dána množstvím
variant a podmínek. Existuje větší počet různých metod, které mají v podstatě stejný princip, tzn. posouzení několika variant řešení zadaného problému podle zvolených kritérií. Jednotlivé metody
se liší podle toho, jak se určuje tzv. váha jednotlivých kritérií a jak se číselně hodnotí stupeň naplnění
zvoleného kritéria pro jednotlivé varianty řešení. Za základní metodu vícekriteriálního rozhodování je možné považovat tzv. metodu rozhodovací matice (Decision Matrix Method - DMM). Při její aplikaci se
hodnotí váha jednotlivých kritérií i stupeň, jak jednotlivé varianty řešení vyhovují zvoleným kritériím číselnou stupnicí (např. 1 až 10). Za výsledné kritérium pro volbu vítězného variantu se volí přitom
největší vážený součet (součet součinů míry splnění kritérií a jejich váhy). Při tomto přístupu jsou sporné dva aspekty: vysoký podíl subjektivity v hodnocení jako jednotlivé varianty řešení vyhovují
zvoleným kritériím a subjektivní určení váhy jednotlivých kritérií. [3]
1.1 PŘÍKLADY POUŽITÍ METOD OPERAČNÍ ANALÝZY V KRIZOVÉM ŘÍZENÍ V krizovém manažmentu můžeme využít úlohy operační analýzy hlavně v krizovém plánování,
identifikaci a kvantifikaci rizik, optimalizaci realizace řídicích a výkonných procesů, časové, nákladové
nebo zdrojové analýze jednotlivých etap a procesů krizového manažmentu.
334
1.1.1 ANALÝZA GRAFŮ
Formát Síťová analýza využívá graficko-analytické metody pro plánování, řízení a kontrolu složitých návazných procesů. Tyto procesy se dají rozložit na dílčí a organizačně spolu související činnosti.
V síťové analýze se nazývají projekty. Matematický základ síťové analýzy tvoří teorie grafů. [2]
Jedním z nástrojů na realizaci rozhodovacích problémů je aj tabulkový procesor MS Excel. Můžeme
řešit pomocí vzorců, nebo pomocí vlastního optimalizačního modulu funkcí „řešitel“. Optimalizační modul řešitel (solver) není sice v MS Excelu automaticky nainstalovaný, avšak jeho instalace
jejednoduchá. V hlavním menu MS Excelu zvolíme položku nástroje. Po rozvinutí nabídky vybereme položku doplňky. Po výběru položky doplňky se zobrazí okno s dostupnými doplňky. Zaškrtnutím
zvolíme doplněk řešitel. Nainstalovaný řešitel se zobrazí v nabídce nástroje. Teorie grafů je využitelná jako nástroj pro určení nejkratší možné trasy pro záchranné vozidlo (vychází z místa A, směřuje
do místa B). Příklad na hledání nejkratší možné cesty můžeme v krizovém manažmentu aplikovat
např. pro záchranná vozidla.
V příkladu řeším nejkratší možnou cestu z východiskového do koncového uzlu za předpokladu, že východiskový uzel je Node 1 a koncový uzel je Node 8. Tento příklad je řešení v programu WIN
QSB.
Zadání:
Najděte nejkratší možnou cestu z východiskového uzlu 1 do koncového uzlu 8. Definujte také jednotlivé vzdálenosti z uzlu 1 do všech ostatních uzlů. Jsou dány vzdálenosti mezi jednotlivými uzly
tak, jak jsou uvedeny v tabulce 1.
Tab. 1 Vzdálenost mezi uzly
uzly: z - do km
node 1 - node 2 50
node 1 - node 3 29
node 1 - node 4 82
node 2- node 5 54
node 2 - node 6 62
node 3 - node 7 15
node 4 - node 7 25
node 4 - node 8 25
Řešení: Hodnoty, které jsou uvedeny v tabulce, zapíšeme jako vstupní hodnoty pomocí oken programu
WinQSB. Získáme tabulku na obr. 1.
Obr. 1 Vzdálenost mezi uzly specifikovaná v programu Win QSB
Při řešení vybereme počáteční a koncový uzel (Obr. 2) ze zadaných hodnot. Program je i zpětně
modifikovatelný, takže je možné na příkladu dělat obměny.
335
Obr. 2 Zadání vstupního a výstupního uzlu
Pro vyřešení příkladu zvolíme funkci řešit a získáme tabulku na obr. 3. Pro zobrazení vzdálenosti z uzlu 1 do ostatních uzlů zvolíme řešení po krocích a jejich zobrazení.
Obr. 3 Vygenerované řešení zadané úlohy
Z tabulky na obr. 3 plyne, že nejkratší možná vzdálenost mezi uzly 1 a 8 povede přes uzly 3,4 a 7 a bude mít vzdáleost 94 km. Uplatnění takového příkladu v krizovém manažmentu je např při hledání
nejkratší možné cesty pro záchranné vozidlo, které potřebujeme přesunout z bodu A do bodu B. Na obrázku 4 vidíme, jak se dá zobrazit grafické řešení pomocí funkce zobrazení výsledků.
Velkou výhodou programu WINQSB je možnost různého zobrazení výsledků, ať už ve formě tabulek,
nebo i grafického řešení. Tabulky mohou být zobrazeny včetně celého postupu řešení i s mezivýpočty.
Grafické znazornění pak zobrazuje složitost a postoupnost kroků, kterých jsme řešením dosáhly. Mezi další výhody patří konfigurovatelnost a obměnitelnost vstupních dat. Při vytvoření postupu řešení
problému pak můžeme snadno zadávat konkrétní data pro danou situaci. Příklady se dají ukládat pro pozdější využití. Na obrázku 4 je grafické znázornění řešeného příkladu, kde šipky ukazují směr cesty.
336
Obr. 4 Grafické znázornění řešeného příkladu
1.1.2 DOPRAVNÍ ÚLOHY
Dopravní úlohy slouží na sestavení optimálního plánu rozvodu např. materiálu od dodavatelů
k odběratelům. V krizovém plánování můžeme dopravní úlohy použít v oblasti zásobování. V následujícím příkladu 3 uvádím dopravní – distribuční úlohu řešenou v MS Excelu.
Zadání: V jednom okrese jsou k dispozici tři dodavatelé zásob pro 4 evakuační střediska. V prvním
dodavatelském podniku se denně vyrobí 200ks zásob určených pro evakuační střediska, v druhém 260ks, ve třetím 220ks. Je potřebné dodat do 1. střediska 100ks zásob, do druhého 160ks, do třetího
240ks a do čtvrtého 180ks zásob. Přepravní náklady závisí od vzdálenosti jednotlivých středisek
a podniků. Podnik vyčíslil náklady na přepravu 1ks zásob mezi každou dvojicí středisko - podnik. Úlohou je naplánovat přepravu tak, aby celkové přepravní náklady byli minimální. Jednotkové náklady
v Eurech jsou uvedeny v tabulce 2.
Tab. 2 Vstupní hodnoty zadaného příkladu
Střediska podniky
ai P1 P2 P3 P4
S1 5 3 2 6 200
S2 4 7 8 3 260
S3 6 4 3 5 220
bj 100 160 240 180 0
Řešení:
V programu MS Excel nadefinujeme tabulku 3 takto: Před použitím řešitele zadáme vstupní data na pracovním listě MS Excelu, se kterými budeme dále
pracovat. V příkladu celkem vystupuje 12 nezáporných proměnných xij (i= 1,2,3; j = 1,2,3,4), které
reprezentují hodnotu přepravy od i-tého dodavatele do j-tého střediska. Hodnoty těchto proměnných budou uvedené v bloku B9:E11, a jejich začáteční hodnota bude 0. Omezující podmínky respektující
celkovou vyskladněnost skladů dodavatele jsou uvedené v G2:G4 a omezující podmínky zabezpečující
337
úplné uspokojení požadavků středisek jsou uvedené v B6:E6. Na základě ohraničení úlohy můžeme
tyto podmínky zadat funkcí SUM. V buňce B7 je definovaná hodnota účelové funkce (ÚF) jako součin
dvou polí ( B2:E4 a B9:E11) funkcí SUMPRODUCT.
Tab. 3 Vstupní hodnoty a nadefinované buňky pomocí vzorců
P1 P2 P3 P4 produkce přeprava
S1 5 3 2 6 200 0
S2 4 7 8 3 260 0
S3 6 4 3 5 220 0
požadavky 100 180 240 180
přeprava 0 0 0 0
UF 0
Proměnné 0 0 0 0
0 0 0 0
0 0 0 0
Pro další řešení a dopočítání potřebných údajů použijeme funkci řešitel (solver)(Obr.5,6). Nastavená
cílová buňka je hodnota účelové funkce v buňce B7. Protože řešená úloha je minimalizační, nastavíme kritérium „Minimum“. Měněné buňky jsou proměnné řešené úlohy (blok B9:E11). Následně
je potřebné definovat omezení přes tlačítko „přidat“. Jedná se o ohraničení řešené úlohy. Následně ohraničení týkající se dodavatelů zadáváme takto: odkaz na buňku představuje levou stranu
ohraničení, tedy buňky G2:G4 (B6:E6). Protože úloha je vybilancovaná, tyto buňky jsou relací „=“ porovnávané s pravou stranou „omezení“, které představují vložené konstanty v F2:F4 (B5:E5). Kromě
uvedených parametrů je potřebné požitím tlačítka „možnosti“ nastavit „ předpokládat lineární model“
a „předpokládat nezáporná čísla“. Celkový výpočet spustíme použitím tlačítka „vyřešit“. Konečné řešení úlohy je uvedené v tabulce 4.
Obr. 5 Řešitel programu MS Excel
338
Obr. 6 Řešitel programu MS Excel
Výsledek se automaticky zobrazí v základní zadané tabulce.
Tab. 4 Řešení vygenerované po výpočtu úlohy pomocí funkcí řešitele
P1 P2 P3 P4 produkce přeprava
S1 5 3 2 6 200 200
S2 4 7 8 3 260 260
S3 6 4 3 5 220 220
požadavky 100 160 240 180
přeprava 100 160 240 180
UF 2140
Proměnné 0 0 200 0
100 0 0 160
0 160 40 20
Výsledkem je následující struktura rozvozu: Je potřeb rozvést 200ks z S1 do P3, 100ks z S2 do P1, 160ks z S3 do P2, 40ks z S3 do P3 a 20 ks z S3 do P4. Hodnota celkového rozvozu je 2 140 Eur.
ZÁVĚR
Použití metod operační analýzy v praxi nám může pomoci k zefektivnění a objektivizaci činnosti. Použitelných nástrojů na řešení úloh operační analýzy je celá řada a záleží na jejich dostupnosti a
výhodnosti pro námi řešený problém. MS Excel a jeho nástavby nám mohou v mnohém nahradit
dražší licencované programy. Důležité je, aby používaný program byl konfigurovatelný, protože každá z úloh operační analýzy vycházející z praxe je jedinečná a má svá specifika.
Použitá literatura
[1] BANASINSKÝ, V.: Obec a krizové řízení. Rožnov pod Radhoštěm: Vydavatelství ROVS. 2007. 178s.
[2] BREZINA, IVANIČOVÁ, PEKÁR.: Operačná analýza. Bratislava: Vydavatelství lura 2007. 241s.
[3] MÁCA, J. – LEITNER, B. : Operačná analýza I. Učebnica. FŠI ŽU, Žilina 1998.
[4] MALÁ,H.: Lineární programování. Diplomová práce, Masarykova Univerzita v Brně. 2005. 69s.
[5] Unčovský,L., Stochastické modely Operačnej analýzy, ALFA, Bratislava, 1980. 415pp.
Příspěvek vznik za podpory grantové agentury VEGA prostřednictvím řešeni projektu VEGA č. 1/0240/15.
339
CHARAKTERISTIKA TOKU INFORMACÍ (NAŘÍZENÍ, HLÁŠENÍ), ROZSAHU A OBSAHU ZPRACOVÁVANÉ DOKUMENTACE K ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY
POHYBU
CHARACTERISTIC OF INFORMATIONAL FLOW (ORDERS, REPORTS), RANGE AND CONTENT OF DOCUMENTATION MADE FOR CONTROL OF ENGINEER MOBILITY
SUPPORT
Ota ROLENEC171
Abstrakt
Příspěvek se zabývá dokumentací zpracovávanou příslušníkem ženijní specializace ve štábu úkolového uskupení k plánování a řízení ženijní podpory pohybu a informačními toky (vazbami) mezi místy velení
a ženijními úkolovými uskupeními pro podporu pohybu. K hodnocení poznatků získaných studiem
odborné literatury bylo použito metod analýzy a dedukce. Metody syntézy a indukce byly využity ke znázornění informačních toků a k formulaci závěru práce. Výsledkem příspěvku je uvedení souhrnu
dokumentace potřebné pro plánování a řízení ženijní podpory pohybu a popsání vazeb mezi prvky velení a řízení a ženijními jednotkami na úrovni praporního a brigádního úkolového uskupení v rámci
současného uspořádání jejich míst velení. Příspěvek uvádí, která dokumentace se z uvedeného souhrnu již téměř nezpracovává, a také naznačuje, jak by vypadaly vazby v případě vytvoření
střediska ženijní podpory na základě ženijních doktrín.
Klíčová slova: brigádní úkolové uskupení, místa velení, řídící vazby, ženijní podpora pohybu
Abstract
The article deals with the documentation made by a member of engineer specialization for planning and controlling of engineer mobility support in a staff of task force and with informational flow
(relations) among command posts and engineer task forces for mobility support. To assess knowledge gained by studying of literature were used methods of analysis and deduction. Methods of synthesis
and induction were used to depict informational flow and to formulate a conclusion. The result of this
article is a summary of documentation necessary for planning and controlling of engineer mobility support and describing of relations among command and control elements and engineer units
on battalion and brigade task force level under the current organization of its command posts. The article states which documentation from the summary is not almost made and also suggest how
would looks relations in case of engineer support center creation based on engineer doctrines.
Key words: brigade task force, command posts, controlling relations, engineer mobility support
ÚVOD
Velitel svým podřízeným velitelům zpravidla vydává operační (bojový) rozkaz s cílem účinně splnit úkoly operace ve vzájemné součinnosti. Jedná se o nařízení, které je zpravidla zpracováváno
v písemné podobě.
Řízení je založeno na informacích o operační situaci a úkolu, nepříteli, terénu, vlastních jednotkách,
čase (Mission, Enemy, Terrain, Troops and Time available – METT-T) a dalších informacích od všech zdrojů. Zahrnuje jejich sběr, zpracovávání, zobrazení, uchovávání a předávání za účelem vytvoření
společného operačního obrazu situace a využívání těchto informací především štábem v průběhu vedení operací. [1]
171 Ing. Ota Rolenec, K-203, Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany, Šumavská, 443816, [email protected].
340
K předávání informací jako jedna z forem slouží hlášení. Je to formalizovaná zpráva informující
o situaci. V rámci severoatlantické aliance (North Atlantic Treaty Organization – NATO) byl vytvořen
katalog zpráv pod označením STANAG 7149.
1 ZPRACOVÁVANÁ DOKUMENTACE K PLÁNOVÁNÍ A ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU
Řešení ženijních opatření nemají charakter složitých matematických vztahů, převážně se jedná o určitý myšlenkový proces (postup), zpravidla o porovnávání dvou veličin. Na jedné straně to jsou
požadavky vyjádřené potřebou plnit úkoly a realizovat opatření ženijní podpory, vyplývající z konkrétní
činnosti vojsk při plnění úkolů stanovených rozkazem nadřízeného. Na straně druhé je to množství ženijních sil a prostředků a jejich možnosti plnit tyto požadavky v daných časových relacích
a v konkrétních podmínkách. [2]
Rozsah, obsah a výstupy řešení úkolů při plánování ženijní podpory boje jsou ovlivněny druhem boje (činností vojsk), záměrem velitele jak plnit úkoly útvaru, závěry z hodnocení situace a požadavky
na rozsah (podrobnost) zpracovávané dokumentace řešící úkoly a opatření ženijní podpory. [2]
Jedná se většinou o orientační řešení realizace ženijních opatření, které slouží příslušníkům štábu
útvaru při tvorbě a posuzování (hodnocení) variant činnosti vlastních vojsk v rámci přípravy návrhu rozhodnutí velitele. Orientační řešení realizace ženijních opatření jsou také podkladem pro rozdělení
ženijních sil a prostředků, které jsou k dispozici a ke stanovení reálných úkolů pro podřízené stupně
velení. [2]
V rámci ženijních opatření k podpoře pohybu vlastních vojsk řeší příslušníci ženijní specializace ve štábu mechanizovaného útvaru především otázky týkající se: [2]
úpravy a údržby cest;
překonávání zátarasů;
překonávání různých, zejména vodních překážek.
K výstupům úpravy a údržby cest řešení zpravidla patří: [2]
kalkulace potřeby ženijních sil a prostředků s ohledem na možný výskyt překážek a časové
relace úpravy cest vzhledem k předpokládanému pohybu vojsk;
návrh průběhu brigádní (praporní) cesty – na mapě;
návrh zabezpečení úpravy a údržby cest vyčleněnými silami;
návrh složení, vybavení, začlenění a zabezpečení odřadu zabezpečení pohybu
(OZP) brigádního úkolového uskupení (BÚU) nebo skupiny zabezpečení pohybu (SkZP) praporního úkolového uskupení;
příspěvek do rozkazu velitele (přílohy „Ženijní podpora“).
K výstupům překonávání zátarasů zřízených nepřítelem na předním okraji, ale i v hloubce jeho obrany
zpravidla patří: [2]
kalkulace potřeby průchodů v zátarasech, doby potřebné na jejich zřízení a ve kterém
období plnění úkolů se mají zřídit; požadavky na odminování za přesunu a přidělení odminovačů;
návrh překonávání zátarasů nepřítele;
rozdělení (přidělení) odtarasovacích prostředků;
příspěvek do rozkazu velitele (přílohy „Ženijní podpora“).
Při překonávání vodní překážky se řeší především možnosti překonávání vodní překážky jednotlivými prvky bojové sestavy útvaru, možnosti zřizování jednotlivých druhů přepravišť vzhledem
k charakteristice vodní překážky, okolního terénu a vlastního průběhu přepravy. K výstupům zpravidla patří: [2]
kalkulace doby na zřízení přepravišť, doby přepravy, počtu a doby koloběhů, potřebného
množství a druhu přepravních prostředků;
podklady do Grafikonu přepravy (Plánu přechodu vodní překážky);
návrh překonávání vodní překážky;
341
rozdělení (přidělení) přepravních prostředků;
příspěvek do rozkazu velitele (přílohy „Ženijní podpora“).
Dále se může důstojník ženijní specializace zařazený ve zpravodajském středisku spolupodílet
na vyhodnocení průchodivosti terénu v prostoru operace. Bude se jednat o vyznačení na mapovém podkladu s parametry průchodný (go area), obtížně průchodný (slow go area) a neprůchodný terén
(no go area).
Z výše uvedených výstupů jsou v současné době při cvičeních nejčastěji požadovány výstupy v oblasti
úpravy a údržby cest. Je to dáno především dostupnými ženijními prostředky, a také jednou verzí rozkazu obranné operace „Grim Campaigner“, který vznikl ještě za existence Společných sil
v Olomouci. Řešení úkolů v rámci tohoto rozkazu jsou pravidelně procvičována na Centru simulačních a trenažérových technologií v Brně většinou útvarů Armády České republiky (AČR) přibližně od roku
2012. Od té doby se útvary AČR začínají opět více orientovat na procvičování defenzivních a ofenzivních činností oproti činnostem ve stabilizačních operacích nebo operacích na podporu míru.
Požadavky na výstupy v oblasti překonávání vodních překážek a překonávání zátarasů se dají předpokládat zejména na zahraničních cvičeních v rámci ofenzivních operací. Mohou být požadovány
výstupy uvedené výše nebo zabezpečení součinnosti a spolupráce s jinou (zahraniční) ženijní jednotkou (např. pontonovým plukem), která provede výstavbu určitého druhu přepraviště nebo
zřízení průchodů v zátarasech.
Nejméně je v současné době používán Grafikon přepravy. Jeho obsah a zpracovávání již není
vyučováno ani na Univerzitě obrany v Brně a schopnost tento dokument řádně zpracovat se již u ženijních důstojníků téměř vytratila. Podoba tohoto dokumentu je navíc ještě ve špatné kvalitě
uvedena jako příloha v předpise Vševojsk-2-3 Násilný přechod vodních překážek z roku 1991. Jedná se přitom ale o důležitý dokument, jehož zpracování může být vyžadováno hlavně v ofenzivních
operacích. Výše uvedené skutečnosti vychází ze zkušeností zpracovatele této práce při přípravě
na výuku do předmětu Ženijní podpora pohybu.
Mezi další úkoly ženijní role podpory pohybu patří: budování, úprava a údržba předsunutých přistávacích ploch;
činnost proti minám;
management výbušných hrozeb (úkoly pyrotechnických jednotek);
čištění cest od výbušných zařízení;
čištění prostorů od výbušných zařízení;
vojenské prohledávací činnosti.
Tyto úkoly se budou zpravidla plnit zejména ve stabilizačních operacích a operacích na podporu míru.
K výstupům budou zpravidla patřit: návrhy plnění určených úkolů;
časové plány provedení úkolů;
vyčleňování jednotek do pohotovostí (zejména pyrotechnické jednotky);
synchronizační tabulky s ostatními druhy vojsk.
Výše uvedené výstupy se týkají plánování ženijních opatření pro podporu pohybu. K řízení ženijní podpory pohybu je třeba další zpracovávaná a vedená dokumentace. Bude se zpravidla jednat o:
oleátu zpracovávanou ručně nebo v systému ASVŘ s aktuální situací vlastních vojsk a vojsk
nepřítele; aktuální přehled ženijních sil a prostředků v záloze (k dispozici k plnění dalších úkolů nebo
k doplňování ztrát);
záznamník přijatých a odeslaných zpráv.
2 VAZBY PRVKŮ VELENÍ A ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU
Důležité a včasné informace musí být dostupné na všech stupních velení v dostatečné míře podrobnosti. Výměna informací ve vertikální rovině bude podporovat velení a řízení a urychlovat
342
velitelský cyklus rozhodnutí – činnost. V horizontální rovině bude umožňovat jednotnou znalost
situace. [1]
Vzájemné vazby jsou nezbytné jak mezi ženijními jednotkami, tak především směrem k podporovaným
silám. Na Obrázku 1 jsou znázorněny vazby mezi OZP, ženijní zálohou (ŽZ) a hlavními místy velení BÚU a ženijním praporem (žpr).
Legenda: řídící vazby zpětné vazby vazby součinnosti MV – místo velení SD – starší důstojník VSD – vedoucí starší důstojník ŽP – ženijní podpora
Obr. 1 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni BÚU Zdroj: vlastní
Mezi ŽZ a OZP musí proběhnout součinnost v případě rozhodnutí velitele BÚU o vyčlenění části sil
a prostředků z ŽZ k doplnění ztrát nebo k posílení OZP k plnění nepředvídaného úkolu. Je to z důvodu
odlišných míst soustředění těchto jednotek a rozdílné velitelské podřízenosti. Nejdříve by se situace řešila mezi místy velení BÚU a žpr a poté by část sil a prostředků z ŽZ přešla pod brigádní rádiovou síť
k provedení spojení s OZP.
Na úrovni mechanizovaného (tankového, motorizovaného) praporu (mpr) je situace obdobná
(viz obr. 2). Zpravidla se vyčleňuje pouze jedna SkZP. Zároveň by se měla vytvořit ŽZ.
343
Obr. 2 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu
Zdroj: vlastní
Mechanizované (tankové, motorizované) roty mohou v případě potřeby vyčleňovat doprovodné
skupiny (DS) k podpoře pohybu. Do těchto skupin se mohou také začlenit prostředky ženijní čety praporu. Vazby mezi prvky na úrovni praporu směrem k rotě a DS jsou znázorněny na obrázku 3.
Obr. 3 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu směrem k rotě a DS
Zdroj: vlastní
Spojením obrázku 2 a 3 se získá kompletní přehled vazeb prvků velení a řízení podpory pohybu
v rámci praporu (viz obr. 4). Síly a prostředky ŽZ mohou být vyčleňovány jak pro SkZP, tak pro DS.
344
Obr. 4 Sloučené vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu
Zdroj: vlastní
OZP se bude v případě ofenzivních činností vytvářet zpravidla ve všech fázích operace, protože pro
tyto činnosti je charakteristický manévr silami a prostředky. U defenzivních činností je také důležitý pohyb v prostoru obrany, nicméně se OZP zpravidla vytváří až ve dni „D“ po fázi přípravy k obraně.
Ve fázi přípravy obrany velí všem ženijním uskupením (i uskupením pro údržbu a úpravu cest) velitel
ženijního praporu. Vazby prvků velení a řízení jsou na úrovni BÚU znázorněny na obrázku 5.
Obr. 5 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu ve fázi přípravy obrany BÚU
Zdroj: vlastní
ZÁVĚR
Příspěvek popisuje dokumentaci zpracovávanou a vedenou pro plánování a řízení ženijních úkolových
uskupení pro podporu pohybu. Zkušenost zpracovatele při přípravě výuky do předmětu Ženijní
podpora pohybu odhaluje téměř vytracenou schopnost důstojníků ženijní specializace zpracovat Grafikon přepravy. Dále zde byly znázorněny informační toky (vazby) mezi jednotlivými prvky velení
a řízení při podpoře pohybu úkolového uskupení.
Informační toky ukazují nezastupitelné místo důstojníka ženijní specializace v systému velení a řízení
při řešení ženijních prací. Dle aliančních doktrín (AJP-3.12(B) Spojenecká společná doktrína
345
pro problematiku ženijních prací a ženijní podpory) by ale mělo být ve štábu BÚU vytvořeno středisko
ženijní podpory pod vedením ženijního náčelníka (ŽN). Při zřízení tohoto střediska by byly informační
toky podobné s tím, že by byly vytvořeny vazby mezi velitelem a ŽN a součinnostní vazby mezi náčelníkem štábu BÚU a ŽN. ŽN by prostřednictvím příslušníků ženijního střediska na základě
rozhodnutí velitele velel a řídil ženijní úkolová uskupení.
Použitá literatura
Pub-53-01-1: Velení a řízení v operacích. Praha: ŘeVD, 2006.
ZELENÝ, Jaroslav. Ženijní zabezpečení boje - II. Brno: Vojenská akademie v Brně, 2005.
346
VYUŽITÍ VYBRANÝCH VÝZKUMNÝCH METOD PŘI ANALÝZE KARIÉROVÝCH KURZŮ VYŠŠÍCH DŮSTOJNÍKŮ
THE USE OF SELECTED RESEARCH METHODS FOR ANALYSIS OF SENIOR OFFICER CAREER COURSES
Richard SAIBERT172
Abstrakt Cílem článku je za použití vybraných výzkumných metod analyzovat současnou podobu přípravy
vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR v kariérových kurzech zajišťovaných Centrem bezpečnostních
a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. Výchozí premisou pro zahájení výzkumu byla existence výhrad k formě a obsahu kurzu generálního štábu. V rámci použitých výzkumných metod
pro formulaci a analýzu problému byl proveden předvýzkum, jehož cílem bylo ověřit připravený nástroj pro sběr dat.
Klíčová slova: kariérové vzdělávání, kariérové kurzy, výzkumné metody, dotazník, analýza problému, strom problému, diagram příčin a důsledku (diagram rybí kosti)
Abstract The main goal of this article is to analyze current form of senior officer career courses provided by
the Centre for Security and Defence Studies at the University of Defence. The underlying premise for
the launching this research was the existence of objections to the form and content of the General Staff Course. As part of the research methods used for the formulation and analysis of the problem
was a pilot study verifying the prepared tool for data collection.
Key words: career education, career courses, research methods, questionnaire, problem analysis, problem tree, cause and effect diagram (fishbone diagram)
ÚVOD
Kariérové vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR je jedním ze základních předpokladů jejich dalšího
profesního a zejména kariérového růstu. Tvoří jednu z forem celoživotního učení, přestavující kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností
nad rámec počátečního vzdělávání. Reaguje na potřebu přizpůsobit se neustálým změnám ve společnosti, zejména v profesní oblasti. Celoživotní učení předpokládá formování člověka
prostřednictvím cíleného vzdělávání během celého života [1].
Dynamika současného vývoje bezpečnostního prostředí, jeho nepředvídatelnost, sociální, kulturní
či technologické změny, to všechno jsou faktory, které kladou čím dál tím vyšší nároky na důstojníky ozbrojených sil. S těmito rychle se měnícími požadavky na úroveň kompetencí, obecných či odborných
znalostí a dovedností vojenských leaderů poroste i tlak na neustálou adaptaci systému jejich
celoživotní přípravy.
1 KARIÉROVÉ VZDĚLÁVÁNÍ V REZORTU MO
Přístup ke vzdělání a systému přípravy důstojníků ozbrojených sil ČR prochází neustálou adaptací
a vývojem. Stejně jako v ČR, tak i v zahraniční lze vysledovat podobné trendy. Ačkoliv většinou vychází modely přípravy vojenského personálu z národních tradic a zkušeností, lze vysledovat snahy o
172 Ing. Richard Saibert, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, 973 443 882, [email protected].
347
určitou jejich unifikaci, která by měla být mimo jiné i zárukou porovnatelnosti kritérií vzdělání
důstojníků [2].
1.1 VÝVOJ KARIÉROVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ OD ROKU 1989
Systém kariérového vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR prošel po roce 1989 určitým vývojem.
Po postupném ustálení byl až do roku 2004 praktikován koncept tří 11- měsíčních akademických
kurzů, které se lišily obsahem definovaným v závislosti na stupni velení a řízení, na který se připravovali jejich účastníci. Důstojníci štábu jednotlivých stupňů velení se pak připravovali v účelových
štábních kurzech v trvání od 2 do 5 měsíců [3].
K další změnám došlo po roce 2004 se vznikem Univerzity obrany. Postupně byla upravována jak
náplň, tak délka těchto kariérových kurzů. Byl zaveden systém tří kurzů, které byly koncipovány pro konkrétní hodnosti, resp. hodnotní sbory. V roce 2014 byl pak zaveden současný 5 - stupňový
systém kariérových kurzů, který odráží systém přípravy k výkonu funkcí dle konkrétních stupňů velení a řízení. Vývoj systému kariérových kurzů důstojníků ozbrojených sil ČR od roku 1989 po současnost
a jejich uspořádání lze vidět na obrázku č.1.
Příčiny tohoto postupného vývoje celoživotního vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR lze rozdělit
na příčiny externí a interní. Ke vnějším příčinám lze přiřadit dynamiku současného vývoje bezpečnostního prostředí, sociální, kulturní či technologické změny, pokračující globalizace či nové
bezpečnostní výzvy a hrozby. Ke vnitřním faktorům patří především dlouhodobá neujasněnost a nekoncepčnost v řízení ozbrojených sil, resp. AČR, absence dlouhodobé strategie či vize na základě
studií a analýz současných trendů či v neposlední řadě dlouho odkládané zavedení systému řízení
kariér vojáků z povolání. Mimo to také dochází i k promítání zkušeností a poznatků v kariérovém vzdělávání z obdobných zahraničních vojenských institucí.
Obr. 1 Přehled kariérových kurzů od roku 1989 po současnost Zdroj: [4]
po 1989 - 2004 2004 - 2014 od 1. 9. 2014
Druh kurzu
Délka prez. formy
Předpoklad vzdělání pro zastávanou
funkci
Štábní kurzy
Druh kurzu
Délka prez. formy v týdnech
Předpoklad vzdělání
pro hodnosti
Druh kurzu
Délka prez. formy
v týdnec
h
Předpoklad vzdělání pro
hodnosti/ úroveň řízení
Akadem. kurz
11 měs.
velitel. funkce útvar (prapor)
štábní a odborné funkce štáb svazků (brigád)
2-5 měsíců
Důst. kurz
16, 29 nebo 36 dle specializace
por. – kpt.
Základní důst. kurz
18 por., npor. základní
management
Kurz pro nižší důst.
12 kpt. nižší
management
Vyšší akadem.
kurz
11 měs.
velitel., štábní a odborné funkce svazek (brigáda)
některé funkce vyšší vel. svazky
Kurz pro vyšší
důst.*
18
mjr. – plk. Kurz pro
vyšší důst.
18 mjr., pplk.
střední management
Akadem. kurz gen.
štábu
11 měs.
vybrané velitel., štábní a odborné funkce svaz (sbor) a vyšší vel. stupně
Kurz gen.
štábu (nebo
ekvivalent zahr. kurzu)
40 plk. – arm.
gen.
Kurz gen. štábu
24
plk., brig. gen. vyšší
management
Kurz pro generály
-
brig. gen., genmjr.
vrcholový management
348
1.2 SOUČASNÁ PODOBA KARIÉROVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Jak již bylo zmíněno, v roce 2014 byl zaveden současný 5 - stupňový systém kariérových kurzů, který odráží systém přípravy důstojníku k výkonu zastávané funkce dle konkrétního stupně velení a řízení
(úroveň managementu). Základním cílem této revize systému kariérového vzdělávání bylo v souladu s konceptem přípravy personálu rezortu ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech173
mimo jiné:
• zkrátit dobu mezi jednotlivými kurzy tak, aby byl personál častěji vzděláván v návaznosti na rychlost změn v bezpečnostním a operačním prostředí;
• zajistit pravidelnou, soustavnou a průběžnou přípravu zavedením dvou kurzů, a to jak ve sboru nižších, tak i vyšších důstojníků;
• vytvořit samostatný kurz pro hodnosti brigádní generál, generálmajor a výše;
• definovat kratší a úžeji zaměřené kurzy na problematiku náležející k danému stupni řízení, obsah kurzů reagující na aktuální problémy a situace;
• vytvořit předpoklady pro snadnější provázání vojenských kariérových kurzů s národní soustavou kvalifikací;
• dosáhnout vyššího sepětí teorie s praxí větším zapojením velitelů, vojáků na štábních systemizovaných místech a významných odborníků z praxe na přípravě personálu;
• zavedením kombinovaných forem přípravy snížit náklady na jejich vzdělávání a současně
zajistit přítomnost důstojníků u mateřských útvarů; • využít efektivněji personál podílející se na vzdělávání;
• navázat na tématiku modulu v nižším vojenském kariérovém kurzu bez zbytečných duplicit se zabezpečením nezbytného množství informací pro danou úroveň managementu.
Přípravu důstojníků ve vojenských kariérových kurzech zabezpečuje Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany (dále jen CBVSS), a to prostřednictvím jak vlastních
lektorů, tak externích vyučujících z Univerzity obrany, jiných rezortních součástí či zařízení, včetně odborníků působících na zahraničních pracovištích, a dále pak specialisty z jiných civilních institucí.
Výuka je zabezpečována v kurzech pro vyšší důstojníky (dále jen KVD) a kurzech generálního štábu
(dále jen KGŠ). Studium v obou typech kurzů je organizováno jak prezenční formou studia, tak formou
kombinovanou, která je kombinací prezenční a distanční forma studia. Pro absolventy kurzů v zahraničí, které jsou srovnatelné s KVD či KGŠ, jsou dle daného typu kurzu organizovány kurzy
národního minima.
Výuka v těchto kurzech probíhá v souladu se schválenou učební dokumentací.
2 VYUŽITÍ VÝZKUMNÝCH METOD Při přípravě a realizaci analýzy byl použit soubor metod k provedení primárního sběru dat, na který
navazovala identifikace, analýza a hodnocení příčin a důsledků existence výhrad k formě a obsahu
kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR.
Pro úvodní vymezení vybraného rozhodovacího problému byla použita metoda stromu problémů a diagramu příčin a důsledku. Pro sběr byla využita v rámci předvýzkumu metoda dotazníkového
šetření, jejíž respondenty byli akademičtí pracovníci CBVSS.
2.1 SBĚR A VYHODNOCENÍ PRIMÁRNÍCH DAT Pro sběr primárních dat byla použita metoda dotazníkového šetření. K sestavení dotazníku bylo využito
jak uzavřených, tak polootevřených otázek. Respondenti byli vybráni z okruhu akademických
pracovníků CBVSS, kteří se zabývají organizací a výukou v KVD a KGŠ. Celkem bylo distribuováno 10 dotazníků, návratnost byla 8 dotazníků. Pro účely testování výzkumného nástroje bylo dotazníkové
173 Dokument „Příprava personálu rezortu ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech" je dostupný na sekci
personální MO a Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií UO. Materiál je neutajovaný.
349
šetření zúženo v rámci předvýzkumu pouze na KGŠ. Statistické údaje o respondentech, resp. jejich
vzdělanostní struktuře, lze vidět na níže uvedeném obrázku.
Obr. 2 Znázornění struktury respondentů dle vzdělání a dosažené vojenské hodnosti
Zdroj: [4]
Pro dotazníkové šetření byly zvoleny následující okruhy otázek:
1. Jsou dostatečně využívány možnosti informačních a komunikačních technologií (Moodle, e-learning, apod.) při přípravě studentů kurzů KGŠ?
2. Měly by i nadále zůstat obě formy kurzů KGŠ, tzn. jak prezenční, tak kombinovaná?
3. Odpovídá délka prezenční formy kurzu KGŠ nárokům kladeným na studenty a požadovaným výstupům? V případě odpovědi Spíše ne a Ne uveďte dle Vašeho názoru
optimální délku tohoto kurzu v měsících. 4. Měl by být zaveden nějaký doplňkový kurz, který by řešil praktické záležitosti např.
operačního stupně či jiný obdobný kurz? V případě odpovědi Ano a Spíše ano uveďte případně, o jaké kurzy se jedná.
5. Mělo by být do výuky KGŠ zařazeno více stáží, exkurzí či praktických ukázek? V případě
odpovědi Ano a Spíše ano uveďte případně jaké. 6. Mělo by být do výuky kurzů KGŠ zapojeno více externích lektorů? Při odpovědi Ano a Spíše
ano uveďte, o jaké experty se jedná, popř. v jakých předmětech či oblastech. 7. Odpovídá dosažená jazyková úroveň nastupujících studentů do kurzu KGŠ požadavkům
na hodnost plk. a výše (STANAG 3333)?
8. Měla by být alespoň část přednášek kurzu KGŠ včetně seminářů a cvičení v anglickém jazyce?
9. Chybí nějaký předmět či problematika v rámci studia kurzu KGŠ, který byste zařadil do výuky? Při odpovědi Ano a Spíše ano uveďte konkrétně jaký.
10. Myslíte si, že by kurz KGŠ měl být certifikován/akreditován ministerstvem školství či jinou autoritou?
350
V následujícím grafu je uvedeno vyhodnocení dotazníkového šetření.
Obr. 3 Znázornění odpovědí na otázky uvedené v dotazníku
Zdroj: [4]
2.2 VYMEZENÍ A ANALÝZA PROBLÉMU
V rámci modelování problému byl s využitím výsledků dotazníkového šetření a provedených analýz
zkomponován strom problému. Jedná se o metodu sloužící k identifikaci klíčového problému v komplexní problémové situaci na základě negativních výroků, které jsou rozděleny do příčin
a důsledků vztahujících se k identifikovanému problému [5]. Definované příčiny a důsledky jsou uspořádány ve vzájmené návaznosti do určitých skupin. Jako ústřední problém k řešení byla
definována existence výhrad k formě a obsahové náplni kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR.
Výsledné grafické znázornění stromu problému lze vidět na následujícím obrázku.
351
Obr. 4 Strom problému
Zdroj: [4]
Pro lepší pochopení problému a jeho příčin byl s využitím metody brainstorming ve skupině odborníků CBVSS zabývajících se kariérovými kurzy sestaven diagram příčin a důsledku nazývaný také
diagramem „rybí kosti“. Hlavním účelem této metody je analyzovat problém nebo situaci, ve které jsou identifikovány klíčové příčiny (faktory) ovlivňující konečný negativní či pozitivní důsledek [6]. Výhodu
této metody je, že umožňuje kategorizovat příčiny (faktory) dle hlavních oblastí (kategorií) vztahujících
se k danému problému a jejich úplnou dekompozici na jednotlivé subfaktory, včetně jejich vzájemné kauzality. Základní kategorie byly vztaženy ke konkrétnímu analyzovanému výsledku problémové
situace, resp. analyzované oblasti.
Výsledkem diagramu je pak stanovení konečného pozitivního důsledku (cíle), tedy očekávaného
výsledku provedené změny. Konkrétní zjištěné příčiny problému pak budou sloužit jako podklad do návrhu optimalizace kurzu tak, aby došlo k eliminaci ústředního problému, tedy výhradám k formě
a obsahu kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Výsledný diagram můžeme vidět na obrázku č. 5.
352
Obr. 5 Diagram příčin a důsledku
Zdroj: zpracováno s využitím [6]
ZÁVĚR Použitím uvedených základních analytických metod společně s provedením sběru a vyhodnocení
primárních dat získaných v dotazníkovém šetření byly identifikovány výhrady ke stávající formě
a obsahové náplni KGŠ. Především s využitím diagramu rybí kosti se stanovením konečného pozitivního cíle se podařilo identifikovat všechny nám známé příčiny tohoto aktuálního stavu. Tyto
zjištěné faktory budou v dalším kroku sloužit jako podklad pro návrhy dílčí optimalizace tohoto kurzu, spočívající zejména v úpravě učební dokumentace, plánu studia apod.
Nicméně kariérové kurzy, včetně zkoumaného KGŠ, představují pouze jednu z oblastí přípravy vojenského personálu. Změny v mezinárodním bezpečnostním prostředí musí nutně vést
i k odpovídající adaptaci přístupů k přípravě vojenských profesionálů, a to především z pohledu předpokládaného vývoje použití ozbrojených sil a s tím spojené výstavby vojenských schopností.
Základním východiskem pro adaptaci systému přípravy vojenských profesionálů z pohledu budoucího vývoje bezpečnostního prostředí by mělo být nastavení odpovídajícího koncepčního pojetí, resp.
strategického rámce jejich přípravy.
Použitá literatura
[1] PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského, 2003. ISBN 80-
867-2303-8.
[2] ZONA, Pavel a Pavel ZŮNA. Příprava velitelského sboru v AČR. Vojenské rozhledy [online].
2013, 2254(3), 123-131 [cit. 2016-10-07]. DOI: 10.3849/2336-2995.22.2013.03.123-131.
ISSN 1210-3292. Dostupné z: http://www.vojenskerozhledy.cz/selektivni-
vyhledavani/kategorie-clanku/vzdelavani-a-vycvik/priprava-velitelskeho-sboru-v-acr
[3] VONDRÁŠEK, Václav, Sylvestr CHRASTIL a Petr NĚMEC. Příprava vyšších velitelů a štábních
353
důstojníků v čs. armádě v letech 1918-1993. 2. vyd. Brno: Vojenská akademie, 1999. ISBN 80-
859-6009-5.
[4] SAIBERT, Richard. Analýza a formulace problému existence výhrad k formě a obsahu
kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Brno, 2016. Analytická studie. CBVSS.
[5] BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ (ed.). Efektivní rozhodování: analyzování,
rozhodování, implementace a hodnocení. 1. vyd. Brno: Edika, 2013. ISBN 978-80-266-0179-1.
[6] GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a David ŘEHÁK. Analýza v rukou manažera: 33
nejpoužívanějších metod strategického řízení. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-
80-251-2621-9.
354
ZPRAVODAJSKÁ PŘÍPRAVA BOJIŠTĚ Z HLEDISKA ŽENIJNÍ PODPORY V PODMÍNKÁCH AČR
INTELLIGENCE PREPARATION OF THE BATTLEFIELD IN TERMS OF ENGINEERING SUPPORT WITHIN THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC
Pavel SKALICKÝ174
Abstrakt Článek se zabývá procesem analýzy terénu v rámci zpravodajské přípravy bojiště. V textu jsou
analyzovány zahraniční a národní dokumenty pojednávající o dané problematice. Dále jsou zde
uvedeny praktické zkušenosti a definovány stávající nedostatky. Pomocí vědecké metody Impact mapping byly stanoveny zúčastněné strany a možné kroky, které by vedly k modernizaci procesu
hodnocen terénu pro podmínky 21. století. Klíčová slova: zpravodajská příprava bojiště, ženijní zpravodajství, terén, svahová nestabilita, impact mapping
Abstract The article deals with the terrain analysis process within intelligence preparation of the battlefield.
There is analysis of national and international concerning texts in the article. Furthermore, there is mentioned real experience and current imperfection is determined. Using the science method Impact
mapping were determined participation actors and possible steps which could lead to set modern tool
for 21th century.
Key words: intelligence preparation of the battlefield, engineering support, terrain, land slide, Impact mapping
ÚVOD Porozumět prostředím, kde se v současnosti vedou operace, je složitý problém. Rychlá a spolehlivá
analýza prostoru operace je jednou z klíčových informací, kterou velitel a jeho štáb využívá
při plánování a vedení operace.
Ženijní podpora se neustále vyvíjí a je obohacována o odbornosti a specializace, které jsou vyžadovány na základě poznatků a zkušeností ze soudobých operací. Společně s ženijní podporou
se musí rozvíjet i ženijní zpravodajství a hlavně analytické nástroje, které se využívají k hodnocení zpravodajských informací.
Naučit se správně zacházet s mapou a oleátami, by měla být základní dovednost každého štábního důstojníka. Nicméně v současné době existuje výkonná výpočetní technika, která je schopna
shromáždit a vyhodnotit velké množství informací během zlomku sekundy.
Z toho vyplývá, že budoucnost ženijního zpravodajství je ve výpočetní technice a softwaru, který
nastaví požadované parametry. Proto ani ženijní vojsko AČR nesmí stát stranou a mělo by se vydat touto cestou.
Cílem této práce je popsat současný stav hodnocení terénu a navrhnout další možnost rozvoje tohoto
procesu pro podmínky 21. století.
174 Ing. Pavel SKALICKÝ, K-108, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Šumavská, 443954,
355
1 ŽENIJNÍ ZPRAVODAJSTVÍ
Ženijní podpora ve společných operacích zahrnuje rozsáhlou škálu činností a dovedností. Velitelé by měli ženijní odbornost využívat v průběhu celé operace napříč všemi úrovněmi činnosti vojsk.
Pro představu širokého zaměření ženijní podpory uvádím obrázek 1, kde jsou naznačeny ženijní práce a úlohy ve vztahu ke společným funkcím dle ženijní doktríny NATO. Jednou ze společných funkcí je
i zpravodajství, kde má ženijní odbornost svoje zastoupení.
Obr. 1 - Systémový základ ženijních rolí a úkolů
Zdroj: [1]
Rozsah a podrobnost informací, které ženijní vojsko poskytuje ve prospěch aliančních nebo národních
aktivit, musí korespondovat s úrovní vojenské činnosti (strategická, operační, taktická úroveň).
To znamená, že na strategické úrovni budou informace spíše obecného charakteru a budou sloužit pro koncepční nastínění plánované operace. Pokud budeme postupovat směrem dolů, po pomyslné
hierarchické stupnici činnosti vojsk, budou informace stále přesnější dle požadavků příslušných velitelů a budou napomáhat k dosažení stanovených cílů jak na operační tak taktické úrovni.
V praxi se ženijní zpravodajství uplatňuje v rámci „Společné zpravodajské přípravě bojiště“.
Tuto problematiku podrobně řeší Pub -31-17-01 - Ženijní podpora ve zpravodajském zabezpečení společných operací.
Společná zpravodajská příprava bojiště (JIPB) je nepřetržitý systematický proces hodnocení nepřítele a vlivu prostředí ve vymezené geografické oblasti. Jedná se o produkt, při jehož zpracování sehrávají
zpravodajské, geografické, hydrometeorologické, ženijní a další příslušníci štábu významnou úlohu. Cílem společné zpravodajské přípravy bojiště, je poskytnout komplexní a dílčí zpravodajská hodnocení,
která slouží jako podklad pro přípravu rozhodnutí velitele, jeho realizaci a upřesňování v průběhu
operace. Představuje důležitý koordinační nástroj pomáhající v rozhodovacím procesu veliteli a štábu při plánování a řízení boje (operace) [2].
Požární
ochrana
356
Daný proces zahrnuje zejména [2]:
definování celkového prostoru bojové činnosti;
popsání vlivů daného prostoru na bojovou činnost;
hodnocení protivníka;
určování a popsání potenciálních způsobů COA (Course of Action – způsob činnosti).
Nedílnou součástí tohoto procesu je ženijní podsystém, který je organizován a řízen ženijním zpravodajstvím.
Ženijní zpravodajské hodnocení v rámci společné zpravodajské přípravy bojiště (Joint Intelligence
Preparation of the Battlespace – JIPB) má za cíl napomáhat veliteli při ujasnění jeho požadavků na informace, identifikovat hlavní otázky pro rozhodování a poskytovat informace do procesu
operačního plánování [2].
Veškeré ženijní informace musí z odborného hlediska napomáhat k plnění společných funkcí (Velení
a řízení; Manévr a palebná podpora, Zpravodajství Ochrana vojsk; Udržitelnost; CIMIC; Informační operace).
Pro potřeby této práce se zaměřím na oblast související s hodnocením vlivu daného prostoru na bojovou činnost. Zjednodušeně můžeme zkoumaný objekt nazvat jako hodnocení terénu.
2 HODNOCENÍ TERÉNU
Již od nepaměti se ženijní vojsko zabývalo hodnocením terénu a informací, které s touto problematikou souvisí. Také v soudobých operacích, ať již mírových nebo válečných, se ženisté
zabývají shromažďováním a vyhodnocováním prostoru operace. Publikace Pub-31-17-01 uvádí seznam oblastí, které jsou v gesci ženijního vojska.
Jedná se zejména o následující informace, rozpracované do podrobnějších detailů [2]: a. geografické informace:
přírodní krajinné rysy (nadmořská výška, vegetace, prostupnost terénu, …)
umělé krajinné rysy (zastavěné oblasti, umělé kanály, historické památky, …)
poškození krajiny způsobené jak vojenskou činností, tak přírodními katastrofami;
b. geologické informace:
druhy hornin nacházejících se v prostoru bojiště (těžba stavebního materiálu)
půdní typy (stanovení vhodných pracovních postupů pro úpravu bojiště)
geologické vrstvy (struktura podloží, vrtání studní);
c. silnice (cesty):
technické parametry komunikací a objektů na nich nacházejících se v prostoru
operace;
d. vodní toky (cesty):
detaily o vodních tocích (hloubka, šířka, stav břehů, stavby na toku, …)
přístaviště (stav, vybavení, kapacity …)
přepraviště (síla proudu, možnosti překonání vodního toku);
e. železnice:
železniční tratě (rozchod kolejí, stav a druh železničního vršku, …)
železniční zařízení (rozmístění stanic, výhybek, rozvoden, skladišť, …)
možnosti napojení na jiný druh přepravy (vodní, silniční, letecká, …);
f. letiště a místa přistáni: stálé letiště (poloha, typ a stav povrchu vzletové plochy)
polní letiště, místa vhodné pro přistání (závisí na typu používaných letadel, četnosti
použití přistávacích ploch, …);
357
g. informace o zátarasech:
nevýbušné zátarasy (typ, rozměry a technické parametry zátarasu)
výbušné zátarasy (typ, rozměry a technické parametry zátarasu)
jiné výbušné hrozby (počet nálezů a možný výskyt ERW, IED v prostoru operace);
h. zdroje pro zásobování vodou: rozvinuté, nerozvinuté zdroje vody (typ vodního zdroje, vydatnost, kvalita vody, …);
i. ženijní zdroje výrobní kapacity (továrny, stavební firmy, pily, …)
sklady a zásoby (stavebniny, kamenolomy, ostatní zásoby, …)
stavební stroje a ženijní technika (zemědělská družstva, stavební firmy, …);
j. zařízeni místní infrastruktury dostupné na bojišti: elektrárny, vodárny, místa likvidace odpadů, čističky odpadních vod, …;
k. schopnosti sil:
hodnocení ženijních schopností vlastních sil
hodnocení ženijních schopností hostitelského státu
hodnocení ženijních schopností nepřátelských sil.
Informace, které se vyhodnocují v rámci ženijního zpravodajství, můžeme rozdělit do dvou
specifických oblastí, a to na informace velitelské (pro bojovou činnost) a podpůrné.
Velitelské informace obsahují data, která jsou klíčové pro přímé vedení bojové operace. Patří sem
přehled všech přírodních anebo umělých jevů, které představují překážky pro naše vojska nebo mohou identifikovat možný manévr nepřítele.
Podpůrné informace jsou důležité hlavně pro ženijní štábní důstojníky, jsou zde obsaženy zdroje
surovin, energií, možné výrobní kapacity nebo možné zásobovací trasy. Obecně řečeno, patří sem veškeré informace důležité pro udržitelnost a podporu našich jednotek.
Dále jsem se zaměřil na velitelské informace a na to, jakým způsobem vznikají výstupy pro rozhodovací proces velitele.
Na obrázku 2 je naznačen zjednodušený proces analýzy terénu. Na každé jednotlivé vrstvě (X1, -, n)
se samostatně vyhodnocuje určitý typ překážky nebo jevu, který v terénu způsobuje omezení
průchodnosti (vodní toky, lesy, svahovitost, únosnost terénu atd.). Vyhodnocování se provádí buď přímo do mapy, na oleáty nebo pomocí digitální mapy. Po ukončení vyhodnocování jednotlivých jevů
se vrstvy „sečtou“, převrství a tím vznikne ucelený obraz průchodnosti terénu, který slouží jako samostatná vrstva ve společném obrazu operace. V podmínkách pozemního vojska neexistuje
jednotný vzor pro provádění hodnocení terénu. Výstupy z tohoto procesu se mohou podobat, ale jejich
podrobnost a přesnost se u útvarů pozemního vojska liší.
Na základě zkušeností ze zahraničních operací je zřejmé, že současný model hodnocení terénu není úplně ideální. Ze zahraničního nasazení našich vojáků máme celou řadu negativních zkušeností, které
souvisejí s hodnocením terénu, nicméně se tyto zjištění v dalším působení plně nevyužívají.
358
Obr. 2 Terén zasažený přírodní katastrofou
Zdroj: vlastní
Data, která se shromažďují o terénních charakteristikách v prostoru operace se musí neustále revidovat a aktualizovat. Ženijní hodnocení terénu je nepřetržitý cyklický proces.
Byla by chyba domnívat se, že terén je jen statický prostor, který postačuje vyhodnotit jen v plánovacím období operace. Činitelů, které se podílí na dynamickém vývoji reliéfu terénu je hned
několik.
Za nejmarkantnější můžeme považovat: bojovou činnost (zničené domy, hráze, mosty, komunikace …);
působení přírodní a přírodní katastrofy (záplavy, sesuny půdy, písečné bouře, …);
roční období a klimatické podmínky (sníh, měnící se vegetace, …);
podzemní prostory;
svahové nestability.
3 PŘÍRODNÍ DĚJE A JEJICH VLIV NA ZMĚNU TERÉNU V předcházející kapitole byly uvedeny změny, které budou hrát významnou úlohu při vedení operací.
Níže budou představeny praktické příklady změn terénu, způsobených přírodními silami, které mohou ovlivnit plnění některých společných funkcí – Manévr, Ochrana vojsk a další. Místa zasažená přírodními
ději mohou být „zamořená“ splavenou nebo sesunutou municí (miny, nevybuchlá munice – UXO)
z okolních prostor. Pokud byl zasažený prostor dříve vyhodnocen jako průjezdný a bezpečný, po účinku přírodního děje musí být znovu prověřen ženijním průzkumem a případně musí být
odstraněny následky. Na fotografiích ze Sinajského poloostrova (obrázek 3) jsou zobrazeny některé změny prostoru po zasažení přírodními silami. Stejný účinek může vykonat například silný vítr nebo
sněhová bouře.
Obr. 3 Terén zasažený přírodní katastrofou (a – průtrž mračen, b – písečná bouře)
Zdroj: vlastní
Xn
X4
X3
X2
X1
X0
X1+X2+X3+X4+Xn+X0 = Průchodnost terénu
359
Dalším přírodním činitelem změn terénu mohou být svahové pohyby, které vznikají v důsledku účinků
gravitace, která působí na svahový materiál [4].
Svahové pohyby jsou geology klasifikovány do následujících kategorií [4]: ploužení - rychlost ploužení se pohybuje od 1 mm do 10 m za rok;
sesouvání - rychlost tohoto pohybu se měří řádově v jednotlivých metech za hodinu, den
(podobný děj jako ploužení);
tečení - jedná se o rychlý pohyb, který může dosahovat rychlosti desítky až stovky km za
hodinu (do této kategorie patří například sněhové laviny a splavovaná zemina); řícení – nejrychlejší svahový pohyb, který se pohybuje rychlostí volného pádu (do 9,81
metrů za vteřinu). Naštěstí nezasahuje velké prostory, ale v blízkosti klíčových staveb nebo
komunikací může mít tento svahový pohyb negativní vliv na vedení operace.
a b
c
Obr. 4 Svahové pohyby (a – ploužení, sesouvání; b – tečení; c – řícení) Zdroj: [4]
Svahové pohyby se nejčastěji vyskytují v hornatém a kopcovitém terénu. Pro představu je uvedena mapa Itálie s rizikem svahových pohybů (obrázek 5).
K této problematice je nutné připomenout katastrofu, která se odehrála v roce 2007 v Afghánistánu,
kdy jeden voják AČR zahynul při sesunu půdy během plnění operačního úkolu.
360
Obr. 5 Mapa rizik svahových pohybů – Itálie
Zdroj: [5]
Se svahovými nestabilitami jsme se setkávali před mnoha lety v Kosovu, kdy v hornatých oblastech
docházelo k přerušování zásobovacích tras.
Dalším uvedený příklad není z vojenského prostředí, ale naznačuje závažnosti tohoto děje. Jedná se o sesuv zeminy na dálnici D8 ze srpna 2016 poblíž obce Litochovice (obrázek 6).
Obr. 6 Dálnice D8 – Sesuv půdy
Zdroj: [6]
Dalším jevem, který se do značné míry opomíjí, jsou například podzemní prostory. Ty je možno
rozdělit do dvou kategorií: - přírodní podzemní prostory (jeskyně, jeskyní komplexy)
- umělé podzemní prostory (tunely, důlní díla, vrty, skladovací objekty atd.).
I tyto podzemní prostory nebo objekty budou mít velký dopad na vedení pozemních operaci. Budou
přímo ovlivňovat únosnost terénu, dále mohou být využívány nepřítelem jako skrýše v rámci IED řetězce anebo se může jednat o další rozměr bojiště (například tunely ve vietnamské válce nebo
jeskyní komplexy v Afghánistánu.) Pokud by se v místě operace vyskytoval nějaký podzemní prostor,
byly by vytvořeny další hladiny pro analýzu prostoru, které by zpřesnily skutečnou průchodnost terénu.
361
Zjištěné poznatky jsem konzultoval s kolegy z VGHMÚř (Vojenský geografický
a hydrometeorologický úřad) Dobruška, bylo my potvrzeno, že standardní mapové podklady
obsahují pouze informace, které jsou zjevné z vnějšího pohledu, to znamená, že je možný 3 D pohled na krajinu, ale už žádné bližší informace o výše uvedených jevech nebo informacích, které se skrývají
pod povrchem (X-1, -n) (podzemní prostory, geologické podloží atd.). V současné době je podle pracovníků z VGHMÚř Dobruška, možné tyto informace získat od Českého geologického ústavu
a doplnit k určitým mapovým listům pouze ve zvláštních případech, na vyžádání příslušného velitele.
Pro velitele a jeho štáb je velice důležité uvědomit si prostorovou hloubku terénu a to směrem nad povrchem i pod povrchem.
Obr. 7 Model hodnocení průchodnosti terénu Zdroj: vlastní
V reálné praxi záleží na zkušenosti analytiků – štábních důstojníků, jakým způsoben hodnocení terénu provádí a jaké informační výstupy předkládají. V podmínkách AČR se velké množství cvičení provádí
v rámci štábních cvičení a nácviků s využitím simulačních technologií. Toto je sice užitečné pro výcvik systému velení a řízení v rámci útvarů a úkolových uskupení, ale má i svoje nedostatky v podobě
absence náhod a nečekaných událostí z běžného života. Je nutno zdůraznit, že manuální vyhodnocování terénu může být ovlivněno jednak osobní zkušeností, pečlivostí analytika a je také
poměrně časově náročné.
4 NÁVRH VLASTNÍHO ŘEŠENÍ
Nejvhodnější alternativa pro 21. století se jeví speciální software buď pro podporu, nebo přímo pro analyzování terénu. Princip by byl podobný jako je zavedená praxe. To znamená hladiny pro jednotlivé
jevy a jejich výsledné překrývání. Výsledný obraz průchodnosti terénu by byl rozdělen na stávající prostory GO, SLOW GO, NO GO175, a navíc by vykresloval oblasti s potenciálními hrozbami popsanými
v předcházejících kapitolách. Zobrazení na mapě s textovým doprovodem by byl vstup do rozhodovacího procesu velitele. Takový nástroj by zkrátil dobu celého procesu a do jisté míry by
odstranil i možné opomenutí nezkušeného analytika. Samozřejmě celkovou kontrolu a poslední slovo
by měl lidský faktor. Do celého procesu by vstupovaly i praktické zkušenosti ze systému LL (Lessons Learned)
175 Způsob členění terénu dle ATP - 3.12.1 (A), Allied Tactical Doctrine For Military Engineering, GO – zcela průchodný terén,
SLOW GO – terén průchozí s obtížemi, NO GO – zcela nedostupný terén.
X1+X2+X3+X4+Xn+X-1+X-2+X-n+X0 = Průchodnost terénu
Xn
X4
X3
X2
X1
X0
X-1
X-2 X-n
362
Jak ale celý problém řešit, aby byl proveditelný v podmínkách AČR a aby výsledek vedl k dosažení
výhodnějšího a efektivnějšího stavu? Výhodnou metodou pro tento úkol je vědecká metoda Impact
Mapping. Na počátku stanovíme konečný stav nebo požadovaný cíl a následně, pomocí jednoduchých otázek, definujeme zainteresované strany a jejich možnosti přispět ke konečnému požadavku.
Obr. 8 Impact mapping – automatizované hodnocení terénu
Zdroj: vlastní
Při návrhu řešení, byla provedena konzultace s celou řadou specialistů od různých vojenských odborností.
Pracovník VGHMÚř Dobruška mi potvrdil, že možnosti geografických systémů jsou široké a
návrh podobného softwaru je reálny. Příslušník štábu 7. mechanizované brigády (NO2) by
takovýto analytický nástroj uvítal, ale samozřejmě původní dovednost hodnocení terénu dle map nesmí být zapomenuta.
Praktická implementace by mohla být využita jako mapový podklad.
ZÁVĚR
Na soudobém bojišti je nejúčinnější zbraní informace. Jen ucelené a propojené informace o hodnoceném terénu mohou poskytnout reálný obraz o situaci v zájmovém prostoru a přispět
k dosažení stanoveného cíle.
Cílem tohoto článku bylo popsat a navrhnout možný model hodnocení terénu. V prvním kroku byla
provedena analýza aktuálních dokumentů. Teoretické závěry z analýzy byly konzultovány s kolegy od vojsk, kteří se touto problematikou zabývají a následně byl navržen možný model řešení.
Určitou možností pro implementaci by bylo doplnění této aplikace do systému PASVŘ II v rámci
mapového podkladu. Informace o analyzovaném terénu by se aktualizovaly cestou ženijního
podsystému.
Analytický software s pokročilými funkcemi a N počtem zobrazovaných hladin podle reálných jevů v prostoru operace by významně zpřesnil a urychlil vytváření podkladů pro rozhodovací proces velitele.
363
Použitá literatura [1] NSO - NATO Standardization Office. ATP - 3.12.1 (A), Allied Tactical Doctrine For Military
Engineering. Brusells : NSO - NATO Standardization Office, 2016. ATP - 3.12.1 (A).
[2] Pub - 31 - 17 - 01, Ženijní podpora ve zpravodajském zabezpečení společných operací. Vyškov : Odbor doktrín VeV - VA Vyškov, 2013.
[3] Masarykova univerzita. Přírodní katastrofy a environmentální hazardy. [Online] Masarykova
univerzita. [Citace: ] http://www.sci.muni.cz/~herber/slide.htm#6
[4] Highland, Lynn a Johnson, Margo. Geology.com. [Online] Geiscience News and Information,
2004. [Citace: ] http://geology.com/usgs/landslides/.
[5] Hervás, Javes. Guidelines for Mapping Areas at Risk of Landslides in Europe. Isora : Joint Researche Centre (JRC), EU, 2007. 978-92-79-08200-9.
[6] Angermannová, Andrea. Další sesuv dálnice D8 je jen otázkou času a místa, varují geologové. iDnes.cz. [Online] 20. červen 2016. https://goo.gl/fBc0Yi
[7] Department of the Army. FM - 34 - 130, Intelligence Preparation Of The Battlefield. Waashington, DC : Department of the Army, 1994. FM - 34 - 130.
364
SUSTAINABILITY AND SOCIETAL RESILIENCE – A HOLISTIC APPROACH TO PREVENT AND COUNTER THE HYBRID WARFARE STRATEGIES
(1 volný řádek) (1 volný řádek)
Drazen SMILJANIC176 (1 volný řádek) (1 volný řádek)
Abstract The Hybrid Warfare may, arguably, be seen as the concept of the future warfare. The Hybrid Warfare
as the manifestation of belligerent politics should rather be considered a strategy that may be used by
different types of actors who exploit the complexity of contemporary Western societies and global security environment to achieve their goals. While the traditional means (conventional armed forces)
are still valid as an instrument for ensuring national security, they are not enough, neither to deter not to adequately respond to or to counter the Hybrid Strategies. Almost as a rule, hybrid strategies focus
first on societal vulnerabilities. The paper examines two concepts: sustainability and societal resilience as part of holistic approach to countering hybrid strategies in an agile way.
(1 volný řádek)
Key words: hybrid threats, sustainability, resilience
INTRODUCTION
The notion of national security evolves with the everlasting changes in the security environment. The trends in the security environment also affect the priorities of what should be protected and how.
George Kennan [1] described, in 1948, national security as "the continued ability of the country to pursue the development of its internal life without serious interference, or threat of interference, from
foreign powers." This real-politics perspective, that includes the sense of confidence and freedom
of strategic choice, dominated until the end of the Cold War period, more precisely until the end of the 1990s. The most obvious paradigm change happened with the September 11 terrorist attack
and the subsequent anthrax mailings, on the USA soil. These events changed the United States’ calculus of national interests and led to the establishment of the Department of Homeland Security
[2]. The changed Post-Cold War security environment, with new threats and challenges, necessitated
an additional focus on the internal security, involving, consequently, the crisis management concept. As the threats became more challenging the response model started to evolve from departmental
towards the interagency model.
In 2014, with the outburst of the Ukraine crisis, the Western community recognised a new form
of threat that extends more broadly the notion of national security and the ways and means for its protection. The traditional paradigm of institutional response has suddenly become obsolete since
the new threats and challenges very often provoke the basic fundaments of the Western societies (e.g. the rule of law, social cohesion, economic stability, freedom of information).
Known currently as the Hybrid Warfare, this manifestation of belligerent politics should rather be
considered a strategy which can be used by different types of actors who exploit the complexity of
contemporary Western societies and global security environment to achieve their goals. While the traditional means (conventional armed forces) are still valid as instruments for ensuring and
maintaining national security, they are not enough, neither to deter not to adequately respond to or to counter the Hybrid Strategies.
Even though the tactics of using different means in achieving political goals are well known in the course of history, the Hybrid Warfare or the applications of the Hybrid strategies are relatively new -
as they first seek to create instabilities and exploit societal vulnerabilities, and then, potentially, use the hard (kinetic) power. As the traditional notion of the centre of gravity shifted from the centres of
176 Drazen SMILJANIC, PhD student, Croatian Defence Academy, Ilica 256b, 10 000 Zagreb, Croatia,
e-mail: [email protected], cell: + 385 99 748 3982
365
power to the societal, and therefore, state’s sources of power, and its stability, we agree that the
Hybrid Warfare concept, in its broadest sense, is the concept of the future warfare [3][4].
Being a complex phenomenon, the Hybrid Warfare and related strategies represent the type of threats
that require holistic approach in conceptualisation, planning, organising and exercising the response to them.
1 THEORETICAL FRAMEWORK
We argue that the most efficient response to Hybrid Warfare strategies applied by an adversary lies in
building societal resilience. It is, actually, the key factor for mitigating societal vulnerabilities [5]. Another concept, the sustainability, is, arguably, the most efficient way to prevent Hybrid Warfare
strategies to be effective. These two concepts, societal resilience and sustainability should, therefore, be used complementary and upgrade the traditional notion of deterrence (sustainability) and defence
(resilience).
1.1 THE HYBRID WARFARE CONCEPT Hybrid threats, hybrid warfare, ambiguous warfare, “shadow war” or the “grey-zone wars”
177 [6] are
just some of the recently formulated expressions for an approach or concept that the Western countries observe as a new trend178 [7], used by potential adversaries (the state and non-state
actors). The main trigger for a discussion on the character of this new concept was the Ukraine crisis.
Actually, the concept of hybrid warfare has been usually revived in relation to Russia’s engagement in Ukraine, in 2014 [8].
Prior to Ukraine crisis, the hybrid warfare was generally described as the conflict involving a
combination of conventional military forces and irregulars (guerrillas, insurgents and terrorists), which
could include both state and non-state actors aimed at achieving a common political goal [9].
In 2010, NATO developed the “Bi-SC Input to a New NATO Capstone Concept for the Military Contribution to Countering Hybrid Threats” [10]. The aim of the document was to articulate the
parameters of hybrid threats facing NATO and identify areas that might drive the development of future capabilities. The intent was also to inform higher-level political authorities and lower-level
military commands of the potential implications within their own domains. The document defines
hybrid threats as “those posed by adversaries, with the ability to simultaneously employ conventional and non-conventional means adaptively in pursuit of their objectives.”
The perception of the hybrid warfare’s definition evolved by the time and was generally understood as
applied by “any adversary that simultaneously employs a tailored mix of conventional weapons,
irregular tactics, terrorism, and criminal behaviour at the same time and battlespace to obtain their political objectives” [11].
The Ukraine crisis had brought the new dimension in understanding the hybrid warfare’s trend
development. Namely, it involved the non-coercive dimension in the definition of hybrid warfare. EU has developed several policy documents that describe hybrid threats. In the beginning to support its
Stratcom and EU Military Staff (MS), and later, to provide for the Joint Framework on countering
Hybrid Threats. Some of the definitions are:
“Hybrid warfare can be more easily characterised than defined as a centrally designed and controlled use of various covert and overt tactics, enacted by military and/or non-military
177 Antulio Echevarria analyses Ukraine conflict and concludes that Russia exploited the ambiguity to accomplish its objectives outside the normal scope of what military strategists and campaign planners are legally authorised or professionally trained to address. He calls the new type of conflict “the gray-zone wars”, explaining that they “would appear to take place within the space or gap that precedes traditional military campaigning. Moreover, they were likely designed this way intentionally. Nor are they ‘wars’, per se, as much as they are the outgrowth of strategies aimed at exploiting the West’s legalist view of war and its inherent restraints” (Echevarria, 2015). 178 Davis Barno claims that the conflicts occurred in Gaza, Iraq and Ukraine represent a new sort of clashes that may soon become the most common type of warfare in the future (Barno, 2013; Barno, 2014).
366
means, ranging from intelligence and cyber operations through economic pressure to the use
of conventional forces. By employing hybrid tactics, the attacker seeks to undermine and
destabilise an opponent by applying both coercive and subversive methods” [12].
“Hybrid threats can be characterised as a mixture of coercive and subversive activity, conventional and unconventional methods (i.e. diplomatic, military, economic, technological,
information), which can be used in a coordinated manner by state or non-state actors to
achieve specific objectives while remaining below the threshold of open organised hostilities. There is usually an emphasis on exploiting the vulnerabilities of the target and on generating
ambiguity with the intention to hinder decision-making processes. Massive disinformation campaigns, using social media to control the political narrative or to radicalise, recruit and
direct proxy actors can be vehicles for hybrid threats [13].
The former definition describes the aims of hybrid tactics as closely related to destabilisation and
subversion while the latter articulates the tactics more precisely connected to its legal dimension (i.e. going “below the threshold”) and non-coercive dimension (i.e. “generating ambiguity”). As a rule
hybrid strategies focus on previously identified societal vulnerabilities (e.g. weak/failed state, internal conflicts, divided society, lack of political consent about the future of the society, corruption,
inefficient law enforcement, lack of natural resources and dependency of foreign states, etc.).
The concept generally labelled as the Hybrid Warfare is, therefore, neither completely new nor as old
or known as some authors claim. However, many of the current definitions lack comprehensiveness that goes beyond the symptoms itself. One of the most comprehensive descriptions of the warfare in
the age of globalisation was made by two Chinese senior colonels, Qiao Liang and Wang Xiangsui, in 1999 [14]. Their main argument was that the warfare in the modern world will no longer be primarily
a struggle defined by military means, even more; it may not involve the military at all.
The instabilities in which hybrid warfare principles are implemented show the inadequacy of military
as the exclusive instrument of national power able to respond to them. “In hybrid conflicts, armed forces are not primary a tool to exert military force: they rather serve as a means to create a scenario
of intimidation. The idea of war as a struggle between two armies does not apply here. Consequently,
military responses exercised by NATO-forces are not the first or most appropriated security policy tool” [15]. Military organisation as an instrument of the national power should, therefore, more and
more be seen as a means that has to be integrated with other instruments of power in order to respond to challenges stemming from the hybrid strategies adequately.
“From the operational perspective, hybrid operations can be described as including a combination of two or more violent or nonviolent state means or power projection capabilities to achieve the desired
political end state” [16]. The means, however, in the case of Hybrid Warfare strategies may include diplomatic, political and economic tools, information campaigns179, cyber-attacks, engagements of
special operations forces but also the indoctrination of ethnic minorities with the goal to destabilise society.
Liang and Xiangsui [17] acknowledged the new principles of war that was no longer about "using armed force to compel the enemy to submit to one's will," but rather are "using all means, including
armed force or non-armed force, military and non-military, and lethal and non-lethal means to compel the enemy to accept one's interests”.
Without doubts, many scholars and researchers recognised the new trends in waging the warfare.
1.2 RESILIENCE
179 See, for example, MacFarquhar, N. (2016) A Powerful Russian Weapon: The Spread of False Stories. New York Times, 28th August 2016. Available from: http://www.nytimes.com/2016/08/29/world/europe/russia-sweden-disinformation.html?_r=1 [Accessed XXth January 2017].
367
The concept of resilience was used to describe the preservation of systems in ecology and biology. By
the time it has entered into the social sciences vocabulary. Its original meaning was “to jump back”
(lat. resilio), but altered between and within disciplines to the point where the strict meaning does not exist. The concept of resilience can be approached from different perspectives, such as psychological,
community, ecological and socio-ecological, organisational and institutional, critical infrastructure and/or societal [18].
Most definitions of resilience outline one or two perspectives, in general: (1) reactive recovery (e.g. the cyber-attack), and/or (2) stability after traumatic events (e.g. the natural disaster). We chose the
description of Zebrowski [19], as the starting point: “At its most general level, resilience is understood as the capacity to absorb, withstand and 'bounce back' quickly and efficiently from a perturbation. It is
considered to be both a natural property and a quality which can be improved within a broad array of complex adaptive systems including critical infrastructures, ecosystems, societies and economies
through good governance.”
This work is focused on the societal resilience which is not only a dynamic and relational concept but
also a deeply political one. Resilience, as defined in the EUGS [20] is described as “the ability of states and societies to reform, thus withstanding and recovering from internal and external crises”.
Moreover, building the “state and societal resilience to our East and South” is identified as one of the
five key priorities for the EU’s external action. References to resilience and to resilient societies, states and democracies, in the document, include also the resilience of critical infrastructure, networks and
services and the resilience of the EU’s democracies.
When applied to societies and organisations, resilience acknowledges uncertainty and complexity as a contemporary condition but emphasises internal capacities and capabilities as the way to deal with
these problems, rather than external intervention.
Based on a critical review of the recently published literature on the issue, Keck and Sakdapolrak [21]
propose to define social resilience as being comprised of three dimensions: 1. Coping capacities – the ability of social actors to cope with and overcome all kinds of
adversities;
2. Adaptive capacities – the ability to learn from past experiences and adjust to future
challenges in the everyday life;
3. Transformative capacities – the ability to craft sets of institutions that foster individual
welfare and sustainable societal robustness towards future crises.
Above definition describes the meaning of societal resilience, currently, in the most comprehensive
way. Keck and Sakdapolrak developed the concept that recognises uncertainty, change and crisis as normal, rather than exceptional. According to their approach, the world is conceived of as being in
permanent flux and social resilience is perceived as a dynamic process. Their study emphasises the embeddedness of social actors in their particular time- and place-specific ecological, social and
institutional environments. Finally, the social learning, participative decision-making, and processes of
collective transformation are recognised as central aspects of social resilience.
1.3 SUSTAINABILITY
Barry Buzan offered a “broader framework of security” incorporating concepts that were not previously considered to be part of the security framework - such as societal, economic and
environmental sectors of security [22]. Obviously, these concepts represent a link to the sustainability concept180.
Sustainability, or "sustainable development is the holistic integration of economic, social, and
environmental objectives in an approach to scientific analysis, governance, problem-solving, and
180 This concept was described more detailed in: Smiljanic, Drazen (2016) Sustainability and national security. Published in the conference proceedings of the 11th PhD Conference “New Approaches to the National Security”, 3rd February 2016. University of Defence, Brno, Czech Republic. ISBN: 978-80-7231-455-3.
368
human action" [23]. This concept, among other things, tends to reduce dependencies (energy),
decrease negative side effects of economic development (pollution, climate changes) and ensure
social stability (equality, living standards).
1.4 RESILIENCE VS. SUSTAINABILITY
The concepts of resilience and sustainability are complementary. Anders Wijkman [24] compares sustainability and resilience stating that:
“Sustainability is a more dynamic concept. It is transformative in nature. Many of the problems we are facing can in no way be solved by incremental change – something we have tried so far
– but will require transformation. Sustainability objectives are all the time challenged by short-
term considerations, often in the name of cost-efficiency. […] Resilience, on the other hand, is more about adaptation and about robustness - so that a system can meet shocks and stressors
in an effective way.”
Sustainability, therefore, is more long-term, preventive and transformative whereas the resilience is
more relevant in relation to the short-term considerations, responsiveness and adaptation.
2 MEASURING SOCIETAL RESILIENCE
2.1 RESILIENCE INDICATORS
Figure 1. illustrates 13 indicators that should be assessed in identifying the level of organisational
resilience181. When it comes to a state or a society, some of the indicators may be found in the list below [25]:
Assured critical government services
Resilient energy supply
Resilient food and water resources
Resilient civil communication systems
Resilient civil transportation systems
Dealing with mass casualties
Uncontrolled people movement
181 Source: http://www.resorgs.org.nz/what-is-resilience.
369
Figure 1: Resilience indicators. Source: http://www.resorgs.org.nz/what-is-resilience
Some nations developed their national security strategies focusing on the society and its vital functions [26]. The way how the national security strategy (NSS) of Finland, labelled Security Strategy
for Society, describes threat scenarios and disturbances is very similar to the identification of indicators of resilience. The example of Finland may well represent the future trends in developing
national security strategies.
2.2 AN ASSESSMENT OF THE RESILIENCE OF THE CROATIAN SOCIETY182 (SWOT
ANALYSIS)
The results of the SWOT analysis that follows represent an assessment of the resilience of the
Croatian society along with its capacity to counter Hybrid threats.
Strengths:
Membership in NATO and EU
Relatively high level of national cohesion (no ethnic, religious or other tensions)
Experienced Armed Forces
Weakness:
Lack of appropriate interagency cooperation at national level
Lack of legal and political means for addressing Hybrid warfare
Decreased living standard (significant level of emigration of the working population to the
EU)
Low national economic performance183 (including high level of corruption)
182 Disclaimer: the views expressed here are solely those of author in his private capacity and do not in any way represent the views of the Croatian MoD, or any other entity of the Croatian government. 183 The Bloomberg’s prediction “Meet 2016's Worst Economic Performers”, puts Croatia in a group of the 10 worst-performing economies in 2016. The fact that Japan, Finland and Switzerland are in the same group may sound soothing but doesn’t change the fact that Croatian economy is far away from being exemplary. Source: Tartar, A., Saraiva, C. & Li, C. (2016) Meet 2016's Worst Economic Performers. Bloomberg, 11 January 2016. Available from: http://www.bloomberg.com/news/articles/2016-01-11/meet-2016-s-worst-economic-performers-flirting-with-disaster
370
Dependence on natural resources
Armed Forces dependent on the professionals (reserve forces not adequately maintained)
Opportunities:
National Security Strategy development undergoing (there is a national consensus about the
need to develop the whole of the government approach)
Threats:
Political and societal tensions in the neighbourhood (Serbia, Bosnia and Herzegovina)
Widening of the areas of societal vulnerabilities
Inadequate and insufficient legal and doctrinal basis to counter hybrid strategies
CONCLUSION - RECOMMENDATIONS
Hybrid threats and the Hybrid Warfare are a complex phenomenon. It results from convergence and
interconnection of different elements, which together form a more complex and multidimensional threat. The awareness rises among decision makers on the policy level that countering this type of
threat requires different ways (strategies and concepts, structures and organisation) and means.
While traditional instruments of national power still have their importance they should not be used in a traditional way (departmentalisation) nor they are always relevant in responding to the threats and
challenges (due to lack of capabilities or authorities). The concept of sustainability and resilience
represent a novel way of approaching new and complex threats and challenges. They represent a certain mixture of national orientation (protection of the own society) and international cooperation
(to ensure long term survivability).
Since the Hybrid Warfare strategies aim to exploit potential vulnerabilities of the state and a society as
a whole – the response must come from the integration of capabilities of the national power and from the resilient society as a whole.
BIBLIOGRAPHY
Kennan, G.F. (1948) Comments on the General Trend of U.S. Foreign Policy. George F. Kennan Papers, Princeton University, 20 August 1948; quoted in Ikenberry, G.J. & Slaughter,
A. (2006) Forging a World of Liberty Under Law: U.S. National Security in the 21st Century. Princeton, Woodrow Wilson School of Public and International Affairs, Princeton University.
Newmann, W. (2002) Reorganizing for National Security and Homeland Security. Public Administration Review. 62(Special Issue), 126-137.
Cederberg, A. & Eronen, P. (2015a) Wake up, West! The era of hybrid warfare is upon us.
Available from: http://www.gcsp.ch/News-Knowledge/Global-insight/Wake-up-West!-The-Era-of-Hybrid-Warfare-Is-Upon-Us [Accessed 19th January 2017].
Barno, D. (2014) The shadow wars of the 21st century. The war on the rocks (blog). Available from: http://warontherocks.com/2014/07/the-shadow-wars-of-the-21st-century/ [Accessed 15
September 2016].
Cederberg, A. & Eronen, P., (2015a).
Echevarria, A.J. (2015) How Should We Think about “Gray-Zone” Wars? Infinity Journal. 5(1),
16-20.
Barno, D. (2013) Silicon, Iron, and Shadow: Three wars that will define America's future. Foreign Policy. Available from: http://foreignpolicy.com/2013/03/19/silicon-iron-and-shadow/
[Accessed 15 September 2016].
371
Giles, K., Hanson, P., Lyne, R., Nixey, J., Sherr, J. & Wood, A. (eds.) (2015) The Russian Challenge. Chatham House Report. London, The Royal Institute of International Affairs. ISBN
978-1-78413-054-1..
Mansoor, P. R. Introduction: Hybrid Warfare in History. In: Murray, W. & Mansoor, P.R. (eds.)
(2012) Hybrid Warfare: Fighting Complex Opponents from the Ancient World to the Present. New York, Cambridge University Press, pp. 1-17. ISBN-13: 978-1107643338.
NATO (2010) Bi-SC Input to a New NATO Capstone Concept for the Military Contribution to Countering Hybrid Threats. NATO SACEUR and SACT. Available from: http://www.act.nato.int/images/stories/events/2010/20100826_bi-sc_cht.pdf [Accessed 10th
January 2017].
Hoffman, F. (2014) On Not-So-New Warfare: Political Warfare vs. Hybrid Threats. The war on the Rocks (blog). Available from: http://warontherocks.com/2014/07/on-not-so-new-warfare-political-warfare-vs-hybridthreats/ [Accessed 12th November 2016].
EEAS - European External Action Service (2015) Food-for-thought paper “Countering Hybrid Threats”. EEAS(2015) 731.
EC - European Commission (2016) Joint Staff Working Document EU operational protocol for countering hybrid threats 'EU Playbook'. SWD(2016) 227.
Liang, Q. & Xiangsui, W. (1999) Unrestricted Warfare. Beijing, PLA Literature and Arts
Publishing House. Available from: http://www.cryptome.org/cuw.htm [Accessed 10th October
2016]. Edition in French: LIANG, Q. & XIANGSUI, W. (1999) La guerre hors limites. Paris, Editions Payot & Rivages pour l’édition de poche, l’édition 2006. ISBN: 2-7436-1517-6.
Major, C. & Mölling, C. (2015). A Hybrid Security Policy for Europe: Resilience, Deterrence, and Defense as Leitmotifs. SWP Comments No. 22. Stiftung Wissenschaft und Politik, German Institute for International and Security Affairs.
Cederberg, A. & Eronen, P. (2015b) How can Societies be Defended against Hybrid Threats?.
Strategic Security Analysis. 9(1). Geneva, Geneva Centre for Security Policy.
Liang, Q. & Xiangsui, W., 1999.
Juncos, A.E. (2016) Resilience as the new EU foreign policy paradigm: a pragmatist turn?
European Security. Routledge, Taylor and Francis Group.
Zebrowski, C. (2016) The Value of Resilience: Securing life in the twenty-first century. New
York, Routledge. ISBN: 978-1-315-68192-4 (ebk).
EUGS – EU Global Strategy (2016) Shared Vision, Common Action: A Stronger Europe, A Global Strategy for the European Union’s Foreign and Security Policy. Brussels, 28 June 2016.
Available from: http://eeas.europa.eu/top_stories/2016/280616_global_strategy_en.htm [Accessed 15 September 2016].
Keck, M. and Sakdapolrak, P. (2013) What is social resilience? Lessons learned and ways
forward. Erdkunde. 67(1), 5-19.
Buzan, B., Wæver, O. & de Wilde, J. (1998) Security: A New Framework for Analysis. Boulder,
CO: Lynne Rienner.
Sachs, J. (2015) The Age of Sustainable Development. [Lecture] International Growth Centre,
London School of Economics, 4 February 2015. Available from: http://www.lse.ac.uk/publicEvents/pdf/2015-LT/20150204-Jeff-Sachs-PPT.pdf [Accessed 12th
November 2016].
Wijkman, A. (2015) An increasingly complex and vulnerable world. [Lecture] The conference ”Building resilience in a Globalised World”, Brussels, 30th September 2015. Available from:
https://ec.europa.eu/jrc/en/event/conference/building-a-resilient-europe-in-a-globalised-world
Stoykov, M. (2016) Expert assessment: national capabilities for protecting societal resilience
against hybrid threats. [Lecture] NATO CD&E Annual Conference, 16th November 2016, Sofia,
Bulgaria.
372
MoD Finland (2010) Security Strategy for Society. Ministry of Defence Finland. Government
Resolution 16.12.2010. Available from:
http://www.defmin.fi/en/publications/strategy_documents/the_security_strategy_for_society
373
PŘECHOD OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY
THE TRANSITION OF THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC FROM PEACEKEEPING TO WAR ORGANIZATIONAL STRUCTURE
Jaroslav STANĚK
Abstrakt V článku jsou prezentovány dílčí závěry šetření na téma „Rozvinutí ozbrojených sil České republiky při
přechodu z mírové do válečné organizační struktury“. Jsou popsána teoretická východiska řešené
oblasti, metody pro řešení problému a je uvedena metodika zpracování realizovaného dotazníkového šetření se zjištěnými výsledky. Dále jsou vyjmenovány a definovány principy, jako základní a obecné
myšlenková východiska, která lze dále šířeji chápat nebo následně odvozovat další principy pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury.
Klíčová slova: mobilizace, ozbrojené síly Abstract
The article presents some of the findings on the topic "Development of the Armed Forces of the Czech Republic during the transition from peace to war organizational structure." Describes the theoretical
bases of the area addressed, methods for solving the problem is the methodology implemented by
processing questionnaire results are identified. The following are listed and defined principles as fundamental and general thinking behind that could be more widely understood and then derive other
principles for the transition of the armed forces of peace to the war organizational structure.
Key words: mobilization, armed forces
ÚVOD
Většina států má ve své legislativě povinnost přípravy státu, ozbrojených sil a občanů v případě možné budoucí bezpečnostní hrozby. Otázka výstavby ozbrojených sil v případě válečné hrozby patří mezi
jednu z rozhodujících priorit a záležitostí každého státu. Bezpečnost našeho teritoria je dána vývojem
samotného bezpečnostního prostředí. Nelze se odvolávat na čl. 5 Severoatlantické smlouvy, kdy ozbrojený konflikt proti kterémukoliv členskému státu NATO je považován za ozbrojený útok proti
všem členským státům NATO[3]. Článek 3 Severoatlantické smlouvy, zavazuje všechny členské státy, aby individuálně i společně (např. V4), průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou pomocí
udržovaly a rozvíjely svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku[7].
Očekávat možný ozbrojený útok na naše teritorium, Českou republiku, je zabezpečen v rámci
zpravodajské činnosti vlastní i prostřednictvím sdělování informací mezi jednotlivými spolupracujícími zeměmi, v rámci jednotlivých bezpečnostních koalicí.
Důvodem tomu zabývat se touto problematikou, tedy přechodu ozbrojených sil ČR z mírové
do válečné organizační struktury, je zvýšená pozornost bezpečnosti v Evropě, jednak uvnitř, ale tak
i na její vnější hranici. Východisko pro tuto analýzu mohou být následující teoretická východiska.
374
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Hlavním posláním ozbrojených sil České republiky je a vždy bude co nejefektivněji a nejlépe zabezpečit obranu území České republiky s využitím zásad kolektivní obrany dle čl. 5 Severoatlantické
smlouvy.
Obrana státu je záležitostí všech státních orgánů, orgánů územní samosprávy, právnických osob
a občanů, přičemž úkoly a odpovědnost některých subjektů při přípravě obrany státu před vnějším napadením v míru, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu stanovuje legislativa. Jako za základní
bezpečnostní záruku pro Českou republiku lze považovat tedy členství v Severoatlantické organizaci (NATO) a Evropské unii (EU).
Příprava přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury (mobilizace) si vyžaduje přijetí řady legislativních, ekonomických, hospodářských, personálních a dalších opatření již v době
míru. Tedy v dostatečném časovém předstihu ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu tak, aby bylo možno připravit osoby, vojenský materiál a majetek k plnění úkolů spojených se zabezpečením obrany
státu.
Zpracovaná Koncepce mobilizace ozbrojených sil České republiky[5] je výchozím zadáním
pro mobilizační plánování a pro mobilizační přípravy. Stanovuje zásady, principy, postupy a pravidla pro postupné převedení ozbrojených sil ČR z mírové na válečnou organizační strukturu, jejich doplnění
osobami, vojenským materiálem a majetkem i s využitím mobilizace. Řeší jak co nejefektivněji provádět způsob přípravy a zajištění mobilizace a její samotnou realizaci. Praktické dovednosti,
znalosti a přípravy ukazují, že tato oblast se nachází na okraji zájmu hlavních představitelů útvarů,
neboť se jedná o činnost, které může nastat v následné budoucnosti. Jde v současnosti o nehmatatelnost tohoto stanoveného strategického cíle. Teoretické a praktické zkušenosti ukazují,
že problematika je chápána na různých úrovních velení a řízení v rámci její hierarchie odlišně, někdy až protichůdně.
V resortu obrany ČR existuje dokument „Zásady a normy mobilizační pohotovosti ozbrojených sil ČR“, který zaplňuje mezeru ve smyslu, že není zpracován samostatný předpis, který by vymezoval úkoly,
povinnosti a odpovědnost funkcionářů útvarů a zařízení. K řešení daného problému je nutná obecná znalost základních manažerských metod, jakými jsou plánování, organizování, personalistika, vedení
a kontrola, ve kterých se průběžně prolíná analýza, rozhodování, implementace a koordinace. Dále je nutná odborná teoretická znalost a na ni navazující praktické znalosti. Danou oblast je nutno řešit
komplexně v celé šíři hierarchické struktury resortu obrany, podpořenou rozdílnými či protichůdnými
názory a zájmy, nikoliv jen z jedné úrovně manažerského řízení a rozhodování.
Mezi silnou stránku systému mobilizace z pohledu právě strategického manažerského rozhodování je princip odložené potřeby, který je následně popsán v následující kapitole. Schopnost státu k nasazení
sil a prostředků ozbrojených sil ČR v maximálním rozsahu bude dosažena, až po jejich doplnění
a mobilizaci (Plán obrany ČR) a následné přípravě (vojenský výcvik), což vyžaduje dobu řádu let.
Na základě analýzy těchto teoretických východisek a osobních zkušeností byl stanoven předpoklad, že v resortu obrany ČR nebyl v posledních pěti let prakticky řešen problém:
částečné povolání vojáků ze zálohy k útvaru (mimo krajská vojenská velitelství, která
povolávají příslušníky aktivních záloh na plánovaná cvičení); vystrojení vojáků v záloze;
příjem věcných prostředků z civilního sektoru;
zpracování mobilizačního plánu mobilizačního projektu[1].
Jak uvádí Huntington ve své knize „Vojenská síla má čtyři dimenze:
kvantitativní – počet vojáků, zbraní, vojenského vybavení (materiálu) a zdrojů;
technologické – účinnost a úroveň zbraní a vojenského materiálu;
organizační – soudržnost, disciplína, výcvik a morálka vojska, účinnost rozkazů
a kontrolních vazeb; společenskou – schopnost a ochotu společnosti svou vojenskou moc efektivně uplatnit“[4].
375
K tomu, abychom mohli naplnit tyto čtyři dimenze, je možné dále specifikovat další principy, které jsou
uvedeny v následující kapitole.
2 PRINCIPY PŘECHODU OZBROJENÝCH SIL ČR Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY
Základní úkoly ozbrojených sil ČR, které se při mobilizaci plní, jsou propracovány do detailu
a empirickými metodami je ověřena jejich použitelnost, dostatečnost a splnitelnost. Jednotlivé úkoly kontinuálně na sebe navzájem navazují a podmiňují se. Z vyhodnocování činností jednotlivých
mobilizačních pracovišť, modelování komplexu jednotlivých činností v rámci cvičení a ukázek byly
indukcí odvozeny obecné principy platné pro mobilizační rozvinování ozbrojených sil ČR. Tyto principy, jako základní teze použití sil a prostředků při mobilizaci, mohou být vodítkem pro praktickou činnost
velitelů a vojsk k efektivnímu splnění úkolů přechodu z mírové do válečné organizační struktury.
Princip jednoty úsilí Všechny síly a prostředky mající vztah k dosažení mobilizační připravenosti útvarů a zařízení jsou
podřízeny v míru jednomu delegovanému veliteli, náčelníkovi Generálního štábu AČR, který má
možnost soustředit a koordinovat činnost všech sil a prostředků, tím sjednocuje úsilí všech zainteresovaných stran na splnění stanoveného cíle. Přitom deleguje odpovědnost za plnění dílčích
procesů na jednotlivé stupně velení.
Princip ekonomie sil
K provedení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury bude omezený počet sil a prostředků. To vyžaduje koncentrovat úsilí k dosažení cíle (cílů) a vynakládat jen nezbytné
prostředky k pokrytí nákladů. K hospodárnému využití sil a prostředků přispívá i vzájemně koordinovaná činnost všech vojenských i civilních zainteresovaných stran působících v systému
rozvinování.
Princip odložené potřeby
Jde o odložení nezbytných nákladů na realizaci mobilizace do budoucnosti. To umožňuje minimalizovat vynakládání finančních prostředků státu na mobilizační přípravy v míru, jako je zejména nákup nového
vojenského materiálu, jeho skladování a udržování a taky příprava osob. Provést jejich skutečné čerpání až do období, kdy potřeba nastane.
Princip pevnosti velení a řízení Nepřetržitost velení a řízení zahrnuje stálou pohotovost informačních procesů již v míru, která je
zabezpečena strukturou dozorčích orgánů. Pohotovostí rozhodovacích procesů v době míru a vytvoření plné struktury řídících orgánů určovaných v bojovém rozdílení zpracovávaném na jednotlivých stupních
velení v průběhu přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury.
Princip jednoduchosti
Co nejjednodušší, včasná a důsledně provedená činnost je podmínkou úspěchu. Složitosti vyvolávají komplikace, které by celý proces přechodu mohly narušit. Uplatnění tohoto principu vyžaduje připravit
jasné a jednoduché plány k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury pro částečnou (výběrovou) a všeobecnou mobilizaci. Na základě obdrženého úkolu, s využitím těchto
plánů, vydávat stručná a jasná rozhodnutí k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační
struktury k naplnění stanoveného strategického cíle.
Princip plánování Zahrnuje aktivity zabezpečující soustavné a reálné plánování přechodu ozbrojených sil z mírové do
válečné organizační struktury pro nejhorší možnou variantu, a to průběh všeobecné mobilizace. Po
obdržení konkrétně stanoveného úkolu se velitelé na jednotlivých stupních velení rozhodují s využitím zpracovaných plánů a plánují splnění úkolu. Pro ověření naplánovaných činností je nutný průběžný
sběr informací mající vliv na přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, jejich následná analýza a na jejich základě přijímání adekvátních plánovaných opatření.
376
Princip součinnosti
Zahrnuje aktivity směřující k vytvoření pevných vazeb mezi zainteresovanými stranami působícími
a to jak uvnitř tak i vně. Tyto vazby zainteresovaných stran se navazují již v míru při plánování přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, průběžně se udržují se a rozvíjejí.
Princip vycvičenosti
Zahrnuje komplexní přípravu sil a prostředků pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné
organizační struktury. Příprava sil a prostředků se vyznačuje systematičností, postupností a diferencovaností v získávání teoretických vědomostí a praktických návyků. Dále k plnění odborných
činností u předurčených funkcí v rámci válečné organizační struktury.
Princip pohotovosti Zahrnuje aktivity k udržení nepřetržité akceschopnosti k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné
organizační struktury. To vyžaduje vytvořit systém umožňující udržovat síly a prostředky připravené
k splnění daného úkolu. Zabezpečit je základními teoretickými a praktickými znalostmi, materiálními, finančními a jinými prostředky umožňující splnit stanovený cíl (úkol).
Princip připravenosti
Zahrnuje stav, kdy jsou síly a prostředky ve válečné organizační struktuře a velitelé splnili úkoly
v souladu s plánovaným přechodem ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Velitelé jsou připraveni plnit úkoly bojový úkol (operaci).
Princip ochrany vojsk
Představuje realizaci úsilí přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury při zachování vojenské (bojové) síly tak, aby tato mohla být použita k obraně teritoria. Jeho realizace
zahrnuje soubor komplexních aktivních a pasivních opatření, jejichž cílem je čelit destruktivní činnosti
nepřítele nebo dalším negativním vlivům[6].
3 ZJIŠTĚNÉ VÝSLEDKY Abychom mohli v míru naplnit princip plánování a vycvičenosti byla zpracována prvotní analytická
studie. K získání primárních dat bylo využito dotazníkové šetření s respondenty v rámci resortu obrany. Metoda dotazníkového šetření byla zvolena z důvodu zjištění názoru odborníků, kteří
zabezpečují danou oblast v rezortu obrany. Tito respondenti byli vybráni na základě určeného výběrového souboru, který reprezentuje zejména teoretické a praktické znalosti napříč hierarchickou
strukturou rezortu obrany. Limitní omezující podmínka, byla minimální funkční doba (3 roky) pro výběr
oslovených respondentů (expertů) na zastávaném systemizovaném místě. Výsledkem bylo toto rozdělení:
strategický stupeň - SRPS MO;
operační velitelství, které v současnosti dnes neexistuje v rámci hierarchické struktury, nic
méně bylo použito tohoto termínu - SPod MO, VeVzS, VePozS; taktická úroveň - 7.mb, 73.tpr., 15žpl., 21.zTL;
správní úřad – KVV;
různé - UO, ÚVN Praha.
S využitím uvedeného nástroje byla zjišťována současná úroveň plánování a realizace příprav
v teoretické i praktické rovině. Pro prvotní výzkumné šetření, jako zdroje dat bylo osloveno celkem 14 respondentů, což činí 10% odborníků. Z oslovených 14 respondentů bylo zpět vráceno
10 vyplněných dotazníků. Do výzkumného šetření se zapojilo celkem 8 vojáků z povolání a 2 občanští zaměstnanci.
Protože se jedná o dotazníkové šetření, byla pro jejich vyhodnocení použita kvantitativní metoda
vyhodnocení dat, nástroj statistické analýzy, konkrétně pak analýza statistických četností (frekvencí)
výskytu. Dále byla použita metoda indukce vzhledem k malému počtu dat získaných od respondentů, z kterého byl následně vyvozen obecný závěr[1].
377
Souhrnné výsledky na otázku „Praktické nácviky bojové a mobilizační pohotovosti na našem
organizačním stupni jsou realizovány v kalendářním roce“ s možností odpovědi „1krát ročně – 2 krát
ročně – více krát ročně - nejsou realizována“ jsou uvedeny v obr.1.
Obr. 1 Praktické využívání mobilizačních příprav – skutečnost.
Zdroj: vlastní
Z obr. 1 je patrné, že praktická činnost plánovaných opatření pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je realizována pouze na taktickém stupni a správních úřadech.
Na vyšších stupních není realizována. Je to způsobeno současným dislokačním umístěním strategického stupně, na základě organizačních a dislokačních změn, které proběhly v roce 2013. Tyto
prvky jsou součástí komplexního zabezpečení v případě přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury určeným prvkem, který realizuje veškeré jejich zabezpečení. Touto odbornou
specifickou službou jsou prvky velení a řízení zproštěny plánovat a prakticky realizovat tuto činnost.
Souhrnné výsledky na další otázku „Prakticky ověřovat systém zabezpečení mobilizace u útvaru
minimálně (početně)“ s možností odpovědi „nerealizovat - 1 krát ročně – 1 krát za 2 roky – 1 krát za x let“ jsou uvedeny v obr.2.
Obr. 2 Plánované využívání mobilizačních příprav – předpoklad.
Zdroj: vlastní
Z obr. 2 je patrné, že plánování praktické činnosti pro prověření naplánovaných opatření
k zabezpečení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je uvedeno
v úkolech na daný kalendářní rok. Jejich praktická realizace je ovšem jiná v porovnání s obr. 1.
Další dílčí výsledky v rámci výzkumného šetření jsou uvedeny v analytické práci doktorandského studia z předmětu Management III[8].
1 krát - ÚVN
2 krát - 73.tpr, 15.žpl
více krát - KVV
nejsou realizována (SRPS MO,VePozS, UO)
nerealizovat - ÚVN
1 krát ročně - SRPS MO, VePozS,73.tpr
1 krát za 2 roky - KVV, 15.žpl
1 krát za x let - UO
378
ZÁVĚR
Klíčovým cílem realizovaného šetření bylo zjištění míry plánování a praktické realizace v oblasti zabezpečující přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury u jednotlivých útvarů.
Na základě analyzovaných dat bylo zjištěno, že s nejvyšší intenzitou je věnována pozornost
zabezpečení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury na taktickém stupni,
do kterého můžeme započítat i správní úřady. Nízká intenzita praktické činnosti v této oblasti je věnována na strategické úrovni, která je komplexně zabezpečena jiným zabezpečujícím útvarem.
V rámci praktické činnosti u zabezpečujícího útvaru není plánována součinnost na strategickém stupně.
Výše uvedené a popsané principy nemohou plně obsáhnout celou různorodost a mnohostrannost činnosti společnosti při přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Proto se
výše uvedené principy na základě vojenské praxe budou neustále rozvíjet, doplňovat a vyvíjet se jejich obsah. Popis a tvorba principů se může dále na základě řešení daného problému rozvíjet
a modifikovat, může měnit svůj obsah na základě analyzování a zavádění nových poznatků do procesu přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury.
Očekávaným výsledkem přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je vytvoření válečné organizační struktury s útvary, zařízeními a svazky doplněnými zálohami a věcnými
prostředky, které jsou srovnatelné se současnými profesionálními útvary zapojenými nyní v rámci jednotlivých operací.
V rámci války v Zálivu (2003) byly povolány zálohy Velké Británie, které prokázaly nejvyšší kvality a oddanost a jejich důležitost se opět prokázala ve všech fázích operace. Pro potřeby této operace
bylo zmobilizováno požadované množství záloh. Snahou bylo povolat druhý a třetí sled záloh. Ministerstvo obrany Velké Británie přehodnotilo mobilizační proces, včetně způsobu povolávání
a definicí stavu pohotovosti. Neocenitelná byla podpora zaměstnavatelů[2].
V dnešní době je pojem mobilizace opět skloňován v souvislosti s novým velkým bezpečnostním
rizikem, který se objevil a je tvořen zejména migrací osob z oblasti Blízkého východu a severu Afriky. Je zde určité bezpečnostní riziko, že by se válečné operace, které právě probíhají v oblasti Blízkého
východu, mohli přesunout blíže našemu teritoriu. Proto současné vedení rezortu obrany začalo v roce 2016 realizovat a připravovat dílčí opatření, vedoucí k procvičení či oživení způsobu přechodu z mírové
do válečné organizační struktury. V tomto roce je stanoven hlavní úkol, provést praktický nácvik
přechodu vybraného útvaru v rámci resortu obrany z mírové do válečné organizační struktury. Provést činnosti s přijímáním osob (vojáci v aktivní záloze) a příjem věcných prostředků z civilního sektoru.
Přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je dlouhodobý plánovaný proces,
který je realizován prostřednictvím vlastních sil prostředků, ale také prostřednictví zainteresovaných
stran uvnitř státu. Má li být beze zbytku naplněn potřebuje ke svému naplnění stanovit začátek, varovací čas a ten je realizován jinou složkou a to prostřednictví zpravodajských služeb. Systém je
tedy závislý na schopnosti státu včas identifikovat hrozbu, respektive narůstající riziko vojenského ohrožení a včas se rozhodnout jaká nutná opatření přijmout, což je základním předpokladem
a podmínkou úspěšného doplnění ozbrojených sil ČR. Zásadním nedostatkem je celá škála nezbytných opatření, o kterých by bylo vládou rozhodnuto a která by byla realizována v míru v dostatečném
předstihu před případným vyhlášením stavu ohrožení státu, popř. válečného stavu.
Cílem schopností ozbrojených sil ČR bude i nadále vyjadřovat, co ozbrojené síly se svými prostředky,
kterými disponují, mají umět, znát a mají být schopny realizovat, v přípravě k nasazení v rámci obrany teritoria a plnění mezinárodních závazků.
379
Použitá literatura
BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ, ed. Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1. vyd. Brno: Edika, 2013. ISBN 9788026601791.
ČÍŽEK, Zdeněk. BROZMAN, Miroslav. „Informační analýza č.6/2004 – Zobecnění zkušeností Velké Británie a USA z bojových operací v Iráku“. ŘeVD Vyškov. 2004.
Čl.3 a čl.5 sdělení MZV č.66/1999 Sb., Severoatlantická smlouva.
HUNTINGTON, Samuel P. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. Vyd. 1. V Praze: Rybka Publishers, 2001. ISBN 8086182495.
Koncepce mobilizace ČR. Praha. 2013.
NĚMEC, Ivan. Disertační práce – Doplňování sil AČR výběrovým způsobem. 2004.
Obranná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec = The defence
strategy of the Czech Republic : a responsible state and a reliable ally. 2012. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, Odbor komunikace a propagace (OKP MO). ISBN
9788072786060.
STANĚK, Jaroslav. Analytická studie. 2016.
380
ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ
ANALYSIS OF THE MANAGEMENT OF LOCAL AUTHORITIES AFTER RECEIVING THE TAX LAW AMENDMENT
Miloslava ŠÍVROVÁ184
Abstrakt Článek je zaměřen na hospodaření územně správních jednotek a s ním úzce související téma
rozpočtového určení daní. Toto téma je stále aktuální a vede k řadě diskuzí jak na úrovni místních
samospráv a i na vládní úrovni. Diskuze jsou směrovány hlavně k vytvoření optimálního a spravedlivého systému rozdělení daňových výnosů. Výsledkem by mělo být hlavně zjednodušení
tohoto systému a zlepšení nastavení kritérií uvnitř systému rozpočtového určení daní. Schválená novela zákona o rozpočtovém určení daní vede k navýšení podílu sdílených daní pro obce a kraje a tím
k navýšení daňových výnosů. Je to i jeden z pokusů k odstranění značných rozdílů v daňových příjmech stejně velkých obcí a k nalezení spravedlivějšího systému rozdělení daňových výnosů.
Klíčová slova: daňové výnosy, sdílené daně, rozpočtové určení daní, rozpočty obcí a krajů
Abstract
The paper focuses on the management of administrative units and the closely related topic of budget
tax determination. This topic is still relevant and leads to many discussions both at local government level and also at the government level. Forums are directed mainly to create an optimal and equitable
system of revenue sharing. The result should be a major simplification of the system and improve the set criteria within the system, within the system budget tax determination. The approved
amendment to the Act on budgetary allocation of taxes leads to an increase in the proportion
of shared taxes to municipalities and regions, and thus to increase tax revenues. It is also one of the attempts to eliminate substantial differences in tax revenues equally sized municipalities and to find a
more equitable system of revenue sharing.
Key words: tax revenues, shared taxes, tax revenue, budgets of municipalities and regions
ÚVOD
Nejdůležitější zdrojem financování místních samospráv jsou daňové příjmy. Současný systém
rozpočtového určení daní při přerozdělování mezi jednotlivé obce upřednostňuje princip solidarity
před principem zásluhovosti. Většina daňových příjmů obce závisí na počtu obyvatel, její rozloze a případně dalších atributech. Vlastní rozhodování představitelů obce hraje minimální roli, stejně jako
daňový výnos v určitém území. Díky novelizaci dochází k navýšení daňových výnosů do rozpočtů krajů a obcí. Poslední rozsáhlejší změna týkající se krajů proběhla před deseti lety, zatím co změny týkajících
se rozpočtů obcí byly provedeny již dvakrát a to v rozmezí let 2008–2014 a přinesly obcím zvýšení
daňových výnosů o několik miliard.
1 NOVELIZACE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu zákona 391/2015 Sb., kterým se mění zákon
č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům
184 Ing. Miloslava Šívrová, Katedra ekonomie, fakulta Vojenského leadrshipu Univerzita obrany, Kounicova 156/65, 662 10 Brno; 973443190; [email protected].
381
a některým státním fondům (rozpočtové určení daní). Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů
dne 28. 12. 2015 v částce 164. Ta část, která se týkala krajů, nabyla účinnosti k 1. 1. 2016, část
týkající se obcí, nabyla účinnosti od 1. 1. 2017. Se schválenou novelou došlo ke zvýšení podílu krajů na výnosu DPH ze 7,86 % na 8,92 %, a to od roku 2016 a zvýšil se podíl celkového inkasa DPH obcím
z 20,83 % na 21,4 %. Ostatní podíly na daních zůstávají shodné s rozpočtovým určením daní za rok 2015. [1]
Obr. 1 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od 1. 1. 2017
Zdroj: [2]
1.1 ZRUŠENÍ PODÍLU Z IKASA DANĚ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Se schválenou novelou dochází i ke zrušení 30% podílu z inkasa záloh daně z příjmů fyzických
osob placené na základě přiznání. Případný výnos z této daně byl velmi proměnlivý, špatně předvídatelný a proto i nevhodný pro rozpočtové účely obcí. Hlavním důvodem sdílení této daně měla
být motivace obcí k tvorbě podmínek pro rozvoj podnikání. Díky různým daňovým legislativním změnám přestala tato daň motivační funkci plnit. Snížení tohoto podílu bude mít za následek snížení
příjmu obcí o méně než jednu miliardu, ale díky navýšení podílu na inkasu DPH dojde k posílení jejich
rozpočtů přibližně o dvě miliardy.
V proběhu let dochází k výraznému poklesu inkasa daně z příjmu fyzických osob placené na základě přiznání. V roce 2005 se vybralo na této dani 9,8 miliard Kč. [3] V roce 2015 to bylo pouze
1,3 mld. Kč. Naproti tomu inkaso DPH v roce 2015 dosáhlo na úrovni státního rozpočtu
236,6 mld. Kč. Oproti rozpočtu je DPH vyšší o 7,3 mld. Kč, tj. o 3,2 %. (schválený rozpočet pro rok 2015 počítal s poklesem proti skutečnosti 2014 o 0,9 mld. Kč) a bylo tak meziročně vyšší
o 6,4 mld. Kč. [4]
1.2 SDÍLENÉ DANĚ A JEJICH VÝVOJ V lednu roku 1993, po vzniku České republiky, byla zavedena nová soustava daní a s ní byl vytvořen
mechanismus sdílení daní mezi státem a územní samosprávou, kterou tvořily zatím pouze města a obce. Důležitou úlohu měly okresní úřady, které byly mezistupeň převodu finančních prostředků
ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí a měst. O výši přidělených financí ze státního rozpočtu
se rozhodovalo nepřímo přes okresní shromáždění, které bylo tvořeno ze zástupců obcí. Toto rozhodování bylo neefektivní a to nejen kvůli navýšení počtů obcí, ale hlavně z důvodu, že řada obcí
382
se na rozhodování nepodílelo. V tomto období byla jediná sdílená daň a to daň z příjmů fyzických
osob ze závislé činnosti. Tím, že se výnos z vybrané dělil mezi okresní úřad a obce, tak byl naplněn
princip zásluhovosti. Tento systém přinesl velké rozdíly v daňových výnosech pro jednotlivé okresy a obcích a řadu problémů a otázek spojených se spravedlností tohoto mechanizmu. Zavedly se nové
daně a odhad vývoje daňových výnosů byl obtížný. V rámci reformy veřejné správy byla ukončena činnost okresních úřadů a jejich funkce byla převedena na kraje a na obce s rozšířenou působností.
Zákon o rozpočtovém určení daní z roku 2000 se snažil vyřešit nestabilitu daňových příjmů obcí a to tím, že se uzákonilo dělení celostátního výnosu ze tří daní: z daní z příjmů fyzických a právnických
osob a z daně z přidané hodnoty. Tím se zefektivnilo rozpočtování obcí díky snazšímu odhadování jejich budoucích výnosů. Rozdělování celostátního výnosu způsobilo větší stabilitu a větší prvek
solidarity mezi obcemi s lepšími a horšími podmínkami.
V roce 2013 přišla důležitá změně rozpočtového určení, která ovlivnila množství peněz pro obce. Tato
změně měla za důsledek to, že došlo k výraznému sjednocení objemu peněz v přepočtu na obyvatele, které obce různé velikosti získávají v rámci sdílených daní. V roce 2011 dosahoval rozdíl
mezi kategorií obcí s nejvyšším a nejnižším výnosem sdílených daní na obyvatele výše 1 524 Kč, v roce 2015 to bylo již jen 514 Kč. [5]
Obr. 2 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od 1. 1. 2017
Zdroj: [5]
V roce v roce 2015 se výnos sdílených daní zvýšil o 3 %, v letošním roce 2016 se výnos
sdílených daní pro obce zvýšil meziročně o 9 %, což je nejvíce za posledních pět let. Zásluhu na tom měl nejen ekonomický růst, nízká inflace, malá nezaměstnanost, ale v neposlední řadě
i zefektivnění inkasa jednotlivých daní.
Obr. 3 Vývoj objemu sdílených daní (v mld. Kč) – stav po 9 měsících každého roku Zdroj: [5]
2 ANALÝZA VÝVOJE HOSPODAŘENÍ KRAJŮ A OBCÍ
Kraje vykázaly v rámci analýzy vývoje hospodaření k 30. 11. 2016, celkové příjmy ve výši 159,8 mld. Kč, což znamenalo o 9,0 mld. Kč více oproti stejnému období loňského roku. Snížil
se objem výdajů, ten činil 146,0 mld. Kč. Výsledek hospodaření skončil přebytkem 25,5 mld. Kč. Proti
stejnému období loňského roku byl objem příjmů vyšší o 9,0 mld. Kč a objem výdajů naopak nižší o 4,9 mld. Kč. Přebytek hospodaření činil 13,8 mld. Vlastní příjmy krajů činily 56,5 mld. Kč a proti
listopadu minulého roku se zvýšily o 7,0 mld. Kč. Daňové příjmy krajů dosáhly 52,1 mld. Kč.
383
Obce zaznamenaly v tomto období přebytek rozpočtu 39,8 mld. Kč. Celkové příjmy byly 247,3 mld.,
proti stejnému období loňského roku to znamenalo zvýšení o 4,1 mld. Kč a objem výdajů se naopak
snížil. Růst celkových příjmů obcí tvořily výhradně vlastní příjmy. Jejich objem byl 202,6 mld. Kč, to znamenalo zvýšení těchto příjmů o 17,6 mld. Daňové příjmy oproti listopadu minulého roku
vzrostly o 13,6 mld. a dosáhly objemu 168,3mld Kč. [6]
Obr. 3 Vývoj příjmů a výdajů územních rozpočtů od počátku roku Zdroj: [6]
ZÁVĚR
Novela zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, znamenala posílení daňových příjmů krajů a obcí formou zvýšení podílu na celostátním inkasu daně z přidané hodnoty. Daňové příjmy krajů
a obcí vzrostly. Současně příznivá ekonomická situace v ČR má vliv i na zlepšení inkasa jednotlivých
druhů daní. K lepšímu plnění přispělo hlavně zvýšení efektivnosti při výběru daní. Jedná se konkrétně o zavedení kontrolních hlášení DPH nebo o rozšíření režimu daňové povinnosti. Za zmínku stojí i zákon
o prokazování původu majetku nebo zřízení centrální databáze základních informací o účtech fyzických a právnických osob. V neposlední řadě lze očekávat další nárůst daňového inkasa i v souvislosti se
zavedením elektronické evidence tržeb. Toto vše by mělo mít pozitivní dopad na zvyšování daňových výnosů obcí a krajů a tím i na zlepšení celkového hospodaření samosprávných celků.
Použitá literatura
Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2015, ročník 2015,
částka 164, číslo 391, Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2000, ročník 2000, číslo 243.
Schéma rozpočtového určení daní k 1. 1. 2017. www.mfcr [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2016 [cit. 2016.12.1.]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/uzemni-
rozpocty/prijmy-kraju-a-obci/zakladni-informace/2016/schema-rozdeleni-rozpoctoveho-urceni-dan-.
Podrobná informace o výsledku hospodaření státu v roce 2005. www.mfcr [online]. CZ:
Ministerstvo financí, 2006 [cit. 2006.3.1.]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2006/2006-01-03-tiskova-zprava-6040-6040.
384
Aktuální tiskové zprávy. www.mfcr [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2015 [cit. 2016.5.1.].
Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/schodek-statniho-rozpoctu-
za-rok-2015-je-23541.
Sdílené daně obcí – pohled do historie. In: Http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6728280
[online]. CZ: Deník veřejné správy, 2017 [cit. 2017-01-12]. Dostupné z: http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6728280.
Zpráva o vývoji rozpočtového hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí, krajů
a Regionálních rad regionů soudržnosti k 30. 11. 2016. Mfcr [online]. CZ: Ministertvo financí [cit. 2017-01-04]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/uzemni-
rozpocty/mesicni-zpravy-o-hospodareni-uzemnich-ro/2016/zprava-o-vyvoji-rozpoctoveho-hospodareni-27135.
385
ÚDAJE O POČTU ŽADATELŮ O AZYL V ČR V LETECH 2004 – 2015
DATA ON ASYLUM SEEKERS IN THE CZECH REPUBLIC IN 2004 – 2015
Jan ŠMÍD185
Abstrakt Přestože počet žadatelů o azyl v České republice ve sledovaném období kontinuálně narůstá, jeho
porovnáním se zeměmi střední Evropy lze demonstrovat, že ČR je stranou hlavní trasy osob
migrujících do Evropy, respektive není jejich cílovou zemí. Žadatelé o azyl i přes nárůst v absolutních číslech představují pouze malou část z celkového počtu cizinců v ČR.
Klíčová slova: migrace, mezinárodní ochrana, azyl, azylant
Abstract
Although the number of asylum seekers in the Czech Republic was continually increasing in the set time-period, by comparing the data with other Central European countries it can be demonstrated
that the Czech Republic is off the main route of persons migrating to Europe, in other words the Czech Republic is not their target country. Asylum seekers account for a minor part of the overall
number of foreigners in the Czech Republic.
Key words: migration, international protection, asylum
ÚVOD
Migrace je komplexním a dynamickým jevem, který má na Českou republiku společenské a ekonomické dopady. Vstup, pobyt a integrace byť omezeného počtu cizinců, a to především
azylantů, na území České republiky jsou procesy s možnými pozitivními i negativními důsledky
pro českou společnost – procesy, které jsou do značné míry závislé na aktivním a flexibilním přístupu ČR.
1 PRINCIPY MIGRANČÍ POLITIKY ČR
Migrační politika České republiky patří do oblastí, které jsou sladěny s právním rámcem politik Evropské unie. Do specifických oblastí nejvíce harmonizovaných na evropské úrovni patří zejména
mezinárodní ochrana (azyl), ochrana vnější hranice EU a návratová politika EU (a to včetně vyhošťování). Na národní úrovni si česká republika sama reguluje zejména dvě oblasti – legální
migraci a integraci cizinců do většinové společnosti. Při řešení aktuální situace v oblasti migrace tak
Česká republika musí zohledňovat nejen své vlastní možnosti a specifické potřeby, ale také situaci v Evropské unii.
„Zásady, na kterých Česká republika staví svou migrační politiku, v souladu se svými
mezinárodně-právními závazky byly v roce 2015 shrnuty ve Strategii migrační politiky České republiky: zajistit občanům klidné soužití s cizinci, a díky účinné integraci zabránit vzniku negativních
sociálních jevů;
zajistit bezpečnost svých občanů a efektivní vynucování práva v oblasti nelegální migrace,
návratové politiky a organizovaného zločinu spojeného s převaděčstvím a obchodováním
s lidmi; dostát svým závazkům v oblasti azylu;
pomáhat uprchlíkům v zahraničí a předcházet tak dalšímu rozvoji migrační krize;
185 plk. Mgr. Jan Šmíd, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 973 215 798, [email protected].
386
udržet výhody volného pohybu osob v rámci EU a schengenského prostoru;
podporovat legální migraci v souvislosti s potřebami trhu práce;
dostát svým mezinárodním a evropským závazkům a aktivně podílet se na hledání
společných řešení.“ [1]
Migrační politiky EU včetně České republiky postupují zejména od roku 2015 zásadní zkoušku v souvislosti s enormním migračním tlakem na vnější jižní a východní hranici EU a vysokým počtem
žadatelů o azyl především v některých členských státech. Jejich fungování bylo zatíženo i nedostatečným plněním povinností ze strany některých členských států a přetrvávající neshodou na
základním konceptu rozdělení odpovědnosti a břemene mezi členskými státy.
Vzhledem k v českých médiích často prezentovaným názorům na migraci, na žadatele o azyl zejména
i na celkové počty těchto osob, zaměřuje se tato stať z celé široké problematiky migrace právě na tuto oblast a prezentuje oficiální údaje předkládané Ministerstvem vnitra ČR a Českým statistickým úřadem.
Pro potřeby tohoto textu budeme za azylanta považovat osobu, které byl podle azylového zákona
udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.
Osobou požívající doplňkové ochrany je pak cizinec, který nesplňuje důvody pro udělení azylu podle
výše uvedeného zákona, ale byla mu udělena doplňková ochrana, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany.
2 VÝVOJ OD VSTUPU DO EU
Od vstupu ČR do EU v roce 2004 docházelo ke kontinuálnímu poklesu počtu žadatelů o azyl. Tento trend koresponduje s vývojem počtu žádostí o mezinárodní ochranu podaných na území většiny
členských státí Evropské unie. S dramaticky se prohlubující krizí na Ukrajině a zintenzivňováním bojů
v Sýrii, dochází od roku 2014 k opětovnému nárůstu počtu žadatelů.
Obr. 1 Graf mezinárodní ochrana – vývoj počtu osob
Zdroj: vlastní
V roce 2014 v České republice požádalo o udělení mezinárodní ochrany celkem 1 156 osob,
tj. o 449 (63,5 %) žádostí více než v předchozím roce. Hlavními zeměmi původu žadatelů o mezinárodní ochranu v roce 2014 byly Ukrajina (515 žadatelů), Sýrie (108 žadatelů),
Vietnam (64 žadatelů), Rusko (43 žadatelů), a Kuba (42 žadatelů). [2]
V roce 2015 v České republice požádalo o udělení mezinárodní ochrany celkem 1 525 osob,
tj. o 369 (31,9 %) žádostí více než v předchozím roce. Zeměmi původu žadatelů o mezinárodní ochranu v roce 2015 byly podle četnosti Ukrajina (694 žadatelů), Sýrie (134 žadatelů),
Kuba (128 žadatelů) a Vietnam (81 žadatelů). [1]
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
7000
8000
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Doplňková ochrana udělena
azyl udělen
počet žadatelů o azyl
počet azylantů
387
Mezi žadateli o azyl jsou nejen v uvedených dvou letech, ale dlouhodobě nejpočetněji zastoupeni
obyvatelé Ukrajiny, dále to jsou občané Ruska, Vietnamu, Běloruska a od roku 2012 trvale druhá
nejpočetnější skupina migrantů ze Sýrie.
Pro větší přehlednost a možnost porovnání uvedených údajů je vhodné zarámovat uváděné údaje i do středoevropského kontextu.
Tab. 1 Srovnání počtu žadatelů o azyl v ČR a sousedících státech
Zdroj: [2]
V uvedené tabulce je zjevný několikanásobně vyšší podíl žadatelů o azyl ve „starých“ zemích EU, oproti zemím, které přistoupily k EU až v roce 2004. Ze všech sousedních zemí se Německo
dlouhodobě drží v čele počtu žadatelů o azyl. V roce 2007 byl mezi ČR a SRN rozdíl pouze desetinásobný, v roce 2012 více než stonásobný a v roce 2015 dokonce více než třísetnásobný.
V porovnání ČR s Rakouskem byl nejmenší rozdíl v počtu žadatelů o azyl v roce 2006, tehdy to bylo
pouze zhruba čtyřikrát více, v roce 2015 pak už ale téměř šedesátkrát více.
Mezi „novými“ členskými zeměmi je ČR uprostřed. Počet žadatelů v Polsku byl původně pouze zhruba
o 50% vyšší, ale například v roce 2013 byl již rozdíl 20násobný. Slovensko předčilo ČR v počtu žadatelů pouze v letech 2004 a 2007.
Uvedené údaje tak demonstrují, že Česká republika zůstává ve středoevropském kontextu prosta dopadů tlaků hlavních migračních vln posledního desetiletí. V absolutních číslech se ČR v rámci
Evropské unie řadí do druhé poloviny zemí s počtem žadatelů o azyl, a je tak zjevně zemí spíše tranzitní, nežli cílovou.
3 ÚDAJE O POČTU CIZINCŮ V ČR
Důležitým údajem je rovněž celkový počet cizinců legálně se zdržujících v ČR. Lze je rozdělit do čtyř kategorií, a to na osoby s:
trvalým pobytem;
poskytnutou mezinárodní ochranou (azyl, doplňková ochrana);
přechodným pobytem (občané členských států EU), nebo s dlouhodobým pobytem
(ze třetích zemí); vízem nad 90 dní. [3]
Cílová země 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
ČR 5460 4020 3020 1880 1656 1260 830 755 753 710 1155 1515
Německo 35610 28910 21030 19160 21370 27650 48590 52720 77650 126995 202815 476510
Polsko 8080 6860 4220 7120 7200 10590 6540 6905 10755 15150 8025 12185
Rakousko 24630 22460 13350 11920 12810 15830 11060 14455 17450 17520 28065 88160
Slovensko 11390 3550 2870 2640 910 820 540 490 730 440 330 325
388
Obr. 2 Graf vývoje počtu cizinců v ČR
Zdroj: vlastní
Uvedené údaje potvrzují dlouhodobý rostoucí trend počtu cizinců v ČR, a to v drtivé většině kategorie přechodného/dlouhodobého pobytu a trvalého pobytu. Držitelé víz nad 90 dní, respektive azylanti
představují pouze marginální část celkového počtu osob legálně se zdržujících na našem území.
ZÁVĚR Ačkoliv zejména v posledních třech letech čelila Evropa rostoucímu tlaku migračních vln, Česká
republika zůstávala do roku 2015 na okraji zájmu migrantů. Celkový počet osob žádajících o poskytnutí azylu rostl pozvolna, nikoliv dramaticky. I přesto že se od roku 2012 objevuje nově mezi
nejpočetněji zastoupenými zeměmi původu migrantů Sýrie, circa 100 osob ročně prozatím nesignalizuje radikální změnu.
Použitá literatura
Ministerstvo vnitra České republiky, Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2015. [online]. [cit. 2017-01-19]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/migracni-a-azylova-politika-ceske-republiky-
470144.aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D
Ministerstvo vnitra České republiky, Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2004 - 2014. [online]. [cit. 2017-01-19]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/zpravy-o-situaci-v-oblasti-migrace-a-integrace-cizincu-v-ceske-
republice-za-roky-2001-2013.aspx
Ministerstvo vnitra České republiky, Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2015. [online]. [cit. 2017-01-19]. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/clanek/migracni-a-azylova-politika-ceske-republiky-470144.aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D
Český statistický úřad, Vývoj počtu cizinců v ČR v letech 2004 – 2015 (stav k 31. 12.) – dle kategorií cizinců. [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu
0
50000
100000
150000
200000
250000
300000
350000
400000
450000
500000
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Víza nad 90 dní
Přechodný/dlouhodobý pobyt
Azyl
Trvalý pobyt
389
NOVÉ PŘÍSTUPY V OBLASTI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY
NEW APPROACHES IN THE AREA OPERATIONAL PREPARATIONS OF THE STATE'S TERRITORY CZECH REPUBLIC
Pavel ŠMÍDEK186
Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou obranné infrastruktury. Jejím vymezením a objasněním v rámci
opatření operační přípravy státního území České republiky jako nezbytné složky zajištění obrany České
republiky. Příspěvek vyjmenovává nové základní dokumenty OPSÚ – Koncepce operační přípravy státního území a Plán operační přípravy státního území České republiky, včetně nastínění jejich
obsahu. Popisuje současné postupy v rozpracování stanovených opatření OPSÚ v dílčích plánech obrany.
(1 volný řádek) Klíčová slova: obranná infrastruktura, Koncepce operační přípravy státního území České republiky, Operační příprava státního území, dílčí plán obrany, obranné plánování
(1 volný řádek)
Abstract The paper deals with the issue of defence infrastructure. Its definition and explanation as a basic
issues in the process of security measures operational preparation the territory of the Czech Republic
as an important element to ensure the defence of the Czech Republic. Contribution take out new essential paper OPSU – conception military infrastructure and plan military infrastructure Czech
republic for the summer 2017 as far as 2020, inclusive adumbration their content. It acquaints current procedures in development of operational preparation the territory measures in state defence sub-
planes and their performance.
(1 volný řádek) Key words: defence infrastructure, Concept of operational preparation of the state territory, the operational preparing territory of the Czech Republic, partial defence plan, defence planning
(1 volný řádek) (1 volný řádek)
ÚVOD Jednotlivá opatření operační přípravy státního území (dále jen „OPSÚ“) tvoří důležitou složku
obranyschopnosti České republiky (dále jen „ČR“) jako součásti příprav státu k obraně. Z hlediska obsahu se ve své podstatě jedná o opatření realizovaná v dlouhodobém horizontu v oblasti rozvoje
obranné infrastruktury, jejichž cílem je s předstihem zajistit výstavbu a přípravu přesně stanovených
prvků této infrastruktury k plnění úkolů vyplývajících z potřeb obrany státu, včetně potřeb ozbrojených sil.
Právně je problematika OPSÚ zakotvena v zákonu č. 2 /1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů - kompetenční zákon a v zákonu
č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem je OPSÚ zahrnuta do problematiky řízení a organizace obrany státu jako jedna z jejich činností. Z hlediska
dalších dokumentů je podporována Bezpečnostní strategií ČR i Vojenskou strategií ČR, ve kterých zajištění svrchovanosti, územní celistvosti patří mezi hlavní úkoly zajišťování obrany ČR před vnějším
ohrožením.
186 plk. Ing. Pavel Šmídek, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, UO Brno, VÚ 1122 Praha, 973211126,
390
OPSÚ je průřezovou oblastí a je jedním ze spojovacích článků mezi rezortem obrany a civilním
sektorem v oblasti plánování a realizaci opatření směřujících k zajištění obrany z hlediska požadavků
na obrannou infrastrukturu a služby spojené s jejím používáním.
OPSÚ je nadresortní problematika, která se dotýká všech prvků bezpečnostního systému. (1 volný řádek)
1 KONCEPCE OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČR 2004 (1 volný řádek)
Prvním dokumentem řešícím problematiku operační přípravy státního území ČR byla „Analýza
současného stavu OPSÚ“ [1], kde na základě vyhodnocení poznatků a zkušeností z její dosavadní realizace, byly vyvozeny závěry pro její další rozvoj a tím vytvořit předpoklady pro zpracování
Koncepce OPSÚ. V materiálu je podrobně řešen vývoj OPSÚ jednak do roku 1989 a následně od roku
1990 až do roku 1999.
Cílem „Koncepce operační přípravy státního území ČR“ [2] bylo vymezit jednotlivé činnosti OPSÚ, které je nutno uskutečňovat jednak v době míru, ale také za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu
v oblasti obranné infrastruktury.
Koncepce vymezovala a následně koordinovala činnosti OPSÚ, které slouží k vytvoření nezbytných
podmínek pro splnění úkolů Ozbrojených sil ČR a zabezpečení potřeb obyvatelstva, a které je nutno uskutečňovat v míru, za stavu ohrožení státu (dále jen „SOS") nebo za válečného stavu (dále jen „VS“)
a sloužila jako podklad pro zpracování Plánu operační přípravy státního území ČR [3] jako součásti Plánu obrany ČR. Plán operační přípravy státního území ČR byla podkladem pro zpracování dílčích
plánů obrany.
Koncepce obsahovala:
základní terminologii;
hodnocení současné bezpečnostní situace ČR;
analýzu stavu OPSÚ;
hodnocení stavu v jednotlivých vojenských a nevojenských infrastrukturách;
stanovení úkolů pro jednotlivá ministerstva, další ústřední správní úřady (dále jen „ÚSÚ“),
Českou národní banku (dále jen „ČNB“), zpravodajské služby, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu Parlamentu ČR, Kancelář prezidenta republiky, Nejvyšší
kontrolní úřad (dále jen „NKÚ“), krajské úřady (dále jen „KÚ“) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen „OÚ ORP“).
2 KONCEPCE OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČR 2016 V souladu se schválením zákona č. 45/2016 Sb. o službě vojáků v záloze a s novelou zákona
č. 585/2004 Sb., branný zákon, zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, novelou nařízení vlády č. 51/2004 Sb., o plánování obrany státu
a zhoršením bezpečnostních rizik rozhodla Meziresortní odborná pracovní skupina zřízená usnesením
Výboru pro obranné plánování z 12. prosince 2002 o aktualizaci Koncepce operační přípravy státního území ČC schválené vládou usnesením č. 569/2004.
Aktualizovaná Koncepce operační přípravy státního území ČR je zpracována Ministerstvem obrany
(dále jen „MO“) na základě §16 odst. 2, písmeno b), zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR a v souladu s § 3, zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování
obrany ČR, který stanovuje, že řízení a organizace obrany státu zahrnují výstavbu, přípravu a řízení
ozbrojených sil, OPSÚ, plánování obrany státu a opatření v národním hospodářství a na všech úsecích veřejného života v zájmu zajišťování obrany státu.
Cílem aktualizované Koncepce operační přípravy státního území ČR (dále jen „Koncepce“) je vymezit
a následně koordinovat činnosti operační přípravy státního území, které je nutno uskutečňovat v míru,
za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Tyto činnosti slouží k zabezpečení nezbytných podmínek pro splnění úkolů ozbrojených sil ČR a ostatních součástí bezpečnostního systému ČR,
391
spojeneckých ozbrojených sil a zabezpečení potřeb obyvatelstva na území státu v oblasti obranné
infrastruktury.
V souladu s § 2 odst. 6 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění zákona č. 320/2002
Sb. (dále jen „zákon č. 222/1999 Sb.“), do doby jeho novelizace tyto činnosti slouží k zabezpečení nezbytných podmínek pro splnění úkolů ozbrojených sil ČR a zabezpečení potřeb obyvatelstva.
Objekty, stavby a technologie k přípravě a přijetí hospodářských opatření pro krizové stavy jsou součástí obranné infrastruktury, pokud splňují ustanovení zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských
opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
Koncepce vychází z právního řádu ČR a ze současného bezpečnostního systému ČR. Hlavní směry
rozvoje a úkoly operační přípravy státního území jsou stanoveny v souladu s Bezpečnostní strategií
ČR, Vojenskou strategií ČR a Koncepcí výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovanou na změněný zdrojový rámec a navazují na opatření operační přípravy státního
území, která se realizovala do současné doby.
Plánování a financování opatření operační přípravy státního území se realizují jako integrální součást
procesů plánování obrany státu v působnosti jednotlivých ústředních správních úřadů. Přitom se vychází z příslušných ustanovení ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění
ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (dále jen zákon č. 110/1998 Sb.), zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
č. 2/1969 Sb.), zákona č. 222/1999 Sb. a dalších souvisejících zákonů. Plánování a financování výstavby infrastruktury NATO se budou realizovat v rámci Programu bezpečnostních investic NATO
(NSIP - NATO Security Investment Programme). Budou se přitom respektovat zásady, procesy
a dokumenty obranného plánování NATO.
Za základní úrovně plánování obranné infrastruktury se bude považovat: plánování obranné infrastruktury v působnosti jednotlivých ústředních správních úřadů při
respektování požadavků ostatních součástí bezpečnostního systému ČR;
plánování obranné infrastruktury NATO v ČR.
Koncepce bude sloužit pro zpracování Plánu operační přípravy státního území ČR jako součásti Plánu obrany ČR. Plán operační přípravy státního území ČR bude podkladem pro zpracování dílčích plánů
obrany, které budou zpracovávat jednotlivá ministerstva, další ústřední správní úřady, ČNB a krajské úřady za oblast své působnosti, a které se stanou součástí jejich krizového plánu.
Finanční prostředky k realizaci úkolů operační přípravy státního území, stanovené v Plánu operační
přípravy státního území ČR, budou uplatňovat jednotlivé subjekty podle působnosti k operační
přípravě státního území ve své kapitole státního rozpočtu.
Při zpracování aktualizované Koncepce bylo využito zkušeností a nových poznatků získaných získané z plnění úkolů OPSÚ v letech 2013 až 2016, zohledněny změny vyplývající z novelizace zákonů
branného zákonodárství k 1. červenci 2016 a již přijaté a rozpracované dokumenty a materiály
týkajících se problematiky OPSÚ.
3 NOVELA NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 51/ 2004 SB., O PLÁNOVÁNÍ OBRANY STÁTU
Ministerstvo obrany předložilo do legislativního procesu návrh nařízení vlády o plánování, řízení a organizaci obrany státu č. 51/2004 Sb., a to na základě změn, které byly v zákoně č. 222/1999 Sb.,
o zajišťování obrany České republiky, provedeny s účinností od 1. července 2016 zákonem č. 47/2016
Sb. v oblasti plánování obrany státu, jež představuje podstatné zásahy do dosavadní praxe. Zákon č. 222/1999 Sb. byl jednak harmonizován s čl. 4 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti České
republiky (zajištění civilní kontroly ozbrojených sil), jednak byla provedena úprava zvyšující míru informovanosti prezidenta republiky jako hlavy státu a vrchního velitele ozbrojených sil a Parlamentu
392
ČR o připravenosti státu k zajišťování obrany a o stavu systému opatření směřujících k zajištění
bezpečnosti ČR.
Cílem nového návrhu nařízení vlády je nastavit efektivní proces plánování obrany státu v rámci celého
systému obrany státu a vytvořit podmínky, které umožní vládě lépe koordinovat činnost státu v případě vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. Věcně je cílem předkládaného návrhu
nařízení vlády stanovit strukturu dokumentů, které jsou materiálními nosiči informací pro soubor
činností označených jako plánování obrany státu. Tyto dokumenty se svým obsahem týkají obranného plánování, plánování operací, mobilizačního plánování a plánování připravenosti obranného systému
státu.
V souladu s úpravou obranného plánování provedenou zákonem č. 222/1999 Sb. a na základě dosavadní vyhovující praxe by plánování obrany státu mělo být prováděno na základě zejména
Ústředního plánu obrany státu, plánu odpovídajících sil a prostředků nezbytných k zajišťování obrany
státu za SOS nebo za VS, plánu doplňování sil a prostředků, plánů hospodářské mobilizace, plánu operační přípravy státního území ČR, předběžných operačních plánů, stálých obranných plánů,
Seznamu opatření Národního systému reakce na krize pro potřeby řízení obrany státu, Katalogu opatření Národního systému reakce na krize a plánu přípravy občanů k obraně státu.
Navrhovanou novelou nařízením vlády je stanovován obsah jednotlivých dokumentů plánování oblasti státu a pravidla pro jejich zpracovávání, popřípadě schvalování, a to především ve prospěch vytvoření
zpracovatelských podmínek pro dílčí plány obrany, jejichž zpracovateli jsou ministerstva, další ústřední správní úřady, Česká národní banka, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
Uvedené správní úřady, Česká národní banka a úřady územních samosprávních celků předkládají také Ministerstvu obrany podklady pro tvorbu Ústředního plánu obrany státu.
Ústřední plán obrany státu obsahuje plán zajištění obrany státu, scénáře použití ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, plány činnosti státních orgánů a orgánů územních
samosprávných celků zpracovaných v rámci systému obrany státu pro období míru, za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, plán nezbytných dodávek zpracovaný v souladu se zákonem
č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících
zákonů a základní organizační a komunikační vazby v rámci systému obrany státu. Návrhem nařízení vlády je stanovováno, že první Ústřední plán obrany státu podle návrhu nařízení vlády je povinno
Ministertsvo obrany zpracovat a předložit ke schválení vládě do 6 měsíců od data nabytí účinnosti nařízení vlády.
Návrh novely nařízení rovněž stanovuje doby „životního cyklu“ jednotlivých dokumentů obranného plánování, a to především pro jejich aktualizace nebo celkové obměny a rovněž reaguje na nově
koncipovanou povinnou přípravu občanů k obraně státu za stavu ohrožení státu a válečného stavu.
ZÁVĚR Význam OPSÚ bude do budoucna narůstat. Z hlediska současné bezpečnostní situace je prvořadé
plánovat a zabezpečovat rozvoj jednotlivých opatření OPSÚ s důrazem na alianční infrastrukturu podle požadavků NATO.
Hlavní důraz při plánování a realizaci jednotlivých opatření v OPSÚ bude v budoucnu kladen na řešení bezpečnostně-rizikových infrastruktur, kterými jsou v rámci nevojenské infrastruktury:
energetika, a v jejím rámci na skladování a dopravu plynu a ropy, výrobu a distribuci
el. energie; vodní hospodářství, a v jejím rámci na přípravě a distribuci pitné vody;
zdravotní péče, a v jejím rámci na dostupnosti minimální péče;
doprava, a v jejím rámci na udržení požadovaných parametrů určených sítí;
komunikační a informační systémy, a v jejím rámci tzv. Cyber Defence;
veřejná správa, a v jejím rámci na krizová pracoviště.
393
Ve vojenské infrastruktuře musí být věnována mnohem větší pozornost vojenským objektům důležitým
pro obranu státu. V této oblasti musí být přehodnocena dislokace jednotlivých prvků AČR, využití
objektů v užívání AČR, vyřazení nepotřebných a jejich převedení mimo resort obrany a to v souvislosti s dalším rozvojem AČR a zejména z pohledu možného navýšení jejího počtu.
Pokračování v důsledném vyhodnocování jednotlivých oblastí obranné infrastruktury ČR, vedení
a aktualizace získaných údajů zůstane i v budoucnosti nezbytnou podmínkou pro rozhodování všech
orgánů krizového řízení a velitelů všech stupňů v resortu MO.
Problematika OPSÚ není záležitostí pouze Ministerstva obrany. Byla, je a musí to být záležitost všech prvků Bezpečnostního systému ČR, zejména jejich orgánů krizového řízení. Na těchto prvcích závisí
další rozvoj jednotlivých opatření OPSÚ, za aktivní koordinace národního garanta, kterým je Ministerstvo obrany.
Použitá literatura (1 volný řádek)
Analýza současného stavu operační přípravy státního území ČR, schválená usnesením Bezpečnostní rady státu ze dne 11. února 2003 č. 43.
Koncepce operační přípravy státního území ČR, schválená usnesením vlády č. 569, ze dne
2. června 2004.
Plán operační přípravy státního území ČR na léta 2009 až 2012, schválený usnesení vlády
č. 66 ze dne 12. ledna 2009.
394
VÝVOJ VOJENSKÉHO UMENIA OD PRVEJ GENERÁCIE VOJEN PO KONFLIKT NA UKRAJINE
TRANSFORMÁCIA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN
EVOLUTION OF MILITARY ART FROM FIRST GENERATION TO CONFLICT IN UKRAINE
TRANSFORMATION OF FORTH GENERATION OF WARFARE
Jozef ŠVARNÝ187
Abstrakt
Predkladaný článok sleduje tri základné ciele. Prvým je identifikovať a definovať hlavné komponenty jednotlivých generácií vojen, tak ako sú definované v rámci konceptu štyroch generácií vojen, pričom
hlavný dôraz bude položený na poslednú, štvrtú generáciu vojen. Práve v nej sa znovu objavuje
vo zvyšujúcej sa intenzite fenomén pôsobenia neštátnych aktérov a to buď samostatne, alebo v rámci podpory štátmi, ktoré uvedeným spôsobom môžu presadzovať svoje národné záujmy. Súčasne
bezpečnosť sa z dôvodu nárastu globalizácie a technologického pokroku začína významne premietať aj do sektorov, ktoré dovtedy mali minimálne postavenie pri vedení vojen. Druhým cieľom
je sumarizovať hlavné komponenty vedenia vojen štvrtej generácie tak ako sú badateľné v konflikte na Ukrajine. V závere sa pokúsime načrtnúť strategické implikácie pre bezpečnosť štátov
v strednodobom časovom horizonte z pohľadu pokračovania nárastu významu vybraných
globalizačných trendov.
Kľúčové slová: hybridná vojna, kríza legitimity, štvrtá generála vojen, vojenské umenie, Ukrajina
Abstract The aim of this article is threefold. Firstly to identify and review main components of warfare
as described within four generation warfare concept. Particular attention will be given to the last, forth generation of warfare which is trying to incorporate reoccurence of non-state actors
as significant securitizing actors on international scene and globalization accelerated by technological
innovation, which does broaden the definition of security also sectors like economic, societal and others. Secondly is to summarize selected components of forth generation warfare
as they are visible in the Ukrajinian conflict. In the final part of this article we will define strategic implications for state actors in this new global security environment in the midterm while taking
into accont ascending globalization trends.
Key words: hybrid warfare, crisis of legitimity, forth generation of warfare, military art, Ukraine
ÚVOD
Vojenstvo sa neustále vyvíja. Ako sa v čase menili hlavní bezpečnostné aktéri a ako sa vyvíjali technológie využiteľné vo vojenstve, menilo sa a vyvíjalo aj vojenské umenie a vojenská veda.
V implementačnej fáze vedenia vojny sa prispôsobovala taktika vojenským cieľom, ktoré v prevažnej miere reflektovali potrebu využiť vo vlastný prospech a naopak znemožniť využitie určujúcich
dobových vojensko-bezpečnostných faktorov definovaným nepriateľom, proti ktorému sa viedol,
alebo s ktorým sa plánoval ozbrojený konflikt. Kým v období pred Vestfálskym mierom (1648) mohli viesť legitímne ozbrojený konflikt aj neštátni aktéri v nasledujúcom období sa začal presadzovať
medzinárodný systém, v ktorom sa štáty stali jedinými legitímnymi garantmi bezpečnosti
187 Ing. Jozef Švarný, Katedra bezpečnosti a obrany Akadémie ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika AOS, Demänová 393, 031 06 Liptovský Mikuláš 6, [email protected].
395
jako aj jedinými legitímnymi disponentmi organizovaného násilia v podobe budovania a kontroly
využívania ozbrojených zložiek. Súčasne sa začalo rozlišovať ozbrojené násilie v čase mieru (prevažne
smerom do vnútra štátu na potlačenie protištátnych aktivít) od ozbrojeného násilia v čase vojny (proti identifikovanému nepriateľskému štátu, a to buď priamo, alebo sprostredkovane v tretích
krajinách alebo geografických priestoroch vitálneho záujmu oboch znepriatelených strán).
V nasledujúcom príspevku sa budeme venovať definovaniu jednotlivých generácií vojen,
tak jako boli koncom osemdesiatych rokov kategorizované vojenskými teoretikmi na čele s Wiliamom LINDOM. LIND hodnotí, že „moderná vojna sa začala (podpisom) Vestfálskeho mieru v roku 1648,
ktorý ukončil Tridsaťročnú vojnu.“ Napriek uvedenému hodnoteniu je potrebné hneď v úvode podotknúť, že vynechaním obdobia pred rokom 1648 z kategorizácie jednotlivých generácií vojen
sice dochádza pri hodnotení prvých troch generácií vojen k odstráneniu prílišného množstva premenných (v šírke spektra bezpečnostných aktérov a v spôsobe vedenia vojen
před týmto dátumom), súčasne však dochádza k rozšíreniu týchto premenných pri vyhodnocovaní
poslednej, štvrtej generácie vojen a to z dôvodu návratu významu neštátnych aktérov na regionálnu a globálnu bezpečnostnú scénu. Uvedený trend je posilnený silným, exponenciálnym nárastom
implementácie inovatívnej technologickej základne, ktorú neštátni aktéri v rámci vedenia ozbrojenej konfrontácie využívajú čím ďalej častejšie a jednoduchšie vo svoj prospech. „Mnohé z toho s čím
sa stretávajú ozbrojené sily v rámci štvrtej generácie vojen je jednoducho vojna, ktorá sa praktizovala
pred Vestfálskym mierom.“ [1] Štvrtá generácia vojen sa vracia v základných črtách do obdobia před rok 1648, pričom v rámci nej je dominantný prvok zachovania ontologickej bezpečnosti,
jako základného, „morálneho“ komponentu vedenia moderných a postmoderných vojen.188
1 VZNIK A DEFINOVANIE JEDNOTLIVÝCH GENERÁCIÍ VOJEN Vznik generačného delenia vojen koncom osemdesiatych rokov minulého storočia bol podmienený
kombináciou viacerých faktorov, ktoré synergicky pôsobili na zmenu definovania pojmu vojna. Kým v rámci poslednej fázy globálnej konfrontácie dvoch ideových pólov bipolárneho sveta a síce idey
individualizmu/postmodernizmu a idey kolektivizmu/tradicionalizmu dochádzalo k nárastu komplexity
konfrontácie aj mimo získavanie vplyvu v štátoch, ktoré boli relatívne neutrálne189, sa do popredia stále významnejšie čoraz viac dostávala otázka rozvoja informačných technológií, ktoré spolu
s nastupujúcou globalizáciou pohybu tovarov, služieb, ľudí a kapitálu vytvorili nové hybné sily pre pôsobenie aj neštátnych bezpečnostných aktérov, s vlastnými postmodernými ideovými identitami,
prípadne identitami, ktoré stavali na princípe vestfálskeho systému, avšak s novými pravidlami usporiadania vzťahov. Tieto trendy viedli k decentralizácii disponovania nástrojmi organizovaného
násilia a súčasne k decentralizácii definície bezpečnosti, ktorá sa vymanila zo striktne vojensko-
bezpečnostného aj do sektora ekonomického, societálneho, technologického a iných. Nové operačné prostredie v ktorom sa štáty nachádzali donútilo teoretikov vojenského umenia a vedy pristúpiť
k predefinovaniu termínu vojna. Významným myšlienkovým otcom, ktorý položil základy pre vytvorenie generačného konceptu vojen bol plukovník John BOYD. Ten ako základné teoretické
prístupy, ktoré je pre budúce definovanie vojen nevyhnutné zohľadniť označil Gödelov teorém
neúplnosti 190, Heisenbergov princíp neurčitosti191 a druhý termodynamický zákon192. BOYD, prakticky
188 Viac k ontologickej bezpečnosti vo všeobecnosti, ako aj v rámci aplikácie pre podmienky Ruskej federácie viď príspevok
zo 7. Medzinárodnej vedeckej konferencie "NÁRODNÁ A MEDZINÁRODNÁ BEZPEČNOSŤ 2016" s názvom „Zdroje ontologickej bezpečnosti a jej aplikácia na podmienky ruskej federácie“ (strana 506). http://aos.sk/struktura/katedry/kbo/NMB2016/Zbornik_NMB_2016.pdf 189 Respektíve využívali túto konfrontáciu v prospech presadenia vlastných regionálnych záujmov. 190 V roku 1931 Gödel dokázal tzv. vetu o neúplnosti. Z filozofického hľadiska je to rozhodujúca veta o podstate matematiky a v prenesenom zmysle reality, ktorá je vo fyzickom svete skúmateľná. Veta o neúplnosti konštatuje, že v každom bezospornom formálnom systéme, ktorý obsahuje aspoň aritmetiku prirodzených čísiel, existujú výrazy (formalizované výroky), ktoré sa nedajú odvodiť v rámci výrokového počtu. To v konečnom dôsledku znamená, že existuje nekonečné množstvo významových útvarov, čo pre potreby skúmania vojenského umenia a vojenstva vo všeobecnosti implikuje nemožnosť úplného obsiahnutia determinantov pôsobiacich na bezpečnostné prostredie. Zakomponovaním tohto teorému BOYD prakticky spochybnil, že štáty sú jedinými sekuritizačnými aktérmi na medzinárodnej scéne a súčasne, že bezpečnosť je len otázkou vojensko-politickou. 191 Ide o jeden zo základných princípov kvantovej mechaniky. Podľa tohto princípu isté dvojice pozorovateľných veličín (jako napr. poloha a hybnosť alebo čas a energia) nemôžu byť súčasne známe s vyššou presnosťou než aká je daná hornou hranicou vyjadrenou pomocou Planckovej konštanty. Čím presnejšie zmeriame jednu veličinu, tým nepresnejšie zmeriame druhú veličinu. Súčasne princíp postuluje, že na potvrdenie pravdivosti uvedeného konštatovania je potrebný pozorovateľ. Týmto BOYD vnáša do teórie vojenskej vedy princíp subjektívnosti pri hodnotení činností, súvisiacich s otázkami vojenskej teórie
396
„naznačil, že princíp prirodzenej selekcie je platný nielen v kontexte biologickom, ale aj v kontexte
societálnom“. [2] Societálny sektor bezpečnosti sa stáva významným komponentom vedenia
poslednej generácie vojny193. V nasledujúcej časti si rozoberieme definície, určujúce činitele, ciele a taktiky využívané v rámci jednotlivých generácií vojen.
1.1 PRVÁ GENERÁCIA VOJEN
Podpisom vestsfálskeho mieru (1648) sa štáty stávajú jedinými legitímnymi disponentmi organizovaného násilia.194 Nastupuje vedenie vojen štátmi a teda to, čo až do súčasnosti definujeme
pojmom konvenčná vojna.
1.1.1 CHARAKTERISTIKA PRVEJ GENERÁCIE VOJEN
Prvú generáciu vojen (1648-1860) je možné definovať, ako generáciu vojen v ktorých sa formalizujú
vojenské postupy vedenia bojovej činnosti medzi štátmi, buduje sa vojenská kultúra založená na poriadku, vojenských hodnostiach a rozlišovaní medzi vojakmi a civilmi, kde sa ozbrojený konflikt
vedie medzi armádami s jasne identifikovanou príslušnosťou k jednej z bojujúcich strán. Hlavným predpokladom získania prevahy v prvej generácii vojen je budovanie fyzického komponentu vojsk195
a získanie prevahy v kombinácii jednotlivých jeho parametrov, oproti definovanému nepriateľovi
(viď obrázok 1).
a praxe, ako aj s otázkami spojenými s výstavbou, prípravou a činnosťou ozbrojených síl štátu v čase mieru i vojny, vrátene prípravy civilného obyvateľstva. 192 Zákon postuluje, že entropia akéhokoľvek uzatvoreného systému má stále tendenciu sa zvyšovať a preto, jeho prirodzenou vlastnosťou je neustála zmena aj napriek tomu, že sa tomu budú časti systému snažiť zabrániť. BOYD týmto do teórie vojenskej vedy vniesol prvok permanentného prehodnocovania bezpečnostného prostredia a adaptácie zo strany štátu, ako aj akéhokoľvek iného sekuritizačného aktéra v reakcii na neustály nárast komplexity tak v horizontálnej ako aj vo vertikálnej rovine bezpečnosti. 193 Viac k societálnej bezpečnosti viď príspevok zo 6. Medzinárodnej vedeckej konferencie "NÁRODNÁ A MEDZINÁRODNÁ BEZPEČNOSŤ 2016" s názvom „Zdroje ontologickej bezpečnosti a jej aplikácia na podmienky Ruskej federácie“ (strana 506). http://aos.sk/struktura/katedry/kbo/NMB2016/Zbornik_NMB_2016.pdf 194 Predtým, armády a národy boli do vysokej miery kontrolované cirkevnými rádmi a dynastiami, pričom neboli stanovené presné pravidlá medzi vojnou a mierom a v rámci konfrontácie boli aj v čase mieru bežne využívané ozbrojené prepady, subverzia, vraždy konkurentov na objednávku apod. ktoroukoľvek záujmovou skupinou. 195 Fyzický komponent vojen v novodobej histórii pozostáva zo živej sily, výzbroje, interoperability, pripravenosti a udržateľnosti. V prvej generácii vojen je dominantná živá sila a výzbroj, avšak aj ostatné komponenty boli prítomné, aj keď nie explicitne vyjadrené v príprave vojsk.
397
1.1.2 ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY PRVEJ GENERÁCIE VOJEN
Jedným z hlavných cieľov v prvej generácii vojen bolo vyčerpanie fyzickej zdrojovej (materiálnej) bázy nepriateľa prostredníctvom systémového zvyšovania asymetrie v prostriedkoch na vlastnej strane
a stratách na strane nepriateľa. Interoperabilita, bojová pripravenosť a udržateľnosť sú v tejto generácii vojen viac menej marginalizované. Sprievodným prostriedkom naplnenia tohto cieľa
bolo zavádzanie kultúry poriadku a centralizácie velenia pri snahe zvýšiť efektivitu činnosti vlastných
vojsk oproti vojskám nepriateľa. Určujúcimi činiteľmi, ktoré umožnili transformáciu vojen od vysoko asymetrického a iregulárneho boja zahrňujúceho aj neštátnych aktérov k čisto štátnym aktérom
a regulárnemu symetrickému boju boli najmä nárast finančnej náročnosti vedenia bojovej činnosti z dôvodu nárastu komplexnosti a technologickej bázy na jej vedenie, ako aj zmena paradigmy vedenia
vojen, kde hlavným motívom sa stáva presadzovanie štátneho svetského raison d'être a nie náboženskej a inej identity. Hlavnou taktikou bolo využívanie veľkých lineárnych formácií
jednotiek v radoch proti sebe stojacich jednotiek kvalitatívne s približne rovnakou výzbrojou.
Základnou charakteristikou je vykonávanie pozičného vedenia bojovej činnosti s cieľom udržania, alebo získania priestoru. Medzi príklady prvej generácie vojen je možné zaradiť Anglickú občiansku
vojnu (1642–1651), Anglicko-Španielskú vojnu (1654–1660), Americkú vojnu za nezávislosť (1775-1783), napoleonské vojny (1803-1815) a iné.
1.2 DRUHÁ GENERÁCIA VOJEN
Nástup presnejších a letálnejších zbraní bol pozvoľný a preto jej časové ohraničenie nie je možné stanoviť fixne. Vo všeobecnosti je možné tvrdiť, že väčšina významných dobových mocností prešla
od prvej generácie vedenia vojen k druhej generácii začiatkom druhej polovice devätnásteho storočia.
Postupnou modernizáciou klasických muškiet na modely so záverovým nabíjaním, nástupom používania guľometov, delostrelectva a neskôr tankov a letectva sa uvedená taktika stávala čím ďa lej
menej únosnou a v konečnom dôsledku samo deštruktívnou. Zmenou operačného prostredia nevyhnutne začalo dochádzať k zmene a adaptácii vojenského umenia s postupným nástupom
aplikácie princípov druhej generácie vojen.
1.2.1 CHARAKTERISTIKA DRUHEJ GENERÁCIE VOJEN
Druhá generácia vojen je definične podobná prvej generácii vojen avšak s tým rozdielom,
že sa znižuje početnosť jednotiek z veľkých na menšie, viac mobilné avšak stále silno centrálne riadené. Budovanie fyzického komponentu vojsk primárne v podobe zlepšovania výzbroje,
interoperability, bojovej pripravenosti a udržateľnosti a ich vzájomná synchronizácia sú primárnym
ukazovateľom sily štátu. Pokračuje budovanie kultúry poriadku so zameraním na plnenie rozkazov, dodržiavanie regulácií a procesov pri zachovaní centralizovaného rozhodovacieho procesu,
ktorý je považovaný za rozhodujúci pre úspech v konfrontácii s nepriateľom. „Poslušnosť bola viac dôležitá ako iniciatíva. V skutočnosti, iniciatíva bola nežiaduca, lebo ohrozovala synchronizáciu
(jednotiek).“ [3]
1.2.2 ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY DRUHEJ GENERÁCIE VOJEN
Základným cieľom druhej generácie vojen bolo zvýšenie poriadku a organizovanosti po nastupe novej,
deštruktívnejšej výzbroje, ktorá zvyšovala entropiu operačného prostredia aj celkové straty na bojisku. Podporovala sa systémovosť výcviku. „Bojová činnosť je metodická a preto pripravené metodiky
určujú výcvik a vzdelávanie, pričom hlavné úsilie je na detailné vykonanie nacvičených metodík.“ [4]
Určujúcimi činiteľmi ktoré urýchlili zmenu paradigmy v prospech druhej generácie vojen bolo zvyšovanie masívnosti palebnej podpory bojujúcich strán počas prvej svetovej vojny a to hlavne
formou nepriamej delostreleckej podpory a zavádzania obrnených jednotiek. Technologický pokrok prakticky diktoval zmenu pôsobenia jednotiek vo vojenských operáciách. Hlavnou taktikou druhej
generácie vojen bolo okrem zvyšovania opotrebovania prostriedkov a síl nepriateľa prostredníctvom
nepriamej delostreleckej podpory a použitia obrnenej techniky aj zlepšenie synchronizácie velenia a podriadených jednotiek, ktoré boli v záujme zníženia vlastných strát členené do menších zoskupení.
Menšie jednotky boli lepšie manévrovateľné na bojisku, rýchlejšie sa presúvali, mali nižšie bojové straty a mohli využívať maskovanie na získanie prekvapenia pri útoku na nepriateľa. Napriek tomu,
398
dôraz je ešte stále položený na vykonávanie pozičného vedenia bojovej činnosti s cieľom udržania,
alebo získania priestoru. V určitom zmysle sa koncepcia vedenia druhej generácie vojen aplikuje
čiastočne v mnohých štátoch sveta aj v súčasnosti. „Druhá generácia vedenia vojen je relevantná aj dnes ... a ostáva súčasťou amerického spôsobu vedenia vojen ako je to viditeľné v Afganistane
a Iraku.“ [3] Medzi príklady druhej generácie vojen je možné zaradiť okrem iných aj Krymskú vojnu (1853-1856), Americkú občiansku vojnu (1861-1865) a Prvú svetovú vojnu (1914-1918).
1.3 TRETIA GENERÁCIA VOJEN
Skúsenosti z prvej svetovej vojny viedli k zmene prístupu k bojovej činnosti. V Nemecku sa rodí koncepcia vedenia bleskovej vojny, ktorá je založená na rýchlom manévrovom vedení vojenských
operácií. Tie slúžia na prekonanie kvantitatívnej a kvalitatívnej zaostalosti ozbrojených síl práve
prostredníctvom použitia flexibilnejšej stratégie boja. Začína sa vo zvýšenej implementovať informačno-psychologický komponent na získanie momentu prekvapenia a dezorganizovanie činnosti
nepriateľa. Využitie konceptu bleskovej vojny v počiatočných fázach druhej svetovej vojny potvrdilo, že dochádza k zmene paradigmy vedenia vojenských operácií.
1.3.1 CHARAKTERISTIKA TRETEJ GENERÁCIE VOJEN
Dôraz v tejto generácií vojen je položený na nasadzovanie rýchlych, vysoko mobilných jednotiek a postupný ústup od pozičného vedenia vojen. Zvyšovanie využitia letectva a nástup využívania rakiet
so schopnosťou penetrovať do hĺbky teritórium nepriateľa vo veľmi krátkom čase prispelo k ústupu
od budovania kultúry poriadku a vertikálneho rozhodovacieho procesu v prospech zvýšenej iniciatívy manévrových jednotiek v teréne. Zvyšuje sa význam nižšieho dôstojníckeho zboru a znižuje
sa mikromanažment rozhodovacích procesov nadriadenými stupňami velenia a riadenia.
1.3.2 ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY TRETEJ GENERÁCIE VOJEN
Hlavným cieľom tretej generácie vojen je prostredníctvom rýchleho útoku s prvkom prekvapenia,
útočením z bokov fyzicky a psychicky nalomiť nepriateľa. Fyzické nalomenie nepriateľa je v manévrovom boji dôležite, avšak začína dominovať prvok získania informačno-psychologickej
nadradenosti a to tak v čase mieru ako aj v čase vojny (na obrázku 2 je graficky znázornené
dominantné zložky bojového potenciálu v tretej generácii vojen). Už sa nejedná o vedenie vojny cielenej na jeho maximálne vyčerpanie ako tomu bolo v prvej a druhej generácii vojen,
ktoré boli svojím charakterom skôr pozičného charakteru. Manévrové vedenie vojenských operácií má za cieľ vnútiť nepriateľovi svoj spôsob činnosti, vyhnúť sa rozhodujúcemu stretnutiu v boji, získať
čas a zachovať maximálny bojový potenciál vlastných jednotiek. Dôraz je položený skôr na dosiahnutie
399
kapitulácie nepriateľa, ako na udržanie, alebo znovu dobytie územia. Práve v tejto oblasti dominuje
využívanie nástrojov informačno-psychologického komponentu vedenia vojen. Určujúcimi činiteľmi
zavedenia tretej generácie vojen je technologický pokrok zvyšujúci flexibilitu, rýchlosť a ničivosť útokov, ako aj všeobecné akceptovanie princípu, že psychologický element odolnosti, resp. labilnosti
vojsk je primárnym faktorom pri vedení vojen. Začal sa narušovať dovtedajší spôsob vedenia vojenských operácií a vojenskej kultúry založenej na poslušnosti a centrálnom riadení vojenských
operácií. Rýchlosť rozhodovania a moment prekvapenia sú primárnymi atribútmi úspešnosti vykonania
vojenských operácií. V rámci manévrovej taktiky sa jednotky snažia vyhnúť rozhodujúcemu boju a súčasne vykonávajú údery do hĺbky nepriateľa s cieľom nalomiť jeho vôľu bojovať. Súčasne
jednotky útočia na nepriateľa z bokov namiesto predchádzajúcej taktiky líniového boja proti sebe stojacich jednotiek. V útoku je obídenie nepriateľa a jeho kolaps z bokov kľúčovým
komponentom manévrového vedenia vojenských operácií. V obrane je snahou odrezanie časti nepriateľa a jeho obkľúčenie. Tretia generácia vojen využíva moment prekvapenia, rýchlosť,
a nelineárny prístup v používaní vlastných prostriedkov v boji s nepriateľom. Medzi príklady tretej
generácie vojen je možné zaradiť okrem iných aj Druhú svetovú vojnu (1939-1945), Kórejskú vojnu (1950-1953), Vietnamskú vojnu (1964-1975) a Druhú vojnu v Perzskom zálive (1990-1991).
1.4 ŠTVRTÁ GENERÁCIA VOJEN
Rozpad bipolárneho delenia sveta a pokračovanie procesu globalizácie podporenej technologickým pokrokom vrátili na medzinárodnú scénu neštátnych aktérov a celkovo zvýšili spektrum hrozieb voči
jednotlivým štátom. Nárast pohybu ľudí, informácií, tovarov a služieb pri súčasnom znižovaní ceny a náraste dostupnosti nových technológií umožnil okrem pozitívnych aspektov globalizácie aj nárast
aktivít neštátnych sekuritizačných aktérov, ktorí začali vytvárať nové a netradičné hrozby
aj mimo vojenského sektora bezpečnosti. Do popredia sa dostáva povedomie o prepojenosti bezpečnosti s ekonomickým, societálnym, politickým a inými sektormi. Neštátni aktéri v takomto
prostredí boli schopní spochybniť teorém, ktorý platil od roku 1648 a síce, že štáty sú jedinými nositeľmi práva na vedenie vojen. Novodobé vojny sa stávajú vysoko nelineárnymi a štáty v nich
sú len jedným z bezpečnostných aktérov. Narastá entropia, asymetrickosť a nevypočítateľnosť úplného spektra nástrojov potrebných na potlačenie novodobých hrozieb. „Tieto
asymetrie sú primárne v oblasti asymetrii svetonázoru, asymetrii účelu, čo vedie k asymetrii akcií
a asymetrii (použitých) prostriedkov.“ [5] Vzniká nová, štvrtá generácia vojen, ktorá je označovaná aj ako vojna hybridná, resp. vojna permanentná.
1.4.1 CHARAKTERISTIKA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN
V tejto generácii vojen štát stráca monopol na vedenie vojen. Dochádza k nárastu vedenia bojových operácií s neštátnymi aktérmi (Al-Kaida, Hamas, Islamský štát apod.) pričom štát nie je schopný
vojensky týchto neštátnych aktérov eliminovať. Štvrtú generáciu vojen je možné definovať jako generáciu vojen v ktorých ozbrojený konflikt prebieha v morálnej rovine a vo všetkých sektoroch
bezpečnosti paralelne. Hybridný charakter vedenia vojny znamená, že „bez poznania komponentov, ktoré používa nepriateľ pri vedení hybridnej vojny (z čoho pozostáva hybridná hrozba),
aký je jej rozsah a intenzita, je obrana voči nej zväčša neúčinná.“ [6] Nepriateľ sa v nich bude snažiť
pôsobiť asymetricky, pôsobiť na slabiny štátneho aktéra v ktoromkoľvek sektore bezpečnosti a v tejto „vojne novej generácie bude dominovať informačné a psychologické vedenie bojovej
činnosti.“ [7] Informačný a hlavne kybernetický priestor sa bude využívať na ideologickú konfrontáciu so štátnymi aktérmi o srdcia a mysle verejnosti a „pri vedení boja v meste nepôjde len o osvedčené
taktické úlohy, ale pôjde aj o boj s mysľou civilného obyvateľstva.“ [8] Štvrtá generácia vojen
tak označuje aj návrat konfrontácie civilizačných kultúr, kde ortodoxný islam a iné tradičné a konzervatívne hodnoty súperia s postmodernými, liberálnymi a globalizačnými hodnotami.
Táto „... generácia vojen sa priamo pokúša meniť mysle nepriateľských politikov.“ [9] Štáty sa v nich nachádzajú v konfrontácii, v ktorej ide o zachovanie ich legitimity a v ktorých vojenská sila
a vysoká úroveň operačného umenia nie sú primárnymi predpokladmi získania výhody v boji
proti neštátnym aktérom, prípadne štátnym aktérom, ktorí využívajú nevojenské sektory bezpečnosti na konfrontáciu s iným štátom bez hrozby prepuknutia priamej vojenskej konfrontácie (na obrázku
3 sú graficky znázornené dominantné zložky bojového potenciálu v štvrtej generácii vojen). Títo neštátni aktéri, prípadne konvenčne slabšie štáty využívajú pritom fakt, že ako „nepriatelia
400
nemôžu byť prinútení do vedenia vojen tretej generácie, v ktorej dominujú USA; budú (skôr) bojovať
v štvrtej generácii vojen, v ktorej otestujú slabiny USA.“ [9] Štvrtá generácia vojen je svojím
charakterom globálna, permanentá, skladajúca sa z čoraz širšieho spektra malých neštátnych aktérov, ktorí morálne „inšpirujú“ aj útoky „osamelých vlkov“, so zvyšujúcim sa spektrom slabín vznikajúcich
v prostredí exponenciálnej implementácie použitia nových technológii aj v oblasti kritickej infraštruktúry.
Súčasne je to vojna vysoko zosieťovaná so zapojením alternatívnych mediálnych platforiem
a naratívov s cieľom útočiť na základné pudy prežitia, na vytvorenie nedôvery v štát a medzi ľuďmi, ako aj s cieľom výrazne zvýšiť neurčitosť, o čo v konkrétnom sekuritizačnom kroku
ide a kto je jeho skutočným zadávateľom. Táto neistota je spôsobená práve tým, že „ vojna sa vyvíja rýchlejšie a na širšej škále (potenciálneho bojiska) ako kedykoľvek počas posledných 350 rokov.
Čelíme nielen rýchlo meniacim sa spôsobom ako sa vedie vojna, ale aj s radikálnou zmenou toho kto bojuje a za čo bojuje.“ [1] V tomto konštatovaní je možné vidieť zásadnú bezpečnostnú
dilemu, ktorej čelia všetky štáty v súčasnom globalizujúcom sa svete, v ktorom prestávajú
byť jedinými sekuritizačnými a dominantnými aktérmi pri využívaní nástrojov technologického pokroku pri presadzovaní svojich národných záujmov.
1.4.2 ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN
Hlavným cieľom štvrtej generácie vojen je manipulácia s verejnou mienkou nepriateľa a podlomenie schopnosti politických predstaviteľov daného štátu vykonať efektívne protiopatrenia. Vojna sa presúva
z fyzickej a informačnej roviny do roviny morálnej. Určujúcimi činiteľmi zavedenia štvrtej generácie vojen bol rozpad bipolárneho rozdelenia sveta podporený technologickým pokrokom, ktorý
v čase exponenciálne zvyšuje svoju penetráciu do každodenného života ľudí pri znižujúcej sa finančnej náročnosti. Technologický pokrok súčasne dodatočne posilňuje globalizáciu a rozširuje spektrum
potenciálnych aktérov, ktorí tieto nové technológie môžu využiť na vedenie vojny štvrtej generácie.
„Dopad globalizácie sa stáva čím ďalej viacej záležitosťou pôsobenia inštitucionálno-technologického trendu s proti stojacími lokálnymi silami.“ [10] Uvedené „lokálne sily“ v prípade radikalizácie sa môžu
za použitia novodobých inštitucionálno-technologických nástrojov stať relevantnými bezpečnostnými aktérmi s významnými nástrojmi na vedenie vojny mimo rámec jej konvenčného chápania. Taktikou
je narúšanie morálneho kreditu štátov a to pôsobením na vôľu národnostných menšín, náboženských
401
skupín, širšej populácie, na ideové ukotvenie občanov štátov, na ich identitu s poukazovaním
na „historickú skúsenosť“, pri zachovaní tlaku na bezpečnostné záujmy cieľových štátov a to formou
využitia ich slabín aj v oblasti ekonomického, technologicko-informačného sektora, geografickej lokality s ambíciou synergického pôsobenia kombinácie týchto taktík tak do vnútra cieľového štátu,
ako aj smerom k jeho potenciálnym spojencom. Vo zvýšenej miere sa používajú povstalecké skupiny a gerilový boj na presadzovanie vojensko-politických cieľov. Vojna štvrtej generácie je komplexná
a dlhotrvajúca, pôsobia v nej štátni aj neštátni bezpečnostní aktéri a je vysoko decentralizovaná.
Opätovne sa stiera rozdiel medzi vojakmi a civilným obyvateľstvom ako tomu bolo pred rokom 1648. Bojujúce jednotky sú malé, poprepájané a financované z rôznych na sebe nezávislých zdrojoch.
Je priamo zameraná na útok proti kultúre nepriateľa, pričom využíva vysoko sofistikované nástroje psychologického boja a útočí naprieč všetkými bezpečnostnými sektormi – politickým, vojenským,
ekonomickým, societálnym a inými.
2 VEDENIE ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJNY NA UKRAJINE Od rozpadu bipolárneho rozdelenia sveta sa Ukrajina dostáva do stredobodu pozornosti tak Ruskej
federácie, ako aj krajín transatlantického spoločenstva, primárne v podobe organizácii NATO a EÚ. Po získaní samostatnosti zdedila Ukrajina históriu, ktorá sa zakladala na dvoch základných kultúrno-
historických naratívoch. Prvý, s ktorým sa stotožňovala prevažne východná časť krajiny sa zakladal
na ortodoxnom a pro-ruskom základe196. Druhý naratív, s ktorým sa stotožňovala prevažne západná časť krajiny sa zakladal na historických skúsenostiach budovania európskej identity.
Východná časť Ukrajiny pred revolúciou vo februári 2014 reprezentovaná vtedajším prezidentom JANUKOVIČOM bola Ruskou federáciou dlhodobo stimulovaná k pripojeniu sa k Euroázijskej
ekonomickej únii. Naopak, Ukrajina sa pod vplyvom dominantne západnej časti krajiny odklonila
od tejto myšlienky a po revolúcii deklarovala záujem o smerovanie svojej zahranično-politickej orientácie smerom k Európe a k širšiemu euroatlantickému spoločenstvu.197 Ruská federácia
po skúsenostiach s farebnými revolúciami198 a vojne s Gruzínskom prichádza s ambíciou adaptovať sa na novodobé trendy vedenia moderného typu vojen, vojen štvrtej generácie. Začiatkom roku 2013
generál Gerasimov oficiálne predstavuje koncept tzv. permanentnej, nelineárnej vojny
aj v podmienkach Ruskej federácie. Základnou myšlienkou tohto konceptu sa stáva preventívne použitie kombinácie vojenských a nevojenských nástrojov na dosiahnutie politických cieľov
a to pôsobením naprieč všetkými sektormi bezpečnosti199. V praxi sa presúva trend smerom k zvýšenému a synergickému pôsobeniu informačno-psychologických a morálnych komponentov
vedenia vojny a to vo všetkých sektoroch bezpečnosti. Po revolúcii na Ukrajine vo februári 2014, Ruská federácia sa stala jedným z bezpečnostných aktérov, ktorí využívaním kombinácie vojenských
a nevojenských nástrojov naprieč všetkými sektormi bezpečnosti sa rozhodla zvrátiť trend odklonu
Ukrajiny smerom k EÚ a potenciálne NATO. Konflikt na Ukrajine bol ruskou geopolitickou školou definovaný ako boj medzi atlantickou, námornou civilizáciou a euroázijskou, kontinentálnou civilizáciou
reprezentovanou Ruskou federáciou200. „Vnútorná kríza na Ukrajine nasledovaná anexiou Krymu bola definovaná v kontexte rivality medzi (týmito) dvoma civilizáciami.“ [11] Cieľom angažovania
sa Ruskej federácie v štvrtej generácii vojny na Ukrajine je neumožniť jej efektívnemu odklonu
smerom k atlantickej civilizácii. Určujúcimi činiteľmi sú kultúrna a historická afinita Ukrajiny, ktorá pôsobí ako „umožňujúci“ faktor pre efektívnu aplikáciu morálneho komponentu vedenia vojny
196 Viac k uvedenej koncepcii viď príspevok z 9. ročníka medzinárodnej vedeckej konferencie „BEZPEČNOSTNÉ FÓRUM 2016“ s názvom „Neoeurázianska geopolitická škola v podaní Alexandra Dugina a jej prejavy v zahraničnej politike ruskej federácie“ (strany 227-237). 197 Revolúcii predchádzalo viacero protichodných rozhodnutí pro-ruského prezidenta JANUKOVIČA. V júli 2012 došlo k významným protestom potom, čo ukrajinský parlament schválil zákon o používaní ruského jazyka ako oficiálneho jazyka vo vybraných regiónoch Ukrajiny (vrátane Krymu). Neskôr potom, ako JANUKOVIČ nepodpísal asociačnú dohodu s EÚ dochádza k masívnym demonštráciám a úteku prezidenta z krajiny. Nastupuje otvorená fáza vedenia konfrontácie medzi novými predstaviteľmi Ukrajiny a Ruskej federácie. 198 Jednou z najvýznamnejších pre bezpečnosť Ruskej federácie bola Oranžová revolúcia na Ukrajine (2004-2005) ako dôsledok podozrenia masívneho volebného podvodu v neprospech prozápadného prezidentského kandidáta JUŠČENKA. 199 Ako jeden z hlavných argumentov na prechod k tomuto vedeniu vojen malo byť doterajšia úspešná aplikácia v západných krajinách. Plne znenie článku v ktorom bol tento koncept tzv. Gerasimovej doktríny publikovaný: viď http://www.vpk-news.ru/articles/14632 200 Hlavným ideológom Euroázijskej, konzervatívnej, neo-imperiálnej a konzervatívnej politiky je Alexander DUGIN, ktorý nadväzuje na teórie Leva Gumileva a iných dobových euroaziatov.
402
o identitu tohto geografického priestoru tak smerom do Ukrajiny, ako aj smerom ku krajinám
tzv. atlantickej civilizácie.
2.1 SEKTOROVÝ PRÍSTUP RUSKEJ FEDERÁCIE K RIEŠENIU KRÍZY NA UKRAJINE
Ruská federácia v reakcii na trend oslabovania svojho vplyvu v post sovietskom priestore pristupuje
k aplikácii realizácie nelineárnej konfrontácie s nimi v takzvanej šedej zóne, kde identifikácia Ruskej federácie ako agresora je z formálno-právneho hľadiska prakticky nemožná. V prípade Ukrajiny
sa jedná o aplikáciu informačno-psychologických nástrojov a formovania identity opierajúc sa o morálne aspekty, ktoré sú zdieľané oboma krajinami. V neskorších fázach otvorenej konfrontácie
Ruská federácia pôsobí prostredníctvom informačno-psychologického odstrašovania a zvyšovania
vojenskej prítomnosti na hraniciach s Ukrajinou. V politickom sektore sa v prvotných fázach snaží preukázať alternatívu k EÚ navršovaním poskytovanej ekonomickej podpory Ukrajine. V tejto fáze
pristupuje k využitiu ekonomického sektora a prichádza okrem iného s návrhom poskytnutia finančnej pomoci Ukrajine v celkovej hodnote 15 miliárd dolárov. Následne v snahe deeskalovať rastúci
protestný potenciál PUTIN oznamuje rozhodnutie znížiť ceny plynu pre Ukrajinu. Efekt týchto krokov Ruskej federácie je však opačný. Intenzita protestov narastá do otvorenej konfrontácie
z bezpečnostnými zložkami Ukrajiny. V ďalšej fáze využívania ekonomického sektora Ruskej federácii
zostali iba reštrikčné opatrenia vo forme možného odstavenia dodávok plynu pre Ukrajinu201 (ku ktorej Ruská federácia v zásadnom meradle nepristúpila), prípadne na obštrukcie vo vzájomnej obchodnej
výmene. V oboch prípadoch však sa jedná o kroky ktoré formalizujú a potenciálne urýchľujú odklon Ukrajiny od obchodnej previazanosti a závislosti od Ruskej federácie a preto k uvedeným reštrikčným
opatreniam pristupuje Ruská federácia vysoko selektívne. Vo vojenskom sektore sa Ruská federácia
rozhodla zabezpečiť čiernomorský prístav na Kryme a súčasne zablokovať ďalšie prozápadné smerovanie Ukrajiny anexiou Krymu a následnou podporou konfrontácie na východe Ukrajiny medzi
ozbrojenými silami Ukrajiny a tzv. dobrovoľníckymi zbormi Donecka a Luhanska v prospech dobrovoľníckych zborov. V rámci štvrtej generácie vojen pôsobí Ruská federácia vo zvýšenej miere
aj v societálnom sektore na podporu svojho morálneho naratívu a na demonizáciu morálneho
naratívu, ktorú predstavuje nová prozápadná politická elita v KYJEVE: „Ukrajina priateľská voči Západu sa stáva nepriateľom (Rukej federácie).“ [12]
2.2 MALÍ ZELENÍ MUŽI V OPERÁCII NA KRYME A NA DONBASE
V noci z 26. na 27.februára 2014 sa na Kryme objavujú ozbrojení zamaskovaní „malí zelení muži“, eliminujú činnosť ozbrojených síl Ukrajiny, obsadia vládne budovy, prevezmú väčšinu komunikačno-
informačných prostriedkov na Kryme a následne participujú na zabezpečení referenda, v ktorom sa obyvatelia Krymu vyjadrujú k „zjednoteniu“ s Ruskou federáciou. Podľa počiatočných
vyjadrení ruského prezidenta išlo o pôsobenie jednotiek krymskej domobrany. Potom, čo prvotné psychologicko-informačné a dezinformačné pôsobenie splnilo svoj cieľ, PUTIN v dokumentárnom filme
potvrdzuje ruské angažovanie sa na Kryme a konštatuje, že nariadenie na vykonanie potrebných
opatrení v súvislosti s operáciou na Kryme vydal 22. februára 2014. 202 Konfrontácia ohľadne morálneho ukotvenia identity Ukrajiny sa zameriava na útok hodnôt, noriem, postojov a správania
sa Ukrajiny a atlantickej civilizácie, ktoré v súčasnej dobe definuje ako antagonistické k identite vlastnej. Po úspešnej anexii Krymu, dochádza k objaveniu sa „malých zelených mužov“
na Donbase.203 Následne dochádza k aplikácii podobného modus operandi ako na Kryme s tým
rozdielom, že na Donbase je popri vojenskému komponentu vedenia vojen používaný primárne informačno-psychologický komponent s latentným morálnym prvkom vedenia vojny a to bez
následnej snahy podporiť pripojenie tejto časti Ukrajiny k Ruskej federácii. Ruská federácia v oboch prípadoch aplikuje prvky konceptu “Ruského sveta“ na budovanie svojho pozitívneho naratívu, ktorý
má podporiť opodstatnenosť jej prístupu ku konfliktu na Ukrajine.
201 Ako tomu bolo v rokoch 2006 a 2009. 202 Viď http://www.bbc.com/news/world-europe-26532154 a http://www.bbc.com/news/world-europe-31796226. 203 http://www.reuters.com/article/us-ukraine-crisis-fighters-idUSKBN0GQ1X520140826
403
2.3 MORÁLNY KOMPONENT VEDENIA VOJNY NA UKRAJINE
Koncept „Ruského sveta“ sa začal budovať v prvej polovici deväťdesiatych rokov minulého storočia, avšak prominentným sa stal až v roku 2014 po revolúcii na Ukrajine. „Koncept ruského sveta
poskytuje vplyvný (nástrojový) repertoár: ide o geopolitickú predstavu, rozmazanú mentálnu mapu prostredníctvom ktorej môžu byť artikulované prepojenia z rôznych regiónov sveta na Ruskú federáciu
fluidným (adaptívnym) spôsobom. Táto nejasnosť je z konceptu (inherentne) štrukturálne vágna
a umožňuje koncept reinterpretovať v mnohých kontextoch. V prvom rade slúži na (argumentačné) opodstatnenie dohliadať na rozvoj svojich susedov a niekedy na (vykonanie) intervenčných politík.
Po druhé, zdôvodňuje (potrebu) prepojenia Ruskej federácie so svojou pred sovietskou a sovietskou minulosťou prostredníctvom budovania prepojení s ruskou diaspórou v zahraničí. A nakoniec,
je kritickým inštrumentom na budovanie identity Ruskej federácie na medzinárodnej scéne
a na presadzovanie svojho hlasu vo svete. Ruský svet je tak vo svojej podstate fluidný koncept vytvorený rôznymi aktérmi z okolia Kremľu, (koncept) ktorý oslovuje rôznych poslucháčov
a ktorý môže (morfovať) do rôznych podôb v závislosti od operačných požiadaviek v konkrétnom kontexte.“ [13] Koncept slúži na vytvorenie špecificky ruského civilizačného sveta v ktorom Ruská
federácia je centrom a garantom tohto hodnotovo-normatívne a kultúrne špecifického sveta. Ukrajina z pohľadu tohto konceptu jednoznačne patrí do tohto civilizačného sveta. Ruská federácia v rámci
morálneho komponentu vedenia vojny tento fakt v svojom naratíve smerom k občanom Ukrajiny
jako aj k zahraničiu plne využíva. Ukrajina zdieľa rovnakú históriu, svoju identitu zakladá na Kyjevskej Rusi a na prijatí ortodoxie z čias kňaza Vladimíra na Kryme a významná časť jej obyvateľstva
je ruskojazyčná. Hodnoty, normy, presvedčenia a správanie sa Ukrajiny a tým pádom jej kultúra je významne ovplyvniteľná naratívom konceptu „Ruského sveta“ a to nielen u obyvateľstva ruského
pôvodu. Koncept civilizačného stretu, kde na jednej strane sa nachádza ruský, konzervatívny
civilizačný svet a na strane druhej západný, liberálny civilizačný svet významne rozdeľuje obyvateľov Ukrajiny a v praxi znižuje akékoľvek ambície centrálnej vlády efektívne meniť zahranično-politické
a kultúrno-ideové smerovanie krajiny.
3 ŠTVRTÁ GENERÁCIA VOJEN V KONTEXTE HLAVNÝCH TRENDOV ROZVOJA ĽUDSTVA
Konflikt na Ukrajine je v skutočnosti prejavom globalizačných trendov a z neho plynúceho nárastu
determinantov pôsobiacich na bezpečnostné prostredie. Nemožnosť ich úplného popisu (Gödelov teorém neúplnosti), narastajúci komponent subjektívnosti pri hodnotení činností, súvisiacich
s otázkami vojenskej teórie a praxe (Heisenbergov princíp neurčitosti) ako aj potreba permanentného prehodnocovania bezpečnostného prostredia a adaptácie zo strany štátu v reakcii na neustály nárast
komplexity tak v horizontálnej ako aj vo vertikálnej rovine bezpečnosti podmienený exponenciálnym
nárastom inovácií a ich implementácia do praxe (druhý termodynamický zákon) spôsobuje významný tlak na legitimitu všetkých štátov. Exponenciálny nárast používania a významu technológií
pre každodenný život, pokračujúca liberalizácia obchodu, pohybu tovarov a ľudí vytvára vhodné prostredie na presadzovanie alternatívnych kultúrnych naratívov a legitimizovaniu prenášania
konfrontácie z vojenskej a informačno- psychologickej medzi štátmi, do roviny kultúrnej a smerom k neštátnym aktérom. Decentralizácia moci a nástup technologickej singularity budú dominantné
trendy rozvoja vojny štvrtej generácie, pričom štáty budú pod tlakom straty legitimity v morálnej
rovine.
3.1 DECENTRALIZÁCIA MOCI A NÁRAST VPLYVU NEŠTÁTNYCH BEZPEČNOSTNÝCH AKTÉROV
Globalizácia ovplyvňuje a bude ovplyvňovať ekonomický, politický a societálny sektor nezávisle od odstredivých síl, ktoré pôsobia v kontexte nárastu konzervatívnych a nacionalistických nálad štátov,
pri snahe zachovať si vlastnú kultúru. Nárast decentralizácie ideológií a morálno-ideových identít celých spoločenstiev významne transformujú identity celých komunít, ktoré v mnohých prípadoch
nemusia byť ani geograficky ohraničené a môžu vyvolávať sústredený tlak ako jednotná ideová
komunita na vlastné štáty. Organizácie ako Greenpece, Anonymous, ale aj Islamský Štát, či Al-Kaida pôsobia v tomto transnacionálnom prostredí ako sekuritizační aktéri pričom ich členská základňa
je zväčša tvorená geograficky nekohéznou skupinou ľudí avšak s deklarovaním spoločnej kultúrnej
404
identity. Transnacionálne organizácie pôsobia v cieľových štátoch na reprezentantov štátov a snažia
sa o presadenie vlastných noriem, hodnôt a presvedčení, pričom sa snažia o zmenu správania
sa občanov týchto štátov. Globalizácia tak efektívne „formuje nielen koncepty ekonomického rastu ale aj (subjektívne) vnímanie vládnutia, úloh a funkcií vlád.“ [14] Neštátni aktéri získavajú výrazný
vplyv v cieľových krajinách a tlačia na decentralizáciu moci štátu. Štáty efektívne postupne strácajú de facto suverénne právo rozhodovania, tak ako to bolo upravené vestfálskym systémom.
„Globalizácia nebývalo napáda a mení rozsah (chápania) tradičného občianstva, vzhľadom na kultúrnu
a politickú emancipáciu, ktorá je poháňaná transnacionálnymi podmienkami“ [15] Súčasne v rámci globalizačnom procese dochádza ku globalizácii inovácií, ktorá spôsobuje „narastajúci rozsah
medzinárodného vytvárania a decentralizácie technológií.“ [16] Decentralizácia moci a decentralizácia technológii vedie priamo nielen k implementácii nástrojov vedenia štvrtej generácie vojen štátmi,
ale aj významne ich oslabuje, lebo v rámci globalizácie a decentralizácie inovácii získavajú neštátni aktéri čím ďalej viac nástrojov na úspešne nelineárne vedenie konfrontácie so štátmi. Tento fenomén
je o to zásadnejší, že pokiaľ medzi suverénnymi štátmi je možné v rámci štvrtej generácie vojen dôjsť
ku kompromisu a k deeskalácii, pri konfrontácii s neštátnymi aktérmi ku kompromisom nieje možné dôjsť z dôvodu, že kultúrna identita týchto neštátnych aktérov je doktrinálna a preto absolútna. Jediná
možná dohoda je akceptovanie ich hodnôt, noriem, presvedčení a v konečnom dôsledku aj správania sa. Je však potrebné zdôrazniť, že sila jednotlivých štátov pri udržiavaní si legitimity je rozdielna.
Postmoderné štáty, ktoré majú otvorený inkluzívny demokratický systém sú vo výhode. „V rámci
(kultúrneho) kontextu ... niektoré kultúry ... disponujú väčším rešpektom ako ostatné. Tieto nadradené kultúry dominujú vzdelávaciemu systému. Globalizácia zväčšuje dilemu, akú rolu
má zohrávať vzdelávací systém pri budovaní postojov a hodnôt globálneho občana, ktorý bude kompatibilný s rozvíjajúcou sa a komplexnou multikultúrnou dedinou.“ [15] Štáty, ktoré transformujú
vzdelávací systém na otvorený a liberálny znižujú potenciálny nárast xenofóbie a vzniku nacionalistických a konzervatívnych vzorov správania sa. Hlavná dilema, ktorej tieto štáty v tomto
globalizačnom prostredí však čelia je, ako si zachovať vlastnú postmodernú identitu pri náraste
neštátnych a transnacionálnych alternatívnych identít, ktoré sú kultúrno-ideovom naratíve mnohokrát dogmatické a preto exkluzívne alternatívnym naratívom. Odpoveď na uvedenú odpoveď môže priniesť
koncepcia tzv. technologickej singularity, ktoré vo svojej podstate postuluje, že pod vplyvom exponenciálneho rastu technologického progresu dôjde k bodu v čase, keď technologické zmeny
budú tak rýchle, že ich efektívne riadenie bude možné len prostredníctom plného použitia umelej
inteligencie. Ľudia ako sekuritizační aktéri v tejto koncepcii prestávajú po technologickej singularite zohrávať akúkoľvek rozhodovaciu rolu.
405
3.2 TECHNOLOGICKÁ SINGULARITA V KONTEXTE ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN
Zásadným faktorom umožňujúcim vedenie štvrtej generácie vojen je technologický pokrok. Tenumocňuje globálnu transformáciu pričom tento proces transformácie je sprevádzaný skracovaním
sa jednotlivých období rozvoja ľudskej civilizácie. Podľa HAWKINA je v histórii ľudstva takýchto období päť. A síce „obdobie Chaosu trvalo 32 000 rokov..... . Nasledovalo obdobie mýtov a legiend... . Trvalo
3150 rokov. Nasledovalo obdobie poriadku, ktoré trvalo 1393 rokov... . ... (nasledovalo) obdobie
revolúcie a trvalo 383 rokov, to následne viedlo k obdobiu vesmíru.“ [17] Uvedená kategorizácia je jednou z možných, každopádne jasne indikuje akceleráciu zmeny paradigmy vnímania dobových
civilizácií. Zmeny paradigmy vo vnímaní sú minimálne od obdobia revolúcie aplikovateľné aj v rámci generačného chápania vedenia vojen. Od uvedeného obdobia dochádza k významu nárastu významu
technológii. Posledné obdobie, ktoré HAWKIN uvádza ako obdobie vesmíru je súbežne aj s obdobím
rozvoja komunikačných a neskôr informačno-komunikačných systémov, ktoré zásadne ovplyvnili rýchlosť šírenia informácií a umožnili exponenciálny rast technologického pokroku smerujúcej
k technologickej singularite. Technologické singularita je obdobie, keď technologický pokrok bude tak rýchly, že bude prakticky okamžitý, pričom tento pokrok bude spôsobený
exponenciálnym rastom umelej inteligencie. Koncepcia technologickej singularity je podporená historickým pozorovaním exponencionálneho nárastu technologického pokroku a projektuje
tento pokrok aj do budúcnosti. Na základe uvedeného napríklad KURZWEIL204 tvrdí, že „funkčná
simulácia ľudskej inteligencie prekoná Turingov test205 .... do roku 2029.“ [18] Inými slovami umelá inteligencia dosiahne ľudskú úroveň a bude schopná autonómne poznávať a reagovať na fyzické
a virtuálne/kybernetické prostredie v ktorom sa bude nachádzať rovnako efektívne ako človek. Uvedený autor súčasne predpokladá, že k technologickej singularite dôjde okolo roku 2045.
„Nebiologická inteligencia vyprodukovaná v uvedenom roku bude miliardu krát väčšia ako celková
inteligencia, ktorú vyprodukuje ľudstvo v súčasnosti.“ [18] Významné skracovanie nástupu nových etáp sa pri technologickej singularite zastaví podľa tejto prognózy v roku 2045, keď dosiahne
prakticky nulovú hodnotu (na obrázku 4 je schematicky znázornené skracovanie jednotlivých etáp rozvoja ľudskej civilizácie s doplnením prognózy posledných dvoch etáp). Umelá inteligencia preberie
riadenie všetkých aspektov existencie ľudskej civilizácie vrátane otázok súvisiacich zo sektorovým
prístupom k bezpečnosti v rámci celej planéty. V uvedenom období pravdepodobne dôjde aj k ukončeniu platnosti poslednej štvrtej generácie vojen.
ZÁVER
Vojenské umenie sa v generačnom prístupe kategorizácie vedenia vojen vyvíjalo evolučne súbežne
s vývojom technologického pokroku a rozvoja poznania základných komponentov, ktoré ovplyvňujú úspech pri vedení vojen. Prvá generácia vojen využívala prevažne fyzický komponent vedenia
vojen a trvala približne 250 rokov. Vojna sa viedla medzi ozbrojenými silami štátov. Druhá generácia vojen v dôsledku technologického pokroku a implementáciou nepriamej streľby sa zameriava
viac na udržateľnosť a interoperabiitu. Ozbrojené sily používajú menšie bojové jednotky a centrálne
riadenie koordinuje ich súčinnosť. Druhá generácia vojen trvá približne 100-150 rokov. V tretej generácii dochádza k rozšíreniu fyzického komponentu o komponent informačno-psychologický.
Platnosť uvedenej generácie vedenia vojen vypršala pred koncom rozpadu bipolárneho rozdelenia sveta. Súčasne nastupuje implementácia štvrtej generácie vojen, ktorá v sebe okrem fyzického
a informačno-psychologického komponentu operuje s komponentom morálnym, ktorý je obom vyššie uvedeným nadradený.206 Súčasne vojna sa vedie vo všetkých sektoroch bezpečnosti nie iba v sektore
vojenskom ako je to možné dokumentovať aj na konflikte ktorý prebieha na hraniciach EÚ a NATO,
na Ukrajine. Technologický pokrok spôsobuje znižovanie významu štátov a oslabuje ich schopnosť udržať si dominantné postavenie pri formulovaní vlastného kultúrno-ideového naratívu
a to v neprospech neštátnych aktérov. Štáty a to primárne štáty vestfálskeho systému budú pravdepodobne prechádzať čím ďalej výraznejšou krízou legitimity. Uvedený trend
204 Významný autor populárno-vedeckých publikácií o umelej inteligencii, vynálezca a jeden z hlavných architektov budovania
systému umelej inteligencie v Google Inc. 205 Test pre hodnotenie úrovne jednotlivých systémov umelej inteligencie (AI). Pri prekonaní Turingového testu dochádza vtedy, keď človek z odpovedí systému AI nie je schopný rozlíšiť či ide o človeka alebo AI. 206 Uvedené generácie vojen sa prekrývajú so štvrtou až šiestou etapou rozvoja ľudskej civilizácie. Pri nástupe siedmej etapy je možné predpokladať ukončenie platnosti štvrtej generácie vojen, ktorí bude pravdepodobne aj poslednou generáciou v ktorej človek bol subjektom a objektom ozbrojeného konfliktu.
406
však bude podrývať legitimitu aj štátov postmoderných. Tento fenomén bude pravdepodobne
v nasledujúcich rokoch narastať a s príchodom automatizácie a nástrojov založených na umelej
inteligencii v kybernetickom priestore bude významne akcelerovať intenzitu a rozsah používania nástrojov štvrtej generácie vojen. Štáty v tejto vojne kultúrno-ideových naratívov budú súperiť
s narastajúcim vplyvom neštátnych aktérov a ich mobilizačného potenciálu na vlastné obyvateľstvo. Súčasne ako štáty budú pokračovať v aplikácii implementácie automatizovaných systémov do celého
spektra kritickej infraštruktúry a naprieč všetkými sektormi bezpečnosti bude súčasne ich zraniteľnosť
voči neštátnym aktérom, jako aj nepriateľským štátom exponenciálne narastať. Najdynamickejšie štáty z atraktívnou populárnou a vysokou kultúrou podporenou inými nástrojmi mäkkej sily
budú v tomto procese najstabilnejšie. Napriek tomu, obdobie tzv. farebných revolúcií bude pravdepodobne novým štandardom bezpečnostného prostredia prvej polovice 21. storočia
a aj najdynamickejšie štáty budú postupne strácať spôsobilosť transformovať nástroje štátu pri vedení vojen štvrtej generácie s ambíciou uchovania a centralizovania moci a to v prospech alternatívnych
naratívoch globálnych neštátnych aktérov.
Použitá literatura [1] William LIND, Gregory Thiele. 4th Generation Warfare Handbook. Kouvola : Castalia House,
2015. ASIN: B017IP1JM2.
[2] JERZ, John L. [Online] 2013. [Dátum: 14. 1 2017.] http://www.johnljerz.com/superduper/tlxdownloadsiteMAIN/id354.html
[3] LIND, W. SCRIBD. Understanding Forth Generation War. [Online] [Dátum: 12. 01 2017.] https://www.scribd.com/document/254196340/Understanding-Forth-Generation-War.
[4] FMFM-1A. Fourth Generation War. [Online] 17. 07 2009. [Dátum: 17. 01 2017.]
https://www.traditionalright.com/wp-content/uploads/2013/09/FMFM-1A-revised-17-Jul-09.pdf
[5] PERLA, P. P., NOFI, A. A., MARKOWITZ, M. C. Center for Naval Analyses. Wargaming Forth-Generation Warfare. [Online] 2006. [Dátum: 19. 01 2017.].
[6] HANKO, Milan. Hybridná forma vedenia vojny. Vojenské reflexie 2/2015, s.l. : Liptovský
Mikuláš, 2015, Vojenské reflexie, s. 67-80.
[7] JOŠČÁK, Martin. Koncept hybridnej vojny v doktrinálnych dokumentoch Ruskej federácie.
Národná a medzinárodná bezpečnosť 2015. 2015, 6. medzinárodná konferencia o Národnej a medzinárodnej bezpečnosti, s. 245-255.
[8] VARECHA, J. Akadémia ozbrojených síl gen. Milana Rastislava Štefánika. Možný pohľad na parametre bojového potenciálu. [Online] 2016. [Dátum: 18. 01 2017.] str. 569-577.
http://aos.sk/struktura/katedry/kbo/NMB2016/Zbornik_NMB_2016.pdf
[9] HAMMES, T., X. National Defense University. Insurgency: Modern Warfare. [Online] 01 2005. [Dátum: 17. 01 2017.]
https://blackboard.angelo.edu/bbcswebdav/institution/LFA/CSS/Course%20Material/ISSA%206301/Readings/Hammes.pdf
[10] TOMLINSON, John. POLITY. Globalization and Cultural Identity. [Online] 19. 03 2003. [Dátum:
17. 01 2017.] http://www.polity.co.uk/global/pdf/GTReader2etomlinson.pdf
[11] DARCZEWSKA, J. The Anatomy of Russian Information Warfare. The Crimean Operation, A
Case Study. [Online] 05 2014. [Dátum: 14. 01 2017.] str. 7. https://www.osw.waw.pl/sites/default/files/the_anatomy_of_russian_information_warfare.pdf
[12] McNAAB, D. E. Vladimir Putin and Russia´s Imperial Revival. Raton : Taylor and Francis Group, 2016. s. str. 172. 978-1-4987-1199-9.
[13] LARUELLE, M. Center of Global Interests. The “Russian World”, Russia’s Soft Power and
Geopolitical Imagination. [Online] 05 2015. [Dátum: 18. 01 2017.] http://globalinterests.org/wp-content/uploads/2015/05/FINAL-CGI_Russian-World_Marlene-
Laruelle.pdf
407
[14] G. SHABBIR CHEEMA, D. A. RONFDINELLI. The Brookings Institution. From Government
Decentralization. [Online] 07 2016. [Dátum: 21. 01 2017.] https://www.brookings.edu/wp-
content/uploads/2016/07/decentralizinggovernance_chapter.pdf
[15] LATHI, J. Institute of Education Sciences. Globalization and the Nation-State: Sovereignty and
State Welfare in Jeopardy . [Online] 2011. [Dátum: 21. 01 2017.] http://files.eric.ed.gov/fulltext/ED528356.pdf
[16] D. ARCHIBUGI, S. IAMMARINO. Department of Geography & Environmental Studies. The
Globalization of Technological Innovation: Definition and Evidence. [Online] 03 2002. [Dátum: 20. 01 2017.]
http://www.geography.ryerson.ca/michalak/geo910/Technological%20change.pdf. str. 2.
[17] G., S. HAWKINS. Mindsteps to Cosmos. Singapúr : World Scientific Publishing Co. Pte. Ltd.,
1983. s. str. 297. ISBN 981-238-123-6.
[18] KURZWEIL, R. The Singularity is Near. London : Viking Penguin, 2005. Kindle edícia, lokácia
4066. ISBN 978 0 7156 3938 2.
408
NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU
DESIGN THE LAYERING OF MILITARY CLOTHING BY TYPES OF CLIMATE
Jana ŠVECOVÁ207
Abstrakt Cílem článku je návrh vrstvení polních výstrojních součástek podle typů klimatu. Jako podklad
při vytváření tříd klimatických podmínek pro použití výrobku slouží norma ČSN EN 60721-2-1 (038900). Pomocí teploty a vlhkosti vzduchu jsou definovány typy klimatu, reprezentující podmínky
při používání, skladování, instalaci a přepravě výrobků. Rozdělení oblastí a návrh vrstvení je potřebné pro specifikaci nastavení výchozích hodnot teploty okolí pro simulaci reálných klimatických podmínek
při měření na přístroji Win Therm 32 – FOX 314 při zjišťování tepelně izolačních vlastností vojenských
oděvů. Klíčová slova: typy klimatu, vrstvení vojenských oděvů, tepelně izolační vlastnosti, Win 32-Therm FOX 314
Abstract The aim of the article is a design the layering of military clothing by types of climate. As a reference
when creating classes of climate conditions for the use of the product standard EN 60721-2-1 (038900). By using the temperature and humidity of the climate types are defined, representing
the conditions for use, storage, installation and transportation of products. The distribution areas and design layering is necessary for the specification of ambient temperature settings of default
values to simulate the real-world weather conditions when measuring on the machine the Win 32-
Therm FOX314 in determining thermal insulating properties of military clothing.
Key words: types of climate, the layering of military clothing, thermal insulating properties, Win 32-Therm FOX 314
ÚVOD Článek se zabývá vrstvením vojenských oděvů podle typů klimatu. O principu vrstvení oděvů bylo
výrobci sportovních oděvů napsáno již mnoho. Všichni se však shodují na tom, že volba správného vrstvení oděvů vede k udržení optimálního komfortního pocitu člověka při jakékoliv aktivitě. Hlavním
úkolem vrstvení oděvů je koordinace transportu tepla, vlhkosti a zabránění vzniku nepříjemných pocitů
v podmínkách horka, chladu nebo vlhka. Z důvodu špatně zvolené vrstvy vznikne nefunkční vrstva, voják se cítí nekomfortně, nemůže plnit úkoly a může dojít až k ohrožení jeho zdraví.
Aby vojenský oděv byl plně funkční, je nutné zabezpečit především dvě funkce oděvu. Rychlý odvod
vodních par od těla ven, protože odpařování potu má vysoký ochlazující účinek. Druhou funkcí
je dostatečná tepelná izolace zabezpečená zejména použitím vrstveného oděvu. Vlivem rozdílných teplot v různých oblastech světa je i vrstvení vojenských oděvů rozdílné podle klimatických podmínek.
Vojenské oděvy jsou vyrobeny z různých druhů textilních materiálů, jako jsou vlákna, příze, nitě,
tkaniny, pleteniny apod. Každý jednotlivý materiál má své ojedinělé vlastnosti, které je potřeba dobře znát, pro jejich správnou kombinaci ve vojenském oděvu. Výsledky předešlého výzkumu při měření
207 por. Ing. Jana ŠVECOVÁ, Katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, 612 00
Brno, tel.+420 973 442 627, [email protected].
409
vlivu sendvičové struktury vojenského oděvu na fyziologický komfort dokázaly, že vrstvení vojenských
oděvů má významný vliv na fyziologický komfort [1].
Fyziologický komfort souvisí s transportem vzdušné i kapalné vlhkosti a tepla přes jednotlivé vrstvy
vojenského oděvu společně s vlivem proudění vzduchu. Fyziologické vlastnosti ovlivňují fyzikální procesy v oděvu a v okolí. Dále ovlivňují působení mezi oděvem a pokožkou. Konstrukční řešení
vojenského oděvu ovlivňuje, jak se oděv přizpůsobuje při nošení a jak umožňuje volnost pohybu [2].
Mezi fyziologické vlastnosti patří mimo jiné tepelně izolační vlastnosti. Tepelně izolační vlastnosti jsou
charakterizovány tepelnou vodivostí a tepelným odporem. Tepelná vodivost ʎ [W/(mK)] je schopnost textilie vést teplo. Tepelný odpor R [m2K/W] je schopnost textilie klást odpor proti průchodu tepla.
Kvalitní tepelná izolace je charakterizována nízkou tepelnou vodivostí a vysokým tepelným odporem, přímo úměrným tloušťce textilního materiálu. Tepelně izolační vlastnosti se měří na přístroji Win
Therm 32 – FOX 314 dle normy ISO 8301 - Tepelná izolace - Stanovení ustáleného tepelného odporu
a souvisejících tepelně izolačních vlastností [3]. Win Therm 32 – FOX 314 umožňuje měření deskovou metodou, při které lze navolit teplotu dle reálných klimatických podmínek v různých oblastech světa.
Obr. 1 Přístroj Win Therm 32-FOX 314
Zdroj: [4]
Článek se nebude zabývat dalšími výstrojními součástkami, jako jsou boty, ponožky, čepice, rukavice, stejnokroje služební 97 a večerní stejnokroje. Zabývá se pouze vojenskými oděvy, které se používají
v polních podmínkách v zahraniční operaci.
1 CÍL A METODIKA
Cílem článku je vytvořit návrh možného vrstvení vojenských oděvů pro vybrané klimatické oblasti
a specifikovat vstupní hodnoty nastavení přístroje pro měření tepelně izolačních vlastností. Měření
bude probíhat v dalším kroku výzkumu v laboratoři Katedry oděvnictví na Technické univerzitě v Liberci v rámci plnění dílčího cíle disertační práce na téma Fyziologický komfort výstrojních součástek
v operacích AČR.
V první řadě budou zjištěny typy klimatu podle normy ČSN EN 60721-2-1 (038900) Klasifikace podmínek prostředí - Část 2-1: Podmínka vyskytující se v přírodě - Teplota a vlhkost vzduchu
s přihlédnutím na umístění aktuálních vojenských operací AČR [5]. Bude provedena analýza umístění
aktuálních zahraničních vojenských operací a rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu.
Komparace zjištěných výsledků z analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací, rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu a poznatků příslušníků AČR z dosavadních zahraničních
operací umožní porovnání a identifikaci návrhů vrstvení vojenských oděvů a specifikaci výchozích
hodnot nastavení přístroje pro simulaci reálných klimatických podmínek.
410
1.1 KLASIFIKACE TYPŮ KLIMATU
Budeme-li uvažovat o možném nasazení vojenských jednotek AČR v různých oblastech světa s výjimkou polárních oblastí208, budeme pracovat jen se čtyřmi klimatickými typy z normy
ČSN EN 60721-2-1 (038900). Norma stanovuje pět typů klimatu, které jsou charakterizované hodnotami teploty a vlhkosti vzduchu. V tabulce č. 1 jsou znázorněny typy klimatu podle extrémů
denních průměrných hodnot podle normy [5].
Tab. 1 Klasifikace typů klimatu
Typ klimatu Průměrná hodnota ročních extrémů denních průměrných hodnot teploty
a vlhkosti vzduchu
Nejnižší teplota [°C ] Nejvyšší teplota [°C ] Nejvyšší absolutní vlhkost [g/m3 ]
Polární -40 25 15
Chladný -25 35 25
Mírný -15 40 25
Aridní 0 45 25
Tropický 10 40 30
Zdroj: [5]
U polárního typu klimatu je chladné klima se sněhovou pokrývkou. Průměrná teplota v nejteplejším
měsíci je nižší než 10°C. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci u chladného typu klimatu převyšuje 10°C a průměrná teplota v nejchladnějším měsíci je nižší než -3°C. V mírném typu klimatu může
být deštivé klima, kdy průměrná teplota v nejchladnějším měsíci je mezi -3°C a +18°C. Aridní klima
je suché klima s dešťovými srážkami pod 500 mm. U tropického deštného klimatu v nejchladnějším měsíci teplota převyšuje +18°C [5].
1.2 ANALÝZA UMÍSTĚNÍ AKTUÁLNÍCH ZAHRANIČNÍCH VOJESKÝCH OPERACÍ PODLE TYPŮ KLIMATU
V současné době se vojáci AČR nacházejí v deseti různých zemích světa. Na základě analýzy umístění
aktuálních zahraničních vojenských operací podle normy ČSN EN 60721-2-1 (038900) byly jejich oblasti rozděleny do odpovídajících typů klimatu. Rozdělení oblastí je uvedeno v tabulce č. 2.
Tab. 2 Rozdělení oblastí zahraničních vojenských operací podle typů klimatu
Poř. č. Název země Oblasti Typ klimatu
1
Afghanistan Kábul, Parwan,
Bagrám
mírné, aridní
2 Bosna a Hercegovina Sarajevo mírné
3 Kosovo Šajkovac mírné
4 Itálie Řím mírné
5 Mali Bamako aridní, tropické
6 Somálsko Mogadišo aridní, tropické
7 Izrael Golan aridní
8 Egypt Sinaj aridní
9 Středoafrická republika Bangui tropické
10
Demokratická republika Kongo
Kinshasa tropické
Zdroj: vlastní
Na obrázku č. 1 je přehled současných zahraničních operací na mapě typů klimatu v různých
geografických oblastech světa. Čísla na mapě se shodují s označením pořadového čísla názvu země z tabulky č. 2. Některé typy klimatu se navzájem prolínají jako např. u Afghánistánu, kde v severní
oblasti je mírný typ klimatu a v jižní je aridní typ klimatu. Je to způsobeno existencí velkých rozdílů
208 V polárních oblastech Arktidy, Antarktidy a Špicberků, které jsou podle mezinárodní konvence stanoveny k využití pouze
pro vědecký výzkum, se nepředpokládá nasazení jednotek AČR.
411
podnebí a teplot mezi severní a jižní částí země. V oblastech, které ovlivňují Indické monzuny,
se nejvyšší teplota pohybuje okolo 35°C a nejnižší do -8°C.
Obr. 1 Přehled současných zahraničních operací na mapě typů klimatu
Zdroj: vlastní, [5]
1.3 ROZDĚLENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU Pro zabezpečení vojáků při jejich činnosti v zahraničních vojenských operacích výstrojním materiálem
je určena zvýšená výstrojní norma 2-1. Norma obsahuje polní výstrojní součástky svěřené k používání
při činnosti za extrémních klimatických podmínek ve studených oblastech, horkých a suchých oblastech, horkých a vlhkých oblastech a podle služebního zařazení a tabulek počtů [6]. Stávající výstrojní součástky, které mají vojáci AČR k dispozici, se mohou používat do více typů klimatu. V tabulce č. 3 je uvedeno výsledné rozdělení vojenských oděvů, jejich materiálové složení a zařazení
jejich použití do možných typů klimatu.
Tab. 3 Rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu
Název vojenského
oděvu
Fotografické
zobrazení
Materiálové složení
Vhodný typ klimatu
Nátělník krátký
rukáv
100% bavlna mírný,
tropický
Nátělník dlouhý rukáv
82% bavlna, 18% polyamid mírný, aridní
Lehké termo
2012
85% polyester funkční s obsahem stříbrných
iontů, 9 % antistatické vlákno, 6% polyamid
tropický,
aridní,
mírný, chladný
412
Těžké termo 2012
91 % polyester - funkční s obsahem stříbrných iontů, 9 % antistatické vlákno
aridní, mírný,
chladný
Košile 2000
80% bavlna, 20% 50% polyester, 50% bavlna mírný,
tropický
Blůza 95
50% polyester, 50% bavlna tropický,
aridní,
mírný, chladný
Blůza 95 ripstop letní
50% polyester, 50% bavlna tropický, aridní
Svetr 95
30% vlna, 70% polyakrylnitril mírný,
chladný
Vložka termo
100% polyester mírný, chladný
Bunda termo
2010
39% polyester, 39% polyamid, 10% elastan mírný,
chladný
Kabát 95
51% polyester, 49% bavlna mírný,
chladný
Vložka do kabátu 95
100% polyester chladný
ECWCS 2000
vrchní vrstva 100% polyamid, klimamembrána 100% PTFE (polytetrafluoretylen), spodní vrstva
laminát s vrstvou podšívkové pletáže ze 100 % polyamidu
mírný, chladný
ECWCS 2012
vrchní vrstva 100% polyamid, klimamembrána
100% PTFE (polytetrafluoretylen), spodní vrstva nepravidelný polymerický zátěr z 100%
polyamidu
mírný,
chladný
Zdroj: vlastní
2 NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU Komparace zjištěných výsledků analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací
a rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu umožnila porovnání a identifikaci 13. druhů vrstvení
(dále jen sendvičů) stávajících polních stejnokrojů z toho dva typy sendvičů (č. 2 a č. 3) se dají použít pro chladný i pro mírný typ klimatu. Pro chladný typ klimatu byly určeny 3 druhy sendvičů. Pro mírný
413
typ klimatu bylo identifikováno 5 druhů sendvičů, pro aridní typ klimatu 2 druhy sendvičů
a pro tropický typ klimatu 5 druhů sendvičů. Sendviče se skládají ze čtrnácti druhů vojenských oděvů,
které se navzájem vrství na sebe dle potřeby pro danou klimatickou oblast. V tabulce č. 4 a č. 5 jsou návrhy vrstvení vojenských oděvů podle typů klimatu spolu s názvy vzorku materiálu a uvedením
vrstvy v sendviči. Přitom vrstva materiálu označena č. 1 se nachází nejdále od pokožky. Nejvyšší číslo vrstvy v sendviči označuje vrstvu materiálu, která se bezprostředně dotýká pokožky vojáka.
Tab. 4 Návrh vrstvení vojenských oděvů chladný a mírný typ klimatu
Chladný typ klimatu
Číslo sendviče
Název sendviče
Vrstva sendviče
Název vzorku materiálu
1. Starý sendvič chladný 1 Kabát 95
2 Vložka do kabátu 95
3 Blůza 95
4 Svetr 95
5 Nátělník dlouhý rukáv
2. Nový sendvič chladný 2012 1 ECWCS 2012
2 Bunda termo 2010
3 Těžké termo 2012
4 Lehké termo 2012
3. Nový sendvič chladný 2000 1 ECWCS 2000
2 Vložka termo
3 Těžké termo 2012
4 Lehké termo 2012
Mírný typ klimatu
Číslo
sendviče
Název
sendviče
Vrstva
sendviče
Název vzorku materiálu
2. Nový sendvič chladný 2012 1 ECWCS 2012
2 Bunda termo 2010
3 Těžké termo 2012
4 Lehké termo 2012
3. Nový sendvič chladný 2000 1 ECWCS 2000
2 Vložka termo
3 Těžké termo 2012
4 Lehké termo 2012
4. Sendvič s bundou termo 2010 1 Bunda termo 2010
2 Těžké termo 2012
3 Lehké termo 2012
5. Sendvič blůza + svetr 95 1 Blůza 95
2 Svetr 95
3 Nátělník dlouhý rukáv
6. Sendvič blůza 95+ termo 2012 1 Blůza 95
2 Těžké termo 2012
3 Nátělník dlouhý rukáv
Zdroj: vlastní
Tab. 5 Návrh vrstvení vojenských oděvů aridní a tropický typ klimatu
Aridní typ klimatu
Číslo
sendviče
Název
sendviče
Vrstva
sendviče
Název vzorku materiálu
7. Sendvič terma + ripstop 1 Blůza ripstop
2 Těžké termo 2012
3 Lehké termo 2012
414
8. Sendvič terma + blůza 95 1 Blůza 95
2 Těžké termo 2012
3 Lehké termo 2012
Tropický typ klimatu
Číslo
sendviče
Název
sendviče
Vrstva
sendviče
Název vzorku materiálu
9. Sendvič ripstop + nátělník 1 Blůza ripstop
2 Nátělník krátký rukáv
10. Sendvič ripstop + lehké termo 1 Blůza ripstop
2 Lehké termo 2012
11. Sendvič ripstop + košile 1 Blůza ripstop
2 Košile 2000
12. Sendvič blůza 95 + nátělník 1 Blůza 95
2 Nátělník krátký rukáv
13 Sendvič blůza 95 + lehké termo 1 Blůza 95
2 Lehké termo 2012
Zdroj: vlastní
Za účelem srovnání hodnot tepelně izolačních vlastností starších a novějších výstrojních součástek,
byl do návrhu vrstvení použit i první sendvič s názvem Starý sendvič chladný složený mimo jiné i z kabátu 95 a jeho vložky, která se již téměř nepoužívá ani v našich klimatických podmínkách.
3 SPECIFIKACE HODNOT PRO NASTAVENÍ PŘÍSTROJE FOX 314
Podle návrhu vrstvení vojenských oděvů a na základě normy ISO 8301 - Tepelná izolace - Stanovení ustáleného tepelného odporu a souvisejících tepelně izolačních vlastností byly vyspecifikovány vstupní
hodnoty teploty horní a spodní desky přístroje Win Therm 32 – FOX 314 pro simulaci reálných
klimatických podmínek. Jak již bylo řečeno v úvodu, měření tepelně izolačních vlastností bude prováděno deskovou metodou. Teplota spodní desky simuluje teplotu lidské pokožky a teplota horní
desky simuluje teplotu prostředí dle klimatu. Interval nastavení teplot horní desky je omezen kapacitou přístroje. Nejnižší nastavitelná teplota je -20°C a nejvyšší možná hodnota je 20°C. Přístroj
bude umístěn v klimatizované místnosti laboratoře s teplotou 20°C a relativní vlhkostí 65%. Měřený
sendvič bude umístěn mezi dvěma deskami o stanovených teplotách a bude měřena hodnota tepelného toku procházející zkoušeným vzorkem. Teplota bude navolena dle konkrétní teploty
v požadované oblasti světa podle specifikace základních oblastí typů klimatu. V tabulce č. 5 je výsledná specifikace hodnot nastavení teplot pro horní a spodní desku přístroje Win Therm
32 - FOX 314 pro konkrétní typ klimatu pro měření tepelně izolačních vlastností.
Tab. 5 Hodnoty teplot pro měření tepelně izolačních vlastností pro typy klimatu
Typ klimatu Teplota spodní desky [°C]
Teplota horní desky [°C]
Chladný 35 -20
Mírný 35 5
Aridní 35 10
Tropický 35 20
Zdroj: vlastní
ZÁVĚR
Cílem článku bylo vytvořit návrh vrstvení vojenských oděvů pro vybrané klimatické oblasti
a specifikovat vstupní hodnoty nastavení přístroje Win Therm 32 – FOX 314, který se používá pro měření tepelně izolačních vlastností. Vlivem rozdílných teplot v různých oblastech světa je
i vrstvení vojenských oděvů rozdílné podle klimatických podmínek. Měření při simulaci reálných teplot ve vybraných klimatických oblastech zatím nebylo prováděno, a proto bylo vytvoření návrhu vrstvení
vojenských oděvů ve vybraných typech klimatu a specifikace vstupních hodnot významným zdrojem
415
pro další postup při řešení dílčích úkolů disertační práce. V úvodu práce byly objasněny funkce
vojenského oděvu a pojmy fyziologického komfortu a tepelně izolačních vlastností. Podkladem
při vytváření tříd klimatických podmínek pro použití vojenského oděvu byla použita norma ČSN EN 60721-2-1 (038900). Pomocí teplot a vlhkostí vzduchu norma definuje pět typů klimatu. Z analýzy
umístění aktuálních zahraničních vojenských operací a z rozdělení vojenských oděvů podle klimatu vyplývá, že pro měření tepelně izolačních vlastností budou použity čtyři typy klimatu, ve kterých
se vojáci AČR v současné době nacházejí. Polární typ klimatu je využíván pouze pro vědeckou činnost,
a proto byl z výběrového souboru vyloučen z důvodu nepředpokládaného výskytu vojáků AČR v dané oblasti. Komparace zjištěných výsledků z analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací,
rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu a z poznatků příslušníků AČR s vrstvením vojenských oděvů umožnila porovnání a identifikaci návrhů vrstvení vojenských oděvů a specifikaci výchozích
hodnot nastavení přístroje pro simulaci reálných klimatických podmínek. Celkem bylo identifikováno 13. druhů sendvičů, které se skládají ze čtrnácti druhů vojenských oděvů. Pro specifikaci výchozích
hodnot nastavení přístroje byly použity teploty chladného, mírného, aridního a tropického typu
klimatu. Nastavení teplot horní desky byl omezen kapacitou přístroje. Dalším krokem výzkumu bude měření tepelně izolačních vlastností při simulaci reálných teplot ve vybraných klimatických oblastech
a vyhodnocení naměřených hodnot. Výsledkem by mělo být zjištění, jaký druh vrstvení vojenských oděvů se nejlépe hodí pro vybranou klimatickou oblast v závislosti na tepelné izolaci. Hodnoceny
budou také další fyziologické vlastnosti, na které má vliv sendvičová struktura vojenského oděvu
a to prodyšnost a paropropustnost.
Použitá literatura
Švecová J.: Vliv sendvičové struktury vojenského oděvů na fyziologický komfort. In: Nové
přístupy k zajištění bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, 2016. ISBN 978-80-7231-455-3.
Havelka A.: Transport properties of smart textiles. In.: the 13th international conference Strutex. Faculty of Textile Engineering technical University of Liberec 2006. IBSN 80-7372-
135-X.
ISO 8301:1991. Thermal insulation – Determination of steady – state thermal resistance and related properties -- Heat flow meter apparatus. Dostupné
z: https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso:8301:ed-1:v1:en
TUL. Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace. Laboratoř pro výrobu vzorku
a prototype výrobku. Dostupné z https://cxi.tul.cz/materialovy-vyzkum/oddeleni-fyzikalnich-mereni/laborator-pro-vyrobu-vzorku-a-prototypu-vyrobku
ČSN EN 60721-2-1. Klasifikace podmínek prostředí - Část 2-1: Podmínka vyskytující
se v přírodě - Teplota a vlhkost vzduchu. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014. 12 s.
Normativní výnos Ministerstva obrany č. 40 ze dne 30. listopadu 2009 ve znění ve znění NVMO č. 80/2010 Věstníku (1. změna), ve znění NVMO č. 64/2011 Věstníku (2. změna), ve znění
NVMO č. 35/2012 Věstníku (3. změna), Výstrojní předpis. Praha: MO, 2009.
416
VÝŽIVA V RŮZNÝCH KLIMATICKÝCH PÁSMECH
NUTRITION IN DIFFERENT CLIMATIC ZONES
Jaroslav TALÁR209
Abstrakt
Článek pojednává o podnebných pásech a jejich působení na vojáka. Obsahuje krátký pohled
na charakteristiku jednotlivých klimatických oblastí, jak by se měli vojáci chovat a stravovat, aby si co nejdéle udrželi svoji bojeschopnost.
Klíčová slova: logistika, klimatické pásmo, region
Abstract
The article discusses the climatic zones and their impact on the soldier. It contains brief look at the characteristics of the different climatic zones, how should the soldiers behave and eat,
to maintain their combat readiness as long as possible.
Key words: logistics, climatic zone, region
ÚVOD
Pokud mluvíme o výživě, je nutné si uvědomit její spojitost s ekologií. V současné době se nejčastěji používána definice, kde je ekologie věda o vztazích mezi organismy a jejich prostředím. Zkoumá
vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím, věda o souvislostech v přírodě, studiu vnitřní struktury a funkce přírody, nauka o ekosystémech [1].
Existuje mnoho různých přírodních ekosystému, které se mezi sebou liší. Každý tento ekosystém ovlivňuje vojáky různým způsobem. Voják musí dodržovat určité zásady chování a hlavně stravování
aby plnil úkoly a byl plně bojeschopný. K efektivnímu plnění úkolů potřebují vojáci speciální výživu, kterou je třeba rozlišovat v závislosti na jednotlivých ekosystémech. K tomuto napomáhá rozdělení
ekosystémů do jednotlivých podnebných pásem. Každý podnebný pás má svou originální
charakteristiku. Pokud se budou tyto charakteristiky respektovat a v závislosti na nich se vyrobí adekvátní systém dávky potravin, zjednoduší se podmínky pro kvalitní práci.
1 KLIMATICKÉ OBLASTI
Naše planeta obíhá kolem Slunce natočená. Natočení Země a jeho změna způsobuje různé rozložení slunečního záření a teplot na zemském povrchu, které zapříčinilo, že naše planeta je rozdělena
do 4 podnebných pásů. Tropického, subtropického, mírného pásu a pásu polárního. Podnebné pásy se navzájem v mnoha ohledech od sebe liší.
209 Ing. Bc. Jaroslav Talár, katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, 61200 Brno, tel. +420 973 442 453, [email protected].
417
Obr. 1 Rozdělení Země podle teploty
Zdroj: [2]
1.1 Klimatické systém Jednou z příčin, které ovlivňují globální procesy je klimatický systém. Jeho hlavní části tvoří oceány,
ledovce, pevnina a biosféra. Uspořádání tvoří velké množství prvků v systému spojených velkým počtem vazeb daného klimatického systému.
Podstatou každého systému je jeho stabilita, tedy schopnost odolávat vnějším vlivům, které jsou prokázané velkými změnami klimatu v minulosti. Informace o klimatu a jeho minulosti získáváme
na základě přístrojových porovnání. Přístrojové porovnání má velkou historickou hodnotu, která existuje přibližně 300 let.
Cyklické změny klimatických podmínek mají svoje důsledky ve vývoji různých procesů, jak v oblasti půdních podmínek a vegetace. Cyklické střídání různých podmínek má za následek i srážkovou
a teplotní vývojový poměr.
Složitost klimatického systému nedovoluje jednoznačné určit význam jednotlivých příčin faktorů
klimatického vývoje. Nejčastěji uváděné příčiny klimatických změn jsou dány změnou klimatických poměrů na Zemi [3].
1.2 Vliv klimatických podmínek na vojáky
Základním klíčem k zachování sil je výživa. Jedním z hlavních požadavků je přísun ovoce a zeleniny. V určitých klimatických podmínkách je výskyt těchto potravin minimální a tam, kde se vyskytují běžně,
je poměrně vysoká možnost nákazy. Důležitá je proto patřičná kontrola surovin dříve, než ji vojáci zkonzumují. Bezpečnější je proto konzumace konzervovaných potravin, i když je strava jednotvárná
a nevyvážená.
Abychom se vyvarovali výskytu nemocí, které jsou schopny vyřadit z boje celé armády, je třeba
podniknout preventivní opatření. Nejdůležitější je čištění vody, sanitární opatření, podávání léků a očkování.
Velké ztráty může způsobit dehydratace a úpal. Z tohoto důvodu velitelé pravidelně kontrolují, jaké
množství vody vojáci spotřebují. V některých obzvláště náročných oblastech je nutná spotřeba
418
až devíti litrů vody na vojáka za den. To bývá velkou zátěží pro přesun v různých bojových situacích,
kdy si voják nese munici a jiné prostředky. Opatření pro konzumaci dostatku vody je nezbytné.
Bez pitné vody vojáci brzy ztrácí bojeschopnost [4].
2 Logistické zabezpečení
Logistické zabezpečení je velice důležité pro vykonávání úspěšných operací. Aby zásobovací základna
fungovala správně, musíme nejdříve vybrat správné umístění. Vzhledem k tomu, že každý klimatický region je svým způsobem originální, není možné vytvořit přesné šablony, podle kterých
by se logistické jednotky měli řídit. Základna musí být lokalizována do míst, kam je možné co nejsnadněji dopravit rezervy a vojáky. Neméně důležité je vybrání vhodných prostorů
pro rozmístění skladování a rozdělování rezerv jednotkám.
V různých klimatických oblastech je nutné klást zvýšenou pozornost např. na horko, zimu a vlhkost.
Základny se soustřeďují do blízkosti velkých měst, které disponují přístavy a letišti a kam je možné dopravit techniku a rezervy. V případě zamezení přístupu logistické podpory způsobených bojem může
samo město poskytnout rezervy.
Při budování základny je důležité ovládnout klíčový terén a odstranit vegetaci, aby se eliminovala
možnost nákazy potravin a byla dodržena hygienická opatření. Důležitou činností je sledování počasí a preventivní příprava na různé mimořádné a nečekané přírodní jevy.
Druhy rezerv zahrnují vodu, potraviny, pohonné hmoty, munici, výstroj a jiné prvky pro zabezpečení
činnosti vojsk. V minulosti potravinové dávky pro hlídky musely být lehké a výživné. Velké a těžké
konzervované dávky byly nahrazeny dehydrovanými dávkami, aby ulehčili činnost vojáku při plnění různých bojových situací [4].
2.1 Faktory zabezpečení
Různé typy terénu a podnebí jsou velkým úskalím pro dopravu rezerv. V rovinatých oblastech, kde jsou cesty, je hlavním problémem působení nepřítele a špatné počasí. Na druhou stranu jsou
oblasti plné strmých svahů, kde je mnohdy pozemní doprava omezena pouze na člověka či soumary. Velkou výhodou je využití řek jako dopravního uzlu. Říční plavidla jsou zranitelná léčkami, které
mohou být nepřítelem nastraženy kdekoliv podél řek. Přeprava podél břehu nákladními a cisternovými
loděmi je bezpečnější metodou hromadné dopravy. Přeprava zásob vzduchem je nejsnazší a nejrychlejší, pokud ji počasí umožňuje. Důležitým plánovacím faktorem je omezení v množství
a hmotnosti.
Horko a vlhkost v různých regionech vyžadují speciální uložení mnoha zásobovacích položek. Zkáze podléhající léčiva a potraviny musejí být chlazeny, což obvykle vyžaduje mnoho pohonných hmot.
Nezbytné jsou speciální obaly a sklady, aby byl materiál udržen v suchu a chráněn před
znehodnocením a plísní. Je nutno učinit opatření pro omezení škod způsobené hmyzem a hlodavci. Objektů pro dlouhodobé skladování je v oblastech nasazení málo. Musejí být proto stavěny nebo jinak
připraveny k užívání. Dodávání rezerv jednotkám vyžaduje časový rozvrh a koordinaci různých prvků [4].
ZÁVĚR
Různé klimatické oblasti ovlivňují vojáky při plnění úkolů v nasazených operacích. Každá oblast má však jiný vliv na bojeschopnosti vojáka. Proto je důležité definovat jednotlivé podnebné pásy. Největší
problémy způsobuje vysoká teplota a vlhkost, které dokážou dostat vojáka do psychického a fyzického
nepohodlí. Armáda České republiky by se měla více zaměřit na tuto problematiku. Měla by vycházet z poznatků o jednotlivých oblastech. Musíme však myslet na to, že Česká republika má odlišné
stravovací návyky. Bude důležité, při přípravě stravních dávek pro české vojáky vyslané do extrémních klimatických oblastí, aby v obsahu dávek byl brán zřetel na jídla podobná domácí stravě.
419
Použitá literatura
PŘÍRODA.CZ, Význam slova Ekologie [online]. 2017 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=962
PZMAPS, Animated global map of monthly long term mean surface air temperature [online]. 2017 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z:https://commons.wikimedia.org/wiki/User:PZmaps
KOPP, Jan a SUDA, Jiří. Vybrané kapitoly z fyzické geografie-Klimatologie. Vyd. 1. Plzeň: 1998,
104 s. Vydavatelství Zapadočeské univerzity. ISBN 80-7082-469-7.
Vojenský profesionál. 1995. 8. s. 31-33. ISSN 1210-3179.
420
POSTAVENIE A KOMPETENCIE MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY
POSITION AND COMPETENCES OF LOCAL GOVERNMENT
Zuzana VALÁŠKOVÁ210
Abstrakt
Krízový manažment je začlenený do všetkých úrovní verejnej správy, do špecializovaných organizácií,
výrobných podnikov a na základe rozsahu pôsobenia je ho možné rozdeliť na úroveň medzinárodnú, národnú, regionálnu, miestnu a individuálnu. Každá z úrovní krízového manažmentu sa od seba
odlišuje a obsah i rozsah plnených úloh je vymedzená kompetenciami ako aj vzťahom k jednotlivým druhom krízových javov. V príspevku budú definované úlohy krízového manažmentu všeobecne, ako
aj úlohy a kompetencie miestnej štátnej správy na úseku krízového riadenia.
Kľúčové slová: kompetencie, krízové riadenie, organizačná štruktúra
Abstract Crisis management is integrated into all levels of government, to specialist organizations, production
companies. Crisis management is devided into levels of international, national, regional, local and
individual level and every by the coverage of where it operates. Each of the levels of crisis management are as diverse a range of content and fulfillment of the tasks defined competencies and
relationship to different types of crisis events. This paper will define the main roles of crisis management in general, as well as the roles and responsibilities of local government in the field of
crisis management.
Key words: competences, crisis management, organizational strukture
ÚVOD
Orgány miestnej štátnej správy plnia okrem byrokratickej agendy aj množstvo ďalších úloh, ktoré súvisia s krízovým manažmentom. Do ich kompetencií patrí prevencia vzniku a riešenie krízových javov
regionálneho rozsahu. Z dôvodu zmeny klímy, politických, ekonomických, ale i spoločenských zmien
narastá počet krízových javov, a preto je potrebné hľadať spôsoby, ako sa krízovým javom vyhnúť a v prípade ak nastanú, odstraňovať ich negatívne dopady a minimalizovať škody. Základnou úlohou
krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej správy je vytváranie optimálnych podmienok pre život občanov a zabezpečovanie ich ochrany, ako aj ochrany majetku a životného prostredia pred účinkami
krízových javov.
1 ÚLOHY KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU Teória krízového manažmentu je špecifická oblasť manažmentu, ktorá je založená na všeobecne
platných princípoch a funkcií manažmentu a rešpektuje osobitosti krízových javov. Z hľadiska riadiacich procesov je krízový manažment chápaný ako špecifická činnosť konkrétnej skupiny ľudí
zaoberajúcich sa analýzou možnosti vzniku a priebehu krízových javov, hľadaním opatrení a nástrojov
slúžiacich na dosiahnutie požadovanej úrovne bezpečnosti a ochrany obyvateľov, ako aj ich majetku a životného prostredia proti pôsobeniu negatívnych účinkov kríz [1, 2].
210Ing. Zuzana Valášková, Katedra krízového manažmentu, Fakulta bezpečnostného inžinierstva, Žilinská univerzita v Žiline,
Univerzitná 1, 01026 Žilina, Slovenská republika, +421 41 513 6721, [email protected].
421
Hlavnou úlohou krízového manažmentu je dôsledná prevencia vzniku krízových javov a pripravenosť
na zásah na všetkých jeho úrovniach. Ďalšou hlavnou úlohou je vytvorenie predpokladov na efektívne
krízové riadenie. Z časového hľadiska a postupnosti plnenia úloh krízového manažmentu je možné úlohy rozdeliť na úlohy vykonávané v období prevencie a riešenia krízových javov. Na obrázku 1 je
znázornený model krízového riadenia, ktorý je členený na prípravnú a vykonávaciu fázu.
Obr. 1 Model krízového riadenia
Zdroj: [1]
Prípravná fáza sa skladá z prevencie a krízového plánovania. Vykonávacia fáza obsahuje reakciu na krízový jav, jeho riešenie a obnovu systému. V rámci jednotlivých činností v priebehu krízového
riadenia sú vykonávané činnosti, pomocou ktorých sú navrhnuté potrebné opatrenia a postupy na vykonanie optimálnej realizácie na krízový jav, jeho riešenie a následnú obnovu systému. V rámci
svojich úloh stanovenými právnymi normami musí manažment permanentne vykonávať komplexnú
analýzu prostredia, vytvárať systém monitorovania a identifikáciu rizikových faktorov, aby bola zabezpečená dostatočná prevencia. Musí efektívne plánovať a pripravovať sa na všetky predvídateľné
krízové javy [1].
2 INŠTITUCIONÁLNE ČLENENIE KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU
Na základe rozsahu pôsobenia je možné krízový manažment rozdeliť na úroveň medzinárodnú,
národnú, regionálnu, miestnu a individuálnu. Jednotlivé úrovne sa od seba odlišujú rozsahom
právomocí, obsahom a rozsahom plnených úloh. V tabuľke 1 je možné vidieť charakteristiku jednotlivých úrovní krízového manažmentu z pohľadu dosahovania cieľa, ako napríklad riešenie
medzinárodnopolitických kríz, zaisťovanie vnútornej, ale i vonkajšej bezpečnosti štátu, riešenie dôsledkov živelných pohrôm, riešenie technických a technologických havárii a ich vplyvu na človeka,
spoločnosť i životné prostredie, riešenia ekonomických kríz na makroekonomickej i mikroekonomickej úrovni. Každá z úrovní krízového manažmentu má svoje charakteristiky a odlišuje sa i nástrojmi
a postupmi, ktoré používa na splnenie cieľov na úseku zvyšovania úrovne bezpečnosti.
V tabuľke 2 je podrobnejšia charakteristika regionálnej úrovne krízového manažmentu, ktorá
je zameraná na riešenie nevojenských krízových javov s regionálnym rozsahom a krízové riadenie je neoddeliteľnou súčasťou úloh miestnej štátnej správy. Miestnu štátnu správu tvoria okresné úrady
422
v sídle kraja a okresné úrady. Miestne orgány štátnej správy zabezpečujú, koordinujú a kontrolujú
výkon štátnej správy v rozsahu svojej pôsobnosti a ich cieľom je hľadať také spôsoby riešenia
krízových javov, ale aj prevenciu potencionálnych ohrození, aby bola zabezpečená komplexná ochrana spoločnosti.
Tab. 1 Inštitucionálne členenie krízového manažmentu
Zdroj: [1]
Tab. 2 Regionálna úroveň krízového manažmentu
Úroveň KM Charakteristiky Popis
Regionálna
Cieľ - Riešenie krízových javov s regionálnym rozsahom a dopadmi,
ktoré môžu vzniknúť v mieri
Inštitúcie a orgány
- Štátne inštitúcie:
okresné úrady v sídle kraja a okresné úrady, odbory
krízového riadenia, úrad samosprávneho kraja,
krajské a okresné riaditeľstvá policajného zboru, krajské a okresné riaditeľstvá hasičského a
záchranného zboru - Verejno-právne organizácie: Slovenský červený kríž, letecká
záchranná služba, vodná záchranná služba, horská záchranná služba, dobrovoľný požiarny zbor
Nástroje
- činnosť integrovaného záchranného systému, - opatrenia na uskutočňovanie záchranných prác,
- hospodárske opatrenia na riešenie krízových stavov s dôrazom na prípravu zdrojov na obdobie vojny a vojnového stavu,
- bezpečnostné opatrenia, - havarijné plánovanie,
- opatrenia na ochranu životného prostredia, - sociálne opatrenia a rad ďalších.
Zdroj: [1]
Väčšina úloh vykonávaných na regionálnej úrovni krízového manažmentu je spojená s prevenciou. Prevenciu ako súčasť krízového riadenia je možné rozdeliť na prevenciu vzniku krízových javov
a prevenciu negatívnych dôsledkov krízového javu. V procese prevencie vzniku krízových javov je dôležité zvýrazniť význam posudzovania rizika, ktorého cieľom komplexne identifikovať
a vyhodnotiť všetky riziká a uskutočniť opatrenia na predchádzanie vzniku krízových javov.
V Slovenskej republike sa v rámci analýzy a hodnotenia rizík na úrovni miestnej štátnej správy
K R Í Z O V Ý M A N A Ž M E N T
Medzinárodná úroveň
rieši krízové javy, ktoré ohrozujú územie viacerých štátov
Národná úroveň
zaistuje vnútornú, ale aj vonkajšiu bezpečnosť štátu, jeho obyvateľov, materiálnych a kultúrnych hodnôt
Regionálna úroveň
rieši krízové javy s regionálnym rozsahom a dopadmi
Miestna úroveň
rieši krízové javy s dôrazom na živelné pohromy a antropogénne krízové javy vznikajúce na území obce
Individuálna úroveň
vyjadruje špecifické požiadavky vyplývajúce z reálneho stavu a uskutočnovaných činností konkrétnych organizácií, inštitúcií a subjektov, ako aj fyzických osôb
423
vypracúva analýza možného ohrozenia osôb a majetku na území každého okresu a kraja. Prevencia
negatívnych dôsledkov krízových javov je zameraná na komplexné krízové plánovanie [1].
Orgány miestnej štátnej správy na úseku krízového riadenia taktiež prijímajú rozhodnutia o spôsobe
kontrolnej činnosti, rozhodujú o sankciách na základe zistených nedostatkov, zabezpečujú a koordinujú činností kompetentných subjektov počas prevencie i riešenia krízových javov a ďalšie
úlohy na zabezpečenie ochrany občanov a životného prostredia.
Pri podrobnejšom skúmaní úloh, nástrojov a pôsobenia krízového manažmentu je možné konštatovať
že regionálna úroveň krízového manažmentu plní rozhodujúcu časť úloh v období prevencie a väčšina jeho činností ma prípravný charakter.
3 ORGANIZAČNÁ ŠTRUKTÚRA KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU NA ÚROVNI MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY
Miestna štátna správa v Slovenskej republike prešla viacerými organizačnými zmenami. V tabuľke 3
je komparatívny náhľad na vývoj štruktúry miestnej štátnej správy od roku 1990 až po poslednú
reformu - efektívna, spoľahlivá a otvorená štátna správa (reforma ESO) prijatá v roku 2013.
Tab. 3 Reformy miestnej štátnej správy – prehľad
Rok
prijatia reformy
Právna norma
upravujúca reformu Charakter a podstata reformy
1990 Zákon č. 472/1990 Zb.
o organizácii MŠS
- Vznik systému 38 okresov a 121 obvodných úradov. - Zriadenie obvodných úradov a okresných
úradov - vykonávanie MŠS na 1. stupni (obvody) a na 2. stupni (okresy).
- Pôsobenie úradov v rámci integrovanej MŠS - plnenie úloh
na viacerých úsekoch ŠS pod pôsobnosťou viacerých ministerstiev.
- Existencia úradov špecializovanej ŠS.
1996
Zákon č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom
usporiadaní
- Delenie SR na kraje, členenie krajov na okresy, členenie
okresov na obce.
- Zriadenie 8 krajských a 79 okresných úradov. - Rozpor medzi vytváraním špecializovanej MŠS s vlastnými
úradmi a tendenciou posilňovať spoločenské úrady pre všetky alebo aspoň viaceré úseky činnosti.
Zákon č. 222/1996 Z. z. o organizácii MŠS
- Zrušenie obvodných úradov a zriadenie krajských a okresných úradov MŠS.
2001
Zákon č. 302/2001 Z. z.
o samospráve vyšších územných celkov
- Vytvorenie druhej úrovne samosprávy.
- Vznik 8 samosprávnych krajov. - Prebiehajúci proces decentralizácie.
Zákon č. 416/2001 Z. z.
o prechode niektorých pôsobností z orgánov ŠS
na obce a vyššie územné celky
- Prechod niektorých kompetencií ŠS z krajských okresných úradov na samosprávu (obce a samosprávne kraje), tento
proces prebiehal 2 roky (2002 – 2004).
2003 Zákon č. 515/2003 Z. z.
o krajských úradoch a obvodných úradoch
- Zrušenie okresných úradov.
- Vytvorenie špecializovaných obvodných úradov. - Veľká časť kompetencií prenesená na samosprávu.
2013
Zákon č. 345/2012 Z. z. o
niektorých opatreniach v MŠS
- Zrušenie niektorých orgánov špecializovanej MŠS.
Zákon č. 180/2013
Z. z. o organizácii MŠS
- Reforma ESO.
- Zánik obvodných úradov a vznik okresných úradov.
Zdroj: vlastní
424
Aj po roku 2013 sa miestna štátna správa ďalej vyvíjala. Prijatím zákona č. 180/2013 Z. z.
o organizácii miestnej štátnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov bola zrušená
špecializovaná miestna štátna správa a vytvorená integrovaná miestna štátna správa so 72 okresmi. Tieto pôsobia aj na úsekoch civilnej ochrany, riadenia štátu v krízových situáciách, hospodárskej
mobilizácie, obrane štátu a starostlivosti o životné prostredie. Ide skôr o štrukturálnu, nie kompetenčnú reformu vedenú rezortom Ministerstva vnútra Slovenskej republiky (MV SR).
Na úseku krízového riadenia plnia okresné úrady v sídle kraja a okresné úrady rad úloh, ktoré im po poslednej reforme verejnej správy vyplývajú zo smernice MV SR č. 142 z 1. októbra 2013,
doplnená 79. smernicou MV SR z 27. júna 2014, ktorou sa dopĺňajú a upravujú podrobnosti o organizácii miestnej štátnej správy. Na základe analýzy súčasného stavu miestnej štátnej správy na
Slovensku a príslušných právnych predpisov upravujúcich kompetencie krízového riadenia bola časť kompetencií presunutá na orgány regionálnej a miestnej samosprávy.
Organizačná štruktúra v krízovom riadení má svoju hierarchiu aj špecializáciu. V rámci štruktúry krízového riadenia je miestna štátna správa usporiadaná sústava rozhodovacích procesov, právnych,
organizačných, rozpočtových a iných vzťahov a činností vykonávaných prostredníctvom kompetencií stanovených právnymi predpismi [1]. Právny rámec krízového manažmentu obsahuje širokú škálu
zákonov, počnúc ústavou SR, zákonmi o civilnej ochrane, obrane štátu, vnútornej bezpečnosti, cez
zákony a vyhlášky o organizácii a činnosti verejnej správy, prevencii priemyselných havárií, financovaní počas krízových javov až po vyhlášky či nariadenia vlády, ale aj interné predpisy orgánov
verejnej správy, ktoré na úseku krízového riadenia pôsobia. Prijatím spomínanej reformy ESO bol rozšírený rámec kompetencií najmä na úseku civilnej ochrany.
V organizačnej štruktúre miestnej štátnej správy sú rozčlenené zložky, ktoré sa zaoberajú komplexným
posudzovaním rizík ohrozujúcich bezpečnosť príslušných regiónov, prevenciou vzniku krízových javov,
ale aj ich riešením. Súčasťou okresných úradov v sídle kraja sú odbory krízového riadenia, ktoré zabezpečujú plnenie úloh na úseku obrany štátu, civilnej ochrany a krízového plánovania, ako aj
príjem a vyhodnocovanie tiesňového volania koordinačným strediskom integrovaného záchranného systému. V rámci systému krízového riadenia okresné úrady v sídle kraja vytvárajú bezpečnostnú radu
kraja a krízový štáb a koordinujú ich činnosť. V rámci kraja sa podieľa na príprave územia na obranu,
zabezpečujú ochranu utajovaných skutočností súvisiacich s prípravou systému obrany, ochrany a vnútornej bezpečnosti [1].
Z analýzy kompetencií a úloh je možné za slabé stránky krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej
správy považovať nejasnosť medziodborových kompetencií v rámci krízového riadenia, spoluprácu
a súčinnosť odborov na úrovni okresných úradov a neúplné hodnotenie preventívnych opatrení.
ZÁVER Krízové riadenie na úrovni miestnej štátnej správy je súbor činností orgánov krízového riadenia počnúc
komplexnou analýzou bezpečnostných rizík a ohrození, krízovým plánovaním, prijímaním preventívnych opatrení a stratégií, reakciou na krízové javy a kontrolou činností vykonávaných pri
realizácii opatrení aj pri riešení krízových javov. Krízové javy sú súčasťou našich životov, preto do popredia sa dostáva potreba ochrany života, zdravia človeka, majetku a životného prostredia. Okrem
toho existuje odôvodnený predpoklad, že počet negatívnych udalostí, ktoré bude musieť miestna
štátna správa riešiť, bude vzrastať.
Krízový manažment na úrovni miestnej štátnej správy a krízové riadenie ako proces je ovplyvnený radom faktorov, subjektami rozhodovania, ich vedomosťami, zručnosťami, osobnosťou a konkrétnymi
vonkajšími a vnútornými podmienkami. Na efektívne vykonávanie úloh je potrebné poznať štruktúru a
kompetencie orgánov krízového riadenia. Súčasťou procesu zdokonaľovania krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej správy je skvalitňovanie prípravy ľudského potenciálu, zdokonaľovanie metód,
nástrojov a postupov s cieľom dosiahnuť maximálny efekt z väzieb, vzťahov, kompetencií a efektívne plniť úlohy súvisiace s prevenciou i riešením krízových javov.
425
Použitá literatúra
[1] ŠIMÁK, L. 2015: Krízový manažment vo verejnej správe - učebnica. 2. prepracované vydanie. Žilina: Žilinská univerzita v Žiline, 2015. s. 254. ISBN 80-88829-13-5. [online].
Katedra krízového manažmentu. [cit. 2017-01-10]. Dostupné na: http://fbi.uniza.sk/kkm/files/Krizovy_manazment_ucebnica_2015.pdf
[2] REKTOŘÍK, J. a kol. 2004: Krízový management ve veřejné správě – teorie a praxe. Praha:
Ekopress 2004. s. 250. ISBN 80-86119-83-1.
[3] GYARFÁŠOVÁ, O. – MESEŽNIKOV, G. 2004. Reformy a zodpovednosť: Aktéri, dopady,
komunikácia. 1. vyd. Bratislava: IVO, 2004. ISBN 80-88935-65-2.
[4] MARIŠOVÁ E., Vybrané aspekty reformy verejnej správy v SR a ČR. [online]. [cit. 2017-01-
12].
Dostupné na internete: http://www.slpk.sk/eldo/2006/011_06/Marisova.pdf
[5] NIŽŇANSKÝ, V.: Koncepcia decentralizácie a modernizácie verejnej správy. [online].
[cit. 2017-01-12]. Dostupné na: http://www.vlada.gov.sk/decentralizacia/reforma.php.
[6] VOLKO, V., KIŠ, M., 2007: Stručný prehľad vývoja územného a správneho členenia Slovenska.
Bratislava: MV SR, Sekcia verejnej správy, 2007. [online]. [cit. 2017-01-13]. Dostupné na: http://www.civil.gov.sk/documents/p04-07-f01.pdf
[7] Ústavný zákon č. 227/2002 Z. z. o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu,
výnimočného stavu a núdzového stavu.
[8] Zákon NR SR č. 369/1990 Z. z. o obecnom zriadení.
[9] Zákon NR SR č. 472/1990 Zb. o organizácii miestnej štátnej správy.
[10] Zákon NR SR č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom usporiadaní SR.
[11] Zákon NR SR č. 222/1996 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy.
[12] Zákon NR SR č. 42/1996 Z. z o civilnej ochrane obyvateľstva.
[13] Zákon NR SR č. 302/2001 Z. z. o samospráve vyšších územných celkov (zákon o
samosprávnych krajoch).
[14] Zákon NR SR č. 416/2001 Z. z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na
obce a na vyššie územné celky.
[15] Zákon NR SR č. 129/2002 Z. z o integrovanom záchrannom systéme.
[16] Zákon NR SR č. 319/2002 Z. z. o obrane štátu.
[17] Zákon NR SR č. 387/2002 Z. z. o riadení štátu v krízových situáciách.
[18] Zákon NR SR č. 515/2003 Z. z. o krajských úradoch a obvodných úradoch.
[19] Zákon NR SR č. 254/2007 Z. z. o zrušení krajských úradov.
[20] Zákon NR SR č. 345/2012 Z. z. o niektorých opatreniach v miestnej štátnej správe.
[21] Zákon NR SR č. 180/2013 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy.
[22] Smernica Ministerstva vnútra Slovenskej republiky z 13. septembra 2013 č. SVS-OMSZV1-2013/022320, ktorou sa upravujú podrobnosti o vnútornej organizácii okresného úradu.
426
NEJASNOST VE VYMEZENÍ VZTAHU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY A MĚKKÝCH CÍLŮ
THE AMBIGUITY IN THE DEFINITION OF THE RELATIONSHIP OF CRITICAL INFRASTRUCTURE AND SOFT TARGETS
Michaela VAŠKOVÁ211, Petra BEŇOVÁ212
Abstrakt
Příspěvek se zabývá vymezením kritické infrastruktury a měkkých cílů, které se stále častěji stávají cílem násilných útoků. Vzhledem k definici kritické infrastruktury a měkkých cílů vzniká nejasnost ve
vymezení jejich vztahu. Je to především u již zmíněných měkkých cílů, kdy většina prvků KI je v soukromém vlastnictví a stát nemůže zajistit jejich ochranu. O propojenosti měkkých cílů a kritické
infrastruktury mluví hned několik útoků na mnohá veřejná místa, dopravní či letecké sítě aj.
Klíčová slova: kritická infrastruktura, měkký cíl, bezpečnost
Abstract The paper deals with the definition of critical infrastructure and soft targets, which have increasingly
become targets of violent attacks. Given the definition of critical infrastructure and soft targets there is
ambiguity in defining their relationship. It is especially for soft targets, where most of the elements CI is privately owned, and the state can not ensure their protection. The interconnectedness of soft
targets and critical infrastructure speaks several attacks on many public places, traffic or air networks and others.
Keywords: criticalinfrstructure, soft target, safety
ÚVOD Problematika měkkých cílů a jejich ochrana je v poslední době předmětem mnoha diskusí. Vzhledem
ke zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě, ať už z pohledu extremismu a terorismu, ale i jiných násilných útoků je důležité tato místa náležitě chránit. Měkké cíle jsou díky své charakteristice čím dál
více vybírány jako cíl násilného útoku, především z důvodu vysoké koncentrace obyvatel, které se v nich nacházejí a jejich nízkému zabezpečení. Vymezení měkkých cílů úzce souvisí s kritickou
infrastrukturou. Kritická infrastruktura i měkké cíle čelí široké škále hrozeb různého typu, ať už ze
strany jednotlivců nebo různých skupin. Zvyšující se frekvence a intenzita především teroristických útoků vede k otázkám týkajících se zabezpečení těchto rizikových míst. Problematika ochrany KI je
v legislativě řešena poměrně rozsáhle, a to jak na evropské úrovni, tak na české. Naopak problematika ochrany měkkých cílů se dostala do popředí teprve nedávno [1, 2].
1 KRITICKÁ INFRASTRUKTURA A MĚKKÉ CÍLE
1.1 KRITICKÁ INFRASTRUKTURA
Ze společenského hlediska se KI rozumí vzájemně propojené sítě či systémy, které obsahují různá
odvětví, instituce, lidi a postupy, poskytující spolehlivý tok produktů a služeb, potřebných pro zajištění obrany a ekonomickou bezpečnost. Ekonomickou bezpečnost lze chápat jako konkurenceschopnost
211Ing. Michaela Vašková, Katedra Krizového řízení, Fakulta ojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 66210, [email protected].. 212Ing. Petra Beňová, Katedra Krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 66210, [email protected]
427
státu na globálních trzích. K ekonomické bezpečnosti se přidává i bezpečnost fyzická, která se týká
zajištění ochrany fyzických aktiv, a kybernetická, jež se zabývá ochranou před neautorizovanými
přístupy do počítačové sítě nebo před jejich poruchami [3].
KI se v jednotlivých zemích světa definuje různě. Záleží především na problémech, se kterými se jednotlivé země potýkají, na jejich historii a zvyklostech [3]. Společné všem definicím je důraz
kladený na nutnost správného fungování KI a její důležitost pro chod společnosti.
Výbor pro civilní ochranu NATO definuje KI jako zařízení, služby a informační systémy státu, které jsou
natolik životně důležité, že jejich nefunkčnost nebo zničení by měly oslabující dopad na bezpečnost, ekonomiku, veřejné zdraví a obranu státu a na efektivní fungování vlády [4].
KI ČR je definována dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) jako „prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, narušení jehož funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu“ [5].
V souvislosti s KI nejde pouze o výjimečné situace ohrožení státu, ale především o zachování běžného
chodu společnosti.
1.2 MĚKKÉ CÍLE
Problematika měkkých cílů a jejich ochrany je velmi aktuálním tématem. Představuje jednu
z nejproblematičtějších bezpečnostních výzev současnosti. Odpovědět na otázku, co lze považovat za měkký cíl a co nikoliv, je předmětem mnoha diskuzí. Avšak jednotná definice a charakteristika
měkkého cíle není prozatím legislativně vymezena. Obecně lze měkké cíle charakterizovat jako místa
s vysokou koncentrací osob, nízkou úrovní zabezpečení a mnoha vstupy a výstupy. Díky této jejich charakteristice jsou v poslední době často vybírány jako cíl teroristických či jiných násilných útoků.
[1, 2, 13]. Následující tabulka zahrnuje přehled měkkých cílů.
Tab1 Přehled měkkých cílů sportovní stadiony a haly
nemocnice, polikliniky
koncertní sály, kina a divadla
turistické památky, muzea, galerie
církevní památky, kostely
stanice metra, autobusová a vlaková
nádraží, letiště
supermarkety a hypermarkety
obchodní centra
školy, školské koleje
shromáždění, průvody, demonstrace,
poutě
bary, kluby, diskotéky,
restaurace
hotely a penziony
knihovny
Zdroj: [1, 2, 6 ].
Opakem měkkých cílů jsou tzv. tvrdé cíle (hard targets), které jsou dobře chráněné a střežené, patří
sem například vojenské objekty, elektrárny, objekty bezpečnostních složek atd. [1].
428
2 PROPOJENOST KI A MĚKKÝCH CÍLŮ
Česká republika, stejně jako jiné státy světa, věnuje zvýšenou pozornost prevenci násilných útoků na místech s vysokou koncentrací obyvatel. Dalšími místy, které mohou být napadeny, jsou prvky
kritické infrastruktury (zdroje pitné vody, elektrárny apod.) Stát jako takový nemůže zajistit ochranu všech prvků KI. Je to především u již zmíněných měkkých cílů, kdy většina těchto prvků KI je v
soukromém vlastnictví [13, 14].
Lze tedy říci, že s problematikou měkkých cílů úzce souvisí již zmíněná kritická infrastruktura. Jak již
bylo zmíněno výše, KI ČR je definována dle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [7]. Prvky KI jsou určovány na základě odvětvových a průřezových
kritérií. Kritická infrastruktura je definována dle odvětvových kritérií na odvětví energetika, vodní
hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná správa. Jak lze vidět, mnohé z těchto odvětví se mohou
stát potencionálním cílem teroristického útoku a zároveň sem zapadají místa s vysokou koncentrací obyvatel.
Dle nařízení vlády České republiky je průřezovým kritériem pro určení prvku kritické infrastruktury
následující hledisko:
počet obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo více než 2500 osob
s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin, ekonomický dopad s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 %
hrubého domácího produktu, nebo
dopad na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných
služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než 125000 osob [8].
Na základě výše uvedených kritérií vzniká nejasnost v určování, co je a co není prvkem kritické infrastruktury. Zároveň není jasné, co považovat za měkký cíl a co již za prvek kritické infrastruktury.
Důležité je také charakterizovat pojem veřejná infrastruktura. Definice uvádí, že „veřejná infrastruktura se vztahuje jak ke specifickým funkcím – dálnice, ulice, silnice a mosty; hromadná doprava, letiště a letecká síť; vodárny a vodní zdroje; čistírny odpadních vod; zpracování komunálního odpadu; výroba a přenos elektrické energie; telekomunikace a zpracování nebezpečného odpadu – tak i ke složeným polyfunkčním systémům“ [13]. O měkkém cíli můžeme v tomto kontextu mluvit jako o
specifickém prvku kritické infrastruktury i veřejné infrastruktury.
Obr 1 Vymezení pojmu měkký cíl z hlediska infrastruktury Zdroj: [13]
O propojenosti měkkých cílů a kritické infrastruktury mluví také několik faktorů v podobě nejen řady
pokusů, ale i dokonaných útoků na mnohá veřejná místa, dopravní či letecké sítě aj. [13].
Veřejná infrastruktura
Kritická infrastruktura
Měkké
Cíle
429
Na otázku zabezpečení měkkých cílů neexistuje jednoznačná odpověď. Zabezpečit taková místa proti
násilnému útoku je zcela nemožné. Existuje však mnoho způsobů, jak protivníka včas identifikovat,
odradit, případně chystaný útok zmařit dříve, než k němu dojde. Zpravidla se na těchto místech vyskytují bezpečnostní prvky, jako jsou kamery a bezpečnostní pracovníci. Další způsoby tzv. fyzického
zabezpečení objektu jsou v kompetenci především majitele. Existují firmy, které na základě analýzy možných hrozeb nabízejí jistá řešení zpracovávaná pro konkrétní měkký cíl. Dalším opatřením proti
násilným útokům je tzv. metodický rámec. Seznámení osob, které mohou být ohroženy,
s problematikou terorismu, obeznámení s metodou detekce podezřelého chování, znaky, kterými útočníci mohou vynikat, postupy, pokud dojde k útoku, znalost únikových cest apod. [12].
2.1 TERORISTICKÉ ÚTOKY NA KI A MĚKKÉ CÍLE
Teroristické útoky na KI jsou v dnešní době „horkým“ a nevyjasněným tématem. Terorismus lze definovat jako politicky, nábožensky či jinak ideologicky motivované násilí. Dle české trestní legislativy
je pak definován paragrafem 311 Teroristický útok a paragrafem 312 Teror trestního zákoníku [6, 7, 10].
Příkladem aktuálnosti problematiky teroristických útoků směřovaných na KI a měkké cíle jsou útoky
na letiště Zaventem a metro v Bruselu 22. března 2016 nebo útoky na dopravní infrastrukturu v
Madridu (2004) a v Londýně (2005). Nejčastějším nástrojem používaným při teroristických útocích směřovaných na KI jsou nebezpečné výbušné látky a směsi zbraně nebo zápalná zařízení [9].
Podle záznamů o všech známých dokonaných i zmařených pokusech získaných z Globální databáze terorismu [11] došlo od roku 2000 do roku 2015 k 87 009 útokům ve 175 zemích světa. Nejvíce
zaznamenaných událostí se odehrálo v roce 2014, konkrétně 16 840 útoků. Naopak nejméně
teroristických útoků bylo v roce 2004, které se vyšplhaly na „pouhých“ 1 161 událostí. Z grafu lze vidět zvyšující se počet útoků na celém světě v závislosti na čase.
Graf 1 Počet teroristických útoků v letech 2000 – 2015 Zdroj: vlastní, [11]
1161
16840
0
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
16000
18000
Počet teroristických útoků v jednotlivých letech
430
Celkový počet obětí od roku 2000 dosáhl počtu 208 365 lidí – 173 317 obyvatel a 35 048 teroristů.
Největší počet obětí bylo zaznamenáno v roce 2014 s celkovým počtem 43 550 civilistů i teroristů.
Zraněno bylo celkem 297 987 civilistů.
Následující graf zobrazuje cíle teroristických útoků od roku 2000 do roku 2015. Nejvíce útoků bylo provedeno právě na měkké cíle, konkrétně se jedná o 38 991 útoků. Vzhledem k propojenosti
měkkých cílů a KI byla pozornost věnována všem místům s vysokou koncentrací obyvatelstva a zbylé
prvky kritické infrastruktury byly zařazeny zvlášť. Z toho důvodu je procento u KI relativně malé.
Graf 2 Cíle teroristických útoků Zdroj: vlastní, [11]
ZÁVĚR
Teroristické útoky na KI či na měkké cíle jsou v dnešní době aktuálním a nevyjasněným tématem. Příkladem aktuálnosti problematiky jsou útoky páchané především na dopravní infrastrukturu - Madrid
(2004), Londýn (2005), Istanbul (2016). Z tohoto hlediska je důležité správně vymezit kritickou infrastrukturu a měkký cíl, aby byla dostatečně zajištěna jejich bezpečnost, která spadá buď do rukou
státu, nebo majitele objektu.
Z hlediska zvýšení bezpečnosti by bylo vhodné nejen posílit přítomnost bezpečnostních pracovníků
a policie, ale také zvýšit povědomí jich i ostatních zaměstnanců o možnosti výskytu teroristického útoku. Důležité je také vyškolit ostatní personál na možnou mimořádnou událost, protože oni jsou
první, kteří se na místě potencionálního útoku nacházejí, a je nezbytné, aby se podíleli na minimalizaci
dopadů útoku. Komplexní kamerový systém sehrává důležitou roli při monitoringu celého objektu a sledování podezřelého chování. Tyto, plus mnohé další zabezpečení mohou výrazně snížit
pravděpodobnost vzniku teroristického útoku a jeho případné dopady.
Použitá literatura
Ochrana měkkých cílů [online]. In: Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2016-10-24].
Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ochrana-mekkych-cilu.aspx
KALVACH, Zdeněk. 2016. Základy ochrany měkkých cílů: Metodika. Praha.
45%
44%
3%8%
Cíle teroristických útoků
měkké cíle
vládní objekty, policie a armáda
kritická infrastruktura
ostatní
431
MOZGA, Jaroslav, Miloš VÍTEK a František KOVÁŘÍK. Kritická infrastruktura společnosti. Vyd.
1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, 156 s. ISBN 978-80-7041-299-2.
LINHART, Petr a Radim ROUDNÝ. Ochrana obyvatelstva a terorismus: distanční opora. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009, 238 s. ISBN 978-80-7395-165-8.
Kritická infrastruktura – Ministerstvo vnitra České republiky. Ministerstvo Vnitra České Republiky. Úvodní strana – Ministerstvo vnitra České republiky (online). ©2015 (cit. 2015-09-
21). Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/kriticka-infrastruktura.as
MIKA, Otakar J. Současný terorismus: řešení krizových situací. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254-409-8. Dostupné také z: http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:3c045160-89c7-
11e3-bd09-005056827e51
Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).
Nařízení vlády č. 432/2010 Sb. o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-432
VENUGOPALAN, S. a R. SIVABALAN. Demystifyingexplosives: concepts in highenergymaterials.
Elsevier, 2015. ISBN 01-280-1576-4.
ŠINDLEROVÁ, Barbora. Vedoucí oddělení krizového řízení, MV-GŘ HZS ČR. Oblasti kritické
infrastruktury ČR. Praha, 16. 2. 2016.
Globalterrorism database [online]. University of Maryland [cit. 2016-11-28]. Dostupné z:
https://www.start.umd.edu/gtd/
Měkké cíle: proč jsme pro teroristy tak atraktivní? In: Security Outlines [online]. [cit. 2017-02-08]. Dostupné z: http://www.securityoutlines.cz/mekke-cile-proc-jsme-pro-teroristy-tak-
atraktivni/
Místa koncentrace velkého počtu osob z hlediska jejich bezpečnosti aneb koncept "crowded
places" a jeho praktické využití. In: Středisko bezpečnostní politiky [online]. [cit. 2017-02-08]. Dostupné z: http://sbp.fsv.cuni.cz/SBP-254-version1-xwp_18.pdf
Strategie České republiky pro boj proti terorismu: od r. 2013. In: Ministerstvo vnitra České
republiky [online]. [cit. 2017-02-08]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/strategie-ceske-republiky-pro-boj-proti-terorismu-pdf.aspx
432
ANALÝZA REZERV PNEUMATIK U TECHNIKY TYPU TATRA
ANALYSIS OF RESERVES TIRES ARMOURED VEHICLES TATRA (1 volný řádek)
(1 volný řádek)
Roman VOCHOZKA (1 volný řádek)
(1 volný řádek) Abstrakt
Článek pojednává o aktuálním stavu rezerv pneumatik resortu obrany v rámci běžných rezerv konkrétního typu techniky typu TATRA. Výchozím podkladem pro zpracování analýzy je současný stav
evidence a dále pak další hodnotící atributy hospodaření s touto komoditou, zejména pak nákupy a spotřeby, které jsou dostupné v Informačním systému logistiky MO a AČR. Na základě analýzy je
provedeno diferencované řízení rezerv pneumatik dle metody ABC a statistickou metodou analýza
závislosti mezi spotřebou a nákupem. Předložené údaje jsou použity pro stanovení nákladovosti předmětné komodity.
(1 volný řádek) Klíčová slova: analýza, nákup, pneumatiky, rezervy, spotřeba
(1 volný řádek) Abstract
The article discusses the current status of the reserves tires MoD within normal reserves particular type of armoured vehicles TATRA. The data used for analysis processing, the current state
of evidence, and then further evaluation attributes the management of this commodity, especially purchases and consumption, which are available in the Information System of Logistics. Based
on the analysis is done the differential allocation of reserves tires according to the ABC method and
the statistical method of analysis of the dependence between consumption and purchase. The presented entries are used to determine the cost of commodity in question.
(1 volný řádek) Key words: analysis, purchase, tires, reserves, consumption
(1 volný řádek) (1 volný řádek)
ÚVOD (1 volný řádek)
Pneumatiky jsou komoditou, která je z účetního hlediska zařazena ke krátkodobému majetku a je
náhradním dílem k technice. Obecně zaujímají přední místa v evidenci nákladových středisek z hlediska hodnoty skladovaných rezerv běžných potřeb. Největší podíl zaujímají pneumatiky určené
pro automobilní nákladní a speciální techniku. Z této skupiny jsou významnou složkou pneumatiky pro techniku typu TATRA.
(1 volný řádek)
1 ANALÝZA REZERV PNEUMATIK Z HLEDISKA EVIDENCE (1 volný řádek)
Na základě údajů evidence z Informačního systému logistiky MO a AČR (dále jen ISL) bylo zjištěno, že v současné době resort obrany disponuje, tj. má ve skladech uloženo 671 typů pneumatik na všechny
druhy techniky. Následující tabulka ilustrativně dokládá stav evidence pneumatik v celém resortu.
Údaje jsou seřazeny sestupně podle hodnoty skladovaných pneumatik.
433
volný řádek)
Tab. 1 Evidence pneumatik v resortu obrany
Název Množství [ks] Celková cena [Kč] Typ techniky
PNEU 15,00-21 16PR ET 2 411 44 800 345,84 T – 815 (4x4, 6x6, spec.)
PNEU 365/80 R20 152K M+S 1 106 13 702 741,39 T-810, DINGO, PANDUR
PNEU 445/65 R22.5 BS49 521 6 821 702,67 T – 815 (CAPL16, jeřáb)
PNEU 14.00 R20 160G M+S 338 6 702 605,17 T – 815 (4x4, CAP6M)
PNEU 12 R22,5 DM1 M+S 734 6 154 882,38 T - 815
PNEU 15,00-21 MP 913 257 3 975 400,05 T – 813, T - 815
PNEU 11,00 R20 NR 55 307 2 720 590,78 T – 815 (nákladní)
PNEU 365/80 R20 M+S 148 2 529 382,23 PANDUR
PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD 281 2 511 930,22 T – 815 (CITRA-M)
PNEU 12 R22,5 FM1 VECTOR 300 2 406 333,21 T – 815 (Multilift)
Zdroj: Informační systém logistiky MO a AČR (1 volný řádek)
Tabulka zachycuje pouze ty položky pneumatik, které svojí hodnotou zaujímají největší podíl v resortu obrany. Samotný přehled evidence dokládá pouze aktuální stav, neboť je zachycen v čase v určitou
dobu (tj. právě teď).
Diferencované řízení rezerv naopak vychází z historicky neměnných dat. Skladba rezerv uloženého
majetku je značně rozsáhlá a je tvořena několika settisícovými položkami. Z tohoto důvodu není možné a ani účelné věnovat všem položkám rezerv stejnou pozornost. Je tedy nutné tyto položky
rozdělit do skupin a věnovat jim pozornost odlišnou.
K diferencovanému řízení rezerv je nejvíce využívána metoda ABC, která rozděluje majetek podle
hodnoty sledovaného statistického znaku, např. hodnoty spotřeby. Metoda ABC vychází z tzv. Paretova pravidla, kde malá část počtu položek představuje většinu hodnoty spotřeby [1]. Skupina
A reprezentuje velmi důležité položky rezerv, které tvoří asi 80% hodnoty spotřeby a je nutné tyto položky neustále sledovat. Z hlediska doplňování rezerv je žádoucí objednávat tyto položky za cenu
vyšší frekvence dodávek. Skupina B zahrnuje středně důležité položky rezerv, které reprezentují
dalších cca 15% hodnoty spotřeby. Dodávky u této skupiny jsou méně časté než u skupiny A. Kategorie C označuje nejméně důležité položky rezerv reprezentující pouze asi 5% hodnoty spotřeby.
Z hlediska počtu položek je jich však nejvíce. Pro účely doplňování se používají odhady objednacího množství dle průměrné spotřeby v předchozím období.
Uvedená metoda je aplikovatelná na celé spektrum skladových rezerv, v případě pneumatik je nutné brát v úvahu typ techniky, tzn. analyzovat stav pneumatik u jednotlivých skupin techniky. Tabulka č. 2
ukazuje rozdělení položek pneumatik T-815 do jednotlivých kategorií dle metody ABC za období 2010 - 2016 dle spotřeby, respektive rušení.
434
1 volný řádek)
Tab. 2 Analýza rezerv pneumatik pro T-815 metodou ABC
Název Spotřeba (rušení) -
množství
[ks]
Spotřeba (rušení) -
hodnota [Kč]
Kumulativní hodnota
spotřeby
[%]
Kumulativní počet
položek [%]
Katagorie (skupina)
PNEU 15,00-21 MP 913 1 147 12 874 871,51 66,81 13 A
PNEU 18,00-22,5 NR 15 144 1 646 576,73 75,35
PNEU 15,00-21 MP 914 99 925 357,14 80,16
44 B
PNEU 11,00 R20 NR 55 103 788 026,42 84,25
PNEU 14.00 R20 160G M+S 36 785 007,15 88,32
PNEU 15,00-21 TO4/3 PROT 77 651 334,27 91,70
PNEU 15,00-21 12PR T03 44 531 037,58 94,46
PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD 26 255 350,48 95,78
100 C
PNEU 12 R22,5 DM1 M+S 24 200 591,72 96,82
PNEU 15,00-21 TO4 15 121 856,3 97,45
PNEU 15,00-21 TO3 PROTE 11 117 056,88 98,06
PNEU 445/65 R22.5 BS49 27 115 252,65 98,66
PNEU 15,00-21 16PR ET 6 113 256,00 99,25
PNEU 12 R22,5 FM1 VECTOR 13 100 098,34 99,77
PNEU 11,00-20 16PR NB32 9 35 543,1 99,95
PNEU 12 R22,5 152L FH1 1 8 432,02 100,00
CELKEM 1 782 19 269 648,29
Zdroj: vlastní (1 volný řádek)
Metodou ABC byly jednotlivé položky pneumatik zařazeny do kategorií. Z hlediska hodnot spotřeby ze 16 položek - 2 položky (13%) náleží do skupiny A, které tvoří 75% celkové spotřeby (14,52 mil. Kč),
5 položek (31%) do skupiny B s 19% (3,68 mil. Kč) a 9 položek (56%) do skupiny C s 6% celkové
spotřeby (1,06 mil. Kč). Uvedené výsledky odpovídají základním tezím teorie předmětné metody.
Pro skupinu A by byl aplikován systém řízení rezerv Q-systém, který je založen na principu pevných velikostí objednávek a dodávek, kdy jejich termíny nejsou pevně stanoveny. Ve skupině B by byl
uplatněn P-systém řízení rezerv, kdy by se v pevně stanovených termínech realizovaly objednávky
a dodávky o nestejné výši. Ve skupině C by se mohl použít P-systém řízení rezerv nebo systém dvou zásobníků, jehož principem je čerpání z jednoho zásobníku. Po jeho vyčerpání dochází k čerpání
z druhého a zároveň se realizuje objednávka s dodávkou. Po dodávce je nejdříve doplněn ten zásobník, ze kterého se aktuálně čerpá a teprve pak je doplněn prázdný zásobník. Výhodou tohoto
systému je jeho jednoduchost a nízké náklady na kontrolu stavu rezerv, než
u předchozích systémů Q- a P-.
Pneumatiky však jsou svým charakterem náhradním dílem, které s největší pravděpodobností by byly řízeny posledním z uvedených systémů, neboť v kontextu se strukturálním rozložením rezerv by
náležely do skupiny C. V rámci resortu obrany jsou některé typy pneumatik pořizovány centrálním způsobem podle požadavků útvarů.
Na základě tabulky č. 2 byl sestrojen graf (viz obr. 1), který ilustruje vztah mezi kumulativní hodnotou spotřeby [%] a kumulativním počtem položek [%].
435
(1 volný řádek)
Obr. 1 Vztah mezi kumulativní hodnotou spotřeby a kumulativním počtem položek
Zdroj: vlastní
Obrázek č. 1 dokladuje graficky aplikaci metody ABC na zvoleném příkladě hodnoty spotřeby pneumatik u T-815. Jedná se o Lorenzovu křivku, která ukazuje stupeň koncentrace spotřeby
jednotlivých položek. Hodnoty v hranatých závorkách vycházejí z tabulky č. 2.
2 ANALÝZA REZERV PNEUMATIK Z HLEDISKA HOSPODAŘENÍ (1 volný řádek)
K hlavním atributům hospodaření s majetkem patři jeho pořízení na straně jedné a na straně druhé
jeho likvidace. Pro účely analýzy spotřeby a nákupů pneumatik byly vybrány pouze pneumatiky
k technice T-815. Vstupním podkladem jsou informace z ISL, sledovaným obdobím bylo období let 2010 - 2016. Pro analýzu závislosti mezi spotřebou a nákupem byly použity metody statistické analýzy,
zejména analýza závislosti. Předmětem této metody je zkoumání závislosti mezi dvěma a více jevy. V tomto případě mezi spotřebou a nákupy. Jsou použity metody korelační a regresivní analýzy
Následující tabulka dokládá přehled položek pneumatik, které byly pořizovány a rušeny v daném
období.
436
Tab. 3 Přehled hospodaření s vybranými pneumatikami pro T-815
P. č. Nákup Spotřeba (rušení)
Název množství
[ks]
cena [Kč] četnost množství
[ks]
cena [Kč] četnost
1 PNEU 15,00-21
16PR ET
4 664 86 943,00 39 6 113 256,00 1
2 PNEU 15,00-21 MP 913
1 193 20 021 980,84 48 1 147 12 874 871,51 69
3 PNEU 445/65
R22.5 BS49
862 11 279 203,15 33 27 115 252,65 4
4 PNEU 12 R22,5
DM1 M+S
857 7 167 740,69 31 24 200 591,72 6
5 PNEU 11,00 R20 NR 55
563 5 029 336,80 17 103 788 026,42 11
6 PNEU 12 R22,5
FM1 VECTOR
499 4 051 774,00 24 13 100 098,34 5
7 PNEU 14.00 R20
160G M+S
459 8 857 850,48 21 36 785 007,15 7
8 PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD
356 3 290 900,22 13 26 255 350,48 4
9 PNEU 12 R22,5
152L FH1
91 709 312,50 9 1 8 432,02 1
10 PNEU 18,00-22,5
NR 15
40 460 800,00 1 144 1 646 576,73 16
11 PNEU 15,00-21 MP 914
36 516 130,35 5 99 925 357,14 17
CELKEM 9 620 61 471 972,03 1 626 17 812 820,16
Zdroj: Informační systém logistiky MO a AČR
Tabulka obsahuje kromě údajů množství a finančního objemu nákupů a spotřeby rovněž i jejich četnost. Data jsou seřazena sestupně podle pořizovaného množství. Největší podíl
v nákupu i spotřebě (rušení) zaujímá položka č. 2 PNEU 15,00-21 MP 913, kde zrušené množství
odpovídá 96% množství nakoupenému. Uvedená položka byla metodou ABC zařazena do skupiny A spolu s položkou č. 10 PNEU 18,00-22,5 NR 15 - patří tedy k těm, které by bylo třeba sledovat
permanentně. U této položky je však opačný poměr nákupů a spotřeby (rušení), kdy spotřeba převyšuje nákupy o více jak 3,5 násobek. Průběh četnosti nákupů a spotřeby za uvedené období
ukazuje obrázek č. 2.
Obr. 2 Průběh četností nákupů a spotřeby vybraných pneumatik v letech 2010 - 2016
Zdroj: vlastní
Z obrázku vyplývá, že z celkového uvedeného počtu položek převyšuje spotřeba nákupy ve třech
případech, tj. 27%.
01020304050607080
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11četn
ost
nák
up
ů (
spo
tře
by)
položky pneumatik
nákup
spotřeba
437
Detailnější analýza byla provedena u PNEU 15,00-21 MP 913, která z uvedeného souboru převažuje
četnostmi v nákupu a ve spotřebě (rušení). V období 2010 - 2016 bylo provedeno celkem 48
nákupů213, z toho 2 nákupy byly realizovány z centrální úrovně, tj. místem plnění byl sklad dnešního Centra zabezpečení majetkem technických služeb Štěpánov. Tyto nákupy byly realizovány v roce 2010
v počtu 70 ks v celkové hodnotě 894 988,10 Kč a v roce 2014 v počtu 56 ks v celkové hodnotě 1 185 800,- Kč. Nejvyšší průměrná cena dosažena v hodnotě 21 175,- Kč za kus (asi 30% z celkového
počtu nákupů této komodity) byla jednou z cen centrálních nákupů, zatímco nejnižší ceny se
pohybovaly v rozmezí 12 - 14 tis. Kč, což představuje asi 40% decentrálních nákupů. Poslední část 30% z celkového počtu nákupů se pak pohybovala v cenovém rozmezí 15 - 20 tis. Kč za kus.
Průběh vývoje rezerv předmětné položky ilustruje následující obrázek:
Obr. 3 Vývoj rezerv PNEU 15,00-21 MP 913 v letech 2010 - 2016
Zdroj: vlastní (z údajů ISL MO a AČR)
Obrázek ilustruje sestupnou tendenci rezerv předmětné komodity od roku 2010 do roku 2014. V tomto
období byly provedeny dva nákupy z centrální úrovně (2010, 2014). Poslední nákup byl zrealizován v roce 2015, mírný vzrůst je příčinou hospodářských operací typu "Výměna materiálových rezerv kus
za kus", kdy vyjmutím pneumatiky z techniky dochází k přírůstku ve skladové evidenci. Kromě vyřazení
z evidence se na úbytku množství podílí odprodej (1 983 ks; 23 ,86 mil. Kč) nebo bezúplatný převod (159 ks; 1, 57 mil. Kč).
Otázka závislosti spotřeby (rušení) a nákupu je nejprve řešena bodovým diagramem, tj. zobrazením
datových dvojic [2]:
213 V roce 2016 nebyl zaznamenán žádný nákup
mn
ožs
tví [
ks]
období
Vývoj rezerv PNEU 15,00-21 MP 913 v letech 2010 - 2016
438
Obr. 4 Bodový diagram četnosti a nákupů
Zdroj: vlastní
(1 volný řádek) Graf neobsahuje extrémní hodnoty položek č. 2 a 9. Z uvedeného grafu vyplývá, že by mohlo jít
o jistou formu nepřímé korelace. Regresní analýzou, která je dána vztahem y=kx + q, kde
22
ii
iiii
xxn
yxyxk
, a n
xkyq
ii
stanovíme regresi. Potřebné údaje jsou v tabulce:
Tab. 4 Tabulka hodnot pro stanovení regresní analýzy
Pořadové číslo položky spotřeba [xi] nákup [yi] [xi]2 xiyi
1 1 39 1 39
3 4 33 16 132
4 6 31 36 186
5 11 17 121 187
6 5 24 25 120
7 7 21 49 147
8 4 13 16 52
10 16 1 256 16
11 17 5 289 85
∑ 71 184 809 964
Zdroj: vlastní (1 volný řádek)
Dosazením do obou vztahů dostaneme rovnici y = -0,678x + 25,79. Graficky doplníme bodový
diagram:
četn
ost
nák
up
ů
četnost spotřeby
Bodový diagram četnosti spotřeby a nákupů
439
Obr. 5 Bodový diagram s přímkou regrese
Zdroj: vlastní
(1 volný řádek)
Proložením přímky zjistíme, že se jedná skutečně o formu nepřímé korelace. To ostatně dokazuje
výpočet korelačního koeficientu r, který je dán vztahem
22
yyxx
yyxxr
ii
ii
,
r = - 0,72. Korelační koeficient může nabývat hodnot <-1;1>, tj. na základě vysledku můžeme tvrdit,
že nákup u uvedených položek pneumatik nezávisí na spotřebě.
3 OTÁZKA NÁKLADOVOSTI REZERV PNEUMATIK PRO T-815
Zaváděním nákladového hodnocení své činnosti si resort obrany klade za cíl zajištění skutečných
nákladů k jednotce výkonu na úroveň plánovaných nákladů. Nedílnou součástí ukazatele nákladovosti AČR jsou náklady související s provozem pozemní vojenské techniky. Pro hodnocení účelnosti
vynaložených prostředků a kontrole hospodárnosti a efektivnosti, zavedl resort obrany projekt controllingu, jako jednoho z nástrojů ekonomického řízení. Samotné vyhodnocování nákladů
vynaložených, resp. spotřebovaných nákladů na provoz je velmi náročný proces, závislý na správném vedení a vyhodnocování dat. [3]
Nákladovost pneumatik je velmi složitou problematikou, neboť je nutné zohlednit způsob hospodaření, tj. nejen jejich provoz, ale i správné skladování a ošetřování ve vztahu k jejich životnosti. Pneumatiky
jsou jednou z nákladových položek a ve vytvořených finančních standardech je stanovení nákladů na jejich obměnu vztažené k jejich průměrné životnosti. Jiným možný ukazatelem nákladovosti mohou
být data, která by vyčíslila např. podíl spotřeby daného majetku (pneumatiky) na celkových nákladech
(celkové spotřeby) či porovnání spotřeby s nákupy dané komodity. (1 volný řádek)
ZÁVĚR (1 volný řádek)
Diferencované řízení rezerv je vhodné v podnikatelské činnosti (výrobní podnik). V podmínkách resortu
obrany pro tento způsob řízení nejsou vytvořeny dostatečné podmínky, zejména pak v řízení rezerv náhradních dílů pro daný typ techniky. Tyto náhradní díly jsou obsaženy v několika majetkových
uskupeních, což neumožňuje ucelenost k celku. V současné době se zpracovávají normativy rezerv běžných potřeb po jednotlivých druzích techniky, které by měly zabezpečit minimální množství
náhradních dílů před příchodem nové dodávky, jejichž lhůta se pohybuje mezi 8 - 10 týdny.
y = -0,6376x + 20,843R² = 0,0715
četn
ost
nák
up
ů
četnost spotřeby
Bodový diagram četnosti spotřeby a nákupů
440
Diferencované řízení náhradních dílů by tedy svůj účel splňovalo pouze v rámci jednotlivých typů
techniky.
Analýza hospodaření rezerv je podkladem pro vypracování analytických rozborů za dané období.
Předkládá komplexní pohled na proces řízení rezerv s možností srovnání s předešlým obdobím a vyhodnocení úspor či ztrát. S tím také souvisí problematika nákladovosti.
Použitá literatura (1 volný řádek)
SIXTA, Josef, ŽIŽKA, Miroslav. Logistika - používané metody, 1. vyd., Brno: Computer Press, 2009, ISBN 978-80-251-2563-2, s. 66.
KŘÍŽ, Oldřich, NEUBAUER, Jiří. Sylaby přednášek ze statistiky, skripta, Vyškov: Vysoká
vojenská škola pozemního vojska, 2003, s. 66 - 78.
KŘÍŽEK, Petr. Stanovení kritérií hodnocení nákladovosti provozu pozemní techniky, Vojenské
rozhledy, 2013, roč. 22 (54), č. 3, s. 211, ISSN 1210-3292.
441
PROBLEMATIKA SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY OPERACE
THE ISSUE OF COMMAND AND CONTROL SYSTEM OF ENGINEER SUPPORT
TASKS OF OPERATION
Pavel ŽIŽKA214
Abstrakt
Příspěvek se zabývá stávajícím systémem velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory operace úkolového uskupení v závislosti na realizovaných krocích v rámci transformace Armády České
republiky v uplynulých letech. Cílem práce je zhodnocení současného stavu systému velení a řízení ženijní podpory a identifikace možných příčin podílejících se na současném stavu v této oblasti.
Poznatky získané studiem odborné literatury byly hodnoceny pomocí metod analýzy a indukce. Ke zjištění klíčového problému, který má zásadní vliv na systém velení a řízení realizace ženijní
podpory operace, byla použita metoda tzv. strom problémů. V příspěvku jsou dále uvedeny
doktrinální a další dokumenty, ze kterých vychází systém velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory. Také je zde popsán současný stav systému velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory
operace s identifikací ústředního problému, který nám poskytuje informace, jakým směrem postupovat při jeho zlepšení.
Klíčová slova: velení a řízení, systém velení a řízení, ženijní podpora
Abstract
The article deals with the current command and control system of realization of engineer support tasks of task force operation depending on the realized steps within the Army of the Czech Republic
transformation in recent years. The aim of the paper is to evaluate the current state of command and
control system and identification of possible causes contributing to the current situation in this area. Knowledge gained by studying literature was assessed by analysis and induction methods. To identify
crucial causes which have a significant impact on the command and control system of realization of engineer support of operation was used so-called problem tree method. The article further states
doctrinal and other documents which underlie current command and control system of realization of
engineer support tasks. The current state of command and control system of realization of engineer support tasks with the identification of the main problem which gives us information which direction to
follow for its improvement is also stated in the article.
Key words: command and control, system C2, engineer support
ÚVOD
V současném bezpečnostním prostředí již ozbrojené síly ČR nečelí konkrétní přesně definované hrozbě v poměrně přesně vymezeném prostoru v Evropě, ale musí být schopny vést široké spektrum operací
proti různorodým silám protivníka, v různorodém prostředí a i ve velkých vzdálenostech od vlastního teritoria.[1]
Systémy velení a řízení jsou v současné době centrem pozornosti moderních armád, které věnují
značné úsilí celkovému zlepšení jejich funkčnosti. Pozornost přitom zaměřují
na zajištění dokonalého poznání operačního prostředí a znalosti situace na bojišti a využití těchto znalostí k nalezení způsobu jak efektivně a s minimálními ztrátami splnit úkol.
214Ing. Pavel Žižka, Katedra ženijní podpory, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Šumavská, 443816, [email protected].
442
To vyžaduje vypracování nových koncepcí a v souladu s nimi modernizaci prostředků velení a řízení
zavedením nových technologií, které umožní dosažení schopností a získání informační převahy v síťově
propojeném prostředí.[2]
Cílem příspěvku je zhodnocení současného stavu systému velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory operace úkolových uskupení v závislosti na realizovaných krocích v rámci transformace
Armády České republiky v uplynulých letech. A dále pak popis možných příčin ovlivňující současný stav
této oblasti s vymezením klíčového problému.
1 ÚVODNÍ VYMEZENÍ PROBLÉMU
Dnešní dynamický proces nárůstu moderních technologií nám výrazně zasahuje
i do oblasti jako je výstavba a rozvoj systému velení a řízení. Toto vše probíhá ve stále se měnících podmínkách a pod vlivem řady významných aktivních faktorů získaných nejen
z výzkumu přípravy vojsk, ale i z poznatků získaných z nasazení sil a prostředků v operacích. Nejen tyto aktivní faktory, ale i další obecné faktory nám zdůrazňují, jak důležité je neustále prověřovat
a zdokonalovat systémy velení a řízení vojsk v operacích.
Rozhodně nezastupitelnou úlohu v rámci vojenských operací má oblast ženijní podpory. Z důvodu
požadavků na efektivní realizaci ženijní podpory je nutné neustále prověřovat vhodnost organizačních struktur, početních stavů ženijních jednotek a efektivnost systému velení a řízení oblasti ženijní
podpory v operaci.
Systém velení a řízení je definován jako soustava prostředků, metod a postupů
a v případě nutnosti také osob, která umožňuje velitelům a jejich štábům velet a řídit. Představuje souhrn technických zařízení, spojení a styčných činností, personálu a jím realizovaných procesů, který
velitel nezbytně potřebuje pro plánování, řízení a kontrolu činností (operací) jemu přidělených sil na základě stanoveného úkolu. Přispívá k dosažení informační nadvlády tím, že využívá informace za
účelem včasného a přesného rozhodování a splnění plánovaných úkolů.[2]
1.1 SOUČASNÝ STAV SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY OPERACE
Do roku 1999 Armáda ČR rozvíjela schopnosti zabezpečující individuální obranu ČR. Po vstupu do
NATO byly schopnosti rozvíjeny v souladu s potřebami kolektivní obrany. Po roce 2004 byly posilovány především schopnosti nezbytné pro nasazení v zahraničních operacích, čímž došlo v mnoha ohledech k
nárůstu odborné připravenosti a k posílení interoperability se spojenci. Nicméně působení v zahraničních operacích mělo negativní dopady, které se promítly do omezení přípravy vojsk, velitelů
a štábů pro hlavní druhy bojové činnosti. V letech 2009 - 2013 vlivem poklesu zdrojového rámce
alokovaného ve prospěch AČR, došlo ke zpomalení transformace, což se významně projevilo na naplněnosti personálu, doplnění materiálu a techniky dle tabulek počtů a hlavně na dosažení
požadovaných schopností AČR.
V roce 2012 byla vydána „Obraná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec“. Tento dokument představuje záměr vlády České republiky k zajištění obrany
České republiky v tomto desetiletí. Popisuje základní zásady výstavby a činnosti systému obrany státu,
rekapituluje hlavní úkoly ozbrojených sil a aktualizuje politicko-vojenské ambice.[3]
V obranné strategii jsou specifikována kvalitativní kritéria, která jsou důležitá pro rozvoj schopností ozbrojených sil České republiky a respektují závěry „Bíle knihy o obraně“ z roku 2011.
Pro účely tohoto příspěvku jsem vybral tyto čtyři kvalitativní kritéria: účelnost sil s ohledem na úkoly ozbrojených sil České republiky v rámci systému obrany
České republiky a nejpravděpodobnější způsoby jejich použití při zachování schopnosti
pružně reagovat v širším spektru činností; efektivita sil s důrazem na dosažení poměru bojových a výkonných prvků (60%) vůči
podpůrným (40%) v rámci všech složek ozbrojených sil;
443
modularita sil a jejich využitelnost pro plnění úkolů ve spojeneckých operacích při
současném zvyšování udržitelnosti jednotek v mezinárodních operacích;
interoperabilita zajišťující součinnost se spojenci a plnění úkolů v aliančním integrovaném
informačním prostředí.[3]
Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 specifikuje sedm klíčových schopností:
připravenost;
nasazení;
zasazení;
udržitelnost;
konzultace;
velení a řízení;
ochrana;
informovanost.
Tyto schopnosti jsou rozhodující pro splnění nejdůležitějších úkolů a aliančních závazků a budou
nadále určujícím základem pro výstavbu všech prvků ozbrojených sil ČR.
Velitelská struktura ozbrojených sil bude budována v souladu s ambicemi v nezbytně nutném rozsahu,
aby zajistila společné, nepřetržité a spolehlivé velení a řízení v operacích se schopností velet i mezinárodním silám, se souběžným efektivním plněním úkolů na území ČR.[4]
Mimo mírový systém velení a řízení budou ozbrojené síly disponovat rychle rozvinutelným systémem
velení a řízení v operacích vedených na území ČR nebo mimo něj. Nasaditelný systém velení a řízení
bude budován až do stupně mechanizované brigády a prioritně rozvíjen jako moderní, pružný systém, využívající nejnovější technologie. Tento systém bude umožňovat komunikaci s ostatními aktéry
v prostoru operace a koordinaci společné činnosti.[4]
V rámci pozemních sil budou základem mechanizované brigády vyzbrojené variantními typy bojových vozidel (kolovými i pásovými) včetně tankové techniky tak, aby bylo zabezpečeno vedení různých
druhů bojové činnosti.[4]
V rámci ženijního vojska bude rozvoj schopností zaměřen na zabezpečení širokého spektra možných
operací vytvářením ženijních úkolových uskupení specializovaných modulů k podpoře operací v náročných klimatických a terénních podmínkách a k vedení bojové činnosti v zastavěném
prostoru.[4]
V rámci „Koncepce výstavby Armády České republiky 2025“ bude ženijní vojsko poskytovat bojovou
ženijní podporu vytvářením vhodných podmínek k zajištění mobility vlastních jednotek, k omezení mobility protivníka, k přežití vlastních manévrových jednotek a vhodných podmínek k zajištění
všeobecné ženijní podpory. Ženijní podpora bude poskytována vyčleňováním a zasazováním jak
organických jednotek tak i jednotkami ženijního praporního úkolového uskupení (PrÚU) nebo ženijních rotních uskupeních (RÚU) s rotacemi.[5]
1.2 DOKTRÍNY, PŘEDPISY A VOJENSKÉ PUBLIKACE V dnešní době nalezneme široké spektrum dokumentů, které se částečně či zcela zabývají systémem
velení a řízení vojenských operací. Tak jak už bylo výše zmíněno, v rámci Armády ČR poskytují
doktríny obecný rámec pro plánování a přípravu sil AČR k vedení operací v míru, v krizových situacích a za války. Význam doktrín spočívá v zajištění jednotného chápání zásad přípravy, vedení operací
a dosažení optimální úrovně interoperability silami členských států NATO. Doktríny vycházejí z ”Bezpečnostní strategie České republiky”,z ”Vojenské strategie České republiky” a ze základních
vojensko-politických a operačních standardů (spojeneckých publikací AJP a ATP) NATO. Jsou zde
řešeny aktuální otázky koncepce a rozvoje AČR a úroveň současného vojenského myšlení a poznání. Pro ženijní vojsko je dále podstatná „Spojenecká společná doktrína pro problematiku
ženijních prací a ženijní podpory“ AJP 3.12(B) a „Ženijní doktrína pozemních sil“ ATP-52(B).
444
V rámci doktrín AČR zabývajících se systémem velení a řízení v operacích
je zpracována publikace „Pozemní síly v operacích“ (2011), jejímž účelem je objasnit podíl pozemních
sil na vedení společných spojeneckých operací, objasnit způsob a zásady vedení pozemních operací a způsob zapojení pozemních sil AČR do těchto operací. V roce 2007 byla vydána publikace „Štábní
práce v operacích, I. část“, jejímž cílem je popis míst velení, orgány, procesy a prostředky velení a řízení. Publikace popisuje orgány velení a jejich hlavní úkoly, které budou zpravidla plnit v operaci,
místa velení jednotlivých organizačních prvků AČR v návaznosti na strategická místa velení, jejich
složení a úkoly v souladu s koncepcí míst velení a aktuální organizační strukturou profesionální AČR.
Jak již bylo zmíněno v předešlém textu, systém velení a řízení ženijní podpory v operacích není novou oblastí. Nicméně řádné rozpracování a popsání této oblasti v dokumentech,
které nám jasně definují požadovaný stav AČR v roce 2025 je provedeno jen částečně a to hlavně pro strategickou či operační úroveň. Pro taktickou úroveň je systém velení a řízení rozpracován taktéž jen
částečně a to zejména z pohledu vševojskových jednotek. Ve zpracovaných dokumentech není
reagováno na současný vývoj a jejich obsah často neodpovídá skutečnému či požadovanému stavu dle schválených dokumentů rozvoje AČR.
2 STROM PROBLÉMU
Modelací Stromu problému a následným znázorněním je v kmeni stromu definován ústřední problém, kdy předpokládám, že v rámci úkolového uskupení ženijního vojska není nastaven systém velení a
řízení realizace ženijní podpory operace a nejsou definovány jeho parametry. Spodní část stromu problémů ukazuje obecné příčiny problému, které jsou dále rozvětveny do konkrétních příčin, jež nám
definují ústřední problém. Horní část stromu problémů znázorňuje množinu důsledků, které jsou
uspořádány a roztříděny od důsledků s nejmenším dopadem až po důsledky s největším dopadem. V celkovém obrazu Stromu problému jsou znázorněny jednotlivé vazby mezi příčinami a ústředním
problémem a také mezi ústředním problémem a důsledky. Tento strom problémů znázorňuje komplexní pohled na danou problematiku.
Obr. 1 Strom problémů
Zdroj: vastní
445
K možnému odstranění problému je nutné eliminovat následující klíčové příčiny:
vytváření stále nových koncepcí AČR na základě rozpočtových prostředků - tento fakt má
vliv na ostatní konkrétní příčiny, které jsou nutné pro vybudování funkčního systému velení
a řízení ženijní podpory operace; ženijní vojsko není prioritním druhem vojska, což ovlivňuje celkové zaostávání ženijního
vojska v rámci AČR jak v oblasti technicko-materiální, tak i v oblasti personální.
Mezi další důležité příčiny řadím:
chybějící či nedostatečná dokumentace k tvorbě a použití ÚU ŽV - je nutné dokumentačně
vytvořit základní model úkolového uskupení ženijního vojska a k tomu navrhnout optimální variantu systému velení a řízení ženijní podpory operace;
nedostatek odborníků - bez odpovědných odborníků nemohou být zpracovány koncepční
dokumenty a stanoveny základní požadavky na systém velení a řízení ženijní podpory
operace; zastaralé technické vybavení - v rámci systému velení a řízení ženijní podpory operace je
nutné zahrnout taková technická zařízení, která nejsou technicky zastaralá, jsou schopna
kopírovat moderní trendy a jsou plně kompatibilní s ostatními prvky velení a řízení podílejících se jednotek;
absence vědeckého zkoumání - nelze vyvinout optimální a trvale využitelný systém velení
a řízení ženijní podpory operace bez předchozího vědeckého zkoumání a následně jeho
uvedení do praktického života.
Logickým vyústěním příčin do ústředního problému je definován fakt, že v rámci úkolového uskupení ženijního vojska není optimalizován systém velení a řízení realizace ženijní podpory operace a nejsou
definovány jeho parametry. Z této skutečnosti vyplynul hlavní důsledek a tím je v krajním případně
neúspěch při provádění operace.
Je také důležité zmínit, že v rámci tohoto problému kromě hlavního důsledku pozorujeme i další důležité důsledky:
nevyužití pozitiv poskytovaných systémem velení a řízení ženijní podpory operace;
požadování plnění úkolů ženijními specialisty nesouvisejících s jejich předurčením;
nedostatečná koordinace jednotek při poskytování ženijní podpory operace ženijních prací;
omezené využití schopností ženijních jednotek v rámci ženijní podpory operace.
ZÁVĚR
Příspěvek byl zaměřen na zhodnocení současného stavu oblasti systému velení řízení realizace úkolů ženijní podpory operace úkolového uskupení. Je zde popsán současný stav systému velení a řízení
realizace úkolů ženijní podpory operace úkolového uskupení v souvislosti s provedenou transformací AČR v uplynulých letech. Také jsou uvedeny doktrinální a další dokumenty, ze kterých vychází systém
velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory.
Modelací Stromu problému a následným znázorněním klíčových příčin a důsledků byl definován
ústřední problém, kdy předpokládám, že v rámci úkolového uskupení ženijního vojska není nastaven systém velení a řízení realizace ženijní podpory operace a nejsou definovány jeho parametry. Což
vyplývá z klíčové příčiny dlouhodobého podfinancování AČR. Pro efektivní rozvoj schopností AČR
včetně systému velení a řízení je nutná dlouhodobá stabilizace finančních prostředků.
Použitá literatura
Zpracovatelská skupina, Pub-31-10-01, Pozemní síly v operacích, 1.Vydání, Odbor doktrín VeV-
VA, Vyškov 2011.
Zpracovatelská skupina, Pub-53-01-2, Štábní práce v operacích I.část, 1.Vydání, Správa
doktrín ŘeVD, Vyškov 2007.
Obranná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec = Thedefencestrategyofthe Czech Republic: a responsiblestate and a reliableally. Praha:
446
Ministerstvo obrany České republiky, Odbor komunikace a propagace (OKP MO), 2012. ISBN
978-80-7278-606-0.
Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2015. ISBN 978-80-7278-666-4.
Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. MOCR [online]. Praha: Ministerstvo obrany, 2015 [cit. 2017-01-05].Dostupné
z:http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/KVA__R_ve__ejn___verze.pdf
447
ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ
ANALYSIS OF THE MANAGEMENT OF LOCAL AUTHORITIES AFTER RECEIVING THE TAX LAW AMENDMENT
Miloslava ŠÍVROVÁ215
Abstrakt Článek je zaměřen na hospodaření územně správních jednotek a s ním úzce související téma
rozpočtového určení daní. Toto téma je stále aktuální a vede k řadě diskuzí jak na úrovni místních
samospráv a i na vládní úrovni. Diskuze jsou směrovány hlavně k vytvoření optimálního a spravedlivého systému rozdělení daňových výnosů. Výsledkem by mělo být hlavně zjednodušení
tohoto systému a zlepšení nastavení kritérií uvnitř systému rozpočtového určení daní. Schválená novela zákona o rozpočtovém určení daní vede k navýšení podílu sdílených daní pro obce a kraje a tím
k navýšení daňových výnosů. Je to i jeden z pokusů k odstranění značných rozdílů v daňových příjmech stejně velkých obcí a k nalezení spravedlivějšího systému rozdělení daňových výnosů.
Klíčová slova: daňové výnosy, sdílené daně, rozpočtové určení daní, rozpočty obcí a krajů
Abstract
The paper focuses on the management of administrative units and the closely related topic of budget
tax determination. This topic is still relevant and leads to many discussions both at local government level and also at the government level. Forums are directed mainly to create an optimal and equitable
system of revenue sharing. The result should be a major simplification of the system and improve the set criteria within the system, within the system budget tax determination. The approved amendment
to the Act on budgetary allocation of taxes leads to an increase in the proportion of shared taxes to
municipalities and regions, and thus to increase tax revenues. It is also one of the attempts to eliminate substantial differences in tax revenues equally sized municipalities and to find a more
equitable system of revenue sharing.
Key words: tax revenues, shared taxes, tax revenue, budgets of municipalities and regions
ÚVOD
Nejdůležitější zdrojem financování místních samospráv jsou daňové příjmy. Současný systém
rozpočtového určení daní při přerozdělování mezi jednotlivé obce upřednostňuje princip solidarity
před principem zásluhovosti. Většina daňových příjmů obce závisí na počtu obyvatel, její rozloze a případně dalších atributech. Vlastní rozhodování představitelů obce hraje minimální roli, stejně jako
daňový výnos v určitém území. Díky novelizaci dochází k navýšení daňových výnosů do rozpočtů krajů a obcí. Poslední rozsáhlejší změna týkající se krajů proběhla před deseti lety, zatím co změny týkajících
se rozpočtů obcí byly provedeny již dvakrát a to v rozmezí let 2008–2014 a přinesly obcím zvýšení
daňových výnosů o několik miliard.
1 NOVELIZACE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu zákona 391/2015 Sb., kterým se mění zákon
č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům
215 Ing. Miloslava Šívrová, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadrshipu Univerzita obrany, Kounicova 156/65, 662 10 Brno; 973443190; [email protected]
448
a některým státním fondům (rozpočtové určení daní). Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů
dne 28. 12. 2015 v částce 164. Ta část, která se týkala krajů, nabyla účinnosti k 1. 1. 2016, část
týkající se obcí, nabyla účinnosti od 1. 1. 2017. Se schválenou novelou došlo ke zvýšení podílu krajů na výnosu DPH ze 7,86 % na 8,92 %, a to od roku 2016 a zvýšil se podíl celkového inkasa DPH obcím
z 20,83 % na 21,4 %. Ostatní podíly na daních zůstávají shodné s rozpočtovým určením daní za rok 2015. [1]
Obr. 1 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od 1. 1. 2017
Zdroj: [2]
1.1 ZRUŠENÍ PODÍLU Z IKASA DANĚ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Se schválenou novelou dochází i ke zrušení 30% podílu z inkasa záloh daně z příjmů fyzických
osob placené na základě přiznání. Případný výnos z této daně byl velmi proměnlivý, špatně předvídatelný a proto i nevhodný pro rozpočtové účely obcí. Hlavním důvodem sdílení této daně měla
být motivace obcí k tvorbě podmínek pro rozvoj podnikání. Díky různým daňovým legislativním změnám přestala tato daň motivační funkci plnit. Snížení tohoto podílu bude mít za následek snížení
příjmu obcí o méně než jednu miliardu, ale díky navýšení podílu na inkasu DPH dojde k posílení jejich
rozpočtů přibližně o dvě miliardy.
V proběhu let dochází k výraznému poklesu inkasa daně z příjmu fyzických osob placené na základě přiznání. V roce 2005 se vybralo na této dani 9,8 miliard Kč. [3] V roce 2015 to bylo pouze
1,3 mld. Kč. Naproti tomu inkaso DPH v roce 2015 dosáhlo na úrovni státního rozpočtu
236,6 mld. Kč. Oproti rozpočtu je DPH vyšší o 7,3 mld. Kč, tj. o 3,2 %. (schválený rozpočet pro rok 2015 počítal s poklesem proti skutečnosti 2014 o 0,9 mld. Kč) a bylo tak meziročně vyšší
o 6,4 mld. Kč. [4]
1.2 SDÍLENÉ DANĚ A JEJICH VÝVOJ V lednu roku 1993, po vzniku České republiky, byla zavedena nová soustava daní a s ní byl vytvořen
mechanismus sdílení daní mezi státem a územní samosprávou, kterou tvořily zatím pouze města a obce. Důležitou úlohu měly okresní úřady, které byly mezistupeň převodu finančních prostředků ze
státního rozpočtu do rozpočtů obcí a měst. O výši přidělených financí ze státního rozpočtu se
rozhodovalo nepřímo přes okresní shromáždění, které bylo tvořeno ze zástupců obcí. Toto rozhodování bylo neefektivní a to nejen kvůli navýšení počtů obcí, ale hlavně z důvodu, že řada obcí se na
449
rozhodování nepodílelo. V tomto období byla jediná sdílená daň a to daň z příjmů fyzických osob
ze závislé činnosti. Tím, že se výnos z vybrané dělil mezi okresní úřad a obce, tak byl naplněn
princip zásluhovosti. Tento systém přinesl velké rozdíly v daňových výnosech pro jednotlivé okresy a obcích a řadu problémů a otázek spojených se spravedlností tohoto mechanizmu. Zavedly se nové
daně a odhad vývoje daňových výnosů byl obtížný. V rámci reformy veřejné správy byla ukončena činnost okresních úřadů a jejich funkce byla převedena na kraje a na obce s rozšířenou působností.
Zákon o rozpočtovém určení daní z roku 2000 se snažil vyřešit nestabilitu daňových příjmů obcí a to tím, že se uzákonilo dělení celostátního výnosu ze tří daní: z daní z příjmů fyzických a právnických
osob a z daně z přidané hodnoty. Tím se zefektivnilo rozpočtování obcí díky snazšímu odhadování jejich budoucích výnosů. Rozdělování celostátního výnosu způsobilo větší stabilitu a větší prvek
solidarity mezi obcemi s lepšími a horšími podmínkami.
V roce 2013 přišla důležitá změně rozpočtového určení, která ovlivnila množství peněz pro obce. Tato
změně měla za důsledek to, že došlo k výraznému sjednocení objemu peněz v přepočtu na obyvatele, které obce různé velikosti získávají v rámci sdílených daní. V roce 2011 dosahoval rozdíl
mezi kategorií obcí s nejvyšším a nejnižším výnosem sdílených daní na obyvatele výše 1 524 Kč, v roce 2015 to bylo již jen 514 Kč. [5]
Obr. 2 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od 1. 1. 2017
Zdroj: [5]
V roce v roce 2015 se výnos sdílených daní zvýšil o 3 %, v letošním roce 2016 se výnos
sdílených daní pro obce zvýšil meziročně o 9 %, což je nejvíce za posledních pět let. Zásluhu na tom měl nejen ekonomický růst, nízká inflace, malá nezaměstnanost, ale v neposlední řadě
i zefektivnění inkasa jednotlivých daní.
Obr. 3 Vývoj objemu sdílených daní (v mld. Kč) – stav po 9 měsících každého roku Zdroj: [5]
2 ANALÝZA VÝVOJE HOSPODAŘENÍ KRAJŮ A OBCÍ
Kraje vykázaly v rámci analýzy vývoje hospodaření k 30. 11. 2016, celkové příjmy ve výši
159,8 mld. Kč, což znamenalo o 9,0 mld. Kč více oproti stejnému období loňského roku. Snížil se
objem výdajů, ten činil 146,0 mld. Kč. Výsledek hospodaření skončil přebytkem 25,5 mld. Kč. Proti stejnému období loňského roku byl objem příjmů vyšší o 9,0 mld. Kč a objem výdajů naopak nižší
450
o 4,9 mld. Kč. Přebytek hospodaření činil 13,8 mld. Vlastní příjmy krajů činily 56,5 mld. Kč a proti
listopadu minulého roku se zvýšily o 7,0 mld. Kč. Daňové příjmy krajů dosáhly 52,1 mld. Kč.
Obce zaznamenaly v tomto období přebytek rozpočtu 39,8 mld. Kč. Celkové příjmy byly 247,3 mld.,
proti stejnému období loňského roku to znamenalo zvýšení o 4,1 mld. Kč a objem výdajů se naopak snížil. Růst celkových příjmů obcí tvořily výhradně vlastní příjmy. Jejich objem byl 202,6 mld. Kč, to
znamenalo zvýšení těchto příjmů o 17,6 mld. Daňové příjmy oproti listopadu minulého roku
vzrostly o 13,6 mld. a dosáhly objemu 168,3mld Kč. [6]
Obr. 4 Vývoj příjmů a výdajů územních rozpočtů od počátku roku Zdroj: [6]
ZÁVĚR
Novela zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, znamenala posílení daňových příjmů krajů a obcí formou zvýšení podílu na celostátním inkasu daně z přidané hodnoty. Daňové příjmy krajů
a obcí vzrostly. Současně příznivá ekonomická situace v ČR má vliv i na zlepšení inkasa jednotlivých druhů daní. K lepšímu plnění přispělo hlavně zvýšení efektivnosti při výběru daní. Jedná se konkrétně
o zavedení kontrolních hlášení DPH nebo o rozšíření režimu daňové povinnosti. Za zmínku stojí i zákon
o prokazování původu majetku nebo zřízení centrální databáze základních informací o účtech fyzických a právnických osob. V neposlední řadě lze očekávat další nárůst daňového inkasa i v souvislosti se
zavedením elektronické evidence tržeb. Toto vše by mělo mít pozitivní dopad na zvyšování daňových výnosů obcí a krajů a tím i na zlepšení celkového hospodaření samosprávných celků.
Použitá literatura
Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2015, ročník 2015,
částka 164, číslo 391, Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2000, ročník 2000, číslo 243.
Schéma rozpočtového určení daní k 1. 1. 2017. www.mfcr [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2016 [cit. 2016.12.1.]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/uzemni-
rozpocty/prijmy-kraju-a-obci/zakladni-informace/2016/schema-rozdeleni-rozpoctoveho-urceni-dan-.
451
Podrobná informace o výsledku hospodaření státu v roce 2005. www.mfcr [online]. CZ:
Ministerstvo financí, 2006 [cit. 2006.3.1.]. Dostupné z:
http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2006/2006-01-03-tiskova-zprava-6040-6040.
Aktuální tiskové zprávy. www.mfcr [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2015 [cit. 2016.5.1.].
Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/schodek-statniho-rozpoctu-za-rok-2015-je-23541.
Sdílené daně obcí – pohled do historie. In: Http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6728280
[online]. CZ: Deník veřejné správy, 2017 [cit. 2017-01-12]. Dostupné z: http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6728280.
Zpráva o vývoji rozpočtového hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí, krajů a Regionálních rad regionů soudržnosti k 30. 11. 2016. Mfcr [online]. CZ: Ministertvo financí
[cit. 2017-01-04]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/uzemni-rozpocty/mesicni-zpravy-o-hospodareni-uzemnich-ro/2016/zprava-o-vyvoji-rozpoctoveho-
hospodareni-27135.
452
Název: Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu
(12. doktorandská konference) Editoři: Ing. Magdalena Náplavová
Ing. Kateřina Pochobradská
Vydavatel: Univerzita obrany, Brno Položka EP: 33/2017/1F
Rok vydání: 2017 Vydání: první
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
ISBN 978-80-7231-402-7 (e-kniha)
